2000
46. skautské stĜedisko "Sfinx" Sokolovská 128 Praha 8 - Karlín
Dvacáté þíslo
Dvacáté þíslo
OBVODNÍ MAŠKARNÍ BÁL
2
26.dne mďsíce
hladu V pravé poledne se v klubovnČ sešla Amálka (Aranka), Mach (Anþa), Krteþek (Cvrþek), Maková panenka (Diana), Hop (Eliška), Mikeš (Flint), ýarodČjka (Hanka), Vþelka Mája (Knoflík), Indiánka (Lucka), KĜemílek (Pavlína), Veþerníþek (Sabþa), VochomĤrka (Šmudla), Malá ýarodČjka (Tomega) a Šebestová (já). Chvilku jsme ještČ pobyly v klubovnČ a pak odešly do metra. Tam jsme si hrály, psaly jmenovky a Šmudla si došívala masku. Pak jsme se vrátily do klubovny, kde na nás þekal Manu s Bubákem a spoleþnČ jsme vyrazili na zastávku þtyĜiadvacítky. Jeli jsme až na Stírku, kde jsme pĜestoupili do pČtadvacítky a tou dojeli až na koneþnou. Potom jsme šli ještČ kus pČšky a octli jsme se u cíle Základní Školy Žernosecká. Vešli jsme dovnitĜ, pĜezuli se, odevzdali Tomeze 20,- na vstupné a odebrali jsme se ke stolĤm, kde jsme si odložili vČci a dopĜevlékli se do masek. Od Tomegy jsme dostali vstupenky - úþastenské lístky, které jsme si mČli pĜivázat tĜeba na ruku, abychom je neztratili. A teprve potom jsme se koneþnČ odebrali do veliké místnosti, kde se karneval konal. Ale sotva se všichni usadili, byla vyhlášena úvodní soutČž: na úþastenských lístkách totiž bylo napsáno tĜeba : bratranec Skalák nebo brácha Borák atd. A vždy nČkolik lidí mČlo stejné jméno a také stejnou barvu lístku. To byla jedna "rodina". A tak jsme mČli za úkol shromáždit se do rodin, seĜadit se a udČlat rodinné foto. Následovala "pĜehlídka masek" (stále po rodinách.) Dalším bodem programu byla tombola, ve které Aranka vyhrála ponožky. Vše bylo prokládáno pĜestávkami na obþerstvení a také na hlasování o nejlepší masku. Probíhaly souþasnČ dvČ hlasování v maskách: jedno bylo pro úþastníky a druhé pro diváky. Následovala taneþní soutČž. Porota vybrala nČkolik párĤ, které tancovali nejlépe, mezi nimi byla i Diana s Arankou. Diana se z toho málem zbláznila, ale Aranka zĤstala docela klidnou. Vybrané páry tancovaly na pódiu a ostatní dole. Porota vybrala nejlepší taneþnice a rozdala ceny. Diana s Arankou se umístily na 3. místČ a dostaly diplomy. První místo a dort vyhrály nČjaké berušky (pozn.red.- svČtlušky od Baraka). Potom následovalo vyhlašování nejlepší masky podle hlasování úþastníkĤ soutČže. Vyhrál ýeslo, který šel za taxíka. Zábavné odpoledne pokraþovalo dalšími soutČžemi. Znovu po rodinách jsme odpovídali na dva kvízy o Veþerníþkách, které byly pĜerušeny vyhlášením výsledkĤ hlasování divákĤ o nejlepší masku. VítČzem se stala Vþelka Mája (Knoflík), ale málem se nedostavila na pĜedávání diplomu vþas, protože jsme se ztratily pĜi hledání záchodu. PĜi zpáteþní cestČ nám bČžela Tomega naproti a rychle hnala Knoflíka zpátky. Další þástí zábavného programu bylo vyhlašování - v poĜadí tĜetí - nejlepších masek v jednotlivých kategoriích: mezi hmyzem, veþerníþky a dopravními prostĜedky. Za nejlepší hmyz byla oznaþena opČt Vþelka Mája (Knoflík), z veþerníþkĤ se nejvíce líbila nČjaká þarodČjnice a z dopravních prostĜedkĤ vyhrála Lanovka (naši skauti). Na závČr probČhlo ještČ jedno vyhlašování, tentokrát se vyhlašovaly výsledky rodinných kvízĤ. Anþa s Knoflíkem (Borákovi) byli þtvrtí, my (Skalákovi) tĜetí a dál už si to nepamatuju. Každá rodina dostala dort, bonboniéru nebo bonbóny a mČla se rozdČlit. Pak se s náma všichni poĜadatelé rozlouþili a karneval skonþil. V klubovnČ jsme ještČ zaĜvali pokĜik a rozešli se do svých domovĤ. PĜi návratu jsme se znaþnČ zdrželi, takže všichni rodiþe na nás dost dlouho þekali a nČkteĜí se zlobili i nahlas.
ýertík - Šebestová
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
3
BALISTIKA aneb PROý NEBUDU DċLOSTěELCEM ? Je 7.3.2000, blíží se konec druhé hodiny. PrávČ jsem vysvČtloval funkci plynové masky bandČ osmákĤ. Teć hrají fotbal, vĜískají jak hyeny, a tak když jsem byl na stĜídaþce, Ĝekl jsem si, že by to chtČlo nČjaký pohyb. Sebral jsem 60 cm dlouhou laĢku, v polovinČ jí položil na povalenou laviþku, na jeden konec položil malý kamínek a na druhý prudce dupl. Kamínek nebývalou silou vylétl do výšky a dopadl asi 5 m ode mČ v pĜedpokládaném sektoru. Nasadil jsem výraz šíleného vČdce a kĜikl na spolužáka: „Nabíjej !“ Poslušen mých pĜíkazĤ položil na klacek cihlu (tedy spíše odštČpek) a Ĝekl: „Dobrý, mĤžeš stĜílet.“ Tento výstĜel se povedl ještČ více než první a kámen dokonce vystrašil jednoho našeho protihráþe, okolo kterého prolétl ve vzdálenosti asi 10 cm od hlavy. Dotyþný se na nás tupČ podíval a prohlásil: „Vy blbeþci, chcete mČ zabít ?“ Já i mĤj nabíjeþ (nebo zabíjeþ) jsme se v kĜeþích smíchu váleli po zemi, Ĝekli jsme si, že to je dobrý a stĜíleli jsme dál. Dokonce jsme vyzkoušeli dvojité i trojité stĜely. Nakonec jsme zmČnili palebné postavení, našli si lepší laĢ jako hlaveĖ a vČtší šutr jako raketu. Zaþali jsme ostĜelovat své spolužáky. Pro stĜelbu jsme používali horní skupinu úhlĤ-jako u houfnice þi minometu. Zjistili jsme také, že za pomoci klacku posunovaném na šutráku se mĤže mČnit dostĜel i smČr, ale to tady nebudu šíĜit, protože by nČkdo mohl dopadnout jako já. Nakonec nám ale uþitel obsadil jeden z nejlepších palpostĤ. ýasem jsme vymČnili nČkolik „hlavní“ a rozhodli jsme se (to už jsme byli tĜi), že budeme pálit tČžkým kalibrem (šutry jako pČst). Nasadil jsem pĜibližnČ stĜední, ale spíše kratší dostĜel. Vypálil jsem, ale kámen se strefil do vČtví, zarotoval a dopadnul asi 80 cm od našeho pekelného stroje. Všichni tĜi jsme se pĜikrþili a s rukama zakrytou hlavou jsme vyþkávali vČcí dalších. Kámen zasvištČl a s tupým bouchnutím dopadl mezi nás. Oddechli jsme si a opČt nabili. Už jsem chtČl odpálit, ale to mČ najednou odstrþil Lenz a Ĝekl: „Bacha, já ti ukážu, jak se stĜílí !“ Posunul klacek tak, že þást na kterou se dupalo byla dlouhá 10-15 cm, Ĝekl mi, abych opaþnou stranu podržel nohou. Rád jsem splnil jeho rozkaz a on vypálil. Se zalíbením jsme sledovali krásný let šutráku… . Náhle nám ale zmrzl smích na tváĜi a zmČnil se v masku utrpení. Náhle jsme totiž zjistili, že kámen smČĜuje pĜesnČ na jedno z mnoha oken naší ošklivé školy. Náhle to v jednom oknu kĜíslo a zablesklo se… . Zatnuli jsme zuby a mČ vytanulo na mysli, že ze mČ dČlostĜelec nebude. To k nám ale už pĜibČhli páni fotbalisté a bylo slyšet: „Hele vole, Ėákej blb vymlátil vokno !!“ Tu k nám pĜišel uþitel a prohlásil: „No tak pánové, kdo to byl ?“ Vystrþili jsme stĜelce dopĜedu a Ĝekli, že jsme mu pomáhali. „Tak pojćte se mnou.“ Takticky jsme hodili šutrák i klacek do kĜoví a šli za svým ortelem. Nabíjeþi byli zanecháni pĜed Ĝeditelnou a stĜelec se svým bledým obliþejem vešel. Nabíjeþi (byli dva a já jeden z nich) se modlili za to, aby byli zproštČni obžaloby. „Dobrý“, prohlásil stĜelec, „když okno zmizne dneska do dvou, bude to bez prĤšvihu. Jo a nemáte ten mĤj šutr ? Jo, tady je !“ Tećka sedím v šatnČ a uznávám, že dČlostĜelci a hlavnČ laiþtí, mají velmi tvrdý život-pĜeženou námČr, nČco sejmou a … . Svižník
Speciální rámeþkovník vČnovaný Svižníkovi: Šrí Šrímad A.ý. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda-VČdecké poznání duše Když byl Kršna na této planetČ, všichni obyvatelé Vrndávanu Ho milovali. VlastnČ ani neznali nic než Kršnu. NevČdČli, zda je Kršna BĤh nebo ne, a takové myšlenky jako: „Budu milovat Kršnu, jestliže je BĤh,“ je vĤbec neznepokojovaly. Jejich láska byla naprosto þistá. Mysleli si: „AĢ už Kršna je nebo není BĤh, na tom nezáleží. My ho prostČ milujeme.“
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
4
NEZěETELNÝ KUS O „THEODICEA“ Dneska mi moje maminka Ĝekla, že jsem vlastnČ ještČ taková na ty pohádky. Ale víte, že tećko veþer jsme si následnČ uvČdomila, že mČla vlastnČ pravdu. I když je fakt, že jsem se nikdy nepovažovala býti tolik dospČlou, jak jsem asi mČla. Ale to se asi nedalo napravit. Výchovou. Nebo zmČnou. NČþeho k nČþemu jinému. Dovoluji si na Vás jedné otázky: Když veþer usínáte, jistČ na nČco myslíte ? Já taky, JistČ každý (i ten, který se v ranních hodinách pĜivalí domĤ znaþnČ spoleþensky znaven, se zamyslí nad tím, jak se mu ten svČt toþí. ) TĜeba na to, koho by chtČla vaše duše ve spánku navštívit nebo jestli je ve vaší blízkosti nČjaký fatální problém, jež se zdá býti nevyĜešitelný nebo pak skonþí s tČžkým dopadem naštČstí vČtšinou na mou hlavu. A není-li nic takového v dohledu, vždy si vzpomenu na jeden velký prĤšvih tohoto ražení. ..Je to asi pČt let zpČt, kdy jsem mČla od jedné konkrétní osoby pĤjþenou jednu konkrétní vČc.MČla jsem majoritní pocit, že jsem mu to již vrátila, ale naše názory se v tomto znaþnČ lišili. A tato myšlenka mČ trýznila dlouhou dobu, protože byla první této velikosti. Vzpomínám na tu dobu þasto, protože byla první tohoto typu. A já jsem dnes veþer pĜemýšlela o filmu. Nebudu ho jmenovat (snad jen bČžel od osmi veþer na ýT1), ale zanechal ve mnČ skuteþnČ mnoho, zatím bohužel nevím jakých, pocitĤ. Zatím ty pocity nedokážu