TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
EDITORIAL Mám radost. Z Āeho? Nejen z toho, že mohlo vyjít další ÿíslo, ale pĢedevším z toho, že jeho náplě tvoĢí Ālánky o probďhlých akcích, pĢi kterých jsme zažili pĢíjemné spoleĀnď strávené chvíle. Dva zápisy z oddílových blogĪ pĢiblíží tďm, kdo na výpravď nebyli, a pĢipomene tďm, kdo v PtaĀí Ģíši byli, mimoĢádnď vydaĢenou VelikonoĀní výpravu. Že bychom koneĀnď zlomili prokletí nevyvedených VelikonoĀních výprav? Další již tradiĀní akcí bylo obcházení karlínských pomníĀkĪ 8. kvďtna (podrobnďji v Orbis pictus). Tradice je tĢeba podporovat a udržovat. VytváĢejí silnďjší pocit sounáležitosti kolektivu. Mám radost, že se nám to daĢí. PĢedtáborové pĢípravy finišují na všech frontách. ÿíslo vám jako pĢedtáborové navnazení pĢináší nďkolik rad od Jaroslava Foglara v Ālánku Tábornická moudrost. Podruhé se na stránkách ÿísla objevuje spisovatel Terry Pratchett a také nejnespoutanďjší ze všech skautských telenovel Nespoutaná lilie. V tomto ÿísle se louĀíme s cestopisem z Jižní Ameriky, plnohodnotnď jej však nahrazuje „severoamerická sekce“, ve které kromď pokraĀování Krtkových zážitkĪ z velkého malého výletu do USA naleznete i PodkolenĀin Ālánek o trablech spojených se získáním víza do StátĪ. Cestovatelské pĢíbďhy již brzy doplní Job, ÿapka a ÿeslo, kteĢí jsou právď v Mongolsku (viz. zápisy z KroniKELovce). I po prázdninách se tedy máte v ÿísle na co tďšit. Užívejte si aktivnď každou z jedineĀných a neopakovatelných chvilek letošních letních prázdnin. Mnoho pĢíjemných chvil strávených na táboĢe i ve zbytku prázdnin všem ĀtenáĢĪm ÿísla pĢeje
OBSAH Editorial Šík……………………………Strana 2
VWD: V oddíle skautĪ vládne anarchie Mighty Duck………………Strana 3
Velikonoce v PtaĀí Ģíši ÿertíkĪv zápis z iDuhy ÿertík…………………..……Strana 4 BomberĪv zápis z iPlosky Bomber….……………..……Strana 8
Orbis pictus fotogalerie z akcí
Šík……………………………Strana 9
Ploskostrana Blahoě……..………………Strana 11
KroniKELovec Kel…………………………Strana 12
Ještď nespoutanďjší premiéra Nespoutané lilie Blahoě, Šík………….……Strana 14 J.Foglar - Tábornická moudrost vybral Šík…………………Strana 16
Terry Pratchett podruhé na stránkách ÿísla
Blahoě……..………………Strana 19
SpoleĀenský katechismus vybral Šík…………………Strana 20 Cestopisy
Jižní Amerika 2002 – 5.díl Veronika…………………..Strana 22
Velký malý výlet do USA II. Krtek……………………….Strana 24
Chystáte se vyrazit do USA? Tak hodnď štďstí! Podkolenka…………..….Strana 27
Foto na titulní stranď: foto : chvilka klidu na loěském táboĢe /Autor: ÿeslo/
Šík 2
V oddíle skautĪ vládne anarchie! VĪdce Šík nezvládá krotit situaci, schĪzky se zvrhly v nezĢízené party! Katastrofální situace se tďsnď pĢed táborem odehrává v oddíle skautĪ. VĪdce stĢediska Job odjel do Mongolska, jeho zástupce Šík pĢevzal veškeré jeho povinnosti a na chvíli pĢestal s dohledem nad oddílem skautĪ. Bďhem nďkolika týdnĪ došlo v družinách k totálním zvratĪm. Náš reportér se vydal na schĪzku družiny Paty. Tomu, co zde shlédl, nechtďly jeho oĀi vďĢit. Družinu nalezl v parku na laviĀce, kterak hoši pod vedením svého rádce Tesáka kouĢí a obrací do sebe jednu láhev piva za druhou. „Dneska jsem pĢipravil hru na celou schĪzku, jmenuje Tesák: „Šík, ten tady dlouho nebyl, se to Houba – cílem je vypít co nejvíc lahví ale myslim, že by mu to nevadilo – tady z tý basy,“ pochlubil se Tesák. Ptám byl by rád, že dďláme aspoě nďco.“ se ho, jestli o jejich programu ví jejich vĪdce. „Šík, ten tady dlouho nebyl, ale myslim, že by mu to nevadilo – byl by rád, že dďláme aspoě nďco.“ A jak vypadá situace v druhé družinď – ŠpiĀce? Dost podobnď. „Zítra máme spoleĀnou schĪzku, dovalíme na Maniny sud, repráky a udďláme party. V posledním mďsíci mám na schĪzkách stoprocentní úĀast, kluky to takhle dost baví,“ odpovídá na dotaz o Āinnosti družiny druhý rádce Blahoě. Dlouhodobé volání vĪdce oddílu po tom, aby rádci vzali Āinnost družin do svých rukou a zaĀali být o trochu víc aktivní pĢi pĢípravď programu, tedy bylo koneĀnď vyslyšeno. Jenže asi trochu jinak, než si nebohý vĪdce pĢedstavoval. Šík bďhem celého týdne nebyl k zastižení a nezvedal mobilní telefon. Ani nechceme domýšlet, jak bude vypadat Āinnost družin na táboĢe. Letos to asi nebude ve znamení Āerpání energie…
Mighty Duck 3
V
E L I K O N O ÿ N Í
V Ý P R A V A
2 0 0 4
Jeden zápis lepší než druhý… (ale který je který?)
Velikonoce v PtaĀí Ģíši 8.-12.4. 2004, MďsíĀní údolí u Vlašimi Mezi oddílovými blogy skautĪ a skautek vypukl boj o to, kdo bude mít na svých stránkách jako první co nejlepší zápis z letošní stĢediskové VelikonoĀní výpravy. Z vítďzství se radovaly Kudlanky díky ÿertíkovď zápisu. Jelikož však i BomberĪv zápis stojí za pĢeĀtení, nabízí vám ÿíslo oba dva tyto zápisy, aby ti, kdo se výpravy neúĀastnili, mďli co nejkompletnďjší pĢedstavu o tom, jak tato povedená výprava probíhala, a aby se jí pĢíštď bezpodmíneĀnď zúĀastnili. -sik-
ÿertíkĪv zápis z iDuhy ÿtvrtek Sraz byl ve Ātvrtek v 8:30 u metra KĢižíkova. Sešlo se nás docela málo - 5 vlĀat, 2 svďtlušky, 9 skautek a 3 skauti. Vedoucích nevim, ale urĀitď tam byl Šík. Jeli jsme metrem na Hlavní nádraží, odtud vlakem do Benešova a potom do Vlašimi. V tom prvním vlaku jsme každý dostali kartiĀku, na které bylo napsáno jméno nďjakého ptáka a pod tím, koho má hledat. Všichni jsme zaĀali hledat ty, které jsme mďli hledat. Chvilku panoval veliký chaos, ale nakonec z toho vykrystalizovaly ĀtyĢi družinky: Potom každá družinka dostala od Šíka osobní pozvánku, kde bylo napsáno, že se máme dostavit do Velkého hnízda. Byla tam taky pĢiložená mapa. V pozvánce dále stálo, že si máme vymyslet pokĢik, kterým bychom uvítali krále orla a že máme cestou z pĢírodních materiálĪ vyrobit maketu orla. Všichni jsme se dali do vymýšlení, výsledkem byly ĀtyĢi krásné pokĢiky:
Bahěáci
Hrabavci
Blahoě Edita Žárovka Tomášek
Králík Diana Pája (Šunka) Štďpán Bomber
Pďvci
Šplhavci
ÿertík (ta) Vašek Aranka Radek Vítr
Knoflík Jirka (ta) Kája Bára Kotlík
4
Bahěáci: Bahěáci jsou velcí páni, rozdrtí vás bez meškání. Pďvci: Pďvci zpívají ostošest, Nenaletí na žádnou lest. Proto vždycky vyhrávají A nadďji neztrácejí. Šplhavci (Šplhouni): Orlovi se klaníme, zobáĀek mu hladíme. Šplhneme si v Ģíši ptaĀí, bez protekce nemáš šanci! Hrabavci: Na hrabáky jste krátký! Hrabáci!!! Dravci: Když si dravec umane, tak svou koĢist dostane. Když jsme ve Vlašimi vystoupili, Arance se rozbil batoh. Po družinkách jsme postupnď zaĀali opouštďt nádraží a vydávali jsme se na cestu do Velkého hnízda. Nikdo se neztratil a do Velkého hnízda (MďsíĀního údolí) jsme dorazili v poĢadí Hrabavci, Bahěáci, Pďvci, Šplhavci. Když jsme se zabydleli, což trvalo pomďrnď dlouho, byli jsme pĢedvoláni pĢed orla - krále ptaĀí Ģíše. Ten nám oznámil, že už je starý a brzo umĢe a nemá nástupce. Má v úmyslu ho vybrat z nás, proto nám bude zadávat rĪzné úkoly, které my musíme splnit. První z tďch úkolĪ dostaneme zítra ráno. Po audienci u krále jsme se vypravili na louku a hráli jsme frisbee. ZezaĀátku se hrálo na ĀtyĢi branky, každé družince patĢila jedna. Hrálo se s jedním, dvďma nebo tĢemi talíĢi. Bylo to trochu divný možná proto, že se všichni spikli proti nám. Potom jsme si na hĢišti zahráli normální frisbee, jen na dvď branky a s jedním talíĢem. Hráli jsme každý s každým. Myslím, že to dopadlo tak, že první byli
Šplhouni, druzí my (Pďvci), tĢetí Bahěáci a poslední Hrabavci. Ale možná je to blbď. Následovala veĀeĢe, což byla nejspíš nďjaká polívka. Potom se promítal stínový veĀerníĀek s názvem Pat a Mat na pustém ostrovď. Bylo nám oznámeno, že bychom si mďli po družinkách nacviĀit také takové veĀerníĀky. Posledním bodem dnešního programu byl veĀer deskových her. Podle karet jsme se rozlosovali do ĀtyĢ skupinek a v nich jsme se posouvali od jednoho k druhému za ĀtyĢ stanovišĨ vždy po Ātvrt hodinď. Hrál se had, což spoĀívalo v tom, že se s figurkami chodilo po políĀkách. Když Ālovďk (figurka) šlápne na žebĢík, mĪže po nďm vylézt a zkrátí si tak cestu, hadi fungují pĢesnď opaĀnď. Další hra, nevim, jak se jmenovala, se hrála tak, že jsme dostali pĢibližnď šest koleĀek a ty jsme mohli sázet na rĪzné karty. Potom Svíža vytáhl ĀtyĢi karty a kdo na nď vsadil, dostal nďkolik koleĀek navíc. TĢetí hrou byly kostky. Každý dostal deset lísteĀkĪ, první vsadil 1-3 lísteĀky a ostatní museli stejnď. Potom všichni popoĢadď házeli dvďma kostkami a komu padlo nejvíc, ten si vzal všechny lísteĀky. Nejvyšší hod byly tzv. hadí oĀi, dvď jedniĀky. Konkrétnď v naší skupince to padlo jednou a to konkrétnď Knofflikovi. Poslední a nejsložitďjší hrou byla ruleta. Má hodnď složitá pravidla, ani za celou hru se mi nepodaĢilo je plnď pochopit. Základ spoĀívá v tom, že se sází na barvu, liché nebo sudé Āíslo, malé nebo velké Āíslo, nebo na konkrétní Āísla. Potom se roztoĀí takovej kolotoĀ a hodí se do nďj kuliĀka. A podle toho, kam padne, se urĀuje, kdo vsadil dobĢe a kdo špatnď. Moc se mi to nelíbilo, protože jsem prohrála mikinu. (No, i když Blahoě na tom byl pĢece jenom hĪĢ?) Potom už jen vyĀistit zuby a spát.
