TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
Toto ýíslo bylo ještČ pĜed svým vydáním v papírové podobČ k dispozici na
PÁR SLOV Z KLOBOUKU
www.webpark.cz/michalzikan
BRZY SKONÿÍ EVOLUCE ? Ranní slunce osvďcovalo celou paĢížskou hlavní tĢídu a jeho paprsky pĢebíhaly pĢes kapoty automobilĪ, které se jen pomalu pohybovaly smďrem vpĢed. V Āerveném kabrioletu se zataženou stĢechou sedí dvď krávy a hlasitď diskutují: „Poslyš Beatrice, já už opravdu nevím, co s tím mám dďlat. Už asi týden mď píchá tady v bachoru. Asi si budu muset dojít k doktorce.“ „To bys teda mďla, zlato. S bĢichem nejsou žerty.“ Jejich rozhovor pĢerušily ranní zprávy: „Dobré ráno, obyvatelé PaĢíže! Dnes je 10. BĢezna 2010-Den vítďzství. Je tomu právď pďt let, co se náš národ krav ujal vlády nad svďtem a vystĢídal tak vymírající rod lidí. Dnešní hlavní oslavy se budou konat od osmi hodin u Oblouku Vítďzství… …. „No jo, vždyĨ já úplnď zapomnďla koupit Ģízky na Den Vítďzství. Stejnď tďch pďt let uteklo jako voda, co Beatrice? PĢipadá mi, jakoby to bylo vĀera, co lidstvo vymĢelo. Jakže to ti lidé Ģíkali tomu viru, co mezi nď nechal roznést doktor Robespierre?“ „ġíkali tomu nemoc šílených krav.“ „ChudáĀci, mysleli si asi, že nechají vyhubit všechny nakažené krávy, a pĢitom sami pĢežijí. Ale vždycky se mezi nimi našel nďjaký nevďĢící Tomáš, který jejich doktory neposlouchal a pďknď pojídal nakažené maso. PĢesnď tak, jak to doktor Robespierre pĢedpokládal. Když zaĀal být po dvou letech virus pĢenášen pouhým dotykem a doktor Robespierre zaĀal krávy oĀkovat, šlo už to s lidmi rychle.“ „Holt jen ty silnďjší mají šanci na pĢežití a doba vymďĢená pro lidi vypršela. Ty poslední roky jejich života to stejnď vedli od desíti k pďti. Je vidďt, že když vše vzali pod kontrolu krávy, obrací se to k lepšímu. Až na ty fronty na silnicích. Sakra jeĊ, ty krávo.“ …poslední zpráva na závďr. LékaĢi dnes uveĢejnili první pĢípad záhadného úmrtí dvou krav ze severu Francie. Neznámý vir se do jejich tďla dostal zĢejmď po požití vďtšího množství vepĢového masa. LékaĢi tuto nemoc prozatím nazvali nemocí bláznivých vepĢĪ.“
Šík
@ OBSAH: BRZY SKONÿÍ EVOLUCE ? Šík…………………………….2 365 SLOV O LHOSTEJNOSTI V ROCE 2001 Šík…………………………….3 2. HISTORICKÁ VÝPRAVA Bomber……………………….4 LEGENDA O HUSITECH Ploskochodci……………….4 ZA PRAŽSKÝMI STRAŠIDLY VeveĢice……………………..5 Z LEXIKONU PRAŽSKÝCH STRAŠIDEL
Šík……………………………..6 CO NÁM TABULE VYPRAVOVALA Šváb……………………………9 ZMRZLINA Svižník………………………..9 CO JE TO VLASTNĎ DUHA? VeveĢice………………….…10 BOLEST Šík……………………………10 OSMISMĎRKA Jára………………………….11 ÿES. OPEVNĎNÍ Z LET 1935-38 Svižník………………………12 ZDOMIZES Šík…………………………...13 DEN POTÉ Šváb………………………….14
2
365
SLOV O LHOSTEJNOSTI V ROCE
2001
Poslední dny minulého tisíciletí ve mnď utvrdily jednu z mých dávných teorií. Tu, že nejzhoubnďjší nemocí našeho svďta je dnes LHOSTEJNOST. Projevuje se pomalu, není pro náš organismus ani nijak výjimeĀnď vyĀerpávající, ale její následky jsou trvalé a katastrofální. Bohužel je tato nemoc velmi nakažlivá. ÿlovďk napadený touto chorobou ztrácí pocit potĢeby zasahovat proti tomu, co se mu nelíbí. V dalším stadiu zaĀíná vďĢit tomu, že se vše vyĢeší samo bez jeho pomoci, že sám znamená tak málo, že nemá cenu, aby se o cokoli snažil. O tomto mínďní zaĀne pĢesvďdĀovat své okolí. Pro mnoho z nás je typické vybrat si vždy tu cestu, pĢi které se ménď nadĢeme, zkrátka tu, která je kratší a ménď bolestná. A tak se nemoc šíĢí a šíĢí, až zĪstane jen hrstka troseĀníkĪ, kteĢí na urĀitý problém poukážou. Ty jsou poté však nakaženou vďtšinou ihned napadeni a umlĀeni. AĨ se radďji starají o své problémy, kterých mají urĀitď více než dost. A aĨ všechno nechají tďm, kteĢí jsou k tomu povolaní a zcela jistď tomu rozumí lépe než oni. Tak jsou troseĀníci poraženi a je de facto po problému. Ale…… . zdá se, že je nďco prohnilého ve státď dánském. NejĀastďjší vďtou Ālovďka nakaženého virem lhostejnosti je: „Mď se to netýká, protože… .“ To ale není možné. Na celém svďtď neexistuje nic, co by se nás netýkalo. Je pravda, že nďco se nás týká více a nďco ménď. Ale vše se nás týká alespoě zĀásti. To si musíme uvďdomit, když zaĀínáme s léĀbou nemoci. Po malých krĪĀcích budeme ve svém okolí nalézat Āím dál tím více událostí a dďjĪ, které se nás až neĀekanď týkají. Až koneĀnď sebereme odvahu, pĢekonáme lenost (dokážeme se uvolnit z pout, kterými nás baĀkory pĢipoutávají k tomu starat se jen o svĪj dvorek) a vydáme se na pomoc troseĀníkĪm. NauĀme se tedy lépe vnímat své okolí a vĀas se ozvat proti tomu, co se nám nelíbí. Je to jediná prevence proti nemoci, která mĪže být i smrtelná. (Kolik obĀanĪ pĢedváleĀného Nďmecka si Ģíkalo „mď se to netýká“, když se do jejich Āela dostal jeden pán s knírkem.) P.S.: Tento Ālánek není jen o posledních dnech pĢedchozího tisíciletí, ale hlavnď o tom, které právď zaĀalo.
