46. skautské st edisko "Sfinx" Sokolovská 128 Praha 8 - Karlín. Dvacáté t etí íslo

2000

46. skautské stĜedisko "Sfinx" Sokolovská 128 Praha 8 - Karlín

Dvacáté tĜetí þíslo


2

PRAŽÁKģV MEMORIÁL OýIMA OBHÁJKYĕ VÍTċZSTVÍ Obvodní sraz 15.-17.9. 2000 Sešly jsme se pĜed klubovnou v 16.30 hod. PĜišly: Anþa, ýertík, Vašek, Bára, Flint, Pája, Aranka, Pavlína a já, vedoucí: Šmudla a Bubák. Pak jsme se odebraly na Hlavní nádraží. Vlakem jsme odjely do Turnova. Odložily jsme si své tČžké batohy a chvíli jsme þekaly. Pak jsme se vydaly na þtyĜkilometrovou cestu (pozn. red. - no bylo to krapet víc). Batohy jsme nechaly na nádraží a mikrobus nám je odvezl. V hluboké tmČ jsme zahlédly svČtla mikrobusu. Zastavil u nás. Pán co ho Ĝídil nám Ĝekl, aĢ si nastoupíme, že nás sveze do táboĜištČ. Tak jsme se svezly. Když jsme dorazily ke Staré Mlýnici, vidČly jsme na hromadČ své batohy. Vzaly jsme si je na záda a šly jsme kousek cesty lesem a byly jsme v táboĜe. Tam už nás þekal teplý þaj. Šly jsme do hangáru si ustlat, sníst veþeĜi, zalehnout a spát. Skauti a skautky pĜišli pozdČji. Ráno druhý den jsme posnídaly zbytky z veþeĜe. Potom jsme si šly vyþistit zuby. PĜipravily jsme si batoh a do nČho vČci, které byly potĜeba jako: pláštČnky a vČci na schĤzku. Tak jsme se pĜipravovaly na dlouhý bČh po fáborkách. Po chvíli jsme mČly všechno hotovo. Mezitím, než jsme mČly pĜistoupit k prohlídce krojĤ, pĜipravovaly jsme si scénku o Césarovi. No a koneþnČ pĜišla Ĝada na nás. Za kroje nám moc bodĤ nestrhli. Po deseti minutách jsme vybČhly na cestu. Utíkaly jsme ze stanovištČ na stanovištČ. StanovišĢ bylo celkem deset. Když jsme dobČhly k devátému stanovišti, þekalo nás pĜekvapení. Byla to hra, pĜi které se muselo chodit po provázcích, a když ses dotknul krepového papíru, vyhrál jsi. KoneþnČ jsme dobČhly do cíle. Bubák se nás zeptala, jaké to bylo. Lehly jsme si na karimatky a povídaly si. Po malém odpoþinku jsme šly znovu nacviþovat scénku. Najednou z niþeho nic zaþalo pršet, utíkaly jsme se schovat do hangáru. Za chvíli pĜestalo pršet. Nastal veþer velkého napČtí, kdo se stane vítČzem svČtlušek a vlþat. Nejprve jsme si zazpívali pár písniþek a pak zaþalo vyhlašování výsledkĤ. Naše družinka zvítČzila. Za toto bájeþné místo jsme dostaly: pytel, dvČ þutory a malou lopatu. Zahrály jsme scénku a šly jsme spát. Ráno, když jsme se vzbudily, tak jsme všichni hráli hru. Potom jsme si sbalily, vydaly se na cestu na nádraží a jely jsme domĤ. PĜed klubovnou už þekali rodiþe. Výprava byla moc fajn. Lucka

VÝBċR Z KRONIK SchĪzka svďtlušek-21.9. 2000 Sešly se pomČrnČ skoro všechny, protože nevím kdo tam byl. Byla tam: Sana, Lucka, já, Pavlína, Aranka, ýertík a ještČ nČkdo, ale nevím kdo. Tohle byly dČti, které si pamatuju urþitČ. Vedoucí tam byly: Šmudla a Bubák a potom pĜišla ještČ Dalí. SchĤzku jsme zahájily pokĜikem. NejdĜív jsme malovaly postavy z veþerníþkĤ nebo pohádek. Jenomže já jsem nakreslila Esmeraldu, ale to není postava ani z veþerníþku ani z pohádky ale z telenovely. Potom jsme si ukazovaly a hádaly ty postavy z veþerníþkĤ a pohádek. Potom jsme hrály, že Šmudla dala sklenČnou láhev na stĤl a každý dostal 10 dĜívek a dávaly jsme to na tu flašku a znervózĖovaly se. Potom jsme zakonþily schĤzku pokĜikem. Pája


3

SchĪzka skautek-2.10. 2000 Dnes nás pĜišlo celkem deset: Knoflík, Bubu, VeveĜice, Káþa, BáĜí, Diana, Tomega, Lump, Janiþka a já. Když už bylo pČt hodin, zaþaly jsme schĤzku pokĜikem. Hned, jak jsme zakĜiþely pokĜik, jsme si vzaly své batĤžky a šly na Maniny. První hra byla freesbee. To skonþilo dva nebo tĜi jedna. Potom Tomega dala každé družince obálku s polovinou obrázku. Když to obČ družinky dodČlaly, vymČnilo se to, aby to mČla každá družinka spravedlivé. Pak následoval Kufr. Janiþka a Lumpík mČly papírky a my ostatní hádaly. Bohužel, já jsem mČla nejménČ. Jen þtyĜi. Lump to zapsala a my jsme vzaly odpadky do kbelíkĤ a šly jsme do klubovny. Tam se hrála bezva hra. Nalámala se þokoláda a potom se házelo dvČmi kostkami a kdo hodil stejná þísla, musel udČlat ambulantní uzel, stoupnout si do kruhu, oblíct si bundu, uvázat pĜes hlavu mikinu a vzít si vidliþkou þokoládu. Po této hĜe následoval pokĜik. Nakonec jsme se rozešly domĤ. Elík

STARÉ DOBY V POVODÍ NILU… RodiĀovská výprava-21.10.2000 Nut

Chonsu

EgypĢané jsou tu s námi, proplouváme dČjinami. Když k obloze vzhlížíme, bohyni Nut chválíme.

Chonsu, chonsu, chonsu vyhraje konec koncĤ

Re BĤh slunce vám sílu dává, k úspČchu vám napomáhá. Re!

Šu

Geb

Šu, šu, šu vyhraju ve vodČ i na suchu.

Geb se poĜád staral, aby všechno vyhrál, A kdyby nevyhrál, tak se aspoĖ zasmál Ha ha.

Setkali jsme se v 8.00. Všichni jsme šli kousek na metro k InvalidovnČ. Na druhé zastávce skauti, svČtlušky, vlþata a rodiþe vyšli z metra. Pak pĜijel autobus a rvali jsme se dovnitĜ. Autobus projel okolo


4

leteckého muzea a všichni sledovali, co je za plotem. Vystoupili jsme v Praze-VinoĜi a šli okolo malých domkĤ. Na zaþátku vyhlásil ýeslo „nepĜítele“ a vysvČtlil ho. Po chvilce nČkdo zapískal a Ĝekl þíslo a všichni bČželi se schovat. Po krátkém þase se podruhé zapískalo a všichni se slétli na vedoucího jako vosy na med. NČkdo byl první, ale už nevím kdo. Když jsme došli na stĜelnici, dali jsme si batohy na laviþky a stoly. Lída nám Ĝekla, kde se mĤžeme napít a ohĜát. Zapískal se nástup a David nás rozdČlil na þtyĜi skupiny. Potom jsme vymysleli pokĜiky a zakĜiþeli jsme náš pokĜik. Po chvilce zaþali soutČže. V první þásti bylo za úkol zamotání faraóna a další. NapĜíklad stavba pyramidy, pĜenesení faraóna. Po úkolech nastala polední pĜestávka, všichni sbírali nábojnice a ledacos, co zbylo po stĜelbČ. Pak jsme se najedli a napili. Pak se zapískalo a zaþaly výstupy. (Skautky a skauti mČli své výstupy již pĜed obČdem. Po obČdČ pĜedvádČla vlþata.- Pozn. red.) Skautky si pro nás pĜipravily povídku o kudlance a Ĝekly pokĜik. Vlþata mČla první pomoc a my skauti jsme pĜipravili hádací soutČž. Po pĜedstavení jsme se vydali se šátky do lesa a bojovali o faraónovy poklady s Peršany. Po dlouhém sbírání a bojování vyhrála skupina NutĤ s nejvíce body. PĜedposlední soutČž byla kreslení faraóna. (Faraóny, pĜesnČji Ĝeþeno strážce faraónovy hrobky, jsme ale kreslili ještČ v dopolední þásti) Když se dokreslili faraónové, dozvČdČli jsme se, že vyhráli Nutové s krásnou psí hlavou. Jako poslední a závČreþná soutČž bylo luštČní hyeroglifĤ a sestavení ódy. Jako vítČz samozĜejmČ vyhráli Nuti a s nejvíce body získali diplom a sladkosti. Po skonþení jsme si zabalili a odešli tou stejnou cestou. Na zastávce jsme chvilku þekali a pak pĜijel autobus a jeli jsme domĤ do Karlína. Vašek

ÓDY NA FARAÓNA Nut

Chonsu

Udatný Tutanchamóne, Králi všech králĤ, jsi slunce jasné. Radost, pokladĤ hojnost, AĢ bĤh re poskytne tobČ. U hrobky cítíme hlubokou vdČþnost a hrdost. Rozjímejme!

Babylon stál uprostĜed pouštČ, VnČm vládl zlomocný Chonsu. On dal svému synovi celý Washington. Querí umČl ymyslet wládu uthóra. Wzdáváme yctu Wirtagramasakhamasahasaemasabako rtomosodosovi

Šu Ó ty slavný EgypĢane, VítČzi nad Peršany. Ukládáme xspánku Celou rakev. AÍÍÍ!

Geb HvČzdný vládce! Qílius Wálius Wólius Xélius Ybus Cestuje truchlícím moĜem A tutanchámonovým údolím Na horu Yasu.