Pátek Ráno nás vzbudili v pĪl sedmé a vyhnali na rozcviĀku. Nakonec ale nebyla tak strašná, jak jsem se obávala, jelikož ji mďla každá družinka samostatnď a vedli ji rádci jednotlivých družinek. Pak jsme si došli
5
vyĀistit zuby a zabalili si své krámy do batohĪ. K snídani byl chleba s paštikou a pak jsme zase šli ke králi. PĢedložil nám první úkol, ve kterém chtďl provďĢit náš rozum. Na ĀtyĢech rĪzných místech se nacházely papírky s písmeny, vždy ve ĀtyĢech barvách. Ty jsme mďli nanosit na hĢištď a poté z nich složit smysluplné vďty. Vyhráli jsme my a víc si nepamatuju. Pak jsme si sbalili do družinky velký ešus, lžíce, pláštďnky a svaĀiny a vyrazili na Blaník. Tam jsme nakonec nešli, jen jsme se prošli po okolí. Narazili jsme na zázraĀnou studánku, o které Šík tvrdil, že po té vodď Ālovďk omládne a zkrásní. (Už jsme se ale pĢesvďdĀili, že to nefunguje). Cestou jsme hráli nďco jako nepĢítele, akorát že se Ģíkalo jméno nďjakého dravce. Když se Ģeklo šváb, museli jsme si lehnout na záda a kopat nohama. Když jsme se zastavili na louce, hráli jsme hru, pĢi které jsme museli na nose nosit krabiĀku od sirek a pĢedávat si ji štafetou bez pomoci rukou. Byla to celkem sranda. Kolem druhé hodiny jsme dorazili do nďjakého sadu, kde na nás Āekali Messner, Macek a (ten) Kája. ġekli nám, že než dostaneme jídlo, musíme zneškodnit farmáĢe (to byl Šváb). Když jsme úkol splnili a našli vytoužené jídlo, rozdďlili jsme se na dvď poloviny a vaĢili si guláš k obďdu. Když jsme se ho koneĀnď doĀkali, nikdo si nepochutnal, protože jsme si to navzájem poĢádnď znechucovali. Po jídle jsme si zahráli sto tĢi sto, pĢiĀemž si Blahoě rozbil pusu. Pak jsme hráli hru, kterou nďkdo pojmenoval FarmáĢ vysílá své kulky. SpoĀívalo to v tom, že jedna družinka pĢedstavovala ptáky a zbytek kulky, které se je snaží zastĢelit. PoĀítalo se, kolik ptákĪ dobďhlo do cíle. Když jsme si dost vynahráli, vypravili jsme se zpďt. Po cestď jsme se zastavili na louce, abychom si zahráli Král vysílá své vojsko. Jakmile jsme dorazili do MďsíĀního údolí, opďt jsme se rozdďlili na dvď poloviny a hráli jsme hru, o které nevim, jak se jmenuje. HráĀi si rozdají Āísla a potom nďkdo Ģekne tĢeba 3 a obď trojky bďží sebrat frisbee, které leží uprostĢed. Když jsme toho mďli dost, šli jsme dovnitĢ a k
veĀeĢi byl pantáta. Pak jsme mďli tĢi Ātvrtď hodiny na pĢípravu veĀerníĀkĪ a byly odehrány první dva, HrabavcĪ a PďvcĪ. Následoval zpívací veĀer. Když vedoucí usoudili, že už jsme unavení, vyĀistili jsme si zuby a šli spát.
Sobota Ráno jsme se probudili a byla stejnď pĢíjemná rozcviĀka jako vĀera. Po snídani (chleba s marmeládou) jsme od krále dostali za úkol provďĢit svou vytrvalost. To se dďlalo tak, že každá družinka mďla víĀko od ešusu a na nďm pokliĀku se ĀtyĢmi otvory. Každý si sehnal dva klacíky a tďmi musel chytat žížalky a cpát je do otvorĪ na víĀku. Když ubďhl stanovený Āas, spoĀítali jsme nanošené žížalky a vyšlo z toho toto poĢadí: 1. Pďvci (40), 2. Šplhavci (36), 3. Hrabavci (35), 4. Bahěáci (32). Pak jsme absolvovali VelikonoĀní olympiádu.Závodili jsme v disciplínách: hod diskem, vrh koulí, bďh, skok do dálky, skok do výšky, stĢelba. K obďdu byl párek s kaší a o poledním klidu byla zkouška spravedlnosti. Každá družinka mďla vytvoĢit sochu Spravedlnosti (živou, ne z pĢírodních materiálĪ), jejímiž atributy byly meĀ, (fungující!!!) váhy a zavázané oĀi. Zabralo nám to asi hodinu a pak byla pĢehlídka. Moc jsem toho nevidďla, jelikož jsem mďla zavázané oĀi, ale naše váhy nefungovaly. Nejlepší byli Bahěáci, druzí Hrabavci a Pďvci se Šplhavci spoleĀnď na místď tĢetím. Následoval štafetový bďh a potom pohádka o kosu Bďláskovi, propojená s nďkolika menšími hĢíĀkami. Pohádka byla o tom, jak se jedné kosí rodinď narodil bílý kos a o celém jeho dalším životď. Na toto téma jsme mďli sehrát scénku a navazovalo ještď nďkolik psacích her. Nakonec jsme dostali za úkol domyslet konec pohádky a pĢednést ho u ohnď, na což skoro všichni zapomnďli, což mďlo za následek, že to domýšleli až na místď. Pak už nás (skauty a skautky) Āekala jen debata o tom, co jsme právď absolvovali a svďtlušky a vlĀata dďlali nevim co (to samé co vy –sik-). Pak jsme opďt pĢipravovali veĀerníĀky a my, kteĢí jsme je už odehráli, jsme pĢipravovali oheě.
6
Potom byla veĀeĢe a poslední dva veĀerníĀky. Nakonec jsme se slavnostnď odebrali ke slavnostnímu ohni, kde odslibovaly Bára s Žárovkou. U ohnď jsme pĢeĢíkali nebo zahráli konce pohádek, nďkteré byly opravdu zajímavé (Šplhouni?). Byly zde také vyhlášeny výsledky olympiády a pak už se jen zpívalo a zpívalo… A samozĢejmď se pak taky šlo spát.
Nedďle Ráno jsme vstávali asi v 9:45 a rozcviĀka byla tentokrát spoleĀná. Všichni museli mít povinnď ruce v kapsách, což mďlo za následek, že jsme toho moc nenacviĀili ale komu by to vadilo. Po snídani (mazanec a kakao) kluci odešli nďkam na proutky a my jsme se doma patlaly s vajíĀkama. K obďdu byl smažák a po obďdď jsme dodďlávaly vajíĀka a uklízely jídelnu, kluci nďco hráli venku. Když jsme s vajíĀky definitivnď skonĀily, šli jsme všichni ven a hráli jsme soubor her, kde se provďĢovala naše dĪvďra v ostatní. ZaĀínalo to tím, že jsme po dvojicích chodili se zavázanýma oĀima a nechali jsme se vodit. Druhá hra mďla název UliĀka dĪvďry. Všichni si stoupli do uliĀky a rukama ji zatarasili. Každý musel postupnď tu uliĀku probďhnout a nezastavit se, ostatní ruce zvedli tďsnď pĢed tím, než probďhl. TĢetí hrou byla pekárna, každý si postupnď nastoupil vleže na ruce tďch ostatních a oni ho posouvali až na konec. ÿtvrtou a nejtďžší zkouškou bylo stoupnout si na zábradlí a pustit se pozadu. Ostatní vždycky každého chytili. Další hra byla spíš na spolupráci a bylo to na Āas. Jeden Ālen skupinky si sedl na žebĢík a ostatní, kteĢí ho nesli, mďli zavázané oĀi. Ten, který vidďl, je musel navigovat tak, aby prošli urĀenou dráhu. Už nevim, jak to dopadlo, ale my jsme byli poslední.
Pak jsme zaĀali hrát fotbal, ale nakonec jsme šli na veĀeĢi. Byla krupicová kaše a i když byla trochu Ģídká, byla moc dobrá. Než se dovaĢila, zahráli jsme si na dvď skupinky elektĢinu a posílání mince pod stolem. Po veĀeĢi nás Āekala zkouška odvahy. Po družinkách jsme se vypravili za svďtlem, u toho posledního nás Āekal nechutný úkol sáhnout do nďjakého slizu. Bylo to na Āas. Pak už jsme šli jenom spát.
Pondďlí Chtďly jsme klukĪm utéct, ale trochu jsme je podcenily. PĢišli už v pĪl sedmý. NejdĢív nás zmlátili ve spacácích a potom ještď venku. Bolelo to pďknď :-( Když jsme jim všem daly mašliĀky a vajíĀka, vypravili se do vesnice koledovat a my jsme mďly dneska poprvé klid. Snídani jsme si snďdly ve spacácích a potom si zahrály Activity. Když se kluci vrátili, poĢádnď jsme je zlily (jenže oni nás taky). A stejnď je to nespravedlivý, že my je mlátit nemĪžem a oni nás polejvat jo. Pak už nás Āekalo jen balení a vééééééliký úklid. Po obďdď (polívka) jsme si zahráli trojnožku a byl Āas na nástup, vyhlášení vítďzĪ. My jsme vyhráli!!! Pďvci jsou totiž nejlepší!!! . Pak jsem vyšli na cestu na vlak. Bylo hrozný vedro, asi v polovinď cesty jsme se zastavili a zahráli si hru, která nevim jak se jmenuje. Dvď družstva stojí proti sobď, z jednoho jde k tomu druhýmu jeden Ālovďk. Nďkoho plácne a musí mu utéct za svou Āáru dĢív, než ho chytí. Došli jsme na nádraží a chtďli si jít koupit zmrzku, ale nenašli jsme obchod. Vlakem jsme se dostali na Hlavní nádraží, kde jsem zakĢiĀeli stĢediskový pokĢik, rozdali si úĀastenky a šli domĪ nebo do klubovny. Do naší klubovny jsme donesly kraslice, korunu panovníka ptaĀí Ģíše, kterou jsem dostala, a rozešly se.
ÿertík 7
BomberĪv zápis z iPlosky ÿtvrtek Vyrazili jsme z Hlavního náraží do Vlašimi. Eštď ve vlaku jsme se rozhodili do ptaĀích Āeledí: Hrabavci, Šplhavci, Bahěáci a Pďvci. Z nádraží mďli jednotlivé družinky (ptaĀí Āeledi) dojít s pomocí mapy do Velkého hnízda. Cestou nďkteĢí pojedli nďco z dávek K popĢípadď dávek D. Všechny družiny šĨastnď dorazily do Velkého hnízda, kde si zaĀaly vybalovat nďkteré krámy a zabydlovati zaĀali se tam. Po tomto zabydlovacím procesu si nás pĢedvolati nechal sám král PtaĀí Ģíše (byl to orel) a vysvďtlil nám, vo co tady vlastnď de. Vlastnď tady šlo vo to, že orel je už starej a že nebyl schopnej si najít nďjakou orlici, z Āehož vyplývá, že nemá žádnýho nástupce, a proto nám dá v prĪbďhu našeho pobytu nďjaké úkoly, podle kterých se rozhodne, kdo bude jeho nástupcem. Po tomto vysvďtlení jsme si zahráli frisbee na ĀtyĢi branky. Každá družina mďla svou bránu) a ve hĢe byla 1-3 frisbee. Pak jsme si eštď zahráli klasické frisbee. Pak jsme si snďdli veĀeĢi, po které následoval veĀerníĀek (stínové divadlo) "Pat a Mat na pustém ostrovď" (asi). No a jak tomu tak bývá, mďla si každá družinka pĢipravit podobný veĀerníĀek. Následující program s deskovými hrami by byl dobrý, jen kdybych tolik neprohrával. Rozdďlili jsme se do ĀtyĢ skupin (nezávisle na družinkách) a zaĀali jsme hrát. Hrálo se: plátýnko (nebudu popisovat), ruleta (moc složité - nebudu popisovat), hadí oĀi (také nebudu popisovat) a v neposlední Ģadď had (hází se kostkou a postupuje figurkou). Skupiny se po Ātvrthodinď stĢídaly. Nakonec dne si ti, kdo mďli kartáĀek (sorry Blahoni), vyĀistili zuby a šli spát.
