1999
46. skautské stĜedisko "Sfinx"
ýtrnácté þíslo ýEKATELSKÉ ZKOUŠKY Skautská organizace se od podobných sdružení asi nejvíce odlišuje tím, že peþlivČ dbá na výbČr a výchovu vedoucích. Zájemce o vedení oddílu musí složit dvČ zkoušky: od šestnácti let þekatelskou zkoušku - mĤže pak pĤsobit jako zástupce vedoucího oddílu, po dovršení osmnácti let vĤdcovskou zkoušku - ta jej opravĖuje k samostatnému vedení oddílu a k vedení tábora, souþástí vĤdcovské zkoušky je i zdravotnický kurs. Letos na jaĜe poĜádá Obvodní rada Junáka Prahy 8 þekatelský kurs a zkoušky. Úþastní se ho i naše mladé talenty Tomega, Šík a David (to je spíš starší talent). Podmínkou složení zkouška je þekatelská práce - dvČ až tĜi strany na zvolené téma. MnČ jako þlenu pĜípravného týmu þekatelského kursu pĜipadla povinnost si všechny práce pĜeþíst. V tomto ýísle vám pĜedkládám dvČ dílka i se svým komentáĜem.
SKAUTSKÉ ZÁKONY
Skautské zákony - napsalo se o nich už víc než spousta stránek, ale i pĜesto o nich budu psát i já. ChtČl bych napsat o (práce k þekatelské zkoušce) tom, jak vidím zákony svýma oþima, co pro mČ znamenají, jaké Šík s nimi mám zkušenosti atd. Je tudíž možné, že nČjaký názor, který se v práci vyskytne, bude jenom mĤj a nikdo jiný s ním nebude souhlasit. A právČ tím se tato práce stane originální, protože se bude lišit od tČch ostatních, co kdy byly napsány. Vše, co zde uvedu, je vyjádĜením þlovČka, který ve skautském prostĜedí strávil už více nČž polovinu svého života, a chtČl by tak skautingu podČkovat za všechno, co mu doposud dal. A že toho nebylo málo. 1. Junák je pravdomluvný: Jsem moc rád, že je tento zákon na prvním místČ. ýasto se Ĝíká, že pravda vítČzí, a v to já bezmeznČ vČĜím. Ne že bych mČl bezmeznou touhu vítČzit, ale mám bezmeznou touhu, aby pravda vítČzila. Když bude tady na tom svČtČ fungovat to, že pravda vítČzí, bude se tu poĜád dát ještČ jakžtakž žít. Ale jak pĜestane platit i toto, tak už bude konec hodnČ blízko. Obþas se mi zdá, že poslední dobou trochu zapomínáme zdĤrazĖovat dĤležitost pravdy. A to nejen v našich oddílech, ale i v našem svČtČ. Možná je to takový malý celosvČtový problém. Pravda by se sice mČla stát samozĜejmostí, ale ne takovou samozĜejmostí, že se v podvČdomí ukotví, že pravda tu je a prostČ zĤstane navždy a nikdo pro to nemusí nic dČlat. To by tu navždy asi nezĤstala. A proto my všichni musíme dČlat všechno, co je v našich silách pro to, aby stále platilo, že pravda vítČzí. 2. Junák je vČrný a oddaný: Na první pohled se zdá vČrnost a oddanost jako ménČ významná vlastnost pro skauta. Ale když budeme dále pátrat po tom, co taková vČrnost a oddanost pĜináší, záhy zjistíme, že je to vlastnost velmi dĤležitá, a to hlavnČ s ohledem na budoucnost. Dost stĜedisek skuhrá nad tím, že má málo vedoucích nebo potíže s fungováním roverského kmene. A pĜitom nČkdy je pĜíþina tČchto problémĤ jen v tom, že se v tČchto lidech nedokázal vypČstovat dostatek vČrnosti. Dostatek vČrnosti a oddanosti k cestČ, kterou jsem si vybral a ze které bych nemČl sejít. Ta cesta mĤže být trnitá a plná pĜekážek, ale já chci dojít až na konec, jestli vĤbec nČkdy konþí. To vše mi Ĝíká druhý skautský zákon. 3. Junák je prospČšný a pomáhá jiným: Pomoc. RozdČlil bych si pomoc na dva druhy: na pomoc fyzickou a pomoc psychickou. Nejprve o pomoci fyzické. SamozĜejmČ každý by mČl mít v hlavČ zakódováno, že pomáhat je povinnost. Ale já bych se tady rád zmínil o nČþem, co bych rád zakódoval do
ýtrnácté þíslo
2
hlavy všem, které mám možnost alespoĖ trochu ovlivnit. NevČĜím v boha, ale vČĜím v dobro. VČĜím v to, že když þlovČk dČlá nČco dobrého, tak se mu to urþitČ vrátí. A tak je to i s pomocí. Kdybych toto dokázal zakódovat do hlavy alespoĖ nČkolika lidem, co tu budou žít po mnČ, byl bych spokojený. (I kdyby to mČli být jen moje vlastní dČti.) JeštČ nČkolik málo slov o pomoci psychické. NČkdy je totiž mnohem dĤležitČjší a potĜebnČjší než ta fyzická. A není moc lidí, kteĜí umí takto pomáhat. A proto si takových lidí vážím. Doufám, že i vy. 4. Junák je pĜítelem všech lidí dobré vĤle a bratrem každého junáka: Být pĜítelem všech lidí dobré vĤle, to je docela zvláštní definice. Obþas mívám docela problémy rozpoznat, kdo je þlovČk dobré vĤle a kdo ne. Ale aĢ tak nebo tak, pĜátelství je jedno z nejsilnČjších pout, které spojuje lidi na celém svČtČ, a tak je to i v našich oddílech. Spousta pĜátelství, která vznikají právČ tĜeba ve skautských oddílech, vydrží nČkdy až do smrti. I já vdČþím skautingu za plno nových pĜátelství, která doufám vydrží tĜeba až do té smrti. Zkuste si nČkdy pĜedstavit, o kolik byste pĜišli pĜátel, kdybyste nikdy nezaþali se skautingem. Pak si možná uvČdomíte, jakou má pro vás skauting cenu. Do budoucna mám jedno pĜání pro skauty i pro celý svČt, a to, aby tČch lidí dobré vĤle bylo co nejvíc. Rád bych se v životČ setkával jen s lidmi dobré vĤle, ale takové pĜání se mi asi jen tak nesplní. Na závČr ještČ jeden citát: Skuteþný pĜítel je nejvČtší z pokladĤ, pĜesto se lidé pachtí za tČmi dalšími. (F. de Rouchefould) 5. Junák je zdvoĜilý: Je to právČ zdvoĜilost, která mi poslední dobou chybí v okolním svČtČ. V dnešní dobČ, kdy spousta lidí myslí jen na vlastní dobro, se pomalu vytrácí smysl i takových slov, jako jsou tĜeba zdvoĜilost, ohleduplnost. Možná bych se i vsadil, že kdybych se dnes zeptal nČjakého dítČte, co je to zdvoĜilost, že mi to ani nedokáže vysvČtlit. Neví, co to je, protože to nezná z vlastního bČžného života, a to je chyba. Proþ nedokážou být lidé na sebe zdvoĜilí, to je to tak tČžké, chovat se k nČkomu pČknČ. VždyĢ to nikomu nic neudČlá, taková troška zdvoĜilosti. Na zdvoĜilost nesmíme zapomínat, protože i ta urþitČ patĜí mezi vlastnosti, které by nemČli být cizí nikomu z nás. 6. Junák je ochráncem pĜírody a cenných výtvorĤ lidských: Tento zákon se asi bude postupem þasu stávat stále dĤležitČjším, a to jestli se bude lidstvo chovat k pĜírodČ tak jako doposud. Do našeho þasopisu jsem loni psal kratiþký þlánek, který se jmenoval „Krátké zamyšlení nad vČcmi, které jsou jen zdánlivČ bez ceny“ a zaþínal asi takhle: Vzduch, voda, pĜíroda, svoboda a mír a ještČ mnoho dalších. To jsou všechno vČci, které si nemĤžeme koupit. Znamená to tedy, že všechny ty vČci jsou zadarmo, a tedy bez ceny. UrþitČ ne. V dnešní dobČ, kdy vČtšina lidí je zvyklá u každé vČci pĜedstavit si její hodnotu v penČzích a kdy žijeme v neustálém spČchu, si málokdo najde þas na to, aby se zamyslel právČ nad tČmito vČcmi. Tyto vČci jsou sice zadarmo, ale platí za nČ každý z nás. Aby na Zemi zĤstal þistý vzduch a voda a hlavnČ svoboda a mír, tak se o to musíme pĜiþinit všichni, a to je naše platba za vČci bez ceny! To je zkrácená verze toho, co jsem si myslel v záĜí loĖského roku, od té doby se mé názory moc nezmČnily. A všechna tato slova vystihují mĤj postoj k šestému skautskému zákonu. Jediná vČc z tohoto þlánku, kterou jsem si uvČdomil až dnes, je to, že svoboda a mír jsou vlastnČ cenné výtvory lidské, možná nejcennČjší. 7. Junák je poslušný rodiþĤ, pĜedstavených a junáckých þinovníkĤ: PĜi každé spoleþné práci je potĜebná poslušnost. VČtšinou se v každé spolupracující skupinČ nachází nČkdo, kdo je tak trochu nadĜazený, udílí povely, pĜíkazy, a ti ostatní by ho mČli poslouchat. Ten nČkdo nebývá nadĜazený jen tak pro nic za nic. Bývá to vČtšinou þlovČk s urþitými zkušenostmi. Jestli má oddíl správnČ fungovat, musí v nČm fungovat i poslušnost. Z vlastní zkušenosti vím, že ne vždy þlovČk s tím, co má udČlat souhlasí. V tČch chvílích bývám obþas i já tím nejvČtším a nejnespokojenČjším remcalem. Ale když vím, že þlovČk, který po mnČ nČco chce, má pravdu a ví, proþ mČ to a to nechá dČlat, pĜes všechnu svou nechuĢ ustoupím a poslechnu. Poslušnost je vČcí sebeovládání, stejnČ jako vČtšina ostatních zákonĤ. A sebeovládání se dá krásnČ cviþit, ale je k tomu potĜeba poctivý a trpČlivý trénink. ýím dĜív a s þím vČtší intenzitou zaþne každý z nás na sobČ pracovat, tím dĜív se dostaví výsledky. 