VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S. R. O. Bc. Martina Táborská

VYSOKÁ ŠKOLA HOTELOVÁ V PRAZE 8, SPOL. S. R. O.

Bc. Martina Táborská Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu

Diplomová práce

2015

Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu

Diplomová práce

Bc. Martina Táborská

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o. katedra managementu

Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí práce: RNDr. Jan Žufan, Ph.D., MBA Datum odevzdání diplomové práce: 2015-06-11 Datum obhajoby diplomové práce: E-mail: [email protected]

Praha 2015

Master´s Dissertation

Secondary schools of Hospitality and labour market in the selected region

Bc. Martina Táborská

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Management

Major: Hospitality and Spa Management Thesis Advisor: RNDr. Jan Žufan, Ph.D., MBA Date of Submission: 2015-06-11 Date of Thesis Defense: E-mail: [email protected]

Prague 2015

Čestné prohlášení

P r o h l a š u j i,

že jsem diplomovou práci na téma Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V souladu s § 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s. r. o.

…………………………………………………. Martina Táborská V Praze dne 11. 06. 2015

Tímto děkuji vedoucímu práce RNDr. Janu Žufanovi, Ph. D., MBA za vstřícný přístup, cenné rady a podnětné připomínky. Dále bych ráda poděkovala Ing. Martinu Štočkovi za odbornou konzultaci. V neposlední řadě mé poděkování patří také všem ředitelům středních hotelových škol v Praze a učitelům odborných předmětů, kteří se zúčastnili výzkumu.

Abstrakt

TÁBORSKÁ, Martina. Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o. Praha: 11. 06. 2015. 73 stran.

Diplomová práce na téma Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu pojednává o dalším vzdělávání učitelů odborných předmětů působící na středních hotelových školách v Praze. Práce na další vzdělávání učitelů odborných předmětů nahlíží jako na důležitý a významný faktor ovlivňující úspěšnost a adaptabilitu žáků na trhu práce. Učitelé odborných předmětů jsou podstatným subjektem ve vzdělávacím procesu, který teoreticky i prakticky vzdělává žáky a má vliv na jejich budoucí život a uplatnění ve společnosti. Právě z těchto zmíněných důvodů je osobnost učitele odborných předmětů ve vzdělávacím systému nezastupitelná a další vzdělávání je cesta k rozvoji znalostí a dovedností zmíněných učitelů a tím pádem i lepšího uplatnění žáků. Hlavním cílem diplomové práce je na základě výzkumu vymezit a specifikovat podobu uplatňovaných politik a plánů dalšího vzdělávaní učitelů odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze, analyzovat postoje těchto učitelů a určit užitek vybraných vzdělávacích forem dalšího vzdělávání. Pro to, aby byl naplněn cíl práce, je využita metoda strukturovaného rozhovoru a metoda elektronického dotazníku, tedy metody primárního sběru dat formou dotazování. Za optimální metodu pro hodnocení užitku vzdělávacích aktivit je zvolena metoda párového porovnávání. Ze zjištěných výsledků vyplývá, že ředitelé středních hotelových škol vnímají další vzdělávání za důležitou oblast a snaží se v tomto směru učitele podporovat. Největší užitek mají pro učitele odborných předmětů odborné kurzy z oboru gastronomie, hotelnictví a cestovního ruchu zaměřené na praktickou ukázku. Z tohoto důvodů je součástí práce návrh odborného kurzu, jehož pořadatelem by mohla být Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o. Dalšímu vzdělávání je třeba věnovat více pozornosti. Je nutné zlepšit nabídku vzdělávacích aktivit dalšího vzdělávání, zvýšit zájem učitelů a přijmout určitá opatření ke zlepšení celého systému dalšího vzdělávání.

Klíčová slova: další vzdělávání, Praha, profesní rozvoj, střední hotelová škola, trh práce, učitel odborných předmětů, žák.

Abstract

TÁBORSKÁ, Martina. Secondary schools of Hospitality and labour market in the selected region. [Master´s Dissertation] The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Prague: 11. 06. 2015.73 pages.

Master´s Dissertation on topic Secondary schools of Hospitality and labour market in the selected region is about further education of teachers of vocational subjects secondary schools of Hospitality in Prague. This dissertation further education of teachers of vocational subjects assesses as an important and significant factor affecting the success and adaptability of students in the labour market. These mentioned teachers are essential objects in the educational process, which theoretically and practically educates students and affects their future life and their role in society. From these reasons, is the personality of the teacher of vocational subjects in the educational system irreplaceable and further education is the way how to develop the knowledge and skills of these teachers and also how to improve results students at the labour market. The main aim of this dissertation is on the base of research to define and specify the form of applied policies and plans of further education of teachers of vocational subjects in secondary schools of hospitality in Prague, analyze the attitudes of these teachers and determine the utility of selected educational forms of further education. Is used method of structured interview and method of electronic questionnaire. As an optimal method for evaluating the utility of educating activities is chosen method of paired comparisons. The results show that the directors of secondary schools of hospitality perceive the further education as an important sphere and they make efforts to encourage teacher in this sphere. The greatest utility for teachers of vocational subjects has specialized courses in the field of gastronomy, hospitality and tourism. The part of this dissertation is proposal of specialized courses. Further education should be given more attention. It is necessary to improve the offer of educational activities of further education, increase the interest of teachers and take measures to improve whole system of further education.

Keywords: further education, labour market, Prague, professional development, secondary school of Hospitality, student, teacher of vocational subjects.

Obsah Úvod ..................................................................................................................................... 12 1

Vymezení problematiky ............................................................................................ 15 1.1

Základní terminologie ........................................................................................ 15

1.2

Legislativní úprava vzdělávacího systému ČR.................................................... 18

1.2.1

Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících .............................. 19

1.2.2

Novela zákona o pedagogických pracovnících ........................................... 21

1.2.3 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (Školský zákon) ...................................................................... 22 1.2.4 1.3

Novela tzv. školského zákona..................................................................... 23

Další vzdělávání učitelů ..................................................................................... 24

1.3.1

Vymezení pojmu další vzdělávání učitelů .................................................. 24

1.3.2

Historický vývoj dalšího vzdělávání učitelů ................................................ 25

1.3.3

Podoba dalšího vzdělávání učitelů ............................................................. 27

1.3.4

Legislativní úprava dalšího vzdělávání ....................................................... 28

1.3.5

Ekonomická stránka dalšího vzdělávání, jeho financování a organizace ... 29

1.4

Činnost organizací v rámci vzdělávání ............................................................... 31

1.4.1

Evropská Unie............................................................................................. 31

1.4.2

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy............................................ 32

1.4.3

Vzdělávací centra a ostatní vzdělávací instituce ........................................ 33

1.4.4

Oborová, profesní sdružení a asociace ...................................................... 34

1.4.5

Školy ........................................................................................................... 34

1.5 Praha v číslech aneb proč je další vzdělávání učitelů odborných předmětů důležité? ....................................................................................................................... 35 1.6

1.6.1

Veřejné střední školy.................................................................................. 38

1.6.2

Soukromé střední školy .............................................................................. 40

1.7

2

Střední hotelové školy v Praze .......................................................................... 38

Charakteristika studijních oborů ....................................................................... 42

1.7.1

Cestovní ruch.............................................................................................. 42

1.7.2

Hotelnictví .................................................................................................. 43

1.7.3

Gastronomie............................................................................................... 43

Výzkum ...................................................................................................................... 44

2.1

2.1.1

Výzkumný vzorek ....................................................................................... 44

2.1.2

Stanovení hlavní výzkumné otázky strukturovaného rozhovoru .............. 44

2.1.3

Podoba strukturovaného rozhovoru .......................................................... 44

2.1.4

Výzkumné otázky strukturovaného rozhovoru .......................................... 45

2.1.5

Průběh strukturovaného rozhovoru .......................................................... 45

2.1.6

Hodnocení odpovědí strukturovaného rozhovoru .................................... 46

2.1.7

Interpretace výsledků strukturovaného rozhovoru ................................... 46

2.2

3

4

Metodika strukturovaného rozhovoru .............................................................. 44

Metodika dotazníku........................................................................................... 52

2.2.1

Výzkumný vzorek ....................................................................................... 52

2.2.2

Stanovení hlavní výzkumné otázky (hypotézy) dotazníkového výzkumu .. 52

2.2.3

Podoba dotazníku ...................................................................................... 52

2.2.4

Průběh dotazníkového šetření ................................................................... 53

2.2.5

Hodnocení a interpretace odpovědí první části dotazníku ........................ 53

2.2.6

Hodnocení a interpretace odpovědí druhé části dotazníku ...................... 61

Návrh......................................................................................................................... 67 3.1

Návrh vzdělávací aktivity v podobě odborného kurzu ...................................... 67

3.2

Zlepšení nabídky vzdělávacích aktivit pro učitele odborných předmětů ......... 72

3.3

Dílčí změna systému akreditace vzdělávacích aktivit DVU................................ 73

3.4

Zlepšení systému a způsobu motivace učitelů a jejich ohodnocení ................ 74

3.5

Spolupráce ......................................................................................................... 75

Závěr ......................................................................................................................... 76

Literatura ............................................................................................................................. 79

Seznam ilustrací a tabulek

Tabulka 1

Přehled pražských veřejných středních škol poskytujících vzdělání v oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu

Tabulka 2

Přehled pražských soukromých středních škol poskytujících vzdělání v oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu

Tabulka 3

Stručný přehled výsledků strukturovaného rozhovoru

Tabulka 4

Výchozí tabulka charakteristiky zkoumaných forem DVU

Tabulka 5

Maximální hodnoty – odpovědi

Tabulka 6

Metoda párového porovnávání – určení vah kritérií

Tabulka 7

Ideální a bazální řešení

Tabulka 8

Normalizační matice a výsledné hodnoty užitku

Tabulka 9

Program odborného kurzu

Tabulka 10

Náklady a výnosy navrhovaného odborného kurzu

Tabulka 11

Výsledek hospodaření a předpokládaný zisk

Obrázek 1

Pokles počtu středních odborných škol v Praze v letech 2006 - 2013

Obrázek 2

Pokles počtu žáků na středních odborných školách v Praze v letech 2006 - 2013

Obrázek 3

Spokojenost učitelů s plánem DVU

Obrázek 4

Způsob financování DVU

Obrázek 5

Přehlednost nabídky vzdělávacích aktivit DVU

Obrázek 6

Preferované typy kurzů DVU

Obrázek 7

Pohlaví respondentů

Obrázek 8

Věk respondentů

Seznam zkratek

např. = například atd. = a tak dále tj. = tj. apod. = a podobně DVU = další vzdělávání učitelů MŠMT = Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR = Česká republika SOŠ = střední odborná škola EU = Evropská Unie

Úvod „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“ (Jan Amos Komenský)

Už od útlého věku je lidem vštěpována potřeba a nutnost se vzdělávat a neustále se učit novým věcem nejen pro lepší uplatnění v pracovním prostředí, ale hlavně pro lepší život. Pro současný stav na trhu práce je charakteristická převaha poptávky po pracovních místech nad její nabídkou. Při získávání nových zaměstnanců mohou zaměstnavatelé vybírat z mnoha kandidátů. Určujícím faktorem pro výběr vhodného kandidáta na pracovní pozici je nejen jeho dosažené vzdělání, ale především jeho další zájem o obor, trendy, pokrok, ale také o další osobní rozvoj. V dnešní době, době neustálého technologického pokroku, už si lidé nevystačí pouze se znalostmi získanými v mládí, ale rozvoj doby si žádá další vzdělávání. Společnost si uvědomuje důležitost dalšího vzdělávání, a proto je této oblasti v dnešní době věnována stále větší pozornost nejen ze strany zaměstnavatelů, ale i ze strany státu či nadnárodních nebo celosvětových organizací. Významné faktory, které ovlivňují situaci a vývoj na trhu práce, jsou zájmy žáků o studium, jejich preference studijních oborů, cíle a výběr povolání. V konečném důsledku mají tyto faktory vliv na jednotlivá odvětví a profese. V současné době dochází k výzkumům zaměřujícím se na hodnocení úspěšnosti vzdělávání žáků a jejich uplatnění na trhu práce. Je jasné, že výsledky nejsou srovnatelné s evropským průměrem a že žáci na českém trhu práce mají problémy s uplatněním. V této souvislosti je třeba věnovat zvýšenou pozornost procesu vzdělávání a nalézt možná řešení pro zlepšení uplatnění žáků. Jednou z možných cest jak toho dosáhnout, je podpora dalšího vzdělávání učitelů, kteří předávají žákům potřebné znalosti a dovednosti. Důležité je orientovat se především na učitele odborných předmětů působící na středních školách, protože právě tyto školy a tito učitelé mají za cíl vychovávat a vzdělávat budoucí odborníky daných oborů či profesí. Dle průzkumů MŠMT patří obory gastronomie, hotelnictví a cestovní ruch mezi nejvíce preferované a poptávané obory ze strany žáků. Hlavní město Praha je považována za centrum vzdělanosti, a proto se na jejím území nachází největší počet středních škol v České republice. Právě z těchto zmíněných důvodů se diplomová práce s názvem Střední hotelové školy a trh práce ve vybraném regionu zabývá oblastí dalšího 12

vzdělávání učitelů odborných předmětů působících na středních hotelových školách v Praze.

