Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Polský jazyk a literatura
Bc. et Bc. Tereza Žďárská
Analýza knih Małgorzaty Musierowiczové z cyklu Jeżycjada Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Renata Buchtová, Ph.D.
2016
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………...... Tereza Žďárská
2
Zde bych chtěla poděkovat své vedoucí práce Mgr. Renatě Putzlacher-Buchtové, Ph.D. za její cenné rady, připomínky a postřehy k mé magisterské práci. 3
Obsah 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 6 2. MAŁGORZATA MUSIEROWICZOVÁ ANEB HOMÉR JEŻYC ...................................... 9 3. IMAGINÁRNÍ SVĚT MAŁGORZATY MUSIEROWICZOVÉ V JEŻYCJADĚ .............. 12 3.1 Zábavná Jeżycjada ............................................................................................................. 12 3.2 Borejkovi ............................................................................................................................ 14 3.3 Szósta klepka ...................................................................................................................... 15 3.4 Kłamczucha ........................................................................................................................ 16 3.5 Kwiat kalafiora ................................................................................................................... 16 3.6 Ida sierpniowa .................................................................................................................... 17 3.7 Opium w rosole .................................................................................................................. 18 3.8 Brulion Bebe B. .................................................................................................................. 19 3.9 Noelka................................................................................................................................. 20 3.10 Pulpecja ............................................................................................................................ 21 3.11 Dziecko piątku .................................................................................................................. 22 3.12 Nutria i Nerwus ................................................................................................................ 22 3.13 Córka Robrojka ................................................................................................................ 23 3.14 Imieniny ............................................................................................................................ 24 3.15 Tygrys i Róża .................................................................................................................... 24 3.16 Kalamburka ...................................................................................................................... 25 3.17 Język Trolli ....................................................................................................................... 26 3.18 Żaba .................................................................................................................................. 27 3.19 Czarna polewka ................................................................................................................ 27 3.20 Sprężyna ........................................................................................................................... 28 4
3.21 McDusia ........................................................................................................................... 28 3.22 Wnuczka do orzechów ...................................................................................................... 29 3.23 Feblik ................................................................................................................................ 30 4. HISTORICKÉ POZADÍ CYKLU JEŻYCJADA .................................................................. 31 5. SOUČASNÁ KRITIKA OHLEDNĚ POZNAŇSKÉ JEŻYCJADY..................................... 47 5.1 Práce či domov? Jaká je skutečná úloha matky?................................................................ 47 5.2 Muži v Jeżycjadě ................................................................................................................ 51 5.3 Romány plné didaktismu .................................................................................................... 52 5.4 Láska jako v pohádce ......................................................................................................... 56 5.5 Zidealizování současného světa v Jeżycjadě ...................................................................... 57 6. KNIHA JAKO SYMBOL DOMOVA ................................................................................. 64 7. VÁNOČNÍ ČAS V JEŻYCJADĚ ......................................................................................... 69 8. ZÁVĚR................................................................................................................................. 75 9. RÉSUMÉ .............................................................................................................................. 78 10. BIBLIOGRAFIE ................................................................................................................ 80
5
1. Úvod Knižní cyklus Jeżycjada od polské autorky Małgorzaty Musierowiczové se zabývá příběhy hrdinů z města Poznaně, především z městské části Jeżyce. Celá série, jež prozatím čítá 21 dílů, je určena především dětem a mládeži, ale výjimkou nejsou ani starší čtenáři. První díly Jeżycjady se objevily v 70. letech 20. století. V dané době se staly velmi populární a mladí čtenáři vyrůstali společně se svými knižními hrdiny. Z tohoto důvodu na knihách Jeżycjady vyrostlo už nejméně třetí pokolení. Každý díl představuje oddělený příběh určitého hrdiny. Jedná se především o příběhy dospívání a osvojování si hodnot v životě. Centrem veškeré Jeżycjady se stává rodina Borejků a jejich přátelé. Borejkovi jsou vzdělaná rodina, jež upřednostňuje skromný život. Důležitější je pro ně láska, rodina a přátelé nežli peníze a přepych. Akce většiny knih se koncentruje na dcery Borejkovy – Gabrielu, Idu, Natalii a Patricii. Na začátku série jsou dívky mladé slečny, jež postupně dospívají, nachází si své životní partnery a zakládají rodiny. Poté se hlavními hrdiny románů stávají děti dcer Borejkových. Małgorzata Musierowiczová si tak vytvořila svůj imaginární svět plný zajímavých postav. Její příběhy jsou určeny především pro pobavení, ale také v sobě nesou funkci výchovnou a to z důvodu primárního zaměření knižní série pro mladé čtenáře. V knihách čtenář nenalezne velké tragédie, ale pouze každodenní problémy teenagera, jenž se snaží nalézt své místo ve společnosti. Jsou tu popsané běžné problémy ve škole, nedorozumění s přáteli a s rodiči a především milostné problémy, jež jsou jádrem všech románů. Nakonec však všechny příběhy skončí happy endem a díky dalším dílům čtenář může sledovat, jak se známým hrdinům daří v jejich životě. Jelikož je tvorba Małgorzaty Musierowiczové v českém prostředí zcela neznámá, bylo zapotřebí využít polských publikací. Velmi přínosné se staly sborníky, v nichž autoři článků zkoumali Jeżycjadu z mnoha úhlů pohledu. Jedná se především o sborníky Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos1, Świat literacki Małgorzaty Musierowicz2 a Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz3. Daná práce je rozdělena na šest kapitol. První kapitola představuje medailonek o samotné autorce Małgorzatě Musierowiczové. Je zde ve zkratce představen její život i tvorba. Taktéž je 1
Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003. 2 Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010. 3 SZARGOT, Barbara a SZARGOT, Maciej. Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz. Katowice: Śląsk, 2011.
6
zde připomenut její bratr Stanisław Barańczak, jenž byl významným polským básníkem, překladatelem a literárním kritikem. Rovněž se proslavil svou činností proti komunistickému režimu, jenž panoval za dob Polské lidové republiky. V druhé kapitole je čtenáři představena knižní série Jeżycjada. Jsou zde stručně popsány děje všech dílů série a charakterizovány hlavní postavy cyklu. Čtenář by se měl po přečtení kapitoly orientovat v základním ději Jeżycjady a také pozná hrdiny, o nichž bude dále v práci řeč. Naplnění daného cíle kapitoly je velmi důležité, protože díky tomu čtenář dokáže pochopit danou problematiku, jež je v práci hlavním záměrem. Třetí kapitola se vyznačuje svým historickým charakterem. Spisovatelka Musierowiczová prožila krušné historické přeměny 2. pol. 20. století v Polsku, což také promítá ve svých románech, kdy její hrdinové musí zvládat politické, ekonomické a sociální problémy v jejich každodenních životech. Představení historických reálií a proměn 2. pol. 20. století bude podloženo relevantními pasážemi z knih Kalamburka4 a Opium w rosole5. Čtvrtá kapitola se stane klíčovou částí dané práce. Mým záměrem bude čtenáři představit mnou vybrané hlavní problémy celé Jeżycjady a potvrdit či vyvrátit současnou kritiku, jež autorce vyčítá, že nejde s dobou. Jedná se především o to, že novější díly neodpovídají aktuálním reáliím dnešního teenagera jako v dílech předešlých. Małgorzata Musierowiczová zůstala v minulosti, kde se cítí jistá a dnešní moderní svět ve své novější tvorbě představuje jako zlé, cizí, nepřátelské a agresivní prostředí, a proto si současnost a hrdiny ve svých dílech spíše idealizuje. Její odklon od reality je právě jejími čtenáři velmi kritizován. V dané kapitole mi vedle mých osobních názorů na knihy pomůžou také názory čtenářů, jež jsou k dispozici na internetových stránkách. V páté kapitole bude pohled zájmu přemístěn na literární tematiku. Světová literatura v Jeżycjadě hraje velkou roli. Jak už bylo výše napsáno, tak Borejkovi jsou vzdělaná rodina, která se bez knih nedokáže obejít. Knihy jsou v jejich bytě všudypřítomné. Otec Ignacy Borejko je vyučený klasický filolog a manželka Mila Borejková, poté kdy její dcerky vyrostou, začne pod pseudonymem psát divadelní hry. Taktéž pro jejich dcerky Gabrielu, Idu, Natalii a Patricii čtení znamená odpočinek, relaxaci. Knihy jsou velmi často jádrem rozmluv mezi hrdiny a také některé myšlenky známých filozofů dokážou změnit u hlavního hrdiny pohled na svět. Proto je v kapitole představena alespoň určitá část knižních titulů, jež autorka považuje za hodnotné a díky kterým se mladí hrdinové stávají kultivovanými jedinci ve společnosti. Šestá a zároveň poslední kapitola může být pro čtenáře kapitolou odpočinkovou, jelikož zde budou čtenáři představeny polské vánoční zvyky, jež se detailněji objevily v knize Noelka6, která se odehrává
4
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986. 6 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992. 5
7
během Štědrého dne. Mým cílem v dané kapitole bude představit českému čtenáři alespoň nejdůležitější polské vánoční tradice a srovnat je s tradicemi českými. Čtenáři tak bude představeno, v jaké míře se vánoční polské a české zvyky od sebe mohou lišit. Cílem magisterské práce bude především čtenáři představit knižní sérii Jeżycjadu Małgorzaty Musierowiczové, jež je v Polsku od 70. let 20. století až dodnes stále velmi populární i přes to, že autorka v novějších knihách zcela nepřizpůsobuje prostředí současnému teenagerovi. Dále se čtenář seznámí s polskou historií za období Polské lidové republiky a na závěr bude mít možnost rozšířit své znalosti v oblasti literární a kulturní.
8
2. Małgorzata Musierowiczová aneb Homér Jeżyc Małgorzata Musierowiczová, polská autorka knížek pro děti a mládež a ilustrátorka, se narodila dne 9. ledna 1945 v Poznani. Město Poznaň se pro spisovatelku stalo základním místem pro její tvorbu. Mnoho let bydlela v poznaňské městské části Jeżyce, jež se později staly hlavním dějištěm pro její cyklus románů pro děti a mládež Jeżycjada. Małgorzata Musierowiczová vystudovala Akademii výtvarných umění v Poznani. Ze začátku pracovala jako ilustrátorka knížek a grafička plakátů. Později se také zabývala psaním fejetonů do Tygodnika Poewszechnego. Dané fejetony byly později souhrnně vydané ve třech knihách pod názvem Frywolitki, czyli ostatnio przeczytałam książkę!!!. 7 Małgorzata Musierowiczová debutovala v roce 1975 knihou Małomówny i rodzina. Jedná se o román pro mládež, jenž je jediným románem, ve kterém děj probíhá na fiktivním místě. Sama autorka o svém debutu po několika letech pověděla:
„Małomówny i rodzina“ to był mój debiut. Wydała go w roku 1975 Ludowa Spółdzielnia Wydawnicza. Niestety, nie o każdym pisarzu można powiedzieć, że zadebiutował dziełem genialnym. Co do mnie, czytając teraz „Małomównego“ po latach, zdałam sobie sprawę, że zgrzytam zębami. Kiedy więc zaproponowano mi wznowienie „Małomównego“ postanowiłam, że książkę tę poprawię – i w rezultacie napisałam ją na nowo.8
Tvorba spisovatelky se vyznačuje především didaktickou funkcí s humornými prvky.9 Vedle výchovy dětí skrze knihy chce hlavně Musierowiczová své čtenáře a čtenářky pobavit. Ostatní příběhy se odehrávají na určitých místech, v případě série Jeżycjada ve městě Poznaň. Spisovatelka v cyklu především popisuje dospívání a vytváření hodnot v životě čtyř dcer rodiny Borejků – Gabriely, Idy, Natalie a Patricie a současně se i zabývá životními příběhy přátel dané rodiny.10 Vedle cyklu Jeżycjada napsala Musierowiczová mnoho dalších děl. Pro děti a mládež byly publikované knížky ze sérií Bambolandia11 a Poczytaj mi mamo12, dále také sepsala
7
ZACHOWSKA, Jadwiga a Alicja SZAŁAGAN. Współcześni polscy pisarze i badacze literatury: słownik biobibliograficzny. Warszawa: Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne, 1997, s. 509. 8 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Małomówny i rodzina. Łódź: Akapit Press, 1990, s. 4. 9 BUSZEWICZOWA, Elwira a Elżbieta ZARYCH. Słownik pisarzy polskich. Kraków: Krakowskie Wydawnictwo Naukowe, 2008, s. 322. 10 ŠTĚPÁN, Ludvík. Slovník polských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 343. 11 Do cyklu Bambolandia patří knihy Czerwony helikopter, Ble-ble, Kluczyk a Światełko. 12 Série Poczytaj mi mamo má prozatím v přepočtu osm knih: Co mam, Rybka, Boję się, Bijacz, Kredki, Kurczak, Znajomi z zerówki a Hihopter.
9
kuchařské recepty13 a autobiografii Tym razem serio. Opowieści prawdziwe, kde popsala vzpomínky z dětství, ze školních let, její první lásky a literární úspěchy. Její knihy jsou přeloženy do několika jazyků. Małgorzata Musierowiczová si za ta léta tvorby získala mnoho přezdívek, např. „Polská L. M. Montgomery“, „Kornel Makuszyński v sukni“ či „Homér Jeżyc“, jak ji žertovně nazval divadelní historik a spisovatel Zbigniew Raszewski. Małgorzata Musierowiczová získala také mnoho ocenění, např. Złote Koziołki za první knihu Szósta klepka v roce 1979. Další kniha Kwiat kalafiora byla roku 1982 zapsána na seznam vysoce ceněných knih pro děti, jenž spravuje organizace International Board on Books for Young People (IBBY), která uděluje mimo jiné i Cenu Hanse Christiana Andersena. V roce 1992 byla kniha Noelka oceněna zápisem na seznam ceněných knih pro mládež polskou sekcí IBBY, jež ji také udělila roku 2008 ocenění za celkovou tvorbu. V roce 2003 získala Cenu za zásluhy pro město Poznaň atd.14 Romány Małgorzaty Musierowiczové se staly předlohou pro filmová zpracování. Na motivy knihy Kłamczucha byl natočen film pod stejným názvem. Stejně tak knihami Kwiat kalafiora a Ida sierpniowa byl inspirován film ESD. Režisérkou obou filmů byla Anna Sokołowska.15 Co se týče soukromého života, tak se roku 1968 Małgorzata Musierowiczová provdala za architekta Bolesława Musierowicza. Důležitějším faktem je však to, že byla sestrou Stanisława Barańczaka, polského básníka, překladatele16, literárního kritika, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců Nowej Fali17 a pedagoga na Harvardské univerzitě. Stanisław Barańczak stejně jako jeho sestra působil z počátku v Poznani. Poté co vystudoval filologii, stal se učitelem na Univerzitě Adama Mickiewicze. Na přelomu let 1975 a 1976 podepsal tzv. Memoriał 59, jež podepsalo 59 polských intelektuálů, kteří protestovali proti změnám v nové ústavě tehdejší Polské lidové republiky. Změny v ústavě měly za následek větší kontrolu Sovětského svazu nad Polskem a vůdčí úlohu tak následně získala komunistická strana, čímž 13 Jedná se o Gawędy kulinarne, ve kterých popisuje recepty jídel, které vaří její hrdinové v románech. Spadají sem knihy Łasuch literacki, Całuski pani Darling, Na Gwiazdkę a Musierowicz dla zakochanych. 14 O autorce. Oficjalna strona Małgorzaty Musierowicz [online]. Poznań: Oficjalna strona Małgorzaty Musierowicz, 2014 [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://musierowicz.com.pl/mm/?page_id=20. 15 Małgorzata Musierowicz. Wielkopolski Słownik Pisarek [online]. Poznań: Wielkopolski Słownik Pisarek, 2012 [cit. 2016-03-29]. Dostupné z: http://pisarki.wikia.com/wiki/Ma%C5%82gorzata_Musierowcz. 16 Významné jsou především jeho překlady Shakespeara do polštiny, také překládal polské básníky do angličtiny. 17 Nowa fala (Nová vlna) je uskupení básníků známých také pod názvem Generace 68, o jejímž programu rozhodly politické události z března roku 1968 a prosince 1970. Zástupci Nové vlny vycházeli především z tvorby básníka-moralisty Zbigniewa Herberta. Kniha Świat nie przedstawiony od J. Kornhausera a A. Zagajewského pak představovala programové myšlenky skupiny. Hlavními představiteli byli např. S. Barańczak, E. Lipska, K. Szlaga, R.Wojaczek, S. Stabro, R. Krynicki. Mezi hlavní prvky jejich programu spadá kritika skutečnosti, odmítnutí myšlenky umění pro umění, zaměření na konkrétnosti, nedůvěra jazyka jako nástroje propagandy, angažovali se politicky proti komunistickému systému, komentovali tehdejší události. Své názory a tvorbu publikovali v časopisech Student a Nowy Wyraz.
10
začaly být všechny oblasti společenského života kontrolovány. Signatáři chtěli bojovat zaobčanská práva, jako například svobodu slova a informací nebo mít dovoleno se
shromažďovat.18 Podepsáním Memoriału 59 se tak signatáři dostali na černou listinu a díla daných spisovatelů nemohla být vydávána. Z tohoto důvodu začal být Stanisław Barańczak pronásledován režimem. Básník Barańczak byl také zakladatelem a členem Výboru na obranu dělníků19. Šlo o organizaci, jež vznikla v září 1976 jako opozice vůči vládě PLR a nabízela tak pomoc lidem, kteří byli pronásledováni za účast v tzv. červnových událostech, kdy se uskutečnila vlna stávek a protestů proti drastickému zvýšení cen (v průměru o 60%) na některé druhy spotřebního zboží.20 Později v únoru roku 1977 byl Stanisław Barańczak ve zfingovaném procesu odsouzen za úplatkářství a byl poslán na rok do vězení. Pravým důvodem pro zatčení však byla jeho účast ve Výboru na obranu dělníků, jenž se vláda snažila rozpustit. Stanisław Barańczak se také podílel na vzniku nezávislého čtvrtletníku Zapis, jenž vycházel až do roku 1981 a jehož cílem byla prezentace režimem cenzurovaných děl v jejich původní podobě. V periodiku se publikovala díla polských spisovatelů působících v Polsku, ale zároveň i těch, kteří museli emigrovat. Časopis vydávalo jedno z nezávislých nakladatelství NOWa. Existence Zapisu v mnohém ovlivnila situaci nezávislé kultury v Polsku.21 Od 80. let 20. století se Stanisław Barańczak aktivně angažoval v rámci Solidarity, poté však roku 1981 emigroval doUSA. Zde nakonec i zůstal a stal se šéfredaktorem vědeckého čtvrtletníku The Polish Reviw
v New Yorku. Co se týče tvorby Barańczaka, tak jeho verše reflektují společensko-morální situaci tehdejší neklidné doby v Polsku. Ve svých básních navazoval na domácí lingvistickou tradici, byl si vědom, jak komunistická vláda manipuluje s oficiálním jazykem propagandy. Barańczak dané propagandistické šablony ve svých básních demaskoval a vytvořil tak zajímavou formu lingvistické poezie.22 Jak sám uvedl, tak „poezie není anonymním hlasem Velkých manipulátorů, ale hlasem lidské individuality.“23
18 NASIŁOWSKA, Anna. Literatura okresu przejściowego 1975–1996. Wyd. 1. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2007, s. 202. 19 KOR – Komitet obrony robotników. 20 KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 276. 21 ŠTĚPÁN, Ludvík. Slovník polských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 534. 22 Tamtéž, s. 77. 23 Citováno podle: ŠTĚPÁN, Ludvík. Slovník polských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 78.
11
3. Imaginární svět Małgorzaty Musierowiczové v Jeżycjadě Daná kapitola čtenáři představí nejprve obecné informace ohledně románů pro děti a mládež ze série Jeżycjada. Knižní série zde bude popsána pouze stručnými fakty, aby byl čtenář informován o tom, co chtěla autorka skrze své knihy předat čtenářům a jaké jsou základní rysy Jeżycjady. Po obecném seznámení budou čtenáři poskytnuty stručné obsahy všech děl z cyklu Jeżycjada. Jde především o to, aby byl čtenář na počátku seznámen s celkovou tvorbou okolo série, aby byl včleněn do děje a později rozuměl dalším analyzovaným částem v práci. Taktéž budou do obsahů vepsány stručné charakteristiky hlavních postav, aby se s nimi čtenář lépe seznámil.
3.1 Zábavná Jeżycjada Jeżycjada je románový cyklus pro děti a mládež. Jde především o ne příliš konfliktní příběhy s humornými a milostnými prvky. Małgorzata Musierowiczová chce především své čtenáře pobavit a rozesmát. Pojmenování série Jeżycjada pochází od názvu městské části v Poznani – Jeżyce. Zde se odehrává ve větší míře děj všech románů, zde hrdinové knížek prožívají svá dobrodružství, zde bydlí a chodí do školy, nalézají nové kamarády, prožívají první lásky i nesnáze, a stejně tak i dospívají a postupem času zakládají rodiny. Jelikož se děj odehrává v Poznani, tak jsou v knihách popisována reálná místa (např. ulice Roosevelta a Kochanowského, Most Teatralny, Plac Mickiewicza, budova Opery) a také historické události s Poznaní spojené (např. dělnické demonstrace v červnu 1956). Název Jeżycjada vymyslel přítel Małgorzaty Musierowiczové a velký obdivovatel dané knižní série Zbigniew Raszewski. Pojmenování má žertovně navazovat na Iliadu.24 V současnosti je publikováno 21 dílů, přičemž se plánuje 22 díl s názvem Ciotka Zgryzotka.25 První kniha Szósta klepka byla vydána roku 1977 a prozatím poslední kniha Feblik v roce 2015. Všechny knihy publikuje vydavatelství Akapit Press, jenž sídlí v Łodzi.
24 Jeżycjada. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: https://pl.wikipedia.org/wiki/Jeżycjada. I přes ne zrovna pozitivní ohlasy ohledně uveřejněných informací na stránkách Wikipedie, jsem se rozhodla v práci využít odkaz z polské Wikipedie, jenž se týká knižní série Jeżycjady, protože je zřejmé, že si autor dal na stránkách záležet a objevují se zde prospěšné informace. 25 Ciotka Zgryzotka. Akapit Press [online]. Łódź: Akapit Press [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.akapit-press.com.pl/zapowiedzi/ciotka-zgryzotka-214.html.
12
Celá série Jeżycjada představuje jeden velký svět Małgorzaty Musierowiczové, v němž žije nespočet postav. Hlavními hrdiny jsou členové rodiny Borejků – rodiče Ignacy a Mila s jejich čtyřmi dcerami – Gabrielou, Idou, Natalií a Patricií. Vedle Borejků spisovatelka Musierowiczová představuje i několik kamarádů rodiny, kteří někdy v románech také vystupují jako hlavní postavy. Každý díl představuje příběh jedné postavy (většinou mladé dívky), jež zažívá naprosto normální problémy každodenního života. Z tohoto důvodu knihy na sebe zcela nenavazují, což je výhodou pro ty, kteří si oblíbí určité postavy. Nevýhodou však může být, že čtenář nemusí v dalších dílech pochopit určité narážky či odkazy, jež se objevily v předchozích dílech. V románech vystupuje vypravěč autorský (vševědoucí), jenž zná myšlenky i pocity hrdinů, kteří mu jsou velmi blízcí, a proto o nich mluví srdečně, vřele. Příběhy jsou psané jazykem, jenž je blízký mládeži, takže četba není nijak složitá. Pokud se jedná o ilustrace knížek, tak Małgorzata Musierowiczová si každý díl ilustruje sama. Vždy před vydáním nového dílu spisovatelka vypustí do světa obálku daného dílu. Pro čtenáře je tato chvíle velmi vzrušující, jelikož hádají, o které postavě bude další díl, protože podobizna na obálce představuje hlavní hrdinku či hrdinu. Romány z Jeżycjady si získaly uznání jak u mládeže tak i dospělých. Čtenář se může vždy těšit na šťastný konec, což také objasňuje sama Małgorzata Musierowiczová v rozhovoru pro Tygodnik Powszechny:
Czy potrafiłaby Pani skończyć jakąś powieść bez happy endu? – A pewnie, że bym potrafiła. Ale nie wolno mi tego! Pewien mój wierny Czytelnik, Bardzo Kochany Przyjaciel i Nauczyciel, starszy pan, który już niestety nie żyje, wymógł na mnie obietnicę, że każda moja książka będzie miały happy end. Nie można rozczarować kogoś, kto sięga po moją powieść z zaufaniem, oczekując pociechy i rozrywki. Nie wolno mi czytelnika zawieść – złe, smutne zakończenie byłoby wbrew prawom gatunku.26
Zkomplikovaný proces dospívání člověka se stal spisovatelce velkou inspirací. Mladý čtenář v románech nalezne mnoho problémů, s nimiž se může ve svém životě také setkat. Především jde o první lásku, přátelství, porozumění mezi lidmi, kteří mají stejné problémy, a o starost o nejbližší, dále se hrdinové potýkají s tím, jak vyřešit problémy v rodině a jak si poradit se
26
Taka piękna zabawa.. Z MAŁGORZATĄ MUSIEROWICZ o literaturze dla młodzieży, ale nie tylko, rozmawia Jan Strzałka. Tygodnik Powzechny [online]. Kraków: Tygodnik Powszechny, 2000 [cit. 2016-02-27]. Dostupné z: http://www.tygodnik.com.pl/felietony/musierowicz/musierowicz.html.
13
samotou či s milostnými problémy.27 Někteří také touží vykonat první pokusy k získání samostatnosti, k čemuž se poté váže i odpovědnost atd. Mladí hrdinové Jeżycjady pozvolna dospívají a učí se odlišovat dobro od zla, ocenit skutečnou hodnotu dané věci a bojovat za to, učí se být optimističtí a to, jak si poradit v obtížných situacích. Čtenář se také ocitá v rodině Borejkových, kde panuje příjemná, vřelá atmosféra a bezpečí. Co se týče samotného čtenáře, tak romány jsou určeny především náctiletým, kteří v příbězích nalézají sebe sama, stejně tak i řešení svých problémů. Takový mladý čtenář se snaží ve svém životě ustálit jakousi hierarchii hodnot. Nalézá se v určitém věkovém období, kdy se může cítit ztracený a hledá pomoc či radu, ale na druhou stranu obtížně přijímá kritiku a poučení od druhých. Nakonec však po pár špatných krocích dochází na jakési pomyslné rozcestí, kde se musí rozhodnout, čímž nasměruje svůj život novým směrem, pozná, jakým je člověkem, a získá tak své místo ve světě, stejně jako hrdinové Jeżycjady, kteří se potýkají se stejnými dilematy. Tímto se Małgorzata Musierowiczová ve svých dílech zaměřuje i na psychiku svých hrdinů v období adolescence.28 Díla Małgorzaty Musierowiczové čtou především dívky v rozmezí 12 až 18 let. Pokud se jedná o chlapce, tak ti četli hlavně díl Kłamczucha, protože se nacházela na seznamu povinné četby. Z provedeného průzkumu se také zjistilo, že mezi tři nejčtenější knihy ze série Jeżycjada spadají knihy Kłamczucha, Kwiat kalafiora a Opium w rosole. Na druhou stranu pouze pár lidí uvedlo, že zná celou sérii. Mezi mladšími dívkami (12–14 let) je nejoblíbenější hrdinkou Aniela Kowaliková neboli Kłamczucha, u starších dívek si své místo získaly Gabriela a Ida Borejkovy.29
3.2 Borejkovi
Autorka v románech vytvořila obraz stabilní a vřelé rodiny Borejků. Členové rodiny jsou schopni si navzájem pomoci v těžkých situacích, čímž Musierowiczová čtenáři ukazuje, že dobré rodinné vztahy jsou velmi důležité, protože dávají člověku pocit lásky, bezpečí, důvěry, porozumění a sebevědomí. Borejkovi jsou vzdělaná rodina, jež však není příliš bohatá. Celý byt mají plný knih a otec Ignacy Borejko zná mnoho latinských citátů, které taktéž 27
SOLECKA, Iwona. Uniwersalistyczny charakter prozy Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 17–30, s. 19. 28 Tamtéž, s. 20. 29 SOCHA, Irena a Ewelina NOWAK. Wydawnicze i czytelnicze wyznaczniki popularności pisarstwa Małgorzaty Musierowicz. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 9–16, s. 13–14.
