46. skautské st edisko "Sfinx" Sokolovská 128 Praha 8 - Karlín. Dvacáté tvrté íslo

2000

46. skautské stĜedisko "Sfinx" Sokolovská 128 Praha 8 - Karlín

Dvacáté þtvrté þíslo

Dvacáté þtvrté þíslo

2

STRUýNÉ ZPRAVODAJSTVÍ Z NPK Zase mám chvilku þasu, tak jsem si Ĝekla, že vám pĜednesu zpravodajství z letošního, již 36.noþníku NPK. Jakožto študému chudentovi se mi nikdy nedostává pĜehršle penízkĤ, a tak jakmile se naskytne nČjaká pĜíležitost, kde si þlovČk mĤže vybrat mezi placením,leþ s komfortem nebo neplacením, zato tĜeba s deštČm,vČtrem þi nepohodou, zvolím vČtšinou možnost druhou, šetrnČjší. A tak jsem se zase na sraz na NPK, tedy do LibČchova vydala stopem. Za MČlníkem se sice poþasí trochu pokazilo, ale vidina teplého þajíþku, popĜ. sekané v restauraþce, mraky rozehnala. HospĤdka se jmenovala Beseda a po strávení tam asi dvou a pĤl hodinky, þajíþku, teplého groþku a páreþku jsem po rozhovoru s jednou paní odcházela se svetrem navíc na autoparking kousek vedle. Jen jsem stihla zjistit pĜítomnost mnČ známých tváĜiþek a Ušoun s Drmolou se pustili do povídání. Letošním patronem se stal Drhuš (pokud si dobĜe pamatuji jeho jméno), což znaþilo, že letošní roþník bude o trošiþku jinaþí, než ten loĖský a pĜedloĖský. Následoval test Drhušovi odpovČdnosti nad naší ochranou; uspČl, a poté netradiþní rozpoþítání: na první, druhý, tĜetí, tĜetí, druhý, první a ... nČkolik výstupĤ z Ĝad o pár krokĤ vpĜed a vzad a poté koneþné rozdČlení do družinek. ýirou náhodou jsem se dostala do družinky s Jimmym, Rackem, PeĢou, Forestem a Ptáþkem, Kalimerem, Beruškou, DanČlkou, ŠĢopkou, BČtkou, Knutem, Otou a ještČ asi tĜemi lidmi, které si bohužel nevybavuju. Jméno družinky- THAISA. Ostatní jsou Gerold a Tuto. (OrganisátoĜi - Stolec) Cesta probČhla v podstatČ stejnČ, až na malé nejasnosti, þasovku jsem dala za 15:35, pak mČ prozvánČl Messner (který Ĝikal, že za náma asi pĜijede v sobotu na kole, ale zadĜel to maximálním zpĤsobem a úplnČ se na to vykašlal!!) a pokraþovali jsme v cestČ. Na základním táboĜišti (myslím, že neslo pracovní název K2; nebo možná taky K1 nebo K3, to si nejsem jistá, ale je to to, kde se bylo pokaždé) nás neþekal ani vytoužený ohínek, natož pak teplouþký þajíþek, natož pak tĜeba nČjaký Hibi...Tak jsme se pĜesunuli na základnu pro tento víkend o pár set metrĤ dále po silnici. První velká fatálka: nestál tady žádný sroubek, þi nČco podobného pro složení mé hlavinky, tak jsem se opĜela o Miniho auto, pozorovala, jak si ti malí mraveneþkové rozestavují své domeþky a þekala, jestli nČkomu nezbude ve stanu místeþko. Nezbylo a s podobným problémem se objevil také Bivoj, kterého kluci vyhostili ze stanu, namísto jakési sleþny. Tak jsme si z ponþa postavili pĜístĜešek, na zem hodili další, tentokráte pĤjþené ponþo, alumatku a chrupka asi ve tĜi. Zima. V noci nebyla zima (mám pocit), ale mnČ šílenČ mrzli nohy pĜes jedny normoš a jedny teplé fusekle. Ráno bylo nČco jako budíþek asi v osm. Náhodou nás to nevzbudilo a (jaká smĤla) pĜišli jsme o asi pĤlku první hry, tedy Hromady (tradiþní to NPKácké sobotĖoranní hry).K snídČ byl moc dobrouþkej poriþ (vaĜil Ušoun+kuchaĜky).Pak sepsat jednotlivé þleny družinky a vymyslet pokĜik, do þehož jsme se zapojili všichni! Jelikož nám pĜi hodnocení Hromady Ĝekli (samozĜejmČ neprávem), že tam máme výdutČ, zahrnuli jsme toto roztodivné slovíþko do našeho pokĜiku: My dČláme výdutČ, dej si pozor, najdem TČ! Thaisa jede dopĜedu a ostatní taky! Špek!!! No a teć už si asi jen nepĜesnČ pamatuju, v jakém poĜadí následovaly následující hry. NapĜ. Slovakusy, PĜíšery... Do toho neustále pršelo, k obČdu byl myslím gulášek s chlebem, mĖam vylízaþka z hrnce a dobrouþké masíþko!! Nestále nám prší. PĜíprava performance se Slovakusy a skladba KramáĜské písnČ (o Mistru Janu Amosovi Komenském). Odpoledne možná Cech ( kdy mČla þást naší družinky pĜedvádČt nČco (Beruška si stČžovala, že to urþitČ nikdo z nás nebude znát -byla jsem tam já, ŠĢopka a DanČlka- a Hibi na to, že já to urþitČ budu vČdČt. Nemohli by to tedy být klumpry? To mČ napadlo a po pár ukázkách se ukázalo, že to skuteþnČ byli klumpry), my to mČli uhodnout a zakĜiþet to na zbytek, aby je vyrobili. JeštČ jsme mČli poznat mlýnek na maso a snad tiskaĜský stroj. ) Neustále nám prší! K véþe sojové maso s rýží. DodČlávat Slovakusy ve stanech, hĜát se u ohýnku...jen málokdo by pĜiložil pod kotel...ŽabČ výraznČ není dobĜe, když na poznámku, aby si šla lehnout odpovídá: „Já jsem jeptiška!" Drmola nám zde vypráví své historky ze života tramĜidiþe a poĜád prší. Jdeme unaveni zalehnout. Dnes spím u Hibiho a Filipa ve stanu, Bivoj spí na svém místČ. Stolec (oficiální název pro organisátory akce +neoficiálnČ stolice) se sešel "u nás " ve stanu a ještČ osvČžujem zásobu jinglĤ Radia 1 (s Ušounem) a nČjaké vtípky...a spinkat. Hned od rána jsme však ve stresu. Prší. Ploužíme se na mytí. K snídČ je moc dobrá sýrová pomatlánka na chlebíku. Hrajeme Mátohy, kdy vČtšina z TutĤ konþí zapadlých v postraních popelnicích, pĜedvádíme Kram.písnČ a drama ze SlovakusĤ. Skoro poĜád do toho všeho prší. Nyní vám zprostĜedkuji naše pĜedstavení :

Dvacáté þtvrté þíslo 3 A: (ukazujíce na osobu opodál) Ukrajíneþ B: Má opar A: DČs! C: IdČ na kožní (klepe na dveĜe doktorovi ordinace) U: StaĖo Dr: King U: Napraviti (ukazujíce na svĤj opar ) Dr: Dá se...Chér ! (volá na sestĜiþku) S: (laxní pĜístup) Vydrž Dr: Mezální šén S: Zas ? Dr: TĜete ! S: Neumím. Dr: DČlat!! S: (tĜouce opar na Ukrajínþových ústech) Vrže...Už odpad! U: Úþtuj v Kþ! Dr: (podává úþet) Na U: Así hodnČ (dává se na úprk) Ukrajíneþ dobíhá ke skupince lidí: E: Prodáš ty stany! U: PoždČ, obČ má dodaný Dyk. E: Hr na tupce!!!! U: Né, poþkati; autmi do Prahy je pĤl hodinka. Rázem se všichni vrhnou na tupce Ukrajínþe a davem Ĝvou: vzd, it, s, i sti, až, za, ta, nech, isk, ve, áb, iž, ví, iže, vás, uc, tec, kĤ, na!!! Po bitvČ: E: Neseme akþní stoþený sloní do Brna. F: Proþ levým, cenným, protichĤdovým ? G: Nole objevil paní Lártilúsi, která toustnovČ naplní žíce na mČstec. H: Olina padší pĜed nejnetržnČsí runské opČrno. VyĜiknČ: "Kdo se pohne, neomĤžne!" V nedČli dopoledne se taky hráli Kupci (skoro tradiþní to hrátka NPKácká, jen s droubnými obmČnami), kdy mi pĜišlo, že si nČkteĜí z nás (napĜ. Myšížek) pĜíliš neváží svého (bídného) života, vrhajíli se bezhlavČ po svahu skály smČrem k jejímu úpatí.Cestou na základnu opČt prší. K obídku byl mnou již dlouho oþekávaný a moc dobrý Pantáta, dobalili jsme a vyrazili po skupinkách na cestu. V popĜedí s Honzou (Honziþkou), Jimmym a Rackem (a možná Forestem) se šlo pĜíjemnČ. V cukrošce ve MšenČ þokoška a tyþinky, kluci si dali zmrzku, což jsem nestíhala se svým už pár dnĤ bolavým krkem, rozdali se úþastenský lístky s výsledky þasovek a na vlak. Cestou pro zmČnu pršelo a ve vlaku jsme se málem udusili; prý zapnuli topení... Akce se soukromČ hodnotila poté Na MČlníku. Doufám, že za rok se za naše stĜedisko zĤþastní více lidí, než jenom já... Akce je to totiž povČtšinou zdaĜená!!!! Pro osvČžení nČkterých situací a dČjĤ jsem se podívala do 63.Šrumce, kde je NPK pĜíloha, pĜipravená od Hibiho a spis Psáno životem od celku Stolce...DČkuji... Tomega

Dvacáté þtvrté þíslo

4

KAM ODLÉTAJÍ NA PODZIM PLOSKOCHODCI ? NA SOKOLKU! PODZIMNÍ VÝPRAVA-26.-29.10.2000 Sraz byl v 7.45 v klubovnČ, ale odchod v 8.00. Jelo nás osm: Šík, Messner, Šváb, Svíža, Pirát, Jirka, Lukáš a Já. Šli jsme na Hlavní nádraží. ýekali jsme tam dlouho, protože se poĜád neukazovalo þíslo nástupištČ. Když jsme jeli ve vlaku, tak jsme hráli všelijaké hry napĜ. 33. Až jsme dojeli do Plas, tak jsme se vydali na 3,5 km cestu do Sokolky k Šíkovi na chatu. Hned, jak jsme vešli dovnitĜ, tak se hrál thingthang (þti þing-þang) o postele. NejdĜív vyhrál Šváb, já a nakonec Messner. Dali jsme si þaj a vydali se na obhlídku okolí. Šli jsme do lomu, lesa a na pole, kde jsme hráli freesbee. Taky jsme si vyzkoušeli mimozemské kruhy v poli, dČlali jsme šneka. Cestou zpátky jsme si našli klacky na buĜty a kulaté kameny na nČjakou hru. Veþer jsme si udČlali oheĖ. Messner a Šík se pokoušeli o rekord snČdených buĜtĤ. Po ohni jsme si vytáhli spaní a šli na bojovou hru. MČli jsme za úkol sfouknout co nejvíc svíþek, které hlídali Šváb a Svíža. První jsem byl já, potom Lukáš a zbytek nic nesfouknul. Potom jsme se podívali na hvČzdy a Ĝekli jsme si nČco o nich. Když jsme dorazili do chaty, tak jsme si dali þaj, vyþistili zuby a šli spát. Jak jsme ráno vstali, tak jsme si dali rozcviþku a snídani. Po snídani jsme si sbalili batoh a šli na zastávku, Lukáše napadlo pĜeskakovat stíny aut, tak jsme se do toho pustili taky. Byla to hrozná legrace. Když nám v 9.10 pĜijel autobus, tak jsme nasedli a jeli do KaznČjova. V KaznČjovČ jsme se vydali na 10 km cestu do Dolní BČlé. Po cestČ jsme nacházeli houby a hráli všelijaké hry napĜ. nepĜítele. První vesnice, kterou jsme objevili po 6 km byly Krašovice. Krašovicemi jsme prošli a šli dál po cestČ. Cestou jsme si natrhali jablka. Došli jsme do Buþí, tam jsme jenom prošli. O 1 km dál byla vesnice Loza, tam se Šík se Svížou podívali, v kolik jede Svížovi autobus do PlznČ. Tam jsme si dali jídlo a koneþnČ šli do Dolní BČlé. Bohužel jsme se rozlouþili se Svížou, který odjíždČl. SeĜadili jsme se od nejvČtšího do nejmenšího a mávali jsme mu. Potom jsme se chtČli jít podívat na hrad BČlá, ale bohužel jsme zjistili, že hrad je na druhé stranČ. Tak jsme šli dál, tam kam jsme mČli namíĜeno, k zelenému jezírku Buk. Když jsme tam dorazili, tak si každý vzal bĜidlici, protože se tam pĜedtím vytahovala. Na místČ jsme si dali jídlo a šli dál. Po cestČ si Šváb a Jirka dávali Fair play. Vydali jsme se zase do BČlé. Šík s Messnerem se podívali, jestli jede autobus-nejel. Tak jsme šli zase do Lozy, tam jsme se taky podívali, autobus jel ale jen kousek. Tak jsme šli do Mrtníku. UdČlali jsme dobĜe, protože jsme po cestČ našli velkou bedlu a taky jsme vidČli 12 srnek. Prošli jsme Mrtníkem a vydali se do KaznČjova. Ušli jsme kus cesty a rozmysleli jsme si to, šli jsme rovnou do Plas. Po cestČ jsme našli velkýho hĜiba. Taky jsme hráli nepĜítele a na odpoþinku národy. JeštČ nám zbývaly 4 km do Plas. Když jsme tam došli, tak už nám zbývalo jen 3,5 km do Sokolky. V chatČ jsme si dali þaj a nČco k jídlu. Veþer jsme hráli hry s Knoflíkama. Šli jsme si lehnout brzy, protože zítra nás þekal desetiboj. Všichni si vyþistili zuby a šli spát. JeštČ pĜed spaním si dával Šváb s Jirkou tvrdý fair-play. Ráno jsme spali dlouho. Když jsme vstali, tak jsme si dali poĜádnou rozcviþku. Po rozcviþce jsme si dali snídani a šli na desetiboj. PrĤbČh desetiboje vám nebudu popisovat. Za disciplíny byly-slalom v žebĜíku, skok pĜes švihadlo, slepá lukostĜelba, þlunkový bČh, CMT, skok do dálky po levé noze, vrh pĜíborem nohou, podlézání, hledání písmen v textu a bČh po þíslech. Skonþili jsme nČkdy odpoledne. Potom jsme hráli na schovku. Když jsme dohráli, tak jsme šli s Messnerem do lomu hrát boj o vlajky a hru-nevím jak se jmenuje (plížiþka). Když jsme se vrátili, tak jsme si dali veþeĜi. Po veþeĜi bylo vyhlášení desetiboje. První jsme byl já, potom Šváb, tĜetí Jirka, þtvrtej Lukáš a pátej Pirát. Veþer jsme hráli hry a pili þaj. Potom jsme si šli vyþistit zuby a spát. Vždycky pĜed spaním nám Šík þetl nČjakej pĜíbČh z knížky (Keltské pohádky a povČsti). Ráno jsme jako každý ráno šli dČlat rozcviþku. Když jsme se vrátili, tak jsme si dali snídani. Sbalili jsme si vČci, uklidili chatu a vyrazili do Plas na nádraží. Na nádraží jsme hráli hry a þekali na vlak do PlznČ. Ve vlaku Pirát dČlal kliky, protože Ĝekl býka. Ve vlaku se nás jeden pán zeptal, jestli dČlá zkoušku síly nebo odvahy. Šváb odpovČdČl, že je to trest. V Plzni jsme si poþkali na vlak, který jel pozdČji, ale byl prázdný. Ve vlaku jsme hráli hry napĜ. morseovkou zemČ, mČsto, atd. Když jsme dojeli do Prahy, tak jsme šli do klubovny. Tam jsme si zakĜiþeli pokĜik a šli domĤ. Norník

