Tradi ní m sí ník 46. skautského st ediska SFINX

TradiĀní mďsíĀník 46. skautského stĢediska „SFINX“

EDITORIAL

OBSAH

Další kulatiny! TĢicáté ÿíslo vyšlo 22.listopadu 2001. To znamená, že vydat deset Āísel nám trvalo dva roky a jeden mďsíc. Co se za tu dobu všechno událo a jak se to odrazilo v ÿíslech? PĢedevším jsme po srpnové povodni v roce 2002 pĢišli o klubovnu. V dobď, když vyšla speciální pĢíloha 34. ÿísla - Velmi Vysoká Voda 2002 - nikdo netušil, že do dnešního dne, kdy od povodnď ubďhl rok a ĀtyĢi mďsíce, se do klubovny nevrátíme. Ztráta místa, kde se bďhem týdne schází celé stĢedisko, je tďžkou zkouškou nejen pro oddíly, ale i pro stĢediskový Āasopis. ÿíslo ji ale zvládlo a daĢí se mu dostat se ke všem ĀlenĪm stĢediska, i když se každý oddíl schází jinde. Za ty dva roky probďhly také dva tábory, nďkolik desítek výprav a stovky schĪzek - o mnoha z nich jste se mohli doĀíst v zápisech na stranách ÿísla. Naše stĢedisko také poĢádalo rádcovský kurz - RK Kruh 2003 - pĢi jehož pĢíležitosti vyšlo raritní 39 a 1/2-té ÿíslo. V dobď mezi TĢicátým a ÿtyĢicátým ÿíslem se také objevilo nďkolik nových rubrik, z nichž nďkteré setrvávají dodnes (VWD, Ploskostrana, Poezie na okraji, Kronikelovec. Scouting for Boys, Tour de Swerige, ÿervený trpaslík,...) Za ty dva roky se tak definitivnď potvrdilo, že ÿíslo je nedílnou souĀástí našeho stĢediska a nic na tom nezmďní ani nelehké okamžiky jako ztráta klubovny, výmďny na vĪdcovských postech, atd. (viz výše) Díky všem ĀtenáĢĪm i pĢispďvatelĪm, kteĢí vďnují ÿíslu svou energii vďĢím, že v budoucnu budu mít ještď spoustu pĢíležitostí psát takovýto kulatď bilanĀní úvodník. Vám všem dík a pĢíjemné Ātení pĢeje

Šík

Další kulatiny! Šík…………………..…………………Strana 2 VWD: Knofflik tvrdď kráĀí za svým cílem Mighty Duck……………………..…Strana 3 RK Kruh 2003:I.víkend Podkolenka………………….………Strana 4 PokraĀování RK Kruh 2003 Podkolenka…………….….………..Strana 5 Druhý víkend rádĀáku Knofflik, Králík, ÿertík………….Strana 8 Druhé kolo CvrĀek…………..………………….Strana 10 Výpravy vlĀat Zahajovací výprava Kája………………….……………….Strana 12 Husitská výprava Denis a Dominik………………….Strana 13 VánoĀní výprava Jakub…………..………………….. Strana 13 Výpravy skautek Podzimní výprava Diana………………..………………Strana 13 StĢedisková vánoĀní výprava Edita…………………..…………….Strana 15 Výpravy skautĪ Podzimka ´03 Ploskochodci……………..……….Strana 16 Oddílová nedďle americká Jirka…………………….…………..Strana 18 Ploskostrana Ploskochodci………………………Strana 19 KroniKELovec Kel…………………...……………….Strana 20 Terry Pratchett Tesák………………………………..Strana 22 Výstroj Svižník………………………….…..Strana 23 SpoleĀenský katechismus (2. Āást) vybral Šík…………………..………Strana 25 Zamyšlení nad Āeským vánoĀním Āasem Podkolenka……………….……….Strana 26 Šála Šík……………………………………Strana 27 Cestou na letištď Arlanda ÿeslo…………………………………Strana 29 Jižní Amerika 2002 – 3. díl Veronica……………………..……..Strana 30 Stop Svižník & Šváb…………..……….Strana 32 Poezie na okraji Hibi……………………………..……Strana 36 Foto na titulní stranď: koláž – titulní strany všech dosud vyšlých ÿísel autor: Šík

2

Knofflik tvrdď kráĀí za svým cílem výhrĪžky – touha po moci – u skautek se schyluje k volbám Teprve dnes, kdy jsou tato zprávy potvrzeny ze dvou na sobď nezávislých zdrojĪ, vám mĪžeme pĢedložit exkluzivní informace ze zákulisí oddílu skautek v našem stĢedisku. Jedna z rádkyě totiž dokonĀila, jak tomu sama Ģíká „duhovou revoluci“ a tvrdým postupem se chystá zcela ovládnout vedení oddílu skautek. První náznaky despotických sklonĪ Knoflík proti nim tvrdď vystoupila a jak je vypozoroval náš fotoreportér již v kvďtnu zĢetelnď vidďt na druhé fotografii, ÿertíkovi na Pražákovď memoriálu. Na pĢiložených dokonce fyzicky pohrozila. Náš reportér fotografiích nejprve vidíte, jak družina citoval její slova takto: „Jestli budeš ještď skautek hloubá nad mapou, kudy jít dál. chvíli souhlasit s Králíkem, tak tď podĢíznu Králík a ÿertík navrhují vlastní trasu. jako malý house!“

Hlídka skautek se radí nad mapou

„Jestli budeš souhlasit s Králíkem, tak tď zaĢíznu,“ Ģíká právď Knoflík ÿertíkovi.

Na táboĢe držela Knoflík své mocichtivé výpady na uzdď, ale od záĢí jako rádkynď již naplno využívala všech zákulisních tahĪ k sesazení své vĪdkynď JaniĀky a nástupu na její kĢeslo. JaniĀka je naším zjištďním naoko pĢekvapená: „A to vám jako Ģekl kdo? Jarda? Nďco se možná chystá, ale nebojte se, všechno zvládám.“ Podle našich zpráv se skautky dohodly, že na vĪdcovské kĢeslo budou vypsány volby. Volební kampaě by mďla zaĀít brzy po uzavĢení kandidátní listiny, na kterou se

jako první pĢihlásila skautka s pĢezdívkou Knofflik. Divíte se proĀ Knofflik a ne Knoflík? Hlavním heslem její pĢedvolební kampanď totiž zní: KNightly – OFFensive LIKeable = rytíĢská – útoĀná - sympatická. PĢi té pĢíležitosti si nechala zmďnit pĢezdívku na Knofflik. O prĪbďhu kampanď i samotných voleb a možné revoluci ve vedení oddílu skautek vás budeme brzy informovat. ZĪstaěte s námi, protože: „Kdo Āte VWD (angl.), více ví.“

Mighty Duck 3

RK Kruh 2003 rádcovský kurz 46. sk. stĢediska „SFINX“

I. víkend, 17. – 19.10. 2003 Z 39 a ½-tého ÿísla: Zcela netradiĀnď, u pĢíležitosti netradiĀní události spjaté s naším stĢediskem, vyšlo necelé, pĪlté ÿíslo. Naše stĢedisko uspoĢádalo Rádcovský kurz s názvem Kruh 2003. Na druhém víkendu této akce vyšlo speciální 39 a ½-té ÿíslo pouze pro úĀastníky tohoto kurzu. V Jobovď úvodníku stálo: „To, že Āíslo dnes nevychází celé, mu není na škodu. Ba právď naopak. ÿiní jej zvláštním, exkluzivním, luxusním.“ Ostatním ĀtenáĢĪm ÿísla teĊ pĢiblíží exkluzivní atmosféru kurzu i 39 a ½-tého ÿísla PodkolenĀin zápisu z prvního víkendu: Nyní vám struĀnď popíšu v nďkolika málo Ģádcích, jak probíhala 1. Āást této akce, a jestli zdárnď pĢežiju tu další, budete se moci tďšit i na pokraĀování. Srazili jsme se ve sluneĀném, ale ponďkud mrazivém páteĀním odpoledni na Florenci u mezinárodních hodin, na kterých pozorovatel s docela malou pĢedstavivostí mohl zaznamenat i vrstviĀku jiskĢící se jinovatky. Dorazili jsme v hojném poĀtu devatenácti ĀlovíĀkĪ (tďch, kteĢí se jeli kurzovat) a také nepoĀítanď kurzovatelĪ (instruktorĪ). Ihned jsme byli rozĢazeni do 3 družstev. Protože kurz se nazývá Kruh, názvy skupinek s tímto obrazcem tak trochu souvisí - zní: Polomďr, StĢed a Obvod. A jak to tak bývá, každá družinka si také vymyslela svĪj pokĢik. Abychom se ve vlaku nenudili, bylo nám dosti nekompromisnď navrženo, abychom zaĀali pracovat na svém Āasopise - dostali jsme papíry a témata a pište, jak umíte! Už ve vlaku také každé seskupení dostalo obálku již zvenku neskromnď popsanou jakýmisi hyeroglify, které se pozdďji ukázaly být morseovkou a až mnohem pozdďji morseovkou, jejíž písmenka obĀas dávají smysl, když se vhodnď poskládají. Instrukce obsahovaly název zastávky, na které jsme mďli vystoupit a kde naše skupina – Polomďr - strávila ještď 1,5h ve snaze vyluštit alespoě vďtší Āást oné osudné šifry.

O dalším prĪbďhu cesty se již nebudu rozepisovat, staĀí jen zmínit, že zatímco jsme opakovanď pĢedsouvali pravou nohu pĢed levou a opaĀnď, dohonili jsme další skupinku, od které jsme se již po celý zbytek našeho putování neodlouĀili. Do pelíškĪ (realista by to asi nazval spíš stany) jsme se zavrtali kolem pĪldruhé hodiny ranní. V sobotu jsme tu vďtší polovinu dne kurzovali, ale také jsme hráli hry - bylo totiž mírnď chladno, mírnď pod nulou a všichni - mírnď ĢeĀeno - omrzali. VeĀer nás (kromď leĀa po Švábsku) Āekal ukázkový táborový oheě, u kterého jsme si trošku zakvíííleli a také se hodnď zasmáli. VeĀerka byla ve 22:30, ale mohli jsme ještď setrvat u ohnď. V nedďli nás v 7 hodin (ráno!!!) roztomile upozornili, že je Āas vstávat, jít na rozcviĀku a pozĢít svou dávku Āehosi, co by se, v pĢípadď že by všechny chuĨové buěky utrpďly nemírné omrzliny a byly doĀasnď mimo provoz, dalo oznaĀit za krupicovou kaši. (Ale Šváb zato opravdu nemohl a pĢíštď už bude vďdďt, že tohle se sice dá ve velkém množství a na ohni uvaĢit, ale nedá se to jíst). Po snídani byla družstva Polomďr, StĢed a Obvod pĢejmenována na USA, Nďmecko a Rusko. Takto oznaĀení zahráli jsme si tĢíhodinovou velkohru zvanou Historie

4

(mám pocit, že se jmenovala 20. století – pozn. red.), pĢi které se hlavnď bďhalo, skákalo pĢes potok, padalo do potoka a tak. Následovalo papání a také ještď trocha kurzování, ale ne moc, aby se nám ty naše Āerné díry nezavaĢily. Po obďdď program plynule pĢešel do balení a úklidu táboĢištď. Pak jsme si lehce nahodili batĪžky na záda a vyrazili jsme do divoĀiny smďrem, ve kterém jsme tušili civilizaci...dokonce jsme si ani nezahráli mou oblíbenou hru Dohoě

vláĀek a i bez ní jsme ho hladce stihli. S jedním pĢestupem jsme se pĢesunuli až na Hlavní nádraží, odkud jsme se rozešli do teplých domovĪ, tďšíc se na „druhé kolo“.* *poznámka pro pomaleji myslící: toto byla snaha o vtip - rádcovský kurz má název KRUH a kruhu se neodbornď Ģíká kolo…

Podkolenka (24. sk. stĢedisko „Sever“)

II. víkend, 14. – 17.11. 2003 PokraĀování RK Kruh 2003 (2.kolo) K mé nemalé radosti zĪstalo místo našeho srazu nezmďnďno - totiž u mezinárodních hodin na Florenci (jiná vďc je, že jsem tam ani na druhý pokus samostatnď netrefila). To, co se, byĨ nepatrnď, zmďnilo oproti minulé akci, byla teplota vzduchu, která pĢekvapivď stoupla. Je mi sice již nďjakou dobu známo, že osud je vypoĀítavý a škodolibý, ale takovou zlomyslnost jsem od nďj neĀekala. SamozĢejmď, že tepleji bylo proto, že jsme mďli zajištďno pevné ubytování, takže by nám zima témďĢ nevadila a náš program by nemohla nijak negativnď ovlivnit… Vlakové pĢemístďní probďhlo hladce, z vozu jsme se vysypali až v Doksech, kde se nachází skautská základna, ve které jsme to zapíchli. (Malá odboĀka k nenároĀnosti cesty: jedna z mých spolutrpitelek se mi svďĢila, že již byla psychicky pĢipravena na výsadek a témďĢ ji zklamalo, že se ho nedoĀkala…) Jen jsme po pĢíchodu ulehĀili zádĪm a už na nás Āekala hra (po celou dobu kurzu se hrálo ve stejných skupinách, jako minule).

Ta spoĀívala v tom, že si každá družina vybrala svou barvu (žlutá, Āervená, modrá), a v prostoru mezi 4mi svíĀkami jsme sbírali papírky své barvy. Ono to vypadá pomďrnď jednoduše, posbírat papírky urĀité barvy by dokázalo i docela malé dítď - háĀek byl v tom, že jsme tuto Āinnost provádďli za tmy (proto ty svíĀky). Na nalezených kartiĀkách byla rĪzná slova (napĢ.literatura, umďní, komunikace, jazyk, normy, zásady správného dvoĢení, hudba, atd.), naším úkolem bylo

5

pospojovat ty, které k sobď významovď náleží. Problém je v tom, že ono souvisí všechno se vším a zdĪvoděujte si to!!! Jenže tohle zdaleka nebylo vše; každému družstvu byla ještď podle barvy pĢidďlena podnebná oblast (jinak také podnebný pás)- žlutá= tropy, Āervená= mírný pás, modrá= oblast vďĀného ledu. A naším úkolem bylo vymyslet kmen aklimatizovaný pro život v dané oblasti a sestavit pro nďj jazyk, stravování, odďv, apod. A také nacviĀit krátkou (zato praktickou) ukázku pĢímo ze života kmene. A tu se ukázalo, že my - teenageĢi a zatvrzelí puberĨáci – jsme doslova posedlí nďkterými Āástmi tďla. PĢíslušníci kmene arktických rampouchĪ (prac. název) se pĢi pozdravu uklánďjí zadnicemi k sobď, ale co je to proti tropickému kmenu He-pe-pe, jehož pĢíslušníci v pĢípadď, že chtďjí nďkoho ponížit, mu zadnici dokonce nafouknou?! Se všemi úkoly jsme byli hotovi pár minut po pĪlnoci (myslím, že 60), a tak není divu, že se nám všem již klížila oka (ÿeštino, mĪj rodný jazyku, jak já tď nenávidím)..! V sobotu ráno jsme se hned po Švábovď vydatné rozcviĀce (vidíte: když nevaĢí, tak nás alespoě niĀí) pďknď napapali. Na rozjezd jsme mďli psychohru s ÿapkou: nejdĢíve nám Āetla vždy tĢi oblíbené vďci (školní pĢedmďt, barvu, jídlo, zvíĢe aj.) a my je museli pĢiĢadit buĊ Jobovi, Janíkovi, nebo ÿapce, podle toho, jak je známe. Pak jsme podobné údaje napsali o sobď a kolektivnď hádali, o koho jde. A to už na nás Āekal další program; tĢi tĢíhodinové rukodďlné bloky, prokládané 3/4hodinovými pĢednáškami a hrami. TĢíhodinovky: práce se dĢevem, keramika a malování. Následující program budu líĀit v poĢadí, v jakém ho podstoupila a zdárnď pĢežila moje skupina - Polomďr.