pojmenovat. Ten film se mi hodnČ líbil. Byl to docela obyþejný pĜíbČh, který se mohl stát komukoliv z nás. A teć pĜijde asi ta pohádka. NČkdo narazil na nČkoho. Jména... Paní Hrabánková potkala pana ŠtČpánka. Nebylo to pĜíjemné setkání, myslím ani pro jednoho. Paní Hrabánková byla nemile pĜekvapena násilnou útoþností, vypoþítavostí a agresivitou mladíka. A pan ŠtČpánek (tou dobou násilnČ pĜepadl kolemjdoucí osobu)? To je právČ ono. Pravda, byl asi na takovéto situace, kdy se vrhne na nČkoho ostatního a þiní mu tím, minimálnČ materiální, škodu, zvyklý. Paní Hrabánková by se jistČ s touto situací brzy vyrovnala, kdyby však tímto nebyl strhnut onen dlouhý ĜetČz následujících událostí. Krom extremního chování mladého ŠtČpánka se na scénu dostala také další osoba, ĜeknČme státní zamČstnankynČ. Její pĜístup k celé situaci byl typický. Vida bušit na okno své budky (teć mČ nemĤže napadnout to pravé slovo, které by vyjadĜovalo tváĜ paní Hrabánkové, tak prosím ještČ o malé strpení. Jako v dramatu, pĜendavají-li se na scénČ kulisy a opona se zatáhne) rozlícenou a zmoženou paní postĜedního vČku ... "Jo to bylo nahoĜe? Ale to už nespadá pod nás, to už není náš problém. ... Nashledanou !" A toho následovala ještČ dlouhá Ĝada a podobný pĜístup vedlejších osob vČtšinou ve státních službách. A paní Hrabánková tomu nechápala. A já jsem se snažila to pochopit. Chování paní Hrabánkové jsem pĜijala bez nejmenších pochyb, reagovala asi tak, jak bych reagovala já. Ale jednání pana ŠtČpánka mi bylo na dlouhé míle a míle (a ještČ více) vzdálené. Je mi natolik vzdálené, že jsem myslela, že ho asi nedokážu pochopit. Mám spoustu známých. Fiktivní pan ŠtČpánek, jakožto extremní zhmotnČní neþistoty, v nich, myslím, není ani jeden. A paní Hrabánková ? Podobných jí je asi více, ale...Jedná snad pan ŠtČpánek tolik zle skuteþnČ jen proto, že je to pro nČho jednodušší? Pravda, on byl ztvárnČn, jakožto zosobnČná jednoduchost, vypoþítavost a nenávist. Ale pĜeci každá taková osoba tohle musí pozdČji pocítit na svém kategorickém imperativu, musí to být projeveno na jejím mravním svČdomí. Takovéto osoby by mČli mít od Boha (od PĜírody ) dáno mnohem silnČjší mravní svČdomí. Ba co víc, možná bych je nechala za jejich zlé myšlenky a þiny až zmírat. Ano, trest smrti. Jsem pro, protože PĜíroda by neudČlala chybu, kvĤli které není trest smrti zákonem uznaný. PĜíroda by si zvala pouze ty pravé, protože by veškeré jejich zlo (tedy hĜíchy) vidČla. A proþ to tak u nás není zaĜízeno ? VždyĢ pĜeci by to bylo jednodušší ! Aha? Tak tedy stále existuje vČtšina, která si radČji zvolí cestu správnČjší a nároþnČjší. Ano, pĜíroda je nekoneþná. Ano, pĜíroda je nekoneþná a proto dokonalá. PĜíroda je dokonalá a zvolila si radČji trny a ostré hroty skal. Štiplavý mráz a vítr v zimČ. Vysoké kopce, široké lány polí a v nedohlednu konþící moĜe. A ještČ mnoho a mnoho dalších pĜekážek si naše stvoĜená a ještČ stále tvoĜící pĜíroda postavila na naše putování. Ale ke každé pĜekážce postavila také postraní dvíĜka. RĤznČ veliká. Zpoþátku jsou malinká, protože i osoby, které si je zvolí hned, jsou opravdu malé. A takové osoby jako pan ŠtČpánek, jež si svá dvíĜka prošli hned pĜi zaþátku , pak zabíhají od pĜekážek stále dál, až se jim jednoho dne docela ztratí z dohledu! Ale jak postupnČ lidé narĤstají do vČtších rozmČrĤ, musí se i dvíĜka zvČtšovat. A ke konci cesty, když se blíží sestava posledních pĜekážek, je zde sice již jen málo lidí, ale ti, co se až tady rozhodnou ustoupit radČji do ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
5
pohodlí bavlnek a uchýlit se do pohodlného bezpeþí, jsou již mnohem vČtší a potĜebují proto vČtší branku. ... A tak ? Kdo víc baští, je vČtší. Všem baštíkĤm, fajnšmekrĤm, sledovatelĤm South Parku, posluchaþĤm Radia 1 a ostatním tČm, co taky pĜemýšlí, uvažují, rozhodují se a vĤbec obecnČ procviþují své mozkové závity abstraktním myšlením pĜeju hodnČ štČstí, vytrvalosti a svalĤ na nohou pro skok pĜes pĜekážky... Tomega
Aġ VÁM SVÍTÍ Na zaþátku letošního roku mČ Logik požádal o obþasné pĜispívání do našeho stĜediskového obþasníku ULITA. Vzhledem k tomu, že doma nemáme poþítaþ a vím, jak Logik zpracovává ruþnČ psané pĜíspČvky (jednoduše je nČkde ztratí nebo založí), dala jsem Logikovi pĜístup k sobČ na naší školní poþítaþové síti. Já tomu zas až tak dalece nerozumím, prostČ jsem Matyášovi (to je Logikovo civilní jméno) Ĝekla svoje heslo a on si to tam Ėák to... Já tedy ve škole místo koukání na barevné rámeþky a koleþka v zebĜe píšu. Má to však jeden zádrhel, u nás ve stĜedisku probČhla jakási kupónová privatizace a Ulitu nyní spravuje jakási akciová spoleþnost a Logik na mČ úplnČ zapomnČl. Takže se nezlobte, že do ýísla pĜispívám výtvorem staršího data, ale já chci být þtena a když tady tohle mám ... My, dČvenky naše starostlivé, jsme se, jak jistČ všichni víte, zúþastnily DE(V)LK = dívþího ekumenického (vĤdcovského) lesního kurzu. V létČ jsme strávily deset dní v ýerveném Hrádku u Sedlþan. Absolvovaly jsme dennČ nČkolik pĜednášek, nČkolik jídel (tím na nás opravdu nešetĜili), takže jsme vydatnČ moudĜely a tloustly. VidČly jsme také drezúru dravého ptactva, nČkolikrát nám nad hlavou pĜeletČla (spíš pĜebČhla) orlice Mája. Docela jsem se bála, když mČ pohladila kĜídlem po obliþeji. Jako správné sportovkynČ a skautky se už umíme správnČ kotoulet dopĜedu a dozadu. Díky jednomu plodnému odpoledni víme, že nízký start je základ nejenom atletiky, ale i celého kolobČhu svČta! ProstČ bućte moc moc rádi, že nás máte a že, my máme takové zkušenosti a vČdomosti. A teć proþ se vlastnČ zmiĖuji o tom kurzu. Jednoho listopadového veþera (byl to temný sychravý pátek) jsme se opČt všechny sešly - v Praze, v Braníku, v klubovnČ TrilobitĤ. V sobotu jsme si koneþnČ vyslechly tolik oþekávané pĜednášky - HospodaĜení, Právo, Organizace....HRģZA. (To byla operace! Víte, jak se tady, ve škole, píše velké U s kroužkem - to se musí zmáþknout (a držet) Alt a napsat 0217, ono by to prý šlo i jinou kombinací kláves, ale ty si radši Hnízdilko pamatuj tohle, to ti musí staþit...díky Kolíne!) Veþer jsme sice byly všechny utahaný a úplnČ hotový, ale pĜesto jsme vyrazily vstĜíc velkomČstu. Sestry z BudČjic, Chebu a Brna (Štatlu) velmi toužily spatĜit Václavské námČstí, Staromák, Pražský hrad......v noci. Až na tu zimu, to byla pČkĖouþká procházka. Ve chvíli, kdy se nad poledníkem na Staromáku potkával Den s Nocí, se zaþala v krásné hlaviþce našeho nevinného Kalimera líhnout zákeĜná myšlenka. Než si Slunce s MČsícem pĜedali žezlo a korunu, byl na svČtČ ucelený a dokonalý myšlenkový systém: Žárovkánská všeobjímající jednota sesterská! PĜišly jsme na to!!! Hlavní princip a smysl celého svČta je žárovka. Jen ona je jedineþná a dokonalá. V ní je ukryta pravda. Ovšem myšlenka naší církve (v žádném pĜípadČ se nepovažujeme za sektu) se skrývá pĜed nepĜíjemnostmi okolního svČta v námi dobĜe uschovaném vejci. Kdo chce vČdČt víc, nechĢ se optá jedné z matek žárovky. Vzhledem k tomu, že jsme se narodily jako matky žárovky (Kalimero, Hanka, Janík a Želva-ZlevaZevla), jsme pĜímo pĜedurþeny k práci se svČtluškami. VždyĢ i ony musí mít v prdelkách malinkaté taky žároviþky. Janík
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
6
ÚTċK PěED VLKY OdpovČć družiny VitaminĤ (Šík, Svíža, Nerost, Tomega) na otázku: Co byste dČlali, kdyby vám na cestČ divoþinou byla v patách smeþka vlkĤ Scout Trophy ´99 (z archiválií vybral ýeslo) (pozn.red. : místo znaménka = si prosím doplĖujte "z toho vyplývá" ) A) jestli vlci jedli : (tak mi bychom zbledli) : 1, nevšimnou si nás =oddychneme si = upozorníme na sebe = viz. níže 2,všimnou si nás - záleží na tom: co, kdy, jak naposledy vlci jedli - jestli mají Ledniþku = mají-li Ledniþku = mohou zaútoþit (= viz. níže) 2,1,vlci útoþí - nemají-li plnou Ledniþku =jsou pĜejedení, a proto my stíháme utéci do bezpeþné vzdálenosti a vlci ustupují B) jestli vlci nejedli : - zajisté zaútoþí - záleží na prostĜedí, kde útoþí a kolik jich útoþí 1, v lese: 1,1, útoþí v pĜesile 1,1,1, v mnohonásobné pĜesile = vrháme se na nejbližší stromy - stromy mohou být listnaté nebo jehliþnaté (ale to není dĤležité) 1,1,1,1, tlusté se silnými vČtvemi = je velká nadČje na záchranu našich životĤ 1,1,1,2, se slabými vČtvemi 1,1,1,2,1, vČtve vydrží a my pĜežijeme 1,1,1,2,2, vČtve prasknou a my máme po srandČ 1,1,2, v pĜesile 1,1,2,1, utíkáme na stromy (viz 1,1,1,) 1,1,2,2, bojujeme 1,1,2,2,1, absolutnČ vítČzíme 1,1,2,2,2, nČkteĜí z nás jsou ranČní = ošetĜujeme 1,1,2,2,3, nČkteĜí jsou mrtví = kopeme masový hrob 1,1,2,2,4, všichni jsme mrtví = ležíme a hnijeme si dle chuti - vlci zbabČle zdrhají 1,2, útoþí v menšinČ = vrhneme se na nČ a vykosíme je (jako ty vlky) 2, na poušti = schováme se za kaktus a doufáme 2,1, viz A) 1, 2,2, viz A) 2, (boj probíhá stejnČ jako v lese, mimo stromĤ) 3, na louce (boj probíhá stejnČ jako v lese, mimo stromĤ) 4, !! v þeských luzích a hájích se vlci nevyskytují !!
