MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA. ÚSTAV SLAVISTIKY Polský jazyk a literatura. Magisterská diplomová práce. Autor práce: Bc

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV SLAVISTIKY Polský jazyk a literatura

Fenomén moře ve vybraných dílech současné polské prózy Magisterská diplomová práce

Autor práce: Bc. Karel Mimra Vedoucí práce: Mgr. Renata Buchtová, Ph.D. Brno 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne ...........................

.............................................. (podpis)

Poděkování Zde bych chtěl poděkovat své vedoucí práce, Paní Mgr. Renatě Buchtové, PhD. za trpělivé vedení mé diplomové práce.

Obsah 1. 2.

ÚVOD .......................................................................................................................... 3 HISTORICKÝ KONTEXT ......................................................................................... 5 2.1. 2.2. 2.3.

Přístup Polska k moři ........................................................................................... 6 Dějiny Pomořan .................................................................................................... 6 Dějiny Trojměstí .................................................................................................. 7

2.3.1. Gdaňsk .............................................................................................................. 7 2.3.2. Sopoty ............................................................................................................... 8 2.3.3. Gdyně................................................................................................................ 8 2.4. 3.

GEOGRAFIE REGIONU.......................................................................................... 10 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.4.1. 3.4.2. 3.4.3. 3.4.4. 3.4.5. 3.4.6. 3.4.7. 3.5.

4.

Hnutí Solidarita .................................................................................................... 9 Moře – geografický pojem ................................................................................. 10 Baltské moře ....................................................................................................... 10 Pomořany ........................................................................................................... 11 Trojměstí ............................................................................................................ 13 Vřešť ............................................................................................................... 13 Nový přístav ................................................................................................... 13 Westerplatte .................................................................................................... 13 Oliwa .............................................................................................................. 14 Stará Oliwa ..................................................................................................... 14 Sopoty ............................................................................................................. 14 Gdyně.............................................................................................................. 14 Kašuby a Kašubové ............................................................................................ 14

LITERÁRNÍ MILIEU ............................................................................................... 16 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 4.4.1. 4.4.2. 4.4.3. 4.4.4. 4.5. 4.6.

Moře jako literární tropa .................................................................................... 16 Kašubské legendy o moři ................................................................................... 16 Polská marinistika .............................................................................................. 17 Konkrétní předchůdci tria autorů stěžejních děl ................................................ 18 Adam Mickiewicz........................................................................................... 18 Juliusz Słowacki ............................................................................................. 20 Henryk Sienkiewicz ........................................................................................ 22 Piotr Skarga .................................................................................................... 22 Günter Grass a moře ........................................................................................... 23 Trio autorů stěžejních děl ................................................................................... 25

4.6.1. Paweł Huelle ................................................................................................... 25 4.6.2. Stefan Chwin .................................................................................................. 25 4.6.3. Czesław Dziekanowski ................................................................................... 25 5.

FENOMÉN MOŘE VE STĚŽEJNÍCH DÍLECH ..................................................... 26 5.1.

Weiser Dawidek ................................................................................................. 26

5.1.1. Fabule ............................................................................................................. 26 5.1.2. Malé evangelium ............................................................................................ 26 1

5.1.3. Opozice moře a pevniny ................................................................................. 28 5.2.

Castorp ............................................................................................................... 30

5.2.1. Fabule ............................................................................................................. 30 5.2.2. Mořeplavba jako synekdocha pro kolonizační proces .................................... 31 5.3.

Opowieści chłodnego morza .............................................................................. 32

5.3.1. Mimesis .......................................................................................................... 32 5.3.2. Probuzení mořem ............................................................................................ 33 5.4.

Śpiewaj ogrody ................................................................................................... 34

5.4.1. Fabule ............................................................................................................ 34 5.4.2. Výlet bárkou na otevřené moře ...................................................................... 35 5.5.

Tvorba Pawła Huelle a moře jako zrcadlo událostí ............................................ 36

5.5.1. Moře a představivost ...................................................................................... 38 5.6. 5.6.1. 5.6.2. 5.6.3. 5.6.4. 5.7.

Hanemann ........................................................................................................... 38 Fabule ............................................................................................................. 38 Mořský motiv a mořské reálie v románu Hanemann ..................................... 39 Moře a Motlava ............................................................................................. 40 Dílo Caspara Davida Friedricha v románu Hanemann .................................. 41 Panna Ferbelin .................................................................................................... 42

5.7.1. Fabule ............................................................................................................. 42 5.7.2. Moře v díle Panna Ferbelin ........................................................................... 42 BIBLICKÁ MAXIMA „ZAJEĎ NA HLUBINU A SPUSŤTE SÍTĚ K LOVU“ .... 44

6.

6.1. 6.2. 6.3.

Kulturní opozice v dílech Stefana Chwina a Pawła Huelle .............................. 45 Odvaha autorů vyplout na hlubinu ..................................................................... 46 Frutti di mare ...................................................................................................... 47

6.3.1. Fabule ............................................................................................................. 47 6.3.2. Motiv moře v díle Frutti di mare.................................................................... 48 7. 8. 9. 10.

MOŘE A MYTICKÝ PROSTOR ............................................................................. 50 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 51 RESUMÉ ................................................................................................................... 54 BIBLIOGRAFIE ....................................................................................................... 58

10.1. 10.2. 10.3. 10.4. 10.5.

Primární literatura .............................................................................................. 58 Sekundární literatura .......................................................................................... 58 Akademické práce .............................................................................................. 59 Časopisecké příspěvky ....................................................................................... 60 Internetové zdroje ............................................................................................... 61

2

1. ÚVOD Tématem této diplomové práce je fenomén moře ve vybraných novodobých polských dílech. Těmi vybranými díly jsou tyto tituly: Weiser Dawidek, Castorp, Opowieści chłodnego morza, Śpiewaj ogrody, Hanemann, Panna Ferbelin a Frutti di mare. První čtyři zmíněná díla pochází z pera Pawła Huelle, Hanemanna a Pannu Ferbelin napsal Stefan Chwin a Frutti di mare je publikace Czesława Dziekanowského. Diplomová práce se bude v těchto dílech snažit najít prvek moře. Bude to jednak moře v tom úzkém smyslu slova, tedy vodní plocha, ale také moře v přeneseném, jinotajném smyslu, tedy symbol pro velké množství, Nebe, nekonečno. Už ve své bakalářské diplomové práci jsem se zabýval dvěma z výše zmíněných děl. Byl to Hanemann a Weiser Dawidek. Tehdy můj záběr byl spíše obecný – psal jsem o „záhadě a tajemství“ v těchto dílech, což meritorně nepředstavovalo problém, vzhledem k šířce a obecnosti zadání, k rozsahu předešlých bádání na podobná témata a doporučené délce bakalářských diplomových prací. Tato diplomová práce z mé bakalářské diplomové práce vychází, přesněji řečeno vyrůstá na jednom krátkém odstavci v mé bakalářské práci, sice na odstavci, který velmi jemně hledá asociace moře s romány Hanemann a Weiser Dawidek. Zabývat se jenom těmito romány z prizmatu moře by nevydalo na celou diplomovou práci, takže jsem vybral dalších pět děl pocházejících ze stejného literárního prostředí a majících afinitu s mořem, jak jsem ho vymezil. Abych se ve své práci nedostal do rozborové plytkosti, zejména co se týče nazírání moře jako jinotaje, vymezil jsem si specifický prizmat vycházející z novozákonní maximy „Vyjet na hlubinu“, která pochází z Evangelia podle Lukáše. Hloubka v této maximě se vykládá jako ontologická kategorie, příznačně budu sledovat ontologickou hloubku ve výše zmíněných dílech. Weiser Dawidek a Hanemann jsou velmi populární díla přesahující svým ohlasem ostatní rozebírané knížky o řád až řády. O Weiserovi se mluví jako o fenoménu 80. let 20. století a Hanemann obdržel cenu Paszport Polityki za rok 1995. Castorp pochází z roku 2004, Opowieści z roku 2008, Śpiewaj ogrody pak z roku 2014, Panna Ferbelin je publikována v roce 2011 a Frutti di mare poté v roce 1990. Vidíme, že jsou to všechno soudobé knížky, proto literárněkritický svět na některá tato díla ještě nestihl adekvátně zareagovat, takže kritických statí je nemnoho. Trochu se z toho vymykají knihy Hanemann a Weiser Dawidek, které jsou staršího data, a které jsou tituly, kterými se dvojice autorů proslavila, v případě Pawła Huelle byl Weiser dokonce jeho debut.

3

Co se metody, či metod použitých v této práci týče, dovolím si odcitovat profesora Pospíšila, tedy jeho slova týkající se obecného dělení literárněvědných metod. „Metody obvykle nevystupují v čisté podobě; jde jen o principy, zásady, obecné teze: přizpůsobují se předmětu výzkumu, přibližují se mu, snaží se jej více či méně agresivně atakovat. Proto někdy mluvíme o metodách tvrdých, technologických, jakými jsou metody textové, morfologické, strukturní a metody měkké nebo měkčí, které se snaží užívat různých přístupů neagresivního, neinvazivního přiblížení k předmětu pomocí vcítění, estetické komunikace, recepce skrze čtenáře a čtenářství apod.: tyto metody, k nimž mají nejblíže moderní hermeneutika a recepční estetika se prosazovaly zvláště od druhé poloviny 20. století. Každá metoda vidí svůj předmět nicméně vyhraněně, nebo jej tak musí vidět, aby jej nahlížela nově, z nečekaného zorného úhlu. Proto každá metoda je svým způsobem krajní, radikální, jednostranná, vyznačuje se svou vlastní absolutizací.“1 V této diplomové práci se budu klonit k užívání tvrdých metod. Se zřetelem výše odcitovaného, sice že žádná metoda nevystupuje v čisté podobě a zároveň, že každá metoda je radikální, budu používat v práci tři literárněvědné metody. Základní metodou této práce bude pozitivistická metoda. Tato tvrdá metoda stála v první polovině 19. století u zrodů literární vědy jako takové. Zakladatelem pozitivismu byl francouzský filosof August Comte, v literární vědě je pak významný jeho následovník Hippolyte Taine. „Jeho metoda je přísně deduktivní, nejdříve stanoví teze a z ní vyvozuje všechny důsledky.“2 Tato metoda konstatuje zákonitosti. Vidí literární dílo holisticky – jestliže odhalíme jednu stránku díla, můžeme pak odvodit další stránky. Tato metoda se pohybuje v determinantech, jakými jsou: rasa, doba a prostředí – ty napomáhají k exaktnímu vyložení díla.3 Tyto determinanty vidím jako principiální pro rozebíraná díla, děje knih se totiž odehrávají často v prahových dobách, v multikulturním prostředí a v zásadních regionech. Další metodou bude intuitivismus, jehož představiteli byli Benedetto Croce nebo Wilhelm Dithley. Tento vědecký postup chápe literaturu jako neracionální, i protiracionální umění. Dá se říci, že tento postup stojí v opozici k pozitivismu, ale v této diplomové práci najde své místo hlavně kvůli svému filozofickému aparátu.4 Tato metoda se opírá o filozofické práce, a také v této diplomové práce bude brán zřetel na filozofická díla Mircea Eliade a Yi-Fu Tuana.

POSPÍŠIL, Ivo. Základní okruhy filologické a literárněvědné metodologie a teorie: (elementy, materiály, úvahy, pojetí, texty). Trnava: Univerzita s. Cyrila a Metoda v Trnave, 2010, s. 13. ISBN 978-80-8105-191-3. 2 Ibid., s. 20. 3 Ibid. 4 Ibid., s. 16. 1

4

Poslední metodou bude „close reading“, který lpí na pečlivém čtení, na pečlivé analýze textu, což je východisko a cíl bádání. I drobné zmínky ze zkoumaných knih vydají na celé odstavce v této práci. Tato literárně-kritická technika mající své kořeny v angloamerickém New Criticism, což je směr angloamerický reagující na empirismus a esejismus, který chce odstranit tvůrčí osobnost – autora díla – z pole literárněvědné analýzy.5 Za úvodní zmínku stojí také připomenout, že kromě oddílu věnovaného ontologickému plutí na hlubinu, budu na každé dílo hledět zvlášť. Takže jednotícím prvkem bude fenomén moře. Před samým literárním rozborem, tedy před jádrem této diplomové práce, budou předcházet podpůrné odstavce. Budou to tři kapitoly, které se budou tříštit na další podkapitoly. První bude historický kontext. V něm se budu zabývat dějinami Pomořan, přístupem Polska k moři (nejen tomu Baltskému), dějinami Trojměstí (Gdyně-Sopoty-Gdaňsk) a hnutím Solidarność. Další větší kapitolou bude geografie regionu, kde z geografického hlediska vymezím pojem moře. Kde se také zmíním faktograficky o Baltském moři a v neposlední řadě dvě podkapitoly budu dedikovat Trojměstí a Kašubskému elementu. Poslední podpůrný oddíl se bude věnovat literárnímu prostředí, ve kterém se díla nalézají. Jednak zde ukážu příklady moře jakožto literární tropy, dále uvedu polskou marinistickou tradici (tradici psaní děl s tématikou moře) a zmíním významné prekurzory tria spisovatelů, jejichž díla rozebírám. Jsou to jak slovutní polští spisovatelé, tak německý nobelista Günter Grass. Poslední podkapitolu tvoří medailonky stěžejních autorů, tedy autorů rozebíraných děl.

2. HISTORICKÝ KONTEXT Zadáváme-li si otázku, jaké místo má moře v našem světě nejen tom literárním, a proč právě mořem se lidé odedávna zabývají, můžeme dopověď nalézt v tomto úryvku: „Ileż to bowiem razy odnajdujemy w utworach metafory zasadzające się na semantycznych związkach z morzem i oceanem, okrętem i jego urządzeniami. Fakt ten nie powinien nikogo dziwić, wszak kultura ludzka od swego zarania ścisłe związana jest z morzem. Gdy dodać, że powierzchnia wód zdecydowanie przewyższa powierzchnię lądów, że oceany w dalszym ciągu są szansą i zadaniem dla człowieka (tylko od nas zależy, czy owa szansa nie zostanie beztrosko zaprzepaszczona), gdy uświadomimy sobie fakt, iż morza w zasadniczym wymiarze kształtują atmosferę i klimat, trudno się dziwić podejmowaniu problematyki akwatycznej, w tym przede

5

Ibid., s. 27.

5

wszystkim nautycznej, przez sztukę. Basen Morza Śródziemnego stał się kolebką naszej, europejskiej cywilizacji.“6

2.1. Přístup Polska k moři Nejprve pár slov k přístupu Polska k moři v průběhu dějin. Polsko opakovalo ten samý historický manévr za časů Piastovců, potom Jagellonců i Vasovců, sice snahu o získání dostupnosti k Baltu i Černému moři. V 15. století za období Polsko-litevské unie, kdy byly k území tohoto státního celku připojeny oblasti Ukrajiny, Polsko sahalo skutečně od Baltského moře až k moři Černému. Utvrzení tohoto státního celku se uskutečnilo roku 1569 vznikem Lublinské unie, tedy nikoliv personální, ale reálné polsko-litevské unie. Dostupnost moře vždy zde byla považována za důležitý politický a ekonomický činitel, vliv měl obzvlášť na události střední Evropy. Ten činitel měl, aniž bychom přeháněli, vliv i na podobu a obsah kulturního image, obohacoval literaturu, malířství, muziku a divadlo. Po dělení Polska v druhé polovině 18. století Polsko na více než sto let přístup k moři de facto ztratilo. Po úpadku Polska na sklonku 18. století se z tématu moře vnímaného dříve jako geopolitická látka stal motiv literární, charakterem akvatický či exotický. Poté co Polsko v roce 1919 získalo nevelký přístup k moři, značně rozvinulo své mořské ambice na poli nejen rybaření, obchodu, vojenství, ale zareagovalo také umění a literatura. Rozšířil se kult moře doprovázen dobrodružstvím, autentickou exkurzí a poznáváním světa. Polská republika svojí přítomnost na Baltu pozvedla na politický a národní fakt hodný chlouby, v Gdyni vybudovala přístav, zavedla lodní dopravu typu zaoceánských linek MS „Piłsudski“ a MS „Batory“ a svižně se rozvinulo vojenské námořnictvo.7

2.2. Dějiny Pomořan V současné době má Polsko přístup pouze k Baltskému moři. Ta oblast v Polsku, která přiléhá k Baltu, se nazývá Pomořany. První stálí obyvatelé pomoří byla západoslovanská plemena, blízce příbuzná s Poláky. Polští historici obecně považují Pomořany za polskou provincii, němečtí badatelé zas za německou.8 Během středověku byly západní Pomořany

BABIŃSKI, Andrzej. Wychowanie: przewodnik po współczesnej polskiej literaturze marynistycznej. Szczecin: Glob, 1989, s. 7. ISBN 8370071546. 7 BAKUŁA, Bogusław. Czeska i polska literatura wobec tematów i asocjaci morskich. In Moře v české a polské literatuře: sborník z mezinárodní vědecké konference : [Opava, 13.-14. listopadu 2007] = Morze w literaturze czeskiej i polskiej : materiały z międzynarodowej konferencji naukowej : [Opawa, 13-14 listopada 2007]. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2009, s. 8. ISBN 978-80-7248-565-9. 8 DAVIES, Norman a przekład autoryzowany Elżbieta TABAKOWSKA. Boże igrzysko: historia Polski. Kraków: Wydawn. Znak, 1999, s. 97. ISBN 8370069118. 6

6

a Viselská nížina pod intenzivní kolonizací Německa, kdežto na střední Pomořanech převažovala kolonizace polská. V 10. století byly Pomořany na krátkou dobu sjednocené Měškem I., ale za panování jeho nástupců byly opět poděleny na dvě části. Východní Pomořany nalézající se v okolí města Gdaňsk zůstaly polské až do podmanění terénů Křižáky v roce 1308. Církevně zas podléhal región biskupovi Kolobřehu, od roku 1123 pak kujavskému biskupovi. Západní Pomořany včele se Štětínem řídila knížata z místní slovanské dynastie. Poté se o ne přeli Poláci, Dánové i Braniborsko. Ve 13. století se začíná na Pomořanech objevovat Řád německých rytířů, který si s povolením papeže Řehoře IX. podmanil Prusko. Řád utvořil na pruském území knížectví, které formálně nespadalo pod císařství, ale drželo všechna práva patřící německým knížatům. Postupně řád rozšiřoval svůj vliv v těchto končinách; pohltil ostatní zde působící řády a založil zde mnoho měst, třeba Toruň, Elbląg, Braniewo, Chlumno, Královec. V roce 1308 si podmanil, jak jsem výše zmínil, Gdaňsk. Po prvním dělení Polska v roce 1772 Pomořany připadly do pruského záboru, stejně jako třeba Slezsko. Polské národní cítění však v těchto končinách nebylo příliš patrné, pojem „pruské Polsko“ se nepoužíval, a obyvatelé těchto teritorií se označovali spíše jako „polskojazyční Prusové“.9 Norman Davies dokonce píše: Na początku wieku Ślązacy, Kaszubi i protestanccy Mazurzy mieli słabsze poczucie polskości niż mówiący po niemiecku mieszkańcy Gdańska.10 Po první světové válce byly Pomořany kromě gdaňského státu Polské.

2.3. Dějiny Trojměstí Místem, kde se mnou rozebírané díla odehrávají, je Gdaňská zátoka, jež je součástí Pomořan. Gdaňsk samotný hraje v dílech důležitou roli. Město Gdaňsk je pak součástí konurbace nazvané Trojměstí (polsky Trójmiasto), které tvoří kromě Gdaňsku také Gdyně a Sopoty. 2.3.1. Gdaňsk Nalézá se v nížině viselské delty na samém konci uralsko-baltického hřebenu. Protékají ním řeky Motlava, Raduně a Visla. Ve městě najdeme mnoho mostů, průplavů, lávek. Město vzniklo pod ochrannými křídly Řádu německých rytířů, kteří mu mimo jiné zřídili vodovod s pitnou vodou. Již v 10. století se město stalo destinací kupců, kteří sem přijížděli kvůli jantaru, jehož byl Gdaňsk skladištěm a dodavatelem. Některé lodě směřovaly skrz Gdaňsk dále do polského vnitrozemí, kdy pluly proti proudu Visly. Jejich cílem byl jednak import zboží a také vývoz 9

Ibid., s. 605-606. Ibid., s. 606.

10

7

dřeva a obilí do zámoří, často až do Anglie. Největší rozmach Gdaňsku sledujeme v letech 1351-1382, město bohatlo, počet lodí stoupal.11 Město se připojilo ke spolku německých obchodních měst – Hanse. Za časů úpadku Řádu německých rytířů se, konkrétně roku 1454, Gdaňsk prohlásil za svobodné město pod ochranou polské koruny. Po rozdělení Polska na sklonku 18. století se roku 1793 město dostalo pod pruský zábor. Za pruského období čelilo obléhání Švédů, Rusů a Francouzů. I v této době si město ponechalo status a výsady svobodného města. Po první světové válce bylo v Postupimi rozhodnuto, že Gdaňsk utvoří zcela autonomní státní celek, nezávislý na Polsku i Německu – Svobodné město Gdaňsk. Po druhé světové válce připadlo město Polsku. 2.3.2. Sopoty Městem těsně přiléhajícím ke Gdaňsku a přecházejícím v Gdyni, jsou Sopoty. Hranice města jsou však jen těžko rozpoznatelné, nýbrž Sopoty, stejně jako Gdaňsk a Gdyně jsou autonomním městem. První zmínka o Sopotech pochází z roku 1283, kdy jsou popsány jako rybářská osada. V středověku náležely Sopoty opatství cisterciáků v Olivě. Po prvním dělení Polska v roce 1772 se město nalezlo pod Pruským královstvím. Už v 16. století bylo toto město oblíbeným rekreačním místem. V 19. století se začíná významně rozšiřovat – do města spolu s napoleonskými taženími přišel francouzský lékař Jean Georg Haffner a díky tomu se město vzmohlo. Vznikly hotely, molo a lázně. Významnými daty byly roky 1870, kdy byly do města zavedeny koleje, což pomohlo turistice a rozvoji města, a 1901, kdy Sopoty obdržely městská práva. Po první světové válce bylo město začleněno do Svobodného města Gdaňsk a i tehdy se Sopoty rozvíjely, třeba roku 1927 se otevřel Hotel Grand. Po druhé světové válce se, jako celé Svobodné město Gdaňsk, staly polským městem. 2.3.3. Gdyně Nejmladší celek v rámci Trojměstí. Rozvinul se až po první světové válce. Na portálu www.gdynia.pl se píše „Bujny rozwój Gdyni w okresie 15 lat, począwszy od 1926 roku, został dramatycznie zahamowany wybuchem II wojny światowej. Miasto nie ucierpiało w wyniku bombardowań, zwłaszcza w porównaniu z Warszawą, czy Gdańskiem, ale kompletnemu zniszczeniu uległ port i stocznia. Największą stratą Gdyni byli jednak ludzie. Większość polskich mieszkańców została przez Niemców wysiedlona lub trafiła do obozów koncentracyjnych, wielu poległo na frontach.

