TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
ÿÍSLO V
NOVÉM HÁVU
OBSAH:
ANEB JAK VZNIKALA NOVÁ TVÁġ
ÿÍSLA
Již minulý rok byla na stránkách ÿísla vyhlášena soutďž s názvem „Nová tváĢ ÿísla“. Bohužel nenašla mezi vámi ĀtenáĢi moc velkou odezvu, popravdď ĢeĀeno žádnou. A tak zmďna vizáže zĪstala plnď v rukou redakce. Opovažte se tedy teĊ nďkdo novou podobu ÿísla kritizovat. Sami jste mďli možnost se na nové tváĢi podílet, ale díky své lenosti jste se o ni sami pĢipravili. Mnohokrát jsem mezi ĀtenáĢi našeho ÿísla slyšel hlasy jako: „No já bych nďco napsal, ale když já vĪbec nevím co.“ Nebo „Já psát neumím, když nďco napíšu, tak to bude strašnď blbý.“ Avšak i když se pĢed vámi objevila konkrétní zadaná Āinnost, kterou je návrh nové úpravy ÿísla, nedokázal nikdo z vás pĢispďt svou troškou do mlýna, tedy pĢesnďji ĢeĀeno do našeho stĢediskového Āasopisu. A to i ti, kteĢí bďdují nad tím, že jejich literární nadání není moc velké. OĀekával jsem také mnohem vďtší zapojení tďch, kteĢí vlastní poĀítaĀ nebo mají možnost s ním nďkde pracovat. Z debat, které probíhají okolo mých uší, je patrné, že velká Āást z nás tráví pĢed obrazovkou poĀítaĀe až možná zbyteĀnď dlouhou dobu. ProĀ si tedy nikdo nenašel Āas na to, aby na chvilku vypnul Need for Speed a zkusil si pohrát s titulní stranou ÿísla ? Dalo by se Ģíci, že teĊ už je opravdu pozdď na to, aby se nďco zmďnilo. Ale možností, jak napomáhat ÿíslu k rozkvďtu je stále mnoho. Od psaní vlastních Āi pĢepisování cizích ĀlánkĪ, dodávání vlastních fotografií Āi jiných zajímavých obrázkĪ až po kopírování, sešívání, atd., atd… Do nového tisíciletí bych rád popĢál ÿíslu mnoho zdraví, štďstí a spokojenosti, tak jak se to obvykle pĢává. Ale pĢitom si uvďdomuji, že ÿíslo nebude zdravé, šĨastné a spokojené, když do nďj nebude nikdo psát. Doufám, že to víte i vy. ÿíslo je Āasopis nás všech pro nás všechny.
ÿÍSLO V NOVÉM HÁVU Šík…………………………2 VÁNOÿNÍ VÝPRAVA Knoflík…..……………….3 POSLEDNÍ SOUD Šík…………………………4 SEDÁNEK O VLIVU MODERNÍ DOBY
Tomega…………………..5 UGHURU A KOBRA Šík…………………………6 MAGOR Tomega…………………..8 KġÍŽOVKA Jára…………………..…10 7.12.2000 David………………...….10 MESSNEROVA STRANA Messner…………………11 ZE ZÁBOVKY …………………………….12 ZDOMIZES Tomega, Šík…….…….12 ÿES. OPEVNĎNÍ 1935-38 Svižník…………………15 POHODÁġI Šík………...…………….16 PRO SILNÉ NERVY, DVOJITĎ Tomega………………...18 -165 MIN. David…………………....19 MAROKO Manuál, Šárka……….19
Šík
2
VÁNOÿNÍ VÝPRAVA 1.-3.12.2000 V 16.00 jsme se všichni sešli pĢed klubovnou. Z nás skautek to byly: JaniĀka, Tomega, Králík, Diana a já. Tramvají a metrem jsme dojeli na Smíchovské nádraží. Na nástupišti nás rozdďlili do tĢí družin. Jednu družinu vedl Šváb, druhou Jára a tĢetí Svíža. Vypadalo to: ŠVÁB-ÿERTÍK, DIANA, ARANKA, MATKA, BLAHOĚ, TOMÁŠ, JÁRA-KRÁLÍK, VAŠEK, FLINT, ZDENĎK, KUBA, HOJÍġ SVÍŽA-JIġINA, BOHOUŠ, VOJTA, JURA, MICHAL, KNOFLÍK Pak každá družina dostala mapu a šifry. Ve vlaku jsme ty šifry luštili. VláĀek nás dovezl až do Berouna, tam jsme se najedli a pĢípadnď doluštili šifry, ze kterých nám vyšly otázky. Svďtlušky a vlĀata si dali batohy do auta a šlo se na námďstí, tam se mďly zjistit odpovďdi na otázky. My a Járovci jsme je našli u berounských skautĪ a jako tajenka nám vyšlo ŽELEZNÁ, tak jsme podle mapy šli asi do 8 km vzdálené Železné. Asi dva km pĢed ní nás dohnala skupina JárovcĪ. Tak jsme šli spoleĀnď. Mysleli jsme, že už tam Švábovci dávno jsou. A ještď víc potom, když jsme v Železné bloudili asi dvacet minut. Ale Švábovci tam ještď nebyli. Tak než pĢišli Švábovci jsme si vybalili a naveĀeĢeli se. Potom koneĀnď pĢišli, udďlali to samé co my. SpoleĀnď jsme si vyĀistili zuby a šli do hajan. Ráno nás vzbudili asi v 7.30 hod. Hned jsme se pĢevlékli a vzhĪru na rozcviĀku. Tomega nás poĢádnď rozcviĀila. Šli jsme na snídani. A hned po ní vyĀistit zuby. Bubák s Dalí a JaniĀkou nám Ģekly, aĨ se teple oblékneme, vezmeme si papír, tužku, nĪž, KPZ a šátek. V devďt hodin jsme se shromáždili venku a Job nám Ģekl, že teĊ pĪjdeme po družinách nahoru po silnici. Když jsme došli do takového malého lesíka, ÿeslo nám Ģekl, že si každý má najít klacík a nďjak si ho ozdobit a podepsat. Mezitím, co skupina ŠvábovcĪ a SvížovcĪ pracovala na klacíkách, družina JárovcĪ šla pĢipravit pro ģvábovce pochodové znaĀky. Nastala chvíle, kdy ĤŠvábovci vyrazili stopovat družinu JárovcĪ a my jsme šli v pozadí. Švábovci Járovce nevystopovali. TeĊ Svížovci pĢipravovali pochodové znaĀky JárovcĪm a Švábovci šli v pozadí. Járovci nás vystopovali. TeĊ jsme dostali možnost, dodďlat si klacíky. Pochvíli šli pĢipravovat Švábovci a stopovat Svížovci a v pozadí Járovci. My jsme Švábovce nevystopovali. Pak nám ÿeslo Ģekl, že mĪžeme teĊ kdykoli po cestď upustit klacík, ale aby si toho nikdo nevšiml a hledat klacíky ostatních. Na rozcestí, kterého už si nepamatuji jméno, se všech zeptali, jestli klacík zahodili a jestli nďjaký našli. A pak nám Kájínek vysvďtlil hru, pĢi které jsem se pĢevtďlili do veverek a potĢebovali jsme ulovit co nejvíce oĢíšku. Vyhráli Svížovci, druzí byli Járovci a tĢetí Švábovci. Flint si pĢi této hĢe narazila nohu. Po chvíli cesty jsme uvidďli Hrošíkovo auto, Hrošíka, Tomegu a Davida, kteĢí nám dali jídlo a pití a jablko na cestu. My ostatní jsme vyrazili na cestu, ale bez Flinta, protože jí ta noha hodnď bolela- jela s Tomegou, Hrošíkem a Davidem pomáhat Lídď do kuchynď. My jsme pokraĀovali. Zastavili jsme se v jednom mďsteĀku, abychom si tam zahráli jednu hru. Protože v této oblasti se hodnď tďžila železná ruda, tak my jsme jí mďli ulovit. Každý mďl k dispozici pďt životĪ. Družinka SvížovcĪ ulovila dva kusy, družinka JárovcĪ taky dva kusy a družinka ģvábovcĪ žádný. Pak už jsme se vydali asi na poslední 3 km k ubytovnď. Když jsme tam došli, mďli jsme asi pĪl hodinu volnou, ale museli jsme se mezitím pĢevléknout do krojĪ. My jsme volný Āas využily k nacviĀení koled. Jakmile ubďhlo pĪl hodiny, seĢadili jsme se u schodĪ. Potom jsme se odebrali na štďdroveĀerní veĀeĢi. ÿíšníci Messner a Kájínek nás pĢivítali, posadili a postupnď všem pĢinesli jídlo. Všem moc chutnalo. Po jídle jsme se odebrali ke stromeĀku do lesa. Nebyl to stromeĀek, jaký známe, ale byl to dub, ale hezky ozdobený.