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
7
BÁSEĕ NA PěÁNÍ …
Pokoj uprostĜed svČta Martin Holub - Lišák
Jsem sám v pokoji uprostĜed svČta a všechno se toþí kolem. Láska s vČþnou bolestí. Práce s ohnutými a rozbitými tČly. DĤvČra s dýkou v zádech. Myšlenky s prĤvodem naivních hloupostí. Lidé i zrĤdy s pokĜiveným charakterem. Sedím sám v pokoji uprostĜed svČta a chci být vším, po þem duše touží. Sílou paží, které chrání. Pružností nohou, které vedou. Mžikem myšlenky, která tvoĜí. Tlukotem srdce, které miluje. Vlídným slovem, které tupí ostĜí nožĤ. Stojím sám v pokoji uprostĜed svČta a cítím vše, co mi brání. Já sám ve své malosti. Vy druzí ve svém nepochopení. Spoleþnost ve svém konzumu. Hloupost ve své všudypĜítomnosti. Ty ve své nenávisti. Chodím sám v pokoji uprostĜed svČta a vím, že musím vyjít ven. Zde nic nenajdu ani nezískám. Musím jít ven. Tam þekají ostatní. Tam se myšlenky mohou mČnit v þin. Tam je vše dobré, ale i zlé. Tam se život žije a tady stojí… /pĜevzato z Roverského kmene/
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
8
PREMOSNģV POHÁR Ano a máme tu první bouraþku a je to Bourák Tom. Bouráku držel ses stateþnČ, trhnul jsi svĤj rekord. Na trati jsi vydržel celých padesát jedna minut.Vážení posluchaþi na Bouráka je to fantastický výkon. Ale zpČt do závodu poĜadí po hodinČ jízdy je následující: první je Kolop v dráze þíslo þtyĜi a to 239 km nad povrchem, dále je druhá Teraová v tČsném závČsu za Kolopem. PoĜadí na dalších místech je velmi nejasné a mČní se s každou vteĜinou. Poslední je ruský pilot Mig a zdá se nám, že má nČjaké potíže na svém stroji ano je to tak Mig odstupuje ze závodu, ale pro nás to není velké pĜekvapení, protože víme, že ruský pilot nemá takové zázemí jaké by si pĜedstavoval. PrávČ se mi na monitoru objevil Sako a to je neuvČĜitelné vážení posluchaþi je na prvním místČ a to skoro 84 km pĜed Kolopem. Ale nepodléhal bych pĜílišnému optimismu, protože nesmíme zapomínat na to, že se letí PremosnĤv pohár a to vždy znamená obrovskou nejistotu do poslední vteĜiny. Zdá se, že Kolop dostal zprávu z boxĤ, protože zaþíná zkracovat vzdálenost mezi ním a Sakem. Myslím si ,že Kolop letí na hranici bezpeþnosti. SchválnČ se podíváme na jeho maximální rychlost za posledních dvacet kilometrĤ. Bohužel budeme muset chvíli poseþkat, protože mám k dispozici pouze gigapentium 2000 a to jak známo není žádný rychlík. Zatím se mrkneme jinam.Máme tu dalšího Rena Raince totiž odpadlíka a je to Feder , který to bouchnul ze zadu do Gretové a jeho stroj to nerozchodil. Nikomu se nic nestalo a Federa nám už pĜevádČjí do tiskového centra. Takže za chviliþku, no to je neuvČĜitelné, to je nemožné vážení posluchaþi právČ se mi na monitoru objevila Kolopova maximální rychlost a je to neuvČĜitelných 7,9 BekĤ a to je kalup {rychlost}pĜi kterém když þelnČ narazíte tak vám to mĤže už být jedno. No kde jsem to pĜestal, jo, že se budeme moci za chviliþku dozvČdČt bližší informace o tom stĜetu Federa s Gretovou. PrávČ se dívám, jak jsou na tom ostatní. Sako nám trochu zpomalil a Kolop zrychlil a to znamená, že se SakĤv náskok zmČnil z 84 Km na 36 Km a to je docela výrazný posun. Ale nedČlejme si ukvapené závČry, protože závodníci ještČ zdaleka nejsou u nejbližšího dosaženého místa. Staþí malá nepozornost a mĤžete se pĜipravovat na další roþník Premosnova poháru. PrávČ nám pĜišla zpráva z tiskového centra. Tak to je nehorázné. Vážení posluchaþi poslechnČte si, jak zní zpráva o stĜetu Federa s Gretovou. Feret tvrdí, že Gretové nesvítila ani brzdová, natož obrysová svČtla. Tak to svČt nevidČl takle omlouvat svoji jezdeckou nebo chcete-li pilotní chybu, že se nestydíte "pane" Federo. Takhle se chová profesionální závodník? No nechme toho, abychom ještČ nemČli na krku nČjakou tu žalobu . David
POSLEDNÍ PROMILE Mike Stapleton se probudil v temné, chladné místnosti. NevČdČl, kde je, poslední, co si pamatoval byla jeho dopolední práce v ústavu, kde pracoval. V Chicagu na konci dvacátého století bylo ústavĤ celá Ĝada. Ten, ve kterém Mike pracoval, se zabýval potravináĜskými výzkumy. V celém mrakodrapu, kde ústav sídlil, se zkoumalo vše od obilných kláskĤ až po složení nejnovČjších druhĤ hamburgerĤ. Mike pracoval v sekci nápojĤ a specializoval se na nápoje alkoholické. Sám však alkoholu neholdoval. Zkoumal jeho pĤsobení na lidský organismus a þím více údajĤ o nČm získával, tím více se jeho nenávist k alkoholu prohlubovala. Teć však sedČl v temnotČ, kterou osvČtloval jen tenký paprsek svČtla prosvítající malým okénkem ocelových dveĜí. MarnČ vzpomínal, jak se sem dostal. Do detailĤ rozebíral všechny úkony, které dnes v laboratoĜi vykonal. Jeho pamČĢ ho vždy zavedla až do chvíle, kdy si všechny své dnešní materiály uložil do aktovky, a tak jako každý den odcházel na obČd. Vyšel z laboratoĜe a míĜil do nedaleké restaurace. MČl dobrou náladu, po nČkolikamČsíþní práci se mu dnes podaĜilo dokonþit jeho nejnovČjší výzkum. Jeho výsledkem mČl být lék na odvykání alkoholu. Zbývalo jej již jenom otestovat na nČkolika dobrovolnících a mohl si jej nechat patentovat. Nejprve si myslel, že lék bude podáván jen tČm, kteĜí jsou na alkoholu závislí, ale jeho tajným snem bylo vymítit alkohol z povrchu ZemČ. Plánoval podávat lék dČtem již od útlého vČku jako oþkování a pokud by vše dobĜe dopadlo, tak za dvacet, tĜicet let by nebyla po alkoholu ani stopa, nejen v Americe, ale snad i po celém svČtČ. Nic mu nedČlalo vČtší radost, než pĜedstava chicagských parkĤ a nádražních hal bez povalujících se tČl opilcĤ, þasto také ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
9
vzpomínal na svého otce. V budoucnu již žádný ze synĤ nebude zažívat takové úzkostné chvilky zpĤsobené otcem opilcem, tak jako to zažíval on. V tom se prudce otevĜeli dveĜe Mika oslepil náhlý pĜíval svČtla. Do místnosti vešel svalnatý muž v modré uniformČ. „VČzeĖ Mike Stapleton, pojćte se mnou k výslechu,“ jeho hlas se odrážel po celé místnosti a Mikeovi se zdálo jakoby pĜicházel ze všech tČch temných míst, které v ní byly. V pamČti mu však uvízlo jen jediné slovo-vČzeĖ. JeštČ tĜikrát mu odeznČlo v hlavČ, než si uvČdomil,kde že to vlastnČ je. „Proboha, proþ vČzeĖ, vždyĢ jsem nic neprovedl,“ Ĝíkal si v duchu. Doteć si myslel, že byl unesen nebo okraden. Zaklaply se dveĜe. Mike sedČl v pĜepychovČ zaĜízené kanceláĜi. Dozorce právČ odešel, když se na druhé stranČ kanceláĜe otevĜely úplnČ jiné þalounČné dveĜe a vstoupilo šest mužĤ v oblecích obtČžkaných kufĜíky. Automaticky se posadili, jako kdyby každý mČl pĜesnČ urþené své místo, a obklopili tak zcela udiveného Mika. Dva z mužĤ poznával. Byli to: jeho pĜítel a spolupracovník Stanley Grier a pan Roberts, Ĝeditel jejich ústavu. Nejstarší z mužĤ, kterého Mike neznal si urovnal brýle na nose, postavil se a pomalým a zĜetelným hlasem promluvil: „Dovolte, abych se pĜedstavil. Jmenuji se Jack Milles a jsem vrchní velitel chicagské sekce FBI. Tito pánové jsou generální Ĝeditelé obou chicagských likérek, pana Robertse a Griera již asi znáte…“ Zejména McKinley, jeden z ĜeditelĤ likérek, upíral na Mika tak nenávistný pohled, jako kdyby nechal vyhoĜet celou jeho továrnu. Druhý Ĝeditel vypadal ledovČ chladnČ a se zaujetím sledoval další slova agenta Millese. „Pane Stapletone, váš ústav mĤže mít z vaší práce velkou radost. Jste jeden z nejlepších a nejsvČdomitČjších pracovníkĤ celého ústavu. Vaše výzkumy v oblasti alkoholických nápojĤ napomáhají naší zemi v posledních letech k neobvyklým ziskĤm právČ v této oblasti.