Dvacáté þtvrté þíslo

5

A KAMPAK ODLÉTAJÍ NA PODZIM KUDLANKY? DO LIŠOVA! PODZIMNÍ VÝPRAVA-26.-29.MċSÍCE PADAJÍCÍHO LISTÍ L.P.2000 (dovoluji si nČkolik vlastních vstupĤ do jinak originálního Králíkovýho textu) Sešly jsme se v klubovnČ v 8 hodin. Sešlo se nás šest: Knoflík, Bubu, Diana, já, Lump a Janiþka. S Tomegou jsme se mČly sejít na chatČ. Vlakem jsme jely do Veselí nad Lužnicí a odtud jsme šly pČšky až do Lišova. HroznČ nás bolely záda a reptaly jsme, ale vidČly jsme spoustu zajímavých vČcí, napĜ. leskle modrého ptáþka. NČkde ve SmržovČ nás nČjaký pán svezl až do Lišova. Do chaty jsme pĜišly asi v 18:30 a shledaly se s Tomegou. Asi v 22:00 hodin jsme šly na "odvahu" - povídaly jsme si o ní a sbíraly jablka. pátek 27.10.2000 Ke snídČ byl chleba s paštikou (ještČ jsme hned brzy ráno, ještČ pĜed tím, než ostatní vstaly, šly s Knoflíkem a Králíkem nakoupit jídlo na celý víkend). Pak jsme batikovaly triþka (to, jako vČþnou vzpomínku na letošní podzimní výpravu, neboĢ jsme použily jen podzimní barvy, tedy barvy padajícího, podzimního a neuvČĜitelnČ krásného listí - zelená, þervená, žlutá). K obČdu nám dČda Tomegy "zabil Králíka". Dívaly jsme se, jak ho stahuje z kĤže a kuchá. Odpoledne jsme se šly projít kolem kapliþky "KateĜiny" a hrály NepĜítele, Strom a PovodeĖ. Došly jsme na pole a tam jsme si mČly vytrhnout zastrþené šátky. Potéjsme šly nazpátek. Diana, Knoflík a já jsme si psaly zápisníky. Naveþer jsme psaly takové testy, co ví kdo o skautingu a jiných dĤležitých vČcech. Nejvíc bodĤ mČla Janiþka, pak Knoflík a pak já. S Knoflíkem jsme si mČly pĜipravit program na sootní dopoledne. Ve spacácích jsme si povídaly horory. Knoflík je zaspala a Bubu si jen tak v klidu šila. A ty horory byly tak strašidelný, že se bály i vedoucí. sobota 28.10.2000 Ráno jsme s Knoflíkem pĜipravily sníću a zaþaly s programem. První byl Slepý sochaĜ a druhá hra Zvedni zadek. Pak jsme se šly projít ke KoníĜi a cestou jsme hrály rĤzné hry. KoníĜ byl vypuštČný a my jsme tam našly staré mince. K obČdu byl poriþ. Po obČdČ jsme dostaly zprávu. Byly jsme rozdČleny na dvČ skupinky. Knoflík a Bubu a Diana a já. Zprávy nás posílaly ke znaþkám, na hĜbitov(kde jsme ji hledaly nejdéle), ke kostelu, ke kapliþce, na zastávku atd. Ke konci jsme se spojily a chodily spoleþnČ. Pak byla véþa a šly jsme spát. PĜed spaním jsme si zkoušely Empatii (empatie je schopnost se do nČkoho jiného vcítit, my jsme si jen zkoušely, jak hluboce se známe a jak moc do sebe dokážeme vidČt). NejdĜív se nás ptala Tomega, jaká je napĜíklad její nejoblíbenČjší barva, jídlo... a pak Lump. No a pak jsme zalezly do spacákĤ a spaly. nedČle 29.10.2000 Ráno jsme se vzbudily, daly sníću a zaþaly balit. To ráno jsme si poprvé oblékly naše batikovaná triþka. Rozlouþily jsme se s chaloupkou a šly na autobus. Autobus za chvíli pĜijel a jely jsme. V 4eských BudČjovicích nám vlak ujel pĜímo pĜed nosem (no skoro, ale je fakt, že jsme bČžely a kdyby mČl spoždČní jen tĜeba dvČ minutky, chytly bychom ho). ýekaly jsme asi dvČ hodiny a pak jsme šly do vlaku. Usedly jsme do jednoho prázdného kupé a jelo se. Cestou jsme si povídaly, blbly, plnily si a všelijak podobnČ. V Praze jsme dojely metrem a tramvají do Karlína. Než jsme se rozešly, tak protože jsme mČly všechny rýmu a kašel, tak jsme si spoleþnČ naposled zakašlaly a zasmrkaly. Tato výprava byla ve znamení duhy./Ve znamení duhy a bukvice. Taktéž jsme si po celou výpravu hrály na jednu velkou rodinu, kdy maminka s tatínkem (Zdeniþka s Honzou) pĜijeli na víkend s dČtiþkama (Alexandra, Karolínka I.,II.,III.) za babiþkou. DČti i tatínek Honza se koneþnČ po týdnu doma se Zdeniþkou (maminkou) mohli alespoĖ trochu najíst dobrĤtek, které navaĜila babiþka (ze Zdeniþþiny strany)/ Králík (duha)

Dvacáté þtvrté þíslo

6

SLONÍ ZUB NA TěI: KEL Funím. Je to strašnČ do kopce. OdmČna: pohled z vrcholku do údolí na obou stranách. Na západ vyrĤstá z polí malinká vesniþka, na východČ se hrdČ staví do cesty prudkému srázu skalní pĜevisy a ploché kameny jako stvoĜené k opalování. TČsnČ pod vrcholkem rozĜízla sráz kamenitá cesta. Opilý Ĝidiþ jakéhokoliv vehiklu by shledal své ostatky hluboko v údolí. Najednou je nám se Smallíþkem ztlumit hovor. Po cestČ totiž slyšet skupinu lidí; hlasy jsou nám povČdomé. Slyšíme, teć už i vidíme Hibiho, kel’antha, Miniho, bojovníka Kelu, a tĜi adepty: ýesla, Hejkala a Joba. Teć to ještČ není jisté, ale veþer se to stane skuteþností. Ze všech adeptĤ budou bojovníci v þerném rouchu, naši bratĜi v Kelu. Útoþíme šiškama a mechem, tČžko pĜemoci naši pĜevahu, kterou nám poskytla sama pĜíroda. Na þtyĜmetrovou skálu nevyšplháš skolit bojovníka. Putujeme krajem, Hibi, Mini, Smallíþek, ýeslo, Hejkal, Job a já. Jak popsat okamžiky, které jsou pĜeplnČné eufórií, oþekáváním, pocitem sounáležitosti... Abychom byli úplní, chybí nám Ája, Joe a Sekerka. Potom by byl Kel v plné síle. DítČ ohnČ, dítČ hvČzd, kdo je kel? NemĤžu prozradit všechno. Mnohé je pĜedmČtem tajemství bojovníkĤ v þerném. O þem byste ale opravdu mČli vČdČt? Každý kel’en se pĜi slavnostním ohni zavázal pĜipravit pro široké publikum skautské vychytanou akciþku ku zábavČ i pouþení. Každý kel’en je povinován alespoĖ tĜikrát za rok se zúþastnit brigády ku ochranČ pĜírody sloužící. A každý kel’en pĜipraví alespoĖ jednu výpravu pro nČkterý z oddílĤ þtyĜicet pČtky nebo šestky. A pak ještČ nČco, co ale zatím vČdČt nemĤžete, leda snad byste se popasovali se všemi šesti zkouškami, jejichž složením je podmínČn vstup do Kelu. A teć nČco opravdu dĤležitého: Pamatujte, že Kel je pĜipraven vám všem pomáhat pĜi vedení dČtí. A tak se na nás obracejte s žádostí o podání pomocné ruky, protože teć už máme dohromady rukou dvacet, to je sto prstĤ na rukách a dalších sto na nohách. Doufám, že budeme i tak silní, jako jsme poþetní... Nosiþi meþĤ, tkalci písní, to je Kel! A tak jsem doputovali k posvátnému místu. PĜišel veþer a þerná triþka se ztratila ve tmČ. Všechna se pak sešla na jediném místČ, aby pĜichystala slavnostní oheĖ. Ten na poþátku noci zaplál v údolí, jindy tmavém a tichém, z roku kel’antha Hibiho. Až k ránu se rozešli bojovníci, aby na málo hodin dali odpoþinout spánkem svým tČlĤm. Co ještČ byste mČli vČdČt? Kel touží rozhojnit své Ĝady. Oslovil jen vybrané, ale pro nikoho není cesta do Kelu nekoneþná. Novými (v nČkterých pĜípadech staronovými) adepty jsou: Barak, Tomega, Zlatovláska, Karel a Ptero. Co dodat? Jsou dobĜí, moji bratĜi v Kelu. OstrĤvek positivní deviace v postmoderní civilisaci, to se poþítá... Big Šimi

Karel ýapek-Válka s mloky „PrávČ,“ bruþel pan Povondra pohrdavČ. „Oni na sebe poĜádnČ nemĤžou. Ale pusĢ lidi proti lidem, a budeš koukat, co dovedou. Copak vy víte o válce!“ „Jen aby nepĜišla až sem,“ Ĝekl syn Frantík trochu neoþekávanČ. „To víte, když má þlovČk dČti-“ „Jak to, sem,“ vyhrkl starý pán jaksi popuzenČ. „Myslíš jako sem do Prahy?“ „VĤbec k nám do ýech,“ dČl mladý Povondra ustaranČ. „Já myslím, když už jsou mloci až u Drážćan--“ „Ty chytráku,“ káral ho pan Povondra. „Jak by se sem dostali? PĜes ty naše hory?“ „TĜeba po Labi-a potom dál podle Vltavy.“ Otec Povondra pohoršenČ zafrkal. „Prosím tČ, po Labi! To by mohli leda do Podmokel, ale dál už ne. Tam jsou holenku samé skály. Já tam byl. Kdepak , sem se Mloci nedostanou, my to máme dobré. A Švýcar je na tom taky dobĜe. To je bájeþná výhoda, že my nemáme žádné moĜské bČhy, víš? Kdo má dnes moĜe je chudák.“