MÜLDNER, Josef. Po stopách baltických Slovanů: průvodce po sídlech a dějinách baltických Slovanů. Praha: Knihovna Družiny čsl. legionářů, 1934, s. 75-76. 11

8

Do wyzwolonego w marcu 1945 roku miasta szybko zaczęły wracać niedobitki rodowitych gdynian, przybywali szukając miejsca na nowe gniazda warszawiacy, lwowiacy, wilnianie, którzy stracili wszystko.“12

2.4. Hnutí Solidarita Příběh románu Frutti di mare se točí okolo gdaňských loděnic a hnutí Solidarita. Připomeňme si tyto události v rámci historického kontextu Pomořan a Gdaňsku samotného. Toto hnutí se neobjevilo z čista jasna, jisté události mu předcházely. Koncem 70. let 20. století v Polsku sílila jak katolická církev, tak nespokojenost se situací ve státě, a byl potřeba jakýsi katalyzátor, jakási jiskra, která by rozdmýchala onen nesouhlas ve velký plamen tlaku na změnu politického systému. Tato jiskra podle mnoha pozorovatelů přišla v roce 1979, kdy papež Jan Pavel II. přijel navštívit svou vlast.13 Čelní představitel Solidarity Lech Wałęsa píše ve svém životopise již o zvolení Karola Wojtyły na úřad papeže o rok dřív jako o přelomové události: „Již dříve se nám dostalo podpory, kterou nikdo neočekával. Stalo se tak 16. října 1978: to je datum, které mělo být spásou pro náš národ. Kardinál Karol Wojtyła se stal papežem. Tato zpráva vyvolala v Polsku euforii radosti a paniku ve vedení strany.“14 A k samotné návštěvě hlavy církve v Polsku píše následující: „Papež přijel do Polska a předal nám sílu a naději se slovy: ‚Nechť sestoupí duch tvůj a obnoví tvář země. Této země.‘ Výzvu, která zazněla během mše svaté na náměstí Zwycięstwa ve Varšavě, jsme přijali my, opoziční činitelé, jako heslo pro aktivnější činnost. Byla to jiskra, která způsobila, že během roku se protestní hnutí, které tvořily nepočetné skupiny opozičníků, přerodilo v desetimiliónovou veřejnou organizaci. Tato slova stála u zrodu Solidarity.“15 Nemnoho lidí by poté očekávalo, že politickou iniciativu nepřevezme po těchto událostech katolická církev, ale ani reformátoři uvnitř strany, ba ani však intelektuálové z opozice. Tu iniciativu převzala polská pracující třída a úplně nová tehdy neznámá skupina vůdčích osobností proletariátu. Do momentu, než se roku 1980 nezávislé odbory vynořily na povrch událostí, o nich nikdo neslyšel. Ještě v červnu neuměl hlavní představitel organizace,

Wszystko o Gdyni. Gdynia: Moje miasto [online]. 2006. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: http://www.gdynia.pl/wszystko/o/gdyni/77_.html. 13 DAVIES, Norman. Boże igrzysko: historia Polski. Op. cit., s. 1086. 14 WAŁĘSA, Lech. Cesta k pravdě: vlastní životopis. Praha: Slovart, 2011, s. 68. ISBN 978-80-7391-251-2. 15 Ibid. 12

9

nezaměstnaný sedmatřicetiletý elektrikář z Gdaňsku, již výše zmíněný Lech Wałęsa, říct, kdy a jaké konkrétní výsledky by mělo jejich snažení přinést.16

3. GEOGRAFIE REGIONU 3.1. Moře – geografický pojem Moře je v československé encyklopedii popsáno jako část oceánu s odlišným vodním režimem od svých okolních vod. Dělí se pak na moře vnitřní a okrajové. Vnitřní jsou téměř uzavřená mezi pevninami a okrajová oddělují od okolí ostrovy, poloostrovy a podmořské prahy. Někdy jsou okrajová moře nazývány zálivy (Botnický záliv, Finský záliv v případě Baltu).17

3.2. Baltské moře Jak jsem se zmínil, věnuji se v diplomové práci mořem na rovině metaforické, ale píšu i o moři v tom úzkém smyslu slova, pak píši konkrétně o moři Baltském. Baltské moře omývá břehy severního Polska a v mnou rozebírané próze se, pokud se zmiňuje moře, jedná právě o něj. V Baltském moři utonula Luiza Berger, milovaná profesora Hanemanna z knihy Hanemann, pobřežní vody Baltského moře se změnily v „rybí polévku“ v próze Weiser Dawidek, na Balt se na výlet vydávaly postavy knihy Śpiewaj ogrody, přes Balt připlul do Gdaňsku Hans Castorp z Castorpa. Název tohoto moře pochází od staropruského slova „balta“, což znamená bílý, německy se označuje „Ostsee“, (doslova „Východní moře“), což je dánského původu. Jedná se o typické vnitrozemní moře, které je pouhým průplavem spojeno se světovými moři. Délka jeho pobřeží činí 8100 km, šířka mezi Švédskem a Německem 75-20 km a povrch pak zhruba 415 266 km2. Jde o moře mělké, jeho průměrná hloubka je 53 metrů a nejhlubší místo, které se nachází asi 30 mořských mil od Stockholmu, dosahuje hloubky asi 459 metrů. Barva Baltu je obyčejně zelenomodrá až smaragdově zelená, někdy však bývá až ocelově modrá až šedá.18 Salinita Baltského moře je nízká, nepřesahuje 3%, s tím, že nejslanější voda je v úžině Skagerrak a nejméně slaná okolo ostrova Rujana a polského poloostrova Hel. Nízká salinita a mělkost má za následek, že Balt v minulosti během zimních měsíců někdy zamrzal, a to i na velkých plochách. Roku 1545 a 1670 prý bylo možno přejít z Meklenburska do Dánska, roku 1349 ze Stralsundu do Dánska a roku 1423 z Lübecku do Gdaňsku. V roce 1658 dokonce po DAVIES, Norman. Boże igrzysko: historia Polski. Op. cit., s. 1085. Malá československá encyklopedie. Praha: Academia, 1986, s. 339. 18 PROCHÁZKA, Jan. K Baltu (Lázně, letní sídla, turistika a památky na Baltu). Praha: Nakladatelské družstvo Máje, česká akc. společnost v Praze, 1926. s. 13. 16 17

10

ledě přešla švédská armáda do Dánska.19 Také v próze Opowieści chłodnego morza jeden příběh líčí chůzi po zamrzlém Baltu a Stefan Chwin, autor dvou stěžejních knih této práce, dokonce popisuje, jak Balt zamrzl během jedné zimy v jeho dětství, ještě tenkrát v poválečných letech. Prý se dalo po ledě jít až na poloostrov Hel. Nezapomenutelné musely být lodě, které byly ověšené rampouchy a zamrzlé v pobřežních vodách.20 Co se klimatu týče, záleží, na kterém břehu se nalézáme a z jaké strany vane vítr. Obecně platí, že moře ustaluje počasí a směrem do vnitrozemí má počasí tendenci kolísat. Větry z východu pak jsou mokré a studené, severovýchodní a severozápadní chladné a drsné, jižní a jihovýchodní zas suché a teplé. 21

3.3. Pomořany „Idąc ulicą Hamburga, patrząc na ‘tyrolskie‘ wille, ‘bawarskie‘ pensjonaty, szpalery świerków, secesyjne rezydencje, czułem, że tu, w północnych Niemczech zaczyna się nadbałtycko-północno-środkowoeuropejska sfera, biegnąca na wschód, przez Pomorze, Mazury, aż do Królewca i Tallina, a może i dalej, sfera, w której spotkanie kilku kultur wytworzyło mieszaninę wprawdzie dramatyczną, i że w tej sferze znajduję się także Gdańsk.“22 Říká Stefan Chwin v jednom časopiseckém rozhovoru a přibližuje tím, co pro něho baltské, nikoliv jen Polské, přímoří znamená. Nyní o geografii čistě polských končin. Tato místa byla charakteristická pro téměř všeobjímající přítomnost vody (niemal wszechogarniająca obecność wody). Na stopy její přítomnosti narážíme v přímořské mytologii, v obyčejích, kultuře každodenního života, životě hospodářském včera i dnes, v mentálních strukturách a dokonce i v lokálním humoru. Mořem přibývali do těchto míst nejen kupci, kteří přiváželi krom zboží též poselství a drby z odlehlého světa, ale i cizí bojovníci a nájezdníci. To moře stanovilo bránu, skrz kterou do Pomořan přicházeli osadníci ze zemích dalekých i blízkých. Moře bylo příslovečným oknem do světa. Právě život na pomezí dvou živlů – moře a pevniny, ve značné míře přispělo k multikulturnímu, multilingválnímu a mulitikonfesnímu koloritu toho regionu. Pomořany vždycky byly zemí „hraniční“23, místem na rozcestí24 kam a odkud vedly stezky z různých stran světa. V téměř deset století trvající historii těchto končin často tato místa platila vysokou daň za strategické položení, užívajíc jazyk současné 19

Ibid., s. 14-15. CHWIN, Stefan. Kartki z dziennika. Gdańsk: Tytuł, 2004. ISBN 83-911617-8-1. 21 Ibid., s. 17. 22 O Hanemannie, tauromachii i trzech samobójstwach, ze Stefanem Chwinem rozmawia Arkadiusz Bagłajewski. Kresy. 1996, č. 1. ISSN 0867-1125. 23 Časopisový článek uvádí v polštině slovní spojení „kraj pograniczny“. 24 Taktéž uvádí článek v polštině „miejsce na rozdrożu“. 20

11

geopolitiky. Toto teritorium bylo také po dlouhou dobu místem civilizačního a kulturního styku slovansko-germánského, když ale putujeme po pomoří, nacházíme stopy francouzských a hugenotských osadníků v Štětíně, mennonitů na Žulavách i u dolní Visly, Skotů a Angličanů v Gdaňsku, tak na četné kolonie holandské. Svá rezidua ponechali i Dánové, Švédi, Rusové a Židi. V kostce řečeno je to taková „miniaturní střední Evropa“.25 Je zajímavé, že podobný tón popisu gdaňské oblasti volí i Stefan Chwin při líčení období svého mládí, tedy poválečných let, kdy na rozdíl od předválečné doby, byl v těchto končinách cítit duch ruského komunismu. „Piekielny kocioł“ (pekelný kotel) a „piorunująca mieszanka“ (bouřlivá směsice) nazývá tato nestejnorodá prostředí, v kterých vyrůstal. Viz. níže. „Za oknami półkolistej sali wzburzony Bałtyk, fale rozbijają się o słupy spacerowego mola, wicher wieje, a my – młodzi ludzie w satynowych zarękawkach – przy pulpitach kaligrafujemy na białym kartonie: ‘Punktualność i słowność niech zawsze i wszędzie dywizją nam będzie‘, ryjemy dłutem napisy w capitalis quadrata na gipsowych tablicach, studiujemy tajniki pisma angielskiego z końca XVIII wieku, poznajemy krągłości rotundy, ostrości fraktury z Biblii Luthera, kopiujemy inicjały z Biblii Królowej Zofii – purpura, błękit, złoto. Zupełne wariactwo! W górze nad nami krąży Gagarin, Amerykanie szykują się do lądowania na Księżycu, a my staroruską głagolicą wpisujemy na brystolu: ‘Kdo nie kurit i nie pjot, tot zdarowie biereżiot‘.“26 Ještě důslednější popis jeho dětství a té heterogenity prostředí ho obklopující uvádí Stefan Chwin v knížce Kartki z dziennika. „Ciepły wileńsko-kresowy katolicyzm mojego Ojca. Pogłębiona, filozofująca religijność Mamy rodem z elitarnej szkoły dla panien pod klasztorem w podwarszawskim Szymanowie. Duch protestantyzmu zaklęty w architekturze gdańskich ulic i przedmiotach domowych, któreśmy odziedziczyły po Niemcach. Do tego we szkole komunistyczna tresura duszy. Portrety Bieruta na ścianach Sali gimnastycznej. Egzotyczni marynarze z „wolnego świata“ na ulicach Gdyni. Konne tabory cygańskie na łące za naszym domem. Rosyjski oficer mieszkający na przeciwko z żoną krakowianką. A nad nami, na piętrze, rodzina policjanta z Frei Stadt Danzig, który mówił do mnie jakąś śpiewną ‘berlińską‘ polszczyzną, W sklepie zaś narzekanie na Żydów i naigrawanie się z mojego wujka, który mocno ‘zaciągał‘ z wileńska.“27

OBRACHT-PRONDZYŃSKI, Cezary. Pomorze - "miejsce na rozdrożu". Kresy. 1995, č. 1. ISSN 08671125. 26 O Hanemannie, tauromachii i trzech samobójstwach. Op. cit. 27 CHWIN, Stefan. Kartki z dziennika. Op. cit., s. 231. 25

12

3.4. Trojměstí Zdaleka největším celkem Trojměstí je Gdaňsk. Je šestým největším městem Polska, po Varšavě, Lodži, Krakovu, Vratislavi a Poznani.28 Pouze u něho jediného lze v dílech mnou rozebíraných nalézt zmínky o jednotlivých čtvrtích. Jsou to Oliwa, Vřešť, Jelitkovo, Westerplatte, Nový přístav, Śródmieście a jiné. Někdy se objevují jejich německé názvy, třeba v Hanemannovi: Glettkau, Langfuhr, Oliva. Jiná města vystupují pouze jako celky – Gdyně, Sopoty, Hel, byť také někdy pod německými ekvivalenty. Nyní se podívám na jednotlivé čtvrti Gdaňsku a na Gdyni a Sopoty jakožto městské celky. 3.4.1. Vřešť Je velkou čtvrtí skládající se se Vřeště horního, který se nachází okolo ulice Grunvaldské, a Vřeště dolního ležícího blíže pobřeží. Je to spíše okrajová obytná čtvrť s velkou koncentrací studentů, kteří se účastní výuky na blízké univerzitě nebo polytechnice. Nalézt zde lze také obchodní domy. Vřešť je dobře spojena s letištěm a obecně je to místo rychlého spojení s ostatními částmi Trojměstí.29 3.4.2. Nový přístav

Nachází se při ústí kanálu, který směřuje do Starého města v Gdaňsku. Je to čtvrť se specifickým charakterem i architekturou, poněkud odizolovaná od zbytku města. Kromě pár betonových budov z komunistických časů zde nalezneme předválečné činžovní domy německého původu. Život zde běží tak trochu svým vlastním tempem, je to typická přístavní čtvrť.30 3.4.3. Westerplatte Westerplatte je známé jako místo výbuchu druhé světové války v září 1939. Zde z moře vedly útok nacistické bitevníky na polskou budovu pošty. Tato část města tvoří poloostrov s pomníkem připomínajícím válečné události.

Více o Gdaňsku se lze dočíst v mé bakalářské diplomové práci Hanemann a Weiser Dawidek – romány s prvky záhad a tajemství. 29 Gdynia. Gdansk city guide [online]. 2013 [cit. 2015-07-16]. Dostupné z: http://www.gdanskguide.eu/GdyniaPL/index.html. 30 Ibid. 28

13

3.4.4. Oliwa Sousedí s Vřeští. Je to geograficky jedna z nejrozsáhlejších čtvrtí Trojměstí, plná parků, lesních zákoutí a přírody. Oliwa byla starou historickou vsí, která se rozrůstala spolu s ostatními částmi Trojměstí. Zde právě došlo k mnoha střetům s Prusy. Strana čtvrti přiléhající k Baltu se rychle rozvíjí, budují se zde moderní sídliště. Druhá strana čtvrti si zachovává vilový ráz.31 3.4.5. Stará Oliwa Stará Oliwa se nachází v místech, kde v minulosti stála ves o stejném názvu. Je to poměrně luxusní destinace. Vily se zde mísí s komunistickými kvádry a moderními sídlišti. Čtvrť je lesnatá, nalézá se zde zoologická a botanická zahrada. Známá je zdejší katedrála z 16. století. Některé zdejší vily jsou přeměněné v penziony, kde se lze ubytovat v blízkosti moře.32 3.4.6. Sopoty Město malebně situované mezi trojměstský národní park a písečné pláže gdaňské zátoky. Jeho čistá pláž je dlouhá na 4.5 kilometru, zde se rovněž nachází proslulé sopotské molo, podle některých zdrojů nejdelší v Evropě. Je to lázeňské město, a tak je hojně navštěvované Poláky z různých koutů Polska. Konají se zde četné festivaly a koncerty. Za navštívení stojí Lesní opera (popisovaná také v knize Śpiewaj ogrody), hipodrom a takzvaný „Krzywy Domek“, stavba unikátní svou architekturou. 3.4.7. Gdyně Není to typicky turistické sídlo, avšak má mezinárodní ráz díky četným zahraničním firmám zde sídlícím a také díky svému velkému přístavu. Tento přístav je turistickou atrakcí, člověk se zde může procházet a prohlížet si zde kotvící lodě. Stálým exponátem je válečná loď Błyskawica z roku 1937. Nachází se zde taky gdyňské akvárium.33

3.5. Kašuby a Kašubové Jelikož se zabývám Baltským mořem v polské literatuře, a zvlášť protože se tento národ, Kašubové, objevuje v mnou rozebíraných dílech, náleží se o Kašubech pár slov zmínit. Patrný je tento národ v knihách Pawła Huelleho, zvlášť v knize Śpiewaj ogrody, kde se líčí postava pana Bieszka, pravého Kašuba, a dokonce se v knize kašubský jazyk objevuje. Kašubové jsou autochtonní baltičtí Slované. Jsou to prvotní obyvatelé Pomořan mezi dolní Odrou, dolní Vislou, Baltským mořem, Vartou a Notečí. Obdobu tohoto národa v jiných státech

31

Ibid. Ibid. 33 Ibid. 32

14

Evropy tvoří například Lužičtí Srbové v Německu, Frísové v Nizozemí nebo Rétorománi ve Švýcarsku.34 Etymologie pojmenování tohoto národu není zcela zjevná a existuje více teorií vysvětlující toto pojmenování. Jan Długosz, autor díla Kronika Wielkopolska, vysvětluje, že název tohoto regionu vznikl od slovního spojení lidového původu „kasać huby“, což česky zní „kasat řasený oděv“. Lidová etymologie pak podle Bernarda Sychty říká, že Kašuby vznikly od věty „każ ubic mie“, což česky znamená „přikaž, abych byl ubit“. Další teorie pracuje se spojitostí tohoto názvu s pohřebními obřady prapůvodních obyvatel Pomořan, ještě dřívějšími než byli Slované. Agnieszka Dobrowolska se přiklání k tomu, že Kašuby mají být názvem pro „neschůdné mokřiny, močály zarostlé trávou“.35 Tento národ během své historie hodně zakusil, nejen rivalitu mezi Polskem na jihu a Německem na západu, ale také byl svědkem švédských a dánských nájezdů. Od 10. do 13. století vzdorovali Kašubové německým vpádům, které se snažily toto území christianizovat. Díky porážce německých rytířů u Grunvaldu v roce 1410 a následné sekularizaci řádu Kašubové vyhubeni nebyli.36 Nyní náleží celé území Kašub Polské republice, byť o část svého území tito Pomořané přišli. Kašuby se nalézají v Pomořanském vojvodství, kde zabírají území 43 obcí, mimo jiné Pucku, Kartouz, Wejherowa, Bytovu, Chojnic, Slupsku, Helu. Počet obyvatel kašubské oblasti, podle sčítání z roku 1995, přesahuje jeden milión, avšak je velmi těžké určit počet opravdových Kašubů. Podle průzkumu mezi léty 1986-1989 bydlí na Kašubech okolo 368 000 Kašubů a 119 000 polovičních Kašubů, tj. lidí ze smíšených manželství. Z tohoto počtu pak denně kašubštinu užívá 28% lidí a jen zřídka 58%.37 Kašubský jazyk je pak podle sociologických průzkumů nejsilnějším identifikačním prvkem Kašubů a zároveň jejich největším klenotem.38 V nynější době se vedou pře, zda je kašubština samostatný jazyk, či jde o polský dialekt. V roce 2005 však kašubština dostala status regionálního jazyka. Stejně jako v případě polštiny, jde o západoslovanský jazyk lechické větve. Badatelé vidí uvnitř kašubštiny diferenciace a tedy jakési subdialekty, sever a jih Kašub se liší také foneticky, tedy přízvukem. V současnosti se kašubština učí i na některých tamních

OBRACHT-PRONDZYŃSKI, Cesary. Pomorze – „miejsce na rozdrożu“. Op. cit. SPRETKOVÁ, Andrea. Charakteristika kašubštiny v okolí Kartuz. Brno, 2008. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. 36 MÜLDNER, Josef. Po stopách baltických Slovanů: průvodce po sídlech a dějinách baltických Slovanů. Op. cit., s. 10. 37 SPRETKOVÁ, Andrea. Kašubština a Kašubové. Kašubština – jazyk či dialekt?. Brno, 2006. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. 38 OBRACHT-PRONDZYŃSKI, Cesary. Pomorze – „miejsce na rozdrożu“. Op. cit. 34 35

15

středních školách a na Gdaňské univerzitě vznikl lektorát kašubského jazyka. Vzniká také kašubsky psaná literatura a tisk.

4. LITERÁRNÍ MILIEU 4.1. Moře jako literární tropa Moře se v běžné řeči a především v literatuře používá i na rovině metaforické. Oceán, moře, hlubiny bývají označením pro nepřeberné množství, záhadnost i nekonečno. Kde moře vystupuje na jinotajné úrovni a kde lze dobře ilustrovat, jaké tropy může moře v literatuře reprezentovat, je experimentální knížka Marka Váchy Loď. Zřejmě lze toto dílo pochopit mnoha způsoby, patrně chtěl autor ukázat lidstvo s údivem plující vesmírem a zadávající si ty nejzazší otázky po původu a důvodu bytí, a také dotazující se po okolním životu. „Kdo jsem, odkud a hlavně kam pluji, proč moje loď a moře propastných hlubin kolem mě vznikly, a je něco dál, za propastným obzorem? Vzal jsem se zde jen tak, z písku pouště, náhodným větrným vírem tohoto zvláštního prachu této zvláštní lodi a jsem jediný ve vesmíru, kdo o sobě přemýšlí, nebo je nás víc? […] Vesmír se skutečně zdá být pustý a prázdný a nad propastnou tůní je tma. Celý svět ve své velikosti se zdá být jediným neosídleným oceánem a mé volání mi vrátí ozvěna ve vzdálených, nedohlédnutelných galaxií, zpráva v lahvi se po čase vrátí zpět, neotevřená, nikým nečtená. Narodil jsem se zde na plujícím ostrovu a nenašel nic než neobydlené světy, nenašel žádnou odpověď, proč pluji a jaký má moje plavba smysl, jen nekonečná samota, monotónní šumění vln a moře hvězd kolem.“39 Jakoby zde moře chvílemi bylo synekdochou, jindy zas metaforou pro vesmír, svět. Vidíme jakési prolínaní tropů a zároveň moře v úzkém významu slova. Prolínání a srovnávání moře a vesmíru jsme svědky i v odborných diskuzích, když se říká, že o povrchu Měsíce víme více než o dnu oceánu.