Hlavním cílem této diplomové práce je na základě výzkumu vymezit a specifikovat podobu uplatňovaných politik a plánů dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze, analyzovat postoje učitelů odborných předmětů působících na středních hotelových školách v Praze a určit užitek vybraných vzdělávacích forem dalšího vzdělávání. Dílčím cílem je navrhnout a vytvořit takový vzdělávací program, který bude reflektovat potřeby učitelů odborných předmětů.

Na základě stanovených cílů je vymezena výzkumná otázka „Jaká je podoba DVU na středních hotelových školách v Praze?“ a je stanovena následující hypotéza „Učitelé odborných předmětů působících na zkoumaných školách v Praze z forem DVU nejvíce upřednostňují odborné kurzy.“

V zájmu naplnění stanovených cílů je zvolena metoda dotazování, tedy metoda primárního sběru dat. Deskripce podoby dalšího vzdělávání učitelů na středních hotelových školách vychází z informací získaných prostřednictví strukturovaného rozhovoru s řediteli pražských hotelových škol. Informace o postojích a názorech učitelů na uplatňovanou podobu DVU na středních hotelových školách jsou zjišťovány pomocí elektronického dotazníku a pro vyhodnocení užitku zvolených vzdělávacích forem je využita metoda párového porovnávání neboli metoda vícekriteriální analýzy.

Diplomová práce je rozdělena na tři hlavní části. První část práce je zaměřena na vymezení problematiky. Nejdříve jsou popsány základní termíny využívané v oblasti vzdělávání. Čtenář je seznámen s pojmy typu pedagog, střední škola nebo vzdělávání. Dále se tato část zabývá legislativní úpravou vzdělávacího systému České republiky a vymezuje osobnost pedagoga jako učitele odborných předmětů. Větší pozornost je věnována charakteristice pojmu dalšího vzdělávání, důležitosti a jeho významným aspektům a okruhům.

13

Druhá část práce se zabývá popisem použité metody a prováděného výzkumu. Nejprve je uveden a rozebrán význam středních škol a potřeba dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů a vliv těchto faktorů na trh práce. Dále jsou uvedeny pražské střední hotelové školy, kterých se výzkum týká. Největší prostor je věnován hodnocení a interpretaci zjištěných výsledků.

Ve třetí části diplomové práce je naplněn její dílčí cíl. Je zde nastíněn vzdělávací program, který vychází ze zjištěných výsledků výzkumu. Dále jsou v této části navržena opatření pro zlepšení oblasti dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů.

Pro seznámení se a vymezení oblasti dalšího vzdělávání jsou využity především knižní publikace a monografie významných osobností zabývajících se problematikou dalšího vzdělávání a andragogiky Průchy J., Beneše M., Kohnové J. a Lazarové B. Na tomto místě je nutno zhodnotit dobrou dostupnost tištěných informačních zdrojů, které byly získávány prostřednictvím Národní pedagogické knihovny J. A. Komenského v Praze. Mezi nejdůležitější internetové zdroje práce lze jmenovat portál veřejné správy www.gov.cz a také oficiální internetové stránky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Diplomovou práci bude smět využít Vysoká škola hotelová, spol. s. r. o. jako podklad při tvorbě vzdělávacího programu. Dále diplomová práce bude sloužit jako informativní a doporučující materiál pro ředitele středních hotelových škol, ostatní školské instituce a organizace zabývající se dalším vzděláváním pedagogických pracovníků. V neposlední řadě může tuto práci při své činnosti využít i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

14

1 Vymezení problematiky 1.1

Základní terminologie

Pro správné pochopení a podrobnější zkoumání oblasti vzdělávání je v první řadě nutné seznámit se se základními termíny, které se této oblasti týkají. Jelikož je tato diplomová práce zaměřena hlavně na profesi učitele odborných předmětů na střední hotelové škole a jeho další vzdělávání, je potřeba charakterizovat základní terminologii a otázky spojené s touto problematikou.

Kdo je učitel a jak je ve společnosti chápana jeho role? Pojem učitel definuje andragogický slovník jako „pedagogický pracovník“ (Průcha, 2014, s. 280), avšak v dnešní době se s pojmem učitel už příliš nesetkáme. Dnes se převážně užívá spojení slov pedagogický pracovník. Lze tedy říci, že učitel je osoba, která vykonává pedagogickou činnost. Jde o jednu z profesí, se kterou se lze ve společnosti setkat a která má důležitý vliv na její vývoj, protože se ve velké míře podílí na výchově a utváření jedinců v tomto zmiňovaném společenství. (Kohnová, 2004, s. 24) Učitel mimo role vzdělavatele a vychovatele zastává i mnoho dalších funkcí a poslání. Kromě komunikační role, také funkci manažerskou, vůdce nebo poradce. Proto, aby člověk mohl vykonávat povolání učitele, je třeba, aby nejdříve absolvoval formální studium pedagogiky na střední i vysoké škole. Toto povolání blíže vymezuje a charakterizuje zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, kterému je později věnována jedna z kapitol.

Pedagogika je věda interdisciplinární, která má kořeny v daleké historii. V minulosti se pedagogika a její problematika začleňovala do oboru filozofie. Pedagogika je především věda společenská, ale jedná se i o vědní disciplínu, která využívá poznatky dalších vědních oborů, např. znalosti z přírodních a technických věd. Pedagogika dále čerpá poznatky z psychologie, sociologie, zdravotnictví, ekonomie, architektury, ale i právní oblasti. (Jůva, 2001, s. 9,15-17) Pedagogiku lze dále charakterizovat jako „vědu o permanentní výchově, o celoživotní výchově dětí, mládeže a dospělých.“ (Jůva, 2001, s. 10) Hlavním tématem pedagogiky je tedy výchova a vzdělávání.

15

Jak již bylo v úvodu zmíněno, práce je věnována dalšímu vzdělávání učitelů odborných předmětů. Obecně je ve společnosti používán výraz další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), ale jelikož se práce věnuje učitelovi odborných předmětů, tedy jednomu z pedagogů, je v celé práci využíván výraz další vzdělávání učitelů, tedy DVU. Synonymem tohoto pojmu je výraz andragogika. Tento termín je třeba blíže vymezit, protože ve společnosti není příliš znám. Co tedy znamená název andragogika? Andragogika je „vědecká disciplína zabývající se veškerými procesy a souvislostmi učení a vzdělávání dospělých.“ (Průcha, 2014, s. 39) Podobným způsobem andragogiku charakterizuje i Beneš, který tento termín kromě toho, že se jedná o obor vědy orientovaný na vzdělávání a učení dospělých, definuje také jako „studijní obor v programu pedagogických věd, sloužící přípravě budoucích odborníků v oblasti vzdělávání dospělých.“ (Beneš, 2003, s. 13) Tento pojem se ve svém díle snaží blíže charakterizovat i Veteška, který uvádí, že andragogika je „svébytný a specifický obor, věda o výchově, vzdělání, učenía péči o dospělou a seniorskou populaci, … .“ (Veteška, 2011, s. 19) Nicméně Veteška se řadí mezi úzkou skupinu autorů, kteří se snaží popsat slabé stránky a problémy této vědní disciplíny. Dle jeho názoru jsou největší bariéry dány možností či nemožností rozvoje andragogiky, zlehčováním a nedoceňováním potřeb dalšího vzdělávání nebo nedostatečnou koordinací s ostatními navazujícími obory. (Veteška, 2011, s. 19-22)

Andragogice se nejvíce věnuje Průcha J., ale i Beneš M. a Veteška J. Dále lze jmenovat také Kohnovou J. či Lazarovou B. Jelikož si mnoho autorů uvědomuje důležitost andragogiky, několik z nich se zaměřilo na sledování vývoje této problematiky a potřeby jejího rozvoje. V závislosti na to začal vznikat výzkum i v této oblasti. Výzkumné aktivity se snaží přinést určité údaje, data a informace o této oblasti s cílem napravovat nedostatky a zdokonalovat tuto oblast. Dle Průchy však nelze tento pojem přímo definovat. Andragogický výzkum je dle jeho názoru soubor pojmů a charakteristik. (Průcha, 2014, s. 15) Jedna z definic, které však Průcha preferuje, zní „andragogický výzkum je činnost, která je svou podstatou praktická, tj. vychází z lidské praxe, jejími potřebami je vyvolána, a působí na ni svými výsledky a efekty.“ (Průcha, 2014, s. 15). Hlavní oblastí zkoumání andragogického výzkumu je další vzdělávání dospělých nebo také celoživotní vzdělávání. (Průcha, 2014, s. 16) Lze tedy říci, že andragogický výzkum spočívá v činnosti zkoumání,

16

popisu, hodnocení případů, které se dotýkají a ovlivňují celoživotní a další vzdělávání pedagogických pracovníků.

Z pohledu vzdělávání dospělých lze vzdělávání rozdělit do tří forem a to na formální, neformální a informální vzdělávání. Pro formální vzdělávání je charakteristické to, že probíhá ve školách. Hlavním cílem formálního učení je dosažení nějakého stupně vzdělání. Naopak neformální učení směřuje k rozvoji osobnosti. Výstupem tohoto typu vzdělávání může být získání certifikátu, nebo osvědčení. Neformální vzdělávání se realizuje v různých zařízeních a institucích, např. v zařízeních podniků zaměřujících se na vzdělávání, dále v zájmových institucích. Toto vzdělávání je zcela dobrovolné a může se uskutečňovat za úplatu. Poslední forma, informální vzdělávání, se týká mnohdy i neuvědomělého učení prostřednictvím knih, sledování televizních pořadů, čtení časopisů nebo novin apod.

Významným termínem, kterého se diplomová práce částečně dotýká, je také kvalifikace učitelů. „Kvalifikací zaměstnance se rozumí souhrn znalostí, dovedností a odborných zkušeností, které zaměstnanec získal vzděláním a výkonem odborné praxe a které jsou využitelné v pracovněprávním vztahu.“ (Podhrázký, 2010, s. 317)

Avšak obecně lez vzdělávání chápat jako „…. proces řízení učení a vyučování, k němuž dochází typicky v edukačním prostředí školy nebo v jiném edukačním prostředí (např. v rámci podnikového vzdělávání, zájmového vzdělávání dospělých aj.).“ (Průcha, Veteška, 2014, s. 301) Na středních hotelových školách, převládá spíše odborné vzdělávání, což je „termín pokrývající různé formy a obsahy vzdělávání, jež jsou specializovány na určité obory, …“ (Průcha, Veteška, 2014, s. 199) Odborné vzdělávání můžeme rozdělit na dva stupně. První stupeň je typický tím, že se jedná o profesní přípravu a uskutečňuje se nejen na středních odborných školách a učilištích, ale také na vyšších odborných a vysokých školách. Další vzdělávání tvoří druhý stupeň a je zaměřeno na vzdělávání dospělých jedinců, kteří působí v roli pedagoga nebo lektora vzdělávacích programů dalšího vzdělávání. (Průcha, Veteška, 2014, s. 199)

Ostatní vybrané důležité základní teze, které je nutné zmínit a vysvětlit, jsou velmi dobře vysvětleny v andragogickém slovníku Průchy a Vetešky. 17

Jelikož se práce zabývá oblastí školství, je třeba charakterizovat i tento pojem. Školstvím se rozumí „ soustava škol, školských zařízení a jiných vzdělávacích institucí, včetně materiálních a lidských zdrojů, které jsou v nich začleněny.“ (Průcha, 2014, s. 269) Školství tvoří klíčovou a zásadní část celé soustavy vzdělávání. V ČR je uplatňováno dělení školství do čtyř základních stupňů, nebo institucí (Průcha, Veteška, 2014, s. 269): 1. Instituce regionálního školství, pod které spadají školy mateřské, základní a střední. 2. Instituce školství terciárního zahrnující vysoké školy. 3. Instituce školských zařízení a školských služeb, pod které jsou zařazeny všechny ústavy dalšího vzdělávání pedagogů a poradenské organizace. 4. Instituce zájmového vzdělávání dětí a mládeže, pod které spadají různě zaměřené zájmové kluby a kroužky, ale také umělecké a jazykové školy.

