TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
Pár slov z klobouku
OBSAH Až na vrchol
Až na vrchol PĢed padesáti lety, 29. kvďtna 1953, se podaĢilo NovozélanĊanu Edmundu Hillarimu a jeho nepálskému šerpovi Tenzingu Norgayovi jako prvním lidem zdolat vrchol nejvyšší hory svďta Mt. Everest (ÿu-mu-lang-ma). Onďch 8848 metrĪ od moĢské hladiny zdolali oba za dobu poĀítanou na mďsíce. Dnes, 50 let po prvním dobytí, jsme mohli být svďdky nďkolika zpĪsobĪ pĢipomenutí si tohoto významného výroĀí. Souhrnem nám všechny nďco vypovďdďli o dnešním svďtď. V Praze na PetĢínď se 33 úĀastníkĪ rozhodlo zdolat vrchol nejvyšší hory svďta tím, že dvaaosmdesátkrát vystoupali na vrchol PetĢína (patnáckrát od Kinského zahrady po Letohrádek, ĀtyĢiadvacetkrát od lanovky po Hladovou zeĊ, šestadvacetkrát od gymnázia v Hellichovď ulici, sedmnáctkrát od nemocnice pod PetĢínem až po horní stanici lanovky). Akce navazovala na projekt recesistické skupiny Gymnazion z let 1982 a 1985, kterého se tehdy zúĀastnilo nďkolik tisíc lidí. Dnes se sešlo pouhých tĢiatĢicet lidí, kteĢí se zastavili v bďhu doby a rozhodli se vďnovat volný Āas svého sobotního odpoledne recesi, zábavď a vlastnď i pobytu na Āerstvém vzduchu (jaká asi byla sledovanost veĀerního IQ testu národa?) Den pĢedtím vytvoĢil nepálský šerpa Pemba Dorje nový rekord v soutďži o co nejrychlejší zdolání opravdového vrcholu Mt. Everestu. Cesta ze základního tábora ležícího ve výšce 5350 m.n.m. mu trvala dvanáct hodin a pďtaĀtyĢicet minut. Cestu sice absolvoval s pomocí kyslíku, ale i tak šlo o úctyhodný výkon. V ten samý den dosáhl vrcholu slavné hory jednoruký AmeriĀan Gary Guller. Nejstarším Ālovďkem, který vylezl na horu pojmenovanou po geodetovi Georgi Everestovi, se stal sedmdesátiletý Japonec Juichiro Miura. Lidstvo stále touží po tom zdolávat nové a nové pĢekážky. A když už se vrací k tďm starým, tak jen s cílem pĢekonat je ještď rychleji a ještď bezbolestnďji než minule. ÿas potĢebný k pĢekonání vzdáleností se neustále zkracuje. Rytmus doby tepe rychle a nemilosrdnď (kdo nestaĀí nastoupit, Āeká na další spoj). Na to všechno, co nás v blízké i vzdálenďjší budoucnosti Āeká, je tĢeba jen jediné: BÝT PġIPRAVEN!
Šík
Šík…………………….….……Strana 2
VWD: JaniĀka uprchla na pustý ostrov! Mighty Duck.….....………..Strana 3
2. družinová výprava Paty Blahoě........………………..Strana 4
VelikonoĀní výprava Kombinovaný zápis Blahoě, Vojtďch..................Strana 4 ÿerná skĢíěka JaniĀka…........……..……...Strana 7
PLOSKOSTRANA Ploskochodci….……...…Strana 10
KroniKELovec Kel…………...............……Strana 11
PostĢehy odjinud MecháĀek…….……………Strana 12
Drsná doba kemenná II. Blahoě................………...Strana 13
ÿervený trpaslík poĀtvrté Šík.............………….....Strana 15
Povídání o pĢezdívkách Blahoě........................…..Strana 17
Scouting for Boys vybral Job........…............Strana 18
ÿs. opevnďní z let 1935 – 38 Svíža…………………………Strana 19 Cestopis
Jižní Amerika 2002 – 1. díl Veronica……………………Strana 22
StopaĢská elegie stĢípky z Peru a Bolívie 2002
ÿeslo…….…………….….....Strana 25
Poezie na okraji Tygr……………………….…Strana 28 Foto na titulní stranď: 8.5. 2003: Tradice obcházení pomníĀkĪ pokraĀuje (foto Šík)
2
JaniĀka uprchla na pustý ostrov! Podivné psychické onemocnďní pĢemohlo vĪdkyni skautek Tábor je ohrožen! Ze dne na den beze stopy zmizela vĪdkynď skautek JaniĀka. Investigativnímu reportérovi VWD se však podaĢilo její stopy vypátrat a vďĢte, nevďĢte, dovedly ho až na ostrov Tongatapu ležícím hluboko v Tichém oceánu. JaniĀka tu žije životem poustevníka, obývá krásnď vyzdobenou chatrĀ, ale naprosto odmítá komunikovat se svým okolím (tj. s dalšími dvďma poustevníky, jedinými obyvateli tohoto ostrova). PĢi pokusu o interview napadla našeho reportéra (viz foto), jen co spatĢila na jeho zádech nápis ÿíslo. Když jsme se rozhodli najít odpovďdďt na otázku, proĀ JaniĀka zaĀala poustevniĀit, navštívili jsme nejprve skautky z jejího oddílu. Už delší Āas jim okolní vedoucí vyĀítali, že JaniĀku necháva- JaniĀka pĢi útoku na našeho reportéra jí pĢi pĢípravď programu na holiĀkách. Po návratu z VeliPo poĀáteĀní radosti se totiž u JaniĀky konoĀní výpravy se však situace radikálnď zaĀaly objevovat agresivní sklony. Nabídky zmďnila. Jak Ģíká Diana: „Chtďli jsme pomoci ji pronásledovaly na každém kroku, JaniĀce víc pomáhat, a tak jsem jí poĢád v poštovní schránce nacházela hotové volala a psala esemesky, co mám pĢipravit programy schĪzek, její e-mailová schránka na schĪzku. Když mi Ģekla, že mám pĢetékala nápady na Āinnost… pĢipravit uzle, volala jsem jí, jestli všech Její stav se prudce zhoršil poté, co zjistila, šest, potom jestli to má být jako hra. že pĢi náboru se skautkám podaĢilo sehnat Jednou jsem jí vzbudila v šest ráno a ptala patnáct svďtlušek, které by mďly pĢijít se, na jak to mám mít dlouho…“ Také v záĢí. JaniĀka si sbalila batoh a první Knoflík se rozhodla pomáhat JaniĀce zaoceánskou lodí odplula na ostrov… s programem: „Rozhodla jsem se, že Tábor je v ohrožení. Co bude dál? pĢipravím všechny sudé dny na táboĢe, Králík pak prý udďlá ty liché. PĢinesla jsem O dalším vývoji vás bude VWD informovat JaniĀce na schĪzku první návrh a ona mi v dalším ÿísle… to všechno roztrhala.“
Mighty Duck 3
2. družinová výprava Paty – 30.3. 2003 Na sraz se dostavili: já, Šík, Lukáš, Jagger. Z Florence, kde byl sraz, jsme jeli metrem na Smíchovské nádraží a z nďj autobusem do Prokopského údolí. V jednom lomu hned na zaĀátku naší cesty jsme hledali trilobity a jinou havďĨ ve zkamenďlém tvaru. ani ne pĪl kilometru od místa, kde se hledali trilobiti, jsme si dali fotbálek a svaĀinu. Hráli jsme já a Lukáš proti Šíkovi a Jaggerovi. My jsme vyhráli. Po hĢe a plnďní Stezky jsme šli dál po cestď. Šík a Lukáš urĀovali stromy podle kapesního atlasu stromĪ. A povídalo se ĀásteĀnď o VelikonoĀní (jak to bude skvďlé a hroznď drsné a prostď bomba…).A taky jsme se Šíka ptal, proĀ hrál v DrD za alchymistu, a jeho odpovďĊ byla, že je první v abecedď (Tak proĀ nehraje za zlodďje, ten je zas poslední? To vyjde nastejno, jestli první
nebo poslední. Proto já volím zlatý stĢed a hraju za hraniĀáĢe). Jelikož nás omrzelo nekoneĀné žvatlání a kecání, zvolili jsme hru na osobnosti. Byly tam osobnosti jako Johanka z Arku, Tutanchamon, Diskobolos,… . U jezera z filmu Pelíšky, které jsme pojmenovali „nesmí projet“, jsme si dali test na zemďpisné znalosti. a hrál i Šík. Šlo se dál. Po cestď jsme se dohodli, že pĪjdeme ještď hrát soft. A tak jsme šli na tramvaj. ġekl jsem: „Kdyby tady byla 12, mohli bychom jet až na Výstavištď za Messnerem a ŠpiĀkou.“ A ono se to stalo. Byla tam 12 a my jeli až do Stromovky. Tam jsme si od Messnera a klukĪ pĢebrali vďci a šli hrát. Nejprve fotbal a pozdďji softball. Po hrách šli všichni domĪ. Já potkal rodiĀe ve Stromovce u hospĪdky, tak jsme šel k nim a bylo vyĢešeno.
Blahoě
VelikonoĀní výprava 17. – 21.4. 2003 ! ! ! Agente ! ! ! PrávČ nadešel TvĤj þas. Je potĜeba urþit svČtu cestu . . . Ĝíct - kudy se má dál ubírat . . . Velení se už rozhodlo a teć se musíš rozhodnout Ty, protože Mise na záchranu svČta se už nezadržitelnČ rozbČhla.
Kombinovaný zápis 1. den Sraz byl ve Ātvrtek 17.4. v 7:00 na Hlavním nádraží. Bylo nás dost, byl tam navíc i KotČnoþkin, jenž už normálnČ nechodí. Šík mu ale napsal, jestli nechce jet a on jel. Odjeli jsme vlakem do Rokycan, kde jsme se rozdďlili na ĀtyĢi teamy a hráli první hru. Každá skupina dostala asi patnáct
papírkĪ s rĪznými historickými událostmi a mďli jsme zjistit rok, kdy se staly. Po dvou hodinách jsme se zase sešli na nádraží a odjeli do Mešna. Na stanici jsme dostali lísteþky, kde bylo naše jméno, pĜíjmení a zemČ, ze které jsme. Dole byl napsán þas, ve kterém jsme mČli dČlat zápis toho, co se dČlo, do þerné skĜíĖky, pro pĜípad, že by se nČco
4
Židi, Židi nevďrní, jako psi Āerní, kopali jámu, Ježíši Pánu, aby ho jali, ukĢižovali, na Bílou sobotu zase vykopali. stalo. Také se Ĝeklo, že vedoucí budou cestou rozhazovat papírky s vajíþky. Naším úkolem bylo papírky sbírat. Odtamtud jsme se vydali k bránď, která nás mďla pĢenést do 16. století. Na louce, na kterou jsme dorazili, jsme si dali jídlo a hráli frísbí a moji vyhráli. Druhou hrou byla „Král vysílá své vojsko“, té se však neúþastnil Šváb a Svíža (nČkam odešli) Messner a Macek ale Janiþka hrála!!! V pravidlech, které uvedl Messner, bylo, že když þlovČk pĜeskoþí dva lidi (jejich ruce), tak oba dva vypadnou, což je naprostá blbost, protože se tím poruší další dĤležité pravidlo, že se nesmí naskakovat. Dál se šlo po skautských znaþkách, které na cestČ zanechával Svíža. Když jsme dorazili k bránď, museli jsme každý odevzdat tĢi vďci, které by nás mohly v minulosti prozradit. Potom jsme se zavázanýma oĀima prošli branou. Když jsme si šátky zase sundali, vydali jsme se k chatď, ve které jsme pak po celou dobu našeho bytí v minulosti pĢebývali. Já s Vojtou, KotČtem, Kubou a ZdeĖkem jsme Ĝešili problémy okolo Draþího doupČte, atd. Po cestČ jsme se trochu ztratili a Svíža se hájil slovy: „Mapa se nikdy nemýlí, ale tahle oþividnČ ano.“ Po zdlouhavé a vyþerpávající cestČ pĜes pole, potoky a louku jsme stanuli pĜed starou chatou, která vypadala, že tu stojí už nejmíĖ sto let. Všude byla rozbitá okna a kde ne, tam držela jen na vlásku. Po pĢíchodu do chaty šla vďtšina lidí dďlat dĢevo, ostatní spravovali petrolejky a sekery, zniĀené povodní. PĜi výrobČ (opravČ) rozbitých petrolejek jsme se dost nablbli, ušpinili a taky polili petrolejem. K veĀeĢi byla polévka. Pak už se nic zajímavého nedďlo.
