1999
46. skautské stĜedisko "Sfinx"
Šestnácté þíslo SESTRY A BRATěI, koneþnČ je to tu! Po tĜech mČsících vychází pĜedprázdninové ýíslo. Nenaplnilo se proroctví, že pĜedprázdninové ýíslo vyjde pĜed dalšími prázdninami, a už nyní k Vám pĜicházíme s pĜíspČvky, které nejsou sice právČ aktuální, ale na dobrý þlánek není jistČ nikdy pozdČ. Doufám, že oceníte zvlášĢ kronikové zápisky svČtlušek. KlidnČ by mohli sloužit našim skautĤm za vzor. Na první stránce Vám pĜinášíme dokumentární fotografie k Messnerovu þlánku z minulého ýísla (zalovte v pamČti), které se pĜedtím bohužel nevešly. Jo a nenechte si ujít comics. Váš neaktuální Manuál
ýíslo – mĤj mazlíþek SLOVNÍK Fofrklacek – Ĝadicí páka Užití: „Pak na fofrklacek hodil trojku.“ - branka Užití: „Dal dvČ kisny.“ Ale také: „Zalez do kisny!“ Kisna
Dik urþit.
- bez významu, nelze Užití: „Dik, zahrajem si
fotbal.“ Svíža
Šestnácté þíslo
2
VÝPRAVA NA „GINGO“ (DO PRALESA) 21. – 23. dne mČsíce sazenic Bylo nás celkem devČt: 5 svČtlušek – Anþa, Aranka, Diana, Knoflík a já a 4 vedoucí – Manuál, Tomega, Bubák a Nerost. Asi v 15,15 hod. jsme odjeli metrem na nádraží Holešovice, kde jsme nastoupili do zcela plného autobusu. Tak jsme dojeli do MČlníka. Tam jsme si cestou na další autobus zahráli „Mrazíka“. Po pĜíjezdu do KokoĜína jsme pĜestoupili do mikrobusu, který nás mČl dovézt do StĜezivojic. Cestou jsme hráli rĤzné hry, ale brzy nás to omrzelo, a tak jsme zaþali držet bobĜíka mlþení. Moc se nám to nevedlo, a když jsme vystoupili, mluvily jsme už skoro všechny. Anþa s Arankou, které to vydržely nejdéle, promluvily za chvíli. Vydali jsme se na 1,5 km dlouhý pochod lesem – nejdĜív po cestČ, potom po zvíĜecích pČšinkách. A jak jsme tak šli, najednou se tam objevila taková jakoby klouzaþka z mechu, jehliþí a hlíny. Lezly – tedy vlastnČ spíše jely – jsme tamtudy dolĤ jedna po druhé. Aranka na konci málem udČlala kotrmelec a zĤstala ležet na bĜiše. Knoflíkovi se to podaĜilo taky. Vyrazili jsme dál, ale ouha! PĜišli jsme k další takové klouzaþce. Tam to dopadlo mnohem hĤĜ. Nebyla snad ani jedna, která by se z toho kopce neskutálela. Po zdolání této „pĜekážky“ jsme koneþnČ byli u cíle. Chvíli jsme se dohadovaly, kdo bude vedle koho ležet a pak jsme si vyndaly karimatky a maliþko se „zabydlely“. Tomega vyhlásila soutČž, ve které jsme musely pĜinést dĜíví, ale takové, které bylo dlouhé pĤl metru a mČlo 5 cm v prĤmČru. My dvČ s Knoflíkem jsme si popletly svoje hromádky, a tak jsme nakonec mČly jednu spoleþnou. Po soutČži holky odešly na vycházku a my s Knoflíkem a Manuálem jsme vaĜili veþeĜi, pĜi tom jsme se ale ještČ staþili podívat, jak zachází sluníþko. Mezitím se vrátily holky, tak jsme se naveþeĜeli, pĜevlékli do teplejšího obleþení a šli k táboráku. Zazpívali jsme si a šli do hajan. Když jsme se ráno vzbudily, bylo už krásné svČtlo a tak jsme usoudily, že je þas vstávat, ale ono bylo pĤl šesté ráno! Manuál se na nás zlobil, že ostatní chtČjí ještČ spát a my hroznČ Ĝveme. A tak jsme ztichly. Diana s Knoflíkem prohlásily, že se ještČ pokusí spát a DianČ se to skuteþnČ podaĜilo. My dvČ s Knoflíkem jsme pak hrály piškvorky a lodČ. Ty jsme ani nestaþily dohrát a byl þas jít na rozcviþku. Vyškrábaly jsme se nahoru po klouzaþce a na závČr jsme se pČknČ svezly dolĤ. Tam jsme si „ustlaly“ a vyþistily zuby. Po snídani jsme šly hrát „Aku, aku“. Moc se mi to líbilo. Po skonþení této hry, která trvala asi hodinu jsme se uþily azimuty. Na vaĜení obČda byly urþeny Diana s Anþou. My ostatní jsme šly hrát hru na barvy. Po návratu k pĜevisu jsme zjistili, že obČd ještČ není hotov, tak jsme mČly volno. Po velmi dobrém obČdČ jsme šly slaĖovat, ale sotva sjel dolĤ Manuál, zaþalo silnČ pršet. BČželi jsme se schovat do medvČdího metra. Tam jsme si zpívali a hráli divadla o lásce. Zpívali jsme a zpívali dokud nepĜestalo pršet. Vrátili jsme se do tábora, kde nás þekali Bubák s Nerostem, vzali si pláštČnky a vydali jsme se hrát hru, kterou nám ti dva pĜipravili. Když jsme ji dokonþili, šli jsme znovu slaĖovat, tentokrát bez deštČ. Než se uvaĜila veþeĜe, dostaly jsme papíry s napsanou pohádkou, ale chybČla tam nČkterá slova. Ty jsme mČly za úkol doplnit. Mezitím se dovaĜila veþeĜe. Byl guláš s pĜíšernČ pálivou omáþkou. Na tomto guláši bylo zvláštní to, že každé maso bylo jiné. Po veþeĜi nám Manuál pĜeþetl, jak správnČ znČla pohádka, kterou jsme doplĖovaly. PĜi veþerním táboráku jsme hráli hru: ten, kdo byl zrovna na ĜadČ, musel Ĝíct název nČjaké písniþky, ale nesmČla se opakovat. Kdo nic do 5 vteĜin nevymyslel, musel dát fant. K tomu ale vĤbec nedošlo. Potom jsme se pĜevlékli do spacího, zalezli do spacákĤ a hráli jsme další hru: zavĜeli jsme oþi a spali jsme. Ráno jsme se probudili po osmé hodinČ a hned