TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
PÁR SLOV Z
OBSAH:
KLOBOUKU
POSLEDNÍ DOBOU
POSLEDNÍ DOBOU „Brejtro, pane Kotalík.“ „Pozdravpánbu, pane PďniĀka. Jak se vede?“ „Ale jo, jde to. Ale ěáko se mi to poslední dobou nelíbí.“ „Ale copak, zdravíĀko neslouží?“ „Ne, to ne, zdravíĀko zaplaĨpánbu jakž takž slouží, ale já myslel takovou tu okolní atmosféru.“ „No to máte pravdu, zrovna dneska ráno, vyšel jsem z domu a já myslel, že se snad zalknu. Ty komíny nám tu kouĢí až hanba.“ „To jste to ale pochopil krapet jináĀ, pane Kotalík, já myslel takovou tu atmosféru mezi lidma, víte?“ „Jo takhle. No tak to je jiná. A copak se vám na ní nelíbí?“ „No víte, možná to bude vypadat, že jsem se pomátl nebo že vidím všechno moc Āernď, ale pĢijde mi, že se spolu poslední dobou vĪbec neumíme domluvit.“ „To myslíte nás dva.“ „Ale ne, to vĪbec ne. Myslím jako všicky lidi navzájem tak nďjak všeobecnď. Podle mď je komunikace základem veškerýho konání lidskýho a zdá se mi, že poslední dobou nám lidem ta naše komunikace nďjak pomalu uhasíná, jak ten plamen, co pomalu uhasíná v kamnech, když tam nikdo nepĢiloží, až úplnď vyhasne a obďd se neohĢeje.“ „Jo, jo je to tak, moje žena dneska taky zapomnďla pĢikládat a já musel znovu zatápďt.“ „ġíkám vám, pane Kotalík, když se dva lidi nedokážou dohodnout, nemĪžou spoleĀnď vykonat ani tu sebelehĀí práci. Ta komunikace je opravdu jedním ze stavebních kamenĪ našeho soužití tady na zemi. Mám strach, aby nám ty naše kameny nezaĀaly sládnout a nestal se z nich cukr. To pak staĀí, aby jednou zapršelo.“ „Pane PďniĀka, vy jste se dneska opravdu nďjak špatnď vyspal, chrlíte na mď jednu starost za druhou, vždyĨ my se pĢece dokážeme domluvit bez potíží, nemám snad pravdu?“
Šík…………………………………………..….2
(NÁŠ)
PġECHOD
BRD
Králík……………………..…………………..3
3.HRDINSKÁ BRIGÁDA VeveĢice……………………………………….4
…O
VĎŽI (MOJE PRVNÍ TAMNÍ ÚÿAST…
Tomega……………………….………………5
SKRÝVAÿKY Šík…………………………..………………….7
KDYŽ Šík……………………………………………...8
TÉMA ÿÍSLA ŠIKANA
Šík……………………………………………...8
OBECNÁ ÚVAHA JEDNOU VEÿER Tomega………………………………………11
STġÍPKY SVĎTLA Messner…………………………………..…11
J.D.T.P.ÿ. ? JAK DOPADL TEST PRO ýÍSLO ? Šík…………………………………………….12
JÁRĩV KġÍŽOVKÁġSKÝ KOUTEK Jára…………………………………………..14
ÿS.
OPEVNĎNÍ Z LET
1935-1938
Svižník………………………………………15
ZDOMIZES Šík…………………………………………….16
OHEĚ David…………………………………………17
ÿERNÝ RYTÍġ (ÿÁST PRVNÍ) Šváb………………………………………….18
CESTA TAM A ZPĎT David…………………………………………19
MAROKO Manuál,ģárka…………………………….20
Šík 2
(NÁŠ) PġECHOD BRD-3.3.2001 Sobota: Sešli jsme se asi v 7.30 hod. v klubovnď. Bylo nás 8. A to Tomega, Lump, JaniĀka, Knoflík, Bubu, VeveĢice, Diana a já. Jinak svďtlušek bylo 7. AnĀa, Vašek, Aranka, CvrĀek, DomĀa a Lucka s Bubákem. Ještď než jsme odešli, dozvďdďli jsme se, že se máme pĢihlásit u nďjaký firmy (na její název už si nevzpomínám) a doruĀit na rĪzná místa nďjaké vďci. Metrem jsme dojeli na Smíchovské nádraží. Ve vlaku jsme byli rozdďleni na 3 skupiny: JaniĀkovce, Lumpovce a Svížovce. Já byla s Lumpem. V Mníšku pod Brdy jsme vystoupili a došli nďkam k nádraží, kde jsme našli rozstĢíhanou adresu firmy, kam jsme se mďli pĢihlásit. Než jsme se ale pĢihlásili, museli jsme pro úvďr do banky. Mďli jsme zjistit urĀité informace o té bance. Po pĢihlášení jsme dostali poukazy na sérum, potraviny, poštu, psy, sanď, petrolej, náboje. Poté jsme se vydali na dlouhou cestu na Yerend Station. Vyškrábali jsme se na kopec a uvidďli kostel. U nďj byl Job a Lída. Job nám Ģekl, že psi mají hlad. Museli jsme pro nď sehnat žrádlo. Bďhali jsme po dvojicích a sbírali žrádlo (hnďdá barva superžrádlo, zelené a modré-ryby, atd. a Āervené pamlsky). Pak jsme šli dál. Naše skupina se pĢi tom poĢádnď zamotala. Došli jsme na rozcestí ÿervený kĢíž, kde po nás ÿeslo chtďl 20 vďcí, na kterých se naše skupinka ve vlaku dohodla, že bychom si je vzali do polárních krajin. Šli jsme dál. Na nďjakém dalším rozcestí jsme doruĀili dopis nďjakýmu panu Smithovi (Tomega). Bohužel ale neumďl Āíst ani psát. Tak jsme mu mďli Ģíct, co mu kdo píše. Bohužel ale ani neslyšel a nemluvil. Naše skupinka tedy zvolila kreslení, jiní pĢedvádďní. Ten Smith nám pak ukázal, kudy máme jít. Byl tu ale problém. Byli jsme propojeni provazem, kterým jsme mďli svázané ruce. Moc dobĢe se nám nešlo a provaz se nám hned rozvázal. Mďli jsme jít na Babku (2,5 km) Pak jsme vystoupali na kopeĀek. Byli jsme zbaveni pout a dostali jsme pár zdravotnických otázek. Byla tam i 1. a 2. skupina, a tak jsme vyrazili na vlak. Od vedoucích jsme dostali stužky, které nám pak jako životy vytrhávali. V ġevnicích jsme nastoupili do vlaku a jeli do Karlína. U klubovny jsme dostali „šeky“ na 500$. VlĀata a skauti odešli, ale my šly se svďtluškama k Davidovi. U Davida jsme se vybalily a šly jsme na aranĀin, KnoflíkĪv a mĪj slibový oheě. Nďkdo dostal první hvďzdu. Když svďtlušky i skautky odešly, zĪstaly jsme tam jen já, Knoflík, Tomega, JaniĀka, Lump a Kájínek. Tomega nám Āetla zásady junáctví (základové junáctví ?) a zaĀala takhle: „Ty trubko…“. Hroznď jsme se tomu smály, ale pak už jsme šly domĪ spát.
Nedďle: Ráno jsme vyrazily na rozcviĀku a po ní jsme mďly sníĊu. Pak jsme si sbalily a zaĀaly jsme hrát Twister, bingo a nďco jako empatii. Pak byl obďd a cesta domĪ do Karlína. Tahle výprava se mi líbila, protože jsem slibovala.
Králík
Co bude dnes dobrého ?
DVACÁTÉ SEDMÉ ÿÍSLO 3
3. HRDINSKÁ BRIGÁDA-24.3.2001 NETRADIÿNÍ VERŠOVANÝ ZÁPIS Nďkdo tu má bagety, Ģízky nebo špekáĀky. Pálí se tu všechno dĢevo, slunce svítí, je tu vedro. Ještď ráno pršelo, ale teĊ je veselo. Máme krátký rukávy, lehneme si do trávy. Slunce svítí do oĀí, hlava se nám zatoĀí. Tak jdeme radďji pracovat, nebudem se poflakovat. Jen co to tu uklidíme, tak my skautky odcházíme. VlĀata tu hrají hry a skauti se pĢipojí. Hrají dlouho pĢedlouho a potom už nemohou. Sbalí tedy vďci své a už taky odcházej. Odvedli tu dobrou práci, jiným je to pro legraci. PoĢád jenom niĀí svďt, nedá se to vrátit zpďt. Ale nďkdo pĢece tu je, proti zkáze bojuje. Jsou to skauti zachránci a pĢírody ochránci. Kéž by z toho ostrova byla jednou taková zem, že ji nikdo nepozná. Kytky, ptáci budou zpívat písniĀku, že se našli dobĢí lidé, co ochránili naší zemiĀku
Tolik lidí je tu dnes, je toho hned plný les. Od Stromovky k ostrovu táhnou skauti pospolu. PouĨ je velkým lákadlem, ale my tam nepĪjdem. Máme totiž brigádu, jak pro celou armádu. Hned, jakmile dorazíme, ani se neposadíme. NáĀelník nás rozdďlí na odpadky a sázení. Naše skautky sázejí, a proto hned nelení. S ostatními jdou a jdou, v každé ruce strom nesou. Skauti zase sbíraj odpad, co na naší Zemi dopad. Mají to tďžký dost a dost, odpadu je celkem moc. Není to však zas tak zlý a jídlem se posilní. Potom, co my dosázíme, s odpadem jim pomĪžeme. My sbíráme vepĢedu, oni zas šli dozadu. Všichni jsme jak mravenci, co zalezli v kredenci. Kontejner se poĢád plní, za chvíli už bude plný. A my budem rádi, že jsme nďco zvládli. Když už to tu je zas dobré, jdeme si sníst vlastní obďd. .