3
Pod ním bylo moc dárkĪ. Všichni dostali prskavku a zazpívali si. Vrátili jsme se do ubytovny a šli do jedné místnĪstky, kde se objevily znovu dárky. Ježíšci Michal a Aranka nám je rozdali. My jsme si je odnesli do pokojĪ a šli jsme znovu dolĪ, kde pro nás zaĀal zábavný veĀer. Uvádďl ho Hibi. NejdĢíve byla soutďž na zpĪsob Nikdo není dokonalý (jmenovala se „Každý druhý je blbec.“). Soutďžícími byli ÿeslo a Job. Vyhrál ÿeslo. Další hrou byli „PáĨáci“. Soutďžícími byli Blahoě a Králík. Vyhrál Blahoě. Tato soutďž byla na zpĪsob ÿtverákĪ. Další hrou bylo „Nasuchošou“. Tato soutďž byla na zpĪsob Carusošou. Soutďžícími byli: Blahoě, Aranka, Lady Di, trio –ík, Kuba+Bohouš a Zilvar. Tuto hru vyhrál Zilvar. Rozhodla tak porota ve složení: ÿeselíny, Jobolíny a David z USA (Āili Dejvid). Potom nám David zahrál na velkou píšĨalu (didgeridoo). A protože mďl narozeniny, dostal hobla a dort. A byl Kotel. Hostem byl uprchlý vrah JiĢí Kajínek, kterého hned po skonĀení poĢadu policie odvedla zpďt do vďzení. Protože další hra potĢebovala vďtší pĢípravu, šli jsme si zahrát hru o pudink. Protože poĢádnď se nadlábli jen JiĢina a ÿertík (a co já?), dostali všichni svĪj pudink. A mohla zaĀít další hra: „Miskuj!“ Jmenuje se tak, protože, když se chce nďkdo pĢihlásit, musí vhodit oĢech do misky. V prvním kole soutďžili: Šváb, Aranka a Jára. V druhém: ýertík, Vašek a Zdenďk. Nejvíce bodĪ mďli tito: ÿertík, Šváb a Zdenďk. A úplnď vyhrála ýertík. Potom byla krátká diskotéka. VyĀistit zuby a spát. Ráno nás vzbudili asi v 8.00. Šli jsme na rozcviĀku opďt pod vedením Tomegy. Potom na snídani, vyĀistit zuby a balit. Když jsme si zabalili, donesli jsme si batohy dolĪ a šli jsme naposledy ven. Šli jsme po silnici, pĢes silnici a po polní cestď. Najednou se nás ÿeslo s Jobem zeptali, kterým smďrem si myslíme, že je Karlštejn. Potom jsme zašli do lesa. A tam každá skupina dostala deset darĪ, které mďla nanosit Ježíškovi a Ježíška hlídali hlídaĀi, takže to nabylo jednoduché. Svížovci jich odevzdali Ježíškovi pďt a Járovci se Švábovci po ĀtyĢech darech. Cestou zpďt nám pĢipravili vytrvalostní bďh pĢes celé pole. V chatď uvaĢili výborný obďd-ĀoĀku. Potom jsme se vydali celou cestu až do Berouna. Cesta byla prokládaná NepĢítelem. Takže ubďhla rychle. V Berounď jsme nastoupili do vlaku a odjeli až na Smíchovské nádraží a z nďj metrem a tramvají až do klubovny. Tam si nás rodiĀe po zdaĢilé výpravď rozebrali.
Knoflík POSLEDNÍ SOUD Chtďla bys zavĢít mé srdce do toho nejhlubšího žaláĢe v okolí. Slyšet ho, jak volá o pomoc do tmy. A potom mu opďt otevĢít, abys ho mohla soudit. Ale já tvĪj rozsudek znám už teĊ. Z tvých rtĪ bude znít medovď sladce, tak jak to umíš vyslovit jen ty:
„Odsouzen k doživotnímu trestu za to, že vďĢí neuvďĢitelnému, za to, že doufá v nedoufatelné, za to, že myslí na nemyslitelné, za to, že se pokouší o nepokusitelné. VždyĨ už dávno skonĀilo to, co se zdálo nekoneĀné.
Šík
4
SEDÁNEK O VLIVU MODERNÍ DOBY (vytaženo ze Zábovky, kam jsem to zapsala já a Janík) ʏ ʏ ʏ ʏ
Janík, Logik, Vítek, Hejkal, Barak, ÿeslo, David, Hibi a já Mobil Skoro pĢesnď v osm pĢišel Profesor Proti: - skauting je úzké sepďtí s pĢírodou a vodou!! - ruší to sepjetí skupiny (komunikace s jinými lidmi) - nesamostatnost - útok na dĪvďryhodnost - to je v té partď: já ho mám a ty né - elitáĢství - askeze, minimalizace ʏ Pro: - Barak - kladné pĪsobení na dďti (má-li šéf telefon, dďti berou více) (vždyĨ to bude slyšet - Janík se chystá na záchod) (Byla jsem tam dďsnď dlouho a urĀitď to bylo slyšet - aspoě teda já jsem to slyšela!) ʏ PoĀítaĀové hry - Hejkal pĢedstavuje ForestĪv rozvrh pro poĀítaĀové hry - ÿeslo namítá : "Je to takový vošajslich, skoro Āesky ĢeĀeno" ʏ 20:30 pĢišel Zilvar ʏ všechno se to toĀí okolo rodiĀĪ a nahrazování skautingu za rodinu ʏ"Kolik to má giga - to je nejoblíbenďjší otázka" ʏ PĢíštď pa-Barak ʏ 22:05-uklizeno ʏ rukavice ʏ reklama
Tomega
I SKAUTI MAJÍ SVÉ DNY …
5
NE-POHÁDKA UGHURU A KOBRA Ughuru byl jedním z nejmladších pĢíslušníkĪ kmene Salawi. Nedávno byl sice pĢijat pĢi tradiĀním „Svátku sluncí“ mezi opravdové muže, ale vďtšina starších mužĪ ho mezi sebe moc nepĢipouštďla. Jemu to však moc nevadilo. Již od dďtství mu samota vyhovovala. Miloval bezcílné potulování po ostrovď, mďl ho prozkoumaný snad nejlépe z celého kmene. Z vesnice odcházel již za svítání a domĪ se vďtšinou vracel až za svitu mďsíce. Bylo právď nďco kolem poledního. Slunce pekelnď pražilo na planinu, na které se rozprostírala vesnice kmene Salawi. V ní už však Ughuru dávno nebyl. Sedďl na svém oblíbeném místď v korunách stromĪ a sledoval hemžení ve své vesnici. ÿerné teĀky se pĢemisĨovaly od chatrĀe k chatrĀi. Z chatrĀí stoupal dým. Ženy se vďnovaly pĢípravď obďdĪ. Z chatrĀe kmenového staĢešiny se ozývala hlasitá debata. To se muži dohadovali na strategii veĀerního lovu. Ughuru se pohodlnď opĢel o kmen a sledoval mraky na obloze. Ten pĢímo nad ním mu pĢipomínal svým tvarem jejich ostrov. Ughuru se marnď snažil na oblaĀné mapď najít, kde se zrovna nachází. Vždy už si myslel, že nalezl to místo, ale pak se vždycky objevila nďjaká nesrovnalost, která ho donutila hledat dál. Po chvíli se mrak roztrhl a z jednoho ostrova byly rázem dva. Ughuru stále ještď sledoval oblohu, když se k nďmu po protďjší vďtvi nenápadnď plížila kobra. Bleskovď se mu obtoĀila kolem krku a zaĀala své obtoĀení pomalu utahovat. Ughuru zaĀal lapat po dechu a vší silou se snažil uvolnit z kobĢina sevĢení. Po chvíli marného snažení se odevzdal svému osudu a z posledních sil vykĢikl: „Prosím tď, nezabíjej mď. Udďlá pro tebe, co jen budeš chtít.“ Jako mávnutím kouzelného proutku se sevĢení uvolnilo. Kobra se vztyĀila nad Ughurem a pravila: „Tak dobĢe, nechám tď být, pokud mi splníš má ĀtyĢi pĢání.“ Ughuru se na ní zmatenď podíval, jakoby stále ještď nevďĢil tomu, že nepĢišel o život. „Tak dobrá, platí. Pokusím se splnit ti tvá pĢání.“ Kobra ho úplnď pustila, odplazila se až na kraj vďtve a spustila: „Jsem ještď mladší než jsi ty, ale už je to dost dlouho, co jsem pĢišla o oba rodiĀe. Celým životem se musím protloukat sama. Nemám nikoho, kdo by mi ukázal, jak to v životď chodí. Budu teĊ k tobď mít nďkolik otázek, které budou zároveě mými pĢáními.