Nejprve jme mďli práci se dĢevem a s ÿeslem. Ten si na nás, šibal, vymyslel vyĢezávání vidliĀky a Ģezozdatnostní pďtiboj. VidliĀky jsme bohužel nedodďlali, ale pro pĢíštď už víme, jak na to. A o pďtiboji asi jen tolik: jestli si nejste v ĢezopĢesnostním a zatloukáníhĢebíkovém oboru pĢíliš jistí a chcete si napravit sebevďdomí, zavolejte - jsem vám k dispozici. Výhru máte jistou! A jaké byly disciplíny? Asi 25cm dlouhý rovný Ģez (jak Āí), udďlat za pomoci nože co nejvíc Ātverhraných zašpiĀatďlých dĢíveĀek z jedné špejle, zatlouct hĢebík co nejblíž cíli vyznaĀeného na druhé stranď prkna, zatluĀení a vyndání hĢebíku na Āas a koneĀnď vyĢíznutí otvoru o velikosti 10tikoruny do kartonu bez použití mince. Pak jsme mďli, pro zmďnu s ÿeslem, pĢednášku nazvanou TÁBOROVÉ JIZVY, šlo o to, jak se nehodám vyhnout, na co máme dát pozor a jak mĪžeme být potrestáni za pĢípadné zapĢíĀinďní nehody. Po pauze na obďd nás Manuál obeznámil se základy vnitĢní stavby lidského tďla a s tím, jak to provézt, když se nďkomu nďco stane. Pak jsme mďli pokraĀování Šíkova povídání o médiích. I o tom, jaké sami

používáme a Āím se jednotlivé druhy liší. A protože není zdravé poĢád sedďt, vymyslela pro nás trojice Svíža & Šváb & Jára (oznaĀovaní jinak jako 3S: silní,

6

schopní, slitování neschopní) fikanou etapu naší hry: mďli jsme z jimi stĢeženého kruhu odnést co nejvíc polínek. Pak jsme si ještď na 5 min. stĢelili 7 DánĪ a vrátili se zpďt do pĢednáškových síní. Naším dalším programem bylo malování + všeobecné výtvarné tvoĢení s Janíkem. Snažili jsme se o zhotovení pomĪcek na táborovou EH-Architektura (kteréžto téma jsme si sami vybrali).Udďlali jsme podkladový papír pro hernď bodovací vývďsku, diplom za nicnedďlání a úĀastenské lístky. VeĀerní program se skládal z Manuálovy pĢednášky a deskových her, popĢ. hraní na kytaru. K pĢednášce jen tolik: Byla celá o sexu, celá naprosto srozumitelnď a profesionálnď podaná a mď nezbývá než obdivovat Manuála za jeho umďní všechno

pďknď do detailu rozebrat… PĢi nedďlní rozcviĀce jsme uspoĢádali vyhlídkový bďh napĢíĀ Doksy. MĪj tip: kdybychom tak nesvištďli, mohli jsme si prohlédnout a z umďleckého hlediska ohodnotit architekturu tamních domĪ, což by byla vynikající rozcviĀka pro naše mozeĀky. Jenže chlapci zĢejmď vďdí, že co nemají v hlavď, musí mít v nohou… Po snídani byla s ÿapkou psychohra zamďĢená na posílení sebevďdomí a již poslední rukodďlný blok - tentokrát keramika. Ta skonĀila 3/4hodiny pĢed obďdem - také jsme na programu mďli VOLNÝ ÿAS s Blankou a Hejkalem. S nimi jsme si popovídali o tom, kolik ho máme,

jak ho využíváme a na kolik to splěuje naše pĢedstavy. Pak bylo zase jídlo (stojí za povšimnutí, že skauti neustále jedí, pokud ovšem mají co), a koneĀnď námi již netrpďlivď oĀekávaná hra pĢipravená opďt teamem 3S, která i s dobou pĢemisĨování trvala skoro 5 hodin. Šlo o to, že jsme ve stĢeženém území sbírali starožitnosti pro sbďratele Svížu (meĀe, luky, šípy, jehlánky). Potíž byla v tom, že na hracím území byli rozmístďni naši nepĢátelé (organizátoĢi), kteĢí nás zneškoděovali v pĢípadď, že jsme nďjaký pĢedmďt nesli, ale klidnď i bez nďj. Mohli jsme je však na chvilku také odepsat ze hry a to stejným zpĪsobem, jako oni nás; každý mďl totiž zezadu za kalhoty zastrĀený šátek a jeho vytažení znamenalo, že musí jít až ke Svížovi, který ztracený život pĢipsal na konto dotyĀnému družstvu. Tímto zpĪsobem se vzájemnď zneškoděovali i pĢíslušníci jednotlivých družstev. Po vysbírání pĢedmďtĪ následovala návštďva u druidĪ, kterým jsme museli položit tak zapeklitou hádanku, aby ji neuhodli. Jako první šlo družstvo s nejvďtším poĀtem nasbíraných pĢedmďtĪ - StĢed. To také položilo druidĪm dostateĀnď složitou otázku a tím pádem od nich získalo dýku a tím pádem vyhrálo tuto etapu. Pak jsme se, již za tmy, vydali zpďt. VeĀerní program sestával ze zážitkĪ našich drahých vedoucích I našich a probďhl pod názvem SKAUTSKÉ IDEÁLY. Po nich jsme sice pĪvodnď mďli jít spinkat, ale nakonec jsme si ještď trošku zazpívali - vždyĨ to byl náš poslední spoleĀný veĀer! No a nakonec pondďlí: rozcviĀka byla (chvála ti, Járo) mírnďjší, jenže mď už se mírnď klepala kolena z všeobecného a zdravovďdného testu, který jsme psali po snídani. Ale jeho výsledky se dozvíme až na závďreĀném nástupu. PĢed obďdem jsme se každý podle své funkce vďnovali urĀité specializaci (skauti, skautky, vlĀata, svďtlušky) = jaký pro nď pĢipravovat program atd.

7

Po jídle jsme sehráli psychohru s Hejkalem, pĢi které jsme se zĢejmď mďli nauĀit spoleĀné domluvď a také prosazování vlastních názorĪ a uznávání jiných. Sbalili jsme si batĪžky, uklidili po sobď a už jsme svištďli na závďreĀný nástup, kde jsme se dozvďdďli, že kurz udďlali všichni ÚSPĎŠNĎ (gratuluju!!!!!) a putovní pohár za EH získalo družstvo StĢed. A už honem na vlak a do Prahy. ZVLÁŠTNÍ PODĎKOVÁNÍ patĢí všem instruktorĪm, kteĢí nám vďnovali svĪj Āas, a já jen pevnď doufám, že mi všichni se budeme se stejnou peĀlivostí vďnovat

svým družinám a budeme se snažit pĢedat jim alespoě vďtšinu toho, co nám pĢedali naši vedoucí a rádcové… A že toho není málo! Poznámka autora: tento Ālánek jsem smolila bez 4 minut 2 hodiny, ale už jste u konce - BLAHOPġEJI VÁM! O minulém kurzovním Ālánku Šík jemnď naznaĀil, že není pĢíliš podrobný, tak doufám, že tímto jsem svou chybu náležitď odĀinila…a úplný závďr: Prosím, udďlejte pokraĀování, aĨ mám o Āem psát..!

Podkolenka (24. sk. stĢedisko „Sever“)

Druhý víkend rádĀáku Pátek: Sešli jsme se jako minule u mezinárodních hodin na Florenci. Bylo nás tu ještď o nďco ménď než minule. Vyrovnanost družinek klesla. V družince StĢed pĢibyla Culík a nedostavila se Bambulka, která za námi pĢijela až veĀer. V družince Obvod nastaly nejvďtší zmďny chybďli: Tesák a Kopretina. V družince Polomďru se nic nezmďnilo. Odjeli jsme metrem na Hlavní nádraží. Ve vlaku byl masakr. Byli jsme tam nacpaní jako sardinky a obdrželi jsme 39 a 1 -té ÿíslo, 2 ve kterém byl Ālánek o minulém RK a splnďné úkoly jednotlivých družin a další rĪznosti. Na poslední stránce byl nový úkol pro nás: napsat analýzu vďty Bernarda z Clairvaux: Prohlubujeme to , co nás spojuje, pĢekonávejme to, co nás rozdďluje, uchovávejme to, co nás odlišuje. ZaĀali jsme psát a zbytek cesty jsme si povídali. Vystoupili jsme v Doksech, ale místo oĀekávaného výsadku nás Āekala pouze cesta mďstem, dlouhá asi 2 km, šli jsme všichni spoleĀnď. Když jsme dorazili

do skautské základny, pĢeĀetli jsme si naše analýzy, každá družinka to opravdu pojala po svém… Odložili jsme si bágly a hnedka šli ven na hru. Každá družinka mďla svojí svíĀku a svojí barvu papírkĪ. V daném Āasovém úseku jsme mďli posbírat co nejvíce papírkĪ naší barvy, které byly rozházeny mezi listím. Nehledalo se to zrovna nejlépe. Po hĢe jsme se vrátili do chaty. Dalším úkolem bylo nalepit ty papírky na papír velikosti asi tak A2. VytváĢeli jsme kulturní síĨ. Spojovali jsme vždy urĀité nápisy na papírkách s jinými. NapĢ. : spojitost mezi stravováním a stylem oblékání = stáhneme koĀku z kĪže, sníme ji a máme koĀiĀí kožíšek. Dále jsme vytváĢeli vlastní kulturu. Polomďr nafukoval ĢiĨ a plivali na sebe kanárĀí peĢí. StĢed vyhazoval z pod plachty obleĀení a zdravil se zadkama a Obvod uctíval krávu. Po sehrání scénky a objasnďní jsme si sedli do kroužku a povídali jsme si o právď prožitých zážitcích. Bylo zajímavé, že každý druhý chtďl Ģíct to samé, co ten pĢed ním. Tento den už nás Āekaly jen spacáky a kartáĀky na zuby, i když…

8

Sobota: Ráno nás nejdĢív vzbudil ÿertíkĪv mobil a asi po hodinď písniĀka. Dále následovalo kruté vyhnání na rozcviĀku, sama rozcviĀka byla ještď krutďjší, vedení Járy, Svíži a Švába hovoĢí za všechno. Následovala snídanď: plod kura rozmixovaný, pšeniĀná mouka a kvásek… Po nástupu v krojích se poĀaly dít pĢednášky. Polomďr mďl DĢevo s ÿeslem, kde se vyrábďly vidliĀky (skoro všechny tak i vypadaly). Dďlal se tam i zruĀnostní pďtiboj. StĢed mďl Výtvarno s Janíkem. Obvod se se Sambou plácal s keramikou. Bďhem pĢednášek byla sváĀa: oranžovoĀervená koule. Po pĢednáškách byl obďd a po nďm pĢišly zase pĢednášky. StĢed mďl média se Šíkem, Obvod mďl zdravovďdu s Manuálem a Polomďr mďl Táborové jizvy s ÿeslem. Následovala psychohra. Po veĀeĢi byla velmi oĀekávaná Manuálova pĢednáška „Sex, sex, sex“. Moooc zajímavé…Poté byl volný veĀer, buĊ jsme mohli jít spát, nebo hrát stolní hry, nebo zpívat s kytárkou. Bylo to super. No, a dál se šlo spát. Nedďle: Tentokrát nás vzbudila jenom písniĀka, ale zato rozcviĀka byla ještď drastiĀtďjší. K snídani šáteĀek a kobliha. Potom byly opďt pĢednášky. Obvod mďl práci se dĢevem, Polomďr výtvarku a StĢed keramiku. Po obďdď následoval další blok pĢednášek. Další pĢednášky byly: knihomola, volný Āas a písemnosti rádce. Skoro celé odpoledne a brzký veĀer nám zabrala velká venkovní hra. V obrovském území byly schované nďjaké vďci - meĀe, luky,

šípy a jehlánky. Mďli jsme je v tom poli hledat a ještď se u toho kosit. UkoĢistďné vďci jsme nosili starožitníkovi. Hra trvala dost dlouho až do úplné tmy. Po skonĀení jsme mďli podle poĢadí v této hĢe jít po cestď za druidy a položit jim hádanku. Pokud by ji neuhodli, dostaneme pro starožitníka ten nejdĪležitďjší pĢedmďt. První šel StĢed, potom Obvod a nakonec šel Polomďr. Ten pĢedmďt získal StĢed a potom jsme se všichni vrátili na základnu. Tam

jsme chvíli hráli elektriku a pak byla veĀeĢe. Po vydatné veĀeĢi následoval VeĀer se skautským ideálem (idolem), což si nďkdo mohl vyložit jako pokraĀování Manuálovy vĀerejší pĢednášky, ale nebylo tomu tak. Povídali jsme si za svitu svíĀek naše pĢíbďhy, i když to vďtšinou byly pĢíbďhy vedoucích, protože my jsme se k tomu moc nemďli. Jedné svíĀce zaĀala hoĢet mistiĀka. Po povídání jsme mďli jít spát, ale nakonec z toho sešlo a ještď jsme zpívali a hrálo se na kytaru. Pak už se šlo opravdu do spacákĪ. Pondďlí: Ráno nás vzbudila pro zmďnu písniĀka a jelikož byl státní svátek, rozcviĀka byla ménď krutá (i když poĢád to bylo dost kruté). Po snídani byl nástup v krojích, kde nám byl nemilosrdnď sdďlen

9

program dnešního dne. V krojích jsme zĪstali i na test. Byl celkem tďžkej, ale dalo se to. Dále byla skvďlá psychohra. Hejkal nám vyprávďl pohádku a my jsme mďli seĢadit jednotlivé postavy od nejhodnďjší po nejhorší. Bylo dost tďžký dohodnout se, nďkterý skupinky to vĪbec nedokázaly. Potom jsme si Ģekli správné výsledky testu a byl obďd. Po obďdď už se jen uklízelo, uklízelo a zase jenom uklízelo. Na závďr byl jak jinak než závďreĀný nástup, kde nám byly sdďleny výsledky testu. Všichni ho napsali, i když nďkteĢí jenom tďsnď. Dostali

jsme rádcovský dekret, rádcovské listy a CD, kde byly fotky a rĪzné jiné vďci a hlavnď bonus. Potom jsme vzali batohy na záda a vypravili se k nádraží, kde jsme hráli sto tĢi sto. Vlakem jsme jeli do Mladé Boleslavi, kde jsme pĢestoupili na jiný vlak. V druhém vlaku jsme si celou cestu povídali. Na Hlavním nádraží jsme si zakĢiĀeli stĢediskové pokĢiky a rozešli se. Ještď jsme se dohodli, kdy se sejdeme, abychom si mohli pĢedat naše vypálené výrobky z keramiky. Bylo to opravdu supeeer.

Knofflik, Králík, ÿertík ehm, ehm ... Nové vďci, stejní lidé, poĢádá se kolo druhé. V pďt hodin u hodin... (no není to krásný rým) ...potom jsme na Hlaváku nastoupili do vlaku. Tam tďžký úkol všichni mďli a to aby se zamysleli. Bernardovu vďtu pĢedstavili svďtu. Své mozky jsme namáhali, analýzu poskládali a odevzdali Jobovi (ten se skvďle pobavil). Když vlak v Doksech zastavil, náš kurz se z nďho vyvalil. Stádo skautĪ míĢí k cíli zšeĢelými ulicemi. Když jsme všichni dorazili, víĀka se mi zavíraly. Žel, vzhĪru nás udrželi, zpátky do tmy vyhodili.

Druhé kolo (to byl blbej vtip co) Mezi listím lístky hledat a ke svíĀce s nimi bďhat (!!!) PĢemýšlecí Āásti hry jsme dnes také neušli. Ráno bych proto ráda byla, kdyby Jobova kytara nepĢijela. ZaĀínal nám nový den, byl rozcviĀkou oslaven. Odevzdanou energii snídaní jsme doplnili... Dny strávené pĢednáškami, doplnďné super hrami, jako vítr utíkaly. Ani jsme se nenadáli, už nás všechny k testĪm hnali. Všichni tak ěák prolezli, dekrety si odvezli. Špinaví a unavení domĪ jsme se vlakem vezli. ÿtyĢi dny jsou pĢece málo! Všichni chceme další kolo!!!!!