14
v románech aktivně používá. Rodiče své dcerky vychovávají se zdravým rozumem, a proto, i když nemají zrovna nejlepší oblečení, jsou osobnostmi mezi svými kamarády. Všichni jsou laskaví a pohostinní. Dveře u Borejků jsou vždy otevřené, a proto jejich hosté ví, že jsou vždy vítáni, což nám dokazuje úryvek z knihy Kwiat kalafiora: Przytulnie było po prostu z tymi ludźmi - niezamożnymi, niezaradnymi i pozbawionymi siły przebicia. To dlatego goście u Borejków siedzieli zawsze dłużej niż wypadało, a niejeden z nich zasiedział się i do późnej nocy, choć często jako jedyny poczęstunek wjeżdżała na stół herbata i chleb z dżemem.30
3.3 Szósta klepka První díl cyklu Jeżycjada byl vydaný roku 1977. Hlavní hrdinkou románu je šestnáctiletá Celestyna Żaková, sympatická, pozitivní, citlivá, pracovitá dívka, jež se nebojí postavit překážkám ve svém životě a vždy pomáhá svým blízkým, avšak z druhého pohledu by mohla být více asertivní. Cesia má kamarádku Danku, jíž se snaží pomoci zlepšit její velmi špatné známky ve škole. Danka je pěkná dívka, jež získává obdiv u chlapců, ale je také velmi líná. Je v okolí známá jako básnířka, a všichni ví, že se jí líbí nejhezčí kluk z gymnázia Paweł Nowacki. V knížce se čtenář setká s problémy, které Cesia a Danka musejí zvládat – problémy v rodině a ve škole, a hlavně i milostné. Bohužel má Cesia také komplexy z toho, jak vypadá, což poté vede k nedůvěře v sama sebe. Velkou autoritou je pro žáky jejich třídní učitel Dmuchawiec, jenž se jim snaží předat rady do života, o tom jak být dobrým člověkem. Samozřejmě je zde hlavní milostná linie, kdy se Cesia zamiluje do spolužáka, jenž se jmenuje Jerzy Hajduk. Zpočátku si kvůli své nesmělosti jeho pohledy vykládá v negativním smyslu a je jí líto, že ji Jerzy nemá rád, což ale není pravda. V závěru románu se Cesia cítí vším velmi znavená, jelikož se na ni neustále kupí mnoho věcí, jež nestíhá vyřešit, a tak se na protest zavře ve věžičce domu, kde většinou tráví volné chvíle. Tento útěk však nese své ovoce, domácí povinnosti se rozdělí spravedlivě na všechny členy rodiny, Danka si zlepšila své známky ve škole a vyřeší se i zamotané city Celestyny, protože jí Jerzy vyzná lásku a ona mu tuto náklonost oplatí. Čtenář si tak může povšimnout proměny hlavní hrdinky z uzavřené myšky na sebevědomou dívku.
30
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kwiat kalafiora. Łódź: Akapit Press, 1998, s. 14.
15
3.4 Kłamczucha Hlavní hrdinkou románu, jenž byl vydaný v roce 1979, je šestnáctiletá temperamentní, impulzivní, chytrá, odvážná a vtipná Aniela Kowaliková, jež miluje divadlo. Děj románu začíná v rybářském městečku Łebě, kde Aniela žije. Jednoho dne potká pěkného chlapce, jenž jí ihned padne do oka. Představí se jí jako Paweł Nowacki, nám už známá postava z dílu předešlého. Aniela se do něj ihned zamiluje, a poté co Paweł odjede zpátky do Poznaně, rozhodne se přihlásit se zde na školu, kam ji také přijmou a skamarádí se zde s Robertem Rojkem neboli Robrojkem. Měla plán, že bude bydlet u svého strýce Mamerta. Jejímu otci se však nápad, že odjede do Poznaně, nelíbí a nesouhlasí s tím. Nakonec ho přemluví. Po celou dobu si píše s Pawlem zamilované dopisy. Netušila však, že ji Paweł klame, jelikož měl ještě jednu dívku Danku, kamarádku Celestyny. Také poslal Aniele milostnou báseň, kterou však napsala Danka. To vše Aniela postupně odhalí během svého pobytu v Poznani. Co je však důležité, tak Aniela je typická tím, že neustále lže a je dobrou herečkou, což jí pomáhá v tom, aby lidé udělali to, co ona chce, má zásadu, že lhaní usnadňuje život, čímž si vysloužila přezdívku Kłamczucha. Ale i přes její vady je velmi sympatickou postavou. Aniela si zajistila svůj vlastní pokojík a také brigádu, aby mohla platit nájem. Sehnala si práci jako uklízečka právě u rodiny Nowackých, aby mohla zblízka dohlížet na Pawla. Avšak aby ji Paweł nepoznal, tak se představila jako Franciszka Wyrobek. Během uklízení v bytě nakonec Aniela poznala, jaký je Pawełek podvodník a zrádce, a její láska k němu vyhasla. Postupem času však došlo k tomu, k čemu dojít muselo a to, že lež má krátké nohy. Všechny Anieliny lži vyšly najevo a Aniela pochopila, že lhát se nevyplácí. Ale i přes její jinak dobrou povahu si v Poznani vytvořila okruh dobrých přátel a také se naplnila její touha po herectví. Když pracovala u rodiny Nowackých, zjistila, že Paweł a jeho spolužáci připravují ve škole představení Hamleta od Shakespeara, kde se jí nakonec povedlo získat roli. Profesor Dmuchawiec přiznal, že pro herectví se opravdu narodila. V románu jde především o problémy dospívající dívky, jež se chce stát samostatnou a zrealizovat své sny.
3.5 Kwiat kalafiora V knize Kwiat kalafiora, jež byla vydaná roku 1981, se už zcela seznamujeme s rodinou Borejkovými. Hlavní hrdinkou románu se stává sedmnáctiletá Gabriela Borejková, nejstarší ze čtyř dcer. Gabriela se vyznačuje energií, dobrem, veselostí a věří ve velkou moc úsměvu. 16
Gabriela je spolužačkou Celestyny, Danky, Pawełka, Hajduka atd. Na silvestrovském večírku sestřenice Joanny se seznámí s jejími spolužáky Anielou a Robrojkem. Problémy v životě Gabriely a jejích sester nastanou v okamžiku, kdy jejich maminka musí na určitou dobu do nemocnice. Gabriela je donucena postarat se o své sestry, otce i celý byt. Hlavní hrdinka tak zjišťuje, jak těžké je starat se o domácnost, ale zároveň přiznává, že daná práce je velmi důležitá a potřebná. Jejich byt je vždy otevřen pro kamarády, a tak se zde všichni neustále scházejí z důvodu založení jejich diskuzního kroužku ESD (Eksperymentalny Sygnał Dobra), kdy zkoumají, jaký vliv má úsměv na cizí lidi na ulici. Objevuje se zde opět profesor Dmuchawiec, jenž rozmlouvá s žáky o soucitu a agresi mezi lidmi a o tom, že se zlo a agrese rodí z neštěstí a odmítnutí. V románu se objevuje další milostná linie. Gabriela se zamiluje do spolužáka Janusza Pyziaka, jenž ji nazve „kwiatem kalafiora“. Za tuto urážku byla na něj Gabriela nazlobená, ale postupem času se to mezi nimi vyjasní a dají se dohromady.
3.6 Ida sierpniowa Čtvrtý díl cyklu Jeżycjada byl vydaný v roce 1981. Do popředí románu se dostává druhá dcera rodiny Borejků. Ida Borejková je patnáctiletá temperamentní dívka, jež si myslí, že je ošklivá, a proto si nevěří. Avšak postupem dospívání se z ní stane sebevědomá dívka s ambicemi. Co je však jejím mínusem, tak se často chová jako hypochondr a myslí pouze na sebe, to se však postupem času změní. Děj se odehrává během srpna, kdy se Ida vrací dříve domů z rodinné dovolené, protože se s ostatními příliš nepohodla. Problémem je, že Ida nemá žádné peníze, a tak se rozhodne odpovědět na inzerát v novinách, v němž starší pan Paszkiet hledá osobu, s kterou by si mohl povídat pro ukrácení dlouhých chvil. Pan Pyszkiet je z Idy nadšený. Ida také pomáhá jeho vnukovi Krzysztofovi, jenž trpí vážnou nemocí, jež mu deformuje kosti (má zdeformovaný obličej), následkem čehož trpí depresemi. Ze začátku Krzysztof nechce nikoho k sobě pustit, ale Ida si k němu najde cestu. Nakonec se Ida domluví s Anieliným strýcem Mamertem, jenž je doktorem, jestli by nemohl Krzysztofovi pomoci. Krzysztof jde tedy do nemocnice na vyšetření a později na operaci, jež je úspěšná a z Krzysztofa se stává kluk, který se raduje ze života. Během jeho rekonvalescence se vrátí domů zbytek rodiny Borejků. Mají novinku a to, že Pyziak požádal Gabrielu o ruku. V závěru románu se Ida nechá svými kamarády z ESD přemluvit, aby si ostříhala vlasy na krátko, což jí kupodivu pomůže a díky tomu zkrásní a obnoví se její vztah se spolužákem Klaudiuszem, jenž se jí ze začátku bál kvůli její povaze, ale nakonec jí vyzná lásku. 17
3.7 Opium w rosole Pátý díl cyklu Jeżycjada vyšel roku 1986, i přesto že ho Małgorzata Musierowiczová dopsala o tři roky dříve, ale kvůli složité situaci v Polsku a přísné cenzuře bylo vydání knihy posunuto.31 Děj se odehrává v prvních měsících roku 1983. Atmosféra města v knize je popsána ponuře, šedě, někdy až depresivně a to z důvodu probíhajícího výjimečného stavu v Polsku. V ději se objevuje více hlavních hrdinek. První z nich je Janina Krechowiczová neboli Kreska, vnučka profesora Dmuchawce, jenž se o ni stará. Její rodiče zmizeli, avšak čtenář se nedozví za jakých okolností kvůli tehdejší cenzuře, dovídá se pouze, že se Kreska musela přestěhovat z Vratislavi k dědovi. Stejně tak se v dané knize neobjevuje Ignacy Borejko, otec dcer Borejkových, z pozdějších dílů série se čtenář dovídá, že byl od roku 1981 vězněn. Znovu kvůli cenzuře není tato zajímavá informace detailněji rozebírána.32 Profesor Dmuchawiec opět za nevyjasněných okolností ztrácí svou práci učitele. Profesor je už starý a velmi churaví, a tak se musí o něj Kreska starat. S tím jí také pomáhá Gabriela, oblíbená žákyně profesora. Ten zpočátku nechce Gabrielu vidět, jelikož se domnívá, že jako její třídní učitel ji velice zklamal, když se jí a ostatním žákům snažil v dětství vnuknout pár životní rad a mouder, a jelikož Gabrielu s malou dcerkou opustil její manžel Janusz Pyziak, jenž za výhledem lepší budoucnosti emigroval, tak se za to cítí být určitou měrou zodpovědný. Avšak vždy optimistická a energická Gabriela ho přesvědčí o opaku, že zlé věci se člověku stávají a on je musí překonat a pokračovat s chutí do života dál, jelikož ho ještě v budoucnosti čeká hodně příležitostí. Kresce to ve škole příliš nejde, zvláště pak s matematikou má velké problémy. Ve škole se cítí velmi nešťastná a také nemá dobré vztahy se svou třídní učitelkou Ewou Jedwabińskou. V matematice jí pomáhá její kamarád Maciek Ogorzałka, do kterého je zamilovaná. Ten má však oči pouze pro Matyldu Stągiewkovou, hezkou dívku, jež se však mstí chlapcům, tím že svými triky nechá, aby se do ní zamilovali, a poté je opustí. Činí tak z pocitu křivdy, kdy se jí v dětství smáli, že je ošklivá. Tuto skutečnost, že Matylda vodí kluky za nos a je zlá vidí malá šestiletá Aurelia Jedwabińská, jež se však v okolí představuje jako Genowefa a příjmení pokaždé mění – Pompke, Bombke, Sztompke, Zombke, Rombke, Lompke, Trompke. Aurelia chodí různě po domech, kde „donutí“ dospělé lidi, aby jí dali něco k jídlu, především tak ale hledá lásku a teplo domova, které u sebe doma nenalézá. Aurelia je velmi smutná dívka, protože její matka Ewa Jedwabińská jí nedává 31
Taka piękna zabawa.. Z MAŁGORZATĄ MUSIEROWICZ o literaturze dla młodzieży, ale nie tylko, rozmawia Jan Strzałka. Tygodnik Powzechny [online]. Kraków: Tygodnik Powszechny, 2000 [cit. 2016-02-23]. Dostupné z: http://www.tygodnik.com.pl/felietony/musierowicz/musierowicz.html. 32 SZWAGRZYK, Aleksandra. Kategoria odwagi w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 63–74, s. 69.
18
dostatečnou lásku a pozornost. Matka to však nečiní z důvodu, že by nechtěla, ale protože ona sama neumí vycházet s dětmi, nedokáže se svou dcerou navázat opravdový vztah, nedokáže projevit city. Aurelia si najde novou nejlepší kamarádku Kresku, obě si velmi navzájem rozumí. Postupem času Maciek pozná faleš Matyldy a opustí ji. Uvědomí si, že se ke Kresce nechoval hezky, snaží se, aby mu odpustila, a nakonec se do Kresky zamiluje. V dané linii jde především o dospívání Macka. V závěru se zlepšuje i vztah mezi Aurelií a její mámou, pomalu nacházejí cestu, jak se sblížit, Ewa pochopila, že je důležité dávat najevo lásku, že bez ní nelze dítě vychovat.33 Čtenář se mimo jiné také dovídá o lásce Idy a Sławka Lewandowského, kteří se nakonec zasnoubí.
3.8 Brulion Bebe B. V románu Brulion Bebe B., jenž vyšel v roce 1990, se hlavní hrdinkou stává uzavřená, nesmělá, za to však velmi pěkná dívka Beata Bitnerová (Bebe), jež je dcerou známé herečky Józefiny Bitnerové, která na určitou dobu opouští svou dceru a syna Konrada z důvodu kariéry v dalekém New Yorku. Pro sourozence je to veliká rána. Matka je před odjezdem svěří do péče své sestřenice Aniely Kowalikové (známá hrdinka románu Kłamczucha, nyní starší o deset let, absolventka divadelní školy, povahově stále stejná Kłamczucha jako předtím, jež považuje svět za scénu a životem jí je divadlo), jež ale nemá pro sourozence zpočátku mnoho pochopení a soucitu. Samozřejmě v ději nemůže chybět láska, díky které se Bebe stává sebejistější, získává odvahu a důvěru v jiných. Jejím milým se stává Dambo neboli Damazy Kordiałek, jenž byl vyloučen ze školy ve Vratislavi, a tak se přestěhoval do Poznaně, kde se stal spolužákem Bebe. Jistou zajímavostí může být to, že se v románu Brulion Bebe B. oproti jiným dílům objevují limeriky34, jimiž se mimo jiné proslavila polská básnířka Wysława Szymborská. V románu limeriky vymýšlejí Bebe a Dambo, aby se zabavili během vyučování, a díky nim se tato dvojice sbližuje. Jako příklad je možné uvést limerik vymyšlený při hodině fyziky, již Bebe nemá v oblibě:
33 O psychické proměně Aurelie a především její matky Ewy Jedwabińské dobře pojednává příspěvek ve sborníku: SIERADZKA, Monika. Dorosłe racje córki i matki: dwie drogi do jednej miłości. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 129–141. 34 Limerik představuje poetický útvar o pěti verších, které mají rýmovou strukturu AABBA. V obsahu je vždy zastoupen humorný prvek. Daná forma pochází z dob antiky, avšak populární se stala až v Anglii 1. polovině 19. století, kdy byl limerik doprovázen kresbou a o jeho oblibu se zapříčinil Edward Lear svou knihou Velká kniha nesmyslů.
19
Pewna śliczna blondynka z Poznania Przed poznaniem fizyki się wzbrania. Kiedy słyszy: fizyka, Umysł jej się zamyka, Bo dochodzi do przeładowania.35 V knize se láska nedotkne pouze Bebe ale také Aniely. Ta se nejprve zamiluje do Krystiana, kterého považuje za mužský ideál. Nakonec však Aniela prozře, jelikož jí dal ultimátum: buď bude s ním a opustí děti, které on nechce, a nebo od ní odejde. Aniela se v sekundě rozhodne, že Bebe s Konradem neopustí, jelikož si je nakonec zamilovala, a tak Krystiana pošle k vodě. Tuto situaci krásně popisuje následující limerik, jenž však vymyslela fanynka knih Małgorzaty Musierowiczové:
Raz miła dziewczyna z Poznania Poznała pana do kochania. Lecz intelekt jego Nie powalał Lego, Co doprowadziło do rozstania.36 O rozchodu rád slyší Bernard Żeromski, Anielin kamarád a spolužák ze studií. Bernard má Anielu velmi rád, je to velmi sympatický muž, do kterého se nakonec Aniela zamiluje a provdá se za něj.
3.9 Noelka Román Noelka byl vydaný v roce 1990. Děj knihy se odehrává během Štědrého dne v Poznani. Hlavní hrdinka sedmnáctiletá Elżbieta Strybová, které však kamarádi říkají Elka, se během nečekaných událostí stane Andělem, společníkem polského Gwiazdorka (v České republice však známého jako Ježíška), a společně s ním chodí po domech, aby rozdávali dětem dárky. Elce hned po narození zemřela maminka a je vychovávána pouze muži ve své rodině, kteří jí pokaždé splnili každé přání, jež jí na očích uviděli, a tento typ výchovy z Elky vytvořil 35
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Brulion Bebe B. Łódź: Akapit Press, 2004, s. 132. Limerykowe rozmowy. BiblioNETka [online]. Warszawa: Biblionetka, 2001 [cit. 2016-02-16]. Dostupné z: http://www.biblionetka.pl/art.aspx?id=572620. 36
20
egoistickou, sebestřednou, velmi sebevědomou a vzpurnou dívku, avšak díky příhodám, jež prožívá, se její povaha mění k lepšímu. Především vánoční čas a pohled na blízké a rodinu, jak se k sobě chovají, jí otevřou oči, pozná, jaké chyby natropila, a snaží se urovnat způsobené křivdy. Elka se také blíže seznamuje s Tomkem Kowalikem, jenž vystupuje v románu jako Gwiazdorek. Tomek je syn Mamerta a Tosi, které jsme poznali v díle Kłamczucha, jsou to strýc a teta Aniely Kowalikové, u kterých během svých studiích Aniela bydlela. Tomek má ještě sestru Romu. Mezi Elkou a Tomkem během večera narůstá stále větší sympatie a porozumění. Vedle hlavní dějové linie se také dovídáme, že Grzegorz Stryba, Elčin otec a zároveň vdovec, se blíže seznamuje se svou kamarádkou Gabrielou Borejkovou, jež má dvě dcery Różu a Lauru. Dále se čtenář dovídá o svatebních přípravách, kdy se má Ida Borejková provdat za Marka Pałysa, předtím byla zasnoubená se Sławkem Lewandowským, ale toho nakonec odmítla. Noelka má čtenáři ukázat, že nejdůležitější v životě je láska, přátelství, porozumění a vcítění se do druhých osob. Peníze jsou až věcí druhořadou, protože nejlepším způsobem strávení Vánoc je být se svými nejbližšími. Není důležité kdo je jaké národnosti, barvy kůže či víry, všechny je zapotřebí brát stejným způsobem.37
3.10 Pulpecja V románu Pulpecja, jenž byl vydaný roku 1993, se děj opět vrací k jedné z dcer Borejkových k nejmladší Patricii, kterou členové rodiny kvůli její nadváze nazývají Pulpecja. Patricie je pohledná, sebevědomá osmnáctiletá dívka, jež, jak by se mohlo na první pohled zdát, nemá problémy se svou postavou. Je u chlapců oblíbená, což ji ale zas tak moc nezajímá, proto svým nápadníkům láme srdce tím, že je odmítne, protože se domnívá, že je manželství hloupost. Tento názor se však u ní postupně změní. Patricie chodí do maturitního ročníku společně se svojí nejlepší kamarádkou Romou Kowalikovou, sestrou Tomka Kowalika (známého jako Gwiazdorka z románu Noelka). Mezi kamarádkami však nastává problém. Roma je nešťastná, jelikož je zamilovaná do Baltona neboli Floriana Górského, jenž je nejlepší kamarád jejího bratra a zároveň bratranec Celestyny Żakové. Na druhou stranu se však Baltonovi zalíbila Patricie, jež nejprve věděla, co od života chce, ale později si už není tak jistá, protože neustále myslí na Baltona. Zamilovanost jí natolik zamotá hlavu, že se řádně neučí, a proto nezvládne udělat maturitu, doma ji však utěšují, že to zvládne na druhý pokus. Nakonec se i urovná 37
Małgorzata Musierowiczová chtěla dané tvrzení představit v knížce tím, že Gabriela vzala s sebou do domu na štědrovečerní večeři dvě rumunské dívky, jejichž přítomnost nebyla moc vítána v kostele, protože je tam lidé považovali za cikánské žebračky.
21
kamarádství mezi Patricií a Romou. Z příběhu se čtenář dovídá vedlejší informaci, že Grzegorz Stryba požádal o ruku Gabrielu, která souhlasila.
3.11 Dziecko piątku Děj knihy Dziecko piątku, jež byla vydaná v roce 1993, se navrací k známé postavě Aurelie Jedwabińské z dřívějšího dílu Opium w rosole. Aurelia má nyní šestnáct let a zažívá těžké časy, jelikož jí umře maminka a začne se vyhýbat svým blízkým, cítí se osamocená a nechtěná. Bydlí se svým otcem, s nímž však má velmi slabý vztah, protože poté co opustil ji i její matku, se s ní nevídal (v knize Opium w rosole se taktéž o Aurelii moc nestaral). Aurelia otci vyčte, že je opustil a tím je zradil. Mimo to Aurelia stále miluje Macka Ogorzałka, jenž si však vzal za ženu Kresku, Aureliinu nejlepší kamarádku (obě postavy známé také z románu Opium w rosole), což jejímu už tak špatnému psychickému stavu moc nepřispívá. Aurelia se kamarádí s Konradem Bitnerem, bratrem Beaty Bitnerové neboli Bebe z románu Brulion Bebe B., jenž ji má rád a pomáhá jí danou situaci překonat. Vedle toho Aurelia nachází další cestu, jak se zbavit smutku. Začne navštěvovat svou babičku Martu Jedwabińskou, matku Aureliina otce. Babička ji učí, jak se radovat ze života, a také díky ní se vztah otce a dcery mění k lepšímu. Otec si uvědomí, že udělal chybu a nechce ztratit svou dceru, ta mu nakonec odpouští. V knize Małgorzata Musierowiczová popisuje velmi obtížnou situaci, kdy šestnáctiletá dívka ztrácí svou matku a snaží se opět nalézt cestu ve svém životě. Taktéž je to kniha o odpuštění.38
3.12 Nutria i Nerwus Desátý díl série Jeżycjada vyšel roku 1994. Hlavní hrdinkou se stává poslední ze sester Borejkových Natalia, které doma říkají Nutria. Natalia je klidná a tichá slečna-introvert, jež žije spíše ve vlastním vysněném světě. Miluje knížky a muziku. Svou povahou se trochu liší od ostatních sester a zažila pár neúspěšných vztahů. Děj se odehrává během léta, kdy se Natalia rozešla s Tuniem, jenž je o deset let starší. Chce odjet k moři, aby měla klid a mohla se vrátit do normálního stavu, ale bohužel nemá dostatek peněz. Toho využije Gabriela, která jí finančně vypomůže, ale za podmínky, že s sebou vezme její dvě dcery – Różu a Lauru, jež domácky nazývá Pyzou a Tygrysem. Róża je starší a milá dívka, za to Laura, jak už její přezdívka 38
CUDZICH-BUDNIAK, Katarzyna. Przebaczenie innym a przebaczenie sobie na przykładzie bohaterek Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 143–161, s. 152–157.
22
napovídá, je škodolibá, vzpurná a všeho schopná, až budí v Natalii spíše strach, protože neví, co má od ní čekat, nikdo neví, co zrovna vymyslí za věci. Pro zhoršení situace se sestry stále hádají, protože Róża už má dost nadřazeného chování Laury. Natalia nakonec souhlasí a s neteřemi nasedne do vlaku, kde však potkává Filipa Bratka čili Nerwusa, jenž je bratrem Tunia a svou přezdívku získal kvůli své výbušné povaze. Zpočátku Natalia nemůže Nerwusa vystát a chce se ho zbavit, protože zjistila, že se jí chce Nerwus pomstít za bratra. Nakonec se její city k němu změní a začne jí být sympatický. V závěru se Natalia dozví, že Nerwusowi také není lhostejná. Mezitím co se děje u rodiny Borejků? Gabriela porodila třetí dítě, jež se jmenuje Ignacy Grzegorz. Ida je těhotná a Patricie je čerstvě provdaná za Floriana neboli Baltona. S dílem Nutria i Nerwus je v malé míře spojen i debut Małgorzaty Musierowiczové, román Małomówny i rodzina, kde se čtenáři představují příhody rodiny Ptaszkowských, v níž je hlavou rodiny vdova Marie, jež je matkou tří dětí: Edmunda (Munia), Antona (Tunia) a Moniky. Onou spojující linkou jsou bratři Tunio, se kterým se Natalia rozešla, a Filip Bratek čili Nerwus, jenž je čtvrtým dítětem Marie Ptaszkowské, která se podruhé provdala za doktora Bratka. Małgorzata Musierowiczová na přání svých čtenářů propojila danou knihu s Jeżycjadou, jelikož si čtenáři přáli, ať dá spisovatelka dohromady některou z dcer Borejkových s některým z bratrů Ptaszkowských. Gabriela a Ida už byly provdané a tak to padlo na Natalii.39
3.13 Córka Robrojka Román Córka Robrojka byl vydaný v roce 1996. Jak název napovídá, hlavní hrdinkou se stává Arabella Rojek, dcera Roberta Rojka (nejprve znám jako spolužák Aniely Kowalikové, poté se stává členem okruhu přátel z kroužku ESD, získal si přezdívku Robrojek). Arabella je šestnáctiletá důmyslná dívka se selským rozumem, je velmi chytrá, schopná, rozumná, praktická, otevřená a vášnivá karatistka. Arabellina maminka byla umělkyní, ale bohužel brzy zemřela. Poté, kdy Robrojkova firma zkrachovala, stěhuje se se svou dcerkou zpátky do Poznaně. Robrojkovi pomáhá jeho dávný kamarád Majchrzak, pronajímá mu domek u nich na zahradě a dal mu i práci, i když práce i domek nejsou zase tak výborné spíše naopak. Arabella v Poznani nikoho nezná, a tak se cítí ze začátku osaměle. Majchrzakovi mají syna Czarka, který je nejprve velmi protivný, ale poté Arabella zjišťuje, že mají hodně společných zájmů a uvnitř je citlivým a milým kamarádem. Czarek se tak stává jejím prvním kamarádem v Poznani 39
Jeżycjada, czyli świat według Musierowicz. Wysokie Obcasy [online]. Warszawa: Gazeta Wyborcza, 2004 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.wysokieobcasy.pl/wysokieobcasy/1,96856,7960875,Jezycjada__czyli_swiat_wedlug_Musierowicz.html?disableRedirects=true.
23
a zároveň i spolužákem. Robrojek se snaží vytvořit pro svou dceru hezký příjemný domov a v tom mu pomůžou jeho dlouholeté kamarádky sestry Borejkovy, které Robrojka s Arabellou pozvou k nim domů, aby u nich na nějaký čas bydleli, než se dokážou postavit na vlastní nohy. Samozřejmě zde nechybí milostná linie, jak je u románů Musierowiczové zvykem. Rozvíjí se zde láska mezi Robrojkem a Natalií, jež je však zasnoubená s Filipem čili Nerwusem. Čtenář se také seznamuje s novým členem rodiny Borejků – s Józinkem, synem Idy. V románu Córka Robrojka je poukázáno na důležitost přátelství, které pomohlo Robrojkovi a Arabelle přežít těžké chvíle a aklimatizovat se na novém místě.