Dvacáté þtvrté þíslo

7

MÓDNÍ HLÍDKA ANEB JAK JSME JELI DO LIBERCE Intro: Je stĜeda veþer. PrávČ si pochutnávám na veþeĜi, když vtom zvoní telefon. Volající Tomega hlásí: „Víš Šíku, já jsem právČ mluvila s Honzasem. Že prý mám jet do toho Liberce na ty kroje a že si s sebou mám vzít nČjakýho mužskýho a aby byl taky mladej. No a tak jsem si myslela, že… já mám právČ rozepsanej þlánek do ýísla, kdybys jel, já bych toho napsala ještČ víc.“ Mým pĤvodním plánem bylo sice jet v sobotu na Velkou hrdinskou do Holešovic, ale po krátké úvaze docházím k závČru, že to kluci s Messnerem beze mČ zvládnou a módní pĜehlídka mĤže být více než zajímavým zážitkem. Na Tomezinu otázku tedy odpovídám kladnČ. A tak to tedy všechno zaþalo. V sobotu vstávám asi ve tĜi þtvrtČ na sedm. Tomega jde ještČ vyprovodit své oveþky na sraz na brigádu. Potkáváme se chvilku pĜed osmou na KĜižíkovce. Kupuju þtivo-lidovky a vyrážíme nach Richtung Schwarze Brücke. Tomega vypráví, jak se odtamtud krásnČ jezdí do Brandejsa. StanovištČ tedy nacházíme celkem ihned. Vypadá to na dost sardinkózní jízdu, chvíli pĜemýšlíme o stopu, ale nakonec se do busíku vmČstnáváme a za 69 Kþ si mĤžeme hoćku a pĤl postát. Cesta ubíhá za dialogu víceménČ o všem možném (škola, oddíl, ýíslo…) V Liberci jsme na þas. A tady zaþíná problémek. Jediné, co víme je, že pĜehlídka je v Liberci. No ale kde pĜesnČ o tom nemáme ani tucha. UjišĢuju Tomegu, že Liberec není až zas tak velký mČsto a že ty davy tady budou k nepĜehlédnutí. Jsem nazván davistou (þlovČkem, který všude oþekává davy), ale mnou oþekávané davy tu nČjak chybí. Zkoušíme se tedy napojit na jednoho okrojovaného bratra, ale poté co se zastavuje u novinového stánku a zaþíná þíst denní tisk toho necháváme. MíĜíme tedy do centra. PĜechodné útoþištČ pĜed zimou nacházíme v místním Tescu. Zde za 24 Kþ nakupujeme snad všechny druhy nabízeného peþiva a na laviþce pĜed marketem poĜádáme einen kleinen Morgen-Piknik. Okolo prochází další dvojka v kroji. HbitČ zjišĢuji, že náš cíl je na koneþné tramvajky dvojky. Rozhodujeme se dosnídat, avšak pohodu nám kazí pĜijíždČjící dvojþiþka, do které vbíháme za pČt minut dvanáct (pĜesnČji za pár vteĜin odjezd). PĜijíždíme na koneþnou. Kde jsou však ty davy ? Pouze jeden kroj mizí ve dveĜích Parku kultury a oddechu. NesmČle vstupujeme dovnitĜ a je to tady. V pĜedsálí se maþká kroj na kroj, místo tu není ani na zavázání tkaniþky. Po prvním rozkoukání se zjišĢujeme,že to vlevo je fronta na proplácení cesty. Dále nás upoutalo, že vČtšina kolemprocházejících má na sobČ samolepící štítek se slovem „ÚýASTNÍK“. Že bychom ještČ nebyli úþastníci ? Bleskurychle to napravujeme a u hnČdého stolku se stáváme úþastníky plus ještČ vlastníky prapodivného lístku (zĜejmČ hlasovacího). Davy se zaþínají rozptylovat, od jednoho z nich se odtrháváme a jsme rázem vyplivnuti na jakémsi balkónČ. Najít famózní místeþko s výhledem typu vše jako na dlani nebylo problém. První, kdo pĜechází pĜehlídkové molo, je jakási tČhotná koþka, avšak bez kroje. Sál se zaplĖuje pomalu ale jistČ. JeštČ nČkolik opozdilcĤ a vše mĤže zaþít. Na plátnČ za molem je nejprve promítán filmeþek o historii krojĤ, poté následuje nČco málo o ostatních uniformách (policie, armáda, hradní stráž) a na závČr nČkolik bodĤ, co skauti od nového kroje požadovali. Skrze filmové plátno þi vlastní zrakové orgány se seznamujeme s tvĤrci nových krojĤ. Odborný dohled nad celou kolekcí mČl Theodor PištČk, autor uniformy þeské hradní stráže nebo mnoha filmových kostýmĤ. Kroje tvoĜily Mgr. Dana Pejchalová a Zdena Šafková, která mimochodem navrhovala také obleky pro olympioniky na ZOH 94´v Lillehameru. Autorky nesmČle odpovídají na nČkolik dotazĤ a mizí v zákulisí. Na závČr se dozvídáme, že kroj bude pod ochrannou známkou, takže by mČla odpadnout výroba nČkolika rĤzných odstínĤ od rĤzných firem a tím také to, že když se vedle sebe na obvodním srazu postaví dvČ stĜediska þi dva oddíly, vypadají jako každý pes z jiné vsi nebo tak nČjak. A tak mohla zaþít oþekávaná módní pĜehlídka nových skautských krojĤ. První nastupují svČtlušky a vlþata, poté skauti a skautky (vlastnČ jenom skaut a skautka), þinovníci, slavnostní obleky, to všechno pro „suchozemské“ a poté to samé pro vodáky. Na molu se nerpoducírují žádní profesionální modelové þi modelky, ale normální svČtlušky, vlþata, skauti a skautky z libereckých oddílĤ. ObzvláštČ svČtlušky a vlþata jsou dost kouzelní. NepĜijeli jsme sem však, abychom obdivovali krásu místních vlþat a svČtlušek, ale kvĤli krojĤm. Jak tedy ty nové kroje budou vypadat ? Na první pohled jsou patrné dvČ zmČny-barva košile a šĖĤrka. Košile nebudou béžové jako doposavad, ale podstatnČ zelenČjší. Tento odstín lze popsat jako kompromis mezi zelenou a béžovou, podobá se košilím kanadských nebo rakouských skautĤ, ale úplnČ pĜesné to není. No však uvidíte brzy sami. ŠĖĤrku již nebudeme navazovat na šátek, ale bude navázána na poutku na levém rameni, které nahrazuje klasický nárameník. Uvazovat se bude lišþím uzlem a povede pĜímo do levé kapsy. Košile má pak další vychytávky jako kapsiþku na tužku, pĜedČlenou kapsu pro píšĢalku, ale ty už nejsou tak podstatné. Dále jsme shlédli množství doplĖkĤ od triþek, mikin, svetrĤ, bund až po kraĢasy, dlouhasy, lacláþe (lackáþe), klobouky, þepice, atd. po pĜehlídce máme hoćku a pĤl pauziþku na obČd a vyplnČní dotazníkĤ,

Dvacáté þtvrté þíslo 8 které jsme dostali pĜi vstupu do sálu. U jednotlivých þástí kroje zaškrtáváme líbí-nelíbí, smíme si pĜitom kroje podrobnČ prostudovat na pĜítomných modelech. Inu, my míĜíme nejprve na obídek. V jídelnČ se podává gulášek s knedlema. PĜichází þíšník a vymČĖuje s námi plné talíĜe za naše tajemné lísteþky. Jestli to byly hlasovací lístky, tak jsme své hlasy právČ projedli. Se zaplnČným žaludkem a vyplnČným dotazníkem se odebíráme zpČt na svá místa. Program zaþíná (pokraþuje) celkem na þas. Modelové opČt nastupují na molo (už toho mají celkem plné zuby, ale drží se stateþnČ). PĜichází þas na dotazy. Dozvídáme se opČt o ochranných známkách, o materiálech, o tom, že by kroje mČly být na trhu již na jaĜe (pokud tedy máte nČkdo problémy vejít se do své košile, bude pro vás výhodné nČjak to pĜes zimu vydržet a poþkat s koupí nové košile na jaro!). ÚplnČ pĜekrojováni bychom mČli být výhledovČ do 1.1.2004, ale znáte to: „VýhledovČ, v týhle divný dobČ…“ Ve 14:20 se po pódiu opČt prochází tČhotná koþka a vše se pomalu chýlí ke konci. ZávČrem nás rozesmává sestra náþelní, když na dotaz, zda budou k dostání i kroje pro boubelatČjší þinovníky odpovídá: „Myslím, že Ĝada þinovníkĤ za svá þinovnická léta ĜádnČ pĜibrala, sama patĜím mezi nČ, ale o kroje se nebojte.“ Úplný konec obstarává skautská hymna a poté už na tramvajku. JeštČ pĜed odchodem jsou vyhlášeny hodnČ prĤbČžné výsledky z dotazníkĤ. S kroji vládne vČtšinou spokojenost až na nČjaké maliþkosti (lacláþe, slavnostní šátek,…). Tramvaj nás moc dlouho þekat nenechává a dopravuje nás až k vlakonádraží, pĜed kterým ovšem vede hlavní tah na Prahu. Rozhodujeme se tedy pro stopíka. Asi po þtyĜiceti minutách již nasedáme do škodovČnky a po pĜíjemnČ prodebatovaném þase vystupujeme až na Letné. Již celkem za tmy, celkem za úplĖku docházíme na místo Velké hrdinské brigády, ale krom doutnající hromady a plných kontejnerĤ, znaþících kus dobĜe odvedené práce, nenacházíme nikoho. SMSka od Hejkala vše vyjasĖuje. Lidí bylo víc než dost atak bylo vše hotovo už okolo tĜetí hodiny. Tak tedy busem z Troje na Holešárnu, na Florenc a zbavovat se únavy domĤ. Outro: Je þtvrtek veþer. PĜed chvílí jsme si právČ pochutnal na veþeĜi a nyní naklepávám do klávesnice poslední písmena tohoto þlánku. Tomega svĤj slib opravdu splnila a dnešní ýíslo naplnila mírou vrchovatou. Naplnilo se však i místo urþené pro tento þlánek. A tak to tedy všechno skonþilo. Šík

CO PÍŠÍ O KROJÍCH SKAUTSKÉ ýASOPISY ? Nové kroje vyvolaly na mnoha místech bouĜlivé debaty a jejich hodnocení se vČtšinou dost liší. Jako první názor vám pĜinášíme hodnocení z tzv.oficiálních míst. Tento þlánek byl otištČn v listopadovém þísle þasopisu Skauting a nabízí jeden z pohledĤ na nové kroje. Doufám, že i vy nebudete dlouho otálet a tĜeba už v pĜíštím ýísle budeme moci otisknout nČjaký z vašich názorĤ na novou podobu skautských krojĤ. Pak koneþnČ pĜišla ta chvíle-první svČtluška a vlþe vkroþili na pĜehlídkové molo. Je tČžké pĜíliš zevšeobecĖovat, ale soudČ podle vlastního dojmu a podle odezvy z hledištČ, které spontánnČ zaþalo tleskat, mnohým spadl kámen ze srdce. Asi doslova, protože i když všichni víme, že kroj skauta ještČ nedČlá, pĜesto je pro nás (a vždy byl) kroj „srdeþní záležitostí“. Po nejmladších pĜicházeli starší a starší vČkové kategorie a to jak v „suchém“, tak „mokrém“ provedení. Pastva pro oþi-stĜídaly se kombinace jednotlivcĤ, dvojic a logické celky. Každý kroj byl odmČnČn potleskem, ze kterého bylo cítit, že to není potlesk zdvoĜilostní, ale opravdový ventil pocitĤ. VČĜím, že si leckteĜí po hodinové presentaci v duchu i nahlas Ĝekli, že budeme mít nový kroj, ve kterém se budeme rádi ukazovat na veĜejnosti a který budou chtít nosit i ti nejmladší, kteĜí k tomu dosavadnímu pĜíliš velké nadšení nemají. Tím rozhodnČ nechci Ĝíci, že bych na ten starý zanevĜel a odsuzoval ho, vždyĢ jsem pro tradice a byl jsem na nČj vždy hrdý. Nebráním se však rþení, že „ýas pĜináší zmČny“, a myslím, že tato zmČna je šĢastnou zmČnou. TČším se, jak si jako starý skaut obléknu svou vnuþku do nového kroje a bude jí slušet, to vím naprosto jistČ již teć! /pĜevzato z þasopisu Skauting/ Windy