Šík
ÿísly proti cenzuĢe… DVACÁTÉ ŠESTÉ
ÿÍSLO 3
2. HISTORICKÁ VÝPRAVA -6.1. 2001 „PO STOPÁCH HUSITĩ“ V 7.00 byl sraz v klubovnď, z klubovny jsme šli na metro „KĢižíkova.“ Metrem jsme jeli na „Hlavní nádraží“. Odkud jsme vlakem jeli do Tábora. V táboĢe jsme vystoupili z vlaku. Z táborského nádraží jsme šli na Žižkovo námďstí do muzea, jenže naneštďstí bylo muzeum zavĢené, tak jsme se šli podívat alespoě na opevnďní Tábora. Cestou zpátky na Žižkovo námďstí Šváb se Svižníkem házeli po Jirkovi snďhové koule a samozĢejmď, že Jirka jim to oplácel, nebo spíš oni jemu. Když jsme dorazili na Žižkovo námďstí, tak jsme si zahráli hru, v které jsme mďli zjistit po družinách co nejvíce o TáboĢe. Mďli jsme totiž pĢipravit co nejtďžší otázky druhé družinď a sami na nď znát odpovďĊ. Vyhrála ŠpiĀka o jeden bod. Pak jsme se dostavili na dďtské prolézaĀky, které obsahovaly i jednu skluzavku. Tam jsme si dali obďd a po obďdď pĢekážkovou dráhu (také obsahovala skluzavku). Nakonec jsme došli na „Husovo námďstí“, u kterého bylo nádraží. V parku na námďstí, kde byl sníh jsme vyšlapali do snďhu takové jakoby bludištď, ve kterém jsme hráli na honďnou. Nakonec jsme hráli (také v parku) hru, jejímž úkolem bylo si zapamatovat jakoby husitská jména (napĢ. Karel Matďj Tlouk z Uchanova a Tomáš Krásný z Krásné Lhoty). Po této hĢe jsme jeli do Prahy na „Hlavní nádraží“. Z „Hlavního nádraží“ jsme jeli metrem na stanici „KĢižíkova“, odkud jsme šli do klubovny. V klubovnď jsme si ve zbývajícím Āase nacviĀili a zahráli divadlo s papírovými figurkami husitĪ. A nakonec jsme zakĢiĀeli pokĢik a odešli domĪ.
Bomber
LEGENDA O HUSITECH Vojska se právď stahovala ku Praze. Jan Žižka se se svými muži opevnil na vrchu Vítkovď. KĢižáci rozbalili své ležení na Letné a vše se chystalo k velké bitvď. Husiti zaĀali zpívat svou árii. KĢižáci se divili, co je to za písniĀku. A potom zaĀala Ģež. Levé kĢídlo za útoĀilo pĢes otevĢenou vozovou hradbu. DďlostĢelci mohutnď pálili z houfnic, jejichž projektily niĀily a zraěovaly nepĢátele. Bitva se vyvíjela dobĢe. A hned, co nepĢátelé husitĪ zaĀali bojovat, husité se ládovali. Potom se napili vínem a šli poĢádnď bojovat. NepĢátelé padali a umírali, ale husité se drželi a drželi. Pro obď strany to byla velice krvavá válka, ale husité se drželi jen pro svou odvahu a stateĀnost. Jejich zbranď nebyli dokonalé, i pĢesto dokázali bojovat. A tato vďc se nelíbila našim pĢátelĪm z kosmické galaxie
[email protected] Tak zaĀali pĢípravy na mezigalaktickou pomoc. Dostavila se dĢíve, než Āekali. Létající talíĢe pĢistály tďsnď za Vítkovem a vybďhlo z nich nďkolik set mimozemšĨanĪ v husitské zbroji a zapojili se do vĢavy. NepĢátelé padali a husiti taky. Vypadalo to, že husiti prohrajou, ale tu se objevil duch Husa. Všichni koukali jako vyorané myši. Mistr Jan Hus Ģekl: „My zvítďzíme!“ Mohutný pokĢik bojovníkĪ prozrazoval jejich nezmďrnou víru ve svou vďc, vďdďli, že mají pravdu. Ale zmýlili se, protože mďl jeden z husitĪ pravdu. Tu pravdu mďl totiž Hus. A právď kvĪli tomu ho upálili na škvarek. Na škvarek ho upálili za pravdu. Na hlavu mu posadili posmďšnou papírovou Āepici a v Kostnici upálili. Proto se tedy lidé vzbouĢili. Ale kĢižáci udeĢili rozhodující bitvou. VĢava, bouĢe, no prostď hrĪza. Najednou všude bílé svďtlo jako v ÿetď-na mráĀku se objevil BĪh a vše ukonĀil sprchou bleskĪń 20. stol. Rovná se válka, hlad, niĀení.
Šík, Šváb, Svižník, Mamlas, Norník, Bomber, Messner
4
„ZA PRAŽSKÝMI STRAŠIDLY“-27.1. 2001 Sešly jsme se na tuto výpravu v domnďní, že se jí zúĀastníme pouze my skautky. Ale to jsme se mýlily. V klubovnď se to hemžilo samými skauty a mezi nimi ĀtyĢi skautky. No, ale bylo to v pohodď. Byly jsme tam: Lump, já, Bubu a Míša. (Ze skautĪ se výpravy zúĀastnili: Svižník, Šváb, Norník, Jára, Mamlas, Pirát, Lukáš, Messner a Šík.) Vydaly jsme se tedy na to. Výprava to byla bájeĀná. PĢed odchodem jsme si rozdali Lexikony strašidel, kde bylo namalováno a popsáno každé strašidlo, které jsme po cestď potkali (teĊ tam ještď nebylo napsáno ani namalováno nic, byly tam jen pĢedepsané kolonky, napĢ. Název, Charakteristika, Výskyt, do kterých jsme bďhem cesty teprve doplěovali, co jsme se o strašidlech dozvídali). NejdĢíve jsme si ale museli vymyslet vlastní strašidlo. Byli jsme rozdďleni do dvou skupin na Patu a ŠpiĀku. (tak se rozdďlili skauti, k patď pak pĢišly VeveĢice a Bubu, a když o nďco pozdďji pĢišla Míša, vymďnila si u špiĀky místo s Pirátem.) Naše paĨácké strašidlo se jmenovalo Vašprdle olomoucké (špiĀka mďla špiĀkodlaka a obď venkovská strašidla se mohla vypravit do Prahy poznávat své pražské pĢíbuzné). Potom jsme vyšli a první strašidlo se jmenovalo PRAŠOUNEK UŠMUDLANÝ. U tohoto