vyrazili na rozcviþku. Po rozcviþce byla snídanČ – chleba se sýrem nebo s paštikou (bylo tam i hodnČ písku!). Pak jsme si sbalili vČci a venku jsme si nechali jen lžíci. Tou jsme pak pojídali bramboraþku pĜímo z kotlíku. PĜevlékli jsme se do krojĤ, sbalili lžíce, rozlouþili jsme se s naším pĜechodným domovem a vyrazili do StĜezivojic. Tam nastalo velké mytí špinavých nohou, rukou a obliþejĤ. Když jsme se všechny leskly jak alabastr, dostaly jsme jablko a sušenku. Nastoupili jsme do mikrobusu, kde jsme hráli zoologickou zahradu, a dojeli do MČlníka. Tam jsme si zase zahráli Mrazíka a nastoupili jsme do autobusu NERATOVICE - PRAHA A ZPċT. V autobuse zase nebylo kam si sednout, tak jsme sedČli na schodech. Ale každou chvíli jsme museli vystupovat a zase nastupovat, abychom uvolnili cestu. KoneþnČ jsme dojeli na koneþnou do Holešovic. Metrem a tramvají jsme šĢastnČ dorazili do Karlína. V klubovnČ jsme ještČ oznámkovali výpravu a protože jsme pĜijeli o nČco dĜíve než bylo v plánu, nakreslili jsme obraz z pohádky, kterou jsme doplĖovali. Na závČr jsme jako vždy skonþily pokĜikem a šlo se domĤ. ýertík
Šestnácté þíslo
3
ZDOMIZES 9V sobotu 1.kvČtna se v Ćáblickém háji koná obvodní kolo Svojsíkova závodu. Akci poĜádá 24.skautské stĜedisko Sever. Závodu se úþastní naši hoši: Nerost, Šváb, Svíža ale jelikož jich je málo, jsou rozstrkáni do cizích hlídek. Bez sebe nemohou býti ani chvilku a tak se neumisĢují. 9Po skonþení Svojsíkova závodu se všichni (naši hoši, Šík, Tomega, Pavel) scházíme u Davida v ýimicích a trénujeme fotbálek na zítĜejší utkání na Letné. Naveþer hraje ýeslo s Havajem hokej - 6: 2. V klubovnČ se napouští voda na koupel a ýeslo to prokecává. 9V noci na nedČli se spí, vlastnČ nespí v klubovnČ, od pČti hodin ráno je vejsmažka palaþinek a poté budíþek u VeþerkĤ. 9V nedČli 2.kvČtna se na Maninách proti klubovnČ uklízí v rámci tradiþní maninové brigády. Úþastní se vČtší než malé množství dČtiþek i rodiþĤ i ostatních a Maniny jsou opČt na Ėákej þásek uklizeny k obrazu našemu. 9Po brigádČ se vydáváme na Letnou podobnČ jako Klabzubova jedenáctka odehrát fotbalovou odvetku s 45.stĜediskem Silmaril. Sobotní trenink však zĜejmČ nebyl to nejlepší, páþ my prohráváme 2:4. Ale co, napĜesrok vyhrajeme zase my !! 9O víkendu 7.-9.kvČtna probíhá dost drsné a z vČtšiny povedené Scout Trophy. Úþast hojná a poþasí nám vesmČs pĜálo. Job se v nedČli ráno koupe ve vodní nádrži ŽćáĜko, a pak to pĜíliš nerozchází na dalším víkendu. 914.–15. kvČtna se akþní skupina úþastní „ýtyĜiadvacetihodinovky na kolobČžkách“, podrobnosti se doþtete v tomto ýísle. 9Vlþata jedou ve dnech 14.-16.kvČtna na Dingovu Mordu do chatové osady JitĜenka nad Berounku. Rozpadající se roverský kmen vysílá posily na pomoc, a tak je výprava zdaĜena. Vlþata však mluví nenapravitelnČ sprostČ a i jinak se chovají ... no posućte sami. A absolutnČ se nesmíĜili s Jobovou vloþkovou polévkou, to se jich zeptejte. 916. kvČtna sledují Šík a bratĜi BartĤĖkové hokejové finále na Václaváku. PĜi cestČ domĤ je potkán (ten) Šmudla, jak mává vlajkou z auta a hroznČ kĜiþí. Parádiþka. 921.-23. kvČtna tráví svČtlušky víkend v kokoĜínských hvozdech. Spíme na Gingu a na MedvČdím metru hrajeme tradiþní lokální hru Aku-Aku. V sobotu odpoledne prší, ale i pĜesto pak svČtlušky stateþnČ slaĖují asi pČtadvacet metrĤ. V sobotu Tomega oplakává koncert Krásných Nových StrojĤ na DeltČ. 922.–23. kvČtna slaví Šík narozeniny se svými spolužáky na chatČ jednoho z nich. Vrací se velmi unaven, zato však s dobrou náladou (?). 9Skauti jedou 28.-30.kvČtna na výpravu nevím kam, tak to prosím dopiš. Ćíky ! Tomega
VEýERKY Vybírat jméno pro oþekávaného potomka není vždy jednoduché. NČkteĜí rodiþe upĜednostĖují rodinnou tradici a jména se dČdí z otcĤ na syny a z matek na dcery. PĜed lety jsem i já byla manželem postavena pĜed hotovou vČc (alespoĖ on si to myslel) - budeme-li mít syna, bude se jmenovat Otakar. Jako mĤj muž a jeho otec (manžel je na své jméno patĜiþnČ pyšný, protože je pĜece jmenovcem slavného krále železného a zlatého). Dcera by se mohla jmenovat po mnČ, ale stejnČ, ON si pĜeje syna. Jsem velice tvrdohlavá a pĜedstava malinkého þlovíþka s hrdým jménem Otakar se mi nezamlouvala. A zdrobnČlina Otík už vĤbec ne (a to ještČ nebyl natoþen film Vesniþko má, stĜedisková). MĤj další argument byl, že máme v pĜíjmení hlásku „r“, co kdyby dítČ ráþkovalo a mČlo by tím pádem problém i s kĜestním jménem. ChtČla jsem jméno bČžné, ne však módní, aby se stejnČ nejmenovalo hodnČ dČtí z okolí a z pĜíbuzenstva. Už nevím, jak mČ napadlo jméno Pavel. Až dodateþnČ jsem si uvČdomila, že mí dva bratranci a syn jednoho z nich se Pavel jmenují. Manžel vidČl, že s Otakarem neuspČje, a tak už se mnou nediskutoval.