Dvacáté þtvrté þíslo

9

...PSYCHICKÝ AUTOMATISMUS... ? ...PROBLÉM S KLÁVESNICÍ...? ...XXX...? Dámy a pánové, právČ (teda už je tomu asi hodina) jsem si pĜeþetla v minulém ýísle (teć je teda akorát nové, v dobČ kdy to já píšu, ale až tohle budete vy þíst, tak už bude minulé a necelý mČsíc staré...) KOMIX (nebo komiks ?) a doufám, že mi to budete vČĜit, málem jsem se udusila. Smíchem samozĜejmČ! Mamka jen nevČĜícnČ kroutila hlavou, zato ségra povidala, že jsem asi komatu (no víte, ty malé dČtiþky ještČ neznají významy nČkterých slov a tak, když je prostČ nČjaké to slovo napadne, þi si na nČj zrovna v nČjaké souvislosti vzpomenou, prostČ ho vyĜknou a je z toho nČkdy sranda jako hrom...) Ale abych se vrátila zpČt k tomu, co jsem vám chtČla pĤvodnČ napsat, tedy k našemu komixu (pardon, ale mČ stále znervozĖuje klavesnice: má totiž pĜemČnČné Z za Y a naopak a já proto nemohu volnČ nechat proudit své myšlenky a pĜedstavy, protože jsem nauþená psát na normální tradiþní þeské a férové klávesnici, kde je Z v levém dolním rohu a Y v horním Ĝádku mezi T a U. A když se musím pokažé pozastavit a uvČdomit si, zda jsem nenapsala nČjaké Z místo Y, nedá se soustĜedit na jednu vČc, to jistČ chápete, že ano??? Pravdou ovšem je, že bych své myšlenky klidnČ mohla psát bez ohledu na to, že vy je posléze budete muset luštit, ale já mám z toho veškerého žití tady všude už natolik dobré (a þervené) srdíþko, že pro vás nebudu psáti v šifrách, leþ jednoduše rozluštitelných a dám si (možná) tu práci, že se budu snažit soustĜedit...) Tak se ykusím ynovu (no vidíte, tohle tady nechám, jako pĜíklad, abzste vidČli, o þem tu celou tu dobu mluvím.SamozĜejmČ, že nemluvím, což vy ale nemĤžete vČdČt, zvlášĢ v té budouctnosti, ve které se teć pro mČ ocitáte.Tý bláho, to je dobrý, já na vás opravdu teć koukám, jako byste byli v budoucnu.Vy tam vlastnČ jste ale nejste.Vy tam totiž jste v té mojí konkrétní pĜítomnosti, ale v té vaší pĜítomnosti se vlastnČ nacházíte v obyþejné a pusté vaší pĜítomnosti.Ach jo, to mi pĜipomíná algebru (rozumČj souþást matematiky, kterou ve svém souþasném studiu vĤbec nemám ráda...) a její dĤkazy pĜímé i nepĜímé, spory, veškeré vČty a definice a trojúhelníky, þtyĜúhelníky, kružnice, které vlastnČ nejsou kružnice (na požádání provedu dĤkaz, že Thaletova kružnice není skuteþnou kružnicí...) a þlovČku se z toho zaþne motat kebule...) vrátit ke komixu (Táááááááák pozor, teć mi oknenČ zavolal bratr a vysvČtlil mi, jak se pĜehodí ta dvČ malicherná písmenka, která stále odvádČla mou pozornost.Musí se na to použít pravé tlaþítko na myši a tam si potom v nabídce vybrat dál a dál a dál...) Takže teć už se opravdu mohu v klidu vrátit k tomu komixu. A co že jsem to o nČm vlastnČ chtČla napsat ? Hmm, hmm,hmmm? Teć jsem vás dostala, co... No prostČ, že takhle jsem se už dlouho nezasmála. Mít strach z toho, abych já ostatní pĜekĜiþela? To by mi muselo být špatnČ, abych nemohla natolik kĜiþet (nebo né?).Dále Nerost zadíraþ- už skoro klasická postaviþka našeho komixu, která vždy rozesmČje...A když skautky opouští tábor, Lump nemĤže dostat ze své chýše ohromný žebĜiĖák a já dostávám od Manuála jeho sqČlou KPZ a nemohu utíkat ve své oblíbené sukni (a jediné , kterou jem si koupila letos o prázdninách) (to je jistČ okoukaný z toho,jak jsme hráli onehdá na Letné Petanque), spadla jsem a rozsypala Manuálovu úžasnou KPZ.No a jako podle skuteþnosti mČ pak nenapadlo nic jiného, než si všechny ty vČci nechat nČkde u sebe, aby byli stále pĜi ruce... No tak si je zapletu tĜeba do vlasĤ, to bude vychytávka (teć jsem se právČ nahlásila, že pojedu do Liberce na kroje, to mi nČjak poklesla þelist...a tak vám všem pĜeji mnoho zdaru na sobotní Velkou Hrdinskou Brigádu na Holešovickém ostrovČ a doufám, že se mi podaĜí sehnat sobČ nČjakého mladého hocha, abychom byli pČknČ do páru, jak pravil Honzas, na prohlížení kroje pro následující generace) No a já s hraþkárnou v hlavČ, to už jsme se dostali až do pĜítomné pĜítomnosti, kterou asi všichni dobĜe známe.Ale o þem je vlastnČ to žití tady? Snad ne o hraþkárnČ! Ale o tom až nČkdy pĜíštČ. Maminka si stČžovala, že je ten komix teda opravdu šílenČ naškrabaný.Tak jsem jí Ĝekla, že to ýeslovi vyĜídím, tak si to ýesílko pamatuj a vem si to pls k srdci, až budeš zase pĜíštČ škrabat, vzpomeĖ si, že tvé dílo þtou i lidé hĤĜe vidící, napĜ. používající brýle. Víte, totiž, když jsem si cestou domu z klubovny þetla TĜiadvacáté ýíslo, pĜišlo mi to tak trochu líto, že je to náš plátek (rozumČj plátek našeho stĜediska) a já jsem do nČho nepĜispČla ani jedním þlánkem, ba ani Ĝádkem, co Ĝádkem, ale ani jediným hloupouþkým a malinkaĢouþkým písmenkem. A tak mi to pĜišlo takové smutné, že jsem si Ĝekla, že bude nejlepší, zaþnu-li hnedka.Tak jsem pĜišla domĤ, málem se udusila nad komixem, spapala pár lívaneþkĤ s meruĖkovou marmoškou, jogurtíkem a nasypaným kakaíþkem, zapila to mlíþkem...koukla se, co jsme dČlali pĜed týdnem v algebĜe a elementární geometrii, vzala do ruky dneska vytištČné a sešité ýíslo a místo jití spát jsem sedla k poþítaþi a zaþala

Dvacáté þtvrté þíslo 10 psát, co mČ napadalo, leþ odvádČné od pĤvodní myšlenky mého zpravodajství o komixu. Víte, þlovČk mĤže tvoĜit dvojím zpĤsobem: jednak si pĜedem vymyslet své téma a pak se na tuto jednu myšlenku upnout a držet se jí.Tímto mohou vzninkout díla velká, srozumitelná a jasná, která si nČkdo jiný (nČkdy jindy) mĤže pĜeþíst i bez jakéhokoliv poznamenání dílem tímto. Nebo v pĜípadČ jiném mĤže být do spisu vtažen, popĜ. si ještČ dohledat potĜebné chybČjící informaþky, aby porozumČl všemu.A nebo také mohou vznikat tvorby, pĜipomínající záznam snové reality (pĜipomínající sny). VČtšinČ z vás se jistČ zdají v noci ve spánku rĤzné sny a jistČ každý, kdo si pamatuje, že se mu nČjaký ten sen v noci zdál, si také dokáže vybavit, že vČtšina snĤ se zdají býti pomČrnČ zmatené. ýasto se zde mĤže prolínat jedna událost s jinou, úplnČ odlišnou... A nČkteĜí lidé dokáží snít i za bílého dne a skoro pĜi plném vČdomím (pĜi skoro plném vČdomí) a mohou si tedy toto své snČní, tedy tyto své zmatené snové myšlenky uvČdomovat souþasnČ s jejich probíháním. Tím pádem je mohou zaznamenávat a ... (nČkdy pĜíštČ snad o snech, mĤžete "mi" napsat nČco, þeho by se to mohlo týkat pĜedevším...) Tomega

KUS Z TRACYHO TYGRA WILLIAM SAROYAN-TRACYHO TYGR "A vidČla´s to v Rubínu?" "Ne, ale Šík to vidČl." ...Uplynul již celý týden, kdy New York nevycházel ze vzrušení. Tygr byl stále ještČ na svobodČ. Lépe Ĝeþeno umíral hlady a úzkostí pod balzamovnou firmy Roush, Rubeling a Ryan. NicménČ podle novinových zpráv byl již v pondČlí ráno spatĜen na tĜech rĤzných místech v Harlemu, na dvou místech v Greenwich Village, na šesti v Brooklynu, a jeden chlapec z Fresna ve státČ Kalifornie zabil svou puškou ráže 0,22 obrovského þerného kocoura, který se tak podobal Tracyho tygru, že to za tu pĜíležitost stálo. Fotografie chlapce hrdČ tĜímajícího kocoura za ocas se objevila v novinách po celé zemi. Jmenoval se Benintendi, kĜestním jménem Salvatore. Do úterního veþera byl tracyho tygr - jak se mu zaþalo Ĝíkat - spatĜen na nejrĤznČjších místech po celém svČtČ. Jakýsi angliþan zahlédl tygra v londýnském Soho a v dopise do TimesĤ vysvČtlil, jak se tam ta nČmá tváĜ - používal toho výrazu - dostala. Jeho vysvČtlení bylo dosti pozoruhodné a jeho sympatie byly zcela na stranČ té nČmé tváĜe, jak už to nČkdy u agliþanĤ, zvláštnČ jsou-li ménČ výstĜední, bývá. SázkaĜ ze Seattlu, kterého stloukli hoši od konkurenþní bandy, informoval policii, že byl napaden Tracyho tygrem. Majitel výþepu z Chicaga inzeroval nový nápoj, nazvaný "Tracyho tygr", sklenka za 25 centĤ. Výrobce dČtských hraþek z Toleda si povolal návrháĜe a pĜíruþí a do soboty do rána mČl již sametového þerného Tracyho tygra pro dČti do postýlek, dále svetĜík s obrázkem zvíĜete a jeho jménem obtisknutým na hrudi, nafukovacího Tracyho tygra všech možných velikostí a "tygĜíka v krabiþce", z níž Tracyho tygr vyskakoval a dČsil maminky i tatínky. ZvíĜe samo zatím prodČlávalo nachlazení, které rychle pĜerĤstalo v zánČt pohrudnice. Oþi mu pohasly. Zaþal mu z nich vytékat žlutý hnis. Nos mČl ucpaný. DĜíve bČlostné zuby se potáhly nČþím, co mČlo neklamnou pĜíchuĢ naprostého konce... Tomega

Dvacáté þtvrté þíslo

11

O MALÉM HONZÍKOVI Nejprve dolĤ na jih þeské zemČ. Hle, v tČch stranách tichý kout, osamČlý trocnovský dvĤr u malé vísky. Kolem luka, pole, dubový les a þerné lesíky, za nimiž v dáli, k západu slunce promodrávají se krumlovské hory. Za dvorem opodál, za rybníþky, vedle pole na kraji lesa nad volným svahem stával mohutný dub, a pod tím dubem se narodil. V létČ o žních, když trocnovská zemanka šla pohlédnout na žence. Tu spatĜil svČtlo svČta její syn Jan … /A. Jirásek-Staré povČsti þeské/ Do ranního ticha se neslo rázné kohoutí zakokrhání, nad vesnici právČ vycházelo hĜejivé letní slunce. Nakouklo do stavení, pošimralo malého Honzíka na tváĜi a na palci u nohy. Ten však na nic dalšího neþekal, vyskoþil z postele a už byl obleþený a jak vichr se Ĝítil k snídani. „Buć pĜeci trochu potichu, tatínek ještČ spí,“ klidnila synka maminka. „Ale mami, já dneska strašnČ pospíchám. Musím být vþas u dubu za vsí. Musíme se s klukama pĜipravit na tu odpolední bitvu s tČma peciválama z Plechanova,“ Ĝiþel Honzík na celé stavení. „Že už si s tím nedáte pokoj. To vaše hraní na vojáky jednou skonþí špatnČ,“ odvČtila maminka válejíce tČsto na placky. „Neboj mami, my máme pravidla a kromtoho my dneska slavnČ zvítČzíme a tak bude všem bitvám konec.“ „Kdyby tak jedná vyhraná bitva znamenala, že už se nebudou dít žádné jiné,“ Ĝíkala Honzíkovi maminka. Ten už jí ale moc neposlouchal, dojedl chleba, hrušku si strþil do kapsy a chystal se odcházet. „AĢ jsi na obČd doma, nebo ti to vystydne.“ „Jo, neboj budu,“ Ĝíkal Honzík, právČ když vyndával z krabice pod postelí svĤj prak. Zastrþil ho za kalhoty a vybČhl ze statku. Trocnovská armáda mČla svĤj hlavní stan pod starým dubem za vsí. Všech šest chlapcĤ se právČ domlouvalo na dnešní taktice. „MČli bysme nČkoho poslat jako návnadu, aĢ si nechá nabít. My ostatní je potom ze zálohy pĜepadneme, když ho budou tlouct, a rozprášíme je,“ Ĝíkal Jirka od SouþkĤ. „To je blbost. Musíme se opevnit na špatnČ dobytným místČ. UrþitČ máte každej doma trakaĜ nebo vozejk. Postavíme vozovou hradbu támhle nahoĜe na stráni a až se budou marnČ snažit jí dobít, tak jí otevĜeme, všichni vybČhneme a zboucháme je tak, že na to do smrti nezapomenou.“ „To zní zajímavČ,“ pĜitakával malý Pavlík. „ZajímavČ možná, ale dneska se bojuje podle mojí taktiky,“ ozval se Jirka. „Jsem nejstarší, a proto jsem velitel a rozhoduju tady o všem.“ „To pĜeci nemĤžeš, zvolit se takhle sám. Budeme hlasovat o tom, kdo z nás bude velitel,“ odvČtil Honzík. „Ani náhodou, jsem nejstarší a nejsilnČjší, takže… .“ „To se teprve uvidí,“ vykĜikl Honzík a vrhl se na Jirku. Chlapci se zaþali zuĜivČ bít, až oba upadli a zaþali se kutálet ze stránČ dolĤ. Zbylí þtyĜi na nČ udivenČ koukali a nevČdČli, jestli mají fandit nebo je oba od sebe odtrhnout. Po chvíli kleþel Honza na JiĜíkovi a tlaþil mu vší silou obliþej do bahna. „PĜedáváš mi svou velitelskou funkci ty houžviþko?“ „Jo, ale už mČ pusĢ,“ znČla odpovČć. „Tak vidíte, jsem velitel,“ Ĝíkal Honzík zbylým þtyĜem chlapcĤm. „Takže jdeme každý domĤ pro trakaĜe.“ „Pane veliteli,“ ozval se za ním JirkĤv hlas. Když se Honza otoþil, vyletČl z Jirkovy dlanČ kámen velký asi jako pČst a udeĜil Honzu do obliþeje. Ten se skácel k zemi, a když zjistil, že mu teþe krev, sebral se a utíkal s brekem domĤ. „Dneska už asi žádná bitva nebude,“ Ĝekli si chlapci a šli si každý svou cestou. „Jako bych ti to dneska neĜíkala,“ zlobila se maminka, když Honzíkovi vymývala ránu tČsnČ nad okem. „VždyĢ jsi málem pĜišel o oko, ty uliþníku. Dovedeš si pĜedstavit, že bys odtećka koukal na svČt jenom jedním okem. Oþi, ty si chraĖ. Je to skoro to nejcennČjší, co máš.“ „Ale to všechno ten Jirka od SouþkĤ. Já jsem chtČl jenom …“ „Mlþ už, už o tom nechci slyšet ani slovo a drž si tady ten hadr, dojdu pro obvaz.“ Maminka odcházela, Honzík Žižka si utíral slzy a v duchu si Ĝíkal: „A stejnak jednou budu velitelem, to budete všichni koukat!“ Šík