2. den Ráno zaþalo drastickou rozcviþkou, co drastickou – sadistickou! Hned na zaþátku jsem si dával spolu s Vojtou 38 klikĤ (nebo nČco kolem 40). Potom jsme se museli vyrovnat do trojstupu a bČžet za Švábem v tom patvaru. Ani ne po 50 m se patvar rozpadl a bČželo se po
jednotlivcích na kopec. Na kopci se dČly hrozné vČci. No co vám mám povídat – za celou rozcviþku jsem si dal asi 100 klikĤ, 10 Svížových sklapovaþek (to jsou ve skuteþnosti angliþáky = klik + dĜep s výskokem a furt do koleþka)(a pĢiznal jsem, že jsem to zmršil??? Jo! A máš po srandď…- pozn. red.) a nebo jsme bČhali 10 m, tam jsme museli udČlat 10 klikĤ a zpátky se plížit. Po návratu do chaty byli všichni mrtví a vysílení (tzv. chodící mrtvoli – zaĜadil bych nás do kategorie nemrtvích, ani bych neváhal kdo je kdo).
Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoě bílý, slepiĀka vám snese jiný. Dopoledne jsme dďlali hnízda, do kterých jsme pak na rychlost nosili a zase odnášeli vejce. …štafetový bČh (duhovská hra první tĜídy – a to neĜíkám proto, že jsme byli poslední!) Po této hĜe se hrála plošina a „Král vysílá své vojsko“. Pak byl obČd, tČsnČ po nČm pĜijela Tomega se Šíkem. Po obďdď byli referáty (každý mďl urĀené téma ze života 16. století a mďl o nďm v Āase dvou minut vyprávďt,co ví, nebo co si vymyslel) a po nich pokraĀovala pĢíprava na masopustní divadlo. Dďlali jsme si masky a nacviĀovali pĢedstavení. Mezitím Janiþka míchala nČjaký fujtajbly a bĤh ví co všechno do lahví. Vypadala dost zaujatČ a nechápavČ. Poté nás vyzvala na hru Pet-boj. Stálo to za nic (né, že by ta hra nebyla dobrá, ale umístČní kódĤ na þele bylo hroznČ pupencovské a naivní. Také proto se naše družstvo pĜejmenovalo na Blázny – né podle tý hry, ale podle toho, že jsem byl kapitán – a písniþka „jenom blázni se radujou“ se stala naším hlavním heslem. Pak jsme provádďli masopustní prĪvod. Já jsem vypadal hroznČ. MČl jsme na sobČ noþní košilku a oteplováky a þepici s bambulí. No vypadal jsme ani nevím jak, ale hodnČ bych to chtČl vidČt. pak byla veĀeĢe. Po veĀeĢi byli zase referáty. Potom písniþky a povídání a Dobrou noc! (Vy neznáte hru Dobrou noc? Tak to je ale váš problém!)
5
Paní mámo zlatiĀká, darujte nám vajíĀka. Nedáte-li vajíĀka, uteĀe vám slepiĀka do horního rybníĀka a z rybníĀka do louže. Kdo jí odtud pomĪže? 3. den ZaĀali jsme zase rozcviĀkou se Svížou a Švábem. …ale už ne tak hroznou jako vþera. Lepší se to. V chatČ byl i ýeslo, který pĜijel v noci na tento dnešek. Po snídani jsme dostali za úkol zlikvidovat ĀtyĢi agenty. Mďli se sejít v 11:30 na námďstí u kostela ve Spáleném PoĢíĀí, odtamtud jsme je mďli sledovat a zapisovat co dďlají. Ve 12:30 jsme je mďli zlikvidovat a sebrat jim dopis, na kterém mďl klíĀ být klíĀ k nďjaké šifĢe. Do Spáleného PoĢíĀí jsme to na pĪl dvanáctou stíhali jen tak tak, ale agenti mďli také zpoždďní, pĢijeli až v 11:50. Nakonec se podaĢili zabít agenty všechny a sebrat jim dopisy. Zpátky se pĜicházelo postupnČ. NejdĜív Blázni a Járovni. Dianovci si dali pĜi cestČ pauzu uprostĜed pole. A asi dvČ hodiny na to pĜišli Králíkovci s písniþkou „tČch tisíc mil má jeden smČr a jeden cíl:“ Když jsme se vrátili zpďt byl obďd a pak referáty. Odpoledne pak byl boj o šátky. Po veĀeĢi byli zase referáty a pak jsme si pĢipravovali tajný mód. Mďli jsme si vymyslet nďjaký zpĪsob, jak budeme popisovat zvíĢata, aby to ostatní teamy nepoznaly (napĢ. když nďco žere 14 bramborových knedlíkĪ s uzeným, to by mohla být tĢeba koĀka, znamená to, že to má ĀtyĢi nohy, je to menší než pes a je to masožravec). Pletu, pletu pomlázku bez proutí a provázku, až pomlázku dopletu, zavolám si na tetu, teta pošle strejce, aby pĢines vejce, až strýc vejce pĢinese, teta košem zatĢese, dáme vejce Āervený, dáme vejce modrý, každý bude dobrý.
Potom zaĀal noĀní boj (nebo spíš bďhání ve tmď po poli). Po zaĀátku hry (boje) se rozsvítila ĀtyĢi svďtla, každý team mďl svojí barvu a každý se snažil podepsat se na papír v asi dvoumetrovém kruhu kolem soupeĢových svďtel. Mďlo to ale jeden háĀek, protože barva, která mďla být žlutá, vypadala jako zelená, takže tam byly zelené dvď a byl v tom totální zmatek. Pak jsme šli spát. I ty nevďrný Jidáši, cos to uĀinil, že jsi svého mistra, ŽidĪm prozradil. Za to budeš v pekle vďĀnď hoĢeti, s Luciferem Ċáblem tam žíti. Dďkujeme vám za ty dary, abyste se v nebi radovali.
4. den RozcviĀka byla zase se Svížou a Švábem, ale tentokrát byla o ,,trochu“ pĢíjemnďjší, byla totiž v leže a skoro nic jsme nedďlali. Ráno byla rozcviþka pohodáĜská a slabá. Díky bohu. Pak byla snídanď. Po ní byl nástup s batohama, které zĤstaly venku celý den, aby se vyvČtraly. Potom jsme si šli dďlat pomlázky (teda jenom kluci, co dďlaly holky nevím). Vrátili jsme se na obďd. Po obďdď jsme šli do okolních vesnic, zjišĨovat co nejvíc hodovaĀek. Po cestČ tam jsem si zvrtnul kotník a tak jsme strávili asi 15 minut u potoka obvazováním mé nohy skautským šátkem. Když jsme se vrátili, tak jsme dďlali Morany ( zosobnďní zimy ), které jsme pak posílali po vodď pryĀ. Pak jsme šli nasbírat nďjaké chrastí na oheě, zbytek už udďlali Svíža a Šváb. Potom nastala hra Koþiþky. Bylo to tČžký na pochopení. Job se divil, že to nechápem a Janiþka, jež to poslouchala s námi, to taky nechápala. Po hĜe ostatní nČkam šli a já jsme šel do chaty dČlat þesnekovou pomazánku. To byla slast. Diana, Janiþka a já jsme ochutnali pomazánku. Byl to Dech draka! PozdČji se to naĜedilo máslem a sýrem a vším možným. Když se potom pomazánka jedla, všichni vzdychali a hekali, ale my zkušení to jedli v pohodČ (alespoĖ ten první chleba, pak to byla zase hrĤza – ten druhej jsem jedl asi 10 minut)
6
Hody, hody doprovody já jsem malý zajíĀek, utíkal jsem podle vody, nesl kopu vajíĀek, potkala mď koroptviĀka, chtďla jedno Āervené, že prý mi dá jetelíĀka a já Ģekl ne, ne, ne! Po veĀeĢi jsme šli k ohni, který byl rozdďlán tĢením dĢev. U ohnď byly ještď poslední referáty a hrálo se ,,O poklad Anežky Āeské“. Pak jsme šli spát.
5. den Ráno chvíli pĜed šestou hodinou jsme si dali defenestraci a došli jsme si pro pomlázky. Po tom, co jsme vypráskali holky, jsme se rozdďlili na dvď skupiny a šli koledovat do okolních vesnic. Když jsme se v 11:30 vrátili, dali jsme se do uklízení. Pak jsme ještď hráli shnilý rajĀe a bramboru. Po obďdď jsme se vydali do Lipnice, odkud jsme odjeli do Rokycan, kde nám byli navráceny vďci, které jsme odevzdávali pĢed vstupem do brány, a odjeli do Prahy na Smíchovské nádraží.
