46. Skautské stĜedisko „Sfinx“
Sedmé þíslo
ýERVEN 1998
V TOMTO ýÍSLE ZVLÁŠTNÍ PěÍLOHY
SESTRY A BRATěI, slunce vypaluje mozky - to je známá fyzikální pravda. Doufám, že v souþasném horku ýíslo potČší a osvČží. Blíží se nám tábora - další fyzikální pravda. A tak vás prosím: Až budete nČkde ležet u vody a sladce vmet pod biþem sluneþních paprskĤ, nezapomeĖte na nČj! Vymýšlejte, co všechno byste na nČm chtČli a mohli stihnou. A hned si své nápady radČji napište na papír, znáte se (jak píše Pedro). Já se tČším už teć. Slunci zdar a þapku na hlavu.
Vím vše – þtu ýíslo. Z ýECH AŽ NA KONEC SVċTA PĜedloni na podzim byli Ptero a Job samá tajnost Všem tvrdili, že jedou do Francie. Až po jejich odjezdu se zaþalo proslýchat, že se vydali stopem na opaþnou stranu a chtČjí se dostat minimálnČ do Indie. Na tomto místČ Vám pĜedkládáme jejich cestovní deník se zážitky z cesty pĜes Islámskou republiku Írán a pĜes Pákistán.
13. 11. StĜeda Plán vyrazit kolem pĤl desáté opravdu nevyšel. ýokoládovo-hrozinkový poridge (poslední) nás dostal do naprosto pohodové a líné nálady a nikam nespČcháme. Kam bychom také spČchali, nebe je modré, voda mokrá, hory vysoké, co nám schází? PĜebrali jsme cizí mČny (to zn. Jiné, než indické rupie), napchali kapsy þeskými mincemi a neplatnými franky (sbČratelská vášeĖ IndĤ je naštČstí opravdu tak veliká, jak jsme v Praze slyšeli).
Sedmé þíslo
2
Balení a úklid se tedy trochu protáhly a do údolí jsme vyrazili až kolem jedenácté hodiny. Cesta žádná, je to docela dobrodrúžo, slézat tyhle kopce dolĤ. Job vtipkuje na téma medvČdi (mám ho vyfotit, až ho budou žrát, a pak rychle vylézt na strom, aby mČl kdo vyvolat film s jeho posledními chvilkami života). Ty medvČdi nejsou zas tak horkej problém, ale hodili by se sem. KoneþnČ jsme narazili na pČšinku, Paráda, všude vonČj borovice a smĤla, na zemi se povalujou obrovský šišky. Pohled do údolí Ĝíþky je pĜímo fascinující. TČsnČ nad vesnicí jsme nabrali vodu. Job brumlá nČco o þervících, ale jsou tam jen tolik potĜebné minerály. V tomto panenském kraji jsme tablety pĜestali používat a šetĜíme je na horší þasy. Hláška, jsou to jen minerály" a „citrón to vyþistí" se pomČrnČ ujala. Chvilku míĜíme proti proudu Ĝeky, hledáme slunné místo na obídek a zdravíme spousty vesniþanĤ, kteĜí nevidČli cizince hodnČ dlouho nebo vĤbec. Job vzpomíná na to, kdy vidČl poprvé þernocha a jakej z toho mČl zážitek. Za pomoci místního nosiþe otepí a brambor jsme uvaĜili klasické noodles s rozdrobeným chlebem. Vesniþani jsou milí a hlavnČ velmi taktní, když vycítí, že se chystáte k jídlu, nabídnou bee-dee a rozlouþí se. Pitítko i ešus už mají tu pravou trampskou patinu, která se už ani nedá umýt ZálibnČ pozorujeme tu mastnou, místy puchýĜkovitou ýerĖ, na které je nalepený popel a zbytky uhlíkĤ. Místní prašná silnice se toþí kolem Ĝíþky, je tu už trochu zima a my se snažíme dostat nČkam, odkud si myslíme, že zaþíná náš hĜeben, který jsme si ze shora vyhlídli. Po dvou km jsme zjistili, že jsme o nČco víc na severozápad, ale ono to vlastnČ vĤbec neva, je tu hezky, nebe je modrý, voda mokrá, hory vysoký, co nám schází. Zastavili jsme v þajovnČ na dva þajíky a sĤši. Nezbytná plkaþka a hra na kytara Je zima, vyhlídli jsme vesnici, kde drze požádáme o nocleh. PĜišli jsme k první chalupČ (vlastnČ stodole), kde se nČkdo ochomejtal a pomocí angliþtiny a pantomimy vysvČtlili co vlastnČ chceme. Když se domorodci ujistili, že nechceme veþeĜi a oheĖ rozdČláme daleko od seníku, tak byli svolní. PĜi pĜípravČ þógry s þeským loveþákem to vypadalo jak na divadle. Job napoþítal 35 vesniþanĤ, co na nás nábožnČ zírali a poĜád pĜicházejí další. Z loveþáku jsem udČlal škvarky, ale jíst se to dá. Job má samozĜejmČ pĜipomínky, že jsem to zkazil (nejni to pravda). A zase ta taktnost, jakmile jsme zaþali jíst, zbyli u nás pouze 2-4 kluci našeho vČku. Jeden mluví trochu anglicky, takže jsme ho poprosili o mlíko na þaj, mimo nČj pĜinesl láhev místního vína (typnul bych to na kukuĜiþný). Ušmudlané dítko nám pĜineslo peþenou kukuĜici. V pĜíjemném rozhovoru noc rychle plyne. Nemaj rádi Pákistánce, milujou kriket (stejnČ jako Pákistánci -pazn.pĜep.) a ještČ nČjakou hru (pĜipomíná honČnou), whisky nepijou, haš nekouĜí (prej jen pro návštČvy), typickým jídlem jsou chappatti, rýže, mlíko, vejce. Dalo by se pokraþovat dál ve výþtu témat rozhovoru, ale mimo to že, máslo a sýr tu nejsou na denním poĜádku, což nás velmi mrzí, se nemá cenu rozepisovat Upravili jsme seník, zavČtrovali ho, upravili lĤžka ze slámy, dali sĤši na dobrou noc a zapluli do vČþných lovišĢ (teda já,páþ než jsem usnul, a asi i pak, Job chroupal mrkev). Jo, tak takhle se nám to cestování líbí, tak jsme si to pĜedstavovali -kec- Job JobĤv citát z 16.11. - Tenhle tramp mi ale trochu smrdí (hodnocení celkové situace a nadmoĜské výšky). Jakoby úvodník Od té chvíle, co jsme opustili v posledním þísle zmiĖovaný autobus, se toho už v Islámské Republice Írán pĜespĜíliš zaznamenání hodného neudalo. SnČdli jsme lemouna, nedovolali se do Prahy, strávili noc mezi balíky bavlny na vlakovém nádraží, do kterého 2 vlaky týdnČ pĜijedou (úterý a nedČle) a zase odjedou ( stĜeda a pondČlí). „PondČlním" jsme se tedy pĜepravili do pákistánské Quetty a zaþali si zvykat na koþovný zpĤsob života. Tím nemyslím veþeĜi v pomČrnČ pĜíjemné muslimské rodince, ani výteþnČ sladce chutnající
