TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
PÁR SLOV Z KLOBOUKU
OBSAH:
JEZEVEC A ZAJÍC Jezevec a zajíc bydleli ve spoleĀné domácnosti. Jednoho dne se zajíc jal uklízet. ZaĀal od kuchynď. „ProĀ tady ten jezevec má tolik hrncĪ“? VždyĨ stejnď vaĢí nanejvýš ve tĢech.“ A tak nechal ve skĢínce jenom tĢi hrnce. „A proĀ mít na tĢi hrnce tolik pokliĀek,“ Ģíkal si zajíc. Potom šel a vyhodil všechny poklice i pokliĀky kromď tĢí, které se pĢesnď vešly na tĢi zbylé hrnce. Když se podíval na poliĀku s hrneĀky a sklenkami, pomyslel si: „Myslím, že nám každému bude staĀit jen jeden hrnek. A sklenky? Stejnď sem chodí tak málo návštďv, že mĪžou pít z našich hrnkĪ.“ Zajíc vzal hrnky a skleniĀky a vynesl je na hromadu pĢed dĪm. Poté pokraĀoval v úklidu. K veĀeru se vrátil domĪ jezevec. Když uvidďl hromadu vďcí pĢed norou, trochu se podivil, ale nenechal se tím vyvést z míry. „Copak to dďláš, zajíci?“ „Ale, zbavuji nás pĢebyteĀných vďcí.“ „Hm, tak to je jedinď dobĢe, alespoě tu bude více místa. Myslím, že bys mohl vynést i tuhle skĢínku, ty tĢi hrnce mĪžou ležet pod postelí.“ „Myslíš, jezevĀe? No tak dobĢe, odnesu jí ven.“ Zajíc se vrátil a uvidďl jezevce, jak vynáší vlastní postel. „Ta postel zabírá zbyteĀnď moc místa, lehnu si na deku do rohu, udďlej to taky tak,“ Ģíkal zajícovi jezevec. Zajíc šel a vynesl postel k teĊ již dost velké hromadď pĢed jejich norou. Po chvíli pĢijel jezevec s traktorem a valníkem. „Odvezu všechno to harampádí na skládku,“ Ģíkal a spoleĀnď naložili celou hromadu na valník. Zajíc se vrátil do nory, kde teĊ zĪstala jedna deka a jeden hrnek. ÿekal na jezevce. Hodinu, dvď, den, dva dny… . Ale jezevec už nikdy nepĢijel, odjel do sousedního lesa a tam si zaĢídil krásnou vlastní noru. Tak zajíc doplatil na to, že se chtďl zbavit tolika vďcí, které se ještď nďkdy mohou k nďĀemu hodit. Od té doby už také nikde nenajdete jezevce a zajíce v jedné noĢe.
JEZEVEC A ZAJÍC Šík…………..…………………2 ZPRÁVY Z DALEKÉHO SE(R)VERU David,ÿeslo……………….…3 DOBROTA Benny Andersen……………3 TÁBOR 2001 STALO SE… Šík……………..………………4 Z KRONIKY SKAUTEK …………………………………..7 SMÍCH JE VÁŽNÁ VĎC Z Āasopisu Týden………….7 PRUDIT ÿI NEPRUDIT? DMÝCHAT! Šík…………………………..…8 SKRÝVAÿKY Šík……………………………..9 SPECIÁLNÍ PġÍLOHA ZNÁM SVOU ÿTVRħ! ………………………………..10 DON JUAN & COMP. Voskovec & Werich……..23 TÉMA ýÍSLA ÿERVENÝ KġÍŽ Šík……………………………24 JÁRĩV KġÍŽOVKÁġSKÝ KOUTEK Jára………………………….26 ÿS. OPEVNĎNÍ 1935-1938 Svižník………………………28 AMERICA UNDER ATTACK Manuál ……………………..30
P.S.: Tyto Ģádky bych rád vďnoval všem, kteĢí se podíleli na letním úklidu naší klubovny. Zdar a sláva jim!!!
Šík 2
ZPRÁVY Z
DALEKÉHO
SE(R)VERU
7.6.2001 na
[email protected]: Nazdarek Siku, nase zpravy do cisla zatim nejsou. Pravdepodobne je ani nestihnem napsat, jelikoz vetsinu casu travime na ostrove a sem do Oxelösundu se dostaneme velice malo. Jinak zajimavosti by bylo dost. Napriklad samotny prijezd, kdy ridic autobusu vubec nevedel kde nas ma vysadit a nasledne hledani se s Koutnymi ; plavba na ostrov ; prace na chate ci vecerni sledovani ceskych filmu na videu ; dnesni navsteva mistnich zelezaren kde Jiri pracoval a vubec o Svedsku a o pocitech. Ale jak rikam nemame moc sil a prilezitosti Ti to napsat. Alespon Cislo vyjde pozdeji a ja budu mit vice casu na tu historii. Cao Ceslo & David
BENNY ANDERSEN DOBROTA Vždycky jsem se snažil být dobrý je to velice nároĀné jsem celý hr pro nďkoho nďco udďlat podržet kabát dveĢe místo nďkomu nďkam pomoct a podobnď rozepnout náruĀ nechat nďkoho aby se mi vyplakal na košili Ale když se naskytne pĢíležitost úplnď ztuhnu asi se trochu ostýchám tĢesu sebou tak rozhoĊ pĢece náruĀ ale je tak tďžké se obďtovat když se nďkdo dívá tak tďžké být dobrý delší dobu najednou jako zadržovat dech CviĀím ale každý den a už to dokážu celou hodinu když mď nikdo neruší sedím zcela sám hodinky pĢed sebou rozepínám náruĀ znovu a znovu jde to úplnď krásnď jsem vlastnď nejlepší když jsem úplnď sám
/zhudebnil Jan Burian na albu Unavený váleĀník/
3
TÁBOR 2001 #
STALO SE…
#
ʊ SO 30.6.- PĢi pĢíchodu na táboĢištď nás nepĢíjemnď pĢekvapuje neposekaná louka Ō Traktor sice po nďkolika hodinách žne, avšak sušení+hrabání zĪstává na nás Ō Další fatálku pĢináší zjištďní, že onen skvďlý hangár zapĪjĀený od „kĢížovníkĪ“ není kompletní (místo stĢechy jsme k obvodovým stďnám dostali další malý hangár). Spojujeme tedy malý hangár s naším starým Ō Do tmy se na louce objevují ještď podsady i s kostrou kuchynď, skautky mají hotovou velkou Āást odpadovky. Oproti dĢívďjším rokĪm ale není do tmy dokonĀená latrýna(Líné kĪže, co se stalo?) Ō ŏ NE 1.7.- PokraĀuje se ve výstavbď. Kuchyě na novém místď vypadá více než zdaĢile ʄ S vydatnou pomocí roverĪ se zaĀíná se shánďním a oĀišĨováním tyĀí na tee-pee ʄ PĢijíždí Jezule, ihned se zapojuje do pracovních procesĪ ʄ K obďdu vynikající gulášek od Lídy ʄ poĀasí nám moc radosti nedďlá, instalování promoĀené stĢechy na kuchyě stálo za to ʄ ʊ PO 2.7.- KoneĀnď úplnď hotové latríny i se stĢechou a všemi dalšími vychytávkami Ō Ode dneška již mĪžeme stolovat u stolĪ-dokonĀena jídelna Ō Odpoledne barvíme týpka, docela se daĢí, takže veĀer již mohou dvď tee-pee stát a skauti se zaĀínají stďhovat Ō Hlídají Kudlanky ŏ ÚT 3.7.- Poslední den stavby byl ve znamení drobných dodďlávek (napĢ.vsakovaĀka, schránka, lavice na mytí nádobí ʄ Skauti se vďnují výzdobď a zabydlování ve svých vigvamech ʄ VeĀer skauti poprvé zkouší kvalitu letošního fotbalového trávníku a na prvním veĀerním sezení v tee-pee zaĀínají s indiánským zpĪsobem života ʄ AkĀní skupina (ÿeslo, Monty, Hroch, Wagar,Ottanawa…)získává pĢi obhlídce žamberských hlídek cenný skalp v podobď dvou slušivých cedulí Saloon & Sherif. Ihned s nimi vyzdobujeme kuchyě ʄ ʊ ST 4.7.- Dopoledne skauti vyráží po družinách získat zásoby dĢíví do týpek Ō Skautky uklízí v táboĢe a procviĀují první pomoc Ō Odpolko zaĀíná skautĪm velký turnaj v Baribalu (známý též pod pojmem pindítko) Ō VeĀer se konal zahajovací slavnostní oheě, pro Járu a Dianu to byl zároveě oheě slibový Ō Za hluboké noci skautky zahajují etapovou hru, pĢemisĨují se až do starovďkého ġecka Ō ŏ ÿT 5.7.- Státní svátek ʄ Skautky se bďhem dopoledne vďnují dramatickým hrám a hrám na hĢišti ʄ Skauti dokonĀují své již z Prahy dovezené (jak kdo,že?) indiánské obleky ʄ Odpoledne pĢichází žamberští skauti (obdivují naší výzdobu kuchynď) na již skoro tradiĀní prestižní zápolení v míĀových hrách. Skauti letos ostudnď prohrávají fotbálek 1:6 a moc lépe si nevedeme ani ve voleyballe (1:3) Takže jedinou výhru si pĢipisujeme až v závďreĀném v petanque. PĢíští rok máme co napravovat ʄ VeĀer se pod vedením Davida odehrává první saunďní ʊ PÁ 6.7.- Skautky dopoledne absolvují první etapu (Pertheus) Ō Skauti po doplnďní zásob dĢeva vyráží na stopovací hry a pozorování pĢírody. Mnoho z nich možná dosud ani netušilo, jak moc se toho mĪže dít v trávď na louce za táborem Ō Odpoledne skauti poprvé hrají lakros. Docela jim to jde. NapĢíklad Jirka ukazuje svĪj skrytý lakrosový talent. Ō Dosti parné poĀasí vyhnalo skautky k vodď na koupaĀku Ō
4
ŏ SO 7.7.- Byl to ten slavný den, kdy k nám byla zavedena vlĀata a svďtlušky. PĢijeli všichni kromď AnĀi, která marodí a dorazí pozdďji ʄ Ráno za služby špiĀky a DVT Šíka byla nevšední snídanď obohacená o tombolu-každý chleba mďl své Āíslo, jako ceny sušenky. Dobrotka! ʄ Skauti dopoledne dohrávali zápasy u kĪlu. Líté boje za spalujícího svitu slunce vypadaly opravdu jak z dob, kdy indiánská civilizace vzkvétala. ʄ Skautky si bďhem dopoledne vyrábďly Ģecké tógy, takže když vedle sebe pĢi obďdď sedďl indián s ġekyní, bylo míšení kultur opravdu dokonalé. ʄ Odpoledne skauti pĢipravovali veĀerní oheě a vyrábďli hudební nástroje ʄ VlĀata se brzy po pĢíjezdu akĀnď pouští do budování hráze, veĀer absolvují vstupní silový test ʄ u veĀerního ohnď bodují vlĀata i svďtlušky se svými scénkami (Tak si dáme rozstĢel. Prásk!) ʄ ʊ NE 8.7.- K snídani se podává vánoĀka s kakaem Ō PĢi dopoledním programu zápolí skauti v další indiánské hĢe-Totoloque Ō Skautky se svďtluškami Āeká další Āást etapové hry-šití bot, sandálĪ Ō Po obďdď podnikají vlĀata výpravu do okolí, skauti vyrábďjí luky a šípy a zaĀínají turnaj v lukostĢelbď. Ō Skautky se svďtluškami akĀnď hrají v lese a procviĀují zdravovďdu Ō V podveĀer pĢijíždí do tábora Aeidam se svými krajany z Filipín, kteĢí tady v tďchto dnech natáĀí dokument o ÿR. Naše slabší znalosti angliĀtiny jim trochu kazí plány, ale snad jim chutnaly alespoě ty buĢty (alespoě tak jako nám) Ō ŏ PO 9.7.- Filipínský televizní štáb natáĀí ještď ranní nástup (zdaĢil se až napodruhé) a poté se s námi louĀí ʄ VlĀata si vyrábí skvďlá batikotrika ʄ Skauti dokonĀují Totoloque (vítďzí Norník) ʄ Svďtlušky+skautky uzlují a dodďlávají si šaty ʄ V koneĀném poĢadí turnaje v lukostĢelbď vítďzí Vašek pĢed Švábem a Jirkou ʄ VlĀata konĀí den terénní kimovkou ʄ HygieniĀky pí. Majzlová a pí. Fialová odjíždďjí spokojeny ʄ ʊ ÚT 10.7.- K snídani je chlupatý chleba (chléb+sýr) Ō Skauti dopoledne vyrábí pouzdra na nože a sekery, svďtloskautky Āeká etapa s Prométheem a vlĀata hrají v lese a stopují (se) (si) Ō Chvíli po poledním klidu se ještď spolu se Žamberáky odebíráme do lesa smďr ÿermná, abychom spoleĀnď zaakĀnili pĢi tradiĀním Safari. Strážci parku letos absolutnď potírají Āerný trh a pytláci tak pouze živoĢí. Nejvďtší chudáci ale jsou stále zvíĢata-stále umírají Ō Další návštďvou je Tomegy pan profesor i s dceruškami Ō ŏ ST 11.7.- Skautky vyráží na puĨák, poĀasí jim zrovna dvakrát nepĢeje, a tak se vrací již k veĀeru jako zmoklé…skautky ʄ Svďtlušky jdou se skautkami (jen) na Bukovou horu, vrací se odpoledne-ztahané a unavené ʄ Skauti se v poloprázdném táboĢe vďnují výrobď lapaĀĪ snĪ ʄ K obďdu Šík se špiĀkou kuchtí výborný smažáĀek ʄ ʊ ÿT 12.7.- Dvanáctý táborový den podnikají navrátivší se skautky „výpravu na severozápad“ a na borĪvky Ō Naši indiáni zápasí celé dopoledne na rodeu (vítďz=neporažený ģváb) Ō VlĀata odcházejí na orientaĀní & badatelskou výpravu Ō Svďtlušky po dopoledním hledání granátĪ zĪstávají vďrny vodď a jdou se koupat Ō Skautky mají na odpoledním programu test na skautské všeobecné znalosti a stavbu stanĪ Ō ŏ PÁ 13.7.- Pátek tĢináctého! Indiánská vesnice dostává znamení, že je ten správný Āas vydat se na cestu za úĀelem uspoĢádání SluneĀního obĢadu. Obyvatelé všech tĢí týpek tedy tďsnď pĢed obďdem opouští tábor ʄ Za dopoledního svitu slunce vyrábďjí vlĀata oštďpy ʄ Svďtloskautky zápasí v latrýnovém lese na rodeu ʄ Na tom samém místď