4.2. Kašubské legendy o moři Protože je tato práce literárněvědná a zajímá se o motiv moře, zmíním vztah Kašubů k moři na pozadí kašubských legend. Svět legend a lidových příběhů odedávna fascinuje vědce i milovníky literatury, zvlášť děti. Staré legendy mají často pedagogickou, ale i výchovnou hodnotu. Jejich význam rozhodně nemizí ani nyní, v časech internetového pokrytí, ba naopak regionální záležitosti se dnes těší pozornosti. Podle kašubské legendy o stvoření světa vznikl tento region z drobků, které Bohu zbyly po stvoření světa v jeho 39

VÁCHA, Marek Orko. Loď. Brno: Cesta, 2012, s. 14-15. ISBN 978-80-7295-148-2.

16

magickém měšci. Ty drobky pak po pádu na zem vytvořily malebné šachovnicové pole, louky, jezírka a řeky plné ryb, lesy plné zvěře, borůvek a jiných plodů a také nádherné kopce a moře.40 Kašubské legendy o moři představují prapředchůdce dnešních polsky psaných děl s tématikou moře. Sám Balt se coby hlavní téma v kašubských legendách objevuje jen zřídka, spíše představuje místo děje, jeho pozadí. Moře tu také vystupuje jako prvek vykreslující krajinu, hojně se vyskytují zmínky o větru, mořských vlnách, oblacích, jantaru. Pro ilustraci uvedu jeden úryvek legendy zmiňující Balt.41 „Dawno, dawno temu, jedynym panem Bałtyku był Gosk – bożek mieszkający w pałacu na dnie morza. Władał on wiatrem, sztormem i falami. Gdy odpoczywał, Bałtyk był spokojny i żadna fala nie mąciła jego powierzchni. Gdy obchodził swe włości, wiał lekki wiatr, który napełniał żagle rybackich łodzi. Czasami jednak Gosk wpadł w złość. Wówczas sztorm burzył morze, groźne fale biły o brzegi, a śmiałkowie, którzy na czas nie wrócili z morza do domu, ginęli w morskich odmętach.“42

4.3. Polská marinistika Motiv moře nalézáme už v Kronice Galla Anonima, u Adama Mickiewicze v Sonetech Krymských, Henryka Sienkiewicze (Latarnik), ba také u Juliusze Słowackého, Elizy Orzeszkové, Adama Asnyka, Marie Konopnické, Stanisława Wyspiańského, Bolesława Leśmiana, Jarosława Iwaszkiewicze, Czesława Miłosze. Stefana Chwina, Czesława Dziekanowského.43 V neposlední řadě také u Pawła Huelle. Tito proslulí spisovatelé sledovali motiv moře, mořské nuance se v jejich tvorbě objevovaly, v polské literatuře se pak mluví o jedné úzce i šířeji vymezované tendenci, marinistice. V polské literatuře se v souvislosti s tématem moře mluví jako o směru zvaném „marynistyka“ nebo „marynizm“. Jsou to obdoby zřídka užívaného českého slova „marinistika“. V polské literární vědě není tak jednoduché říci, co marinistika přesně je. Nepleťme si však tento pojem s marinismem, ten označuje literární směr italského baroka. Termín marinistika je slovním derivátem slova marinista, které je ruského původu, časově pak se jeho geneze datuje rokem 1847. V roce 1902 se tento pojem dostal do polské lexikografie, kde byl objasněn jako „malarz scen morskich“. V meziválečných letech se již slovo stále více OLSZEWSZEWSKA, Bożena. Przestrzeń morza w legendách kaszubskich. In Moře v české a polské literatuře: sborník z mezinárodní vědecké konference : [Opava, 13.-14. listopadu 2007] = Morze w literaturze czeskiej i polskiej : materiały z międzynarodowej konferencji naukowej : [Opawa, 13-14 listopada 2007]. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2009, s. 126. ISBN 978-80-7248-565-9. 41 Ibid., s. 126-127. 42 Ibid., s. 127. 43 Ibid., s. 7-14. 40

17

užívalo a nabralo i širší sémantiku, když se o něm mluvilo i v souvislosti s jinými složkami umění, sice s literaturou. Tak se jeho definice ustálila na „twórczość o tematyce morskiej“. Prvními marinisty v oblasti polské literatury byli označeni Jan Kochanowski a Wacław Sieroszewski. K pojmu marinistika – někteří badatelé se domnívají, že pouhé téma moře nerozhoduje o tom, zda dílo zapadá do marinistiky. K problematice marinistiky se lze dočíst následovné: stanowisko Jasińskiego […] doprowadziło do paradoksalnego podziału marinistyki na „prawdziwą“ (istotną) a „fałszywą“ (papierowo-literacką)44. Pod „falešnou“45 si můžeme představit třeba líčení prázdnin strávených na pobřeží, ta opravdová se pak definuje jako literatura hluboko prostoupená duševní potřebou psaní o moři. Jiní badatelé mluví o marinistice jako o literatuře nikoliv tematicky mořské, ale jako o tvorbě s obsahem (treść) moře. Za typicky marinistickou knihu se dá považovat dílo Stefana Żeromského Wiatr od morza.46 Velmi bohaté období na marinistickou literaturu můžeme v Polsku vysledovat po roce 1945, kdy se na 500 kilometrů dlouhém pobřeží objevilo hned několik center, uzlových bodů, kde se literáti tímto proudem zabývali. Byl to Gdaňsk, Kašuby, ale také střední pobřeží i západní se Štětínem. Marinistika se dále dělila na historický marinistický román (Władysław J. Grabski, Augustyn Necel), román kašubský (Augustyn Necel), román vojenský (Jerzy Pertek), román rybářský (Jerzy Pachlowski, Alexandr Minkowski), mořský dobrodružný román (Karol Borchardt, Jan Rychliński), mořská reportáž (Krzysztof Baranowski). Mezi tyto spisovatele se řadí i literáti, kteří obepluli celou zemi a vydali o svých dobrodružstvích svědectví, jako: Leonid Teliga, Krzysztof Baranowski, Teresa Remiszewska, Krystyna ChojnowskaListkiewicz, Andrzej Urbanczyk.47 Tím jsem shrnul vše, co se marinistiky v úzkém smyslu slova týče.

4.4. Konkrétní předchůdci tria autorů stěžejních děl 4.4.1. Adam Mickiewicz Tento velký talent polského romantismu se narodil 24. prosince 1798 buďto v litevském městě Nowogródek, nebo v jeho nejbližším okolí, do rodiny drobně šlechtické. Studia započal ve Vilniusu, na univerzitě, která byla dost osvícenecky zaměřená. Na Vilniuské univerzitě vznikají mezi studenty spolky „filaretů“ (milovníku cnosti) a „filomatů“ (milovníků nauky). Členové těchto sdružení pěstují společenský život, scházejí se a debatují o literatuře, vědě, pořádají přednášky nebo vyrážejí do přírody v okolí Viniusu. Nejprve se spolky filaretů SKUTNIK, Tadeusz. Morze i myśl. Gdańsk: Wydawn. Morskie, 1982, s. 8. ISBN 832156822x. Můj pokus o přeložení pojmů: m. „fałszywa“ – „falešná“, m. „prawdziwa“ – „opravdová“. 46 SKUTNIK, Tadeusz. Morze i myśl. Op. cit., s. 7-11. 47 BAKUŁA, Bogusław. Czeska i polska literatura wobec tematów i asocjaci morskich. Op. cit., s. 9. 44 45

18

a filomatů zdají být neškodné, posléze však začínají mít revoluční nádech, probouzí se v nich národní cítění a vzdor vůči ruské svrchovanosti.48 Po studiích se mladý Mickiewicz stává gymnaziálním profesorem v provinčním městě Kaunas. Toto období je ve znamení zármutku a žalu pro básníkovu nešťastnou lásku k Maryle Wereszczakové, která jeho city nemohla opětovat, protože byla v době, kdy Mickiewicze poznala, již zasnoubená. V Kaunas píše Mickiewicz dílo lidové baladiky Balady. Rok po uveřejnění Balad se objevují první zlomky jeho širokého díla Dziady, které líčí polopohanské rituály. Pro svou příslušnost ve spolku filomatů je Mickiewicz uvězněn a poté deportován do Ruska, kde strávil pět let. Zde pobýval v Petrohradě, Moskvě i Oděse, potažmo na Krymu. V těchto končinách vznikly Sonety Krymské, v Moskvě pak historický epos Konrád Wallenrod. Roku 1829 dostává povolení opustit Rusko, kde už má jeho jméno věhlas, a tak cestuje na západ, do Prahy, Karlových Varů, Drážďan, do Berlína a nakonec do Říma, kde ho zastihla zpráva o Varšavském povstání. Mezi léty 1832 a 1834 píše Adam Mickiewicz národní epos Pan Tadeusz, kde je ve verších vylíčen litevský venkov a dvůr drobné šlechty. Její radovánky – lov, sběr hub, hostiny, vyprávění příběhů v okolí litevských pralesů a prastarých stromů jsou pozadím pro soupeření dvou sousedních rodů, které nakonec skončí smírem – sňatkem Pana Tadeáše se sličnou Zošou. V Paříži, která byla největším sídlem tehdejší polské emigrace, dosahuje vrcholu své profesní kariéry, kdy přednáší na Collège de France slavistiku. Adam Mickiewicz, kterého V. G. Bělinskij označil za jednoho z největších básníků všech dob, umírá na choleru v Cařihradě v roce 1855. Moře je v Mickiewiczově lyrice jedním z nejčastěji se objevujících živlů. V jeho díle je mnoho obrazů a situačních nuancí spojených s mořem. Počínaje prostým popisem hlubin, konče netypickými mořskými vizemi a snovými výjevy, tak je Mickiewiczova percepce moře znázorňována. Moře a oceán jsou zpovědníky básníkových milostných nářků a zároveň ony prosby amplifikují. To ony mají přenést vzdechy jeho milované.49 Básník často sebe sama vidí jako mořského poutníka, mořeplavce, který vlnám chrlí své nářky, je jako jachtař uvězněný mezi vlnolamy. Dvě jeho básně se tak ne náhodou jmenují Żeglarz. Jeho mořeplavec je

KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Československý spisovatel, 1953, s. 243. LEBIODA, Dariusz Tomasz. Mickiewicz – wyobraźnia i żywioł. Bydgoszcz: Wyższa Szkoła Pedagogiczna, 1996, s. 54-56. ISBN 8370961762. 48 49

19

symbolem

stesku

po

moři,

ale

i

pro

odvěký

boj

s

mořským

živlem

a destruktivními silami přírody.50 Motiv mořeplavce a mořeplavby nachází své rozvinutí v Sonetech krymských. V těchto osmnácti verších plní často stěžejní roli vodní živel. Hned v prvním sonetu je kladen důraz na onen fakt, že cesta na Krym je neustále a ustavičně doprovázená přítomností vody, snaží se naznačit, že cesta tam má povahu mořeplavby, je jakýmsi vplynutím do krajiny, dalo by se říci. Sám poeta se zde snaží být takovým básnickým navigátorem, ukazatelem směru.51 4.4.2. Juliusz Słowacki Juliusz Słowacki se narodil roku 1809 v Křeměnci. Jeho otec byl profesorem estetiky nejprve na lyceu, poté i na Vilniuské univerzitě, avšak zemřel ještě v básníkově útlém dětství, takže ho vychovala spíše matka, paní Salomea. Z Vilniusu přesídlil v roce 1829 do Varšavy, kde psal řadu eposů v Byronově duchu. V revolučních letech snad na přání matky se vydává nejprve do Drážďan, poté do Londýna a Paříže, kdy už bylo povstání téměř u konce. V Paříži dlouho nepobyl, byl znechucen polskou emigrací a cítil rozhořčení vůči slávě jeho konkurenta Adama Mickiewicze. Odešel tedy do Švýcarska, konkrétně do Ženevy, kde vznikla dvě jeho významná díla. Drama Kordian, značně polemické s tvorbou Mickiewicze, a Balladyna, kouzelná pohádka spojující prvky lidové poezie s motivy Wiliama Shakespeara. Ze Švýcarska odešel do Itálie, aby se setkal se svými příbuznými, strýcem a nevlastní sestrou. Ocitl se zde v úžasném světě památek dvou tisíciletí a obzvlášť byl okouzlen duchem Dantovy poezie. Setkání s rodinnými příslušníky v něm vyvolala sentiment i stesk po rodné vlasti a zakořeněném rodinném životě a zároveň intenzivní pocit osamocení, pocit vyhnance bez vlasti. Všechny tyto pocity můžeme vysledovat v díle Hymn o zachodzie słońca na morzu52. Tento hymnus začal psát na počátku svého putování Středozemím, avšak zakončil ho ve Svaté zemi.53 Zde je patrný motiv moře. Smutno mi, Boże! Dla mnie na zachodzie Rozlałeś tęczę blasków promienistą; Przede mną gasisz w lazurowej wodzie Gwiazdę ognistą… Choć mi tak niebo Ty złocisz i morze, 50

Ibid., s. 57. Ibid., s. 59-61. 52 Česky Hymnus při západě slunce na moři. 53 KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Op. cit., s. 283-187. 51

20

Smutno mi, Boże! Jak puste kłosy z podniesioną głową, Stoję rozkoszy próżen i dosytu… Dla obcych ludzi mam twarz jednakową, Ciszę błękitu. Ale przed Tobą głąb serca otworzę: Smutno mi, Boże! Jako na matki odejście się żali Mała dziecina, tak ja płaczu bliski, Patrząc na słońce, co mi rzuca z fali Ostatnie błyski, Choć wiem, że jutro błyśnie nowe zorze, Smutno mi, Boże! Dzisiaj na wielkiem morzu obłąkany, Sto mil od brzegu i sto mil przed brzegiem, Widziałem lotne w powietrzu bociany […]54 Ovlivněn cestou po Řecku napsal Słowacki po vzoru Byronovy Pouti Childe Harolda fragmenty díla Podróż do ziemi świętej z Neapolu. V tomto díle však také vzpomíná na vzdálenou vlast a její osudy a zároveň nachází bolestivou paralelu mezi polským povstáním, kde polští bojovníci nedokázali zvítězit ani zemřít jako Leonidas, a řeckými bohatýry. 55 I zde lze nalézt zmínky o moři. Juliusz Słowacki dále tvoří. Po tvůrčí odmlce píše romantický epos Beniowski, kde líčí osudy uherského šlechtice účastnícího se Barské konfederace. Z motivu Barské konfederace také čerpá při psaní mystických dramat Ksiądz Marek a Sen srebrny Salomei. Jako analogii k Darwinově teorii o původu druhů napsal Genesis z Ducha, jakousi parafrázi na první knihy Mojžíšovy.56 Poslední měsíce svého života tráví v Paříži, kde je podlomen zákeřnou tuberkulózou. Umírá v osamění, tak jak žil, 3. dubna 1849.

Hymn o zachodzie słońca na morzu. Wolnelektury.pl [online]. 2011 [cit. 2015-08-15]. Dostupné z: ps://wolnelektury.pl/katalog/lektura/hymn-o-zachodzie-slonca-na-morzu.html. 55 KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Op. cit., s. 287-288. 56 Ibid., s. 290-292. 54

21

4.4.3. Henryk Sienkiewicz Henryk Sienkiewcz, laureát Nobelovy ceny za literaturu, se narodil roku 1846 na statku svého otce poblíž polských Maciejowic. Jeho původ byl šlechtický s významnou patriotickou tradicí. Mládí prožil ve Varšavě, kde navštěvoval proslulou Hlavní školu. Jeho mládí bylo obdobím počátků pozitivistického přístupu ve společnosti. Od útlých let píše povídky a přispívá fejetony do denního tisku. Stejně jako jeho předchůdci, vydává se i on za hranice, roku 1874 se seznamuje s Německem, Belgií a Paříží, ale cestuje také do Severní Ameriky, kde žije uprostřed rodáků v kalifornii. Jeho první povídka, psaná ještě za studentských let, se nazývá Na marne. Život polského venkova ukazuje dílo Szkice węgłem. Pro tuto diplomovou práci je důležitá novela Latarnik líčící osud polského emigranta, který pracuje jako hlídač majáku. Po letech v cizině se mu dostane do rukou Mickiewiczův Pan Tadeáš a on je četbou silně dotčen, jednak svým rodným jazykem a jednak vzpomínkou na vzdálený domov. Je knížkou tak učarován, že zapomíná rozsvítit výstražné světlo, čehož důsledkem je jeho propuštění z práce. „Romantika tu vstupuje do realistické prózy Sienkiewiczovy nejen čestnou úlohou, jakou tu hraje dílo největšího romantického básníka, ale i celým pojetím postavy hrdiny i jeho děje, a zvláště hluboce citovým vlastenectvím, oživeným estetickým prožitkem.“57 Slavná se stala jeho románová trilogie popisující události 17. století, které poskytovalo vytvoření dobrodružné fabule zavádějící čtenáře do bojů a nebezpečí. Jednotlivé díly trilogie se nazývaly Ogniem i mieczem, Potop a Pan Wołodyjowski. Dílo, díky kterému Sienkiewicz dosáhl doslova světového renomé, bylo Qou Vadis, které čtenáře zavádí do Neronova upadajícího Říma a počátků křesťanství. Henryk Sienkiewicz umírá během první světové války v roce 1916 ve Švýcarsku, kde pracoval pro Komitét podpory polským obětem války. 4.4.4. Piotr Skarga Narozen v roce 1536 na Mazovsku do maloměšťanské rodiny. Po působení v různých církevních institucích na východě Polska odchází do Říma, kde vstupuje do jezuitského řádu. S postupem času se stává horlivým šiřitelem katolické víry a protireformace. Po příjezdu zpět do vlasti je ustanoven rektorem nově založené jezuitské akademie ve Vilniusu. Prvním jeho větším dílem jsou Životy svatých, které jsou sice cizího vzoru, ale jím upravené pro polskou čtenářskou obec. Tato literární forma je vděčným materiálem pro šíření jezuitských 57

Ibid., s. 393-394.

22

myšlenek. Snaží se odklonit pozornost od bigotnosti a dogmatického rozumování, spíše poutavě, barvitě a napínavě přibližuje křesťanské učení, které nabádá k úctě pro posmrtný život.58 Jeho ústředním dílem jsou však soubory jeho kázání nazvané Kázání na neděle a svátky, vydané okolo roku 1595, posléze doplněné Kázání sněmovními, jež měl pronést jako dvorní kazatel účastníkům polského sněmu. Tyto homilie jsou zaměřeny proti šlechtě, autor se proti ní ostře vymezuje, a naopak vyzdvihuje měšťanstvo a zastává se nevolníků. Těmito texty se později nadchl i Adam Mickiewicz během svého Towianistického období.59Po těchto dílech vydává také politicky zaměřené spisy. Umírá roku 1612. Marek Bernacki uvádí v souvislosti s Dziekanowského Frutti di mare fragment Skargova kázání, které varovným tónem tvoří paralelu mezi lodí (okręt) na rozbouřeném moři a polskou vlastí (ojczyzna) tehdejšího času, což podle Bernackého lze spatřit i v letech změn režimu.60 „Gdy okręt tonie, a wiatry go przewracają, głupi tłumoczki i skrzynki swoje opatruje i na nich leży, a do obrony okrętu nie idzie, i mniema, że sam się miluje, a on się sam gubi. Bo gdy okręt obrony nie ma, i on ze wszystkim, co zebrał, utonąć musi. […] Ten najmilszy okręt ojczyzny naszej wszystkich nas niesie, wszystko w nim mamy, co mamy. Gdy się z okrętem źle dzieje, gdy dziur jego nie zatykamy, gdy wody z niego nie wylewamy, gdy się o zatrzymanie jego nie staramy, gdy dla bezpieczności jego wszystkim, co w domu jest, nie pogardzamy: zatonie, i z nim my sami poginiemy.“61 4.5. Günter Grass a moře Pro tvorbu polsko-jazyčných gdaňských spisovatelů je Günter Grass inspirativním spisovatelem. Tento laureát Nobelovy ceny za literaturu z roku 1999 se narodil v říjnu 1927 v Gdaňsku německému otci a kašubské matce. Jeho rodiče v Gdaňské Vřešti vedli až do roku 1945 koloniál, než byli nuceni se vysídlit. Po válce se do Gdaňsku vrací, aby začal sbírat materiál k jeho slavnému románu Plechový bubínek. To jeho literatura Gdaňsk proslavila.62 Byť

58

Ibid., s. 89. Ibid. 60 BERNACKI, Marek. Symboliczne znaczenia tropiki morskiej. O zapomnianej powieści „Frutti di mare“ Czesława Dziekanowskiego. In Moře v české a polské literatuře: sborník z mezinárodní vědecké konference : [Opava, 13.-14. listopadu 2007] = Morze w literaturze czeskiej i polskiej : materiały z międzynarodowej konferencji naukowej : [Opawa, 13-14 listopada 2007]. Opava: Slezská univerzita, Filozofickopřírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2009, s. 20. ISBN 978-80-7248-565-9. 61 Ibid. 62 GESCHE, Janina. Gdańsk Güntera Grassa. Polonistyka: czasopismo dla nauczyceli. 2011, č. 4. ISSN 0551-3707. 59