Sedmé þíslo
3
cukrovou tĜtinku a ani prvnČ chutnaný typický þaj s mlékem a trochou koĜení, ale neustálé shánČní nČþeho, co vám pravé pĜipadá dĤležité ( vekslák, nČco jídla, odjezdy vlakĤ, plac na spaní a tak podobnČ ). Ani v tomto kraji jsme se dlouho nezdrželi, jelikož nás provázela utkvČlá domnČnka, že by nám mohla Indie skrzevá nedostatek více þi ménČ všech možných platidel ne kam utéci. Hned druhý den jsme spoleþné s Milanem ( BrĖák, co jsme ho vstrétili, když se rval do stejného vagónku co my ) vyrazili na další tĜicetihodinovou jízdu po pákistánských železnicích ( drc-drc. uf-uf všude mraþna zvíĜeného prachu a dČti co vám slintaj cukrovou tĜtinu po kapsáþích ). Po vynuceném úplatku jsme zcela a úplnČ utaháni pĜeþkali noc v exklusivní þekárnČ, plnČ rozhodnuti spatĜit zítra koneþnČ nČco opČt zajímavého tentokráte v Lahore. Na druhý den se však poštČstilo pouze mnČ ( a to spousty krvavých úhledné srovnaných jehnČþích kopýtek a kozích hlaviþek a taky Lahor Fort), páþ zbytek výpravy trávil odpoledne konáním potĜeb dolem i horem a mČĜením teplot PĜesto jsme ještČ téhož dne dorazili do Wagy hraniþní to vesnice s Indií a ustlali si v celním prostoru, odkud jsme byli druhého dne vyvedeni. Náš pĜítel samozĜejmČ nocoval v místním hotýlku, páþ jeho zdravotní stav se zaþal stávat þím dál tím víc fatálkovitČjši. Slavnostní chvíle nastala 2.11. 1996 ve 12,00 hod indického þasu ( þeský jest -4,5 ). Zajímalo by mne co jste tenkráte dČlali vy, my jsme popíjeli poslední PRAZDROJ darovaný Xaverem a pašovaný pĜes Írán a Milan blil. Taxíkem (tak obratnČ usmlouvaným z 200 na 90 rupií že to bylo tomu hindustánci líto) jsme pĜifrþeli do Amritsaru pĜímo pĜed Golden Temple a zaþali si užívat ryzího, marnivého, skvČlého, líného, špinavého, vláþného, vigíliového, parádního, únavného cestovatelského života. A už jsme nepĜestali. (pokraþovaní pĜíštČ)
POEZIE NČkteĜí lidi nevČĜí, že karlínský skautky zvítČzí. NechtČj se s nima rvát, že umČj þarovat Skautky nejsou ošklivý, ale jenom zlobivý. Perou se jako kluci a lítaj po ulici.
Když se palaþinky smaží, skáþem do nádrží. Když jsme venku, lítáme jim po pozemku. Lidi na nás kĜiþí, že jim to nevyklíþí
Dalí a Hrošice (našla Tomega)
FERDÍK-ýAJýEK Já poznal celou spoustu junáckých oddílĤ - a Ĝeknu vám, že skoro v každém se najde skautík, se kterým si ostatní zažijou perné chvilky. Tím nemyslím, že by dČlal oddílu ostudu, to ne. Však takoví hoši, kteĜí by byli pro oddíl hanbou se v Junáku dlouho neudrží a také na nČ nikdo nevzpomíná. Ale oveþky, i když ne docela þerné, tedy alespoĖ trochu strakaté, pĜece jen k oddílĤm patĜí, to už tak na svČtČ chodí. Takový skautík, strakatá ovce, je nČkdy moc kulatý, jindy zase tenký, ale nejþastČji docela k nerozeznání od tČch druhých. Projeví se však pĜi sebemenší pĜíležitosti tím, že dČlá všechno obrácenČ, nevhod, jinak než ostatní.
4
Sedmé þíslo
Tak tĜebas kýchne nebo se rozchechtá pravé ve chvíli, kdy vítČzství družiny v bojové hĜe závisí jen a jen na hrobovém tichu, jindy zase soustĜedČnČ drhne svoji jídelní misku ještČ dávno potom, co všichni ostatní stojí v pozoru se vzornČ zabalenými tornami na nástupu, který se družinČ boduje. Když oddíl pĜi pochodu zpívá, strakatá oveþka mlþí jako ryba, zato v noci ve stanu vydává ze spaní celou škálu srdceryvných tónĤ a zvukĤ. O jednom právČ takovém skautíkovi, který si pro své „obrácené nadání", jak jsme tomu v oddíle Ĝíkali, vysloužil skautskou pĜezdívku „ýajþek", vám chci povČdČt Jmenoval se Ferdík a byl to kluþík zrovna jako kuliþka. Že by dČlal nČco obrácenČ, o tom nemČl vĤbec potuchy, a když mu to nČkdo z družiny nebo oddílu pĜipomenul, koukal tak udivenČ a dojemnČ nevinnČ, že obyþejnČ ani nedošlo k tomu, aby mu kamarádi dali za nČjakou tu jeho perliþku slibovaného hobla A když šlo nČkdy už opravdu do tuhého, tak se Ferdík zaþal bránit tím, že za nic nemĤže, že on má takovou smĤlu vrozenou, že už je to takový strážný osud, protože se narodil v nedČli. Jestli to byl opravdu osud, tak tedy spíš pro oddíl než pro Ferdíka Není totiž maliþkost tahat zavalitého kluþíka z Ĝeky, kde se blaženČ koupe, když je zrovna tak citelné chladno, že se ostatní navlíkají do teplákĤ, jako ho naopak doslova pĜi tĜicetistupĖovém vedru odnést do Ĝeky pĜímo ze stanu, kde leží vášnivČ zaþtený do Robinsona K takovým výstĜelkĤm mČl Ferdík vrozené nadání. On tolikrát, když bylo nádherné sluneþné poþasí, pĜišel na výlet v dlouhých punþochách, ve svetru a zabalený do pláštČnky - a když byl déšĢ na spadnutí, pĜihasil si to na sraz jen v kraĢasech a triþku bez rukávĤ. Jedl dokonce nejdĜíve þokoládu, pak guláš a nakonec polévku, liboval si a nás nutil, abychom to dČlali také tak. Nechal toho, až když jsme mu pohrozili, že pro to jeho obrácené nadání si vyslouží pĜezdívku „Rak". To nás zapĜísahal, abychom mu nedČlali takovou ostudu, že se