46. Skautské stĜedisko „Sfinx“
ýtvrté þíslo
BěEZEN 1998
SESTRY A BRATěI, zase tu máme jaro. PĜišlo neþekanČ a tČžce dolehlo na skluznice mých sjezdovek, když jsem jich kousky zanechával na náhle travnatých krkonošských svazích. Coby sportovec amatér jsem se povzbuzen pĜíkladem lyžaĜĤ na olympijských hrách proplétal na sjezdovce mezi kolegy sjezdaĜi a závodil na bČžkách s pošĢákem. Nebyl to obyþejný pošĢák. Když jsme ve snČhové vánici proklouzali po ledu kolem pomníku Hanþe a Vrbaty a našli Vrbatovu chatu, šĢastnČ jsme vpadli dovnitĜ a hĜáli se teplým þajíþkem za minimálnČ alpské ceny. Pak pĜišel on. Menší mladý muž v bČžkaĜském obleþení. DobČhl dovnitĜ, posadil se k televizi a díval se na skoky na lyžích. Za chvíli se zvedl, sebral poštu a vyrazil. My jsme vyrazili rychle za ním, protože nám slíbil ukázat zkratku do Harachova. No, nebudu vás napínat, ukázal nám ji. Na bČžkách jezdil jak Krakonoš (jestli teda Krakonoš nechodí radši pČšky, nevím). DĜíve bČhal závodnČ, dneska si ubČhne dennČ svých 30 kilometrĤ a roznese poštu po všech chalupách vysoko v horách. Co dČlá v létČ nevím. Na rozcestí se s námi rozlouþil a odbruslil smČrem na východ. To byl poslední den se snČhem. NazítĜí už zbyly ze snČhulákĤ jenom velké louže a na sjezdovkách vykoukla zpod snČhu hnČdá zimní tráva. PošĢák asi musel jít ten den pČšky. Když jsem pĜijel do Prahy, zaþaly kvést stromy. Náhle jsem pĜešel z jednoho roþního období do druhého. Zaþalo jaro. Už bude teplo a budeme chodit ven a hrát fotbal. Se sluncem jde všechno líp, a tak vám pĜeju, abyste mČli stejnou jarní náladu jako já. A doufám, že k ní pĜispČje i toto ýíslo. A kdyby jste pĜece jen mČli splín, mĤžete jít tĜeba dČlat horského pošĢáka a budete v pohodČ.
Number one - ýtvrté þíslo A JE TU BÁJEýNÉ ýTVRTÉ ýÍSLO Pokud je ještČ nemáte, mĤžete si je objednat vhozením lístku se jménem a þíslem oddílu do naší redakþní schránky. PĜíspČvky prosím odevzdávejte tamtéž.
2
ýtvrté þíslo
Z KRONIKY Výprava k Šíkovi na chatu Tento pĜíbČh se sice odehrál poslední lednový víkend, ale jeho zaþátek byl už poslední lednovou stĜedu. To jsme po schĤzce všichni skuhrali, že nemĤžeme nikam jet, a tak jsem Ĝekl tu památnou vČtu: „Jedeme k nám!“ a bČžel domĤ zeptat se dČdeþka. Ve þtvrtek jsme obČhli všechny ostatní a udČlali velký nákup, sraz byl urþen na 1430.
Den první Sešli jsme se v klubovnČ, kde byl pČknej blázinec, protože i vlþata a svČtlušky odjíždČli (táhli na jih). My jsme míĜili na Hradþanskou, odtamtud nám jel autobus. U autobusu na nás þekalo pĜekvapení ýlovíþek. Do autobusu jsme se vešli a už zaþala cesta smČr Plasy. Cesta ubíhala za neustálého hovoru a s dobrou náladou, bylo totiž po vysvČdþení. Vystoupili jsme už skoro za tmy a vydali se na dlouhou cestu 50 m k naší chatČ. PodaĜilo se mi ji odemknout. Rozdal jsem všem papuþe, vČtšina z nich ještČ nevČdČla, co bude muset kvĤli nim vyvádČt. Uklidili jsme nepoĜádek po pĜedešlých návštČvách - myších. A zaþali topit a vaĜit polívku. Po veþeĜi jsme hráli zoo a myli nádobí. O to se postarali Dalí s Lumpem a krásnČ u toho pČli. Potom jsme si vyþistili chrup a šli si lehnout. NČkdo usnul rychle a nČkomu to šlo pomaleji. Asi v jedenáct hodin nás navštívil pan Hašler se svými bonbóny. Za hlasitého mlaskání všech zúþastnČných zmizel celý pytlík bonbónĤ. Den obvykle konþí pĤlnocí, a tak úderem dvanácté skonþil i tento.