stanovištď jsme mďli najít Ālovďka se jménem nebo pĢíjmením zaĀínajícím na P (protože každé strašidlo si pro nás pĢipravilo nďjaký úkol vztahující se k místu, kde se zjevuje) Jelikož stanovištď bylo na Prašné bránď, bylo jednoduché najít Ālovďka na P. Další strašidlo bylo PODOLTÁġNÍK TMAVÝ a nacházel se v kostele Sv. Jakuba. V družné zábavď jsme šli dál s rukama v rukávď toho druhého, aby nám je nikdo neusekl. V tomto kostele totiž visí ruka zlodďje chycená Pannou Marií za krádež obrazu. Došli jsme až k Týnskému chrámu, kde strašil PODLAŽNÍÿEK TÝNSKÝ. Úkol si nepamatuju, Na Staromďstském námďstí nás pĢivítala ZAVRTÁVKA DLAŽEBNÍ a s ní i úkol. Museli jsme doskákat až k pomníku. TeĊ jsem si vzpomnďla na pĢedchozí úkol. Od Týnského chrámu jsme museli dojít podle zvoneĀku a poslepu. (zvonku na Týnském chrámu se totiž Ģíká zvonek zlé šlechtiĀny, která zabila svou služku.) Na Staromáku jsme si sedli a jedli. Naše jídlo pĢilákalo místní holuby, které jsme nemohly odlákat. Ale jedna paní to dokázala, tak jsme v poklidu dojedli. Další strašidlo se jmenovalo ŽELEZOJED EVROPSKÝ a tam jsme museli skládat formuli na osvobození rytíĢe (stojí v PlatnéĢské ulici, naproti Mďstské knihovnď). Dále jsme po cestď potkali STRÁNKOSLÍDILA KNIHOVNÍHO, vyskytujícího se v knihovnách (to bylo v Klementinu). V kostele Sv. Salvátora na nás zamrkala OKOUNICE KLAPOTAVÁ a na Židovském hĢbitovď uklízel a hospodaĢil OÿISTNÍÿEK JERUZALÉMSKÝ. (tady jsme mďli za úkol pĢekonat nutkání k smíchu, mďli jsme zavĢené oĀi a útoĀila na nás peroutka, kĢída i vlna ze šály, ale vďtšina z nás to vydržela a nezasmála se) Šli jsme dál a na Karlovď mostď nás podepĢel PODPĩRNÍK NEJSILNĎJŠÍ. Mďl co dďlat, protože úkolem bylo zazpívat nďjakou lidovou písniĀku. (mít to štďstí vystupovat na Karlovď mostď se nepoštďstí každý den, pĢesto se nďkteĢí z nás, hlavnď ti starší, dost cukali. Nakonec se odhodlali a ani to nebolelo.) Jen co jsme došli ke klášterĪ, pokusil se nás pokušit POKUŠITEL MNIŠSKÝ. A u Faustova domu jsme mohli zahlédnout i FAUSTOVA DVOJNÍKA. A jelikož jsme už byli dostateĀnď postrašení, vydali jsme se za kulturou. Lump s námi nejela. Asi mďla nďco na práci (mďla na práci vítat návštďvu, nic závidďníhodného). Dojeli jsme pĢed multikino Galaxie a protože jsme mďli spoustu Āasu, hráli jsme Sto tĢi stop! Po dokonalém pošlapání jsme shlédli krásný soubor básní KYTICE. Bylo to moc krásné a zábavné. PĢipadalo mi to moc krátké, ale trvalo to pĢes dvď hodiny. (no bylo to opravdu kratší asi hoĊku a pĪl). Po pĢestavení Míša spadla ze schodĪ a kutálela se až dolĪ. Naštďstí se jí nic nestalo. Potom jsme se vydali nazpátek. Cestou byla sranda. Jen co jsme pĢijeli do klubovny, Šík s Messnerem nám rozdali papírky a na nď jsme mďli napsat hodnocení výpravy. Získala
5
1,60 a nďco. Potom byly rozdány úĀastenské listy (Ģíkali jsme jim lísteĀky, protože to netradiĀnď byly A4) a my jsme se rozešli do našich útulných a teplých byteĀkĪ, kde na nás Āekala veĀeĢe.
VeveĢice
Z LEXIKONU PRAŽSKÝCH STRAŠIDEL ANEB KDO VŠECHNO SE SKRÝVÁ V PRAŽSKÝCH ULICÍCH
PRAŠOUNEK UŠMUDLANÝ (Prašná brána): V temných zákoutích Prašné brány se mĪžeme setkat s mnoha rĪznými strašidly a strašidýlky. K jednďm z nejĀastďji se vyskytujících tvorĪ v této památce patĢí Prašounek ušmudlaný. Prašounek ušmudlaný je malinký tvor velký asi jako mandelinka bramborová, žije na místech, kde se objevuje, nebo v minulosti objevoval stĢelný prach (napĢ. staré hlavnď pušek Āi kanónĪ, místa , kde se stĢelný prach uchovával.) Má osm nohou, pĢední nohy má speciálnď uzpĪsobené k pohybu na kluzkých Prašounek ušmudlaný kovových pĢedmďtech. Živí se vypálenými zbytky ze stĢelného prachu a nepohrdne ani kouskem rzi. Není nijak nebezpeĀný, když se jich však v hlavni usídlí více, mohou zpĪsobit její neprĪchodnost a puška tak v krizový moment nevystĢelí.
PODOLTÁġNÍK TMAVÝ (Kostel Sv. Jakuba): V nďkolika pražských kostelech se mĪžeme Āasto setkat s drobným tvoreĀkem, který se jmenuje PodoltáĢník tmavý. Jeho výskyt byl samozĢejmď zaznamenám také zde v kostele Sv. Jakuba. PodoltáĢník tmavý mďĢí asi 8-10 cm. Kdybychom ho chtďli pĢirovnat k nďjakému nám již známému tvorovi, dopadlo by to asi tak, že vypadá jako myš s tmavým Āerným kožichem a zmenšenou šimpanzí hlavou. Tito tvoreĀci si vyhlubují sáhodlouhé chodby vedoucí od oltáĢe tĢeba až ke vchodovým dveĢím od kostela. Podle toho, jak je jejich kolonie poĀetná, jsou husté i sítď, kterými je podlaha kostela protkána. V noci vyrážejí ze svých úkrytĪ a snaží se najít zbytky mešního vína Āi hostií na podlaze kostela. Na Ālovďka neútoĀí, je znám jen jeden pĢípad, kdy vyhladovďlý PodoltáĢník obral ministranty o celou mísu hostií pĢi jedné nedďlní mši.