polepší. Jenže se nepolepšil, a pĜece jen si pĜezdívku právČ pro to své „obrácené nadání" vysloužil. To se mu povedla perliþka, které se celý oddíl ještČ dlouho potom smál. Bylo to nČkdy zaþátkem bĜezna. Šli jsme na oddílový výlet Sluníþko už trochu hĜálo, ale na severních svazích a ve stínu lesa se držel sníh, a kde potok tvoĜil zákruty a tĤĖky, byl ještČ takzvaný koþiþí led. TáboĜili jsme na palouþku u potoka pod lesem. Hráli jsme hry, cviþili a závodili a Ferdík s námi, jako by nic. Nikdo by nepoznal, že je strakatou ovcí. Jak odpoledne rychle ubíhalo, zapadlo slunce za les a citelnČ se ochladilo. Natáhli jsme si tepláky a bundy, nechali her, a že se budeme chystat k vláká A právČ v tu chvíli se Ferdík zase jednou projevil. Že prý má sebou kotlík a že mu maminka Ĝekla, kdyby se ochladilo, kdyby se ochladilo, aby si uvaĜil horký þaj. MarnČ jsme mu všichni domlouvali, že na to není þas, že musíme ve þtvrthodince vyrazit k vlaku. Ferdík trval na tom, že þaj bude v minutce hotov a že cítí, jak dobĜe mu udČlá na mandle. Sehnal dva kameny, nČjaké dĜíví a už rozdČlával oheĖ. Naplnil kotlík a postavil ho na kameny. OheĖ z vlhkého dĜíví trucoval a voda se nechtČla vaĜit ani po pČti minutách. Hoši už byli netrpČliví a dávali najevo, že nechtČjí kvĤli Ferdíkovi zmeškat vlak, ale Ferdík se nedal rušit Umínil si ýaj dovaĜit i za cenu, že by podstoupit nČkterý z tČch nepĜíjemných tČlesných trestĤ, které mu hoši slibovali pro pĜípad, že by nám opravdu vlak ujel. KoneþnČ voda zaþala bublat Ferdík do ní vítČznČ nasypal hrstku þaje, a když se dvakrát spálil, podaĜilo se mu kotlík odstavit z ohništČ. ýaj byl však pĜíšernČ horký a na dlouhé þekání nebyl opravdu þas. A tu Ferdíka napadlo, že na ledu se mu þaj ochladí coby dup. Nezaváhal ani na okamžik a rozbČhl se k zamrzlé tĤni. Pak se popadl za hlavu a vykĜikl, že nemá ještČ sbalenou tornu. VČci mČl samozĜejmČ trochu roztahané po blízkém okolí a tak trvalo pár minut než zapnul opravdu poslední Ĝemínek. „Hotovo," Ĝekl spokojenČ a Ĝítil se pro vytoužený þaj. Ale co to? Na místČ, kam kotlík postavil, nebylo najednou nic. Nebyl tam dokonce ani led Jen pČknČ vykroužený otvor pĜímo do vody jako by se na Ferdíka smál. Bylo to docela prosté. Pod rozpáleným kotlíkem led roztál a kotlík s þajem se potopil. Jenže Ferdík to tak prostČ nechápal. NaĜíkal, to že je všechno tím jeho neštČstím, že je v nedČli narozený, a dokonce chtČl, abychom ho politovali. Jenže k nČjakému litování mČli hoši hroznČ daleko a smáli se, že se mohli rozsypat, když Ferdíkovi, místo aby se „þajþkem" zahĜál, naskoþila husí kĤže, když lovil v hluboké zmrzlé vodČ tĤĖky svĤj kotlík. No, a potom ve vlaku, který jsme ostatnČ chytli jen díky tomu, že jsme celou cestu k zastávce pádili usilovným indiánským pochodem, jsem Ferdíkovi pĜišili za jeho nevšední výkon krásnou pĜezdívku „ýajþek". (Jaromír MatČjka - Junák, záĜi 1969)
Sedmé þíslo
5
... A ZNOVU MAXIPES FÍK Dostává se Vám do rukou SSSSN hra. Je urþena pro malé a skoro stejnČ tak i pro velké þtenáĜe. Zde je uvedeno (snad) pĜesné znČni þásti pohádky o Maxipsu Fíkoví. Když si vynechaná slova doplníte do kĜížovky v tajence Vám vyjde HESLO ROVERģ. HodnČ štČstí... ..."Necháš je" kĜikla na nČj Ája, „Pojć sem. " Fík poslušné pĜiklusal a sedl si pĜed Áju. A jak tak 1)....., byl poĜád ještČ vČtší než ona "Nesmíš honit slepiþky, uliþníku," kázala mu "ony jsou hloupá." "No právČ" ušklíbl se Fík. "A hele, ty ses nauþil mluvit, " podivila se Ája Tatínek se ani moc nedivil, jen Ĝekl, že seto musí nČjak využít: "B udČ chodit nakupovat. Hned to zkusím a pošlu si ho pro pivo. " rozhodl. "Snad by se mu mČl napsat lísteþek," Ĝekl ýudla. " Jaký lísteþek, na co lísteþek," divil se tatínek, "umí mluvit, tak nepotĜebuje lísteþek." "Já myslel 2)...... na krk povČsit: pozor ten pes umí mluvit Aby zas nČkdo nepadl do mdlob. " "Aha, no to by šlo," souhlasil tatínek a napsal lísteþek. PovČsil ho Fíkovi na krk, aby byl dobĜe vidČt a Ĝekl mu:"BČž do hospody a pĜines mí jedno pivo . A slušnČ pozdrav !" "Ale no dyk já vím" zavrþel Fík a pelášil do vsi. BČžel dost rychle a za chvíli byl pošĢákovi v patách. " Aha, musím pozdravit, pĜipomnČl si Fík a ještČ trochu pĜidal do 3)..... . A když už byl jenom krok za pošĢákem, Ĝekl hodnČ nahlas:"Dobrý-" ale dál se nedostal. Vylekaný pošĢák se dal na úprk, až mu dopisy z brašny létaly. Fík 4)..... za ním a snaživé volal-."Dobrý den. Haló, haló poštovní muži, dobrý den !" No, ale vidČl, že listonoš o slušný pozdrav moc nestojí, tak toho nechal. OstatnČ šel zrovna kolem cirkusu a vyparádČný principál kráþel proti nČmu. "Dobrý den. " slušnČ pozdravil Maxipes. "Jo, jo, 5)..... den, " zamyšlenČ odpovČdČl principál a teprve po dvou krocích si uvČdomil a vykĜikl nadšenČ:"Hohó, ten pes umí mluvit!" Vrátil se do stanu a hned zase vybČhl s ohromnou šunkovou kostí. Mával tou voĖavou kýtou Fíkovi pĜed nosem a 6)..... ho:"Podívej pejsku, každý den dostaneš takovou kýtu, když pĤjdeš k nám do cirkusu." Tomega
!!! ŠĢastný vylosovaný Ĝešitel opČt získá hodnotnou cenu - staþí vhodit podepsaný lístek s Ĝešením do redakþní schránky !!!