“ „Jen se ptej,“ pĢitakal Ughuru. „Ukaž mi prosím tď, co je to štďstí?“ Ughuru se zamyslel, podíval se nejprve na nebe a poté na svou vesnici a Ģekl: „Tak pojĊ tedy se mnou.“ Slezli z koruny stromu a pomalu se vydali dál po cestď, která vedla z vesnice k moĢi. Asi po dvou hodinách došli do úplnď odlehlé Āásti ostrova, kterou neznala ani sama kobra. Byla zde prázdná pláž, na jejímž okraji stála malá osamocená chatrĀ. Zdáli se k ní blížila loĊka s rybáĢem. „Vidíš kobro, tady žije rybáĢ Holgrim. Každé ráno za svítání vyrazí na moĢe. Nikam nepospíchá, za niĀím se nepachtí. Má celý den na to, aby chytil tolik ryb, co sní a pár co prodá. Má spoustu Āasu na pĢemítání a poklidné sledování moĢe. K veĀeru se opďt vrátí do své chatrĀe, uvaĢí si šálek horkého Āaje a sleduje západ slunce. Netrápí ho žádné nemoci ani starosti. Myslím, že je pravdu šĨastný.“ Kobra se zaujetím sledovala toho šĨastného muže: „Myslím, že jsem také jednou byla šĨastná, ale to už je dávno.“ „Štďstí je jako provázek, který se táhne celým naším životem. Bohužel bďhem života nenarážíme jen na vďci hladké a zaoblené, a tak Āas od Āasu nďco ostrého pĢetne naší šĨastnou šěĪru. To potom každý z nás tápe temnotou a snaží se najít ten ustĢižený konec. Nďkdy to trvá neskuteĀnď dlouho, ale nakonec se to vždy podaĢí,“ vysvďtloval kobĢe Ughuru. To už ale byla noc a Ughuru a kobra se na pokraji pralesa uložili ke spánku. Ráno se vzbudili již za svítání a kobra mďla na srdci další pĢání. „Dnes bych se ráda dozvďdďla, co je to pĢátelství.“ „No, uvidíme,“ Ģekl Ughuru. A vydali se zpďt do
6
pralesa. Ušli již asi nďkolik kilometrĪ, když se pĢed nimi objevila stráě a v ní stáli dva krásné sruby. Žili tu dva dĢevorubci Sangril a Ghorim se svými rodinami. Oba se znali už od dďtství a ještď donedávna žili v té samé vesnici jako Ughuru. Poté, co se oženili, se však rozhodli odstďhovat se na samotu do lesa, navzájem si pomohli vystavďt tyto sruby a teĊ tu spokojenď žili se svými manželkami a dďtmi. Bylo dopoledne, a tak se oba pĢátelé za družného hovoru vydávali za prací. „PojĊ tiše kobro a pozornď je sleduj.“ Za dopoledne pokáceli již asi sedm stromĪ a teĊ se chystali na ten poslední. NaĢízli ho asi do poloviny, když uprostĢed kmenu nďco zapraskalo, a strom zaĀal padat na Sangrila. Ghorim neváhal ani vteĢinu a mohutným skokem strhnul Sangrila ze stránď. Nďkolik vteĢin poté dopadl s rachotem praskajících vďtví celý kmen pĢesnď na místo, kde nebohý Sangril ještď pĢed chviliĀkou sedďl. Sangril si otĢel pot z Āela, vytáhl z brašny krajíc chleba, roztrhl ho na polovinu a beze slova jednu podával Ghorimovi. Oba se s chutí zakousli do Āerstvého krajíce. „Takhle, milá kobro, vypadá pĢátelství,“ ozval se Ughuru. „PĢátelství je plavba ve dvou v malé loĊce na rozbouĢeném moĢi, která nikdy nekonĀí. Ta loĊ je tak pevná, že i kdyby do ní metaly blesky, tak se nikdy nepotopí. Bez pĢátel je naše bytí poloviĀní.“ „To už staĀí. Myslím, že už tuším, co je to pĢátelství,“ pravila kobra. Dokonce myslím, že už jsem si jednoho pĢítele našla.“ „Kobro, já už bych teĊ ale potĢeboval jít domĪ. Nebyl jsem tam již skoro dva dny. Maminka už se o mď urĀitď bojí,“ Ģíkal kobĢe Ughuru. „NejdĢív mi ale musíš splnit mé pĢedposlední pĢání. Ukaž mi co je to láska.“ TeĊ neváhal Ughuru ani vteĢinku. „PojĊ tedy rychle se mnou do naší vesnice. ZĪstaě schovaná v trnitém kĢoví na konci prašné cesty. Dál už uvidíš sama.“ Došli až k onomu kĢoví, tam se kobra uvelebila a Ģíkala: „Nezapomeě, dlužíš mi ještď jedno pĢání. Uvidíme se zítra v poledne na tomto místď.“ „Tak dobĢe,“ odpovďdďl Ughuru a rozbďhl se ke své chýši. Maminka, hned jak ho uvidďla, položila nádoby s vodou na zem a rozbďhla se k nďmu. Potkali se uprostĢed cesty, matka vyzdvihla synka do vzduchu, zatoĀila se s ním a pĢitiskla ho láskyplnď k hrudi. „Ughuru, kde jsi byl celou noc, vždyĨ já jsem ani nespala, jak jsem se o tebe strachovala.“ „To je na dlouhé povídání, mami. PoĀkej veĀer ti doma všechno Ģeknu. TeĊ mám ale obĢí hlad. Máme nďco k snďdku?“ „To víš, že ano.“ Kobra se spokojenď usmívala v kĢoví a Ģíkala si: „Láska, to jsou pouta z té nejpevnďjší oceli. Nespoutávají ruce ani nohy, ale naše srdce. Být zatĀen láskou, to je ten nejkrásnďjší trest na svďtď.“ „Je to zvláštní,“ pomyslela si kobra. „Ještď vĀera jsem toho chlapce mohla zaškrtit a teĊ díky nďmu poznávám, co je to láska. Poté se stoĀila do klubka a pomalu usínala pod trnitým keĢem. Slunce stálo pĢesnď v nadhlavníku. Ughuru Āekal u trnitého keĢe, ale kobra poĢád nikde. Pochvíli se pĢiplazila od pralesa a v ústech si nesla kus zlomeného oštďpu, který zĢejmď v pralesa nechal nďkterý z lovcĪ. Ughuru se na ni nechápavď díval a kobra spustila: „Milý Ughuru, chtďla bych ti podďkovat za všechno, co jsi pro mne až doposavad udďlal. Díky tobď jsem poznala, co je to opravdový život. Ale mĪj vĀerejší sen rozhodl o mém posledním pĢání. O životď již vím vše, teĊ chci poznat smrt,“ domluvila a položila pĢed Ughura zlomený oštďp. Ughuru nevďĢil svým uším: „Ne, kobro. To po mnď nemĪžeš chtít. ProĀ, proĀ, vždyĨ jsi tak mladá, máš toho ještď tolik pĢed sebou.“ Kobra se omotala Ughurovi kolem nohou: „Žijeme jen proto, abychom poznávali a dovídali se nďco nového. Když tento proces skonĀí, nemá již náš život cenu. A já už nechci nic poznávat. A krom toho nezapomeě, že jsi mi slíbil splnit ĀtyĢi pĢání. A sliby se musí plnit.“ „I takovéto sliby?“ ptal se Ughuru se slzami v oĀích. „i takové. Víš, dnes v noci se mi zdálo o duši. O tom, jak duše po smrti stoupá za hranice této zemďkoule, a tam pro ní zaĀíná nový život. Mám k tomu spoustu otázek, ale ty mi už ty zodpovďdďt nemĪžeš. Tvým úkolem teĊ je poslat mď tam nahoru,“ odpovďdďla kobra a pĢisunula oštďp ještď blíž k Ughurovi. Ten vzal oštďp a zaĀal jeho hrot pomalu zanoĢovat do kobĢina tďla. Na horkou zem zaĀal vytékat tenký pramínek krve. Ta kaluž Ughurovi pĢipomínala svým tvarem jejich ostrov.