3.14 Imieniny Děj románu Imieniny, jenž byl vydaný roku 1998, se pohybuje v období svátků členů rodiny Borejků. Kniha začíná oslavou svátků manžela Gabriely Grzegorza a jejich syna Ignaceho Grzegorza a končí svátkem Róży. Róża je milá, citlivá, klidná, laskavá, nesmělá, skromná, bezkonfliktní, málo asertivní, někdy uzavřenější, ale zase pracovitá, chytrá, ambiciózní a důmyslná šestnáctiletá dívka. V knize se objevuje mnoho nápadníků Róży, především to jsou bratři Lelujkovi – Wiktor, Adrian a Lucjusz, což způsobí, že na ni její sestra Laura velmi žárlí, protože se zamilovala do nejstaršího z bratrů do Wiktora. Mimo to Laura vstupuje do období puberty a neumí si pořádně poradit s novými pocity. Dříve byla zvyklá, že jí byla její sestra se svou mírnou povahou podřízená, ale najednou cítí, že ztrácí svou autoritu. Také nechápe, proč je jejich otec Janusz Pyziak opustil a nechce s nimi navázat kontakt. Kvůli tomu se cítí nechtěná a nemilovaná. S tímto se musí Laura smířit. Mezitím srdce Róży nakonec získá tajemný mladík a spolužák Fryderyk Schoppe, kterého ze všeho nejvíc zajímá astronomie. Fryderyk je citlivý, zpočátku uzavřenější, starostlivý, upřímný, chytrý, pracovitý, pomocný a důmyslný mladík.
3.15 Tygrys i Róża V předchozím díle Imieniny byla hlavní hrdinkou Róża, a proto se v následujícím díle, jak už název napovídá, stává protagonistkou její mladší sestra čtrnáctiletá Laura, všemi nazývaná Tygrysem. Třináctý díl série vyšel v roce 1999. Jak už se mohl čtenář v díle Imieniny dozvědět, tak Laura prochází zrovna ne příliš lehkým životním obdobím, čímž je puberta. Laura se stává vzpurnou ještě více než předtím, staví se do opozice vůči celé rodině, cítí se nemilovaná, ukřivděná, opuštěná a nemůže se přenést přes fakt, že je otci lhostejná a že je všechny opustil 24
před jejím narozením. Nejprve se chtěla dozvědět něco o otci od rodiny, ale když se na něj zeptala, tak všichni napřed mlčeli a pak byli pobouření, že se na něj vůbec ptá. Laura tak všechnu vinu svádí na svou matku Gabrielu a odmítá její lásku. Laura se rozhodne utéct z domu a vydává se sama na cestu do Toruně, kde žije sestra jejího otce. V Toruni ji teta Alma přijme velmi chladně a ohledně otce jí nic nepoví, takže výprava nemá úspěch. Naštěstí se zrovna v Toruni nachází i Robert Rojek, jenž Lauru odveze zpátky domů. Laura nakonec poznává pravdu a to, že nejdůležitější v životě jsou ti lidi, kteří ji nadevše milují. Odpouští otci, matce, rodině, ale také sama sobě, čímž začne sebe akceptovat jako dceru Janusza Pyziaka a Gabriely Borejkové a především akceptuje sebe sama se svými slabostmi a problémy.40 Pro tentokrát Małgorzata Musierowiczová nevymyslela milostnou linii okolo hlavní hrdinky, ale navazuje na milostný vztah Robrojka a Natalie, kteří si v díle Córka Robrojka padli do oka. Nejdříve byla Natalia zasnoubená s Nerwusem (Filipem), s tím se však kvůli hádkám rozešla, a tak se postupně otevřela cesta pro Robrojka a Natalii. Román Tygrys i Róża je především o nalezení své identity a místa ve společnosti.
3.16 Kalamburka Roku 2001 se na trhu objevil další díl série Kalamburka. Daný díl je zvláštní tím, že čas vyprávění je jiný než u ostatních dílů. Normálně má děj v románech chronologickou posloupnost, ale Kalamburka je sepsána ve formě posloupnosti retrospektivní. Děj začíná v přítomnosti při silvestrovských oslavách, kdy se přechází na století jednadvacáté, a poté se čas vrací a čtenář se krátkými příběhy seznamuje s historií Polska a především se životem hlavní hrdinky Mily Borejkové, dříve Mily Kalemby, jež se narodila 31. prosince 1936. Čtenář blíže poznává Milu a jejího manžela Ignaceho. Zjišťuje, jak se poznali, sblížili se, a poté spolu žili společně se svými dcerkami – Gabrielou, Idou, Natalií a Patricií, mimo jiné se čtenář dočítá, jakou byla Mila studentkou, jaké příhody zažila se svou nejlepší kamarádkou Monikou41 a jak snášela soužití se svou opatrovnicí Gizelou Kalembou, jež Milu adoptovala po smrti jejích rodičů během války. Také se čtenář dovídá o životě Ignaceho, jenž pochází z Vilna (Vilniusu),
40
CUDZICH-BUDNIAK, Katarzyna. Przebaczenie innym a przebaczenie sobie na przykładzie bohaterek Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 143–161, s. 146–152. 41 Monika Kałużna během komunistického režimu v Polsku žila se svým manželem v USA, protože byl její manžel považován za nepřítele státu. Po pádu režimu se vrátila do Polska. Monika je matkou Marka Pałysa, jenž si vzal Idu Borejkovou.
25
ale jako malý musel se svým bratrem Józefem a matkou utéct do Štětína a později do Poznaně. Vedle hlavní dějové linie je také v knize popsána svatba Natalie a Robrojka. Děj románu je zajímavě podaný a jsou zde od roku 1999 až do roku 1936 vykresleny nejdůležitější historické události spojené s Poznaní a Polskem celkově. V knize jsou popsány historické proměny v poválečném Polsku očima hrdinů, kteří se museli ve svém životě vypořádat s politickými, sociálními a ekonomickými problémy.
3.17 Język Trolli Patnáctý díl cyklu Jeżycjada, jenž vyšel v roce 2004, je jiný tím, že se hlavním hrdinou stává chlapec, proto se čtenářům v knize ukáže jiný způsob myšlení a jiný pohled na svět. Děj románu se pohybuje okolo přátelství Józefa Pałysa, syna Idy a Marka, a Stanisławy Trolly. Józinek je málomluvný, klidný, optimistický, nápomocný, na svůj věk vyspělý chlapec (má devět let), za to Staszka je srdečná, otevřená a sympatická dívka. Józinek si poprvé všiml Staszky ve škole, když odporovala ředitelce školy, protože si nechtěla sundat zelenou čapku, jež neustále nosí. Nakonec se z Józinka a Staszky stali kamarádi. Staszka bydlí u své sestry a jejího manžela Oracabessa, jenž plánuje výlet do Hnězdna na koncert a chce s sebou vzít Staszku, Józinka a sourozence Lauru (Tygryska) a Ignaceho Grzegorza. Na cestě však dojde k dopravní nehodě, při které spadne Staszce čapka a Józinek si všimne, že nemá žádné vlasy. Takto se dozví, že má Staszka leukémii. Co je dál zajímavé, tak viníkem dopravní nehody byl Janusz Pyziak a Laura konečně poznává svého otce. Také se tu řeší vztahy mezi bratranci Józinkem a Ignacem Grzegorzem Strybou, synem Gabriely a Grzegorza. Ti dva se nemají moc rádi, mají mezi sebou konflikty, především pak když se snaží oba zalichotit Staszce, ale postupem času se vztah mezi nimi začne zlepšovat. V závěru musí kvůli své nemoci Staszka odjet za svými rodiči do Německa, protože v Polsku jí zdravotnictví nedokáže poskytnout dostatečnou léčbu. Bohužel knížka nemá zcela uzavřený konec a celkově je děj rozdělen spíše do menších dějových epizodek, proto se v příběhu ukazují nedopovězené události, např. v případě Laury, jež konečně potkává zcela náhodou svého otce. I přes to, že čtenáři byl ve dvou předcházejících dílech (Imieniny, Tygrys i Róża) neustále popisován daný problém neznámého otce, tak zde, když se tak už konečně stane, děj plyne rychle dál, situace není nijak detailněji rozebírána, což může být pro čtenáře velmi frustrující. Taktéž se čtenář mnoho nedozví o životě Staszky, pouze to, že je vážně nemocná.
26
3.18 Żaba Román Żaba byl vydaný roku 2004. Hlavní hrdinkou je patnáctiletá klidná, vyrovnaná, nápomocná, ale nerozhodná Hildegarda Schoppe, jež ale všichni říkají Żaba. Má dva bratry Fryderyka a Wolfganga Amedeusza. S Fryderykem se čtenář už seznámil v díle Imieniny, kdy se dal dohromady s Różou. Fryderyk však nyní odjel do USA, protože dostal stipendium na studium, a nechal těhotnou Różu v Poznani. Piotr Żeromski, syn Aniely (známá jako Kłamczucha), zná Żabu ze školy, sblížil se s ní po nechtěné nehodě, kterou způsobil. Żaba byla zraněná, tak ji pro jistotu vzal k Idě Pałysové (dříve Borejkové), jež je doktorkou a dlouholetou kamarádkou jeho mámy. U Idy se Żaba dovídá o dítěti Róży a jejího bratra Fryderyka. Proto vymyslí plán, jak přesvědčit bratra, aby se vrátil domů. Samozřejmě do svého plánu zahrnula i Piotra. Plán se vydaří a Fryderyk s Różou jsou opět spolu. Pokud jde o posledního z bratří tak Wolfgang Amadeusz Schoppe čili Wolfi se seznámí s Larou, která zrovna maturuje. Laura nemá určený žádný cíl v životě, to se však změní poté, co se do sebe ti dva zamilují.
3.19 Czarna polewka V románu Czarna polewka, jenž byl vydaný v roce 2006, se odehrává více dějových linií. Nejprve se čtenář blíže seznamuje s jedenáctiletým Ignacem Grzegorzem, synem Gabriely a Grzegorza, jenž na přání svého dědy Ignaceho Borejky sleduje svou sestru Lauru, která se stýká s Wolfim. Během špehování poznává tajemnou Dianu, jež je mu velmi sympatická. Děda Ignacy není spokojen s partnery svých vnuček Róży a Laury. Bratrům Fryderykovi a Wolfimu příliš nedůvěřuje, především pak Fryderykovi, jenž opustil těhotnou Różu. Tímto činem ztratil důvěru u rodiny Borejků, protože se Fryderyk zachoval stejně jako první manžel Gabriely Janusz Pyziak, ale na rozdíl od něj se Fryderyk vrátil z USA, aby mohl být se svou rodinou. Róża porodila holčičku, kterou pojmenovala Melania čili Mila. Každopádně děda Ignacy naservíruje oběma párům onu titulovou černou polévku, čímž naznačil nesouhlas ohledně jejich sňatku. Rozhodnutí se nelíbí především Lauře a Wolfimu, kteří se rozhodnou utéct z domu a potajmu se vzít. Laura nakonec v kostele sňatek odmítá, jelikož se dozvěděla, že ji nevzali na vysokou školu a neznámá budoucnost ji tak znejistila. Děj se poté přesouvá k druhému páru, kdy se Róża snaží přesvědčit dědečka, aby jim požehnal, ten však odmítá. Nakonec svolí její máma Gabriela. Mimo jiné se objevuje Janusz Pyziak, bývalý manžel a otec Róży a Laury,
27
a žádá Gabrielu o odpuštění. Vrací se i Stanisława Trolla, která úspěšně podstoupila operaci kvůli leukémii. Staszka však přijela s Mirkem, což se nelíbí Józinkovi.
3.20 Sprężyna Hlavní hrdinkou románu Sprężyna, jenž se objevil na trhu v roce 2008, se stává chytrá, bystrá, trošičku přemoudřelá devítiletá Łucja Pałysová, dcerka Idy a Marka a mladší sestra Józinka. Rodina Pałysů se v románu rozrůstá o dalšího člena – synka a bratra Kazimierza. Łucja chce změnit život členů rodiny k lepšímu, a jelikož je velmi bystrý pozorovatel, dokáže díky tomu pomoci či splnit přání svým blízkým. Především poprosí tetu Gabrielu, aby odjela na dovolenou, aby si pořádně odpočinula, jelikož vidí, jak se neustále honí a jak je zaneprázdněná. Gabriela jí toto přání splní a odjede se svým synkem Ignacem Grzegorzem ke své sestře Patricii na návštěvu, která žije na vesnici. Mezitím Laura, dcera Gabriely, se rozejde s Wolfim a nastoupí na hudební akademii v Poznani, protože umí hezky zpívat. Zde se zamiluje do svého spolužáka Adama Fidelisa a jejich vztah se postupně prohlubuje. V průběhu děje se také zlepšuje stále problematický vztah mezi bratranci Ignacem Grzegorzem a Józinkem, kteří jedou kempovat společně s Józinkovým otcem. Józinek považuje Ignaceho Grzegorza za slabocha, jenž se nedokáže ani poprat, ale to se mění poté, kdy mu Ignacy Grzegorz zachrání život před utonutím v jezeře.
3.21 McDusia Román McDusia vyšel roku 2012. Protagonistkou knihy je pokorná Magda Ogorzałková, dcera Kresky a Macka, jež se čtenáři představili v díle Opium w rosole. Magda je pravnučka nyní už zemřelého profesora Dmuchawce. Přijíždí do Poznaně, aby uklidila v jeho bytě. Magda pradědečka moc neznala, ale díky vzpomínkám jeho oblíbených žáků ho blíže poznala. Také se objevuje u rodiny Borejků, kde se zrovna chystá svatba Laury a Adama Fidelisa. Magda se seznamuje s Józinkem a Ignacem Grzegorzem, který se do Magdy zamiluje, ale jelikož je nesmělý, tak se bojí jí své city dát najevo. Magda se však nejprve zakouká do Józinka, ale ten o ni nemá zájem, jelikož je stále zamilovaný do Staszky Trolly, i když ví, že s ní nemůže být. Nakonec se však Ignacy Grzegorz postaví na obranu Magdy, čímž se z malého kluka přemění v dospělého muže, a tím tak získá Magdinu přízeň. Co se týče titulu knihy, tak Ida Magdě říká
28
McDusia kvůli jejímu nezdravému stylu života, jelikož se ve velké míře stravuje chipsy a hranolky v McDonaldu.
3.22 Wnuczka do orzechów Dvacátý díl Wnuczka do orzechów, jenž vyšel roku 2014, se jako první díl ze série dějově odehrává nikoliv ve městě Poznaň, jak je pro Jeżycjadu typické, ale na vesnici. Nedaleko od Poznaně na vesnici žije Patricie s manželem Florianem. O prázdninách za nimi jedou téměř všichni Borejkovi, kteří jsou vesnickou atmosférou a přírodou dojati, jsou rádi, že odjeli z města, které je jakoby dusilo. Titulovou hrdinkou je nová postava – sedmnáctiletá Dorota Rumianková, jež žije se svou babičkou a její sestrou na vsi, která se nachází blízko k té, kde žije Patricie. Dorotina matka pracuje v Norsku jako zdravotní sestra a její otec od nich odešel. Dorota studuje přírodovědeckou školu, zabývá se také agroturistikou. Je velmi milá, usměvavá, optimistická, energická a pracovitá. Co je však zvláštní, tak Małgorzata Musierowiczová zde popisuje vesnici podobnou z 19. století, kdy by Dorota měla žít ve skanzenu, kde není žádný signál, nemají ani k dispozici telefon či Internet, jsou zcela odříznuti od civilizace, a místo auta používají koně s bryčkou, ale nepochybuji, že se některým čtenářům tento klidný ničím narušující malebný popis přírody a vesnice líbí. I když je pravda, že je tu vesnický život spíše idealizován, aby byl vidět kontrast se „špinavým“ městem. Dorota se postupně seznamuje se členy rodiny Borejků. Nejprve v lese potkala zraněnou nyní už padesátiletou Idu, jež měla nehodu a poranila si nohu. Dorota pomáhá Idě a ubytuje ji u sebe, aby se mohla uzdravit a odpočinout. Ida u Doroty ráda zůstává, jelikož si ji oblíbila. Společně s Idou se u Doroty objevuje i Ignacy Grzegorz, syn Gabriely, jenž už má po maturitě a dostal se na vysokou školu na historii. Ignacy se zrovna necítí moc dobře, jelikož se s ním Magda neboli McDusia rozešla přes e-mail, protože se rozhodla vrátit ke svému bývalému příteli. Ignacy Grzegorz a Dorota si moc nerozumějí, nemají příliš mnoho společných zájmů. Ignacy se zajímá o poezii a latinu, za to Dorota zase o přírodu. Dorota však později poznává Józefa, nejstaršího syna Idy, a jak to už v románech Musierowiczové bývá, tak se do sebe zamilují.
29
3.23 Feblik Prozatím poslední díl Jeżycjady vyšel v roce 2015. Děj bezprostředně navazuje na příběh knihy Wnuczka do orzechów. Opět máme nezvykle teplý srpen, někteří členové rodiny Borejků tráví stále prázdniny na vesnici u Patricie a Floriana. Ida teď už společně se svým manželem Markem tráví volno o pár vesnic dále, kde pokračuje i láska mezi Józefem a Dorotou. Hlavním hrdinou se stává nenapravitelný romantik Ignacy Grzegorz, který cestuje autobusem mezi Poznaní a rodinou na vesnici. Jak už se čtenář také v předešlé části dozvěděl, tak McDusia se s Ignacem Grzegorzem rozešla a on zrovna prožívá nešťastné období. Na cestě v autobusu však potkává Agnieszku Żyru, jež studuje malířství, a ukazuje se, že Ignaceho zná ze školních let, kdy ho tajně milovala. Jejich cesty, které se předtím rozešli, se opět spojily a zažívají spolu různé příhody, při nichž se do sebe zamilují. V díle se mimo jiné objevují hluboké filozofické rozhovory o lásce a životě.
30
4. Historické pozadí cyklu Jeżycjada Małgorzata Musierowiczová se narodila před ukončením 2. světové války, a proto byla svědkem mnoha politických změn v tehdejší Polské lidové republice. Mimo jiné se ona i její rodina stala svědkem jednoho z prvních důležitých polských povstání v červnu 1956 v Poznani. Lidé protestovali kvůli ekonomickým a sociálním problémům, ale nakonec byla daná masová událost krvavě potlačena nasazením vojenských jednotek včetně tanků.42 O dané historické události a dalších politických proměnách se Małgorzata Musierowiczová podrobněji zabývá ve své knize Kalamburka. Pro danou kapitolu také bude přínosná další kniha Opium w rosole, jež pojednává o výjimečném stavu v Polsku v letech 1981–1983. Spisovatelka dokázala v knihách lehce včlenit do děje historické reálie a proměny, a proto budou v dané kapitole použity i relevantní pasáže z výše uvedených knih.
Małgorzata Musierowiczová debutovala v 70. letech 20. století, proto se její první díly ze série Jeżycjada objevily v čase PLR43, kdy v zemi panovala cenzura. Spisovatelka Musierowiczová však neměla velké problémy s publikací, protože příběhy v knihách byly určeny především pro děti a mládež, a proto nebyly v rozporu s tehdejší cenzurou. Tuto situaci popisuje sama spisovatelka v rozhovoru pro Dziennik Literacki:
W PRLu ukazało się zaledwie sześć moich powieści. Dopóki pisałam wesołe kawałki w rodzaju „Szóstej klepki“, nikomu to jakoś nie przeszkadzało, nawet kiedy przemycałam w tekście wyraźne „aluzje“. Prawdę mówiąc, na książki dla dzieci i młodzieży władze nie zwracały większej uwagi. Problemy zaczęły się wraz z wybuchem stanu wojennego. Miałam podpisaną już umowę na pogodną powieść młodzieżową, zaliczkę dawno wydałam, trzeba było się wywiązać. Ale nie mogłam udawać, że nic się nie stało, nie mogłam nadal pisać beztroskich kawałków. Napisałam powieść, której akcja toczy się w stanie wojennym a po ulicach jeżdżą czołgi. Na wydanie nie było szans, oczywiście, jednakże redakcja ostatecznie uznała, że tekst jest dobry i że trzeba go po prostu schować do szuflady. Musiało minąć pięć lat, żeby ta szuflada mogła zostać otwarta. „Opium w rosole“ było przez cały czas pod troskliwą opieką i pilotażem moich kochanych pań redaktorek z „Naszej Księgarni“, i to one spowodowały, że książka wreszcie się ukazała. Natychmiast zresztą została zaatakowana przez „Trybunę Ludu“ i „Kulturę“. Ale już jakoś
42 43
ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2010, s. 434. Polská lidová republika byl oficiální název Polska v letech 1952–1989.
31
niewiele mi to zaszkodziło. Kolejna powieść – „Brulion Bebe B.“ ukazała się już w wolnej Polsce, w roku 1990.44
Jak už Małgorzata Musierowiczová výše uvedla, tak vydání knihy Opium w rosole mělo kvůli silné cenzuře větší problémy než jindy. Kniha byla publikována v roce 1986, i když spisovatelka Musierowiczová knihu dokončila roku 1983. V daném období končil výjimečný stav, který 13. prosince 1981 vyhlásil generál Wojciech Jaruzelski, jenž byl premiérem vládnoucí strany PSDS45 a zároveň ministrem obrany. Po dobu jednoho a půl roku se Polsko nacházelo ve velmi obtížné situaci, jelikož bylo vydáno mnoho nařízení, jež ztěžovala život obyvatelstvu. Převrat Jaruzelského v zemi vyvolal také mnoho stávek, jež však byly násilně potlačeny. Během roku 1982 kontrolu nad správou země převzala Vojenská rada národní spásy46, kterou řídil W. Jaruzelski. V dané době se na ulicích často objevuje vojsko s tanky:
Zdążyły do tramwaju tylko dlatego, że piątka musiała przystanąć, by przepuścić długi sznur wozów milicyjnych, ciągnących od Placu Mickiewicza i kierujących się na Kochanowskiego. Ostatni z nich przejechał, odprowadzany wzrokiem wszystkich przechodniów.47
Armáda obsadila zemi, začal být kontrolován chod podniků, byl nařízen zákaz nočního vycházení, a stejně tak veřejné shromažďování, byla přerušena také školní výuka a telefonické spojení mezi městy či doprava, byl dočasně pozastaven tisk, až na určité výjimky. Okolo 10 000 osob bylo internováno v táborech, většinou se jednalo o aktivisty ze Solidarity. Lidé byli nuceni podepsat prohlášení o loajalitě, tzn. prohlášení neloajality vůči Solidaritě. Výjimečný stav byl důvodem další vlny emigrace na Západ.48 Krušné období prožívala i rodina spisovatelky, jelikož její bratr Stanisław Barańczak byl na konci 70. let pronásledován, a poté vězněn za svou činnost ve Výboru na obranu dělníků, také musel opustit svou učitelskou pozici na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani, a nakonec roku 1981 odjel do USA, kde učil na Harvardově univerzitě.
44 Urodzinowy wywiad z Małgorzatą Musierowicz!. Dziennik Literacki [online]. Dziennik Literacki, 2008 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://www.dziennik-literacki.pl/wywiady/13,Urodzinowy-wywiad-z-MalgorzataMusierowicz. 45 Polská sjednocená dělnická strana. 46 Wojskowa Rada Ocalenia Narodowego, zkráceně lidmi nazývána wrona – vrána. 47 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 62. 48 DAVIES, Norman. Polsko: dějiny národa ve středu Evropy. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2003, s. 44–45.
32
Vzhledem k okolnostem kniha nemohla být vydána, jelikož by neprošla cenzurou. Spisovatelka Sama Musierowiczová o dané situaci řekla své v rozhovoru v Tygodniku Powszechnym:
Moja książka była okropnie ostra w tej pierwszej wersji, ponieważ uczciwość nakazywała mi wywalić wszystko, co miałam na wątrobie, nie bacząc na konsekwencje. Wydawnictwo musiało jednakże na nie baczyć. A tymczasem moja powieść silnie przypominała biuletyn informacyjny, większość zaś bohaterów albo działała w opozycji, albo już była w obozie dla internowanych... Przerobiłam ją więc znów od początku. Wydawnictwo wiedziało, na ile możemy sobie pozwolić – ja nie miałam takiego „ucha“. Ale i tak pozwoliliśmy sobie na całkiem dużo, tyle że sprytnie. […] a reszta – demonstracje, rocznice trzynastego, protesty uczniów ubierających się na czarno49, niedziele pod pomnikiem Mickiewicza, obok którego stoi Pomnik Poznańskiego Czerwca 1956 (o czym chyba cenzorzy warszawscy nie wiedzieli), suki skręcające w ulicę Kochanowskiego – to wszystko przeszło, ku uciesze publiczności.50
O knize Opium w rosole se mluví jako o díle, jež reflektuje situaci výjimečného stavu v Polsku. S tímto názorem se dá souhlasit. I přes to, že hlavní dějovou linií je hledání lásky hlavních hrdinek, nelze opomenout, v jaké době hrdinky románu žily. Proto se v knize objevují i zajímavé popisy každodenního života v období prvních měsíců roku 1983. Dané téma je velmi těžké. Musierowiczová musela obtížnou situaci přepracovat v děj zábavný, aby vznikl bezstarostný román pro dívky v tehdejší době. Tento nelehký úkol popisuje Małgorzata Musierowiczová těmito slovy:
Książek o stanie wojennym nie powstało zbyt wiele. Chyba wiem dlaczego, bo sama musiałam się zmierzyć z tym trudnym tematem. […] Mnie ten temat kosztował sporo wysiłku. […] A tu Historia ruszyła galopem i długo nie można było się połapać w sytuacji. Toteż pisanie zajęło mi w sumie pięć lat – licząc te wszystkie aktualizacje, poprawki i uzupełnienia. Napracowałam się nad tą książką tak, że do dziś nie mogę jej czytać.51
49 Jedná se o moment v knize Opium w rosole, kdy žáci tiše demonstrují tím, že vždy 13. prosince jdou všichni do školy oblečeni pouze v černém, aby tak ukázali nechuť ohledně činnosti vlády a vyhlášení výjimečného stavu v tento den; MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 170– 171. 50 Taka piękna zabawa.. Z MAŁGORZATĄ MUSIEROWICZ o literaturze dla młodzieży, ale nie tylko, rozmawia Jan Strzałka. Tygodnik Powzechny [online]. Kraków: Tygodnik Powszechny, 2000 [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://www.tygodnik.com.pl/felietony/musierowicz/musierowicz.html. 51 Tamtéž.
33
Text knihy Opium w rosole je charakteristický pro svou dobu. Je plný zdrženlivých vyjádření a narážek ohledně režimu v PLR. To vše je důsledkem cenzury, jež byla v dané době velmi přísná. Małgorzata Musierowiczová se i přes těžké podmínky snažila ukázat pravdivou skutečnost, jež panovala během výjimečného stavu v Polsku, takovým způsobem, aby jí porozuměl i mladý čtenář a aby příběh byl nadále zábavnou četbou.52 Dané těžkosti s vydáním už však neměl čtrnáctí díl Kalamburka, jenž byl vydaný roku 2001. V dané době mohla spisovatelka Musierowiczová s klidem popsat historické události a politické přeměny v tehdejší PLR. Příběh Kalamburky sahá až ke konci 2. světové války, kdy byla kvůli válce většina měst v Polsku rozbombardována. Takový obraz zničené Poznaně čtenáři popisuje Musierowiczová očima jedné z postav, učitelky Stefanie Majewské, jež se spolu s ostatními vrací do Poznaně z koncentračního tábora. Město je v ruinách a lidé hledají místo, kde by se mohli zabydlet, panují zde velmi těžké životní podmínky. Mění se i kontrola nad městem, které měli do dne 23. února 1945 v moci Němci, poté však město obsadila Rudá armáda53:
Po raz pierwszy zrozumiała, że żyje w historii, kiedy ujrzała, jak Amerykanie wyłamują bramę obozu, jeden z nich filmuje to wydarzenie, a potem kieruje obiektyw kamery na tłum w pasiakach i na Stefanię Majewską w tym tłumie. I od tego czasu myśl o historii jej nie opuszczała – ani podczas wędrówki do Polski, ani też wtedy, gdy już dotarła do Poznania i ujrzała okaleczone, zdruzgotane miasto z patetycznymi ruinami kościołów. W swoim mieszkaniu zastała gruz z dwu pięter, które znajdowały się ponad nim, oraz z jednej ściany. […] Wędrowali sobie przez ruiny, ominęli spalone kamieniczki i zburzony Ratusz, przeszli przez wielki, pusty plac […] 23 lutego ustały walki o Cytadelę, ale wojna jeszcze trwała. Nadal obowiązywało zaciemnienie i godzina policyjna, zdarzały się nocne naloty. Nie działała gazownia, nie było prądu. Od stycznia władzę nad miastem przejął sowiecki komendant wojskowy. Oczywiście, nie jeździły tramwaje i o wszelkie środki lokomocji było bardzo trudno. Ale kiedy tylko ustał ostrzał artyleryjski, Stefania wybrała się na piechotę z Chwaliszewa, przez ulice pełne gruzów i tłumów wędrujących z tobołami, wózkami, walizami – na Jeżyce. […] Miasto w ruinie, ludzie wracają i nie mają gdzie mieszkać. Kto pierwszy, ten lepszy. Zajmują innym mieszkania, meldują się i kropka.54
52
SZWAGRZYK, Aleksandra. Kategoria odwagi w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 63–74, s. 70. 53 ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2010, s. 404. 54 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 257, 254, 274.
