TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“
Pár slov z klobouku
OBSAH:
TVarování !
TVarování !
Dobré ráno, milí diváci. Vítám Vás u našeho dnešního programu. Je opravdu bohatý a já doufám, že se budete opravdu dobĢe bavit. Pouze my pĢinášíme až do Vašich domovĪ DOBRÉ VĎCI DO ŽIVOTA. Ano, i vy, pane Novák, už se pohodlnď usaĊte a nechejte se bavit. PġIPRAVTE SE … POZOR… ZAÿNĎTE ŽÍT! SVĎT SE MĎNÍ A MY S NÍM, nenechejte se tím však nijak znepokojit. Dnešní svďt pĢed nás staví dennodennď spousty otázek: PROÿ JEŠTĎ NEMÁTE MOBILNÍ TELEFON? CÍTÍTE TU STABILITU? NA ŠPATNÉM MÍSTĎ VE ŠPATNÝ ÿAS? Zapomeěte pro tuto chvíli na všechny potíže s hledáním odpovďdí. UspoĢíte tolik Āasu. STOJÍME PġI VÁS. PRO KAŽDÉHO NAJDEME MÍRU, JAK SPOġIT NA MÍRU JEHO POTġEBÁM. Jsme tu proto, abychom Vám pomohli oprostit se od starostí všedního dne. TO, CO VÁM ġÍKÁME, MĩŽEME PODEPSAT. Dovolte mi, abych Vás pozval k našemu dnešnímu odpolednímu vysílání. Stále tu je na co se koukat. Odpolední program bude DOBRÝ UVNITġ, DOBġE S NÍM, DOBġE PO NĎM. A teĊ si dáme nďco pro pány, protože I MUŽI MAJÍ SVÉ DNY. PetĢe, Karle, Josefe NEVAŽ SE, ODVAŽ SE ! Chcete poznat LEPŠÍ SLUŽBY KAŽDÝ DEN? Sami moc dobĢe víte, že IMAGE JE NA NIC. PetĢe, zavolej Karla. Karle, ty NÁSLEDUJ INSTINKT a stav se pro Josefa. Josífku, POSLOUCHEJ ŽÍZEĚ, JDEME NA PIVO. Také orosený pĪllitr umožní zapomenout na starosti všedního dne. TAK NA ZDRAVÍ, BOUBELKY. TġEBA Z NÁS BUDOU MODELKY. Odpoledne ubďhlo jako voda a vy jste stále s námi a bavíte se. Díky nám a našemu programu máte VÍCE ZE ŽIVOTA. Stále jsme S CHUTÍ SPOLU. DÁVÁME VÁM VÍC. Také náš zbývající program PġEKONÁ VAŠE PġEDSTAVY. JSME VÁM BLÍŽ. TAK ŽIJTE. Po dni stráveném s námi již mĪžete smďle Ģíci, že jste odhalili naše zásady. Ano, opravdu vše z toho, co produkujeme, jsou VÍC NEŽ SLOVA. PENÍZE SE MUSÍ TOÿIT. A MÁŠ TO ZADARMO! Dďkuji za pozornost a tďším se na shledanou u našich dalších poĢadĪ.
Šík
Šík………………………………..……2
Deváté stĢediskové vánoce Knoflík……………………………..…3
1. mistrovství svďta ve vyjímání ježka z klece 2001 Norník……………………………..….5
Ukolíbafka Hm … ………………………………..6
SkrývaĀky Šík……………………………………..7
Scouting for Boys vybral Job………………………..….8
Návrat do minulosti II. Sliby se maj plnit … Kája,Messner..………………...…..9
Z hodin jazyka Āeského Šík……………………..…………….11
Odvrácená strana štďstí Šík……………………………..…….12
PtáĀkové vybral Šík……………………….….13
ÿs. opevnďní z let 1935 – 38 Svižník……………………………..14
Tour de Swerige 2001 Šík…………………………………...15
Roverský kmen KEL ĀtenáĢĪm Šrumce a ÿísla RK Kel……………………………..18
ABALONE ……………………………………..…19
Poezie na okraji Šík…………………………………...20
2
Deváté stĢediskové vánoce Nižbor - 23.-25.11. 2001 PÁTEK Na vánoĀní stĢediskovou výpravu se nás sešlo hroznď moc. Na Smíchovském nádraží jsme nastoupili do vlaku, který nás dovezl až do Berouna. V Berounď jsme pĢestoupili na jiný vlak a ten nás dovezl až do Nižboru. Od nádraží to bylo ke škole, která byla naším sídlem, jen malý kousek. Poté, co jsme se najedli a zabydleli se, jsme byli seznámeni s tím, co smíme a co ne a s pĢibližným programem. Tento veĀer nám promítali filmy a koho to nebavilo, tak si vedle hrál se Šíkem rĪzné hry, aby nerušil. Promítal se napĢ. nďjaký dokument, nďco o skautingu, Neomrazík (ten byl skvďlej) a jiné. Potom už jsme zalezli do spacákĪ a spali a spali a spali.
SOBOTA Ráno nás vzbudili a hned nás hnali na rozcviĀku. Po ní jsme si uklidili a byla snídanď. Byl rohlik s medomáslem a Āajda. Až do obďda byl oddílový program. My holky jsme šly na procházku a pak jsme na dvoĢe hrály rĪzné hry. Chvíli, co zbývala do obďda, jsme ještď hrály židliĀky. David nebo JaniĀka nám k tomu hráli. K obďdu byla ĀoĀková polévka s chlebem. Po obďdď zaĀalo naše putování za Dobrem svďta. Byli jsme rozdďleni do ĀtyĢ družin, a to do ĀtyĢ latinských názvĪ vlastností. První družina byli AMOġI u Švába, druhá družina byli FELICITY u Svíži, tĢetí družina PAXOVÉ u Járy a Ātvrtá HARMONIE u Norníka. Toto putování bylo rozdďleno tak, že pokaždé jsme putovali po jiném svďtadíle, bohužel si nepamatuji, kdy byl jaký svďtadíl. ZaĀali jsme takovou hrou, kde jsme se zdravili a podávali si ruce. Potom nám Job nďco povďdďl a my jsme museli kreslit naše
pĢedstavy. Ale každý mďl svou barvu a musel kreslit jen tou. Na chodbď byl plakát, na kterém byli nevybarvení ĀlovíĀci a vždy si družina vybarvila jednoho svou barvou, když splnila úkol dobĢe. Potom jsme šli ven. Na takové louce jsme hráli pár her. Pak jsme vyšli takový hrozný kopec. NahoĢe nám Ģekli, že máme udďlat hĢbitov s nďkolika hroby. Když jsme to splnili, dostali jsme sváĀu. Byl to perník, který upekly holky. Putovali jsme dál a našimi úkoly bylo postupnď: Šík dďlal rĪzné zvuky, napĢ.: bouchal o sebe kameny a takové a my jsme museli poznat, aniž bychom se dívali, Āím, co a jak to Šík dďlá. Dále o trochu dál jsme museli namalovat indiána pĢírodními barvami. Potom jsme hráli Indiana Jonese. A protože se už zaĀalo stmívat, radďji jsme se vrátili zpátky. TeĊ si nepamatuji poĢadí her a Āinností, které jsme dďlali. Myslím si, že to bylo takhle: Po našem pĢíchodu nám Job Ģekl nďco dalšího a naším úkolem bylo udďlat nďjaký rituální tanec. (pĢed rituálními tanci jsme ještď ztvárěovali jihoamerického boha slunce, který se vždy dotýkal zemď pouze urĀitým poĀtem konĀetin) Než jsme zaĀali, byla ale veĀeĢe. A to pantáta. Potom jsme vymýšleli tance. Všechny byly moc hezké. Po tancích nám skvďlý duet Martin na klavír a Diana se svým zpďvem ztvárnili Titanic. Pak jsme se rozdďlili na dvď a dvď družiny. Obď dvď jsme dďlaly rĪzné zvyky. Jedna pĪlka odlévala olovo a házela stĢevícem a druhá posílala lodiĀky. Pak jsme se vystĢídali. (to všechno bylo ale až o nďco pozdďji, po pĢíchodu od stromeĀku) Potom jsme hráli hry s Messnerem a za chvíli nám Ģekli, aĨ se oblékneme, že pĪjdeme ke stromeĀku. U stromeĀku jsme zazpívali koledy a zapálili prskavky. Bylo to krásné.Ve škole jsme si rozdali dárky. Ježíšci byli Bďtka a malý Vojta. Rozdali nám dáreĀky a veĀer pokraĀoval. Naše putování ještď
3
nekonĀilo, tentokrát jsme lovili zvďĢ. Ale protože tam byla zima (na Antarktidď) , museli jsme se teple obléknout – bundu, svetr, Āepici a rukavice. Nďkdy bylo tepleji, tak toho bylo míě. Potom jsme pro to zvíĢe, kterého jsme mďli nejvíce museli udďlat oslavnou ódu. Mezitím byla druhá veĀeĢe. Potom jsme šli spát. Jen ti, co už mďli skautský slib a ti, co ho mďli dostat, se pĢevlékali do kroje. Jeden z nejdĪležitďjších okamžikĪ Āekal dnes AnĀu, ÿertíka a Vojtu – jejich skautský slib. Nejprve jsme šli my, co už máme slib a pak dlouho za námi ti, co ho teprve složí. Dokonce se na jejich slib pĢišli podívat Kachna a Bobina. Všichni tĢi skvďle splnili slib a pak jsme si ještď povídali u ohnď. když jme se vrátili, bylo už pozdď. Hned jsme hupli do spacákĪ.