Střední odborné školy, střední odborná učiliště, ale také gymnázia nebo lycea spadají pod střední školství. Vyjmenované druhy středního školství jsou dalším typem vzdělání, které navazuje na základní vzdělávání. (Průcha, Veteška, 2014, s. 263) Střední odborná škola je definována jako „typ školy poskytující vyšší sekundární vzdělání ukončené maturitou.“ (Průcha, Veteška, 2014, s. 262) Střední odborná škola je zaměřena oborově a absolventi SOŠ získávají odborné vzdělání. (Průcha, 2014, s. 262)

1.2

Legislativní úprava vzdělávacího systému ČR

V souvislosti s legislativní úpravou pedagogické profese je třeba zmínit nejdůležitější a nejvýše postavenou státní instituci v této oblasti a to Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále jen MŠMT) se sídlem v Praze 1. Činnost MŠMT upravuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, v aktuálním znění.

Školská legislativa vychází z různých právních oblastí (např. právo pracovní, trestní, rodinné apod.), navazuje na ně a zahrnuje mnoho právních úprav. Lze jmenovat např. zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským

18

zařízením nebo zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Práce se však věnuje těm nejdůležitějším a nejzákladnějším z nich, které se týkají dané problematiky, a to zákonu č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a zákonu č. 561/2004 Sb., tzv. školský zákon.

1.2.1 Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících je základní legislativní prvek, který upravuje a vymezuje předpoklady, povinnosti a požadavky pro výkon pedagogické profese. Zákon dále charakterizuje činnost jednotlivých pedagogických pracovníků, které definuje. Část zákona je také věnována dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků a v neposlední řadě se zabývá i akreditací vzdělávacích zařízení a institucí v oblasti dalšího vzdělávání. Části zákona, které jsou východiskem a základem pro tuto práci, jsou charakterizovány níže.

Osobní a věcná působnost zákona Osobní působnost zákona se váže na fyzické nebo právnické osoby. Osobou se ve znění tohoto zákona rozumí „pracovník škol a školských zařízení všech zřizovatelů, pokud jsou zařazeny do rejstříku škol a školských zařízení.“ (Valenta, 2010, s. 13) Osobní působnost se také vztahuje na pedagogickou profesi vykonávanou v sociálních zařízeních.

Věcná působnost zákona upravuje a určuje části a okruhy, na které se tato právní úprava zaměřuje a řídí je. Věcná působnost vychází především z pracovněprávního práva a týká se hlavně stanovení a definovaní pracovních podmínek pedagogů, charakteristiky pedagogů a jejich přímého jednání. (Valenta, 2010, s. 13-15)

Základní předpoklady pro výkon pedagogické profese Základními podmínkami pro výkon profese pedagoga jsou všeobecné podmínky. Do této skupiny požadavků řadíme: 

způsobilost k právním úkonům,



odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost,



bezúhonnost, 19



zdravotní způsobilost,



prokázání znalosti českého jazyka zkouškou, jež se týká pouze pedagogů, kteří získali vzdělání v jiném jazykovém programu než českém. Avšak zákon vymezuje i situace, v případě kterých učitel tuto zkoušku skládat nemusí.

Učitel odborných předmětů na střední škole Stěžejní částí zákona č. 563/2004 Sb. pro potřeby této diplomové práce je § 9, oddíl 2. Tato část zákona se přímo zabývá problematikou učitele odborných předmětů středních škol. Dle tohoto paragrafu by učitel odborných předmětů, působící na střední škole, měl mít vzdělání na vysoké škole v magisterském studijním programu, který je přímo zaměřen na vzdělávání učitelů odborných předmětů středních škol. Avšak zákon připouští i doplnění tohoto vzdělání a to na vysokých školách s tímto vzdělávacím programem, nebo v akreditovaných zařízeních, které se zabývají dalším vzděláváním pedagogů. Přesné vymezení a znění získání nezbytné kvalifikace zní takto: „Učitel odborných předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu a) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů odborných předmětů střední školy, b) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů druhého stupně základní školy a všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného odborného předmětu, c) v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného odborného předmětu, nebo d) studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného odborného předmětu, a 1. vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřené na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, 2. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy nebo druhého stupně základní školy, nebo 3. studiem pedagogiky podle § 22 … .“ (ČR, zákon č. 563/2004 Sb., díl 2, § 9)

20

Součástí výuky na středních hotelových školách je i praktické vzdělávání. Učitel praktického vyučování je osoba, která má v první řade vystudovanou střední školu s maturitou v oboru, který se týká předmětu jeho vyučování. V druhé řadě by tento učitel měl mít doplněné vzdělání a to buď na vysoké škole, která se zaměřuje na celoživotní vzdělání, nebo v programu dalšího vzdělávání, který se organizuje mimo vysokou školu. (ČR, zákon č. 563/2004 Sb., díl 2, §9)

1.2.2 Novela zákona o pedagogických pracovnících Novela zákona o pedagogických pracovnících vyšla pod č. 197/2014 Sb. Nabyla účinnosti dne 1. ledna 2015 a zaměřuje se hlavně na odbornou kvalifikaci pedagogických pracovníků, tedy na požadavky na určitý stupeň vzdělání a na činnost pedagogů, kteří této kvalifikace nedosáhli.

Nejdůležitějším požadavkem, který plyne z novely zákona, je že pokud pedagogičtí pracovníci, kteří nemají stanovené vzdělání potřebné k výkonu jejich pedagogické činnosti, nemohou od 1. 1. 2015 v jejich činnosti pokračovat a nesmějí působit ve školských zařízeních a školách za podmínky, že do 31. 12. 2014 nezačali studovat s cílem získat chybějící kvalifikaci. Dle novely výjimku tohoto požadavku tvoří „osoby, které ke dni 1. ledna 2015 dosáhnou alespoň 55 let věku a které vykonávaly přímou pedagogickou činnost na příslušném druhu školy nebo školského zařízení nejméně po dobu 20 let.“ (MŠMT, 2014, str. 2)

Avšak zákon neopomíjí ani osoby, které kromě výkonu svého povolání působí i ve funkci učitele odborných předmětů a snaží se tak předat své znalosti a zkušenosti žákům. Ředitel jim na základě tohoto speciálního ustanovení zákona může uznat jejich odbornou kvalifikaci pro výkon jejich činnosti na dané škole. Avšak ředitel smí tuto kvalifikaci uznat jen za předpokladu, že osoba je uznávaným odborníkem v oboru a v dané škole pracuje na zkrácený úvazek. Jeho týdenní pracovní doba ve škole nesmí tedy překročit 20 hodin. (MŠMT, 2014, s. 3-5)

21

1.2.3 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (Školský zákon) Jak už z názvu tohoto zákona vyplývá, zákon upravuje tzv. regionální školství. Regionálním školstvím se rozumí školství mateřské, základní, střední a vyšší odborné neboli vzdělávání preprimární, primární a sekundární. Tento zákon vznikl zhruba před 10 lety a ovlivnil celé školství. Samotný zákon vychází z práva člověka na vzdělání, z něhož plyne, že vzdělávání se uskutečňuje díky vzdělávacímu systému, jehož existenci zajišťuje stát. Zákon upravuje jednotlivé typy škol, práva jednotlivých osob fyzických i právnických ve vzdělávací soustavě, činnost a působení orgánů státní správy a samosprávy.1

Zákon dále stanovuje skupinu oborů, které jsou vyučovány ve zmíněné vzdělávací soustavě, mezi které spadá i gastronomie, hotelnictví a cestovní ruch. Obory jsou součástí skupiny oborů, u kterých lze dosáhnout středního vzdělávání s maturitou, tedy nejvyššího možného dosaženého vzdělání plynoucí z tohoto zákona.

Z důvodů toho, že se tato diplomová práce věnuje oblasti týkající se středních škol, je nutné vymezit, jak je střední školství legislativně upraveno i v tomto zákoně. Na důležitost středního vzdělávání ve společnosti poukazují cíle středního vzdělávání, které jsou definovány následovně: „Střední vzdělávání rozvíjí vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty získané základním vzděláváním důležité pro osobní rozvoj jedince. Poskytuje žákům obsahově širší všeobecné vzdělání nebo odborné vzdělání spojené s všeobecným vzděláním a upevňuje jejich hodnotovou orientaci.“ (ČR, zákon č. 561/2004 Sb., §57) Lze dosáhnout tří stupňů středního vzdělání a to středního vzdělání, středního vzdělání s výučním listem a středního vzdělání s maturitní zkouškou. Zákon se zabývá nejen uchazeči, tedy žáky, ale vymezuje i všechny důležité kroky a procesy vzdělávání od podání přihlášky ke studiu až po jeho ukončení. Odbornému vzdělávání se věnuje čtvrtá část, Hlava I, §65, zákona č. 561/2004 Sb.

1

Mezi orgány státní správy a samosprávy v oblasti školství řadíme obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, ředitele školy, školská zařízení, školskou radu, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Českou školní inspekci a některá další ministerstva.

22

Vzdělávání dle §65 zákona č.561/2004 Sb. lze dělit na teoretické, praktické a výchovu mimo vyučování. Praktické vzdělávání lze dále dělit na výcvik, cvičení, učební praxi, odbornou, nebo uměleckou praxi, a sportovní přípravu. Avšak i praktické vyučování se musí řídit dalšími zákonnými předpisy, zejména zákoníkem práce. Praktické vyučování je organizováno přímo ve škole nebo v organizacích, které se školou uzavřely písemnou smlouvu. Na hotelových školách většinou dochází ke kombinaci obou způsobů organizování praktického vzdělávání. Výuka žáků probíhá ve specializovaných učebnách tj. v kuchyních, učebnách stolničení apod. Žáci obvykle vykonávají povinnou praxi i u provozovatelů gastronomických, hotelových služeb a služeb cestovního ruchu.

1.2.4 Novela tzv. školského zákona Poslední novela tzv. školského zákona vstoupila v platnost nedávno, tj. 1. května 2015, avšak některé změny nabudou platnosti od 1. září 2015 a 1. září 2016. Novela vyšla ve sbírce zákonů pod č. 82/2015 Sb. (MŠMT, metodika ŠZ 82-2015, 2015) Hlavním problémem, kterého se novela týká, je vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jimž budou při výuce pomáhat speciální učebnice a materiály, asistenti pedagoga nebo tlumočníci znakové řeči. Novela dále řeší otázky problematiky reklamy, zákazu prodeje vybraných výrobků ve školských zařízeních, ale také osobnost ředitele, kterým umožňuje uzavřít pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Dle Chládka „jde o technickou novelu.“ (Šedivá, 2014, s. 3) Novela se částečně dotýká i středního vzdělávání. Upravuje některá ustanovení, která se týkají ukončení studia na středních odborných školách bez maturity. (Herrmannová B., 2015)

Střední školství zastupuje ve společnosti důležitou roli. Má vliv na budoucí život a uplatnění žáků ve společnosti a na trhu práce. Nejenom, že studenty připravuje na jejich budoucí povolání, ale jejich přípravou částečně a nepřímo ovlivňuje ekonomiku, proto by střednímu školství vždy měla být věnována dostatečná pozornost. Jak bylo naznačeno, střední školství podléhá mnoha zákonům. Ředitelé středních škol a ostatních institucí středního školství jsou tedy pod neustálým tlakem ze strany společnosti. Tyto osoby musejí vzdělávání na středních školách neustále přizpůsobovat měnícím se vlivům ať už makroekonomických, sociálním nebo právě těm legislativním.

23

1.3

Další vzdělávání učitelů 1.3.1 Vymezení pojmu další vzdělávání učitelů

Oblast dalšího vzdělávání spadá pod profesní rozvoj a tvoří jeho část. Za profesní rozvoj je dle Kohnové „považována jakákoliv činnost, kterou se rozvíjí individuální schopnosti, znalosti a další charakteristiky povolání učitele.“ (Kohnová, 2004, s. 20) Naopak Starý a kol. považují za profesní rozvoj učitelů proces, který má v konečném dopadu vliv na učení a úspěch žáků, což je patrné i z jejich definice tohoto pojmu: „ Profesní rozvoj učitelů je soubor aktivit vedoucích ke zdokonalování výkonu profese učitele a zkvalitňování výsledků učení žáků.“ (Starý a kol., 2012, s. 12) Lze tedy konstatovat, že profesní rozvoj je nedílnou součástí rozvoje osobnosti učitele, jeho dovedností a má dopad na jeho okolí. Do sféry profesního rozvoje lze zařadit nejen samostudium, ale také znalosti a zkušenosti, které pedagog získá během výkonu pedagogické činnosti a právě již zmiňovanou část další vzdělávání. Osobnost učitele, jeho kvalifikace a pravomoci se vyvíjejí dnes a denně. Nejenom že se učitel sám vzdělává během doby, po kterou si ve svém volném čase připravuje výuku, ale také tím, že se přizpůsobuje stále se měnícím podmínkám a požadavkům ve společnosti. (Kohnová, 2004, s. 20-22) V dnešní době se stále se měnící společností a nároky na jedince je profesní rozvoj a hlavně další vzdělávání pedagogických pracovníků a občanů důležitým tématem, který by neměl být opomíjen.