5

TAK TAKHLE JE SMUTNÁ REALITA VŠEDNÍHO ŽIVOTA Byla obleþena celá v þerném a mČla na krátko stĜižené vlasy. Šla do jednoho butiku. Strávila tam notnou dávku þasu ve vybíráni obleþeni, bot, parfému a podobnČ. Vyšla ven obtČžkána spoustou tašek. Jediná pozitivní vČc byla ta, že tašky byly z recyklovaného papíru. Její cesta dále pokraþovala k tramvajové zastávce. Když zaþala nastupovat, rozhlédla se tak kolem, a když vidČla, kdo všechno by s ní mČl jet v tramvaji radČji vystoupila a zastavila si TAXI. ěidiþi taxíku nadiktovala potĜebné místo, kam chce dovést. Poté, co dorazili na místo, ona zaplatila taxikáĜovi a on pokraþoval v jízdČ. Nechala se dovést pĜed obrovský dĤm spíše prosklený mrakodrap. Všude okolo se hemžilo spousta podobnČ obleþených lidí a všichni dČlali, že mají strašnČ na spČch. Sleþna Marion vstoupila, ihned jí pozdravil jeden z þlenĤ ochrany objektu. Ona se ani nepousmála a šla dál k výtahĤm. Nastoupila do jednoho z mnoha a jela do prvních pater tohoto proskleného pekla. Poté co vystoupila se odebrala do své kanceláĜe. SekretáĜka jí podala všechny potĜebné vzkazy až na jeden, který byl zapadlý pod stolem. Naše nejspíš úspČšná podnikatelka si pĜeþetla vzkazy, pĜehrála záznamy a usadila se za stĤl. Chvíli to vypadalo jako když pracuje, ale ve skuteþnosti brázdila po internetu po módních salónech. Po notné chvilce jí to pĜestalo bavit, tak si zavolala sekretáĜku a nadiktovala jí nČjaké vČci, co má zaĜídit, a ještČ si ji poslala pro obČd. Když se sekretáĜka vrátila s obČdem, tak prosila svojí šéfovou, aby jí pustila domĤ z práce dĜíve, že má doma nemocného pĜítele. Sleþna Marion odpovČdČla ne s tím, že jí to vĤbec nezajímá. Když se však sekretáĜka rozbreþela, tak svolila pod podmínkou, že si þas odpracuje. Za sekretáĜkou se zaklaply dveĜe a naše þernovláska zĤstala sama. Všude bylo naprosté ticho až na huþení klimatizace. Sleþna Marion se rozhodla, že pĤjde navštívit jeden ze svých oblíbených obchodĤ. PĜi odchodu z kanceláĜe si všimla dopisu spadlého pod stolem. Zvedla jej a zjistila, že je adresován jí. Po pĜeþtení dopisu se slzami v oþích opustila kanceláĜ i budovu. VĤbec se nezastavovala a vbČhla do silnice, kde ji srazilo auto. Poslední vČc, kterou si pamatuje je, jak se okolo ní sbíhají lidé a jí se chce strašnČ spát a zavírají se jí oþi. Po dvou dnech se probudila a zjistila, že leží v nemocnici. První co bylo, že se zvedne a že si musí zatelefonovat. Než jí nČco doktor staþil Ĝíci, zaþala se zvedat, ale zjistila, že nemĤže hýbat nohama. V první chvíli myslela, že se jí to zdálo, ale opak byl pravdou. Lehla si zpátky a zaþala plakat. Teprve teć si uvČdomila, k þemu jsou jí všechny peníze a vymoženosti konce 20. století, když nemĤže chodit. Messner

PRVNÍ TROJýE Na dálnici starý dub v autČ sedí pravý blb signál sleþnČ vlevo dává slzy v oþích to se stává Na pĜídi je košík hub bloudí pátrá hledá rub po nocích na píšĢalu hrává i když na nČj ona mává Na duši se tvoĜí strup tvorĤm zpívá v patČ chlup uprostĜed parku mladá tráva zasáhla ho tČžká zpráva


6

CITÁTY NA TÉMA… ŠTċSTÍ Dnešní strana je pĜedposlední þástí seriálu citáty na téma…, tak si jí ĜádnČ vychutnejte. Nabízí pĜehršel citátĤ na téma štČstí. ěíká se, že je to jen muška zlatá. Myslím si, že obþas je to také liška podšitá nebo zmije jedovatá. Ale to už je spíš neštČstí, mladší trochu nepovedenČjší a hlavnČ neoblíbený bratĜíþek našeho štČstí. V životČ jste se již urþitČ setkali s obČma z bratĜíþkĤ a urþitČ se v budoucnu setkáte opČt. PĜeji vám všem tedy do budoucna, aby k vám þastČji zavítal ten starší s tím kratším jménem. ŠtČstí je to jediné, co mĤžeme dávat, aniž bychom to mČli. /F. Halen/ Kolísání kolem pevného bodu je život. ŠtČstí je jistota, že tento pevný bod existuje. /A. Maurois/ ŠtČstí nespoþívá ve štČstí, ale v jeho dosahování. /F. M. Dostojevskij/ NepotĜebovat štČstí-to je vaše štČstí. /Seneca/ Každý chce být dítČtem štČstČny, nikdo otcem. /P. Janovic/ NejpodivnČjší rozdíl mezi štČstím a radostí je ten, že štČstí patĜí do skupenství tuhého a radost do skupenství kapalného. /Salinger/ NejvČtší štČstí je, když þlovČk ví, proþ je nešĢasten. /F. M. Dostojevskij/ ŠtČstí je vždy to, co za nČj právČ pokládáme. /J. Romains/ Tvou povinností je udČlat šĢastným sám sebe. Jsi-li šĢasten, uþiníš šĢastnými i ostatní, neboĢ šĢastný mĤže kolem sebe vidČt jenom šĢastné. /Epikúros/ NejvČtší štČstí, to je vždycky to, za který nemĤžeš a neštČstí, který sis nezavinil. /Kainar/ Naše závist trvá déle než štČstí tČch, kterým závidíme. /F. de la Rouchefoucauld/ Je velmi nesnadné nalézt štČstí v sobČ a najít je jinde je nemožné. /S. Chamfort/ Aby byl þlovČk šĢastný, musí mu ke štČstí ještČ nČco chybČt. /Helvétius/ ŠĢastný není ten, kdo se druhým zdá, šĢastný je ten, kdo se sám pokládá za šĢastného. /Seneca/ Ten život je možné nazvat šĢastným, ve kterém dobré skutky následovaly tak hustČ, že mezi nimi nebyly mezery. /M. Aurelius/

Šík


7

Stany: Ne poslední vČcí patĜící do výzbroje jsou stany. Na víkend strávený v létČ v pĜírodČ staþí spojit nČkolik celt a udČlat pĜístĜešek, ale v zimČ nebo na horách to prostČ kvĤli mČnícímu se poþasí a tím i zdraví prostČ bez stanu nejde. Ideální stan pro putování pustinou je lehký, nepromokavý, prostorný, jednoduše se staví i balí a sbalený má malý objem. Odolává i silnému vČtru a dobĜe tepelnČ izoluje od okolního mrazivého svČta. Nejjednodušší stan je jehlan, který se skládá ze dvou kosoþtvercových celt a jedné tyþe, pĜípadnČ i klacku. Jeho nevýhodou je nestabilita, malý vnitĜní prostor a velké boþní plochy, do kterých se mĤže opírat vítr. Dalším starším typem je „áþko“. Moc se už nepoužívá už proto, že není samonosné (vysvČtlím až pĜi dalších druzích stanĤ). Nevýhodou tČchto stanĤ je, že se musí kotvit, což je problém na horách a na snČhu a také má velké plochy, do kterých se mĤže opírat vítr. Výhodou je, že na nich nemĤže nikde držet voda ani sníh. Dnes nejpoužívanČjším tvarem stanĤ je kopule už jenom kvĤli velkému vnitĜnímu prostoru. Další plus kopule - je samonosná, což znamená, že se nemusí nijak moc vypínat. DobĜe se staví i za špatných podmínek, protože její sestavení je jednoduché. Tyto stany se skládají z tČchto þástí: tropiko, neboli vnČjší þást. U lepších stanĤ je tropiko opatĜeno PU nebo AL zátČrem a lepenými švy kvĤli odolnosti proti vodČ a vČtru. VnitĜní stan je látky nebo jiných umČlých materiálĤ, které jsou prodyšné a má podlážku z vodoodpudivého nylonu . Dál jsou tu tyþe vyrobené buć ze sklolaminátu nebo z duralových trubiþek. Tyto materiály jsou lehké a zároveĖ dostateþnČ pevné. Potom jsou kopule samonosné, uvnitĜ nekulaté. Mají jednu nebo dvČ apsidy. Lepší jsou dvČ, protože v jedné se vaĜí a jsou v ní vČci a druhá se používá jako vchod. Geodetické kopule - to jsou stany, které mají více tyþí. Sice se déle staví, ale nejvíce odolávají vČtru a jsou velice stabilní. Mají vČtšinou tvar osmiúhelníku. Ministany alias rakviþky - používají je nejvíce cyklisté, protože jsou malé a lehké. Stan má vČtšinou jeden prut a nČkolik kolíkĤ. Když nemají prut, Ĝíká se jim žćárák, neboli nepromokavý pytel na spacák. Vyrábí se ze šusĢákoviny a jsou buć opatĜeny nepromokavým zátČrem nebo membránou. Nevýhodou u PU zátČru je jejich neprodyšnost, takže se uvnitĜ pČknČ zpotíte a mĤže se stát, že budete zevnitĜ víc mokĜí než zvenku. Dobrý stan by mČl mít švy zalepené nebo alespoĖ zatĜené speciální pastou. MČl by ho dokázat postavit jeden þlovČk. Dále by se mČl dát postavit i v silnČjším vČtru a tĜeba i v rukavicích. Se stanem by se mČlo dát pohybovat, i když je postavený. Na táborech se nejþastČji používají stany s podsadou nebo tee-pee. Výhodou tee-pee je, že se v nČm dá topit, nevýhodou je, že potom všechno naþichne kouĜem. Messner