Den druhý Nový den obvykle zaþíná pĤlnocí, a tak pro nás zaþala sobota. Pan Hašler nebyl mezi námi, ale nám se poĜád nedaĜilo usnout. Budliky. Budliky. Asi v pĤl tĜetí nás spánek koneþnČ pĜemohl a my usnuli. Vstávali jsme ráno, z postele nás vytáhl mráz a rozcviþka. Po snídani jsme šli do lomu. A tam hráli „Boj o vlajky“ a „Eskymáckou honiþku“. Zima byla veliká a tak jsme se vrátili vaĜit obČd. MČli jsme špagety s keþupem. Poté jsme chvíli trávili. Odpoledne nás þekal výlet na zĜíceninu. Šli jsme po þervené a pĜitom hráli na nepĜítele. Zakotvili jsme u zamrzlého rybníþku, kde jsme se klouzali jak o život. Jejda, to bylo natluþenejch šešulí. Když jsme byli všichni dostateþnČ potluþeni, vydali jsme se na nedalekou louku hrát maxieskymáckou honiþku. Po ní jsme se šli podívat na zbytky hradištČ. V hradištní kotlinČ jsme hráli šátky, Když hlídal David, tak nikdo žádný nezískal. Tak šli hlídat Dalí s Lumpem. Když už se Filip po pĤlhodinovém plížení blížil k šátku, já s Nerostem, jako agenti Fĕ, jsme ho prozradili a to bylo neþestné a nesportovní a nemČli jsme to dČlat. Další šátek získal ještČ Honzík. Potom jsme se vydali k chatČ. Každou minutu bylo chladnČji a chladnČji. Západní ýechy se pomalu mČnily v SibiĜ. Když jsme došli do chaty zmrzlí na kost, šel jsem s Nerostem pro vodu. UvaĜili jsme ovesnou kaši a zaþali hrát psychologickou hru, kdy se zadají otázky, na které každý odpoví, a potom se hádá, þí byla která odpovČć. Po této hĜe jsme zaþali hrát „Všechno lítá, co peĜí má“. (Teć zaþnou hrát hlavní roli ty papuþe.) Asi po pČti minutách jsme mČli tolik fantĤ, že nám trvalo celý veþer vymyslet, co za nČ. První Nerost bČžel nahoru do kĤlny pro polínka. Ale teć se zaþaly úkoly ztČžovat, a tak Dalí musela venku vydýchat teplomČr z -15°C na +15°C a Honzík dostal za úkol pĜíští den prodat šroub za 1 Kþ. Další vypeþený úkol þeká na Nerosta, který ve stĜedu pĜijde v sukni. Filip mČl na námČstí postĜílet hlouþek lidí (jako) a Svižník ho potom musí hladit. Nebo tĜeba David, ten pojede na pĜíští výpravu s dudlíkem a dČtskou þepiþkou. Další úkol dostal Lump, uvaĜí nám ráno þaj a se slovy: „Váš ranní þaj, Sire!“ nám ho pĜedá. Nakonec David štČkaje dvakrát obČhl chalupu a zavyl na mČsíc. Potom jsme si vyþistili zuby a šli spát. Tentokrát jsme usnuli celkem rychle.
Den tĜetí Probudili jsme se okolo pĤl deváté. Zanedlouho nám Lumpík pĜinesl náš ranní þaj. Ten nás rychle probral a po snídani jsme zaþali pomalu balit. Já jsem s Nerostem opČt došel pro vodu. K obČdu jsme mČli hrachovku s chlebíþkem. Po obČdČ jsme umyli nádobí, uklidili chatu a vydali se do Nerostových oblíbených Plas. Na cestČ nás mČla þekat spousta veselých chvil, ale o tom až za chvíli. Cesta byla krátká, ale o to mrazi-vČjší. V Plasích jsme byli za chvilku a tam zaþalo plnČní úkolĤ. Honzík se hned pokoušel udat svĤj šroub. PodaĜilo se mu to až ve vlaku. Filip hned v þekárnČ postĜílel bandu turistĤ. Tak jsme nastoupili do vlaku smČr PlzeĖ. V nČm nás bavil Nerost, když vázal uzle. PĜidala se k nám i nČjaká cestující. V Plzni mČstČ piva - jsme si koupili housky a bábovku. Já jsem se dozvČdČl, že Korda vyhrál Australian open a mČl
3
ýtvrté þíslo
jsem óóóóóóóbrovskou radost. Ve vlaku do Prahy vyprávČl David o Vietnamu a my vedli všelijaké jiné debaty. Ze Smíchovského nádraží jsme se pĜemístili do klubovny a odtamtud domĤ. NČkdo si ještČ plnil zkoušky.