Sedmé þíslo
6
PEDRģV FEJETON - O ýEM - ýTI ! Nový fenomén, který doslova ovládl naše stĜedisko v poslední dobČ je bezpochyby NHSL (popĜ. NSHL - prameny se rĤzní). VždyĢ není asi jediné schĤzky, na které se o tomto turnaji alespoĖ chvilku nehovoĜí. I když se teprve rozjíždí, má velice vysokou úroveĖ, a to je dobĜe. Že jste o NHSL ještČ neslyšeli? To je ale divné. Rychle to napravte a zapojte se alespoĖ pasivnČ do tohoto dČní, opravdu to za to stojí. Je to slibnČ se rozvíjející tradice (už má za sebou 0. roþník a nyní se hraje první), kterých bylo a je v našem stĜedisku poskromnu. ěekl bych, skoro jediná (To ti tedy, pĜíteli, nČjak vynechává pamČĢ. pozn. redakce). To je škoda. Opakované pokusy o pravidelné zápasy softballu ( i jiných her) a pravidelné vyzývání jiných stĜedisek ztroskotaly. Kde byla chyba? To aĢ si zodpoví každý sám. Nenapadla vás náhodou právČ teć nČjaká þinnost, kterou by mohli dČlat (skoro) všichni a pravidelnČ? Mohla by to být další tradice. Jestli ano, tak ihned pĜestaĖte þíst tyto Ĝádky a rychle si ji zapište. Znáte pĜece svou pamČĢ, ne? Pak se s nČkým o svou myšlenku podČlte, zaþnČte konat a nová tradice je tady. Zkuste na nČco pĜijít. Abych nezapomnČl, vždyĢ staronová aktivita našeho stĜediska, která by se dala prohlásit za tradici, je vydávání þasopisu - nyní ýísla. Myslím, že to jde (zatím) dost dobĜe. (To bych Ĝek', pozn. redakce) PĜeji všem jeho tvĤrcĤm mnoho dalších a dalších ýísel. Velice mile mne pĜekvapilo vydání zbrusu nového þasopisu (vyšlého 6. kvČtna) „Ohlasy NHSL" (a je to zase tady, vždyĢ jsem Ĝíkal, že je to fenomén). Má velice vysokou úroveĖ a þte se jedním dechem (což se o ýísle Ĝíci nedá - nic proti ýíslu). Také tvĤrcĤm tohoto dílka pĜeji mnoho zdaru v jejich poþínání vydržte, laĢku jste si nasadili hodnČ vysoko. Tak to má být, neshoćte si ji!! Byl bych velice rád, kdyby alespoĖ jednu þi jednoho z vás napadla nČjaká ta þinnost, která by se mohla stát tradicí. VždyĢ by to mohlo jenom být to, že si na táboĜe vyĜežeme totem a každoroþnČ ho budeme zkrášlovat a zdokonalovat PĜemýšlejte, pište a hlavnČ žijte! Nudíte se - kupte si medvídka mývala - to nic, jenom „mluvím" z cesty. Pedro Jestli se vám tento þlánek z nČjakého dĤvodu nezdál, tak mi to promiĖte - s novinaĜinou teprve zaþínám. Dík.
NOVÝ VċDECKÝ OBJEV – POHLCOVAýE TMY Po léta se nám tvrdilo, že žárovky vyzaĜují svČtlo. Poslední výzkumy však ukázaly, že je tomu jinak. Žárovky nevyzaĜují svČtlo, ale zato pohlcuji tmu. Proto se jim správné má Ĝíkat pohlcovaþe tmy. Teorie pohlcovaþĤ tmy dokazuje, že tma má hmotnost a je tČžší a rychlejší než svČtlo. Základem teorie pohlcovaþĤ tmy je tvrzení, že žárovky pohlcuji tmu. VezmČme si pohlcovaþ tmy ve vašem pokoji. JistČ potvrdíte, že v jeho blízkosti je ménČ tmy než kdekoli jinde. ýím vČtší pohlcovaþ, tím více tmy dokáže pohltit Pohlcovaþe na parkovišti mají mnohem vČtší kapacitu než pohlcovaþ ve vašem pokoji. StejnČ jako všechny vČci má pohlcovaþ tmy jen omezenou životnost. Jakmile se tmou naplní, nemá kam další tmu pohlcovat To se projeví tmavou skvrnou, která je v plném pohlcovaþi jasnČ viditelná Tma, kterou pohlcovaþe pohltí, jde pak dráty do energetických závodĤ, které ji likvidují, obvykle za pomoci fosilních paliv. Primitivním pohlcovaþem tmy je i svíþka Nová svíþka má knot bílý. Po prvním použití zjistíte, že v dĤsledku pohlcené tmy knot zþernal. Dáte-li do blízkostí fungující svíþky tužku, zþerná také. Je to proto,
Sedmé þíslo
7
že kolem ní proudila tma do svíþky. Nevýhodou tČchto primitivních pohlcovaþĤ tmy je jejích omezený dosah. Existují i pĜenosné pohlcovaþe tmy. V nich má žárovka pĜíliš malý objem, a musí se do její blízkosti proto instalovat odkladištČ tmy, lidové zvané baterie. Jakmile se odkladištČ zaplní, musí se vyprázdnit nebo vymČnit; potom mĤže pohlcovaþ opČt fungovat Tma má hmotnost. Ta se projevuje tĜením pĜi pĜechodu tmy do pohlcovaþe a toto tĜení pohlcovaþ zahĜívá. Proto není radno dotýkat se pohlcovaþe v þinnosti. JeštČ vČtší problémy jsou u svíþky: hmota tmy do ní musí proniknout pevným knotem místo prĤhledného skla. Tím se uvolĖuje ještČ více tepla a není proto vhodné sahat ani na fungující svíþku. ZahĜívání pracujícího pohlcovaþe je pochopitelné. Stlaþujete-li plyn, zahĜívá se — a stejnČ se zahĜívá i tma stlaþovaná do drátĤ žárovky. Tma je tČžší než svČtlo. Plavete-li tČsnČ pod hladinou, vidíte kolem dostatek svČtla. PonoĜujete-li se hloubČji a hloubČji, všimnete si, zeje kolem stále vČtší tma. Ve velké hloubce je tma úplná. To je proto, že tČžší tma klesá ke dnu a lehþí svČtlo zĤstává nahoĜe. Proto se také svČtlo a lehký v angliþtinČ Ĝekne stejné. Zbývá ještČ dokázat, že tma je rychlejší než svČtlo. Postavíte-li se v osvČtlené místnosti pĜed zavĜenou skĜíĖ a otevĜete pomalu dveĜe, uvidíte svČtlo pomalu pronikat dovnitĜ. Tma je však tak rychlá, že ji nikdy neuvidíte prchat ze skĜínČ ven. Až tedy pĜíštČ uvidíte žárovku, nezapomeĖte, že to není svČtelný zdroj, ale naopak pohlcovaþ tmy. našel Hrošík