5
je odpoledne stĢídají vlĀata ʄ K veĀeru se vydává akĀní skupina dovést Svížovi boty (jeho slavné botky jaksi zkrokodýlovatďly), nešĨastnou shodou okolností se však obď skupiny nepotkávají, a tak k pĢedávce bot dochází až druhý den po ránu. David se Svížou poté zažívají noĀní výstup-nechte si vyprávďtńPátek tĢináctého ʊ SO 14.7.- V táboĢe vlĀata zkouší výrobu ruĀního papíru, celkem se daĢí Ō V ten samý Āas svďtlušky a skautky akĀní v lese a cviĀí pochodznaĀky Ō Skauti jsou na cestď k obĢadišti Ō Odpoledne vlĀata vyráží na expediĀní loveckou výpravu Ō Naše SS (svďtlušky a skautky) si signalizují a dále mají na programu jakéhosi Faethona Ō Skauti jsou na cestď k obĢadišti Ō Okolo 16.00 se s táborem louĀí Lump, odjíždí hlídat školní skleníky Ō Na návštďvď Olina Ō ŏ NE 15.7.- Za svítání se odehrává SluneĀní obĢad, indiánský kmen se rozrĪstá o devďt dospďlých mužĪ ʄ VlĀata pokraĀují v celotáborovém zápolení v Dingovď mordď ʄ Skautky a svďtlundy unikají pĢed zniĀujícím vedrem do Lanškrouna na koupák, v cukrárnď potkávají vracející se (debužírující) skauty ʄ VeĀer pĢijíždí další z návštďvbývalí vodáci Vašek (ģek) a Petr ʄ ʊPO 16.7.- Tento den táborový deník jaksi nepochytil-jediné, co se z nďj dovídám je, že svďtlušky dopoledne sloužily v kuchyni, zatímco skautky se vďnovaly stromĪm a psychu Ō Odpoledne mďly všechny ġekynď olympiádu Ō Skauti zĢejmď regenerovali, k veĀeru trochu zalakrosili a vlĀata? Netuším ani nepamatuji Ō PĢijíždí Tomezina spolužaĀka KáĀa (nďkterým známá již z 24 hodin na kolobďžce) Ō ŏÚT 17.7.- VlĀata se odebírají na svou vícedenní výpravu ʄ Skautky rukodďlĀí s mušlemi ʄ Skauti pĢeĀkávají déšĨ hrami a Ātením v tee-pee ʄ Odpoledne hrají všichni pozĪstalí v táboĢe Bingo ʄ ʊST 18.7.- Holky dopoledne dokonĀují zápolení v olympijských disciplínách Ō Indiáni doplěují zásoby dĢeva (zima bude tuhá) Ō Po poledním klidu zaĀíná „ten nejtďžší táborový závod“-již 3. RoĀník slavného IRONMANA. Pro letošní rok se titulem mĪže pyšnit Svižník, který tďsnď zvítďzil pĢed Járou. Nejlepší dívka-Králík na skvďlém Ātvrtém místď Ō VeĀer vlĀata spoleĀnď se skauty vysílají celou vlnu pozitivní energie, která by mďla pomoci australským domorodcĪm v boji za pĢežití psa Dinga Ō Skautky a svďtlušky zažívají v noci únos Kóry Ō ŏÿT 19.7.- Skauti bďhem dopoledne pĢipravují a posléze i zprovozěují SetonĪv hrnec ʄ Navrátivší se vlĀata Āeká další Āást Dingovy mordy (pĢesnďji opiĀí dráha a kolíkovka ʄ Odpoledne je ve znamení „Mikropražáka“, tedy naší soukromé obdoby Pražákova memoriálu. I pĢes menší problémy na trati a zkrácení pĢedem plánované trasy se nakonec všechny hlídky vrací v poĢádku do tábora a druhý den tak mĪžeme slavnostnď vyhlásit výsledky ʄ ʊPÁ 20.7.- PĢedposlední táborový den jako tradiĀnď vďnujeme postupnému bourání tábora, balení a pĢípravď veĀerního ohnď Ō PoĀasí nám absolutnď nepĢeje a neustávající provazce deštď valící se z oblohy nám balení vĪbec neulehĀují Ō PĢijíždí Manuál a okamžitď se akĀnď zapojuje do pĢípravy ohnď Ō Do poslední chvíle nevíme, zda se oheě bude konat, ale nakonec se vše zdaĢilo. Vyhlášení všech bodování, her, úklidĪ, atd. i pĢešátkovávání bývalých vlĀat na nové skauty se tak mohlo odehrát za slavnostní atmosféry u slavnostního ohnď Ō Vítďzem Dingovy mordy a nejlepším vlĀetem se stal KotďnoĀkin Ō Po oficiální Āásti složili u teĊ již slibového ohnď Bomber a Lukáš svĪj skautský slib Ō ZaĀínající slejvák nás nďkdy okolo druhé hodiny ranní vyhání od ohnď do týpek Āi stanĪ Ō ŏSO 21.7.- Prší, prší jen se lije…, Balíme tedy mokré plachty od stanĪ i týpka ʄ Fatálnď rozbitá Avie komplikuje odjezd tak, že na místď tábora zĪstává akĀní skupina roverĪ a vĪdcĪ, která nakládá do pozdních noĀních hodin a do Prahy pĢijíždí asi okolo Ātvrté hodiny ranní ʄ Ostatní osazenstvo se louĀí s táboĢištďm a míĢí do Lanškrouna na vlak. Cesta celkem bez problémĪ. PĢed klubovnou jsou všichni rozebráni svými rodiĀi. ʄ BYLO TO FAJN, BYLO TOHO DOST, A TAK ZA ROK ZASE ZNOVU. NAZDAR !!!
6
Z
KRONIKY SKAUTEK
✽ Dnes byl první den, který se celý neprostavďl.
/Tomega, 4.7. 2001/
✽ Vydaly se na dalekou cestu, bďhem níž se ocitly v Āasoprostorové bránď, která je
vyhodila do poĀátkĪ Ģeckého letopoĀtu na Peloponéský poloostrov.
/Tomega, 4.7. 2001/
✽ Dostaly jsme papírky, na kterých byly úryvky z divadelních her a pĢedvádďly jsme je v rĪzných náladách, kĢiĀely jsme je a Āetly udýchanď.
/
?
, 5.7. 2001/
✽ Když jsme se probudily, šly jsme na rozcviĀku s Lumpem. Byla to instantní rozcviĀka. ✽ Tomega je odvážnďjší, a tak se sklouzla po jezu.
/Míša, 6.7. 2001/ /Míša, 6.7. 2001/
✽ Potom jsme v hangáru procviĀovaly uzle. Šlo to ztuha a skautky docela zklamaly. ✽ Zlatou teĀkou veĀera byl ÿeslo, který nám zahrál v hangáru.
/JaniĀka, 9.7. 2001/
/JaniĀka, 9.7. 2001/
✽ ZvlášĨ dobĢe se nám šlo, když nám Dalí s Bubákem dovolily svlíknout se z krojĪ.
/ÿertík, 11.7. 2001/
✽ Mďly jsme dojít za bohem slunce, tam ale bylo, že Faelkon je nemocný a že máme jít
pro kouzelnou mast k jeho sestĢe. Protože byla u stožáru, tak jsme se tam vydaly … /Králík, 14.7. 2001/ ✽ … bohužel jsme utíkaly pomalu, a tak zemĢel, proto jsme mďly napsat omluvný dopis jeho sestrám a matce. /Králík, 14.7. 2001/ ✽ A bylo to tam hezký a dďlaly jsme tam blbosti. / ? , 15.7. 2001/ ✽ Dnes jsme se probudily do takového neutrálního rána-ani sluneĀno, ani deštivo. /Tomega, 16.7. 2001/ ✽ Hipponoos byl vnuk SisyfĪv, byl to jinoch krásný, chytrý a srdnatý. /Tomega, 18.7. 2001/ ✽ Probuzení opďt do neutrálního poĀasí… /Tomega, 19.7. 2001/
SMÍCH JE VÁŽNÁ VĎC Už Voltaire Ģekl, že „kdo hledá metafyzické pĢíĀiny smíchu, ten se nezasmďje“. Nezvratným faktem pouze zĪstává, že humor a smích jsou výluĀnď lidskou vlastností. ZvíĢata pociĨují napĢíklad radost, avšak smysl pro humor už nemají. NďkteĢí vďdci tvrdí, že humor je výjimeĀný tím, že vlastnď nemá žádný biologický úĀel. Má ale smysl psychologický, uvolěuje se pĢi nďm napďtí. PĢi smíchu se otĢese celý organismus a pĢi tomto výbuchu se mĪže uvolnit mnoho nashromáždďných emocí… …smíchem se léĀily nďkteré nemoci už dávno v minulosti. PacientĪm byl napĢíklad pĢedepisován pĢi onemocnďní plic, po operacích nebo pro posílení celkového stavu organismu. VďĢilo se, že smích pomáhá pĢi hojení ran. LékaĢi a vďdci už prokázali, že smích harmonizuje Āinnost vnitĢních orgánĪ, pomáhá pĢi nemocech, jako je astma, žaludeĀní kĢeĀe, migrény. ÚĀinnď odstraěuje únavu, likviduje depresivní stavy, bolesti, a dokonce zvyšuje sexuální potenci. Smích uvolěuje katecholaminy, adrenalin i noradrenalin, Āímž se zlepšuje prokrvení organismu, redukují se zánďty a zvyšuje celková tďlesná energie… …nedávná lékaĢská studie prokázala, že smích mĪže být i prevencí srdeĀních chorob. A zĢejmď není náhoda, že pacienti, kteĢí trpí nemocemi cév a srdce, se smďjí zhruba o polovinu ménď než zdraví jedinci…
7
…když se poĢádnď zasmďjete, je to, jako byste si šli zacviĀit. UrĀitď znáte, že po výbuchu smíchu vás pĢíjemnď bolí bĢišní i obliĀejové svaly, jste udýchaní a naprosto vyĀerpaní. PoĀet tepĪ se zvyšuje na 120 za minutu a stoupá i krevní tlak. VyluĀuje se i vďtší poĀet žaludeĀních šĨáv dá se Ģíci, že tím smích pĢispívá k tloustnutí, což koresponduje s tím, že ve vypjatých a stresových situacích mají lidé tendenci hubnout… …ve chvíli, kdy nám mozek vyšle signál, že se máme zaĀít smát, zaĀne se lehce zvedat Āelní sval. Pak se dává do pohybu nadoboĀní sval, který pozvedne oboĀí a tím se více vykulí oĀi. Nosní sval pokrĀí nos, zaĀíná pracovat i zvedaĀ horního rtu a otevĢou se ústa. Malý jaĢmový sval odlišuje smích a úsmďv. Velký jaĢmový sval dodá obliĀeji veselý výraz. Smíchový sval pak táhne dolĪ ústní koutek a výbuch smíchu je na svďtď…
/PġEVZATO Z
ÿASOPISU
TÝDEN 30/2001, redakĀnď kráceno/
PRUDIT ÿI NEPRUDIT ? DMÝCHAT ! Následující Ģádky budou se zaobírati úpadkem. Nikoliv úpadkem doby, úpadkem skautingu Āi úpadkem Āeského fotbalu, nýbrž (jak již možná tďm bystĢejším z vás došlo) úpadkem pruzení u nás ve stĢedisku. Již delší dobu pĢed táborem jsem sbíral kolem sebe drobné stĢípeĀky, ze kterých se rýsovala urĀitá mozaika, ale až na táboĢe byl celý obraz dokonĀen. Veškeré pruzení u nás ve stĢedisku pĢestává být efektivní ń ZTRÁCÍ SVĩJ SMYSL. Slovo pruzení zní možná moc silnď, pro nďkoho až hanlivď. Budu tedy od této chvíle používat radďji slovo dmýchat. Ale pozor, pĢedem vás upozorěuji, že výsledek obou tďchto Āinností je totožný. DobĢe cílený dmych (pruda) má za cíl pozastavení dmýchané (pruzené) osoby, klidné rozvážení a obhájení vlastních názorĪ Āi pĢiznání vlastní chyby a následná náprava. Jak to ale poslední dobou vypadá u nás? Zrodily se dva extrémnď odlišné typy: ŽháĢ a HasiĀ. ŽháĢ okamžitď po absolvovaném dmychu zaĀne do vznikle jiskĢiĀky pĢilévat jakousi hoĢlavou tekutinu, plameny poté šlehají i do širého okolí a nakonec pohltí samotného žháĢe. V praxi se vše projevuje uražením dotyĀného, výbuchem (vzteku) Āi okamžitým protiútokem smďrovaným na dmychatele. DobĢe mínďný dmych tak ztratil na úĀinnosti. Nedošlo totiž k pozastavení, natož k zamyšlení. Jeho protďjšek HasiĀ samozĢejmď žádnou hoĢlavinou nedisponuje. Naopak pramenem studené vody hasí všechny poĀínající jiskĢiĀky dmychu už v zárodku. Praxe: DotyĀný vám s prázdným výrazem ve tváĢi odkývá všechny vaše pĢipomínky, nďkdy též pĢipustí, že máte pravdu, stále si však myslí svoje a kráĀí dál. K pozastavení Āi (delšímu) zamyšlení tak opďt bohužel nedošlo. Správný dmych nemá být útoĀný a ponižující, ale cílenď pĢátelský, konstruktivní. Snažme se tedy zapomenout na starý výraz pruzení a ode dneška se dmýchejme a nechme se dmýchat. Tak jako se dmýchá (a zároveě i nechává dmýchat) oheě za úĀelem toho, aby lépe hoĢel. Námi tvoĢené svďtlo tak zcela jistď bude mnohem jasnďjší a hĢejivďjší. To je snad vše, co jsem k úpadku pruzení (pardon, dmýchání) chtďl poznamenat já. Rád bych se brzy setkal na stránkách ÿísla s pohledy spousty z vás ostatních na tuto vďc.
Šík
8
SKRÝVAÿKY
Výsledky 2. Kola: Ve 2. Kole jste mďli za úkol hledat skrytá vlastní jména, v celém textu jich bylo skryto celkem tĢináct. Plný poĀet bodĪ (samozĢejmď i s bonusem) získal ten, kdo napsal jména: Pavel, Oto, Tomáš, Dana, Jan, Ema, Alena, Michal, RĪžena, Šimon, Božena, Ludďk a Zdenďk. Výherci 2. Kola: Výherci jsou opďt pĢesnď tĢi. Sladkou odmďnu za 2. Kolo získávají Králík, Knoflík a Norník. BlahopĢejeme Body za 2. Kolo: Králík 18 b. Knoflík 18 b. Norník 10 b. PrĪbďžné poĢadí po 2. Kole: 1.) KRÁLÍK 35 B. KNOFLÍK 35 B. 3.) NORNÍK 27 B.