23

je tento spisovatel Němcem, je pro Pomořany důležitý, a tak se v této kapitole věnuji jeho líčení Baltského moře. Grass se ve svých gdaňských prózách věnuje také Baltskému moři. Mimo jiné moře je místem děje jeho novely Kočka a myš. Hlavní hrdina Joachim Mahlke, fyzicky indisponovaný gymnazista, je nejprve pro svůj zjev šikanovaný, avšak poté všechny udivuje plaveckými a potápěčskými schopnostmi, když plave k ztroskotané polské minolovce. „…říkám o počasí, že je letní a trvale pěkné, dohaduju se, že vrak je bývalou minolovkou třídy Czajka, dávám Baltskému moři barvu lahví od selterské vody z tlustého skla a pak, když je místo děje určeno jihovýchodně od navigační bóje u Neufahrwasseru, líčím, jak se Mahlkova pleť, po které dosud stéká v praméncích voda, jemně zrní až krupičkovatí; ale ne bázní, jenom obvyklým mrazením

po příliš

dlouhém koupání

naskákala

Mahlkovi

husí

kůže

a pleť už neměl hladkou. […] Vážně a snaživě se pachtil sem a tam mezi molem, velkým skokanským můstkem a plovárnou a měl už asi v plavání pěknou výdrž, když se z vlnolamu mola začal cvičit v potápění, nejdřív přinášel nahoru jenom obyčejné baltské škeble, potom se potopil pro pivní láhev naplněnou pískem, kterou vyhodil dost daleko.“63 Tato novela je součástí takzvané Gdaňské trilogie, kterou uvádí Plechový bubínek a uzavírají Psí roky. Je to alegorický příběh chlapce, který má zohyzděný ohryzek, a tak se ho snaží upozadit různými předměty pověšenými na krku, po službě v armádě také válečným křížem. O této novele se zmiňuji také patrně jistá podobnost mezi postavami Joachimem Mahlke a Weiserem Dawidkem, čehož si všímají literární vědci.64 Další knížkou, kde nějakou roli hraje Balt, je Jako rak, kde Grass vypráví o námořní katastrofě, která se udála roku 1945 právě na Baltském moři. Při ní zahynulo na 10 000 odsunuvších baltských Němců. Tato nuance má místo také v románu Hanemann. Zde je zajímavý úryvek rozhovoru s G. Grassem nacházející se na zadní straně obalu českého překladu knihy Jako rak. „Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta… Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí…Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec… Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu… I proto vyprávím historii lodi

GRASS, Günter. Kočka a myš: novela. Brno: Atlantis, 2009, s. 6-8. ISBN 978-80-7108-312-2. JARZĘBSKI, Jerzy. Apetyt na przemianę: notatki o prozie współczesnej. Kraków: Znak, 1997, s. 44. ISBN 83-7006-658-5. 63 64

24

Wilhem Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno.“65

4.6. Trio autorů stěžejních děl 4.6.1. Paweł Huelle Narodil se v roce 1957 v Gdaňsku, kde také vystudoval polonistiku. Během osmdesátých let se politicky angažoval, pracoval v tiskové kanceláři Solidarity, v časech výjimečného stavu byl redaktorem podzemních tiskovin. Poté pracoval jako přednášející na lékařské akademii v Gdaňsku. V devadesátých letech byl také ředitelem gdaňské televize. Je autorem mnoha próz, z nichž některé se dočkaly prestižních polských literárních ocenění. 4.6.2. Stefan Chwin Je prozaikem, esejistou, autorem literárněvědných publikací, spisovatelem fantastickodobrodružné literatury, literatury autobiografického charakteru a krásné literatury, pedagogem. Narodil se v Gdaňsku v roce 1949. Výtvarně zaměřenou střední školu v Gdyni ukončil v roce 1968. Následně studoval univerzitu v Gdaňsku, během které začal časopisecky publikovat svoji první poezii, a kterou ukončil titulem magistra polonistiky v roce 1972. V roce 1982 se stal doktorem filologie a docentem pak roku 1994. Nyní pracuje jako profesor na Filologické fakultě Gdaňské univerzity, hostuje ale také na krakovské Jagellonské univerzitě. Specializuje se na romantickou literaturu a bádá mimo jiné její vliv na literaturu současnou. Je autorem řady próz, z nichž některá se dočkala i českých překladů. 4.6.3. Czesław Dziekanowski Docent Czesław Dziekanowski se narodil v roce 1643. Je prozaikem a vysokoškolským učitelem. V Bialystoku na univerzitě vede semináře zaměřené na psychologii umění. Věnuje se také psychoanalýze a literatuře. Poznával život skrz bezprostřední zkušenost jako dělník, ekonom, novinář, zakladatel experimentálního divadla, scénárista, režisér a cestovatel.

65

[obal knihy] GRASS, Günter. Jako rak: novela. Brno: Atlantis, 2005. ISBN 80-7108-269-4.

25

5. FENOMÉN MOŘE VE STĚŽEJNÍCH DÍLECH 5.1. Weiser Dawidek 5.1.1. Fabule Nejznámější román Pawła Huelle se odehrává v Gdaňsku, již dlouhou dobu polském, na rozdíl od některých jiných mnou rozebíraných děl. Dějové linky jsou dvě. Jedna sleduje události letních měsíců a brzkého podzimu roku 1957 v periferních oblastech Gdaňsku a druhý děj se odehrává někdy během osmdesátých let povětšinou rovněž v Gdaňsku. Hlavní hrdina, jehož jméno tvoří titul knihy, je zvláštním židovským chlapcem. Na jedné straně je velmi fyzicky nevyspělý, nekonfesní, je neplavec, na druhé straně dokáže komunikovat se zvířaty, umí levitovat, střílet ze samopalu nebo skvěle hrát fotbal. Pro trio polských chlapců padesátých let je to neobvyklá postava hodná následování, zvlášť proto, že se nemohou koupat v moři. Po spektakulárních vystoupeních Weisera Dawidka, která zahrnovala levitaci při hraní na píšťalu, ochočení levharta pomocí myšlenky nebo provádění explozí, Dawidek náhle beze stopy mizí v tunelu pod přírodním valem na gdaňské periferii. Události mají pak dohru na začátku školního roku, kdy je zmizení chlapce vyšetřováno jak policií, tak vedením školy. Druhý děj z osmdesátých let pak líčí osudy vypravěče, Pawła Hellera, který se snaží si události z onoho léta utřídit a vyjasnit, avšak marně. 5.1.2. Malé evangelium Právě v Jelitkově se nachází – čemuž tak je i ve skutečnosti – pláž. Příběh začíná na sklonku června, kdy teplé počasí nabádá ke koupání, a tak hned v den vysvědčení míří dvanáctiletí hrdinové románu rovnou k moři. Ze školy se přemisťují nejprve tramvají a poté pěšky, kdy se již chůze měnila v běh. Když však dospějí na pláž, zastaví se a skoro nevěří svým očím. V pobřežních vodách došlo k rozsáhlému úhynu tamní mořské fauny. Páchnoucí vody plné ryb plujících břichem nahoru, později se tomuto jevu v knize přezdívá pro zkrácení „rybí polévka“ (zupa rybna), znemožnily, nejen chlapcům, se v tom momentě, ale jak se později v románu dovídáme i během celého právě započnuvšího léta, koupat. Vyjdu z úvah nad Weiserem Dawidkem známého polského režiséra, spisovatele a překladatele Antoniho Libery, který se svými myšlenkami dělí na webu www.antoni-libera.pl. Antoni Libera se na těchto stránkách domnívá, že dílo bylo jakousi mystifikací dějin, tedy tehdejších událostí. Píše, že Polsko, konkrétně Gdaňsk, byl místem, kde započal konec jedné

26

chorobné ideologie – komunismu.66 Jistě tím myslí hnutí gdaňských loděnic, které dovedlo události až k přelomovým protestům v srpnu 1980. Než však se utvořila hnutí kolem loděnic, objevil se v okolí jakýsi mesiáš, který všem těmto tendencím dal impulz. Libera použil onu invektivu, že Gdaňsk býval před válkou nazýván příznačně svobodným městem a Weiser zde započal v roce 1957 své působení velmi obdobně, jako tomu je v Bibli.67 Takto zní jeho vysvětlení Huelleho příběhu: „To stąd właśnie jego zapis brzemienny jest w takie aluzje, opisy i szczegóły, jak to, że Weiser wyłania się z chmury kadzidlanego dymu (niczym Chrystus z judaizmu, by stworzyć nową religię); że przygód-wtajemniczeń było dokładnie siedem (jak siedem dni stworzenia), i tyleż być miało wybuchów (lecz do siódmego nie doszło, bo byłby to ‘koniec świata‘, a zamiast niego doszło tylko do cudu zniknięcia Weisera, do tego ‘wniebowstąpienia‘, po którym spadł pierwszy deszcz); że piknik w przeddzień wybuchu, do którego nie doszło, był jak ‘ostatnia wieczerza‘; a ‘Weiser trzymał w dłoni sękaty kij, którym podpierać się mógł jak laską. Bo przecież prowadził nas... jakbyśmy byli od tego dnia jego ludem‘. Jest to świadoma mityzacja rzeczywistości. Narrator z pełną premedytacją pisze swą… małą ewangelię.”68 Všechny události, postavy i nejdrobnější detaily v příběhu něco znamenají. Pan Korotek, Mski, paní Regina, Žlutokřídlý, dokonce parašutisté, kteří se v jednu chvíli v příběhu nachomýtnou. Ti všichni mají v románu své místo, byť nemají zdánlivě žádnou spojitost s Weiserem. Místa, lidé a momenty se vzájemně v příběhu prostupují a pojí se se sebou. Dějové linky stoupají a klesají k senzačním činům Weisera Dawidka v létě 1957 – kauzalita zde nemá prostor. I květy, které sbírá M-ski o něčem vypovídají. Přírodopisec M-ski nalézá květinu Arnica montana, česky arniku horskou, která se normálně vyskytuje v horách, ne v po ledovcové moréně, což může být aluze jako Weisera pocházejícího „shůry“.69 Vzpomněl jsem si, jak gdaňští sousedé členů Weiserovy party přistupovali k tomu, co se stalo v pobřežních vodách. Někteří obyvatelé Gdaňsku měli tendence svádět nadměrný úhyn ryb v zátoce na národy, které Polsku v minulosti i v oněch dnech křivdili. Čteme, že jeden rybář říká chlapcům, že za všechno může německý yperit: „[…] – No, nie wiecie, że iperyt to z niemieckiego U-boota? Ten U-boot zatonął w ostatnie dni wojny niedaleko Helu i cały był załadowany

O "Weiserze Dawidku" Huellego. Antoni Libera [online]. 2008 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://www.antoni-libera.pl/node/70. 67 Ibid. 68 Ibid. 69 MIZERKIEWICZ, Tomasz. Weiser Dawidek i współczesne doświadczenie mityczne. Polonistyka: czasopismo dla nauczycieli. 1999, č. 1. ISSN 0551-3707. 66

27

iperytem, jak beczka śledziami. […]”70 Jiní vidí vinu v Rusech a jejich nedávných námořních manévrech: „[…] ruskie manewry tu były na świętego Jana i puściły do wody coś takiego, że wszyscy pozdychamy jak ty

ryby!“[…]71

Článek zabývající se časem a prostorem v Huelleho tvorbě hovoří o nasycení místa děje knihy časem, nasycení hlavně časem minulým, historickými událostmi, které se jako ozvěna ozývají v současnosti.72 To nasycení mohla být jakási plnost hříchem. Jestliže přistoupíme na úvahy Antoniho Libery, který ve Weiserovi vidí jakéhosi novodobého spasitele a děj románu mu evokuje biblické reálie, pak bychom se mohli podívat na vyprávění apoštola Marka, který líčí, jak Ježíš během svého působení vyháněl duchy z duševně chorých. V jednom konkrétním případě vyhnal z nemocného celé zástupy démonů. Následně pak poslal démony do stáda vepřů pasoucí se na stráni. A poté: „[…] Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. […]“73. Tedy

Weiser

mohl

obdobně

vyhnat

zlé

síly

nahromaděné

v gdaňské

zátoce

– ať už to byli v minulosti prohitlerovští Němci, nebo komunističtí Sověti tehdy, či prosté hříchy nově přibyvších Poláků – do mořské fauny (ryb), jež pak utonuly. A zůstaly jen ty ozvěny z těchto událostí. 5.1.3. Opozice moře a pevniny Do dalších úvah nad gdaňskou zátokou ve Weiserovi nabádá zase Antoni Libera, skrz tentokrát časopisecký článek. Tento kritik píše, že onoho léta 1957 se rovněž nalézal v polském Trojměstí. Také byl prepubescentního věku, přibližně stejně starý jako hrdinové Huelleho románu. Co víc, také on pamatuje na „rybí polévku“, tedy na stav zátoky toho léta. „Lato nad morzem przy upalnej pogodzie, a bez możliwości plażowania – czy można wyobrazić sobie większy koszmar?“74Libera se nemohl toho léta koupat, a tak se lidově řečeno nudil. Stav moře ho zahnal z těsně pobřežních oblastí do vnitrozemí. Pohyboval se pěšky, trolejbusem nebo tramvají po starých chmurných uličkách starého Gdaňsku, po secesních alejích Sopotů, po sluncem

zalitých

arteriích

Gdyně

a

konečně

po

stezkách

a pěšinkách rybářských osad Helu. Právě z té nudy, píše, se v něm zrodilo cosi nezvykle intensivního, co však jen těžko dokáže popsat. Snad cosi jako fantazijní zážitek prázdnoty HUELLE, Paweł. Weiser Dawidek. Kraków: Wydawnictwo Znak, 2011, s. 114. ISBN 9788324018659. Ibid. 72 RAFAŁKO, Katarzyna. Czas i przestrzeń w prozie Pawła Huellego. Instytut książki [online]. 2011 [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://www.instytutksiazki.pl/recenzje,aktualnosci,25502,czas-i-przestrzen-wprozie-pawla-huellego.html. 73 Marek 5:13. 74 LIBERA, Antoni. Mały "dzień słońca". Puls: nieregularny kwartalnik literacki. 1991, č. 53. ISSN 0143 5531. 70 71

28

celého světa75. Představoval si svět nikým neobydlený, prázdný, němý, přinejmenším snad uspaný, a vjem ten byl reálný, možná ještě reálnější než skutečnost přístupná smyslům. Jinak řečeno, byl to typický dětský neúmyslný mýtus o světě. Mýtus, který se stal na nějaký čas důležitější než realita fakt76 „[…] z oczami coraz to zwracającymi się w dal morską, a myślami sięgającymi jeszcze dalej, poza horyzont, a raczej wzwyż niż w dal, stało się jakby ekstatyczną pielgrzymką po zrujnowanym, a może jeszcze w ogóle nienarodzonym na dobre świecie.”77 Po návratu domů, do Varšavy, se věci vrátily do zajetých kolejí. Poznával nové lidi, nová města, nové osudy. Věci se mu zevšedněly a ubíhaly svým rytmem, až v jednu chvíli si vzpomněl na Trojměstí, onoho léta 1957. Z hlubin paměti vytanulo na mysli „něco“, co se zdálo důležité, co bylo ale namáhavé objevit a nemožné identifikovat. Na povrch se vydralo „něco“, co však nedovedl pojmenovat, nevěděl, na jaké zásadě „to“ funguje, o co v „tom“ jde, ani nedovedl záležitost utřídit do nějaké kategorie. Nebylo „to“ nic prchavého 78, ani nic konkrétního. Nebyla to ani vzpomínka na tehdejší náladu. „Słowem, było to niewątpliwie coś, ale nie wiadomo co – UFO pamięci, można by powiedzieć, nieuchwytny cień czegoś nieokreślonego.“79 O léta později našel klíč k těmto nevyjasnitelným rozpoložením Antoni Libera v literatuře. Marcel Proust, James Joyce, Thomas Mann a nakonec Weiser Dawidek.80 Ve vyprávění Antoniho Libery zdá se být podstatná právě „rybí polévka“. Nebýt zkažené vody u gdaňského pobřeží, nepoznal by tento kritik nudu, která ho přiměla toulat se po městech. Utonulé ryby mu znemožnily plavat v moři, takže obnažily pevninu. Toto zlověstné počasí našlo tenkrát svůj výraz v zkažení pobřežních vod moře a rozjitřilo Antoniho Liberu, tak i Hellerovu partu. Nevábný stav zátoky, jak jsem se zmínil, odvrátil pozornost od moře směrem na pevninu. A jelikož se často literární vědci v souvislosti s Weiserem táží, či nešlo v případě malého Dawidka o přelud, odkaz na pevninu mohl symbolicky být odkazem na reálnost onoho příběhu. Vycházejme z opozice pevnina – voda, kdy na jedné straně stojí zem, tedy něco pevného, takže reálného, a voda značící cosi měkkého, nejistého, konečně falešného. Mimo jiné tuto opozici

V polštině Antoni Libera píše: „imaginacyjne przeżycie pustki całego świata“. LIBERA, Antoni. Mały „dzień słońca“. Op. cit. 77 Ibid. 78 V polštině časopisecký článek uvádí slovo „mgliste“. 79 LIBERA, Antoni. Mały „dzień słońca“. Op. cit. 80 Ibid. 75 76

29

zrcadlí také frazeologie: být na vodě – být nejistý něčeho a stát na pevném ledu – vědět něco určitě. Příběh se děje na pevnině, tudíž je reálný.

5.2. Castorp 5.2.1. Fabule Kniha by se dala nazvat dnes populárním označením „spin-off“ ke slavnému románu Thomase Manna Kouzelný vrch. Kniha vyrostla tedy na základě reminiscencí tohoto slavného díla německého laureáta Nobelovy ceny za literaturu z roku 1929. Hrdinou románu Kouzelný vrch je Hans Castorp, mladý inženýr léčící se v léčebném zařízení z tuberkulózy. V knize je zmínka o tom, že Hans Castorp studoval v mládí v Gdaňsku, a právě tohoto elementu se Paweł Huelle

chopí,

aby

napsal

Castorpa.

Obdobný

vztah

jako

mezi

Castorpem

a Kouzelným vrchem lze vysledovat mezi dílem Širé Sargasové moře Jeana Rhyse a románem Jana Eyrová Charlotte Bronteové81. Děj začíná někdy na počátku dvacátého století, kdy se mladý Hans Castorp vychovávaný svým strýcem vydává proti jeho doporučení na studia do Gdaňsku. Konkrétně se vydává na tamní techniku studovat stavbu lodí. Jeho bydlištěm je německý Hamburg, město podobné svým přímořským situováním Gdaňsku, a tak když se Hans rozmýšlí, jak se do města dopraví, vybírá si právě cestu lodí po moři. Už na lodi se seznamuje se situací v Gdaňsku, který je sice německojazyčný, ale v lecčems se od Německa liší. Člen lodního personálu mu ukazuje nejen lodní útroby, ale také mu povídá například o zdejším národu Kašubů. V Gdaňsku se zabydluje u německé vdovy, paní Wybe, a sbližuje se se zdejšími poměry. Utváří si přátelství s místními spolužáky, navštěvuje historické centrum města, poznává zdejší slovanské obyvatelstvo, chodí na pláž do Sopot a samozřejmě se seznamuje s vysokým technickým učením, kde doufá, že vystuduje stavbu lodí. Krom toho rád kouří doutníky, jezdí na kole, navštěvuje restaurace a vede rád disputace s lidmi odlišného názoru. Významná složka děje je kladena na lásku k starší neznámé Polce ze sopotského pobřeží. Tato platonická láska Hanse trvá až do konce příběhu, do konce jeho prvního roku v Gdaňsku. Významný moment s tím související také patří situaci, kdy pro nespavost a psychické problémy míří Hans k terapeutovi, který nejen že mu předepisuje léky, ale provádí psychoterapii. Tento duch doby je v díle patrný – počátky psychoterapie, objev zákona obecné relativity, filozofické obraty. Z díla sálá dobrodružství studia v cizině, poznávání nových míst a skupin lidí, ale také osamělost. Hans

SKÓRCZEWSKI, Dariusz. Dlaczego Paweł Huelle napisał Castorpa. Teksty Drugie. 2006, č. 3. ISSN 0867-0633. 81

30

Castorp není družný typ a také jeho platonická láska k polské mladé ženě je velmi nenaplněná, pustá. 5.2.2. Mořeplavba jako synekdocha pro kolonizační proces Dariusz Skróczewski ve svém článku zabývající se Castorpem zdůrazňuje, že v příběhu je kladen důraz na prvek kolonizátorství. Gdaňsk na prahu nového století, 20. věku, je místem německým – svou řečí i lidem: pruské kasárna, německá polytechnika, němečtí studenti, němečtí úředníci, v každém koutě města se ozývá německý jazyk. Poláci a Kašubové obývají spíše okrajové čtvrti města a jsou příslušníky nižších vrstev (jako polský chlapec s modelem loďky, kterého Hans potkává na prvních procházkách městem) nebo Němcům slouží (jako v případě kašubské služky, řečené „Kaszibke“, sloužící u vdovy Wybe). Paní Wybe, vdova po vojákovi vysoké hodnosti, například učí Kaszibke hru na klavír, takže plní jednu z kolonizačních úloh, edukaci. Polský chlapec, kterého Hans Castorp potkává, je obut do nuzné obuvi, což ho degraduje před kolonizátorem z Hamburgu, Castorpem, avšak chlapec převyšuje Hanse svou dvojjazyčností, kdy němčinu zná stejně dobře jako polštinu, kdežto přibyvší Hans polský jazyk absolutně neovládá. V tomto faktu lze vidět civilizační úpadek kolonizátorů nebo úspěch německé edukace, která vštěpuje svůj jazyk kolonizujícím. Příznačně se hovoří o kolonizátorství na začátku knížky, během plavby do Gdaňsku, kdy se holandský kupec Kiekernix vyjadřuje o katolických kolonizátorech v Jižní Americe se značným znechucením.82 Kdybychom pokračovali v tomto duchu, lze spatřit kolonizátorství v samotné plavbě Hanse Catrorpa po moři do Gdaňsku. Kolonizátorství nepochybně evokuje mořeplavby, zaoceánské tažení. Plavba Hanse Castorpa je synekdochou pro kolonizační proces. Na Castorpa se optikou kolonizace můžeme dívat i za použití klíče, který představuje filozofie Mircea Eliade. V souvislosti s tímto rumunským učencem, který zkoumá archaické společnosti a jejich světy, lze poukázat na to, že Hans Castorp, coby neofyt, svou plavbou z Hamburgu do Gdaňsku podstupuje novodobý iniciační rituál. Četbou Eliade lze spatřit souvislost také ve velkém tématu tohoto filozofa a religionisty, sice v problematice „věčného návratu“. Strýc Hanse Castorpa se diví, proč si synovec vybírá studia v odlehlých východních oblastech, v Gdaňsku. V knize se objevuje argument levnějších studií – Castorp navštěvující restaurace a kupující si doutníky moc levně však v Trojměstí nežil. Strýc, se kterým vyrůstal, ho od cesty docela jízlivě odrazoval. V rozhodnutí Hanse lze tak spatřit opakování chování jeho předků. Jeho plavba, potažmo přesídlení do Gdaňsku, je rituál, skrz který se stává současníkem jeho předků. Hans vykonává cestu, kterou podstoupili jeho dávní krajané in illo tempore, ruší 82

Ibid.