CvrĀek (88. sk. stĢedisko „Radost“)

10

Láznď SFINX

Na zaĀátku léĀení

Na konci léĀení

PĢijĊte i VY a vyzkoušejte nejnovďjší metodu v oboru hubnutí. Láznď SFINX Vás srdeĀnď zvou na léĀbu PRACÍ. Dejte si pobyt v lázních pod stromeĀek – od nového roku máme rozšíĢenou kapacitu pro všechny se najde dost práce

11

Výpravy vlĀat Zahajovací výprava vlĀat 13 - 14.9. 2003 Sobota: Letošní zahajovací výprava zaĀala oproti jiným letĪm netradiĀnď - v sobotu ráno pĢed starou, vytopenou klubovnou. Autobus nás - Milana, Vojtu, Radka, Vítra, Štďpána, ÿesla, Švába a mď (Káju) pĢevezl z Holešovického nádraží do Medonos. Medonosy jsou asi 3km od Osinalic. Cestou Vojta strašnď kěuĀel, že ho bolí nožiĀky, ale když uvidďl místo, kde bude pauza, utíkal jak zajíc. SváĀu jsme si dali u kopy sena, které bylo mokré a smrdďlo. Zahráli jsme si plížiĀku k hadovi Ká a vyzkoušeli svĪj ostĢíží zrak na ceduli se zákazem vjezdu. Vítr si musel stoupnout až pod ní, aby to pĢeĀetl. Dďravá silnice nás pĢivedla až ke hĢíbárnď v Osinalicích, kde mají holuby s "chlupatýma nohama". Na louce pod lesem, kde se pasou konď a kde si vždycky hrajeme, je taková skrýš. Skrýš proto, protože celou smeĀku schovala pĢed slejvákem, který se pĢihnal! I když poĢád pršelo, vydali jsme se širší cestou k našemu pĢevisu zvanému Gingo. Cesta k nďmu se pomalu mďní v pďšinu procházející kolem školky, paseky i hustého smrkového lesa. Nová mýtina pod pĢevisem odhaluje pískovcovou nádheru, kaěon. Jako pokaždé se našel nďkdo, kdo tu ještď nebyl (Štďpán, Radek?, a Vítr si to zde zase nepamatoval:-) Cesta na dĢevo se zmďnila v menší vyhlídkovou cestu po okolí. Potkali jsme i jiné Āundráky, možná skauty. Pod pĢevisem jsme hráli kĢiklavku a hlavnď dramatické ztvárnďní pĢepadení agenta, padajícího deštď a jiných (myslím, že nejlepší byl Vítr a Milan, nebo to byl Radek? Ale Štďpán taky nebyl vĪbec špatnej herec, už nevím). K veĀíru nám

hrál ÿeslo na kytáru. VeĀer jsme završili Velkým vytím na obĢadním místď - Poradní skále. Mo(u)dĢí vďdí. PS: Odpoledne jsme hráli šátky na Medvďdím metru. Nedďle: V nedďli se nedďlá, ale rozcviĀka byla. K snídď bylo sladké peĀivo nebo chleba s paštikou. Protože nám docházela voda, došli jsme pro ni do Osinalic k prameni. Cestou zpďt jsme si vyĀistili chrupu u koěské ohrady. Louka u studny se zmďnila ve velké hĢištď nebo státní hranici Āi bojištď.. Jak jste jistď poznali, hráli jsme Pašeráky nebo Boj o kruh a taky koneĀnď freesbee(i zákopový). Cesta pod památnou lípou malolistou tvoĢila dráhu na "Āaj rum bum". S poĢádným nákladem vody jsme si to šinuli až pod náš pĢevis. NďkteĢí sice skuhrali, ale dorazili. To už se blížil Āas obídku, po kterém pomalu nastal Āas na odchod smďr StĢezivojice. Obďd jsme vytvoĢili spoleĀnými silami. Uklidili jsme po sobď, pĢipravili trochu dĢeva na pĢíštď a hurá domu. Klikatá cesta nás zavedla na louku a dále až do malebné vesniĀky uprostĢed KokoĢínska. ÿekáni na autobus jsme si zpestĢili zmrzkou a toĀením se na kolotoĀi. Autobus pĢijel a svezl nás až na Holešovice, kde nás opustil Milan. My ostatní jsme jeli až ke klubovnď. Naše putováni po vlastech Āeských jsme ukonĀili pokĢikem. Na další výpravď ahoj.

Kája 12

Husitská výprava 31.10. – 2.11. 2003, Žihle Ve dnech 31.10 - 2.11.2003 jsme se celý oddíl zúĀastnili Husitské výpravy, která se konala v ZŠ Žihle. Mďli jsme sraz 31.10.2003 na Florenci u svďtových hodin. Jeli jsme vlakem a dvakrát jsme pĢestupovali. Do školy v Žihli jsme pĢijeli veĀer a tam jsme se ubytovali. Hráli jsme ÿlovďĀe nezlob se (veĀer byl divadelní úvod do bitvy u Žihle blízko mďsta Plzeě). Když jsme šli spát, pĢeĀetli nám pohádku. Ráno jsme cviĀili a šli na snídani. Ráno jsme šli do lesa, kde jsme hráli s hadrovými a papírovými koulemi na boj,

kdo je silnďjší. Hráli jsme proti husitĪm. Byl to masakr, ale drželi jsme se, jenže jsme prohráli (pozn. Kája: husité vyhráli i celovíkendový boj o klíĀe k truhle, ve které byl schovaný sladký poklad, se kterým se však husité kamarádsky rozdďlili) Celý zbytek dne jsme si hráli. VeĀer zase veĀeĢe a hry (zábavný veĀer plný her rĪzného druhu pozn.) a pohádka. Druhý den probíhala v tďlocviĀnď rekonstrukce bitvy. Pak byl obďd, sbalili jsme se a šli na vlak domĪ. Bylo to fajn.

Denis & Dominik (a jejich rodiĀe)

StĢedisková vánoĀní výprava 28.- 30.11. 2003, Nižbor (forever) V pátek jsme pĢijeli do Nižboru vlakem. Cestou do školy jsme hráli poznávací hru (VeĀerní pĢíjemná procházka). Pak jsme se ubytovali a šli spát (ještď veĀer byly hry a veĀeĢe). V sobotu jsme si dopoledne hráli (nakupovali u ĢemeslníkĪ v hradišti nad Nižborem). Po obďdď jsme pĢipravovali vánoĀní ozdoby a stromeĀek (Job pĢijel udďlat pĢednášku o stolování). Po slavnostní veĀeĢi jsme si rozdali dárky (pro

které jsme si došli ke stromeĀku u zámku, po veĀeĢi jsme hráli hry, hlavnď puding). V nedďli jsme jeli domĪ (po najití svých ztracených punĀoch, které nám Ježíšek schoval a klíĀ k místu rozdďlil do tĢí zpráv na tĢech cestách). Byla to moje první výprava a moc se mi líbila! (na výpravď byly od vlĀat: Tomášmládď, Denis, Radek, Dominik, Vojta, Jakub, Šváb, Kája)

Jakub

Výpravy skautek Podzimní výprava aneb plná srandy 25. – 28.10. 2003 Sobota Dostavilo se nás dvanáct: Knoflík, Kája, ÿertík, Edita, Aranka, Vašek, BarĀa, Králík, já (Diana), JaniĀka, Dalí a Otanawa. Otanawa odjel autem i s našimi vďcmi (hlavnď s jídlem a s hrncem)! Vyrazily jsme na tramvaj a pak jsme šly na autobus. Ale bez problému by to nebyla

duhácká výprava. Totiž, když jsme došly na nástupištď Āíslo 16, tak nám a si z ĀtyĢi minuty bylo oznámeno, aĨ se pĢesuneme na nástupištď17. Tak jsme si vzaly batohy a náš prĪvod se pohnul na 17 (hned vedle). Ale nďjakým zpĪsobem si to zase rozmysleli a hnali nás na 16. Pak pĢijely dva autobusy, jeden byl rychlík a druhý

13

courák, my jsme si vybraly courák. Když jsme si dávaly batohy do autobusu (do prostoru pro zavazadla) pĢiĢítila se tam nďjaká paní, která nám vynadala, že jí zmaĀkáme tašku. No musely jsme kvĪli ní pĢeskládat batohy. Všichni dostaly záchvaty, protože jsme lezly až dozadu, takže nám koukaly nohy. Nastoupily jsme a probíraly jsme cestou školu atak rĪznď. I skaut pĢišel do našich upovídaných úst (jaký? Norník? Tesák? nebo Svižník? pozn. pĢepisovatele). Dojely jsme do Jablonce nad Nisou, tam jsme Āekaly na linkový bus Ā.1, který nás mďl dovézt do BedĢichova. Když jsme dojely, šly jsme ještď asi 150 m a už jsme byly u chaty, kde jsme mďly prožít ĀtyĢi dny. Vešly jsme dovnitĢ a daly jsme do našeho pokoje batohy. Asi 10 minut jsme se dohadovaly, kdo kde bude spát. Dďlaly jsme draky. Šly jsme je pouštďt a mďly jsme s nimi scénický tanec. Dobďhly jsme do chaty a tam jsme do družinek obdržely antická dramata. mezitím nám ZlatooĀka pĢipravily veĀeĢi. Pak jsme hrály naše dramata (udďlaly jsme z toho spíš komedii). Pak jsme si zapďly a šly jsme na kutď.

Nedďle Už od rána snďžilo a my byly brzo vzbuzení, i když se posouval Āas. Pak šly Bzikavky dďlat sníĊu. Po snídani jsme si vzaly papír a tužku a hrály jazykolamy. Vždycky jsme si vzaly papírek s jazykolamem a mďly jsme jednu minutu a pak jsme je mďly Ģíct. Pak jsme hrály filmy, které ostatní hádaly. Pak byl obďd, po kterém se bďhem chvilky slehla zem. Pak jsme se oblékly (tepleji) a vyšly jsme si na Královku. Po cestď jsme debatovaly o lopatách (na sníh). Když jsme dorazily, nďkteĢí se houpaly, toĀily a hrály si s kuchtíkem (plastovým). Sjely jsme dolĪ, tam jsme mďly udďlat sochu. Bzikavky mďly praseiglĪ, ZlatooĀka záchod. Vešly jsme dovnitĢ a oblékly se do suchého. Pily jsme Āaj. PĢišel smích. Pak jsme dďlaly ve skupinkách koledy. PĢi premiéĢe jsme se pohádaly! :( Pak jsme si zase zazpívaly a šly na kutď.

Pondďlí Probudily jsme se a posnídaly. Pak jsme si vzaly tužky a papíry a hrály vlastnosti. Potom jsme mďly vzít sirku a strĀit si ji do pusy a Ģíct jméno zvíĢete a nemoc. Všichni jsme se nasmály. Pak byl obďd a všechny jsme se uĀily asi až do šesti nebo tak nďjak. Pak jsme se rozhodly, že veĀerní program budou zase filmy. Takže po veĀeĢi jsme hrály zase filmy, kde hráli i Otanawa a JaniĀka. Otanawa vždy dostal tďžký film. Pak jsme si vlezly do pokoje a tam jsme si sedly do kroužku. Otanawa pĢinesl kytaru a hrál na naše pĢání. Vyblbly jsme se a to tak že hodnď. Pak jsme zalezly a povídaly si. Ale pak nás to taky unavilo a my usnuly.

Úterý Vzbudily nás dĢív. Balily jsme si. Pak jsme uklidily náš pokoj a my sedďly v pokoji a poslouchaly rádio (holky šílely, protože naladily Evropu 2). Pak jsme nosily batohy do auta. Nďkdo z nás šel vyprovodit BarĀu s ÿertíkem, které musely jet dĢív. My jely také, ale o hodinu pozdďji. Vyrazily jsme a odjely do Jablonce. Tam jsme mďly pĪl hodiny rozchod. Nemohly jsme najít žádnou cukrárnu, až nahoĢe. Ale pak jsme musely sprintovat až dolĪ. Tam už nás Āekaly Dalí a JaniĀka a šly jsme na autobus. Hledaly jsme, odkud nám jede. Našly jsme to úspďšnď a když autobus pĢijel, tak byl tak narvaný a my musely poĀkat na další. Pak pĢijely další dva, ale byly místenkový, a tak nám museli poslat ještď jeden. Ale zase nastal problém, nemďly jsme tramvajenky a oni nám museli prodat lístky z plnou cenu. Za nás si sedla partiĀka mladých lidí a dďlali si furt srandu. Po cestď jsme trĀely v zácpď a ty vzadu mďli mlíko a ten jeden si na nďj sedla mlíko vystĢíklo… Pak jsme se zas zklidnily a já jsme Ģekla: „Voni tady nemaj svďtla.“ A blik a rozsvítilo se. Dojely jsme velmi pozdď, ale jinak v pohodď. RozlouĀily jsme se a rozešly.

Diana 14

StĢedisková vánoĀní výprava Nižbor, 28. – 30.11. 2003 Kde jinde by se mďla VánoĀní výprava konat než v Nižboru (stejnď jako loni). Sraz byl v 16:15, ale sešli jsme se až kolem pĪl. Metrem jsme jeli na Smíchovské nádraží a pĢestoupili na vlak. Rozdďlili jsme se na rodiny: Rumíkovi: Knofflik, Tesák, Elík, (ta) Kája, Dominik, Tomáš, Žárovka, Radek VánoĀkovi: Diana, (ta) Vašek, KáĨa, Zdenďk, Bomber, Denis, Vojta MarĨánkovi: já (Edita), Aranka, ÿertík, Králík, Blahoě, Jakub, Zdenďk Mďli jsme si vymyslet pokĢik, namalovat erb a rozdďlit postavení v rodinď. V Berounď jsme pĢestoupili na druhý vlak a dojeli až do Nižboru. Ve vlaku každá rodina dostala šifru – naším úkolem bylo dojít k památníku 300 m od kaple sv. KateĢiny, pĢi každém pĢechodu pĢes most si vymďnit levou botu za pravou, vymďnit si mezi sebou batohy a po cestď sehnat bramboru nebo polínko. Chvíli jsme chodili po Nižboru a shánďli bramboru. S obtížemi jsme vylezli na kopec, kde stál kostel sv. KĢíže. Nikdo z místních o žádné kapli nevďdďl, usoudili jsme, že pomníkem mĪže být pamďtní deska u školy. Sebďhli jsme dolĪ a tam nám Ģekli, že to není ono, a tak jsme rychle vylezli zase nahoru. Po dlouhém hledání holky našly šifru, ale samozĢejmď s Āíslem 4. Nikdo si toho nevšiml a sešli jsme opďt dolĪ. Šifra Ā. 2 nebyla k nalezení. Pár holek šlo hledat, objevily dvojku, ale žádná zpráva. Celkem jsme našli sedm památníkĪ, ale žádný nebyl ten pravý. Zbývalo nám pďt minu. Nevím jak, ale Blahoě s Tesákem získali od nďjaké paní krepák. Ve Ātvrt na deset jsme šli dovnitĢ. Protože jsme se moc neznali, hráli jsme „Pane, pojĊte ven“ a „Molekuly“. VeĀer se samozĢejmď hodnď protáhl povídáním, zpíváním kartama. Byla sobota ráno a pršelo. RozcviĀku jsme mďli uvnitĢ, s Davidem. Po rozcviĀce byl úklid a snídanď. Po snídani nám pĢedstavili adventní kalendáĢ a Rumíkovi otevĢeli první okno – šli jsme nakupovat.