MÝTUS O JESKYNI PĜedstavme si lidi, kteĜí žijí v podzemní jeskyni, z níž vzhĤru ke svČtlu vede jediná cesta. Lidé žijí v této jeskyni od narozeni, jsou navíc spoutáni a nemohou se hýbat - nemohou dokonce ani pohybovat hlavou, takže jsou nuceni hledČt stále jen pĜed sebe. Vzadu za jejich zády plane oheĖ a je tam též nízká zídka, nad níž jako na divadle stĜídavČ vystupují rĤzné vČci, figury - napodobeniny lidí, zvíĜat, pĜedmČtĤ atd., které tam kdosi nosí a takto je pĜedvádí. To vše se však dČje za zajatci, kteĜí na stČnČ pĜed sebou vidí pouze stíny tČchto napodobenin. A protože jsou spoutaní a nevidí nic jiného, nikdy nic jiného nevidČli, mají pĜirozenČ za to, že stíny, které pozorují, jsou cosi skuteþnČ jsoucího, cosi vpravdČ skuteþného. Dokonce mezi sebou soutČží a na tČchto stínech zkouší své schopnosti pamČti, úsudku, pohotovosti: snaží se odhadovat poĜadí, v nČmž se rĤzné stíny objevují, a pĜedpovídat þi pĜedvídat, jaké stíny se vynoĜí vzápČtí. Vše se však mČní, jakmile je jeden z vČzĖĤ zbaven svých pout, jakmile je donucen vstát, obrátit se a podívat se do svČtla v jeskyni. SamozĜejmČ že je oslepen a pociĢuje bolest, a když pak vidí ony napodobeniny samy, a nikoli jen jejich stíny, nevČĜí, že jsou "skuteþnČjší" než stíny. A kdyby byl dokonce nucen pohlédnout pĜímo do ohnČ, který v jeskyni hoĜí a osvČtluje ji, radČji by se od nČj utekl ke stínĤm, protože pohled na nČ snese a jsou pro nČj zĜetelnČjší. A kdyby tohoto vČznČ nČkdo dokonce vyvedl až nahoru na denní svČtlo, byl by plný bolesti a naprosto oslepený: nevidí teć nic z toho, o þem mu Ĝíkají, že je to pravdivé. PostupnČ se však uþí sluneþnímu svČtlu pĜivykat: napĜed hledí na stíny (teć již stíny skuteþné, stíny, které vrhají pĜedmČty vystavené sluneþnímu svČtlu), na odrazy vČcí ve vodČ, teprve pak na vČci samy (zprvu v noci a pak i ve dne), na oblohu a nakonec dokáže snést i pohled na slunce samo: poznává, že to je pravý pĤvod vší jasnosti, a tedy i toho, co vidČl v jeskyni. TČší se z poznáni, souþasnČ však pociĢuje soucit se "spoluvČzni", a proto se vrací zpČt do jeskynČ. Vchází do jejího zešeĜelého svČta - a znovu nevidí nic, protože už pĜivykl sluneþnímu svČtlu. PĜesto však chce ostatním sdČlit své poznání, ale ti se mu vysmČjí: nejenže nemá žádné hmatatelné dĤkazy, ale není ani s to soutČžit s nimi v rozpoznávání stínĤ. Naþ by mČli chodit jinam, vrátí-li se odtud s poškozeným zrakem a nebudou pak vidČt nic? A kdyby chtČl tento nevidoucí, a pĜece vidoucí vČzeĖ druhé pĜesto osvobodit a vyvést je z jeskynČ, nejspíš by ho zabili. Platón
8
Sedmé þíslo
INTERVIEW s JOBEM 1) Máš rád þerný humor? Ano. 2) Jaký je tvĤj nejoblíbenČjší veþerníþek? Mach a Šebestová, Maxipes Fík, Žofka - to je velmi výchovný veþerníþek, ten se mi velice líbí - no a potom vo tom námoĜníkovi a tČch klukách malejch, který tam vždycky skáþou a Ĝikaj: "Já, já, ještČ jednou." Jája a Paja? Jája a Pája. DČda Lebeda! Jo, dČda Lebeda, to je vono. 3) Další otázkou je, jaký je tvĤj nejhorší zážitek z našich akcí? Tak jelikož jsem ještČ celkem krátce ve vašem oddíle (!!!) ... no tak asi z hor, když jsem bČhal po okolí a hledal vás po hospodách. 4) Jak dlouho si balíš zavazadlo na akce, které to je a proþ? Tak to je rĤzný, podle akce je samozĜejmí rĤzné zavazadlo. Uzku, tu si vČtšinou balim þtvrt až pĤl hodiny když spČchám, jelikož to dČlám na poslední chvíli. A jinak balim tak prĤbČžnČ od veþera do rána, podle toho, jak se odjíždí. 5) Myslíš si o sobČ, že jsi praktický? Ano. Já jsem švec. 6) Byl jsi lakomý, když jsi byl malý? To si nevzpomínám. Myslím, že ani ne. 7) Jaká je tvá nejoblíbenČjší písniþka? Dá se Ĝíct, že já hraju na kytaru, takže mých nejoblíbenČjších písní je dost. Jedna z nejoblíbenČjších, kterou samozĜejmČ i sám hraju, je teć ZatmČní od KamelotĤ, to je taková klasika. Jinak nejsem tak vyhranČnej, libí se mi úplnČ všecko, i klasika a jazz. 8) Jaká je tvoje nejoblíbenČjší barva? ýerná, taková tmavČ zelená a hnČdá - takový kakaový oþi se mi líbí nejvíc. 9) A jaká je tvoje nejoblíbenČjší oblíbenost? Asi hraní na kytaru a veþerní procházky z plesĤ a povídání si o rĤzných vČcech a jejich rozebírání do takových podivných maliþkostí. 10) Co považuješ za nejvČtší vynález lidstva? Velmi diskutovaná otázka... Abych se pĜiznal, nedokážu se k tomu vyjádĜit... RozdČlání ohnČ a ten zpĤsob trampování nebo trávení volnýho þasu ... Vynález života ... Vynález pocitu žití ... Pro mČ je perfektní vynález i bunda, která mČ hĜeje - cejtim jak žiju krásnČ a venku je zima ... Je hodnČ dĤležitejch vČcí a já nedokážu urþit nČjakou prioritu. 11) A co považuješ za jeho nejvČtší chybu? Sobeckost... (pohled na akt na stole) ... Ženy! 12) DČláš rád zlomyslnosti? Nejsem si jistej. Myslím si, že ne. Taky je sice obþas provádím, ale když se pak þlovČk nad tím jednou hluboce zamyslí, tak si Ĝíká, zeje to hloupost 13) Jaký je tvĤj postoj k vČĜícím? Asi kladný, rezervovaný. Nemám nic proti Bohu. Kdybych vČĜil, tak asi s tim nic neudČlám, ale mám taky takový kontakty, který jsem zažil s jehovistama a tenhle pĜístup se mi moc nelibí. Postoj osobního Boha se mi zdá nejlepší.
