TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
Pár slov z klobouku Rozdílné dojmy z uplynulých dnĪ StĢeda, asi 13:40 : Na KĢižíkovď stoupám po schodech vyvádďjících cestující z metra. když tu v dáli slyším neĀekaný zvuk. V této jinak nevzrušivé až posmutnďlé Āásti naší Ātvrti se rozléhá skotaĀivá hudba. S pĢibývajícími schody klesá obzor pĢede mnou a po chvíli spatĢuji dudáka zvesela hrajícího na svĪj nástroj a naplěující tento prostor alespoě na urĀitou Āást stĢedeĀního odpoledne radostnem a optimismem. PĢed ním leží Āepice s nďkolika drobáky. Zas tak veselo mu asi není … ÿtvrtek 9:50 : „Tak já už se snad asi opravdu zaĀnu uĀit,“ prohlašuje mĪj spolužák Vojtďch, mďsíc a nďco pĢes týden pĢed maturitou.
ÿtvrtek 15:56 : Opďt v metru. eskalátory se valí svou nemďnnou rychlostí. Listuji Āasopisem a pĢitom se snažím s vďtšími Āi menšími úspďchy uhýbat lidem, kteĢí si urychlují tento nijak rychlý zpĪsob pĢepravy bďhem po jedoucích schodech. Zvídává holĀiĀka se sklíĀky pĢed oĀima celou situaci zaujatď sleduje a nakonec ji okomentuje: „To oni ti lidi asi nďkam hroznď pospíchaj, viĊ mami?“
Pátek 12:23 : Hned po nástupu do „mojí“ 187 mď upoutala šestice sedících mladíkĪ. Cizí ĢeĀ odkryla jejich pĪvod, zĢejmď Apeninský poloostrov. Co mď však zarazilo nejvíc, byla jejich image. Jeden jako druhý skrývali svĪj zrak za mohutnými sluneĀními brýlemi, jejich skla byla pĢibližnď tak stejnď velká jako moje dlaě, k tomu gelem peĀlivď zvertikálnďné bodlinky z vlasĪ. Vidím v nich Āetu robotĪ z hvďzdných válek. Holt, jak je tomu dávno, milá pravdo odvďká, že (jenom) šaty dďlaj Ālovďka.
OBSAH
Rozdílné dojmy z uplynulých dnĪ Šík……………………….……Strana 2
„Vďrni zĪstaneme“ Šík……………………………..Strana 3
* VIET – NAM * ”!“……………………………..Strana 4
ZávďreĀná výprava Blahoě……………….……....Strana 6 Z knížky, kterou právď Ātu
Jan Skácel – Kdo uĀil mlĀet kámen Šík………………………..…...Strana 7
24 hodin na kolobďžce 2002 Šík…………………………..…Strana 8
BuĊ pĢipraven vybral Job……………………Strana 9
Drsná doba kamenná Blahoě……………………...Strana 10
Scouting for Boys vybral Job………….……...Strana 10
ÿs. opevnďní z let 1935 – 1938 Svíža…………………………Strana 12
Tour de Swerige 2001 Šík……………………………Strana 13
Umďní dialogu Šík…………………………...Strana 16
Poezie na okraji Šík……………………………Strana 16
Šík
2
„Vďrni zĪstaneme“
V
e stĢedu 8.kvďtna vyvrcholila naše hra „Praha 1938 – 45“. Po celý mďsíc jsme se z deníkových zápisĪ, Zápisy byly psány nám neznámým Ālovďkem, který v nich popisoval jak situaci v našich zemích, tak svďtové dďní. Dozvďdďli jsme se tak o nástupu Hitlera k moci, vytvoĢení Protektorátu, napadení Polska, Francie, bitvď o Británii i o obratu ve válce v bitvď u Stalingradu. Z dďní v našich zemích jsme se seznámili napĢ. s atentátem na Ģíšského protektora R. Heydricha a o situaci, následující po tomto Āinu (popravy, vypálení obcí Lidice a Ležáky, osud parašutistĪ). Vše konĀilo tím, že jsme se z posledního zápisu doĀetli o tom, že se Nďmecko po mohutné ofenzívď spojencĪ vzdalo, Hitler spáchal sebevraždu a k nám již míĢí sovďtské i americké jednotky. ÿeši však již nevydrželi sedďt doma a Āekat na osvobození. Sami vyšli do ulic a postavili se na odpor okupantĪm. Po celé Praze i dalších mďstech se bojovalo a stavďly barikády. ZaĀalo Kvďtnové povstání. PĢi tďchto bojích zahynulo mnoho našich spoluobĀanĪ, naším posledním úkolem tedy bylo vyhledat všechny památníĀky
které jsme nacházeli v klubovnď na nástďnce, dozvídali o tom, jak šly za sebou události 2. sv. války. padlých v onďch bouĢlivých kvďtnových dnech v naší Ātvrti Karlínď. A v den výroĀí osvobození naší zemď jsme se vydali uctít památku padlých pĢi povstání. Sešli jsme se v 17.00 a po chvíli jsme se vydali ve slavnostním prĪvodu vĀele se stĢediskovou vlajkou od naší klubovny po Sokolovské ulici. Mnoho z nás, aĀkoli bydlíme v Karlínď již nďkolik let, si nikdy neuvďdomilo, kolik památníĀkĪ se v naší Ātvrti nalézá. Našli jsme jich plných dvanáct. U každého z památníĀkĪ jsme se zastavili, pĢipevnili kvďtinku se stužkou a tichou vzpomínkou uctili památku tďch, kteĢí položili svĪj život za to, abychom my dnes mohli žít ve vlastním, svobodném státď. Náš skautský slib nám ukládá „milovat vlast svou republiku ÿeskou a vďrnď ji sloužit v každé dobď“, je tedy naší povinností vyzdvihnout Āiny tďch, kteĢí pro svou vlast dali to nejcennďjší, co mďli, vlastní život
Šík
V V V 2002 aneb Velmi Vysoká Voda O tom, jak rozbouĢený živel dorazil do Karlína a navštívil pĢitom i naší klubovnu. O tom, jak probíhaly dny v zatopené Praze i mimo ní. O tom, co nám všechno voda vzala a co jsme si pĢitom uvďdomili. O tom, jak jsme zachraěovali, co se dalo a kde se dalo. O tom, co bude dál. O TOM VŠEM A JEŠTĎ MNOHEM VÍC SE DOÿTETE JIŽ V PġÍŠTÍM VYJÍT (SNAD) V PRĩBĎHU ġÍJNA
ÿÍSLE,
KTERÉ BY MĎLO
TĢicáté Ātvrté ÿíslo – vše, co jste kdy chtďli vďdďt o povodni, ale báli jste se na to zeptat.