Šestnácté þíslo 4 Když mČ v þasném ránu odvážel do porodnice, pro jistotu jsem se ještČ zeptala, zda mu Pavel nebude vadit. ěekl, že ne. Když se syn narodil, muž volal své matce a Ĝekl jí, že máme Petra. Jméno pro druhé dítČ jsem už automaticky vybírala já a nechala se inspirovat jménem syna své kolegynČ Groulíkové - VojtČch. Náš prvorozený všude rozhlašoval, že budeme mít Groulíka. (Jen tak na okraj - náš Vojta je opravdu „Vojta“.) Jana, 46 let, dvČ dČti (Pavel - 16, VojtČch - 13)
CO JE TO C E N Z U R A Cenzura – slovník nauþný neĜíká nic, protože tam slovo cenzura není. Ale v kostce – cenzura je, když nČkdo (napĜíklad Manuál) vyškrtává, a už jsme se k tomu dostali. Takže vyškrtávat tĜeba þlánky, zakazování otiskování fotek, þlánkĤ, knih, básní a podobných psaných zpráv je cenzurování. TĜeba za války nČjakých dvou státĤ jsou vojenští cenzoĜi a ti zakazují v novinách vydávat tĜeba þlánky o tom, kolik má která armáda vojákĤ, divizí a nebo taky fotky, na kterých jsou hromady mrtvol jejich lidí. Sestrou cenzury je propaganda, ta zase zveliþuje þiny své strany. NapĜíklad za 2. svČtové války byl v nacistickém NČmecku ministrem propagandy Göbels, a ten nechával v novinách vydávat propagaþní snímky umuþených lidí, kteĜí mají þernobílé obleky, na kterých je našita Davidova hvČzda s nápisem ve švabachu Jude – Žid. Nikomu tohle nedávám za pĜíklad, právČ naopak!!! Ale abych moc neodbíhal od tématu, dám konkrétní pĜíklad – V ýÍSLE JE CENZURA! Možná to bude vypadat divnČ, když situaci v stĜedisku a oddíle vĤbec pĜirovnám k válce, ale mezi družinami panuje tak trochu válka o body a obČ družiny se snaží vyhrát i za cenu položených životĤ (puchejĜe apod.). Tak abych neodbíhal, v þísle je cenzura a cenzor je, všichni se podržte nebo si sednČte, jak jinak než . Zaþátek toho všeho byl ve tĜináctém ýísle, þlánek na str. 14,15. , na který jsem reagoval v tomtéž þísle – str. 15,16 þlánkem s nadpisem „POZOR!“. OtištČna je však pĜibližnČ jedna polovina z pĤvodního textu. (Jsem si lišácky udČlal kopii originálu!!! – tos neþekal Manu, co?!). Je otištČn jen jeden formuláĜ, druhý už ne. Manu to vysvČtlil tak, že se to nehodilo.... Když Ĝíká: „Pište, pište, pište“, tak jsem psal. A tak si na tohle dávejte pozor. P.S.: Dlouho jsem sbíral odvahu na to, abych napsal právČ tento þlánek. Jednou jsem dokonce natiskl lísteþky s nápisem: V ýísle je cenzura. Na obálku jsem napsal: Kdo to najde, aĢ to rozdá, ale ne Manuálovi. Našla to jedna, teć už bývalá þlenka roverského kmene a obálku dala Manuálovi...(Tomego, Tomego...) TAK BACHA!
VIŽNÍK
MILÝ SVIŽNÍKU, velice vítám Tvou kritiku mých prospČšných redukþních þinĤ. Úvodem: Obálku nenašla Tomega, ale já. Bylo na ní napsáno – Až to nČkdo najde a nebude to Manu, tak rozbalit a rozdat. A protože já jsem Manu, vyhovČl jsem instrukcím a rozhodnČ jsem nic nerozdával, ale celý balíþek si vzal, k þemuž mČ ostatnČ vyzýval i nápis na druhé stranČ obálky – Ber, dokud je! Ale dost legrace. ýíslo by mČlo sloužit nejen þtenáĜĤm k pobavení, ale pisatelĤm – a tím myslím nás všechny bez rozdílu – k zdokonalení slohu, k uþení se logickému Ĝazení myšlenek, pĜesnému vyjadĜování, držení se jednoho tématu apod. (co myslíš, je Tvá vsuvka o propagandČ vhodná nebo logická vzhledem ke smyslu Tvého þlánku?). Proto obþas nČkomu þlánky vracím k pĜepracování nebo neotisknu (když je odevzdává pozdČ). A konkrétnČ: legrace typu Objednejte si parte mi pĜipadá ponČkud nevyzrálá. Nechci se však pasovat na všemocného censora – mohu být nČkdy ponČkud úzkoprsý –, a vyzývám vás proto k obnovení pravidelné þinnosti redakþní rady, a to 29. záĜí v 19 hodin v klubovnČ. PĜijćte všichni, kdo máte zájem o práci v þasopise (a tĜeba ne jen o psaní þlánkĤ), a pĜineste své pĜíspČvky a nápady. Manuál
Šestnácté þíslo 5 Tímto se velice omlouvám všem þtenáĜĤm, že se mĤj pĜíspČvek neobjevil již v minulém ýísle. Abyste pochopili, staĢ tato byla již napsána, však došlo k malému organisaþnímu omylu v redakþní budovČ, a tento omyl zpĤsobil, že se pĜíspČvek tento do úúžasné pĜílohy o ýekatelských zkouškách prostČ a jednoduše nedostal.