3.kolo Dnes jsem si pro vás pĢipravil nďkolik skrytých mďst naší republiky. Hledejte tedy na rozhraní slov mďsta jako napĢ. TĢeskoprsky, Postoloprty nebo Horní ÿermná. Za každé správnď objevené získáváte do tabulky stále jeden bod a bonus za všechna odhalená mďsta je stále pďt bodĪ. Správné Ģešení i s aktuálním poĢadím se objeví v pĢíštím ÿísle.
U ġEKY ġeka pomalu plynula, sluneĀní paprsky se proplétaly mezi vlnkami, pan Stanďk právď na bĢehu rozbaloval své rybáĢské náĀiní. „Tak co, berou nebo neberou?“ halekal na nedaleko sedícího kolegu rybáĢe. „Já zatím nic, ale bratr Ámos, támhle sedí, mďl už dva kousky,“ odpovídal rybáĢ. Pan Stanďk po chvíli opďt zapoĀal konverzaci: „Nejste vy nďjakej Jáchym, o vás jsem toho už hodnď slyšel. Prý vám berou i ve spánku?“ „Jo, to jsem já. Ale povim vám, jak to doopravdy bylo. To si tady jednou sedim, pĢesnď na tom místď, co jste teĊ vy, podĢimuju, hlava opĢená o kolena a najednou cítím zábďr. V okolí nikde nikdo, já jsem se probudil, leknul se a jak jsem sebou trhnul, zasekla se. Byl to opravdu obr, no nelžu vám sedmdesát Āísel.“ „To byl tedy opravdu poklad, no sám jsem zvďdav, jak dopadnu na vašem místď já,“ volal pan Stanďk. „Koukám, že na dete pďknď zvostra, vašnosto. Hned nahazovat na rybiĀku, to on pán bude chtít asi nďco velkýho,“zeptal se rybáĢ Jáchym. „No, dalo by se to tak Ģíci, dostal jsem chuĨ na rybí maso, taková štiĀka by to myslím docela spravila,“ odpovídal pan Stanďk. „To já všechny ryby zasejc pouštim. Tak jako jsem proti vínu, pivu a cigaretovýmu kouĢi, tak jsem i proti zabíjení ryb,“ Ģíkal s hrdým výrazem rybáĢ. „To chcete Ģíct, že jste pustil i toho sedmdesáticentimetrovýho,“ neudržel se pan Stanďk. „No ovšem, my dobĢí, štastní rybáĢi máme radost z pouhýho procesu chytání ryby, z toho, že jsme zvítďzili nad její chytrostí. Zároveě však dokážeme ocenit, i když chytrost ryby zvítďzí nad tou naší, to jen vy, zlí nedokážete asi nikdy pochopit, a tak porád budete chytat ty ryby jenom pro potravu.“
Šík 9
SPECIÁLNÍ PġÍLOHA DVACÁTÉHO DEVÁTÉHO ÿÍSLA
ZNÁM SVOU ÿTVRħ ! Výsledky celostĢediskové soutďže „ZNÁŠ SVOU ÿTVRħ?“ Kategorie svďtlušky a vlĀata: 1.) ÿertík 23 bodĪ Kategorie skautky a skauti: 1.) JaniĀka 50,5 BODĩ 2.) Knoflík 48,5 BODĩ 3.) Norník 41 BODĩ 4.) VeveĢice 37 BODĩ 5.) Lukáš 32,5 BODĩ
ZALOŽENÍ KARLÍNA: Dne 23.Āervna 1817 potvrdil císaĢ založení prvních pražských pĢedmďstí (Karlín a Smíchov). Dne 28.bĢezna 1904 (nďkteré prameny uvádí rok 1903) byl Karlínu potvrzen císaĢským privilegiem mďstský znak a Karlín se stal skuteĀnď samostatným mďstem. V roce 1922 byl pĢipojen k Praze
ZNAK KARLÍNA: Znak byl Karlínu pĢidďlen 28. bĢezna 1904. Byl schválen císaĢským privilegiem a Karlín se tak stal skuteĀnď samostatným mďstem. POPIS ZNAKU:ÿervený šít, v nďmž na stĢíbrných vlnách pluje vpravo zlatá loĊ se zvýšenou pĢídí, zlatým stďžnďm a kormidlem a s pďti Āernými okénky na stďžni dme se na zlatém ráhnu stĢíbrná plachta s Āerveným písmenem K, nad ním je Āervená listová koruna, na vrcholu stďžnď vlaje stĢíbrná dvouhrotá vlajka s písmenem K Āervené barvy. Z lodního trupu zdvihá se opírajíc se o stďžeě, horní polovice ozubeného kola ocelové barvy, na zadní palubď stojí vzpĢímený dvouocasý lev se zlatými drápy a zlatou korunou, jenž obďma pĢedními tlapami drží stďžeě a svou pravou zadní nohou opírá se o ozubené kolo; na zvýšené pĢídi lodi spoĀívá zlatá listová koruna, na horním okraji štítu je stĢíbrná, zdďná koruna s pďti výbďžky. VÝZNAM JEDNOTLIVÝCH SYMBOLĩ: LoĊ na vlnách v karlínském znaku pĢedstavuje pĢístavištď nákladních lodí, Āervenou barvou štítu a korunováním lva se Karlín hlásí ke znaku Āeských králĪ. Ozubené kolo symbolizuje tehdejší prĪmysl a písmeno „K“ na plachtď i vlajce je iniciálou manželky císaĢe Františka I. Karoliny Augusty.
10
NÁZEV KARLÍNA: Jméno Karlín dostalo území podle manželky císaĢe Františka I. Karoliny Augusty, jež se nďkolik mďsícĪ pĢed tím stala rakouskou císaĢovnou.Jméno bylo sice dobĢe vyslovitelné v nďmĀinď, ale nebylo tomu tak v Āeštinď. A tak se objevovali pojmenování jako Karolínino údolí, KarolinĀany, Karolinov, Karlínov, až se poĀátkem tĢicátých let objevil název, který se udržel dodnes – Karlín. CísaĢ František I/II byl z Habsbursko-lotrinského rodu. Karolina Augusta byla jeho Ātvrtá a zároveě poslední manželka. První choĨ se jmenovala Alžbďta Vilemína Wüttemberská (1767-1790) a pojal ji v roce 1788, dále to byla Marie Terezie Sicilská (1772-1807) v roce 1790, následovala Marie Ludovika Modenská – d’Este (1787-1816), která porodila císaĢi následníka trĪnu Františka Ferdinanda d’Este, a poslední byla Karolina Augusta Bavorská (8.2.1792-9.2.1873) od roku 1816. Karolinu si císaĢ bral jako 24letou. Byla prý opakem divoké a lehkomyslné Marie Terezie Sicilské (druhá žena Františka I.). Karolina Augusta byla ponurá, studená a šedivá. Pod jejím vlivem se císaĢ jednou provždy obrátil k šosáckému životu, nenápadnému a skromnému.
Z HISTORIE KARLÍNA: Podle nďkterých pramenĪ bylo místo, na nďmž leží dnešní Karlín, v držení bĢevnovského kláštera a tvoĢilo souĀást osady PoĢíĀí. Toto území pak vlastnil král PĢemysl Otakar I., který jej daroval Ģádu nďmeckých rytíĢĪ, jež byl záhy vystĢídán kĢižovníky s Āervenou hvďzdou. Do jejich vlastnictví patĢil i špitál pĢi kostele sv. Petra, od nďhož pak byla odvozeno pojmenování pro pĢilehlou oblast Špitálské pole nebo Špitálsko. Krátce se užívaly i jiné názvy, napĢíklad Tďšnov, V zahradách, PĢed PoĢíĀskou branou, PoĢíĀské námďstí, Zábransko a podobnď, avšak žádný z nich se neujal. Po husitských válkách ( v roce 1420 se odehrála bitva na blízkém Vítkovď, kde bojoval Jan Žižka z Trocnova ) došlo k rozdďlení tohoto území, pĢiĀemž jedna Āást pĢipadla Starému mďstu. Vítkov byl ve stĢedovďku nazýván „šibeniĀní vrch“ a byl místem konání mnoha poprav. Za PoĢíĀskou branou se Ģadily slavnostní královské prĪvody a odtud vycházely ke korunovaci v chrámu sv. Víta na Pražském hradu. V roce 1504 byl založen kostelík Obrácení sv. Pavla a mďstský špitál pro nemocné infekĀními chorobami, do té doby prostď vykazované za mďstské hradby. Pozdďji byl promďnďn v chudobinec. ZaĀátkem šestnáctého století nastala krátká doba rozkvďtu tohoto území. DaĢilo se zde i prĪmyslu, neboĨ staromďstští obĀané tu založily dvď papírny a prachovnu. Pohromou pro Zábransko, jak se v té dobď území jmenovalo, byla tĢicetiletá válka, pĢi níž Pražané sami zniĀili vše, co by mohlo sloužit nepĢíteli pĢi obléhání mďsta. Tehdy byl zboĢen i špitál a kostel sv. Pavla a nezĪstalo zde jediné stavení. Posléze byl kostel obnoven v dnešní PobĢežní ulici. Byl však znovu zrušen a roku 1861 zboĢen.
VÝZNAMNÉ STAVBY A PAMÁTKY:
KOSTEL SV. CYRILA A METODĎJE Když poĀet obyvatelstva v polovinď l9.st. pĢesáhl 10.000 a Karlín zĪstával stále pĢifaĢen do Volšan, stala se potĢeba vlastní duchovní správy a kostela nejvýš naléhavou. Vďci se ujala tehdy vzniklá Jednota katolická, která pĢijala r.1851 návrh vyšehradského kanovníka Václava Štulce vystavďt v Karlínď k poctď sv.apoštolĪ slovanských Cyrila a Metodďje chrám, který by byl i dĪstojným reprezentantem souĀasných snah umďleckých i národních. Této iniciativy se ujali s láskou starosta Jednoty hrabď Otakar ÿernín a svatovítský kanovník, pozdďjší proslulý Āeskobudďjovický biskup J.V.Jirsík. Velkou podporu pro tento zámďr znamenal nový kard.arcibiskup B.Schwarzenberg, jenž r. 1850
11
pĢešel ze Salcburku do Prahy. Neménď významná byla i pĢízeě politického vĪdce národa Fr.L.Riegra, který propagoval jak zasvďcení kostela, jež odpovídalo náladď probuzeného národa, protďžujícího Āeské patrony, tak i postavení budoucího kostela ve slohu, kterým se stavďlo v dobď pĢíchodu vďrozvďstĪ, tj. románském. v Tismicích u ÿ.Brodu, aby mďl vzor pĢi posouzení návrhĪ. Pak dojel ještď do Vídnď, kde objednal u prof.stavitelství Karla Rosnera nový plán, patrnď proto, že od nďho pocházel návrh vídeěského kostela sv.Jana na Oberzeilu, který vycházel z nových požadavkĪ idealizovaného slohu novorománského. Tak se pĢes Vídeě dostaly k nám vlivy umďleckého snažení architektĪ bavorského krále Ludvíka L, kteĢí se snažili pĢenést na sever od Alp krásu a pĪsobivost italských starokĢesĨanských bazilik. RosnerĪv projekt upravil a provedl pražský architekt Ignác Ullman, který v letech 1854-1863 Ģídil celou stavbu. Obec karlínská vďnovala pozemek, položený na úroveě dnešní KĢižíkovy ulice, místo pĪvodního urĀení v zakládacím plánu z r. 1817 smďrem k Sokolovské, což kostelu jen prospďlo, neboĨ získal zelený prostor v popĢedí. NepĢíznivď ovlivnily stavbu a pozdďjší výzdobu chrámu souĀasnď konané sbírky na postavení Národního divadla a na dostavbu svatovítského velechrámu. I tak se však stal náš kostel jednou z nejvýstavnďjších a nejvďtších staveb l9. století u nás. Do dokonĀení stavby sloužila svému úĀelu novď postavená prozatímní kaple (arch.KudláĀek - na místď dnešního Āp. 59 na námďstí). Staveništď kostela vysvďtil arcibiskup 9.3.1954, na tento den pĢipadal tehdy svátek slov. vďrozvďstĪ. V Āervnu t.r. vykonal obĢad položení základního kamene za pĢítomnosti císaĢe Františka Josefa I. a jeho choti Alžbďty. V r. 1860 položen závďrník do klenby chrámové a pokraĀovalo se v budování vďží, takže 18.10.1863 - v roce tisíciletého výroĀí pĢíchodu sv. vďrozvďstĪ - byl nový chrám slavnostnď posvďcen a odevzdán svému úĀelu kardinálem Schwarzenbergem v pĢítomnosti biskupĪ J.V.Jirsíka a P.KrejĀího, kteĢí posvďtili oba postranní oltáĢe. Chrámová stavba, pďknď umístďná v zeleni sadu s pozadím vysokého Žižkova, je mohutná trojlodní románská bazilika, zvenĀí rozdďlená pásy z tesaného kamene s oblouĀkovými vlysy v podĢímsí. Pro nejhezĀí vnďjší Āásti v prĪĀelí i v apsidovém závďru byly vzorem prvky ze zachovalých našich i cizích románských chrámĪ. Nevšední je i velikost stavby, která pĢed dokonĀením svatovítské katedrály byla u nás jednou z nejvďtších délka 75 m, šíĢka 31 m, výška 27,5 m , vďže 78 m . Pokud jde o stavební prvky a zejména další vnitĢní vybavení, jsou vesmďs dílem umďleckým. Jsou provedeny s užitím vzácných materiálĪ (mramory,Āeské drahokamy) a vše je podĢízeno dĪsledné slohové Āistotď románského slohu. PoĢizování vnitĢní výzdoby, vĀetnď polychromie stďn se z dĪvodu nedostatku penďz prodlužovalo a pĪvodní nároĀné zámďry byly obsahovď mďnďny, to se týká i umďlcĪ, provádďjících výzdobu. A tak se práce na vnitĢní výzdobď protáhly až do poĀátku 20.st. a probďhly ve dvou obdobích. Umďlci prvního období Āerpali formovď ze své doby a z prvotního nadšení uskuteĀěovaného zámďru. Byli to Josef Mánes (1820-1878) - , který mďl dalekosáhlý, nakonec jen z malé Āásti uskuteĀnďný úmysl vyzdobit chrám freskami v hlavní lodi, z nďhož se zachovalo jen nďkolik náĀrtĪ. Namaloval také dva dekoraĀní obrazy pro bránu, postavenou pĢi svďcení
12