VeveĢice PRÁVĎ DNES
ʍ
TADY A TEĉ
DOKAŽ, ŽE NA TO MÁŠ! I ty se mĪžeš zapojit do nové dlouhodobé soutďže ÿísla o hodnotné ceny
SKRÝVAÿKY Podrobnosti hledej na stranď 7
4
...O
VĎŽI( MOJE PRVNÍ TAMNÍ ÚÿAST
) ...
NĎCO JAKO KRONIKOVÝ ZÁPIS
„Jelikož zatím jen málo z vás mďlo tu Āest, na vlastní oĀi uvidďt onu výše zmínďnou vďž na Brdech, napadlo mď, popsat vám trochu mých pocitĪ, jež ve mnď tato stavba spoleĀnď se svým okolím zanechala.“ Poprvé jsem se na Vďž chystala jet na první velký vyklízecí víkend (poĢádaný roverským kmenem Kelem 45.sk stĢ.Silmaril) (to bylo 23.-25.února 01). S Janíkem, Bivojem a Lopatou jsme jeli vlakem z Hlaváku o dvď hodiny dĢív než ostatní, abychom si užili cestu ĀásteĀnď za svďtla. Po nďkolika pĢíhodách ve vlaku: Bivojovď kuriosní lenosti natáhnout se pro diskosušenku, lístky do "Kosova" (místo do Osova) a následný hrocený výstup z vagónku, jsme se ocitli na zastávce skoro doslova mezi poli. Za staniĀní budku nebylo vidďt a na té druhé stranď bylo opravdu jen pole, do kterého jsme se posléze (a po kratiĀké pauze a pĢípravách na dalekou cestu) vydali. Foukal studený vítr, proĀež jsme se proti nďmu všichni (až na Lopi(y)ho, nemajícího kapucu) Ģádnď a kvalitnď zavďtrovali. Cesta po silnici, stoupání do mírného kopeĀka, studený a nepĢíjemnď dující vichr z pravé strany, nďkolik pokusĪ o stopa projíždďjících aut...Prostď normální cesta s trochou pĢeživších pĢekážek. Až do té doby, než... Než jsme neuvidďli tu cedulku na sloupku u silnice, tabulku velikosti (asi, možná, zhruba) A4 se šipkou míĢící k svďtlému teplu a teplému obĀerstvení. Už se zaĀalo stmívat a nápady, že bychom mohli poĀkat na druhou partu, dorazivší asi dvď hodinky za náma, abychom se nemohli ztratit nikde v lese, neboĨ nikdo z nás neznal poĢádnď cestu, nás zaĀali obkliĀovat stále více. Ale po hodinď a pĪl v teple a obĀerstveni... jsme pĢeci jen vyrazili do úplné tmy, na neznámou cestu. S Janíkovou mapou a orientaĀním smyslem dvou ostĢílených skautĪ a dvou ještď ostĢílenďjších skautek se samozĢejmď nebylo Āeho bát! Po silnici z Malého Chlumce na kĢižovatku, pak doleva a po silnici nahoru až k lesní odboĀce doprava. Tam nďkde v dálce, snad stále po téhle cestď, svítila svďtla auta. Bylo to ale hodnď daleko (skoro jako onehdá ta dlouhá cesta z DaĀic do Radlic), zdálo se býti nekonĀící...a po tom zamrzlém snďhu... no príma! Dostali jsme se touto nekonĀící cestou po stopách ĀtyĢkolového zaĢízení až k závoĢe, u které stálo auto, o nďmž si kluci troufli tvrdit, že je Miniho-stĢediskové. Dál bylo vyhráno, sledovali jsme stopy dvou až tĢí lidí, jdoucích nedaleko pĢed námi. Tyto lidské šlápoty byly místy narušeny jakýmsi dlouhým šoupem nďĀeho (no žádná záhada, byli to asi Pterovi a MadlenĀiny bďžky). Až jsme dorazili ke KĢíži na rozcestí. Další pĢestávka a pĢíprava na další cestu, tentokráte již hrubší stoupání. Pár set metrĪ a už se na kopeĀku v lese mezi stromy zaĀala objevovat silueta ohromné vďže. Lesem jsme se prodrali a stanuli pĢed tou vysokou stavbou. Seshora ŠimákĪv a JobĪv hlahol, no co by kdo mohl Āekat, když ví, že tam nďkde ti dva jsou. Venku byl Small. Chvilku po nás dorazila druhá grupa, co jela vlakem v 18:11 z Hlaváku. Vďci jsme nechali v prvním patĢe a s Janíkem jsme šly obhlédnout výškový zbytek a samozĢejmď také samotnou stĢechu, nejúžasnďjší to místo na celé vďži. Ten veĀer bylo jasno, takže se nám naskýtal krásný rozhled na zalesnďné Āásti naší zemiĀky a v dálce svítící svďtélka pár vesniĀek. Do toho svítil mďsíĀek a hvďzdiĀky, z komína od vďže stoupal dým, nebyla skoro žádná zima, vítr skoro nefoukal, no prostď byla to skoro maximální pohoda. Bez svďtla jsme se daly slézat tďch nďkolik (asi pďt) podlaží do prvního patra, kde nás Āekalo spousta všeho možného jídla, co kdo pĢinesl, to se pojídalo, uvaĢili jsme si Āajík s medíkem a citronem a tlachali. A tlachali... Pak jsme taky zaĀali plánovat, jakým zpĪsobem by ta zítĢejší "debordelisace" mohla probíhat. No, moc se toho nedohodlo a šlo se spát. Já zĪstala sama v tomhle prvním patĢe, páĀ tam bylo nejtepleji a já se svým hvďzdáĢským spacákem...no škoda se
5
zmiěovat! Ale být tam sama, no prostď, strach máte pĢeci jenom všude a asi když se dlouho jen tak nebojíte, tak pak je tento pocit o to umocnďnďjší. ZvlášĨ po poslechu o legendách z historie této vďže a bezhlavých a obďšených... K ránu zaĀínala být taky zima ...hned po snídď (co se kde a u koho našlo) byla naše silná sestava rozĀlenďna do patrových sekcí a každá sekce se starala o své patro. My s Janíkem jsme si vzaly Ātvrté podlaží. Tou dobou tam byly vychytané palandy a asi dva stoly. Prkna z paland létala z okenic, stejnď tak jako pár židliĀek a porozkládaný stĪl. TeĊ jsou v našem patĢe podél stďn naskládané vyĀištďné matrace ku spánku, stĪl žádný...no prostory zmďnďny k nepoznání! Nejvíce vďcí však urĀitď létalo z prvního patra, ve kterém se zabydlovali Šimák s Jobem. Ono krásné, Āerné piano však patĢilo bohužel také do jejich sekce, a tak se není Āemu divit, že také padlo za vlast. Ono jeho smutné mruĀení se rozléhalo celou vďží, když postupnď pĢicházelo o jednotlivé nožky, ještď že mohlo na Šimáka alespoě spadnout a drobnď ho uhodit, jistď to pro nďj (pro to piano) bylo nďco positivního v prĪbďhu celého onoho sobotního dne. Ještď v pátek veĀer na nďj totiž líbivď hrál Serža melodie z filmu Limonádový Joe. ObĀas kolem našeho okna také prolétlo nďco úplnď ze stĢechy,kde se košĨaty ohánďli Bivoj s Lopatou. ObĀas