Vojtďch písmem Arial Blahoě
písmem Bookman old style
ÿerná skĢíěka Pátek 8:30-9:30 Dnes v 8.00 jsme všichni vstali. A bďželi jsme na rozcviĀku. Bďželi jsme do kopeĀka. RozcviĀku mďl Šváb ze Svížou. Když jsme se vraceli, byly jsme nďkteĢí unaveni. PĢevlíkli jsme se a šli jsme si vzít snídani. K snídani byl chleba s marmeládou. Po snídani jsme JaniĀce dávali koule. Šli jsme hrát hry. Aranka 9:30-10:30 Šli jsme na louku hrát štafetu. Potom jsme hráli plošinu. Ve štafetď vyhrál team Āíslo 1. Milan 10:30-11:30 Po rozcviĀce a snídani jsme vyrazili na blízkou louku kde jsme hráli hry KAFE, král vysílá své vojsko, ale ještď pĢed tím jsme v družinkách luštili šifry a pak jsme stavďli hnízda a taky jsme kolem nich bďhali rĪzným zpĪsobem a cestou sbírali vajíĀka ( papírová ). DomĀa 11:30-12:30 NejdĢív jsme dohráli hru „král vysílá své vojsko“ a pak byla svaĀina, ke které byl pomeranĀ. Pak jsme dostali papír s masopustem, kterého jsme mďli dďlat a mďli si dďlat masky. Všichni chtďli být turci. Zdenďk 12:30-13:30 Po svaĀinď jsme zaĀali dďlat masky na masopust. Dostali jsme papíry, na kterých bylo napsáno, jak probíhal masopust, jaké byly masky a jak vypadaly. Byly to masky 4 turkĪ, Ženušky, Laufra, Kobylky, Slamďného , Žida, Kominíka, Rasa a muzikantĪ. Když se obďd pĢiblížil zaĀali jsme uklízet a pĢipravovat se na obďd. Králík
7
13:30-14:30 PĢed obďdem jsme chvilku ještď dodďlávali masky. Potom byl obďd. K obďdu byla rýže s Āínou. Pak jsme hráli ÿing-Āang a potom byl polední klid, bďhem kterého jsme šli s Knoflíkem a CvrĀkem projít a ostatní se zdržovali blízko chaty. Po návratu jsme se spolu s KáĨou a Kájou pĢipravovaly každá na svoji pĢednášku. ÿertík 15:30-16:30 -vysvďtlování Pet-boje, hraní Pet-boje, vyhodnocení Pet-boje, návrat do chaty. Blahoě 18:30-19:30 V tuto hodinu probíhala pĢíprava na masopust. Všichni si dďlali masky. Kominíci si Āernili obliĀej, kobylky si zase vyrábďly hlavu kobyly, rasové si dďlali Āervené Āepice a stĢapce. Laurové si brali bílé spodky, slamďní si dďlali slamďné Āepice atd. Vojta
Sobota 8:30-9:30 Po nároĀné rozcviĀce jsme se vrátili a Āekalo nás to úplnď nejhorší a to úklid. Zabalili jsme si, odendali matrace a zametli a kluci dďlali to samé. Trvalo nám to celkem dlouho. Potom se zapískala snídá byl „pori(y)Ā“. Službu mďl JiĢina a Michal. Po dobré snídď nás Āekalo Āištďní zubĪ, až na Blahonď, kterému slovo zubní kartáĀek asi nic neĢíká… Knoflík 10:30-11:30 Byla schĪze agentĪ, kde nám ÿeslo prozradil, že ěácí 4 agenti (Šváb, Svíža, Kája, Messner) se mají sejít ve Spáleném PoĢíĀí. Tam se mďli ve 12:30 setkat a pĢedat tajný kód. Mďli jsme jen hodinu na to, abychom tam došli. Diana 11:30-12:30 (díl 1) Bylo právď 11:30, když jsme pĢešli hranici Spáleného PoĢíĀí. Došel jsem ke kostelu, ale nikdo nikde tak jsem se vydal nďjakým smďrem. Bylo pĢibližnď 12 hod. PĢijel bílý pasat vystoupilo 5 divných ĀlovíĀkĪ. Úkol byl jasný zadržet o pĪl jedné ĀlovíĀka - byl to Kája. Nenápadnď jsem šel za ním zašel jsem do hospody (Āas 12:25). Zbývalo 5 min. do zaĀátku akce. 12:30-13:30 (díl 2 ) Jsem na záchodď s Kájou. Jsem sám proti ĀlovíĀku. ZaĀal mď dusit svou bundou a chtďl mď strĀit mezi záchod a zeĊ, ale nikdy se mu to nepovedlo. Masili jsme se dál, pak pĢišel hospodský, aĨ jdeme ven. Byli jsme v prĪjezdu, ale i odtud nás vyhodili. Šli jsme na trávu, tam jsem ho znovu shodil – našli jsme zapeĀetďný papír. A pak jsme šli do chaty. Cesta tam byla nudná, ale pocitovď krátká.Potkali jsme Járu a do chaty jsme dorazili rychle. Lukáš 16:30-17:30 PĢipravovali jsme hru o šátky. ZaĀali jsme hrát. Jinak se nic nedďlo. BarĀa
8
17.30-18:30 Jdeme v lese, blížíme se k místu T. Tam nám vysvďtlují pravidla. Potom jsme se rozlišili rukávem 1 Āi 2 vyhrnutými potom i nohavice. Potom jsme si dali vlajku. T2 13 b., T3 18 b., T4 12 b. Jára
Nedďle 8:30-9:30 Ach jo! ZaĀala hrát kytara všichni skuhraj, že musej vstávat (rozcviĀku má totiž Šváb nikomu) se nechce na rozcviĀku. Náhodou to nebylo tak krutý. Hned jak jsme se vrátili museli jsme si kompletnď zabalit. Míša 9:30-10:30 KonĀíme rozcviĀku a vracíme se do chaty, abychom si zase sklidili vďci. Po sklizení jsme šli na snídani. Byl mazanec s kakaem nebo s Āajem. Potom jsme si do 7 min pĢinesli bágli a šli na nástup. Jagger 10:30-11:30 Kolem 10 hodiny ráno byl nástup, ještď pĢed tím jsme si museli bleskovď zabalit a donést si vďci ven. Na nástupu nám potom Ģekli, že nás chtďli vyzkoušet – jak rychle si umíme zabalit. Po nástupu jsme hráli hru. Kluci dostali sušenku a šli na pomlázku ( plíst ). Holky šly malovat vajíĀka. CvrĀek 11:30-12:30 V 11:30 jsme šli na proutky, ÿeslo se Švábem se rvali, potom když jsme pĢešli potok, jsme hráli šiškovou válku.Potom jsme hráli na nepĢítele. KoneĀnď jsme dorazili na místo, kluci se vrhli na proutky a zbytek šel do potoka, a tímto je konec. Michal 12:30-13:30 Po snídani si všichni museli zabalit bágli a šlo se ven. Poté se rozdďlili kluci a holky, kluci šli do lesa a holky šly do zchátralé chaty barvit vajíĀka. A barvily, barvily, barvily, barvily, barvily, malovaly, malovaly, malovaly, malovaly a TaKája 13:30-14:30 Zatímco jsme my holky obarvovaly vajíĀka v barvď, kluci pletli pomlázky. Za chvilku pĢíšli kluci a my jsme mely, co dďlat, abychom zahladily ty stopy po barvení. Když jsme uklidily, pĢeskakovaly jsme potok. Pak vedoucí zapískali na obďd. Katka 14:30-15:30 Po malování vajíĀek a pletení pomlázek následoval obďd. Mďli jsme párky s bramkaší. Po obďdď byl polední klid. Skauti se snažili hrát baseball, nďkteré holky chytaly bronz a jiné si pĢipravovaly stĢíkající flašky na kluky na pondďlí. Pak jsme se pĢemístili za chatu a byly referáty. Králík – Vánoce, Jára – knihtisk, Diana – W. Shakespeare, Kuba – lékaĢství. Edita
zkompletovala JaniĀka
9
ġekli, že… Jsem si ho obešel, abych ho obklíĀil. /Kotď o pĢepadení agenta/ Tak jsem ho štípal za cecky, to prej je nejúĀinnďjší. /Lukáš o tomtéž/ Jé, Kotď jde do ÿíĀova. /Knoflík/
aneb Co je u nás nového? a) Z družinových schĪzek: -
-
v kvďtnu jsme se pilnď pĢipravovali na SvojsíkĪv závod. CviĀili jsme stavbu stanu, rostliny a opakovali historii. na Obvodním srazu, kde se spoleĀnď s tradiĀním Pražákovým memoriálem konalo i obvodní kolo Svojsíkova závodu jsme jako jediná regulérní hlídka v kategorii skauti postoupili do Krajského kola závodu. V neoficiálním poĢadí skonĀila hlídka ve složení Norník, Kolega, Vojtďch, Blahoě, Jirka, Zdenďk na tĢetím místď ze ĀtyĢ zúĀastnďných hlídek. Mixovaná hlídka se skauty z 24. stĢediska, ve které byli Bomber a Jagger, skonĀila ještď o jedno místo výš. Krajské kolo Svojsíkova závodu se konalo 31.5. 2003 v Kunratickém lese. Místo Jirky a Vojty nastoupili Bomber a Vašek. V tvrdé konkurenci jsme skonĀili na sedmém místď z osmi hlídek. Do pĢíštích let máme ještď co zlepšovat.
b) Citátky: No kluci, co je to tady za halas? /Pan Kolega cituje bratra rozhodĀího/
c) Drby & klepy: -
deváĨáci zatím padesáti procentní: Vašek pĢijat na JeĀnou, Norník neuspďl ve velké konkurenci u vojákĪ v Moravské TĢebové Norník už je taky pĢijat Pupenci Jarda, Blahoě a Zdenďk nestíhají vlak na Vietnam a nechávají tak Norníka, Bombera a Áju jet pďknď zadraho bez skupinové slevy Svíža válĀí s chemií (spíš s jednou konkrétní osobou s tímto pĢedmďtem úzce spjatou) a peĀlivď si pĢipravuje referát na výbušniny
10
DítČ ohnČ, dítČ hvČzd, co je Kel? Nosiþi meþĤ, tkalci písní, to je Kel!
KroniKELovec Roucha poprvné Autor: Hibi Datum události: 2003-06-03 Toz první spoleĀný krok k novým rouchĪm uĀinďn: po volejbale se v KĢiklárnď sešli Hibi, Petja, Czapusz, Czesülko; Ája tuhnul v Klementinu, Job na soukromé party. Czapusz s Czesülkem zavzpomínali na Švédsko a letecké cesty, míry byly sdďleny, zálohy složeny, strĢihy (nďkteré) pĢedány. PokraĀování - nejspíš - v sobotu.
Mizérie Autor: Joe Datum události: 2003-05-29 tak aby se nam to nepletlo a abych nevybocoval z obvyklych koleji - onemocnel jsem a ode dneska jsem prace neschopen a tudiz doma. zdravice a podpurne e-maily vitany. kvetinove kose a misy vybranych jednohubek taktez... :))
vernisáž v MMM Autor: Hibi Datum události: 2003-05-28 ... chm - diky Mistru Masopustovi za propagaci :-) I pres tradicni stresy s vernisazi mam ale pocit, ze se vystava za skouknuti stoji... Z Kelu dorazili (krom mistra galeristy a pulky vystavujicich, tj. Joba a Hibiho) Jana a Aja (a taky jeho vinko, chlebik a paprikovy pomazankovy) jinak vetsinu tvorila prizen vystavujicich; nu, treba se nam nekdy podari to zmenit v nas prospech...
Nespoutaná lilie Autor: Joe Datum události: 2003-05-24
herci umeli text. akorat nas zdrzelo zpozdeni hibiho, handule a jitky, tudiz se zaverecne klapky tocily uz za temer plneho provozu baru. do titulku mame dalsi 2 xichtiky - jitku a joeho. ted nam nezbyva nez se mohutne pustit do finise zaverecnych 5ti scen...