JEDNA VELKÁ VċC ANEB ýEKATELSKÉ ZKOUŠKY OSOBNċ MĖo, þekatelské zkoušky. Omlouvám se, ale musím zaþít nČjak obyþ., ponČváþ nČjak nemohu chytit slinu. ýekatelské zkoušky pro mČ zaþaly, když Manuál pĜinesl do klubovny onu pĜihlášku. Však mám pocit, že ty, pro nás osudné pĜihlašovací papíry, jsme dostaly nČjakým zpĤsobem od Hejkala, ale to snad není až tak dĤležité. Do rukou se mi dostaly dva áþtyrkový papíry, jeden skoro prázdný (vlastní pĜihláška) a druhý o nČco hustČji popsaný ( vlastní informace o prĤbČhu celého kursu ). Poté, co jsem se jimi koneþnČ prokousala jsem se docela zhrozila a Ĝekla si, že to asi nemá cenu. Ále omyl, nesmíte žádnou vČc, ani tu, která se vám zdá absolutnČ neĜešitelná, vzdát hned na zaþátku. Když pak pĜekonáte onen kritický bod, který se mĤže vyskytovat rĤznČ daleko od zaþátku, tak lehko už to nevzdáte. TĜeba proto, že si budete myslet, že už jste tak blízko cíli nebo proto, že budete mít chuĢ dokázat si (nebo nČkomu jinému), že dotáhli-li jste to až sem, dotáhnete to až do konce. Nebo z jakéhokoliv jiného dĤvodu, ale mČ momentálnČ žádný nenapadá. No, a tak jsem si Ĝekla, že do toho pĤjdu. No jo. Dále již nedoporuþuji þísti staĢi této osobám, jež se þekatelský kurs chystají teprve absolvovat. DČsnČ nepĜíjemný pocit mČ od té doby pronásledoval až do doby nedaleko dávné. VlastnČ to bylo hodnČ hustý, to snad bylo ještČ nČco pĜes pocit, snad až k expresi. Snad by se pocity tyto daly nazvati až depresemi. VČtšina vČcí však byla v poho, jen s þekatelskou prací jsem si poĜád nevČdČla pĜíliš rady. A taky to tak dopadlo. Však vznikla práce pĜímo úúžasná, bylo v ní spousta opravdu skvČlých myšlenek, ale. Strašná spousta vČcí, co tak porĤznu ve svým životČ poznávám, má své "ale. To ""ale"", který vždycky nČco namítne, nČkdy to mĤže být pouhá" drobnost, zbyteþnost a maliþkost, jindy to však je závažný (nenapadlo mČ bohužel výstižnČjší slovo, ale myslím, že takové rozhodopádnČ existuje). No zkrátka, þekatelskou práci do druhého víkendu malinko utĜídit. A jedna za druhou události jdou a málokterá z nich je dobrá, jedna za druhou jdou deprese na druhou (ZNC). Na prvním víkendu byla pouze obhajoba prací a pĜednášky. VČtšina z nich se mi dost líbila. VlastnČ mohu Ĝíci, že až na jednu (nejmenovanou) jsem mČla ze všech opravdu ohromnČ dobrý pocit. Nebudu jmenovat, prostČ se mi nechce. (HĜebíky do hlavy zatloukaj mi lehce, už mČ to nebaví, prostČ se mi nechce - PĤvodní Bureš) Ale pĜece jenom jsem z prvního víkendu odjíždČla s takovými smíšenými pocity a takovou vnitĜní nejistotou. Ale vČzte, všichni instruktoĜi ( a jim podobní), že vy jste pracovali opravdu úúžasnČ. ZvláštČ nČkteĜí, které opČt nebudu jmenovat, oni to jistČ vČdí. Tak jsem ve stĜedu pĜed víkendem po vyþerpávajícím pohovoru a poradČ psala druhou þekatelskou práci, z níž jsem mČla opravdu dobrý pocit. PĜesto, že jsem vnímala, že to není tak úplnČ ono, myslela jsem si, že je v poho. Mnó, až tak úplnČ v poho to nebylo, ale prý se to dalo. Ostatní pĜípravy na druhý víkend, tedy na vlastní zkoušky probíhaly následujícím zpĤsobem: neuplynulo dne, aby mČ nČkdo nevidČl se žlutým þasopískem v ruce. Pro neznalé, studijní materiál, obsahující veškeré pouþné informace - Slepenec þi zdravovČda - První pomoc, mČli výraznČ žlutý obal. Snad proto, aby se absolventi tohoto þekatelského kursu poznali po celé Praze, napĜ. cestou metrem þi jiným dopravním prostĜedkem podle žlutého þasopísku v rukou. Zaþátkem druhého víkendu byl ( tradiþní ) výsadek. Vcelku v poho, až na poslední úsek cesty, kdy naši hoši natáhli své dlouhé nohy a my (se Zlatovláskou a Luckou) jsme je docela nestíhaly. No jestli jsem v ty chvíle nešla nejrychleji za celý život, tak tedy opravdu nevím. No a dorazili jsme za pár minut pĤl dvanáctý. Vcelku v poho. Všichni jsem byli nesmírnČ unavení a chrupka byla hlášena na jednu hodinu noþní (mám ten dojem). No a to už jsem byla za únavou. Po prohlédnutí fotek a najití Míši, jemuž to slušelo jsem zjistila úúžasnou zprávu, týkající se sobotního obídku, totiž, že nás þeká Ĝízek s bramborama. No není to vychytávka? A když jsem všem pĜítomným slíbila, že už budu zticha, že to dokážu, rozhodl se jeden starý a ošklivý (nebo nČkdy oznaþovaný jako mladý a krásný) pán, že si pĤjde do kuchyĖky pro þajíþek a kdo má pak být zticha ??! Ale pak jsem Ĝekla opravdu dobrou noc a taky se mi podaĜilo usnout. ZvláštČ s Vetešníkem (vetešník = kabát – pozn. red.) pod hlavou. A ráno jsem se cítila docela vyspale, kupodivu. Dále se sbíraly bodíky na pĜednáškách a orientaþní tabule (provided by Šimi) se zaplĖovala žlutými þtvereþky a þervenými najky ( odškrtnutími). A veþer se obhajovaly práce, o tom jesti zmínČno výše. A to, co jsem pĜi tom opravdu nepochopila se dovČdČl pouze vybraný okruh lidí. (NapĜ. kam se dávali bodíky za napsanou práci.) A veþer byl tzv. hudební koutek, vedený Robinem a
Šestnácté þíslo 6 Manuálem. BlahopĜeji vám, takového rámusu pohromadČ jsem už hodnČ dlouho neslyšela, ani u vlþat na schĤzce. Ale jinak, jako odpoþinek - good idea. A spinkoška dnes na dvanáctou a rychle jsem usnula i já. Snad proto, že se neprocházel starý a ošklivý ? A v nedČli ráno jsem se opravdu cítila jako na onom svČtČ. Ale na onom tam dole. Po rozcviþce a spoustČ ostatních vČcí jsme si napsali testík - nejvČtší radost mi udČlalo prvních nČkolik otázek, týkajících se práva (hm, to jsem byla asi jediná). S hospodaĜením a bezpeþností už to bylo kapku horší, ale zvládnout se to dalo. A to je hlavní. A furt jsme nevČdČli, zda ano þi ne. Teda povím vám: fakt nepĜíjemná nejistota. A už se jenom balilo, uklízelo a bylo se na pochybách. A pak nástup a konec pochybám. Až na dva jedince (opČt nejmenované) jsme všichni dostali odznak þekatele na vĤdcovství. PĜed Ĝadou instruktorĤ byla vyšlapaná komická cestiþka, jak všem blahopĜáli a všichni všem navzájem dČkovali a chválili je a všem nám bylo moc prima. Najednou takovej pČknej pocit. Konec dmýchaþky. Myslím, že se jednalo o dóóst vydaĜenou akciþku. Pro nČkoho možná skonþila po závČreþném nástupu, pro nČkoho tĜeba v Praze na Hlaváku, ale já na ni budu asi vzpomínat ještČ dlouho. A v dobrém. Myslím, že jsme ze sebe udČlali dobrý kolektiv a proto si dokázali vytvoĜit kolem sebe onu patĜiþnou úúúžasnou atmošku. PĜesto, že tam bylo obþas trošiþku napjato, bylo to taky k nČþemu dobré. UrþitČ. Myslím, že fakt jo. DČkuju všem zúþastnČným. Tomega
I já se pĜipojuji k tČm, kteĜí pĜispívají do ýísla básnČmi. Není to však moje báseĖ, je od anglického básníka, který se jmenoval John Donne a žil v letech 1572 – 1631. To je asi všechno, co jsem chtČl Ĝíct úvodem a teć hurá na báseĖ: Šík
EXTÁZE
Když v lásce povahy své dvojí, dvČ duše navzájem se zhostí, náhle tu lepší duše stojí, zbavena ran osamČlosti. My pak, ta nová duše, víme, z þeho jsme v jádru složeni, vždyĢ atomy, z nichž pocházíme, jsou duše jež se nemČní. Však bČda, nikdy nejsme sami, proþ ještČ víme o tČle? TČla jsou my, aþ nejsou námi, jsou sféra, my jsme andČlé. Jim patĜí dík, neboĢ jsme vyšli zprvu za jejich obrazem, dala nám svoji sílu, smysly, jsou slitina, na struska jen. VždyĢ nestihne nás ani nebe, jestliže dĜív se nevtČlí, i duše druhou duši vstĜebe, jedinČ tČlem projde-li.