Pátek V pĪl sedmé nula nula ráno (6:30) jsme byli vzbuzeni a nahnáni na rozcviĀku, která se konala po družinách. Po snídani nám dal rozumný král rozumný úkol, který mďl rozumnď provďĢit náš
rozum. Tento úkol, který mďl rozumnď provďĢit náš rozum, spoĀíval v tom, že jsme nosili rĪznobarevné papírky a skládali je do vďt. A pak zaĀal výlet na Blaník (na Blaník jsme vĪbec nedošli). PĢi cestď jsme hráli nďjakou odrĪdu nepĢítele. Zastavili jsme se na louce a zahráli si hru spoĀívající ve štafetovém pĢedávání krabiĀek od sirek z nosu na nos. Potkali jsme Káju, Macka a Messnera. Na místď setkání (meeting point) bylo ukryto jídlo, ale museli jsme dostat farmáĢe (Švába), kterého bránili dva strašáci, na lopatky. Po dlouhém bďhání a zápolení se nám to podaĢilo, a tak jsme si mohli "pochutnat" na "výborném" guláši". NďkteĢí si po jídle zkracovali dlouhou chvíli hraním sto tĢi sto, já jsem dával pĢednost pohodlné zemi v pozici ležecí.. Když jsme se vrátili do Velkého hnízda, hráli jsme do veĀeĢe nďjakou hru. Po veĀeĢi si nacviĀili a zahráli veĀerníĀek Pďvci a Hrabavci (hlasivky dostaly pďknď zabrat).
Sobota V pĪl sedmé nula nula ráno (6:30) jsme byli vzbuzeni a nahnáni na rozcviĀku, která se konala po družinách. Od krále jsme dostali za úkol provést úkol na vytrvalost. Úkol znďl jasnď, pĢenést co nejvíce žížal do hnízda a nakrmit ptáĀata. Následovala VelikonoĀní olympiáda, jejíž disciplíny byly: bďh, skok do dálky, stĢelba, skok do výšky, hod diskem a vrh koulí. A pak jsme od krále obdrželi další úkol tentokrát na spravedlnost. Mďli jsme z nďkoho z nás sestrojit sochu + váhy + meĀ (váhy a meĀ samozĢejmď z pĢírodních materiálĪ). Dopadlo to tak, jak to dopadlo, a my jsme pĢešli ke štafetovému bďhu a následnď k pohádce o Bďláskovi (nebudu dále rozepisovat). Po veĀeĢi byly odehrány zbývající veĀerníĀky a den završil slavnostní oheě, u kterého odslibovaly Žárovka s Bárou. Jo, a Vítr pĢešel ke skautĪm.
8
Nedďle Vstávali jsme o nďjakou hodinku pozdďji a probďhla správná nedďlní rozcviĀka (ruce v kapsách, atd.). Po snídani jsme my (kluci) vyrazili na proutky pozdďji použité k pletení pomlázky, zatímco holky malovaly vajíĀka a tak. Po zhltnutí obďda jsme si zahráli pár her na dĪvďru. Jako první jsme utvoĢili dvojice, zavázali si oĀi a vzájemnď se provedli po nďjaké Āásti Velkého hnízda. Druhou hrou byla UliĀka dĪvďry. Následovalo pĢehazování nešĨastníkĪ se zavázanýma oĀima jako v mixéru. Další hrou byla Pekárna a nakonec Pád dĪvďry. Pak jsme si zahráli hru, ve které družinka se zavázanýma oĀima nesla na žebĢíku pĢedem vybraného navigátora – ten samozĢejmď oĀi zavázané nemďl, a museli tak projít urĀitou trasu. PĢi Āekání na krupicovou kaši jsme hráli elektĢinu. Po vypití (doslova "vypití") krupicové kaše nás po družinkách vyhnali do chladné a Āerné noci, mďli jsme po svďtýlkách nalézt kouzelnou studánku napuštďnou nďjakým sajrajtoidem, do kterého jsme museli šáhnout holou rukou.
Pondďlí My (kluci) jsme si trochu pĢivstali, vzali pomlázky a vyprášili holkám kožich. Za tuto dobĢe odvedenou práci jsme od nich dostali vajíĀka a pentliĀky. Zatímco holky dďlaly nevím co, tak my jsme vyrazili koledovat do vesnice. Za neustálého pĢesvďdĀování místních obĀanĪ že "my nejsme od koní" jsme si nakonec vykoledovali plné kapsy vajíĀek a jiných dobrot. Když jsme se vrátili, holky na nás zaútoĀily vodou. PĢišlo balení (balení vďcí) a "velice zábavný" úklid. Zahráli jsme trojnožku. A nakonec byl spískán poslední nástup, pĢi kterém bylo vyhlášení vítďzĪ. Ani nevím, kdo to vyhrál, ale my to bohužel nebyli. Cestou na vlak jsme se na louce zastavili a zahráli si bďhací hru (popisování by bylo na dlouho). Došli jsme na nádraží a vrátili se vlakem do naší milované Prahy. "Nechte si poradit"
Bomber
Orbis Pictus fotogalerie z akcí
VlĀata na obvodním kole Závodu svďtlušek a vlĀat, kde postoupila do pražského kola. Na tom se však sešla jen tĢi, a tak do závodu vĪbec nenastoupila.
9
8.5. 2004 Také letos jsme pokraĀovali v pomníĀkové tradici. Osmého kvďtna jsme se sešli v 19:45 pĢed klubovnou a vydali se obejít všechny karlínské pomníĀky. KytiĀkou a tichou vzpomínkou jsme uctili památku tďch, kteĢí v Karlínď položili svĪj život bďhem bojĪ 2. svďtové války
8.5. 2004 Obcházení pomníĀkĪ se kromď skautĪ, skautek a svďtlušky zúĀastnil také náš bývalý stĢediskový vĪdce, momentálnď exilový oldskaut ÿeslo. Naše obavy z blogĪ, že už neumí Āesky se nenaplnily. Sami se o tom budete moci pĢesvďdĀit na táboĢe, kam za námi ÿeslo opďt pĢijede - pokud neuvízne v mongolských stepích.
10
aneb Co je u nás nového? a) Z družinových schĪzek: V bĢeznu jsme se zabývali morseovkou (testy a testy), výrobou bzuĀáku (pod vedením Jardy), cizími slovy (co znamenají v Āeštinď), uzly a organizací Junáka. Byl to velmi nabitý mďsíc. Duben byl ve znamení kožedďlek, CMT a zásad lezení (s naším skvďlým vĪdcem Davidem - jako starým horolezcem).
b) Citátky (tentokrát nejen ploskochodĀí): Já mám chuĨ na žízeě. /Diana na VelikonoĀní výpravď/ Máte nďkdo Āepici s kulichem? /Svíža, který hledal kulicha s bambulí/ Já mám pocit, že by tam mďla být maminka, aby bylo vidďt že to jsou VĀelí Āmeláci. /Šík, který se snažil pomoct pĢi pĢipravování veĀerníĀku/ Kluci horká smĪla nelepí. Nechejte si poradit... /Správce v MďsíĀním údolí/
c) Drby & klepy: x Náš oddíl má nového Ālena!!!! Vítr se na VelikonoĀní výpravď stal jedním z nás. Je šestým Ālenem družiny ŠpiĀky. x Bomber zaĀal cviĀit meditaĀní cviky a jeho oblíbená vďta tak zní: „Mám chuĨ na meditaci“. x Na Bronco cupu jsem se umístili na druhém místď ze tĢí, ale to je úctyhodný výkon. Na tomto turnaji byl Blahoě, Tesák, Lukáš, Jirka, Jagger a Zed. x Blahoě byl obvinďn ze znásilěování kartáĀkĪ na VelikonoĀní výpravď. PĪjde to výš?? x Na VelikonoĀní výpravď byli pouze TġI skauti (Blahoě, Bomber a Jirka) Hanba všem, co tam nejeli!!!! x Blahoě se ukázal jako nemožný stĢelec. V disciplínď stĢelba nenastĢílel ani jeden bod, když se ani jednou nestrefil do terĀíku. To všechno pĢestože na táboĢe byl ve stĢelbď první.
sepsal Blahoě
11
DítČ ohnČ, dítČ hvČzd, co je Kel? Nosiþi meþĤ, tkalci písní, to je Kel!
KroniKELovec Dream of horses nČžná ozdoba jurty :), 1.6.2004 ÿaues všichni:), jooooooo, skvďlý...máme za sebou tĢi dny pobývání ve spoleĀnosti MongolĪ, jurt a Ģádďní na koních..nekoneĀné tryskání po nekoneĀných stepích..hroznď hustý, ale úžasný! Náš úderný tuman je na koních neporazitelný, pár pádĪ bylo...ÿeslo bohužel spadl blbď hned na zaĀátku a moc si už nezajezdil, pajdá na koleno, tak teĊ dáme pauzu a jedeme do Gobi....jsme v Ulaan-Baataru...dďje se toho dďsnď moc, už to pĢestávám stíhat, ale je to prostď nádhera...dunďní kopyt, stáda divokých koní, vonící step sálající sluncem...slova nestaĀí, jsem šĨastná, jsem doma.....paaaaa nďžná ozdoba jurty:))))))
MONGOLSKO Jobík, 27.5. 2004 Hola! Život je krásnej! Jsme v Mongolsku! Cesta sem byla dlouhá a moc pďkná. OĀekávání jsou velká. Uvidíme, co nám pĢivane stepní vítr k nohám. Tďšíme se na všechno... pa Jobík PS: jsme v Darchanu to je na severu Mongolska cca 100 km od hranic s Ruskem.
Buddhisti v Ulan-Ude Job, 24.5. 2004 Om. Nu tak jsme zažili skvďlej trek železniĀní trasou pĢi bĢehu Bajkalu. Šum vodní spousty, fiĀení vďtru, svit slunce a naprosto famózní uzené ryby. Měam! TeĊ jsme v Ulan-Ude. Je to takové už skoro asijské. Nedaleko mďsta jsme navštívili Ivongilský Dacan. Moc pďkné místo. Mďli
jsme prĪvodce a ten nám Ģekl anglickorusky spoustu vďcí o chrámu i o buddhismu. Moc, moc pĢíjemné. Venku jsme si užili v restauraci místní jídlo (já si dal ještď nášup a navíc pirožky s rejží a s masíĀkem). No prostď supr. Stolici máme všichni konstantnď v pohodď. Sice jsem vĀera dost prdďl, což bylo ve stanu (pršelo) vcelku nesnesitelný, ale pĢežil jsem (ÿapka taky :-)) Zítra se chystáme do Mongolska. Rovnou se vydáme do stepi na konď. ÿapka šílí, sotva se nďjaký koník objeví na obzoru. NemĪže to nďjak vydržet. Ani se jí nedivím. Krajina kolem Ulan-Ude už je asi taková, jaká bude v Mongolsku, a je lehké si už cosi jasnďji pĢedstavovat. Mejte se mejdlem - hlavnď po toaletď :-)), a jak chcete. Štďstí všem Jobík
Ze Šumavy Joe, 19.5. 2004 K cestovatelským zprávám pĢidám nďco z Āeských luhĪ a hájĪ. jsem tenhle týden na Šumavď, kde se snažím užít si zaslouženou dovĀu. vĀera jsem byl ve Strakonicích (ve Vimperku zatracenď chybí poboĀka ÿSOB) a zpátky si dal bezva stopa - takovej prĪĢez jihoĀeskou (post)mládeží, co ĢidiĀ to zástupce jiné kulturní/názorové skupiny. -- jo, zpráva pro Petra Kužela (resp. pro SáĀu: ve Strakonicích je hotel s restaurací Bílá rĪže, což je hustý, taky dost konspiraĀnď vypadá :-) ---tady na Solný Lhotď jsem prohodil pár slov s Pavlem ŠimeĀkem na vďĀné thema "promítání fotek z Tibetu/Kašmíru/atd. atd." TeĊ zrovna to vázne na jeho brzkém odletu na další
12
zahraniĀní cestu (KamĀatka). Ale snad se zadaĢí na podzim.