“ Mike se jen tupČ pousmál, nechápal proþ tolik chvály pro vČznČ. PĜistihl se, že na chvíli zcela pĜestal vnímat monotónní hlas agenta Millese. Ten však stále pokraþoval v záhadném vychvalování. Po dalších pČti minutách se však karta obrátila. „Starost nám však dČlá váš poslední projekt. Proþ jste se o nČm nezmínil nikomu ze svých nadĜízených? Všechny ostatní výsledky vašich prací jste vždy hlásil a odevzdával, jen tento již hotový výzkum jste si nechal pro sebe.“ MillesĤv asistent vyndal z kufĜíku modré desky a položil je na stĤl. Ty desky Mike znal, byly to desky, v nichž mČl všechny údaje týkající se projektu s pilulkami na odvykání závislosti na alkoholu. PrávČ ty desky, které si Mike odnášel v poledne ze své pracovny. Teć už mu bylo vše jasné. Byl omráþen zĜejmČ ranou do týlu a odvleþen pĜíslušníky FBI do té temné místnosti, v níž se probudil. Mikovi úvahy pĜerušil hlas Ĝeditele ústavu pana Robertse: „Miku, povedla se ti skvČlá vČc, ale nevím, jestli s ní budeme moci vyrazit na trh. JeštČ není ozkoušená a …“ „A co?“ vyhrkl Mike. „Je to nejpĜevratnČjší objev od nalezení penicilinu a vy chcete otálet s jeho nasazením do prodeje.“ „Víš Miku, není vše tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Víš, že alkohol stojí v americkém poĜadníku ekonomických ziskĤ na tĜetím místČ ihned za poþítaþovým vybavením a výrobou zbraní. Nevím, jestli by bylo rozumné dobrovolnČ se zbavovat takovýchto ziskĤ.“ Mike si pĜipadal jako by ho nČkdo praštil kladivem, poli ho studený pot a ihned po nČm se dostavil pĜíval vzteku. Byl již tak blízko svého životního cíle. A podle tČchto šesti kreatur v oblecích a s kufĜíky by mČl všeho nechat a na vše zapomenout. „To pĜeci nemĤžete dopustit. Stanley?“ vypravil ze sebe a vrhl prosebný pohled na svého pĜítele. Ten však jen odvrátil zrak a nepĜítomnČ hledČl na jeden z obrazĤ na zdi. „Ale jistČ že mĤžeme, pane Stapleton, jestli jste to ještČ nepochopil, pro naší zemi je lidská závislost na alkoholu životnČ dĤležitá. Jestli nechcete pĜijít o všechny výdobytky moderní civilizace a nechcete naší zemi pĜivést k hlubokému ekonomickému propadu, budete muset nadále žít jakoby vás žádná myšlenka na lék pro odvykání závislosti na alkoholu ani nenapadla. Tím bych pánové uzavĜel tuto debatu. Mám totiž za chvíli dĤležitou schĤzku. RozšiĜujeme zrovna náš sortiment do jedné z posledních þástí Ameriky, která nám zbývá pokrýt,“ uzavĜel debatu jeden z ĜeditelĤ likérky, zvedl se z kĜesla, popadl svĤj nezbytný kufĜík a spolu s druhým Ĝeditelem opustil místnost. Mike zĤstal zdĜevČnČlý sedČt v kĜesle, nemohl se ani pohnout, natož promluvit. „ChtČl bych vám podČkovat za rychlé vyĜízení celé této záležitosti a radil bych vám nepokoušet se o další aktivity v této oblasti. Sám vidíte, že je to nemožné.“ Nemožné-toto slovo Mikovi obzvlášĢ utkvČlo v pamČti. I kdyby se pokusil o jakékoli další výzkumy, tak FBI, která teć dlouho bude sledovat všechny jeho þiny, je vypátrá, a zaĜídí jejich neuskuteþnČní. Pocit takové bezmocnosti asi ještČ nikdy nezažil a pĜitom chybČlo tak málo. Znovu se podíval na svého teć už asi bývalého pĜítele. Ten si rovnal vČci ve svém kufĜíku a chystal se k odchodu. „JeštČ si upĜesníme nČjaké vČci ohlednČ vašeho dalšího pĤsobení v ústavu a poté budete moci jít,“ promluvil agent Milles. Mike ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
10
se opĜel do kĜesla a otoþil se smČrem k nČmu, brzo ho však pĜestal poslouchat. Najednou mu zaþínalo být všechno jedno… V zapadlé pivnici na pokraji Chicaga bzuþí vČtrák. Je nČco okolo poledního. Pivnice je i pĜesto skoro prázdná. Jen v rohu u okna sedí zarostlý a sešlý muž. Po chvíli k nČmu pĜijde þíšník, položí pĜed nČj sklenku koĜalky a pĜipíše na úþet již asi osmou þárku. Muž pozvedne sklenku, znechucenČ se podívá skrz její obsah na venkovní slunce a jedním rychlým pohybem jí celou obrátí do svého nitra. Alkohol pĤsobí rychle a teplo se pomalu rozlévá do všech þástí jeho tČla. Ohne se pod stĤl a vytáhne kufĜík, vyndá z nČj modré desky, na nichž je kostrbatým písmem nadepsaná jmenovka: MIKE STAPLETON. /tento pĜíbČh naštČstí není podle skuteþné události / Šík
TIBET 2000 …?! Dne 10.3. probČhlo v Praze a také v mnoha dalších mČstech po celé ýeské republice velké množství akcí na podporu Tibetu. O této zemi, jejích obyvatelích a kultuĜe jsme se na stránkách ýísla již nČkolikrát zmínili, a tak se ani nelze divit tomu, že naše stĜedisko mČlo na letošních akcích na podporu Tibetu silné zastoupení. Mnoho nechybČlo a naše klubovna se mohla pĜipojit k akci „Vlajka pro Tibet“, ale nakonec se tak nestalo. První úþast jsme si pĜipsali v 15:30, když jsme se(já +David) zúþastnili demonstrace proti porušování lidských práv pĜed þínským velvyslanectvím. Zde se k nám pĜipojil Ptero(takže si body za úþast pĜipsala také pČtaþtyĜicítka). Poté jsme se pĜesunuli na Vítkov, kde jsme se již ve velmi silném složení (já, David (pozdČji odešel na ples), ýeslo, Messner, Michal+pozdČji pĜíchozí Ptero) zúþastnili koncertu na podporu Tibetu. Velmi zdaĜilý koncert (J.Stivín, Shamanic orchestra, Z.Navarová a I.Gutiérrez, Echt !, Létající koberec)+výstavka fotek se musela líbit snad všem návštČvníkĤm tohoto veþera, a tak jsme odcházeli v brzkých ranních hodinách sice notnČ unaveni, ale velmi spokojeni. Šík JeštČ nČkolik ĜádkĤ dnešního ýísla bude patĜit Tibetu. PĜinášíme vám zkrácený výbČr z prohlášení Jeho Svatosti dalajlámy u pĜíležitosti 41. výroþí tibetského povstání v roce 1959, pĜedneseného dne 10.bĜezna 2000 v sídle tibetské exilové vlády v indické Dharmasale. SrdeþnČ zdravím své krajany v Tibetu i v exilu a naše pĜátele a pĜíznivce po celém svČtČ u pĜíležitosti 41. výroþí tibetského národního povstání v roce 1959 Jsme na zaþátku 21.století. Když se podíváme zpČt na to, co se stalo ve 20. Století, uvidíme, že lidstvo uþinilo velký pokrok ve zvyšování svého materiálního blahobytu. Ve stejné dobČ došlo k masové destrukci, jak ve smyslu lidských životĤ, tak i hmotných statkĤ, když se lidé a národy pĜiklonili ke konfrontaci namísto dialogu pĜi Ĝešení bilaterálních i multilaterálních problémĤ. Dvacáté století se proto stalo v urþitém smyslu stoletím válek a krveprolití. Jsem pĜesvČdþen, že nás tato skuteþnost pouþila. Je jasné, že jakékoliv Ĝešení, které je dosahováno násilím a konfrontací, nemá dlouhého trvání. Jsem hluboce pĜesvČdþen, že pouze mírovými prostĜedky lze dosáhnout lepšího porozumČní. Toto nové století musíme uþinit stoletím míru a dialogu… …S velkým zármutkem musím Ĝíci, že situace v oblasti lidských práv v Tibetu prodČlala v posledních letech kritický vývoj. KampanČ „tvrdý úder“ a „vlastenecká pĜevýchova“ zamČĜené proti tibetskému vlastenectví a náboženství se každý rok zesilovaly. V nČkterých sférách života jsme byli svČdky návratu atmosféry napadání, perzekuce a strachu, která pĜipomínala dobu Kulturní revoluce. Jen v roce 1999 bylo známo šest pĜípadĤ úmrtí TibeĢanĤ v dĤsledku muþení a špatného zacházení. ÚĜady vyhnaly z klášterĤ celkem 1432 mnichĤ a mnišek, kteĜí odmítli mČ hanČt nebo odsoudit svobodu Tibetu. V Tibetu bylo 615 známých a dokumentovaných pĜípadĤ politických vČzĖĤ. Od roku 1996 bylo celkem 11049 mnichĤ a mnišek vyhnaných z klášterĤ… ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