34
Všechno začíná od začátku a lidé se vracejí do normálního života. Město se velmi pomalu buduje, aby získalo opět svou tehdejší podobu. Začínají se také ihned otevírat školy a univerzity55. Stefanie Majewská opět pokračuje ve své kariéře jako učitelka:
Zredagowała tekst ogłoszenia, a Stefania wypisała je redisem na odwrocie hitlerowskiego Bekanntmachung: Zaczyna się nauka w szkole! Zapisy od 1 marca 1945, sala nr 3 na parterze. I tak dalej. – Wszystko jedno, ile mają lat i co umieją - podkreśliła pani Kluczyńska. – Co prawda, chwilowo nie wyobrażam sobie, jak zdołamy wyrównać poziom. Są dzieci, które przerwały naukę we wrześniu, są takie, które nigdy jej nie zaczęły, a są i te, które chodziły na tajne nauczanie.56
Po ukončení 2. světové války kontrolu nad Polskem začala postupně přebírat komunistická strana. Předseda vlády E. Osóbka-Morawski podepsal dne 21. dubna 1945 v Moskvě Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Polskem a SSSR, čímž byla zajištěna sovětská orientace varšavské vlády.57 Nová situace se však nezamlouvala polskému lidu. V zemi panovaly špatné životní podmínky a začal růst odpor lidu k vládě. Především životní úroveň obyvatel postupem let stále klesala, zhoršovaly se pracovní podmínky, lidé dostávali nízké platy, přičemž ceny spotřebního zboží neustále vzrůstaly. To vše bylo důvodem vypuknutí pouliční demonstrace za „chléb a svobodu“ v Poznani v červnu roku 1956. Vše začalo nespokojeností pracujících ve stalinovských strojírenských závodech (někdejší Cegielské továrny), kde pracovalo přes 13 tisíc lidí. Tato nespokojenost pramenila ze snížení dělnických platů, které v průměru s minulým rokem klesly o 3–8%. Pracovní podmínky taktéž nebyly v pořádku. Dělníci museli pracovat dnem i nocí. Zdravotní a sociální zabezpečení bylo nedostačující. K tomu všemu také přispěla tragická situace ohledně bytů.58 Před vypuknutím nepokojů se dělníci snažili nepříznivou situaci řešit dohodou. Oznámili své požadavky zástupci Ministerstvu strojního průmyslu. Zástupci dělníků a ministerstva se sešli a nakonec se i přijatelně domluvili, avšak poté dne 27. června za dělníky přišel ministr strojního průmyslu Fidelski, jenž jim oznámil, že předem dohodnuté podmínky „pozměnil“ a předložil dělníkům novou verzi, jež dělníky poškozovala.59
55
Poznaňská univerzita byla znovuotevřena 1. dubna 1945. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 260–261. 57 ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2010, s. 405–406. 58 KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 237. 59 Tamtéž, s. 237–239. 56
35
Ihned ráno následujícího dne 28. června dělníci noční směny počkali na své spolupracovníky dopolední směny a vyšli do ulic. To potvrzují slova z jednoho ze stávkujících: „To všechno se stalo spontánně, nebyli jsme nijak organizovaní, všichni věděli, že už vyrážíme.“60 K pracujícím strojírenských závodů se postupně přidávali jak pracovníci dalších továren a závodů, tak i samotní obyvatelé Poznaně. Masových protestů se tak zúčastnilo okolo 100 000 osob. Počátky demonstrace jsou zobrazeny v knize Kalamburka, kdy jedna z hlavních postav Gizela šla do práce a na ulicích si začala všímat změn:
Dziś zauważyła wielkie jak nigdy kolejki przed sklepami spożywczymi. Przecznicą przebiegła grupka mężczyzn, ktoś krzyknął – nie zrozumiała słów – a w dali zaczęła buczeć syrena fabryczna. Kiedy Gizela doszła do ulicy Kraszewskiego, usłyszała odległy gwar, a potem dalekie echo melodii – jakiś wielki tłum śpiewał „Boże, coś Polskę“. Syrena wciąż wyła, a zza rogu Jackowskiego wypadł na Gizelę młody Rudzik, biegnący co sił w nogach. – Mirek! – przytrzymała go za ramię. – Co się dzieje? Spojrzał na nią jak na głupią, okrągłymi oczami. Jasne włosy spadały mu na czoło, był spocony i zaczerwieniony. – To pani nie wie? Strajk! Od Cegielskiego wyszli na ulicę! Idą na KW! – i już biegł dalej, w stronę Targów. W swoim zakładzie Gizela trafiła na wrzenie. Nikt nie pracował. Wszystkie kobiety już wiedziały, co się dzieje. Stały w grupkach, naradzały się. Telefon w kantorku wciąż dzwonił i majstrowa co chwila przekazywała im wiadomości z całego miasta. Podobno do pochodu cegielszczaków dołączały inne zakłady, z Łazarza, z Górczyna. Podobno całe ZNTK poszło z nimi – partyjni i bezpartyjni, bez różnicy. Wszystkie załogi prawobrzeżnego Poznania opuściły swoje zakłady. Idą w kierunku placu Wolności. I właśnie dzwoniła koleżanka z Gajowej, z MPK – cała zajezdnia tramwajowa wyszła, ponad tysiąc osób.61
Rostoucí dav demonstrantů, ve kterém se nacházeli lidé všech společenských vrstev v Poznani, se posunoval k centru města. Cílem se stalo tehdejší Stalinovo náměstí, kde v poznaňském zámku sídlily mocenské orgány. V davu se objevují cedule s demonstrujícími hesly, např.: „Chléb a svobodu!“, „Pryč s komunisty“, „Svobodné volby!“ aj. Dav začal také zpívat různé písně62:
60
Citováno podle: KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 239. 61 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 163. 62 PACZKOWSKI, Andrzej. Půl století dějin Polska 1939–1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, s. 184–185.
36
Przed ósmą usłyszały przez uchylone okna niezwykły odgłos – szum, gwar, rosnący pomruk tłumu i stukot setek drewniaków. Kobiety rzuciły się do okien, a Gizela z nimi – ogromny, niewiarygodnie liczny pochód tysięcy ludzi szedł przez całą szerokość i długość ulicy. Ubrani byli w granatowe kombinezony, w mundury kolejarskie i tramwajarskie, w zwykłe wreszcie ubrania. – Chcemy chleba! – skandowali. – Chcemy wolności! – Tyły pochodu śpiewały. Gizela usłyszała: „Co nam obca przemoc wzięła“ i dreszcz spłynął jej po grzbiecie. To, że wołano o wolność jawnie, na ulicy – już było wolnością. Nie przypuszczała, że jeszcze zobaczy coś takiego. […] Najpierw szła w tym olbrzymim tłumie i milczała z zaciśniętymi ustami, czegoś nawet jakby zła. Słuchała, jak ludzie krzyczą: – Precz z dyktaturą! – i jeszcze: – Chcemy wolności! – i niespodziewanie dla siebie samej zaczęła śpiewać ze wszystkimi: „Marsz, marsz Dąbrowski!“. Wreszcie ogarnęła ją wielka radość, bo po raz pierwszy w życiu poczuła się naprawdę wolna, otoczona tylu tysiącami wolnych ludzi, w wolnym mieście.63
Rozbouřený dav cestou strhával rudé vlajky a z úředních místností vyhazovaly portréty hodnostářů. Stalinovo náměstí bylo zcela zaplněno lidmi a z okolních ulic stále přicházeli noví příchozí.64 V dané době se v Poznani konaly mezinárodní trhy, což se stávkujícím hodilo, protože tak mohli novinářům ze Západu ukázat nespokojenost se svými životními podmínkami.65 Představitelé městské rady žádali o pomoc policii. Ta měla nejprve bez použití zbraní nastolit pořádek. To se jí však nepodařilo, protože stávkující byli v přesile a tak se vzdali bez protestu.66 Zpočátku dav trpělivě čeká na představitele vlády Polské lidové republiky, aby s nimi mohli projednat své požadavky:
Ogromny plac szumiał i huczał gwarem, śpiewami i okrzykami tłumów. Na wieży Zamku powiewała biała flaga, a ludzie mówili: – To znak, że władza poddała się ludowi. Podobno robotnicy od Cegielskiego rozmawiali z władzą na Zamku, żądali przybycia premiera Cyrankiewicza. I on podobno przyjedzie. Podobno Dag Hammarskjtild67 jest w Polsce – niech zobaczy, co z nami robią. Goście targowi z Zachodu też niech widzą. Chcemy wolności!68
Nic se však nedělo. Trpělivost postupně docházela a dav se začínal bouřit a obsazovat úřední budovy. Poté kdy demonstranti obsadili vězení a propustili vězně, padly i přes zákaz použití
63
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 164–165. Tamtéž, s. 165. 65 KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 239. 66 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 165. 67 Dag Hammarskjöld byl švédský politik, diplomat a druhý generální tajemník OSN. 68 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 165. 64
37
zbraní první výstřely do neozbrojeného davu. Objevily se tanky, které měly za úkol osvobodit sídlo státní bezpečnosti:
Około wpół do pierwszej nadjechał młody człowiek na motocyklu i opowiedział im, że zdołał dotrzeć aż pod granice miasta. Wrócił, bo wszystko jest obstawione mnóstwem wojska, wozami pancernymi i czołgami. Na przedmieściu dowiedział się, że czołgi są już także na ulicach Poznania. Z gmachu UB na Kochanowskiego zaczęto strzelać do tłumu, ludzie w odpowiedzi rzucili kamienie i butelki z benzyną. Do miasta weszło wojsko i strzela do ludzi. I podobno idzie jeszcze dużo wojska na Poznań.69
Demonstranti si zbraně později obstarali také a demonstrace se tak mění v ozbrojené povstání. Do města vkročila značná vojenská síla, dohromady okolo 400 tanků a obrněných aut a 10 000 vojáků.70 Zprvu si demonstrující mysleli, že jim jde polská armáda pomoci, ale opak byl pravdou. Propukl chaos a kulky se nezastavily:
Z oparów dziwacznego oszołomienia wypłynął obraz czołgu, oblepionego cywilami, którzy powiewali biało-czerwoną flagą; wystrzały z okien wysokiego budynku; tramwaj, z hukiem i zgrzytem przewrócony na bok, przy skrzyżowaniu. I samolot, który krążył ponad tym wszystkim, przelatując tuż nad tłumem. I oddział maszerujący ulicą Dąbrowskiego, przywitany owacją tłumu i okrzykami: „Niech żyje Wojsko Polskie!“. I nadejście ogromnego pochodu z radiowozem – to wtedy zaczęła się najostrzejsza strzelanina.71
Vojákům se nakonec do dalšího dne podařilo nastolit pořádek. Přesný počet mrtvých nelze zjistit, existuje pouze seznam obětí z roku 1981, na kterém je uvedeno 74 jmen, ovšem je jasné, že daný seznam není úplný. Mezi mrtvými byli především dělníci, jimž v průměru bylo 26 let. Počet zraněných se pak pohybuje okolo počtu 900. Uvězněných bylo okolo 250 osob.72 Sama Małgorzata Musierowiczová s rodinou byla svědkem poznaňských protestů v roce 1956. Své pocity popsala v rozhovoru pro webovou stránku, jež se věnuje světu Jeżycjady:
69
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 168. PACZKOWSKI, Andrzej. Půl století dějin Polska 1939–1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, s. 185. 71 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 169. 72 KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 244. 70
38
– Czy pamięta Pani wydarzenia historyczne opisane w „Kalamburce“ (zwłaszcza Czerwiec 56)? – Częściowo. Miałam wtedy zaledwie 11 lat. Pamiętam atmosferę grozy, jaskrawe serie ognistych śladów po pociskach na nocnym niebie. Pochody robotników na ulicach, czołgi i zdezorientowanych żołnierzy. Jednak na ogół w tych dramatycznych dniach trzymano dzieci w domu, zwłaszcza że nasz kolega z podwórka, Romek Strzałkowski, został okrutnie zastrzelony w czasie tych wydarzeń.73 Pisząc po latach „Kalamburkę“ niewiele korzystałam z własnych wspomnień, sięgałam raczej do materiałów źródłowych, historycznych, do zapisków uczestników tego powstania i jego naocznych świadków. Wbrew pozorom, moje lekkie, rozrywkowe i humorystyczne powieści, mają bardzo solidnie opracowane tło historyczne i obyczajowe.74
Po událostech v Poznani roku 1956 a v tentýž rok po smrti stalinistického premiéra Bolesława Bieruta nastoupil do vedoucí pozice vládnoucí strany PSDS Władysław Gomułka, jenž zastával svou funkci do roku 1970. PSDS pochopila, že protesty dělníků získávají podporu po celém Polsku, a tak musela změnit svůj postoj k situaci. Platy byly navýšeny a vláda slíbila politické i ekonomické reformy. Daný postup však znepokojilo Moskvu a k Varšavě se začaly stahovat sovětské tanky. Gomułka však N. S. Chruščova ubezpečil o tom, že změny v Polsku jsou pouze vnitřními záležitostmi země a pozice Polska jako člena a spojence Sovětského svazu není ohrožena.75 Zpočátku byl Gomułka mezi lidmi oblíbený díky zavedeným reformám v zemi, proto je období jeho vlády nazýváno jako Gomułkovo tání. Nadšení z nové situace však pomalu upadá. V 60. letech se vedení rozhodlo odstupovat od hospodářských reforem, čímž životní úroveň obyvatel začala nejprve stagnovat, a poté snižovat. Lidé dostávali nízké platy a ceny jídla a denních potřeb neustále narůstaly. Také byly špatné pracovní podmínky či nedostatek dostupných bytů. Hospodářská situace Polské lidové republiky byla stále horší a hroší:
Wszystko drożało. W pięćdziesiątym dziewiątym Gomułka podniósł ceny „mięsa i jego przetworów“, jak głupio gadał, o dwadzieścia pięć procent, ale i tak niczego w sklepach nie było. Kaziu twierdził, że wszystko się wali i że ta gospodarka to istny cyrk. I że to się musi źle skończyć, 73
S Romkem Strzałkowským, po němž je později pojmenována ulice, se pojí scéna, jež se stala symbolem poznaňského „černého čtvrtku“. Podle tvrzení svědků z okna státní bezpečnosti střílela jedna žena, jež si vzala za cíl mimo jiné i skupinku průvodčích, kteří mávali praporem. Onen po střelbě zakrvácený prapor vzal třináctiletý Romek Strzałkowski a nehledě na kulky se s praporem přibližoval směrem k budově. Později chlapce nalezli v budově bezpečnosti. Byl usmrcen výstřelem z pistole z bezprostřední blízkosti. KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 242. 74 Nasz wywiad z MM!. Encyklopedia Jeżycjady [online]. Encyklopedia Jeżycjady, 2010 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://jezycjadowaencyklopedia.npx.pl/readarticle.php?article_id=34. 75 KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011, s. 352–355.
39
ludzie tego nie wytrzymają, zwłaszcza że zaczęło się przykręcanie śruby na nowo i cała ta „odwilż“ kończyła się raczej smutno. Znowu sfałszowali wybory do Sejmu – podobno poparło ich 98,3% głosujących! A w Berlinie, w ciągu jednej nocy, władze postawiły mur graniczny i zasieki, oddzielając Berlin Zachodni od Wschodniego. […] Nigdzie nie było już chleba, a ludzie, nie wiadomo czemu, wykupywali mydło i mąkę. U Rudzika stały wściekłe tłumy i nawet mowy dziś nie było o tym, żeby wyprosić choć pół kostki masła. […] Ceny znów rosną. Znów nam w zakładzie podwyższyli normy, a obniżyli zapłaty. Oszukali nas z podatkami. A sami sobie przyznali wielkie premie. O! to jest ekonomia! – z Gizeli gorycz płynęła już bez zahamowań. – A tyle obiecywali!76
Cenzura opět sílila, což mělo za následek manifestace studentů v březnu roku 1968 na Varšavské univerzitě. Protesty studentů byly brutálně pozastaveny. Zásah proti nim poté vyvolal další studentské nepokoje po celé PLR. Došlo také k perzekucím vůči profesorům a studentům polských univerzit.
Tymczasem w Wielki Czwartek głos zabrał Prymas (Gizela na własne uszy słyszała go w Wolnej Europie) i przestrzegał przed drogą nienawiści i odnowionego rasizmu. W kościele odczytano list Episkopatu, popierający wystąpienia studentów.77
Dne 19. března 1968 v emotivním projevu W. Gomułka označil dané protesty za dílo sionistů78. Tímto se vytvořila antisemitská atmosféra a začalo pronásledování polské inteligence židovského původu. Tito lidé byli poté odstraňováni ze svých pozic.79
W telewizorze było jakieś zebranie partyjnych, Gomułka, wściekły jak nie wiadomo co, awanturował się o przedstawienie teatralne. – Antyradzieckie prowokacje, wrogowie Polski Ludowej! – wykrzykiwał. Gizela pomyślała, że ten człowiek pracuje na wrzody żołądka. – Inspiratorzy zajść, syjoniści! – wywrzaskiwał, a sala dodawała mu gazu okrzykami. […] Gizela spytała: – Syjoniści? Jacy syjoniści? Kto to w ogóle jest? Stefania odpowiedziała gorzko, drwiąco: – A to ja na przykład, Gizelo, kto by się spodziewał. Tymczasem Ignac zerwał się na równe nogi – on, taki spokojny i flegmatyczny – i krzyknął: – Ty zdrajco! – kiedy Gomułka zaczął wygadywać na pisarza Jasienicę. […] kiedy nareszcie towarzysz Wiesław, jak nazywali Gomułkę, wyjaśnił podniesionym głosem: – Walka ze syjonizmem nie ma nic wspólnego
76
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 102, 144, 145. Tamtéž, s. 95. 78 Sionismus je židovský národně-politický směr, jenž povstal v 2. pol. 19. století mezi evropskými Židy. Cílem jeho představitelů bylo přesídlení Židů do země izraelské, kde vybudují židovský stát. Název je odvozen od pahorku Sion v Jeruzalémě. 79 ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2010, s. 447–448. 77
40
z antysemityzmem – Ignac porwał to, co miał pod ręką, i z całej siły rzucił prosto w twarz Gomułki, zajmującą teraz cały ekran.80
Stranické vládě se díky mediální propagandistické akci, kdy spojila antisemitismus s výpady proti intelektuálům, podařilo získat na svou stranu většinu polské populace. Przez ten miesiąc […] w kraju działo się coś okropnego. Gizela, jak wszyscy zresztą, pogubiła się w tym, o co chodzi. Co dzień oglądali z Kaziem w telewizji strajki, rozruchy, milicję z pałkami. Gizela starła się z sąsiadką zza ściany, panią Szczepańską, która tkwiła w bramie i gadała ze świętoszką Gadomską, że trzeba zaprowadzić porządek, bo ci syjoniści wszystkiemu winni. Gizela […] przystanęła i powiedziała prosto z mostu: – Pani Szczepańska, lepiej by pani nie plotła głupstw, jak pani nic nie rozumie. – Już ja lepiej rozumiem od pani – wycedziła ta damulka, a Gizela na to: – O, nieprawda. Tyle lat pani tu żyje, a nie wie pani jednego: jak za kimś milicja z pałkami leci, to na pewno nie jest to żaden złodziej. Tu milicja bije tylko porządnych ludzi albo do nich strzela. Obie sąsiadki aż podskoczyły, obejrzały się, czy nikt nie słyszy, i czym prędzej się rozeszły.81
Kampaň nenávisti a očerňování lidí vyvolala emigrační vlnu především v letech 1968–1969. Antisemitské a antiintelektuální nálady ve straně i veřejnosti zapříčinily odchod okolo 15 000 Židů z Polska.82 Což se týkalo i učitelky Stefanie Majewské:
Znów u Ignaców zastała Stefanię, która przyszła się pożegnać. Dyrektor Kalinowski zwolnił ją z pracy. Zwołał naradę – opowiadała Stefania – i powiedział, że koleżanka Majewska jest elementem niepożądanym w socjalistycznej szkole, gdyż pracuje pod syjonistyczną inspiracją. – To znaczy – wyjaśniła blada Stefania osłupiałej Gizeli – że nie ma tu dla mnie miejsca w ogóle. Nic mi już tym razem, Gizelo, nie pomożesz. Wyjeżdżam. […] Na wszystko, co zabierała, poza rzeczami osobistymi, musiałaby Stefania zdobywać zezwolenie w urzędzie. A wyjeżdżało tyle ludzi, że trzeba by czekać miesiącami w kolejkach. Stefania postanowiła więc, że weźmie tylko dwie walizki.83
Dozvuky z března 1968 a zhoršující se situace v zemědělství a v zásobování jídla spolu s dalším rapidním zvýšením cen vyvolalo v prosinci roku 1970 další masové dělnické protesty 80
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 92–93. Tamtéž, s. 94–95. 82 KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 255. 83 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 96–97. 81
41
na severu Polska. Gdaňští dělníci požadovali vedle sociálních a hospodářských změn také nezávislé odbory.
Zagłuszane radio buczało nieznośnie, ale Felicja postanowiła, że dosłucha do końca wiadomości z Wolnej Europy – dotarły do niej, przez trzaski i szumy, jakieś niepokojące urywki zdań. Zrozumiała tylko, że na Wybrzeżu coś się dzieje, są strajki przeciwko podwyżkom cen, dochodzi do starć. […] W zatłoczonym wagonie tramwaju przygnębieni ludzie gadali po cichu, oglądając się na boki, i Felicja usłyszała za sobą urywek zdania: – ...parę tysięcy... na wiadukcie... zabici i ranni... – zrobiło się jej straszno. Jezus Maria – znowu! […] w każdym razie on usiłuje się dodzwonić do brata w Gdyni i daremnie, Trójmiasto odcięte.84
Demonstrace v loděnicích byly vládou surově potlačeny a W. Gomułka byl odvolán z čela PSDS. Na jeho pozici byl dosazen Edward Gierek, jenž sliby o hospodářském růstu a zvýšení životní úrovně uklidnil rozbouřenou situaci v Polsku.85 Od první poloviny 70. let se po nástupu Edwarda Gierka začala situace v Polsku zlepšovat, avšak ony úspěchy, jako zvyšování mezd, zmrazení cen potravin, zlepšení zásobování obchodů, výstavba bytů atd., byly financovány ze zahraničních půjček, jež ale Polsko nedokázalo splácet, což poukázalo na to, že daná strategie není dlouhodobě zvladatelná. Hospodářské hroucení kvůli zadluženosti státu mělo vliv na červen v roce 1976, kdy vypukly nepokoje v Radomi a v Ursusu kvůli zdražení potravin v průměru o 60%. Po těchto událostech vznikl 23. září 1976 Výbor na obranu dělníků, jenž poskytoval pomoc dělníkům, kteří byli potrestáni za účast na protestech v Radomi a Ursusu.86 Mimo jiné zakladatelem a členem Výboru byl i Stanisław Barańczak, bratr Małgorzaty Musierowiczové. Ve spojení s výborem vzniklo v září 1977 Nezávislé nakladatelství NOWa87, jenž vydávalo samizdatovou literaturu a časopis Robotnik či Zapis.88
Po wydarzeniach w Radomiu i Ursusie młody kolega z Uniwersytetu, Staszek, pożyczył Ignacemu kilka nowych tytułów bezdebitowych, a ostatnio doszedł do nich jeszcze „Zapis“, „Robotnik“ i „Głos“. Wspólne wieczory z Milą polegały obecnie na czytaniu stosów bibuły pożyczanej na krótko i przekazywanej następnie dalej. (Ignacy z rozbawieniem przytoczył żonie
84
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 81–83. ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 198. 86 DAVIES, Norman. Polsko: dějiny národa ve středu Evropy. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2003, s. 38–39. 87 Niezależna Oficyna Wydawnicza. 88 ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2010., s. 457. 85
42
podsłyszaną w pracy konspiracyjną rozmowę. Koleżanka z działu katalogów mówiła do kogoś przez telefon służbowy: – Jak już zjesz te śliwki, co ci przyniosłam, to mi je zwróć najdalej w ciągu tygodnia! – Mila śmiała się z tego przez cały wieczór). Tak czy inaczej, literatury drugiego obiegu przybywało i nie było już gdzie jej chować, więc trzymali ją w piwnicy. […] Drugą skrytką były po prostu regały domowej biblioteki: pozycje wydane poza zasięgiem cenzury chowali za szeregami zwykłych książek.89
Polsko v rukou Gierka se neustále zadlužovalo, byla jen otázka času, kdy nastane státní bankrot. V červenci 1980 byl učiněn další pokus o zvýšení cen potravin, což vyvolalo stávkovou vlnu po celém Polsku. V zemi tak nastala politická krize. O měsíc později se z Gdaňska stalo centrum stávkového hnutí, kde povstala opoziční organizace Solidarita90 v čele s Lechem Wałęsou. Solidarita nejprve vznikla v podobě nezávislých odborů, ale poté se stala masově podporovaným společenským hnutím, jež se postavilo komunistickému režimu v Polsku. Brzy po vzniku Solidarity se počet členů pohyboval okolo 10 milionů.91 Zástupci Solidarity vystoupili s otevřenými požadavky a to jak s ekonomickými (zastavení růstu cen, zvýšení platů, stavba bytů, lepší pracovní podmínky, návrat propuštěných zpět do práce apod.), tak i s politickými (vznik nezávislých odborů, omezení cenzury, propuštění politických vězňů, obsazování pracovních funkcí podle kompetencí aj.). Nakonec byla podepsána dohoda mezi Solidaritou a vládou, přičemž vláda povolila vznik svobodných samosprávných odborových svazů, což mělo za následek pád E. Gierky. 92 Dne 11. února 1981 se novým premiérem stává generál Wojciech Jaruzelski, jenž dne 13. prosince vyhlásil výjimečný stav v Polsku, a Solidarita tak přešla do ilegality. Situace v zemi byla velmi obtížná. V románu Opium w rosole se často píše o těžkostech spojených s přídělovým systémem na potraviny a o dlouhotrvajících frontách v obchodech:
Ewa Jedwabińska zaszła jeszcze po pracy do supersamu i ustawiła się w kolejce po wędliny. Dla dobra Aurelii tu właśnie zarejestrowała swoje kartki na mięso; tu bowiem, mimo koszmarnych kolejek, można było czasem zdobyć szynkę lub polędwicę.93
89
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 77. Solidarność – Niezależny Samorządny Związek Zawodowy. 91 ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 199. 92 KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010, s. 280–281. 93 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 177. 90
43
V mnoha rodinách chybí členové, kteří byli internováni za činnost proti komunistickému režimu. V knize však tyto informace nejsou přímo řečeny. Postavy prostě nejsou v příběhu přítomny a až v dalších dílech se čtenář dovídá, co se s nimi doopravdy stalo. Vychází najevo, že rodiče Kresky byli internováni za činnost v Solidaritě a otec Ignacy Borejko za vydávání opozičního tisku94:
Ale kiedy w roku 1982 Ignasia aresztowano za redagowanie gazetek opozycyjnych, poświęconych kulturze i sztuce, jego nieobecność spowodowała niewiarygodnie wielką wyrwę w życiu rodziny.95
Také děti ví, jaká situace panuje v zemi a co se doopravdy děje. Mnohému je život naučil rozumět, ví, že není dobré otevřeně mluvit např. o svých rodičích, kteří jsou za svou činnost státu nepohodlní:
– A kiedy mówię: te same powody, to mam na myśli nie tylko te, o których mówiłaś na lekcji. – Tak? – spytała czujnie Kreska. – A jakie jeszcze? – Te, o których nie mówiłaś, a ja o nich wiem. Rodzice. – Ach, tak – szepnęła Kreska. Senność i apatia opuściły ją w mgnieniu oka. Nagle uśmiechnęła się do Lelujki i szybko podała mu rękę. uścisnął jej dłoń równie szybko i mocno, z całą powagą. Potem już nic więcej nie mówili. […] Zresztą, wcale nie musieli dużo gadać. Wszystko nagle stało się jasne. […] A jednak było im lżej na sercach. […] A może dlatego, że nareszcie nie czuli się tak pojedynczo i samotnie – już było ich dwoje i bez słów wiedzieli co myślą na różne tematy.96
Kvůli silné cenzuře Małgorzata Musierowiczová v knize Opium w rosole bohužel příliš nezabíhá do detailů, neukazuje zcela skutečnost, jak to v dané době v Polsku vypadalo. Pokud se spisovatelka dostane k nějakému problému, tak se o něm bohužel zmíní pouze lehce, nějakou krátkou poznámkou, a pak se už rychle vrací k bezproblémové látce. Z tohoto důvodu se v knize nenachází mnoho pasáží s historickým charakterem. Na druhou stranu Małgorzata Musierowiczová v příběhu vykreslila dvě postavy, jež si jsou navzájem v rozporu ve vidění světa a jeho budoucnosti. Jedna z postav Piotr Ogorzałek je negativně naladěna. Piotr už je všemi těmi lži okolo sebe znaven a přestává vidět to dobré okolo sebe:
94
WAJS, Iwona. Dyskretny urok historii w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 31–49, s. 42. 95 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Pulpecja. Łódź: Akapit Press, 2004, s. 23. 96 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 99–100.
