Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky
Slovinský jazyk a literatura
Bc. Zuzana Vaštíková
Slovinské a české pranostiky komparativní pohled Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Krejčí, Ph.D.
2012 Brno
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval / a samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ……………………………………………..
1
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu práce, Mgr. Pavlu Krejčímu, Ph.D., za cenné rady a připomínky, vstřícný přístup a trpělivost. Poděkování patří taktéž Mgr. Mateji Kosi za její ochotu a pomoc při shromažďování slovinské literatury.
2
OBSAH Obsah ................................................................................................................................... 3 Úvod .................................................................................................................................... 5 1 Paremilogie a paremiografie .............................................................................................. 7 1.1 Paremiologie .............................................................................................................. 7 1.2 Paremografie .............................................................................................................. 8 2 Pranostika ......................................................................................................................... 9 2.1 Termín pranostika ...................................................................................................... 9 2.2 Definice, zařazení a struktura pranostik ...................................................................... 9 2.3 Původ a vývoj pranostik ........................................................................................... 12 2.3.1 Vývoj českých pranostik ................................................................................... 14 2.4 Pranostiky a kalendáře ............................................................................................. 18 2.4.1 Cisiojany .......................................................................................................... 18 2.4.2 Kalendáře a praktiky......................................................................................... 20 2.5 Juliánská a gregoriánská kalendářní reforma ............................................................ 25 2.6 Dělení roku a dne ..................................................................................................... 26 2.7 Názvy měsíců .......................................................................................................... 27 2.7.1 České názvy ..................................................................................................... 27 2.7.2 Slovinské názvy................................................................................................ 30 2.8 Pranostiky v české paremiografii.............................................................................. 33 2.9 Pranostiky v slovinské paremiografii........................................................................ 36 2.10 Klasifikace pranostik .............................................................................................. 38 3 Komparace českých a slovinských pranostik ................................................................... 45 3.1 Zima ........................................................................................................................ 46 3.1.1 Prosinec ............................................................................................................ 48 3.1.2 Leden ............................................................................................................... 55 3.1.3 Únor ................................................................................................................. 61 3.2 Jaro .......................................................................................................................... 68 3.2.1 Březen .............................................................................................................. 70 3.2.2 Duben............................................................................................................... 75 3.2.3 Květen .............................................................................................................. 81 3.3 Léto ......................................................................................................................... 87 3.3.1 Červen .............................................................................................................. 88 3
3.3.2 Červenec .......................................................................................................... 93 3.3.3 Srpen ................................................................................................................ 97 3.4 Podzim................................................................................................................... 102 3.4.1 Září ................................................................................................................ 104 3.4.2 Říjen............................................................................................................... 108 3.4.3 Listopad ......................................................................................................... 111 4 Shrnutí a závěr .............................................................................................................. 116 5 Resumé ......................................................................................................................... 123 6 Prameny ........................................................................................................................ 126 7 Použitá literatura ........................................................................................................... 128 8 Příloha ........................................................................................................................... 131
4
ÚVOD
Jedna z prvních otázek, kterou si mnozí ráno při oblékání položí, zní: Jaké bude dnes počasí? V dnešní době není problém najít rychle odpověď, stačí si zapnout televizi nebo rádio, kde moderátoři co chvíli hlásí aktuální předpověď, anebo si sednout k počítači a vyhledat si informace na internetu. Pokud někdo potřebuje vědět, jak se bude počasí vyvíjet v příštích dnech a týdnech, nemusí složitě pátrat ve vzpomínkách na počasí loňského roku, stačí mu zvednout telefon a zavolat na Český hydrometeorologický ústav. Málokdo z nás by si dokázal sám předpovědět počasí aktuálního dne třeba podle oblačnosti na nebi nebo pocitově podle tlaku vzduchu. Naši předkové to dovedli. Bez jakýchkoliv pomůcek, jenom na základě pozorování, kdy si všímali průběhu počasí, náznaků a doprovodných jevů, předávaných z generace na generaci a neustále doplňovaných. Pro lepší zapamatovatelnost svá pozorování veršovali. A tak vznikly pranostiky. Cílem mé práce bude sémantická komparace českých a slovinských pranostik. V rámci jednotlivých ročních období a měsíců vytvořím podle obsahu jejich jádra kategorie. Bude mě zajímat, jaké kategorie vzniknou a kolik z nich bude pro oba jazyky společných. První část mé magisterské práce má charakter teoretický. Na začátku vysvětlím pojem paremiologie a paremiografie. Následně vysvětlím termín pranostika, uvedu její definici a zařazení, zmíním její strukturu. Dále věnuji několik kapitol původu a vývoji pranostik, jejich výskytu v kalendářové literatuře, kalendářovým reformám, z nichž především druhá s pranostikami řádně zamíchala. Kapitoly o dělení roční a denní doby a o názvech měsíců mají své opodstatnění, protože v pranostikách se objevují i starší názvy, jejichž význam nám nemusí být jasný. V předposlední kapitole uvedu výčet děl a autorů, kteří se pranostikám věnovali. Teoretickou část ukončuje kapitola, která obsahuje čtyři různé klasifikace pranostik, dvě české a dvě slovinské. Praktická část má jednolitou podobu. Vždy uvedu nejprve příslušné roční období, vymezím jeho začátek a konec, popíšu typický průběh počasí a pranostiky roztřídím do kategorií, pro ilustraci ke každé přiřadím několik příkladů. Za popisem ročního období následují jeho jednotlivé měsíce popsané podle stejného vzorce. Své srovnávání začnu zimou. V závěru shrnu průběh celé práce, popíšu strukturní, poetickou a formální stránku pranostik a představím své závěry. Všechny shromážděné pranostiky jsou uvedeny v příloze. Při psaní teoretické části jsem v české části vycházela z prací meteorologů Václava Machka, Josefa Munzara a Zdeňka Vašků, ve slovinské z článků a studií v lingvistických sbornících a časopisech, protože paremiologické práce, které by se slovinskými pranostikami 5
podrobněji zabývaly, nejsou1. Při psaní jsem proto vycházela z článků a studií v lingvistických sbornících a časopisech. Slovinské paremiografické literatury pro komparační část mé práce jsem už měla k dispozici více, ve srovnání s českými zdroji však byla, co do počtu obsažených pranostik, chudší. Ve sbírkách přísloví, bez teoretického opracování, patřily pranostiky ve srovnání s ostatními mezi nejkratší kapitoly knihy, ne-li vůbec nejkratší, a byly vždy řazeny na jejím konci. Také jsem zjistila, že se od sebe moc nelišily, byla to nová vydání starších sbírek a už ony měly velmi podobný obsah. Protože materiál sebraný v knihách nebyl dostačující, vyhledávala jsem pranostiky i na internetu. Webové stránky a zdrojové publikace jsou uvedeny v pramenech.
1
Tuto informaci mi potvrdila red. prof. dr. Marija Stanonik z Inštitutu za slovensko narodoslovje ZRC SAZU.
6
1. PAREMIOLOGIE A PAREMIOGRAFIE
1.1 PAREMIOLOGIE
Paremiologie je „nauka o příslovích, zabývající se jejich evidencí a popisem, původně především v etnologii a antropologii, nověji i v lingvistice, tj. ve frazeologii a idiomatice“2. Vedle nich zkoumá i další drobné folklorní útvary jako jsou hádanky, aforizmy či zaříkání. Je samostatnou disciplínou české frazeologie. Ve slovinštině jsou pranostiky druhem přísloví, nazývají se vremenski pregovori (přísloví o počasí). Slovinská paremiologie je mladá věda, i proto jsou její výzkumy zatím nedostatečné a chybí odborné publikace. Je disciplínou lingvistiky, konkrétněji slovesné folkloristiky3, která se zabývá příslovími z hlediska jejich původu, stavby a funkcí. 4 Spolu s ní se výzkumu přísloví (a dalších folklórních útvarů) věnuje několik dalších vědních disciplín, např. lingvistická antropologie, etnolingvistika či lingvistika. Protože je hranice mezi paremiologií, lingvistickou antropologií a etnolingvistikou velmi tenká, hraje jazykověda v analýzách důležitou roli. Paremiologické studie jsou publikované ve frazeologických studiích, méně studií a převážně jenom výčty parémií najdeme v etnologických a folkloristických příspěvcích. Příspěvky jsou často částmi článků, které se zabývají jinými tématy a přísloví uvedou, jen pokud se k tématu vztahují. Přísloví mají ustálenou podobu, ale to neznamená, že nejsou přizpůsobivá a nemohou podléhat vlivům doby a svého okolí. Jazykovědná analýza zjistí jejich větnou stavbu. Stylistikou se bude zabývat čili rozbor použitých poetických prvků (metafory, metonymie, alegorie, rýmu, rytmu) provede poetická analýza. Jazykově-historická analýza určí dobu vzniku, kognitivně-lingvistická myšlenkové vzorce. Dialektologická analýza je jednou z nejdůležitějších, bez ní bývá obtížné rozluštit metaforiku přísloví. S její pomocí určíme nejen význam přísloví, ale i důležitost a rozvoj nářečí či hovorového jazyka. 5 Jednotkou paremiologie je parémie. Všechny její znaky jsou shrnuty v následující definici: „Parémie jsou jednotky formálně i obsahově ustálené, obrazné spojení slov znakové povahy se složkou idiomatickou (sémanticko-funkční) a výrazovou. Kromě ustálenosti, významové a 2
KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 310. 3 Slovesná folkloristika je věda na pomezí etnologie a filologie, která se zbývá slovesným folklorem. Viz BABIČ, S. Paremiologija ̶ na križišču jezikoslovja in slovstvene folklore. In: Meddisciplinarnost v slovenistiki. Ed. Simona Kranjc. Ljubljana: Znanstvena založba Filozofske fakultete, 2011, s. 27. 4 Tamtéž, s. 27. 5 Tamtéž, s. 28.
7
formální vázanosti, nerozložitelnosti, lineárnosti a obraznosti jde o jednotky silně expresivní.“6 Jejich význam nebývá shodný s významem jednotlivých prvků, pro mnohé je typická rýmovanost, přítomnost mravního ponaučení, použití lexikálních či gramatických archaizmů. Řadíme mezi ně přísloví, pořekadla, pranostiky, hádanky, aforismy apod. Vycházejí ze staletími prověřených zkušeností našich předků, odráží lidskou moudrost a obsahují obecně platné soudy. Vypovídají o duševním životě etnika, o jeho morálních zásadách a typologii emocí, způsobu života, pohledu na svět. Tematicky se vztahují k různým oborům lidské činnosti jako je práce, vztahy mezi lidmi, sociální rozdíly, vlastnosti člověka, příroda.7
1.2 PAREMIOGRAFIE
S paremiologií je velmi těsně spojena paremiografie, která přísloví sbírá, zapisuje a vydává.8 Získává je při terénním výzkumu od informátorů a z médií9, tím však dochází k jejich vytržení z kontextu a parémie se stávají jen slovy zapsanými na papíře. Nevíme, co znamenají, ani komu byly určeny, hlavně u starších a méně používaných parémií vyvstává problém zjistit jejich význam, a právě tehdy přichází řada na paremiologické analýzy. Bez potřebného materiálu by však probíhat nemohly, proto můžeme paremiografii označit za důležitý pilíř paremiologie.
6
JUNKOVÁ, B. Parémie v současných psaných publicistických textech. In Parémie národů slovanských II: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Ostravě ve dnech 10. ̶ 11. 11. 2004. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2004, s. 55. 7 Tamtéž, s. 5. 8 BABIČ, S. Op. cit., s. 27. 9 Tamtéž, s. 28.
8
2. PRANOSTIKA
2.1 TERMÍN PRANOSTIKA Slovo pranostika není v češtině domácí, pochází z latinského prognosticatio, prognostica10 „předpovídání, předpověď“, které se vyvinulo z řeckého prognosis (předpověď)11. Prognostika se v češtině objevila poprvé na konci 15. století a během 16. století postupně v jazyce zdomácněla. Původně se nevztahovala jenom na předpovídání počasí, tedy v dnešním chápání jejího významu, ale zahrnovala v sobě veškeré předpovědi a věštění vůbec. S rostoucím zájmem o hvězdy se stala výrazem pro astrologickou (hvězdářskou) předpověď a takto byla přijímána až do 19. století, jak dokládá definice pranostiky ve slovníku Josefa Jungmana12, která slovo prognostika vysvětluje jako „předpovídání počasů a věcí z hvězdnatosti nebeské“. Termín pranostika je českou a slovenskou zvláštností. Jiné jazyky pranostiky označují jako druh pořekadla, přísloví nebo průpovídky, blíže určené pomocí přívlastku jako hospodářské, povětrnostní, agrotechnické13, např. anglická weatherproverbs (přísloví pro předpověď počasí), německá die Wetterregel (povětrnostní pravidla) nebo die Bauernregel (rolnická pravidla), polská przysłowia kalendarzowe (kalendářová přísloví)14 – nebo je nazývají rolnická, popř. lidová moudrost.15
2.2 DEFINICE, ZAŘAZENÍ A STRUKTURA PRANOSTIK
Pranostiky jsou dlouhodobé předpovědi počasí a doporučené rady pro celoroční zemědělskou práci sestavené na základě nepřetržitého pozorování přírody16, dochované veršované zemědělské rady a předpovědi počasí, které nám mají zaručit dobrou sklizeň17 nebo „(…) dobově podmíněné užitkové útvary lidové slovesnosti, (…) Vyznačují se zpravidla obsahově značně zahuštěným slovním vyjádřením získaných a opakovaně využitelných 10
Viz MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010, s. 479. 11 Viz ČERMÁK, F. Frazeologie a idiomatika česká a obecná = Czech and general phraseology. Praha: Karolinum, 2007, s. 58. 12 JUNGMANN, J. Slovník česko-německý. Díl 3. P-R. Praha: Academia, 1990, s. 663. 13 Viz URBAN, Z., ROBEK, A. Op. cit., s. 5. 14 Viz VAŠKŮ, Z. Velký pranostikon: 3000 pranostik. Praha: Academia, 1998, s. 12. 15 Viz URBAN, Z., ROBEK, A. Op. cit., s. 5. 16 Viz ZEMANOVÁ, M. Na Hromnice o hodinu více: české pranostiky a přísloví. Brno: Computer press, 2009, úvod. 17 Viz MUNZAR, J. Op. cit., s. 10-11.
9
skutečností z nejběžnějších praktických oblastí života lidu a formálně vyznívající jako předpověď“.18 Jako lidovou průpovídku předpovídající (hlavně, ale nejen) počasí, která může zároveň obsahovat životní zkušenost, představují pranostiku Slovník spisovné češtiny19 a Slovník spisovného jazyka českého20. O předávání moudrosti mluví i významný slovenský jazykovědec a sběratel lidové slovesnosti Adolf Peter Záturecký. V úvodu své sbírky přísloví a pořekadel o nich říká: „Sú akoby zovšeobecněním dlhodobých pozorovaní o roľníkovej práci, jej postupnosti, o prírodných javoch a o počasí, vyjadrených v prostej gnómickej podobe.“21. O neúplné frazeologizaci mluví ve své definici pranostiky jako tematicky vymezeného druhu přísloví vyjadřujícího pozorování jevů v přírodě, prognózy o počasí a časových cyklech a rady týkající se práce na poli Encyklopédia jazykovedy22. Encyklopedický slovník češtiny definuje pranostiky jako přísloví, větou vyjádřená propojení mezi roční dobou, zpravidla vázanou na svátky, typem počasí a (doporučovanou) venkovskou polní a jinou prací. Jejich platnost je často sporná nebo časově posunutá, hlavně v souvislosti s odlišnými klimatickými podmínkami oblasti vzniku pranostiky a oblasti, do které byly převzaty.23 Pranostiky jsou tematicky vymezený druh přísloví (nebo pořekadla) a někteří jazykovědci je řadí do frazeologie: „Do frazeológie, (…), zaraďujeme i príslovia, porekadlá a im blízke útvary predovšetkým pre ich formálnu a významovú ustálenosť, obraznosť a ich kladný výchovný obsah. Frazeológia rozširuje a obohacuje výrazové prostriedky a možnosti jazyka najmä v expresívnej, citovej oblasti.“24 Někteří jazykovědci jsou zdrženlivější. Například Jozef Mlacek poukazuje na skutečnost, že vztah všech pranostik k vyjadřovaným faktům je nejen obrazný, ale i věcný, proto jejich frazeologizace není úplná.25 Obsahují složky s přímým významem (většinou jádro), což je spojuje pouze s okrajovými typy frazémů. 26 Spíše nebo zcela
proti
zařazení
parémií
mezi
frazémy
18
jsou
s
ohledem
na
užší
VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 14. Viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2003, s. 305. 20 Viz HAVRÁNEK, B. et. al. Slovník spisovného jazyka českého IV.: P-Q. Praha: Academia, 1989, s. 390. 21 ZÁTURECKÝ, A. P. Slovenské príslovia, porekadlá a úslovia. Bratislava: Tatran, 1974, s. 39. 22 Viz MISTRÍK, J. Encyklopédia jazykovedy. Bratislava: Obzor, 1993, s. 334. 23 Viz KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002, s. 332. 24 MICHÁLEK, J., TRUP, L. Slovensko-španielska paremiológia. Bratislava: Univerzita Komenského, 1994, s. 4. 25 Viz MLACEK, J., ĎURČO, P. Op. cit., s. 103. 26 Viz MLACEK, J. Slovenská frazeológia. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1984, s. 131. 19
10
chápání
frazeologie
například
chorvatský
lingvista
Josip
Matešić27
nebo bulharské frazeoložky Keti Ničeva28 a Mira Ničeva29. Po formální stránce jsou pranostiky typickým příkladem propozičních frazémů s nadosobní platností30, pro mnohé je příznačná reverzibilita31 stavby i významu (Zelené Vánoce – bílé Velikonoce, bílé Vánoce – zelené Velikonoce.)32. Přes společné znaky s příslovími a pořekadly obsahuje každá pranostika minimálně jeden, který ji od nich odlišuje. Jsou pevně spjaté s běžnými oblastmi života lidových vrstev, zejména s materiální činnosti (polní hospodářství, chov domácích zvířat, lesnictví, ovocnářství, vinařství apod.), řidčeji třeba s hornictvím. Vyjadřují vztah mezi přírodními jevy (nejčastěji vazbou na určité interpretovatelné kalendářní termíny, např. Svatý Vít, dává trávě pít; Svatý Jan – mléka džbán) a vliv konkrétních, víceméně pravidelně se objevujících jevů na život člověka a jeho práci (Medardova kápě – čtyřicet dní kape). Snaží se ale objasnit mimořádné události nebo vzácně se vyskytující jevy (Mnoho ryb – mnoho obilí; Když se zdaří žalud, tehdy bývá drahně ovsa).33 Už z názvu vremenski pregovori (meteorologická přísloví, přísloví o počasí) vidíme, kam pranostiky řadí slovinská jazykověda. Velmi podobná struktura, dlouhá tradice v jazyce plynoucí z pozorování mnoha generací předávaných generacím dalším, to vše ukazuje na přísloví. Proto není podle Saši Babič34 třeba spěchat s vydělením pranostik jako samostatné skupiny. Pranostika je podle ní poetická struktura o charakteru přísloví, která jednoduchou větou shrnuje pozorování počasí a přírodních jevů předávaných z generace na generaci. Pokud nevychází ze skutečných přírodních a fyzikálních zákonů, jde jen o pověru. Tak vylučuje z pranostik tzv. meteorologické pověry (Če babe regljajo, bo dež; Zjutraj sever, je kmalu dež; Če otroci zvečer cvilijo, dež delajo) a tzv. meteorologická pravidla (… lepo vreme pričakujemo, če petelini zjutraj močno pojo /če je zjutraj suh zrak …). Do pranostik podle ní nepatří ani rýmované verše z kalendářů a almanachů, protože se svou formou podobají spíše kratším básním (Kakor veter Mihaela / žita cena rast bo imela: / bolj ko veter se vzdiguje /
27
Viz úvod ke slovníku Frazeološki rječnik hrvatskoga ili srpskog jezika, Zagreb 1982. Viz Bulgarska frazeologija, Sofija 1987. 29 Viz úvod ke slovníku Frazeologičen rečnik na bulgarskija ezik, Plovdiv 2002. 30 Viz ČERMÁK, F. Op. cit., s. 57-58. 31 Schopnost probíhat opačným směrem, vratnost do předcházejícího stavu. KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005, s. 698. 32 Viz MLACEK, J., ĎURČO, P. et al. Frazeologická terminológia. Bratislava: Stimul, 1995, s. 103. 33 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 14-15. 34 Zde jsem čerpala z referátu Saši Babič Classification of slovenian weather proverbs. Referát byl přednesen na Mezinárodní konferenci o paremiologii 29. 6. - 2. 7. 2011 v Paříži a v současné době je v tisku. 28
11
višja cena narastuje; / če pa veter ponehuje, / tudi cena upaduje. Če pa to ni res, / vedi, da je zmota vmes.). Pranostiky se obvykle skládají ze dvou částí a obsahují metaforickou složku, buď personifikaci, nebo alegorii. Mají pevnou formu. Protože si je generace předávaly ústně, jsou to útvary krátké, jednoduché, rytmizované, rýmované. K dosažení či zachování rýmu a rytmu jsou vynechávány hlásky nebo celá slova, časté je použití aliterace, asonance, dialektizmů. Dalšími typickými znaky je záměrné a hojné užívání hyperboly, čísel, srovnání, paralel a podobností. 35 Pro slovinštinu je typické užívání starších jmen měsíců.36 Pranostiky se z větší části vztahují k nějaké části roku (dni, týdnu, měsíci), někdy ale předpovídají počasí pro specifické území nebo vyjadřují meteorologický jev s ním spojený (Če ima Čaven (Vipavska) kapo, bo dež; V Bohinju ima dež mlade). Některé pranostiky vychází z pozorování přírody. Ty, které berou v potaz její zákony, nazývá Saša Babičová realistické (Slana v aprilu je bolj nevarna kot poletna toča in suša soparna), zbylé označuje jako příslovečné pověry, protože vznikly na základě odpozorovaného průběhu počasí, ovšem ovlivněného nepředvídatelnými fyzikální faktory (Kakor na Petrovo vreme kane, tako ves mesec ostane; Kakor se Medarda zdani, vreme še štirideset dni trpi).37 Hranice mezi parémiemi není nepropustná, někdy je proto obtížné určit, o který druh se jedná – pranostiku, přísloví nebo pořekadlo? Průpovídka, která formálně vypadá jako pranostika, ale která zobecňuje lidskou potřebu mít volní a citový poměr k svému okolí a má filozofický náboj, je morálně poučnou lidovou moudrostí, a ne předpovědí počasí. Proto je nutné zařadit ji mezi přísloví (Po vsakem dežju posije sonce; Zima in gospoda nič ne podari; Lepega vremena in sitega trebuh se človek naveliča; Kdor seje veter, žanje vihar; Po toči zvoniti je prepozno – Zima a páni nic neodpustí; V dubnu čas – panský kvas; Smíření nepřátelé jako březnový led; Ranní déšť a dětský pláč brzy přejde; Kdo seje vítr, sklízí bouři). Dá se hledat i mezi pořekadly (Má se jako husa o Martině; Zpívá jako slavík o Havle).
2.3 PŮVOD A VÝVOJ PRANOSTIK
Pranostiky vznikaly od starověku, od počátků vývoje společnosti. Byly mezi lidem oblíbené, přestože se o jejich platnosti dalo v mnoha případech minimálně pochybovat. Nezřídka vycházely z tradovaných lidových mouder založených na pověrách a pochybných 35
ŠABEC, N. „Weather proverbs in Slovene in English“. In Frazeologija v jezikoslovju in drugih vedah. Ed. Erika Kržišnik. Ljubljana: Filozofska fakulteta, 2005, s. 272-273. 36 Viz BABIČ, S. Classification of slovenian weather proverbs. Op. cit. 37 Tamtéž.
12
zkušenostech, takže v mnohých převážil rým nad obsahem. Důležitou roli v platnosti pranostiky hrál její původ. Pokud vznikla v určitém geografickém pásu a přešla do jiného prostředí s odlišným podnebím, např. s přistěhovalci, přeložením do cizího jazyka nebo zkomolením, ztratila svou platnost. Stejně tak neplatila ani v rámci sice stejného zeměpisného pásma, ale jiné nadmořské výšky.38 Nejstarší pranostiky vznikaly už v Mezopotámii, jak dokazují dochované klínopisné záznamy na hliněných tabulkách.39 Jejich soubor o něco později velkou měrou obohatily národy žijící okolo Středozemního moře. Dobrá znalost počasí a schopnost předpovědět jeho vývoj hrály jednu z klíčových rolí pro mořeplavbu, rolníci podle něj řídili zemědělské práce. Poznatky se šířily a byly dalším generacím předávány formou především ústního podání. Lidé si všímali průběhu počasí v kratších či delších obdobích, změn a jejich pravidelnosti, nenadálých jevů, povětrnostních podmínek a na jejich základě vytvářeli pravidla. Vývoj počasí se vyvozoval také z pozorování oblohy a hvězd. „Různé jevy na obloze, východy a západy hvězd, byly zaznamenávány a postupně se stávaly předmětem předpovídání počasí podle těchto jevů. Rolník (…) si podle východu nebo západu jednotlivých jistých hvězd začínal nebo určoval průběh svých polních prací. Tato hvězdná pozorování si zapisoval, poznamenával do kalendářů a doplňoval je ještě pozorováním z říše zvířat. (…) Tento kalendář anebo poznámky (…) souvisely úzce s průběhem průměrného ročního počasí.“40 Hvězdy samy mohou počasí způsobovat či ovládat, anebo ho předpoví objevení se různých hvězd
na
obloze.
První
varianta
se
nazývá
astrologická
předpověď,
druhá
astrometeorologická. Astrologické předpovědi zažily rozkvět ve středověku, pro rozvoj meteorologie však byly nepoužitelné. 41 Na druhé straně astrometeorologické předpovědi nedokázaly vysvětlit nepravidelnosti počasí v jeho obvyklém ročním průběhu a zastavily se na úrovni astrologického hloubání. Vědecky přínosné a zajímavé tak zůstaly jen zápisy astronomů o průběhu počasí.42
38
Viz GRENAROVÁ, R. Pranostiky v ruských a českých pořekadlech. In Parémie národů slovanských III: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Ostravě ve dnech 21. ̶ 22. 11. 2006. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2006, s. 77. 39 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 15. 40 STRNAD, E. Předpověď počasí podle přírodních úkazů, podle chování živočichů a rostlin: 2000 pranostik a pořekadel. Praha: Levné knihy KMa, 2000, s. 106. 41 Viz PEJML, K. Předpovídáme počasí. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1971, s. 18. 42 Viz STRNAD, E. Op. cit., s. 107.
13
2.3.1 VÝVOJ ČESKÝCH PRANOSTIK43
A právě meteorologické a hospodářské prognostiky převážně zemědělské obyvatelstvo zajímaly. Každá nová rada byla samozřejmě ověřována, a tak si autoři na jejich vymýšlení dávali záležet. Od 16. století se snažili předpovědi a rady konstruovat na racionálním základě, na dlouhodobých pozorováních přírodních jevů a jejich důsledků, čerpanými také z jinojazyčné literatury (latinské, německé). Přesto ještě nějakou dobu trvalo, než se při tom odpoutali od astrologických pověr a zakořeněných lidových představ. Astrologické prognostiky44 vedle pochybných astrologů a rádoby učenců vymýšlely osoby velmi vzdělané, často představitelé předních univerzit. Nevymanili se sice z vlivu pověr, ale už do prognostik vnášeli vědecké poznatky z oblasti astronomie, lékařství, zemědělství a veterinářství, překvapivě přesně rovněž dokázali předpovídat astronomické jevy. Z hlediska formy se jednalo o jednoduchá neveršovaná sdělení, spíše rozvleklá než hutná. I tak se prognostiky těšily velké oblibě, zejména na venkově, kde byly předávány z generace na generaci, hospodáři si je často nechávali zapisovat a přepisovat, vznikaly soukromé sborníky. Během let přirozeně docházelo k formálním i obsahovým úpravám, které následně vyvolaly změny v kalendářích, jejichž autoři také přispěli svou troškou do mlýna. Tím byl spuštěn proces vybrušování a ustalování prognostik. Zároveň zanikaly prognostiky staré, překonané. Z kalendářů mizely v průběhu 19. století, prázdné místo po nich však nezůstalo. Přenechaly je nově vzniklým pranostikám, jejichž základní význam zůstal dodnes stejný. Pranostiky se objevovaly v kalendářích, tištěných či rukopisných hospodářských příručkách, celonárodně známé se stávaly díky odborným národopisným pracím, regenti některých panství je včleňovali do instrukcí poddaným, pronikaly do literárních děl. Z tohoto výčtu můžeme u pranostik vymezit vztah folklór – slovesnost pololidová – literatura umělá. Prolínaly z jedné roviny do druhé, čehož důkazem je existence variant u pranostik dlouhodobě či trvale živých. Dalším rysem pranostik, a to nejen českých, je obsahová spjatost s antickým prostředím a jeho prostřednictvím se starými vyspělými kulturami (babylonskou, egyptskou). Díky tomu byly na jedné straně sice dobově přínosné a spojovaly evropské národy, na straně se druhé z nich stal kult, který nedovoloval hledat, přijímat a rozvíjet nové poznatky, dokonce jim v tom vědomě bránil. Hodnota pranostik jako rad se tak úplně vytrácela – podnebí např. Itálie se muselo lišit od podnebí na našem území, takže italské pranostiky v českých poměrech platit 43 44
Celá kapitola viz URBAN, Z., ROBEK, A. Op. cit., s. 6-28. Viz kapitola 2.1.
14
nemohly. Jedinou možností, jak se s tímto nesouladem srovnat, byla adaptace. Stejný problém řešili i naši sousedé; počáteční celoevropská spřízněnost se tak od 17. století uvolňovala. Po stránce obsahové se zformoval typ pranostik středoevropských, kam patřily kromě českých ještě slovenské, polské, německé, lužickosrbské a částečně maďarské, a které si národy mezi sebou zase přejímaly. Proto podle Urbana nelze mluvit o pranostikách ryze českých nebo polských ani o jejich lidovosti45. V 18. století spolu proti pověrečným pranostikám bok po boku bojovali stoupenci osvícenství a představitelé církví. Ač každou skupinu vedly k boji jiné důvody, povedlo se jim tzv. kalendářovou literaturu od pověrečných prvků očistit. Také za přispění Nové pranostyky Tobiáše Záviše a knihy Lucyán, syn Fortunátův a obec Skalenská aneb Kniha o pověrách Jana Javornického se podařilo obyvatelstvo přesvědčit, aby se více řídili pranostikami založenými na pozorování a zkušenostech. Z hlediska pranostik se ale nejdůležitější změny období osvícenství týkaly formální stránky pranostik. Neprobíhaly sice u všech národů stejně rychle, zato ale byly stejné. Rozvleklá nevázaná sdělení se měnila jednak na stručné, lapidární a snadno zapamatovatelné výrazy, jednak na umělecky náročné tvary se zřetelnou estetickou funkcí. Neznamená to, že by pranostiky, které ji neobsahovaly, vymizely; jejich počet se zmenšil, přetvořily se ve stručné oznamovací nebo rozkazovací zobecňující věty a většina se, trochu překvapivě, navázala na kalendářní svátky. Zpočátku za to společnost církev kritizovala, neboť se domnívala, že se církev snaží rozšířit svůj vliv. Nakonec se ale toto spojení ukázalo být kladné a hlavně praktické, protože systém svátků uživatele nejlépe upozorňoval na pranostiky vztažené k jednotlivým dnům. Platilo to ale o všech pranostikách, i těch umělecky náročnějších, které procházely procesem úprav, zdokonalování a vybrušování. Stávaly se z nich rytmické útvary, často s tendencí k tvoření rýmů, eufonie nebo asonancí – gramatických (únor – úhor, spustí – zhustí) a nápaditých (Lucie – upije, v lednu – ke dnu, ledy láme – nadělá je). Verše sdružené a vnitřní pomáhaly utvrzovat rytmické úseky a vytvářet dvojverší či dva poloverše, pro pranostiky typické podoby. Tato párovost souvisí s jejich sklonem ke kontrastnosti věcné (Kdo hnojem nesmrdí, chlebem nevoní; V kožichu sij jařinu, v košili oziminu), vzácněji stylové, kterou se myslí kombinace konkrétně sdělovacího poloverše s obrazným (Pilné setí vede od čtyř k pěti; Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva; Lednový déšť mokří role a hnojí svaté pole). Obraznost je vůbec klíčovým prvkem pranostik, jak rýmovaných (Na
45
Více o českosti a lidovosti pranostik. Tamtéž, s. 12-13.
15
Hromnice světlý den, prodej sukni a sej len), tak nerýmovaných (Únor netrkne-li rohem, šlehne ocasem). K základním básnickým prostředkům můžeme zařadit metaforu – hlavně personifikaci (Co neuvaří červenec a srpen, září nedopeče), přirovnání a paralelismy. Svůj půvab má důvěrné, zlidšťující a zesvětšťující přistupování ke světcům (Nenajde-li led Matějova pila, najde jej Josefova širočina; Svatý Josef zasmušilý udělá si kosu z pily). Pranostiky začaly být díky mnohým společným rysům (obraznosti vyvěrající často z lidového základu, rytmičnosti, stabilnosti a zároveň variabilnosti, hodnoticí schopnosti, charakteru slovní zásoby apod.) řazeny k pořekadlům a příslovím, se kterými často splývají a liší se jen praktickou funkcí svého obsahu.46 Dalším znakem bylo výrazné zesílení kolektivní sankce47, která „existovala již podstatně dříve, ale vztahovala se pouze na omezený počet dílčích případů, ne na pranostiky bezmála jako celek. To mělo závažný dopad. Kdežto v minulosti měly kolektivní platnost a byly obecně používány jenom jednotlivosti, často vzájemně nepropojené, přerostlo obrozenské bohatství novodobých pranostik v propracovaný, zevrubný a takřka celistvý kodex, souhrn dobových zkušenostních – nejednou ovšem stále ještě pověrečných – znalostí o přírodních jevech a rázu počasí, o na nich závislé zemědělské práci v celé její šíři, tedy o základních existenčních podmínkách života vesnického (a v jeho důsledcích samozřejmě rovněž městského) člověka.“48 Vedle estetické funkce tak u novodobých pranostik vzrostl význam funkce praktické, ekonomické a obecně vzdělávací, což vedlo ke zkvalitnění souborů pranostik v kalendářích a k jejich prvním sběrům. Přijetím kolektivní sankce se proces pilování pranostik nezastavil, jen zpomalil. A netýkal se pouze jejich tvaru, na světlo se dostávaly různé, dosud neznámé regionální varianty, které se začaly ovlivňovat po stránce věcné. U řady pranostik se objevilo množství variant dílčích, shodných věcně i jazykově, ale lišících se částečně pozměněnými klíčovými členy (Na Nový rok o slepičí krok – Na Tři krále o krok dále – Na Hromnice o hodinu více). Za lidové se začaly považovat pranostiky uměle vytvořené, stačilo jen, aby tematikou a formou odpovídaly dobovým představám o pranostikách a aby je přijala kolektivní sankce. Tak se v češtině mohlo uchytit značné množství pranostik jiných slovanských národů, které ve svém Mudrosloví národu slovanského z roku 1852 sebral a českým zněním opatřil František Ladislav Čelakovský. K slovanským49 pranostikám uváděl shodnou nebo velmi podobnou 46
Viz kapitola 2.2. Viz kapitola 2.8. 48 URBAN, Z., ROBEK, A. Op. cit., s. 18. 49 Čelakovský ale neporovnává jen pranostiky slovanské, často uvádí příklady z dalších evropských jazyků, především z němčiny. 47
16
českou verzi, pokud existovaly, anebo vlastní překlad. Přál si, aby v češtině zdomácněly. A skutečně – během pár let u nás pranostiky, jenom s minimálními úpravami, zlidověly, a zkratka „č.“ jako český, uvedená u každé výpovědi, ztrácela svou platnost. Díky znalostem zákonitostí folklóru, citu pro jazyk a překladatelskému umu se Čelakovskému plán podařil, převzaté pranostiky zakořenily skutečně hluboko. Až tak, že začaly být považované za původní české. Důkazem mohou být o třicet let později vydané sbírky Karla Hrubého – Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický (1880) a Karla Schafflera – Z mudrosloví rolníkův (1881), kde se zdomácněné pranostiky s původními českými prolínají, ale už bez označení. Odborná literatura na tuto skutečnost dodneška neupozornila, i když by měla.50 V druhé polovině 19. století se rozhořel intenzivní sběr pranostik, bohužel omezený pouze na kvantitu sebraného materiálu. Knižním vydáním chyběly komentáře, a když už je autor napsal, odbyl čtenáře kusými vysvětlivkami; rozbory funkčnosti pranostik chyběly vůbec. Nekontrolovaný sběr umožnil vrátit zpátky do života pověrečné pranostiky, úspěšně vytlačené v období osvícenství (Nejsvětější Trojice – jistý déšť; Kolikátého dubna zasadíš stromek, tolikátého roku ponese ovoce). V důsledku uvedených skutečností vážnost pranostik u lidí významně klesla a umožnila vznik dosud nevídaného jevu – antipranostik. Vtipných i méně vtipných, výstižných, naivních, samoúčelných parodií. Jedna část vyjadřovala odlišný obsah a k zesílení komičnosti upravila původní znění pranostiky, druhá část s nimi polemizovala, útočila na pranostiky vyjadřující banální a naprosto jasné pravdy (Na jméno Ježíš – do plesů nejblíž; Suchý máj – milenců ráj; Kolik dní před sv. Michalem mrzne, tolik dní třeba také topit; V červenci ženci na pole, hospodář po žních na berní úřad). Oblíbené byly pranostiky či pseudopranostiky k vymyšleným svatým (Na svatého Dyndy; Seje na svatého Moha). Vztah k pranostikám se nenávratně měnil. Znalosti, zkušenosti a rady poskytovala rozvíjející se věda – agronomie, zootechnika a meteorologie. Lidé už průpovídkám nevěřili, zvláště ne hospodářským. Zemědělství prošlo od poloviny 19. století velkými změnami, na které pranostiky jednoduše nebyly schopné reagovat. Jejich funkce se tak přesunula do roviny estetické – dnes používané pranostiky si mezi uživateli našly oblibu díky své podmanivosti, zajímavosti a nápaditosti uměleckého výrazu. Velká část zkušenostmi podložených pranostik se přesunula do literatury vědecké a popularizační, když sloužila jako odrazový můstek pro výzkumy zemědělských věd a meteorologie.
50
Viz URBAN, Z., ROBEK, A. Svatý Petr seno seče, svatá Anna buchty peče aneb Česká pranostika. Třebíč: Arca JiMfa, 1997, s 14-28.
17
Dnes je, zdá se, vývoj pranostik uzavřen, i když drobné úpravy (rytmu, rýmu, odstranění nadbytečných slov) probíhají, takže upravené verze zatlačují do pozadí původní znění pranostiky. Naštěstí se změny týkají jen formy. Nové pranostiky už v současnosti nevznikají, pokud mezi ně neřadíme průpovídky připomínající parodii naivních reklamních sloganů či agitačních hesel (Na svatou Agátu dej polím superfosfátu) a novou vlnu politických pseudo- a antipranostik, vyvolanou druhou světovou válkou (Na Nový rok – od Moskvy krok; Na Hromnice – polské hranice; Na Květnou neděli bude Hitler v prdeli).
2.4 PRANOSTIKY A KALENDÁŘE
2.4.1 CISIOJANY Zápisy nejstarších pranostik, respektive obratů či kratších celků, u kterých lze s velkou pravděpodobností předpokládat návaznost na dobové pranostiky nebo které tak alespoň začaly být dodatečně používány, se poprvé objevily v předchůdci knižního kalendáře – cisiojanu51. Slovo vzniklo ze spojení Cisio Janus, které je zkráceným zápisem Circumcisio Domini Januarius, označujícím 1. leden – svátek Obřezání Páně. Cisiojan byl „veršovaný kalendář, z něhož se dalo vyčíst přesné datum svátku bez příslušného číselného údaje, jen podle zařazení názvu nebo zkratky“. 52 Šlo tedy o mnemotechnickou pomůcku pro zapamatování nepohyblivých křesťanských svátků. Obsahoval dvanáct sylabických dvojveršových básniček psaných obvykle hexametrem53. Každá strofa se skládala z tolika slabik, kolik měl příslušný měsíc dnů, přičemž únoru se počítalo vždy s 28 dny54; počet slabik musel dát dohromady číslo 365. Slabiky byly převážně zkratkami jednotlivých svátků a jejich umístění ve strofě vyjadřovalo den, na který svátek připadal. Aby bylo jasné, o které dny se jedná, byly úseky mezi nimi vyplněny odpovídajícím počtem libovolných slabik, jež se svátky vůbec nesouvisely. To se podepisovalo na srozumitelnosti vyjádření, takže mnohdy bylo těžké takové pranostice vůbec porozumět, natož si ji zapamatovat. Cisiojany vznikaly od 12. století, známé jsou především latinské, české a německé, ale rozšířeny byly po celé Evropě. Vynález knihtisku v 16. století umožnil ve velkém tisk
51
Viz URBAN, Z. ROBEK, A. Op. cit., s. 32. NOVÁKOVÁ, J. České cisiojány od 14. století. Praha: Academia, 1971, s. 7. 53 Dalším typem cisiojanu je tzv. cisioján vokabulární, kde měl každý měsíc tolik slov, kolik dnů, a cisioján o 365 verších, ve kterém připadal na každý den jeden verš. Tamtéž, s. 7. 54 Viz NOVÁKOVÁ, J. Počátky českého cisiojánu. In: Historický sborník 15, Praha: Academia, 1967, s. 6. 52
18
kalendářů, ve kterých už navíc měl každý den své pořadové číslo, cisiojany tak ztratily svou základní funkci55, stávaly se nepotřebné a od 17. století se nepoužívaly vůbec. České cisiojany byly jako jedny z prvních psány národním jazykem a měly docela vysokou jazykovou úroveň. Oproti latinským neobsahovaly tolik svátků, zato byly více spjaté s životem společnosti a tudíž mezi lidmi oblíbené, o čemž svědčí fakt, že jeden ze staročeských cisiojanů z druhé poloviny 16. století je uveden na kalendářních deskách pražského orloje.56 Nejstarší latinský cisiojan na našem území byl nalezen v Liber memorialis Alberta Behaima, vznikl zřejmě roku 1246. Jednalo se o nedokonalou reprodukci starší skladby z doby okolo roku 1230, jejímž pramenem byl olomoucký kalendář z roku 113757. Cisiojan krumlovských klarisek z doby před rokem 1317 už obsahuje zmínky o přírodním dění a užívá nápadných rýmů58. Z období humanismu pochází latinsky psaný cisiojan Aliud calendarium vulgo receptum Matthaea Collina, vydaný v letech 1550 a 1557 v Praze a 1588 v Londýně, cisiojan Circumciso dant magi Jiřího Handsche z roku 1614 uveřejněný v učebnici latinského jazyka Phillipa Rameaea, a cisiojan sepsaný Danielem Adamem z Veleslavína, který vyšel roku 1590 v Kalendáři historickém.59 Behaimův cisiojan si za vzor vybral neznámý autor nejstaršího česky psaného cisiojanu Oktáva rodstva, který vznikl okolo roku 1260. Dochoval se ve dvou verzích, starší mnichovské a mladší pražské. Druhý český psaný cisiojan Ochtáb dal prvý křest vznikl někdy mezi lety 1320 a 1340. Třetí se nazýval Obřez leden, pochází zřejmě z roku 1410. Čtvrtý cisiojan Nové léto nám křest dalo, autorství snad Václava Korandy, je husitskou skladbou z roku 1472. Pátý cisiojan je rovněž husitský, pochází z roku 1614 a jmenuje se Obřezán Kristus, mudrci jsou. Jedná se o onen zmiňovaný na pražském orloji. Byl vydán spolu s už zmiňovaným latinským cisiojanem Jiřího Handsche. Latinské cisiojany měly omezenou možnost vývoje, přesto do nich pronikly zmínky o přírodním dění a vedle asonancí se prosadily plné rýmy. Handschův rukopis se od předchozích latinských cisiojanů liší nejen bohatým rýmováním, ale především absencí tradičních suspensio, neboli slabičných zkratek. V českých cisiojanech došlo ve 14. století
55
Viz URBAN, Z. Století českého kalendáře. Praha: Svoboda 1985, s. 16. Viz URBAN, Z, op. cit, s. 16. 57 Viz DOSKOČIL, K. Vývoj cisiojanu u nás. Příspěvek k starému datování a kalendáři. In: Historický sborník 6, Praha: Academia, 1959, s. 97-170. 58 Viz NOVÁKOVÁ, J. České cisiojány od 14. století. Op. cit., s. 17. 59 Tamtéž, s. 20-23. 56
19
k rozpadu hexametru na dva verše, pokud možno stejnoslabičné, trochejského nebo jambického rytmu; ten se stal závazným.60
2.4.2 KALENDÁŘE A PRAKTIKY Slovo kalendář pochází z latinského calendarium, což byla za doby Římské říše kniha, do níž se zapisovala jména věřitelů a množství půjčených peněz. Dny v ní byly řazeny do týdnů a měsíců a tvořily rok.61 Dny měsíce se tvořily zpočátku podle významných dnů – kalend, non a id. Kalendy (lat. calendae) byl v římském kalendáři první den měsíce. Nony byly 5. dnem ledna, února, dubna, června, srpna, září, listopadu a prosince a 7. dnem března, května, července a října. Idy byly 13. dnem v první jmenované skupině měsíců a 15. dnem druhé jmenované skupiny. Nejstarší kalendáře se na naše území dostaly s liturgickými knihami, které si s sebou přiváželi misionáři, církevní hodnostáři a mniši, další zde byly opisovány. V Čechách a na Moravě se juliánský kalendář začal používat za působení sv. Metoděje. Počítání podle kalend, non a id bylo pro všechny natolik složité, že písaři od 11. století připisovali k datu dne i svátky, které se k němu vztahovaly. Lid si je brzy zapamatoval, protože se slavily v kostele, a tak se dny začaly datovat jen podle svátků. Pro jejich snadnější zapamatování začaly vznikat veršované cisiojany.62 Astrologické příručky vysvětlující nebeská znamení se nazývaly planetáře; první vyšel už roku 1440. Hvězdářské pranostiky vymýšleli astronomové a astrologové pražské univerzity už od
jejího
založení (např.
mistr
Havel,
Jan
Šindel,
Křišťan z Prachatic).
Před
polovinou 15. století byl dokonce zřízen úřad veřejného astronoma, jehož povinností bylo vydávání kalendářů.63 Středověké a raně novověké nástěnné jednolistové kalendáře, které nabízely zdravotnické rady, se nazývaly minuce či minucí. Vyvinuly ze seznamu dnů doporučených pro pouštění žilou. Nejstarší minuce byla vydaná roku ve Vimperku 1485, nazývá se Minucí na rok 1485 a
60
Tamtéž, s. 57. Viz RAMEŠ, V. Po kom se jmenujeme? Praha: Libri, 2003, s. 8. 62 Viz KOTULOVÁ, E. Kalendář aneb kniha o věčnosti času. Praha: Svoboda, 1978, s. 82-84. 63 Grafická znázornění kalendářů. Dostupné z: http://www.paleografie.org/UK/index.php?target=gallery204&mid=671. 61
20
sestavil ji rektor pražské univerzity Vavřinec z Rokycan64. V 16. století měly minuce podobu sešitu, byly ilustrovány dřevoryty a dřevořezy a doplněny o pranostiky nebo termíny trhů.65 Obsah pozdějších kalendářů uvedených typů i kalendářů novějších se postupem času rozšiřoval, především o pranostiky. V menší míře se jednalo o pranostiky ve vztahu k zemědělským pracím, mnohem početnější zastoupení měly pranostiky astrologické. „Tyto předpovědi (…) od konce XV. století kalendáře doslova zaplavily. Na podkladě víry v nadpřirozený vliv „vládnoucí planety roku“ a postavení nebeských těles vůbec na pozemské děje prorokovali astrologové všecko možné; války, morové epidemie i zemětřesení, katastrofální sucha i léta bohaté úrody; a zároveň udíleli rady (…).“66 Zásluhou zejména jednotlivců, mezi které patřil vynikající přírodovědec, matematik a astronom Tadeáš Hájek z Hájku, se do kalendářů o několik desetiletí později dostávaly další složky, především rady zemědělcům, zdravověda a čtenáři vynucené přehledy jarmarků a trhů.67 Do vynálezu knihtisku se mezi lid šířily pouze ručně psané cisiojany a kalendáře, ale pak vydavatelé zjistili, že je pro ně jejich tisk a prodej výnosný a začali je vydávat každý rok. První český tištěný kalendář vydal roku 1489 Mikuláš Štětina v Plzni. Česky tištěné kalendáře byly celkem skromné – v roce 1492 vyšel v Praze první knižní kalendář, šestilistová Praktika kolínská na rok 1493, ale jejich rozsah rychle narůstal. O tři roky později vydaný Kalendář s praktikou na rok 1496 už byl rozsahem čtyřnásobný. Od 16. století jednolistové kalendáře vytlačovaly kalendáře sešitové či knižní, jejichž užívání bylo snazší, protože uváděly plný seznam dnů. Vydavatelé do nich v zájmu co nejvyššího prodeje přidávali další informace. Zpočátku to byly lékařské rady, které se opíraly o astrologii, astronomické pranostiky, fáze Měsíce, nešťastné dny, slavné svátky, předpovědi počasí, informace o trzích nebo pamětihodných událostech.68 Množství informací se v kalendářích nadále zvyšovalo, vedle nejrůznějších rad tu měly své místo publicistické a literární útvary, fámy, zajímavosti, senzace či vtipy. Od 18. století se úroveň kalendářů zlepšovala, pranostiky a astrologické rady byly redukovány, naopak přibyly náročnější texty. Největší rozkvět zažila kalendářová literatura v 19. století. Na důležitosti získala informační funkce (hlavně co se ekonomie, financí a práva týče), zvýšily se počet, taktická různorodost a kvalita příspěvků obecně vzdělávacího a výchovného zaměření a na stejnou úroveň s ostatními se postavila beletristická složka. Kalendáře se specializovaly, vedle 64
Viz URBAN, Z. Op. cit., s. 17. Viz Grafická znázornění kalendářů. Op. cit. 66 URBAN, Z. Op. cit., s. 16. 67 Tamtéž, s. 17. 68 Viz KOTULOVÁ, E., Op. cit., s. 86. 65
21
všeobecných vycházely kalendáře odborné, zájmové (hospodářské, lékařské, učitelské, studentské, kupecké, rodinné, historické, hornické, stoleté, ke čtení, k psaní aj.), dále programové, regionální aj. Ve dvacátém století kalendáře svou společenskou funkci ztratily, jako typ četby dožívaly. Hlavně všeobecné kalendáře nahradily nové tištěné zdroje informací, soubory zábavné četby a média.69 Poslední tištěný knižní kalendář vyšel v roce 1949. Vraťme se ale ještě na chvíli do 16. století. Pranostiky jeho první poloviny byly pod vlivem latinských veršů, které sice urychlily jejich pozdější formální vývoj, jelikož ale ony verše vznikaly především na půdě salermské benediktinské lékařské fakulty, přistupovaly pranostiky k počasí z hlediska zdravotních rad. Od poloviny 16. století se v kalendářích zabydlují básně na jednotlivé měsíce nebo i dny. Jsou převážně původní, ačkoliv se často opírají o cizí předlohy, zejména německé, polské a lužickosrbské. Nejasná je původnost pranostik v Kalendáři hospodářském a kancelářském k létu Páně 1648 Jeronýma staršího Geblera. Ve stejném znění nebo jen nepatrně pozměné se objevují v pozdějších záznamech, což znamená, že mohou být skutečně autentické, anebo je vymyslel sám Gebler, kolektivní sankce je přijala a bez nějakých větších úprav pak zlidověly. Zcela určitě autentické jsou pranostiky v Novém kalendáři hospodářském a kancelářském k létu Páně 1631 Jiřího Jana Žaluda z Mostu, který se jako jeden z prvních věnoval jejich soustavnému sběru. K nejcennějším
dochovaným
datovaným
pramenům
patří
Calendarium
perpetuum
oeconomicum (Kalendář každoroční hospodářský) Šimona Partlice ze Špicberka, které vydal roku 1617. Tento soubor pranostik, jejichž sběru se soustavně a intenzivně věnoval, patřil ve své době k nejúplnějším, pokud jde o nerýmované pranostiky-rady. Vyhledával je nejen v místech, kde žil, ale i v kalendářích svých předchůdců – českých, německých a hlavně latinských. Vliv latiny je vidět na formulaci některých pranostik, jiné přímo uvedl v latinském znění. Když si všimneme obsahu, najdeme zde užitečné racionální rady, astrologické představy i pověry. K některým dnům uvedl místo nich údaj o jeho délce, odkaz na Bibli nebo údaj o postavení hvězd. Pranostiky si vybíral, upřednostňoval předpovědi hřmění a bouřek. A neuvedl ani jednu veršovanou pranostiku. Do části svého kalendáře věnované popisu jednotlivých měsíců zařadil pranostiky, které mají k těm dnešním už o něco blíže. Ukázkám předcházely podtituly, v nichž důsledně používal výraz „pranostika“. Přes všechnu nevyváženost a pestrost nejde Partlicovi upřít: v Calendariu podává nezkreslený obraz tehdejšího stavu zemědělských a meteorologických předpovědí, přestože s některými nejspíše nesouhlasil (např. spojenými se zdravotními nebo astrologickými předpověďmi).
69
URBAN, Z. Op. cit., s. 19 a 24-25.
22
Pod Partlicovým vlivem pokračovali sběratelé v 17. století v zápisu pranostik v neveršované podobě, o to víc se však měnil obsah, neplatné rady ustupovaly novým, přihlížejícím ke zkušenostem rolníka, např. Ječmen ozimní má se síti od sv. Bartoloměje až do sv. Matouše; Jarní obilí, ječmen, oves, hrách, šosovice a vikev má se síti od Středopostí až do neděle Smrtedlné. Item od Zeleného čtvrtku až do neděle Cantate. Jak včeličky nelétávají (v dubnu), zimu a přívaly znamená. Pranostiky v nevázané řeči najdeme v souboru O dobrém a příhodném setí a štěpování Daniela Basilia z Deutschenberka z roku 1628, Novém kalendáři hospodářském a kancellářském na rok 1691 Johanna Philippa Hahna nebo Ročním kalendáři hospodářském na rok od narození Páně 1729 Michala Krygnera. Nejrozšířenějším souborem pranostik druhé poloviny 17. a celého 18. století je Pranostika sedlská – anonymní dílo, u něhož není známý rok vzniku. Nejstarší výtisk pochází z léta 1676, ale z textu na titulní straně vyplývá, že mu předcházelo minimálně ještě jedno vydání. Zato má spoustu reedic, nejvíce z 60. – 90. let 18. století. Pranostika je vyjma předmluvy celá veršovaná, podstatný je ale její obsah, který zřejmě dost odpovídal představám venkovského obyvatelstva. Pravidla zůstala zachována víceméně ve stejné podobě, jakou Pranostika dostala v 17. století, proto jsou některé pranostiky i jednotlivé oddíly silně pověrečné. Týká se to především vstupních částí o předpovědích počasí a úrodnosti nebo neúrodnosti budoucího roku podle toho, na který den v týdnu připadne narození Krista a podle počasí 12 vánočních dní. V roce 1770 vyšel v Kalendáři vždycky trvajícím soubor pranostik nazvaný Hospodářské regule, autor je opět neznámý. Odráží se v nich střet různých pojetí pranostik zde a v Pranostice sedlské. Za prvé je v tomto souboru patrné lpění na neveršované formě pranostik v lidovém podání, ze kterého autor čerpal ve větší míře, než tomu bylo u Pranostiky. Za druhé sem autor umístil pranostiky postavené na odpozorovaných konkrétních postřezích venkovanů. A za třetí je zde viditelná snaha očistit pranostiky od pověr. Regule jsou přísně výběrové, uvádí k jednomu měsíci jen 5 až 6 pravidel, což ukazuje, které pranostiky patřily k nejpoužívanějším. Nejucelenější pohled na vývoj pranostik 18. století podává Nový hospodářský a kancelářský kalendář, který vycházel od roku 1713 do konce století. Autor se uváděl jako Abraham Fischer, jeho skutečné jméno není známé. Jazykový a stylový rozbor díla ukázal, že se na výběru pranostik podíleli minimálně dva autoři. Většina vydání je neveršovaná, ale zajímavá tím, že obsahuje pranostiky málo známé a navíc nepověrečné. Snahou autorů totiž bylo neopakovat se a zveřejňovat jen prakticky použitelný materiál. Od 70. let 18. století
23
převážily v Kalendáři pranostiky veršované. Staly se normou pro všechny tehdy používané pranostiky lidové i zlidovělé.70 Slovinština rozlišuje mezi kalendářem a praktikou, slovinsky pratikou. Kalendář jsou číslem označené dny seřazené do měsíců. Praktika je tenká knížka či příručka, která může obsahovat i kalendář, ale především je to jeho dodatek obsahující meteorologické předpovědi, obyčejně v podobě přísloví, různé rady týkající se zemědělských prací, léčení apod.71, záleží na jeho zaměření. Nejstarší kalendář na slovinském území z roku 1415 byl podle chronologických chyb vytvořený na základě kalendáře z roku 1054. Je psaný latinou, autorem je nejspíš nějaký mnich. Obsahově se skládá z kalendáře a kalendáře svatých, formálně se velmi podobá současným praktikám – barevně vyvedení světci jsou zobrazení od prsou nahoru s aureolou okolo hlavy, mnoho světců zastupuje místo podobizny symbol. Nahoře je uvedeno jejich jméno, pod podobiznou číslo sestavené z čar. Potěšující je skutečnost, že v praktikách 19. století jsou přesně ti samí světci. Druhý kalendář pochází z 15. století a je součástí „Missalu“, ze stejného důvodu jsou zajímavé aquilský breviář z roku 1496 a misál z roku 1517, latinský církevní kalendář Schönlebena z roku 1680 a Kalendarium Slovenski vydaný biskupem Petretičem z roku 1638 jako součást evangelia; bylo psané kajkavskou slovinštinou. První slovinský kalendář psaný německy vydal v roce 1557 Primož Trubar, připojil ho ke svému dílu Novi Testament. Pro velký úspěch u čtenářů přidal roku 1582 Ta slovenski Kolendar v samostatné sbírce. To bylo na dlouhou dobu vše, v 17. století žádný slovinský kalendář nevyšel, do 18. století se používaly kalendáře německé. První slovinsky psaný kalendář Nova Crainska Practica, Na Lejtu MDCCXXVI vytištěný v roce 1726 v Augsburgu byl neohrabaným převodem německého originálu. Po příznivých ohlasech na jednoroční kalendáře vydal štýrský duchovní A. Breznik univerzální kalendář Večna pratika od gospodara (1789). Valentin Vodnik velmi toužil sestavit dobrý a užitečný kalendář. Po dlouhých přípravách vydal praktiku s názvem Velika Pratika ali Kalendar za tu lejtu 1795 ali MDCCXCV. Díky věcným informacím a praktickým radám s ní dosáhl velkého úspěchu, a proto souhlasil s vydáním praktik na další dva roky. V první polovině 19. století vycházelo ohromné množství nejrůznějších praktik a kalendářů, lišily se typem, velikostí, zaměřením, obsahem, cílovou skupinou, vydavatelem. V Lublani praktiky a kalendáře vydávali Ignac Merk, Janez Leopold Eger, Anton Degotardi, Andrej Gassler a Janez Rezer. První tři tiskli praktiku s názvem Nova Kranjska Pratika, zbylí 70 71
Viz URBAN, Z. ROBEK, A. Op. cit., s. 37-91. Viz SNOJ, M. Slovenski etimološki slovar. Ljubljana: Modrijan, 2009, s. 559.
24
dva s názvem Kranjska praktika. V roce 1840 vyšla známá Stoletna Pratika devetnajstega stoletja od 1801-1901 a dočkala se čtyř doplněných vydání. Rokem 1843 začala éra Velike pratike, kterou připravoval Janez Bleiweis a Blaž Potočnik. Úspěch i náklady byly ohromné. První část tvořil kalendář, který vycházel i samostatně jako Mala pratika, druhá byla zábavná a poučná. Své kalendáře vydávaly rovněž spolky a sdružení (katolické, dobročinné), živnostníci nebo i kláštery. Po zrušení cenzury tisku v roce 1848 produkce časopisů a kalendářů okamžitě vzrostla, pranostiky se z nich vytrácely a střídaly je korektní předpovědi počasí, zvětšil se prostor pro zábavnou část. V té době vyšel Slovenski koledar za leto 1851 Miroslava Vihara, Koledarčik slovenski za leto 1852 Janeze Bleiweise či Zora, jugoslavenski Zabavnik za godinu 1852 Radoslava Razlaga a Ivana Vinkoviče, jež svým vydáním vyvolala vzruch a ovlivnila pozdější slovinskou kalendářovou literaturu. Do roku 1857 vycházelo tolik praktik a kalendářů, až se k jejich nadprodukci vyjádřily i Bleiweisovy noviny. Vydavatelé kalendářů se po ní na několik let odmlčeli. Od roku 1858 začalo s produkcí kalendářů Društvo sv. Mohorja, na konci roku 1866 vyšel první kalendář Matice slovenske Narodni koledar in letopis Matice slovenske za leto 1867. V roce 1901 byla vydána Stoletna pranostika dvajsetega stoletja 1901 do 2000 Gregorije Pečjaka, na ni navazuje Stoletna pratika enaindvajsetega stoletja: 2001-2100, kterou vydalo nakladatelství Prešernova družba v roce 2002.
2.5 JULIÁNSKÁ A GREGORIÁNSKÁ KALENDÁŘNÍ REFORMA Římský král Numa Pompilius rozšířil l v 7. století př. n. l. původní římský kalendář, který se sestával z 10 měsíců, o dva měsíce. Počítal, že rok má 355 dní, a aby se vyrovnal s rokem tropickým72, tak se do něj každý druhý rok vkládal ještě třináctý měsíc. Nazýval se Mercedonius a začínal se po 23. únoru, na který připadaly oslavy konce roku, tzv. Terminálie. Pro jeho zařazení neexistovalo žádné pravidlo, neměl ani danou délku. Dodržovalo se však rozmezí 28 až 29 dní a záleželo na uvážení kněží, zda vůbec bude přestupný měsíc zařazen. Tak se stalo, že se v posledních letech republiky za občanských válek kalendářní rok s tropickým úplně rozešel. V roce 46 n. l. nechal císař Julius Caesar zavést nový kalendář. Rok měl 365 dnů, délky měsíců se změnily a každý čtvrtý byl přestupný – měsíc februarius se prodloužil o jeden den.
72
Tropický rok je doba mezi 2 po sobě jdoucími průchody Slunce jarním bodem, což je místo, kde se Slunce nachází v okamžiku jarní rovnodennosti. Tropický rok trvá 365, 24219 dne. Viz KLECZEK, J. Velká encyklopedie vesmíru. Praha: Academia, 2002, s. 50 a 508.
25
Jenže tropický rok trvá 365,24220 dne, a ne tehdy předpokládaných 365,25 dne, což znamenalo, že se juliánský kalendář opožďoval o jeden den za 128 až 129 let. Tato skutečnost ovlivnila datum jarní rovnodennosti a skrze ni hlavně datum Velikonoc. Na církevním koncilu v Nice roku 323 bylo totiž rozhodnuto, že se velikonoční svátky budou slavit první neděli po prvním úplňku, který nastane po jarní rovnodennosti (toho roku připadla právě na 21. březen); pokud vyjde úplněk na neděli, Velikonoce se budou slavit další neděli. Jenže s tím, jak se kalendář opožďoval, se jarní rovnodennost z 21. března neustále posouvala směrem k začátku roku.73 V 16. století činil rozdíl už 10 dní, proto papež Řehoř XIII. vydal 24. února 1582 bulu Inter gravissimas. Jejím prostřednictvím nařídil dny navíc vymazat, po čtvrtku 4. října tak měl následovat pátek 15. října. Reforma samozřejmě vyvolala velkou vlnu nevole, neboť došlo k narušení hospodářského roku rolníků, který se řídil právě pranostikami, vztahujícími se převážně ke svatým a svátkům. Pranostiky se novému umístění nepřizpůsobily a zůstaly spojené se svými světci. Zkrácení roku vedlo k jejich posunu nebo úplnému znehodnocení, např. svátek sv. Lucie. 13. 12. byl v juliánském kalendáři dnem slunovratu (Svatá Lucie, den skoro vypije). Lucii pranostika zůstala, jenom se po zavedení gregoriánského zimní slunovrat posunul na 21. 12., kdy svůj svátek slaví Tomáš (Na svatého Tomáše nejdelší noc naše). Nový kalendář přijali okamžitě jen v části Itálie, ve Španělsku a Portugalsku. Čechy a Slovinsko bez Zámuří provedly změnu z 6. na 17. ledna 1584, Morava z 3. na 14. října 1584, Zámuří z 21. října na 1. listopad 1587. Některé země, jako Egypt, Čína nebo Rusko, jej přijaly až v 1. polovině 20. století.74
2.6 DĚLENÍ ROKU A DNE
Málokdo si dnes uvědomí, že pro pranostiky neplatí současné dělení roku. Učíme se, že rok tvoří 4 roční období vymezená dvěma slunovraty a dvěma rovnodennostmi. Dnešní věda dokáže přesně určit přesný datum a čas jejich začátku a konce. Ale mnohem přirozenější z hlediska zemědělského, fenologického, biologického i klimatického bylo staročeské dělení a navíc prakticky bez nesouladu klimatického rázu v datech, jež si časově symetricky odpovídají, bylo staročeské dělení. Jaro začínalo svátkem Stolování sv. Petra (22. 2.), léto na sv. Urbana (25. 5.), podzim na sv. Bartoloměje (24. 8.) a zima svátkem sv. Chrysogona (24. 11.). Toto členění najdeme ve většině cisojanů a staročeských kalendářů. 73 74
Viz KOTULOVÁ, E. Op. cit., s. 14-16. Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit. 30-31.