jsme se za nima doškrábali podívat na krásnou slunnou vyhlídku, nalokat se trochy toho Āerstvého vzduchu a odpoĀinout si od vďĀného prachu z matrací a prken. No, tak se fachalo celý den (jen jsme uvaĢili moc dobrouĀký obídek - tďstoviny po italsku s masíĀkem, hmmm ěam, ěam, baštíkovat z kastrólu, to je pĢesnď ono!) až do veĀera. K véĀe polívĀiĀka (smďska, ale moc dobrá!) a pak se Kelové šli radit o ěáké to patĢíĀko výše. S Janíkem nás zaĀala pĢepadat nuda, tudíž myšlenky na jakousi krátkou procházku po okolí, popĢ. se zavítáním do Malého Chlumce. No jo, jenže jenom málokdo (se svým pomocníkem) by se vydal po pĪl dvanácté do Chlumce vzdáleného necelé tĢi kilometry, s názorem, že mají otevĢeno do pĪlnoci. No a my s Janíkem jsme se tedy vydaly na cestu. Krásná noĀní probďžka, po Āerstvém vzduchu... Jenže ona ta milá paní nás tam nechala sedďt až asi do Ātvrt na dvď, takže, když jsme dorazily na Vďž, jen ÿeslo, Serža a Job se teprve chystali spát, jinak všichni už zaĢezávali (jestli jsem na nďkoho zapomnďla, tak se mu tímto omlouvám, neboĨ má pamďĨ už mi, jak vidno, pĢíliš neslouží). Tak Job s námi zĪstal, ÿeslo se jal probudit Šimiho z mikroklimatu, neboĨ si to pĢál, doneseme-li nápoje. Ty tĢi litry (tedy šest pĪllitrĪ) v nás zmizelo jako nic, masíĀko pro nás extra pĢipravený jsme také zládovali v pohĪdce a mohli jsme se jít také uložit ke spánku. Tentokráte v podlaží Ātvrtém (patro tĢetí) tedy tam, kde jsme s Janíkem pĢes den tak peĀlivď vykufrovaly. No jo, jenže takhle pĢi noci je obĀas spousta vďcí k Ģešení, navazování, dotazování, vysvďtlování a pĢemýšlení, že jsem v jednom okamžiku na hodinkách uvidďla Āas nďjak okolo pĪl šesté ráno. A vstávali jsme asi v devďt, ale docela nezavírající se ranní oĀi, až pĢekvapivď. Hibi zmizel. Po ránu do žaludku míchané vajíĀka se špíĀkem a slaninkou, hmmm - Small je taky dobrá kuchaĢka, snad ne konkurence...? Dnes se asi nejvíc napracovala pila motorovka. Ta jela snad od rána do obďda v kuse. ġezalo a sekalo se v jednom kuse, špalky pĢelétaly z lesa pod vďž a na sekací špalky, pĢímo na popravu... Po poledním nás opustilo auto s ĢidiĀem a pár lidma a my dopracovávali hromady klumprĪ a dĢevo. Tďsnď pĢed odchodem ještď zavďreĀná pĢed zamĀenou vďží do koleĀka a vyrazili jsme také na cestu. PĢes Chlumce do Osova, na nádražíĀku ještď chlebík s tikoupaš, nďjaké mussli a sakra zase do Prahy. Docela zmoženi po pomďrnď nároĀném pracovním víkendu, ale s dobrým svďdomím ze sqďle odvedené práciĀky, jež ĀástďĀnď promďnila vďž k nepoznání do zcela jiné podoby.
Tomega
6
!!! POZOR !!! POZOR !!! POZOR !!! POZOR !!! POZOR !!! POZOR !!! NOVÁ DLOUHODOBÁ SOUTĎŽ PRO VŠECHNY ÿTENÁġE ÿÍSLA ZAÿÍNÁ PRÁVĎ DNES,
TADY A TEĉ.
SKRÝVAÿKY
Jak na to?: V tomto ÿísle se mĪžete poprvé setkat s novou dlouhodobou soutďží, která je vďnována všem malým i velkým soutďživým ĀtenáĢĪm ÿísla. Soutďž se jmenuje SkrývaĀky, již z jejího názvu je tedy patrné, že se pĢed vámi bude nďco skrývat. A co bude vaším úkolem? No najít to, co se skrývá. V každém ÿísle naleznete kratiĀký pĢíbďh, ve kterém se bude skrývat nďkolik zvíĢat, jmen, nebo mďst. NapĢ. ve vďtď: Jsi z Prahy nebo Bratislavy? Se skrývá zvíĢe jménem bobr. Vaším úkolem tedy bude vyhledat co nejvíce skrývaných, napsat jejich jména na papírek, papírek podepsat a vhodit ho do pĢipravené krabiĀky v klubovnď (bude zĢetelnď oznaĀená nápisem „SkrývaĀky“). Jak se bude bodovat?: Za každé správnď odhalené zvíĢe, jméno nebo nďco jiného získáváš 1 bod. Když se ti podaĢí odhalit úplnď všechny skrývané, získáváš jako prémii celých 5 bodĪ. PrĪbďžné poĢadí se bude objevovat na stránkách ÿísla. Kdy mĪžu vyhrát?: Po každém kole se budou ze všech (!) zúĀastnďných losovat tĢi výherci menších cen. Hlavní cenu získá vítďz celé soutďže, tedy ten, kdo bude mít po posledním kole nejvíc bodĪ. 1. kolo Dnešním úkolem pro vás je vyhledat v tomto pĢíbďhu co nejvíce názvĪ zvíĢat (tedy pouze a jen zvíĢat, ne rostlin, mďst ani niĀeho jiného). Malá rada, protože je to první kolo. Je jich tam celkem dvanáct.
EDA A BÉDA Dva kamarádi Eda a Béda vyrazili tak jako každé sobotní odpoledne do nedalekého lomu za mďstem. „Chlape sakra, dneska se poĢád loudáš vzadu, tak už zaber a neloudej se.“ „Ale vždyĨ já se snažím, nemĪžu za to, že jsme mďli tak dobrej obďd.Máma poĢád Ģíkala: „Jen si vezmi ještď.“ No a já teĊ sotva chodím.“ Po chvíli dorazili do lomu a chystali se na dnešní prĪzkum. „Eda je lenoch,“ vykĢikl Béda a rozbďhl se smďrem k jeskyni. „PoĀkej, já opravdu nemĪžu rychle bďhat,“ halekal Eda. „Sakra, kde jsi? PojĊ se rychle sem podívat. Hele, tenhle kámen vypadá jako bratrĪv obliĀej.“ „Ba jo, ale jak by se tady mohl objevit obliĀej tvýho bráchy, vždyĨ dneska prý je to už dva mďsíce, co odjel do Ameriky.“ „To je pravda, telefonoval nám pĢedevĀírem.“ Vtom ta tváĢ pootevĢela malinko oĀi a po chvilce i ústa: „Zmizte odsud, darebáci. A už se sem nikdy nevracejte, je to tady pro vás zakázaný prostor.“ Kluci neĀekali ani vteĢinu a upalovali ven, co jim síly staĀily. „To mď teda dožralo krucipísek, proĀ jsi zaĀal utíkat. Já bych si to s tou tváĢí vyĢídil,“ Ģíkal Béda. „Jó, já nevím, kdo se lepil ke mnď strachy celou dobu, co jsme tam byli.“ …A tak za družného hovoru utíkal obďma chlapcĪm cesta domĪ“.
Šík 7
KDYŽ Když je ti smutno, tak si zapískej. A jestli to není nutno, radostí nevýskej. Když je ti krásnď, vzpomeě si, jak´s na tom dĢíve byl. Mohl bys o tom psát básnď, ale to už dávno není tvĪj styl.