9
Sedmé þíslo
14) Kolik þasu dennČ strávíš u Televize? NČkdy mam takovej pocit - takovej abstinenþní - ne to je blbý slovo. A nČkdy mám zase pocit, že mČ televize tyranizuje a tak se pak na ni vĤbec nekoukám. A nČkdy se zas koukám hodnČ. Je to podle nálady. 15) Jaký je tvĤj názor na Windows? Myslím, že velice kladný, protože jak tak vidim tĜeba takovej Šrumec a podobný ... Ta práce by trvala jinak asi dost dlouho a ty úpravy asi taky, takže ... 16) A jaký máš vztah k DEB- Šrumci? No zatím je mĤj vztah - to je asi veliká fráze - je velice kladný. Pobavil jsem se a jen tak houšĢ! 17) Kdybys jel na pustý ostrov a mČl bys možnost vzít si s sebou tĜi vČci, jaké by sis vzal? Tak nČco praktického - nČjaký nožík. Pak nČco zbyteþného - kytaru. Telefon. Ne, telefon ne, radši poþítaþ s E-mailem. 18) Kdyby ses mČl promČnit v nČjaké zvíĜe, jaké by to bylo? To by byl asi nČjakej pták. ĕákej pohodovej. No pták asi není moc pohodovej ... Tak veverkou bych chtČl bejt. 19) Kdybys mČl možnost si vybrat stáĜí. kolik by to bylo? To je ale hloupá otázka! V mým vČku se ptát - dyĢ je mi 21! PĜál bych si, aby mi bylo asi stejnČ - no možná o trošku míĖ - takovejch 17. 20) Kdy už koneþnČ pĜestoupíš k nám do stĜediska? Já si myslím, že nepĜestoupím. Budu asi jenom taková Ĝídká návštČva. NávštČv už máme dost! PĜestoupím k vám až se úplnČ zruší náš oddíl nebo až ho pohltíte. Ptal se Hejkal (pĜevzato z DEB- Šrumce)
SKAUTSKÉ IDEÁLY Sedmý bod skautského zákona: „Junák je poslušný rodiþĤ, pĜedstavených a junáckých þinovníkĤ." Tahle vČta zní trochu starobyle. Však je znČní našeho zákona z poþátku dvacátého století! PĜesto i dnes má platnost. Nikdo po nás nechce slepou poslušnost Kdyby se ukázalo, že po nás žádá nČkdo z nadĜízených nČco nesprávného, neþestného, mČli bychom plné právo jeho pĜíkaz odmítnout Zákon nás jen vybízí, abychom naslouchali starším, zkušenČjším a dali na jejich rady, vČĜili jejich úsudku. Kde na spoleþném díle pracuje nČkolik lidí, musí být jeden z nich povČĜen vedením. Jinak by se toho asi mnoho neudČlalo. Na rĤzných místech mívají vedoucí a pĜedstavení jinou pravomoc. Ostatní je poslouchají, nČkde dobrovolnČ, jinde pod hrozbou trestu. ýlenství ve skautském oddíle je nepovinné, kdo se nechce podĜídit svému vĤdci, mĤže prosté z oddílu vystoupit Ale tím se pĜipraví o mnoho krásných zážitkĤ! Jiné je to tĜeba na palubČ námoĜní lodi nebo letadla Kapitánovi rozkazy musí poslechnout všichni, aĢ se jim to líbí, nebo nelíbí. Je to ostatnČ v jejich zájmu, na rychlém splnČní rozkazu závisí jejich bezpeþnost Poslušnost bývá považována za ctnost, dobrou lidskou vlastnost Jejím protipólem je neposlušnost, vzpurnost Neochota podĜídit se druhému, pĜiložit ruku ke spoleþné práci. S takovým þlovČkem se tČžko vychází, nevydrží v žádné partČ, družinČ, oddílu, mívá potíže i v zamČstnaní. Polož si nČkolik otázek a sám si na nČ odpovČz. PĜed vlastním svČdomím, potichu a poctivČ. 1) Jak plním sedmý bod zákona ve vztahu k rodiþĤm? Jestliže se umím podĜídit jejich pĜání, plním pĜíkazy ochotnČ, bez odmlouvání, chovám se jako správný skaut
10
Sedmé þíslo
2) Jak je to u mne se sedmým bodem zákona ve škole? Jestliže s uþiteli jednám slušnČ, dám na jejich dobré rady, plním poctivČ jejich pĜíkazy, chovám se jako správný skaut a dČlám skautĤm þest 3) Jak dodržuji sedmý bod zákona v oddíle? Jsem ochoten splnit vĤdcovo pĜání i bez rozkazu? Umím se chopit i nepĜíjemného úkolu, který mi byl pĜidČlen? Nebo ho dokonce vykonám s úsmČvem? Pustím se do nČj hned? Splním ho poctivČ, i když mé nikdo nekontroluje? Pak se chovám jako správný skaut