26
Do 19. století se, zvláště na venkově, používalo také dělení roku na 8 období: pozimek nebo-li předjaří (od sv. Matěje, tzn. 24. 2.), jaro čili vesnu (od sv. Josefa, tzn. 19. 3.), podletí (od sv. Jana Nepomuckého, tzn. 16. 5.), léto (od sv. Medarda, tzn. 8. 6.), poletí nebo také polétí (od sv. Panny Marie kořenné, tzn. 15. 8.), podzimek nebo-li podzim (od sv. Matouše, tzn. 21. 9.), předzimu (od sv. Martina, tzn. 11. 11.) a zimu (od Narození Páně, tzn. 25. 12.). Toto dělení krásně se v mnohém shoduje s fenologickými ročními obdobími, které moderní meteorologie vymezila na základě dlouholetých pozorování: předjaří, časné jaro, plné jaro, časné léto, plné léto, pozdní léto, časný podzim, plný podzim, pozdní podzim a zima.75 Den se před zavedením hodin začínal západem slunce. Noc a bílý den značily dobu od západu do východu, respektive od východu do západu slunce. Noc se dělila na několik částí. Doba od západu slunce do úplného zatmění se nazývala stmívání. První částí noci po zatmění byl večer, půlnoc označovala střed noci, na ni navazovalo kuropění neboli část druhé poloviny noci a svítání čili doba od rozednívání do východu slunce, kterým začínal bílý den. Dopoledne znamenalo dobu od východu slunce do okamžiku, kdy stálo nejvýše nad obzorem. Dělilo se na dvě poloviny – ráno a před polednem. Poledne zabíralo část dne okolo okamžiku, kdy slunce stálo nejvýše na obloze. Odpoledne znamenalo dobu od poledne do západu slunce, jeho první polovina se říkalo po poledni, druhé navečer. 76 Předkové Slovinců, alpští Slované, pravděpodobně dělili rok na léto a zimu, jako zemědělci velmi dobře věděli, co mohou čekat od studené a co od teplé sezóny. Nutnost vykonat určitou práci před příchodem teplého období umožňuje domnívat se, že měli výraz i pro jaro. Staré slovo vigred s archaickou předponou vy- znamená „východ, něco, co vychází ze studeného do teplého období“77. Alpští Slované den nejspíše dělili na část dopolední a odpolední. Napovídalo by tomu slovo južina, které obecněslovansky znamenalo jedno z hlavních jídel dne. Vzniklo z praslovanského slova jug, označujícím část nebe, popřípadě pravé poledne, kdy slunce stojí na jihu. Z toho by se dalo vyvodit, že znali i pojem střed dne (možná v tu dobu skutečně jedli). A pravděpodobně dělili den na víc částí, protože společné slovanské zora (svítání) a mrak (stmívání) slovinština používá dodnes.78 Ve středověku se obyvatelé řídili podle slunce,
75
Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 27-28. Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 28. 77 Viz MAKAROVIČ, G. Slovenci in čas: odnos do časa kot okvir in sestavina vsakdanjega življenja. Ljubljana: Krtina, 1995, s. 16 78 Viz MAKAROVIČ, G. Op. cit., s. 22. 76
27
části dne nazývali zarana, petelinje petje, prva zora, zarja, čas po poldnevu, mrak nebo čas spanja.79
2.7 NÁZVY MĚSÍCŮ 2.7.1 ČESKÉ NÁZVY Češtině se, jako jednomu z mála slovanských jazyků, podařilo zachovat domácí názvy pro měsíce roku. Jsou to pojmenování velmi stará, mohla by pocházet dokonce už z dob praslovanských. S vytvořením kalendáře a příchodem křesťanství upřednostnily některé slovanské národy – zvláště ty na jihu – (mezinárodní) latinské názvy převzaté z římského kalendáře. Z národů, které zůstaly věrné domácím pojmenováním, si leden a únor zachovala jenom čeština, ale březen až prosinec najdeme porůznu i v ostatních slovanských jazycích. Avšak i přes podobnost výrazů a jazykovou příbuznost bychom si nemuseli rozumět. Například český květen se vyskytuje v polštině a ukrajinštině, kde ale označuje čtvrtý měsíc roku, tedy náš duben. Nebo české názvy srpen, říjen a listopad znamenají v chorvatštině červenec, září a říjen. Vyvstává otázka, jak k těmto nedorozuměním došlo? Způsobil je rozpad slovanské jednoty při stěhování národů. Slované, dokud žili společně ve své pravlasti, rozdělili rok na období délkou odpovídající zhruba měsíci, která si pojmenovali podle změn v přírodě a právě probíhajících prací. V době stěhování národů jednotlivé skupiny Slovanů osídlily rozlehlá území s odlišnými klimatickými podmínkami. Změny počasí přicházely někde dříve, někde později, což následně ovlivnilo i vykonávané práce, a proto došlo k posouvání pojmenování dopředu či dozadu. Později se pojmenování ustálila jako konkrétní názvy jednotlivých měsíců.80 Leden81 je typické české slovo, původně bylo jmenným tvarem přídavného jména, později se stalo jménem podstatným. Jak už sám tvar napovídá, leden znamená „ledový / ledný měsíc“, studený, všude leží led a sníh. Slované jej také nazývali sněžen. Původ slova únor nejde spolehlivě vysvětlit. Od dob národního obrození se vykládá jako měsíc nořením ledů, jméno únor by se tak vztahovalo ke slovesu nořit, respektive k jeho starší
79
Tamtéž, s. 37. Viz KYSELOVÁ, M. Názvy měsíců v roce. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava / 427190. 81 Viz CHÝLOVÁ, H. K původu názvů zimních měsíců v češtině. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/k-puvodu-nazvu-zimnich-mesicu-v-cestine--845636. Použito pro výklad jmen všech tří zimních měsíců. 80
28
podobě unořovat. Jenže led má menší hustotu než voda, plave na hladině.82 Možným vysvětlením by mohla být i obleva, která v únoru obvykle přichází, cesty a louky jsou plné bláta a louží, do kterých lidé a zvířata zapadají, noří se. Březen83 je vykládán dvojím způsobem. Podle jednoho v tomto měsíci začínají kvést břízy, podle druhého jde o měsíc březosti zvířat.84 Doložen je i výraz mařec, počeštěná podoba latinského martius. Duben je tradičně vysvětlován rašením a olisťováním dubů. 85 Květen označuje měsíc květů, měsíc, kdy všechno kvete. Poprvé tento výraz použil Josef Jungman v překladu Ataly (1805) jako poetismus86, neboť do té doby se pro pátý měsíc roku vžil název máj, jež mezi lid pronikl prostřednictvím škol z latinského maius.87 Do poloviny 19. století si byly oba výrazy rovnocenné, květen možná méně používaný, ale pak se situace změnila a poetismem postupně stal máj. Červen88 a červenec vychází ze stejného základu a pro svou podobu byly často zaměňovány, červen označoval sedmý a červen šestý měsíc. Původně červen označoval mnohem delší dobu, teprve s dělením roku na měsíce byl rozlišen na dva nebo i tři červny: črven menší, črven veliký a črven. Z prvního se stal květen, z druhého a třetího červen a červenec. Červenec znamená malý červen, měsíc následující po červnu, jak vyjadřuje přípona -ec. Zato původ slova červen je nejistý. Může jít o měsíc červené barvy jako barvy zralosti (dozrává ovoce, červenají se jahody, květiny), může pocházet od červce89 nebo červů v ovoci90. Srpen je odvozený od přídavného jména od slova srp. Je to měsíc žní, doba kosení. Možná by se ale mělo odvozovat od litevského slovesa sirpsti „zrát“, protože obilí v tuto dobu dozrává.91 Září nemá nic společného se září ani světlem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vznikl ze spojení za řúje, řečeno současnou češtinou „za říje“, tedy období páření zvěře 82
Viz MACHEK, V. Op. cit., s. 669. Viz CHÝLOVÁ, H. Jarní měsíce. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/kpuvodu-nazvu-zimnich-mesicu-v-cestine--845636. Použito pro výklad všech tří jarních měsíců. 84 Viz MACHEK, V. Op. cit., s. 72. 85 Tamtéž, s. 132 86 Tamtéž, s. 312. 87 Tamtéž, s. 348. 88 Viz CHÝLOVÁ, H. Původ názvů letních měsíců. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/puvod-nazvu-letnich-mesicu--908707. Použito pro všechny tři názvy letních měsíců a září. 89 Podle D. Kinského šlo o tzv. polského červce žijícího na Ukrajině, Podolí a Polesí, ze kterého se vyrábělo červené barvivo. V červnu a červenci probíhal jeho sběr. Viz MACHEK, V. Op. cit., s. 99. 90 Viz REJZEK, J. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001, s. 115. 91 Viz MACHEK, V. Op. cit., s. 572; KYSELOVÁ, M. Názvy měsíců v roce. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava /427190. 83
29
doprovázené charakteristickými zvuky. Proto by se dal označit jako měsíc, ve kterém zvěř řve, jelikož sloveso řúti se vyvinulo do dnešní podoby „řvát“. Říjen92 je zpodstatnělé adjektivum ŕuj-ьnъ od ŕuja „říje“, je tedy měsícem jelení říje. U listopadu je původ slova zřejmý, vyjadřuje opadávání listí ze stromů. Prosinec byl kvůli Vánocům mylně spojován se slovesem prosit, doložená staročeská podoba prasinec zase nabízela spojení s prasetem a obdobím zabíjaček. Název ale vznikl z praslovanského kořene *-sin-, který je dnes obsažen ve slově siný s významem „modravý, šedivý“, protože přesně taková je prosincová obloha. Název může pocházet i od praslovanského slovesa *prosinǫti „prosvítat, probleskovat“, vyjadřoval by tedy tu skutečnost, že slunce občas prosvitne skrze zataženou oblohu.93 Naši předkové ho nazývali také vlčenec94 „vlčí měsíc, měsíc vlků“, jelikož vlci se v této době spojovali ve smečkách a napadali dobytek.
2.7.2 SLOVINSKÉ NÁZVY
Slovinština označuje měsíce latinskými jmény převzatými z juliánského kalendáře prostřednictvím němčiny – januar, februar, marec, april, maj, junij, julij, avgust, september, oktober, november a december, přestože pro ně má svá vlastní pojmenování: leden – prosínec, únor – svečán, březen – marec, duben – máli tráven, květen – véliki tráven, červen – róžnik, červenec – máli srpàn, srpen – véliki srpàn, září – kímovec, říjen – vinotòk, listopad – listopàd, prosinec – grúden. Jak ve své rozpravě píše Jože Stabej95, podle první teorie měl název prosinec, respektive prosimiz (= prozimec), poukazovat na zimu. Pak kanovník Matija Kastelec a po něm mnich a filolog Hipolit vysvětlovali původ názvu od prosa, protože o Vánocích hospodyně pekly místo obyčejného pšeničného slavnostní prosenný chléb, který se jedl výhradně od 25. prosince do osmého dne po svátku Tří králů. Následující tři teorie jsou stejné jako ty, které jsem uvedla u českého názvu. Stabej spíše jako zajímavost uvádí, že v Čechách, na Moravě a na Slovensku jedna raně středověká teorie odvozuje název prosinec od prasete. Pod vlivem německého názvu Bittmond odvozovali (nejen) slovinští jazykovědci název prosinec od prositi, prošnja, jelikož se v něm, nejvíc ze všech měsíců, církev i lidé obraceli k Bohu se svými prosbami. 92
Viz MACHEK, V. Op. cit., s. 532. Viz CHÝLOVÁ, H. K původu názvů zimních měsíců v češtině. Op. cit. 94 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 310. 95 STABEJ, J. Ob petstoletnici škofjeloškega zapisa slovenskih imen za mesece., s. 75. Dostupné z: http://www.dlib.si/stream/URN:NBN:SI:DOC-93FLIZJH/5a312519-1dff-4d5f-92ad-d9279ed34ef6/PDF 93
30
V 19. století jazykovědci v čele s Franem Miklošičem všechny dosavadní teorie odmítli. Připustili pouze možnost, že název prosinec pochází od sloves prosevati „prosvítat“ či sijati „svítit“, kdy v souvislosti s prodlužováním denní doby roste světlo a slunce skrze mraky a mlhu svítí častěji, déle a silněji. Svečan není etymologicky úspěšně doložen, takže existuje několik možných vysvětlení. Může pocházet z indoevropského *sóikui- suh(i mesec) „suchý (měsíc)“, může vycházet ze slovesa sekati „sekat“, a to buď ve smyslu chystat nové dřevo na otop, anebo od silných mrazů, tuhých, které „řežou“. Z etymologického hlediska je špatné vysvětlení, které název odvozuje od ledenih sveč „rampouchů“ nebo svečnice96, čili Hromnic. Sušec dostal své jméno podle velmi suchého větru vanoucím v jeho dnech97, který vysuší půdu a umožní setbu. Další název brezen byl spojován s rašením bříz, slovinsky brez, nebo mrouskáním koček, slovinsky breznanjem. 98 Mali a veliki traven se vztahují k růstu trávy. Rožnik je zkrácení verze výrazu rožencvet, doslovného překladu německého Rosenmonat, a znamená „měsíc, ve kterém kvetou růže“. Mali a veliki srpan pocházejí od slova srp, vyjadřují tedy, že v těchto měsících probíhaly žně. Kimovec je odvozen od slovesa kimati „kývat“, ale není jasné, proč. Jedna teorie tvrdí, že koně a dobytek obtěžovaní mouchami nevydrží stát v klidu a neustále se pohybují, kývají. Podle Ladislava Horvata se pod tíhou ovoce prohýbají stromy a vinná réva99. Vinotok ilustruje sběr hroznů a stáčení šťávy po jejich vylisování. Listopad oznamuje, že opadává listí ze stromů. Gruden může pocházet od slova gruda „hrouda“, tzn., že na polích se vytvořily zmrzlé hroudy hlíny, nebo od slovesa gruditi, dnes gristi „hryzat, kousat“, pak by název znamenal „měsíc, ve kterém mráz kouše“. Slovinské názvy měsíců poprvé zapsal Martin iz Loke do svého rukopisu roku 1446: prosynicz, setsczann, susecz, maly trawen, weliky trawen, bobouczwet, maly serpan, veliky serpan, poberuch, listognoy, kozowperschk, gruden. Od té doby se další nové názvy začaly objevovat v slovnících a kalendářích. Vyjadřovaly sepětí s ročními obdobími, s jejich 96
Viz BENKOVIČ, J. „Slovenski koledarji in koledarniki. V 100-letni spomin prve Vodnikove in v 50-letni spomin prve Bleiweisove „Nove Pratike“.“ Dom in svet, roč. 8, č. 1, s. 217. Dostupné z: http://www.dlib.si/details/URN:NBN:SI:DOCDS6O2FIS/?query=%27keywords%3dslovenski+koledarji+in+koledarniki%27&pageSize=25. 97 Tamtéž. 98 Viz STABEJ, J. Op. cit., s. 77. 99 Tamtéž.
31
charakteristickými rysy, událostmi, svátky, s prací, kterou musel člověk v jednotlivých měsících vykonávat, nebo byly pojmenovány po světci, např. název července srpàn, žétnik, pšeníčnik jsou spojena s obilím a žněmi, výrazy pro listopad andréjščak a martínščak zase poukazují na svátky sv. Ondřeje a sv. Martina.100 Podruhé použil domácí pojmenování Primož Trubar roku 1582 ve svém kalendáři: prosinic, siečan, sušec, malitravan, veliki traun, serpan, kimouc, jesenik, kozopersk, listognoj a gruden. Od roku 1726 do roku 1845 je praktiky a kalendáře nazývaly prosinic, siečan, sušec, mali travèn, veliki travèn, rožni cvejt, mali serpan, veliki serpan, kimovic, kozapersk, listovgnuj a gruden.101 Mezitím Ožbalt Gutsman své mluvnici Windische Sprachlehre napsané roku 1777 navrhl pojmenovat měsíce podle jejich pořadí v roce, tak jako to udělala latina: pŕvnik, drúgnik (drújnik), trétnik, štŕtnik, pêtnik, šêstnik, sédemnik, ósemnik, devétnik, desétnik, ednájstnik, dvanájstnik. O dvacet let později se nové domácí názvy pokusil zavést i jeden z největších slovinských básníků Valentin Vodnik. Vzorem mu byl francouzský typ kalendáře začínající říjnem: tŕgovec, meglóvec, sréžovec, snežník, dèžnik, vétrnik, zelénar, cvétnar, trávnar, srpàn, toplán a sadján. Ani jeden z pokusů nenalezl odezvu.102 V roce 1845 vypukla tzv. pratikarska vojska, kdy si autoři ve svých kalendářích a praktikách pojmenovávali měsíce, jak chtěli. Mezi lepší se mohl zařadit pokus Blaže Potočnika: ledník, tálnik, brstník, trávnik, cvétnik, séčnik, sŕpnik, mlátnik, sádnjik, móštnik, lístnik, grúdnik, nebo Matije Majara, který upravil jména jiných slovanských jazyků: leden, luti, brezen, traven, cveten, červen, lipen, serpen, rujen, listopad, gruden a prosinec. „Válka“ skončila v roce 1849, tedy aspoň teoreticky, a sice doporučením Mihaela Peternela psát názvy měsíců latinsky, neboť jsou univerzální a ve světě nejrozšířenější.103 Slovinský jazykovědec Janez Keber, zabývající se výzkumem především slovinských vlastních jmen a příjmení, nashromáždil104 173 všech dosud známých pojmenování měsíců: •
leden: prosinec, prosenec, lednik, snežnik, prozimec, zimec, sečenj, novoletnik, prvnik, mali božičnjak;
•
únor: svečen, svečnik, sečan, dežnik, talnik, drugnik, drujnik, pustnik, mali mesec, mal mjesac;
100
Viz KEBER, J. „O slovenskih imenih mesecev“. In Družinska pratika: za navadno leto …, 1994, s. 3642; SNOJ, M. Op. cit.; 101 Viz BENKOVIČ, J. Op. cit., s. 215. 102 Viz KEBER, J. Op. cit., s. 40. 103 Viz BENKOVIČ, J. Op. cit., s. 216-217. 104 Viz KEBER, J. Op. cit., s. 41-42.
32
•
březen: sušec, sušnik, brezen, breznik, cepljenjak, mali traven, tretnik, vetrnik, ebehtnik, gregorščak, postnik, pustnik;
•
duben: mali traven, mali travnik, travnik, travnjek, veliki traven, velikotravnik, štrtnik, zelenar, kukavičji mesec, ovčjider, jurijevščak;
•
květen: majnik, veliki traven, veliki travnik, cvetnar, cvetnik, rožni cvet, rožni mesec, petnik, Marijin mesec, šentlipovšek, šentlipušnik, risalščak, risalšček, rusalščak;
•
červen: rožnik, bobov cvet, rožni cvet, travnar, senšek, senovjek, sečnik, ranoleten, šestnik, kresnik, krstnik, ivanjščak, ivanšček, šentjanževec;
•
červenec: mali srpan, srpan, srpnik, pšeničnik, žetnik, žetnjak, senenec, sedemnik, sant, Jakobov mesec, šentjakobski mesec, šentjakopški mesec, jakobnik, jakobščak, jakopovščak, šentjakobnik, jakobešček;
•
srpen: veliki srpan, pšeničnik, mlatnik, vršenj, prašnik, velnik, semenec, otavnik, otavnjak, osemnik, poznoleten, toplan, šentjernejski mesec, gospojnik, medmašnik, mešnjak, mešnjek, velikomešnjak, velikomešnjek;
•
září: kimovec, kimavec, poberuh, jesenščak, jesenik, devetnik, kozoprsk, sadni mesec, sadnik,
sadnjik,
sadjan,
malomašnik,
mihalšček,
miholjščak,
miholščnik,
šmihelščnik, šentmihelski mesec; •
říjen: vinotok, vinščak, vinski mesenc, vinec, vinodaj, svestvinšček, moštnik, obročnik, bratvin, bendimjek, repar, repnik, desetnik, srednojesen, trgovec, kozoprsk, listopad, lukovščak;
•
listopad: listopad, listognoj, listov gnoj, gnilolist, gnilec, listnik, kozoprsk, meglovec, zimšček, ednajstnik, mali mesec, poznojesen, andrejščak, andrejšček, martinščak, matinšček, martovšek, vsesveščak, vsesvečnjak, vahtnik;
•
prosinec: gruden, grudnik, prozimec, ranozimen, prosinec, srežovec, dvanajstnik, božični mesec, božičnik, veliki božičnjak, veliki božičnik, kolednjak, venahtnik.
2.8 PRANOSTIKY V ČESKÉ PAREMIOGRAFII
Pranostiky se až do období osvícenství nacházely v rukopisech písmáků a sběratelů lidové moudrosti, v cisojanech a kalendářích. Sbírky byly plné pověrečných a nepravdivých předpovědí. V 18. a 19. století, v době osvícenství a národního obrození, sílilo přesvědčení, že je potřeba lid vzdělávat a vyvádět ze zažitých omylů, aby se nebál přijímat nové vědecké poznatky, které by pomohly rozvoji zemědělství. Proto na konci 18. století vydal libický farář 33
František Tobiáš Záviš knihu Nová pranostyka, kde se pranostiky opírají o konkrétní pozorování a osobní zkušenosti; spousta z nich sice existovala, ale byla do té doby přehlížena. Ještě jedna kniha si za svůj cíl vytyčila očištění prognostik od pověr, a to třísvazkový Lucyán, syn Fortunátův a obec Skalenská aneb Kniha o pověrách (1827). Její autor, obrozenecký farář, buditel a literát, Jan Javornický v ní polemizoval se starými předpověďmi a vtipně a trefně glosoval konzervativní přežitky. Pranostiky se staly praktickým rádcem, bez jejich pomoci se neobešel žádný dobrý hospodář, získávaly si význam i autoritu. Proto se do kalendářů vybíraly pečlivěji a pro celkový přehled o jejich počtu a stavu se začalo s prvními terénními sběry, které byly knižně vydávány. Mezi nejznámější patří Staročeské pověsti, zpěvy, slavnosti, hry, obyčeje a nápěvy Václava Krolmuse (vycházely 1845-1857), Mudrosloví národu slovanského ve příslovích národního obrozence a panslavisty Františka Ladislava Čelakovského (1852) a Prostonárodní české písně a říkadla Karla Jaromíra Erbena (1863). V druhé polovině 19. století byl pro terénní sběr pranostik odveden obrovský kus práce. Velkou zásluhu na tom měli mimopražští spisovatelé a jim nápomocní sestavovatelé kalendářů, a také redakce regionálních novin a časopisů. Objevení nemalého množství nových pranostik přinesla příprava Národopisné výstavy českoslovanské, která se konala roku 1895 v Praze. Přestože se sebralo hodně materiálu a obliba pranostik v jednotlivých krajích rostla, do celonárodního fondu se dostávaly jen sporadicky. Svůj podíl na tom měla malá dostupnost publikovaných příspěvků a nedostatek ucelených souborů. Vedle už zmiňovaných sbírek Václava Krolmuse, Františka Ladislava Čelakovského a Karla Jaromíra Erbena tehdy vyšla jen Sbírka přísloví, pořekadel a průpovědí, kterých užívá náš lid rolnický Karla Hrubého (1880), Z mudrosloví rolníkův Karla Schafflera (1881), Moravský lid Františka Bartoše (1892) a sedmidílný Česko-německý slovník Františka Štěpána Kotta (v letech 1878–1893 vyšly první tři díly, v letech 1896 – 1906 zbylé čtyři), který materiál pranostik zpracoval nejobsáhleji a vyhledávání v něm je náročné, neboť je jinak funkčně zaměřený. Pro první vědecky zhodnocené pranostiky se musíme vrátit do doby osvícenství na konec 18. století, do roku 1793. Tehdy Antonín Strnad (1746–1749), univerzitní profesor, královský astronom a ředitel pražské hvězdárny, vydal tři hospodářské kalendáře s dlouhým názvem Stoletý kalendář na způsob Kryštofa z Helwiku. Na památku a k užitku wlastencůw swých sepsaný od mistra Antonína Strnada, na wysokém Pražském učení hwězdáře Králowského, Náchodského sauseda a měštěnína Pražského. W Praze, 1793. Wytištěný a k dostání u Jana
34
Beránka, u Sw. Anny na Starým Městě w Nro 466.105; dva byly psané německy, jeden česky. Do popisu počasí jednotlivých měsíců již uvedl konkrétní teploty a další povětrnostní charakteristiky, podložené devatenáctiletým meteorologickým pozorováním a měřením v Klementinu. Zřejmě kvůli nedostatečné znalosti češtiny nebyly pranostiky rýmované. 106 Značný kus práce odvedl v 60. – 80. letech 19. století František Josef Studnička (1836-1903). Vystudovaný matematik, učitel a spisovatel se zájmem o dějiny matematiky, astronomii a meteorologii k nim napsal celou řadu spisů. Ve své úvaze o třídění pranostik Několik slov o naší prostonárodní pranostice (1868) kritizoval předpovědi založené na astrologických domněnkách, nedostatečné indukci, nevzdělanosti a pověrách, odmítal všechny kompenzační pranostiky, vyjadřoval se k nespolehlivým pravidlům pro sestavování povětrnostních pravidel. Věřil, že soustavným vědeckým meteorologickým pozorováním se podaří všechny chyby odstranit a člověk se stane pánem nad počasím. 107 Velkou zásluhu na studiu pranostik, i když většinou jen povětrnostního a podnebního charakteru, měli meteorologové. Ve 20. století publikovali své práce dva přední čeští meteorologové působící na Karlově univerzitě, prof. dr. Stanislav Hanzlík (1878–1956) a jeho nástupce prof. dr. Alois Gregor, DrSc. (1892–1972). Profesor Gregor upozorňoval na souvislost některých pranostik s normálním průběhem typického středoevropského počasí už před 1. světovou válkou v Československé vlastivědě. Celou kapitolu jim věnuje v Úvahách o počasí pro rolníky (1950), v níž ukazuje, jak by se měly pranostiky třídit a hodnotit. Nezapomíná zdůraznit, že ke správnému pochopení některých pranostik bude potřeba ještě hodně času. Jeho nástupce, profesor Hanzlík, rozebíral pranostiky v Meteorologických zprávách v letech 1950–1953. Požadoval, aby se pranostiky začaly třídit, aby etymologové zkoumali jejich původ a meteorologové je vědecky vysvětlili. 108 V letech 1955–1957 se dr. Karel Bayer zabýval výzkumem singularit, především pravidelným ochlazením na konci května a v červnu a vánoční oblevou.109 Sbírky (hlavně povětrnostních) pranostik vydali Karel Pejml – Pranostiky (1941) a Jan Munzar – Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa (1985).110 Na jedné straně byly tyto studie přínosné, protože vysvětlily příčiny vzniku jednotlivých pranostik a jejich praktickou využitelnost, na druhé straně nabyl laický čtenář přesvědčení, že pranostika je pravidlo pouze meteorologické. 105
Viz MUNZAR, J. Medardova kápě: Medardova kápě 40 dní kape?: Pranostika očima meteorologa. Praha: Levné knihy KMa, 2000, s. 19. 106 Tamtéž, s. 18-19. 107 Tamtéž, s. 20-21. 108 Tamtéž, s. 22-23. 109 Tamtéž, s. 24-26. 110 Viz URBAN, Z., ROBEK, A. Op. cit., s. 26.
35
Urban vyčítá folkloristice 20. století, že se jednostranně zaměřila na výzkumy přitažlivějších žánrů pohádky a písně, zatímco pořekadlům, příslovím a pranostikám věnovala jen minimum pozornosti. Zaměřila se u nich pouze na sbírání materiálu a interpretaci odstavila na okraj. Metodologicky přínosnější prací, i když ne úplně domyšlenou, byl pokus o dataci vzniku nejstarších pranostik O lidových pořekadlech se stránky chronologické Bohuslava Braunera (1904), a ojedinělé studie o významu vázanosti pranostik na konkrétní klíčové svátky – Na sv. Medarda Jana Soukupa (1906), Pranostiky k Hromnicím J. B. Víška (1916) – nebo o pranostikách ve vztahu k pěstování některých hospodářských plodin – Tři panská, jinak vrchnostenská řemesla Jakuba Lolka (1910). Přitom materiálová základna pro výzkum byla, třebas různě roztroušená a v důsledku toho netříděná. Například pro studium etnografické specifičnosti jednotlivých krajů by byly podnětné soubory pranostik vydané v knize Lid na Hlinecku Karla Václava Adámka (1900), Hospodářská pranostika slezského lidu Jaroslava Ludvíka Mikoláše (1939), Chodsku Jindřicha Jindřicha (1956). Ze starších sběrů provedli citlivý výběr vzhledem k funkčnosti Karel Plicka a František Volf v čtyřdílném vydání Českého roku v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách (části jaro, léto, podzim a zima; 1. vydání vyšlo v letech 1944-1960, 2. vydání v letech 1978-1981). V posledních dvaceti letech počet komentovaných sbírek a metodologických prací o pranostikách slibně rostl, namátkou jmenuji třeba Staré české pranostiky (1996), Rýmované pranostiky (1996) a Pranostiky na každý den (2001) Stanislavy Kovářové, Svatý Petr seno seče, svatá Anna buchty peče aneb Český pranostikon (1997) Zdeňka Urbana, Předpověď počasí podle přírodních úkazů, podle chování zvířat: 2000 pranostik a pořekadel (2000) Emanuela Strnada, Velký pranostikon (2002) Zdeňka Vašků, Lidové pranostiky, přísloví a zvyky v zemědělství (2004) Karla Jelínka, Na Hromnice o hodinu více: české pranostiky a přísloví (2009) Mirky Zemanové či Velkou knihu českých pranostik (2010) Adély Müllerové.
2.9 PRANOSTIKY V SLOVINSKÉ PAREMIOGRAFII
Slovinská paremiografie se rozvíjela teprve od začátku 20. století, tehdy byly vytištěny první sbírky a od 30. let začalo vědecké zkoumání. Do 20. století se sběru lidového materiálu věnovali jen nadšenci, jimž leželo na srdci zachování národního folklorního bohatství. Ústní lidovou slovesnost pečlivě sepisovali do rukopisů, hlavně v době od 17. století do konce 2. světové války. Nejstarší slovinské pranostiky byly zapsány už ve středověku, vycházely z antiky a křesťanství. Objevily se v monumentálním díle kraňského šlechtice Janeza Vajkarda 36
Valvasora (německy Johana Weicharda Valvasora), německy psané čtyřsvazkové encyklopedii z roku 1689 Die Ehre dess Herzogthums Crain (slovinsky Slava vojvodine Kranjske) a v barokní literatuře, především duchovní (Janez Svetokriški, Rogerij Ljubljanski, Jernej Basar, Matija Kastelec). První zmínka o sbírce přísloví vůbec pochází z 18. století a připisuje autorství básníkovi Valentinu Vodnikovi. První samostatnou sbírku sepsal v období osvícenství Janez Mihelič z Dobravy pri Kropi; měla být údajně velmi obsáhlá, bohužel se nedochovala. Proto se za nejstarší zachovanou považuje mluvnice Windische Sprachlehre (1777) Ožbalta Gutsmana, zobrazující 6 korutanských nářečí, a slovník Deutsch-windisches Wörterbuch (1789) obsahující na 150 přísloví. Fran Metelko (plným jménem Franc Serafin Metelko) shromáždil 208 přísloví ve své mluvnici z roku 1825 v kapitole Kranjski pregovori. Etnograf a přírodovědec Viljem Urbas uveřejnil v roce 1869 rozpravu nazvanou O pregovorih in prilikah, sosebno slovenskih, ve které se, jako první, pokusil přísloví vědecky rozdělit. Rozlišil tři skupiny: pravidla pro život (jaký by člověk měl být), přísloví o tom, jaký člověk je (o jeho dobrých a špatných vlastnostech) a přísloví o počasí (předpovědi počasí). Romantický návrat k folklóru vyvolal nebývalou vlnu zájmu o lidovou slovesnost, který trval celé 19. století. Sběratelé vynaložili své úsilí na zaznamenání a uchování dědictví lidové kultury svého rodného kraje pro další generace, ale pouze do rukopisů; sbírku nikdo nevydal. V období realizmu přenesla literatura svůj zájem z poezie na prózu a přísloví se brzy začala hojně objevovat v novinách. Od roku 1846 vycházela přísloví v učitelské ročence Drobtinice kněze a později biskupa Antona Martina Slomška. V roce 1857 zveřejnily Novice Janezu Bilcu Narodne prislovice iz Bistriške doline. Kres otiskl Narodno blago s Štajerskega, reki in pregovore Josipa Freuensfelda, Pregovore iz Bele krajine Gojka Lavoslava Gorenjca se objevily v časopisech Drobtinice, Dom in svet (v letech 1888-1922) a Mladika, kde publikoval i Ivan Šašelj (Belokranjski pregovori, Belokranjski pregovori in reki, Dolenjski pregovori in reki), zkrátka nepřišli ani čtenáři novin Kmetijske in rokodelske novice nebo časopisu Ljubljanski zvon. 111 Místní a regionální útvary lidové slovesnosti sbírali dále třeba Matija Vertovec, Matija Majar-Ziljski, Janko Barle, Janez Bilc, Gašper Križnik, Vojteh Kurnik, Matevž Ravnikar-Poženčan, Blaž Sušnik, Jakob Volčič, Stanko Vraz, Fran Erjavec, Janez Mihelič, Josip Potepan-Škrljev, Jakob Zupan aj. Až roku 1887 vydal Fran Kocbek ve
111
Viz BOJC, E. „Naša ljudska modrost v pregovorih in rekih“. Jezik in slovstvo, 1972, roč. 17, č. 5, s. 168. Dostupné z: http://www.dlib.si/?URN=URN:NBN:SI:DOC-3WPLTS9S.
37
spolupráci s Ivanem Šašljem sbírku Pregovori, prilike in reki, kde přísloví rozdělil na domácí a převzaté a seřadil je podle abecedy.112 Na konci 19. století však přišel útlum ve sbírání foklorních žánrů, který vyvrcholil na přelomu století v modernizmu113. Vyšly pouze dvě sbírky Bisernic (Bisernice iz belokranjskega narodnega zaklada, 1906 a 1909) Ivana Šašlja a sbírka, na níž se podílel ještě Fran Kocbek, Slovenski pregovori, reki in prilike (1034). Zájem o lidovou slovesnost se zvedl až po druhé světové válce, kdy probíhaly intenzivní sběry, dělaly se výzkumy, vydávaly sbírky. Nejvíc jich vyšlo v posledních dvaceti letech, nutno ovšem podotknout, že se jednalo většinou o nová vydání dřívějších sbírek, např. Ljudska modrost trden je most. Slovenski pregovori in reki (1972) Stanka Preka, Pregovori in reki na Slovenskem (1987) Etbina Bojce, Ljudska modrost: pregovori, domislice in reki (1996) Stanka Preka, Pregovori in reki (2003) Iztoka Ilicha, Najlepši slovenski pregovori in reki (2004) Marjety Zorec či Slovenski vremenski pregovori in reki (2009) Uroše Premru a Martina Tomana. Pregovori – Življenjske resnice z roku 1975 etnoložky Marije Makarovič se od nich lišily. Druhou část sbírky tvořily výsledky ankety zaměřené na znalost slovinských přísloví.114 V Inštitutu za slovensko narodopisje ZRC SAZU je momentálně uschováno více než 30 000 přísloví, frazémů a několika dalších foklórních obrazců. Zároveň tým jazykovědců, který vede prof. dr. Marija Stanonik, připravuje vědecké vydání sbírky slovinských přísloví. 115
2.10 KLASIFIKACE PRANOSTIK Po staletí bylo zemědělství hlavní pracovní činností lidí, přímořské oblasti zase hojně využívaly možností, které nabízelo moře. Na dobré znalosti počasí a umění je předpovědět závisela kvalita úrody a velikost zisku. Základní rozdělení se tak nabízí samo: rozdělit pranostiky na povětrnostní, všímající si průběhu počasí během roku a jeho předpovědi (V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to), a hospodářské, které mají obecnější platnost a týkají se agrotechnických lhůt116 (Na svatého Aloise poseč louku, neboj se!)117. V jejich rámci či souběžně s nimi je můžeme dělit podle různých dalších kritérií, např. podle 112
Viz BABIČ, S. Paremiologija. Op. cit., s. 27. Slovinský modernizmus je vymezen léty 1899-1918. 114 Viz GRZYBEK, P. „Fundamentals of slovenian paremiology“. In Traditiones. Ed. Jurij Fikfak. Ljubljana: ZRC SAZU, 2008, s. 25-30, 37-43. Dostupné z: http://isn.zrcsazu.si/files/file/Traditiones/Traditiones_37_1_separati/023_pdfsam_Traditiones_37_1.pdf. 115 BABIČ, S. Paremiologija. Op. cit., s. 29-30. 116 Viz MUNZAR, J. Op. cit., s. 11. 117 Viz KOVÁŘOVÁ, S. Pranostiky pro každý den. Olomouc: Alda, 2001, s. 3. 113
38
pohyblivých svátků, na pověrečné a na rýmované,118 ze strukturně-sémanického hlediska na doporučující, fixační a podmínkové119. Protože nejrozšířenější hospodářskou činností na našem území bylo zemědělství, tvořily nejobšírnější skupinu pranostik pranostiky rolnické. Od počátku 20. století začal jejich původní význam ustupovat meteorologickému, čímž došlo k deformaci významu tohoto slova, takže dnes chápeme pranostiky jako průpovídky o předpovědi počasí, tvrdí Zdeněk Vašků120. Jeho klasifikace vychází z rozdělení hospodářských pranostik na: •
pranostiky rolnické
•
pranostiky meteorologické121: o pranostiky výročního cyklu Svatej Matěj, hodnej svatej – kožichy dolů! o pranostiky krátkodobé předpovědi počasí Když volá zelená žabka, bývá ráda kapka. o pranostiky singularitní122 Na Adama a Evu, čekejte oblevu. Na svatého Václava, nové léto nastává. 123
•
pranostiky varovné Pankrác, Servác a Bonifác – ledoví muži, poškozují ovocný květ i růži.
•
pranostiky fenologické124 Na svatého Jiří, trávu nezastaví čtyři. O svatém Jiljí, jdou jeleni k říji.
•
pranostiky kalendářní a časoměrné Na Boží narození, o bleší převalení.
•
pranostiky pověrečné a nereálné Jaký je slunovratový úplněk, tak se bude v létě sušit. Selata v prosinci zplozená zřídka se vychovají a nehodí se k plemenu.
118
Viz STRNAD, E. Op. cit., s. 111. Viz TRMAČOVÁ, I., MYRONOVA, H. České a ukrajinské pranostiky: jako kulturologický pramen. Brno, 2006, s. 32-33. 120 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 16-18. 121 Meteorologické pranostiky vyčleňuje z těch hospodářských jako samostatnou skupinu, protože „zůstávají i pro současného člověka velice atraktivní“. 122 Singularita je „poměrně pravidelná odchylka od celkového trendu vývoje počasí podmíněná zvýšeným výskytem určitých povětrnostních situací v dané části roku v určité geografické oblasti“. MUNZAR, J. Op. cit., s. 24. 123 Meteorologové, zabývající se podrobně studiem a hodnocením povětrnostních pranostik, vyčleňují ještě pranostiky kompenzační (Je-li leden mírný, pak únor nás jistě zimou navštíví), analogizující (Jaký leden, takový červenec) a korelační (Je-li prosinec mírný a proměnlivý, celá zima bude mírná). Viz VAŠKŮ, Op. cit., s. 17. 124 Obsahují informace o časovém průběhu periodicky se opakujících životních projevů živočichů a rostlin. Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 17. 119
39
Jan Munzar přes různorodost kritérií nachází v pranostikách několik společných rysů – dělí je z hlediska formy a meteorologického obsahu na:125 •
pranostiky, které jsou zcela založeny na pověře. Sem patří např. známé vánoční pořekadlo o 12 dnech a nocích126 nebo předpověď charakteru roku podle toho, na který den v týdnu připadne 1. ledna127. Do této skupiny je možné zařadit i většinu povětrnostních průpovídek vážících se k pohyblivým církevním svátkům Na svatého Ducha bláto – bude laciné mláto.
•
pranostiky, které nepřímo zachycují obvyklý průběh počasí během roku O svaté Školastice navleč si rukavice.
•
pravidla, která přímo vypovídají o typickém počasí v průběhu roku Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna.
•
pranostiky, které podle počasí jednoho dne usuzují na vývoj počasí v dalším období Jaké počasí o svatém Jiljí, takové bývá celý podzim.
•
pranostiky předpovídající z průběhu počasí vybraných „kritických“ dní úrodu Když je na svatého Jiří mráz, bude i pod křovím oves.
•
pranostiky předpovídající úrodu podle charakteru počasí delšího období Studený máj – v stodole ráj.
•
pravidla vyjadřující buď symetrii v ročním průběhu meteorologických prvků, nebo porovnávající zvláštnosti počasí určitého časového úseku s počasím jiného období Je-li říjen velmi zelený, bude zato leden hodně studený.
Slovinská lingvistka Saša Babičová člení pranostiky podle stránky obsahové128. Vybírá si jenom předpovědi (nejen počasí), jejichž východiskem je chování živočichů a rostlin. Dělí je do dvou základních skupin – zvířata a rostliny a plodiny, které ještě dále mají své podskupiny. Třetí skupinou tvoří předpovědi počasí vycházející z meteorologických pozorování. Skupina zvířat zahrnuje divokou zvěř, domácí zvířata, ptáky a hmyz: •
divoká zvěř – liška, vlk, jezevec, žába, had Če prosinca lisica zelo laja, še huda zima nastaja. V prosincu je bolje videti v hlevu volka, kakor brez suknje na polju moža. Če jazbec pred luknjo na soncu je zdaj, gre za štiri tedne nazaj. Kolikor dni si žaba pred Jurijem ali Markem regljale, toliko dni bodo potem molčale.
125
Viz MUNZAR, J. Op. cit., s. 261-262. Viz Příloha. 127 Viz Příloha. 128 Viz BABIČ, S. Classification of slovenian weather proverbs. Op. cit. 126
40
Ako do Urha slišiš kukavico in Urh z Marjeto kače pase, posevek dobro rase. •
hmyz – komáři, mouchy, včely Če vidiš prosinca komarje igrati, je treba s senom varčno ravnati. Če o svečnici letajo mušice, nosimo še potem rokavice. Pred Vidom napovedujejo muhe dneve prav suhe.
•
domácí zvířata – slepice, kočka, jehně Na dan Neže se kuram rit odveže. Če svečana mačka na soncu leži, v sušcu spet rada na peč pribeži. Če jagnjeta v sušcu na tratah nore, rada v aprilu v hlevu leže.
•
ptáci – vlaštovky, vrány, kukačky, havrani, jeřábi, vrabci Kolikor na svečnico škrjanec žvrgoli, toliko ga po svečnici slišati ni. Če se o Jurjevem krokar lahko v žitu skrije, mlatič jeseni dosti cepcev razbije. Kolikor dni kukavica še po kresu kuka, toliko tednov po Mihaelu v roke ne huka. O kresu se mora vrabec že v prosu skriti. Slana na Jerneja, gotovo bo zijala vrana. Žerjavi ko lete na tuje, brž se zima približuje. Če je svečnica topla in sončnega vremena, bodo čebele bogate in dobrega plemena.
Předpovědi o rostlinách a plodinách nejčastěji předpovídají úrodu: •
obecné předpovědi Šišk veliko Mihael da, zgodnja bo zima in veliko snega. Če Gabrijela zmrzuje, slana več ne škoduje. Če sušca prah okrog pometa, prav dobro letino obeta. Če je april deževen, kmet ne bo reven. Če je Jurija dež in na Petra suša, se raduje kmetova duša. Če na veliki petek dežuje, dobro se leto napoveduje. Dež na Šentjanža, slabo letino nareja, sonce naj se raje pratiki smeje. Urabanovo sonce in Vidov dež, na dobro leto upati smeš.
•
předpovědi úrody sena a obilí podle počasí Če je na Jožefovo lepo, bo tudi koruza obrodila lepo. Na Jurja dan je pravi čas, da nam rž pokaže prvi klas. Če rožnika sonce pripeka, pohlevno deži, veliko obeta žita, strdi. Dež na Vida, ječmenu ne kaže kaj prida.
41
O Jakobu pšenica zori ali zgori, grozdje pa na božjo pot odide in šele ob Jerneju nazaj pride. Sonce srpana grozdje meči, z medom navdana ajda diši. •
předpovědi o množství sklizených plodů Če kres deži, orehov ni. Če breskve pred Gregorjem cveto, trije eno pojedo. Če pred Martinom zmrzuje, prihodnje leto češenj ni. Je tega meseca presuho, ostane grozdje drobno. Mrzel in moker mali srpan, trtnemu sadu je močno v bran. O Jakobu pšenica zori ali zgori, grozdje pa na božjo pot odide in šele ob Jerneju nazaj pride. Če na Urše dan kmet zelje pospravi, mu ga vreme Simona in Jude v nič ne pripravi.
Část hospodářských pranostik předpovídá úrodu podle počasí určitých dnů či období a vztahuje se převážně ke dvěma tradičním odvětvím slovinského hospodářství – vinařství a včelařství. Proto rozšířila Saša Babičová svou klasifikaci o dvě další podskupiny předpovídající úrodu: •
vína Če Pankraca sonce peče, sladko vince v klet poteče. Če trs pred Vidom ocvete, se dobrega vina nadejati smete. Če vinska trta ne cvete kersnika, ostane lesnika. Rožnika mrzlo deževanje, slabo za vino in panje. Rožnik deževen, viničar reven. Lovrenc deževen nam vino sladi in ajda moč po njem dobi. Če velikega Šmarna sonce peče, dobro vince v sod poteče. Lovrenc deževen nam vino sladi in ajda moč po njem dobi. Veliki šmaren brez dežja, sladko vince bo doma. Zrel grozd Jerneja dobiti, dosti bo sladkega mošta. Če rožnika sonce pripeka, pohlevno deži, veliko obeta žita, strdi.
•
a medu: Rožnika mrzlo deževanje, slabo za vino in panje. Strd za potice popijejo Jerneja meglice.
Pranostiky rovněž vyobrazují obvyklé pracovní činnosti určitého období, nejčastěji jsou spojené s nějakým světcem nebo ročním obdobím:
42
Vnebovhod je tak praznik, da tič tiča ujame, da meso je, človek pa človeka navije, da vino pije. O Lovrencu mora biti pletev končana. Kdor po mali maši kosi, ta za pečjo suši. Luka pravi Urši: pospravi repo, sicer ti jo bom s snegom zabelil. Lukež, repni pukež. Urša v kad repo buša. Ako na Medarda je vreme lepo, najlenejši kosec pospravlja suho seno. Pranostiky často předpovídají budoucí vývoj počasí a množství či kvalitu úrody. Mnoho z nich se váže přímo ke svátku nějakého světce, někdy jeho jméno skrývá období několika dní. První část výpovědi výpovědi uvádí skutečnou a obvyklou podobu počasí a chování zvířat toho dne, druhá na jejíjm zakládě předpokládá vývoj povětrnostních podmínek a úrodu. Saša Babičová dělí pranostiky na předpovědi: •
povětrnostích podmínek o podle počasí určitého dne Ako je Matevž vedren, bo lepa jesen. Če Anton z dežjem prihaja, se zemlja še dolgo napaja. Kakor okoli Vincenca bo, tako še celo leto bo. o podle počasí určitého měsíce Če prosinca ni snega, ga mali traven da. Veliki šmaren brez dežja, sladko vince bo doma. V januarju toplo, v februarju hladno. o jednotlivých ročních období Če na svečnico sneži, se že vigred oglasi. Kolikokrat sušca megla stoji, tolikokrat poleti ploha prigrmi. Na nebu megla 25. dne (julij), hudo zimo napove. Ako na Mateja sonce sije, kmalu lepa jesen zasije. Ako je Mavricija jasno nebo, vetrovi po zimi hudo brijejo. Če na Mihalevo sever vleče, veliko zimo in sneg obleče. Ena lastovka še ne prinese pomladi.
•
deště Če je svečnica topla, sneg prinaša, če je mrzla, ga pa odnaša. Če kaplja od sveče prej kot od strehe kane, huda zima še nori in kakih 27 dni ostane. Sončen je april in suh, bo maj za lepo vreme gluh. 43
Ako na Medarda dežuje, štirideset dni še naletuje. Ako je drugi dan malega srpana grdo, še štirideset dni bo mokro. Ako je drugi dan tega meseca (julij) lepo, štirideset dni bo tako. Ako na mrtvih dan dežuje, zamete zima pričakuje. Če pred Martinom zmrzuje, je pred božičem povodenj. Elizabeta na belem konju prijezdi. •
větru Če o svečnici burje ni, malega travna rada znori. Sapa, ki na sveti večer piha, vse prihodnje leto ne odpiha.
•
obecných jevů v přírodě Jera prinese roso v košarici. Listopada gredo duše v nebo, kakor čebele iz panjev. Dež in veter pred božiček, koplje jamo rad mrličem. Zagledati na nebu šmarni križ, pomeni smrt tisto leto. Lucija krajša dan.
Nada Šabecová129 při porovnání anglických a slovinských pranostik vyčlenila 4 skupiny: •
pranostiky doslovného významu Če Vinka sonce peče, v sode vino teče. Če na Vincenca sonce sveti, bo dosti rujnega vinca v kleti.
•
kalendářová přísloví (čili pranostiky vztahující se ke dnům svatých a křesťanským svátkům) Če Anton z dežjem prihaja, se zemlja še dolgo napaja. Če Martin sonce ima, huda zima rada prikrevsa.
•
pranostiky metaforické Za dežjem posije sonce. Strela ne udari v koprivo.
•
pověry Strela nikoli ne udari v isto hišo dvakrat.
129
ŠABEC, N. Op. cit., s. 268-272.
44
3. KOMPARACE ČESKÝCH A SLOVINSKÝCH PRANOSTIK V příloze jsou v rámci ročního období a měsíce řazeny podle svátků a svatých, v této části je rozdělím do kategorií na základě významu jejich jádra. Srovnání pranostik budu provádět po jednotlivých ročních obdobích, začnu zimou. Nejdříve charakterizuji počasí celého období, poté uvedu srovnávané kategorie. Za nimi bude nejdříve následovat výčet svátků a svatých společných pranostikám obou jazyků a pak těch, kteří se objevují jenom v jednom jazyce a k nimž se vážou více než tři pranostiky. Za tento popis pak uvedu jednotlivé kategorie i s příklady. Následně podle stejného vzoru srovnám pranostiky jednotlivých měsíců. Kategorie pranostik budou vycházet ze základního rozdělení na meteorologické a hospodářské, samostatnou kategorii tvoří pranostiky časoměrné, relační a pověrečné. Kategorie nejsou stejné, protože v každém ročním období má počasí jiný charakter. Hospodářské pranostiky se přesto moc neliší, zatímco meteorologické ano, na příklad leden a únor mají několik kategorií pro zimu, jaro zase kategorii fenologických pranostik, léto kategorii bouřek, podzim samostatné kategorie pranostik předpovídajících týkajících se příchodu a charakteru zimy. Do relačních pranostik zařazuji předpovědi počasí, které na základě počasí určitého dne nebo období předpovídají povětrnostní podmínky jiného dne nebo období, přičemž podoba počasí může a nemusí být konkrétně určena. Časoměrné pranostiky se týkají prodlužování a zkracování dne. Do pranostik pověrečných zařazuji astrologické předpovědi, předpovědi toho, co se kdy má nebo nemá dělat, předpovědi počasí podle určitého dne nebo období na základě jeho povětrnostních podmínek některé části dne nebo dne v týdnu, na který připadá nějaký svátek, apod. Relační a pověrečné pranostiky jsou také kategorie, u nichž jsem se řídila východiskem. Minimální počet příkladů v kategorii jsou dvě pranostiky. Plnými černými odrážkami uvádím české pranostiky, prázdnými pranostiky slovinské.
45
3.1 ZIMA
Astronomická zima začíná zimním slunovratem a končí jarní rovnodenností. Tyto dny připadají obvykle na 21. prosince a 21. března. Meteorologická zima trvá od 1. prosince do 28. února a zahrnuje období měsíců prosince, ledna a února. Počasí je v tomto čtvrtletí velmi proměnlivé, dochází k víceméně pravidelnému střídání teplejších dní bohatých na srážky s dny mrazivými a jasnými. Prosinec je posledním měsícem v roce, z klimatického hlediska tvoří předěl mezi ustupujícím teplejším deštivým počasím listopadu a mrazivým zasněženým lednem. Dá se rozdělit na 3 dekády – první oblačnou s ojedinělými přeháňkami, druhou se sněžením ve vyšších polohách a smíšenými srážkami v nížinách a třetí přinášející oteplení nebo i oblevu, pokud sníh vytvořil souvislou pokrývku. První měsíc nového kalendářního roku je považován za vrchol zimy, takže by z hlediska teplot měl být i nejstudenější, ale není to pravidlem. Největší mrazy mohou přijít v únoru nebo už v prosinci, vzácně dokonce až v březnu. Zima normálně vrcholí v polovině měsíce, kdy teplota stoupne, následně poklesne (mezi 21. a 25. lednem) a opět stoupne, rtuť teploměru ale zůstane pod bodem mrazu. Výjimkou nejsou nečekané lednové oblevy, stačí, aby se teplota držela nad nulou minimálně dva dny. Koncem ledna se tvoří cyklóny neboli tlakové níže130, které provází silné větry a vydatné sněžení. Období 11. – 20. února meteorologové nazývají tzv. pozdní zimou, protože nastávají tuhé mrazy způsobené anticyklónou (opak cyklóny). Všimli si toho už i naši předkové – na pozvolné ustupování zimy a nenápadný příchod jara poukazují pranostiky ke svatému Matěji, Julii nebo Petrovi. Zároveň se k jejich svátku vztahují pranostiky pozdního nástupu mrazivé zimy, což dokazuje, že počasím, zvlášť únorovým, si nikdy nemůžeme být jistí. 131 Meteorologické pranostiky jsem rozdělila na kategorie mrazy, délka zimy, pozdní nástup mrazů, mírná zima a obleva, hospodářské na kategorie úroda a neúroda. Výčet uzavírají pranostiky pověrečné. Nejprve se budu zabývat meteorologickými pranostikami, a to z toho důvodu, že většina z nás si pod termínem pranostika představí předpověď počasí. Předpovědi mrazů jako takových jsem našla jen mezi českými pranostikami, předpovídají je na základě bouřek, pozorování oblohy a chování zvířat: •
Hustý kožich zaječí – zima bývá nejvěčí.
130
Oblast se sníženým tlakem vzduchu je lemována oblastmi vysokého tlaku vzduchu. Cyklóny jsou provázené velkou oblačností a vydatnými srážkami. 131 Viz PEJML, K. Op cit, s. 71-77.
46
•
Hřímá-li v zimě, bude mrazů hojně.
o Grom in blisk o zimskih kvatrih132, huda zima bo pri vratih. Na délce mrazů se pranostiky neshodnou, některé se vyjadřují konkrétně, některé uvádí celou zimu, některé dva měsíce nebo jednoduše dlouho: •
Je-li v zimě trvalý severní nebo severovýchodní vítr, bude stále chladno.
o Če hrast še listje obdrži, bo mraz vse zimske dni. O pozdním nástupu zimy vypovídají následující dvě slovinské pranostiky. Pokud mrazy nepřijdou na začátku zimy, o to horší je máme čekat na jejím konci: o Ako zima ne miga z rilcem, otepa z repom. o Če zime dolgo dočakati ni, se kasneje huda oglasi. Místo mrazů a sněhu se teploty mohou držet mírně nad nulou, a když už přijdou srážky, tak dešťové. Podle slovinské pranostiky může za mírnou zimu i úplněk blízko Vánoc: •
Je-li prosinec deštivý, mírný a proměnlivý, není se kruté zimy třeba báti.
•
Mrazy, které v prosinci brzy ochabnou, znamenají zimu mírnou.
o Polna luna blizu božiča južno zimo nam priča. Přirozenou součástí zimy jsou i krátkotrvající oblevy. V zimě dochází na horách k inverzi, při níž je na nich teplou nad nulou a v dolinách mrzne. Když je dlouho zima s teplotami pod nulou, člověk otupí a oteplení necítí, příroda však zareaguje hned: •
Když působí vítr v poledne jinovatku, bude obleva.
•
Když v zimě zčernají lesy, bude obleva.
•
Vlhnou-li a měknou-li na střechách domů rampouchy, bude obleva.
Druhá společná kategorie pranostik se vztahuje k úrodě. Jelikož každý z uvedených příkladů mluví o úrodě jiné plodiny, nemá smysl ji podle tohoto klíče ještě nějak dále dělit. Vidíme však, že úroda pícnin závisí na množství sněhu, obiloviny potřebují, aby sněžilo na zmrzlou zem, a zbylým plodinám stačí pořádný mráz: •
Čím v zimě vyšší sníh, tím vyšší jetel.
•
Čím více sněhu v zimě, tím více sena.
•
Je-li v zimě na stromech hodně jinovatky, bude úroda ovoce.
•
Jsou-li v zimě po cestách ledy, podaří se výborně zelí.
o Če mokro zemljo sneg pokrije, bo malo prida za kmetije; če pa sneg na suha pade tla, mlatič in žanjica se smejeta.
132
Kvartál čili jeden týden každého ročního období, většinou na jeho začátku. Středa, pátek a sobota se nazývají „suché dny“ a jsou to dny půstu.
47
o Če zmrzlo zemljo sneg zapade, snopja bo velike sklade. o Dosti snega, dosti sena. o Huda zima – dobra letina. Neúrody bychom se měli bát, pokud v zimě přijdou bouřky, pokud bude mrznout jen málo nebo vůbec a pokud bude zima moc dlouhá a sníh zůstane na polích dlouho ležet: •
Brzké hřmění přináší hlad.
•
Co zima nepročuchá, to slunce neprohřeje.
•
V zimě blízký hrom – pozdější bída.
o Ako je ozimek dolg, bo letina slaba in kmet „plonk“. o Kadar leži sneg devetindevetdeset dni, poginejo strni. Mezi pranostiky pověrečné zařazuji následující předpovědi tuhé zimy: •
Svítí-li v zimě hvězdy hodně jasně, jiskří a září, bude mráz.
•
Má-li Slunce v zimě kolem sebe kruh nebo dokonce několik kruhů, bude mráz a studeno.
3.1.1 PROSINEC Prosinec je slovinský druhý nejchladnější měsíc.133 Příroda se ukládá k zimnímu spánku, který je pro úrodu přístího léta stejně důležitý jako mrazy. Mrazy totiž vysuší půdu a omezí rozmnožení mikrobů a plísní, které mohou poškodit nebo i úplně zničit zimní setbu. Vítaný je dostatek sněhu, především o Vánocích.134 Počátek prosince ukončuje listopadové mrazy, tzv. kateřinská chladna. Až do přelomu první a druhé dekády se k nám v tzv. mikulášském či ondřejsko-mikulášském oteplení dostává teplý vzduch od oceánu. Přináší s sebou deště, lidově nazývané mikulášské. Po oteplení vždycky přichází ochlazení – svatotomášská (tomášská, prosincová) zima trvá skoro do konce měsíce. Je pro ni typické mlhavé a občas oblačné, ale klidné počasí už s pravým zimním průběhem, kdy se může vytvořit trvalá sněhová pokrývka. Okolo Vánoc se k nám dostane příliv teplého atlantického vzduchu, který v posledních zhruba šesti prosincových dnech způsobí vánoční oteplení nebo též vánoční oblevu. Po této době příliv ustane a vrátí se zima, která přesáhne do nového roku. Proto se jí říká novoroční zima.135 133
Slovenski vremenski blog. Dostupné z: http://slovremeblog.blogspot.com/search/label/vremenski%20pregovori. 134 Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Lidové pranostiky, přísloví a zvyky v zemědělství. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004, s. 102. 135 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 301-306.
48
Meteorologické prosincové pranostiky jsem rozdělila na kategorie dlouhodobý vývoj počasí, příchod zimy, oblevu, sníh, déšť, sucho a vítr, hospodářské pranostiky do kategorií úroda, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů a práce. Za nimi následují pranostiky nemoci a smrti, časoměrné, relační a pověrečné. Prosinec má společné pranostiky ke svatým Barboře / Barbari, Lucii / Luciji, Tomášovi / Tomažu, Štědrému dni / svetemu večeru, Božímu Hodu vánočnímu / božiču, Štěpánovi / Štefanu a Mláďátkám / Nedolžnim otročičem, dále samozřejmě adventu136 a Vánocům / božiču. Více než tři pranostiky mají ještě čeští svatí Eligius, Mikuláš, Albína, Lazar a Silvestr. První kategorie prosincových pranostik předpovídá dlouhodobý vývoj počasí, konkrétně české pranostiky jarní povětrnostní podmínky, slovinské počasí nadcházejícího půlroku a roku: •
Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.
•
Po suchém prosinci následuje suché jaro.
o Ako na božič dežuje, bo prihodnje leto mokro. o Kakršno je vreme na božični dan, tako bo še leto dan. o O Tomažu vetra suho petje, pomeni suho pomlad in poletje. Další kategorie předpovídá příchod zimy, myšleno mrazů. Podle světců, k nimž se vztahují (sv. Tomáš, Lucie, Lazar), začínalo obyčejně mrznout v době od poloviny prosince do Vánoc, ale samozřejmě to není pravidlem, může přijít hned v prvních dnech měsíce nebo po ní naopak není celý prosinec ani vidu ani slechu: •
Od svatého Jana Evangelisty obrací se slunce k létu a zima k mrazům.
•
Prosincem rok končí, ale zima začíná.
•
Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky.
•
O svatém Lazaru ucpi v senci každou spáru.
•
Svatá Lucie nosí hřeby.
•
Svatá Viktorie obrázky na okna ryje.
o Barbara če po poljih pokrije strnišča, kuri nam v dolgi zimi peči in ognjišča. o Kadar dan se povečuje, zima brije le še huje. o Kolikor bliže božič mlaja, toliko hujši mraz prihaja. o Sveti Tomaž, sedi vsak mož doma, ne hodi dalje kot se govno zvalja. Naši předkové správně vysledovali dvě prosincová oteplení, která přináší oblevu: •
Na Adama, Evu čekej oblevu.
136
Adventní doba se začíná první nedělí adventní, která připadá na období mezi 27. listopadem a 3. prosincem.
49
•
O svaté Albíně je po sněhové peřině.
•
Vánoční jih rozpouští sníh.
o Po božiču gre dan gori, sneg doli. Nepravidelnost prosincového oteplení se ukazuje na vzájemně si odporujících pranostikách ke sv. Barboře, Mikuláši a Albíně: Svatá Barbora nosí bláto do dvora. – O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.; Neviděl-li by svatý Mikuláš mokré střechy, musel by být slepý. – Po sněhu Bára s Mikulášem šla.; O svaté Albíně je po sněhové peřině. – Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny. Sníh se v oblastech s nižší nadmořskou výškou v posledních letech stává vzácností, k zimě ale neodmyslitelně patří: •
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
•
O svaté Barboře měj sáně na dvoře!
•
O svatém Mikuláši snížek často práší.
•
Prosinec, když je mu zima, halí se v bílý kožich.
•
Svatá Barbora bývá naškrobená.
•
Vánoce – vánice.
V shromážděných slovinských pranostikách není déšť podstatou výpovědi, proto jsem je zařadila do příslušných skupin a zde uvádím pouze několik českých příkladů: •
Na svátek štědrého biskupa obyčejně pršívá.
•
Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje.
•
Svatý František, kapává se stříšek.
•
Svatý Mikuláš deštivý, zimě se ještě protiví.
•
Svatý Albín137 pouští vodu na mlýn.
Prosincový vítr připisují pranostiky bouřkám. Menší část jich konstatuje, že na den určitého svatého fouká, větší část říká, že když nastanou bouřky, přivolají větry, které budou vát celý rok: •
Hřmění v prosinci zvěstuje silné větry.
•
Když v prosinci hrom ještě hučí, rok příští stále vítr fučí.
•
O svatém Edmundu Kampiáně fičí vítr ze stráně.
•
O svatém Františku Xaveru ledový vítr fičí od severu.
137
Správně by zde měla být Albína, ta má v prosinci svátek, sv. Albín ten svůj slaví až 1. března. Tady byl použit, aby dotvořil rým se slovem „mlýn“. Upravování nebo nahrazování jmen v pranostikách býval běžný jev. Více viz BAYEROVÁ, N. Podoba jmen svatých v rýmové pozici českých pranostik. In: Parémie národů slovanských II: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Ostravě ve dnech 10. -11. 11. 2004. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005, s. 207-214.
50
•
O svatém Tomáši meluzína straší.
•
Svatá Barbora větry přivolá.
o Ako se grudna bliska in grmi, drugo leto vetrov dosti buči. o Če v decembru bliska, grmi, za drugo leto vetrove budi. o Sapa138, ki na sveti večer piha, vse prihodnje leto ne odpiha. V obecné kategorii úroda jsou zahrnuty pranostiky předpovídající úrodu i neúrodu. Na úrodu se rolník mohl těšit, když v prosinci a hlavně o Vánocích mrzlo a sněžilo, když bylo nebe jasné, Mléčná dráha dobře viditelná a vítr vál od severu: •
Jitřní jasné a obloha čistá, úroda hojná příští rok jistá.
•
Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
•
Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná.
•
Na Vánoce-li zebe, pro pole to dar z nebe.
o Ako je Rimska cesta139 čista in svetla, se kmet dobre letine nadeja. o Če na sveti večer vina v sodih vro, prihodnjič dobra letina bo. o Če nedolžni otročiči so oblačni, prihodnjega leta ne bodo kruha lačni. Neúrodu mohl rolník čekat, pokud bylo teplo a deštivo, zejména když pršelo po Vánocích, a když foukal vítr: •
Je-li na Štědrý den vítr, bude úroda malá.
•
Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený.
•
Sněží-li v prosinci na mokrou zem, čekejme maličkou úrodu jen.
o Če ob koncu leta vetrovi brijejo, hudo leto oznanjajo. o Pred božičem moča toliko ne škoduje, kakor če po praznikih dalj dežuje. o Slaba bo letina, revščine vir, če mokrota moti božični večer. Narazila jsem zde na dvojici pranostik, které se vzájemně vylučují. Prosinec proměnlivý a vlahý – nadělá nám zima těžké hlavy varuje před špatnou úrodou, Prosinec proměnlivý a vlahý – nedělá nám zima těžké hlavy zase uklidňuje. Zdá se tedy, že deštivý prosinec úrodě zase tolik neškodí, jak vidno z další pranostiky Pošmourný prosinec dobré je znamení pro sady, lučiny i všechno osení. Pro úrodu obilí je potřeba, aby byl prosinec zasněžený a mrazivý a noci jasné: •
Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí.
•
Je-li studený prosinec, hodně práce bude mít žnec.
138 139
Rychlejší vítr; vánek. Mléčná dráha.
51
•
Máme-li v prosinci hojnost ledu a sněhu, bývá úroda žita.
•
Prosinec se sněhem na pěšině – žitko je na každé výšině.
•
Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí.
•
V prosinci-li zima, sníh-li hojně lítá, hojnost všady bývá žita.
o Grudna mraz in sneg, žita dosti prinese prek in prek. Pokud však bude na Vánoce nebo po nich pršet, s plnými sýpkami se můžeme rozloučit: •
Je-li v prosinci Mléčná dráha jasně a zřetelně viděti, bude rok budoucí úrodný; je-li však jen částečně viditelná, nebude mnoho obilí a vína.
•
Před Vánocemi neškodí mokro osení, ale tím víc po Vánocích.
o Božični dež vzame rž. o Če pred božičem deži, ne spridi ozimne rži. o Dež na Štefanje obeta le malo žita prihodnjega leta. o Jasno in svetlo na sveti večer, dobre letine pogost je primer; če je pa oblačno in temno, žita bo prazno ob letu gumno. o Svetle božične noči z žitom temne, temne božične noči pa svetle. Prosincový vítr, hlavně štěpánský, rozhodně neprospívá úrodě vína, na tom se vinaři shodli. Ale sníh na Štědrý den, to je pro víno to pravé: •
Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří.
•
Na den svatého Štěpána když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje.
•
Na Silvestra-li větry a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti.
•
Padá-li na Štědrý den v noci sníh, urodí se hojně vína.
o Če Barbara deži, bodo jeseni polne kadi. o Če je na Štefanje burja140, trta prihodnje leto nič kaj ne obrodi. o Če Štefana burja prinese, vinogradniku pridelek odnese. o Svetal božič bo dal jeseni poln kozarec. Sníh, námraza i déšť – nic z toho nevadí ani sadařům, ani rolníkům, všechno pomáhá dobré úrodě jiných plodin a produktů (seno, ovoce, hrachu). Ani větru není třeba se bát, jenom nesmí foukat na sv. Štěpána: •
Jasno na Štědrý den – úroda tvrdého zboží a hrachu.
•
Je-li na den sv. Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
• 140
Když na Štědrý večer vítr fučí, urodí se hojnost ovoce. Bóra je nárazovitý, studený severovýchodní vítr, většinou suchý. Vane od listopadu do dubna.
52
•
Když se stromy v prosinci jíním třpytí, dostatek ovoce budeme míti.
•
Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy.
•
Mnoho sněhu v prosinci – mnoho ovoce a trávy.
•
Prší-li o Mikuláši nebo padá sníh, bude hojně hrachu.
•
Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.
o Če je božiča drevje kosmato141, bo tudi spomladi polno cvetja. o Kolikor ivja se o božiču na vejah blesti, toliko sadja prihodnje leto zori. o Veter na sveti dan obeta dosti sadja prihodnjega leta. Příchod zimy neznamenal, že se přestalo pracovat, práce se jen přenesla dovnitř, do stodol a světnic. Prosincem se začala doba zabíjaček a mlácení obilí, za dlouhých tmavých večerů se dralo peří a přadl len. K práci měly vybízet následující pranostiky: •
Na svatou Barboru – snop na stodolu.
•
O svaté Juditě sedlák je na mlatě.
•
Práce dlouhé večery krátí a řeč sladí.
•
Svatá Albína je nejpilnější přadlena.
•
Svatá Albína – špek do komína.
•
V adventě se začíná s výmlatem.
Když sníh, déšť a mráz přišly v nesprávnou dobu, nejenže ničily naděje na dobrou úrodu, ale způsobovaly nemoci a přinášely smrt: •
Když čas před Vánoci až do Tří králů mlhavý a tmavý jest, následují na to nemoci.
•
Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.
•
Na Mláďátka když prší, osýpají se děti.
•
Tmavé Vánoce přivádí nemoce.
•
Vane-li v prosinci vítr východní, špatnou naději mají nemocní.
o Dež in veter pred božičem, koplje rad jamo mrličem. o Od božiča do svetih Treh kraljev če nastaja gosta megla, bo veliko nevarnih bodljajev in še drugih bolezni doma. Máme tady shodu pranostik předpovídající nemoci z mlhy v době mezi Vánocemi a Třemi králi, česká verze je bohatší o podmínku „tmavého času“, čili zataženou oblohu. Prodlužování dne od zimního slunovratu zaznamenávají časoměrné pranostiky. Oblíbené a známější pranostiky ke sv. Lucii platily do gregoriánské kalendářní reformy, od roku 1528 připadá zimní slunovrat na svátek sv. Tomáše: 141
Když budou stromy pučet, tedy když bude teplo.
53
•
Na Boží narození o bleší převalení.
•
Na svatého Tomáše nejdéle noc naše.
•
Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.
o Lucija krajša dan, rek vsem ljudem je znan. Tzv. relační pranostiky vyjadřují symetrii nebo zobrazují odlišnosti v průběhu počasí určitého časového období s počasím jiného období. České uvádí relaci v rámci jednoho měsíce, spojují prosinec s červnem a Vánoce s Velikonocemi a letnicemi: •
Co Ondřej zakuje, to Mikuláš rozkuje.
•
Jaký prosinec – takový červen.
•
Mráz na Lazara – voda na Adama.
•
Vánoce v jeteli – letnice ve sněhu.
•
Zelené Vánoce – bílé Velikonoce, bílé Vánoce – zelené Velikonoce.
o Če je na božič polje zeleno, bo v veliki noči po slani trpelo. o O božiču zeleno, o veliki noči sneženo. Do kategorie pověrečných pranostik jsem vybrala ty, které předpovídají počasí různých částí roku podle toho, na který den připadne určitý svátek nebo podle charakteru počasí určitého časového období: •
Jaké jsou od Lucie do Vánoc dni, takové budou v pořadí i jednotlivé měsíce příštího roku, neboť od Lucie do Vánoc každý den a noc mají svou moc.
•
Když se na Mláďátka chumelí ráno, mrou toho roku děti, když v poledne, mrou lidé středních let, a když večer, mrou starci.
•
Podle počasí dnů a nocí od Božího narození do svátku Tří králů určuje se počasí pro dvanáct měsíců příštího roku.
•
V neděli Božího narození – teplá zima bez prodlení.
•
V pátek Božího narození – tuhá zima bez prodlení.
•
Vítr na Štědrý den od půlnoční strany, raduj se, rok bude plenný a úrodný.
o Če je torek sveti dan, bo prihodnje leto iz vsake moke dobra štruca. o Če vidiš Rimsko cesto na sveto noč sijati, dobre letine se je nadejati. o Dnevi od Lucije do božičnega dne vreme vseh mesecev oznane. Zimní slunovrat byl v minulosti považován za magický den a důležitý zůstal jím i v křesťanství. Podle juliánského kalendáře připadal na svátek sv. Lucie, proto jsou dodnes známé pranostiky vztahující se k jejímu svátku. Uvedená česká a slovinská pranostika se téměř shodují, obě předpovídají počasí 12 měsíců podle počasí 12 po sobě jdoucích dnů, 54
přičemž česká ještě zdůrazňuje jejich výjimečnost. Kromě toho máme celoroční předpověď podle 12 dnů od Štědrého dne do Tří králů. Velká pozornost byla věnována dni, na který připadl Štědrý večer. Z uvedených příkladů vidíme, že si čeští rolníci hádali průběh zimy, slovinští úrodu obilí. Zdraví dětí nebo jejich smrt a úroda brambor závisela na počasí Mláďátek betlémských.