Pokusné moudro stýÿka Áji Autor: Ája Datum události: 2003-05-23 Zdar, tak tohle je mĪj první pokus o nďjaké to slibované moudro :-) Jsa lehce frustrován prohlížeĀi, tak asi žádný nebude.. Abych to objasnil, nejdĢíve jsem to otevĢel v mozile a koukám, nefachĀí mi diakritika (Linux/Mandrake/9.1), tak si pustím Konquerora, a tam zas nejsou vidďt Āervený rámeĀky kolem textu. Tak zkusím znova Mozku a vida, fachĀí to. ZĢejmď i na Linuxu funguje oblíbené pravidlo jedné nejmenované komerĀní firmy (Zkus nastoupit a vystoupit). No, takže nakonoce to moudro:"Konec dobrý, pokraĀování lepší!" (aneb když to nakonci nevyjde, zkus to v dalším díle). Mďjte se dďcka a doufám, že mi to sežere HTML tagy..
zlaty list... Autor: jobo Datum události: 2003-05-25 jsem byl rozhodcovat zlatou stezku - zeleny list (nebo jak se to jmenovalo); bylo to zajimavy videt jiny nez skautsky oddily, jak se potykaji s vychovou o zivotnim prostredi. Velmi inspirativni. Mate-li zajem pokecame o tom...
telenovela nam zdarne pokracuje. v sobotu 24.5. jsme natocili na dobesce scenu 12 (marcello a romadura v baru, lopez s mobilem). pozitivni bylo, ze zucastneni
11
PostĢehy odjinud Tímto napravuji svĪj dluh vĪĀi Knoflíkovi a její spolužaĀce MecháĀkovi. ÿlánek, který máte teĊ pĢed sebou, jsem obdržel již pĢed docela dlouhou dobou (cca 3 mďsíce) a nejprve si s ním vĪbec nevďdďl rady. ġíkal jsem si: „Mám pĢedstavovat v ÿísle stĢedisko, které kromď nďkolika výjimek nikdo z nás nezná?“ Po Āase jsme se k Ālánku vrátil a odpovďdďl si ano. Nesmíme zapomínat na to, že „skauti“, to není jen náš oddíl a naše stĢedisko, ale spousta dalších oddílĪ a stĢedisek v celé republice. Co v celé republice – na celém svďtď! (jak jste si mohli pĢeĀíst v pĢedminulém ÿísle v Ālánku o jamboree). Knoflíkovi i MecháĀkovi se tedy omlouvám za tak dlouhou prodlevu a pĢedstavování radotínských skautĪ mĪže zaĀít. (-sik-)
Naše stĢedisko x 76. stĢedisko 5. kvďten Radotín sídlí už podle názvu v Radotínď. VĪdcem tohoto stĢediska je Richard Šanda spíše známý jako Bobr. x Oddíl skautĪ má sedm ĀlenĪ. Jejich vedoucí je EvĀa Topolová. Naši skautíci jsou: Zlatokop, Mravenec, Ještďrka, Podpes, Quido, Jarda a Honzík. Chystahí se založit družinku. Prý se bude jmenovat latinsky rytíĢi, ale jak se to Ģekne si nepamatuju.
Pár nej- z oddílu skautĪ nejvtipnďjší nejsprostší nejvíc se pĢedvádí nejhodnďjší a zároveě nejchytĢejší nejzamlklejší
Zlatokop (když mďl dĢíve dlouhé vlasy, Ģíkali jsme mu Zlatokopka Mravenec Podpes (pĢezdívku má podle knihy BájeĀná léta pod psa) Honzík Jarda (ale umí dobĢe rapovat!)
x Oddíl vlĀat je asi „nejfrekventovanďjší“ oddíl v našem stĢedisku. ÿleny tďžko spoĀítat – poĢád pĢichází nďkdo nový, ale uvedu alespoě ty stálejší: BrouĀek, Tomáš, Vašek a Pepa (všichni mají jedno spoleĀné nej- : jsou nejzlobivďjší), Martin, Aleš a Míša (mĪj brácha). Jejich vedoucí jsou Cipísek a Jíra. oba dva jsou moc fajn. x Nás skautek je šest, i když jedna už za chvíli odejde k roverkám. Právď tvoĢíme družinku na SvojsíkáĀ. Už jsme se rozhodly, že budeme Vydry. Náš pokĢik bude pravdďpodobnď: Vydry naše jméno je, oblíknem se do kroje. Kroj nám totiž velmi sluší a to víc než psovi uši. ÿlenky jsou: Štďpa (autorka pokĢiku), Pájinka, její sestra Eliška, Janula, Anuška a já - MecháĀek (kdyby nďkoho zajímalo, proĀ mám pĢezdívku MecháĀek, tak je to proto, že jsme na výpravď do Prokopského údolí s Bobrem svedla „mechovou koulovaĀku“. Naší vĪdkyní je Lucka (dĢíve se jí Ģíkalo KopĢiva) x Svďtlušky – asi nejzlobivďjší oddíl ve stĢedisku – poĢád se hádají – prakticky s nima není k vydržení. Jsou to: Madlenka (nejhodnďjší svďtluška), HusĨáĀek
12
(nejveselejší svďtluška), Bára, Bára – Veverka, Linda (nejzlobivďjší svďtluška), Vendulka a OlĀa. Vedou je roverky Oslík a AlĀa. x Roverský kmen má mnoho ĀlenĪ. PatĢí do nďj napĢ.: Nina, Oslík, Markéta – SkĢíva, AlĀa, Bejbák (Baby), Buldok a Myšák. Škoda, že tyhle lidi neznáte, protože už byste se váleli smíchy. ZvlášĨ s Buldokem. x Nutno ještď zmínit pár „vedoucích, kteĢí nikoho nevedou“, což jsou Jumper, Michal, Linda, Denisa, Žigi – šikula a Miro. Na nápad napsat nďco do ÿísla mď pĢivedla Knoflík (::), se kterou chodím do tĢídy. doufám, že se vám mĪj Ālánek líbí, snad se nďkdy doĀkáte druhé kapitoly. Za vaše názory a pĢipomínky pĢedem dďkuju.
MecháĀek Ālenka 76. sk. stĢ, 5.kvďten Radotín 125. dívĀího oddílu Trojlístek radosti družinky Vyder PS: Máte-li nďkdo další kamaráda nebo kamarádku, který je Ālenem nďjakého skautského oddílu a chtďl by ho pĢedstavit v ÿísle, neváhejte a zaĢiĊte, aĨ sepíše obdobný Ālánek. Poté mi ho pĢedejte, nebo jej zašlete na redakĀní e-mail (ten Ālánek). Povedlo se! A já jsem zachránil Ālánek o dobď kamenné. Je to super a doba kamenná se tím opďt vrací na stránky ÿísla. Slíbil jsem vám, že budu pokraĀovat ve svém Ālánku o dobď kamenné. (to bylo v 33. ÿísle – skoro pĢesnď pĢed rokem – pozn. red.) „Doba kamenná“ vznikla spíše jako pokus o vtip a legraci (to se taky povedlo - prý každý, kdo to Āetl, se zasmál.) Pokud jste neĀetli mĪj první Ālánek, mĪžete zaĀít teĊ a tady - toto je nezávislé pokraĀování ,,Drsné doby kamenné“. Ale asi to taky bude poslední Ālánek z doby kamenné (Āas od Āasu se možná v ÿísle objeví nďco o minulosti: napĢ.:Vikingové). Já se teĊ chystám psát nové vďci. Od pĢíštího Āísla se budu snažit psát nebo shánďt nďjaké kritiky - buĊ z knihy nebo filmu. Toto je:
Drsná doba kamenná II PĢed 3,5 miliony let Ve východní Africe byly nalezeny otisky nohou starších než 3,5 mil let. To dokazuje, že tvorové, kterým Ģíkáme ,,hominidé", chodili po dvou nohou. A co má být, Ģeknete si. To zvládne i miminko v plenkách! Ano, ale díky tomu se jim z pĢedních konĀetin vyvinuly ruce a oni do nich mohli brát nástroje. Tito ,,hominidé" nakonec dobyli celý svďt, jak uvidíte. PĢed 3,2 miliony let
V Africe byla nalezena kostra lucy, která chodila po dvou nohou. Tu pĢezdívku dostala podle písnď skupiny Beatles Lucy in Sky with Diamonds (lucy na obloze s diamanty)! Byla jen 120 cm vysoká a její mozek mďl objem pouze 400 kubických centimetrĪ. Archeologové našli dĪkazy, že rodina devíti podobných hominidĪ zahynula pĢi nďjaké nenadané katastrofď možná mďli tak malé mozeĀky, že je nenapadlo utéct! Tohle je vĪbec první tragédie v lidských dďjinách, o které víme.
13
PĢed 2,5 miliony let Nejstarší hominové se mďnili v ,,novodobďjší" lidské bytosti a používali kamenné nástroje. ġíkáme jim Ālovďk zruĀný (latinský Homo habilis )
Evropy. Tehdejší lidé objevují Austrálii, což je špatná zpráva pro klokany. Hominidé v Evropď a v Asií pohĢbívají své mrtvé, muži se pochovávají s masem a nástroji, ženy jen tak, bez niĀeho.
PĢed 70 000 až 30 000 let Už se zase ochladilo, zaĀíná doba ledová. Homo sapiens sapiens se stďhuje do
700 až 500 pĢ.n.l. Nastává doba železná. TeĊ už lidé musejí mít nervy a svaly ze železa.
Otázky a úkoly 1)Archeologové zjistili, co jedli pravďcí EgypĨané 11 tisíc let pĢedtím, než byly postaveny pyramidy. Co zkoumali ? a) Egyptské kuchaĢské knihy nakreslené na kamenech pohĢbených v písku. b) Výkal pravďkého dítďte. c) Pravďké stoliĀky, ve kterých uvízly zbytky jídla, protože zubní kartáĀky tehdy ještď neexistovaly. 2) Lidé doby kamenné si vyrábďli barvy ze žlutých, Āervených, hnďdých a Āerných železných rud. Než zaĀali malovat na stďnu v jeskyních, museli tyto barvy v prášku smíchat s tekutinou. Jakou? c) S mamutí moĀí d) S angreštovým pivem e) S krví 3) Co lidé doby kamenné používali místo toaletního papíru ? d) mech e) Jelení kĪži f) JežĀí kĪži 4) V roce 1915 se Stonehenge prodávalo v aukci. Kdo ho koupil a proĀ? e) Majitel zábavního parku, který ho chtďl použít jako ústĢední bod tématického parku o dobď kamenné, tzv. „ Jeskynního svďta " f) AmeriĀan, který ho chtďl v Kalifornii g) BoháĀ, který ho chtďl darovat své ženď. 5) Jak lidé doby kamenné žijící vysoko v bolivijských horách Andách uchovávali brambory Āerstvé ? a)Zahrabali je do jámy b) Smažili z nich na lamím sádle brambĪrky, které balili c) Zmrazili je. 6) Kde byl nalezen zkamenďlý zub dávného Āínského hominoida ? a) Na staveništi Velké Āínské zdi. b) V jedné Āínské lékárnď c) V jednom Āínském bufetu. 7) NďkteĢí Āistotní lidé doby kamenné dďlali nďco, na co i dnešní lidé zapomínají. Ale na co ? a) ÿistili si zuby b) ÿistili si boty c) Po veĀeĢi umyli nádobí
14
8)Kdo vyrobil první bumerang ? a) Austrálci v dobď kamenné. b) SeveroameriĀtí Indiáni v dobď kamenné c) Australští pĢistďhovalci v roce 1822. 9) Jak lidé v dobď kamenné oslavovali velké události? j) Odpalovali rachejtle k) Pili spoustu alkoholu l) Zápasili s jeskynními medvďdy. 10) Jak ve Švédku v dobď kamenné pomáhali zemĢelým do posmrtného života ? k) Vyryli jim do kamene mapy s vyznaĀenou cestou l) Nechali dveĢe od hrobky otevĢené, aby duch mrtvého mohl ven m) Když mrtvého položili do hrobu, stĢíleli do nďj šípy. To je vše pro toto ÿíslo
sepsal
Mistr pera - Blahoě
ÿervený trpaslík poĀtvrté Ve Ātvrté Āásti „seriálu o seriálu“ se vám pĢedstaví android Kryton. Seznamte se z nejsympatiĀtďjší plechovou hubou, která se v této galaxii nachází. V Āásti Víte, že? se mimo jiné dozvíte, co všechno Kryton mĪže zapojit do své tĢíselné zásuvky a mnoho dalšího.