8

ZDOMIZES Po þase mi opČt náleží ta þest být autorem našeho Zdomizesu. PĜíþinou toho, že autorkou tČchto ĜádkĤ není jako obvykle Tomega, je její vysoká školní zátČž. Jó, holt život vysokoškoláka þi vysokoškolaþky není žádný med. VyslechnČte si tedy dnešní novinky z domova i ze svČta skautského i neskautského z pera nezatíženého(tedy volnČ se vznášejícího a okolním svČtem bezstarostnČ proplouvajícího) stĜedoškoláka. Ź17.9. Kájínek vtipnČ a trefnČ hodnotí právČ probČhlý obvodní sraz, aþ se ho sám nezúþastnil. Když jeli do Turnova, mČli nohy do ix. A když jeli do Prahy, tČšili se do vany. Ź19.9. V klubovnČ se pohodlnČ rozvalil náš navlhlý hangár. Uþinil tak s takovou razancí, že všem ostatním zcela znemožnil jakýkoli pohyb v klubovnČ. Bobo píše po x letech do zábovky. Nerost pracuje. Ź 20.9. „Proþ to neschne ?“-Tomega Ź V nedČli 24.9. Šík a Messner zaþínají s akcí Agrocenzus 2000 aneb tento den jsme upsali svou duši ćáblu. Po prvním odpoledni stráveném shánČním dotazovaných a vyplĖováním dotazníkĤ se jdou kulturnČ osvČžit do kina Aero. Pulp fiction-klasika co nikdy nezklame. JeštČ pĜed kinem stíhají navštívit Kachnu, dost neþekanČ. Nerost pracuje. Ź Pražským školákĤm zaþínají prázdniny. Jednání MMF a SB je v plném proudu. Hned první den prázdnin 25.9. se skautky + další zájemci a zájemkynČ vydávají plavat. Po prohlédnutí HloubČtína zvenku navštČvujeme Podolí i vevnitĜ. Nacházím ztracenou zábovku. Nerost pracuje. Ź 26.9. NeuvČĜitelnČ pochlapeni uklízí Šík s Messnerem celou naši klubovniþku (hlavnČ nahoĜe na patĜe, kde už je teć asi týden zase neuvČĜitelný binec) a ve stĜedu poté s þistým svČdomím odjíždČjí do Plas k Šíkovi na chatu. V Praze zaþíná být mezitím docela dusno, zakouĜeno (z hoĜících barikád), roztĜíštČno (výlohy na Václaváku) a rozebráno (dlažba po celém mČstČ). „Demonstranti“ se opravdu „vyznamenali“. Ź Na chatiþce je pohoda - houby, jablka, oĜechy. Jídlo, pití, co hrdlo ráþí. Odpoþinek se vším všudy. 30.9. návrat-PlzeĖ-Praha:40 min. = very good stop! Veþer po návratu ze západu vyrážíme s Messnerem do Rock café na Pearl Jam revival. Kájínek není v Praze, tak jdeme jen dva. Nerost pracuje. Ź 1.10. Job si lebedí nad uklizenou klubovniþkou. Ź V úterý 3.10. se v klubovnČ objevuje Šimi a taky Job a taky Janík a Tomega taky a pak jdou taky pryþ a pak se taky vrátí. No a pak…………………………………………………………………………taky ! Ź StĜeda 4.10. Špiþka poĜádá olympijské hry Maniny 2000. VítČzným kontinentem se myslím stává Evropa. Ve þtvrtek pak Pata staví draky. Ź V pátek 6.10. odjíždí Tomega na NPK a neví jestli se chce vrátit. A prší a prší. Messner, který zamýšlel, že se na NPK vydá na kole, nechává kolo doma a sebe taky. Job pĜináší do klubovny svetr a líbeznČ si hnípe. Ź NedČle 8.10. Tomega se vrací z NPK živá a skoro zdravá. ÚplnČ zdraví se z výletu do ŠpanČl vrací David a ýeslo. Ź 11.10. vyráží skauti po stopách Jana Žižky z Trocnova. Poté na VítkovČ absolvují vytrvalostní bČh v délce 1500m. Ź ýtvrtek 12.10. navštČvuji se spolužáky díky Klubu mladého diváka po dlouhé dobČ divadlo. A studio Rubín se nachází na Malostranském námČstí. BezprostĜední kontakt s herci ve sklepČ, kam se vejde cca 30 divákĤ a pĜedstavení Tracyho tygr mohu všem maximálnČ doporuþit. Ź 18.10. Tomega se vrací z divadla (Huncleder na Vinohradech) a na stranách zábovky bČduje nad zniþující gymnastikou.


9

Ź V sobotu 21.10. se koná Rodiþovská výprava do PĜezletic a vlastnČ také do Egypta, který sloužil jako námČt pro celou letošní rodiþovskou. Úþast slušná, program i nálada také. Podrobnosti si mĤžete pĜeþíst v tomto ýísle. Veþer míĜíme já, Kájínek a Messner do Akropole na Sluneþní orchestr a –123 min. P.S.V.=pĜíjemnČ strávený veþer. Ź Den poté mají vlþata Drakiádu v ýimicích a skautky jdou (tentokrát již skoro všechny) plavat do Podolí. Ź Zajímavé události posledního Ĝíjnového týdne: Job se vrací ze Slovenska, Messner, Kájínek, Bubák a Nerost mají ve stĜedu svojí první prodlouženou. Ź Ve þtvrtek zaþínají podzimní prázdniny. Skauti se vydávají na Podzimní výpravu k Šíkovi na chatu. Skautky míĜí do Lišova. Výpravy se víceménČ daĜí až na to, že si vČtšina z nás pĜiváží domĤ a nČjaký ten bacil navíc. Ź V nedČli 29.10. je Job u ýesla v domČ okraden o své kolo. Podrobnosti þtČte v ýísle. Šík

JAK TO VLASTNċ BYLO SE SFINGOU Všichni zajisté víte, že se naše stĜedisko jmenuje SFINX. JistČ také víte, že sfinga pochází ze starovČkého Egypta a že je to tvor s hlavou ženy a okĜídleným tČlem lvice. Dále jistČ znáte její sochu, která stojí pĜed jednou z egyptských pyramid. Ale slyšeli jste už celý pĜíbČh ze starovČkých bájí a povČstí, ve kterém se postava sfingy poprvé objevila. Jeho zkrácenou verzi si mĤžete pĜeþíst v dnešním a pĜíštím ýísle.

Oidipús Oidipús byl synem krále Láija a jeho manželky Iokasty. Kdysi byl jeho otec na návštČvČ u krále Pelopa a unesl mu jeho syna. Ten ho za to proklel a pĜedpovČdČl mu, že ho jeho vlastní syn zabije. ýas bČžel a bČžel a král na tuto hrozbu úplnČ zapomnČl. Až tČsnČ pĜed narozením prvního potomka mu ve vČštírnČ pĜedpovČdČli, že ho jeho syn zabije a svou matku pojme za ženu. Král si ihned vzpomnČl na starou kletbu a zalekl se. Rozhodl se, že vlastního syna nechá pohodit v horách. Propíchli mu nohy u kotníkĤ, provlékli jimi provaz a uložili, aby ho zanechal v pustých horách, kam lidská noha nevkroþí. PastýĜ však nemČl to srdce udČlat chlapci tak strašnou vČc, a tak s ním došel do sousedního království krále Polyba. Král byl bezdČtný a toužil po potomkovi. PastýĜ tak pĜedal dítČ jinému pastýĜovi a ten ho odnesl až ke králi se slibem, že nic o jeho pĤvodu neprozradí. Ten odevzdal dítČ králi a Ĝekl mu, že ho našel v horách, kde pásl své stádo. Král dítČ pĜijal za vlastní a protože mČl chlapec velmi napuchlé kotníky, zaþal mu Ĝíkat Oidipús. Chlapec rostl jako z vody a zanedlouho z nČj byl mladý muž. Jednoho dne pĜi jedné hostinČ se pohádal z jedním z dvoĜanĤ a ten mu v hnČvu vyzradil, že královna a král nejsou jeho praví rodiþe. Od té doby to Oidipovi vrtalo hlavou. Král a královna mu sice stále opakovali, že to není pravda, ale Oidipús o tom stále pochyboval. Jednoho dne navštívil ve mČstČ vČštírnu, aby zjistil, kdo jsou jeho praví rodiþe. To se nedozvČdČl, ale bylo mu pĜedpovČzeno, že zabije svého otce a matku si pak vezme za manželku. Proto se Oidipús rozhodl, že opustí domov a vydá se do svČta. VČĜil, že královna i král jsou jeho praví rodiþe, a když se jim vzdálí, nemĤže se splnit ta hrozná vČštba. Když pĜišel na rozcestí, vydal se na opaþnou stranu, než byl jeho domov, a zamíĜil k Thébám. Ach kdyby jen tušil, jaké zlo postihlo jeho mČsto! Objevila se tam obluda, podobná okĜídlené lvici s dívþí hrudí a hlavou. Usadila se na skále pĜed mČstem a každý den zahubila jednoho þlovČka. Té tajemné nestvĤĜe se Ĝíkalo Sfinx.