Irkutsk ýeslo & Job, 19.5. 2004 Po zdaĢilém shledání jedeme dál. Vše asi podle plánu, ale popravdď, žádný nemáme. Takže vzhĪru na Bajkal a pak hurá do Mongolie. Vlak výborný trojnoĀní. Krajina neustále stejná, ale uvnitĢ pohoda a dmyšno.
Ural zdraví Jobík alias ten, který se rozplývá nad každým jídlem a ýapka alias ta, která se nechá stĜíhat nĤžtiþkama z lékárny v salonu krasoty, 15.5. 2004 Hola hej hola vsjo charašo, jsme v Jekatďrinburgu. Cesta sem z Peteru byla fenomenální. Ruské vlaky jsou supr. Da! ÿajíĀky, kafíĀko, kaše... samovar vlakový vše jistí. Družba a sušené ryby jsou nejlepší na pivď. TeĊ Āekáme na pĢílet spolucestovatelĪ, ubytovali jsme se v gastinici, kde není teplá voda, záchod s prkýnkem a voda, co pijem se prý nemá pit. (ten prĪjem, co mám, je zaruĀenď z tý sušený ryby...) ÿapka si nechala z dlouhé chvíle (nevzala si hĢeben, jak je líná) ostĢíhat vlasy... Vypadá teĊ hroznď... ...krásnď - je to ozdoba naší budoucí jurty drahokam všech diamantĪ! (škrtila mď) Já jsem hodný a nezlobím. Jobik a ÿapuška
Zprávy z Ruska Job, 13.5. 2004 Hola, tu cestovatelé. Jsme v Petďrburgu. Odjíždíme veĀer smďr Jekatďrinburg. Maj tu všechno velký. I semafory...
Kamionem...2 Job, 11.5. 2004 hee... no, ten ÿapky ĢidiĀ se jmenoval Cambal a ÿepice mu Ģíkala Ludvo. No umíte si to pĢedstavit. Furt nďjaké pikniky a ĀajíĀky a kafíĀka... a já spal na korbď a vĪbec. Vyžrala to lepší pro sebe... :-)) Hlavnď, aby to nemďlo následky. :-) ...ale já to Ģikal! :-)))))) Jobäk
Kamionem po Evropč ýapka+Job, 11.5. 2004 ÿaooo všem, zdravíme z Tallinnu:).Máme se cool, tyto konĀiny Eurosajuzu jsou krasivije.Cesta kamionem po Evropď probďhla bez problémĪ,Vítek jel s ĢidiĀem SmraĊochem, ale dobrý, já si nemĪžu stďžovat na peci...:)))). No, každopádnď jsme tady a zítra hurááá do Ruska, snad nás brána do pekla východu pĢijme s otevĢenou náruĀí, vodkou a saslikem :))) Tak zase nďkdy....papa lala ÿ+J
Mini už je taky staropán Joe, 1.5. 2004 Tak nám nďjak nebezpeĀnď pĢibývá staropánĪ (a staropaní). Mini oslavil vstup do EU nejen opďtovným vstupem do stavu Mistru Kelu, ale rovnďž svatbou s Maruškou. ObĢad probďhl na Bertramce, veselice v Mánesu. ÚĀast byla hojná a atmoška dobrá.. zkrátka, vše tak, jak má být..
NL Reloaded Hibi, 21.4. 2004 108 divákĪ - to je bilance obnovené premiéry Nespoutané lilie, spojené se kĢtem a prodejem DVD. Spokojenost vládla mezi diváky i herci, i když Divadlo Za plotem tak úplnď plné nebylo - ale poskytlo alespoě sál dĪstojný vzepďtí, které bylo DVD zejména v posledních dnech vďnováno. Mé hutné díky všem, kteĢí se na jeho vzniku podíleli! Fotogalerii ze kĢtu najdete na webu NL.
Suchoš už je staropán Ušoun, 3.4. 2004 Tak se Honzas oženil. Svatba byla podaĢená, Petra úspďšnď pĢeĢezala zámeĀek od vďzeěské koule tížící Honzasovu nožku, byl bigbeat, nďco jídla i pití, k vidďní byl K. A. Novák, dále se zúĀastnili Pterovic rodinka, Miniho rodinka, Ušounovic rodinka, Fejkovic rodinka komplet kromď pes, Suk, Chroust + pes, Pavouk a mnozí další, na které jsem zapomnďl.
13
NL - bonus Joe, 6.4. 2004 Bonusová scéna byla vĀera úspďšnď natoĀena. Díky hercĪm - Hejkalovi a Chroustovi, kameramanovi Minimu, Sekerkovi za zapĪjĀení kamery. zvláštní dík patĢí majiteli kvartýru za umožnďní natáĀení.
Kaplice Joe, 6.4. 2004
pĢeprchlo, vypnuli nám už i semafory, které brzdily auta. Nu vot, vracíme se na poslední rozumný vlak. A ono ejhle, pech. Bankomat KB naproti nádraží nepremáva. V pokladnď se sice kartou platit dá, ale ani na pátý pokus se karta nenaĀte. Vlak jede za minutu a my jen doufáme... Naštďstí má pan štiplístek pochopení - a tak jsme si tvrdnutím na silnici vydobyli vlak zadarmo. Závďrem jedna otázka: mĪže se tohle stát nďkomu jinému, než mnď?
HIBI !!!!!!!!!!!!!!!!!!! NauĀ se Āesky! nejsou žádné Kaplice, ale ta Kaplice (v jednotném Āísle).... to JihoĀecha úplnď urazí..
Kel Not Very Much Open vandr aneb "Nenesu nic..." Hibi, 2.4. 2004
Další stórka železniÿní... Hibi, 4.4. 2004
"... ale zato celou dobu," jak pravil strýĀek Ája. Dopoledne slunko, odpolko po lýtka snďhu. Zilvar pďje druhé až šesté hlasy. Kafe, kafe, kafe. Ptáci zpívají, až se hory zelenají. Všichni jsou antiliášovaný. Jobík hraje na kytárku, Ája hraje na kytárku. Seník, ale lu-xus-ní! ObĀasné sprinty. Skála K. A. Nováka nalezena. Jobík si dďlá sedátko ze snďhové koule. Kdysi jsme zaĀínávávali po cukrárnách. Díky Ájovi, že to celé zorganizoval. Kdo nedorazil, jeho mínus...
Jak z Novohradek? Samo stopem - Joba s Ájou odváží první auto zprostĢed lesĪ, Zilvar nasedá k rodince, odjíždďjící od restaurantu. Já s Petjou chytáme mladý páreĀek asi o kilák dál, na perónď v Kaplicích pak potkáváme Āerstvď dosprintovavšího Zilvara. Odpojujeme se v Budďjicích, budeme šetĢit, odtud už snad dostopujem; k Zilvarovi naopak ve Veselí pĢísedají Job a Ája. My stojíme na silnici asi hoĊku a pĪl - už je tma, lehce
Ještď nespoutanďjší premiéra Nespoutané lilie Již podruhé se uskuteĀnila slavnostní premiéra slavné skautské telenovely Nespoutaná Lilie. RedakĀní tým ÿísla se tísnil v davu fanouškĪ, abychom se dostali dovnitĢ a pĢinesli vám tuto exkluzivní reportáž. Slavnostní premiéra DVD Nespoutané Lilie a druhá premiéra Nespoutané lilie se uskuteĀnila ve stĢedu 21. dubna v bohnickém Divadle za plotem. Již nďkolik hodin pĢed zaĀátkem programu se divadlo jen hemžilo hvďzdami (ne kosmickými tďlesy, ale hvďzdami filmového nebe). K vidďní byli nejen témďĢ všichni herci dnes již legendárního snímku, ale i jeho režisér Joe Psicosis.
V sále plném hvďzd V devatenáct hodin již byly všechny herecké hvďzdy i celebrity skautského
svďta usazeny na svých místech a slavnostní program mohl zaĀít. Po spuštďní všem známé znďlky Nespoutané lilie a za jásotu davĪ vstoupili na podium moderátoĢi dnešního veĀera - pĢedstavitel bezdomovce Torrese Job se svou sliĀnou kolegyní. V první Āásti veĀera bylo pĢedstaveno DVD Nespoutaná lilie, které obsahuje kromď samotného filmu ještď bonusové materiály v podobď Filmu o filmu, hudby k filmu, titulkĪ v nďkolika jazycích, bonusové scény, tapet na pracovní plochu poĀítaĀe s hvďzdami filmu a také nďkolik dalších materiálĪ
14
z produkce KEL Crew (Neomrazík, Družina Pružina). Po pĢedstavení DVD došlo na jeho kĢest. Role kĢtitele se ujal režisér filmu, otec myšlenky Nespoutané lilie, sám hvďzdný Joe Psicosis.
bezdomovce Torrese. Tento klobouk koloval publikem a každý do nČj dal odtrženou þást svého lístku s þíslem. Když byl klobouk naplnČn lístky, zaþala moderátorka losovat. Napoprvé vylosovala þíslo 036. Majitel tohoto þísla buć nebyl v sále, nebo pĜeslechl zprávu o svém životním úspČchu, a tak se losovalo dál. Moderátorþina ruka vylosovala þíslo 015 - toto þíslo patĜilo mČ! Došel jsem si na jevištČ a dozvČdČl jsem se, že mám celý film na pĜemýšlení o tom, s jakou z hvČzd pĤjdu na veþeĜi. Šel jsem si sednout zpČt na své místo a film mohl zaþít. Po skonþení filmu jsem opČt došel na jevištČ a Ĝekl jsem, že na veþeĜi pĤjdu s Davidem.
Režisér slavnostnď kĢtí DVD Nespoutaná lilie
Po slavnostní Āásti byl divákĪm promítnut Film o filmu, ve kterém se pĢítomní dozvďdďli leccos o prĪbďhu natáĀení, ale hlavnď mďli možnost hloubďji nahlédnout do duše svých oblíbených hercĪ a hereĀek. Dnes již svďtoznámí umďlci se svďĢovali se svými názory na život, svďt i filmový prĪmysl.
Redaktor ÿísla výhercem hlavní ceny Po bouĢlivém aplausu oceěujícím kvalitu Filmu o filmu pokraĀoval slavnostní program soutďží o lákavou cenu - možnost veĀeĢet s jakoukoli z hvďzd Nespoutané lilie. PrĪbďh soutďže podrobnďji popisuje Ālen redakce ÿísla Blahoě, který se stal tím šĨastlivcem, který se stal výhercem ceny, za kterou by mnozí položili snad i život.
Když zaþala soutČž o veþeĜi s hvČzdou, nechal se kolovat klobouk. Nebyl to kouzelnický klobouk, nebyli v nČm žádní králíci ani holubice. Byl to klobouk z Nespoutané lilie. PĜesnČji Ĝeþeno klobouk
Redaktor ÿísla Blahoě na pódiu jako výherce hlavní ceny veĀera
ZávďreĀné titulky filmu doprovodilo spoleĀné vystoupení všech protagonistĪ a sborový zpďv hitu „Sáro, Sáro“. Po dlouhotrvajícím potlesku vďnovaném všem tvĪrcĪm nejúspďšnďjší skautské telenovely byla slavnostní Āást programu ukonĀena a vďtšina z celebrit se pĢesunula do nedalekého baru, kde pokraĀovala zábava až do pozdních noĀních hodin.