kostela r. 1863. Pouze uvnitĢ kostela v lodi se nám zachovaly na oltáĢi sv.Václava jeho ĀtyĢi orig.obrazy Āeských patronĪ a vnď podle jeho nákresĪ na hlavních dveĢích chrámových medailony, provedené sochaĢem Širokem. Od nďho je také krásnď malovaný diplom kardinálu Schwarzenbergovi od obce karlínské z r. 1863. SochaĢ Václav Levý (1820 - 1870 ) - , jehož Ģímskou dílnu rád navštďvoval i papež Pius IX., mistrovsky provedl reliéfy v 3 polokruhových výplních (tzv. tympana) nad vchody. BedĢich Wachsman, architekt a malíĢ, provedl návrhy na bohoslužebná roucha, Ģídil polychromu kĢestní kaple, provedl lampu na vďĀné svďtlo, podstavec kĢtitelnice, návrh na tabernákl a svícny pro hlavní oltáĢ. Petr Maixner , malíĢ, provedl cenné nástďnné fresky nad obďma postranními oltáĢi (dokonĀ. 1872). Z ostatního pĢíslušenství byla v prvním období poĢízena kazatelna, dubové lavice a zpovďdnice . V prvním období, tj. do 80.1et min. století, byla tedy vymalována jen hlavní apsida a zdi nad postraními oltáĢi, poĢízeny 3 oltáĢe a kĢtitelnice. Další vymalování a získání barevných oken patĢí již do dalšího, druhého období, z iniciativy zasloužilého zdejšího kaplana Ferd. Lehnera a novď vzniklé Jednoty pro okrášlení chrámu karlínského (1885), která si vytkla za úkol dokonĀit malíĢskou výzdobu k tisícímu výroĀí smrti sv.Metoda (1898) a zahájila také penďžní sbírky. Ze zasloužilých ĀlenĪ této Jednoty vyniká jméno svďtovď proslulého vynálezce elektrotechnika dr.Františka KĢižíka (1847 - 1941), jehož vynález samoĀinnď regulovatelné elektrické obloukovky došel uplatnďní právď v karlínské bazilice, která patĢila vždy k nejlépe technicky vybaveným chrámĪm. Jednotou byla ustavena umďlecká sekce z architekta J.Mockera a F. Lehnera jako znalcĪ, mnicha emauzského P.Gabriela, jednoho ze zakladatelĪ tzv. beuronského umďní jako stylisty a ke spolupráci pĢizván jako výtvarník Frant.Ženíšek. Figurální práce byly zadány podobnď jako u Národního divadla silám cizím, k Āemuž byli vybráni bratĢi Jobstové (polychromie a také i 8 figur sv.patronĪ v hlavní lodi do r. 1886). Figurální kartony pro okna, zasazená do r. 1887 provedl malíĢ Ženíšek, kterého pak vystĢídal Fr.Sequens, který se ujal též maleb freskových obrazĪ v hlavní lodi nad arkádami (zapoĀato r.1890) na stranď evangelijní a také lunetových obrazĪ v knďžišti. Pro obrazy na epištolní stranď v hlavní lodi byla uzavĢena smlouva s malíĢem Z.Rudlem, aby byla malba hotova do jubilejního roku 1898. Zasazením 11 soch (Kristus s Āeskými patrony) od ÿ. Vosmíka v r. 1913 lze považovat výzdobu chrámu za ukonĀenou, nehledď k pozdďjším sochám (sv.Antonín 1913, Bož.Srdce Pánď a P.Marie 1916) a k dalším 5 sochám, které disharmonují s umďním a slohem kostela (sv.Cyril a Metod, Andďl strážce, sv.TereziĀka a sv.Anežka z dílny Kafkovy). Nynďjší kĢížová cesta je z r.1935 od malíĢe Rudla. Tak byla v druhé etapď celkem v termínu ukonĀena chrámová výzdoba za úĀasti dalších významných umďlcĪ známých z výzdoby Národního divadla a dokonĀovaného chrámu sv. Víta. Vlastní prohlídku kostela zaĀneme pĢed vchodem do kostela, kde musí zaujmout krásné prĪĀelí z tesaných kvádrĪ, ozdobené kruhovým rĪžicovým oknem. Štít je zakonĀen velkým kĢížem, který je kopií z lehĀího materiálu pĪvodního zĢíceného kamenného kĢíže. V oblouĀkové galerii pod rĪžicí jsou sochy Krista a Āeských patronĪ od ÿ. Vosmíka a pod nimi 3 portály, jedny z nejkrásnďjších u nás. StĢední portál s bohatď odstupěovaným ostďním má v tympanonu reliéf s Kristem a kleĀícími patrony kostela, v levém první hĢích a v pravém Zvďstování P.Marie. Jsou to znamenité práce významného Āeského sochaĢe V. Levého. Hlavní portál se kromď toho honosí dvoukĢídlými bronzovými vraty s osmi medailony, ulitými v Daěkovď továrnď dle Šunkových a DvoĢákových modelĪ, zhotovených podle Mánesových nákresĪ. Po stranách v kolmém smďru jsou menší medailony s poprsími 12 apoštolĪ a hlaviĀkami cherubínĪ. NejdĢíve vcházíme do velké pĢedsínď - zvláštnosti naší baziliky, jež za starodávna sloužila katechumenĪm (v pĢípravď na kĢest). Jsou zde 2 mramorové kropenky, v oknech poprsí starozákonních prorokĪ nad klenbou je do kostela otevĢená kruchta s velkými varhanami (pĢes 3.000 píšĨal), postavenými r. 1898 a rozšíĢenými r.1914. P.Ferd.Lehner zde již r. 1865 zĢídil sbor literátĪ a zavedl staroĀeské zpďvy rorátní, pďstoval zde hudbu chorální a mnohohlasou.
13
Založil i zvláštní Āasopis Cecilie, pozdďji Cyril, tzv. Jednoty cyrilské, rozšíĢené po celé zemi, byly jeho dílem. KĪr se stal proslulým také na poĀátku 20.st. za Ģeditele Horníka, kdy zde také zpívali naši pĢední pďvci Ot.MaĢík a Ema Destinnová. Od r. 1917 na nďm pĪsobil jako Ģeditel varhanní virtuos prof.konzervatoĢe B.Wiedermann. Po zĢízení rozhlasu v r. 1925 byly odtud vysílány první zpívané mše. Kostel mďl i privilegium staroslovďnské liturgie. Z pĢedsínď vedou do vlastního kostela troje dveĢe /dle návrhu arch.Mockera). Nad nimi jsou zvnitĢku obrazy dobrého pastýĢe, P.Marie Staroboleslavská a sv.Josefa. V levé Āásti vzadu se nachází barokní oltáĢ s cenným sousoším Kalvárie, pĢenesený sem z kaple v Invalidovnď , po pravé stranď menší oltáĢ z bývalé školní kaple v reálce. Cestou smďrem k presbyteriu nás v obou postranních lodích upoutají nádhernď barevná okna (7 párĪ zasazených do r. 1887), jejichž figurální malbu provedli malíĢi Ženíšek (levá loĊ) a Sequens (pravá) a ornamentální malbu navrhnul arch.Mocker podobnď jako u oken vysoko v hlavní lodi. Na oknech jsou obrazy svďtcĪ a svďtic podle pĢání dárcĪ jednotlivých oken. Procházíme stĢedem slohovď provedených lavic (od obce Karlínské) a zpovďdnic ve vedlejších lodích (od hrabďte Harracha) a pĢed lavicemi vlevo je dĢevďná kazatelna, mistrovské dílo ĢezbáĢe V.Žabky, se soškami patronĪ dárcĪ z rodiny HarrachĪ a s jejich znakem dole. Kazatelna má stĢíšku ve tvaru starobylé koruny a naproti ní stojí pďkný misijní kĢíž datovaný r. 1863. Po mramorových schodech, pĢed nimiž je umístďn moderní obďtní oltáĢ, vystupujeme do zvýšeného knďžištď, pĢed nímž je zábradlí ze sliveneckého mramoru se znamenitou zámeĀnickou prací od J.Nováka ze Sychrova. NeobyĀejnď prostorné knďžištď je vydláždďno mramorem. PĢed vítďzným obloukem stojí novďjší velké sochy sv. Cyrila a Metodďje (dar starosty MUDr. Hanuše r. 1936) a o tĢi schody výše jsou 2 velké svícny s nápisem, že jejich tvĪrcem a dárcem je Bronislav Mencl (známý vlastenec a podporovatel Boženy Nďmcovď). Veliký hlavní oltáĢ v apsidď (dar karlínské obce) se skládá z vlastního oltáĢního stolu a mohutného baldachýnu (ciboria) z bílé opuky na ĀtyĢech sloupech, zakonĀeného korunou a kĢížem z karrarského mramoru. KĢíž je ozdoben Āetnými Āeskými drahokamy. V klenbď baldachýnu jsou ĀtyĢi medailony biblických osob, majících vztah k oltáĢní obďti. StĪl oltáĢní ze sliveneckého mramoru má vložených 5 kĢížĪ z mramoru egyptského, který vďnoval místokrál egyptský papeži Piu IX., od nďhož si Āást vyžádal kard. Schwarzenberg pro karlínský kostel. Na oltáĢi je postaven domeĀkovitý svatostánek, který dle návrhu B. Wachsmana zhotovil Jan VondráĀek r. 1889. Je z kovu v ohni zlaceného s monogramem Kristovým z granátĪ na kruhové kerneolové destiĀce. V rozích mezi ornamenty jsou ĀtyĢi vďtší acháty a na štítu je smaltovaný obraz žehnajícího Krista, držícího kalich - dle Sequensova nákresu. Týž umďlec navrhl ĀtyĢi emailové obrazy s poprsími sv. evangelistĪ. Bohaté oltáĢní svícny, podobnď jako vďĀná lampa, jsou zdobeny Āeskými polodrahokamy. Za hlavním oltáĢem v zasklené skĢíni se chovají pĪvodní vzácná slohová roucha, též se všitými drahokamy, dle návrhĪ B.Wachsmana, které šily Marie Riegrová a hrabďnka Schonbornová. Postranní dveĢe v presbytáĢi vedou vlevo do sakristie (s obrazem sv. Volfganga z prozatímní kaple) a vpravo do kĢestní kaple, polychromované B.Wachsmanem, který rovnďž navrhl podstavec kĢtitelnice z jednoho kusu opuky na mramorovém podstavci. Nyní zde visí i jím navržená pĪvodní vďĀná lampa. Novďjší je zde UrbanĪv obraz kĢtu Kristova z r. 1903 nad oltáĢem a zcela moderní okno Mil.Troupa z konce 40.1et. Další pár dveĢí vede z knďžištď do podvďžních prostorĪ. V apsidď nad hlavním oltáĢem jsou malby z prvního období výstavby, poĢízené Jednotou vlast.pĢátel umďní v letech 1867-1873, která podle Trenkwaldových návrhĪ provedl G.Vacek. Jsou provedeny po vzoru starokĢesĨanských bazilik a domĪ románských a mají znázorěovat nebe oživené sbory svďtcĪ, tak jak je církev rozvrhla hierarchicky a vyzývá v litanii ke všem svatým. Nejvýše trĪní v mandorle nesené andďly Spasitel v bílém rouchu. Pod ním v arkádovém vlysu P.Marie, pĢed níž kleĀí sv.Cyril a Metodďj a v dalších arkádách postavy apoštolĪ. Pod nimi se Āte apoštolské vyznání (Credo in unum Deum ...). Na vítďzném oblouku vidíme poprsí starozákonních prorokĪ a králĪ a zpĢedu nápis: Jdďte uĀte všechny národy ... Ze sedmi skupin hierarchických jsou tedy skupiny andďlĪ,
14
archandďlĪ, patriarchĪ a prorokĪ v apsidď. Další jsou pĢímo na klenbď a jsou až z druhého období výstavby : nad knďžištďm sv.muĀedníci (Štďpán,VavĢinec,Kosma a Damián), v dalším poli již mimo presbytáĢ sv.biskupové a uĀitelé církevní (ġehoĢ,Ambrož,Augustin, Jeroným), v tĢetím poli sv.knďží a zakladatelé ĢádĪ (Benedikt,Bernard,Dominik,František), ve Ātvrtém sv.panny a vdovy (MaĢí Magdaléna, Agáta,Anežka,KateĢina). Nad kruchtou je vyobrazena patronka hudby sv.Cecilie. Tento sbor je doplnďn sv.zemskými patrony nahoĢe v obloucích mezi okny hlavní lodi, hierarchicky navazujícími na svďtce hlavního klenebního pole. Jsou to v chóru sv. Václav a Vít, dále následují sv. Vojtďch a Prokop, sv. Jan Nepomucký a bl. Sarkander, sv.Ludmila a sv.Anežka. Nad oblouky arkád ve vlysu jsou velké obrazy ze života Kristova (od vchodu na evangelické stranď: Narození, Obďtování, Zázrak v Kani, Poslední veĀeĢe, UkĢižování, Ukládání do hrobu, Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení). Obrazy pokraĀují na druhé stranď zpďt od presbytáĢe výjevy ze SkutkĪ apoštolských (seslání Ducha svatého, kázání Petrovo, uzdravení v chrámu, kamenování sv.Štďpána, biĢmování v SamaĢí, Pavlovo obrácení, ukĢižování Petrovo a stďtí Pavlovo). Malovali je malíĢ Sequens (levou Āást) a Rudl (pravou). Tuto obrazovou výzdobu doplěují v presbytáĢi v arkádách nad vchody do sakristie, kĢestní kaple a do vďží Sequensovy obrazy sv.Cyrila a Metodďje (vpravo pĢíchod sv.Cyrila a Metodďje a smrt sv.Cyrila v ġímď, vlevo BoěvojĪv kĢest a smrt sv.Metodďje). V postranních lodích uzavĢených plochou zdí stojí oltáĢe. Vpravo je to mramorový oltáĢ sv. Václava, zĢízený Marií Riegrovou, nad jehož stolem na predele jsou ĀtyĢi orig.obrázky, malované Josefem Mánesem na zlatém pozadí (sv.Vojtďch,Radim,Ludmila a Prokop). Neménď pďkný je freskový obraz nad oltáĢem od Petra Meixnera z r. 1868 s výjevy ze života sv. Václava a zcela nahoĢe svďtec ve slávď nebeské. PĢejdeme do levé lodi okolo soch Blah. Srdce Pánď a P.Marie z r. 1916 od J.Klímy k oltáĢi P.Marie, zbudovaného nákladem svatovítského probošta Wurfla. Materiálem a pďknou ĢezbáĢskou prací se podobá oltáĢi sv.Václava. Také na oltáĢní predele má obrázky sv.patronĪ (Josef, Wolfgang, Vít a Jan), pďknď provedené Ant.Lhotou a nahoĢe Meixnerovy fresky ze života P.Marie (uprostĢed Zvďstování a nahoĢe korunování Matky Boží). Nápis u oltáĢe "Altare privilegiatum" znaĀí, že se jedná o oltáĢ nadaný odpustky za zemĢelé.