10

Tato krvelaþná obluda dávala lidem stále tuto hádanku: „Má to lidský hlas, ráno to chodí o þtyĜech, v poledne o dvou a veþer o tĜech nohách. Co je to?“ Obþané se stále radili o smyslu té hádanky, ale nikdo ji nerozluštil. A Sfinx dennČ jednoho z nich pohltila nebo shodila do propasti pod skalou. Její hrozné ĜádČní mČlo skonþit teprve tehdy, až nČkdo hádanku rozluští. V tutéž dobu, kdy se Oidipús ubíral do Théb, vyjíždČl z Théb královský vĤz, na nČmž sedČl král s dvČma sluhy a vozatajem. Jeli do vČštírny delfské, aby se zeptali, jak zbavit mČsto hrozné Sfingy. VĤz ujíždČl úzkým úvozem nedaleko rozcestí, kudy právČ šel Oidipús. Byl zamyšlen, neboĢ mČl v hlavČ stále jen tu hroznou vČštbu, že zabije otce a svou matku dostane za manželku. Z myšlenek ho vyrušili hlasité nadávky Láijova vozataje, aby se uhnul z cesty: „Což nevidíš, že tu je místo jen pro vĤz? Uhni se, sice skonþíš pod kopyty koní!“ Ale Oidipús byl prchlivý a neposlechl. UdeĜil vozku holí a zabil ho. A byl by šel dál, ale jeden z mužĤ na voze se po nČm hnal a chtČl ho uhodit. Oidipús se rozlítil a zabil útoþníka a ještČ jednoho muže, který ho chránil. TĜetí se dal na útČk a zachránil se. Oidipús se potom ubíral dál a nijak si nebral k srdci, že zabil tĜi lidi. Byl pĜesvČdþen, že jednal správnČ, neboĢ tak uþinil v sebeobranČ. Ach, netušil, netušil ubohý Oidipús, že mezi tČmi zabitými byl i jeho otec Láijos, král thébský, kterého znal sotva z doslechu. Ten král, který dal pĜed dvaceti lety pohodit v horách novorozenČ, aby se nesplnila vČštba, že ho zabije vlastní syn. Pokraþování pĜíštČ… /pĜevzato z knihy StarovČké báje a povČsti od R. Mertlíka/ Šík

METRO? Bylo nebylo. Ale spíš bylo, než nebylo.Zkrátka poslyšte (poþtČte), co vám chci vyprávČt (psát). Jel jsem jednou zamČĜit jednu kuchyĖ a jel jsem z domova.A bylo už pozdČ veþer a bylo zima a byl jsem unaven a vĤbec se mi tam nechtČlo. Takovou dálku až na Vinohradskou (ulice co vede z Václaváku nahoru). Né pĜíliš v dobré náladČ jsem se vydal na cestu. Na autobus jsem došel notnČ obalen proti zimČ, naštČstí bus jel záhy.A tak jsem se ním (s autobusem) a s panem Ĝidiþem a nČkolika málo cestujícími vydal na koneþnou na holešárnu. PĜelezu na metro a ouha, metro prý nejede, hlásil nČjaký mužský hlas.Co teć? Nestíhám, už takhle jsem to mČl na knop. Tak hop na tramvaj, ale na kterou, teć jsou ty objížćky.Žádná tramvaj na dohled.Tak zase zpátky do metra a þekat a þekat. A jak jsem tak þekal, tak jsem pĜemýšlel o smČšnosti situace. Docela jsem se bavil, když jsem vidČl lidi, jak jsou naštvaný a to jenom kvĤli tomu, že nejede metro. Najednou jsem si uvČdomil starou pravdu o tom, jak nejlíp nČkoho poznáš, až když ho ztratíš. Metrem jezdím každý den a beru to jako samozĜejmost, jednou nejede a hle najednou chybí. Zaþal jsem si sestavovat takový malý seznam vČcí, co dennČ používám a hodnČ mi usnadĖují život, a pĜitom si neuvČdomuji jejich hodnotnou pomoc mČ i ostatním lidem. NapĜ. všechny samohyby, dále veĜejné osvČtlení (šel jste nČkdo ulicí kde nesvítí svČtla? no nic pĜíjemného to není), jenom tĜeba asfalt (vzpomeĖte na tábor, když zaprší, jak to tam vypadá a co teprve, když v tom táboĜe bydlí milion lidí, to by byl hukot). Takovýchto vČcí je fĤra. Nevím, co to je, ale najednou si vážím chodníku, že po nČm mohu jít a nemusím se brodit po kolena v bahnČ.Jsem vdČþný metru, že mČ ráno rozespalého a nevrlého dopraví bez remcání do práce. Takhle bych mohl pokraþovat ještČ dlouho, ale to není dĤvod, proþ vám to tady vykládám (píšu).Zkuste si taky udČlat takový malý seznam a zkuste se nad tím trochu zamyslet. David


11

ARTAK BÁRAK Útďk z obklíĀení (vČnováno bývalému vlþeti a jeho vlþáckým létĤm) Byla už skoro tma, když výprava dorazila na místo odpoþinku. Bylo to relativnČ bezpeþné a suché místo (dá-li se ovšem v jeskyni hovoĜit o suchém místČ). Všichni už pĜedem vČdČli, že na nČjaký poĜádný odpoþinek, stejnČ jako mnoho pĜedchozích nocí, nedojde. Snažili se alespoĖ udČlat si v tomto stísnČném prostoru trochu pohodlí, sotva na to, aby si každý mohl natáhnout nohy. JistČ, vČdČli o prostorné komnatČ se šesti postelemi, ale po jedné návštČvČ jí mČli plné zuby. Snad jen ten kdo má rád pach krve a rozkládajících se tČl, by v ní mohl pĜespat. Bylo jednoduší najít tuto malou komĤrku a do ní se nacpat. Po zavĜení dveĜí se tu jeden mohl cítit jako v pokoji kdejakého hostince. Snad jen s tím rozdílem, že do pokoje pro dva se jich muselo vejít šest. Všichni teć mČli þas na to, pĜemýšlet o pĜedchozích událostech. O tom, kdy naposledy spatĜili svČtlo a vydali se za dobrodružstvím sem do této jeskynČ. Lidé v okolí se báli na ní jen myslet a pĜišel-li nČkdo s úmyslem jí prozkoumat, vždy ho odrazovali a dokládali svá slova stovkami tČch, kteĜí vešli a už se nikdy nevrátili. I tČchto šest stateþných pĜemlouvali, aby nevstupovali, ale povČsti o jeskyni plné bohatství byli silnČjší než slova ustrašených staĜíkĤ. Teć už vČdČli, že pravda je nČkde uprostĜed. NČkteré komnaty v jeskyni opravdu pĜekypují bohatstvím nesmírné hodnoty, avšak veškeré prostory jsou naplnČny podivnými nestvĤrnými þi neviditelnými bytostmi. VšudypĜítomný strach by je byl dávno zahnal zpČt, kdyby už bĤh ví jak dlouho nazdaĜbĤh nebloudili. Najednou byl slyšet hluk. Jakési podivné vzdálené bušení. To mĤže znamenat úplnČ všechno. Všichni se probrali a zaþali se chystat k boji, jen kouzelník poĜád meditoval a nejevil známky zneklidnČní. Gothmog uchopil svojí obrovskou sekeru a stoupl si nejblíže ke dveĜím. Byli naprosto ticho. Když je nenajdou, mají šanci pĜežít. Rány se blíží. Rozeznávají hluk jakoby vzdálených hlasĤ. Snad tu jsou jen další dobrodruzi a ti nebudou mít chuĢ se s nimi pouštČt do boje. Ale co ty rány? Teć je to úplnČ jasné, tam za dveĜmi se nČco dČje a blíží se to. Tulkas se narychlo šeptem pokouší s ostatními domluvit na nČjakém plánu. Není však þas. Bušení se zastaví pĜede dveĜmi. Vysoký skĜehotavý hlas cosi zapiští a je TICHO. Všichni þekají. Zaþíná to být nesnesitelné. Tlumením dechu se málem dusí a spánky snad každou chvíli explodují. Radši otevĜený boj než tohle. Mají nevýhodu zavĜených dveĜí a mrĖavé komĤrky. Odtud nemĤžou podniknout spoleþný útok. Jak se však z tohoto obklíþení dostat? PĜežijí to? Myšlenky ukonþuje ten vĜeštivý hlas a jeho nesrozumitelný výkĜik. Svist vzduchu a strašný náraz do dveĜí. DveĜe snad musí být ve dví, ale zjišĢují opak. Otázka však je, jestli vydrží i nadále, a také co se vlastnČ dČje a kdo na nČ útoþí, protože alespoĖ o tom, že to je útok, nemohlo být pochyb. Proþ jen ten zatracený Glorfindel poĜád medituje? Teć když by jeho kouzla byla vhod. Druhý a snad ještČ vČtší náraz na dveĜe ohlušil prostor. Tentokrát však zámek povolil a dveĜe se pootevĜely. Už je vidČt cosi, co opatrnČ vstupuje do dveĜí. Gothmog neváhal a okamžitČ máchnul tím smČrem sekerou. Zasáhnul cíl a ten se bez hlesu svezl k zemi. To už se ale ozval strašný kĜik a do dveĜí se hrne spousta dalších nepĜátel. Nestihnou však vstoupit. Sotva rozrazili dveĜe, vymrštil se kouzelník ze zemČ a vykĜikl ARTAK BÁRAK. Z oþí mu vyšlehly modré blesky a ti, co jsou nejblíže, padají k zemi. Teć se všichni mohou dostat ven. Glorfindel s Tulkasem vybíhají jako první. Za nimi bČží Sigor, Alon, Gothmog a naposledy vybíhá Peler. Snaží se vybavit si, jak to vypadalo za dveĜmi. InstinktivnČ uhýbají doleva a snaží se bČžet tam, kde už byli. NepĜátelé se jim však lepí na paty. Peler zastavuje za zatáþkou a þeká na nČ. Ví, že nemá šanci, ale dá ji ostatním. Už jsou tu. První se vlastní silou nabodl na jeho meþ, který jde jen tČžko vyndat. NepĜemýšlí. Zezadu k nČmu pĜiskakuje Gothmog a sekerou usekne ruce tĜem, co se již sápou na Pelera. Spolu teć brání ústup druhĤ. Stoupli si vedle sebe a úplnČ uzavĜeli prĤchod. Ohyzdných stvoĜení, co se na nČ valí chodbou, neubývá. Kolem nich se vrší mrtvoly. Guthmog dostává nČkolik zásahĤ meþem a rychle mu ubývají síly. Snaží se alespoĖ nepodlehnout bolesti. V tom se proti nČmu vynoĜuje postava vČtší a mohutnČjší než ostatní. V ruce drží palcát a s hrozivým kĜikem se na nČj vrhne. Máchne naprázdno sekerou, pokouší se couvnout, ale zakopl o ležící mrtvolu a padá na zem. Palcát s milimetrovou pĜesností dopadá na jeho tČlo. Bolest ho úplnČ ochromila, vidí svĤj rozdrcený bok a potrhané vnitĜnosti. Není schopen pohybu. Chce zakĜiþet na Pelera aby utekl, ovšem druhá rána palcátem dopadá na jeho hlavu a ukonþuje jeho život. Peler se nemĤže pĜes sedm protivníkĤ probojovat a když vidí strašnou smrt Guthmogovu otoþí se a prchá zpČt k ostatním. Než však ubČhne tĜi kroky zasáhne ho nČkdo zezadu do nohy. Upadne na zem a je mu jasné, že konþí.