S velkými obtížemi jsme se vyškrábali na kopec a pĢedstavili si úlohy v rodinď (nejhĪĢ na tom byl asi Blahoě s vyjmenováním patnácti kolen). Pak si každý vybral Ģemeslo a šel pracovat. Za odvedenou práci každý dostal zboží. Mďli jsme na výbďr sedm Ģemesel. KREPAġ => odmďna: krepák => úkol: posbírat po jednom padesát papírkĪ KNIHAġ => odmďna: barevné papíry => úkol: napsat abecedu ŠVADLENA => odmďna: nit => úkol: pĢišít knoflík VÿELAġ => odmďna: vĀelí vosk => úkol: shodit úl LESNÍK => odmďna: stromek => úkol: posbírat smetí TKADLENA => odmďna: sukno => úkol: oholit oveĀku, vytrhat z papíru hada PROVAZNÍK => odmďna: provaz => úkol: udďlat 50 uzlĪ Po nákupu jsme se vrátili do školy a otevĢeli druhé okno. Mďli jsme ušít punĀochu, vyrobit pĢáníĀka, ozdoby na stromeĀek a svíĀky. Mezitím jsme hráli autodrom a obďdvali. Po obďdď pĢišlo na Ģadu tĢetí okno – úklid. Poslepu jsme skládali obleĀení, sbírali papírky, pĢesypávali krupici a pĢipravili stĪl. Po úklidu – namáhavém úklidu – pĢišla na Ģadu televize. Rozdďlili jsme si historická období (Rumíkovi: Āernobílá bez zvuku, VánoĀkovi: barevná s dabingem, MarĨánkovi: barevná televize budoucnosti se zvukem, sci-fi). Všichni mďli sehrát TĢi oĢíšky pro Popelku. Všichni pĢitom Ģešili problém „stejných baĀkor“. Celkem se nám to povedlo. Pak jsme dostali od Joba lekci správného chování pĢi návštďvď restaurace. Pak byla veĀeĢe – ryba s bramborem. Potom jsme vyrazili ke stromeĀku, zazpívali pár koled a vrátili se do školy. Ježíšek byl letos extra štďdrý, nadďlovaly se i kameny (a jaký!). Když jsme mďli všechno rozbaleno, pĢišel na Ģadu jako tradiĀnď puding. Letos byl celkem dobrý, ne tak pĢipálený jako loni.

15

VeĀer jsme ještď trochu zpívali a pak se zavrtali do spacákĪ. My holky jsme si povídaly a Ģešily problémy dlouho do noci. Co dďlali kluci, to opravdu nevím. Taky si k nám pĢisednul Kája (ten), Šík a Hrošík a podďlili se s námi se svými sny, ale na nás nemaj! V nedďli už nepršelo, a tak rozcviĀka byla venku. Dokonce nám k ní zazpívali ptáĀci (Messner). Po rozcviĀce byla snídanď – vánoĀka s kakaem. Pak jsme si uklidili a trochu sbalili. Potom jsme šli otevĢít další okno – šli jsme hledat punĀochy. Museli jsme projít tĢemi cestami znaĀenými skautskými znaĀkami. Na konci každé

z cest byla obálka s Āástí zprávy. Nakonec jsme ve sklepď našli punĀochy s odmďnou. První dorazili VánoĀkovi a pak MarĨánkovi. Protože jsme vďdďli, že Rumíkovým to bude ještď chvíli trvat, zahráli jsme si Hu-tu-tu. Když dorazili Rumíkovi, byl obďd. Pak byl Āas na dobalení. Když jsme mďli skoro vše sbaleno, šli jsme hrát fotbal. Ten vypadal dost zajímavď. Když jsme dohráli, museli jsme uklidit a jít na vlak. K vlaku jsme pĢišli brzo, tak nďkdo navrhnul, že si mĪžeme zahrát šlapanou. A tak jsme si zahráli. Dojeli jsme kolem sedmnácté hodiny, rozlouĀili se…

Edita

Výpravy skautĪ Podzimka ´03 Šíkchata – Sokolka, 24. – 29.10. 2003 PÁTEK: Sraz v pĪl páté nula - nula, pak zdlouhavá a nudná cesta do Plznď a následovnď do Plas. Když jsme se koneĀnď dostali do plas, tak jsme vyrazili smďrem Sokolka a cestou jsme si zahráli OdstĢelovaĀe, což je hra, pĢi které vyvolený dostane do ruky laser /lejzr/, poodbďhne si kus dopĢedu a tam se zakope (obraznď). DoytĀný Āeká, dokud se k nďmunepĢiblíží zbytek oddílu a pak laserem odstĢelí jednoho z nich. ÚĀelem hry je zneškodnit nepĢátelského snipera (pro ménď chápající - odstĢelovaĀe).

Po této cestď pĢerušované parsky laseru jsme dorazili do Šíkchaty. Tam jsme si snďdli veĀeĢe z domova, vylosovali, kdo bude spát na posteli a kdo na zemi (Āirou náhodou to vyšlo podle družin - ŠpiĀka na postelích, Pata na zemi). Potom jsme si zahráli MacháĀka (tato hra se zalíbila Jirkovi a pak s ní otravoval celou podzimku). No a pak se dostalo na to nejlepší, šli jsme spát.

zapsal Bomber SOBOTA: BudíĀek byl v 8:30. RozcviĀka byla blbodobrá. 1.) Blbé bylo to bďhání. 2.) To dobré bylo Bago. K snídani mďl každý buchty. Po snídani jsme hráli hru Vlakové kupé. To bylo tak, že každý chlápek si vylosoval nďjakou vlastnost a podle ní se mďl chovat (pĢi simulované cestď vlakem). Ostatní mďli poznat tu vlastnost. Po kupé si každý vzal vďci a šli jsme hrát Pašeráky. Pašeráci jsme

byli: já (Jirka), on (Zdenďk), tamten (Bomber), támhleten (Jagger) a Blahoě. Gestapo byli velký malý Jára a Šík. PĢes urĀené území jsme museli propašovat vďci, které jsme nesli partizánĪm (jídlo, obleĀení, toal. papír, atd.). Po pĢenošení vďcí mďli gestápaci Āas na prohledání území, kam jsme propašované vďci schovali. to, co nenašli, zĪstalo partizánĪm. Po hĢe jsme cestou zpďt pokosili nďkolik soušek a odvezli dĢevo k Šíkchatď.

zapsal Jirka

16

K obďdu si vĪdci pochutnali na vinných klobáskách s bramborem, ŠpiĀka mďla luncheon, který vypadal dost nevábnď, ale chutnal prý vydatnď. Pata mďla brambory s pažitkou a máslem. Odpoledne jsme se vydali do lesa na listy. Sbírali jsme listy všemožných barev, které jsme pak mďli použít na vytváĢení mandal. Sbírání jsme proložili fotbálkem. NejdĢív jsme hráli na dvď branky, ale g=ol platil jen zezadu. Po chvíli sjme se rozdďlili na dvď dvojice a jednu trojici ahráli se stejnými

pravidly, ale na tĢi brány. Bylo to lehce neskautsky podrazácké, ale takový už je život. V chatď jsme pĢi Āaji relaxovali a lepili mandaly z listĪ. nďkteré vypadaly opravdu zajímavď. Po veĀeĢi zaĀal ObĢí turnaj v Quoridoru. Hráli jsme každý s každým, kdo zrovna nehrál, listoval ve starých roĀnících ABC prostď pohodiĀka. Tak jsme dospďli až k pĢelomu soboty a nedďle, kdy jsme se odebrali do hajan.

dopsal Šík NEDĎLE: Vstáváme v 8:00 (ve starém Āase v 9:00). RozcviĀku máme s Blahonďm. SamozĢejmď, že oblíbenou nedďlní (jazyk, uši, nohy, ruce, prsty a osmibrankový fotbal). Pata (my) máme Āokoládové kuliĀky, ŠpiĀka puding a Jára se Šíkem topinky. Po snídani jdeme do Mariánského Týnce. Celou cestu jsme hráli nepĢítele. Cestou tam jsme ještď hráli laser game. Museli jsme navést paprsek laseru pomocí dvou zrcátek do stĢedu terĀe a udržet ho tam po dobu 10 vteĢin. V Týnci jsme šli do muzea severního Plzeěska. Pak jsme obďdvali /za mrazivého vichru v závďtĢí/ a s plnými žaludky jsme se vraceli do chaty.

U pole jsme zaĀali hrát šátky. Bez Šíka a Elišky, kteĢí šli do chaty hĢát Āaj. Jirka s Blahonďm se do sebe pustili, Jirka sedl Blahoěovi na ruku, aby mu nemohl vzít šátek. Blahoě mu Ģekl, aĨ toho nechá, když toho Jirka nenechal, Blahoě se naštval a odešel. Jára si sním šel popovídat. Jirka s Blahonďm na sebe pak zaĀali Ģvát, Jirka se taky naštval a odešel na druhou stranu. My jsme mu vzali bundu. V chatď se pak oba zase udobĢili. Ufff. VeĀer jsme nejprve udďlali dĢíví na oheě. Na veĀeĢi totiž byli buĢty. Po ohni jsme v chatď hráli Fantoma staré Prahy. Spát jsme šli jako vždycky až kolem pĪlnoci.

zapsal Jagger PONDĎLÍ: BudíĀek byl v 10:30 následován rozcviĀkou, kterou vedl Blahoě a trvala 45 minut. K snídani byl poridge /poridž/. Pata mďla jako vždy tďstoviny. Po snídani Šík Ģekl: "TeĊ bysme mohli jít s provazem do lesa." Ale ostatní Ģekli: "Ne", takže se nikam nešlo, protože se Šík bál a hlavnď nás bylo víc. (...ha, ha, ha a teĊ pravda: Šík Ģekl: "BuĊ pĪjdeme do lesa nebo mĪžeme hrát hry v chatď - je mi to celkem jedno - a rozhodnutí je na vás.") NejdĢív jsme hráli Fantoma. Po nďm jsme hráli hru Napsáno na Āele. Hra spoĀívala v tom, že každý mďl na Āele papírek s

nďjakou vlastností, kterou nesmďl vidďt. Druzí se k nďmu mďli chovat tak, aby mu naznaĀovali jeho vlastnost (pĢ.: ke lháĢi rezervovanď, s odstupem). Zdenďk byl silák, Blahoě lháĢ, Bomber drzoun, Jára vtipálek, Šík vtďrka (to jsme mu vymysleli my), Jirka vztekloun a Jagger podrazák. Hlavnď s Jaggerem jsme si moc nevďdďli rady, chtďli jsme mu dát deku, ale ani Jagger, ani Jirka nevďdďli, co to je. Bďhem této hry jsme dďlali dĢíví. PĢed obďdem odjela Eliška. K obďdu byly: vĪdci - fleky, ŠpiĀka a Pata špagety s keĀupem

17

Po obďdď jsme se asi dvď hodiny váleli. Potom jsme zaĀali psát scénáĢ naší Fotoscout-story (teĊ už mĪžu prozradit, že se bude jmenovat NorkĪv návrat a tďšit se na ni mĪžete ve ÿtyĢicátém ÿísle). Když jsme ho vymysleli, zaĀali jsme fotit, ale brzy byla tma. Potom jsme hráli schovku.

K veĀeĢi bylo: vĪdci - uzený jazyk, ŠpiĀka a Pata - Āíěanská polévka. Po veĀeĢi jsme hráli dvď pĢemýšlecí hry Sluchovou kimovku a Co by byl, kdyby byl? Herní veĀer jsme dokonĀili stolní hrou Lovci pokladĪ a ještď jedním Fantomem. Nakonec spaní.

sepsal Zdenďk ÚTERÝ: BudíĀek byl v 7:30. RozcviĀka nebyla, protože byl státní svátek. Po snídani jsme šli nafotit naší Foto-scout-story. Což nám zabralo celé dopoledne. Obďdvali jsme každý podle svého. Na stole se objevila spousta jídel: svíĀková, nudlovka, tďstoviny, rybiĀky, topinky,... Po jídle jsme zahráli Lovce pokladĪ a zaĀali jsme uklízet. Po uklizení a pĢidďlání dĢeva jsme šli na louku zahrát si fotbal. Vyhráli jsme já, Šík

a Zdenďk. PĢi douklízení v chatď se venku hrála schovka. Opustili jsme uklizenou chatu a vydali se na zastávku autobusu. Tam jsme nastoupili do busu, který nás dovezl do Kralovic. Tam jsme pĢesedli na další, který nás dovezl až do Prahy. V autobusu jsme psali kroniku a vyplěovali hodnocení. Na HradĀanské jsme rozdali úĀastenky, zakĢiĀeli pokĢik a rozprchli se do van.

napsal Blahoě Celková známka: 1,4 deskové hry: 1 psychohry: 1,4

HODNOCENÍ VÝPRAVY hry venku: 1,2 jídlo: 1,4 fotoseriál:1

Oddílová nedďle americká rokle, lom Amerika, 9.11. 2003 Sraz byl v 8:00 u fontánek na KĢižíkovď. Jeli jsme do Berouna,ale vystoupili jsme v Karlovď Štejnu. Tak tomu Ģíkal David. Odtamtud jsme šli až k Dubu sedmi bratĢí. Tam jsme jedli a David Ģíkal, že Nerost obíhal ten dub 70x. My jsme mďli "NerostĪv bďh" a obíhali jsme ho 15x. Já skonĀil na prvním místď, Jára na druhým a Zdenďk na tĢetím. Dojedli jsme a dopili a šli jsme pďšky do kopce pĢes louky, lesy,a ž jsme došli k Velké Americe. Amerika je hodnď velký, hluboký lom. Odtamtud jsme šli na Mexiko, to je také lom. A šli jsme dál do Malé Ameriky. Tam jsme prošli všechny štoly (ve "spušĨáku" byla bohužel zamĢížovaná pĢístupová cesta k Malé

Americe) a našli jsme nďjaké žebradlo (Šík: Po nalezení zaĀala pátrací akce. Brzy jsme zjistili, že žebradlo bude nďjakého skauta , pionýra Āi tuláka - podle zápisníku. ZaĀali jsme pátrat dál a hledat spojení na jeho oddíl. Po prolistování spousty stránek, prohlídnutí nďkolika úĀastenek a pohledĪ z puĨáku po Slovensku jsme našli internetovou adresu, která by snad mohla patĢit jeho oddílu. O dalším prĪbďhu pátrací akce vás budeme informovat.) Prošli jsme všechny dokumenty a zjistili jsme, že je z nďjakého oddílu a ten má svou internetovou adresu. (V další jeskyni, kterou jsme našli cestou z Malé Ameriky, jsme objevovili zazimované spící entopýry, museli jsme, kolem nich

18

procházet potichu, protože, kdyby jsme je vyrušili, museli by spotĢebovat neplánovanou energii na pĢesun a nemuseli by se dožít jara.) Já, Blahoě a Zdenďk jsme vymysleli parodii na Matrix a další do toho doplnili nápady, napĢ.: Šík, Jagger, Jára. Vrátili jsme se k Dubu sedmi bratĢí a poblíž na louce jsme hráli freesbee. Jedli jsme, pili jsme a odcházeli jsme na vlak. Já ve vlaku usnul a probudil jsem se

až na Smíchovském nádraží. Šli jsme na metro a jeli na KĢižíkárnu. Jo, na Smíchovď jsme dali pokĢik a nďjaká družina SeniorĪ (to byli trampové -sik-) taky dala pokĢik. Na KĢižíkovď Šík rozdal úĀastenky a na každý byl jiný list. RozlouĀili jsme se a každý šel po svých domĪ.

Jirka

aneb Co je u nás nového? Z družinových schĤzek x Na posledních listopadových družinovkách jsme se zamďĢili na to, co kdo ví o událostech pĢed, po a 17.listopadu 1989. Debatka u Paty ukázala, že u nďkoho jsou mezery ve vzdďlání opravdu hrozivé. ŠpiĀka pak hrála hru „na demonstranty“. PĢípadným zájemcĪm o zacelení mezer ve vzdďlání jsem na Iplosku povďsil nďkolik odkazĪ na stránky informující o prĪbďhu sametové revoluce. x V pondďlí 1. prosince a úterý 9. prosince (pĪvodnď se mďlo pokraĀovat hned 2.prosince, ale kvĪli šumu v komunikaci, jeho odborný název zní Svižník, se pokraĀování konalo až o týden pozdďji) vyrazily obď družiny na skoro již tradiĀní výpomoc do MŠ U Sluncové. Tentokráte jsme pomáhali se svážením shrabaného listí. x Naším prosincovým tématem je „Praha 8“. Na každé prosincové družinové schĪzce se budeme snažit dozvďdďt se nďco nového o mďstské Āásti, ve které bydlíme. ZaĀali jsme tím, jaké Ātvrti Praha 8 zahrnuje, kdy pĢibližnď vznikly a pokraĀovat budeme stavebními památkami.