ŽELEZOJED EVROPSKÝ (PlatnéĢská ulice): PlatnéĢská ulice se jmenuje podle ĢemeslníkĪ, kteĢí zde vyrábďli plátová brnďní pro rytíĢe. Jejich úhlavním nepĢítelem býval Železojed evropský. Tento skĢítek, velmi podobný Ālovďku mďĢící od 80cm do 100 cm, se nejĀastďji vyskytoval právď v okolí tďchto dílen. PlatnéĢi kvĪli nďmu museli držet Āasto hlídky až dlouho do noci. Jeho jedinou potravou je totiž surové železo. Železojed tedy Āasto Āekal na vhodný moment, kdy hlídající Ģemeslník usnul nebo poodešel a nepozorovanď se vplížil do dílny a poĢádnď si
6
nacpal hladové bĢicho. Dnes již se skoro nevyskytuje, nďkolik posledních jedincĪ žije na Kladensku.
PODLAŽNÍÿEK TÝNSKÝ (Týnský chrám): V Týnském chrámu se nachází unikátní druh strašidla z rodu podlažníĀkĪ - PodlažníĀek týnský. Zdejší pĢíhodné klima a celkem stálá teplota u zemď umožnila vznik novému druhu. Všichni PodlažníĀci jsou velcí asi 25 cm, mají dlouhé protáhlé tďlo a ĀtyĢi silné konĀetiny uzpĪsobené k bďhu. Rychlost je hlavním znakem všech PodlažníĀkĪ. Nemají rádi teplo a svďtlo, takže se pĢe den schovávají v tďch nejtemnďjších a nejstudenďjších Āástech kostela. Jejich nebezpeĀnost spoĀívá v tom , že jsou masožraví. Jistď jste si všimli, že ve vďtšinď kostelĪ nejsou koĀky, jejich funkci Āasto zastupují PodlažníĀci. Jejich rychlý bďh a velké Āelisti plné ostrých zubĪ jsou Podlažníþek týnský postrachem všech kostelních myší. Nebáli by se zaútoĀit ani na Ālovďka menšího vzrĪstu, proto se do Týnského chrámu po setmďní radďji moc neodvažujte.
ZAVRTÁVKA DLAŽEBNÍ (Staromďstské námďstí): V každém vďtším mďstď je námďstí, a proto se skoro v každém vďtším mďstď mĪžete setkat se Zavrtávkou dlažební. Zavrtávka dlažební je tvor velmi podobný žížale, avšak s ohromnou silou. Žije pod dlažebními kostkami, kam se dostává úzkými mezerami mezi nimi. DlaždiĀi je nemají zrovna moc rádi, protože dost poškozují jejich práci. Ve svých norách mají rádi Āerstvý vzduch a když potĢebují nasát Āerstvý vzduch, není pro nď nic jednoduššího, než nadzvednout dlažební kostku a zhluboka se nadýchnout. ÿastokrát se vám urĀitď stalo, že jste zakopli na úplnď rovné dlažbď, jakoby ta kostka, o kterou jste zakopli vám vyrostla pĢímo pĢed nohou. Tak to právď Zavrtávka dlažební nasávala Āerstvý vzduch. Zavrtávka dlažební
STRÁNKOSLÍDIL KNIHOVNÍ (Klementinum): Jak jistď všichni víte, tak v Klementinu sídlí Národní knihovna. V každé velké knihovnď mají už od nepamďti nepĢíjemnosti se strašidlem, které se jmenuje Stránkoslídil knihovní. Stránkoslídil knihovní umí být neviditelný. Tato jeho dovednost úzce souvisí s tím, že strašnď rád dďlá lidem naschvály. Jistď jste už mnohokrát mďli pĢed sebou otevĢenou knihu a najednou jakoby zafoukal vítr, stránky se zaĀnou obracet a kniha se zavĢe. Doma to mĪže být zpĪsobeno tím, že jste nechali otevĢené okno a je tam prĪvan. Ale v knihovnď bývají povďtšinou všechna okna zavĢená, i tak se zde nenadále zavírá jedna
7
kniha za druhou. ZpĪsobuje to právď Stránkoslídil evropský, který si prolétává knihovnou a když vidí nďjakou nestĢeženou knihu, ihned k ní zalétne, prudce foukne a pak už jen pobavenď sleduje, jak se nebohý ĀtenáĢ vzteká. Ve své viditelné podobď vypadá staĢec s dlouhými bílými vousy.
OKOUNICE KLAPOTAVÁ (Kostel Sv. Salvátora): Dostali jste se k dalšímu z mnoha pražských kostelĪ. Strašidlo, na které se teĊ podíváme, se jmenuje Okounice klapotavá. Vzpomeěte si, kdy jste naposledy byli v kostele skoro úplnď sami. Okolo vás bylo naprosté ticho, vy jste se v klidu procházeli, ale mďli jste poĢád takový nepĢíjemný pocit, jakoby se na vás nďkdo stále díval. Šli jste o pár krokĪ dál, ale stále vám pĢipadalo, že vás nďkdo z povzdálí sleduje a pĢitom byl kostel úplnď prázdný. Po chvíli se vám zaĀalo zdát, že za vámi slyšíte nďjaké kroky, otoĀíte se a ono nic. Tak to okolo vás právď krouží Okounice klapotavá. PatĢí do Ģádu meluzínovití, takže je dost podobná klasické meluzínď, ale místo jeĀení vydává právď ty Okounice klapotavá klapotavé zvuky, které vás uvádďjí do nejistoty.
OÿISTNÍÿEK JERUZALÉMSKÝ (Stará synagoga a Židovský hĢbitov): Židovský hĢbitov a vĪbec celé staré židovské mďsto je místo, ze kterého na nás ještď dnes dýchá duch staré Prahy. Mezi významné památky patĢí starý židovský hĢbitov. A protože každá památka má také své strašidlo, není tomu jinak ani zde. Žije tu totiž trpaslík OĀistníĀek jeruzalémský. Tento skĢítek je velmi pracovitý a pilný. Bohužel je ale dost zasmušilý a mrzutý a k tomu ještď samotáĢ, takže si s ním moc nepopovídáte. Jeho úkolem je, aby všechny náhrobky na hĢbitovď byli Āisté a nebyly zasypané listím nebo prachem. V pozdních noĀních hodinách tedy vyndává své náĢadí a dává se do práce. Pracuje vďtšinou až do rána, kdy vše zase sbalí a jde domĪ spát. U nás se nachází jen dva skĢítci tohoto druhu. Více je rozšíĢen v Izraeli a Palestinď.
PODPĩRNÍK NEJSILNĎJŠÍ (KarlĪv most): V útrobách Karlova mostu sídlí jedno velmi známé strašidlo, které se nazývá PodpĪrník nejsilnďjší. Tento duch byl vyroben speciálnď na pĢíkaz samotného Karla IV. Mnoho alchymistĪ mďlo za úkol vyrobit ducha s ohromnou silou a ten byl poté zabudován do základĪ Karlova mostu. Povedlo se to jedinému z nich Adamu Hálkovi, který stvoĢil PodpĪrníka nejsilnďjšího. Dnes je tedy PodpĪrníkovi pĢes 650 let to je u duchĪ doba krátce pĢed dosažením dospďlosti. Díky nďmu je KarlĪv most tak pevný, že by vydržel náraz vlny tak velké, jako je od hladiny Vltavy na vrchol PetĢína.
