VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O

VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O.

Bc. Zuzana Růžičková

Role Evropské unie na rozvoj hotelového průmyslu v Evropě a ČR

Diplomová práce

2014

Role Evropské unie na rozvoj hotelového průmyslu v Evropě a ČR

Diplomová práce

Bc. Zuzana Růžičková

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra hotelnictví

Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: PhDr. Marek Merhaut, PhD., MBA Datum odevzdání diplomové práce: 2014-05-14 Datum obhajoby diplomové práce: E-mail: [email protected]

Praha 2014

Role of the European Union for the development of the hotel industry in Europe and Czech Republic

Bc. Zuzana Růžičková

The Institute of the Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of hotel management

Major: Hotel and Spa mamagement Thesis Advisor: PhDr. Marek Merhaut, PhD., MBA Date of Submission: 2014-05-14 Date of Thesis Defence: E-mail: [email protected]

Prague 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Role Evropské unie na rozvoj hotelového průmyslu v Evropě a ČR zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

…………………………… Bc. Zuzana Růžičková

V Praze dne 14. května 2014

Abstrakt RŮŽIČKOVÁ, Zuzana. Role Evropské unie na rozvoj hotelového průmyslu v Evropě a ČR.

[Diplomová práce]. Vysoká škola hotelová. Praha: 2014. 70 stran. Cílem práce bylo zanalyzovat nástroje Evropské unie, které používá v oblasti podpory rozvoje hotelového průmyslu, respektive cestovního ruchu. Dále bylo cílem zhodnotit pozitivní přínosy a případné negativní dopady politiky Evropské unie na rozvoj hotelového průmyslu, respektive cestovního ruchu v České republice. Dílčím cílem bylo zhodnotit postavení Evropské unie a České republiky. Dalším dílčím cílem bylo zhodnotit postavení hotelového průmyslu a cestovního ruchu v Evropské unii. V práci je použita převážně metoda deskripce, které předchází rešerše a sekundární analýza dokumentů. Použita je rovněž metoda dedukce. Klíčová slova: Cestovní ruch, Česká republika, Evropská unie, hotelový průmysl.

Abstract RŮŽIČKOVÁ, Zuzana. Role of the European Union for the development of the hotel industry in Europe and Czech Republic. [Master´s dissertation]. Institute of Hospitality Management. Prague: 2014. 70 pages.

The objection of this dissertation was to analyse the implements of European Union according to support of hotel industry or rather tourism development. Further the objection was to sum up a positive assets and possible negative impacts of European Union policy according to hotel industry or rather tourism development in the Czech Republic. The partial objection was to sum up the position of Czech Republic according to European Union. Next partial objection was to sum up a situation of hotel industry and tourism in European Union. In thesis there is mostly used a method of description, which was preceded by bibliographic search and secondary analysis of documents. There is also used a method of deduction.

Key words: Tourism, Czech Republic, European Union, hotel industry.

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 8 1

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................. 11 1.1

1.1.1

Pojem cestovní ruch ....................................................................................... 11

1.1.2

Druhy cestovního ruchu ................................................................................. 12

1.2

HOTELOVÝ PRŮMYSL ..................................................................................... 14

1.2.1

Vývoj hotelnictví ........................................................................................... 15

1.2.2

Historie hotelnictví na území ČR................................................................... 16

1.2.3

Klasifikace ubytovacích zařízení ................................................................... 17

1.3

2

CESTOVNÍ RUCH ............................................................................................... 11

EVROPSKÁ UNIE ............................................................................................... 19

1.3.1

Historie vzniku Evropských společenství ...................................................... 19

1.3.2

Vznik Evropské unie ...................................................................................... 23

1.3.3

Smlouvy v rámci Evropské unie .................................................................... 25

1.3.4

Podmínky členství v Evropské unii ............................................................... 26

1.3.5

Orgány Evropské unie s rozhodovací pravomocí .......................................... 27

ANALYTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 30 2.1

EVROPSKÁ UNIE A ČESKÁ REPUBLIKA ...................................................... 30

2.2

EVROPSKÁ UNIE A HOTELOVÝ PRŮMYSL................................................. 32

2.3

EVROPSKÁ UNIE A CESTOVNÍ RUCH .......................................................... 35

2.3.1

Analýza cestovního ruchu v Evropské unii s ohledem na hotelový průmysl 36

2.3.2

Trendy v cestovním ruchu ............................................................................. 39

2.4 NÁSTROJE EVROPSKÉ UNIE K PODPOŘE ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................................................................ 42

3

2.4.1

Nefinanční projekty Evropské unie k podpoře cestovního ruchu .................. 42

2.4.2

Finanční projekty Evropské unie k podpoře cestovního ruchu...................... 48

2.4.3

Organizace Evropské unie v oblasti cestovního ruchu .................................. 56

NÁVRHOVÁ ČÁST .................................................................................................... 59 3.1 SUMARIZACE OPATŘENÍ EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU ................................................................................................................................ ............................................................................................................................... 59 3.2 ZHODNOCENÍ EFEKTU NÁSTROJŮ EVROPSKÉ UNIE PŘI ROZVOJI HOTELOVÉHO PRŮMYSLU V ČESKÉ REPUBLICE ....................................... 61

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 65 LITERATURA .................................................................................................................... 67

Seznam grafů a tabulek: Graf č. 1: Podíl světových regionů na příjezdovém cestovním ruchu (v %) ……………. 35 Graf č. 2: Vývoj množství ubytovacích zařízení v EU ………………………………….. 38 Graf č. 3: Vývoj množství lůžek v EU ………………………………………………....... 38 Graf č. 4: Vývoj množství přenocování v EU …………………………………………… 39 Tabulka č. 1: Vývoj hotelů a ostatních ubytovacích zařízení v EU ……………………... 37

Seznam zkratek: ČR – Česká republika EDEN – Znamenitá evropská destinace EHS – Evropské hospodářské společenství EP – Evropský parlament EOS – Evropské obranné společenství ESIF – Evropské strukturální a investiční fondy ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli ETAG – Evropská pracovní skupina pro cestovní ruch EU – Evropská unie EURATOM – Evropské společenství pro atomovou energii HOTREC – Mezinárodní konfederace reprezentující hotely, restaurace a kavárny na evropské úrovni HSU – Hotel Stars Union NUTS – Nomenklaturní jednotky teritoriální statistiky OEEC – Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci OP – Operační program ROP – Regionální operační program UNIHOST – Asociace hotelů a restaurací ČR UNWTO – Světová organizace cestovního ruchu

ÚVOD Téma jsem si zvolila, protože mě zajímá, jakým způsobem se Evropská unie podílí na rozvoji hotelového průmyslu a potažmo tedy celého oboru cestovního ruchu a jaké efekty to má na Českou republiku. Moje hypotéza je, že v rámci Evropské unie nejsou učiněny žádné konkrétní kroky k rozvoji přímo hotelového průmyslu, ale pouze v rámci celého oboru cestovního ruchu. Mou další hypotézou je, že zejména v oblasti rozvoje cestovního ruchu v České republice se podílí Evropská unie financováním. Mou poslední hypotézou je, že Evropská unie používá různé nástroje podpory rozvoje cestovního ruchu a udržitelného cestovního ruchu. Cílem práce je zanalyzovat nástroje Evropské unie, které používá v oblasti podpory rozvoje hotelového průmyslu, respektive cestovního ruchu; a zhodnotit efekty nástrojů Evropské unie, které používá k rozvoji hotelového průmyslu, respektive cestovního ruchu v České republice. Dílčím cílem je zhodnotit postavení České republiky v rámci Evropské unie. Posledním dílčím cílem je zhodnotit postavení hotelového průmyslu a cestovního ruchu v Evropské unii. Práce se skládá ze tří částí, z nichž první je teoretická. V teoretické části vymezují základní teoretický rámec, od kterého se následně odvíjí analytická část. Jako první se věnuji pojmu cestovní ruch a to vzhledem ke stanovené hypotéze. Vedle samotného vymezení pojmu cestovní ruch z několika úhlů pohledu, uvádím i základní typologii cestovního ruchu vzhledem ke Světové organizace cestovního ruchu. Dalším pojmem, který je vysvětlen, je hotelový průmysl. V kapitole o hotelovém průmyslu se věnuji vymezení vývoje hotelnictví všeobecně a následně historii hotelnictví v podmínkách České republiky. V závěru kapitoly uvádím současný systém klasifikace ubytovacích zařízení, protože jeho existenci považuji za krok kupředu v oblasti rozvoje hotelového průmyslu. Posledním řešeným pojmem v rámci teoretické části je Evropská unie. V ní se zabývám vznikem Evropských společenství, vznikem Evropské unie. Také se věnuji popisu nejdůležitějších smluv Evropské unie. Vzhledem k následující kapitole, jsou vymezeny podmínky členství v Evropské unii a na závěr jsou popsány nejdůležitější orgány Evropské unie, které se

8

nějakým způsobem mohou podílet a podílejí na úpravě rámce cestovního ruchu a jeho rozvoje. Ve druhé kapitole, která nese název Analytická část, se zabývám jednak Evropskou unií a Českou republikou, kdy řeším za jakých podmínek a okolností Česká republika vstoupila do Evropské unie, a jak se dosavadně její vstup promítá na jejím fungování. V další části práce se zabývám zhodnocením stavu hotelového průmyslu v podmínkách Evropské unie, respektive poukazuji na fakt, že nelze hotelový průmysl vnímat jako samostatnou oblast, nýbrž jako součást oboru cestovního ruchu. Z tohoto důvodu se dále v práci zabývám převážně cestovním ruchem v Evropské unii. Zvláštní pozornost věnuji nástrojům Evropské unie, které používá k podpoře rozvoje cestovního ruchu a udržitelného přístupu k cestovnímu ruchu. Zabývám se studií jednak nástrojů řízení cestovního ruchu, jednak nefinančních projektů, kam patří VisitEurope, satelitní účet cestovního ruchu, Agenda 21, Evropa 2020, jednak finančních projektů, kam patří EDEN, Calypso, Evropské hlavní město kultury, strukturální fondy a další fondy Evropské unie. A jednak studuji organizace, které slouží k podpoře oboru cestovního ruchu, případně konkrétně hotelového průmyslu. Uvažuji tři vybrané organizace – Evropskou komisi cestovního ruchu, pracovní skupinu ETAG a HOTREC.

V návrhové části, která je třetí kapitolou, provádím sumarizaci opatření Evropské unie, které podstupuje v oblasti podpory rozvoje cestovního ruchu a podpory jeho propagace. A také provádím zhodnocení efektu nástrojů Evropské unie při rozvoji hotelového průmyslu v České republice. V práci používám převážně metodu deskripce, které předchází rešerše a sekundární analýza dokumentů. Používám rovněž metodu dedukce. V rámci této práce bylo použito mnoho literárních pramenů a internetových serverů. Přitom k vypracování první subkapitoly teoretické části – cestovní ruch, byla převážně použita publikace Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi od Ryglové, Buriana a Vajčnerové, dále jsem čerpala z Jakubíkové Marketingu v cestovním ruchu a Palatkové a Zichové Ekonomiky turismu. V další subkapitole teoretické části – hotelový průmysl jsem majoritně využívala publikace Řízení hotelového provozu od Beránka a Kotka, a Moderní hotelový management od Křížka a Neufuse. V poslední subkapitole 9

teoretické části – Evropská unie, jsem především čerpala z publikace Evropská společenství od Hada a Urbana. Dále z Týčových Základů práva Evropských společenství pro ekonomy. Z Golovo Evropské unie v otázkách a odpovědích. Aktuální informace jsem také čerpala a doplňovala ze serveru Euroskop. K vypracování analytické části této práce jsem použila především internetové servery, mezi které patří Euroskop, Europa a další. Vzhledem k mojí studii nástrojů Evropské unie k rozvoji cestovního ruchu jsem využívala zpravidla webové stránky konkrétních projektů.

10

1 TEORETICKÁ ČÁST

1.1 CESTOVNÍ RUCH Jelikož podmínkou vzniku hotelového průmyslu, kterým se ve své práci zabývám především, je cestování, v úvodu první kapitoly vymezuji pojem cestovní ruch. Navíc v podmínkách Evropské unie je četnější opatření v rámci celého oboru cestovního ruchu a nikoliv pouze hotelového průmyslu, takže v následující části práce se věnuji stručné charakteristice pojmu cestovní ruch. 1.1.1 Pojem cestovní ruch Cestovní ruch je velmi významnou oblastí národního hospodářství, především potom ve vyspělých zemích. Cestovní ruch může dokonce přispívat ke zvyšování životní úrovně stálých obyvatel v turistických destinacích, protože cestovní ruch jim přináší finanční prostředky. Definice cestovního ruchu se v mnoha literárních pramenech rozchází, jelikož různí autoři akcentují odlišné stránky cestovního ruchu. Lze všeobecně říci, že existují dva základní přístupy k definici cestovního ruchu, první z nich je ekonomický a druhý z nich je sociální. Jedna z prvních, odbornou veřejností, uznávaných definic sociálního charakteru pochází z roku 1942 a jejím autorem je Hunziker a Krapf. Cestovní ruch definují jako: „souhrnné označení vztahů a jevů vznikajících na základě cesty a pohybu nerezidentů, pokud se pohybem nesleduje usídlení a pokud s ním není spojena žádná výdělečná činnost.“1

V současnosti je mezi definicemi akcentujícími sociální stránku cestovního ruchu uznávána definice Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) z roku 1995. Cestovní ruch vymezuje jako: „činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její

1

PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J. Ekonomika turismu – Turismus České republiky. Praha: Grada, 2011, s. 11.

11

běžné životní prostředí, a to na dobu kratší, než je stanoveno, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“2 Taktéž definice Mezinárodního sdružení expertů cestovního ruchu na cestovní ruch nahlíží ze sociálního pohledu. „Cestovní ruch je souhrn jevů a vztahů, které vyplývají z cestování nebo pohybu osob, přičemž místo pobytu není trvalým místem bydlení a zaměstnání.“3 Jakubíková cestovní ruch vymezuje jako: „…pohyb lidí mimo jejich vlastní prostředí do míst, která jsou vzdálena od místa jejich bydliště, za různými účely, vyjma migrace a výkonu normální denní práce.“4 Podle Ryglové je cestovní ruch: „… aktivita založená na přemisťování osob, trvá jenom omezený čas (ne více než jeden rok) a cílem cestovatele není výdělek. Z toho vyplývá, že se nejedná o cesty za prací, o dlouhodobou migraci (stěhování) nebo všechny cesty v rámci bydliště.“5 S ekonomicky laděnými definicemi se v odborných učebnicích cestovního ruchu setkáváme méně. Příkladem takové je Ogilvieho definice z roku 1933, ten se na cestovní ruch dívá jako na: „ekonomický jev spojený se spotřebou hmotných a nehmotných statků, hrazených z prostředků získaných v místě trvalého bydliště.“6

1.1.2 Druhy cestovního ruchu Druhy cestovního ruchu nás z hlediska této práce zajímají především, protože mohou ovlivnit konkrétní ubytovací jednotku, kde se turista ubytuje vzhledem ke své plánované aktivitě.

2

RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada, 2011, s. 18. 3 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada, 2011, s. 18. 4 JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu – 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2012, s. 18. 5 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011, s. 18. 6 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011, s. 17.

12

Pro účely této práce budu vycházet z typologie cestovního ruchu na základě motivace k jeho realizaci, podle vzoru Světové organizace cestovního ruchu (UNWTO): První okruh je volný čas, rekreace a dovolená a zahrnuje několik typů cestovního ruchu, mezi které patří: rekreační cestovní ruch, ten je hlavně určen k regeneraci a reprodukci duševních i fyzických sil jedinců; kulturně poznávací cestovní ruch, který je zaměřen na poznání historie, kultury, tradic, apod.; sportovně orientovaný cestovní ruch se vyskytuje v pasivní a aktivní formě; dobrodružný cestovní ruch, ten zahrnuje především zážitkové aktivity; a lovecký a rybolovný cestovní ruch. Do druhého okruhu patří návštěva známých a příbuzných, jde o takový druh cestovního ruchu, jehož motivací je sociální interakce. Ve třetím okruhu lze hledat cestovní ruch, který je realizován nikoliv v době volného času, ale v pracovní době, jeho motivem je: obchod a profesionální zájmy, zahrnuje několik dalších podtypů: obchodní; kongresový; incentivní; a výstavní a veletržní. Do čtvrtého okruhu je zařazen zdravotní cestovní ruch, který se dále člení na lázeňský cestovní ruch, v rámci kterého je poskytována komplexní lázeňská léčba nebo specializovaná individuální léčba podle charakteru onemocnění nebo úrazu; a zdravotní cestovní ruch, který především zahrnuje wellness. Do pátého okruhu patří náboženský a poutní cestovní ruch, který je spojen s návštěvou sakrálních a funerálních památek, jakožto i s návštěvou unikátních míst, které přinášejí duchovní naplnění. Z hlediska hotelového průmyslu není nutné probírat další okruhy cestovního ruchu a nyní se v práci zaměřuji právě na vymezení pojmu hotelový průmysl.