3
VIET-NAM
D
o Vietnamu náš kontingent doplul nďkdy koncem Āervna 1971 /plus mínus 50 let/. Celkem brzy nás nasadily do boje, ani jsme si poĢádnď nestaĀili zvyknout na nároĀné prostĢedí, jenom Filipínci a NovozélanĊané nemďli pĢíliš mnoho problémĪ, ale my z vnitrozemí Austrálie jsme trpďli od rána do veĀera. Už jenom obrovské masy moskytĪ nám nahánďli strach, armádní repelenty byly na kĪži znaĀnď nepĢíjemné, ale nic jiného než je použít nám nezbývalo. Byly jsme narychlo zorganizovaná jednotka, proto jsme se pĢíliš neznali, to se ale zmďnilo již bďhem pĢesunu na bojištď, každý si našel nďjaký okruh kamarádĪ. Takových, že se na nď mohl spolehnout, když padl do problému, ménď zkušení se drželi spolu, veteráni se s nimi nekamarádily. NováĀci rychle umírali a báli se ohnď. Celkem brzo jsme byli vysláni na hlídku do delty Mekongu... Chodilo se hlavnď v noci, bylo nutno dodržovat svďtelnou a hlukovou kázeě. Na to si mnozí bažanti nezvykli a to nás stálo dva muže, napadla nás poĀetná jednotka sovďtských "poradcĪ", Rusové však samy ztratili ĀtyĢi vojáky. Vďtšinu Āasu jsem šel se styĀným poddĪstojníkem pĢed Āelem jednotky, jen asi 30 metrĪ, aby se bylo možno rychle stáhnout a aby nám kamarádi mohli poskytnou podporu a krycí palbu. Po srážce s Rusy jsme si již dávali vďtší pozor, na dĪležité akce jsme vysílali jen asi sedmiĀlenné hlídky. Do jedné z nich jsem se dostal. Byl jsem Ālenem zajišĨovacího družstva.
Pomalu jsme postupovali po úzké sypané hrázi mezi dvďma rameny Ģeky. BĢeh byl porostlý hustým zdĢevnatďlým rákosím, které ve vďtru tiše šelestilo. S sebou jsme mďli minimální množství vybavení nebylo pĢedpokládáno že se na hlídce zdržíme dlouho. Já sám jsem, po odpojení trojice mající za úkol samotné jednání, byl vzadu na levé stranď cesty. Pravidelnď jsme se zastavovali, v tu chvíli jsme si pĢidĢepli a poslouchali co se v okolí dďje, vidďt bylo jen asi na jeden metr... Já jsem hlídal týl naší skupiny, v této zemi mohl útok pĢijít odkudkoliv... Když jsme pĢi zajišĨování zalehly do pĢíkopu zaĀala pravá muka, nevím jak dlouho jsme Āekali, možná 45 minut, možná déle. Jedinou zábavou bylo lapání komárĪ snažících se nasát alespoě nďco nejdražší tekutiny, kterouž jsme sem pĢijeli prolévat. V hlídce se nesmíte pohnout, to udďlá nesmírný hluk a ve ztemnďlé noci se zvuky nesly dobĢe a daleko. Taky se musíte ukrýt co nejlépe tak, abyste vidďli obrysy pĢíchozích proti obloze a zároveě tak aby poloha, kterou zaujmete byla co nejpohodlnďjší. Neustále je však nutno být pĢipraven vybďhnou na cestu a úĀinnď ji uzavĢít. Po celou dobu, co jsme leželi v pĢíkopď se do ztichlé noci ozývaly výbuchy a obĀas do povďtĢí vylétla svďtlice. Byla to zlovďstná a znaĀnď nejistá atmosféra. ÚtoĀná hlídka se vrátila s nepoĢízenou, navíc jsme se dozvďdďli, že kolem nás pravdďpodobnď prošel záškodník Vietkongu. Oklikou jsme se vrátili ke své jednotce, cestou jsme
4
pozorovali boj AmeriĀanĪ s pomďrnď poĀetnou jednotkou Vietkongu, v nízkém porostu si našli co možná nejpohodlnďjší místo na spaní. Na nďm rozprostĢeli poncho, na nďj jsme si lehli a zabalili se do celty. Všichni do jednoho jsme se celou noc tĢásli zimou, niĀily nás i hordy komárĪ, kteĢí neustále pištďli kolem našich uší, nezbývalo nic jiného, než si celtu pĢetáhnout pĢes hlavu, oželet, že nám zaĀne táhnout na nohy a pokusit se usnout. Jednu noc nás neĀekanď napadli Rusové, sebrali nám vlajku, hodnď nás pobili a to je nestálo ani jeden zmaĢený život. Každé ráno, když jsme se úspďšnď propadli do nejnižších pater spánku, to byl dĪsledek východu slunce, se bažanti probrali po probdďlé noci a nemohli vydržet pod celtou. Báli jsme se, že opďt pĢilákají nďjakou znepĢátelenou jednotku. Naštďstí se to nestalo. Ráno jsme se jakžtakž nasnídali a zabalili, jídlo jsme si spíše nacpali do kapes a vhodných bandalírĪ - jíst se dá i v chĪzi. Byli jsme dohodnuti, že nám okolo 10. hodiny k jednomu nepoužívanému rýžovému poli dojdou tolik potĢebné posily. Náš "klokaní" kontingent byl ze všech nejmenší, tento sraz se udál pĢi jednom jednoduchém mostku. Na ten jsme moc nelezli, snajpĢi jsou nebezpeĀní. Smrt pĢichází znenáhla a po výstĢelu je již pozdď krýt se. To jednoho našeho vojáka stálo život, hned v prvním vďtším stĢetu... Postupovali jsme nepĢíliš hustým lesem, na zemi rostla hebká a hezky zelená tráva, po pravé ruce bylo rameno Ģeky. Potom jsme vyšli na cestu vedoucí po jednom náspu, po obou stranách byl les: vlevo s vysokými stromy a mizivým podrostem. Napravo pak byly pouze husté kĢoviny. PĢed sebou jsme pĢi postupu náhle zahlédli kradmý pohyb. Zrovna jsem byl se styĀným na ocase a tak jsme se bďhem pĢesunuli na Āelo a zjistili jsme, že jde o zadní voj AmeriĀanĪ. Sebďhli jsme na levou stranu náspu a podél nďj se, kryti, velmi rychle pĢesunovali na americké kĢídlo. Byl s námi ještď jeden dĪstojník a odstĢelovaĀ. Vysoký les se náhle zmďnil na houštinu plnou ostnĪ, v