Šík 7
MAGOR To za mnou takhle onehdá pĢišel do pokoje tatínek s ohromnď tlustou knihou. Tak jsem se snažila rychle si vypĢedstavovat, co mď asi mĪže Āekat. Když kniha stanula na mém psacím stole, mohla jsem pĢeĀíst titulek Ivan M. Jirous MAGORĩV ZÁPISNÍK O této sbírce jsem slyšela prvnď ve škole, stojíce pĢed tabulí pĢi pĢedmaturitním zkoušení. Ten název pronesla profesorka a já ho slyšela opravdu poprvé... A když jsem to toho veĀera vyprávďla otci, na jeho tváĢi byla znát trocha zklamání z mé neznalosti. A to se otec pustil do povídání o svém dlouholetém pĢíteli: jak spolu vysedávali po restauracích i jiných podnicích, kolik spolu provedli hloupostí... a že jeho pĢezdívka magor je opravdu oprávnďná. Jak jednou v restauraĀním zaĢízení nižší tĢídy uzavĢel Martin Jirous s nďkým sázku, že se svleĀenými kalhotami udďlá stojku u stďny. Sázku vyhrál a jeho pĢezdívka mďla jasno... Když jsme poté psali pĢi Āeštinď písemku a jedna otázka se týkala Āeského undergroundu, vzpomnďla jsem si alespoě na jméno Magorovo, i když se mi zdálo ponďkud nevhodné, popisovat sice vzdďlané profesorce, leĀ nic netušící o mých podrobných znalostech této osoby, tĢeba jako proĀ se mu pĢezdívá právď takto. A stejnď tak by mi asi nepomohlo, kdyby vďdďla, že mĪj otec s ním sedával na pivu u nás v hospodď. Ale možná, kdybych jí sdďlila, že MagorĪv psací stroj máme u nás v kumbále...kdo ví? Ale tahle vďc, tedy tahle osoba se týká vlastnď vás všech. Nejenže by Ivan Martin Jirous mďlo být jméno, které si vaše pamďĨ uchová z dĪvodu jeho umďlecké hodnoty a zásluh o náš, tedy Āeský underground, ale pĢi vzpomínce, že ta samá osoba (tolik vyzdvihovaná) sedávala svého Āasu v hospodď U Zábranských tĢeba s vašimi rodiĀi Āi prarodiĀi, nebo tĢeba jen pouhými jejich známými, byste si mohli vzpomenout v dobách, kdy se vám to bude hodit. TeĊ jsem se opďt vrátila k této knize a napadlo mď, že bych vám ji mohla trochu pĢiblížit. Nejprve samotného autora z té oficiální stránky, tedy ne tak, jak to podal mĪj otec a poté úryvek ze strany 558. Ivan Martin Jirous / *23.záĢí 1944 v Humpolci / Básník, výtvarný kritik, od roku 1969 umďlecký vedoucí hudební skupiny The Plastic People of the Universe a v 70. a 80. letech, kdy zaĀíná užívat jména Magor, organisátor Āeského undergroundu. Vystudoval dďjiny umďní na FF UK, pracoval ve Ātrnáctideníku Výtvarná práce. Na pĢelomu 60. a 70. let se stal teoretikem sdružení umďlcĪ KĢížovnická škola Āistého humoru bez vtipu. Živil se jako noĀní hlídaĀ a pomocný dďlník. V letech 1973-74 byl s tĢemi kolegy odsouzen na deset mďsícĪ do vďzení za hospodské nedorozumďní s majorem StB ve výslužbď. Po propuštďní uspoĢádal Ģadu ilegálních výstav a koncertĪ. V roce 1975 vydal v samizdatu svou první básnickou sbírku MagorĪv raní zpďv. Poté byl odsouzen za své kulturní aktivity na 18 mďsícĪ. Tento tzv. proces s Āeským undergroundem mďl pĢímý vliv na vznik Charty 77, kterou Jirous podepsal hned po návratu z vďzení v záĢí 1977. Po 37 dnech byl opďt zatĀen a po obvinďní z "pobuĢování " na výstavď, kde pronesl improvisovanou ĢeĀ, byl pro výtržnictví odsouzen zprvu na 8, po odvolání na 18 mďsícĪ. V dubnu 1979 se jako esejista a iniciátor ihned zapojil do nezávislého kulturního života. Své texty publikoval zejména v novém samizdatovém Āasopise Vokno a napsal podstatnou Āást prózy Pravdivý pĢíbďh Plastic People. Na podzim 1981 byl v souvislosti s touto Āinností zatĀen a odsouzen na tĢi a pĪl roku . Ve valdickém vďzení vznikla sbírka Magorovy labutí písnď jejíž opis ještď pĢed Jirousovým propuštďním propašoval z vďzení J. Gruntorád. V Ģíjnu 1988 byl spoluobvinďn z útoku na státní orgán, když spoluruĀil za pravost podpisĪ pod peticí o zloĀinech 50. let, adresované státním orgánĪm. V bĢeznu 1989 byl odsouzen k 16 mďsícĪm , ale 25.11.1989 mu president republiky zbytek trestu prominul. Ivan M. Jirous žije na VysoĀinď v ProstĢedním VydĢí, kde v posledních letech organizuje rockové koncerty.
8
"Prosím vás, já nepíšu texty Psím vojákĪm. Budete si muset vymyslet nďco lepšího. Kdo píše texty Psím vojákĪm vím, vám to neĢeknu, ale já to nejsem . Jak mĪžete bejt tak hloupí, že vás mĪže nďco takového napadnout. VždyĨ já mám úplnď jinou poetiku! Podívejte, Ģeknu vám báseě, co jsem napsal v poslední cépézetce pĢed Ātrnácti dny tady u vás, abyste vidďli ten rozdíl. Já prostď nemĪžu psát texty Psím vojákĪm, píšu úplnď jinak!" Nechali mď recitovat: Cela Āíslo 32 v Konviktské Dva dny mi Najdrdžan zpíval mongolské písnď ostatní se stĢídali rychle - vraha vyslýchali imrvére Byli jsme vďtšinou s Najdrdžanem sami PĢedstavil se jako Josef Pozdďji jsem se ptal v Mongolsku je taky to jméno? Jmenuju se Najdrdžan odvďtil Nikdo si to nechce pamatovat tak Ģíkám že jsem Josef
pod oknem jsem ho našel Pána Boha stvoĢeného z lingrĪstky sádry a vlhka laskavého jako DďdeĀek-BĪh JiĢího Trnky vespod hrozného jako BĪh-StvoĢitel ze Sixtinské kaple a nade dveĢmi bylo JHS a na ostďní dveĢí vyryto Pravda vítďzí Najdrdžan s týdenním pobytem pĢed sebou s týdenním pobytem za sebou andďlským hlasem zpíval mongolské písnď o lásce
A zpívali jsme spolu Beatles, KaĨušu i jiné ruské písnď Dávno jsem nemďl v sobď tolik klidu
Znal jsem nďmecké slovo Narr a obĀas jsem ho znal tak dobĢe že jsem se sám tím slovem stával TeĊ vím že je to slunce a mďsíci Ģíkají Sar
Pak jsem se vydal na obhlídku cely
Estébáci na mď asi Ātvrt minuty v tichosti a se zdďšením hledďli, potom vzal Šimák moji igelitku, shrnul do ní kazety i papíry a Ģekl, abych šel s ním. Vedl mď dolĪ na vrátnici, dal mi obĀanku a vyhodil mď z BarĨáku ven. Radostnď jsem si dal U VejvodĪ panáka a nevďĢícnď jsem si vykraĀoval dál.
Tomega P.S.: Dále vypráví Magor, jak cestou z hospody potkal TĜešĖáka. Když mu Ĝekl o básni, díky níž ho pustili, chce se ji TĜešĖák taky nauþit, aby ji mČl do zásoby, až ho zase zavĜou. V prvním lednovém týdnu zemĜel Mejla Hlavsa, þlen legendární skupiny The plastic people of the universe, jejichž umČleckým vedoucím byl právČ Martin Jirous. Na mnoha místech Magorova zápisníku se také o Hlavsovi hovoĜí. Manuál
J. R. R. Tolkien: Pán prstenĤ, 1. þást – Spoleþenstvo prstenu Jako starosta mČl témČĜ jedinou povinnost pĜedsedat na hostinách poĜádaných o krajových svátcích, které byly þasté. Tou dobou byl Frodo pouhá dvacítka, jak nazývali hobiti nezodpovČdný vČk mezi dČtstvím a plnoletostí, dosahovanou ve tĜiatĜicíti. „NemČl bys poslouchat všecko, co slyšíš, PískaĜi,“ Ĝekl Kmotr, který nemČl mlynáĜe v lásce. „Naþ mluvit o strkání a tahání. Lodiþky jsou dost zrádný i pro toho, kdo se ani nezavrtí, a není potĜeba hledat další pĜíþiny neštČstí.“ „Dnes mám stojedenácté narozeniny: je mi dnes sto jedenáct!“ „Hurá! Hurá! Buć dlouho zdráv!“ vykĜikovali a radostnČ bušili do stolĤ. Takovou Ĝeþ mČli rádi: struþnou a po lopatČ.
9
KġÍŽOVKA 1.) 2.) 3.) 4.) 5.) 6.) 7.) 1.) Spolupracovník L. Smoljaka se kterým vymyslel Járu Cimrmana 2.) Kniha pro dďti od K. ÿapka 3.) Zfilmovaná kniha B. Hrabala 4.) Kniha od J. Wericha 5.) Nejvýznamnďjší dílo J. Haška 6.) Film, k nďmuž napsal scénáĢ J. BrdeĀka 7.) Román K. ÿapka Tajenka: Āeský básník, držitel Nobelovy ceny
Jára 7.12. 2000 duši mi nďkdo do láhve lije kdo je to? BĪh že poĢád kleje já Ģvu a ústa jsou nďmá nechte mou duši ona nic neví neví o mď ani já o ní duše je pryĀ a jiná není
bez prstĪ levici mám dobĢe mi tak už ruku nikomu nepodám je to trest? zĪstat tu sám oprátka je fest pahýl na propadlištď dám a pak jen ... ticho nic
David 10
BOTY Na delší pochod bychom mďli mít pevné kožené a pohodlné boty. Dobré jsou nadkotníkové. Na dnešním trhu je spousta druhĪ bot do pĢírody, od nízkých trekingových až po plastové skoĢepináĀe Na jednodenní výpravu staĀí lehké kotníkové boty. Jako vnitĢní materiály bývají použity kombinace semiše, textilu a umďlých hmot. Výhodou této obuvi je, že není nároĀná na údržbu. Pohory - klasická, vysoce odolná bota, vytažená z jednoho kusu usnď. Tyto boty se hodí jak na vícedenní výpravy, tak na vysokohorskou turistiku. Mají velice pevný kotník, bývají vďtšinou nepromokavé, ale je nutné se o nď starat, aby napĢíklad nepopraskaly. Nďkteré mají podrážku upravenou tak, aby na ni šly upevnit stoupací železa. Dobrá podešev je vyrobena z Vilranu, což je smďs gumy a plastu. Skelety se používají pĢi lezení v kolmých ledech a jízdď na skialpinistickém vázání. Plastová bota dobĢe izoluje. Odolnost bot proti vodď: - nepromokavé s membránou Gore-tex - ĀásteĀnď promokavé - to jsou boty z kĪže, protože i ta po Āase promokne Mezi boty se Ģadí i sandály. Dnes se vyrábí kromď klasických kožených na kovové pĢezky i ze syntetických materiálĪ, které se zapínají ve ĀtyĢech bodech na suchý zip. Tyto sandály se dají používat i ve vodď. Boty kupujte tak, aby nebyly malé, ale ani volné. Zkrátka by nám mďly dobĢe sedďt a netlaĀit.