3.1.2 LEDEN
Lednem zima vrcholí, přichází nejchladnější období roku a nejvýraznější poklesy teplot, hlavně v noci při vyjasnění, když na zemi leží sněhová pokrývka. V druhé polovině měsíce dochází k hojným inverzím, tzn., že teplota vzduchu stoupá s rostoucí nadmořskou výškou. Zatímco v nížinách je zima, ve vyšších polohách se teploty dostávají nad 0 ºC a lze se opalovat. Dny jsou stále ještě krátké, ale od zimního slunovratu se prodlužují. Zemědělci mají rádi leden mrazivý, protože teplé deštivé počasí zbrzdí příchod jara a růst zeleného krmiva pro dobytek.142 Také ve Slovinsku je kvůli silným mrazům leden považovaný za nejhladnejší měsíc roku. Pokud je teplo a vegetace se začne probouzet a růst, zničí ji mrazy a sníh následujících několika měsíců. 143 Na začátku, přesněji přelomu, roku přichází tzv. novoroční nebo i prosinco-lednová zima. Někdy se začne ještě těsně na konci starého roku, někdy až na Nový rok. Pravděpodobnost jejího výskytu ale není moc vysoká. Druhou polovinu první dekády charakterizuje tzv. tříkrálová obleva, která také ukončuje tzv. časnou zimu, po ní často144 přichází vůbec nejchladnější část roku – studené (nebo též lednové) psí dny. Ty se dělí na hyginskou zimu, prisské oteplení a fabiánskou zimu. Hyginská zima trvá od konce první dekády až do půlky ledna, pranostiky ji víceméně shodně vymezují 8. – 16. lednem. Prisské oteplení trvá dalších zhruba pět dní, a pak přichází tuhá fabiánská zima. Trvá dlouho, někdy až do konce měsíce. V dřívějších dobách byla opravdu velmi tuhá, v současnosti už tak mrazivá není. Úplně poslední lednové dny patří tzv. hromniční oblevě neboli lednoúnorovému oteplení.145
142
Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 12. Slovenski vremenski blog. Op. cit. 144 Nikde není pevně dáno, že vrchol zimy musí nutně přijít v druhé lednové dekádě, klidně může nastat už v prosinci nebo naopak až v únoru. 145 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 37-40. 143
55
Sebrané lednové pranostiky zaměřené meteorologicky jsem rozdělila do kategorií dlouhodobý charakter počasí, mrazy, dlouhá zima, oteplení, vrtošivé počasí a déšť, pranostiky zaměřené hospodářsky do kategorií úroda, úroda vína, úroda obilí, úroda jiných plodin a produktů a práce. Následují kategorie nemoci nebo smrt, pranostiky časoměrné, relační a pověrečné. Společné pranostiky se vztahují k Novému roku / Novemu letu a svatým Makariovi / Makariju, Třem králům / Trijem kraljem, Antonínovi / Antonu, Fabiánovi a Šebestiánovi / Fabijanu a Sebastijanu, Anežce Římské / Neža, Vincentovi / Vincentu a Obrácení sv. Pavla / Spreobrnjenju sv. Pavla. České pranostiky k dlouhodobému charakteru počasí vychází z počasí určitého dne a předpovídají rok většinou větrný nebo
mokrý, zatímco slovinská pranostika na
základě lednových bouřek prorokuje špatné počasí: •
Hřmí-li o svatém Pavlu, bude větrný rok.
•
Jak na Nový rok, tak po celý rok.
•
Je-li na Zasnoubení Panny Marie na stromech jinovatka, bude vlhký rok.
•
Jsou-li na Nový rok červánky, bude celý rok větrno.
•
Novoroční noc jasná a klidná – bude povětrnost pro úrodu vlídná.
o Če prosinca grmi, slabo vreme preti. Množství pranostik předpovídajících mráz se váže na svátky: •
Fabiánské mrazy málokdy schází.
•
Když prosinec bystří, po Vánocích jiskří.
•
Na jméno Ježíš – ke kamnům nejblíž.
•
Na svatého Hygina pravá zima začíná.
•
Na Pavla obrácení též i zima se promění: buď popustí nebo zhustí.
•
O svatém Erhartu zima zebe do nártu.
•
O svatém Fabiánu Šebestiánu zalézá zima za nehty.
•
Roste den, roste i zima.
•
V lednu za pec si sednu.
•
V lednu-li hřímá, tuhá je zima.
•
Ve dne jas, v noci mráz.
o Če prosinca zelo lisica laja, huda zima še potem nastaja. Jestliže má zima trvat ještě dlouho, radí pranostiky rolníkům šetřit s pící: •
Když červík v lednu ze země leze, zima až do května se poveze.
•
Když na Alžbětu sněží, sníh dlouho poleží. 56
•
Tancují-li v lednu komáři, ať se sedlák po píci ohlíží.
o Če na Tri kralje jasen dan bo, za dolgo zimo hrani seno. o Kolikor dni pred Petrovim stolom grmi, toliko po njem zimi. o Prvi teden huda zima, osem tednov ne odkima. V lednu zimu přechází do své druhé poloviny, přelom nastává mezi svátky sv. Vincence a Obrácením sv. Pavla: •
Medvěd na svatého Pavla obrácení obrací se na druhý bok.
o Pavel pol zime odbavil. o Vince – sredozimce. o Sveti Pavel dene pol zime na kavelj. Následující pranostiky správně předpovídají oteplení, fenologické pranostiky sv. Fabiána a Šebestiána a sv. Anežky nás upozorňují na pozvolné probouzení přírody: •
Na svatého Priska pod saněmi píská.
•
O svatém Fabiánu Šebestiánu nabírají stromy šťávu.
•
Stromy se dají prořezávat jen do svatého Fabiána a Šebestiána.
•
Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva.
•
Svatý Timoteus přemýšlí, kde nechal vůz.
o Fabijan in Boštjan, sok v drevu pognan. o Kralji se vrnejo, zimo obrnejo. o Sveti Anton, zime za en konton. Tato kategorie by se spíše měla nazývat ledové pranostiky, ale vzhledem k jejich formulaci se mi zdá výstižnější název vrtošivé počasí: •
Svatý Vigil z ledu mosty zřídil a když nezřídil, to je břídil.
•
Svatý Antonín poustevník přináší led, nebo jej láme; nemá-li žádný, vyrobí hned.
•
Svatý Tymotyj ledy láme, nemá-li je, nadělá je.
•
Tři králové mosty staví nebo je boří.
V době oteplení jsou srážky dešťové. Česká pranostika sice hovoří o slotě, na níž se podílí i jiní činitelé, ale déšť tvoří její nejdůležitější část: •
Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou jistě samou slotu jen.
o Če sveti Anton z dežjem prihaja, še dolgo potem zemljo napaja. o Če sveti Pavel po vetru prijezdi, se za njim rad dež ugnezdi.
57
Se začátkem nového kalendářního roku se pozornost rolníků okamžitě zaměřila na úrodu. Bedlivě pozorovali počasí a odhadovali, jak si letos budou stát; pokud mrzlo a bylo jasno, mohli být spokojení: •
Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější.
•
Když Vincenc sluncem pohostí, rok nám dá všeho hojnosti.
o Spreobrnitev Pavla jasno vreme, obeta sadov lepo breme. Teplé počasí, déšť či sníh jim dělaly vrásky na čele: •
Když v lednu deště lijí, to má sedlák po naději.
•
Když v lednu málo sněží, ze zahrad se málo těží.
•
Na svatého Pavla pohoda – jistá je Boží úroda, když sníh neb déšť, to je pro hospodáře zlá zvěst.
•
Prší-li a sněží-li v lednu mnoho, stromy, vrchy a doly trpí škodou.
•
Roste-li v lednu tráva, neúroda se očekává.
o Če bo prosinca mokrilo146, bo polje in grozdje slabo rodilo. o Če je na Pavla jasno nebo, dobra bo letina – stari pojo. o Januar gorak, kmet pa siromak. o Kadar prosinec odpira dežnike, žetve poletne ne bodo velike. o Kadar Šent Pavla sneži ali deži, slaba in huda letina nam preti. o Spreobrnitev Pavla jasno vreme, obeta sadov lepo breme. o V prosincu zelena ledina, slabo se bo redila živina. K lednu jsem našla dvě velmi podobné vlčí pranostiky. První se liší místem, na kterém je lepší spatřit vlka, a tím, kdo je na poli: Lepší vlka pod oknem vidět než v lednu pluh na poli. – V prosincu je bolje videti v hlevu volka, kakor brez suknje na polju moža. Druhé dvě pranostiky jsou shodné: Teplý leden, polituj Bože! – Prosinec mili, Bog(u) se usmili. Obilí patřilo mezi základní pěstované plodiny, nebylo-li nejdůležitější. Pěstování obilnin má u obou národů dlouhou tradici, proto se mi zdálo vhodné vyčlenit tyto pranostiky do samostatné skupiny, když se k němu navíc vztahuje skoro polovina pranostik: •
Je-li na Nový rok hezky, budou pěkné žně.
•
Je-li na svatého Kanuta teplý den, urodí se hojně obilí.
•
Je-li na Tři krále jasno, zdaří se pšenice.
•
Leden tuhý a drsný prospívá osení.
•
Není-li od Tří králů až do Matěje obměku, bude obilí na sýpkách až po střechu.
146
Deževati, rositi, čes. pršet, poprchat.
58
•
Prší-li a sněží-li málo v lednu, bývá drahé obilí.
•
Teplý leden, z korce147 mandel jeden.
o Če gredo na Neže dan žene na Kum bose, bodo kopice žita goste. o Če na spreobrnjenje svetega Pavla sonce sije, bo obrodilo proso. o Če plohe v prosincu že jamejo dreti, žanjice poleti nimajo kaj žeti. o Sonce svetega Pavla puščavnika obilo žita in vina da, če pa sneži, žito se podraži. o Vedro Novo leto da nam dobro žetvo. Víno je další základní pilíř slovinského zemědělství, jeho pěstování má na slovinském území velmi dlouhou tradici. První písemné zmínky o něm pochází z 9. století, přičemž na území Slovinska se rozvíjelo už v době před naším letopočtem. Z uvedených příkladů to nevyplývá, ale pranostiky předpovídající úrodu vína má v obou jazycích z lednových světců jedině sv. Vincenc: •
Jasný den na Vincentína dá hojnost dobrého vína.
•
Je-li leden teplý, nepřibude do sudu.
•
Není-li leden mokrý, sudy vinařů se naplní.
•
V lednu málo vody – mnoho vína, mnoho vody – málo vína.
o Če na svetega Vincenca sonce peče, obilo vina v sode steče. o Jasni dnevi prosenca so veselje vinogradnika. o Malo vode prosinca da obilo vinca; prosinec često naznanja v vodi, da bo malo v sodi. Jídelníček našich předků tvořila hlavně bezmasá jídla a ovoce, ze lnu si vyráběli látku na oděvy. Na dobré úrodě těchto dalších plodin a produktů záviselo jejich živobytí: •
Dlouhý střechýl, dlouhý len.
•
Jsou-li v lednu na cestách tlusté ledy, podaří se výborně zelí.
•
Mnoho sněhů v lednu, mnoho hřibů v srpnu.
•
Na Tři krále mnoho hvězd – urodí se mnoho bramborů.
o Ako je na svete Neže dan oblačno, bo obilo graha. o Prosinec mrzel, da poka, bo sadje v jeseni in moka. Deštivý začátek roku znamenal ve většině případů nástup nemocí, do promáčené půdy se nedalo sít, a co už bylo naseto, zhnilo. Následná neúroda způsobovala hladomor a smrt mnoha lidí: •
Častý déšť v lednu mrví hojně kněžskou oboru148.
147
Jako plošná jednotka měl hodnotu 0,3 ha, jako jednotka objemu asi 93 l. Viz CHVOJKA, M., SKÁLA, J. Malý slovník jednotek měření. Praha: Mladá fronta, 1982, s. 135. 148 Hřbitov.
59
•
Jestli země v lednu měsíci otevřena jest, a obzvláště když polední větrové přitom silně bouří, tedy panují rýmy a jiné nemoci.
•
Lednový déšť mokří role a hnojí svaté pole149.
•
Na svatého Pavla obrácení pakli mlha zem přikryje, mor všemu tvorstvu zvěstuje.
o Če Pavla je dan oblačen, bo bo trebuh čez leto velikokrat lačen; četa dan megla stoji, bo mnogo bolnih ljudi. o Kdar megla prosinca zlo nastopa, rada mokra, mrzla je spomlad; setev preobilen dež zastopa in bolezni množic hud napad. České časoměrné pranostiky o prodlužování dne se vztahují k prvnímu až šestému lednu, slovinské jenom ke svátku Tří králů. V rejstříku jsou uvedeny další varianty: •
Na Nový rok o slepičí krok.
•
Na Tři krále o hodinu dále.
•
Na Tři krále jest den delší o jeden hlas kohoutí.
•
Svatá Ida, ta dne přidá.
o Na svetih Treh kraljev dan je dan za en petelinov kobalj daljši. Tříkrálové pranostiky s prvkem kohouta jsou si velmi podobné, liší se od sebe provedenou činností – český kohout kokrhá, slovinský udělá krok. Lednové relační pranostiky jsou obsahově různorodé, přesto se u českých dá vysledovat častější propojení s jarními a letními měsíci a u slovinských s únorem a jarními měsíci: •
Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu.
•
Hory sněhu v lednu přinášejí v srpnu hodně hřibů.
•
Jak na Nový rok, tak po celý rok.
•
Jaké počasí na Makaria bývá, takové i září bývá.
•
Jaký leden, takový červenec.
•
Je-li v lednu hodně sněhu, je v červnu hodně sena.
•
Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu.
•
Leden studený – duben zelený.
•
Mlhavý leden – vlhké jaro.
o Če dežuje na dan novega leta, bo deževalo tudi mešnjeka (avgusta). o Če prosinca ni snega, ga pa mali traven da. o Če prosinec ne zmrznuje, ne sneži, rad sušec to nadomesti. o Če sveti Pavel na kopnem primaha, Jurij po snegu prihaja. 149
Hřbitov.
60
o Kakršno bo vreme prvi dan, tak bo veliki srpan. o Makarij jasen ali meglen, naznanja prav tako jesen. o V januarju gorko, v februarju hladno. o V januarju toplo, v februarju mrzlo. Pověrečné pranostiky jsou spojeny s určitými dny, nejvíce se drží svátku Tří králů a týkají se především úrody a počasí: •
Bude-li na den svatého Pavla vítr vát, budou toho roku na vojnu vojáky brát.
•
Je-li na Boží křtění měsíc v úplňku, toho roku lze očekávat povodně.
•
Je-li na svatého Kanuta teplý den, urodí se hojně obilí.
•
Je-li tříkrálová noc hvězdnatá, budou se rodit beránci, býčci, kozlíci a kluci.
•
Na Tři krále mnoho hvězd, mnoho kobzolí.
3.1.3 ÚNOR
Únorové dny jsou výrazně delší, slunce na nebi stojí vysoko. Vlivem ustávajícího přílivu chladného vzduchu je druhá polovina měsíce chladnější, teploty mohou velmi drasticky klesnout. Úrodě prospívá chladný únor se souvislou sněhovou pokrývkou. Teplo a vlhko nebo proměnlivé počasí způsobují vyzimování ozimů a zhoršují jejich výživu, navíc deště opožďují příchod jara a stěžují březnové a dubnové polní práce.150 Ve Slovinsku je právě únor nejvíc bohatý na sníh, přestože sněžení přerušují četné krátkotrvající oblevy. Teplý začátek měsíce slibuje ještě dlouhou zimu, která je velmi potřebná pro dobrou úrodu polních plodin, hub a medu.151 Začátek měsíce přináší oteplení, které se projevuje už v posledních dnech ledna. Tzv. Hromniční oblevu provází deště, vítr i bouřky. Díky nenadálému oteplení začne sníh rychle roztávat, voda začne plnit koryta potoků a řek, které ji nemusí všechnu zadržet, a mohou nastat povodně. Oblevu střídá tzv. tuhá únorová zima, která v sobě zahrnuje valentinskou zimu, juliánskou oblevu a petrskou zimu. Závěr měsíce přináší tzv. matějské oteplení s přesahem do března.152 Únorové meteorologické pranostiky jsem rozdělila na kategorie zima, mráz, dlouhá zima, pozdní zima, sníh, mlhy, oteplování, vrtošivé počasí a déšť, hospodářské do kategorií úroda, úroda obilí a úroda jiných plodin a produktů. Za nimi jsou pranostiky časoměrné, relační a 150
Tamtéž, s. 20. Slovenski vremenski blog. Op. cit. 152 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 57-62.
151
61
pověrečné. Bezkonkurenčně nejvíce pranostik, a to i celkově, mají shodně Hromnice / svečnica, dále postní období / pust a svatí Blažej / Blaž, Dorota / Doroteja, Valentýn / Valentin, Stolec sv. Petra / Stol sv. Petra a Matěj / Matija. Více než tři pranostiky se ještě vážou k českým svatým Veronice, Agátě, Apolonii, Juliáně a Romanovi. Mírně navrch mají pranostiky meteorologického charakteru. Únorová zima bývá často nejhorší z celé zimy, přichází ten nejtužší mráz: •
Chodí únor ostro krutý, táže se chlapů, mají-li dobré buty.
•
Na svatého Blažeje slunce ještě nehřeje.
•
Na svatého Řehoře sníh ještě leží ve dvoře.
•
Na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna.
•
O Hromnicích jasný den – připrav ještě kožich ven.
•
O svaté Školastice navleč si rukavice.
•
O svaté Veronice bývá ještě sanice.
•
O svatém Romuldu opatu choď ještě v teplém kabátu.
Po Hromnicích brzy následují mrazy a ptákům, kteří už přiletěli z teplých krajin, nastávají krušné časy. Poukazují na to i tyto dvě skřivánčí pranostiky: Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi zpívá, tak dlouho po nich bude mlčet. – Kolikor na svečnico škrjanec žvrgoli, toliko po svečnici slišati molči. Český skřivan nebude zpívat tak dlouho, jak dlouho se ozýval před Hromnicemi, slovinský skřivan tak dlouho, jak moc zpíval na Hromnice. Únorové mrazy jsou tuhé a vrací se, zima tak někdy trvá hodně dlouho: •
Je-li na Stolici svatého Petra zima, ještě dlouho potrvá.
•
Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče.
•
Když sv. Matěj ledu neroztopí, budou si dlouho do dlaní dýchat chlapi.
•
Když v únoru skřivánek zpívá, velká zima potom bývá.
•
Když záhy taje, dlouho neroztaje.
Jestliže byl dosavadní průběh zimy k lidem milosrdný, únor se pozdním příchodem zimy snaží všechno dohnat: •
Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí.
•
Neobjeví-li se ledy do února, objeví se v únoru.
•
Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem.
•
V únoru když slunko hřeje, na jaře se dlouho nerozesměje.
62
•
Ako na svečnico jug153 drži, bo še huda zima.
o Če jazbec pred luknjo na soncu je zdaj, gre za štiri tedne rad nazaj. o Če o svečnici letajo mušice, nosimo še potem rokavice. S mrazy se vrací i sníh: •
Dorothea v rychlém běhu přinášívá nejvíc sněhu.
•
Háty či Agáty nafouká za všechny záplaty.
•
Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší než prve.
•
Na svatého Polykarpa bývá sněhu plná škarpa.
•
Svatý Radko – na poli hladko.
•
Vánice a metelice v únorový čas neopustí nás.
o Rotija nas v kopo snega zavija. o Sveta Rotija navadno ima – vsako zimo največ snega. První mlhy roku se tvoří už v únoru: •
Svatá Apolena bývá v mlze často zahalena.
•
Svatá Háta na ranní mlhy bývá bohatá.
Někdy únorové oteplování nevaruje před návratem zimy, ale skutečně naznačuje, že se blíží jaro. Sníh rychle odtává, přilétají první tažní ptáci: •
Je-li na Hromnice chumelenice, neztrvá pak zima více.
•
Když mráz v únoru ostro drží, to dlouho již nepodrží.
•
Na svatého Blažeje pije skřivan z koleje.
•
Na svatého Matěje postačí jen košile na těle.
•
Nadělá-li svatá Apolena ledy, až svatý Matěj je zbourá.
•
O svaté Agátě uschne prádlo na plotě.
•
O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně.
•
O svatém Šimoně schází sníh ze stráně.
•
Svatá Dorota rozdává ptáčkům písničky.
•
Svatý Matěj ledy láme, když je nezmůže, svatý Josef pomůže.
•
Svatý Valentínek – jara tatínek.
o Kar svečana ozeleni, se rado posuši. o Na svečnico padne prva iskra v zemljo. o Po svetem Matiji ne gre lisjak čez led domov. o Svečanski Valentin prinese ključe od korenin. 153
Teplý a vlahý vítr z jihu.
63
Povahu února asi nejlépe vystihuje slovinská pranostika Svečan ima devet misli vsaki dan. S podobnou se setkáme ještě v dubnu, proto jsem přemýšlela, že tyto pranostiky označím jako aprílové počasí. Nakonec jsem se ale rozhodla ponechat název vrtošivé počasí: •
Najde-li Matěj led, seká ho hned, nenajde-li led, dělá ho hned.
•
Únor plní příkopů míle buď černě, anebo bíle. Bílý únor však sílí úhor.
o Ako poje žvižgavec154 pred sv. Matijem, bo slabo vreme; ako pozneje, bo dobro. o Odnaša rada sneg nam sv. Doroteja, če pa ne najde ga, ga rajši še nareja. o Sveti Matija led razbija; če ga ni, ga pa naredi. Jestliže s mrazem přichází sníh, s oteplením je to déšť. Někdy si však dá načas, protože pranostiky o zimě ke stejným světcům jsou uvedeny výše: •
Na svatého Matěje do závěje naleje.
•
Na svatou Dorotu rádo teče do botu.
•
svaté Veronice bývává čvachtanice.
o Ljubi sveti Blaž, glej, da dežja daš! Aby se úroda podařila, mělo by být v únoru jasno, zima a foukat od severu. A když pršet, tak jenom na Hromnice: •
Fouká-li na Popeleční středu silný severní vítr, je to dobré znamení, bude úrodný rok.
•
Jasno na svatého Romana věští dobrý rok.
•
Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.
•
Pošmourné Hromnice – sedlákům milé velice.
•
Sněhový únor – sílí úhor.
•
V únoru prudký severníček – hojné úrody bývá poslíček.
o Če je na svečnico oblačno, nadejaj se dobre letine. o Če se pust na soncu greje, se letina med dobro šteje. o Če sever155 konec svečana brije, nam dobro letine up zasije. Naopak úrodě vůbec neprospívá mírný únor a teplý jižní vítr: •
Je-li únor mírný, bude rok bídný.
•
V únoru je lépe viděti hladového vlka u ovčince, nežli bez kabátu pracujícího sedláka na poli.
o Ako na svečnico burja vleče, bo dobro leto, ako pa jug, bo slabo. o Bolje je volka v hlevu imeti, kot se ob toplem soncu v svečnici greti.
154 155
Hlasitě štěbetající, trylkující pták, často až nepříjemně. Hladný vítr ze severu.
64
Opět se zde setkáváme s pranostikou o vlkovi a rolníkovi. V české čeká vlk u ovčince a je hladový, ve slovinské je ve chlévě. Český sedlák pracuje bez kabátu na poli, ve slovinské je nevyjádřený podmět „hřát se na teplém slunci“. V rejstříku je uvedena ještě pranostika Bolje je svečana videti na polju volka kakor moža v srajci., která říká, že je v únoru milejší vidět na poli vlka než muže v košili. Třeskuté mrazy, vítr a jasný den jsou pro úrodu obilí ideální, ale sníh jí nesvědčí: •
Je-li mráz na svatého Gabriele, bývají žně veselé.
•
Když větrové na konec února uhodí, moc obilí se na poli urodí.
•
Svítí-li slunce na Hromnice, hojnost žita i pšenice.
•
Třeskutá zima v únoru naplňuje stodolu.
•
V únoru mnoho sněhu, mnoho sena, ale málo žita a ovsa.
•
Vychází-li slunce v masopustní dny, dobře se zdaří osení.
o Če sonce sveti pustni dan, bo kmet z ržjo obdarovan. o Oblačna svečnica – vesela kmetica. Len, konopí, brambory, hrách a ovoce potřebují k růstu pěkné teplé dny, zatímco fazole déšť. Povětrnostní podmínky pro úrodu jiných plodin a produktů si tak vzájemně odporují, ale únor si s tím vždycky nějak poradí. : •
Bude-li příjemné povětří v masopustní úterý, bude dosti hrachu.
•
Jak na svatého Romana je, taková brambor naděje.
•
Je-li na Hromnice světlý den, bude konopí i len.
•
Je-li pěkné počasí na svatého Blažeje, zvednou se brambory.
•
Na ostatky lužky156 – budou jabka, hrušky.
•
Prší-li na svatého Blažeje tak, že teče voda kolejem, povede se len.
•
V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med.
o Če na pustni dan dežuje, fižol obilno prideluje. o Jasen in sončen svečnice dan, ženam obeta se dobro za lan. o Svečnica jasna – obeta čebelam hasna. Teprve v únoru si prodloužení dne výrazněji uvědomujeme. Česká časoměrná pranostika pouze konstatuje, že den už je delší, kdežto slovinská oznamuje, že únor den teprve prodlouží: •
Na Hromnice o hodinu více.
o Svečan raztegne dan.
156
Na konci masopustu oteplení.
65
Únorové relační pranostiky se nejčastěji pojí s jarními měsíci. S březnem díky posledním záchvěvům zimy, s dubnem prostřednictvím Velikonoc. Pranostiky k dlouhodobému vývoji počasí se týkají celého roku. Předpověď počasí podle dne Popeleční středy a sv. Petra nám o jeho podobě nic neřekne a vzhledem k tomu, že se česká pranostika váže na pohyblivý svátek, ji nemůžeme ani spolehlivě odvodit. To samé se týká pranostiky předpovídající počasí na měsíc dopředu: •
Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok.
•
Jaké ostatky, takové i velikonoční svátky.
•
Je-li v únoru zima a sucho, bývá prý horký srpen.
•
Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky.
•
Když v únoru mušky lítajú, to v marcu robky v ruce chuchajú.
•
Mlhy v únoru – mokrý rok.
•
Mnoho mlh v únoru – mnoho dešťů v létě.
•
Nechce-li severák v únoru váti, v dubnu se to musí přec jenom státi.
•
Zelené Hromnice – bílé Velikonce.
o Ako je svečnica zelena, bo cvetna nedelja snežena. o Če je februarja pretoplo, bomo v aprilu radi za pečjo. o Če je svečnica preveč moče dobila, bo zemlja med letom malo pila. o Kakor na Petrovo vreme kane, tako ves mesec ostane. o Kakršno je vreme na dan stola svetega Petra, takšno ostane do velike noči. o Pust na soncu, velika noč na peči. o Pust za pečjo, velika noč za steno. Pověrečné pranostiky především radí, co dělat, aby se urodilo na poli a dařilo se zvířectvu: •
Kde se na Hromnice pracuje, tam uhodí hrom.
•
Kde se na Hromnice světí hromničky a jimi se za bouřky svítí, tam blesk a hrom neuškodí.
•
Když o Hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok. Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys se čtyřmi páry koňů otočil.
•
Když slunce na svatou Juliánu stromy osvítí, bude mnoho jablek.
•
Na svatého Valentina nemá hospodyně nasazovat husy na vejce; nebudou prý dobrá housata.
66
o Če na svečnico prej od strehe nego od sveče kane, še hujša zima, kakor je bila dozdaj, nastane. o Kar na travniku o svečnici gosi, toliko ovca v šmarnu post dobi, tak se krava malitravna pita in kmetovalec si pridela žita. o Pust zjutraj oblačen, kmet ajde jeseni bo lačen.
67
3.2 JARO
Astronomické jaro začíná jarní rovnodenností a končívá letním slunovratem. Tyto dny obvykle připadají na 21. březen a 21. červen. Meteorologické jaro trvá od 1. března do 31. května. Řadíme sem březen, duben a květen. V mírném pásu se jaro vyznačuje začátkem vegetační aktivity rostlin a živočichů, dny se prodlužují. Postupně se otepluje, ale teploty po celé období značně kolísají. Jejich růst také narušují pravidelné přílivy studeného vzduchu přinášející srážky dešťové i sněhové a mrazy. Na počátku března, přibližně od 5. do 15., se na naše území často dostává studený mořský vzduch ze severu, který přináší přeháňky. Zároveň dochází ke vpádům studeného kontinentálního vzduchu, který zmíněné přeháňky mění na sněhové. Teplá zima s oblevou se považuje za anomálii. V druhé polovině března se pod vlivem anticyklony oteplí, ale noci zůstávají chladné, denní a noční teploty se liší někdy až o 20 ºC. Výrazný rozdíl teplot je způsoben sněhovou pokrývkou, která na mnoha místech ještě leží. Má vysoký odraz a silně vyzařuje, napomáhá tak ochlazování vzdušné vrstvy nad sebou a vzniká inverze. Navíc teplo spotřebovává k rozpouštění sněhu, což znamená teploty kolem nuly, dokud sníh neroztaje. Duben je náladový měsíc. Déšť střídá sněžení nebo smíšené přeháňky, vítr chvíli fouká ze západu, chvíli z jihovýchodu, a pak se najednou vyjasní a oteplí. Sníh není věc neobvyklá, musí se s ním počítat nejméně do poloviny měsíce. S květnem jsou spojovány mrazy tzv. ledových mužů na začátku druhé dekády. Způsobuje je ohřátí studeného kontinentálního vzduchu, který k nám proudí ze severovýchodu. Během dne tvoří jen malou kupovitou oblačnost, která se v noci rozpustí a vyjasní nebe. Přeháňky a bouřky naopak způsobuje ohřátý vlhký, ale nestabilní vzduch přicházející od moře.157 Od března do června ovlivňuje počasí ve Slovinsku teplý jižní až jihovýchodní vítr nazývaný jugo, který vane podél celého Jadranu a v severní Africe. Není tak nebezpečný jako bóra, protože vane rovnoměrně a přichází postupně. Anticyklonální jugo přináší zpočátku jasnou oblohu, která se po několika dnech zatáhne, srážky se téměř nevyskytují. Cyklonální jugo doprovází mírný, ale v bouřkách silný, nárazovitý vítr, nízká oblačnost, průtrže mračen a bouřky. Do Evropy přináší studené a vlhké počasí. 158 Jarní pranostiky hovoří více o úrodě než o počasí. Mnoho z nich obsahuje fenologický prvek (přílet stěhovavých ptáků, chování zvířat, pučení a růst rostlin). Přestože jaro bývá
157 158
Viz PEJML, K. Op. cit., s. 31-49. Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Jugo a http://sl.wikipedia.org/wiki/Jugo.
68
bohaté na dešťové srážky a projevují se i poslední záchvěvy zimy včetně sněžení, obecné pranostiky o jaru tyto skutečnosti přehlíží, několik jsem jich našla jenom v češtině. Pranostiky meteorologické vytvořily jednu společnou skupinu zimy, hospodářské pranostiky daly společnou skupinu úrody a úrody obilí. Pranostiky k práci, relační a pověrečné jsou všechny české. České pranostiky předpovídají zimu na příkladu hmyzu a kvetoucího hlohu, pěkně před ní varuje pranostika o koblihách a beránkovi, což je aluze na masopust a Velikonoce. Zařadila jsem sem i známou pranostiku o vlaštovce přinášející jaro, kterou dnes používáme jako přísloví. Slovinská verze obsahuje místo vlaštovky květ: •
Jedna vlaštovka jaro nedělá.
•
Jestli v únoru se mušky mlely, zjara rády umírají včely.
•
Když kvete hloh, bývá zimavo.
•
Teplé slunce koblihy peče, beránek nás ještě za kamna vleče.
o Če spomladi grmi, se zima ponovi. o En cvet še ne naredi pomladi. Podle uvedených předpovědí se může zdát, že jakékoliv počasí nemůže mít na úrodu žádný negativní dopad: •
Jaro nám všem otcem a mátí, kdo nasil, bude mu zráti.
•
Je-li při setí sucho a je-li teplo, když kvetou stromy, bude úrodný rok.
•
Jsou-li květy dubů pěkné, bude úrodný rok.
•
Mnoho chroustů na jaře předpovídá úrodný rok.
•
Neškodí ani, když při jarním setí voda v koňských šlépějích stojí.
•
Rané setí často zmýlí, ale pozdní vždycky.
o Ako se čuk spomladi večkrat oglasi, tudi dobra letina se zglasi. o Spomladanski sneg je bajtarski gnoj. o Zmerna mokrota aprila in maja, kmetu jeseni sta žita polna kašča, a sena staja. Bát o úrodu bychom se ale měli, pokud je ráno často rosa a mlhy, jsou studené noci a jíní na stromech: Je-li na jaře v dubnu a květnu příliš mnoho rosy a mlhy, bude neúrodný rok. Jsou-li na jaře a v začátku léta příliš studené noci a jíní, bude neúrodný rok. Úroda obilí vyžaduje teplé počasí, čím dřív přijde, tím více jej bude a tím bude možno je brzy sklízet. Čím později přijde, tím méně obilí se urodí, to tvrdí shodně česká i slovinská pranostika: •
Čím kvete trní později, tím méně sena a obilí. 69
•
Oziminy sej v košili a jařinu v kožichu, budeš mívat na štrýchu159.
o Če češminje brhko160 cvete, rž rada bogato daje. o Če dobi strd161 čebela, kmet dobro zrno pridela. o Kolikor bolj zgodaj drenulja cvete, toliko prej se srpovi glase. o Pozneje ko beli trn cvete, slabeje žito in trava raste. Podle chování ptáků radí české pranostiky sedlákům a zemědělcům, kdy mají začít s polními pracemi a co mají sadit: •
Dlouhé stopky jarních jiskerek162, dlouhý len. Krátké stopky, pozdní sevy.
•
Dokud vlaštovička nezašveholí, nedávej se do polí.
•
Slepice kváčí, kohouti pějí, sedláčkové hrách a oves sejí.
Jaro a podzim jsou si co do charakteru počasí velmi podobné, proto je relační pranostiky spojují. První předpovídá pěkný podzim na základě výskytu určité rostliny, druhá spojuje jaro a podzim žádaným přívětivým deštěm. Třetí pranostika slibuje deštivý rok, pokud bude jaro suché: •
Je-li z jara mnoho bodláčí, bude pěkný podzimek.
•
Je-li z jara mnoho žluté trávy, bude mokrý rok.
•
Z jara déšť paří a na podzim moří.
K pověrečným pranostikám jsem zařadila předpověď deštivého roku podle úkazů na obloze a dlouhého života, který si můžeme odvodit z četnosti zakukání kukačky: •
Jestli kometa neb fechrování na nebi z jara se ukáže, předpovídá suchý rok.
•
Na jaře kdo slyší kukačku kukat a počítá, kolikráte zakukala, ten bude dlouho živ.
3.2.1 BŘEZEN V březnu nastává astronomické jaro. Počasí je proměnlivé, skoro by se mohlo říct aprílové, s možností doznívajících sněhových srážek v první polovině měsíce. Zemědělci a zahrádkáři připravují půdu k setí a přejí si aspoň pár suchých slunečných dní, aby půda oschla a mohlo se začít se setbami. Pokud na polích leží sníh, zaorává se, pomůže budoucí úrodě, v opačném případě jen opožďuje růst vegetace a komplikuje práce. Dlouho ležící sníh vyvolává na ozimech podmínky pro vznik plísně sněžné. Voda ucpává půdní kapiláry, z nichž vytěsňuje
159
Na sýpce. Hitro, čes. rychle. 161 Nektar, mana, med. 162 Sedmikrásky. 160
70
kyslík a způsobuje jeho nedostatek, v důsledku čehož dochází k odumírání kořínků rostlin.163 Pro setbu je vítané suché slunečné počasí, aby mohla půda oschnout, než se do ní bude sadit.164 Zhruba do poloviny první dekády doznívá matějské oteplení, po něm přichází pravidelný jev – řehořská zima, nazývaná také březnová. Bývá posledním záchvěvem mrazivé počasí bohatého na sněhové srážky. Od konce druhé březnové dekády až do začátku dubna trvá tzv. mariánské nebo josefské jaro. Spadá do něj začátek astronomického jara, den je již delší než noc. Deště mohou být doprovázeny bouřkami. 165 Meteorologické pranostiky tvoří kategorie vrtošivé počasí, sníh, vítr, dlouhá nebo tuhá zima a oteplování. Následuje samostatná kategorie pranostik fenologického příchodu jara. Hospodářské jsou rozdělené na kategorie úroda, úroda obilí, úroda jiných plodin a produktů a práce, na konci jsou pranostiky relační. Společné pranostiky se vztahují k svátkům Čtyřiceti mučedníků / Štiridesetih mučencev, svatých Řehoře / Gregorja, Gertrudy / Gertrude, Josefa / Jožefa, Benedikta a svátku Zvěstování Panny Marie / Marijinega oznanjenja. Víc než tři pranostiky mají svatí Eudokie, Tomáš Akvinský, Perpetua a Felicita a Františka. V souvislosti s výše uvedeným proměnlivým charakterem počasí jsem zachovala skupinu pranostik vrtošivé počasí: •
Svatý Bedřich teple dýchá, nebo taky sněhy míchá.
•
Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé.
•
Vítr, déšť a sníh a led jako o závod se honí – po suchu máš bláto hned, zima ku konci se kloní.
o Brezen je desetkrat na dan jezen. U větší části sněhových pranostik sníh není jejich jádrem, proto jsou uvedeny v příslušných kategoriích a ne zde. Svátek svaté Eudokie patří do matějského oteplení, takže předpověď o vysokých závějích protiřečí obvyklému vývoji počasí: •
Pokyne-li Řehoř hlavou, obešle nás zimou bílou.
•
Svatá Eudokie psa až po uši sněhem zavěje.
o Sušec mišje luknje maši. Pranostik předpovídajících vítr nemá ani jeden z jazyků mnoho. Všechny slovinské jsou vázané na nějaký svátek, v češtině těsná většina. Tuto kategorii tvoří polovina z nich, druhou jsem zařadila k pranostikám relačním. První pranostika znamená, že vítr fučí ostře a řízně: 163
Viz PEJML, K. Op. cit., s. 31-32. Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 28. 165 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 78-81. 164
71
•
V březnu vítr z břízy fouká.
•
Za rovnodenní větry nelení.
o Če ne prej, na Jedrt gorka sapica pihlja. Viditelně větší počet pranostik předpovídá ještě dlouhé pokračování zimy a mrazů. Uvedené české pranostiky se spíše týkají celého měsíce, zatímco slovinské jsou vázané na světce. Možná v souvislosti se svátkem čtyřiceti mučedníků je oblíbeným časovým údajem březnových pranostik měsíc či čtyřicet dnů. Tento číselný údaj mimochodem má každá slovinská mučednická pranostika: •
Březnové mrazy nikdy neschází.
•
Když pluh zem ryje, zima ještě žije.
•
Mrzne-li na svatou Gertrudu, jistě mrzne ještě 40 dní.
•
V březnu sedlák stromy ořezává, ale kabát ještě nesundává.
•
Zima často ještě do března strká hlavu a někdy jej i docela zalehne.
o Če na 40 mučenikov dan zmrzuje, še 40 mrzlih noči prorokuje. o Če prosinec ne zmrznuje, ne sneži, rad sušec to nadomesti. o Kolikor časa pred Marijinim oznanjenjem žabe v vodi regljajo, tako dolgo po Jurjevem molčijo. o Marijino oznanjenje ima še svojo zimo. o Sveti Gregor je materi kožuh kupil. Jestliže se v pranostikách zimních nebo předpovídajících špatné počasí opakovali stále stejní světci, pranostiky k oteplování jsou už na ně bohatší: •
Josefova širočina ničí poslední ledy.
•
Na svatého Jáchyma u nás zima končívá.
•
O svatém Viktorínu už je teplo i ve stínu.
•
Panna Marie zatopí i bez dřeva.
•
Svatá Eudokie mění sníh v bláto.
o Po Gregorju od vsakega vetra sneg kopni. o Svetega Gabriela če zmrznuje, potlej slana nič več ne škoduje. V březnu přilétají stěhovaví ptáci, zvířata se probouzejí ze zimního spánku a začínají být aktivní, ze země vyrůstá tráva. Jsou to neklamné známky příchodu jara. Pro větší počet těchto pranostik jsem vytvořila kategorii nazvanou fenologický příchod jara: •
Na Čtyřicet rytířů mučedníků přilétá sluka z cizích zemí a přivádí jaro z vězení.
•
Na svatého Alexeje jde voda z hor a ryba ode dna. 72
•
V březnu když se práší, stromy brzo raší.
•
Žežule, které v březnu velmi křičí, čáp, který mnoho hřeská, divoké husy, které se ukazují, oznamují teplé jaro.
o Če na svetega Benedikta dan sneg leži, trava raste, če jo tudi z blatom nazaj biješ. o O svetem Gregorju se ptiči ženijo. Pranostiky předpovídající úrodu se liší podmínkami, které zajistí dobrou úrodu. Někdy si podmínkami protiřečí, ale shodnou se na tom, že je potřeba, aby půda oschla a sadilo se do suchého: •
Když noc na Matičku jasno, bude úroda, krásno.
•
Mráz po svatém Josefu neuškodí květu.
•
Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, bude úrodný rok.
•
Prach v březnu má zlatou cenu.
o Če je Jožef lep in jasen, je dobre letine prerok glasen. o Če marec prah okrog pometa, nam dobro letino obeta. o Če sušca grmi, dobra letina sledi. o Marčev sneg, beraški gnoj. o Sveta Jedrt lepa – dobro letino obeta. o Tisto leto, ko v marcu grmi, lakote bati se ni. Tyto pranostiky potvrzují výše řečené, mokro v březnu, sníh, bouřky, to všechno může úrodu ohrozit. Vadí také dlouho trvající teplé počasí. Pokud se příroda takto brzy zazelená, většinou se z úrody nikdo radovat nebude: •
Březen vlhký, rmutný – sedlák smutný.
•
Březnový sníh a led pro osení bývá jed.
•
O svatém Řehoři mrazy vše umoří.
•
V zelené-li roucho březen se obleče, neúrodu za sebou přivleče.
o Če sušca dolgo sneg leži, to setev močno zamori. o Če sušca grmi, lakota beži. o Kadar je sušca že zeleno, redko leto je plemeno. Sníh a déšť v předchozí kategorii znamenaly neúrodu, ale pro dobrou sklizeň obilí jsou důležité: •
Dlouho-li březen sněhu hovívá, na obilí úrodný rok bývá.
•
Na den Zvěstování Panny Marie déšť – urodí se rež.
73
Dlouhotrvající sněhová pokrývka nepůsobí dobře na zaseté obilniny stejně tak, jako v polovině měsíce přicházející oteplení: •
Adventní sníh dočká-li marcového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného.
•
Je-li na svatého Josefa hezky, urodí se málo obilí.
Pranostiky předpovídající úrodu plodin a produktů spojuje podmínka pěkného počasí: •
Kdo seje hrách v marcu, nemá prázdných hrnců.
•
Na Kazimíra pohoda – na kobzole úroda.
•
V březnu prach – jistý hrách.
o Če je na Jožefovo lepo, bo tudi koruza obrodila lepo. Pokud začnou ovocné stromy kvést zkraje března, měli by ovocnáři zpozornět, protože je to brzy. Také pokud někdo zasadil brambory začátkem měsíce, měl by si přát, aby v nejbližší době nepršelo: •
Na svatého Františka déšť – neurodí se brambory.
o Če breskve pred Gregorjem cveto, se štiri tovorniki za eno tepo. Nejhorší zima je za námi, nastal čas chystat půdu k setí a začít sít. Pranostiky vztahující se k práci jsou jenom české: •
Na svatého Longina práce v poli začíná.
•
Na svatého Řehoře líný sedlák, který neoře.
•
Svatý Benedikt – má se ječmen a cibule sít.
•
V březnu sýkorka volá: rozsívej, rozsívej!
•
Vidíš-li v březnu žluté kvítí v přírodě, můžeš semeno spokojeně síti.
Relační pranostiky spojují březen s dubnem, Velikonocemi a letními měsíci, předpovídají povětrnostní podmínky i na delší časové období. •
Jak prší v březnu, tak také v červnu.
•
Jaké počasí je na svatého Ruperta, takové bude i v červenci.
•
Jaké Zvěstování Boží Matky – takové velikonoční svátky.
•
Každá mlha v březnu přináší za sto dní déšť nebo bouřku.
•
Na svatého Josefa vítr, potrvá čtvrt roku.
o Če je na Ruperta jasno nebo, bo malega srpana ravno tako. o Če na dan svetega Gregorja vleče veter, bo vetrovno do svetega Jurija. o Kakršno je vreme na 40 mučencev dan, tako bo potem 40 dni. o Kar v breznu zraste, april pobrije. o Kar v breznu zraste, april pokrije. 74
o Kolikokrat je v sušcu slana, toliko dni stoji megla srpana. o Kolikokrat sušca megla stoji, tolikokrat poleti ploha prigrmi. o Sušec preveč gorak, mali traven naopak.
3.2.2 DUBEN
Dubnové počasí je typické svou proměnlivostí. Hodně prší, občas se objeví srážky smíšené, ojediněle i sněhové. Vzápětí se vyjasní, vyjde slunce a oteplí se. Po 20. dubnu se mírně ochladí, převládá zvětšená oblačnost s přeháňkami, přidá se silný západní vítr. Pokud se podařilo v březnu zasít, měl by duben dodat dostatek vláhy. Nevadí případný sníh ani mrazíky, protože díky teplému počasí dlouho nevydrží. Noční mrazy nepotěší, ale pořád je lepší, když přijdou teď, a ne v květnu. 166 Prvních několik dubnových dnů doznívá marijánské jaro, a pak je střídá proměnlivá aprílová zima, chladnější, někdy až velmi chladná, která trvá do poloviny měsíce. Následující rudolfské jaro trvá 2 – 5 dní, kdy roztává už všechen sníh a v příznivých letech jsou dobytek a koně vyháněni na pastvu. Období mezi posledními dny druhé dekády a polovinou třetí dekády má opět proměnlivý ráz, nazývá se vojtěšská chladna. Okolo svatého Jiří se většinou oteplí, přichází jiřské jaro. V důsledku vpádů chladného vzduchu ze severu se v posledních dubnových dnech zase ochladí a tzv. floriánská chladna trvají až do prvních dnů května. Projevují se častým deštěm, smíšenými přeháňkami, sněžením a nezřídka mrazy nebo mrazíky. Hlavně toto druhé dubnové chladné období může znamenat pohromu pro zahradníky, ovocnáře a rostlinnou výrobu vůbec. Nejhorší situace nastává, když už kvetou ovocné dřeviny i ve středních polohách – mráz všechno spálí. 167 Meteorologické pranostiky jsem rozdělila na kategorie vrtošivé počasí, déšť, sníh vítr, zima a mrazy, teplo. Mezi nimi a pranostikami hospodářskými jsou vloženy pranostiky fenologické. Pranostiky hospodářské jsou rozděleny na kategorie úroda, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů a práce. Výčet uzavírají pranostiky relační a pověrečné. Společné pranostiky se týkají Velikonoc168 / Velike noči a svatých Tiburcia / Tiburcija, Jiřího / Jurija a Marka / Marka. Více než tři pranostiky vznikly k českým svatým Vojtěchovi a Vitalovi.
166
Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 32. Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., 101-107. 168 Velikonoce se slaví první neděli po prvním jarním úplňku po jarní rovnodennosti. Připadají na den v období mezi 22. březnem a 25. dubnem. 167
75
První kategorii není potřeba vysvětlovat, vrtošivou povahu dubnového počasí známe všichni moc dobře: •
Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější.
•
Aprílové počasí jsou časy a nečasy.
•
Duben pleten, přeplítá trochu zimy, trochu léta.
•
V dubnu za den i devět druhů počasí sejde.
•
V dubnu se zima a léto o vládu přetahují.
o April sedemkrat na dan kmeta s polja spodi. o Mali traven ima devet vremen na dan. o Nič aprilu ne zaupaj, če je topel, zelen breg; burja, krivec le zasukaj, brž je mraz, pobeli sneg. Svatý Jiří se těšil velké úctě, protože pranostiky k jeho svátku se vešla téměř do každé kategorie, včetné této o dešti. Nalezl se v ní i svatý Marek, který deštěm na svůj svátek přivolává déšť na dalších sedm týdnů. V slovinských pranostikách se déšť objevuje jako jejich východisko, a proto jsou zařazeny v příslušných kategoriích: •
Déšť na svatého Jiří přitahuje vodu.
•
Na svatého Jiří nepohoda často víří.
•
Na svatého Marka deštivo – sedm týdnů blátivo.
•
Před Jiřím sucho, po něm mokro.
Předělem, po kterém se vrací sněžení, je svátek sv. Jiří na konci dubna. Vrásky na čele zemědělcům nedělá, protože dlouho nevydrží a navíc při tání zavlaží pole: •
Hřmí-li před Jiřím, bude sníh po něm.
•
Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá.
•
Sníh dubnový jako mrva pohnojí.
o Če sveti Pavel na kopnem primaha, Jurij po snegu prihaja. o Če malega travna sneži, siromaku zemljo gnoji. o Kar v breznu zraste, april pokrije. Podle české pranostiky nás celý rok vítr neopustí, pokud bude vát od Velikonoc do svatého Ducha. Slovinská připomíná, že od března ještě nepřestal vát ostrý vítr: •
Vítr, který od Velikonoc do svatého Ducha panuje, drží se celý rok.
o Za april velja, da je še vedno veter bril. První a poslední pranostika upozorňují, že se zima a mrazy vrací, nejraději několikrát, takže pokud bude mrznout v březnu, dá se očekávat pěkná zima i v dubnu. Pranostika ke 76
svatému Jiří je časově neurčitá, může mít platnost jen na duben, ale pranostika ke svatému Vitalu prorokuje mrazy na celý květen: •
Březen – za kamna vlezem; duben – ještě tam budem.
•
Kolik se žába před Jiřím navrčí, tolik se po Jiřím namlčí.
•
Mrzne-li na svatého Vitala, mrzne ještě 40 dní.
•
Po bouřce v dubnu připadají mrazíky.
•
Radlice, jež v březnu oře, v dubnu odpočívá v dvoře.
Podle české pranostiky skončí zima po svaté Ivaně, podle slovinské otevře jaru dveře svatý Jiří. Teplý vítr na svatého Fedula přispěje k růstu teplot a oteplí se natolik, že země zmáčená vydatným deštěm velmi rychle vysychá: •
Svatý Fedul teple zadul.
•
Co den a noc zmočí v dubnu, za hodinu vyschne jednu.
•
Pomine Ivana, pomine i sever.
o Če Jurij toplo vrme zakuri, širom pomladi odpre duri169. Fenologické pranostiky dokazují, že jaro je tady – roste tráva, listí na stromech, obilí na poli se zelená a kvete. Ze sedmi se jich šest pojí se svatým, z toho čtyři se svatým Jiřím: •
Duben má půl listu květnu vydat.
•
Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři.
•
Na svatého Jiří rodí se jaro.
•
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.
•
Na svatého Marka schová se do žita vranka.
•
Při svatém Vojtěchu dělává trn květem útěchu.
o Na Jurija dan je pravi čas, da nam rž pokaže prvi klas. V českých pranostikách předpovídajících úrodu se objevuje podmínka deštivého chladného dubna, bouřek, vysokého žita na svatého Jiří. Déšť a vysoké žito zmiňují i slovinské pranostiky, navíc připouští pěkné počasí na Květnou neděli: •
Duben chladný, deštivý – úroda nás navštíví.
•
Hřmění mezi Markem a Vitalem značí úrodný rok.
•
Když hrom ve dnech dubna chodí, mráz už květy nepoškodí.
•
Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.
•
Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.
•
Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti, budem nejspíš úrodný rok míti.
169
Vrata, čes. dveře.
77
o Ako je lepo vreme o veliki noči, dobra letina že tedaj napoči. o Če je april deževen, kmet ne bo reven. o Če na veliki petek dežuje, dobro se leto napoveduje. o Lepo vreme cvetne nedelje rodovitno letino pripelje. o Malitravna presuho, ni kmetovalcu kej ljubo, dež, če večkrat prirosi, v srcu ga razveseli. o O svetem Juriju visoko žito – leto plodovito. První slovinská pranostika si protiřečí s výše uvedenými, protože v dešti vidí nebezpečí pro obilí, druhá varuje před mrazíky, které všechno spálí. Česká je podobná slovinské předpovědi o úrodě, ale protože má obrácené pořadí vět, klade důraz na podmínky pro neúrodu: •
Mokrý duben přináší dobrý rok, proto suchý duben nebývá sedlákům moc po chuti.
o Aprilski dež mrtvo seje. o Slana v aprilu je bolj nevarna, kot poletna toča in suša soparna. Podle pranostik se urodí obilí, pokud duben přinese vítr a teplý déšť. Slovinská pranostika říká, že žito na poli musí mít takovou výšku, že se v něm havran schová (stejnou formulaci má česká pranostika o úrodě v předchozí kategorii) nebo jednoduše, že pole musí být v půlce dubna už zelené. Spolu s českou se řídí i rozkvetlou třešní: •
Dobrý květ třešní značí dobrý odkvět obilí.
•
Duben větrem-li se zmítá, urodí se hojně sena, žita.
•
Je-li v dubnu teplý déšť, hojné požehnání jest.
•
Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde.
•
Když je na svatého Jiří mráz, bude i pod křovím oves.
•
Mokrý duben pěkný ječmen dává.
•
V březnu prach a v dubnu bláto – sedlákovi roste zlato.
•
V březnu, v dubnu-li vítr věje, hojná úroda se směje.
o Če češminje brhko cvete, rž rada bogato daje. o Če je Jurija dež in na Petra suša, se raduje kmetova duša. o Če se o Jurjevem krokar lahko v žitu skrije, mlatič jeseni dosti cepcev razbije. o O svetem Tiburciju polje zeleno, dobra bo letina, zrnje jekleno. Neúroda obilí nastane, když hloh rozkvete později, než má, a když přijdou v dubnu bouřky. Slovinské pranostiky předpovídají neúrodu na základě deště na Tichou neděli: •
Čím kvete trní později, tím méně sena a obilí.
•
Je-li duben bouřlivý, shnije kopa a mandel zplesniví. 78
o Moča v tihi nedelji, se žetve nikar ne veseli. o Tiha nedelja vlažna, jeseni bo žitnica prazna. Předpovědi úrody vína se rozdělují na dvě poloviny. Podle prvních dvou pranostik se víno urodí, když bude duben studený a upršený, podle zbylých tří musí být v určité dny pěkné počasí: •
Pakli mokrý a zimavý duben, jest úroda na víno.
•
Studený a mokrý duben plní sklepy a sudy.
•
Zpívá-li pěnice na svatého Tiburcia a Valeriána, víno se pěkné ukáže.
o Če je na Jurija lepo, vina dosti bo. o Če je na svetega Marka dan lepo, bo dosti vina. Kromě jedné pranostiky o bramborách se všechny předpovědi úrody jiných plodin a produktů věnují ovoci. Dobrá sklizeň se dá očekávat, když v dubnu rozkvetou stromy, o charakteru počasí se nezmiňují. Výjimku tvoří ta o mokrém dubnu, který má nejspíš znamenat dostatek vláhy: •
Bohaté stromů květy v dubnu, mnoho ovoce v létě.
•
Brambory sázej na svatého Marka – bude jich plná jamka.
•
Když stromy v dubnu odkvetou, hojně ovoce ponesou.
•
Mokrý duben – hojnost ovoce.
o Če lepo drevja cvetje je malega travna zadnje dni, gorko, zdravo poletje polno sadja dozori. Slovinská pranostika k neúrodě ovoce, kdy stromy kvetou za deště, což se dá chápat tak, že prší celý měsíc, protiřečí české pranostice předpovídající úrodu. V ní se mluví o mokrém dubnu, což nemusí nutně znamenat, že celý měsíc proprší, ale že bude dostatek vláhy. Následující české pranostiky potvrzují výše uvedenou slovinskou, protože svátek svatého Vojtěcha se slaví 23. dubna, což by se dalo počítat k posledním dubnovým dnům: •
Když na Vojtěcha prší, nebude ovoce.
•
Prší-li na svatého Vojtěcha, neurodí se švestky.
•
Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní.
•
Větrný a suchý duben zastaví veškerý růst rostlin.
o Če pred svetim Jurijem sadje cveti, mimo cajne leti. o Če v dežju drevo cvete, nikdar sadja ne daje. o Kadar je na veliko noč megla, tisto leto ne bo sliv.
79
Dubnové počasí je sice bláznivé a nevypočitatelné, ale přesto, nebo možná právě proto je nejvyšší čas začít s polními pracemi. Semena potřebují pro vyklíčení a růst slunce, teplo i vláhu, a těch by se jim mělo bohatě dostat: •
Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni!
•
Na Roberta je dobré vysazovat zelí do pole.
•
Na svatého Marka brambor plná řádka.
•
Na svatého Marka sej oharka!
•
O svatém Anselmě semeno do země.
České relační pranostiky předpovídají na základě dubna nejčastěji podobu počasí května, pak října a léta, z poloviny bude stejné, z poloviny opačné. Slovinské pranostiky spojují hezký duben se škaredým květnem a mokrý duben se suchým červnem a formálně se podobají českým: •
Bouřky v dubnu zvěstují mokré léto.
•
Dobrý duben – špatný květen.
•
Duben hojný vodou – říjen vínem.
•
Chladnější duben bez sněhu – jasný a teplý květen.
•
Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší.
•
Na mokrý duben – suchý červen.
•
Prší-li na prvního dubna, bývá mokrý máj.
•
Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu.
o Svetega Jurija luža, o kresu suša. o Sončen je april in suh, bo maj za lepo vreme gluh. o Za mokrim aprilom pride suh junij. Pověrečné pranostiky se vyjadřují k letošní úrodě, k suchu a větru. Více než polovina uvedených předpovědí se váže k velikonočním svátkům nebo jejich jednotlivým dnům, slovinské pranostiky jsou velikonoční všechny: •
Když jest plný Měsíc a není oblaky zastřený, tedy vždy stahuje stromový květ, takže se zadusí.
•
Kolik neděl před svatým Jiřím se vrba zazelená, tolik neděl před svatou Annou se žne.
•
Kolikátého dubna zasadíš stromek, tolikátého roku ponese ovoce.
•
Prší-li na Boží hod velikonoční, budou všecky neděle až do letnic deštivé.
o Iz katere smeri na veliki petek dežuje, suho leto napoveduje. o Kadar je o mladem mesecu sveti Jurij, tedaj ni krme. 80
3.2.3 KVĚTEN
Proměnlivost počasí v květnu ustává, přesto se nepříznivé počasí může ještě projevit, především při vpádu chladného vzduchu ze severozápadu v druhé dekádě. Přes střední Evropu postupující frontální systémy přinášejí výrazné oteplení, četné přeháňky a bouřky z tepla.170 Průměrná denní teplota šplhá k 10 ºC a výše, nastupuje hlavní vegetační období, začínající na mnoha místech mezi 1 a 11. květnem. V průběhu května se v nadmořských výškách do 300 metrů nad mořem dá mluvit o nástupu tzv. vegetačního léta, které se počítá od teploty 15 ºC a vyšší. Vzácné nejsou ani tzv. letní dny, kdy teploty dosáhne nebo i překročí 25 ºC. V teplých létech se dokonce vyskytují také tzv. tropické dny s teplotou dosahující nejméně 30 ºC.171 Pro zemědělce je ideální květen vlhký, ne moc teplý, bez mrazíků a teplotních výkyvů. Přílišné ochlazení brání vegetaci růst, na druhou stranu velké teplo sice svědčí zahradám, ale není dobré pro obilí. Ochlazení v polovině května může poškodit teplomilné výsadby, meruňky a broskvoně. 172 Prvních zhruba pět dnů ještě trvají floriánská chladna s proměnlivým chladným počasím a možnými sněhovými přeháňkami a mrazíky. Do konce první dekády přichází oteplení nazývané stanislavské jaro. Za ním následují tzv. železní muži173, znamenající období asi pěti dnů ranních mrazů. Podle charakteru počasí jsou to v některých létech muži ledoví, studení a nejčastěji – mokří. Dny kolem poloviny měsíce jsou proměnlivé, co se počasí týče, ale teplotně příznivé, označují se izidorsko-fortunátské jaro. Vzestup teplot přeruší na konci druhé dekády tzv. malí ledoví muži, studené počasí s mrazíky nebo i mrazy a možností četnějších srážek.174 Meteorologické pranostiky jsem rozdělila do kategorií déšť, mrazy a zima, teplo. Za nimi je samostatná kategorie pranostik fenologických. Hospodářské pranostiky tvoří kategorie úroda, úroda trávy a sena, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů a práce, konec tvoří pranostiky relační. Společné pranostiky se vztahují ke svatým Filipovi a Jakubovi mladšímu / Filipu in Jakobu mlajšemu, Floriánovi / Florjanu, Pankrácovi, Servácovi a Bonifácovi / Pankracu, Servacu in Bonifacu, Žofii / Zofiji, Urbanovi / Urbanu, Božímu
170
Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 46. Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., 121. 172 Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 46. 173 Název vznikl chybným překladem z němčiny ̶ Eismänner (ledoví muži) byli zaměněni za Eisenmänner (železné muže). K tomuto jevu došlo v jižních Čechách, kde se stýkalo české a německé obyvatelstvo. 174 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., 122-128. 171
81
tělu175 / Telovemu a letnicím / binkoštim. Více než tři pranostiky mají čeští svatí Stanislav, Mamert, Jan Nepomucký a Filip a více než tři slovinské pranostiky se vztahují ke svátku Vnebovhoda176 (svátku Nanebevstoupení Páně). Svátek svaté Žofie je v otázce počasí ze všech svátků nejvíc nevyzpytatelný, protože pranostiky k němu mluví o dešti, mrazu, mlze, rozvíjení klasů (tedy hezkém počasí), a také radí sít. Májový déšť je všemi vždycky očekávaný. Obilí, výsadba, ovocné stromy i tráva potřebují vláhu, aby mohly dobře růst: •
Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine.
•
Když lidé o Božím těle utíkají od oltářů, budou utíkat taky od mandelů.
•
Když v májová rána zvučně žáby skřehotají, vydatný déšť s přívaly znamenají.
•
Májová kapka platí nad dukát.
•
V máji aby ani hůl pastýřova neoschla.
o Če se Servac kislo drži, do konca meseca ni sončnih dni. o Dež ob vnebohodu za košnjo ni pogodu. Doba okolo 12. až 14. května je typická silnými ranními mrazy, které spalují květy ovocných stromů a ničí tak budoucí úrodu. Svaté Pankráce, Serváce a Bonifáce, kteří mají v tyto dny svátek, proto nazýváme ledovými muži, i když příchod mrazů se může posunout nebo nemusí nastat vůbec. Mrazy a zima by se měly vrátit ještě na konci měsíce, čehož si všímá i pranostika k svatému Urbanovi: •
Do svatého Ducha177 nesvlékej kožicha!
•
Pan Serboni pálí stromy.
•
Urban bývá studený pán.
o Če je pred Servacem poletje, mraz rad pritiska na cvetje. o Ledeni možje Pankracij, Servacij in Bonifacij prineso hladno vreme. V úvodu jsem zmínila, že se v období tzv. floriánských chladen ještě mohou objevit sněhové přeháňky. Slovinskou pranostiku předpovídající sníh jsem pro květen nenašla: •
Svatý Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk.
Květnové teploty už šplhají k příjemným 20 ºC i výše, a pokud pomineme zmíněná ochlazení na začátku a konci měsíce, většinou se udrží. Pranostika k svatému Servácovi
175
Svátek připadá na čtvrtek po neděli Svaté Trojice, mezi 21. květnem a 24. červnem. Svátek Nanebevstoupení Páně se slaví 40. den po neděli Zmrtvýchvstání Páně, který připadá vždy na čtvrtek. Některé oblasti jej slaví až v neděli, která je 7. nedělí velikonoční. Svátek se slaví v období mezi 30. dubnem a 3. červnem. 177 Letnice se slaví 50 dnů po Velikonocích a 10 dní po Nanebevstoupení Páně. Svátek vychází na období mezi 10. květnem a 13. červnem. 176
82
ujišťuje, že mrazy už nepřijdou, další říká, že když vylezou plazi, bude teplo. Proto pranostika k svatému Duchu vybízí ke koupání: •
Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, trnopuk – z kamen fuk.
•
Máj – od pece dál.
•
Na svatý Duch do vody buch!
•
V květnu věrtel dešťa – hrstka bláta.
•
Vylezou-li na jaře z děr brzy ještěrky a hadi, bude teplé počasí.
o Če maj se s poletno vročino začenja, mraz še po Urbanu pogosto ne jenja. o Po svetem Servati ni mraza se bati. Fenologické pranostiky popisují stav na polích, loukách a ve vinohradech, kde by všechno mělo kvést a rašit, tráva by se ke konci měsíce měla hodit ke kosení: •
Jak žába v máji kváče, obilé ze země skáče.
•
Když kvete bez, ať kvete i víno.
•
Máj kvítí dává a stromy listím odívá.
•
Na Jakuba Filipa zelená se každá lípa.
•
Na svatého Jiří tráva ze země míří, na svatého Filipa tráva je již veliká.
•
Na svatého Stanislava ve stodole pusto, v poli sláva.
•
Svatá Žofie klasy rozvije.
•
V máji se rok teple pousměje a květy vzplane.
o O svetem Urbanu se mora trta videti s hriba v hrib. Všechny pranostiky předpovídající úrodu se shodují v tom, že bez bouřek a deště nic nevyroste: •
Deštík v máji úrodu přikrmí.
•
Jasno-li o Božím těle, dobrý rok čekejte směle!
•
Když se v máji blýská, sedlák si výská.
•
Máj vlažný, pro stodůlky bažný.
•
Prší-li na Filipa a Jakuba, bude dobrá úroda.
•
Suchý březen, chladný máj – bude humno jako ráj.
o Če je maja dosti dežja, v jeseni bo dosti blaga. o Velikega travna če pogosto grmi, se kmet dobre letine veseli. Podle následujících pranostik déšť nepřináší do stodol a komor jen úrodu, naopak jí může velmi uškodit, ať už je ho málo, nebo moc: •
Déšť na svatého Mamerta přináší soužení, neboť v něm nic dobrého není. 83
•
Je-li květen bez deště, schází to všude.
•
Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
Pokud bude květen chladný, deštivý, s mlhami, trávy a sena bude dostatek, říkají české pranostiky. Dubnové deště daly vyrůst trávě, takže dobytek a koně se mohou směle pást na pastvinách. Slovinské pranostiky jsou nejednotné, přejí si květen jak studený, tak teplý a slunečný: •
Chladno a večerní mlhy v máji hojnost ovoce a sena dají.
•
Chladný květen bude-li rositi, mnoho sena budeš kositi.
•
Kolik Filipa Jakuba krapek, tolik sena kopek.
•
Na Filipa Jakuba kravička si naškubá.
•
Sníh v máji – hodně trávy.
•
Večerní rosy v máji hodně sena dají.
o Če je majnika lepo, je dobro za kruh in seno. o Če je na Urbana lepo, dobro suši se seno. o Hladen majnik ti gotovo da slame dosti in tudi sena. o Pozneje ko beli trn178 cvete, slabeje žito in trava raste. Slovinské pranostiky se k úrodě obilí nevyjadřují přímo a jsou zařazeny do jiných kategorií. Podmiňují ji chladným počasím, zatímco české pranostiky pro úrodu obilí doporučují mráz nebo déšť: •
Filipa Jakuba mráz – to obilí plný klas.
•
Když se květen deštěm vlní, srpen sýpky zrnem plní.
Aby následně jiná filipojakubská pranostika tvrdila, že velké mrazy obilí ničí. Slovinská pranostika o dešti na Boží tělo zase připravuje sedláka na slabou úrodu: •
Velká chladna o Jakubu a Filipu nesou osení záhubu.
o Če Rešnjega Telesa dan deži, žitno polje nič kaj prida ni. Pranostiky vyjadřující se k úrodě vína se shodně radují z teplého a slunečného počasí, dojem kazí nečas na svatého Pankráce. O ranních mrazících ledových mužů v nich není ani zmínka, takže možná vínu nezáleží na tom, jestli přijdou nebo ne. Na konci měsíce už by mu každopádně ublížit neměly, jak říká pranostika ke svatému Urbanovi: •
Jasné slunce na den svatého Urbana hojnost dobrého vína znamená.
•
Pankrác a Urban bez deště – hojnost vína.
•
Pankrácova nepohoda – vinohradům výhoda.
178
Glog, čes. hloh.
84
•
Po svatém Urbanu mráz neškodí džbánu.
o Brez dežja Pankrac in Urban, up dobre trgatve je dan. o Če je sveti Urban brez dežja, bo trta dobro obrodila. o Če Pankraca sonce peče, sladko vince. Pranostiky týkající se špatné úrody vína jsem našla čtyři. Žofijské mluví o mrazících, které pálí květy révy a ničí budoucí úrodu. Formálně se téměr shodují, liší se jen videm slovesa. Zbylé dvě připravují vinaře na mizernou úrodu, pokud bude celý měsíc chladno a deštivo, respektive, pokud bude pršet na svatého Urbana, víno sice bude, ale nekvalitní: •
V máji vlhko, chladno – bude vína na dno.
•
Žofie vína upije.
o Če na tan dan (sv. Urbana) prirosi, trta le cviček179 rodi. o Zofija vino popija. Pranostiky k úrodě jiných plodin a produktů předpovídají dost medu, vysoký len a úrodu ovoce, krávy budou bohatě dojit. Česká pranostika vidí úrodu ovoce v odkvetení stromů během měsíce, slovinská říká, že jak se chodí na Boží tělo s korouhvemi, tak se bude na podzim běhat s plachtami a česat ovoce: •
Bujný květ – plný úl.
•
Kdo o svatém Janě len zasívá, stébla zdéli lokte mívá.
•
Odkvete-li strom v jednom měsíci, bude hojnost ovoce.
•
Teče-li v máji voda z luk, poteče ze stájí mléko.
o Kakor beže na Telovo s pahi180, tako jeseni s plahtami. Dvě pranostiky varují před neúrodou na základě deště, a sice na českou svatou Žofii a slovinské letnice. V prvním případě bude ohrožena úroda švestek, ve druhém řepy, protože ji sežerou housenky. Chladná rána v prvních dnech května nedělají dobře polním plodinám, mrazíky zase ovoci: •
Déšť svaté Žofie švestky ubije.
•
Chladna o Jakubu a Filipu jsou zlým znamením pro polní plodiny.
o Če dežuje na Telovo, gosenice repo jedo. o Slana v začetku maja zoritvi sadja jako nagaja. Pranostiky vztahující se k práci vybízí k setí pohanky, papriky, okurek nebo lnu. Ten je podle české pranostiky dobré sadit okolo Urbana, podle slovinské na Pankráce:
179 180
Cviček je odrůda červeného slovinského vína. Chrámová korouhev.
85
•
Ke svatému Urbanu se vysévá pohanka.
•
Na Julii lny se sijí.
•
Po kuchařce zmrzlých se vysazuje paprika.
•
Přišel Petr Celestýn – mohou se již okurky sadit ven.
o Na svetega Pankracija dan se mora sejati lan. Relační pranostiky se vyjadřují k počasí léta a podzimu nebo některých jejich měsíců: •
Deštivý květen – žíznivý říjen.
•
Jaký čas o Božím těle, takový bude 40 dní pořád.
•
Je-li květen teplý a jasný, bude červen deštivý a chladný.
•
Když na Filipa a Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fučí.
•
Máj je krásný a hladový, září je krásné a syté.
o Če se Urbanu sonce zahoče, bo tudi poletje suho in vroče. o Če Zofija zemlje ne poškropi, vreme poleti prida ni. o Dež v maju, tolst je božič. o Kakor je vreme Urbana, tako bo tudi malega srpana. o Velikega travna mokrota, malega srpana suhota.