TċLOVċDA Zatím to asi poĜád odkládáš, ale jednou se musíš pustit i do tČlovČdy. V podmínkách prvního stupnČ junácké zdatnosti je i bod, který po nás požaduje jisté znalosti o lidském tČle. Možná že ti to pĜipadá jako školská záležitost. Ale nemusí to být nuda, jen se na to podívat trochu jinak, než to dČlají uþebnice. Na jarní louce se bájeþnČ hraje s míþem. ýlovČk lítá po trávníku pĤl hodiny a sotva zazní píšĢalka naposledy, skulíme se za branku a zhluboka vdechujeme ostrý jarní vzduch. PoĜádnČ nás z boje o míþ rozbolely nohy! Co se to vlastnČ dČje s našima nohama, že zaþnou po delším bČhání tak pekelnČ bolet? A jak to, že se vlastnČ þlovČk mĤže vĤbec pohybovat? KvČtiny, keĜe a stromy kolem jsou také živé organismy, a pĜece zĤstávají vČþnČ na stejném místČ. RĤst, ražení, rozkvétání jsou vlastnČ také pohyby, ale velmi pomalé. ýlovČk se mĤže rozbČhnout, skoþit pĜes keĜík, vyšplhat na strom. Zvykli jsme si na to, bereme to jako samozĜejmost Nikdy o tom neuvažujeme. Naše tČlo je jakýsi tajemný stroj, který lehce uvádíme do pohybu a opČt zastavujeme. PromČĖme se na chvíli v strojníky a prohlédnČme si jeho mechanismus. Rozkazy k pohybu vydává ústĜední nervová soustava - mozek a mícha Odtud jsou vysílány po nervových vláknech, která bychom mohli pĜirovnat k telefonním drátĤm, do svalĤ. Jakmile svaly dostanou pĜíkaz, stáhnou se a pohnou kostní. Tak napĜíklad sáhneme po míþi, vstaneme z trávníku, pĜeskoþíme keĜík, rozbČhneme se po louce. Napohled jednoduchá vČc. Skuteþnost je však mnohem složitČjší, než ukazuje tento nejhrubší popis. V lidském tČle je totiž pĜes dvČ sté kostí, nČkolik set svalĤ a mnoho miliard nervových vláken. Na rĤzných pohybech se podílejí vždy jiné þásti tohoto rozsáhlého aparátu. I zdánlivČ prosté úkony - jako napĜíklad chĤze a bČh - jsou sestaveny z mnoha pohybĤ. Nervová centrála pĜitom postupnČ zapíná a vypíná desítky svalĤ. Nesmí se zmýlit v poĜadí, musí být pĜesná na desetinku vteĜiny. A oþ složitČjší je tĜeba taková jízda na lyžích! Když tohle víme, ani se nedivíme, proþ se tak dlouhou dobu uþíme kristiánku nebo salto. PĜíroda je skvČlý konstruktér. Kosti jsou lehká a pĜitom neobyþejnČ pevné. PĤsobí v lidském tČle jako pilíĜe, to je jejich hlavní úkol. NČkteré kosti kromČ toho chrání naše zvlášĢ citlivé orgány. NapĜíklad lebka je schránkou na mozek, obratle chrání míchu. Kosti jsou navzájem spojeny buć pevnČ nebo pohyblivým kloubem a vytváĜejí vyšší celek kosterní soustavu. Nesmíme si je pĜedstavovat jako mrtvou hmotu. V živém tČle je každá kost pokryta tenkou blánou, okosticí, do které proudí mnoha cévami krev. Okostice zabezpeþuje výživu a tvorbu kostní tkánČ. To, þemu Ĝíkáme „maso", je vlastnČ svalová hmota. Na modelu lidského tČla vidíme, že tato hmota je rozþlenČna v ohraniþené útvary - svaly, které jsou pĜipojeny pevnými šlachami na kostru. Všechny svaly mají podobnou stavbu. Jejich základní jednotkou jsou tenounká svalová vlákna. Tato vlákna mají podivuhodnou schopnost - mohou se smrštit a opČt uvolnit A tady je klíþ k tajemství pohybu. Sval ovšem není perpetuum mobile, stroj pracující sám od sebe. PotĜebuje ke své þinnosti pohonné látky. Získávají se z potravy. Mezi svalovými vlákny se vČtvi množství cév, které pĜinášejí živné látky a kyslík a odvádČjí ze svalu odpadové zplodiny. Když svaly zaþnou pracovat na plné obrátky - napĜíklad pĜi bČhání po louce - vyþerpávají rychle svou zásobu pohybové energie a kromČ toho se v nich hromadí odpadové látky, které krev nestaþí odvádČt DĤsledkem tČchto jevĤ jsou pocity, kterým Ĝíkáme únava. Výkonnost klesá a po urþité dobČ musíme pohyb vĤbec pĜerušit Když po hĜe odpoþíváme, svaly nabírají novou energii a zbavují se nepotĜebných látek. Únava postupnČ mizí a za jistou dobu mĤžeme zase svČží nastoupit na hĜištČ.