ní byl neuvďĢitelnď bahnitý kanál a za ním nad pás vysoké žahavé rostliny. Na druhé stranď náspu se opďt objevil Mekong. TeĊ již k tomu zbyteĀnď ztracenému životu: jeden z vojákĪ se opozdil za ostatními a pravdďpodobnď proto neslyšel upozornďní, že na jeho stranď náspu se skrývá nepĢátelský odstĢelovaĀ a je se tĢeba krýt. Byl poslední z celé formace a jako jediný zahynul. Bez hlesu padl do kapradinové houštiny jako by se chtďl schovat pĢed zákeĢným protivníkem. To ale bylo zbyteĀné - byl mrtev. PĢi bďhu lesem si ještď rozdrásal levé nadloktí, z kterého mu kapala Āerstvá krev. Nebál se bojovat, ale nebyla mu dána možnost aby to dokázal. Nevypálil ani jednou... Když hlavní boj skonĀil, vyšel jsem na násep a rozhlédl se kolem sebe: Asi pďt mrtvých z obou stran tiše leželo na zemi, v délce mizela kolona protivníkĪ, kterou se ještď snažilo
narušit nďkolik našich snajprĪ vybavených masivními dalekohledy. Sedl jsem si na zem, povolil uzávďr polní lahve z opasku a trochu jejího obsahu si nalil za krk, na prsou se objevila velká mokrá skvrna a chlad vody mi na chvíli pĢinesl tolik žádané uvolnďní. O chvíli pozdČji jsme obsadili zbytek hráze, tento boj byl pouze zdržovací, ale zmČnil se na oboustrannou krvavou lázeĖ. Zastavili jsme se na jejím konci a rozdČlili se na dvČ skupiny. Jedna se rychle vydala do nynČjšího cíle, mČsteþka Vinh Long. Ta, ve které jsem byl já, se pomalým krokem sunula za ní.
5
Opďt jsme se stĢetli s AmeriĀany, ale jen na dálku. Mďsto stálo u vďtvení Mekongu do delty. My do nďj pĢicházeli z jihozápadu. PĢed sebou jsme mďli dvď dĪležité pĢekážky - ramena Ģeky Mekong. Náš velitel se rozhodl pro delší, ale bezpeĀnďjší cestu oklikou. Museli jsme pĢejít široký a moderní silniĀní most, oznaĀený "1". Ještď s jedním dĪstojníkem jsem byl provďĢit levý bĢeh: Koryto Ģeky bylo široké, ale vody v nďm bylo pomálu, vprostĢed se krĀila asi deset metrĪ široká
stružka blátivé vody. Když jsme úspďšnď pĢekonali most, tak jsme se vydali doprava na most oznaĀený Āíslicí "3". BĢeh Ģeky byl porostlý šumným rákosím a proto jsme se ani nemuseli moc krýt. Ve mďstď jsme se zastavily ve stínu domĪ a nďkolika palem. VyĀkávali jsme dle dohody s první /odstĢelovaĀskou/ skupinou. …pokraĀování pĢíštď...
“!“
ZávďreĀná výprava 21.-23.6. 2002 iž podruhé bych vás rád upozornil na nový literární talent, který vyrĪstá v našem stĢedisku. Tentokráte si dovoluji pĢedložit zápis „mistra pera“ pana Blahoěe bez jakýchkoli cenzurních zákrokĪ, pĢesnď v takovém znďní, v jakém byl doruĀen do naší redakce. (za tento elaborát byl autor odmďnďn šesti body do oddílového bodování)
J
Pátek Sraz byl v 16:00 u fontánkách a od tam tuĊ jsme šli na Nádraží Holešovice kde jsme nastoupili do autobusu a jeli na Mďlník a ještď o nďjaký stanice dál .Ve vlaku se spustil liják od autobusu jsme šli do lesa po cestď pĢestalo pršet a dostali jsme 1 zkaz od poĀítaĀe , když se zaĀalo stmívat jsme se rozházeli pod pĢevisky a skalky u ohnď se uvaĢili veĀeĢe a šlo se spát. Rádci mďli radu s vedoucími.
Sobota Snídanď rychlé balení a odchod šlo se daleko asi 6 km. Do vesniĀky kde se dobírá voda , tam jsme hráli frizbí s malou svaĀinko a pro Svížu kde byl obďd od místa se šlo pryĀ kousek na rozcestí kde protéká potek. tam se dal odchod spíš rozchod po družinkách hledat místo na spaní a najedli jsme se asi po 2,5 hod jsme se sešli na rozcestí kde jsme se rozdďlili na dvď skupiny hrací a pracovní skupiny rádci makali a my si hráli po hrách jsme se vrátili na rozcestí a šli na svá místa na spaní asi v pĪl desátý a šli k slavnostnímu ohni kde se povídalo o rĪzných vďcech po ohni se šlo spát .
Nedďle Ráno se vaĢil poryĀ polilo se a pomalu se pĢipravovalo k odchodu ve dvď hodiny se šlo do Dubý kde na nás Āekal autobus a jelo se do Prahy kde se dal rozchod a šlo se domu
Sepsal a vymyslel
Blahoě 6
Z knížky, kterou právď Ātu
Jan Skácel – Kdo uĀil mlĀet kámen POġÁD CHVÍLE
Neúnavnď po celý den snďží, jako by chuligáni ubili lahvemi od piva na nebesích labuĨ, a smutné peĢí dolĪ padalo.
Za žádnou pravdu na svďtď. Ale jestli chceš, za malý pďtník ticha. Je chvíle, která pĪlí krajinu.
Tolik se bojím ticha do nďmoty, té tíhy na stromech a vďĀnosti, co v lidech pĢestala. A nestydím se ani za nehet za svoji úzkost, bože, ty to víš.
Pokorný okamžik, kdy nďkdo za nás dýchá.
Padá to na mne tiše, beze slova, jak marná lítost, aspoě té jsme schopni, a na laskavé slovo Āekáme, zatímco venku, za oknem to padá.
CO ZBYLO Z ANDĎLA
A poĢád dál a hĪĢ.
Ráno, pokud jsou všechny stromy ještď obvázané a vďci nedotknuty, mezi dvďma topoly andďl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpďvem ranďn bývá, snad nďco tuší, ale nezahlédne.