86
3.3 LÉTO
Astronomické léto začíná letním slunovratem a končí podzimní rovnodenností, které obvykle nastávají 21. června a 23. září. Z meteorologického hlediska léto trvá v období od 1. června do 31. srpna. Letní měsíce jsou červen, červenec a srpen. Slunce svítí po většinu dlouhého dne. V prvních dvou se nad naše území proudí chladný severozápadní vzduch od Atlantiku. Ve vlnách se dostává nad rozehřátou pevninu a výsledkem střetu těchto vzduchových mas jsou krátké, ale vydatné dešťové srážky a bouřky. Teploty by se měly zastavit nebo i trochu klesnout, na úrodu však toto ochlazení nemívá žádný vliv. V srpnu se teplotní rozdíl mezi Atlantikem a pevninou vyrovnává a počasí se ustaluje, teploty opět stoupají. Vývoj letního počasí se v jednotlivých letech může samozřejmě lišit od uvedeného dlouhodobného průměru.181 K letním měsícům by se měl vázat nejmenší počet pranostik, což se potvrdilo jenom u obecných letních slovinských pranostik. Z nich mi po roztřídění zbyly pouze relační, předpovídající charakter zimy. Relační pranostiky, které předpovídají počasí pro období léta a vychází při tom z povětrnostních podmínek určitých dnů nebo období, jsem uvedla k relačním pranostikám příslušných měsíců (viz např. leden, březen, květen, červen). Předpovídají bouřky a déšť, ale i sucho a parna. Společnou kategorií jsou tedy relační pranostiky, zbylé české pranostiky jsem rozdělila do kategorií úrody a deště. Letní relační pranostiky jsou spojené se zimou, rády odhadují její sílu na základě úrody, často hub. Vidíme zde i předpověď síly mrazů podle množství hmyzu v létě, chladné a mokré léto napoví charakter podzimu a zimy. Slovinská relační pranostika říká, že zima bude stejná jako léto, ale nedává konkrétní informace o podobě počasí: •
Množil Bůh léto hmyzem a zimu mrazem.
•
Je-li moc hřibů, bude moc sněhu.
•
Léto sbírá, zima zžírá.
•
Léto schránilka a zima trávilka.
•
Nejsou-li v létě hřiby, nebude v zimě sněhu.
•
Chladné a vlhké léto přináší chladný podzim a krutou zimu.
o Kakršno je poletje, taka bo (tudi) zima. 181
Viz PEJML, K. Op. cit., s. 52-62.
87
Předpovědi k dešti se řídí fenologickými projevy přírody, příklady poukazují na růst hub, kvákání žab, stavbu mravenišť: •
Má-li být vlhké léto, dělají si mravenci mraveniště na záhonech a vysokých mezích.
•
Když žáby v létě zrána hlasitě kvákají, rychlý déšť a přívaly znamenají.
•
Vyrostou-li v létě do rána houby na hnoji, bude pršet.
Kategorii úrody jsem z důvodu malého počtu pranostik nedělila na podkategorie. První dvě pranostiky předpovídají úrodu žita a pšenice na základě růstu dalších plodin. Jak třešně, tak mák potřebují k růstu dost vláhy, bob naopak patři k rostlinám suchomilným: •
Je-li v létě hojně třešní všude, i žita bude.
•
Když kvetou boby, je nouze o chleby, když kvete mák, už ne tak.
Příliš mnoho srážek ale růstu obilí také neprospívá: •
Bylo-li léto mokré, bude v příštím roce drahota.
•
Deštivé léto horší podzimku.
•
Když hřiby se v létě zrodí, málo chleba.
•
Mokrá léta – drahá léta.
•
Mnoho ryb, málo obilí.
3.3.1 ČERVEN
Do první poloviny měsíce převládá teplé počasí s občasnými přeháňkami a bouřkami. Od poloviny června k nám začíná proudit chladnější vzduch z Atlantiku provázený četnými srážkami a poklesem teplot. Sušší období v závěru měsíce je spojeno s přípravou na žně.182 Fortunátské jaro trvá až do přelomu první a druhé dekády, počasí je teplé a sušší, srážkově slabší. Na něj navazuje deštivé medardovské období, důsledek pronikání chladného vzduchu od Atlantiku. Rozpadá se na pět až šest vln rozdělených suššími úseky. První srážková vlna nastupuje na začátku června, poslední na začátku srpna. Vítské deště přichází okolo 7. června a vrcholí v polovině měsíce. Střídá je srážkově chudší aloisské léto, připadající na poslední dny druhé a první dny třetí dekády. Po suchu se vrací déšť – svatojánský, ustupující v posledním červnovém týdnu pavlovskému létu183. S první a druhou medardovskou vlnou se překrývá období dříve nazývané ovčí chladna. Tento termín,
182
Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 54. Nejvíc pranostik k tomuto období mají jižní státy střední a východní Evropy, protože pro ně má z hospodářského hlediska stejný význam jako pro nás markétské léto, probíhají totiž žně. 183
88
který dnes používá snad jen krásná literatura, označovalo deštivé období, kdy docházelo k úhynům choulostivých jehňat z jarního skopení i čerstvě ostříhaných dospělých kusů.184 Meteorologické pranostiky jsem rozdělila na kategorie předpovědi deště, bouřek a horka, hospodářské na kategorie úrody, úrody obilí, úrody vína, úrody jiných plodin a produktů a práce, pranostiky časoměrné a relační. Šestý měsíc roku je časem dozrávání ovoce a ořechů, sklízí se první obiloviny a rané brambory. Ideální je teplé slunečné počasí a dostatek dešťových srážek. Shodně o těchto skutečnostech vypovídají pranostiky ke svatému Medardovi / Medardu, Antonínovi / Antonu, Vítovi / Vidu, Janu Křtiteli / Janezu Krstniku, Ladislavovi / Ladislavu a Petrovi a Pavlovi / Petru in Pavlu. Větší množství českých pranostik se ještě vztahuje ke svatým Fortunátovi a Nikodémovi, Barnabášovi, Gervasiovi a Protasiovi. Červnové pranostiky k dešti si při vymezování délky trvání srážek libují v číslech (čtyřicet dní, šest týdnů, sedm neděl), řidčeji se objeví údaj jako měsíc nebo dlouho: •
Když Medard se rozvodní, pršívá šest týdní.
•
Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začnem kositi.
•
Prší-li na Ladislava, déšť po sedm neděl trvá.
•
Prší-li na svatého Medarda, budou žně deštivé.
•
Svatá Tonička mívá často uplakaná očička.
•
Svatý Jan Křtitel dešťů je přítel.
•
Svatý Vít dává trávě pít.
•
V poslední měsíce čtvrti lijavec se často vrtí.
o Če dežuje na svetega Ladislava, dež še dolgo zemljo napaja. o Dež svetega Medarda dan po štiridesetih dneh je šele končan. o Pred kresom prosi, naj deži, potem prositi treba ni. Střet studeného a teplého vzduchu vyvolává nenadálé, krátké bouřky, které se objevují celý měsíc. Úplněk se totiž každý rok posune o dva týdny, takže někdy se sejde i se svátkem svatého Barnabáše 11. června a někdy nastane až v jednom z posledních červnových dnů. Slovinské pranostiky o bouřkách jako takových jsem nenašla, ale je o nich zmínka u pranostik hospodářských: •
Červnová bouřka má krátké trvání.
•
Jak se v červnu měsíc plní, náhlých bouřek moc se vlní.
•
Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí.
•
Kolik bouřek v červnu, tolik bylo mlh v březnu.
184
Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 146-155.
89
•
O svatém Barnabáši bouřky často straší.
Pranostiky předpovídající horko svědčí už o skutečně vysokých teplotách: •
Co déšť smočí v červnu, přes den vyschne za hodinu jednu.
•
Na svatou Agripinu odpočívej jenom ve stínu.
o Do kresa suknjo oblači, po kresu jo pa seboj vlači. Obecné předpovědi úrody ukazují, že český sedlák či rolník se o ni spíše strachoval a pamatoval si raději povětrnostní podmínky, které jeho úrodu poškodily nebo zničily. To slovinský rolník byl optimista, každý rok věřil, že se mu na poli a v sadu urodí, a tak si pamatoval, za jakého počasí se má radovat: •
Na Petra a Pavla den jasný a čistý – úrodný rok bude jistý.
o Če junija sonce pripeka in vmes dežek rosi, ni treba se bati teka, obilno zemlja rodi. o Če sta Peter in Pavel jasna, bo letina krasna. o Lepo vreme prvega dne, kmetje se letine vesele. o Urbanovo sonce in Vidov dež, na dobro leto upati smeš. Chladný a především vlhký červen působil na úrodě značné škody, takže rolníci se ho velmi obávali. Podle slovinské pranostiky jim dokonce byly milejší nájezdy tureckých vojsk než déšť na svatého Víta: •
Hřmí-li, když Měsíc v Raku stojí, rolník se velkých such bojí.
•
V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.
•
Vlhký červen a studený – mnoho úrody z něj není.
o Ne bojte se turške vojske, a bojte se svetega Vida rose. o Veliki traven moker, rožnik pa mlačen, kmet bo to leto žejen in lačen. Pozornost úrodě obilí v kladném slova smyslu věnují jenom české pranostiky. Vítané je teplo a slunce, čemuž napomůže vítr ze severu, který zpomalí příchod bouřek (alespoň podle pranostiky v předchozí kategorii): •
Červnové blýskání, na sýpkách praskání.
•
Hřímá-li v červnu, zvede se obilí.
•
Když červen sluncem pohostí, úroda bude v hojnosti.
•
Pohoda na svatého Víta – to dobrota na žita.
•
V červnu severní vání žita hojnost k nám přihání.
Déšť a nízké teploty vedou k neúrodě, znehodnocují obilí, které hnije nebo ztrácí na kvalitě: •
Červen mokrý a studený – bývají žně vždy zkaženy. 90
•
Déšť o svatém Vítu škodí ječmeni i žitu.
•
Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá.
•
Když kukačka po sv. Janu kuká, bude drahé žito.
•
Pláče-li Medard, i ječmen zapláče.
•
Mnoho ryb, málo zrna.
o Dež na dan svetega Vida ječmenu ne kaže prida. V pranostikách doprovází Jana Křtitele kukačka, můžeme se setkat též se jménem žežulka. Podle toho, kdy kuká – jestli před, na nebo po jeho svátku, bude špatná úroda a drahota: Nekuká-li kukačka před svatým Janem, bude neúrodný rok. Kukačka-li se před svatým Janem ozývá, bude drahota. Kuká-li žežulka o svatém Janě, bude drahota. Našla jsem mezi nimi jednu, která popírá předchozí tvrzení: O Janu-li kukačka kuká, pěkný čas sobě vykuká. V slovinské pranostice záleží na délce kukání, drahota a hlad přijdou, pokud se kukačka bude ozývat dlouho: Kukavica dolgo po kresu če kuka, dragota in glad v deželo pokuka. Ale také se může jednat o předpověď délky teplého počasí, která by už patřila do relačních pranostik: Kolikor dni kukavica še po kresu kuka, toliko tednov po Mihaelu v roke ne huka. Vyvážené dávky deště a tepla zaručují dobrou úrodu vína. Tady bych poukázala na pranostiku ke svatému Medardovi hovořící o pěkném počasí, jelikož ji většinou všichni známe ve spojení s předpovědí deště. Medardovy mrazy už nemají žádnou sílu, tato pranostika nemá říct nic jiného než to, že zima se s květnem definitivně skončila: •
Červen-li více suchý než mokrý panuje, dobrým vínem naše sudy naplňuje.
•
Medardovy mrazy vinné révy nepokazí.
•
Pakli červen suchem mokro převyšuje, dobrým vínem sudy naplňuje.
•
Plačtivý Barnabáš – úroda na vinicích.
o Če je na Medardovo lepo, vino dobro bo. o Trta če o polni luni cvete, polne in žlahtne obeta grozde. o Trta če v soncu odcveta, vina obilo obeta. České pranostiky více zajímalo obilí, slovinské zase víno. Mnoho vláhy mu neprospívá, takže když v červnu prší, vinařům to dělá vrásky na čele: o Ako na Medarda deži, se grozdje do brente kazi. o Če je v dežju trte cvet, malo teče vina v klet. o Rožnik deževen, viničar reven.
91
Červnové pranostiky si všímají dozrávání většího počtu jiných plodin a získávání produktů, jahod, třešní, višní, pohanky, kombinace teplého počasí a kvetoucích rostlin slibuje dostatek medu, déšť potřebují k růstu houby, zasetý len a zelí: •
Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu i zelí mívá.
•
Na svatého Antonína jahoda se začervená.
•
Prší-li na svatého Petra a Pavla, urodí se hojně hub.
o Če dežuje na dan svetega Petra, gre potem ajda v kaščo. o Če rožnika sonce pripeka, pohlevno deži, veliko obeta žita, strdi. o Sveti Primož gobe seje. o Sveti Vid je češenj sit. Většinou však déšť ještě provázený chlazením vede k neúrodě, znehodnocení plodin či nedostatku produktů: •
Déšť na svatého Jana Křtitele – nenasbíráš ořechů do věrtele.
•
Když na Medarda prší, nebudou toho roku houby růst.
•
Prší-li na Medarda, pohanka v zemi hartá.
o Ako na Petrovo dežuje, bodo orehi piškavi. o Če gostuje rad vihar, milo toži čebelar. o Če na kresni dan dežuje, orehom slabo prorokuje. o Rožnika mrzlo deževanje, slabo za vino in panje. V červnu se pro rolníka rozbíhalo období senosečí. Pranostiky, které se k nim vztahovaly, jsem pro jejich formulaci zařadila do kategorie práce: •
Červen dá jahody a seče kosami louky.
•
Na svatého Aloise poseč louku, neboj se!
•
Na svatý Antonín len zasít neprodlím.
•
Svatí Gervázi a Protázi po loukách kopce sena rozhází.
o Ako na Medarda je vreme lepo, najlenejši kosec pospravlja pod streho suho seno. Časoměrné pranostiky se vážou k 15. a 24. červnu, letní slunovrat nastává obyčejně 21. června. Svatý Barnabáš má dnes svátek 11. června, jeho tvrzení o nejdelším dni se tak už nezakládá na pravdě, ale aspoň upozorňuje, že se délka dne blíží svému vrcholu: •
Na svatého Jána nebývá noc žádná.
•
Na svatého Víta hlava ještě nedoléhá, u paty již svítá.
•
Svatý Barnabáš na trávu nezapomíná, onť nejdelší den i trávu mívá.
92
o Dva sveta Janeza sta: eden dan krči, drugi ga izteče.185 o O kresi se dan obesi. o O svetem Vidi skozi noč se vidi: če se stegneš, v dan dregneš; če se skrčiš, v dan trčiš. Relační pranostiky se shodně zajímají o prosinec, české předpovídají počasí měsíce září a srpna: •
Červen stálý – prosinec dokonalý.
•
Chladno v červnu, deště v srpnu.
•
Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září.
•
Jaký je Petr a Pavel, takový bude i Havel.
o Kakor bo vreme svetega Medarda se kazalo, takšno bo šest tednov ostalo. o Kakor vreme rožnika mini, tako se grudna ponovi. 3.3.2 ČERVENEC Nejteplejší a nejslunečnější měsíc v roce, vedra narušují jen čtyři krátkodobé vpády chladnějšího vzduchu a ojediněle bouřky z horka, nezřídka doprovázené kroupami, pro jejichž vznik mohutné mraky poskytují ideální podmínky. Zemědělci začínají pomalu vybírat vhodný termín pro žně, neboť na polích začíná dozrávat obilí. 186 Prvních pár dnů července ještě někdy doznívá teplé slunečné počasí pavlovského léta, naprostá většina pranostik se ale vztahuje k dalším dvěma deštivým medardovským obdobím. Prvním z nich jsou prokopské deště, kdy prší celou první dekádu měsíce. Období po nich je časem největších veder a označuje se jako psí dny187. Začínají se relativně suchým markétským létem, trvajícím od konce první dekády do poloviny července. To přechází v magdalenské deště s vrcholy na konci druhé dekády a v polovině poslední dekády. Pak nastupuje srážkový útlum a zároveň vrchol období psích dnů, tzv. anenské léto s největší koncentrací horkých a parných dní. Chladná anenská rána ovšem nemají nic společného s pravidelným ochlazením na konci července. Způsobuje je ochlazování zemského povrchu za jasných nocí. Země vyzařuje teplo a zároveň si je bere ze vzduchu, který se ochlazuje, stává se těžším a klesá k zemi. Proto za bezoblačných a bezvětrných nocí dochází k citelnému
185
Tím jsou myšleni sv. Jan Křtitel a sv. Jan Evangelista, který má svátek 27. prosince. Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 64. 187 Označení psí dny proniklo do lidového prostředí ze středověké astrologie a astronomie. Pojmenovány byly podle nejjasnější hvězdy oblohy Síriu ze souhvězdí Velkého psa. Název období k nám přišel ze Středomoří. Pro nás je Sírius hvězdou zimní, Římanům se zjevoval za letních veder. 186
93
ochlazení a tvorbě rosy.188 Přízemní mlhy v druhé polovině července se ovšem odvíjí od vlhkosti vzduchu. Čím je vzduch u země vlhčí, tím je menší rozdíl mezi teplotou vzduchu a jeho rosným bodem. Při sebemenším ochlazení se teploty vyrovnají a vzniká mlha.189 Shromážděné meteorologické pranostiky jsem rozdělila do kategorií déšť, bouřky a sníh a tuhá zima, hospodářské na kategorie úroda, úroda obilí, úrodu vína, úrodu jiných plodin a produktů a práce, za nimi následují pranostiky relační a pověrečné. Společné pranostiky se týkají svátku Navštívení Panny Marie / Obiskovanje Device Marije a svatých Markéty / Marjete, Eliáše / Elija, Marie Magdalény / Marije Magdalene a Jakuba Staršího / Jakoba Starejšega. Více než tři pranostiky mají čeští svatí Kilián, Prokop, svátek Sedmi bratří a svatá Oliva, svátek Rozesílání apoštolů, svatí Apolinář, Brigita, Jáchym a Anna. Více než tři pranostiky k sobě poutají slovinské svátky svatého Urha, Cirila in Metoda a Aleše. Pranostiky předpovídající déšť slibují srážkově bohatý červenec s přesahem do srpna: •
Den Sedmi bratří je deštivý, bývá pak déšť trvanlivý.
•
Do svatého Eliáše i pod křovím schne, po něm ani na křoví.
•
Marie Magdaléna své hříchy oplakává, proto rádo poprchává.
•
Na proroka Daniele nalije též do mandele.
•
Prší-li na den Panny Marie navštívení, po čtyřicet dní bez deště není.
•
Slunce peče – déšť poteče.
•
Zapláče-li Markyta, bude dešťů dosyta.
o Ako je drugi dan malega srpana grdo, še štirideset dni bo mokro. o Če je dež prvi dan pasjih dni, bo deževalo štirinajst dni. o Pred svetim Jakobom tri dni lepo, se dež ves mesec ustavil ne bo. Bouřky jsou důsledkem střetu studeného vzduchu proudícího od Atlantiku s teplým kontinentálním vzduchem. Pro červenec a srpen jsou příznačné i tzv. bouřky z tepla, kdy v důsledku přehřátí země horký vzduch stoupá rychle ve velkém množství vzhůru, kde se hromadí, ochlazuje a začíná pršet. Bývají doprovázeny větrem: •
Červenec nese parna, krupobití a medovice, jesti hojný na bouřky a vichřice.
•
Na Markétu obyčejně těžké bouřky přicházejí.
•
Nebyl-li červen dostatečně deštivý, dodá vodu až červenec a přidá ještě mnohé bouře.
•
O svatém Eliáši bouřky často straší.
•
O svatém Jakubě přicházejí silné bouře.
188 189
Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 174-186. Viz PEJML, K: Op. cit., s. 60-61.
94
o Kadar grmi, se vozi sveti Elija v nebo. o Sveta Marjeta grom in strelo obeta. Podle průběhu letního počasí se odhadoval povětrnostní průběh zimy. Následující pranostiky předpovídají sníh a tuhou zimu na základě počasí posledních červencových dní a podle stavební činnosti mravenců. Je zajímavé, že mravenčí pranostiky mají oba jazyky, a navíc jsou si formálně velmi podobné: •
Dělají-li mravenci budovy své v červenci nežli jindy mnohem výš, přijde tuhá zima spíš.
•
Když na Annu mravenci pilně lezou a kopky dělají, hádá se na tuhou zimu.
•
Na Jakuba zamračeno, mnoho sněhu.
•
Nejsou-li v létě hřiby, nebude v zimě sněhu.
•
Pakli na Jakuba slunce svítí, má pak krutá zima býti.
o Ako mravlje preko navade mravljišča znašajo, zgodnjo in hudo zimo oznanjajo. o Če je Aleš suhoparen in suh, si napravi za zimo topel kožuh. o Če je sveti Jakob brez dežja, pričakuj strogo zimo. o Na nebu megla 25. dne, hudo zimo napove. Za tři dny po svaté Magdaléně má svátek Jakub. Pokud by první pranostika předpovídající úrodu obilí chtěla říct i to, že obilí bude kvalitní a bude ho dost, nemohlo by platit, že několik jasných dnů před Jakubem zaručí krásnou úrodu žita. Slovinské pranostiky se pojí jenom se svatým Jakubem, jedna z nich se s naší českou formálně téměř shoduje: •
Když prší na svatou Magdalénu, vzroste obilí.
•
Tři dni před Jakubem jasné, urodí se žito krásné.
o Čisti zrak o svetem Jakobu žitne shrambe polni. o Pred Jakobom tri dni lepo, rž v redu dozorela bo. o Sveti Jakob žito zori, čeprav se sonce kuja. Pranostiky k úrodě jiných plodin a produktů se v češtině vztahují ke konkrétním plodinám, ze slovinských je takto konkrétní jen pranostika o čočce, zbylé dvě radí sít řepu a pohanku, protože je pro jejich setbu nejvhodnější doba: •
Červenec žne žita, višně k tomu vítá.
•
Kolem svaté Kristýny dozrávají maliny.
•
Na svatého Jakuba brambor prvá úroda.
•
Navštívení Panny Marie čisté přináší ovoce jisté.
•
Svatý Jakub dává kukuřici klasy, Anna vlasy.
•
Svatý Prokop hřiba nakop. 95
o Ajdo je najbolje sejati Marjetni teden. o Če na svetega Jakoba dan sonce sije, bo debela leča. o Repo je najbolje sejati na dan svete Marije Magdalene, da dobro obrodi. Pranostiky k neúrodě a nedostatku produktů shodně na základě deštivého počasí varují před špatnou úrodou ořechů, kterým letní předpovědi věnují více prostoru, některé už prorokují neúrodu brambor, ovoce, pohanky a nedostatek medu: •
Déšť na Sedm bratrů – hnijí kobzole.
•
Jakub-li vlaží, žaludy kazí.
•
Když na sv. Markétu prší, nebude ořechů.
•
V červenci déšť jak žravý jed modrý na pohance kazí květ, proto vzácný bývá v oulech med.
o Ako je dež na Cirila in Metoda, oreh in kostanj domala ogloda. o Ako je svete Marjete dan deževen, lešnik bo tisto leto črviven. o Če na svetega Jakoba dan grmi, bodo orehi in lešniki piškavi. o Je mesec moker in hladan, v gnilobi rad je sad končan. Pranostiky vztahující se k práci se ve slovinštině vyskytují jen velmi zřídka. Zato v češtině je jich dostatek. Zde uvedené vyzývají ke sklizni, méně k jiným druhům práce: •
Na svatou Olivu má se sít len.
•
Než uteče Magdalena, hleď na hůru dostat sena.
•
O svaté Anně sedlák si žita nažne.
•
Prokop – zelí okop!
•
Svatá Markéta češe první hrušky.
•
Svatá Markyta vede žence do žita.
•
Svatý biskup Opolí, žence vodí do polí.
•
Svatý Prokop – štěpy okop!
České relační pranostiky se zaměřují především na předpovědi zimního počasí, nevynechávají však ani bližší budoucnost: •
Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče.
•
Co červenec neupeče, to již v září nedopeče.
•
Jaký červenec, takový leden.
•
Jaký teplý svatý Jakub, tak studené Vánoce.
o Kakor bo vreme ta dan, tako bosta mali in veliki srpan.
96
Mezi pověrečné pranostiky jsem vybrala ty, které předpovídají počasí podle povětrnostních podmínek určité denní doby, dále předpověď deště podle roztržené pavučiny a drahoty podle směru, z něhož fouká vítr. Jakubské pranostiky se obsahově shodují, liší se rýmem a srozumitelností vyjádření: •
Jaký den jest před polednem nebo odpoledne na svatého Jakuba, takové bude povětří před nebo po narození Páně.
•
Na den Rozesílání apoštolů, odkud vítr věje, odtud přijde drahota.
•
Fouká-li vítr na svatého Prokopa dopoledne, nastane drahota do půl roka, fouká-li odpoledne, nastane od půle roku, fouká-li však po celý den, bude drahota po celý rok.
•
Roztrhne-li v červenci pavouk svou síť ve dvě, brzy se déšť ozve.
o Kakor Jakob dopoldne vremi, tako bo tudi pred božičem te dni; popoldnevno vreme tega dne to božično vreme pove.
3.3.3 SRPEN
Srpen je druhý nejteplejší měsíc roku. Jeho první polovinu charakterizuje krásné, stabilní teplé počasí. Od druhé poloviny začínají teploty klesat, ke konci srpna roste počet srážek i bouřek, ojediněle k nám vpadne příliv chladného vzduchu od severozápadu. Dny se výrazně krátí a noci ochlazují, srážení vzdušné vlhkosti přináší hodně rosy a způsobuje tvorbu mlh u vody a na lukách. Počasí je ale stabilní, vhodné pro dokončení žní a sušení otav.190 Na začátek měsíce se přenáší anenské léto, které ale rychle střídá poslední vlna medardovských dešťů, tzv. petrské deště. Na přelomu první a druhé dekády končí období letních psích dnů a nastupuje zhruba dva týdny trvající bartolomějské léto, vyznačující se nápadnými výkyvy teplot a tzv. bartolomějskými dešti, bouřkami a krupobitím. Pro dny od poloviny poslední srpnové dekády až do přelomu měsíců je příznačné teplé počasí tzv. augustinského léta. V úplně posledních dnech srpna nastává tzv. jiljské ochlazení. 191 Meteorologické pranostiky jsem rozdělila do kategorií déšť, bouřky, horko, podzim a ochlazování, hospodářské do kategorií úroda, úroda vína, úroda obilí, úroda jiných plodin a produktů a práce, následují je časoměrné a relační pranostiky. Společné pranostiky se vztahují ke svatému Vavřincovi / Lovrencu, Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie / Marijinemu vnebovzetju, svatému Bartoloměji / Jerneju a Umučení sv. Jana Křtitele / Mučeništvu Janeza Krstnika. Více než tři pranostiky mají čeští světci sv. Roch a sv. Augustin. 190 191
Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 70. Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 199-204.
97
Déšť jako východisko obsahují pranostiky úrody či relační, jádro tvoří v těchto několika příkladech: •
Je-li počasí o svatém Vavřinci pěkné, možno těšit se na deště.
•
Srpnové bouřky – prudké lijáky.
o Če je na velikega šmarna plašč moker, tisti mesec dežuje. Slovinské pranostiky bouřky vůbec nezmiňují, k srpnu však patří, proto zde uvádím alespoň těchto pár českých. Zase platí, že jako východisko se bouřky vyskytují v jiných kategoriích: •
Bouří-li na svatého Bartoloměje, bouří po něm ještě více.
•
Hřímá-li v srpnu, lze čekat osmého dne opět bouřku.
•
Svatý Vavřinec – nebeský ohnivec.
Ani horko se ve slovinských pranostikách neobjevuje: •
Ať si kdo chce, co chce, říká – v srpnu ještě do rybníka.
•
I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí.
•
Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všecko slunce vysuší.
Houfování a první odlety ptáků spolu se zvedajícím se větrem napovídají pozvolný příchod podzimu. České pranostiky na něj upozorňují od konce první srpnové dekády, slovinské od poloviny měsíce. Připojila jsem k nim několik předpovědí hezkého podzimu: •
Hřmí-li po svatém Bartoloměji, je podzim dlouhý a pěkný.
•
Když prší na svatého Rocha, je pak pěkný podzimek.
•
Na svatého Jana stětí čápi do tepla letí.
•
Nanebevzetí a větry ze strnišťat jsou poslové podzimu.
•
O svatém Augustinu léto opouští krajinu.
•
Panna Maria vlaštovky svolává.
•
Pěkně-li o Bartoloměji, na pěkný podzim máme naději.
•
Srpnové větry jsou poslové podzimu.
•
Vavřinec – první podzimec.
o Na dan svetega Lovrenca se začne jesen. Kategorie ochlazování by spíše mohla patřit do projevů příchodu podzimu, já zde ale navážu na rozpočatý systému třídění, který jsem použila už u zimních pranostik, kde jsem vydělovala samostatné skupiny pranostik týkajících se oteplování. Rukavice a kožich v slovinských pranostikách napovídají, že pochází z horských oblastí, kde léto začíná později
98
a končí dříve než na zbylém území země. Ostatně o ochlazení v polovině srpna, přicházející z hor, mluví hned první pranostika: •
Od svatého Bartoloměje slunce už tolik nehřeje.
•
Po svatém Smilu slunce ztrácí již svou sílu.
•
Stětí svatého Jana – přestávají již parna.
o Sredi avgustovskih dni rad hlad z gora prihrumi. o Sveti Jernej mašuje v kožuhu. o Sveti Lovrenc že v rokavicah mašuje. Část pěstovaných plodin bývá v srpnu už sklizena, část ještě roste a sklízet se bude v září až říjnu, proto se je ještě potřeba se o úrodu bát. Největším strašákem je déšť, následovaný horkem a suchem: •
Bylo-li léto mokré, bývá v příštím roce drahota.
•
Na Dominika parna – mrva marná.
•
Rostou-li v srpnu houby, bude velká bída.
o Če na svetega Lovrenca dan grmi, ni ježic. Žně se na mnoha místech chýlí ke svému konci, v druhé půlce srpna bývá už obilí pod střechou. Vinaři si přejí teplé slunečné počasí, aby víno dozrálo a zesládlo: •
Den Nanabevzetí Panny Marie pěkný čas přinese hojnost dobrého vína.
•
Dozrál-li hrozen na Bartoloměje, dobrým vínem sudy naleje.
•
Když o svatém Vavřinci slunce svítí, budem dobré víno míti.
o Če je Lovrenc jasen, bo grozd strden in vincar glasen. o Če velikega Šmarna sonce peče, dobro vince v sod poteče. o Zrel grozd Jerneja dobiti, dosti bo sladkega vinca piti. V centru pozornosti stojí práce, která musí být provedena, a vinná réva, takže úrody jiných plodin a produktů si pranostiky moc nevšímají: •
Ke svatému Rochu bývá hojnost hrachu.
•
Srpen klasy klidí a zralé ovoce vidí.
Společnou pranostiku jsem našla k neúrodě ořechů: •
Když na Stětí svatého Jana prší, velikou zkázu ořechy trpěti mají.
o Dež svetegna Janeza glave rad stori orehe piškave. Srpen má nejvíce pranostik zachycujících nebo vyzývajících k práci, alespoň z českého pohledu: •
Na den svatého Sebalda vybírají včelaři med. 99
•
Na svatého Bartoloměje dobrý sedlák žito seje.
•
Na svatého Jana stětí hotov žito k setí.
•
Na svatého Jana stětí mají se ožínati bramborové nati.
•
Na svatého Samuele mlynář novou mouku mele.
•
Na svatého Vavřince – hop zemáky do hrnce.
•
Panna Maria dává první oříšky.
•
Svatá Serafina poslední klásky sbírá.
•
Svatý Kajetán je tady, odvezte mandelů řady.
•
Svatý Timoteus hází snopy na vůz.
•
Svatý Vavřinec odnáší srp a zapřahá pluh.
o O Lovrencu mora biti pletev končana. Jenom dvě časoměrné pranostiky a navíc české, přesto jsem se je rozhodla jako samostnou skupinu vyčlenit. Jednak proto, že se s nimi setkáváme jen v několika měsících, a jednak je zajímavé sledovat, kdy naši předkové začali pozorovat a zaznamenávat délku dne. K uvedené pranostice svatého Vavřince bych podotkla, že se nejspíš jedná o jednoho ze dvou světců, kteří slaví svůj svátek v druhé polovině září, čemuž by odpovídal onen svícen do světnice, protože v srpnu není zkracování dne ještě tak viditelné. V literatuře, z níž jsem čerpala, u něj však bylo srpnové datum, a proto je zařazen zde: •
Bartoloměj svatý odpoledne krátí.
•
Svatého Vavřince – svícen do světnice.
Relační pranostiky předpovídají, kromě třetí dubnové, charakter podzimu. První pranostiku s konkrétními svátky jsem sem zařadila kvůli závislosti míry kateřinské zimy na blíže neurčeném teplotním charakteru dne svatého Augustina. Předpověď zimy na den svatého Marka na základě parného počasí na svatého Dominika je příkladem spojení dvou konkrétních dnů s konkrétním počasím: • Jak je teplo o Augustinu, tak bude studeno na Kateřinu. • Jaký srpen, takový únor. •
Je-li v prvních týdnech srpna horko, zůstane zima dlouho bílá.
• Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný. •
Moc hub srpnových – moc vánic sněhových.
•
Na Bartoloměje moc mraků – v zimě moc sněhu.
• Potí-li se Dominik, bude Marek ještě v kožiše. • Sucho na Bartoloměje – mrazné zimy naděje. 100
• Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje. o Ako je na svetega Jerneja lepo, bo vsa jesen lepa. o Ako je vreme na svetega Lavrencija in svetega Jerneja bilo, se tudi jeseni ne bo skazilo. o Če sveti Lovrenc v hladu mašuje, bo huda in trda zima. o Kakor zadnji srpan vremeni, tako cela jesen drži. o Veliki srpan kar ne skuha, tudi kimovec ne prekuha. o Vreme, ki ga Lovrenc naredi, celo se jesen drži.
101
3.4 PODZIM
Astronomický podzim se začíná podzimní rovnodenností a končí zimním slunovratem připadajícími obvykle na 23. září a 21. prosinec. Meteorologický podzim vymezuje období od 1. září do 30. listopadu. Zahrnuje měsíce září, říjen a listopad. Dny se krátí, ochlazuje se, více prší, vyskytují se mlhy. V klimatických podmínkách mírného pásu probíhá právě na podzim sklizeň většiny úrody a setba ozimin, listí na stromech se zabarvuje a postupně opadává. Průběh podzimu nejlépe vystihuje pranostika Podzim na strakaté kobyle jezdí, kterou zná i slovinština. Začátek září si udržuje charakter srpnového počasí až do dní okolo 15. září, kdy počasí u nás začíná ovlivňovat jihovýchodní nebo i západní proudění vzduchu, které přináší deště a bouřky. Následující babí léto se vyznačuje teplým, klidným a slunečným počasím, ale i velkým zákalem192 a večerními a ranními mlhami, hlavně v nížinách a údolích. Trvá do konce října, nejdéle do první listopadového týdne. V listopadu přichází první sněžení, k jeho konci i tuhá zima. Nikdy však nevydrží až do Vánoc, jak to předpovídají relační listopadové pranostiky, tuhá zima v listopadu je jev předčasný. Na základě kompenzace, která provází počasí celého roku, musí dojít, a také dochází, k oblevě. Když ne v listopadu, tak v prosinci určitě.193 Počasí ve Slovinsku ovlivňují na podzim dva typy větrů. První je už na jaře zmiňovaný jugo a druhý bóra, silný nárazovitý vítr ze severovýchodu. Vane od listopadu do dubna od Dinárských hor hlavně na Kras a Přímoří a podle toho, jestli je anticyklonální nebo cyklonální povahy, přináší nízké teploty se srážkami nebo bez nich.194 Meteorologické pranostiky tvoří kategorie zima a sníh, hospodářské zastupuje kategorie úrody. Poslední kategorií jsou pranostiky relační. Dnes si tolik nevšímáme signálů přírody, kterými nás upozorňuje, že se zima blíží. Pro naše předky to ale byly velmi důležité a netrpělivě očekávané okamžiky. Nejvíce se zřejmě spoléhali na chování zvířat, protože ta se objevují téměř ve všech pranostikách a vždy se jedná o předpověď tuhé zimy. Několikrát se vyskytne i rostlinný prvek, jako růže nebo žalud. Slovinské pranostiky o zimě tvoří menšinu z toho malého souboru, nejsou omezené jenom na zvěř, ale rovnoměrně se dělí s rostlinami a povětrnostními podmínkami podzimu: •
Když na podzim hodně houby rostou, když veverky vybíhají do polí, bude krutá zima.
192
Zákal způsobuje vysoký obsah vodních par a zákalových částic v ovzduší, které zabarvují do hnědých odstínů. Zákalové částice tlumí vyzařování a ozařování, díky čemuž nejsou teplotní skoky tak velké jako na jaře. 193 Viz PEJML, K. Op. cit., s. 63-70. 194 Viz http://sl.wikipedia.org/wiki/Burja.
102
•
Když ryjí krtkové na podzim v dolinách, bude tuhá zima, ryjí-li na vršku, bude zima mírná.
•
Když se táhnou ptáci blízko k stavení, bude tuhá zima.
•
Mnoho žaludů – veliká a tuhá zima.
•
Nejsou-li vidět na podzim čečetky, připravuj se na tuhou zimu.
•
Pokud zajíci a husy jsou na podzim tučné a mají hustou srst a peří, přijde jistě tuhá zima.
•
Začne-li zajíc hrabat pelech začátkem podzimu, bude zima krutá.
o Ako nerado drevje obleti, marsikdo se še zime boji. o Ako se polž globoko zakoplje, se huda zima prikoplje. o Če se zgodaj selijo ptiči, bo huda zima ob božiči. Ne všechny pranostiky ale vidí zimu tak krutou: •
Jestliže si zajíc na podzim dlouho pelech nehrabe, bude mírná zima.
•
Jsou-li pozdě na podzim bouřky, nebudou brzy mrazy.
U jednotlivých podzimních měsíců budou podmínky jiné, ale obecné české pranostiky odhadují množství sněhu z četnosti výskytu srážek a mlh, zatímco slovinské se řídí projevy přírody: •
Mokrý podzim přináší sněživou zimu.
•
Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.
o Kadar zgodaj listje odpade, sneg potem zgodaj zapade. o Ko kraljiček v jeseni k domu prileti, kmalu sneži. Úrodě podzimní pranostiky moc pozornosti nevěnují, ale několik se jich najde. Čím dříve opadá ze stromu listí a čím blíže spadne, tím bude rok úrodnější. Čím hloubější budou brázdy v odpočatém úhoru, tím bude vyšší obilí: •
Čím dříve listí opadává, tím úrodnější rok.
•
Úhory orej hluboko, budeš mít slámu vysoko.
o Ako zgodaj listje z drevja pade, so rodovitne njive rade. o Če odpadlo listje blizu debla leži, prihodnje nam leto obilno rodi. Relační pranostiky mluví o jaru. První a poslední předpovídají velmi studenou a dlouhou zimu, ale když bude hezky, vzklíčí zimní obilí a na jaře pak bude moci dál růst. Třetí pranostika říká, že když listí zůstává na stromech a neopadává, vyrojí se na jaře spousta housenek a jiné havěti. Druhá a čtvrtá pranostika se vyjadřují k úrodě: •
Kvetou-li stromy na podzim podruhé, bude zima až do konce května. 103
•
Podzim praví: pěkným osením pole odívám a jaro dí: také já se na to podívám.
o Če nerado pada listje iz drevesa, je pomladi veliko gosenic in mrčesa. o Če v jeseni ni kam devati, spomladi ni kje jemati. o Topla jesen ti oznanjuje, da se spomladi zima težko odmikuje.
3.4.1 ZÁŘÍ
Z klimatického hlediska je září první podzimní měsíc, i když především první dekáda bývá ještě dost teplá a slunečná, vhodná pro dokončení sklizně. Mírné ochlazení nastává teprve v jejím závěru a v případě, že se vyjasní, dojde i na přízemní mrazíky. Přechod mezi frontálními systémy v druhé polovině měsíce provází velká oblačnost s četnými přeháňkami i ojedinělými bouřkami. Vláha je potřebná pro vyklíčení podzimní setby. 195 Ve Slovinsku se říká, že první polovina září naznačí, jaký bude podzim, a druhá, jaká bude zima.196 Na pozdní srpnové augustinské léto navazuje tzv. jiljské ochlazení, trvající do poloviny první dekády. Dny do jejího konce jsou teplé a slunečné, toto období se nazývá jako mariánské (pozdní) léto. Teplota v září kolísá, největší výkyvy nastávají od konce první dekády do poloviny poslední dekády, dochází k tzv. ludmilsko-matoušským poklesům teplot. Po jejich skončení vládne skoro tři týdny počasí, pro jehož označení se do povědomí vžilo označení babí léto. Je to období klidného, slunečného a málo větrného počasí, nočních ochlazení, ranních mrazíků, mrazů a mlh. Dlouhodobá teplotní křivka ukazuje, že teploty jsou vyšší, než odpovídá roční době. Rozdíly mezi denními a nočními teplotami a výskyt mrazíků a mrazů způsobuje vyzařování tepla ze země za jasných nocí, jejich rozkolísanost ale není tak velká jako na jaře. Nejvýraznější je hned první část babího léta, tzv. výrazně teplé svatováclavské (babí) léto příznačné pro podstatnou část evropského subkontinentu. U nás nastupuje v polovině poslední zářijové dekády a trvá do poloviny první říjnové dekády. 197 Meteorologické pranostiky jsem zde rozdělila do kategorií začátek podzimu, déšť, teplo, chladno, vítr, zima a sníh, hospodářské do kategorií úroda trávy a sena, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů a práce. Na konci stojí pranostiky relační a pověrečné. Společné pranostiky se pojí se svátky svatého Jiljí / Egidija, Narození Panny Marie / Rojstva Device Marije, památky Panny Marie Bolestné / Žalostne Matere Božje, svatého Matouše / Mateja,
195
Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 76. Viz Slovenski vremenski blog. Op. cit. 197 Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 226-231. 196
104
Maurucia / Mavricija a Michaela / Mihaela. Více než tři pranostiky se pojí s českými svátky Štěpána krále, Povýšení svatého kříže, Ludmily, Mořice, Tekly, Václava a Jeronýma. Pro první kategorii pranostik předpovídající začátek podzimu jsem bohužel našla jenom české pranostiky. Podle prvních dvou začíná podzim babím létem, zařadit k nim musíme i čtvrtou pranostiku, která do období babího léta patří. Dalším ukazatelem jsou vlaštovky, které v září obyčejně odlétají do teplých krajin. Poslední pranostika říká, že září je předěl mezi létem a zimou: •
Babí léto – léto na odchodě.
•
Na svatého Václava babí léto nastává.
•
O Marie narození vlašovek tu více není.
•
Po svatém Kříži podzim se blíží.
•
Září, na léto jde stáří.
Déšť v rozumné míře rolníci vítají, potřebují jej plodiny ještě čekající na svou sklizeň. Podle slovinské pranostiky začíná pršet po svátku Panny Marie Bolestné: •
Na dešti v září rolníku moc záleží.
•
Svatá Ludmila deštěm obmyla.
o Do male maše na soncu, potem na peči se otava suši. Že bude září teplé a teplo vydrží i dál poznáme, pokud bude v posledních deseti dnech měsíce teplo a čápi se ještě nebudou chystat k odletu, podle české pranostiky teplé počasí zaručí bouřka na svatého Václava: •
Je-li na svatého Václava bouřka, bývá dlouho teplo.
•
Svatý Jeroným, bez dřeva zatopil.
o Ako na Mateja sonce sije, kmalu lepa jesen zasije. o Če o Mihaelu žerjavi še ne gredo, pred božičem zime k nam ne bo. Někdy se stane, že babí léto nepřijde nebo nastoupí je kratší, a pak mohou platit následující pranostiky předpovídající chladna: •
Na Kosmu a Damiána studeno bývá zrána.
•
Na svatého Cypriána chladno bývá často zrána.
•
Po svatém Matouši čepici na uši!
•
Přijde Václav – kamna připrav!
o Mala maša za suknjo vpraša in lastovke odnaša. Září je měsíc větrný. Následující pranostiky spojují začátek větrného počasí s bouřkami, především s těmi, které přijdou okolo sv. Michaela. Česká pranostika také slibuje, že dokud 105
nebude sklizeno ovoce, bude foukat mírný vítr. Silný vítr v zimě slibuje slovinská ke svatému Mauriciovi a česká k podzimní rovnodennosti: •
Bouřky v druhé polovině září přinášejí mnoho větrů.
•
Hřímání okolo Michala znamená veliké větry.
•
Jasné počasí o rovnodenní zvěstuje mnoho větrů v zimě.
•
Září fouká mírně, dokud ovoce není ve spižírně.
o Ako Mavricija sonce sije, pozimi huda sapa brije. o Grom in tresk o Mihaeli hude vetrove pomeni. o Miha podpiha. Podzim v práci rychle utíká, co nevidět přichází zima, tak je dobré vědět, co od ní lze čekat. Podle českých pranostik nastupuje s posledními dvěma zářijovými dny a bude dlouhá a tuhá. Podle slovinských sníh přichází se sněhem na svatého Michaela a mrazíky před jeho svátkem věští tuhé mrazy: •
Jestli září sluncem hýří, tak k nám tuhá zima míří.
•
Když jasná noc na Michala, to zima nastoupí trvalá.
•
Mnoho žaludů – veliká a tuhá zima.
•
Na svatého Jeronýma stěhuje se k nám už zima.
o Če o Mihaelu sneg naletuje, dolga se zima obljubuje. o Slana pred svetim Mihaelom obeta hudo zimo. Mokro způsobené deštěm na začátku září nepřeje otavám, ale podle slovinské pranostiky úrodu trávy a sena bude na začátku měsíce pastvy dost: •
Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý.
o Mala maša – v vsakem grmu paša. V září bývají hrozny zralé a pořádá se vinobraní. V některých letech však v této době dozrávají a sládnou a k tomu potřebují teplo a pěkné počasí. Nevadí mu ani mlhy, ale chladno a déšť se na kvalitě vína projeví. Ačkoliv má slovinské vinařství dlouhou tradici, žádnou pranostiku jsem k měsíci září nenašla: •
Parna a mlhy se víno nebojí, oběma se lépe napojí, zato ale velkým chladem v září postonává a se špatně daří.
•
Září hrozny sbírá.
•
Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava.
Jestliže vlhko a chladno nejsou dobré pro úrodu vína, pro úrodu plodin a produktů je naopak očekávají a vítají: 106
•
Když je vlhko i v září, v lesích se houbám daří.
•
Po hojných deštích v září osení zimní se podaří.
o Kadar prve dni kimovca pogostoma grmi, bo dosti tepkovca198, pšenice, rži. Srpen a září mají největší počet pranostik o práci, ale září více připomíná, že je čas na sklizeň: •
Fouká-li počátkem září z Moravy, pak orej, sedláčku, pomali. Fouká-li ale z Čech, pak si, sedláčku, s oráním pospěš.
•
Na svatou Tekli zelíčko sekli.
•
Svatá Teklička maluje jablíčka.
•
Svatý Matouš chmel obírá a z úlů med podává.
•
Svatý Michal všecko s polí spíchal.
•
Svatý Václav v slunci září – sklizeň řepy se podaří.
o O svetem Matevžu je vsaka pečka zrela199. o Pšenico je najbolje sejati Mihaelov teden. o Sveti Matevž – orehov otepavec. Relační pranostiky předpovídají většinou pěkný suchý podzim, z vlhkého a mlhavého počasí září pak tuhou a na sníh bohatou zimu. Z této ukázky to sice není vidět, ale podstatná část slovinských zářijových pranostik se věnuje předpovědi nástupu a síly zimy: •
Bouřky v září – na jaře mnoho sněhu.
•
Bouřka v září – sníh v prosinci.
•
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové po celý měsíc se ukazuje.
•
Jaké počasí o svatém Jiljí, takové bývá po celý podzim.
•
Když v září babí léto všude, pěkný podzim dlouho bude.
•
Neprší-li o Mikuláši, bude suchý podzim.
•
Podzimek bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu.
•
Teplé září značí, že se říjen mračí.
o Ako kimovca so jasne noči, zima bo imela veliko moči. o Kakršen kimavec, takšen bo sušec. o Kakršno vreme je Edigijeva dne, taki dnevi cel mesec slede. o Šišk veliko Mihael da, zgodnja bo zima in veliko snega.
198 199
Pálenka z plodů hrušně obecné. Vsako sadje, čes. veškeré ovoce.
107
Do pověrečných pranostik jsem vybrala českou pranostiku vysvětlující červánky, slovinskou pověru o sedmi letech neúrody, které čekají každého, kdo na svátek Panny Marie Bolestné pracuje na poli, a předpověď podzimního počasí podle povětrnostních podmínek na den novu: •
V září mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá.
o Če se na Marije sedem žalosti na polju dela, potem zemlja 7 let ne obrodi. o Kakršno vreme o kimavca mlaji, takšno je vso jesen najraji. 3.4.2 ŘÍJEN
Předposlední měsíc v roce má už více oblačnosti, méně slunečných dní a více srážek. Teploty nadále klesají, ranní a večerní mlhy trvají déle, k ránu bývají mrazíky a přichází první mrazy. Nepříznivé počasí může posunout sběr okopanin (brambor, řepy), v horších případech donutí zemědělce nechat je na poli, kde následně zmrznou.200 První část října ještě náleží jasnému a docela teplému období babího léta, respektive svatováclavské babí léto plynule přechází v tereziánské babí léto, které převládá až do přelomu druhé a třetí dekády měsíce. Charakterizuje je neustálé zkracování dne, husté ranní a večení mlhy, klesání intenzity slunečního záření, zvyšující se četnost mrazíků a mrazů, výskyt jíní a jinovatek. Po babím létu se žezla ujímají tzv. šimonská chladna, jimiž se začíná období plného podzimu, pro který je příznačná větší míra sychravých, chladných a větrných dnů, nočních mrazíků, mrazů, mlh, jíní a jinovatek. Na konci měsíce přichází poslední záchvěv ustupujícího léta, tzv. malé babí léto či léto Všech svatých.201 Meteorologické pranostiky jsem rozdělila na kategorie počasí příštího roku, deště, teplého počasí, mrazíků a mrazů a sněhu. Hospodářské pranostiky tvoří kategorie úroda a práce, za nimi jsou zařazené pranostiky relační a pověrečné. Společné pranostiky se vážou ke svatým Havlovi / Galu, Lukášovi / Luku, Uršule, Šimonovi a Judovi / Simonu in Judu. Dále mají více než tři pranostiky svatý Remigius, Diviš, Terezie a Hedvika. Pranostiky zmiňují déšť na konci druhé dekády, která by se měla nést v duchu pozdního babího léta, což samozřejmě nevylučuje výskyt srážek: •
Den svaté Terezičky nebývá bez vlažičky.
•
Če je na Uršulo lepo, čez tri dni deževalo bo.
200 201
Viz JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Op. cit., s. 86. Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 253-258.
108
Teplo tereziánského babího léta vyjadřují následující české pranostiky, příjemné počasí předpokládají z poletujících babích let, sucha na svatého Havla a proudění kontinenálního suchého větru v prvních dnech měsíce: •
Fouká-li na svatého Remigia od východu, bude teplý podzimek.
•
Havla den když v suchu chodí, ještě teplých dní k nám vodí.
•
Jsou-li strniska pokryta babími léty, jest to předzvěstí dlouhého a pěkného podzimku.
Říjnová rána už přinášejí přízemní mrazíky a jinovatku: •
Den Marie Orodovnice – první mrazíky.
•
Svatá Terezie z rosičky nadělává perličky.
•
Svatá Voršila jíní nasila.
Od poloviny měsíce už je opravdu zima, dobytek se z pastvy zahání do chlévů, práce se pomalu přesouvají do stodol a světnic. Vyloženě zimní pranostiky najdeme u svatých Šimona a Judy: •
Hřmí-li a blýská-li se v říjnu, bude zima jako duben vrtkavá.
•
Je-li mnoho vos a sršňů, přijde studená a dlouhá zima.
•
Jestli má dub mnoho ovoce, bývá ráda tuhá a dlouhá zima.
•
Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikradne.
•
Když jde říjen ke konci, zima jde k začátku a kožichy z půdy.
•
Když na Uršulu větr duje, tuhou zimu ohlašuje.
•
Když říjen blýská, zima píská.
•
Na svatého Placida zima teplo vystřídá.
•
O svatém Havle dobytek ve chlévě.
•
Po svaté Tereze mráz za nehty zaleze.
•
Svatý František zahání lidi do chýšek.
•
Šimona a Judy – tuhnou na poli hrudy.
o Ako se drevje pozno obleti, huda zima sledi. o Če listje hitro obleti, vsak naj zime se boji. o Če se polž globoko zakoplje, se huda zima prikoplje. V říjnu se může objevit první sníh, podle pranostiky brzký příchod sněžení napoví ztuhlost pavouků, mlhy či střízlík ukazující se nad loužemi. Určitě se však objeví na svatého Lukáše a Šimona: •
Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu.
•
Mlhy v říjnu značí mnoho sněhu. 109
o Listje če zgodaj odpade, sneg potem kmalu zapade. o Na lužah stržek, blizu je snežek. o Simon in Juda se s snegom prebudita. o Sveti Luka – sneg prikuka. Deštivý konec října, dobře pohnojené pole či brzké opadávání listí, to jsou znaky nadcházejícího úrodného roku: •
Deštěm-li se konec října rozvodní, znamená, že příští rok se zúrodní.
•
V říjnu dobře pohnoj pole, hojnost bude ve stodole.
o Če se drevje zgodaj obleti, polje ob letu bogato rodi. o Konec vinotoka dež, rodovitno leto. Dny kolem svátku svatého Diviše jsou mokré a studené, proto následující pranostika nedoporučuje setbu v tomto čase: •
Kdo se těší, že na Diviše zasel, ať se netěší na úrodu.
Pranostiky o práci vybízí rolníky ke sklizni posledních plodin jako zelí, řepa nebo hrozny, dosečení posledního zeleného krmiva, zazimování včelstev a k zasetí ozimin. Po svátku svaté Hedviky by už pole měla být ponechána v klidu: •
Do svatého Severína má být doma jetelina.
•
Je-li vrána na blízku, jest nejvyšší čas k setí.
•
Na svatého Kalista ucpi včelín dočista.
•
Remigius hrozny sbírá a Viktorín presem svírá.
•
Svatá Hedvika posvícení odmyká a pole zamyká.
•
Svatý Havel česnek sázel.
•
Svatý Havel do zelí zajel.
•
Svatý Havel – hrozen shozen, svatý Judy – válí sudy.
o Dan svete Uršule si zelje z zelnika spravi, da ti ga vreme Simona in Jude v nič ne pripravi. o Ječmen je najbolje sejati Lukežev teden. o Sveti Lukež – repni pukež. Ve výběru relačních pranostik pro mě byl rozhodující obecně vyjádřený charakter počasí (a)nebo spojení konkrétních období. Pro předpověď počasí budoucího roku to ale neplatí, tam pranostiky vycházejí i z počasí jednotlivých svátků, zde to je den svatého Havla. Jeho svátek je, co se počasí týče, nevyzpytatelný. Když je suchý, pak bude také suchý rok. Když prší, budeme v následujícím roce moknout. I během dne dokáže překvapit, podle pranostiky Svatý 110
Havel – devět počasí za den. Další pranostiky předpovídají počasí všech měsíců zimy a jara z počasí října. Pranostika k svatému Lukášovi se týká počasí dne vzdáleného od svátku svatého Františka dva týdny: •
Jaké počasí říjen má, takové i březen dá.
•
Jaký den Havel ukazuje, taková zima se objevuje.
•
Mrazy v říjnu – hezky v lednu; krásný říjen – studený leden.
•
Sucho-li na svatého Havla, bude budoucí rok suchý.
•
Teplý říjen – studený listopad.
•
Teplý říjen – studený únor.
•
V říjnu mnoho dešťů, v prosinci mnoho větrů.
o Če je Gal toploten in suh, bo leto, ki pride, z močo skopuh. o Če lije svetega Gala dne, bo mokro prihodnje poletje. o Če vinotoka mraz in burja brije, prosinca in svečana sonce sije. o Kar je sveti Frančišek doživel, bo tudi sveti Lukež preživel. o Vinotoka deževanje, grudna vetrov divjanje. o Vreme vinotoka je aprilu za poroka. Pověrečné pranostiky podle počtu dní, v nichž sněžilo nebo které uplynuly od doby, kdy sněžilo či pršelo, předpovídají oblevu, déšť a sníh i s délkou a intenzitou jejich trvání. •
Kolik dní přejde od nově napadaného sněhu až do novoluní, tolikrát v zimě se dostaví obleva.
•
Kolik dní v říjnu uplyne do prvního deště, po tolik dnů bude i v zimě pršeti.
•
Kolikrát tohoto měsíce sněží, tolikráte v budoucí zimě sníh padati má.
3.4.3 LISTOPAD
Pro listopad je běžné ochlazení, kdy teploty klesnou pod bod mrazu, a sněžení, které může mít formu sněhového poprašku nebo pokrývky, ať už souvislé nebo nesouvislé. Slovinský listopad může být teplý a slunečný s nízkými ranními teplotami a přízemními mrazíky, studená bóra může přinést déšť a plískanice nebo bohaté sněžení, a to i do nížin. Sníh, který napadne, ale dlouho nevydrží, buď proto, že je země ještě teplá, nebo kvůli oteplení, které s sebou někdy přináší záplavy. 202
202
Viz Slovenski vremenski blog. Op. cit.
111
Tzv. léto Všech svatých trvá od konce října do konce první listopadové dekády. Je pro něj typické poměrně teplé mlhavé počasí a přes den vykukující slunce. Teplo střídá martinské ochlazení, období výrazně chladnější, než by odpovídalo teoretické křivce průměrných denních teplot, mnohem mlhavější, kalné a pošmourné. V letech, kdy jsou tato chladna opravdu mrazivá a studená, je příchod tzv. klimentského oteplení na přelomu druhé a třetí dekády skutečně cítit. Už v polovině poslední dekády se zima vrací, přichází kateřinská chladna. Příznačným rysem je pro ně výrazné ochlazení s nefalšovanými zimními projevy jako
mrazy,
sněžení,
sněhová
pokrývka.
V posledních
dnech
listopadu
nastává
tzv. mikulášské nebo také ondřejsko-mikulášské oteplení.203 Meteorologické pranostiky jsem rozdělila do skupin vrtošivé počasí, déšť, sníh, obleva, zima, dlouhá zima a tuhá zima, hospodářské do skupin úroda, úroda obilí, úroda jiných plodin a produktů a práce, za nimi následují relační a pověrečné pranostiky. Společné pranostiky vznikly k svátku Všech svatých / Vseh svetih, Martina, Alžběty / Elizabete, Cecílie / Cecilije, Kateřiny / Katarine a Ondřeje / Andreja. Více pranostik mají ještě české Dušičky a sv. Theodor a slovinský sv. Lenart. Listopad je jeden z těch méně předpověditelných měsíců, má vrtošivé počasí, nestálé, které se dokáže ve velmi krátkém čase podstatně změnit: •
Na počátku listopada teplo se se zimou hádá.
o Za sveto Elizabeto greš v mest na vozu, iz mesta pa že na saneh. S předpovědí deště jako jádra výpovědi se v češtině setkáme u Dušiček, podle slovinské pranostiky bude pršet za tři dny po svatém Martinovi, pokud byl na jeho svátek slunečný den: •
Prší-li na den Dušiček, říká se, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
•
Škrobí-li svatá Kateřina prádlo, svatá Barbora je kropí.
•
Če na dan svetega Martina sonce sije, pade v treh dneh dež.
V listopadu už je sněžení, na rozdíl od října, očekávané, pranostiky sněhové srážky správně předpovídají na přelom první dekády a na závěr měsíce. Zatímco u nás na bílém koni přijíždí Martin, ve Slovinsku drží otěže v rukou Alžběta. Ovšem i čeština má k Alžbětě svou pranostiku: •
Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
•
Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní.
•
Svatá Alžběta se sněhem přilétá.
•
Svatá Kateřina přichází bíle oděna.
203
Viz VAŠKŮ, Z. Op. cit., s. 276-283.
112
•
Svatý Teodor zasněží témě hor.
•
Začátkem-li listopadu sněží, mívá sníh pak často výšku věží.
o Če je na Martina jasen in sončen dan, bosta v treh dneh pobeljena hrib in plan. o Če vse svete namaka, debel sneg nas čaka. o Sveta Elizabeta na belem konju prijezdi. o Za svetega Andreja sneg je železen. Listopadový sníh se nikdy dlouho neudrží, stejně jako led. Střídající se fronty způsobují oblevu kolem svatého Martina a Alžběty, k nimž jsem také uvedla pranostiku. Doba příchodu oblevy se liší, proto mohlo být v předchozí skupině s Ondřejem spojeno sněžení: •
Na svatého Ondřeje ještě se zem ohřeje.
•
Padá-li listí v listopadu, jistě brzy přijde led, ale dlouho nepobude.
•
Padá-li na Kateřinu sníh, bude na Barborku jih.
•
První sníh se dlouho nepodrží.
•
Přestane-li sníh vrzat pod nohama, přijde obleva.
•
Z ledu Alžběta má brod.
Nástup opravdové zimy prozradí jasné nebe na Dušičky, nejpozději se projeví na svatého Ondřej, po něm je zima jistá: •
Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje.
•
Na svatého Ondřeje konec pocení.
o Bele muhe letajo, nam kožuh obetajo. České pranostiky předpokládají dlouhou a tuhou zimu tehdy, když začne listí brzo opadávat, ale i tehdy, když dlouho neopadává a stále se zelené drží na stromech. Činnost mravenců a včel také naznačuje, že zima mírná nebude. Slovinské pranostiky čekají tuhou zimu, když je na Vše svaté deštivo a na Martina slunečno: •
Brzký listopad – tuhá zima.
•
Je-li sníh jako krupice, přijdou mráz a chladno.
•
Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá.
•
Když napadá sníh na zelené listí, bude tuhá zima.
•
Rozšiřují-li mravenci silně kopky, zima bude raná a studená.
•
Svatá Kateřina prádlo máchá a svatá Barbora je škrobí.
•
Svatý Teodor – mrazy lezou z hor.
•
Zalepí-li si včely na podzim, když přestanou vyletovat, česno skoro docela voskem, bude zima velmi tuhá. 113
o Če Martin sonce ima, pride rada huda zima. o Če na mrtvih dan dežuje, se huda zima pričakuje. Mlhy a jižní vítr na Martina naše pranostiky představují jako známku mírné zimy: •
Je-li na Martina mlha, přijde mírná zima.
•
Jižní vítr na Martina – mírná zima.
Pranostiky předpovídaji úrodu v příštím roce, když se v listopadu ještě objeví bouřky: •
Hřmí-li v listopadu, dobře na polích i v sadu.
o Cecilije grmenje, dobre letine znamenje. Příští rok bude špatná úroda, jestliže je v listopadu tak teplo, že poletují včely, anebo když hodně prší. Sníh rozmáčí půdu, ta nemá jak vyschnout a všechno, co bylo zaseto, zahnívá. Pokud to všechno ještě zakryje sníh, velké úrody se nedočkáme: •
V listopadu hřmí příliš mnoho sněhu a vody, to známka příští neúrody.
•
Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.
o Če mokro zemljo sneg pokrije, bo malo prida za kmetije. Listopadovým bouřkám a sněžení jsou zemědělci rádi, protože takové počasí dobře připraví oziminy na příchod opravdové zimy a na jaře začne obilí okamžitě růst: •
Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění.
•
Listopadové sněžení neškodí vůbec osení.
•
Sníh na svatou Kateřinu věští vysoké obilí.
o Če na Cecilijo grmi in treska, bo ob letu žita kot peska. o Sveti Martin naj bo suh, da pozimi raste kruh. Naopak obilí škodí martinský déšť následovaný mrazy a sníh na svatého Ondřeje. Pranostiky k jeho svátku se sice obsahem shodují, ale zase vyvrací předchozí tvrzení o podmínkách úrody obilí: •
Má-li (Martin) déšť a potom mrazy, osení se často kazí.
•
Sníh svatého Ondřeje obilíčku nepřeje.
o Andrejev sneg je žitu velik sovražnik. České pranostiky se v otázce úrody jiných plodin a produktů spoléhají na klidné deštivé počasí na svátek svatého Ondřeje, slovinská vychází ze Všech svatých a varuje před mrazem před svatým Martinem: •
Má-li Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hodně ovoce.
•
Svatý Ondřej tichý – nebude len lichý.
114
o Ako je na vseh svetnikov dan lepo vreme, bo prihodnje leto čuda žira204. o Če pred Martinom zmrzuje, prihodnje leto ni češenj. Sedláci a rolníci, kteří nestihli sklidit a zasít v říjnu, mají možnost práci dokončit teď. Koně a dobytek zavřou do chlévů a stájí a budou je krmit pící, protože pro pastvu jž nejsou podmínky: •
Na svatého Teodora sedlák ještě pilně orá.
o Ko pride sveti Martin, je paše konec. Relační pranostiky většinou tvoří dvojice podzimní měsíc – zimní měsíc (listopad – leden, listopad – svečan), podzimní svátek – zimní svátek (svatý Martin – Vánoce, sveti Lenart – božič), jedna předpovídá počasí března: •
Jaké povětří jest v listopadu, takové má býti měsíce března roku budoucího.
•
Jako na Vše svaté, tak o měsíc po nich.
•
Jaký bývá v listopadu čas, takový je v květnu zas.
•
O Martině po ledu – o Vánocích po blátě.
•
Studený listopad – zelený leden.
•
V suchu jsou-li na Martina husy, o Vánocích v mokru chodit musí.
o Če se Martinova gos po ledu plazi, o božiču navadno po blatu gazi. o Kakršno bo za Lenarta vreme po hribih, tako bo božiča v dolini. o Listopada južnina, svečana mrzlo. o Sveti Klemen zaklene, sveta Katarina grušta, sveti Anderj pa pokriva. Pověrečné pranostiky předpovídají počasí na příští rok podle postavení měsíce, podle dřívka hozeného na vodu na svatého Ondřeje, počasí v zimě zase podle bukové třísky vyňaté na Vše svaté. Stromy okopané okolo jejich svátku mají urodit hodně ovoce, a pokud svatý Martin připadne na pátek, nebude slanina: •
Hřmí-li, když měsíc vstoupí do střelce, tu jistě bude na horách dobrý rok. V údolí však počasí plodinám příznivé nebude.
•
Je-li tříska ze zeleného buku na den Všech svatých vyťata suchá, následuje zima mírná; je-li vlhká, následuje zima mokrá.
•
Kolem Všech svatých se mají okopávat stromy, aby nesly hojně ovoce.
•
Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: Přeplyne-li, bude mokrý rok; zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok.
o Martin na petek – ne bo debeleha špeha. 204
Pěkné bukvice.