31

profánní chronologický čas a nastoluje posvátný čas mýtu. Tento akt ho osvobozuje od tíhy mrtvého času a ujišťuje ho v tom, že může začít nový život. Co víc, díky opakování paradigmatického gesta se mu v povšechném víření věcí něco jeví jako pevné a stálé. Periodickým opakováním toho, co se událo in illo tempore, se utvrzuje jistota, že něco existuje absolutně. Tato plavba však neznamená, že by dělal zcela to samé, co jeho předchůdci, napodobování je iniciativní a tvůrčí. Etnologie třeba nezná jediný národ, jenž by neprošel změnou, tedy, který by neměl „dějiny“.83 Dále uvádím úryvek českého překladu knihy Mýtus a skutečnost – povšimněme si té „mořeplavecké“ perspektivy nazírání problému. „Proč váhat, zda se vydat na námořní výpravu, když se na ni vydal už mytický hrdina84 v bájných dobách? Jde jen o to, následovat jeho příkladu. Stejně tak, proč se bát usadit na neznámém a divokém území, když víme, co máme dělat? Prostě stačí opakovat kosmogonický rituál a neznámé území (‚chaos‘) se změní v ‚kosmos‘, stane se imago mundi, rituálně zakořeněným ‚bydlištěm‘. Existence příkladného vzoru nijak nebrání tvůrčímu projevu.“85

5.3. Opowieści chłodnego morza Z genologického hlediska ze sedmi děl mnou zde rozebíraných pouze tato kniha není románem, nýbrž souborem povídek. Pro vyčerpávající nastínění fabulí všech povídek v knize zde není prostor. Nastíním tak děj jedné povídky, dle mého soudu nejpovedenější z knihy. Nazývá se Mimesis. 5.3.1. Mimesis Povídka začíná obrazem žíznivého a hladového utečence z nacistického zajetí toužícího po přijetí kdesi na baltském pobřeží v prvních letech druhé světové války. Nalézá ho němá dívka, která ho vede do svého obydlí, uprostřed opuštěné vesnice. Udivený Jakub, tak se utečenec nazývá, se táže, kde jsou všichni obyvatelé – ve vesnici je pouze němá dívka a mladý muž Willman, a jak to, že tu nejsou známky moderních výdobytků civilizace. Posléze se Jakub dozvídá, kde se to nalezl. Obec patřila společenství mennonitů, což byli příslušníci reformované církve mající původ v severním Německu a Nizozemí. V čele obce i zdejšího církevního

společenství

stál

jistý Harmenzsoon.

Jeho

učení

bylo

fundamentální

a nemilosrdné. Odmítal současný svět – elektrický proud, obrázky na zdi, alkohol, tanec. Sestra němé dívky však opustila tuto radikální mennonitskou obec a usídlila se v městě, kde

ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Praha: OIKOYMENH, 2011, s. 102-103. ISBN 978-80-7298-462-6. Eliade uvádí na jiném místě, téže kapitoly, tři možnosti, tři vzory, podle kterých se koná – bůh, hrdina, předek. V tomto kontextu čtěme předek místo mýtický hrdina. 85 ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Op. cit., s. 103. 83 84

32

konvertovala ke katolictví a vdala se za Poláka. Sestra byla v obci pro svou zradu zavržena a prokleta. Dívka ji, Hannu (tak se sestra nazývala), jednou navštívila, načež se z toho musela před obcí veřejně kát. Chvíli po návštěvě sestry přijely do obce německé oddíly a odvlekly zdejší obyvatelstvo. Harmenzsoona na místě zastřelili. V obci v tu dobu nebyla pouze němá dívka a mladík Willman, ti jediní tehdy přečkali německý vpád. Avšak jakoby se zdálo, že Harmenzsoon v obci přebýval dál v podobě přízraku. Jakub byl odhodlán spolu s dívkou, která již začala mluvit a se kterou se sblížil, podivnou vesnici opustit a vydat se do jiné země. Dívka však věřila, že se její sousedé vrátí, a tak se domluvili, že Jakub stráví nějaký čas u její sestry a ona se k němu přidá, pokud se její sousedé do podzimu nevrátí. Nakonec tedy také přijela do města, ale to byl již konec války a německé obyvatelstvo muselo opustit město. Jí se polskou národnost nedokázalo získat – neznala jazyk a skoro ani původ svých předků. Tak spolu se sestrou Hannou a Jakubem opustili Polsko. Příběh končí někde v Severní Americe, kde dívka, nyní už spíše paní, s úlevou vyznává svou nevíru v duchy a ve věčné zavržení a žije západním způsobem života. 5.3.2. Probuzení mořem Titulní moře je zde znázorněno jako útvar téměř bezmezný (bezmiar) a ovlivňující život hrdinů příběhů. To právě chladné moře je společným jmenovatelem všech povídek.86 Říká o titulním moři literárněvědná práce Czas i przestrzeń w prozie Pawła Huellego. V povídce Mimesis ze souboru povídek Opowieści chłodnego morza čteme o mladé dívce, obyvatelce vesnice tvořené z příslušníků protestantské církve, fundamentálních mennonitů. Dívka, jejíž jméno se nedozvídáme, poté co je drtivá většina jejich sousedů pozabíjena nebo deportována nacisty do táborů, ztrácí řeč. „Głupia“ (Hloupá) nazývá jí rovněž přeživší soused. Ona však spíš, než by byla hloupá, je zdrcena osudem vesnice. Do vesnice se nachomýtá Polák Jakub. Dívka, která ráda trávila čas u blízkého moře, vnímá příchozího skrz dogmatické učení její církve. Netráví s ním čas ve svém příbytku, protože jak čteme „muž a žena nemohou bydlet pod jednou střechou, pakliže nejsou sezdáni, ani příbuzensky spřízněni“. Tento zákaz poruší naplno, když se snad pod vlivem její moderně smýšlející sestry, probudí vedle Jakuba. Dívka, která

měla

tak

ráda

moře,

stejně

jako

její

matka

–

čteme,

že

i Harmenzsoon se její matky bál, protože byla čarodějnice – se probouzí a slyší vlnobití Baltu. Probouzí se nejen z nočního spánku, ale dochází i k rozpomenutí se v jejím životě. „‚Probuzení‘ znamená anamnésis, rozpoznání skutečné totožnosti duše, tj. opětné poznání

86

RAFAŁKO, Katarzyna. Czas i przestrzeń w prozie Pawła Huellego. Op. cit.

33

jejího nebeského původu,“87 dalo by se nadneseně říct. Existence, tvrdí specifická filozofie M. Eliade, je nejen „opuštěnost, „strach“ a „stesk“ (to vše hrdinkou zmítá, povšimněme si) ale také „spánek“, „opilost“ a „zapomnění“.88 „ ‚Posel‘, který probouzí člověka ze spánku, mu přináší ‚život‘ a zároveň ‚spásu‘“.89 Její probuzení k životu ji poté, coby jeden symptom, dává zaslechnout vlnění blízkých vod, ruší „hluchotu“ k milovanému moři. Půjdeme ještě dál a podíváme se na příběhové Baltské moře v souvislosti s komunitou, obcí, kde hrdinka pobývala. Silnou paralelu s hrdinkou z mennonitské obce tvoří příběh protestantského teologa Paula Tillicha. Tillich se narodil a vyrostl v malém městečku ve východním Německu koncem 19. století. Městečko mělo středověký charakter; bylo obklopeno zdí a správu držela malá radnice středověkého rázu, a tak dávalo zdání malého, chráněného, soběstačného prostředí. Talentovanému a představivostí nadanému dítěti to bylo těsné a omezující. Každý rok, ovšem, byl mladý Tillich schopen opustit domov a vydat se spolu s rodinou k Baltskému moři. Let k nekonečnému horizontu a neomezenému prostoru mořského břehu byl velkou věcí. V důchodu si Tillich vybral k odpočinku Atlantský oceán, nepochybně ovlivněn dětskými zážitky. Jako chlapci se Tillichovi občas povedlo opustit život malého města také na výletě do Berlína. Co je zajímavé, návštěvy velkoměsta mu připomněly moře. Berlín, také, dával Paulu Tillichovi pocit otevřenosti, nekonečna a neomezeného prostoru.90 To je také situace hrdinky Mimesis, která rovněž milovala živelné a bujné moře – často se k němu toulala, ale která se také skvěle, nespoutaně cítila ve velkém městě, kde žila její sestra. Moře i město stanoví protiklad k fundamentální, sešněrované mennonitské obci. 5.4. Śpiewaj ogrody 5.4.1. Fabule Děj se odehrává v poválečných letech v tehdy již kompletně polských oblastech baltského pobřeží. Kompletně polských, protože během války a před ní Gdaňsk nepatřil Polsku. Před válkou měl Gdaňsk status svobodného města a během ní byl připojen k německé říši. Děj nás tedy zavádí do Gdaňsku a přilehlých oblastí – do měst Sopoty, Gdyně, na poloostrov Hel a na Kašuby. Ze značné míry jde o příběh v příběhu, takže jsou tu potažmo dva děje. Jeden ten poválečný a druhý líčený ústy kamarádky hlavního protagonisty. Tou kamarádkou je baltská Němka Greta Hoffman, která byla sousedkou chlapce během jeho dětských let. Tři roky ji

ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Op. cit., s. 95. Ibid. 89 Ibid. 90 TUAN, Yi-Fu. Space and Place: The Perspective of Experience. Minneapolis. University of Minnesota Press, 2011, s. 3-4. ISBN 978-8166-3877-2. 87 88

34

vypravěč neviděl, poté co se od ní s rodiči odstěhoval. Nyní si na ni vzpomene a navštěvuje ji. Klavíristka Greta ho ráda vidí, hraje mu německou klasiku, učí němčině a hlavně vypráví příběh o ní a o jejím manželovi, Ernestu Teodorovi, skladateli a pedagogovi. Příběh začíná někdy před válkou, kdy občan Svobodného města Gdaňsku, Ernest Teodor vyráží do Budapešti, aby navštívil svého kamaráda antikváře, který mu ukazuje ojedinělou věc – zatím neobjevenou skladbu Richarda Wagnera Szczurołap. Udiven skladbou vrací se s ní do Gdaňsku, aby ji zrekonstruoval. Zároveň se Greta dostává k příběhu jejich bývalého souseda, urozeného Francouze bydlícího v Gdaňsku v 18. století. Příběh tak sleduje osud skladby Szczurołap, osud Ernesta, Grety a také jejich souseda z 18. století, pana de Venancourt. Tento parciální děj končí během druhé světové války, kdy je Ernest Teodor zatčen a odvezen do koncentračního tábora – pro zatajení Wágnerova rukopisu, který stejně říši nevydává. Další děj, ten o úroveň výš, líčí poválečná léta a příhody hlavního protagonisty dospívajícího Poláka z Gdaňsku. Ten si oblíbil kromě paní Grety také starého Kašuba pana Bieszka. Vydává se s ním na ryby na jezero, ale také na mořskou hladinu, kde na jednu noc ztroskotají. Pan Bieszke mluví kašubsky (v knize je kašubština v originálním znění), je pověrčivý a laskavý. Kniha integruje všechny prvky, pro něž je pobřežní oblast známá. Je to kašubský prvek, útěk krále Leszczyńského v 18. století přes Gdaňsk, vpády Švédů do těchto oblastí, Gdaňsk coby rodiště Artura Schopenhauera, útok na Westerplatte v září 1939, klášter v Olivě a sám fakt nezávislosti Gdaňsku vyhlášený v Postupimi po první světové válce. Je to příběh o hudbě a přátelství mezi dospívajícím mužem a stárnoucími lidmi, toť především. 5.4.2. Výlet bárkou na otevřené moře V knize Śpiewaj ogrody nacházíme dva momenty, kdy se ocitáme s hrdiny u Baltu. Jednu, když vypravěč vzpomíná na poslední koupání se svým otcem, a druhý když dětský hrdina příběhu spolu, rovněž, se svým otcem a dvěma Kašuby, rodinnými přáteli, vyjíždějí na zkušební, seřizovací plavbu nové motorové bárky. Zaměříme se na druhý moment. Takže tato čtveřice se pouští na zkušební plavbu na zátoku ohraničenou helským poloostrovem. Otec vypravěče je inženýr strojař, takže hlavní úlohu při záběhové plavbě má on. Skupina krouží po Baltu, až se dostanou na volné moře, do relativně vzdálené oblasti od pobřeží, načež se stane, že motor přestane běžet a oni na otevřeném moři troskotají. Co více, již se stmívá, takže hrdinové jsou odkázáni na to strávit noc na moři v lodi. Dospělí si vypráví příběhy z válečných nacistických i poválečných totalitních let, v pozdních hodinách dva Kašubové dokonce debatují ve svém nesrozumitelném jazyce o nadpřirozených bytostech.

35

„-Ta bialka bëla ópi91 – mówił szyper. – Dlôtë ją ùtopile tu, kol Kùsfeldë92. -Nie, òna bëła wieszczim93 – upierał się pan Bieszk. -Ópi – powtórzył szyper. -Wieszczi – podtrzymywał pan Bieszk – cota òna nas tu zagnała94.“95 Tutaj szczególna rola przypada panu Bieszkowi, który odwołując się do archaicznych wierzeń Kaszubów, wprowadził chłopca jeśli nie w metafizykę, to co najmniej w cudowność.96 Píše v jedné recenzi této knížky Dariusz Nowacki. Celé to používání kašubštiny v tajemných situacích, jako byl výlet bárkou na moře nebo noční vycházka do míst, kamsi do mokřadů, bažin a na ostrůvky, kde útočili Švédi, mohlo by evokovat iniciační rituály, kde se neofyti učili cizím jazykům. V konkrétním případě v bárce na moři lze vidět, ne snad doslova iniciační rituál, ale reziduální chování předků. Primitivní společnosti opakovaly v intensivních hraničních situacích stvořitelské mýty97. „Opakují je při ritu, jímž se neplodné lůno stává plodným, během rituální léčbě těla i ducha, ale i při příchodu smrti či války nebo během přednesů genealogií.“98 Čtveřice měla strach, když se zasekla na pustém moři, pan Bieszke říká doslova, že je to konec, že tam zůstanou do soudného dne. A tak nastoupilo opakování zážitků na úrovní světské, pak se v pozdních hodinách přidalo metafyzično, když šlo o upíry, vampýry a čarodějnice. Syn a otec z lodičky jsou v úzkém slova smyslu Poláky poválečných let, normální moderní lidé, kdežto u dvojice Kašubů vyznávající polopohanské učení a mluvící dávným nářečím už řeč o zcela moderních lidech není na místě. Vyprávění příběhů a báchorek těmito lidmi v těžké situaci na moři je obdobou opakování mýtů v hraničních událostech u primitivů.

5.5. Tvorba Pawła Huelle a moře jako zrcadlo událostí Může okolí a svět nám známý od dětství něčím fascinovat svou cizostí, ptá se Anna Grześkowiak-Krwawicz. A vzápětí si odpovídá, že ano. Tato gdaňská rodačka, která město obývala po válce, si uvědomuje, že percepce města je pro její vrstevníky značně jiná než pro generaci jejích rodičů. Její rodiče a jim podobní Poláci byli lidem přesídleným z východních Ta ženská byla „ópi“ (vampýr vstávající z hrobu, který může přinést smrt celé vesnici). Proto jí utopili tu, okolo kovárny. 93 Ne, ona byla „wieszczim“ (vampýr útočící na členy rodiny). 94 Čarodějnice, která nás sem zahnala. 95 HUELLE, Paweł. Śpiewaj ogrody. Kraków: Znak, 2014, s. 197. ISBN 9788324021956. 96 NOWACKI, Dariusz. Nowa powieść Pawła Huellego: Wagner w Sopocie, Schopenhauer w Gdańsku [RECENZJA]. Wyborcza.pl/kultura [online]. [cit. 2015-06-25] Dostupné z: http://wyborcza.pl/1,75475,15230753,Nowa_powiesc_Pawla_Huellego__Wagner_w_Sopocie__Schopenhau er.html. 97 ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Op. cit., s. 28. 98 Ibid. 91 92

36

oblastí, z Lvova například, a nová domovina, Gdaňsk, jim byla cizí snad i nepřátelská, oni se tu přece zabydleli z donucení. „[…] nawet powrót ‚tam‘ byłby już tyko powrotem do architektonicznego widma.“99 Nebyla to jejich volba. To generace narozená po přesídlení na tom měla být lépe, pro ně mělo město být opravdovým domovem. Bylo ale opravdu? Anna Grześkowiak říká, že spíše také ne. Podle ní byla během jejího dospívání patrná historie města, byly zde znát stopy německých osidlovatelů, kteří po válce emigrovali. Nábytek a infrastruktura v domech byla ještě po Němcích. Nápisy na oprýskaných stěnách byly v němčině, stejně jako třeba kohoutky nad umyvadlem byly popsány „kalt“ a „warm“, což tito mladí lidé vnímali jako úplně všední věc. Současnost byla polská, ale nedávná minulost cizí, německá (v Trojměstí ale tomu bylo v minulosti i obráceně, třeba v Castorpovi je mladý německý student udiven Poláky a Kašuby: „[…] byli dla niego jak szara warstwa ziemi: dawno przykryta kostką bruku“.100). Zdálo se, že místo narození tomuto novému potomstvu vysílá tajemná znamení, nějaké šifry k rozklíčování. Tyto dojmy prý zachytil ve svých knihách Paweł Huelle. Třeba ve Weiserovi Dawidkovi nebo v povídce Stół. Bylo těžké minulost Gdaňska (onu šifru) rozklíčovat, zvlášť když jim v tom ve škole nepříliš pomohli. O Gdaňsku se učilo jen v souvislosti s Křižáky nebo v souvislosti s útokem na Westerplatte. Ale Němci, kteří Gdaňsk opustili, byli jiní než útočníci z Westerplatte. „W taki sposób określa się własną ‘podwojona‘ tożsamość. Ale co ważne – także tożsamość miejsca. Tworzy się splot miejsca i egzystencji.“101 Bylo to jako hledět do zrcadla z pohádky Luise Carolla Alenka v říši divů. Minulost v zrcadle prosvítala, ale přejít na druhou stranu nešlo. Člověk se mohl ocitnout buď zcela na jedné, či druhé straně, plně obsáhnout ji ale nešlo.102 Co se světelných vlastností týče, je zrcadlu blízká vodní hladina, zvlášť polština má pro povrch zrcadla a klidné vodní plochy jedno slovo: „tafla“. Tak toto zrcadlo lze spatřit v moři, které Gdaňsk omývá. V klidném moři, takovém, jako na tom, kde ztroskotají hrdinové z románu Śpiewaj ogrody. To moře, které tady bylo, je a bude, může být alegorií zrcadla – ono se také nedá zcela obsáhnout, člověk může být na jednom, či druhém břehu. Na břehu nyní úplně polském, nebo na tom německém. I na moři jiný svět prosvítal, třeba přítomností cizích lodí, ale cizina sama to nebyla, zvlášť pro komunistickou éru ne.

BAGŁAJEWSKI, Arkadiusz. Gdańskie miejsca. Kresy: kwartalnik literacki. 1995, č. 1. ISSN 0867-1125. RAFAŁKO, Katarzyna. Czas i przestrzeń w prozie Pawła Huellego. Op. cit. 101 Ibid. 102 GRZEŚKOWIAK-KRWAWICZ, Anna. Alicja przed lustrem. Rzecz o Gdańsku i prozie Pawła Huelle. Teksty Drugie. 1992, č. 6. ISSN 0867-0633. 99

100

37

5.5.1. Moře a představivost Arkaduisz Bagłajewski píše, že mladá generace Poláků, potomků po válce přibyvších, si své město, které, jak už bylo řečeno, jim často připadalo cizí, dotvářela pomocí představivosti. Původní infrastruktura města, která byla poničená, ba zdemolovaná a zruinovaná, nacházela svůj původní tvar v imaginaci, představivosti, fantazii dětí a dospívajících. Svou imaginaci snují postavy ve Weiseru Dawidkovi. Představují si, že jedou po kolejnicích a míjejí rezivějící trávou zarostlé výhybky, staré návěstidla, nečinné stanice.103 A pak v románu čteme: „Cóż w końcu znaczyły zerwane mosty i nieistniejące szyny wobec możliwości Weisera? […] Otóż lokomotywa z dziwnym maszynistą pokazywała się zawsze przy pełni księżyca. Z zapalonymi światłami, buchając strumieniami iskier, jechała wolno od strony Wrzeszcza, przeskakując zerwane mosty lekko i swobodnie.“104 Židovský chlapec Weiser Dawidek (který sám mohl být výplodem imaginace) seznámil chlapce Pawła, Szymka, Piotra a další mimo jiné s historií města. Ukázal jim sklepení a varhany Oliwské katedrály, vyprávěl jim o Schopenhauerovi: „[…] światy fantazji można było budować na nikłej wiedzy i wielkiej tęsknocie“.105 Gdaňsk, nynější Trojměstí, ba celé Pomořany neoddiskutovatelně měnily svou tvář – střídalo se osídlení i ráz měst – co však zůstalo beze změny, bylo pobřeží a moře (když tedy nebereme v potaz změny světového oceánu). A stejně tak jak omývá moře pobřeží, jak brousí, vyhlazuje pevninu a rovněž ustaluje počasí, tak představivost nivelizuje ten rozkol mezi poválečným Gdaňskem a obdobím svobodného města. Představivost se i v případě Pavla Hellera a chlapců lépe děje na pobřeží v těsné blízkosti živelného moře.