11
…Nejvíce znepokojujícím trendem v Tibetu je vlna þínských osadníkĤ, kteĜí stále pĜicházejí do Tibetu, aby vydČlali na otvírání se Tibetu tržnímu kapitalismu. Tato zkušenost, zároveĖ s rozšíĜenou chorobou prostituce, hazardu a barĤ s karaoke, které úĜady v tichosti podporují, niþí tradiþní spoleþenské normy a morální hodnoty tibetského lidu. Tyto vlivy, ještČ více než brutální síla efektivnČ þiní z TibeĢanĤ menšinu v jejich vlastní zemi a odtrhává je od tradiþní víry a hodnot… …Je povinností tČch, kteĜí jsou u moci, kteĜí vládnou a Ĝídí, aby zaruþili, že politika ve vztahu ke všem etnickým skupinám bude založena na rovnoprávnosti a spravedlnosti v zájmu zabránČní rozpadu státu. Lži a podvody mohou potlaþit þlovČka doþasnČ a použití síly mĤže kontrolovat lidské bytosti fyzicky. Pouze dĤkladné porozumČní, spravedlnost a vzájemný respekt mĤže lidské bytosti trvale pĜesvČdþit a uspokojit… …Nyní je již jasné, že pouze rostoucí a soustĜedČné úsilí pĜimČje Peking ke zmČnČ politiky vĤþi Tibetu. I pĜes bezprostĜední negativní reakce z þínské strany velmi silnČ vČĜím, že takovéto projevy mezinárodního zájmu a podpory jsou zásadní pro vytvoĜení vhodného prostĜedí k mírovému vyĜešení tibetského problému. Co se mnČ týþe, zĤstávám zastáncem procesu dialogu. PevnČ vČĜím, že dialog a ochota podívat se jasnČ a upĜímnČ na realitu Tibetu nás mĤže vést k pĜijatelnému Ĝešení… …S úctou ke stateþným mužĤm a ženám Tibetu, kteĜí zemĜeli za svobodu, modlím se za brzký konec utrpení našeho lidu. Dalajlama
SKAUTING A VOLBY Tímto svým nenapsaným þlánkem budu se snažit rozpoutat debatku na thema: Zásady kontra intuitivnČimpulzivní volby. První potĜeba pro volbu je volnost, svoboda. Zkrátka vše to, co je opaþné ke svázané a zastydlé zásadČ, umožĖující jen pomalé mČnČní smČru, smČĜování, þi jen náhledu. DĤležitost svobodné volby je podstatná nejen pĜi volbČ samotné. Je nedocenitelná i pro pozitivnČ harmonický výsledek rozhodnutí. V okamžiku volby je tĜeba cítit této volby možnost. Dá se namítnout, že pak by to už nebyla volba. To je pravda! SmČĜuji do míst, kde þasto pĜedpokládáme nulovou možnost volby. To je však jen otázka náhledu na daný problém. Doporuþuji vČĜit v jistotu možných rozhodnutí. Máte-li myšlení temné, je nesnadné v té þernotČ rozeznat rĤzné cesty, ale vČĜíte-li, vždy je spatĜíte, a máte možnost rozhodnout se pro cestu nejvyšší Pravdy a Lásky. Jen pĜi možnosti svobodné volby, mĤžeme si uvČdomit pĜínos následného þinu (ve výsledném okamžiku-dobrý þi zlý), jako zcela urþitČ pozitivní zkušenost. Takto získaná zkušenost se vám zapíše jako pozitivní informace, jenž mĤže plodit další harmonické myšlenky. Proti tomu zásada mĤže být ve své podstatČ velmi škodlivá, zvláštČ je-li její prapĤvod ve strachu. NapĜ.: Na nČkoho se jen tak usmČji, on na mČ vyplázne jazyk. Mám strach, že na mČ bude vyplazovat jazyk každý, na koho se jen tak usmČji.oZásada- na nikoho se jen tak neusmívat…negativní dopad-vaše okolí mĤže trpČt, dopĜejete-li mu úsmČvu jen jako prebendu za nČco. Na závČr dvČ poznámky: 1. Skauting je pro mne cesta pevného Ĝádu mČnící se ve vlastní zkušenosti. 2. Jaký si utvoĜíte rozhodovací poĜádek je jen na Vás! UvnitĜ Vás, ve Vaší svobodné mysli si mĤžete utvoĜit cokoli. Je to Vaše skautská povinnost k sobČ samým. Job JiĜí Janoušek-Rozhovory s Janem Werichem „Co je to vlastnČ za potĜebu-smát se?“, zeptal jsem se. „Na to je moc teorií,“ Ĝekl a chvíli si dlaní mnul bradu. „NČkdo chytrý pravil, že zjistit, co je to smích a proþ se lidi smČjou, je jako zjišĢovat, proþ je králík naživu. Zjistíte to, když ho rozpitváte-jenže to už není naživu. U živého nezjistíte, proþ je živ. Leda u mrtvého-proþ byl živ. A tak je to i se smíchem.“ ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
12
VESELOST JE DRUHEM ODVAHY Možná to už bude vypadat trapnČ, ale ve svých myšlenkách, které jsem se rozhodl vám dnes nabídnout se opČt (pokolikáté už?) budu zabývat veselostí.O mých názorech na veselost, smích a plno dalších optimismuplných záležitostech toho již víte víc než dost. Tentokrát se do mého vkusu strefila i naše profesorka þeštiny, když nám jako téma slohové práce zadala „veselost je druhem odvahy“. Myslím, že díky této práci se mnoho z mých pohledĤ na vČc pozmČnilo a díky našemu ýíslu si tento posun mĤžete prožít se mnou. To je asi vše, co jsem chtČl Ĝíci úvodem, nyní již se mĤžete s chutí pustit do þtení… Lidské tČlo je velmi složitý a do detailĤ propracovaný mechanismus, skládající se z nesþetného množství souþástek, z nichž mnoho je velmi podobných. Ale nikdy nejsou poskládány tak, aby dva lidé byli naprosto stejní. Lišíme se tĜeba barvou oþí, vlasĤ, pleti nebo svými vlastnostmi. Lidé jsou pyšní, šĢastní, domýšliví, ochotní, atd. Nebo také smutní a veselí. Nad veselostí v dnešním svČtČ bych se rád zamyslel v následujících Ĝádcích. V dnešní dobČ plné stresu, spČchu a pachtČním za vlastním pohodlím je veselost jako malý ostrĤvek, kam každý uniká trávit své ne zrovna šĢastné chvilky. V posledních letech se však z našich duší pomalu zaþíná vytrácet ta pravá, upĜímná a ze srdce vycházející veselost a je nahrazována proudem umČlé zábavy, která se na nás tlaþí ze všech stran-nekoneþné televizní seriály s umČlým smíchem, mohutné estrády s lidmi jásajícími na režisérĤv povel a nebo nesmyslné komedie, kterým schází i ten malinkatý kousek skryté myšlenky, kterou by si þlovČk mČl po dostateþném vysmátí uvČdomit. Ano, pravá a upĜímná veselost zaþíná být druhem odvahy. Lidé se nauþili bavit na povel, nebo se baví jen proto, že je veselo všude kolem nich, a oni pĜece nemohou být jiní. Ale že veselost by mČla vycházet pĜedevším z nich samých, na to trochu zapomínají. V budoucí dobČ bude formu veselosti tak jako dnes a možná ještČ ve vČtší míĜe ovlivĖovat okolí a veĜejné mínČní. Je tĜeba se tedy rozmyslet zda chceme, aby se naše dČti bavily nad tím, jak jeden kreslený hrdina zašlapává do zemČ toho druhého, a nebo jejich smích bude vyvolávat chytrý smích tĜeba pana Wericha. Nesmíme dopustit, aby naše dČti vyrostly do prostĜedí, kde chytrá veselost bude jen druhem odvahy nČkolika lidí a zbytek spoleþnosti zcela propadne umČlé zábavČ. ChytĜí lidé tvoĜí chytrý národ, avšak lidé bavící se na povel se nevČdomky nauþí pĜijímat tĜeba úplnČ jiná naĜízení, a jsou tak velmi snadno manipulovatelní. Lhostejní a manipulovatelní lidé jsou zhoubou svČta, a proto mČjme tu odvahu a ukažme okolí, že se dokážeme bavit, kdy chceme a smát se þemu chceme, a nemusí nám to nikdo urþovat. Když k tomu vychováme i své dČti (nebo dČti v našich oddílech), je o budoucnost pravé veselosti postaráno. Nevím však, jestli už i pro mČ nezaþíná ta veselost, kterou mám na mysli, být druhem odvahy. Myslím, že to opČt hodnČ záleží na okolí. Již nČkolikrát jsem se dostal do spoleþnosti, ve které projevit svĤj druh veselosti bylo opravdu druhem odvahy, a pĜirozenČ jsem se také nesetkal s žádnou velkou odezvou. Ale jinak mám zatím v životČ štČstí na dobré lidi, kteĜí mĤj druh veselosti chápou, jsou naladČni na stejnou vlnu a je mi s nimi dobĜe. ěíká se, že odvážnému štČstí pĜeje, a souhlasíte-li už s tvrzením, že upĜímná veselost je druhem odvahy, tak bych sobČ, vám i celému svČtu do budoucna pĜál potkávat co nejvíce odvážných lidí. Šík