115
4. SHRNUTÍ A ZÁVĚR Cílem této magisterské diplomové práce bylo shromáždit a porovnat české a slovinské pranostiky z hlediska sémantického. Práce jsem pomyslně rozdělila na část teoretickou, sestávající ze dvou kapitol, a část praktickou tvořenou kapitolou číslo tři. K práci jsem přiložena příloha se všemi sebranými pranostikami, které jsou rozdělené podle ročních období a měsíců, v rámci měsíců dále na pranostiky obecné a pranostiky vázané ke světcům a svátkům. Pokud byly s měsícem spojeny nějaké pohyblivé svátky, stojí za tímto výčtem. V každé skupině jsem uvedla nejprve pranostiky české a za ně slovinské. V první kapitole jsem se zabývala definicí paremiologie a paremiografie, čili disciplín, které sbírají, zapisují a zkoumají lidovost slovesnost, tedy i pranostiky. V prvních podkapitolách druhé kapitoly jsem vysvětlila termín pranostika, uvedla jsem definice a zařazení pranostiky v rámci jazykovědy. Pak jsem krátce zmínila původ pranostik a už obšírněji se věnoval obsahovému, strukturnímu a formálnímu vývoji českých pranostik, přičemž informace jsem čerpla z knihy Zdeňka Urbana a Antonína Robka Svatý Petr seno seče, svatá Anna buchty peče. V důsledku chybějící literatury jsem vynechala vývoj slovinských pranostik, podle informace ve výše zmíněné knize však jejich formální vývoj probíhal stejně. V podkapitoly 2.8 a 2.9 jsem vytvořila přehled sbírek nebo polemik, které se pranostik bud přímo týkaly, nebo mu alespoň věnovaly část svého obsahu. V českém prostředí od 19. století vycházely práce snažící se očistit pranostiky od pověr a postavit je na skutečných zákonitostech přírody, objevují se první práce pokoušející se vědecky vysvětlit meteorologické jevy. V první polovině 20. století přichází profesor Karlovy univerzity a meteorolog Stanislav Hanzlík s požadavkem, aby pranostiky zkoumali meteorologové i etymologové. V posledních 20 letech u nás počet prací a sbírek na téma pranostik roste. V slovinském prostředí se pranostiky objevovaly ve slovnících, sbírkách lidové slovesnosti či přísloví a časopisech, ale žádná publikace, která by se jimi podrobnějí zabývala, dodnes nevyšla. V podkapitole 2.10 jsem představila čtyři klasifikace pranostik vycházející z jejich sémantiky. Podle meteorologa Zdeňka Vašků je sice nejvíc pranostik rolnických, ale jeho rozdělení se týkalo pranostik meteorologických. Meteorolog Jan Munzar dělil pranostiky podle obsahu na předpovědi počasí nebo úrody na základě počasí určitého dne nebo období. Oba shodně vyčleňují skupinu pranostik pověrečných a nereálných. Klasifikace slovinské lingvistky Saši Babičové vycházela z chápání pranostik jak předpovědi nejen počasí a dělila je 116
do tří skupin. První dvě, s dalšími podskupinami, vytvořila na základě chování živočichů a rostlin, třetí byly předpověďmi počasí vycházejícími z meteorologických pozorování. Slovinská lingvistka Nada Šabecová rozlišovala pranostiky doslovného
významu,
kalendářová přísloví, pranostiky metaforické a pověry. V praktické části jsem srovnávala pranostiky z hlediska sémantického, ale dříve, než představím výsledky, uvedu jejich syntaktickou, poetickou a formální charakteristiku. Analyzované pranostiky jsou větami jednoduchými, souvětími a elipsami. Z modální stránky se jedná o věty oznamovací, mezi nimiž jsem našla tři věty rozkazovací (Na jaře zamaš, na podzim zamaš! Ljubi sveti Blaž, glej, da dežja daš! Teplým Vánocům a přátelskému koláči nikdy se neraduj!) a dvě přací (Nedej Bůh teplých Vánoc a pošmourného svatého Jiří! Teplý leden, polituj Bože!). Tři pranostiky obsahovaly přímou řeč (Luka pravi Urši: „Urša, spravi repo, sicer ti jo bom s snegom zabelil!“; Svečnice dan, zima van. „To je laž,“ reče Blaž; Če se vrana že o sv. Juriju v žitu skrije, „Dobra bo letina! Veliko žita!“ na ves glas vpije) a dvě nevlastní přímou řeč (O prosu pravijo: O sveti Marjeti je latica, o svetem Jerneju je potica; Podzim praví: pěkným osením pole odívám a jaro dí: také já se na to podívám). Souvětí se skládají ze dvou až čtyř vět, ale najde se mezi nimi i několik rozvinutějších (Je-li na svatého Blažeje slunečné ráno, budou mladí lidé v nadcházejícím roce požívati pevného zdraví, je-li slunečno po polednách, platí to o lidech středního věku, a je-li slunečno k večeru, budou se dobrému zdraví těšit lidé staří; Če zjutraj na svečnico, ko sonce vzhaja, od streh kaplje, neha zima in je dobra letina; če pa na jasnem sonce vzhaja, bodo tudi sodi jasni, če je pa oblačno, bodo polni). Převažují souvětí podřadná nad souřadnými, nejčastěji se vyskytujícím typem vedlejších vět jsou vedlejší věty příslovečné podmínkové, uvozené spojkami když, jestliže, -li, jestli / če, ako. Řidčeji se objevují souvětí s vedlejší větou předmětnou či podmětnou, příslovečnou časovou nebo účelovou. Elipsy obsahují členicí znaménko, anebo jsou bez něj (Jaký duben – takový říjen; Ať si kdo chce, co chce, říká – v srpnu ještě do rybníka; Po Bonifáci žádný sníh; V únoru mnoho sněhu, mnoho sena, ale málo žita a ovsa; Magdalena drobničarka; Sveta Kata, snega pred vrata; Oblačna svečnica – vesela kmetica; Zrel grozd Jerneja dobiti, dosti bo sladkega vinca piti). Počet rýmovaných a nerýmovaných pranostik v obou jazycích je vyrovnaný. Převládají pranostiky zakončené koncovým rýmem (Svatý Fedul teple zadul; Če je Jožef lep in jasen, je dobre letine prerok glasen), u čtvrtiny se objevuje asonance (Svatá Barbora větry přivolá; Če v decembru bliska, grmi, za drugo leto vetrove budi). Časté je použití obrazného vyjádření (Svatodušní déšť oklepá rež; Svatá Teklička maluje jablíčka; Če se aprila vreme smeje, se bo kisalo kasneje; Če na veliki petek dežuje, se vol joče). 117
Z důvodu rýmu dochází v českých pranostikách v předložkové vazbě s lokálem k používání původního tvaru jména205 (O svatém Šimoně schází sníh ze stráně; O svatém Havle dobytek ve chlévě) a stejný důvod má i vyrovnání koncovek nebo jejich odtržení (Mikuláš mazá, Tomáš cinká, Jiří a Marek mrazem nás zalek). Infinitiv českých sloves bývá zakončen starší koncovkou -ti (hnáti, báti, vyháněti). Lidový původ pranostik ilustrují nářeční výrazy (dýšť, čtyrycet, sněhy, šprých, robky, chlopi, kobzole, všady, nejvěčí; vigred, duri, venahtnica, hasen), česká slovesa v 3. osobě množného čísla jsou v několika případech zakončena koncovkou -ú (chuchajú, lítajú), slovinská jména vypouští hlásky (k let‘, po svet’, kdar, zlo). Pranostiky nakládají velmi svobodně s atributem svatý u světců. České jej kladou před jméno, za jméno, úplně jej vypouští, anebo nahrazují podstatným jménem světec / světice (O svatém Kvirinu už je teplo i ve stínu; Na Julii lny se sijí; Brigita svatá na mlhavá rána je bohatá; O světici Věří dodírá se peří). Slovinské pranostiky jej kladou buď před jméno, nebo ho vypouští, anebo použijí přídavné jméno utvořené od jména světce v předložkové vazbě (Sveta Jedrt lepa – dobro letino obeta; Po Gregorju od vsakega vetra sneg kopni; Če je na Jožefovo lepo, bo tudi koruza obrodila lepo) Zřídka jsou světci v pranostikách přímo oslovováni (Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všeci sedláci; Ljubi sveti Blaž, glej, da dežja daš!), místo jména se také objevuje opisné pojmenování (Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine; Po kuchařce zmrzlých se vysazuje paprika; O Trjacih mora biti še voz slame in voz mrve) a hipokristika (Svaté Helence pletou ženci věnce; Po svaté Baruši střez nosu i uší; Miha podpiha; Sveta Urša v kad repo buša). Ještě se zmíním o oblíbeném používání číslovek. Nejčastěji se v pranostikách setkáváme s číslem čtyřicet. Jan Munzar206 uvádí, že podle názoru německého meteorologa G. Hellmanna je toto číslo semitského původu (objevuje se i v biblické potopě světa). Jan Munzar se domnívá, že tvůrci pranostik, ovlibněni četbou Bible, převzali čtyřicítku jako obraznou časovou míru k vyjádření jevů trvajících delší dobu. A to samé má platit i pro číslovku sedm. Celkově jsem nashromáždila 3676 pranostik, z toho jsem do výzkumu zahrnula 3531 z nich. Zbytek, přesně 145, tvoří pranostiky obecné, kterých se komparace netýkala. Počet pranostik, které se vyjadřují k jednotlivým obdobím, je dohromady 176, z toho 136 českých a 40 slovinských: 205
Viz BAYEROVÁ, N. Podoba jmen svatých v rýmové pozici českých pranostik. In Parémie národů slovanských II: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Ostravě ve dnech 10. ̶ 11. 11. 2004. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2004, s. 212. Jde o tvar starého o-kmenovéhoskloňování. 206 Viz MUNZAR, J. Op. cit., s. 137-138.
118
počet českých
počet slovinských
pranostik
pranostik
jaro
43
12
55
léto
28
1
29
podzim
33
15
48
zima
32
12
44
celkem
136
40
176
roční období
celkem
leden
únor
březen
duben
květen
červen
červenec
srpen
září
říjen
listopad
prosinec
Z 3355 pranostik spojených s některým měsícem je 2348 českých a 1007 slovinských:
182
264
196
215
190
220
160
190
164
131
193
243
96
119
83
82
80
88
80
68
75
58
98
80
278
383
279
297
270
308
240
258
239
189
291
323
počet českých pranostik počet slovinských pranostik celkem
Tabulka nám ukazuje, že se nejvíce českých pranostik vztahuje k únoru. Je to dáno svátkem Hromnic, kterému dodala na důležitosti slovanská mytologie a později i církev. Druhé místo zaujímá červen, jemuž pomohly svátky sv. Víta, sv. Medarda a sv. Jana Křtitele. Duben za svou třetí pozici vděčí nejen obecným pranostikám, ale i sv. Jiřímu, sv. Markovi a velikonočním svátkům. Nejvíc slovinských pranostik má rovněž únor, a to ze stejného důvodu jako v češtině. Druhé místo patří zásluhou svátku sv. Martina listopadu. Na třetím místě se umístil leden díky obecným pranostikám a svátku sv. Pavla poustevníka. Celkově mají největší počet pranostik únor, prosinec a červen. Kategorie jsem vytvořila podle jádra pranostik. Kategorii tvořily minimálně dvě pranostiky. Kategorie meteorologických pranostik se měnily v závislosti na ročním období. U zimních měsíců jsem rozlišovala kategorie: zima (období studeného počasí), mráz, délka mrazivého počasí, nástup zimy, pozdní zima, obleva, sníh, déšť, vítr, sucho a vrtošivé počasí. V jarníh měsících jsem vytvořila kategorie: vrtošivé počasí, sníh, déšť, zima a mrazy, teplo a kategorii 119
fenologické pranostiky. Charakter letního počasí obsáhly kategorie: déšť, bouřky a horko a zima. U podzimních měsíců jsem vytvořila kategorie: vrtošivé počasí, déšť, teplé počasí, chladno, vítr, zima a sníh. Hospodářské pranostiky jsem rozdělila do kategorií: úroda, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů a práce. Časoměrné pranostiky se týkají prodlužování a zkracování dne, zařazeny jsou k měsícům prosinec, leden, únor, červen a srpen. Do relačních pranostik jsem zařadila předpovědi počasí, které na základě počasí určitého dne nebo období předpovídají povětrnostní podmínky jiného dne nebo období, přičemž podoba počasí může a nemusí být konkrétně určena. Tato kategorie je, s výjimkou obecných jarních a letních pranostik, všude. Do pranostik pověrečných jsem zařadila všechny astrologické předpovědi, předpovědi toho, co se má nebo nemá dělat, předpovědi počasí podle určitého dne nebo období na základě jeho podoby v některé části dne nebo dne v týdnu, na který připadá nějaký svátek apod. Tuto kategorii mají všechny měsíce kromě března, května, června a srpna. Klasifikaci jsem tvořila na základě významu pranostiky, důležité pro mě bylo jádro. V důsledku použití tohoto kritéria nemohly vzniknout některé kategorie slovinských meteorologických pranostik, například pranostika Ako prvega maja dan dežuje, dobro letino oznanjuje patří do kategorie úroda, protože déšť je v ní východiskem, ne jádrem sdělení. Společnou kategorií pro roční období zimy jsou: délka mrazů, mírná zima a úroda, jenom české pranostiky mají kategorie: mráz, oblevy a pověrečné pranostiky. Kategorii pozdní nástup zimy tvoří slovinské pranostiky. Společné prosincové kategorie jsou: dlouhodobý vývoj počasí, příchod mrazů, obleva, vítr, úroda, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů, nemoci a smrt, časoměrné pranostiky, relační a pověrečné. Kategorie sníh, déšť a práce obsahuje jenom české pranostiky. Společné lednové kategorie jsou: dlouhodobý charakter počasí, mráz, dlouhá zima, oteplení, déšť, úroda, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů, nemoci, časoměrné a relační pranostiky. Kategorie vrtošivé počasí a pověrečné pranostiky obsahují jen české předpovědi. Společné únorové kategorie jsou: pozdní příchod zimy, sníh, oteplování a příchod jara, vrtošivé počasí, déšť, úroda, úroda obilí, úroda jiných plodin a produktů, pranostiky časoměrné, relační a pověrečné. Jenom české pranostiky obsahují kategorie mráz, mlhy a dlouhá zima. 120
Společné kategorie ročního období jaro jsou: zima, úroda a úroda obilí. Kategorie práce, relační a pověrečné pranostiky tvoří pranostiky české. Společnými březnovými kategoriemi jsou: vrtošivé počasí, sníh, vítr, zima a mráz, oteplování, fenologický příchod jara, úroda, úroda jiných plodin a produktů, relační pranostiky. Jenom české pranostiky obsahují kategorie úroda obilí a práce. Dubnové společné kategorie jsou vrtošivé počasí, sníh, vítr, oteplení, fenologické pranostiky, úroda, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů, pranostiky relační a pověrečné. Kategorie: déšť, zima a mráz a práce tvoří jen české pranostiky. Společné květnové kategorie jsou: déšť, mrazy a zima, teplo, fenologické pranostiky, úroda, úroda sena a trávy, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů, práce a relační pranostiky. Společné pranostiky k ročnímu období léto má kategorie relační pranostiky, jenom české jsou v kategorii déšť a úroda. Společné červnové kategorie jsou déšť, horko, úroda, úroda obilí, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů, práce, časoměrné a relační pranostiky. Slovinské předpovědi nejsou zastoupeny v kategorii bouřky. Společné červencové kategorie jsou déšť, bouřky, sníh a tuhá zima, úroda obilí, úroda jiných plodin a produktů, relační a pověrečné pranostiky. Kategorie práce obsahuje jen české pranostiky. Společné srpnové kategorie jsou déšť, příchod podzimu, ochlazování, úroda, úroda vína, úroda jiných plodin a produktů, práce a pranostiky relační. České předpovědi obsahují kategorie bouřky, horko a časoměrné pranostiky. Společné kategorie k ročnímu období podzim jsou zima, sníh, úroda a relační pranostiky. Společné kategorie měsíce září jsou déšť, teplo, chladna, vítr, zima, úroda trávy a sena, úroda jiných plodin a produktů, práce, relační a pověrečné pranostiky. Kategorie začátek podzimu a úroda vína obsahují jen české pranostiky. Společné říjnové kategorie jsou zima, sníh, úroda, práce a relační pranostiky. Slovinské předpovědi neobsahují kategorie déšť, teplo, mrazíky a pověrečné pranostiky. Společné listopadové kategorie jsou vrtošivé počasí, sníh, nástup zimy, dlouhá a tuhá zima, úroda, úroda obilí, úroda jiných plodin a produktů, práce, relační a pověrečné pranostiky. Kategorie déšť, obleva a mírná zima obsahují jen české pranostiky. České pranostiky svým počtem trojnásobně převyšovaly počet pranostik slovinských, rovněž zvolené kritérium přispělo po dokončení komparace ke zdání, že jejich fond není tak bohatý. Srovnání podle jiných hledisek by možná přineslo zajímavější a pro slovinské 121
pranostiky příznivější zjištění, z časových důvodů a rozsáhlosti své práce jsem je však už nemohla provést. Tím se otvírá prostor pro jiné. Některá možná hlediska jsem v závěru této mé práce nastínila. Věřím, že někdo jiný se tématem slovinských pranostik zabývat bude a pomůže zaplňovat prázdná místa ve slovinské paremiologii.
122
5. RESUMÉ Namen moje magistrske naloge je bil zbrati in primerjati češke in slovenske vremenske pregovore iz semantičnega vidika. Po jedru povedi v posameznih letnih časih in mesecih sem ustvarila kategorije in k njim priključila nekoliko primerov. Hotela sem ugotoviti, koliko kategorij nastane in katere so ter katere bodo skupne za vremenske pregovore obeh jezikov. Minimalno število vremenskih pregovorov v kategoriji je bilo število dva. Delo je sestavljeno iz teoretičnega in praktičnega dela ter dodatka z vsemi zbranimi vremenskimi pregovori. Ti so razporejeni po letnih časih in mesecih, v okviru posameznih mesecev na splošne in vezane na svetnike in praznike. Premični prazniki stojijo na koncu za tem navajanjem. V prvem poglavju sem se ukvarjala z defincijo paremiologije in paremiografije, to pomenih disciplin, ki zbirata, zapisujeta in raziskujeta ljudsko slovstvo, torej tudi vremenske pregovore. V prvih podpoglavjih drugega poglavja sem pojasnjevala češki termin pranostika, navajala definicijo vremenskega pregovora in njegovo uvrstitev v okviru jezikoslovja. Temu je sledila kratka omemba izvora vremenskih pregovorov in še daljša razlaga vsebinskega, strukturnega in formalnega razvoja čeških vremenskih pregovorov, pri katerem sem izhajala iz knjige Svatý Petr seno seče, svatá Anna buchty peče. Zaradi manjkajoče slovenske literature nisem pisala o razvoju slovenskih vremenskih pregovorov, ampak po informacijah, navedenih v omenjeni knjigi, je njihov formalni razvoj potekal enako po celi Evropi. V podsklopih 2.8 in 2.9 sem navedla češko in slovensko literaturo, ki se je ukvarjala z vremenskimi pregovori. Od 19. stoletja na češkem ozemlju izhajajo znanstvene študije in razprave z namenom očistiti vremenske pregovore od mitov. V zadnjih dvajsetih letih narašča število del in zbirk, ki se ukvarjajo z vremenskimi pregovori, v Sloveniji nobene znanstvene publikacije še ni. V podsklopu 2.10 sem predstavila dve klasifikaciji, ki jih uporabljata češka meteorologa Zdeněk Vašků in Jan Munzar, in dve klasifikaciji slovenskih lingvistek Saše Babič in Nade Šabec. V praktičnem delu sem primerjala vremenske pregovore iz semantičnega vidika, ampak preden predstavim rezultate primerjave, navedem njihovo sintaktično, poetistično in formalno karakteristiko. Analizirani vremenski pregovori so bili enostavčne, in večstavčne povedi in elipse. Večstavčne povedi so večinoma sestavljene iz dveh do štirih stavkov, prevladovale so večstavčne povedi, povezane podredno. Najpogosteje je šlo za pogojni odvisnik, ki se je začenjal z vezniki když, jestliže, -li, jestli / če, ako. Elipse so ločila ali imele ali so bile brez 123
njih (Jaký duben – takový říjen; Po Bonifáci žádný sníh; Magdalena drobničarka; Sveta Kata, snega pred vrata; Oblačna svečnica – vesela kmetica). Rimani in nerimani vremenski pregovori so bili v ravnotežju (Svatý Fedul teple zadul; Če je Jožef lep in jasen, je dobre letine prerok glasen), pri četrtini rimanih vremenskih pregovorov je bila uporabljena asonanca (Svatá Barbora větry přivolá; Če v decembru bliska, grmi, za drugo leto vetrove budi). Zaradi rime so nekateri češki vremenski pregovori uporabljali v lokativu v zvezi s predlogom stare imenske oblike (O svatém Šimoně schází sníh ze stráně; O svatém Havle dobytek ve chlévě) in prispodobo glagolskih končnic (mazá – cinká, Marek – zalek). Infinitiv čeških glagolov se je končal na -ti, ljudski izvor so ilustrirali narečni izrazi (dýšť, čtyrycet, sněhy, šprých, robky, chlopi, kobzole, všady, nejvěčí; vigred, duri, venahtnica, hasen), glagoli v 3. osebi množine so se občasno končali na -ú. Slovenska imena so izpuščala glasove (k let‘, po svet’, kdar, zlo). Prilastek sveti pri imenih svetnikov v čeških vremenskih pregovorih lahko stoji pred imenom, za imenom ali je izpuščen, v slovenskih stoji ali pred ali je izpuščen ali je ta praznik označen z pridevnikom od imena svetnika (Če je na Jožefovo lepo, bo tudi koruza obrodila lepo). Redkeje se govorec obrača na svetnika neposredno (Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všeci sedláci; Ljubi sveti Blaž, glej, da dežja daš!), pojavljajo se tudi hipokoristikoni (Svaté Helence pletou ženci věnce; Po svaté Baruši střez nosu i uší; Miha podpiha; Sveta Urša v kad repo buša). V dodatku je zbranih 3676 vremenskih pregovorov, od tega sem jih v analizo vključila 3531. S posameznimi letnimi časi je povezanih 176 vremenskih pregovorov (136 čeških in 40 slovenskih), z meseci 3355 (2348 čeških in 1007 slovenskih). Največ vremenskih pregovorov ima češki mesec srpen, slovensko avgust (70), iz praznikov Hromnice (69). Največ slovenskih vremenskih pregovorov se veže k svečnici (62). Vremenske
pregovore
sem
razdelila
na
osnovne
skupine:
meteorološke,
poljedelske, časovne, relacijske in mitične. Meteorološki vremenski pregovori so bili različni gleda na letni čas. Zimske sem razdelila na kategorije hladno vreme, mraz, dolžina mrazov, prihod zime, pozna zima, odjuga, sneg, dež, veter, suša in muhasto vreme. Pomladne na muhasto vreme, sneg, dež, zima in mraz, toplo vreme in kategorijo fenološki vremenski pregovori. Letne na kategorije dež, nevihte in vročina in napoved zime. Jesenske na muhasto vreme, dež, toplo vreme, hladno vreme, veter, zimo in sneg. Poljedelske vremenske pregovore sem razdelila na kategorije pridelki, pridelki trave in sena, pridelki žita, pridelki vina, pridelki drugih poljščin in produktov in delo. 124
Vremenski pregovori o času so se tikali podaljšanja in krajšanja belega dela dne in pojavljali so se pri decembru, januarju, februarju, juniju in avgustu. Relacijski vremenski pregovori so bili prisotni pri vseh mesecih in tudi v kategoriji splošnih zimskih in jesenskih vremenskih pregovorov. Mitični vremenski pregovori so se pojavljali pri vseh mesecih z izjemo marca, maja, junija in avgusta. Čeških vremenskih pregovorov je bilo trikrat več in po raziskavi se zdi, da niso tako bogati, ampak to je le rezultat kriterija, ki sem si ga izbrala. Primerjava po drugih kriterijih bi mogoče prinesla zanimivejše in za slovenske vremenske pregovore prijaznejše ugotovitve. Upam, da se bo tega dela še nekdo lotil in da bo imel na razpolago že tudi znanstveno slovensko literaturo.
125
6. PRAMENY ČESKÉ ČERMÁK, F. et al. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy větné. Praha: Leda, 2009. ČERMÁK, F., HRONEK, J. et al. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné. A-P. Praha: Academia, 1994. ČERMÁK, F., HRONEK, J. et al. Slovník české frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné. R-Ž. Praha: Academia, 1994. DUŠEK, M. Pranostiky a svatí v českém kalendáři. Turnov: Milan Dušek, 1996. Historické pranostiky [online]. Dostupné z: http: //meteoforum.e-pocasi.cz/historickepocasi/historicke-pranostiky-t700.html (cit. 29. prosince 2011). JELÍNEK, K., ŘÍMOVSKÝ, K., SMOLÍK, Z. Lidové pranostiky, přísloví a zvyky v zemědělství. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004. KOVÁŘOVÁ, S. Pranostiky pro každý den. Olomouc: Alda, 2001. KOVÁŘOVÁ, S. Rýmované pranostiky. Olomouc: Alda, 1996. MRHAČOVÁ, E., Balowska, G., Zura, A. Příroda: země – vesmír – život – smrt – barvy – prostor – čas v české a polské frazeologii a idiomatice, Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2011. MÜLLEROVÁ, A. Velká kniha českých pranostik. Praha: Plot, 2010. PROKEŠOVÁ, M. Pranostiky a pořekadla aneb na sv. Simforosa řinčí v žitě ostrá kosa. Ostrava: Repronis 2006. Staré české pranostiky, Dubicko: Infoa, 1998. STRNAD, E. Předpověď počasí podle přírodních úkazů, podle chování živočichů a rostlin: 2000 pranostik a pořekadel. Praha: Levné knihy KMa, 2000. ZEMANOVÁ, M. Na Hromnice o hodinu více: české pranostiky a přísloví. Brno: Computer press, 2009.
SLOVINSKÉ BOJC, E. Pregovori in reki na Slovenskem. Ljubljana: Državna založba Slovenije, 1987. ILICH, I. Pregovori in reki. Ljubljana: DZS: Slovenski etnografski muzej, 2003. KOCBEK, F., ŠAŠELJ, I. Slovenski pregovori, reki in prilike. Celje: Družba. sv. Mohorja, 1934. PREK, S. Ljudska modrost: pregovori, domislice in reki. Ljubljana: Kmečki glas, 1996.
126
PREK, S. Ljudska modrost trden je most. Slovenski pregovori in reki. Maribor: Obzorja, 1972. PREMRU, U., TOMAN, M. Slovenski vremenski pregovori in reki. Radovljica: Didakta, 2009. ZOREC, M. Najlepši slovenski pregovori in reki. Ljubljana: Mladinska knjiga, 2004. Slovenski vremenski blog [online]. http://slovremeblog.blogspot.com/search/label/vremenski%20pregovori (cit. 6. ledna 2012). BOJC, E. „Naša ljudska modrost v pregovorih in rekih“. Jezik in slovstvo, 1972, roč. 17, č. 5 [online]. Dostupné z: http://www.dlib.si/results/?query='keywords%3dNa%c5%a1a+ljudska+modrost+v+pregovori h+in+rekih'&pageSize=25 (cit. 6. ledna 2012). ŠAŠELJ, I. Slovenski pregovori in reki o vremenu, letini in poljedeljstvu [online]. Dostupné z http://www.etno-muzej.si/files/etnolog/pdf/Etnolog_16_1943_saselj_slovenski.pdf (cit. 28. prosince 2011). ŠAŠELJ, I. Svetniki in svetnice v slovenskih pregovorih in vremenskih prislovicah [online]. Dostupné z: http://www.etnomuzej.si/files/etnolog/pdf/Etnolog_10_11_1937_1939_saselj_svetniki.pdf (cit. 30. prosince 2011). http://svetniki.org/ http://slovremeblog.blogspot.com/search/label/vremenski%20pregovori http://www.skofija-sobota.si/?seznam=novice&vrsta=4&a_leto=0&a_mesec=1 http://www.hervardi.com/pregovori.php#vreme http://www.rozeinvrt.si/delo-na-vrtu/junij/kaj-obetajo-vremenski-preroki-v-juniju.html http://www.geocities.ws/francsesko/pregovori__po_mesecih.htm http://forum.zevs.si/index.php?PHPSESSID=60329b4dbcd146bb88ea48f5d62ba216&topic=1 659.15;wap2 http://pregovor.wordpress.com/2010/06/20/pregovori-o-letnih-casih-mesecih-in-dnevih/ http://hiperprostor.net/pregovori/pregovori-o-vremenu.html http://sl.netlog.com/RomaKKveC/blog/blogid=335938 http://www.zupnija-zelezniki.si/zanimivosti http://www.mojnet-si.net/reki/vremenski_pregovori.html http://www.micka.si/novice/prispevki/letni_cas_-_poletje.html
127
7. POUŽITÁ LITERATURA BABIČ, S. Paremiologija – na križišču jezikoslovja in slovstvene folklore. In: Meddisciplinarnost v slovenistiki. Ed. Simona Kranjc. Ljubljana: Znanstvena založba Filozofske fakultete, 2011. BABIČ, S. Classification of slovenian weather proverbs. Referát z Mezinárodní konference o paremiologii 29. 6. - 2. 7. 2011, Paříž, v tisku. ČERMÁK, F. Frazeologie a idiomatika česká a obecná = Czech and general phraseology. Praha: Karolinum, 2007. DVOŘÁKOVÁ, D., DVOŘÁK, P. Kalendárium: svátky, světci, pranostiky, pověry, zvyky, tradice a historické události pro každý den. Praha: X-Egem, 2003. HAVRÁNEK, B. et. al. Slovník spisovného jazyka českého IV.: P-Q. Praha: Academia, 1989. Historický sborník 6, Praha: Academia, 1959. Historický sborník 15, Praha: Academia, 1967. CHVOJKA, M., SKÁLA, J. Malý slovník jednotek měření. Praha: Mladá fronta, 1982. KARLÍK, P., NEKULA, M., PLESKALOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. KOTULOVÁ, E. Kalendář aneb kniha o věčnosti času. Praha: Svoboda, 1978. KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2005. MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. MAKAROVIČ, G. Slovenci in čas: odnos do časa kot okvir in sestavina vsakdanjega življenja. Ljubljana: Krtina, 1995. MATEŠIĆ, J. Frazeološki rječnik hrvatskoga ili srpskog jezika, Zagreb: Školjska knjiga, 1982. MICHÁLEK, J., TRUP, L. Slovensko-španielska paremiológia. Bratislava: Univerzita Komenského, 1994. MISTRÍK, J. Encyklopédia jazykovedy. Bratislava: Obzor, 1993. MLACEK, J. Slovenská frazeológia. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1984. MLACEK, J., ĎURČO, P. et al. Frazeologická terminológia. Bratislava: Stimul, 1995. MUNZAR, J. a kol. Malý průvodce meteorologií. Praha: Mladá fronta, 1989. MUNZAR, J. Medardova kápě: Medardova kápě 40 dní kape?: Pranostika očima meteorologa. Praha: Levné knihy KMa, 2000. NIČEVA, K. Bulgarska frazeologija, Sofija, 1987. 128
NIČEVA, M. Frazeologičen rečnik na bulgarskija ezik, Plovdiv: Kăšta "Chermes", 2002. NOVÁKOVÁ, J. České cisiojány od 14. století. Praha: Academia, 1971. Parémie národů slovanských II: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Ostravě ve dnech 10. – 11. 11. 2004. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2004. Parémie národů slovanských III: sborník příspěvků z mezinárodní konference konané v Ostravě ve dnech 21. – 22. 11. 2006. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2006. RAMEŠ, V. Po kom se jmenujeme? Praha: Libri, 2003. REJZEK, J. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 2003. SNOJ, M. Slovenski etimološki slovar, Ljubljana: Modrijan, 2009. ŠABEC, N. „Weather proverbs in Slovene in English“. In Frazeologija v jezikoslovju in drugih vedah. Ed. Erika Kržišnik. Ljubljana: Filozofska fakulteta, 2005. TRMAČOVÁ, I., MYRONOVA, H. České a ukrajinské pranostiky jako kulturologický pramen. Brno, 2006. URBAN, Z. Století českého kalendáře. Praha: Svoboda 1985. ZOREC, M. Slovenska pratika. Ljubljana: Mladinska knjiga, 2006.
INTERNET Grafická znázornění kalendářů [online]. Dostupné z: http://www.paleografie.org/UK/index.php?target=gallery204&mid=671 (cit. 27. března 2012). HAJDUCH, O. Podnebí ČR [online]. Dostupné z: http://www.hajduch.net/cesko/priroda/podnebi (cit. 14. března 2012). CHÝLOVÁ, H. Jarní měsíce [online]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/jarni-mesice--872008 (cit. 24. ledna 2012). CHÝLOVÁ, H. K původu názvů zimních měsíců v češtině [online]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/k-puvodu-nazvu-zimnich-mesicu-vcestine--845636 (cit. 24. ledna 2012).
129
CHÝLOVÁ, H. Původ názvů letních měsíců [online]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/_zprava/puvod-nazvu-letnich-mesicu--908707 (cit. 24. ledna 2012). KYSELOVÁ, M. Názvy měsíců v roce [online]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/plzen/jazykovykoutek/zprava/nazvy-mesicu-v-roce--427190 (cit. 24. ledna 2012). http://cs.wikipedia.org/wiki/Jugo
BENKOVIČ, J. „Slovenski koledarji in koledarniki. V 100-letni spomin prve Vodnikove in v 50-letni spomin prve Bleiweisove „Nove Pratike“.“ Dom in svet, roč. 8, č. 1 [online]. Dostupné z: http://www.dlib.si/details/URN:NBN:SI:DOCDS6O2FIS/?query=%27keywords%3dslovenski+koledarji+in+koledarniki%27&pageSize=25 (cit. 10. dubna 2012). GRZYBEK, P. „Fundamentals of slovenian paremiology“. In Traditiones. Ed. Jurij Fikfak. Ljubljana: ZRC SAZU, 2008 [online]. Dostupné z: http://isn.zrcsazu.si/files/file/Traditiones/Traditiones_37_1_separati/023_pdfsam_Traditiones_37_1.pdf (cit. 5. dubna 2012). STABEJ, J. Ob petstoletnici škofjeloškega zapisa slovenskih imen za mesece [online]. Dostupné z: http://www.dlib.si/stream/URN:NBN:SI:DOC-93FLIZJH/5a312519-1dff-4d5f92ad-d9279ed34ef6/PDF (cit. 26. ledna 2012). http://sl.wikipedia.org/wiki/Geografija_Slovenije#Podnebje http://sl.wikipedia.org/wiki/Burja http://sl.wikipedia.org/wiki/Jugo
130
8. PŘÍLOHA Shromážděné pranostiky se vztahují k svátkům svatých římskokatolické církve a jsou seřazeny podle současného gregoriánského kalendáře. Ne všechny světce v něm ovšem lze najít, jména některých sama napovídají, že z něj byli vyřazeni. U některých svatých jsou rovněž uvedeny dny, v nichž byly svátky slaveny před gregoriánskou reformou. Ta způsobila jejich přesunutí. Co se pranostik týče, lidé na tuto změnu reagovali vytvořením nových, u významnějších světců se ale ty staré v nezměné podobě zachovaly a používáme je dodnes. Většina publikací, z nichž jsem čerpala, uváděla u svátků svatých dny, na které připadají; tam, kde data chyběla, jsem je dohledala s pomocí kalendáře. Jména, která v něm nebyla, jsem hledala i na internetu.
ZIMA – ZIMA Brzké hřmění přináší hlad. Hřímá-li v zimě, bude mrazů hojně. Co zima nepročuchá, to slunce neprohřeje. Čím v zimě vyšší sníh, tím vyšší jetel. Čím více sněhu v zimě, tím více sena. Hustý kožich zaječí – zima bývá nejvěčí. Je-li mírná zima, je hřbitov bohatý. Je-li v zimě mnoho jinovatky, hodně sněhu a hluboko promrzlá půda, bude úrodný rok. Je-li v zimě na stromech hodně jinovatky, bude úroda ovoce. Je-li v zimě trvalý severní nebo severovýchodní vítr, bude stále chladno. Jsou-li v zimě velké závěje, urodí se hodně ječmene. Jsou-li v zimě po cestách ledy, podaří se výborně zelí. Když působí vítr v poledne jinovatku, bude obleva. Když v zimě zčernají lesy, bude obleva. Když záhy začne mrznout, bude mírná zima. Když zimní chlad, tu každý mlád. Má-li Slunce v zimě kolem sebe kruh nebo dokonce několik kruhů, bude mráz a studeno. Mnoho deště a nedostatek sněhu v zimě bolí pole i stromy. Mnoho hřibů v srpnu, málo chleba v zimě. Mráz skromný a každého honí. Oblékají-li si zajíci hustý kožíšek a mají-li mnoho sádla, bude tuhá zima. 131
Přijde čas, kdy se zima zeptá, cos dělal v létě. Svítí-li v zimě hvězdy hodně jasně, jiskří a září, bude mráz. Teplá zima neduhama oplývá. Trvá-li dlouho tuhá zima, dočkají se lidé vysokého věku. Tučné kvíčaly – pozdní jaro. V zimě blízký hrom – pozdější bída. Velký sníh – malá voda. Vlhnou-li a měknou-li na střechách domů rampouchy, bude obleva. Zima bohatá sněhem, rok bohatý chlebem. Zima matka – vyspíš se do hladka. Zimní hřmění – pozdější bída.
ZIMA Ako je ozimek dolg, bo letina slaba in kmet „plonk“. Ako zima ne miga z rilcem, otepa z repom. Če hrast še listje obdrži, bo mraz vse zimske dni. Če mokro zemljo sneg pokrije, bo malo prida za kmetije; še pa sneg na suha pade tla, mlatič in žanjica se smejeta. Če zima spočetka ne piha, pa rada z repom udriha. Če zmrzlo zemljo sneg zapade, snopja bo velike sklade. Dosti snega, dosti sena. Grom in blisk o zimskih kvatrih, huda zima bo pri vratih. Huda zima – dobra letina. Kadar leži sneg devetindevetdeset dni, poginejo strni. Mnogo snega, mnogo sena. Zima rada z repom bije, če dolgo toplo sonce sije.
PROSINEC Hřmění v prosinci zvěstuje silné větry. Jaké zimy v prosinci, taková tepla v červnu. Jaký prosinec, takové jaro. Jaký prosinec, takový bývá celý rok. Jaký prosinec – takový červen. Je-li prosinec blátivý, celý rok bude deštivý. 132
Je-li prosinec deštivý, mírný a proměnlivý, není se kruté zimy třeba báti. Je-li studený prosinec, hodně práce bude mít žnec. Je-li v prosinci ještě mnoho sedmikrásek, nebude dlouho mrznout. Je-li v prosinci Mléčná dráha jasně a zřetelně viděti, bude rok budoucí úrodný; je-li však jen částečně viditelná, nebude mnoho obilí a vína. Je-li vánoc zelená – velikonoc bílená. Jitřní jasné a obloha čistá, úroda hojná příští rok jistá. Jsou-li ještě v prosinci na stromech šišky, zima nebude dlouhá. Jsou-li vrby o Vánocích plny rampouchů, bývají o Velikonocích plny kočiček. Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice. Když prosinec bystří, po Vánocích jiskří. Když se stromy v prosinci jíním třpytí, dostatek ovoce budeme míti. Když v prosinci hrom ještě hučí, rok příští stále vítr fučí. Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží. Když v prosinci sněhu není, zima dlouho nepoleví. Máme-li v prosinci hojnost ledu a sněhu, bývá úroda žita. Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná. Mnoho sněhu v prosinci – mnoho ovoce a trávy. Mrazivý prosinec, hodně sněhu – úrodný roček bude v běhu. Mrazivý prosinec, mnoho sněhu, žíznivý roček bude v běhu. Mrazy, které v prosinci brzy ochabnou, znamenají zimu mírnou. Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený. Nepřijde-li předzimek, bude dlouhý dozimek. Po studeném prosinci bývá úrodný rok. Po suchém prosinci následuje suché jaro. Pošmourný prosinec dobré je znamení pro sady, lučiny i všechno osení. Prosincem rok končí, ale zima začíná. Prosinec, když je mu zima, halí se v bílý kožich. Prosinec proměnlivý a vlahý – nadělá nám zima těžké hlavy. Prosinec proměnlivý a vlahý – nedělá nám zima těžké hlavy. Prosinec se sněhem na pěšině – žitko je na každé výšině. Prosinec zemi zrudí a jizbečky studí. Prýští-li ještě v prosinci bříza, nemívá zima mnoho síly. Přichází-li zajíc do zahrady, bude zima ještě tužší. 133
Přichází-li zajíc již v prosinci do zahrady, nastane tuhá zima všady. Severní větry a červánky učiní zimě brzy konec. Sněží-li v prosinci na mokrou zem, čekejme maličkou úrodu jen. Studený prosinec – brzké jaro. Studený prosinec se sněhem dá žito na každé výšině. V prosinci-li zima, sníh-li hojně lítá, hojnost všady bývá žita. V prosinci-li zimy není, později přijít nelení. Vane-li v prosinci vítr východní, špatnou naději mají nemocní. Zem-li napřed deště pije a pak do ní mráz se ryje – trpí velmi polní síje.
1. prosinec – sv. Edmund Campiano, Eligius Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice. Na svatého Eligia daleko široko tuhá zima má po čtyři neděle trvati. Na svatého Eligia není ještě žádná zima. Na svatého Eligia panuje už tuhá zima. O svatém Edmundu Kampiáně fičí vítr ze stráně.
3. prosinec – sv. František Xaverský O svatém Františku Xaveru ledový vítr fičí od severu. Svatý František, kapává se stříšek.
4. prosinec – sv. Barbora Barbora na ledě – Vánoce na blátě, Barbora na blátě – Vánoce na ledě. Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce. Jsou-li na svatou Barboru meze přikryty sněhem, bude hojně trávy. Když se Kateřina klouže, jsou na Barborku louže. Když na Kateřinu mrzne, tak na Barboru just ne. Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy. Má-li svatá Barbora bílý fěrtoch, bude příští rok hodně trávy. Na svatou Barboru mruz – schovej saně, hotuj vůz. Na svatou Barboru připrav mlat a stodolu. Na svatou Barboru sáně do dvoru! Na svatou Barboru se mává cepem. Na svatou Barboru – snop na stodolu. 134
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře. O svaté Barboře měj sáně na dvoře! Po sněhu Bára s Mikulášem šla. Po svaté Baruši střez nosu i uší. Svatá Barbora bývá naškrobená. Svatá Barbora nosí bláto do dvora. Svatá Barbora větry přivolá. Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora. Svatá panna Barborka táhne sáně ze dvorka. Svatá panna Barborka vyhání dříví ze dvorka.
5. prosinec - sv. Judita Mikulášova matička rozděluje mlatcům cepy. O svaté Juditě, sedlák je na mlatě. Od Mikulášovy matičky nesmí být již žádný cep hluchý.
6. prosinec – sv. Mikuláš Barbora zavaří, Sáva zasolí, Mikuláš skuje. Co Ondřej zakuje, to Mikuláš rozkuje. Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší. Na svatého Mikuláše je už zima celá naše. Na svatého Mikuláše jihne, nebo pršívá, málokdy zima držívá. Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše. Na svátek štědrého biskupa obyčejně pršívá. Napije-li se na Mikuláše pták z koleje, nenapije se kůň tři měsíce z řeky. Neviděl-li by svatý Mikuláš mokré střechy, musel by být slepý. O svatém Mikuláši snížek často práší. Prší-li o Mikuláši nebo padá sníh, bude hojně hrachu. Svatá Barbora mosty mostí, Sáva břehy ostří a sv. Mikuláš je přibíjí. Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje. Svatý Mikuláš deštivý, zimě se ještě protiví. Svatý Mikuláš přijíždí na bílém nebo na hnědém koni. Svatý Mikuláš rád splachuje břehy. Svatý Nikola honí koně do dvora. 135
Zelený Mikuláš – bílý leden.
13. prosinec – sv. Lucie Od svaté Lucie zimy dost. Jaké jsou dni od svaté Lucie do Božího narození, takové jsou též měsíce příštího roku. Jaké jsou od Lucie do Vánoc dni, takové budou v pořadí i jednotlivé měsíce příštího roku, neboť od Lucie do Vánoc každý den a noc mají svou moc. Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu. Na svatou Lucii jasný den – urodí se konopí i len. Svatá Lucie den skoro vypije. Svatá Lucie je královna zimy. Svatá Lucie noci upije (ale dne nepřidá). Svatá Lucie nosí hřeby. Svatá Lucie ukazuje nám svou moc, neb nám dává nejdelší noc. Umaže-li si Lucie šaty od bláta, bude si je po celý leden přepírat.
14. prosinec – sv. Nikasius Na svatého Nikasia se mají dělat knutle, neb jimi vázané obilí nežerou myši.
16. prosinec – sv. Albína O svaté Albíně je po sněhové peřině. O svaté Albíně schovej se do síně. Svatá Albína je nejpilnější přadlena. Svatá Albína – špek do komína. Svatá Albína je nejpilnější přadlena. Svatý Albín omývá prahy. Svatý Albín pouští vodu na mlýn. Závěj svaté Albíny zaplavuje doliny.
17. prosinec – sv. Lazar Mráz na Lazara – voda na Adama. Na Moudrost Boží, zima již zuří. O svatém Lazaru ucpi v senci každou spáru. O svatém Lazaru, utěsni stodolu. 136
18. prosinec - sv. Rufus a Zosim Když Rufa a Zozima, tak tu zima.
21. prosinec – sv. Tomáš apoštol Je-li Tomáš mrazivý, obilní klásky naplní. Jestli na Tomáše Biskupa slunce svítí, můžeme mnoho ovoce a žita míti. Mikuláš mazá, Tomáš cinká. Na Mikuláše voda, na Tomáše led. Na Obrácení slunce se medvěd v brlohu obrací na druhý bok. Na svatého Tomáše nejdéle noc naše. Na svatého Tomáše zima se rozpáše. Na svatého Tomáše zima je naše. O svatém Tomáši beranici na uši. O svatém Tomáši meluzína straší.
23. prosinec – sv. Viktorie Svatá Viktorie obrázky na okna ryje.
24. prosinec – Adam a Eva, Štědrý den Dvanáct dní od Štědrého večera do Tří králů zvěstuje prý povětrnost příštích dvanácti měsíců. Jasná noc o Štědrém dnu, mrazy lezou ke dnu. Jasno na den Štědrý – bude hrách tvrdý. Jasno na Štědrý den – úroda tvrdého zboží a hrachu. Je-li na Štědrý den nebe hvězdnaté, bude rok úrodný. Je-li na Štědrý den vítr, bude úroda malá. Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí. Je-li na Štědrý večer nebe hvězdnaté, bude rok úrodný. Jestliže večer před Narozením Páně jasno jest, bez větru a deště, a ráno slunce jasné vychází, bude úrodný rok na víno. Když na Štědrý večer vítr fučí, urodí se hojnost ovoce. Když na Štědrý večer sněží, na pytle se chmel těží. Na Adama, Evu čekej oblevu. Na Štědrý večer hvězdičky – ponesou vajíčka slepičky. 137
Na Štědrý den před večeří se dává na okno miska s vodou. Zmrzne-li do rána a roztrhne-li mráz misku, ztratí se toho roku voda ve studni. Padá-li na Štědrý den večer v noci sníh, urodí se mnoho chmele. Padá-li na Štědrý den v noci sníh, urodí se hojně vína. Svítí-li na Štědrý den od deváté hodiny jasně slunce, bude krásné počasí na žně obilné, senné i otavové. Tvrdo a jasno na Štědrý den – úroda tvrdého zboží a hrachu. Vítr na Štědrý den od půlnoční strany, raduj se, rok bude plenný a úrodný.
25. prosinec – Narození Páně, Boží hod vánoční Je-li Božího narození v sobotu, bude málo ovoce, ale vydaří se žito. Je-li na Boží hod slota, brzy nebude bláta. Když na Boží hod prší, sucho úrodu naruší. Když na Boží hod vánoční slunko vysvitne, urodí se kobzole. Mokrý Boží hod rolníku není vhod. Mráz na Boží narození – zima se udrží bez proměny. Na Boží hod vánice – urodí se ovoce. Na Boží hod vánoční vítr od západu přinese mor, od východu válku, od půlnoci hlad, od poledne dobrý rok. Na Boží narození o bleší převalení. Na Boží narození o komáří zívnutí. Padá-li na Boží hod vánoční sníh, hodně obilí bude na polích. Podle počasí dnů a nocí od Božího narození do svátku Tří králů určuje se počasí pro dvanáct měsíců příštího roku. Prosvítá-li na Boží hod sníh, hodně obilí bude na polích. Připadne-li Boží narození na čtvrtek, bude rok velmi úrodný, jenom vína bude prostředně. Temná vánoční noc přinese světlé stodoly. V neděli Božího narození – teplá zima bez prodlení. V pátek Božího narození – tuhá zima bez prodlení.
26. prosinec – sv. Štěpán Jestli Štěpán valným větrem fouká, vinohrad se na něj smutně kouká. Jestliže na ochtáb svatého Štěpána slunce svítí, ovčího dobytka budeme hojnost míti. Když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě. 138
Když na Štěpána silný vítr bouří, vinař smutně oči mhouří. Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato. Na den svatého Štěpána když vítr prudce zavěje, víno před zkázou jistou se chvěje. Pakli na Štěpána větrové uhodí, příští rok víno špatně se urodí. Svatý Štěpán brodí koně. Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce. Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí.
27. prosinec – sv. Jan Evangelista Od svatého Jana Evangelisty obrací se slunce k létu a zima k mrazům.
28. prosinec – sv. Mláďátka betlémská Je-li na Mláďátka mlha, mrou děti. Je-li na Mláďátka mlha na Lysé hoře, kobzole se neurodí a mladí lidé budou mřít. Když se na Mláďátka chumelí ráno, mrou toho roku děti, když v poledne, mrou lidé středních let, a když večer, mrou starci. Na Mláďátka když prší, osýpají se děti. O Mláďátkách den se omlazuje. Prší-li na Mláďátka, bude Pámbu v příštím roce potřebovat hodně andělíčků. Prší-li na Mláďátka, budou děti mříti.
30. prosinec – sv. David Na Davida krále, mrazy nenadále. Uhodí-li na Davida silný mráz, potom mrazy vydrží nejméně do svíček.
31. prosinec – sv. Silvestr I. Jak byl celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato. Je-li o Silvestru v noci vítr a jasno, bude dobrého vína pořídku. Když na Silvestra ráno sluní, v noci prudký vítr zavěje, není na víno hrubé naděje. Když na Silvestra sněží, Nový rok není daleko. Na Silvestra-li jižní vítr duje, příznivý rok to ohlašuje; západní vítr ryb dává nejvíce, severní zimu a Vánoce, východní vítr slibuje hojnost plodů, severovýchodní značí nepohodu. Na Silvestra-li větry a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti. O Silvestru papeži snížek si již poleží. 139
Silvestr-li v noci větrem zmítá, ráno-li se zjeví slunečnost, podzim potom vína špatně skýtá; věř, toť pro úrodu špatný host. Zima, kterou konec roku nese, ještě dlouho námi třese.
Advent Adventní sníh dočká-li marcového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného. Adventní větry dují, úrodu ovoce ohlašují. Chodí-li se v adventě bez kožicha, bude se v postě jistě nosit. Jaká Barbora, Sára a Mikuláš, takový celý advent máš. Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent. Je-li prvního adventu první chladno, drží led deset týdnů. Je-li v první týden adventní mrazivo, bude zima trvat osmnáct neděl. Když v první adventní neděli nastane daleko široko krutá zima, potrvá čtyři neděle. V adventě se začíná s výmlatem. Začne-li zima až s adventem, potrvá deset týdnů.
Vánoce Do Vánoc není ani hladu, ani zimy. Jasné Vánoce – hojnost vína i ovoce. Jestli vítr o Vánocích věje, jest v hojnosti dobrá naděje. Jezdí-li se o Vánocích na saních, hodně obilí bude na polích. Jsou-li vrby o Vánocích plny rampouchů, bývají o Velikonocích plny kočiček. Jsou-li zelené Vánoce, Velká noc bude bělit se. Když čas před Vánoci až do Tří králů mlhavý a tmavý jest, následují na to nemoci. Když měsíc o Vánocích ubývá, rolníku úrody přibývá. Když mouchy na Vánoce na slunci si hrají, to chudí lidé hlady umírají. Když není zima před Vánocemi, je pak na jaře. Když Vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem. Lepší Vánoce třeskuté než tekuté. Levné povětří okolo Vánoc předpovídá nám, že zima bude velmi dlouho trvati; tj. jestli prve nemrzlo, bude potom mrznouti. Na Vánoce mnoho hvězdiček, slepice nanesou mnoho vajíček. Na Vánoce-li zebe, pro pole to dar z nebe. Nedej Bůh teplých Vánoc a pošmourného svatého Jiří! 140
O Vánocích obloha čistá a hvězdná, bude úrodný rok. Padá-li na Boží hod vánoční sníh, hodně obilí bude na polích. Podle počasí dnů a nocí od Božího narození do svátku Tří králů určuje se počasí pro dvanáct měsíců příštího roku. Před Vánocemi neškodí mokro osení, ale tím víc po Vánocích. S lednem rok starý s novým se stýká, kdo v starém nepracoval, ten v novém ať nenaříká. Světlé hody – tmavé stodoly, tmavé hody – světlé stodoly. Světlé Vánoce, tmavé stodoly. Temná vánoční noc přinese světlé stodoly. Tmavé Vánoce – dojné krávy, světlé Vánoce – ponesou slepice. Tmavé Vánoce přivádí nemoce. Tmavé Vánoce – světlé stodoly. Teplým Vánocům a přátelskému koláči nikdy se neraduj! Vánoce – vánice. Vánoce bez sněhu přináší Velikou noc sněžnou. Vánoce v jeteli – letnice ve sněhu. Vánoční jih rozpouští sníh. Zelené Vánoce – bílé Velikonoce. Zelené Vánoce – bílé Velikonoce, bílé Vánoce – zelené Velikonoce. Zelené (černé) Vánoce – bílá Velkonoc.
DECEMBER Ako je Rimska cesta čista in svetla, se kmet dobre letine nadeja. Ako se grudna bliska in grmi, drugo leto dosti vetrov. Ako se grudna bliska in grmi, drugo leto vetrov dosti buči. Če ob koncu leta vetrovi brijejo, hudo leto oznanjajo. Če grudna bliska, grmi, za drugo leto vetrove budi. Če ob koncu leta vetrovi brijejo, hudo leto oznanjajo. Če pred božičem deži, ne spridi ozimne rži. Če v decembru bliska, grmi, za drugo leto vetrove budi. Če zime dolgo dočakati ni, se kasneje huda oglasi. Dan gori – sneg doli. Dež in veter pred božičem, koplje rad jamo mrličem. Gruden malo vljuden. 141
Gruden malokdaj priljuden. Grudna suh veter piska, poleti po suhi pomladi nato suša pritiska. Grudna mraz in sneg, žita dosti prinese prek in prek. Grudna mraz in sneg, žita dosti povprek. Kader začne dan se povračati, jame tud mrzlejši prihajati. Kolikor bliže božič mlaja, toliko hujši mraz prihaja. Po božiču gre dan gori, sneg doli. Polna luna blizu božiča južno zimo nam priča. Pred božičem moča toliko ne škoduje, kakor če po praznikih dalj dežuje. Pred vlaškim božičem ni zime, pred vlaškim Petrovim ne vročine. Prezgodaj toplota – potlejšnja mrzlota. Prvi teden huda zima, osem tednov ne odkima. Tretji mraz se rad pere.
4. december – sv. Barbara Ako je (prvega dne v adventu) na Barbaro mraz, trajal bo ves zimski čas. Ako se vidi na Barbare dan na njivi strnišče, se bo videlo potem vsak mesec. Barbara če po poljih pokrije strnišča, kuri nam v dolgi zimi peči in ognjišča. Če Barbara deži, bodo jeseni polne kadi. Če se vidi na svete Barbare dan na njivi strnišče, se bo videlo vsaki mesec.
13. december – sv. Lucija Dnevi od Lucije do božičnega dne vreme vseh mesecev oznane. Lucija krajša dan, rek vsem ljudem je znan.
21. december – sv. Tomaž Kadar dan se povečuje, zima brije le še huje. O Tomažu vetra suho petje, pomeni suho pomlad in poletje. Sveti Tomaž, sedi vsak mož doma, ne hodi dalje kot se govno zvalja.
24. december – sveti večer Če na sveti večer vina v sodih vro, prihodnjič dobra letina bo. Če se (zelo) zgodaj preselijo ptiči, hudo čutijo zimo o božiči. Če vidiš Rimsko cesto na sveto noč sijati, dobre letine se je nadejati. 142
Jasno in svetlo na sveti večer, dobre letine pogost je primer; če je pa oblačno in temno, žita bo prazno ob letu gumno. Sapa, ki na sveti večer piha, vse prihodnje leto ne odpiha. Slaba bo letina, revščine vir, če mokrota moti božični večer. Svetle božične noči z žitom temne, temne božične noči pa svetle. Veter, ki vlada na sveti večer, bo vel vso zimo; na kresni večer pa bo vladal do božiča.
25. december – božič Božična noč zelena, velika noč snežena. Če je torek sveti dan, bo prihodnje leto iz vsake moke dobra štruca. Kakršno je vreme na božični dan, tako bo še leto dan. Od božiča do svetih Treh kraljev če nastaja gosta megla, bo veliko nevarnih bodljajev in še drugih bolezni doma. Sveti dan vetrovno, ob letu bo sadja polno. Veter na sveti dan obeta dosti sadnja prihodnjega leta.
26. december – sv. Štefan Če je na Štefanje burja, trta prihodnje leto nič kaj ne obrodi. Če Štefana burja prinese, vinogradniku pridelek odnese. Dež na Štefanje obeta le malo žita prihodnjega leta.
28. december – tepežni dan, nedolžni otročiči Če nedolžni otročiči so oblačni, prihodnjega leta ne bodo kruha lačni. Tepežni dan oblačen, k letu ne boš kruha lačen.
Prvi adventni teden Kadar v adventu jug hladi, drugo leto dosti sadja rodi. Kakršen adventni most, tak bo post. Na prvo nedeljo v adventu slana207 in ivje, bo prihodnje leto polno sadno drivje. Prvega tedna v adventu mraz trajal bo ves zimski čas. Osem tednov traja mraz prvega adventnega dne.
207
Jinovatka, přízemní mrazík.
143
Božič Ako na božič dežuje, bo prihodnje leto mokro. Božič na trati, velika noč za pečjo. Božič projde, zima dojde. Božični dež vzame rž. Božični dnevi sneženi, velikonočni sneženi. Božični dnevi zeleni, velikonočni ledeni. Če je božiča drevje kosmato, bo tudi spomladi polno cvetja. Če je na božič polje zeleno, bo v veliki noči po slani trpelo. Če na božič dežuje, prihodnje leto močo oznanjuje. Če na božič ne bo snega, bo ta zapadel na veliko noč. Če pred božičem deži, ne spridi ozimne rži. Kakor bliže božič mlaja, toliko hujši mraz prihaja. Kolikor ivja se o božiču na vejah blesti, toliko sadja prihodnje leto zori. Na božič vetrovno, ob letu bo sadja polno. O božiču se spodobi malo snega in malo boljšega kruha208. O božiču za steno209, o veliki noči za pečjo. O božiču zeleno, o veliki noči sneženo. Svetal božič bo dal jeseni poln kozarec. Svetel božič, v jeseni svetli kozelci. Svetle božične noči, kašče z žitom temne, temne božične noči pa svetle kašče puste. Zelen božič, bela velika noč.
LEDEN Častý déšť v lednu mrví hojně kněžskou oboru. Čtvrtý den ledna mlhavý, mnoho vlhka v létě a na podzim a s ním i mnoho nemocí. Dlouhý střechýl, dlouhý len. Dlouhý střechýle, dlouhý den. Hory sněhu v lednu přinášejí v srpnu hodně hřibů. Jaký leden, takový červenec. Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. Je-li leden teplý, nepřibude do sudu. 208 209
Bílý chleba (pšeničný). Venku.
144
Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu. Je-li teplý leden, z korce mandel jeden. Je-li v lednu hodně sněhu, je v červnu hodně sena. Jestli země v lednu měsíci otevřena jest, a obzvláště když polední větrové přitom silně bouří, tedy panují rýmy a jiné nemoci. Jsou-li na začátku ledna bouřky, bude takový i konec. Jsou-li v lednu na cestách tlusté ledy, podaří se výborně zelí. Když červík v lednu ze země leze, zima až do května se poveze. Když krtek ryje v lednu, končí zima v květnu. Když není konec ledna studený, únor to dvakrát nahradí. Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu. Když v lednu déšť leje, zlé činí naděje. Když v lednu deště lijí, to má sedlák po naději. Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání. Když v lednu málo sněží, ze zahrad se málo těží. Když v lednu mnoho prší a málo sněží, z polí, luk i zahrad se málo těží. Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. Leden červenci se rovná. Leden jasný – roček krásný. Leden tuhý a drsný prospívá osení. Leden ve dne svítí, v noci pálí. Lednový déšť mokří role a hnojí svaté pole. Lepší vlka pod oknem vidět, než v lednu pluh na poli. Mokrý leden, žel Bohu. Není-li leden mokrý, sudy vinařů se naplní. Pakli leden mokrý bývá, jistě vína nedolívá. Prosinec naleje a leden zavěje. Prosinec-li hladí, leden pak mrazem zradí. Prosinec-li mírný je, zima pak v lednu kraluje. Prší-li a sněží-li málo v lednu, bývá drahé obilí. Prší-li a sněží-li v lednu mnoho, stromy, vrchy a doly trpí škodou. Roste den, roste i zima. Roste-li v lednu tráva, neúroda se očekává. Suchý leden, mokrý červen. 145
Tancují-li v lednu komáři, ať se sedlák po píci ohlíží. Teplý leden, polituj Bože! Teplý leden, z korce mandel jeden. V lednu a únoru tím více v noci mrzne, čím jasnější den byl a tak se říká: Slunce svítí na mráz. V lednu málo vody – mnoho vína, mnoho vody – málo vína. V lednu mnoho deště a sněhu, bolí stromy, údolí i hory. V lednu mráz – těší nás, v lednu voda – věčná škoda. V lednu prší a méně sněží, z polí a zahrad málo se těží. V lednu roste-li tráva, neúroda se očekává. V lednu voda, věčná škoda. V lednu za pec si sednu. V lednu-li hřímá, tuhá je zima. Ve dne jas, v noci mráz. Ve dne svítí, v noci pálí.
1. leden – Nový rok Hospodář si na první leden pamatuje, ten mu na budoucí rok ukazuje: Jak na Nový rok, tak po celý rok. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Je-li na Nový rok hezky, budou pěkné žně. Jestli na Nový rok třeba jen tolik slunka zasvítí, co by vozka bičem mrsknul, bude srpen jasný. Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou jistě samou slotu jen. Jsou-li na Nový rok červánky, bude celý rok větrno. Když na Silvestra sněží, Nový rok není daleko. Na Nový rok déšť – o Velikonocích sníh. Na Nový rok o kuří krok. Na Nový rok o slepičí krok. Na Nový rok o slepičí krok aneb o zaječí skok. Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále, na Hromnice o hodinu více. Na Nový rok ráno nebe rudé – nepohoda, svízel velká bude. Novoroční noc jasná a klidná – bude povětrnost pro úrodu vlídná. Novoroční noc klidná a jasná, povětrnost pro sklizeň krásná. 146
Novoroční noc světlá a tichá bez deště a větru znamená dobrý rok. Novoroční noci vítr od východu pro dobytek mor, vítr od západu králům smrt, od poledne mor lidem, od půlnoci neúrodu přinášel. Připadne-li Nový rok na pondělí, prorokuje se krutá zima a vlhké jaro, povodně a těžké nemoci. Připadne-li na úterý, bude zima ještě krutější, ale zato úrodný rok. Připadne-li na středu, lze očekávat příznivý rok, mnoho vína, ale žádný med. Připadne-li na čtvrtek, předpovídá se mírná zima, větrné jaro, parné léto, krásný podzimek, mnoho ovoce a hojnost obilí. Připadne-li na pátek, nutno se obávat očních nemocí, také lidé budou hojně mříti, a dokonce i hrozí válka. Připadne-li na sobotu, bývá málo obilí, málo větrů, mnoho ovoce, ale také mnoho zimnic. Připadne-li na neděli, lze očekávat mírnou zimu, úrodné jaro a větrné léto. Svítí-li na Nový rok, co by forman pár koní okšíroval a zapřáhl, bude sedlák pohodlně klidit. Tancují-li v lednu komáři, žádný sedlák se spokojeně netváří. V novoroční noci vítr od východu pro dobytek mor, vítr od západu králům smrt, od poledne mor lidem, od půlnoci neúrodu přinášel.
2. leden – sv. Makarius Jaká povětrnost bude na svatého Makaria, taková bude v září. Jaké počasí na Makaria bývá, takové i září bývá. Jaké počasí na svatého Makaria bývá, takové se i v září ozývá. Když Makary pohodný, září bude chladný.
4. leden – sv. Ida, sv. Alžběta Bayley Setonová Když na Alžbětu sněží, sníh dlouho poleží. Svatá Ida, ta dne přidá.
5. leden – Nejsvětější jméno Ježíš Na jméno Ježíš – ke kamnům nejblíž. Je-li na jméno Ježíš hezký den, bude úrodný rok, je-li vítr, bude málo ovoce.
6. leden – sv. Tři králové, svátek Křtu Páně Boží křtění, zimu mění. 147
Je-li na Boží křtění měsíc v úplňku, toho roku lze očekávat povodně. Je-li na Tři krále jasno, zdaří se pšenice. Je-li tříkrálová noc hvězdnatá, budou se rodit beránci, býčci, kozlíci a kluci. Již nás mrazy nepoplení, minulo tě Boží křtění. Na svatého Melichara o hnízdo se kura stará. Na Tři krále do života sáhu dále. Na Tři krále mnoho hvězd, mnoho kobzolí. Na Tři krále mnoho hvězd – urodí se mnoho bramborů. Na Tři krále o hodinu dále. Na Tři krále o krok dále. Na Tři krále o skok dále. Na Tři krále jest den delší o jeden hlas kohoutí. Na Tři krále – zima stále, mnoho hvězd a o skok dále. Není-li od Tří králů až do Matěje obměku, bude obilí na sýpkách až po střechu. Teče-li na Tři krále voda kolejí, urodí se len. Tři králové mosty staví nebo je boří. Tři králové pouštějí vodu na pole. Třpytí-li se tu noc před Třemi králi, rodí se hojně bílí beránci.
8. leden – sv. Erhart Na svatého Severina věší se maso do komína. O svatém Erhartu zima zebe do nártu.
9. leden – sv. Bazilisa O svatém Baziliši zima všudy čiší.
11. leden – sv. Hyginus Na svatého Hygina a na Jméno Ježíš je zima nejblíž. Na svatého Hygina pravá zima začíná.
12. leden – sv. Arkadyus Na svatého Arkadya zima teprv se začíná.
13. leden – Sv. Hilarius z Poitiers 148
Svatý Hilarius – vyndej saně, schovej vůz!
14. leden – sv. Vigilius Svatý Vigil z ledu mosty zřídil; a když je nezřídil, to je břídil.
15. leden – sv. Pavel poustevník Na svatého Pavla poustevníka pěkný den – dobrý rok; větrný den – mokrý rok.
16. leden – sv. Marcel I. Na svatého Marcela zima leze do těla.
17. leden – sv. Antonín Veliký Svatý Antonín poustevník přináší led, nebo jej láme; nemá-li žádný, vyrobí hned.
18. leden – sv. Priska Na svatého Priska pod saněmi píská.
19. leden – sv. Alžběta, sv. Kanut Je-li na svatého Kanuta teplý den, urodí se hojně obilí. Když na Alžbětu sněží, sníh dlouho poleží. Na svatého Knuta přichází zima krutá.
20. leden – sv. Fabián a Šebestián Fabiánské mrazy málokdy schází. Na svatého Fabiána a Šebestiána stromům opět míza dána. Na svatého Fabiána cesta zvoní pod nohama. Na svatého Šebestiána se musí někdo utopit, nebo zmrznout. Nezmrzne-li cikán do Fabiána a Šebestiána, potom už nezmrzne. O svatém Fabiánu Šebestiánu nabírají stromy šťávu. O svatém Fabiánu Šebestiánu zalézá zima za nehty. O svatém Šebestiánu zalézá zima za nehty i otužilému cikánu. Stromy se dají prořezávat jen do svatého Fabiána a Šebestiána. 21. leden – sv. Anežka Římská 149
Je-li na svatou Anežku obleva, bude v létě hodně bouřek. O svaté Anežce od kamen se nechce. Svatá Anežka kape ze stříšky – sedláče, schovej zhryzky! Svatá Anežka když laskavá, vypustí skřivana z rukáva.
22. leden – sv. Vincenc Jaké počasí na svatého Vincence, takové bude po celý rok. Jasné slunko na Vincence k vinobraní chystá věnce. Jasný den na Vincentína dá hojnost dobrého vína. Je-li na svatého Vincence pěkně a teplo, budou velká parna v létě a teplé noci v srpnu. Jestliže na den svatého Vincence svítí slunce, pamatuj, abys měl velký sud, poněvadž réva dá hrozny. Jsou-li o Vincenci vody plné koleje, na dobré víno ten rok není naděje. Když Vincenc sluncem pohostí, rok nám dá všeho hojnosti. Na svatého Vincence seď doma u pece! Na den svatého Vincence blesk slunečný znamená rok u víně být hojný. Na Vincence slunce všudy naplňuje vínem sudy. Slunce-li na Vincence svítí, budem hojnost žita, vína míti. Svítí-li slunce v den svatého Vincence, třeba pro víno i žito starat se o žence. Vincence slunečnost dává vína hojnost.
23. leden – Zasnoubení Panny Marie Je-li na Zasnoubení Panny Marie na stromech jinovatka, bude vlhký rok. Na Zasnoubení Panny Marie zima největší je.
24. leden – sv. Timotej Svatý Tymotyj ledy láme, nemá-li je, nadělá je. Svatý Timoteus přemýšlí, kde nechal vůz.
25. leden – Obrácení sv. Pavla Bude-li jasný den na Pavla obrácení, ten rok v ničemž nedostatku není. Bude-li na den svatého Pavla vítr vát, budou toho roku na vojnu vojáky brát. Den jasný Pavla svatého znamená hojnost dobrého. Hřmí-li o svatém Pavlu, bude větrný rok. 150
Je-li na Obrácení svatého Pavla slunečno nebo prosvítá-li slunce z mraků, bude více sněhu než předtím. Jestli bude na svatého Pavla obrácení déšť a sníh bude sněžiti, bude mnohý hladem mříti. Jestli bude vítr váti, budou na vojnu volati. Jestli déšť a sníh bude sněžiti, bude mnohý hladem mříti. Když je na svatého Pavla voda v koleji, šetřte v žlabě ojedí. Medvěd na svatého Pavla obrácení obrací se na druhý bok. Na Pavla obrácení pakli mlha bude, tehdy zvěř i člověk duše zbude. Na Pavla obrácení též i zima se promění: buď popustí, nebo zhustí. Na svatého Pavla když je voda v koleji, šetřte v žlabě ojedí, neboť nastane nová zima. Na svatého Pavla když jsou mlhy, bude ten rok mnoho nemocí. Je-li však ten den jasný, bude rok úrodný. Na svatého Pavla obrácení nechť prší či věje, bída v tomto roce z polí zeje. Na svatého Pavla obrácení pakli mlha zem přikryje, mor všemu tvorstvu zvěstuje. Na svatého Pavla pohoda – jistá je Boží úroda, když sníh neb déšť, to je pro hospodáře zlá zvěst. Pakli mlha zem přikryje, mor všemu tvoru zvěstuje. Slunce na den Pavla obrácení značí obilíčka rozmnožení. Svatý Pavel jasný přináší rok šťastný; je-li větrný, je déšť jistý; je-li mlhavý, je rok nezdravý. V den obrácení svatého Pavla když teče voda po silnici – šetřte pro dobytek píci! V obrácení Pavla je-li jasno, bude celý rok pak krásno. Z které strany toho dne větry vějí, z té strany přijdou kupci na obilí.
28. leden – Karel Veliký Je-li Karel Veliký málo ledový, únor to zase napraví.
29. leden- sv. František Saleský Na Saleského Františka meluzína si často zapíská.
31. leden – sv. Petr z Noly, sv. Vigil Svatý Petr z Noly přiostřuje štoly. Svatý Vigil z ledu mosty zřídil a když nezřídil, to je břídil.
JANUAR 151
Ako se zmrzlina grudna ne otaja, še prosinca hujši mraz nastaja. Če bo prosinca mokrilo, bo polje in grozdje slabo rodilo. Če je toplo v januarji, spomlad se pokvari. Če plešejo v januarju komarji, se kmetič poleti zastonj ozira po travi. Če plohe v prosincu že jamejo dreti, žanjice poleti nimajo kaj žeti. Če prosinca grmi, slabo vreme preti. Če prosinca ni snega, ga pa mali traven da. Če zmrzlina grudna ne odtaja, že prosince hujši mraz nastaja. Če prosinca zelo lisica laja, huda zima še potem nastaja. Če v januarju drevje od mraza poka, jeseni s sadjem preobloženo stoka. Če v januarju ni snega, zato šele april ga da. Če v prosincu ni snega, ga mali traven da. Če vidiš prosinca komarje igrati, je treba s senom varčno ravnati. Januar gorak, kmet pa siromak. Jasni dnevi prosenca so veselje Dolenjca. Jasni dnevi prosenca so veselje vinogradnika. Kadar prosinec odpira dežnike, žetve poletne ne bodo velike. Kdar megla prosinca zlo nastopa, rada mokra, mrzla je spomlad; setev preobilen dež zastopa in bolezni množic hud napad. Malo vode prosinca da obilo vinca; prosinec često naznanja v vodi, da bo malo v sodi. Prosinca gorkota, v jeseni sirota. Prosinec mili, Bog(u) se usmili. Prosinec mrzel, da poka, bo sadje v jeseni in moka. Prvi teden huda zima, osem tednov ne odkima. Toplota v januarju in vlaga zimi v februarju na noge pomaga. V januarju gorko, v februarju hladno. V januarju toplo, v februarju mrzlo. V prosincu toplota, svečana mrzlota. V prosincu je bolje videti v hlevu volka, kakor brez suknje na polju moža. V prosincu zelena ledina, slabo se bo redila živina.
1. januar – novo leto Če dežuje na dan novega leta, bo deževalo tudi mešnjeka (avgusta). Jutranja zarja prvega dne prinaša nevihte in veliko nadlog. 152
Kakršno bo vreme prvi dan, tak bo veliki srpan. Kakršno vreme ta dan, tak bode mali srpan. Prvega prosinca in zadnjega sušca je zima najhujša. Vedro novo leto da nam dobro žetvo. Vredno novo leto da nam dobro žetvo.
2. januar – sv. Makarij Kakor drugi prosinec vremi, taki sploh so kimavca dni. Kakršno je na Makarija vreme bilo, takšno v kimovcu bo. Makarij jasen ali meglen, naznanja prav tako jesen.