PĢedstavujeme:
KRYTON JMÉNO: Kryton 2X4B 523P (Android s porouchaným programem POVOLÁNÍ: práce všeho druhu RODIÿE: profesorka Mammetová a spoleĀnost Divadroid STATUS: Matka Terezoid ŽIVOTNÍ LÁSKA: zelená slizka Kamila MILUJE: uklízení, film Casablanca NESNÁŠÍ: Kochanskou, nepoĢádek, Hudzena 10, salátový dresink VYBRANÉ PġEZDÍVKY: Chachumbabu (Vykuk v plechovém rouše), Placatá hlava, Plechovej zmetek
ALTER EGO: Jake Buchar, šerif, Bongo, Sammy BouchaĀka Vždy poslušného a pilného robota osudovď poznamenalo setkání s Listerem. Koncem 23.století došlo k velkému rozvoji automatizace a spoleĀnosti zaĀaly vyvíjet stále dokonalejší roboty. Série 3000, která byla vyrobena na Tchai-wanu se stala velmi
15
neoblíbenou pro svou dokonalou podobnost s lidmi a proto byly nadále vyrábďny roboti od lidí odlišní. V roce 2296 byl vynalezen spoleĀností Infomax Data pĢevratný vizuální systém verze IX.05, který je použitý i pro výrobu robotĪ série 4000. V roce 2340 se profesorka Mametová, která pracovala pro spoleĀnost Diva Droid, rozešla se svým snoubencem, bioinženýrem Johnem Warburtenem. Jako pomstu stvoĢila novou sérii robotĪ 4000 k jeho obrazu - nafoukané, smďšného vzhledu a popudlivého. Kromď Krytona mezi tyto roboty patĢil také Able, se kterým se pozdďji Kryton setkal. Kryton byl naprogramován jako služební robot a umisĨován na kosmické lodi k potĢebď posádce. Jednou z lodí byl Augustus, na které všichni zemĢeli sešlostí vďkem. Jeho posledním pĪsobištďm byla Nova 5, na které došlo k nehodď a celá posádka zahynula. Kryton vyslal nouzový signál, který zachytil ÿervený trpaslík. Kryton se stal Ālenem nové posádky Trpaslíka. VzbouĢil se proti rozkazĪm Rimmera a odjel na Listerovď vesmírném motocyklu. Narazil do asteroidu a rozbil se na kousky. Lister ho opravil, ale nedokázal už obnovit jeho pĪvodní osobnost. Kryton si vypďstoval charakterové vady a stal se nezávislým.
Výroky
Vesmír LISTER: Právď si odpojil snímací pult! KOCOUR: Ovšem, vždyĨ si fénuju vlasy. RIMMER: My právď sledujeme UFO. KOCOUR: Jóó, a kvĪli ufounĪm mam vypadat jako Frankensteinova nevďsta? RIMMER: Si zcela egocentrický, pĢi prvních potížích uteĀeš, staráš se jen o sebe, si ješitný, sobecký, narcistický, posedlý sám sebou. KOCOUR: To sou moje nejlepší vlastnosti. RIMMER: Ehh, KRYONE, jdi první, ve vďtšinď filmĪ to schytá ten ve pĢedu jako první. KRYTON: Ve filmech, které jsem vidďl já to byl vždycky ten chudák, co kryl ústup, který to schytal první, takže ostatní netušili, že byli napadeni. RIMMER: Máš pravdu, máš pravdu. MĪžeš jít vepĢedu i vzadu a já uprostĢed?
Víte, že? Kryton je naprogramovaný tak, aby zvládl všechny známé vesmírné stravovací techniky, vĀetnď používání Saturnskeho mluvícího nože, Āasto smrtící MarĨanské bumerangové lžíce a taky Mimosianských hĪlek z antihmoty? (32. Legie)
Kryton mĪže do své tĢíselné zásuvky pĢipojit mimo jiné vysavaĀ, cirkulárku, vrtaĀku nebo dokonce šlehaĀ? Krytonovi oĀi jsou staré 509tky s automatickou rohovkou, ohnisková vzdálenost 15? (19. Kamila) Kryton používá na své krĀní matky SuperMogul? (19. Kamila)
KOCOUR: Jak ses mďl jako kĢeĀek? LISTER: UrĀitď líp, než jako slepice. To myslíš jako vejce. Je z tebe slepiĀí prdelka a proto furt kdákáš. Snažil sem se zakvokat: proboha, vraĨte mi mozek!
Krytonovi programátoĢi se mylnď domnívali, že tabulky frekvence stĢevních pohybĪ dinosaurĪ nebudou potĢeba. Imbecilové! (51. Pete 2)
KRYTON: Jsem Ālovďk! MĪj nejvďtší sen se splnil. Poprvé zažiju skuteĀné pocity. Jeden mď zrovna teĊ ovládá. Jsem ve šĨastném režimu, nikdy pĢedtím sem nic takového nezažil, áh, až na to, když sem do své tĢíselné zásuvky omylem zastrĀil praĀku s pĢedním plnďním. Jsem Ālovďk!!!
Krytonova pravá bradavka slouží k regulaci tďlesné teploty a levá k nastavení krátkovlnného rozhlasového pĢenosu. (20. D.N.A.)
16
KRYTON: No, když sem byl robot, používal jsem pravou bradavku k regulaci tďlesné teploty, zatímco levá sloužila hlavnď k nastavení krátkovlnného rozhlasového pĢenosu. Ale nyní, aĨ s nimi kroutím sebevíc, nemĪžu žádnou jazzovou stanici chytit. LISTER: Já jen tomu pĢístroji nevďĢim. Vim, že sem staromódní, ale my sme vďĢili, že kdyby BĪh chtďl, abysme lítali, nestvoĢil by španďlskou letovou kontrolu. AĨ si ten pĢístroj léĀí všelijaký nemoce, ale nemĪžeš mďnit lidi na to, co nejsou. Seš jenom to, co seš. Nebyl to Descartes, co Ģek´: „Sem to, co sem!“ RIMMER: Né, to byl Pepek námoĢník. LISTER: AĨ to Ģek´ kdokoliv, byl to velkej filozof a myslim si, že taky Ģek´: „Musíš zĪstat vďrný tomu, co si!“ zdroj: www.reddwarf.wz.cz
vybral Šík
Povídání o pĢezdívkách Už mď omrzelo psát jen o Výpravách, a tak jsme se minulý rok rozhodl, že napíšu povídání. Napsal jsme „Drsnou dobu kamennou“ a co jsem slíbil, jsem nesplnil. Všechno s sebou vzal poĀítaĀ (zĢejmď do vďĀných lovišĨ – pozn. red.). A tak jsem pĢestal mluvit a pĢemýšlet nahlas a teĊ píšu na psacím stroji svého dďdeĀka stejnď jako pĢedtím na PC. Má to nďkolik výhod. NapĢ.: Nemusím Āekat, než se to vytiskne (moje tiskárna je patrnď stejnď stará jako Jeruzalém a možná pamatuje i živé trilobity). TeĊ jsem zaĀal psát zajímavou vďc. Napadla mď jen tak. A sice psaní o pĢezdívkách.
PġEZDÍVKY K Āemu vlastnď slouží? ProĀ je nďkdo vymýšlí? Co z toho má? To jsou mé otázky. Zajímalo by mď, co si o tom myslíte. Napište to kdyžtak do ÿísla. Já si myslím toto: x PĢezdívky slouží k tomu, aby si Ālovďk u nďkoho pamatoval pĢezdívku a ne jenom jméno. Kolik je na svďtď JanĪ? Stovky – prostď nespoĀetnď moc. A kolik je na svďtď BlahoěĪ? Jen jeden (alespoě doufám) (my taky – pozn. red.) a jsem to já. Kolik je VaškĪ? Moc. A ŠíkĪ málo a ŠejkĪ ještď míě. x Jak pĢezdívky vznikaly? Asi zkomolením jmen nebo pĢíjmení (pĢ.: Hejhal – Hejkal) nebo pĢidáním vďci pĢed jméno (pĢ.: Blahoě = BLÁznivý HoNza + háĀek nad n) nebo jen tak podle toho, co udďlali, nebo, jak vypadají (pĢ.: Ája, CvrĀek,…)
Blahoěova anketa - Rozbor pĢezdívek Mď i mnohé z vás by jistď zajímalo, co znamenají následující pĢezdívky a jak a proĀ vlastnď vznikly? Nďkteré jsou jednoduché jak facka, nďkteré pak složité
DNEŠNÍ NABÍDKA: Messner, Knoflík, Tomega, Job, ÿeslo, Svíža, Šváb, HojíĢ ¾odpovídejte na www.anketa.blahon.cz (ne to byl vtip, teĊ už jen pravdu). StaĀí na kus papíru pĢímo mď nebo svému vedoucímu (ne na disketď, jelikož jsem bez poĀítaĀe, já vím, je to hrozné, ale co mám dďlat?) V pĢíštím ÿísle uvedu nejvtipnďjší odpovďdi, ale také odhalím pravdu o vzniku a významu jednotlivých pĢezdívek. Na vaše odpovďdi se tďší
Blahoě 17
Scouting for Boys vybrané kapitoly z knihy Roberta Baden – Powella ZÁCHRANÁġI Na svďtď asi nejsou vďtší hrdinové než námoĢníci z pobĢežních strážních ĀlunĪ. Na všech svďtových moĢích a oceánech musí být pĢipraveni kdykoli vyplout i za nebezpeĀných bouĢí a pĢi záchranď jiných lidí riskovat svĪj vlastní život. Protože to dďlají tak Āasto a klidnď, zvykli jsme si to brát jako samozĢejmost, a pĢitom není nic, co by zasloužilonáš vďtší obdiv. Jsem rád, že je u námoĢních skautĪ tolik chlapcĪ. Tím, že se uĀí námoĢnickému umďní, uĀí se také sloužit své zemi dostanou se do váleĀného loĊstva nebo budou pracovat u obchodního loĊstva, Āi jako pobĢežní záchranáĢi. LoĊ mĪže být nebem, ale i peklem - to záleží na posádce. Pokud jsou její Ālenové nevrlí, nepoĢádní, Āasto reptají, potom to není dobrá spoleĀnost. Když jsou však podobnď jako skauti odhodlaní udďlat, co je v jejich silách, dávat i brát a udržovat vďci v poĢádku a Āistotď, vytvoĢí šĨastné spoleĀenství a budou na moĢi spokojeni.
spoleĀníkĪm poctivé, jestliže neumíte plavat. Když se pĢevrátí loĊ, ve které dovedou všichni plavat, pak je to legrace. Pokud je ale mezi nimi neplavec, musí ostatní riskovat život, aby ho udrželi nad hladinou. MĪže se vám také stát, že prožijete horké chvíle, když uvidíte, jak se nďkdo topí. Pokud jste plavci, doplavete k nďmu, správnď ho uchopíte a dotáhnete ke bĢehu. Zachráníte tak lidský život. Ale co když plavat neumíte? Pak je to otĢesný zážitek. Víte, že byste mďli udďlat víc, než jenom volat o pomoc, zatím co ten ubožák bojuje o život a postupnď vám pĢed oĀima slábne. Nebudu to popisovat, je to dďsivý obraz a bude se vám vybavovat až do konce života, protože víte, že se ten Ālovďk utopil tak trochu i vaší vinou. ProĀ vaší vinou? Protože kdybyste byli opravdoví skauti, nauĀili byste se plavat a mohli jste ho zachránit.