Drby & klepy x Vašek zaĀal hrát se spolužáky Hanspaulskou ligu. Jejich tým se po prvních kolech pohybuje ve stĢedu tabulky. x Blahoěova literární aktivita nabírá na obrátkách. ZĢídil si vlastní blog (www.blog.lide.cz/blahon) a také zaĀal psát vlastní deník. Ten má modré desky a majitel ho nazývá Lazy. x Pan Kolega s námi kvĪli útoku zákeĢných virĪ nemĪže jezdit na výpravy. Držme mu palce, aĨ se brzy uzdraví a mĪže se na 100% úĀastnit oddílové Āinnosti.

19

Novinky na Iplosce: * fotky z Podzimky a z letošního tábora * nová stála sekce „Termínovka“ * prĪbďžné výsledky celoroĀního bodování k 1.12. 2003

www.blog.lide.cz/iploska Iploska – internetový zpravodaj 32. skautského oddílu PLOSKOCHODCI

DítČ ohnČ, dítČ hvČzd, co je Kel? Nosiþi meþĤ, tkalci písní, to je Kel!

KroniKELovec domino5 - Zásmažka revival Hibi, 4.12. 2003

RK Kruh 2003 alias Happy Tree Friends Jobik & Janik, 14.-17.11. 2003

Zasmaženo - po dlouhé dobď opďt jeden herní veĀer, tentokrát nad teĀkovanými kostkami domina. S odehranými ĀtyĢmi partiemi "domino5" se umístili v tomto poĢadí Hibi (19 b.), Czapuszka (17 b.), Zilvar (-9 b.) a Ájislaff (-30 b.); herní sestavu ještď doplnili Janík (díky za toastovaĀ!), a Mini a Sekerka, s nimiž jsme o deváté vyrazili otestovat Pidivadlo na Nespoutanou. PĢíjemný veĀer v pĢíjemné spoleĀnosti...

Hola, právď jsme se vrátili z Doks. Bylo to supr. RádcĪ jsme vygenerovali 18 z 18. Instruktorská parta druhého víkendu v poĀtu 14 byla supr. Z Kelu pĢedávali své zkušenosti a vytváĢeli pĢíjemnou atmosféru ÿeslo, Hejkal, Janík, ÿapka a Job. Adept Šík byl nezastupitelný a také jsme vzpomnďli prostĢednictvím exe souborĪ též Hibiho, Sekery a Miniho. :-) Dďkujeme všem za pomoc Jobik & Janik

Telenovela Joe, 7.12.2003 Tak se zdá, že to stihnem.. :) telenovele chybí akorát dodďlat 2 kousky hudby, znormalizovat zvuk a jsme ready. - akorát je fatálka ta scéna z Dobešky - Haník není ani trochu slyšet.

NL - dabing Joe, 19.11. 2003 Probďhl dabing nešĨastné barové scény (Graciela a Conchita Ģeší). Hibi (epizodní vystoupení ve scénď) i obď dívky zvládli svuj dabingový part na výbornou, no, minimálnď na velmi dobrou... Jitko - styĊ se!!!! Ke scénď je ještď tĢeba domíchat ruchy a šumy. No a samozĢejmď muziĀku. ÿili, suma sumarum, zase krok kupĢedu..

Císaĝský ostrov & Včž Job, 8.11. 2003 Na CO jsme se sešli v poĀtu tĢí bojovníkĪ. Janík tam byla se skautkama a svďtlundama. David pĢišel po alespoě trochu poĢádném spánku lehce pozdďji. Hezky jsme si zasázeli a zarozhrabávali nastrkané haldy a nasekali kĪly. Od pĪl druhé jsme se radili o NL (to už bez Davida) a zhruba od tĢí jsme se Zilvarem a Zlatovláskou upravovovali prostory ve Vďži. Byl to fajn den...

NL - mohutný finiš Joe, 7.11. 2003 Tak finišujeme s telenovelou. dnes probďhla technická porada v obsazení Hibi, Job, Joe, Mini, Sekerka, Hejkal, Ája. nasĢíháno je takmďĢ vše, premiéra je

20

stanovena definitivnď na 15.12. sál na premiéru zajistí Hibi, propagaci Hejkal. je tĢeba dodďlat dabing Chrousta v prĪchodu a ÿapky, Jáni a Hibiho v baru (bohužel, jinak to nepujde). tak napnďme fšechny síly, aĨ ten finiš zvládnem.

barová scéna 5 (ÿapka a Janík) zase není ideální, tentokrát je dost (no, víc než dost.. sory Mini..) tmavý obraz . Tak uvidíme, co s tím pĪjde dďlat..

Nespoutaná lilie - další stĝihová seance Joe, 22.10. 2003

Hola, prožili jsme si pďknej víkend! Ve složení Job, ÿapka, Hibi, David a adept Šík jsme pomohli obvodu - sobď - vychovávat Āestnou mládež. Budoucnost republiky... :)) Bylo to super! Job

Ve stĢedu jsme u Miniho zase posedďli nad telenovelou (Mini, Joe, Sekerka). Zvládli jsme stĢih scény 7 (Marfuša se vidí po plastice) a 8.2 (tupý mexikánec). DotoĀená

RK Kruh Jobík,17.10. 2003

Reportáž ze slavnostní premiéry najdete v pĢíštím ÿísle 21

Terry Pratchett Terry Prachett je spisovatel, píšící tu nejlepší a nejpodivuhodnďjší fantasy v této i jakékoli jiné galaxii. Narodil se v Buckinhamshiru v Anglii (alespoě myslím) roku 1948 a stále ještď nezemĢel. ZaĀal pracovat jako novináĢ v roce 1955. Dďlal vše, co žurnalistika nabízí, snad s výjimkou nedďlních fotbalových zpráv. PodaĢilo se mu vyhnout všem dobrodružným zamďstnáním, kterými je vďtšina spisovatelĪ pĢinucena se živit, aby mďla vĪbec o Āem psát. V touze najít si klidné místeĀko se T. Pratchett stal tiskovým mluvĀím Central Electricity Generating Board, což je spoleĀnost atomových elektráren. V roce 1987 zjistil,

že ho psaní baví víc než skuteĀná práce, a od té chvíle se poĀet jeho dďl vyjadĢuje dvoumístnou Āíslicí a mají své stálé místo v žebĢíĀku bestsellerĪ. Žije v Somersetu s manželkou Lyn a dcerou Rhiannou a neustále se živí novináĢskou profesí, protože jak tvrdí, mĪže tak pracovat v teple, suchu a nemusí zvedat nic tďžkého. Dále prohlašuje, že psaní knih je nejvďtší legrace, jakou si mĪže Ālovďk užít sám. Jeho koníĀkem je pďstování masožravých rostlin. .

Zemďplocha Zemďplošký cyklus Āítá momentálnď 28 titulĪ té nejšĨavnatďjší literatury. Je to Prachettovo nejrozsáhlejší a podle veĢejného mínďní i nejlepší dílko. Kromď Zemďplochy Prachett napsal (a u nás

vyšlo): Nefalšovaná koĀka, Temná strana slunce, Dobrá znamení, Strata, trilogie Velký let, Velká jízda a Velký boj a trilogie Johny jen ty mĪžeš zachránit lidstvo, Johny a mrtví, Johny a bomba.

Prolog Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozmďrĪ, v astrální rovinď, která pĪvodnď vĪbec nebyla urĀena k pohybu, se zachvďly a rozdďlily spletené hvďzdné mlhy... ... PohleĊme ... Tam pĢichází želva, Velká A'Tuin, a pomalu se prodírá mezihvďzdnými proudy, nemotorné konĀetiny obalené jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýĢ zbrázdďný krátery po dopadu meteoritĪ. OĀi velikosti moĢí, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidĪ, upírá neochvďjnď k osudu ... V mozku vďtším než mďsto probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upínají k jedinému - k váze.

22

Vďtšinu váhy samozĢejmď tvoĢí Berilia, Tubul, T'Phon Velký a Jerakeen, ĀtyĢi obrovští sloni stojící na krunýĢi želvy, na jejichž mohutných, hvďzdami ožehnutých hĢbetech spoĀívá koláĀ Svďta. Svďt je po okrajích lemován tĢpytivými závďsy dlouhých vodopádĪ a pĢeklenut nebeskou bání v barvď modĢi dďtských oĀí.

Tesák

Výstroj Máme tady další kulaté ÿíslo a s ním pĢichází i mĪj nový, v budoucnosti neuvďĢitelnď otravný, nekoneĀný seriál o výstroji. Asi se bude dost podobat nďkdejší Messnerovď stránce, podobnost je ale Āistď náhodná. Já se nebudu vďnovat výstroji tábornické (nebo jak to nazvat), ale výstroji, která se používá v rozliĀných armádách svďta (vďtšinou ale pĪjde o výstroj americkou) a dá se využít k volnoĀasovým aktivitám ve volné pĢírodď. ProĀ ale ĀtenáĢe chci otravovat takovýmto thematem? PĢipadá mi, že mnohé, dobĢe vymyšlené souĀásti výstroje, jsou neprávem opomíjeny a samotný cejch toho, že jde o "vojenskej hnus" je odsunuje na druhou kolej zájmu. Vďnovat se budu nejen výstroji jako takové (mám na mysli kšíry, sumky, batohy, nože, celty…) ale i botám nebo uniformám. Do textu obsahující Āistá fakta budu Āasto cpát svoje postĢehy nebo (rádoby)zlepšováky. Tyto se nďkdy mohou kĢížit s názory ĀtenáĢstva, proto jsem maximálnď otevĢen všem pĢipomínkám a výhružkám. Svíža Tento text nemá nikoho podnďcovat k jakékoliv formď násilí, autor odmítá pĢípadná naĢĀení z militarismu!

Výstroj. Co si pod tím mám pĢedstavit, zeptají se mnozí. Výstrojí se rozumí veškeré potĢeby, které potĢebujete k Āinnosti, kterou momentálnď vyvíjíte. Jednodušeji: Vďci, které potĢebuji k tomu, co dďlám (PĢ: Výstroj do školy: uĀebnice, sešity, psací potĢeby, kalkulaĀka, pravítka… atd.) Jako první bych si dovolil poznamenat, že mnohdy se budu zmiěovat o vďcech, jaké normální smrtelník nepotĢebuje ke svému žití. Základním názvem, který budu Āasto používat, je "nosný systém". V praxi jde pouze o ony zmínďné kšíry, sumky, batohy… Zkrátka o kapsiĀky, ve kterých budete vďci nosit. Vďtšina z vás má asi "jenom" batoh (nic jiného také není tĢeba). Ale na mď, nebo na jiných jste jistď nďkolikrát mohli povšimnout prapodivných páskĪ a popruhĪ, ke kterým dotyĀní mají pĢipnuty jiné, menší a roztodivnďjší

kapsiĀky, které mají s batohem jen málo spoleĀného. TeĊ jsme se dostali k prvnímu dďlení: Všechno, co si s sebou nesu, je polní výstroj (zkracuje se pouse na "polní"), která se dďlí na takzvanou velkou a malou. UrĀitď jste již slyšeli. Malá (polní) jsou ony kšíry (oficiálnď nazývány nosné nebo odlehĀovací popruhy) a pásek s pĢivďšenými kapsiĀkami (myslím tím sumky, obaly polních lahví, samotnou malou polní, lopatku s obalem a další. Velká (polní) je batoh nošený pĢes malou polní. Vysvďtlovat jejich funkci je složité, tím se budu zabývat až pĢíštď, teĊ vám jenom prozradím jedno staré a léty osvďdĀené pravidlo, které jejich funkci osvďtlí: „…s tím, co se nese na zádech se musí vyžít, s výbavou na opasku vést boj a s obsahem kapes bojové blĪzy se dá pĢežít.“ L. Cacutt-

23

Dole: Vlevo: Malá polní (resp. Fighting Load) ALICE Vpravo: Velká polní (resp. Existence Load) ALICE Dohromady tvoĢí nosný systém ALICE (All - Purpose Lightweight Individual Carrying Equipment)

Svižník Velevážení páni podnikatelé, velevážené paní podnikatelky ! vzhledem k blížícím se úĀetním uzávďrkám za vámi pĢicházíme s žádostí

„Pomozte Sfinze !“ 46. SKAUTSKÉ STěEDISKO SFINX již rok a Ātvrt funguje bez stálého zázemí vlastní klubovny. Den, kdy se do své klubovny opďt vrátíme se blíží, a nás teĊ bude Āekat celou klubovnu znovu zaĢídit a upravit si ji do použivatelného stavu. Zároveě máme možnost získat nebytový prostor v BĢezinovď ulici, který bychom posléze využívali na družinové schĪzky. V pĢípadď získání prostoru jej také budeme muset vybavit nábytkem (skĢínď, stoly, lavice,…) a dál zaĢídit.

PROTO V SOUÿASNÉ SITUACI: Uvítáme jakoukoli možnost sponzorského daru, který by vaše firma mohla vČnovat našemu stĜedisku. Všechny prostĢedky budou využity na Āinnost s dďtmi. Kontakt: Vít Masopust – Job tel.: 776 328 893, e-mail: [email protected]

24

JiĢí Guth-Jarkovský

SpoleĀenský katechismus (2.Āást) Seznamte se základní knihou o spoleĀenském chování, kterou napsal pĢed více než šedesáti lety obĢadník kanceláĢe prezidenta Masaryka, JiĢí Guth-Jarkovský. Reálie se od té doby znaĀnď zmďnily, proto pro nás kniha nemĪže být doslovným vodítkem. PĢesto není v našich Āasech nikdy na škodu pĢipomínat si, že slušnost, galantnost a ohleduplnost nejsou pĢežitky doby dávno minulé.