Messner
WWW.WEBPARK.CZ/MICHALZIKAN
11
ZE ZÁBOVKY … 3.1.2001 - PotĢebuju boty a pĢišel jsem si pĢeĀíst Zábovku - David 23.12.2000 - Limonádový Joe & Balakryl Pokryto!.Mďjte se pĢíjemnď - Šík 19.12.2000 - Co, to už mi utekl jeden rok? To jsem ěák nestihla. Mám prstýnek a ne vlasy... - Tomega ? Holla => výkĢik - anonym 3.12.2000 - Ya basta ! - Šík 20.9.2000 - ProĀ to neschne? – Tomega Z Historické výpravy: Jó, to já bych jel nejradši do Francie… Maginotka, tu bych zkapalnČl a nechal si to kapat do žíly. – Svižník
A už se zase blíží konec mďsíce. A jak už to tak máme tady na tomhle svďtď zaĢízené, po každém konci mďsíce následuje zaĀátek jiného mďsíce. A jak to taky máme zaĢízené, se (skoro) každým zaĀátkem mďsíce vychází nové ÿíslo. A jak to taky máme zaĢízené ještď více do hloubky a do podrobností, v (skoro) každém ÿísle vychází ta ojedinďlá a nekoneĀnď všemohoucí rubrika, to velké, co ví skoro všechno, a dá se skoro Ģíci, že anticipuje budoucí jevy , to, které je neomezenď veliké, a zároveě stejnď tak maliĀkaté, jako samotinká špendlíková hlaviĀka, to, které má skoro neomezený pĢehled o celém universu..., to, Āemuž se u nás Ģíká
ZDOMIZES ʇO víkendu 1.-3. prosince l.p.2000 se vydáváme na stĢediskovou VánoĀní výpravu. Jeli jsme do Železné u Berouna (mimochodem kousek od Chrustenic, kde bydlí Aleš; a kousek od Vráže, kde má chatu JaniĀka a ještď nďjaká známá osoba, ale to si nepamatuju jaká.) Více se snad doĀtete na stránkách dnešního ÿísla, jakožto zápis z nďkteré oddílové kroniky. ʇ V úterý je v KĢiklárnď slavnostní otevĢení nového WAFA stadionu. PĢichází si zahrát svĪj zápas i Mikuláš Ptero s nažloutlými fousy zarudlýma a sklenďnýma oĀiĀkama. RozhodĀí je stranný, utkání dopadlo tak, jak dopadlo a bylo veselo, jen já mlĀela... . A stejnď tak u PanákĪ a v Nonstopu a v Bugsy už né... Šimáku, ten pokoj máš vážnď vychytanď udďlanej... ʇ Ve stĢedu máme ve škole den otevĢených dveĢí, takže jsem nemusela chodit ani na tu pĪl druhou . Bolela mď hlava, tďlo nďjak neposlouchalo a na matematiku byla tĢída absolutnď prázdná. Bylo to v tu chvíli zvláštní, jakoby neuvďĢitelné... jako by se vám ztratilo nďco, co mďlo nďkde urĀitď být, vy jste to tam Āekali a ono si to prostď a klidnď zmizelo... tak jsem si pĢipadala pĢed tou prázdnou tĢídou ztracená, osamocená a skoro úplnď nejmenší, jak to jenom v tu chvíli šlo. ʇ Ve Ātvrtek 7.prosince se u nás v klubovnď koná tzv. Obvodní sedánek na téma Vliv moderní doby na mládež a hraĀky. ZúĀastnďní:……….. . Podrobný zápis se pravdďpodobnď budete moci doĀíst ještď v tomto ÿísle, neboĨ je zapracován mou rukou v jedné významné knize, o které vím, kde se nachází. V ten samý den mají naši hoši ples. Asi z taneĀních. PáĀ je tam Messner, Nerost a Kájínek. Následnď si asi zase zĢejmď stďžují na bolavé nohy, protancované boty, spoustu sleĀen (zvláštď Kájínek si prý získal spoustu nových telefonĪ...a teĊ už jen losovat, což?) a já nevím co ještď.
12
Šík je toho veĀera v Divadle Pod Palmovkou na pĢedstavení Caliguly. Je nadšen, ale nejvíce asi z toho, že tam bďhal Langmajer skoro nahý. Prý bychom se na to mďli jít také podívat, tak neváhejte a jdďte kam chcete... ʇ V pátek 8.12. jsme se sešli ve Vďži na Letné (u Silmarilu) na Velké Jamování. Je tu spousta jamu (marmošky) a jamu (musiky). A to když se dá dohromady, je to úžasné a bájeĀnď jedineĀné jamování ve sqďlé spoleĀnosti (co si pamatuji: David, Hibi, ÿapka, ÿeslo, Job, Janík, Tadeáš, jeho známej, kterej se možná jmenoval Ondra (možná taky Honza a možná taky úplnď nďjak jinak), Šík, Messner, Kájínek, Aeidam, JobĪv kamarád z Blanska (nebo byl pĢeci jenom z Holandska? To by nám mohl ze své zemď nďco pĢivést...) (TĢeba nďjaký výborný holandský sýr, že? Nebo jsi zatoužila po nďjakém krásném tulipánu?) a jestli jsme na nďkoho zapomnďla, tak se tímto velice omlouvám a lítu se... ʇ V sobotu 9.prosince slaví ŠíkĪv tatínek U ÿerné KoĀky narozeniny své a svých nďkolika kamarádĪ. Opďt (již po tĢetí) mlĀím a domĪ se dostáváme brzy z rána. V nedďli veĀer do konce mlĀení schází dvď a pĪl hodiny, když mi ve snu chybí jakási postava u postele a já se táži :"Kde jsi?" Možná to bylo ze spaní... ale zbývaly mi dvď a pĪl hodiny... ʇ TeĊ tady asi bude chybďt nďkolik dní, ale to se holt nedá svítit, takže to bud Šíku dopiš, nebo...(ale ono se opravdu nic významného neudálo) ʇ Ve stĢedu 21.12. v Uzi Baru seznamuje PĢemák kámoše s plány na Silvestra, shoĢel mu kousek papíru, kterého si toliko vážil, zábava v této spoleĀnosti samosebou nechybí a nakonec jedeme podpoĢit Grepa na HradĀanskou ke Kavalírovi (pokud se to tak jmenovalo), ale ten už tam zĪstal po sraze z bývalé školy jen s jedním nejotrlejším jedincem, který nás také následnď opouští kamsi do pryĀ. Zetor má sqďlý lak na nehty a kdosi (ach ta pamďĨ!!!) má Nokii 3310 s hlasovým vytáĀením, takže zábava na patnáctou, páĀ to volá jen Grepovi a Tomáše nelze sehnat. Ke Grepovi lezeme oknem, páĀ si zapomnďl neznámo kde klíĀe.V pokoji má na stďnď povďšené myši, v posteli hada a shodil si stojan na CéDéĀka. Ach ta hlava neposlouchá...Ale pĢesto jsem si splnila ve Ātvrtek ve škole (bez pĢítomnosti ducha) zápoĀet z anatomie! ʇV pátek 22. je svolána pseudorada k Davidovi, kterémužto odjeli rodiĀe na chatu, proĀež má celý bejvák pro sebe. Následnď tedy pro nás. A to opravdu celý, neboĨ každý pokoj jejich nemalého baráĀku je nďkým obležen. Na podrobnosti se asi radďji zeptejte konkrétních mladých organismĪ, kteĢí se akce úĀastnili : (seĢazeno vzestupnď postupnď podle odolnosti) Nerost, Dalí, Messner,Šík, Šmudla a teĊ druhá skupinka : David, ÿeslo, Bubák, Kájínek a moje maliĀkost. No, nďjakou dobu bude zase na co vzpomínat a o co se opírat, pĢi rozrývání ... ʇBďhem pátku a soboty jsou díky Messnerovým a Šíkovým zlatým ruĀiĀkám natĢeny dvď skĢínď v klubovnď v hoĢejší místnosti na barvu krásnou, tajemnou, palisandrovou. ʇNa pĢelomu 24.a 25. prosince je v kostele Sv.Antonína na Stossmayerovď námďstí pomďrnď hojnď zastoupena skautská organizace Prahy 8 lidmi ze Silmarilu, Sfinxu a Radosti. PĪlnoĀní mše byla zdá se pomďrnď vydaĢená a následná návštďva KĢiklárny taktéž. Jen ten klus v ranní zimď z Letenského námďstí na Strossa teda nic moc. V ten samý den, v tu samou dobu, jenže doma v Karlínď se na PĪlnoĀní mši v kostele Sv. Cyrila a Metodďje schází Messner, Kájínek, Šváb, Dalí, Bubák, ģmudla a Šík. Nerost & his girls mizí asi po deseti minutách. Zbytek vytrvává a poté se odmďěuje teplým Āajem v klubovnď. ʇ V pondďlí 25. vyrážíme s ÿeslem stopikem na zimní táboĢení do Damnova. Z Prahy odjíždíme pĢíjemnď za pďt minutek s pĢíjemným ĢidiĀem a jeho matinkou a v Plzni