44
Żadna brednia. Popatrz tylko na ten świat. Popatrz na tę degradację, popatrz na ten upadek kultury i obyczaju. Popatrz na upadek wszelkich autorytetów... […] Oczywiście – galopował Piotr, zapalając się w miarę mówienia coraz bardziej. – Jeżeli stosowanie się do wskazań autorytetów: rządów, ideologii, sztuki, nauki prowadzi do demoralizacji, upadku, rozkładu społeczeństw – to znaczy, że odrzucono pewne wartości podstawowe, a przede wszystkim prawdę! […] – Światem rządzi kłamstwo, nienawiść i chciwość – skondensował się Piotr. […] – I chciwość – powtórzył dobitnie. – Nadszedł czas na jakiś nowy prąd. Ale on się nie pojawi. – On się już pojawił! – Gabriela huknęła pięścią w blat biurka. – A skąd. Ten świat jest już jałowy i bezpłodny jak suche drzewo...97
Za to za každé situace optimistická Gabriela Borejková má naději, že v Polsku bude opět dobře, že ať se děje cokoli, tak se člověk nesmí vzdát:
Pamiętasz co twój dziadek mawia? Że uśmiech bywa aktem męstwa, że smutek to słabość i postawa zbyt wygodna. Być radosnym i dobrym, kiedy świat jest smutny i zły, to mi dopiero odwaga. – Ja nie myślę, Gabrysiu, że świat jest zły. Myślę, że jest piękny. Tylko czasy, w których żyjemy, są straszne. Gabriela spojrzała uważnie na Kreskę ciepłymi, mądrymi oczami. Potem wlepiła jej kuksańca i powiedziała: – Cielę jesteś. A czy kiedykolwiek były inne czasy? Co też ty bredzisz, Janka, świat zawsze był taki sam – pełen miłości i nienawiści zarazem, dobra i zła, kłamstwa i prawdy. To że nas przypadkiem zło dotyka, nie znaczy wcale, że jesteśmy szczególnie pokrzywdzeni. Trzeba to przyjąć jak jeszcze jedną próbę, którą nam los zadał – i spokojnie robić swoje. – Co niby? – spytała z rezygnacją Kreska. – Co w ogóle można robić w takich beznadziejnych czasach, z tak niepewną przyszłością w perspektywie? – Boże, no to samo, co w każdych innych: myśleć. Wybierać. Walczyć. Doskonalić się. Kochać...98
Od 80. let začala aktivita Solidarity opět stoupat. Významný byl rok 1983, kdy se staly tři významné události: papež Jan Pavel II. opět navštívil Polsko, byl zrušen výjimečný stav a Lech Wałęsa získal Nobelovu cenu za mír. Vláda přistoupila k řízené liberalizaci vnitřních záležitostí státu, kdy mimo jiné propustila politické vězně.
99
K situaci také velmi přispěly politické
a ekonomické proměny v SSSR, jež zaváděl generální tajemník Komunistické strany 97
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 165. Tamtéž, s. 57. 99 ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 200. 98
45
Sovětského svazu Michail Gorbačov, se kterým jsou spojeny pojmy jako perestrojka (přestavba) a glasnosť (informační otevřenost). Moskva také přestala zasahovat do vnitřních záležitostí států Varšavské smlouvy.100 Hospodářská situace v Polsku se však nezlepšovala. Hospodářské potíže stále přetrvávaly, opět nastalo razantní zvýšení cen potravin, nájemného a benzinu o 40–60 %, což společně s prudce stoupající inflací zapříčinilo novou stávkovou vlnu v loděnicích a továrnách v roce 1988.101 Pro vyřešení nové vnitřní krize byla Solidarita vládou opět zlegalizována a dne 5. dubna 1989 byla po dvou měsících uzavřena dohoda z jednání u tzv. kulatého stolu mezi komunistickou vládou a solidaritní opozicí. V částečně svobodných volbách Solidarita získala v Sejmu všechna místa, jež mohla získat, jednalo se o 35%, zbytek byl zastoupen členy PSDS.102 Nový sejm pak zvolil do funkce prezidenta Wojciecha Jaruzelského a odhlasoval důvěru vládě vedenou premiérem Tadeuszem Mazowieckým. Oficiální název státu byl změněn na název Polská republika.103 Rok 1989 je také významný demokratizací společnosti v socialistických státech, kdy po rezignaci PSDS v Polsku následoval postupný konec komunistických vlád i v dalších zemích střední a východní Evropy. Nastaly změny v kultuře i literatuře, především byla zrušena cenzura a volný trh byl otevřen. V roce 1990 proběhly v Polsku prezidentské volby, v nichž zvítězil Lech Wałęsa, a začala tak nová etapa polského vývoje.
100
KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011, s. 389. ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2010, s. 474. 102 KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011, s. 396. 103 ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002, s. 200. 101
46
5. Současná kritika ohledně poznaňské Jeżycjady V dnešní době je knižní série Jeżycjada čtenáři velmi kritizována. Většina čtenářů tvrdí, že novější díly už nepředstavují tu pravou Jeżycjadu plnou dobra, optimizmu a rodinného tepla. V kapitole bude daný názor představen a podložen určitými důvody a názory, proč tomu tak vlastně je. Poté záleží na čtenáři, jestli dané názory přijme a potvrdí se mu, jestli kritika ohledně autorčina zidealizovaného světa a hrdinů je oprávněná. V kapitole se bude především pracovat s mými osobními názory, ale také s názory čtenářů, jež jsou k dispozici v internetových recenzích a diskuzích. Budou zde představeny hlavní problémy, jež se mi celkově v cyklu Jeżycjada nezamlouvaly. Musí se však brát ohled i na to, že Jeżycjada je velmi obsáhlá sága, a proto jsou analyzovány pouze určité prvky, jež mě zaujaly, protože vzhledem k obsáhlosti cyklu je možné analyzovat texty z mnoha úhlů pohledu.
5.1 Práce či domov? Jaká je skutečná úloha matky? V knižní sérii Jeżycjada se objevuje mnoho rodin. Małgorzata Musierowiczová především popisuje rodiny vzdělané, viz Borejkovi, kteří jsou v románech popisováni jako rodinný vzor, ideál:
W „Jeżycjadzie“ Musierowicz kreuje obraz rodzin inteligenckich, które opowiadają się za tradycyjnym modelem życia. […] Matki w tych rodzinach […] to opoki domowe, kochające, pogodne, ciepłe, zapracowane i swojsko zaniedbane. […] Ojcowie […] są kryształowo uczciwi, posiadają wysoką kulturę umysłową, pracują zawodowo, mają duże poczucie humoru.104
Je zajímavé, že se v prvních dílech série může čtenáři zdát, že spisovatelka určitým popisem ukazuje rodiny „dobré“, např. Borejkovi, Żakovi z knihy Szósta klepka, Kowalikovi z Kłamczuchy, a rodiny „zlé“, např. rodiny Nowakovi z románu Kłamczucha nebo Jedwabińští z knihy Opium w rosole. Čím je toto rozdělení dáno? Podle mého názoru je v tomto ohledu nejdůležitější matka, jelikož v Jeżycjadě především vládnou ženy.
104
Citováno podle: SZARGOT, Barbara a SZARGOT, Maciej. Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz. Katowice: Śląsk, 2011, s. 105.
47
Ženy jako matky jsou v Jeżycjadě rozděleny do dvou skupin – na ty dobré a zlé.105 Do první skupiny spadají ženy elegantní, ambiciózní, jež chtějí v práci dosáhnout skvělých výsledků, a proto nedokážou často dítěti vytvořit bezpečný, pravdivý domov plný citů. Z tohoto důvodu jsou v Jeżycjadě dané matky horší, hrubé a necitlivé. Zajímavé, že pro dané rozhodnutí má vliv i vnější vzhled. Jako příklad „horší“ matky nám může posloužit Ewa Jedwabińská z knihy Opium w rosole:
Dokładnie na wprost niej Ewa Jedwabińska rysowała się na tle tablicy elegancką monochromatyczną plamą. Była zawsze nienagannie ubrana, jakby chciała tym ukryć fakt, że jest osobą bez wyrazu. Jak zwykle miała dziś na sobie ulubione beże i brązy – od pantofli poprzez kostium wełniany, skończywszy na sztywno związanym szaliczku, wyzierającym ze sztywnego kołnierzyka bezbłędnie odprasowanej bluzki. Cała ona, ta pani Jedwabińska była taka odprasowana i sztywna.106
Za to ty správné, vzorové, pravdivé matky jsou průměrně krásné, zanedbané, upracované, ale především jsou oddané dětem, manželovi a práci v domu: Pani Lelujkowa […] była czyściutką, skromną, niczym się nie wyróżniającą, kobieta o spracowanych rękach i nieśmiałym uśmiechu. […] Inne mamusie nie pracują, są grube i wesołe, i mają połamane paznokcie.107
Mezi ty „správné“ matky patří i Mila Borejková. Je to jemná žena s dobrýma očima, nenápadná a tichá hrdinka knih. Je však jasné, že si ji autorka ihned od začátku trošku zidealizovala, protože si nedokážu představit, že by žena v domácnosti mohla tak dokonale postupovat, jak je níže popsáno:
Do dziś wszystkie poranki w rodzinie Borejków wyglądały jednakowo. Mama wstawała pierwsza. [...] Kto zaś wstał wreszcie, miał sposobność ujrzeć w kuchni uwijającą się mamę, a na desce stos świeżo wyprasowanej bielizny lub zwitki pocerowanych skarpet w koszyku. Na stole czekało już śniadanie, a mama była rześka i wyspana jak skowronek, mimo że poprzedniego dnia położyła się najpóźniej ze wszystkich.108
105
Małgorzata Musierowicz skacze przez rekina. Wysokie Obcasy [online]. Warszawa: Gazeta Wyborcza, 2004 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.wysokieobcasy.pl/wysokie-obcasy/1,96856,4710458.html. 106 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 87. 107 Tamtéž, s. 119, 139. 108 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kwiat kalafiora. Łódź: Akapit Press, 1998, s. 44.
48
Jak už bylo výše řečeno, dobré matky by měly být trošku zanedbané, upracované a celkově svůj život zasvětit rodině a domácnosti.109 Takto vlastně postupuje i Mila Borejková. Práce ztrácí u ní jakýkoliv význam od té chvíle, kdy je poprvé těhotná. Je hlavou rodiny, to ona vládne rodině, ona organizuje veškeré záležitosti v domě. Jako správná matka dělá všechny domácí práce a snaží se, aby doma panovala harmonie, porozumění a láska. Mile však tato role matky nikterak nevadí, nemá žádné problémy ve výchově svých dcer, podařilo se jí už od malička s každou navázat silný vztah, vždy vytuší, pokud se něco děje a každé poradí s jejími problémy. Pro ni jsou důležité dvě zásady. Za prvé, mít s dětmi blízký vztah, jenž je založen na vzájemné lásce, a za druhé, chce, aby se její dcerky vyvíjely i po intelektuální stránce. Vždy má čas vyslechnout své dcerky a poradit jim, jak mají v životě postupovat. Dohlíží na celou rodinu a je vždy připravena ji bránit před veškerým zlem. Z výše ocitovaných ukázek je možné si povšimnout dalšího problému. Když matka pracuje, stává se z ní automaticky špatná matka? Čtenář to tak z prvních dílů série může chápat. Jako příklad nám opět může posloužit Ewa Jedwabińská. Vždy perfektně oblečená Ewa Jedwabińská je v románu Opium w rosole představena jako žena emancipovaná a ambiciózní. Ewa sama sebe považuje za skvělého pedagoga plného kreativity. Je vždy perfektně připravena do práce, lidé v okolí ji považují za perfekcionistku, jež musí být vždy zorganizovaná. Ewa Jedwabińská se připravuje na doktorát z psychologie a současně jako výpomoc ve škole vyučuje matematiku. Stejně jako její manžel chce stoupat v kariérním žebříčku. Skutečnost však vypadá jinak. Ewa u svých žáků není velmi oblíbená, protože je pedantská, přísná a v mezilidských vztazích velmi chladná, což je důvodem, proč jí její žáci přezdívají jako Ewa Sopel. Dalo by se říci, že v porovnání s profesorem Dmuchawcem, jenž je v Jeżycjadě považován za dokonalého učitele, je Ewa Jedwabińská velmi špatným pedagogem. Stejně tak i doma nenachází její dcerka Aurelia štěstí a lásku, jelikož ji matka citově zanedbává. Ewa se domnívá, že dítěti stačí pouze dobro materiální. Kvůli slepému dosažení kariéry ztrácí manžela (k rozchodu samozřejmě dopomohl i sám manžel, protože postupoval stejně jako Ewa a neprojevoval žádné city k dcerce a doma se kvůli práci téměř neobjevoval, vztah mezi otcem a Aurelií se nakonec vyřeší v díle Dziecko piątku), také křivdí své dcerce a nakonec sama Ewa pociťuje, že je nešťastná, pochopí, že se velmi zmýlila a že je zapotřebí dítěti prokazovat pravdivé city, lásku a vytvořit mu bezpečný domov plný vřelé atmosféry.
109
OLSZEWSKA, Martyna. Kreacje kobiet w Jeżycjadzie Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 51-62, s. 56.
49
Ewa Jedwabińská je postava kontroverzní, jedná se o ženu, jež odmítla tradiční obraz ženy, matky a hospodyňky v porovnání s Milou Borejkovou.110 Tímto bych chtěla poukázat jak Małgorzata Musierowiczová v prvních dílech Jeżycjady sugeruje svým čtenářům jakýsi dnes už zastaralý tradiční model rodiny, kdy pro ženu je nejdůležitější rodina a její místo je u dítěte doma, a ne aby pracovně vyspěla. Profesor Dmuchawiec a Ewa vykonávají stejnou profesi, ale potvrzuje se zde to, co už bylo výše řečeno. Ewa Jedwabińská nenalézá své jisté místo ve společnosti. Nenalézá štěstí, jelikož se nedrží starého tradičního modelu, kdy má přijmout roli matky, a nebýt ženou, která chce být profesionálně úspěšná a která svou ambicí vstupuje na mužské pole. Dmuchawiec je v románech představený jako vzor člověka, jehož je možné následovat. Jedwabińská se snaží takovému muži vyrovnat, přičemž zanedbává své základní povinnosti. Má být především matkou a starat se o své dítě a dům, takto nalézá pouze neštěstí. Ewa své chování nakonec mění, ale až po rozhovoru s Dmuchawcem, ideálním učitelem, a Milou Borejkovou, ideální matkou. Chápe, že se především musí stát dobrou matkou, aby ona a její dcerka Aurelia byly šťastné. V Jeżycjadě muži mohou dělat kariéru a žít někde na kraji rodiny a nemít ponětí, v čem spočívá péče o děti, ale ženy, jež mají za cíl kariéru, čeká pouze pád.111 Ženy jsou primárně určeny k péči o potomstvo a k tvorbě tepla domova, díky čemu dosáhnou satisfakci. Toto tvrzení skvěle hraje do karet feministkám, jež tento model Musierowiczové velmi vyčítají, protože daný postoj chápou tak, že pracující matka nedokáže být 100% matkou, a tímto svým postupem v životě ubližuje svému dítěti.112 Autorka očividně dané výtky vzala v potaz a později se v románech ženské hrdinky začínají emancipovat a vedle domácí hospodyňky také současně budují svou kariéru. Roli matky ale nikterak nezanedbávají, jelikož ta je vždy nejdůležitější.113 Jako příklad nám můžou posloužit hlavní hrdinky dcery Borejkovy – z Gabriely se stává doktorka klasické filologie, Ida se stává lékařkou, Natalia vystudovala polský jazyk a učí a Patricie zase vede statek a zabývá se podnikáním.
110
OLSZEWSKA, Martyna. Kreacje kobiet w Jeżycjadzie Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 51-62, s. 59. 111 PULCYN, Klaudia. Pokochaj Innego. Płciowość w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 99–110, s.108–109. 112 Musierowicz jest w złym humorze. Wyborcza.pl [online]. Warszawa: Gazeta Wyborcza, 2004 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://wyborcza.pl/1,75475,14831981,Musierowicz_jest_w_zlym_humorze__tekst_z__Ksiazek_.html. 113 SZARGOT, Barbara a SZARGOT, Maciej. Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz. Katowice: Śląsk, 2011, s. 107.
50
5.2 Muži v Jeżycjadě
V knižní sérii mužské osazenstvo Małgorzata Musierowiczová popisuje zcela jiným způsobem než ženy-matky. Jako příklad si můžeme vzít nejdůležitější mužskou postavu celé ságy – Ignaceho Borejku. Borejkovi jsou typická rodina založena na základě patriarchátu, avšak princip tohoto modelu rodiny si Borejkovi pozměnili trochu po svém. Otec Ignacy Borejko se má pohodlněji než by se měl v normálně chápaném patriarchátu.114 Ano, je jediný v rodině, který pracuje a nosí domů peníze, rodina však není příliš bohatá. Ignacy, jenž je vyučený klasický filolog, svou práci v knihovně bere spíše jako koníček a doma se nemusí speciálně starat o chod domácnosti. Také se nedokáže pořádně postarat o své dcerky, což se ukázalo v díle Kwiat kalafiora, kdy Mila Borejková musela být hospitalizována a nějakou dobu se nemohla starat o domácnost. Ignacy si nedokáže poradit s každodenními povinnostmi, které dříve zastávala jeho žena, a proto vše padne na nejstarší dcerku Gabrielu, jež se musí starat o své sestry, které nakonec všechny onemocní, vařit jim, uklízet byt a do toho chodit do školy. Gabriela funkci své matky přijala bez váhání. Ignacy to však bere jako samozřejmost, jelikož tyto práce jsou záležitostmi ženskými. Pozice Ignaceho jako hlavy rodiny není touto situací nijak otřesena, Ignacy nadále zůstává rodinnou autoritou.115 Během četby Kwiatu kalafiora daný postoj Ignaceho Borejky může čtenáře velmi frustrovat, především ženské osazenstvo, jelikož Ignacy tímto nevytváří v pohledu čtenáře příliš dobrý obrázek, ukazuje se jako neschopný muž, jenž nedokáže zabezpečit svou rodinu během nepřítomnosti matky, kdyby nebylo Gabriely a tety Felicjy, tak by rodina nebyla schopna vůbec fungovat. I přes to, že se nedá na Ignaceho pořádně spolehnout, je Ignacy Borejko v románech všemi milován. Ignacy Borejko je intelektuál, jenž žije jakoby mimo reálný svět, nedokáže se příliš vypořádat s problémy každodenního života, existuje mimo svou rodinu, je neustále zahrabaný v knížkách. Nezaznamenává problémy své ženy a ani svých dospívajících dcer. Pro každou příležitost i problém nachází latinské slovní obraty, ale stejně nakonec neposkytne žádné řešení pro danou situaci. Pravdivou hybnou silou rodu Borejků se tak jeví Mila, nikoliv Ignacy. S muži se v románech pojí ještě jeden problém. O Jeżycjadě je známé, že v ní především vládnou ženy. Až na určité výjimky jsou hlavními hrdinkami jednotlivých dílů dcerky Borejkovy a postupem času jejich dcery. Dívky si vždy najdou svého partnera, ale později se
114
SZARGOT, Barbara a SZARGOT, Maciej. Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz. Katowice: Śląsk, 2011, s. 108. 115 PULCYN, Klaudia. Pokochaj Innego. Płciowość w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 99–110, s. 103.
51
daný partner přesouvá do stínu. Nechápu, proč tomu tak je. Małgorzata Musierowiczová dokáže ve svých románech vytvořit zajímavé mužské postavy po stránce psychologické. Pokud bychom to měli vzít popořadě a vyjmenovat aspoň manžele hlavních postav, tak první na řadu přichází druhý manžel Gabriely Grzegorz Stryba, jehož poznáváme v díle Noelka. Grzegorz Stryba je nejprve uzavřený člověk, který od problému utíká prostřednictvím své práce, nakonec pozná Gabrielu, zamiluje se, ožení se a najednou jakoby jeho role skončila a přesouvá se do pozadí celé Jeżycjady. Stejně tak manžel Idy Marek Pałys a manžel Natalie Robrojek. Pokud se jedná o poslední pár Patricii a Baltona, tak ty autorka odsunula na vedlejší kolej ihned tím, že je po svatbě přestěhovala na vesnici. Na druhou stranu se však častěji objevují v zatím posledních dvou dílech Wnuczka do orzechów a Feblik, kdy se členové rodiny Borejků na prázdniny stěhují k nim domů, aby strávili klidné chvíle na vesnici. Małgorzata Musierowiczová zachází s mužskými postavami, s výjimkou Ignaceho Borejky, následovně: buď danou postavu nemá ráda a postará se o to, aby ji neměl rád i čtenář (viz Janusz Pyziak, první manžel Gabriely a otec Róży a Laury, jako osobnost je Janusz zajímavá postava, ale v sérii se z něho stane nechtěný element v rodině Borejkových, což má za následek, že si tuto nechuť odpykává jeho dcerka Laura, jež je mu povahově podobná, daný problém však bude v kapitole řešen později), dále zabíjí v hrdinovi jeho individualitu (např. manžel Patricii, nejprve byl Balton motorkář s výraznou povahou i zájmy, ale nakonec Musierowiczová jeho nespoutanou povahu jaksi otupila), a nebo nakonec mužskou postavu zcela přesouvá na vedlejší kolej a čtenář se už mnoho o něm nedozví (viz pár Róża a Fryderyk, poté co se vezmou, se na scéně Jeżycjady už moc nevyskytují, čtenář se aspoň jen tak mimochodem dozví, že se nakonec odstěhovali do Anglie, stejný příběh má i Laura a její snoubenec Adam Fidelis, které později v sérii taktéž nevídáme).116 Bohužel se tak děje i s vedlejšími páry117, jež byly v jednom díle hlavními postavami, ale později se o nich čtenář v Jeżycjadě už mnoho nedoví, přitom by bylo zajímavé vědět, jak se jim daří, jestli jsou šťastní atd.
5.3 Romány plné didaktismu Małgorzata Musierowiczová se prostřednictvím románů snaží své čtenáře také vychovat, vnuknout jim podle ní ty správné hodnoty. To však činí nenásilným způsobem. Model výchovy
116
Opowieść wigilijna Małgorzaty Musierowicz. BiblioNETka [online]. Warszawa: Biblionetka, 2001 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biblionetka.pl/art.aspx?id=702892. 117 Celestyna Żaková a Jerzy Hajduk, Danka a Paweł Nowacki, Kreska a Piotr Ogorzałek, Tom Kowalik a Elka Strybová, Aurelia a Konrad Bitner, Beata Bitnerová a Dambo atd.
52
představený spisovatelkou v románech je založený na důvěře a respektování autority u rodičů a učitelů. Po celý cyklus Jeżycjady se objevuje jedna zásada pro život: „honestam vitam age!“118 Nejsou důležitá vyznamenání, peníze, ale pouze život vedený podle určitých morálních hodnot, jež jsou ve shodě s naším myšlením. Členové rodiny Borejků tuto zásadu dodržují, a proto žijí šťastný, spokojený život.119 Svou autoritu u dětí má např. Ignacy Borejko, jenž se s velkou péčí snaží své dcerky a také později vnuky a vnučky vychovat podle zásad a hodnot, kterým věří. Vychovává je takovým způsobem, aby pro ně peníze nebyly tou nejdůležitější hodnotou. Také svým dětem bezmezně věří a své dcerky bere jako rovnocenné partnery v rozmluvě:
– Gabrielo – odzyskał mowę ojciec i cisnął gwałtownie termofor na podłogę. – Czy masz coś wspólnego z narkotykami? – Nie tato – odparła Gabriela spokojnie i stanowczo. – Panowie – rzekł ojciec. – Od tego powinniście byli zacząć. Jeśli moja córka twierdzi, że nie ma nic wspólnego z narkotykami, to bądźcie pewni, że istotnie nie ma. Młodzież wypełniająca pokój spojrzała na tatę Borejkę w spontanicznym odruchu uznania.120
Výchovnou funkcí také v románech vedle rodičů přispívá i všemi milovaný profesor Dmuchawiec. Musierowiczová popisuje ideálního učitele tak, že spolupracuje se svými žáky a respektuje jejich práva a svobodu, čímž zapříčiní, že děti začnou dospívat a stanou se odpovědnými osobami. Dmuchawiec si jako mladý pedagog uvědomil, že nejlepší vyučovací metodou bude dialog s žáky a hlavně laskavý přístup k nim, protože podle jeho názoru je velmi důležité projevovat city k ostatním (jako příklad nám může posloužit Ewa Jedwabińská, neoblíbená mezi žáky učitelka v knize Opium w rosole, kdy nedokáže se svými žáky navázat pozitivní vztah, jelikož nedokáže projevit své city). Profesor dětem dokáže naslouchat a děti mu na oplátku zase důvěřují. Dmuchawiec žákům předává universální pravdy, jež jim mohou pomoci v každodenním životě. Především chce, aby jeho žáci v každé osobě nalezli něco pozitivního, aby měli otevřený postoj k životu.121 Dmuchawiec své studenty také seznamuje s kulturou a uměním. Organizuje např. divadelní kroužek122 či diskuzní setkání. 118
Život uctivý žij. KWAŚNIEWICZ, Jan. O Ignacym Borejce słów kilka. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 139–148, s. 143. 120 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kwiat kalafiora. Łódź: Akapit Press, 1998, s. 135. 121 JANAS, Magdalena. Polska literatura dla dziewcząt – od pensjonarek po współczesne nastolatki. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Renata Buchtová, Ph.D., s. 60. 122 V knize Kłamczucha připravuje s žáky školní představení Hamleta od Shakepseara. 119
53
Dmuchawiec si u studentů cení jejich kreativity, důmyslu, individuality, odvahy, ale také i trochu rebelie, protože jak on sám tvrdí, tak určitá vzpoura je znakem myšlení u člověka. Pokud mu studenti dají těžkou otázku na zamyšlení, neuniká nikdy odpovědi, především chce daný problém vyřešit a druhým pomoci. Na škole vyučuje literaturu, ale ve své výuce se snaží i o výchovu mladých lidí, chce je naučit dobrotě a lidství:
– Dzieci – rzekł nauczyciel. – Dlaczego waszym zdaniem współczucie jest czymś niewłaściwym? Dlaczego waszym zdaniem pomaganie bliźnim jest śmieszne? Dlaczego nikt się nie wstydzi agresji i brutalności, a żenuje go własna dobroć? Czy nie sądzicie, że coś tu stoi na głowie? Dwaj spośród was - nazwisk nie wymienię ze względów humanitarnych - stali wczoraj na skrzyżowaniu, a obok staruszka nie miała odwagi przejść przez jezdnię. Widziałem to z dala, tak jest. Stąd temat mojej dzisiejszej rozmowy z wami. Starsza pani zwróciła się w końcu do jednego z tych dwóch i on ją przeprowadził przez jezdnię. Ale tak się wstydził, że to zrobił, że musiał sobie zdrowo zakląć, kiedy już wrócił do kolegi. Ja pytam – dlaczego? Dlaczego wstydzicie się współczucia? Współczucia. Proszę się zastanowić teraz nad etymologią tego wyrazu.123
Małgorzata Musierowiczová přes profesora Dmuchawce v románech projevuje didaktickou funkci. Samozřejmě profesor Dmuchawiec není jedinou takovou postavou, jež v románech radí a vychovává, ale díky této koncepci může být profesor Dmuchawiec chápán čtenáři jako vzor k následování. Rodina Borejků však není zas tak dokonalá, jak by se na první pohled zdálo. V díle Tygrys i Róża mě udivil jeden problém ohledně zacházení s jedním členem rodiny. Daný problém tak narušuje onen obrázek jejich výjimečnosti, dokonalosti. Jak už bylo dříve napsáno, tak Laura, nazývána doma Tygrysem, se snaží v období puberty najít své místo na zemi, vytvořit si svou identitu a zaplnit prázdné místo, které v jejím srdci zanechal nepoznaný otec Janusz Pyziak. Proto se rodiny ptá na jeho osobu a na důvod, proč je opustil. Daná situace je zcela samozřejmá, že dítě, jež netuší, co se stalo, chce znát informace, snaží se s tímto problémem poprat a vytvořit si k dané situaci určitý postoj, aby mohlo v životě dál sebevědomě pokračovat a ne se ohlížet do minulosti a pochybovat o sobě, jestli je vinno za to, že je otec opustil, v podstatě takto volá o pomoc a kde tuto pomoc hledat než u své matky a svých bližních. Co mě právě zaráží je reakce celé rodiny, když se Laura u večeře zeptala na svého otce. Místo toho, aby Gabriela jako matka dcerce v klidu vysvětlila, co bylo onou příčinou, proč je otec opustil, tak rodina mlčí, 123
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kwiat kalafiora. Łódź: Akapit Press, 1998, s. 77–78.