Na ulici (pokraĀování) Vyhýbání na ulici (na chodníku) souvisí úzce s tímto Ģádem, který u nás nyní velí vyhýbati se (i povozem) napravo, pĢedjíždďti nalevo. Pro smekání, které se dďje nejvhodnďji pravicí, je právď vhodné vyhýbání napravo. Pamatujte, že v ulicích bývá chodník a jízdní dráha. Chodník se tak jmenuje proto, že se po nďm chodí a nikoli lelkuje; nezazlívejte tedy chodci spďchajícímu, vrazí-li do vás, stojícího a ohlížejícího se na všecky strany, jako byste obzírali krajinu. Zastaviti se možno jen pĢed výkladní skĢíní, ponďvadž zde, stojíce blízko domu, se už pĢedem vyhýbáme. Na chodníku postávati klidnď mĪžete jen v ulicích málo oživených. Sice vzbudíte nelibost mimojdoucích už tehdy, když nezachováte s ostatními stejnou rychlost, neĢku-li zastavujete-li se se známými, objímáte a líbáte-li se s nimi a vĪbec, sehrajete scénu, která se hodí toliko do dĪvďrné domácnosti. Bez rozpakĪ se možno zastaviti toliko na místech, kde staví pouliĀní dráha, nebo na chodnících zvláštď k tomu urĀených. Máte-li psa na šěĪĢe, budiž krátká, abyste mohli míti v patrnosti všecky pohyby psa. Ostatnď choĊte se psem co nejménď; už pouhý jeho štďkot mĪže polekati mimojdoucí plaché dďti. I dospďlým bývá dotďrný pes nepĢíjemný. Na ulici má míti pes náhubek. Prohlížeti si nďkoho na ulici zpĪsobem i jen trochu nápadným je velmi neslušné a svďdĀí – jako zvďdavost vĪbec – o zpĪsobech tuze malomďstských. Zvďdavost nutno ve spoleĀnosti, a tudíž i na ulici krotiti. Nápadné prohlížení mĪže býti dokonce i urážlivé, zvláštď je-li provázeno upĢeným pohledem (fixírováním)…

Jako je neslušné ohlížeti se, stejnď i pozastavovati se nad kýmkoli, ukazovati naě prstem, holí a podobnď, neĢkuli snad se nďkomu smáti nebo ještď hĪĢe posmívati se pro nďjakou vadu nebo nedostatek. Nemohu-li bližnímu v nedostatku, aĨ jakémkoli, na ulici pomoci, nevšímám si ho; posmívati nebo pošklebovati se mu není jen neslušnost, ale hrubost, pro kterou nemáme výrazu dosti pĢiléhavého… Upustí-li i neznámá dáma mimochodem nďjaký pĢedmďt, mimojdoucí pán se po nďm ochotnď shýbne a zdvoĢile jí jej podá. Stejnď, stane-li se cos podobného dámď, sedící vedle nďho na veĢejném místď. Ale této okolnosti aĨ pán nevyužívá k zapĢedení jakéhokoli rozhovoru s dámou. Jakož vĪbec se doporuĀuje co nejvďtší šetrnost zejména na ulici a na veĢejných místech; všecky služby z ochoty, které konáme, zvláštď dámám, konejme tak, že na žádné uznání nespoléháme. Za každou takovou službu dáma podďkuje struĀným „Dďkuji“, jež provází úklonem hlavy a nanejvýše lehkým, ale bezvýznamným úsmďvem… Jdete-li po ulici ve spoleĀnosti známé osoby nebo známých osob a potkáte jiného svého známého nebo pĢítele, s kterým byste rád vymďnil nďkolik slov, aniž však veškera vaše spoleĀnost se zastávky úĀastní (buĊ že nezná vašeho pĢítele, nebo že zastávka jest jen docela krátká), je tĢeba, abyste struĀnď požádal za dovolení svých spoleĀníkĪ, kteĢí pak, plni ohledĪ, popojdou pomalu vpĢed a snad i na vás poĀkají, nežli je zase dohoníte. Vším zpĪsobem se snažíte, aby se vaše zastávka neprotáhla…

/pokraĀování pĢíštď/

vybral Šík

25

Zamyšlení nad Āeským vánoĀním Āasem PĢedvánoĀní Āas, Āili advent, zaĀíná ĀtyĢi nedďle pĢed Štďdrým dnem, ale pokud jsem si dobĢe všimla, slaví jej pĢedevším kĢesĨané a ostatní smrtelníci ho pĢíliš nevnímají. Takže první vánoĀní pĢedzvďst, týkající se hlavnď dďtí, je svátek sv.Mikuláše - 6.prosinec. Tedy když já byla malá, navštďvoval nás Mikuláš každý rok a já mďla posvátnou hrĪzu z jeho vševďdoucího zápisníĀku i Āerta chrastícího Ģetďzy. Faktem však je, že MikulášĪ, ĀertĪ a

„Bďžný Āeský obĀan prolétne pĢedvánoĀním Āasem spďšnď a bez zastávky - smďĢuje totiž pĢímoĀaĢe ke Štďdrému dnu. Význam Štďdrého dne se (alespoě v ÿechách) postupem generací pĢetvoĢil, a to dosti podstatnď a viditelnď.“ andďlĪ, putujících od domu k domu, každým rokem ubývá. Možná proto, že vďtšina rodiĀĪ již nemá potĢebu prostĢednictvím Mikuláše upozornit dďti na jejich opakující se prohĢešky, ani je odmďnit za to, co udďlaly dobĢe (je také možné, že v dnešní dobď jsou již dávno pryĀ ty Āasy, kdy dďti ještď zlobily). Já jsem toho názoru, že návštďvy Mikuláše jsou krásný zvyk, a doufám, že alespoě z Āeského venkova nevymizí nadobro. Bďžný Āeský obĀan prolétne pĢedvánoĀním Āasem spďšnď a bez zastávky - smďĢuje totiž pĢímoĀaĢe ke Štďdrému dnu. Význam Štďdrého dne se (alespoě v ÿechách) postupem generací pĢetvoĢil, a to dosti podstatnď a viditelnď. DĢíve lidé drželi celý den pĪst, vďnovali se vánoĀním zvykĪm a pranostikám, zdobili stromeĀky, sestavovali všemožné Betlémy, Āistili a leštili celý dĪm (to je jedna z mála vďcí, která se zachovala - myslím, že se to odbornď nazývá vánoĀní úklid ). PĢíslušníci lidského pokolení jistď ve skrytu duše

doufali, že budou podarováni, ale vskutku nejvďtší radostí pro nď bylo darovat. Každého by mďl totiž tďšit pocit, že si na nďho nďkdo vzpomnďl, že vybíráním dárku pro nďj strávil a vlastnď i ztratil nďjaký Āas (Āas zabraný prací na potďšení pĢátel není jistď Āasem ztraceným). Já vidím smysl tohoto dne v potďšení druhých. A teĊ si pĢedstavte prĪmďrného ÿecha, který se 24.prosince ráno vybatolil z postele. Má plnou papulu vánoĀky a napjatď sleduje vánoĀní pohádku z televizní obrazovky. Snad jedinou dobrou vlastností tohoto ÿecha právď teĊ je vytrvalost, se kterou vydrží u televize až do obďda a následnď pak do veĀeĢe. Snad by ji mďl napĢít jiným smďrem (to je možná trochu nesrozumitelné - myslela jsem tu vytrvalost)! Snad všechny Āeské dďti se nejvíce tďší z toho, co veĀer dostanou. Ne všechny ale tďší, že také rozdávají, nebo by alespoě mďly. Nedávno jsem jela autobusem se dvďma dívkami, asi stejnď starými jako já. Jedna sdďlovala druhé: „Sem byla kupovat kalhoty, o víkendu (Āeštinu asi není tĢeba komentovat) Matka mi to zacvakala, prej k VánocĪm.“ Druhá dívka byla praktiĀtďjší a tázala se první, co se chystá dát ,,matce“ k VánocĪm. Odpovďdí jí bylo: „Tý, jo??? Prosim tď, co bych jí dávala?“ Jednou z nejhorších darĪ je nadďlit nďkomu blízkému nďco, co by se hodilo nám, ale jemu ne. Víme, že to dopadne tak, že nám to navždy propĪjĀí. Krásnď je to vidďt na pasáži z knihy O mé rodinď a jiné zvíĢenď od Geralda Durrella, ve které

„Snad všechny Āeské dďti se nejvíce tďší z toho, co veĀer dostanou. Ne všechny ale tďší, že také rozdávají, nebo by alespoě mďly.“ popisuje, co dal který ze ĀtyĢ dďtí mamince k VánocĪm. Nejstarší, Larry, jí daroval knihu plnou poezie(aĀkoliv vďdďl, že ji

26

neĀte), mladší Leslie, zarytý lovec jí zakoupil dvouhlavěovou pušku, kterou si už dlouho pĢál, dcera Margo nďkolik desítek metrĪ Āerveného sametu, protože toužila po šatech právď z tohoto materiálu. Samotný autor knihy, Gerry, který si nďkolik let budoval doma svou vlastní malou zoo, obšĨastnil maminku párkem ne zcela dorostlých škorpiónĪ. Vďdďl totiž, že by mu maminka asi nedovolila pĢechovávat tato roztomilá zviĢátka v domď, ale když je to dárek... Zmiěovat, že ve vďtšinď domácností se vánoĀní koledy vĪbec nezpívají, je asi zbyteĀné (ostatnď, vždyĨ to také není vĪbec trestuhodné! Trochu divný mi ale pĢipadá pohled na rodinu, která se cpe obalovaným kaprem, v pozadí záĢí stromeĀek a z reproduktorĪ vyĢvává

Eminem).Omlouvám se jeho pĢíznivcĪm nejsem proti nďmu nijak zvlášĨ zaujatá, ale populárních zpďvákĪ moc neznám, a on byl první, kdo mď napadl. Já se tďšívám na to, až se po veĀeĢi sejde celá rodina v obýváku, každý popadne svĪj hudební nástroj a spácháme trochu hluku s vánoĀní tématikou...(a nenapravitelné škody na i jinak znaĀnď pocuchaných nervech naší milé paní sousedky). To bylo asi moc kritiky najednou. Netvrdím, že správné Ģešení je jenom jedno a že v tomto smďru vĪbec existuje, ale mďli bychom se zamyslet nad tím, cože to vlastnď slavíme, proĀ to slavíme a jestli nám to dává i jiný pocit radosti, než ten z hromady nových vďcí na dnď skĢínď.

A PROTO PġEJI VŠEM ÿTENÁġĩM ÿÍSLA HODNĎ ŠTĎSTÍ, ZDRAVÍ, A HLAVNĎ SLUŠNOU DÁVKU OPTIMISMU, NEZDOLNOSTI A SMYSLU PRO HUMOR DO ROKU 2004, I VŠECH OSTATNÍCH!!!

Podkolenka (24. sk. stĢedisko „Sever“)

Povídka

Šála Byli spolu už dva mďsíce, spoustu si toho Ģekli a spoustu toho o sobď vďdďli. Na tepající Prahu se snášelo nďkolik vloĀek. Byl druhý týden nového roku. Letos o Vánocích od ní dostal dlouhou pletenou Āernobílou šálou. Na ní teĊ pĢistála jedna z vloĀek a hned po dopadu se zaĀala rozpouštďt. ... Stál u Prašné brány a Āekal na ni. Zapípal telefon a z displeje na nďj vykoukla zpráva, že pĢijde o nďco pozdďji. ZaboĢil tedy bradu ještď hloubďji do šály a stále se bezvýznamnď díval do nazdobené výlohy. PĢešlapoval z místa na místo a cítil, jak se vydechovaný vzduch sráží na vláknech šály. PĢišla asi po patnácti minutách. Políbili se. „Jak bylo v práci“ „Nijak zvláštnď, dvď porady a jedna pracovní schĪzka. Ty ses mďl?“ „Šlo to. Jdem k vám?“ „Jo.“ ... Stoupali toĀitým schodištďm Āinžovního domu do tĢetího patra. Zastavili se u zelenď natĢených dveĢí, na kterých stále visel adventní vďnec. OtevĢela dveĢe a vešla do bytu.

27

On vklouzl dovnitĢ hned po ní, odmotal šálu z krku a povďsil ji na vďšák. Ona položila tašky do kuchynď a nalila vodu do varné konvice. „Dáš si kafe?“ „Jo, dám.“ „S mlíkem nebo bez?“ „VždyĨ víš, že vždycky bez.“ Sedďl na gauĀi a jeho zrak putoval po jednotlivých Āástech obýváku. Byl tady už tolikrát, ale stejnď tu pokaždé dokázal najít nďco nového, co upoutalo jeho pozornost. Železný svícen v prosklené vitrínď, dĢevďná nádobka na párátka, co vypadá jako zmenšený sud, rĪžek Āerných silonek pĢiskĢípnutý v šuplíku,... Konvice vycvakla a za okamžik už se pokojem linula vĪnď Āerstvď zalité kávy. Sedďli naproti sobď, takže mďli blíž ke svým hrníĀkĪm než k sobď. „Volal mi Richard, prý jestli se nechceme v sobotu zastavit?“ „Jo, to bysme mohli. Ráno musím zaskoĀit do firmy, ale do obďda to bude hotový.“ „No a pĢedstav si, že ten projekt, co nám minule zastavili, se nakonec bude rozjíždďt. Budu muset být víc v práci, ale zase bude víc penďz.“ „Hm, to je dobrý.“ ... Vyšel ze dveĢí domu. Chodník má na sobď vrstvu ledu, takže co chvíli musí vyvažovat drobná podklouznutí. Hází to s ním ze strany na stranu. Rychlé trhnutí snažící se zabránit pádu ho vždy probere ze zadumání. „Co mď na ní vždycky pĢitahovalo?“ Vzpomíná, jak se vidďli poprvé. Mďla kĢiklavď Āervenou šálu, rozzáĢila celou Redutu, když vešla dovnitĢ. Celý veĀer popíjela gin s tonicem a vyprávďla jednu historku za druhou. PĢipadal si v její spoleĀnosti plaše, ale rád ji poslouchal. „Kdy jsme naposled byli v Redutď? Možná jsem se zmďnil já a ona je poĢád stejná. A možná taky ne.“ Na potemnďlou matku mďst zaĀíná padat Āím dál tím víc vloĀek. Paní v šedém kabátď venĀí pudla. Ten má na sobď svetĢík a kulicha a ještď nďkolik minut poté, co se u odpadkového koše vymoĀil, se z toho místa zvedá kouĢ. PárkaĢ uklízí stánek. Z kanálĪ, do kterého vylil zbylou vodu, se ještď nďkolik minut kouĢí. … ÿernobílá šála visí na vďšáku. On sedí v kĢesle. Dlouho se upĢenď dívá, snad na sponku do vlasĪ, která leží na noĀním stolku. Bere do ruky telefon a píše zprávu:

Promin, ale zitra asi neprijdu. Vis a pozitri asi taky ne. Mozna jsem se zmenil a mozna taky ne... Ahoj P.

Šík

28

O podzimu

O životď ve Švédsku

O Švédském podzimu

Cestou na letištď Arlanda Jak se mi tak ztrácí pevná pĪda pod nohama, zaĀínám tam cítit jinou, zatím málo poznanou – tu švédskou. Nedávno jsem sem do Švédska pĢijel a právď zaĀínal podzim. TeĊ odjíždím a podzim je v plné síle. Jedu domĪ a vím, že si znova užiji zaĀátek podzimu. Vlastnď to byl zvláštní rok, zažil jsem dvakrát zaĀátek jara, znovu jsem dohnal léto a teĊ porce dvojitého podzimu. To vše díky cestování sem, tam a zase zpátky a zase tam…. Na srovnávání podzimu je snad trochu brzy, vždyĨ u nás ještď ani nezaĀal, ale co…PodzimĪ jsem už zažil beztak dost a než ÿíslo zase vyjde(-), bylo by snad lepší rekapitulovat zimu(, abych Šíkovi nekĢivdil, je pravda, že už se tento Ālánek do 39. ÿísla nevešel, páĀ jsem mu ho nestihl pĢedat) Podzim, dny se zkracují a ve Švédsku už tma dává dost najevo, že tu bude skoro pĪl roku kralovat. Zima pro mď vždy charakterizovala pohyb ve tmď, za tmy vstávat a za tmy se vracet domĪ z práce. Ve Švédsku už toto patĢí k podzimu a to je opravdu nezvyk. A co teprve teplota vzduchu a vody. Než jsem odjíždďl, tak jsem se po skonĀení „Pražáka“ koupal s klukama v místním rybníku, bylo neuvďĢitelné vedro. PĢiletďl jsem v kraĨasech, triku a sandálech. Už na letišti bylo vidďt, že jsem odjinud. PĢipadalo mi, jako bych se vracel z dovolené v Thajsku. Nebyla zima, ale pĢí pohledu na Švédy mi to tak pĢipadalo. Ještď nďkolik dní jsem pak chodil takhle nalehko a pĢipadal si jako ohromnď otužilý SKAUT. Asi jen dvakrát jsem zahlédl nďkoho v krátkých kalhotách (asi cizinci). K normální výbavď Švéda pro podzimní procházku patĢí dlouhý teplý kabát, rukavice, Āepice a šála, tak jak je to maminky pďknď nauĀily. Vždy jsem si myslel, že Āím víc pojedu na sever, tím víc tam budou lidé zvyklí na zimu a budou ji dobĢe snášet. Tak jako to funguje obrácenď pĢi cestď na jih. A vlastnď, když k nám pĢijede Āernoušek, tak se taky hodnď obléká a nám to pĢijde logické. Jenomže…tady nďkde u nás je zĢejmď ta

hranice, kde se „to“ zastaví a dál to nepokraĀuje. Švédové, jak Ģíká Veronika, mají rádi, když je jim teplo, a tak se radďji víc oblékají a postupnď asi choulostiví. Vždy mď však nejvíc uchvacuje pĢíroda a pozice Ālovďka v ní. Speciálnď podzim ukáže, kam až je pĢíroda ochotná zajít. Odhalí samu podstatu bytí a ukáže kolobďh života v jeho surové nádheĢe. Je to pro mď rok co rok, podzim co podzim znovu pĢekvapení, jak nádherný mĪže tento Āas být. Ledový vítr, který mám tak rád v kombinaci s ostrým sluncem, a mlhy po ránu, co se jen línď zvedají. A k tomu ty stromy… Barevná nádhera, co se nedá popsat, nedá se vĪbec nic. Ani namalovat ani vyfotit, nic. Nedá se ani pĢesnď zopakovat, pokaždé je to jiné. A to i ve Švédsku. Alespoě ve Stockholmu je dost listnatých stromĪ na prožití té nádhery. Mám rád, když „pod nohama cinká to poztrácené listí“ a tady zaĀal asi ten