13

1.2 HOTELOVÝ PRŮMYSL Pojem hotelový průmysl se objevuje ve druhé polovině 20. století v souvislosti s rozvojem cestování. V rámci literárních pramenů v České republice se v publikacích často setkáváme s termínem „hotelnictví“ a ten je podle Křížka a Neufuse definován jako organizace a činnost hotelů. Tento pojem je tradičně odvozován z francouzského slova hotel (hôte). „Francouzské označení je odvozeno od latinského hostis cizinec a hospitium pohostinství případně pohostinský dům. Jak patrno, slovo hotel může být mnohovýznamové, neboť odráží zákruty ve vývoji lidské civilizace. Slovo hotel však zdomácnělo v evropském prostoru teprve od počátku 19. století a postupně nabývalo dnešního mezinárodního významu.“7 „Hotel může být definován jako místo, kde se za úplatu poskytuje (zpravidla krátkodobé) ubytování všem kategoriím turistů. Vedle ubytovacích služeb jsou v závislosti na klasifikaci, respektive v závislosti na zařazení do jakostní třídy poskytovány další služby – stravovací, společensko-zábavní, relaxační, konferenční a obecně všechny služby, které jsou relevantní v této oblasti služeb. Obvyklá minimální kapacita je 10 pokojů, ale v závislosti na národní normě nebo historické zvyklosti může být vyžadován i větší počet pokojů.“8 Ryglová, Burian a Vajčnerová definují hotelový průmysl jako: „… soubor činností zahrnujících výstavbu, řízení a organizaci provozu hotelu. Hotelnictví je oborem náročným na velký objem kapitálu neboť produkt (přenocování, stravování a další služby) je … svým charakterem neskladovatelný (neobsazené lůžko produkuje ztrátu, neboť jsou s ním spojeny tzv. fixní náklady). “9 Beránek a Kotek se vyjadřují k definicím slova hotel, které je možné zpravidla najít ve slovnících, a sice hotel je: „…většinou velká stavba sloužící pro poskytování ubytování, stravování atd. Z této definice jsou patrné některé charakteristiky hotelu, není však úplná a je třeba ji doplnit. Dnešní hotely totiž neposkytují pouze výše zmiňované služby, ale slouží 7

KŘÍŽEK, F., NEUFUS, J. Moderní hotelový management – 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014, s. 17. 8 KŘÍŽEK, F., NEUFUS, J. Moderní hotelový management – 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2014, s. 22. 9 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada, 2011, s. 52.

14

i k uspokojování dalších potřeb. Proto je lepší definovat hotel jako zařízení poskytující ubytování a doplňkové služby lidem mimo domov.“10 1.2.1 Vývoj hotelnictví Impuls pro vznik hotelu, byla především rychle se rozvíjející železniční doprava po polovině 19. století. Vzhledem k využívání železniční dopravy došlo až k desetinásobnému zrychlení cestování. Lidé se začali přesouvat z místa na místo v poměrně hojné míře, svůj domov opouštěli i na několik dní a přebývali na jiném místě. V Evropě cestování s ubytováním bylo v období 19. století převážně výsadou obchodníků a zámožných vrstev. Zhruba v polovině 19. století však začaly vznikat hotely, které známe i dnes a to zejména v metropolitních městech a v lázeňských oblastech. Častá lokace hotelu byla poblíž železničního nádraží a to především protože ta byla zpravidla situována do středů měst. Z hotelů se začaly stávat doslova chlouby měst, a to vzhledem k architektonickému pojetí. Ty nejznámější hotely byly vystavěny v historickém stylu, který reflektoval stavební programy z minulosti. Jiná situace byla v 19. století ve Spojených státech amerických, které vzhledem k velkým vlnám nových přistěhovalců, potřebovaly přechodné ubytování pro desítky tisíc lidí, navíc šlo zpravidla o ubytování dlouhodobého charakteru. Zejména ve velkých městech západního i východního pobřeží byly budovány velké budovy, které disponovaly stovkami pokojů, vlastními restauracemi, dokonce kadeřnickými salóny apod. Tento vývoj byl v podstatě předchůdcem vzniku řetězců a sítí, které Američané úspěšně rozvinuly. Na obou zmíněných kontinentech byly hotely, které vznikaly tzv. na zelené louce navrhovány předními architekty. Ti respektovali mimo jiné i vysoké požadavky na hygienu provozu. Důraz byl také kladen na vstupní halu hotelu, protože ta byla prostorem, se kterým se setkal host jako první. Tedy vlastně hotelová hala, také zvaná foyer, byla něco jako hotelová výkladní skříň. Dalším důležitým prostorem byla jídelna, až doposud, pokud se jedlo mimo domov, mířili lidé do hostinců, se vznikem hotelových jídelen vlastně také souvisí vznik gastronomie vyšší třídy.

10

BERÁNEK, J., KOTEK, P. Řízení hotelového provozu – 4. vydání. Praha: MAG Consulting, 2007, s. 7.

15

Lepší hotely již tehdy nabízely komfort podobný tomu, s jakým je možné setkat se v současnosti a to zvláště po zavedení plynového a elektrického osvětlení. Zkrátka lze tedy říci, že vývoj vybavenosti a komfortu hotelu úzce souvisí s technologickým pokrokem, který neustále posouval a posouvá hranice.

1.2.2 Historie hotelnictví na území ČR „Od druhé poloviny 19. století rozvoj hotelnictví směřoval do lázeňských oblastí, kde byly budovány hotelové komplexy, které reprezentovaly tyto oblasti. Na našem území se nejvíce proslavila oblast západočeských lázní. V období 1. světové války se rozvoj lázeňství na našem území zastavil a lázeňské komplexy sloužily armádě.“11 V období 2. světové války fungovalo podnikání na základě živnostenském a řemeslném. Právě v této době vyly založeny svazy hoteliérů a společenství poskytovatelů hostinských živností. Během 30. let bylo na našem území vybudováno několik moderních hotelů. Roku 1941 vzniká z rozhodnutí Ministerstva průmyslu, obchodu a živností Svaz pro cizinecký ruch v Čechách a na Moravě, a na jeho základě byly podniky v oblasti hotelového průmyslu rozděleny do tří skupin. První skupinou byla „hostinská a hotelová zařízení, druhou skupinu tvořila zařízení lázeňská a do poslední skupiny spadaly cestovní kanceláře. Všechny podniky, spadající do kterékoliv z těchto kategorií, byly povinny vstoupit do výše zmíněného svazu. Po roce 1948 se změnil státní režim a v souvislosti s tím byly zestátněny průmyslové podniky a zrušeno soukromé podnikání všeho druhu. Většina podnikatelů i řadových pracovníků v oblasti hotelového průmyslu byla přinucena k přechodu do výrobních odvětví, zejména v oblasti strojírenského a hutního průmyslu. Koncem 60. let dochází k celkové změně přístupu k příjezdovému cestovnímu ruchu. Dvě třetiny zahraniční klientely byly tvořeny občany východního bloku. Česká republika byla inspirována západním blokem a skrze cestovní kancelář ČEDOK začala budovat síť Interhotelů, které se nacházely na celém území tehdejší Československé republiky a sloužily převážně pro účely zahraničního příjezdového cestovního ruchu. Cestovní kancelář ČEDOK také navrhla systém standardizace ubytovacích zařízení, nové pracovní postupy v obsluze a využívání výpočetní techniky v rámci provozních operací.

11

KOSMÁK, P. Aktuální stav hotelového podnikání. [online] 1999. Dostupný z: [cit. 2010-03-20]

16

1.2.3 Klasifikace ubytovacích zařízení Hotelnictví se v podmínkách České republiky setkává s problematikou nejasné klasifikace ubytovacích zařízení. Nepřehlednost a nejistota, která panuje jak mezi samotnými hoteliéry, tak mezi potenciálními hosty pramení především z nedostatečného legislativního rámce. Podle zákona sice ubytovací zařízení musí být zařazeno do konkrétní kategorie a označeno příslušnou třídou, nicméně není stanoveno podle jakého systému. Tato situace způsobuje diskriminační prostředí pro hoteliéry i hosty, protože v podstatě jakýkoliv hotel se u nás může honosit pěti hvězdičkami a ve skutečnosti svou vybaveností a garantovanými službami nespadá ani mezi ty dvouhvězdičkové. Z toho vyplývá, že je zcela nutné, aby byla klasifikace ubytovacích zařízení lépe ošetřena v rámci legislativy. Nicméně některé hotely i za současných podmínek chtějí zaručovat svým klientům jistotu v ohledu standardu, který symbolizuje jejich počet hvězdiček. A právě pro tyto hoteliéry slouží materiál, který vznikl v rámci spolupráce Asociace hotelů a restaurací ČR (UNIHOST), za podpory české centrály cestovního ruchu agentury CzechTourism a Ministerstva pro místní rozvoj. Je jím Oficiální jednotná klasifikace, což je: „… dobrovolný systém, který stanoví jasné a transparentní požadavky na jednotlivé kategorie a třídy ubytovacích zařízení.“12 Funguje tedy na dobrovolné bázi a to dokonce již od roku 2004. Na začátku roku 2010 byl představen nový systém přidělování hvězdiček, který vznikl v režii asociace sedmi členských států Evropské unie. Byla založena tzv. Hotel Stars Union (HSU), která sleduje cíl sjednocení klasifikace hotelových služeb díky jednotné metodice a využití společného marketingu při propagaci certifikovaných zařízení. Na konci roku 2010 již měla HSU jedenáct členů – Spolková republika Německo, Rakousko, Švédsko, Česká republika, Maďarsko, Švýcarsko, Nizozemí, Lucembursko, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Všechny zmíněné země v současnosti aplikují společná kritéria v udělování hvězdiček. Navíc: „poměrně dynamicky získává další příznivce mezi evropskými hoteliéry a je uznávaná i Evropskou komisí.“13

12

Oficiální klasifikace. Hotely.cz [online] 2014. Dostupné z: <www.hotely.cz/oficialni-klasifikace> [cit. 2014-03-17] 13 Hotelstars union. Hotelstars.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-03-12]

17

Podle Hotel Stars Union se ubytovací zařízení dělí do těchto jednotlivých kategorií:  hotel,  pension,  motel,  ostatní ubytovací zařízení). Dále se ubytovací zařízení člení podle počtu udělených hvězdiček, a to od jedné hvězdičky po pět hvězdiček. Výhodou je, že zákazníci tomuto rozdělení celkem rozumí, avšak ne vždycky ví, co u daných kategorií a tříd očekávat a co si pod nimi přesně představit.

18

1.3 EVROPSKÁ UNIE „Evropská unie je ojedinělé hospodářské a politické společenství 28 evropských zemí, jejichž území tvoří dohromady velkou část evropského kontinentu.“14 Evropská unie svému vzniku vděčí snaze o integrační procesy, které měly předcházet válečným konfliktům. Snahy integračních procesů byly identifikovány již v období před 2. světovou válku, nicméně právě až po ní začíná myšlenka na politické a ekonomické sjednocení Evropy nabývat konkrétnější podoby. Důvodem je především velký otřes, který celá Evropa v průběhu války zažila a snahy podobné situaci předejít v budoucnu. Jednoduchým předpokladem je, že pokud na sobě budou jednotlivé země ekonomicky závislé a budou mezi sebou obchodovat, nebude mezi nimi docházet k válečným konfliktům. „Vzorem se staly Spojené státy americké, které se jakožto složený federální stát vyvinuly v pevný celek s obrovským ekonomickým a politickým potenciálem. Evropa rozdrobená na téměř čtyřicet převážně národních států s nejrůznějšími zájmy byla pravým opakem.“15 Sjednocení Evropy by tedy mimo jiné znamenalo vznik ekonomicky i politicky silného subjektu na evropském kontinentu, který by byl se Spojenými státy konkurenceschopný.

1.3.1 Historie vzniku Evropských společenství Projev Winstona Churchilla z roku 1946 zjevně poukázal na nutnost vzniku Spojených států evropských s francouzsko-německým partnerstvím jako vzorem pro všechny ostatní státy. Roku 1947 byl upořádán Hnutím za evropskou jednotu kongres, kde byly představeny různé varianty projektů evropské integrace a tak vzniká Rada Evropy. Od druhé poloviny 40. let je Evropa rozdělena na dvě zcela antagonistické části. Souvislosti lze hledat především ve státním režimu nastoleném v Evropě, kde komunistický blok integraci tvrdě odmítá. Lze tedy říci, že integraci ekonomických i politických vztahů v Evropě brzdí především studená válka mezi stoupenci a spojenci Sovětského svazu a mezi tzv. západními státy. V dubnu roku 1949 došlo k podpisu 14

Internetový server evropské unie. Europa.eu [online] 2013. Dostupné na internetu: [cit. 2014-03-05] 15 TÝČ, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Linde Praha, a.s., Praha 2000, s. 11.

19

washingtonské úmluvy, která byla zakládajícím dokumentem Severoatlantické aliance známé jako NATO a její majoritní poslání je garantovat bezpečnost v prostředí západní Evropy. Vztahy mezi evropskými státy se zabývá organizace OEEC, respektive Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci, která se především zabývá ochranou demokracie a výsledkem jejího působení je také Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, kterou přijala Rada Evropy roku 1950. „V 50. letech sehrála důležitou iniciativní roli při rozvíjení evropské integrace francouzská diplomacie.“16 Ta v čele s Robertem Schumanem – ministrem zahraničních věcí a jeho asistentem Jeanem Monnetem předkládá návrh na vytvoření integrovaného seskupení západní Evropy. Tento návrh se velice vzdálil tradičnímu pojetí mezivládní spolupráce, jejíž hlavním protagonistou byla Velká Británie, protože spočívá ve tvorbě nadstátní organizace, kdy se členské státy vzdávají v její prospěch části své svrchovanosti, tedy pravomocí v konkrétních vymezených oblastech. „V rozsahu těchto pravomocí Společenství se tedy členské státy budou trvale podřizovat, a to i proti své vůli.“17 K návrhu Francie se kladně vyjadřují země Beneluxu, tedy Belgie, Nizozemsko a Lucembursko a také Německo a Itálie, které v rámci 2. světové války utrpěly hořkou porážku. „Prvním krokem na cestě k integraci západní Evropy byl vznik Evropského společenství uhlí a oceli, které sdružovalo již výše uvedenou šestici zemí: Belgii, Francii, Itálii, Lucembursko, Nizozemsko a Spolkovou republiku Německo. Podnět pro vznik tohoto společenství nebyl pouze hospodářský (urychlení obnovy západoevropského uhelného a ocelářského průmyslu), ale rovněž politický – podle Schumanových slov „solidarita ve výrobě zajistí, že válka mezi Francií a Německem bude nejen nemyslitelná, ale také materiálně nemožná“. Projednání návrhu se účastnila i Velká Británie. Ta však přijetí návrhu odmítla, jelikož nesouhlasila s principem nadstátních institucí, na němž byl návrh založen.“18 16

HAD, M., URBAN. L. Evropská společenství. První pilíř Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve spolupráci s Asociací pro studium mezinárodních vztahů v Edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000, str. 12 17 TÝČ, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Linde Praha, a.s., Praha 2000, str. 13. 18 GOLA, P. Evropská unie v otázkách a odpovědích. Radek Veselý, Třebíč 2003, str. 49.

20

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) je založeno na základě Pařížské smlouvy z roku 1951. Po jeho vytvoření se pokusily jeho členské státy vytvořit také Evropské obranné společenství (EOS), jehož hlavním cílem mělo být umožnění vyzbrojení západního Německa v rámci tzv. evropské armády při institucionálním uspořádání podle vzoru ESUO. Nakonec snahy o vytvoření EOS skončily neúspěchem, protože velmi citlivá témata jako národní suverenita a oblast obrany, kterými se mělo společenství zabývat, se setkalo s velkým odporem především v západní Evropě. Po selhání těchto snah vyvstaly obavy ze zbrzdění nebo dokonce úplného zastavení evropských integračních procesů. Veškeré síly, které se snažily o evropskou integraci, byly aktivizovány a opět se začaly soustředit především na hospodářské oblasti, kde nebylo možné přínosy společenství zpochybňovat a navíc jde o sféru politicky méně kontroverzní. V tomto ohledu se chopily iniciativy především země Beneluxu a svolaly konferenci v Messine roku 1955 s cílem vypracovat smlouvy o integraci dopravy, energetiky a atomové energie. Dále smlouvy o ekonomické integraci a o evropských institucích. Členské země ESUO vyjádřily převážně souhlas vzhledem k návrhům zemí Beneluxu a došlo ke vzniku dvou nových organizací. První organizace se zabývala společným trhem a ta druhá atomovou energií, což vyústilo k tomu, že: „Na mezivládní konferenci v Bruselu v roce 1956 byly vypracovány smlouvy o

vytvoření

Evropského

hospodářského

společenství

(EHS)

a

Evropského

společenství pro atomovou energii (Euratom). Obě smlouvy byly podepsány 25. března 1957 v Římě (odtud jejich název Římské smlouvy) … Po ratifikaci vstoupily v platnost 1. ledna 1958. Římské smlouvy (zejména smlouva o Evropském hospodářském společenství) jsou spolu s Pařížskou smlouvou základními právními a programovými dokumenty evropské integrace. Samozřejmě byly postupně doplňovány a rozšiřovány.“19 Obě společenství ve svých počátcích měla charakter celní unie a jejich cílem bylo do budoucna vytvořit společný trh, tedy trh, kde budou v budoucnu zcela odbourána cla, zrušena kvantitativní omezení obchodu a zakázána daňová diskriminace u dováženého zboží. Jde tedy v podstatě o volný pohyb zboží, a ten je dále doplněn svobodou podnikat, volným pohybem pracovní síly a služeb a uvolněním kapitálu a plateb.