VċěIT? NEVċěIT? VČĜit? NevČĜit? ToĢ moje otázka. Nemám na mysli víru v boha, vyšší pravdu, ale víru ve smyslu vČĜit si mezi sebou. VČĜit druhým. Když mi bylo asi šestnáct, tak jsem se o prázdninách (to jsem je ještČ mČl) jel projet na novém kole. Byl jsem sám nikde nikdo a já hledal spoleþnost. Našel. Byl to kluk asi starší, a tak jsme spolu kecali. Najednou do mČ strþil vzal kolo a byl fuþ. V té dobČ jsem zaþal být nedĤvČĜivý a podezíravý ke všem cizím lidem. Teć nedávno má víra utrpČla další otĜes. O to horší, že šlo o mé blízké. HodnČ jsem pĜemýšlel. V jednom filmu, bohužel nevím v kterém, nČkdo nČkomu Ĝíkal: „Pamatuj na ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
13
zásadu dvou N.“ Ten druhý se ho ptal, co to je dvČ N. „Nikomu nevČĜ“, znČla odpovČć. Nikomu nevČĜ, spolehnout se mĤžeš jen sám na sebe! A já se ptám? Má mezi námi platit zásada dvou N? Prosím odpovČzte. Vaše odpovČdi si rád pĜeþtu v ýísle. David
VÝBOR ZE SVċTLUŠýÍCH ZÁPISNÍKģ To jsme si takhle jednou na schĤzce vybraly od našich svČtlušek zápisníky a to, co jsme uvidČly nás pĜekvapilo. NČco mile a nČco o nČco ménČ mile. Však si myslím, že z vČtšiny by si mohl mnohý z vás vzít pĜíklad. Výprava do JeskynČ sošek (na Srbsko) (24,4,99) - Králík: Sešli jsme se v klubovnČ a vyjeli. Vlakem jsme jeli na Srbsko. Tam jsme si prohlédli jeskyni a šli jsme k jeskyni sošek, tam jsme prolezli snad všechny jeskyĖky. My jsme poĜád nČkam lezli. Já jsem si málem nČco zlomila. PražákĤv memoriál (24,-26,9,99) - Knoflík: Moc se mi líbila protože jsme vyhráli to hlavnČ, ale taky zamrzí, protože vlþata a skautky se umístili poslední. Jinak to bylo supr. HroznČ se mi líbila hra Hloupý Honza. Drama - kurzík (5,-7,11,99) - Cvrþek : Bylo hezké, jak jsme šli na bobĜíka odvahy. NČkteré dČti se trošku bály, ale nic tak hrozného to nebylo. I já jsem se také trošku bála. Myslím, že každý se nČkdy bojí. Já jsem nešla sama, protože jsem musela jít s Flintem. Ostatní dČti, jako Domþa a Hanþa šly sami lesem. Ta cesta se zdála moc dlouhá, ale opravdu byla dlouhá. Bylo to príma. Dobytí Jižního Pólu (28,-31,1,2000) - Anþa : 1.den jsme šly na jih. Ale bylo to tak tČžké, než jsme si myslely. Musely jsme bojovat proti medvČdĤm, protože jsme nemČly jídlo. Jednou se ledy roztály a my jsme padaly. Jak jsme tak hrály, tak se strhla lavina. A tak jsme si musely udČlat vlajky : Anglickou a Norskou. - Cvrþek: V nedČli jsme šli veþer k jižnímu pólu, šli jsme pomČrnČ dlouho, ale mČ to bavilo, hledali jsme svoje vlajky. (pozn. redakce: Zde si nemohu odpustit malou poznámku k oné noþní cestČ na vrcholek Jižního pólu: když totiž svČtlušky došli k ceduli s nápisem Jižní pól - pozor na medvČdy, zaþaly se všechny bát a Cvrþek povídala: " Jestli teć zhasnete tu baterku, tak se poþĤrám, mnČ se chce totiž þĤrat !!" ... " Jestli na nás nČkdo vybafne, tak se poþĤrám, mnČ se chce totiž þĤrat !!" ) - Knoflík: Byla to výprava, kterou každá svČtluška obodovala 1 nebo 1* nebo 1 nebo 1*. I mnČ se totiž líbil noþní pochod (u mČ neobyþejné), protože jsme šly všichni najednou. Bylo to bezvadné. (Já jsem strašpytel !) Výprava do Popovic (na Srbsko) (11,3,2000) - Anþa: Šly jsme dlouhým kopcem na Koukolovu horu. PĜišly jsme ke krásné skále, na které jsme slaĖovaly. Pak jsme hledaly Bílou paní. ProstČ se mi to líbilo. MČl- li by nČkdo zájem podrobnČ si prohlédnout nČkterý z ukázkovČ vedených svČtlušþích zápisníkĤ, aĢ klíćo pĜijde k nám do klubovny ve þtvrtek kolem páté hodiny. Tomega Jaroslav Hašek-Osudy dobrého vojáka Švejka „To už je tĜetí tenhle týden,“ poznamenal soused po pravé stranČ, „a co tobČ schází?“ „Já mám revma,“ odpovČdČl Švejk, naþež následoval upĜímný smích všech kolem. Smál se i umírající souchotináĜ simulující tuberkulózu. „S revmatismem mezi nás nelez,“ vážnČ Švejka upozorĖoval tuþný muž, „revmatismus, ten tu platí tolik jako kuĜí oka;já jsem chudokrevný, mám pryþ pĤl žaludku a pČt žeber pryþ, a nikdo mnČ nevČĜí. ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
14
CITÁTY NA TÉMA… LÁSKA Již v minulém ýísle jsem vám slíbil, že dnes se na této stranČ setkáte s citáty o lásce. A protože chci, aby se jich sem vešlo co možná nejvíc a protože mají citáty v ýísle vyhrazeny jen jednu stránku, nebudu vás již dále obšĢastĖovat svými komentáĜi a vrhneme se tedy rovnou na vČc. Krása je požadavkem jen tam, kde není dostatek lásky. Kde je dostatek lásky, je krása zbyteþností. /I. A. Gonþarov/ Nevím je-li láska štČstí, v každém pĜípadČ je to nejpĤvabnČjší neštČstí, jež nás vĤbec mohlo potkat. /K. Götz/ Velká láska vĤbec neznamená spát na vavĜínech,ale spát jako na trní. /Geibel/ Kdo miluje nemá þas na nic jiného. /Holandské pĜísloví/ Srdce má své dĤvody, o nichž hlava nemá ponČtí. /B. Pascal/ Dva není dvakrát jedna. Dva je tísíckrát jedna. /G. K. Chesterton/ Rozumný þlovČk nemiluje proto, že je to pro nČho výhodné, ale proto, že v lásce samé nalézá štČstí. /B. Pascal/ Láska je to, þemu se po svatbČ Ĝíká omyl. /M. Twain/ My Ĝíkáme láska a on je to celý zástup citĤ, ani je v tom houfu nemĤžeme všechny rozeznat. /K. ýapek/ Mladý neví co je láska, dokud táta nenapráská. /ýeské lidové rþení/ Lépe být smutný s láskou než veselý bez ní. /J. W. Goethe/ Láska zaþíná tím, že se þlovČk cítí osamocený, a konþí tím, že þlovČk touží být osamocený. /A. Tolstoj/ Kde je uzavíráno manželství bez lásky, tam brzy vznikne láska bez manželství. /B. Franklin/ Není jiného léku na lásku než více lásky. /H. P. Thoreau/ Nebýt milován to je smĤla, ale nemilovat, to je neštČstí. /A. Camus/ Láska oslepuje, manželství navrací zrak. /NČmecké pĜísloví/ Jediná zbraĖ, která nerezaví: láska. /O. F. Babler/ Láska je odpovČć na problém lidské existence. /E. Fromm/ Láska-to nejdĤležitČjší v životČ, nepodléhá pĜitažlivosti zemské. Rodná sestra svobody, štít,který uchránil dlouhá pokolení lidí dobré vĤle, že zachrání svČt. /J. Werich/ A ještČ jeden poslední na závČr: Definice lásky je nemožná jako kulatý þtverec. /I. Sviták/ ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
15
Na této stránce se budete setkávat s výstrojí a výzbrojí, která se používá na výpravách a pobytech v pĜírodČ. Doufám, že vám tato strana pomĤže ve výbČru batohu, bundy, bot, atd.