Šestnácté þíslo
7
24 HODIN NA KOLOBėŽCE 14. – 15. 5. 1999 – Stromovka Když nám Pavel nČkdy v Ĝíjnu vyprávČl o tom, že oddíl jednoho z jeho spolužákĤ se v létČ úþastní þtyĜiadvacetihodinového závodu na kolobČžkách, nikdo tomu nevČnoval nČjakou zvláštní pozornost, natož aby pĜemýšlel o úþasti v tomto závodČ. Ale jak tak bČžel þas, stalo se to, že 14. kvČtna nás v 1700 ve Stromovce þekal start „þtyĜiadvacetihodinovky“. 1700 — start závodu. My nestíháme, startuje David, pĜicházíme jen tak tak na první pĜedávku 1707 — první pĜedávka, na 2,4 km okruh vyráží Nerost 1720 — první zastávka v boxech, rozpadají se nám Ĝídítka 1731 — v pĤli trati potkávám toho Šmudlu a posílám ho na start 1739 — Janiþka na trati, máme pČt kol za sebou 1756 — pĜichází superposila (ten) Šmudla a ihned vyráží na traĢ 1810 — pĜichází Bobo s Kachnou. Pokraþujeme docela bez problémĤ. 1832 — Bobina dojel své kolo, už jich máme 12 1838 — Šmudla je hrdina, vyráží do druhého kola za sebou 1853 — Šmudla, Bobo i Kachna nás opouštČjí, snad se vrátí i s posilami 1943 — pĜijíždČjí Monty a (ta) Šmudla (na kolech), pĜispívají každý jedním kolem 1956 — v naší stáji se objevuje také ýolek, i on dává koleþko, poté odchází, ale vrátí se 2031 — máme 28 koleþek, jsme asi sedmí 2058 — VELKÁ FATÁLKA. Uvolnilo se pĜední kolo. PČtiminutovka v boxech a pokraþujeme dál. 2125 — už se stmívá, rozsvČcují se první svČtla 2147 — nasazujeme þelovku 2204 — pĜíchod ýolka i toho Šmudly 2231 — DavidĤv supervýkon – koleþko za 6:25 v absolutní tmČ 2249 - dČlíme se na dvČ poloviny, jedna spí, druhá jezdí 0023 - zaþala nám sobota. PĜijeli Monty, Hroch a Bobina i s nákupem. 0132 - máme 68 kol, je poĜád tma, Hroch hledá svoje plíce (asi zĤstali nČkde na trati) 0140 - opouští nás Bobo, Hroch a Monty 0223 - Nerosta bolí kolena, proto odpoþívá a vynechává nČkolik kol 0349 - pokraþujeme v jízdČ na dvČ poloviny 0500 - máme za sebou pĜesnČ polovinu závodu, už je svČtlo a ptáci všem vesele zpívaj 0529 - dokonþil jsem stý okruh 0616 - nálada dobrá, držíme se na sedmém místČ, na trati je odpoþatý Nerost 0650 - zastávka v boxech, dofouknutí duše + narovnání Ĝídítek 0719 - pĜichází první nedČlní posila, a to Michal 0835 - odchází Šmudla s ýolkem, zĤstává nás sedm 0957 - máme již za sebou 137 odjetých kol, blíží se první krize 1015 - zaþíná obĜí slejvák, traĢ je celkem kluzká 1042 - Michal poznává kluzkost tratČ na vlastním tČle 1130 - pĜicházejí dobré víly (Dalí a Jana II.), pĜinášejí nám perníþek a pitíþko 1310 - propadáme se na osmé místo 1405 - další posilou je NerostĤv spolužák Richard. Odpadl Šváb, už asi hodinu spí a nejeví žádné známky života. 1417 - jedno koleþko jede také Richardova maminka 1500 - už jen dvČ hoćky, drama vrcholí 1540 - další z fatálek, zĜejmČ jsme píchli, zkoušíme dofouknout a odjet ještČ jedno kolo 1554 - naše duše je opravdu píchlá. Laskavostí PlatanĤ dostáváme pĤjþenou malou kolobČžku a pokraþujeme na ní. 1621 - od dalšího týmu získáváme nové pĜední kolo a mĤžeme tak závod dokonþit na našem „Ošklivém kaþátku“ 1700 - HOTOVO ! Dokázali jsme to. ýtyĜiadvacet hodin na kolobČžce máme za sebou. Ujeli jsme 192
Šestnácté þíslo 8 okruhĤ, to je celkem 460,8 km, a tím pádem obsadili 8. místo. VítČzný tým StopaĜi ujel 560 km. Tým Pavlova spolužáka Rosyvky obsadil druhé místo. Již teć se tČšíme na pĜíští roþník, kterého se urþitČ zúþastníme.
ÚýASTNÍCI: Jádro týmu (ti, kteĜí byli na místČ celých dvacet þtyĜi hodin): David, Šík, Nerost, Janiþka (!!!!), Pavel, Šváb
Posily (ti, kteĜí se na místČ objevili, velmi nám pomohli, a poté zase odešli): Michal, (ten) Šmudla, ýolek, Monty, Hrošík, Bobina, (ta) Šmudla, Dalí, Jana II., Richard, paní Richardová
TOP TEN
(deset našich nejlepších þasĤ) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 8. 9. 10.
David Šík David David (ten) Šmudla ýolek David David David Šík David
-
6:10 6:12 6:13 6:14 6:15 6:19 6:19 6:20 6:23 6:24 6:24 Šík
MALÝ VZDċLÁVACÍ ýLÁNEK vČnováno ýeslovi 10.1 Pojem procenta Uþili jste se vyjadĜovat velikosti þástí celkĤ pomocí zlomkĤ. Abyste poznali, který ze dvou daných zlomkĤ byl vČtší, museli jste je složitým zpĤsobem porovnávat. Obdobný složitý postup si vyžádalo i porovnání více než dvou zlomkĤ podle velikosti. Výrazné zjednodušení tČchto postupĤ a následné Ĝešení mnoha praktických úloh umožní rozdČlení celkĤ na 100 stejných dílĤ, na 100 setin. Každému celku budeme pĜitom Ĝíkat základ a jedné jeho setinČ procento. Jedno procento (1%) znamená jednu setinu celku, kterému Ĝíkáme základ.