MALÁ NÁDRAŽÍ Jsou krajiny, kde dďti ještď vlakĪm mávají.
Je zeleno a to je vše, co zbylo z andďla.
Vždycky jsme malinko smutní na malých nádražích, kde nikdo neĀeká. Najednou máme bílou duši z bezu, najednou je v nás pĢíliš z Ālovďka.
Šík 7
24 hodin na kolobďžce 2002 17. – 18.5. 2002 Opďt stupnď vítďzĪ ! Opďt vylepšený rekord !
S
menším zpoždďním se pĢed vás dostává toužebnď oĀekávané zpravodajství z naší již Ātvrté úĀasti na „kolobďžkovém šílenství“ – 24 hodinovce ve Stromovce. Letos se všichni tak soustĢedili na vlastní výkon, že nikdo nenašel dost sil na zapisování živé reportáže z trati. Musíte se tedy spokojit s mým krátkým komentáĢem a tabulkou, která posuzuje všechny úĀastníky z nďkolika hledisek.
TOP 10
Hodnocení letošního roĀníku budu provádďt pomocí srovnání pĢedevším s
Místo
Jméno (Āíslo kola)
ÿas
roĀníkem loěským, ze kterého mám nejvíc
1.)
ÿeslo (1.)
5:10
informací.
2.)
Ája (1.)
5:18
UMÍSTĎNÍ: Letos jsme si sice o jedno
3.)
ÿeslo (2.)
5:19
místo pohoršili a skonĀili celkovď na tĢetím
4.)
ÿeslo (4.)
5:23
místď,
4.)
Vojta (1.)
5:23
ale
konkurence
byla
opravdu i
6.)
ÿeslo (3.)
5:24
legendární StopaĢe, a tak je tĢeba Ģíct, že
6.)
ÿeslo (23.)
5:24
obhájení medailových pozic je opďt velkým
8.)
Vojta (11.)
5:26
úspďchem.
9.)
Maják (2.)
5:27
9.)
ģváb (3.)
5:27
silnďjší.
Letošní
POÿET
vítďzové
pokoĢili
KOL A KILOMETRĩ: Kdo to
ještď neví, tak aĨ se drží. Opďt jsme se pĢekonali ! Ujeli jsme o 7 kol (16,8 km) víc než byl náš dosavadní rekord. Za ĀtyĢi roky, co se kolobďžek úĀastníme, jsme tak dokázali pokaždé svĪj minulý výkon pĢekonat. Jak dlouho to ještď mĪže trvat? Naše laĨka pro pĢíští rok je ve výšce 571,2 km.
POÿET
ÚÿASTNÍKĩ:
V loěském
roce se na seznamu jezdcĪ objevilo 26
NAŠE VÝSLEDKY
závodníkĪ, letos jich bylo o dva ménď.
Rok
PoĀet kol
PoĀet km
Umístďní
1999
192
460,8
8.
2000
211
506,4
6.
absolvovalo loěský roĀník. Zároveě je
2001
231
554,4
2.
pravdou, že se objevilo nďkolik starších
2002
238
571,2
3.
jezdcĪ, kteĢí s námi absolvovali nďkterý
Tým se dost obmďnil, jen dvanáct jezdcĪ
z prvních dvou roĀníkĪ. Mezi nové tváĢe se zaĢadili napĢ. MajaĀka, Bourák, Jarda nebo Sambi.
ZRANĎNÍ: I tady jsme dopadli dobĢe. Pokud vím, tak bďhem mého pĪsobení k žádným vážnďjším úrazĪm nedošlo. Rozhodnď se také nekonala žádná loěská „motýlková epidemie“, kdy motýlek zadního kola kosil jednoho borce za druhým.
8
* Bourákovi byla pĢesnď zmďĢena pouze 4 z jeho 5 zajetých kol Jméno
Poþet Poþet kol km
ýas na trati
Osobní rekord
PrĤmČr na kolo
Jméno
Poþet kol
Poþet km
ýas na trati
Osobní rekord
PrĤmČr na kolo
Majaþka
26
62,4
153:39
5:31
5:55
Kája
8
19,2
53:11
6:29
6:39
ýeslo
23
55,2
130:37
5:10
5:41
Jarda
6
14,4
41:38
6:42
6:56
Šváb
23
55,2
134:53
5:27
5:52
Bourák
5
12,0
23:47 *
5:43
5:57 *
Messner
21
50,4
123:13
5:33
5:52
Svíža
5
12,0
34:57
6:42
6:59
Job
21
50,4
125:03
5:33
5:57
Maják
4
9,6
22:20
5:27
5:35
Ušoun
17
40,8
109:22
5:58
6:26
Šmudla
4
9,6
25:42
6:21
6:26
Tomega
12
28,8
73:03
5:54
6:05
PuĖĢa
4
9,6
30:46
7:08
7:42
Vojta
11
26,4
60:54
5:23
5:32
David
3
7,2
17:14
5:34
5:45
Šík
11
26,4
66:04
5:45
6:00
Jindra
2
4,8
12.33
6:12
6:17
Ája
10
24,0
58:18
5:18
5:50
Mirek
1
2,4
6:14
6:14
6:14
Bradkin
10
24,0
61:16
5:56
6:08
Manuál
1
2,4
6:56
6:56
6:56
Jirka
9
21,6
52:49
5:36
5:52
Sambi
1
2,4
6:57
6:57
6:57
BuĊ pĢipraven Víš, že pro život musí každá tvoje buěka vďdďt, co má dďlat? Má na to dokonce „pĢíruĀku“, která se vyvíjela miliony let a jmenuje se genom. Podobnď lidé a národy mají „pĢíruĀky“ ve svých také dlouho se vyvíjejících kulturách. V obou pĢípadech jde o obrovské množství informací, z nichž nďkteré se stanou stavebními kameny tvého života. Zkus porovnat složitost dnešního Ālovďka proti bakterii, která stála u kolébky života. Podobnď složitá, ale i nároĀná je naše civilizace, kde se však nedostává moudrosti. to jsou nejen znalosti, ale i schopnost dodržovat Ģád a morální pravidla (napĢ. skautský zákon), protože jedinď to umožěuje soužití a tím i fungování civilizace. Jako nďkteré buěky nekontrolovaným množením porušují Ģád a zpĪsobují rakovinu, tak i v lidské spoleĀnosti podvody, krádeže nebo války jsou porušením Ģádu. Takže co od tebe vlastnď ten složitý svďt oĀekává?