13
mrzneme tĢi hodiny, než nerazíme na vlak a ním do Ošelína. Tee-pee však nesvítí již z dálky, ba co hĪĢ, ni z blízka a zevnitĢ bohužel také ne. Na trámku je papír s šifrou a ve flašce slza bílého. Uhlíky lze rozfoukat, najíst se a skoro spát.... ʇ V pátek 29. mi Šík píše z netu ( z kavošky u nás) pozdrav do Damnova z Prahy morseovkou. Levou zadní rozluštďno a jdu za ním se tam podívat. Je tam taktéž Messner a Nerost. Jsme dohodnuti na sraz a na demonstraci pĢed budovy ÿT na KavĀí Hory. Ten Šmudla jde ten veĀer do divadla, neznámo na co, neznámo kam, neznámo s kým, ale co je známo, že kvĪli tomu nemĪže jít s námi na KavĀí Hory. Nu což, byl tam již vĀera a krásnď tam vymrzl. Máme si vzít s sebou spoustu teplého obleĀení a množství morálky... Já se uĀím Algebru a Elementární geometrii, sháním si cédéĀka s hudbou, abych je mohla (za pomoci bratra v Lišovď pĢes telefon) nastrkat do poĀítaĀe a poté poslouchat....(páĀ mi nefachá kazetofon!) VĀerejší den (tedy ve Ātvrtek) by se mďlo u Damnova vyrážet s tee-peem na pochod na VlĀí horu, tak jsem zvďdavá, jak to dopadne, jestli se vyráželo, Āi nikoliv ʍ Silvestry: moje maliĀkost tráví pĢechod tisíceletí u Damnova v tee-pee ve sqďlé spoleĀnosti (Jaěule, Míša, Ušoun, Hibi, Honza, ÿapka, Suk, Chroust, Ptero, Madla, Bivoj) - hrajeme fotbálek na zamrzlém rybníce, v nedďli jdeme na vycházku na VlĀí horu (projdem asi 20 km se zastávkou na Chovatelnď v ÿernošínď, poté je udán smďr a po držení se jeho dorážíme v poho ke Mži a pĢes chatkový tábor do Ošelína a po mírné koulovaĀce až k teepku), pĢedpĪlnoĀní peĀení masa a opďt fotbálek... no prostď fakt pohodiĀka, jak má být!! ÿeslo, David, Messner, Šík, Šváb a Nerost (doufám, že nikdo nechybí) (a co maliĀkost pana Kájínka?) jedou k VeĀerkĪm na chatu... dopadá to dobĢe, jak se bavili nevím... (bavili se taky dobĢe) ʇ My z Damnova se vracíme prvního první. Ve vlaku se Ātou hororové povídky od Stephana Kinga a dďjí se DivoĀinky, jejichž následkem schytávám ránu do hlavy a spouští se malinovka z nosu.TeĀe dlouho. Dorážíme asi v osm hodin na Smíchovské nádraží a po dopití jedné láhve v tramvaji jdeme zhodnotit akci na Mďlník. ʇ V úterý 2.1.2001 dohadujeme v klubovnď termínovku a poté z KĢiklárny jdeme na jedno z posledních s Ájou na HeĢmanku. VaĢí zde úžasné špagetky se smetanovou zálivkou, kterých ovšem bylo moc. Auu. ʇ Ve stĢedu 3.1.2001 jdu nanicovatď do školy (nic se nedďje), zaĀínám si shánďt bďžky na lyžák (odjíždím už teĊ v nedďli!!!) a jdeme na demonstraci na Václavské Námďstí: ÿT Vďc veĢejná. ÚĀast 46. silná - od zaĀátku: David, ÿeslo a Tomega. Po schĪzce pĢichází v 19.00 celá ploskochodĀí oddílová rada (Messner, Šík, Šváb a Svižník). Další známé tváĢe: Šimi, Profesor, Ptero, SkupináĢka, Ušoun. Skauti jsou aktivními obĀany, kteĢí se umí ozvat, a hájit svĪj názor. Stop lhostejnosti! ʇV sobotu 6.1. mají skauti druhou Historickou výpravu, tentokráte „po stopách husitĪ“ do Tábora. Až na zavĢené muzeum se celkem daĢí. ʇNaše podpora stávkujících zamďstnancĪ ÿT pokraĀuje úĀastí na koncertu Hudbou proti cenzuĢe v nedďli 7.1. na KavĀích horách. ÚĀastní se: Vystupují:-123 min., Vltava, Mig 21, Dďda Mládek Illegal band, Ivan Hlas a další. Tomega odjíždí na lyžák do Špindlu.
Tomega +troška do mlýna od Šíka
14
ÿESKOSLOVENSKÉ OPEVNĎNÍ Z LET 1935-1938 ©JiĢí Svíža Slavík 2000
LEHKÉ OPEVNĎNÍ Dalším masovď stavďným lehkým objektem byl lehký objekt vzor 37 známý pod názvem "Ģopík". Jednalo se o v ÿechách vyprojektovanou pevnĪstku s originálním Ģešením, na svou dobu to byla špiĀka pevnostního stavitelství /byl to pravdďpodobnď poslední vyprojektovaný lehký objekt pĢed II.sv.válkou/. Lehké opevnďní bylo rozdďleno do sedmi základních typĪ-A,B,C,D,E,F a G /Poslední dva typy jsou nejisté, stejnď tak se nďkteré prameny zmiěují ještď o typu H./. Objekty byly stavďny v souvislých liniích, které se skládaly z jednoho až tĢí sledĪ, navzájem provázaných, tzn. že objekty druhého nebo tĢetího sledu mohou podporovat objekty sledu prvního a naopak. DĢíve byli objekty stavďny také v takzvaných "uzávďrách".Byli to shluky objektĪ postavené na poĀátku opevěovacích prací okolo osad kterými procházely dĪležité komunikace, kĢídla uzávďr vybíhala nďkolik stovek na obď kĢídla obrany,Āasem se uzávďry propojovaly v souvislou linií.Uzávďry byli schopny obrany, obzvláštď propojili-li se s polním opevnďním a obranou v pĢilehlých vesnicích. A-/85% obj./jde o nejtypiĀtďjší Ģopík na kterém je vidďt základ našeho opevnďnívzájemné boĀní krytí palbou, tzn. že jeden objekt kryl svou výzbrojí jeden až dva objekty vlevo i vpravo od sebe.Tento objekt je podstatnď dokonalejší než pĢedchozí vzor. StĢílny jsou pancéĢovány, rozevĢeny v úhlu 60°, a za otvorem 6x16 /šíĢka x výška/ se skrývá speciální pevnostní lefetace /vzor 37 nebo 38/ ve které mohl být osazen buĊ tďžký kulomet vz.37 nebo vz.24/Schwarzlose/, lehký vz.26,kulometná pistole vz.38 Āi protitanková puška.VystĢílené nábojnice byli pĢes násypku jímány do bedny, munice/5000 ran na kulomet/ byla vyrovnána podél stďn v truhlících spoleĀnď s jídlem, výstrojí posádky, pušky vz.24, osvďtlovací pistole vz.30+10 svďtlic, 3 ruĀní granáty na muže, protiplynové masky, torby vz.27, polní lopatky, jídelní misky, pĢilby vz.32, polní lahve, sekera, lopata, krumpáĀ, pila, kosa s brouskem, stavitelný klíĀ, kladivo, šroubovák, lékárniĀka, dĢevďná nádoba na vodu/poĀáteĀní dávka 5L na osobu a den pro všechny úĀely/, petrolejové Āi elektrické lampiĀky, zásoby potravin na 3-8dní, petrolejový vaĢiĀ kombinovaný s kamínky, gumové boty a asanaĀní rukavice, rohože na spaní pro nejnutnďjší osádku, minimálnď jedna bedýnka ruĀních granátĪ/v budoucnu 40ks OÿGR vz.38/, zamlžovací a destrukĀní prostĢedky, odmoĢovací a asanaĀní materiál, lékárniĀka .Filtrovalo se ruĀním ventilátorem"Janka", "oĀima"objektu byl zrcátkový periskop který byl jeden na stĢílnu/u nďkterých dĢívďjších objektĪ byl instalován jen jeden periskop/. B-/5% obj./objekt vybavením a osádkou stejný jako pĢedchozí typ, rozdíl je v umístďní stĢílen, u tďchto objektĪ pĪsobí jedna stĢílna Āelnď a druhá do boku, používán výhradnď ve druhém sledu-Āelní stĢílna by byla v prvé linii pĢíliš ohrožena. Byl urĀen pro uzavĢení soutďsek a roklí.Vyskytuje se v levé Āi pravá verzi.