(podle: Miloš Zapletal - Rádce skautské družiny)
11
Sedmé þíslo
KNIHOVNIýKA Knihu, z které je následující úryvek, není tĜeba pĜedstavovat Jejím autorem je ZdenČk Jirotka a kniha se jmenuje Saturnin. Jedná se o Jirotkovu prvotinu a poprvé vyšla v roce 1942. PĜed nedávném byl podle ní natoþen i stejnojmenný film a televizní seriál. >> Probudil jsem se þasné ráno a mČl jsem radost, že mne kotník témČĜ nebolí. Prošel jsem se opatrnČ nČkolikrát po pokoji a šlo to docela dobĜe. Venku bylo nádhernČ a sluníþko, které mi svítilo oknem do pokoje, už pČknČ hĜálo. PeþlivČ jsem se oholil a tichým ještČ domem jsem se vykradl ven. Šel jsem se podívat na ohništČ sleþny Barbory. Venku jsem si sedl na plochy kámen, vdechoval jsem vonicí a svČží ranní vzduch a uvažoval jsem.. nemám-H házet kamínky na okno sleþny Barbory. Vzduch byl prĤzraþný a hory se zdály mnohem blíže než skuteþnČ byly. V šikmém osvČtlení ranním sluncem byla na úboþích hor patrná každá podrobnost Obnažené výbČžky skal, pČšinky svítící na okrajích pasek a mizící mezi kmeny jedlí, skácené a oloupané kmeny jako rozházené sirky, a na velké pasece asi v polovinČ SvČtce jsem dokonce vidČl srnu. Litoval jsem, že nemám s sebou triedr. Pak už jsem se na srnu nedíval, protože od domu se blížila sleþna Barbora. RadostnČ jsem ji pozdravil a ona Ĝekla, že má radost, že už mohu chodit Zkusila dlaní trávu, a protože sluníþko už rosu vysušilo, posadila se na zem. Nabídl jsem jí cigaretu a pak jsme si povídali o tom, jak je krásnČ. Ukázal jsem jí srnu, ale nemohla ji nalézt, aþkoliv jsem jí Ĝíkal, že je pĜímo za špiþkou té vysoké jedle na okraji lesa Pravila, že ona ze svého místa to vidí jinak, a pokusila se podívat z téhož místa, kde já jsem mČl hlavu. Zjistil jsem, že ukazovat nČco tímto zpĤsobem dČvþeti, jehož pĜítomnost vám zrychluje tep, je velmi pĜíjemné, a bylo mi líto, když tu srnu nakonec pĜece uvidČla Trochu nešikovnČ jsem navrhl, že jí ukážu ještČ jednu, ale ona se usmála a Ĝekla, že už to staþí. Požádala mne, abych jí pomohl vyþistit obČ ohništČ a pĜipravit nové hranicky dĜíví. Aþkoliv mi mohla ponechat starost o jedno ohništČ a sama upravit druhé, šla k témuž jako já a mile mi pĜekážela Litoval jsem, že není tČch ohnišĢ deset, padesát, tisíc. JeštČ než jsme byli hotovi, vyšla z domu teta KateĜina, rozhlédla se na všechny strany a pak se jala poskakovat smČrem k nám. MČla pevnČ sevĜené rty a vypadala velmi rozzlobenČ. NeodpovČdČla na náš pozdrav a ostĜe mne žádala, abych jí ihned dal ten klíþ. Ptal jsem se, jaký klíþ, a ona hnČvivČ zadupat a nohou. Žádala, abych se nepĜetvaroval, a pravila, že nikdy o mnČ nemČla valného mínČní, ale tohleto pĜestává všechno. Všeho moc škodí. To, co jsem udČlal, je úplná klukovina. Rozzlobil jsem se a Ĝekl jsem jí, že si zakazuji., aby se mnou mluvila podobným tónem. Nejsem zvyklý, aby se mnou nČkdo takto jednal. Nemám nejmenšího tušení, oþ bČží, a nemíním v této pĜihlouplé debatČ pokraþovat Obrátil jsem se a pokraþoval v pĜípravČ ohništČ. Teta mluvila dál k sleþnČ BarboĜe a pravila, že nČkdo zamkl Milouše v jeho pokoji a odnesl klíþ a že takovou vČc mĤže udČlat jenom kluk. Sleþna Barbora Ĝekla, že v tom pĜípadČ se patrnČ pan Milouš zamkl sám, protože v celé spoleþnosti žádný jiný kluk není. Teć se zase rozzlobila teta a Ĝíkala, že pĜednČ Milouš není žádný' kluk a mimo to je zavĜen v pokoji, a nemohl tedy klíþ odnést. Podotkla, že se zdá, že si nČkdo zvolil Milouše za terþ hloupých vtipĤ a že ona to nemíní trpČt DČjí se zde letos vĤbec nechutné vČci, a dČdeþek by mČl být opatrnČjší ve výbČru svých hostĤ. To bylo vĤþi sleþnČ BarboĜe hrubství prvého Ĝádu a já jsem tím byl tak pobouĜen, že jsem zapomnČl na své rozhodnutí, že už s tetou nebudu vĤbec mluvit ěekl jsem jí, že dČdeþek volil své hosty velmi peþlivČ, ovšem pokud je vĤbec zval. Bohužel, vyskytují se také hosté, kteĜí pĜicházejí nepozváni a jenom mluví o tom, že rodina má k nim povinnosti. Vtrhnou do cizího bytu jako velká voda, nezáleží jim na tom, jsou-li vítáni nebo ne, vyžadují všechny možné ohledy, ale sami se chovají velmi neotesanČ. Zdá se to neuvČĜitelné, ale znám to z vlastní zkušenosti. Nedávno jsem mČl takovou návštČvu na lodi. OstatnČ se pĜiþiním, aby teta mČla pĜíležitost vysvČtlit dČdeþkovi, jak to s tím opatrnČjším výbČrem hostĤ myslila Zatímco jsem mluvil s tetou, odešla sleþna Barbora k vzdálenČjšímu ohništi. Teta se na mne chvíli dívala se vztekle stisknutými rty a pak Ĝekla, že kdo se smČje naposled, smČje se nejlépe. OdpovČdČl jsem jí, že se nesmČju vĤbec a že už mám tČch jejích pĜísloví až po krk.
Sedmé þíslo
12
Vtom sebou teta trhla a poskakovala smČrem k domu. UvidČla totiž dČdeþka, který právČ s doktorem Vlachem pĜicházel, a patrné s ním chtČla mluvit dĜív než já Potom se s nimi vracel a velmi rychle dČdeþkovi nČco vykládala Starý pán ji poslouchal roztržitČ a pĜitom se usmíval na sleþnu Barboru a vlídnČ jí kynul. Když došli k nám, dČdeþek pravé Ĝíkal, že to snad není možné, a ptal se, kde je klíþ. Teta Ĝekla, že to je pravé to, klíþ je pryþ. DČdeþek si vzpomnČl na jakousi dČtskou Ĝíkanku a povídal, že byla ryba u potoka, mČla v hubČ klíþ, než tam pĜišla panímáma, byla ryba pryþ. Pak Ĝekl, že jakmile opadne voda a bude zbudován nový most, mĤžeme poslat pro zámeþníka Do té doby že to Milouš musí nČjak vydržet Teta se zatváĜila kysele a servírovala nám pĜísloví, máš-li škodu, o posmČch se nestarej. VzdornČ se na mne podívala, jako by chtČla Ĝíci, že bude užívat tolik pĜísloví, kolík jí bude libo, a pravila, že v nouzi poznáš pĜítele a že nás žádá, abychom ihned podnikli všechno potĜebné k osvobození Milouše. DČdeþek Ĝekl, že on se zase Ĝídí pĜíslovím, co tČ nepálí, nehas, a že snad teta nechce, aby vylomil dveĜe nebo aby vyzval Milouše, aby skoþil z okna, a chytal ho do prostČradla Nakonec jí poradil, aby požádala o pomoc Saturnina, top zeje velmi schopný muž. << Pokud chcete zjisti, kdo je to Saturnin, najdete tuto knihu opČt v mé knihovniþce Manuál
Redakce: Michal Zikán - Manuál PĜispČli: Pavel Šochman - ýeslo. David Procházka - David, Petra Tomeþková - Tomega, Michal Rendl Pedro, Jan Astaloš - Hrošík, Michal Kojan - Ptero, Vít Masopust - Job, Dana Drožová - Dalí, Dana Astalošová - Hrošice Redakþní e-mail;
[email protected]