Že se budeš snažit žít moudĢe! Ke zvládnutí jakéhokoli úkolu Āi situace musíš mít ale také motivaci – tedy nadšení pro cíl. Motivace rozdďluje úspďšné od neúspďšných, a to nejen ve sportu. A teĊ si pĢedstav, že tvĪj život závisí na moudrosti bunďk, které a) vďdí, co mají dďlat b) dďlají to a spolehlivď makají, c) dodržují Ģád, d) mají i motivaci: tvoje pĢežití. Není to inspirace? Moudrost ti nezaruĀí jen škola, musíš zvládnout i další vďci. výdrž fyzickou i psychickou pĢi stoupajících nárocích, získat zkušenosti s kamarádstvím, s pomocí druhým, sebeĢízením, svými emocemi, vnímáním krásy a pestrosti pĢírody ale i lidských výtvorĪ, zkušenosti s tvorbou, komunikací, prací s informacemi a mnoho dalších.
z Āasopisu Skaut – Junák vybral Job
9
Drsná doba kamenná Jak šel Āas v dobď kamenné ✭ Prvním stádiem Ālovďka „AUSTRALOPITHECUS“.
je
Tento ĀlovíĀek nebyl moc vysoký, protože mďĢil asi 120 cm a co se týká mozku, ten je taky malý, mďl 400 kubických cm (dnešní Ālovďk má 1550 kubických cm). Umďli si oškrábat kĪži z ulovené zvďĢe, to asi kvĪli zmlsanosti mladých potomkĪ.
✭ Druhým typem je HOMO HABILIS. Tento roztomilý ĀlovíĀek byl už o nďco vďtší než první stádium a taky chytĢejší. Jako první zaĀali stavďt baráky a chýše, spíše pĪldomy (a od toho se odvodilo i jeho jméno, vždyĨ je to Ālovďk zruĀný). Taky neplatil žádnou Āinži a ani mu sousedi nezávidďli BMW. Jejich nástroje byly z kamene a byly ostré a nďkdy i smrtelné pro lovenou zvďĢ ( a proto 1 sekundu ticha)
✭ TĢetí v poĢadí je HOMO ERECTUS. Umďl rozdďlat oheě a proto taky jako první vymyslel první pomoc pĢi popáleninách. ani se nedivím, vždyĨ jeho mozek má 1066 kubických cm. To je o 484 kubických cm ménď než má dnešní Ālovďk. Na rozdíl od pĢedchozích druhĪ je už vzpĢímený. ✭ ÿtvrtý a také koneĀný vývojový stupeě je HOMO SAPIENS SAPIENS. Už nejchytĢejší a nejvyvinutďjší stádium Ālovďka, jeho zbranď a nástroje jsou vylepšené, a proto jsou povaleĀi za vodou. Tak teĊ si mĪžeme být jisti, že se Ālovďk nevyvinul z opice !
Chudáci zvíĢata OBÁVANÍ LOVCI Z dĪvodu primitivních zbraní byli lovci nuceni dďlat zoufalé kroky, A to tĢeba takové, že museli na lov chodit ve skupinď. Taktiky lovcĪ: Lovci nahnali zvíĢe na konec vysoké skály a donutili jej skoĀit
dolĪ, kde už Āekali flákaĀi, aby zvíĢe dorazili! Nebo vykopali jámu, dali do ní bahno, zakryli ji a flákaĀi Āekali kousek od jámy a když mamut spadl do jámy, zabili ho (surovci ). Když se zbranď vyvinuly, tak se taktika zmďnila, ale to se dozvíte v dalším ÿísle.
Blahoě
Scouting for Boys Vybrané kapitoly z knihy Roberta Baden – Powella RYTÍġSTVÍ Za starých ĀasĪ byli opravdovými skauty rytíĢi a jejich zákony se velice podobaly dnešním skautským zákonĪm.
Za nejvďtší bohatství pokládali rytíĢi svou Āest. Nikdy nedďlali nic neĀestného. NapĢíklad nelhali ani nekradli. Než by se k tomu snížili, radďji by zemĢeli. Vždycky byli pĢipraveni
10
bojovat a položit svĪj život za svého krále, víru nebo Āest. Každý rytíĢ mďl malou ozbrojenou družinu, složenou z panošĪ a zbrojnošĪ podobnď jako má ve skautské družinď rádce svého zástupce a nďkolik skautĪ.
RYTÍġSKÉ ZÁKONY RytíĢova družina stála vďrnď za svým pánem v Āasech dobrých i zlých a všichni vyznávali stejné ideály jako jejich vĪdce: Svou Āest považovali za posvátnou vďc. Byli vďrní Bohu, králi a své zemi. ObzvlášĨ ohleduplní a zdvoĢilí byli ke všem ženám, dďtem a slabým lidem. Pomáhali všem. PotĢebným dávali peníze i jídlo a šetĢili aby mohli rozdávat. UĀili se zacházet se zbranďmi pro pĢípad, že by museli bránit svou víru a zem proti nepĢíteli. Aby mohli všechny tyto ideály uskuteĀěovat, dbali o své zdraví, posilovali své tďlo i ducha. Skaut nemĪže udďlat nic lepšího, než se tďchto rytíĢských zákonĪ držet. Jedna ze základních povinností rytíĢĪm pĢikazovala, aby každý den prokázali nďkomu dobrý skutek. A to se také stalo jednou z našich zásad. Když ráno vstanete, pĢipomeěte si, že máte bďhem dne vykonat jeden dobrý skutek. Uvažte si na kapesníku nebo šátku uzel, abyste na to nezapomnďli. Kdyby se vám nďkdy stalo, že na dobrý skutek zapomenete, musíte následující den udďlat dobré skutky dva. Pamatujte, že je to podle skautského slibu vaše povinnost. Nemyslete si, že skauti mají vykonat jen jeden dobrý skutek dennď. Jeden udďlat musí, ale když jich mohou vykonat padesát, tím lépe. Dobrý skutek mĪže být docela malý. TĢeba dáte minci na nďjakou dobroĀinnou sbírku, pĢevedete starou paní pĢes silnici, nďkomu uvolníte v autobusu místo k sedďní, dáte napít zvíĢeti, které má žízeě, seberete slupku
od banánu ze zemď, aby po ní jiný Ālovďk neuklouzl. Jeden skutek dennď vykonat musíte a platí jen tehdy, když za nďj nepĢijmete žádnou odmďnu.