8
POKUŠITEL MNIŠSKÝ (Emauzy): Dávné kroniky se Āasto zmiěují o tom, jaké problémy mívali mniši v klášterech se strašidlem jménem Pokušitel mnišský. Pokušitel se zjevuje nejĀastďji v podobď velmi tlustého skĢítka, ale mĪže na sebe brát mnoho rĪzných podob. Vyskytuje se jen v klášterech, kde se po nocích zjevuje znaveným mnichĪm a snaží se je pĢivést k hĢíchu. NapĢ. v dobď postní se náhle zjeví v mnichovď pokoji s talíĢem plným rĪzných druhĪ masa a zaĀne nebohému mnichovi ihned nabízet, nebo se zjeví s pytlem plným penďz a nabádá mnicha, jestli si o trochu z nich nechce zahrát karty nebo v kostky. ÿirou náhodou skĢítek vďtšinou vítďzí a mnich j pak na mizinď.Nďkdy se objeví jeho obliĀej na stropď, když mnich usíná a zaĀne mu vyprávďt o krásách svďtského života. Už spousty mnichĪ dohnal tento zlomyslný skĢítek k šílenství a nďkteré dokonce až k sebevraždď.
FAUSTĩV DVOJNÍK (FaustĪv dĪm): V tomto domď se odehrál známý pĢíbďh doktora Fausta, kterého odnesl Mefistofeles, poté, co nesplatil krví podepsanou smlouvu. Co se však neví, že doktor Faust dokázal tďsnď pĢed tím, než si pro nďj Ċábel pĢišel, vytvoĢit své duši dvojníka, kterého se Ċábel nezmocnil a zĪstal zde na zemi v podobď Faustova dvojníka. Tento duch Āeká v tomto domď až se sem nastďhuje Ālovďk minimálnď tak chytrý (tedy s takovým obsahem lebky) jako byl doktor Faust, do kterého by se pak mohl pĢevtďlit. Každý rok ve výroĀí smrti doktora Fausta zapaluje svíĀku v oknď, kterou tak pĢivolává moudré lidi do tohoto domu. Podle posledních zpráv tak Āiní dodnes.
CO NÁM TABULE VYPRAVOVALA Jednoho dne, když jsem zĪstal po škole, jsem sedďl v lavici a díval se na tabuli. A tabule se najednou zaĀala hýbat. „To není možný,“ Ģíkal jsem si. Ale ona mi odpovďdďla, že je. Že prý tady žije už spoustu let a že má už rozbolavďlé klouby, jestli bych jí nemohl nďjak pomoci. „No mohl, ale až zítra,“ odpovďdďl jsem jí. A ona se otevĢela a už se ani nehla. Potom pĢišel pan školník a pustil mne domĪ. ġekl jsem mu, aĨ tu naší tabuli poĢádnď promaže, že strašnď vrže. Druhý den jsem se schoval ve škole. Když bylo všude zhasnuto, vypravil jsem se do naší tĢídy. Pozdravil jsem jí a ona mď taky. Podďkovala mi, že jsem dodržel slovo. ZaĀala mi vypravovat, že už v této tĢídď sedďlo spoustu žákĪ, že by to už sama ani nedokázala spoĀítat, i když je tak chytrá. Zeptal jsem se jí jak to, že je tak chytrá. Ona mi Ģekla, že už je tady spoustu let, a vyslechla tolik uĀení, že by se to nenauĀil ani Ālovďk za dvď staletí. „A nejvíc se mi nelíbí, že do mď pan uĀitel Láska bouchá pďstí, ale jinak se mi tu líbí. Nďkdy je i hezké, když mď dďti nechají špinavou,“ Ģíkala. Zase se pĢestala hýbat, a tak jsem odešel. TĢetí den jsem také pĢišel, ale nic se nestalo, tak jsem odešel domĪ.
Šváb
9
ZMRZLINA Jirka stál s kornoutem zmrzliny v ruce na kraji chodníku a s nataženým krkem vyhlížel autobus, kterým jezdil dennď ze školy. Aby pĢes projíždďjící auta dohlédl trochu dále, ještď se maliĀko vyklonil do vozovky. Vtom ztratil rovnováhu, zapotácel se a celý kopeĀek zmrzliny sjel z kornoutku rovnou na silnici… . Potichu zaklel a šel si koupit zmrzlinu novou. Poté se pomalu procházel po chodníku vedle zastávky autobusu a zrakem sjel na ubohou hromádku roztékající se zmrzliny. Všiml si mravence, který se pĢiloudal k postupujícímu praménku zabarvené vody, mravenec rozevĢel kusadla a zaĀal se roztékající se zmrzlinou horlivď cpát. Za chvíli odbďhl a po chvilce mravencĪ pĢišlo nďkolik. Rychle se na zmrzlinu vrhali, ale kopeĀek vlivem tepla rychle roztékal. Každou chvílí bylo mravencĪ víc a víc. A nakonec jich byl veliký Āerný chuchvalec, který se po zmrzlinď pĢesouval sem a tam. Jirka se zájmem pozoroval pracovitost a hlavnď žravost malých tvoreĀkĪ, kteĢí neúnavnď bďhali ke zmrzlinď a zpďt do díry mezi dvďma obrubníky. Brzy se mezi mravenĀím domem a hromadou jídla vytvoĢila živá dálnice. Kolem kopeĀku projela kola autobusu a teprve teĊ si Jirka uvďdomil, že by mďl už pomalu jít domĪ, podíval se na Āíslo autobusu, schroupl zbytek kornoutku a naskoĀil do dveĢí, které se se syĀením zavĢely. Motor nďkolikrát zabafal a už unášel Jirku domĪ od skupinky mravencĪ pracujících na dopravď potravy.
Svižník
CO JE TO VLASTNĎ DUHA ? Jak jste si jistď mnozí všimli, v našem oddíle KUDLANEK Āasto zaznívá slovo
DUHA. Ale víme vĪbec, co to slovo znamená? Nďkdo by si mohl pomyslet, že to Ģíkáme, protože se tak jmenuje i ta nadace. Ale to samozĢejmď ne. TĢeba když Ģeknete JaniĀce nebo Lumpovi DUHO, tak to mĪže být díky jejich barevnému obleĀení, a nebo jen tak. My vlastnď ani nevíme, co tohle slovo znamená. Je to prostď DUHA. Nďjak se to chytlo a už to zĪstalo. DUHA má mnoho zdrobnďlin i zvláštních zkomolenin. Není to ani pomluva ani nadávka. Každý si pod tímto slovem pĢedstaví nďco jiného. Tak si to zkuste pĢedstavit a tĢeba vás napadne i nďco neobvyklého. NapĢíklad, když vám nďkdo Ģekne:
„TO JE ALE DUHÁRNA,
TO VYMYSLELA NAŠE DUŽINKA.“
MĪže to znamenat:
„TO JE SKVĎLÝ,
TO VYMYSLELA NAŠE KAMARÁDKA.“
Nebo, když tď tvĪj kamarád, nebo nďkdo jiný, rozesmďje, potďší nebo uklidní, tak mu mĪžeš Ģíct:
„VŽDYħ TY JSI SPRÁVNÁ DUHA.“ Když dostaneš špatnou známku:
„JÁ JSEM ALE DUHA,
VŽDYħ TO BYLO TAK LEHKÝ!“
VeveĢice 10
BOLEST ýím víc pevnČjší.