12

Nestihne se otoþit a už cítí jak na nČj doskakuje první skĜet. Zalehne ho celou vahou a nespČchá s usmrcováním. NoĜí do nČj pomalu nČkolikrát dýku dokud obČĢ nezemĜe. Peler díky velké bolesti a ztrátČ krve pomalu upadá do bezvČdomí, z kterého se nikdy neprobere. Ostatní zatím dobČhli do nevelké místnosti, kde zjistili, že jsou v pasti. Odtud se jinou cestou nemohou dostat. V dálce slyší ryk boje. Tulkas se vrací kus zpČt podívat se za roh a pĜibíhá se zprávou o smrti kamarádĤ. Není þas na lítost. Vše jim dojde až pak, pĜežijí-li. Útoþící skĜeti a jiná havČĢ se blíží. VpĜedu bČží potvora s palcátem a drží vysoko zvednutou rozdrcenou hlavu Gothmoga. Sigor je jeho bratr a pohled na odkapávající mozek pĜed chvílí ještČ živého bratra, ho pĜivádí k nepĜíþetnosti. VybČhl smyslĤ zbavený pĜímo proti obrovské pĜesile. Jeho nápor byl veliký a zlost ohromná. Ne nadarmo byl považován za nejlepšího v zacházení s obouruþním meþem. Jedinou ranou pĜesekl ve dví toho GhĤla a pomstil tak smrt bratra. VĜítil se jak vítr mezi skĜety a všude zanechával zmrzaþená tČla. Ostatní, vidouc jeho útok, vrhli se na nČ též. SkĜeti byli najednou ve zmatku. Teć, když ztratili velitele, nedokázali soustĜedit síly. Poþali odhazovat zbranČ a prchali zpČt. Naši hrdinové je pronásledovali - propadli tomuto lovu. ChtČli pomstít své druhy. Daleko vpĜedu byl Sigor a nevnímal nic než svĤj meþ laþnící po krvi. Tak se stalo, že se úplnČ ztratil svým druhĤm a dostal se do míst, kde nikdy pĜedtím nebyl. BláznivČ se hnal za posledním skĜetem a teć, když stál nad jeho rozþtvrcenou mrtvolou, poþal si uvČdomovat realitu. Ohlédl se a vidČl za sebou kĜižovatku. VĤbec si nedokázal vzpomenout, odkud pĜibČhl. Nic mu nenapovídalo, ani když se po každé cestČ kousek vydal. Všude jen ty samé chodby, kterých jsou tu kilometry. Bylo mu divné, že nikde neslyší hluk bitvy. Že by bČžel tak daleko? Vydal se tedy po jedné z cest, bedlivČ poslouchal a sledoval cestu. Meþ neustále pĜed sebou. Jeho zbylí druhové nebyli tak zbrklí, a když pobili posledního skĜeta, který nestihl utéct, zaþali Sigora hledat. Nikdo ovšem nevČdČl, kam bČžel. Doufali jen, že nenajdou jeho mrtvolu. Šli chodbou, kterou pĜibČhli. Prošli kolem tČl Pelera a Guthmoga a pokraþovali na nejbližší kĜižovatku. Tady naštČstí Sigor nechal jasné stopy v podobČ mrtvých skĜetĤ, a tak nebyl problém vydat se tou správnou cestou . Šli dlouho, nalézajíc stále ménČ mrtvol þi jen useknutých rukou nebo kusĤ tČl. Stopování se tak stávalo obtížnČjší. Došli na rozcestí, kde již náhle nevČdČli kudykam. RozdČlit se za žádnou cenu nechtČli, a tak se posadili k odpoþinku. Proklínali jeho zbrklost a doufali, že se tĜeba objeví sám. Sigor zatím dlouho kráþel chodbou. Hodnou chvíli už se nemohl zbavit pocitu, jakoby ho nČkdo sledoval. Najednou to bylo úplnČ jasné. NČkdo za ním je. Jen není nikdo vidČt ani slyšet. Nebo je blázen? O neviditelných slýchal jen v pohádkách, tady však již vČĜil všemu. Cosi mu zahradilo cestu. Narazil meþem do neviditelné pĜekážky. Nemohl ho vyndat. Chvíli to bezúspČšnČ zkoušel, pak se otoþil a chtČl uprchnout. Narazil do další neviditelné stČny. Byl v pasti. Slyšel v hlavČ smích. Nesnesitelný smích. Nemohl se na nic soustĜedit, nic vymyslet - stále jen ten smích v hlavČ. Strašné, poĜád sílí a Sigor myslí, že mu praskne hlava. Celý bez sebe zaþne tlouct hlavou do té zatracené pĜekážky. Hlava se mu snad rozskoþí, ale smích poĜád zesiluje. Po obliþeji mu stéká krev. Vytahuje dýku a napĤl šílený si Ĝeže uši doufá, že nic neuslyší. To však nepomáhá a bolest, která se k tomu pĜidala, ho ještČ víc zbavuje smyslĤ. Teć vidí už jen jednu cestu. Se strašlivým výkĜikem si vráží dýku do srdce a v poslední kĜeþi s ní ještČ otáþí. Umírá. Hrozný výkĜik doznívá ještČ chodbami a spolu s ním se nese doznívající smích. Všichni stojí na nohou a nepochybují o tom co slyšeli. Jejich kamarád musel zemĜít hroznou smrtí. Teć již zbývají jen tĜi kouzelník Glorfindel, Tulkas a Alon. Ve stejný okamžik se ve všech chodbách rozsvítí svČtla a rozezní hlasy. Není kam utéct. Stoupnou si zády k sobČ a þekají. Už vidí tu záplavu nepĜátel. Mají už málo sil na obranu. Co budou dČlat ? NepĜátelé se zastavují tĜicet metrĤ od ústí všech chodeb. VteĜiny þekání. Najednou nČco zasviští a Alon zasažen dvanácti šípy do obou nohou klesá k zemi. Prosí své druhy, aĢ ho tu nenechávají. Další zásah po šesti šípech do rukou. Alon nemá sil, chce zabít. To však nikdo se zbylých nedokáže. Sami jsou onČmČlí hrĤzou a nemohou se pohnout. Alon dostává zásah do oka a do krku. Trvá to dČsnČ dlouho. Alon leží v kaluži krve a chroptí bolestí, ostatní se nemohou pohnout. Nic se nedČje. Nesnesitelné þekání. NevČdí, kdo z nich dostane pĜíští zásah. Alonovi se z ran Ĝine krev a bolest ho ochromuje. Tulkas ztrácí kontrolu a volá do ticha, aĢ si pro nČj jdou, aĢ ho zabijí zblízka. Nic se neozývá. Alon pĜestává chroptČt, zĜejmČ již vykrvácel. Teć se už musí nČco stát. PĜes tĜicet šípĤ najednou se ještČ zabodlo do Alonovi mrtvoly, jinak nic. Museli stát hodinu, aniž by se jen pohnuli. Pak se ozval hluk a z jedné chodby k nim vyšel další takový GhĤl, jaký zabil Guthmoga. Došel až pĜed Tulkase. Ten na nic neþekal a vrhl se na nČj. Meþe zazvonili. Tulkas nebyl v boji špatný a tak mČl brzy navrch. Zasáhl GhĤla do ruky a ten jen tak tak odrážel jeho


13

útoky. Už však nestihl GhĤla zabít. Ze všech stran se vyĜítili skĜeti a vrhli se na nČ. Glorfindel jen stihl vykĜiknout HYPERSFÉRA. Potom vše zaplavila tma. Kouzelník otevĜel oþi. Byl na louce porostlé krásnými kvČty. Opodál byla vesnice, odkud pĜed osmi dny vyrazili do jeskynČ. SevĜelo se mu srdce, když si vzpomnČl na Tulkase, jak je právČ zabíjen a na ostatní již mrtvé druhy. Vzteky by nejradČji rozmlátil pĤl svČta. Po tváĜích mu teþou slzy. Odchází smČrem k vesnici. ýeslo

MģJ SLIB Nevím proþ zrovna teć mČ napadlo psát o slibu. Asi to je tím že rád vzpomínám na hezký vČci. Mám pocit že mĤj slibový oheĖ, který jsem mČl s Kájínkem byl ten nejhezþí. To má asi každý takovýhle pocit, když on právČ skládá svĤj skautky slib. My jsme ho skládali s Kájínkem v Nižboru na vánoþní výpravČ. Takže také zároveĖ hezký dárek ke skautským vánocĤm. Zaþalo to tím, že v sobotu odpoledne jsme splnili poslední zkoušku a to je zkouška chování, která je urþitČ ta nejtČžší. Pomalu se blížil veþer a rozdČlování dárkĤ, zpívání koled. Všechno se již chýlilo ke konci a všichni se chystali jít spát. Akorát nám bylo Ĝeþeno, abychom si vzali kroje a teple se oblékli a šli ven. Cestou ke slibovému ohni si s námi povídal Manuál o slibu a co od nČho oþekáváme a podobnČ. Cesta byla docela dlouhá, ale bylo furt o þem mluvit. Posledním úsekem byl velice prudký kopec. Poté co jsme vylezli na horizont se pĜed námi rozevĜela louka. UprostĜed hoĜel zapálený slavnostní oheĖ. U ohnČ byli všichni z našeho stĜediska, kdo mČli slib. Když jsme vytvoĜili kruh tak nás Manuál vyzval ke složení skautského slibu. Po odĜíkání veršĤ jsem mČl nádherný pocit, takový bych pĜál urþitČ každému. Potom nám Manuál podal slibové odznaky a pogratuloval nám a pĜivítal nás mezi skauty, ale opravdovými skauty. Nakonec nám pogratulovali i ostatní. U ohnČ se ještČ probírali vČci Nekoneþného Kruhu, ale já tomu nevČnoval pozornost, protože moje myšlenky byly tou dobou nČkde úplnČ jinde. Za nČjakou chvíli se nás Manuál zeptal, jestli nechceme jít spát. My jsme souhlasili a za doprovodu Davida, ýesla a spousty dalších lidí jsme se odebrali do vytopené tĜídy, kde jsme ulehli jako nemluvĖata a s úsmČvem na tváĜi usnuli. Vše se odehrálo 30.11.1997 v Nižboru. Za splnČní slibu, pomoci, výchovČ a porozumČní bych chtČl podČkovat Manuálovi, Davidovi, ýeslovi a ještČ hodnČ velké spoustČ lidí. Díky. Doufám, že tento þlánek dá motivaci a povzbuzení dalším þlenĤm oddílu, ale i stĜedisku v rozkvČtu. Messner