ZÁCHRANA ŽIVOTA ÿlovďk, který pĢi neštďstí, jaká se Āasto stávají ve velkých mďstech, dolech, továrnách i jinde, zachrání nďĀí život, není o nic menší hrdina, než voják, který se vrhne do nejtďžší bitevní vĢavy, aby zachránil svého kamaráda. Tisíce skautĪ dostaly vyznamenání za záchranu života. Doufám, že takových ĀinĪ bude mnohem víc. Nejeden z vás bude mít nďkdy pĢíležitost k záchranď života. Musíte však na to být pĢipraveni. Ve chvíli, kdy k nehodď dojde, byste mďli vďdďt, co udďlat. NestaĀí, když si o tom jenom nďco pĢeĀtete v knížce a myslíte si, že víte, jak se zachovat. Je tĢeba, abyste záchranné akce nacviĀovali a dďlali to Āasto - napĢíklad budete opakovanď zkoušet, jak si máte pĢikrýt nos a ústa mokrým kapesníkem, abyste mohli dýchat v prostĢedí plném kouĢe; jak roztrhat prostďradlo na pruhy a spojuje do provazu, abyste mohli uniknout ohni; jak otevĢít dokoĢán okna a dveĢe, aby se do místnosti naplnďné plynem dostal vzduch; jak zvednout a nést Ālovďka, který je v bezvďdomí; jak zachránit a vzkĢísit tonoucího apod. Až se tohle všechno nauĀíte, získáte sebedĪvďru, takže když nďkde dojde k neštďstí a všichni z toho budou vydďšení a nebudou vďdďt, co mají dďlat, vy se mĪžete hned pustit do záchranné akce.
VYTRVALOST ÿlovďk musí být silný, zdravý, aktivní, aby mohl vykonávat všechny skautské povinnosti a úkoly. Toho dosáhnete, když se o to budete trochu snažit.To znamená - hodnď cviĀit, hrát hry, bďhat, chodit pďšky, jezdit na kole atd. Skaut by mďl Āasto spát v pĢírodď. Kluk, který je zvyklý spávat se zavĢeným
11
oknem, snadno nastydne, když poprvé nocuje pod širým nebem. Pokud spíte s otevĢeným oknem v létď i v zimď, nikdy se nenastydnete. Já sám nemohu spát se zavĢenými okny a staženými roletami a na venkovď nejradďji spávám pod širým nebem. Když si každé ráno a veĀer zacviĀíte, udržíte se v dobré tďlesné kondici. Nemám na mysli takové cviĀení, po kterém narostou obrovské svaly, ale takové, pĢi kterém si rozhýbete všechny vnitĢní orgány a v celém tďle rozproudíte krev. Každý opravdový skaut se také dennď koupe. Když nemá možnost se
vykoupat, alespoě se vydrbe mokrým drsným ruĀníkem. Skauti nedýchají pusou, ale nosem. Nedostanou tak brzy žízeě, nezadýchají se tolik, nevdechnou rĪzné bacily, které jsou ve vzduchu, a v noci nechrápou. Pro zvýšení obsahu plic a zásobování krve Āerstvým vzduchem jsou výborná rĪzná dechová cviĀení. Musíte je ale provádďt na Āistém vzduchu a nesmíte je pĢehánďt. Vzduch je tĢeba vdechovat nosem, pomalu, zhluboka, až se co nejvíc roztáhnou žebra. Potom zaĀnete zvolna, nenásilnď vydechovat. Nejlepší dechová cviĀení jsou ta, která vykonáváte pĢirozenď pĢi bďhu.
vybral Job
ÿeskoslovenské opevnďní z let 1935 –1938 Vchodové objekty II. Do spodního patra objektu se vstupovalo po dvou schodištích, v každém kĢídle objektu je jedno /viz. schéma z minulého ÿísla/. Patro dolní je o nďco menší než vrchní patro objektu. Nachází se v nďm ubikace mužstva, WC a umývárna, filtrovna, telefonní ústĢedna, místnost pro dvojici radiostanic, sklady munice, místnost pro jídlo a samozĢejmď místnost urĀenou pro zaĢízení na spouštďní vrat. Do podzemí se z vchodového objektu dalo dostat chodbou, anebo výtahem. Chodba pak mohla být buĊ rovná /tvrz Smolkov/, nebo opatĢená šikmým výtahem tzv. svážnicí /tvrz Bouda/. Šlo o chodbu v normálním profilu, avšak sklonďnou dolĪ pod úhlem cca 25‰. Toto Ģešení bylo uplatěováno u tvrzí, které byly stavďny v rovinatém terénu, nebo v místech, kde potĢebné nadloží nad galerií nebylo možno dosáhnou blízko za koncem silného stropu srubu. Nebyla-li by využita svážnice, bylo by nutné vysokou tloušĨku stďny držet velmi dlouho, což by se finanĀnď nevyplatilo. Byly i výjimky, kdy
se projektant tvrze pohyboval velmi blízko u povolených kvót, ale ještď v toleranci. Tu se stávalo, že se rozhodl pro svážnici, protože ta zaruĀuje vďtší bezpeĀnost proti poškození chodby. Ve svážnici se používaly vozíky klínové, na nďž najel vozík „obyĀejný“ a byl svezen dolĪ, kde sjel z klínového vozíku a dál pokraĀoval normálnď. Vozíky klínové byly pĢes kladku spojeny lanem a tak si navzájem vytváĢely protiváhu. Toto Ģešení bylo využito i z dĪvodu zrychlení vykládky – nebylo tĢeba vozíky dvakrát pĢekládat. Zato u Ģešení posledního bylo pĢekládání nutností: Dvojice výtahĪ /tvrz HaniĀka/ nemďla ve svých klecích kolejniĀky a materiál se do nich navážel na plošinových vozíĀcích s gumovými obruĀemi, poté výtah sjel do podzemí a tam se náklad naložil na úzkorozchodnou železniĀku. Dál již pokraĀoval normálnď. Toto Ģešení tedy bylo nejnevýhodnďjší, nejnepohodlnďjší, nejpomalejší a v neposlední Ģedď také nejdražší.