Svižník
15
ʍ
POHODÁġI
ʍ
(4/4)
ANEB VCELKU JEDNODUCHÝ PġÍBĎH PĎTI MLADÝCH LIDÍ BĎHEM JEDNOHO PRAŽSKÉHO LETNÍHO DNE Linda se posadila na postel, protáhla se jako koĀka a zazívala jako nďjaké úplnď jiné zvíĢe. Ranní vstávání bylo hned po žehlení její druhou nejneoblíbenďjší Āinností. Za dvacet minut byla nasnídaná, vysprchovaná, uĀesaná, no zkrátka pĢipravená vyrazit do pracovního procesu. Nikam nespďchajíc sešla ze schodĪ a vyšla ven na ulici. Letmý pohled na hodiny pĢipevnďné na sloupu jí poĢádnď rozhodil. „Cože, támhleta ruĀiĀka je ta velká a ne malá. A sakra, to abych si poĢádnď pospíšila,“ projelo jí hlavou. Naštďstí nedaleko od ní právď pĢijíždďla tramvaj do stanice. „Ta musí být moje,“ Ģekla si a rozebďhla se vstĢíc otevĢeným dveĢím. Vypadalo to nadďjnď až do té doby, než se na ní pĢesnď na pĢechodu z boku natlaĀila jakási blondýnka, laĀnící patrnď po stejném cíli-tramvajovém vozu. Obď dívky svádďly tuhý boj až do posledních metrĪ. Po vzoru opravdových bďžcĪ vpadly do cílové pásky, ale uĀinily to tak nešĨastnď, že se jejich dráhy bďhem vteĢiny pĢekĢížily. Obď se sice zhroutily na schody vozu, ale totéž se nepodaĢilo jejich kabelkám, které zĪstaly pĢiskĢípnuté ve dveĢích pomalu se rozjíždďjící tramvaje, a vlály za ní jako ocas papírového draka, když ho dďti na podzim pouštďjí na louce. Jako první se ozvala blondýnka: „Kdybys do mď nestrĀila, urĀitď bych to stihla. Jestli se mi s tou kabelkou nďco stane, pďknď si to zaplatíš.“ Linda si nenechala nic líbit. Ale než staĀila doĢíct vďtu, tramvaj prudce zabrzdila v zastávce. NeĀekané trhnutí katapultovalo obď dámy za jejich kabelkami. Linda se snažila, aby se postavila na nohy jako první. Po velkém vynaloženém úsilí se jí to také podaĢilo. Udďlala ten nejvítďzoslavnďjší pohled, jaký umďla: „Sbohem, zlato.“ A s pocitem morální vítďzky odcházela od tramvaje. Hned za rohem zkontrolovala obsah své kabelky a s roztrpĀením zjistila, že její zrcátko bohužel nepĢežilo smrtící stisk dveĢí tramvaje. „Jestli tď ještď nďkdy potkám, tak…,“ vzpomnďla si ještď jednou na svojí „novou“ pĢítelkyni. Linda pracovala v restauraci „U BeránkĪ“ v Dejvicích. Dnešní služba byla celkem poklidná. Až asi kolem poledního vstoupili do restaurace dva mladíci. Už jejich vzezĢení, kdy jeden o váze asi 120 kg nemďl na hlavď ani vlásek a druhý o váze sotva 50 kg mďl hlavu plnou dredĪ, vyvolávalo v Lindď rozpaky. PĢinesla jim jídelní lístek: „Budete si pĢát ?“ „Dali bysme si nďco tak pďknýho, jako jste vy,“ vychrlil na ní ten s o poznání Ģidším vlasovým porostem. Linda se však nenechala vyvést z míry, byla na takovéto narážky zvyklá a byla také zvyklá s jejich autory rychle zamést. „K jídlu nebo k pití ?“ „Jsou oprsklí víc jak lázeěský veverky,“ Ģíkala si v duchu. Stravování tďch dvou individuí probďhlo celkem v poklidu. Ale pĢi placení nastala další slovní pĢestĢelka. „StoĀtyĢicetpďt šedesát,“ oznámila Linda pánĪm jejich útratu. „Stopadesát. SleĀno, nechtďla byste vyrazit na procházku se dvďma prĪvodci ?“ „No tak to už je vrchol, vy krasavci,“ blesklo jí hlavou. Zhluboka se nadechla a dost ráznď mládencĪm vysvďtlila, že její plat servírky by nestaĀil na zaplacení ani jednoho prĪvodce natož dvou. A když ještď dodala, že konĀí až v sedm a to už všichni správní prĪvodci dávno spí, bylo slyšet jen hlasité sklapnutí dvou Āelistí a šouravé kroky dvou pokoĢených samcĪ. „Mužská hrdost je jedna z nejúsmďvnďjších vlastností, alespoě pro nás ženy,“ Ģíkala si Linda, když sledovala vyklízení bitevního pole ze strany tďch dvou. Nebyl to však pro ní poslední pozoruhodný zážitek tohoto dne. V odpoledních hodinách usedl ke stolu pĢímo u okna celkem sympatický mladý muž. Linda poslala druhou servírku zjistit, kolik ještď zbývá porcí svíĀkové a míĢila obsloužit svého prince. „Budete si pĢát ?“ zeptala se a zamrkala jak mrkací panenka. „Kolu a hodnď ledu.“ „My
16
dáváme ledu tak akorát,“ odpovďdďla Linda a jen tak mimochodem se podrbala na pravém stehnď. „Mohl bych tedy dostat více ledu než akorát,“ odpovďdďl ledovď chladnď. „Jak si ráĀíte pĢát.“ „Co si ráĀíte pĢát, to taky dostanete,“ Ģíkala si teĊ , když už byla sama a nabírala do brĀka kapku koly. Poté vzala led a nebohou kapku zasypala až po okraj sklenice ledem. „Vítďzství mď nemine.“ Vrátila se do lokálu a s vítďzoslavným úsmďvem položila sklenici pĢed mladíka. Ten však jen suše podďkoval a naklonil do sebe asi Ātvrtinu obsahu sklenice. Linda se teĊ podobala Papinovu hrnci, otoĀila se a odešla. Za nďkolik minut již nevďĢícnď koukala na to, jak pĢed mladíkem stojí prázdná sklenice. „Ještď nďco,“ zeptala se ho s patĢiĀnď jiným výrazem ve tváĢi než poprvé. Mladík oznámil, že zaplatí. „Patnáct korun.“ „To máš za to,“ Ģíkala si. Linda se nerada nechávala zahanbit. Ale tento zvláštní mladík na to vĪbec nedbal a pokraĀoval v boji na všech frontách. OtevĢel penďženku, vyndal padesátikorunu a prohlásil: „ÿtyĢicet devďt.“ Linda si pĢipadala, jako kdyby jí nďkdo zalil nohy do betonu. „Jak si po tom všem mĪže dovolit ještď tohle, no to snad… . Ale holka poĀkej, uklidni se. PĢece se nenecháš porazit. Á, už to mám,“ probďhlo jí hlavou v jedné vteĢinď. Vyhledala v penďžence deset desetihaléĢĪ a s pocitem zadostiuĀinďní je položila pĢed onoho vychytralého mladíka. „Dďkujem, pĢijĊte zas,“ oznámila mu a odcházela pryĀ. „Alespoě remíza. Doufám, že tď ještď nďkdy uvidím, chytráĀku. Jsi totiž na tahu," šeptala si spokojenď. Bylo sedm. Služba skonĀila a Linda se již vzdalovala od restaurace. V ulicích již byla celkem tma, ale i pĢesto se Lindď nechtďlo být dnes veĀer sama doma. Zastavila se ještď za babiĀkou na Vinohradech. Když od ní odcházela, upoutal její zrak plakát za sklem v jedné vitrínď. Tajemný muž v záĢi reflektorĪ vycházel z mlhy. Zvedla svĪj zrak a spatĢila velkými písmeny nadepsaný nápis-kino Illusion-SamotáĢi. To je to, co jí zachrání pĢed nudným veĀerem o samotď. PĢišla k pokladnď. „Dobrý den, máte ještď lístky na dnešek ?“ „No, už je tu jenom jeden do páté Ģady sedadlo 11.
Šík To, co jste tak dlouho oþekávali, se stalo skutkem:
ýíslo
na
Internetu
WWW.WEBPARK.CZ/MICHALZIKAN ýíslo až u Vás v pokojíþku
17
PRO SILNÉ NERVY, DVOJITċ (for the strong nerves, double) A úsmďv tuhne na líci, jsme jak dva bílí králíci. A všechno se to klepe tu, vypouštím k nebi raketu. LéĀiva se potají já koukám skrz brýl potají, a perníĀky tu loupají a voĢíšky tu papají. A v duši stále veselo no, neklepej si na Āelo!! Poplicnice se naě klouže a jako z vody roste louže. Myši rostou z kašiĀky, baštďjí ji na lžiĀky. Moto, moto, moto, co hulákáš, teto? Barva, barva, co to vlastď je? Tďlo? Duše? Zemď? Nebo árie? Nežije. NepĢežil. ProĀ tu byl a odkud? Už zmizel. Odešel. Byl to teda osud. VďĀná to otázka, jak spousta jiných, vždyĨ pĢeci, pĢesnď tak, no prostď, teĊka jak v onďch dávných sopkách temných (Āinných) no pochop, nakonec mďní se doba! Pípá a pípá, nepĢestává pípat zatímco jinde dá klidnď se lítat. (Surovina Āistď pĢírodní nemĪže býti zvána ---, leĀ zalívá se jen vodní a nemĪže býti vážena s ropou) Vertebra artikularis superior což je nďco jako že se to nachází nahoĢe, na kloubu, na obratlor v obráceném poĢadí se naváží... Zákon, délka, hmota, kus jen si to slepá bábo zkus! Jak v kotrmelci hlava se koulí kladina, pĢíliš úzká je, tenká na zádech SimĀa má snad samou bouli kolena dopni, žádná flexe, haleká
nedďlej ze sebe poĢád tu kouli. OĀi se plouží, písmena mizí jak had když syĀí, své tďlo do louží poválí na plocho, stejnď tak na dél. Klokan má velký bĢich a v nďm je dítď ale na to pozor, neb zahubí tď. Hej ty tam, mlĀ prosím, kam vlásek patĢí? Na copánek nejmíě tĢi já vím, já to nosím. Dupy dup na chodbď, hodina stoupla jako cibule ze šlupky se vyloupla. Snad se nic nedďje, snad je všechno v pohodď. VĪle? To je zvítďzení intelektuálu nad emocemi. A zdraví, to je zvítďzení bacilĪ nad nemocemi. Že by mďl žít v odĢíkání, ale on je rocker, skákat jako moĢskej koník, no to se raĀi -Vďdomí je plné, ale to je plné vďdomí a rozdíl je bezvďdomí.Andďl.Exit, východ není! Brzy bude rozednďní, jó, jo, Āas a denní doba se mďní. With comliment or without? It´s timetable, reliable or it was out? That´s god.That´s life. That´s faith. That´s my secret.That´s death, IT ISN´ T KEY. Na to nezapomeě: to neni nikdy pro nikoho klíĀ. Pro nikoho a nic východisko!!Na to nezapomeě! Nikdy. PĢísahej. PĢísahám! Yes, system is codificated...