INVALIDOVNA U zrodu karlínské Invalidovny stál hrabď Petr Strozzi, jehož váleĀnický florentský rod lze sledovat až do roku 1397. Sám Petr hrabď Strozzi, pán na HoĢicích, TĢebovďticích a TĢemďšovci, jak se tituloval, se narodil v roce 1626. Po pĢípravď obvyklé ve šlechtických rodinách se vďnoval stĢídavď diplomatické a vojenské kariéĢe, obojímu s velkým úspďchem. Již ve tĢiceti letech velel vlastnímu pďšímu pluku o dvanácti setninách, ĀtyĢi roky nato se stal císaĢovým vyslancem u braniborského kurfirsta a téhož roku se opďt ocitl ve zbrani jako generální polní strážmistr. Pozdďji v hodnosti polního podmaršálka byl již povďĢen diplomatickým jednáním v PaĢíži. Nďkolikrát byl ranďn a 6. Āervna 1664, ve svých osmatĢiceti letech, byl za turecké války zabit zbloudilou stĢelou právď ve chvíli, když dďkoval svému vojsku po urputné, ale vítďzné bitvď nad Ģekou Murou. Jeho život plný úspďchĪ, až na tragickou náhodu, kdy jej ve chvíli vítďzství zastihla smrt, by nebyl niĀím výjimeĀným, takových vojákĪ bylo v sedmnáctém století jistď nepoĀítanď, vždyĨ vedle tĢicetileté války se bojovalo v mnoha regionálních vojenských stĢetnutí. Pozoruhodná byla však poslední vĪle Petra Strozziho. Nese datum 3.srpna 1658, kdy se Strozzi zotavoval v Dymokurech po nebezpeĀném zranďní. Nemoc i následná rekonvalescence mu poskytly jistď dost Āasu na pĢemítání, že „v tomto pomíjejícím životď nic není jistého, než smrt, leĀ hodina její je nejistá…a proto po právu a jako v tomto vysoce slavném království jest obyĀejem,“ píše ve svém slavném testamentu, „aby zestárlí
15
chudí dĪstojníci a vojáci, kteĢí ve službách váleĀných se stali invalidy, nebyli nuceni po vďrných a dlouholetých službách žebrati, nebo docela upadnouti v záhubu.“ V té dobď u nás totiž neexistovala žádná instituce, která by peĀovala o zestárlé invalidní vojáky. Vlivem špatné zdravotní péĀe polních ošetĢoven jich ostatnď ani nebylo pĢíliš mnoho. Pokud však nedosáhli zaopatĢení ve vrchnostenských službách, byli vďtšinou odkázány na žebráckou hĪl. Aby zjednal podle svých sil nápravu, vďnoval Strozzi veškeré své jmďní (až na menší Āást,jímž zaopatĢil manželku) na založení nadace pro invalidy, ale zároveě jim uložil, aby vedli Ģádný život a každodennď se modlili pĢi mši. ZávďĨ nabyla splatnosti až po pĪl století, kdy zemĢela i Marie KateĢina, vdova po Strozzim. ZnaĀný majetek tak byl ještď rozšíĢen o další statky, které nadaci odkázala. Správcem pozĪstalosti se stal kardinál Harrach, výstavba potĢebného ústavu se však stále odkládala. Až 27.kvďtna 1728 rozhodl císaĢ Karel VI., aby byla velká ústĢední invalidovna zĢízena poblíž Prahy a pozemky pro ni zakoupeny z prostĢedkĪ Strozziho nadace. O rok pozdďji padlo koneĀné rozhodnutí o umístďní invalidovny na Špitálském poli. Podle pĪvodního plánu mďla stavba pojmout pĢes 4000 váleĀných veteránĪ a invalidĪ a obsahovat rozsáhlé dvory k procházkám dĪstojníkĪ a vojákĪ, nezapomnďlo se ani na vlastní kostel a hĢbitov. SouĀástí invalidovny se mďl stát rovnďž pivovar, pekárna, jatky a nesmďla chybďt ani krĀma a vďzení. Stavební plány byly objednány roku 1730 u pĢedního barokního dvorního stavitele Kiliána Ignáce Dienzenhofera. KoneĀnď 15.srpna 1732 položil sám císaĢ Karel VI. Základní kámen ke stavbď velkoryse pojatého objektu. Soubor budov mďl být Ātvercového pĪdorysu o délce jedné strany Ātverce pĢes 300 metrĪ. Budovy mďly být symetricky rozdďleny do devíti obestavďných dvorĪ uprostĢed s kostelem. Záhy se ukázalo, že postavit tak obrovský komplex budov je finanĀnď neúnosné. V roce 1740 byla stavba ukonĀena, když se podaĢilo vybudovat pouze jednu devítinu areálu z pĪvodnď zamýšleného plánu. Místo kostela vznikla jen kapel sv.KĢíže s kuriózním oltáĢem zhotoveným z vojenských pušek a nábojnic. PĢesto karlínská Invalidovna zaĀala sloužit svému pĪvodnímu poslaní. NapĢíklad v roce 1854 zde našlo domov 1404 osob, mezi nimiž bylo i 138 žen a 134 dďtí. K dispozici jim byl lékaĢ, nďkolik krámkĪ a dďtem dvoutĢídní škola. Po skonĀení 1. svďtové války pĢevzala péĀi o vojenské invalidy ÿeskoslovenská republika a to byl konec pĪvodního poslání Invalidovny. Trpký zánik pro nadaci Petra Strozziho znamenal pak 26.Ģíjen 1942, kdy byla rozhodnutím Ģíšského protektora zrušena a její veškerý majetek, vĀetnď samotné budovy, nacisty zabaven. Tento zcela výjimeĀný objekt využívá v souĀasnosti Národní technické muzeum jako svĪj depozitáĢ a je zde umístďn i vojenský archiv, obsahující vojenské písemné doklady od poĀátku 18. Stol. Do poslední doby.
HUDEBNÍ DIVADLO V KARLÍNĎ Hudební divadlo v Karlínď je už druhé divadlo, které bylo na tomto místď vybudováno. To první zde postavil v letech 1980-81 Eduard Tichý senior. Tehdy se poprvé v názvu divadla objevilo slovo varieté – Theátre Varieté. Úmyslem stavitele bylo totiž propĪjĀovat
16
budovu cirkusovým podnikĪm, pro jejichž vystupování nebylo v té dobď vhodné místo. Také v prvních ĀtyĢech letech byla tato zásada zachována. Vystupovali zde známe cirkusy napĢ.: Korty Althoff, Jansly a Leo, Gustav Krembser, atd. Pozdďji divadlo pĢešlo na stálé divadlo se zvláštností. V r.1897 se stal Ģeditelem Eduard Tichý junior, který se rozhodl postavit novou vďtší budovu. Tato budova je projektována vídeěským c.k. dvorním stavitelem prof. Arch. BedĢichem Ohmannem. Stavba byla velice nákladná a moderní. Hledištď s nádherným stropem odpovídá pseudobaroknímu slohu. DĪmyslné technické vybavení jevištď a zákulisí, z nďhož se do dnešních dnĪ mnoho nezachovalo, bylo na tehdejší dobu ojedinďlé a umožěovalo provedení i tďch nejsložitďjších Āísel programu. NapĢíklad i tzv. „zmizení slona z jevištď“, který mohl výtahem sjet rychle a plynule do prostorného suterénu, aniž by zaĀal poplašenď troubit. Není tedy divu, že se karlínské divadlo stalo vďhlasným ve stĢ. Evropď. Obrovské varieté mďlo stolové zaĢízení v parteru, které tu bylo ještď v polovinď 20.let. Obecenstvo u stolĪ bylo bďžnď obsluhováno, veĀeĢelo se zde a pĢitom mohlo sledovat artisty vznášející se nad hlavami.v pamďtním listu k 25. jubileu Divadla Varieté uvádí autor Josef Steini výĀet významných osobností, které divadlo navštívily: „skvďlá povďst divadla uĀinila jej bďhem let jevištďm mnoha velkých slavností a získala mu Āestné návštďvy nejvyšších osobností. Tak dlel Āasto v divadle zesnulý korunní princ Rudolf se svojí vznešenou chotí, dále arcivévoda František Ferdinand rakouský d’Este, nynďjší následník trĪnu, arcivévoda Otto se svou vznešenou chotí, arcivévoda Karel Ferdinand, knďžna Eliška a kníže Otto z WindischgrätzĪ, princ JiĢí pruský. Také Āetné pĢíslušníky nejvyšší šlechty a nejvyšší hodnostáĢe smí Divadlo Varieté Āítat ku stálým návštďvníkĪm.“ ġeditelství rodiny Tichých svĪj nádherný dĪm nesĀíslnďkrát zasvďtilo i dobroĀinnosti a propĪjĀilo jej k uspoĢádání pĢedstavení pro nejrĪznďjší vlastenecké úĀely. Tím byly získány znaĀné obnosy ke zmírnďní bídy. V roce 1908 vystupovala ve Varieté anglická spoleĀnost Freda Karna, jejímž Ālenem byl také mladý a tehdy ještď zcela neznámý Charles Spencer Chaplin. Po první svďtové válce rozšíĢil repertoár o kabaret Karel Hašler. Ve dvacátých letech hostovaly rĪzné divadelní soubory - napĢ. bratislavské Národní divadlo. ZaĀátkem tĢicátých let zde byla Moderní opereta, brzy se však vrátilo varieté. Roku 1936 pĪvodní stolové zaĢízení pĢemďnďno na Ģady sedadel. V dobď nďmecké okupace zde pĪsobil soubor z uzavĢeného Národního divadla pod názvem „Prozatímní divadlo“ Roku 1945 zahájil v karlínské budovď E. F. Burian operetou Král tulákĪ pravidelný provoz repertoárového hudebního divadla. Neslo postupnď název Divadlo v Karlínď, Opereta v Karlínď, Komická zpďvohra. Po roce 1948, kdy patĢilo ÿs. státnímu filmu s názvem "Divadlo Umďní lidu", byli povďĢeni jeho vedením Jan Werich s OldĢichem Novým. Werich sem pĢenesl americký muzikál Divotvorný hrnec z Divadla V + W, kde jej uvedli s Voskovcem jako první v Evropď. Od roku 1950 patĢilo divadlo mďstu Praze, roku 1954 se stalo majetkem státním pod názvem Státní divadlo v Karlínď, roku 1961 vráceno pražskému magistrátu jako Hudební divadlo v Karlínď a v této pozici se nalézá dodnes. Od poĀátku sezóny 1963/64 pĢiĢazeno Divadlo v Nuslích, které postupnď chátralo (skonĀilo s provozem v roce 1977). Roku 1981 pĢešlo pod karlínskou správu divadlo Semafor, které v ní setrvalo do konce roku 1990. Roku 1992 vybudována malá scéna Karlínek (dnes zde sídlí Semafor) v suterénu budovy. Velká karlínská scéna byla žádaná pro hostování zahraniĀních souborĪ - napĢ. americká Everyman opera, Vilarovo TNP, nyní pronajímaná pro slavnostní show televize, koncerty pop-music aj. ZaĀátkem padesátých let pĪsobili zde významní divadelníci: režisér JiĢí Frejka, Jan Werich jako umďlecký šéf, OldĢich Nový, herec, režisér a šéf operety, režíroval tu Alfréd Radok, spolupracoval Vítďzslav Nezval… V karlínském divadle pĪsobila v té dobď Ģada známých umďlcĪ: Ljuba Hermanová, Jaroslava Adamová, JiĢina Steimarová, Rudolf Cortés, Vlasta Burian, Jára Pospíšil, Vladimír Ráž aj. Od roku 1962 se natrvalo vrátil do "Karlína" se svým swingovým bigbandem Karel Vlach (pĢedtím 1948 - 53). V šedesátých letech byl operetní repertoár obohacen o muzikály - My Fair Lady, Kankán, Hello, Dolly!, Líbej mne, Katko, Muž jménem La Mancha, West Side Story a také díla domácí (Gentlemani,
17
HorníĀkĪv TvrĊák aj.). Menší Āeské hudební komedie uvádďny v Nuslích - napĢ. Otec, matka, Jan a Katka. Koncem sedmdesátých let se zaĀaly znovu uvádďt hry JiĢího Voskovce a Jana Wericha s hudbou Jaroslava Ježka (napĢ. Golem) a na repertoáru byly další svďtové muzikály - napĢ. Kabaret. ZaĀátkem osmdesátých let úspďšná Āeská hudební komedie Zvonokosy (podle G. Chevalliera). Koncem osmdesátých let velmi úspďšné inscenace muzikálĪ Sugar (Nďkdo to rád horké) a Cikáni jdou do nebe v režii Petra Novotného. PoĀátkem devadesátých let se operetď vďnuje externí režisér Oto ŠevĀík - Cikánský baron, ÿardášova princezna aj. z mladých režisérĪ napĢ. Gustav Skála (Polská krev) nebo Libor Žídek (Veselá vdova) a naposledy opereta získala i Āinoherního režiséra Petra Kracika (Netopýr, Hrabďnka Marica, Zemď úsmďvĪ). Externď opďt režíruje klasické muzikály Petr Novotný (My Fair Lady, Hello, Dolly!, Nďkdo to rád horké, (ġek) Zorba). Dirigenti v poslední dobď - Miloš FormáĀek, František Preisler jr., Arnošt Moulík, František Drs. Historicky významní režiséĢi: JiĢí Frejka, OldĢich Nový, František Paul, Karel Jernek, Rudolf Vedral, Otto Haas, Petr Novotný, dirigenti: Karel Vlach, Rudolf Kvasnica, Dalibor Brázda, Miroslav Homolka, Milivoj Uzelac, Arnošt Moulík, choreografové: Manon Chaufour, BedĢich Füsseger, Josef KoníĀek, Luboš Ogoun, Zdenďk Prokeš. Z karlínských hercĪ zvláštď významní: Nelly Gaierová, Miloš ZavĢel, Dagmar Rosíková, Ivo Gübel, Vďra Kalivodová, Vďra Vlková, Milena Zahrynowská, LaĊka Kozderková, Karel Fiala, Ladislav ŽupaniĀ, Karel Gult, René Gabzdyl, Pavla BĢínková, Galla MackĪ, Vratislav Kadlec, Zdenďk Matouš, Jan Ježek. Od roku 1993 je Ģeditelem divadla Ladislav ŽupaniĀ (jako sólista pĪsobil v souboru od roku 1970 a hraje dodnes). Potvrdil oficiální název divadla "Karlín - Hudební divadlo Praha", stabilizoval soubor, navázal kontakt s externími umďlci. Za jeho vedení byly uvedeny úspďšné Āeské muzikály Má férová Josefína, Superhvďzda MaĢenka, Zasnďžená romance, Sny z Nového Yorku, Andďl s Ċáblem v tďle ze zahraniĀních muzikálĪ West Side Story, Presidentem snadno a rychle, My Fair Lady, Hello, Dolly!, Nďkdo to rád horké, Klec bláznĪ, (ġek) Zorba z klasických operet Mam'zelle Nitouche, Polská krev, Paganini, Veselá vdova, Netopýr, Hrabďnka Marica, Rose Marie, Zemď úsmďvĪ. V 50. jubilejní sezónď 1995/96 nastudován koncert Dobrý veĀer, pane Strauss z díla Johanna Strausse syna. Pro divadlo je velkou ctí, že Yvetta BlanaroviĀová získala za roli Elzy v My Fair Lady cenu Thálie '95 v kategorii.