54
jelikož toto téma je doma považováno za tabu a snaží se Lauru umlčet. Ta nepolevuje ve svém úsilí a opakovaně se ptá, čímž jí rodina odpovídá zlobou. Není divu, že Laura utíká z domu a jede za tetou Almou Pyziakovou, aby našla odpovědi na své otázky. Zde se objevuje další problém, jenž je Małgorzatě Musierowiczové vytýkán a to, že své postavy dělí na černé a bílé, čímž vytváří černobílý svět, v němž není místo pro neutrální záležitosti, v podstatě vše bývá zaškatulkováno. Jak se dá vytušit tak Janusz Pyziak, první manžel Gabriely, je v sérii představen jako to největší zlo, které se u rodiny Borejků objevilo. Bohužel autorka se postarala také o to, aby i jeho sestra Alma byla chladnou, nesympatickou, zlou postavou, jež své neteři nechce jakkoliv pomoci. Takže Laura nepořídí ani u své tety a vrací se nešťastná domů. Pokud se bavíme o černobílých postavách, tak za ty pozitivní se považují členové rodiny Borejků. Avšak Gabriela, jež je v románech popisována jako dokonalá žena a matka, si bohužel v dané situaci nedokázala příliš poradit se svou dcerkou, nevidí, že její dcera potřebuje pomoci, což mi přijde smutné. Když je v románech popisována jako dokonalá žena, proč nedokáže se svou dcerou navázat vztah? Proč jako matka neviděla, že se její dcera trápí? Gabriela má tři děti, ale jedině s Laurou si nedokáže poradit. Podle mého názoru je to tím, že jí Laura nejvíce připomíná jejího bývalého muže, a proto nedokáže s dcerou vycházet tak dobře, jak se svými dalšími dětmi. To však není omluva pro danou situaci.
Pyzunia (Róża) była jej absolutną faworytką i, szczerze mówiąc, wydawała się jej babcinemu oku stuprocentową Borejkówną. Tygrysek natomiast... Cóż, po pierwsze, to przezwisko uniemożliwiało myślenie o niej jak o dziewczynce. W najlepszym razie udawało się określić ją w rodzaju nijakim. Po drugie to dziecko było jakieś tajemnicze i zamknięte w sobie, jakby tylko obserwowało życie, podczas gdy Pyza rzucała się na nie z głową. Mamie Borejko podobała się zdecydowanie bardziej ta druga postawa. Ale zawsze uważała, że nie należy robić różnic między dziećmi nawet w myśli, bo one i tak to wyczują.124
Bohužel jak její matka, tak i babička Mila je zaujatá vůči Lauře, což potvrzuje výše citovaný úryvek z knihy. Děti opravdu takové pocity a postoje vycítí, proto se není čemu divit, že se nakonec Laura cítila osamocená, nechtěná a utekla z domu. Je také divné, že Borejkovi jsou lidé otevření, ale dokáže je ovlivnit jistý předsudek takovým způsobem, že to poznamená dětství Laury. Naštěstí vše dobře dopadne, Gabriela se vzpamatuje a se svou dcerou si nakonec o všem popovídá, což Lauře pomůže uzavřít danou kapitolu a pokračovat dál v životě s vědomím, že ji rodina miluje. 124
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 46.
55
Didaktismus ukázaný v románech spisovatelky je zcela vyhovující. Knihy jsou určeny primárně pro děti a mládež, proto tu má výchovná funkce své zasloužené místo. Bohužel se mi zdá, že postupem času Małgorzata Musierowiczová daný didaktismus v novějších dílech už přehání a stává se příliš moralistická, což je podle mého na škodu.
5.4 Láska jako v pohádce V Jeżycjadě jsou nejdůležitější dvě věci – rodina a láska. Což také potvrzují slova samotné autorky, jež to cítí stejně: „Najważniejsza w życiu jest dla mnie miłość – i wszystko, co z niej wynika: odpowiedzialność, uczciwość, praca. A kto jest dla mnie najważniejszy? Moja rodzina.“125 Proto v každém díle nechybí milostná linie, jež by se dala shrnout následovně – hrdinka se zamiluje do svého pravého a žijí spolu šťastný život. Daný milostný vzorec se v příbězích opakuje neustále, což se už po několika dílech může zdát nudné, předvídatelné a ohrané. Hrdinky knižní série mají vždy podobný vztah k mužům a lásce. Ve většině případů si hrdinky v době studií najdou první lásku, jež se promění v lásku na celý život, a ženy jsou svým životním partnerům bez okolností vždy věrné. V dalších dílech se pak ukazuje, v jakém šťastném manželství hrdinky žijí. Ve světě Musierowiczové to tak prostě musí být. Výjimkou může být Gabriela Borejková, která je rozvedená, jelikož její první manžel Janusz Pyziak od ní utekl kvůli vidině lepšího života v Austrálii. Nakonec však i Gabriela nachází svou druhou polovičku. Vztahy mezi ženami a muži jsou v Jeżycjadě ukázány trochu staromódním způsobem. Autorka zcela opomíjí záležitosti fyzické lásky. Blízkost mezi páry je ukázána především v rovině intelektuální a duchovní. Nepochybně tento fakt vychází z toho, že tvorba Małgorzaty Musierowiczové je směřována dětem a mládeži.126 Milostné linie v románech probíhají vždy stejně – pár se do sebe zamiluje, poté se zasnoubí, chystá se svatba a po svatbě se rodí děti. Problém je ten, že daný model fungoval dříve, ale dnešní dívky ve vztahu nepostupují tak rychle. O zasnoubení pár přemýšlí většinou až po pár letech fungujícího vztahu a děti se odkládají tak dlouho, jak to jen jde. Tuto změnu v životě
125
Najbardziej na świecie lubię lody Malaga. Encyklopedia Jeżycjady [online]. Encyklopedia Jeżycjady, 2010 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://jezycjadowaencyklopedia.npx.pl/readarticle.php?article_id=10. 126 OLSZEWSKA, Martyna. Kreacje kobiet w Jeżycjadzie Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 51-62, s. 61.
56
v současných románech autorka nechce přijmout a pořád se řídí svým starým schématem.127 Stejně tak matky přítelkyně svých náctiletých synů dnes nepovažují automaticky za své snachy. V dnešní době takové myšlení není přirozené, ale jistý opak nastává v prozatím v posledním díle Feblik, kdy Ida píše Gabriele:
Szykowałam ją dla Ciebie, jako najlepsza ze szczodrych sióstr, a tymczasem ona ma być moją synową! I to ja będę babcią jej dzieci! Hura. I popatrz, jak idealnie się nam ułoży przyszłość zawodowa, zyskałam także koleżankę!128 Pro vyjasnění, Ida zjistila, že se její náctiletý syn zamiloval do stejně staré Doroty. Ti dva se neznají prozatím dlouho, Ida si Dorotu při prvním seznámení ihned oblíbila. Zde je zřetelně vidět ono zastaralé schéma spisovatelky, kdy se vyznání lásky rovná zasnoubení. Jako kdyby v knize nebylo možné randit bez toho, aniž by se ihned neplánovala svatba. To, jak se Ida automaticky dívá na Dorotu jako na svou snachu a jak už myslí na vnoučata, může současného čtenáře velmi zaskočit. Milostné linie v Jeżycjadě fungují na základě lásky v pohádkách. Princ a princezna se do sebe zamilují, vezmou se a žijí spolu šťastně až na věky věků. Je to hezká představa, ale bohužel ve skutečném světě to tímto způsobem moc nefunguje. Mezilidské vztahy jsou velmi komplikované a láska mezi hrdiny v románech mi takto přijde velmi zjednodušená.
5.5 Zidealizování současného světa v Jeżycjadě První díly Jeżycjady čtenářům, hlavně dětem, ukázaly život jedné běžné chudé rodiny v těžkých časech PLR, kdy panovaly těžké životní podmínky, jelikož platy nebyly příliš vysoké a ceny základních potravin se zvyšovaly, pokud vůbec byly potraviny k dispozici v obchodech. Profesor Zbigniew Raszewski v korespondenci s Małgorzatou Musierowiczovou sám napsal, že v románech Jeżycjady se mimo pohádkové schéma, kdy dobří lidé jsou chudí a zlý bohatí, ukazuje i svět reálný:
127
Jestem z miasta czyli zwierz i Wnuczka do orzechów. Zwierz popkulturalny [online]. Zwierz popkulturalny, 2014 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://zpopk.pl/jestem-z-miasta-czyli-zwierz-i-wnuczka-doorzechow.html#axzz442iGfPZJ. 128 Citováno podle: Słabostka i Słabizna czyli zwierz o Febliku. Zwierz popkulturalny [online]. Zwierz popkulturalny, 2014 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://zpopk.pl/slabostka-i-slabizna-czyli-zwierz-ofebliku.html#axzz442iGfPZ.
57
O wiele więcej dowiadujemy się o mieszkańcach Jeżyc. Jest to w przeważającej mierze inteligencja zawodowa. Inżynier od Cegielskiego, chirurg, bibliotekarz z wykształceniem filologa klasycznego, doświadczony profesor gimnazjalny – oto ojcowie i opiekunowie dziewcząt. Wszyscy są biedni! We wszystkich domach liczy się każdy grosz, jada się bardzo skromnie, często nie dojada. Wątpliwości co do tego żadnych nie ma, ponieważ potrawy są dokładnie opisywane.129 To samo z ubraniem. Jedna z najsympatyczniejszych bohaterek „Jeżycjady“ idzie na prywatkę w sukience, którą własna matka upina jej na poczekaniu z firanki; na prawdziwą toaletę wieczorową żadnej z tych bohaterek nie stać. Najsympatyczniejszy chłopiec mieszka w suterenie. Rzecz ciekawa – mówił prof. Malinka – nie znam żadnej powieści, w której bieda inteligencji polskiej – tej zwykłej, nie tej, co daje wywiady w TV – byłaby przedstawiona z równym znawstwem.130
Série Jeżycjada by se dala rozdělit do dvou skupin. Podle mého názoru, stejně tak i podle většiny čtenářek série, považuji díly po Kalamburku včetně za velmi povedené. První skupina by se dala charakterizovat tím, že hlavními postavami románů jsou především mladé dcery Borejkovy, jež si čtenáři velmi oblíbili. Gabriela, Ida, Natalia a Patricie však vyrostly a založily si rodiny, čímž se přesouvají na vedlejší kolej. Proto se další romány, jež by se daly zařadit do druhé skupiny, vyznačují příběhy následující generace – dětí dcer Ignaceho a Mily. Małgorzata Musierowiczová své romány vždy umístí v konkrétním čase a místě. Proto romány, jež se odehrávají v období PLR, mohou být pro dnešního čtenáře narozeného po pádu komunismu velmi zajímavé, jelikož poznává reálie každodenního života tehdejší doby, jež on sám nepoznal. Čtenář poté dává větší důraz na četbu, jelikož si může povšimnout toho, jak se hrdinové museli vypořádat s politicko-hospodářskými proměnami v tehdejší době. Reálie každodennosti nevyskakují v textu přímo jako nějaké vykřičníky, ale jsou jemným způsobem začleněny do příběhu. Například román Kwiat kalafioru se odehrává v 70. letech 20. století. Po přečtení si současný čtenář může udělat krásný obrázek toho, jak lidé v 70. letech žili, jak se chovali a jaké věci v dané době byly normální. Jako příklad nám může posloužit neustálá absence základních potravin v obchodech, což ve společnosti vyvolalo velké frustrace. Proto se není čemu divit, že jako vrchol silvestrovského večírku lidé považovali v románu přípitek se šampaňským, protože šampaňské normálně lidé nepili. Deficit základních produktů je 129 Na stolech se objevovala taková jídla, která se dala uvařit z levných a dostupných potravin, např. polévky z prášku, żurek, vývar, zeleninová polévka, smažená vajíčka, palačinky s tvarohem, drůbeží játra, chléb s rostlinným máslem, zelí s bramborovými knedlíky aj. Získat maso bylo v 70. letech 20. století v Polsku velký problém. 130 Citováno podle: ZACZKOWSKA, Jolanta. Mięsko komercyjne i brzoskwinie z importu Cztery powieści o rodzinie i trudnościach gospodarczych. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makroi mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 120–138, s. 136.
58
v románech ukazován nespočetněkrát, např. když otec donese domů klobásu za přítomnosti velkého nadšení ostatních v rodině131, nebo když Gabriela ztratí potravinové lístky určené na maso a přítel rodiny Borejků jim dá ty své, jelikož měl štěstí v neštěstí, nechtěně zajel slepici, která se mu vrhla pod kola, čímž pak ale na druhou stranu měli dostatek masa.132 Také se nelegálně zabíjela kradená zvířata z chovů, a pak se maso skladovalo např. ve sklepě.133 Nedivím se, že spisovatelka ihned získala takovou popularitu, protože dokázala těžkou dobu v PLR, kterou byla součástí, popsat odlehčeným, klidným, zábavným tónem. Dnes už panují zcela jiné podmínky a především žijeme v časech, kdy je dovolena svoboda slova a trh je otevřen, díky čemuž máme k dispozici veškeré vymoženosti. Dnes také můžeme jít normálně nakoupit do velkých supermarketů, jež jsou plná potravin, a můžeme vyzkoušet i různé delikatesy, o kterých se hrdinům za dob PLR ani nesnilo. Přes to všechno dokázali žít spokojený život, v čemž je jejich síla, tímto si hrdinové získali své sympatie u čtenářů. Bohužel další díly po vydání knihy Język Trolli už začínají být spíše kritizovány, čtenáři začínají cítit jisté rozčarování, příběhy v knihách už nejsou to, co bývaly. Vyčítají spisovatelce, že už nejde s dobou, že se odvrací od skutečnosti i přes to, že hrdinové stále žijí v našem čase. Autorka v porovnání s prvními díly už méně odkazuje na dnešní dobu. Nabízí se vysvětlení, že se Musierowiczová cítí jistější v azylu rodiny Borejků, zůstává v minulosti, kde se cítí svá, než aby psala o reáliích, jež jsou známé dnešnímu studentovi střední školy. Někdo by mohl podotknout, že hrdinové v románech přeci používají notebooky, tiskárny, internet, e-maily a mobily, to je vše pravda, ale nevšimla jsem si, že by někdo z dětí používal Facebook či Skype, což by bylo někdy vhodné, jelikož někteří hrdinové Jeżycjady pobývají za hranicemi, a myslím, že kdyby hrdinové v románech spolu mluvili přes Skype, tak by čtenáři ocenili daný prvek aktuálnosti. Bohužel si myslím, že se čtenáři takových vymožeností nedočkají, protože Małgorzatě Musierowiczové je dnes přes 70 let a mám dojem, že takové novinky spisovatelka nezná. Je možné uvést ještě jiný příklad neaktuálnosti, kdy hrdinové místo toho, aby se dívali na televizi, tak čtou raději knihy. Stávají se z nich velcí odpůrci televize a toho, co je v ní promítáno – hloupé soutěže, telenovely a plno reklam. Pochybuju o tom, že dnešní teenageři tak striktně odmítají televizi, spíše naopak. Na druhou stranu je dnes škoda, že už tolik dětí nečte, to se mi na autorce líbí, že vytvořila takové hrdiny, kteří knihu berou jako součást života, jako věc, jež pro ně znamená klidnou chvilku plnou odpočinku.
131
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kwiat kalafiora. Łódź: Akapit Press, 1998, s. 49. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 219–220. 133 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kwiat kalafiora. Łódź: Akapit Press, 1998, s. 150–151. 132
59
Musierowiczová nadále ve svých knihách píše o teenagerech v dnešní době, ale nepřizpůsobila tomu jejich prostředí, například v předposledním díle Wnuczka do orzechów se potká Ignacy Grzegorz s Dorotou. Každý má rád něco jiného, což vede k tomu, že se nepohodnou. On má rád poezii, ona zase přírodu. Problémem je, že jejich rozhovory zní naprosto uměle. Dokonce oba v rozhovorech prohodí několik latinských slov. Nejprve mě zarazilo to, kdo z dnešní mládeže dokáže mluvit latinsky nebo používat latinské citace? Pokud však opomenu tuto záležitost, tak obsahy jejich rozmluv jsou naprosto nudné. To stejné potvrzují i slova jedné čtenářky: „Nawet mnie męczą te ich rozmowy, nie sądzę też, by zainteresowały współczesnego nastolatka.“134 Mnohem lepší by bylo, kdyby spolu mluvili o aktuálních věcech, např. jaké seriály sledují, jakou rádi poslouchají hudbu či jestli se jim líbí nové filmy, které běží v kinech. Ale to co je aktuální, se jeví autorce asi jako nepřátelské. Sama Musierowiczová si našla jakousi odbočku v posledních dvou vydaných dílech, jež se odehrávají na vesnici. Členové rodiny Borejků město začínají kritizovat, jelikož je ve městě plno hluku, reklam a oprav. Je pravda, že městské atmosféry je někdy příliš a člověk si musí odpočinout někde na klidném místě, ale v románu Wnuczka do orzechów je město představováno jako jedno velké zlo a vesnice jako dobro. Opět se tu setkáváme s černobílými kontrasty, jak už bylo výše zmíněno. Pokud bychom se měli vrátit ke staromódnímu stylu spisovatelky, tak to nám ukazuje na popisu dané vesnice. Jedná se o zapadlou vesničku, kde není možné chytit signál či internet. Lidé tu jsou prostí. Práci zde tvoří především zemědělství a chov dobytka. Také zde moc nepoužívají auta, ale za to hlavní postava Dorota v románu Wnuczka do orzechów dokáže skvěle řídit bryčku a jezdit na koni. To už samo zní velmi staromódně. Navíc takových míst v dnešní době, kde se zastavil čas, už není určitě mnoho, zvláště okolo Poznaně.135 Dříve členové rodiny ochotně pomáhali známým i neznámým lidem, byli otevření, ale teď jsou spíše uzavření před světem a společností, což může dokazovat i dovolená na vesnici, kde by chtěli zůstat už navždy. Je zajímavé, že skrze danou situaci spisovatelka vyjadřuje svůj osobní názor na život ve městě a na vesnici, jelikož se sama nedávno z Poznaně odstěhovala do prostředí vesnice. Vesnický život si začala vychvalovat a situaci ve městě kritizovat. Onen svět, jenž byl dříve tak často popisován v románech, se najednou pro autorku stává cizím, nepřátelským, plným násilí a zla. Mohlo by se zdát, že by spisovatelka z tohoto důvodu
134
Wnuczka do orzechów Małgorzaty Musierowicz, czyli o tym, jak Jeżycjada opuszcza Jeżyce. Bookwatching [online]. Bookwatching, 2014 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://bookwatching.blogspot.cz/2014/11/wnuczka-do-orzechow-magorzaty.html. 135 V románu je zmíněno, že se jedná o vesnici, jež je vzdálená od města pouze pár kilometrů.
60
chtěla okolo svých postav vytvořit ochranný štít, aby je současný zlý svět, plný nekvalitní masové kultury a agrese, neohrožoval.136 Proto ignoruje dnešní dobu, jež jde dopředu a neustále se modernizuje. Čtenáři bohužel tento fakt v knihách spatřují, a přestávají knihám autorky důvěřovat. A nejsou sami. Taktéž se z mého pohledu příběhy stávají méně zajímavé, nudné, jelikož se neděje nic vážného, v knihách vše probíhá velmi optimisticky, chybí tu prvky zaskočení, udivení, naopak je vše předvídatelné. Autorka si začíná současný svět idealizovat po svém, tak jak jí by se zamlouval, stejně tak i chování hrdinů. Je jasné, že daný názor nezastávám pouze já:
W Arkadii Borejków od wielu lat nic się nie zmieniło – nikt nie choruje, ani nie umiera (poza profesorem Dmuchawcem, którego autorka uśmierciła, ale to chyba tylko z tego względu, że inaczej musiałby przekroczyć sto lat). Małżeństwa nie rozwodzą, nikt nie uświadamia nastolatków, nie ma problemów z przemocą, molestowaniem. Senior rodu, Ignacy Borejko, w dalszym ciągu w spokoju wygłasza łacińskie sentencje z pozycji swojego fotela, wszyscy czytają książki, nikt nie ogląda telewizji. Nie ma kradzieży, nikt nie kłamie i nie oszukuje. Z elementów współczesnych pojawia się na przykład zdjęcie USG dziecka jednej z bohaterek, telefony komórkowe lub maile elektroniczne, ale wprowadzają tylko zamieszanie (w „Żabie“ główna bohaterka nie dostaje ważnego e-maila od ukochanego). Musierowicz zdaje się pouczać czytelniczki: od rozmowy przez telefon komórkowy lepsza jest wizyta, a od e-maila – tradycyjny list.137
Idealizace světa a svých hrdinů tkví v tom, že Małgorzata Musierowiczová ve svých románech předstírá, že neexistuje „zlo“ dnešní doby, jako je např. šikana v práci a ve škole, rozvody, diskriminace žen, násilí na ženách, nechtěná těhotenství, zvyšující se kriminalita atd. Pokud tyto problémy Musierowiczová do svých románů nezačlení, pokud se rodiny Borejků tyto problémy nedotknou a budou žít stále ničím nerušený spokojený život, tak pro čtenáře dané díly budou nevěrohodné, jelikož život hrdinů v dnešní době, jak je představen v nejnovějších dílech Jeżycjady, zcela už neodpovídá realitě, tak jako dříve. Takto autorka představuje spíše svět nereálný, svět utopie. Z recenzí a komentářů čtenářů jsem zjistila, že se k tomuto problému staví následovně. Buď nové díly čtenáře tak rozčílí, že zcela přestanou číst Jeżycjadu, jiní čtenáři se rozhodli, že skončí v půlce série a další nové díly číst nebudou, protože si nechtějí
136
Małgorzata Musierowicz: McDusia. tu-czytam [online]. tu-czytam, 2009 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://tu-czytam.blogspot.cz/2012/11/magorzata-musierowicz-mcdusia.html. 137 JANAS, Magdalena. Polska literatura dla dziewcząt – od pensjonarek po współczesne nastolatki. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Renata Buchtová, Ph.D., s. 66.
61
zničit svůj pozitivní postoj k sérii a někteří (hlavně starší generace) si další díly s určitou nespokojeností koupí, činí tak hlavně ze sentimentálních důvodů. To potvrzují i některé komentáře čtenářek:
To także sprawia, że po utwory te sięgają nie tylko młode dziewczęta, ale też ich matki, pragnące wiedzieć, co też wydarzyło się w życiu tak bliskich im postaci. Dla mnie lektura każdej następnej części „Jeżycjady“, to jak lektura długo wyczekiwanego listu od bliskich przyjaciół. Mimo że saga w ostatniej dekadzie wyłącznie rozczarowuje. Sięgam jednak po każdą następną część z nadzieją, że odnajdę w niej to, co w utworach wcześniejszych.138
A nebo:
W tym miejscu czas na szybkie wyjaśnienie – książki Musierowicz towarzyszyły mi przez wiele lat i z niejakim smutkiem przyjęłam fakt, że ostatnie powieści autorki nie cieszą już, jak dawniej. Nie obwiniam jednak autorki, a fakt, że to ja zmieniłam się przez lata. Z przyjemnością wracam raczej do starych powieści, bo to dobrzy przyjaciele, nowe czytam z sentymentu.139
Dnešní próza pro děti a mládež by měla nejen učit, ale i bavit. Małgorzata Musierowiczová se nejspíš nedokáže vyrovnat se změnami v moderním světě, čímž není schopna nabídnout nic nového pro dnešní náctileté čtenářky. Co na to říká sama spisovatelka? Na to samé se zeptala i jedna redaktorka v reportáži s autorkou:
Przeglądając strony internetowe przeczytałam setki opinii o Pani książkach. Coraz częściej pojawia się zarzut, że prawdziwej „Jeżycjady“ już nie ma i że skończyła się na „Kalamburce“. Jak Pani sądzi, dlaczego pojawiają się takie opinie? – Cóż, mam na ten temat pewien pogląd. Ale... de gustibus non est disputandum. Każdy też ma prawo do głoszenia własnych opinii. A ja mogę się takimi zarzutami nie przejmować, ponieważ w najmniejszym stopniu nie przekładają się one na fakty. Każda kolejna pozycja cyklu przyjmowana jest z takim samym entuzjazmem i sprzedaje się w takim samym, bardzo wysokim, nakładzie. Tylko „Sprężyna“ ostatnia jak dotąd część cyklu, pobiła wszelkie rekordy: wydana
138
JANAS, Magdalena. Polska literatura dla dziewcząt – od pensjonarek po współczesne nastolatki. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Renata Buchtová, Ph.D., s. 68. 139 Teraz to ja jestem w złym humorze. W obronie Małgorzaty Musierowicz. Foch! [online]. Foch.pl, 2013 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://foch.pl/foch/1,132037,14838571,Teraz_to_ja_jestem_w_zlym_humorze__W_obronie_Malgorzaty.html.
62
w listopadzie 2008 r., w styczniu 2009 ma już trzy dodruki. To najlepszy wynik premierowy, jaki się nam – mnie i wydawcy – dotychczas przydarzył.140
Mnoho fanynek tvrdí, že dřívější a pozdější tvorba Musierowiczové je úplně něco jiného. Že dříve zábavné postavy se změnily na nudné moralisty. Podle mého se však změnili i čtenáři, kteří se stali více kritičtí, jelikož dávají velký důraz na detaily a vyčítají autorce různé nesrovnalosti v chování postav či v jejich životě. Aby Musierowiczová unikla omylům, které se v tak rozlehlé knižní sérii někdy objeví, jelikož hrdinů každým dílem přibývá, má při sobě speciální seznam s daty narozenin hrdinů, k nimž si píše i důležitá fakta z jejich života.141 Na druhou stranu autorka vytvořila knižní sérii pro děti a mládež, jež se nedá porovnat s žádnou jinou v Polsku. A i přes to, že je tvorba Musierowiczové nyní kritizována, tak nové díly se nadále dobře prodávají, což znamená, že spisovatelka má svou určitou skupinu čtenářů jistou. Přece jen na knížkách Małgorzaty Musierowiczové vyrostlo už aspoň třetí pokolení čtenářů, což je sám o sobě velký úspěch.