12
Podobná situace nastávala také v tzv. vyrovnávacích šachtách. Šlo o to, že se chodba dostala pĢíliš blízko k povrchu a bylo nutno zajistit patĢiĀné nakrytí. V tu chvíli byla vybudována šachta pro výtah potĢebné hloubky, na jejím konci pak chodba normálnď pokraĀovala Koleje však konĀily na horní stanici. Do výtahu a dál do chodby vjíždďli jen vozíky s gumovými koleĀky. Tato složitá situace nastala pouze bďhem výstavby tvrze Bouda. Doprava v podzemí tvrzí byla zajišĨována patĢiĀným poĀtem úzkorozchodných a jiných vozíkĪ. Koleje /rozchod 60 cm/ vedly jenom po hlavní galerii, do jednotlivých chodeb ke
srubĪm jezdily jenom vozíky s gumovými koleĀky. Drážka nemďla pražce: Koleje byly zabetonovány do podlahy a zajištďny rozporkami z železných prutĪ. Vozíky kolejové byly plošinové s možností pĢidání boĀních stďn pro dopravu drobného materiálu, byly vybaveny dvďma typy brzd. Jednotlivé úseky tratď a výhybky byly vybaveny patĢiĀnou svďtelnou signalizací. Pravdďpodobnď obdobnou jako na našich pozemních železnicích. K obsluze bylo urĀeno náležité množství vojákĪ, pravdďpodobnď dva na jeden vozík. K opravám sloužila krátká dílenská a odstavná kolej.
Sv!žník
Tour de Swerige 2001 8.8.2001 JAK JSME SE ODMĎNILI HOUSEREM ANEB PRÁCE & KOLÁÿE
Slyším budík v 8.00, ba co víc, dokonce mď i vytáhl ze spacáku. Ti dva ale moje buzení naprosto ignorují, takže polehávám ještď do pĪl devátý a zaĀínám vaĢit poridge. VĪnď mnou stvoĢeného skvostného pokrmu kluky probudila a hned po snídď ve spacácích (jo jo snídanď do postele, kdy k tomu Ālovďk doma pĢijde) zaĀínáme balit. Ostrý start z Blankaholmu nás po chvíli jízdy vrací na naši starou známou E 22. Krajina teĊ není nijak výraznď pĢekvapivá, Āas od Āasu nďjaký záliv, obĀas se na louce pasou krávy, ovce Āi poníci, jinak se pravidelnď stĢídají vesniĀky s malými spokojenď usazenými domky. Na obďd se zastavujeme u benzínky, dobíráme vatten (vodu) a vaĢíme gulášovku. Trávení zpĢíjeměujeme sušenkou a za pár chvil
již opďt sedíme v sedlech. Västervik – Gamleby – Björnsholm. TeĊ mé ruĀiĀkovky odbily 15:45 a my odpoĀíváme asi 47 km od Söderköpingu –
13
místa našeho dnešního spaní (tak je to tedy plánováno). Jenomže ne všechny plány se musí vždy zadaĢit splnit. Asi 15 kilometĢíkĪ pĢed Söderköpingem nás pĢekvapuje déšĨ, nejdĢív jen tak lehce, ale nakonec dost tďžce. Brzdíme tedy u autobusové zastávky a vaĢíme Āujdu s calciem na zahĢátí. Za stálého deštď, zmrzlí na kost, dorážíme až do Söderköpingu. Zde doplěujeme zásoby tekutin a cukru. Kus za mďstem, tďsnď vedle privátního (poctivď oploceného) lesa se zabydlujeme. VeĀeĢi vaĢím já, mám totiž ještď poĢád toho housera (zvďĢina s tďstovinami od Maggi). Hlasité pomlaskávání se rozléhalo stďnami našeho pĢíbytku ještď jednou, a to když jsme si jako dokrm stvoĢili senzaĀní vývárek obohacený loveĀáĀkem, kolínkama a sýrem. Dnes jsme se opravdu pomnďli.
9.8.2001 KONEÿNĎ OXELÖSUND ! Vstáváme asi ve tĢi Ātvrtď na deset. Není to nijak brzo, ale ani zas tak pozdď. Den zaĀíná vzájemným vyprávďním snĪ této noci a pokraĀuje vaĢbou krupickaše. Jestli dneska všechno dobĢe pĪjde (pojede), mohli bychom už veĀer spát u Martina v Oxelösundu. Vidina sprchy, vydatné veĀeĢe a dalšího blahobytu nás hnala dopĢedu po celý den. Ještď jednou navštďvujeme benzínku v Söderköpingu, provádíme ranní hygienu a pochutnáváme si na medovém jogurtíku. Dopoledne dojíždíme do Norrköpingu, Ātvrtého nejvďtšího mďsta Švédska. Nejkrásnďjší podívanou zde pro mď zcela urĀitď je pĢekvapivď tovární ĀtvrĨ. Staré tovární haly v novém kabátu ukazují, že i továrna mĪže vypadat tak, aby nebyla tou nejodpudivďjší Āástí mďsta. Velkomďsto = cyklistova smrt, a tak nás vymotávání se
z Norrköpingu a hledání další cesty, která by nevedla po dálnici, stálo asi dvakrát tolik Āasu než samotná prohlídka mďsta. Nejprve zajíždíme do slepé silnice vedoucí jen k továrnď. Nakonec se po poptání zdárnď dostáváme ze spárĪ velkomďsta a po krásné pobĢežní cestď osvďžováni nďkdy až pĢíliš silným vďtrem si to frĀíme dál smďrem na Oxelösund. Obďd se dnes koná ve mďsteĀku jménem Kolmården. Zajímavostí tohoto Āasu je snad jen Davidovo nepĢíjemné opaĢení se nudlovkou. Po jídle zasíláme Short Message Martinovi, že už jsme za humny. Za Kvarsebem se naše cesta stáĀí na sever, pĪvodnď jsme mďli po chvíli uhnout opďt na východ. Ale i pĢestože dvakrát žádáme o nápovďdu, stejnď odboĀku míjíme (nejprve nám babiĀka sdďluje, že ještď 2 km, po 2 km se dozvídáme, že ještď 1 míli – jenže kolik je švédská míle ?). Asi po 10 kilometrech vyjíždíme u dálnice, což nám dohromady dďlá zajížĊku asi 7 kilometrĪ. No nic, nezadaĢilo se. Lehce jako vítr se naše stroje nesou do Nyköpingu, kde spatĢujeme první cedule znaĀící cestu na Oxelösund (viz. citátek). TeĊ už to jede samo. PĢesnď podle plánu v 19.00 pĢijíždíme k domu Martinových rodiĀĪ. PĢi vĢelém pĢivítání zjišĨujeme, že nás Āekali již vĀera (došlo totiž k nedorozumďní mezi devátou hodinou a devátým srpnem). Po osvďžující spršce si pochutnáváme na ještď lepší veĀeĢi (ach ta švédská kuchynď, ještď dnes na ni vzpomínám se slanou slzou v oku). VeĀer trávíme pĢíjemným vyprávďním (je o Āem) u zmrzlinky. Prohlíží se také fotky, napĢ. poprvé vidíme fotky, které Martin nafotil bďhem našeho loěského tábora. Asi okolo jedenáctý uléháme do mďkkých postelí (jaký to nezvyk). Akorát na Davida zbyla matrace. Na dobrou noc hraje Nirvana unplugged.