MOUDRÁ SLOVA x „Chcete nČkdo podat nČjakou informaci? Jestli nemáte jízdenku, tak to nevadí, hlavnČ, že máme zlato. MÁ-ME-ZLATO! MÁ-ME-ZLATO!“ (prĤvodþí ve vlaku na Kralupy, nedČle 22. února dopoledne po vyhraném olympijském zápasu s Ruskem) x „Skautka, ta se nebojí, kamarádit s ní je bezva!“ (pokĜik klecanských skautek)
ZE ZÁBOVKY x „Ten hrozný nápad pozvat skauty na svou chatu dopadl docela dobĜe. Chata stojí, i když dostala dost zabrat. V západních ýechách je zima jak na SibiĜi, tak jsme trpČli jak psi. Vrátili jsme se všichni (bohužel). Výprava byla zaĜizovaná sice narychlo, ale myslím si, že dopadla docela dobĜe. Tak nazdáreþek, já se jdu dívat na hokej. (Šík, 1. 2.) x „Byl jsem na týhle schĤzce vlþat. Byla docela super, až na to, když mČl každej pĜinýst 60 cm dlouhej klacek a Tomáš pĜines 120 cm dlouhý klacek.“ (Nerost, 10. 2.) x „Dávejte si pozor na Kachnu, je to hroznej Knihomol!!!“ x „Sešli jsme se tu na zahájení NSHL, ovšem ne v plném poþtu. PrávČ se obČ Veþerky (tedy Pavel a Šváb) pokoušejí navzájem se zniþit. Možná dĜív zniþí hĜištČ. No, uvidíme ...“ (Kachna, 7. 2.) x „Nazdárek lidiþky!!! Jsem tady s mojí malou (no, je skoro tak velká jako já) sestĜiþkou. NormálnČ jsme si vyjely ven a ono si klidnČ zaþne lejt jako z konve. Takže jsme se tady schovaly pĜed deštíkem. Ségra povídá, že to tu máme hezký.“ (Tomega, 15. 2.) x „ZDRAVÍM VÁS VŠECHNY - BOJUJTE I ZA MNE. VÁŠ TÁTA JOB.“ x „Je právČ 1830 a je vlþácká schĤzka. S Nerostem jsme dali ýeslovi šifru typu: 1, 2, 3, 5, 4, 6, 7, 9, 8 ..., která samozĜejmČ nejde vyluštit.“ (Hrošík, 17. 2.) x „ýeslo stále luští svoji šifru, tĜeba na to i pĜijde.“ (Nerost, 17. 2.) x „Byl jsem tu, ale za chvilku tu zase nebudu. Teć je tady rada, tak to tu fakt žije. My hrajeme hokej, Nerost dostal nakládaþku. PĜíští týden tu bohužel nebudu, jedeme na ŠvP s Bubákem (bohužel), Michalem a Filipem. Pošlem vám pozdrav, alespoĖ se vás na týden zbavíme. Hrajte hokej a mČjte se dobĜe.“ (Šík, 18. 2.)
4
ýtvrté þíslo
OHLASY NSHL ! SOUTċŽ !
Naše ýíslo vyhlašuje soutČž pro všechny úþastníky NSHL „O nejrychleji vstĜelený gól“. Zaþínáme o nejrychlejší gól první kola, potom bude o nejrychlejší gól þtvrtfinále atd. Cena pro vítČze je zatím pĜekvapením redakce.
Tradice Zatímco naše þíslo má už poĜadové þíslo þtyĜi, naše stolní hokejová liga zaþíná od nuly. Možná jsme na poþátku tradice, která tu vydrží deset nebo i padesát let. Jednou až budeme všichni veteráni, tak se tĜeba budeme moci chlubit svým vnukĤm a vnuþkám: „Jo, já jsem u toho byl, když to všechno zaþalo.“ ýeká nás tČžká práce - založení tradice, bude pĜi ní potĜeba spousta sil a trpČlivosti, tak vydržte a fandČte hokeji a stolnímu obzvlášĢ. P. S.: V tomto ýísle vám ještČ nepĜinášíme žádné statistiky, ale ŠSÚ (ŠíkĤv statistický úĜad) vám slibuje, že v pĜíštím þísle se nČjaká ta tabuleþka objeví. Vše je rozlosováno, tak mĤžeme zaþít poþítat: nejlepšího stĜelce, brankáĜe, nejtrestanČjšího hráþe atd. Tak se tČšte. Váš ŠSÚ
... A ZNOVU MAXIPES FÍK Dostává se vám do rukou skoro nová hra. Je urþena pro malé a skoro stejnČ tak i pro velké þtenáĜe. Zde je uvedené pĜesné znČní þásti pohádky o Maxipsu Fíkovi. Když si vynechaná slova doplníte do kĜížovky, v tajence vám vyjde SKLADATEL HUDBY k tČmto známým pohádkám o Fíkovi - maximálním psu. HodnČ štČstí ... ... Tatínek popadl brokovnici, vybČhl v 1)...... do tmy a neohroženČ volal: „Ruce vzhĤru!“ haha, jenže oni to nebyli zlodČji, byl to Fík, tedy vlastnČ jeho bouda, už mu zase zaþala být malá a celá na nČm hluþnČ popraskala. Fík chodil se zbytky puklé boudy po 2)..... a tloukl do plotu, aby z nČj zbylá prkýnka opadala. Ruce vzhĤru dát nemohl, to dá rozum. „Taková pČkná boudiþka to byla,“ 3)....... tatínek „a ještČ nebyla vĤbec obnošená.“ No a tak pejsek poĜád rostl a rostl a už to vĤbec nebyl pejsek, nýbrž poĜádný pes. Nebo spíš velepes. „To snad je Ėáký psí otesánek,“ bČdoval tatínek, „já mám 4)....., že jednou sní sedláka s trakaĜem, fĤru s jetelem a tak dále.“ A udČlal Fíkovi novou boudu, ještČ vČtší, asi tak na dva 5)... . Ája samozĜejmČ taky rostla, ale zdaleka ne tak rychle jako Fík, poĜád se ještČ vešla do postýlky. A nauþila se Ĝíkat „R“. MČla z toho takovou radost, že pak místo mléko Ĝíkala 6)....., a místo podlaha podraha a Fíkovi už Ĝíkala poĜád Fík, protože on už by na nic jiného neslyšel. Fík se nauþil poĜádnČ štČkat a vyrostl tak, že mu byla malá i ta bouda pro dva psy. Jednou takhle z ní vylezl, vypil 7)..... mléka, a pak se už do boudy zkrátka nevešel. „Ten už je velkej,“ Ĝíkala Ája. „Fík je maximální pes,“ Ĝekl její bráška ýudla, který byl o nČco vČtší a moudĜejší. „Co je to maximální?“ chtČla vČdČt Ája. „To znamená úplnČ nejvČtší.“ Tatínek vidČl, že Fík se už opravdu ani do té nejvČtší boudy nevejde, rozhodil bezradnČ 9)...... a Ĝekl: „Nic naplat, musíme ho dát pryþ.“ Sedl ke stolu a napsal velikou ceduli: KDO KOUPÍ PSA. „BČž to vyvČsit na náves k rybníku!“ naĜídil Áje. Ája poslušnČ šla, ale pro slzy ani na cestu nevidČla. Jaký div, že zrovna na hrázi 10)....... a spadla rovnou do rybníka. „Jéje, pomóc!“ staþila ještČ zavolat, ale
ýtvrté þíslo
5
nikdo ji neslyšel, jenom 11)........, co kroužil nad rybníkem žalostnČ zavrkal, a pak z toho žalu dostal rozumný nápad a už uhánČl tryskovým letem k domeþku. ...
1. 2. 3. 4.
5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Pokraþování pĜíštČ TOMEGA
!P O Z O R! Papírek s tajenkou a se jménem mĤžete vhodit do redakþní schránky v klubovnČ. Vylosovaný správný Ĝešitel bude odmČnČn.
ýtvrté þíslo
6
ŠÍK Nedávno jsem psal školní kolo olympiády z þeštiny. Její souþástí je vždy slohová práce. Letošní zadání znČlo: Popište polodenní cestu velmi drobného živoþicha ve velikosti mravence až myši. Své dílo jsem se rozhodl uvést i tady. Nechávám vás nahlédnout do mé hlavy i duše a doufám, že se vám moje dílo bude líbit.
Rodina brouþkĤ zlatohlávkĤ se vydala na nedČlní výlet. Bylo letní odpoledne a oni si Ģapali nevysokou trávou. Malý synek se každou chvíli ptal: „Tati, co to tam roste?“ „A proþ sluníþko svítí?“ Tatínek si pĜemýšlel o svých vČcech, ale láskyplnČ odpovídal synovi na každou jeho otázku. Maminka, ta šla potichu. Držela v náruþí spící dcerku a poslouchala rozhovor otce a synka. Teć dospČli až k cestiþce. „Teć pojćte ke mnČ, tady musíme dávat pozor,“ Ĝíkal tatínek. OstražitČ pĜešli cestiþku a hned za nimi pĜejel traktor. „Vidíte, jsme tak malí, že by si nás þlovČk ani nevšiml.“ „A proto musíme dávat velký pozor,“ pouþoval rodinu tatínek. A jejich výlet pokraþoval bezstarostnČ dál. V tom se trávou zaþal ozývat dusot. PĜed rodinkou se objevila parta chlapcĤ. NejvČtší z nich povídal: „Podívejte se, co jsem objevil!“ „NČjaký hloupí brouci.“ „Tatínku, co to znamená!“ kĜiþí synek. Chlapec se shýbá a zaþíná šĢourat do brouþka stéblem trávy. „Au, auvajs, tatínku, to bolí!“ Tatínek vezme synka do náruþe a snaží se utéct. Chlapcova ruka je však rychlejší a dlaní mu zahradí cestu. Tatínek se ze všech sil snaží pomoci své rodinČ, ale chlapec je mnohokrát silnČjší. V tom se ozve: „Kluci, obČd!“ A rodina je vysvobozena. Synek vzlyká: „Tatínku, proþ nám ti lidé ubližují, když jsme tak malincí.“ „Víš, synku, lidé jsou rĤzní. I mezi lidmi ubližuje silnČjší slabšímu. Jedni myslí jen sami na sebe, ale jiní dokážou tĜeba i rozpoznat krásu a nemohoucnost malého brouþka.“ A proþ nejsou všichni lidé hodní,“ ptá se synek. „Tak už to na svČtČ chodí a jiné to asi nebude.“ „Ale þím víc tČch lepších bude, tím se bude lépe žít nám i jim,“ odpovČdČl tatínek. A rodinka se vydala ke svému cíli.
OSMISMċRKA BY ŠMUDLA R U B Š K O L A K U K Z S V O U A H K E E E T A P A M A L L C L O A U A V V O I A L S M L I M R B U K F O A C A U A O S I D O E T U R B Á N E K L O Á K A Á G L I E B Z B M D A N A R L A E O S A ě Í O H L H O R O R A
BARVA BOTA BUK CELER DANA ETAPA HOROR KLAS KOALA KORÁB KRABICE LASO LES LUPA MAPA MODEL NÁMEL OPAK OREL RADAR ROLE RUKAVICE SFINGA
SKLO ŠKOLA TÁBOR TUBA TURBÁNEK UZEL VÁZA VLEK VLEVO Tajenka: Autor knihy Honzíkova cesta
7
ýtvrté þíslo
SKAUTSKÉ IDEÁLY ýtvrtý bod skautského zákona: „Junák je pĜítelem všech lidí dobré vĤle a bratrem každého junáka.“ Co tato slova znamenají je snad dost jasné. Ale chováme se k jiným lidem opravdu tak, jak nás skautský zákon zavazuje? Rozumíme jeho pĜíkazu správnČ? Zkuste si sami pro sebe položit nČkolik otázek. 1. Je v naší družinČ nebo oddílu nČkdo, koho nemám rád, kdo mi jde silnČ na nervy, koho bych mezi námi nejradČji nevidČl? 2. Jsem s nČkým v naší tĜídČ, v naší ulici na váleþné stezce, považuji nČkoho za svého nepĜítele? 3. Cítím radost, když nČkdo v mém okolí utrpí nČjaký nezdar, tĜeba dostane pČtku pĜi zkoušení nebo písemce? 4. Pomlouvám nČkdy jiné lidi? 5. Když nČkdo ve tĜídČ nebo v oddíle potĜebuje pomoc, tváĜím se nevšímavČ? Jestliže na nČkterou z tČchto pČti otázek odpovíš ano, není to u tebe s dodržováním þtvrtého bodu skautského zákona v poĜádku. Nesníme si myslet, že zákon na nás svými nároþnými požadavky jen klade tČžké bĜemeno. VždyĢ tĜeba právČ þtvrtý bod nám poskytuje ohromné výhody! ěídí se jím všichni skauti na celém svČtČ. A když se octneme v cizí zemi a potkáme tam skauty, snadno s nimi navážeme kontakt. OchotnČ nám pomohou v nesnázích, stejnČ jako my rádi pomĤžeme zahraniþním skautĤm, kteĜí pĜijedou k nám. Staþí pohled na kroj, lilii nebo trojlístek - a bariéry cizoty jsou okamžitČ prolomeny, máme pocit, že jsme potkali dávné pĜátele. Mít pĜátele a bratry i sestry na celém svČtČ - není to úžasná vČc? A za to vdČþíme þtvrtému bodu zákona. OstatnČ, to není všechno. Skauti mývají dobré vztahy i s tČmi, kdo k našemu hnutí nepatĜí. Kdo se chová k jiným lidem pĜátelsky, mívá sám hodnČ pĜátel.
ObČtavost PĜátelství dává našemu životu hlubší smysl. Nejsem už jen osamČlým ostrĤvkem v moĜi cizích, lhostejných lidí. PĜátelské vztahy nemohou zĤstat jen na úrovni slov, musí se projevovat þiny. Opravdoví kamarádi si vzájemnČ pomáhají, ochotnČ a bez Ĝíkání. Každý spor dovedou urovnat smírnČ, bez nadávek a hádek. Do práce jdou spoleþnČ a dČlí se o ni rovným dílem. Nemají pĜed sebou tajemství. Stojí pĜi sobČ v dobrých i zlých þasech. Chovají se obČtavČ. ObČtavost je jedna z vlastností skautĤ i skautek. V oddílu i družinČ potĜebujeme pĜedevším takové chlapce a dČvþata, kteĜí jsou vždycky ochotni udČlat nČco pro druhé, pro družinu, pro oddíl. VzpomeĖte si na nČkolik pĜíkladĤ, jak se projevuje obČtavost na schĤzkách (úklid, oprava rozbitých židlí, lavic a stolĤ, úprava nástČnek, zápisy do kroniky), v životČ družiny i na táborech. ObČtavý þlovČk bez vyzvání pomĤže druhému s tČžkým úkolem, hlásí se dobrovolnČ o práci, ĜádnČ vykonává uložené úkoly a ještČ nČco nadto. ObČtavý þlovČk je ochoten pĜerušit zábavu a jít na pomoc. A závČr: od dnešního dne bychom mČli být obČtavČjší než dĜív. (podle: Miloš Zapletal - Rádce skautské družiny)
ýtvrté þíslo
8
SKAUTSKÁ PRAXE Odhadování vzdálenosti Tato þást naší praxe patĜí ke starým skautským výcvikovým prvkĤm. Naši dávní pĜedchĤdci ji pĜevzali jistČ od vojákĤ. V každé uþebnici vojenské topografie najdeme kapitolu o odhadování vzdáleností. Tohle umČní musí dobĜe ovládat dČlostĜelec, kulometþík i stĜelec z pušky, jinak by nezasáhli cíl. Dnes však cviþíme odhady z docela jiných dĤvodĤ. Cit pro vzdálenost je velmi dĤležitý pĜi orientaþních závodech. A pro skautskou družinu je to zábava na dlouhých pochodech. Schopnost dost pĜesnČ odhadovat rozmČry se nám znamenitČ hodí i pĜi kreslení plánkĤ a orientaci v terénu podle mapy. Jako každá schopnost i odhadování vzdálenosti se dá þastým cviþením znaþnČ zlepšit. PomĤže nám v tom i tabulka, kterou jsme našli v uþebnici vojenské topografie. Dálka, na kterou lze rozeznat objekty: Jednotlivé domy a chalupy Komín na stĜeše Kmeny stromĤ, kilometrovníky a telefonní sloupy Pohyb nohou a ruky bČžícího nebo jdoucího þlovČka
5 km 3 km 1 km
Rámy v oknech Tašky na stĜechách, listy stromĤ, drát na kĤlech Knoflíky na odČvu Rysy obliþeje, prsty rukou
500 m 200 m 150 -170 m 100 m
700 m
PĜepište si tuto tabulku do zápisníku a na výpravách pĜezkoumávejte v terénu její údaje. VezmČte v úvahu i poþasí; ve dnech, kdy je vzduch prĤzraþný, je to jiné než za kalného rána. PĜi porovnávání svých poznatkĤ také zjistíte, že máte rĤznČ ostrý zrak.
PĜedpovídání poþasí Miloš Zapletal: „V jednom starém roþníku Junáka vyšel zajímavý þlánek. Byly v nČm rĤzné úkazy, podle kterých se dá usoudit, jaké bude poþasí. Hlavní myšlenky jsem si pĜepsal do zápisníku a pak jsem je dlouho ovČĜoval vlastním pozorováním. Nauþil jsem se tak sledovat všechny promČny povČtrnostní situace, kterých jsem si dĜív nevšímal.“ x táhnou po obloze zástupy beránkĤ PČknČ bude, když x vzduch je jasný, výborná viditelnost, hory se x veþer je západní obloha oranžová zdají blízké x ranní mlha se zvedá x z dálky slyšíme vlaky a zvuky jsou dobĜe x mČsíc je þistý a záĜící slyšitelné x ptáci létají velmi vysoko x vþely zĤstávají u úlĤ x dravci jsou v povČtĜí x žížaly vylézají ze zemČ x vþely pilnČ sbírají pyl x pavouci opouštČjí pavuþiny x krávy na pastvČ jsou klidné x vlaštovky létají nízko nad zemí x pavouci þíhají ve svých pavuþinách x ptáci zĤstávají v hnízdech x ptáci ráno zpívají x ryby vyskakují z vody x hvČzdy za noci jasnČ záĜí a je jich vidČt hodnČ x slepice jsou velmi þilé x vítr se obrátí s východem slunce x hvČzdy jsou bledé a chvČjí se x kouĜ stoupá vzhĤru a rozptyluje se. x kouĜ se pĜevaluje, špatnČ rozptyluje Zhoršené poþasí mĤžeme þekat, když x nebe je pĜi východu slunce þervené (bude vítr) x obloha je pĜi východu slunce sinavá (bude silný vítr) x obloha a slunce pĜi západu jsou þervené (pravdČpodobný déšĢ) x mČsíc je obklopen kruhem, zamžený, bledý
Pozorování by mČlo být dĤkladné, jediný pĜíznak je málo spolehlivý, teprve kombinace nČkolika známek mĤže být dĤvČryhodnČjším podkladem k úsudku.
ýtvrté þíslo
9
KNIHOVNIýKA Dnes bych vám chtČl pĜedstavit výbČr povídek Otakara Batliþky Na vlnách odvahy a dobrodružství. Autor ve þtrnácti letech ve strachu pĜed vylouþením z gymnázia utekl do Argentiny. Od té doby cestoval po celém svČtČ, nauþil se mnoha jazykĤ a vyzkoušel nesþetnČ rĤzných profesí. VČtšinu pĜíbČhĤ sám prožil. Po návratu do vlasti v roce 1920 poĜádá kursy radiotelegrafie pro mládež, po okupaci se zapojuje do ilegálního hnutí, je zatþen a roku 1942 umírá v koncentraþním táboĜe Mauthausen. Kniha je rozþlenČna do tĜí oddílĤ: Na vlastní kĤži a z doslechu, PĜíbČhy a pĜíhody a Rájem i peklem (samostatná novela). Naše ukázka je z druhého oddílu. >>
Na konci svČta
„Vysoký 179 centimetrĤ, urostlý, silný muž. Výborný stĜelec. Dle sdČlení jednoho Šivaše zdržuje se v nČkteré eskymácké vesnici v oblasti North River, domorodci zvané ‘Na konci svČta’. Požívá prý v kraji znaþné úcty. Proþ? Nevím. Pro vás je dĤležité, že zabil! Nechává si Ĝíkat Denny Key. A toho mi, þetaĜi, pĜivedete!“ To bylo vše, co se Albert Last - þetaĜ kanadské jízdní policie - od svého náþelníka dozvČdČl. „Vysoký, stĜelec, nČkde u Beringovy úžiny ... staþí, co?“ bruþel Last, ukládaje své vČci do pĜidČlených saní. PĜehlédl zásoby potravin, ještČ jednou v kanceláĜi prostudoval plastickou mapu a ráno vyrazil do snČžných plání. 300 mil! SnČhem a mrazem polární oblastí! První tĜi dny byly znamenité. ‘Pouze’ dvacet stupĖĤ pod nulou, místy lehká mlha, jinak krásná pohoda. ýtvrtého dne se poþasí zmČnilo. Silný severní vítr zvedal mraþna snČhu. Psi zapadali do závČjí a cesta byla stále obtížnČjší. Jeden z dalších namáhavých dnĤ. Poledne. Last doufá, že už zítra dorazí do eskymáckých vesnic ‘Na konci svČta’. PĜipravuje si skromný obČd: trochu bobĤ, slaninu a velkou konvici kávy. PsĤm hází pĜesnČ odmČĜenou dávku sušených ryb. Když vtom se stalo nČco, co mČlo zmČnit celý život Alberta Lasta. PĜistoupil k petrolejovému vaĜiþi. Poklekl, aby odlil trochu kávy do poháru, a v této chvíli vyskoþil jeden z psĤ a zahryzl se mu do ramene. Celý klokotající obsah konvice se vylil Lastovi na nohy. ýetaĜ s výkĜikem upustil pohár. Kožené i spodní vlnČné kalhoty se mu pĜilepily na opaĜené nohy, každý pohyb pĤsobil strašnou bolest. Jeho postavení bylo zoufalé. Sám uprostĜed snČžných plání, daleko od pomoci a civilizace, sám s opaĜenýma nohama, neschopen pohybu. Noc probdČl za krutých bolestí ve spacím pytli. Ráno se doplazil k saním, zapĜáhl psy a napolo v bezvČdomí klesl do saní. SpĜežení jako by vycítilo bezmocnost svého pána, zastavovalo a co chvíli se mezi sebou rvalo. Kolem desáté byl Albert Last se silami u konce. Omdlel. Když pĜišel k sobČ, nemohl se upamatovat, co se s ním stalo. Zvedl hlavu. SpatĜil, že leží na huĖaté medvČdí kožešinČ uprostĜed prostorného stanu. Nohy mČl omotány vrstvami tlustých obvazĤ. Nad ním stál muž. BČloch. „Vítám vás, þetaĜi,“ schýlil se k Lastovi. „Vítám vás ‘Na konci svČta’. Tuším, koho hledáte. Jsem Denny Key.“ Last s pokusil usednout. „Uhodl jste, Keyi,“ se zaúpČním padl zpČt do medvČdí kožešiny. „Jménem zákona vás zatýkám!“ „Jen klid, þetaĜi. NejdĜíve vaše nohy,“ muž klidnČ odmotával Lastovy obvazy. „Kdysi jsem studoval lékaĜství, to už je dávno. Myslím, že zde budete muset pĜezimovat.“ Key nanášel na obnažené svalstvo hojivou mast. „Nevyužiju vaší bezmocnosti. Poþkám, až budete moci splnit svou povinnost.“ Dny plynuly. Nastal þas bouĜí a snČhových vánic. Zdravotní stav þetaĜe kanadské jízdní policie se zvolna lepšil. DennČ se podivoval, z jaké dálky pĜicházejí Eskymáci s rozliþnými neduhy, aby je Denny Key léþil. MČl neobyþejné felþarské úspČchy - ano, proto byl tak oblíben! Minulo šest dlouhých mČsícĤ. ýetaĜovy popáleniny se vyhojily, bez námahy pĜestál i dvoudenní lov. PĜišel veþer s teplým dechem jižního vČtru.