(21.11.Y2K, asi 01:49, pĢevzato bez úprav z originálu)
Tomega 18
-165
MIN.
Byla stĢeda jedna hodina po poledni, když za mnou na chatu pĢijel Messner. Chtďli jsme si udďlat túru na hĢebeny Krkonoš, což se nám také povedlo, a tak slyšte náš pĢíbďh. Z chaty jsme vyrazili v pĪl tĢetí za krásného poĀasí. Bylo skoro bezvďtĢí, jasno a -2 ˚C. Takže nás Āekalo krásné odpoledne. Šli jsme na lehko a bez lyží. Krysy {batohy} jsme chtďli mít co nejlehĀí, a tak jsme nechali na chatď vnitĢní Āást stanu, a vzali jsme si jen tropiko s tyĀemi. Cesta ubíhala velice rychle. Do západu slunce jsme mďli asi tĢi hodiny, a tak jsme udďlali pár foteĀek, ale bohužel se nám po tĢech snímkách zasekl film. SmĪla. Po hodinď a pûl svižné chĪze jsme za sebou mďli sedm a pûl km a Āekal nás poslední kopec dne a tím byla StudniĀní hora. Sotva jsme se vyškrábali do sedla, tak zapadlo slunce a zaĀalo se ochlazovat. Aby nám nebyla zima, tak jsme se snažili ještď trochu zrychlit, což Šlo velice špatnď, protože zaĀala být docela tma. Minuli jsme LuĀní boudu a zamíĢili k nejvyšší hoĢe ÿR to Snďžce. Po dalších dvou kilometrech jsme byli docela ušlí a slušnď promrzlí, a tak jsme zaĀali hledat místo na bivak. Já jsem zkusil udďlat pár krokû mimo cestu a rázem jsem byl po rozkrok ve snďhu. Tak jsme museli obléct šusĨákové kalhoty a vyrazit k vyhlídnutému místu. Po chvilce jsme zaĀali stavďt stan, což se nám po menších problémech také podaĢilo. Z heslem každý nďco musí dďlat jsem Messnera zahnal do spacáku a vaĢit na liháĀi Āaj. Já jsem udďlal ještď úpravy našeho pĢíbytku a šel spoĀinout do teplého spacáĀku, který jsem mêl zapĪjĀený od Švába. Noc byla v poho. BudíĀek jsme stanovili na pûl sedmou a tak jsme taky vstali. ZaĀaly horeĀné pĢípravy Āaje. Bohužel jsme mďli málo lihu takže jsme akorát rozpustili sníh. V osm hodin jsme už byli na cestď. Na vrchol Snďžky jsem to odhadoval asi tĢi Ātvrtď hodiny chĪze. V 9:10 min jsme byli nahoĢe. Po dvouhodinovém sestupu jsme byli v Peci pod Snďžkou, kde jsme nakoupili potraviny na chatu a vyrazili jsme za vidinou teplého Āaje a vánoĀky. Ve tĢi Ātvrtď na dvanáct jsme byli v chaloupce. Náš výlet tedy trval 24hod. -165min.
David
Protože jsem na krátko zapĤjþil náš úžasný cestovní deník, sdČlím vám v dnešním pokraþování nČkolik pozoruhodností o Maroku, jak jsem je vidČl nebo se o nich pouþil z vyprávČní þi knih. 1) marocká krajina: Maroko je strašnČ dlouhá zemČ. Už svou délkou disponuje k tomu, aby se na jejím území náhle stĜídali lesy polopouštČ a pouštČ. Vysoký Atlas a Ĝada nižších pohoĜí (StĜední Atlas, Antiatlas, Ríf) tyto zmČny ještČ zdĤrazĖují. Na severu kolem pohoĜí Ríf je Maroko zelené se spoustou polí (marihuanových) a zahrad. Další zelený pás je ve stĜedním Maroku a v okolí StĜedního Atlasu, kde se zachovaly poslední zbytky cedrových lesĤ, které kdysi pokrývali celé mauritánské území, než byly ěímany vykáceny. Poslední zelenou oblastí jsou severní svahy Vysokého Atlasu, kde – jak jsme vyzkoušeli na vlastní kĤži – i padají kroupy. Mezi tČmito pásy zelenČ se rozprostírá kamenitá poušĢ s pomČrnČ hustou sítí oáz. V polovinČ devadesátých let bylo k Maroku
19
pĜipojeno sporné území Západní Sahary (do té doby pod správou OSN – za samostatnost zde stále bojuje povstalecké hnutí Polisario, viz rallye PaĜíž - Dakar), kde až leží ta správná africká píseþná poušĢ. Na území „starého“ Maroka lze vidČt píseþné duny pouze na dvou místech. 2) lidé: PĤvodními obyvateli marockého území jsou BerbeĜi. V souþasnosti tvoĜí 40% obyvatelstva, nemají však vlastní správu, školství ani psaný jazyk, ale nezdá se, že by jim to nČjak vadilo. Obývají stĜední a jižní þásti Maroka. Jejich jazyk je odlišný od arabštiny, vČtšina BerberĤ však ovládá jazyky oba. Také jejich fyziognomie je odlišná – cviþené oko na ulici pozná Berbera od Araba. PĤvodnČ žili BerbeĜi (a hlavnČ jejich jižní þást) jako koþovníci, ještČ dnes mĤžete vidČt veliké þerné berberské stany v poušti. 50% populace tvoĜí Arabové. Obývají hlavnČ sever zemČ a nČkteré mČsta ve stĜedním Maroku (napĜíklad o Fesu se Ĝíká, že je þistČ Arabským mČstem a že do nČj donedávna nemČli BerbeĜi pĜístup). Berbery jsou považováni za zbohatlíky a nafoukance (pokud zrovna nejde o nČjaký obchod, na kterém mohou obČ strany slušnČ trhnout). V ulicích marockých mČst ale mĤžete také potkat zrzavé chlapce s modrýma oþima, kteĜí se jmenují tĜeba Mustafa – doklad evropské invaze do Afriky. 3) obydlí: Velká historická mČsta mají vČtšinou dvČ þásti: medínu – staré mČsto tvoĜené spletí úzkých uliþek, þasto zastĜešených rákosovými (zĜejmČ) rohožemi, pĜeplnČných krámky, kde je snadnČjší se ztratit než najít správnou cestu, kde je také neuvČĜitelnČ špinavo a pĜelidnČno, a ville nouvelle – nové moderní (velko)mČsto vybudované Francouzi v dobČ jejich protektorátu nad Marokem v první polovinČ tohoto století. ObČ þásti jsou vČtšinou oddČlené a dojít z medíny do nČkteré smČnárny nového mČsta je ve þtyĜiceti stupĖovém horku nadlidský výkon. Výjimku tvoĜí moderní velkomČsta na pobĜeží Atlantiku (Rabat, Casablanca), kde medína leží ve stĜedu mČsta evropského typu (asi jako Staré mČsto v Praze). Šárka a Manuál Obrázky: 1. ulice medíny v Chefchaouenu, 2. berberský koberec na stĜeše obchodu ve Fesu.
DVACÁTÉ PÁTÉ ÿÍSLO REDAKCE: Václav Zeman - Šík, Petra TomeĀková - Tomega, Michal Zikán - Manuál DO TOHOTO ÿÍSLA PġISPĎLI: Pavel VeĀerka - Messner, David Procházka - David, Aneta Höschlová - Knoflík, Jára ÿervinka, JiĢí Slavík – Svižník, Šárka Lešnerová REDAKÿNÍ E-MAIL:
[email protected],
[email protected],
[email protected] ÿÍSLO NA INTERNETU: www.webpark.cz/michalzikan NÁKLAD: 40 výtiskĪ VYCHÁZÍ: 18. 1. 2001
20