8. Junák je veselé mysli: KoneþnČ osmý zákon, mĤj nejoblíbenČjší. Veselá mysl, smích atd., o tČch skvČlých vČcech už jsem napsal nespoþet ĜádkĤ. A teć pĜidávám další. Smích se nachází na naší planetČ už pČknou Ĝádku let a je vyjádĜením dobré nálady a dalších pozitivních vČcí. Ke skautingu patĜí smích už neodmyslitelnČ, a to je dobĜe. Zkuste si teć pĜedstavit oddíly bez smíchu, výpravy bez smíchu, tábory bez smíchu. Celkem údČsná pĜedstava. KonkrétnČ pro mČ je smích asi stejnČ dĤležitý jako vzduch nebo voda. Nedovedu si pĜedstavit, jak bych bez smíchu žil. ýasto pociĢuji kouzelné úþinky smíchu sám na sobČ. Jsou chvíle, kdy mi není do smíchu, nic se nedaĜí a nálada je mizerná. Ale staþí zdáli slyšet veselé chichotání a zvuk smíchu zaþne pĤsobit. Nejprve se pĜiblíží k uchu, vleze do nČj a pokraþuje, až dojde do
ýtrnácté þíslo
3
mozku. Tam ale podle mČ jeho cesta nekonþí. Pokraþuje dál až do srdce, to je jeho cílová stanice. Tam smích zaútoþí svou vší silou na srdce, které ten nápor vČtšinou nevydrží a já se zaþnu krásnČ smát a je mi zase na chvíli dobĜe. Tak to jsem já a smích. 9. Junák je šetrný: Napadá mČ teć spousta pĜíkladĤ, kdy mĤže být þlovČk šetrný. Šetrný k životnímu prostĜedí atd., ale tĜeba také šetrný k lidem. VČtšina lidí si ke slovu šetrnost nebo spoĜivost pĜiĜadí slovo peníze. Ale þlovČk, který je šetrný, nemusí myslet jen na peníze. Šetrných lidí pomalu ubývá, protože pĜíliš mnoho lidí si zvyká na svou pohodlnost a o šetĜení a šetrnosti nechce ani slyšet. Opakem šetrnosti je plýtvání. ýím vším se v našem okolí plýtvá. Kdybych to chtČl všechno vyjmenovat, tak mám z této práce nČkolikadílný román. Co s tím? NejdĜíve musí každý zaþít sám u sebe. To se dá vždycky. A potom musí zaþít pĜibývat lidí, kteĜí si uvČdomí, jak je plýtvání zbyteþné a nebezpeþné. O tom samém pak musí tito lidé pĜesvČdþit lidi ostatní, a potom už se s tím snad koneþnČ zaþne nČco dČlat. To je ale jen moje pĜedstava a bĤh ví, jestli se nČkdy naplní. Doufejme, že ano. 10. Junák je þistý v myšlení, slovech i skutcích: Myslím si, že þlovČk þistý v myšlení, slovech i skutcích musí být zákonnČ i þlovČkem dobré vĤle, a tak bych tady ještČ jednou zopakoval své pĜání, aby takových lidí bylo co nejvíc. Jinak být þlovČkem þistým v myšlení, slovech i skutcích je ta správná cesta. Nedávno jsem život pĜirovnal k cestČ. Tu cestu, kudy chce jít, si každý z nás vybírá sám. Na cestČ se sice obþas objevují pĜekážky, ale vČtšina z nich se dá pĜekonat. Možná horší než pĜekážky jsou kĜižovatky, na kterých se dá špatnČ odboþit a sejít z cesty. Tou cestou dobra a þistoty v myšlení, slovech i skutcích bych chtČl jít i já, protože vČĜím tomu, že je to ta správná. Teć jenom doufám, že nČkde špatnČ neodboþím a že tČch pĜekážek nebude zas tolik. Té cesty mi zbývá ještČ poĜádný kus, tak s chutí do toho. Co Ĝíci závČrem. Na zaþátku práce jsem se rozhodl, že radši napíšu, co si myslím a co cítí moje srdce, než abych si hrál na vČdce a opisoval z moudrých knížek dlouhá souvČtí, kterým nebudu rozumČt, ale hlavnČ v která nebudu vČĜit. Teć je výsledkem mé práce deset bodĤ, ve kterých sdČluji, v co vČĜím, jaký chci být a jak vidím okolní svČt. Práce to urþitČ nebyla zbyteþná. ýlovČk si má totiž þas od þasu zapĜemýšlet sám nad sebou a uvČdomit si, kam kráþí. A to se mi podaĜilo pĜi psaní této práce. * Když jsem Šíkovu práci þetl poprvé, mČl jsem z ní trochu divný pocit. Spoustu vČcí bych asi napsal jinak. Byl bych více konkrétnČjší; myslím že vČci jsou složitČjší, než aby se popisovaly „velkými“ slovy jako pravda, láska … Bojím se jejich frázovitosti. Také bych se - jedná se o práci k þekatelské zkoušce zamČĜil více prakticky - jak dodržujeme zákony u nás v oddíle, jaký je význam zákonĤ pro dnešní skauty, jak „trénovat“ dodržování zákonĤ … Není to ale moje práce. Teć když jsem si Šíkovu práci pĜeþetl nČkolikrát, myslím, že splnil pĜesnČ a bez zbyteþných odboþek nebo zaváhání, co si pĜedsevzal: jak vidí zákony ON a co PRO NċJ znamenají. A pokud bude tato práce návodem k dalším zamyšlením na téma skautské zákony, budu tomu velmi rád. Manuál
TAM JE HEZKY, KDE NEJSME MY A jak to mám asi vČdČt? Když tam nejsem, tak jak mám vČdČt, že je tam hezky ? Z vyprávČní ? Z pohledĤ ? Z fotek ? To je BLBOST !! Nevím, jaký procento spolužákĤ v mý tĜídČ napadlo, že si tohle téma vymyslela profesorka konkrétnČ na naši tĜídu. Asi spíš bych Ĝekla, že více než pĤlku. PĜed hodinou (teda v hodinČ), když jsme po zvonČní vybíhali do našeho úžasného tĜetího patra, se pĜed tĜídou bavil Ĝeditel s naší þeštináĜkou (první hodinu samosebou þeština, ostatnČ jako každý pátek). Pak pĜišli oba do tĜídy, chvíli se spolu bavili a pak Ĝeditel Ĝek, aĢ si sedneme. Netuším, jestli se to ještČ dČlá, ale my, vždycky, když pĜíjde do tĜídy Ĝeditel, tak si stoupneme. Pokaždý mČ to trošiþku vyvede z míry, ale budiž! Pak Ĝeditel spustil. Abyste rozumČli, ve stĜedu pĜed zaþátkem páté vyuþovací hodiny zavolal nČkdo do školy, že je tam bomba. ProfesoĜi a sorky pobíhali zmatenČ po škole ve snaze popohnat všechny pĜítomné studenty. ZástupkynČ vbČhla do jídelny a každému pošeptala do ouška, že aĢ opustí školu, že je tu bomba. Nastala panika, ze školy se stalo jedno ohromný mraveništČ a my mČly dČsnČ veselo z toho, že jsme vidČly þtyry policemany odcházet od Ĝeditelny. Studenti se hemžili, schodištČ bylo plné, v šatnách se to maþkalo, jak to šlo... Evakuace a panika. A nČkomu se mohl naskytnout jedineþný a nenahraditelný pohled na naší þeštináĜku, kterak se prodírá davem v protismČru po schodech nahoru s francouzskýma bramborama na talíĜi ku svému kabinetu. NČkteĜí studenti se báli, ale vČtšina nás podle mČ odcházela, abychom potČšili ty naše ubohé, leþ vždy nad námi stojící a hromující a zároveĖ
ýtrnácté þíslo
4
vždy o nás se bojící kantory. NČkterým z nás by asi nevadilo, kdyby ta humusná krabice vylétla do povČtĜí i s nČkým. A bylo by po problému !! Na palouku u lesa cvrþek v díĜe bydlí. Jak to u nČj vypadá ? Má tam stolek s židlí. Na stole má jablko a v nČm tucet brþek, když má žízeĖ, pije mošt jako každý cvrþek. Tak to tedy vypadá na palouku u lesa, ale na palouku u našeho ústavu to vypadlo docela jinak. PĜed školou bylo už plno lidí a další a další se stále hrnuli ze školy. NČkteĜí šli rovnou od školy pryþ, zĜejmČ to nČkam zapít. Nikdo z naší tĜídy mezi nima, kupodivu, nabyl. A když asi po dvaceti minutách þekání venku v náletech snČhových koulí vyšel ze školy i školník, pak teprve jsme se zaþali rozcházet i my. No uznejte, vracet se na dvacet minut do školy, která mĤže vybouchnout ? Všechny nás nejvíc mrzelo, pomyšlení na shoĜelé zbytky kecek, kraĢasĤ a triþek na tČlocvik. Ve þtvrtek jsme ráno pĜišli do školy (vČtšinou zklamaní, že jsme nenalezli pouhé zbytky základĤ v ještČ doutnajícím popelu) a každou hodinu se nás kantoĜi ptali, proþ jsme odešli. Po rozhovorech s jinýma tĜídama jsme zjistili, že nikomu jinýmu nehrozí za nedovolený odchod ze školy Ĝeditelská dĤtka. ýeštináĜka si samozĜejmČ myslela, že to byl nČkdo z nás, abychom se vyhnuli její hodinČ. To je snad nejubožejší a nejzakomplexovanČjší tvor na týhle planetČ. Ona je proti nám, ale to by se asi pĜežilo, že nás možná nepĜipustí k maturitČ, to bysme snad taky rozchodili, ale že svou nenávist šíĜí i do ostatních Ĝad kantorstva a neprávem úspČšnČ, to asi nezkousne nikdo z nás. Naší tĜídní paní profesorce ukápla dneska slziþka v naší pĜítomnosti. A slza, slza je voda, co je sama. Tak nám Ĝekla, že máme psát cviþný sloh. To už udČlala nČkolikrát a nikdy si to od všech nevybrala, tak jsem zaþala psát, co mČ napadalo. PČt minut pĜed zvonČním Ĝekla, že si to vybere, ale co, VŽDYCKY SE TO DÁ NċJAK ZAěÍDIT !! I VċTŠINA SE DÁ ZVLÁDNOUT ... Tomega