Batohy: Jsou batohy a batohy. To znamená dobré a špatné. Když si poĜizujeme batoh, musíme si uvČdomit, že také musí nČjakou tu dobu vydržet. Od batohu nemĤžeme vyžadovat úplnČ všechno - takže na rĤzné akce rĤzné batohy. Absolutní hloupost je chtít po malém batĤžku, který je na nošení lehkých vČcí, aby nám unesl tĜeba 20 kg cihel. Na trhu je mnoho druhĤ batohĤ našich i zahraniþních znaþek, ze kterých mĤžeme vybírat. ZásadnČ nevybíráme podle krásy a barvy, ale podle úþelu, kterému má sloužit. Mezi malé batohy patĜí ta s obsahem do 40 l. Hodí se na jednodenní výlety, nákupy, ale i letní dvoudenní akci. Nemají pevnou kostru, takže záleží co a jak do nich zabalíme. NČkteré mají prsní a bederní pásy kvĤli stabilitČ batohu pĜi bČhu. Dobrý batĤžek by mČl mít popruhy ve tvaru „S“. I když nemá žádnou konstrukci, mČl by mít pevná záda s odvČtrávacími kanálky. Velké batohy mají pevnou konstrukci. Buć je vedená venkem nebo zašitá dovnitĜ. DĜíve se používaly tzv. krosny s duralovou konstrukcí ve tvaru „H“. Tyto batohy byly pĜíliš velké a neskladné. Dnešní batohy by se daly popsat asi takto: pytel, na kterém je spousta popruhĤ a pĜezek a má vestavenou konstrukci. Konstrukce nebo vyztužení se vyrábí z duralových pásĤ nebo umČlé hmoty. Duralové konstrukce se dají i tvarovat podle zad. NČkteré velké batohy jsou rozdČleny na komory, nejþastČji dvČ, které se dají propojit. Víko batohu by mČlo mít alespoĖ jednu kapsu pĜístupnou bez rozepnutí batohu na mapu nebo baterku. NČkteré batohy mají takzvanou nástavbu, což znamená zvýšený okraj, který zvČtší jejich objem o 5 l. KvĤli tomu mají i výškovČ nastavitelná víka, která se díky tomu dají i sundat. Na bocích batohu jsou stahovací neboli kalibraþní pásy. Mají hned nČkolik výhod. Dají se na nČ napĜíklad pĜipevnit tyþe od stanu nebo láhev na vodu. Jejich další význam je ten, že se jimi zvČtšuje nebo zmenšuje objem batohu a vytváĜí se jeho tvar DĤležitou souþástí batohu je i nosný systém. Každý takový batoh má ramenní nosné popruhy - prsní a bederní pás a balanþní popruhy. Ty si každý musí pĜizpĤsobit podle vlastní postavy. Nosné ramenní popruhy nás nesmí nikde tlaþit a dĜít.. Prsní pás slouží k tomu, aby nám batoh nesklouzával s ramen. Bederní pás nám ulehþí nošení batohu, protože nese až 1/4 jeho celkové váhy. U velkých batohĤ nemusí být popruhy ve tvaru „S“. Balanþní popruhy jsou nad rameny a slouží k tomu, aby se batoh nevzdaloval od zad. Balení batohu je celkem snadné. Na dno dáváme vČci, které bČhem dne potĜebujeme co nejménČ, napĜ. spacák a vČci na spaní. PĜi balení se mĤžeme rozhodnout, zda propojíme spodní a horní kapsu. Já osobnČ je mám propojené stále, protože mám velkou molitanovou karimatku, kterou nosím ve vnitĜním obvodu batohu. Výhodou ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
16
potom je, že batoh drží tvar a dá se dobĜe „napČchovat“. Na spacák pĜijde ostatní obleþení. þím se dostáváme v batohu výš, ukládáme tím do nČj tČžší vČci jako konzervy a nádobí. Nakonec dáváme vČci, které þasto používáme jako je foĢák, pláštČnka, rukavice nebo pĜezĤvky. Materiál, z kterého se batohy vyrábČjí je vČtšinou velmi kvalitní a je opatĜen PU zátČrem. Dražší typy mají i lepené švy. Existuje hodnČ druhĤ materiálĤ: Plastex, Urtex, Pandis a Cordula. Používají se i rĤzné druhy ripstopových materiálĤ, tj. protizátrhových. NejkvalitnČjší materiál je Cordula od francouzské firmy Dupont. Messner
NOŽE Jaký nĤž? Než si pĤjdeš do obchodu zakoupit nĤž, je nezbytné položit si otázku, k jakému úþelu bude nĤž sloužit. Kapesní zavírací nĤž je jistČ praktický a svoji práci, pokud je kvalitní, také zastane, ale pro táboĜení v lese budeme volit nĤž lovecký. Stranou ovšem ponech veškeré dýky bajonety a útoþné nože. DĤležitá je délka þepele, její tvar a kvalita a také stĜenka musí dobĜe sedČt v ruce. Obrovský lovecký nĤž sice pĤsobí monumentálnČ a snadno s ním odsekneš hlavu útoþícímu krokodýlovi, ale když si s ním potĜebuješ oškrábat pár brambor k obČdu nebo oĜezat tužku, narazíš na neþekané problémy. Také nožík pĜíliš malý je vynikající na þištČní špíny za nehty, ale nepĜej s i vidČt, jak vypadá krajíc chleba, upižlaný touto miniaturou. Jako základní mČĜítko pro délku þepele tedy vezmeme možnost ukrojit krajíc chleba, tedy šíĜku bochníku. K tomu postaþí þepel 12 cm dlouhá. ýepel delší než 15 cm je, jak už jsem dĜíve zmínil, na krokodýly. RozhodnČ nekupuj nože , které mají na hĜbetu þepele rĤzná zoubkování a pilky, protože nČkdy je potĜeba se opĜít o þepel dlaní druhé ruky atd.. Také nekupuj vynález zvaný „nĤž na pĜežití“. Nejen, že ti nezbytnosti v nČm ukryté ( udice na ryby atd. ) pĜíliš nepomohou, ale tento dražší nĤž bývá tČžší a pro svou válcovou stĜenku i nepohodlný do ruky.Jak poznat þepel, vyrobenou z kvalitní oceli, to neporadím. Snad jen bych nehledal ve stánku na trhu, kde se prodávají nože spoleþnČ s hodinkami a zapalovaþi i když cena je velmi lákavá. Nakupuj v prodejnách loveckých, nebo tábornických potĜeb a nožíĜstvích. RozhodnČ nekupuj první nĤž, který uvidíš. Vyhlédnutý nĤž si vezmi do ruky, ohmatej si ho a pĜedstav si a pĜedstav si, že s ním Ĝežeš, krájíš, vrtáš, šĢouráš, dlabeš, mažeš chleba a štípáš tĜísky.Kupujeme kvalitní nĤž a pokud k nČmu není pevné kožené pouzdro, je to dĤvod zapochybovat i o kvalitČ nože. Pokud pĜece jen máš nĤž bez pouzdra, mĤžeš si ho vystavit a chodit se na nČj dívat. K táboĜení je pevné pouzdro nezbytností a proto je nČkdy nutné sám si ho vyrobit. Pan Bomber
BÁSNIýKA Z MAŠKARNÍHO (SVċTLUŠEK Z KOBYLIS) Svícení už máme dost, básníme si pro radost. Abyste z nás taky nČco mČli, jednu báseĖ jsme vám vymyslely. 101.dívþí oddíl dnes ráno se umyl! To je ale zvláštní, ne? To se hned tak nestane. A vám smrdí ponožky, nemáte co na nožky. To se nám hned nestane,
my jsme totiž nadané Každé ráno cviþíme, brzy, hned jak vstaneme. To je asi v poledne, my jsme ale þiperné! My se rády pĜevlékáme, pĜevlek všechny rády máme. PĜevlékat se chceme dnes, jdeme na maškarní ples. Tady naše Ĝádky konþí, svČtlušky se s vámi louþí.
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
17
DOBROVOLNÁ SMRT 22:10 3.3.2000 Sedíme koneþnČ ve vlaku do Liptovského Mikuláše. Jsme v coupe sami, takže tČžká pohoda. Trochu veþeĜíme, drbem až nakonec usnem. V Olomóci nás vzbudil pan prĤvodþí, protože se tam prý vyskytují podivná individua, která berou lidem vČci. Individua se nedostavila a tak už jenom pasová kontrola a chrupka až do Mikuláše. 7:30 4.3.2000 Ve zdraví jsme dorazili.Bus nám jede v 8:15 takže se pokouším do sebe vpravit cca 1,2 l minerálky a mám pocit, že mi musí téci i ušima. ýeslo šel pro cukr, doufá že mu slehne (optimista). Pozor v Mikuláši podražil automat na nápoje:káva 8 Sk, kakao 9Sk. 8:30 4.3.2000 Jsme v ústí Žiarskej doliny. Báli jsme se, že bude pršet tak jako v Mikuláši, ale naštČstí snČží. Šlapem lesem. Další þasy není možné udávat, z dĤvodu absence chronometru (zkrátka jsme nemČli hodinky, alespoĖ jsme si to mysleli, než je ýeslo na konci všeho vytáhl z krysy-batohu). Ptal jsem se ýesla, protože už tuto cestu jednou šel, kdy že ten les skonþí. OdpovČć byla, že až si budu myslet, že nemá konce tak bude konec. Tak já jsem nelenil a myslel si, že je nekoneþný a ono nic. Ten les je snad vážnČ nekoneþný a hle les pomalu Ĝídnul až zmizel a my jsme stanuli koneþnČ na hĜebenu, který vedl na kopec Baranec. HĜeben byl úchvatný, ale poþasí nám ho umožnilo spatĜit jen nČkolikrát. Zkrátka pĜevČje (pĜevislé závČje), závČje, to se musí vidČt. A tak jsme šli po hĜebenu. Když už jsme byli hodnČ unaveni, tak jsme se dohodli, že postavíme stan. UdČlali jsme menší záhrab a pĜes malé nesnáze se nám podaĜilo stan postaviti. ýeslo zaþal vaĜit þaj a já jsem ještČ stavČl snČhovou zeć proti vČtru, kterou se mi pĜes veškerou snahu nepodaĜilo postavit do takové výšky, aby byla úþinná (vždy když jsem kus dostavil tak mi jí vítr rozfoukal). Noc byla tČžká a to doslova i do písmene. Když jsem se probudil zjistil jsem, že stan je z vČtší þásti zasypán snČhem a že mne bolí hlava. ýeslo se oblékl (bez mé pomoci by to možná ani nedokázal) a vydal se odhazovat sníh ze stanu. Po tĜiþtvrtČ hodinČ se vrátil s tím, že je hotov. A bylo to poznat. Ze stanu 200cmx190cm a výšky 120cm se bČhem noci stal stan pro trpaslíky 190cmx70cm a výšky 50cm což není mnoho. Ráno jsme se sbalili a nalehko (jen cepín a maþky) jsme vyrazili na Baranec. Bohužel se vítr neutišil ba dokonce zesílil a chĤze se nám zdála pĜíliš nebezpeþná a tak jsme se dohodli, že se vrátíme. Otoþili jsme se asi dvČ stČ metrĤ pod vrcholem. Došli jsme ke stanu sbalili ho a zapoþali sestup.Bylo to úmorné, ale zvládli jsme to pomČrnČ rychle. V ústí doliny jsme si uvaĜili tee a šli do Žiaru na bus.Chytli jsme stopa do Mikuláše, takže jsme v jednu už sedČli u þesneþky, která byla vynikající. Pak jsme to zaklopili haluškami s brindzou a tČžce pĜeplnČni se vydali na stop smČr CZ. Na stopu jsme mČli docela štČstí. V Praze jsme byli v pondČlí ve tĜi þtvrtČ na tĜi. David