6. januar – sv. Trije kralji Če na Tri kralje jasen dan bo, za dolgo zimo hrani seno. Če so na Tri kralje jamice polne vode, bomo imeli jeseni polne sode. Kralji se vrnejo, zimo obrnejo. Na svetih Treh kraljev dan je dan za en petelinov kobalj daljši. O Kraljevem se dan podaljša, kolikor bilka zine. O Kraljevem se dan podaljša, kolikor petelin čez prag skoči. Treh kraljev dan če jasen bo, za dolgo zimo varuj seno.
15. januar – sv. Pavel iz Teb, puščavnik Če je na Pavla jasno nebo, dobra bo letina – stari pojo. Če na Pavla sonce sije, gornik dosti vina vlije, trikrat žito dobro dozori in po volji kmetu se godi. Če Pavla dan je čist in jasen, bo zemlje sad v tem letu krasen. Če Pavla je dan oblačen, bo bo trebuh čez leto velikokrat lačen; četa dan megla stoji, bo mnogo bolnih ljudi. Če Pavel Pozimec nebo razjasni, letina dobra gotovo sledi. Kadar na svetega Pavla sneži in deži, letina slaba in huda preti. Pavel pol zime odbavil. Sonce svetega Pavla puščavnika obilo žita in vina da, če pa sneži, žito se podraži.
17. januar – sv. Anton Anton puščavnik in opat ne pusti ne orat ne kopat. 153
Če sveti Anton z dežjem prihaja, še dolgo potem zemljo napaja. Sveti Anton, zime za en konton.
18. januar – sv. Petra stol Če svetega Petra stol mrazi, dolgo časa še zima trpi. Kakršno vreme je na Petra stola dan, tako bo ostalo mesec dan. Kolikor dni pred Petrovim stolom grmi, toliko po njem zimi.
20. januar – sv. Fabijan in Sebastijan Ko se Fabijan oznanja, sok v drevesih že poganja. Fabijan in Boštjan, sok v drevu pognan. Sveti Fabijan in sveti Boštjan sok v drevju poženeta.
21. januar – sv. Neža Ako je na svete Neže dan oblačno, bo obilo graha. Če gredo na Neže dan žene na Kum bose, bodo kopice žita goste. Na dan Neže se kuram rit odveže. Sveta Neža kuram zadek odveže.
22. januar – sv. Vincenc Če Vincenc ima sončno vreme, dobro je za žito in vinsko gore. Če Vincenc s soncem na trto posveti, na Martinovo ne bo suše v kleti! Če na Vinka sonce sveti, bo dosti rujnega vinca v kleti. Če na svetega Vincenca dan od strehe kaplje, bo obilo vina. Če na svetega Vincenca dan sonce sije, dobro vino v čaše vlije. Če na svetega Vincenca dan sonce sije, se v vsaki mlaki proso seje. Če na svetega Vincenca dan sonce sije, se v vsaki mlaki žito seje. Če na svetega Vincenca sonce peče, obilo vina v sode steče. Če na svetega Vincenca sonce sveti, bo dosti rujnega vinca v kleti. Če o svetem Vincencu sonce sije, se v jeseni kruha in vina užije. Če se na svetegaVincenca sonce le tolik pokaže, da bi mogel konja osedlati, dobra napoved za vino ne laže. Če svetega Vincenca sonce peče, po grlu vince gladko teče; tako dobro vince dozori, da motne dela ti oči. 154
Če svetega Vinka sonce peče, jeseni v sode vino teče. Če sveti Vincenc ima sončno vreme, dobro je za žito in vinske gore. Kakor okrog Vincenca bo, tako čez leto ostalo bo. Vince – sredozimce. Vincencijevo lepo vreme prinese obilo vina.
25. januar – Spreobrnjenje apostola Pavla Če je na svetega Pavla spreobrnjenje lepo vreme, bo dobro leto. Če na spreobrnjenje svetega Pavla sonce sije, bo obrodilo proso. Če svetega Pavla je dan oblačen, bo trebuh večkrat lačen. Če sveti Pavel po vetru prijezdi, se za njim rad dež ugnezdi. Kadar na spreobrnjenje Pavla sneži in deži, letina slaba in huda preti. Kadar Šent Pavla sneži ali deži, slaba in huda letina nam preti. Lepo in jasno Pavla spreobrnjenje je rodovitega leta znamenje. Na spreobrnitev Pavla jasno vreme obeta sadov lepo breme. O svetega Pavla spreobrnjenju se zima lomi. Spreobrnitev Pavla jasno vreme, obeta sadov lepo breme. Svetega Pavla če jasno nebo, dobra bo letina, že stari pojo. Svetega Pavla spreobrnjenje na goro zimo spravi. Sveti Pavel dene pol zime na kavelj.
ÚNOR Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší. Co si únor zazelená – březen si hájí; co si duben zazelená – květen mu to spálí. Chodí únor ostro krutý, táže se chlapů, mají-li dobré buty. Jaké ostatky, takové i velikonoční svátky. Je-li únor mírný, bude rok bídný. Je-li únor mírný ve své moci, připílí s mrazem březen i v noci. Je-li v únoru teplo, šetři sena, neboť jaro přijde pozdě. Je-li v únoru zima a sucho, bývá prý horký srpen. Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky. Jestli února měsíce jest teplo, nepohrdej hned pící, která ti zůstává, neb s námi ráda zima po Veliké noci zahrává. Kdyby měl únor tu moc jako leden, nechal by v krávě zmrznout tele. 155
Když mráz v únoru ostro drží, to dlouho již nepodrží. Když po novém měsící prší, má pršet celý měsíc. Když půlnoční větrové v tomto měsíci silné jsou, bývá dobrá čáka úrody na ovoce; pakli ale ne, tak přicházejí v měsíci dubnu, máji a škodí vínům i stromům. Když skřivánek v únoru zpívá, brzy se pod nosem slívá. Když tě v únoru zašimrá komár za ušima, poběhneš jistě v březnu ke kamnům s ušima. Když únor vodu spustí, ledem ji březen zahustí. Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží. Když v únoru mušky lítajú, to v marcu robky v ruce chuchajú. Když v únoru skřivánek zpívá, velká zima potom bývá. Když v únoru záhy taje, jistě záhy neroztaje. Když větrové na konec února uhodí, moc obilí se na poli urodí. Kolik hustých mlh si únor splete, tolik lijavců mít budem v létě. Komáři-li v únoru si bzučí, v březnu pak mrazivý vítr skučí. Leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna. Mírný a jasný únor je zlým znamením pro jaro. Mlhy v únoru – mokrý rok. Mnoho mlh v únoru – mnoho dešťů v létě. Mnoho mlh v únoru přináší tohoto roku mnoho dešťů. Mnoho mlh v únoru přivodí mokré léto. Mrazy, co prosinec zaseje, až leden a únor sklidí. Nechce-li severák v únoru váti, v dubnu se to musí přec jenom státi. Není-li konec ledna studený, únor si to vynahradí. Neobjeví-li se ledy do února, objeví se v únoru. Netrkne-li únor rohem, šlehne ocasem. Netrkne-li únor zimu, alespoň do ní kopne. Rampouchy na stříšce – hojnost mléka v dížce. Skřivánek-li v únoru zpívat počne, v dubnu jistě umlkne. Sněhový únor – sílí úhor. Stále mírná povětrnost v lednu chystá na únor nám zimy bednu. Teplý únor – studené jaro, teplé léto. Třeskutá zima v únoru naplňuje stodolu. Únor bílý – pole sílí. Únor dláždí cesty k jaru. 156
Únor ledy jiskří, sněhy plíští, vodu pouští. Únor plní příkopů míle buď černě, anebo bíle. Bílý únor však sílí úhor. Únor – úmor, kdyby mohl, umořil by tele v krávě a hříbě v kobyle. Únorová voda – pro pole škoda. Únorové mlhy znamenají vlhký rok. V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to. V únoru je lépe viděti hladového vlka u ovčince, nežli bez kabátu pracujícího sedláka na poli. V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá. V únoru když slunko hřeje, na jaře se dlouho nerozesměje. V únoru když zima málo doléhá, o Velikonocích tě za to vyšlehá. V únoru mnoho sněhu, mnoho sena, ale málo žita a ovsa. V únoru prudký severníček – hojné úrody bývá poslíček. V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med. V únoru-li slavík zpívá, v dubnu zavřená ústa mívá. V únoru-li vítr neburácí, jistě v dubnu krovy skácí. Vánice a metelice v únorový čas neopustí nás. Veliké mrazy a málo sněhu v únoru působí rolím i stromům samou nehodu. Větrové jen popohání sněh a pršky bez ustání; ten, kdo s dřevem příliš lakotí, špatně v světnici se zapotí. Větry na konec února zvěstují neúrodný rok. Z množství sněhu sena mnoho svítá, málo ovsa však a málo žita.
2. únor – Hromnice, Uvedení Páně do chrámu Bouří-li a sněží na Hromnice, bývá jaro blízko velice. Co do Hromnic, to do Hromnic, spíše o lopatu víc. Co nachází husa o Hromnicíh, to najde v den Zvěstování Panny Marie kráva a v prvních májových dnech člověk na poli svém. Hromnic – zimy polovic! Hromnice – půl krajíce, půl píce a bůhví, co ještě více. Hromnice teplé u jetele, je sníh Svatodušní neděle. Hromnice-li jasné a čisté, potrvá déle zima jistě. Pakliže sněží a hřímá, jaro jistě vblízku dlívá. Chumelenice na Hromnice končí zimou tuhou; jestli pak jasný den, očekávej druhou. Jak dlouho skřivan před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá. Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi zpívá, tak dlouho po nich bude mlčet. 157
Je-li na Hromnice chumelenice, neztrvá pak zima více. Je-li na Hromnice jasno, bude málo housat. Je-li na Hromnice světlý den, bude konopí i len. Je-li notná chumelenice na Hromnice, vesele se dívá sedlák ze světnice. Je-li o Hromnicích studeno, přijde brzy jaro. Jestli na Hromnice bouřlivo a sněžení, jistě již daleko jaro není. Jestli na Hromnice mrzne a sněží, úrodný rok na to běží. Jestli slunce svítí na den Hromnic, sníh bude ještě větší než prve. Jihne-li na Hromnice, přilož do kamen, mrzne-li, po zimě amen. Kde se na Hromnice pracuje, tam uhodí hrom. Kde se na Hromnice světí hromničky a jimi se za bouřky svítí, tam blesk a hrom neuškodí. Kdyby o Hromnicích napadalo je tolik sněhu, co je na černé krávě znát, bude úrodný rok. Když na Hromnice slunce svítí, budou dlouhé niti. Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče. Když na Hromnice taje, hotuj sedláče saně. Když na Hromnice únor měkký bývá, udeří pak v březnu velká zima. Když o Hromnicích sněží, jaro není daleko. Když o Hromnicích svítí slunce, bude prý úrodný rok. Potřebuje svítit jen tak dlouho, nežli bys se čtyřmi páry koňů otočil. Když na Hromnice ze střech teče, zima dlouho se povleče. Kolik sněhu do Hromnic, tolik i po Hromnicích. Leze-li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí. Metelice na Hromnice cesty umetá a píci podmetá. Na Hromnice husa po vodě, na Velikonoce po ledě. Na Hromnice chumelice – netrvá pak zima více. Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc. Na Hromnice jezevec z jámy, po Hromnicích do ní. Na Hromnice kalužky – ukázka na jabka a hrušky. Na Hromnice kopalinky210 – uschovávejte obědinky211. Na Hromnice krásný den předpovídá pěkný len. Na Hromnice má sedlák raději vlka ve chlévě i ženu na marách, než slunce. Na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout. 210 211
Holá zem bez sněhu. Zbytky píce.
158
Na Hromnice o hodinu více. Na Hromnice – půl zimnice – půl píce. Na Hromnice – skřivánek přes hranice. Na Hromnice sněživo a větrno, není jaro příliš daleko; je-li ale jasno, nepřijde jaro tak snadno. Na Hromnice – sněžnice, medvěd otvírá boudu; není-li vánice, zavírá ji. Na Hromnice světlý den, prodej sukni a sej len. Na Hromnice vezmi dvě kabanice. Na Hromnice zima s létem potkala se. Na Hromnice zimy polovice. Na Hromnice-li voda běží, po Hromnicích ještě sněží. Není-li na Hromnice zataženo, neúrodu z toho dozná seno. O Hromnicích anebo okolo Hromnic jistá zima bývá; odkuž mnozí chtějí, že jest toho času polovice zimy. O Hromnicích déšť – na jaře sníh; o Hromnicích sníh – na jaře déšť. O Hromnicích jasný den – připrav ještě kožich ven. O Hromnicích milejší ovčákovi vlk nežli slunce. O Hromnicích sníh, na jaře déšť. O Hromnicích teplo – medvěd staví boudu; o Hromnicích mrzne – medvěd bourá boudu. O Hromnicích zataženo – sedlákovi pomoženo. Pakli na Hromnice sněží nebo hřmívá, jaro jistě vblízku dlívá. Pakli o Hromnicích jasno bývá, jistě potom zima dodržívá, jestli ale bouřlivo a sněžení, jistě už jaro daleko není. Panenka Maria hromničná čistá – úroda jistá. Pošmourné Hromnice – sedlákům milé velice. Přejdou Hromnice – konec sanice. Svítí-li o Hromnicích celý den, tahej, sedláče, slámu z hnoje ven! Svítí-li slunce na Hromnice, bude zimy o šest neděl více. Svítí-li slunce na Hromnice, hojnost žita i pšenice. Tmavé Hromnice – sedláka radost, jasno-li ale, sněží ještě dost. Zelené Hromnice – bílé Velikonoce.
3. únor – sv. Blažej
159
Je-li na svatého Blažeje slunečné ráno, budou mladí lidé v nadcházejícím roce požívati pevného zdraví, je-li slunečno po polednách, platí to o lidech středního věku, a je-li slunečno k večeru, budou se dobrému zdraví těšit lidé staří. Je-li pěkné počasí na svatého Blažeje, zvednou se brambory. Na svatého Blažeje kamínek se ohřeje. Na svatého Blažeje kominík se ohřeje. Na svatého Blažeje pije skřivan z koleje. Na svatého Blažeje pilný sedlák již nevěje. Na svatého Blažeje slunce ještě nehřeje. Na svatého Blažeje sluníčko ohřeje. Na svatého Blažeje teče-li voda kolejí jen tolik, co by vozka střapec od biče smočil, čekají dlouhý len. Prší-li na svatého Blažeje tak, že teče voda kolejem, povede se len.
4. únor – sv. Veronika O svaté Veronice bývá ještě sanice. O svaté Veronice bývává čvachtanice. O světici Věří dodírá se peří. Svatá Veronika seká ledy z rybníka.
5. únor – sv. Agáta (Háta, Dobruše) Háty či Agáty nafouká za všechny záplaty. Chléb svěcený v den svaté Agáty přináší užitek, chrání lidi, pole i dobytek. Jsou-li na Hátu a Dorotu rampouchy, budou hojně dojit krávy. Kde se Hátinou vodou vykropí sady, zahrady a vinice, tam žádný škodlivý hmyz neuškodí. O svaté Agátě uschne prádlo na plotě. Svatá Agáta bývá na sníh bohatá. Svatá Háta bývá na sníh bohatá. Svatá Háta na ranní mlhy bývá bohatá.
6. únor – sv. Dorota Dorothea v rychlém běhu přinášívá nejvíc sněhu. Když na Dorotu svítí slunce, ponesou hodně slepice. Na svatou Dorotu jdou si ptáčci kupovat píšťalky na trh. 160
Na svatou Dorotu odmeť sníh od plotu! Na svatou Dorotu rádo teče do botu. O svaté Dorotě uschne košile na plotě. Po svaté Dorotě uschne prádlo na plotě. Svatá Dorota bývá na sníh bohatá. Svatá Dorota nese skřivánka v košíčku. Svatá Dorota rozdává ptáčkům noty. Svatá Dorota rozdává ptáčkům písničky. Svatá Dorota rozdává ptáčkům píšťalky. Svatá Dorota – sníh nebo slota. Svatá Dorota stromy sněhem ometá. Svatá Dorota také na sníh bohatá.
7. únor – sv. Romuald O svatém Romualdu opatu choď ještě v teplém kabátu. Svatý Radko – na poli hladko.
9. únor – sv. Apolonie Nadělá-li svatá Apolena ledy, až svatý Matěj je zbourá. Svatá Apolena bývá v mlze často zahalena. Svatá Apolenka čítá dříví na polenka.
10. únor – sv. Scholastika O svaté Školastice navleč si rukavice. O svaté Scholastice zahřejou jen rukavice. 13. únor – sv. Řehoř II. Na svatého Řehoře sníh ještě leží ve dvoře. O svatém Řehoři mrazy přituhnou a vše moří.
14. únor – sv. Valentin Je-li na svatého Valentýna hvězdnatá obloha, bude pozdní jaro. Když se na Valentina napije z koleje pták, tak se na Matěje z ní napije vůl. Na svatého Valentina nemá hospodyně nasazovat husy na vejce; nebudou prý dobrá housata. 161
Na svatého Valentýna zamrzne i kolo mlýna. Na Svatého Valentýna zima sílit počíná. Na svatého Valentínka sej přísadu do záhonka. Svatý Valentýn pouští mrazy a sněhy rozhází. Svatý Valentínek – jara tatínek. Svatý Valentínek jara a milenců tatínek.
16. únor – sv. Juliána Když slunce na svatou Juliánu stromy osvítí, bude mnoho jablek. O svaté Juliáně připrav vůz a schovej sáně. O svaté Juliáně schovej sáně. Svatá Juliána na oráče zavolala.
18. únor – sv. Simeon O svatém Šimoně schází sníh ze stráně.
22. únor – Stolec sv. Petra Den svatého Petra stolování zimu ještě nevyhání. Do Petra není tepla. Jak tlustý a hrubý mráz bude za noce před Stolováním svatého Petra, takový bude za 40 dní pořád. Je-li na Stolici svatého Petra zima, ještě dlouho potrvá. Je-li na svatého Petra nastolení mráz, bude mrznout ještě 14 dní. Když mrzne na Petra nastolení, mrznouti bude čtyřicet dní bez prodlení. Noc o svatém Petru stolování vyznačuje budoucnost takto: je-li chladno – mrazy dále budou, je-li teplo, mrazy pominou, je-li deštivo – bude vlhký rok, je-li větrno, bude suchý rok, je-li jasno – bude na polích klasno. O svatém Petru nastolení je-li mráz, po 40 dní mu konec není. Svatý Kliment zimu oblibuje, svatý Petr ji ucezuje.
23. únor – sv. Polykarp ze Smyrny Na svatého Polykarpa bývá sněhu plná škarpa.
24. únor – sv. Matěj 162
Jaký mráz bude večer v noci na svatého Matěje, takový bude za 40 dní pořád. Je-li na svatého Matěje mráz malý, je jich po něm 40 malých; je-li velký, jest 40 velkých, není-li mráz žádný, je jich po něm bezpočtu. Když svatý Matěj ledu neroztopí, budou si dlouho do dlaní dýchat chlapi. Když svatý Matěj ledu neroztopí, budou v ruce chuchat chlopi. Láme-li svatý Matěj led, dělá ho svatý Josef hned. Matěja – k létu náděja. Matěja – k vesnu náděja. Matěje – léta naděje. Na den svatého Matěje dávají hospodáři na noc ven mokrý ručník; chytí-li, přijde ještě 40 mrazíků, zmrzne-li na kost, bude velmi chladné jaro s četnými mrazy. Zůstane-li noc svatého Matěje bez mrazu, bude jaro teplé a příhodné. Na svatého Matěje do závěje naleje. Na svatého Matěje každá myší díra se zavěje. Na svatého Matěje léta naděje. Na svatého Matěje lidské srdce okřeje, slunce pozře závěje, nad polem skřivan zapěje. Na svatého Matěje nahý nahého nosí na těle. Na svatého Matěje pije skřivan z koleje. Na svatého Matěje postačí jen košile na těle. Na svatého Matěje rampouchy – úrodný rok na mouchy. Na svatého Matěje skřivánek vesele zapěje: Přijde jaro, přijde. Najde-li Matěj led, seká ho hned, nenajde-li led, dělá ho hned. Po svátku svatého Matěje nejde liška více po ledě. Prší-li na svatého Matěje, bude se brzy síti. Svatý Matěj dá nám naději, aby nám nemrzlo ani v chalupě, ani na poli. Svatý Matěj láme vždy led; není-li ho, zmrzne hned. Svatý Matěj ledy láme, nemá-li je, nadělá je. Svatý Matěj ledy plaví, když neplaví, tak je staví. Svatý Matěj mosty boří nebo staví. Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, to ji obohatí. Trefí-li Matěj na otevřené vody, tož je zavírá, trefí-li na zavřené, tož je otvírá.
26. únor – sv. Radko Svatý Radko – na poli hladko. 163
27. únor – sv. Gabriel Possenti od Panny Marie Bolestné Je-li mráz na svatého Gabriele, bývají žně veselé.
28. únor – sv. Roman Jak na svatého Romana je, taková brambor naděje. Jasno na svatého Romana věští dobrý rok. Je-li na svatého Romana jasno, bude hojná úroda. Svatý Roman kobzolí pán.
Masopust Bude-li příjemné povětří v masopustní úterý, bude dosti hrachu. Bude-li v úterý masopustní neb v středu (Popeleční) vítr aneb vichr, tehdy celý půst větrný bude. Fouká-li na Popeleční středu silný severní vítr, je to dobré znamení, bude úrodný rok. Jak mnoho slunce svítí o masopustním úterý, tolikéž svítiti má v čase postním. Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok. Jaké jest masopustní úterý, taková bude Veliká noc. Jaké ostatky, takové i velikonoční svátky. Jaké počasí bylo o masopustní neděli, takové bude o senoseči, jaké je v pondělí, takové bude o žitných žních, jak v úterý masopustní, tak o žních pšeničných. Jedí-li se koblihy na slunci, budou se malovaná vejce jíst na peci. Jsou-li o masopustě rampouchy, je dobrý rok na mouchy a je dlouhý den. Když sluní v masopustní dny, bude jasné i Vzkříšení. Konec masopusta – každá kapsa pustá. Konec masopustu jasný – len krásný. Krátký masopust – dlouhá zima. Masopust na slunci – pomlázka u kamen. Masopust na slunci – pomlázka v senci. Masopustní šišky na blátě, velikonoční vejce za kamny. Na ostatky lužky – budou jabka, hrušky. Na Popeleční středu fouká-li vítr svěží, úrodný rok na to běží. Pěkné počasí v postě znamená předčasné jaro a brzké léto. Suchý půst – úrodný rok. 164
Svítí-li na masopustní úterý slunce, urodí se hojnost žita, pšenice a také hrách. Svítí-li slunce na bláznivé masopustní dni, bude pěkná pšenice i žito. Svítí-li slunce o masopustě, bude pěkná pšenice a žito podzimní. Svítí-li slunce o Masopustní neděli, povede se nejlépe setí zády, svítí-li slunce v Masopustní pondělí, povede se nejlépe setí prostřední a svítí-li slunce na Masopustní úterý, je nejlépe sít pozdě. Teče-li v úterý masopustní voda kolejem, bude úrodný rok a len. Vychází-li slunce v masopustní dny, dobře se zdaří osení.
FEBRUAR Ako je pretoplo svečana, bo malega travna počivala brana; ako pa je mraz, se poti obraz. Ako sneg dalj ko 17 tednov leži, slaba letina sledi. Bolje je svečana videti na polju volka kakor moža v srajci. Če jazbec pred luknjo na soncu je zdaj, gre za štiri tedne rad nazaj. Če je februarja pretoplo, bomo v aprilu radi za pečjo. Če je svečana pretoplo, bomo malega travna radi za pečjo. Če kaplja od sveče prej kot od strehe kane, huda zima še nori in kakih 27 dni ostane. Če ptiči ujeti so tolsti, mesnati, bo dost snega še in mraza prestati. Če pregorko je svečana, v aprilu počiva še brana. Če svečana mačka na soncu leži, v sušcu spet rada na peč pobeži. Če sever konec svečana brije, nam dobro letine up zasije. Kar svečana ozeleni, se rado posuši. Kolikor časa žabe pred marcem kvakajo, v aprilu neme toliko časa čakajo. Oves ima svečna eno plevo, sušca dva, travna pa tri. Po 8. svečanu gre sonce z gora v ravnine, novembra pa z ravnine na gore. Raje vidim svečana na polju volka, kakor v srajci moža. Svečan ima devet misli vsaki dan. Svečan je srčan. Svečan je mrzel. Svečan raztegne dan.
2. februar – svečnica Ako je svečnica zelena, bo cvetna nedelja snežena. Ako na svečnico burja vleče, bo dobro leto, ako pa jug, bo slabo. 165
Ako na svečnico jug drži, bo še huda zima. Bolje je volka v hlevu imeti, kot se ob toplem soncu v svečnici greti. Če je na svečnico oblačno, nadejaj se dobre letine. Če je svečnica preveč moče dobila, bo zemlja med letom malo pila. Če je svečnica topla, sončnega vremena, čebele bogate, dobrega plemena. Če je svečnica topla, sneg in mraz prinaša, če je mrzla, ga pa odnaša. Če je svečnica zelena, velika noč bo zasnežena. Če na svečnico burje ni, že malega travna kaj nori. Če na svečnico deži, se kmalu pomlad oglasi. Če na svečnico jasno zdani, zima rada še dolgo trpi. Če na svečnico od strehe kane prej ko od sveče, ne bo še kmalo konec zimske nesreče. Če na svečnico prej kapne od strehe kakor od sveče, bo dobro leto. Če na svečnico prej od sveče kakor od strehe kane, bo topla pomlad. Če na svečnico prej od sveče kakor od strehe kane, bo kmalu zime konec. Če na svečnico prej od strehe kot od sveče kane, še hujša zima, a dobra letina nastane. Če na svečnico prej od strehe nego od sveče kane, še hujša zima, kakor je bila dozdaj, nastane. Če na svečnico prej od vočšene sveče kot od ledene kane, bo kmalu pomlad; če pa prej od ledene kot od voščene, bo še dolga zima in gre medved nazaj spat. Če na svečnico sneži, se že vigred212 glasi. Če na svečnico sonce na jasnem vzhaja, lisica še v brlog zahaja. Če o svečnici letajo mušice, nosimo še potem rokavice. Če se na svečnico jasno zdani, zima se raje še zadrži. Če se na svečnico jasno zdani, zima rada še dolgo trpi. Če sever konec svečana brije, nam dobre letine up zasije. Če so o svečnici ptiči rejeni, sušca ti bodo gotovo zmedleni. Če vzhaja na svečnico sonce na jasnem, je še hujša zima. Če zjutraj na svečnico, ko sonce vzhaja, od streh kaplje, neha zima in je dobra letina; če pa na jasnem sonce vzhaja, bodo tudi sodi jasni213, če je pa oblačno, bodo polni. Do svečnice mlaska, po svečnici praska. Jasen in sončen svečnice dan, ženam obeta se dobro za lan. Kadar je na svečnico dež in Blaževo lepo, veliko v jeseni vina bo. 212 213
Spomlad, čes. jaro. Prazen, čes. prázdný.
166
Kadar je na svečnico jug, je še daleč plug. Kadar je svečnica jasna, obeta čebelicam hasna214. Kadar je svečnica na vedrem215, ne nadejaj se lepe spomladi. Kadar je svečnica oblačna, kmetica ne bo lačna. Kadar je svečnice zelena, je velika noč snežena. Kaplja če od sveče prej kakor od strehe teče, huda zima še nori kakih sedem in dvajset dni. Kar na travniku o svečnici gosi, toliko ovca v šmarnu post dobi, tak se krava malitravna pita in kmetovalec si pridela žita. Kar svečana ozeleni, se rado posuši. Ko svečnica pride, skoraj zima odide. Kolikor je o svečnici kopnih streh, toliko je o venahtnici216 golih rebri. Kolikor na svečnico škrjanec žvrgoli, toliko po svečnici slišati molči. Kolikor na svečnico škrjanec žvrgoli, toliko po svečnici slišati ga ni. Kolikor škrjanček prej žgoli, toliko po svečnici molči. Na svečnico in Blažejevo lepo, veliko v jeseni vina bo. Na svečnico padne prva iskra v zemljo. Na svečnico sneži, se vigred že glasi. O svečnici če burje ni, še malega travna jak ponori. O svečnici mraz in sneg, kmalu bo zelen dol in breg. O svečnici mušice, pozneje še rokavice. Oblačna svečnica – vesela kmetica. Prvo toplo iskrico – Bog nam da na svečnico. Svečnica čista in jasna, zima bo dolga, pomlad bo krasna. Svečnica gorka, zelena, cvetna nedelja snežena. Svečnica jasna – obeta čebelam hasna. Svečnica prinese iskrico. Svečnica vtekne v zemljo iskro. Svečnice dan, zima van. Topla svečnica sneg in mraz prinese, mrzla ga odnese. Zemlja bo v letu malo pila, če je svečnica preveč dobila.
214
Korist, čes. užitek, výnos. Na suchu. 216 Božič, čes. Štědrý den. 215
167
3. februar – sv. Blaž Če je na Blaževo oblačno, bo na Jurjevo privlačno.217 Če je na Blaževo oblačno, bo o svetem Juriju zelena trava. Ljubi sveti Blaž, glej, da dežja daš! Na Blaževo je vsega blaga god. Na Blaževo je vse živine god. Na svečnico in Blaževo lepo, veliko v jeseni vina bo! Svečnice dan, zima van. „To je laž,“ reče Blaž.
6. februar – sv. Doroteja (Rotija) Odnaša rada sneg nam sv. Doroteja, če pa ne najde ga, ga rajši še nareja. Rotija nas v kopo snega zavija. Sveta Rotija navadno ima – vsako zimo največ snega.
14. februar – sv. Valentin Svečanski Valentin prinese ključe od korenin. Sveti Valentin ima ključe do korenin. Vrabci imajo na Vincencijevo zaroko, na Balantovo pa poroko.
22. februar – Stol sv. Petra Če je na Petrovo jazbec pred luknjo na soncu kdaj, gre potem za štiri tedne rad nazaj. Če leden in mrzel je stol svetega Petra, bo drevje še dolgo polno zimskega cvetja. Če svetega Petra stol mrazi, zima še dolgo trpi. Kakor na Petrovo vreme kane, tako ves mesec ostane. Kakršno vreme na Petrovega stola dan, tako bo ostalo še mesec dan. Kakršno je vreme na dan stola svetega Petra, takšno ostane do velike noči. Petrovega stola zima dolgo ne odkima.
24. februar – sv. Matija Ako poje žvižgavec218 pred sv. Matijem, bo slabo vreme; ako pozneje, bo dobro. Če svetega Matije dan zmrznuje, še štirideset dni mraz prerokuje. Kadar Matija zmrzuje, še 40 dni mraza prerokuje. 217 218
Bude zelená tráva. Označení hlasitě, často až nepříjemně, štěbetajícího, trylkujícího ptáka.
168
Po svetem Matiji ne gre lisjak čez led domov. Sveti Matija led razbija; če ga ni, ga pa naredi.
Post Če ima v pustu sonce že moč, bo mrzla velika noč. Če na pustni dan dežuje, fižol obilno prideluje. Če se pust na soncu greje, se letina med dobro šteje. Če sonce sveti pustni dan, bo kmet z ržjo obdarovan. Kakor vreme pepelnice kaže, tako tudi ves post se izkaže. Kakršno je vreme mastno nedeljo (pred pustom), takšno je veliko nedeljo. Kjer se na pust megla vleče, tam bo toča pobila. Pust na soncu, velika noč na peči. Pust na trati, velika noč na peči. Pust za pečjo, velika noč za steno. Pust zjutraj oblačen, kmet ajde jeseni bo lačen. Pustna nedelja pod oknom, velika noč za pečjo.
JARO Čím kvete trní později, tím méně sena a obilí. Dlouhé stopky jarních jiskerek219, dlouhý len. Krátké stopky, pozdní sevy. Dokud vlaštovička nezašveholí, nedávej se do polí. Jaro krásné, všem tvorům spásné. Jaro nám všem otcem a mátí, kdo nasil, bude mu zráti. Je-li na jaře a v létě vlhko bez chladna, takže se daří hlodavcům a hmyzu, bude neúrodný rok. Je-li na jaře v dubnu a květnu příliš mnoho rosy a mlhy, bude neúrodný rok. Je-li po 2. lednu počasí krásné, přijdou na jaře bouře časně. Je-li při setí sucho a je-li teplo, když kvetou stromy, bude úrodný rok. Je-li z jara mnoho bílé trávy, bude mokrý rok. Je-li z jara mnoho bodláčí, bude pěkný podzimek. Je-li z jara mnoho žluté trávy, bude mokrý rok. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Jestli kometa neb fechrování na nebi z jara se ukáže, předpovídá suchý rok.
219
Sedmikrásek.
169
Jestli v únoru se mušky mlely, zjara rády umírají včely. Jsou-li květy dubů pěkné, bude úrodný rok. Jsou-li na jaře a v začátku léta příliš studené noci a jíní, bude neúrodný rok. Když je začátkem ledna krásně, budou na jaře bouřky časně. Když kvete hloh, bývá zimavo. Když oves vzchází, kukačka přichází. Když oves vymetá, kukačka odlétá. Když vlaštovice letí, jest znamení podletí. Když vlaštovičky přiletí, jest to znamení podletí. Když záhy trn rozkvétá, záhy se žito vymetá. Kolik na lukách zjara krtinců, tolik sena babinců. Labuť k sněhu letí a husa k dešti. Lednové mlhy věští mokré jaro. Mlhavý leden – vlhké jaro. Mnoho chroustů na jaře předpovídá úrodný rok. Na jaře kdo slyší kukačku kukat a počítá, kolikráte zakukala, ten bude dlouho živ. Nepovstal-li před nebo po jarní rovnodennosti žádný vichr, bývá nejbližší léto obyčejně suché. Neškodí ani, když při jarním setí voda v koňských šlépějích stojí. Po suchém prosinci následuje suché jaro. Přiletěla sluka z cizích zemí, přinesla jaro z vězení. Příliš chladné či příliš teplé jaro přináší neúrodný rok. Rané setí často zmýlí, ale pozdní vždycky. Roste-li obilí na jaře příliš bujně, škodí to sklizni obilí, plodů a bude neúrodný rok. Sahá-li duha svými konci až na zem, bude dlouho pršet. Je-li nad zemí, budou pěkné časy. Slepice kváčí, kohouti pějí, sedláčkové hrách a oves sejí. Teplé slunce koblihy peče, beránek nás ještě za kamna vleče. Vlhké jaro přináší chladné a teplé jaro, ale suché a parné léto. Vylezou-li na jaře z děr brzy ještěrky a hadi, bude teplé počasí. Z jara déšť paří a na podzim moří. Zpustlé štěpnice – prázdné truhlice.
POMLAD Ako se čuk spomladi večkrat oglasi, tudi dobra letina se zglasi. Če češminje brhko cvete, rž rada bogato daje. 170
Če dobi strd čebela, kmet dobro zrno pridela. Če spomladi grmi, se zima ponovi. Da se bliža pomlad, slutijo rože prej kakor človek. En cvet še ne naredi pomladi. Kolikor bolj zgodaj drenulja cvete, toliko prej se srpovi glase. Ponočni jasnič spomladi ni dober. Pozneje ko beli trn cvete, slabeje žito in trava raste. Spomladanski sneg je bajtarski gnoj. Spomladanski sneg je kajžarski gnoj. Zmerna mokrota aprila in maja, kmetu jeseni sta žita polna kašča, a sena staja.
BŘEZEN Adventní sníh dočká-li marcového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného. Brzké létání vran je znamením nadcházejícího teplého léta. Březen – na pec si vlezem. Březen – za kamna vlezem. Březen bez vody – duben bez trávy. Březen suchý, duben mokrý a květen větrný – pytle obilím a sudy vínem plní. Březen suchý, mokrý máj – bude žitko jako báj. Březen vlhký, rmutný – sedlák smutný. Březnové mlhy – letní deště. Březnové mlhy – za 100 dní déšť. Březnové mrazy nikdy neschází. Březnové slunce má krátké ruce. Březnové slunce od nohou studí. Březnového prachu za dukát lot. Březnového slunka je pořídku. Březnový hrom – pozdní hlad. Březnový sníh a led pro osení bývá jed. Březnový sníh škodí polím. Březnový sníh zaorati jest, jako když pohnojí. Březnový sníh zbavuje píh. Co mařec vyludí, to april usmudí. Dlouho-li březen sněhu hovívá, na obilí úrodný rok bývá. 171
Hříbě, štěně a dítě březnové dobré bývá. Hřmění v březnu znamená úrodný rok. Hřmí-li v březnu, mrzne v dubnu. Hřmí-li v březnu, sněží v máji. Jak prší v březnu, tak také v červnu. Jaký les březen najde, takový opustí. Jehňata-li v březnu na pastvinách skotačí, v dubnu opět do chlévů se potlačí. Je-li některý den v měsíci březnu mlha, za sto dní jistě přijde povětří. Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl. Jsou-li v březnu časté mlhy, bývá mlhavý deštivý rok. Kam se v březnu první bouřka honí, všechny ostatní jdou za ní. Každá mlha v březnu promění se v déšť za sto dnů. Každá mlha v březnu přináší za sto dní déšť nebo bouřku. Kdo seje hrách v marcu, nemá prázdných hrnců. Když pluh zem ryje, zima ještě žije. Když v březnu dešťů mnoho, neúroda z toho. Kolik březnových mlh, tolik červencových lijáků. Kolik březnových mlh, tolik lijavců v roce. Kolik mlh v březnu k nebi stoupá, tolik bude ještě mrazů po Velikonocích. Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v roce. Kolik mlhy březen tají, tolik mrazů bude v máji. Kolik mlhy v březnu, tolik lijáků v červnu. Kolik mlžiček v březnu, tolik v červnu. Kolik ros v březnu spadává, tolik mrazů k Velkonoci bývá. Kolikrát se mlha v březnu zjevuje, tolik bouří prorokuje. Kolikrát v březnu rosa padává, tolik mrazů do Velikonoc bývá a tolik mlh přijde v srpnu. Květ březnový není dobrý, dubnový polodobrý, ale květnový zcela dobrý. Lépe od hada býti uštknut, než v březnu od slunce ohřát. Měsíce března kolikrát mlha bude, tolik dešťů v roce přijde. Mlha v březnu znamená za 100 dní bouřku. Mnoho dešťů březnových – hubené léto. Mokrý březen od rolníků nenáviděn. Na déšť březnový následuje požehnání boží. Na počátku neb na konci zuří březen ve dne v noci. 172
Napadlý sníh březnový oseníčku nehoví. Nezapomeň nikdy na to, březnový prach že je zlato. Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé. Po mlhách v březnu, za sto dní ještě – přichází bouřky a vydatné deště. Prach v březnu má zlatou cenu. Prach-li březen plodí, tráva, list se rodí. Prší-li na suché dny, bude drahota. Prší-li v březnu, prší také v červnu. Sníh v březnu škodí osení i vinné révě. Studený marec, mokrý máj – bude humno jako ráj. Suchý březen, studený duben, mokrý máj – bude v stodole ráj. Suchý mařec, mokrý máj, obilíčko jako háj. V březnu dvě putny vody a jedna lžíce bláta – v říjnu jedna lžíce vody a dvě putny bláta. V březnu když se práší, stromy brzo raší. V březnu některý den veliká mlha, za sto dní veliká voda. V březnu prach – jistý hrách. V březnu prach a v dubnu bláto – sedlákovi roste zlato. V březnu prach co zlato, stříbro, ale sníh bývá pro osení jed. V březnu prach jak stříbro, zlato, sníh jed na obilí za to. V březnu sedlák stromy ořezává, ale kabát ještě nesundává. V březnu sedlák stromy ořezuje, buty ještě nesezuje. V březnu sýkorka volá: rozsívej, rozsívej! V březnu, v dubnu-li vítr věje, hojná úroda se směje. V březnu vítr, v dubnu déšť – pak jistě úrodný rok jest. V březnu vítr z břízy fouká. V kožichu sij jařinu, v košili oziminu. V zelené-li roucho březen se obleče, neúrodu za sebou přivleče. Vidíš-li v březnu žluté kvítí v přírodě, můžeš semeno spokojeně síti. Vítr, déšť a sníh a led jako o závod se honí – po suchu máš bláto hned, zima ku konci se kloní. Začnou-li v březnu měkké větry, navracejí se laštovice. Zima často ještě do března strká hlavu a někdy jej i docela zalehne. Zima, kterou březen nese, dlouho s námi ještě třese.
173
Žežule, které v březnu velmi křičí, čáp, který mnoho hřeská, divoké husy, které se ukazují, oznamují teplé jaro.
1. březen – sv. Eudokie Eudokie příznivá, ale bláznivá. Odkud na svatou Eudokii vane vítr, odtud bude po celý rok foukat. Odkud toho dne vítr fouká, odtud jaro a léto nejvíce poduje. Svatá Eudokie mění sníh v bláto. Svatá Eudokie psa až po uši sněhem zavěje.
3. březen – sv. Kunhuta Mrzne-li o svaté Kunhutě, mrzne ještě čtyřicet dní. Svatá Kunhuta – o chlup stoupne teplota.
5. březen – sv. Adriana Svatá Adriana nedá spáti z rána.
6. březen – sv. Bedřich Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá. Svatý Bedřich teple dýchá, nebo taky sněhy míchá.
7. březen – sv. Tomáš Akvinský, sv. Perpetua a Felicita Na svatého Tůmka je dobrá i plunka. O svatém Tomáši sníh bředne na kaši. Svatá Felicita sníh z polí odmítá. Zima, kterou Tomáš nese, dlouho ještě námi třese. 9. březen – sv. Františka Římská Na svatého Františka déšť – neurodí se brambory. Na svatou Františku déšť, neurodí se brambory. Na svatého Františka déšť, pro brambory zlá zvěst. 10. březen – Čtyřicet mučedníků Čtyřicet mučedníků – čtyřicet mrazíků. 174
Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, přijde ještě 40 ranních mrazíků. Mrzne-li na den Čtyřiceti mučedníků, bude úrodný rok. Mrzne-li v den Čtyřiceti mučedníků, mrzne potom ještě 40 dní. Na Čtyřicet rytířů mučedníků přilétá sluka z cizích zemí a přivádí jaro z vězení. Na 40 mučedníků můžeš seti hrách i viku. Podle Čtyřiceti budeš Petra míti. 12. březen – sv. Řehoř I. Veliký I když na Řehoře mnoho sněhu na poli je, jaro rychle přijde a sníh roztaje. Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, líný sedlák, který neoře. Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře. Na svatého Řehoře líný sedlák, který neoře. Na svatého Řehoře pluje led do moře a čáp letí od moře. Na svatého Řehoře plují ledy do moře. Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře. Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře. Na svatého Řehoře v kožichu je předobře, na svatého Jáchyma už ne tak docela, na svatého Jiří kožich do komory míří. Na svatého Řehoře všecko na dvoře krákoře. Na svatého Řehoře žába hubu otevře. O svatém Řehoři mrazy vše umoří. Pokyne-li Řehoř hlavou, obešle nás zimou bílou. Přilétají k nám zase čápi, divoké husy, kačice, laštovice okolo svatého Řehoře. Řehoř ještě neví, ale svatý Josef již poví. Zahoř vytlúká ledy z lesa.
15. březen – sv. Longinus Na svatého Longina práce v poli začíná. Věje-li na svatého Longina vítr, jest to znamení úrody.
17. březen – sv. Gertruda, Alexej Mrzne-li na svatou Gertrudu, bude mrznout ještě celý měsíc. Mrzne-li na svatou Gertrudu, jistě mrzne ještě 40 dní. 175
Na svatého Alexeje jde voda z hor a ryba ode dna. Napije-li se na Gertrudu z louže slepička, naškube si na Jiřího i kravička.
19. březen – sv. Josef Jaký den na svatého Josefa, takový celý rok. Je-li na svatého Josefa hezky, urodí se málo obilí. Je-li na svatého Josefa vítr, potrvá čtvrt roku. Josef s Marií zimu zaryjí. Josefova širočina ničí poslední ledy. Máme-li na Mláďátka a svatého Josefa pěkné počasí, zvednou se příští léto brambory. Mráz po svatém Josefu může uškodit květu, ale již ne člověku. Mráz po svatém Josefu neuškodí květu. Na svatého Josefa den když jasný, hospodáře čeká rok krásný. Na svatého Josefa když jest krásný čas, bude úrodný rok; prší-li neb padá sníh, bude mokro a neúroda. Na svatého Josefa se mají odkládat kožichy. Na svatého Josefa sníh – urodí se hojně bílého jetele. Na svatého Josefa vítr, potrvá čtvrt roku. Na svatého Josefa vítr z Moravy – bude hodně trávy, a když z polské strany, bude zrní i slámy. Nenajde-li led Matějova pila, najde Josefova širočina. Pěkný den na svatého Josefa zvěstuje dobrý rok, prší-li nebo padá sníh, bude mokro a neúroda. Svatý Josef dříví štípe a Panna Maria zatopí. Svatý Josef přichází na led s pantokem. Svatý Josef přijde a sedne si za štok. Matička Boží přijde za ním a vyžene ho, ale někdy si k němu také přisedne. Svatý Josef s tváří milou končí zimu plnou. Svatý Josef sklání bradu, pluje zima dolů s vodou. Svatý Matěj ledy láme, když je nezmůže, svatý Josef pomůže.
20. březen – sv. Jáchym Na svatého Jáchyma skončila se už zima. Na svatého Jáchyma u nás zima končívá. 176
21. březen – sv. Benedikt Když před Benediktem jest pěkně a v rovnodennostní den dva až tři dny prší a potom jest pěkně, bude v létě panovat stálé počasí a budou pohodlné žně. Svatý Benedikt – má se ječmen a cibule sít. Za rovnodenní větry nelení.
22. březen – sv. Kazimír Na Kazimíra pohoda – na kobzole úroda.
25. březen – Zvěstování Páně, sv. Viktorin Do Matičky Boží tráva neroste, i kdyby ji kleštěmi tahal, po Panně Marii roste, i kdyby ji palicí zatloukal. Jaké Zvěstování Boží Matky – takové velikonoční svátky. Jaro zvěstuje Zvěstování, přesto zimy ještě nevyhání. Jasno na Panny Marie splachuje mlhy marcové. Je-li o svátku Zvěstování Panny Marie před východem slunce pěkné, lze očekávati příznivé počasí. Je-li obloha zamračena, přijdou brzy deště. Svítí-li slunce, bude úrodný rok. Jestliže na den Zvěstování Panny Marie ráno před slunce východem a přede dnem světlí oblakové jsou, takže hvězdy spatřiti se mohou, bude rok příjemný a úrodný. Když noc na Matičku jasno, bude úroda, krásno. Když prší na Zvěstování Panny Marie, potlukou kroupy. Laštovice letí, zvěstují podletí. Matka Boží trávu množí. Na den Zvěstování Panny Marie déšť – urodí se rež. Na Matku Boží Zvěstování se musí žáby hnout a zakváknout, jinak by nebylo jara žádného. Na Panny Marie Zvěstování kdybys travičku palicí do země tloukl, už ji tam nedostaneš. Na svatého Matěje se stromy probouzejí ze zimního sna, ale až Panna Maria jim udílí požehnání. Na Zvěstování Panna Marie sfoukne svíčku a svatý Michal ji rozsvítí. Na Zvěstování Panna Marie vlaštovka jaro zvěstuje. Na Zvěstování Panny Marie začíná kvést lilie i fialinka se rozvije. O svatém Viktorínu už je teplo i ve stínu. Panna Marie zatopí i bez dřeva. 177
Panny Marie zvěstování – zelných semen rozsévání. Panny Marie zvěstování zimy nevyhání. Po Panny Marie Zvěstování – prvních kukaček přivítání, na Marie Nanebevzetí – kukačky za moře letí. Po Zvěstování Panny Marie ranních mrazů ubude. Sluneční svit na Zvěstování Panny Marie předpovídá dobrý rok. Svatý Matěj přidá polínko, svatý Josef dvě a Panna Maria celou náruč. Svatý Matěj šel sekat ledy, stavil se v hospodě, svatý Josef šel za ním a zůstal tam, Panna Maria je vyhnala oba. Svítí-li slunce na den Zvěstování Panny Marie, bude úrodný rok. Východ slunce na Zvěstování Panny Marie předpovídá dobrý rok.
27. březen – sv. Rupert Jaké počasí je na svatého Ruperta, takové bude i v červenci.
30. březen – sv. Kvirin O svatém Kvirinu už je teplo i ve stínu.
31. březen – sv. Balbína, Kvido O svaté Balbíně je už u nás po zimě. Na Kvida už končí zima.
MAREC Brezen ima rep zavit. Brezen je desetkrat na dan jezen. Če brezen z glavo ne zmaje, pa z repom svojim rad vije. Če brezen z rilcem rije, pa z repom vije. Če jagnjeta v sušcu na tratah nore, rada v aprilu v hlevu leže. Če je v sušcu zemlja preveč pila, bo poleti manj dobila. Če marec prah okrog pometa, nam dobro letino obeta. Če sušca prah okrog pometa, prav dobro letino obeta. Če se igrajo v sušcu mušice, v aprilu vzemi rokavice. Če prosinec ne zmrznuje, ne sneži, rad sušec to nadomesti. Če se sušca da orati, bo treba aprila jokati. 178
Če sušca dolgo sneg leži, to setev močno zamori. Če sušca grmi, dobra letina prihiti. Če sušca grmi, dobra letina sledi. Če sušca grmi, lakota beži. Če sušec prag okoli pometa, nam dobro letino obeta. Če vodi sušec ovce na paše zelene, april jih nazaj v hleve požene. Če v sušcu more kmet orati, malega travna bo moral počivati. Dež pred velikim travnom tisto noč, pride dobra letina v pomoč. Dokler za grabni220 sneg leži, sejati se ne mudi. Kadar je sušca že zeleno, redko leto je plemeno. Kadar slive marca in aprila cveto, ne obrodijo. Kar sušca zeleni, se rado posuši. Kolikokrat je v sušcu slana, toliko dni stoji megla srpana. Kolikokrat sušca megla stoji, tolikokrat poleti ploha prigrmi. Kolikor sušca megle, toliko poleti dež gre. Marec grmi, lakota beži. Marčev sneg, beraški gnoj. Sušec mišje luknje maši. Sušec jajce na kolu znese. Sušca goste megle plohe poletne rede. Sušca prah obvelja kakor kepa zlata. Sušca sneg je setvam kreg. Sušca veliko megle dobro letino nam daje. Suščev prah in kup zlata, iste vrednosti oba. Sušec preveč gorak, mali traven naopak. Sušec pšenico po prahu valja. Sušec vodo kali. Tisto leto, ko v marcu grmi, lakote bati se ni.
10. marec – Svetih štirideset mučencev Če je na 40 mučencev lepo, bo še 40 dni ostalo tako. Če na 40 mučenikov dan zmrzuje, še 40 mrzlih noči prorokuje.
220
Jarek, grapa, čes. brázda, strouha, příkop.
179
Če na 40 mučenikov ni lepo, še 40 dni ne bo. Če na 40 mučencev piha, bo pihalo še 40 dni. Kakršno je vreme na 40 mučencev dan, tako bo potem 40 dni. Kakršno je vreme na 40 mučencev dan, takšno bo 40 dni čez plan in ravan.
12. marec – sv. Gregor Če breskve pred Gregorjem cveto, se štiri tovorniki za eno tepo. Če breskve pred Gregorjem cveto, trije eno pojedo. Če na dan svetega Gregorja vleče veter, bo vetrovno do svetega Jurija. Če na Gregorjevo dežji, bo dobro leto in bodo vse miši poginile. Če o svetem Gregorju breskve cvetejo, se devet županov za eno stepejo. Na Gregorjevo najvišji gorjanec na drevo potrka.221 O Gregorju pravijo: Kmet dolgo njivo orje, klobuk postrani nosi, pa staro ženo kruha prosi. O svetem Gregorju gre lisjak pred duri. Če slabo je vreme, nazaj več ne gre; če je pa vreme lepo, gre za štirinajst dni domov. O svetem Gregorju pravijo: Kmet dolgo njivo orje, klobuk po strani nosi, pa staro ženo kruha prosi. O svetem Gregorju se ptiči pare. O svetem Gregorju se ptiči ženijo. Po Gregorju od vsakega vetra sneg kopni. Sveti Gregor je materi kožuh kupil.
17. marec – sv. Jedert (Jera, Gertruda) Če ne prej, na Jedrt gorka sapica pihlja. Jera prinese roso v košarici. Kadar sonce svete Jere obsije, čez tri dni sneg pokrije. Kolikor ima ovca o sveti Jedrti jesti, toliko krava o svetem Juriju. Sveta Jedrt lepa – dobro letino obeta.
19. marec – sv. Jožef Če je Jožef lep in jasen, je dobre letine prerok glasen. Če je lepo vreme na Jožefovo, veselo bo srce kmetovo.
221
Začíná orat, tzn., jaro přišlo už i do hor.
180
Če je na Jožefovo lepo, bo tudi koruza obrodila lepo. Če se na Jožefa vreme zvedri, prežene za letino kmetu skrbi. Kakor je vreme na Jožefovo, bo do svetega Matevža; in kakor je na svetega Matevža, bo do svetega Jožefa. Na Jožefovo lepo vreme, kmetu leto bo v veselje. Sveti Jožef lep in jasen, dobre letine prerok prijazen.
21. marec – sv. Benedikt Ako se jajca na svetega Benedikta dan spravijo in pod kokoš denejo, so mladiči dobri za to, da jajca neso. Če na svetega Benedikta dan sneg leži, trava raste, če jo tudi z blatom nazaj biješ.
24. marec – sv. Gabriel Svetega Gabriela če zmrznuje, potlej slana nič več ne škoduje.
25. marec – Marijino oznanjenje Ako je na Marijino oznanjenje lepo in toplo vreme, je potem še huda zima. Če je Šmarna v postu prav gorko, bo še prihodnjega leta toplo; če na ta dan vinogradnik trto lahko izruje, tisto pomlad več ne zmrzuje. Če na dan pred Marijinim oznanjenjem žabe v vodi regljajo, led po Jurjevem nad njo se najde. Kolikor časa pred Marijinim oznanjenjem žabe v vodi regljajo, tako dolgo po Jurjevem molčijo. Marijino oznanjenje ima še svojo zimo. Pomladanska Marija pripelje lastovke v deželo, jesenska jih pa odpelje.
27. marec – sv. Rupert Če ima Rupert lepe dni, se seno lahko suši. Če je na Ruperta jasno nebo, bo malega srpana ravno tako.
DUBEN Aprílové počasí má daleko do krásy. Aprílové počasí je nad ženu vrtkavější. Aprílové počasí jsou časy a nečasy. Bohaté stromů květy v dubnu, mnoho ovoce v létě. 181
Bouřka dubnová, dobrá novina. Bouřky v dubnu zvěstují dobré léto. Bouřky v dubnu zvěstují mokré léto. Březen – za kamna vlezem; duben – ještě tam budem. Co den a noc zmočí v dubnu, za hodinu vyschne jednu. Co duben našetří, to květen spálí. Čím kvete trní později, tím méně sena a obilí. Dobrý duben – špatný květen. Dobrý květ třešní značí dobrý odkvět obilí. Duben časy mění a obdaří fialou zemi. Duben chladný, deštivý – úroda nás navštíví. Duben laškuje – sedlák za pluhem hubuje. Duben má půl listu květnu vydat. Duben pleten, přeplítá trochu zimy, trochu léta. Duben pobije mnoho jehňat. Duben sebekrotší, sněhem nás přece pohání. Duben větrem-li se zmítá, urodí se hojně sena, žita. Duben za kamny budem. Duben – ze zimy a léta spleten. Dubnové hřmění odhání mrazy. Dubnové počasí nevyslovíš. Dubnový hrom probouzí stromový květ. Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší. Dubnový sníh rodí trávu. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se naplňuje. Hojný sníh v lednu, málo vody v dubnu. Hrom v dubnu – dobrá novina, mráz květů více nepostíná. Hřímání tohoto měsíce veselý a hojný rok, ale zlých smrt předpovídá. Hřmí-li v dubnu, konec mrazům. Chladnější duben bez sněhu – jasný a teplý květen. I když kluci v dubnu bez kabátů běží, často hospodáři na úrodu sněží. I když slunko v dubnu hřeje potichoučku, nezapomeň na pole jít v kožoušku. Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne. Jak prvně zahřmí, fialka víc nevoní. 182
Jaký duben – takový říjen. Jarní setbu zapraš, oziminu zamaž. Jaro má sedmero druhů počasí, v dubnu však žádné neschází. Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů. Je-li duben bouřlivý, shnije kopa a mandel zplesniví. Je-li duben pěkný, bude květen ještě lepší. Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě. Je-li v dubnu teplý déšť, hojné požehnání jest. Kam se nese první bouřka, tam ostatní za ní táhnou. Když duben laškuje, bývá mnoho sena a obilí. Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde. Když hrom ve dnech dubna chodí, mráz už květy nepoškodí. Když jest plný Měsíc a není oblaky zastřený, tedy vždy stahuje stromový květ, takže se zadusí. Když na jaře v dubnu mají jiskérky222 stopečky dlouhé, bude dlouhý len, krátké-li bude len též krátký. Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen nebo strom. Když stromy v dubnu odkvetou, hojně ovoce ponesou. Když záhy trn rozkvétá, záhy se žito vymetá. Kolikátého dubna zasadíš stromek, tolikátého roku ponese ovoce. Krátké stopky u jiskérek jsou znamením, aby hospodáři ne časně zjara, ale trochu později seli. Leden studený – duben zelený. Mokrý duben – hojnost ovoce. Mokrý duben a máj chladný – k sýpkám, senu přísup žádný. Mokrý duben pěkný ječmen dává. Mokrý duben přináší dobrý rok, proto suchý duben nebývá sedlákům moc po chuti. Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň. Mokrý duben věští úrodu, suchý předpovídá nehodu. Na desátý v dubnu den setý bývá krásný len. Na duben jen neměj spoleh valný, bývá jasný dnes a zítra kalný. Na mokrý duben – suchý červen. Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá.
222
Chudobky.
183
O déšť, který v dubnu rosí, nechť každý hospodář prosí. Ozývá-li se v dubnu hrom, nebojí se mrazů strom. Pakli mokrý a zimavý duben, jest úroda na víno. Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí. Po bouřce v dubnu připadají mrazíky. Přestože duben často sípá a větrem duje, teplé dny již přislibuje. Přijde-li v dubnu sníh, lze očekávati květen sychravý a jasný. Přišel duben, zbyty vymetem z humen. Radlice, jež v březnu oře, v dubnu odpočívá v dvoře. Ranní déšť a dubnový čas je stejný. Sníh dubnový hnojí, březnový tráví. Sníh dubnový jako mrva pohnojí. Studený a mokrý duben plní sklepy a sudy. Suchý duben sedlák nemiluje, mokrý ale sobě pochvaluje. Suchý duben sedlák nerad mívá, o dubnovém dešti často snívá. Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu. Teplé deště v dubnu žeň slibují, v které si lidé libují. V březnu prach a v dubnu bláto – sedlákovi roste zlato. V březnu, v dubnu-li vítr věje, hojná úroda se směje. V březnu vítr, v dubnu déšť – pak jistě úrodný rok jest. V dubnu čas a panský kvas. V dubnu hrom – dobrá novina, mráz květů víc nepostíná. V dubnu hrom – nebojí se mrazu strom. V dubnu prorokuje rachot hromů, mráz že více neuškodí stromu. V dubnu za den i devět druhů počasí sejde. V dubnu se zima a léto o vládu přetahují. V dubnu svrchu hřeje, od spodu mrazí. V dubnu-li valný vítr se ozývá, seno i žito pěkné bývá. V tomto měsíci jest obyčejně mnoho silných větrů, nato hned sníh, déšť, kroupy, slunečnost, a protože stále proměnitelné povětří, že sotva v celém roku takové nalézá. Větrný a suchý duben zastaví veškerý růst rostlin. Za mírným a jasným dubnem drsný a divoký máj. Záhy-li v dubnu kosu slyšeti, můžeš se, sedláče, těšiti.
184
1. duben – sv. Hugo Prší-li na prvního dubna, bývá mokrý máj.
2. duben – sv. Teodor Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji.
4. duben – sv. Izidor, sv. Ivana Pomine Ivana, pomine i sever. Pomine Isidora, pomine i sever. Na svatého Izidora oráče i ptáče si radostí zaskáče.
5. duben – sv. Fedul Svatý Fedul teple zadul.
14. duben – sv. Rudolf, sv. Tiburcius, sv. Valerián Na svatého Rudolfa se má nahlížet do úlů, a jestli včely nemají dost potravy, má se jim, nejlépe na schod měsíce, doplnit. Na svatého Tiburcia má se všechno zelenat. Na Tiburcia a Valeriána musí kukačka kuknout, i kdyby měla puknout. Zpívá-li pěnice na svatého Tiburcia a Valeriána, víno se pěkné ukáže.
17. duben – sv. Robert Na Roberta je dobré vysazovat zelí do pole.
20. duben – sv. Domicila, sv. Anselm O svatém Anselmě semeno do země. Potí-li se Domicila, bude Marek chodit v kožiše.
23. duben – sv. Vojtěch Bouřky před Vojtěchem – déšť o žních. Když na Vojtěcha prší, nebude ovoce. Na svatého Vojtěcha když prší, trnky se neorodí. Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha. Prší-li na svatého Vojtěcha, neurodí se švestky. 185
Při svatém Vojtěchu dělává trn květem útěchu. Svatého Vojtěcha, kobylí potěcha.
24. duben – sv. Jiří Co do svatého Jiří vína vídáme, to o svatém Havlu neobíráme. Co před svatým Jiřím naroste, po něm zhyne. Co se před svatým Jiřím zazelená, po něm se ztrácí. Déšť na svatého Jiří přitahuje vodu. Do Jiřího neroste, kdyby to i kleštěmi vytahoval a po Jiřím roste a roste, kdyby to i kladívkem zatloukal. Do sucha zaseti do svatého Jiří jest velmi dobře, ale do mokra je hrob. Hřmí-li před Jiřím, bude sníh po něm. Jak dlouho žába před Jiřím křičí, právě tak dlouho po něm mlčí. Jak dlouho žába před Jiřím vříská, tak dlouho po Jiřím zima píská. Jak hluboko před svatým Jiřím namokne, tak zase dlouho po něm vyschne (a naopak). Jasný Jiří – pěkný podzimek. Je-li na svatého Jiří krásně, bude po něm jistě ošklivo. Je-li sucho před svatým Jiřím, bude po něm tím více. Jiří a Marek mrazem nás zalek. Jiří s teplem, Mikuláš s pící. Když je na svatého Jiří mráz, bude i pod křovím oves. Když před Jiřím rosa, to před Michalem mráz. Kolik mrazů do svatého Jiří, tolik do svatého Václava. Kolik neděl před svatým Jiřím se vrba zazelená, tolik neděl před svatou Annou se žne. Kolik se žába před Jiřím navrčí, tolik se po Jiřím namlčí. Kolikrát se objevilo jíní minulého roku před svatým Michalem, tolikrát přijde i po Jiřím. Květ vína co do svatého Jiří vídáme, to o Havlu neobíráme. Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti, budem nejspíš úrodný rok míti. Mrazy neuškodí, co po Jiřím chodí. Na svatého Jiří nepohoda často víří. Na svatého Jiří když prší, nejsou na stromech žádné vlky. Na svatého Jiří nezašlápnou trávu ani čtyři. Na svatého Jiří rodí se jaro. Na svatého Jiří vlaštovky již víří. 186
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. O svatém Jiří krásně-li a teplo, následuje nepříjemná a mokrá povětrnost. Panuje-li až do svatého Jiří příznivé počasí, tu lze očekávati, že potrvá až do konce měsíce. Před Jiřím sucho, po něm mokro. Přijde-li před Jiřím bouře, bude dlouho za kamny dobře. Pršelo-li před svatým Jiřím, bude po něm ještě více pršet. Prší-li na svatého Vojtěcha, neurodí se švestky. Schová-li se na svatého Jiří vrána do žita, požehnané léto k nám pak zavítá. Svatý Jiří do štandlíku míří.223 Svatý Jiří kravám píci dává, svatý Nikola koním, svatý Eliáš zažinuje, Maria panna zasívá a Máť orodovnice vše s polí sbírá. Svatý Jiří ozimy měří. Svatý Jiří stříkne-li, jeden obrok pryč. Svatý Jura jede odmýkati pole, aby tráva rostla pro naše Tyrole224. Tráva do svatého Jiří neroste, kdyby ji kleštěmi tahal, po Jiřím roste, kdyby ji palicí zatloukal. Udatný Jiří k máji nám jasný den šíří.
25. duben – sv. Marek Brambory sázej na svatého Marka – bude jich plná jamka. Hřmění mezi 25. a 28. dubnem značí úrodný rok. Na svatého Marka brambor plná řádka. Na svatého Marka deštivo – sedm týdnů blátivo. Na svatého Marka kdo nemá chleba, ať kouše jabka. Na svatého Marka ozimina je již velká. Na svatého Marka sej oharka! Na svatého Marka schová se do žita vranka. Po teplém Marku se často ochlazuje. Před dvacátým pátým dubnem vřeskot žáby nepříjemnou povětrnost vábí. Svatého Marka deštivo – čtyřicet dní blátivo. Svatého Marka deštivo – sedm týdnů blátivo. Svatý Jiří a Marek přináší hospodářům mnohou zlobu.
223 224
S nástupem zelené píce se zvyšuje dojivost krav a výroba másla. Krávy.
187
28. duben – sv. Vital Hřmění mezi Markem a Vitalem značí úrodný rok. Mrzne-li na svatého Vitala, mrzne ještě 40 dní.
Velikonoce Déšť velikonoční suchou potravu přináší, ale čas pěkný, hojně sádla a potravy. Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni! Jasné počasí o Velikonocích – nastane léto o letnicích. Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Jestli před Velikou nocí ten den anebo v Bílou sobotu prší, bude hojně pršet mezi Velikou nocí a svatým Duchem. Jíní o Velkém pátku značí suchý rok. Když na Škaredou středu prší, housenky se rodí. Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí. Když na Velký pátek rosa, zasej, Slezáčku, ovsa. Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude. Když prší do Božího hrobu, bude žíznivý rok. Na Boží-li hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší. Na Boží-li hroby prší, sucho úrodu vysuší. Na Velikonoce jasno – bude laciné máslo. Na Velkou noc bude-li málo pršeti, ne mnoho píce pro sucho budem měti; pakli ten den jasno bude, máslo, vomastek lacino přijde. Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej! Na Zelený čtvrtek zasívej hrách. Prší-li kolem Nového roku, poletuje obyčejně o Velikonocích sníh. Prší-li na Boží hod velikonoční, budou všecka neděle až do letnic deštivé. Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda. Prší-li o velikonočním Hodu, bude v létě nouze o vodu. Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní. Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají. Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání. Velký pátek deštivý – dělá rok žíznivý. Velký pátek vláha – úrodu zmáhá.
188
APRIL April hladen in deževen, kmet v jeseni sena ne bo reven. April sedemkrat na dan kmeta s polja spodi. April slane ne trpi, če že kdaj v njem grmi. Aprilski dež mrtvo seje. Aprilsko vreme, konjska čud. Če češminje brhko cvete, rž rada bogato daje. Če je april deževen, kmet ne bo reven. Če je moker april, bo kmet veliko pridelkov dobil. Če je v aprilu preveč dežja, kmet nad slabo letino godrnja. Če lepo drevja cvetje je malega travna zadnje dni, gorko, zdravo poletje polno sadja dozori. Če malega travna grmi, slane se kmet več ne boji. Če malega travna toplo dežuje, rodovitno leto oznanjuje. Če malega travna sneži, siromaku zemljo gnoji. Če penica poje preden trta brsti, se kmet dobre letine veseli. Če se aprila vreme smeje, se bo kisalo kasneje. Če sušca sneg kazi, malega travna sneg gnoji. Če v dežju drevo cvete, nikdar sadja ne daje. Dež pred velikitravnom tisto noč, pride dobra letina v pomoč. Dež v aprilu je res božji dar iz nebes. Kadar murva že brsti, slane se več bati ni. Kar v breznu zraste, april pobrije. Kar v breznu zraste, april pokrije. Kolikor bolj zgodaj drenuljica cvete, toliko prej se srpovi oglase. Malega travna jasni in lepo, veliki traven toliko huje bo. Mali traven ima devet vremen na dan. Mali traven ima dva vremena na dan. Malitravna presuho, ni kmetovalcu kej ljubo, dež, če večkrat prirosi, v srcu ga razveseli. Mokrota v aprilu, pridelkov obilo. Nič aprilu ne zaupaj, če je topel, zelen breg; burja, krivec le zasukaj, brž je mraz, pobeli sneg. Slana v aprilu je bolj nevarna, kot poletna toča in suša soparna. Sončen je april in suh, bo maj za lepo vreme gluh. Sušca sneg smodi, travnov pa gnoji. Več ko ima leto dni, se v aprilu vreme spremeni. 189
V dežju drevo cvete, sadja ne daje. Za april velja, da je še vedno veter bril. Za mokrim aprilom pride suh junij.
14. april – sv. Tiburcij O svetem Tiburciju polje zeleno, dobra bo letina, zrnje jekleno.
23. april – sv. Jurij Če je Jurija dež in na Petra suša, se raduje kmetova duša. Če je na Jurija lepo, vina dosti bo. Če je na Jurjevo sončno, toplo, trta bogato rodila bo. Če Jurij toplo vrme zakuri, širom pomladi odpre duri. Če pred svetim Jurijem sadje cveti, mimo cajne leti. Če se o Jurjevem krokar lahko v žitu skrije, mlatič jeseni dosti cepcev razbije. Če se o svetem Juriju more vrana v žitu skriti, dosti žita je mlatiti. Če se vrana že o sv. Juriju v žitu skrije, „Dobra bo letina! Veliko žita!“ na ves glas vpije. Če so krokarji ob Jurjevem še slepi, se mož jeseni in otrok veseli. Če sveti Jurij v prazno luno gleda, mu vsa slana zelenja ne spodjeda. Če sveti Pavel na kopnem primaha, Jurij po snegu prihaja. Jurij kaže duri. Jurij zakuri in odpre nam duri. Jurij podkuri. Jurij še před mlajem da malo sena225. Jurijevska godina226 in Petrovsko sonce, to da vina. Kadar je o mladem mesecu sveti Jurij, tedaj ni krme. Kadar je o mlaju227 Jurij, ni krme skozi duri. Kolikor dni so žabe pred Jurijem regljale, toliko dni po Juriju bodo molčale. Kolikor tednov po božiču zagrmi, toliko tednov před Jurijem ozeleni. Na Jurija dan je pravi čas, da nam rž pokaže prvi klas. O Juriju še slepe mlade vrane, kmetje bodo volje razigrane. O svetem Juriju naj se vrana v setvi skrije.