19

HAD, M., URBAN. L. Evropská společenství. První pilíř Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve spolupráci s Asociací pro studium mezinárodních vztahů v Edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000, str. 17

21

„Do roku 1965 vedle sebe existují tři společenství – Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom), přičemž každé z nich má vlastní instituce. V roce 1965 byla uzavřena tzv. „slučovací smlouva“ o vytvoření společných institucí tří Společenství, která po ratifikaci členskými zeměmi vstoupila v platnost v červenci roku 1967.“20 V průběhu let začalo docházet k rozšiřování členské základny Společenství, roku 1973 se připojila Velká Británie, Irsko a Dánsko. První rozšíření bylo relativně problematické, protože vstup Velké Británie byl uskutečnitelný teprve po odchodu francouzského prezidenta Charlese de Gaulla z politické scény, jelikož ten odmítal její vstup. V první polovině 70. let byly na základě dohody posíleny instituce Společenství a byla založena společná zemědělská politika. Společenství zahájilo také jednání o snižování cel, kdy se jim podařilo uzavřít smluvní vztahy se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi v globálním měřítku a spolu se Spojenými státy Společenství tak zaujímají Společenství klíčovou pozici v rámci mezinárodních ekonomických vztahů. Dochází i k rozšiřování spolupráce zahraniční politiky a ke zdokonalení systému politického rozhodování. Od roku 1974 se pravidelně koná porada nejvyšších představitelů členských států, které se stávají nejvyššími politickými

orgány Společenství,

institucionalizovaný Jednotným evropským aktem jako Evropská rada. Roku 1979 je vytvořen Evropský měnový systém, který je základním kamenem evropské měnové unie. Také se Společenství zabývá novými oblastmi, zejména sociálním, regionálním a také životním prostředím. „Zefektivnil se rozhodovací proces. Rada získala pravomoc rozhodovat kvalifikovanou většinou o většině otázek souvisejících s vytvářením jednotného trhu. Byla posílena role Evropského parlamentu voleného od roku 1979 v přímých volbách.“21 V 80. letech se opět rozšiřuje členská základna a desátým členským státem se v roce 1981 stává Řecko a o čtyři roky později se připojuje Španělsko a Portugalsko. Objevuje se nutnost volného pohybu zboží, osob a kapitálu. Při tom pohyb zboží a osob má být volný i 20

HAD, M., URBAN. L. Evropská společenství. První pilíř Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve spolupráci s Asociací pro studium mezinárodních vztahů v Edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000, str. 18. 21 HAD, M., URBAN. L. Evropská společenství. První pilíř Evropské unie. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve spolupráci s Asociací pro studium mezinárodních vztahů v Edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, Praha 2000, str. 19.

22

ve smyslu fyzickém – tedy zrušení veškerých kontrol při překračování státních hranic v rámci Společenství. Vzhledem k této potřebě vzniká roku 1985 koncepce jednotného vnitřního trhu bez vnitřních hranic, která se stává skutečností od 1. ledna 1993. „Ekonomická integrace probíhá celkem zdárně, ale brzy je jasné, že je nutné ji doplnit o integraci politickou. Společenství se vytvořením jednotného vnitřního trhu, který jde daleko nad rámec pouhé hospodářské spolupráce, dostalo do situace, kdy již představuje zcela jinou kvalitu. Faktické vymizení státních hranic mezi členskými státy přináší řadu problémů v oblasti sociální i veřejnoprávní, a ty si vynucují úzkou politickou spolupráci. Rovněž se objevuje potřeba společné zahraniční a bezpečnostní politiky, jakož i spolupráce, která by překonala územní omezenost justice a vnitřní bezpečnosti. Prohlubovat je třeba i ekonomickou integraci vytvořením jednotné hospodářské politiky a jednotné měny.“22

1.3.2 Vznik Evropské unie Na výše zmíněné potřeby reaguje Společenství uzavřením nové dohody – Maastrichtské smlouvy. Přijala ji Evropská rada v Maastrichtu v prosinci roku 1991 a podepsána byla roku 1992, poté se stala platnou 1. listopadu 1993. Na základě Maastrichtské dohody vlastě dochází k založení Evropské unie, a proto se jí také říká Smlouva o Evropské unii. Na jejím základě dochází ke změně názvu z: „Evropské hospodářské společenství“, na „Evropská unie“. Z právního hlediska Evropská unie není mezinárodní organizací, jelikož nemá právní subjektivitu, v tomto ohledu tedy Evropská společenství nenahrazuje a oba celky existují paralelně vedle sebe. Mají při tom totožnou členskou základnu, ale odlišné pravomoci. Působnost tří Evropských společenství upravují jejich zřizovacími smlouvy. Typická je nadstátnost, která se projevuje zejména závaznou povahou přijatých opatření i to pro ty státy, které je neschválily, jakožto i vynutitelnost plnění těchto opatření. Evropská unie má již mnohem širší pole působnosti. „Zahrnuje působnost Evropských společenství (tzv. první pilíř EU) a navíc další dvě oblasti: zahraniční politiku a vnější bezpečnost (tzv. druhý pilíř EU) a vnitřní bezpečnost a justici (tzv. třetí pilíř EU). Typickým prvkem prvního pilíře … 22

TÝČ, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Linde Praha, a.s., Praha 2000, str. 16.

23

je nadstátnost, proto se nazývá rovněž pilířem komunitárním. Záležitosti spadající do druhého a třetího pilíře nejsou projednávány a rozhodovány na základě nadstátního principu, ale prostřednictvím dohody zúčastněných států – proto jsou to tzv. pilíře mezivládní.“23 Na počátku 90. let dochází v prostorách Evropy opět k velice dramatickým změnám. Rozpadem dvou hlavních struktur komunistického systému – Varšavské smlouvy a Rady vzájemné hospodářské pomoci a rozpad Sovětského svazu a dalších postkomunistických mnohonárodních států znamená konec studené války a Evropa se nachází ve zcela nové situaci. O členství v Evropské unii začínají projevovat zájem země, které byly původně součástí komunistického bloku a tak dochází k dalšímu rozšiřování členské základny. K prvnímu z nich v lednu 1995, kdy do Evropské unie vstupuje Rakousko, Švédsko a Finsko. Nové výzvy, které stojí před Evropskou unii, znamenají nutnost zvýšení efektivnosti jejích institucí, vytvoření pružného systému umožňujícího jak rozšiřování Evropské unie, tak prohlubování integrace za účasti jen některých členských států aniž by to ohrozilo soudržnost celku. Maastrichtská smlouva sice ve své podstatě vytvořila Evropskou unii a rozšířila oblasti jejího působení, bezpochyby tak byla důležitým předělem ve vývoji evropské integrace, nicméně s novými výzvami se nevypořádala. Proto: „Tyto otázky se staly předmětem jednání mezivládní konference, která byla zahájena v roce 1996 v Turíně a jejímž výsledkem byla Amsterodamská smlouva (podepsaná v roce 1997), plným názvem Amsterodamská smlouva, jíž se pozměňují Smlouva o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty. Amsterodamská smlouva po ratifikaci všemi členskými zeměmi Unie vstoupila v platnost 1. května 1999.“24 Hlavními změnami je změna systému obsazování Komise v neprospěch velkých států, úprava velikosti kvót při hlasování v Radě Evropské unie v případech váženého hlasování. Další úpravy se týkají počtu poslanců Evropského parlamentu, kdy je tento omezen na sedm set. Zásadní změnou je úprava možnosti hlasování Rady kvalifikovanou většinou na rozdíl od původní jednomyslnosti a to v otázkách třetího pilíře. Došlo také k posílení pravomoci institucí Evropské unie v boji proti finanční kriminalitě. 23

TÝČ, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Linde Praha, a.s., Praha 2000, str. 16–17. Stručná historie EU. Euroskop.cz [online] 2014 Dostupné z: [cit. 2014-01-15] 24

24

„V prosinci roku 2000 se pod předsednictvím Francie konal v Nice vrcholný summit Evropské rady, jehož výsledkem byla Smlouva z Nice.“25 Summit byl doprovázen bouřlivou debatou o reformě evropských institucí před přijetím dalších zemí. „Smlouva z Nice přinesla mimo jiné tyto změny: rozšíření většinové volby, změnu v přidělování křesel v Evropské komisi (jeden komisař za každou zemi), zvýšení počtu křesel v Parlamentu na sedm set čtyřicet, upravení rozdělení hlasů v Radě ministrů podle počtu budoucích členů, jasný záměr rozšířit Unii o nejlépe připravené země v červnu 2004 atd.“26 Je však nutno říci, že: „Smlouva z Nice … byla v důsledku mimořádně obtížného hledání kompromisů ušita příliš horkou jehlou a svou podobu měnila dokonce i v průběhu závěrečného zasedání mezivládní konference.“27 Platnou se smlouva stala 1. února 2003 a k tomuto dni také změnila Smlouvu o Evropské unii a o obou Evropských společenstvích (ES i EURATOM).

1.3.3 Smlouvy v rámci Evropské unie Evropská unie je založena na zásadách právního státu a tedy každé přijímané opatření se zakládá na smlouvách, jež jsou přijaty a schváleny dobrovolně a demokraticky všemi členskými zeměmi. Ratifikace těchto smluv poté probíhá ve vnitrostátních parlamentech a referendech. Smlouvy stanovují cíle Evropské unie, vymezují působnost orgánů Evropské unie, dále ošetřují možné způsoby přijímání rozhodnutí a vztah Evropské unie a jejích členských států. S každým vstupem nového členského státu jsou tyto smlouvy upravovány a pozměněny. Ke změnám dochází taktéž, pokud je sledován cíl reformy některé ze složek Evropské unie, nebo když dochází k rozšíření oblasti působnosti Evropské unie. Poslední pozměňující smlouvou je Lisabonská smlouva, která byla podepsána 13. prosince 2013 v Lisabonu. Veškeré předchozí smlouvy jsou v ní začleněny, a mimo ně zahrnuje i Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o fungování Evropské unie.

25

Stručná historie EU. Euroskop.cz [online] 2014 Dostupné z: [cit. 2014-01-15] 26 Stručná historie EU. Euroskop.cz [online] 2014 Dostupné z: [cit. 2014-01-15] 27 TÝČ, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Linde Praha, a.s., Praha 2000, str. 285

25

1.3.4 Podmínky členství v Evropské unii Aby se mohla stát země součástí Evropské unie, je třeba aby slnila několik podmínek, mezi které patří: a) Právní požadavky Evropská integrace je politickým a hospodářským procesem, který je otevřen všem evropským zemím, které jsou připraveny podepsat Smlouvy a přijmout celý soubor práv Evropské unie v aktuální podobě. Článek 49 Lisabonské smlouvy říká, že o členství může požádat každý evropský stát uznávající zásady svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a který uznává zásady právního státu. b) Kodaňská kritéria V reakci na žádosti o členství v Evropské unii bývalých zemí komunistického bloku, formulovala Evropská rada roku 1993 tři kritéria, která musí být vstupujícími zeměmi splněna a sice, musejí mít:  stabilní orgány zaručující demokracii, právní stát, lidská práva a úctu k menšinám a jejich ochranu;  fungující tržní hospodářství a schopnost odolat konkurenčním tlakům a tržním silám v Evropské unii;  schopnost přijmout závazky plynoucí z členství, včetně podpory cílů Evropské unie. Musí mít veřejnou správu, která dokáže provádět a spravovat právní předpisy Evropské unie v praxi. c) Na cestě ke členství v Evropské unii Rozhovory o členství tzv. ,,jednání o přistoupení“, probíhají mezi kandidátskou zemí a Evropskou komisí, která zastupuje Evropskou unii. Po skončení těchto jednání, musí přijetí nové země do Evropské unie jednomyslně schválit všechny stávající členské státy na zasedání Rady. Souhlas musí vyslovit také Evropský parlament, tedy absolutní většina jeho členů musí hlasovat „pro“. Smlouvy o přistoupení pak členské státy a kandidátská země ratifikují podle svých vlastních ústavních postupů. Během období jednání dostávají obvykle kandidátské země od Evropské unie tzv. ,,přístupovou pomoc“ zaměřenou na zlepšení jejich hospodářské situace. Většinou jsou 26

také uzavírány dohody o stabilizaci a přidružení. V souladu s těmito dohodami jsou Evropskou unií přímo sledovány ekonomické a správní reformy, které musí kandidátské země vykonat, aby splnily podmínky členství v Evropské unii.

1.3.5 Orgány Evropské unie s rozhodovací pravomocí „Evropská unie není ani pouhou konfederací států ani federálním státem. Její struktura ve skutečnosti neodpovídá žádné tradiční právní kategorii: jde o historický unikát a její systém rozhodování se neustále vyvíjí již přes 60 let. Smlouvy (,,primární“ právo) jsou základem pro rozsáhlou soustavu ,,sekundárních“ právních předpisů, které mají přímý dopad na každodenní život občanů EU. Sekundární právo se skládá zejména z nařízení, směrnic a doporučení přijatých orgány EU. Předpisy a politiky EU obecně jsou výsledkem rozhodnutí Rady (zastupující vlády členských států), Evropského parlamentu (zastupujícího občany) a Evropské komise (orgánu nezávislého na vládách členských států, který prosazuje společné evropské zájmy).“28 a) Evropská rada Evropská rada je nejvyšší politický orgán Evropské unie. Skládá se z prezidentů, případně předsedů vlád všech členských zemí a předsedy Evropské komise. Zpravidla se schází čtyřikrát do roka v Bruselu. V čele je stálý předseda, který má za úkol zajistit koordinaci a kontinuitu práce Evropské rady. Stálý předseda je volen kvalifikovanou většinou hlasů členů Evropské rady a to na délku dvou a půl roku, přitom může být zvolen dvakrát po sobě. Evropská rada má za úkol stanovovat cíle Evropské unie a určovat, jakým způsobem je možné jich dosáhnout. Je iniciátorem hlavních politik Evropské unie a je nositelem rozhodnutí v obtížných otázkách, na které nedokázala najít společnou odpověď Rada ministrů. Evropská rada také řeší naléhavé mezinárodní problémy v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, což je mechanismus umožňující koordinaci zahraniční politiky členských států Evropské unie. 28

FONTAINE, P. Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie, 2010, s. 23.

27

b) Rada ministrů Rada, nebo také Rada ministrů, se skládá z ministrů vlád členských států Evropské unie a tyto se v předsednictví Rady střídají každých šest měsíců. Na každém zasedání Rady je vždy přítomen jeden ministr za členskou zemi. Složení ministerských schůzek závisí na jejich programu, zda se projednává zahraniční politika, zemědělství, průmysl, doprava, životní prostředí nebo jiné. Rada má především za úkol schvalovat právní předpisy Evropské unie. Legislativní pravomoc obvykle sdílí s Evropským parlamentem a společně nesou i stejnou odpovědnost za přijímání rozpočtu Evropské unie. Rada také podepisuje mezinárodní dohody vyjednané Komisí. Podle Lisabonské smlouvy je Rada povinna přijímat svá rozhodnutí dle předmětu hlasování buď prostou většinou, kvalifikovanou většinou hlasů nebo jednomyslně. Přitom v důležitých otázkách, jako například v oblasti daňových systémů, změn Smluv, zahájení nové společné politiky nebo souhlasu s přistoupením další země, musí Rada přijímat rozhodnutí jednomyslně. Ve většině případů jsou rozhodnutí přijímána kvalifikovanou většinou hlasů, tedy rozhodnutí Rady je přijato ve chvíli, kdy bylo podpořeno určitým minimálním počtem hlasů, přitom počet hlasů každého státu zhruba odráží počet jeho obyvatel. Do 1. listopadu 2014, pokud bude mít Evropská unie stále 28 členských států, platí, že rozhodnutí je přijato, pokud jsou splněny následující podmínky:  ve prospěch návrhu je podáno alespoň 255 (tj. 73,91 %) z 347 hlasů,  návrh získá souhlas většiny členských států, tj. alespoň 14,  členské státy, které se vyjádřily pro návrh, musí představovat nejméně 62 % obyvatelstva Evropské unie. Podle Lisabonské smlouvy se tento systém, od 1. listopadu 2014, dočká zjednodušení. Rozhodnutí bude přijato, pokud po něj bude hlasovat alespoň 55 % členských států (tj. nejméně 15), které představují 65 % obyvatelstva Evropské unie.