Slunce vyšlo, pĜineslo pravdu. Hrbatá záda nesoucí spoustu hĜíchĤ, shrbená postava, co je všem k smíchu. Mozek je na stole, myšlenky v úniku. Ležet jen tak na louce jako tehdy a v hlavČ nosit obraz všech hvČzd. Mít ten obraz otisknutý v srdci.
nás
zatracujete,
sevĜení
je
Marné dobývání, to srdce nejvíc bolí. VteĜiny odlouþení dlouhé jak roky byly. Po nádherné noci zas ráno jako dČti nejprve úsmČv na tváĜi a pak víc nic. Jestli to necítíš, mlþ z plných plic. Nebude to bolet o jednoho víc.
Nikdy nepĜestat a pĜesto poĜád zaþínat bojovat, tlaþit se, zápolit-milovat. V té ranní louce tanþíme v objetí, nic vlastnit nechceme ani strach ze smrti. Máme jeden druhého, to je to nejcennČjší.
Šík
OSMISMĎRKA K
Ý
K
D
Í
ġ
R
S
Á
Á
N
R
E
ÿ
I
S
T
Ý
B
T
L
U
S
T
Á
U
L
U
K
U
L
A
T
Ý
D
Í
R
R
S
N
CH
E
K
E
N
H
O
D
N
Ý
P
L
N
Ý
O
T
R
O
P
L
E
Á
N
R
K
A
V
U
Ý
V
E
L
K
Á
H
Á
T
S
I
ÿ
I
É
Ý
Á
K
O
S
Y
V
S
11
Vyhledej a vyškrtej z tabulky pĢídavná jména opaĀná ke slovĪm: Bílá, ostrý, zlý, hranatý, hladká, levná, studené, špinavá, Āilý, slabý, nízká, hustý, pravý, hubená, studený, malý, špinavý, divoká, ostrých, prázdný, stará, teplá Ze zbývajících písmen slož slovo-Tajenka:________________
Jára Karel ÿapek-Kniha apokryfĪ „A vĪbec, to je stará zkušenost po pĢedcích: každý cizinec se má bez okolkĪ pĢepadnout a odkrouhnout. Tak to bývalo odjakživa: žádné cavyky a pobít. Ale kdepak, tati, Ģíká syn, dnes jsou jiné pomďry, ona se teĊ zavádí výmďna zboží-Výmďna zboží! Když nďkoho pobiju a poberu mu, co má, tak dostanu jeho zboží a nic mu za to nedám-naĀ nďjaká výmďna?-Kdepak, tati, Ģíká syn, pĢi tom platíte lidskými životy a tďch je škoda!-Tak tady to máš:prý je škoda lidských životĪ! To jsou ty dnešní názory,“ brumlal starý pán znechucenď. /O úpadku doby/
ÿESKOSLOVENSKÉ OPEVNĎNÍ Z
LET
©JiĢí Svíža Slavík 2000
1935-1938
LEHKÉ OPEVNĎNÍ C-/necelé 1% obj./jde v podstatď o vybetonované kulometné hnízdo, bez podstatnďjšího vnitĢního vybavení, tzn. bez dveĢí, ventilátoru, periskopu atd.Strop je jen z vlnitého plechu se zemním nakrytím/výjimeĀnď má strop betonový, tehdy má nďkdy i periskop a otvor pro vďtrání/, stďny mají nižší odolnost než ostatní objekty, využíván pro boĀní a kosou palbu, pozdďji byl nahrazen sice dražším, ale bezpeĀnďjším a úĀinnďjším typem E. D-/8% obj./tento typ byl používán v prvém sledu stejnď jako"áĀko" a byl urĀen pro boĀní Āi kosou palbu. Vyskytuje se ve dvou provedeních, levý Āi pravý.Vybavení je stejné jako u pĢedchozích typĪ, je ale zredukováno, vzhledem k osádce. E-/2% obj./objekt urĀený pro Āelní Āi kosou palbu, nahrazoval málo odolný typ C, byl budován jen ve druhém sledu, byl-li jen jeden sled byl za nďj objekt zasunut.ÿasto kryl, podobnď jako C, sebemenší strž Āi rokli. F-tento objekt nebyl nikde postaven a ani není znám jeho pĪdorys, jediné co je jisté je, že mďl být pro lehký polní kanon, nďkteré prameny tvrdí, že byl urĀen pro boĀní palbu.
G-tento objekt byl též postaven jen v jediném exempláĢi na Opavsku v linii TO. H-úkryt/tzn. jakási garáž/ pro polní kanon na kolové lafetď. Taktéž vybudován jen jeden objekt u Bratislavy.