Z ýECH AŽ NA KRAJ SVċTA Intermezzo Celkem v klidu jsme dojeli do Agry na pĜedodjezdové soustĜedČní. Spoþívalo v tom, že jsme ochutnali již ochutnané a vyzkoušeli již vyzkoušené, poĜádnČ se najedli, vyspali a psychicky se pĜipravili na dlouhou a úmornou cestu domĤ. PĜebalení jsme dorazili do Dilíþka a zaþali vyĜizovat všechny náležitosti. Vedlo se nám stĜídavČ úspČšnČ i neúspČšnČ.Uklidnila nás informace, že nezbytné doporuþující dopisy na našem velvyslanectví dostaneme opravdu zdarma, prodali jsme foĢák,þímž jsme koneþnČ získali dostatek prostĜedkĤ na úhradu cesty zpČt, za den vyĜídili pákistánská visa, nakoupili nezbytné suveniry, byli obdarováni Saturninem, dovČdČli se, že se nám oženili pan president a nedostali íránská visa, protože jsme na nČ nechtČli týden þekat a usoudili jsme, že je stejnČ snadno mĤžeme vyĜídit v pákistánské QuettČ stejnČ tak jako pĜi cestČ sem v tureckém Erzurumu. Následujícího dne jsme se rozlouþili s Andym, který sem dorazil o den pozdČji, dohodli s ním sraz v QuettČ a aþkoli jsme si chtČli koneþnČ koupit lístek na vlak, abychom mČli památeþní artefakt, nebylo nám to umožnČno a do Amritsaru jsme byli nuceni vyrazit bez cestovního poukazu. Odtud jsme plni nostalgie dojeli za chladného rána taxikem na hranice a po 75 dnech a 8 pohovorech s celními úĜedníky opustili Indii. Zaþala cesta domĤ se vším všudy, konversace se omezila jen na nezbytné minimum, záĜivé oþi vystĜídaly zasnČné ale i ustarané pohledy, vyvstala pĜed námi vidina oroseného piva a aþkoli jsme ještČ pĜed hodinou málem breþeli, že se výlet konþí, teć už jsme si oba pĜáli být mávnutím kouzelného proutku doma. V Lahore jsme pĜeþkali jen jednu nezbytnou noc v nádražní þekárnČ, pochopili, že cestovat o Ramadánu nebude úplnČ nejjednodušší (všude se zavírá dĜíve, jídelníþek zchudl, domorodci jsou ještČ línČjší, za to vedou s cizinci velmi rádi hovory o náboženských tematech a þlovČk aby byl poĜád ve stĜehu) a já jsem potkal þernýho velblouda co táhnul povoz s mandarinkama. Zbýval poslední zádrhel, získat v QuettČ visa co nejrychleji, tak aby nám nedošly penisky a nebo se nemuseli vracet do Islamabádu pro „doporuþující“ dopisy na þeský konsulát, což by byla pohroma. První návštČva íránského konsulátu byla neúspČšná, bylo zavĜeno. Holt ramadán, prej možná pozejtĜí. VýĜeþnému Pakoši, co mne nauþili hrát ve vlaku „kuliþku“, se nás zželelo, odvezl nás tempem
ýtrnácté þíslo
5
(motorizovaná rikša ) do hotelu a zaplatil nocleh na tĜi dny dopĜedu. Jobák zaþal churavČt a mne nezbejvalo nic jinýho, než dalšího dne zkusit zajít za Íráncema i když mČli mít zavĜeno. Rozhovor z nádražní restaurace v QuettČ 21.1. Andy: Máte ještČ chappatti? Obsluha: Kolik, jedno nebo dvČ? Andy: DvČ! Obsluha: Není možné! Andy: Tak jedno. Obsluha: Není možné, už došly! 18. 1. So Venku prší! Brzy zaþne urþitČ snČžit. K snídani makoveþek (houby makoveþek-mazanec to byl takovej, nČjakej podobnej), poĜádný kafe a vzhĤru do boje s úĜedním šimlem. Stále prší, ulice jsou vylidnČny, procházím se v ponchu pomČrnČ civilisovanou þástí mČsta. Ambasáda má otevĜeno!!! Chovat se úþelovČ je nČkdy nezbytné. Po 45 minutovém nátlaku a speciálním faxu do Teheránu mi byly podstrþeny 2 formuláĜe, složenka znČjící na 1480 rupek splatných v Habi Bank, do 12 to musim pĜinést a zejtra si mám pĜijít pro visa. Pocit úlevy se rozlil v celém tČle. Zaþalo snČžit. V Habi Bank jsem smČnil 80 doláþĤ, vyplnil formuláĜe, pozmČnil JobĤv podpis, podČkoval (to se dycky vyplatí) a šinu si to zpátky. OpČt jsem byl ujištČn, že visa budou ve dvanáct, tudíž jsem tam nechal vzkaz Andymu a zvednul kotvy. SnČží þím dál tím víc. Voda stejká z hor. Vzpomínám na srpnovou návštČvu Sofie, Zlatá Sofie, tady neteþou potoky ale pĜímo Ĝeky. Na pĤl cesty k nádraží jsem vzdal trapnou snahu pĜejít suchou nohou a dal jsem pĜednost rychlejší metodČ brození. Superintendanta vyĜizujícího pohádkovČ vysoké slevy jsem nakonec v nČjaké budovČ poblíž nádraží našel. Ale páþ si nepamatuju þíslo Jobova pasu, tak sem budu muset zejtra ještČ jednou (estli se sem dostanu, zaþíná to vypadat na pČknou kalamitku). Úkoly jsou splnČny, nČco k jídlu a honem do spacáku. V tomhle poþasí maj všichni zavĜeno, nedá se tu skoro ni koupit. Skonþil jsem u našeho pekaĜe a zakoupil obvyklé 2 ks mazance (tentokrát promazávané a s kokosovým sypáním), keþup a asi ještČ nČco. Job se mi smČje, nevim jak mu mĤžu celý promáþený a utahaný být k smíchu a ne k pláþi, asi hystericky projevuje radost z neþekanČ dobrých zpráv. Jeho hihotání se stupĖovalo a vyvrcholilo, když jsem þekal v kĜeþovitČ zkĜehlé poloze, než zaþne týct horká voda. EvidentnČ mu vodtrnulo, snČd kus ryby. To s ním teć bude k nevydržení (podej tohle, uvaĜ tohle, dojdi tamhle). Probudil mne, ani mČ nenechal poĜádnČ zdĜímnout, estli „se“ udČlaj ty špagety. UdČlaly „se“, pak „se“ udČlala Frankova pochoutka a spousty dalších vČcí. Další sprcha, abych nezblbnul, zaþíná to tu lízt na mozek, nedokážu nic jinýho, než þumČt do stropu. Zase jsem dneska nesáhl na kroniþku (ba jo, zasnČnČ jsem koukal na kalendáĜ). JeštČ že zejtra dostanem visa a druhej den þalo, jinak bych tu asi zblbnul. Ptero + Job
KaKuS - Kachní Kulturní Strana Milé skautky, milí skauti a všichni ostatní, Tak mám takový dojem, že mi ty minulé prĤpovídky moc nevyšly a ta poĜádná zima byla až v tČch uplynulých asi 14 dnech. No nic. Jen se teć zase bojím se zaradovat a prohlásit : „PĜátelé, máme tu jaro!“. No nic, už je to venku, tak uvidíme. Vzhledem k svému momentálnímu absolutnímu þasovému vyþerpání Vám už ani nebudu víc psát, ale ani Vám zĜejmČ nenabídnu nic extrovního. Ale vybrat se dá, já osobnČ bych si bĜezen mohla zdvojit. Tak aĢ žije to všemi opČvované JARO Ahoj Kachna
ýtrnácté þíslo
6
Divadlo : Rokoko - 9., 19., 29. 3. Tramvaj do stanice touha 17. 3. Volání za Ĝekou Divadlo Na Zábradlí - 8. 3. Blues pro bláznivou holku Divadlo Bez Zábradlí - 11., 24. 3. Totální zatmČní Ypsilonka - 16. 3. Veþery pod lampou
Film : Kino Aero: 13. 3. ýeská soda 14. 3. Je tĜeba zabít Sekala 15. 3. Big Lebowski i kino Jalta - 18. – 19., 21. – 24. 3. 19. 3. Lola bČží o život i kino Evropa - 26. – 31. 3. 22. 3. Svéráz národního lovu i kino Morava - 17. – 19., 22. 3. 30. 3. Charakter 31. 3. Lepší už to nebude i kino Oko - 22. 3. Balada pro banditu - 25. – 26. 3. Morava Návrat idiota - 25. – 31. 3. Illusion 18. – 31. 3. KvČten Panství - 18. – 24. 3. Kotva Truman Show 1. - 24. 3. SvČtozor Královna AlžbČta 11. – 17. 3. SvČtozor Z pekla štČstí 4. – 11. 3. Blaník A dále probíhají 11. – 21. 3. DNY EVROPSKÉHO FILMU v kinech Lucerna a 64 U Hradeb.
Koncerty : Divadlo Gong - 28. 3. Redl - Janoušek – Lenk – písniþkový veþer 29. 3. JiĜí Schmitzer Kostel sv. Jiljí - 7., 12., 27. 3. Keltská kytara – M. Hromek, J. Ton Lucerna Music Bar - 8. 3. Robert KĜesĢan a Druhá tráva 18. 3. Krausberry 19. 3. Laura a její tygĜi 25. 3. Chinaski A nakonec : Palác Žofín - 9. – 11. 3. II. Veletrh knihy - vstup ZDARMA!