Šík TÉMA ÿÍSLA ŠIKANA Šikana-zvláštní, celkem zvukomalebné, dalo by se dokonce Ģíci uchu lahodící slovo. Avšak to, co pod sebou skrývá není lahodící ani uchu, ani zraku, ani žádnému jinému orgánu normálního Ālovďka. Podle Slovníku cizích slov znamená slovo šikanovat-týrat, trápit, Āinit pĢíkoĢí klást úmyslné pĢekážky. Ve zprávách, které okolo nás proudí v poslední dobď, se slovo šikana objevuje stále Āastďji. A sami tedy víte, že škála ĀinĪ, které lze považovat za šikanování se utďšenď rozrĪstá. Od okrádání o peníze, niĀení vďcí, Āi nucení ke konání potupných úkolĪ se „šikanátoĢi“ dopracovali až ke svazování, obďšování a upalování. Podle posledních odhadĪ je v ýeské republice šikanováno asi 300 000 dďtí. Smutné na tom je, že velká Āást hlavnď dospďlé veĢejnosti problémy s šikanou pĢehlíží. Vďtšinou jen do té doby, než se s nďĀím podobným setkají u vlastních dďtí. PĢitom nedá takovou práci angažovat se také na jiném dvorku než na tom vlastním. Mnoho pĢípadĪ šikany je zpĪsobeno špatným hodnotovým žebĢíĀkem dďtí. V dnešní dobď je na vďtšinď dvorcích úspďšný právď ten kohout, který se umí nejvíce ohánďt, dokáže se postavit nad ostatní a tĢeba i silou s nimi manipulovat. Dalším dĪvodem šikany mĪže být zájem o upoutání pozornosti. Agresor je jako herec v divadle, touží být stĢedem zájmu a sklízet obdiv publika a to i za cenu ublížení nďkomu jinému. Naším úkolem je tedy nabídnout potencionálním agresorĪm jiné možnosti být stĢedem zájmu než na úkor jiných. Pomocí našich tradiĀních výchovných prostĢedkĪ (hra, individuální pĢístup,…) bychom mďli dokázat, toho, že problém šikany se našim oddílĪm i v budoucnu vyhne. Ale zároveě také nejsme velká Āást dospďlé veĢejnosti, která se stará jen o svĪj vlastní dvorek. Alespoě doufám, že ne. Daniel DveĢe se zaklaply a do tĢídy vstoupily dvď osoby. Bylo prvního záĢí a uĀitelka vítala svou tĢídu tradiĀním proslovem, tak jak to dďlala na zaĀátku každého školního roku. Po nďkolika vďtách se její ĢeĀ stoĀila na druhou osobu, která spolu s ní vešla do tĢídy. „Milé dďti, ráda bych mezi námi pĢivítala vašeho nového spolužáka. Jmenuje se Daniel KováĀ. Doufám, že se mu tady u nás bude líbit a že ho brzy pĢijmete mezi sebe. Danieli, najdi si místo a posaĊ se.“ Chlapec míĢil k volné židli ve druhé lavici. Ta se však bleskurychle zasunula díky hbitému pohybu kudrnáĀe sedícího vedle. „Tady je obsazeno.“ Daniel smutnď pĢikývl a pokraĀoval dál. Snažil se všem dívat do oĀí a hledal v nich alespoě
8
malou jiskĢiĀku, ze které by vyĀetl, že je tu pro nďj místo. Jeho matka ho vždy pouĀovala o tom, že z oĀí se dá vyĀíst všechno. Co si kdo o kom myslí, jakou má náladu, nebo tĢeba i jestli je ochotný poskytnout ti židli. Nakonec si radďji sedl do poslední Ģady, kde byly hned ĀtyĢi volné židle. UĀitelka pokraĀovala v proslovu: „Tak dďti, teĊ si pĢeĀteme školní Ģád… .“ Daniel zasnďnď hledďl z okna. „Jano, tady máš ty papíry, co pĢišly s tím KováĀem. Na toho kluka dávej pozor, zažívá teĊ dost tďžké Āasy,“ nesla se Ģeditelova slova jeho kanceláĢí smďrem k uĀitelĀiným uším. „Píše se tu, že pĢišel ze ZŠ J. A. Komenského v Brnď. Ke konci minulého školního roku mu zemĢel starší bratr, spáchal sebevraždu. Existují dĪvodná podezĢení, že byl ve škole nesnesitelnď šikanován. Celá rodina se teĊ pĢestďhovala z Brna sem a chtďjí zaĀít nový život. ZaruĀil jsem se jim, že na naší škole se se šikanou nesetkají.“ „Myslím, že ho tĢída pĢijala dobĢe. Bude sice chvilku trvat, než si zvykne na všechny novoty, ale myslím, že se mu tady bude líbit,“ odpovídala uĀitelka. Daniel mďl za sebou pĢesnď týden v nové škole. Stále sedďl v poslední lavici, v hodinách nijak zvlášĨ nevynikal, ale ani nevyrušoval. ÿasto ho vyuĀující pĢistihli, jak se dlouhé minuty dívá z okna, a tak mu uniká výklad. Dnes ho Āekal první letošní diktát. Všichni snaživď psali a mďli za sebou už pĢes polovinu diktátu, když se z pĢedposlední lavice do ticha tĢídy ozvalo: „KováĀi, neopisuj!“ UĀitelka zvedla zrak od ĢádkĪ a zeptala se: „No tak, chlapci. Co se dďje?“ „Paní uĀitelko, to nemá cenu. Ten KováĀ ode mď už od zaĀátku poĢád opisuje.“ „Ale to není pravda, paní uĀitelko,“ bránil se Daniel. „Ale je, já to vidďl taky,“ pĢidal se další chlapec, který sedďl hned vedle. „No tak to se na mď Danieli nezlob, ale budeš muset diktát odevzdat. Opisovat se tady u nás pĢi diktátech nesmí,“ Ģíkala uĀitelka a vzala si DanielĪv diktát. Daniel moc dobĢe vidďl vítďzoslavný úšklebek obou dvou chlapcĪ pĢed ním, ale nemohl dďlat nic. TĢída pokraĀovala v psaní diktátu a Daniel se zasnďnď díval z okna. Druhý den byl Daniel ve tĢídď jako první. Dalším, kdo vešel do tĢídy, byla copatá Jana. PeĀlivď si pĢipravila vďci na své první lavici a poté si pĢisedla k Danielovi. „Ahoj, já vím, že jsi vĀera neopisoval. Víš, kluci si musí každého nového vždycky otrkat, aby vďdďli, co vydrží. PĢitom ten, co ti to vĀera udďlal, pĢišel teprve loni a kluci mu udďlali to samé. Nesmíš je brát moc vážnď.“ „Hm,“ pĢikývl Daniel a malinko se pousmál. Alespoě Janď to tak pĢipadalo. TeĊ pĢišli do tĢídy další tĢi kluci. „Jé, hele. JaniĀko, ty se bavíš s podvodníkem.“ „Nechte toho, od podvádďní jste tady vždycky byli vy. A vĀera jsem se pĢesvďdĀila, že se na tom vĪbec nic nezmďnilo.“ Chlapci teĊ na chvíli zmlkli. Daniel zasnďnď hledďl z okna. Daniel mďl za sebou pĢesnď mďsíc v nové škole. Z celé tĢídy si nejlépe rozumďl s copatou Janou, která mu také Āas od Āasu pomáhala s úkoly nebo s uĀením. Kluci ze tĢídy mu už také dávali pokoj, spíš si ho nevšímali. Jen obĀas nďkdo prohodil, kde je ta jejich nová spolužaĀka, jako narážku na to, že se Daniel baví jen s Janou. TĢídní uĀitelka žila v celkem poklidném pĢesvďdĀení, že už se tady Daniel dobĢe zabydlel. A když se ho nďkolikrát zeptala, jestli se mu tady líbí, a on jí už ponďkolikáté ujistil, že ano, pomalu zapomnďla na Ģeditelova slova z poĀátku roku. Jen jedno se od zaĀátku roku vĪbec nezmďnilo, Daniel stále zasnďnď hledíval z okna. DveĢe se zaklaply a do tĢídy vstoupily dvď osoby. Byla to Jana a spolu s ní pĢišel do tĢídy pan Ģeditel. Všichni nehnutď sedďli a pozorovali, co jim Ģíkal Ģeditel. „Dďti, stala se mezi námi dost nešĨastná vďc. Tady Janď nďkdo dneska odcizil penďženku. Je možné, že jí nďkdo z vás našel a nevďdďl, komu patĢí a poté si ji nechal. Nebo nďkomu zapadla do tašky a našel ji doma a teĊ se stydí ji vrátit. Nebo jestli jste ji nďkdo opravdu vzal, máte teĊ poslední možnost k navrácení, aniž bychom pátrali po tom, kde se u vás vzala. Jednoduše ji položte sem na katedru a tím je vše vyĢešeno,“ Ģíkal rázným hlasem Ģeditel. Následovaly asi dvď minuty ticha a vzájemných pohledĪ všech spolužákĪ. „Klidnď si nás prohledejte, my nekrademe,“ ozvalo se z pĢedposlední lavice. „No dobĢe, “ odvďtil Ģeditel a zaĀal vyndávat vďci z tašek a pokládat je na lavice. Postupoval tak Ģadu po Ģadď, ale jeho pátrání bylo zatím bezúspďšné. TeĊ už zbýval jen Daniel. ġeditel k nďmu pĢišel, podíval