5.6. Hanemann 5.6.1. Fabule Hlavní postavou tohoto románu je profesor doktor Hanemann, pracovník anatomického ústavu v Gdaňsku okolo druhé světové války. Je to baltský Němec středních let žijící v měnícím se městě. Příběh líčí smrt jeho milenky při lodním neštěstí, následný odchod německého obyvatelstva z Gdaňsku a profesorovo setrvání ve městě po válce. Zřetel je kladen na otázku smyslu života a problém sebevraždy. V příběhu je líčena sebevražda Poláka Ignacyho Witkiewicze a Němce Henricha von Kleista, dvou význačných umělců a také pokus o sebevraždu Hanemannovy sousedky pocházející z Ukrajiny, jemuž Hanemann zabrání. Tato

BAGŁAJEWSKI, Arkadiusz. Gdańskie miejsca. Kresy: kwartalnik literacki. Op. cit. Ibid. 105 RAFAŁKO, Katarzyna. Czas i przestrzeń w prozie Pawła Huellego. Op. cit. 103 104

38

Ukrajinka Hanka, mladý Polák Piotr, vypravěč příběhu, hluchoněmý Adam, nalezenec kdoví odkud a Hanemann poté vytvoří soudržnou čtveřici, jelikož profesor zná znakovou řeč. Ke konci příběhu jsou tito tři, Hanemann, Hanka a Adam nuceni opustit již polský Gdaňsk a vypravěč zůstává sám se svými rodiči. Značná pozornost je v knize věnována všedním předmětům, vybavení bytů těch let, kdy některé jsou ničené odcházejícím německým obyvatelstvem z těchto oblastí. V knize se však rozebírá i opozice katolictví zobrazující umučení Ježíše a protestantismu, který tak nečiní. 5.6.2. Mořský motiv a mořské reálie v románu Hanemann „Hanemann (1995) Stefana Chwina, w którym to utworze zniszczenie MS „Gustloff“ przez sowiecką flotę, stanowi moralny kontekst dla opowieści o wojennych dramatach i polsko-niemieckich relacjach tuż po zakończeniu wojny, w Gdańsku.“106 Takto se o Hanemannovi zmiňuje sborník z vědecké konference věnující se motivu moře v polské a české literatuře z roku 2007. V tomto sborníku nalézáme článek o knize Frutti di mare, o Hanemannovi pak výše citované a o dílech Pawła Huelle sborník mlčí. V Hanemannovi umírá Luiza Berger během neštěstí výletního parníku v těsné blízkosti přístavu. Její tělo se dost možná poté dostalo „pod skalpel“ doktoru Hanemannovi, coby patologovi z gdaňského anatomického ústavu. Ztroskotání výletní lodi a následný obraz utonulé oběti této nehody, tyto dvě románové nuance těsně související s Baltským mořem, mají svůj reálný základ. Autor románu byl v šedesátých letech, coby ještě chlapec, svědkem potopení trajektu na Motlavě a jednou, v blízké době, na polském pobřeží spatřil utonulého. Obě události se jako ozvěna vrátily v Hanemannovi,107 říká sám autor. „Tamtego dnia któryś ze spacerujących statków, kursujących na Westerplatte czy do Sopotu, wracał do przystani przy Zielonej Bramie i nagłe koło Ołowianki śruba zaczepiła o linę łączącą oba brzegi kanału. Brezentowy daszek przechylił się, szarpnęło i lina, wywleczona na powierzchnie obrotami śruby, zaczęła wciągać prom pod wodę… Na statku od razu wyłączono motory, biały kadłub sunął jednak wciąż naprzód siłą bezwładu. W kilkanaście sekund woda nakryła wszystko. Ciemny wir, chyba jedenaście osób. Ludzie, którzy na to patrzyli z nabrzeża, nie usłyszeli nawet jednego krzyku.“108 A druhá událost na pláži v Sopotech.

BAKUŁA, Bogusław. Czeska i polska literatura wobec tematów i asocjaci morskich. Op. cit., s. 9. CHWIN, Stefan. Kartki z dzeinnika. Op. cit., s. 78. 108 Ibid., s. 77. 106 107

39

„Koło południa, gdy zasnąłem na wydmach w słońcu, mile przygrzewającym w plecy, pod słupami mola zaczęli się gromadzić ludzie. Podniosłem głowę. Nie było w tym nic nadzwyczajnego, w końcu środek lata, obok mola działy się rzeczy rozmaite, regaty żeglarskie, zawody w skokach do wody, ale coś mnie tknęło, wstałem z rozgrzanego piasku, podbiegłem, przecisnąłem się przez tłum i wtedy pierwszy raz w życiu zobaczyłem topielicę. Molo, ciemne słupy obrośnięte wodorostami, krzyki mew – i ona: młoda, w kwiecistej sukience, mokry jedwab oblepiający uda i brzuch. Leżała w piasku, bezwładne nogi w wodzie, płócienne pantofle na obcasie. Miała oczy przymknięte, ale pod rzęsami szkliły się wywrócone białka. W uchylonych usta trochę wody Włosy zlepione. Przedziałek. Spinka za uchem. Na rzęsach, policzkach i czole – krople. Zimna fala raz po raz opłukiwała gołe kolana.“109 5.6.3. Moře a Motlava „Głos Ojca drżał leciutko: ‘Zobacz, tam jest juz110 morze!‘ ‘Morze? - Mama pokręciła tylko głową. - Cóż ty mówisz, Józieczku. Morze musi być gdzieś dalej, koło Copotów111, tu wciąż jest jeszcze Gdańsk‘. Z lekcji geografii u księży Marianów wiedziała dobrze, że przecież Gdańsk leży nad rzeką Motławą.”112 Tento pohled na moře pochází z referátu, který jsem psal v rámci výměnného pobytu v polské Vratislavi. Referát jsem nazval „Postrzeganie czasu oraz przestrzeni w powieści Hanemann“113. Tento útvar nebyl primárně o motivu moře v knize Hanemann, ale moře tady hraje neopominutelnou roli, proto jsem se rozhodl tento celek a jeho závěry zmínit. Úvodem je třeba si říci zajímavý, leč patrně málo známý fakt, že kniha nese v němčině název Der Todt in Danzig, čili „Smrt v Gdaňsku“ a právě na moři se dvě pro román „nejdůležitější“ smrti odehrávají – smrt Luizy a pak pohroma torpédované lodi plné baltských Němců na palubě. V Hanemannovi čteme o sebevraždách Henricha von Kleista a Ignacyho Witkiewicze, sám profesor je psychicky na dně a sebevražda snad „je ve vzduchu“. Literární kritici si také všímají rolí věcí v této knize – „Pisarz stara się każdy przedmiot wyróżnić w oceanie ogólności martwych rzeczy, nadając mu wyrazisty kształt, barwę, fakturę, deseń.“114 – dokonce jsou toho názoru, že věci profesora od sebevraždy zachraňují, neboť si Hanemann uvědomil jejich křehkost a přitom trvalost, která je v přímém protikladu k neexistenci. Nejen patrně

109

Ibid., s. 77-78. Jedná se o překlep. Má být „już“. 111 Starší forma psaní „Sopoty“. 112 CHWIN, Stefan. Hanemann. Gdańsk: słowo/obraz terytoria, 1997. ISBN 8387316555. 113 Do češtiny by mohl být název přeložen jako „Vnímání času a prostoru v románu Hanemann“. 114 LEGEŻYŃSKA, Anna. Inny Niemiec, inny Gdańsk. Polonistyka. 1996, č. 10. ISSN 0551-3707. 110

40

k neexistenci, ba i k transcendenci, vždyť věci dědíme z generace na generaci, jsou trvalejší než my, přesto neznají žádné metafyzično.115 Nyní odbočím k samotnému profesoru Hanemannovi. On ztrácí svou milovanou Luisu Berger na moři. Na moři hynou i jeho krajané utíkající z Gdaňsku. Navzdory tomu, že profesor žije v centru města, jeho mysl se zřejmě toulá nad mořskou hladinou. Horizont Baltu je i jeho osobním horizontem, obzorem poza kterým už nic není, snad kromě Luizy (…). Toho horizontu si byl vědom patrně i Witkacy116, když před tím, než si přeťal žíly, udělil si spolu s Czesławou Oknińskou vlastní rukou svátost manželství. Mám tedy Gdaňsk, jenž leží u Baltu a kterým protéká řeka Motlava. Baltské moře z podstaty věci oplývá okraj města, kdežto Motlava protéká centrem Gdaňsku. František Ladislav Čelakovský měl citát: „Moře snad se utiší – řeka neustane“117, obdobně to pochopil Hanemann a dal si příklad z Motlavy, která na rozdíl od moře, na kterém vlnobití lehce ustane, stále proudí. Profesor tedy nakonec vidí, že po vzoru řeky, nesmí jeho bytí ustat. Ve svém referátu pak jdu ještě dál a to proudění, tu rotaci spatřím i mezi v knize popsanými předměty a smýšlením nebo myšlenkovým východiskem Hanemanna. Věci denní potřeby, které v bytech zůstávají po odcházejících Němcích, i nadále přetrvávají, přežívají – Yi-Fu Tuan říká, že předměty „kotví“ čas118 – snad jakoby nevnímaly čas lineárně, nýbrž cyklicky, a odchod Němců je pouhý obrat, další cyklus.119 5.6.4. Dílo Caspara Davida Friedricha v románu Hanemann Nejen uvnitř knížky nacházíme fenomén moře. Stefan Chwin rád ve svých knihách zasazoval do děje obrazy slavného romantického malíře Caspara Davida Friedricha. Práce sumarizující díla Caspara Friedricha v knihách S. Chwina uvádí nejen v románě neopominutelné dílo Kříž v horách (1808), ale také zmiňuje obraz, který se nalézal na přebalu polského originálu Hanemanna, sice obraz Východ měsíce u moře (1822). Toto dílo představuje trojici lidí v starých šatech hledících na mořský horizont, kde zpoza mraků padá zář na v dálce plující plachetnice. Obraz nese název východ měsíce, ale hledě na dílo, zdá se pozorovateli, že by mohlo jít také o slunce, o jeho východ nebo západ. A obdobně lze nahlížet i na román Hanemann, který obraz uvádí: není jasné, jestli je to slunce, nebo měsíc, jejich východ, či západ,

MIMRA, Karel. Postrzeganie czasu oraz przestrzeni w powieści Hanemann. Vratislav, 2014. Referát. Uniwersytet Wrocławski. 116 Ignacymu Witkiewiczowi se také říkalo „Witkacy“. 117 Srov. František Ladislav Čelakovský. Databáze knih.cz [online]. 2015 [cit. 2015-11-23]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/citaty/frantisek-ladislav-celakovsky-212. 118 RAFAŁKO, Katarzyna. Czas i przestrzeń w prozie Pawła Huellego. Op. cit. 119 MIMRA, Karel. Postrzeganie czasu oraz przestrzeni w powieści Hanemann. Op. cit. 115

41

stejně jako má tento hutný mnohovrstevnatý román více významových rovin, více možností četby.120

5.7. Panna Ferbelin 5.7.1. Fabule Děj příběhu nás zavádí do Gdaňsku na sklonku pruského období. Německojazyčné město je tedy součástí pruského záboru, jehož hlavou je císař. Hlavní protagonistkou je mladá slečna Maria Ferbelin, vzdělaná a oduševnělá dcera truhláře Johana Ferbelina. Kniha pojednává o jejích dvou osudových rozhodnutích, jednak když se stává soukromou učitelkou Helmuta, syna správce gdaňské provincie Hammelse, a také když se seznamuje s jistým duchovním mistrem právě působícím v Gdaňsku. Zatímco učí zeměpis a počty malého Helmuta, navazuje intimní vztah s oním mistrem, Kurtem Niemandem, v knize často nazývaným „Nauczyciel z Neustadt“. V jeho postavě spatřuji novozákonní reminiscence, kdy mistr mění vodu ve víno, chodí po vodní hladině, uzdravuje nemocné a křísí mrtvé. Také Johana Ferbelin uzdravuje ze smrtelné choroby. Sám pak pracuje jako dělník v gdaňských loděnicích, kde nabádá spolupracovníky, aby odmítali pracovat více než pět hodin denně. Vymezuje se také proti městskému kléru, říká, že za tři dny zboří Oliwskou katedrálu, a vůbec odmítá současné učení církve. Jednou na gdaňském vlakovém nádraží vybuchne bomba, která zabije mnoho nevinných, ke které se však nikdo otevřeně nehlásí. Hovoří se o Kašubech, kteří chtějí autonomii na Prusku, ale nic se nepotvrdí. Obětním beránkem se tak stává duchovní mistr, jenž je zajat, mučen a nakonec odsouzen k trestu smrti. Samotné popravě však zabrání slečna Ferbelin, která unese Helmuta a přiměje správce k diskrétní výměně svého žáka za mistra. Na šibenici je pak popraven falešný vězeň – náhodný trestanec je oběšen s pytlem přes hlavu. Celý příběh končí odchodem mistra ze svého působiště v Gdaňsku. 5.7.2. Moře v díle Panna Ferbelin V románu Panna Ferbelin je nepřímý odkaz na moře v kapitole Chłopiec i ośmiornica, kde se dozvídáme, že malý Helmut navrhuje řešení situaci obviněného léčitele, Mistra z Neustadt, s pomocí chobotnice chované kdesi v Gdaňsku v akváriu. Tato chobotnice prý měla věštící schopnosti – předpovídala budoucnost na základě výběru potravy ze dvou stejných otvorů. Léčitelův osud měla určit obdobně jako předpověď budoucnosti. Helmut tak chtěl osvobodit

WOJTOWICZ-MARYJKA, Pulina. Co widzi wędrowiec przed morzem mgieł? Malarstwo Caspara Davida Friedricha w twórczości Stefana Chwina. In: Rocznik slupski [online]. 2014 [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://www.slupskie-prace-filologiczne.apsl.edu.pl/12/wojtowicz.pdf. 120

42

vládnoucí lid od zodpovědnosti nad obviněným. Navrhoval, aby se rozhodnutí ujala příroda, potažmo živelné moře. Kromě kapitoly s chobotnicí se o Baltském moři (možná včetně této kapitoly, neboť nevíme, zda chobotnice byla z Baltu) příliš nedovídáme; Maria Ferbelin žila ve vzdáleném od moře Vřešti. Jen ke konci kapitoly, kdy se postavy nacházely na vršku nad Gdaňskem, čteme, že se v dáli rozprostíralo moře. V Panně Ferbelin však vystupuje moře také v názvu obrazu, který visí v kanceláři správce Hammelse, a o kterém si četně kdy tento gubernátor s návštěvníky jeho pracovny povídá. Tento obraz nese název Poutník nad mořem mlh (1818). Vidíme v něm noblesně ustrojeného muže s hůlkou stojícího sebevědomě, leč zamyšleně na horském štítu. Hledí do krajiny plné údolí a roklí hustě vyplněné mlhou. Muž je k observátorovi obrazu nastaven zády, takže mu nevidíme do tváře. Celý výjev opravdu připomíná mořskou hladinu, nebýt hor, které se nad mraky tyčí, daly by se oblaka s mořem zaměnit. I chuchvalce mlhy připomínají vlnobití. Obraz v souvislosti s místem, kde je pověšen, tedy s kanceláří prokurátora Hammelse, je čten jako výjev samotného obyvatele kanceláře. Neboť prokurátor stojí na obdobné výšině, na vrcholu moci nad městem. I když je tou mocí přitahován, zůstává ale sám a nešťastný. Stojí také nad existenciální propastí, dalo by se říci: neví si rady se svým synem, nedokáže se vypořádat se smrtí své ženy a často je nucen rozhodovat v těžkých záležitostech, například nad životem a smrtí občanů Gdaňsku.121 Pod poutníkem z obrazu je poté „moře mlh“. Analogii bychom mohli hledat v samotném Kurtu Niemandovi, onom Mistru z Neustadt. Čteme přeci, že bydlí v pokoji pod stropem z mléčného, mlhového skla, a to vlnobití z obrazu najdeme v jeho „čeření gdaňských vod,“ v „dělání vln“ na hladině města. Jeho postavu ve městě někteří vnímají pozitivně, třeba dělníci z loděnic, kterým navrhuje snížit směny na pět hodin denně, jiní, stejně jako vládnoucí vrstva, ho nesnáší, a nakonec i vinní za nádražní tragédii. Město, Gdaňsk je rozechvělé jako moře učením duchovního mistra, prokurátor Hammels stojí nad tím vším. Caspar David Friedrich namaloval, Stefan Chwin se o něm knize Kartki z dziennika zmiňuje, obraz Mnich na mořském břehu (1810), rovněž je sugestivní, ale do děje Panny Ferbelin se tolik nehodí, nevyjadřuje hloubku a rozkolísanost prostoru, nad kterým postava stojí, v porovnání k obrazu Poutník nad mořem mlh (1818).

121

Ibid.

43

6. BIBLICKÁ MAXIMA „ZAJEĎ NA HLUBINU A SPUSŤTE SÍTĚ K LOVU“ „Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: ‚Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!‘“122 Je těžké se v této kapitole vyvarovat mělkosti v argumentaci, neboť tento pohled by se dal aplikovat na leckterou prozaickou tvorbu. Postavy v syžetové tvorbě obecně procházejí dějinným zvratem, katarzí a jinými peripetiemi, takže v zásadě každá postava se jinotajně řečeno vydává na hlubinu. Velmi doslovně se na hlubiny vydává samozřejmě Hans Castorp v Castorpovi, když opouští jedno hansovní město, aby doplul na jiné hansovní město. Opouští domov v Hamburgu kvůli studiu v Gdaňsku a jeho cesta je plavbou po hlubinách moří střední Evropy. Ty hlubiny moří mají pak dvě vrstvy – rozměry, nejen geografický, ale i ontologický, Hans jede poznávat nový život. Jestliže tuto evangelijní maximu chápeme v kontextu celého Ježíšova učení, pak můžeme značnou spojitost hledat také ve Weisru Dawidkovi a v ještě větší míře v Panně Ferbelin. Již výše jsem zmínil, že někteří badatelé nazývají Weisera malým evangeliem a židovského chlapce samotného dětským mesiášem. V případě Kurta Niemanda z Panny Ferbelin je ta podobnost s Ježíšem opravdu významná, kromě celého jeho postoje k životu, a dá si říci i osudu, vzpomeňme na jeho chůzi po vodě (po Motlavě), proměnění hliněné sošky v živého ptáka a tak dále. Některé zdroje dokonce tvrdí, že jde u univerzální zvěst druhého příchodu Krista, že Gdaňsk je pouze nahodile vybrané místo děje.123 Nasnadě je otázka, proč zrovna tento prizmat vyvozování závěrů. Jednak se mi jeví tato biblická věta jako vděčná látka, jako klíč k těmto románům v souvislosti s mořem, coby vodní plochou, i když musím namítnout, že se tento povel udál ne na moři, ale na hladině jezera Genezaretského. Pak je tu také zajímavá výpověď Stefana Chwina v souvislosti s Viselské nížině, kde se děje rozebíraných knih odehrávají: „Nie góry, tylko właśnie ta płaska, nadmorska równina w delcie Wisły. To właśnie tutaj na polach Żuław, człowiek jest naprawdę odsłonięty. Pamięta Pan taki słynny obraz Caspara Friedrich Davida Mnich nad morzem? Widać na nim tylko wąski brzeg morza i olbrzymie szare niebo, na którym piętrzą się nieskończone chmury. W górach można się jakoś przed tym ogromem nieba schronić w dolinach i wąwozach. Bo góry są konkurencją dla nieba. Tutaj, nad morzem, niebo jest naprawdę obecne.“124

Lukáš 5:4. NOWACKI, Dariusz. Panna Ferbelin, Chwin, Stefan. Wyborcza.pl/kultura [online]. 2011 [cit. 2015-0927]. Dostupné z: http://wyborcza.pl/1,75475,9174447,Panna_Ferbelin__Chwin__Stefan.html. 124 CHWIN, Stefan. Kartki z dziennika. Op. cit., s. 234. 122 123

44

Právě o to splývání moře s nebem mi jde, o tu obnaženost vůči – nazvěme to tak – nebi. Výše jsem zmínil, že dle původní kašubské víry země Kašubů (což se zhruba pokrývá s místy dějů rozebíraných románů, bereme-li Gdaňsk jako kašubsky osídlené město) vznikla tak, že bohu po stvoření světa zbyly drobky Země, a tak je rozsypal do této přímořské oblasti. Tam pak vznikla krajina rozmanitá na jezera, kopce, zvířenu a moře. Jestliže toto byl pohled ještě polopohansky smýšlejících Kašubů, další epochy těchto končin jim daly za pravdu, co se té heterogenity Pomořan týče. Jak už jsem nastínil v historickém kontextu, Pomořany byly ve své deset staletí trvající historii značně různorodé, často navíc jde o kulturní dvojakost těchto končin – jsou to místa „na rozcestí“.

6.1. Kulturní opozice v dílech Stefana Chwina a Pawła Huelle Výše bylo zmíněno, že Pomořany jsou místem na rozcestí – obdobně jako v případu předělu, rozhraní vody a pevniny v těchto končinách. Vyznání, etnika; kultury často stojí proti sobě v opozici, tvoří ambivalenci až dichotomii. Paweł Huelle a Stefan Chwin tu dvojznačnost ve svých knihách často zaznamenávají. Připomeňme si několik opozic objevujících se v mnou rozebíraných knihách. Katolictví versus protestantismus: tato dvě křesťanská vyznání stojí v protikladu mimo jiné v povídce Mimesis a v románu Hanemann. V Mimesis čteme o protestantské odnoži, církvi mennonitů, která se vyznačuje fundamentalismem a radikalismem. Není to jen přísná sexuální morálka, ale také odmítaní všeho moderního, jako elektrického proudu, moderního ošacení, tance. Naproti tomu sestra hlavní hrdinky je katoličkou, která žije moderním životem ve městě. Chodí do biografu, tančí, užívá si života ve vší katolické počestnosti. V Hanemannovi máme zase opozici tradičního protestantismu, který neukazuje trpícího Ježíše na kříži, a katolicismus, jenž tak činí. Někdy se říká, že v Hanemannovi jde o konflikt mezi chirurgií a vírou.125 Soudní patolog, sám věřící v duši a duchovní sféru člověka, dostane „na stůl“ tělo své milované jako předmět zkoumání. Poláci versus Kašubové: V Castorpovi jsou tyto národy oba zastoupeny marginálními postavami. Gdaňsk na počátku století je místem německy hovořícím. Malého Poláka Hans Castorp potkává na procházce, jak si pouští lodičku. Cítí, že má malý Polák nad ním na vrch, protože dokáže plynně „přepínat z němčiny do polštiny“, kterou mladý Hans vůbec nezná. Kašubové v Castorpovi jsou reprezentováni postavou Kaszibke, mladou služebnou u německé vdovy Wybe, u níž Hans Castorp bydlí. V románu Śpiewaj ogrody je přítomnost kašubského Niebezpieczne zajęcie: Rozmowa ze Stefanem Chwinem, pisarzem, autorem nagrodzonej Paszportem "Polityki" książki "Hanemann". Polityka. 1996, č. 3. ISSN 0032-3500. 125

45

prvku z „mých“ sedmi knih nejsilnější. Přítel vypravěče, starý pan Bieszke, je Kašub, a jeho jazyk je v knize zaznamenán v originálním znění s kašubským pravopisem. Opozice Poláků a Kašubů ve Śpiewaj Ogrody je také opozicí křesťanství či náboženské vlažnosti a polopohanství. Hned na začátku knihy čteme o seskupení Kašubů kolem smrtelné postele přítele, kteří se modlí, aby do zesnulého těla nevstoupila zlá duše. Pak vidíme, že pan Bieszke věří na upíry, duchy a čarodějnice. Němci říšští versus baltští: Jinakost mezi v Německu bydlícími Němci a těmi z Gdaňsku vidíme třeba v Castorpovi, kdy Castorp sám byl z Hamburgu a jeho němčina byla jiná než ta, jakou mluvili gdaňští obyvatelé. Castorp se podivuje nad způsobem mluvy tramvajového revizora například. Za velmi okrajovou zmínku stojí Plechový bubínek Güntera Grasse, kde je vyloženě řečeno, že baltští Němci mluví nářečím: „platt“. Co se týče Hanemanna, jeden časopisecký literárněvědný článek dokonce nese název Inny Niemiec, inny Gdańsk. „Rzecz w tym, iż Hanemann jest innym Niemcem niż uczą stereotypy literatury obrachunków wojennych.“126 Hanemann má po matce trochu polské krve, není orientován jen na německou kulturu a filozofii, ale obecně na evropskou, je apolitický a místo ideologie se řídí estetikou.127 Ani Němka Greta ze Śpiewaj ogrody není vnímána jako příslušnice tehdejší nacistické říše.