„Vždy mď však nejvíc uchvacuje pĢíroda a pozice Ālovďka v ní. Speciálnď podzim ukáže, kam až je pĢíroda ochotná zajít. Odhalí samu podstatu bytí a ukáže kolobďh života v jeho surové nádheĢe.“ nejvďtší rozdíl mezi námi a Švédskem. I u nás doma se listí spadané odklízí a asi to nikoho nepĢekvapí, když u dďdy hrabe celý víkend, až pĢestane mít chuĨ sníst v životď ještď jedno jablko. Ale tady se vyrojí celá motorizovaná jednotka, která vyrazí na souboj s listím. Velká auta luxují silnice, malá chodníky. Na sekaĀkách (4 x 4 off road vehicle) vyrážejí úklidáĢi po travnatých plochách drtit a rozsekat vše, co leží na zemi. SouĀasnď vše odsávají a likvidují. Pďšáci jsou pak rozdďleni na ty s lehkou technikou a ty s tďžkou. Ty s tďžkou mají na zádech obrovské motory urĀené jako vysoce výkonný fukar. Tím vyfukují listí z tďžko pĢístupných míst a foukají ho na velkou hromadu. Dokonce

29

sfoukávají listí ze stromĪ, aby tam náhodou zase nďjaký nespadl – co tomu asi Ģíká Vítr?? Za nimi jdou už jen hrabaĀi a zametaĀi tzv. doĀišĨovaĀi. Velkou hromadu nakonec zlikviduje velké odklízecí auto.

A pak už nic, nic, nic…. Co dodat? Jen to, že se tďžím na zaĀátek našeho podzimu a na hrabání listí nďkde na zahrádce pod jabloní.

ÿeslo Cestopis

Jižní Amerika 2002 3 díl (7. srpna – 11. srpna 2002) Hned po loěském letním táboĢe se vydali ÿeslo, David, Martin a Veronika Koutní na 40 denní expedici do Jižní Ameriky. V pďti Āíslech ÿísla se s vámi podďlí o nďkolik vybraných zážitkĪ a vzpomínek, které si s sebou pĢivezli z Peru a Bolívie. Tady, ve tĢetím díle Veronika popisuje pĢíjezd do hlavního inckého mďsta Cuzco a vrchol cesty - návštďvu legendárního ruinového mďsta Machu Pichu. MíĢili jsme z Limy, souĀasného hlavního potĢeba bylo, protože za nimi byl mďsta Peru, do mďsta, které bylo stĢedem intenzivnď využívaný záchod, který smrdďl velikánské incké Ģíše v 16. století - Cuzco – už, když jsme v Limď nastoupili. tehdy bylo nazýván pupkem svďta. Slyšeli jsme, že Lima je špinavé, šedé, smoguplné, Radost prostď byla velká, když jsme pĢíští chudé a nepĢíjemné mďsto. PĢijeli jsme den odpoledne dorazili do Cuzca. Na cestď autobusem kolem pĪlnoci a našli si z autobusového nádraží do mďsta jsme šli hostýlek, kde nás nechali všechny ĀtyĢi v kolem zĢíceniny Curicanchi a moc jsme pokoji pro dva. ÿeslo a David se obďtovali a vzpomínali na Šíka, který ho jako malé vlĀe spali na podlaze. PĢíští u ÿesla na táboĢe ráno jsme si sami udďlali stavďl jako model. na Limu názor. Rychle Zabydleli jsme se QUITO jsme konstatovali, že nás v hostelu a šli se Guatyaquil moc neláká a šli jsme Mancura projít Cuzcem. Je shánďt lístky na to velmi malebné autobus. O pár hodin mďsto, i když to je pozdďji jsme nasedli a smutné, že ta zaĀali 24hodinovou bohatá španďlská Cajamarca cestu do Cuzca. Ukázalo architektura je se, že pro Davida a ÿesla bude patĢit mezi nejhorší Huaraz z tďch, co jsme v Jižní Americe zažili - a to chce nďco dodat! Máme vypoĀítáno, že jsme strávili celkem 160 hodin v autobusech, to znamená skoro jeden týden (dny a noci) z tech pďti týdnĪ, co jsme cestovali po Jižní Americe. Tentokrát jsme sedďli úplnď vzadu. U ÿesla a Davida nešlo zavĢít okno, vystavďna což, i když byla hodnď velká zima, ani tolik na nevadilo. To vďtrání svým zpĪsobem rozboura-

30

ném, a asi také moc krásném, hlavním mďstď incké Ģíše. Druhý den ráno jsme šli zjistit konkrétní informace o tom, jak se za rozumnou cenu dostat na Machu Pichu.

Vďdďli jsme, že to bude hodnď drahé a už dĢíve jsme se rozhodli, že nepĪjdeme po „Inka trailu“, který konĀi na Machu Pichu. ġekli jsme si, že radďji vyrazíme do pĢírody nďkde jinde, kde se o ni nebudeme muset dďlit s tolika turisty. Zjistili jsme, že nejlevnďjší možnost, jak se dostat k ruinovému mďstu, je vlakem pĢes vesnici Urubamba. Tam jsme se dopravili odpoledne autobusem a malým taxíkem. PĢed odjezdem vlaku, v osm veĀer, jsme si ještď na námďstí u paní v tradiĀních krojích stihli za jeden sol (asi 10 CZK) vychutnat jedno z nejlepších jídel, jaké jsme v Peru jedli. UkonĀili jsme to Āajem z koky a kartami v pĢíjemném baru. Pak jsme vyrazili - smďr: Machu Pichu legendární místo, které nás od zaĀátku do Jižní Ameriky nalákalo.

Když jsme nasedli do vlaku, byla už tma. Jeli jsme jen pár minut a zaĀalo pršet. Na perónu jsme uvažovali o tom, jestli vĪbec stojí za to hledat kemp a postavit stan, nebo jestli se hned vydáme nahoru ke vstupu Machu Picha a nďjak to zvládneme beze spánku. Vďdďli jsme, že tam chceme být kolem šesté ráno, když otevĢou. DéšĨ nám to rozhodnutí nezjednodušoval. Nakonec jsme se rozhodli, že pĪjdeme nahoru. Bylo kolem pĪlnoci a bylo hodnď mokro. Po hodince stoupání jsme se rozhodli, že zĪstaneme na malé odpoĀívací terase, že provizornď postavíme stan a zahrajeme si karty. Tak jsme v jednu hodinu ráno na prudké stezce pod Machu Pichem rozdďlali stan a pustili se do mariáše. Byli jsme docela ospalí, ale také jsme si uvďdomovali, že takové okamžiky jsou na celý život, a tak jsme únavu pĢekonali. Kolem pĪl Ātvrté jsme zabalili stan a vyrazili jsme opďt smďrem nahoru. Už moc nepršelo, vzduch byl plný vlhkosti a za chvíli se obloha zaĀala roztrhávat a prosvítaly hvďzdy. V pďt jsme dorazili k vstupu Machu Picha. Kolem nás stále tma, ale rozeznávali jsme zajímavé kontury skal a kopcĪ kolem nás, mlha z údolí pod námi pomalu zaĀínala stoupat. O hodinku pozdďji se vstup otevĢel a spolu se tĢemi dalšími nadšenci jsme vrazili do ruinového mďsta Machu Pichu. Hned jsme se rozdďlili. Ta atmosfera si zasloužila vychutnání o samotď a bez jakéhokoli rozptylování. Mlha stoupala z údolí a zápasila se sluncem, které stoupalo za horami. Mďli jsme Ātvrthodinku sami s inckou ruinou a bylo to ohromující. Pak, najednou, se objevila první parta JaponcĪ. ZaĀínal pĢijíždďt jeden autobus za druhým a do ruiny se vrhly davy turistĪ. Nám to nevadilo, vďdďli jsme, že spousta lidí, kteĢí se pĢijedou podívat na Machu Pichu z široka daleka, ho nezažijí a nevychutnají v klidu tak jako my. ZĪstali jsme skoro až do obďda, dobĢe jsme si ruiny prohlédli a byli jsme moc spokojení. Následující den jsme v šest zabalili stan a vrátili se zpáteĀním vlakem do Cuzca. Hlavní cíl naší cesty jsme zvládli - zažili jsme Machu Pichu.

V pĢíštím díle si budete moci pĢeĀíst o cestď z Cuzca kolem jezera Tititicaca do Bolivie a o drsném treku v Apolobambď.

Veronika 31

Stop Pďt dní, kdy jsme se starali sami o sebe a za svoje peníze 4. 8. 2003 Slezli jsme se asi v pĪl desáté u mď a po tradiĀních pĢedodjezdových zmatcích (vaĢiĀ nebyl, u bratra jsem našel jenom flašku s benzínem, nástavec jaksi chybďl - našla se jenom krabice s obrázkem, ostatek je asi v ModĢanech…) jsme zmizeli smďrem k metru. VaĢiĀový problém se nakonec Ģešil dvojicí potvor na hexamin. Ještď jsme se stavili na MĪstku u švábí maminky pro Āást penďz a v blízkém obchodď zakoupili jídlo na dnešek. Po nákupu za 232,10,- (Už jenom hexamin stál pĢes šest pďtek.) jsme se vydali smďr Chodov. Na výpadovce jsme našli pĢíhodné místeĀko, ale až tĢetí v Ģadď… První dva stopaĢi úspďšnď odjeli po cca pĪl hodinď, ale my jsme Āekali asi hoĊku a pĪl (od 11.40). Útďchou bylo snad jenom obrovské množství aut projíždďjících kolem nás. Až asi v pĪl jedné na nás zabral mladík v Āerné Toyotď, který nás hodil až do Brna (Praha – Brno = 199 km), respektive na jednu z pump na okraji. Pďšmo jsme vyrazili podél dálnice a dostali se až k jednomu menšímu slumu a od nďj po asfaltce až na koneĀnou bussu, který nás do jakéhosi rádoby stĢedu mďsta, resp. k Hlavnímu nádraží. Na nádraží jsme si dali vČci (batohy) do úschovny a vydali se do stĜedu mČsta. Koupili jsme dvČ flašky s pitím a šli se podívat k hradu Špilberk, ale moc daleko jsme nedošli, sedli jsme si k pĜilehlému parþíku k zídce na laviþku a kochali se mČstem. Po chvilce odpoþinku jsme se vydali hledat Tesko, které tady nČkde mČlo bejt. Já bČhem cesty zavolal sleþnČ. No prostČ pohoda stopaĜĤ. V Tescu se zakoupil špagátek na pĢístĢešek, svíĀky, nová lihovka a já si koupil tuhle propicku. Pak jsme se vydali na výpadovku na Olomouc (tramway Ā. 8 k velkému betonovému viaduktu). Cestou jsme potkali místní armák s názvem Langer. Na silnici jsme s cedulí "VYSK" (=Vyškov) stáli v 19.00.

Stopovali jsme marnď. Až do tmy tzn. asi do 21.00. Potom jsme se sebrali, po Švábových marných pokusech se zubením se na auta, máváním cedulí a podupáváním, a vydali se najít nďjaké pĢíhodné místo na chrupku. Nedaleko od silnice se nacházela železnice slibující urĀitou možnost skupiny stromĪ pro alespoě trochu klidný spánek. Vydali jsme se ke skupinď stromĪ mezi dvďma spojujícími se železnicemi. ġekl bych, že jsme si až tak špatnď nevybrali. Místo bylo Āisté a somrákĪprosté, navrch z nďj byl výhled na historické centrum Brna (Relativnď malé, možná menší než Karlín.), Špilberk a gotický chrám, jehož jméno si nepamatuju a budu se na nďj muset podívat do mapy. Postavili jsme pĢístĢešek z ponch (kolem mďsíce byly fakt divný mraky) a šli se nadlábnout dvou needlsek k tomu zbylý rohlíky s paštiþkou a uvaĜili jsme dokonce i dobrej þajík a užívali si pČkného veþera a ani dokonce nejelo moc vlakĤ. Pak jsme si nanosili vČci do pĜístĜeškĤ a ještČ chvíli kecali a pak šli spát, ale spát se nedalo, jaký bylo vedro. Tím pádem ani nevím, jak jsem usnul. Noc byla nepravidelnď pĢerušována vlaky (Nďkteré jenom projely, jiné i zastavily.) a vedrem, kdy jsem se rĪznď zabaloval a vybaloval z rozepnutého spacáku. Celou noc jsem se sesouval, zcela plánovitď z alumatky, neboĨ pod ní asi byla sklopená Tatrovka kamení…

5. 8. 2003 Vzbudili jsme se pár minut po deváté, sbalili se a odešli jsme se podívat po benzince, kde by se dala sehnat voda. Povedlo se u Agipu. Pak nastal okamžik, na který jsme se tďšili snad týden - žraní MRE… Dala se hĢát voda na kafe a potom se rozbalily první zatavené pytlíky. Šváb našel cihliĀku perníku a já dvď kulaté Āokoládové sušenky, podďlili jsme se a dali se do pytlíku s dvojicí krekrĪ a pomazánky na nď (já pálivej sejra, Šváb burákový máslo). Krekry se asi maj lámat na Ātvrtiny, ale

32

nechtďly to provést dle daných linií. Na zaĀátku jsme samozĢejmď otevĢeli obaly od našich nových "šikézních lžiĀek". Debužírovali jsme maximálnď a na závďr žraní si dali originál emerickou žvejku. Pak si dali na batohy na záda a šli se podívat do místního armáku. Zjistili jsme, že místní ceny jsou opravdu velmi nízko, ale repertoár nebyl velký. PĢekvapil mď konkrétnď zásobník SA 58 ještď zatavený v igelitu za 150,-… Ale v Rangeru se neprodávaly pouze produkty souĀasných armád, ale i brnďní a drátďné košile… Potom jsme si šli stoupnout k silnici. Na auto jsme Āekali 3 hodiny, teprve potom nám zastavil chlapík z DHL. Ten nás vzal až do Vyškova (Šváb ho bavil vychvalováním MRE tak, že dotyĀný zapomnďl PIN karty, když platil za nabraný benzín.). Služby DHL jsme opustili za Vyškovem, napsali ceduli "KROM" (=KromďĢíž), já se pokusil sednout si, ale to už nám stavďla bílá dodávka… Ve Vyškovď jsme byli míě jak pďt minut. V KromďĢíži jsme došli na námďstí, usedli na zastínďnou laviĀku a vyndali MRE. UvaĢili, sežrali - pohoda. Šváb se šel podívat na bývalý dĪm své babiĀky. Pak už se šlo na silnici smďr BystĢice pod Hostýnem (cedule "BYSTR. p. H.). Když jsem zaĀal stopovat já, tak jsem se, asi poprvé, setkal s tím, že na mď nďkdo hanlivď gestikuloval - ta holka si musela pĢipadat fakt drsnď… za chvilku nám zastavil chlapík v bílé dodávce a hodil nás do Holešova. Tam jsem si stoupnul v 18.00 a první auto, na které jsem mávnul bylo to samé, ze kterého na mď gestikulovala zmínďná hloupá holka… Ta protažená držka byla nejlepší msta v mým životď. V Holešovď jsme stáli asi hodinu, pak nás chlapík vzal až do BystĢice. Vyhodil nás v BystĜici na námČstí, kde jsme našli mapu a zjistili, kde je naše dnešní ubytování a mí známí. Tak jsme se vydali. NejvtipnČjší vČc byla, že ne plánku byly popsané ulice, ale skuteþnost byla úplnČ jiná. Na první název jsme narazili až po 500 m. Ulice, do které jsme míĜili, byla naštČstí popsaná, já jsem se telefonicky spojil, abych zjistil, který je to dĤm. Když jsme dorazili a Svíža se se všemi seznámil, tak jsme se já a potom on osprchovali. Když jsme se

pĜevlíkli do þistejch hadrĤ, tak jsme nČco málo pojedli a pak vyrazili do civilisace. Vrátili jsme se nČco pĜed 23.00. DozvČdČli jsme se, kde budem spát a byla nám puštČna i televise. Dávali nČjakou šílenou a nehoráznou blbost. Svíža chvíli dopisoval tento deník a pak, když už bylo v té televisi, že chlap, kterej byl dvakrát stĜelenej do hlavy a dvakrát do tČla, došel sám do nemocnice, tak jsme uznali, že je to blbost a vypli jsme to a šli jsme spát. V noci naštČstí nebylo takový vedro, tak se spát dalo.