Dvacáté þtvrté þíslo

MATZBYHOFI

12

A

BUýOUNEK DUŽINOVÝ

Jak už to v našem stĜedisku chodí, obþas se vydá nČkterý oddíl na nČjakou tu výpravu. ObzvláštČ rádi využíváme tzv.prodloužených víkendĤ, které jsou nám zprostĜedkovány nČjakým státním svátkem, prázdninami nebo takovýmito podobnými vČcmi. A tak jsme se tĜeba zrovna vypravily, tedy my skautky, na prodloužený víkend, zapĜíþinČný svátkem 28.Ĝíjna, na podzimní výpravu do Lišova.... TvoĜily jsme spoustu vČcí, docela jsme se procházely (trénovaly svaly na nohou), hrály rĤzné hry, nČco se pĜiuþily ... no zkrátka, jak už to tak na výpravách dČláváme. A tak se stalo, že jsme si jednou na veþer (znáte ty dlouhé zimní veþery, kdy je brzy tma, za okny skuþí vítr a meluzína se drápe do komína a jedinou vaší touhou je si sednout ke knize a dát si šálek teplé þokolády se šlehaþkou...) zahrály takovou prima hru... ... Jakožto svČtoznámí vČdci jsme obdrželi pozvánku na CelosvČtový Výzkumný Kongres (CVK), zabývající se prĤzkumem vesmírných civilisací. Kongres tento se konal za necelý mČsíc a my jsme si do té doby museli pĜipravit kompletní materiály pro své vystoupení, jehož cílem bylo, podrobnČ seznámit širokou veĜejnost (nejprve jen naše kolegy vČdce na kongresu a posléze naše objevy vypustit pomocí médií do celého svČta) s našimi objevy. Dali jsme se do práce. Jakožto zástupci ýeské republiky byly vybrány dvČ expedice, z nichž v každé byli dva pĜední výzkumníci a spousta jejich odborných asistentĤ. Expedice se vypravily do vesmírných prostor, nalézti tzv. mimozemské civilisace, pozorovat je, zdokumentovat jejich život a pĜipravit se na kongres. Necelý mČsíc tam nahoĜe utekl jako voda, expedice se vrátily a dokonþily své pĜípravy. A nadešel den CelosvČtového Výzkumného Kongresu. V sále se sešlo mnoho vČdcĤ všech národností. Své zastoupení zde mČl dokonce i asijský stát Mongolsko (který je znám pastevectvím) a dokonce i Himalájský Nepál (s nejkrásnČjší vlajkou na celém svČtČ) a také Africká Lybie (?Libye?)... Nyní vám nabízíme záznam z vystoupení našich dvou expedic (bohužel se nám asi nepodaĜí dostat do ýísla fotografické materiály, týkající se vzhledu a celého života tvorĤ, popisovaných našimi vČdci, nicménČ si je budete jistČ moci prohlédnout, bude-li dostateþný zájem, v naší výstavní síni) 1.výzkumná expedice : Knoflík, Králík MATZBYHOFI je zlý, hodný je jenom na Králíka a Knoflíka, protože je má moc a moc rád. Živí se tím samým, þím lidé a nejradČji má džuveþ a þoþku a pije þaj. Má jedno oko modré a jedno hnČdé, protože chce vidČt svČt barevnČ. Je to jediný exempláĜ ve vesmíru, þili se nemá s kým páĜit - jen za urþitých podmínek. Je mu jedenáct let. Dožije se asi 168 let. Váží jedna pĤlka 30 kg a druhá pĤlka 250 = 281 kg. Objevily jsme ho v paté a šesté tĜídČ základní školy - v srdci jungle zemČ jménem Knokrál. Jeho výška je 160 cm. mluví Knokrál Ĝeþí. Není nebezpeþný, pokud ho nebudete dráždit. zatím nenosí obleþení. Tak knokrí (v pĜekladu: ahoj) 2.výzkumná expedice: Bubu, Diana BUýOUNEK DUŽINOVÝ A PSOVEC ANANASOVÝ oba pocházejí ze zemČ Škrabalka. je nedaleko od nás asi tak 3000 km. Zrovna tenhle Buþounek Dužinový je strážce hradu Škrounek. Jí jednou za pČt minut a vČtšinou sní asi tak þtyĜi škralouny. K hlavnímu jídlu jí dva talíĜe bílých sonovek. Psovec ananasový taky jí, ale úplnČ nČco jiného napĜ. šuliny a sní jich asi tĜicet kusĤ hlavní jídlo si vezme bruþouny falcové. Žije asi 1000 let a mĤže mít nejvíce asi deset buþounkĤ dužinových. Buþounek dužinový se rozmnožuje tak, že: rozĜíznou si prsty (musí na urþitém místČ u nehtu), dají je k sobČ a þekají asi patnáct minut. MČĜí 175 cm. Teć mu je momentálnČ 185 let, takže je ještČ mladý muž. Váží 75 kg, je svalnaté postavy. Mají malé chatiþky, kde je mini rybník. Jeho míry jsou 85,70,42. Jsou hodní, až na to, že nČkdy vyjedou a Ĝvou a to jen málokdy. Ženy jsou podobné jako muži. Jídlo si pČstujou na zahradČ. Narozen 1021.1.2 v 11:20. Byl nalezen v parku, kde zkoušel kouĜit a vČdci ho šlohli. Tím se louþí B.D. a P.A. Tomega

Dvacáté þtvrté þíslo

13

(POSLEDNÍ) CITÁTY NA TÉMA… KAŽDÝ PES JINÁ VES (ANEB NA TÉMATA ROZLIýNÁ) S lítosti vám musím oznámit, že když jsem v minulém ýísle psal, že þtete pĜedposlední výbČr z citátĤ, nebyl to jen výplod absolutního zatemnČní mého mozku, ale cílená uvČdomČlá þinnost s vČdomím toho, že tyto citáty budou opravdu posledními v ýísle (alespoĖ na delší þas). S citáty jste se mohli setkávat už od ýísla osmnáctého. Za šest þísel (šest mČsícĤ) jste se seznámili s devadesáti sedmi citátky. Dnes tedy pĜibude nČkolik dalších, þímž se dostaneme pĜes stovku. a stovka, to už je úctyhodný vČk hodný malé oslavy, ale hlavnČ odpoþinku. I naše rubrika citáty tedy dnes trošku slaví a hlavnČ se na þas ukládá k zaslouženému odpoþinku. Gratulace þi nČjaké drobné dárky (Nic velkého, tato rubrika byla vždy velmi skromná-staþila jí jen jedna stránka a trochu tiskaĜské barvy) jí mĤžete pĜedat skrz mojí osobu. Doufám, že se vám citáty v ýísle líbili, že vás pobavili, þi donutili se zamyslet þi pozastavit v této pĜecpané tramvaji jménem SvČt. Není hanba upadnout, ale zĤstat dlouho ležet. /Francouzské pĜísloví/ Proti vČtru plovati a zpívat je sice hezké, ale trochu namáhavé. /B. NČmcová/ RadČji být slepcem, než nČkým, kdo všechno vidí jen þernČ. /Babler/ ýas jsou peníze? To museli objevit nČkde jinde-my na to nemáme ani þas, ani peníze. /G. Laub/ ýlovČk musí jet daleko, hroznČ daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu. /K. ýapek/ Mládí je roþní období nadČje. /NČmecké pĜísloví/ Strom se podpírá o strom a þlovČk o þlovČka. /Srbské pĜísloví/ Skoro každý þlovČk se rád smČje, když má s kým. To spíš než, když má þemu. SmČjeme se s tím, koho máme rádi. A když je nám s nČkým dobĜe, smČjeme se ze srdce a hodnČ, i když nemáme þemu. /F. Nepil/ Nemáš-li sílu, abys hoĜel a šíĜil svČtlo, aspoĖ je nezacloĖuj. /L. N. Tolstoj/ Smyslem života je dopĜát si blbosti. /J. Škvorecký/ Mládí není období života, ale duševní stav. /J. W. Goethe/ Nemocnému nepomĤže, že leží ve zlaté posteli. /ŠpanČlské pĜísloví/ Život je smrtelná a velice povážlivá choroba. /O. Wilde/

Dvacáté þtvrté þíslo DospČlý je þlovČk, který už ví, že proti blbcĤm nic nezmĤže. /G. Laub/

14

Když opadají rĤže, zĤstanou jen trny. /Ovidius/ ýas je to, co se þlovČk neustále pokouší zabít, ale co nakonec zabije jeho. /H. Spencer/ Život není ani dobro ani zlo, nýbrž pouze místo pro dobro a zlo, podle toho, þemu dáme pĜednost. /M. de Montaigne/ Pak je tu ještČ jedna rada. Nemysli. když myslíš, tak nemluv, když mluvíš, tak nepiš, když píšeš, tak se nepodepiš, a když se podepíšeš, tak se nediv. /J. Werich/ Šík

ÚSPċŠNċ ZVLÁDNUTÁ DEBATA ANO NE ANO NE ANO NE ANO NE ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO

NE

NE

NE

NE

NE

NE

NE

NE

NE

ANO

NE

NE

NE

NE

NE

NE

NE

NE

ANO

ANO

NE

NE

NE

NE

NE

NE

NE

ANO

ANO

ANO

NE

NE

NE

NE

NE

NE

ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO

ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO

ANO ANO NE NE NE NE NE NE ANO ANO ANO NE NE NE NE NE ANO ANO ANO ANO NE NE NE NE ANO ANO ANO ANO ANO NE NE NE ANO ANO ANO ANO ANO ANO NE NE ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO NE ANO ANO ANO ANO ANO ANO ANO

Šík

Dvacáté þtvrté þíslo

15

VÝSTROJ: Toto slovo znamená strojit se neboli se oblékat, brát si vČci na sebe nebo se do nich soukat. PatĜí mezi nČ: a) spacáky b) boty

SPACÁKY: Na každé vícedenní akci se musíme anebo bychom se mČli vyspat. K tomu právČ slouží spacáky. DĜíve jako jejich náplĖ sloužily rĤzné vatelíny a cupaniny. Dnes se používají materiály umČlé neboli syntetické. PĜírodním materiálem zĤstalo prachové peĜí, které hĜeje ze všeho nejvíce. Používá se v tČch nejextrémnČjších podmínkách. UmČlé materiály jsou dutá vlákna, která mají hned nČkolik podob: jednokanálkové, þtyĜkanálkové, sedmikanálkové, 3D - trojúhelníkový tvar a mikrovlákno. Kanálky mají tu vlastnost, že je v nich vzduch a tím vlastnČ drží ve spacáku teplo. Výhodou umČlých vláken je, že nesají vlhkost a hĜejí, i když jsou mokrá. U spacákĤ záleží i na tom, jak jsou ušity, jakou mají konstrukci. Komorové ušití, tj. teplý šev nebo jednoduché - studený šev. Jsou dva druhy spacákĤ - mumie nebo dekáþ. Mumiový stĜih: - má tvar lidského tČla - mívá teplé švy a kvalitní náplnČ - rĤzné druhy zapínání, což znamená, že se dají i spojovat - všitý zateplovací límec kolem ramen, kapucu se stahováním. Dekový stĜih: - pravoúhlý tvar - vČtšinou studené švy - rozepnutím zipu se mČní v deku - vhodný pro letní akce. Na vnČjší materiál se používají lehké, prodyšné látky a jsou opatĜeny ripstopovou úpravou. Na vnitĜní materiál je lepší šus´ták než bavlna, protože pĜi promoknutí bavlna nasákne vodu a nehĜeje. Dobrý spacák by mČl mít oboustranný zip kvĤli odvČtrávání a mČl by být opatĜen legou proti vČtru. Spacáky mají oznaþení do jakých teplot jsou urþeny a toto oznaþení je ještČ rozdČlené. Komfort - to znamená, že je vám ve spacáku ideálnČ. Extrém - nemusíme se ve spacáku vyspat, ale neomrznou vám žádné konþetiny a nebudete mít újmu na zdraví. Messner