6.2. Odvaha autorů vyplout na hlubinu Plavba na hlubiny, odhodlání vyplout často není vůbec snadné. Tak Stefan Chwin v případě Hanemanna, kterého napsal v roce 1995, kdy už Gdaňsk měl své vypravěče, je dotazován doslova: „Jak się pisze o Gdańsku po Günterze Grassie i Pawle Huelle?“128Zejména Paweł Huelle prokázal jistou kuráž, když se pustil do knížky-prekurzoru, do Castorpa, který stojí na knížce Thomase Manna. „[…] zdaje mi się, że stworzenie prequelu obwarowane, jest znacznie większą ilością nakazów, niż to miałoby miejsce w przypadku sequelu […]“129, píše se v jedné práci Czarodziejski „Castorp“. Jde však číst Castorpa, aniž bychom četli Kouzelný vrch? Ptá se Michał Tabaczyński, autor článku Czarodziejski „Castorp“ a vzápětí si odpovídá, že ano. Četba osudů Hanse Castorpa v Gdaňsku může čtenáře pobídnout k četbě Mannovy knížky. Tento odstavec se snaží ale najít souvislost obou knih, souvislost slavného díla německého autora a do příběhové hloubky nořící se soudobé polské knížky. Do příběhové hloubky se Paweł Huelle noří a také jeho nový příběh je obdobně hluboce závislý na prvotním díle130. Na knihu LEGEŻYŃSKA, Anna. Inny Niemiec, inny Gdańsk. Op. cit. Ibid. 128 Niebezpieczne zajęcie: Rozmowa ze Stefanem Chwinem, pisarzem, autorem nagrodzonej Paszportem "Polityki" książki "Hanemann". Op. cit. 129 TABACZYŃSKI, Michał. Czarodziejski "Castorp". Twórczość. 2005, č. 1. ISSN 0041-4727. 130 Článek uvádí v polštině tento popis: „głęboka zależność obu fabuł”. 126 127

46

Pawła Huelle by seděla sentence Sørena Kierkegaarda „Właśnie dlatego, że było, powtórzenie staje się nowością.131“ To opakování se neděje pouhým autorovým záměrem napsat prekurzor, prequel, ale lze ho spatřit na různých vrstvách knížky. Události v Gdaňsku jsou předzvěstí osudů v sanatoriu – i když to sám protagonista neví. Gdaňsk je předpovědí budoucího města Davos. Obě díla začínají cestou – jednou je to jízda vlakem, podruhé plavba, gdaňská melancholie najde svá opakování v apatickém, nalézajícím se poza časem, pobytu mladého inženýra v horských lázní. Wanda Pilecka se opakuje jako Klawdia Chauchat. Divné francouzsky vedené rozhovory mezi dvojicí zamilovaných, najdou svá podobenství v dialozích mezi Castorpem a Klawdií. Výměny názorů, ke kterým dochází na lodi, během výletu, u doktora Ankewitza, rozvinou se v rozmluvy ve městě Davos. Malátná bloudění nad ránem v přístavních skladech se zopakují v horách během vánice. Fabule Castorpa je v jistém smyslu opakováním osudu z Kouzelného vrchu, ale i samo opakování, repríza je v četbě důležité téma. Mann svá díla několikrát četl, aby vypracoval jistou melodičnost textu. Právě diskuze mezi obdivovatelem Wagnera a jeho kritikem, by mohla mít svůj výraz v Mannovským opuštění Wagnerovské konstrukce namísto lehčích autorů (Schubert, Mozart, Bach). Jistou symetrií mezi oběma díly je i – a tomu by se také hodilo označení: metaforické „vyplouvání na hlubinu“ – sice, že obě díla začínala jako menší literární útvary. Kouzelný vrch měl být původně novela a nakonec byl dvoudílný román, a Castorp byl nejprve povídka a pak se rozrostl v soudržný román.132

6.3. Frutti di mare 6.3.1. Fabule Zmiňuji tuto knížku až v této kapitole věnované „plavbě na hlubinu“, protože mořský prvek v ní obsažený je zkoumán jen na úrovni literárních tropů, nikoliv na té doslovné rovině, jak tak činím s díly v kapitole Fenomén moře ve stěžejních dílech. Tato knížka představuje jediné dílo Czesława Dziekanowského, kterým se zde zabývám. Marek Bernacki ve sborníku věnovaném motivu moře v polské a české literatuře o ní píše jako o knize zajímavé, leč dnes již pozapomenuté. Dále píše následující: „Książka ta, pisana w Gdańsku w 1981 r. i wydana dopiero w 1990 r., jest jednym z nielicznych literackich świadectw o strajkach na polskim Wybrzeżu – tych z grudnia 1970 r. zakończonych masakrą stoczniowców, oraz tych zwycięskich z sierpnia 1980 r., których

Podteksty: Czasopismo kulturalno-naukowe [online]. 2015-11-23, 2005 č. 2. [cit. 2015-11-23]. ISSN 1895-4901. Dostupné z: http://podteksty.amu.edu.pl/podteksty/?action=dynamic&nr=3&dzial=4&id=68. 132 TABACZYŃSKI, Michał. Czarodziejski „Castorp“. Op. cit. 131

47

owocem było podpisanie umowy między przedstawicielami Międzynarodowego Komitetu Strajkowego i przedstawicielami ówczesnych najwyższych władz partyjnych i rządów PRL. Akcja tej nietypowej ‘powieści’ rozgrywa się na terenie Stoczni Gdańskiej im. Lenina, a także w innych zakładach produkcyjnych, jak np. Rafineria czy ‘Komuna Paryska’, na ulicach Trójmiasta, w zajezdniach autobusowych i tramwajowych. Jedną trzecią autor poświęcił opisowi wydarzeń z Grudnia 1970 r. zakończoną klęską strajkujących stoczniowców i dojściem do władzy nowej ekipy partyjno-rządowej z Edwardem Gierkiem na czele. Pozostała część książki jest szczegółową, quasi-dokumentarną relacją ze strajków sierpniowych w 1980 r.”133 6.3.2. Motiv moře v díle Frutti di mare „[…] morze, którego fale w nieustającym nigdy wysiłku dźwigają się, opadają i nikną, by powstać znowu – wierny obraz wałczącej ludzkości.”134 Píše ve svém románu Lord Jim Joseph Conrad Korzeniowski. Kde ve Fruti di mare najdeme fenomén moře, je líčení protestujícího davu, který naslouchá slovům Lecha Wałęsy stojícího na bagru, a dav ten je porovnán ke klidnému „moři bez vln“ (morze bez fali). To je výslovně mořská nuance, ale najdeme v tomto díle i další, sice ne tak explicitní motivy vody, vodního živlu. Anonymní lidská masa připomínající ze začátku horský potok ztracený mezi kameny se z minuty na minutu a z hodiny na hodinu stává jakoby mořem, které je poháněno spící hlubinnou silou. Moře pak díky moci živlů už za chvíli vypukne v dějovou bouři135: „Jest nas już trzystu, czterystu. A byłoby jeszcze więcej, gdyby nie okres urlopowy. […] Robi się poruszenie, bo ktoś powiedział, że od trzeciej bramy idzie większa grupa. Ludwik mówi, to idzie Jurek ze swoimi ludźmi k K5. Chłopaki ślą hura na ich sześć. […] Przechodzimy obok zajezdni wózków elektrycznych i widzimy, że spora liczba ludzi przyłącza się do nas. […] Tłum się poszerza z wydziału na wydział. Po drodze wnikamy na wszystkie hale, odlewnie, zahaczamy o kuźnie, gdzie w piecach wypalają słupy pilersowe. […] Czoło naszego pochodu już się znajduje na K2. Jest nas dwa tysiące albo więcej. K2 zastajemy przy śniadaniu, jeść szybko i z nami!“136

BERNACKI, Marek. Symboliczne znaczenia tropiki morskiej. O zapomnianej powieści „Frutti di mare“ Czesława Dziekanowskiego. Op. cit., s. 15. 134 Ibid., s. 15. 135 Ibid., s. 18. 136 Ibid. 133

48

Srpnové protesty započaly proces celkového otevření se Polska světu. Gdaňsk v historii státu plnil vždy nezvykle důležitou roli, ale roku 1980 se stal téměř doslova bránou do svobodného světa. Za použitím slov Alexandra Puškina o Petru Velikém budujícího Petrohrad, je možné podotknout, že v roce 1980 gdaňští přístavní dělníci s Wałęsou v čele „vyrazili bránu do svobodného světa“. Její vrata se pootevřela nejprve během pamětných šestnácti měsíců mezi 31. srpnem 1980 a 13. prosincem 1981, ale o osm let později se již otevřela zcela dokořán. Efektem demokratických změn, které měly svůj prapočátek podepsáním srpnových dohod, bylo, že Polsko vstoupilo do Evropské unie a Severoatlantické aliance a že se stalo jejich plnohodnotnými členy. Polská republika se vrátila nejen do salónů, ale především, na ulice a náměstí Evropy a západního světa. To je totiž ten nejvydatnější plod moře z období srpna 1980. Odvoláme-li se na marinistickou terminologii a zároveň obchodní, můžeme zásadní civilizační změnu popsat metaforickým způsobem jako přechod od socialistického světa „neskutečnosti“ mare clausum (moře zavřeného) do normálního života ve vodách mare apertum (moře otevřeného). Srpnové protesty – v perspektivě biblického povelu „Duc in altum“ (Vypluj na hlubinu), notabene opakované často papežem Janem Pawlem II., který byl patronem revoluce Solidarity – započaly těžký proces transformace státního zřízení i ekonomické situace čili navyknutí Poláků na nezabrzděný život kvůli ideálu jediné správné ideologie. Jak těžká je cesta přechodu od reálného socialismu ke kapitalismu, se na vlastní kůži přesvědčují další pokolení Poláků. Hlubina se ukázala jako manifestní jev, jako oceán problémů, zneužití, šejdířství a lidských dramat, takových jako třeba myšlenková zkratkovitost homo sovieticus, nezaměstnanost a masová emigrace občanů III. republiky137, kteří nedokáží ve vlasti nalézt svoje políčko k obdělávání. Avšak je třeba si připomenout, že od samého začátku to pulsující moře společenských, politických a etických živlů, na které bylo třeba rychle a odvážně vyplout, bylo zkoušeno přemoct tvůrčím, originálním, svébytným myšlením. Takovým případem byla kniha Etyka solidarności Jósefa Tischnera. Situační změnu v revolucionizujícím Polsku v této knížce páter prof. Jósef Tischner popsal jako zvenčí jen obtížně vysledovatelnou, ale zevnitř markantní, kdy jakoby jeden muž stojící u úpatí hory se stal subjektem pravdy a jen ten, kdo je subjektem pravdy, se může stát subjektem moci138.

Polsky „III Rzeczpospolita“. BERNACKI, Marek. Symboliczne znaczenia tropiki morskiej. O zapomnianej powieści „Frutti di mare“ Czesława Dziekanowskiego. Op. cit., s. 19-20. 137 138

49

„Jakieś dziecko zawołało: ‚król jest nagi‘ i król stał się dla swoich poddanych takim, jakim go zobaczyło dziecko. Zdarza się, że ciężką bramę do demokracji otwierają naiwne dzieci.“139 Jósef Tischner také píše, že přerod socialismu na demokracii je přechodem společnosti monologu ke společnosti dialogu.140 V kapitole nazvané Dialog píše: […] ani ja, ani ty, nie jesteśmy w stanie poznać prawdy o sobie, jeśli pozostaniemy w oddaleniu od siebie, zamknięci w ścianach naszych lęków, lecz musimy spojrzeć na siebie niejako z zewnątrz, ja twoimi, a ty moimi oczami, musimy porównać w rozmowie nasze widoki i dopiero w ten sposób jesteśmy w stanie znaleźć odpowiedź na pytanie, jak to z nami naprawdę jest.141 Vyplouvání na hlubinu v souvislosti se změnou režimu ve vlasti se váže ještě s jedním symbolickým obrazem, který se kryje s latinským mare tenebrarum („moře temnosti“). Piotr Skarga vděčně komentuje období Polska za jeho života slovy, že jen hlupák dbá o své věci v lodi, když loď sama se potápí a větry ji převracejí. Polsko vyplulo na hlubinu. Ale plavba po rozbouřeném „otevřeném moři“ vůbec nemusí vést do bezpečného přístavu, protože mare tenebrarum politické domýšlivosti, pýchy, nadutosti a povšední hlouposti je neustálou společnicí polské cesty ke břehům vysněné a vybájené Atlantidy.142

7. MOŘE A MYTICKÝ PROSTOR „Mytický či legendami opředený prostor je konceptuální extrapolace známého a každodenního prostoru vnímaného přímou zkušeností. Když přemýšlíme, co leží na druhé straně horského masívu nebo oceánu, naše představivost konstruuje mytické geografie, které mají jen malý nebo žádný poměr k realitě.143 Světy fantazie zde byly vybudovány na nedostačující, chabé znalosti a na velké touze. To vede k tvorbě a šíření příběhů, které zde potřebují mít místo. Méně známým fenoménem je mlhavý mytický prostor, který obklopuje pole pragmatické aktivity, kam my vědomě nevstupujeme, ale který je nezbytný pro náš cit orientace v prostoru, pro nacházení se bezpečném prostředí.“144 139

Ibid., s. 20. Ibid. 141 TISCHNER, Jósef. Etyka Solidarności. Kraków: Wydawn. Znak, 2000, s. 18. ISBN 837006860x. 142 BERNACKI, Marek. Symboliczne znaczenia tropiki morskiej. O zapomnianej powieści „Frutti di mare“ Czesława Dziekanowskiego. Op. cit., s. 20. 143 Připomeňme si zde Hanse Castorpa, který nevěděl, co je na „druhé straně moře“, když vyplouval z Hamburgu a mířil do Gdaňsku. 144 Vlastní překlad. Originál zní: Mythical space of the first kind is a conceptual extension of the familiar and workaday spaces given by direct experience. When we wonder what lies on the other side of the mountain range or ocean, our imagination constructs mythical geographies that may bear little or no relationship to reality. Worlds of fantasy have been built on meager knowledge and much yearning. Such stories are often told and need not be repeated here. A less well-known phenomenon is the hazy "mythical" space that surrounds the field of pragmatic activity, to which we do not consciously attend and which is yet necessary to 140

50

„V západní společnosti dnešních dnů lidé jednoho regionu znají svůj kraj dobře, ale mají sklon být ignorantští k zemi okupované sousedním kmenem. Obě skupiny pak pravděpodobně sdílejí společný systém mlhovité znalosti (mýtu) týkající se daleko většího regionu nebo národu, do kterého jsou jejich oblasti vsunuty. Znalost této mlhou zahalené oblasti není nadbytečná. Právě nepřesnost a zkreslenost jsou nezbytné pro vnímání reality, empirického světa jedince. Fakta, aby nabyly svůj význam, potřebují kontext a kontext má neustále tendenci být nezřetelný a mýtický okolo okrajů.“145 Tyto poznatky postuluje ve své knize čínský humanitní geograf Yi-Fu Tuan. Knihy Weiser Dawidek, Panna Ferbelin a povídka Mimesis mají to společné, že obsahují prvky senzace, jinak řečeno nadpřirozené jevy. Tyto jevy bychom mohli v souvislosti s výše zmíněným nazvat též mýty opředené či legendární. Tyto díla obsahující logice se bránící nuance se pak všechny odehrávají u moře, které je heterogenním skupinám Poláků cizí, které je daleko větší než Polsko, a do kterého je Polsko také vsunuto vklíněno. Heterogenita se, musíme si přiznat, netýkala v Polské republice jen Pomořan, ale větších celků. Připomeňme si litevské a lvovské Poláky, protestantské Mazury, Slezany, Horaly. Pro tyto celky je poté společným okrajovým místem Gdaňsk a ostatní Pomořany, které leží těsně u jim neznámého moře. Na okrajích, které představují kontext jejich „faktu“, tedy u Baltského moře, se prostor stává nezřetelný a mlhovitý, tudíž mýtický, a nabádá k psaní senzací jako výše zmíněná díla.

8. ZÁVĚR V sedmi knížkách, které jsem rozebíral, je moře, co se objemu textu, dějového soustředění, týče skutečně marginálie. V žádném díle není moře stěžejním prvkem. To ale neznamená, že je moře hodno opomíjení. Začněme u nejstaršího díla, sice u Weisera Dawidka, napsaného v roce 1984. Děj se odehrává v drtivé převaze ve vnitrozemní části Gdaňsku, ale to je právě zapříčiněno stavem mořské zátoky v těch měsících. „Zupa rybna“ odehnala partu chlapců do lesoparků gdaňské Olivy a Vřeště. Některé vědy tendují k negativnímu vymezení jevu namísto pozitivního. Jakási vylučovací metoda, kdy si řekneme, co jev definitivně není, bývá někdy

our sense of orientation—of being securely in the world. Uvádí Yi-Fu Tuan v TUAN, Yi-Fu. Space and Place: The Perspective of Experience. s. 86. 145 Vlastní překlad. Originál zní: In contemporary Western society, to give another illustration of a worldwide phenomenon, people in one neighborhood know their own area well but are likely to be ignorant of the area occupied by a neighboring group. Both groups, however, probably share a common store of hazy knowledge (myths) concerning a far larger field—the region or nation—in which their own local areas are embedded. Knowledge of this hazy field is not redundant. Though inaccurate and dyed in phantasms, it is necessary to the sense of reality of one's empirical world. Facts require contexts in order to have meaning, and contexts invariably grow fuzzy and mythical around the edges. Uvádí Yi-Fu Tuan v TUAN, Yi-Fu. Space and Place: The Perspective of Experience. s. 88.

51

snazší a přínosnější než říci si, co úkaz je. Jeden příklad za všechny. Oblíbenou disciplínou Tomáše Halíka je negativní teologie. Často také opakuje, že ateisté křesťanům pomáhají definovat, co Bůh není. „‘Ano, je dobře, že odmítáš takovou představu Boha – tu odmítám i já. Takový bůh, kterého odmítáš, skutečně neexistuje. To není Bůh, jenž by si zasloužil víru.‘“146 A tak zkažená voda pobřežního moře vymezuje příběh, dává důraz na pevninu, negativně vymezuje děj – tedy na moři se v létě 1957 dobrodružství nedějí. Dospěl jsem také k tomu, že důraz na pevninu, by mohl obrazným, přeneseným způsobem říkat, že události byly toho léta pravdivé; vezmeme-li pevninu jako symbol pro pravdu. Ani v knize Castorp není na moře kladen velký důraz. Ale je nedílnou součástí příběhu, neboť skrz něj se Hans Castorp na začátku do Gdaňsku dostane. Moře tvoří hned na počátku děje bránu do gdaňského příběhu. Hans se vydává do Gdaňsku na lodi, příznačně pro jeho budoucí studia lodního inženýrství. Lodě, těsně spjaté s mořem, jsou pro příběh důležité. Nejen cesta do Gdaňsku, kde si Castorp prohlíží lodní útroby a vede intelektuální disputace se spolucestujícími, ale i střetnutí s polským chlapcem, který pouští na tůni model lodičky, bylo v příběhu významné. Hans chlapci totiž tenkrát nerozumí polsky, což bylo pro našeho Němce skličující. Přesídlení mladého Hanse Castorpa do Gdaňsku je obrazem kolonizátorství, procesu, který jeho předešlí krajané v Pomořanech podstupovali. Poznatkem této diplomové práce je, že mořeplavba H. Castorpa do Gdaňsku je synekdochou pro kolonizační proces, neboť s mořeplavbou je kolonizátorství úzce asociováno. V povídce Mimesis máme zmínku o moři možná letmou, sice, že hrdinka ráda trávila na pobřeží čas rozjímáním a že se probudila a „zaslechla moře“, ale rozborově velmi vděčnou. Díval jsem se na tyto události prizmatem filozofie Mircea Eliade a také Yi-Fu Tuana, kteří oba byli specifickými vědci. U Eliadeho jsem si všiml paralely mezi jeho výklady o spánku a probouzení a probuzením hrdinky s Mimesis. Došel jsem k závěru, že probuzení vedle Jakuba nebylo pouhým ukončením dřímoty, ale skutečným epistemologickým procitnutím. Yi-Fu Tuan má zase v úvodu své knihy skvělou zmínku o teologovi Paulu Tillichovi, který podle Tuanova textu vnímal Baltské moře velmi obdobně jako hrdinka Mimesis. Śpiewaj Ogrody, román velmi současný, obsahuje rovněž rozborově vděčnou, tentokrát celou menší pasáž, řekněme parciální děj odehrávající se na mořské hladině. Zmínka o moři se v této knize střetává s kašubským elementem, který je tímto románem protnut. Výlet polskokašubské čtveřice bárkou na moře odkazuje na to, že to Kašubové jsou autochtonními obyvateli Pomořan. Je zde cítit, že na moři je dvojice těchto přímořských Slovanů více doma než ti dva HALÍK, Tomáš. Žít s tajemstvím: Podněty k promyšlení víry. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 101. ISBN 978-80-7422-255-9. 146

52

Poláci z bárky. Z kapitole Výlet bárkou na otevřené moře mi vyplynulo, že tito Kašubové z loďky jsou lidmi spíše zaostalými a tudíž se na ně dají použít poznatky z disciplín zabývajících se primitivními národy. Co se týče románu Hanemann, jako důležité jsem považoval zmínit reálie, na kterých dílo stojí. Neboť ony mají velkou afinitu s tématem této práce. Reálie popisují události, jejichž byl Stefan Chwin na plážích Baltu svědkem. Další peripetie, kam se dostávám, vidí opozici v Baltu a řece Motlavě, která Gdňskem protéká. Motlava, tekoucí centrem města, má jiný jinotajný význam, má jiný dopad na vnímání tehdejších obyvatel. Zatímco moře se svým nekonečným horizontem nedává žádný podnět ke zmírnění duševní krize, takové jakou trpěl profesor Hanemann, řeka, která neustále plyne, čímž nabádá k „vydržení“, tak činí. Okrajově také zmiňuji fenomén obrazů Caspara Davida Friedricha v tomto románu. Obraz nalézající se na přebalu polského originálu má podle Pauliny Wojtowicz-Maryjky značnou spojitost se způsobem pochopení díla a dílem samotným. V díle Panna Ferbelin zkoumám, stejně jako v případě Hanemanna, jen s větší intenzitou, motiv obrazů Caspara Davida Friedricha. Činím extrapolaci literárního rozboru Pauliny Wojtowicz. Když doplňuji její poznatky, ubírám se směrem k mořské tematice. Píšu, že obraz, který visí v kanceláři Hammelse není asociován pouze s obyvatelem kanceláře, čehož si všímá Paulina Wojtowicz, ale také má spojitost se samotným Kurtem Niemandem. Můj závěr zní, že obraz Poutník nad mořem mlh (1818) je jinotajem celého románového díla. Je jakýmsi opakujícím se prvkem, dílo v díle. Poznatky ohledně díla Frutii di mare přebírám ze sborníku věnovaného moři v polské a české literatuře. Zajímavý příspěvek ve sborníku dochází k závěru, že polská společnost, také popsaná v díle Dziekanowského, po období protestů Solidarnośći jaksi vyplula na otevřené moře demokratického kapitalistického světa, který ovšem také skrývá své temné vody. To jsou dílčí body závěru mé práce. O stupeň, úroveň výš stojí poznatek, jakou měrou je moře obsaženo napříč všemi děly. Nejprve musím připomenout, že všechna díla, která rozebírám, jsou do značné míry, v některých případech celkově, knihami o Gdaňsku. Nepochybně jsou více o Gdaňsku než o moři. Mířím k tomu, že stojí za to říci, jak se má poměr Gdaňsku k moři. V povědomí Čechů, nevím, jak tomu je v případě Poláků, je Gdaňsk těsně spjat s Baltským mořem. Ovšem, co jsem měl možnost vypozorovat, Češi (i Slováci), kteří Gdaňsk navštívili, nezmiňovali ve svých dojmech z města pobřeží ani Balt. Setkal jsem se i se zvláštním mylným tvrzením, že Gdaňsk nemá pláže (sic!). Jiný kamarád mi, když jsem se zmínil, že jsem strávil pár dní u gdaňského Baltu, položil otázku, zda šlo skutečně o Gdaňsk, a ne o Sopoty. A přidal rovněž mylnou domněnku, že Gdaňsk má „špatnou 53

dostupnost k moři“.147 Výsledky hledání obrázků na serveru Google.com při zadání hesla „Gdaňsk“ také značně tendují k vyobrazení centra města včetně sochy Neptuna, dominantního kostelu bohorodičky Marie nebo starého jeřábu. Moře pak stojí jaksi na okraji nejen města, ale i zájmu turistů a médií. Paweł Huelle symptomaticky s tímto poznatkem v konverzaci v gdyňském časopisu Bliza říká, že se do Gdyně vydává za mořem, které je v Gdyni, na rozdíl od Gdaňsku, lidově řečeno „na ráně“ čili je více akcentované; je v těžišti města, až bychom řekli.148 Čtvrti Březno a Jelitkovo přiléhající k moři jsou na okraji města, jsou od historického centra, srdce Gdaňsku oddělené velikými na zeleň bohatými čtvrtěmi Horní a Dolní Vřešť. Cesta městkou hromadnou dopravou trvá z hlavního gdaňského nádraží k plážím Baltu minimálně 35 minut.149 Co tím vším chci naznačit je, že v mnou rozebíraných dílech je motiv moře ve vztahu k celému dílu přibližně ve stejném poměru jako geografické moře ve vztahu k městu Gdaňsk. To je celkový pohled průměrující všechna díla a shrnující moře na jinotajné úrovni i na té doslovné rovině. Moře stojí na tematickém okraji děje i na pevninském okraji Gdaňsku, má však v rozebíraných dílech neopominutelnou roli.