Pojem další vzdělávání může být různě chápán a definován. Pro ucelený obraz tohoto pojmu je nezbytné vyjít z toho, jak je tento výraz rozličně ve společnosti definován. V andragogickém slovníku je další vzdělávání charakterizováno jako „všechny formy profesního a odborného vzdělávání v průběhu aktivního pracovního života, po skončení odborného vzdělávání a přípravy na povolání v rámci počátečního, formálního vzdělávání.“ (Průcha, Veteška, 2014, s. 73)

Kohnová (2004, s. 59) termín dalšího vzdělávání chápe jako: 

„systematický, nepřetržitý a koordinovaný proces, který navazuje na pregraduální vzdělání a trvá po celou dobu učitelovy profesní dráhy,



celoživotní rozvíjení profesních kompetencí učitele a trvalý osobnostní rozvoj učitele, 24



nejrozsáhlejší resortní a celospolečensky významná oblast vzdělávání dospělých,



jeden ze základních předpokladů transformace školství,



nejefektivnější forma vyrovnávání obsahu i metod vzdělávání a výchovy ve školství s rychlými proměnami v hospodářsko-technickém i kulturně-sociálním kontextu.“

I platná legislativa tomuto pojmu udává přesně a jasně stanovenou podobu. Z legislativní stránky lze tedy další vzdělávání chápat jako „povinnost pedagogických pracovníků, kterým si obnovují, udržují a doplňují kvalifikaci.“ (ČR, zákon č. 563/2004 Sb., § 24)

Z charakteristik lze říci, že se jedná o část samotné profesní přípravy, tedy studia oboru učitelství. Avšak ukončením studia na vysoké škole vzdělávání pro učitele nekončí. DVU je postgraduální typ vzdělávání a nenahrazuje samotné pedagogické vzdělání. Další vzdělávání by však mělo přinést transformaci ve způsobu myšlení učitelů, ale i ve stylu výuky. DVU by mělo být přínosné nejen pro osobu pedagoga, ale i pro žáky a celou společnost.

Dle Lazarové (2006, s. 15) jsou generální cíle dalšího vzdělávání následující: 

„zdokonalování profesionální dovednosti učitelů,



vnitřní rozvoj škol,



zdokonalování vyučovacího a učebního procesu,



instrument v inovační politice a změnách ve vzdělávání, osobní vývoj učitelů.“

1.3.2 Historický vývoj dalšího vzdělávání učitelů DVU má v České republice kořeny v daleké minulosti. Stěžejní dobou je období 19. století, kdy dochází k vývoji oblasti vzdělávání. Avšak důležité je zmínit podobu školství na přelomu 16. a 17. století, ve které DVU postupně začalo nabývat na důležitosti. Školství v té době spravoval rektor pražské univerzity, který zároveň kontroloval činnost ředitelů jednotlivých škol. První dokument, který se zabýval problematikou vzdělávání učitelů, byl „školní řád“ jehož autorem byl Jan Ignác Felbiger. Na počátku 18. století začaly vznikat i první odborné časopisy zabývající se pedagogikou. Tyto časopisy byly psány v německém 25

jazyce a posléze byly pro potřeby rozvoje vzdělávání učitelů na území Čech překládány do českého jazyka. Lze jmenovat např. časopis Volkslehrer, nebo Der Schulfreund Boehmens.

K vývoji DVU a celého školství přispělo mnoho známých postav, např. Jan Amos Komenský či bratři Josef a Štěpán Bačkorovi. Díky jejich činnosti v roce 1842 vznikl Učitelský ústav pod názvem Budeč. Ústav měl za cíl pomoci vzdělávání učitelů prostřednictvím odborných porad a konferencí, na kterých se scházeli pedagogičtí pracovníci a odborníci z oblasti vzdělávání.

V 19. století vznikl zákon č. 62 - Zákon říšský ze dne 14. května 1869, kterým se ustanovují pravidla vyučování na školách obecných. Jednalo se o první legislativní úpravu, která řešila otázku dalšího vzdělávání učitelů.

Velice důležitou osobností v oblasti další vzdělávání byl Gustav Adolf Lindner2, který problematiku DVU řešil ve svém časopise Pedagogium, kde také charakterizoval postavu učitele. Vymezil základní podmínky a požadavky, které musel učitel splňovat. Mezi tyto požadavky zahrnoval vzdělanost, osobnost učitele a jeho morální stránku.

V období první Československé republiky učitelé podporovali vznik vysokých pedagogických škol, avšak tyto snahy byly marné. I nadále však převládala potřeba zvýšit vzdělání učitelů a proto v Praze v roce 1921 vznikla Škola vysokých studií pedagogických, kterou založily učitelské organizace. V roce 1922 se tato škola otevřela i v Brně. Později, v roce 1929, vznikla Soukromá pedagogická fakulta v Praze. Z důvodu řešení potřeby institucionalizace dalšího vzdělávání byly vytvořeny dvě centrální organizace, které sjednocovaly ostatní učitelské organizace.

DVU byla velká pozornost věnována i po 2. světové válce. V této době se DVU řešilo hlavně po legislativní stránce. V roce 1945 dochází k legalizování vysokoškolského studia pro učitele. V stejném roce byl v Praze a v Brně zřízen Výzkumný ústav pedagogický J. A.

2

Významný český pedagog a první český profesor pedagogiky na České univerzitě v Praze. Za důležité faktory, které ovlivňují společnost, považoval výchovu a školství. Autor mnoha děl, např. Všeobecné vychovatelství a Všeobecné vyučovatelství.

26

Komenského. Hlavní úkol ústavu spočíval v podpoře činnosti školských institucí a organizací, jejichž činnost se zaměřovala na rozvoj dalšího vzdělávání učitelů. V roce 1959 se pozornost orientovala na středoškolského učitele odborných předmětů. S nutností řešit další vzdělávání středoškolských učitelů vyšel výnos ministerstva školství a kultury o Zásadách pro doplňování a zvyšování odborného a pedagogického vzdělání učitelů, mistrů odborného výcviku a vychovatelů odborných učilišť. V roce 1984 vznikl tzv. školský zákon a později i mnoho dalších vyhlášek MŠMT ČSR, které se týkaly oblasti školství. Důležité je jmenovat jednu z nich, která se přímo zabývala DVU, a to vyhlášku č. 61/1985 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků.

Další vzdělávání učitelů prošlo a stále prochází různými změnami, které souvisí s vývojem společnosti. K velké transformaci došlo po roce 1989, kdy byly zrušeny některé legislativní normy z předešlých let. Díky reformám byly zrušeny některé instituce, které se zaměřovaly na DVU. Avšak byly zřízeny školské úřady, prostřednictvím kterých se DVU mohlo i nadále realizovat. (Kohnová, 2004, s. 32-40) Dnes je důležitým orgánem v oblasti dalšího vzdělávání MŠMT ČR a jeho příspěvkové organizace, např. Národní institut pro dalšího vzdělávání a Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. DVU je v současné době věnována stále větší pozornost, protože si společnost uvědomuje důležitost tohoto typu vzdělávání a rozvoje osobnosti.

1.3.3 Podoba dalšího vzdělávání učitelů Další vzdělávání má různorodou formu. Na podobu má vliv řada činitelů, jsou jimi např. požadovaný cíl, doba trvání, způsob financování, místo, ale také použité nástroje, složitost, organizace a způsob zakončení. Pedagog si může zvolit a vybrat takový způsob dalšího vzdělávání, který je shodný s jeho preferencemi a potřebami školy. Lze se setkat s interním a externím způsobem dalšího vzdělávání učitelů. Mezi nejrozšířenější formy řadíme přednášky, konference, semináře, kurzy a školení. (Lazarová a kol., 2006, s. 19-24). Nicméně další vzdělávání učitelů odborných předmětů není příliš rozvinuto. I když učitelé odborných předmětů tvoří 1/3 všech učitelů, není DVU učitelů odborných předmětů věnovaný dostatečný prostor. Dle Dobrovské je to dáno tím, že „počet odborných

27

předmětů je ve srovnání se všeobecně vzdělávacími předměty vysoký a okruh odborníků na problematiku odborného školství není příliš široký. Pedagogická centra tak stěží mohou vytvářet koncepce vzdělávacích programů pro učitele odborných předmětů a lektorsky je zajistit na vysoké profesionální úrovni.“ (Dobrovská, 2006, s. 30)

Lazarová vymezuje následující formy dalšího vzdělávání (Lazarová a kol., 2006, s. 19-20): 

„návštěvy v hodinách kolegů, supervize,



vzdělávání spojené se setkáváním s kolegy z jiných škol (výměny zkušeností, exkurze, společné akce),



interní vzdělávání ve škole pro tým učitelů zajišťované externími lektory,



týmové vzdělávání ve škole při práci na nějakém projektu, výzkumu, s konkrétním cílem týkající se školy,



samostudium,



individuální nebo skupinové vzdělávání učitelů mimo školu podle vnější nabídky (semináře, kurzy, stáže),



interní vzdělávání ve škole zajišťované pracovníky škol,



otevřené vzdělávání ve škole pro skupinu učitelů, rodičů, žáků (týkající se např. témat perspektiv, profesní orientace, metod práce apod.).“

1.3.4 Legislativní úprava dalšího vzdělávání Ani v české legislativě se neopomíjí oblast DVU. I když dnes tuto oblast upravují zákony a vyhlášky, je zde prostor pro jejich rozšíření a novelizaci. Legislativa se v oblasti DVU vyvíjela postupně s ohledem na potřeby společnosti. Hlavním nástrojem, kterým je další vzdělávání povinné se řídit je zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Problematikou dalšího vzdělávání se zabývá hlava IV, §24. V zákoně je jasně stanoveno, jakým způsobem může další vzdělávání probíhat a jaké formy a podoby vzdělávacích akcí a programů spadají pod oblast DVU. Další vzdělávání organizují vzdělávací akreditované instituce a to především vysoké školy a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Další vzdělávání se dle zákona č. 563/2004 Sb. realizuje také formou samostudia.

28

Dále je nutné zmínit vyhlášku č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Hlavní přínos vyhlášky spočívá ve vymezení kariérního systému pedagogických pracovníků. Vyhláška charakterizuje každý typ pedagoga, se kterým se lze setkat od mateřské školy až po trenéra. U každého pedagoga je určena potřebná kvalifikace, zda se jedná o specializovanou činnost a zda je k výkonu dané pedagogické činnosti třeba určitá praxe.

Další neméně důležitou legislativní normou, která řeší otázku dalšího vzdělávání učitelů, je zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů.

1.3.5 Ekonomická stránka dalšího vzdělávání, jeho financování a organizace Na ekonomickou stránku dalšího vzdělávání je nutné nahlížet z pohledu škol a z pohledu pořádající externí organizace. Cena by měla být minimální, aby kurz, či seminář DVU byl pro učitele nebo školské instituce cenově přijatelný. Avšak stanovení výše účastnického poplatku vychází především z cílů instituce, která danou vzdělávací aktivitu organizuje. Je zřejmé, že pro zařízení, které vytváří komerční nabídku DVU, je hlavním podnikatelským cílem dosahování určité výše zisku. Pro takovou organizaci je optimální cena za vzdělávací aktivitu DVU samozřejmě vyšší, než cena, kterou jsou ochotni zaplatit ředitelé škol. V opačném případě je tomu u akcí DVU, které vytváří škola pro své učitele. V tomto případě jsou pro školu důležité co nejnižší režijní náklady. V podobném případě by tomu mělo být i u specifických a příspěvkových organizací a ústavů dalšího vzdělávání, které by do konečné ceny akce DVU měly zahrnout pouze přímé náklady týkající se dané vzdělávací aktivity. Tyto specifické instituce by se neměly zaměřovat na výdělečnou činnost, ale především na rozvoj nabídky a kvalifikace učitelů.

Náklady DVU můžeme členit do následujících kategorií (Kohnová, 2004, s. 83): 

Náklady na činnost organizací zaměřujících se na DVU – př. správa budov, mzdy zaměstnanců, náklady související se zajištěním propagačních, vzdělávacích materiálů apod.

29



Náklady na průzkum DVU – např. náklady spojené s analýzou požadavků DVU, průzkum a zajišťování zdroje financovaní.



Náklady související s přímou organizací formy DVU – př. zajištění stravování a dopravy účastníků kurzu a vyučujících kurzu, nájem prostor apod.



Náklady na zhodnocení – např. hodnocení již uskutečněných kurzů, hodnocení přínosů a dopadu kurzu DVU na účastníky.