9
se mu hluboce do oĀí a zaĀal vyndávat vďci z tašky. Vyndal všechny uĀebnice, svaĀinu, když tu na dnď tašky nahrabal nďco koženého, poĢádnď zanoĢil ruku do tašky a vyndal Āernou koženou penďženku. TĢída vydechla úžasem. Vtom Daniel vykĢikl: „To není možné! Já jsem nic neukradl! Kdo mi to tam strĀil?“ „Uklidni se. PĢijĊ za mnou o pĢestávce do Ģeditelny, popovídáme si o tom,“ Ģekl Ģeditel a chystal se odcházet. Danielovi se kutálely po tváĢi slzy, jeho zrak vyhledal Janiny oĀi, spatĢil je však jen na chvilku, než se Jana pohoršenď otoĀila. I za tu chvilku mu však její oĀi staĀily Ģíct, co chtďl vďdďt. „Jak jsi to mohl udďlat?“ Ģíkaly její oĀi. NevďĢí mu. Ztratil jediného Ālovďka, který mu zde vďĢil. Nďkdy prostď každý z nás podlehne prvním návalĪm svých pocitĪ, aniž by poĢádnď pátral po tom, jestli jsou ty pocity oprávnďné. Ještď horší na tom je, že tak mĪžeme velmi ublížit nďkomu jinému. Tato nechtďnď zpĪsobená bolest mĪže být u toho druhého ještď vďtší, než když se snažíme ublížit mu vďdomď. Bohužel je to ta odvrácená strana lidských vztahĪ a dokud budou existovat lidské vztahy, budou existovat i jejich odvrácené strany. Náhle se pĢed ním objevily další oĀi. Ten zrak už nďkdy vidďl. No ano, byly to oĀi spolužáka, který sedďl pĢed ním. Opďt ten vítďzoslavný úšklebem jako tenkrát, když psali ten diktát. Daniel vďdďl svoje, ale co mohl dďlat, opďt nic, a tak se zasnďnď díval z okna. Daniel mďl za sebou pĢesnď mďsíc a jeden den v nové škole. PĢed chvílí se vrátil z Ģeditelny.TeĊ sedďl na školním záchodku a v ruce si pohrával s rezatou žiletkou. Nosil ji u sebe od té doby, co našel doma v koupelnď bezvládné tďlo svého bratra, a vedle nďj ležel tento bezcenný kousek plechu. Po chvíli si vyhrnul rukáv a žiletka zapoĀala svĪj tanec na chlapcovď kĪži. Nďkolikrát protanĀila celý parket, až se s hlasitým cinknutím ocitla na zemi. Horké kapky vybíhaly z chlapcova zápďstí a barvily bílé kachliĀky do ruda. Daniel zasnďnď hledďl z okna, vidďl tam oĀi svého bratra… . Další informací o šikanď naleznete na: -mujweb.cz/spoleĀnost/sikana (Stránky obĀanského Sdružení proti šikanď) -www.dolphin.cz/policie/story/sikana.html -www.ftvs.cuni.cz/cic/ucitel/tvsm/HOSEK.htm -webik.host.sk/sikana -web.czcom.cz/pub/smk -it.pedf.cuni.cz/srstud/hottop/sikana.htm
Šík
10
OBECNÁ ÚVAHA JEDNOU VEÿER Tak tohle je na zápis, myslim! Už jsou to skoro dva mďsíce, ale vlastnď, vždyĨ každej mďsíc je jinej, každej mďsíc je jinak dlouhej a asi právď proto je každej jinej. Jednak je každej jinak dlouhej a druhak je každej jinej! TĢeba jeden je v létď a jinej je v zimď. Ale teĊ jsem mďla na mysli pĪvodnď nďco úplnď jinýho. Myslím, že ho to dneska pĢekvapilo. To jak jsem se chovala.! Asi oĀekával nďjaké jiné reakce. Ale já jsem se chovala právď takhle pĢesnď po svém. A tak se myslím chovejte pĢevážnď vždy a všude! Podle toho, jak to cítíte. Možná se to nďkomu zdá pĢíliš jednoduché, ale ve skuteĀnosti to tak vlastnď není! Protože i když by tedy Ālovďk mďl jednat tak, jak to cítí, musí o tom uvažovat! TĢeba si Ģekneš, že máš-li jednat pĢímo podle pocitĪ, nemusíš se rozhodovat. Jenže jednání má vlastnď dvď složky. A tďmi je nejprve rozhodování - v první fázi a potom teprve vlastní jednání. Takže pokud Ālovďk nďjakým urĀitým zpĪsobem jedná, ono výše zmínďné rozhodování do této složky náleží! Tvé jednání by mďlo vždy být podmínďno oním rozhodováním. NapĢíklad, zda to nďkomu z tvého okolí pĢinese užitek, nebo zda to prospďje tobď samotnému, aniž by to uškodilo tvému okolí nebo nďco podobného. Z Āehož vyplívá, že i jednání podle citĪ má svá urĀitá omezení, leĀ se Ģíká, že city a citové prožívání jsou uloženy v podkoĢí, tedy nďkde hluboko pod mozkovou kĪrou, mají své racionální složky! Proto jednej vždy tak, aby tvé jednání bylo v souladu se skautským slibem a zákonem!! NeboĨ to je nďco, co je neskuteĀnď velké a zavazující! Protože pokud Ālovďk nďco slíbí... Ano, slib pro nás znamená "nďco". Pro každého urĀitý stupeě závazku! Pro každého z nás je slib jinak vysoký. Jinak dĪležitý a jinak zavazující! OvďĢme si tedy tĢeba, jak dodržujeme dané sliby. Nebo radďji nic neslibujme? Všechno je možné. NeboĨ vše se dďje právď proto, že všechno je možné a vskutku záleží jen na nás, co se opravdu stane a co zĪstane jen v naší mysli! Já mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že se mi udály i vďci, o kterých by mď nenapadlo uvažovat jinak, než-li jako o snech, Āi výplodech mé vlastní fantasie. A i pĢesto se nďkteré takovéto vďci udály. Vďci, ve které jsem opravdu nevďĢila, jako v realitu. Matrix....
Tomega STġÍPKY SVĎTLA Venku tma všude tma Jenom jedno místo na svďtlo Tím je má duše Ty svďtlé stĢípky v ní Dávají nadďji nám ztraceným Ukazují nám cestu ven Každá duše má ten malinký stĢípek svďtla Tak když se všechny propletou nakonec není tma
Messner 11
J.D.T.P.ÿ. ? JAK DOPADL TEST PRO ÿÍSLO ?
Bďhem února a bĢezna tohoto roku se každý z vás-ĀtenáĢĪ ÿísla mďl možnost setkat s papírem nadepsaným tĢemi slovy: Test Pro ÿíslo. ġada z vás využila své pĢíležitosti podílet se svým hlasem na budoucí podobď ýísla, a tak teĊ mohu v následujících Ģádcích zhodnotit výsledky celého testu. Ō Testu se zúĀastnilo 19 ĀtenáĢĪ: 7 svďtlušek 0 vlĀat 7 skautĪ 2 skautky 1 rover 2 vĪdci Ō První otázka „Jak Āasto Āteš ÿíslo?“ mďla tyto výsledky: -Ātu každé ÿíslo 7x -ÿíslo Ātu jen obĀas 4x -Ātu skoro každé ÿíslo 3x ÿíslo Ātu jen velmi málo 3x Ō Druhá otázka „Kolik toho z obsahu celého ÿísla obyĀejnď pĢeĀteš ?“ dopadla takto: -Ātu celé ÿíslo 7x -Ātu asi polovinu ÿísla 5x -Ātu asi tĢi Ātvrtiny ÿísla 2x Ātu ménď než Ātvrtinu ÿísla 2x -Ātu asi tak Ātvrtinu ÿísla 1x vlastní údaje: 80 % nevím Ō TĢetí otázka „Jak se ti líbí nová tváĢ ÿísla?“ (výbďr z odpovďdí) -hezká 3x -super, dobrý 2x docela jo 2x -zmďna je život, úža, houšĨ a vďtší kapky, dobrá, ale furt to není ono unikátní, ale chybí nďco, co by pobavilo všechny, jo, té kostĢe Ģíkáme stín kostry ducha a ukazujeme jí Bourbonovi, že je to on 1x Ō Dále následuje výbďr z odpovďdí na Ātvrtou otázku, která znďla: „Co ti v poslední dobď v ÿísle chybí?“ -komiks 6x (!) -písniĀky 2x -rubriky pro svďtĀata, pohádky, hádanky, hry, básniĀky, kĢížovky, SvížĪv slovník, nďjaká dobrá aktualita, moje pĢíspďvky, malované vďci, postavy, usínáme, nereagujeme na Ālánky (!) 1x Ō Pátá otázka vypadala takto „ÿeho je podle tebe naopak v ÿísle pĢíliš?“ a odpovďdi na ní vypadaly takto: -všeho akorát 2x Messnerova strana 2x -nďkterých básniĀek, moc stran, vtipĪ, otravné povídky, jak každý vypráví o svém dni, rĪzné pĢíbďhy, které nejsou živé, hodnď ĀlánkĪnevím, o Āem to je (?) 1x Ō Šestá otázka znďla „Jak Āasto pĢibližnď pĢispíváš do ÿísla?“ a odpovďdi na ní by se daly rozdďlit do tĢí kategorií: -nepravidelnď, obĀas 7x -vĪbec 4x -pravidelnď 3x Ō Na pĢedchozí otázku navazovala otázka sedmá „Myslíš si, že bys mohl pĢispívat více?“ -nejsou nápady 2x nevim 2x -nemám fantazii co napsat, nemám Āas, nevím, komu to dát, mohl,
