46. Skautské stĜedisko „Sfinx“
Jedenácté þíslo PROSINEC 1998
SESTRY A BRATěI, jak jste si jistČ všimli, je toto ýíslo o nČco tlustší. PĜíþinou toho je, že se tentokrát sešlo více pĜíspČvkĤ, než jsme (než by kdokoli) þekal. Bohužel, nČkteré pĜíspČvky jsem nemohl otisknout, protože jsem je prostČ nepĜeþet'. DČkuji vám tedy za vaši literární snahu, ale znovu apeluji: pište þitelnČ, úhlednČ a na papíĜe, který jste zrovna nevytáhli z kanálu. Pokud nebudete s nČjakými názory uveĜejnČnými v ýísle souhlasit, napište nám, budeme rádi, když se na stránkách našeho mČsíþníku rozproudí živá (alespoĖ þásteþnČ) výmČna názorĤ. StejnČ tak pokud postrádáte nČjakou rubriku, neváhejte, sednČte a stvoĜte.
ýISTÉ OKNO ěeknete-li komukoli slovo okno, jistČ si pĜedstaví ten sklenČný obdélník, pĜes který se každý z nás dívá nČkolikrát dennČ. Okno doma, ve škole, v tramvaji nebo nČkde úplnČ jinde. Okno ale také mĤžeme k mnoha vČcem pĜirovnat. NČkdy bych k oknu pĜirovnal lidskou hlavu a to, co je v ní. Jsou rĤzné druhy oken, stejnČ tak jsou rĤzné druhy lidských myšlenek. Okna mohou být þistá nebo špinavá; i þlovČk má v hlavČ buć dobré nebo špatné myšlenky. Špatné myšlenky, to jsou ta špinavá okna, která potĜebují umýt. Ne každé okno se však umýt dá, nČkterá okna tak zĤstanou navždy špinavá. I já mívám obþas v hlavČ špínu, ale doufám, že to není tak moc þasto, protože i já chci mít svá okna þistá. Každý z nás by se mČl o své okno, tedy o svou hlavu (teć nemyslím vnČjšek, ale vnitĜek hlavy) starat. ýím víc lidí na svČtČ bude mít þistá okna, tím lépe se všem bude žít. Jsou sice lidé, kteĜí si své okno špiní zámČrnČ a nČkdy z toho mají i radost, ale takoví lidé to nikdy nedotáhnou daleko, protože každé okno se jednou rozbije a osud jim pak všechno vrátí. A tak my všichni mysleme na svá okna, aby po vČtšinu þasu, co nám slouží, byla krásnČ þistá. Leþ obþas chybiþka stane se, ale když jen obþas, tak to nevaćoška. Šík
Jedenácté þíslo
2
KACHNÍ KULTURNÍ STRANA Vážené a milé, vážení a milí, neboĢ jsem (na vlastní neskromnou žádost) pĜebrala kulturní stranu našeho Superþísla od bratra Nerosta, budete se zde napĜíštČ setkávat již s mými doporuþeními. Doufám, že pokud zvolíte nČco z mého výbČru, nebudete mi poté zloĜeþit þi dokonce posílat lístky k proplacení. Takže s heslem ŽIJME KULTURNċ! hurá na pĜehled mČsíce prosince.
Divadlo Stavovské divadlo:
2. 12. - Na miskách vah 18. 12. - Sluha dvou pánĤ
Divadlo Minor: 3. 12. Malý princ
Jakékoliv pĜedstavení Divadla Járy Cimrmana v Žižkovském divadle
Film Truman show:
HvČzda 17. - 23. 12. KvČten 10. - 16. 12. Cinema Broadway 25. - 30. 12.
Dobrý Will Hunting:
Cinema Broadway Praha 17. - 23. 12.
ĆáblĤv advokát: Jalta 7. 12.
1. - 4. 12. a 6. - 23. 12.
CísaĜ a tambor: Atlas 21. - 23. 12. + 25. 12. Šmankote, babiþko, þaruj!: Krtek o vánocích:
Blaník 10. - 23. 12.
Illusion
16. 12.
Koncerty Lucerna Music Bar: Delta:
13. 12. V. Redl + HradišĢan 18. 12. Šum svistu
3. 12. Tatabojs
Malostranská beseda:
1. 12. Krausberry 19. 12. Sto zvíĜat
Kulturní dĤm Krakov:
16. 12. Kamelot
... a vánoþní speciál 3 21. 12. - Kostel všech svatých na HradČ: vánoþní koncert souboru Schola gregoriana pragensis "Pro-
roci pĜedpovČdČli"
3 Karlštejn - Muzeum betlémĤ - nejvČtší stálá expozice betlémĤ ze soukromých sbírek (betlémy z chle-
ba, cukru, cínu, v oĜíšku …) 3 Roztoky u Prahy - StĜedoþeské muzeum - Adventní vČnce a vánoþní svícny - výstava potrvá do 10. 1. 3 Kino Aero - 20. 12. od 14
00
Ježuch - ježíšek pro dČti - filmy, pohádky, divadlo, soutČže, dortová válka
Akce oznaþené jsou tutovky, jež doporuþuji dle vlastní zkušenosti (ale i vkusu), a mimochodem - lístek na nČkterý - jakýkoliv kulturní poĜad mĤže být také hezký dárek k vánocĤm! Krásné vánoce Kachna
Jedenácté þíslo
3
SLOVNÍK Tato úplnČ nová rubrika vznikla v ctČné Šíþí hlavČ a Šík si tento skvČlý nápad nenechal pro sebe, pĜedal ho (ten nápad) mČ, no a já jsem trochu zamČstnal své mozkové závity a vzpomnČl jsem si na tČch nČkolik mizrných slĤvek, dodal k nim struþnou definici, napsal je na papír vytržený ze sešitu (samozĜejmČ ne školního) a na redakþní radČ jsem ho pĜedal Manuálovi. Toto byl takový malý úvodníþek do této nové rubriky, aĢ se vám slovník líbí! Svíža Logik - velká dumavost a vysoký stupeĖ inteligence (IQ) Zadíraþ - neúþast na akcích jakéhokoliv zamČĜení je u nČj pravidlem Švábovat - velmi brutálnČ otravovat (na podrobnosti se zeptejte Švába) Návrhy na další slova dávejte Svížovi.
KÁMEN
STROM
Šváb, Nerost, Lump
Šváb, Nerost, Lump
Spadnul kámen Z vejšky na þlovČka Kterej šel pČšky Vyrostla mu na þele velká boubele Zatlaþil si na bulku Vytlaþil z ní píšĢalku To jest pĜíbČh kamene Který zĤstává na þele
Strome, strome, co tam sedíš? Sedím, sedím tady v lese Držím, držím korunu Jako kytary strunu PĜišel vichr veliký Spadly struny na lípy Lípa sebou sekla Kdo okolo prošel Dál už nedošel Protože ten strom Je zakletý a Nemá rád dČti. Jednou tam šel Manuál Který 11. þíslo napsal a vydal Byl to pro nČj špatný den Protože tam nebyl Batman.
OSUDOVÁ Nerost Auto sviští po silnici, zastavuje na krajnici, vystoupí z nČj muž a už leze a už leze, skoþil prostČ už. Z toho mostu v Nuslích, ne, ne, v Chuchlích. Letí, letí, letí vzduchem a jedním uchem poslouchá svou písniþku a umíráþka v cimbuĜí. Sakra, sakra, sakra, kdy to skonþí,
letí dlouho, ale ouho, bum skonþil život ten hĜíšník Pepa, který zradil Josefa. Už to není ten hoch, který sílu mČl, aby navždy odletČl. Když si na nČj vzpomenu, dám si hlavu k kolenu a dívám se z okna ven.