Ovšem organizační stránka DVU mimo ekonomické otázky zahrnuje i jiné faktory, např. zajištění správných školitelů a lektorů, kteří jsou kompetentní DVU vykonávat a zajištění materiálně-technických podmínek společně s infrastrukturou. Nedílnou součástí ekonomického a organizačního hlediska jsou finanční zdroje, ze kterých bude DVU realizováno.

Zdrojem financování DVU může být (Kohnová, 2004, s. 83): 

stát a jeho příspěvek ze státního rozpočtu ministerstva školství,



finance získané od účastníků DVU,



podpora od nevládních organizací,



finance získané prostřednictvím mezinárodních projektů,



podnikatelská a výrobní sféra,



další finanční zdroje.

Nutno dodat, že nejdůležitějším a nejčastějším zdrojem financování DVU jsou finanční prostředky získané přímo od účastníků DVU. Avšak v této oblasti je nutné se zaměřit na to, z jakého pramene tyto finance pocházejí. Za úhradu vzniklých nákladů na prohlubování nebo udržování znalostí a kvalifikace by dle § 230 zákoníku práce č. 262/2006 Sb., měl být odpovědný zaměstnavatel. Možnou cestou, kterou připouští zmíněný zákoník práce, je i spoluúčast zaměstnance na financování. „Požaduje-li zaměstnanec, aby mohl absolvovat prohlubování kvalifikace ve finančně náročnější formě, může se na nákladech prohlubování kvalifikace podílet.“ (zákon č. 262/2006 Sb., § 230) Za ostatní finanční zdroje lze považovat finanční granty získané prostřednictvím evropských fondů nebo příspěvky ze strany státních institucí.

30

1.4

Činnost organizací v rámci vzdělávání

Mezi nejdůležitější a nejvýznačnější mezinárodní či mezivládní organizace, které sledují a hodnotí problematiku vzdělávání, patří nejenom Evropská unie, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Rada Evropy, ale také Organizace spojených národů (OSN) s její odbornou agenturou UNESCO. Vůči těmto organizacím mají členské státy určité povinnosti, co se týká sledování a hodnocení stavu vzdělávání a poskytování informací, které organizacím napomáhají ve sledování celkového stavu vzdělávání, identifikaci nedostatků a vyhlašování programů a strategií na jejich nápravu. Členské státy jsou povinni účastnit se nejrůznějších konferencí pořádaných těmito organizacemi. V následující podkapitole je blíže popsána role Evropské Unie v oblasti vzdělávání a její dopad na Českou republiku, tedy na činnost Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ostatní národní organizace a profesní asociace a sdružení.

1.4.1 Evropská Unie Problematika oblasti vzdělávání je v EU začleněna ve strategickém dokumentu s názvem Evropa 2020 neboli Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Dokument navazuje na Lisabonskou strategii a je v platnosti od roku 2010. Strategie je zaměřena na růst ekonomiky a lepší postavení Evropy vůči ostatním kontinentům, kterého má být dosaženo vzájemnou spoluprací mezi členskými státy, ale také podporou inovací a znalostí, tedy podporou vzdělávání. Hlavním cílem strategického dokumentu Evropa 2020 je odstranění negativních následků krize a opětovného získání takového postavení celé Evropy, které měla před krizí. Ze strategie plyne, že k dosažení cílů se mají členské státy zaměřit na oblast zaměstnanosti, výzkumu a inovace, klima a energie, vzdělávání a boj proti chudobě. Jednou z hlavních priorit je právě i zlepšení vzdělávacích systémů, které povede k lepšímu uplatnění žáků na trhu práce. Další důležitou prioritou, která souvisí s tématem dalšího vzdělávání, je priorita „Program pro nové dovednosti a pracovní místa“. Toto téma řeší otázku zlepšení situace na trhu práce prostřednictvím podpory občanů, která vychází z účinnější podpory rozvoje jejich znalostí a dovedností během jejich života. Všechny cíle jsou vzájemně propojeny. Součástí strategie je tedy vzdělávání žáků, jejich odborná příprava, ale i celoživotní vzdělávání občanů.

31

Z dokumentu plyne že „vyšší úroveň vzdělání zlepšuje zaměstnatelnost a pokrok dosažený zvyšováním míry zaměstnanosti přispívá ke snižování chudoby“ (EU, Europe 2020, s. 11)

Členské státy se zavazují vyvíjet takové činnosti a opatření, které povedou ke splnění cílů vyplývajících ze strategie. Pro oblast vzdělávání jsou v dokumentu stanoveny úkoly, kterým by se měly členské státy věnovat. Proto je zde důležitá i role Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jehož činnost by měla být v souladu s těmito úkoly, tak aby přispěla k naplnění stanovených cílů. Ministerstva by se v oblasti vzdělávání měla zaměřit na tyto úkoly: 

efektivnější investice do všech úrovní vzdělávací soustavy,



zmenšení poklesu předčasných odchodů ze škol a zdokonalení vzdělávaní,



zlepšení postavení systému vzdělávání prostřednictvím národních rámců kvalifikací a posílení potřeb vzdělávání odrážející potřeby trhu práce,



posílení postavení žáků na trhu práce s cílem zlepšit jejich uplatnění na tomto trhu.

EU v rámci celoživotního vzdělávání, které zahrnuje všechny tři stupně formálního vzdělávání, dále neformální a informální vzdělávání, vydává a vyhlašuje velké množství různých programů a komuniké. V oblasti dalšího a odborného vzdělávání lze zmínit komuniké z Brugg, které se zaměřuje na efektivní odborné vzdělávání a přípravu, nebo program Celoživotního učení. Oba tyto dokumenty jsou navazujícími dokumenty na strategii Evropa 2020.

1.4.2 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ve vztahu k EU a strategickému dokumentu Evropa 2020 se MŠMT řídí dle navazujícího dokumentu Strategický rámec evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě (ET 2020 – resp. Education and Training 2020), který byl přijat všemi ministry školství členských států EU.

32

Pro to, aby ČR jako členský stát EU dosáhla určitým způsobem stanovených cílů v oblasti dalšího vzdělávání, vyvíjí MŠMT v současné době mnoho činností, které mají napomoci zlepšit situaci v českém vzdělávacím systému. Nejenom že je připravována změna způsobu financování středních škol, kdyby se střední školství financovalo dle významnosti oborů, která bude výsledkem analýzy potřeb trhu. Dále vznikají programy na zapojení firem do odborné přípravy žáků a větší podpora praktické výuky prostřednictvím grantů. Výše zmíněné tendence a snahy by v konečném výsledku měly vézt ke zlepšení uplatnění žáků na trhu práce. Dále je nutné zmínit připravovaný kariérní řád, který by měl být součástí motivace učitelů a měl by přinést změny v platovém ohodnocení a odměňování.

Z důvodu toho, že pro organizace a programy DVU je obligatorní částí akreditace od MŠMT, je pro lepší orientaci vytvořena databáze vzdělávacích organizací DVU, ale i databáze akcí a vzdělávacích aktivit dalšího vzdělávání nebo dalšího profesního vzdělávání. V nabídce pro pedagogické pracovníky se nejčastěji objevují pedagogickopsychologické kurzy. Ve výběru akcí dalšího profesního vzdělávání jsou ve velké míře nabízeny rekvalifikační kurzy. Ze zkoumaného oboru se často nabízejí kurzy průvodcovské, barmanské či cukrářské kurzy, kurzy technologie přípravy pokrmů, ale také kurzy pedagogického minima pro učitele odborného výcviku.

1.4.3 Vzdělávací centra a ostatní vzdělávací instituce Co se týká obecného vzdělávání či rekvalifikací, které napomáhá lepšímu uplatnění občanů na trhu práce, existují různá vzdělávací centra, které nabízejí různorodé nejčastěji jednodenní kurzy. I pro tyto specificky orientovaná centra či ústavy platí akreditační povinnost. Ve většině případů jsou centra zřizována jako příspěvkové organizace MŠMT a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Nelze opomenout ani úlohu center, jejichž hlavní činnost spočívá v zjišťování a sledování výsledků vzdělávání, které také organizují diferenciovaná školení, semináře a kurzy pro pedagogické pracovníky.

Ve vztahu k oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků vznikají a působí specializovaná vzdělávací centra a ústavy zaměřující se na tuto oblast. Je možné uvést Národní institut dalšího vzdělávání, Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské

33

zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Nelze vynechat ani úlohu vysokých škol, které především zajišťují nabídku formálního vzdělávání a jeho doplňování.

1.4.4 Oborová, profesní sdružení a asociace Neméně významnou roli, co se týká oblasti dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů, hrají i oborové asociace, které lze v případě získání akreditace do této oblasti začlenit. Tato sdružení nabízejí svým členům i nečlenům kurzy, semináře, workshopy s praktickou ukázkou a možností si praktické dovednosti procvičit. Účastník tak získá nejenom nové informace a znalosti, ale také nové dovednosti a zkušenosti. Lze jmenovat např. Asociace hotelů a restaurací České republiky, Česká barmanská asociace, Asociace kuchařů a cukrářů České republiky, Asociace průvodců České republiky.

1.4.5 Školy Institucí, která se může zapojit do procesu dalšího vzdělávání učitelů a vyvíjet tak programy a vzdělávací aktivity na prohlubování a zlepšování kvalifikace pedagogů, může být i škola nebo jiná školská instituce. Nejčastěji se ve školském prostředí uplatňují formy DVU typu porad, vzájemných hospitací či interních vzdělávacích seminářů, které pro své kolegy organizuje jeden z pedagogů dané školy. Školy tedy mohou jako akreditované vzdělávací instituce dalšího vzdělávání organizovat interní nebo externí formy DVU. Výhodou je, že často disponují dobrými materiálně-technickými a personálními podmínkami.

34

1.5

Praha v číslech aneb proč je další vzdělávání učitelů odborných předmětů důležité?

Město Praha je nejen hlavním městem České republiky, ale je to také nejvíce navštěvovaná destinace cestovního ruchu v zemi. Velmi důležitou část pražské ekonomiky tvoří právě již zmíněný obor cestovní ruch. Ekonomika hlavního města Prahy je převážně tvořena sektorem služeb, do kterého řadíme i obor zkoumaný v této diplomové práci. Ze statistik vedených Českým statistickým úřadem (ČSÚ, 2014 a; b) vyplývá, že terciární sektor významně ovlivňuje a tvoří převážnou část celkového HDP města Prahy. Právě tento zmíněný podíl sektoru služeb na HDP poukazuje ne jeho významnost. Návštěvnost Prahy každým rokem roste. Převažující část tvoří zahraniční turisté, ale Praha je také cílem domácích služebních cest. Prahu lze z pohledu oboru cestovního ruchu a hotelnictví charakterizovat také jako významnou destinaci MICE turismu3. Praha je rovněž hlavním centrem kultury, ekonomiky a školství České republiky. Nachází se zde největší množství středních odborných škol (ČSÚ, 2014 c), k jejichž velkému nárůstu došlo po roce 1991. Tento fakt dokládá i dílo Žufana a Koklarové, kteří dále dodávají, že výrazně vzrostl i počet středních hotelových škol, ve kterých bylo nutné zabezpečit odborné vzdělávání. (Žufan, Koklarová, 2014) Jak dále uvádí ČSÚ (ČSÚ, nedatováno), v roce 2013 bylo na území Prahy evidováno celkem 131 odborných středních škol, v nichž bylo zapsáno celkem 35 607 žáků. Zmiňovaná statistika dále sleduje vývoj počtu jednotlivých typů škol a jejich žáků od roku 1993, ale počet středních škol je uváděn až od roku 2006. Od tohoto roku lze pozorovat neustálý pokles výše zmíněných škol a s tím související i pokles žáků. V roce 2006 se na území Prahy nacházelo 142 středních odborných škol se 46 054 žáky. Tento pokles zobrazuje obrázek 1 a 2 a lze ho odůvodnit klesajícím počtem studentů ve věku nástupu na střední školy, tedy demografickým vývojem. Jedná se také o signál, že ubývá zájmu studentů o studium na středních školách. Tento sestupný úbytek je jedním z problémů, který ředitelé středních škol musí řešit. Nejenom, že úbytek vede k uzavírání některých oborů, propouštění učitelů, ale znamená také menší finanční prostředky, které školy získávají ze státního rozpočtu, což v konečné fázi ovlivňuje celý provoz školy.