12
neĀiním, nemyslím, nedďlám, nemám peníze (zde došlo k nedorozumďní, otázka byla myšlená na pĢispívání Ālánky a ne penďzi, vlastní Ālánek má totiž nďkdy mnohem vďtší cenu než jakýkoli penďžní obnos) Ō V osmé otázce jste bodovali nďkteré rubriky (10-nejlepší, 1-nejhorší). Bodování dopadlo takto: Rubriky: c Komiks 9,33 dÿs. Opevnďní 1935-38 9,20 eZDOMIZES 8,00 fMessnerova stránka 7,54 gRámeĀkovníky 7,50 hCitáty 7,25 iMaroko 6,82 c P.S. Tábor 2000 9,60 d 24 hodin na kolobďžce 8,66 e Sfinga na cestách 7,40 Ō PĢedposlední devátá otázka se ptala: „Navštívil už jsi ÿíslo na internetu?“ -ne 16x -ano 1x Ō V desáté otázce jste mďli za úkol odpovďdďt na to „Jaký Ālánek tď v poslední dobď v ÿísle upoutal?“ Odpovďdďli jste: -PohodáĢi 3x -ÿs. Opevnďní 2x -Messnerova strana, Artak bárak, Sfinga na cestách, kĢížovky, vďtšina, povídky z kroniky, Ālánky od Šíka a Tomegy PĢílohy:
V
:
ÝSLEDEK Závďrem se teĊ pokusím zhodnotit celou anketu ještď v nďkolika vďtách. Je škoda, že se nezúĀastnilo více ĀtenáĢĪ. Výsledek sice vypovídá o mínďní 19 ĀtenáĢĪ, což je docela dost, ale nejsou v nďm stejnď zastoupeny všechny skupiny ĀtenáĢĪ (žádné vlĀe, jen dvď skautky). Máme radost, že Ātete ÿíslo Āasto a skoro celé. Ale ještď vďtší radost máme z toho, jak vámi byla pĢijata „Nová tváĢ ÿísla“. „Schválila“ nám jí naprostá vďtšina ĀtenáĢĪ, což znamená, že to byla opravdu zmďna k lepšímu. Doufám, že autoĢi komiksu si dobĢe pĢeĀetli výsledky toho, co vám v ÿísle nejvíce chybí a v brzké budoucnosti s tím nďco provedou. Zajímavý je i názor, že nereagujeme na Ālánky, s tím by mohl nďco udďlat každý z nás. Dále se pokusíme omezit otravné povídky, které nejsou živé. Ode dneška už nalezete v ÿísle už jen neotravné povídky, které budou až moc živé (viz. ģvábĪv ÿerný rytíĢ). Otázka pĢispívání do ÿísla se zde už objevila nďkolikrát a je vidďt, že se toho stále moc nezmďnilo. Bylo by škoda, kdyby se ÿíslo stalo Āasopisem tĢí nebo ĀtyĢ lidí, když to vždy mďl být Āasopis nás všech. Ve zkratce už jen k otázce osmé, kde nás trochu pĢekvapil neúspďch Maroka a naopak úspďch Svížova opevnďní. Je také zatím zĢejmé, že ÿíslo na internetu vás ještď moc nenavštívilo, ale stále ještď máte Āas to napravit. V budoucnu si jistď obdobný test nďkdy zopakujeme, protože je dobré, když se sami vy ĀtenáĢi mĪžete podílet na podobď a obsahu ÿísla. Doufám, že do té doby bude ÿíslo i díky vám jen a jen vzkvétat. Ještď jednou dďkuji všem, kteĢí T.P.ÿ. zúĀastnili. Za redakci ýísla
Šík George Orwell-1984 RÁMEÿKOVNÍK DveĢe se otevĢely. DĪstojník ukázal na muže s umrlĀí lebkou. „Místnost 101,“ Ģekl. Po Winstonovď boku se ozval vzdech a zaúpďní. Muž se vrhl na kolena se sepjatýma rukama. „Soudruhu, pane dĪstojníku!“ kĢiĀel. „Tam mď nesmíte dát! Copak jsem vám neĢekl všechno, Co ještď chcete vďdďt? Neexistuje nic, co bych nepĢiznal, nic ! Jen mi Ģeknďte, co to je, a já to hned pĢiznám. Napište to a já to podepíšu-cokoli ! Jen ne místnost 101!“ „Místnost 101,“ Ģekl dĪstojník.
13
JÁRĩV KġÍŽOVKÁġSKÝ KOUTEK Dnešní kĢížovka je zvláštní tím, že odpovďdi se do ní vpisují dvďma smďry. ģipka za otázkou vám napoví smďr, kterým se bude vpisovat odpovďĊ. Tajenka: To, co už nikdy nedohoníš.
1.)
L
2.)
L
3.)
L
4.)
L
5.)
L
6.)
L
7.)
L
8.) 9.)
L L
10.) 11.)
L L
12.) 13.)
L L
Nádoba na kvďtiny (ń) Zásuvky (ń) HoĢká bylina (ń) Ti, kteĢí melou obilí (ń) Domácky Lída (ł) Velmi malý otvor (ń) Poslední prst (ń) TĢpytit se (ń) Bolesti (ń) NešetĢit (ń) Pďna z mýdla (ń) Vnímali uchem (ł) Utíká Āas (ł)
Jára 14
ÿESKOSLOVENSKÉ OPEVNĎNÍ Z
LET
1935-1938
TĎŽKÉ OPEVNĎNÍ Objekty tďžkého opevnďní , aĨ už pďchotní nebo dďlostĢelecké, byly nazývány sruby. Nebyly dďleny podle pevnď daných typĪ jako opevnďní lehké, ale podle toho jakou mďly odolnost, výzbroj aj. Výzbroj mohla být buĊ pďchotní ( lehká dďla, kulomety), nebo dďlostĢelecké (kanony, minomety). Každý takovýto objekt byl projektován dle konkrétních okolních podmínek a byl pĢizpĪsoben terénu, Āímž byly objekty projektovány v rĪzných kombinacích smďru pravá strana N- S82"BĜezinka" paleb a orientace bokĪ (oboustranný levo- a pravokĢídlý, atd.),toto rozlišování bylo Ģízeno smďrem paleb zbraní z kasemat nebo kopulí a kĢídel kryjící boĀní stĢílny kasemat. Jinak byly objekty dďleny do šesti stupěĪ odolnosti. První dva byly oznaĀovány arabskými Āísly 1 a 2 (odtud slangový název "arab") a zbylé ĀtyĢi byly oznaĀovány Ģímskými Āísly I-IV (odtud slangový název "Ģíman") s tím, že poslední IV. odolnost byla vyhrazena pro objekty tvrzové. Objekty byly stavďny buĊ izolovanď v liniích, v kterých byly objekty navzájem provázány palebnými vďjíĢi a byly kryty rĪznými typy pĢekážek, nebo v tzv. "dďlostĢeleckých tvrzích" (viz. další pokraĀování). Tyto tvrze byly tvoĢeny pďti až jedenácti(!) objekty, které byly spojeny a vybaveny podzemními chodbami a sály v hloubce až 50 metrĪ! Izolované objekty byly podobny objektĪm opevnďní lehkého s tím, že byly pĪdorysnď vďtší, mďly týl N-S82 "BĜezinka" tďžší (silnďjší) výzbroj a mďly vďtší osádku. Byly vybaveny podzemními prostorami, ve kterých byl umístďn agregát na výrobu elektĢiny, na tehdejší dobu komfortními ubikacemi mužstva, filtrovnou, WC, sklady potravin atd. Ve vrchním patĢe byly pĢevážnď sklady munice, kasematy (=místnosti ve kterých byly umístďny zbranď), vchody do zvonĪ a kopulí atd. Stavební detaily zde rozpitvávat nebudu, protože pĢesahuje rámec tohoto povídání. Objekty byly znaĀeny podle zvenĀí složitého, ale jinak jasného klíĀe. Jako pĢíklad si vezmeme objekt N-S82 "BĢezinka". "N" znamená sídlo stavebního dozoru, v tomto pĢípadď Náchod. "S" znaĀí slovo srub. ÿíslice "82" udává Āíslo srubu v linii a "BĢezinka" krycí název (v tomto pĢípadď podle dvou bĢíz rostoucích v roce výstavby u stavby).