Dvacáté þtvrté þíslo 16 ...A je tu zpátky...!!! ýervená barva je moc výrazná! Modrá je moc svČtlá a dá se Ĝíci, že pálí do oþí; pálí jako plamen, jako svČtlo ohnČ. PĜestože je modrá, chová se absolutnČ jinak, neoþekávanČ a nepĜirozenČ. Pálí do oþí. Spaluje! Ale modrá, nazvaná Navy, to je jiná. To je ta modrá, která je dobrá. To je ta modrá, po které se mĤže dodat to jedno slĤvko, Šmudlo ty víš jistČ jaké, no, pĜesnČ to, jako onehdá u Wagara na chatČ... Tak to taky není ono. Yellow , to je barva. Ty písmenka skoro vĤbec nevidím, to se ani nedá Ĝíci, že je to kanárková žluĢ. To jsem se chystala napsat, ale to se ani nedá. Tak zkusím jinou:tak to je barva jménem Maroon. Ta je docela pČkná. Taková zvláštní. Možná by se dala nazvat vínovou. Ale to není pĜesnČ ono, to i pĜesnČ nevystihuje. To je asi vínová ještČ s trochou pĜímČsí hnČdé. No jo, a obyþejná hnČdá by tu nebyla? Ne, obyþejná hnČdá by tu nebyla, ale ještČ je na skladČ jakási Olivová. Ta je pĜíjemná. To mi ale pĜipomíná barvu, jak máme vymalovanou aulu. Ale vlastnČ proti naší aule nic špatného nemám. Tam máme only Základy psychologie a to se dá. I když vlastnČ, dneska už to bylo pomČrnČ spíš nic než moc...Žádná barva není dost dobrá, a proto þtČte Zdomizes, ten je þernobílý. Ne však þernobíle chudý nebo þernobíle trapný þi otĜepaný, právČ naopak, náš Zdomizes je právČ þernobílý. OriginálnČ þernobílý. Protože byl nejprve celý v barvách a dokázal se celý vmČstnat do dvou jediných barev a to do oné þerné a bílé. Zdomizes vyhovuje vždy a všude i ve svých dvou kontrastních barvách...

ZDOMIZES Ź ve stĜedu 8.11. jsem se stavila u skautĤ na oddílovce (samozĜejmČ nerušila jsem, ale bylo potĜeba sešít ýíslo) a kluci posilovali a cviþili do své tabulky rekordĤ. DČlali dĜepy. Nejvíc jich udČlal Šík - 350, pak Šváb - 333. Šík se nemĤže hýbat ještČ dlouho poté a ostatní jistČ také ne... Ź pátek 10,listopadu :" Dneska poprvé jsme musely s Katkou dojít ze školy z Brandýsa na stopu až na dálnici. Doufám, že se to už nebude opakovat, protože po tom plavání se mi šílenČ zavírají oþi a na veškerá auta jsem mohla jen mžourat.ZároveĖ jsme se však dozvČdČly, proþ je 17.listopad studentský svátek, jako že to je už od roku 1938, kdy byl zastĜelen student Jan Opletal pĜi studentském pochodu Prahou. Na to v roce 1968 byl upálen (se upálil) Jan Palach a Sametová revoluce, o které už všichni víme v roce 1989 navazovala na tohle všechno pĜedcházející..." Ź v sobotu na sv.Martina (tedy 11,11,) jedem se Šíkem do Liberce na PĜehlídku krojĤ. (Šíka stále bolí nohy ze stĜedeþních dĜepĤ.) Je tam spousta skautĤ...k obídku gulášek... víc se o této akci asi rozepíše Šík, pĜeþte-li po mnČ moje zápisky, poĜízené bČhem celé pĜehlídky, tak se dozvíte vše podstatné. NapĜ i to, že Ĝada þinovníkĤ a þinovnic ve své þinovnické funkci znaþnČ pĜibírá na váze. SouþasnČ se na Holešovickém ostrovČ koná Druhá Bohatýrská brigáda pod vedením Hejkala. Celkem se sešlo asi 145 lidiþek, kteĜí byli z deseti pražských oddílĤ. Nás representovali skautky, skauti a vlþata. Dle plánĤ se mČlo dČlat do setmČní, ale když jsme tam se Šíkem pĜišli asi v pČt, nikde nikoho nebylo, jen jedna dohasínající hromada žhavých uhlíkĤ. A organisátorský team sedČl kdesi v maringotce... O víkendu od soboty 11,11,do nedČle odjíždí Lump, Janiþka, Dalí a jejich bývalé spolužaþky (nám tĜeba známá bývalá svČtluškoskautka Hrošice) na chatu k AstalošĤm (tedy Hrošíkovi). Se Šíkem jsme je chtČli jet zkontrolovat, ale pak nám to už nČjak nevyšlo. Holky se poté vyjadĜovaly se smíchem ve tváĜi, že "bylo to dobrý". Ź V pondČlí jsem vzala skautky s sebou do školy na pĜednášku Antropologie. V aule naší fakulty (tedy v Rettigovce) sice moc lidí nebylo, ale i když si nás pan doktor Kostka všiml, probČhlo to v pohodČ... Ź Šíka stále bolí nohy po stĜedeþních dĜepech. Ź v úterý (14.11) po KĜiklárnČ poznávám Maringotku - je to tam vážnČ pohodlné (+vyprávČní o Tracyho tygru - "A vidČla´s to v Rubínu?" " Já ne, ale Šík na tom byl."), ale na stole je zvláštní pytlíþek. Aromatisovaný (to je jako Ėáký koĜení, Ĝikal ýeslo) a s bílým rozdrceným práškem uvnitĜ. Prazvláštní úþinky... ?

Dvacáté þtvrté þíslo 17 Ź Na víkend 17.- 19.listopadu vyráží nČkolik skautĤ a jiných ke Svížovi na chatu (kamsi za Vimperk). Co jsem slyšela vyprávČt, úþastnil se ýeslo, Messner, Šík, Kájínek, Šváb, Svíža a Svížovi rodiþe. Cestou zpátky Messner s ýeslem tuhli na stopu asi tĜi hodiny, až nakonec jeli za kilo vlakem þi busem. Já trávím víkend nad skriptama z Elementární matematiky. SvČtlušky jely na výpravu ke Hrošíkovi na chatu. Úþastnily se Sana, Vašek, Anþa, Domþa, Bubák, Dalí a Lída (plus Monty, Hrošík, Janiþka). Výprava se líbila; Anþa má v nedČli veþer horeþku necelých 39°C. Ź V pondČlí je ýeslo opakovanČ vyhazován z klubovny. Že by se tam proti nČmu kuli nČjaké pikle? A že by to bylo nejenom proti nČmu? A zároveĖ dosáhlo vrcholu Messnerovo kolo v klubovnČ (skoro doslova a do písmene). Messner to ještČ nezjistil, ale jeho kolo visí na té kovové žbrdlinČ v horní místnosti, bez jednoho a s obČma vypuštČnými koly. My tČ varovaly a už to trvalo moc dlouho. Ty´s zkoušel naši trpČlivost, ale její kalich již pĜetekl... Šík jde do divadla na Hrabala Janiþka ve škole na tČlocviku necviþí a proto nandavá volejbalovou síĢ. NedaĜí se jí a paní profesorka nadává... Lump skládá pĜi tČlocviku tzv. pohybové testy, kam se Ĝadí hod medicinbalem, šplh po tyþi, skoky pĜes švihadlo, leh sedy ... ŠíĜí se zprávy o tom, že Vánoþní výprava bude, a dokonce i její místo, doprava, cena a sraz!!! Ź V úterý hrajem v KĜiklárnČ fotbálek - Hejkal se mnou prohrál 3:1!!! Kluci odchází do Nonstopu, Aeidam jede na Uhrina! V Bradkinovým autČ nás þapli policemani, ale nic si najít nemohli, tak nás pustili. Na mČlníku se objevil Pavel, kterýho jsem od nČkud znala, Job si pĜivlastĖoval Šimáka a venku nebyla pĜíliš zima.Dovoz až domĤ. Na veĜejnost se vyplavila nová vČc, díky otázce o Mariánské...Ach yo... Ź Ve stĜedu v podveþer píšu zápoþtovou písemku z Elemetární matematiky. S Káþou se to uþíme U Sudu a pak je to v celku lehké, že mám pocit, že bych to mohla mít všechno. Jenže cestou ze školy (asi v pĤl devátý) na Vltavské potkávám PĜemáka. Já jsem veselá a on jde do Uziny, tak jsme svoje cesy spojili. Po dlouhé dobČ se mi poštČstilo vidČt ty mČ známý tváĜe, jako je Grep, ZbyĢárna, Reyni (promiĖ, asi jsem tČ napsal schlecht, sorry), VČrka a spousta jiných i dosud neznámých. Hraje Méća Péća a je to v poho...! Ź Ve þtvrtek 23.listopadu je u nás v klubovnČ obnovena tradice obvodních dýchánkĤ...Ve 20:40 Zlatovláska pronesla : "Já chci bejt konstruktivní!" ěešen je poþet obvodních akcí, zda rádkursy a þekatelky, þi ne a navíc nČkolik akcí konaných v dohledné dobČ.Ve 21:05 ýeslo se vyjadĜuje ke komunikaci s kolegou:" Když se domlouvám s Jobem, tak se konstruktivnČ nedomluvíme nikdy!" Termín þekatelských zkoušek : 9.-11.3.2001, 21.3., 28.3., 4.4., 20.-24.3.2001 (jedná se o úvodní víkend, tĜi pĜednáško-workshopy v Pražském odpoledni a závČreþný zkouškový víkend.) Po uklizení (asi v jedenáct) se skupinka posledních ztrácí U ýerné koþky. Ź Pátek 24. Odjíždí nakonec celkem poþetná skupina na druhé pokraþování akciþky Narn i Hîn Húrin (obecnČ pĜezdívaný Uhrin). Od nás vyjíždí poĜadatel Tomega, úþastní se ýeslo, Job. Toho samého veþera se na jakési DeltČ ocitá také celkem poþetná skupina (Messner, Kájínek a Šík) a užívá si melodií skupin Tata Bojs a Lety mimo. Tomega

Dvacáté þtvrté þíslo

18

ýESKOSLOVENSKÉ OPEVNċNÍ Z LET 1935-1938 ©JiĜí Svíža Slavík 2000

Proþ dodnes nacházíme aĢ už v pohraniþních horách nebo ve vnitrozemí mohutné betonové? monolity z dob dávno minulých Proþ tito nČmí svČdkové doby stále míĜí slepými stĜílnami do již neexistujících stĜeleckých prĤsekĤ? Kdo a kdy je dal vystavČt ,a za jakým úþelem? Co by nám necitelný beton povČdČl kdyby dovedl mluvit?

Na našem území byla v letech 1935-1938 stavČn prozatím nejmohutnČtnČjší linie pevností, tyto pevnosti a pevnĤstky jsou podnes stĜedem zájmu skupin lidí kteĜí si Ĝíkají"bungráci"nebo"bungrologové". Tito lidé jsou odborníci na pevnostní stavby od první palisády po mohutné podzemní komplexy železobetonových obranných postavení. Jsem jedním z nich a chtČl bych Vás seznámit právČ s tČmi pĜedváleþnými pevnostmi. Moje dílo bude rozdČleno do nČkolika tématicky rozdČlených kapitol,prvá z nich se bude jmenovat: Lehké opevnČní, další TČžké opevnČní a Výstavba a vybavení. Poté pĜijde Proþ opevnČní?, bude následovat Výzbroj. a poslední pĜijdou Pevnostní muzea v EvropČ.