3

MICE turismus = zkratka, která je složena ze čtyř počátečních písmen slov: Meeting (setkání, schůze), Incentives (motivační pobyty), Conventions/ Conferences (kongresy, konference), Events/Exhibitions (akce, výstavy)

35

Obrázek 1 - Pokles počtu středních odborných škol v Praze v letech 2006 - 2013 144 142

počet škol

140 138 136 134 132 130

období - rok

Pokles počtu středních odborných škol

Zdroj: ČSÚ, Dlouhodobý vývoj Prahy 1993-2013, nedatováno

počet žáků

Obrázek 2 – Pokles počtu žáků na středních odborných školách v Praze v letech 2006-2013

50000 48000 46000 44000 42000 40000 38000 36000 34000 32000 30000

období - rok

počet žáků v daném roce

Zdroj: ČSÚ, Dlouhodobý vývoj Prahy 1993-2013, nedatováno

36

Dalším podstatným faktorem poukazující na důležitost a významnost dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů je také účast žáků na vzdělání a úspěch absolventů středních odborných škol. Nejmladší dostupná data (ÚIV, 2010), která hodnotí tuto problematiku, jsou z roku 2009. Největší počet žáků vzhledem k celkovému počtu žáků středních škol je zapsán právě na středních školách v oborech odborného vzdělávání s maturitní zkouškou. Celkový podíl těchto žáků je v hlavním městě Praze 55,4%, což Prahu staví na druhé místo s největším podílem žáků zúčastněných v tomto typu vzdělávání. Avšak negativní stránkou pro absolventy středních odborných škol s maturitní zkouškou je jejich těžší uplatnění na trhu práce. Největší úspěch na trhu práce mají absolventi gymnázií. V závislosti na tom, aby bylo žákům v průběhu studia poskytnuto kvalitní vzdělání v oboru, je nutné stále zlepšovat a zdokonalovat výuku a přípravu studentů na budoucí povolání s ohledem na měnící se celospolečenské podmínky. Toto tvrzení dokládají i názory Kohnové, dle které je učitel osoba, která by žáky měla připravit především na změny ve společnosti vycházející ze změn technologie, ekonomiky, kultury, politiky, ale i na nové objevy či informace. (Kohnová, 2000, s. 188-189) Jak již bylo výše zmíněno, absolventi středních odborných škol mají oproti absolventům gymnázií horší uplatnění na trhu práce. Proto, je důležité to, aby se žákům již v průběhu studia dostalo kvalitnějšího vzdělávání a lepší přípravy na budoucí povolání s cílem zlepšit jejich uplatnění na trhu práce. Způsob jak dosáhnout tohoto cíle, je zlepšení a rozvíjení dalšího vzdělávání učitelů.

37

1.6

Střední hotelové školy v Praze

V Praze se nachází velké množství středních škol, které nabízejí vzdělání v oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu. Na těchto školách žáci získávají odborné, komplexní vzdělání z uvedených oborů. Převážná část těchto škol jsou zřízena jako soukromé instituce, ale existují i veřejné školy, které v Praze zřizuje magistrát hlavního města Prahy, odbor školství, vzdělávání a volný čas.

Vzdělávací proces na středních školách vychází především z rámcového vzdělávacího programu a ze školního vzdělávacího programu. Typickým rysem středních hotelových škol je jejich profesní, neboli odborné zaměření. Oproti gymnáziím je zde menší podíl všeobecných předmětů. Výuka je více zaměřená na odbornou a praktickou část zvoleného oboru vzdělávání. Absolventi těchto odborných škol najdou své uplatnění nejen v oboru hotelnictví, gastronomii a cestovním ruchu, ale mnohdy i v dopravě či v obchodních podnicích.

1.6.1 Veřejné střední školy V Praze lze nalézt pouze tři významné veřejné střední školy, které přímo ve svém názvu nesou hotelnictví. Patří mezi ně Hotelová škola ve Vršovické ulici, Hotelová škola Radlická a Střední odborná škola Holečkova, která je specifickým typem školy, protože poskytuje vzdělání v oboru sluchově postiženým žákům. Ostatní střední školy nabízejí studium mnoha oborů s různým zaměřením a přímo se nesoustřeďují na obor hotelnictví, gastronomie a cestovní ruch. Některé z těchto škol, mimo vzdělání s maturitní zkouškou, poskytují i vzdělání i s výučním listem. Přehled středních veřejných škol v Praze, jejich umístění a vyučované obory, zobrazuje tabulka 1.

38

Tabulka 1: Přehled pražských veřejných středních škol poskytujících vzdělání v oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu Název školy

Adresa školy

Studijní obory

Studijní obory

s maturitní

s výučním listem

zkouškou Hotelová škola

Vršovická 43

6542M01 Hotelnictví -

101 00 Praha 10 Hotelová škola

Radlická 115

6542M01 Hotelnictví -

Radlická

158 00 Praha 5 –

6542M02 Cestovní

Jinonice

ruch

Střední odborná škola Holečkova 4 Holečkova

6542M01 Hotelnictví 2953H01 Pekař

150 00 Praha 5 –

2954H01 Cukrář

Smíchov

6551E01 Stravovací a ubytovací služby 6551H01 Kuchař – číšník

Obchodní akademie

U Vinohradského

6542M02 Cestovní

Hovorčovická

hřbitova 3

ruch

-

130 00 Praha 3 Střední odborná škola Ke Stadionu 623

6541L01

6551E02 Práce ve

a střední odborné

Gastronomie

stravování

196 00 Praha 9

učiliště v Praze 9 –

6551H01 Kuchař –

Čakovice

číšník

Zdroj: MŠMT, vzdělávací nabídka škol, 2014

39

1.6.2 Soukromé střední školy Převládající způsob zřizování středních hotelových škol v Praze je soukromé vlastnictví. Jsou to školy, jejichž hlavním cílem je poskytování vzdělání v oboru s podnikatelským záměrem. Školy jsou zakládané soukromým majitelem, buď fyzickou, nebo právnickou osobou. Soukromé hotelové školy v mnoha případech, kromě denního studia ukončeného maturitní zkouškou, nabízejí i dálková studia nebo nástavbová studia. Přehled těchto škol zobrazuje tabulka 2.

Tabulka 2: Přehled pražských soukromých středních škol poskytujících vzdělání v oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu Název školy

Adresa školy

První soukromá

Svídnická 506

hotelová škola, spol.

181 00 Praha 8 -

s. r. o.

Bohnice

Střední škola

Studijní obory s

Studijní obory

maturitou

s výučním listem

6542M01 Hotelnictví

-

Koulova 15

6541L01

6551H01 Kuchař –

hotelnictví a

160 00 Praha 6 –

Gastronomie

číšník

gastronomie s. r. o.

Dejvice

International Střední škola

Vrbova 1233

6542M01 Hotelnictví

2954H01 Cukrář

gastronomická a

147 00 Praha 4 –

6542M02 Cestovní

6551H01 Kuchař –

hotelová s. r. o.

Braník

ruch

číšník

6541L01 Gastronomie Soukromá střední

Svídnická 599/1a

6541L01

6551H01 Kuchař –

škola gastronomie s.

181 00 Praha 8 -

Gastronomie

číšník

r. o.

Bohnice

Střední škola

Slavětínská 82

6542M01 Hotelnictví

6551H01 Kuchař –

hotelnictví a

190 14 Praha 9 –

6542M02 Cestovní

číšník

gastronomie SČMSD

Klánovice

ruch

Praha, s. r. o.

6541L01Gastronomie 40

Střední škola

Českobrodská 362

6541L01

6551H01 Kuchař –

kosmetiky a

190 00 Praha 9 -

Gastronomie

číšník

hotelnictví BEAN, s.r.

Hrdlořezy

-

o. Soukromá střední

Kardašovská 691

6542M02 Cestovní

škola cestovního

198 00 Praha 9

ruch

Chvaletická 918

6542M02 Cestovní

ruchu, s. r. o. Soukromá střední

odborná škola START, 198 00 Praha 14 (9)

-

ruch

s. r. o. Střední škola

Schulhoffova 844

6542M02 Cestovní

6551H01 Kuchař –

managementu a

149 00 PRAHA 4

ruch

číšník

Soukromá střední

Pernerova 29/383

6542M02 Cestovní

-

odborná škola (1.

186 00 Praha 8 –

ruch

KŠPA) Praha s. r. o.

Karlín

SOŠ a Tan. konz. I.

Kuncova 1580

Váni – Psoty, s. r. o.

155 00 Praha 5 –

služeb s. r. o.

6542M01 Hotelnictví

-

Stodůlky

SŠ pohostinství a

Smolkova 565

6541L01

6551E02 Práce ve

stravování s. r. o.

142 00 Praha 4

Gastronomie

stravování 6551H01 Kuchař – číšník

SOŠ specializační a

Němčická 1749

6542M02 Cestovní

VOŠ ARITA, s. r. o.

142 00 Praha 4

ruch

Zdroj: MŠMT, vzdělávací nabídka škol, 2014

41

-

1.7

Charakteristika studijních oborů

Jedním z mnohých dokumentů, kterým je upraven proces vzdělávání je také Rámcový vzdělávací program, který je vypracován pro různorodé obory. Rámcový vzdělávací program upravuje především profil a uplatnění absolventa daného oboru. Dále popisuje a vymezuje organizaci vzdělávání včetně jeho obsahu a formy ukončení studia. Následující charakteristika studijních oborů středních hotelových škol vychází z rámcových vzdělávacích programů oborů cestovní ruch, hotelnictví a gastronomie, ale také z autorčina vymezení a deskripce převažujících studijních oborů na středních hotelových školách v Praze.

1.7.1 Cestovní ruch Cestovní ruch je velice široký obor. Jeho důležitost a význam se snaží vystihnout mnoho profesionálů z oboru, kteří cestovní ruch vidí jako důležitou součást růstu národních ekonomik. Jeho významnost dokládá i vznik celosvětových, mezinárodních, vládních či nevládních organizací, které se zaměřují ať už na vymezení a stanovení právních norem, doporučení, sledování jeho sociálního či ekonomického vlivu, ale také na jeho podporu, rozvoj a propagaci. Na rozvoj cestovního ruchu mělo vliv velké množství aspektů, lze jmenovat rozvoj dopravy, mobility, růst fondu volného času, změnu pracovních podmínek, celkovou globalizaci atd. Cestovní ruch lze charakterizovat jako systém vztahů, který sdružuje a propojuje jednotlivé prvky, které ho rozvíjejí a jsou jeho důležitou součástí. Znaky tohoto oboru tvoří přechodné ubytování, realizace ve volném čase, účel motivace, realizace mimo obvyklé bydliště. Cestovní ruch vytváří primární a sekundární nabídku destinace4. Z tohoto důvodu, lze pod cestovní ruch zařadit i obory hotelnictví a gastronomie, které vytváří suprastrukturu, tedy i sekundární nabídku cestovního ruchu. Ačkoliv obecně na středních hotelových školách převládá nabídka oborů hotelnictví a gastronomie, i přesto je cestovnímu ruch z části zařazen do školních výukových programů, protože si učitelé a ředitelé škol uvědomují vzájemnou propojenost a návaznost těchto oborů.

4

Destinací se rozumí cílové místo účastníků cestovního ruchu, které disponuje atraktivitami cestovního ruchu a vybaveností.

42

1.7.2 Hotelnictví Podobně jako mnohé obory, tak i obor hotelnictví prošel během několika staletí určitým vývojem. Hotelnictví se zabývá provozováním hromadných ubytovacích zařízení 5. Jedná se o obor, jehož cílem je poskytování ubytovacích, hotelových a doplňkových (společensko-zábavních) služeb. Je to obor, pro který je charakteristické zapojování a využívání poznatků z marketingu, managementu, práva, ale také z oblasti personalistiky, logistiky a ekonomiky. Právě z důvodů multioborovosti jsou na středních školách mnohdy vyučovány i teoretické předměty z těchto okruhů.

1.7.3 Gastronomie Gastronomie je jedním z nejstarších řemesel, jehož podstatou je poskytování stravovacích služeb. Gastronomii lze charakterizovat jako vědu nebo nauku o kulinářském umění, o kuchařských dovednostech a zručnostech nebo jako učení a zásady vztahu kultury a potravy. Nauka o gastronomii se týká především organizace a provozování podniků společného stravování ve výrobě a odbytu. Gastronomie v sobě zahrnuje mnoho procesů. Gastronomické zařízení se zpravidla dělí na dvě části – část výrobní a část odbytovou. Pracovníci odbytové části mají dobré znalosti z oblasti sortimentu potravin a nápojů, skladování, hygieny gastronomického provozu, přípravy a zpracování potravin. Pracovníci výrobní části mají především dobré jazykové, komunikativní vystupování a znalosti z oblasti techniky obsluhy hostů, kalkulace ceny produktů.