PLAVÁNÍ
Jestliže žijete blízko vody, mďli byste zvládnout také jízdu na loĊce. Umďt hodit kotevní lano tak, aby doletďlo na jinou loĊ Āi pĢístavní molo, nebo chytit a upevnit lano, které nďkdo hodil vám. Mďli byste také umďt házet záchranný kruh tomu, kdo se topí. Mďli byste umďt udďlat vor z jakéhokoli dostupného materiálu, napĢíklad z prken, klád, barelĪ, pytlĪ naplnďných slámou apod.
Plavat by se mďl nauĀit každý kluk. Nďkomu se to podaĢí napoprvé, jiným to trvá déle. Mnď samotnému to nejdĢív vĪbec nešlo. Mďl jsem malou dušiĀku, protože jsem se bál vody, ale pak se mi podaĢilo strach pĢekonat a zjistil jsem, že to jde celkem snadno. PĢedtím jsem se vždycky strašnď snažil a dďlal zuĢivá tempa, ale pak jsem zjistil že je potĢeba jít na to zvolna, klidnď. S vodou jsem se spĢátelil a plavání mi pak šlo docela lehce. Plavání není však jenom zábava. Když sjíždíte Ģeku nebo plachtíte, není vĪĀi
ġÍZENÍ LODI
vybral Job
18
ÿeskoslovenské opevnďní 1935-38 DďlostĢelecké pozorovatelny tvrzové a izolované Pozorování pĢedpolí bylo zajišĨováno ze zvonĪ osazených v jednotlivých objektech, pozorování se provádďlo buĊ ze zvonĪ ZN anebo ze specializovaných dďlostĢeleckých pozorovacích zvonĪ ZP. ZN sloužily jako stanovištď pozorovatelĪ pro zbranď objektu, výjimeĀnď se mďly do palebné pĢehrady zapojovat LK vz. 26. Oproti tomu ZP byly urĀeny pouze pro pozorování pomocí 2 nebo 3 (výjimeĀnď 4) prĪzorĪ (oproti ostatním zvonĪm mďl ozuby vyfrézován pĢímo do stďny) anebo periskopu ve vrchlíku. VnitĢek zvonu byl pĢišroubován pĢídavný ochranný pancíĢkošilka o tloušĨce 2 cm. Ten sloužil k ochranď pozorovatele a optiky pĢed stĢepinami oceli, která se mohla pĢi ostĢelování vyštípnout. Zpďt k periskopu: šlo o speciální pevnostní periskop s mďnitelným zvďtšením (6x nebo 10x). PrĪmďr otvoru periskopu ve vrchlíku je 300mm. Váha byla kolem 75 kg a tak pro vysunutí musel být používán zvedací mechanismus ovládaný koleĀkem. Další, specifiĀtďjší, informace lze najít ve Fortsborníku 4/5. V pĢípadď zájmu - je v mém repertoáru.
Houba
Foto: Svíža
PrĪzory byly uzavĢeny nejen neprĪstĢelným sklem, ale i zcela zaslepitelné ocelovým šoupátkem. Pozorovatelny byly budovány pro potĢeby velitele tvrzí a velitele tvrzového dďlostĢelectva na místech dobĢe krytých palbou ostatních srubĪ a zároveě s dostateĀným výhledem do pĢedpolí. Vďtšinou se pozorovatelny nacházely mimo okrsky tvrze, snížila se tak jejich zranitelnost a pozorování nebylo stďžováno rozptýleným prachem a dýmem pĢi dďlostĢeleckém ostĢelování. Pozorovatelny byly stavďny jako tvrzové nebo izolované dle podmínek, které panovaly kolem tvrze. Celá pozorovatelny byla z vďtší Āásti zapuštďna do zemď anebo dĪkladnď obsypána záhozem. Na povrch tedy vyĀníval pozorovací zvon spolu se zvonem na blízkou ochranu objektu (vyzbrojený lk vz. 26) a pak jen prostor vchodu, vďtšinou s jednou krycí stĢílnou (v pĢípadď objektu izolovaného). Celkem byly postaveny pouze 3 kusy pozorovatelen - 1 tvrzová (MO-S42 Nad hájem, tvrz Smolkov) a 2 kusy samostatných dďlostĢeleckých pozorovatelen (K-S12b Utržený, tvrz HĪrka; R-S91 Vrchol, tvrz HaniĀka). Technicky zajímavá je izolovaná pozorovatelna K-S12b. Je totiž Ālenďna do tĢí pater. Vchod vede do stĢedního a navíc se nachází za diamantovým pĢíkopempĢechod byl Ģešen pomocí padacího mostku z perforovaného plátu železa. V tomto patĢe se nacházela kanceláĢ/ubikace velitele, místnost telefonisty, kanceláĢ dďlostĢeleckých pozorovatelĪ a mimo to ještď ubikace pro dva dďlostĢelecké dĪstojníky a dva muže, mimo tyto míst-nosti ještď vchod do pozorovacího zvonu ale také WC a stĢílna krycí zbranď N. V patĢe spodním byla agregátovna s filtrovnou, studna, ĀistiĀka OMS, sklad barelĪ s naftou, kanceláĢ s radiostanicí a zemní telegrafií a ubikace pro 4 muže. Patro nej-
19
vyšší obsahovalo vrchní Āást dďlostĢeleckého pozorovacího zvonu, vchod do zvonu se zbraní N, sklad potravin a dvď dvoutisícové nádrže. Celý objekt je stupnďn o 2,9 m smďrem k nepĢíteli, objekt se totiž nachází na terénní vlnď, tak se pĢizpĪsobil
samoty. Tady jsem tak pro-dlužovanou chvilku rozjímal... Tady se mi naposledy za tento rok rozbouĢilo srdce a bďhal mráz po zádech pĢi pomyšlení na osud objektu a na vesniĀky s obyvateli, kteĢí byly hozeni v `38 pĢes palubu…
K-S12b okolní krajinď. stavba se nachází poblíž kóty 718m Veselka a je viditelný pouhým okem z pĢední Āásti tvrze HĪrka (smďr pĢibližnď Východo-východo-jih). Zajímavď je Ģešen zpĪsob sání Āerstvého vzduchu - celý prostor vchodu je zapuštďn pod zem a tak nebylo možno zajistit nasávání pĢes otvor dveĢí. Bylo nebezpeĀí, že se v prohlubni budou usazovat BCHL, pak by se muselo neustále filtrovat na protiplynový okruh, což snižovalo výkon celého soustrojí a kladlo zbyteĀné nároky na samotné filtry. proto bylo nasávání Ģešeno pĢes stĢech pomocí malého ventilaĀního zvonu-houby. objekt je postaven ve III. stupni odolnosti. Jde o jeden z nejkrásnďjších objektĪ, který jsem potkal, obzvláštď pak ve spoleĀnosti pomalu padajícího soumraku a tiché
Foto: Svíža Jediná tvrzová pozorovatelna, náležící tvrzi Smolkov, mďla relativnď jednoduchý šestiúhelníkový tvar a hlavní chodbou na podélné ose. Oba zvony se nacházely na
zvon pozorovací
Foto: Svíža
20
této ose. Celá stavba byla opďt Ālenďna na dvď patra a lomena ve smďru pozorovacího zvonu. V horním patĢe se nacházely vstupy do zvonĪ, Místnost radiostanice, místnost telefonisty, ubikace a kanceláĢ velitele a schodištď do podzemí. Ve spodním patĢe byla filtrovna a ubikace pro poddĪstojníky
a mužstvo(v oddďlených místnostech) a samozĢejmď schodišĨová šachta. Celá stavba je až po stĢechu zasypána. Filtrace byla opďt Ģešena pĢes stropnici, tentokráte dvďma ventilaĀními zvony - nasávání a výduch.
TeĊ možná skonĀil poslední díl "ÿesko-slovenského opevnďní 1935-38". Nemyslím, že tento seriál, tuším že nejdelší v ÿísle-patnáct dílĪ, ještď zajímá dostateĀný poĀet lidí na to, aby stálo za to zabírat místo v ÿísle. Mimoto pro mď již není taková sranda psát zrovna takhle zrovna o tomhle. Proto bych vás poprosil, abyste kontaktovali buĊ redakci, anebo ještď lépe mď osobnď a sdďlili, zda si pĢejete aby Opevnďní dál vycházelo v záĢí, nebo abych se pustil do rozebírání válek neb bitev 20. a 21. století (a "pĢíbuzných themat) nebo s psaním ĀlánkĪ podobného ražení radďji skonĀil (nepĢestanu i kdyby Āert na koze jezdil, ale aspoě to zní demokratiĀtďji). DopĢedu mĪžu slíbit opravdu rozsáhlý Ālánek Airsoft na záĢí a na nďj navazující Polní výstroj…
Sv!ža Cestopis
Jižní Amerika 2002 1 díl
(24. – 29. Āervna 2002) Hned po loěském letním táboĢe se vydali ÿeslo, David, Martin a Veronika Koutní na 40 denní expedici do Jižní Ameriky. V dalších pďti Āíslech ÿísla se s vámi podďlí o nďkolik vybraných zážitkĪ a vzpomínek, které si s sebou pĢivezli z Peru a Bolívie. V dnešním prvním díle Veronika popisuje let do Ekvádoru, první krásné zážitky a tvrdé zkoušky, noĀní koupání v Pacifiku a setkání s Andami. To byly vďci! Už dávno jsme byli pĢipoutaní, letadlo se rozjíždďlo a ÿeslo s Davidem se hluboce nadechli a pĢipravili na první let v živote. Byl tomu víc než rok, co jsme sedďli v obýváku ve švédském Oxelösundu a vykládali jsme si o tom, na jaká místa ve svďtď bychom se nejradďji vydali kdybychom mďli na vybranou. TĢi z nás: ÿeslo, David a já - Veronika, jsme všichni zaĢadili na první místo návštďvu legendárního peruánského Machu Picha. PĢedstavovali jsme si incké mďsto a jeho ruiny vysoko mezi mraky v zeleni And,
21
které opravdu bylo jen legendou a starou pohádkou až ho v roce 1911 objevil americký archeolog Hiram Bingham. Tak jsme si Ģekli, že zaĀneme smďĢovat naše spoleĀné plány na uskuteĀnďní nejvďtšího z velkých cestovných snĪ - expedici do Jižní Ameriky. A teĊ´- rok byl pryĀ a bylo to tady. ÿSA letadlo se rozjelo a v nás proudil adrenalin a bublala velká radost. KoneĀnď! Po spoustď plánování a zaĢizování mohla naše cesta zaĀít.