NÁRODNÍ DĩM Budova bývalého Národního domu v Karlínď, v nďmž dnes sídlí rozhlasové studio Regina Praha, byla postavena v letech 1910 až 1911 podle projektu architekta Josefa SakaĢe. Architekt SakaĢ patĢil k nejagilnďjším osobnostem své doby. Vychoval jej architekt Josef Zítek, jeden ze stavitelĪ Národního divadla. Absolvoval studijní cesty do Itálie a tam pĢilnul k renesanci. Pozdďji se stal pĢívržencem Āeské novorenesance, tak jak ji razil architekt Antonín Wiehl. O této lásce svďdĀí SakaĢĪv návrh malovaného sgrafitového domu na tehdejším Jungmannovď námďstí – dnešním Karlínském. V jeho pozdďjší Āinnosti se projevil jednak vliv secese, jednak styl novodobého klasicismu. Stavebním slohem karlínského Národního domu je tzv. post secesní klasicismus. Autory plastické výzdoby jsou sochaĢi Antonín Štrunc a Otakar Rákosník. Interiér budovy má monumentální tĢíramenné schodištď, z jehož podesty je pĢístup na balkon v prĪĀelí stavby, pod nímž je podjezd s hlavním vchodem. DĪm je pokryt mansardovou stĢechou se štíty a vikýĢi. Národní domy – to byla móda vlastenecky cítící spoleĀnosti na pĢelomu devatenáctého a dvacátého století. Myšlenka postavit si Národní dĪm napadla Karlínské v roce 1903, když byl Karlín povýšen na mďsto. Národní dĪm již tehdy mďly Královské Vinohrady. Ten byl otevĢen v listopadu roku 1894, Národní dĪm mďl od roku 1908 Smíchov, jeden stál též na Žižkovď a v Nuslích…Se stavbou se zaĀalo teprve tehdy , když se shromáždily potĢebné finanĀní prostĢedky, v bĢeznu roku 1910. Práce šly od ruky, a
18
tak 1. kvďtna 1911 byla otevĢena restaurace s kavárnou, hernou a kuželkáĢskou síní. V suterénu byla lidová hospoda, kuchynď, vinárna a zimní kuleĀník, v 1. patĢe velký sál s jevištďm, šatny a malý sál. Ve 2. poschodí bylo pďt lóží, galerie, spolková místnost MďšĨanské besedy a byt restauratéra. K budovď pĢiléhaly dvď verandy pĢístupné ze zahradní restaurace a nad nimi dvď terasy. Schodištď obložené sliveneckým mramorem projektoval architekt SakaĢ tak, aby mohlo sloužit i divadlu. Zahradní restaurace nebyla právď nejmenší – mďla kapacitu 2000 návštďvníkĪ. DĪm mďl elektrické osvďtlení a byl vytápďn párou a teplým vzduchem. Podle projektu architekta SakaĢe stavďl Národní dĪm Otakar Nekvasil. Náklad na stavbu Āinil 460 tisíc korun, náklad na vnitĢní zaĢízení 50 tisíc korun. Slavnostní otevĢení v nedďli 18. Āervna 1911 uspoĢádala pod patronátem mďstské rady MďšĨanská beseda v Karlínď.
Letohrádek RĪžodol RĪžodol postavil známý pražský knihtiskaĢ a vydavatel Jan Ferdinand Schönfeld. Zbudoval jej na území po zrušeném kostelu sv.Pavla. (dnes PobĢežní ulice) RĪžodol byl letohrádek s hostincem, taneĀním sálem, ale i s anglickým parkem s pavilony a poustevnami, pĢiĀemž výstavba zelenď a potĪĀky znázorěovaly mapu ÿech s miniaturními zĢíceninami hradĪ. V RĪžodole se nacházelo také divadlo, které se otevĢelo v roce 1787. Toto divadlo mďlo velký vliv na probuzení a rĪst divadelních ochotníkĪ v Karlínď. V RĪžodole byla pak vybudována kartounka.
Kartounka Za PoĢíĀskou branou vznikly první kartounky o dvacet let dĢíve než známé kartounky Arona Przibrama a bratĢí PorgesĪ na Smíchovď. Již roku 1791 získal povolení založit kartounku za PoĢíĀskou branou Aron Beer Joss. Koupil od Schönfelda usedlost RĪžodol s Āástí parku a v bývalé restauraci zahájil potiskování kartounových látek. Bohatí židé v té dobď zakládali vďtšinou velké prĪmyslové podniky, které mďly vďtší vyhlídky uplatnit se v nelítostném konkurenĀním boji, a tak ani nepĢekvapí, že Joss prodal svou manufakturu Mojžíši Jerusalemovi a Salomonu Przibramovi. Výroba kartounu se stále zdokonalovala a vylepšovala díky nejrĪznďjším technickým novinkám. Roku 1838 se stal jediným majitelem prosperujícího závodu Leopold Jerusalem, po jeho smrti roku 1842 jej koupili Schick, Lederer a Lippmann. Druhou zdejší kartounku založili roku 1798 Kopelmann a Beer Porgesové. Rovnďž oni získali Āást RĪžodolu a až do zániku v šedesátých letech si ji rodina PorgesĪ podržela. Objekt pak
Karlínská plynárna Karlín se mĪže pyšnit jedním prvenstvím v plynárenském oboru, které mu již nikdy nikdo neodejme. Na jeho území totiž byla postavena v roce 1847 první pražská plynárna, která byla souĀasnď první plynárnou v Āeských zemích habsburské monarchie. Plynárna sloužila zpoĀátku témďĢ výhradnď pro úĀely veĢejného osvďtlení. V Praze se od té doby svítilo všelijak nebo vĪbec ne. Bohužel v té dobď patĢilo naše mďsto mezi provinciální, a proto se dlouho nenacházely prostĢedky na postavení pražské plynárny. Ve dvacátých letech nabídla londýnská spoleĀnost Continental Gas Association pražskému magistrátu postavení plynárny, ale nedošlo k tomu pro vysoké náklady a pro plynárnu nebylo nalezeno místo. PĢestože o postavení plynárny usiloval i tehdejší nejvyšší purkrabí, hrabď Karel Chotek, který byl velmi agilní a zasloužil se v Praze o významné stavby spojené s veĢejným blahem, kýženého cíle, postavit v Praze plynárnu, ještď dosaženo nebylo.
19
Teprve 27.12.1844 uzavĢel magistrát královského mďsta Prahy s Vratislavskou plynárenskou spoleĀností smlouvu, která udďlovala této spoleĀnosti na dvacet let výhradní právo k zavedení a obstarávání plynového osvďtlení v živďjších ulicích pražské obce. Smlouva byla schválena c. k. zemským guberniem dne 8.1.1845. Ve smlouvď bylo mimo jiné stanoveno, že vzdálenosti svítilen od sebe bude 80 až 120 vídeěských stop (25 až 38 m),velikost motýlových plamenĪ na dva vídeěské palce (52 mm) šíĢky a jeden vídeěský palec (26mm) výšky. Lampy mďli být snadno pĢestavitelné na olejové, které v té dobď byly osvďdĀené – plynovému svďtlu se ještď tolik nevďĢilo. ġízením stavby plynárny byl povďĢen nďmecký stavitel Rudolf Blochmann, který již pĢedtím úspďšnď postavil plynárnu v DrážĊanech. Stavba trvala tĢi roky a byla umístďna na Královské tĢídď ( Sokolovské) pĢedmďstské obce Karlín, v tďsné blízkosti Negrelliho viaduktu. Plynárna byla vybavena dvďma obezdďnými plynojemy s plovoucím zvonem (tzv. Mokré plynojemy) a byla velmi pĪvabná. Dne 15:záĢí 1847 byla uvedena do provozu. Tehdy se v Praze rozsvítilo poprvé 200 plynových lamp, aby osvďtlily ulici Celetnou, Staromďstské námďstí, Jezuitskou (Karlova), Mostní nám. (KĢížovnické), ulici Na pĢíkopď, Koěský trh (Václavské nám.), Ovocnou ulici, Nové aleje a Uršulinskou ulici (Národní tĢída). Tehdy tĢináctiletého Jana Nerudu tato událost tak nadchla, že na ni pozdďji vzpomnďl v jednom ze svých fejetonĪ. Je jistou ironií osudu, že v témže roce, kdy byla uvedena první plynárna do provozu v Āeských zemích, narodili se takové významné osobnosti, jako Thomas Alva Edison, Pavel NikolajeviĀ JabloĀkov a František KĢižík, kteĢí svými vynálezy v oboru osvďtlovací elektrotechniky pozdďji pĢispďli k postupnému, ale zato úplnému vytlaĀení plynu z osvďtlení interiérĪ a ulic, i když mnozí nevďĢili, že k tomu mĪže vĪbec dojít. Vratislavská spoleĀnost brzy prodala karlínskou plynárnu Karlu ryt. Steffkovi a Ferd. Ryt. Friedlandovi, kteĢí v roce 1863 plynárnu dále prodali belgické spoleĀnosti Compagnie générale pour le chauffage par le gaz. Roku 1881 byla výroba plynu v karlínské plynárnď ukonĀena a pĢeložena do novď vybudované plynárny v Libni.koupila strojírna Lüsse, Märky a Berdnard.
Negrelliho viadukt ŽelezniĀní most, který nese jméno po svém staviteli A. Negrellim. (1799-1858)-podílel se napĢ. také na prokopání Suezského prĪplavu. Dále se na jeho výstavbď významnď podílel Jan Perner, který pozdďji tragicky zahynul . Se svými 1111metry (dvakrát delší než KarlĪv most) byl tehdy nejvďtší stavbou svého druhu v Evropď Má 85 obloukĪ a vede z Karlína pĢes Štvanici až do Buben. Byl vystaven v letech 1846-1850, v provozu od Āervna 1850. Dvoukolejová trasa dále pokraĀovala až do DrážĊan, železniĀní doprava na nďm probíhá dodnes. Ještď se vrátím k osobď Jana Pernera. Tento mladý inženýr, absolvent polytechniky se významnď zasloužil o rozvoj železniĀní dopravy u nás. Projektoval trati Vídeě-Brno, Praha-Olomouc. Ve 27 letech byl jmenován do funkce vrchního inženýra státních drah. Dne 20.8. 1845 si jako strojvedoucí pĢi slavnostním otevĢení trati Olomouc-Praha všiml chybnď postavených sloupĪ. Tyto sloupy se mu 11.9. 1845 staly osudnými. PĢi inspekĀní jízdď stál na stupátku a pĢed choceěským tunelem mu jeden ze
20
sloupĪ rozrazil lebku. ZemĢel ve vďku pouhých tĢiceti let a nedožil se tak ani dostavby Negrelliho viaduktu.
Ferdinandovy kasárny Vojenské kasárny, stojící v dnešní KĢižíkovď ulici byly zbudovány v letech 1845-1849 . Pojmenovány jsou podle tehdejšího panovníka Ferdinanda I.
KARLÍNSKÉ ŠKOLY: První leží nejblíže centru mďsta a jde o ZŠ PERNEROVA. AĀkoliv již zaĀala druhou stovku let své existence - byla založena 1895 (Architekt V. Baroch, stavitel V. Nekvasil, vyuĀování zahájeno 16.9 1895) - kontakt se souĀasností rozhodnď neztratila. Dobrou náladu pĢináší po Ģadu let pďvecký soubor „PerneráĀek“, dďti používají k výuce vlastní pílí vytvoĢené uĀebnice - napĢ. vlastivďdné „Procházky Karlínem“, ĀeštináĢské „Vyjmenované pohádky“ nebo Āítanku „ÿtení pro radost“. Domácí prostĢedí dokreslují každoroĀnď poĢádané akce - jako netradiĀní zápis do školy, Āi každoroĀní vánoĀní „zpívánínaschodech“. Typ Adresa Ā. p./Ā. or. Telefon Ģeditel V pĪsobnosti útvaru
pĢíspďvková Pernerova 383/29, Praha 8 Karlín, PSÿ: 18600 2310528 Mgr.Ilona Štastná Odbor školství a kultury
Druhá je budova ZŠ LYÿKOVO NÁMĎSTÍ. V této nádherné stavbď, jejíž bohatď zdobená fasáda by si již zcela nepochybnď zasloužila generální rekonstrukci, se zaĀalo poprvé vyuĀovat ve školním roce 1906/1907. Veškeré náklady na stavbu vĀetnď zaĢízení a ceny pozemku Āinily 951.375,50,- KĀ. Škola pĢeĀkala i nejtďžší dobu, kdy za II. svďtové války byla okupována Nďmci, kteĢí zde skladovali a máĀeli kĪže. Nyní do ní chodí žáci nejen z Karlína, ale i z jiných Āástí Prahy, neboĨ je školou s rozšíĢenou výukou výtvarné výchovy. V letošním roce získali zdejší studenti moderní poĀítaĀovou uĀebnu. Budovu využívá i proslulý sbor Bambini di Praga. V secesní, památkovď chránďné budovď této základní školy sídlí i MŠ LyĀkovo námďstí. MateĢinka je umístďna v pĢízemí pravého traktu hlavní budovy a v - esteticky velmi sporné – dĢevďné pĢístavbď. Oázu klidu mají dďti i na pĢilehlé školní zahradď. Školka je jednou z dvaceti, které nemají právní subjektivitu, ale pĢesto nabízí dďtem plnohodnotný program obohacený rĪznými výlety. Typ Adresa Ā. p./Ā. or. Telefon Ģeditel V pĪsobnosti útvaru
pĢíspďvková LyĀkovo nám. 460/6, Praha 8 Karlín, PSÿ: 18600 24818488 Mgr.Olga Vejvodová Odbor školství a kultury
Dále se podíváme na jedno z prvních pražských sídlišĨ - Invalidovnu. Zdejší ZŠ MOLÁKOVA byla postavena jako experiment spolu se sídlištďm v 60. letech. Má štďstí na umístďní v pĢírodním areálu. S tím souvisí i její profilace smďrem k ekologii – napĢ. jako jedna z prvních v Praze zaĀala a stále pokraĀuje v akci „Sbďr separovaného odpadu“ – a úspďšnď na tomto poli pĪsobí na žáky. Druhý rok zde pracuje poĀítaĀové centrum, mezi
21
vyhlášené patĢí i zdejší jídelna, kde si pochutnávají ze tĢí druhĪ pokrmĪ i žáci ze ZŠ LyĀkovo námďstí. Typ Adresa Ā. p./Ā. or. Telefon ġeditel V pĪsobnosti útvaru
pĢíspďvková Za invalidovnou 579/3, Praha 8 Karlín, PSÿ: 18600 84818097 Mgr.Ivana Samková Odbor školství a kultury
ROZLOHA A POÿET OBYVATEL KARLÍNA: PĢesný poĀet obyvatel je 13676. Nachází se zde 1840 domĪ a 3321 bytĪ. Rozloha Karlína je 216 ha, což pĢedstavuje 10 % rozlohy Prahy 8.