14

DOBRODRUŽSTVÍ FORGENA TONORA …vydal jsem se na cestu ze zniþeného mČsta. No ale abych zaþal od zaþátku. Mé jméno je Forgen, Forgen Tonor a já jediný jsem pĜežil útok na naše krásné mČsto, zabili i mou milenku a mou rodinu. OdpĜísáhl jsem nad jejím hrobem pomstu a také, že vyhledám toho, kdo jí zabil, a zabiji ho. O kom to vlastnČ mluvím ? O Kertranech. Jsou to ti nejhorší tvorové, nepĜál bych vám je potkat. Nemohl jsem tomu zabránit. Byl jsem zrovna na lovu, když zaútoþili. Je mi hroznČ líto, že jsem nemohl zasáhnout do boje. Jak už jsem Ĝíkal, jsem na cestČ, abych se pomstil. Vjíždím do sousedního mČsta Kartanu, kde se dozvČdČli, co se pĜed malou chvílí stalo, a pĜipravují se, kdyby chtČli Kertrani zaútoþit zas. RadČji jenom projíždím, abych zbyteþnČ nepoutal pozornost. Dojel jsem na rozcestí, nevím jestli mám jet do hlavního mČsta nebo na hranice. Ale asi se rozhodnu až zítra ráno, protože se zaþíná stmívat. Slezl jsem z konČ a šel jsem s ním do lesa. RozdČlal jsem si oheĖ, abych se trochu ohĜál a snČdl svou veþeĜi. A potom pĤjdu spát. Doufám, že až se probudím, tak mi bude líp. Ráno jsem se probudil pod krásnČ modrým nebem. Ptáþci krásnČ zpívali, jakoby se vþera nic nestalo. PoĜád na to musím myslet. OheĖ ještČ hĜál, párkrát jsem fouknul a už zase hoĜel. RozdČlal jsem si malou snídani, ale už budu muset vyrazit na cestu. Asi pojedu na hranice. TĜeba budu mít štČstí a najdu jejich vĤdce a zabiji ho a bude konec drancování a vraždČní nevinných lidí. A potom budu mít klid a budu se moci usadit. Nasedl jsem na konČ a vyrazil smČrem na hranice. Po necelé hodince jízdy jsem dorazil do mČsta Farnaka. Zašel jsem si do hostince, abych spláchnul prach po cestČ a zeptal se, jestli je nČkdo nevidČl. Jakmile jsem vešel, celá hospoda ztichla. Šel jsem rovnou k hostinskému a poruþil jsem si jeden džbánek medoviny. PĜisedl jsem si k jednomu starci v rohu a zeptal se ho, jestli neví nČco o tČch potvorách. On mi dokonce Ĝekl, kde mají sídlo. Neotálel jsem a vyrazil jsem na cestu k jejich hradu. Byl odsud zhruba patnáct mil. Moc dobĜe jsem vČdČl, že cesta je zrádná a nebezpeþná. Dojel jsem ke skalám, když se zaþalo stmívat. ěekl jsem si, že je hloupost, abych jel dál. Tak jsem si rozdČlal oheĖ, už jsem byl dost hladový a také unavený z jízdy. Šel jsem si brzy lehnout, abych byl ráno þilý. Probudil jsem se dost brzo, nasnídal se a vyrazil smČrem k hradu. Když jsem dorazil, uvidČl jsem, že hrad je dobĜe stĜežen. Tak jsem zjistil, že bude lepší, když poþkám až se setmí. Zatím si to tu mĤžu obþíhnout. Den utekl jako nic. Obliþej jsem si zamazal hlínou, abych nebyl nápadný. Vyrazil jsem k hradu pĜes les. Nyní jsem vidČl na stráže u hlavní brány. Tudy to nepĤjde. VzpomnČl jsem si na malé okénko, které nebylo tak vysoko. Zaþal jsem lízt, šlo to docela dobĜe. Nahlédl jsem dovnitĜ a kupodivu tam nikdo nebyl, mČl jsem štČstí. Vlezl jsem dovnitĜ, byl to nČjaký sklad. Šel jsem ke dveĜím a otevĜel jsem je. Na chodbČ nikdo nebyl. Tak jsem vyrazil smČrem, kde mohl být Markorjto, ten nejodpornČjší tvor na svČtČ. Našel jsem ho a byl sám. Vešel jsem k nČmu do místnosti, vytáhl jsem svĤj meþ a Ĝekl jsem: „Otoþ se ty vrahu!“ On se otoþil, fuj ten byl ale hnusnej. Sáhl po svém meþi a zaþali jsme se bít. Byl to vyrovnaný souboj, ale vítČz mohl být jen jeden. Au, Ĝízl mne do ruky. Vtom jsem si vzpomnČl na svou milenku, tak jsem sebral veškerou sílu, co mi ještČ zbyla, a udČlal jsem výpad. A on ho nevykryl. Probodl jsem ho. Byl konec všeho, spadl na zem a byl mrtev. KoneþnČ, splnil jsem svĤj slib. Hrad jsem podpálil a odešel jsem ke svému koni. Zaþalo svítat. Tak krásné ráno jsem už dlouho nevidČl. NČkdy odpoledne jsem dojel do Farnaka, kde už vše vČdČli. A také jsem se zde usadil. A toto je konec tohoto pĜíbČhu … . Šváb

Charles Dickens - Hlídaþ „Tak vidíte,“ Ĝekl jsem, „jak vás vaše obrazotvornost klame. Já jsem se pozornČ na ten zvonek díval a stražil na nČj uši, a jestli jsem živý þlovČk a ne duch, tak ten zvonek vþera pĜi mnČ nezvonil. UrþitČ ne, a ani nikdy jindy, leda když ho pĜirozenou cestou fyzikálních zákonĤ rozeznČlo hlášení ze stanice s vámi spojené.“ ZavrtČl hlavou. „V tomhle jsem se ještČ nikdy nezmýlil, pane. Nikdy jsem si nespletl zvonČní pĜízraku se zvonČním þlovČka.


15

JOBOVA ZVċST !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! POZOR ACHTUNG POZOR VARNING VIGYÁZAT ATTETION POZOR CUIDADO POZOR Vážení pĜátelé pomozte, prosím! V nedČli 29.10.2000 mi nČkdo ukradl u ýesla na chodbČ v domČ horské kolo! Touto cestou si Vás troufám oslovit ku pomoci. Horské kolo jenž jsem vlastnil se bude pravdČpodobnČ zlodČj snažit prodat do bazaru. Pomoc, kterou od Vás žádám, by se mČla sestávat z pozorování okolí, popĜípadČ z návštČvy zastavárny þi bazaru poblíž Vašich cest. Popis kola: rám znaþky DIAMOND BACK barvy šedomodrostĜíbrné metalízy; na rámu þtyĜi otvory na pĜipevnČní držáku lahve; na rámu v místČ kontaktu s ĜetČzem je proti odČru þervená látková páska vidlice odpružená zn. RST šedivostĜíbrná metalíza s možností nastavení tvrdosti, po stranách odĜená od stojanu na kolo, na jedné stranČ þásteþnČ stržený nápis RST pĜehazovaþka, Grip shift (Ĝazení) zn.SRAM pĜesmykaþ, kliky, šlapky, stĜed Ĝidítek zn. SHIMANO DEORE. LX Ĝidítka s hrazdiþkou stĜíbrná skládaný pĜedstavec brzdy pĜední i zadní žluté typu V BRAKE; páþky brzdy stĜíbrné sedlo svČtle modré polstrované s bílím nápisem zaþínající na S; sedlovka stĜíbrná s rychloupínacím zámkem pneumatiky zadní drapák, pĜední silniþní lehký vzorek ĜetČz je nastaven nČkolika þlánky ĜetČzu zn. NARROW HG JAPAN ráfky dvoustČnné stĜedy rychloupínací. PĜi nálezu kola postupujte takto: TvaĜte se že se vám kolo líbí , že o nČj máte zájem. Nechejte si ho reservovat – jdete si pro peníze, zeptat se,… Zavolejte na linku 158 a laskavé policisty informujte o nálezu odcizeného kola. PĜípad, mé trestní oznámení, je veden na místním oddČlení LibeĖ pod þíslem 1537. Nebo informujte mne na tel. 22251287. V žádném pĜípadČ v prodejnČ neprohlašujte „To je ukradené kolo mého kamaráda!“ PravdČpodobnČ by majitel bazaru kolo ihned uschoval a pozdČji by tvrdil, že o niþem neví. PĜi spatĜení kola na ulici: Vy silnČjší tvrdČ zakroþte a kolo mi zajistČte. A to buć prostĜednictvím policie nebo pĜímo. Vy slabší þi vČtší pacifisté (odpĤrci násilí) kontaktujte urychlenČ nČkoho silnČjšího þi Policii ýeské republiky. Dostanu- li kolo zpČt uspoĜádám na svĤj úþet pĜimČĜenou oslavu „znovunalezení kola“. Tomu z Vás, kdo mi pĜímo dopomĤže k nálezu bicyklu, vĜele podČkuji. MinimálnČ. Všem Vám pĜedem moc dČkuji za Vaší drobnou detektivní práci. Job