Zapisujeme: 1% = 0,01 = 1/100 základu 10.4 Procenta na diagramech Poznali jste, že každý základ je možné rozdČlit na procentové þásti, kterým pĜísluší urþité poþty procent. Protože souþet všech procentových þástí se rovná základu, tak souþet všech
odpovídajících poþtĤ procent se rovná 100 ! (vybráno z uþebnice Matematika pro 7. roþník základní školy – 2. díl) Šík
Šestnácté þíslo
9
ALCHYMISTICKÁ VÝPRAVA – PATA Na tuto výpravu bylo uvaleno informaþní embargo, tak jsme vČdČli jen, že máme pĜijít v nedČli 25. 4. do klubovny. V klubovnČ nám Šík þetl o þarodČjnicích, výrobČ zlata a jiných vČcech z období alchymie. Výrobu zlata jsem napsal schválnČ, jelikož byla cílem výpravy. MČli jsme jít podle zpráv a sbírat pĜísady k výrobČ zlata (psí oko, draþí lejno atd.). Jenže to nebylo tak jednoduché, protože to bylo trochu míchnutý s Vietnámkem – kódy, þísla, bitka. Špiþka mČla poþetní pĜevahu, ale my mČli akþnČjší tým (Michal, Nerost, Šváb). V klubovnČ jsme dostali první zprávu. Špiþka ji vyluštila první, tak vyrazila první a my hned za ní. Šli jsme smČrem ke kostelu sv. Cyrila a MetodČje dohánČjíce Špiþku. Na rohu kostela byla zpráva, která nás posílala k Prašné bránČ. Na bránČ jsme se akþnČ kryli navzájem. Paní pokladní (na tý bránČ) chtČla vstupný, ale Ĝekl jsem jí, že jen nČco hledám. Našel jsem. Nerost se Švábem þekali na schodech, avšak za chvíli se drali nahoru. Zespoda se hnali David se Šíkem. MČ dostali, ani nevím jak a Nerost se Švábem jim utekli. Další zpráva byla u kováĜe na StaromČstském námČstí. ěekli jsme mu heslo a von Ĝek‘: „Co já s tím.“ Jeho pomocník nám dal obálku, která nás posílala k Židovské synagóze. Cestu poradila pĜíslušnice Policie ýeské republiky. V kĜovíþku u synagogy byla další zpráva. Naše kroky vedli k domu Jana Keplera. Za dveĜmi domu byly další zkumavky (a v nich rĤznobarevné pĜísady k výrobČ zlata). Ve chvíli vyndavání na nás zaþal Ĝvát nČkdo z domácího obyvatelstva, co tu prej chceme. Na KampČ jsme ztratili asi pĤl hoćky kvĤli špatné navigaci. Hledaný dĤm, kde bydlela sleþna Helena jsme našli a zarecitovali báseĖ (to byl další úkol). PĜedala nám obálku posílající k soše sv. JiĜí na Hrad. Tam na tom velkym námČstí na nás vyskákali roveĜi s Davidem a Šíkem. Další cesta vedla do Zlaté uliþky. V posledním krámku jsme hledali zprávu, ale byl tam klíþ, který pasoval do zámku k záchodku (nebyl to obyþejný záchodek, byl ze stĜedovČku – pozn. red.). Cestou dál nás zase vykosili. U topolu pĜed Strahovským klášterem byl dopis odkazující na Vyšehrad. Šlo se pĜes PetĜín. Na VyšehradČ ve kĜoví byla další zpráva. Po dubem jsme si dali šlofíka. Jenže kde se vzal, tu se vzal, pĜihnal se þernej mrak a zaþalo lejt. Pod bránou, kde bylo hodnČ lidí, jsme se dlouho nezdrželi a bČželi dál – za slejváku k Faustovu domu na KarlovČ námČstí. Tam nic nebylo, tak nám Manu znČní zprávy prozradil, ale zprvu chtČl pokosit. Utíkali jsme, co to dalo.Manu s ýeslem se za námi rozebČhli. Na Václaváku pĜi zavazování tkaniþky se na mČ ýeslo vrhnul zezadu. Batoh na zádech povolil. ýeslo se zastavil. Dostal jsem ýesla. Manu se neukázal. BČh pĜes celý námČstí k JindĜišské vČži a Masarykovu nádraží unavil. ýeslo byl daleko. U nádraží najednou vyskoþil zpoza sloupu, sejmul Švába a hnal se za Nerostem. PĜed vchodem ho sejmul. Cestou do klubovny nás pČknČ tlaþil, ještČ si nás nadjel tramvají (my jsme nesmČli používat žádný dopravní prostĜedek, vyjma konČ, lodi a letadla), tak mČl výhodiþku. V klubovnČ se ingredience smíchali, uvaĜili a bylo ZLATO. Špiþka dorazila po nás s velkou ztrátou na životech. Taky si uvaĜili zlato. Výprava byla skvČle naplánovaná, vymakaná, promyšlená, prostČ pĜipravená, zajištČná … HODNOCENÍ: 1* Michal
ŠNEýKU, ŠNEýKU, VYSTRý RģŽKY Je právČ páteþní ráno. A já jako každé ráno vystupuji z autobusu a vydávám se svou oblíbenou cestou smČrem k betonové krychli plné vČdomostí. Dnešní poþasí je opravdu bájeþné, z šedých mrakĤ na nebi vyskakuje jedna dešĢová kapka za druhou a postupnČ dopadají na zem, na stromy, na keĜe, na trávu, na mČ i na cestu, po které zrovna kráþím. Je prostČ šedo, mokro a smutno. Ujdu dalších pár krokĤ a zarazí mČ jedna zajímavá vČc. Cesta vypadá asi takhle: kamínek, klacek, šnek, pramínek vody, šnek, vČtviþka, tráva, šnek, kámen, písek, šnek. Zaþínám poþítat a za celou cestu potkávám dvacet tĜi šnekĤ. Já vím, Ĝíká se hlemýžć, ale kamarádi šneci mi snad prominou. Nikdy jsem si toho nevšimnul, ale tato cesta je opravdu obzvlášĢ šnekovitá. S tímto názorem jsem se setkal už u
Šestnácté þíslo 10 nČkolika osob a zaþínám pĜemýšlet proþ? Šneþci mi pĜišli jako ohromnČ veselé bytĤstky oproti okolní šedi. Jeden se brodí potĤþkem, druhý pĜelézá kámen, tĜetí míĜí kamsi do trávy. Mám pocit, že každý okolo kterého procházím, se na chvilku zastaví, omrkne si mČ a zase pokraþuje v cestČ. Šneci jsou vlastnČ absolutnČ pohodózní tvoĜi. Nikam nepospíchají, nosí si svĤj byteþek pČknČ na zádech a mají plno dalších vychytávek. Což stát se takhle na chvilku šnekem? Nebylo by to skvČlý, utéct ode všech starostí a problémĤ, chvíli nikam nepospíchat. A když se pĜece jenom vyskytne nČjaká nesnáz, schovat se do ulity a poþkat, až to všechno pĜejde. Tak takovéhle myšlenþiþky mi zpĜíjemĖovali páteþní cestu do školy. Kdyžtak si na nČ vzpomeĖte nČkdy, až vám nebude nejlíp, a staĖte se na chvíli šneky. A bućte v pohodČ jako oni. Šík