NEDĎLE Ráno byla zase naše neoblíbená rozcviĀka, ale budíĀek byl pozdďji.
K snídď byla vánoĀka s kakaem. Po snídani jsme si sbalili. Po velkém balení jsme šli dokonĀit naše putování a to zniĀit zlo. Když jsme došli na místo, Šík nám Ģekl, co každé to latinské slovo znamenalo. AMOR – láska, FELICITAS – štďstí, PAX – mír a HARMONIA – souhra, soulad. TeĊ bylo naším úkolem zniĀit zlo. Vedoucí byli zlo a družinky museli brát papírky s ošklivými vlastnostmi a zlo jim trhalo šátky. Vymýšleli jsme si všelijaké lži, ale moc nezabíraly. Po urputném boji jsme ty zlé vlastnosti spálili a vraceli se do školy. Cestou zpďt jsme si ještď zahráli nďkolikrát Hu – tu – tu. Ve škole jsme dostali obďd. dobalili jsme si a douklidili školu. Potom už jsme šli na nádraží a dojeli na Hlavní nádraží. Tam jsme dostali úĀastenské lístky. Jeli jsme do klubovny, kde jsme zakĢiĀeli pokĢiky a šli jsme postupnď domĪ.
Knoflík Poznámka -----------------------------pod Āarou---------------------------„ProĀ nebyla letošní VánoĀní výprava „ryze“ tradiĀní?“ ptalo se mď, coby jednoho z organizátorĪ letošní „VánoĀky“, nďkolik z vás. Zdálo se jim, že málo tradiĀnď vánoĀních Āinností bylo chybou celé vánoĀní výpravy… Rád bych se teĊ, s odstupem Āasu, ještď jednou pokusil na tuto otázku odpovďdďt. ZaĀnu ihned, bez dlouhého protahování, rovnou od toho (dle mď) nejdĪležitďjšího. V dnešním tolik propojeném a pĢesto tolik rĪznorodém svďtď bychom se nemďli uĀit uzavírat se do vlastní ohrádky a nestarat se o to, co se dďje vnď. Naopak bychom se mďli aktivnď snažit poznávat odlišné kultury (zdĪrazěuji slovo poznávat, poznávání nikoho nenutí nďco pĢijímat !). Takové poznání mĪže pĢedcházet mnoha zbyteĀným zavrhnutím Āi odsouzením, vzniklým tĢeba právď nedostateĀným poznáním.
Vše, co jsem výše zmínil, se dá aplikovat právď i na svátky vánoĀní. Pokusili jsme se pĢi pĢípravď letošní vánoĀní výpravy co nejvíce rozšíĢit povďdomí všech úĀastníkĪ nejen o našich svátcích, ale i o rĪzných obdobách vánoĀních svátkĪ z celého svďta. PĢi první fázi pĢíprav jsme sice zjistili, že nestihneme získat dostateĀné množství pĢesných informací o daných svátcích, proto jsme se tedy soustĢedili alespoě na pĢedání pocitu. Každá kultura, každý svďtadíl má svou specifickou atmosféru, své aroma, které jsme se s vďtšími Āi menšími úspďchy pokusili navodit. Závďrem ještď jednou pĢipomínám celkové vyznďní celé hry: „I pĢes všechny své rozmanitosti a odlišnosti mají všechny svátky na svďtď nďco spoleĀného…AMOR, HARMONIA, PAX, FELICITAS.“
Šík 4
1.mistrovství svďta ve vyjímání ježka z klece 2001 aneb DAVID se stal mistrem svďta UrĀitď již všichni víte, že se stal David Procházka mistrem svďta, ale nevíte, jak se to stalo, já vám to tedy napíši. l. mistrovství svďta ve vyjímání ježka z klece 2001 se konalo v Praze na Karlínském námďstí v Domď dďtí a mládeže v sobotu 17. listopadu v 10:00 hod. Sešli se tam skauti a lidé, kteĢí si chtďli vyzkoušet vyndávání ježka z klece a nďkteré soutďže, které tam byly a to napĢ. foglarovské kvízy, nejlíp nakreslit ježka v kleci a spoĀítání hlavolamĪ ježkĪ, které byly vystaveny ve vitrínď a hlídáni skautskou ochrankou poté, co bylo z vitríny ukradeno asi 5 ježkĪ. Dále tam byly promítány filmy o Rychlých šípech a Foglarovi, v jedné místnosti byla výstava o životď a knihách Foglara, také tam byl stánek s všelijakými vďcmi o Rychlých šípech, foglarovskými knížkami, dále dĢevďní ježci v kleci atd. První hodinu si mohli všichni vyzkoušet naneĀisto, jak rychle ježky vyndají. Také jsem tam potkal ÿesla, Káju, JiĢinu, Jaggera, Járu a Davida. Soutďžilo se ve 3 kategoriích, a to: 0-6, 615 a nad 15 let. Soutďžilo se systémem pavouka- takže vždy postoupil dále ten lepší z dvojice. Mladší kategorie soutďžily
s velkými ježky, kategorie nad 15 let s menšími. V seniorech soutďžili David, ÿeslo a Kája. ÿeslo a Kája vypadli asi v 2. kole, ale David postupoval dál a dál až do finále. Ve finále soutďžil s velice silným soupeĢem – vedoucím skautĪ z Kutné hory. PĢi soutďžení byl veliký kĢik a fandďní. Ale David asi v Āase l5 vteĢin v í t ď z í ! V kategorii O-6 vyhrál Filip Janov a v kategorii 6 – l5 let vyhrál Matouš Elsnitz z Rounova – ten vyhrál ve vĪbec nejlepším Āase soutďže 2,8 vteĢin. ObĀas se tam objevil Široko a také Jan TleskaĀ, který po celou dobu kazil soutďž napĢ. dďlal rĪzné lumpárny, stĢílel po lidech prakem , otravoval tak moc, že ho nakonec vynesla skautská ochranka. Po ukonĀení soutďže bylo pĢedávání medailí ve tvaru nového modelu hlavolamu ježka v kleci. Dále výherci dostávali vstupenky na premiéru hry Rychlé šípy do divadla Rokoko, vítďzové dostali dorty ve tvaru ježka. Ostatní soutďžící dostali cenu útďchy. Na závďr bylo divadelní pĢedstavení o Rychlých šípech, které nám zahrál jeden skautský oddíl. Na pĢíští mistrovství svďta se podívat všichni!!! pĢijĊte
Norník
Není Āíslo jako ÿÍSLO 5
Hm…
Ukolíbafka Spi klidnď brouĀku, vždyĨ už i mraveneĀek na víĀkách závažíĀko nosí. Až umĢeš brouĀku, pĢiletí nad hrobeĀek zazpívat hudba kosí. Na harfu bude hrát holubiĀka sivá, možná, že s houslemi cvrĀek se pĢidá, beruška tĢpytivou slziĀku uroní, kudlanka nábožná s chutí se pomodlí. Spi klidnď brouĀku, už Āervík po noci pro dnešek vrtání, vrtání vzdal. Spi klidnď brouĀku, nemáš nic na práci, já už jsem každému, každému pokyny dal. Jámu ti vykopá hodný pan krtek, co vždy rád udďlá pĢedobrý skutek, mravenci budou ti rakviĀku slepovat, stonožka uĀí se stonožnď stepovat. SmuteĀní hostinu poĢádá roháĀ, co nemá rodinu, a tak je boháĀ, polívka, sušenka, Āabajka, okurka, nejlepší cesta ze zármutka.