140 Małgorzata Musierowicz: Nudzi mnie powielanie rzeczywistości. Wiadomości24.pl [online]. Warszawa: Wiadomości24.pl, 2006 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.wiadomosci24.pl/artykul/malgorzata_musierowicz_nudzi_mnie_powielanie_rzeczywistosci_879443--1-a.html. 141 Jeżycjada, czyli świat według Musierowicz. Wysokie Obcasy [online]. Warszawa: Gazeta Wyborcza, 2004 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.wysokieobcasy.pl/wysokieobcasy/1,96856,7960875,Jezycjada__czyli_swiat_wedlug_Musierowicz.html?disableRedirects=true.
63
6. Kniha jako symbol domova V Jeżycjadě je literatura velmi důležitá a čtenář se s ní potkává téměř na každé stránce. Małgorzata Musierowiczová si v románech vytvořila svůj vlastní literární svět plný hrdinů, pro které kniha znamená vše. Postavy v románech velmi rády čtou, cítí se s knihami okolo sebe příjemně, četbou tráví své volné chvíle. Každá knihovna či knihovnička v domovech skrývá pro hrdiny Jeżycjady velké poklady. Stačí si jen představit byt Borejků. Kdykoliv autorka popisuje jejich domov, nikdy neopomene zmínit všudypřítomné knihy, jež leží na různých místech – v knihovničkách, na stolech, v každém volném koutě, na nočních stolcích nebo na podlaze. Členové rodiny se jednoznačně bez knih nedokážou obejít. Jaký vliv má literatura na život hrdinů? Vezměme si například Ignaceho Borejku. Ignacy už jako malý, kdy po 2. světové válce nastupuje do základní školy, dokáže nazpaměť zarecitovat např. Inwokację z Pana Tadeusza.142 Jako malý a později i jako student trávil nejvíce volného času v knihovně. Svou vášeň pro knihy spojil jak se studiem, tak i se svou prací v knihovně. Ignacy Borejko jako vystudovaný klasický filolog má především v oblibě antickou literaturu a filozofii. Velmi často a rád cituje antické filozofy, proto se jak jeho manželka, tak i dcerky dokážou orientovat v daném literárním období. Co je zajímavé, tak si Borejkovi vymysleli jistou hru. Cílem hry je uhodnout autora daného citátu, jenž řekne jeden z členů. Podmínkou je, aby měl citát něco společného s danou situací:
– Spadam!!! – sformułował na głos to rozpoznanie ojciec Borejko i w rzeczy samej – spadł. Trudno było nie spaść. Ostatecznie, przydepnąwszy prawą nogą skraj firanki, zaplątany w śliskich zwojach nylonu, stracił definitywnie oparcie dla stopy. Kiedy się ocknął, ujrzał nad sobą surową, niespokojną twarz żony i przez dłuższy czas nie mógł sobie uprzytomnić, gdzie się znajduje i dlaczego Mila patrzy na niego takim uporczywym, czujnym spojrzeniem. Poruszył się i zabolało go w dole kręgosłupa. Bardzo mocno. Uchylił usta. – Gutta cavat lapidem non vi, sed saepe cadendo (Kropla drąży kamień nie siłą, lecz częstym spadaniem) – wyrzekł słabo. Na to twarz żony straciła niespokojny wyraz, a w jej oczach pojawiło się rozbawienie, po czym Mila wybuchnęła śmiechem pełnym ulgi. – Horacy - odgadła. – Ignasiu, jesteś beznadziejny.143
142 143
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001, s. 246. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 88.
64
Pokud bychom měli přesunout pohled zájmu na Ignaceho manželku Milu Borejkovou, tak ta si i přes veškerou práci v domě dokáže pro sebe najít volnou chvilku, aby si přečetla nějakou tu knížku. Stejně jako Ignacy také během studentských let četla až k zbláznění. Během dětství na ni velmi zapůsobila kniha Popioły od Stefana Żeromského či historické romány Zofii Kossak-Szczucké. Nakonec se v díle Kalamburka čtenář dovídá jistou informaci. Poté, kdy z domu odcházejí pomalu její dcerky, využívá Mila své volné chvíle k psaní divadelních her pod pseudonymem Kal Amburka, což byla její přezdívka z dětství. Tímto se navrací ke svému koníčku, kdy během studentských let psala divadelní texty a sama hrála v pár studentských divadelních spolcích. Přesuneme-li se k dcerkám Borejkovým, tak nejstarší dcera Gabriela jde ve stopách svého otce a stává se doktorkou klasické filologie, z čehož lze usoudit, že literární svět je pro ni stejně tak důležitý jako pro Ignaceho. Idu Borejkovou zase do svých spárů chytil především román Jana Eyrová od anglické spisovatelky Charlotte Brontëové.144 Patricie a Natalia jako malé prožívaly společná dobrodružství Old Shatterhanda a Vinnetoua. Také se jim zalíbilo dobrodružství dívky Anny z knih Lucy Maud Montgomery145. Co se týče samotné Natalie, tak ta je povahově typická romantička a čte knihy podle toho, jestli se dokáže s danými postavami z knih sžít. Proto Natalia často cituje fragmenty z děl Williama Shakespeara, např. z Macbetha, Romea a Julie, Snu noci svatojánské. Dále má v oblibě Rainera Rilkeho nebo zná do detailu tvorbu J. W. Goetheho.146 Avšak její nejoblíbenější knížkou na cesty se stala Gorączka romantyczna od Marii Janion147. Natalia sama také píše poezii a skládá písně. V románech se taktéž objevuje jméno Anthony de Mello148, kdy jeho knihu Minutová moudrost doporučuje Gabriela své sestře Patricii149 či v díle Noelka jeho knihu Bdělost doporučuje Tomek Kowalik své kamarádce Elce Strybové, jelikož ho zaujalo, jak spisovatel Anthony de
144
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Ida sierpniowa. Łódź: Akapit Press, 2008, s. 18–19. Lucy Maud Montgomery (30. listopadu 1874, Clifton – 24. dubna 1942, Toronto) – kanadská spisovatelka, jež se proslavila příběhy o dívence Anně. První kniha nese název Anna ze Zeleného domu. 146 TAŁUĆ, Katarzyna. Książka w książce, czyli co czytają bohaterowie Jeżycjady. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 25–39, s. 32 147 Maria Janion (* 4. prosince 1926, Mońki) – polská spisovatelka, literární historička a teoretička, znalkyně polského a evropského romantismu. Je zajímavé, že M. Janion poprosila M. Musierowiczovou, jestli by hrdinové Jeżycjady nemohli číst její knížky, protože si stejně jako Z. Raszewski oblíbila jejich příběhy a chtěla by tak být součástí Jeżycjady; MUSIEROWICZ, Małgorzata. Nutria i Nerwus. Łódź: Akapit Press, 1994, s. 27. 148 Anthony de Mello (4. září 1931, Bombaj, Britská Indie – 2. června 1987, New York, USA) – jezuitský kněz, psychoterapeut a spisovatel. Ve svých knihách se zabývá spiritualitou a smyslem lidského života. 149 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Pulpecja. Łódź: Akapit Press, 2004, s. 46. 145
65
Mello mluví o štěstí.150 Borejkovi čtou mimo jiné i díla autorů jako jsou Karen Blixenová151, Lewis Carroll152, Kurt Vonnegut153, Józef Tischner154, Lev Šestov155, Vladimir Nabokov aj.156 Kniha není důležitá pouze pro členy rodiny Borejků, ale i pro jejich kamarády a spolužáky. V Noelce se Tomek Kowalik a Elka Strybová navzájem svěřují, které autory mají nejraději. Elka má v oblibě tvorbu Thomase Manna a Tomek zase vědeckofantastický román Neviditelný od Herberta George Wellsa.157 Florian Górski, později manžel Patricie, zase vzpomínal na Witolda Gombrowicza.158 Také je vhodné vzpomenout na Anielu Kowalikovou, hlavní hrdinku z knihy Kłamczucha. Tato dívka je rozený knihomol, především ráda čte dramata a jednoho dne se chce stát slavnou herečkou. Z tohoto důvodu je milovnicí děl od slavných dramatiků jako jsou Aleksander Fredro, Henrik Ibsen, August Strindberg, William Shakespeare159, Stanisław Wyspiański či Juliusz Słowacki.160 Avšak její nejoblíbenější knížka je Krótka historia teatru polskiego, dílo divadelního kritika Zbigniewa Raszewského.161 Často se v rozhovorech objevují i citáty jiných známých filozofů jako jsou např. Erich Fromm, Martin Heidegger, Immanuel Kant, Søren Kierkegaard. Jejich myšlenky se často 150
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 149–150. Karen Blixenová (17. dubna 1885, Rungstedlund – 7. září 1962, Rungstedlund) – dánská básnířka, spisovatelka a vypravěčka. Jejími hrdiny jsou většinou postavy z vyšších společenských kruhů, které často staví do pozice existencionálního osudového rozhodnutí. V dílech autorka skrývá svůj vysoce kritický postoj k měšťáckým hodnotám a úzkoprsé morálce. 152 Charles Lutwidge Dodgson (27. ledna 1832 v Daresbury, Cheshire – 14. ledna 1898 v Guildfordu, Surrey) – anglický spisovatel znám pod pseudonymem Lewis Carroll. Proslavil se díky své knize Alenčina dobrodružství v říši divů a jejímu pokračování Za zrcadlem a co tam Alenka našla. 153 Kurt Vonnegut (11. listopadu 1922, Indianapolis – 11. dubna 2007, New York) – americký spisovatel, proslul díky svým knihám jako Jatka č. 5, Kolíbka nebo Snídaně šampiónů. Knihy se vyznačují prvky satiry, černého humoru a science fiction. Je znám svými filozofickými úvahami o smyslu lidské existence a často se o něm mluví jako o spisovateli posledního soudu. 154 Józef Stanisław Tischner (12. března 1931, Stary Sącz – 28. června 2000, Kraków) – polský katolický kněz a filozof. Ve svých esejích vyjadřoval myšlenky ohledně smyslu existence člověka, zabýval se pojmy jako svědomí, svoboda, dobro. Zabýval se také vztahem mezi filozofií a křesťanstvím. 155 Lev Isakovič Šestov (13. února 1866, Kyjev – 20. listopadu 1938, Paříž) – ruský spisovatel a existencialistický filozof, velký vliv na něj měli L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij, F. Nietzsche a Søren Kierkegaard. Šestov se ve svém díle často vyjadřuje o beznadějnosti a zoufalství. 156 TAŁUĆ, Katarzyna. Książka w książce, czyli co czytają bohaterowie Jeżycjady. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 25–39, s. 33. 157 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 182. 158 Tamtéž, s. 7. 159 V knize se jí splní sen, kdy exceluje v školním divadelním představení Hamlet. Nakonec se v dospělosti stává slavnou herečkou. 160 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kłamczucha. Wyd. 3. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1988, s. 66. 161 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Brulion Bebe B. Łódź: Akapit Press, 2004, s. 29; s tímto faktem se pojí zajímavá historie. Zbigniew Raszewski byl natolik fascinovaný příběhem knihy Opium w rosole, že si začal psát s Małgorzatou Musierowiczovou. V korespondenci se jí svěřil, že její romány ho vždy pobaví a uklidní. Jelikož měl velmi v oblibě hrdiny Jeżycjady, poprosil spisovatelku, jestli by nemohla jeho „skromnou“ postavu včlenit do příběhu. Tak se i stalo. Díky tomu se Aniela Kowalik nikdy nerozloučí se svou oblíbenou knihou od Zbigniewa Raszewského a taktéž ani se svým snem o herecké kariéře; TAŁUĆ, Katarzyna. Książka w książce, czyli co czytają bohaterowie Jeżycjady. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 25–39, s. 34. 151
66
stávají předmětem rozmluv mezi hrdiny, mohou být jádrem sporů či mohou zapříčinit změnu pohledu postavy na svět. Hrdinové z Jeżycjady také čtou různé noviny a literárně-kulturní časopisy: Dialog, NaGłos, Przekrój, Zeszyty Literackie, Gazeta Wyborcza, Rzeczpospolita, Życie aj.162 Bohužel jsem si v románech všimla jistého problému, jenž se váže s četbou. Postavy Małgorzaty Musierowiczové jsou velcí čtenáři, ale pokud se v Jeżycjadě objeví postava, jež nemá četbu v oblibě, tak je popisována spíše negativním způsobem. V románech se tak vytváří výrazný rozdíl mezi postavami, ti pozitivní čtou a ti negativní nikoliv (opět se setkáváme s černobílým viděním světa, kdy se vytvářejí opoziční páry). Jako příklad se nám může hodit pár Maciek Ogorzałka a Matylda Stągiewková z knihy Opium w rosole.163 Kvůli zamilovanosti se Maciek snaží akceptovat fakt, že jeho dívka Matylda nejeví žádný zájem o literaturu. Maciek se snaží sám sobě tento problém ospravedlnit, ale stejně klame pouze sám sebe:
A co, czy każdy musi czytywać Stendhala? Sam zawinił, po co wyskakiwał ze swoimi snobistycznymi
skojarzeniami.
Piękne
dziewczęta
mają
zupełnie
naturalne
prawo
do lekceważenia arcydzieł światowej prozy, ponieważ same są żywymi arcydziełami Stwórcy i jako takie powinny tylko i po prostu – być, kwitnąć, ozdabiać świat i gasić swym urokiem wszelkie książkowe ramoty.164
Maciek nakonec odhodí růžové brýle zamilovanosti a pozná, že Matylda není dívkou pro něho. Daný fakt, že Matylda opovrhuje literaturou, v mnohém přispěje k jejich rozchodu. Pro Macka je literatura velmi důležitá a chce být s někým, s kým si o ní dokáže povídat. Małgorzata Musierowiczová v Jeżycjadě pro čtenáře vytváří jakýsi seznam podle ní kvalitní četby, čímž čtenáři představuje knihy, které by si mohl přečíst po vzoru jeho oblíbených hrdinů. Tvoří tak jakýsi kanon četby, po němž se podle spisovatelky člověk stane kulturně vychovaným jedincem a plnohodnotným členem společnosti. Seznam titulů knih, jež se objevily výše, není celý. Samozřejmě se v Jeżycjadě objevuje více děl a autorů. Jde především o to, že romány Musierowiczové se vyznačují jistou intertextualitou. Dané odkazy na jiné knihy či autory nejsou v románech ukryté, ale hrdinové na ně výrazně ve svých rozmluvách často poukazují. 162
TAŁUĆ, Katarzyna. Książka w książce, czyli co czytają bohaterowie Jeżycjady. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 25–39, s. 34. 163 SZARGOT, Barbara a SZARGOT, Maciej. Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz. Katowice: Śląsk, 2011, s. 22. 164 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 42.
67
Z tohoto důvodu je v dané kapitole ukázána alespoň jistá část knih, o nichž byla mluva. I přes to je ale možné si vytvořit představu o tom, jaké knihy Małgorzata Musierowiczová považuje za hodnotné. Výhodou je i to, že se mezi vyznačenými tituly v románech nalézají díla různých žánrů, což v očích čtenáře může vytvářet zajímavý a různorodý seznam.
68
7. Vánoční čas v Jeżycjadě V dané kapitole budou čtenáři představeny vánoční polské zvyky, jež jsou především zobrazeny v díle Noelka, jejíž děj se odehrává během Štědrého dne. V knize jsou detailně popsány různé polské tradice, které lidé během Vánoc dodržují. Získané poznatky budou také srovnávány s průběhem slavení Vánoc v České republice. Každé svátky či oslavy jsou charakteristické speciálními zvyky, rituály. Z toho důvodu se dané zvyky mohou lišit v jednotlivých rodinách, regionech a státech. Avšak podstata Vánoc je všude stejná, jde především o to, aby se sešla rodina u štědrovečerního stolu, pobavila se a rozdala si i nějaké ty dárečky. Jde především o svátky plné lásky, klidu a odpuštění. Je důležité podotknout, že existuje mnoho vánočních tradic, jež lidé v současné době dodržují, a proto budou v dané kapitole představeny pouze ty nejdůležitější.
Nejprve je důležité si vyjasnit, kdo v Polsku vlastně dětem nosí na Štědrý den dárky. V České republice je to jednoduché, máme pouze jednu variantu a to českého Ježíška. V Polsku je to však trošku složitější, protože jméno toho, kdo nosí dárky, se v určitých regionech liší. Ve většině případů dárky v Polsku nosí św. Mikołaj. Výjimkou jsou však oblasti Velkopolsko, Kujawsko a Kašubsko, kde se užívá název Gwiazdor. Pokud bychom se zeptali dítěte ze Slezska, kdo na Vánoce nosí dárky, s určitostí by nám odpovědělo, že Dzieciątko. Na jihu Polska se však můžeme setkat také se jmény Aniołek či Gwiazdka. Na východu Polska se pak ještě pod ruskými vlivy řídce objevuje Dziadek Mróz se Śnieżynkou.165 Pro nás je však důležité, že se knihy Jeżycjady odehrávají v hlavním městě Velkopolska v Poznani, a proto v dané kapitole budeme používat jméno Gwiazdor, stejně jak je tomu v díle Noelka. V Noelce se nám představuje dvojice hlavních hrdinů. Jedná se o Toma Kowalika a o Elku Strybovou, kteří převlečení za Gwiazdora a Aniołka chodí po domech, kde rozdávají dětem dárky. Vzhled Gwiazdorka je v dnešní době velmi podobný do Santa Clause, jenž má své saně poháněné soby:166
165
„Strefy wpływów“ Mikołajów, Gwiazdorów i innych w Polsce. Gazeta Wrocławska [online]. Wrocław: Gazeta Wrocławska, 2011 [cit. 2016-04-11]. Dostupné z: http://www.gazetawroclawska.pl/artykul/zdjecia/9225698,kto-da-prezenty-pod-choinke-mikolaj-gwiazdor-amoze-aniolek,16516626,id,t,zid.html. 166 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 79.
69
Po chwili w korytarzyku pojawił się prawdziwy Święty Mikołaj. Zazwyczaj osoba ta (w Wielkopolsce zwana Gwiazdorem) oznacza się tandetnym zarostem i przejaskrawionym rumieńcem o tłustym pod łożu. Ten był inny. Wysoki i zgrabny, poruszał się energicznie, z szerokich zaś ramion zwisał mu lśniący, czerwony płaszcz z kapturem. Twarz miał pomalowaną, owszem, na czerwono, ale ze smakiem, broda zaś jego, przycięta w hiszpański szpic, oraz zamaszyste wąsy, wykonane były z prawdziwego siwego włosia. Mia plastykowy nos jak kartofel, bardzo rumiany, a do niego zmyślnie podczepione okularki z parą krzaczastych, siwych brwi.167
Daný rituál obdarovávání dětí by se dal srovnat s českou tradicí spojenou se sv. Mikulášem, jenž chodí 5. prosince společně s čertem a andělem po rodinách a hodné děti za básničku, písničku či jiné dovednosti obdaruje dárečkem a zlé děti vystraší řečmi, že půjdou za svou neposlušnost s čertem do pekla. V našem případě nám chybí čertovský element, ten však zastává sám Gwiazdor, jenž dá hodným dětem dárek ze svého velkého pytle a neposlušným dětem zase hrozí svou rákoskou či větším proutkem, jenž má vždy při sobě. Tato vystoupení mají vždy podobný scénář:
A co właściwie miałabym robić? – No, wiesz, to jest improwizacja. Ale nic trudnego. Ja już w zeszłym roku biegałem w tej roli. Wchodzimy. Ty pytasz: „Czy są tu grzeczne dzieci?“, a ja w tym czasie, w korytarzu, ładuję do worka to wszystko, co mi rodzice wręczają. Potem wkraczam z workiem pełnym prezentów i odpytuję grzdyla, czy naprawdę jest grzeczny, ty każesz mu zaśpiewać kolędę, no i przystępujemy do rozdawania prezentów. Ty trzymasz worek, ja rozdaję. Ja walę rózeczką, jeśli to wskazane, a ty mnie powstrzymujesz i gładzisz bachora po głowie. Potem w duecie śpiewamy kolędę, inkasujemy należność i chodu. Aha, czasem trzeba posiedzieć przy stole, skosztować pierniczka i przemówić ludzkim głosem. Bo czasem trafia się na kogoś samotnego. Rozumiesz.168
A jaké dárky si členové rodiny v Jeżycjadě mezi sebou dávali? Jelikož se Noelka odehrává na začátku 90. let 20. století jsou v knize představeny spíše dárky levné, ale za to nápadité. Také se často objevují dárky rukodělné. Jedná se např. o nafukovací míče, hokejky, pádla, slaměné klobouky, harmoniky, trubky, píšťalky, zvonečky, kaleidoskopy, barevné větrníky, proutěné košíčky, dřevěné figurky, gumové kachničky, panenky, plyšáky, autíčka, pastelky, akvarelové papíry, ručně dělané výšivky, obrázky, skleničky s medem a marmeládou, různá alba na
167
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 56–57. Tamtéž, s. 59; další ukázky, jak Gwiazdor s Andělem darují dětem dárky, jsou popsány na s. 72–76, 78–81, 103–104, 112–113, 128–130, 156–157. 168
70
fotografie a především knížky.169 V knize se však objevují i dražší dárky jako např. počítač či magnetofon značky Sony.170 Co určitě nesmí o Vánocích chybět jak v Polsku, tak i v Česku je samozřejmě vánoční stromeček, bez něhož se nedají Vánoce ani představit. Co je však zajímavé, tak tradice zdobení vánočního stromečku spadá mezi ty mladší. První vánoční stromečky se např. v Polsku objevily až v 19. století ve velkých městech, především v německých domácnostech.171 Při návštěvách Gwiazdora s Andělem v žádné domácnosti stromeček nechyběl. Vždy byl krásně nazdobený různými figurkami, baňkami, třpytivými řetězy a světýlky:
Pośrodku stała obfita, pękata i malownicza choinka trzymetrowa, ozdobiona chyba najpiękniej na świecie i tak pomysłowo, że Elce aż dech zaparło. Kolorowe wstęgi i słomkowe, długie bez końca, łańcuszki, oplatały drzewko poziomymi girlandami i festonami, na wstążeczkach kręciły się powoli purpurowe jabłka, a z każdej niemal gałązki zwisały prześliczne figurki z piernika, lalki i zwierzątka, gwiazdki i serduszka, pomalowane kolorowymi lukrami. Wielka, wspaniała gwiazda ze słomy wieńczyła szczyt drzewka, a gęsto po nim rozwieszone złote i srebrne dzwoneczki wydawały nieustanne, melodyjne dzwonienie. W kulkach złotych bombek przeglądały się, dwoiły i troiły płomyki świec […] Pod choinką stała szopka, wykonana w całości z piernika, i to tak misternie, że figurki przypominały prawdziwe rzeźby. Trzeba by godziny, żeby to wszystko obejrzeć i docenić.172
Nejdůležitějším momentem celého Štědrého dne je štědrovečerní večeře, při které se sejde celá rodina. S večeří je spojená tradice jak česká, tak i polská, kdy je možné si ke stolu usednout poté, až se rozsvítí první hvězda na nebi, jež má připomínat betlémskou hvězdu, která se ukázala při narození Ježíše Krista. Pro českého čtenáře může být novinkou jeden polský křesťanský zvyk – lámání oplatku. Zvyk má odkazovat na poslední večeři, při které se Ježíš Kristus dělil se svými učedníky o chleba. Daný rituál probíhá před štědrovečerní večeří a je symbolem smíření, lásky, přátelství, míru, a především odpuštění. Základem tohoto zvyku je obdélníkový oplatek, jenž je velmi tenký, bílý plátek z chleba podobný hostii a peče se z pšeničné mouky a vody.173 Během vzájemného lámání oplatku si lidé přejí hezké věci, a poté se políbí:
169
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 105. Tamtéž, s. 73, 133. 171 OGRODOWSKA, Barbara. Polskie obrzędy i zwyczaje: doroczne. Wyd. 4. Warszawa: Sport i Turystyka – MUZA SA, 2009, s. 19. 172 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 101–102. Různě ozdobené stromečky jsou představeny na s. 35, 73, 136, 145–146. 173 Opłatek – symbol pojednania. Polska.pl [online]. Warszawa: Polska.pl, 2004 [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: http://www.polska.pl/poznaj-polske/zwyczaje-i-swieta/oplatek-symbol-pojednania/. 170
71
– Witamy cię, kochany Gwiazdorku – zabrała głos hiszpańska dama. – Jesteśmy przed wieczerzą, ale ponieważ ty bardzo się śpieszysz... – O tak – przytaknął Gwiazdorek. - Spieszy nam się jak cho... jak ho-ho. – Więc ja myślę – ciągnęła dama – że zanim sobie utniemy pogawędkę z Gwiazdorem – powinniśmy wszyscy przełamać się opłatkiem, prawda? Okrzyk aprobaty wydobył się ze wszystkich ust i zaraz też wszyscy po kolei, od pani domu począwszy, zaczęli podchodzić do Gwiazdora i do Aniołka i do siebie nawzajem, łamiąc się opłatkiem, ściskając ze wszystkich sił, składając sobie piętrowe i barokowe życzenia, całując się głośno, smacznie i z dubeltówki, padając sobie nawzajem w objęcia i wymieniając długie pocałunki usta – usta – zależnie od sytuacji.174
Po lámání oplatku se členové rodiny posadí ke stolu. Na štědrovečerním stole se objevují jídla především postní.175 Tradiční štědrovečerní jídla se mohou lišit regionem, ale i rodinou. Podle jedné tradice by se mělo během štědrovečerní večeře servírovat 12 pokrmů, což má označovat 12 měsíců v roce nebo 12 apoštolů.176 V Noelce se objevilo mnoho jídel, např. starodávný pokrm kuťa, jež se připravuje především z pšenice, máku a medu. Dnes už může být dochucena různými surovinami, které dříve nebyly k dispozici či byly příliš drahé. Z polévek se na stole objevuje např. boršč s houbovými uškami a houbová polévka, což se liší od tradičních českých polévek jako je čočková či rybí (ta se také v některých oblastech Polska vyskytuje). V Polsku je vždy servírován pokrm, jenž obsahuje zelí, což může být zelí s houbami či pirohy plněné zelím a houbami.177 Stejně jako v české kuchyni, tak i v polské mají své důležité místo i ryby, jež byly církví uznané za postní jídlo. Ryba bývá považována za hlavní štědrovečerní chod. Na stolech se objevují kapři, pstruzi či sledi na různé způsoby.178 Své speciální místo na štědrovečerní tabuli mají i různé buchty. Zatímco v Česku se peče především mnoho druhů cukroví, tak v Polsku se místo cukroví objevují spíše buchty, např. makový závin, perník, ale i malé perníčky v podobě andílků a jiných vánočních symbolů. Samozřejmě na stole
174 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 103–104. Polský zvyk lámání oplatku je popsaný také na s. 129, 137, 148–149. 175 OGRODOWSKA, Barbara. Polskie obrzędy i zwyczaje: doroczne. Wyd. 4. Warszawa: Sport i Turystyka – MUZA SA, 2009, s. 25. 176 Boże Narodzenie. Polska.pl [online]. Warszawa: Polska.pl, 2004 [cit. 2016-04-14]. Dostupné z: http://www.polska.pl/poznaj-polske/zwyczaje-i-swieta/boze-narodzenie/. 177 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 52, 129. 178 Tamtéž, s. 151.