4
Jedenácté þíslo
RÁDCOVSKÝ KURS Všechno zaþalo v pátek 13. u VýstavištČ. Po seþtení lidu a ujištČní, že nikdo nechybí, jsme byli seznámeni s tím, co nás þeká. Když byly Ĝeþeny dĤležité vČci, tak každá družina dostala nafouknutý balónek heliem, který musíme dopravit až na místo noclehu. Potom jsme se mČli svázat provázkem a dostavit se na Hlavní nádraží, odkud nám jel vlak. Naší družinČ praskl balónek už v tramvaji, tak nebylo co Ĝešit. Na Hlavním nádraží jsme si koupili lístek do BĜeznice. Byl jsem obohacen o spoustu vČcí. Až na to, že se mi chtČlo trochu spát. Byla celkem pohoda. Zkrachoval jsem na tom, že jsem mČl mluvit o poklesu cen mléka na belgické burze! Nezmrznul jsem, ani jsem se neztratil. A to je hlavní. Pavel
Jedna pohodová fatálnost Tak mi bylo doporuþeno, abych prej napsala nČkolik (doslova mi bylo Ĝeþeno aby þtyĜi) ĜádkĤ o rádcovském kurzu Pátku tĜináctého. No, už jenom asi Ĝádku a pĤl. No, tak se do toho pustíme. Ty nejpodstatnČjší vČci už napsal Šík, a tak mnČ nezbývá, než napsat nČjaké ty moje zajímavĤstky, þi kuriozitky: TĜeba se mi líbilo, když jsme cestou na Strossmayerák s sebou doslova vláþeli Nerosta až na Vltavskou. Musím Ĝíct, že nám to bylo docela líto. Fakt, promiĖ, Neroste, všichni se Ti moc omlouváme. Cestou k Výstavišti jsme s pitím v rukou potkali Grepáka. Podivné setkání. Ptal se, zda jsme nČkde nepotkali Zlatovlásku, my mu odpovČdČli, že ne a jestli prej ona jede taky na rádkurz. Že prej jo. Odešel a my si o nČm ještČ chvíli povídali a pak jsme zatoþili do jakési postraní uliþky, abychom v klidu dopili náš veþerní drink. ýekala nás totiž dlouhá cesta, ale to my jsme ještČ nevČdČli. Ale to Vám píše Šík. U VýstavištČ jsme si ještČ došli skoro všichni na záchod a dali lízátko. Jak jsme se pĜibližovali k davu lidí, docela mČ to nudilo, dívat se na všechny ty lidiþky, jak mají dlouhé kalhoty. Jenom Hibi a já jsme mČli kraĢasy. To zamrzí. No, v tu chvíli ještČ né tolik, jako potom cestou. ŠíkĤv popis jejich cesty je proti našemu vcelku hodnČ pohodózní. Ale, povím Vám, že si momentálnČ nevybavuju žádnou situacošku, která by byla tolik fatální, jako naše cesta k hájovnČ Na DČdku. Všude sníh. Kdyby alespoĖ jenom sníh, ale naše cesta se skládala ze stodvaceti procent z bláta a ze sedmdesáti procent z vody, louží, kaluží a podobných vodních zrĤdností. Botky byly blátivé, leþ pomČrnČ suché zevnitĜku. Zrovna jsme kliþkovali mezi modrou a þervenou (jestli si to dobĜe pamatuju), když jsme s Hankou zaþali odpoþítávat od stovky do nuly, aby jsme narazili na silnici, po které bychom už došli k hájovnČ v tČžký pohodiþce. Od nuly jsme dopoþítali ještČ do Ėákejch asi pČtisetpadesáti. Když Michal Ĝekl, že je pĜed náma asfaltka, fakt jsme tomu už nevČĜili. PĜestali jsme jít ze spaní. Mám pocit, že tam byla dokonce i závora, kterou jsme museli pĜelízt, abychom se dostali z modré turistické znaþky na silnici. "PĜeskoþ, pĜelez, ale nepodlez !" zaznČlo již ponČkolikáté. Závora to byla totiž již nČkolikátá za náš noþní pochod. Kupodivu také poslední. Políbit Matiþku Zemi asi ve tĜiþtvrtČ na tĜi ráno, to se opravdu nepoštČstí každému mockrát za život. Nám se to podaĜilo. Asfalt pĜíjemnČ studil na horké rty zahĜáté pomČrnČ rychlou cestou z kopce. Nasbírali jsme u stromeþku tĜináct malých klacíkĤ, nasadili si nové fialové krepáky (jako životy), páþ nám ty staré, zase již ponČkolikáté, popadali. Silnice vedla rovnČ, pak do kopce, pak z kopce a pak po rovince. Jít vedle Michala po silnici, která má na obou stranách les, to bych Vám fakt nepĜála zažít. Zaþala jsem se bát i já ! PĜedstavy kancĤ, vybíhajících z lesa, pĜímo na nás útoþících mČ však mČla spíše rozesmát, ale Michal asi vytvoĜil onu strašidelnou atmošku. Byla mi zimoška na nohy od stehen po lýtka. Mínus deset stupĖĤ však nebylo, páþ mi nezamrzali nudle v nose. Furt bylo veselo. U hájovny taky bylo veselo, když jsme hledali, kudy bychom se dostali dovnitĜ, do tepla. Smích, jo? Smích ? Pak se vevnitĜ odehrál stejný rituál, jak popsal Šík a pak se šlo zalehnout. Dole spaly samý ženský, no,co byste Ĝekli, zkrátka babinec. A to nám dali na cestu Pepina. Tedy nafukovací balónek s nápisem Pepino. Celou cestu mi to vrtalo hlavou a fakt, ale fákt jsem to nechápala. VysvČtlil mi to až v sobotu Hibi. Nemysleli na naše bezpeþí, jen
Jedenácté þíslo
5
nestíhloška sehnat jiný. Pepíno nám vydržel celý víkend tĜináctého a ještČ teć ho má jistČ Hanka pĜivázán na batohu. Nebo aspoĖ nČkde doma. PĜed usnutím jsem ještČ pokecala s Barakem o jejich cestČ s Logikem, o Šíkovi a o Bivojovi, o tom, jak Logik brála každý paĜez, aby mohli vytvoĜíla nádobku na dvČ decky H2O. Kolem šestý hodinky mČ vzbudila Žaba se Zipem, kteréžto teprve dorazily. Promrzlé na kost, vyþerpané a takové rĤzné a dostaly k pití teplý þaj, ovšem Pátek tĜináctého nešĢastný je den, a tak mČly pít þaj se solí. Hejkal se jim omluvil, nalil jim nový þaj a osladil ho cukrem. Ranní vstávoška - nepĜíjemnoška. A zimoška. Skoro celý zbytek popsal Šík a to, co nepopsal, co jsem prožila jinak už asi není dĤležité, páþ si to nepamatuju. Co Ĝíci závČrem ? Akcoška se mi dost líbila. Fákt jako dost ! A tak bych na tomto místČ chtČla podČkovat všem zúþastnČným, zvláštČ pak organizátorĤm. No dobĜe, já vím, že se jim to asi jen tak všem do rukou nedostane, ale tĜeba nČkomu a ten to vyĜídí dál a táák to obkoluje všechny, kteĜí se úþastnili a zaĜídili tak hladký prĤbČh celého výcvikového kurzu a také onu pohodu, která nás provádČla celý víkend tĜináctého ... A teda, co na konec ? !! DÍKY A Aġ ŽIJE PEPÍNO !! Tomega P.S. Už se tČším, až se se všemi uvidím zase !