28

c) Evropský parlament (EP) Evropský parlament je volený orgán a zastupuje občany Evropské unie. Vykonává dohled nad činnostmi Evropské unie a společně s Radou se podílí na schvalování právních předpisů Evropské unie. Od roku 1979 jsou poslanci Evropského parlamentu voleni v přímých všeobecných volbách, které se konají každých pět let. Roku 2012 byl na dobu dvou a půl roku do čela Evropského parlamentu zvolen Martin Schulz. Důležité parlamentní debaty probíhají jednou měsíčně na tzv. plenárních zasedáních, a účastní se jich všichni poslanci Evropského parlamentu. Plenární zasedání se zpravidla konají se Štrasburku a ostatní zasedání v Bruselu. Přípravné práce jsou také obvykle prováděny v Bruselu: Konference předsedů (tj. předsedové politických skupin spolu s předsedou Parlamentu) sestavuje program plenárních zasedání, 20 parlamentních výborů navrhuje legislativní změny, které mají být projednány. Každodenní administrativu parlamentu provádí generální sekretariát se sídlem v Lucemburku a Bruselu. Svůj vlastní sekretariát mají také všechny politické skupiny.

29

2 ANALYTICKÁ ČÁST

2.1 EVROPSKÁ UNIE A ČESKÁ REPUBLIKA Vstupu do Evropské unie předcházelo podání oficiální žádosti, kterou podal tehdejší premiér Václav Klaus, po projednání vládou, dne 23. ledna 1996 v Římě. Vzhledem k pravdivosti tvrzení, že vývoj je možné zpomalit, ale nikoliv zastavit, nebyl důvod žádost o vstup do integrované Evropy odkládat. Pokud by se Česká republika do současné Evropské unie a tehdejšího Evropského společenství nepřipojila, zůstala by postavena zcela mimo dění. Postoj Vlády České republiky byl vyjádřen v memorandu při podávání žádosti o přijetí do Evropského společenství: „Vláda podala žádost o přijetí do EU po zralé úvaze, s uvážením zodpovědnosti vůči svým občanům. Uvědomila si perspektivnost, prospěšnost a nezvratnost procesu evropské integrace a budoucí potenciál příležitostí, které nabízí. Jen s obavami si lze představit jinou volbu. Pozitivní i bolestivé historické zkušenosti umožňují České republice plně chápat integrační procesy, založené na solidaritě evropských národů. Nebylo lehké po nedávném opětovném nabytí plné státní svrchovanosti přijmout představu, že bude třeba v budoucnosti se této suverenity v určitých oblastech vzdát. Vláda však nezvratně dospěla k závěru, že je v moderním evropském vývoji výměna části vlastní svrchovanosti za sdílený podíl na suverenitě nadstátní a na spoluzodpovědnosti nevyhnutelná jak pro prospěch vlastní země, tak pro celou Evropu.“29 Evropská komise vůči žádosti zaujala pozitivní postoj a Česká republika se dostala na seznam pěti žadatelských zemí, které potenciálně splňují podmínky členství ve Společenství. Česká republika byla Evropskou komisí uznána jako stabilní právní stát, jež respektuje lidská práva i práva menšin, jako stát se stabilní tržní ekonomikou, která je ve střednědobém horizontu konkurenční zemí v rámci Evropy. Na základě posudku Evropské komise, dne 13. prosince 1997 Evropská rada oficiálně přizvala Českou republiku spolu s dalšími deseti kandidátskými zeměmi ke vstupu do Evropské unie.

29

PELTRÁM A. a kolektiv. Evropská integrace a Česká republika. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, s. 13.

30

Od 31. března 1998 Česká republika zahájila vstupní jednání s Evropskou unií. V rámci vstupních jednání, která byla úspěšně dokončena na zasedání Evropské rady v Kodani 12 – 13. prosince 2002. Bylo rozhodnuto ve prospěch návrhu na přijetí a to k datu 1. května 2004, kdy se stala Česká republika právoplatným členem Evropské unie. Vstup do Evropské unie s sebou přinášel jisté obavy týkající se vlivu na ekonomiku. Existovaly negativní predikce především v oblasti inflace, zániku českých firem, zvyšování míry nezaměstnanosti, zdražování apod. Nicméně tyto negativní předpovědi se nenaplnily. Naopak členství v Evropské unii pro Českou republiku znamená vstup na jednotný evropský trh a tedy i snazší podmínky zahraničního obchodu, který se po roce 2004 podstatně zintenzivnil. Nárůst celkového exportu v České republice činil v roce 2004 25 %, narůstal i v letech následujících, a sice mezi lety 2005 až 2007 průměrně o 14 %. Roku 2008 došlo k jeho poklesu vzhledem k propuknutí hospodářské krize. Vzhledem ke geografickému rozpoložení Evropy se její střed stal zajímavým pro mnohé podnikatele, protože ve své podstatě je Střední Evropa nejdostupnější do všech ostatních evropských částí. Z toho důvodu se Česká republika stala předmětem zájmu přímých zahraničních investic, které se velmi pozitivně odrazily na české ekonomice. Česká republika byla taktéž hodnocena v rámci schengenského hodnotícího procesu. Po jeho ukončení, v souladu s rozhodnutím Rady Evropy dne 21. prosince 2007 Česká republika vstoupila do Schengenského prostoru, kde jsou zrušeny celní kontroly. Tento vstup byl jedním z primárních cílů vlády České republiky, protože to znamenalo potenciální razantní rozvoj českého hospodářství. V rámci vstupu do Schengenského prostoru došlo ke zrušení mezistátních hranic, respektive dne 31. prosince 2007 byly zrušeny vnitřní pozemní hranice a 31. března 2008 byly zrušeny vzdušné hranice, respektive hranice na mezinárodních letištích. V České republice jsou respektovány Schengenské předpisy, které se týkají:

 překračování vnitřních hranic  vízové a konzulární spolupráce  podmínek pro pohyb a pobyt občanů třetích zemí  přeshraniční policejní spolupráce  Schengenského informačního systému (SIS)  ochrany osobních údajů vedených v SIS 31

2.2 EVROPSKÁ UNIE A HOTELOVÝ PRŮMYSL Jak jsem se domnívala, Evropská unie nepodporuje přímo hotelový průmysl a to z důvodu, že jde o ryze podnikatelskou aktivitu, která přináší zisk čistě a výhradně podnikatelům. Oproti tomu cestovní ruch jako komplex, který tedy samozřejmě zahrnuje i hotelový průmysl, jak bylo vysvětleno v rámci teoretické části této práce, není pouze aktivitou, která slouží čistě podnikatelům, zpravidla přispívá k rozvoji turistických destinací od infrastruktury po ekonomické aspekty, jako je zvyšování počtu pracovních příležitostí apod. Tedy ve své podstatě není přímo hotelový průmysl podporován Evropskou unii vzhledem k faktu, že nemá žádný veřejný zájem, kdežto cestovní ruch tento zájem má. Evropská unie je z hlediska cestovního ruchu velice významným prostorem, přesto byl na počátku cestovní ruch vnímán především jako součást jiných aktivit a jako okrajový obor. Patrně k tomu přispěl fakt, že cestovní ruch, jakožto i hotelnictví jsou v podmínkách většiny zemí ryze záležitostí soukromého sektoru, který není nutné příliš regulovat. Nicméně v průběhu let svůj postoj Evropská unie mění a vyvíjí, a to vzhledem k faktu, že jde ve své podstatě o nesmírně důležitý ekonomický nástroj, prostřednictvím kterého lze také rozvíjet konkrétní lokality a může vést ke zvyšování životní úrovně obyvatelstva jakožto i dalším pozitivním vlivům, ale je nutné nezapomínat, že rozvoj cestovního ruchu je spojen i s negativními dopady, mezi které zahrnujeme znečištění, plýtvání, patogenní vlivy a další. V práci vycházím z myšlenky, že rozvoj cestovního ruchu přímo souvisí s rozvojem hotelového průmyslu. A proto se dále v práci zabývám veškerými opatřeními Evropské unie, kterými se pokouší o rozvoj a regulaci cestovního ruchu a v současnosti o velice aktuální přístup k cestovnímu ruchu, který spočívá v udržitelnosti. Udržitelnost přitom chápejme jako situaci, ve které jsou uspokojovány současné potřeby účastníků cestovního ruchu avšak nikoliv na úkor dalších generací. V původních celoevropských právních podkladech nebyla politika cestovního ruchu zmíněna. Jako první je problematika cestovního ruchu řešena 20. července 1965 v rámci Doporučení Rady týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu. Od této chvíle je také v prostorách EU cestovní ruch chápán jako samostatná oblast, která má velký význam z hlediska kulturního, poznávacího, vzdělávacího apod. 32

V 80. letech byl především sledován vliv cestovního ruchu na ekonomiku a začal být intenzivněji diskutován na mezinárodním poli. Rada začala intenzivněji pracovat na tvorbě doporučení a opatření týkajících se cestovního ruchu. V roce 1986 se cestovním ruchem začala zabývat i Komise a ta vydala dokument s názvem Jednání Evropské unie na poli cestovního ruchu. Přitom za hlavní závěr lze považovat, že Komise pobízí Radu k větší aktivitě v otázce cestovního ruchu. V návaznosti na to Rada vyhlásila rok 1990 Evropským rokem cestovního ruchu. Tomu předcházelo oficiální jednání ministrů členských států, kteří mají ve své kompetenci cestovní ruch a cílem jejich setkání bylo projednat a přijmout program pro Evropský rok cestovního ruchu. V programu jsou akcentovány především dvě skutečnosti a sice: růst významu cestovního ruchu v evropské ekonomice; a klesající podíl Evropy na mezinárodním trhu cestovního ruchu. Z toho také vycházely cíle, kdy hlavní bylo zdůraznění role cestovního ruchu v budoucím rozvoji Evropy s ohledem na životní prostředí; a zdůraznění ekonomického a společenského významu cestovního ruchu. Evropský rok cestovní ruchu je všeobecně považován za velice zdařilou událost. V 90. letech vznikl Akční plán Evropské unie na podporu cestovního ruchu, ten zahrnuje tříletý program (1993 – 1995) a sleduje dva hlavní cíle, a sice: zdůraznění integrační úlohy cestovního ruchu v Evropě; a podporu akcí, jejichž cílem je zvyšování rozmanitosti produktů cestovního ruchu. Komise vydala sborník tzv. Zelenou knihu, ve které vysvětluje úlohu Evropské unie v problematice cestovního ruchu. V Zelené knize byly popsány veškeré cíle a nástroje tehdejšího Společenství, které používá v otázce cestovního ruchu. Zelená kniha se stala odrazovým můstkem pro tvorbu programů, které se zabývají podrobně a výhradně cestovním ruchem. Prvním programem na delší časové období byla tzv. PHILOXENIA, která se však navzdory své komplexnosti neujala a politika cestovního ruchu tak zůstává nevyřešeným problémem. Hlavní problém je spatřován v absenci legislativních opatření, která by cestovní ruch usměrňovala a ohraničovala. Avšak rozdílné názory na to, jak by vlastně politika cestovního ruchu měla vypadat a co by všechno měla obsahovat, vedou k neustálým odkladům tvorby jednotně přijatelné dlouhodobé strategie.

33

Roku 2001 bylo konečně dospěno k jednotnému názoru, a sice, že cíle cestovního ruchu by měly být v souladu s cíli Evropské unie, mezi které patří především zaměstnanost a regionální rozvoj. Při tom v obou těchto aspektech je nediskutovatelně cestovní ruch velkým přínosem. Roku 2002 bylo uspořádáno Evropské fórum cestovního ruchu, které se konalo v Bruselu a v současnosti se koná pravidelně. Jsou na něm přítomni zástupci evropských institucí a vlád členských států, jakožto i zástupci v oblasti průmyslu cestovního ruchu. Až do roku 2009 neexistuje legislativní opatření na úrovni Evropské unie, které by se týkalo přímo problematiky cestovního ruchu. Tuto situaci mění Lisabonská smlouva, ve které přímo hlava XXI nese název Cestovní ruch a opravňuje Evropskou unii podporovat, koordinovat a doplňovat činnost členských států Evropské unie v oblasti cestovního ruchu. V roce 2010 byl přijat Komisí strategický dokument s názvem Evropa jako přední světová destinace cestovního ruchu – nový politický rámec pro evropský cestovní ruch. Tato nová strategie je založena především na myšlence konkurenceschopnosti Evropské unie jako komplexní destinace i jako destinace, která je tvořena vnitřními samostatnými státy. Klíčovou úlohou Evropské unie, v souladu s touto strategií, je hledání nových možností, identifikace faktorů a překážek, jež souvisejí s konkurenceschopností a podpora udržitelného cestovního ruchu. Příkladem realizovaného opatření je dokument z roku 2012 – Provádění a rozvoj společné vízové politiky k podpoře růstu v Evropské unii, který je přímým nástrojem zvyšování počtu příjezdových turistů ze třetích zemí vzhledem ke společné vízové politice. Od roku 2012 jsou zahajovány další projekty, které slouží k podpoře rozvoje cestovního ruchu a zabývají se konceptem udržitelného rozvoje cestovního ruchu. Aktuální projekty Evropské unie, a sice finančního i nefinančního charakteru jsou uvedeny v subkapitole 2.4 této práce. Jejich majoritním cílem je přitom sloužit k podpoře rozvoje cestovního ruchu a udržitelného cestovního ruchu, jakožto i k propagaci celého oboru cestovního ruchu v dílčím i komplexním měřítku.

34

2.3 EVROPSKÁ UNIE A CESTOVNÍ RUCH Evropa je v současnosti nejnavštěvovanější destinací světa, poukazují na to i výsledky mezikontinentální návštěvnosti z roku 2011, kdy do Evropy přicestovalo více než 504 milionů turistů. A právě to je důvodem, proč cestovní ruch hraje mandatorní roli v oblasti rozvoje mnoha regionů v rámci Evropské unie. Následující graf ukazuje podíl příjezdového cestovního ruchu ve světě v časovém období 1990 a 2004 a predikci pro rok 2020. Graf č. 1: Podíl světových regionů na příjezdovém cestovním ruchu (v %) 70 62

60

54,5

50

46

1990

40

2004

30

2020

25 20 16,5 18

20

19 12

10

3 4,4 5

2

4,6 4

0,7 1 1,2

0 Afrika

Amerika

Východní Asie/Pacifik

Evropa

Střední východ

Jižní Asie

Zdroj: ŽILKA, R., 2006, s. 58

Z grafu je možné identifikovat, že trend příjezdového cestovního ruchu do studované oblasti Evropské unie, která se nachází na kontinentě Evropa je klesající a i predikce do budoucna je klesající. „Sdělení Komise reaguje na výzvy okolního prostředí pro evropský turismus a na zařazení turismu do koordinovaných, podporovaných a doplňovaných aktivit na základě Lisabonské smlouvy.“30 Konkrétně je ve článku 195 Lisabonské smlouvy důležitost cestovního ruchu pro EU specifikována. Dochází proto k nastavení nového politického rámce cestovního 30

PALATKOVÁ, M. Mezinárodní turismus: 2. Aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2013, s. 225.