/z alba To by mohlo být zajímavé/ RámeĀkovník: Woody Allen – Vedlejší pĢíznaky: Kdyby byli impresionisté dentisty Drahý Theo! Opďt jsme se s Gauguinem chytli a on odjel na Tahiti. Právď trhal zub, když jsem ho vyrušil. Opíral se kolenem panu Natu Feldmanovi o hrudník a kleštďmi svíral jeho pravou horní stoliĀku. Došlo k obvyklému zápasu a já jsem naneštďstí právď v tom okamžiku vešel a zeptal se Gauguina, jestli nevidďl mĪj plstďný klobouk. Gauguin ztratil koncentraci, povolil sevĢení zubu a Feldman té chvilkové nepozornosti využil, vyskoĀil z kĢesla a prchl z ordinace. Gauguin byl úplnď nepĢíĀetný! Držel mi hlavu pod rentgenem celých deset minut a nďkolik dalších hodin jsem nedokázal mrknout obďma oĀima souĀasnď. TeĊ jsem sám. Vincent
6
SkrývaĀky
Výsledky 4. Kola: V již Ātvrtém kole naší soutďže bylo úkolem všech hledaĀĪ najít peĀlivď skryté názvy stromĪ. V celém pĢíbďhu jich bylo k nalezení pĢesnď jedenáct. Které že to všechny byly? Nabízím jejich úplný výĀet seĢazené pĢesnď tak, jak šly za sebou v textu: bĢíza, tis, jedle, buk, lípa, platan, olše, habr, dub, modĢín a topol. Výherci a výherkynď 4. Kola: nikdo (??!!!) Body za 4. Kolo: (žádné (!!!) PrĪbďžné poĢadí po 4. Kole: 1.) KRÁLÍK 46 B. KNOFLÍK 46 B. 3.) NORNÍK 27 B. 5.kolo V dnešním ÿísle vám nabízím další pĢíbďh a s ním také další možnost vyzkoušet svojí bystrost a postĢeh. Dokážeš v tomto textu nalézt na rozhraní dvou slov více než deset a ménď než patnáct názvĪ PRACOVNÍCH NÁSTROJĩ NEBO NÁġADÍ? I když jsi jich našel tĢeba jen pďt, neváhej, napiš je na papírek, podepiš ho a vhoĊ ho co nejdĢív do Āerné krabiĀky s nápisem SkrývaĀky v dolní místnosti v klubovnď (vedle nástďnky vlĀat). Sladká odmďna tď nemĪže minout.
Ze stĢíbra nebo ze zlata ? Na pĪdď u KvaĀkĪ bylo každou sobotu co dďlat. Mďli tady tolik harampádí – od kufrĪ, pravďkých koĀárkĪ s obĢími pružinami, pĢes krabice s knihami až po zaprášené bedny se starými hraĀkami. Pro zvídavé oĀi chlapcĪ ze vsi, radost pohledďt. Dobrý Āas pro prĪzkum nastal také dnes. Prvním, kdo dnes našel nďjaký poklad i volal pĢitom na ostatní hochy, byl Jarda: „Klucí, pojĊte sem, to je ale nádhera.“ Kluci se pĢihrnuli jako velká voda a už prozkoumávali JardĪv nález. Bylo to staré loutkové divadlo. „Nehodlá to milostivý pán už náhodou rozbalit?“ prohodil vztekle Štďpán. „Ale jo, vždyĨ už se na to chystám,“ odvďtil Jarda. Sfoukl z krabice prach a otevĢel ji. Užaslé oĀi chlapcĪ se ještď více rozzáĢily, nechybďlo tu vĪbec nic. Král se svým dobrotivým a zároveě majestátným pohledem,
rozšklebený šašek, který jediný smí králi Ģíkat pravdu, hrĪzu nahánďjící Āert ani zelený vodník s hromadou pentlí ve vlasech a k tomu ještď taková spousta krásných kulis. „To jsme zase jednou vykopali cennost,“ radoval se Jarda. „To jo, ale co s tím teĊ budeme tropit?“ ozval se zase ŠtďpánĪv pronikavý hlas. „Co myslíš, ty chytráku, když najdu divadlo beru jako samozĢejmost, že ho taky hned vyzkouším, ne?“ „Jó, to je jako kdyby sis nďco novýho koupil a nechal to válet v koutď,“ pĢidal se JiĢík. Bďhem odpoledne chlapci zaĀali s pĢípravami, rozdďlili si role, vymysleli dďj a zaĀali také se psaním scénáĢe. „Podej mi, prosím tď, ten papír s Mirkovým textem.“ „Tady je, chybí už jen závďreĀná scéna. Mohlo by to být takhle. Král podpoĢí záchranu sousedního království a vyšle tam Āást
7
své armády. Tím se princ Krasoě dostane ke své Jasomile a obď království se spojí v jedno a jestli tam nežijí dodnes, tak už umĢeli, nebo jak se to Ģíká na konci. Co vy na to?“ „PĢepsat to do textu už bude
hraĀka, za chvíli mĪžeme zaĀít secviĀovat.“ Zkusili jste už nďkdy prohledat pĪdu vaší chalupy? MĪžete tam totiž najít poklady, které mají vďtší hodnotu než zlato Āi stĢíbro.
Šík
Scouting for Boys Vybrané kapitoly z knihy Roberta Baden-Powella DALŠÍ KROK Toulali jste se džunglí s otevĢenýma oĀima a vidďli jste mnoho bájeĀných vďcí. Ted' se vydejte do vďtší zemď skautingu, kam vás Akela se smeĀkou vyprovázejí veselým pokĢikem: Dobrý lov! Na dny, které jste se smeĀkou prožili, nikdy nezapomenete a jednou se k ní možná vrátíte a budete pomáhat otevírat oĀi ostatním vlĀatĪm. Dobrý lov!
I JÁ JSEM BYL KDYSI KLUK Nejkrásnďjší vzpomínky z chlapeckých let mám na plavbu po moĢi kolem Anglie, kterou jsem podnikl jako námoĢní skaut se svými ĀtyĢmi bratry. Nebyli jsme opravdoví námoĢní skauti, protože ti tehdy ještď neexistovali, mďli jsme však vlastní plachetnici, na které jsme žili a plavili se v každém roĀním období, za každého poĀasí a mďli jsme se
bájeĀnď, aĨ se dďlo, co se dďlo. Potom jsem jako školák trávil volný Āas skautováním v pĢírodď. Lovil jsem králíky a pekl si je, pozoroval ptáky, stopoval zvíĢata a podobnď. Pozdďji jsem vstoupil do armády a tam jsem toho hodnď zažil pĢi lovech na divokou zvďĢ v indických i afrických džunglích a mezi kanadskými zálesáky. Opravdové skautování jsem si užil pĢi váleĀných taženích v jižní Africe. Tento zpĪsob života se mi tak líbil, že jsem si Ģekl: ProĀ by z nďj nemohli ochutnat i chlapci u nás doma? Vďdďl jsem, že po dobrodružství a životď v pĢírodď touží každý kluk, který není pecivál, a tak jsem napsal tuto knížku, abych ukázal, jak na to. A vy jste se pustili do skautování s takovým nadšením, že dnes nejsou na svďtď jen stovky nebo tisíce skautĪ, ale jejich mnoho milionĪ. NemĪžete si myslet, že se z vás hned stanou dokonalí zálesáci, aniž byste se nauĀili nďco z
8
jejich dovedností a praktik. Když si pĢeĀtete tuto knížku, najdete v ní spoustu rad, které vám ukážou, jak je zvládnout. Tak se je mĪžete nauĀit sami, aniž byste k tomu potĢebovali uĀitele.Pak zjistíte, že Ālovďk se nestává schopným, zdatným skautem jen proto, aby se pobavil a zažil dobrodružství, ale aby podobnď jako zálesáci, prĪzkumníci a hraniĀáĢi, v jejichž stopách jde, pomáhal své zemi a byl pĢipraven sloužit lidem, kteĢí potĢebují pomoc. Tak to dďlají ti nejlepší. Ostatní chlapci a dospďlí se na
skuteĀného skauta dívají jako na nďkoho, komu se dá dĪvďĢovat, kdo plní svou povinnost, aĨ je to jakkoli riskantní a nebezpeĀné, a kdo je veselý a pĢíjemný, i když má starosti a problémy. V této knize jsem shrnul všechno, co potĢebujete k tomu, aby z vás byli právď takoví dobĢí skauti. Dejte se tedy do Ātení, cviĀte se ve všem, co vás kniha uĀí. Doufám, že zažijete aspoě polovinu z tďch krásných pĢíhod, které potkaly na skautských stezkách mne. Baden-Powell of Gilwell
vybral
Job
Návrat do minulosti II. Sliby se maj plnit … U pĢíležitosti zápisu z letošní VánoĀní výpravy na zaĀátku tohoto Āísla vám v naší skoro nové rubrice nabízím pohled na VánoĀní výpravu z roku 1997, která se konala taktéž v Nižboru. Zápis oprašuji ze druhého ÿísla, jeho autorem je Āerstvď odslibovaný Michal, nám dnes známý pod pĢezdívkou Kája. Jak se na svĪj slib, složený na této výpravď, dívá druhý zde slibující – Messner, si mĪžete pĢeĀíst z jeho Ālánku MĪj slib ze Dvacátého tĢetího ÿísla.