hranici, byla už skoro pĪlnoc (nebo spíš Āas vstávat). Vystoupili jsme z autobusu. Bylo tam prázdno jako v pytli. Co teĊ? Naštďstí se brzy objevil nďjaký Ālovďk, kterého jsme se mohli zeptat na smďr k peruánské hranici. Pán byl hodný a doprovodil nás až na hraniĀní kontrolu. Tam Āekala spousta taxikáĢĪ a zaĀal velký boj. My, s naši španďlštinou-nešpanďlštinou (která se hlavnď mluví rukama a nohama a kterou nejlíp ovládá Martin), jsme se pustili do smlouváni a zjišĨovaní co dál. Nakonec jsme identifikovali (alespoě jsme mďli ten pocit) nejvýhodnďjší alternativu. TaxikáĢi nám pomohli s
Když jsme o 15 hodin pozdďji pĢistáli v Quitu, hlavním mďstď Ekvádoru, pouze 20 kilometrĪ na jih od rovníku a 2900 metrĪ nad moĢem, ÿeslo a David už mďli za sebou ĀtyĢi lety; Praha - Ekvádor Amsterdam dvď hodiny, tĢi Hlavní mďsto: Quito hodiny Āekání, pďtihodinový let Plocha: 283,560 km2 (3,5 krát víc než ÿR) z Amsterdamu do Bon Aire Nejvyšší bod: Chimborazo 6,267 m (malý, tropický jihokaribský Obyvatelstvo: 13,5 milionĪ (o nďco víc než ÿR) ostrĪvek v Nizozemských Anti- Hustota zalidnďní: 48 obyvatel/km2 (133 obyvatel/km2 v ÿR) lách), hodinka Āekaní, tĢího- Porodnost: 3 dďti/ženu (1,2 dďti/ženu v ÿR) dinový let z Bon Aire do Guyaq- Mďna: USD (1 USD = 27 CZK) Hrubý domácí produkt (finanĀní stav): 82 tis. CZK (5 krát uil (nejvďtší mďsto Ekvádoru), ménď než ÿR) další hodinka Āekaní, a pak Jazyky: Španelština, Quecha a jiné indianské jazyky poslední hodina v letadle z Guya- Založení: samostatnost - 1830 quil do Quita. Sotva jsme se nďkolika cestami tam a zpďt mezi nadechli teplého, tropického vzduchu a už peruánskou a ekvádorskou celnicí, než jsme vyráželi zjišĨovat, jak se nejlépe (a jsme mďli v pasu všechna vyžadovaná nejlevnďji) pĢepravit do Peru. (PĪvodnď razítka a mohli se nechat svést jsme neplánovali pĢílet do Ekvádoru, ale dvouhodinovou cestou pĢes hranici do pĢímé letenky do Peru už nebyly k dostáni, pĢímoĢského peruánského mďsta Mancury. takže jsme díky tomu nakonec navštívili o Bylo pĪl tĢetí ráno. Rozhodli jsme se, že se jednu jihoamerickou zem víc.) vyspíme na dlouhé pískové pláži, postavili Mďli jsme štďstí. Paní na letišti nám jsme stan a hodili tam vďci. A ješte než poradila, jak nejlíp dál, a my, ĀtyĢi obĢi jsme zalezli do spacákĪ, šli jsme se za s velkýma ruksakama, jsme se naskládali úplěku poprvé vykoupat v jihoamerickém do malého ekvádorského taxíku, který nás Pacifiku. A pak - spát… odvezl na nádraží. Nasedli jsme do autobusu a o pďt minut pozdďji jsme odjeli Vzbudili jsme se spoleĀnď se sluníĀkem, smďrem na jih. Byli jsme skoro sami, byl které o pár hodin pozdďji nabarvilo oblohu klid a teĊ teprve jsme si vydechli a v duchu a svítilo rybáĢĪm, kteĢí se právď vydávali pĢistáli. Tak jsme se rozsadili, vyvalili oĀi z na ranní lov. O pár hodin pozdďji nám okna a zaĀínali vnímat krajinu, pĢírodu, opravdu zaĀínalo docházet, že jsme na rostliny, zvíĢata, lidi, jejich chaloupky a rovníku (i když jsme vlastnď už byli sem tam také nďjakou stavbu, která by si nďjakých 500 kilometrĪ na jih od nďj). pomalu zasloužila název dĪm, sucho, Ostré sluníĀko pálilo, my jsme se koupali, odpadky a nepoĢádek. Z Quita jsme odpoĀívali a stavďli z vysoce cenďných vyráželi odpoledne (doma se sedmiho- deštníku sluneĀníky. Pak jsme s Martinem dinovým Āasovým posunem byl už nejspíš šli do mďsta na nákup a výmďnu na soli Āas na spaní) a když jsme dorazili na (peruánské peníze). Vrátili jsme se se
22
Q
Guatyaquil
Mancura
Cajamarca
zeleninou, ovocem, vodou a tďstovinami a po ovocné svaĀince pĢišla Ģada na ÿesla a Davida, kteĢí šli hledat Internet, aby poslali zprávu domĪ, že jsme dobĢe dojeli. Na veĀeĢi jsme si v moĢské vodď uvaĢili nesmírnď slané tďstoviny (Ālovďk se stále uĀí…) a rajskozeleninovou omáĀku. Najedli jsme se, padla tma a pĢed usnutím jsme hledali jižní polární hvďzdu. Martin, David a já jsme usínali pĢi ÿeslovď Ātení spoleĀné cestovní pohádky Astrid Lindgrenové “BratĢi Lví Srdce”. Bylo to pďkné, náš první den v Peru. Druhý den zaĀínal hrozivď. Všichni jsme mďli pocit, že plážový a moĢský odpoĀinek nám už staĀí a teĊ´ jsme se chystali na pĢepravu na jih a Āasem do hor. Krásný východ slunce a chystání ovocné snídanď s trochou písku, pĢíchutí ananasu, papáji a banánĪ se zcela zkazil, když David, který jako jediný spal ve stanu s batohama, zjistil, že nemĪže najit svoje vďci. Jeho ruksak byl pryĀ! Tolik jsme slyšeli o tom, jak moc se v Jižní Americe krade, a vďdďli jsme, že musíme byt opatrní a hlídat. Hned nám to tedy bylo jasné. V písku byly ještď stopy a nedaleko ležela pohozená baterka. LupiĀi se pĢiplazili, sáhli do stanu, vytáhli DavidĪv batoh, který ležel nejblíž, a zmizeli ve tmď. David pĢitom tvrdď spal, zaplaĨ pán BĪh ve spacáku s nďkolika dalšími vďcmi
na sobď. My ostatní jsme spali venku na druhé stranď stanu. Nikdo z nás nic neslyšel. Uvažovali jsme o tom, jestli bychom mďli zajít na policii, ale vďdďli jsme, že se nám ty vďci pĢesto nevrátí, pojištďní na zavazadla David nemďl a nechtďli jsme ztrácet Āas. Bylo to smutné louĀení s Mankurou. Nasedli jsme do autobusu a nálada docela souhlasila s pustou krajinou a poušti, která se táhne podél celého západního pobĢeží Jižní Ameriky. Po tĢech hodinách v autobusu jsme se naskládali spolu s dalšími dvaceti lidmi do úplnď pĢeplnďného tzv. minivanu a za další tĢi hodiny dojeli do mďsta Chiclayo. Na spaní venku nebo ve stanu jsme nechtďli ani myslet. Tak jsme si v prĪvodci vybrali hostal a šli do mďsta shánďt pro Davida nové kalhoty. Další den nám bylo trošinku líp. Lidi všude byli nastrojení a mďli v náruĀích kvďtiny. Zistili jsme, že dnes se slaví den Peru. Vydali jsme se na výlet do Tucume na archeologické vykopávky norského svďtoznámého cestovatele Thora Heyerdahla. I když byl svátek, tak mďsteĀko Tucume takhle brzy dopoledne žilo. Hrála dechovka, dďcka byla vystrojena a chystala se na prĪvod. Opustili jsme na pár hodin mďsto a míĢili do „Údolí pyramid“, kde se od prvního do patnáctého století našeho letopoĀtu rozkládalo pĢedincké Lambayequeskové království. Navštívili jsme malé muzeum a vylezli si na kopec s výhledem na celé údolí a pouštní krajinu, která je zelená díky starodávným akvakulturním systémĪm, které zde stále umožěují pďstováni obilí, zeleniny a ovoce. Na cestď zpďt do mďsta jsme se zastavili na námďstí, kde místní stále slavili a nabízeli nám pivo. SkonĀilo to tím, že si Martin s Davidem dali fotbálek s místními dďtmi. Mezi tím jsme ÿeslo a já sedďli vedle se spoustou dalších zvďdavých dďtí, které se pak všechny pĢi rozlouĀení chtďli nechat
23
pusinkovat. My jsme se radovali z toho, že jsme zase mďli možnost zažít pďkný den a že se nám štďstí vrátilo. PĢíští den kolem poledne nám jel autobus. Byli jsme zralí na další zmďnu prostĢedí nastal Āas vydat se do hor. ÿekání jsme trávili s piknikovou snídaní s jogurtem, ovocem a chlebem (nebo spíš jihoamerickým nechlebem) na Chiclayském námďstí a hned poté ve vedlejší kavárnď hraním karet a druhou snídaní ve formď výborných peruánských džusĪ (tzv. jugos). Bylo to moc pĢíjemné. Také dnes byl svátek a rodinky v klidu snídali. Cesta s Chiclaya u moĢe do Cajamarcy ve výšce 2700 m.n.m. trvala šest hodin, ale moc jsme se nenudili. Krajina byla krásna a bylo zajímavé sledovat, jak z pouštď najednou zaĀínají vyrĪstat vysoké hory, které byly Āím dál
tím víc zazelenalé. Stavili jsme se v pravé indiánské hospĪdce na klasické peruánské jídlo: kozí smďs, brambory, rýže a fazole - k tomu Inka Kolu (nápoj co nemá se severoamerickou Coca-Colou nic spoleĀného - je ostĢe žlutá a má hodnď syntetickou chuĨ, asi jako Haribo medvídci). Z nás si jí oblíbil jen David. Dorazili jsme do Cajamarcy pravď když slunce zaĀínalo zapadat. Je to legendární incké mďsto. Tady španďlský conquistador Francisco Pizarro v roce 1532 zajal posledního inckého krále Atahualpa. Hned jsme si Cajamarcu oblíbili. Byla tam moc pĢíjemná a zajímavá míchanice indiánĪ s barevnýma ponĀama a kloboukama s bohatou (i když španďlskou) architekturou. Pravď takhle jsme si to doma pĢedstavovali!