STARÉ ŽENY NČkomu jde škola sama od sebe a jiný s ní trošiþku válþí. Teć není dĤležité kdo je kdo a zda válþí, þi neválþí. KonkrétnČ mČ ta škola už pĜíjde úplnČ na nic. VĤbec v ní nic nenacházim, žádný smysl. To asi i jinde, ale do školy se chodit asi fakt musí. Ale chci se pokusit ukázat tČm lidiþkám, který to v tČch ústavech nebaví stejnČ tak, jako mČ, že se to dá pĜežít. I v tČch hodinách, který úplnČ ze všeho nejvíc nesnášíte. AĢ už za to mĤže profesor, jako u mČ profesorka nebo nČco úplnČ jinýho, obþas i to sluníþko vysvitne a usmČje se i na vás. I na mČ. No prostČ: nemám ráda þeštinu, protože nás nesnáší uþitelka. Furt víc a víc zjišĢuju, že ta látka, kterou momentálnČ probíráme je pČkná a líbí se mi. Zajímala by mČ mnohem víc a uþila bych se jí, jen kdyby nám to ta profesorka tak nezhnusovala. Kdyby nemluvila každou hodinu o tom, jak jsme (doslova) pitomý atp. Ale i tady na mČ zasvítila jakási hvČzdiþka, která mČ potČšila. Probírali jsme Františka Halase, po tradiþní pĜednášce o nás nám profesorka rozdala texty a þetli jsme si. Tak tady Vám pĜedkládám svČtýlko, jež mi uþinilo jednu z mnoha nudných hodin ménČ nudnou:
ýtrnácté þíslo
7
František Halas Staré ženy (úryvek) smutná odpoledne nedČlní smutná starými paními které se belhají k oknĤm starou cestou vyšlapanou v koberci mezi stolem a lĤžkem mezi zrcadlem a fotografiemi mezi židlí a falešnou palmou opĜeny potom o rám okenní dívají se dolĤ do ulic odtud ta bezútČšnost odpolední nedČlních oþi starých žen vyplakané a plaché tesklivé a mírné vy oþi obrácené k zániku
oĜíšky bez jádra misky bez obČtin pĜedsíĖky mrákot úryvky dávné hudby studánky zasypané oblohy zatažené noci bez dnČní dvíĜka zapadlá kĜtitelniþky vyschlé vody bez zrcadlení vy oþi starých žen vám svČt nic není vám krása nic není vám ošklivost nic není vy oþi starých žen hodin nesledující za míjením dnĤ se neotáþející vy oþi starých žen
PĜed usnutím I Ty nevíš táto to ti bylo k smíchu já vidČl kosa na trávníku zavazovat si tkaniþku U botky se mu rozvázala tahal ji až se pĜetrhla a víš že ji ten hlupák snČd Kdepak si koupí novou teć Žížala Co ty víš Poþkej však ráno uvidíš A ještČ tu mám schovanou jednu od Františka Halase, ta mi vylepšila náladu úúúplnČ nejvíc. Ale tu až pĜíštČ. Dobrou noc. Tomega
BOROTÍN ANEB ÚŽASNÉ ÚŽASNOSTI Tak se pokusím navázat na to, co již napsal Manuál v minulém ýísle. Došli jsme tedy k odboþce ke zĜíceninČ a pokraþovali silniþkou mezi rozpadajícím se statkem a kravínem. NČkde jsme nechali batohy a šli jsme se juknout na nedaleko stojící zĜíceninu. Batohy jsme nechali na zádech, což se nám pĜi sbíhání hradního pĜíkopu (nebo co to bylo za jámu) málem nevyplatilo. Tak to se mi fakt líbilo ! Bylo Ėákejch, Ĝekla bych, sedm nebo osm hodin veþer, takže nebyla úplná tma a zĜícenina byla tedy pČknČ vidČt. Teda pČknČ, byla vidČt jako þerné cosi zĜícené. No tak já nevim, ale bylo to pČkný, jak bylo vidČt na té tmavČ modré obloze þernou zĜíceninu. Takový pČkný kontrast !? Koukli jsme se na statek, osídlený statek pod zĜíceninou a šli do kravína. Vylez-li jsme (s Manuálí pomocí) na pĤdu a páneþku, rozhlédli jsme se tam. PĤda byla fakt ohromná a dírama ve stĜeše tam svítil mČsíc.
ýtrnácté þíslo
8
Na pĤdČ bylo vidČt, že je þasto obývaná turisty. V rohu v závČtĜí byla nasypaná sláma, o kus dál stála provizorní kamna. Místy úplnČ chybČla stĜecha a na podlaze byly zamrzlé kaluže. To nás skuteþnČ zahĜálo. Na tamních kamnech ( a našem lihovém vaĜiþi ) jsme dali Noodles a teplýho þujdu. Když jsme se ještČ šli podívat na toalety na druhý konec pĤdy, prostČ a jednoduše se mi propadla noha do díry. Jdeme po pĤdČ a najednou je Tomega menší o pĤl metru a kĜiþí jé. PĜehlídla odvČtrávací okénko zezdola z kravína nahoru na pĤdu. NaštČstí se jí nic nestalo. Takových dČr tam bylo asi pČt - to se naštČstí dozvČdČla Tomega až ráno. No úúžasné, bolelo mČ z toho koleno. Jediná díra na celé pĤdČ a zrovinka já do ní musím šlápnout. Pak jsme se zavrtali do spacáþkĤ a skoro usnuli. Teć vám musím Ĝíct, jak se Tomega zavrtávala do spacákĤ. Ten kroužek je tam správnČ. Po zkušenostech z vojenského prostoru (viz TĜinácté þíslo) si Tomega vzala dva spacáky (oba vypadaly hvČzdáĜsky = byly pĜes nČ vidČt hvČzdy). NejdĜív si vlezla do jednoho. To by nebyl problém. Nasoukat se do druhého už ale bylo horší. Když se jí to podaĜilo, vypadala jako klubko rozpáraných kabátĤ vaĢákĤ, neboĢ svrchní spacák zdobily elegantní díry. Uložila se. Pak se jí chtČlo na záchod nebo nČco takového, takže ji musel Šík ze všech tČch vrstev vysvobodit, a potom zase zapnout zpátky. Né, nebylo to legraþní. Nijak extrémnČ se mi tentokráte spinkat nechtČlo. Po poslední zkušenosti spaní na senČ (pro netušící: mĤžete se doþísti ve 13. ýísle v Novoroþním brdském putování aneb jak na Nový rok, tak po celý rok ?) a s novým batĤžkem jsem mohla usínat ve dvou spacácích. Nóó, ziminka mi fakt nebyla ! V noci jsem si dokonce musela sundat oboje fusekle, jež jsem mČla na nohou. Než Tomega usnula, držela velice pouþnou Ĝeþ o þeské literatuĜe první poloviny 20. století. Pak mČli se Šíkem obdélník od mČsíþku. PĜece jen to teplo mČlo nevýhodu: že kalhoty byli celou noc na senČ a pod hlavou a nebyli zahĜátý ve spacáku a tak ráno kapku studili, ale dalo se. Ze spacáku mČ vytáhl pocit obdélníku, jelikož sluníþko svítilo. Foukal ukrutnČ silný vítr a bylo nádherný stát na rozpadajícím se okraji pĤdy a nechat se vlát. Ve dne jsme teprve vidČli, že pĜedstava stĜechy nad hlavou byla pouhá fikce. Spali jsme vlastnČ pod širákem, jen sem tam nČjaká taška (na stĜeše). Po þujdČ, chlebíku s paštikou a sýrem (paranica ?) - parenica, þesky paĜenice, zatoþený uzený sýr - jsme si ještČ šli prohlédnout zĜíceninu za svČtla denního. No prostČ nádhera !! NÁDHERA ! Na zĜíceniny se dalo pomČrnČ dobĜe vylézt, takže jsme se vyblbli. ÚÚžasný pocit, když stojíte na nČþem vysokým a vítr se nezaráží o nic jiného, než o vás. Úžasné !! Fakt to bylo strašnČ príma ! VĜele doporuþuji. Tomega se vyškrábala (a v jejím podání získává toto slovo nový význam) na zbytky obvodové zdi a tam si jen tak vlála a kĜiþela: „To je úžasný!“. A já se Šíkem jsme dole trnuli, jestli ji to sfoukne nebo jestli spadne sama od sebe. A pĜedstavovali jsme si, jak tam místo Tomegy stojí rytíĜ s meþem na pozadí MČsíce. PĤvodní tvrz vlastnila také sklep a ten je úplnČ bombózní ! Tak jsme prolezli zĜíceninu kĜížem krážem a mohli jsme se vrhnout na rozpadající se statek. Typický statek, veliký dvĤr a kolem nČho stavení. Zvláštní klubovna pro svČtlušky, zvláštní pro vlþata, zvláštní pro skauty. Samostatná vĤdcovská místnost s kamnama, kuchynČ a jídelna, šatna. Zvláštní ložnice pro každý oddíl a chaloupka pro stĜediskového náþelníka. Jedna ohromná tČlocviþna a velikánský sál pro divadlo, kino a naše rĤzné vystupování. Zvláštní místnost na hraní Draþího doupČte, pĜíhodnČ vypadající. Samostatná budova pro zápasy NHSL a dvoupatrová budova redakce pro ýíslo a Ohlasy NHSL. Dále nČjaké kumbálky pro zlobivé dČtiþky. Z kravína (naší dnešní noclehárny) vybudovat pĜíjemný hotýlek nebo spíše jenom pro poskytování pĜístĜeší nebohatým pocestným, kteĜí by se pĜijeli podívat na první "skautský statek". Vedle noclehárny ještČ umývárna a vedle baráþek na pĜíjemnou, atmoškózní hospĤdku. Za pozornost stojí také speciální místnost pro zápasy NHSL. Je to bývalý vepĜín, podél stČn je Ĝada železných ohrádek asi 2,5 x 2,5 m, kde by stál uprostĜed stĤl s hĜištČm. Na každé ohrádce by bylo napsáno, kdo tam zrovna hraje. Mezi obČma Ĝadami ohrádek jde stĜedem místnosti v její dlouhé ose uliþka, kterou by chodili diváci a mohli by se zastavovat podle zájmu u jednotlivých zápasišĢ. Na jednom konci vepĜína, kde byly obrovské záhadné bandasky-kotle, by si diváci mohli dát þujdu, párek v rohlíku a pod. Celý areál statku je pak pojat jako obrovské experimentální skautské sídlo, kam by proudili zástupci chlapcĤ a dČvþat, kteĜí by se chtČli stát skauty, na jednom konci by vcházeli dovnitĜ, složili by
ýtrnácté þíslo
9
nováþkovskou zkoušku, pĜišli by k vČþnému slibovému ohni, složili slib a na druhé stranČ by vyšli jako hotoví skauti. V areálu by kromČ skautské rozhlasové stanice a redakcí dvou známých plátkĤ nechybČla ani skautská nemocnice. Za stodolou (divadlem a tČlocviþnou) by byla pĜistávací plocha pro vrtulník. Máte-li tedy zbyteþných pár miliónĤ, bude váš pĜíspČvek na skromný skautský areálek vítán. Tak a teć už jenom zaþít kupovat losy a nebo zaþít šetĜit na sbČru papíru. Už máme v klubovnČ asi þtyĜicet korun, to už nám chybí jenom maliþko, né !? Vzali jsme si batohy a vydali se na cestu. Po þervené, která sice místy mizela neznámo kde, jsme došli do Chotovin a dále do Stoklasné Lhoty. PĜešli jsme velkou silnici a þervená znaþka opČt zmizela v nenávratnu. Tentokrát forever. Došli jsme k další velké silnici ( možná to byla ta samá ), to mohlo být asi tak pĜibližnČ dvČ hodiny, a tam byla ukrutná skládka. Taková veliká, dlouhá podél silnice asi dvacet metrĤ. A v Košínském potoce byly rozbité televize. A jeden pČkný volant, jež mi nedovolili si vzít do klubovny. Po silnici jsme došli do Tábora, pomČrnČ vyþerpaní a na nádraží þekali na vlak. Dojeli do BudČjic a tam þekali kousek pĜes hodinku na busíka do Lišova. V chalupČ se holil dČdeþek, tak jsme si zalezli dozadu do mýho pokojíþku a hráli Dostihy a sázky. DČdeþek odešel na tancovaþku, my si zaveþeĜeli guláš s kolenama a pĜemístili se s dostihama do tepla. Když jsem kluky absolutnČ zruinovala (znáte to ne: štČstí ve hĜe atd.), dopili jsme þujdu a šli hajinkat. Ráno Noodles, peckeso, úklid , vypnutí vody ( aneb horor ) a odchod na busíka do BudČjic. Sedaþka na vláþka a domĤ. V kupíþku jsme hráli kocky a Šík jich pĜitom nČkolik (myslím, že dvČ ) ztratil pod sedaþkou. Ale hlavnČ, že byla pohoda, né ?! Takže resumé : všem vám doporuþuji podívat se na zĜíceninu Borotín, je tam i pamČtní deska K. H. Máchy, ponČvaþ se tam byl taky podívat. A vy se nejenom podívejte, ale taky si tam kapku zalezte, je to úúžasné !! Tomega a Manuál
A CO DċTI ?