225
Tzn., že bude sucho. Dež, čes. déšť. 227 Nov. 226
190
O svetem Juriju visoko žito – leto plodovito. Ob šentjarski luži pa suši ob kresu se bo kmet na dobro letino zanesel. Okoli svetega Jurija dež, okoli svetega Petra zmerna suša, so nato v jeseni polne kleti in kašče. Svetega Jurija moča in svetega Petra suša, to da kruh. Svetega Jurija luža, o kresu suša. Sveti Juri se rad razburi. Šentjurska luža in kresna suša dobro letino stori. Šentjurška luža, trijaško blato – leto bogato.
25. april – sv. Marko Če je na svetega Marka dan lepo, bo dosti vina. Če se na svetega Marka bliska in grmi, slane, pozebe se bati več ni. Kolikor dni so žabe pred svetim Markom regljale, prav toliko potlej nehajo. Tiha nedelja228 Tiha nedelja vlažna, jeseni bo žitnica prazna. Moča v tihi nedelji, se žetve nikar ne veseli. Cvetna nedelja229 Lepo vreme cvetne nedelje rodovitno letino pripelje.
Velika noč Ako je lepo vreme o veliki noči, dobra letina že tedaj napoči. Če je veliki petek dež, je zemlja lakotna; če je pa veter, je vse leto veter. Če na veliki petek dežuje, dobro se leto napoveduje. Če na veliki petek dežuje, nima tisto leto nič teka. Če na veliki petek dežuje, se vol joče. Iz katere smeri na veliki petek dežuje, suho leto napoveduje. Kadar je na veliko noč megla, tisto leto ne bo sliv. O veliki noči če deži, kosec suhe bilke le kosi.
228 229
Tichou nedělí se nazývá 5. neděle postní. Květná neděle je šestá postní. Začíná jí svatý týden.
191
KVĚTEN Aj, aj, pan máj, teplý a hladový. Až přijde máj, vyženeme kozy v háj. Bouřce v máji „nazdar“ volají. Bouřky v květnu znamenají dobrý rok. Březen suchý, duben mokrý a květen větrný – pytle obilím a sudy vínem plní. Březen suchý, mokrý máj – bude žitko jako báj. Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, máj – polezem na kraj. Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, máj – vyženem husy v háj. Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, máj – vyženem kozy v háj. Březen – za kamna vlezem, duben – ještě tam budem, trnopuk – z kamen fuk. Bujný květ – plný úl. Co červ v máji nesní, to sud na podzim polkne. Déšť májový jak uplakané dítě, poprosí, popláče, a nepláče více. Deštík v máji úrodu přikrmí. Deštivý květen věští suchý říjen. Deštivý květen – žíznivý říjen. Dostaví-li se v květnu častěji bouřky, jest to jistým znamením chladnějšího léta. Duben, april popleten, mráz si chystá na květen. Chladno a večerní mlhy v máji hojnost ovoce a sena dají. Chladný květen bude-li rositi, mnoho sena budeš kositi. Chladný květen, červen vlažný je pro sýpky, sudy blažný. Jak žába v máji kváče, obilé ze země skáče. Je-li květen bez deště, schází to všude. Je-li květen chladný, rok nebude hladný. Je-li květen teplý a jasný, bude červen deštivý a chladný. Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem. Je-li už máj zahradníkem, není zase rolníkem. Je-li v květnu večer tráva zarosena, hojně bude vína, hojně sena. Jestli v máji neprší, červen to dovrší. Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto. Když kvete bez, ať kvete i víno. Když máj vláhy nedá, červen se předá. Když pávi v noci křičí hodně hlasitě, čekej déšť. 192
Když se květen deštěm vlní, srpen sýpky zrnem plní. Když se v máji blýská, sedlák si výská. Když v májová rána zvučně žáby skřehotají, vydatný déšť s přívaly znamenají. Květ březnový není dobrý, dubnový polodobrý, ale květnový zcela dobrý. Květen-li se větrem, červen deštěm plní, sejpky nazvíce i bečky plní. Květen má být chladný a vlhký, ne však studený a suchý. Květnová rosa činí zelený luh i háj. Máj – od pece dál. Máj – polezem od kamen dál. Máj a září jsou branami léta. Máj je krásný a hladový, září je krásné a syté. Máj kvítí dává a stromy listím odívá. Máj má býti chladný, ale ne studený. Máj teplo dává a stromy květem zdobívá. Máj vlažný, pro stodůlky bažný. Májová kapka platí nad dukát. Májová vlažička – naroste travička; májový deštíček – poroste chlebíček. Májová voda vypije víno. Májové hřmoty působí trampoty. Májový déšť dražší než celá Praha. Májový deštíček – úrody tatíček. Májový deštíček, dej nám ho Pánbíček, aby se vydařil na poli chlebíček. Moc chroustů v máji – dobrý rok. Mokrý máj – chleba hoj. Mokrý máj – v stodole ráj. Na mokrý květen přichází suchý červen. Není-li květen ani příliš studený, ani mokrý, naplňuje stodoly i sudy. Odkvete-li strom v jednom měsíci, bude hojnost ovoce. Omrznou-li kopřivy, omrznou i brambory. Po mokrém květnu přichází suchý červen. Pohanku sej když je mlhavo, bude v klasu plnou. Roj, který se v máji rojí, za plnou fůru sena stojí; ale o svatém Janě ani za vodu ve džbáně. Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí; v červnu rojení nestojí za zvonění. Schová-li se vrána na počátku května v žitě, lze očekávat dobrou žeň. 193
Sníh v máji – hodně trávy. Studený máj – v stodole ráj. Suchý březen, chladný máj – bude humno jako ráj. Suchý březen, mokrý máj – bude humno jako ráj. Suchý květen – suchý rok. Suchý květen – mokrý červen. Teče-li v máji voda z luk, poteče ze stájí mléko. Teplý květen – studený červen. V květnu věrtel dešťa – hrstka bláta. V květnu-li hrom se ozývá, v červnu zřídka mrholívá. V lednu silný led, v květnu bujný med. V máji aby ani hůl pastýřova neoschla. V máji budem v háji. V máji hřímoty nadělají trampoty. V máji hřímoty nedělají trampoty. V máji se rok teple pousměje a květy vzplane. V máji vlhko, chladno – bude vína na dno. V půli května po mrazech je veta. Večerní rosy v máji hodně sena dají. Začnou-li žáby kuňkati, netřeba dlouho na déšť čekati.
1. květen – sv. Josef Dělník Déšť prvního máje, rok neúrodný. Na prvního máje déšť, to zlá zvěst. Na prvního máje déšť, málo sena, žita jest. Prší-li na prvního května, bývá málo žita a sena. Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se seno. Prší-li na prvního máje, bude později sucho a neurodí se víno. Prší-li na prvního května a je-li bouřka, je ten rok mnoho úlichů230 a vody. První květen deštivý – polím, pícím škodlivý. První květen deštivý – polím a loukám škodlivý. Prvního máje mráz, to obilí plný klas.
230
Lijáků.
194
Prvního máje půjdeme do háje.
3. květen – sv. Filip a Jakub Chladna o Jakubu a Filipu jsou zlým znamením pro polní plodiny. Filipa Jakuba déšť – to zlá zvěst. Filipa Jakuba mráz – to obilí plný klas. Jestli se Filip a Jakub zasměje, také se čočka zaseje. Když na Filipa a Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fučí. Kolik Filipa Jakuba krapek, tolik sena kopek. Na Filipa Jakuba chrousti hučí, o Martině studený vítr fičí. Na Filipa Jakuba koníček trávy naškubá. Na Filipa Jakuba kravička si naškubá. Na Jakuba Filipa zelená se každá lípa. Prší-li na Filipa a Jakuba, bude dobrá úroda. Prší-li na Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok. Prší-li na filipojakubskou noc, bude úrodný rok. Prší-li na svatého Filipa a Jakuba v noci, bude úrodný rok. Před Filipem deštík noční úrodu nám věští roční. Třešňový květ Filipa Jakuba, červencová žniva. Velká chladna o Jakubu a Filipu nesou osení záhubu.
4. květen – sv. Florián Déšť svatého Floriána je ohňová rána. Je-li o dni svatého Floriána veliký vítr, jest toho roku mnoho ohňů. Svatý Florián si ještě může nasadit sněhový klobouk.
7. květen – sv. Stanislav Len setý na Stanislava naroste jak láva. Na svatého Stanislava mají brambory svátek. Na svatého Stanislava napase se kůň i kráva. Na svatého Stanislava ve stodole pusto, v poli sláva. Stanislavova jařice, Urbanův oves a Vítův len vyhánějí hospodáře z domu ven. Svatý Ladislav nejen zahřeje, ale také napase.
195
11. květen – sv. Mamert Déšť, jejž Mamert, Pankrác, Servác kuje, rád se v celém létě opakuje. Déšť na Mamerta, Serváce a Bonifáce – prší pak celé léto. Déšť na svatého Mamerta přináší soužení, neboť v něm nic dobrého není. Mráz, jejž Mamert, Pankrác, Servác kuje, rád se v celém létě opakuje. O svatém Mamertu zima je po čmertu.
12., 13. a 14. květen – sv. Pankrác, Servác a Bonifác, Ledoví muži Na Pankráce, na Urbana suchý den – urodí se víno, hustý bude len. Na Pankráce, Serváce a Bonifáce pršky nejjistější bývají. Na Pankráce, na Urbana suchý den, urodí se víno, hustý bude len. Pan Serboni pálí stromy. Pankrác a Urban bez deště – hojnost vína. Pankrác, Servác, Bonifác – často květy klidí pro královnu Žofii. Pankrác, Servác, Bonifác – ledoví muži, spalují mrazem ovoce i růži. Pankrác, Servác, Bonifác pálí stromy. Pankrác, Servác, Bonifác pro sadaře jsou zlí chlapci. Pankrác, Servác, Bonifác – studení bratři, přinesou chladna, jak se patří. Pankrác Urban bez deště – hojnost vína. Pankrácova nepohoda – vinohradům výhoda. Po Bonifáci žádný sníh. Před 13. dnem máje nejsme ubezpečeni stálého letního povětří; po tomto dni ale není zapotřebí se obávati vínu škodného mrazu. Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. Svatí Pankráci, Serváci a Bonifáci, vás se bojí všeci sedláci. Tři ledoví byli svatí, ale často jsou nejvíc proklatí.
15. květen – sv. Žofie Čas ledových mužů a svaté Žofie bez deště nemine. Déšť svaté Žofie švestky ubije. Na svatou Žofii je dobře vysazovat hlavatici, neboť ráda zalévá. Na svatou Žofii nad kterou dolinou se nese mlha, tam nebude ovoce. Pankrác, Servác, Bonifác jsou ledoví muži, Žofie je jejich kuchařka. Po kuchařce zmrzlých se vysazuje paprika. 196
Svatá Žofie klasy rozvije. Svatá Žofie nemívá květy v oblibě. Svatá Žofie políčka často zalije. Svatá Žofie prosa zasije. Žofie vína upije.
16. květen – sv. Jan Nepomucký Čeští patroni231 odměřují teplo. Kdo o svatém Janě len zasívá, stébla zdéli lokte mívá. Svatý Jan květy dal a svatý Jan květy vzal. 232 Svatý Jan z Nepomuku natahuje k létu ruku.
19. květen – sv. Petr Celestýn Přišel Petr Celestýn – mohou se již okurky sadit ven.
22. květen – sv. Julie Na Julii lny se sijí.
25. květen – sv. Urban Jak na Urbana bývá, takové pak rolník setí mívá. Jaký den 25. máje jakožto den svatého Urbana povětří jest, takový podzimek následovati má. Jasné slunce na den svatého Urbana hojnost dobrého vína znamená. Když na Urbana prší, bude mnoho myší. Ke svatému Urbanu se vysévá pohanka. Na svatého Urbana v poli zpívá Zuzana. Na Urbana pěkný, teplý den – bude suchý červenec i srpen. Vinná réva nedbá toho, bude míti vína mnoho. Na Urbanův den pospěš síti len! Pěkný a teplý Urban znamená suchý červenec a srpen, což vinné révě však nikterak nevadí. Po svatém Urbanu mráz neškodí džbánu. Pohoda na Urbana – pro sedláka vyhraná. Prší-li na svatého Urbana, znamená újmu vína; pakli jest pěkný čas, dobré víno bude. 231 232
Sv. Jan Nepomucký a sv. Václav. Sv. Jan Sarkander (6. 5.) a sv. Jan Nepomucký (16. 5.).
197
Svítí-li slunce na svatého Urbana, bude úroda hlavně na víně. Urban bývá studený pán. Urban krásný, vyjasněný – hojným vínem nás odmění. Urban-li nám pěkně hřeje a Vít deštěm vlaží, jak si člověk jenom přeje, tak jej pole blaží. Urbanův oves, Havlovo žito – nechystej, sedláče, stodolu na to!
26. květen – sv. Filip Neri Den svatého Filipa přinese buď požehnání, nebo lopocení. Má-li Filip hromy v průvodu, značí to brzký déšť a úrodu. Na svatého Filipa tráva už rozkvétá. Na svatého Jiří tráva ze země míří, na svatého Filipa tráva je již veliká.
Letnice, slavnost Seslání Ducha svatého, Svatodušní svátky Déšť o letnicích – slunce na Boží tělo. Do svatého Ducha nesvlékej kožicha! Když prší v pondělí svatodušní, bude zkáza na sena. Modré letnice – tučné Vánoce. Na svatého Ducha bláto – bude laciné mláto. Na svatého Ducha nesvlékej kožicha; po svatém Duchu nezbavuj se kožichu. Na svatý Duch do vody buch! O svatém Duše choď ještě v kožiše. Pohoda na svatodušní pondělí slibuje úrodu. Prší-li na svatého Ducha, jsou klepána žita. Prší-li o svatém Duše, bývá po něm málo suše. Svatodušní déšť oklepá rež. Svatý Duch přinese plný pytel much. Vítr, který od Velikonoc do svatého Ducha panuje, drží se celý rok. Slavnost Těla a Krve Páně, Boží tělo233 Božího těla pěkný čas, těžký a bezpečný klas. Jaký čas o Božím těle, takový bude 40 dní pořád. Jasno-li o Božím těle, dobrý rok čekejte směle!
233
Svátek připadá na čtvrtek po neděli Svaté Trojice, mezi 21. květnem a 24. červnem.
198
Když lid o Božím těle utíkají od oltářů, budou utíkat taky od mandelů. Když o Božím těle zmoknou na oltářích věnečky, zmoknou na lukách děvečky. Když utíkají na Boží tělo od oltářů sekáči, budou sušit seno v pekáči. Na Boží tělo den jasný – celý rok šťastný. Na Boží tělo jaký den, dlouho se potom vrací ten. Na Boží tělo jaký den, takové počasí po celý týden. Na Boží tělo nastane-li jasný čas, to znamená bezpečný kvas. Po Božím těle do vody směle!
MAJ Cvetje hrasta če je krasno, dobra letina zabreši; če pa hrast medlo cveti, bo v shrambah tudi jasno. Če je maja dosti dežja, v jeseni bo dosti blaga. Če je majnika lepo, je dobro za kruh in seno. Če je velitravna hlad, tedaj lepa zelenjad, dobro se pridela vino, polne žitnice z novino, tud letine in sena, svisli polne do vrha. Če maj se s poletno vročino začenja, mraz še po Urbanu pogosto ne jenja. Če marec suši, april deži in majnik hladi, kašče, omare in sode polni. Če sušec suši, raven deži, maj pa hladi, kmetu se dobro godi. Dež v maju, tolst je božič. Hladen majnik ti gotovo da slame dosti in tudi sena. Kadar pride mesec maj, vpraša, če je še v koči kaj. Maja mora biti tri dni mrzlo, če ni na začetku, je ob koncu tako. Majnika dosti dežja obeta jeseni dost vsega. Majnika hlad, vinu in senu zaklad. Meseca maja dosti dežja, v jeseni bo dosti vsega blaga. Slana v začetku maja zoritvi sadja jako nagaja. Sušec suši, mali traven deži, veliki hladi. Trte če o polni luni cvete, polne, žlahtne grozde obrode. Velikega travna če pogosto grmi, se kmet dobre letine veseli. Velikega travna mokrota, malega srpana suhota.
1. maj – sv. Jožef Delavec Ako prvega maja dan dežuje, dobro letino oznanjuje. 199
3. maj – sv. Filip in Jakob ml. Če sta mladega meseca sveti Filip in Jakob, bo pokladanja strašno veliko, pa srečen bo, kdor ga posuši (ker bo moča). Kdor nima o Filipu in Jakobu še voza krme, naj se gospodar preobrne. Kdor nima o Filipu in Jakobu še voza krme, ni gospodar svoji živini.
4. maj – sv. Florjan Če je na Florijanovo jasno, bo tisto leto mnogo požarov. Če na dan svetega Florijana dežuje, potem celo leto dežja primanjkuje. Saditi fižol na Florjana je dovolj zarana234.
12., 13. in 14. maj – sv. Pankrac, Servac in Bonifac, Trije možje, Trijaci ledenjaci Ako trijakov dan dežuje, dobro letino oznanjuje. Brez dežja Pankrac in Urban, up dobre trgatve je dan. Če je svetega Pankraca dan lepo, bo vino močno. Če je pred Servacem poletje, mraz rad pritiska na cvetje. Če Pankraca sonce peče, sladko vince. Če Pankraca sonce peče, obilo mošta v klet poteče. Če se Servac kislo drži, do konca meseca ni sončnih dni. Če Trjakov dan dežuje, dobro letino oznanjuje. Ledeni možje Pankracij, Servacij in Bonifacij prineso hladno vreme. Na svetega Pankracija dan se mora sejati lan. O Trjacih mora biti še voz slame in voz mrve. Po dnevu svetega Servaca ni več slane. Po svetem Servati ni mraza se bati. Po svetem Servaciju nič slane, po svetem Bonifaciju nič snega. Pred Pankracijem naj poletnih ne bo dni, da za Ksaverijem slana polj več ne mori. Pred Pankracijem poletje, mraz pritisne še na cvetje. Pred Servacem poletje, mraz rad še pritisne na cvetje. Pred svetim Servacijem ni poletja.
234
Zgodaj, čes. brzy.
200
Sveti Pankracij, Servacij, Bonifacij so ledeni svetniki; če prej ni slane bilo, tudi pozneje ne bo mrazilo. Sveti Pankracij, Servacij, Bonifacij ledeni so radi vsi. Če pa prej ni slane bilo, tudi pozneje ne bo mrazilo.
15. maj – sv. Zofija Če Zofija zemlje ne poškropi, vreme poleti prida ni. Sveti Filip napija, Zofija popija. Zofija vino popija.
25. maj – sv. Urban Če na tan dan prirosi, trta le cviček rodi. Če je na Urbana lepo, rado suši se poleti seno. Če je na Urbana lepo, dobro suši se seno. Če je sveti Urban brez dežja, bo trta dobro obrodila. Če maj se z vročino začenja, mraz še po Urbanu rad ne jenja. Če na Urbana sonce sije, jesen polne sode nalije. Če se Urbanu sonce zahoče, bo tudi poletje suho in vroče. Če sveti Urban moči, sveti Vid suši, dobra letina sledi. Če Urban greje zelo, trgatev dobra bo. Če Urban suši in Vid mokri, bo prav za žejne ljudi. Kakor je vreme Urbana, tako bo tudi malega srpana. Kakršno je vreme svetega Urbana, tako bo do malega srpana. Na svetega Urbana sonce gorko, obilno bo vina, ki bo sladko; če pa ta dan prirosi, trta le cviček rodi. O svetem Urbanu se mora trta videti s hriba v hrib. O svetem Urbanu sonce gorko, obilo bo vina, bode sladko. Ako pa takrat dež le rosi, trta le cvička malo rodi. O svetem Urbanu žito ni še dobljeno, ne izgubljeno. Urban glive235 v zemljo meče, Primož jih pa povleče. Urban jasen, jeseni hasen. Sveti Urban muhe prižene.
235
Goba, čes. houba.
201
Zavoljo mraza bodi boječ, ko pride Urban s peči.
31. maj – sv. Kocijan Sveti Kocijan gobe seje, Primož jih pa pobrana.
Vnebovhod Ako je lepo vreme ob Vnebohodu, je toliko klaje, da se proda; če pa tega dne rosi, je še za potrebo ni. Dež ob vnebohodu za košnjo ni pogodu. Vnebohod je tak praznik, da tič tiča uje, da meso je, člověk pa človeka navije, da vino (kri) pije.
Binkošti Binkoštno blato lepo bogato. Kadar pride sv. Duh, pride poln žakelj muh. Sveti Duh (binkošti) prinese tovor muh.
Sveto rešnje telo in kri, Telovo Ako je jasno Telovo, bo letina dobra, vino sladko. Če dežuje na Telovo, gosenice repo jedo. Če Rešnjega Telesa dan deži, žitno polje nič kaj prida ni. Kakor beže na Telovo s pahi, tako jeseni s plahtami.
LÉTO Bylo-li léto mokré, bude v příštím roce drahota. Deštivé léto horší podzimku. Dlouhý den, krátká nit. Chladné a vlhké léto přináší chladný podzim a krutou zimu. Je-li moc hřibů, bude moc sněhu. Je-li v létě hojně třešní všude, i žita bude. Je-li zima mírně vlhká, březen suchý, duben vlhký a léto teplé, bude úrodný rok. Kdo v dešti seče, za sucha sklízí. Když čápové a vlaštovičky, kukačky na konci léta odlétají, očekávej tuhou zimu. Když hřiby se v létě zrodí, málo chleba. 202
Když kvetou boby, je nouze o chleby, když kvete mák, už ne tak. Když v létě dne ubývá, horka přibývá. Když žáby v létě zrána hlasitě kvákají, rychlý déšť a přívaly znamenají. Léto sbírá, zima zžírá. Léto schránilka a zima trávilka. Lidé se radují létu a včelky květu. Má-li být vlhké léto, dělají si mravenci mraveniště na záhonech a vysokých mezích. Mnoho ryb, málo obilí. Množil Bůh léto hmyzem a zimu mrazem. Mokrá léta – drahá léta. Na Nový rok zrána jasné lesky prorokují v létě časné blesky. Na strništi klásek, zadrhne skřivanu hlásek. Nejsou-li v létě hřiby, nebude v zimě sněhu. Po koukoli za čtyři neděle žně. Teplé a suché léto přináší s sebou mírný podzimek, hojnost vína a tuhou zimu. V čase nejkratších a nejdelších dnů bývá povětrnost stálá. V lednu mlhy přivodí mokré léto. Vyrostou-li v létě do rána houby na hnoji, bude pršet.
POLETJE Kakršno je poletje, taka bo (tudi) zima. ČERVEN Co červen nedá do klasu, červenec nažene v času. Co déšť smočí v červnu, přes den vyschne za hodinu jednu. Co se v červnu vylíhne, velmi často pohyne. Co vyroste v červnu na louce za den, roste jindy po týden. Často-li se v červnu hrom ozývá, kalné léto potom přicházívá. Červen dá jahody a seče kosami louky. Červen mokrý a studený – bývají žně vždy zkaženy. Červen mokrý a studený – ovcím a mláďatům drůbeže se protiví. Červen stálý – prosinec dokonalý. Červen studený – sedlák krčí rameny. Červen-li více suchý než mokrý panuje, dobrým vínem naše sudy naplňuje. 203
Červnová bouřka má krátké trvání. Červnové blýskání, na sýpkách praskání. Červnové večerní hřmění – ryb a raků nadělení. Hodně pavučin v přírodě věští trvalé, hezké počasí. Hromobití v červnu oznamuje pochmurné léto. Hřímá-li v červnu, zvede se obilí. Hřmí-li, když Měsíc v Raku stojí, rolník se velkých such bojí. Chladno v červnu, deště v srpnu. Chladný květen, červen vlažný – je pro sýpky, sudy blažný. Jak červen teplem září, takový bude i měsíc září. Jak se v červnu hrom ozývá, kalné léto potom bývá. Jak se v červnu měsíc plní, náhlých bouřek moc se vlní. Jaká parna se v červnu dostaví, tak se i prosincové mraky postaví. Jaký červen, takový i prosinec. Jaro přízeň, léto trýzeň. Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný. Jestli červen mokrý bývá, obilí pak málo rodívá. Jestli v červnu moc hromu, v zimě kruté mrazy k tomu. Když červen sluncem pohostí, úroda bude v hojnosti. Když kvete chrpa, za čtyři neděle chop se srpa. Když kvete koukol, za šest týdnů s pšenicí do stodol. Když se hřiby v červnu rodí, tak nás bída dohoní. Když v červnu severní větry vějí, tu se bouřky opozdějí. Kolik bouřek v červnu, tolik bylo mlh v březnu. Má-li v červnu duha konec v dolinách, budou plískanice, má-li na kopcích, budou časy pěkné. Mnoho ryb, málo zrna. Mokrý červen kazí celý rok. Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začnem kositi. Od koukole červnového a chřipky modrý, za pět neděl do žní. Pakli červen suchem mokro převyšuje, dobrým vínem sudy naplňuje. Pláče-li červen a neoschne žitko, v zajících, koroptvích budem mít řídko. Roj v květnu stojí fůru sena, roj v červnu skoro práce marná. Rýma v červnu lidi nejvíce posedá. Severní vítr v červnu je dobrý, ale nesmí být příliš studený. 204
Slunce v červnu sedláka nerozpálí, ale dlouhých dešťů jistě si nechválí. Sušší červen když panuje, vínem sudy naplňuje. Tolik bouřek v červnu, kolik mlh v březnu. V červnu blýská-li se, hřímá, sedlák spokojeně dřímá. V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno. V červnu dlouhý len, krátká nit. V červnu chtějí včely stavět. V červnu rolník ví, jaké bude posvícení – zda bohaté či chudé. V červnu se ukáže, co nám Pán Bůh dá na daře. V červnu severák když duje, bouřky při tom opožďuje. V červnu severní vání žita hojnost k nám přihání. V červnu-li víc sucho než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína. V červnu-li zamrazí, úroda se zkazí. V poslední měsíce čtvrti lijavec se často vrtí. Vlhký a teplý červen má sedlák rád. Vlhký červen a studený – mnoho úrody z něj není. Ze suchého června rádi nebýváme, za vlhkého vína, chleba nemíváme. 1. červen – sv. Fortunát, sv. Nikodémus Pěkné počasí toho dne slibuje úrodný rok. Pohoda na Nikodéma – čtyři týdny dešťů za nima. O svatém Fortunátu kapka deště má cenu dukátu. 3. červen – sv. Erasmus Jaké počasí o svatém Erazimu, takové bude i v příští zimu. 6. červen – sv. Norbert O svatém Norbertu chladna jdou ke čmertu. 8. červen – sv. Medard Jaké je počasí o svatém Medardu, takové je o žních. Jaké počasí na Medarda bývá, šest neděl trvání mívá. Jaké počasí o svatém Medardu bývá, takové se potom v létě ozývá. Jaký čas bude na svatého Medarda, takový bude čtyřicet dní pořád. 205
Jaký den Medard zasvětí, také budou senoseči. Jaký na Medarda čas, taký čtyřicet dní zas. Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání. Kdo na Medarda zasívá, hojnost lnu i zelí mívá. Když dne 8. června prší, tedy pršívá přes celý měsíc. Když Medard se rozvodní, pršívá šest týdní. Když na Medarda prší, ještě čtyřicet dní po sobě pršeti má. Když na Medarda prší, nebudou toho roku houby růst. Když na Medarda prší, těžko se seno suší. Když na Medarda prší, voda břehy vrší. Když prší na Medarda, namokne každá brázda. Když se Medard rozvodní, pršívá šest týdní. Medard nemá mrazův více, by nezmrzly nám vinice. Medardova kápě – čtyřicet dní kape. Medardova krápě – čtyřicet dní kape. Medardovy mrazy vinné révy nepokazí. Na jakou notu Medard zahraje, na tu se bude celý měsíc tancovat. Medardův dýšť – čtyrycet dní plíšť236. Pláče-li Medard, i ječmen zapláče. Po Medardovi ostrá zima už nechodí, ani mráz vinici víc neuškodí. Prší-li na Medarda i Prokopa, zmokne mandel i kopa. Prší-li na Medarda, budou žně deštivé. Prší-li na Medarda, je malá naděje na slunečné léto. Prší-li na Medarda, pohanka v zemi hartá. Prší-li na Medarda, sedlák ke žním poplave. Prší-li na svatého Medarda, budou žně deštivé. Prší-li na svatého Medarda, prší ještě čtyřicet dní po sobě a zkazí se sena. Svatý Medard nepřináší více žádný mráz, který by mohl uškodit vinnému keři. Svatý Medard vždy jen dobré víno pije a vodu nechává, ať se kam chce, lije. Tak jak na svatého Medard bouří, tak se celý měsíc po tom bouřky souží. 11. červen – sv. Barnabáš
236
Plískanice.
206
O svatém Barnabáši bouřky často straší. Plačtivý Barnabáš – úroda na vinicích. Prší-li na Barnabáše – úroda na vinicích. Prší-li na svatého Barnabáše – padají hrozny do koše. Svatý Barnabáš na trávu nezapomíná, onť nejdelší den i trávu mívá. 12. červen – sv. Antonie Svatá Tonička mívá často uplakaná očička. 13. červen – sv. Antonín z Padovy Na svatého Antonína broušení kos započíná. Na svatého Antonína jahoda se začervená. Na svatého Antonína každá jahoda je červená. Na svatý Antonín len zasít neprodlím. Svatý Antonín pevně veslo třímá, často na něj hřímá. 15. červen – sv. Vít Déšť na svatého Víta – špatná budou žita. Déšť o svatém Vítu škodí ječmeni i žitu. Kam se vítr o svatém Vítu stáčí, tam se také listy otáčí. Kdo seje na Víta, škoda je žita. Mokrý den 15. červen ječmenu velmi škodí. Na svatého Víta hlava ještě nedoléhá, u paty již svítá. Na svatého Víta kouří se ze žita. Na svatého Víta na jedné straně se tmí a na druhé svítá. Na svatého Víta na jednom konci se stmívá, na druhém svítá. Na svatého Víta o půlnoci svítá. Na svatého Víta ve dne v noci svítá. Na svatého Víta zazři do žita, co tam uvidíš, to sklidíš. Na svatého Víta vlaštovka k nám zavítá. Nasázíš-li zelí do Víta, bude zelnice bita. Nesej na svatého Víta – škoda žita! O svatém Vítě – půl zrna v žitě. Od svatého Víta až k Janu mnoho deště. 207
Pohoda na svatého Víta – to dobrota na žita. Pohoda od svatého Víta do svatého Jana – pro obilí je vyhrána. Prší-li na svatého Víta, bývá špatná sklizeň žita. Prší-li na svatého Víta, jest úrodný rok, ale žádný ječmen. Prší-li na svatého Víta, prší 31 dní. Prší-li o svatém Vítu, škodí to žitu. Slavíček jen do svatého Víta zpívá. Svatý Vít dává trávě pít. Svatý Vít když deštěm kropí, na ječmeně škodu tropí. Svatý Vít mění čas. Svatý Vít mléko chyt – svatý Jan, mléko tam! Svatý Vít přináší s sebou deště. Svatý Vít vymetává ovísek. Vít když přišel, trápí vedra též Jana Burjana, Petra. 19. červen – sv. Gervasius a Protasius Na Gerváze a Protáze posečeš seno nejsnáze; asli je suchý odvézt chceš, do Jána si pospěš. Prší-li na svatého Gerváze a Prováze, po čtyřicet dní se deštivé počasí ukáže. Svatí Gervázi a Protázi po loukách kopce sena rozhází. 21. červen – sv. Alois Na svatého Aloise poseč louku, neboj se! 23. červen – sv. Agripina Na svatou Agripinu odpočívej jenom ve stínu. 24. červen – Slavnost Narození sv. Jana Křtitele Bylo-li počasí před Janem sychravé, bude po Janu mírně pršlavé, neboť svatý Jan chce mít svůj déšť. Čím déle žežulka po Janu zpívá, tím dražší obilí na trhu bývá. Čím dřívě před svatým Janem hřiby rostou, tím dříve před Vánocemi sněží. Déšť, co před Janem jít váhá, po Janu se tím více zmáhá. Déšť na svatého Jana Křtitele – nenasbíráš ořechů do věrtele. Do Jana Křtitele nechval ječmene. 208
Do Jána má být louka shrabaná. Jak o Janu Křtiteli, tak o Michaeli. Jaké počasí o Janu bývá, takové i Michal mívá. Když kukačka po sv. Janu kuká, bude drahé žito. Když na den 24. června prší, žně mokré následovati budou. Když na Jana Křtitele hřmí, všechny ořechy spadají, a když je pěkná svatojánská nic, bude jich dost a dost. Když prší na Jana Křtitele, prší pak čtyři neděle. Když se svatý Jan rozpláče, Matka Boží nezveselí, oba budou poplakávat až do Uršuly. Když svatojánská muška pěkně se leskne a svítí, bude počasí pěkné a můžeme do přírody na tanec jíti. Není-li ji však do svatého Jana viděti, budeme v chladu a dešti doma seděti. Kolik dnů po svatém Janě kukačka kuká, za tolik rýnských bude rež. Kukačka po svatém Janu za kolik dní kuká, za tolik grošů žito bude. Kukačka-li se před svatým Janem ozývá, bude drahota. Kuká-li žežulka o svatém Janě, bude drahota. Na svatého Jana bez deště – bude pěkně ještě. Na svatého Jana jahody do džbána! Na svatého Jana jasně – vozí se seno krásně. Na svatého Jána nebývá noc žádná. Na svatého Jana otvírá se létu brána. Nekuká-li kukačka před svatým Janem, bude neúrodný rok. O Janu-li kukačka kuká, pěkný čas sobě vykuká. O Janu-li sucho hostí, máme o žních mokra dosti. O svatém Janu Křtiteli noc se na prahu prosedí. Od svatého Jana Křtitele běží slunce již k zimě. Od svatého Jana Křtitele běží slunce jiz k zimě a léto k horku. Po svatém Janu Křtiteli žežulka kuká, za kolik zlatých bude korec žita. Po svatém Janu za čtyři neděle kukačka se od nás odebere. Prší-li na den svatého Jana Křtitele, prší pak čtyři neděle. Prší-li na den svatého Jana Křtitele, zkazí se ořechy. Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dny celé; je-li bez deště, bude pěkně ještě. Prší-li na svatého Jána, bude za čtyři dni pršeti pořád a ořechy se nehrubě obrodí. Prší-li o svatojánském večeru, zkazí se lískové oříšky. Prší-li ten den, prší celé tři dny; je-li pěkně, potrvá pěkné počasí tři dny. 209
Prší-li v den svatého Jana Křtitele, louskáme červivé ořechy nesměle. Před svatým Janem modli se o déšť, po něm přijde bez říkání. Roj včel, který vyšel před svatým Janem a okolo svatého Víta anebo Božího těla, jest nejlepší. Ale ten, který vyjde po svatém Jáně, není tak dobrý. Svatojánský déšť kazí seno i obilí. Svatý Jan Křtitel dešťů je přítel. Svatý Ján – mléka džbán. Svatý Jan otvírá zimě zase dveře. Včelí roje, které padly před svatým Janem Křtitelem, jsou ty nejlepší. Za kolik dní po svatém Janu kukačka kuká, za tolik bude strych žita. 25. červen – sv. Ivan Svatý Ivan bývá plačtivý pán. 26. červen – sv. Jan Burian Svatý Burian mlátí bez cepů. Který svatý mlátí bez cepů? Svatý Jan Burian. 27. červen – sv. Ladislav Uherský Jaké počasí na Ladislava bývá, takové se příštích sedm neděl skrývá. Jaké počasí na svatého Ladislava, takové jest po sedm neděl. Jaké počasí se na Ladislava objevuje, takové se sedm neděl ukazuje. Pro déšť na Ladislava dlouhým mokrem bolí hlava. Prší-li na Ladislava, déšť dlouho přetrvá. Prší-li na Ladislava, déšť po sedm neděl trvá. Vysévá-li svatý Ladislav houby, Petr a Pavel je sbírají. 29. červen – sv. Petr a Pavel Jaký je Petr a Pavel, takový bude i Havel. Je-li na památku svatého Pavla slunečno, bude slunečno i ve žních. Je-li od Petra až do Vavřince parno, bývá v zimě dlouho studeno. Na Petra a Pavla den jasný a čistý – úrodný rok bude jistý. Na Petra Pavla když hrom tříská, hřiby do země zatiská. Na Petra a Pavlíčka kvete každá travička. 210
O Petru-li prší, třicet dní déšť se vyprší. Petr a Pavel hřiby nám našel. Petr a Pavel chodí s nůší, kořínky a houby suší. Petr rozsévá houby, Pavel myši, když prší. Prší-li na svatého Petra a Pavla, bude mnoho myší. Prší-li na svatého Petra a Pavla, urodí se hojně hub. S Petrova dne zří oko zrno. Svatý Petr houby seje.
JUNIJ Če gostuje rad vihar, milo toži čebelar. Če je v dežju trte cvet, malo teče vina v klet. Če junija sonce pripeka in vmes dežek rosi, ni treba se bati teka, obilno zemlja rodi. Če rožniga cveta sonce pripeka, pohlevno deži, veliko obeta žita, strdi. Če rožnika sonce pripeka, pohlevno deži, veliko obeta žita, strdi. Če rožnika toplo dežuje, kašče in uljnjake napoveduje. Junija toliko dežuje, da zadnji koreninici zadostuje. Kakor vreme rožnika mini, tako se grudna ponovi. Lepo vreme prvega dne, kmetje se letine vesele. Majnik moker, rožnik pa mlačen, kmet bo tisto leto žejen in lačen. Preveč dežja v rožnem cvetu ni nič jak po volji kmetu. Rožnika mrzlo deževanje, slabo za vino in panje. Rožnik deževen, viničar reven. Sever, ki v tem mesecu vleče, obilo žita v deželo privleče. Trta če o lepem vremenu ocveta, vino obilno Dolenjcu obeta. Trta če o polni luni cvete, polne in žlahtne obeta grozde. Trta če v soncu odcveta, vina obilo obeta. Veliki traven moker, rožnik pa mlačen, kmet bo to leto žejen in lačen.
8. junij – sv. Medard Ako na svetega Medarda dan dežuje, štirideset dni dež še naletuje. Ako na Medarda deži, se grozdje do brente kazi. Ako na Medarda je vreme lepo, najlenejši kosec pospravlja pod streho suho seno. Če je na Medardovo lepo, vino dobro bo. 211
Če je na svetega Medarda dan lepo, bo vino sladko. Če na svetega Medarda dan deži, se grozdje do brente kazi. Če se sveti Medard kislo drži, do konca meseca ni sončnih dni. Dež svetega Medarda dan po štiridesetih dneh je šele končan. Kakor bo vreme svetega Medarda se kazalo, takšno bo šest tednov ostalo. Kakor se Medarda zdani, vreme še štirideset dni drži. Kakor se Medarda zdani, vreme še štirideset dni trpi. Kakor vreme na Medarda kane, tako ves mesec ostane. Kakršen je dan svetega Medarda, takšnih dni je potem cela garda. Kakršno je vreme na Medardovo, tako bo 40 dni. Na dan svetega Medarda se je začel vesoljni potop, zato ta dan tako rado dežuje in še potem 40 dni. Štirideset dni se nebo solzi, če na Medardovo iz njega rosi.
9. junij – sv. Primož Sveti Primož gobe seje.
11. junij – sv. Barnaba Če sv. Barnaba deži, bodo v jeseni grozdja polne kadi.
13. junij – sv. Anton Če Anton seje proso, gre Vid tretji dan pogledat, če z njim kaj bo. Sveti Anton žito seje, sveti Vid pa gre gledat tretji dan, da-li gre žito van.
15. junij – sv. Vid Če je na Vidovo dež, bo pšenica slaba in vino se habi. Če je megla na dan Vida, je pšenica malo prida. Če o svetem Vidu megla visoko drži, umirajo gospoda, če nizko, pa kmeti. Če trs pred Vidom ocvete, se dobrega vina nadejati smete. Dež na dan svetega Vida ječmenu ne kaže prida. Dež o svetem Vidu, ni ječmenu k pridu. Ko pride sveti Vid, je vsak otrok češenj sit. Megla na dan svetega Vida, je pšenica malo prida. Megla svetega Vida in turška vojska vse zameta. 212
Ne bojte se turške vojske, a bojte se svetega Vida rose. O svetem Vidi skozi noč se vidi: če se stegneš, v dan dregneš; če se skrčiš, v dan trčiš. O Vidi se skozi noč vidi. Pred Vidom napovedujejo muhe dneve prav suhe. Svetega Vida meglica pride po vince in pšenico. Sveti Vid, dežja ne daj, da bo (lepe) žetve kaj! Sveti Vid je češenj sit. Urbanovo sonce in Vidov dež, na dobro leto upati smeš. Vidove megle se žito boji, če Murčar jo vidi, o žetvi dvoji.
24. junij – sv. Janez Krstnik, kres Ako na Ivanje brli (do kresa), po Ivanju kipi. Ako se kukavica dolgo po kresu oglaša, draginjo prinaša. Če kres deži, orehov ni. Če na kresni dan dežuje, orehom slabo prorokuje. Če vinska trta ne cvete kresnika, ostane lesnika. Dež na Šentjanža slabo letino nareja, sonce naj se (raje) pratiki smeja. Dež na Vida, ječmenu ne kaže kaj prida. Do kresa meži (koruza), po kresu kipi. Do kresa suknjo oblači, po kresu jo pa seboj vlači. Dva sveta Janeza sta: eden dan krči, drugi ga izteče. Kakršno je vreme kresnic, takšno bo tudi žanjic. Kolikor dni kukavica po kresu še kuka, toliko tednov po Mihaelu ne bo mraza. Kolikor dni kukavica še po kresu kuka, toliko tednov po Mihaelu v roke ne huka. Kukavica dolgo po kresu če kuka, dragota in glad v deželo pokuka. O kresi se dan obesi. O kresi se delo obesi. O kresi je dan tako dolg, da člověk, če se skrči, vanj trči; če se pa stegne, vanj dregne. O kresu je tako dolg dan, da če bi zjutraj kravo vodil, ima zvečer tele. O kresu se mora vrabec že v prosu skriti. Pred kresom prosi, naj deži, potem prositi treba ni.
27. junij – sv. Ladislav Če dežuje na svetega Ladislava, dež še dolgo zemljo napaja. 213
Če Ladislava moči dež po glavi, od nas se sedem tednov ne odpravi. Dež na Ladislava, poletje po vodi splava. Kadar na Ladislava dežuje, dež še dolgo kraljuje.
29. junij – sv. Peter in Pavel Ako na Petrovo dežuje, bodo orehi piškavi. Če dežuje na dan svetega Petra, gre potem ajda v kaščo. Če je na Petrovo dež, bo pšenica rjava; če ta dan grmi, so lešniki piškavi. Če na Petrovo je jasno in toplo, krme in žita vse leto polno bo. Če sta Peter in Pavel jasna, bo letina krasna. Kadar kukavica še po Petrovem kuka, ne bo dobro leto. O svetem Petru mora biti proso že tako veliko, da se vrana v njem skrije. Sveti Peter in Pavel lep, brez dežnika greš lahko daleč po svet’. ČERVENEC Bouřky v úplňku měsíce znamenají déšť dalece. Bývají-li psí dny jasné, úrody pak bývá šťastně. Co červenec neupeče, to již srpnu neuteče. Co červenec neupeče, to již v září nedopeče. Co červenec neuvaří – srpen nedopeče. Červená se červenec, zraje každý pupenec. Červenec – úrody blíženec. Červenec a srpen jsou nejteplejšími měsíci v roce. Červenec horký, pěkné jsou vdolky. Červenec nese parna, krupobití a medovice, jesti hojný na bouřky a vichřice. Červenec, srpen, září muka, ale potom bude mouka. Červenec zatopí, až obilí na poli praská. Červenec žne žita a višně skýtá. Červenec žne žita, višně k tomu vítá. Deštivé léto horší podzimku. Dělají-li mravenci budovy své v červenci nežli jindy mnohem výš, přijde tuhá zima spíš. Chladný červenec celé léto odradí. Jaký červenec, takový leden. Je-li v červenci brzy déšť a pak slunce, bude v příštím roce bohatá žeň. 214
Jestliže se hrom v červenci často dá slyšeti, budeme kalné léto míti. Kdo v dešti seče, za sucha sklízí. Když červenec pěkně hřeje, o Vánocích se zima zaskvěje. Když dne ubývá, horka přibývá. Když žáby v létě zrána hlasitě kvákají, rychlý déšť a přívaly znamenají. Lidé se radují létu a včely květu. Mokrá léta – drahá léta. Mnoho trubčiny – málo medu. Na mokrý červenec následuje bouře a krupobití. Nebyl-li červen dostatečně deštivý, dodá vodu až červenec a přidá ještě mnohé bouře. Nejsou-li v létě hřiby, nebude v zimě sněhu. Roztrhne-li v červenci pavouk svou síť ve dvě, brzy se déšť ozve. Slunce peče – déšť poteče. Staví-li v červenci hromadu mravenci po kraji všude, tuhá zima bude. V červenci déšť a slunečná pohoda – hojná bude v příštím roce úroda. V červenci déšť jak žravý jed modrý na pohance kazí květ, proto vzácný bývá v oulech med. V červenci dne ubývá a horka přibývá. V červenci do košile rozdělej se, a v prosinci po uši oděj se! V červenci, když dny nás hřejí – Vánoce se zimou skvějí. V červenci křepelka volá: Pojďe žít, pojďte žít, za pět peněz, za pět peněz. V červenci ženci do pole a včely z pole. 2. červenec – Navštívení Panny Marie Déšť na Navštívení Panny potrvá do Zuzany. Když na Navštívení Matky boží prší, 40 dní se voda vrší. Když na Navštívení Matky boží prší, to 40 dnů se střechy čurčí, 40 dní se voda vrší. Navštívení Panny Marie čisté přináší ovoce jisté. Prší-li na den Navštívení Panny Marie, tak dešťů máme bez konce. Prší-li na den Panny Marie navštívení, po čtyřicet dní bez deště není. Prší-li v den Navštívení, čtyřicet dní jasno není. 4. červenec – sv. Prokop Déšť na Prokopa – zmokne každá kopa. Déšť na svatého Prokopa, zahnívá každý mandel i kopa. 215
Fouká-li vítr na svatého Prokopa dopoledne, nastane drahota do půl roka, fouká-li odpoledne, nastane od půle roku, fouká-li však po celý den, bude drahota po celý rok. Prokop – zelí okop! Prší-li na Prokopa, rostou hodně houby. Prší-li na svatého Prokopa, zmokne každá kopa. Svatý Prokop hřiba nakop. Svatý Prokop seje houby. Svatý Prokop – štěpy okop! 8. červenec – sv. Kilián Kolik žita doroste do Kiliána, tak dlouhá zůstane sláma. Kolik žita narostlo do svatého Kiliána, tolik už ostane. Prší-li na svatého Kyliána, budou hubená žita. 10. červenec – Den Sedmi bratří, sv. Oliva Často povětrnost Sedmi bratří na budoucích sedm týdnů patří. Den Sedmi bratří je deštivý, bývá pak děšť trvanlivý. Déšť na Sedm bratrů – hnijí kobzole. Jaká povětrnost na Sedm bratří, taková po sedm týdnů patří. Na den Sedmi bratří když prší, sedm neděl déšť dovrší. Na svatou Olivu má se sít len. Neprší-li na Sedm bratří, bývají suché žně. Prší-li na Sedm bratří, sedm neděl střecha neuschne. 13. červenec – sv. Markéta Déšť na svatou Markytu zvěstuje žně na blátu. Déšť o Markytě trvá čtrnáct dní a zvěstuje špatný čas pro sklízení sena i obilí. Když na sv. Markétu prší, nebude ořechů. Muchavá Markyta vysype měch much. Na Markétu obyčejně těžké bouřky přicházejí. Na Markétu-li prší, vlašské ořechy ze stromů srší. Na Markytu-li pršívá, čtrnácte dnů vlhko bývá. Není-li na svatou Markétu slunečno, dostaneme sotva seno domů za sucha. Okolo svaté Markyty jsou bouřky nasety. 216
Prší-li na svatou Markétu, opadají ořechy vlašské a ořechy lískové zčerviví. Svatá Markéta češe první hrušky. Svatá Markyta lnu se chytá. Svatá Markyta muchy rozsypá. Svatá Markyta vede žence do žita. Svatá Markyta velí: Lidé, okopávejte zelí! Svatá Markyta hodila srp do žita. Zapláče-li Markyta, bude dešťů dosyta. 14. červenec – sv. Kamil de Lellis O svatém Kamilu slunce má největší sílu. 15. červenec – Rozesílání apoštolů Déšť na Rozeslání svatých apoštolů – bude draho. Na den Rozesílání apoštolů bývá devět bouřek. Na den Rozesílání apoštolů, odkud vítr věje, odtud přijde drahota. Věje-li na den Rozesílání apoštolů jižní vítr, bude velká drahota a tam, odkud věje, velká láce. 20. červenec – sv. Apolinář, sv. Eliáš Do svatého Eliáše i pod křovím schne, po něm ani na křoví. Když prší o Apolináři, dlouho se z lesů paří. Na svatého Eliáše dopoledne léto, odpoledne podzim; na svatého Jakuba dopoledne léto, odpoledne zima. O svatém Eliáši bouřky často straší. Svatý biskup Opolí, žence vodí do polí. 21. červenec – sv. Daniel, sv. Praxeda Na proroka Daniele nalije též do mandele. Na svatého Praxeda mlha zrána k zemi usedá. 22. červenec – sv. Marie Magdaléna Je-li na svatou Máří Magdalénu vítr, jde dobře každý obchod. Když prší na svatou Magdalénu, vzroste obilí. Marie Magdaléna své hříchy oplakává, proto rádo poprchává. 217
Na Máří Magdalénu očekávej jistý déšť. Na svatou Magdalenu pohoda – pro včely výhoda; a když slota – to lichota. Než uteče Magdalena, hleď na hůru dostat sena. Prší-li v den svaté Máří Magdaleny, obilí i v stodole se zazelení. Svatá Máří vybírá hnízda komáří. V den Máří Magdalény ráno poprchává, neboť Pána svého oplakává. 23. červenec – sv. Brigita Švédská Brigita svatá na mlhavá rána je bohatá. Na svatého Simforosa řinčí v žitě ostrá kosa. Na svatou Brigitu dej brambory do krytu.237 O svaté Brigitě bývá mlha na úsvitě. Svatá Brigita kosy kuje do žita. 24. červenec – sv. Kristýna Kolem svaté Kristýny dozrávají maliny. 25. červenec – sv. Jakub Starší Co do svatého Jakuba dopoledne vína odkvete, to do Havla uzraje. Deště před Jakubem po tři dni špatní proroci jsou žitných dní. Do Jakuba zelíčko, po Jakubě zelí. Jakub bez deště – tuhá zima. Jakub naseče, Anna upeče. Jakub-li vlaží, žaludy kazí. Jaký den jest před polednem nebo odpoledne na svatého Jakuba, takové bude povětří před nebo po narození Páně. Jaký teplý svatý Jakub, tak studené Vánoce. Je-li teplý svatý Jakub, studené jsou Vánoce. Kolik mračen na Jakuba, tolik v zimě sněha. Na Jakuba déšť jak žravý jed modrý na pohance kazí květ, proto vzácný bývá v oulech med. Na Jakuba prvních brambor průba. Na Jakuba zamračeno, mnoho sněhu. 237
Svátek sv. Brigity byl do kalendáře vložen v roce 1623, a to na 8. říjen. Od roku 1969 se ale slaví v den její smrti 23. července.
218
Na svatého Jakuba čeká mnohá huba. Na svatého Jakuba brambor prvá úroda. Na svatého Jakuba – kobzolí pruba. O svatém Jakubě přicházejí silné bouře. Pakli na Jakuba slunce svítí, má pak krutá zima býti. Parno o Jakubu, zima o Vánocích. Pěkný den před svatým Jakubem slibuje pěkné žně. Po svatém Jakubě skřivan zpívá na hrudě. Prší-li na svatého Jakuba, hádá se o suchém a teplém počasí. Prší-li na svatého Jakuba odpoledne, nepotrvají dlouho mrazy po Novém roce. Svatý Jakub dává kukuřici klasy, Anna vlasy. Svatý Jakub plete provázky k měchům. Svatý Jakub Větší na sníh věští. Tři dni před Jakubem jasné, urodí se žito krásné. Z mračen na Jakuba v zimě sněží. 26. červenec – sv. Jáchym a Anna Anenské chladné rosy ohlašují pěkné časy. Je-li na svatou Annu vítr dopoledne, bývá drahá pšenice. Fouká-li odpoledne, bude drahý ječmen. K Anně svatý hodina ze dne se ztratí. Když na Annu mravenci pilně lezou a kopky dělají, hádá se na tuhou zimu. Kolik dní před svatým Jiřím se vrba zazelení, tolik dní před svatou Annou začnou žně. O svaté Anně sedlák si žita nažne. O svaté Anně žitečko se nažne. Od svatej Anky – žimne podranky. Okolo svaté Hanky chladné poránky. Staví-li mravenci ještě na svatou Annu svou hromadu, můžeme očekávati tuhou zimu. Svatá Anna – chladna zrána. Svatá Anna – chladno zrána. Svatá Anna pšenku žala. Svatá Anna žito žala. Svatá Anna zavádí žence do pšenice. Svatá Markyta hodí srp do žita, svatá Anna srp vzala a žala. 219
Zvětšují-li na svatou Annu mravenci své hromady, lze očekávati tuhou zimu. 30. červenec – sv. Abdon Na svatého Abdona ve švech praská stodola. 31. červenec – sv. Ignác z Loyoly Od svatého Ignaca – leto se obraca. Při svatém Ignáci strniska se obrací.
JULIJ Ako je vreme še tako deseti dan, tako bo z malim še veliki srpan. Ako mravlje preko navade mravljišča znašajo, zgodnjo in hudo zimo oznanjajo. Če v tem je mesecu presuho, ostane grozdje prav drobno. Je mesec moker in hladan, v gnilobi rad je sad končan. Je tega meseca presuho, ostane grozdje prav drobno; če le včasih prirosi, se pa osoči, zdebeli. Julija hladni in mokri dnevi, prazni bodo sodi in hlevi. Mrzel in moker mali srpan, trtnemu sadu je močno v bran.
2. julij – Obiskovanje Marije Device Ako 2. julija v dežju leto obiskuje, s hriba v tedne oznanjuje. Ako je drugi dan malega srpana grdo, še štirideset dni bo mokro. Ako je drugi dan tega meseca lepo, še štirideset dni bo tako. Če je drugi dan julija lepo, tako do konca meseca bo. Če Marija z dežnikom prihaja, tudi z dežnikom odhaja. Če Marijinega dne ne bo lepo, se dež ves mesec ustavil ne bo. Če Mati božja v dežju obiskuje, nazaj s hriba tudi v dežju pripotuje in dež za štiri tedne oznanjuje. Če na drugi dan julija ne bo lepo, se dež ves mesec ustavil ne bo. Če na Marijino obiskovanje deži, potem dež 40 dni trpi. Če na obiskovanja dan ni lepo, dež ves mesec naletaval bo. Dež drugega julija rad dolgo traja. Drugi dan malega srpana grdo, tudi še 40 dni bo grdo. Drugi dan malega srpana lepo, tudi še 40 dni bo lepo. Kakršno vreme ta dan, takšno bo potlej, ko čez 40 dni pride nazaj. 220
Leto in zima se srečata na dan Marijinega obiskanja. Marijinega obiskovanja dan napoveduje vreme deset dni.
4. julij – sv. Urh Ako do Urha slišiš kukavico in Urh z Marjeto kače pase, posevek dobro rase. Kukavica se oglaša do svetega Urha. Sveti Urh in sveta Marjeta kače paseta.
5. julij – sv. Ciril in Metod Ako je dež na Cirila in Metoda, oreh in kostanj domala ogloda. Če Cirila in Metoda dež pere, orehe in kostanj z drevja obere. Kakor bo vreme ta dan, tako bosta mali in veliki srpan.
17. julij – sv. Aleš Aleševa ajda je jelšava238. Če je Aleš suhoparen in suh, si napravi za zimo topel kožuh. Veliki teden imajo duhovniki ajdovo setev. Alešev teden pa kmetje.
20. julij – sv. Marjeta Antiohijska Ajdo je najbolje sejati Marjetni teden. Ako je svete Marjete dan deževen, lešnik bo tisto leto črviven. Ako na Marjetin dan deži, orehov i lešnikov ni, seno pa se ne posuši. Ako na Marjeto dežuje, se dež še rad obdrži. Če na dan Marjete deži, orehov pričakovati ni. Če na dan svete Marjete deži, orehov pričakovati ni, seno se ne more posušiti, lešniki bodo črvoviti. Če na Marjeto dež lije, seno na travniku zgnije. Če svete Marjete deževalo bo, težko boš pod streho spravil seno. Če ta dan grmi, lešnikov ni. Kakor se kaže vreme na ta dan, tak bode mali in veliki srpan. Marjeta reže dekleta. O prosu pravijo: O sveti Marjeti je latica, o svetem Jerneju je potica.
238
Ni dosti prida, čes. není moc dobrá.
221
Sveta Marjeta grom in strelo obeta. Sveta Marjeta kače pase. V dneh svete Marjete in svetega Jakoba rado vreme zdivja.
20. julij – sv. Elija Kadar grmi, se vozi sveti Elija v nebo. Sveti Elija se vozi v goreči kočiji.
22. julij – sv. Marija Magdalena Ako Magdalena deži, se dež še rad obdrži. Ako se sveta Magdalena solzi, rado potem še bolj deži. Če Magdalena na dežju stoji, dolgo slabo poletje preti. Magdalena drobničarka239. Magdalena rada joče ko otroče. Repo je najbolje sejati na dan svete Marije Magdalene, da dobro obrodi.
25. julij – sv. Jakob Starejši Če je Jakob lep, bo božič mrzel, a obilna jesen, to je znano ljudem. Če je sveti Jakob brez dežja, pričakuj strogo zimo. Če na Jakoba dežuje, ostro zimo oznanjuje. Če na svetega Jakoba dan grmi, bodo orehi in lešniki piškavi. Če na svetega Jakoba dan sonce sije, bo debela leča. Če sveti Jakob žejo trpi, zima nič prida ni. Čisti zrak o svetem Jakobu žitne shrambe polni. Jakobova ajda pa Ožbaltova repa sta malokdaj lepa. Kakor Jakob dopoldne vremi, tako bo tudi pred božičem te dni; popoldnevno vreme tega dne to božično vreme pove. Na nebu megla 25. dne, hudo zimo napove. O Jakobu pšenica zori ali zgori; grozdje pa na božjo pot odide in šele o Jerneju nazaj pride. O svetem Jakobu gre grozdje na božjo pot, o svetem Jerneju pa nazaj pride. O svetem Jakobu pšenica zori ali zgori. O svetem Jakobu se izselijo postovke.
239
Na svatou Magdalénu je zralé plané ovoce.
222
Ob Jakobu mora pšenica zoreti ali zgoreti. Pred Jakobom tri dni lepo, rž v redu dozorela bo. Pred svetim Jakobom tri dni lepo, se dež ves mesec ustavil ne bo. Svetega Jakoba jasno če je nebo, tudi za božič bo krasno kot ribje oko; oblačno ti zapriča odjugo božiča. Sveti Jakob ima bučo, sveti Jernej pa nož. Sveti Jakob ima bučo, sveti Jernej jo pa izprazni. Sveti Jakob žito zori, čeprav se sonce kuja. Tega dneva če dež naliva, želod se jak rad skazi, in čebela malo dobiva, tedaj tudi jede ni.
26. julij – sv. Ana Sveta Ana pogačarka.
Pasji dnevi Če je dež prvi dan pasjih dni, bo deževalo štirinajst dni. Pasji dnevi mrzli in deževni so za vincarja revni.
SRPEN Ať si kdo chce, co chce, říká – v srpnu ještě do rybníka. Bylo-li léto mokré, bývá v příštím roce drahota. Deštivé léto horší než podzim. Duben dělá roje – srpen pohřby. Duben, máj a červen víno suší, srpen, září, říjen hospodáře kruší. Hřímá-li v srpnu, lze čekat osmého dne opět bouřku. Hřímá-li v srpnu, praví se, že budoucího roku hojná úroda a množství deště jest k doufání. I když ze strnišť občas fučí, horko nás přece jen mučí. Jaký srpen, takový únor. Je-li konec srpna deštivý, bude únor brzy blátivý. Je-li první týden srpna horko, bude mnoho sněhu. Je-li v prvních týdnech srpna horko, zůstane zima dlouho bílá. Jsou-li v srpnu hory kalný, budou v zimě mrazy valný. Jsou-li v srpnu mraky bílé, přijde sníh o velké síle. Kde metlice, nemá hospodář ani slepice. Kdo ve žních hledí chladu, netrpí se hladu. 223
Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně tak. Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy. Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí. Když kvetou boby, je nouze o chleby, když kvete mák, již ne tak. Když nás srpen deštěm nepokropí, ten už potom škody nenatropí. Když nás srpen sluncem hřeje, v zimě sníh se dlouho skvěje. Když pálí srpen, bude pálit i víno. Když se urodí obilí stoklasa, má sedlák i chasa, když metelice, nemá ani slepice. Když srpen zpočátku hřeje, ledový vítr v zimě dlouho věje. Když v srpnu moc hřímá, bude na sníh bohatá zima. Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všecko slunce vysuší. Málo plodů v srpnu, málo včel zjara. Mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují stále pěkné počasí. Mlhy na lukách, potocích a řekách v srpnu zvěstují trvalé počasí. Mnoho chmelu – mnoho žita příštím rokem. Mnoho sněhů v lednu, mnoho hřibů v srpnu. Moc hub srpnových – moc vánic sněhových. Mží-li v srpnu, zůstává pak obyčejně krásné počasí. Nejsou-li hřiby, nebude sněhu. Je-li moc hřibů, bude moc sněhu. Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu. Půlnoční větry v srpnu přinášejí stálé počasí. Rolníkovi srpnové rosy dobrou předzvěst rosí. Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává. Rostou-li v srpnu houby, bude velká bída. Severáky v srpnu přinášejí stálé počasí. Severní větry v srpnu přinášejí bouřky nebo neměnné počasí po mnohé dny. Srpen a únor – tepla a zimy úmor. Srpen bez hřibů, zima bez sněhu. Srpen k zimě hledí a rád vodu cedí. Srpen klasy klidí a zralé ovoce vidí. Srpen má nejkrásnější počasí v roce. Srpen z počátku-li hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje. Srpen začíná, co červenec skončil. Srpen-li nás často nepokropí, polím mnoho škody ne natropí. 224
Srpen-li zpočátku hřeje, zima pak se dlouho sněhem skvěje. Srpnová horka ničemu neuškodí. Srpnové bouřky – prudké lijáky. Srpnové hřmění hlásí studenou zimu. Srpnové větry jsou poslové podzimu. Suché léto je úrodné na žito. Suchý srpen – suché víno, deštivý srpen – vodnaté víno. Šedá mlha v srpnu nezdravá. Teplé a suché léto přivádí za sebou mírný podzimek, tuhou zimu a nejlepší víno. V srpnu již nelze slunci mnoho věřit. V srpnu když půlnoční vítr věje, bez deště slunéčko hřeje. V srpnu mlhy na výšinách – jistá voda, když v nížinách – to pohoda. V srpnu první týden pohoda stálá, bude zima dlouho bílá. V srpnu slunce parné, ovoci a vínu zdárné. V srpnu sudený vítr ze strnišť fouká. V srpnu-li máš hodně slunečnosti, budeš mít vína dosti. Velká úroda hub věští bídu. Vesele bude řinčet kosa, je-li v srpnu hodně rosa. Z počátku toho měsíce se říká, že opět studený vítr ze strnišť fouká. Z počátku-li srpen notně hřeje, zima budoucí se sněhem skvěje.
1. srpen – sv. Petr Favre Je-li od Petra do Vavřince parno, bývá v zimě studeno. Kukačka si na Petrův den ucpe zobák koláčem. Petrův déšť – oráčův přítel.
4. srpen – sv. Dominik Čím více puká půda na Dominika, tím více ještě bude svítit slunce. Horka na Dominika – tuhá zima. Na Dominika parna – mrva marná. Parno na Dominika zvěstuje tuhou zimu. Potí-li se Dominik, bude Marek ještě v kožiše.
7. srpen – Kajetán 225
Na svatého Kajetána otvírá se stodol brána. Svatý Kajetán je tady, odvezte mandelů řady.
10. srpen – sv. Vavřinec Do svatého Vavřince nechval pšenice. Fouká-li na Vavřince vítr od západu, bude brzy zima; fouká-li vítr od východu, bude dlouhý podzim. Jak Vavřinec navaří, tak se podzim podaří. Jak Vavřinec navaří, Bartoloměj zasmaží, tak se podzimek podaří. Je-li od Petra do Vavřince parno, bývá v zimě dlouho studeno. Je-li počasí o svatém Vavřinci pěkné, možno těšit se na deště. Když den svatého Vavřince a Nanebevzetí Panny Marie pěkný jest, tedy očekávají vinaři dobrý vinný podzimek. Když o svatém Vavřinci slunce svítí, budem dobré víno míti. Když svatý Vavřinec nadchodí, poslední řepku seť se hodí. Krásně-li o Vavřinci a Bartoloměji, na dobrý podzimek máš velkou naději. Na svatého Vavřince brambory do hrnce. Na svatého Vavřince bude-li pěkný čas, přinese hojně vína dobrého; byť pak pršelo, neškodí nic, když toliko slunce jest. Na svatého Vavřince čtyři řípy do hrnce. Na svatého Vavřince – hop zemáky do hrnce. Na svatého Vavřince první podzimní den. Na Vavřince povětří krásný, bude podletí suchý a jasný. Na svatého Vavřince nechval pšenice. Na svatého Vavřince ořechy jdou do věnce. Na svatého Vavřince s kobzolami do hrnce, a jařina, ozimina schopná je do mlýna. Na svatého Vavřince slunečnost – vína hojnost. Nalezne-li se na svatého Vavřince na vinici zralý hrozen, bude hojnost dobrého vína. Pěkné počasí na svatého Vavřince ukazuje na pěkný podzim. Pěkně na Vavřince a Bartoloměje – šumného podzimku naděje. Pěkně-li na Vavřince a Bartoloměje, krásný podzim se na nás zasměje. Počasí na svatého Vavřince jaké jest, takové se udrží několik dní. Přijde-li pršlavý Vavřinec, bude myší plný záhonec. Slunečno-li o Vavřinci bývá, hojnost úrody dává vinná réva. 226
Svatého Vavřince – svícen do světnice. Svatý Vavřinec – nebeský ohnivec. Svatý Vavřinec dá létu první žduchanec. Svatý Vavřinec odnáší srp a zapřahá pluh. Svatý Vavřinec ohnivých slz napláče. Vavřincův déšť – myší úroda. Vavřinec – první podzimec. Vavřinec tepla nepřidá, Bartoloměj ubere. Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje.
14. srpen – sv. Smil Po svatém Smilu slunce ztrácí již svou sílu.
15. srpen – Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, sv. Terezie Benedikta od Kříže Den Nanebevzetí Panny Marie pěkný čas přinese hojnost dobrého vína. Je-li jasno a teplo o Nanebevzetí Panny Marie, bývá dobré víno. Je-li o Nanebevzetí Panny Marie pěkně, nastane požehnaný podzimek a počasí bude přiznivé vinné révě. Na Marie Nanebevstoupení prvních vlaštoviček loučení. Nanebevzetí a větry ze strnišťat jsou poslové podzimu. O Nanebevzetí jasno před východem slunce, nastane požehnaný podzimek. Pakli byl jasný den Nanebevzetí Marie Panny, tak se hojnost dobrého vína očekává. Pakli o Nanebvzetí Marie Panny prší, tak padesát dní mokrých k očekávání máme. Panna Maria dává první oříšky. Panna Maria vlaštovky svolává. Panny Marie Nanebevzetí, hlávka do zelí vletí. Slunce-li na Nanebevzetí Panny Marie svítí, lze hojnosti vína se nadíti.
16. srpen – sv. Roch Když prší na svatého Rocha, je pak pěkný podzimek. Ke svatému Rochu bývá hojnost hrachu. Na svatého Rocha přibude brambor trocha. O svatém Rochu brambor jen trochu. Prší-li jen týden po svatém Rochu, bramborů každý den trochu. 227
Prší-li na svatého Rocha, je pak pěkný podzimek.
18. srpen – sv. Helena Přinese-li déšť svatá Helena, bývá otava dlouho zelená. Svaté Helence pletou ženci věnce.
19. srpen – sv. Sebald Na den svatého Sebalda vybírají včelaři med.
21. srpen – sv. Samuel Na svatého Samuele mlynář novou mouku mele.
22. srpen – sv. Timoteus Svatý Timoteus hází snopy na vůz.
23. srpen – sv. Filip Benicius Má-li Filip hromy v průvodu, značí brzký déšť a úrodu.
24. srpen – sv. Bartoloměj Bartoloměj svatý léto nenavrátí. Bartoloměj svatý odpoledne krátí. Bartolomějské větry lámou ovsa. Bouří-li na svatého Bartoloměje, bouří po něm ještě více. Bouřky na Bartoloměje přináší kroupy a sníh. Den Bartoloměje jest pravidlo celého podzimku. Dozrál-li hrozen na Bartoloměje, dobrým vínem sudy naleje. Fouká-li na Bartoloměje z Moravy, vorej, sedláčku, pomali; fouká-li na Bartoloměje vítr z Čech, pak si, sedláčku, s oráním pospěš! Hřmí-li po svatém Bartoloměji, je podzim dlouhý a pěkný. Jak Bartoloměj velí, takový bude podzim celý. Jaké počasí o svatém Bartoloměji, takový bude i celý podzim. Jaký čas jest na svatého Bartoloměje, takový celý podzimek bude; bude-li tento den pěkný čas, znamená příjemný podzimek. Je-li bouřka na Bartoloměje, na podzim se pořád změna děje. 228
Je-li na Bartoloměje čas, je z lisu kvas. Když Bartoloměj nezaseje, nepokropí Idzi, to z obilí i ze žita se málo v poli vidí. Krásně-li o Bartoloměji, vinaři se smějí. Máme-li střídavé počasí na Bartoloměje, máme též střídavý podzim. Na Bartoloměje moc mraků – v zimě moc sněhu. Na svatého Bartoloměje dobrý sedlák žito seje. Nerostou-li na Bartoloměje hřiby, neočekávej v zimě sněhu. O svatém Bartoloměji naplije jelen do řeky; a proto se nemá již nikdo koupat. Od svatého Bartoloměje slunce už tolik nehřeje. Pěkně-li na svatého Bartoloměje, pijí vinaři. Pěkně-li o Bartoloměji, na pěkný podzim máme naději. Pěkný čas na svatého Bartoloměje – dobrý podzimek, než se kdo naděje. Po Bartoloměji studený rosy, nechoďte ráno bosi. Sucho na Bartoloměje – mrazné zimy naděje. Svatý Bartoloměj vodu zchlazuje. Svatý Bartoloměj zavádí mraky, a činí konec bouřkám. Svatý Bartolomí – léto, hlavu skloní. Svatý Bartolomí létu hlavu lomí. Svatý Bartolomí všemu hlavu zlomí.