DRUHÉ ÿÍSLO –LEDEN 1998:
VÁNOÿNÍ VÝPRAVA Tahle výprava zaĀala v 16.30 pĢed klubovnou. Výprava byla celostĢedisková, takže úĀast byla hojná. Odjíždďli jsme ze Smíchovského nádraží s pĢestupem v Berounď. Když jsme vystupovali, byla už tma jako v pytli, ale na cestu nám svítil vánoĀní stromek, který mďl nďkdo na zahradď. Za Ģekou už nás Āekala škola, která byla náš doĀasný domov. Ve
tĢídách jsme si pĢipravili vďci na spaní, pak si dali veĀeĢi a poté šli na nástup na dvĪr. Tam nás rozdďlili do tĢí skupin: KašpaĢi, MelichaĢi a BaltazaĢi. Tato jména mďli tĢi mudrci (králové), kteĢí šli do Betléma. První hra zaĀala. Bďhali jsme z jednoho konce hĢištď na druhý pro lísteĀky, na kterých byla zpráva, kde je schovaná druhá. Byla pod kvďtináĀem, ale nebyla to zpráva, byly to obrázky. Tím páteĀní den konĀil. VlĀata a svďtlušky se šli umýt a spát. My jsme byli ještď chvíli na hĢišti a hráli hry, ale pak jsme šli taky. V sobotu ráno nás David vytáhl na rozcviĀku, nebylo to moc pĢíjemný, jelikož jsme byli nedospalí, jelikož veĀer kluci Ģádili. Tím myslím Filipa, Michala a Vojtu (že by ŠvábíĀek?). Po rozcviĀce, pĢi které nás poĢád obtďžovala auta jsme se šli umýt, a pak nasnídat. Pak zaĀala etapová hra po okolí. Vraceli jsme se až za šera. Na každém stanovišti byl papírek s kouskem textu k obrázkĪm. Mďli jsme si pĢipravit scénku k nďkterým z obrázkĪ. Po veĀeĢi jsme šli ven k jednomu smrĀku za školou. Tam jsme si zazpívali koledy. Asi po deseti minutách jsme šli zpátky do tĢídy. Tam jsme pĢinesli plnou celtu dárkĪ, nahoĢe byl nejvďtší balík, ve kterém mďl každý svĪj dárek. Hromada
9
pomalu, ale jistď mizela, až tam nezbyl žádný. K té pĢíležitosti vyšlo první Āíslo stĢediskového Āasopisu. Pak pĢišly na Ģadu scénky k obrázkĪm. Po nich Kufr a hádání, co je na obrázku. Hráli jsme ještď jiné hry, ke kterým jsme dostávali kousky básniĀek, ze kterých jsme mďli složit živý pĢednes. Za chvíli nato byl nástup, na kterém jsme se dozvďdďli, kdo celkovď vyhrál. První byli MelichaĢi, druzí KašpaĢi a tĢetí BaltazaĢi, ale celou dobu byli asi o šest bodĪ lepší než KašpaĢi. Pak jsme si zahráli ještď nďjaké hry, ale pĢedtím jsme se naveĀeĢeli. Po hrách se šlo spát. Když všichni leželi, odešli roveĢi. Já a Pavel (Messner) jsme jediní zĪstali z oddílu vzhĪru, protože jsme vďdďli, co se bude dít. Asi po pĪl hodinď šli za roverama ÿeslo, Kachna a Vašek. Asi 10 minut nato jsme šli my, to je já (Michal), Pavel, Manu a David. Cestou jsme si povídali o tom, co pro nás skauting znamená, co pĢináší. Došli jsme k vleku. Nahoru jsme stoupali mlĀky. Dorazili jsme k plotu a šli podél nďj. Z husté mlhy, která nás provázela celou cestu, najednou vystoupila záĢe. Šli jsme pomalu blíž, na chvíli se nám ztratila. Po pár krocích se nám oheě znovu objevil, ale to už nás od nďho dďlilo jen pár metrĪ. Vidďli jsme všechny, co kolem nďj sedďli. Stoupli jsme si do kruhu. Manuál k nám promluvil. Pak Ģekl, aby pĢistoupil Pavel. PĢistoupila zaĀal slibovat, dostal odznak.Pak jsme pĢistoupil já a zaĀal slibovat, také jsem dostal odznak. Nastala chvíle zamyšlení nad skautským
slibem pro ty, kteĢí ho mají, jestli ho dodržují, a pro nás, jak ho dodržovat budeme. Ten pocit, který jsem mďl, na nďj nikdy nezapomenu. Manuál zaĀal zpívat skautskou hymnu, pĢidali jsme se. Pak k nám všichni pĢistoupili a blahopĢáli. Usedli jsme. Monty zaĀal Āíst roverské zákony nebo spíš pravidla, nad kterými vznikla živá diskuse. Když jsme se vraceli nazpátek, mďl jsem smíšené pocity. Cesta nazpátek byla si o pĪl hodiny kratší. Ve škole jsme ještď nďco pojedli, vyĀistili si zuby a šli spát. Ráno jsme se nasnídali a šli do lesa nďco si zahrát, první jsme se mďli dostat pĢes Ģeku na vorech. Na zaĀátku vyhrávala ŠpiĀka, ale na konci vyhrála suverénnď Pata s malými ztrátami. ŠpiĀce z voru zbyla jenom hromada klackĪ. Šli jsme dál a tam byla bitva o vlajky všichni proti všem, ale to nďjak nešlo, tak nakonec hráli jen družiny. SamozĢejmď vyhrála Pata. Pak jsme po cestď nazpátek hráli ještď hry (Tento odstavec se udál v sobotu ráno – oprava autora) V nedďli jsme balili a uklízeli. Pavel a Nerost museli jít dĢív, prý by si nestihli sbalit na školu v pĢírodď. Po obďdď jsme vyrazili na nádraží. Tam nám roveĢi zazpívali celou básniĀku, kterou nám slíbili. Dali si název „NekoneĀný kvintet“. Byla to básniĀka, od které jsme dostávali jen kousky. Poté byly vánoĀkové hody. Sklidily se vánoĀky, protože za chvíli jel vlak. Nastoupili jsme do vlaku smďr Praha. V klubovnď byl rozchod. Výprava byla zdaĢená (až na ten zápis)
Michal (dnes Kája) DVACÁTÉ TġETÍ ÿÍSLO – ġÍJEN – LISTOPAD 2000:
MĩJ SLIB Nevím, proĀ zrovna teĊ mď napadlo psát o slibu. Asi to je tím, že rád vzpomínám na hezký vďci. Mám pocit že, mĪj slibový oheě, který jsem mďl s Kájínkem byl ten nejhezĀí. To má asi každý takovýhle pocit, když on právď skládá svĪj skautký slib. My jsme ho
skládali s Kájínkem v Nižboru na vánoĀní výpravď. Takže také zároveě hezký dárek ke skautským vánocĪm. ZaĀalo to tím, že v sobotu odpoledne jsme splnili poslední zkoušku, a to je zkouška chování, která je urĀitď ta nejtďžší. Pomalu se blížil veĀer a
10
rozdďlování dárkĪ, zpívání koled. Všechno se již chýlilo ke konci a všichni se chystali jít spát. Akorát nám bylo ĢeĀeno, abychom si vzali kroje a teple se oblékli a šli ven. Cestou ke slibovému ohni si s námi povídal Manuál o slibu a co od nďho oĀekáváme a podobnď. Cesta byla docela dlouhá, ale bylo furt o Āem mluvit. Posledním úsekem byl velice prudký kopec. Poté co jsme vylezli na horizont, se pĢed námi rozevĢela louka. UprostĢed hoĢel zapálený slavnostní oheě. U ohnď byli všichni z našeho stĢediska, kdo mďli slib. Když jsme vytvoĢili kruh, tak nás Manuál vyzval ke složení skautského slibu. Po odĢíkání veršĪ jsem mďl nádherný pocit, takový bych pĢál urĀitď každému. Potom nám Manuál podal slibové odznaky a pogratuloval nám a pĢivítal nás mezi
skauty, ale opravdovými skauty. Nakonec nám pogratulovali i ostatní. U ohnď se ještď probírali vďci NekoneĀného Kruhu, ale já tomu nevďnoval pozornost, protože moje myšlenky byly tou dobou nďkde úplnď jinde. Za nďjakou chvíli se nás Manuál zeptal, jestli nechceme jít spát. My jsme souhlasili a za doprovodu Davida, ÿesla a spousty dalších lidí jsme se odebrali do vytopené tĢídy, kde jsme ulehli jako nemluvěata a s úsmďvem na tváĢi usnuli. Vše se odehrálo 30.11.1997 v Nižboru. Za splnďní slibu, pomoci, výchovď a porozumďní bych chtďl podďkovat Manuálovi, Davidovi, ÿeslovi a ještď hodnď velké spoustď lidí. Díky. Doufám, že tento Ālánek dá motivaci a povzbuzení dalším ĀlenĪm oddílu, ale i stĢedisku v rozkvďtu.