Svižník 15
Opona se otevírá, pĜedstavení zaþíná. Vy všichni, kdož jste pravidelními pĜíznivci našeho nekoneþného seriálu, jehož scénáĜ píše sám život, se mĤžete tČšit na další z dílĤ pĜeplnČný událostmi, zážitky, prožitky, užitky. PohodlnČ se usaćte, vylaćte svou mysl do stavu absolutní pohody a soustĜedČnosti, abyste mohli plnČ vychutnat tento náklad, který zamČstná všechny vaše smysly. VypnČte své mobilní telefony a uzavĜete se v té nejskrytČjší místnosti vašeho domu, aby vás nemohlo opravdu nic vyrušit. Teć jste již opravdu dokonale pĜipraveni na všechno, co pĜijde. Jste tu jen vy a váš
ZDOMIZES ʇ16.2. se ģík u Joba v opravnď uĀí šít boty. Docela mu to jde, chybí tam jen ta ševcovská zkušenost. ʇV nedďli 18.2. vyráží David s Messnerem horolezit na Srbsko. ʇNďkdy kolem 17.2. skládá Tomega úspďšnď svoje dvoudenní mlĀení. ʇV pátek 23.2. se Šík a Messner objevují v Akropoli na kocertu Tata Bojs. Je zde pokĢtďna zbrusu nová deska remixĪ-Termixes. Za 17000 h. celkem drahá zábava, ale stálo to za to. Poté se debatí v Charlestonu se ģmudlou (tou naší). Téhož dne se naši zástupci v Kelu (ÿeslo, Job a Tomega) úĀastní opravy vďže na Brdech. Podrobnosti z pobytu naleznete v pĢední Āásti ÿísla. ʇV pondďlí 25. Odjíždí Šík na lyžák. A protože ví, kdy jezdit na hory, pĢijíždí do Āerstvď zasnďžené Pece ozáĢené sluncem za prĪzraĀné bezmráĀkovité oblohy. Až na netďsnící okna a všeobecný binĀus v Pražské boudď hodnotí celý týden kladnď. ʇ3.3. se koná celostĢedisková výprava-PĢechod Brd. Podrobnďjší zpráva je na zaĀátku tohoto ÿísla. VeĀer se pak v ÿimicích odehrává první letošní slibový oheě. Slibují skautky Králík a Knoflík a svďtluška Aranka. V sobotu odjíždí na lyžaĢský výcvik pro zmďnu ģváb. Vrací se obohacen o spoustu nových zkušeností a zĢejmď uplynulý týden hodnotí také kladnď. ʇVíkend 9.-11.3. je ve znamení ÿekatelských zkoušek. Za nás se úĀastní v roli frekventantĪ od pátku JaniĀka a Svižník a od soboty Lump a Šváb. Mezi instruktory patĢí též ÿeslo a Manuál. V pondďlí na Āaji vypadají všichni spokojenď, zkoušky jsou ještď daleko. Messner, Eliška (ta z taneĀních, ale to už asi nemusím psát, stejnak už jí skoro všichni znáte) Šík a jeho spolužáci (-ky) vidí na stĢíbrném plátnď nový Āeský film Rebelové. Jak se nám to všem vlastnď líbilo poté rozebíráme v Mánesovce (kus od Joba) v kavárnď SluneĀnice. V sobotu 10.3. chceme, oslabeni o dvď spolužaĀky a Elišku (tu z taneĀních, já to radši budu ještď chvíli psát, aby nedošlo k nďjakému nedorozumďní) ale posíleni o Kájínka, využít toho, že Tanec v temnotách dávají (prý) v nejlevnďjším kinď v Praze-kino Praha. Lístky stojí úplnď stejnď, sedí se na otĢesných dĢevďných židlích, zpoza dveĢí je slyšet rádio a smích na baru (hlavnď v tďch nejvypjatďjších scénách) a jako tĢešniĀka je tďsnď pĢed koncem film asi na pďt minut pĢerušen. Odcházíme tedy s docela zvláštními pocity zpĪsobenými nejenom oním filmem. Ten samý (událostmi opravdu nabitý) víkend absolvuje Tomega zdravotnický kurz Dobrovolná sestra. Byla s ním celkem spokojena (hlavnď s mladými instruktory) ʇVe Ātvrtek 15.3. je David obrán v Karlínď o svĪj mobilní telefon. Už mu na nďj tedy nevolejte, asi to nebude zvedat. Když už jsme u tďch telefonĪ, musím se zde zmínit o Švábovď nemoci. Od pĢíjezdu z lyžáku je Šváb nakažen jakýmsi virem, který se projevuje neustálým psaním a pĢijímáním esemesek. Všichni Āekáme, co se se Švábem stane, až mu dojde kredit. ʇV sobotu 17.3. se dohadujeme s Blankou a Luckou na tom, jak bude vypadat naše spoleĀná VelikonoĀní výprava. Messner a David byli ještď pĢedtím dopoledne v Prokopáku, kde se vďnovali svému oblíbenému lezení. Tento také víkend odjíždí z Prahy Āeslo s Kájínkem a nevím jestli i Jobem na Brdy na již dĢíve zmiěovanou vďž a zaĀínají tam s plánováním tábora (?) Kolem 18.3. odjíždí Job s Šimim na týdenní lyžování do Francie. PĢi pĢíjezdu pobuĢují
16
spolucestující kulháním a slintáním pĢi „oĀišĨovaĀce“ na hraniĀním pĢechodu. ʇV sobotu se vlĀata, skautky a skauti aktivnď podílí na 3. Hrdinské brigádď na Holešovickém ostrovď. VeĀer je stĢedisková rada, po které se rozprcháváme každý svým smďrem. ʇV Joboopravnď se 26.3. koná jedna z nejvýznamnďjších spoleĀenských událostí tohoto mďsíce-Vernisáž fotografií Martinicz Schimanski. ÚĀast: Job, ÿeslo, Tomega, David, Messner, Karel, Hibi… . První zprávy o shlédnutých fotografiích vesmďs pochvalné. ʇVe stĢedu 28.3. absolvují naši Āekatelé druhý ze tĢí semináĢĪ ʇ28.3. je pátek a Tomega slaví v nedalekém Hrobu pĢedbďžnď své narozky. Schází se tu více než poĀetná skupina známých tváĢí. Zábava a pohodiĀka jsou zde pĢítomny až do pozdních noĀních hodin. Také je zde Dalí pĢemluvena Kájínkem a Zilvarem k úĀasti na táboĢe. Dobrá práce, hoši ! ʇDen poté odjíždí akĀní skupina (David, Bobina, Tomega, Šváb, Svíža, Kájínek, ģík, Messner a Eliška (hádejte která ?) na akciĀku A.P.R.I.L.=Absolutnď První Roverská…Obhlížíme místo budoucí velikonoĀní výpravy, gamesíme, pojídáme, debatíme-užíváme (si). ʇV pondďlí na Āaji se peĀou topinky a navštďvuje nás Blanka, Krtek a Lucka, se kterými dohadujeme další podrobnosti o VelikonoĀní. Das ist vielleicht alles. Auf wiedersehen!
Šík
OHEĚ Je tma už hodnou chvíli,trochu zima,ale oheě mi propĪjĀuje to nejcennďjší, co má -teplo a svďtlo. ÿekám, až k ohni dorazí ostatní váleĀníci. Zatím nikoho neslyším a to znamená ,že mám dost Āasu být sám s naším poradním ohnďm.Hledím na první váleĀnou palici, kterou jsem zasekl naproti do mrtvého stromu.Než bude Velký vĪz nad lesem, tak mrtvý strom obroste tďmi nejkrásnďjšími váleĀnými palicemi, co jsem kdy vidďl.Strašnď se tďším, až se tu sejdeme,všichni váleĀníci z naší osady a budu moci vyslechnout jejich pĢíbďhy a povídat jim ten svĪj.VždyĨ je to už druhé léto, co jsem je nepotkal.Z jejich vyprávďní žiji celou tu dlouhou dobu, co jsem sám.Jsou mi bratry ve chvílích nejtďžších,jsou se mnou stále v mých myšlenkách.Oheě jsem postavil na skále,která je vyšší než stromy, takže je oheě vidďt na míle daleko.Z prozrazení nemám obavy,protože to už dávno všichni vďdí.Bylo by ponďkud mdlé myslet si, že naši nepĢátelé oheě nespatĢí.Mají však v sobď tu velkou a nezdolnou Āest,která jim nedovoluje využít této pĢíležitosti k tomu,aby uhasili žízeě po našich skalpech.Svďtlo ohnď si hraje se stíny tak šikovnď, jakoby bylo vše rázem živé.ObĀas zahlédnu stíny až dole v údolí.Je to jako ten nejhezĀí tanec duchĪ,který jsem kdy vidďl.Všude se rozléhá to nádherné ticho pĢírody,které každou chvílí pĢeruší kroky tďch, co míĢí spoleĀnď i když každý sám k tomuto ohni.Zde se posadí do nekoneĀného kruhu.