6.8. 2003 Vstávalo se tradiĀnď po deváté, pak byla vydatná snídanď a odjezd do PĢerova. Vystoupili jsme na výpadovce na Ostravu a stopovat jsme zaĀali asi v 10.20. Sedďli jsme tam jak blbci dýl jak tĢi hodiny… Do Hranic jsme dojeli a stopovat zaĀali až ve 14.00. Tam jsme celkem rychle chytli auto do Nového JiĀína, kde jsme si na silnici stoupli ve 14.45. Ale tady se nám zaĀala smĪla smĪlovatá lepit na paty. V JiĀínď jsme stáli dýl jak Ātyry hodiny. Na Ostravu asi nikdo nejel. Rozhodli jsme se, že slezeme z dálnice a postavíme se smďrem na Opavu. Ani tam to však nevypadalo nejlíp a tak jsem zaĀal vybalovat propriety na vaĢbu polívky. Jakmile bylo všechno potĢebné venku, tak u nás zabrzdilo auto a z nďj vylezl ponďkud brunátný chlapík a pídil se, kam že jedem. Nakonec nás hodil do vesnice Bartošovice. Tomu ale pĢedcházel habakuk prĪpovídek. Nevďdďli jsme (a dodnes nevíme) jestli dotyĀný byl vožralej, nebo se takhle chová normálnď. Cestou jsme zastavili u benzínky, kde jsme byli upozornďni: „Když mi ukradnete auto, mí lidi si vás najdou." Po chvíli se ĢidiĀ vrátil a na podlahu hodil lahev Āiré tekutiny, asi vodky do zásoby. Pak jsme za skĢípďní pneumatik vyjeli ("No nediv se, má to 120 koní…") po úzkých okreskách s nemálo zatáĀkami a kopeĀky ("Bojíš se?"). Zastavili jsme až ve výše zmínďné vesnici (Projíždďlo se kolem nďjakého kostela: „Chlapcí mojí, mďli jste tu být Ātrnáct dní zpátky: Kostýmy dobové, chlast - levný, holky - mladé…"), kde jsme se my zaĀali vďnovat vaĢení veĀeĢe a náš ĢidiĀ se po chvíli vykolébal z hospody s pĪllitrem v ruce. Ještď chvíli s námi debatoval, pak se vrátil "…za

33

chlapama…" a ještď pozdďji usedl do svého vozu (Peugeot GTI) a zmizel ve smďru, ze kterého jsme pĢijeli. My jsme sežrali veĀeĢi a rozhodli se, že nemá význam pokoušet se stopovat v téhle díĢe. PoĀkali jsme si na buss a za 11+6KĀ odjeli do Studénky. Vysadili jsme se u nádraží (mimochodem: novď postavené v `98), rychlým pohledem na svďtelnou tabuli zjistili, že vlak nám jede za 3 minuty + zpoždďní 10 minut. Zakoupili jsme lístky, se slevenkou za oba 46KĀ, a vydali se na 2. nástupištď. V poklidu jsme vyĀkávali. Tento veĀer/noc byl/a mnohem studenďjší než pĢedchozí, pĢijali jsme to s povdďkem. Vlak bez problémĪ pĢijel (Mezitím jsme vyĢešili problém vlakových tulákĪ vyzkoušet.) my jsme nastoupili, našli volné kupé (+ dnešní noviny zdarma) a vyjeli na Bohumín. Nevím, v kolik jsme v Bohumínď vystoupili, ale bylo už relativnď pekelnď pozdď, vyrazili jsme tedy za dnešním cílem - Mo-S5 "Na trati". Celkem dlouho jsme se promotávali pĢes Bohumín (Cestou jsme obdivovali cihelné domy a kostely.), nevím jestli bych se znovu strefil… Cesto se mi jenom pĢihodil ježkatej infarkt. Nejsem pĢeci jen zvyklej na to jít (vpravo paneláky, vlevo silnice a asi zahrádky) a najednou skoro šlápnout na Ježka východního. NejdĢív jsem o nďm vďdďl a pohoda, ale v pĢíští ĀtvrtvteĢinď jsem se lek. Nahrnuli jsme ho na mapu a já ho pĢenes pĢes silnici do trávy. Když už jsem ho pouštďl, tak zaĀal couvat. Pak spadnul a já jsem zahlédl svďtlé bĢíško a pár pĢekvapených oĀí, myslím, že mu pád nevadil, protože zmizel v trávď. PokraĀovali jsme dál ve smďru na polskou hranici a pak jsem zmerknul asi jediný orientaĀní bod: železniĀní pĢejezd. Zmínďný pĢejezd se mi zalíbil tím, že traĨ byla dvoukolejná. Vydali jsme se tady pĢímo po kolejích pĢímo na Polsko. Já jsem bďžel vpĢedu a Šváb (byv obut do sandálĪ) šel nďkolik krokĪ za mnou. ChĪze po kolejích netrvala zrovna chvilku, ale šlo to. Náhle jsem po pravé stranď náspu spatĢil bílou Āáru… DobĢe jsem vďdďl, o co jde -

betonové ježky z ochranného pĢíkopu vyzdvižené. PoĀkal jsem na Švába a chutď sebďhl z náspu. Batohy jsme opĢeli o ježky a jali se obcházet objekt. Tu se nám k nohám pĢivinula bílá skvrna, pĢi bližším ohledání se zjistilo, že jde o kotď malé, tĢíbarevné. Evidentnď šlo o koĀku pevnostní bungrologickou, protože ve vchodové chodbiĀce mďla misku s mlíkem a bednu coby pelech. Nakonec jsme se usnesli, že budeme spát na levé polovinď. Byl tam vysekanej takovej kotec, takže nebylo vo Āem. Mď se ale zachtďlo nacpat si nďco do žaludku, takže jsem se vydal na celnici. Došel jsem až na polskou stranu Odry, ale Āeští celníci mi pomoci nemohli. Ve své budce vodu nemďli a pochybovali o tom, že by mi Poláci pomohli. Takže jsem se otoĀil a šel do Starého Bohumína. Ve 23.30 tam moc živo nebylo a nápad požádat o pitnou vodu v domovď dĪchodcĪ jsem zavrhl. Pramen jsem nalezl až v hospodď. Zpátky na "pďtku" jsem se vrátil až pĢed pĪlnocí. Teprve teĊ zaĀala pravá sranda s koĀkou. Švábovo: "Je mi jasný, že by tď to bralo." (by Pulp Fiction) a "Co, ty mrcho, co?" (by Šváb) pronášené pĢi drbání a rejpání, neb jiných švábích her s koĀkou, opravdu stálo za to (za TO). Vyvrcholilo to vďtou míĢenou na mď: "Vono tď vlastnď nic nemá doopravdy rádo." KoĀka dovádďla tak nesmírnď, že si vo svíĀku pĢipálila vocas (Šváb: "Ha! Tom a Jerry!"). Vypili jsme Āaj (Sežral jsem 3 rohlíky.) a spát jsme šli asi v pĪl jedný.

7.8. 2003 V pĪl osmé mď probudila pálivá bolest na obliĀeji. Záhy jsem seznal, že jde o mohutný nájezd Āervených brablencĪ ("…zabijáci! ÿerný sou horší" - by Platoon). Již jsem se nepokoušel usnout, ale oblékl jsem se a vyrazil hledat Mo-S6. PĢiprobudivšímu se Švábovi jsem oznámil, že se vrátím asi za hodinu. Marnď jsem bloudil nedozírnými lány Ģepy (Jde v souvislosti s Ģepou mluvit o lánech? - pozn. svz), ale bungr nenašel, asi byl na druhém bĢehu Odry. Skoro pĢesnď za hodinu jsem se vrátil do ležení (Fotky

34

"pďtky" jsem udďlal již pĢed odchodem do širé krajiny.). Vida, že Švábisko je doposavad v limbu, jsem usedl na okraj stropnice (No, zkoušel jsem jak by foĨák padal dolĪ…) a zíral. Po chvíli se ozvalo cvaknutí. Ano Šváb na mď míĢí svojí Berettou - pohoda. Slezl jsem dolĪ, usedl na okraj ochranného pĢíkopu a opďt zíral. Když mď to omrzelo, vrátil jsem se. Šváb vylovil pytlíĀek jabkového pití, ještď z MRE, ohĢáli jsme tedy vodu, stvoĢili nápoj (Šváb: "Hodim do toho eštď cukr, aby to stálo za to.") a vypili. Mezitím se odkudsi zjevila koczka. Takže škádlení zaĀalo nanovo. Ale pĢeci jen jsme se sbalili a po asfaltce vedoucí podél kolejí se vydali smďr Bohumín. Na silnici na Ostravu jsem už mďl vyhlédnuté místo - autobusovou zastávku. Když jsme tam pĢišli, už tam stály dvď stopaĢky (nic moc). Po nďjaké dobď odjely. Zde originál zápisky konĀí, takže bych si dál dovolil pokraĀovat jen podle mých chatrných vzpomínek. I nám se asi za pĪl hodiny podaĢilo zastavit auto, které nás hodilo do centra Ostravy. ġidiĀ byl pĢíjemný chlapík, asi z jižních ÿech anebo Plzeěska. Po vysazení jsme nďjaký Āas bloudili po Ostravď a hledali obchod s potravinami s pĢijatelnými cenami. To se nám povedlo až po nďjaké chvíli (docela dlouhé), takže snídanď probďhle tďsnď pĢed obďdem - urĀitď jsme vzbuzovali pohoršení, válejíc se v parku na trávď a žerouc… Potom jsem se vydali na silnici vedoucí z Ostravy na KromďĢíž. Zde jsme Āekali, nelžu vám, dýl než ĀtyĢi hodiny. StĢídali jsme se - jeden stopoval a druhý (vďtšinou) spal. Když už témďĢ minulo odpoledne, bylo rozhodnuto, že již nemá význam pokoušet se nďkoho chytit, a vydali jsme se na nádraží (Jedním slovem: Obrovský. PĢipomínající letištď. Ale nepĢíjemnď liduprázdné). Vlakem a dalšími prostĢedky jsme se dopravili opďt do BystĢice pod Hostýnem. NauĀenď zamíĢili ke švábí

pĢíbuzné, opďt se vykoupali a znovu zde strávili pĢíjemný veĀer/noc.

Ráno 8.8. jsme se (tradiĀnď a pĢíjemnď kolem deváté) vzbudili, najedli se a stoupli si na silnici na KromďĢíž, tam jsme si zbďžnď prohlédli tamní vyhlášené zahrady a opďt jsme zkoušeli své štďstí, tentokrát smďr Vyškov. Chlapík, který nám zastavil jako první, nás vezl jen asi kilometr, teprve potom jsme zjistili, že nemáme úplnď spoleĀnou cestu, rád nás ale hodil alespoě na dálnici. Moc jsme se omlouvali za vzniklé nepĢíjemnosti. Další auto nám zastavilo témďĢ okamžitď, Ģídila ho sleĀna (jinam nám vždycky stavďli jenom muži). Vzala nás až do Vyškova. Ve Vyškovď jsme dlouho nepobyli, jenom jsme slezli z nadjezdu, ani jsem nestaĀil odepsat spolužákovi, který sondoval, jestli bych veĀer nešel do spoleĀnosti (Bylo složité mu odpovďdďt. On v Praze, já na Moravď s nejistou dopravou). Hodnď rychle nám ale zastavila modrá Octavia, osazená mistrem republiky ze 70. let v jízdď na silnicokolech. Z cesty si toho moc nepamatuju, snad jen to, že auto bylo vybaveno klimatisací a já, sedď vpĢedu, jsem mďl HODNĎ studené pravé koleno. Já i Šváb jsme cestou nďkolikrát úspďšnď usnuli. To nás ale vítala matiĀka Praha. Vysazeni jsme byli pod Barrandovem. DomĪ, do Karlína, jsme se dopravili pomocí tramvaye a metra. Bylo pĢíjemné nemuset je stopovat a konverzovat s ĢidiĀem o cíli cesty… V Karlínď jsme se se Švábem letmo rozlouĀili a vydali se domĪ… Tak skonĀilo naše prázdninové putování. PĢíjemné a zajímavé putování, kdy jsem se, alespoě chvíli staral sám o sebe a za své peníze. MĪžu snad jen doplnit, že doma jsem byl oĀekáván až o den pozdďji, a to znamenalo, že za jeden den jsem pĢejel prakticky celou vlast - z BystĢice pod Hostýnem až na chalupu pod šumavským Boubínem.

Svižník & Šváb 35

Poezie na okraji trocha veršĪ na poslední stranď ÿísla Den KráĀel jsem údolím, cestou vroubenou stromy a skalami po stranách. Pršelo a kapky mi skrápďly ramena.

Potkal jsem muže pochybujícího: „Jo jen kdyby pĢestalo pršet.“

Potkal jsem muže zhrzeného a pozdravil jej: „Dobrý den.“ ZamraĀil se: „Co tím myslíte?!“ A tak jsme kráĀeli každý svou vlastní cestou. Potkal jsem muže unaveného: „Dobrý den.“ „Když myslíte…“

Les tmavl, skály se tyĀily výš už jsem ani nedoufal. Potkal jsem muže dotĀeného: „No a?!“ A náhle jsem pĢišel na palouk, kde stromy a útesy stály na stráži. Sedďl uprostĢed toho klidu, dlanď a tváĢ nastavenu dešti, a nechal si kapky stékat po lících. Usmál se: „Dobrý.“

Hibi

ÿSOB – spasitel ÿísla (alespoě pokud jde o kopírování) * Díky ýSOB vychází ýíslo v nákladu až 45 výtiskĤ. DČkujeme.

ÿTYġICÁTÉ ÿÍSLO Redakce: Václav Zeman – Šík, JiĢí Slavík – Svižník Do tohoto ÿísla pĢispďli: Eva Konopásková – Podkolenka, Aneta Höschlová – Knofflik, Tereza Helanová – Králík, Eliška Kubicová – ÿertík, Hamplová – CvrĀek, Michal Novák – Kája, Denis a Dominik, Jakub KliĀman, Diana Kárová, Edita, JiĢí Novák, Matouš Libánský – Bomber, Zdenďk ŠindeláĢ, Václav Zeman – Jagger, Jan KliĀman – Blahoě, Vojtďch Hyka – Tesák, Pavel Šochman – ÿeslo, Veronika Koutná, Vojtďch VeĀerka – Šváb, Tomáš MatďjíĀek - Hibi ÿíslo na internetu: www.cislo.webzdarma.cz RedakĀní e-mail: [email protected] Náklad: 45 výtiskĪ Vychází: 19.12. 2003

36