Absolventa středních hotelových škol lze charakterizovat jako osobu, která má dobré jazykové znalosti, mnohdy hovoří dvěma až třemi jazyky. Disponuje dobrými teoretickými a praktickými základy pro výkon profese nebo i pro další studium. Absolventi jsou připraveni na provoz ubytovacích, stravovacích služeb a zařízeních služeb cestovního ruchu. Mají znalosti potřebné pro organizaci práce, zajišťování logistiky, dobře se orientují v moderních trendech a mají potřebné vědomosti související s ochranou spotřebitele. Absolventi mají dobré znalosti z oblasti podnikání, obchodu a kvality práce. (MŠMT, 2007a, b, c) 5

Hromadné ubytovací zařízení, je ubytovací zařízení, které má více než 5 pokojů (10 lůžek). Za hromadné ubytovací zařízení se považuje hotel, motel, botel, penzion a ostatní zařízení, jejichž provozování upravuje živnostenský zákon č.455/1991 Sb., v aktuálním znění.

43

2 Výzkum Výzkum, který je realizován v této diplomové práci, lze definovat jako empirické zkoumání. Tento typ výzkumu je pro potřeby naplnění cíle diplomové práce považován za nejvhodnější metodu výzkumu, který usiluje o analýzu dat a deskripci zkoumané problematiky. Pro výzkum je charakteristická menší velikost zkoumaného souboru. Pro zjištění potřebných informací byly použity dvě metody sběru dat – metoda strukturovaného rozhovoru a elektronického, jinak přezdívaného on-line dotazníku. Jedná se tedy o primární sběr dat. Obě metody sběru dat byly uskutečněny v roce 2015 v měsících březen a duben.

2.1

Metodika strukturovaného rozhovoru 2.1.1 Výzkumný vzorek

Výzkumný vzorek zvolené techniky je složen z ředitelů středních veřejných i soukromých hotelových škol v Praze. Rozhovor reaguje na novelu zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Primárním cílem strukturovaného rozhovoru je vytvořit ucelený přehled o uplatňované aktuální podobě DVU na středních hotelových školách v Praze. Dílčím cílem je zjistit míru kvalifikace učitelů odborných předmětů ve vybraných středních školách, způsob financování, zájem o DVU a názor ředitelů na DVU odborných předmětů.

2.1.2 Stanovení hlavní výzkumné otázky strukturovaného rozhovoru Pro naplnění stanoveného cíle diplomové práce byla stanovena následující výzkumná otázka: Jaká je podoba DVU na středních hotelových školách v Praze?

2.1.3 Podoba strukturovaného rozhovoru Strukturovaný rozhovor měl standardizovanou podobu a byl uskutečněn dle předem stanovených otázek. Otázky byly přímé a otevřené, bez možnosti výběru odpovědi. Pro sběr dat strukturovaného rozhovoru byl zvolen osobní kontakt s respondentem. Během rozhovoru byly přípustné sondážní otázky, které doplňovaly a vyjasňovaly odpovědi respondenta. 44

2.1.4 Výzkumné otázky strukturovaného rozhovoru 1) Je kvalifikace učitelů odborných předmětů vyučujících na této škole v souladu s novelou zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících? 2) Museli jste přistoupit k propouštění učitelů odborných předmětů, kteří po uplynutí přechodného období nesplňovali podmínky kvalifikace? 3) Působí na Vaší škole učitelé praktického výcviku nebo odborníci z oboru, jejichž působnost ve školách upravuje novela zákona č.563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících? 4) Jaká je politika DVU? Jaký je plán DVU na této škole? 5) Je Váš plán DVU zaměřený na všechny učitele bez rozdílu, nebo máte programy DVU vypracované speciálně pro učitele odborných předmětů? 6) Jak je tato forma DVU financována? Jaké jsou dle Vašeho názoru optimální náklady za jednodenní/vícedenní DVU? 7) Jaký je o DVU ze stran učitelů odborných předmětů zájem? O co mají tito učitelé, dle Vašeho názoru, nejvíce zájem? 8) Podporujete učitele v rámci DVU? Jak se stavíte k tomu, když učitelé sami navrhnou formu DVU např. kurz, o který mají zvýšený zájem? 9) Zvyšuje účast na DVU ohodnocení učitelů, př. zvýšení příplatků? 10) Jaké jsou dle vašeho názoru největší bariéry a problémy v oblasti DVU učitelů odborných předmětů?

2.1.5 Průběh strukturovaného rozhovoru 

Popis oslovení účastníků, místo, čas – S řediteli škol byla po předchozí telefonické domluvě sjednána schůzka v určitém čase. Při telefonickém kontaktování ředitelů se autorka setkala s vřelým a přátelským přijetím, ale i s odmítnutím. Rozhovor probíhal vždy v místě dané školy a trval v rozmezí 20-30 minut. Rozhovoru se zúčastnila přibližně polovina z oslovených respondentů, tedy 10 ředitelů středních hotelových škol v Praze. Lze konstatovat, že všichni oslovení ředitelé škol znali oblast a problematiku dalšího vzdělávání učitelů velice dobře a autorce poskytli cenné informace.

45



Zahájení – Před zahájením strukturovaného rozhovoru došlo k pozdravení se s ředitelem či ředitelkou školy. V druhé řadě byli ředitelé podrobněji seznámeni s cílem a pravidly strukturovaného rozhovoru a byli informováni o cíli a problematice diplomové práce.



Záznam - Během rozhovoru byly odpovědi ředitelů škol na stanovené otázky v podobě textu osobně zapisovány do záznamového archu, jehož podobu dokládá příloha 1.



Ukončení – Po ukončení strukturovaného rozhovoru autorka poděkovala za čas, který jí ředitelé věnovali a za to, že byli ochotní se strukturovaného rozhovoru zúčastnit.

2.1.6 Hodnocení odpovědí strukturovaného rozhovoru Odpovědi na otázky jednotlivých respondentů byly mezi sebou porovnávány a cílem bylo nalézt a určit spojitost a rozdíly odpovědí a vytvořit podklady pro interpretaci výsledků. Pro hodnocení výsledků strukturovaného rozhovoru, byla zvolena technika otevřeného kódování, jejíž základ spočívá ve vytvoření jakého si modelu nebo konceptu fungování zkoumané oblasti. Tato technika hodnocení dat je řazena mezi techniky používané při kvalitativní metodě výzkumu. (Švaříček, Šeďová a kol., 2007) Stručný přehled výsledků strukturovaného rozhovoru dokládá tabulka 3.

Osnova příběhu 1. Kvalifikace učitelů dle legislativy. 2. Podoba politiky a uplatňovaných plánů DVU odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze. 3. Názor ředitelů středních hotelových škol v Praze na DVU odborných předmětů.

2.1.7 Interpretace výsledků strukturovaného rozhovoru 1. Kvalifikace učitelů odborných předmětů dle legislativy. Odpověď na tento okruh problematiky vychází z prvních tří otázek rozhovoru. Učitelé odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze splňují podmínky kvalifikace dle zákona č.563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. V podstatě je 46

většina těchto učitelů již v pokročilejším věku, a proto ve velké míře naplňují podmínku výjimky, kterou uděluje tento zákon a to, že dosahují věku 55 let a více a jejich pedagogická praxe je vyšší jak 20 let. Dále lze z odpovědí říci, že mladší ročníky pedagogů mají již kvalifikační podmínky splněné nebo si je doplňují studiem. Ředitelé se dále shodují, že v rámci kvalifikace učitelů odborných předmětů nikdy nevznikl žádný problém a proto ředitelé nemuseli ve velké míře přistoupit k propouštění učitelů odborných předmětů, kteří po uplynutí přechodného období nesplňovali kvalifikační podmínky. K propouštění učitelů odborných předmětů došlo pouze v jedné z dotazovaných škol, z nichž jeden učitel byl propuštěn a druhý učitel odešel do starobního důchodu. Z odpovědí dále vyplynulo, že propouštění učitelů odborných předmětů a jejich odchod je otázkou budoucnosti. Ne z důvodu podmínek kvalifikace, ale spíše z důvodů vysokého věku učitelů nebo možných nových úprav legislativy. Učitelé dle názoru ředitelů mají dostatečnou kvalifikaci a praxi pro výkon povolání.

V rámci rozhovoru bylo zjišťováno i to, zda na středních hotelových školách v Praze působí v rámci kvalifikace i osoby, jimž lze uznat splnění podmínek kvalifikace na dané škole osobou ředitele školy. Na středních hotelových školách v Praze tedy tyto osoby jakož to odborníci z oboru působí. Jejich působení a potřebu nejlépe dokládá tato odpověď: „ano působí, jejich znalosti a zkušenosti jsou pro tento obor velice nezbytné a pro žáky nejpřínosnějším subjektem ve výuce.“

V oblasti kvalifikace učitelů odborných předmětů v současné době jsou tedy splněny veškeré podmínky dle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Díky novele tohoto zákona se do výuky pomalu zapojují i odborníci z oboru, jejichž znalosti a dovednosti jsou pro školu, žáky a společnost velice přínosné a napomáhají tak zlepšovat a zkvalitňovat výuku odborných předmětů s cílem zlepšovat uplatnění žáků na trhu práce.

2. Podoba politiky a uplatňovaných plánů DVU odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze. Politika DVU odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze je různorodá. Především závisí na velikosti školy a oborech, na které se daná škola zaměřuje. Dá se říci, že čím menší škola a čím více nabízených rozdílných oborů, tím méně se klade na DVU 47

učitelů odborných předmětů námi zkoumaných oborů menší důraz. Důležitým a neopomenutelným úkolem, který pro ředitele v oblasti DVU nastává je, že jsou povinni vést dokumentaci o DVU a učitelé a ostatní pedagogové jsou povinni vždy doložit písemný doklad o absolvování DVU. Ředitelé škol jsou také povinni v dokumentaci vést četnost účasti na DVU s tím, že každý učitel by se DVU měl zúčastnit minimálně 1 krát do roka.

Na středních hotelových školách v Praze jsou vypracovány krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé plány DVU. Tyto plány schvaluje ředitel, ale za jejich plnění odpovídá příslušný zástupce ředitele školy, ve většině případů se jedná o zástupce ředitele pro odborný výcvik nebo pro odborné vyučování. Krátkodobé plány jsou vypracovávány na 1 rok a obsahují především rozpočet DVU a záměry školy v této oblasti. Tyto plány také vycházejí ze zájmů učitelů. Střednědobé a dlouhodobé plány DVU jsou vypracovávány v horizontu 2-5 let a zaměřují se hlavně na splnění legislativních podmínek. Plány DVU jsou vypracované bez rozdílu na všechny pedagogické pracovníky působící na škole. Pokud by se přistoupilo k rozdílné podobě DVU, mohlo by dojít k diskriminaci určitých učitelů a ke snížení jejich motivace. Nejenom učitelé odborných předmětů, ale i ostatní pedagogové, mají na školách stejné podmínky v rámci DVU a záleží pouze na jejich přístupu, motivaci a postoji k DVU.

Učitelé odborných předmětů si DVU navrhují sami. Ředitelé jim často prostřednictvím emailové pošty přeposílají nabídky DVU, které dostávají. Větší a více zaměřené střední hotelové školy často spolupracují s různými profesními a oborovými institucemi, které jim sami nabízejí DVU, lze jmenovat např. Pražský kulinářský institut. Ředitel, nebo jeho zástupce, je také osoba, která v konečné fázi schvaluje účast učitele na DVU. Pro ředitele je v rámci DVU nejdůležitější přínos, hlavně přínos pro školu a samotného učitele. Na větších středních hotelových školách, které se zaměřují pouze na obor hotelnictví, gastronomie a cestovní ruch, se klade důraz především na to, aby se učitelé vzdělávali v daném oboru a prohlubovali tak své znalosti a dovednosti. Ředitelé v rámci DVU odborných předmětů podporují hlavně prakticky zaměřené DVU např. kurzy zaměřené na přípravu učitelů v rámci Revenue a Yeld management, DVU týkající se rezervačních systémů včetně jejich praktické ukázky nebo také DVU zaměřující se na barmanství, sommeliérství a pohostinství. 48

Ředitelé se dále snaží využívat svých osobních kontaktů s odborníky v oboru nebo s bývalými studenty, se kterými vytvářejí interní vzdělávací programy a aktivity pro své učitele. Dále také využívají odborné časopisy, které buď odebírají pravidelně, nebo je dostávají zdarma.