PODLE KOHO SE JMENUJÍ KARLÍNSKÉ ULICE ? KġIŽÍKOVA-František KĢižík (1847-1941) – „Āeský Edison“, vynálezce obloukové lampy PERNEROVA-Ing.Jan Perner – Projektant železnic, technik ŠALDOVA- František Xaver Šalda (1867-1937) – básník, prozaik, nejvďtší lit. Kritik 19.st. THÁMOVA- Václav Thám (1765-1816) – spisovatel (vlastenecké hry) BġEZINOVA- Otokar BĢezina (1868-1929) – básník, pĢedstavitel ÿeské moderny, symbolista
KOLLÁROVA-Jan Kollár (1793-1852) – básník, teoretik, sbďratel (lid. písní) PECKOVA-Karel Pecka – prozaik, novináĢ (z vďzeěského prostĢedí) MOLÁKOVA- JOSEF Molák politik, aktivní Ālen KSÿ
JAK SE DġÍVE JMENOVALY…? SOKOLOVSKÁ – Královská tĢída KġIŽÍKOVA – Palackého tĢída KARLÍNSKÉ NÁMĎSTÍ – Jungmannovo námďstí
ZNÁM SVOU ÿTVRħ!-výbďr z dďl úĀastníkĪ soutďže Znáš svou ĀtvrĨ ? Soutďže se úĀastnili: JaniĀka Brotánková, Aneta Höschlová-Knoflík, Martina Beránková-VeveĢice, Petr Loudín-Norník, Lukáš BlĬml, Eliška Kubicová-ÿertík Grafická úprava: Václav Zeman-Šík Fotografie: David Procházka Vychází jako samostatnď neprodejná souĀást Dvacátého devátého ÿísla!
22
VOSKOVEC & WERICH DON JUAN & COMP. IV. INTERMEZZO BYTOVÁ KULTURA PRO KAŽDÉHO, (DON PAROLA A DON PANDERO)
ZPRÁVY OSOBNÍ I RODINNÉ
_______________________ PANDERO: To je z toho, že nezĪstaneme doma. PotĢebujeme cestovat po Jižní Americe. Když já si vzpomenu, jaký já mám byt. Jak ráno vždycky jsem vstal v 6 hodin, šel alejí pro mléko, to mléko jsem si pĢinesl domĪ a do sklenice jsem si nalil rum. PAROLA: Alejí? PANDERO: Alejí… PAROLA: ŠĨastlivĀe! Vlastníte zahrádku! PANDERO: Povídám alejí! PAROLA: No, alejí! Tak ta alej musí rĪst v zahradď, ne? PANDERO: My jsme ji mďli v pĢedsíni. PAROLA: V pĢedsíni! A nedďlalo vám to obtíže, takhle s vlhkem? PANDERO: No to víte, na podzim, když rostou houby… Ālovďk se vrací v noci domĪ, šlápne na kĢemenáĀe nebo do klouzku-je to trochu eklhaftnéPAROLA: A nedrželi se vám tam mezi stromy pytláci? PANDERO: Pytláci ani ne. On domovník byl Āetníkem. Ale sem tam nďjaký poustevník. PAROLA: To je havďĨ, to znám! My jsme mďli také ve starém bytď poustevníka, ne a ne ho vyhubit. PANDERO: Prosím vás A sypali jste prášek? PAROLA: Všechno, i OetkerĪv „Moudrá hlava“! Marné. A oni jsou poustevníci jako posedlí po koĢínkách. To se zavrtá do podlahy… no, my jsme kvĪli nďmu museli vytrhat parkety, byl by se nám prokousal až k domácím. PANDERO: Nám tak zhynula knihovna. Takhle na jaĢe koukáme, kdy už se zaĀne zelenat a knihovna nic, žloutne, listy z knih vypadávají, až jsme ji musili porazit. No a co myslíte, v koĢenech sedďl poustevník. PAROLA: Vidíte to? Vám zašla knihovna, já mďl zase zlobení s piánem. PANDERO: Já Ģíkám: Piáno se musí zalévat:to potĢebuje vlhko, vlhko, vlhko! PAROLA: O to nic, to my jsme mďli v paĢeništi a ve výteĀném stavu. Dokonce jsme si na to piáno naroubovali cimbál. Ale já jsem si jednou pĢinesl domĪ sršnď. PANDERO: To je výteĀný nápad! Sršnď v bytď, to je krásná vďc! PAROLA: Ona ta domácnost tak obživne. PANDERO: PĢijdete domĪ, dďti nepoznáte, takovéhle hlavy! PAROLA: Jistď, mnď se tenkrát synáĀek moc spravil. PANDERO: Žádná nuda není. Telefonujete pro lékaĢe, tu zase pro rakváĢe. PoĢád nďjaká zmďna. PAROLA: No a já, jak ten roj sršěĪ tak nesu v náruĀí, nevím honem, kam ho složit, Ģeknu si, dáš to do piána. ġeknu vám, ze zaĀátku to dďlalo dobrotu, ale jak zaĀala ženuška hrát Humoresku-sršnď ven, ženuška oteklá---! PANDERO: --- od vás, jak jste jí to vysvďtloval? PAROLA: Ne, od sršní. PANDERO: To jste je mďl dát do hodin. PAROLA: Když tam už jsem mďl kukaĀku. PANDERO: To také není dobré. Do hodin patĢí želva. PAROLA: Želva, hm, on ten Āas tak neutíká. Nebo taky hlemýžĊ.
23
PANDERO: Když, víte, to odpoledne je potom takové poslintané. PAROLA: Já jsem ty sršnď chtďl pĪvodnď dát do šicího stroje. PANDERO: To jste mďl udďlat. Moje babiĀka, to ještď nebyly singrovky, to šila na sršni. Mďla jednoho sršnď, my dďti jsme ho píchaly drátem do hlaviĀky a jak on dával žihadla, tak dďdeĀek pod ním tahal látku. PAROLA: To je bájeĀné. Jenomže, aby pak tu niĨ provlékl ruĀnď. PANDERO: Na to jsme mďli ochoĀenou žížalu. BájeĀný kousek. ÿistokrevná rousnice. Bohužel nám zašla. Jednou ji pĢejel parní válec. Chudinka pĢišla domĪ celá placatá, už do ní nic nebylo, žrát nemohla než macesy-museli jsme ji dát zastĢelit PAROLA: Já to Ģíkám, ono tohle zpĢíroděování domácnosti a vĪbec to trampování v bytech má svoje stinné stránky. To tvrdí vždycky mĪj otec a má pravdu. PANDERO: Však ono trampování po právu uĀinďna bude pĢítrž. PAROLA: Ano, slyšel jsem rovnďž. Trampování bude zakázáno, ze Štďchovic, Pikovic, údolí Sázavy trampové budou vyhnáni, budou tam instalovány roury a vývďvy, jimiž se bude Āistý vzduch nasávati… PANDERO: … ano a nasátý vhánďti pĢímo do putyk, pajzlĪ a jiných Ātvercových, kruhových a oválových grandparketĪ. /1931/
Šík John Kennedy Toole-SpolĀení hlupcĪ RÁMEÿKOVNÍK „MĪžeme oba mluvit o štďstí, že jsem se vĪbec vrátil. Obávám se, že opďt udeĢili.“ „Kdo?“ „ZloĀinecký syndikát. AĨ jsou to, kdo jsou. PohleĊte na moje ruce.“ Ignácius nastrĀil dďdkovi pod nos dvé tlap. „Nervový sytém mi hrozí vzpourou, že jsem ho vystavil takovému traumatu. Nic nedbejte, jestliže zniĀehonic upadnu do kómatu.“ „Tak co se hergot stalo?“ „Byl jsem na Carondelet Street zaskoĀen ze zálohy pĢíslušníkem nezletilého podzemí.“
Každý z nás ví, co znamená, vídáme ho skoro dennď na sanitních vozech, na helikoptérách, Āi jinde ve svém okolí. Jaká je však historie organizace, která se nazývá ÿervený kĢíž? Jak vznikla a kdo stál u jejího založení?
TÉMA ÿÍSLA ÿERVENÝ KġÍŽ ÿeský Āervený kĢíž je humanitární obĀanské sdružení. Je jedinou státem uznanou a mezinárodnď potvrzenou národní spoleĀností ÿerveného kĢíže na území ÿeské republiky. Ve smyslu Ženevských úmluv /dohod, konvencí/ je pomocnou organizací vojenské zdravotní služby.Jeho postavení a hlavní úkoly jsou upraveny Zákonem Ā.126/1992 Sb. o ochranď znaku a názvu ÿerveného kĢíže a o ÿeskoslovenském Āerveném kĢíži.Mezinárodním výborem ÿerveného kĢíže byl ÿeský Āervený kĢíž uznán 26.8.1993 a za Ālena Mezinárodní federace ÿerveného kĢíže a ÿerveného pĪlmďsíce byl pĢijat 25.10.1993.Ve své Āinnosti ÿeský Āervený kĢíž navazuje na své pĢedchĪdce - na
24
"Vlastenecký pomocný spolek pro Království Āeské", který byl založen 5.záĢí 1868 a na ÿeskoslovenský Āervený kĢíž, který byl založen 6.února 1919
HISTORIE ÿERVENÉHO KġÍŽE: V letech 1853-1856 v tzv.Krymské válce poprvé organizovali pomoc ranďným vojákĪm pĢímo na bojištích s dobrovolníky anglická ošetĢovatelka Florence Nightingalová a ruský lékaĢ Nikolaj IvanoviĀ Pirogov. V roce 1859 poskytoval pomoc ranďným v bitvď u Solferina švýcarský obchodník Henri Dunant, pozdďjší zakladatel Mezinárodního výboru ÿerveného kĢíže. Zdďšen hrĪzami války a skuteĀností, že o ranďné vojáky na bojištích se nikdo nestará, napsal a 8.listopadu 1862 vydal knihu "Vzpomínky na Solferino". SouĀasnď pomohl 17.2.1863 založit v Ženevď "Stálý mezinárodní výbor pro pomoc ranďným", jinak též nazývaný "výborem pďti". TvoĢili jej švýcarští obĀané: generál Guillaume Henri Dufour, dr.Louis Appia, dr.Theodore Maunoir, Gustave Moynier a tajemník Henri Dunant. Ve dnech 26.-29.Ģíjna 1863 byl v Ženevď založen Mezinárodní výbor ÿerveného kĢíže za úĀasti zástupcĪ 16 evropských státĪ. Na této ustavující konferenci byla pĢijata zásada nedotknutelnosti a neutrality zdravotnických zaĢízení a personálu oznaĀených Āerveným kĢížem, který byl pĢijat jako univerzální znak nové organizace. Od svého založení v roce 1863 sídlí Mezinárodní výbor ÿerveného kĢíže v Ženevď.Na další mezinárodní konferenci v Ženevď byla 22.srpna 1864 schválena zástupci tehdejších 16 zemí /dnešních 12 zemí/ první "Ženevská úmluva o zlepšení osudu ranďných v polních armádách". Od roku 1869 je zĢízena ÚstĢední pátrací agentura Mezinárodního výboru ÿerveného kĢíže, která má v souĀasné dobď kartotéku s více než 50 miliony karet. Dne 5.kvďtna 1919 byla v PaĢíži z iniciativy pĢedsedy váleĀného výboru Amerického Āerveného kĢíže Henry P.Davisona založena Liga spoleĀností ÿerveného kĢíže a ÿerveného pĪlmďsíce jako sdružení národních spoleĀností ÿK a ÿP. V roce 1991 byl její název zmďnďn na Mezinárodní federaci ÿerveného kĢíže a ÿerveného pĪlmďsíce. Od roku 1939 sídlí v Ženevď. V souĀasné dobď sdružuje 175 uznaných národních spoleĀností ÿK a ÿP. Od roku 1948 je na celém svďtď slaven 8.kvďtna /výroĀní den narození zakladatele ÿerveného kĢíže Henri Dunanta/ Svďtový den ÿerveného kĢíže. PĢi jeho zavedení byly využity zkušenosti ÿeskoslovenského Āerveného kĢíže s poĢádáním tzv. VelikonoĀního míru ÿK. ÿinnost ÿerveného kĢíže byla celkem 4x ocenďna Nobelovou cenou za mír - v roce 1901 vĪbec první tuto udďlenou cenu obdržel zakladatel ÿerveného kĢíže Henri Dunant /spolu s francouzským pacifistou Fredéricem Passym/. Ve váleĀných letech 1917 a 1944 ji obdržel Mezinárodní výbor ÿK a v roce 1963 /pĢi oslavách 100.výroĀí založení ÿerveného kĢíže/ byla spoleĀnď udďlena Mezinárodnímu výboru ÿK a Lize spoleĀností ÿK a ÿP.