David
17
ÿERNÝ RYTÍġ ÿÁST PRVNÍ Vjíždím do polorozboĢeného mďsta. Jedu hlavní ulicí, jestli se to tak dá nazvat. Ulice je lemována žebráky a všemožnými individui. Dojedu až k hostinci, uvážu konď a jdu dovnitĢ. Jakmile vejdu, celý hostinec „U ÿervenýho draka“ ztichne, a kouká jako vyvoraná myš. Na celou hospodu se zeptám, jestli v životď nevidďli barbara nebo co, a jdu si sednout k volnému stolu. PĢijde ke mnď hostinský a zeptá se, co bych si dal. PoruĀím si medovinu. Naproti mnď je nďjaký debatní kroužek, chvíli je pozoruji, ale za chvíli mď to pĢestane bavit a hledím si svého džbánku. Když dopíjím druhý džbánek s medovinou, pĢijde ke mnď jeden z tďch mužĪ od toho stolu a optá se mne, jestli si mĪže pĢisednout. „ProĀ ne,“ odpovím mu. „Co potĢebujete,“ zeptám se ho. On mlĀí. Potom pĢijde ještď jeden a požádá mď, jestli bych si nemohl pĢisednout k nim. „O co jde?“ zeptám se. „VĪbec o nic, mohl byste si k nám pĢisednout.“ „No dobrá, ale o co jde?“ „To se hned dovíte.“ Došel jsem k jejich stolu a sedl si. PĢedstavili mi starostu. „Co ode mne chcete?“ „PotĢebujeme vaši pomoc.“ „Jakou pomoc?“ „Lépe ĢeĀeno naše mďsto potĢebuje pomoc.“ „Ale jakou pomoc?“Uvidďl jsem, jak jde hostinský zavĢít dveĢe, zaĀalo se stmívat. Zeptal jsem se starosty, co se dďje. „Právď to je ta vďc, s kterou potĢebujeme pomoci.“ „NemĪžu vám pomoci, když nevím s Āím.“ „Naše mďsto je zakleté. DĢíve bylo pĢekrásné, ale jednoho dne pĢijel do našeho mďsta ÿerný rytíĢ a chtďl mou dceru a vládnout našemu kraji, lid ho však vyhnal. Když odjíždďl Ģekl, že pĢijde ještď jednou s tou samou zprávou a že když odmítnu, tak za to zaplatí celé mďsto, a odjel. Za nďkolik dní pĢijel s tou samou zprávou a já Ģekl ne. Od té doby vždy po setmďní pĢibďhnou divocí vlkodavové a rozsápou toho, kdo se nestihl skrýt. Tím pádem naše mďsto chátrá až do nynďjší podoby. Musíte najít ÿerného rytíĢe a zbavit ho života a tím zachránit naše mďsto.“ „Dobrá, zítra ráno vyrazím, ale nevím, kde dnes budu spát?“ „To se dá zaĢídit,“ Ģekl starosta a zavolal hostinského a nďco mu Ģíkal. Potom hostinský odešel a starosta Ģekl, že je vše zaĢízeno, že zde musí spát všichni. Ráno se probudím a jdu dolĪ do hostince, kde je už spousta lidí a debatují nad další mrtvolou, která leží na stole. Jdu k nim a zeptám se, co se stalo. Starosta mi Ģekl, že to byli ti psi. „Dobrá, vyrazím na cestu, ale musíte mi dát nďjakou mapu, abych to našel, protože zdejší kraj neznám. A taky nďjaké jídlo a pití, abych nezašel.“ Vše jsem dostal od starosty a mohl jsem vyrazit na cestu za ÿerným rytíĢem. Za mďstem jsem se podíval do mapy, abych udal smďr, kudy mám jet. Najednou se nade mnou nďco mihne, byl to Zlanbeast královský, divný tvor-nďco mezi ptákem a ještďrem. Sedďl na nďm nďjaký posel nebo váleĀník a míĢil smďrem ke hradu, kam jsem míĢil i já. PĢi cestď se kupodivu nic nestalo. VpodveĀer jsem se utáboĢil u nďjaké jeskynď. Zapálil jsem oheě a od nďho pochodeě, abych prozkoumal jeskyni. Zvenku vypadala, že je krátká, ale naopak byla dlouhá a klikatá. Nďkde v pĪlce jsem narazil na nďjakou chlupatou kouli. Vezmu meĀ, píchnu do toho a ono to zaĀalo bruĀet. On to byl medvďd Grizzli. Bylo to špatné, musel jsem s ním bojovat na život a na smrt. /pokraĀování pĢíštď/
Šváb 18
CESTA TAM A ZPĎT Jak už mnozí vďdí, tak i letošní zimu jsem se vydal do RoháĀĪ. A tak bych vám chtďl sdďlit pomocí našeho úžasného ÿísla své pocity a zážitky. Letos to bylo zvláštní, a to protože jsem porušil základní pravidlo pĢi pobytu v horách tedy, že na túry vyrážíme zásadnď minimálnď ve tĢech. Já jsem se rozhodl jet sám. Chtďl jsem dokonĀit, co jsme vloni s ÿeslem kvĪli špatnému poĀasí nedokázali. Chtďl jsem pĢejít Baranec 2184 metrĪ nad moĢem a pokraĀovat dál na Ostrý RoháĀ. Ale teĊ k cestď samotné . Jel jsem jako vždy v pátek veĀer, takže jsem byl v Mikuláši (rozumďj Liptovský Mikuláš) nďco málo po šesté hodinď ranní. Následovala dobrá sníĊa na nádraží a odjezd busem do Žiarské doliny. PoĀasí bylo skoro optimistické, sem tam sluníĀko a sem tam mrak, trochu foukalo a bylo tak mínus osm. Co mď ale zaskoĀilo, tak to byl sníh. Teda byl normální-bílý, studený, zkrátka klasika, jenom ho bylo tak metr. To znamenalo, že nahoĢe jsou tak dva. Mé odhady se bohužel potvrdily jenom o pár hodin pozdďji, ale popoĢádku. Vydal jsem se podle plánu na Baranec. Ale ouha. Cesta byla znatelnď a totálnď zapadaná. To mď neodradilo a šel jsem dál. Po pĪl hodinď brodďní se po pás snďhem jsem se otoĀil a stále jsem vidďl místo, odkud jsem vyšel. Touto rychlostí bych se daleko nedostal, a tak jsem zvolil jedinou možnost a to výstup Žiarskou dolinou. Cesta byla ze zaĀátku prošlapaná, ale Āím výš tím ménď, a to se mi stalo osudným. Bylo tak okolo pĪl druhé, když jsem shledal, že nekoneĀné propadání po pás do snďhu a následovné sundání batohu, vyproštďní se a opďtovné nandávání batohu mď stálo tolik sil, že bych mohl snadno udďlat nďjakou chybu zpĪsobenou nepozorností. Tak jsem zaĀal hledat místo pro stan, abych si mohl uvaĢit a odpoĀinout do zítra. PoĢád jsem doufal, že se sníh zpevní a já se budu moci vydat dál. Ale co Āert nechtďl, zaĀalo snďžit. To byla poslední kapka beznadďje. Nyní jsem mohl už jen dolĪ. Tak jsem se vydal nazpďt skoro ještď dĢíve, než jsem vyrazil. U Bystré doliny
19
jsem veĀer po menším boji postavil stan, uvaĢil si jídlo a pití, pĢeĀetl ÿíslo a spal ve dvouhodinových intervalech až do rána. Ráno jsem si sbalil vďci, což mi trvalo tak tĢikrát déle, protože jsem to prokládal mohutným rozmrazováním prstĪ na rukou i nohou. Sice jsem nechtďl ani jednou sundat rukavice, ale mráz byl silnďjší. Po ĀásteĀném rozehĢátí jsem se vydal na bus do Mikuláše. V Mikuláši jsem se dozvďdďl, že v noci bylo -19˚C. Bohužel jsem si nedal vyhlášenou Mikulášskou ĀesneĀku, protože izba byla zavĢená. Tak jsem se vydal stopem zpďt do Prahy. A to je skoro celý pĢíbďh, protože to se nedá vyprávďt, to se musí prožít... DAVID
TeĊ sedíme ve Fesu na stĢeše hotelu Cascade, v medínď u hradeb. Zmokli jsme (ve Fesu! Totální atrakce! Ukrutná ligovka!). Pleskají tu šěĪry, tedy prádlo na nich. Je tma a zataženo. Pod širáĀkem, romantika.
2. 8. 2000 (STġEDA) Naše místo na stĢeše bylo prominentní – ráno tu byl stín. Spali jsme asi do devíti a tradiĀnď k polednímu jsme vyrazili do medíny. Po chvíli se k nám vetĢel zcela evropsky vypadající chlapec a nabízel, že nás provede po mďstď – zadarmo, chce se zdokonalit v angliĀtinď. Po poĀáteĀních rozpacích jsme nabídku pĢijali. Chlapec se jmenoval Mustafa (jak jinak). Zavedl nás nejdĢíve do domu s berberskými koberci, majitel obchodu byl velmi pĢíjemný, ukázal nám všechny koberce, podal výklad o jejich barvení. Vyfotili jsme si i tkalce tkajícího koberec. Ze stĢechy obchodu jsme si vyfotili mďsto a minarety mešit. Potom nás chlapec zatáhl do pochybného obchodu s minerály a koĢením, pĢíjemný obchodník pomaloval Terezu a Elišku berberskými ornamenty. Dále nás Mustafa zavedl do koželužny: velký dĪm, z jeho teras jsou vidďt kamenné vany s barvami, na okolních stĢechách se suší kĪže, v domď je v nďkolika patrech vystaveno kožené zboží, Arabové vše ochotnď pĢedvedou („žádné padďlky jako v Marakéši nebo v Meknés – pravá kĪže“). Šárka a Manuál
DVACÁTÉ SEDMÉ ÿÍSLO REDAKCE: Václav Zeman-Šík, Petra TomeĀková-Tomega, Michal Zikán-Manuál DO TOHOTO ÿÍSLA PġISPĎLI: David Procházka-David, JiĢí Slavík-Svižník, Vojtďch VeĀerkaŠváb, Martina Beránková-VeveĢice, Pavel VeĀerka-Messner, Jára ÿervinka, Králík ÿÍSLO NA INTERNETU: www.webpark.cz/michalzikan REDAKÿNÍ E-MAIL:
[email protected],
[email protected],
[email protected] NÁKLAD: 40 výtiskĪ VYCHÁZÍ: 12.4. 2001
20