Svižník 12
Jakoby se v posledních mďsících, týdnech, dnech, hodinách , minutách i vteĢinách toĀila ta naše zemďkoule a s ní i naše malá, ale krásná zemiĀka, stále závratnďjším tempem. Události pamďtihodné i nepamďtihodné, dĪležité i nedĪležité, veselé i smutné se nabalují na naši nebohou kúru mozkovou ve stále kratších intervalech. Jak se má taková nebohá hlaviĀka s pĢívalem tolika informací srovnat? Jeden z mála záchytných bodĪ tohoto svďta utĢíĊující události posledního mďsíce za vás je opďt tady:
ZDOMIZES ʇVe Ātvrtek 11. Ledna se úĀastníme další z manifestací podporující „vzbouĢence“ z ÿeské televize. Nesla podtitul „Nedďlejme politikĪm voly“ a voly nedďlali: ÿeslo, David, Messner, Kájínek, Šík + Ušoun, Joe, Hibi a Zilvar s tatínkem. Šík si poté veĀer odnáší domĪ klubovní kamínka, aby tak vytopil svĪj byteĀek, který je nevytopený z dĪvodu opravy plynu v celém domď. ʇDen poté v pátek 12.1. nastupuje trio Messner, ÿeslo, Šík na kurz ÿÿK-Dobrovolná sestra. V pátek je jim do veĀerních hodin vecpávána do hlav teorie, kterou si mají možnost po celý sobotní den ozkoušet v praxi. A víkend zakonĀí zbytkem teorie pĢi nedďlním dopoledni. Kurz je poĢádán speciálnď pro celý obvod, takže jsme tu obklopeni samými známými tváĢemi (Hibi, Barak, Hata, Krtek, ÿolek,… a mnoho dalších). V sobotu veĀer nechává skupina ve složení ÿeslo, Messner, Hibi, jeho bratr a bratranec, ÿolek, Lucka… odpoĀinout svým mozkovým buěkám a vyráží do kina U hradeb na filmovou podobu Kytice. ÿeslo s Messnerem si zabíhají osobní rekord v bďhu pĢes KarlĪv most, díky nďmuž stíhají film od zaĀátku. ʇV pondďlí 15. ledna na nás Āeká vodní Āást Dobrovolné sestry. Nejprve hodinka teorie a poté hodinka praxe v bazénu Tyršova domu. Messner si poté kupuje v Hudy sportu novou Powertexovou bundiĀku lev-nď. ʇV úterý 16. Slaví ÿeslo narozky (od tatínka dostává holicí strojek, cha). Šík je Pod Palmovkou na Edith a Marlen
13
ʇV sobotu 20. 1. Vyráží vlĀata se silnou podporou (Messner, Šváb, Nerost) na Ameriku. VeĀer nahlížíme na hudební projekci z jiných soudkĪ. V žižkovském klubíku „39“ zaĀínáme nejprve stolním fotbálkem a když je na parketu mrtvo, rozproudíme zábavu silným nástupem naší taneĀní skupiny (ÿeslo, Nerost, Kájínek, Šík, Messner & Eliška z taneĀních). SpĢátelený florbalista Honza (DJ Jan Markup) ještď dnes kroutí hlavou nad tím, jak Karlíěáci umí rozjet zábavu. ʇ22.1. poráží zcela neĀekanď nďjaká Arabská v dramatickém florbalovém utkání slavnou LitomďĢickou 4:3. DĪležitá akce se také dďje veĀer v klubovnď. RoveĢi zakládají novou tradici pondďlních ĀajĪ pod názvem POCATS (No Pokemons). Sláva tomuto Āinu, jak dlouho jsme na nďco podobného Āekali! TeĊ jen, aby nám ty Āaje vydržely, k tomu mĪže pĢispďt každý z nás svou úĀastí. ZaĀíná se v 19:19. ʇ23.1.-Ze Zábovky: Byl tu pokéron. /Job/ ʇV pátek 26.1. vyráží ÿeslo s Tomegou na Mariánskou 2001, akci spĢáteleného Silmarilu. ʇ V sobotu 27.1. se koná výprava „Za pražskými strašidly“, o které se podrobnď doĀtete, nebo jste se již doĀetli na zaĀátku tohoto ÿísla. Kájínek veĀer plesá s Bubákem na svém školním plesu a poté touží po Azylu. ʇ28.1. v nedďli se dvď naše skautky (Knoflík a ÿertík) a dvď naše sestry (Šíkova a Norníkova) úĀastní sokolských závodĪ Euro team v Tyršovď domď. PĪvodnď ohlašovaný „skautský kotel“ se zužuje na jednoho Ālovďka (Šík), který je svďdkem osmého místa karlínských sokolek (z osmi týmĪ) ʇV pátek 2.2. se jede na hory do Pece k Davidovi na chatu. Šík je pĢepaden viry a na poslední chvíli se omlouvá, tak do hor vyráží ĀtveĢice David, Messner, Tomega a Bubák. Bubák je pĢepadena viry až na horách a vrací se už v úterý. Citát z hor: Pánové, já mám z tďch lacláĀĪ tanga. /Messner/ ʇV pondďlí se ve vďži na Letné koná debata s ochranáĢi z ÿSOP. Nás zastupuje ÿeslo. ʇVe stĢedu se vrací z hor Messner (spolu s JindĢichem a Felixem, Davidovými kamarády z florbalu), aby se mohl zúĀastnit zkoušek na Dobrovolnou sestru. Zkoušky plní a spolu s ním i ÿeslo a Šík, takže má naše stĢedisko stoprocentní úspďšnost. Bravo! Mezitím se v Praze mihla taky Tomega, která napsala zkoušku, a vrátila se na hory za Davidem a spolužaĀkou KáĀou. ʇ Ve Ātvrtek 8.2. se Šík spoleĀensky baví na maturitním plese své školy. Je tu velká sháěka po Tomeze, ale ta je na horách. K veĀeru vyráží do Pece další vlna ve složení Marbulín, Kachna, Bobina, ÿeslo a Messner. ʇHorníĀci se vrací v nedďli. David jde veĀer s Bďtou na Marilyn Mansona. V pondďlí na Pocatsu pak pĢekypuje zážitky. ʇ Ve Ātvrtek 15.2. se v ÿerné koĀce schází neuvďĢitelné množství lidí spjatých s naším stĢediskem na oslavď Lídiných pĪlstoletin. Poslední sĀítání lidu hovoĢilo asi o ĀtyĢiceti úĀastnících, které zde tedy nemohu všechny jmenovat, ale alespoě nďkteré z dlouho nespatĢených tváĢí tu uvedu. NapĢ.: Noatak, Kolma-puši, Tahua, Pavlína, Ája, Mary,
14
Cíla, Pedro, atd., atd. Setkání po letech a pĢíjemné podebatování potďšilo snad všechny zúĀastnďné. ʇ V pátek 16. 2. delegace našeho stĢediska (Lída, David, Tomega, Bubák a Manuál) zhlédla absolventské pĢedstavení „Roberto Zuco“ v Disku v Karlovce – dramaturgie: Johana SouĀková – Kolma-puši (naše bývalá vedoucí svďtlušek). Lída mírnď kritizuje odvážné „kontaktní“ scény, zbytkem (nerozvážnými mladíky a mladicemi) pĢijato s nadšením - doporuĀujeme.