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
18
ÁÄÁÁ POÓZOR !!! Psáno po necelém mČsíci následujícího života, kdy se pĜihodila spousta ne i þekaných událostí všem lidem v našem skautském stĜedisku, na našem pražském obvodČ, v celé Praze, v celé ýeské republice, v celé EvropČ, na celé ZemČkouli i na cizích planetách (i jiného než kulatého tvaru, napĜ.hranolovitých, kuželovitých apod.) v celém širém vesmíru. My se však nyní vrátíme k prvému až druhému bodu výše uvedeného výþtu a zmíníme se o nČkolikerých onČch událostech ... Ano správnČ, již opČt je tu informativní a mimoprostorový
ZDOMIZES * V sobotu 26.února se v ZŠ Žernosecké koná Obvodní Maškarní Bál v režii Joba a Rodné Sestry. Slovem provázel Skokan (Veþerníþek) a Zip (princezna), hudbu mixoval DJ Šimi. Celá akce byla opČt jedním z mnoha podaĜených obvodních srazĤ. Poté se ještČ dokecávalo a dolimoškovávalo na Svornosti dlouho do noci. * V úterý 29. navštČvuje Šík se spolužákem Kamilem strahovský stadión a jsou svČdky slavného vítČzství Slávie ve þtvrtfinále poháru UEFA nad italským Udine 1:0. KvĤli Kamilovu þekání na klobásku však docela nestíhají zaþátek utkání. * Už zase se nám nČkdo vloupal (?) do našeho sklepa a pro tentokráte si odnesl dvoukolák. "Jenom" onu kovovou konstrukci, dĜevČnou podložku /památku ještČ z Lipna/ nám tam milostivČ nechal. * V pátek 10.3. je u Národního památníku na VítkovČ poĜádán Koncert na podporu Tibetu. ÚÚžasnou hudbu poslouchají Šík, David, ýeslo, Michal a Messner a je zde také potkán Ptero. Padla zde nČjaká souvislost ohlednČ pozvání Ptera na svaĜák a následujícím ýekatelským kursem a Messnerem. Naši hoši se vrací do klubovny asi ve þtyĜi a v osum ráno je budíme my, tedy svČtlušky, protože odjíždíme na naší jednodenní výpravu na Srbsko. Naše putování vede pĜes Koukolovu horu, kde slaĖujeme a lezeme, Aksamitovu bránu, lom na Kobyle, KonČpruské jeskynČ až do Srbska, kde mají v pohostinství limošku za pade. Véþa u Lídy byla hodnČ v pohodČ. Skauti se také vydali do pražského okolí na vČtšinu soboty. No a když potom v klubovnČ hrajeme (svČtlušky se skautama) hazardní hry, opČt nás navštČvuje Pan Nervák. Tentokráte prokopl dveĜe a vykrákal za vlasy Davida. V nedČli nás ráno budí vlþata pĜed pĤl osmou, páþ jedou pro zmČnu na jednodenní výpravu. V klubovnČ je narváno k prasknutí, celá podlaha je pokryta pospávajícími þleny stĜediska. SvČtlušky jdem v nedČli do kina Aera na Žofku, skauti uklízí na Maninách a u vlþat si Matouš rozsekl nohu. * Plánuje se rozjezd barákové akce: POZOR, V BARÁKU SE KRADE * V pondČlí 13.bĜezna jedem já, David a Ten Šmudla (Davidorodiþovskou Lagunou) obhlédnout prostory kolem následujícího rádcovského kursu- Bermudský trojúhelník. Ten samý den veþer je u nás další debatka, tentokráte ROVERING pod vedením Hejkala. A po debatce gameska - VČdci, objevivší dosud neznámý živoþišný druh, referujíce o nČm na mezinárodní konferenci. * V klubovnČ se odehrává spousta hokejových utkání NHSL. * Ve þtvrtek 16.bĜezna mají skauti v klubovnČ radu s rodiþi. * Na víkend 17.-19.3. vyrážejí Šmudla, Bubák, Messner a Michal na první þást ýekatelského kursu kamsi k LitomČĜicím. (Jela jsem s nima do Kralup nad Vltavou - lístek stojí dvacku.) Doufám, že se o celé akci poĜádnČ rozepíšou, alespoĖ tak jako kdysi my. * V sobotu 18. jsou na DeltČ Krásné Nové Stroje. (vstupné osmdesát a pusto prázdno) Zato u ŠvábĤ je celkem plno (nevrlý Šváb, Nerost, Šík, Lump), hrajeme kanastu, baštíme všemožné a sledujeme Willa Huntinga a Stateþné srdce * V nedČli 26.bĜezna se tradiþnČ, jako každý rok, uklízí na našich Maninách. Celkem se mĤže podČkovat asi þtyĜicítce lidí : þlenové našeho stĜediska s nČkterými rodiþi, Barak a její oddíl a samozĜejmČ ochranáĜ Just. V klubovnČ se takto ocitá asi pČt pytlĤ s PET-flaškama, spousta náĜadí a dvoukolák. A také jedno neopravené pĤjþené kolo. * V úterý 28. Job donáší Ájovi ... ( CD-Tata Bojs) * Ve stĜedu ýeslo získává poþítaþ (snad) ... a tak se s ním v klubovnČ o volných chvílích mĤžeme asi rozlouþit. Bude surfovat ?
________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
19
*Ve þtvrtek 30. se Šík + spĜátelení florbalisté úþastní se koncertu naší úžasné S´N´C´ v Infernu. Asi okolo pĤlnoci je potkán Grepák, který dČlá taxi své sestĜe. Chvíli poté odchází i vČtšina florbalistĤ a ŠíkĤ, páþ je pĜíští den þeká utkání. *TĜi dny od 31.4. do 2.5. patĜí opČt našim þekatelĤm. Tentokráte kousek vedle Vlašimi do MČsíþního údolí (kam pojedem na Velikonoce - jupííí!!!) Tentokrát se však již vydali na závČreþné pĜednášky a na konec také na zkoušky. Na sobotní hudební veþerní koutek a nedČlní dopoledne se na nČ jedeme podívat my, jakožto nČkolik zástupcĤ þekatelstva na obvodČ Prahy 8. Já, Skokan, Logik, David Tomega +pár (celkem tedy tĜi) dodatkĤ od Šíka
JENOM SLOVA (Z BěEZNOVÝCH VÝPRAV) Výprava 11.3. Cestou do velikého kopce na Koukolovu horu: Manuál: "A teć si k tomu pĜedstavte pĤl metru snČhu, dvacet kilo na zádech, mlhu, že nevidíte na pĤl metru a jste v Roháþích." Anþa : "Jsem boháááþ !!!!" Výprava 11.3. To je jíl tohlecto, toho my se nedožijem, aby z toho byla skála ani naše dČti ne. /Messner/ Hele tady jsme šli, ne?-Káþa Ty máš bliky, ale dobrý.-BáĜí JeštČ, že nemusíme rodit dČti, to bysme pánové nepĜežili. /Messner/
NÁZOR NA ýLÁNEK JIěÍHO MENZLA „TAK NEVÍM“ Po pĜeþtení þlánku režiséra JiĜího Menzla mám dojem, že autor je smutný z toho, že skauting už nikdy nebude to, co býval. Má pravdu v tom, že vedle televize, poþítaþĤ a dalších vymožeností souþasnosti to naše organizace nemá vĤbec lehké. Já chodím do skautu desátým rokem. Skaut mi dal hodnČ, ale asi mi taky hodnČ vzal-hlavnČ ten þas pro televizi, poþítaþ a tĜeba bezcílné toulání po parku. I když nemĤžu Ĝíci, že si nČjaký þas na dívání na televizi nenajdu (nČkdy i vČtší než je tĜeba,vić Messnere), to bych asi nebyl normální. Ale když bych si mČl vybrat mezi koukáním nebo jít na skautskou schĤzku, skaut to jednoznaþnČ vyhraje. Nauþil jsem se v nČm spoustu zajímavých vČcí a mám díky nČmu hodnČ kamarádĤ. Taky jsem se nČkam podíval a skaut mČ þásteþnČ pĜipravil do života, hlavnČ toho v pĜírodČ. Ve škole jsem se potkal s lidmi, kteĜí nemohou pochopit, proþ chodím do skautu, plním rĤzné zkoušky a trmácím se s tČžkým batohem za deštČ nebo horka atd., když se mĤžu v pohodlí vČnovat již uvedeným „konzumním þinnostem“. Nesnažil jsem se jim to vysvČtlit, protože by to stejnČ nepochopili. Aby je to chytlo, museli by zaþít už jako malé dČti. Já když vidím na ulicích dvanáctileté kluky, kteĜí pobafávají cigárko a jdou od niþeho k niþemu, Ĝíkám si, co z nich asi bude a je mi jich trochu líto. Protože nikdy neprožijí to co my. Autor þlánku se zmiĖuje o vlasteneckých skutcích, jak kdo a kde položil život. V dnešní dobČ bohužel nČkteĜí jedinci považují za vlastenectví zmlátit nČkoho jiné rasy nebo pleti. Staré þasy jsou sice pryþ, ale základní myšlenka zĤstává. Jednou skautem, navždy skautem. A my se musíme snažit stále vychovávat nové þleny a nauþit je pár dobrých vČcí do života. Messner ________________________________________________________________________
Dvacáté þíslo
20
DVACKA Tak už je Ti chlapþe dvacet. Máš po vojnČ a je þas, aby ses zaþal starat sám o sebe. Najdeš si nČjakou hezkou sleþnu, oženíš se, odstČhuješ a já tu zase zĤstanu sám. Bude se mi stýskat po tČch bezesných nocích, kdy jsem se snažil vymyslet smysluplný þlánek nebo opravit milióny pravopisných chyb v þláncích pĜispČvatelĤ i ve svých. Už nikdy nebudu kopat do poþítaþe a nadávat a usínat s pocitem, že je to všechno na houby. Už nebudu Ĝešit dilema, jestli se uþit na zítra na zkoušku nebo psát þlánek. Vždycky až budu shánČt nČkoho s lepší tiskárnou než mám já, vzpomenu si na Tebe, jak jsme spolu tak þasto a dlouze bČhávali. Už nebudou docenty pĜekvapovat skautské fotografie zapomenuté ve skeneru. OsiĜí adresáĜ ýíslo v mém poþítaþi a já budu moc nainstalovat programy, které se mi sem zatím nevešly. Škoda. Bude se mi po TobČ stýskat, mČj se u Šíka dobĜe TvĤj Manuál
ýÍSLO - opravdu lidové noviny Pozn. red.: Na tomto místČ jste si mČli prohlédnout fotografii Tomegy v plesových šatech. Bohužel již pĤvodní fotografie byla nevalné kvality a po naskenování nebylo poznat, zda je na fotografii Tomega nebo pĜíslušník nČjakého afrického národa (spíš nebylo poznat, jestli tam vĤbec nČco je). Pokud chcete alespoĖ zprostĜedkovanČ okusit tohoto nevšedního zážitku, obraĢte se na pĜímé úþastníky onoho maturitního plesu.
Místo pro osobní vČnování redakce:
Redakce: Václav Zeman - Šík, Petra Tomeþková - Tomega, Michal Zikán - Manuál PĜispČli: Eliška Kubicová - ýertík, JiĜí Slavík - Svižník, Hnízdilová Jana - Janík, Václav Halbich - Nerost, David Procházka, Vít Masopust - Job, Pavel Veþerka Messner, pan Bomber, svČtlušþí zápisníky, svČtlušky z Kobylis, Pavel Šochman - ýeslo, Roverský kmen, Dalajláma Redakþní e-mail:
[email protected],
[email protected] ________________________________________________________________________