Pátek tĜináctého Na prvním rádcovském kurzu se vČtšina jeho úþastníkĤ shodla na tom, že kdyby nČkdy v budoucnu kurz pokraþoval, klidnČ se ho zase zúþastní. A tak pĜesnČ po dvČstČosmi dnech pĜišel þas opČt oprášit pavouþí jmenovky. Nejlepší den pro opČtovné setkání úþastníkĤ kurzu mĤže být samozĜejmČ, pouze a jedinČ pátek tĜináctého. Sraz byl urþen na osmnáctou hodinu pĜed bývalým PKOJF. My jsme vyrazili v pČt hodin z klubovny, sice v podstatnČ menší sestavČ než na první kurz (Tomega, Pavel, Michal a já), zato však o dost akþnČjší (Tomega, Pavel, Michal a já). Na srazu už postávala skupinka plná známých tváĜí. Když všichni dorazili nastal nástup a rozdČlení do starých známých družinek + pĜiĜazení nových tváĜí. Poté byly každému z nás pĜedány úžasné kšiltovky s logem pátku tĜináctého. Teć mohla zaþít jedna z nejfatálnČjších akcí pátku tĜináctého z názvem Noþní výsadek. Dostali jsme životy a úkoly a mohli vyrazit. JeštČ jsme dostali nového þlena, a to sice nafukovacího balónka Pepina, který s námi mČl dorazit až na místo (mČl). První úkol - družina se svázala za ruce a vyrazila smČr Hlavní nádraží, pĜitom mČla získat pČt obrázkĤ s tématem: „Co Vám pĜipomíná pátek tĜináctého?“ Reakce lidí byli opravdu dosti rĤzné, ale na konec se dílo podaĜilo, a když jsme si (samozĜejmČ svázaní) zakoupili lístky šestkrát do Rožmitálu, mohli jsme usednout do vlaku. Dalším úkolem bylo navzájem si zapamatovat svá rodná þísla. S tím jsme zaþali hned ve vlaku a došlo to tak daleko, že jsme si neĜíkali jmény, ale rodnými þísly (na požádání vám mĤžu ještČ nČjaké nadiktovat). TĜetím vypeþeným úkolem bylo pobavit veselou písní spolucestující ve vlaku. Naše píseĖ „Není nutno“, tak zabodovala, že první potvrzení jsme získali hladce a druhé se slovy: „Tak já vám to podepíšu, ale už ani nezpívejte.“ Tak to jsme mČli splnČno. PĜišel prĤvodþí , jako že by nám chtČl štípnout lístky, ale Gepard ho pĜekvapil otázkou: „Pane prĤvodþí, mohla by si tady sestra sama štípnout lístek? Ona se stydí to Ĝíct, ale chce si to strašnČ vyzkoušet.“ Tato otázka
6
Jedenácté þíslo
zaskoþila i Baraku, když teć byla postavena pĜed nelehký úkol štípnout si lístek (sama !!!). Vše zvládla a my mohli pokraþovat v cestČ. Ve Zdicích jsme pĜestoupili do dalšího vlaku. V tom jsem si pro zmČnu štípal lístek já a Barak se zase podíval do kabiny strojvedoucího (oboje zaĜídili Bivoj a Gepard). V tom vlaku nás opustil Pepino. Další pĜestup byl v BĜeznici a koneþná v Rožmitálu pod TĜemšínem. Náš bystrý vĤdce – Logik se zahledČl do mapy a my vyrazili. Úkol - do 4 °° dorazit do chaty Na DČdku a pĜi cestČ splnit další rĤzné úkoly. První cíl, vesniþku BezdČkov, jsme našli rychle. Tam jsme splnili první úkol, a to sice nést dČvþatĤm 1 km batohy, ale aby to nemČli tak jednoduchý, museli nám potom zatanþit a zazpívat (stálo to za to – tanþil se kankán). Po chvilce váhání jsme odboþili na kamenitou cestu a to byla osudová chyba, ale tam až za chvilku. Když cesta konþila prodrali jsme se lesem, bažinami a loužemi až na kraj lesa, kde jsme splnili další úkoly. Nasbírat tĜináct klacíkĤ o délce tĜináct centimetrĤ, kelímek plný smĤly a nakreslit obrázek bez tužky pomocí pĜírody (vypálená sirka). Když jsme vyšli z lesa, k našemu pĜekvapení jsme zjistili, že jsme opČt v BezdČkovČ. Po rozpravČ s domorodcem jsme se vydali tentokrát už správným smČrem. Za vesnicí jsme zaþali plnit další úkol. Logik nás mČl vést na provaze, ale my jsme museli mít zavázané oþi a on nesmČl mluvit. Asi po dvČstČ metrech nás Logik strhl bez varování do pĜíkopu. Nikdo nevČdČl proþ, ale když po chvíli prošla jiná družina asi dva metry od nás, pochopili jsme. Zbytek cesty probČhl bez vČtších problémĤ a zajímavostí. Za zmínku stojí jen Logikovo ustaviþné hledání dutého koĜenu, ze kterého by vyrobil nádobku na 20 ml, to byl totiž další úkol. Ani jeden z asi stopadesáti koĜenĤ nevyhovoval a tak jsme byli bez nádobky. Do chaty jsme dorazili jako tĜetí. PĜedali jsme obrázky, klacíky a smĤlu, byli jsme vyzkoušeni z rodných þísel a zapČli jsme náš song na pátek tĜináctého – poslední úkol. Poté jsme unaveni padli do spacákĤ a jeden po druhém usínali. Tak skonþil Noþní výsadek. Tedy pro nás, pro poslední družinu skonþil asi v pĤl sedmé ráno. Budíþek byl ohlášen na devátou hodinu a taky se tak stalo: „Nástup na rozcviþku, drsĖáci v kraĢasech.“, znČl ŠmudlĤv povel. V oþekávání velkého poþtu drsĖákĤ jsem si tedy vzal kraĢasy. No, skupinu jsem asi trochu podcenil. V kraĢasech jsme nakonec byli dva – já a Šmudla (nevím jestli oba drsĖáci nebo blázni). Po rozcviþce byla snídanČ, a protože si za boha nemĤžu vzpomenout co bylo mezi snídaní a obČdem, tak to bohužel nemĤžu napsat. Myslím, že to byl turnaj her, ale opravdu nevím. K obČdu byl gulage s knedlíkem, po obČdČ polední (ne)klid, pĜi kterém jsme si mČli pĜipravit scénku na téma: Rádcovský kurz po pČtadvaceti letech. Herecké výkony i zpracování tématu bylo v obou pĜípadech vynikající a po právu odmČnČno potleskem. Odpolední prográmek zaþínal „Fatálním závodem“ družin skládající se ze þtyĜ disciplín. Každá družina mČla na jeden úkol pĤl hodiny. Náš první úkol bylo šití knoflíkĤ ve dvojicích. Dva si svázali ruce (jeden pravou, druhý levou) k sobČ a zaþalo se šít. V tomto úkolu nás podržely dívky. Ale úkol mČl ještČ druhou þást a to stĜílení z praku. To šlo zase lépe mužské polovinČ. PĤlhodina skonþila a my se pĜemístili na úkol þíslo dvČ. ěezání dĜeva byla disciplína, do které jsme se opravdu opĜeli. Stoprocentní nasazení pĜineslo vítČzství, ale fatální závod pokraþoval. TĜetí úkol bylo stavČní pĜístĜeškĤ. Zvládli jsme to celkem bez problémĤ a mohli nastoupit k úkolu þtvrtému. VaĜení vody na ohni se nám na snČhu moc nepodaĜilo (ale nebyli jsme sami). Když se zešeĜilo byl na ĜadČ další bod programu s názvem: „Vystaþíme si sami“. Již pĜed odjezdem si každý z nás vybral jedno téma a k nČmu si pĜipravil nČco, þím ostatní osvítí. Hra byla rozdČlena asi do pČti kol. Na každé kolo bylo urþeno asi šest instruktorĤ, takže na každého z nich zbyli asi tĜi lidi, kteĜí vyslechli, zapsali, popĜípadČ zakreslili jeho moudra. PĜi každém kole se lidi i instruktoĜi vymČnili, a tak to šlo dokud se nevystĜídali všichni a my byli absolutnČ moudĜí. PĜipravená témata byla uzlování, šifrování, signalizace, dČjiny skautingu a rukodČlné práce. Já poslední téma už nestihl, protože jsem šel vaĜit veþeĜi. Na chvilku vystupuji z dČje, protože jsem si vzpomnČl na to, na co jsem si nemohl vzpomenout, a to na náplĖ dopoledne. Dopoledne jsme nejprve plánovali a potom uskuteþnili modelovou družinovou schĤzku. Tak to je vše a já se vracím do reálu a to do þasu, který nastal po veþeĜi. A to byl þas diskuse. Nejprve jsme spoleþnČ napsali na papír velké množství odpovČdí na otázku: „Jaké máš problémy spojené s oddílem?“ a pak z nich vybrali þtyĜi nejdĤležitČjší (podle našeho názoru). Vybírání bylo dost tČžké, ale nakonec zĤstala tato témata: problémy dČtí, veĜejnost, málo þasu, málo lidí schopných vést oddíl. (Dost zajímavá témátka, že? Možná byste o nich mohli pĜemýšlet všichni a hlavnČ vedoucí, když jste na kurzu nebyli.) Zbylá témata si pak rozebrali þtyĜi skupiny a ĜádnČ je prodiskutovali. A nakonec jeden mluvþí z každé skupiny seznámil všechny s tím, na þem se jeho skupina dohodla. Venku jsme si zazpívali veþerku a šli spát. Bylo asi jedenáct.