(autory exluzivní reportáže jsou redaktoĢi ÿísla)
Blahoě a Šík 15
Jaroslav Foglar
Tábornická moudrost Každým dnem se blížíme okamžiku, kdy odjedeme na letošní tábor. PĢípravy vrcholí nejen u rádcĪ a vedoucích, ale i u každého Ālena oddílu. Každý se po svém pĢipravujeme na vyvrcholení letošní oddílové Āinnosti. Jako malou inspiraci do nadcházejících dní ÿíslo uvádí výbďr z textu Tábornická moudrost od Jaroslava Foglara. V textu pĪvodnď urĀeném pro jeho oddíl Foglar shrnul mnoho praktických rad z táborĪ, které sám poĢádal. V úvodu knížeĀky napsal: „Tábor – slovo kouzelné, plné vzrušení a slastných pĢedtuch, pĢíhod a pocitĪ, jež nelze prožít jinde než právď na táboĢe….Zmíním se tu o všech vďcech, které hladký prĪbďh tábora ohrožují, a dám vám mnoho dobrých, osvďdĀených pokynĪ, jak se nesnází uchránit. Budete-li tyto stránky stále znovu proĀítat a radami se Ģídit, zpĢíjemníte tábor sobď i nám ostatním.“ Jaký chlapec se hodí pro táboĢení? Ne každý! Vítáme na táboĢe jenom chlapce nadšeného, nerozfěukaného, neomrzelého, snášenlivého, který je vdďĀen za vše, co mu tábor poskytne, který se nezakaboní pro kdejakou drobnou nehodu, ani se neomrzí pro trochu nevhodný vtip nebo slovo. Hoch samotáĢský, mrzoutský, podivínský, hádavý, pĢíliš rozcitlivďlý, s pláĀem vďĀnď na krajíĀku, ten je pro tábor tďžkým bĢemenem. Právď tak hoch zase až pĢíliš ostrý, od pĢírody vychytralý, sobecký. PotĢebujeme na tábor hocha zdatného, dovedného, který si ví ve všem rady. Rozený „takytáborník“, který nedokáže ani pĢinést vhodné dĢíví na topení, ani si udďlat lĪžko ve stanu, ani zašít díru na trenýrkách, ani rozkrájet cibulku a rozetĢít Āesnek, je pro tábor pohromou! Dejte se ostĢíhat! Na táboĢe k tomu nebudete mít možnost. Požádejte o ostĢíhání nakrátko, protože za mďsíc vám vlasy zase hodnď dorostou. Nedejte se však ostĢíhat dohola (vďtší možnost úpalu, vďtší bolest pĢi úderu do hlavy, nemluvď o dďsnď nevzhledném zjevu dohola ostĢíhaného Ālobrdíka!)
PĢijĊte na sraz k odjezdu pĢesnď Nedrásejte moje nervy tím, že se opozdíte a já vás budu muset s hodinkami v ruce zoufale vyhlížet u vchodu na peron a že vám budu vysílat naproti k tramvaji hochy, aby vás popohnali, s tornou pomohli – a mít pĢitom strach, že odjedeme bez vás i bez nich. Táborové hyeny jsou chlapci, kteĢí ve stavebním zápalu neznají bratra a kdejaký kousek dĢeva, který není pĢibitý a patĢí jiné dvojici, nenápadnď pĢenesou k sobď.
16
Také zásadnď nevracejí vypĪjĀené náĢadí, které pak majitel zoufale hledá. Tohle všechno pĪsobí nďkdy dost zlé krve, proto to nedďlejte. O zahálející dĢevo si Ģeknďte, vypĪjĀené náĢadí ohlašte - a vraĨte.
vody i s vodou. nďkteĢí považují už i za sebe nedĪstojno, aby se napili obyĀejné vody. jejich žaludky jsou pĢekyseleny. pĢílišné používání šumáku kazí chuĨ k jídlu, mĪžete i onemocnďt.
HĢebíky mďjte jen na misce nebo v hrníĀku Āi krabiĀce, když stavíte. Nesmíte je sypat jen tak volnď do trávy a z nich si brát nebo je nechat v dďravém papírovém sáĀku. Toto pravidlo dokáže dodržet jen schopný táborník. Ménď zkušené nelze uhlídat. Pište domĪ. První dopis, Āi alespoě lístek byste mďli poslat domĪ hned po pĢíjezdu na tábor, aby doma vidďli, že cesta šĨastnď skonĀila. Pak ale pištď vždy aspoě jednou za 4-5 dní. A pište obsažnď, aby si rodiĀe mohli udďlat pĢedstavu, jak to na táboĢe vypadá. Pište objektivnď, nedďlejte z komára velblouda, z bouĢky zemďtĢesení, z nedostatku chleba hladomor, z naražené nohy zlomeninu. Ucpi si škvíry v podsadď papírem (stoĀené dlouhé pruhy) nikoliv mechem. Mech je vlhký a neĀistý. Je dobĢe potáhnout si celou stďnu archy papíru (vytapetovat). V noci nemĪže do stanu tak snadno chlad. Nedotýkej se celty, když je mokrá, porušíš impregnaci a v tďch místech pak déšĨ prosakuje. Dbej také, aby se žádný pĢedmďt nedotýkal stanu za deštď. (RĪzná zrcátka na stolcích, krabice, apod.) Je-li celta ráno velmi vlhká, Āi dokonce mokrá od rosy nebo noĀního deštď, nesbaluj ji hned ke konstrukci, ale nech ji vyschnout, aby se nezapaĢila. Ranní cviĀení je pohromou pro lenochy, takytáborníky a pro sloní mláĊata, ale správný chlapec cviĀí s radostí, ráznď, energicky, aby cviĀení mďlo význam. Ví, že cviĀením zmohutní jeho svaly a tďlo se stane pružné a silné. Mďjte touhu mít dobĢe rostlé tďlo, aby každý na vás hledďl s obdivem. Nešumákujte vďĀnď! NďkteĢí hoši jsou vážnď jako malé dďti. Od rána do veĀera lízají šumící prášky, bez
Jídelní misku hned na hĢebík nad rozdávaĀku! Má tam být nejpozdďji pĪl hodiny po každém jídle, poĢádnď umytá a utďrkou vytĢená do sucha. A zpod oĀek a zpod zahnutého okraje, kde se tak rády zdržují zbytky jídel, drobeĀky a písek, musí být špendlíkem Āi vďtviĀkou vše vyĀištďno. Jak pít mléko? Mléko se nepije jako voda, ale polyká se po malých doušcích, takĢka se kousá. Jinak ti mĪže být špatnď. máš-li nďjaké žaludeĀní potíže (bolesti, prĪjem), dva až tĢi dny mléko nepij. Nenechávej stát šálek s mlékem dlouho na slunci. Mléko mĪže nakysnout a tím ti rovnďž zpĪsobit potíže. Nehltej jídlo, ale kousej! Na každém táboĢe se vyskytne chlapec, který nejí, ale hltá jako BumbrlíĀek. My teprve zaĀínáme a on už má jídlo v sobď a pak provokuje rĪznými výroky jako „Po vobďdď jako po vejprasku,“ „Tak ani nevím, a že sem nďco jed., „Todle mďl bejt vobďd?“ a podobnď. Kousejte, žvýkejte, nepolykejte velké kusy, nejezte hltavď. Jedinď správnď rozkousaná strava, smíšená se slinami, vás nasytí. Jídlo poĢádnď nerozkousané z vás vyjde aniž by vám dodalo sílu.
17
PĢes den neležte ve stanu! NďkteĢí ménď podnikaví a duševnď líní hoši – jakmile skonĀí program – nemají nic moudĢejšího na práci, než sebou seknout na kavalec a hledí do prázdna, nebo dokonce i usnou. Zatím co Āilý, bystrý táborník pĢímo Āíhá na chvilku volna, aby si mohl jít soukromď na dĢevo k vyĢezávání, aby mohl napsat dopisy a deník, aby si vyrobil Ālunek, aby šel za kytkami Āi si s nďkým zahrál volejbal nebo hlaviĀky…chlapci bábovky leží a leží a koukají, nebo se – k mému zoufalstvízaĀnou ve stanu pošĨuchovat a „stekat“. Podle toho, jak naloží chlapec na táboĢe se svým volným Āasem, dokazuje, co v nďm vďzí. Zda je „Āiperka“ nebo „bábovka“. BuĊte k sobď navzájem rytíĢští, ohleduplní! o vše poproste, za každou maliĀkost – i tĢeba za podání vaĢeĀky v kuchyni – podďkujte. A pozor na rĪzné vtipy. Pamatujte si, že vtip je vtipem jen tehdy, když se pĢi nďm smďje nejen autor, ale i jeho „obďĨ“. VaĢíte knedlíky? VaĢte je zásadnď ve tĢech kotlích souĀasnď, ne tedy na jednotlivé várky v jednom kotli.
V každém kotli mďjte dvď tĢetiny vody, ne jenom pĪlku Āi dokonce ještď ménď. A s pĢípravou tďsta zaĀnďte nejpozdďji v 10 hodin – a mďjte hromady dĢeva! Pak se uchráníte mínusĪ, pak teprve knedlíky nebudou postrachem vaší služby. Rozdďluješ cukr do šálkĪ? HleĊ, aby každý dostal poĢádnď svĪj pĢídďl kostek. K ulomené kostce pĢidej jiný úlomek, aby byla kostka doplnďná. V den bourání zápasíme o minuty Nebude-li vĀas zbouráno,vše uklizeno, odvezeno a odneseno, máme mrzutosti s netrpďlivými šoféry auta – a je i nebezpeĀí zmeškání vlaku se zadaným vagonem. Proto v ten den je zvýšené pracovní tempo, neztrácej ani minutu. Neprovokuj tím, že si zabalíš jen svoje vďci a o oddílové se nestaráš, že vše dďláš pomalu, ležérnď.
ZÁVĎREÿNÁ RADA NEJMENOVANÉHO SKAUTA:
PRO
JEDNOHO
Nespi ve voze za denní jízdy, neĀti si knížku. Jedeme krajem, který jsi nevidďl.
/z knihy Skautský tábor, Skautské prameny, Liberec 1993/
vybral Šík
18
Terry Pratchett podruhé na stránkách ÿísla Blahoě navazuje na Tesáka, který do ÿtyĢicátého ÿísla napsal pĢíspďvek o spisovateli Terry Pratchettovi. Protože jsou knížky od tohoto autora velmi oblíbené, pĢedevším u rádcĪ skautských družin, vrací se Terry Pratchett na stránky ÿísla. Jaké oblíbené spisovatele a knihy mají ostatní ĀtenáĢi ÿísla (skautky, svďtlušky, vlĀata i vĪdci)? Napište o své oblíbené knize nebo autorovi a doporuĀte je celému stĢedisku. Další literární pĢíspďvky rádi otiskneme, tĢeba povedou k založení nové rubriky… -sikAsi již každý z našeho stĢediska má nďkde v podvďdomí uloženo, kdo je Terry. Pro toho, kdo to ještď neví, je to spisovatel fantasy. Jeho nejznámďjším dílem je Úžasná zemďplocha. Já jsem se rozhodl nepsat vám o spisovateli jako takovém, ale o postavách, které stvoĢil a které se vyskytují na Zemďploše. V prvním vydání (možná i posledním) vám popíšu ĀtyĢi postavy. TĢi Āarodďjky a na pĪl polidštďného kocoura Silvera.