14
O Švédsku Život bďhem roku velmi ovlivěují roĀní období. Léto je krátké, školní prázdniny zaĀínají na zaĀátku Āervna a trvají do konce srpna. Národním svátkem je 6. Āerven. Vrcholem léta je oslava letního slunovratu 21. Āervna. Ve všech obcích vztyĀují vysoký kĢíž ozdobený zeleným listím, kvďtinami a stuhami. Když se noci zaĀínají prodlužovat, slaví se odchod léta srpnovými raĀími hody. O zimním slunovratu je v jižním Švédsku svďtlo pouze šest hodin a na severu necelé tĢi hodiny. Za polárním kruhem se veĢejné osvďtlení v zimních mďsících vĪbec nezhasíná. /pokraĀování pĢíštď/
10.8.2001 REGENERAÿNÍ DEN VĎNOVANÝ OPRAVÁM A KRÁTKÉ VYJÍŽĉCE NA OSTROV
Oživli jsme asi už v pĪl devátý (dĢív, než když spíme ve stanu – zajímavý úkaz). Po chvíli lenošení a pĢevalování se odebíráme ke snídani. DopĢáváme si typický švédský stĪl. (vloĀky, jogurt, mléko, sýry, šunky, marmošky, medík, másla, chleby, …. co hrdlo ráĀí). Dopoledne trávíme s Martinem a Verunkou (jeho sestrou) prohlídkou Nyköpingu. V dĢívďjších dobách to prý bylo jedno z nejvlivnďjších mďst v zemi. Mďsto má ve znaku klíĀ, nechejte si nďkdy pĢevyprávďt povďst o tom, jak k nďmu Nyköping pĢišel.. PĢi zpáteĀní cestď nakupujeme. David dokupuje dráty, už by bylo záhodno doplnit je na
plný poĀet. Po obídku trávíme a rozprávíme venku na zahradď – jo, tak takhle se naĀerpávají síly na další cestu. TeĊ jsou ĀtyĢi hodiny odpoledne. David s Messnerem se hrabou v kolech, já sedím u psacího stolu, poslouchám seveĢanku Björk a doplěuji další stránky našeho deníku. V jednom už mám jasno, život tady ve Švédsku se nevalí jak divoká voda v horských ĢíĀkách, ale plyne pohodovď a pomalu, pĢesto doteĀe kam má. Jako by tu hodina mďla víc než šedesát minut, nikdo nikam nespďchá, nikdo se za niĀím nepachtí, klid a pohoda dýchá z ulic, obchodĪ i silnic. Rád bych si trochu toho klidu pĢibalil do brašen, dovezl domĪ a rozbalil až bude tĢeba. Abych domĪ vĪbec dojel, musím se teĊ jít pĢipojit k „hrabaĀĪm“ a porýpat se taky trochu v té své mašinď. Naše špinďní si rukou je naštďstí brzy pĢerušeno nabídkou na vyjížĊku v loĊce. Jedeme na nedaleký ostrov, kde stojí chata, kterou ÿeslo s Davidem pomáhali skoro celý Āerven renovovat. Na ostrovď nás hned po chatď upoutávají pĢedevším borĪvky velikosti zvící našich malin. David odborným pohledem klasifikuje zmďny od jeho poslední návštďvy a pochvaluje si, jak práce pďknď pokraĀují. Nasedáme do loĊky vracíme se zpďt na pevninu. Po veĀeĢi nejprve dostáváme školu pilotáže na poĀítaĀovém trenažéru Martinova tatínka, velkého fandy všeho vzduchem se plavícího. Potom nás Āeká maratón internetového psaní známým, rodiĀĪm a našim milým. Tato Āinnost nám trvá až do doby, kdy už je opravdu nejvyšší Āas jít spát. Bďhem mého a Messnerova dopisování si David ještď pĪjĀuje Martinovy „inlajny“ a vyjíždí na projížĊku. Vrací se živ a zdráv a tak mĪžeme jít opravdu na kutď (opďt do mďka).
CITÁTKY: Tak na tuhle ceduli jsem šlapal devďt dnĪ. /Šík po spatĢení první cedule ukazující cestu do Oxelösundu/
15
Umďní dialogu 8 pravidel dialogu 1.) TvĪj oponent není nepĢítelem, ale partnerem pĢi hledání pravdy. Cílem diskuse je pravda, nikoli intelektuální soutďž. 2.)Snaž se rozumďt druhému. Nepochopíš-li správnď názor oponenta, nemĪžeš jeho tvrzení ani vyvracet, ani uznávat. Formuluj sám jeho námitky. 3.)NEUTÍKEJ OD TÉMATU ! Nevyhýbej se nepĢíjemným otázkám tím, že svedeš diskusi jinam.
5.)Nesnaž se mít za každou cenu poslední slovo. UmlĀení oponenta neznamená vyvrácení jeho argumentu. 6.)Kdo snižuje oponenta, ztrácí dialogu.
osobní dĪstojnost právo zúĀastnit se
7.)Nezapomínej, že dialog kázeě. Rozumem, nikoli formulujeme svá tvrzení.
vyžaduje emocemi
8.)Nezamďěuj dialog s monologem. 4.)Tvrzení bez vďcných dĪkazĪ nevydávej za argument.
Poezie na okraji trocha veršĪ na poslední stranď ÿísla PLANETÁRNÍ ToĀím se okolo tebe, asi mď nďĀím pĢitahuješ. Chtďl bych ti nadbíhat, ale stále jen obíhám. Cítím, jak sáláš. Žár nevychází jen z tebe, ale i ze mď. /28.4. 2002/
TĢicáté tĢetí ÿíslo Redakce: Václav Zeman - Šík, Michal Zikán – Manuál, Petra TomeĀková – Tomega, JiĢí Slavík - Svižník Do tohoto ÿísla pĢispďli: Vít Masopust – Job, Jan KliĀman- Blahoě, ÿíslo na internetu: http://cislo.webzdarma.cz RedakĀní e-mail:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected] Náklad: 35 výtiskĪ Vychází:
16