Jedenácté þíslo
7
Budíþek byl v sedm. Tentokrát už všichni bez kraĢas. Nevím koho to napadlo, ale rozcviþka byla fatální. Ve všudypĜítomném snČhu jsme hráli na Mrazíka, opravdu geniální! Po snídani zaþal nedČlní program – na ĜadČ byla rétorická cviþení. NejdĜíve obecnČ, pak i prakticky. Každý z nás si vylosoval jedno téma o nČmž pak mČl mluvit po dobu dvou minut. Témata byla opravdu dost nevšední a jestli nevČĜíte, tak zkuste nČkdy promluvit o zvyšování cen mléka na belgické burze. Po rétorických cviþeních jsme chvilku hráli Hututu (na snČhu, samozĜejmČ), a abychom se potom ohĜáli, tak jsme dopoledne trávili v chatČ a bavili se rĤznými hrami. NejdĜíve jsme spoleþnými silami kreslili obrázek. Když každý pĜidal svou þárku, vzniklo dost zajímavé dílo. Potom jsme kreslili pĜísloví. Jeden si vždy pĜeþetl pĜísloví a mČl za úkol ho nakreslit. Ostatní samozĜejmČ hádali. Naše družina zvítČzila, když jsme odhalili i takové perly jako: „vojna není kojná“ nebo „mrtvý, prd ví.“ Poslední hĜíþkou bylo stavČní vČže. Dostali jsme špejle, lepící štítky, þtvrtky a provázky a dali se do stavČní co nejvyšší vČže. Vyhráli Stepníci. Naše vČž nČjak moc nestála, a tak jsme skonþili poslední. Pak už nás þekal jen obČd a úklid chaty. Když jsme mČli oboje za sebou, zbýval ještČ poslední bod programu a tím byl závČreþný nástup. Všichni jsme dostali osvČdþení, že jsme pĜežili tuto nároþnou akci. Hlavním bodem nástupu však bylo vyhlášení výsledkĤ zápolení družin. Všechno naše poþínání, od plnČní úkolĤ pĜi noþním výsadku, pĜes rĤzné hry až po službu, bylo bodováno a vítČzná družina získala pĜekrásný putovní pohár. Takže výsledky: 1. Stepníci, 2. Snovaþky, 3. Slíćáci, 4. KĜižáci. Ve vítČzné družinČ nebyl nikdo z našeho stĜediska, takže pohár asi jen tak neuvidíte (jinak já jsem byl Snovaþka, Tomega a Michal Slíćáci a Pavel byl KĜižák). Ke konci nástupu jsme ještČ hromadnČ pogratulovali Hejkalovi k nedávnému svátku a už jsme mohli pomalu vyrážet na vlak. Cestu do Zdic nám „zpĜíjemnili“ slovanští bratĜi z Litvy, kteĜí byli (díky rumu) dost v pohodČ. Ve vlaku jsme ještČ obodovali, co se nám líbilo a co ne. Na nástupišti na Hlavním nádraží jsme všechny pochvaly a námitky shrnuly, rozlouþili se a odjíždČli domĤ. Podtrženo, seþteno pokraþování rádcovského kurzu, fatální akci Pátek tĜináctého, máme již za sebou. Akce se urþitČ zdaĜila. Podle mČ ještČ o trochu víc než první kurz. VytvoĜila se perfektní skupina lidí, mezi které se každý z nás bude vždy rád vracet. JeštČ je tĜeba podČkovat Hejkalovi, Blance a všem ostatním instruktorĤm za skvČle pĜipravený program, kdy jsme se nezastavili ani na pČt minut. UrþitČ to nebyla poslední akciþka tohoto druhu, neboĢ se všichni úþastníci shodli na tom, že pokud bude další podobná akce, jistČ se jí zúþastní. Tak to by bylo z pátku tĜináctého vše. Zpravodajství z pátku tĜináctého vám pĜinesl (pĜivezl): Šík
SMċŠNOST ANEB JEDNA SKORO VŠEDNÍ A OBYýEJNÁ CESTA DO ŠKOLY ( II.þást ) ...Když vycházela z bytu na pavlaþový balkon, matka na ni ještČ volala nČco v tom smyslu, aby si vzala bundu a snažila se. Asi jí ještČ nedošlo, jak ji tyhle Ĝeþi nudí. Z baráku vycházela neveselá. PĜestože nešla zrovna v brzkou hodinu, nespČchala. Šla pomalu. UvČdomovala si, že vČtšina pohybĤ, které dČlá, dČlá úplnČ podvČdomČ, že si je vlastnČ neuvČdomuje, že je nevnímá. Procházejíce pod železniþním viaduktem si všimla ohromného kontejneru, který zatarasil vČtší þást prĤchodu. Bylo v nČm spousta papírových krabic. Na její tváĜi se objevil úsmČv. VzpomnČla si na uplynulý víkend. Mimo starostí se shánČním vozíku, toho mČla až po krk. Na dvoukoláku Hubertovi vezla 100 kilo papíru pĜes celou þtvrĢ a ve sbČrnČ byli divný. Ano, na tato místa by mČli být dosazováni lidé, klidnČ bez kvalifikace, však s o to vČtším dostateþným smyslem pro taktní jednání s lidmi. S
Jedenácté þíslo
8
dostateþným zájmem o zlepšení našeho okolí. Ne lidé nepĜíjemní a hrubí až drzí. Takoví by však nemČli být nikde. Když už, tak by mČli sedČt zalezlí v kanclu a potichouþku se stydČt, a né nikde, kde dennČ pĜichází do kontaktu s lidmi. Rozesmála ji vzpomínka na ten špatný dojem ze sbČrny. ÚsmČv na její tváĜi tichou ulicí na cestČ k metru ochaboval. Vcházela do pĜepravního placeného prostoru a mČla co dČlat, aby nevyprskla smíchy. Naproti ní se kolébal þlovČk. Byla to paní ještČ menší než ona. Byla do šíĜky skoro tak velká, jako do délky; mČla þerný kabát kousek nad kolena a z toho kabátu koukali þerné punþocháþe na silných (?) nohou. Kontakty se zemí zajišĢovaly malé, þerné, vepĜedu až pĜíliš do špiþky stĜevíþky, na asi jeden a pĤl centimetrovém a pĤl centimetru þtvereþného širokém podpatku. Paní mČla co dČlat, aby sebe na tČchto botkách udržela v rovnováze. Však to, co sleþnu skoro nejvíce rozesmálo, byl výraz ve tváĜi této "sleþinky". Možná, že to tak bylo, ale tváĜila se, jako by jí zrovinka v tu chviliþku ubližoval celý svČt, jakoby se proti ní všichni spikli. A jí se to nelíbilo. Její nasupený výraz se odrážel i v jejím chování. Mávala rukama podél svého tČlíþka a v jedné z tČch silných rukou mČla deštník. Nic neobyþejného, venku mrholilo a sráželo se a spousty ostatních lidí nosilo deštníky, ale jakým zpĤsobem ? ýerný, dlouhý, naštČstí zavĜený deštník, kterým ohrožovala celé své okolí, které se již skládalo pouze z jednoho pána v šedém saku a klobouku. Dívce se zdálo, že se tento sympaticky vypadající pán k paniþce v þerném pĜibližuje. Možná to byl její kolega z práce a chtČl ji hned po ránu pozdravit a trošiþku ji potČšit. TĜeba to byl její nadĜízený a chtČl ji vyþiniti, že vþera odpoledne nebyla v kanceláĜi k zastižení pĜed koncem pracovní doby. Možná šla do práce pozdČ a proto ten nepĜíþetný výraz v její tváĜi. Uslyšela pĜijíždČt metro. Rychle sebČhla po eskalátorech, ale snahu dobČhnout co nejblíž k druhému konci vlakové soupravy vzdala již za prvním vagónem, jelikož na nástupišti se lidé hemžili tak nepravidelnČ, jako molekuly. Možná ještČ nepravidelnČji. Sedla si. V tuto ranní hodinu bývají metra na této její obvyklé trase v tČchto místech druhých a tĜetích vagónĤ obvykle poloprázdné... Tomega
ZE ZÁBOVKY Kdybyste nevČdČli kdo rozbil svČtlo, tak jsem to byl já !! autor neznámý (Job - pozn. red.) 24. 9. JO !! autor neznámý 10. 10. Jak jsme se vraceli z kina a museli jsme se dobývat do klubovny oknem. David 26. 4. ýekáme tu na Arnošta až ho doveze Kachna. Už tu mČli být. Je tu tČžkej FOX… David
Z DOMOVA I ZE SVċTA KoneþnČ je v provozu stĜedisková knihovna. Knihovníci jsou Tereza a Špagetka. RoveĜi si pletou provazový žebĜík, aby mČli snadnČjší pĜístup do patra. (pozn. pĜepis.: Nejedná se o žebĜík, ale o SÍġ !)