Zlodďji, zlodďji ve dne v noci chodďji /lidové rþení/


16

PodaĜilo se nám najít pĜímý spoj do Algecirasu, odkud odplouvají lodi do Afriky. (PĤvodnČ jsme to chtČli vzít nČjak pĜes Madrid.) Máme asi šest hodin þasu, táboĜíme na autobusovém nádraží a víceménČ organizovanČ podnikáme výpravy do smČnárny, pro lístky, na záchod (užíváme si, dokud to jde, a chodíme si mýt ruce a jablka jen tak z plezíru), na nákup a do mČsta. Vyrazili jsme s Michalem k Sagrada Familia, dá se to od nádraží (u Arco Triomfo) v pohodČ dojít. Vstup je pĜíliš drahý (v pĜepoþtu asi 160 Kþ). Samotná Gaudího katedrála je: 1) nedostavČná, 2) obrovská, 3) obklopená davy turistĤ, 4) moc vtipná - zvl. zepĜedu, kde její portál není tak rozteklý a pĜeplácaný jako vzadu; pĜipomíná, ale jen trošku, Völkerschlachtsdenkmal v Lipsku, 5) štíhlá a nemonumentální a 6) na katedrálu velmi hravá. V BarcelonČ je Internet Café! Spojení s domovem! Nejdu tam, ale ta myšlenka! Tak do Algecirasu. Blíž k Africe, fuj, fuj, fuj. JeštČ mČ nepouští obava, do þeho se to zas pouštím a jak to odtamtud proboha dojdu domĤ. Autobus klimatizován natolik, že všichni dostáváme rýmu. Jen já, liška podšitá, mám s sebou vevnitĜ svetr a mikinu. Cha cha. Cena: 10090 Ptas/os., þas: 1700 - 1030, tj. nepletu-li se 17,5 hod. Další noc v autobuse. Už mi opravdu hrabe, protože poslední týden pĜed odjezdem jsem nespala z cestovní horeþky a z obav. To zní lépe než ze strachu.

30. 7. 2000 (NEDċLE) Algeciras je kousek za Gibraltarem. Protože Gibraltar je hezþí než Algeciras, popíšu ho pĜednostnČ. Gibraltar je obrovská skála, jedineþná ve svém okolí, vypadá takhle: , no spíš , je bílá a patĜí AngliþanĤm. ÚdajnČ jsou na ní jakési opice, to jsme na tu dálku nemohli poznat. Možná to byli jenom Angliþani. Algeciras je pĜístavním mČstem, kde pĜístav je od mČsta oddČlen plotem a není asi možné se z toho pĜístavu do mČsta dostat. Nám se to aspoĖ nepovedlo. Není tu nic moc k vidČní. V samotné pĜístavní budovČ sedíme opČt okolo batohĤ, mám pocit, že na patnácté mramorové podlaze od odjezdu. Záchody nám nČjak povýchodnČly, aþkoli jsme na západní evropské výspČ. Divná vČc. Lístky Algeciras - Ceuta stojí 162 DM na 7 osob, to nám dČlá 23,nČco DM na jednoho. Protože jsem byla zmatená, nekoupila jsem zpáteþní, což by vyšlo o 10% levnČji. Jsou dva druhy trajektĤ, Ferry a


17

Fast ferry. Fast ferry jsou asi o 40% dražší a jezdí asi o 1/2 hodiny kratší dobu, takže tím jet nemá vĤbec smysl. Zdá se ale, že normální Ferry zase jezdí jen obþas. UrþitČ v 1315. S nepatrným zpoždČním jsme v 1315 opustili pĜístav v Algeciras a ve 1430 dorazili do španČlské Ceuty - první kroky v Africe. (Ceuta je španČlské mČsto na africkém kontinentČ, splátka marockého dluhu v naturáliích) Ceuta vypadá daleko evropštČji než celý Algeciras. Busem þ. 7 jsem dojeli na hranice. Kontrola na španČlské stranČ se nekonala. ProstČ jsme prošli až na stranu marockou (všechny kuplíĜe s formuláĜi jsme odmítli), tam už nám celníci ukázali cestu. Asi u dvou z Ĝady okýnek se tlaþila smČska ze západní Evropy. My jsme využili rady LP (Lonely Planet, náš prĤvodce - tady kniha) a vyslali Elišku (blond vlasy, dlouhé nohy, francouzština) jednat s celníkem. Výsledek: odbaveni za 15 minut u samostatného okýnka. MČníme peníze. JeštČ kontrola pasĤ u závory a jsme už skuteþnČ na marocké pĤdČ. Za závorou stanovištČ taxíkĤ. Po okolních kopcích pobíhají nebo pospávají Arabové - pašeráci? Zmateni tím, že už je 1645, se snažíme s taxikáĜi usmlouvat cestu až do Chefchaouenu (þti Šešauen), protože podle LP jede poslední autobus z Tetouanu do Ch. v 17 hod. Vyjednávání velmi zmatené, zvlášĢ poté co jeden z nás nabízí za taxík 300 DH (dirhamĤ - marocká mČna, 1DH = cca 3,60) a druhý 250 DH. Nervózní Arab kope do auta a kĜíþí: „Paranoia“. Nakonec jedeme za 26 DH/os. do Tetouanu. V taxíku si uvČdomuji þasový posun: v Maroku teć není 17, ale 15 hod., þili spoj do Ch. bychom mČli hravČ stihnout. Taxík nás vyklopil kousek od autobusového nádraží - první setkání s arabským svČtem (nepoþítám-li taxikáĜe s paranoiou): v autobusové hala spousta ArabĤ, dvČ lokálky (= místní obyvatelky) nám uvolĖují místo, abychom mČli kde složit batohy. Kupujeme lístky za 15 DH do Chefchaouenu. Z haly sestupujeme po schodech do krytého odjezdištČ autobusĤ, všude se válí odpadky, jako ostatnČ po celém Tetouanu, je tu tma. Hned jsme odchyceni autobusáky (= chlápky, kteĜí se motají kolem autobusu), batohy nám cpou do zavazadlového (dost špinavého) prostoru zvenku celkem luxusního busíku. VevnitĜ je to o dost horší, ale þekal jsem v Africe vČtší hrĤzu. Ostatní z naší skupiny se ošklebují („to je hnus“), ale myslím, že olezlý dČda u dveĜí a odpadky na zemi jsou ten pravý folklór, kvĤli kterému jsem sem jel. Autobusem prolézají vlezlé dČti, prodávají þokoládu a jogurty a pokĜikují na mČ: „Ronaldo“. ZĜejmČ se jim líbí mĤj trojkový úþes a oholená tváĜ. Na jeden autobus pĜipadají celkem tĜi zamČstnanci: Ĝidiþ - pokud zrovna nevtipkuje s kamarády, Ĝídí; náhonþí - na nádraží kĜiþí „Šauen, Šauen, Šauen“ (samozĜejmČ pokud jede právČ do Chefchaouenu, kĜiþet Šauen, když jede do Fesu, je blbost), dokud nenaplní autobus, rovná zrcátka, volá policajty, pĜi jízdČ pokĜikuje na potenciální cestující na silnici a kasíruje lidi (nás zkásnul o 5 DH za batoh), tĜetí maník vypadá jako homeless a do tajĤ jeho funkce jsem nepronikl. Spousta dalších lidí pomáhá autobusu vyjet z nádraží mezi sloupy a dalšími busy není právČ snadné projet. Po 18 hod. dorážíme do Chefchaouenu. Jsme vlastnČ v Maroku o den dĜív, než jsme plánovali. Ptáme se na cestu, nejdĜíve policajta, pak dalších lokálĤ, a míĜíme nahoru nad mČsto do kempu. 7 DH za osobu a 10 DH za stan/noc, pitná voda, pro nČkoho sprcha i teplá, záchody (pozdČji se pĜesvČdþíme, že to byl nejlepší kemp v Maroku), kolem prodavaþi hašiše. VaĜíme vydatnou veþeĜi a koneþnČ spíme vleže. VSUVKA Tereza v autobuse: „A nejlepší na skautech bylo, jak jsem jim chodili vyžírat špajz, když hlídka mČla bobĜíka mlþení, takže nesmČla ani pískat na píšĢalku.“ OBRÁZKY - 1) marocká vlajka (zelená hvČzda na þerveném pozadí) a marocký král Mohamed VI. - 32 let, 2) jedna z vČží katedrály Sagrada Familia, 3) dveĜe jednoho domu v Chechaouenu Šárka a Manuál


18

DRUHÉ TROJýE Na dálnici starý dub signál sleþnČ vlevo dává i když na nČj ona mává bloudí pátrá hledá rub TvorĤm zpívá v patČ chlup zasáhla ho tČžká zpráva slzy v oþích to se stává na duši se tvoĜí strup Na pĜídi je košík hub uprostĜed parku mladá tráva po nocích na píšĢalu hrává v autČ sedí pravý blb

VÍTEK, SLOVENSKO A ROMSKÉ OSADY 16. – 24. 10. útržky… RANKO ÚTOROK Jsem tČsnČ pĜed Košicemi. KOŠICE! Zatr sakr dneska ráno, vlak na který jsem þekal þtyĜi hodiny mi ujel o pĤl minuty. Nu teraz je 13:40 a já si dávám v PrešovČ pivko. Chm. Od zaþátku. tzn. souvisleji… Vþera ve dvanáct hodin a kus jsem opustil domov. A zaþal jsem stopovat…Praha – Olomouc, Olomouc – Rožnov pod RadhoštČm, Rožnov p. R. – Žilina, Žilina – Poprad. Tam jsem dojel 17.10. v pĤl druhé ráno. Došel jsem na nádraží, kde jsem se rozhodl poþkat na vlak s Karlem a Šimákem. Tento vlak mi tedy ujel o pĤl minuty. Stalo se to jako dĤsledek mého pohodáĜství, neboĢ jsem si pĜíjemnČ ustlal v nejvyšším patĜe nádraží. Zaspal jsem. K vlaku jsem dobČhl ve chvilce když se rozjíždČl a aktivní ajzlboĖák mne chytil a zamezil mi naskoþení. Tedy jsem jel vlakem osobním o pĤl hodinky pozdČji. Do Košic jsem dojel o hodinu a pĤl po klucích. Našel jsem autobus do VarhaĖovcĤ, u hodného Ĝidiþe jsem si schoval batĤžek a vyrazil jsem do mČsta. V þajovnČ jsem si dal dobrý þajík a na poštČ jsem nakoupil známky a telefonní kartu, abych mohl psát své milé. Ve VarhaĖovcích jsem našel Karla. Byl trochu zmateþný a v deseti minutách mi sdČlil, že se musím pĜesunout do Prešova a následnČ do HermanovcĤ þi Svinie nebo ještČ nČkam jinam, to jsem si nezapamatoval a tedy jsem þekal velkou fatálku. Zkrátím to. Když jsem vystupoval v Hermanovcích nastupoval tam Šimi. Dál bylo vše v klídku. Tedy v rámci možnosti. Navštívili jsme cikánskou osadu ve Svini. Tamní zážitky si nechte vyprávČt nebo si pĜeþtČte ŠimákĤv þlánek a prohlídnČte si jeho fotky. Pokraþování možná pĜíštČ… …jestli na to budu mít. Job