35

ruchu v Evropě. Především přitom vychází z ekonomických přínosů cestovního ruchu. Hlavním nástrojem je Strategie Evropa 2020, která bude popsána v subkapitole 2.4.1. Cíl politiky soudržnosti na období 2007 – 2013 byl formulován jako plné využití cestovního ruchu pro dosažení udržitelného regionálního vývoje a vytvoření nových pracovních příležitostí. Uplatňování zásad udržitelného cestovního ruchu přispívá mimo jiné k zachování kulturního a přírodního dědictví Evropy. Cestovní ruch je velmi důležitým nástrojem formování image Evropy ve světě. V rámci politiky byly formulovány čtyři priority, mezi které patří:  konkurenceschopnost sektoru cestovního ruchu v Evropě;  propagace udržitelného, zodpovědného, vysoce kvalitního rozvoje cestovního ruchu;  upevnění evropské image jako souboru udržitelných, vysoce kvalitních destinací;  maximalizace potenciálu finanční politiky EU v oblasti podpory cestovního ruchu. Za účelem následování těchto priorit Komise sestavila implementační plán, který je pravidelně doplňován a především směřuje ke spolupráci soukromého a veřejného sektoru na národní, regionální a lokální úrovni. Nejnavštěvovanějšími zeměmi Evropské unie v roce 2011 byla Francie, následována Španělskem a Itálií. Mezi nejnavštěvovanější města EU potom patřila, v pořadí v jakém jsou uvedena: Londýn, Řím, Paříž, Barcelona, Berlín, Florencie, Praha, Dublin a Amsterdam.31

2.3.1 Analýza cestovního ruchu v Evropské unii s ohledem na hotelový průmysl V rámci této analýzy uvádím množství hotelů a ostatních ubytovacích zařízení nacházejících se v EU a v Eurozóně; a lůžkové kapacity těchto ubytovacích zařízení. Další ukazatel, který uvažuji je přenocování celkem, opět ve dvou uvedených rovinách – EU a Eurozóna. Přitom vždy jsou brány v úvahu státy, které byly v daném roce členskými státy Evropské unie, v případě Eurozóny jsou hodnoceny pouze státy patřící do Evropské unie, nikoliv veškeré státy užívající jako platidlo euro. Rozhodla jsem se pro hodnocení rozpětí 31

Světový den cestovního ruchu. Europa.eu [online] 2012. Dostupné z: [cit. 2014-04-26]

36

jedenácti let – od roku 2001 do roku 2011, s tím, že vždy uvádím údaje v každém druhém roce, kvůli zachování přehlednosti tabulky. Tabulka č. 1: Vývoj hotelů a ostatních ubytovacích zařízení v EU Země

/ Období

2001

2003

2005

2007

2009

2011

EU - hotely

204 923

204 457

194 199

202 353

203 653

202 021

Eurozóna - hotely

143 920

143 062

142 385

142 277

143 870

143 392

/

193 275

210 881

220 497

269 549

270 197

142 578

139 446

160 570

163 787

201 016

211 796

10 461

10 895

11 198

11 715

12 297

12 602

8 023

8 309

8 607

8 871

9 370

9 663

/

14 306

15 137

15 656

16 092

15 414

11 294

11 707

12 089

12 026

12 545

11 884

/

1 392 209

1 481 479

1 578 148

1 510 954

1 619 212

1 100 786

1 074 685

1 135 336

1 229 389

1 206 145

1 314 749

EU - ostatní ubytovací zařízení Eurozóna - ostatní ubytovací zařízení EU - počet lůžek v hotelech* Eurozóna

-

počet

lůžek v hotelech EU– počet lůžek v ostatních ubytovacích zařízeních* Eurozóna - počet lůžek v ostatních ubytovacích zařízeních* EU - přenocování celkem* Eurozóna přenocování celkem*

/ nedostupný údaj * v tisících Zdroj: vlastní zpracování podle EUROSTATu Na základě tabulky sestavuji tři grafy, které ukazují vývoj zvolených aspektů. Pro účely této části již neuvažuji Eurozónu. Rok 2001 nelze zpracovat, vzhledem k nekompletním údajům o ostatních ubytovacích zařízeních.

37

Graf č. 2: Vývoj množství ubytovacích zařízení v EU Počet ubytovacích zařízení - EU 480000 460000 440000 420000 400000 380000 360000 340000 2001

2003

2005

2007

2009

2011

Zdroj: vlastní zpracování, podle tabulky č. 1 Je vidět že od roku 2003 do roku 2009 byla tendence množství ubytovacích zařízení v EU rostoucí, poté došlo k poklesu jejich absolutního množství a já se domnívám, že původcem je propuknutí a existence hospodářské krize, která zasáhla EU poměrně drtivě. Graf č. 3: Vývoj množství lůžek v EU

Počet lůžek - EU (v tisících) 29000 28000 27000 26000 25000 24000 23000 2001

2003

2005

2007

2009

2011

Zdroj: vlastní zpracování, podle tabulky č. 1 Oproti celkovému množství ubytovacích zařízení je vzrůst absolutního celkového množství lůžek strmější, strmější je též pokles jejich počtu po roce 2009.

38

Graf č. 4: Vývoj množství přenocování v EU Počet přenocování - EU ( v tisících) 1 650 000 1 600 000 1 550 000 1 500 000 1 450 000 1 400 000 1 350 000 1 300 000 1 250 000 2001

2003

2005

2007

2009

2011

Zdroj: vlastní zpracování, podle tabulky č. 1 Oproti grafu č. 2 a grafu č. 3 v případě počtu přenocování sledujeme v roce 2009 velmi markantní pokles, nicméně již v roce 2011 se nejen křivka navrátila na svou původní nejvyšší úroveň z roku 2007, ale dokonce došlo ještě k nárůstu počtu přenocování v EU. Na zvýšení počtu přenocování v EU podle mého názoru hraje roli jednak oživení hospodářského systému a jeho průběžného zotavování z hospodářské krize, jednak nárůst fondu volného času a jednak trendy v cestovním ruchu, kterými se zabývám v následující subkapitole.

2.3.2 Trendy v cestovním ruchu Nároky, které jsou kladeny na cestovní ruch a jeho vývoj se podobně jako ve všech ostatních odvětvích mění s vývojem společnosti. Co bylo trendem včera, nemusí být trendem dnes. Úspěšnost subjektů působících v oblasti cestovního ruchu tak závisí především na jejich ochotě a schopnosti neustále se přizpůsobovat. Velkou roli v oblasti cestovního ruchu a jeho rozvoje po celém světě hraje globalizace. Globalizace je důsledek největšího množství změn jak na úrovni mezinárodního, tak domácího cestovního ruchu. Ovlivňuje jak stranu nabídky, tak stranu poptávky. Globalizace vystavuje cestovní ruch větší konkurenci a konkurenční výhodou disponují 39

destinace, jež jsou něčím zvláštní a odlišné od těch ostatních. Ačkoliv jedním z hlavních znaků globalizace je uniformita, v cestovním ruchu se trendem nestává, nicméně zasahuje mnoho oborů, které pod cestovní ruch spadají. Někteří turisté upřednostňují hotely a restaurace, které patří pod určitý řetězec, na úkor jedinečných a ojedinělých konceptů a důvodem může být jak pohodlí, tak obava z věcí, které jsou nové a neznámé. Všeobecně dochází k uvědomění, že současná situace světa je neudržitelná a to ve všech směrech, čili i v cestovním ruchu. Udržitelný rozvoj se stává tak trendem, který se snaží o lepší budoucí vývoj, problémem v oblasti cestovního ruchu je, že náklady spojené s udržitelným rozvojem přecházejí na turisty. Při realizaci cestovního ruchu turisté, ve většině případů, rádi pociťují alespoň přiměřenou míru jistoty a bezpečí. Více populární jsou tedy destinace, kde je menší riziko teroristických útoků a propuknutí války. Méně atraktivní jsou také destinace, kde je ohroženo zdraví turistů, například výskyt SARSu, eboly a jiných, život ohrožujících, nemocí mohou být jednoznačným důvodem proč cestovní ruch do takových destinací nerealizovat. Zkrátka turisté upřednostňují po všech stránkách bezpečné destinace, před těmi problémovými. V tomto ohledu Evropská unie představuje ideální destinaci. Dalším aspektem, který v současnosti hraje důležitou roli v oblasti cestovního ruchu, je uvědomění turistů o důležitosti jejich zdraví. Respektive tento trend přetrvává v cestovním ruchu už z dávné minulosti. Turisté často upřednostňují destinace, ve kterých mají možnost udělat něco pro své zdraví. S celkovým celosvětovým růstem vzdělanosti, vzrůstá také zájem turistů o destinace, které jsou spojovány s uměním, kulturou a historií. Opět Evropská unie v těchto všech oblastech nabízí pestrou škálu destinací, které mohou poptávku po těchto trendech uspokojit vyčerpávajícím způsobem. V současnosti je realizace cestovního ruchu pro velkou část populace spíše potřebou než pouhým přáním. Celkově dochází, v podmínkách EU, k růstu délky placené dovolené. Trendem současnosti je v průběhu roku realizovat větší množství cest a dovolených, což vede ke zkracování délky pobytu v jedné destinaci. Dnes spíše turisté chtějí všechno vidět rychle a poté pokračovat zase jinam, spíše než dlouhodoběji setrvat na jednom místě. Evropská unie jako cílová destinace umožňuje například vzdálenějším turistům snoubit mnoho zážitků v podstatě z jednoho místa. 40

Do velké míry se na rozvoji oboru cestovního ruchu podepsal technologický pokrok, který přivedl informační technologie. Díky nim jsou turisté mnohem více informovaní a jsou schopni se lépe zorientovat v komplexní nabídce poskytovatelů služeb v oblasti cestovního ruchu. Zjištění, že příjezdový cestovní ruch do Evropy má do budoucna klesat a vzhledem k vývoji trendů v cestovním ruchu jsou podstoupeny kroky a aplikovány podpůrné nástroje v oblasti podpory rozvoje cestovního ruchu. Subkapitola 2.4 je věnována opatřením Evropské unie, které mají přispět k rozvoji celé oblasti cestovního ruchu.

41

2.4 NÁSTROJE

EVROPSKÉ

UNIE

K

PODPOŘE ROZVOJE

CESTOVNÍHO RUCHU Evropská unie používá celou řadu podpůrných nástrojů, které mají sloužit k rozvoji cestovního ruchu, jde o nástroje charakteru finančního i nefinančního. Při jejich tvorbě a uplatňování je zohledňována udržitelnost cestovního ruchu a ekonomické, sociální i ekologické přínosy z cestovního ruchu. Cílem je zpřístupnění cestování i sociálně slabým skupinám a zajištění bezpečí účastníků cestovního ruchu.

2.4.1 Nefinanční projekty Evropské unie k podpoře cestovního ruchu Evropská unie v rámci svých snah o rozvoj odvětví cestovního ruchu realizuje mnoho podpůrných projektů. Jde především o projekty sloužící k monitoringu a projekty zabývající se budoucím vývojem a propagací. V této části práce se budu zabývat podrobnějším přiblížením následujících projektů: VisitEurope; Satelitní účet cestovního ruchu; Agenda 21; Evropa 2020.  VisitEurope VisitEurope je internetový portál, který vznikl v režii Komise a byl spuštěn 21. března 2006. Jeho cílem je propagovat Evropu jako celek. Na portálu je celkem sdruženo 39 národních agentur, které jsou členem Evropské komise cestovního ruchu. O každé zemi jsou poskytnuty základní informace a dále jsou uvedeny odkazy na jejich domovské agentury cestovního ruchu. Na webovém portálu je také k nalezení přehled největších evropských kulturních dominant. Portál VisitEurope je především zaměřen na potenciální turisty z oblasti Severní Ameriky, respektive Kanady a Spojených států amerických, a dále na potenciální turisty přijíždějící z asijských zemí.32 33

32

33

VisitEurope. CzechTourism.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-20] Europe: a Never-ending Journey. VisitEurope.com [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-20]

42

 Satelitní účet cestovního ruchu Jedním z výstupů Evropského fóra cestovního ruchu z roku 2002 byla tvorba tzv. Satelitního účtu pro cestovní ruch, který se stal analyzačním nástrojem situace v oblasti cestovního ruchu členských států. Výstupem ze Satelitního účtu jsou statistické informace, které umožňují mezinárodní srovnání stejných údajů a realizaci zevrubné ekonomické analýzy odvětví cestovního ruchu. „Satelitní účet cestovního ruchu je ekonomický účet odvětví cestovního ruchu, který je vytvářen celou soustavou ukazatelů zachycujících a kvalifikujících ekonomické a sociální aspekty cestovního ruchu. Vymezuje mezinárodní standardy pro měření ekonomických přínosů cestovního ruchu.“34 Jde o statistický nástroj, který je založen na principu obecné bilanční vyrovnanosti mezi poptávkou vyvolanou cestovním ruchem a nabídkou. Založen je na koncepci strany poptávky, čili turistů. Hlavním cílem, který Satelitní účet sleduje, je podat komplexní informace o stavu, vývoji a dopadech cestovního ruchu na ekonomiku dané země. A umožnit lepší mezinárodní porovnání statistických údajů v oblasti cestovního ruchu. Satelitní účet dané země odpovídá soustavě národních účtů a sestává z 10 základních tabulek T1 až T10, přičemž obsah tabulek je následující:  T1 – T4 = poptávka po cestovním ruchu  T5 = nabídka cestovního ruchu  T6 = agregace T1 – T5  T7 = zaměstnanost v cestovním ruchu  T8 = Tvorba hrubého fixního kapitálu  T9 = kolektivní spotřeba cestovního ruchu  T10 = nepeněžní ukazatelé v cestovním ruchu

V České republice Satelitní účet spravuje Český statistický úřad. Přijat byl Usnesením vlády č. 717/1999. V České republice není uplatňována základní tabulka č. 9 – kolektivní spotřeba cestovního ruchu. Zdrojem dat Satelitního účtu v České republice jsou: 34

RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha : Grada Publishing, a.s., 2011, s. 18-19.

43

 šetření Českého statistického úřadu v domácnostech;  soustava národních účtů Českého statistického úřadu (data ze strany poptávky i nabídky);  šetření České centrály cestovního ruchu CzechTourism – nepravidelná, doplňková šetření;  doplňující šetření na hranicích, která realizuje STEM/MARK.35 36  Agenda 21 Agenda 21 je programový dokument OSN, který vzešel z mezinárodní konference o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru v roce 1992. Konference byla zaměřena na řešení otázky strategického plánu rozvoje společnosti na prahu třetího tisíciletí. Zejména se zaměřovala na identifikaci hlavního směru omezení negativních projevů naší civilizace v nejrůznějších oblastech. Hlavní otázky se týkaly sociálních rozdílů mezi bohatým a chudým světem, nedostatky ve zdravotní péči, globální ohrožení životního prostředí, expanze lidských sídel, nárůst populace atd. Agenda 21 také poprvé přináší nový pojem – udržitelný cestovní ruch. Začíná se věnovat politice udržitelného rozvoje a pokouší se o nastavení rámce udržitelnosti. Agenda 21 pro cestovní ruch v Evropě vzniká v roce 2003. Především se zaměřuje na udržitelnost evropského cestovního ruchu a v tomto ohledu také na součinnost veškerých zúčastněných stran. Pro tento účel vypracovala Komise tzv. Akční program pro udržitelný cestovní ruch. Akční plán udržitelného cestovního ruchu se stal hlavním podkladem dokumentu Agenda pro trvale udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch. Agenda pro trvale udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch byla přijata roku 2007 Komisí. Pilotním projektem se stal projekt EDEN, který bude podrobněji popsán níže. Pro cestovní ruch v České republice má význam především lokální implementace Agendy 21 v podobě Místní agendy 21 (MA21). Místní agenda 21 je ve správě Ministerstva

35

PLZÁKOVÁ, L. Management cestovního ruchu. Praha : Vysoká škola hotelová, 2013. [Přednášky]. RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha : Grada Publishing, a.s., 2011. 36

44

životního prostředí a obsahuje sadu kritérií pro obce, města a regiony. Nezbytnou součástí jejího fungování je:

 kvalitní strategické plánování a řízení včetně systému financování;  průběžná a aktivní komunikace s veřejností – budování partnerství (občané, firmy, neziskové organizace, asociace, místní spolky, atd.);

 systémové a měřitelné směřování k udržitelnému rozvoji.37 38  Evropa 2020 „Strategie Evropa 2020 byla schválena Evropskou radou 17. června 2010. Navazuje na předchozí Lisabonskou strategii, jako základní metodu realizace rovněž používá tzv. otevřenou metodu koordinace.“39 Strategie akcentuje především zásady udržitelného hospodářského

růstu,

tvorby

nových

pracovních

míst

a

snaží

se

zvyšovat

konkurenceschopnost členských zemí EU. Pro státy je nadále povinné tvořit a předkládat Národní programy reforem, tedy strategické dokumenty, jejichž náplní jsou hlavní úkoly a směrování makroekonomické politiky; a také hlavní cíle strukturálních reforem na trhu zboží a služeb a na trhu práce. Evropa 2020 silně soustřeďuje svou pozornost na sociální podmínky ve společnosti. Základním stavebním kamenem strategie ekonomického růstu členských zemí EU jsou zvolené prioritní oblasti, mezi které patří:  inteligentní růst – jde o rozvoj ekonomické základny na základě znalostí a inovací;  udržitelný růst – jde o konkurenceschopnější a ekologičtější růst, který akceptuje 3 pilíře udržitelnosti; a sice ekonomický; ekologický; a sociální;  inkluzivní růst – zahrnuje vysokou zaměstnanost a sociální a územní soudržnost. Aby bylo možné hodnotit výsledky z výše stanovených prioritních oblastí, bylo stanoveno pět hlavních cílů, které by měly být členskými zeměmi EU splněny do roku 2020. Přitom cíle jsou stanoveny kvantifikovatelně, aby bylo možné je měřit a patří mezi ně: 37

SITARZ, D. Agenda 21: The Earth Summit Strategy to Save Our Planet. Michigan : EarthPress, 1993. 321

s. 38 39

PLZÁKOVÁ, L. Management cestovního ruchu. Praha : Vysoká škola hotelová, 2013. [Přednášky]. DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Řízení lidských zdrojů. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 30.

45

 zvýšení míry zaměstnanosti populace v produktivním věku (20 – 64 let) na minimálně 75 %;  navýšení investic do vědy a výzkumu na minimální hodnotu 3 % HDP;  zvýšení počtu vysokoškoláků ve věku 30 – 34 let z 31 % na minimálně 40 %, a snížení počtu žáků předčasně opouštějících vzdělávací systém z 15 % na úroveň alespoň pod 10 %;  snížení počtu obyvatel ohrožených chudobou či sociálním vyloučením o minimálně 20 milionů;  v oblasti klimatu a energie dosáhnout tzv. cílů 20-20-20. Souhrnně lze říci, že jednotlivé cíle jsou úzce propojeny a buď přímo, nebo zprostředkovaně mají vliv na růst zaměstnanosti a na celkovém zlepšení sociálních podmínek v EU. K dosažení cílů byly také formulovány iniciativy, celkem sedm, které lze přiřadit k jednotlivým prioritám a to takto 1 – 3 priorita spadá pod inteligentní růst, iniciativa 4 a 5 je zaměřena na udržitelnost a iniciativa 6 a 7 podporuje sociální začleňování. Iniciativy jsou následující: 1. inovace v EU – zahrnuje zlepšení podmínek a přístupu k finančním zdrojům pro výzkum a inovace, dále urychlení procesu předvádění výsledků vědy a výzkumu do praxe – zvýšení počtu inovací a patentů; 2. mládež v pohybu – zahrnuje zvýšení kvality a mezinárodní atraktivity evropského systému vzdělávání, podporu mobility studentů; 3. digitální program pro Evropu – zajišťuje přístup k vysokorychlostnímu internetu, tvoří jednotný evropský digitální trh, posiluje využití digitálních technologií veřejnou správou; 4. Evropa méně náročná na zdroje – odděluje hospodářský růst od využívání zdrojů, zaměřuje se na zvýšení využívání obnovitelných zdrojů; 5. průmyslová politika pro éru globalizace – zahrnuje zvýšení konkurenceschopnosti a zlepšení podnikatelského prostředí a také tvorbu udržitelné průmyslové základny; 6. agenda pro nové dovednosti a pracovní místa – zahrnuje modernizaci trhu práce, zvyšování znalostí a dovedností pracovníků i jejich mobility; 7. evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení – zahrnuje zlepšení situace v oblasti chudoby, hodnotí udržitelnost sociálních a zdravotních systémů. 46

Vedle prioritních oblastí, cílů a iniciativ jsou dále formulovány tzv. integrované směry, mezi které patří: 1. zajištění kvality a udržitelnosti veřejných financí; 2. vyřešení makroekonomické nerovnováhy; 3. snížení nerovnováhy v eurozóně; 4. optimalizace podpory oblasti výzkumu a vývoje, posílení znalostního trojúhelníku a rozvinutí potenciálu digitální ekonomiky; 5. zvýšení účinnosti zdrojů a snížení emise skleníkových plynů; 6. zlepšení prostředí pro podnikatele a spotřebitele a modernizace průmyslové základny; 7. posílení participace na trhu práce a snížení strukturální nezaměstnanosti; 8. zajištění kvalifikované pracovní síly, která pružně reaguje na potřeby trhu práce, podpora kvality pracovních míst a celoživotního vzdělávání; 9. zlepšení výkonnosti systémů vzdělávání a odborné přípravy na všech úrovních a zvýšení účasti v terciálním vzdělávání; 10. podpora procesu sociálního začleňování a boj proti chudobě. Přitom směry 1 – 6 spadají svým charakterem do oblasti hospodářské politiky a směry 7 – 10 spadají do oblasti zaměstnanosti. Veškerá výše uvedená doporučení v rámci Evropy 2020 jsou zaměřena na řešení aktuálních problémů, které sužují EU. Úspěšnost tohoto projektu je závislá na ochotě a schopnosti evropských zemí se s těmito problémy vypořádat a také na jejich konkurenceschopnosti.40 V oblasti cestovního ruchu se Evropa 2020 vzhledem ke Komisi, především zaměřuje na obnovu oslabeného evropského cestovního ruchu díky hospodářské krizi, která propukla v roce 2008/2009. Celkové zotavení je v tomto případě běh na dlouhou trať, který je ještě ztížen vzhledem k tlaku konkurenčních destinací rozvojového světa. Evropský cestovní ruch se především zaměřuje na dodržování zásad udržitelnosti a na konkurenceschopnost evropského cestovního ruchu.

40

DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Řízení lidských zdrojů. Praha : C. H. Beck, 2012. 559 s. ISBN 978-80-7400-347-

9.

47

Komise navrhla v rámci Strategie Evropa 2020 několik konkrétních opatření týkajících se přímo oblasti cestovního ruchu, ačkoliv na celou Strategii je nutno nahlížet jako na komplex, který se dotýká veškerých oblastí a oborů.41

2.4.2 Finanční projekty Evropské unie k podpoře cestovního ruchu Jak jsem již několikrát zmínila, Evropská unie se nezabývá ryze podporou hotelového průmyslu a proto i finanční projekty hodnotím vzhledem k celému oboru cestovního ruchu. Evropská unie v rámci svých snah o rozvoj odvětví cestovního ruchu realizuje mnoho podpůrných projektů, které dokonce zcela nebo částečně financuje. Jde především o projekty sloužící k opravě, obnově případně rozšíření konkrétních destinací; a o zviditelnění konkrétních destinací. V této části práce se budu zabývat podrobnějším přiblížením následujících projektů: EDEN; Calypso, Evropské hlavní město kultury, strukturální fondy EU a další fondy EU. Hlavními finančními nástroji, které EU používá k podpoře cestovního ruchu, jsou Strukturální fondy a Fond soudržnosti. Finanční prostředky lze získat vzhledem k podpoře konkurenceschopnosti, což je jedním z hlavních cílů Strategie Evropa 2020, jak bylo popsáno v předcházející subkapitole. Dále jsou také v rámci financování poskytovány prostředky ke zkvalitnění služeb cestovního ruchu a to jak na regionální, tak na místní úrovni. Jak již také bylo v práci uvedeno, infrastruktura pro cestovní ruch se nedotýká jen samotného cestovního ruchu, ale v rámci jejího budování, dochází k místnímu rozvoji zainteresovaných lokalit. V souvislosti s tím jsou tvořeny nové pracovní příležitosti. Cestovní ruch lze klasifikovat jako důležitý nástroj k začlenění méně rozvinutých regionů, které jsou díky němu schopny profitovat a hospodářsky růst bez přímé průmyslové či zemědělské výroby. Stačí se podívat na některé členské státy Evropské unie, jejichž majoritní část HDP tvoří právě cestovní ruch. V programovacím období 2007 – 2003 byla finanční podpora EU vymezena v rámci politiky soudržnosti a na obor cestovního ruchu připadalo více než 6 miliard euro, což je

41

PALATKOVÁ, M. Mezinárodní turismus: 2. Aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2013. 256 s. ISBN 978-80-247-4862-7.

48

v celkových číslech 1,8 % veškerých finančních prostředků rozdělovaných Evropskou unií. Z toho částka 3,8 miliardy eur byla určena na zlepšování služeb v oblasti cestovního ruchu; 1,4 miliardy eur k ochraně a rozvoji přírodních krás; a 1,1 miliardy eur na propagační účely turistických destinací. Vedle těchto finančních prostředků bylo možné také některé aktivity cestovního ruchu financovat z jiných položek evropského rozpočtu.42

 EDEN EDEN je zkratka slov European Destination of ExcelleNce, což v překladu do českého jazyka

znamená

znamenitá

evropská

destinace.

Tento

projekt

vznikl

v rámci

programového dokumentu Agenda pro trvale udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch, jako pilotní projekt. Jeho heslo zní: „Společně na cestě k trvale udržitelnému rozvoji cestovního ruchu“. Poprvé byl vyhlášen projekt EDEN v roce 2006 a od doby jeho vzniku se zapojilo přes dvacet evropských zemí. Cílem EDENu je propagovat méně známé evropské destinace, které splňují zásady sociální, kulturní a environmentální udržitelnosti. Přitom upozorňuje na jejich rozmanitost jakožto i na společné znaky v rámci evropských turistických destinací. Počítá se přitom s tím, že lepší povědomí o rozmanitosti a kvalitě evropského cestovního ruchu ještě více přispěje k upevnění pozice Evropy jakožto nejnavštěvovanější turistické destinace světa. Každoročně je vybráno téma, do kterého každá členská země EU může nominovat adekvátní destinace. V podmínkách České republiky je garantem projektu EDEN česká centrála cestovního ruchu CzechTourism. Titul European Destination of ExcelleNce lze získat v rámci národní soutěže. Do této soutěže se mohou přihlásit turistické destinace splňující kritéria stanovená Evropskou komisí a agenturou CzechTourism. Česká republika se poprvé zúčastnila v roce 2009 a první českou Evropskou destinací nejvyšší kvality se stalo České Švýcarsko, přitom tématem byla chráněná území. Dvě základní podmínky byly stanoveny k účasti, a sice destinace se přímo nacházející nebo hraničící s chráněným územím; a relativně nízká návštěvnost destinace. Úkolem pro 42

Cestovní ruch. Regionální politika INFOREGIO. [online] 2014. [cit. 2014-04-06]

Dostupné

z:

49

účastníky bylo představit nový produkt cestovního ruchu, jež akcentuje zvláštnosti chráněného území a současně přináší rozvoj celé společnosti v souladu s principy udržitelného rozvoje. Soutěž byla poprvé představena na veletrhu cestovního ruchu Go a Regiotour, který se konal Brně v termínu od 15. do 18. ledna 2009. Získat potřebné informace ohledně projektu a podmínkách účasti bylo možné v expozici CzechTourismu. Vítězné destinaci se dostalo marketingové podpory ze strany Komise i CzechTourismu. Následující ročník – 2009/2010 byl věnován vodním plochám. Tématem tedy byla Voda – turistický cíl. Důraz byl kladen na rozmanitost nabídky vodních aktivit, které mohly mít podobu vodních sportů, plaveb na výletních lodích, ale také třeba naučných stezek vážícím se k vodě. Vítězem se stalo Bystřicko, které se může chlubit nevšední drsnou krásou, velkým množstvím vodních toků a nádrží, z toho důvodu také nabízí pestrou škálu produktů cestovního ruchu, které se vážou na vodu. K vítězství destinace zajisté přispěla mimo jiné také existence unikátní naučné Svratecké vodohospodářské stezky, která vede podél řeky Svratky a kolem vodní nádrže Vír. Původně byla nádrž v minulosti uzavřena, ale od roku 2005 byla zpřístupněna veřejnosti. Na stezce se nachází celkem 16 informačních panelů, které nenásilně představují základní pojmy vodního hospodářství a zásady ochrany vodních zdrojů. V oblasti udržitelnosti je Bystřicko na vysoké úrovni – hodně investuje do ekologie a revitalizace vodních tokům jakožto i do vzdělávání v oblasti ekologické výchovy. Pro děti je připravena jedinečná výherní turistická akce, která nese název S Vodomilem zubří zemí. Bystřicko, jako znamenitá destinace získalo marketingovou podporu ze strany Evropské komise. Finanční podporu ve výši 400 tisíc korun, k libovolně zvoleným marketingovým aktivitám, Bystřicku poskytlo Ministerstvo pro místní rozvoj.

Ročník 2010/2011 měl jako téma obnovu hmotného dědictví a do soutěže se mohly zapojit veškeré destinace, které na svém území obnovily nějakou lokalitu nebo objekt, jež v současnosti slouží jako turistická atraktivita. Vítězem tohoto ročníku se v České republice stalo Slovácko, které do soutěže přihlásilo Baťův kanál. Slovácko zvítězilo díky viditelné spolupráci mezi jednotlivými subjekty v celé oblasti a své aktivitě neustále něco zlepšovat. Stejně jako Bystřicko, Slovácko obdrželo identickou podporu ve formě finančních prostředků a marketingových aktivit. V tomto ročníku bylo vedle hlavní ceny také uděleno 6 cen speciálních, a sice Dolní oblast Vítkovic obdržela cenu ředitele

50

CzechTourism za unikátní projekt; Plzeňsko cenu za profesionalitu; Poodří – Moravské Kravařsko dostalo cenu za mimořádné partnerství a udržitelnost; Broumovsko cenu za kulturní identitu; Litoměřicko cenu za kvalitní práci destinačního managementu; a Jáchymovsko získalo cenu za propagaci technického dědictví. V posledním doposud realizovaném ročníku 2012/2013 bylo jako téma vyhlášeno cestování bez bariér. Do soutěže se mohly hlásit destinace, které odstraňují bariéry cestovního ruchu a zpřístupňují je handicapovaným osobám, seniorům, rodinám s malými dětmi a dalším skupinám turistů se specifickými potřebami. Zapojit se mohly i destinace, které odstraňují jiné, než výše zmíněné bariéry, například psychologické – projekty pro menšiny, nebo legislativní a správní – zpřístupnění vojenských újezdů. Podmínkou přitom bylo, že objekty musely vystupovat v roli turistického cíle po dobu minimálně dvou let. Vítězem se stalo, v konkurenci 14 dalších destinací, Lipno nad Vltavou se svým projektem Lipno bez bariér. Podobně jako předchozí destinace obdrželo Lipno nad Vltavou finanční podporu ve výši 400 tisíc korun na marketingové aktivity a možnost využívání prestižního loga EDEN. Byly uděleny také tři speciální ceny za osobní přínos k odstraňování Bariér v cestovním ruchu a to Zuzaně Kolářové – projektové manažerce projektu Lipno bez bariér; Aleši Černohousovi – autorovi zmapovaní bezbariérových stezek v Českém Švýcarsku; a Michalu Skalkovi – autorovi zmapování bezbariérových stezek v Krkonoších v rámci KRNAPu.43

 Calypso Calypso je projekt, který vznikl v roce 2008 a zaměřuje se na sociální cestovní ruch v Evropě. Vznikl v návaznosti na hlasování Evropského parlamentu, který schválil přípravy nového rámce sociálního turismu pro EU. Projekt byl pojmenován Calypso a zaměřuje se na vyrovnání sociálních rozdílů vzhledem k trávení dovolené. Respektive jeho cílem je dosáhnout situace, kdy je cestovní ruch dostupný všem. Především se zaměřuje na znevýhodněné skupiny, mezi které patří senioři, mladí, rodiny s dětmi v tíživé situaci a osoby s omezenou pohyblivostí. Projekt nejen, že se zaměřuje na

43

EDEN – European Destination of Excellence. CzechTourism.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-0403]

51

cestovní ruch ze strany účastníků, ale také je zaměřen na poskytovatele služeb, jelikož v rámci svých snah usiluje o to, aby jmenované skupiny realizovaly cestovní ruch mimo hlavní sezónu, čímž je vyrovnána nerovnováha období sezónního a mimosezonního. Je nutné zmínit také STEEP, což je zkratka Social Tourism European Exchanges Platform. Hlavním cílem STEEPu je propojit veškeré projekty spadající pod Calypso v rámci co největšího usnadnění transakcí v oblasti poptávky a nabídky po cestovním ruchu.44 V České republice je sociální cestovní ruch poměrně novým pojmem, začalo se nad ním uvažovat až se vznikem právě projektu Calypso, kdy se Česká republika do Calypso zapojila. Hlavním iniciátorem projektu je v České republice Ministerstvo pro místní rozvoj.45 Hlavním programovacím dokumentem v oblasti sociálního cestovního ruchu je v České republice Národní program podpory cestovního ruchu (2010 – 2015). Tento program se nyní zaměřuje na tvorbu efektivního nástroje podpory sociálního cestovního ruchu. Jako první podprogram vznikl Cestovní ruch pro všechny a ten se zaměřuje na tvorbu nových produktů v oblasti cestovního ruchu a to i včetně vytvoření podmínek pro jejich realizaci a pro realizaci marketingových aktivit tyto produkty propagující. V roce 2011 vznikl další podprogram s názvem Cestování dostupné všem. V rámci tohoto podprogramu jsou především podporovány rekonstrukce a budování odpočívadel; center služeb pro turisty včetně hygienického zázemí pro pěší turisty, cyklisty a handicapované turisty podél příslušných turistických tras a cyklostezek. Dále se zaměřuje na zpřístupnění atraktivit cestovního ruchu a vytvoření navigačních a informačních systémů pro zrakově a sluchově postižené turisty. V neposlední řadě je cílem projektu zabezpečit dostatečnou marketingovou podporu těmto projektům, aby se dostaly do povědomí potenciálních účastníků cestovního ruchu. O dotace, v rámci programu Cestování dostupné všem, bylo možné žádat od 30. listopadu 2013 do 13. února 2014. A to na základě rozhodnutí 44

The Calyspo project. Bist-int.org [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-21] 45 GOMBITOVÁ, D. Calypso study on social tourism: The Czech Republic. Europa.eu [online] 2010. Dostupné z:B [cit. 2014-04-13]

52

ministryně pro místní rozvoj č. 61/2014 ze dne 23. dubna 2014, v jehož rámci byl schválen seznam navržených akcí k poskytnutí dotace z Národního programu podpory cestovního ruchu, podprogramu cestování dostupné všem. Platilo, stejně jako v předchozím roce, že maximální výše dotace je 5 milionů korun českých a smí dosáhnout maximálně 50 % celkových uznatelných výdajů akce. Žádat o ni mohly pouze podnikatelské subjekty. 46

 Evropské hlavní město kultury Projekt Evropské město kultury byl zahájen 13. června 1985 Radou ministrů a stal se jednou z nejoblíbenějších akcí v rámci EU. Projekt se zaměřuje na vyzdvihnutí bohatství, rozmanitosti a společných rysů evropské kultury. Díky vysoké účasti občanů a sociálněekonomickým dopadům o titul každoročně soutěží stále více měst. Postup jmenování se proto v průběhu času upravil, aby lépe odpovídal potřebám rozšířené EU. K úpravě podmínek došlo na základě rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1622/2006/ES ze dne 24. října 2006 a jejich platnost trvá od roku 2007 do roku 2019. Kterékoliv město nacházející se ve členské zemi Evropské unie se může stát kandidátem. Přitom žádost potenciálního kandidáta je podmíněna dodáním Kulturního programu a jeho evropským rozměrem. Kulturní program musí splňovat následující kritéria:  evropský rozměr – musí zahrnovat podporu spolupráce mezi kulturními subjekty na všech úrovních a rozvíjet bohatství a kulturní rozmanitost v Evropě a také společné znaky evropské kultury;  město a občané – cílem je zvýšení zájmu občanů na evropské úrovni a posílení dlouhodobého kulturního rozvoje města. Jak již bylo zmíněno, jakékoliv město, které se nachází v EU, může požádat o pořádání projektu. Proces udělování titulu Evropské hlavní město kultury má čtyři fáze: 

podávání žádostí: příslušné země EU nejpozději šest let před zahájením projektu zveřejní výzvu k předkládání žádostí. Města, která mají o pořádání dané akce zájem, mají od tohoto data deset měsíců na podání žádosti;

46

MMR. Rok 2014 - Podprogram Cestování dostupné všem. MMR.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-26]

53



předběžný výběr: nejpozději pět let před zahájením projektu se sejde porota k prozkoumání návrhů a navržení užšího výběru měst, která by měla pokračovat v přípravách. Tato porota se skládá ze 13 odborníků. Sedm z nich je jmenováno na tři roky Evropským parlamentem, Radou, Komisí a Výborem regionů. Zbývajících šest členů vybírá každá z příslušných zemí EU;



konečný výběr: devět měsíců po schůzi týkající se předvýběru se porota setká znovu za účelem prozkoumání programů měst v užším výběru, které byly zpracovány podrobněji, a doporučí jedno z nich jako Evropské hlavní město kultury. V této fázi porota předloží příslušné zemi EU a Komisi zprávu, ve které také předloží doporučení pro vybrané město;



jmenování: čtyři roky před zahájením projektu dvě země EU, kterých se uvedený titul v určitém roce týká, předloží orgánům EU s ohledem na doporučení poroty žádost jednoho města. Rada oficiálně jmenuje jedno město „Evropským hlavním městem kultury“ v příslušných dvou členských státech.47

Z České republiky se jako prvním Evropským hlavním městem kultury stala v roce 2000 Praha, bohužel však nebyl uskutečněn kvalitní marketing a tak veřejností tato informace více méně prošla bez povšimnutí. Souběžně s Prahou bylo vyhlášeno ještě několik dalších Evropských hlavních měst kultury: Avignon, Bergen, Bologna, Brusel, Helsinky, Krakov, Reykjavík, Santiago de Compostela, a to vzhledem k tomu, že milénium bylo považováno za významné období. Zpravidla jsou jmenována města dvě. Dalším potenciálním městem v České republice, které by mohlo získat titul Evropské hlavní město kultury je Plzeň a to v roce 2015. Nicméně otázkou zůstává, zda Plzeň dokáže splnit požadovaná kritéria, situace v současnosti není příliš příznivá.48

 Strukturální fondy Hlavními strukturálními fondy jsou tzv. Regionální operační programy – jde o hlavní finanční zdroje, které byly v rámci EU používány k financování do roku 2013, respektive v programovacím období 2007 – 2013. V současnosti jsou v přípravě podklady k realizaci Integrovaných regionálních operačních programů. Vzhledem k faktu, že ještě není zcela 47

Evropské hlavní město kultury. Europa.eu [online] 2011. Dostupné [cit. 2014-04-09] 48 PLZÁKOVÁ, L. Management cestovního ruchu. Praha : Vysoká škola hotelová, 2013. [Přednášky].

z:

54

zřejmé, jakou budou mít Integrované regionální operační programy přesnou podobu, zaměřím se na Regionální operační programy. Regionální operační programy byly vytvořeny v souladu s jedním z cílů EU, kterým je konvergence. V podmínkách České republiky jsou programy určeny pro celé území, s výjimkou hlavního města Prahy. Celkově lze v České republice najít sedm regionálních operačních programů, které pokrývají osm tematických oblastí, avšak vždy s cílem zvýšení konkurenceschopnosti regionů a s cílem urychlení jejich rozvoje a zvýšení. Celkově poskytla EU na regionální operační programy 4,6 miliardy eur. Každý regionální operační program je spravován samostatně regionální radou a akcentuje potřeby konkrétního regionu. Obecné zaměření všech regionálních operačních programů lze shrnout do čtyř hlavních oblastí:  Dopravní dostupnost a obslužnost  Rozvoj území  Regionální rozvoj podnikání  Rozvoj cestovního ruchu49  Fondy Evropské unie Mezi další finanční projekty Evropské unie používané v souvislosti s cestovním ruchem patří:  Evropský regionální fond na rozvoj – podporuje především udržitelnost cestovního ruchu a zvýšení kulturního a přírodního dědictví.  Evropský sociální fond – slouží především k podpoře zvýšení produktivity a kvality pracovníků a služeb v oblasti cestovního ruchu, podporuje jejich další vzdělávání a školení.  Evropské programy celoživotního vzdělávání a program ERASMUS – umožňuje vycestovat do zahraničí a v něm se vzdělávat, či absolvovat pracovní stáž. Právě tyto programy jsou v rámci oboru cestovního ruchu velice žádoucí.

49

Regionální operační programy. MMF.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-03-28]

55

 Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova – zaměřen na zlepšování kvality zemědělských produktů a venkovského prostředí, podpora cestovního ruchu jako nástroje rozvoje tohoto území.  Evropský fond na podporu rybolovu – podporuje rozvoj eco turismu.  Program pro podporu konkurenceschopnosti a inovací – zaměřuje se na podporu konkurenceschopnosti EU prostřednictvím aplikace inovací.  Program pro výzkum a technologický rozvoj – zaměřuje se především na podporu výzkumu a vývoje, přitom výzkum a technologický rozvoj jsou klíčové disciplíny pro rozvoj cestovního ruchu.50

2.4.3 Organizace Evropské unie v oblasti cestovního ruchu Vedle výše zmíněných projektů také EU zřizuje podpůrné organizace, které se podílejí na propagaci a podpoře rozvoje cestovního ruchu v EU. Vybrala jsem tři organizace, které považuji z tohoto hlediska za nejdůležitější

 Evropská komise cestovního ruchu Evropská komise cestovního ruchu vznikla v roce 1948 a mezi její členy patří veškeré členské státy EU a některé další státy. Jde o neziskovou organizaci, jejímž hlavním cílem je propagace Evropy jako turistické destinace. Provádí přitom tři základní aktivity:  public relations;  reklamu cílenou na spotřebitele;  propagaci trhu; Sdružuje národní centrály cestovního ruchu a vystupuje v podobě jejich platformy v oblasti jednání a přijímání nových záměrů. Cílem Evropské komise cestovního ruchu je především zpřístupnit informace týkající se příjezdového cestovního ruchu do Evropy. Také udržuje kontakt s veškerými mezinárodními organizacemi, které působí v oboru cestovního ruchu.51

50

EU: policy background. Europa.eu [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-20] 51 ŽILKA, R. Evropský cestovní ruch. Současný stav a perspektivy. [Diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, 2006.

56

Za Českou republiku je členem Evropské komise cestovního ruchu česká centrála cestovního ruchu CzechTourism, která byla založena v roce 2003 ministrem hospodářství a jedná se o státní příspěvkovou organizaci, která je společně s Ministerstvem pro místní rozvoj nejvyšším stupněm oficiálního řídicího systému cestovního ruchu na úrovni státu. CzechTourism se v rámci Evropské komise cestovního ruchu spolu s ostatními členskými centrálami podílí na marketingových aktivitách. Přitom CzechTourism se především angažuje při společné propagaci středoevropských zemí.52

 Pracovní skupina ETAG Pracovní skupina ETAG je Evropskou pracovní skupinou pro cestovní ruch. K jejímu založení došlo v roce 1981 na základě iniciativy Evropské komise cestovního ruchu. Za cíl si klade podporu vzájemné spolupráce v oboru cestovního ruchu mezi vládami, národními centrálami cestovního ruchu, veřejným a soukromým sektorem. Podporuje rozvoj cestovního ruchu a má odstraňovat překážky, jež brání jeho rozvoji. Spolupracuje s celou řadou dalších evropských organizací, mezi které patří Komise EU, Evropský parlament a také Mezinárodní organizace pro cestovní ruch.53

 Konfederace HOTREC HOTREC je zkratka slov: Hotels, Restaurants and Cafés in Europe. Jde o mezinárodní asociaci, která je reprezentantem hotelů, restaurací a kaváren na evropské úrovni. V samotné EU tento sektor zahrnuje 1,7 milionu podniků a vytváří více než 9,5 milionu pracovních příležitostí. Celkem má HOTREC 44 členů v podobě národních asociací, jež zastupují 27 evropských zemí. Ne všichni členové souběžně patří do EU, ale pouze pro členské země EU je v rámci HOTRECu umožněno plné členství. Důvodem vzniku této konfederace je podpora zájmů hotelů, restaurací a kaváren na evropské úrovni a spoluvytváření výhodných podmínek pro rozvoj oboru při sledování politiky EU. V roce 2006 byla ve spolupráci s HOTRECem založena tzv. European Hospitality Foundation, která se specializuje na shánění financí k financování neziskových projektů v oboru. 52

Česká centrála cestovního ruchu - CzechTourism. Businessinfo.cz [online] 2004. Dostupné z: [cit. 2014-04-09] 53 ŽILKA, R. Evropský cestovní ruch. Současný stav a perspektivy. [Diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, 2006.

57

Česká republika, v zastoupení Asociace hotelů a restaurací ČR, je členem konfederace HOTREC od roku 1993.54 55 56

54

HOTREC. Hotrec.eu [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-18] 55 HOTREC. Ahrcr.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-18] 56 KŘÍŽEK, F., NEUFUS, J. Moderní hotelový management – 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2014. 224 s. ISBN 978-80-247-2835-1.

58

3 NÁVRHOVÁ ČÁST

3.1 SUMARIZACE OPATŘENÍ EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU Evropská unie provádí mnoho podpůrných opatření, prostřednictvím kterých se pokouší podpořit rozvoj cestovního ruchu a tím pádem tak dochází i k podpoře rozvoje hotelového průmyslu. V rámci snah Evropské unie je v současnosti především akcentována udržitelnost, která je současným hlavním směrem rozvoje cestovního ruchu a také z hlediska budoucího vývoje jediným možným řešením současné neudržitelné situace. Podnět k rozvoji a podpoře udržitelného cestovního ruchu byl poprvé dán na summitu Agenda 21 v Riu de Janeiro v roce 1992. Tedy v roce 1992 se poprvé objevuje termín udržitelný cestovní ruch. Na Agendu 21 navazuje strategický dokument Evropa 2020, který akcentuje především zásady udržitelného hospodářského růstu, tvorby nových pracovních míst a snaží se zvyšovat konkurenceschopnost členských zemí EU. Poskytuje obraz o tom, v jaké situaci by se Evropa měla nacházet v roce 2020. Další projekt, který podporuje rozvoj udržitelného cestovního ruchu, je EDEN. EDEN vznikl v rámci programového dokumentu Agenda pro trvale udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch, jako pilotní projekt. Jeho heslo, které jasně vypovídá o zásadách, které projekt akceptuje, zní: „Společně na cestě k trvale udržitelnému rozvoji cestovního ruchu“. Poprvé byl vyhlášen projekt EDEN v roce 2006 a od doby jeho vzniku se zapojilo přes dvacet evropských zemí. Výhodou projektu je, že se pokouší o zviditelnění méně známých destinací. Další v současnosti hodně diskutovanou oblastí je sociální cestovní ruch. Za účelem řešení problematiky sociálního cestovního ruchu v Evropě vznikl v roce 2008 projekt Calypso. Tento projekt se zaměřuje na vyrovnání sociálních rozdílů vzhledem k trávení dovolené. Respektive jeho hlavní cíl je učinit cestovní ruch dostupný všem. Jeho zaměření se odvíjí od sociální situace a své iniciativy směřuje k zpřístupnění dovolené pro seniory, mladé, rodiny a dětmi v tíživé situaci a pro osoby s omezenou pohyblivostí. Mimo to je projekt určen k vyrovnání mimosezónních výkyvů – jeho hlavní myšlenka spočívá v tom, že výše 59

zmíněné skupiny mohou realizovat cestovní ruch mimo sezónu – čili za výhodnějších podmínek, pro poskytovatele služeb potom jejich účast na cestovním ruchu znamená vyrovnání mimosezónních výkyvů. Další skupinou opatření, které EU aplikuje, jsou v oblasti propagace evropských destinací cestovního ruchu. Zásadním internetovým nástrojem je pro tyto účely server VisitEurope, na kterém se nacházejí informace pocházející celkově ze 39 národních agentur cestovního ruchu, kdy jsou o každé zemi poskytnuty základní informace. Přitom hlavní myšlenkou serveru je propagovat Evropu jako celek. Server také obsahuje přehled největších evropských kulturních dominant. V oblasti propagace lze také jako projekt k ní určený uvažovat Evropské hlavní město kultury, kdy jsou vybírány města ze členských zemí EU, kterým je poskytnuta peněžní suma k jejich kulturní revitalizaci. Město je vybíráno na základě jeho potenciálního kulturního programu, který předkládá společně s kandidaturou. V rámci kulturního programu hraje nejklíčovější roli jednak evropský rozměr, který musí zahrnovat podporu spolupráce mezi kulturními subjekty na všech úrovních a rozvíjet bohatství a kulturní rozmanitost v Evropě a také rozvíjet společné znaky evropské kultury; a jednak zvýšení zájmu občanů na evropské úrovni a posílení dlouhodobého kulturního rozvoje města. Oblast, která se může zdát méně důležitá, je měření efektů cestovního ruchu. Nicméně bez monitoringu by nebylo bezpečně možné posoudit situaci cestovního ruchu a jeho vývoj v průběhu let. Z tohoto důvodu se stal jedním z výstupů z Evropského fóra cestovního ruchu v roce 2002 tzv. Satelitní účet cestovního ruchu. Výstupem ze Satelitního účtu jsou statistické informace, které umožňují mezinárodní srovnání stejných údajů a realizaci zevrubné ekonomické analýzy odvětví cestovního ruchu. Satelitní účet cestovního ruchu je určen k zachycování a kvalifikaci ekonomických a sociálních aspektů cestovního ruchu a je nástrojem vymezení mezinárodních standardů v oblasti měření ekonomických přínosů cestovního ruchu. Evropská unie se také podílí na financování mnohých projektů v rámci strukturálních a ostatních fondů. V rámci strukturálních fondů jsou těmi nejdůležitějšími, Regionální operační programy, respektive v novém programovacím období půjde o Integrované regionální operační programy. Hlavní oblasti, na kterých se financováním EU podílí, jsou dopravní dostupnost a obslužnost; rozvoj území; regionální rozvoj podnikání; a rozvoj 60

cestovního ruchu. Mezi další finanční projekty Evropské unie používané v souvislosti s cestovním ruchem patří: evropský regionální fond na rozvoj; evropský sociální fond; evropské programy celoživotního vzdělávání a program ERASMUS; evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova; evropský fond na podporu rybolovu; program pro podporu konkurenceschopnosti a inovací; program pro výzkum a technologický rozvoj. Vedle samotné realizace projektů také v rámci EU vznikají organizace, které se především zaměřují na propagaci a podporu rozvoje cestovního ruchu v EU. Mezi nejdůležitější organizace bych zařadila Evropskou komisi cestovního ruchu, která provádí aktivity v oblasti společné propagace destinací EU. Evropská komise cestovního ruchu vyvinula iniciativu ke vzniku pracovní skupiny ETAG, která si klade za cíl podporu vzájemné spolupráce v oboru cestovního ruchu mezi vládami, národními centrálami cestovního ruchu, veřejným a soukromým sektorem. Podporuje rozvoj cestovního ruchu a má odstraňovat překážky, jež brání jeho rozvoji. Mezinárodní asociace HOTREC je reprezentantem hotelů, restaurací a kaváren na evropské úrovni. Důvodem vzniku této konfederace je podpora zájmů hotelů, restaurací a kaváren na evropské úrovni a spoluvytváření výhodných podmínek pro rozvoj oboru při sledování politiky EU.

3.2 ZHODNOCENÍ EFEKTU NÁSTROJŮ EVROPSKÉ UNIE PŘI ROZVOJI HOTELOVÉHO PRŮMYSLU V ČESKÉ REPUBLICE Podle mého názoru jsou v podmínkách České republiky nejefektivnější přímé finanční nástroje, které Evropská unie poskytuje. Jedná se především o strukturální a ostatní fondy Evropské unie. Přímé finanční nástroje napomáhají k realizaci projektů, které by bez členství v Evropské unii vzniknout nemohly. Navíc lze říci, že Evropská unie byla v programovacím období 2007 – 2013 k České republice velmi štědrá, celkově poskytla v rámci plnění cíle konvergence republice 25,89 miliard eur. Na poskytnutí finančních prostředků v rámci cíle konvergence z Regionálních operačních programů v České republice vznikl nárok všem oblastem České republiky s výjimkou hlavního města Prahy. Důvodem je, že ostatní regiony České republiky, právě s výjimkou Prahy, patří mezi regiony, které jsou z hospodářského a sociálního hlediska méně vyspělé.

61

Pro účely dělby finančních prostředků v rámci Regionálních operačních programů, kdy bylo rozděleno 4,66 miliard euro, v České republice bylo její území rozděleno do sedmi regionů soudržnosti, dle NUTS II57 a to na:  ROP NUTS II Severozápad  ROP NUTS II Moravskoslezsko  ROP NUTS II Jihovýchod  ROP NUTS II Severovýchod  ROP NUTS II Střední Morava  ROP NUTS II Jihozápad  ROP NUTS II Střední Čechy Částka 21,23 miliard eur byla poté rozdělena v rámci osmi tematických operačních programů, mezi které patřily následující:  OP Doprava  OP Životní prostředí  OP Podnikání a inovace  OP Výzkum a vývoj pro inovace  OP Lidské zdroje a zaměstnanost  OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost  Integrovaný operační program  OP Technická pomoc Jak

bylo

zmíněno,

Praha

nespadá

do

cíle

Konvergence,

nýbrž

do

cíle

Konkurenceschopnost a zaměstnanost. Tento cíl přitom podporuje regiony, které nečerpají z Konvergence. V České republice bylo celkově poskytnuto 0,42 miliardy eur a to v rámci dvou programů:  OP Praha Konkurenceschopnost  OP Praha Adaptabilita

57

Systém NUTS vznikl z iniciativy EUa byl zaveden ve všech jejích členských státech pro účely statistik a hodnocení úrovně regionů, jakožto i pro stanovení způsobu a výše podpory ze společných prostředků. Zkratka NUTS pochází z francouzštiny: La Nomenclature des Unités Territoriales Statiques a jejich překlad zní: nomenklaturní jednotky teritoriální statistiky. což v zásadě znamená jmenovitý seznam jednotek teritoriální statistiky.

62

Další cíl Evropské unie, který financovala, se nazýval Územní spolupráce. V rámci tohoto cíle jde o podporu přeshraniční, meziregionální a nadnárodní spolupráce regionů. V České republice pod tento cíl spadají bez výjimky všechny regiony. Pro účely jeho plnění bylo založeno devět operačních programů, v rámci kterých bylo rozděleno 0,39 miliardy eur, tyto operační programy jsou:  OP Přeshraniční spolupráce ČR – Bavorsko  OP Přeshraniční spolupráce ČR - Polsko  OP Přeshraniční spolupráce ČR - Rakousko  OP Přeshraniční spolupráce ČR - Sasko  OP Přeshraniční spolupráce ČR - Slovensko  OP Meziregionální spolupráce  OP Nadnárodní spolupráce  Síťový operační program ESPON 2013  Síťový operační program INTERACT II Programy pro nové programovací období 2014 – 2020 jsou v současnosti ve fázi příprav, předpokládá se však, že výše rozpočtového rámce pro Českou republiku bude činit zhruba 20,5 miliardy eur. V rámci tohoto období budou z hlediska výše alokace zdrojů nejdůležitější oblasti: podpora politiky soudržnosti, politika rozvoje venkova a společná námořní a rybářská politika. Souhrnný název veškerých fondů EU zní: Evropské strukturální a investiční fondy (ESIF) a skládat se budou ze dvou strukturálních fondů, kam budou patřit:  Evropský fond pro regionální rozvoj  Evropský sociální fond Dále mezi fondy budou patřit:  Fond soudržnosti  Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova  Evropský námořní a rybářský fond Lze přitom konstatovat, že náplň výše zmíněných fondů se mezi programovacími obdobími 2007 – 2013 a 2014 – 2020 příliš nemění. Současná vytvářená podoba alokace finančních zdrojů má však vycházet především z cílů formulovaných v rámci Strategie Evropa 2020. Právě zde vidíme provázanost mezi finančními a nefinančními projekty

63

Evropské unie. Protože Strategie Evropa 2020 spadá ve své podstatě mezi nefinanční projekty, k jejímu naplňování jsou využívány finanční prostředky z Evropských strukturálních a investičních fondů. Česká republika se zapojila i do dalších projektů Evropské unie, z těch finančních lze jmenovat projekt EDEN a Calypso. Podle mého názoru zatím ani jeden z těchto projektů není v České republice dostatečně znám. Domnívám se, že pouze malá část neodborné populace skutečně ví, co tyto termíny znamenají. Kladněji hodnotím projekt EDEN, který podle mého názoru v České republice značně přispěl ke známosti především destinace České Švýcarsko a Lipno nad Vltavou. Projekt Calypso je podle mého názoru rovněž založen na velmi dobré myšlence, kterou je využití destinace i mimo sezónu při souběžném umožnění realizace cestovního ruchu těm, kteří nemají tolik finančních prostředků. Nicméně se domnívám, že než začnou principy tohoto projektu skutečně fungovat, ještě to minimálně v podmínkách České republiky nějakou dobu potrvá. Dalším finančním projektem Evropské unie je Evropské hlavní město kultury, z hlediska České republiky prozatím byla zvolena dvě česká města – v roce 2000 Praha a pro rok 2015 by to měla být Plzeň. Projekt však také zatím není příliš sledován širokou veřejností. Další nefinanční projekty Evropské unie slouží především k měření efektů cestovního ruchu, k rozvoji udržitelného cestovního ruchu a k propagaci evropských destinací cestovního ruchu. V rámci měření efektů cestovního ruchu a také jako statistický nástroj vznikl Satelitní účet cestovního ruchu. V České republice je Satelitní účet ve správě Českého statistického úřadu. V rámci propagace evropských destinací vznikl webový portál VisitEurope, kde má Česká republika vlastní profil, na kterém je možné dozvědět se o ní základní informace a navštívit stránky české centrály cestovního ruchu CzechTourism. V ohledu udržitelného cestovního ruchu je hlavním projektem Agenda 21, respektive v podmínkách České republiky existuje lokální implementace v podobě Místní agendy 21, která obsahuje sadu kritérií pro obce, města a regiony a je ve správě Ministerstva životního prostředí. Podle mého názoru je jedním z dalších opatření v rámci Evropské unie, velice přínosné pro obor cestovního ruchu, Schengenský prostor, tedy zrušení mezistátních hranic, což podle mého názoru do velké míry zjednodušuje realizaci cestovního ruchu v rámci Evropské unie. 64

ZÁVĚR Téma Role Evropské unie na rozvoj hotelového průmyslu v Evropě a ČR je vysoce aktuální vzhledem k faktu, že EU si uvědomuje, jaké ekonomické a sociální přínosy přináší cestovní ruch a realizuje mnoho projektů, které podporují rozvoj cestovního ruchu a tedy samozřejmě i hotelového průmyslu, který je jeho hlavní součástí, vedle dopravy a dalších poskytovaných služeb. Ovšem také akcentuje udržitelnost cestovního ruchu, protože pokud by ryze tvrdě podporovala rozvoj cestovního ruchu na úkor ekologických aspektů, patrně by to byl stav krajně neudržitelný. Mojí hypotézou bylo, že v rámci Evropské unie nejsou učiněny žádné konkrétní kroky k rozvoji hotelového průmyslu, ale pouze v rámci celého oboru cestovního ruchu. Tato hypotéza se potvrdila a důvodem této skutečnosti je fakt, že hotelový průmysl je ryze podnikatelská oblast, která nemá žádný veřejný zájem a EU podporuje výhradně projekty, které veřejný zájem mají a tím je právě cestovní ruch, který podporuje systematický rozvoj území a může zvyšovat životní úroveň obyvatelstva v inkriminovaných destinacích. Samozřejmě rozvoj cestovního ruchu s sebou přináší i celou řadu negativních vlivů, mezi které patří například růst kriminality, větší znečištění, výskyt většího množství antropogenních jevů, ale třeba také plýtvání. Ovšem lze konstatovat, že téměř každý obor čítá mnoho negativních vlivů a nelze se omezit pouze na jejich vnímání, avšak ignorovat je také nelze. Mou další hypotézou bylo, že se zejména v oblasti rozvoje cestovního ruchu v České republice podílí Evropská unie financováním, tato hypotéza se potvrdila v rámci Návrhové části. Mou poslední hypotézou bylo, že Evropská unie používá různé nástroje podpory rozvoje cestovního ruchu a udržitelného cestovního ruchu, tato hypotéza se také potvrdila v rámci subkapitoly 2.4. Cílem práce bylo zanalyzovat nástroje Evropské unie, které používá v oblasti podpory rozvoje hotelového průmyslu, respektive cestovního ruchu, tento cíl byl splněn v subkapitole 2.4. Dále bylo cílem zhodnotit efekty nástrojů Evropské unie, které používá k rozvoji hotelového průmyslu, respektive cestovního ruchu v České republice. Tento cíl byl splněn v Návrhové části této práce. Dílčím cílem bylo zhodnotit postavení Evropské unie a České republiky, tento cíl byl splněn v subkapitole 2.1. Dalším dílčím cílem bylo

65

zhodnotit postavení hotelového průmyslu a cestovního ruchu v Evropské unii, tento cíl byl splněn v rámci subkapitol 2.2 a 2.3. Vzhledem k psaní této práce bych za největší problém označila hledání a ověřování informace, že Evropská unie nepodporuje obor hotelového průmyslu přímo. Po tomto zjištění již nebyl problém najít potřebné informace v rámci analýzy dokumentů a literárních pramenů.

66

LITERATURA

[1] ATTL, P., STUDNIČKA, P. Územní plánování a urbanismus. Studijní opora. [online] 2012, dostupné z: [cit. 2014-04-12]

[2] BARROWS, C. W., POWERS, T. Introduction to the Hospitality Industry – 7. vydání. New Jersey : John Wiley & Sons, 2008. 494 s. ISBN 9780470180594. [3] BERÁNEK, J., KOTEK, P. Řízení hotelového provozu – 4. vydání. Praha : MAG Consulting, 2007. 240 s. ISBN 978-80-8672-430-0. [4] BOHÁČKOVÁ, I., HRABÁNKOVÁ, M. Strukturální politika Evropské unie. Praha : C. H. Beck, 2009. 188 s. ISBN 978-80-7400-111-6. [5] Cestovní ruch. Regionální politika INFOREGIO. [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-06]

[6] Česká centrála cestovního ruchu - CzechTourism. Businessinfo.cz [online] 2004. Dostupné

z:


1344.html> [cit. 2014-04-09]

[7] DVOŘÁKOVÁ, Z. a kol. Řízení lidských zdrojů. Praha : C. H. Beck, 2012. 559 s. ISBN 978-80-7400-347-9. [8] EDEN – European Destination of Excellence. CzechTourism.cz [online] 2014. Dostupné

z:


destination-of-excellence/> [cit. 2014-04-03] [9]

Evropské

hlavní

město

kultury.

Europa.eu

[online]

2011.

Dostupné

z:

[cit. 2014-04-09] [10] Europe: a Never-ending Journey.

VisitEurope.com [online] 2014. Dostupné z:

[cit. 2014-04-20]

[11]

EU:

policy

-

background.

Europa.eu

[online]

2014.

Dostupné

z:

[cit. 2014-

04-20] [x] FIALA, P., PITROVÁ, M. Evropská unie. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 803 s. ISBN 978-80-7325-223-6. [12] FONTAINE, P. Evropa ve 12 lekcích. Lucemburk : Úřad pro publikace Evropské unie, 2010. 80 s. ISBN 978-92-79-17501-5. 67

[13] GOLA, P. Evropská unie v otázkách a odpovědích. Třebíč : Radek Veselý, 2003. 114 s. ISBN 978-80-86376-30-1. [14] GOMBITOVÁ, D. Calypso study on social tourism: The Czech Republic. Europa.eu [online]

2010.

Dostupné

z:

[cit. 2014-04-13] [15] HAD, M., URBAN. L. Evropská společenství. První pilíř Evropské unie. Praha : Ministerstvo zahraničních věcí České republiky ve spolupráci s Asociací pro studium mezinárodních vztahů v Edičním oddělení Ústavu mezinárodních vztahů, 2000. 149 s. ISBN 978-80-8586-438-0. [16]

Historie

EU.

Euroskop.cz

[online]

2013.

Dostupné

z:

[cit. 2014-03-16] [17] HOBZA, A. Evropská unie a hospodářské reformy. Praha : C. H. Beck, 2009. 352 s. ISBN 978-80-7400-122-2. [18] HORNER, S., SWARBROOKE, J. Cestovní ruch, ubytování a stravování: Aplikovaný marketing služeb. Praha : Grada Publishing, a.s. 2003. 486 s. ISBN 80-247-0202-9. [19] Hotelstars union. Hotelstars.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-03-12] [20] HOTREC. Hotrec.eu [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-18] [21] HOTREC. Ahrcr.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-18] [22] KIRÁ’LOVÁ, A. Marketing hotelových služeb. 2. vydání. Praha : Ekopress, 2006. 158 s. ISBN 80-86929-05-1. [23] KOSMÁK, P. Aktuální stav hotelového podnikání. [online] 1999. Dostupné z: [cit. 2010-03-20] [24] KŘÍŽEK, F., NEUFUS, J. Moderní hotelový management – 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2014. 224 s. ISBN 978-80-247-2835-1. [25] MMR. Rok 2014 - Podprogram Cestování dostupné všem. MMR.cz [online] 2014. Dostupné

z:


ruch/Programy-Dotace/Narodni-program-podpory-cestovniho-ruchu-%282010201/Rok-2014-Podprogram-Cestovani-dostupne-vse> [cit. 2014-04-26] 68

[26] NOVACKÁ, L. 2011. Cestovní ruch a Evropská unie. Praha : Univerzita Jana Amose Komenského Praha, 2011. [27] O´FALLON, M. J., RUTHERFORD, D. G. Hotel Management and Operations. New Jersey : John Wiley & Sons, 2011. 494 s. ISBN 9780470177143. [28] Oficiální klasifikace. Hotely.cz [online] 2014. Dostupné z: <www.hotely.cz/oficialniklasifikace> [cit. 2014-03-17] [29] PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J. Ekonomika turismu – Turismus České republiky. Praha : Grada, 2011. 208 s. ISBN 978-80-247-3748-5. [30] PALATKOVÁ, M. Mezinárodní turismus: 2. Aktualizované a rozšířené vydání. Praha : Grada, 2013. 256 s. ISBN 978-80-247-4862-7. [31] PELTRÁM A. a kolektiv. Evropská integrace a Česká republika. Praha : Grada Publishing, a.s., 2009. 143 s. ISBN 978-80-247-2849-0. [32] PLECHANOVOVÁ, B., ROVNÁ, L., ZENKNER, P. Historie EU. Euroskop.cz [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-03-03] [33] PLZÁKOVÁ, L. Management cestovního ruchu. Praha : Vysoká škola hotelová, 2013. [Přednášky]. [34]

Regionální

operační

programy.

MMF.cz

[online]

2014.

Dostupné

z:

[cit. 2014-03-28] [35] RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha : Grada Publishing, a.s., 2011. 216 s. ISBN 978-80-247-4039-3. [36] SITARZ, D. Agenda 21: The Earth Summit Strategy to Save Our Planet. Michigan : EarthPress, 1993. 321 s. ISBN 9780935755114. [37] Světový den cestovního ruchu.

Europa.eu [online] 2012. Dostupné z:



[cit. 2014-04-26] [38] ŠLOSARČÍK, I. a kol. Instituce Evropské unie a Lisabonská smlouva. Praha : Grada Publishing, a.s., 2013. 248 s. ISBN 978-80-247-8496-0. [39] The Calyspo project. Bist-int.org [online] 2014. Dostupné z: [cit. 2014-04-21]

69

[40]

Stručná

historie

EU.

Euroskop.cz

[online]

2014

Dostupné

z:

[cit. 2014-01-15] [41] TÝČ, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Praha : Linde, a.s., 2000, 194 s. [42]

VisitEurope.

CzechTourism.cz

[online]

2014.

Dostupné

z:


commission/> [cit. 2014-04-20] [43] ŽILKA, R. Evropský cestovní ruch. Současný stav a perspektivy. [Diplomová práce]. Brno : Masarykova univerzita, 2006.

70