Messner
Z hodin jazyka Āeského I v tak, jak by se na první pohled mohlo zdát, nudné a všední dobď, jakou je hodina Āeského jazyka, se mĪže odehrát spousta neopakovatelných a zaznamenání hodných okamžikĪ. Rád bych vás seznámil s nďkolika výroky naší profesorky Āeštiny, které mi dodnes pĢipomínají, jak silná je krása okamžiku. ʆ ʆ ʆ ʆ
ProĀ se zbyteĀnď mýlit ? Lenost ducha se poĀítá! S leností ducha se nedá studovat. Komukoli, kdo se o ní pĢihlásí tím, že bude mluvit, dám otázku písemnď. RĪžiĀka je mimo už dlouho, to jsem si všimla na zaĀátku hodiny, že je na jiné planetď. Tak RĪžiĀko, ježišmarja už ne, když tu nejste. ʆ Hele, vy nezamďstnaní, a tedy upovídaní, asi bych vás mďla nďĀím zamďstnat, tak mď nenuĨte nďco vymýšlet. ʆ „Nevím“ je nďco, co není povoleno. ʆ Vám jde docela o hlavu, teda o známku. Hlava není známka, to už taky víme. ʆ Je tu nďkdo, kdo tu není a není zapsaný. ʆ Infinitiv není dost živý na to, aby tvoĢil vďtu. ʆ Vousatostí se ztratí osobnost. ʆ To je další ukázka, jak Ālovďk ke spisovatelství pĢišel, i když neumďl psát. ʆ Pujmanová, ta na to šla chytĢe, ta se tváĢila, jako že umí. ʆ Nic nevíte, tak to vymyslete na kolenď, tak Āí koleno vytáhneme do boje. ʆ Studenti, vaší výhrou bude, když poznáte sami sebe.
Šík 11
Odvrácená strana štďstí /The dark side of the happiness/ Slunce se ladnď vyhouplo nad obzor, záĢilo nad vesnicí jako obrovský lampión. On sedďl ve stínu pĢed chatrĀí a zabýval se výrobou šípĪ pro dopolední lov. Postupnď bral do rukou pĢed sebou ležící kamenné hroty a peĀlivď je pĢivazoval k tenkým prutĪm.
provázelo minulé dny. Ten úmorný pocit, kdy se Ālovďk celý den dĢe a vrací se domĪ s úlovkem, který staĀí sotva na dva dny, by se dnes opravdu nemusel opakovat.“ Do toulce pĢibyl další šíp, prutĪ zbývalo ještď dost, hrotĪ však již jen nďkolik.
Slunce se ladnď vyhouplo nad obzor, záĢilo nad mďstem jako obrovský lampión. On sedďl v chládku své kanceláĢe, do tváĢe mu proudil chladivý proud vzduchu z vďtráku. Zabýval se pĢípravou dokumentĪ pro dopolední jednání. Postupnď bral do rukou pĢed sebou ležící desky a peĀlivď je rovnal na hromadu.
„Co když jsou veškeré pďkné zážitky podmínďny alespoě takovým pohodlím, jaké se nám nabízí díky mému nároĀnému zamďstnání? Když se ho vzdám, mĪže se všechna radost, po které toužím, z našeho domu vytratit.“ ZavĢel desky a zadíval se z okna, dnes tam bylo opravdu pďknď, žádné vedro jako v minulých dnech.
Vzal do ruky další hrot a pevnď jej pĢitiskl k prutu, pomyslel na nďkolik hodin vpĢed: „Dnešní lov musí být úspďšný, má rodina je na mnď tolik závislá. Sám moc dobĢe vím, že poslední úlovky nebyly moc bohaté, ale dnes to vypadá dobĢe. V noci se mi pĢeci zdálo o liliích a to je dobré znamení.“
Vstal a odnesl šípy do chatrĀe. Posadil se na stoliĀku v koutď a mlĀky pozoroval ženu, která právď kojila jejich synka. PĢemohl se a lehce se na ní usmál, ihned mu úsmďv opďtovala.
OtevĢel desky, které ležely úplnď navrch celé hromádky. Zadíval se do nich, zmďĨ grafĪ a Āísel se mu zaĀala rozplývat pĢed oĀima: „Práce mi v poslední dobď zabírá tolik Āasu. Já vím, živím tak pĢeci rodinu, ale mám na ní tím pádem tak málo Āasu. Sám nevím, jestli by se vyplatilo mďnit Āást našeho pohodlí, které se nám nabízí díky mému pracovním vytížení, za více Āasu a zážitkĪ se svými blízkými, kdybych se nďkteré práce vzdal.“
Zavrzalo kĢeslo, on se zvedl a vydal se k trezoru, uložit tam jedny z desek. DveĢe se zaklaply a on se opďt vrátil na místo, odkud pĢišel. Na stole stály v rámeĀku dvď fotografie, jedna usmívající se žena a dítď s medvídkem. „Myšlenky na budoucnost mď poslední dobou pĢepadají Āím dál tím Āastďji. Mďl bych ale žít pĢedevším pĢítomností. Jsem vĪbec teĊ šĨastný?“ „Zajímalo by mď, jestli si nďkdo také mĪže tak lámat hlavu nad tím, nad Āím si jí teĊ lámu já. Jsem teĊ vĪbec šĨastný?“
„PoĀasí je dnes také celkem ideální, nevypadá to na takové vedro, jaké nás
Šík 12
NEZÁVISLÝ UZBECKÝ HOROR
Alfred Hitckok
PtáĀkové Horor PtáĀkové podle scénáĢe Alfreda Hitckoka je dalším mistrným dílem talentovaného režiséra Notak Toteda. Uzbecký režisér se proslavil na poli „nezávislého hororu“ pĢedevším svým neotĢelým ztvárěováním vyhĢezlých vnitĢností. Nepoužívá totiž k detailním scénám maso a vnitĢnosti z prasete, ale z morĀete. Jak sám Ģíká, je to piplaĀka, ale výsledek je evidentní. Pravda je, že na scénu, kde staĀilo v pohodď jedno prase se vyplácá až 3000 morĀat. V poslední dobď se Notak Toteda specializoval na tzv. „zvíĢecí horory“, kde se buĊ zvíĢata pĢemnoží, nebo jsou pĢerostlá. V obou pĢípadech to odnese dost lidí. Známé jsou filmy Aligátor, Anakonda, Žralok, Ptáci, Pavouci, Hroznýši, Termiti, VĀely, atd. Notak Toteda po natoĀení nízkorozpoĀtového hororu Vši, kde se jedno mďsto v Uzbekistánu udrbe k smrti, prorazil v Hollywoodu hororem Srnky. Rozdíl mezi obdobnými filmy je v tom, že pĢemnožené srnky lidem neubližují. Jsou naopak velmi roztomilé a mírumilovné. Problém je, že srnky jsou roztomilé až pĢíliš. A to lidi neunesou. Jsou ze srnek tak dojatí, že umĢou. Ten, kdo neumĢe na místď, se nedokáže vrátit do reality, která není vĪbec roztomilá a spáchá sebevraždu. Na ty nejvíce silné osobnosti posílá hlavní Srna – Matka malé koloušky. Je pravda, že v závďru filmu zaĢadil Toteda pod nátlakem produkce scénu, kde malý koloušek
uhryzne dítďti obliĀej, ale to na celkovém dojmu nic nemďní. PtáĀci je další ze série Totedových zvíĢecích hororĪ. Je pĢíbďhem muže, který sedí doma a jí velmi dramaticky oplatku. Atmosféru strachu dotváĢí strašidelná hudba, ponuré svďtlo, idiotský výraz muže a rychlé stĢídání zábďrĪ z oplatky na koberec, z koberce na vázu, z vázy na vypínaĀ a z vypínaĀe zpďt na oplatku. Zlom nastává, když z bidýlka promluví do té chvíle mlĀící tukan. ġekne pĢesnď toto: „To je teda nďco. Ty si tady sedíš, žereš poĢád dokola dramaticky voplatku a nenapadne tď, jak musí bejt tukanovi, kterej se dívá na nďkoho, kdo dramaticky žere voplatku, když ten tukan ví, že ta voplatka je z tukana.“ Z této vďty je patrné (pokud tukan nelže), že muž velmi dramaticky pojídá oplatku z tukana. MĪžeme si už jen domyslet, že onen dotyĀný je s nejvďtší pravdďpodobností Ģeditel továrny., která vyrábí tukanní oplatky. Muž sundá ponožku, nasadí ji tukanovi na zobák a pokraĀuje v jídle oplatky. To je bezcitné, protože jíst v klidu oplatku, když vím, že vedle mď umírá tukan, je nehorázné. Ano, tukan umírá hlady a žízní, protože má na zobáku ponožku. ZávďreĀný desetiminutový zábďr na španďlské ptáĀky je symbolem toho, že svďt není jen maso, ale že v nďm mĪže být ukrytá okurka a vajíĀko.