BÁBI ZLOPOÿASNÁ ÿarodďjka, praktická psycholožka, vĀelaĢka a všudybylka-radilka. PĪvodnď byla pravdďpodobnď pĢírodou stvoĢena jako zlá Āarodďjka typu „perníková chaloupka a peĀení dďtí“, ale je pĢíliš chytrá a vzpurná, než aby se na nďco takového dala nachytat. Z toho dĪvodu stojí všeobecnď na stranď bohĪ, nebo pĢinejmenším Dobra. Prozatím. Je ovšem tĢeba Ģíct, že Bábi ZlopoĀasná konající Dobro, je obávanďjší než mnoho Āarodďjek konající Zlo (protože Dobro není vždycky to, co lidé chtďjí, a Āasto se zjistí, že je stejnď nepĢíjemné jako pravda.Babi pravdďpodobnď považuje své úsilí za nďco, co se podobá tďm nejlepším lékĪm - není to úĀinné, když to nechutná odpornď. Nikdy není šĨastnďjší, než když má nďco, s Āím mĪže nesouhlasit. A když udďlá nďco jako C-c-c, tak má na mysli nďco strašnď zlého a vďtšinou se to i vyplní. Typické rĀení: „Tak nemohu souhlasit“
STAġENKA OGGOVÁ
s nďĀím
takovým
ÿarodďjka, praktická psycholožka a další všeteĀná radilka. Žena (postupnď) tĢí mužĪ a matka patnácti dďtí. Ráda si dá skleniĀku. Ráda si dá druhou. Ráda si dá tĢetí skleniĀku. Její mysl je ta široká, že byste ji mohli použít místo válu na tďsto. Je možná ve všeobecném slova smyslu chytĢejší než Babi ZlopoĀasná, ale každopádnď je dost chytrá na to, aby to nedala najevo. V praxi obď Āarodďjky odhadly síly i slabiny té druhé a pracují spoleĀnď jako operaĀní jednotka. Babi ZlopoĀasná dďlá to, co je tĢeba, a staĢenka Oggová za ní ošetĢuje ranďné. Typické rĀení: „Prosím, tak vypadá laskavý gentleman, který pĢispďchá na pomoc ubohé staré ženď! Dám si dvojitou whisky, díky.“ MAGRÁTA ÿESNEKOVÁ
ÿarodďjka, bylinkáĢka a zmoklá slepice. Je jejím osudem být tĢetí Ālenkou neformálního lancerského spoleĀenstva Āarodďjnic (i když si prĪbďžnď odpoĀívá od Āarování jako královna Lancre a pokouší se ovládnout takové dovednosti jako, šití, sokolnictví a chĪzi v tamtďch šatech) Má z lancerských Āarodďjek nejlepší technické vzdďlání, ale až nekriticky si
19
naplnila svou chvályhodnou otevĢenou mysl takovými vďcmi, jako je víra v magické svíce, kouzelné krystaly, Āarodďjné barvy nebo plíseě sebraná z chleba. Myslí si, že má romantickou duši. Její duše je však ve skuteĀnosti velmi solidní a praktická a stabilní naopak její romantickou mysl. Magráta je prostď a jednoduše ĢeĀeno trošku pĢehnaná Āarodďjka novovďku.
psychického stresu se na pĢechodnou dobu automaticky mďní do podoby Ālovďka. Dokud znovu nepĢevládne jeho pĢirozená morfogenní pole, vypadá jako pirát (ne jako bývalí skaut Pirát) pĢipravený poplenit každé korzo a vyzaĢuje sexuální auru tak silnou, že je cítit o nďkolik místností dále. (poznámka autora: Jestli byste chtďli vidďt, jak vypadá Silver ve zvíĢecí podobď, tak je namalovaný v klubovnď na Sokolovské na jedné krabici ve spodní místnosti)
Typické rĀení: „Ehm... promiěte.“ SILVER Kocour staĢenky Oggové. Zlý (na každého s výjimkou StaĢenky), posedlý sexem a krutď výkonný v zabíjení všeho živého do velikosti medvďda. Od ostatních koĀek se liší tím, že se v dĪsledku zaklínadla, kterým ho zaklely lancerské Āarodďjky v pĢíbďhu ÿarodďjky na cestách, dokáže zmďnit - nebo pĢesnďji vyjádĢeno - v okamžicích výjimeĀného
V pĢíštím díle se dozvíte nďco o nďjakých zástupcích jednoho povolání - Mág (a budou to nejvďtší pravdďpodobností MRAKOPLAŠ - nejneschopnďjší mág, RUMPÁL ŽIÿKA - zombií, VÝSMĎŠEK arcikancléĢ neviditelné univerzity, KNIHOVNÍK - bývalý mág, který se v magické nehodď promďnil v orangutána, a celkový popis mágĪ jako skupiny lidí, kteĢí jsou vždy a všude pĢipraveni bránit svďt.)
Blahoě JiĢí Guth-Jarkovský
SpoleĀenský katechismus (4. Āást) Seznamte se základní knihou o spoleĀenském chování, kterou napsal pĢed více než šedesáti lety obĢadník kanceláĢe prezidenta Masaryka, JiĢí Guth-Jarkovský. Reálie se od té doby znaĀnď zmďnily, proto pro nás kniha nemĪže být doslovným vodítkem. PĢesto není v našich Āasech nikdy na škodu pĢipomínat si, že slušnost, galantnost a ohleduplnost nejsou pĢežitky doby dávno minulé.
PouliĀní dráha a autobusy V tramvaji jest pĢedem pĢísnď dbáti Ģádu tramvajového a nenastupovati, dokud všichni cestující nevystoupí. Výstup i nástup se dďje rychle; nikdo se pĢi tom nebav se soudruhem. K výstupu se rozhodni a pĢiprav každý pĢed stanicí, nikoli teprve na samé stanici, nebo když obecenstvo zaĀíná již nastupovati. LouĀení a líbání, dokonce i slzy pĢed tramvají si odbuĊte jinde. (…) Pán ochotnď postoupí
své místo dámď a lidem starým nebo patrnď chorým, tĢebaže nemusí, neboĨ místo je placené. Ženám s outďžkem, lidem bĢemeno nesoucím a matkám nesoucím kojence nabídnďte své místo vždy a nerozĀilujte se, když nemluvnď ve voze kĢiĀí; tu chvilku to vydržíte. (…) Dáma také není povinna pĢijmouti místo v tramvajovém voze, mlĀky jí nabídnuté. Snad je jí pĢíjemnďji zĪstat stát, snad si nechce pomaĀkati šaty nebo nďco
20
podobného. Ale pak má povinnost podďkovati takovým zpĪsobem, aby bylo zĢejmé, že oceěuje pozornost jí uĀinďnou. (…) Spíše tedy pĢijmďte, nežli odmítejte, tj., nežli se podďkujete. A važte si pánské galantnosti, protože je Āím dále tím vzácnďjší. (…) Ale zase nikdo, ani žena, nemá práva místo na sedadle požadovati pro sebe, leĀ by o tu úsluhu zdvoĢile požádala. Starší dáma, která vystrĀí chlapce z jeho zaplaceného místa zpĪsobem ne právď pĢívďtivým a zasedne tam sama, nechová se slušnď. Chlapec snad nemďl tolik filipa, aby bez pobídky ustoupil, a dáma, nemohla-li chvíli vydržeti stát, mďla chlapce slušnď a zdvoĢile požádati. Sotva by ten hošík nevyhovďl, a ne-li, pak by neslušnost padla teprve na jeho hlavu. (…) Nebavíme se hluĀnď, tak aby nás slyšel ve voze kdekdo, ale šeptat není tĢeba. Ani tam nesvďĢujeme nikomu žádných tajností. BuĊme vĪbec v své ĢeĀi opatrni. Zvláštď neuvádďjme žádných jmen a nemluvme o nikom, koho jmenujeme, nic špatného. Páni, seĊte majíce nohy pod lavicí, nikoli nataženy nebo zkĢíženy. Noviny, ve kterých Ātete, nerozkládejte na úkor a na pĢekážku sousedĪ. Cestující, užívající veĢejného dopravního podniku, jest ovšem povinen platiti jízdné a
prĪvodĀímu se hlásiti. pro jednoduchost a rychlejší manipulaci procházívá prĪvodĀí vozem a táže se, mají-li všichni cestující jízdenky, aniž chodí od osoby k osobď. Obecenstvu na pĢední plošinď dává Āasto znamení úderem na dveĢní dráty – a rozumného cestujícího nenapadne se nad tím pozastaviti, naopak pĢijme tuto výzvu, obrátí se a ochotnď zaplatí. Usnaděuje tďžkou službu prĪvodĀího, tím spíše, že sám je povinen dbáti, aby mďl vĀas svou jízdenku. (…) PĢi mimojdoucích prĪvodech nechĨ se prĪvodĀí úzkostlivď stĢeží všech posudkĪ nebo odsudkĪ. S poznámkami obecenstva o podobných prĪvodech a manifestacích neprojevuj ani souhlas, ani nesouhlas. Cestující bývají horkokrevní, horkokrevnďjší nežli prĪvodĀí, který Āasto má mnoho pĢíĀin se rozĀilovat. Nic však nezchladí nakvašence tou mďrou jako klid a zdvoĢilost. (…) Dojde-li k neshodď mezi dvďma cestujícími, rozhoduje nejdĢíve prĪvodĀí, který má pak pĢi podobné pĢíležitosti prokázati takt a spoleĀenskou obratnost i smysl pro spravedlnost, Ģekli bychom právnický dĪvtip. Mezi slušným obecenstvem do podobné ožehavé situace prĪvodĀí nepĢichází.
/pokraĀování pĢíštď/ vybral Šík
Už máš svĪj Sfinx Rom? Od poloviny kvďtna je v prodeji stĢediskový CD-Rom, který obsahuje rubriky: z Knihovna (všechna ÿísla vĀetnď komiksĪ + dalších 8 rĪzných stĢediskových ĀasopisĪ, písemné práce k Āekatelským a vĪdcovským zkouškám,…) z Historie (sepsaná historie stĢediska ve dvou etapách 1968-1971 a 1989-2004, seznamy všech registrovaných ĀlenĪ a úĀastníkĪ táborĪ, vlajky a historické dokumenty) z Fotogalerie (860 fotografií lidí, táborĪ a kluboven,…) z NHSL (všechny Ohlasy NHSL, výsledky, pravidla,…) z Bonus (software, video z kolobďžek, soutďž,…) Sfinx Rom je k dostání v klubovnď na Sokolovské za 35 KĀ.
21
Cestopis
Jižní Amerika 2002 5. díl (23. srpna – 1. záĢí 2002) Hned po loěském letním táboĢe se vydali ÿeslo, David, Martin a Veronika Koutní na 40 denní expedici do Jižní Ameriky. V pďti Āíslech ÿísla se s vámi podďlí o nďkolik vybraných zážitkĪ a vzpomínek, které si s sebou pĢivezli z Peru a Bolívie. Tady, v posledním díle Veronika popisuje velkou Bolivijskou fiestu (oslavu) ve mďstď Chulumani, návštďvu na haciendď, v “mraĀném pralese” a dlouhou cestu domĪ pĢes polovinu Peru autobusem a pak z Limy letadlem. Naše návštďva Jižní Ameriky se pomalu blížila ke konci. Než jsme zaĀali dlouhou cestu domĪ, chtďli jsme ještď poznat jihoamerickou džungli. I když jsme byli relativnď blízko nejvďtšího deštného pralesa na svďte (asi dva dny autobusem), tak už nebyl Āas vydat hluboko do Amazonie. Nďkolik hodin cesty od La Paz se ale nachází bohaté lesy Jungas. V prĪvodci jsme se doĀetli, že právď 23. srpna zaĀíná ve mďstď Chulumani, v tropické Āásti Jungaských hor, velká tĢídenní mďstská oslava místního svďtce svatého Bartolomďje - a bylo rozhodnuto.
Noví kamarádi nás vĪbec nechtďli pustit…
Ráno jsme opďt nasedli Prostď to tu žilo! do autobusu (tentokrát Všude kolem muQUITO zaplaĨpánbĪh do docela zika, tanec, dobré pohodlného vozu a na jídlo a hodnď pití. Guatyaquil relativnď krátkou cestu). Mďli jsme opravdu Mancura Jeli jsme z La Paz (3800 štďstí. Po prochám.n.m.) smďrem dolĪ a zce a nďkolika do Chulumani (1800 okruzích po námm.n.m.) jsme dorazili Cajamarca ďstí se nám pozdď odpoledne. Hned nám bylo jasné, že tady nás Āekají další velké zážitky a že taková oslava jihoamerického svďtce Ilo Ilo je hodnď živá, divoká a Charazani docela neupravená záleChulumani žitost. U brány do mďsta, kde jsme vystoupili z autobusu, se pravď chystal jeden z prvních velkých (jak jsme pozdďji zjistili nekoneĀných) karnevalových prĪvodu a všude byly velké povedlo naskupiny taneĀníkĪ v tradiĀních barevných jít stĪl na kostýmech. terase nad
22
námďstím s nepĢekonatelným výhledem na oslavu pod námi. Nakonec jsme se do toho taky pustili a zaĀali jsme spolu s indiány slavit. UĀili jsme se místní tance a zvykali si na místní pití. Noví kamarádi nás vĪbec nechtďli pustit. Do postelí jsme se ten den dostali až kolem Ātvrté ráno. V Chulumani jsme strávili ještď jeden odpoĀinkový den, ale nechtďlo se nám vďĢit místním, kteĢí pokraĀovali v oslavď se stejnou intenzitou ještď dva, nďkteĢí i tĢi dny. Nás hlavnď zajímalo, jak se nejsnadnďji dostaneme nďkam do pralesa. Nakonec jsme se rozhodli pro blízkou a relativnď jednoduchou možnost - pĢírodní rezervaci Apu Apu.