9
Jedenácté þíslo
Pokraþování rádcovského kurzu bylo v pátek tĜináctého s názvem Fatální závod. Bližší informace pĜinese Šík. Starý a použitý papír se stále odevzdává do sbČru pod oknem. Za odevzdaný papír se mĤže tĜeba koupit autodráha. Michal
Naše družina, Pata, se schází jednou za 14 dní. Snažíme se aby byla pohoda, ale i nČjaká práce. Družinovka se kryje s vodákama, proto se nedá využít celá klubovna. ýasto dČláme morseovku, která u nás není moc slavná. Na vánoþní výpravu jsme udČlali papírové hvČzdy na stromeþek. Nechybí samozĜejmČ ani hry – nové i ty zažité. Hrajeme i takové, které jsou vlastnČ neoblíbené, odmítané, nenávidČné, zatracované, testy vČdomostní, pohybové nebo ze skautských dovedností. Myslím si, že máme docela dobré družinovky, i když trvají jen krátce. Snažím se tam dávat zajímavé vČci. Snad nám vydrží. Michal
POVEDENÍ SKAUTI ( I.) Za horami, za mČsíci byla jedna planeta jménem Frakus, zde byla jedna vesnice Tucrok a byl tu velmi rebelný a hrozný život. Byli tu na sebe sprostí a velmi oškliví. Až jednou si skupinka dČtí vyšla do lesa, aby se pokopali a zbiþovali. PĜišli na mýtinu, kam se z nebe zĜítil obrovský pĜedmČt. Navrhli, že se tam pĤjdou podívat. První šla Ílad, potom Olseþ a nakonec Ažívs. OtevĜeli poklop a vlezli do lodi, zjistili, že je to lidská kosmická loć a že jsou na ní informace o lidské planetČ (v poþítaþi). Ílad si sedla k poþítaþi a zeptala se, co má napsat, Ažívs odpovČdČl, aĢ napíše S. Tak napsala S a objevilo se slovo skaut. Všichni kluci byli zvČdaví, co to je. A když se dozvČdČli, že je to organizace, v které jsou všichni na sebe hodní a pĜátelští a pomáhají jiným nebo se uþí rĤzným dovednostem. Na to všichni kluci odpovČdČli "Fuj!!?!g", a tak se ve vesnici dál kopalo, biþovalo a nadávalo (prostČ takové normální dny). Ale jednou to pĜestalo bavit Olseþe a navrhl ÍladČ a Ažívsovi, že se pĤjdou podívat na neznámou loć. Olseþ sedl k poþítaþi a najednou se z rohu objevil þlovČk, kluci si Ĝekli, že ho zmlátí, ale on je pĜesvČdþil, že je nauþí skautskému Ĝemeslu. Po chvíli odporu Ĝekli, že to vyzkouší. Ten þlovČk se jmenoval Ferda Prácevšehodruhu a za šest týdnĤ nauþil Íladí, Olseþe a Ažívsa všemu, co jen šlo, o skautském hnutí. Ale jednou, když šli kluci za svým uþitelem, uvidČli, jak se sklátil k zemi a umírá, rychle mu dávali masáž srdce a umČlé dýchání, ale Ferda staþil jen Ĝíct: "Napravte tuto planetu, alespoĖ do takové podoby, jako je ta lidská." (Nutno podotknout, že chlapci vČdČli o Zemi skoro všechno.) Ferda tedy zemĜel a kluci se rozhodli uskuteþnit jeho slova a vyšli do svČta.
Jedenácté þíslo
10
Prvním cílem byla jejich vlastní vesnice Tucrok, a tak Ílad, Olseþ a Ažívs za partou lidí jménem "PČsti" a chtČli je nauþit skautskému jazyku, ale než to staþili doĜíct, vystoupil Divad a Ĝekl: "TrhnČte si vrskem." (ýesky: TrhnČte si nohou.) To se nelíbilo Olseþovi a probudil se v nČm nádor zvaný R.A.M.B.O., pĜistoupil k Divadovi, napĜáhl se a udeĜil, to se nelíbilo ÍladČ a napsala do zápisníku: Olseþ -10 bodĤ. A to Olseþe zarazilo a šel na zmláceného Divada po dobrém. Nakonec se PČsĢouni díky OlseþovČ úsmČvu a DivadovČ zmlácené tváĜi rozhodli, že kurs skautství podstoupí. Trvalo to dva mČsíce, ale nakonec u zkoušky obstáli. Divad a Agemota ÍladČ slíbili, že budou chodit po Frakosu a budou napravovat všechno zlo. A tak se rozešli a zbyli zase jen Ažívs, Ílad a Olseþ. Takto procházeli celým Frakosem a uþili skautskému uþení, nČkdy to šlo líp, nČkdy hĤĜ, takhle se jim povedlo napravit jednu þtvrtku planety, a když se ze své dlouhé pouti vrátili, založili v Tucroku skautské stĜedisko, ale protože bylo málo lidí, tak se udČlal smíšený oddíl bez rozdílu pohlaví. Byli tam tito þlenové: Kíš - velmi hloupý, ale vtipný KrokrovlovČk, Lachim - trochu zvláštní panáþek, Pmul - takové malé stvoĜení s jednou delší nohou, Atukatep - zarostlý rošĢák, Akšile - zdatná a usmČvavá gololþiþka, potom Divad a Agemota - staĜí známí našich hrdinĤ a nakonec tu byli ještČ Kílfonk - gololþiþka s dvČma tykadly na hlavČ, Bávš - trošku úchylný trpaslík a Marbuel - asi nejchytĜejší trpaslík v oddíle. Oddíl vedli Olseþ, jako hlavní vedoucí, Ílad a Ažívs. ýíslo oddílu bylo 007, sídlili v chaloupce tatínka Ílady a vedli si opravdu dobĜe, jezdili na výpravy, plnili zkoušky a za pĤl roku se chystali na tábor … (TO BE CONTINUED) Jak to bude s táborem? Postaví ho vþas? NepĜiletí hurikán Míša? A co bude dČlat Jan Pleskaþ? Nerost
Z ýECH AŽ NA KRAJ SVċTA Intermezzo NávštČva ambérské pevnosti nás navnadila a proto jsme neváhali poctít svou návštČvou i místní palác. Srdce hráþe drdu by zde nČkolikanásobnČ zvýšilo svĤj tep, nebýt pĜezdobených komnat (pĜíkladnČ zrcadlová ) pĜipomínal by spíše nČkolikapatrový labyrint. Po návratu z Amberu jsme už radČji Jaipur jen probČhli, aby nás zde nČkterý z „šejdíĜĤ“ náhodou nevopruzoval a zastavili se až na nádraží. PĜíští zastávka Ajmer. Než jsme se uložili k další chrupce v prostorách nádražních budov, podaĜilo se mi rozbít sojovku a vyfotit výstavní nádražní krysu, nejspíše spolunocležníka. Nebýt mého opČtovného nechutenství (dva dny na mandarinkách a banánech ), mohl bych považovat dny zde strávené veskrze jako pohodové - vykopávky, museum, model bájného mČsta vyvedený ve zlatČ neuvČĜitelných rozmČrĤ,Jobovo stĜíhání do hola, muslimské poutní místo atd. Na cestČ do Chittorgarhu definitivnČ Job odhlasoval název svého tablefootballového teamu. Tady se pak po dni mezi paláci, chrámy, vodojemy, zahradami a vČžemi rozlila v našich duších únava, zjistili jsme, že jsme kulturou pomČrnČ nasyceni a poprvé si uvČdomili, že se blíží konec naší cesty. Bylo to moc pČkný, ale bylo toho dost. Cestování pĜeplnČnými noþními vlaky se pro nás stalo samozĜejmostí a do Udaipuru jsme dojeli spící pod sedaþkami narvaných Indiány. MČsto jsme prohlédli jen zbČžnČ (zubaĜ v akci) ,neb jsme po zkušenosti s místním hotýlkem a pĜíslibu zapĤjþení kuchyĖky rozhodli se zde strávit Vánoce. Jo, abych nezapomnČl, maj tu výborný kremrole. Na zbývající 4 pĜedvánoþní dny jsme vyjeli na výlet do Mt. Abu a Ranakpuru a po zaplacení lázeĖského poplatku jsme sem byli opravdu vpuštČni ( rozumČj do Mt. Abu ). 21. 12. So Na noce na nádražích (tentokrát poprvé autobusové)jsme si už úplnČ zvykli. Snad jen mohlo bejt trochu teplejc, trochu jsem podcenil, že je prosinec a že jsme v 1200 metrech a zalez do spacáku dost nalehko. Je to tady vopravdu faktický lázeĖský mČsteþko, všechno je naþinþaný, všude samý hotely a ceny tomu odpovídaj.