25. srpen – sv. Ludvík IX. Od Ludvíka krále bouřek je namále a o Augustině táhnou již do zimní síně.
26. srpen – sv. Zefyrin Svatá Serafina poslední klásky sbírá. Zeferin poslední klásky sbírá.
28. srpen – sv. Augustin Jak je teplo o Augustinu, tak bude studeno na Kateřinu. Ještě svatý Augustin rád vyhledává stín. Kol svatého Augustina odcházejí pryč teplé dny. O svatém Augustinu léto opouští krajinu. Svatý Augustin udělá z tepla stín.
229
29. srpen – Umučení sv. Jana Křtitele Jana stětí – vlaštovka od nás letí. Když na Stětí svatého Jana prší, velikou zkázu ořechy trpěti mají. Na Jana stětí vlaštovky od nás letí. Na svatého Jana stětí čápi do tepla letí. Na svatého Jana stětí hotov žito k setí. Na svatého Jana stětí mají se ožínati bramborové nati. Prší-li na den stětí svatého Jana Křtitele, zkazí se ořechy. Stětí svatého Jana – přestávají již parna.
AVGUST Če je slana v avgustu močna, bo vreme ostalo še nadalje lepo, če pa prične z nevihto, bo z njo tudi končal. Če se avgusta po gorah kadi, kupi si kožuh za zimske dni. Če se avgusta po gorah kadi, kupi si kožuh za zimske noči. Če se megla zjutraj vzdiguje, slabo vreme napoveduje; če pa zemlja meglo posrka, lepo vreme na vrata trka. Če srpana veter zvedri, vreme še dolgo trpi. Česar avgust ne skuha, september ne more speči. Rosa je avgusta tako potrebna kot tebi vsakdanji kruh. Sonce srpana grozdje meči, z medom navdana ajda diši. Sredi avgustovskih dni rad hlad z gora prihrumi. Srpana če veter zvedri, vreme šo dolgo trpi. Veliki srpan kar ne skuha, tudi kimovec ne prekuha.
2. avgust – porcijunkula O porcijunkuli če je vročina, huda bo v prihodnje zima.
10. avgust – sv. Lovrenc Ako je vreme na svetega Lavrencija in svetega Jerneja bilo, se tudi jeseni ne bo skazilo. Ako je na Lovrenca in Antona lepo, bo še jeseni tako. Ako je na svetega dan lepo, bo vsa jesen lepa. Če ima Lovrenc grozd mehak, bo vina sodec kaj sladak. Če Lovrenc lep dan dočaka, vsa jesen bo potlej taka. 230
Če je Lovrenc jasen, bo grozd strden in vincar glasen. Če je na Lovrenca lepo, tudi jeseni ne bo grdo (in snega malo bo). Če je na Lovrenčevo grozdje mehko, potem bo vino sladko. Če je na svetega Lovrenca dan lepo, ali svetega Jakoba brez megle, bo malo snega. Če je na svetega Lovrenca dan lepo vreme, se vol smeje, če je pa grdo, se joka. Če na svetega Lovrenca dan grmi, ni ježic. Če sveti Lovrenc v hladu mašuje, bo huda in trda zima. Jasnim dnem svetega Lovrenca in Jerneja sledi lepa jesen. Kakršno je na Voranca v gorah, tako se suši mrva. Lovrenc deževen nam vino sladi in ajda moč po njem dobi. Lovrenc v vodo kamen vrže, ne hodi v njo, mrzla je že. Na dan svetega Lovrenca se začne jesen. Oo Lovrencu in Jerneju lepih dni, se vsakdo jeseni lahko veseli. O Lovrencu mora biti pletev končana. Svetega Lovrenca grozdje mehko, vincar obeta si vince sladko. Sveti Lovrenc če je jasen, tudi grozd bo strden, in viničar bo glasen. Sveti Lovrenc mašuje v rokavicah, sveti Jernej pa v kožuhu. Sveti Lovrenc pa sveti Jernej lep, še dolgo v jeseni bo topel svet. Sveti Lovrenc – vsaka voda kot zdenec. Sveti Lovrenc že v rokavicah mašuje. Vreme, ki ga Lovrenc naredi, celo se jesen drži.
13. avgust – sv. Kasijan Kakršno vreme da Kasijan, bo ostalo še marsikateri dan.
15. avgust – Marijino vnebovzetje (veliki šmaren, velika maša) Če je na velikega šmarna plašč moker, tisti mesec dežuje. Če na veliki šmaren sonce sije, vino samo v sode lije. Če velika maša mokri, mala maša praši. Če velikega Šmarna sonce peče, dobro vince v sod poteče. Jasna velika maša sladko vino prinaša. Kadar je velika maša v kalu, je mala maša v prahu. Kadar velikega šmarna sonce peče, takrat dobro vino v sod poteče. Kakor se je vreme na gospojnico skazalo, štiri tedne bo naprej ostalo. 231
Na veliki šmaren lepo, lepa vinska jesen bo. O velikem šmarnu lepo, dosti grozdja bo. Velike maše sonce da dosti vina sladkega. Veliki šmaren brez dežja, sladko vince bo doma.
24. avgust – sv. Jernej Ako je na svetega Jerneja lepo, bo vsa jesen lepa. Če je o svetem Jerneju zrel grozd dobiti, bo dosti sledkega vina piti. Če Jerneja veter zjasni, lepo vreme še dolgo trpi. Kakor Jernej in zadnji srpan vremeni, se vsa jesen drži. Na svetega Jerneja dan se ne sme orati. Po vremenu Jerneja se vsa jesen nareja. Slana na Jerneja, gotovo bo zijala vrana. Svetega Jerneja meglice popijejo strd za potice. Sveti Jernej mašuje v kožuhu. Šent Jerneja če je slana, bo gotovo še zijala vrana. Tri dni pred svetim Jernejem in tri dni po svetem Jerneju je najboljša ajdova paša. Zrel grozd Jerneja dobiti, dosti bo sladkega mošta. Zrel grozd Jerneja dobiti, dosti bo sladkega vinca piti.
29. avgust – Mučeništvo Janeza Krstnika Če se na dan svetega Janeza glave zelje seka, ne stoji dolgo zelje v kadi, ker se pohabi. Dež svetegna Janeza glave rad stori orehe piškave.
31. avgust Kakor zadnji srpan vremeni, tako cela jesen drži. Kakor je zadnji dan avgusta, taka jesen bo, lepa ali pusta.
PODZIM Čím dříve listí opadává, tím úrodnější rok. Jak se seje na podzim, tak se i z jara seje. Jaká řepa, taková nať, jaké plásty – taková mlaď. Jasné počasí v podletí, jisté větry se zimou brzy přiletí. Je-li na podzim málo hub a mnoho lískových oříšků, bude tuhá zima. 232
Jestliže si zajíc na podzim dlouho pelech nehrabe, bude mírná zima. Jsou-li pozdě na podzim bouřky, nebudou brzy mrazy. Kdo včas naseje, ten navěje. Kdyby na jaře pršelo celý den, za hodinu je sucho, na podzim je tomu naopak. Když mají zajíci ke konci podzimu hodně sádla, bude tuhá zima. Když na podzim hodně houby rostou, když veverky vybíhají do polí, bude krutá zima. Když ryjí krtkové na podzim v dolinách, bude tuhá zima, ryjí-li na vršku, bude zima mírná. Když se táhnou ptáci blízko k stavení, bude tuhá zima. Když si mravenci na jaře staví vysoko mraveniště, bude mokrý podzim. Kvetou-li stromy podruhé, potrvá zima do máje. Kvetou-li stromy na podzim podruhé, bude zima až do konce května. Mnoho žaludů – veliká a tuhá zima. Mokrý podzim přináší sněživou zimu. Na jaře sij za mokra, na podzim za sucha. Na jaře zamaš, na podzim zamaš! Na pěkný podzim nepřistavuj stodol. Na podzim lžíce deště a konev bláta. Na podzim počasí čisté, v zimě vánice jisté. Nejsou-li vidět na podzim čečetky, připravuj se na tuhou zimu. Oziminy sej v košili a jařinu v kožichu, budeš mívat na štrýchu. Pěkné růže v zahradách věští pěkný podzim a pozdní zimu. Podzim bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu. Podzim na strakaté kobyle jezdí. Podzim praví: pěkným osením pole odívám a jaro dí: také já se na to podívám. Pokud zajíci a husy jsou na podzim tučné a mají hustou srst a peří, přijde jistě tuhá zima. Pozdní růže zahradě zvěstují mírný podzim. Úhory orej hluboko, budeš mít slámu vysoko. Vinice jsou bídnice, osení jistější živení. Začne-li zajíc hrabat pelech začátkem podzimu, bude zima krutá.
JESEN Ako nerado drevje obleti, marsikdo se še zime boji. Ako zgodaj listje z drevja pade, so rodovitne njive rade. Če blizu debla list obleta, dobro (nam) letino obeta. 233
Če nerado pada listje iz drevesa, je pomladi veliko gosenic in mrčesa. Če odpadlo listje blizu debla leži, prihodnje nam leto obilno rodi. Če se zgodaj selijo ptiči, bo huda zima ob božiči. Če spomladi grmi, bo še grdo in mrzlo, če pa v jeseni, se leto povračuje rado. Če pomladi trta ne joče, tudi jesen preša ne stoče. Če v jeseni grmi, se leto ponovi. Če v jeseni ni kam devati, spomladi ni kje jemati. Kadar zgodaj listje odpade, sneg potem zgodaj zapade. Ko kraljiček v jeseni k domu prileti, kmalu sneži. Počasen listja pad, dosti gosenic na pomlad. Spomladi jih osem (dni) moči, a eden suši; v jeseni pa eden moči, a jih osem suši. Topla jesen ti oznanjuje, da se spomladi zima težko odmikuje.
ZÁŘÍ Babí léto – léto na odchodě. Bouřky v druhé polovině září přinášejí mnoho větrů. Bouřky v září – na jaře mnoho sněhu. Bouřka v září – sníh v prosinci. Bouřky v září zvěstují mnoho sněhu v zimě. Co srpen neuvaří, to již září nedosmaží. Divoké husy na odletu – konec i babímu létu. Divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí. Dlouhý kořen na ocúnu, dlouhá zima. Fouká-li počátkem září z Moravy, pak orej, sedláčku, pomali. Fouká-li ale z Čech, pak si, sedláčku, s oráním pospěš. Jaké počasí v září, tak se i v březnu vydaří. Jasné počasí o rovnodenní zvěstuje mnoho větrů v zimě. Jestli září sluncem hýří, tak k nám tuhá zima míří. Jsou-li v září noci jasné a suchy, nebude po houbách ani potuchy. Jsou-li v září rána mlhavá, bude zima jistě sychravá. Když čečetek nevídati, hotov se na tuhou zimu. Když je vlhko i v září, v lesích se houbám daří. Když ovoce zraje, chléb nejvíc plesnivý. Když v září babí léto všude, pěkný podzim dlouho bude. 234
Mnoho hub v září – teplá zima. Mnoho žaludů – veliká a tuhá zima. Na dešti v září rolníku moc záleží. Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom. Ozvou-li se v září hromy, budou sněhu plné stromy. Parna a mlhy se víno nebojí, oběma se lépe napojí, zato ale velkým chladem v září postonává a se špatně daří. Pěkné růže v zahradách věští pěkný podzimek a pozdní zimu. Po hojných deštích v září osení zimní se podaří. Podzimek bohatý na mlhu věští v zimě mnoho sněhu. Prší-li často v září, z lesů se dlouho voda paří. Prší-li hodně v září, vesele se sedlák tváří. Teplé září – dobře se ovoci i vínu daří. Teplé září značí, že se říjen mračí. Touží-li září po rose, bude v říjnu bláta po ose. V teplém září dobře se ovoci a vínu daří. V září mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá. Začátek tohoto měsíce přináší lidem i hovadu zlé páry a mlhy. Září fouká mírně, dokud ovoce není ve spižírně. Září hrozny sbírá. Září jezdí na strakaté kobyle. Září, kamna zazáří. Září, na léto jde stáří. Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče. Září víno vaří, říjen mačká hrozen. Září víno vaří, říjen – víno pijem. Zářijová slota – hrstka deště, fůra bláta. Zářijové pršení prospívá osení. Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava.
1. září – sv. Jiljí Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý měsíc dodržuje. Jaké počasí o Jiljím panuje, takové po celý měsíc se ukazuje. Jaké počasí o svatém Jiljí, takové bývá po celý podzim. 235
Je-li Jiljí jasný den, krásný podzim zvěstujem. Je-li pěkně na svatého Jiljí, bude pěkně po čtyři neděle. Je-li střídavě na Jiljí, je střídavé podletí. Jiljí jasný – podzim krásný. Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí. Na den Jiljí hromy a blesky – čtyři týdny mokré stezky. Na svatého Jiljí jasno, je suchá jeseň; když prší, 40 dnů střecha nevyschne. Na svatého Jiljí jasný den – krásný podzim zvěstuje. O svatém Jiljí jdou jeleni k říji. Pohoda na Iljího, dobré ozimní zásevy. Pro ornici i osení výhoda, když na Jiljího slunná pohoda. Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý. Svatý Jiljí děvčata bílí. Svatý Jiljí své počasí pevně drží. V jakém počasí jde jelen k říji, v takovém se o Michalu vrací. V jakém povětří jelen na den Jiljího říje neb mezi laně jde, v takovém se zase po čtyřech týhodnech navrací; jestli ale jelen něco později říje, tedy jest znamení, pozdě zima nastane.
2. září – sv. Štěpána krále Na svatého Štěpána krále je už léta namále. Na svatého Štěpána krále je už zima namále. Od Štěpána krále bouřek je namále.
8. září – Narození Panny Marie Jaké počasí na Narození Panny Marie, takové potrvá čtyři neděle. Jaké počasí o Panny Marie narození, takové bude osm neděl. Matka Boží hlávku (zelí) složí. Na Panny Marie narození vlaštovek shromáždění. Narození Panny Marie – co má studenou krev, se do země zaryje. Neprší-li o Marie narození, bude suchý podzim. O Marie narození vlaštovek tu více není. Panny Marie narození – vlaštoviček rozloučení.
10. září – sv. Mikuláš Tolentinský 236
Jiří s teplem, Mikuláš s pící. Neprší-li o Mikuláši, bude suchý podzim.
11. září – sv. Pafnucius Neprší-li na svatého Pafnuce, bývá suchý podzim.
14. září – Povýšení svatého kříže Na Povýšení svatého kříže odkud fouká vítr, odtud přijde drahota. Na Svatého Kříže nalezení, nepřekvapí ochlazení. Po svatém Kříži podzim se blíží.
15. září – Panna Maria Bolestná Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychle poklesne.
16. září – sv. Ludmila Na Ludmily světice obouvej střevíce. Svatá Ludmila deštěm obmyla. Svatá Ludmila přináší ráda déšť a vítr. Svatá Ludmila, to zbožné dítě, přináší ráda déšť a vítr.
17. září – sv. Cyprián Na svatého Cypriána chladno bývá často zrána.
20. září – sv. Zuzana Je-li hezky 20. září, potrvá tak po čtyři neděle. Slunce jasné v den svaté Zuzany, kyselost z hroznů vyhání.
21. září – sv. Matouš Jaké počasí dělá svatý Matouš, takové potrvá čtyři neděle. Je-li na Matouše jasno, bývá to vínu spásno. Je-li na svatého Matouše pěkný den, mají vinaři naději na dobrou sklizeň. Když na Matouše slunce svítí, budeme dobré víno míti. Krásné počasí na svatého Matouše má vydržet ještě čtyři neděle. Matouše jasný den čtyři týhodni potom jasné předpovídá. 237
Na svatého Matouše pohoda – vyschne v lese každá kláda. O svatém Matouši vlaštovka nás opouští. Po svatém Matouši ovoce se okouší. Po svatém Matouši čepici na uši! Pohoda o svatém Matouši čtyři týdny se neruší. Svatý Matouš chmel obírá a z úlů med podává.
22. září – sv. Mořic a druhové Je-li jasno na den svatého Mauricia, bude v zimě mnoho větrů. Na svatého Mořice hodí se již čepice. Na svatého Mořice nesej pšenice – bude samá metelice!
23. září – sv. Tekla Na svatou Tekli zelíčko sekli. Svatá Tekla jablka jedla. Svatá Teklička maluje jablíčka.
26. září – sv. Kosma a Damián, sv. Edita Na Kosmu a Damiána studeno bývá zrána. Svatá Edita – pilně podmítá.
28. září – sv. Václav Jak spadne sníh do Václava, tak je potom pěkná pohoda. Jaké mrazy před svatým Václavem, takové před svatodušními svátky. Je-li na svatého Václava bouřka, bývá dlouho teplo. Kolem svatého Václava nové léto nastává. Kolik mrazů do svatého Jiří, tolik do svatého Václava. Kolik mrazů před svatým Václavem, tolik na budoucí rok po Filipu a Jakubu býti má. Na svatého Václava babí léto nastává. Na svatého Václava bývá bláta záplava. Na svatého Václava každá pláňka dozrává. Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek. Na svatého Václava v noci mrazík nastává. Na Václava českého bývá vína nového. 238
Přijde Václav – kamna připrav! Svatováclavské časy přinesou pěkné počasí. Svatý Václav bere mléko na špičku.240 Svatý Václav Čechům přeje, neprší-li na něj, dobře se za rok seje a ještě více ve stodole věje. Svatý Václav praví: „Pusťte krávy do otavy!“ Svatý Václav tady – sklízí hady. Svatý Václav v slunci září – sklizeň řepy se podaří. Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní. Svatý Václav zavírá zem.
29. září – sv. Michael, Gabriel a Rafael Fučí-li na svatého Michala vítr od východu nebo severu, bude tuhá zima. Hřímání okolo Michala znamená veliké větry. Hřmí-li na svatého Michala, bude mnoho žita, ale málo ovoce a silné větry. Hřmí-li na svatého Michala, bude hojnost vína, ale ovoci ublíží a budou hrubí větrové. Jasný den na Michala – urodí se obilí a dobrý masopust. Je-li o Michalu jasná noc, zvěstuje to zimy moc; je-li mlhavá a vlhká, nebudou chladna velká. Je-li svatý Michal jasný a krásný, bude tak ještě po čtyři neděle. Jestli noc před svatým Michalem jasná, bude velká zima; prší-li, bude levná zima. Jestli noc před svatým Michalem jasná jest, tedy má veliká zima následovat. Když jasná noc na Michala, to zima nastoupí trvalá. Když mrazy časně před svatým Michalem přicházejí, tedy se po svatém Matěji zdlouha zase navracejí. Když před Jiřím rosa, to před Michalem mráz. Kolem svatého Michala daří se nejvíce zimní setba. Kolik před Michalem bývá mrazů, tolik po Filipu v jednom rázu. Kolik dní před svatým Michalem jíní a mrzne, tolik dní po Filipu a Jakubu budou jíní a mrazíky. Má-li Michal mnoho žaludů, přijde brzy zima a bude mnoho sněhu. Michal, v den-li jeho pršívá, teplo před Vánoci věštívá. Mokro o Michalu, studeno o Štědrém dnu. Na svatého Michala každá plunka uzralá.
240
Klesá dojivost.
239
Na svatého Michala když severní a západní vítr věje, tuhá zima k nám pak spěje. Nejsou-li pryč před Michalem ptáci, tak po něm tuhá zima neburácí. Noc-li chladná před Michalem, tuhá zma přijde cvalem. O Michalu jasná noc – zvěstuje to zimy moc. Padají-li žaludy před Michalem, bude brzká zima. Padají-li žaludy před Michalem, bude tuhá zima. Pryč-li nejsou před Michalem ptáci, po něm tuhá zima neburácí. Sklizeň začíná o tolik dní před svatým Michalem, o kolik dní dříve kvete šípková růže před svatým Janem. Svatý Michal všecko s polí spíchal. Žalud-li do Michala dozrává, krutá zima brzo nastává.
30. září – sv. Jeroným Na svatého Jeronýma stěhuje se k nám už zima. O svatém Jeronýmu připravuj se už na zimu. Svatý Jeroným, bez dřeva zatopil.
SEPTEMBER Ako kimovca so jasne noči, zima bo imela veliko moči. Če se zgodaj selijo ptiči, bo huda zima ob božiči. Če septembra dosti sonce sije, pozimi huda sapa brije. Kadar prve dni kimovca pogostoma grmi, bo dosti tepkovca, pšenice, rži. Kadar se začne dan povračati, začne tudi mrzleje prihajati. Kakršen kimavec, takšen bo sušec. Kakršno vreme o kimavca mlaji, takšno je vso jesen najrajši. Ko žerjav leti na tuje, brž se zima približuje. Ko žerjavi lete na tuje, brž se zima približuje. Slana pred svetim Mihelam če pada, tolkokrat k let‘ o terjacih je rada. Žerjavi ko lete na tuje, brž se zima približuje. Žitna cena rast bo imela, bolj ko veter se vzdiguje, če pa veter ponehuje, tudi cena upaduje. Če pa to kedaj ni res, vedi, da je zmota vmes.
1. september – sv. Edigij (Tilen, Til, Ilij) Ako je na Ilja jasno gorko, bo štiri tedne vedro. 240
Če Ilij mine lepega dne, se lepa jesen upati sme. Kakor Tilen kaže, rado ves mesec maže. Kakršno bo vreme na svetega Ilja kazalo, bo ves mesec ostalo. Kakršno vreme je Edigijeva dne, taki dnevi cel mesec slede. Sveti Tilen deževen, ves mesec bo pust in reven. Til meglen, grda jesen. Tila če jasno, gorko, štiri bo še tedne vedro. Tilen oblačen, meglen, grda, deževna jesen. Tilen oblačen, meglen naznanja deževno jesen. Tilna če jasno, gorko, štiri bo še tedne vedro.
8. september – Rojstvo Device Marije (mala maša, mali šmaren) Ako je na malo mašo lepo, bo potem dva meseca suho. Če je na mali šmaren lepo, rado ostane še dva meseca tako. Do male maše na soncu, potem na peči se otava suši. Kakršno vreme na dan male maše, tako potem 30 dni odteče. Kakršno vreme na malo mašo kane, tako trideset dni rado ostane. Kakršno vreme na malo mašo nastane, rado še dva meseca ostane. Kakršno vreme o kimavca mlaji, takšno je vso jesen najraji. Kdor po mali maši kosi, ta za pečjo suši. Mala maša – v vsakem grmu paša. Mala maša za suknjo vpraša in lastovke odnaša. Na malo mašo lepo, dva meseca suho. O mali maši je konec čebelne paše. O mali maši mora imeti ajda že črno zrnje.
15. september – Žalostna Mati Božja Če je na Marije sedem žalosti na polju dela, se letina žalostno drži. Če se na Marije sedem žalosti na polju dela, potem zemlja 7 let ne obrodi. Če se orje na Marije sedem žalosti, tedaj njiva sedem let ne obrodi.
21. september – sv. Matej Ako je Matevž vedren, bo prijetna jesen. Ako na Mateja sonce sije, kmalu lepa jesen zasije. 241
Na svetega Matevža vreme ugodno, tako bo ostalo štiri tedne prihodno. O svetem Matevžu je vsaka pečka zrela. Sveti Matevž – orehov otepavec.
22. september – sv. Mavricij Ako je Mavricija jasno nebo, vetrovi pozimi hudo brijejo. Ako Mavricija sonce sije, pozimi huda sapa brije.
29. september – sv. Mihael Ako sveti Mihael dežuje, volno zimo napove; če pa nebes razjasnjuje, trde zime se boje. Če Mihael v želodu leži, obilno s snegom božič gnoji. Če na Miholovo sever vleče, veliko zimo in sneg obleče. Če na Miholovo veter zaveje, mrzla bo zima, s snegom do veje. Če o Mihaelu sneg naletuje, dolga se zima obljubuje. Če o Mihaelu žerjavi še ne gredo, pred božičem zime k nam ne bo. Če je pred Mihaelom jasna noč, bo tudi zima imela veliko moč. Če ptice selivke241 pred svetim Mihaelom ne lete, se pred božičem bati zime trde. Če sveti Mihael dežuje, voljno zimo napoveduje; če pa nebs razjasnjuje, trde zime se boje. Do Mihaela na soncu, potem se na peči otava suši. Grom in tresk o Mihaeli hude vetrove pomeni. Kakor veter Mihaela žita cena rast bo imela: bolj ko veter se vzdiguje, višja cena narastuje; če pa veter ponehuje, tudi cena upaduje. Če pa to ni res, vedi, da je zmota vmes. Kolikor slane pred svetim Mihaelom, toliko po sveti Valburgi242. Miha kašo piha. Miha podpiha. Mihael leto za pašo zapre, Jurij pa jo odpre. Mihaela če grmi, viharjev veliko pozimi buči. O Mihaelu rad žene hudič polhe spat. O svetem Mihaelu če grmi, viharjev pozimi veliko buči. Pšenico je najbolje sejati Mihaelov teden. Slana pred Mihaelom če pada, tolikokrat ob letu o trjakih je rada. Slana pred svetim Mihaelom obeta hudo zimo. 241 242
Selivka, čes. stěhovavý pták. 25. únor.
242
Sveti Mihel če veliko šišk da, zgodnja bo zima in veliko snega. Šišk veliko Mihael da, zgodnja bo zima in veliko snega. Več boš o Miholji nakosil, kot o pustu naprosil. Za Miholje petešička.243 Zdolec244 in sever z Mihaelom v borbo gredo, gorje ti pozimi za pečjo. ŘÍJEN Bouřka v říjnu třebas malá, sotva na to zima stálá. Bude-li první den babího léta jasný, nastane teplý podzimek. Co v říjnu zimy přibude, v lednu jí opět ubude. Čistý nový Měsíc v říjnu slibuje pěknou vinnou žeň. Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají. Deštěm-li se konec října rozvodní, znamená, že příští rok se zúrodní. Duben hojný vodou – říjen vínem. Hřmí-li a blýská-li se v říjnu, bude zima jako duben vrtkavá. Jaké počasí říjen má, takové i březen dá. Je-li mnoho vos a sršňů, přijde studená a dlouhá zima. Je-li mnoho žaludů, bývá v zimě velmi studeno. Je-li říjen velmi zelený, bude zato leden hodně studený. Je-li v říjnu mnoho vos a sršáňů, přijde studená a dlouhá zima. Je-li vrána na blízku, jest nejvyšší čas k setí. Jestli má dub mnoho ovoce, bývá ráda tuhá a dlouhá zima. Jestli sníh napadne tohoto měsíce a kolik dní trvati bude, tak stálá bude také zima. Jsou-li strniska pokryta babími léty, jest to předzvěstí dlouhého a pěkného podzimku. Když dub hojné ovoce dává, tak má veliká zima a množství sněhu býti. Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikradne. Když jde říjen ke konci, zima jde k začátku a kožichy z půdy. Když křížový pavouk se v říjnu ukrývá a nevylézá, není daleko do sněhu. Když letí divoké husy, bude za čtrnáct dní sníh. Když listí pomalu opadá, tuhá zima bývá ráda. Když Měsíc v pěkném a jasném čase se obnovuje, tedy jest k doufání pěkné vinobraní. Když říjen blýská, zima píská. 243 244
Zabíjení kohoutů. Vítr, který fouká z doliny.
243
Když v říjnu dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá. Kolik dní přejde od nově napadaného sněhu až do novoluní, tolikrát v zimě se dostaví obleva. Kolik dní v říjnu uplyne do prvního deště, po tolik dnů bude i v zimě pršeti. Kolikrát tohoto měsíce sněží, tolikráte v budoucí zimě sníh padati má. Má-li říjen mrazů moc a sněhu, mívá leden mírnou zimu v běhu. Mlhy v říjnu – sněhy v zimě. Mlhy v říjnu značí mnoho sněhu. Mrazy v říjnu – hezky v lednu; krásný říjen – studený leden. Nechce-li ovce večer z pastvy jíti, jistě druhého dne bude z kalužiny píti. Nerado-li padá stromů listí, o tuhé zimě nás rádo jistí. Opadá-li v říjnu listí, mokrou zimou buďme jisti. Po teplém září zle se říjen tváří. Pokrývají-li se strniska ještě v říjnu hojně babími léty, jest to předzvěstí dlouhého a pěkného podzimu. Říjen a březen rovné jsou ve všem. Říjen bývá již studený, ale nikdy hladový. Říjen hojně větrů, dešťů mívá, někdy přece vesele se dívá. Říjen když blýská, zima plíská. Říjen na jednom konci ještě hřeje, ale na druhém již mrazí. Říjen nemá v oblibě ani kola, ani sáně. Říjen-li má dešťů moc a listopad, mívá prosinec prudké větry rád. Říjnové bouřky ohlašují nestálou zimu. Říjnové nebe plné hvězd má rádo teplá kamna. Sněží-li brzy v říjnu, bude měkká zima. Sněží-li brzy v říjnu, bude mokrá zima. Spadne-li v říjnu listí, bude mokrá zima. Studený říjen – zelený leden. Studený říjen ničí všechen hmyz i pro příští rok. Teplý říjen – studený listopad. Teplý říjen – studený únor. V říjnu bez kožichu, v únoru v kožichu. V říjnu dobře pohnoj pole, hojnost bude ve stodole. V říjnu hodně žaludů a bukvic oznamuje zimy víc. V říjnu mlha, v zimě sněhy. 244
V říjnu mnoho dešťů, v prosinci mnoho větrů. V říjnu mráz a větry – leden, únor teplý. V říjnu večer ovce je-li nutno nocí domů hnáti, tuhé zimy, sněhu jest se báti. V říjnu-li blýská, zima je plíská. Včas-li padá lupení, na rok pěkné osení. Vějou-li v říjnu severní větry, nezdaří se obilí. 1. říjen – sv. Remigius Fouká-li na prvého října vítr od východu, bude teplý podzimek a tuhá zima. Fouká-li na svatého Remigia od východu, bude teplý podzimek. Remigius hrozny sbírá a Viktorín presem svírá. 2. říjen – Panna Marie Orodovnice Den Marie Orodovnice – první mrazíky. Fouká-li toho dne vítr od východu, zima bude tuhá. 4. řijen – sv. František z Asisi Svatý František zahání lidi do chýšek. 5. říjen – sv. Placid Na svatého Placida slunce ohně nevydá. Na svatého Placida zima teplo vystřídá. 9. říjen – sv. Diviš Je-li déšť na svatého Diviše, bude mokrá zima. Kdo se těší, že na Diviše zasel, ať se netěší na úrodu. O svatém Diviši dej čepici na uši. Prší-li na svatého Diviše, mokrá zima přikluše. 14. říjen – sv. Kalist Na svatého Kalista ucpi včelín dočista. 15. říjen – sv. Terezie z Avily (od Ježíše) Den svaté Terezičky nebývá bez vlažičky. 245
Na svatou Terezii každý švec obírá. Po svaté Tereze mráz po střechách leze. Po svaté Tereze mráz za nehty zaleze. Svatá Terezie krávy uvazuje. Svatá Terezie z rosičky nadělává perličky. Svatá Terezie zimní okna zasazuje. Třetího října bouře a louže, třicátého sníh a rampouchy. 16. říjen – sv. Havel Déšť na Havla, déšť na Vánoce. Havel větrem foukává, Voršila tepla nedává. Havla den když v suchu chodí, ještě teplých dní k nám vodí. Havlovo žito, Urbanův oves, co z toho bude, potom mi pověz! Havlovo žito a Urbanův oves bývají zřídka na trhu. Jaký den Havel ukazuje, taková zima se objevuje. Když se do svatého Havla nesklidí zelí, je neuvařlivé. Když si Havel v suchu chodí, suché léto k nám pak vodí. Na Havla svatého poslední jablko (brambor) do pytle svého. Na svatého Havla kráva obyčejně v chlévě stává. Na svatého Havla má být všechno ovoce v komoře. Nalévá-li Havel víno, bude horké léto. O svatém Havle dobytek ve chlévě. Od svatého Havla víc se dobytek na pastvu vyháněti nemá. Opadá-li listí do polovice října, svatý Havel na poli zastaví práci a bude mokrá zima. Po svatém Havlu kráva ráda ve stáji stává. Pro Havlovo žito netřeba stavěti stodol. Sucho-li na svatého Havla, bude budoucí rok suchý. Suchý Havel oznamuje suché léto. Svatý Havel česnek sázel. Svatý Havel – devět počasí za den. Svatý Havel do zelí zajel. Svatý Havel do všeho i do zelí velel. Svatý Havel – hrozen shozen, svatý Judy – válí sudy. Svatý Havel poslední jablko sházel a štěpky zasel. 246
Svatý Havel sedmero počasí zasel. Svatý Havel stojí za to, jaké bude příští léto. Svatý Havel teplý, svatý Marcel bílý. 17. říjen – sv. Hedvika Svatá Hedvika medu do řepy zamíchá. Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy nalévá. Svatá Hedvika posvícení odmyká a pole zamyká. 18. říjen – sv. Lukáš Do svatého Lukáše ruce kde chceš měj, ale po něm je za ňadra schovávej! Do svatého Lukáše, kdo chceš, ruce volné měj, po svatém Lukáši za ňadra je dej! Na Lukáše má být obilí již zaseto. Na svatého Lukáše hojnost chleba i kaše. 21. říjen – sv. Uršula (Voršila) a Kordula, sv. Vendelín Jak den svaté Voršily začíná, tak se i zima končívá. Když na Uršulu a Kordulu větry dují, celou zimu nás navštěvují. Když na Uršulu větr duje, tuhou zimu ohlašuje. Na svatou Voršilu se má zelí klidit domů, jinak na ně Šimon a Judy nechá napadnout sníh. Od svatého Vendelína pastvinou celá krajina. Svatá Uršula a Kordula – patronky větru. Svatá Uršula a Kordula – větry pohnula. Svatá Uršula perličky rozsula; ráno vstala, posbírala, ani jedné nenechala. Svatá Voršila jíní nasila. Svatá Voršila zimu posílá. 22. říjen – sv. Kordula O svaté Kordule nejsladší bobule. 23. říjen – sv. Jan Kapistrán, sv. Severín Do svatého Severína má být doma jetelina. Na Jana Kapistrána za oráčem běhá vrána.
247
26. říjen – sv. Haštal Svatý Haštal – vymeť maštal. 28. říjen – sv. Šimon a Juda Na svatého Šimona přikluše k nám zima tiše. Na Šimona a Judy leze zima z búdy a nemá-li moci, přijde na Vše svaté v noci. Na Šimona a Judy leze kočka z půdy. Na Šimona a Judy leze zima z půdy. Od Šimona a Judy paste, pasáci, všudy! Po Šimoně a Judy naděj se sněha, neb hrudy. Svatý Šimon a Juda počasí o Vánocích ovládá. Svátek Šimona a Judy, tuhnou na poli hrudy. Šimona a Judy – bude zima všudy. Šimona a Judy – buď sníh, nebo hrudy. Šimona a Judy – kamenem nerozrazíš hrudy. Šimona a Judy – kožich sneste z půdy! Šimona a Judy – tuhnou na poli hrudy. Šimona a Judy – zima je všudy. Šimona a Judy – zima leze z půdy. Šimona a Judy vyhání hlídače z půdy. V den Šimona a Judy bojí se kůň hrudy.
OKTOBER Ako se drevje pozno obleti, huda zima sledi. Če listje hitro obleti, vsak naj zime se boji. Če se drevje zgodaj obleti, polje ob letu bogato rodi. Če se drevje zgodaj obleti, polje ob letu dobro rodi. Če se polž globoko zakoplje, se huda zima prikoplje. Če v oktobru že zmrzuje, mraz v januarju odnehuje. Če vinotoka mraz in burja brije, prosinca in svečana sonce sije. Konec vinotoka dež, rodovitno leto. Kozoprsku velike vode grudna hudi vetrovi buče. Listje če zgodaj odpade, sneg potem kmalu zapade. Na lužah stržek, blizu je snežek. 248
Oktober je dober. Oktober suh obeta sušo naslednjega leta. Prej ko v kozoprsku listje odpade, rodovitnejše bo prihodnje leto. Prvi vinotok lep in južen, je za grozdje prav poslužen. Vinotoka če zmrznuje, pa prosinca odjenjuje. V oktobru burja, mraz, januarja sončen čas. Vinotoka deževanje, grudna vetrov divjanje. Vinotoka velike vode, grudna hudi vetrovi buče. Vreme vinotoka je aprilu za poroka.
4. oktober – sv. Frančišek Asiški Kar je sveti Frančišek doživel, bo tudi sveti Lukež preživel.
16. oktober – sv. Gal Če je Gal suhoten, oznanjuje, da ob letu suša pripotuje. Če je Gal toploten in suh, bo leto, ki pride, z močo skopuh. Če lije svetega Gala dne, bo mokro prihodnje poletje. Gal suhoten obeta sušo naslednjega leta. Sveti Gal deževen ali suh, prihodnjega leta ovaduh. Sveti Gal je panj čebel ukral. Topel, veder sveti Gal, suho bo nam poletje dal.
18. oktober – sv. Luka Če na dan svetega Luka veter hladi, ni močno vino. Če je vlažen in mrzel Luka, repo popuka in sneg osmuka. Ječmen je najbolje sejati Lukežev teden. Luka pravi Urši: „Urša, spravi repo, sicer ti jo bom s snegom zabelil!“ Sveti Luka – sneg osmuka. Sveti Luka – sneg prikuka. Sveti Luka – v roke huka. Sveti Lukež – repni pukež. Vlažen, mrzel Luka, kmalu sneg prikuka.
21. oktober – sv. Uršula 249
Če je na dan svete Uršule lepo, potem vsak kasen245 kmet dovolj listja dobi. Če je na Uršulo lepo, čez tri dni deževalo bo. Če je na Uršule lepo, še lene babe nastil246 dobe. Če je na Uršule lepo, za tri dni deževalo bo. Če na Urše dan kmet zelje pospravi, mu ga vreme Simona in Jude v nič ne pripravi. Če z dežnikom Urša pride, zima vlagi ne uide. Dan svete Uršule si zelje z zelnika spravi, da ti ga vreme Simona in Jude v nič ne pripravi. Kakor Uršule dan je, bode tudi pozimi stanje. Kakor je Urša pričela, bo zima vsa izpela. Kakršno vreme Urša prinese, tako se rada jesen in zima obnese. Po vremenu svete Uršule se ravna cela zima. Sveta Urša v kad repo buša. Sveta Uršula bo repno jamo zaluščila. Sveta Uršula je repno jamo zaluščila.
28. oktober – sv. Simon in Juda Ko sta Simon in Juda mimo, gremo že v zimo. Po svetem Simonu in Judi približa nam se zima tudi. Simon in Juda se s snegom prebudita. Simon in Juda sta na repo huda. Sveti Juda sneg prikuha. Sveti Juda v roke huka. Sveti Judež, repni suhež.
LISTOPAD Brzký listopad – tuhá zima. Co za hodinu v listopadu naprší, to za tři týdny po tom nevyschne. Čím dříve listí opadne, tím úrodnější rok. Den-li jeho mlhovitý, zimy moc se nepocítí. Hřímá-li v listopadu, bude dobrý rok. Hřmí-li, když měsíc vstoupí do střelce, tu jistě bude na horách dobrý rok. V údolí však počasí plodinám příznivé nebude. 245 246
Počasen, zamuden, čes. pomalý. Nastelj, čes. stelivo.
250
Hřmí-li v listopadu, dobře na polích i v sadu. Hřmí-li v tomto měsíci, aťse těší rolníci. Jaké povětří jest v listopadu, takové má býti měsíce března roku budoucího. Jaký bývá v listopadu čas, takový je v květnu zas. Jaký bývá v listopadu čas, taký obyčejně v březnu zas. Jaký listopad, takový březen. Je-li mokrý listopad, bude celá zima vlhká. Je-li sníh jako krupice, přijdou mráz a chladno. Je-li v listopadu mokro, roste hojně trávy. Jestliže listopadový sníh odtaje, polím a studnám prospěje. Jestliže sníh listopadový dlouho zůstane, více než hnůj polím prospěje. Jsou-li stromy v listopadu v květu, dosahuje zima až k létu. Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá. Když ještě v listopadu hřmívá, úrody rok nato bývá. Když krtek v listopadu ryje, budou na Vánoce létat komáři. Když napadá sníh na zelené listí, bude tuhá zima. Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy se brzo uchytí. Když v listopadu rostou houby, připlatí obilí. Když v listopadu stromy kvetu, saha zima k letu. Rozšiřují-li mravenci silně kopky, zima bude raná a studená. Listopad z mlhy, jinovatky, deště, sněhu, sucha a bláta, před zimou k zimě chvátá. Listopadová mlha zhasíná slunce. Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění. Listopadové slunce na zemi nevidí. Listopadové sněžení neškodí vůbec osení. Listopadový vítr – bratr zimy. Má-li listopad déšť a potom mrazy, osení se často zkazí. Na počátku listopada teplo se se zimou hádá. Napadne-li sníh v listopadu a v prosinci do bláta a do vody, není to známka dobré úrody. Nejtěžší a nejodolnější rybu poskytuje listopad. Padá-li listí v listopadu, jistě brzy přijde led, ale dlouho nepobude. Padá-li první sníh, novembris, když země nebude zmrzlá, velikou škodu osení učiní a je vyleží aneb osení se pod sněhem paří a hnije. Ale jestli padne sníh, když země nejprve zmrzne, jest osení užitečný, nebo ono bezpečně v teple pod sněhem ve zmrznuté zemi leží. 251
První sníh se dlouho nepodrží. Přestane-li sníh vrzat pod nohama, přijde obleva. Stromy-li v listopadu kvetou, sahá zima až k létu. Studený listopad – zelený leden. Udeří-li v listopadu brzy zima, stálá nebude. Uhodí-li v listopadu časně mrazy tuhé, brzy zase bude dobře. V listopadu déšť a potom mrazy, osení se často kazí. V listopadu hřmí – sedlák vesnou sní. V listopadu hřmí příliš mnoho sněhu a vody, to známka příští neúrody. V listopadu příliš mnoho sněhu a vody, to známka příští neúrody. Začátkem-li listopadu sněží, mívá sníh pak často výšku věží. Zalepí-li si včely na podzim, když přestanou vyletovat, česno skoro docela voskem, bude zima velmi tuhá. Zatahují-li myši a krtci do svých děr mnoho suché trávy a slámy, připravují se na studenou zimu.
1. listopad – Všech svatých Den Všech svatých je poslední, který léto zahání. Jako na Vše svaté, tak o měsíc po nich. Je-li na Vše svaté buková blána suchá, každý se rád za kamna schová; je-li však blána mokrá, bude zima též dosti mokrá. Je-li o všech svatých bouřka, bývá zima měnlivá; je-li suchá z buku tříska, často v zimě pršívá. Je-li o Všech svatých léto, bývá o Martině zima; je-li zima o Všech svatých, bývá o Martině léto. Je-li suchá na Vše svaté z buku tříska, často v zimě pršívá. Je-li tříska ze zeleného buku na den Všech svatých vyťata suchá, následuje zima mírná; je-li vlhká, následuje zima mokrá. Je-li Všech svatých bouřka, bývá zima měnivá; je-li suchá z buku tříska, často v zimě pršívá. Jíní o Všech svatých věští tuhé mrazy o Vánocích. Když na Vše svaté mrazivo, to zima bude teplivo, a když déšť, to bude třeba za pec vlézt. Když o Všech svatých zima nemá moci, tak o svatém Martině po půlnoci. Kolem Všech svatých se mají okopávat stromy, aby nesly hojně ovoce. Kolem Všech svatých slunce uroní ještě malou slzu babího léta. 252
Na Vše svaté ne-li v noci, na Martina sníh se dostaví se vší mocí. Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o svatém Martině se vší mocí. O Všech svatých větry-li jsou, znamenají zimu proměnlivou; přijdou-li ale s Ondřejem, dobré zimy se nadějem. Sedláci utnou z dubového anebo i bukového stromu třísku: Jestli je tříska suchá, tedy očekávají levnou zimu; jestli ale vlhká a zostnatá, tedy se domnívají, že bude tuhá zima. Utni z buku třísku: je-li suchá, bude zima tuhá; je-li však vlhká, bude zima mokrá. Všichni svatí dluhy platí.
2. listopad – Dušičky, Vzpomínka na všechny věrné zemřelé Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje. Na Dušičky duše zemřelých oplakávají své hříchy, proto pršívá nebo padá mlha. Na Památku zesnulých bývá hustá mlha, neboť pomáhá k utěšení duší. Prší-li na den Dušiček, říká se, že duše zemřelých oplakávají své hříchy.
4. listopad – sv. Karel Boromejský Kůra z buku na Karla Boromejského uťatá, když suchá, malou a když mokrá, velkou zimu znamená.
8. listopad – sv. Bohumír Jaké je počasí na svatého Bohumíra, takové i březen mívá. Na Bohumíra příroda k spánku se ubírá.
9. listopad – sv. Theodor Na svatého Teodora sedlák ještě pilně orá. Svatý Teodor – mrazy lezou z hor. Svatý Teodor zasněží témě hor.
11. listopad – sv. Martin Den-li jeho mlhovitý, zimy moc se nepocítí. Chodí-li husa před Martinem po ledě, bude chodit o Vánocích po blátě. Jaký den svatého Martina, taková též bude zima. Jde-li husa o Martině po ledu, bude se po něm jistě dlouho koupat. Je-li na Martina mlha, přijde mírná zima. 253
Je-li na Martina mlhavo, taková též bude zima. Je-li na podzim málo hub a mnoho lískových oříšků, bude tuhá zima. Je-li na svatého Martina mlhavo, bude mírná zima. Je-li zamračeno na svatého Martina, bude zima levná; je-li jasno, bude zima tuhá. Jestli na den svatého Martina ve dne v noci oblačno, tedy bude nestálá zima; jestli jasno a čisto, tedy následuje tuhá zima; jestli ale mlhavo, tedy též taková zima přijde. Jestli na svatého Martina jest vlhko, bude nestálá zima; pakli na týž den slunce svítí, bude tuhá zima. Jižní vítr na Martina – mírná zima. Jsou-li na Martina mračna, zima je levná; jestli je noc jasná, zima je mastná. Když se kachna klouže na svatého Martina, o Vánocích bude bažina. Když svatý Martin se sněhem přiběžel, bude v něm celý měsíc ležet. Má-li déšť a potom mrazy, osení se často kazí. Martin a Kateřina na blátě – Vánoce na ledě. Martin-li se mlhami odívá, mírná zima obyčejně bývá. Martinův led bude vodou hned. Martinův led pod vodou hned. Na stromech a révě do Martina listí – tuhá zima přijde, buďme jisti. Na svatého Martina bývá dobrá peřina. Na svatého Martina jiskra do vína. Na svatého Martina kouřívá se z komína. Na svatého Martina nejlepší je husina; pohleď na hruď i na kosti, poznáš, jaká zima se přihostí. Je-li kobylka martinské husy hnědá, bude málo sněhu a na holo mrznout; je-li všk bílá, bude hodně sněhu. Na svatého Martina pod mrakem – nestálá zima. Na svatého Martina se poprvé pije víno sklizené při posledním vinobraní. Na svatého Martina slunečno – dlouhá zima. Na svatého Martina soudili, že když mokrý den mírnou a pohodlnou zimu, jasný ale tuhou zimu znamenati měl. Na svatého Martina zima chod svůj začíná. Na svatého Martínka pláče husí rodinka. Na svatý Martin – ještě se vrátím, ale na svatý Mikuláš mě tu najisto máš. Nejednou-li studený vítr zavěje, na Martina když sluníčko hřeje. O Martině houser po ledě když chodí, o Vánocích husy blátem vodí. 254
O Martině po ledu – o Vánocích po blátě. Padá-li první sníh toho dne, říkáme, že svatý Martin přijel na brůně. Padá-li sníh toho dne neb v noci, říká se, že svatý Martin přijel na bílém koni. Po svatém Martině zima nežertuje; přichází sníh i mráz kvaltem. Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí. Přijede-li Martin na šedém koni, bude zima střídavá. Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude. Radost Martina je husa a džbán vína. Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém, bude zima střídavá; přijede-li na žlutém, přijde tuhá a suchá zima. Svatý Martin rád jezdí na brůně. V suchu jsou-li na Martina husy, o Vánocích v mokru chodit musí. Zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima.
12. listopad – sv. Josafat Na svatého Josafata lepší kožich nežli vata. 13. listopad – sv. Anežka Česká Na Anežku není radno sebou v trávě šíti, protože se celkem snadno vlčí neduh chytí. O svaté Anežce od kamen se nechce.
16. listopad – sv. Otomar Na svatého Otomara neuvidíš komára.
17. listopad – sv. Alžběta Uherská Počasí o svaté Alžbětě předpovídá, jak bude v létě. Svatá Alžběta se sněhem přilétá. Z ledu Alžběta má brod.
21. listopad – Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě Jaký den na bětování Panny Marie, taková pak zima je. Když je na Obětování Panny Marie noc jasná, čistá, krutá zima se v lednu chystá.
255
22. listopad – sv. Cecílie Svatá Cecílie hrudy v poli sněhem kryje. Svatá Cecílie sněhem pole kryje.
23. listopad – sv. Kliment I. Svatý Kliment víc než kdo jiný zimu si oblíbí. Svatý Kliment zimu oblibuje, svatý Petr ji ucezuje.
25. listopad – sv. Kateřina Alexandrijská Ať Kateřiny nebo Kříže, dobré teplo chýže. Ať Kateřiny nebo Ondřeje, když mrzne, teplá chalupa jen zahřeje. Den Kateřiny povětří ledna předpovídal. Hrozí-li Kateřina sněhem, přinese jej Ondřej. Chodí-li na Kateřinu husa po rybníku po ledě, na Barborku na něm bude plavat. Chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě. Chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po vodě. Jaká svatá Kateřina, taková ja celá zima. Jaké počasí na svatou Kateřinu, takové jest v příštím lednu. Je-li Kačenka nemocná, bývá Barborka naškrobená. Je-li Kačenka ucouraná, je Baruška naškrobená. Kateřina na ledě, koleda na blátě. Když Kateřina po ledě už chodívá, Eva potom blátem oplývá. Když na Kateřinu mrzne, tak na Barborku just ne. Když se Kateřina klouže, jsou na Barborku louže. Když se Kateřina klouže, potom Mikuláš přeskakuje louže. Mrzne-li na Kateřinu, na Barboru prší. Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu. Na svatou pannu Kateřinu sluší se chovati pod peřinu; pak na svatého Mikuláše tuť jest zima všecka naše. Padá-li na Kateřinu sníh, bude na Barborku jih. Sedí-li o svaté Kateřině kačena na ledě, o Vánocích bude sedět na blátě. Sníh na svatou Kateřinu věští vysoké obilí. Svatá Kateřina peklo zamyká, nebe odmyká. Svatá Kateřina prádlo máchá a svatá Barbora je škrobí. 256
Svatá Kateřina přichází bíle oděna. Svatá Kateřina strčí housle do komína. Svatá Kateřina zakazuje pod smíchem a sv. Ondřej pod hříchem. Škrobí-li svatá Kateřina prádlo, svatá Barbora je kropí. Zelí naložené na Kateřinu platí za nejlepší. Zima-li na Kateřinu, přilož sobě o peřinu.
26. listopad – sv. Konrád Na svatého Konráda bývá zima neřádná. Na svatého Konráda – sněhem cesta zaváta.
29. listopad – sv. Saturnin Na Saturnina skučí meluzína.
30. listopad – sv. Ondřej Bouřka na svatého Ondřeje zdravou zimu nám zvěstuje. Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží. Má-li Ondřej na stromech kapky, bude příští rok hodně ovoce. Na svatého Ondřeje hoď dřívko na vodu: Přeplyne-li, bude mokrý rok; zůstane-li na povrchu tiše, bude suchý rok. Na svatého Ondřeje ještě se nám ohřeje, ale na svatého Mikuláše už je zima celá naše. Na svatého Ondřeje ještě se zem ohřeje. Na svatého Ondřeje konec pocení. Na svatého Ondřeje mruz, chystej sedláče vůz. Na svatého Ondřeje se někdy člověk ohřeje. Na svatého Ondřeje špatný hospodář, který neseje. Ondřej mosty staví, Jiří je odplaví. Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní. Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok. Přijdou-li větry s Ondřejem, dobré zimy se nadějem. Sníh svatého Ondřeje obilíčku nepřeje. Sníh svatého Ondřeje oziminám nepřeje. Sníh svatého Ondřeje vzešlému žitu mnoho nepřeje. Sníh svatého Ondřeje žitu velmi prospěje. 257
Svatého Ondřeje slzice naplní ovocem truhlice. Svatý Ondřej dělá led, a svatý Jiří jej láme. Svatý Ondřej tichý – nebude len lichý. Vlhký rok nebo suchý tak poznáš: sklenici plnou vody míti máš, na den svatého Ondřeje to činívej. Přebíhá-li vrchem voda, to znej, vlhký rok ten; stane-li se zárověň, suchý a vyprahlý bude ten rok.
NOVEMBER Bele muhe frkajo, črne muhe crkajo.247 Bele muhe letajo, nam kožuh obetajo. Če mokro zemljo sneg pokrije, bo malo prida za kmetije. Listopada gredo duš v nebo, kakor čebele iz panjev. Listopada južnina, svečana mrzlo. Listopada zmrzlina, je svečana ne bo. Macesen se vselej na kopno obleti, prej zapadli sneg ne obleži. Macesnova špica pade vselej na kopno zemljo.
1. november – Vsi sveti Ako je na vseh svetnikov dan lepo vreme, bo prihodnje leto čuda žira. Ako na mrtvih dan dežuje, zamete zima pričakuje. Če na mrtvih dan deži, vreme po snegu diši. Če na mrtvih dan dežuje, se huda zima pričakuje. Če na mrtvih dan dežuje, zamete pričakuje. Če vse svete namaka, debel sneg nas čaka. Deževni vsi sveti, pozimi hudi zameti. Do vseh svetih grdo, po vseh svetih lepo. Kaka bo zima, ve že pastir, danes ve vsake bukve izvir, ako je suhoten, zima bo mila, če bo mokroten, trda sledila. Mraz na vse svete pomeni lep Martinov dan. Vseh svetnikov mraz, o Martinju topel čas. Vseh svetnikov mrzel dan, božič bode v led okovan. Vsi svetniki radi prineso kak dan še vreme lepo.
247
Když napadne sníh, mouchy uhynou.
258
6. november – sv. Lenart Ako je na Lenartovo lepo ali grdo, do božiča bo ostalo tako. Kakršno vreme na Lenarta kane, tako vse do božiča ostane. Kolikor ima Lenart snega na planini, toliko ga ima božič v dolini. Kakršno bo za Lenarta vreme po hribih, tako bo božiča v dolini. Lenart zemljo zaklene.
11. november – sv. Martin Ako je na Martinje lepo, bo za tri dni grdo. Če je dan svetega Martina oblačen, čas prihodnje zime bo nestanoviten in mlačen. Če je Martin lep, veliko da zimo, če je pa meglen, slabo dobimo. Če je Martin oblačen ali meglen, pride zima voljna 248 kot jesen. Če je Martinov plašč v meglo zavit, bo vsakdo še zime sit. Če je na Martina jasen in sončen dan, bosta v treh dneh pobeljena hrib in plan. Če je na Martina dež, je potem zmrzlina, pozebe ozimina in je tu draginja. Če je na svetega Martina dan grdo in oblačno vreme, bo potem lepa zima; če je pa sončno in toplo, se je kmalu hude zime nadejati. Če je na svetega Martina dan lepo, bo za tri dni sneg. Če Martin oblake preganja, nestanovitna se zima oznanja. Če Martin oblake preganja, nestanovitno zimo napravlja. Če Martin sonce ima, huda zima rada prikrevsa. Če Martin sonce ima, pride rada huda zima. Če Martin suši in zmrznuje, kmet voljno zimo pričakuje. Če na dan svetega Martina sonce sije, pade v treh dneh dež. Če na Martinov dan sonce pokuka, čez tri dni burja snega primuka. Če pred Martinom zmrzuje, je pred božičem povodenj. Če pred Martinom zmrzuje, prihodnje leto ni češenj. Če se Martinova gos po ledu plazi, o božiču navadno po blatu gazi. Če se o Martinu vinska buča z zelenim trtnim perjem zamaši, bo drugo leto dobra vinska letina, ker trta dozori. Če se oblači na Martina, bo nestanovitna zima.
248
Mila, blaga, čes. mírná.
259
Če stoji Martinova gos na ledu, pa mora biti božiček na vodi. Če sveti Martin še listje obdrži, huda zima sledi. Če zeleni trta še o svetem Martinu, ne bo hude zime. Če za Martina sonce sije, huda zima bo. Dež svetega Martina in zmrzlina, pa pozebe ozimina. Dež svetega Martina, potem pa zmrzlina, pozebe ozimna, nastopi dragina. Kadar je pred svetim Martinom leda po kalih, prihodnje leto ne bo češenj. Ko pride sv. Martin, torbo na klin. 249 Ko pride sveti Martin, je paše konec. Korenje se redi do svetega Martina. Martin lep, veliko da zimo; če je meglen, slabo dobimo. Martin na petek – ne bo debeleha špeha. Martin nam prinese čez tri dni belo odejo. Martinske noči pojedo volove moči. Martinske noči vzemo blagu moči. Martinske noči vzemo živini moči. Snedena je Martinova kaša – sklenjena je letos paša. Sonce na Martina, pred vrati huda zima. Sveti Martin – je požegnal vin. Sveti Martin naj bo suh, da pozimi raste kruh. Sveti Martin oblačen ali meglen, pride zima voljna ko jesen. Za Martina če je jasno, bo v treh dneh sneg; če oblano, sneži še na ta dan. Za Martinje – kozlička. Za soncem Martina pride takoj sneg, zmrzlina; pa čeprav ta dan greje, tri dni se babje leto šteje.
17. november – sv. Elizabeta Ogrska Sveta Elizabeta na belem konju prijezdi. Sveta Elizabeta je otepenka. Za sveto Elizabeto greš v mest na vozu, iz mesta pa že na saneh.
22. november – sv. Cecilija
249
Pověsit torbu na hřebík, tzn., že pastýři skončí s pastvou a odeženou stáda do doliny do chlévů.
260
Cecilije grmenje, dobre letine znamenje. Če sveta Cecilija hudo grmi, dosti pridelka ob letu kmet dobi. Če na Cecilijo grmi in treska, bo ob letu žita kot peska.
23. november – sv. Klemen Sveti Klemen zaklene, sveta Katarina grušta, sveti Anderj pa pokriva.
25. november – sv. Katarina Bodi Katarina ali kres, če je mrzlo, neti les! Če je Katarina suha, je januar suh, če ne, je moker. Katarine dan ne laže, če po sebi prosincu vreme kaže. Vreme svete Katarine tudi prosinca ne mine. Sveta Kata, snega pred vrata. Sveta Katarina ali kres, če je mrzlo, neti les. Za sveto Katarino če dežuje, tedaj naj gre vozar oplate sekat; če je pa takrat sneg, se žlefe při rinkah250 izrabijo. Za sveto Katarino če dežuje, tedaj bo vlažna zima, če pa je takrat sneg, bo snežena.
26. november – sv. Konrad Kakršen svetega Konrada dan, takšem bo malone ves svečan.
30. november – sv. Andrej Andreja mraz – zima železna rebra. Andrejev sneg je žitu velik sovražnik. Andrejev sneg – z žitom kreg. Na Andreja, ko se v kozarcih vino smeja, vreme tako, ali onako, ostane do konca leta enako. Na Andreja sneg, ostane skozi 100 dni. Na svetega Andreja sneg, z žitom kreg. Sneg Andreja polju ni kaj prida odeja. Sneg, ki na svetega Andreja zapade, sto dni leži in žita mori. Sneg na Andreja, na polju slaba odeja. Sveti Andrej naj bo suh, da pozimi raste kruh.
250
Obroč, čes. obruč.
261
Za svetega Andreja sneg je železen.
OBECNÉ PRANOSTIKY Brzký déšť se dá jistě očekávat, když včely časně zrána vyletují, daleko se nevzdalují a brzy do úlů se vracejí, když se mravenci do svých mravenišť kvapem vracejí. Černá a hustá bouřlivá mračna působí více hřmění než nebezpečné blesky. Devátá a jedenáctá rozhodne, jaké bude počasí po celý den. Hnědá, tmavočervená nebo krvavě červená mračna přinášejí při teplém vzduchu více nebezpečných blesků než hřmění. Jak skoro hlohy kvetou, tak skoro raduj se žitu. Jasný měsíc nosí rosu i mráz. Je-li deštivo a fialky otevřou své květy, bude brzy svítit sluníčko. Je-li mnoho polních bodláků, nastane tuhá a sněžná zima. Jestliže táhnou mraky proti větru, očekávej druhého dne déšť. Jsou-li večer mlhy na lukách, potocích a řekách, připravuje se pěkné počasí. Když jde slunce do stříbrného západu spát, budeme se v příštích dnech na sluníčku ohřívat. Když je večer na obloze spousta hvězd, další den najisto bude déšť. Když je východ slunce krví zbarvený, bude den deštěm zmáčený. Když jsou noci jasné, dny pak budou krásné. Když kohout na hřadě v noci nebo v jiný divný čas zakokrhá, delší dobu deštivé počasí Pán Bůh dá. Když komáři dlouho do večera lítají, pak slunečné dny konce nemají. Když kouř z komínů rovně vzhůru stoupá navečer, můžete očekávat další pěkný den. Když kura zobe v dešti, nečas dlouhý věští. Když kury jdou včasně na hřad a když z hřadu nesletují, pěkné počasí zvěstují. Když květ pampelišek jen napolovic jde spát, bude zítra hezky slunko hřát. Když mlha sestupuje z hor, nebo padají z nebe, nebo leží v údolích, nastane pěkné počasí. Když mlha stoupá, přináší obyčejně déšť, když naopak padá, připravuje jasné počasí. Když na východě se stmívá a na západě svítá, takového počasí ani čert nevyzpytá. Když omrznou kopřivy, omrznou i brambory. Když s východem slunce mlha k zemi padá, celý den bude slunečná nálada. Když se fialka sklání k zemi, bude brzo pršet.
262
Když se na sněhu dělají kuličky (hrudky), urodí se brambory, a když důly (rýhy), bude za 100 dnů povodeň. Když se nebe podobá rozcupované vlně, pěkné počasí brzy ustoupí. Když se po dešti objeví na obloze drobné mraky, nepohoda přejde taky. Když po ránu plují na obloze bílé řasy, odpoledne a večer vystupují kupovité mraky, jetel stáhne své lístky dohromady, očekávej večer či v noci bouřku. Když se urodí v obilí stoklasa, má sedlák i chasa, když metlice, nemá ani slepice. Když se velké mraky zmenšují, očekávej pěkné počasí. Když se vítr točí, deštíček zem zmočí. Když se vrabci sváří a v chomáčcích se perou, dešťové mraky se na nebe derou. Když se vrány a špačci houfují, sletují ke vsi, dlouhými dešti buď si jistý. Když se za deštivého počasí rozptylují mračna na sever, přijde slunečné a hezké počasí. Když si moucha na kámen horký od slunka sedá, dlouho zasvítit mu nedá. Když sovy houkají, déšť přivolávají. Když vlaštovky nízko u země lítají, mraky k dešti se chystají. Když vlaštovky vysoko na obloze létají, pěkný čas nám dají. Když vystupují z jihu k východu mračna podobná kořenům, očekávej bouřku. Kohouti když popoludní kokrhají, deštíček přivolávají. Mlha zůstává na zemi, až ji slunce vytáhne. Mnoho bukvice, mnoho pšenice. Mrak od Syberije dlouhý nečas zvěstuje. Náhlé teplo zvečera, pěkný čas se udělá. Nechce-li ovce večer z pastvy jíti, jistě druhého dne bude z kalužiny píti. Někdy i malý mrak po ránu může znamenat večer velkou bouřku. Padá-li sníh v malých vločkách, je-li jako krupice, přijdou mráz a chladno. Padá-li sníh ve velkých a širokých vločkách, přijde obleva. Pěkné počasí nastane, když slunce rozežene rychle mlhy v dolinách. Pěknému počasí důvěřuj, když den začíná šedivou mlhou. Počasí jistě pěkné bude, když sovy ve dne pokřikují, káně vysoko poletuje, žáby dlouho do noci kuňkají, slepice brzy na řad chodí, když vrány zobáky proti slunci otevírají. Pokud čáp svá mláďátka chrastím a mechem pokrývá, přijde brzy déšť. Pokud červené mraky zčernají a začnou se kupit, přijde prudká bouřka. Pokud dudek zjara začne stavět hnízdo, dá se očekávat pěkné počasí, které vydrží po delší čas. Pokud je dobytek neklidný, dozajista velká slota nebo bouřka přijde. 263
Pokud je okolo obzoru jasno, ale jinak zataženo, nebude ten den pršet. Pokud jsou mraky při východu slunce červené, přijde déšť nebo vítr. Pokud jsou okolo slunce při jeho východu mraky, nastane pěkné počasí. Pokud jsou ráno mraky černé jak uhel, přijde silný severní vítr. Pokud jsou vysoké vrchy v mracích ukryty a lesy blednou, modrají a černají najednou, přijde jistě déšť. Pokud mraky zdaleka nad obzorem se ukazují a zvětšují se, přijde brzy déšť. Pokud mravenci velké hromady jehličí snášejí, přijde tuhá zima. Pokud na jasné obloze mráčky vyskakují, zajisté bouřka přijde. Pokud při jasném počasí ryby nad hladinu vyskakují, déšť dozajista přijde. Pokud ptáci ve vzduchu poletují, přestože bouřkové mraky se blíží, odtáhne bouřka někam jinam. Pokud se po deštích mlhy v údolích hromadí, ale vrcholky kopců zůstávají jasné, bude hezky. Pokud se po špatném počasí mraky na západě protrhávají, přijde několik pěkných dní po sobě. Pokud se vrabci a slepice v prachu popelí, přijde jistě déšť. Pokud se za dne mraky okolo slunce hromadí, přijde prudký vítr. Pokud se zvěř táhne k lidským obydlím, nebo vyhledává hluboké doliny, nebo křoviny, přijde tuhá zima. Pokud slepice ještě dlouho v noci běhají po dvoře, bude druhý den jistě deštivý. Pokud slepice v dešti pobíhají a neskrývají se, potrvá deštivé počasí po delší čas. Pokud vidíme vzdálené hory jako v mlžném oparu, přijde hezké počasí. Pokud vítr žene mračna z jihu i severu, pak bude hezké počasí. Pokud vlaštovky vysoko v oblacích létají, hezké počasí bude. Pokud vodní ptactvo malé vody opouští a větší si vyhledává, přijde jistě tuhá zima. Pokud za letního večera netopýrové hojně poletují, bude druhý den dozajista pěkně. Pokud zjara slavíci celou noc pějí, bude jistě pěkné počasí. Přestane-li sníh vrzat pod nohama, přijde obleva. Rovněž nepěkné počasí dá se očekávat, když ježek díru u doupěte ucpává, když vodní ptactvo v hejna se shromažďuje na břeh a ostatní ptactvo, jako vlaštovky, vrány a jiné, vodu vyhledávají a těsně nad hladinujejí nalétávají. Severák přináší drsné počasí, ale za to stálé. Stoupá-li mlha vzhůru, je připraven déšť. V noci silná rosa, přes den slunko plesá. Vane-li při měsíčním úplňku vítr z východu, připravují se silná chladna. 264
Večerní kuňkání žab – zítra se schováš pod okap. Vítr, který se zdvíhá se sluncem a večer se utiší, přináší zřídka déšť. Vítr při východu slunce ohlašuje pěkné počasí, ale při západu ohlašuje déšť. Východní vítr přináší počasí na sena, západní na zelí, jižní krupobití a severní psí počasí. Z mlhavých dní v zimě předvídají se ranné jarní bouře. Zelenavá bouřlivá mračna mají více vody než blesků a zaviňují často průtrže mračen. Zpívá-li kohout na zemi, to se čas promění, zpívá-li na hřadě, jak bývalo, tak budě. Žere-li pes trávu, deštíček dá vláhu. Žlutošedá, tmavá bouřlivá mračna ohlašují krupobití. 96
Bodi zima, bodi kres, kadar zebe, neti les. Če češplje v listju cveto, se obdrže. Če je kvaterni teden251 lep, so trije za njim grdi. Če se ob dežju narejajo mehurčki, bo deževalo še naslednji dan. Če se vdigujejo zjutraj pred sedmo megle v zrak, je to za dež znak. Če v četrtek zvečer za oblak doli gre, so v nedeljo blatne ceste. Če zelo grmi, bo malo dežja. Če zjutraj zarja pogori, kmalu dež pripodi. En cvet še ne naredi pomladi. Ena lastovka še ne prinese pomladi, naznani jo pa. Gore so čiste, ne bo dežja. Hroščevo leto, burno leto. Hroščevo leto, mrzlo leto. Hude nevihte ne trajajo dolgo. Jutranja mavrica lije, večerna mavrica pije. Kadar ajda neenako vzhaja, dobro obrodi. Kadar drži burja, je polna ajda. Kadar od daleč grmi, kmalu deži. Kadar je dosti prve repe, takrat ni druge. Kadar je veliko dežja, je obilo bramorjev. Kadar praprot trikrat pozebe, je dobra letina. Kadar se daje kravam bela krma, imajo malo mleka. 251
Jeden týden každého ročního období, většinou na jeho začátku. Středa, pátek a sobota jsou určeny jako postní dny.
265
Kadar začne v ponedeljek deževati, hoče ves teden deževno ostati. Kako je vreme cvetni teden, ko se pere in suši cerkveno perilo, tako bo, ko se bo seno sušilo. Kakršno vreme v petek, takšno na svetek. Kolikor dni je sneg v rogovili, toliko tednov na gomili. Lastovica pomlad – vrana zimski hlad. Megla ajdo polni. Nebo je visoko, zemlja je pa trda. Po vsaki nevihti sonce še lepše sije. Prezgodaj toplota – potlejšnja mrzlota. Rdeča zora – mokra gora. Sonce za mok252, drugi dan cmok. Suša en kos kruha sne, moča tri kosove. Suša vzame kmetu en kos kruha, moča pa dva. Toča ne naredi draginje ne cene, ampak reveže. Tretji mraz se rad pere. Trta če o lepem vremenu ocveta, vino obilno Dolenjcu obeta. Trta če o polni luni cvete, polne in žlahtne obeta grozde. Ujmi ne uideš; suša požre en hleb kruha, moča253 pa dva. Večerna burja, zjutranje vreme. Velik bob in visoke krtine pomenijo globok sneg. Velike trave, malo sena. Veter ima dva sina, burja pa samo eno krebljasto hčer, in vendar zmagata nad vetrom in jegovima sinovoma. V hroščevem letu je dosti dežja. Vsak dež ima svoj čas. Za slano pride kmalu dež. Zavaruj se vedrega juga in oblačne burje. Žareča zarja naznanja piharja. 49
252 253
Zamlžený západ slunce. Moča, čes. mokro.
266