z reklamního materiálu firmy
Colognia press vybral Šík
RámeĀkovník (pokr.): Drahý Theo! Ano, je to pravda. To ucho, co je na prodej v obchodď se žertovnými pĢedmďty bĢí FleischmanĪ, je moje. Asi to byla hloupost, ale chtďl jsem minulou nedďli poslat Claire dárek k narozeninám a všude mďli zavĢeno. Ach, bože. Nďkdy lituji, že jsem neposlechl otce a nestal se malíĢem. Není to vzrušující, ale alespoě je to pravidelný život. Vincent
13
ÿeskoslovenské opevnďní z let 1935-1938. Podzemí tvrzí-1. díl Po tom, co jsme probrali izolované objekty opevnďní, tak se mĪžeme pustit do objektĪ tvrzových a tvrzí vĪbec. Dle dobové terminologie je tvrz toto: „Tvrz jest uzavĢená soustava pďchotních a dďlostĢeleckých srubĪ, dďlostĢeleckých a minometných vďží, podzemních ubikací pro osádku tvrze, skladišĨ stĢeliva a rĪzného materiálu.Všechny tyto složky jsou spolu spojeny podzemními chodbami, na povrchu terénu jsou obklopeny souvislým pásmem pĢekážek a tvoĢí tak samostatný celek.“ Tento odstavec napovídá, že tvrze se vyznaĀovaly tím, že objekty do ní náležející byly spojeny podzemními chodbami a sály. Objekty samotné pak byly mimo pďchotních doplnďny i objekty dďlostĢeleckými. V tomto díle budu mluvit o tvrzi jako celku a v dílech dalších se budu soustĢedit na jednotlivé objekty apod.
Ke vstupu do tvrze sloužil jeden speciální objekt /na rozdíl od dvou na Maginotovď linii/, který byl na zván objektem vchodovým /VO/, sloužil ke vstupu pďších do tvrze, dalo se do nďj zajet nákladním autem /kvĪli bezpeĀnďjšímu vykládání materiálu/ a byl pĢes nďj nasáván vzduch Āerstvý a vyfukován zkažený. Za touto stavbou pokraĀovala chodba vedoucí ke kasárnám a jednotlivým objektĪm, ta se nazývala dďlostĢelecká galerie /tento název se již témďĢ nepoužívá, uplatěuje se spíš pojmenování hlavní chodba/, na ní se v tďsné blízkosti za VO nacházelo minové zaĢízení - sloužilo k pĢípadnému zavalení chodby pomocí výbušniny /Ekrazitu/, v pĢípadď proniknutí nepĢítele do podzemí hlavním vchodem. Potom následovalo nďkolik sálĪ, které sloužily jako hlavní skladištď dďlostĢelecké, pďchotní a popĢípadď minometné munice.
14
Do objektĪ samotných se vstupovalo tzv. schodišĨovými a výtahovými šachtami, jak již název napovídá jde o kolmou „díru“, ve které se nacházelo betonové schodištď vinoucí se po její stďnď. V otvoru, který vznikl uprostĢed se nacházel buĊ výtah, nebo vzduchové potrubí velkého prĪĢezu. Nebyl-li výtah v šachtď schodišĨové, pak se nacházel ve zvláštní šachtď, která byla s touto soubďžná. PĢibližnď uprostĢed tvrze se nacházela soustava sálĪ sloužících coby kasárna, velitelství, kuchynď a samozĢejmď nemocnice. Další nezbytnou souĀástí každého moderního /i v roce 1938/ zaĢízení jsou agregáty a další dĪležité zaĢízení sloužící k výrobď elektrické energie, k nim náležely a mohutné nádrže na pohonné hmoty /naftu/ a chladicí vodu. Ve stejném prostoru jako agregátovna se nacházela i prostorná filtrovna vybavená mohutným sacím ventilátorem a baterií protiplynových filtrĪ, tato filtrovna sloužila pouze pro podzemí - povrchové objekty vzduch neĀerpaly z podzemí, ale
vlastním nasáváním jej vedly do vlastních, podstatnď menších, filtroven. cm Zajímavou Āástí podzemí byly nouzové východy. Ty ústily buĊ do diamantových pĢíkopĪ /pro ÿesla/ a jejich velikost byla minimální /cca 80 x 80 cm/. Dalším druhem byl normální vchod, který byl umisĨován do všech tvrzových dďlostĢeleckých srubĪ /v dolním patĢe bylo ubytováno družstvo ženistĪ a ti potĢebovali mít pomďrnď pohodlný výstup na povrch. Tyto vchody se sporadicky /konkrétnď 2x/ vyskytovaly i u pďchotních tvrzových srubĪ. Oba druhy byly bránďny stĢílnou pro stĢelbu z ramene , tedy bez lafety. TĢetím a posledním typem východu byl Āistokrevný nouzový východ, který se vďtšinou, ale ne vždy, nacházel poblíž kasáren. Mohly-li nouzové východy z objektĪ pojmout celou osádku tvrze, pak se tento výlez nestavďl, nebylo-li tomu tak vystavďl se zvláštní systém dvou skrytých šachet, ale o nďm až pĢíštď.
Svižník
Tour de SWERIGE 2001 3.8. 2001 PRVNÍ KROK NA ŠVÉDSKOU PĩDU, KRAJANSKÁ NÁVŠTĎVA V DEGEBERE, JAMBOREE PO ŠVÉDSKU Ráno, raníĀko vstáváme cca. v sedm hodin. PĢesnď v osm zdárnď doplouváme ke švédským bĢehĪm, pĢesnďji do pĢístavu jménem Ystad. Pravou nohou vykraĀujeme na švédskou pĪdu a po absolvování dvou celních prohlídek (švédská a EU) vyjíždíme. Cesta ubíhá pďknď. Je to trochu vlnitďjší než Polsko, alespoě jízda není tolik stereotypní. Skandinávie nás vítá po svém – deštďm, a tak musíme nďkolikrát stavit (nandat bundošky, sundat bundošky…).
O Švédsku Vzdálenost od nejjižnďjšího bodu (Smygekuk) po nejsevernďjší (Treriksröset): 1574 km Od nejvýchodnďjšího po nejzápadnďjší: 499 km Nejvyšší hora: Kebnekaise (2111 m.n.m.) Nejdelší Ģeka: Klarälven (720 km) Nejvďtší jezero: Vänern (5585 km2) K obídku bramkaše se salámkem v celkem zkušenď zabydlené buszastávce. Holt není ponĀo jako ponĀo. Naším prvním cílem je mďsteĀko Degebere, kde bychom v ideálním pĢípadď mďli nalézt domek paní Hanssonové (známá Martinovy maminky). Po kratším
15
vyptávání se úspďšnď nacházíme domek i s paní Hanssonovou. Po vĢelém pĢivítání následuje teplá sprška, Āajík s medem a jako zlatý hĢeb nďco z místní kuchynď – výteĀný cuketový páj se zeleninovým salátem, seĀteno a podtrženo završeno zmrzlinkou. PĢipadáme jsme si jako v ráji. Na tom krajanství opravdu nďco bude. Po delší chvíli strávené v rozhovoru se dozvídáme, že nedaleko odsud je jakési skautské setkání, prý je tam takové mďsteĀko a spousta skautĪ z mnoha zemí. O našem dnešním cíli je v tu chvíli rozhodnuto. Necháváme si ještď povyprávďt o zajímavostech, které bychom cestou nemďli vynechat, já si bleskovď zašívám šusĨáky, blíže se seznámivší se zuby pĢedního tácu na mém kole. Z pĢekrásnď udržované zahrádky dostáváme na cestu rybíz (rudochy i Āernochy), dďkujeme za vše, pár (tedy dvď) foteĀek na památku a nasedáme Paní Hanssonová sice Ģíkala, že se skauting ve Švédsku tďší velké oblibď, ale to, co je za pár kilometrĪ pĢed námi, nám vyráží dech. Zraky se pĢehupují pĢes
obzor a pĢed námi se tyĀí louka zdaleka nedosahující plochy strahovského spartakiádního stadionu, plná stanĪ, týpek, hangárĪ, kuchyní, stožárĪ, na okraji parkovištď plná aut a autobusĪ. Ale hlavnď, všichni, kteĢí se rojí v tomto lidském mraveništi, jsou skauti. Jedna velká rodina. Doufáme, že tady nďkde budou naši. Z jednoho z bílých hangárĪ se vyklubou informace, dostáváme plánek celého táboĢištď a jsme odkázáni do hlavního informaĀního stanu. S otevĢenou pusou se proplétáme tou kupou bratrĪ a sester, v hlavním stanu zjišĨujeme, že tu jsou sice skauti z Kanady, Polska, Egypta Āi Burundi, ale po ÿeších ani vidu, ani slechu. Nejbližší soukmenovce nacházíme ve slovenské výpravď z Považské Bystrice, rozhodujeme se tedy hledat azyl u nich. Se získáním ubytování na jednu noc nejsou problémy, stavíme stan a veĀeĢíme. Dozvídáme se pĢesnďjší informace o celé této akci. Jde o švédské národní Jamboree, otevĢené pro celosvďtovou veĢejnost. S plnďjšími žaludky vyrážíme (vyjíždíme ) vše obhlédnout. Je to celé opravdu obĢích rozmďrĪ, tomu Ģíkám megaskauting. Právď se ve vďtšinď z táboĢišĨ pĢipravuje veĀeĢe, pobíhají tu švédská vlĀata (vypadá to, že mají minimálnď stejnď tolik elánu jako ta naše), poprvé v životď vidím skauta negroidní rasy (Egypt). Projíždíme okolo nďkolika dílniĀek k provozování rukodďlek (kovárna, drhárna, uzlárna, …), sportovišĨ (lezecká stďna, beachvolleyballplatz, …). Stranou od tábora nalézáme pódium s celkem slušnou aparaturkou, za kterou by se nemusel stydďt leckterý fesĨáĀek u nás. K pódium se bďhem chvilky zaĀínají stahovat veškeré zdejší davy, vypadá to skoro jako nálet krojovaných kobylek. Na veĀerním programu je totiž vystoupení jakéhosi zdejšího umďlce. VyznaĀuje se pestrým kytiĀkovaným hábitem a neustálým mektáním o štďstí a nebeské lásce…peace, flowers, freedom, happiness. Naše oĀekávání brzkého konce této pĢedkapely se nepotvrzuje, ano toto je opravdu hlavní hvďzda veĀera.
16
Své úĀinkování završuje svým zĢejmď nejvďtším hitem „Everyone is Jesus“. Vďtšina (pĢedevším místních) skautĪ a skautek si s ním nadšenď notuje až do posledních tónĪ. Na úplný závďr ještď malé noĀní kázání a to už je opravdu vše. Je asi 22:30, když už spoĢádanď ležíme ve stanu. Dnes jsme toho zažili na jeden den až moc, proto tedy: “Dobrou noc!“
asi nebude na pozdrav, jak jsem si doposavad myslel, že tu asi nebude nďco
4.8.2001 MATRIX, VERY DANGER HIGHWAY A OSOBNÍ REKORD Vstávání, pĪvodnď naplánované na 7:30 místního Āasu, se nekoná a odjezd asi na devátou už vĪbec ne. Znáte to, Ālovďk míní a … . Nakonec je tedy všechno jinak. K snídani oveskaše podpoĢená rybízem z Degebere. Po poklábosení a rozlouĀení se se slovenskými bratry (zaĀíná jim program) odjezd pĢes centrum tábora. A právď zde dochází ke zpoždďní. Já s Messnerem upadáme do pasti v internetovém stanu MATRIX (ceník – 0,0 SEK/min). Poté v dalším stanu, Āi spíše hangáru, zvaném Scout shop. Taková skautská tržnice se stánky s batohy, spacáky, triĀky, nášivkami… . Asi v 11.00 tedy opravdu opouštíme brány švédského jamboree a pokraĀujeme v cestď. Po krásné rovné asfaltce to jede skoro samo. První zastávku dďláme až na obďd. SluníĀko nad hlavou, gulášovka v žaludku + osvďžení v moĢi = absolutní pohĪdka & vcelku snesitelná lehkost bytí. V Karlshamnu ani nezastavujeme, míjíme odboĀku do mďsta a frĀíme dál. Pozdďji se o Karlshamnu dovídáme, že je to krásné pĢístavní mďsto, které v minulosti vyhoĢelo a bylo znovu postaveno. No nic. Již delší dobu si to šineme po takové zvláštní tĢíproudé silnici (chvíli máme dva pruhy my a chvíli zase ti vedle). Když na nás zatroubilo už asi sedmé auto, zaĀal jsem si Ģíkat, že to
v poĢádku. A taky že ne. Policista stojící na pĢíštím odstavném pásu nám to celkem rychle vysvďtluje: "This is not highway… many people call me. This (úsek) is very danger.“ Po tďchto celkem nakvašených vďtách se ale pan strážník celkem ukliděuje a již o poznání pĢíjemnďjším hlasem nám ukazuje, kudy máme sjet z dálnice a kudy pokraĀovat v cestď. S oddechnutím se louĀíme a míĢíme dál. Odpoledne nás vítá lázeěské mďsteĀko Ronneby. Dáváme si tu zmrzlinku, hned vedle vesele rozprávďjících babiĀek. Tďsnď pĢed Ronneby míjíme vesniĀku Johanisshuss, naše vlastenecké srdce hĢeje zjištďní, že až na dalekém severu mají vesniĀku pojmenovanou po Āeském rodákovi (o co hoĢĀí pak bylo naše zklamání, když jsme se dozvďdďli, že huss znamená vlastnď vesnice a z vesnice Jan Hus se tedy stala pouze nevýrazná a všední Janova ves) Pomalu se zaĀíná schylovat k veĀeru. Naším dnešním cílem je Karlskrona, další pĢístav, sídlo švédské národní flotily. Dorážíme tam asi po sedmé hodinď. Karlskrona je moc pďkná (alespoě tedy ta Āást, kterou jsme stihli shlédnout) – napĢ.: monstrózní kostel a socha Karla XI. na námďstí. VeĀeĢe tady je taky moc pďkná (ne tak pro Davida, který ji má ještď zpestĢenou o záplatování zadního
17
kola). Už za tmy mizíme z Karlskrony a kousek za mďsteĀkem Lyckeby sjíždíme ze silnice (já s malou nehodou), stavíme,
vaĢíme, pijeme a spíme. Máme za sebou denní osobní rekord – 134 km
CITÁTKY: -Ako sa anglicky rekne predaj? Slovenský skaut na dotaz, zda si u nich mĪžeme nechat kola. -30000 lidí – dobrej skautskej Woodstock. Šík komentuje zalidnďnou plochu pĢed pódiem.
Šík
Roverský kmen Kel ĀtenáĢĪm Šrumce a ÿísla – Āást první ÿlenství v Kelu – kdo, proĀ, jak? Kel je spoleĀenství lidí, kteĢí chtďjí spoleĀnď pokraĀovat po skautské stezce a vzájemnď se na ní podporovat. Jsou si vďdomi toho, že zdokonalování sebe sama spoĀívá ve znaĀné míĢe i v tom, jak jsou ochotni a schopni pracovat pro ostatní. V souĀasné dobď tvoĢí Kel 8 ĀlenĪ 45. stĢediska, 3 Ālenové 46. stĢediska a dva adepti na Ālenství ze 45. a 88. stĢediska. Kel roste pĢijímáním adeptĪ. Adept musí být skautem, musí mít zájem o Kel a požádat o Ālenství Āi být Kelem sám osloven. Další podmínkou je úĀast na akcích Kelu po dobu nejménď pĪl roku. Tato podmínka nemusí být splnďna pokud dotyĀný Ālovďk trvale pracuje s oddílem. Na Snďmu Kelu Āi na Rituálu Kelu pak nďkterý z bojovníkĪ takového Ālovďka navrhne za Adepta Kelu. Všichni bojovníci musí souhlasit. Pokud se zvedne jediný hlas proti, jediná pochybnost, je konec. Nikoli navždy, ale až do dalšího rokování. Mezi bojovníky panuje velká dĪvďra a pĢi rokování mnohdy zaznívají velmi osobní
vďci. Pokud se tedy kterýkoliv bojovník zatím nenauĀil dĪvďĢovat tomu, kdo je navrhován za Adepta, nebude pro jeho Āi její vstup hlasovat. Nezastíráme, že nemusí jít o chybu navrhovaného. Budiž ĢeĀeno, že jeden z bojovníkĪ usiloval o vstup do Kelu po dobu delší než ĀtyĢi roky než byl pĢijat. A vĪbec pĢijat být nemusel. PĢesto je teĊ plnoprávným bojovníkem a nikdo se nevrací k tomu, co bylo. Kel snad vypadá jako uzavĢená skupina, ale není jí a ani být nechce. Kel stojí o rozšíĢení svého kruhu a svých sil a svých vztahĪ. Je otevĢený pro myšlenky a nápady a neuzavírá se jim, i když nepĢicházejí pouze z jeho nitra, je otevĢený i za hranice zmiěovaných stĢedisek. Bojovníci Kelu berou život jako výzvu, jako rituální hru shon´ai. Kel´en hází a chytá as´ei, ostré víĢící Āepele se míhají vzduchem. ChyĨ je, abys mohl žít. HoĊ je, aby ses dozvďdďl víc. UĀ se být silný.
Roverský kmen KEL 18
ABALONE hra pro chytré hlaviĀky Do našich rukou se zaĀátkem prosince dostala nová hra (nďkomu již dĪvďrnď známá) se jménem ABALONE. Je to stolní desková hra pro 2 –6 hráĀĪ. Cílem hry je vytlaĀit šest soupeĢových koulí z šestihranné hrací desky. Kdokoli byste mďl chuĨ vyzkoušet tuto novou hru, mĪžete si ji vypĪjĀit u Šíka doma (Sokolovská 75). 1. Na zaĀátku hry pĢesouvejte své hrací kameny rychle do stĢedu desky! Hrací kameny v centru jsou ve vďtším bezpeĀí a mohou se snáze pohybovat než hrací kameny blízko okraje. Navíc tím, že máte kameny v centru, nutíte svého protihráĀe, aby nechal své hrací kameny blízko okraje. Nejlepší je zaĀínat hru pohybem tĢí kamenu smďrem do centra. 2. Udržujte své kameny pohromadď. Vaše kameny jsou nejsilnďjší ve skupinď. ÿím více bude mít Vaše skupina rad o tĢech a více kamenech, tím tďžší bude pro Vašeho protivníka zatlaĀit Vás zpďt na kraj hrací desky. 3. "Rozdďl a panuj" Snažte se rozdďlit protihráĀovy kameny do dvou Āi více skupin. Menší skupiny je jednodušší zatlaĀit zpďt a vytlaĀit pĢes okraj desky. 4. Plánujte dopĢedu Kdykoli kdy jsou Vaše kameny vedle protivníkových, peĀlivď poĀítejte efekt každého možného tahu. PĢetlaĀování protivníkových kamenu vede k vytvoĢení mnoha nových možností na obou stranách, a to pĢedevším proto, že tehdy mnoho kamenu mďní najednou svou pozici (napĢíklad když tri kameny pĢetlaĀují dva). 5. PĢed vytlaĀením soupeĢova kamene z desky se nad pozicí Ģádnď zamyslete V poĀáteĀní fázi hry je vďtšinou dĪležitďjší udržet kameny pohromadď a v centru, než pohybovat s nimi smďrem k okraji desky za úĀelem vytlaĀení jednoho Āi dvou soupeĢových kamenu. Jestliže protihráĀĪv hrací kámen nemá možnost úniku, nepospíchejte s jeho vytlaĀováním
z desky, jelikož je obvykle potĢeba udďlat jiný, dĪležitďjší tah. 6. Nezabývejte se opozdilci Neztrácejte Āas tím, že se snažíte spojit opozdilé kameny s hlavní skupinou, pokud tak nemĪžete uĀinit bďhem jednoho Āi dvou tahĪ. 7. Hrajte trpďlivď Když si nejste jist(a), co zahrát, porozhlédnďte se po nejménď užiteĀných kamenech a zkuste zlepšit jejich pozice. 8. ÿím více hracích kamenu bylo vytlaĀeno z desky, tím je dĪležitďjší získat vedení ve vytlaĀených kamenech AĀkoli je silná centrální pozice zpoĀátku dĪležitďjší než vytlaĀování soupeĢových kamenĪ, po vytlaĀení tĢí nebo ĀtyĢ kamenĪ na obou stranách nastává opak. Jestliže jsou Vaše kameny rozptýleny okolo okraje desky poté, co jste vytlaĀil(a) šest soupeĢových kamenu, tak to nevadí ! :-) 9. Velmi se snažte, abyste byla(a) prvním hráĀem, který vytlaĀí 5 hracích kamenu První hráĀ, který vytlaĀí pďt hracích kamenu, má obvykle velkou výhodu, protože jeho protivník si pak musí dávat pozor na každý ohrožený kámen, a odpovídat na každý pokus o vytlaĀení kamene. 10. V závďreĀné fázi hry hrajte pĢesnď a agresivnď Jestliže mĪžete vytlaĀit soupeĢovi z desky tolik hracích kamenu, kolik potĢebujete k vítďzství, nezabývejte se obranou svých kamenĪ, jestliže Váš protivník nemĪže vyhrát dĢíve než vy.
19
Poezie na okraji trocha veršĪ na poslední stranď ÿísla TOBĎ Mám Tď plnou hlavu, nďkdy bych jí nejradďj vylil. Jako z poháru, který nďkdo pĢevrhl, rozutekly by se moje myšlenky. Pomalu se blíží k hranď stolu a s hlasitým cáknutím tvrdď naráží na chladnou zem. Možná bych si teĊ mďl nďco uvďdomit. Možná, že tahle myšlenka, schoulená na zemi v podobď kapky, už ani nepatĢí Tobď. Tak jsem se tedy vylil, ale poĢád Tď mám plnou hlavu.
SLOVA Motýlí kĢídla nďžnď hladící duši. ÿi zbranď hromadného niĀení zpĪsobující bolest??!
Šík
TĢicáté první ÿíslo Redakce: Václav Zeman - Šík, Michal Zikán – Manuál, Petra TomeĀková – Tomega, JiĢí Slavík - Svižník Do tohoto ÿísla pĢispďli: Vít Masopust – Job, Petr Loudín – Norník, Aneta Höschlová – Knoflík, Michal Novák – Kája, Pavel VeĀerka - Mesner ÿíslo na internetu: http://cislo.webzdarma.cz RedakĀní e-mail:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected] Náklad: 40 výtiskĪ Vychází 23. 1. 2002
20