Jedenácté þíslo
11
Vylezli jsme k maharajovČ paláci (letní sídlíþko), co byl po jeho smrti v roce 1970 pĜestavČn na hotel a teć tu nejni nic a hlídej ho dva policajti. V klidu jsme tu posnídali a rozhlídli se po okolí. Je odtud nČjak vidČt celé to všechno vokolo. PĤvodní plán obejít jezero jsme zavrhli, na procházky je potĜeba pĜíroda a ne tohle. Pojedeme v 10 na chrámovej komplex. Vojáci nás vzali na vČž a uvedli trochu místní faktografie, díky Vám za to hoši. SebČhli jsme dolu a na nádraží potkali Švýcara ze Zahedánu, svČt je holt malej, kolik známejch ještČ potkáme? Za 2,5 rupky nás odvezli pĜed chrámy, otevíraj až ve 12, takže je koneþnČ þas na dopisování všeho možnýho a flákání se. kec Naprosto vyþerpaní horkem jsme zvČdavČ vlezli do paláce. První kousek se zdál hezkej ale jináþ nic pĜevratnýho. Další nás ohromil a þtvrtej taky. Spousta rĤzných vytesaných postaviþek a tvarĤ a ornamentĤ. Všechno v bílém mramoru. Jediná chyba byla ta, že všechno bylo obrovsky rozlehlý a mramor šílenČ studČl do nohou. TĜetí vČc byla taková stáj s mramorovejma slonama a koĖma. Ve þtvrtém paláci jsme vytuhli 2,5 hodiny. Napsal jsem tam dopis Lou, Šimimu a Madle, Ptero napsal SkupináĜce, BáĜe a taky Šimimu a ještČ stihl popsat film, který pošleme s dopisem Šimimu. Z Delwary jsme vyšli do Mt. Abu po 4 h. Volnou chĤzí jsme v Mt. Abu byli po páté. Hned jsme sedli do busíku, kterej sem dojel po pĤl sedmý. SnČdli jsme každej 5 smaženejch (nČco) a 5 vajec a suchary a jednu maxikremroli. Ptero byl pĜed chvílí volat domĤ kvĤli VánocĤm. Teć je pĤl desátý a jdeme spát. Job
PROCHÁZKA STAROU PRAHOU aneb první svČtlušþí samostatná výprava Dne 7. mČsíce bláznĤ , roku 1998 Protože svČtlušky postrádaly vlastní zahajovací výpravu, dohodli jsme si nejbližší možný termín. Na zahajovací snad trochu pozdČ, a tak jsme neplánovali žádnou mimopražskou výpravu a rozhodli jsme se jít se projít po starších þástech našeho hlavního mČsta Prahy. Na sraz pĜišly svČtlušky pouze dvČ : Anþa a Diana. Jenom Eliška a Markéta byly omluveny a ostatní? Žádná zpráva. Po dvaceti minutách jsme vyrazili na þtyĜiadvacítku. Z tramvaje jsme vystoupili na zastávce JindĜišské, kde jsme shlédli gotický kostel sv. JindĜicha a Kunhuty s barokním pĜístavkem a JindĜišskou vČž, jež nemá žádnou pamČtní desku. Senovážnou ulicí jsme se prokolébali na NámČstí republiky, kde jsme obdivovali bohatČ popsané pamČtní desky na Domu u HybernĤ, Obecním domu a Prašné bránČ. JistČ málo který þeský obþan ví, že ýeskoslovenské republiky dne 28. Ĝíjna byla vyhlášena právČ zde v Obecním domČ. Také jistČ málokterý þeský obþan ví, že gotické chrliþe na Prašné bránČ na noc ožívají, kamenná schránka na nich praská, mohou se volnČ pohybovat a k ránu se zase vrací na vČž a stávají se z nich opČt kamenné chrliþe. Cestou k Ovocnému trhu nám svČtlušky málem zmizely v davu jakýchsi cizincĤ a ke kubistickému domu U ýerné Matky Boží se vyjádĜily, že vypadá jako nČjaký hotel Tam (ve ŠpanČlsku). Na Ovocném trhu závodily v bČhu ke Stavovskému divadlu, dali jsme sváþu a šli dál. Kolem Karolina, Uhelného trhu a kostela sv. Martina jsme došli k Národnímu divadlu, opČt žádná deska s informacemi. Manuál se od nás odpojil a my pokraþovaly pĜes most Legií na Kampu. Velice pĜíjemné posezení na hĜišti a obídek. Padli další rohlíky, chleby, perníky a rajþátka, zamazalo se nČkolikero kalhot a vĤbec, všechny jsme se dokonale vyþerpaly. Parkem jsme se dostaly ke Karlovu mostu. Cestou pĜes kamenný most, založený roku 1357 Karlem IV., jsme v myšlenkách vyvolaly naše nejtajnČjší pĜání u zlatého kĜížku na mostním zábradlí, pokochaly se pohledem na kreslení karikatur a StaromČstskou mosteckou vČží došly do Karlovy ulice. Skrze Staré MČsto jsme se pĜes Malé námČstí s nádhernou kašnou ocitly na StaromČstském námČstí. Více, než Týnský chrám, DĤm u Zvonu, kostel sv. Mikuláše þi StaromČstský orloj, zajímala naše svČtlušky jakási
12
Jedenácté þíslo
hudební country skupina, která pĜedvádČla svĤj um nedaleko ohromného secesního sousoší Mistra Jana Husa. Potom už jsme kolem bývalého Nosticova divadla došly na Jungmannovo námČstí, zalezly do podzemí do metra, dojely na KĜižíkovu a zamíĜily do klubovny. Tady jsme dojedly hamky, které nám pĜipravily naše mamky, zahrály si bingo a popovídaly si o celé dnešní cestČ. Akciþku jsme zhodnotily kladnČ ! SvČtlušky
ZMIJE Máš v družinČ vČþného nespokojence? Asi užívá stejné výrazy jako všichni jemu podobní rebelové: Ále, to mČ nebaví … taková blbá hra … to je votrava … dejte mnČ pokoj! U nás takovým výteþníkĤm Ĝíkáme zmije. Seknou vždycky v nejménČ vhodnou chvíli a svými jedovatými slovy dovedou otrávit náladu celé družinČ a nejvíc ovšem rádcovi. Dá si tĜeba práci s pĜípravou dru-