PĜedpokládám, že všichni znáte zpamČti skautský zákon, slib, heslo. Na schĤzkách se vracíme k jednotlivým bodĤm zákona, ptáme se navzájem i (Práce k þekatelské zkoušce) sami sebe, jak se nám daĜí je v praktickém životČ dodržovat a co to pro Tomega nás znamená. Nebojíme se pĜiznat k vlastním slabostem a chybám. PostupnČ probíráme povahové vlastnosti, které z nás dČlají skuteþné skauty a skautky. Seznamujeme se s dČjinami našeho i svČtového skautského hnutí. Stále si pĜipomínáme povinnost vykonat dennČ nejménČ jeden dobrý skutek. Hledáme cesty, jak pomáhat jiným lidem. Snažíme se pracovat tak, aby náš oddíl patĜil k tČm nejlepším. Takhle by mohl zaþít každý vedoucí na zahajovací schĤzce þi výpravČ. Jeden mĤj bývalý skautský vedoucí by tak jistČ zaþal. Možná by to umČl nazpamČĢ, ale urþitČ by si to pamatoval, protože by mluvil trochu ze sebe. Ze svého srdce. A ze svých zkušeností? Asi jo. A mluvil by ke SVÉMU oddílu a ten oddíl by ho poslouchal. Poslouchali by ho, koukali by do plápolajícího ohnČ nebo na krásnČ svítící hvČzdiþky za vršky stromĤ a vzpomínali by na nádherné chvíle, které prožili všichni spoleþnČ. SpoleþnČ, jako parta, kamarádi. Mluví sebejistým hlasem a pak utichne. Nikdo se ani neodváží pomyslet na to, že by mohl pĜerušit tuto chvilku slavnostního mlþení, jedineþného pĜemítání. Oni vzpomínají na to, co bylo a on uvažuje nad tím, co bude. Jak bude radostnČ pĜipravovat program na schĤzky a výpravy. Jak to geniálnČ vymyslí a na výpravu se sejde pár þlenĤ. Tiché pĜemítání konþí zklamáním. Na pĜípravu programu je (nadmíru) výhodné, vČdČt, kolik lidiþek se sejde. Ne jenom na výpravy, ale i na schĤzky. To už urþitČ každý poznal ten pocit (to není bolest, to je jenom takový pocit, to je nČco mezi bolestí a svČdČním), když s nadšením plánuje program, všechno to krásnČ vidí pĜed sebou. Kopce, lesy, pole a v nČm jen stezka a zase les atd. a tamtudy si vykraþuje on se SVÝM oddílem. A na sraz v klubovnČ se sejdou tĜi skauti. No je tohle možné? No bohužel je. To už se mi mockrát stalo, že jsem peþlivČ pĜipravila program na schĤzku a potom jsem tam byla s pČti svČtluškama. ýlovČka to zpoþátku asi naštve, ale pak mČ to moc, moc mrzelo. Jenže to všechno záleží na vedoucím. To on si svoje þleny vychovává. Ale u tČch malých; právČ svČtlušky a vlþata, jsou pod ohromným vlivem domova. A záleží tedy i na rodiþích, jak se bude dČcku v oddíle líbit. (NapĜ. matka alkoholiþka - poznámka z rádcovského kurzu Pátku 13.) TĜeba jsme mČli v oddíle holþiþku (?), která ve svých osmi letech mluvila sprostČ, jako kluci u ní ve tĜídČ. Chlubila se tím, a myslela si, bĤh ví jaká je king. PoĜád se snažila na
ýtrnácté þíslo
10
sebe upoutat pozornost, tĜeba i svým hrubým chováním ke kamarádkám. Pozornost na sebe upoutala snad pokaždé. Doufám, že pokaždé i tu naši. Opravdu jsme nenašli zpĤsob, jak tuto "nČžnou dívenku" dostat k zemi. Ona se stále jakoby vznášela ve svém svČtČ sprostých slov a odmlouvání. Maminka si pro ni nikdy ke klubovnČ nechodila, a tak jsme ji mohli poznat pouze po telefonu. To nám však staþilo. Možná to byla chyba, ale výchovu Irþi jsme vzdali. Tady jde o spolupráci. Furt mám pĜed oþima její tváĜ a mám z toho špatný pocit. Ale taky tĜeba máme svČtlušku, jejíž maminka je , no prostČ radost spolupracovat. I sama Eliška je, podle mČ, príma svČtluška. Poté, co jsme do ýísla (náš stĜediskový þasopis) natiskli, že uvítáme jakýkoliv krok od rodiþĤ, její maminka poslala do klubovny elektrický vaĜiþ a ještČ igelitku vČcí na horolezþení. Spokojenost na obou stranách. Tato maminka byla ve svém mládí skautka a vĤdkynČ oddílu. Tyto malé dČti se nechají až neuvČĜitelnČ rychle strhnout nČkým k nČþemu a ještČ nepoznají, zda k dobru þi zlu. A asi neexistuje oddíl, ve kterém by se nČjaký takový strhoun ke zlu nevyskytoval. TĜeba do oddílu pĜestane chodit, protože mu nebude vyhovovat spoleþnost, která se jím nenechá strhnout, ale na jeho místo brzy nastoupí jiný a pak další a další a tak budou postupnČ nahlodávat celek oddílu. A tady zase záleží na vĤdci, jak se s takovým problémem vypoĜádá. Asi to chce stále lepší a lepší program. Ale jde to ? Stále stoupat a stoupat a nedosáhnout vrcholu? Totiž, jakmile by vrcholu bylo dosaženo, nelze už dál stoupat výš. Nebo snad jo ? Ale to je jedno nebo dvojí. A jasnost ? Je nČkdo, kdo nemá ani ty nejmenší problémy s rodiþi ? To je fakt, vždycky se to dá pĜežít (ale to vlastnČ všechno). Ale takový skautský vedoucí, ten mĤže mít problémy úplnČ neuvČĜitelné. Od toho, že si musí s rodiþi vždycky „pokecat“ o tom, aby pustili svého malého drobeþka, který je už v oddíle starým trampem, na výpravu v létČ spát pod pĜevis,až po nejrĤznČjší pĜípady, kdy se dítko v klubovnČ po schĤzce složí, že se doma rodiþe poĜád hádají. To se mi teda naštČstí ještČ nestalo, ale tak mČ to napadlo. To fakt nevím, co bych dČlala. Co bych mohla dČlat s takovými rodiþi ? S rodiþema bych, myslím, nic nezmohla, tak bych se asi o to víc snažila odvracet pozornost dítka od tČchto myšlenek na pĜedstavu explodujícího domova. Myslím, že vím, jaký vliv má na þlovČka atmosféra rozpadajícího se domova. Ale ty malé dČti to tĜeba ještČ tolik tak nevnímají. Jo, tak teć by to chtČlo nČco veselejšího. Je potĜeba na malé dČti malá lest ? To mČ teć tak napadlo. Asi je hloupost chtít udržet si ve svČtlušþím oddíle holky a pĜitom je uþit historii skautingu, morseovku a základy zdravovČdy. Jsou to malé dČti a ty jsou hravé a ( vČtšinou ) veselé. A veselost je úžasnČ nakažlivá. Když pĜibČhnu do klubovny ze školy na schĤzku a holky se tam zaþnou scházet a zaþnou s tou ohromnou nehranou radostí líþit, co veselého se jim dneska ve školiþce pĜihodilo, opravdu mČ to vždycky dostane do dobré nálady. VidČt nadšení ostatních je strašnČ úžasný pocit ! A vidČt smutek v jejich oþích, to je nČco tak nechutnČ nechutnýho !!! Dají se hrát hry ve kterých se uþí, jenže obþas nic nenapadne (tak maximálnČ napadne sníh). Že se nČco nauþí, aniž by tušili, že se to uþí. Jenže mnohem jednodušší je suše je nauþit vázat uzel, Ĝíct, na co se používá a je to hotovo. Rychle, jednoduše, ale asi taky bez úspČchu a urþitČ bez NADŠENÍ. Dokázat vyvolat v nich zaujetí pro myšlenku,udržet si jejich pozornost atd. to není nic jednoduchého. Schopnost déletrvající pozornosti roste od dČtství k dospČlosti. Zaujmout jejich vnitĜek, to nedokáže jen tak leckdo. To chce zkušenosti ? My, když jsme byly ještČ malé svČtlušky, vždycky jsme snily o tom, že budeme jednou také vedoucí a budeme se starat o malá dČvþátka a budeme si s nima hrát. A jak nemožnČ rychle utekl ten þas, kdy jsme se nechtČ rozlouþily s našimi vedoucími a vstoupily do skautského oddílu. Najednou pryþ od samých her a radovánek do svČta káznČ, pĜísnosti a poĜádku ve smíšeném oddíle skautĤ a skautek. KázeĖ, pĜísnost a poĜádek brzy polevili a najednou jsme byli zase moc staĜí a oddíl už nás nechtČl. A zase louþení. A pak pĜišlo roverství a vedení oddílu... Jako resumé mČ napadlo : s dČtmi je vždycky dost práce. Ale to mi pĜijde takový, no zkrátka nicotný. Takové malé dČcko, to je vlastnČ ukrutnČ složitý mechanismus. UvnitĜ malého a drobného tČlíþka se honí pĜedstavy, myšlenky, kmitají tu ozubená koleþka rĤzných velikostí, kovové tyþe rĤzné délky a proplétají se jimi sny a realita a to všechno se místy ztrácí kdesi v zatím neznámu, jež bude objeveno postupem þasu. A to všechno mezi všemi kostmi, svaly,masem a nervy, tepnami a žílami a do toho všeho se vážou uzle lámou konþetiny, šifruje atp. a co s tím vším má þlovíþek dČlat ? Jít do pĜírody, zakĜiþet si na poli, zalézt si do jeskynČ, jako praþlovČk a šplhat po stromech jako opiþák. Po tomto obĜadu zaburácela Rokle úmluvy hlasitým veselím. A všichni cítili, že to vše je jen pĜedzvČstí mnoha dalších krásných pĜíhod a dobrodružství, jež na nČ þekají tam nČkde daleko, kam slunce chodí spát a kam veþer plují barevné mraky, víte - tam nČkde daleko - daleko - tak velmi, velmi daleko ...