ýtvrté þíslo
10
V dáli poštČkávali psi, muži sedČli u hrubého stolu a vĤnČ polévky se mísila s obláþky tabákového kouĜe. „Denny,“ þetaĜ sáhl po svém tlumoku a vyhlédl ze stanu. „Poznal jsem, že jste dobrý þlovČk. Pravda, zabil jste. ZastĜeli jste vydĜidušského obchodníka, který byl pomalejší než vy. Na západČ by vás pĤl roku tahali po soudech, potom by Ĝekli: sebeobrana. Sever chce þin. StĜelil jste. Zítra odjíždím - a vy tu zĤstanete!“ Denny Key zrudl a v rozpacích smetal ze stolu tabáková smítka. „Je dost velkým trestem zĤstat tady ‘Na konci svČta’. Sever vás potĜebuje. Jste tu užiteþnČjší než ve vČzeĖské cele.“ NazítĜí zrána Albert Last odjel a za deset dní podával toto služební hlášení: „ ... byl bych zahynul, nebýt tamČjšího felþara, který mne nalezl, dopravil do bezpeþí a po celou zimu živil a ošetĜoval. O Denny Keyovi mi bylo domorodci Ĝeþeno, že se z vesnice odstČhoval. Jelikož jsem neobstál v plnČní uložené povinnosti, prosím, abych byl propuštČn ze svazku kanadské jízdní policie.“ Kniha vyšla roku 1987 v nakladatelství Profil v OstravČ. Pokud si ji chcete pĜeþíst, najdete ji opČt v mé knihovniþce. Manuál
ORIGAMI Pod tímto názvem se skrývá stará japonská technika - uþí nás, jak vytváĜet pĜekládáním papíru obrazce zvíĜat, ptákĤ, kvČtin, lidí, þlunkĤ i jiných vČcí. TémČĜ vždy vycházíme z þtvercového formátu papíru, od velikosti 7,5 x 7,5 cm až do 20 x 20 cm. Musí to však být absolutnČ pĜesný þtverec, jinak se skládaþka po nČkolika pĜehybech „rozveze“. Japonci užívají papír z jedné strany bílý, z druhé barevný. Dá se však pracovat s jakýmkoli materiálem, kromČ silných þtvrtek, - s novinami, listy ze školních sešitĤ i se sadami barevných papírĤ. Dnes (ale i zítra a pozítĜí) si mĤžete poskládat jeĜába - ptáka, který je pro Japonce symbolem štČstí.
neznámý autor
lidová
2. Vyjdi ty cestiþko, vyjdi z vody ven, kudy jsem chodíval každiþký týden, chodíval ve dne v noci pro tvoje modré oþi.
D 1. Už se ten tálinskej rybník nahání, G D E A7 dosahá vodČnka k samému kraji, A7 D D A7 G [: dosahá dosahuje, cestiþku zaplavuje. :]
Už se ten tálinskej rybník nahání
2. Pec nám spadla ... atd.
1. Polámal se mraveneþek ...
G Ami R.: Za chvíli už budu v dáli, za chvíli mi bude D7 C fajn, vo tvý lásce, která pálí nebudu mít ani G šajn.
Za chvíli už budu v dáli
lidová
5. [: Dobrú noc dávám všem vČrným pannám, :] [: jen tej jednej, jen tej jednej falešnici dobrú noc nedám. :]
4. [: Nevysekáš sa, je jich na Ģa moc, :] [: nebudeš moc, nebudeš moc zavolati : Milá dobrú noc. :]
3. [: Nezabijú ma, nebojím sa ja, :] [: mám šavlenku ocelovú, vysekám sa ja. :]
2. [: V zeleném háju na Ģa þakajú, :] [: tam Ģa Jano, tam Ģa Jano premilený, tam Ģa zabijú. :]
C F C 1. [: Prídi Jano k nám, ale nechoć sám, :] G C [: vem si sebú, vem si sebú kamarády G cez zelený háj. :]
Prídi Jano k nám
11 ýtvrté þíslo
ýtvrté þíslo
12
KULTURA Divadlo x Ženitba - Stavovské divadlo, 10. 3. 1900, 14. 3. 1400 x Jób - Divadlo Archa (hraje HaDivadlo Brno), 13., 14. a 15. 3. 2000 x Mlýny (divadlo Sklep) - Branické divadlo, 25. 3. 1900 x SklenČný zvČĜinec - ýinoherní klub, 7., 10. a 27. 3. 1930 x Malý princ - Divadlo Minor, 23. 3. 1930 x Pitvora (veĜejná generálka) - Divadlo pod Palmovkou, 10. 3. 1900, 11. a 12. 3. 1000 x Víkend s Krausovou - Divadlo Semafor, 13. 3. 1930, 14. 3. 1530 x ýernošský Pán BĤh a páni Izraelité - J. Lábus þte z knihy Roarka Bradforda, Viola, 16. 3. 2000
Koncert x NezmaĜi - Divadlo ABC, 15. 3. 1900
Film x Pane, pojćte si hrát I . - Divadlo Archa, 7. a 8. 3. 1700 x Piano - kino Aero, 21. 3. 1530 x Obchod na korze - kino Aero, 31. 3. 1530 x Apollo 13 - kino MAT, 30. 3. - 1. 4. 2030 x Koþár do VídnČ - Kongresové centrum (Palác kultury), 17. 3. 1730
... a to je konec. Je to biele a klope to na okno, þo je to? Zmrzla vrana!
ChuĢ života - ýíslo Redakce: Michal Zikán - Manuál, Václav Zeman - Šík, Pavel Šochman - ýeslo, David Procházka - David, Petra Tomeþková - Tomega, Michaela Votavová - Šmudla, Václav Halbich - Nerost, Hana Skurovcová Kachna, Jan Astaloš - Hrošík, Vít Masopust - Job Redakþní e-mail:
[email protected]