13
Jedenácté þíslo
žinovky, stráví hodinu výrobou pomĤcek k velké hĜe, a pak uslyší tahle krutá slova. ýlovČk by v takové chvíli nejradČji sekl a šel od toho. Jenže tohle skaut-rádce nemĤže udČlat. Musí zatnout zuby a pokraþovat, jako by se nic nestalo. NČkdy se ho proti nespravedlivé výþitce zastanou jiní z družiny a reptala okĜiknou, ale þasto proti nČmu stojí rádce osamČle. Když se to stane jednou, dvakrát, není to neštČstí, ale když takový nespokojenec podrývá rádcovskou autoritu vytrvale, musíš nČco podniknout. Ale co s takovou zmijí, která svou nespokojeností stále otravuje schĤzky a výpravy? StČžovat si vĤdci? Žádat pĜeĜazení rebela do jiné družiny? Nebo dokonce navrhnout jeho vylouþení z oddílu? To jsou ovšem úþinné prostĜedky, jak se takového nepohodlného buĜiþe zbavit, ale dobrý rádce k nim sáhne až v nejkrajnČjším pĜípadČ, když všechny ostatní pokusy selhaly. Jak se tedy proti zmiji bránit? PĜedevším pĜezkoumat svou práci. Co když má reptal kus pravdy a program je málo zajímavý, hry trochu nudné? Zvaž to poctivČ a promluv si o tom soukromČ s nČkterými þleny družiny. NeudČláš chybu, jestliže se pokusíš pĜipravovat schĤzky lépe než dĜív. Pokud ty jedovaté poznámky nepĜestanou ani potom, podnikni strategický tah a pĜesuĖ zmiji kus své odpovČdnosti. Nelíbí se ti hry, které pĜipravuju? PĜines na pĜíští schĤzku nČjakou lepší! Reptal ovšem nesmí cítit, že mu tuto úlohu dáváš ze zlosti a že ho tím chceš zaskoþit. ěekni mu to tedy až pĜi vhodné pĜíležitosti, tĜeba na konci schĤzky. Když na pĜíští družinovku pĜijde s prázdnýma rukama, mĤžeš mu ostĜe vytknout, že úkol nesplnil. Kritizovat dovedeš, ale kdyby mČla družina spoléhat na to, co pro ni pĜipravíš, nezahrála by si vĤbec nic. Jestliže se s nČjakou hrou vytasí, svČĜ nu i její provedení. Nemíchej se do toho a hlavnČ se mu nesnaž oplatit stejnou mincí. Bude-li hra nudná, Ĝekne mu to urþitČ nČkdo jiný: "To je ale votrava!" Stejná slova, která on tak þasto užívá. Pokud bude jeho hra zajímavá, mĤžeš ho požádat, aby pĜinesl pĜíštČ zase nČco tak pČkného. Zabiješ tím dvČ mouchy jednou ranou. Reptal zmlkne, nebude pĜece Ĝíkat o svých hrách, že stojí za starou belu. Možná že se zaþne krotit i pĜi jiných pĜíležitostech, protože bude cítit vČtší spoluodpovČdnost za družinu a úspČch družinových podnikĤ. A ty budeš mít ménČ práce s pĜípravou. PĜesunout na zmiji víc práce a víc odpovČdnosti bývá nejvhodnČjším tahem. NČkdy se také vyplatí pozvat takového nespokojence na pČkný film nebo s ním ve dvou vyrazit na zajímavou procházku a po cestČ si o družinČ popovídat. VážnČ ho požádat, aby ti Ĝekl, co by se dalo s družinou dČlat líp, jak by si vĤbec pĜedstavoval ideální þinnost. Snad mu zde mezi þtyĜma oþima mĤžeš otevĜenČ Ĝíct, jak tČ jeho jedovaté poznámky mrzí, jak ti berou chuĢ do práce. Vidíš, zdálo se to jako neĜešitelný úkol - co s takovou zmijí, než ji zašlápnout, vyhnat z družiny. A pĜece v osmi pĜípadech z deseti se na rebela dá zapĤsobit. Jenom nesmíš ztrácet trpČlivost a vzdávat se bez boje. Ti dva z deseti, nenapravitelní, vČtšinou odejdou sami, když je to v družinČ tak nudí. (Miloš Zapletal: Rádce skautské družiny)
ŠLAPEJ NEBO ZMRZNI Naše stará fakulta se loni uvolila, že nám kolem 28. Ĝíjna dá jeden den volna. Rozhodli jsme se (moji tĜi kolegové, Šárka a já) vyjet si do zimních velehor. V Roháþích se hĜebenovky zavírají 1. listopadu, zbývalo nám tedy, když jsme nasedali do vlaku, pČt dní. Vyjeli jsme noþním rychlíkem do Liptovského Mikuláše. Cesta probíhala pohodovČ. Na batohu se mi leskly maþky Davidova pradČdeþka a cepínek - selfmade ýeslo + David. Jízdu noþním ýeskoslovenskem jsme spojili s degustací burþáku, neboĢ kolega ZdenČk je z Moravy. Bylo nám teplo a nic nám nechybČlo. V sousedním kupé se vezla skupinka studentĤ práv, pĜátel kolegy Jaroslava, s nimiž jsme mČli jít kus cesty spoleþnČ. Ale o jejich selhání až pozdČji. Do Mikuláše jsme dorazili brzy ráno. Moc jsme se nerozhlíželi a rovnou vyrazili autobusem do Jalovce. Na zemi byla trocha snČhu a nad vesnicí se hrozivČ tyþily hory. Vyrazili jsme. Padaly vtípky, rozepínali se bundy - ještČ bylo dobĜe. Pak zaþala cesta stoupat. ýahouni natáhli krok a já jsem málem vypustil duši, jak sem se snažil jim staþit. SnČhu poĜád pĜibývalo, zaþala být neskuteþná zima a prudký vítr nesl sníh. Naším cílem byla Bobrovecká plesa, kde jsme mČli pod stanem strávit první noc.