ýtrnácté þíslo
11
K stvoĜení práce mi byla nápomocna kniha Rádce skautské družiny od Miloše Zapletala, film Co chytneš v žitČ, uþebnice pro stĜední školy Spoleþenské vČdy v kostce, hudební skupina Bompary se svou skladbou Továrna a kniha Jaroslava Foglara Hoši od BobĜí Ĝeky. Myslím, že Tomežinu práci dobĜe charakterizuje její vČta „To mČ teć tak napadlo“. Je tu spousta výborných postĜehĤ a nápadĤ, i když podaných trochu expresivnČjším jazykem. Každý odstavec by se mohl rozvést v samostatné pojednání. I když jsem na každé odrážce musel pĜeorientoval myšlení na nový problém, þetla se mi práce moc dobĜe. Manuál
EXPEDICE KRKONOŠE ‘99 Nápad uskuteþnit výpravu na snČžnicích se zrodil už hodnČ a hodnČ dávno.Už ani nevím kdo pĜišel s tím, abychom si udČlali snČžnice, možná to byl ýeslo, možná Marbulín, možná já, to už nikdo nezjistí. DĤležité je, že to nČkoho napadlo. Jak šel þas, tak se rýsovala pĜedstava, jak by to mČlo vypadat. Tak, že plán byl následovný: v pátek se dopravit na Pomezní Boudy, ujít nČkolik kilometrĤ, postavit stan, v sobotu ujít co nejvČtší kus z trasy, která vedla pĜes SnČžku, Luþní Boudu, Martinovku, Špindlerovku a Labskou Boudu do Harrachova. To byl plán, ale skuteþnost byla jiná. Tedy na Pomezky jsme se dostaly podle plánu. Poþasí nás podrazilo, byli jsme s ním domluvení, že bude pČknČ a ono nic. Vítr asi tak tČch padesát kilometrĤ v hod. (mĤj odhad), husté snČžení a to nejhorší - pĤl metru nového snČhu. Jen co jsme vylezli z busu, tak jsem se ĜádnČ obleþen jal sestavovat naše sanČ a ýeslo si oblíkal šusĢáky. Trvalo nám to skoro stejnČ, no ýeslo mi pomohl s dostavbou saní a s pĜivázáním nákladu.Posléze jsme se vydali hledat þervenou turistickou znaþku. Tu jsme po menších potížích nakonec našli a vyrazili jsme. Ušli jsme asi kiláþek a pĤl .Dohodli jsme se, že postavíme stan na cestČ, a to v lese. Po deseti minutách urputného snažení jsme postavili stan. Zalezli jsme dovnitĜ, zalezli jsme do spacákĤ a zaþali vaĜit þaj. ýaje bylo asi tak dva litry, což je na jednoho litr, a vpravit do sebe litr þaje, to dá pĜemáhání, ale jelikož jsme vČdČli, že zítra nebudeme moc pít, tak jsme ten þaj nakonec zdolali. Noc byla vcelku klidná, když nepoþítám vítr o síle dobĜe vyvinuté vichĜice, což dČlalo dojem, že vám okolo stanu bČhá nČjaký lesní skĜítek a bouchá vám do nČj lyžaĜskou hĤlkou o velikosti sekvoje vždyzelené. Ráno jsme se probudili v pĤl deváté. NČco malého jsme pojedli, sbalili vlhké vČci a po deseti minutovém boji i stan. PĜipevnili jsme vČci na sanČ a mohli vyrazit. Naše nejbližší zastávka byla chata Jelenka vzdálená tĜi km. Cestou jsme potkali nČjaké Poláky, kteĜí se vraceli od SnČžky. ěíkali, že tam fouká vítr 40 m/s (144 km/h) a že se tam jít nedá. PomČrnČ vyþerpaní jsme došli na chatu Jelenka. Tam jsme doplnili tekutiny a snČdli každý jednu fit tyþinku a byli jsme relativnČ fit. JeštČ pĜed odchodem jsme poopravili sanČ. Naše trasa se kvĤli špatnému poþasí zkrátila na únik. V plánu bylo, že uhneme z pĜedpokládané trasy v RĤžohorském sedle a spustíme se k lanovce. Podél lanovky jsme mČli sestoupit do Pece pod SnČžkou, kde máme chatu. Vyrazili jsme ve 13:00. PĜed sebou jsme mČli 2,5 km, to je asi 45 min.chĤze za normálních podmínek. To jsme, ale nevČdČli, co nás þeká. Cesta vedla mírnČ do kopce. SanČ vážili asi 35 kg, takže jsme se pohybovali pomalu, když k tomu pĜiþteme asi tĜiþvrtČ metru nového snČhu, máme obrázek první tĜetiny cesty, která se jmenovala Travers. Travers to skuteþnČ byl, takže nám sanČ stále sjíždČly do strany. StĜídali jsme se v tahání a tlaþení. Nevím, co bylo lepší, protože ten, kdo táhl, tak prošlapával stopu po kolena (nČkdy i po pás) ve snČhu, a to s krysou (sanČmi) za sebou, kdežto ten druhý takĜka ležel neustále po pás ve snČhu a podpíral krysu, a když ji nepodpíral tak dobíhal oba (tahaþe i krysu). Takto jsme dorazili na hĜeben a zdál se být konec stoupání a zaþalo se klesat. To však netrvalo dlouho. Najednou jsme se ocitli na holé pláni, kde foukal hrozný vítr. Cesta se stávala stále nesnesitelnČjší. PĜestávky na odpoþinek se prodlužovaly, s ýeslem jsme na sebe museli stále kĜiþet, takže jsme spolu témČĜ nemluvili. Najednou se za náma objevili nČjaké postavy, v kterých jsme rozpoznali lyžníky. Došli nás, a ponČvaþ byli nalehko, tak jsme je pustili pĜed sebe. Po chvilce, a to nám ani lyžníci nezmizeli z dohledu jsme se dostali na led, který nešel ani prokopnout, a svah pod námi byl hodnČ hodnČ dlouhý a jeden lyžník, který dvakrát sjel asi 20m dolĤ po ústech, nás plnČ utvrdili v tom, že maþky jsou nezbytné.Obuli jsme si maþky a vyrazili dál. Po dvČstČ metrech jsme si sedli do mírného závČtĜí k malému smrþku. Pojedli jsme jedny rozinky a odpoþívali, protože naše chĤze poslední kilometr
ýtrnácté þíslo
12
vypadala, jako když lezete na osmitisícovku, totiž dvacet metrĤ jít, vydýchat, dvacet metrĤ jít, vydýchat. Zatím co jsem odpoþíval a nechal se zasypávat snČhem, ýeslo asi pozoroval krajinu (i když bylo vidČt na dvacet metrĤ), protože si to jinak nedovedu vysvČtlit, najednou Ĝekl, že je tamhle lanovka, ale já nic nevidČl. Po chvilce jsem snad nČco vidČl, ale nevím co. V tom stavu bych uvidČl cokoliv. Ušli jsme asi sto metrĤ a vČdČli jsme bezpeþnČ, že to je lanovka. To znamenalo, že jsme na rozcestí v RĤžohorském sedle a odtud nám zbývalo „jen“ 5km k nám na chatu. My jsme byli ale tak vyþerpaný, že jsme zaþali uvažovat o tom, jestli nás nechají pĜespat na mezistanici lanovky. Jenže stanice byla od nás 1,5 km vzdálená. Tuto vzdálenost jsme urazili za hodinu a pĤl. Z tohoto úseku si moc nepamatuji, jen to, že jsem poþítal sloupy lanovky a že jsme chodili okolo stromĤ, kde nebyl sníh, takže tam byly dvoumetrové díry. Když jsme došli na mezistanici lanovky, k našemu údivu jsme shledali, že za deset minut jede lanovka dolĤ. Hned jsme zaþali pĜipravovat sanČ na transport. Po zaplacení nekĜesĢanských 60 Kþ za jednoho jsme se ve spČchu naložili vše, co bylo k naložení vþetnČ sebe a jelo se dolu. Cestu lanovkou bych pĜirovnal k pocitu, který má maratonec, když protíná cílovou pásku. O tomto pocitu se však mohu jen domnívat, jaký je, protože jsem maraton nikdy nebČžel, takže vám vlastnČ pocit nedokážu popsat. Snad jen že to byl pocit úlevy. Dole se mČ ýeslo zeptal jestli jsem vidČl tu cestu pod lanovkou, kterou jsme mČli jít, kdyby byla mezistanice zavĜená. Shodli jsme se na tom, že by nám cesta trvala asi dalších pČt hodin. Na koneþné jsme opČtovnČ sbalili vČci, ale na sanČ jsem dal pouze svĤj batoh a sanČ jsem táhl já, zatímco ýeslo si batoh radČji nesl. K chalupČ to bylo ještČ dosti daleko, cca 3,5 km. Cesta byla dobrá, teda v tom smyslu, že jsme se neboĜili. Nohy jsme vláþeli za sebou a navzájem jsme se povzbuzovali. Úsek od parkovištČ k chalupČ, který bČžnČ zvládám za 24 min. 38 sec. jsme, nelžu vám (proþ bych to taky dČlal, když skaut je pravdomluvný) šli 1 hodinu. Je nutno dodat, že cesta má pĜevýšení 280 m, a to do kopce. Cestou jsem také pochopil, proþ lidé zmrznou jenom proto, že si sednou a prostČ nejdou už dál. Nebýt ýesla, který do mČ huþel jako liják do rýny (okapu), tak tu cestu jdu celou noc. Na chatu jsme dorazili, poĜádnČ jsme se najedli a napili a vyspali. V nedČli jsme jeli dom. Souhrn: délka - 3 dny vzdálenost - 10 km poþasí - špatné, viditelnost 30-150 m vítr 25-40 m/s sníh 100-300 cm, nový sníh 50 cm teplota od -3 do -7 °C David Již v minulém ýísle jsem si dovolila Vám pĜedložit ( podle mého názoru absolutnČ úúžasnou ) básniþku a nyní hodlám pĜidat další. Doufám jen, že nikomu nevadí, že vČtšina z Vás asi Eváþka nezná, ale myslím, že by to vadit nemČlo. PČkné poþteníþko pĜeje Tomega ChtČl bych mít vlasy. ChtČl bych mít vlasy až na zem ChtČl bych být nespoutaný blázen. ChtČl bych mít vlasy ve vČtru, ChtČl bych mít vlasy na svetru, Jak se plazí. Vlasy jako vrazi. Vlasy, vrazi mýho já, Vlasy, ta zvČĜ neškodná. ChtČl bych mít vlasy na slunci A najít vlasy na konci Cesty životem. ChtČl bych mít vlasy za plotem.