VOLNOST ODPOLEDNE No však to jistČ taky znáte, prázdniny, rodiþe, nuda a tak... Spousty rĤzných þundrĤ a vandrĤ s kámošema a dost zábavy. NČkdy sranda a jindy zase ukrutná nuda. NČkdy strach. TĜeba pokud máte na táboĜe malinký dČtiþky, ty se bojí i sami na hlídce, ale mohou se bát i starší. TĜeba pĜi pĜedstavČ, že jsou tohle jejich poslední prázdniny. No však to znáte nebo to teprve poznáte. Ale to je tećko vlastnČ stejnČ jedno, takže tohlecto ty neĜeš !! Rostou tu zelené listy avšak patĜí stromĤm sluníþko už nepálí nezávidím domĤm Lidiþky tu kolem chodČj a jsou Ėáký ... no prostČ možná se teć taky nudČj když nesedČj na mostČ Takovej most, chápejte to je nČco úža blbin, co tam najdete blbat se tam mĤže Modrá sedumdesát šestka þíslo popisné naproti nestojí švestka je to pĜírodopisné Páþ tam stojí kaštan a to je trochu rozdíl sakra jírovec maćál je to. A nic pod ním Jo, auta tu jsou taky ale to je humus takhle šedý mraky barva ne na funus KopĜivy furt štípou a potom to pálí a pod modrou chrpou beruška se válí Tráva se má sekat páþ je pak moc velká nechci do ní klekat páþ to dČsnČ lechtá
Jó, jó, zlatá gutaperþa ta nezradí nikdy a co potom chudák Verþa ta se jenom stydí Jedlík cpe se knedlíkama povoluje pásek na poušti si kráþí lama a krab nemá hlásek A je tu zase ten dĤm páþ ten taky nemluví ten závidí možná psĤm když je štČkat uvidí Už jenom vrcholek stromĤ je pozlacenej sluníþkem pán s kluþinou spČchaj domĤ a utíkaj za míþkem Na košili tmavý flek z komína se kouĜí kominík se hroznČ lek když uslyšel bouĜi A þervená konývka þeká na svou vodu stejnČ jako polívka litá do záchodu Ohýnek už nehoĜí už to jenom plápolá schválnČ, jak dlouho vydrží než ten popel udolá. Už shoĜel. A zmizel.
Tomega
Šestnácté þíslo
11
MċSTEýKO KOUMÁKOV Kapitola tĜetí: Velké utkání Už je tu léto. MČsteþko Koumákov se probouzí do nového dne. Slunce už je docela vysoko nad obzorem, krajem se nese vĤnČ všech kvČtin, které právČ kvetou, ptáþci zpívají své veselé letní písnČ. A celé mČsteþko vypadá velmi vesele. Je to jistČ tím, že právČ dnes nadešel ten den, na který se celý rok tČší snad všichni muži ve mČstČ (ale i ženy, protože v tento den všichni muži nejsou doma). Je to den velkého mezimČstského fotbalového turnaje. KaždoroþnČ se þtyĜi okolní týmy utkávají o „Pohár starosty Flekance“. Tento starosta úĜadoval asi pĜed tĜiceti lety. Byl velmi neoblíbený, o þemž svČdþí i jeho pĜezdívka „kanec Flekanec“. Pravidelnými úþastníky jsou týmy SK HvČzda Koumákov, Bierstars Hlupice, FC Poprask Chytrákov a Mochnovická jedenáctka. Bylo tedy krásné nedČlní odpoledne a všechny týmy se zaþínaly pomalu sjíždČt. V hospodČ „U TulipánĤ“ mČl své soustĜedČní domácí tým HC HvČzda Koumákov. Hrající trenér a kapitán v jedné osobČ, starosta Zruþný, þetl soupisku: „Eda Hlinka.“ „Tady,“ ozval se výþepní. „Franta KĤzle.“ „Jsem tu,“ vyhrkl zedník a div, že se nepolil pivem, kterým doplĖoval dĤležité vitamíny na dlouhý zápas. „Mirek ŠĢastný.“ „Já jsem tady,“ vykĜikl jediný pravý sportovec v týmu, bývalý lukostĜelec. Na soupisce dále byli: pekaĜ Luboš Choroš, uþitel Jan Pacholek a jeho podnájemník, náš starý známý, Umuri Zuburi (od té doby, co jsme ho vidČli naposledy, ubČhlo docela dost þasu; Umuri se už pomalu zabydlel, zvykl si na své okolí a také jeho okolí si zvyklo na nČj – i paní listonoška, no prostČ se stal nedílnou souþástí MČsteþka Koumákov. Do týmu se dostal celkem rychle, poté co na prvním tréninku vstĜelil pČt gólĤ.). „Tak chlapi, loni nám ty lojzové z Chytrákova vyfoukli náš pohár, tak letos jim máme co oplácet. ProstČ musíme vyhrát, i kdybyste na tom hĜišti mČli vypustit duši! Rozumíte!“ hostincem se rozléhal starostĤv kĜik. Na kostele zaþali hodiny odbíjet poledne. A za hostincem na hĜišti zaþínalo první utkání. Bylo to první utkání mezi loĖským vítČzem FC Poprask Chytrákov a Mochnovickou jedenáctkou. Borci z Chytrákova ukázali, že jsou ve velké formČ a rozdrtili Mochnovice 11:1. A mohli slavit postup do finále. Ve druhém utkání nastoupili domácí proti týmu Bierstars Hlupice. Oþekávalo se, že domácí roznesou pivní hvČzdy na kopytech (zvlášĢ po tom, co borci z Hlupic celé dopoledne potvrzovali, proþ se jmenují Bierstars). Ale co se nestalo, skonþil poloþas a Hlupice vedli 1:0 (zmatený Franty KĤzle si vstĜelil vlastní gól). Nastala bojová porada. „Pane trenére, já vám slipuju, že to takhle nenecháš, na svou šest,“ prohlásil Umuri Zuburi. „Toho bohdá nebude, aby obyvatel Koumákova z boje utíkal,“ pĜidal se uþitel Pacholek. A tak nabuzení borci z Koumákova nastupovali do druhé pĤle. Teć pĜišli velké okamžiky hráþe se jménem Umuri Zuburi. Nasázel do sítČ Hlupic tĜi góly, jeden krásnČjší než druhý a rozhodl o vítČzství svého týmu 3:1. Mezi diváky propukla obrovská radost a celé mČsteþko (kromČ tČch žen, co si užívali doma bez mužĤ) se tČšilo na velké finále. „My tČm ChytrákĤm ukážeme!