V pĢíštím díle si budete moci pĢeĀíst o výletu kolem starého inckého mďsta Cajamarcy a o prvním treku pod Huascaránem v Cordolliera Blance. To je horský masív, který je nďkdy oznaĀován jako úchvatnďjší než Himaláje.
Veronica Roverská akademie:
Zvuky sluchy tóny rytmy ozvČny uvnitĜ i vnČ každého z nás
se pod taktovkou Tomáše Hibiho MatČjíþka uskuteþní
ve þtvrtek 19. þervna 2003 od 17.00 v KĜiklárnČ klubovnČ 45.stĜediska SILMARIL (Ovenecká 4).
Doprava: Ze stanice metra C Vltavská tramvajemi 1, 8, 25. Vystup na zastávce Letenské námČstí, jdi kus zpátky podél kolejí. PĜejdi koleje a kolem Union banky pokraþuj kolmo na tramvaj Oveneckou ulicí smČrem k Technickému muzeu. KĜiklárna je po levé stranČ skoro na konci Ovenecké, vedle divadelní kavárny. ýíslo orientaþní 4.
TĢicáté osmé
ÿÍSL vykroĀení tou správnou nohou 24
StopaĢská elegie stĢípky z Peru a Bolívie 2002
Den jako každý jiný… Ale to vlastnď nebyla tak úplnď pravda. Ten den jsme chtďli jet stopem! Ráno vstát brzy a hned na silnici… Tak takhle zase né. Nebylo moc kam spďchat. V klidu se nasnídat a teprve zvuk projíždďjícího auta nás upozornil - je nejvyšší Āas. Martin bďžel na silnici a chtďl to auto zastavit. Nepovedlo se. Tak jsem zabalil batoh, nechal ho u ostatních a zamíĢil na stopa. Stopoval jsem už na hodnď místech, toto však bylo ve spoustď vďcí výjimeĀné. KĢižovatka cest ve vsi Illo-Illo (Bolívie). Ve výšce kolem 4000 metrĪ n/moĢem. Široko daleko jediné tĢi cesty pro auta. Kdo chce jet z divoĀiny do „civilizace“ musí tudy. Nám bylo dost jedno jestli pojedeme cestou vpravo nebo vlevo. Zdálo by se ideální pro stopování. Chyba byla to, že uprostĢed
21.8. 2002: Cesta do Ulla Ulla
pohoĢí And toho zas tak moc nejezdí. Posadil jsem se na laviĀku na návsi. Náves sloužila jako takový „kruhový“ objezd a tak mi nemohlo nic uniknout. Jako vždy, když stopuji mimo republiku, dával jsem si v hlavď dohromady vďtu, kterou zaĀnu. Šlo hlavnď o to, aby auto neodjelo, když já pobďžím pro ostatní. Jelikož se zde mluví španďlsky nebylo to pro mnď jednoduché. Vlastnď jsme ani poĢádnď nevďdďli kam chceme a to taky není úplnď dobré. Uchlácholil jsem se tím, že to nďjak dopadne. Asi bych ze sebe vysypal pár zmatených slov, rozhazoval bych pĢi tom rukama a on nebo ona by poĀkali ze zvďdavosti co se bude dít dál. ŠoféĢi tu tolik nespďchali. Vzpomínám si, jaký byl krásný den. Slunce svítilo a hĢálo. Na okolních vrcholech se blýskal sníh. ObĀas se po nebi pĢehnal mráĀek. Na návsi sem tam nďkdo zašel do
Foto: Martin
25
obchodu a to tak v intervalech jednou za pĪl hodiny. Docela Āilý ruch. Pozoroval jsem okolí a užíval si místní klídek. U vďtšiny silnic Ālovďk stojí v hluku a prachu. Vybírá pohledem auto, které mu už koneĀnď zastaví. A zaĀíná být po dvaceti minutách nervózní, když stojí na stejném místď. Tady to bylo jiné. Sedďl jsem na laviĀce a nic nenasvďdĀovalo tomu, že by zde vĪbec ještď nďco jelo. Pravda bylo to trochu skliĀující, ale s mojí povahou mi to ze zaĀátku ani nevadilo. Nejprve jsem si dopisoval cestovní deník. Pak jsem se na laviĀku pohodlnď natáhl a nejvďtší starostí pro mď bylo, abych neusnul. Zakryl jsem si hlavu sombrerem a zpod nďj sledoval okolí. Uplynula první hodina stopu. Pak za mnou pĢišel David a chvíli jsme si povídali. Pak si David zaĀal vyĢezávat a já zase klimbal. Tak utekla další hodina. David odešel a já zase dál stopoval sám. Vleže na laviĀce. Byl tu opravdu klid a tak mďl Ālovďk ideální prostor na pĢemýšlení. Jenom to, jak tu nďco stopnout nešlo vymyslet. Stopování je styl, je to vášeě. Touha po nestandardních cestách. Možnost poznání nových lidí a vĪbec zážitky a prožitky na celý život. Jde o silný vnitĢní pocit. Lidé co stopují bez této vnitĢní touhy nejsou opravdovými stopaĢi. Ale co tady s tím? K Āemu mi je tady stopaĢovo ego? Tady, jak se Ģíká, by nepomohla ani svďcená voda. Bylo Āím dál tďžší tady vydržet, nikam to nevedlo a my se potĢebovali dostat ještď dnes dál. Vždycky je nepĢíjemné se otoĀit od silnice a s pocitem prohry se vzdálit a jít jinou cestou. Tato ústupová varianta, jak jsem tam tak ležel a stopoval, se zaĀínala
vtírat do mé mysli a byla v ní stále vďtší a pravdďpodobnďjší. Pomalu se sem zaĀali trousit ostatní a tak jsme se postupnď dohodli na tom, že odtud pĪjdeme pďšky až tam, co snad skuteĀnď jezdí autobus. A bylo to! Jednou to skonĀit muselo. Prostď se to nepovedlo! Ale koneĀnď se po nďkolika hodinovém stopování zaĀne nďco dít. Už to byla docela nuda. Co dodat? Snad jen, že dodnes tam nejelo žádné auto a jestli neumĢelo, tak tam nepojede nikdy. Stopování má holt i své slabé stránky. Nďkdy se prostď nesvezete. I když mi tenkrát v Illo-Illo jsme nakonec autem odjeli. Už jsme byli zabalený a pĢipravený na odchod pďšky. V tom se objevil indián co umďl Ģídit a mďl na návsi dvď auta. Martin s ním dohodl podmínky – zpoĀátku docela solidní, postupnď se z toho však vyklubal ten nejdražší dopravní prostĢedek na svďtď. Odhlasovali jsme si, že se teda svezeme i za tu nehoráznou sumu. Pak už jsme se jen pohodlnď posadili a za dvď hodiny bylo auto pĢipraveno na cestu. To víte, není to jak u nás. Zasunout klíĀek, nastartovat a jet. Tomuto pĢedcházela výmďna baterie, dolití benzínu, dotažení kol a vĪbec všeho, co hrozilo upadnutím. Naskákali jsme na korbu, Veronica byla nemocná a tak si sedla do kabiny. K nám dozadu si pĢisedla parta dďtí, co šly ze školy a manželka ĢidiĀe. No a tak jsme asi po šesti hodinách koneĀnď vyrazili na tu vytouženou cestu. Ta cesta pĢipomínala spíš peklo, ale stopování skonĀilo a tak konĀí i tato elegie.
ÿeslo
26
Karel Plíhal
Špína Špína je velmi relativní pojem Nďkdo je Āistej i když páchne tĢeba hnojem Nďkomu nepomĪžou mejdla ani louhy kam sáhne všude dďlá Āerný šmouhy ÿistej i špinavej se potkáváme dennď Āistej i špinavej si dennď ruku podá Bojím se špíny proto žiju v karanténď aĀ spousta pochybností ve mnď hlodá Bojím se nákazy Āi nechci kazit druhý? Jsem ještď Āistej nebo už mám v duši skládku? Tak hledím na papír a vztekle lámu tuhy Nejspíš to vezmu pďknď od zaĀátku: ÿlovďk se narodí – je voěavej a Āistej Plínky se vyvaĢí a zbytek spraví olej Proto je malej Ālovďk sám sebou tak jistej a velcí ti si na nďj nedovolej Jen trošku vyroste tak pĢekvapenď zjistí že na tom nejhĪĢ budou právď lidé Āistí Kdekdo je pošpiní a pak si ruce meje A špína v duši – ta se hravď skreje A proto zaĀíná žít podle tďchto zásad Pochopí kdy je tĢeba truchlit a kdy jásat A Āistou pravdu dennď krmí hrstí mouru aby se lépe vešla do žentouru ÿistej i špinavej se koupáme a mejem Ve vanách zbyde po všech stejnď kalná voda Ty sraĀky pĢekryjeme drahým intim-sprejem a každej každýmu zas ruku podá A každej každýmu zas ruku podá!
27
Poezie na okraji trocha veršĪ na poslední stranď ÿísla Kluci jsou plemeno hadí, kdo je hladí, toho zradí, kdo je souží, po tom touží.
Láska a prĪjem, to jsou dvď trampoty. Jedna niĀí srdce a druhá kalhoty.
Tygr
Tygr PO UZÁVĎRCE:
Výsledky 4. roĀníku závodu „Zlatá KPZ“ Místo 1.) 2.) 3.) 3.) 5.) 5.) 7.) 7.) 9.) 10.) 11.)
Jméno Edita CvrĀek Elík Knoflík Blahoě Králík KáĨa Norník (ta) Vašek Zdenďk Kuba
celkový Āas (místo) body (místo) 14:23 (6.) 14 (1.) 17:44 (7.) 14 (1.) 10:30 (1.) 11 (8.) 18:53 (8.) 14 (1.) 13:34 (4.) 12 (6.) 11:40 (2.) 11 (8.) 24:45 (10.) 14 (1.) 13:55 (5.) 12 (6.) 25:55 (11.) 14 (1.) 13:30 (3.) 1 (11.) 24:15 (11.) 6 (10.)
Takto kvalitního tisku se nám dostává díky laskavosti ÿSOB
TĢicáté osmé ÿíslo Redakce: Václav Zeman - Šík, Michal Zikán – Manuál, Petra TomeĀková – Tomega, JiĢí Slavík - Svižník Do tohoto ÿísla pĢispďli: Vít Masopust – Job, Tygr, Mighty Duck, Jan KliĀman – Blahoě (Mistr pera), Vojtďch Hyka, JaniĀka Brotánková – JaniĀka, Veronika Koutná, Pavel Šochman – ÿeslo, MecháĀek ÿíslo na internetu: http://cislo.webzdarma.cz (omluva: aktualizace trochu vázne!) RedakĀní e-mail:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected] Náklad: 4O výtiskĪ
Vychází: 16.6.2003
28