14
Jedenácté þíslo
Museli jsme nejdĜív vystoupat na hĜeben a byla to neskuteþnČ úmorná cesta. Po stehna ve snČhu s tČžkými batohy jsme postupovali husím pochodem do asi šedesáti stupĖového svahu. I když mrzlo potil jsem se jako v létČ. TČsnČ pĜed setmČním jsme došli na plesa a postavili si úžasnou oranžovou gemu, jejíž kostra se skládá z tisíce laminátových nebo jakých tenkých tyþek pospojovaných þernými umČlohmotnými obdélníþky, takže postavit ji v rukavicích trochu pĜipomíná cirkusovou exhibici. Ale podaĜilo se a náš vaĜiþ na bombiþku pĜíjemnČ vyhĜál vnitĜek na pĜijatelnou nulu a ještČ nám uvaĜil výživné noodles. Noc jsme pĜeþkali celkem slušnČ, bez omrzlin (to je jen legrace), ale trochu mČ pĜekvapila zmrzlá voda v lahvi od Dobré vody. Po snídani jsme se vydali hledat Bobrovecké plesá, nepodaĜilo se nám to - tušili jsme, kde by mohla být, ale všechno bylo schované pod snČhem. Právníci vzdali další hĜebenovku a rozhodli se sejít na tatranskou magistrálu a po ní pokraþovat dál. Naše smíšená medicínskofilosofická expedice si ale vybrala nároþnČjší hĜebenovou trasu - Brestová, Salatín, Skriniarky, Baníkov a bivak pod Baníkovem. Zaþalo hustČ snČžit a padla mlha. Jeden za druhým jsme stoupali, vidČt bylo pouze nohy toho pĜed sebou. Žádné znaþky samozĜejmČ vidČt nebylo, takže jsme šli, tak abychom smČĜovali stále do nejvČtšího svahu ve víĜe, že vrchol je skuteþnČ úplnČ nejvýš. NČjakým zázrakem jsme skuteþnČ došli na vrchol Salatína (to už jsme mČli na nohou maþky a vytažené cepínky), posvaþili ve vánici, prohĜáli se veselicí a zaþali jsme hledat cestu dál. NepodaĜilo se, vánice, mlha, všude kolmé srázy, cestu jsme nenašli. Byly už dvČ hodiny odpoledne a nechtČlo se nám zbyteþnČ hazardovat, rozhodli jsme se tedy, že sejdeme do údolí, a pak uvidíme, co dál. Zelená znaþka namalovaná na sloupcích, které vyþuhovaly ze snČhu, naštČstí vedla po závČtrné stranČ hory. Kutáleli jsme se a klouzali dolĤ k potoku. Pak pokraþovala úmornČ dlouhá cesta údolím. Kolem sedmé hodiny veþer jsme dorazili do Jalovce a zaþali se shánČt po noclehu. PĜemluvili jsme jednoho pána v rekreaþním komplexu, který nás za hĜíšný peníz nechal pĜenocovat ve vytápČném bungalovu se sprchou a teplou vodou. Ráno po dokonalém osvČžení jsme zase vyrazili do hor. RozdČlili jsme se na dvČ akþní skupiny: já se Šárkou jsme postupovali po tatranské magistrále zajistit nocleh na Žiarské chatČ, ostatní kolegové vyrazili tamtéž, ale pĜes Baníkov, což je smrtící kopec nad Žiarskou dolinou. Naše dvouþlenná skupinka dorazila v pohodČ po druhé hodinČ odpolední na místo urþení. V chatČ jsme zaþali pátrat po noclehu, tČšili jsme se, že nás uloží nČkam do tepla na pĤdu, ale chatárka nás vedla pĜed chatu, kde stála kĤlna. Na její pĤdČ jsme mČli nocovat. Když jsme se chatárky ptali, dá-li se tam zatopit, Ĝekla jen:"Keć si zatvoríte dvere …" Asi dvČ hodiny po setmČní dorazili chlapci. Cestou vynášeli upadlého turistu na cestu. RanČnému jsme podali odbornou první pomoc (mČl pár tržných ran) a chatár jej odtransportoval do nemocnice. Pak už bylo jen veselo. Dokonce jsme ani v noci nezmrzli. Poslední den jsme šli jen na krátkou vycházku na Žiarske sedlo. SnČhu bylo po pás a spoleþnost nám dČlala þeská rodinka, jejíž tatínek stále aktivnČ pobíhal kolem, byl všude první a tak podobnČ. Když se setmČlo odešli jsme do Žiaru na autobus a nČkdy k pĤlnoci odjeli rychlíþkem do Prahy.
15
Jedenácté þíslo
Zimní Tatry (Roháþe = Západní Tatry) všem vĜele doporuþuji, je však tĜeba jet dobĜe vybaven a nebát se trochy námahy a zimy. Manuál
Z DOPISU SLEýNċ 25. 10. 1998 Co znamená nechtít prohrát a co znamená chtít vyhrát? Je to ukrývání se pĜed realitou? Zatracování pocitu slabosti? Vše tu už bylo. Celý mĤj život je jedna velká fráze pronášená tu lépe, tu hĤĜe. Promlouvám stále více pateticky a po dosažení vrcholu všeho patosu upadám do hysterického smíchu z té dČsné nicoty. Job
Z JOBOVY MANŽETY Vše již bylo Ĝeþeno. Skála byla též kamenem a pískem. Skutek byl ctí, þest byla slovem, a ta byla opČt þinem. Pravda byla pravdou a lež byla lží. Lží byla i pravda, a tak stále v jednom kruhu. My tu jsme, špinaví i þistí. VČdomí a nevČdomí. Jsme tu a znovu jako jiní, aĢ budoucí þi minulí, þekáme, až pĜijde nČco, co bude život. Job
Scházíme se jednou za þtrnáct dní v úterý v 1700 v klubovnČ. Na první schĤzce jsme toho moc neudČlali, protože jsme pĜišli pouze þtyĜi. Další schĤzka se už urþitČ podaĜí, protože jsem rozhlásil ve stĜedu, že bude v úterý. Doufám, že pĜijdou všichni. Podle mého názoru jsou družinové schĤzky dobrá vČc, ponČvaþ se na nich dá nauþit víc než na normální schĤzce. Na normální schĤzce se spíš dají hrát hry, než uþit uzle nebo signalizaci. Doufám, že se þasem budou moci podnikat i družinové výpravy a o schĤzkách chodit tĜeba na výstavy nebo na plavání. Bude záležet i na þlenech družiny, jak budou spolupracovat a pomáhat si. Protože v celku je síla. A tímto prosím þleny družiny Špiþka, aby chodili na družinové schĤzky ne z nutnosti, ale pro radost a zábavu. Pavel
PěÍTOMNOST ANEB NA NÁVŠTċVċ U NOVOSKAUTģ 45.SKAUTSKÉHO STěEDISKA SILMARIL Místo návštČvy : Vodárenská vČž na Letné Datum návštČvy : 11.tys dopadu L.p. 1998 ýas návštČvy : od 17:00 do 17:48 Názor návštČvy : velice konstruktivní prĤbČh schĤzky Nabízí se Vám výkĜiky (nČkteré zoufalé, jiné nadšené), þi pouhá konstatování rĤzných situací, jak reagovali konkrétní osĤbky, tedy všichni pĜítomní. Pánové, chovejte se slušnČ, je tady návštČva ! PeĢa uklidĖuje všech pČt spolunovoskautĤ. Já vím, co hrála za hra, ale nepovedela to. Forest navrhuje hru. V emigrantštinČ.
Jedenácté þíslo
16 Já nic nevidím ! Neználek po zhasnutí svČtla. NetopýĜi umĜela, je z nich Kel. Hejkal vysvČtluje zánik družiny. JĤĤ, moje stezka ! ěepa nalezl svou ztracenou skautskou stezku. Neználku, nevím, kde je tvoje stezka a abych Ti pravdu Ĝekl, je mi to pumpiþka. Hejkal má jistČ vztah k motorismu. Já jsem pupenec, já to tady mám a já to tady nemám. Racek má jistČ pĜehled ve svých odpovČdích. Šestka je k horolezectví. No protože je to hodnČ pevný, aby nespad dolĤ. Jimmy se snad chystá na kariéru v horolezectví. Opiþka nepoþítá !! Hejkal komentuje seþítání bodĤ. ZávČr návštČvy :
x již i Ti menší z našich (þi jejich) Ĝad se pĜiklání k hovoĜení v jazyku emigrantském x velice užívaným slovem v této spoleþnosti je bezesporu pupenec x velice užívanou frází je v této spoleþnosti Chytrá opiþka, dostane banánek x charakteristickými znaky této spoleþnosti je Ĝev, kĜik, skákot a jakýkoliv rychlý pohyb, radost ze všeho, bez rozdílu kladu þi záporu a veselost. Tomega
Prosíme všechny pĢíznivce našeho stĢediska : 1. Pokud máte doma zahálející staré hodiny nebo budík, který by mohl odmČĜovat þas v naší klubovnČ, prosím, vČnujte nám jej, vyhradíme mu v klubovnČ þestné místo. 2. Máte-li doma pĜebyteþné hrníþky a je Vám líto je rozbít, vČnujte je, prosím, svým dČtem, ony si jich na þujíþku ještČ užijí. Za stĜedisko dČkuje
Redakce: Michal Zikán - Manuál, Václav Zeman - Šík, Petra Tomeþková - Tomega, JiĜí Slavík - Svižník, Václav Halbich - Nerost, David Procházka, Pavel Šochman - ýeslo, Michal Novák, Pavel Veþerka PĜispČli: Vít Masopust - Job, Michal Kojan – Ptero, Zdena Jindráková - Lump SnČhuláka nakreslil Pavel, ilustrace z výpravy Diana a Anþa, další ilustrace jako obvykle.