Za plotem hranic vČdomí, A tyhle vlasy jenom mý By byly dlouhý až na zem, Já bych byl nespoutaný blázen. Vlasy, všechno by zavinily, Vlasy, který by závodily Kterej dosáhne dál. Vlasy a byl bych sám Se spoustou vlasĤ na zádech, A každej hloupej vlasĤ dech By byl chytĜejší než já, Zabil by slova útoþná. Eváþek
ýtrnácté þíslo
13
VLýATA A JEJICH PRVNÍ LETOŠNÍ DVOUDENNÍ VÝPRAVA Svou první letošní dvoudenní výpravu (dále jen PLDV) si vlþata naplánovala na víkend 20. - 21. 2. Protože se výprava konala ke mnČ na chatu a protože se na ní událo plno zajímavých událostí, nesmí zápis o PLDV chybČt v ýísle. Sraz byl urþen na osmou hodinu ranní. Podle Jobových posledních zpráv se výpravy mČla zúþastnit tak þtyĜi vlþata (dĤsledek schĤzky rodiþĤ?). Ale jak se blížila osmá hodina, zaþala se klubovna pomalu a jistČ zaplĖovat malinkými þlovíþky s velkými batohy. K naší radosti (zdČšení) nakonec dorazilo osm vlþat (to je dost dobrý poþet). Byli to tito hrdinové: Matouš, Bohouš, ZdenČk, Kuba, Honza, Vašek, Pirát a Lukáš. Po nezbytném pĜebalení jsme vyrazili na Hlavní nádraží. Vlak jel asi v 858, no prostČ okolo devátý. S menším použitím síly jsme se namaþkali do jednoho kupé. Vlak se rozjel a zaþaly se hrát rĤzné hry. Nevim, v jakém pĜesnČ byly poĜadí, ale vím, že se hrálo na kytaru a þetl se Tábor smĤly od Jaroslava Foglara. Ale to už byla PlzeĖ a my mohli (museli) pĜestupovat. Druhý vláþek nás dovezl až do Plas, kde jsme vystoupili (no málem nevystoupili). Na nádraží zaþaly dvČ nové hry, a to sice odhazování dĜívek (my jsme „nepozorovanČ“ odhazovali a kluci sbírali) a „Lysá hora, kartáþ, þoþky“ (za každého plešatého, vousatého a obrýleného þlovČka bod). Cestou do chaty se všichni stĜídali ve vedení podle pochodových znaþek. Asi po polovinČ cesty nastal þas na oddych, Škatulata batulata a sváþu. Po tČchto tĜech velmi pĜíjemných þinnostech cesta pokraþovala. Došli jsme k chatČ, zatopili, došli pro vodu, zabydleli se a odklidili sníh z cesty. Odpoledním programem byla cesta po nedalekém okolí. Joba, který byl zmožen celotýdenním pracovním nasazením, jsme nechali v hatČ s úkolem topit a naškrábat brambory. Naše kroky smČĜovaly do nedalekého lomu, kde se dalo jezdit na pytlích. Po chvíli jsme zaþali stavČt snČhuláka. Sníh byl tak mokrý, že každá koule mČla bČhem deseti minut asi 20 000 t (slovy dvacet tisíc tun) a bylo dČsnČ tČžký dávat je na sebe (že jo ýeslo). Spoleþnými silami jsme snČhuláka ozdobili, a pak se sním spoleþnČ vyfotografovali. Pro snČhuláka to bylo bohužel poslední foto, protože nejvČtší zábavou pro naše vlþata bylo snČhuláka rozkopat a rozdupat. ěíkali jsme si s ýeslem, že kdyby tady byly svČtlušky, tak snČhuláka zkrášlují, dokud to jen pĤjde. Ale to už z našeho snČhuláka nezbyla ani kouliþka. Halt jinej kraj, jinej mrav. Vycházka pokraþovala a o kus dál se udála velká snČhová bitva. Bitva zaþal taktikou všichni proti ýeslovi, pozdČji se k ýeslovi pĜidalo pár hrdinných obráncĤ. ýeslo postupnČ knockoutoval Bohouše, Matku i ZdeĖka a bylo po bitvČ. Pomalu jsme se tady vraceli do chaty. V chatČ jsme našli skoro vyhaslá kamna, nenaškrabané brambory a zívajícího a mžourajícího Joba. Že prý ho zradil budík. Já s ýeslem jsem se tady pustil do pĜípravy veþeĜe. Kluci s Jobem mezitím þetli další kapitolu z knížky a hráli rĤzné hry. Nakonec pĜedvádČli scénku. My jsme mezitím dokuchtili úžasný buĜtguláš, pĜi jehož pĜípravČ jsme hojnČ využili zásob naší chaty. Po veþeĜi zaþal maxiturnaj v pexesu. Hráþi se pohybovali po tĜech stanovištích. StanovištČ byla rozdČlena podle obtížnosti pexes a u každého byli tĜi nebo þtyĜi hráþi. Po každém odehraném kole se mČnili úþastníci podle aktuálního poĜadí. Tento turnaj vyhrál zaslouženČ Vašek. Kluci se potom šli s ýeslem podívat na hvČzdy a já a Job jsme pĜipravovali spaní. Nic podstatného se tento den již nestalo, protože se šlo spát. Vstávat jsme museli celkem brzo, protože vlak nám jel taky celkem brzo. Ke sníćoobČdu jsme si ohĜáli vþerejší buĜtguláš a zaþalo se pomalu a jistČ balit. Dobrovolníci si u ýesla plnili body do nováþkovské zkoušky, zbytek uklízel nebo balil a já myl nádobí. No prostČ na to, že bylo nedČlní dopoledne, bylo v chalupČ dost rušno. Jak to má na správné PLDV být. Když mČli všichni sbaleno a chata byla uklizená, mohli jsme vyrazit opČt do Plas na vlak. Cestu jsme si opČt zpestĜili hraním, a tak nám utekla dost rychle. Z Plas jsme se dopravili do PlznČ a odtamtud domĤ. Ve vlaku se ještČ plnili zkoušky, jedlo, pilo, hodovalo atd.