LEHKÉ OPEVNċNÍ JiĜí Svíža Slavík©2000 Prvým standartním a dlouhodobČ stavČným lehkým opevnČním na území nČkdejšího ýeskoslovenska bylo lehké opevnČní vzor 36. Šlo o jednoduchou a stavebnČ nenároþnou pevnĤstku, okopírovanou z pĜedpolí francouzské Maginotovi /þti mažinotovi/ linie. Výhodu byli malé rozmČry, které zaruþovaly sníženou možnost zásahu, odolnost proti minometným a dČlostĜeleckým stĜelám menší ráže.Nevýhodou byl absence vČtrání a pevnostní lafetace, chybí vzájemné krytí palbou, objekty na sebe navzájem nevidí, stavČjí se vČtšinou jen ve shlucích. Projektovány jsou typy A,B,C,D,E a F-dodnes ale nevíme, jak mČl vypadat typ D a F, jeden z nich mČl být pravdČpodobnČ uzpĤsoben pro boþní palbu. A-typ s dvČma þelními stĜílnami a vchodem z týlu, z nepancéĜovaných stĜílem pĤsobí lehké/vzor 26/nebo tČžké kulomety/vzor 24-Š,Schwarzlose, nČkdy vzor 37. Kulomety stály na stĜeleckých stolcích umístČných ve vybrání ve stČnČ. Vybavení bylo jednoduché, skládající se z již zmínČných stĜeleckých stolkĤ, dubových nebo pancéĜových dvíĜek která se buć posunovala po kolejniþkách nebo otáþela v pantech, pancéĜových posuvných desek, které sloužily k uzavĜení stĜílen, ve kterých byl vyĜíznut úzký prĤzor, tzv. "jímky"používané pravdČpodobnČ k uložení munice a nČkdy také odvodĖovací kanálky. /mnohde je tato þást výbavy dodnes na svém místČ a to i ve zniþených objektech/, u nČkterých objektĤ byl i otvor pro zákopový, neboli"nĤžkový"periskop.Osádka se skládala ze þtyĜ mužĤ. B-typ stejný jako pĜedchozí, vybavením i osádkou, vČtší je pouze odolnost, protože všechny stČny jsou o deset centimetrĤ silnČjší než u pĜedchozího typu. C-typ jenž mČl tĜi stĜílny pro þelní palbu a stejné vybavení jako pĜedchozí pevnĤstky, rozdíl byl pouze v poþtu osádky, ta se skládala z šesti mužĤ. E-tento typ mČl pouze jednu þelní stĜílnu a osádka se skládala pravdČpodobnČ ze dvou mužĤ, jinak se s ostatními shodoval. Kapitolou samou pro sebe jsou tyto objekty v oblasti III.sboru/jižní Morava/. Liší se v pĤdorysu, Ĝezu a síle stČn, nikdy nechybí dva granátové skluzy, mají jiný tvar jímky a v boþní stČnČ je vždy vČtrací otvor. Specialitou jsou objekty mající tvar C typu, ale bez prostĜední stĜílny, kterou nahrazují již zmínČné dva skluzy, mĤže se jednat o typ D nebo F.Prozatím byli objeveny dva objekty s jedno stĜílnou,vzájemnČ se lišící pĤdorysem. Výstavba tČchto objektĤ byla zastavena na pĜelomu roku 1936-37, to bylo dokonþeno cca 800 kusĤ rĤzných typĤ tČchto objektĤ, z þásti proto,že byl vyprojektován nový typ vzor 37 a k tČmto objektĤm bylo mnoho výhrad ze strany vojenských opevĖovacích odborníkĤ. Svižník

Dvacáté þtvrté þíslo

19

HOMO SAPIENS ? V pĜípadČ, že potĜebujete další dĤkaz, že lidská rasa je kvĤli své nekompetentnosti odsouzena k záhubČ, tady jsou nČkteré skuteþné instrukce nalepené na konzumních produktech. ✔Na zrcátku pĜimontovaném k helmČ, používané americkými cyklisty: PAMATUJTE,ŽE PěEDMċTY V ZRCADLE JSOU VE SKUTEýNOSTI ZA VÁMI! ✔Na tchajwanském šampónu: POUŽÍVEJTE OPAKOVANċ! ✔Na novozélandském spreji proti hmyzu: TENTO PěÍPRAVEK NEBYL TESTOVÁN NA ZVÍěATECH! ✔Na dezertu zvaném Tiramisu, vytištČno zespodu na krabici: NEOTÁýEJTE VZHģRU NOHAMA! ✔Na arašídech od Sainsbury´s: VAROVÁNÍ-VÝROBEK OBSAHUJE OěECHY! ✔Na obalu Nytolu-prášku na spaní: VAROVÁNÍ-MģŽE ZPģSOBIT OSPALOST! ✔Na zavírátku anglického ochuceného mléka: PO OTEVěENÍ NEOBRACEJTE LÁHEV VZHģRU NOHAMA! /pĜevzato z þasopisu NOVÝ PROSTOR/ Šík

Dvacáté þtvrté þíslo

20

ſ POHODÁěI

ſ

(3/4)

aneb vcelku jednoduchý pĜíbČh pČti mladých lidí bČhem jednoho pražského letního dne Petra byla již pĜes hodinu vzhĤru. PrávČ vycházela ze svého domu. Po pravdČ Ĝeþeno, spíše vybíhala. Byla však na tyto ranní sprinty docela zvyklá, protože nedochvilnost jako vlastnost byla s jejím spojována již od raného dČtství. První zatáþka, druhá, teć následuje slalom mezi ranními chodci. Jejím cílem byly otevĜené dveĜe tramvaje, která právČ stála na zastávce. Byla již v cílové rovince, když pĜebíhala pĜechod pro chodce. Bílé pruhy smČĜovaly pĜímo do otevĜených dveĜí a tvoĜily tak výteþný prostor pro závČreþný finiš. Nad dveĜmi již zasvítilo oranžové svČtlo a zaþaly se pomalu zavírat. V tu chvíli se k PetĜe z boku pĜiĜítila další závodnice a zaþala útoþit na její vedoucí pozici. Blondýna i hnČdovláska témČĜ souþasnČ protrhly cílovou pásku, ještČ než se dveĜe staþily zavĜít. Jenomže obČ dvČ kabelky byly o nČco pomalejší než jejich majitelky, a proto do jedoucí tramvaje nestihly nastoupit. PĜihlížejícím divákĤm se teć naskytl nezvyklý pohled na dvČ ženy pĜimáþknuté tČsnČ k sobČ u dveĜí tramvaje, jejichž kabelky plápolají za jedoucí tramvají. ObČ se na sebe zle podívaly. „Kdybys do mČ nestrþila, urþitČ bych to stihla. Jestli se mis tou kabelkou nČco stane, pČknČ si to zaplatíš,“ zaþala zhurta Petra. „To jo, spíš ty se modli za to, aĢ v tý mý je všechno v poĜádku,“ opČtovala jí palbu hnČdovláska. Vtom tramvaj prudce zabrzdila a dveĜe se otevĜely. ObČ draþice se na sebe sesypaly jako domeþek z karet. HnČdovláska se vítČzoslavnČ zvedla jako první, nejelegantnČji jak umČla si prohrábla úþes, oklepala šaty a jala se vystupovat. „Sbohem, zlato,“ poþastovala nebohou Petru, ještČ stále ležící u dveĜí tramvaje. „Kdybych tČ tak nČkdy dostala pod ruku,“ pomyslela si Petra a opČt nastoupila do vozu. Cesta za stálého pohledu bavících se spolucestujících jí pĜipadala nekoneþná. ObzvláštČ ten mladý muž sedící naproti, který se ani nenamáhal své pĜívaly smíchu skrývat, nedČlal její nervové soustavČ dobĜe. Teć již sedČla v kanceláĜi, probírala se svojí kabelkou, ve které se naštČstí nic nerozbilo. Po chvíli zvedla telefon, aby zavolala Petrovi. „Ahoj miláþku, tady Petra. Nevzbudila jsem tČ ?“ „Ne, vĤbec. Už jsem dávno na nohou a za chvíli vyrážím do terénu. Co se dČje ?“ Vždycky, když Po Petrovi nČco chtČla, nasadila Petra úplnČ zvláštní intonaci hlasu. PĜišlo to i teć a s Ĝádným protažením každé samohlásky ho pĜemlouvala, aby šli veþer do kina. Jako obvykle, když se tihle dva na nČþem domlouvali, to nebylo až zas tak jednoduché. „Hele, jestli se ti nechce, tak to radši Ĝekni hned, než abych se celej veþer koukala na tvoje otrávený obliþeje.“ „VždyĢ Ĝíkám klidnČ.“ „ No ale jak to Ĝíkáš.“ „No klidnČ.“ „No právČ. Stav se u mČ okolo sedmý.“ „Tak jo.“ Položila sluchátko a vrátila se k þetbČ novin. Všechnu práci mČla hotovou, malá ruþiþka na jejích hodinkách právČ skoþila na trojku. Šéf zmizel už asi pĜed hodinou, to byla dostateþná doba na to, aby už vyrazila také. Petr mČl pĜijít až v sedm, to znamenalo, že þasu má až až. Jenže prohlídka obchodního domu a návštČva kadeĜnice zpĤsobily, že bylo pĜesnČ osmnáct tĜicet, když se uĜícená Petra Ĝítila pasáží k pokladnČ kina Illusion. K okénku se spolu s ní blížili dva mladíci. Holohlavá hora a dredatá tyþinka stáli pĜes veškerou její snahu u pokladny dĜíve. Musela tedy zaþít vyjednávat. „Prosím vás, pánové. Nemohla bych vás pĜedbČhnout. V sedm hodin mám schĤzku se svým pĜítelem. JeštČ musím koupit lístky a trochu nestíhám.“ Ten tlustší se na ní se širokým úsmČvem podíval: „No jo, ale co za to ?“ „Co teć s tím ?“ Ĝíkala si v duchu blondýna. První co jí napadlo také udČlala. Vysypala pĜed oba mladíky svojí kabelku. „Nic víc nemám, tak dČlejte, vybírejte.“ Za nČkolik minut již odbíhala od kasy sice ochuzená o lízátko a balíþek žvýkaþek, ale s lístky v kapse a s nadČjí, že stihne Petra vþas. Na hodinách v tramvaji zahlédla, že je pĜesnČ sedm, když opČt vybíhala z tramvaje na té samé zastávce, kde ráno tramvaj dobíhala. Hlavou jí bleskla vzpomínka na ranní bČžecký souboj, ale to už vidČla Petra, jak vychází z jejího domu. Zastavila ho, popravdČ Ĝeþeno se spíše zastavila o nČj, až pĜede dveĜmi. „PromiĖ zlato, krapet nestíhám, ale už mám lístky. Do páté Ĝady sedadlo 9, 10. Šík

Dvacáté þtvrté þíslo

21

POVZDECH SURREALISTY Stát na rameni obra stát na rameni obra a tleskat myslet si že mĤžeš všechno myslet si že mĤžeš všechno a nespat Slyšet se jak zdáli voláš myslet si že na to nemáš podívej venku zase svítí slunce nesmíš se klátit tak prudce kolik má stonožka oþí ? kolik tu vojákĤ moþí ? neĜíkej že už to staþí vždyĢ je ti trapnČ a taky k pláþi Moje duše padla na zem vždycky jsem byl a budu blázen chtČl jsi vyhrát tak jsi vsadil tvĤj klobouk ti k srdci ladil Starý opat se ulicí plazí všichni jsou nadšeni malinký cvrþek v trávČ se krþí bylo tu svČtlo teć tu není nic Praha, 5.11.2000 21:53-21:55 Šík

JAK TO VLASTNċ BYLO SE SFINGOU OIDIPÚS KoneþnČ pĜišel Oidipús do svého rodného mČsta, kde se z každého domu a ze všech ulic ozýval pláþ a náĜek. Hrozná Sfinx hubila neúprosnČ den co den jednoho obþana. A tak není divu, že v tom zmatku a hrĤze obþané ani nezpozorovali, že se král z vČštírny nČjak dlouho nevrací. Ba ani po nČm nepátrali. Zahynul-li nČkde, potkal ho jen osud tak mnoha jiných obþanĤ, a kde je mnoho mrtvých, ztráta jednoho se ani pĜíliš nepocítí. Zanedlouho se všichni smíĜili s tím, že královna Ijokasté je vdovou. Na trĤn nastoupil její bratr Kreón a vládl místo krále Láija. A když jednoho dne zahubila Sfinx i syna Kreontova, dal vladaĜ vyhlásit v mČstČ i po celé zemi, že ten, kdo zbaví otþinu té hrozné pĜíšery, dostane osiĜelý královský trĤn a s ním královnu Ijokastu za manželku. Královu výzvu uslyšel i Oidipús. Dlouho se nerozmýšlel a pĜihlásil se, že pĜedstoupí pĜed Sfingu a pokusí se rozluštit její hádanku. Zahyne-li, co na tom? Ztratil domov, k rodiþĤm se nikdy nesmí vrátit a nežli žít tak neradostnČ, snad je lépe nežít. Jeho odvahu všichni s radostí uvítali. Hned ho dovedli k místu, kde Sfinx Ĝádila, a pĜáli mu štČstí. Celé zástupy lidí se šly podívat na stateþného cizince.