V pĢírodní rezervaci Apu Apu
Leží nďkolik kilometrĪ od Chulumani. Jedna bohatá místní rodina koupila v šedesátých létech velký kus pralesa s tím, že se zde nebude kácet a že zde bude zachována pĪvodní pĢíroda. Majitel Ramiro Portugal si vzal AmeriĀanku Tilde a spolu opatrují pĢírodní rezervaci, do které pĢijíždďjí vďdci z celého svďta. Vedle si postavili statek, tj. haciendu, a vybudovali tu ekologickou farmu. Chovají zde krávy, pďstují pomeranĀe a jiné ovoce a turistĪm nabízí campování v malém hostýlku s restaurací. Po našem bloudďní po horách jsme byli opravdu rádi za odpoĀinek u bazénu, dobré jídlo a Tildiny výborné jahodové a banánové mléĀné koktejly. Nejlepší ze všeho ale byl samozĢejmď výlet
do hustého pralesa. Je to hodnď úchvatný zážitek - velikánské stromy, úžasné kvďtiny, spousta ptákĪ, barevní kolibĢíci, kluci dokonce zahlédli i opiĀku. Bylo to moc krásné zakonĀení našeho posledního výletu do jihoamerické pĢírody. Druhý den jsme se vrátili autobusem zpďt do La Paz. Našli jsme si nový hostýlek, šli si dát poslední výborné bolivijské popcorny a ostré hamburgery a chystali se na další dlouhou cestu autobusem. Než jsme odjeli, tak jsem se ještď stihla stavit v kadeĢnictví. ÿeslo a David šli na internet, kde vidďli první hodnď nepĢíjemné obrázky z klubovny po povodni. I ty pĢispďly k pĢesvďdĀení, že už je Āas vrátit se do starého svďta. Nejprve nás ale Āekalo dalších 24 hodin v autobuse. První etapa probďhla kolem jezera Titicaca a pĢes další hory. Trvalo to 12 hodin. Potom jsme si dali na jeden den pauzu v krásném, druhém nejvďtším peruánském mďstď, Arequipa. Tady jsme jen tak lenošili, dobĢe jedli a pili, hráli oblíbené karty a dávali si jeden ovocní jugos (džus) za druhým. Už jsme se s Peru pomalu louĀili. Fotili jsme poslední fotky a shánďli poslední maliĀkosti pro rodiny a kamarády. Druhý den odpoledne jsme nasedli do dalšího autobusu na poslední noĀní pĢejezd zpďt do Limy. Jako obvykle jsme s sebou mďli vodu, banány, mandarinky, placatý indiánský chléb a sušenky. Jedli jsme a koukali se na nemožnď nekvalitní, do španďlštiny pĢekládané americké akĀní filmy (právď teĊ je to Waterworld). A pomalu nám docházelo, že si v rámci naší cesty takhle užíváme jihoamerický zpĪsob cestovaní naposled. Zpátky v Limď jsme hned zašli do našeho oblíbeného hostýlku, kde nás pán majitel opďt nechal spát ĀtyĢi ve dvoulĪžkovém pokoji. Poslední den jsme trávili prohlídkou mďsta a památek (napĢ. muzeum inkvizice a muĀení). Bylo to takové klidné a pĢíjemné louĀení (i když to muzeum rozhodnď pĢíjemné nebylo). Odpoledne jsme nasedli do taxíku a odjeli na letištď. Cestou zpďt jsme letďli s KLM pĢes Amsterdam,
23
tentokrát se zastávkou ostrovď Aruba.
na
karibském
Byli jsme moc spokojení. Splnili jsme si svĪj sen – navštívili jsme Jižní Ameriku a poznali jsme Machu Pichu. Musím ale
pĢiznat, že jeden z nejlepších okamžikĪ celé cesty byl také ten, když jsme pĢistáli na ruzyěském letišti, zase stáli na Āeské pĪdď a zdravili se s kamarády ze Sfinxu, kteĢí nás pĢišli pĢivítat.
Veronika
Velký malý výlet do USA II. Den devátý 17.10. - South Lake Tahoe Ráno vesele vstáváme, Aleš aktivnď vaĢí a pĢináší nám ovesnou kaši málem až do spacákĪ. S plnými bĢichy se rozjíždíme a chvíli to vypadá, že se Ferda od veĀera umoudĢil a bude Ģadit v pohodď. Projíždíme mďstem a chceme se pro jistotu optat v autoopravnď, co by s naší pĢevodovkou mohlo být. Stavíme na jednďch z mnoha semaforĪ, když tu (tedy tam) nastává pro naše cestování osudný okamžik – na zelenou bychom rádi pokraĀovali v jízdď, ale Grázl ne. Marnď pĢidává Lála plyn, pĢevodovka se z neutrálu ani nehne. Nezbývá nám než Grázla odtlaĀit alespoě do odboĀovacího pruhu. Opouštíme ho a putujeme do místní (pár mil vzdálené) knihovny. Po cestď marnď hledáme nďjakou opravnu a já hledám veĢejné záchodky, kvĪli kterým musím pĢekonat místní komunikaci, která má ovšem pďt jízdních pruhĪ. VďĢte, že tam kromď mď nikdo mimo pĢechod nechodil. Potkávám také jednoho týpka, který vypadá tak trochu jako bezdomovec a na všechny okolo volá: „God is invisible!“ (pĢeklad pro neanglikanisty: BĪh je neviditelný!). Po poradď utváĢíme bojový plán: pĢes internet si zarezervujeme auto z pĪjĀovny v Renu, zmďníme trasu tak, abychom ho za týden stihli vrátit a zpátky do Denveru dojedeme autobusem. Je totiž jasné, že
VeĢejné knihovny: Snad v každém vďtším mďstď nďjakou naleznete. Velmi užiteĀné je, že jsou vybaveny vďtšinou slušným poĀtem poĀítaĀĪ pĢipojených na internet a nemusíte mít žádnou prĪkazku ani být AmeriĀan, aby vás na nď pustili.StaĀí se jen zapsat na seznam a poĀkat až na vás pĢijde Ģada.
s Grázlem se nemĪžeme odvážit jet dalších 1500 mil, pokud nechceme riskovat, že zĪstaneme trĀet nďkde v poušti. U Grázla na nás Āeká pĢekvapení – policajt – velkoryse nám nabídl, že zavolá odtahovku - asi za 100 dolarĪ:( . Štďstí se na nás poprvé usmálo a podaĢilo se nám plynule odjet! PĢi snaze dojet k zaruĀenď nejlepšímu opraváĢi pĢevodovek v kraji nám Grázl kleknul podruhé - tentokrát jsme zĪstali stát na nejvďtší kĢižovatce široko daleko. Z auta za námi hned vyskoĀili dva chlapíci a pomohli nám auto odtlaĀit na ostrĪvek pro chodce (chtďli jsme k opravnď jít pďšky, ale zjistili jsme, že je 5 mil daleko, tj. asi 8km). Bďhem dalších dvou hodin jsme byli ve dvou opravnách – v první nám Ģekli, že to neopraví, protože je to moc pracné (a stálo by to asi 2 500 dolarĪ) a v druhé pĢitvrdili na 3 000. Máme tedy dvď varianty: pokusit se Grázla
Karavanové bydlení: Pod vysokými borovicemi stojí na oploceném vybetonovaném pozemku nďkolik desítek pĢívďsĪ, které se liší velikostí i vybavením. Všichni obyvatelé mají svoji elektrickou a vodní pĢípojku, platí poplatek za místo a mohou chodit do spoleĀných sprch a záchodĪ. Tak jsme to vidďli ve mďstď, ale mnoho karavanĪ stojí osamoceno v pustinď nebo se shlukují do menších „kolonií“. Pokud lidé žijí na jednom místď déle, Āasto si k pĢívďsu pĢistaví dĢevďnou verandu a obijí spodní Āást prkny, takže nďkdy vĪbec není poznat, že je to vlastnď karavan
24
prodat (velmi nepravdďpodobné) nebo ho poslat do šrotu (nejbližší je ale 50 mil a mnoho semaforĪ daleko). S tďmito neveselými vyhlídkami hledáme místo na nocleh, abychom nemuseli platit 20 dolarĪ za místní kemp, ale bezdomovci jsou silná konkurence. Dává se s námi do ĢeĀi kolemjedoucí kolista a po chvilce nás zve na kafe k sobď domĪ. Rozmýšlíme se, jestli není moc divnej, ale nakonec pozvání pĢijímáme. Dovede nás ke svému domovu – není to žádná vila v luxusní Ātvrti, ale ani byt v Āernošském slumu – je to nevelký obývací pĢívďs, ve kterém by Āeská rodina možná pĢeĀkala dva týdny dovolené, ale nedovedu si pĢedstavit mnoho lidí, kteĢí by v nďm žili. Dostali jsme se do jakési karavanové Ātvrti… Po káviĀce a pár tipech na další cestu se louĀíme s Rogerem, jeho pĢítelkyní i malým synkem a uléháme na lesním plácku blízko stďhovacích vozĪ. Den desátý 18.10. – South Lake Tahoe – San Francisco Ráno se rychle balíme, protože nás pĢijel pán od stďhovákĪ upozornit, že kempování je tam ilegální. Zneužíváme McDonald´s k ranní hygienď (Aleše vystrnadil bezdomovec) a vypravujeme Lálu na daleký stop do Rena pro nové autíĀko. Mezitím jdeme s Alešem na internet do knihovny, projít se po pláži jezera (škoda, že nebylo teplo na koupání) a prozkoumat pár obchĪdkĪ (to se nám vyplatilo - v obchodď s Āokoládou byla ochutnávka a paní v informacích nám dala lízátka :-) Asi po šesti hodinách se objevuje bílé fáro a z nďj vystupuje Lála obklopen aurou luxusu. „Naše“ nové auto Chrysler 300m se od Grázla trochu liší – má motor 3,7 l, automatický posun ĢidiĀovy sedaĀky, vyhĢívání pĢedních sedadel, rádio na MC a CD, kožené potahy, tempomat, automatická svďtla a pár dalších nepodstatných vďcí (jako tĢeba že normálnď Ģadí). Zbytek dne trávíme pĢesunem do San Francisca. Výhled na mďsto v noci je vskutku impozantní.
V celém San Franciscu, ale zejména v jeho centru, jsou povďstné kopeĀky, místy spíš pĢíkré srázy, které trochu znesnaděují orientaci a v nejprudších místech je i dost nebezpeĀné jezdit autem dolĪ pĢíliš rychle, protože vám náraz na pĢíĀnou ulici mĪže odĢít nebo urvat zadní blatník. ÿlovďk se také dost zapotí, pokud se chce pohybovat pďšky-strmé stoupání a klesání je pomďrnď fyzicky nároĀné.
Jelikož náš hostel byl pĢímo v centru, zažili jsme úžasný okamžik – potom, co jsme zaboĀili dolĪ z kopce, jakoby se pod námi na chvíli propadla zem. Hostel je trochu ošuntďlý, ale pĢesto útulný a rozhodnď originální (vĀetnď všech obyvatel). V recepci pracuje jedna Slovenka, dáváme se s ní do ĢeĀi a necháváme si poradit, kam se podívat a kam radďji vĪbec nechodit. V rodinné atmosféĢe si peĀeme vynikající palaĀinky a seznamujeme se s ostatními (je tu opravdu pestrá smďsice lidí z celého svďta – MaĊar, Italka, Nďmec, Korejka…). Je jasnď vidďt, že nďkteĢí tu normálnď žijí. PĢed pĪlnocí se jdeme krátce projít. VstĢebáváme zvuky, barvy, atmosféru noĀního velkomďsta a pozoruhodné typy lidí, které potkáváme. Z pĢístavu máme pĢed sebou velmi táhlý kopec, jsem tak unavená, že usínám za chĪze a Aleš mď musí zpátky dotáhnout. Jdeme spát až v pĪl tĢetí.