ýtrnácté þíslo
14
V klubovnČ ýeslo rozdal památeþní kartiþky, zakĜiþel se pokĜik a vlþata se pomalu zaþala rozprchávat do svých domovĤ. My jsme se ještČ chvilku zdrželi nahoĜe v „douþovacím kroužku“, vypili þujdu, a hned potom odešli taky. PLDV se podle mČ docela podaĜila, pro mnohá vlþata to byla první výprava a já doufám, že urþitČ ne poslední. Šík
CIVILIZAýNÍ NÁVYKY Jickovice 9. 2. 1999 Je mnoho výdobytkĤ, které se v posledních letech stávají pomalu a jistČ souþástí našich domovĤ a životĤ. AĢ už je to televize, myþka nádobí nebo mikrovlnná trouba. Jsme ještČ poĜád schopni nebo ochotni se tČchto vČcí vzdát. AlespoĖ na chvíli nebo napoĜád. Tato Ĝádky píšu v dobČ, kdy venku mrzne, všude okolo je napadaný þerstvý sníh a ještČ nejde elektĜina. Pro nČkoho by souþet všech tČchto vČcí znamenal skoro konec svČta, ale pro mČ dnes ani ne. Já sedím v kĜesle, topím v kamnech a þtu veselou knihu. V místnosti je slyšet jen tikot budíkĤ (jsou totiž dva), praskání v kamnech a mnČ je dobĜe. Na zápraží mĖouká koþka, asi ji pustím dovnitĜ, aĢ tu nejsem úplnČ sám. Teć ležím v posteli, koþka mi vrní do ucha a já pĜemýšlím o lidech. DospČl jsem k tomu, že když mám koþku, kamna a budík, mĤže mi celá civilizace vlízt na záda. Je zvláštní, že když zapomeneme na (nebo nemáme) všechny ty vymoženosti moderní doby, dokážeme si uvČdomit a ocenit dĤležitost takových normálních vČcí, jako jsou tĜeba kamna. Prašivý civilizaþní návyky! Koþka nČkam odbČhla, já jdu pĜiložit. Je mi dobĜe. Teć jsem v sobČ objevil takovou touhu alespoĖ na þas se zbavovat civilizaþních návykĤ. PĜijde mi úplnČ skvČlý, že ještČ patĜím mezi ty lidi, co takovou touhu mají. Znám jich docela dost,a to mi dává nadČji. NadČji že ještČ nekonþíme. Mám z tý touhy takovou radost, a pĜitom by to mČlo být normální. Zvláštní pocity. No nic, teć jdu štípat dĜíví, aby bylo þím topit. Jsem daleko od civilizace, trochu se mi sice stýská - (P.S.ý.), ale je mi dobĜe. Šík
BÁSEĕ O ýESLOVI Matouš Fikar ýeslo, ýeslo, ty máš ale kĜeslo Pod tou vodou modrou tam máš skĜíĖku modrou a v té skĜíĖce morseovku Na pomoc i na památku máš tam sumce i tu štiku Ležíš si tam bez pospČchu Veþer na vrbu si sedneš Zkrátka vodník jseš konec
ýtrnácté þíslo
15
MċSTEýKO KOUMÁKOV Šík Kapitola první: NEýEKANÁ NÁVŠTċVA V naší malé zemiþce se rozkládá plno malých mČsteþek. NČkterá jsou docela obyþejná, dČjí se v nich obyþejné vČci. Tak vypadá i mČsteþko Koumákov, ale jen na první pohled. ProstĜednictvím tohoto pĜíbČhu se seznámíte s obyvateli tohoto mČsteþka a jejich nevšedními pĜíbČhy. Tak s chutí do toho. Je celkem všední páteþní odpoledne. Starosta mČsteþka Koumákov, jmenuje se Stanislav Zruþný, sedí ve své pracovnČ a dČlá, že pracuje (ne že by jinak nepracoval, ale v pátek a ještČ k tomu odpoledne, to už jen dČlá, že pracuje). Vtom zazvoní telefon. „Haló, tady starosta Zruþný,“ ohlásí se starosta. „No, dobrý den, tady nadstrážmistr Louka. Jsem z ministerstva vnitra z ÚPZCDNP (ÚĜad pro zaþleĖování cizincĤ do naší populace). Máme tady jednoho cizince z Ugandy a vaší povinností, podle sb. zákonĤ 37/156 paragraf 238 odstavec 5 o zaþleĖování cizincĤ do naší populace, je zajistit mu ubytování. V tomto programu je zapojeno jen 56 obcí a mČst v republice. Cizinec dorazí zítra v poledne, pĜijćte si pro nČj na nádraží. Máte nČjaké otázky?“ „Ehm, mmm asi ne. Nashledanou.“ „Nashledanou.“ Starosta se dvakrát štípnul do tváĜe, aby zjistil, jestli je to všechno pravda, a poté se svalil do kĜesla. Asi za þtvrt hodiny se starosta zvedl a vydal se do místního hostince „U tulipánu“, protože když má þlovČk nČjaký problém, vyĜeší ho nejlíp právČ v hospodČ. Hostinský Eda Hlinka a jeho žena Jarka byli v jednom kole. Lokál byl plný, starosta si sedl ke svým starým známým a poruþil si jedno piveþko. U stolu sedČli: bývalý závodní lukostĜelec Mirek ŠĢastný, Franta KĤzle (prý zedník, ale ještČ ho nikdy nikdo nevidČl s lopatou v ruce) a pekaĜ Luboš Choroš. Ten pracoval až od pĤlnoci, tak se vždy musel do pĤlnoci posilĖovat U tulipánĤ, aby vydržel pracovat až do rána. Pod stolem se ještČ válel hostinského pes jménem Koþka. „Chlapi, mám problém, zítra nám sem má pĜijet Ėákej þernoch a já ho tu musim nČkde ubytovat. Volali mi to z ministerstva vnitra, prej Ėákej program pro zaþleĖování cizincĤ,“ promluvil starosta. „Hm, ministerstvo vnitra, ale u nás bydlet nemĤže,“ ozval se jako první Mirek ŠĢastný. „PĜivést mojí ženČ domĤ þernocha, to je pozvánka do hrobu.“ „Jo, to je pravda, a ještČ k tomu, co bysme dČlali doma s þernochem. Psa máme,“ pĜidal se Luboš. „Já vás chápu, moje žena by asi taky nechtČla mít doma takovouhle návštČvu,“ pĜitakal starosta. „Ale co teć s tím?“ Bylo ticho, akorát Koþka funČl pod stolem. „A co takhle nastČhovat ho k uþitelskýmu,“ ozval s zedník KĤzle. „Má malej domek, je svobodnej a s þernochem si bude rozumČt,“ vzpomnČl si na mladého uþitele místní školy, Jana Pacholka. „To je nápad, jdu za ním!“ Starosta dopil pivo, zaplatil a vydal se do školy. U dveĜí školy potkal školníka Poukara. „Dobrý den, je tam prosím vás, ještČ pan uþitel Pacholek,“ zeptal se. „Ano, je u sebe ve tĜídČ,“ odpovČdČl školník a šel na zahradu hrabat listí (vždycky když byl nervózní, chodil hrabat listí). Starosta vystoupal po schodech a našel uþitele, jak sedí ve tĜídČ a opravuje úkoly. „Dobrý den, pane uþiteli, vy jste jediný, kdo mČ mĤže zachránit. Zítra pĜijede nČjaký þlovČk z Ugandy a já mám povinnost ubytovat ho v našem mČstČ. Nenašlo by se u vás místo, alespoĖ na þas.“ Uþitel se podrbal na þele (to byla známka toho, že pĜemýšlí) a pravil: „Já myslím, že by to šlo.“ „Paráda!“ radoval se starosta. „Zítra v poledne se tedy sejdem na nádraží a moc vám dČkuji, moc jste pomohl mČ i celému mČstu,“ pravil starosta a pomalu odcházel. Uþitel se opČt sklonil k sešitĤm a opČt se podrbal na þele. Pokraþování pĜíštČ
DEMENTI Tímto þlánkem chci dementovat zprávu z TěINÁCTÉHO ýÍSLA, ve kterém redakce (?) vytiskla pod názvem SLOVNÍK jakousi neoriginální, nepodaĜenou napodobeninu, která se naprosto vymyká originální pĜedloze, pĜestože je jedním z pisatelĤ Šík, který stál u zaþátku všeho a je myslitelem, který Slovník vymyslel. Dále chci upozornit veĜejnost þísloþtivou, že nevím nic o tom, že se Ústav pro jazyk þeský zajímal o ýíslo a o SLOVNÍK, A už vĤbec nemám peníze na to, abych si vydržoval osobního strážce (pro angliþtiny znalé bodyguarda), všechny finance, které dostávám, jdou totiž na nákup vybavení na výpravy (prostČ akce), na nČco do tlamy a dále na mĤj team HC PACKAL PRAHA (aĢ žije!). A už vĤbec se mi
ýtrnácté þíslo
16
nestalo, aby na mČ ze kĜoví vyskoþil nČjaký polointeligent, který se na mČ šklebil a Ĝval váleþný pokĜik severoamerického kmene Navaho (þi jak se to píše). Dále mČ naštvalo, že mi vyþornuli 7 (sedm!) cenných slĤvek do mého (!) SLOVNÍKU, ale abych jenom nekritizoval, vymysleli kopíráci (Tomega, Šík, Manu) jednu velmi cennou vČc, a to užití, to je velmi vymakaná vČciþka, ale kapku se mi nelíbí slovo þorka. Já osobnČ bych ho napsal jako þórku nebo bych napsal: corka (popĜ. þórka) atd. … Potom si slovíþko SLOVNÍK© omezuji pouze pro svou osobu. Svižník
SLOVNÍK© Vítáme Vás u nového neokopírovaného SLOVNÍKU©. Doufám, že se Vám bude líbit a že brzy využijete služeb firmy Svižník AN! NASHLE hoćka - hodina užití: Bude to trvat asi hoćku. máš se - jak se máš, to asi chápete fšicí užití: Skaut A vylije skautu B na hlavu ešák vody a skaut A jako by mimochodem prohodí: „Máš se?“ stane se - tato vČta je synonymum k „to se stává a nic si z toho nedČlej“ užití: Skaut A zorá nČjakou zkoušku, je z toho celý špatný a ostatní ho s humorem ujišĢují: „Stane se.“ Tak þau váš Svíža POZOR! K této pĜíležitosti zakládám firmiþku Svižník AN* na registraci názvĤ þlánkĤ v ýísle, v NHSL a pod. institucích. Má firma také zdarma uveĜejní v ýísle Vaše inzeráty. Staþí pouze struþnČ vyplnit pĜiložený formuláĜ a odevzdat ho mnČ (Svižník, schĤzka St 1630 - 1900, zastihnete mČ i jindy, ale to není jisté). _____________________________
*
AN = a nikdo
Jméno inzerenta: ZnČní inzerátu:
Spojení s inzerentem: Tel. (není nutné):
ZE SVċTLUŠýÍ VÝPRAVY Manuál: „Na které stanici právČ jsme?“ Knoflík: „Národní nádraží, né, Náhradní nádraží.“ Bylo to Hlavní nádraží.
Redakce: Michal Zikán - Manuál, Petra Tomeþková - Tomega, Václav Zeman - Šík, JiĜí Slavík - Svižník PĜispČli: David Procházka, Matouš Fikar, Vít Masopust - Job, Michal Kojan - Ptero P. S.: Pište, pište, pište!