Dvacáté þtvrté þíslo 22 Když Oidipús stanul pod skálou, vyslechl hádanku, kterou už kdekdo znal zpamČti: „Má to lidský hlas, ráno to chodí o þtyĜech, v poledne o dvou a veþer o tĜech nohách. ýím více to má noh, tím ménČ síly. Co je to?“ Oidipús byl bystrá hlava. Zasmál se hlasitČ pĜed tváĜí hrozné Sfingy a radostnČ zvolal: „Co to mĤže být jiného než þlovČk? Zrána svého života leze jako nemluvnČ po þtyĜech, pak chodí po dvou a k veþeru své životní pouti pĜibírá na pomoc hĤl nebo berlu, a to je ta tĜetí noha.“ A tak Oidipús, jemuž vlastní život byl hádankou, rozluštil hádanku Sfingy. Nato se okĜídlená pĜíšera vrhla ze skály a zabila se. MČsto bylo vysvobozeno a nepopsatelný jásot lidu naplnil všechny ulice i komnaty královského paláce. Nic nevadilo, že byl Oidipús cizinec. Všichni k nČmu vzhlíželi s láskou a vdČþností a upĜímnČ se radovali, když vladaĜ Kreón splnil svĤj slib, postoupil Oidipovi trĤn a svou sestru, královnu ijokastu, mu dal za manželku. Oidipús byl opojen štČstím z radostného vítČzství a ani ve snu ho nenapadlo, že osidná vČštba se naplnila v plném rozsahu: nevČdomky zabil svého otce Láija a nevČdomky se oženil s vlastní matkou. Nikdo ani nic netušil. Zde sice ještČ nekonþí pĜíbČh o Oidipovi, ale konþí tu ta þást vyprávČní, ve které vystupuje Sfinga, o kterou jsme se nejvíce zajímali. Teć již tedy všichni mĤžeme prohlásit, že víme „Jak to vlastnČ bylo se Sfingou“. Další dobrodružství samotného Oidipa by nám však zabrali celý zbytek ýísla, a proto se zde již neobjeví. Pokud by nČkdo chtČl, mĤžu mu knížku starovČkých bájí a povČstí zapĤjþit a mĤže si tento pĜíbČh pĜeþíst zcela kompletní. /pĜevzato z knihy StarovČké báje a povČsti od R. Mertlíka/ Šík Karel ýapek-Válka s mloky „Ty nerozumíš té politice. Ony ty státy, co jsou u moĜe, s nimi vedou válku, ale my ne. My jsem neutrální stát, a proto oni na nás nemĤžou. Tak je to. A nemluv poĜád, nebo nic nechytnu.“ Bylo ticho nad vodou. Stromy na StĜeleckém ostrovČ už kladly dlouhé, jemné stíny na hladinu Vltavy. Na mostČ cinkala tramvaj, po nábĜeží putovaly chĤvy s koþárky a rozšafní, nedČlní lidé-„Tati,“vydechl mladý Povondra témČĜ dČtsky. „Co je?“ „Není támhleto sumec?“ „Kde?“ Z Vltavy právČ pĜed Národním divadlem koukala z vody veliká þerná hlava a postupovala pomalu proti proudu.

JAK SE DOŽÍT 200 LET STEPHEN LEACOCK-LITERÁRNÍ POKLESKY Dovolil bych si vám nabídnout jednu veselou povídeþku z knihy, kterou právČ teć þtu. Jmenuje se Literární poklesky a je od kanadského humoristy Stephena Leacocka. Poprvé jsem ji spatĜil na táboĜe u Dalí, když s ní trávila vČtšinu þasu na marodce. Podruhé se tak stalo pĜi návštČvČ knihovny a hned jsem si ji taky odnesl domĤ. Zatím o ní mĤžu šíĜit jen samou chválu, o þemž se mĤžete sami pĜesvČdþit díky této ukázce. ChtČl bych jí vČnovat všem, co si myslí, že mají nČjaký mindrák PĜed dvaceti lety jsem znal jistého Jigginse, který trpČl zdravotními záchvaty. Vrhával se každé ráno do ledové vody. ěíkal, že mu otvírá póry. Pak se zase omýval houbou namoþenou do horké vody. ěíkal, že mu to póry zavírá. Dostal se tak daleko, že si dovedl póry otevírat a zavírat podle libosti. Než se oblékl, stával Jiggins u otevĜeného okna a pĤl hodiny dýchal. ěíkal, že to rozpíná plíce. NevČdČl jsem, že je má zapínací, ale to byla koneþnČ jeho osobní vČc. Když si natáhl spodní triko, navlékl na sebe nČco jako psí postroj a provádČl nČjaké speciální cviky. DopĜedu, dozadu i s pozadím nahoru. Byl by se jako pes kdykoli uplatnil. Trávil podobnými vČcmi všechen þas. Sotva mu vybyla chvilka v kanceláĜi, lehával si na zem na bĜicho a zkoušel, jestli se dokáže vzepĜít jenom na prstech. Když to dokázal, zkoušel nČco jiného tak dlouho, dokud neshledal, že nČco nedokáže. Pak zĤstával celý zbytek polední pĜestávky ležet na bĜiše a byl dokonale šĢasten. Po veþerech doma zvedával železné traverzy, dČlové koule, vzpíral þinky a vytahoval se zuby ke stropu. Na kilometr jste mohli slyšet, jak to žuchalo.

Dvacáté þtvrté þíslo 23 MČl to rád. Poloviþku noci strávil tím, že šplhal v pokoji po nábytku. ěíkal, že mu to proþišĢuje mozek. Když mČl mozek docela proþištČný, šel si lehnout a spal. Sotva se vzbudil, zaþal si ho proþišĢovat znovu. Jiggins je mrtev. Byl ovšem prĤkopník, ale ta okolnost, že se tČmi þinkami v rozkvČtu mládí uþinkoval k smrti, nebrání celému pokolení mladých mužĤ, aby šli v jeho stopách. Posedla je zdravotní mánie. Otravují s tím kdekoho. Vstávají nemožnČ brzy. Vybíhají z domu v pošetilých kalhotkách a bČhají pĜed snídaní maratón. Brouzdají se venku bosi, aby si zmáþeli nohy rosou. Štvou se za ozonem. Lámou si hlavu s pepsinem. Nejedí maso, protože je v nČm moc dusíkatých látek. Nejedí ovoce, protože v nČm nejsou žádné. Bílkovinám a škrobovinám a dusíkatinám dávají pĜednost pĜed borĤvkovým koláþem a koblihami. Nenapili by se vody z kohoutku. Nejedli by sardinky z plechovky. Neochutnali by ústĜice z kbelíku. Nenapili by se nalévaného mléka. Mají strach pĜed alkoholem ve všech podobách. Ano prosím, strach. ZbabČlci. A po všem tom povyku najednou chytnou nČjakou obyþejnou staromódní nemoc a umĜou jako každý jiný. Ne, lidé tohohle duhu nemají žádnou nadČji dožít se vysokého vČku. Jdou na to špatnČ. PoslechnČte, chcete se vy dožít opravdového stáĜí, chcete na stará kolena jenom kvést, pĜekypovat a otravovat celé okolí svými vzpomínkami? Tak nechte všech tČch nesmyslĤ. Nechte jich vþas! Vstávejte ráno v rozumnou dobu. ýlovČk musí vstávat, když musí, ne dĜív. Jestli vám úĜední hodiny zaþínají v jedenáct, vstaĖte v deset tĜicet. S tím ozonem to mĤžete risknout. StejnČ nic takového neexistuje. A jestliže existuje, mĤžete si ho koupit za pČtník do termosky a postavit si ho na polici do skĜínČ. Jestli vám práce zaþíná ráno v sedm, vstaĖte deset minut pĜed tím, ale nelžete si do kapsy, že vás to tČší. Nic veselého na tom není a vy to víte. PusĢte taky z hlavy všechny ty studené koupele! Jako kluci jste nic takového neprovádČli, tak ze sebe nedČlejte kašpary teć! Když už se musíte koupat (ve skuteþnosti to nepotĜebujete), koupejte se v teplé vodČ! S tou rozkoší když vylezete ze studené postele a pohroužíte se do teplé láznČ, se nedá žádné máchání ve studené vodČ ani srovnat. A v každém pĜípadČ se pĜestaĖte vytahovat se svou vanou a sprchou, jako byste byl jediný þlovČk, co se kdy myl! Tolik k tomuhle bodu. A teć si probereme otázku mikrobĤ a bacilĤ. Nebojte se jich! To je všechno. O nic jiného nejde, a když si to jednou uvČdomíte, nemusíte si s nimi už nikdy dČlat starosti. Když uvidíte takového bacila, pusĢte se rovnou k nČmu a pĜísnČ si ho zmČĜte! Uvidíte, že bude takhle maliþký! Když vám vletí do pokoje, bacte ho jednoduše kloboukem nebo ruþníkem! ZasáhnČte ho co nejpádnČji mezi hlavu a hrudní koš! Brzy toho bude mít po krk. V podstatČ je však takový bacil úplnČ klidný a neškodný, když pĜed ním nemáte strach. Promluvte na nČj! KĜiknČte na nČj tĜeba: „Lehni!“ MČl jsem jednou jednoho bacila, Ĝíkal jsem mu Fido, a ten vždycky pĜišel a lehával mi u nohou, když jsem pracoval. Nikdy jsem nepoznal vČrnČjšího spoleþníka, a když ho pak pĜejel automobil, pohĜbil jsem ho s opravdovým zármutkem na zahradČ. (PĜiznávám se, že jsem to teć trochu pĜehnal. Ve skuteþnosti si nepamatuji, jak se jmenoval, možná taky že Robert.) Pochopte, že je to jen taková pĜechodná medicínská móda, že choleru a tyfus nebo záškrt zpĤsobují mikroby a bacily. Pitomost! Choleru zpĤsobuje hrozné bolení bĜicha a záškrt pochází z toho, když se snažíte vyléþit škrábání v krku. Teć se podívejme na otázku stravování. Jezte, co chcete! SnČzte toho spoustu! KlidnČ se pĜejezte! Jezte, až se sotva dovalíte pĜes pokoj a složíte se na pohovku! Jezte všechno, co vám chutná, dokud se to do vás vejde! Jediná míra je, jestli si to mĤžete zaplatit. Když si to nemĤžete zaplatit, tak to nejezte! A poslechnČte-nestarejte se, jestli vaše strava obsahuje škrob nebo bílek, nebo klih nebo dusík! Když už jste tak zpitomČlí, že bez tČch vČcí nemĤžete být, bČžte si je koupit a najezte se jich, co hrdlo ráþí! BČžte si do prádelny sehnat pytel škrobu a najezte se k prasknutí. A pak ho hezky zapijte poĜádným dlouhým lokem klihu a tĜeba zajezte lžiþkou portlandského cementu. To vás zaklihovatí, že to budete mít na beton. Jestli rádi dusík, jdČte si do drogerie, aĢ vám ho naþepují konev, a mĤžete si ho pak cucat brþkem jako limonádu, jestli se tím nezadusíte. Ale jenom si nemyslete, že si tyhle serepetiþky mĤžete míchat do jídla! V obyþejných vČcech k jídlu žádný dusík ani fosfor ani bílek nejsou. V každé slušné domácnosti taková svinstva poĜádnČ v kuchyĖské výlevce vymyjí, než nesou jídlo na stĤl. A ještČ slovíþko o þerstvém vzduchu a o cviþení. NedČlejte si s tím starosti! PusĢte si do pokoje co nejvíc dobrého vzduchu, pak zavĜete okna vzduch vám zĤstane. Vydrží vám celá léta. OstatnČ si stejnČ nemusíte v jednom kuse namáhat plíce. AĢ si odpoþinou! Pokud jde o cviþení, když už to musíte dČlat, dČlejte, co musíte, a smiĜte se s tím! Ale pokud máte na to, abyste si najali nČkoho, kdo za vás bude hrát baseball a závodit a provádČt gymnastiku, zatímco vy si budete sedČt pČknČ ve stínu, pokuĜovat si a dívat se na nČj-panebože, co si mĤžete pĜát lepšího? Šík

Dvacáté þtvrté þíslo

24

31. 7. 2000 (PONDċLÍ) Vyspáváme do 8 hodin (u nás 10), vydatnČ snídáme a cca v 11 hodin vyrážíme do mediny (staré mČsto). Chefchaouen je mezi turisty oblíben pro svou polohu v horách, þisté a chladné ovzduší, malou, ale pĤvabnou medinu, kde se nedá ztratit, a proto, že zde nakoupíte tolik hašiše, že ho do smrti nevykouĜíte (což jsme samozĜejmČ nezkoušeli). Medina je arabská, taky dost turistická - ale pČkná. Jenom vždy, když se pokouším vyfotit nČjakého opravdového Araba v prázdné uliþce, vleze mi tam nČjaký ýech - nic proti vám, kolegové. Kasbu vynecháváme, protože chtČjí za vstup 10 DH a náš seznam ani l‘proffeseur Vejražka je nepĜesvČdþili. Chefchaouen založil v roce 1471 Moulay Ali ben Rachid jako základnu k výpadĤm na Portugalce v CeutČ (severnČ od Chef.). MČsto rostlo a prospívalo s pĜíchodem muslimských uprchlíkĤ ze ŠpanČlska - postavili bílé domy s modrými dveĜmi a rámy oken - mČsto získalo andaluský vzhled, což se v Africe jen tak nevidí. Hory kolem - pohoĜí Rif - 1800 m.n.m. První nákup v Maroku - chleba a pomeranþe. Posíláme první pohledy. ZĤstáváme ještČ noc v kempu. Zítra v 1115 odjíždíme do Fésu. JeštČ o prvních dojmech z Afriky: vyprahlo, brajgl (odpadky a igelitové pytlíky). Tetuán - divoká divoþina, nádraží podobno ruským nádražím (snad i dlažbou). Ale cestou do Chefchaouenu se všechno podstatnČ lepší. Krajina - hory, na to, jak je sucho, velmi zelené. Vysazují tu stromy v pravidelných rozestupech a každý z nich vrhá pravidelný stín, takže si þlovČk pĜipadá, jako by jezdil krajinou na vláþky nebo na poþítaþi. Šárka a Manuál

Redakce: Václav Zeman-Šík, Petra Tomeþková-Tomega, Michal Zikán-Manuál V.I.P.(Velmi Intenzivní PĜispČvatel): Pavel Veþerka-Messner PĜispČli: JiĜí Slavík-Svižník, Petr Loudín-Norník, Tereza Helanová-Králík, Martin Šimáþek-Big Šimi, Windy, David Procházka (foto-první strana), Stephen Leacock, William Saroyan, Karel ýapek Redakþní e-mail: [email protected], [email protected], [email protected] V.I.P. e-mail: [email protected] Náklad: 50 výtiskĤ Vychází: 1.12.2000