Cable car: Pro San Francisco typický dopravní prostĢedek fungující od roku 1873. Je to v podstatď pozemní lanovka. Malebná kabinka jezdí po kolejích, uprostĢed je tĢetí „kolej“, ve které je pod zemí schován kabel, který kabinku táhne. Ve skuteĀnosti je to spíš atrakce pro turisty, i kvĪli tomu, že jezdí jen po tĢech nepĢíliš dlouhých trasách a jedna jízda stojí 3 dolary.
25
Den jedenáctý 19.10. – San Francisco I. Prvním úkolem je pďšky dojít pĢes kopeĀky do pĢístavu na Pier 39 a koupit tam lístky na trajekt na Alcatraz. Ale až na zítĢek, protože je o nď obrovský zájem. Kolem nás projede nďkolik známých cable car. Dál se chceme podívat, kde zaĀínali hippíci, a možná i na nďjakého narazit. Tramvají F jedeme až na koneĀnou, takže projíždíme celý pĢístav, komerĀní a finanĀní centrum se všemi mrakodrapy až na úplný konec hlavní tepny Market Street. Stoupáme vzhĪru na nejvyšší místo v San Franciscu – Twin Peaks. Hned za prvním rohem objevujeme Garage sale a kupujeme staré LP a knížky. Pokochali jsme se rozhledem a namíĢili ke Ātvrti Haight AshGarage sale: bury, kde v 60. neboli garážová letech zaĀínalo hnvýprodej utí hippies. Žádné Lidé vyskládají do hippíky jsme bohugaráže (nebo pĢed žel nepotkali, jen barák) vďci, kterých všelijaká individua se chtďjí zbavit a a pár zajímavých prodávají je obchĪdkĪ: (obleĀení, knížky, 1)obchod s nejvďtdesky, nádobí, šicí ším množstvím kastroj…). Mezi cetkami a šunty se zet, videokazet, dají najít hotové DVD a CD, co jsem poklady a když kdy vidďla – bylo umíte smlouvat, tak jich tam nďkolik je poĢídíte levnď. desítek tisíc, snad
ze všech žánrĪ a zemí svďta a hlavnď byly použité, takže Āasto mnohem lev-nďjší než normálnď MHD: Kromď 2)anarchistické knihkupectví, kde zmínďných cable car jezdí v San kromď knížek a Franciscu tramvaje, pamfletĪ prodávali autobusy i metro, triĀka s fotkou Bu- které se místy she a nápisem vynoĢuje na povrch. „mezinárodnď hle- Zajímavé jsou daný terorista“ pĢedevším tramvaje. Za celou dobu jsme apod. 3)úžasný „sekáĀ“, nevidďli dvď stejné a kde mďli obleĀení všechny jsou krásné snad ze všech hi- historické. Jen pĢi storických období placení mĪžete mít trochu potíže - je Spojených státĪ v- nutné mít pĢesnď Āetnď hasiĀských a drobné. Ty se totiž policejních unifore- hází do strojku, m. který nevrací (tak Poslední perliĀkou jako mnď). Kromď dne byl Āernoch, cable car platí na který s námi jel v a- všechno jeden lístek, utobuse. Byl oble- který stojí 1,25 Āen do státní vla- dolaru a je platný 90 jky, v rukou mďl min.Pokud chcete pompony, na hlavď pĢestoupit, mďl by vám v dalším huĀkovitý klobouk, prostĢedku ĢidiĀ kolem krku vďnec utrhnout Āást lístku, z marihuany, ale protože to nikdo zdravil Happy Sun- nedďlá, dá se na day a všechny jeden lístek jezdit pĢesvďdĀoval, aĨ celý den. jsou pro její legalizaci.
Krtek (autorka je vĪdkyni 24. oddílu skautek)
26
Chystáte se vyrazit do USA? Tak hodnď štďstí! Osud se ke mnď zachoval vyloženď laskavď; poctil mne Ģadou milých pĢíbuzných, z nichž pár žije ve Spojených Státech. Tito nás nďkolikrát navštívili v ÿechách a pak nďkoho popadl velmi dobrý nápad (tolik charakteristický pro naši rodinu): „ProĀ bychom se pro zmďnu nepodívali zase my k nim?“ PĢed 11. záĢím? Bez problémĪ A tak se také stalo. Na jaĢe roku 2001 si mĪj otec a sourozenec mužského rodu zaĀali zaĢizovat americká víza. Nebyl to žádný problém, potĢebná lejstra jim kurýrní služba doruĀila asi týden po zažádání, k žádným komplikacím nedošlo. V srpnu si zapakovali a na zaĀátku záĢí vyrazili. Ano, bylo to ono dodnes vzpomínané kritické záĢí roku 2001. DomĪ se z Manhattanu vrátili celí, svďží, nepoškození a nadšení pĢírodními krásami a chránďnými krajinnými oblastmi státĪ Massachusets a New York. Kupovat letenky pĢed obdržením víza je pitomost Rok nato mí ameriĀtí pĢíbuzní srdeĀnď zvali na návštďvu mé prarodiĀe. Rodinná rada rozhodla, že pocestuji s nimi. Možná proto, aby jim cestou nebylo smutno. Nikoho ani nenapadlo dďlat si starosti s cestovním vízem - vždyĨ pĢed rokem to pĢece nebyl vĪbec žádný problém!!! A tak jsme zaslali žádost o vízum na americkou ambasádu. NepĢíjemnď mď pĢekvapilo, že žádost sama o sobď stojí 3000 korun. Poté jsme zakoupili letenky od nanejvýš dĪvďryhodné spoleĀnosti Lufthansa. Upozorěuji vás, že kupovat si letenky pĢed obdržením víza je nehorázná pitomost! A právď té jsme se bohužel dopustili. Na webových stránkách ambasády stojí, že žádost o vízum bude vyĢízena do 8 pracovních dnĪ. My žádali zaĀátkem Āervence, takže zdánlivď pohoda! Omyl! V polovinď srpna, kdy už jsme zaĀínali být mírnď neklidní, volala maminka na chatu,
kde právď nalezl doĀasné útoĀištď zbytek vďtve naší dynastie. Sdďlila nám, že vízum pĢevzala do vlastních rukou a že ho tedy mám. Za pĪl hodiny volala znovu, sdďlivší nám zprávu ponďkud ménď optimistickou. Když volala pĢedtím, prý ještď nemďla otevĢenou dotyĀnou obálku a automaticky se domnívala, že vízum obsahuje. (DĪvďĢivé, že?) SkuteĀnost se však ukázala býti ponďkud jinou. Vízum jsem neobdržela, protože jsem prý NEDOSTATEÿNĎ PROKÁZALA SVÉ VAZBY K ÿR! Byli ale velkorysí, zvali mď ještď na osobní pohovor, jehož konání bylo stanoveno na 24.8. v 9:00. Datum pĢedpokládaného odletu bylo jen o 4 dny pozdďji. Nedalo se nic dďlat; nezbývalo než doufat, že úĢedníci budou dobromyslní, nebo alespoě uplatitelní pĢíslibem, že jim ze StátĪ pošlu pohlednici. ZaĢaĊte se do fronty! Dne 24.8. jsme já a mĪj tatínek netrpďlivď podupávali pĢed budovou ambasády už v 8:00, abychom náhodou o nďco nepĢišli, nďco nezmeškali, nebo dokonce nezanedbali. PĢed vchodem stáli dva mladí (a nadďjní) ambasádníci v záĢivď bílých košilích a se zatuhlými americkými úsmďvy, pĢi nichž na pĢihlížející cenili nezkažený, i v pražském slunci záĢící, chrup, nepochybnď opeĀovávaný nďjakým dobĢe placeným americkým dentistou. ZĢejmď bránili budovu pĢed nenadálými útoĀníky. Nechtďli jsme ty dobré muže rušit, a tak jsme se jen optali, co máme podniknout, jsme-li pozváni na devátou. StruĀná odpovďĊ znďla: „PĢijĊte v devďt!“ Protože jsme již nemďli v úmyslu se nikam vzdalovat, postavili jsme se asi 25 metrĪ od užiteĀnou práci konajících mladíkĪ. PĢipadalo nám totiž hloupé to zapíchnout hned vedle nich a celou následující hodinu setrvat v jejich bezprostĢední blízkosti. Asi v 8:30 jsme už malinko znejistďli, protože pĢede dveĢmi výše zmiěované
27
budovy se zaĀala tvoĢit fronta - pĢicházely celé rodiny a Ģadily se na chodníku vedle zdi. „Ale co,“ Ģekl mĪj tatínek. ,,Jde asi o nďjaké okamžité odbavení,“ dodal. NďkteĢí lidé s sebou totiž mďli i dosti objemná zavazadla. My jsme pĢece pozváni na OSOBNÍ pohovor, a navíc nás ti dobĢí muži stále vidí, takže by nás samozĢejmď upozornili, kdybychom už teĊ mďli vyvíjet nďjakou aktivitu. Jak jsme byli naivní a hloupí!!! Když jsme v 8:55 ušli 20 krokĪ a zdvoĢile se otázali dohlížitelĪ u vchodu: „Co je tĢeba k tomu, abychom byli pĢijati na osobní pohovor?“, odpovďdďli: „ZaĢaĊte se do fronty!“ Když jsme pĢed hodinou dorazili, nestál tam jediný Ālovďk, zato teĊ jich tam bylo asi tak 120 - my samozĢejmď na konci. Pak jsme Āekali asi hodinu, než nás koneĀnď pustili dovnitĢ, kde nám odebrali všechny nebezpeĀné pĢedmďty (napĢ. hodinky, mobily, atd.) a nasmďrovali nás na schodištď. Po nďm jsme dorazili do veliké haly, plné ,bohužel již obsazených, míst k sezení. Postavili jsme se tedy ,,po trestanecku“ k jedné ze ĀtyĢ zdí a netrpďlivď Āekali, co bude následovat. Chvíli se nedďlo nic, ale pak se náhle
z rozhlasu visícího na zdi ozvalo jakési nesrozumitelné zahuhlání. Po mnoha reprízách jsem zjistila, že hlásí pĢíjmení a Āísla dveĢí, kam se má volaný dostavit. Huhlání se v pravidelných intervalech ozývalo ještď 1,5 hodiny. A ve mnď vzrĪstala obava, že až mď zavolají, nepoznám to. Ale mďla jsem štďstí poznala jsem! Mďla jsem se dostavit na ,,ĀtyĢku“ (myslela jsem si, že se jedná o Āíslo dveĢí), ale další omyl! OSOBNÍ POHOVOR se konal pĢes dvojitou pĢepážku jako na poštď. Prokázat mé vazby k ÿeské republice bylo vcelku jednoduché - šlo jen o to pĢedložit daěová pĢiznání obou rodiĀĪ. Pak nám ponďkud mizernď Āesky mluvící americká sleĀna Ģekla: „PĢijĊte si pro pas ve tĢi.“ Protože nám to ještď nebylo úplnď jasné, hloupď jsme se zeptali: „A to vízum jsme dostali?“ „Ale samozĢejmď!“ odvďtila udivenď. Takže nám za to tďch 5 hodin pĢece jen stálo!!! Jestli si i vy chcete zažádat, obrěte se trpďlivostí a doufejte, že to s vámi dopadne alespoě tak dobĢe, jako se mnou!
Podkolenka (autorka je Ālenkou 24. oddílu skautek)
ÿTYġICÁTÉ DRUHÉ ÿÍSLO Redakce: Václav Zeman – Šík, JiĢí Slavík – Svižník, Jan KliĀman - Blahoě Vrchní webmaster: Michal Zikán - Manuál ZahraniĀní zpravodaj: Pavel Šochman – ÿeslo Do tohoto ÿísla pĢispďli: Eliška Kubicová – ÿertík, Matouš Libánský – Bomber, Veronika Koutná, Jana ÿacká – Krtek, Eva Konopásková - Podkolenka ÿíslo na internetu: www.cislo.webzdarma.cz RedakĀní e-mail:
[email protected] Náklad: 45 výtiskĪ Vychází: 12.6. 2004
28