72
nechybí ořechy či ovoce.179 Na pití se tradičně podává kompot se sušenými jablky, hruškami a švestkami.180 Borejkovi mají vedle lámání oplatku ještě jeden zvyk předtím, než začnou s štědrovečerní večeří. Jedná se o čtení z Bible, kdy část o narození Ježíše Krista každý rok čte některé z dětí v rodině:
Kiedy gwar już umilkł, wstał ojciec Borejko, chrząknął uroczyście i długo grzechocząc zapałkami wykrzesał wreszcie płomyk, niezbędny do zapalenia świecy na stole. Następnie stwierdzono, że potrzebne w tym właśnie momencie Pismo Święte […] ojciec brzęknął widelcem w talerz i poprosił o ciszę. Jak zwykle w Wigilię u Borejków głos miało dziecko. W tym roku była to Pyza. Zgaszono światło, zapalono świeczki na choince. […] Ojciec Borejko chrząknął po raz drugi i rzekł: – Silentium, kochani. Pyza otworzyła książkę na stronicy założonej wstążeczką. – Narodzenie Jezusa – przeczytała głosem zasapanym z przejęcia. – W owym czasie wyszło rozporządzenie Cezara Augusta...181
Důležitým elementem Štědrého dne, ale i celých vánočních svátků, je zpívání koled. V Noelce jsou zmíněny například takové polské koledy jako „Bracia, patrzcie jeno“, „Lulajże, Jezuniu“, „Oj, maluśki, maluśki, kieby rękawicka“, „Gdy śliczna Panna“, „Pójdźmy wszyscy do stajenki“, „Cicha noc“, „Bóg się rodzi, moc truchleje“. Většina z nich vznikla v 17. a 18. století, kdy se hojně rozvíjela tvorba polských koled. Jednou z nejvýznamnějších koled, jež se stala symbolem Vánoc, je koleda „Bóg się rodzi, moc truchleje“, kterou napsal roku 1792 Franciszek Karpiński.182 Avšak autorem největšího sborníku polských koled a pastorel (koledy s pastýřskou tématikou) byl kněz Michał Marcin Mioduszewski, jenž shromažďoval náboženské písně a zaznamenával v té době zpívané polské koledy.183 Daný sborník se jmenuje Wielki śpiewnik kościelny a byl vydaný roku 1838. Na závěr celého Štědrého dne bývá zvykem, že lidé chodí na půlnoční mši, kdy se připomíná narození Ježíše Krista a kdy se zpívají koledy.184 V kostele je také možné si prohlídnout betlém,
179
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 103. Boże Narodzenie. Polska.pl [online]. Warszawa: Polska.pl, 2004 [cit. 2016-04-14]. Dostupné z: http://www.polska.pl/poznaj-polske/zwyczaje-i-swieta/boze-narodzenie/. 181 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 147. 182 OGRODOWSKA, Barbara. Polskie obrzędy i zwyczaje: doroczne. Wyd. 4. Warszawa: Sport i Turystyka – MUZA SA, 2009, s. 33. 183 Tamtéž, s. 34. 184 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 164, 185. 180
73
v němž jsou ústřední postavy Panna Maria a svatý Josef s právě narozeným Ježíškem v jesličkách. Okolo nich jsou pastýři a Tři králové, kteří přinášejí své dary.185 V betlémě se objevuje také spousta zvířat. Daná tradice navštívit kostel a podívat se na betlém, stejně tak chodit na půlnoční mši, je jak v Polsku, tak i v Česku oblíbenou činností. Román Noelka se od předchozích knih liší v tom, že autorka už může se svobodou psát o náboženském životě a jeho tradicích. V předchozích dílech z let 70. a 80. nejsou řešeny otázky charakteru náboženského. Je zjevné, že se tak dělo kvůli cenzuře. Děj prvního dílu knižní série Szósta klepka začíná 10. prosince a končí před Velikonocemi. Vánoční atmosféra je v knize rozebírána pouze z pohledu kulinářského, kdy se v knize objevují štědrovečerní jídla jako je kapr, pirohy se zelím a makový závin. V románu není popsán náboženský život hrdinů či popisy tradic během náboženských svátků. Stejně tomu tak je i v dalších dílech – Kłamczucha, Kwiat kalafiora, Ida sierpniowa, Opium w rosole a Brulion Bebe B. Až v Noelce, jež byla vydána roku 1992, se děj odehrává během jednoho dne, během 24. prosince 1991. Daný díl je přesycen vánoční atmosférou. Štědrý den je pro všechny rodiny v Jeżycjadě především významným dnem z pohledu náboženského. Hrdinové v románu zpívají koledy a pastorely, navzájem si projevují lásku během lámání oplatku a celý den ukončí půlnoční mší.186 Vánoční polské zvyky se příliš neliší od těch českých. Jak v Polsku, tak i v Česku se zdobí stromeček, pod kterým se objevují dárky od našich nejbližších. Přítomnost ozdobeného stromečku vytvoří v uklizené domácnosti vánoční atmosféru. V domech se line vůně jehličí a perníčků. Všude se zpívají vánoční koledy. Stejně tak i v tradičních štědrovečerních pokrmech se nenachází razantní rozdíl. Na druhou stranu však v Česku není příliš typický křesťanský zvyk lámání oplatků, ale stejně tak si lidé navzájem přejí Veselé Vánoce a hlavně klid a lásku. V českém prostředí zase mohou být zajímavé české vánoční pohádky, jež jsou přes celé svátky vysílány v televizi. Nakonec je však na Vánocích nejdůležitější pouze to, že jsou především svátkem rodinným. Členové rodiny a jejich nejbližší se setkají a tráví spolu chvíle plné pohody. To znamená, že daná podstata Vánoc je tedy společná nejen v Česku i v Polsku, ale i na celém světě.
185
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992, s. 97. GOMÓŁA, Anna. Borejkowie i czas świętowania. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 96–119, s. 103–104. 186
74
8. Závěr Małgorzata Musierowiczová dokázala vytvořit zábavný imaginární svět, jenž je propletený příběhy různých postav, jež se vždy mezi sebou znají. I přes to, že každý díl představuje nový příběh s novou hrdinkou či hrdinou, vždy se v knize ať už v míře velké či malé mihnou nám už známé postavy, což je pro čtenáře velmi důležité, protože se dovídá, jak postavy pokračují ve svém životě. Samozřejmě knižní série Jeżycjada je o rodině Borejkových, především o dcerkách Gabriele, Idě, Natalii a Patricii. Čtenář na začátku série poznává Gabrielu a Idu, jež chodí na střední školu, a Natalii a Patricii v předškolním věku. Každá z hrdinek je povahově jiná, a proto je možné, aby se čtenáři dokázali s některou z postav ztotožnit. Postupem času čtenář sleduje dospívání dcer a jejich životní vývoj, kdy dostudují, vdají se, založí rodinu a úspěšně postupují i ve své profesní kariéře. V tom všem jako mladé dívky zažívají každodenní problémy a nedorozumění ve škole, s přáteli, s rodiči a především v lásce. V románech tak může mladý čtenář naleznout stejné problémy, jaké řeší jeho oblíbení hrdinové v knihách. Knižní série Jeżycjada je především určena pro děti a mládež, a proto se dospělé dcery Borejkovy postupně přesouvají na druhou kolej a hlavními hrdiny se stávají jejich děti, čímž se časově dostáváme do současnosti. Kvůli zaměření na mladé čtenáře se romány vyznačují didaktismem. Małgorzata Musierowiczová se snaží své hrdiny vychovat v kultivované dospělé jedince, jež jsou prospěšní pro společnost, čímž se snaží svým čtenářům naznačit, jaké hodnoty jsou v životě důležité. Autorka v Jeżycjadě představuje vzdělanou rodinu, jež žije podle svých morálních zásad. Důležité je pro ně láska, přátelé a pevná rodina. Borejkovi nepotřebují mnoho peněz a přepychových věcí okolo sebe. Hlavní je být šťastný a spokojený se svým životem. Proto jsou stránky románů plné radosti, smíchu a optimismu. Vzácně zde máme co do činění s výsměchem. Hrdinové se snaží žít klidný život a zasmát se s kamarády, což je činí u čtenářů sympatickými. Pokud se u někoho objeví problémy a starosti, ihned se snaží svým blízkým pomoci. Jejich filozofie života je, že ať se děje cokoli, vždy se člověk musí postavit zpátky na nohy a bojovat s nepřízní osudu s úsměvem a klidem. Bohužel se v celé Jeżycjadě občas objevuje problém kontrastů, kdy se v knižní sérii vytváří černobílý svět a pro neutrální záležitosti není moc místa. Jako příklad nám může posloužit kniha Opium w rosole. Ewa Jedwabińská ve svém profesním životě jako učitelka selhává, za to profesor Dmuchawiec je vřelý, otevřený, všemi milovaný. Mohou to být i rodiny, tam kde je bohatství a luxus je chlad (Jedwabińští, Stągiewkovi), a tam, kde panuje nepořádek a objevují 75
se spíše zastaralé, opotřebované věci je útulno a vřelá atmosféra (Borejkovi, Lewandovští, Ogorzałkovi). Nejvýraznější kontrast (aspoň pro prvních pár dílů) panuje mezi matkami. Jako špatná matka je ukázána Ewa Jedwabińská, jež se snaží stoupat po profesionálním žebříčku, čímž zanedbává své dítě, za to dobré matky jsou Mila Borejková či paní Lelujkowá, jež o sobě říká: „Ja jestem niewykształcona [...], ja umiem tylko kochać te moje dzieci i kocham je szczerze, a jakby trzeba było to za nie życie oddam.“187 Tímto Musierowiczová čtenářům ukazuje tradiční staromódní myšlení o tom, že matky mají být doma, starat se o děti a o domácnost a manžel má vydělávat peníze. Dané tvrzení bylo autorce často vyčítáno, a proto v dalších dílech už dcery Borejkovy zastávají roli dobré matky, ale i úspěšné ženy v práci. Pokud bychom se měli přesunout k historickému charakteru knih, tak je velmi zajímavé pozorovat na stránkách románů historický průběh přeměn 2. pol. 20. století v Polsku, jenž spisovatelka popisuje očima svých hrdinů. Taktéž pro starší čtenáře mohou být romány připomenutím oněch událostí188, jichž oni sami mohli být účastníky. Určitě pro mladé čtenáře, kteří nezažili komunistický režim, jsou první díly Jeżycjady zajímavou četbou, jelikož se dovídají, jak se hrdinové ve svých každodenních životech museli vypořádat s politickými, ekonomickými a sociálními problémy tehdejší doby.189 V dílech napsané v 90. letech a dále Musierowiczová poukazuje na to, jak se situace v Polsku a v Evropě změnila. Na jedné straně se hranice po pádu komunizmu otevřely, ale na straně druhé to způsobilo chaotičtější život lidí, kteří se začali kvůli práci neustále přemisťovat z jednoho místa na druhé. Svět se stal uspěchanějším a lidé najednou ztratili dostatečný čas na odpočinek. Také technologie se velmi zmodernizovala a autorka s příchodem počítačů a mobilů začala kritizovat komunikaci mezi lidmi, kdy naprosto vymizelo psaní dopisů a omezila se i kvůli psaní SMS zpráv komunikace z očí do očí. Také se změnil způsob trávení volného času. Spisovatelka v románech poukazuje na dané civilizační změny a v díle Żaba, jenž vyšel roku 2005, začala kritizovat situaci v Polsku:
Kraj jest wstrząsany licznymi skandalami, napięciami, aferami i niegodziwościami, że wymiar sprawiedliwości szwankuje, służba zdrowia strajkuje, edukacja leży, transport stoi, kultura
187
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986, s. 120. Můžeme připomenout např. masové protesty v červnu 1956, březnu 1968, prosinci 1970, červnu 1976, srpnu 1980, dále výjimečný stav v letech 1981–1983 či činnost Solidarity, jež vedla k pádu komunismu v roce 1989. 189 Můžeme poukázat na neustále fronty v obchodech, kupovaní masa na potravinové lístky, nedostatek základních potravin, nesvobodu slova či intervenci hrdinů za činnost proti komunistickému režimu. Dnes si mladý člověk takové problémy nedokáže zcela představit. 188
76
upada, bezrobocie nie spada, kapitalizm rozwija się, lecz nie całkiem w tym kierunku, co trzeba, a szary człowiek jak zwykle dostaje w kość, podczas gdy jego ciemięzcy pławią się w luksusie.190
Zde se dostáváme k danému problému, jenž je Musierowiczové v současnosti vyčítán. Małgorzata Musierowiczová v prvních dílech často zapojovala prvky každodennosti, jež byly typické pro 70., 80. a 90. léta, ale v novějších dílech už tato každodennost není tak zřejmá. V současných dílech popis skutečnosti a stejně tak vztahy mezi postavami jsou čtenáři podány jakýmsi archaickým způsobem, proto věřím, že dnešním mladým čtenářům knihy mohou přijít nevěrohodné, nezajímavé. Za to starší čtenáři u Jeżycjady zůstanou, jelikož ke knihám mají sentimentální vztah, i když v mnoha recenzích vyjadřují své rozčarování nad nejnovějšími díly. Spisovatelka dostatečně vyjádřila svůj nepřátelský vztah k současnému světu a z toho důvodu si začala prostředí ve svých románech idealizovat po svém. Sice je pravda, že dnes je autorce 71 let a nemusí se už zcela orientovat ve světě mladých, ale poté může kohokoliv napadnout otázka: Proč tedy stále pokračuje ve své tvorbě pro děti a mládež, když jejich světu už nerozumí natolik jako v starších dílech? Proč se stále drží svých mladých hrdinů, když neví, co dnešní mládež má ráda a co dělá? Není se potom čemu divit, že autorka si bude své hrdiny idealizovat, čímž zapříčiní, že hrdinové nebudou příliš odpovídat skutečnosti. Nad tímto by se měla hlavně zamyslet autorka sama, jestli její nové knihy mají mladým čtenářům co nabídnout, nebo jestli už píše pouze pro čtenáře, kteří se nedokáží ze sentimentálních důvodů rozloučit s Jeżycjadou.
190
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Żaba. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2005, s. 24.
77
9. Résumé Tematem pracy magisterskiej jest Analiza książek Małgorzaty Musierowicz z cyklu Jeżycjada. Motywacją do podjęcia tego tematu był fakt, że powieści dla młodzieży z Jeżycjady w środowisku czeskim nie są tak do końca znane. Z tego powodu celem przedstawionej pracy było przedstawienie czytelnikowi powieści z cyklu Jeżycjada, a także zwrócenie uwagi na to, za co jest dzisiejszych czasach autorka krytykowana. Akcja powieści odgrywa się w Poznaniu, głównie w poznańskiej dzielnicy Jeżyce. Stąd pochodzi nazwa Jeżycjada. Podstawę cyklu tworzą losy rodziny Borejków i ich przyjaciół. Każdy tom to osobna historia konkretnego bohatera. Borejkowie to wykształcona rodzina, która woli skromne życie. Ważniejsza jest dla nich miłość, rodzina i przyjaciele niż pieniądze i luksus. Akcja niemal wszystkich książek z cyklu koncentruje się na córkach państwa Borejków – Gabrieli, Idzie, Natalii i Patrycji które dorastają, wychodzą za mąż i rodzą dzieci. Małgorzata Musierowicz stworzyła swój własny imaginacyjny świat pełen ciekawych postaci, z którymi czytelnik może się utożsamiać. Jej powieści są przeznaczone przede wszystkim do rozrywki, ale również pełnią funkcję wychowawczą. Autorka chce pośrednictwem swoich książek młodemu czytelnikowi pokazać, jakie wartości są w życiu ważne. W książkach czytelnik nie znajdzie wielkich tragedii, lecz tylko codzienne problemy nastolatka, takie jak problemy w szkole, z rodzicami, z przyjaciółmi i w miłości. Mimo wszystko powieści kończą się happy endem. Dotychczas wydano 21 tomów cyklu. Pierwszy tom Szósta klepka został wydany w 1977 r., a najnowszy Feblik w 2015 r. Jako materiał źródłowy wykorzystano głównie publikacje polskie, które dotyczą Jeżycjady: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos191, Świat literacki Małgorzaty Musierowicz192 a Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz193. Praca magisterska składa się z sześciu rozdziałów. Pierwszy rozdział koncentruje się na życiu i twórczości Małgorzaty Musierowicz. Również jest tu mowa o jej bracie Stanisławie Barańczakowi, który był polskim poetą, tłumaczem i krytykiem literackim. W drugim rozdziale krótko przedstawiono treści wszystkich powieści z analizowanego cyklu książek oraz podano charakterystyki głównych bohaterów. Trzeci rozdział dotyczy 191
Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003. 192 Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010. 193 SZARGOT, Barbara a SZARGOT, Maciej. Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz. Katowice: Śląsk, 2011.
78
historii Polskiej Rzeczpospolitej Ludowej. Autorka opisuje w pierwszych tomach historyczne zmiany drugiej połowy XX. wieku w Polsce. W powieściach bohaterowie muszą poradzić sobie z politycznymi, ekonomicznymi i socjalnymi problemami, które były opisane w tomach Kalamburka194 i Opium w rosole195. Czwarty rozdział jest kluczowym elementem pracy. Celem było przedstawić czytelnikowi przeze mnie wybrane główne problemy całej Jeżycjady oraz potwierdzić lub obalić obecną krytykę, która wypomina autorce nieaktualność w nowszych tomach. Problem tkwi w tym, że późniejsze tomy nie są zgodne z aktualnymi realiami dzisiejszego nastolatka jak w poprzednich tomach, i dlatego są one dla młodego czytelnika nieinteresujące i niewiarygodne. Małgorzata Musierowicz czuje się pewnie w przeszłości, dlatego nowoczesny świat opisuje jako złe, obce i agresywne środowisko. Z tego powodu autorka przecenia świat w swoich powieściach. Problem także polega na tym, że dziś już 70-letnia autorka nie rozumie świata nastolatków, nie wie, czym interesuje się dzisiejszy nastolatek, i dlatego nie jest zaskakujące, że autorka idealizuje swoich bohaterów, którzy nie odzwierciedlają rzeczywistości jak w poprzednich tomach. To są główne powody, dlaczego jest nowsza twórczość Małgorzaty Musierowicz krytykowana. W rozdziale wykorzystałam głównie swoje osobiste poglądy, a także poglądy czytelników, które są dostępne na stronach internetowych. W piątym rozdziale omawianym zagadnieniem jest tematyka literacka. W cyklu książek Jeżycjada literatura światowa odgrywa wielką rolę. Wracając do tematu, Borejkowie to rodzina wykształcona, która nie może obejść się bez książek. Książki są częstym punktem rozmów między bohaterami, dlatego w tym rozdziale są przedstawione niektóre z tytułów książek, które autorka uważa za wartościowe, a dzięki którym młodzi bohaterowie stają się kultywowanymi osobnikami w społeczeństwie. W szóstym i ostatnim rozdziale zaprezentowano czytelnikowi polskie zwyczaje bożonarodzeniowe, które pojawiły się szczególnie w tomie Noelka196. Moim celem w tym rozdziale było pokazanie czeskiemu czytelnikowi najważniejszych polskich zwyczajów Bożego Narodzenia i porównanie ze zwyczajami czeskimi.
194
MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986. 196 MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992. 195
79
10. Bibliografie Primární literatura MUSIEROWICZ, Małgorzata. Ida sierpniowa. Łódź: Akapit Press, 2008. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kalamburka. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2001. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kłamczucha. Wyd. 3. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1988. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Kwiat kalafiora. Łódź: Akapit Press, 1998. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Opium w rosole. Wyd. 1. Warszawa: Nasza Księgarnia, 1986. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Żaba. Wyd. 1. Łódź: Akapit Press, 2005. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Brulion Bebe B. Łódź: Akapit Press, 2004. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Małomówny i rodzina. Łódź: Akapit Press, 1990. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Noelka. Łódź: Akapit Press, 1992. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Nutria i Nerwus. Łódź: Akapit Press, 1994. MUSIEROWICZ, Małgorzata. Pulpecja. Łódź: Akapit Press, 2004.
Sekundární literatura ACHTELIK, Aleksandra. Kwiat kalafiora a PRL. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 180–187. BUSZEWICZOWA, Elwira a Elżbieta ZARYCH. Słownik pisarzy polskich. Kraków: Krakowskie Wydawnictwo Naukowe, 2008. CUDZICH-BUDNIAK, Katarzyna. Przebaczenie innym a przebaczenie sobie na przykładzie bohaterek Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 143–161. DAVIES, Norman. Polsko: dějiny národa ve středu Evropy. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2003.
80
GOMÓŁA, Anna. Borejkowie i czas świętowania. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 96–119. JANAS, Magdalena. Polska literatura dla dziewcząt – od pensjonarek po współczesne nastolatki. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Renata Buchtová, Ph.D. KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011. KOVÁCS, István. Piłsudski… Katyň… Solidarita…: klíčové pojmy polských dějin 20. století. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2010. KWAŚNIEWICZ, Jan. O Ignacym Borejce słów kilka. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 139–148, s. 143. NASIŁOWSKA, Anna. Literatura okresu przejściowego 1975–1996. Wyd. 1. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2007. OGRODOWSKA, Barbara. Polskie obrzędy i zwyczaje: doroczne. Wyd. 4. Warszawa: Sport i Turystyka – MUZA SA, 2009. OLSZEWSKA, Martyna. Kreacje kobiet w Jeżycjadzie Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 51–62. PACZKOWSKI, Andrzej. Půl století dějin Polska 1939–1989. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000. PULCYN, Klaudia. Pokochaj Innego. Płciowość w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 99–110. ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2010. ŘEZNÍK, Miloš. Polsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. SOCHA, Irena a Ewelina NOWAK. Wydawnicze i czytelnicze wyznaczniki popularności pisarstwa Małgorzaty Musierowicz. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 9–16. SOLECKA, Iwona. Uniwersalistyczny charakter prozy Małgorzaty Musierowicz. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 17–30.
81
SZARGOT, Barbara a SZARGOT, Maciej. Jeżycjada a sprawa polska: o powieściach Małgorzaty Musierowicz. Katowice: Śląsk, 2011. SZWAGRZYK, Aleksandra. Kategoria odwagi w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 63–74. ŠTĚPÁN, Ludvík. Slovník polských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. TAŁUĆ, Katarzyna. Książka w książce, czyli co czytają bohaterowie Jeżycjady. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 25–39. WAJS, Iwona. Dyskretny urok historii w Jeżycjadzie. In: Świat literacki Małgorzaty Musierowicz. Szczecin: Volumina.pl Daniel Krzanowski, 2010, s. 31–49. ZACZKOWSKA, Jolanta. Mięsko komercyjne i brzoskwinie z importu Cztery powieści o rodzinie i trudnościach gospodarczych. In: Między Bambolandią i Jeżycjadą: Małgorzaty Musierowicz makro- i mikrokosmos. Wyd. 1. Katowice: Wydawnictwo Uniwersytetu Śląskiego, 2003, s. 120–138. ZACHOWSKA, Jadwiga a Alicja SZAŁAGAN. Współcześni polscy pisarze i badacze literatury: słownik biobibliograficzny. Warszawa: Wydawnictwa Szkolne i Pedagogiczne, 1997.
Internetové zdroje „Strefy wpływów“ Mikołajów, Gwiazdorów i innych w Polsce. Gazeta Wrocławska [online]. Wrocław:
Gazeta
Wrocławska,
2011
[cit.
2016-04-11].
Dostupné
z:
http://www.gazetawroclawska.pl/artykul/zdjecia/9225698,kto-da-prezenty-pod-choinkemikolaj-gwiazdor-a-moze-aniolek,16516626,id,t,zid.html Boże Narodzenie. Polska.pl [online]. Warszawa: Polska.pl, 2004 [cit. 2016-04-14]. Dostupné z: http://www.polska.pl/poznaj-polske/zwyczaje-i-swieta/boze-narodzenie/ Ciotka Zgryzotka. Akapit Press [online]. Łódź: Akapit Press [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.akapit-press.com.pl/zapowiedzi/ciotka-zgryzotka-214.html Fenomen „Jeżycjady“ Małgorzaty Musierowicz. Czytam Polskie [online]. Czytam Polskie, 2015
[cit.
2016-04-16].
Dostupné
z:
http://czytampolskie.pl/ksiazki-dla-dzieci-i-
mlodziezy/fenomen-jezycjady-malgorzaty-musierowicz/ 82
Jestem z miasta czyli zwierz i Wnuczka do orzechów. Zwierz popkulturalny [online]. Zwierz popkulturalny, 2014 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://zpopk.pl/jestem-z-miasta-czylizwierz-i-wnuczka-do-orzechow.html#axzz442iGfPZJ Jeżycjada, czyli świat według Musierowicz. Wysokie Obcasy [online]. Warszawa: Gazeta Wyborcza, 2004 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.wysokieobcasy.pl/wysokieobcasy/1,96856,7960875,Jezycjada__czyli_swiat_wedlug_Musierowicz.html?disableRedirect s=true Jeżycjada. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001 [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: https://pl.wikipedia.org/wiki/Jeżycjada Limerykowe rozmowy. BiblioNETka [online]. Warszawa: Biblionetka, 2001 [cit. 2016-02-16]. Dostupné z: http://www.biblionetka.pl/art.aspx?id=572620 Małgorzata Musierowicz skacze przez rekina. Wysokie Obcasy [online]. Warszawa: Gazeta Wyborcza, 2004 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.wysokieobcasy.pl/wysokieobcasy/1,96856,4710458.html Małgorzata Musierowicz. Wielkopolski Słownik Pisarek [online]. Poznań: Wielkopolski Słownik
Pisarek,
2012
[cit.
2016-03-29].
Dostupné
z:
http://pisarki.wikia.com/wiki/Ma%C5%82gorzata_Musierowcz Małgorzata Musierowicz: McDusia. tu-czytam [online]. tu-czytam, 2009 [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://tu-czytam.blogspot.cz/2012/11/magorzata-musierowicz-mcdusia.html Małgorzata Musierowicz: Nudzi mnie powielanie rzeczywistości. Wiadomości24.pl [online]. Warszawa:
Wiadomości24.pl,
2006
[cit.
2016-04-01].
Dostupné
z:
http://www.wiadomosci24.pl/artykul/malgorzata_musierowicz_nudzi_mnie_powielanie_rzec zywistosci_87944-3--1-a.html Musierowicz jest w złym humorze. Wyborcza.pl [online]. Warszawa: Gazeta Wyborcza, 2004 [cit. 2016-03-30]. Dostupné z: http://wyborcza.pl/1,75475,14831981,Musierowicz_jest_w_zlym_humorze__tekst_z__Ksiaze k_.html Najbardziej na świecie lubię lody Malaga. Encyklopedia Jeżycjady [online]. Encyklopedia Jeżycjady, 2010 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: http://jezycjadowaencyklopedia.npx.pl/readarticle.php?article_id=10
83
Nasz wywiad z MM!. Encyklopedia Jeżycjady [online]. Encyklopedia Jeżycjady, 2010 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://jezycjadowaencyklopedia.npx.pl/readarticle.php?article_id=34 O autorce. Oficjalna strona Małgorzaty Musierowicz [online]. Poznań: Oficjalna strona Małgorzaty
Musierowicz ,
2014
[cit.
2016-02-08].
Dostupné
z:
http://musierowicz.com.pl/mm/?page_id=20 Opłatek – symbol pojednania. Polska.pl [online]. Warszawa: Polska.pl, 2004 [cit. 2016-04-13]. Dostupné
z:
http://www.polska.pl/poznaj-polske/zwyczaje-i-swieta/oplatek-symbol-
pojednania/ Opowieść wigilijna Małgorzaty Musierowicz. BiblioNETka [online]. Warszawa: Biblionetka, 2001 [cit. 2016-03-27]. Dostupné z: http://www.biblionetka.pl/art.aspx?id=702892 Słabostka i Słabizna czyli zwierz o Febliku. Zwierz popkulturalny [online]. Zwierz popkulturalny, 2014 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://zpopk.pl/slabostka-i-slabizna-czylizwierz-o-febliku.html#axzz442iGfPZ Taka piękna zabawa.. Z MAŁGORZATĄ MUSIEROWICZ o literaturze dla młodzieży, ale nie tylko, rozmawia Jan Strzałka. Tygodnik Powzechny [online]. Kraków: Tygodnik Powzechny, 2000 [cit. 2016-02-08]. Dostupné z: http://www.tygodnik.com.pl/felietony/musierowicz/musierowicz.html Teraz to ja jestem w złym humorze. W obronie Małgorzaty Musierowicz. Foch! [online]. Foch.pl, 2013 [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://foch.pl/foch/1,132037,14838571,Teraz_to_ja_jestem_w_zlym_humorze__W_obronie_ Malgorzaty.html Urodzinowy wywiad z Małgorzatą Musierowicz!. Dziennik Literacki [online]. Dziennik Literacki,
2008
[cit.
2016-03-09].
Dostupné
z:
http://www.dziennik-
literacki.pl/wywiady/13,Urodzinowy-wywiad-z-Malgorzata-Musierowicz Wnuczka do orzechów Małgorzaty Musierowicz, czyli o tym, jak Jeżycjada opuszcza Jeżyce. Bookwatching [online].
Bookwatching,
2014
[cit.
2016-03-26].
Dostupné
http://bookwatching.blogspot.cz/2014/11/wnuczka-do-orzechow-magorzaty.html
84
z:
