VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O. Mgr. Lenka Samková

VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S R. O.

Mgr. Lenka Samková

Analýzy a nastavení vhodných indikátorů k měření ekonomických efektů turismu na lokální úrovni

Diplomová práce

2016

Analýzy a nastavení vhodných indikátorů k měření ekonomických efektů turismu na lokální úrovni

Diplomová práce

Mgr. Lenka Samková

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra cestovního ruchu

Studijní obor: Management destinace cestovního ruchu Vedoucí diplomové práce: Ing. Lucie Plzáková, Ph.D. Datum odevzdání diplomové práce: 2016-04-28 Email: [email protected]

Praha 2016

Masterʼs Dissertation

Analyses and setting appropriate indicators to measure the economic effects of tourism on the local level

Mgr. Lenka Samková

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Travel and Tourism Studies

Major: Travel and Tourism studies Thesis Advisor: Ing. Lucie Plzáková, Ph.D. Date of Submission: 2016-04-28 E-mail: [email protected]

Prague 2016

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Analýzy a nastavení vhodných indikátorů k měření ekonomických efektů turismu na lokální úrovni“ zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s §47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

Mgr. Lenka Samková V Praze dne 28. 4. 2016

Na

tomto

místě

bych

ráda

poděkovala

vedoucí

své

diplomové

práce

Ing. Lucii Plzákové, Ph.D. za její odbornou pomoc a cenné rady, které mi pomohly při jejím zpracování. Dále bych chtěla poděkovat destinační manažerce Ing. Elišce Kumstýřové, vedoucí IC Města Kutná Hora Martině Bucifal a zaměstnankyním Městského úřadu Kutná Hora, za jejich vstřícnost při poskytování informací a statistik z oblasti cestovního ruchu. Mé poděkování patří i rodině a příteli, kteří mi byli oporou v průběhu celého studia a při vypracování závěrečné práce.

Abstrakt SAMKOVÁ, Lenka. Analýzy a nastavení vhodných indikátorů k měření ekonomických efektů turismu na lokální úrovni. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2016. 93 stran.

Diplomová práce se zabývá možnostmi měření efektů cestovního ruchu, se zaměřením na efekty ekonomické, jejichž vyčíslení není snadné z důvodu širokého rozsahu cestovního ruchu, který nepřímo ovlivňuje i jiná odvětví. Cílem práce je na základě výstupu provedené analýzy existujících souborů indikátorů na různých teritoriálních úrovních navrhnout vlastní soubor indikátorů, s jehož pomocí by bylo možné měřit ekonomické efekty cestovního ruchu na lokální úrovni. K sestavení výsledné sady ukazatelů bylo využito i nabytých poznatků z rozhovoru s destinační manažerkou a vedoucí oddělení cestovního ruchu a marketingu města Kutná Hora. Teoretická část poskytuje čtenáři vhled do problematiky řízení cestovního ruchu v České republice. Neexistence fungující struktury řízení a spolupráce jednotlivých subjektů cestovního ruchu znesnadňuje rozvoj turismu v destinaci. K naplnění cíle bude provedena analýza monitorovaných ukazatelů sledovaných Českým statistickým úřadem hodnotících ekonomické efekty turismu v rámci Satelitního účtu cestovního ruchu (na národní úrovni) v rozmezí let 2003 až 2014. Dalším krokem vedoucím k sestavení souboru indikátorů k měření ekonomických efektů je rozbor a zhodnocení sad již existujících, k čemuž bylo využito indikátorů vybraných Světovou organizací cestovního ruchu, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Evropskou komisí na národní úrovni. V České republice existuje na lokální úrovni systém Společných evropských indikátorů, který se soustřeďuje na hodnocení kvality života v jednotlivých městech zapojených do tohoto projektu. Dalším použitým systémem indikátorů, ze kterého výsledná sada také vychází, je ta, která byla doporučena pro destinaci Lipno nad Vltavou.

Klíčová slova Indikátory, ekonomické efekty, lokální úroveň, řízení turismu v České republice, Satelitní účet cestovního ruchu, vlivy cestovního ruchu.

Abstract This Masterʼs Dissertation focuses on possibilities of measuring effects of tourism, especially economic effects. These effects are not easy to evaluate due to wide range of tourism, which indirectly affect other sectors. The aim of thesis is – based on the output of analysis of existing sets of indicators at different territorial levels – to design new set of indicators, by which we can measure economic effects of tourism on the local level. Knowledge gained from the interview with destination manager and head of the Department of Tourism and Marketing Kutná Hora was used to set the final set of indicators. The theoretical part of thesis provides an insight look into the management of tourism in the Czech Republic. Sadly, lack of efficient management structure and co-operation of individual tourism entities makes it difficult to develop destination tourism. Analysis of the monitored parameters tracked by the Czech Statistical Office – which is evaluating the economic effects of tourism within the Tourism Satellite Account (national level) between the years 2003-2014 – will be used to achieve the goal of thesis. Next step towards drawing up a set of indicators to measure the economic effects is the analysis and evaluation of existing sets of indicators chosen and used by the World Tourism Organization, the Organization for Economic Cooperation and Development and the European Commission on the national level. At the local level exists in the Czech Republic system of European Common Indicators, which focuses on the evaluation of the quality of life in the cities involved in this project. Last but not least the system of indicators recommended for the destination Lipno nad Vltavou has been used to set up the final set of indicators.

Key words Indicators, Economic Effects, Local Level, Management of Tourism in the Czech Republic, Tourism Satellite Account, Impacts of Tourism.

Obsah Úvod..................................................................................................................................... 11 1

Teoretická část .............................................................................................................. 14 1.1

Cestovní ruch v České republice ........................................................................... 14

1.1.1 1.2

Vlivy cestovního ruchu ......................................................................................... 24

1.2.1

Vlivy cestovního ruchu na přírodní prostředí ................................................ 24

1.2.2

Sociokulturní dopady cestovního ruchu ........................................................ 25

1.2.3

Ekonomické vlivy .......................................................................................... 27

1.3 2

Legislativní úprava cestovního ruchu ............................................................ 17

Indikátory .............................................................................................................. 31

Analytická část ............................................................................................................. 36 2.1

Sledovaná data v ČR ............................................................................................. 36

2.1.1 2.2

Satelitní účet cestovního ruchu ...................................................................... 37

Vybrané soubory indikátorů .................................................................................. 54

2.2.1

Indikátory udržitelného rozvoje turistických destinací .................................. 55

2.2.2

Evropský systém indikátorů v oblasti cestovního ruchu – soubor nástrojů pro

udržitelné destinace ...................................................................................................... 58 2.2.3

Indikátory pro měření konkurenceschopnosti v cestovním ruchu ................. 61

2.2.4

Společné evropské indikátory (ECI) .............................................................. 63

2.2.5

Indikátory měřící efekty cestovního ruchu v Lipně nad Vltavou .................. 65

2.3 3

Měření vlivu cestovního ruchu ve Španělském království ................................... 69

Návrhová část ............................................................................................................... 73

Závěr .................................................................................................................................... 80 Literatura .............................................................................................................................. 83

Seznam tabulek Tabulka 1- Spotřeba příjezdového cestovního ruchu v letech 2003 - 2014 v mil. Kč......... 38 Tabulka 2 - Řetězový a bazický index spotřeby příjezdového CR v % .............................. 40 Tabulka 3 - Spotřeba domácího cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč ............ 41 Tabulka 4 - Řetězový a bazický index spotřeby domácího CR v %.................................... 42 Tabulka 5 - Spotřeba výjezdového cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč ....... 43 Tabulka 6 - Řetězový a bazický index spotřeby výjezdového CR v % ............................... 44 Tabulka 7 - Vnitřní spotřeba cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč ................. 45 Tabulka 8 - Hrubá přidaná hodnota cestovního ruchu v mil. Kč ......................................... 46 Tabulka 9 - Zaměstnanost v cestovním ruchu ..................................................................... 49 Tabulka 10 - Indikátory udržitelného rozvoje turistických destinací .................................. 55 Tabulka 11 - Evropský systém indikátorů v oblasti cestovního ruchu ................................ 59 Tabulka 12 - Klíčové indikátory měřící konkurenceschopnost v cestovním ruchu ............ 62 Tabulka 13 - Společné evropské indikátory (ECI) .............................................................. 63 Tabulka 14 - Výsledky studie Impactur ............................................................................... 70 Tabulka 15 - Navržená sada indikátorů měřících ekonomické efekty turismu ................... 76

Seznam obrázků Obrázek 1 - Systém řízení cestovního ruchu v České republice .......................................... 17 Obrázek 2 - Vazba cílů zákona na identifikované problémy ............................................... 20 Obrázek 3 - Systém řízení cestovního ruchu podle J. Krejčího ........................................... 23 Obrázek 4 - Systém ekonomických efektů podle Garcíi a Díaze ........................................ 30 Obrázek 5 - Spotřeba příjezdového cestovního ruchu v letech 2003 -2014 v mil. Kč ........ 39 Obrázek 6 - Spotřeba domácího cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč............ 41 Obrázek 7 - Spotřeba výjezdového cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč ....... 43 Obrázek 8 - Skladba celkového výstupu domácích výrobců (v mil. Kč) ............................ 46 Obrázek 9 - Vývoj domácí nabídky v letech 2003 – 2013 v mil. Kč .................................. 47 Obrázek 10 - Vývoj spotřeby vnitřního cestovního ruchu ................................................... 48 Obrázek 11 - Vývoj zaměstnanosti v cestovním ruchu v letech 2003 – 2014 ..................... 50 Obrázek 12 - Vývoj příjezdového cestovního ruchu 2003 – 2014 (v tis.) ........................... 51 Obrázek 13 - Vývoj domácího cestovního ruchu 2003 – 2014 (v tis.) ................................ 51 Obrázek 14 - Vývoj výjezdového cestovního ruchu 2003 – 2014 (v tis.) ........................... 52 Obrázek 15 - Vývoj podílu cestovního ruchu na HDP (v %) .............................................. 53

Seznam zkratek CR – cestovní ruch ČCCR - CzechTourism – Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism ČR – Česká republika ČSÚ – Český statistický úřad DMO – organizace destinačního managementu EU – Evropská unie Eurostat – Statistický úřad Evropské unie HDP – hrubý domácí produkt HUZ – hromadná ubytovací zařízení MMR ČR – Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky NUTS – nomenklatura územních statistických jednotek OECD – Organisation for Economic Co-Operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) OSN – Organizace spojených národů RIA – Regulatory Impact Assessment (Hodnocení dopadů regulace) TIC – Turistické informační centrum TSA – Tourism Satellite Accounts (Satelitní účet cestovního ruchu) UNWTO – World Tourism Organisation (Světová organizace cestovního ruchu)

Úvod Cestovní ruch je rychle se rozvíjejícím a silným odvětvím národního hospodářství. Díky své rozsáhlosti a průřezovosti ovlivňuje mnoho odvětví. Klíčovou roli hraje také při rozvoji regionů a míst, což je způsobeno především jeho ekonomickými přínosy v podobě tvorby pracovních míst, podpory investic a zvýšení příjmů místních rozpočtů, s jejichž pomocí je možné snižování disparit mezi jednotlivými regiony. Průřezový charakter tohoto odvětví však znesnadňuje možnosti měření a vyčíslení celkových efektů, které danému území aktivity turismu přinášejí. V jednotlivých destinacích není možné zcela oddělit spotřebu rezidentů a účastníků cestovního ruchu, protože i skupina místních obyvatel využívá služeb a produktů primárně vytvořených pro potřeby rozvoje cestovního ruchu. Hlavním problémem, se kterým se při kvantifikaci významu turismu a jeho přínosů pro dané území setkáváme, je nedostatek validních a úplných statistických dat, na jejichž základě by bylo možné posoudit skutečný vliv tohoto odvětví. Na národní úrovni se tento problém snaží Česká republika vyřešit implementací modelu satelitního účtu cestovního ruchu, na jehož metodice se podílely mezinárodní organizace OECD, UNWTO, OSN a Eurostat. Výsledný účet analyzuje nabídku a poptávku cestovního ruchu a také celkový přínos pro danou ekonomiku. Jeho zveřejňování je zajištěno Českým statistickým úřadem přibližně s dvouletým zpožděním. Data ze satelitního účtu jsou v současnosti dostupná za rozmezí let 2003 až 2014. Časová náročnost sběru a vyhodnocování jednotlivých dat a statistik způsobuje to, že jejich zveřejnění probíhá se značným zpožděním, což znemožňuje efektivní rozhodování jak veřejné správy, tak i jednotlivých podnikatelských subjektů v oblasti řízení rozvoje cestovního ruchu. Tato diplomová práce se zabývá indikátory, jejichž sledování přispěje ke kvantifikaci ekonomických efektů cestovního ruchu. Cílem této diplomové práce je, na základě analýzy a následné komparace existujících souborů indikátorů, vytvořených Evropskou unií, Světovou organizací cestovního ruchu a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, zvolit vhodné ukazatele a navrhnout jejich sadu pro měření ekonomických efektů cestovního ruchu na lokální úrovni.

11

Hypotéza této práce vychází z jejího cíle a je stanovena následovně: „Na lokální úrovni v České republice neexistuje sada indikátorů k měření efektů turismu.“ K dosažení stanoveného cíle je v práci nejprve poskytnut teoretický rámec a vymezení problematiky řízení cestovního ruchu v České republice a existujícím bariérám především v podobě neexistence legislativního rámce jeho řízení a rozvoje a vymezení kompetencí a odpovědností jednotlivých subjektů. Další část této teoretické kapitoly je věnována existujícím právním normám, které ovlivňují podnikatelské aktivity, ale i rozvoj tohoto odvětví. K naplnění cíle práce je též nutné vymezení vlivů cestovního ruchu. Působení jeho aktivit v destinaci sebou nese jak pozitivní, tak i negativní projevy, které je nezbytné monitorovat a vyhodnocovat v delších časových úsecích. Poslední část tohoto celku je zaměřena na stanovení nutných podmínek vedoucích k nastavení vhodných indikátorů, které by umožnily sledování vlivu cestovního ruchu. Analytická část je orientována na provedení rozboru existujících statistik vyjadřujících ekonomické přínosy cestovního ruchu pro národní ekonomiku. V této části je vypracována analýza dostupných dat satelitního účtu v časových řadách. V další části je pozornost věnována vybraným existujícím souborům ukazatelů vytvořených pro národní, tak i lokální úrovně světovými organizacemi a institucemi Evropské unie. Sestavení sady ukazatelů poskytujících zhodnocení efektů cestovního ruchu se v rámci výzkumu v obci Lipno nad Vltavou věnovala i Vysoká škola hotelová. Podkapitola této části práce je zaměřena i na sledované ukazatele a výsledné statistiky v zahraničí, konkrétně ve Španělském království, jak na regionální, tak i lokální úrovni. V návrhové části jsou použita dostupná data z oblasti cestovního ruchu z města Kutná Hora. Na základě provedené analýzy v druhé části diplomové práce a s přihlédnutím ke sledovaným ukazatelům v praxi (v konkrétním místě) je tato část zaměřena na sestavení souboru indikátorů vhodných k měření ekonomických efektů turismu na lokální úrovni, včetně navržení způsobů, jakými je možné data jednotlivých ukazatelů získávat. Sběr jednotlivých dat a statistik je však závislé na množství zapojených subjektů, jak ze soukromé sféry, tak i té veřejné, a jejich vzájemné spolupráce.

12

K naplnění cíle diplomové práce bylo využito několika metod. V první části se jednalo především o deskripci provedené na základě rešerše odborných knižních a internetových zdrojů, včetně legislativních norem. Ve druhé části bylo využito především analýzy sekundárních dat, dostupných z ČSÚ a získaných na základě rozhovoru a emailové komunikace se zástupci města Kutná Hora, pomocí časových řad. Prostřednictvím komparativní metody bylo provedeno hodnocení a porovnání existujících souborů indikátorů na různých teritoriálních úrovních. Další metoda využitá v této části je analýza indexní za použití indexů základních, řetězových a bazických. V návrhové části došlo na základě metody dedukce k vyvození závěru a navržení sady indikátorů, s jejichž pomocí je možné monitorovat ekonomické efekty na lokální úrovni. Z literatury bylo při zpracování této práce využito platných legislativních norem řešících problematiku cestovního ruchu, dalšími důležitými zdroji jsou monografie zabývající se cestovním ruchem (Palatková, M., Zichová, J., 2014), jeho řízením v České republice (Plzáková, L., Studnička, P., 2014) a měřením efektů cestovního ruchu v Lipně nad Vltavou (Studnička, P., Kalabisová, J., Plzáková, L., Tinková, V., 2013). V práci byly aplikovány i poznatky z článků odborného časopisu z oboru cestovního ruchu COT business. Z použité zahraniční literatury se jedná především o dokumenty s metodikami měření a se soubory indikátorů jednotlivých světových organizací a o španělsky psanou odbornou literaturu a články k danému tématu.

13

1

Teoretická část

Tato část poskytuje čtenáři uvedení do problematiky cestovního ruchu v České republice a vymezuje obecný rámec fungování a řízení turismu. Cestovní ruch je jedním z nejdůležitějších segmentů národní ekonomiky, bohužel kvůli nedocenění jeho vlivu a komplikovanosti jeho vymezení z důvodu multioborového působení, dochází k jeho nekoordinovanému rozvoji v destinaci. První část této kapitoly je věnována úvodu do řízení turismu, a s ním spojeným překážkám. Jejich řešení je obtížné kvůli neexistenci vhodné legislativy, pomocí níž by došlo k jasnému vymezení řídící struktury a provázanosti podpory a financování rozvoje cestovního ruchu na místní, regionální a národní úrovni. Následující část je věnovaná vybraným legislativním normám České republiky, které ovlivňující řízení a rozvoj cestovního ruchu, stejně tak i podnikání v tomto odvětví. Třetí část zahrnuje vymezení vlivů cestovního ruchu, které mohou mít jak pozitivní, tak i negativní dopady. Proto v rámci sledování vývoje cestovního ruchu na všech územních úrovních (národní, regionální a místní) je třeba věnovat pozornost i těmto negativním dopadům, při jejichž včasném podchycení se může cestovní ruch v destinaci nadále rozvíjet. S problematikou sledovaní vlivu cestovního ruchu v určitém území souvisí i určení vhodných ukazatelů/indikátorů k měření efektů turismu, jejichž obecnému vymezení a podmínkám vedoucím k jejich nastavení je věnována poslední část této kapitoly. Pomocí monitoringu vypovídajících dat je možné vývoj cestovní ruchu v destinaci usměrňovat a efektivně řídit.

1.1 Cestovní ruch v České republice Cestovní ruch patří v současné době k dynamicky se rozvíjejícím oblastem národního hospodářství, jež zasahuje do mnoha odvětví, a proto není jednoduché přesně vyčíslit jeho celkový význam. Vzhledem k tomu, že se však neustále zvyšuje, jak z hlediska ekonomického, tak i regionálního, sociálního a ekologického, je potřeba cestovní ruch efektivně a udržitelně rozvíjet, za podpory stabilní a fungující řídící struktury.

14

Na řízení turismu v ČR se podílí mnoho subjektů, které lze z teritoriálního hlediska rozdělit do tří stupňů. Tyto stupně navazují na jednotlivé úrovně veřejné správy a jsou tvořeny národní, regionální a lokální (místní) úrovní. Systém řízení cestovního ruchu je názorně vyobrazen níže, na obrázku 1. Na národní úrovni zasahuje do řízení cestovního ruchu Parlament ČR, kde v rámci Poslanecké sněmovny došlo k vytvoření Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, na jehož schůzi na počátku roku 2014 došlo k vytvoření Podvýboru pro cestovní ruch. Hlavním úkolem poslanců je dávat podněty k tvorbě legislativních norem a jejich novelizací. Dalším orgánem státní správy, který vydává prohlášení, vyjadřující svůj postoj k cestovnímu ruchu a jeho podporu, je Vláda ČR, v jejímž rámci spadá podle zákona č. 2/1969 Sb. cestovní ruch od 1. listopadu 1996 do kompetencí Ministerstva pro místní rozvoj. Vláda Bohuslava Sobotky se ve svém Programovém prohlášení z února roku 2014 zavázala, že bude svou činností usilovat o věcné a časové naplnění určitých priorit, jež jsou ve vazbě k cestovnímu ruchu vymezeny následovně: „Vláda bude podporovat rozvoj cestovního ruchu, kvalitní propagaci České republiky jako turistické destinace a připraví zákon o cestovním ruchu.“ (Vláda ČR, 2014) Vzhledem k tomu, že cestovní ruch je multioborovým a průřezovým oborem, zasahuje i do působnosti dalších ministerstev, jako např. ministerstvo životního prostředí, ministerstvo kultury, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo dopravy apod. Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem státní správy odpovědné za cestovní ruch v oblasti mezinárodní spolupráce, tvorbu legislativních, koncepčních a metodických podmínek pro jeho rozvoj, podílí se společně s Českým statistickým úřadem na zajišťování a analyzování statistických informací. Hlavními nástroji MMR ČR, jež stanovuje střednědobou strategii rozvoje cestovního ruchu, jsou Koncepce státní politiky cestovního ruchu pro určitá sedmiletá období, která jsou totožná s programovacími obdobími EU. Pro marketingovou propagaci ČR a její koordinaci s aktivitami, které vykonávají podnikatelské a regionální subjekty, zřídilo MMR ČR v roce 1993 příspěvkovou organizaci Českou centrálu cestovního ruchu – CzechTourism. (Plzáková, 2014) Na regionální úrovni patří cestovní ruch do samostatné působnosti krajů, které ale nemají zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích stanovenou povinnost cestovní ruch rozvíjet. 15

Na

regionální

úrovni

je

problematická

i

otázka

financování

a

marketingu,

kvůli netotožnému geografickému vymezení administrativních jednotek – krajů, kterých je na území ČR 14, a 17 turistických regionů, které byly zřízeny pro podporu příjezdového cestovního ruchu ČCCR – CzechTourism. Z důvodu

přesahu

některých

turistických

regionů

do

více

krajů,

dochází

k nerovnoměrnému rozvoji destinace, kdy např. některé prvky infrastruktury končí na hranicích krajů a neobsáhnou celý turistický region. S tímto problematickým rozdělením souvisí i nekoordinované a nejednotné řízení celého turistického regionu a obtížný monitoring vývoje turismu. Do rozvoje cestovního ruchu na regionální úrovni zasahuje

i

možnost

čerpání

finančních

prostředků

ze

strukturálních

fondů.

Prostředky z fondů jsou poskytovány pro regiony soudržnosti NUTS II, k jejichž vymezení došlo na základě doporučení EU podle počtu obyvatel. Takto bylo na území ČR stanoveno osm regionů soudržnosti s počty obyvatel pod jeden milion. (BusinessInfo, 2009) Na lokální úrovni je rozvoj cestovního ruchu samostatnou působností obcí, ale podobně jako v případě krajů nemají obce ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, povinnost cestovní ruch na svém území rozvíjet a podporovat, proto se často setkáváme se skutečností, že některé turisticky zajímavé obce nevěnují cestovnímu ruchu dostatečnou pozornost. Tento fakt je způsoben i tím, že pro Českou republiku je charakteristický vysoký počet obcí s nízkým počtem obyvatel, proto není možné zajistit v každé obci plány na rozvoj a řízení CR. K vyřešení této situace se některé obce sdružují do dobrovolných svazků obcí, případně mikroregionů, které si kladou za společný cíl rozvoj území, tudíž i cestovního ruchu. (Ryglová, Burian, Vajčnerová, 2011) Obec může v rámci svých kompetencí a povinností iniciovat vznik lokální organizace cestovního ruchu při splnění kritérií pro vznik turistické oblasti, kdy obec může být členem pouze jedné turistické oblasti. Obce se také podílejí na tvorbě lokálních marketingových koncepcí a rozpočtů, vyhodnocení plánu činnosti místní organizace cestovního ruchu a vytváří podmínky a buduje infrastrukturu pro rozvoj turismu v rámci své kompetence. Svým příspěvkem spolufinancuje krajské organizace cestovního ruchu. (MMR ČR, 2010) Do rozvoje turismu v ČR také zasahují další subjekty, kterými jsou profesní svazy a asociace, místní a regionální sdružení podnikatelů, případně jej ovlivňují i místní akční skupiny, sdružování obcí a regionů. I přes existenci Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období 2014 - 2020, jejímž hlavním cílem je zvyšování konkurenceschopnosti 16

odvětví turismu na národní i regionální úrovni, udržení jeho ekonomické výkonnosti a pozitivních dopadů na socio-kulturní a environmentální rozvoj ČR, a jejímž výsledkem by mělo být vytvoření provázaného systému řízení mezi všemi teritoriálními úrovněmi soustavy včetně stanovení systému financování, je její implementace na regionální a lokální úrovni obtížná, právě kvůli chybějící provázanosti a vymezení kompetenčních vztahů. Tento problém i otázku jednotné propagace Česka, udržení pozitivních dopadů CR na národní hospodářství a regionální rozvoj a spolupráci mezi veřejným, privátním a neziskovým sektorem na zásadách destinačního managementu by měl vyřešit dlouho připravovaný zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu. (MMR ČR, 2013) Obrázek 1 - Systém řízení cestovního ruchu v České republice

Zdroj: Upraveno podle Plzáková, Studnička, 2014, str. 117 1.1.1

Legislativní úprava cestovního ruchu

Jak již bylo nastíněno v předchozím textu, Česká republika se potýká s neexistencí vhodné legislativy, která by upravovala oblast podpory rozvoje cestovního ruchu a přispívala tak k vytvoření funkčního systému řízení CR a v konečném důsledku zajišťovala koordinovaný a systematický rozvoj odvětví turismu. V rámci platných právních předpisů se cestovním ruchem zabývají některé zákony, jejichž řešená problematika bude nastíněna v následujícím textu. Jedná se především o zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, který definuje základní pojmy jako je zájezd, stanovuje podmínky

pro

udělení

koncese

cestovním

kancelářím

a

jejich

povinnosti.

Pozornost je věnována také podnikatelské činnosti v rámci cestovních agentur. Poslední novele z prosince 2015 ukládá povinnost cestovním agenturám uvádět 17

při internetovém prodeji informaci o pořádající cestovní kanceláři na stejné úrovni jako podstatné informace o zájezdu. Druhá část tohoto zákona je věnována činnosti horské služby. Do zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, byl přidán paragraf upravující vztah mezi zákazníkem a cestovní kanceláří. V občanském zákoníku jsou stanoveny náležitosti cestovní smlouvy a vymezeny případy jejího porušení ať už ze strany cestovní kanceláře, nebo i zákazníka. Podmínky

odborné

způsobilosti

k možnosti

provozování

cestovní

kanceláře,

stejně jako jiné podmínky pro živnosti ohlašovací volné, mezi něž patří provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu, podobně i podmínky pro provozování ubytovacích služeb jakožto živnosti volné a poskytování stravování jako živnosti řemeslné jsou stanoveny zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). Z výše uvedeného je patrné, že Česká republika disponuje platnou legislativou, která upravuje především podnikání v oblasti cestovního ruchu. Právní předpis, který by mohl do jisté míry ovlivnit rozvoj cestovního ruchu na lokální úrovni, je zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, jež stanovuje druhy poplatků, které je obec oprávněna vybírat. Na cestovní ruch má vliv především výběr poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, který je vybírán v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu od fyzických osob pobývajících v těchto destinacích přechodně a za úplatu za účelem léčení nebo rekreace. Poplatek je vybírán ubytovatelem, který ho odvádí obci. Druhým typem poplatku působícím na cestovní ruch je poplatek z ubytovací kapacity, který je vybírán v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu. Obce však nemají tímto ani jiným zákonem stanovené, na jaké aktivity budou vybrané finance z poplatků využity. Dochází tedy k tomu, že poplatky získané z realizace turismu v obci nejsou zpětně investovány do jeho rozvoje. Po vzoru zemí, kde funguje systém řízení cestovního ruchu, jako je např. Švýcarsko, by bylo vhodné stanovit výši příspěvku, který by byl z vybraných poplatků zpětně použit na podporu cestovního ruchu, např. v rámci příspěvku obce v DMO1. (Vláda ČR, 2010) 1

DMO = organizace/společnost destinačního managementu. Jedná se o organizaci zaměřenou na management destinace v oblasti vytváření a prosazení destinace a jejích produktů CR na trhu, realizuje záměry destinačního managementu. Společnost destinačního managementu je zaměřena na vývoj a aktivní prodej hlavních produktů, koordinuje a řídí tvorbu produktů CR, cenovou politiku a aktivní prodej destinace.

18

Existence legislativních norem vztahujících se pouze k jednomu segmentu cestovního ruchu a skutečnost, že řízení cestovního ruchu v České republice probíhá značně nekoordinovaně, dalo vzniknout myšlence o vytvoření zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu. Přípravě každého právního předpisu předchází podrobná analýza právního a skutkového stavu, jejíž součástí je i zhodnocení nezbytnosti změny právního stavu. Vytvoření samotné finální verze zákona předchází tvorba věcného záměru zákona, kterou

doprovází

vytvoření

přehledu

dopadů

a

hodnocení

dopadů

RIA2.

Po této fázi následuje připomínkové řízení a na závěr schválení vládou. Ze schvalování návrhu věcného záměru zákona může vyplynout několik skutečností, od situace, kdy vláda návrh schválí bez připomínek, případně s připomínkami, návrh může být vrácen k přepracování, případně může být návrh zcela zamítnut. (Úřad vlády ČR, 2016) Potřeba vytvořit návrh věcného záměru výše uvedeného zákona, který by vedl k vytvoření právní normy, vyplynula již v roce 2010, kdy Ministerstvo pro místní rozvoj zpracovalo hodnocení dopadů navrhované právní úpravy podle RIA a následně předložilo návrh věcného záměru zákona o podpoře rozvoje CR. Tento návrh byl inspirován rakouskou legislativní úpravou cestovního ruchu a v praxi měl navázat na právní normu podpory cestovního ruchu na Slovensku z roku 2010. Bohužel v současné době je příprava návrhu zákona přerušena a není jisté, zda bude nebo v jaké podobě pokračovat, i přesto, že Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2014-2020 považuje zákon za jeden z klíčových prvků. Cestovní ruch spadá do samostatné působnosti krajů a obcí, stát má jen omezené možnosti koordinovat aktivity potřebné pro turismus, navíc Koncepce státní politiky CR v ČR na období 2014-2020 má formu vládního usnesení, čímž je jakýmsi vnitřním předpisem, který zavazuje pouze podřízené orgány a osoby. (Petráš, 2015) Cílem tohoto připravovaného zákona nebylo dále upravovat podnikání v cestovním ruchu, ale díky němu měl být nastaven propojený zastřešující systém řízení destinací, který by přispěl ke zvýšení konkurenceschopnosti CR v ČR, a zároveň mělo dojít k vymezení kompetencí a odpovědností subjektů na všech teritoriálních úrovních řízení turismu. Díky tomuto zákonu mělo dojít ke zlepšení koordinace aktivit jednotlivých aktérů uvnitř odvětví za přispění navázání partnerství veřejného, soukromého a neziskového Je zpravidla podporována nebo vytvořena hlavními poskytovateli služeb v destinaci. (Pásková, Zelenka:2002, str. 275) 2 RIA = Regulatory Impact Assessment, jedná se o hodnocení dopadů regulace

19

sektoru a zefektivnění státní politiky a omezení plýtvání finančními prostředky. Cíle zákona ve vazbě na identifikované problémy cestovního ruchu v ČR jsou vyobrazeny na obrázku 2 níže. (Vláda ČR, 2010) Obrázek 2 - Vazba cílů zákona na identifikované problémy

Zdroj: Vláda ČR, 2010 Hlavní řešenou otázkou v současnosti týkající se cestovního ruchu je nalezení způsobu financování cestovního ruchu v regionech. Turismus již není možné financovat pomocí podpory

z regionálních

operačních

programů,

protože

turismus

není

v probíhajícím programovém období podporován z evropských fondů. Záležitosti ohledně financování provozu DMO a rozvoje turismu měl vyřešit dlouho připravovaný zákon. Bohužel se nesetkal s pozitivní reakcí ze strany ministerstva financí, které bylo proti zavedení nových finančních toků do ekonomiky, později se proti upravenému návrhu vyslovily i kraje. Po nástupu Věry Jourové do čela MMR ČR se změnil přístup ministerstva k připravovanému zákonu, a začala se řešit otázka, zda danou problematiku je třeba řešit legislativní úpravou. Stejný názor zastává i její nástupkyně Karla Šlechtová. Přijetím zákona o podpoře CR by bylo třeba zasáhnout do celé řady dalších norem, jako např. kompetenčního zákona, zákona o krajích, zákona o obcích apod. Podle ministryně není možné partnerství, na kterém by měl být rozvoj turismu postaven, vynutit zákonem. Primárním úkolem je příprava dobré dotační politiky, na které by bylo možné principy partnerství vyzkoušet. Způsob financování pomocí různých dotačních programů je náročný zejména pro podporu cestovního ruchu v turistických oblastech ležících na území více krajů (např. Český ráj), jehož destinační management musí neustále přesvědčovat o potřebě podpory CR, nejen obce, ale i podnikatele. (COT Business, 2015) 20

Alternativními návrhy řešení by měly být metodické dokumenty Ministerstva pro místní rozvoj. Pro ředitelku odboru cestovního ruchu MMR ČR Jitku Mattyašovskou je partnerství důležité a naděje na nový systém nevyhasla. Ministerstvo „bude i nadále pokračovat v diskusi s dotčenými subjekty ohledně nastavení systému organizace CR a vytvoření metodických dokumentů, například metodiky definující standardy kvality a rozsahu činnosti destinačních společností na jednotlivých úrovních organizačního uspořádání, metodiky zpracování a vyhodnocování strategických dokumentů a metodiky vyhodnocování efektivity realizovaných aktivit.“ Mattyašovská také informovala o novém programu na podporu cestovního ruchu v regionech. „V rámci podpory regionů je k dispozici pro rok 2016 350 milionů korun, z nichž je 50 milionů určeno na podprogram Cestování dostupné všem. Zbylé finance budou určeny pro nový program, který bude vyhlášen v průběhu prvního pololetí roku 2016. Část z toho bude určena i na podporu činnosti organizací destinačního managementu.“ (COT Business, 2016, str. 8) V přípravě jsou také jednání s kraji o sdružování prostředků za účelem podpory CR, ambicí ministerstva je také prosadit změnu v oblasti místních poplatků. V ČR existuje celá řada organizací destinačního managementu, spolků, místních akčních skupin, soukromých společností a dalších subjektů, které se snaží do řízení a financování CR u nás zasahovat. Podle Michala Vávry, předsedy Asociace turistických regionů ČR, tkví hlavní problém v tom,

že

současný

ne-systém

neumožňuje

plánování.

„Cestovní

ruch

vedle

podnikatelských projektů obnáší i řadu aktivit, které si na sebe nevydělají a které je potřeba sanovat z veřejných rozpočtů. Pokud k tomu každý kraj přistupuje jinak, nastává problém. Zvlášť pak v turistických oblastech, které zasahují do území dvou či více krajů.“ (COT Business, 2016, str. 8) Nejslabší místo se nachází na úrovni státu, protože ten nepřišel s žádnou jasnou nabídkou systému, o který by bylo možné se opřít. Podle názoru Zuzany Vojtové, ředitelky Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava, je třeba opory v oblasti cestovního ruchu v legislativní normě, kdy nejde jen o stanovení zdrojů financování, ale především o systém řízení CR. Hlavním problémem podle ní je, že „s výměnou politické reprezentace přicházejí nové názory na řízení cestovního ruchu, a to přesto, že řada krajů i měst má rozvoj turismu ve svých strategických dokumentech.“ (COT Business, 2016, str. 8)

21

S návrhem nového systému přišel Jaroslav Krejčí, zakladatel turistické oblasti Toulava. „Pokud se jako podnikatelé domluvíme, vytvoříme destinaci a turistický produkt, je třeba ho poslat na kraj, kde se ho ujme krajská centrála CR. Ta z produktu vybere to nejlepší a bude prodávat jižní Čechy jako jižní Čechy. A dále vstoupí do hry národní turistická centrála, jejímž úkolem je prodávat celou ČR. Musíme si proto rozdělit práci a kompetence v oblasti financování. Vedle toho musí na všech třech úrovních fungovat instituce, které budou pro tuto činnost vytvářet podmínky, tedy kraje a ministerstvo plus kolegia a fóra CR jako jejich poradní orgány.“ Návrh jeho systému řízení cestovního ruchu je vyobrazen na obrázku 3. „Základní výkonnostním parametrem, na kterém je třeba stavět je,“ podle Krejčího, „délka pobytu turisty.“ Financování je v rámci tohoto návrhu vyřešeno následovně: stejné množství peněz, kolik turistická oblast vygeneruje vlastní aktivitou, případně vybere formou lázeňských a rekreačních poplatků od ubytovatelů, dostane následně od kraje a také od MMR ČR. Pilotním testováním systému řízení turismu založeného na tomto principu prochází Jihočeský kraj. Podle jeho výsledků se rozhodne, zda je tento systém použitelný i v ostatních regionech. (COT Business, 2016, str. 9)

22

Obrázek 3 - Systém řízení cestovního ruchu podle J. Krejčího

Zdroj: COT Business 1/2016, str. 9 Nalezení vhodného systému využitelného ke koordinovanému řízení cestovního ruchu na všech teritoriálních úrovních v ČR může pozitivně ovlivnit rozvoj jednotlivých turistických míst a regionů. Turismu nelze odpírat jeho význam pro národní ekonomiku, je však zapotřebí sledovat jeho vývoj a vliv na daný region, neboť kromě pozitivních vlivů může cestovní ruch i negativně ovlivňovat prostředí, ve kterém se realizuje, a to především v případě, kdy dojde k jeho nekontrolovanému rozvoji spočívajícím v masovém příjezdu. Podle Mosse (2000) „turisté nadále představují významnou hnací sílu změn mající dalekosáhlý dopad na místa, která je přitahují, a v rámci globální politicko-ekonomické, finanční a sociální sítě vytvářejí podpůrný systém těchto míst a samotného cestovního ruchu.“

23

1.2 Vlivy cestovního ruchu Pro správné uchopení odvětví cestovního ruchu je třeba vnímat jeho interdisciplinaritu a zamezit tak jeho vytržením z širších ekonomických, politických, sociálních a kulturních vztahů. Rozvoj turistických aktivit se vždy projevuje určitými změnami v destinaci, ve které se realizuje. Pro souhrnné zhodnocení významu turismu pro danou oblast je třeba sledovat nejen pozitivní efekty spojené s tvorbou pracovních míst, se zvyšováním příjmů do místních rozpočtů, či rozvojem podnikatelských příležitostí, ale i efekty negativní, které se projevují především na přírodním a sociokulturním prostředí. Cestovní ruch z geografického hlediska působí jak na globální, tak i národní, regionální, či lokální úrovni a jeho projevy mohou být krátkodobého nebo dlouhodobého charakteru vyvolávající vratné či nevratné změny. Vlivy cestovního ruchu lze tak rozdělit podle oblastí, na které nejvíce působí. Rozlišujeme tak účinky cestovního ruchu na životní a sociokulturní prostředí. (Pásková, 2008) 1.2.1 Vlivy cestovního ruchu na přírodní prostředí Nekoordinovaně a neregulovaně se rozvíjející turismus nešetrně působí na životní prostředí a vyvolává tak často nevratné změny, kdy dochází ke spotřebovávání neobnovitelných zdrojů, kterých cestovní ruch nevhodným způsobem využíval. K udržení atraktivnosti destinace je třeba se o tyto nabídkově omezené zdroje starat a regulovat jejich užívání v duchu udržitelnosti. „Nejčastějším způsobem, jak zachovat přírodní a kulturní bohatství využívané v rámci cestovního ruchu, je jeho ochrana, která může spočívat v budování přírodních parků nebo v omezování vstupů do hodnotných kulturních objektů.“ (Holešinská, 2012, str. 23) Pomocí opětovného investování vybraných peněz ze vstupů je možné financovat uchování přírodního a kulturního bohatství a zachovat tak atraktivity využívané turismem a zabránit negativním dopadům na environmentální prostředí. V následujících podkapitolách jsou uvedeny typické příklady dopadů turismu na životní prostředí.

24

1.2.1.1 Emise Emisemi je označován proces, kdy dochází k uvolňování různých látek do životního prostředí. Turismus se na tvorbě emisí podílí, jak přímo (doprava, provoz zařízení CR), tak i nepřímo, kdy se jedná o tvorbu emisí např. při výstavbě zařízení cestovního ruchu. Produkcí skleníkových plynů se cestovní ruch podílí i na globálním oteplování. V turisticky aktivních územích dochází ke zvyšování hlučnosti, jež s sebou přináší narušení přirozeného chování živočichů. 1.2.1.2 Eroze Erozí je popisován jev, při němž dochází k narušování vrchní vrstvy půdy, vedoucí k jejímu odstraňování, a hornin. Návštěvníci se podílejí na tomto procesu především rozšiřováním a prohlubováním cest, prošlapáváním paralelních a nových cest. Dalším druhem eroze způsobené lidskou činností jsou dopady horolezectví na skalních útvarech. 1.2.1.3 Zavlečení nepůvodních druhů Truismus negativně ovlivňuje i ekosystémy, kdy dochází k šíření rostlinných a živočišných druhů, které se na daném území nevyskytovaly. Většinou dochází k této činnosti nevědomě, kdy jsou např. semena rostlin přenášena na obuvi. K vědomému zavlečení přispívají provozovateli zařízení CR, kteří za účelem zvýšení atraktivnosti místa zavádějí do oblasti nepůvodní druhy rostlin pro vytvoření zahrad a parků, nebo v rámci obor i nepůvodní druhy živočichů. V extrémních případech dochází k vytěsnění původních druhů flóry a fauny druhy zavlečenými. 1.2.1.4 Poškozování přírodních hodnot a biodiverzity V tomto případě se jedná o úmyslnou činnost návštěvníků, kteří narušují skalní útvary různými vrypy, sbírají vzácné živočišné a rostlinné druhy. Kromě aktivit návštěvníků dochází k poškozování přírodních hodnot i z neohleduplného chování investorů k životnímu prostředí při výstavbě turistické infrastruktury. (Pásková, 2008) 1.2.2 Sociokulturní dopady cestovního ruchu Sociokulturní dopady jsou výsledkem vztahů navázaných mezi návštěvníkem a rezidentem turistické destinace. Rozsah těchto dopadů může ovlivnit řada proměnných, mezi které lze zařadit formu a styl života, žebříček etických a morálních hodnot, chování jednotlivce, bezpečnostní hledisko, tradiční kultura a další. Sociokulturní dopady se neprojevují

25

tak zřetelně a okamžitě jako dopady na životní prostředí, jsou to vlivy spíše subjektivního charakteru, kvůli čemu je nelze snadno sledovat a hodnotit. Pozitivní sociokulturní vlivy mohou být spatřeny ve stimulaci historické kontinuity společenství, která přispívá k uchování historických budov a památek, zvyků, tradic, řemesel a folkloru, v urychlení změny, pokud jde o větší toleranci, a v podpoře informovanosti, pochopení a porozumění mezi lidmi různých národů a kultur. Využíváním služeb zřízených pro návštěvníky dochází také ke zvýšení životního standardu rezidentů. Neřízeným rozmachem turismu může docházet k výskytu negativních sociálních jevů, jako je prostituce, obchod s drogami a zvýšení kriminální činnosti. Tímto fenoménem jsou postiženy především rozvojové oblasti, kde dochází k silné dualizaci společnosti, kdy podnikatelé profitují z vysoké intenzity turismu a zbytek místních obyvatel spíše trpí zvýšenými životními náklady způsobenými lokální inflací. Dalšími negativními sociokulturními dopady turismu je vznik turistických ghett, kde dochází k naprostému oddělení turistů, užívajících si luxusu, a místních obyvatel žijících v extrémní chudobě. Etnickými efekty jsou xenofobie a rasismus pramenící z obavy z cizinců, jiných ras nebo neznámých míst. Rozdíly mezi jednotlivými kulturami mohou způsobit vzájemné jejich střety, či naopak místní kultura přebíráním prvků jiných kultur ztratí svůj původní charakter a dojde k akulturaci. Nadměrnou komercializací místních tradic a řemeslných výrobků, které kvůli jejich masové výrobě a nabídce ztrácí původní jedinečnost a autenticitu, díky níž poprvé zaujaly návštěvníka, dochází k postupné ztrátě zájmu o tento produkt ze strany návštěvníků. (García, Díaz, 2012) Podle Holešinské (2012) je klíčovou úlohou veřejného sektoru vzdělávání a osvěta v kontextu udržitelného cestovního ruchu, zajišťování bezpečnosti a práv obyvatel a návštěvníků. Vztah rezidentů k cestovnímu ruchu a návštěvníkům lze vyjádřit pomocí Doxeyho iritačního indexu, jež zahrnuje čtyři stupně postojů místního obyvatelstva k návštěvníkům. Prvním stupněm je euforie, ke které dochází během prvních etap rozvoje turismu, kdy místní obyvatelstvo vnímá turismus jako ekonomický zdroj, ale ze strany místních správ není rozvoj nijak plánován. Obě skupiny jsou v této fázi spokojeni. 26

Na euforii navazuje apatie, pro kterou je charakteristický formální až obchodní vztah návštěvníků a rezidentů. Třetím stadiem je znechucení, kdy rezidenti mají obavy z turismu jako průmyslu. Místní správa vidí řešení ve zvyšování infrastruktury místo omezení růstu počtu turistů. Poslední fází vývoje vztahu mezi rezidentem a návštěvníkem je antagonismus, kdy místní vyjadřují svůj odpor a vnímají návštěvníky jako zdroje problémů. Postoj místních obyvatel k cestovnímu ruchu se postupně mění v průběhu životního cyklu destinace. (Musil a kol., 2008) 1.2.3 Ekonomické vlivy Turismus jako součást národního hospodářství působí na zaměstnanost, vyrovnává platební bilanci a podílí se na růstu HDP. Na rozdíl od ostatních odvětví cestovní ruch není kvůli svému

heterogennímu

a

interdisciplinárnímu

charakteru

uzavřeným

odvětvím,

což způsobuje obtížné sledování jeho ekonomických a neekonomických vlivů a efektů. Metodiky pro hodnocení ekonomických dopadů turismu byly vyvinuty na globální úrovni Světovou

organizací

cestovního

ruchu

(UNWTO).

Tyto

hodnotící

ukazatelé,

které poskytují informace o ekonomickém postavení turismu jakožto odvětví, byly uspořádány do deseti tabulek v rámci tzv. Satelitního účtu cestovního ruchu (TSA3). (Vellas, 2011) Východiskem pro vytvoření TSA je analýza vstupů a výstupů, tzv. input-output analýza, která slouží k vymezení odvětví turismu v rámci poptávkového přístupu a umožňuje stanovit vazby a míru propojení jednotlivých sektorů ekonomiky a způsob jejich vazby na odvětví cestovního ruchu. Poptávkový přístup funguje na základě zkoumání rozsahu a struktury produkce, k jejichž spotřebě v rámci turismu dochází. K charakterizování cestovního ruchu jako sektoru ekonomiky je možné využít i stranu nabídky a tzv. nabídkový přístup, jež spočívá v jeho definici jakožto struktury různých odvětví do něj zasahujících. Tato odvětví lze rozdělit na ta, jejichž produkce je spotřebována výhradně účastníky CR, a odvětví, která uspokojují potřeby jak účastníků

3

Satelitní účet CR (TSA) je analytickým nástrojem, který poskytuje informace a data o ekonomickém postavení odvětví cestovního ruchu a jeho významu v rámci národního hospodářství. Jedná se o světově uznávaný systém, který umožňuje mezinárodní srovnání statistik CR. Metodika Satelitního účtu ČR https://www.czso.cz/documents/10180/23173189/metod_tsa.pdf/0210f0d0-778a-422984ac-442a415e3149?version=1.0

27

CR, tak i rezidentů. U nabídkového přístupu není možné určit míru spotřeby produkce daného odvětví v cestovním ruchu. (Palatková, Zichová, 2014) Vymezení typů ekonomických efektů turismu jako součásti národní ekonomiky se věnuje Palatková (2011), která stanovuje tři typy ekonomických efektů: přímé, nepřímé a indukované. Při koupi paketu u cestovní kanceláře dochází k realizaci přímého efektu cestovního ruchu. Tyto efekty jsou uskutečňovány v oborech přímo spojených s turismem, kde dochází k přímému kontaktu poskytovatele, příp. zprostředkovatele, služby a účastníka (spotřebitele). K nepřímým neboli vyvolaným efektům dochází u dodavatelských odvětví v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Jako příklad můžeme uvést nákup potravin pro restauraci, marketingové a účetní služby pro hotel apod. V rámci dodavatelskoodběratelských vztahů dochází k multiplikačním efektům. V oboru cestovního ruchu se setkáváme s řadou multiplikátorů, např. multiplikátory příjmový, mzdový, multiplikátor zaměstnanosti, investic, atd. Multiplikátory udávají, o kolik vzroste určitá veličina, dojde-li ke změně vstupu o dodatečnou jednotku. Třetím typem ekonomických efektů cestovního ruchu jsou efekty indukované, jež představují další realizaci příjmů z turismu ze strany soukromého a veřejného sektoru i domácností (zaměstnanců). Příkladem tohoto efektu může být navýšení výdajů zaměstnanců v cestovním ruchu na základě zvýšení příjmů ze zahraničního turismu v destinaci. (Palatková, Zichová, 2014) V souvislosti s vymezením vlivů cestovního ruchu můžeme toto odvětví rozdělit na průmysl cestovního ruchu, který zahrnuje efekty přímé, a ekonomiku cestovního ruchu, do níž spadají efekty přímé, nepřímé, příp. indukované. Podle autorů Garcíi a Díaze (2012) lze ekonomické působení cestovního ruchu vyjádřit pomocí níže uvedených skupin účinků turismu. Systém ekonomických efektů těchto autorů je znázorněn na obrázku 4. a. Vlastní rozvoj turismu – jedná se o nejpřímější účinek motivovaný spotřebou turistů. Bohužel nadměrný rozvoj turismu může vést k přílišné závislosti pouze na tomto jediném odvětví. 28

b. Rozvoj dalších odvětví – pomocí multiplikačního efektu dochází k výraznému růstu i ostatních hospodářských odvětví, především v odvětvích dodavatelských pro cestovní ruch, kterým je např. stavebnictví. Tato provázanost a závislost jednotlivých odvětví se negativně projevuje, pokud se jeden sektor dostane do krizového vývoje. c. Přerozdělování příjmů – v případě vhodného nastavení politického systému, je možné pomocí cestovního ruchu vyrovnávat příjmy v jednotlivých oblastech. d. Změna vzorců spotřebního chování – rozvoj cestovního ruchu zahrnuje celkové zvýšení spotřeby obecně, ale také tato spotřeba mění svou strukturu. Zvýšení spotřeby je způsobeno zvýšením poptávky po zboží a službách v důsledku vyšší zaměstnanosti, zvýšení mezd, naproti tomu změna spotřebitelských návyků se projevuje zvýšením výdajů na spotřebu zboží a služeb a poklesem výdajů na potraviny. e. Vliv na ceny – cestovní ruch vytváří cenovou inflaci, kdy se nárůst cen nejprve projeví na trhu s bydlením (ceny nemovitostí, nájmy, apod.), ale postupně se dojde k navýšení cen i zboží běžné spotřeby, což povede k chudobě některých sociálních skupin. f. Investiční úniky – jedná se o situaci, kdy výnosy generované aktivitami cestovního ruchu nejsou investovány zpět do samotné činnosti, ani k vytvoření infrastruktury s cílem zlepšení životních podmínek místních obyvatel. K této situaci dochází především z důvodu toho, že se na aktivitách cestovního ruchu podílí vysokým procentem soukromý sektor. g. Vliv na zaměstnanost – cestovní ruch je zdrojem zaměstnanosti, ať už ve smyslu výstavby infrastruktury a suprastruktury, tak i provozovatelů jednotlivých zařízení. Cestovní ruch také svým nepřímým působením ovlivňuje zaměstnanost odvětví, která jsou pro sektor turismu dodavateli. Jedná se například o výrobce motorů lyžařských vleků apod. Cestovní ruch ale většinou generuje pracovní místa s nižší kvalitou, kdy se ve většině případů jedná o sezonní dočasná zaměstnání s nízkými mzdami. h. Účinky turismu na platební bilanci – platební bilanci lze definovat jako kvalitativní a kvantitativní vyjádření vztahů národní ekonomiky se zahraničím. Pro sledování těchto vztahů jsou používány kumulativní salda a poměrové ukazatele. Rozdíl devizových příjmů a výdajů na zahraniční turismus je uveden v saldu turismu. Platební bilance je negativní v případě, že import převyšuje export. 29

i. Generování daňových příjmů – cestovní ruch jako činnost generuje zdroje ve formě daňových odvodů a má vliv na veřejné rozpočty na národní, regionální a lokální úrovni. Problém daňového zatížení turismu ovlivňují dva názorové proudy, kdy jeden chápe služby turismu jako statky zbytné a požaduje vyšší míru zdanění, a druhý, jež si uvědomuje významnost cestovního ruchu jakožto ekonomického odvětví a prosazuje nižší míru zdanění. Obrázek 4 - Systém ekonomických efektů podle Garcíi a Díaze

Zdroj: upraveno, García a Díaz (2012) Vymezení cestovního ruchu jako samostatného uzavřeného odvětví, jehož vývoj a vliv na ekonomiku by bylo možné jednoduše sledovat a měřit, není vůbec jednoduché z důvodu velkého množství podílejících se sektorů. Heterogennost a průřezovost odvětví znesnadňuje sledování jeho ekonomických i neekonomických efektů a vlivů. Nástroji, jimiž lze efekty turismu měřit, jsou vhodně nastavené indikátory, jež musí korespondovat se sledovanou oblastí. Na nižších teritoriálních úrovních, než je úroveň národní, je vyčíslení efektů cestovního ruchu nesnadné z důvodu nejasného vymezení odvětví cestovního ruchu a nedostatečného množství dostupných srovnatelných a věrohodných dat. Nejčastěji používanými ukazateli pro vyčíslení ekonomického významu turismu jsou příjmy z cestovního ruchu a podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti. (Studnička, Kalabisová, Plzáková, Tinková, 2013) 30

1.3

Indikátory

Podle Páskové a Zelenky (2012, str. 117) se indikátorem udržitelného rozvoje rozumí „vhodně zvolená entita (veličina, hodnota), měřená nebo získaná výpočtem, která má zřejmý vztah k vyhodnocení globálního vývoje, vývoje státu, ekosystému, regionu, komunity ve vztahu k naplňování koncepce udržitelného rozvoje.“ Světovou organizací cestovního ruchu je indikátorům připisována důležitost, protože díky nim můžeme identifikovat problémy nebo změřit jejich závažnost, objevit prvotní signály problémů a situací, které teprve nastanou. Indikátory jsou formálně vybrané souhrny informací sloužící ke každodennímu monitorování změn, které ovlivňují rozvoj turismu a jeho management. Pomocí indikátorů dokážeme změřit změny v samotných strukturách turismu a jeho vnitřních faktorech, změny ve vnějších faktorech mající dopad na vývoj cestovního ruchu a dopady, které turismus sám způsobuje. Použitím indikátorů lze zamezit nežádoucímu nebo neudržitelnému rozvoji v konkrétních destinacích. (UNWTO, 2004, str. 8) Indikátory jsou používány k měření současného stavu nebo stupně vážnosti dané situace a k nastínění budoucího vývoje. Mohou být vyjádřeny kvalitativně nebo kvantitativně. Dle Zelenky (2013) indikátory přispívají k monitorování různorodých oblastí dopadů cestovního ruchu a dalších přírodních i lidských vlivů na přírodně a krajině významné lokality. Pomocí indikátorů je možné monitorovat vliv lidských aktivit v různých oblastech, proto byly pro každou oblast stanoveny různé sady ukazatelů – např. ekonomické indikátory, bioindikátory, sociální indikátory apod. (Pásková, Zelenka, 2012) Pro účely cestovního ruchu byl Světovou organizací pro cestovní ruch zpracován soubor indikátorů udržitelného cestovního ruchu. Používání indikátorů bylo a zůstává obvyklým pomocníkem v řízení turistických destinací, avšak mnohdy dochází k rozhodnutí řídících subjektů na základě výsledků získaných prostřednictvím standardních a přednastavených indikátorů, které poskytují obecné, generalizující, někdy až zavádějící informace, jež nejsou přesné a vypovídající pro danou destinaci. Používání indikátorů není jednoduchou záležitostí, pokud mají sloužit k poskytování skutečných informací o situaci v destinaci, a které by fungovaly jako nástroj

31

k řízení

destinace.

K jejich

správnému

využití

musí

být

předem

stanoveno,

co je předmětem jejich hodnocení a z jakých dat bude čerpáno. (Pérez, García, 2012) Indikátory napomáhají k jednoduché a srozumitelné prezentaci široké veřejnosti i složitých komplexních jevů bez užití náročných statistických metod, popisů vazeb a vzájemných souvislostí. Indikátory jsou výsledkem zpracování a interpretace primárních dat a nesou určitý druh informace. K vytváření a hodnocení indikátorů můžeme rozlišit dva hlavní směry – klíčové indikátory a agregované indikátory. Vzhledem k tomu, že všechny indikátory musí mít vztah k udržitelnému rozvoji, k němuž existuje velké množství témat, vznikly snahy o výběr klíčových indikátorů, jež by poskytly jednoduchou a jasnou informaci

o

vybraných

klíčových

faktorech

(např.

míra

nezaměstnanosti).

Agregované indikátory zahrnují v jednom údaji řadu skutečností s cílem poskytnout souhrnný obraz (např. HDP). (Centrum pro otázky životního prostředí, 2007) Centrum pro otázky životního prostředí stanovilo řadu atributů, které musí indikátory splňovat pro svoje skutečné uplatnění. Těmito kritérii jsou: a. Významnost Jde o zjištění významu, jaký bude mít sledování daných dat nebo konstruování daných indikátorů. Význam může být buď specifický pro daný jev či složku prostředí, nebo jeho významnost bude pojata v širokém kontextu udržitelného rozvoje a celkového rozvoje společnosti. b. Správnost Správnost indikátorů je nutné definovat minimálně ve dvou rovinách, a to jako koncept (teorii) a metodiku, které indikátor používá. V případě hodnocení dopadů znečištěného ovzduší na zdraví jedince je třeba stanovit koncentrace jak velkých prachových částic měřit a také jakým způsobem a v jakých časových intervalech měření provádět. c. Indikátory nesmí být zatíženy významnějšími chybami Žádná data nejsou naprosto správná, protože k chybám může docházet ve všech fázích jejich získávání a zpracování, proto vždy musíme s nějakou chybou počítat. d. Reprezentativnost Jedná se o zřejmost předmětu nebo jevu, který určitý indikátor nebo data reprezentují. Podmínkou je také vhodně zvolené geografické měřítko a časové rozložení měření či odebírání vzorků, které mají sloužit jako podklad

32

pro indikátory. Důraz se také klade na stanovení způsobů měření a analýz, které se mají provádět. e. Jedinečnost Získané údaje mají být jedinečné, neměly by dublovat a opakovat již existující informace. Každý indikátor musí být specifický a originální. f. Měřitelnost, možnost získání dat Při konstrukci monitorovacích systémů a plánování měřících programů je třeba věnovat pozornost technické stránce měření a odebírání vzorků. Při stanovení indikátorů získávaných ze statistických dat, musí být pozornost věnována jejich existenci nebo obtížnosti jejich získání. g. Náklady a užitek Pořízení, zpracování a poskytování informací je spojeno s náklady, proto je nutné porovnat tyto náklady s možným užitkem, který data nebo indikátory poskytují. h. Minimalizace negativních účinků na prostředí Při vzorkování a měření může docházet k poškození nebo i zničení sledovaného jevu. i. Spolehlivost Data musí být ověřována několika nezávislými měřeními. j. Srovnatelnost Postupy měření a statistických šetření jsou mezinárodně standardizována pro zajištění mezinárodní srovnatelnosti dat a také k možnosti sledování jejich vývoje v dlouhém časovém období. Předpokladem srovnatelnosti je spolehlivost dat. k. Průhlednost Transparentnost postupů a metod získávání dat, indikátorů a jejich výpočtů. l. Pochopitelnost Data musí být jednoznačná, srozumitelná a pochopitelná pro uživatele. m. Výpovědní schopnost Data a indikátory mají smysl v určitém kontextu a souvislostech a je možné je určitým způsobem interpretovat. n. Načasování Data a indikátory mají většinou význam, jsou-li k dispozici v určitý čas. o. Využitelnost

33

Smyslem jakýchkoliv informací je jejich užití. Význam některých dat a informací s časem narůstá, proto by se možnost využití dat měla posuzovat v širším časovém, geografickém a věcném kontextu. Vzhledem k tomuto dlouhému výčtu kritérií není jednoduché stanovit soubor vhodných nástrojů pro sledování určitého jevu. Musil (2010) uvádí, že důležitým nástrojem pro sledování vývoje turismu ve vztahu k udržitelnosti je soubor indikátorů udržitelnosti cestovního ruchu, který vypracovala Světová organizace cestovního ruchu (UNWTO). Mezi klíčové koncepty zabývající se tvorbou souborů indikátorů patří i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),

která

sestavila

sadu

vhodných

indikátorů

k hodnocení

a

měření

konkurenceschopnosti CR. Evropský systém indikátorů cestovního ruchu určených pro turistické destinace vypracovalo Generální ředitelství Podniky a průmysl EU. Tento systém je aplikovatelný lokálně k monitorování, řízení a zvýšení udržitelnosti turistické destinace. Navržené indikátory je třeba rozpracovat podle místních podmínek k jejich možné využitelnosti na různých teritoriálních úrovních. Pomocí indikátorů lze hodnotit minulý vývoj a současnou situaci, na jehož podkladě lze predikovat budoucí rozvoj. Indikátory tak hrají klíčovou roli v procesu územního řízení a plánování. V praxi je možné vymezit dva typy ukazatelů, a to jednoduché indikátory a komplexní (syntetické, indexy). Toto rozdělení má co do činění s propracovaností a kombinací informací, jež tyto indikátory poskytují. Jednoduché indikátory prezentují statistiky získané přímo nebo pomocí jejich jednoduchého zpracování. Na rozdíl od nich jsou indexy bezrozměrná měřítka, která v sobě systematicky kombinují různých jednoduchých ukazatelů. Oba typy indikátorů se také liší v poskytnuté informaci. Jednoduché ukazatelé jsou používány k detekování konkrétních dopadů a k realizaci dílčích řešení a komplexní ukazatelé poskytují hlubší a komplexnější pochopení sledovaného jevu. Mezi těmito dvěma druhy existuje ještě mezistupeň, kterým je soubor (systém) indikátorů. Ten se skládá z řady jednoduchých ukazatelů, jejichž výsledky jsou interpretovány souhrnně. 34

Pomocí vhodně vymezených indikátorů lze průběžně hodnotit, zda destinace směřuje k vytyčenému cíli. Z výše uvedeného textu je zřejmé, že pro dlouhodobě udržitelný rozvoj cestovního ruchu v destinaci,

je

vliv

cestovního

ruchu

na

destinaci

sledovat

a

monitorovat.

Veškerá sledování by měla v sobě zahrnovat stanoviska všech zainteresovaných stran k zajištění objektivnosti.

35

2

Analytická část

Cílem této části je poskytnout čtenáři informace o současné pozici a vývoji cestovního ruchu, jakožto odvětví, se zaměřením na ekonomické vyjádření jeho významu pro hospodářství daného území. První podkapitola je věnovaná analýze existujících sledovaných ukazatelů cestovního ruchu v České republice a jejich vývoji. Především se zabývá analýzou sekundárních dat souvisejících s poskytnutím obrazu o ekonomickém postavení cestovního ruchu. Další část této kapitoly poskytuje rozbor souborů indikátorů, které byly vytvořeny světovými organizacemi, jako je Světová organizace cestovního ruchu, Evropská komise nebo Organizace pro spolupráci a hospodářský rozvoj. V závěrečné podkapitole jsou shrnuty a komparovány indikátory používané k měření efektů cestovního ruchu na lokálních úrovních v zahraničí.

2.1

Sledovaná data v ČR

Cestovní ruch představuje soubor ekonomických a sociálních aktivit, které vedou k uspokojování lidských potřeb. Zachycení jeho vývoje je však poměrně složité z důvodu jeho multioborového rozsahu. První statistiky z odvětví turismu se na území dnešní ČR začaly utvářet v souvislosti s rozvojem lázeňství v Karlových Varech na přelomu 18. a 19. století. S postupným rozvojem cestovního ruchu bylo nutné získávat více informací o jeho vývoji v časovém rozlišení. Sběrem a vyhodnocováním informací o cestovním ruchu na národní úrovni se v současné době zabývá Český statistický úřad, který mimo jiné nese i zodpovědnost za tvorbu satelitního účtu cestovního ruchu (TSA). Jeho hlavní náplní je sledování jednotlivých ukazatelů v časových řadách. Podobně jako u jiných odvětví prochází i cestovní ruch a jeho sledování určitým vývojem, jež je dán změnami ve vnějším ekonomickém prostředí. Z tohoto důvodu došlo v průběhu monitoringu turismu k určitým úpravám metodik, kvůli nimž není možné některé informace plně srovnávat. Současné metodiky statistických sledování vývoje cestovního ruchu vycházejí ze standardů stanovených mezinárodními institucemi, jejichž aplikace má v dnešním globalizovaném světě zajistit možnost mezinárodního srovnání tohoto odvětví. (Franke, 2012)

36

Toto mezinárodní srovnávání neprobíhá pouze na celosvětové úrovni, ale také na úrovni nižší, jakou je Evropská unie. Pro účely sběru a publikování statistik evropského prostoru byl zřízen Evropský statistický úřad (Eurostat), který publikuje statistiky nejen na národní úrovni

jednotlivých států, ale i

na úrovni

regionů

soudržnosti

(NUTS

II),

případně i na úrovni našich krajů (NUTS III). Další institucí zabývající se monitoringem cestovního ruchu u nás je Česká národní banka, která pomocí údajů z platební bilance provádí čtvrtletně analýzu vývoje devizových příjmů a výdajů ze zahraničního cestovního ruchu. Na výzkumech a studiích souvisejících s turismem se také podílí Ministerstvo pro místní rozvoj a CzechTourism. Ekonomický význam a přínos cestovního ruchu pro národní hospodářství je na národní úrovni zachycen v TSA, jehož vývoj bude zanalyzován v následující podkapitole. 2.1.1 Satelitní účet cestovního ruchu Satelitní účet cestovního ruchu poskytuje objektivní data a informace o ekonomickém významu cestovního ruchu a díky jednotné metodice umožňuje mezinárodní porovnání. Tento nástroj má podobu bilance mezi poptávkou po službách a zboží turismu a jejich nabídkou. Po stanovení metodiky nadnárodními institucemi OECD, UNWTO, OSN a Eurostat se Česká republika potýkala řadu let s nedostatkem zdrojů informací, jež by umožnily sestavení plnohodnotného TSA. Z tohoto důvodu bylo nutné zavedení některých statistických šetření a existující šetření přizpůsobit dané metodice. První výsledky domácího a výjezdového turismu za rok 2003 byly zveřejněny po 5 letech od zadání, v první polovině roku 2004. Zjišťování dat k vyhodnocení příjezdového cestovního ruchu se zavedlo prostřednictvím šetření na hranicích až v roce 2005. 2.1.1.1 Poptávka cestovního ruchu Poptávka v cestovním ruchu vyjadřuje ochotu účastníků cestovního ruchu směnit určitý objem peněz za statky turismu, čímž dojde k uspokojení jeho potřeb. (Palatková, Zichová, 2014) V Satelitním účtu cestovního ruchu jsou poptávce věnovány tabulky T1 – T4. o Příjezdový cestovní ruch Příjezdovým cestovním ruchem je označován takový druh cestovního ruchu, který realizují nerezidenti. V níže uvedené tabulce je zachycen vývoj spotřeby příjezdového cestovního ruchu. Tento ukazatel zahrnuje celkové prostředky, které nerezidenti vydali na turismus, a jež plynou do navštíveného území. 37

Zahrnují náklady těchto účastníků cestovního ruchu, které jsou vynaložené přímo v navštívené zemi, ale i část prostředků uhrazených ve své zemi za daný zájezd, jimiž je pokryto např. ubytování v zemi navštívené. Na obrázku 5 je pro snazší orientaci názorně zachycen vývoj této spotřeby. Ministerstvo pro místní rozvoj od roku 2009 zrealizovalo několik projektů, na jejichž základě došlo k aktualizaci Registru

hromadných

ubytovacích

zařízení

Českého

statistického

úřadu.

Rok 2012 je mezníkem mezi dřívějším a novým seznamem HUZ, proto je nemožné srovnání dat v celé časové ose. Tabulka 1- Spotřeba příjezdového cestovního ruchu v letech 2003 - 2014 v mil. Kč 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

20131)

20142)

Jednodenní 20664 návštěvníci

24445

25360

25762

27907

27289

23783

16280

17505

20711

21393

22773

Turisté

81063

94177

97146

99196

100662 90783

83789

81094

80614

89034

102865 104880

Tranzitující 10708

14399

15537

16542

17551

17479

16106

16563

15982

15983

Ukazatel

2003

18452

16474

Návštěvníci 112434 133020 138043 141500 146120 136524 125051 113479 114683 125727 140241 144126 celkem 1)

Semi-definitivní data

2)

Předběžná data

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ

38

Obrázek 5 - Spotřeba příjezdového cestovního ruchu v letech 2003 -2014 v mil. Kč 115 000 110 000 105 000 100 000 95 000 90 000 85 000 80 000 75 000 70 000 65 000 60 000 55 000 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Jednodenní návštěvníci

2009 Turisté

2010

2011

2012 20131) 20142)

Tranzitující

Zdroj: vlastní zpracování Z dat zveřejňovaných Českým statistickým úřadem lze vysledovat, že zahraniční návštěvníci (turisté i jednodenní návštěvníci) jsou důležitým zdrojem příjmů z tohoto druhu turismu. Celkový příjem se ve sledovaném období se pohybuje v rozmezí 112 a 146,1 mld. Kč. Podíl účastníků CR, kteří v ČR stráví alespoň jednu noc, činí v roce 2012 (za nějž je uvedená poslední aktualizace přesných dat) necelých 71 % ze všech přijíždějících návštěvníků. Rozdíl v podílech na celkové spotřebě příjezdového cestovního ruchu tranzitujících a jednodenních návštěvníků necelá 4 %, kdy tranzitující se účastnili na celkové spotřebě 12,71 % a jednodenní návštěvníci 16,47 %. K prudkému nárůstu spotřeby turistů došlo v roce 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie (meziroční rozdíl činil 13 mld. Kč). Na vývoji podílu turistů na spotřebě se negativně podepsal nástup hospodářské krize v roce 2008, který způsobil její pokles o téměř 10 mld. Kč. Úbytek spotřeby zahraničních turistů pokračoval až do roku 2011, kdy došlo k ekonomickému oživení a pomalému opuštění recesního vývoje hospodářského cyklu. Z průběhu jednotlivých křivek na grafu je patrné, že se krizový ekonomický vývoj více podepsal právě na skupině turistů, kteří omezili jednak svoje výdaje v zahraničí, ale i celkové počty svých cest. 39

Rozdíl spotřeby turistů v předkrizovém roce a v roce 2011 činil 19,9 %. U jednodenních návštěvníků došlo k poklesu spotřeby v roce 2007 a 2011 dokonce o 37 %, kdy se tento ukazatel snížil z hodnoty necelých 28 mld. Kč na 17,5 mld. Kč. Podle předběžných výsledků zhodnocení vývoje tohoto ukazatele dojde v roce 2014 k navýšení podílu turistů o 2 %, o která poklesne účast tranzitujících a jednodenních návštěvníků na spotřebě příjezdového turismu. Pomocí jednoduché indexní analýzy zachycené v tabulce 2 lze vysledovat procentuální změny velikosti spotřeby příjezdového CR ve vybraných letech. Tabulka 2 - Řetězový a bazický index spotřeby příjezdového CR v % Rok

Jednodenní návštěvníci

Turisté

Tranzitující

Řetězový Tempo Bazický index přírůstku index

Řetězový Tempo Bazický index přírůstku index

Řetězový Tempo Bazický index přírůstku index

2003 X

X

100

X

X

100

X

X

100

2004 118,30

18,30

118,30

116,18

16,18

116,18

134,47

34,47

134,47

2005 103,74

3,74

122,73

103,15

3,15

119,84

107,90

7,90

145,10

2006 101,59

1,59

124,67

102,11

2,11

122,37

106,47

6,47

154,49

2007 108,33

8,33

135,06

101,48

1,48

124,18

106,10

6,10

163,91

2008 97,78

-2,22

132,06

90,19

-9,81

111,99

105,13

5,13

172,32

2009 87,15

-12,85

115,10

92,30

-7,70

103,36

94,73

-5,27

163,24

2010 68,45

-31,55

78,78

96,78

-3,22

100,04

92,14

-7,86

150,41

2011 107,53

7,53

84,72

99,41

-0,59

99,45

102,84

2,84

154,68

2012 118,31

18,31

100,23

110,44

10,44

109,83

96,49

-3,51

149,25

2013 103,29

3,29

103,53

115,53

15,53

126,89

100,01

0,01

149,27

1,96%

129,38% 103,07% 3,07%

2014 106,45% 6,45%

110,21% 101,96%

153,85%

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat z tabulky 1 Na základě těchto výsledků je vidět velikost dopadu nástupu krize v meziročním srovnání a především prudký nárůst spotřeby turistů v roce 2012. V roce 2014 došlo sice k růstu spotřeby turistů, ale v porovnání s předchozím rokem byl dost pozvolný. Tento pokles objemu výdajů zahraničních turistů byl způsoben především vývojem politické a ekonomické situace v Rusku (krize ruského trhu v souvislosti s krizí na Ukrajině, klesající kurz rublu), který zapříčinil jednak snížení celkového počtu ruských turistů, ale také jejich výdajů v ČR.

40

o Domácí cestovní ruch Podle metodiky satelitního účtu cestovního ruchu ČR je tento druh turismu chápán šířeji a zahrnuje cestovní ruch domácích návštěvníků ve sledované zemi, jeho spotřeba obsahuje spotřebu rezidentských návštěvníků v dané zemi, ale i část spotřeby, která je spojena s návštěvou cizí země (např. marže CK). Vývoj tohoto ukazatele v České republice je zachycen v tabulce 3 a na obrázku 6. Tabulka 3 - Spotřeba domácího cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč Ukazatel

2003

2004

20131)

2014 2)

23274 21252

20411

2162

63060

61368 63337

64342

64959

10441

9360

9245

7139

93998

93660

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Jednodenní 24352 27852 návštěvníci

28903

27946

28845

30423

28815

27035

Turisté

54748 57053

58428

59887

63232

66276

64439

Služební cesty

8333

10076

11051

12745

11126

10862

97406

98884

104821

107825

104116 100536 94002 92578

8762

Návštěvníci 87433 93667 celkem 1)

Semi-definitivní data

2)

Předběžná data

2012

7989

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ Obrázek 6 - Spotřeba domácího cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč 70 000 65 000 60 000 55 000 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Jednodenní návštěvníci

2009 Turisté

2010

2011

2012 20131) 2014 2)

Služební cesty

Zdroj: vlastní zpracování Z údajů v tabulce 3 je zřejmé, že objem spotřeby domácích návštěvníků dosahoval svého maxima v roce 2008, kdy se v USA začala projevovat hypoteční krize, jež se postupně přelila v krizi hospodářskou a rozšířila se do světa. Z vývoje výdajů na služební cesty je patrné, že společně s horšící se situací na trhu a jeho nestabilitou, se tyto výdaje omezují, čímž podniky snižují své náklady. Podobný trend snižování spotřeby vykazuje i skupina 41

jednodenních návštěvníků. I toto omezení má své opodstatnění, protože během hospodářské krize a nejistému budoucímu vývoji domácnosti omezují výdaje na zbytné statky a služby, mezi které cestovní ruch patří. Na základě indexů uvedených v tabulce 4 lze vymezit, jak velké meziroční změny v objemu spotřeby byly vykázány. Tabulka 4 - Řetězový a bazický index spotřeby domácího CR v % Jednodenní návštěvníci

Turisté

Řetězový index

Tempo Bazický přírůstku index

Řetězový index

Tempo Bazický přírůstku index

Řetězový index

Tempo Bazický přírůstku index

2003 X

X

100

X

X

100

X

X

100

2004 114,37

14,37

114,37

104,21

4,21

104,21

105,15

5,15

105,15

2005 103,77

3,77

118,69

102,41

2,41

106,72

115,00

15,00

120,92

2006 96,69

-3,31

114,76

102,50

2,50

109,39

109,68

9,68

132,62

2007 103,22

3,22

118,45

105,59

5,59

115,50

115,33

15,33

152,95

2008 105,47

5,47

124,93

104,81

4,81

121,06

87,30

-12,70

133,52

2009 94,71

-5,29

118,33

97,23

-2,77

117,70

97,63

-2,37

130,35

2010 93,82

-6,18

111,02

97,86

-2,14

115,18

96,12

-3,88

125,30

2011 86,09

-13,91

95,57

97,32

-2,68

112,09

89,65

-10,35

112,32

2012 91,31

-8,69

87,27

103,21

3,21

115,69

85,35

-14,65

95,87

2013 96,04

-3,96

83,82

101,59

1,59

117,52

115,72

15,72

110,94

2014 105,64

5,64

88,54

100,96

0,96

118,65

77,22

-22,78

85,67

Rok

Služební cesty

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat v tabulce 3 Objem spotřeby domácího cestovního ruchu u skupiny turistů vzrostl během období sledování o více jak 18 %. Tato skupina ale vykazuje v počátečním období krize nejnižší meziroční rozdíly, z čehož vyplývá, že rezidenti značně omezili náklady na jednodenní výlety a služební cesty, což lze doložit údaji z tabulky, kdy v roce 2014 došlo k poklesu o 11 až 14 % oproti počátečnímu roku monitorování, tj. roku 2003, tento trend může být však částečně způsoben změnou sledovaných statistik ČSÚ. Výdaje na vícedenní dovolené se zpočátku meziročně snížily o necelá 3 % a tato hladina objemu výdajů byla udržena v průběhu celé hospodářské krize. U jednodenních návštěvníků a služebních cest docházelo nadále k poklesu.

42

o Výjezdový cestovní ruch Metodika TSA charakterizuje tento druh turismu jako pasivní, který je realizován rezidenty mimo svou zemi. Jeho spotřebou se rozumí spotřeba těchto rezidentů, kterou uskutečňují mimo jejich vlastní zemi. Do jejich spotřeby se nezapočítává zboží zakoupené na cestu a během cesty po vlastní zemi. Vývoj objemu spotřeby tohoto druhu turismu je zachycen v tabulce 5 a na obrázku 7. Tabulka 5 - Spotřeba výjezdového cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

20131)

20142)

Jednodenní 4202 návštěvníci

3295

2887

3882

3458

3933

3934

3661

3429

4062

2828

3281

Ukazatel

Turisté

44335 44612 45360 46736 55844 61526 53739 44984

42292 44751 47026

48082

Služební cesty

16462 17488 18630 19563 21922 21877 19578 18979

15894 14029 12133

11017

Návštěvníci 64998 65396 66877 70181 81225 87336 77251 67624 celkem

61616 62841 61987

62379

1)

Semi-definitivní data

2)

Předběžná data

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ Obrázek 7 - Spotřeba výjezdového cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč 65 000 60 000 55 000 50 000 45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Jednodenní návštěvníci

2009 Turisté

2010

2011

2012 20131) 20142)

Služební cesty

Zdroj: vlastní zpracování Z tabulky a grafu je vidět, že vstup ČR do EU nijak významně neovlivnil vývoj spotřeby výjezdového cestovního ruchu. Za to výrazný nárůst spotřeby českých vyjíždějících turistů byl zaznamenán v roce 2007 (meziroční nárůst v absolutních číslech činil 9,1 mld. Kč). 43

V tomto roce došlo k několika změnám – byla navýšená minimální mzda, cestovní kanceláře požadovaly po klientech nižší zálohy či měly výhodné akce dovolené pro děti zdarma. Vyšší rychlost zvýšení mezd než rychlost navýšení cen zapříčinilo růst kupní síly Čechů. Dostupnost dovolených v zahraničí zajistily nízkonákladové letecké společnosti a charterové lety. Z tabulky 6 je zřejmé, že hospodářská krize se od svého propuknutí v roce 2008 v USA, začala v Evropě, potažmo ČR, projevovat až s ročním zpožděním, tj. v roce 2009, kdy turisté omezili spotřebu výjezdového cestovního ruchu o necelých 13 %. V následujícím roce byl propad ještě větší. Oživení přišlo až v roce 2011, od něhož má spotřeba výjezdového CR opět rostoucí tendenci. Tabulka 6 - Řetězový a bazický index spotřeby výjezdového CR v % Jednodenní návštěvníci

Turisté

Služební cesty

Rok

Řetězový Tempo Bazický Řetězový Tempo Bazický Řetězový Tempo Bazický index přírůstku index index přírůstku index index přírůstku index

2003

X

X

100

X

X

100

X

X

100

2004

78,41

-21,59

78,41

100,63

0,63

100,63

106,23

6,23

106,23

2005

87,61

-12,39

68,70

101,68

1,68

102,31

106,53

6,53

113,17

2006

134,46

34,46

92,37

103,03

3,03

105,42

105,01

5,01

118,84

2007

89,10

-10,90

82,30

119,49

19,49

125,96

112,06

12,06

133,17

2008

113,72

13,72

93,59

110,17

10,17

138,78

99,80

-0,20

132,90

2009

100,02

0,02

93,61

87,34

-12,66

121,21

89,49

-10,51

118,93

2010

93,08

-6,92

87,13

83,71

-16,29

101,46

96,94

-3,06

115,29

2011

93,67

-6,33

81,61

94,02

-5,98

95,39

83,75

-16,25

96,55

2012

118,44

18,44

96,66

105,81

5,81

100,94

88,26

-11,74

85,22

2013

69,62

-30,38

67,30

105,08

5,08

106,07

86,49

-13,51

73,71

2014

116,02

16,02

78,08

102,25

2,25

108,45

90,80

-9,20

66,92

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat v tabulce 5 Z výše uvedené tabulky také plyne vývoj spotřeby zahraničních služebních cest. Je patrné, že od propuknutí hospodářské krize neustále dochází k jejich snižování. Vzhledem k současné bezpečnostní situaci v některých zemích, lze předpokládat mírný pokles spotřeby výjezdového CR a naopak posílení domácího CR. V příjezdovém CR by negativní vývoj bezpečnostních podmínek mohl přinést vyšší počet návštěvníků a s nimi spojené spotřeby. o Vnitřní cestovní ruch a jeho spotřeba Vnitřním turismem je takový, který probíhá na sledovaném území dané země. Jeho spotřeba zahrnuje spotřebu rezidentů i nerezidentů, jedná se tedy o domácí 44

a příjezdový cestovní ruch. V TSA je uveden v tabulce T4, která je souhrnně zobrazuje údaje z tabulek 1 a 2. Tabulka 7 - Vnitřní spotřeba cestovního ruchu v letech 2003 – 2014 v mil. Kč Ukazatel

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

20131)

20142)

Spotřeba příjezdového 112434 133020 138043 141500 146120 136524 125051 113479 114683 125727 140241 144126 cestovního ruchu Spotřeba domácího cestovního ruchu

87433

Vnitřní spotřeba cestovního ruchu

199868 226687 235449 240384 250941 244349 229168 214016 208685 218305 234239 237786

93667

97406

98884

104821 107825 104116 100536 94002

92578

93998

93660

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ Na vývoji tohoto ukazatele, který vyjadřuje celkovou poptávku cestovního ruchu, je opět patrný průběh hospodářské krize. Svého maxima dosahuje v roce 2007, kdy tato spotřeba činila necelých 251 mld. Kč. Následuje negativní vývoj až do roku 2011, kdy výdaje cestovního ruchu na území ČR činily pouhých 208,7 mld. Kč. Rok 2011 je rokem zlomovým, od kterého dochází opět k postupnému kladnému vývoji spotřeby. 2.1.1.2 Nabídka cestovního ruchu Nabídka cestovního ruchu je v satelitním účtu zobrazena pomocí charakteristických činností, které představují výrobní činnosti na cestovním ruchu závislé, činností souvisejících s cestovním ruchem, u nichž by při omezení příjezdů návštěvníků poklesla produkce, a skupinou nespecifických činností, jejichž produkci neovlivňuje turismus. Nabídce cestovního ruchu je v satelitním účtu věnována tabulka T5 a T6. o Výrobní účty cestovního ruchu Data o produkci vycházejí ze statistiky národního hospodářství. V následující tabulce je zachycen vývoj hrubé přidané hodnoty cestovního ruchu v letech 2003 až 2014. Hrubou přidanou hodnotou se rozumí nově vytvořená hodnota stanovená rozdílem celkové produkce, oceněné v základních cenách, a mezispotřeby, oceněné v kupních cenách. (ČSÚ, 2009)

45

Údaje za celé časové období nejsou zcela srovnatelné, protože došlo ke změně evropského standardu ESA 2010, která je používána od roku 2012. Ukazatel hrubé přidané hodnoty je klíčový pro stanovení hrubého domácího produktu cestovního ruchu. Tabulka 8 - Hrubá přidaná hodnota cestovního ruchu v mil. Kč Podíl cestovního ruchu na hrubé přidané hodnotě (%) Hrubá přidaná hodnota cestovního ruchu (zákl. ceny)

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

3,4

3,3

3,0

2,9

2,7

2,6

2,7

2,6

2,6

2,6

2,8

2,7

80020 83751 81683 84494 86234 86427 88442 87362 88735 96483 101978 102793

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ Na obrázku 8 je zachycen vývoj celkového výstupu domácích výrobců podle druhu produktů v základních cenách. Největší podíl na celkovém výstupu mají nespecifické produkty. Charakteristické produkty společně se souvisejícími tvoří produkty specifické. Na průběhu grafu je opět pozorovatelný dopad hospodářské krize, který se silně projevil v roce 2009 a ovlivnil produkci jejím poklesem o necelých 891 mld. Kč. Obrázek 8 - Skladba celkového výstupu domácích výrobců (v mil. Kč) 10 000 000 9 500 000 9 000 000 8 500 000 8 000 000 7 500 000 7 000 000 6 500 000 6 000 000 5 500 000 5 000 000 4 500 000 4 000 000 3 500 000 3 000 000 2 500 000 2 000 000 1 500 000 1 000 000 500 000 0 2003

2004

2005

2006

Charakteristické produkty

2007

2008

2009

2010

Související produkty

2011

2012

2013

2014

Nespecifické produkty

Zdroj: vlastní zpracování

46

o Domácí nabídka a spotřeba vnitřního cestovního ruchu V T6 satelitního účtu cestovního ruchu je zachycena spotřeba vnitřního cestovního ruchu a domácí nabídka. Kombinací ukazatelů z T5 a T6 lze vypočítat hrubý domácí produkt cestovního ruchu jako součet hrubé přidané hodnoty a čistých daní. Na následujícím obrázku je pomocí složeného sloupcového grafu zobrazen vývoj domácí nabídky v letech 2003 až 2013, kdy porovnatelné jsou údaje do roku 2012, od něhož se při zpracování dat postupuje podle ESA 2010. Z grafu je patrný objem nabídky vytvořené specifickými a nespecifickými produkty. Celková domácí nabídka vykazovala od počátku sledovaného období rostoucí trend až do roku 2008. V roce 2009 došlo k jejímu prudkému poklesu, od něhož opět dochází k pozvolnému růstu. V posledním roce sledovaným podle starého evropského standardu došlo již téměř k dosažení předkrizových hodnot. Od zavedení nového evropského standardu zatím objem domácí nabídky nevykazuje žádný závratný nárůst. Obrázek 9 - Vývoj domácí nabídky v letech 2003 – 2013 v mil. Kč 14 000 000 13 000 000 12 000 000 11 000 000 10 000 000 9 000 000 8 000 000 7 000 000 6 000 000 5 000 000 4 000 000 3 000 000 2 000 000 1 000 000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 A. SPECIFICKÉ PRODUKTY

B. NESPECIFICKÉ PRODUKTY

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ Vývoj spotřeby vnitřního cestovního ruchu znázorňuje obrázek 10. Spotřeba vnitřního cestovního ruchu vykazuje až do roku 2007 pozitivní vývoj, kdy tato spotřeba činila necelých 251 mld. Kč, od roku 2008 do roku 2011 dochází k vývoji negativnímu, kdy v roce 2011 došlo k poklesu téměř až na úroveň roku 2003. V posledních sledovaných letech objem spotřeby opět vykazuje rostoucí trend, v roce 2013 přesáhla jeho hodnota 234 mld. Kč. 47

Obrázek 10 - Vývoj spotřeby vnitřního cestovního ruchu 280 000 260 000 240 000 220 000 200 000 180 000 160 000 140 000 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Spotřeba vnitřního cestovního ruchu

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ 2.1.1.3 Zaměstnanost v cestovním ruchu Cestovní ruch generuje podobně jako jiná odvětví množství pracovních míst a přispívá tak k růstu zaměstnanosti a k rozvoji dané destinace a blahobytu obyvatel. Charakteristickým rysem turismu je však jeho sezónnost. Existuje pouze omezené množství destinací, jejichž návštěvnost nevykazuje velké výkyvy během roku. V rámci satelitního účtu je sledován počet pracovních míst přepočtený na hlavní úvazek a počet zaměstnaných osob. Obě tyto kategorie jsou ještě rozčleněny z pohledu počtu sebezaměstnaných a zaměstnaných a počtu žen a mužů v obou kategoriích. Vývoj celkových ukazatelů je zachycen v tabulce 9 na následující straně, která poskytuje přehled zaměstnanosti v turismu v jednotlivých letech.

48

Tabulka 9 - Zaměstnanost v cestovním ruchu Rok

Počet pracovních míst

Počet zaměstnaných osob

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 20131) 20142)

233 507 232 870 233 704 231 476 233 481 236 376 236 588 232 073 229 207 229 602 227 125 225 446

237 753 236 649 236 682 235 935 236 024 241 236 239 499 235 569 232 463 229 551 227 630 225 283

1)

Semi-definitivní data

2)

Předběžná data

Zdroj: vlastní zpracování podle ČSÚ Grafické znázornění výše uvedené tabulky je na obrázku 11, z něhož je patrné, že počet pracovních míst mezi roky 2003 a 2004 poklesl o 637 míst a počet zaměstnaných osob o 1104. Tento stav může být způsoben vstupem ČR do Evropské unie, kdy se Čechům otevřel pracovní trh členských zemí. Počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu se nadále snižuje, až do roku 2008, kdy došlo k jeho

prudkému nárůstu,

jež byl pravděpodobně způsoben vyšším zájmem o domácí cestovní ruch. Počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu vykazuje od tohoto vrcholu v roce 2008 negativní trend.

49

Obrázek 11 - Vývoj zaměstnanosti v cestovním ruchu v letech 2003 – 2014 242 000 240 000 238 000 236 000 234 000 232 000 230 000 228 000 226 000 224 000 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Počet pracovních míst

Počet zaměstnaných osob

Zdroj: vlastní zpracování Vývoj počtu pracovních míst ve sledovaném období prochází velice proměnlivým vývojem. Od roku 2006 až do roku 2009 dochází k nárůstu tohoto ukazatele, jeho hodnoty však během následujících dvou let strmě poklesly o 7381 míst. Tento pokles je způsoben omezením zbytných statků a služeb v době hospodářské krize. Od roku 2012 oba ukazatelé mají negativní sklon vývoje. V rámci tabulek satelitního účtu jsou dále vypracovány přehledy tvorby hrubého fixního kapitálu a kolektivní spotřeba cestovního ruchu. Sestavování jednotlivých tabulek satelitního účtu se stále potýká s nedostatečnými a nepřesnými daty, ať už z důvodu neexistence mezinárodní metodiky poskytující potřebný návod na jejich sestavení, nebo i proto, že jsou některé statistiky na našem území těžko proveditelné, z tohoto důvodu jsou využívány různé odhady na základě dotazníkových šetření domácností atp. V tabulce T10 satelitního účtu je zachycen počet cest a přenocování podle jednotlivých druhů cestovního ruchu, které jsou zaznamenány v obrázcích 12 - 14. Na obrázku 12 vidíme vývoj počtu cest a počtu přenocování v rámci příjezdového cestovního ruchu. Na oba ukazatele měl pozitivní vliv vstup ČR do EU, který pomohl k propagaci naší země, jakožto jednoho z deseti nově příchozích členských států. Následný kladný vývoj těchto ukazatelů byl zasažen celosvětovou hospodářskou krizí, jejíž dopad se podařilo prolomit až mírným oživením ekonomiky v roce 2011. Od roku 2012 nadále oba ukazatelé vykazují svůj růst. 50

Obrázek 12 - Vývoj příjezdového cestovního ruchu 2003 – 2014 (v tis.) 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Počet cest

Počet přenocování

Zdroj: vlastní zpracování Na obrázku 13 je zachycen průběh počtu cest a počtu přenocování v domácím cestovním ruchu. Počet přenocování dlouhodobě (mezi lety 2003 a 2009) vykazuje negativní trend svého vývoje, což potvrzuje dlouhodobý problém se snižováním přespání v destinacích cestovního ruchu. Od roku 2009 dochází k mírnému růstu tohoto ukazatele, čímž by se dal vysvětlit dopad krize, kdy během let hospodářského poklesu lidé více navštěvují vlastní zemi. Ukazatel počtu cest se mezi lety 2008 a 2012 snižuje, z čehož plyne, že lidé v době hospodářské krize méně jezdili např. na jednodenní výlety. Obrázek 13 - Vývoj domácího cestovního ruchu 2003 – 2014 (v tis.) 130000 120000 110000 100000 90000 80000 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Počet cest

Počet přenocování

Zdroj: vlastní zpracování 51

Na obrázku 14 je zobrazen průběh počtu cest a počtu přenocování v rámci výjezdového cestovního ruchu. Oba ukazatele vykazují podobný trend, kdy se do roku 2008 oba pozitivně vyvíjejí. V roce 2008 přesáhl počet přenocování hodnotu 65 milionů a počet cest 13 milionů. Vývoj počtu cest do zahraničí od roku 2008 mírně klesá, počátek tohoto vývoje opět souvisí s celosvětovou hospodářskou krizí a v současné době se v cestovním ruchu hodně projevuje i nestabilní bezpečnostní situace ve světě. Počet přenocování vykazuje prudší pokles, z hodnoty přes 65 milionů v roce 2008 na hodnotu 50 milionů v roce 2011, a pokles tohoto ukazatele nadále pokračuje. Obrázek 14 - Vývoj výjezdového cestovního ruchu 2003 – 2014 (v tis.) 70000 65000 60000 55000 50000 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000 5000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 Počet cest

Počet přenocování

Zdroj: vlastní zpracování V rámci modulu zaměstnanosti jsou poskytována data o osobách pracujících na území České republiky, tudíž i nerezidenti u nás pracující. Tento modul je rozčleněn do 11 samostatných tabulek hodnotící zaměstnanost z různých úhlů – např. podle sezónnosti, podle pohlaví, podle vzdělání atp. Z tohoto modulu také vyplývá, že se cestovní ruch na celkové zaměstnanosti podle pracovních míst podílel 4,46 % v roce 2014. Důležitým ukazatelem významu cestovního ruchu je jeho podíl na tvorbě HDP. V rámci satelitního účtu a sledovaných indikátorů lze celkem přesně vymezit podíl turismu na HDP v rámci průmyslu cestovního ruchu, který zahrnuje pouze přímé aktivity cestovního ruchu. Vývoj podílu průmyslu CR na HDP je zachycen v obrázku 15.

52

Celkový podíl CR na HDP je však mnohem vyšší, avšak měření podílu přímo i nepřímo vyvolaných aktivit nelze přímo vyčíslit, lze jej pouze odhadnout. Obrázek 15 - Vývoj podílu cestovního ruchu na HDP (v %) 3,8 3,6 3,4 3,2 3,0 2,8 2,6 2,4 2,2 2,0 2003

2004

1)

Semi-definitivní data

2)

Předběžná data

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011 20121) 20132)

Zdroj: vlastní zpracování Z grafu je patrné, že podíl cestovního ruchu na HDP se od roku 2004, až na výkyv v roce 2009, neustále snižoval. Podle předběžných dat zveřejněných ČSÚ se jeho podíl, po dvou letech stagnace na úrovni 2,7 %, v roce 2013 zvýšil na 2,9 %. Odborné odhady celkového podílu cestovního ruchu na tvorbě HDP hovoří o hodnotě 10 %. Ekonomická rovnováha ve vztahu k zahraničí je zachycena v saldu turismu v platební bilanci zpracované Českou národní bankou. Na nižších teritoriálních úrovních probíhá monitoring aktivit cestovního ruchu především v rámci činnosti organizací destinačního managementu. Český statistický úřad zpracovává ročenky za jednotlivé kraje, jejichž výsledné statistiky jsou zaměřeny především na hromadná ubytovací zařízení, jejich kapacity a návštěvnost podle jednotlivých kategorií, počet

přenocování,

složení

jejich

návštěvníků

atp.

Statistiky

vydávané

ČSÚ

jsou zveřejňované se značným zpožděním, proto je není možné plně využít při řízení cestovního ruchu. Tyto statistiky se potýkají také s nedostatkem, který plyne z monitoringu hromadných ubytovacích zařízení, do nichž se započítávají pouze taková zařízení, která disponují minimálně 5 pokoji a 10 lůžky a slouží pro účely cestovního ruchu. Během let sledování vybraných ukazatelů také došlo k určitému vývoji metodiky získávání 53

dat a k aktualizaci registru HUZ, z tohoto důvodu není možné dlouhodobé srovnání jednotlivých ukazatelů. Problematickým se z hlediska sběru dat a sestavování statistik jeví i rozdělení České republiky

na

turistické

regiony

a

turistické

oblasti,

které

se

odlišují

od administrativněsprávních celků (krajů, obcí). Fungující destinační společnosti si nechávají vyhotovit různé analýzy cestovního ruchu, ale získávání dat tímto způsobem je nákladné, a proto neprobíhá průběžně (každoročně) a systematicky. Vždy jsou předem zvoleny

lokality,

ve

kterých

bude

následně

probíhat

dotazníkové

šetření.

Z hlediska ekonomických efektů turismu jsou sledovány především ukazatelé týkající se způsobu dopravy, místa ubytování, délky pobytu, návštěvnost atraktivit, zdrojové trhy atd. Důležitou roli ve sběru dat o cestovním ruchu na lokálních úrovních hrají turistická a informační centra, která hlavně evidují svoji návštěvnost a národnost návštěvníků. Dalším subjektem podílejícím se na monitorování turismu jsou samotné atraktivity, tedy v případě, kdy je jejich návštěva omezena vstupním poplatkem. V případě existence turistických karet, pasů v destinaci je možné sledovat pohyb návštěvníků a jejich útratu pomocí zapojených subjektů nabízejících své služby a vstupy v rámci karty s určitými výhodami. Bohužel z důvodu nejednotně stanovené metodiky pro sledování efektů cestovního ruchu na nižších teritoriálních úrovních ze strany státu, každá oblast monitoruje odlišné ukazatele rozdílným způsobem, jejichž výsledné statistiky nelze mezi sebou porovnávat. 2.2

Vybrané soubory indikátorů

Cestovnímu ruchu, jak již bylo nastíněno v první části této práce, nelze odepřít jeho působení na destinaci, jež se projevuje v různém časovém horizontu a různě silnými pozitivními i negativními účinky. Pro jakýkoliv rozvoj je důležité tyto účinky dlouhodobě monitorovat pomocí předem definované sady ukazatelů, s jejichž pomocí lze zjistit, jak velký dopad nebo přínos turismus má pro danou destinaci. S každým rozvojem souvisí i jeho udržitelnost, která by měla zajistit rovnovážný a vyrovnaný vývoj. Udržitelný rozvoj cestovního ruchu charakterizuje takový koordinovaný způsob rozvoje, jež uspokojí potřeby současné generace bez oslabení možnosti naplnění potřeb generací budoucích. Potenciál ukrývající se v cestovním ruchu, který pokud je vhodně řízen a rozvíjen, může zajistit ekonomický rozvoj destinací a snižování disparit v porovnání s ostatními

54

územími, byl objeven mezinárodními organizacemi, především Světovou organizací cestovního ruchu (UNWTO). 2.2.1 Indikátory udržitelného rozvoje turistických destinací Světová organizace cestovního ruchu stanovila sadu indikátorů pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu, s jejíž pomocí můžeme sledovat změny ve vlastní struktuře turismu a jeho interní faktory, změny ve vnějších činitelích ovlivňujících cestovní ruch a také jeho dopady. Tyto indikátory jsou zaměřené na zjištění stavu přírodních zdrojů a životního prostředí, ekonomické udržitelnosti, kulturního dědictví a společenských hodnot, ale také na způsob řízení a organizace destinace. UNWTO ve své knize „Indicators of Sustainable Development for Tourism Destinations: A Guidebook“ stanovila dvanácti bodovou souslednost kroků vedoucích ke vhodnému nastavení sledovaných indikátorů v závislosti na velikosti dané destinace cestovního ruchu. Na základě provedených šetření a výzkumů vlivů cestovního ruchu došlo ke stanovení 12 základních sledovaných oblastí, na něž byly navázány ukazatele sloužící k vytvoření objektivního

a

komplexního

pohledu

na

působení

turismu

v destinaci.

Jedna ze sledovaných oblastí se zaměřuje na místní komunitu a zahrnuje indikátory měřící blahobyt rezidentů, jejich participaci na aktivitách turismu a jejich zdraví a bezpečnost. Další okruh tvoří vyčíslení vlivu turismu na kulturní dědictví a přírodu a s tím související řízení vzácných přírodních zdrojů. Velká pozornost je věnována také ekonomickým přínosům a limitujícím dopadům aktivit cestovního ruchu, řízení a plánování rozvoje destinace, infrastruktuře atp. Přehled jednotlivých oblastí a základních indikátorů je uveden v tabulce 10. Tabulka 10 - Indikátory udržitelného rozvoje turistických destinací Základní oblast Udržení spokojenosti turistů

Sezónnost

Navržené základní indikátor(y)  Úroveň uspokojení očekávání návštěvníků (dotazníková šetření)  Vnímání hodnoty peněz (dotazníková šetření)  Podíl vracejících se návštěvníků  Příjezdy turistů sledované měsíčně nebo čtvrtletně (rozložení příjezdů v roce)  Obsazenost ubytovacích kapacit (HUZ) v jednotlivých měsících (hlavní sezóna vůči mimosezóně) a podíl obsazenosti 55

 

 Ekonomické přínosy cestovního ruchu  

 Řízení zdrojů



 Dostupnost vodních zdrojů a jejich ochrana

 

Kvalita pitné vody



 Čištění odpadních vod  Řízení svozu odpadu

  56

v hlavní sezóně na celkové Podílové vyjádření podniků otevřených po celý rok Počet a podíl pracovních míst v cestovním ruchu, která jsou celoroční v porovnání se sezónním zaměstnáním Počet místních obyvatel (a podíl mužů a žen) zaměstnaných v turismu (také podíl zaměstnaných v cestovním ruchu vůči všem zaměstnaným) Podíl příjmů generovaných cestovním ruchem na celkových místních příjmech Spotřeba energie ze všech zdrojů přepočtená na osobu (celková a v jednotlivých sektorech CR – na osobu a den) Procento podniků účastnících se programů na uchování energie, využívající nízkoenergetické strategie a metody Podíl spotřebované energie z obnovitelných zdrojů (v destinaci, zařízení) Používání vody (celkový objem spotřeby a spotřebované litry přepočtené na turistu za den) Omezení spotřeby (procento poklesu spotřeby a opětovně použité vody) Procentuální podíl zařízení cestovního ruchu s přístupem k vodě splňující mezinárodní standardy Častost nemocí způsobených špatnou kvalitou vody: počet nebo podíl návštěvníků, které během pobytu postihne tento typ nemocí Procento zařízení cestovního ruchu (ubytování) zapojených v systému čištění Objem odpadu vyprodukovaného v destinaci (t/měsíc) Objem recyklovaného odpadu 3 3 (m )/celkový objem odpadu (m ) Množství odpadu z veřejných

 Řízení intenzity využití



prostranství Celkový počet příjezdů turistů (průměrný počet, měsíční měření, počet v hlavní sezóně) Počet turistů na m2 (pláží, atraktivit, apod.), na km2 destinace (průměrný počet/průměrný počet v hlavní sezóně) Zdroj: UNWTO, 2004

Pro zhodnocení ekonomických efektů cestovního ruchu je důležité sledování sezónnosti, které se projevuje ve většině turistických destinací. Projevy sezónnosti jsou velice znatelné zvláště v přímořských destinacích, kde se v hlavní sezóně pohybuje množství návštěvníků mnohonásobně převyšující počet rezidentů. Některé destinace se snaží o snížení výkyvů návštěvnosti zavedením nových produktů, které nabízejí vyžití i mimosezónu. Hlavním důvodem je přímý vliv cestovního ruchu na zaměstnanost v destinaci, kdy se snižujícím se počtem návštěvníků vzrůstá nezaměstnanost, protože v místech, kde je vysoký rozdíl v počtech návštěvníků v sezóně a mimo ni, je nabízeno mnoho pracovních míst pouze krátkodobě v době hlavní sezóny. S počtem návštěvníků souvisí i nabídka služeb rezidentům v průběhu celého roku, např. v některých španělských letoviscích je mimosezónu značně omezena nabídka restauračních a kavárenských zařízení, která jsou zavřena buď úplně, nebo mají značně zkrácenou otevírací dobu. S úbytkem turistů je omezena i množství dopravního spojení. Tyto uvedené příklady souvisejí se sníženým komfortem rezidentů a mají také negativní dopad na zaměstnanost, kdy se během sezóny několika násobně zvýší poptávka po autobusové dopravě zajišťující fakultativní výlety, apod. Se zvýšenou mírou nezaměstnanosti souvisí ale především uzavírání většiny hotelů na zimní měsíce (tj. říjen – březen). Počty přijíždějících návštěvníků není snadné v současné době přímo sledovat (v EU z důvodu jedné ze svobod, které zajišťuje svobodný trh a s ní spojeného vymizení kontrol na hraničních přechodech, kde bylo snadné evidovat přesný počet lidí vstupujících do země). Snazší je evidence počtu návštěvníků navštěvující ostrovní destinace, případně atraktivity cestovního ruchu zatížených vstupním poplatkem. V posledních letech je také kladen zvýšený důraz na ochranu přírody a provozování takových forem cestovního ruchu, které by zajistily udržitelný rozvoj destinace s ohledem na uspokojování potřeb budoucí generace. Z ekonomického hlediska je proto stanoveno

57

několik ukazatelů vymezujících výdaje na ochranu a uchování biodiverzity druhů a zodpovědného využívání vzácných přírodních zdrojů. Význam cestovního ruchu spočívá v jeho možnosti generovat příjmy dané destinace, přináší investice a pracovní příležitosti ať už přímo či nepřímo jím generované. Důležitým sledovaným faktorem v této oblasti je počet rezidentů zaměstnaných v cestovním ruchu, či podíl zaměstnaných v turismu vůči celkovému počtu zaměstnaných. Vyjádření celkových přínosů cestovního ruchu zajišťuje indikátor „příjmy generované turismem vyjádřené jako podíl na celkových příjmech vygenerovaných v destinaci“. Vznik dalšího souboru indikátorů iniciovala Evropská komise. Sestavením tohoto komplexu

bylo

pověřeno

generální

ředitelství

pro

podniky

a

průmysl.

Následující podkapitola je věnována jejich charakteristice. 2.2.2 Evropský systém indikátorů v oblasti cestovního ruchu – soubor nástrojů pro udržitelné destinace Evropský systém indikátorů (ETIS4) představuje nástroj vyvinutý pro sledování vývoje cestovního ruchu, který pomocí měřených ukazatelů má za úkol včas upozornit na nedostatky v řízení destinace, jejichž následkem dochází k neudržitelnému rozvoji turismu v dané lokalitě. Tento soubor indikátorů je vytvořen především pro řízení cestovního ruchu na lokální úrovni a použitelný pro všechny turistické destinace. Do jeho testovacích fází se v rozmezí července 2013 až ledna 2015 dobrovolně zapojilo na 200 destinací. (EK, 2016) Generálním ředitelstvím pro podniky a průmysl bylo stanoveno 27 základních a 40 volitelných ukazatelů, ze kterých si každá destinace sestaví vlastní flexibilní systém, tak aby vyhověl potřebám každé destinace a zájmům místních participujících subjektů a řešil otázku udržitelnosti. Kvalita a s ní spojená konkurenceschopnost každé destinace je silně ovlivněna přírodním a kulturním prostředím a jeho propojením s místní komunitou. Dlouhodobým sledováním změn jednotlivých ukazatelů v čase lze lépe odhadnout budoucí vývoj a snadněji řídit rozvoj a spolupráci jednotlivých subjektů v destinaci. Udržitelný cestovní ruch přináší destinaci řadu ekonomických efektů, zvyšuje míru zaměstnanosti, přináší příjmy do místních rozpočtů, přispívá k ochraně přírody a kulturního dědictví, bohužel každý návštěvník má vliv na destinaci, jehož dopady 4

ETIS = European Tourism Indicators System

58

se projevují ve zvýšené produkci odpadu nebo spotřebě přírodních zdrojů a energie v daném místě. Zavedení systému monitorování vlivu cestovního ruchu na destinaci a její udržitelnost vyžaduje nejprve seznámení co největšího počtu místních subjektů s daným souborem indikátorů, jež zajistí vyšší povědomí a i účast na měření a poskytnutí potřebných dat. Dalším důležitým krokem je vytvoření profilu destinace, které zahrnuje stanovení její hranice a poskytnutí komplexního souhrnu informací o ní. Následuje vytvoření pracovní skupiny zúčastněných stran, která propojí subjekty zapojené do aktivit spojených s turismem z veřejného i soukromého sektoru a stanovení odpovědnosti za sběr dat k jednotlivým indikátorům. Tento monitoring a následná analýza výsledků poskytne podrobný obraz odvětví v destinaci. V následující tabulce je zaznamenán přehled základních ukazatelů evropského systému indikátorů. Tabulka 11 - Evropský systém indikátorů v oblasti cestovního ruchu Oblast

Řízení destinace

Ekonomická hodnota

Základní indikátor(y)  Procento území destinace, na které se vztahuje strategie udržitelného rozvoje/akčního plánu s dohodnutým monitoringem, kontrolovaným rozvojem a hodnotícím opatřením  Procentuální podíl místních podnikatelských subjektů v CR, které využívají dobrovolnou ověřenou certifikaci/známku v oblasti ŽP, kvality, sociální odpovědnosti nebo udržitelnosti  Podíl spokojených návštěvníků destinace  Podíl návštěvníků, kteří zaznamenali snahu destinace o udržitelnost  Počet turistických nocí za měsíc  Denní útrata turisty (ubytování, stravování, další služby)  Průměrná délka pobytu (nocí)  Obsazenost komerčních ubytovacích kapacit za měsíc a průměr za rok  Procentuální podíl přímé zaměstnanosti v CR na celkové zaměstnanosti 59





   Sociální a kulturní dopad  







 Dopad na životní prostředí

 





  60

Procentuální podíl podniků CR, kde v posledním roce proběhla kontrola požární ochrany Podíl podniků, které využívají místní a udržitelné zdroje a „fair trade“ zboží a služby Počet jednodenních návštěvníků/turistů na 100 rezidentů Procento mužů a žen zaměstnaných v odvětví turismu Podíl komerčních ubytovacích kapacit s pokoji pro handicapované Procentuální podíl atraktivit s bezbariérovým přístupem Procento území destinace, kde je uplatňována politika ochrany kulturního dědictví Procentuální podíl návštěvníků využívajících k dopravě do destinace různé druhy dopravy (veřejná/soukromá) Průměrná délka cesty návštěvníků z místa bydliště do destinace a zpět nebo z předešlé destinace do destinace aktuální (km) Procentuální podíl podniků v CR zapojených do opatření vedoucích ke zmírnění změny klimatu Objem odpadu, který destinace vytváří (počet tun/rezident/rok nebo měsíc) Objem/podíl recyklovaného odpadu Podíl odpadních vod, které projdou před vypuštěním aspoň druhým stupněm čištění Porovnání spotřeby vody na turistu a noc a spotřeby obyvatelstva na osobu a noc Porovnání spotřeby energie na turistu a noc a spotřeby obyvatelstva na osobu a noc Procento území destinace, na které se vztahuje ochrana krajiny a biodiverzity Existence limitů pro podniky CR

v oblasti hlukové zátěže a světelného znečištění v destinaci Stupeň kontaminace na 100 ml Zdroj: European Commission, 2013



Pro zhodnocení ekonomické hodnoty podle ETIS je důležité sledování počtu turistických nocí za měsíc, případně u destinací, kde turisté nepřenocovávají, počet turistických dní za měsíc a jejich průměrné denní útraty. Majitelé ubytovacích kapacit sledují především průměrnou délku pobytu turistů, kterou se snaží pomocí různých produktů prodlužovat (v rámci nabídky celé destinace). Problémovou oblastí je zaměstnanost v cestovním ruchu, kdy se jedná často o sezónní minimálně placenou práci. Mezery v legislativní úpravě a nedostatečná kontrola způsobují, že cestovní ruch spolu se stavebnictvím jsou odvětví, kde jsou příznivé podmínky pro vznik tzv. šedé ekonomiky. Soubory indikátorů Evropské komise i Světové organizace cestovního ruchu zaměřují svoji pozornost na měření a sledování udržitelného rozvoje destinací cestovního ruchu. Důležitým faktorem ovlivňujícím úspěšnost destinace je její schopnost se prosadit mezi ostatními destinacemi, zaujmout svými atraktivitami a produkty a přilákat turisty k návštěvě a pobytu v ní. Stanovením závazného systému indikátorů využívaných k měření a hodnocení konkurenceschopnosti destinace v dlouhém časovém úseku se zabývala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v roce 2013. Tomuto komplexu ukazatelů je věnována následující podkapitola. 2.2.3 Indikátory pro měření konkurenceschopnosti v cestovním ruchu Konkurenceschopnost cestovního ruchu v destinaci je o schopnosti tohoto místa optimalizovat své atraktivity pro rezidenty a nerezidenty a dodávat jim kvalitní, inovativní a atraktivní služby. V širším pohledu zahrnuje také získání podílu na domácím i globálním trhu, ale vždy v souladu s udržitelným a účelným využitím dostupných zdrojů důležitých pro aktivity cestovního ruchu. OECD tak stanovila 4 kategorie indikátorů, a to: 

indikátorů měřících výkonnost cestovního ruchu a jeho dopady,



indikátory

monitorující

schopnost

destinace

a konkurenceschopné služby, 

indikátory sledující atraktivity destinace,

61

vytvářet

a

nabízet

kvalitní



indikátory popisující dokumenty v oblasti cestovního ruchu a ekonomické příležitosti.

Soubor indikátorů používané k měření konkurenceschopnosti v cestovním ruchu lze rozčlenit do tří skupin. Prvním typem jsou indikátory jádrové (klíčové), další uskupení tvoří indikátory doplňkové a poslední je skupina indikátorů sloužící k hodnocení budoucího vývoje (rozvoje). OECD stanovila 11 indikátorů tvořících jádro měření konkurenceschopnosti. Přehled souboru indikátorů nalezneme v následující tabulce. Tabulka 12 - Klíčové indikátory měřící konkurenceschopnost v cestovním ruchu Podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP (hlavní mezinárodně používaný nástroj k měření podílu turismu na tvorbě HDP) Příjmy z příjezdového cestovního ruchu na návštěvníka podle Výkonnost cestovního ruchu a jeho přepočtené zdrojového trhu (míra ekonomické aktivity dopady návštěvníků) Počet přenocování ve všech typech ubytovacích kapacit Export služeb cestovního ruchu Produktivita práce ve službách turismu Schopnost destinace vytvářet a nabízet Parita kupní síly a ceny kvalitní a konkurenceschopné služby Podmínky vstupu do země – turistická víza Přírodní zdroje a biodiverzita Kulturní a neobvyklé (autentické) zdroje Atraktivity destinace Spokojenost návštěvníků Národní akční plán cestovního ruchu Dokumenty v oblasti cestovního ruchu a (měření účinnosti naplňování plánů ekonomické příležitosti na zvýšení konkurenceschopnosti turismu) Zdroj: vlastní zpracování podle OECD, 2013 Doplňkové indikátory rozšiřují sledované ukazatele o oblast zaměstnanosti (podle věku, dosaženého stupně vzdělání a typu pracovní smlouvy), diverzifikace trhů (vyšší hodnocení obdrží země s vyšším počtem zdrojových trhů), index spotřebitelských cen v cestovním ruchu a v neposlední řadě hodnotí i leteckou dostupnost a počet leteckých tras, dobu letu a počty cestujících. Jedním z doplňkových ukazatelů je i index kvality života měřený Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Poslední skupinu indikátorů tvoří ty, které slouží k evaluaci budoucího rozvoje cestovního ruchu. Z tohoto pohledu hodnotíme objem prostředků vyhrazených z vládního rozpočtu 62

na cestovní ruch, míru mortality podniků, využívání moderních technologií, e-turismu, sociálních médií a jiných inovativních forem a také strukturu dodavatelských řetězců cestovního ruchu. Z výše uvedeného textu je zřejmé, že světové organizace vyvíjejí snahu o stanovení jednotné metodiky a sestavení souborů ukazatelů hodnotících vlivy a postavení cestovního ruchu. Tyto indikátory se využívají k porovnání vývoje cestovního ruchu mezi jednotlivými zeměmi jako celky. Bohužel na nižších úrovních (regionálních) v České republice probíhá pouze omezený monitoring cestovního ruchu, jehož výsledky jsou často neporovnatelné v čase ani v kontextu ostatních regionů kvůli nejednotné metodice. Na lokální úrovni se v naší zemi využívá soubor indikátorů monitorujících udržitelný rozvoj. Tato sada byla vyvinuta ke sledování dopadů městských aktivit, v souvislosti s realizací a naplňováním místní Agendy 21. Analýze těchto ukazatelů je věnována následující podkapitola. 2.2.4 Společné evropské indikátory (ECI) V roce 1999 dala Evropská komise podnět k přípravě souboru Společných evropských indikátorů. Počáteční diskuse zahrnovaly 18 okruhů, jejichž monitorování mělo zajišťovat více než 100 indikátorů. Po intenzivních jednáních a prokonzultování těchto navrhovaných ukazatelů s představiteli desítek evropských měst byl seznam zúžen a konečná sada obsahuje 10 tematických indikátorů, které jsou doplněny o souhrnný ukazatel ekologické stopy. (Ancora Arti Grafiche, 2003) V tabulce 13 je zachyceno těchto 10 oblastí a s nimi souvisejících titulkových indikátorů. Tabulka 13 - Společné evropské indikátory (ECI) Oblasti

Indikátory

Spokojenost obyvatel s místní komunitou

Průměrná spokojenost s místní komunitou

Příspěvek daného místa ke změně klimatu

Emise CO2 na osobu

Místní mobilita a doprava

Procento cest osobním automobilem

Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb Kvalita místního ovzduší

Procentuální podíl obyvatel žijících ve vzdálenosti do 300 m od veřejných prostranství větších než 5000 m2 Počet prachových částic překračujících velikost 10 mikrometrů 63

Cesta dětí do/ze školy

Podíl dětí dojíždějících do školy autem

Nezaměstnanost

Registrovaná míra nezaměstnanosti

Zatížení hlukem Udržitelné využívání místa Ekologická stopa

Podíl populace vystavené působení hluku Lnoc > 55 dB(A) Podíl a rozloha zvláště chráněných území Plocha produktivní země využívaná k pokrytí potřeb obyvatel

Zdroj: vlastní zpracování podle Ancora Arti Grafiche, 2003, NOVÁK a kol., 2010 V České republice je monitorování těchto indikátorů podporováno společností CI2, o. p. s., která se podílela na aplikaci přizpůsobených ukazatelů českým podmínkám v 50 městech. Tato společnost v monitorování spokojenosti obyvatel člení obyvatele na rezidenty, dojíždějící do daného města za prací a turisty. Spokojenost je měřena pomocí stupnice od 0 do 10 a následně je stanoven podíl mezi spokojenými a nespokojenými obyvateli. Druhý ukazatel hodnotí celkové množství emisí oxidu uhličitého (tzv. uhlíkovou stopu města) a poté je proveden jeho přepočet na jednoho obyvatele. Tento ukazatel je měřen v tunách CO2, případně procentuální změnou od určitého roku nebo podílem jednotlivých sektorů. Ukazatel mobility monitoruje množství cest, které obyvatel daného území vykoná, jejich délku a časovou náročnost, a podíl využívání osobních automobilů vůči jiným druhům dopravy. Čtvrtá oblast je zaměřena na vymezení vzdálenosti bydliště od parků, zahrad, nezastřešených sportovišť, ale také od zdravotních středisek, zastávek hromadné dopravy a škol. Konečný výsledek je stanoven podílem počtu obyvatel žijících do 300 m od daných míst vůči celkovému počtu obyvatel. Kvalita místního ovzduší je sledována počtem případů překročení limitů pro prachové částice větší než 10 mikrometrů. Dojíždění dětí do školy je v českých podmínkách omezeno věkovými hranicemi 3 a 15 let. U této věkové skupiny se pozoruje počet dětí využívajících k cestě do školy hromadnou dopravu nebo odvoz rodiči osobním automobilem.

64

Sedmý indikátor používaný v ČR je nezaměstnanost a její dlouhodobá míra vyjádřená podílem uchazečů o zaměstnání na celkové pracovní síle. V rámci ECI je monitorován vliv člověka na životní prostředí pomocí ekologické stopy, která stanovuje množství spotřebovaných přírodních zdrojů a vyprodukovaného odpadu. V České republice se města do tohoto projektu zapojují postupně, z tohoto důvodu nejsou výsledná data plně srovnatelná. Navíc je dáno i časové rozmezí sledování jednotlivých ukazatelů, proto například u města Hradec Králové existují data ze sledování obecné míry spokojenosti obyvatel z roku 2005, kdy tento ukazatel dosahoval 90,5 % spokojených obyvatel. Údaj o podílu cest osobním autem je z roku 2009 a činí 39 %. V tomtéž roce byl sledován

i

ukazatel

dostupnosti

veřejných

prostranství

a

základních

služeb,

který dosahoval hodnoty necelých 70 %. Měření překročení imisního limitu prachových částic bylo uskutečněno v roce 2012 a limit byl překročen 40x. Z roku 2005 je zveřejněn podíl dětí dopravujících se do školy automobilem (10,3 % dětí). Míra nezaměstnanosti v předkrizovém roce 2008 v Hradci Králové dosahovala 3,3 %. Vliv Hradce Králové na životní prostředí v rámci monitorované ekologické stopy činil v roce 2010 4,69 globálních hektarů na obyvatele. (CI2, 2013) Z výše uvedeného příkladu je zřejmé, že k monitorování udržitelného rozvoje na lokální úrovni v České republice dochází, avšak zavádění jednotlivých indikátorů do praxe je časově i finančně náročné, proto k němu dochází postupně, což se projevuje nemožností srovnání jednotlivých sledovaných měst mezi sebou. Ve většině případů bylo toto monitorování provedeno pouze jednou, proto není možné ze získaných dat vyvodit závěry, jak se dané ukazatelé vyvíjejí v čase. V rámci projektu WD-37-07-2 – Výzkum domácího a příjezdového zahraničního cestovního ruchu ve vztahu k zmírnění společensko-ekonomických disparit byl Vysokou školou hotelovou v Praze 8, spol. s r. o. vytvořen soubor indikátorů napomáhajících k měření efektů cestovního ruchu v Lipně nad Vltavou. 2.2.5 Indikátory měřící efekty cestovního ruchu v Lipně nad Vltavou Z provedeného výzkumu vyplynulo, že na lokální úrovni neexistuje dostatečné množství srovnatelných a časově se vyvíjejících dat. Zajištění monitorování všech potřebných ukazatelů k vyčíslení efektů turismu je časově, personálně i finančně náročné,

65

z tohoto důvodu jsou převážně sledovány jen některé hodnoty Českým statistickým úřadem, případně destinačním managementem. Všechny navržené indikátory musí být v souladu s udržitelným rozvojem cestovního ruchu, a pro lokalitu Lipna nad Vltavou bylo stanoveno 13 následujících cílů: ekonomická proveditelnost, místní prosperita, kvalifikovanost v oblasti zaměstnanosti, sociální rovnost, uspokojení návštěvníků, místní kontrola, blahobyt místního společenství, kulturní bohatství, integrita krajiny, biologická diverzita, efektivita zdrojů, kvalita životního prostředí a politická kariéra. Pro každý z cílů byly navrženy sady indikátorů a subjekty odpovědné za sběr dat. Výzkumným týmem byla sestavena doporučená sada ukazatelů, jejichž sledováním je možné vyměřit efekty cestovního ruchu v obci Lipno nad Vltavou. Hlavními subjekty odpovídající za sběr a následné vyhodnocení dat byly stanoveny: obec, Infocentrum Lipno, provozovatelé atraktivit a atrakcí na území obce, případně externí dodavatel. Z hlediska primární nabídky cestovního ruchu je sledována produktová různorodost zjišťováním počtu různých typů atraktivit a atrakcí v destinaci a jejím okolí a intenzita jejich využití. Monitorování objemu turismu a sezónnosti se provádí pomocí počtu hromadných ubytovacích zařízení a lůžek v jednotlivých kategoriích ubytování, jejich obsazenosti včetně počtu přenocování domácích a zahraničních turistů. Provozovatelé atraktivit se podílejí na sledování počtu jednodenních návštěvníků. Z hlediska marketingu bylo doporučeno se zabývat způsobem prezentace destinace pomocí různých médií, výší peněžních prostředků na prezentaci vynaložených a následné hodnocení těchto marketingových aktivit. Výsledným efektem kvalitní propagace destinace je navýšení průměrné doby pobytu a výše výdajů návštěvníků. (Studnička, P., Kalabisová, J., Plzáková, L., Tinková, 2013) Celkem je v této sadě navrženo 97 indikátorů, z nichž je 45 označeno jako klíčových, což činí tuto sadu za jednu z nejkomplexněji monitorujících efekty cestovního ruchu v Lipně nad Vltavou. Obsáhlost sledovaných ukazatelů vyžaduje koordinovanou a stálou spolupráci jednotlivých subjektů v destinaci, jež umožní vyhodnotit celkový efekt cestovního ruchu. Bez této spolupráce veřejného a soukromého sektoru není možné turismu efektivně rozvíjet a ani monitorovat. 66

Z analýzy vybraných sad indikátorů měřících vlivy cestovního ruchu plyne, že cestovní ruch je obtížně uchopitelné odvětví kvůli svému přesahu do jiných odvětví. Z hlediska zachování přírodního a kulturního dědictví je důležité klást důraz na udržitelnost rozvíjených a provozovaných aktivit v jednotlivých destinacích. Zastřešujícím rámcem, ze kterého většina souborů indikátorů navrhovaných pro nižší teritoriální úrovně vychází, jsou indikátory udržitelného rozvoje turistických destinací Světové organizace cestovního ruchu. Tento systém indikátorů je navržen velice široce, aby dokázal komplexně pokrýt veškeré změny, ke kterým může aktivitami cestovního ruchu v destinaci docházet. Monitoring prováděný pomocí tohoto konceptu není zaměřen pouze na osobu návštěvníka a jeho pobyt v destinaci, ale i na zapojení místní obyvatel do činností souvisejících s cestovním ruchem a řízení zdrojů (včetně hospodaření s pitnou vodou a odpady). Další zkoumaný soubor indikátorů, jež byl navržen Evropskou unií a je přizpůsoben evropským destinacím, se zaměřuje opět na udržitelnost rozvoje cestovního ruchu v destinaci. Jednotlivé zkoumané ukazatelé vycházejí z předešlého systému nastaveného Světovou organizací cestovního ruchu, ale jejich vymezení je více konkrétní, což se jeví jako logická souslednost, kdy celosvětové organizace, díky různorodosti jednotlivých svých členů, mohou nastavit pouze obecnější a rámcové zkoumané ukazatelé, které jsou na nižších úrovních zkonkretizovány a přizpůsobeny daným podmínkám (sociologickým, přírodním, kulturním, apod.). Evropský systém indikátorů v oblasti cestovního ruchu klade velký důraz na řízení destinace, nastavení určité strategie jejího rozvoje. Tematické oblasti, ze kterých vycházejí jednotlivé indikátory, korespondují s cíli Evropské unie, jež se zaměřují na ochranu životního prostředí, zaměstnanost, snižování meziregionálních rozdílů a sociální začlenění vedoucí k hospodářskému růstu, na němž se v konečném důsledku podílí i turismus. Na zcela odlišnou sledovanou oblast je zaměřen soubor indikátorů nastavených Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Tyto ukazatelé jsou nastaveny tak, aby bylo s jejich pomocí možné zjistit konkurenceschopnost v cestovním ruchu, tzn. schopnost destinace vytvářet a nabízet kvalitní a konkurenceschopné služby a produkty. Jedním z klíčových ukazatelů je podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP a celkový objem příjmů z příjezdového cestovního ruchu podle zdrojových trhů. Z existujících metodik a dostupných sledovaných ukazatelů

lze

tyto

indikátory

v ČR

sledovat

pouze

na

národní

úrovni.

Pomocí dat ze Satelitního účtu CR lze zjistit podíl cestovního ruchu na tvorbě HDP.

67

Statistiky v cestovním ruchu jsou však zveřejňovány ex post se značným zpožděním, proto jednotlivé subjekty nemohou na daný vývoj včas reagovat. Další analyzované sady indikátorů, tj. Společné evropské indikátory a lipenské indikátory, jsou již aplikovatelné na lokální úrovni. Přestože Společné evropské indikátory byly vyvinuty na základě podnětu Evropské komise, jsou aplikovatelné na lokální úrovni ve všech evropských městech. Tato sada však není zaměřena na cestovní ruch a měření jeho vlivu na dané místo, ale obecně na sledování spokojenosti a podmínek života rezidentů v daném městě. Prostředí daného místa (zvláště chráněná území, kvalita ovzduší, nezaměstnanost)

však

může

ovlivňovat

rozvoj

aktivit

cestovního

ruchu.

Uvedeme-li si příklad místa potýkajícího se s vysokou nezaměstnaností, kvůli níž dojde k rozvoji kriminální činnosti, není toto místo považováno za bezpečné a turisty nebude hojně navštěvováno. Podobně je tomu i u míst s nekvalitním ovzduším. Poslední uvedený soubor indikátorů vznikl v rámci případové studie v obci Lipno nad Vltavou a představuje komplexní nástroj k měření efektů cestovního ruchu v destinaci horského typu u vodních ploch. Využitelnost všech klíčových indikátorů této sady na všech místech není možné z důvodu neexistence potřebných validních statistik a nespolupráce místních subjektů. Z pohledu vyčíslení vlivu cestovního ruchu v dané destinaci je potřeba, aby byla daná destinace řízena (měla funkční destinační management) a pro zajištění validních a srovnatelných dat a potřebných statistik ve všech oblastech ČR by mělo být legislativně upraveno, jakým způsobem, kdy a komu mají dané subjekty poskytovat monitorovaná data. Bez vytvoření fungujícího systému monitorování vývoje cestovního ruchu v destinacích není možné na konkrétních datech dokázat nezanedbatelný význam, jaký pro danou oblast turismus má. V některých evropských zemích však došlo v tomto směru k pozitivnímu vývoji a tyto země dlouhodobě věnují pozornost sledování vlivu cestovního ruchu, ať už v regionech, nebo v turistických destinacích. K zemím, kde byla stanovena metodika pro regionalizaci satelitního účtu, a kde dochází k měření a hodnocení dopadů cestovního ruchu na nižších úrovních než je národní, patří Španělsko, jehož statistikám a sledovaným indikátorům je věnována následující kapitola.

68

2.3

Měření vlivu cestovního ruchu ve Španělském království

Cestovní ruch přímo ovlivňuje místo, ve kterém se odehrává a vhodné řízení jeho rozvoje pomáhá snižovat disparity mezi jednotlivými regiony, případně nižšími teritoriálními úrovněmi. Španělsko je jednou ze zemí, která se dlouhodobě snaží o vyvinutí metodiky měření a sestavení satelitního účtu na regionální úrovni. Vzhledem k administrativnímu členění Španělského království na autonomní oblasti, které disponují rozsáhlou autonomií s vlastním parlamentem, vládou a mimo jiné i vlastním statistickým úřadem, je snadnější aplikace měření a sběru dat za jednotlivé regiony. K metodickému vymezení významu cestovního ruchu je zapotřebí naplnění několika požadavků. Prvním je charakteristika cestovního ruchu se zvláštním důrazem na základní měření turistické aktivity (počet lůžek, počet návštěvníků, jejich výdaje, apod.) z pohledu nabídky i poptávky. Následuje vymezení vztahu cestovního ruchu a ekonomiky, neboť rostoucí podíl cestovního ruchu na tvorbě makroekonomických ukazatelů národního hospodářství vyžaduje vývoj statistických metod vedoucích k určení těchto podílů. Nastavením uceleného homogenního a mezinárodně harmonizovaného rámce analýzy ekonomického významu turismu umožní srovnání země s jinými zeměmi či oblastmi a také jednotlivých regionů v rámci dané země. Dalšími požadavky je například sledování aktivity

cestovního

ruchu

v krátkém

období

a

sledování

situace

na

trhu

a konkurenceschopnosti, na jejichž základě je možné predikovat budoucí vývoj. Ve Španělsku probíhá tvorba regionálních účtů a sledování vstupů a vyrobených výstupů prakticky již několik desítek let ve všech oblastech, ale i přesto se často při tvorbě regionálního satelitního účtu cestovního ruchu narazilo na nedostupnost některých údajů, např. výdajů návštěvníků, nebo s nedostatečnou definicí aktivit tvořících specifické produkty cestovního ruchu. V rámci realizovaných projektů na španělském území došlo od roku 2003 k postupnému zapojení jednotlivých regionů. Ministerstvo průmyslu, energie a cestovního ruchu (Ministerio de Industria, Energia y Turismo) provádí monitoring vývoje cestovního ruchu pomocí průzkumu příjezdového cestovního ruchu realizovaného nerezidenty (Frontur), jehož výsledky jsou v současné době zveřejněny za září loňského roku. Průzkum výdajů zahraničních návštěvníků ve Španělsku je prováděn v rámci průzkumu Egatur. Šetření domácího cestovního ruchu rezidentů je zajišťován Familitur statistikami. 69

Měření ekonomických efektů cestovního ruchu na regionální úrovni ve Španělsku zajišťuje nezisková organizace Exceltur, která sdružuje nejvýznamnější společnosti z oblasti cestovního ruchu a dalších souvisejících odvětví (dopravci, cestovní kanceláře a agentury, ubytovací zařízení, půjčovny automobilů, zdravotnická zařízení pro turisty apod.). Tato asociace realizuje studie zaměřené také na konkurenceschopnost turistických destinací v rámci jednotlivých autonomních oblastí a také v jednotlivých městech. V rámci spolupráce Exceltur a místních vlád některých autonomních oblastí vznikl pilotní projekt sledování a vyčíslení důležitosti turismu a jeho multiplikačních efektů na regionální úrovni. K provádění studií Impactur jsou využívány jednotné metodické zásady stanovené UNWTO a využívané Národním statistickým úřadem (Instituto Nacional de Estadística), proto mohou být výsledky za jednotlivé regiony plně srovnatelné. V roce 2014 byly realizovány tyto studie na Kanárských a Baleárských ostrovech, v Kantábrii a Galícii. Výsledky jsou shrnuty v následující tabulce. Tabulka 14 - Výsledky studie Impactur Zaměstnanost v CR

Podíl na celkové zaměstnanosti

Veřejné výdaje na CR (mil. €)

Podíl CR na celkových veř. výdajích

Vybrané poplatky (daně) (mil. €)

Podíl na celkově vybraných

44,8 %

150346

32 %

542

14,5 %

1890

40,4 %

6015

11,1 %

109762

12 %

476

7,2 %

1278

11,2 %

Kantabrie

1342

10,9 %

24590

11,4 %

84

3,6 %

276

10,5 %

Kanárské o.

13032

31,4 %

273982

35,9 %

879

8,3 %

1827

30,4 %

2014

HDP generované CR (mil. €)

Podíl CR na celkovém HDP

Baleárské o.

12003

Galicie

Zdroj: Exceltur, 2016 Organizace Exceltur ve spolupráci s baleárskou vládou vypočítala pomocí jednotné metodiky socioekonomický dopad cestovního ruchu na celé Baleárské souostroví, a 44,8 podíl na regionálním HDP (z čehož přímé efekty tvoří 32,9 % - 8819 mil. € a nepřímé 11,9 % - 3186 mil. €) a 32 % na celkové zaměstnanosti (přímý efekt tvoří 24 % - 112789 pracovních míst a nepřímý 8 % - 37557 míst). V rámci poptávky hraje důležitou roli příjezdový cestovní ruch. V roce 2014 přesáhla turistická poptávka hodnotu 13 mld. € a to především díky nárůstu poptávky španělských turistů nerezidentů. Druhou autonomní oblastí, v níž probíhala studie ekonomických vlivů cestovního ruchu, je Galicie, kde má cestovní ruch 11,1 % podíl na tvorbě regionálního HDP (přímé efekty

70

turismu 7,8 % a nepřímé 3,3 %) a 12 % podíl na celkové regionální zaměstnanosti (přímé efekty tvoří 8,9 % pracovních míst a nepřímé 3,1 %). Dalším zkoumaným regionem je Kantábrie, jejíž turismus se na tvorbě regionálního HDP podílí 10,9 % (podíl přímých efektů tvoří 8,7 % a nepřímých 2,2 %) a na celkové zaměstnanosti 11,4 % (8,8 % je přímo tvořených pracovních míst a 2,6 % míst ostatních odvětví nepřímo produkujících zboží a služby pro cestovní ruch). Na Kanárských ostrovech cestovní ruch tvoří 31,4 % regionálního HDP (přímo se podílí 20,9 % a nepřímo 10,5 %). Tamní turismus generuje necelých 36 % pracovních míst (přímo se jedná o necelých 25 % a nepřímo o 11 %). V některých španělských turistických destinacích probíhá měření efektů cestovního i na lokálních úrovních, jež vede k lepšímu řízení rozvoje turismu a zajištění jeho udržitelnosti. Za tímto účelem byl v Andalusii zřízen portál „E-Local Turismo Sostenible“. V rámci tohoto projektu bylo vytvořeno 13 indikátorů, které mají zajistit rozvoj cestovního ruchu v území s ohledem na místní identitu a ochranu přírodního a kulturního dědictví Andalusie prostřednictvím nových technologií a modelů spolupráce místní správy. (E-Local Turismo Sostenible, 2007) Podobným systémem indikátorů sloužících k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu disponuje katalánské letovisko Lloret de Mar (Sistema d’Indicadors de Lloret de Mar), které se více zaměřuje na vliv cestovního ruchu na přírodní prostředí než na ekonomické efekty. (Agenda XXI de Lloret de Mar, 2003)

Shrnutí analytické části Světovým organizacím OECD, UNWTO, OSN a Eurostat se podařilo sestavit určitý metodický rámec platný pro všechny země, jež má zajistit kvantitativní měření ekonomických efektů cestovního ruchu pro danou zemi. Tímto nástrojem je satelitní účet cestovního ruchu (TSA). V České republice je TSA sestavován Českým statistickým úřadem a měl by být podkladem pro řízení rozvoje turismu. Světové organizace a evropské instituce se sledováním vlivů cestovního ruchu věnují a vytvořily několik sad ukazatelů, jejichž monitorováním a hodnocením jejich vývoje v čase povede k takovému rozvoji cestovního ruchu v destinaci, který zajistí zachování 71

prostředí

v co

nejméně

změněné

podobě

pro

budoucí

generace.

Organizace

pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zaměřila svoji pozornost především na měření konkurenceschopnosti v cestovním ruchu. Na lokální úrovni dochází však pouze k částečnému zavádění jakýkoliv měření. Z pohledu cestovního ruchu neexistuje soubor indikátorů, který by aplikovalo více destinací. Výzkum v obci Lipno nad Vltavou dal vzniknout sadě indikátorů měřících efekty cestovního ruchu. Je to pouze jedna z destinací, která má zájem o aplikaci nějakého systému sběru dat napomáhajících určení efektů turismu. V ostatních destinacích je cestovní ruch rozvíjen víceméně intuitivně a nejsou v praxi zavedeny ukazatele, které by zhodnotily úspěšnost daných kroků řízení rozvoje. Některá česká města se zapojila v průběhu minulých let do monitorování ukazatelů stanovených Evropskou komisí monitorujících kvalitu a spokojenost obyvatel žijících v daných městech. Některé indikátory ze sady Společných evropských indikátorů mají vliv i na rozvoj cestovního ruchu v destinaci. Tento monitoring byl však ve většině zapojených měst proveden pouze jednou, a proto nejsou tyto výsledky pro řízení rozvoje města určující. Z důvodu neexistujícího systému sběru dat a spolupráce mezi jednotlivými subjekty v destinaci, je jakékoliv vyčíslování efektů cestovního ruchu finančně a časově nákladné. Na rozdíl od České republiky ve Španělsku, i díky jeho administrativnímu členění, bylo možné nastavit jednotné metodické zásady, na jejichž základě jsou sbírána data z odvětví cestovního ruchu za jednotlivé měsíce a regiony. Východiskem pro navržení souboru indikátorů monitorujících ekonomické efekty byla výše provedená analýza, kdy jednotlivé ukazatele vycházejí z principů udržitelného rozvoje. Základem pro jejich sestavení je také rozhovor s destinační manažerkou města Kutná Hora a zjištění sledovaných ukazatelů v této destinaci. Na základě zanalyzování existujících statistik a souborů indikátorů sledujících různé efekty cestovního ruchu na všech teritoriálních úrovních realizované v této kapitole je následující kapitola věnována navržení sady indikátorů monitorujících ekonomické efekty cestovního ruchu na lokální úrovni s posouzením její aplikovatelnosti na destinaci Kutná Hora.

72

3

Návrhová část

Cestovní

ruch

je

jedním

z dynamicky

se

rozvíjejících

odvětví

hospodářství,

které se významně podílí na tvorbě HDP a generuje pracovní místa. Význam cestovního ruchu spočívá v jeho multiplikačním efektu, kdy jeho aktivity nepřímo působí na další odvětví a sektory hospodářství. Výběrem místních poplatků od návštěvníků obec navyšuje příjem do místního rozpočtu. Nárůst počtu návštěvníků také zajišťuje příliv nových investic do destinace. Bohužel v současné době neexistuje určitý soubor ukazatelů aplikovatelných na lokální úrovni, pomocí nichž by bylo možné měřit efekty cestovního ruchu ve všech destinacích. Z důvodu multioborového přesahu turismu není snadné přesně vymezit efekty cestovního ruchu. Tento fakt znesnadňuje řídícím orgánům (organizace destinačního managementu, veřejná správa) efektivně podporovat rozvoj cestovního ruchu v destinaci, protože význam turismu nemohou při prosazování určitých rozvojových aktivit rezidentům nebo jiným subjektům nijak fakticky podložit (sledované a měřitelné jsou pouze efekty, které vyvolávají přímé aktivity turismu). Hlavním problémem se tato skutečnost jeví v destinacích, kde rezidenti mají negativní postoj k turistům. Hodnocení vlivů cestovního ruchu však nesmí probíhat pouze v rovině vyzdvižení jeho pozitivních efektů, je potřeba vzít v potaz i efekty negativní projevující se nepříznivým působením

na

přírodní

a

kulturní

prostředí

a

také

na

místní

komunitu.

Rozšíření infrastruktury a suprastruktury cestovního ruchu sebou přináší primární výdaje (investice). K vyjádření míry intenzity turistické aktivity v destinaci lze využít Defertovu turistickou funkci, která se vypočte následovně: 𝐷(𝑓) =

𝑁 𝑃

× 100, kde D (f) představuje Defertovu

funkci, N je počet lůžek a P označuje počet obyvatel. Pro

vybranou

𝐷(𝑓) =

651 20335

lokalitu

město

Kutná

Hora

má

tento

ukazatel

hodnotu

× 100 = 3,20. Vycházíme-li tedy z dat Českého statistického úřadu

zveřejněných za rok 2014, Kutná Hora nevykazuje téměř žádnou turistickou aktivitu. Použijeme-li data z ČSÚ je tento ukazatel poměrně neúplný, jeho nedostatek spočívá v tom, že ČSÚ eviduje pouze hromadná ubytovací zařízení, tj. zařízení disponující minimálně 10 lůžky a 5 pokoji, proto nelze tento výsledek použít při sestavování 73

dlouhodobých plánů rozvoje cestovního ruchu, protože nezohledňuje individuální ubytovací kapacity (ubytovací zařízení s menším než výše uvedeným počtem lůžek a pokojů nebo prostřednictvím sdíleného ubytování – airbnb). Kapacity ubytování nabízeného turistům Informačním centrem Města Kutná Hora je uvedeno v příloze 1. V této příloze je také uvedena nabídka pronájmů v Kutné Hoře přes portál airbnb, kde je nabízeno 7 objektů – od pokojů sdílených, přes soukromé, až po pronájem celých bytů. Kapacita tohoto typu ubytování není na webových stránkách uvedena. Přepočteme-li Defertovu turistickou funkci pro počet lůžek z ubytovacích kapacit nabízených IC, zjistíme, že hodnota tohoto ukazatele je

1027

𝐷𝑓 = 20335 × 100 = 5,05.

Tímto přepočítáním se tato destinace přesune do skupiny míst s nevýraznou turistickou aktivitou. Na základě analýzy vybraných souborů indikátorů realizované ve druhé kapitole je třeba vymezit základní oblasti, díky kterým je možné měření ekonomických efektů cestovního ruchu na lokální úrovni. Kutná Hora se podobně jako i jiná místa potýká s poklesem průměrného počtu přenocování, kdy od roku 2001 došlo k jeho poklesu o celý den, z hodnoty 2,8 na hodnotu 1,8. Počet návštěvníků jednotlivých památek ale narůstá, z čehož plyne, že i z důvodu vzdálenosti od Prahy je Kutná Hora cílem spíše jednodenních výletů. Vývoj sledovaných statistik z Českého statistického úřadu (průměrného počtu přenocování, počtu hostů HUZ) a počtu návštěvníků jednotlivých památek a akcí je uveden v příloze 2 a 3. Vyčíslení ekonomických efektů cestovního ruchu je problematické, z důvodu nejasného vymezení tohoto odvětví a jeho nepřímým a indukovaným efektům u dodavatelských odvětví. Za zásadní ukazatele pro výpočet ekonomických efektů lze považovat počet všech ubytovacích zařízení a lůžek v daném přesně vymezeném místě a také počet návštěvníků. Na základě obsazenosti ubytovacích kapacit v jednotlivých měsících a návštěvnosti památek stanovíme sezónní charakter aktivit cestovního ruchu v dané destinaci. Pro zjištění přínosů turismu pro danou lokalitu je vhodné sledovat i výdaje návštěvníků. Měření tohoto ukazatele není snadné z důvodu možnosti provádění plateb různými způsoby. V případě, že by existovaly pouze platební karty a návštěvník by neměl jinou

74

možnost placení, bylo by možné zjištění objemu finančních prostředků vynaložených v dané destinaci ve spolupráci s bankovními institucemi. Zjišťování indikátoru „výdaje turistů“ může být prováděno pouze dotazníkovou metodou u vybraného vzorku návštěvníků. Za tímto účelem zajistíme dostupnost těchto dotazníků v informačních centrech, v pokladnách jednotlivých památek a turista je obdrží i při svém přihlášení v ubytovacím zařízení. Dalším ukazatelem ekonomicky ovlivňujícím dané místo je zaměstnanost a počet pracovních míst generovaných cestovním ruchem. Cestovní ruch patří k odvětvím, jehož pracovní místa mají především sezónní charakter. Dalším negativním jevem souvisejícím

s turismem

je

způsob

odměňování

za

vykonanou

práci.

Zaměstnanci jsou většinou oceňováni minimální mzdou a zbylá část mzdy je vyplácena neoficiální cestou, čímž se rozmáhá šedá ekonomika a z důvodu daňových úniků nedosahují příjmy, ať už do státního rozpočtu, nebo do místního rozpočtu, takové výše, jež by odpovídala zdanění přiznané celé mzdy. Nedostačující evidencí turistů a počtu ubytovacích kapacit dochází k únikům i při výběru místních poplatků z ubytovací kapacity, či lázeňského a rekreačního pobytu. Tento problém by pomohl vyřešit zákonem určený systém evidence všech ubytovaných hostů v daném zařízení. Vrátíme-li se k zahraničnímu příkladu

uvedenému

ve

druhé

kapitole

této

práce,

ke Katalánsku,

k

jediné

ze španělských autonomních oblastí, která od listopadu 2012 zavedla vybírání turistické taxy ve výši 0,5 - 2,25 € za osobu straší 16 let a noc. Výše poplatku se liší podle kategorie ubytování a lokality (v Barceloně je vybírán vyšší poplatek než ve zbytku regionu). Každý ubytovatel si vede elektronickou evidenci osobních údajů každého ubytovaného hosta (nestačí jeden odevzdaný cestovní doklad na pokoj). Podle informací zveřejněných katalánskou vládou bylo pomocí tohoto poplatku v roce 2014 vybráno necelých 41 milionů eur, které posloužily k podpoře a rozvoji turismu v regionu. Z celkového objemu putuje přibližně 32 % místním samosprávám a se zbývajícími 68 % objemu vybraných prostředků disponuje

vláda,

která

je

investuje

do

zlepšení

služeb

cestovního

ruchu,

rozvoje infrastruktury, vytváření a zlepšování produktů turismu, stejně tak i do propagace Katalánska jako turistické destinace. (Generalitat de Catalunya, 2015) V městě Kutná Hora se ve sledovaném období od roku 2000 až do roku 2012 vybíral pouze místní poplatek z ubytovací kapacity, od roku 2013 se vybírá i poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt. Sazba ubytovacího poplatku se od roku 2010 nezměnila a činí 6 Kč za využité lůžko v hotelech, motelech a penzionech, a 2 Kč v ostatních ubytovacích 75

zařízeních. Paušální poplatek byl stanoven na 1100 Kč za využité lůžko v hotelech, motelech a penzionech, a 500 Kč v ostatních zařízeních. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt je od února roku 2013 15 Kč (za ubytování v karavanech a stanech se platí pouze 5 Kč). Celkový příjem z vybraných místních poplatků v roce 2015 činil 731972 Kč a celý objem prostředků byl převeden do fondu cestovního ruchu, do něhož přispívá město i jiné subjekty (např. farnosti Kutné Hory, muzea, Kutnohorsko o. p. s., MAS Lípa pro venkov, aj.). Prostředky z tohoto fondu jsou investovány především na marketingové účely a propagaci této destinace, které jsou obsaženy v Marketingovém plánu pro fond cestovního ruchu na určitý rok. Vývoj objemu vybraných finančních prostředků z místních poplatků (z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt) je uveden v příloze 4. Pro zhodnocení ekonomických efektů cestovního ruchu je nutné sledovat především příjmy z jeho aktivit, výdaje na jeho rozvoj a zaměstnanost a tvorbu pracovních míst v tomto odvětví. Pro přehlednost je v následující tabulce zobrazen systém navržených indikátorů k hodnocení těchto efektů. Tato sada ale není v současném systému řízení cestovního ruchu v destinacích plně využitelná, z důvodu nespolupráce veřejného a soukromého sektoru, z čehož plyne i nedostupnost validních dat a statistik potřebných k vyčíslení celkových ekonomických efektů turismu. Tabulka 15 - Navržená sada indikátorů měřících ekonomické efekty turismu Oblast

Indikátor

Odpovědný subjekt

Podíl místních obyvatel Obec zaměstnaných v CR Průměrná výše mzdy Obec v odvětví CR Zaměstnanost Sezónnost zaměstnání/změna míry nezaměstnanosti

Obec, ÚP

76

Způsob sběru dat Data od jednotlivých zaměstnavatelů Dotazníkové šetření jednotlivých zaměstnanců/Informace od podniků Statistiky ÚP, Dotazníky v jednotlivých podnicích zjišťujících data o počtu zaměstnanců v jednotlivých měsících, př. rozdíly

Ubytovací kapacity návštěvníci

Stravovací zařízení

Cenová hladina

Atraktivity

Podíl CR na celkové Obec, DMO zaměstnanosti Počet ubytovacích kapacit, včetně lůžek (+ podíl celoročně ČSÚ + obec provozovaných zařízení) Obsazenost a počet hostů v jednotlivých Obec, DMO měsících v každém ubytovacím zařízení a

v hlavní a vedlejší sezóně Data od jednotlivých zaměstnavatelů RES + airbnb + šetření obce

Dotazníkové šetření, výpisy z rezervačních systémů

Šetření pomocí Počet jednodenních mobilních dat, Externí dodavatel návštěvníků dotazníkové šetření u jednotlivých atraktivit Dotazníkové šetření Průměrné výdaje v ubytovacích Infocentrum, obec, jednodenních zařízeních, u vstupů do DMO návštěvníků a turistů jednotlivých atraktivit, příp. infocentrum Průměrný počet Ubytovací zařízení Rezervační systém přenocování na osobu Terénní šetření, počet Obec, živnostenský udělených Počet zařízení úřad živnostenských oprávnění Podíl zařízení Stravovací zařízení, s celoročním Terénní šetření infocentrum provozem Lokální inflace na Terénní šetření turisticky vytížených Obec, infocentrum (mystery shopping) místech Návštěvnost Provozovatelé Statistiky prodaného v jednotlivých atraktivit, vstupného měsících infocentrum Objem prostředků Majitelé atraktivit, vybraných ze Dotazníkové šetření infocentrum vstupného Výdaje na opravy a Majitelé atraktivit Faktury rekonstrukce atraktivit Výdaje na ochranu Obec Rozpočet obce 77

Odpadové hospodářství

Místní poplatky

Rozvoj CR

přírody a památek Výdaje na svoz Obec odpadů Objem vybraných místních poplatků (z ubytovací kapacity, Obec lázeňský nebo rekreační pobyt) Objem finančních prostředků Obec, DMO investovaných do rozvoje turismu

Výdajové položky obce

Rozpočet obce

Rozpočet obce, dotazníkové šetření soukromého sektoru Zdroj: vlastní zpracování

Cestovní ruch svými nepřímými efekty působí i na další sektory. Vzhledem k tomu, že většina podniků neposkytuje interní data za kratší časové úseky než 1 rok (tyto informace jsou zveřejňovány v rozvaze a výsledovce, případně ve výročních zprávách), k odhadnutí nepřímých efektů cestovního ruchu je potřeba po zjištění sezónnosti pomocí výše uvedených ukazatelů, provést dotazníkové šetření v místních podnicích (minimálně za měsíce hlavní sezóny a měsíce nejnižší návštěvnosti). Pomocí těchto dotazníků lze zjistit navýšení obratů maloobchodníků, růst zaměstnanosti v dopravních službách (z důvodu posílení spojů a navýšení počtu odbavených osob), zvýšení produkce místních výrobků apod. v hlavní sezóně, a díky tomu vyčíslit vliv cestovního ruchu i mimo toto odvětví. Šetření počtu návštěvníků je v Kutné Hoře nepřesné, protože každá atraktivita vede evidenci počtu svých návštěvníků, z čehož plyne, že dochází k několikerému započítání jedné

osoby

do

celkového

součtu,

tudíž

město

nemá

přehled

o přesném počtu návštěvníků destinace. Tento počet lze pouze odhadnout, podle pravidla průměrného navštívení 3 památek jedním návštěvníkem. Získání přesných počtů by bylo řešitelné zavedením elektronické karty hosta, která by svému majiteli poskytovala různé výhody v destinaci a slevy ze vstupného a zároveň by užíváním karty s určitým evidenčním

číslem

bylo

možné

sledovat

pohyb

jednotlivých

návštěvníků.

Na základě Aktualizace Marketingové koncepce z roku 2010 měla mít Kutná Hora svůj „Passport“, bohužel tento produkt založený na spolupráci jednotlivých subjektů není v současné době funkční, ale v budoucnu se plánuje vytvoření podobného produktu.

78

Šetření výdajů a návštěvnosti turistů je možné pomocí dotazníků, které jednotlivci obdrží při ubytování, případně v informačním centru nebo při placení vstupného jednotlivých atraktivit. V dotazníku se první část zaměřuje na získání informací o návštěvníkovi – národnost/bydliště v případě domácího návštěvníka, motivace k návštěvě, počet dnů strávených v daném místě. V další části jsou jednotlivé kolonky ponechány k vyplnění výdajů za ubytování, stravovací služby, vstupné, dopravu, potraviny, suvenýry a jiné. Kutná Hora podobně jako jiná místa v ČR nedisponuje statistickými daty, s jejichž pomocí by bylo možné vymezení ekonomických efektů cestovního ruchu.

79

Závěr Cestovní ruch je v dnešní době považován za velmi důležité odvětví, jehož systematické řízení rozvoje přináší destinacím pozitivní efekty. Cestovní ruch je přímo spjat s místem, ve kterém probíhá díky památkám, které se v dané lokalitě nacházejí, proto se primárně jeho vliv projeví nejprve na těchto lokálních, případně regionálních úrovních. Kvantifikování efektů turismu je možné pouze s dostatečným množstvím potřebných validních dat, jejichž získávání se pro Českou republiku podobně jako i pro jiné země jeví jako nesnadný úkol, především z důvodu nefungující struktury řízení cestovního ruchu skrze všechny teritoriální úrovně, včetně vymezení kompetencí jednotlivých subjektů. Sběr dat a jednotlivá šetření by měla probíhat na lokální úrovni, k čemuž je zapotřebí nastavení určitého systému odpovědných subjektů a metodiky k měření efektů cestovního ruchu, včetně ukazatelů, jejichž monitorováním ve všech lokalitách České republiky v určitých časových intervalech by bylo možné provádět komparace lokalit a sledovat skutečný vliv turismu. Cílem této diplomové práce bylo, na základě analýzy a následné komparace existujících souborů indikátorů, vytvořených Evropskou unií, Světovou organizací cestovního ruchu a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, zvolit vhodné ukazatele a navrhnout jejich sadu pro měření ekonomických efektů cestovního ruchu na lokální úrovni. Pro snazší představu o sledovaných ukazatelích na lokální úrovni v České republice se v této práci vycházelo ze sledovaných a dostupných dat pro město Kutná Hora. Pro naplnění tohoto cíle bylo nejprve nutné provedení analýzy existujících ukazatelů v České republice hodnotících ekonomické efekty cestovního ruchu. Používanou metodou k měření těchto efektů na národní úrovni je satelitní účet cestovního ruchu. Analýza jednotlivých ukazatelů tohoto účtu je uskutečněna pomocí bazického a řetězového indexu

za

jednotlivé

roky

časového

období,

kdy

se

tento

účet

sestavuje.

Z důvodu neúplnosti některých dat se jeho sestavení provádí pomocí kvalifikovaných odhadů. V současné době jsou nejaktuálnější statistiky zveřejněné pro rok 2014, tudíž s téměř dvouletým zpožděním. Na základě analýzy provedené ve druhé kapitole této práce v rozmezí stran 35 až 50 bylo zjištěno, že na nižších teritoriálních úrovních není stanovena metodika k měření ekonomických efektů a ani v České republice neexistuje zcela funkční systém spolupráce 80

jednotlivých

subjektů

z veřejné

a

soukromé

sféry,

jež

by

vedl

k zjišťování

a vyhodnocování potřebných ukazatelů. Tento výsledek analýzy existujících souborů indikátorů vedl k potvrzení stanovené hypotézy, že na lokální úrovni v České republice neexistuje sada indikátorů k měření efektů turismu. Z rozboru provedeného ve druhé kapitole také vyplynulo, že se některá města zapojila do sledování Společných evropských indikátorů nastavených Evropskou komisí. Tyto ukazatelé však nehodnotí cestovní ruch, pouze některé z nich zjišťující kvalitu života v daném místě, mohou v konečném důsledku přispět k jeho rozvoji. Na nadnárodní a národní úrovni existují metodiky nastavené světovými organizacemi pro hodnocení cestovního ruchu. Je však s podivem, že města ani kraje, do jejichž kompetencí patří i rozvoj turismu na svém území, nemají stanoveny ukazatele, které by přispěly k efektivnímu řízení tohoto rozvoje, a které by zajistily efektivnost alokování finančních prostředků do jednotlivých aktivit a případnou návratnost těchto investic. Přehledu a porovnání vybraných sad ukazatelů sestavených Světovou organizací cestovního ruchu, Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Evropskou komisí je také věnována část druhé kapitoly. Tyto sady sloužily jako východisko pro soubor indikátorů, který vznikl na základě výzkumu realizovaného v obci Lipno nad Vltavou. Závěrečná část druhé kapitoly je věnována analýze monitorovaných ukazatelů a některých existujících statistik na nižších úrovních než národní ve Španělsku. Existence statistik na nižších úrovních je zapříčiněna i administrativním členěním Španělska, kdy jednotlivé regiony disponují určitou mírou autonomie, mají vlastní regionální vlády i statistické úřady, které se věnují sběru a vyhodnocováním dat daného regionu. Na základě výsledků analýz a rozborů v zahraničí používaných sad indikátorů byl v návrhové části práce sestaven vlastní soubor indikátorů. Na sběru dat jednotlivých ukazatelů by se měl podílet jak veřejný, tak i soukromý sektor a v rámci vzájemné spolupráce by výsledky těchto šetření měly být navzájem sdíleny. Výstupy kvantifikování efektů cestovního ruchu pomohou při rozhodování, jak veřejné správy a sestavování strategických dokumentů rozvoje obcí, tak i podnikatelských subjektů v možnosti predikce budoucího vývoje vlivu cestovního ruchu.

81

Za jeden z navržených indikátorů monitorujících ekonomické efekty turismu je považován ukazatel počtu všech lůžek v lokalitě, včetně individuálních ubytovacích zařízení, pronájmů, apod. sloužících k ubytování turistů, a vedení důkladné evidence jejich obsazenosti a údajů o návštěvnících. Na základě těchto výstupů jsou vybírány místní poplatky

z ubytovací

kapacity

a

z lázeňského

nebo

rekreačního

pobytu.

Ve vybrané lokalitě Kutné Hory finance z těchto vybraných poplatků jsou součástí fondu cestovního ruchu, z něhož jsou financovány především marketingové aktivity města. Další problematickou oblastí sbíraných statistických dat je počet jednodenních návštěvníků a jejich výdaje v destinaci. Závěr učiněný na základě sběru dat o návštěvnících výše uvedené lokality je takový, že pokud v destinaci nefunguje systém elektronických vstupenek a karet hosta, kde by se evidovalo každé její použití, není možné sledovat pohyb návštěvníků v destinacích nabízejících více než jednu atraktivitu. V praxi každá atraktivita sleduje

svoji

návštěvnost,

avšak

osoby

využívající

široké

nabídky

atraktivit

jsou do statistik započítány vícekrát. Určení přesného objemu výdajů návštěvníků by byl možný pouze za předpokladu existence platebních karet bez jiných platebních nástrojů. V takovém případě by spoluprací bankovních institucí a destinačního managementu či města bylo možné přesné vyčíslení výdajů návštěvníků. Za současné situace je toto možné provést pouze dotazníkovým šetřením u omezeného vzorku návštěvníků. Dalším důležitým ekonomickým faktorem je zaměstnanost, konkrétně podíl místních obyvatel zaměstnaných v cestovním ruchu, průměrné mzdy v tomto odvětví, případně podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti v místě. Tyto ukazatele by bylo možné monitorovat přispěním jednotlivých subjektů a poskytnutí dat o jejich zaměstnancích. V návrhové části je vytvořen názorný přehled navržených indikátorů v tabulce, včetně odpovědných subjektů a způsobů získání daných dat a informací. Komplikací cestovního ruchu je jeho multioborový a průřezový charakter, díky němuž nepřímo působí i na jiné sektory hospodářství. Určení těchto efektů je komplikované a je nastíněné též v návrhové kapitole. Pro získání potřebných dat a přesnému vyčíslení ekonomických efektů turismu je nezbytné zapojení všech subjektů v dané destinaci. Ve vybrané lokalitě již ke snahám o navázání vzájemné spolupráce více subjektů dochází, tento proces je však časově náročný.

82

Literatura [1] Agenda XXI de Lloret de Mar. Sistema d’Indicadors de Lloret de Mar. 2003. [cit. 2016-02-22]. Dostupné z www: [2] Asociace: je třeba nastavit jasnou strukturu řízení cestovních ruchu. In COT business [online]. 2015 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z www: [3] BERÁNEK, Jaromír. Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Mag Consulting, 2013, 295 s. ISBN 9788086724461. [4] Centrum pro otázky životního prostředí. 2007. Univerzita Karlova v Praze. [online]. [cit. 2015-12-01]. Dostupné z www: [5] Cestovní ruch z makroekonomického hlediska. Český statistický úřad [online]. 2009. [cit. 2016-02-20]. Dostupné z www: [6] Dupeyras, A. and N. MacCallum (2013), “Indicators for Measuring Competitiveness in Tourism: A Guidance Document”, OECD Tourism Papers, 2013/02, OECD Publishing. [7] E-Local Turismo Sostenible. 2007. [cit. 2016-02-22]. Dostupné z www: [8] Estadísticas. Gobierno de España. Ministerio de Industria, Energia y Turismo. 2016. [cit. 2016-02-22]. Dostupné z www: [9] European Commission. European Tourism Indicators System for sustainable destination

management

[online].

2016 [cit.

2016-03-15].

Dostupné

z

www:

[10] European Commission. The European tourism indicator system: toolkit for sustainable destinations [online]. Luxembourg: Publications Office, 2013 [cit. 2016-0315]. ISBN 978-927-9293-399. Dostupné z www: < http://tinyurl.com/zo55xlk >

83

[11] European Common Indicators: Towards a Local Sustainability Profile [online]. Milano, Italy: Ancora Arti Grafiche, 2003 [cit. 2016-04-02]. Dostupné z www: [12] Eurostat regional yearbook 2014 [online]. European Union, 2014 [cit. 2016-02-29]. ISSN

Dostupné

2363-1716.

z:

[13] FRANKE, A. a kol. Statistiky cestovního ruchu. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2012, 240 s. ISBN 978-80-7357-717-9. [14] GARCÍA RIVAS, J. DÍAZ MAGADÁN, M. Planificación Turística y Desarollo Sostenible [online]. Oviedo: Septem Ediciones, 2012 [cit. 2016-01-31]. ISBN 978-8415279-57-0. Dostupné z www: [15] Generalitat de Catalunya: Més de 40 milions d'euros dedicats a la millora i promoció turística gràcies a l'Impost sobre les estades [online]. Barcelona, 2015 [cit. 2016-04-04]. Dostupné z: [16] Hodnocení dopadů regulace podle obecných zásad – RIA. In: Vláda ČR [online]. ČR

MMR

[cit.

2016-01-30].

Dostupné

z:

[17] HOLEŠINSKÁ, Andrea. Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, 151 s. ISBN 9788021058477. [18] Impactur. Estudios de impacto económico del turismo por C.C.A.A. Exceltur. 2016. [cit. 2016-02-22]. Dostupné z www: [19]

Indicators

of

Sustainable

Development

for

Tourism

Destinations:

A

Guidebook [online]. První. Madrid: UNWTO, 2004 [cit. 2016-01-02]. ISBN 92-844-07265.

Dostupné

z

www:


content/uploads/2013/11/Indicators-of-Sustainable-Development-for-TourismDestinations-A-Guide-Book-by-UNWTO.pdf>

84

[20] Jak dostat peníze do regionů? In COT business: Časopis pro profesionály v cestovním ruchu. 2015, 2015 (1), str. 14-16. ISSN 1212-4281. [21] Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2014 – 2020. Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. 2013 [cit. 2016-01-15]. Dostupné z www: [22] Legislativní helpdesk: Úřad vlády ČR [online]. 2016 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z www:


obecny> [23] Metodika satelitního účtu. Český statistický úřad [online]. 2015. [cit. 2016-02-20]. Dostupné z www: < http://tinyurl.com/zrcw3zf> [24] MUSIL, M. a kol. Potenciál a zatížení oblasti cestovním ruchem v souvislosti s ochranou životního prostředí. První. VŠE Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1430-7. [25] MUSIL, M. Udržitelný rozvoj cestovního ruchu (metody, postupy, přístupy, teoretické aspekty). Sborník příspěvků z kulatého stolu, Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, Jindřichův Hradec 2010, ISBN 978-80-245-1689-9. [26] Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu. Hospodářská komora

ČR.

[online].

2016.

[cit.

2016-01-25].

Dostupné

z www:

[27] Nomenklatura územních statistických jednotek NUTS (Nomenclature Unit of Territorial Statistic). BusinessInfo [online]. 2009 [cit. 2016-01-15]. Dostupné z www: [29] NOVÁK, Josef a kol. Indikátory místní udržitelnosti v ČR [online]. In: Praha: Aladin Agency,

2010

[cit.

2016-04-02].

ISBN

978-80-904490-5-3.

Dostupné

z:

<www.timur.cz/22-publikace-timur/..zrcadlo../download-2.html> [30] PALATKOVÁ, Monika. Mezinárodní cestovní ruch: analýza pozice turismu ve světové ekonomice, význam turismu v mezinárodních ekonomických vztazích, evropská integrace a mezinárodní turismus. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 221 s. ISBN 978-80-2473750-8. 85

[31] PALATKOVÁ, M., ZICHOVÁ, J. Ekonomika turismu: turismus České republiky: vymezení a fungování trhu turismu, přístupy k hodnocení významu a vlivu turismu, konkurenceschopnost destinací turismu, produkt a partnerství v turismu. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014, 262 s. ISBN 978-80-247-3643-3. [32] PÁSKOVÁ, Martina. Udržitelnost rozvoje cestovního ruchu. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008, 298 s. ISBN 978-80-704-1658-7. [33] PÁSKOVÁ, Martina. ZELENKA, Josef. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002, 448 s. [34] PÉREZ SANCHO A., GARCÍA MESANAT. ¿Qué indica un indicador? Análisis comparativo en los destinos turísticos. [online]. Universidad de Valencia. [cit. 2015-1201]. Dostupné z www:< http://tinyurl.com/j3pxb2y> [35] PETRÁŠ, René. Příprava zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu. In COT business. 2015, 2015 (1), str. 13. ISSN 1212-4281. [36] Plzáková, L. Management cestovního ruchu. (přednáška) Praha: VŠH, 2014. [37] PLZÁKOVÁ, Lucie a Petr STUDNIČKA. Řízení cestovního ruchu v České republice - minulost, současnost, budoucnost. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014. ISBN 978-80747-8593-1. [38] Programové prohlášení Vlády ČR. Vláda ČR [online]. 2014 [cit. 2016-01-15]. Dostupné

z:


prohlaseni-vlady-cr-115911/> [39] QUINTERO SANTOS, José Lázaro. Los impactos económicos, socioculturales y medioambientales del turismo y sus vínculos con el turismo sostenible [online]. 2004, s. 263-274

[cit.

2016-01-31].

ISSN

1133-8741.

Dostupné

z

www:

[40] RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2011. [41] Řízení cestovního ruchu: ujme se recept z regionů? In COT business: Časopis pro profesionály v cestovním ruchu. 2016, 2016 (1), str. 8-9. ISSN 1212-4281.

86

[42] Řízení cestovního ruchu v České republice: Podkladový materiál pro přípravu věcného návrhu zákona o cestovním ruchu. In: MMR ČR [online]. 2010 [cit. 2016-01-30]. Dostupné z www: [43] Satelitní účet cestovního ruchu. Český statistický úřad [online]. 2016. [cit. 2016-0220]. Dostupné z www: [44] Společné evropské indikátory. CI2 [online]. 2013 [cit. 2016-04-02]. Dostupné z www: [45] STUDNIČKA, P., KALABISOVÁ, J., PLZÁKOVÁ, L., TINKOVÁ, V. Efekty cestovního ruchu na lokální úrovni - případová studie Lipno nad Vltavou. Vyd. 1. Praha: Press21, 2013, 125 s. ISBN 978-80-905181-4-8. [46] Tabulky satelitního účtu. Český statistický úřad [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: [47] Tourism in bioregional context: approaching ecosystemic practice in Šumava, Czech Republic. MOSS, L. A. G.Tourism and development in mountain regions. Wallingford: CABI Publishing, 2000, s. 85-114. ISBN 0-85199-391-5. [48] VELLAS, François. THE INDIRECT IMPACT OF TOURISM: AN ECONOMIC ANALYSIS [online]. Toulouse University, 2011 [cit. 2016-01-31]. Dostupné z www: [49] WORLD TOURISM ORGANIZATION. Indicators of sustainable development for tourism destinations: a guidebook [online]. Madrid: World Tourism Organization, 2004 [cit.

2016-02-28].

ISBN

92-844-0726-5.

Dostupné

z

www:

[50] Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z www: [51] Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z www:

87

[52] Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z www: [53] ZELENKA, J. Aplikace umělé inteligence a kognitivní vědy v udržitelnosti cestovního ruchu. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2014, 219 s. ISBN 978-80-743-5354-3. [54] ZELENKA, J. Udržitelný cestovní ruch: management cestovního ruchu v chráněných územích. Vyd.1. Hradec Králové: Gaudeamus. 2013, 327 s. ISBN 978-80-7435-244-7. [55] ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M.. Výkladový slovník cestovního ruchu. Kompletně přeprac. a dopl. 2. vyd. Praha: Linde Praha, 2012, 768 s. ISBN 978-80-7201-880-2.

88

Příloha 1 – Seznam ubytovacích kapacit v Kutné Hoře Hotel 3* Garni Hotel a restaurant U Růže Kréta Mědínek Rudolf

Kapacita 18

Penziony Arboretum

Kapacita Šafrán 11 U Ondřeje

28

Art Kutná

14

29 120 45

Barbora Bed & Breakfast Centrum

25 42 15

U Hrnčíře

12

Dana Karásková

10

U Kata

100

Havířská bouda

13

U Varhanáře U Vlašského dvora U Zvonu

25

Kutna

10

20

Octárna

6

16

Permoník

14

Hotel 4*

Kapacita

Prifis

7

Zlatá stoupa

90

Retro

10

Opat

54

Sedlec

60

Ubytovací kapacita celkem

6 10

Priváty Dostálovi Elim Harley Klub Kavárna na Kozím plácku Kotvalová

Kapacita 5 4

Kempy Autocamp Transit Autokemp Malešov Santa Barbara

Kapacita

17 4 6

40 81 60

1027 Zdroj: http://tinyurl.com/hzohmut

Airbnb ubytování

Zdroj: http://tinyurl.com/heq22ww

Příloha 2 – Sledované statistiky ve Městě Kutná Hora Rok

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Počet obyvatel

21425 21309 21321

21280 21142 21373 21444 21646 21425 21295 20604 20470 20349 20335

Počet hostů

16077 13774 16972

16227 14952 14264 12574 12678 11946 13018 21026 24197 21126 16585

- Rezidenti

9299

8735

9737

7723

6525

7289

6208

6480

6025

6807

11908 15060 13525 9593

- Nerezidenti

6778

5039

7235

8504

8427

6975

6366

6198

5921

6211

9118

Počet přenocování

44294 39249 34262

38790 38106 33419 25386 25846 23298 26560 43297 41477 40018 31251

- Rezidenti

25274 24542 18943

15545 11682 13775 11555 11375 10666 12417 22300 23713 23357 16829

- Nerezidenti

19020 14707 15319

23245 26424 19644 13831 14471 12632 14143 20997 17764 16661 14422

Průměrný počet přenocování

2,8

2,8

2

2,4

2,5

2,3

2

2

2

2

2,1

1,7

1,9

1,9

Počet lůžek

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

740

700

651

9137

2013

7601

Zdroj: vlastní zpracování na základě ČSÚ

Graf - Vývoj vybraných ukazatelů z výše uvedené tabulky 27000 26000 25000 24000 23000 22000 21000 20000 19000 18000 17000 16000 15000 14000 13000 12000 11000 10000 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0

Počet obyvatel Počet hostů rezidenti Počet hostů nerezidenti Počet přenocování rezidenti

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

Počet přenocování nerezidenti

Zdroj: vlastní zpracování

2014

6992

Příloha 3A – Návštěvnost památek Kutné Hory 2012

2013

Chrám sv. Barbory 210 992

2008

187 212 198 066 243 925

277 177

264 521 289 954

279 595

ČMS - Hrádek

51 581

85 720

93 152

103 640

96 511

85 343

91 764

94 555

Vlašský dvůr

66 976

56 327

54 098

57 216

52 341

49 638

48 599

41 226

227 414 242 430 286 373

304 076

309 938 339 926

333 350

35 565

49 485

70 364

76 660

69 184

86 436

88 991

6 480

8 647

6 873

7 482

5 939

29 907

60 911

8 024

6 598

5 471

4 978

4 575

4 273

8 434

9 661

1 428

2 396

2 072

2 076

3 682

2 772

2 038

2 772

5 196

10 556

10 516

9 690

15 022

11 571

14 897

12 933

---

---

22 590

22 957

71 928

15 164

20 660

26 451

---

---

---

3 987

3 387

3 646

4 480

4 257

---

6 413

3 008

1 941

zrušeno

zrušeno

zrušeno

zrušeno

5 209

4 332

1 822

1 290

2 988

1 852

2 818

2 261

---

---

---

8 554

11 668

7 735

18 506

26 711

---

---

1 558

5 119

461

1 347

1 688

---

---

---

---

---

2 496

12 611

932 616

832 037 962 262 997 973 Zdroj: IC Města Kutná Hora

Kostnice 268 433 Katedrála Nanebevzetí Panny 20 548 Marie a sv. Jana Křtitele Kaple Božího těla 9 044 Kostel sv. Jana Nepomuckého ČMS - Tylův památník ČMS - Kamenný dům GASK - Jezuitská kolej Muzeum Odhalení tajené tváře Kutné Hory Muzeum historických kočárků Muzeum alchymie / Alchymistická dílna (od 2011) Kostel sv. Jakuba

Kostel Panny --Marie Na Náměti Muzeu kostek Lego --(evidováno od září) Celkem 647 431

2009

2010

2011

629 013 691 357 825 422

2014

2015

Příloha 3B – Návštěvnost kulturních akcí Rok Rovnodennost v sedlecké katedrále Probouzení

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

0

0

0

0

500

600

500

500

500

600

700

1.000

1000

1000

150

250

1000

300

Noc literatury Pochod kutnohorských havířů Noc kostelů Mezinárodní hudební festival Operní týden

0

0

0

0

0

0

193

234

278

0

0

0

70

81

122

69

156

110

0

0

0

0

450

830

980

870

750

0

554

1209

1800

1800

1534

1987

2440

2562

1200

1400

1600

1500

1600

1300

1250

1360

1100

Královské stříbření

6094

6466

7406

10500

7445

6505

5992

7473

11000

Pivovarské slavnosti Mezinárodní kytarové bienále letní kino

0

0

0

0

0

0

487

0

532

0

540

0

648

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Kutnohorské léto

0

0

1700

3000

2236

3808

2822

2987

3041

Creepy Teepee Oslavy svátku sv. Jakuba Kaňkovský hornický jarmark Tyjátrfest

0

0

0

0

0

700

500

620

510

570

600

0

550

550

550

550

550

550

550

250

173

247

231

240

482

478

627

583

768

Kutnohorská kocábka Veteran rallye a srpnové hodování Dny evropského dědictví Ortenova KH Kutnohorský varhanní festival Svatováclavské slavnosti Pochod Za Malínským křenem Slavnosti Malínského křenu Jakub Jan Ryba - Česká mše vánoční

395

140

375

305

400

400

485

300

335

12073

13422

20352

17104

16686

21423

11592

8360

13870

510

630

660

440

300

300

400

580

350

0

0

0

0

306

576

373

344

359

650

850

1000

1000

1000

950

1100

1300

1600

582 653

492 0

0

0

0

0

0

0

0

500

700

650

800

450

1200

1100

900

1050

1070

Zdroj: IC Města Kutná Hora

Příloha 4 – Objem financí z místních poplatků

Rok

Objem financí z lázeňského poplatku (Kč)

Objem vybraných peněz z Sazba (Kč) ubytovacího poplatku (Kč)

Ostatní ubyt. zařízení (Kč)

Paušál hotely, Paušál Lázeňský motely, ostatní poplatek penziony (Kč) (Kč) (Kč)

2000

122677

2

2001

196394

2/1 h.c.

2002

187300

2/1 h.c.

2003

172071

2/1 h.c.

2004

478780

4

2005

641647

4

2006

634236

4

2007

596083

4

2008

550888

4

2009

345800

4

2010

778606

6

2011

646566

6 H,M+P

2

1100

500

2012

482807

6 H,M+P

2

1100

500

Lázeňský poplatek stany a karavany (Kč)

1100

2013

154445

484875

6 H,M+P

2

1100

500

15

5

2014

274696

497195

6 H,M+P

2

1100

500

15

5

2015

272615

459357

6 H,M+P

2

1100

500

15

5 Zdroj: MěÚ Kutná Hora

Pozn. h.c. = historické centrum; H,M+P = hotely, motely a penziony

Paušální poplatek je roční a platí se podle počtu nahlášených lůžek (nepřihlíží se k využití lůžek). Výše paušální částky je stanovována ve výši přibližně 50 % plného ročního poplatku. Do konce března je nutné o placení paušálem zažádat a následně jej do konce července zaplatit. Placení paušálem je využíváno především v ubytovnách.