9. RESUMÉ Temat mojej pracy dyplomowej w języku polskim brzmi następująco: Fenomen morza w poszczególnych dziełach współczesnej polskiej prozy. Dziełami literackimi, które wykorzystam w swojej rozprawie, są: Weiser Dawidek, Castorp, Opowieści chłodnego morza, Śpiewaj ogrody, Hanemann, Panna Ferbelin i Frutti di mare. Pierwsze cztery publikacje napisał Paweł Huelle, Hanemann i Panna Ferbelin są autorstwa Stefana Chwina, natomiast Frutti di mare jest książką Czesława Dziekanowskiego. Nadrzędnym celem tej właśnie pracy jest zbadanie roli morza oraz jej istotności, a także natężenia występowania pierwiastka wodnego w wyżej wymienionej literaturze polskiej. W niniejszej dysertacji motyw morza opisany zostaje przede wszystkim w ujęciu dosłownym, przestrzennym, odnoszącym się do fenomenu morza jako pojęcia stricte geograficznego, a więc w przypadku tych dzieł topograficznego Morza Bałtyckiego. Po wtóre, w niniejszej rozprawie uchwycona zostaje znacznie bardziej bogata w sensy płaszczyzna alegorycznego uchwycenia morza. Znajdując się na poziomie metafory, postanowiłem zanalizować problem akwatycznej obecności pod kątem biblijnej maksymy: Wypłyń na głębię, która pojawiła się w Ewangelii według Łukasza: Wypłyńcie na głębię

Ústní sdělení Daniela Rampáčka z říjná 2015. Srov. Bliza : gdyński kwartalnik artystyczny. Centrum Kultury w Gdyni, 2009, č. 1. ISSN 2080-6213. 149 Poznatek z vlastních cest po Gdaňsku. 147 148

54

i zarzućcie sieci na połów! (Łk 5:1) i odnosi się do słów Chrystusa, głoszącego Słowo Boże Apostołom. Wybór tego odniesienia symbolicznego wydał mi się najbardziej adekwatny i płodny w możliwe interpretacje, co zostanie unaocznione w późniejszej partii tejże pracy. Właściwa część pracy dotycząca fenomenu morza w literaturze została przeze mnie poprzedzona badaniem kontekstu historycznego. Uwzględnienie jego roli w odniesieniu do całości pracy jest istotne – tworzy pierwszą część rozprawy, która rozdziela się w swym układzie na kolejne punkty i podpunkty. Najważniejszym zadaniem stało się unaocznienie pokrótce historii Pomorzan, która jest ściśle związana z terenem Bałyku i która zarazem tworzy tło dziejowe wybranej przeze mnie literatury – jest miejscem akcji tych dzieł. Pomorze Gdańskie, o którym piszę, nierozerwalnie złączone jest z samą „stolicą” tego regionu, czyli z miastem Gdańskiem. Sam Gdańsk jest także częścią Trójmiasta, więc moje zainteresowanie samoistnie rozrasta się do obszaru całej aglomeracji Gdańsk-Sopot-Gdynia. W powieści Frutti di mare pojawia się także wątek ruchu Solidarności, stąd skupienie mojej uwagi także na wydarzeniach społeczno-politycznych drugiej połowy 20 wieku. Następny rozdział pracy uwzględnia kontekst geograficzny tego regionu, gdańskich Pomorzan. Opisane zostają różne charakterystyki Pomorza – dzisiejszego i ówczesnego, Trójmiasta i jego topografii, ale też historia samego Morza Bałtyckiego. Z obszarem Pomorza łączy się ludność Kaszubów, czyli kilka refleksji kieruję ku problemowi kaszubskiemu i ludności zamieszkującej tereny na północ od Gdańska. Z kolei w trzecim rozdziale zajmuję się literacką przestrzenią, kontekstem, w którym wybrane przeze mnie do analizy w niniejszej pracy książki znajdują się. Rozprawę na temat sylwetki Güntera Grassa, wybitnego prekursora, którym inspirowali się inni autorzy, poprzedzam krótką refleksją na temat wątku morza, fenomenie o metaforycznym znaczeniu, jak również na istotnie wielkich pisarzach, „klasykach” polskiej literatury, którzy na łamach swych książek zajmowali się morzem: Adamie Mickiewiczu, Juliuszu Słowackim, Piotrze Skardze i Henryku Sienkiewiczu. Tuż po rozdziale o literackiej przestrzeni przechodzę do sedna rozprawy, rdzenia mej pracy. W czwartym rozdziale dochodzi do autorskiej pracy badawczej nad fenomenem morza w literaturze, gdzie badam konkretne wątki morza w siedmiu książkach, które pokrótce wymieniłem na początku niniejszego streszczenia. Wstępem do analizy morza w tej części pracy, jest ukazanie skrótów fabularnych tych dzieł. Pierwszą poddaną badaniu książką jest Weiser Dawidek. Powieści poświęcam dwie części rozdziału, w których główną uwagę kieruję ku „zupie rybnej”, czyli stanowi morza w Gdańsku (Jelitkowie) w trakcie upalnego lata 1957. Interesujące jest, że „zupa rybna” nie 55

była imaginacją pisarza, lecz naprawdę miała miejsce w tym roku w Gdańsku. Starałem się spojrzeć na tę sprawę z dwóch perspektyw. Dostrzegłem, że stan morza mógł być w książce alegorią biblijnych zdarzeń oraz, że „zupa rybna” mogłaby odwoływać do lądu, gdzie wydarzyła się powieść – do miejsca, które jest symbolem prawdy i rzeczywistości, co znaczyłoby, że dziwna i zagadkowa akcja książki naprawdę ziściła się. Kolejną pozycją jest Castorp. Badanie prowadziłem na podstawie konfrontacji z artykułem na temat morza, który przedłużyłem oraz ekstrapolowałem. Autor artykułu twierdził, że w powieści Castorp nawiązuje do tradycji kolonizatorstwa, stąd pojawienie się mojej idei postrzegania podróży statkiem do Gdańska jako pierwiastka wchodzącego w skład fenomenu kolonizacji. Tak ściśle związana z kolonizacją podróż statkiem musi być w przypadku Castorpa synekdochą kolonizacji. W Opowieściach chłodnego morza badałem konkretną opowieść Mimesis. Klucz do interpretacji zasugerowały mi pozycje naukowe Mircea Eliadego i Yi-Fu Tuan. W opowiadaniu bowiem mamy do czynienia z momentem, gdy bohaterka zostaje zbudzona przez odgłos fal Morza Bałtyckiego. Wnioskowałem, iż nie chodzi tylko o wybudzenie ze snu, lecz również o epistemologiczne, poznawcze obudzenie, kiedy to bohaterka w pełni poznaje jawę. Ostatnim dziełem Pawła Huellego, któremu poświęcono w rozprawie miejsce, jest Śpiewaj Ogrody. Tekst wikła odbiorcę w pewnej chwili w ciąg wydarzeń mających miejsce na powierzchni Bałtyku. Jest to podróż czworga podróżnych łódką na otwartą przestrzeń Morza Bałtyckiego koło Półwyspu Helskiego. Celem tej wyprawy jest sprawdzenie stanu silnika łódki, gdy niespodziewanie przestaje on działać i bohaterowie znajdują się na morzu daleko od wybrzeża. Dwaj Kaszubi znajdujący się na pokładzie wpadają w trwogę i opowiadają sobie o istotnych zdarzeniach z przeszłości. Czasem nawet mówią w swym języku o rzeczach strasznych, które stanowią punkt zainteresowania dla tejże pracy. Kaszubi jawią się w moim przekonaniu jako ludność archaiczna, a dziwną mowę przypisałem ich prymitywności, w wyniku czego zastosowałem na nich rezultaty badań społeczeństw pierwotnych. W powieści Hanemann Stefana Chwina przeanalizowałem i powieliłem myśli zawarte w moim poprzednim rozważaniu na temat tego utworu, które zawarłem w eseju Postrzeganie czasu oraz przestrzeni w powieści Hanemann. W tymże tekście zajmowałem się epistemologiczną płaszczyzną rzeki Motławy i Morza Bałtyckiego. Doszedłem do wniosku, iż rzeka Motława symptomatycznie dzięki swemu płynięciu mobilizuje do przetrwania, natomiast statyczne morze nie daje możliwości wydźwignięcia się z kryzysu – to wszystko badałem w odniesieniu do cierpiącego profesora Hanemanna. 56

Panna Ferbelin również pióra Stefana Chwina zawiera znikome eksplicytne zmianki o Morzu Bałtyckim, natomiast morze pojawia się w pięknych obrazach Caspara Davida Friedricha, o których jest w dziele mowa. W rozważaniach o Pannie Ferbelin poszerzam pracę naukową w temacie obrazów i powiązanego z nimi morza. Zwracam mianowicie uwagę na pracę plastyczną Friedricha Wędrowiec nad morzem mgieł (1818), która w powieści odgrywa swą tajemniczą rolę. Kolejny, ostatni zasadniczy dla dysertacji – jak można to ująć, rozdział osnuty jest wokół biblijnej maksymy Wypłyń na głębię. Jest to niezwykle interesujący punkt odniesienia w badaniu nad morzem, gdyż po pierwsze, w myśl słów Stefana Chwina, na wybrzeżu Gdańska Niebo jest naprawdę obecne w odróżnieniu od pejzażu górskiego, który pozwala na ukrycie się przed Niebem w wąwozach, po drugie wielokulturowość tych regionów jest prawdziwą głębiną poznawczą. Obecność Nieba w wymiarze wielokulturowości tego regionu odzwierciadlają wybrane przeze mnie pozycje literackie. Po trzecie o głębinę ontologiczną – wolność walczą bohaterowie Frutii di mare chcąc odzyskać demokrację dzięki strajkom przeprowadzonym w latach 1970 i 1980. Największe odkrycie niniejszej pracy Fenomen morza w poszczególnych dziełach współczesnej polskiej prozy jest następujące: przyjmując fakt, iż akcja omawianych utworów dzieje się w Gdańsku, a Miasto Gdańsk leży nad morzem, poznanie to nosi znamiona aksjomatyczne. O fakcie tym jednak obcy, osoby z zewnątrz zapominają, odwiedzając raczej historyczne centrum, które jest dla Gdańska największą atrakcją. W takim wyobrażeniu morze łączy się częściej z wyobrażeniem o Sopocie i Gdyni. Dostęp do morza w Gdańsku jest ograniczony, sprowadza się do obrzeży miasta, jest „na brzegu zainteresowania”. Morze Bałtyckie ma jednak swe konkretne miejsce w tym mieście. Symptomatycznie jest z motywem morza w opisywanych przeze mnie dziełach. Tam również morze znajduje się na kresie zainteresowania, jest jak gdyby tłem dla pozostałych wydarzeń, lecz w każdym dziele pełni swą specyficzną rolę, której nie należy przeoczyć, i którą w niniejszej rozprawie starałem się ujawnić.

57

10. BIBLIOGRAFIE 10.1.

Primární literatura

-

DZIEKANOWSKI, Czesław. Frutti di mare. Warszawa: Eneteia, 2005.

-

HUELLE, Paweł. Castorp. Kraków: Znak, 2009.

-

HUELLE, Paweł. Opowieści chłodnego morza. Kraków: Znak, 2008.

-

HUELLE, Paweł. Śpiewaj ogrody. Kraków: Znak, 2014.

-

HUELLE, Paweł, Weiser Dawidek. Kraków: Wydawnictwo Znak, 2011.

-

CHWIN, Stefan. Hanemann. Gdańsk: słowo/obraz terytoria, 1997.

-

CHWIN, Stefan. Panna Ferbelin. Gdańsk: Tytuł, 2011.

10.2. -

Sekundární literatura

BABIŃSKI, Andrzej a kol. Wychowanie: przewodnik po współczesnej polskiej literaturze marynistycznej. Szczecin, 1989.

-

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih) : český ekumenický překlad. Praha: Česká biblická společnost, 2013.

-

DAVIES, Norman a przekład autoryzowany Elżbieta TABAKOWSKA. Boże igrzysko: historia Polski. Kraków: Wydawn. Znak, 1999.

-

ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Praha: OIKOYMENH, 2011.

-

GRASS, Günter. Jako rak: novela. Brno: Atlantis, 2005.

-

GRASS, Günter. Kočka a myš: novela. Brno: Atlantis, 2009.

-

HALÍK, Tomáš. Žít s tajemstvím: Podněty k promyšlení víry. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013.

-

CHWIN, Stefan. Kartki z dziennika. Gdańsk: Tytuł, 2004.

-

JARZĘBSKI, Jerzy. Apetyt na przemianę: notatki o prozie współczesnej. Kraków: Znak, 1997.

-

KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Československý spisovatel.

58

-

LEBIODA, Dariusz Tomasz. Mickiewicz-wyobraźnia i żywioł. Bydgoszcz: Wyższa Szkoła Pedagogiczna, 1996.

-

Malá československá encyklopedie. Praha: Academia, 1986.

-

MÜLDNER, Josef. Po stopách baltických Slovanů: průvodce po sídlech a dějinách baltických Slovanů. Praha: Knihovna družiny čsl. legionářů, 1934.

-

POSPÍŠIL, Ivo. Základní okruhy filologické a literárněvědné metodologie a teorie: (elementy, materiály, úvahy, pojetí, texty). Trnava: Univerzita s. Cyrila a Metoda v Trnave, 2010.

-

PROCHÁZKA, Jan. K Baltu (Lázně, letní sídla, turistika a památky na Baltu). Praha: Nakladatelské družstvo Máje, česká akc. společnost v Praze, 1926.

-

SKUTNIK, Tadeusz. Morze i myśl. Gdańsk: Wydawn. Morskie, 1982.

-

ŠTĚPÁN, Ludvík. Slovník polských spisovatelů. Praha: Libri, 2000.

-

TISCHNER, Jósef. Etyka solidarności. Kraków: Znak, 2000.

-

TUAN, Yi-Fu. Space and Place: The Perspective of Experience. Minneapolis: University of Minnesota Press, 2011.

-

VÁCHA, Marek Orko. Loď. Brno: Cesta, 2012.

-

WAŁĘSA, Lech. Cesta k pravdě: vlastní životopis. Praha: Slovart, 2011.

10.3. -

Akademické práce

BAKUŁA, Bogusław. Czeska i polska literatura wobec tematów i asocjaci morskich. In Moře v české a polské literatuře: sborník z mezinárodní vědecké konference : [Opava, 13.-14. listopadu 2007] = Morze w literaturze czeskiej i polskiej : materiały z międzynarodowej konferencji naukowej : [Opawa, 13-14 listopada 2007]. Opava: Slezská univerzita, Filozofickopřírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2009, s. 7-14.

-

BERNACKI, Marek. Symboliczne znaczenia tropiki morskiej. O zapomnianej powieści „Frutti di mare“ Czesława Dziekanowskiego. In Moře v české a polské literatuře: sborník z mezinárodní vědecké konference : [Opava, 13.-14. listopadu 2007] = Morze w literaturze czeskiej i polskiej : materiały z międzynarodowej konferencji naukowej : [Opawa, 13-14 listopada 2007]. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2009, s. 15-20. 59

-

MIMRA, Karel. Postrzeganie czasu oraz przestrzeni w powieści Hanemann. Vratislav, 2014. Referát. Uniwersytet Wrocławski.

-

OLSZEWSZEWSKA, Bożena. Przestrzeń morza w legendách kaszubskich. In Moře v české a polské literatuře: sborník z mezinárodní vědecké konference : [Opava, 13.-14. listopadu 2007] = Morze w literaturze czeskiej i polskiej : materiały z międzynarodowej konferencji naukowej : [Opawa, 13-14 listopada 2007]. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav bohemistiky a knihovnictví, 2009, s. 126-131.

-

SPRETKOVÁ, Andrea. Charakteristika kašubštiny v okolí Kartuz. Brno, 2008. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita.

-

SPRETKOVÁ, Andrea. Kašubština a Kašubové. Kašubština – jazyk či dialekt?. Brno, 2006. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita.

10.4.

Časopisecké příspěvky

-

BAGŁAJEWSKI, Arkadiusz. Gdańskie miejsca. Kresy: kwartalnik literacki. 1995, s. 45-52.

-

GESCHE, Janina. Gdańsk Güntera Grassa. Polonistyka. 2011, s. 6-11.

-

GRZEŚKOWIAK-KRWAWICZ, Anna. Alicja przed lustrem. Rzecz o Gdańsku i prozie Pawła Huelle. Teksty Drugie. 1992, s. 141-145.

-

LEGEŻYŃSKA, Anna. Inny Niemiec, inny Gdańsk. Polonistyka. 1996, s. 690-693.

-

LIBERA, Antoni. Mały "dzień słońca". Puls: nieregularny kwartalnik literacki. 1991, s. 55-68.

-

Miasto z filmu i morza. Bliza : gdyński kwartalnik artystyczny. Gdynia: Centrum Kultury w Gdyni, 2009, s. 7-21.

-

MIZERKIEWICZ, Tomasz. Weiser Dawidek i współczesne doświadczenie mityczne. Polonistyka: czasopismo dla nauczycieli. 1999, s. 18-23.

-

Niebezpieczne zajęcie: Rozmowa ze Stefanem Chwinem, pisarzem, autorem nagrodzonej Paszportem "Polityki" książki "Hanemann". Polityka. 1996, s 46-47.

-

OBRACHT-PRONDZYŃSKI, Cezary. Pomorze - "miejsce na rozdrożu". Kresy. 1995, s. 7073.

-

O Hanemannie, tauromachii i trzech samobójstwach, ze Stefanem Chwinem rozmawia Arkadiusz Bagłajewski. Kresy. 1996, s. 115-131. 60

-

SKÓRCZEWSKI, Dariusz. Dlaczego Paweł Huelle napisał Castorpa. Teksty Drugie. 2006, s. 148-157.

-

TABACZYŃSKI, Michał. Czarodziejski "Castorp". Twórczość. 2005, s. 110-112.

10.5. -

Internetové zdroje

František Ladislav Čelakovský. Databáze knih.cz [online]. 2015 [cit. 2015-11-23]. Dostupné z: < http://www.databazeknih.cz/citaty/frantisek-ladislav-celakovsky-212.>

-

Gdynia. Gdansk city guide [online]. 2013 [cit. 2015-07-16]. Dostupné z: .

-

Hymn o zachodzie słońca na morzu. Wolnelektury.pl [online]. 2011 [cit. 2015-08-15]. Dostupné z: .

-

LIBERA, Antoni.O "Weiserze Dawidku" Huellego. [online]. 2008 [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: .

-

NOWACKI, Dariusz. Nowa powieść Pawła Huellego: Wagner w Sopocie, Schopenhauer w Gdańsku [RECENZJA]. Wyborcza.pl/kultura [online]. [cit. 2015-06-25] Dostupné z: .

-

NOWACKI, Dariusz. Panna Ferbelin, Chwin, Stefan. Wyborcza.pl/kultura [online]. 2011 [cit. 2015-09-27]. Dostupné z: .

-

Podteksty: Czasopismo kulturalno-naukowe [online]. 2015-11-23, 2005 č. 2. [cit. 2015-11-23]. ISSN 1895-4901. Dostupné z: .

-

RAFAŁKO, Katarzyna. Czas i przestrzeń w prozie Pawła Huellego. Instytut książki [online]. 2011 [cit. 2015-06-25]. Dostupné z:

61

. -

WOJTOWICZ-MARYJKA, Pulina. Co widzi wędrowiec przed morzem mgieł? Malarstwo Caspara Davida Friedricha w twórczości Stefana Chwina. In: Rocznik slupski [online]. 2014 [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: .

-

Wszystko o Gdyni. Gdynia: Moje miasto [online]. 2006. [cit. 2015-10-24]. Dostupné z: .

62

63