“ „Zubi dá pČt gólĤ a vítČzství je naše.“ Plno optimistických hlášek se ozývalo z úst domácích fanouškĤ a všichni vČĜili ve vítČzství. Jen hrdina semifinále Umuri Zuburi se smutnČ loudal po louce a dokoleþka zpíval nČjakou africkou píseĖ. PrávČ k nČmu pĜibČhl hostinský Eda Hlinka. „Hele, chlape, jestli to vyhrajem, mĤžeš u mČ až do konce roku pít zadarmo tu svoji oblíbenou limonádu.“ „Tu þervenou s blblinkama,“ zajiskĜila Zubimu oþiþka. „Ale teć už pojć, zápas za chvilku zaþne,“ povídal výþepní. A utkání skuteþnČ zaþalo za nČkolik málo minut. Oba týmeþky se soustĜedily hlavnČ na obranu, nikdo nechtČl udČlat první chybu. A tak se pĜihodily i takové situace, jako když se Mirek ŠĢastný (pravý obránce) dostal skoro pĜed prázdnou bránu, ale ze strachu, že se nestaþí vrátit do obrany, míþ
Šestnácté þíslo 12 zakopl do autu. Tato taktická bitva tedy dospČla do prodloužení. „Já mám obrovskýho stracha,“ prohlásil Umuri v pĜestávce (jeho þeština už se blížila dokonalosti). Ale ani prodlouženíþko nerozhodlo, i když v obrovské šanci byl jeden z hráþĤ Chytrákova. Jenže v poslední chvíli se jednomu z divákĤ utrhl z vodítka docela velký vlþák a vyĜítil se na nebohého hráþe Chytrákova. Ten si své gólové úmysly rychle rozmyslel, otoþil se a i s míþem pelášil až ke své brance. Pes se utrhl samozĜejmČ þirou náhodou. V posledních vteĜinách prodloužení nastal zlatý moment. Umuri Zuburi nakopával míþ dopĜedu, u brány stál Franta KĤzle, který zrovna moc nevČnoval pozornost hĜe, neboĢ si povídal se svými pĜáteli (on hrál totiž jako útoþník a o této þinnosti Ĝíkal þíhání na góly). A jak tak míþ letČl, trefil Frantu do obliþeje, až ho povalil na zem, odrazil se ale tak šĢastnČ, že pokraþoval smČrem k brance a skonþil za zády zkoprnČlého brankáĜe hostí. A zaþalo se jásat a slavit. Franta KĤzle se ocitl pod hromadou tČl, takže teć byl napolo omráþený a ještČ pĜidušený, ale byl hrdinou. Na toto vítČzství se v KoumákovČ ještČ dlouho vzpomínalo (skoro tak stejnČ dlouho, jako se slavilo). A tomu zvláštnímu odrazu míþe od té doby nikdo neĜekl jinak než „Frantova zlatá tváĜiþka“. Šík
VÝPRAVA DO SRBSKA (do jeskynČ sošek – 24. den mČsíce trávy) Sešli jsme se skoro všichni až na tĜi a Bubáka. NejdĜíve jsme došli na metro na stanici KĜižíkova, dojeli na Smíchovské nádraží a šli na vlak (málem bez Manuála). Ve vlaku nebylo skoro žádné místo k sezení, ale naštČstí tam byli dva hodní lidé, a to pán s kytarou a dobrým srdcem a paní s krásným hlasem a samozĜejmČ i s dobrým srdcem. Celou cestu jsme zpívali písniþky, ale kde je Manuál, to nevČdČl nikdo. Když jsme vystoupili, shledali jsme se s Manuálem a ukázali jsme se na mapČ, jaká túra nás þeká. PĜešli jsme pĜes dĜevČný most a u Ĝeky nás Manuál vyfotil a my jsme Tomegu skoro dotlaþili do vody, ale nepovedlo se. Pak jsme se dívali na odvážné horolezce, a najednou Tomega zakĜiþela – nepĜítel. Na chvíli jsme zastavili za mostem a nČkteré z nás se houpaly nad vodou, a pak dĜepovaly. Šlo se dál a povídali jsme si o tom, jaké plakáty máme nad postelí. Šli jsme hodnČ do kopce, tak se nám to moc nelíbilo. Když jsme se podívali dolĤ, byly vidČt krásné obrázky z kamenĤ. Nasvaþili jsme se na šikmé ploše, a tak nám svaþiny padaly dolĤ a byla prþa. Ale ouha – Manuál objevil, že jeskynČ, do které jsme mČli jít, je zamþená. Takže jsme vyšli opČt nahoru, a tam jsme vylezli do jedné jeskyĖky, ale byla lidmi hodnČ zneþištČna, a tak jsme rychle prchli. Potom jsme šli hrát trojnožku. Pak jsme se šli podívat do jedné velké jeskynČ, která se mi vĤbec nelíbila. Když jsme vylezli z jeskynČ ven, nČkteré holky šly nahoru a hrály si tam. Co následovalo, když Manuál zapískal sraz? Eliška, Diana, Aranka a Magda vylezly na skalku a já a Králík jsme tam teprve lezly. Po zapískání jsme rychle slézaly a jely po botech dolĤ a Králík udČlala dva kotrmelce a spadla na kameny. NaštČstí se jí nic nestalo. Potom jsme ještČ hráli nČjaké jiné hry. Na louce jsme hráli volbu þísel, a pak jsme hráli raketky a hru na pamČĢ. Na urþité trase jsme mČly najít þísla a zapamatovat si je, ale ta þísla byla þtyĜciferná. DvČ jsme nenašly a dvČ jsme mČly špatnČ. Když jsme ušli zase kousek cesty, tak jsme se zastavili u jedné studánky a napili se. Cestou na vlak jsme se bavili o tom, jaké rĤzné odborky existují. U Karlštejna jsme se zastavili, aby jsme se vyfotili. NČjaká Angliþanka chtČla foto „þeský skauting“, a tak si nás vyfotila. Na nádraží se nás Manu ptal na rĤzné otázky o KarlštejnČ. Ve vlaku jsme mČli nakreslit Karlštejn a napsat, co o nČm víme. Vystupovali jsme na Hlavním nádraží. V klubovnČ jsme se rozlouþili a rozešli se po zdaĜilé výpravČ domĤ. Knoflík
Redakce: Michal Zikán - Manuál, Václav Zeman - Šík, Petra Tomeþková - Tomega, JiĜí Slavík - Svižník, Michal Novák, David Procházka, Pavel Šochman - ýeslo PĜispČli: Eliška Kubicová - ýertík, Aneta Höschlová – Knoflík, paní Veþerková Redakþní e-mail:
[email protected]