Šík
DEN POTÉ
Ráno jsem se probudil a šel jsem si pustit televizi. Ale ona nevysílala. To bylo divné, zkusil jsem jiný program, ale poĢád nic. Na žádném programu se nevysílalo. Vyšel jsem pro noviny a otevĢel jsem je. V tom jsem to uvidďl. V novinách byl na pĢední stranď obrovský jaderný hĢib s titulkem: Rusko vyslalo jadernou stĢelu, která vybuchla na Aljašce, a tlaková vlna postupuje smďrem k nám.“ Vidďl jsem všechny sousedy, jak se snaží co nejdĢíve odjet. Vešel jsem zpátky do domu a má žena mi dala kafe. Já jí ukázal noviny. Zhrozila se: „Co budeme dďlat?“ „Asi nic. Bude to náš osud. A nebo mĪžeme jít do krytu a poĀkat, až se jaderná bouĢe pĢežene, a uvidíme co dál.“ Se ženou jsme vzali jídlo, pití a to nejnutnďjší pro pĢežití a šli jsme do krytu. BezpeĀnď jsem ho uzavĢel a šel za ženou. ġíkám jí, že bude lepší, když si pĪjdeme lehnout. Kdyby nás to smetlo, tak aĨ o tom radši nevíme. Vzbudili jsme se až druhý den ráno, vzali jsme si totiž prášky na spaní. Žena se mď zeptala: „Co budeme dďlat?“ Zamyslel jsem se-venku je urĀitď vysoká radiace. Budeme si muset vzít obleky. Vzali jsme si tedy ochranné obleky a detektor radiace a šli se podívat ven, jak to tam vypadá. Prošli jsme vzduchotďsnou místností a vylezli ven. Venku to bylo hrozné. Nebylo vĪbec nic, všechno bylo spáleno, tu hrĪzu asi nikdo nepĢežil. Tďch raket muselo být urĀitď víc a ne jenom jedna. Prošli jsme celé mďsto, jestli náhodou nďkdo nepĢežil, nenašli jsme nikoho. Radiace byla pĢíliš veliká. Vrátili jsme se zpátky do krytu a pĢemýšleli, co budeme dďlat. Dokud bude radiace tak vysoká, nedá se dďlat nic. A než pĢijde pomoc ze zbytku svďta, jestli ještď vĪbec nďjaký existuje, to bude trvat dlouho. Do té doby nepĢežijeme, dojde nám jídlo a voda. Budeme muset snížit pĢídďly a zkusit pĢežít než pĢijde pomoc. Den po dni jsme Āekali a mďli Āím dál tím ménď jídla, až nám zbylo jen posledních pár kouskĪ. Dal jsem je ženď. Potom jsem už jenom Āekali. Nďkdo nebo nďco zabouchalo na dveĢe. Vzali jsme si obleky šli se podívat. Vidďli jsme, že pĢed naším krytem pĢistála helikoptéra, a z ní vystoupili lidi-opravdoví lidé jako my dva. Rozebďhli jsme se k nim, ale nemohli jsme se k nim dostat. Nďco nás drželo. Vtom mď žena probudila. Byl jsem úplnď propocen a zjistil jsem, že se mi to jenom zdálo. Další den jsem se probudil úplnď hladový. Rozhodli jsme se, že si vezmeme smrtící prášky. Spolkli jsme je a šli si lehnout.
Šváb
15
Celková míra brajglu je únosná, nďkdy je to dokonce až pĢekvapivď mastěácké. Byla jsem pĢipravena na jízdu náklaĊákem, se dvďma prasaty, sezením v blátď a zvracením pĢes bort. Místo toho autobus, který pokud jede, nemá vďtší než 40 min zpoždďní (s Āímž jsme poĀítali, já jsem byla pĢipravena na 2 hod – 1 den), kožené sedaĀky lepivé, žádná klimatizace (ale co bychom proboha chtďli), zato fouká okny a to staĀí. Silnice úzké, ale kvalitní, rozhodnď lepší než na Ukrajinď a nďkdy i než u nás (vzpomeěme na Orlické hory, že). Poznámka – Terka: ProĀ píšeš o Tanvaldu, když seš v Africe? V Šešauenu je silnď prašno. PĢesto i dďti, které si v tom prachu hrají, jsou Āisté (???). Také dospďlí mají Āisté a nažehlené obleĀení, až na pár homelessákĪ. (Sever – bohatší Āást zemď, jak jsme poznali pozdďji.) Nosí se tu: muži – normálnď po evropsku anebo dlouhé košile bez límce až na zem a k tomu ostĢe špiĀaté a ostĢe barevné pantofle. Ženy – normálnď po evropsku, ale delší suknď a ménď nahá ramena, anebo dlouhé pláštď Āi košile – obdoba mužských – s dlouhou kapucou. Boty se všeobecnď nosí dost hrozné a okopané. zdejší lidstvo má ve zvýšené míĢe špatné zuby, obĀas hrozné oko, pajdání apod. Není tu tolik žen s brýlemi (ale vidďli jsme). V šešauenské medínď se ukázalo, proĀ jsou medíny tak spletité a mají úzké uliĀky. Že ponďvadž je v nich stín a taky dobĢe odhluĀěují hluĀné trhové uliĀky. Je ale tďžké poznat, co vede do domu a co je hlavní ulicí. Kromď bílé a modré je tĢeba dodat, že Āas od Āasu se v medínď objevují vodovody obložené fantastickými kachlíky. Té vodď Ģíkáme mešitka. Zatím po ní nikomu nic není, ale já to pokud možno nepiju. StĢechy jsou buĊ placaté anebo Āervené taškové. V chodnících jsou díry a obĀas si je dďlá každý majitel domu na svou pďst, takže rozdíly mezi nimi jsou i 1 m. Na zemi pĢekvapivď málo odpadkĪ!
1. 8. 2000 (ÚTERÝ) Ještď ke vĀerejšku: Eliška slavila narozky, byla melounová bowle. VeĀer jsme s Michalem plážovali v táboĢe, zatímco ostatní vyrazili obhlédnout marjánková pole na vrcholcích Rifských hor. Holky se vrátily, že je obtďžovali dealeĢi s hašišem. Ostatní pĢišli po setmďní, bylo to docela o strach. RozlouĀili jsme se se sympatickým kempíkem, který mĪžeme vĢele doporuĀit (za osobu 7 DH, za stan 10 DH, za osobu pod širákem 10 DH, v podstatď vĀetnď sprchy – mďla by se platit, ale neplatili jsme ji. Pitná voda, záchody turecké i evropské. Hlídané, možnost nechat postavené stany a odejít!). Autobusem do Fesu to bylo krapet nároĀné. Asi 45°C, ale dalo se. Hlavnď když to jelo, to foukalo. V horách nám praskla pneumatika, vymďnili ji v profesionálním Āase. Cena autobusu: 44 DH, za náklad bagáže 10 DH (hrubá chyba!). Šárka a Manuál
DVACÁTÉ ŠESTÉ ÿÍSLO REDAKCE: Václav Zeman - Šík, Petra TomeĀková - Tomega, Michal Zikán - Manuál DO TOHOTO ÿÍSLA PġISPĎLI: Vojtďch VeĀerka - Šváb, JiĢí Slavík - Svižník, Jára ÿervinka, Martina Beránková - VeveĢice, Matouš Libánský - Bomber, JiĢí Novák - Mamlas, Petr Loudín - Norník, Pavel VeĀerka - Messner REDAKÿNÍ E-MAIL:
[email protected],
[email protected],
[email protected] ÿÍSLO NA INTERNETU: www.webpark.cz/michalzikan NÁKLAD: 30 výtiskĪ VYCHÁZÍ: 22. 2. 2001
16