19

ſ POHODÁěI

ſ

(2/4)

aneb vcelku jednoduchý pĜíbČh pČti jednoho pražského letního dne

mladých

lidí

bČhem

Mirek se právČ dosprchoval. V kuchyni pískala konvice s vodou na kávu. Vtom nČkdo zazvonil na zvonek u dveĜí. Mirek projel ruþníkem své dredy, hodil na sebe kraĢasy a bČžel otevĜít. Za dveĜmi stál Saša Ale jak vypadal. JeštČ pĜedevþírem mČl vlasy až po ramena a dnes pĜed Mirkem stál holohlavý gangster s náušnicí v uchu. Mirkovi trvalo dost dlouho než si uvČdomil, kdože to vlastnČ pĜišel. „Tý bláho, cos to proved.“ „Znáš to ne. Image je na nic. Bla, bla, bla, atd. … . Moje máma vždycky Ĝíkala, že zmČna je život, ale když jsem jí to vþera pĜipomínal málem jsem o ten svĤj pĜišel.“ „No pojć dál. To je síla,“ vypravil ze sebe Mirek, stále nevČĜícnČ sledující pĜítelovu novou vizáž. „Neboj, zvykneš si.“ Mirek zalil hromádku kávy na dnČ šálku vaĜící vodou. „Dáš si taky Kojaku ?“ „Ne, mám spíš hlad. Nezajdem nČkam na obČd ?“ „Jo to bysme mohli. TĜeba támhle naproti k beránkĤm.“ Káva tak zĤstala nedopita. HnČdovlasá servírka právČ pĜinášela jídelní lístek. „Budete si pĜát pánové ?“ „Dali bysme si nČco tak pČknýho jako jste vy,“ spustil Saša. „K jídlu nebo k pití ?“ odpovČdČla servírka. „Asi obojí…urþitČ obojí.“ Saša mohl na sliþné dívce oþi nechat. „Zde je jídelní lístek. Neznám vaše chutČ, a proto si raþte vybrat sami,“ Ĝekla ráznČ servírka a odešla pro pití. „To je kost, co ?“ ozval se Saša. Ale Mirek ho skoro vĤbec nevnímal a sledoval za oknem projíždČjící auta. „Co je, uletČly ti vþely ?“ „Ne to ne. Jen pĜemýšlím co budeme dČlat odpoledne.“ „No odpoledne, co bysme mohli dČlat odpoledne. TĜeba chodit.“ „Jak chodit ?“ „No tĜeba po Praze,“ vyrazil ze sebe Saša. „To jako jenom chodit, jako po Praze, jako turisti jo. To nejde. Po Praze se musí chodit s prĤvodcem,“ odvČtil Mirek. „No tak já budu prĤvodce. Ale jenom na hodinu, potom se vystĜídáme.“ „Jo, tak jo.“ Chvíli poté, co ustala tato vysoce intelektuální debata si oba pĜátelé objednali a tok filozofických myšlenek vystĜídalo spokojené mlaskání nasycujících se strávníkĤ. „Sleþno, zaplatíme,“ halekal do ticha poloprázdné restaurace Saša. „Dvakrát svíþková a dvČ piva to máme stoþtyĜicetpČt šedesát.“ „Stopadesát. Sleþno, nechtČla byste vyrazit na procházku po Praze se dvČma prĤvodci ?“ „Bohužel, myslím že mĤj plat servírky by nestaþil na zaplacení ani jednoho natož dvou prĤvodcĤ. A kromČ toho konþím až v sedm a to už každý správný prĤvodce spí, aby naþerpal síly na nový den. Je mi líto. Sbohem.“ Oba mladíci zĤstali sedČt a zírat otáþejíc hlavy za odcházející servírkou. Malou Stranou procházely davy turistĤ, fotografy blikaly jeden za druhým. NejvČtší pozornost však na sebe poutal osamČlý dredatý turista, který byl zĜejmČ tak bohatý, že si mohl najmout vlastního prĤvodce. Jeho prĤvodce mával nad hlavou pivním táckem a hlasitou smČsicí angliþtiny, nČmþiny a þeštiny provádČl svého zákazníka naším hlavním mČstem. Takhle dorazili až na KarlĤv most. Byly asi tĜi hodiny. „Podívej, jak ho dostanu,“ ukazoval Saša na zcela propeþeného malíĜe, který na mostu prodával své obrazy. A Saša spustil: „Moje holka má zítra narozky, chtČl bych jí koupit nČco fakt pČknýho.“ Poté Saša dČlal, že peþlivČ vybírá a už zaþal vytahovat z kapsy penČženku. V poslední chvíli jí však zase zavĜel a z vítČzoslavným úsmČvem sdČlil stánkaĜi, aĢ si svá díla nechá sám pro sebe. Mirek na to všechno nevČĜícnČ koukal, chtČl nČco Ĝíct, ale Sašovi záchvaty smíchu ho nepustily ke slovu. „VidČl jsi, jak koukal ? Jak jezevec, když mu zasypeš noru. To byl gól.“ Jejich putování pokraþovalo až na StaromČstské námČstí. PrĤvodcem teć byl Mirek. Dívali se na prĤvod apoštolĤ na orloji a Saša se rozpovídal: „Víš Mirku, myslím, že veškerý lidský bytí je o pohodČ. Podívej se tady na ty figurky s foĢáþkama. Najímají si drahý prĤvodce, platí drahý zájezdy a marnČ si namlouvají, že je to pĜivede do pohody. PĜitom my dva jsme teć nejvíc v pohodČ z celýho tohohle placu. Ke štČstí nepotĜebuješ peníze, lásku nebo úspČch. ÚplnČ ti staþí pohoda a to ostatní už potom pĜijde samo.“ „Hele, koukej na támhletoho kostlivce s tím zvoneþkem. Ten je dobrej, co ?“ opáþil Mirek. „Jo ten je vážnČ dobrej.“ Byl již skoro veþer, sluneþní žár již pomalu uvadal a naši pĜátelé se právČ nacházeli pod konČm, na kterém se veze Svatý Václav. „Sašo, mČ už to prĤvodcování nebaví, nepĤjdem domĤ,“ odrážel se od koĖského bĜicha MirkĤv hlas. „Co blbneš, veþer teprve zaþíná. Teć je þas se zaþít bavit. Zvu tČ do kina a rozmysli si, kam ty potom pozveš mČ,“ rozhodl Saša. Asi za dvacet minut již stáli pĜed chodem kina Illusion. „Co to dávaj ?“ „SamotáĜe, co je þeský, to je hezký.“ Již se blížili k okénku od pokladny, když se prĤchodem za hlasitého klapotu podpatkĤ pĜiĜítila pohledná blondýna. „Prosím vás pánové, nemohla bych


20

vás pĜedbČhnout. V sedm hodin mám schĤzku se svým pĜítelem. JeštČ musím koupit lístky a trochu nestíhám.“ „No jo, ale co za to,“ pravil Saša. Sleþna celá nervózní vysypala na zem celý obsah své kabelky. Papírové kapesníþky, šminky, zrcátko, penČženka, lízátko, poloprázdné žvýkaþky a ranní noviny, to vše se teć ocitlo na zemi pĜed pokladnou kina Illusion. „Nic víc nemám, tak dČlejte a vybírejte,“ vyhrkla blondýnka. Mirek hbitČ sáhl po žvýkaþkách a Saša po jahodovém lízátku. Blondýna poté shrábla zbylý obsah své kabelky a vydala se kupovat lístky. Ihned po nákupu zase s klapotem odbČhla. Saša vložil do pusy lízátko a pĜiblížil se k okénku. „Prosil bych dva lístky nČkam doprostĜed. TĜeba támhle ta pátá Ĝada sedadla 7,8. Šík

TěETÍ TROJýE Na dálnici starý dub uprostĜed parku mladá tráva tvorĤm zpívá v patČ chlup po nocích na píšĢalu hrává V autČ sedí pravý blb signál sleþnČ vlevo dává na pĜídi je košík hub zasáhla ho tČžká zpráva Bloudí pátrá hledá rub slzy v oþích to se stává na duši se tvoĜí strup i když na nČj ona mává Šík

ŠOTEK ſ První omluva náleží Svižníkovi, který vyhrál letošního Iron mana pĜed Nerostem. VítČzem tedy nebyl Šváb jak jsme omylem uvedli v táborové pĜíloze minulého ýísla. ſ SoutČž Nová tváĜ ýísla stále trvá. UzávČrka vašich prací je opravdu až 15.12.2000. Ale rozhodnČ neplatí, abyste svá díla posílali na adresu www.va-sik.post.cz. správná adresa je samozĜejmČ jenom [email protected]. Omlouvám se za tuto zásadní chybu, která vznikla v naprostém pomatení smyslĤ nČkdy kolem pĤlnoci po nČkolikahodinovém pĜepisování nČkolika þlánkĤ. Redakce: Václav Zeman - Šík, Petra Tomeþková - Tomega, Michal Zikán - Manuál PĜispČli: Pavel Šochman - ýeslo, David Procházka, Pavel Veþerka - Messner, VojtČch Veþerka - Šváb, Vašek Beneš, Eliška Benešová - Elík, Pavlína BambĤrková - Pája, Lucka, Šárka Lešnerová Redakþní e-mail: [email protected], [email protected] Náklad: 40 výtiskĤ

46. skautské st edisko "Sfinx" Sokolovská 128 Praha 8 - Karlín. Dvacáté t etí íslo

Recommend Documents