Znaky, principy ÿerveného kĢíže a pĪlmďsíce:
a hesla ÿerveného
Od roku 1863 je oficiálním znakem Āervený kĢíž v bílém poli /obrácené barvy švýcarské vlajky/, složený ze známých 9
25
ĀtvercĪ /5 Āervených a 4 bílé/. Užívání znaku bylo zakotveno v Ženevských úmluvách /dohodách, konvencích/. Od roku 1876 /oficiálnď mezinárodnď uznáván však až od roku 1929/ užívají zemď vyznávající islám pro své národní spoleĀnosti znak Āerveného pĪlmďsíce. V letech 19231979 existoval v jediné zemi na svďtď, v Iránu za vlády dynastie Pahláví, tĢetí znak Āervený lev a slunce. 20.Mezinárodní konference ÿK a ÿP ve Vídni v roce 1965 pĢijala sedm základních principĪ ÿerveného kĢíže, které mají Ģídit aktivity ÿK a ÿP v každé situaci. Jsou jimi: HUMANITA NESTRANNOST NEUTRALITA NEZÁVISLOST DOBROVOLNOST JEDNOTA SVĎTOVOST Mezinárodní hnutí ÿK a ÿP má dvď ústĢední hesla. Prakticky od poĀátku své existence je to "Milosrdenství mezi zbranďmi" /"Inter arma caritas"/. PĢi zasedání Rady guvernérĪ, nejvyššího orgánu Ligy spoleĀností ÿK a ÿP, v roce 1961 v Praze bylo na návrh ÿeskoslovenského Āerveného kĢíže pĢijato druhé heslo - "Humanitou k míru" /"Per humanitatem ad pacem"/.
Šík
JÁRĩV KġÍŽOVKÁġSKÝ KOUTEK Dávejte dobrý pozor, dnešní kĢížovka totiž vĪbec není jednoduchá. Jmenuje se oboustranná, to vám vlastnď úplnď prozrazuje zpĪsob jejího vyplěování. U každého Āísla máte dvď otázky, odpovďĊ na tu první musíte vpisovat zprava doleva, na tu druhou naopak zleva doprava. Klidnď se mĪže stát, že nďkterá písmena budou spoleĀná. (malá nápovďda-do prvního Ģádku patĢí mlýn a líbezný). TeĊ už by vám mďlo být vše jasné, a tak už jen krátkou básniĀku: V listopadu na maliny? To bude asi mýlka! Však máš právo na omyly ušklíbla se Lidka Vracím se už za chvilinku, v košíku mám malin sklínku. Neunaven, nevyĀerpán, zpátky jsem TAJENKA
26
1.)
L
2.)
L
3.)
L L L
4.)
L L
5.)
L
6.)
L
7.)
L
8.)
L L L
L
9.)
L L
10.)
L
11.)
L
14.)
1.) 2.) 3.) 4.) 5.) 6.) 7.) 8.) 9.)
L L L
12.) 13.)
L
L L
L L
L
stavba urĀená k mletí; velmi milý pleš; listnatý strom keĢ s oĢíšky; litím ubrala bude slyšet; válíš (sudy) opak slova dále; hebké látky opak slova krátká; vznáší se Āást nohy; tváĢiĀka Āást úst se zuby; drtit pláĀ (jeho Āást); nejmenší prst
L LEGENDA: 10.) malovala si tváĢ; dávali pusy 11.) slovo nadĢazené ke slovĪm pšenice, žito…; zelené Āásti stromĪ 12.) pohádková zemď trpaslíkĪ; místo, kudy se vstupuje 13.) opak slova daleká; prudký déšĨ 14.) dávám slib; litím dám dohromady (nespisovnď)
Jára
27
ÿESKOSLOVENSKÉ OPEVNĎNÍ Z LET 1935-1938 Do dolního podzemního (také týlového) patra se sestupovalo po dvouramenném betonovém schodišti. Pod ním bylo uloženo náĢadí (pĢevážnď ženijní=lopata, krumpáĀ, sekera, pila apod.). Vpravo od schodištď se nacházela ubikace (U) pro cca 17 mužĪ, postelí byla ovšem jenom polovina, protože posádka se mďla v dobď váleĀného konfliktu na postelích stĢídala ve dvou smďnách-vždy jedna byla ve službď a druhá mďla osobní volno (smďny byly dlouhé 12 hodin). V ubikaci se pravdďpodobnď nacházel také stĪl. Z ubikace vedly dvoje dveĢe. Prvé do skladu potravin a druhé do další ubikace, ze které vedly dva kabelové vstupy-jeden byl pro anténu zemní telegrafie a druhý pro telefonní kabel. Do jednoho objektu rokytnického úseku byla urĀena tato dotace potravin: Na muže a den bylo urĀeno: -80 gr kávovinových konzerv (dávka balena proti bojovým chemickým látkám) -500 gr sucharového chleba (dávka balena v pergamenu) -1 ks polévkové konzervy, v nabídce byly tyto: 3 dršĨkové 2 gulášové 2 hrachové 2 flíĀkové 3 hovďzí 2 hrachové s rýží -1 pokrm s masem, v nabídce byly tyto: 2 uzené maso s kroupami a fazolemi (vždy 200gr masa+100gr pĢíkrmu) 1 hovďzí maso vaĢené s rajskou omáĀkou a makaróny
1 hovďzí maso vaĢené s rajskou omáĀkou a rýží 1 segedínský guláš 1 uzené maso se zelím 1 hovďzí maso vaĢené s mrkví 2 hovďzí maso dušené s mrkví 1 rizoto s paprikovou rýží 2 masové konzervy hovďzí 2 masové konzervy vepĢové Dále bylo pĢidďlováno: 50 gr Āokolády 5 cl rumu 1 gr Āaje 60 gr kostkového cukru 1 g kyseliny citronové 2 ks sladkokyselých okurek 100 gr kompotu 10 gr soli
Ve zvláštním výklenku v ubikaci nad vrtanou studnou hloubky 47,2 m bylo umístďno Āerpadlo znaĀky ROYAL. Kdybychom se u schodĪ obrátili opaĀným smďrem mďli bychom po pravé ruce místnost filtrovny a agregátovny (A, F), byl zde umístďn naftový agregát o výkonu 8 kW který vyrobeným proudem zásoboval veškeré zaĢízení potĢebující ke své Āinnosti elektrický. proud. Zplodiny, které se vytvoĢily a neodešly výfukem, byly odsávány malým ventilátorem, dále zde byla umístďna nádrž na chladicí vodu. Je nutno podotknout, že agregát byl používán jen v boji a ve výjimeĀných pĢípadech, jinak si vojáci svítili pouze petrolejkami, které sloužily i jako nouzové osvďtlení. Baterie filtrĪ byla, stejnď jako agregát, umístďna na betonovém soklu (oba dva jsou vyznaĀeny na pĪdorysu), vzduch byl veden potrubím pĢevážnď hranatého, výjimeĀnď kulatého prĪĢezu. Vzduch nebyl neustále veden pĢes filtry, ty mďli být požívány jen pĢi plynových útocích (další detaily pĢesahují popis tďžkého objektu a dá-li Šík možná se dostaneme i k Ālánku o ventilaĀních a jiných zaĢízeních). V zalomené a na konci zaslepené chodbiĀky byly umístďny barely s naftou (B), na konci chodbiĀky byly na betonovém podstavci umístďny další nádrže s vodou. Nafta byla pĢed spotĢebováním pĢeĀerpána do kanystrĪ a z nich pĢelévána do nádrže agregátu.
28
Proti vstupu do strojovny jsou dvoje dveĢe: místnost vlevo sloužila pravdďpodobnď jako sklad kulometné munice, ve druhé z nich byla umístďna stanice zemní telegrafie (podstatu "zemďtelegrafického" spojení budu opďt popisovat Āasem), odtud bylo provádďno spojování jednotlivých stanovišĨ za pomoci manuálnď ovládané ústĢedny. Další místnosti, které následovala, byly dvď kabiny splachovacích WC, odpad z nich byl odvádďn do štďrbinové ĀistiĀky odpadních vod - OMS nacházející se pod podlahou, do ní byly svedeny veškeré tekuté odpady, proti kabinám byl umístďn plechový mycí žlab se dvďma kohoutky a u nďj 200 l spotĢební nádrž. Pod zvonovou šachtou bylo, oddďlenď od ostatní munice, z bezpeĀnostních dĪvodĪ umístďno skladištď granátĪ a osvďtlovacích nebo signálních raket. Všechny prostory srubu byly od sebe oddďleny tenkými, vďtšinou vzduchotďsnými dveĢmi. PĎCHOTNÍ SRUB N-S 86 "HAVLÍÿEK nďkolik Āísel: jde o objekt ve II. stupni odolnosti, vybudovaný ve dnech 14.-18. 10. 1937 firmou LANNA a.s. Praha II v rámci podúseku 2./V. jehož velitelem byl kap. žen. Teodor KUPKA, za tento úsek mČla firma dostat 10 058 503,25 Kþs (pĜedváleþných).Betonáž probČhl ve dnech 14.-18. 10. 1937, kubatura objektu byla 1240 m³, osádka (váleþná) byla 24 mužĤ, vlevo pĤsobil TK vz. 37 (zbraĖ D ve zvonu), vpravo pak PTK ráže 47 mm (zbraĖ L1) a dvojþe TK vz. 37 (zbraĖ M), objekt mČl 3 LK vz. 26 (zbraĖ N) ke krytí týlu objektu-z toho byl jeden z nich ve þtyĜstĜílnovém zvonu.Jen pro zajímavost: celkovČ (tedy i s podzemní þástí) je objekt vysoký 780 cm, z toho nad zem vyþní v cca 440 cm.
Svižník 29
AMERICA
UNDER ATTACK
Toto je e-mail, který mi poslala moje bývalá spolužaĀka: Moji mili, ahojte:) Je to ponekud neobvykle, ze vam vsem posilam jeden e-mail. Nicmene, po udalostech vcerejsiho dne citim velkou potrebu vam popsat situaci zde ve Spojenych Statech, ci spise v Madisonu, po vcerejsi tragedii. Nejdrive pro ty z vas, kteri znaji Shana a Amy, jsou vporadku, bohuzel vsak nemam zadne blizsi zpravy. Zprava o narazu dvou letadle do Mezinarodniho obchodniho centra se v rannich hodinach bleskove rozsirila po nasi univerzite a kde to bylo mozne byly televizory zapnute nepretrzite az do pozdniho odpoledne. Prestoze prednasky nebyly odvolany, mnoho profesoru stravilo az hodiny v diskusi se studenty, z nichz mnozi pochazeji prave z New Yorku a z Long Islandu. Snad vsichni kolem byly v soku. I ja sama jsem musela nekolikrat videt vybuch obou budov, nez mi doslo, jak obrovske nestesti se stalo. Mnoho diskuzi slouzilo k tomu, abychom nejak vyjadrili onu neprebernou smesici pocitu: strachu, ohromeni, neviry, bolesti, soucitu, vzteku, otupeni. Jini z nas se stahli do sebe, mesto samotne bylo tiche, jako pred bouri ci ticho smutecnich obradu. S postupem dne jsem si uvedomila, ze onen pocit temer uplneho bezpeci, ktery jsem tu pocitovala, je pryc. Svym zpusobem jsem se navratila zpet do reality mnohych oblasti naseho sveta, reality s nastrahami, s premenami, s obcasnymi ci castymi utoky. Myslela jsem na Israel, na Irsko, a najednou tyto oblasti a jejich problemy uz nebyly tak vzdalene, jak se zdaly jeste predevcirem. Moje intelektualni chapani bolesti lidi, zijici v tČchto oblastech, se premenilo v bytelnou skutecnost. Vcera vecer jsem se pripojila k pocetne skupine lidi ruznych nabozenstvi a nevericich, kteri prisli na mistni namesti vzpomenout obeti a pozustale vcerejsiho dne, modlit se za ne, ci jen vyjadrit odpor k nasili. Asi jste jiz informovani, ze v mnoha mistech USA vcera vypuklo nasili proti muslimum, jelikoz se spekuluje, ze za vcerejsim utokem stoji prave muslimsti teroriste. Byla jsme moc vdecna, ze nase mesto se postavilo za muslimy, jejichz vetsina odsuzuje tento cin a distancuje se od militantnich hnuti. Zastupce mistni muslimske komunity byl vrele prijat celym shromazdenim. Dneska jiz trochu opadlo prvni ohromeni a diskuze se stocily na otazky budouciho jednani Spojenych Statu. Hlavni temata se tykaji toho, zda USA zautoci na staty, ktere toleruji ci primo financne podporuji hnuti, jez spachalo vcerejsi utok. Dalsi otazkou je, zda se USA rozhodne jednat na vlastni pest, ci prokonzultuje sve jednani s ostatnimi staty, zejména staty NATO. Musim se priznat, ze zavaznost rozhodnuti, jez v tČchto chvilich cini predstavitele tohoto statu, je ohromujici a my s napetim cekame, jak se situace vyvine. Vsichni se vsak snazime pokracovat v normalnim zivote. Dekuji vsem, kteri mi dali vedet, ze mysli na zdejsi lidi, a za modlitby mych vericich pratel. Nevzpominam si na dobu v blizke historii Spojenych Statu, kdy zdejsi lide potrebovali vetsi dusevni a duchovni podporu nez ted. Vsechny vas zdravim, Renata
Teroristický útok ve Spojených státech otĢásl asi každým. Podobné tragédie, možná v menších rozmďrech, možná však ve svém souhrnu ve stejných, se stále odehrávají i jinde ve svďtď. Tato událost je asi mimoĢádná tím, že se dotkla pĢímo „naší“ kultury a životních zvykĪ. OstĢe jsme si uvďdomili nebezpeĀí individuálního i státního terorismu. Doufejme, že nyní budeme vnímavďjší k mnoha dalším nám dosud skrytým projevĪm násilí vĪĀi nevinným lidem.
Manuál DVACÁTÉ DEVÁTÉ ÿÍSLO REDAKCE: Václav Zeman - ģík, Michal Zikán - Manuál DO TOHOTO ÿÍSLA PġISPĎLI: JiĢí Slavík-Svižník, Jára ÿervinka, David Procházka, Pavel ģochman-ÿeslo, Benny Andersen, V & W, Renata Grillová ÿÍSLO NA INTERNETU: www.webpark.cz/michalzikan REDAKÿNÍ E-MAIL:
[email protected],
[email protected],
[email protected] NÁKLAD: 35 výtiskĪ VYCHÁZÍ 20. 9. 2001
30