Důležitou součástí plánu DVU je také jeho financování. Na každý rok je stanoven rozpočet, ze kterého se čerpají finanční prostředky na DVU. Rozpočet je buď stanovený a určený pro všechny pedagogické pracovníky a jeho čerpání je sledované a koordinované, tak aby bylo možno financovat DVU pro všechny pedagogické pracovníky, nebo je rozpočet rozdělen a každý pedagogický pracovník má přidělenou stejnou částku, kterou může za rok na DVU vyčerpat. Co se týká financování, je důležité podotknout, že na většině těchto škol financování DVU probíhá tak, že ředitelé se v celkové výši snaží hradit DVU. Průběh financování nejlépe vystihuje tato odpověď: „zájmy učitelů, které nejsou v souladu s oborem, nebo se zájmy školy vedení příliš finančně nepodporuje.“ Financování tedy probíhá tak, že škola hradí náklady DVU v celkové výši nebo z větší části. Vyskytují se i případy, kdy se učitelé částečně podílejí na financování DVU. Dle názorů ředitelů škol nelze jasně stanovit optimální cenu DVU. Ředitelé preferují co nejnižší cenu, avšak problémem je to, že mnohdy cena nenese kvalitu vzdělávacího programu. Mnozí z nich určují cenu za jednodenní DVU v rozmezí 1000-1500 Kč a u vícedenního DVU cca 6000 Kč. Nutno také podotknout, že ředitelé škol příliš vícedenní DVU nepodporují. Preferují jednodenní DVU a to spíše ve dnech, kdy mají učitelé méně výukových hodin nebo v době jejich volného času, tedy v době po skončení a splnění jejich výukových povinností.

Ředitelé se dále shodují, že účast na DVU žádným způsobem nezvyšuje finanční ohodnocení učitelů odborných předmětů. Účast na DVU ředitelé škol neřadí mezi výkonové indikátory. Dle jejich názorů by tomu však tak být mělo, ale není. Hlavním důvodem je nedostatek finančních prostředků na toto ohodnocení. Právě výše zmíněný faktor, má největší vliv na motivaci učitelů v oblasti DVU.

49

3. Názor ředitelů středních hotelových škol v Praze na DVU odborných předmětů. Ředitelé středních hotelových škol považují oblast DVU za velice důležitou, které by se mělo věnovat více pozornosti. Uvědomují si nutnost dalšího vzdělávání a rozvoje učitelů odborných předmětů i ostatních pedagogů. Avšak jsou si vědomi různých problémů, nedostatků a bariér, které komplikují samotný systém DVU odborných předmětů. V rámci DVU se snaží učitele co nejvíce podporovat, nejen po finanční stránce. Ředitelé se snaží učitelům ulehčit výběr a zjednodušit nabídku, která je dle jejich názorů velice široká, ale také nepřehledná a chaotická. I když je patrná podpora ředitelů, tak v konečné fázi je pro ředitele vždy nejdůležitější žák. Nejvíce ředitelé upřednostňují a podporují účast učitelů na DVU o víkendech, v období prázdnin nebo po skončení jejich pracovního dne. Nepříliš pozitivně se stavějí k DVU v průběhu pracovního dne, kdy jim nastává problém se suplováním. Důvodem je také to, že učitelů odborných předmětů a praktického vyučování nepůsobí na školách mnoho a proto posléze vzniká problém s nalezením náhrady na suplování těchto předmětů.

Jeden z hlavních problémů DVU je nabídka vzdělávacích aktivit. Pod tuto oblast ředitelé škol řadí hlavně nízkou nabídku vzdělávacích aktivit pro odborné předměty ve formě praktických kurzů, školení a workshopů. Tyto formy DVU jsou dle jejich názoru více zaměřeny na teoretickou část a méně na tu důležitější – praktickou část. Jako další problém v nabídce vidí ten, že nabídka různých školení, kurzů a workshopů je sice široká, ale mnohé z nich nejsou součástí uznávaných a akreditovaných systémů DVU.

Další bariérou DVU je nízká motivace učitelů k účasti na DVU. Tato bariéra je dána hlavně tím, že DVU se neodráží na ohodnocení učitelů. Dle ředitelů škol, by měl být vytvořen lepší systém motivace, tak aby zvyšoval zájem učitelů o DVU, aby se učitelé sami chtěli vzdělávat. Ředitelé jako jeden z možných způsobů zlepšení motivace vidí v tom, že DVU by mělo být ve větší míře součástí kariérního řádu.

V neposlední řadě je velkým nedostatkem v oblasti DVU aktivita pedagogických ústavů, které by svou činnost měly více zaměřit směrem ke školám. DVU, by dle mnohých názorů, měly poskytovat zdarma nebo levněji, protože jsou příspěvkovými organizacemi a také nositeli evropských grantů. 50

Tabulka 3: Stručný přehled výsledků strukturovaného rozhovoru Oblast zkoumání

Popis -splnění podmínek zákona č. 563/ 2004 Sb.

Kvalifikace učitelů dle legislativy

-splnění podmínek výjimky novely zákona č.563/2004 Sb. -bezproblémová oblast

Působnost odborníků z oborů na středních hotelových školách

-jejich znalosti a zkušenosti jsou pro žáky důležité a velice přínosné -různorodost -vliv velikosti a zaměření školy

Politika DVU na středních hotelových školách v Praze

-stejné podmínky pro všechny učitele -DVU nemá vliv na finanční ohodnocení učitelů -každoroční finanční rozpočet na DVU -podpora ředitelů škol -krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé -vliv financování, zájmu učitelů

Plány DVU na středních hotelových školách v Praze

-schválení účasti osobou ředitele nebo zástupce ředitele školy -podpora účasti na kurzech DVU zaměřených na odbornou a praktickou stránku -nepřehledná a nízká nabídka vzdělávacích aktivit pro odborné předměty -spíše teoretické zaměření kurzů DVU -zajímavé aktivity nejsou akreditované a

Bariéry DVU

nelze je zahrnout do procesu DVU -málo pozornosti ze strany státních institucí -problémy se suplováním -nízká motivace učitelů -aktivita pedagogických ústavů

Zdroj: vlastní zpracování 51

2.2

Metodika dotazníku 2.2.1 Výzkumný vzorek

Obecně je základní soubor této části výzkumu tvořen učiteli odborných předmětů působícími na středních hotelových školách v České republice. Pro provedení výzkumu byl zvolen soubor výběrový, který vychází ze základního souboru. Výzkum byl prováděn v Praze, proto se výběrový soubor skládá z učitelů odborných předmětů na středních hotelových školách v tomto kraji. Jeho velikost vyplývá z počtu středních hotelových škol působících na území Prahy. Zvolenou metodu lze popsat jako účelový výběr vzorku, jehož výsledky nelze příliš generalizovat a to z důvodů odlišných politik a podporovaných plánů DVU na školách, různých preferencí, zkušeností a účasti pedagogů v rámci DVU a v neposlední řádě z důvodů vlivu genderových charakteristik (pohlaví, věk).

2.2.2 Stanovení hlavní výzkumné otázky (hypotézy) dotazníkového výzkumu Následující hypotéza byla zvolena v závislosti na již realizovaných výzkumech DVU, ze kterých plyne, že nejvyhledávanější a nejoblíbenější formou DVU ze stran pedagogů jsou kurzy.

Hypotéza: Učitelé odborných předmětů působících na zkoumaných školách v Praze z forem DVU nejvíce upřednostňují odborné kurzy.

2.2.3 Podoba dotazníku Za nejvhodnější a nejpřínosnější způsob dotazování byl zvolen elektronický dotazník, jehož podobu dokládá příloha 2. Dotazník byl vytvořen přes internetový portál, který se specializuje na dotazníkové šetření. Tato forma sběru dat byla stanovena s ohledem na časovou náročnost.

Dotazník se skládal z 10 otázek. V úvodní části dotazníku byli respondenti seznámeni s cílem dotazníku a okruhem zkoumané problematiky. Otázky v dotazníku byly rozděleny do tří okruhů. První část byla tvořena otázkami, jejichž cílem bylo přinést odpovědi, které byly dále využity pro ověření hypotézy. Ve druhém okruhu byly umístěny otázky, jejichž odpovědi doplňovaly informace ke zkoumané problematice a ve třetí části byly zařazeny 52

identifikační otázky, jejichž cílem bylo blíže charakterizovat respondenta. Otázky byly povinné a uzavřené, respondenti měli vždy na výběr jednu odpověď. V dotazníku byla umístěna i jedna otázka, ve které měli respondenti vyjádřit preferované pořadí jednotlivých faktorů.

Primárním cílem dotazníkového šetření bylo získat potřebná data pro výběr nejvhodnější formy neformálního DVU, který bude mít pro učitele největší užitek. Pro hodnocení nejpreferovanějších forem DVU byly vybrány takové formy, které se ve společnosti a na území České republiky nejvíce vyhledávají a nabízejí. Charakteristika těchto forem DVU je popsána níže.

2.2.4 Průběh dotazníkového šetření Odkaz na vyplnění tohoto dotazníku, byl zasílán prostřednictvím e-mailové adresy přímo učitelům, kteří vyučují odborné předměty na zkoumaných školách. Kontakt na tyto učitele byl získán buď prostřednictvím internetových stránek vybraných škol, nebo od ředitelů škol po ukončení strukturovaného rozhovoru. Na dotazník odpovědělo celkem 54 respondentů.

2.2.5 Hodnocení a interpretace odpovědí první části dotazníku Pro ověření hypotézy byla zvolena metoda stanovení vah kritérií, neboli metoda párového porovnávání. Jedná se o deskriptivní model, model vícekriteriálního rozhodování (Brožová, 2005; Brožová a kol., 2003), kdy je každá varianta hodnocena podle stanovených kritérií.

Model párového porovnání A. V první řadě bylo nutné vytvořit charakteristiku jednotlivých forem DVU, která byla východiskem pro sestavení základní tabulky. Charakteristika vybraných forem DVU je popsána níže a její stručný popis zachycuje tabulka 4.

53

Samostudium Samostudium je legislativně upravený způsob DVU, proto je jeho charakteristika vytvořena dle aktuálního znění zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Časová náročnost této formy vzdělávání je stanovena na 12 pracovních dnů ve školním roce. To znamená, že na každý měsíc připadá 1 pracovní den, což činí přibližně 8 hodin měsíčně. Obecně se doporučuje čerpat volno na tuto formu vzdělávání v době hlavních letních nebo vedlejších prázdnin, kterými se rozumí prázdniny podzimní, vánoční, pololetní, jarní nebo velikonoční. Dále lze pro samostudium vymezit období, ve kterém je přerušen nebo omezen provoz školy, nebo v době, kdy se ve škole z mimořádných důvodů neuskutečňuje výuka. Volno pro samostudium schvaluje a určuje ředitel školy, který by měl nejen vést evidenční list studijního volna, ale měl by také znát obsah studia, kterému se pedagogové věnují. Náklady spojené se samostudiem tvoří náhrada mzdy, která učiteli dle zákona náleží.

Během volna určeného k samostudiu si pedagogové rozšiřují své znalosti a nabývají nových poznatků. Bohužel už v zákoně není jasně definováno, jaké vzdělávání spadá pod tuto formu, proto charakteristika samostudia vychází z běžné praxe. Za samostudium lze považovat návštěvu výstav a veletrhů, studium odborné literatury a časopisů nebo elearning pomocí internetu. Je patrné, že pedagog zde má větší volbu způsobu vzdělávání, avšak by měl mít vždy na paměti to, aby jím zvolený způsob vzdělávání byl v souladu s jeho zaměřením. Hlavním motivem účasti jsou osobní faktory, např. seberealizace a vlastní zájem o danou problematiku. Kurzy, workshopy a jiné vzdělávací akce organizované akreditovanou institucí nejsou součástí samostudia. Tyto akce tvoří samostatnou formu DVU.

Konference/semináře Učitelé se v rámci DVU mohou účastnit i různých konferencí či seminářů. Učitelé odborných předmětů si nejčastěji volí takové, které se týkají oboru, který vyučují. Konference je větší setkání či schůze lidí, během nichž se projednávají různé otázky a aspekty odborné problematiky. Vystupují zde předem určení řečníci, kteří přednáší posluchačům. Seminář je oproti konferenci menší setkání lidí, při kterém zde také vystupuje role přednášejícího, avšak v průběhu semináře se připouští diskuse. 54

Charakteristika konferencí a seminářů je podobná. Zpravidla trvají jeden či více dní. Celková podoba se odvíjí od místa konání, předpokládaného počtu účastníků, od daného tématu konference či semináře. Konečná cena účastnického poplatku bývá nižší z důvodů toho, že jde spíše o teoretické vzdělávání. V průměru se cena pohybuje v rozmezí 500 až 1000 Kč. Lze tedy konstatovat, že hlavním přínosem pro účastníky této formy DVU je získání nových znalostí a poznatků na teoretické úrovni.

Odborné kurzy Kurzy jsou nejvyhledávanější formou DVU. Účastníci se do kurzů zapisují prostřednictvím přihlášky. Odborné kurzy mají tematické zaměření a vede je odborník, nebo také lektor, který provádí praktickou ukázku a snaží se účastníkům předat své praktické dovednosti společně s teoretickými znalostmi. Hlavním přínosem pro účastníky kurzu je především získání nových praktických dovedností, zkušeností a inspirace pro praxi. V mnoha případech účastníci po absolvování kurzu obdrží certifikát, či osvědčení. Ale existují i takové kurzy, které jsou ukončeny ověřením nabytých dovedností a znalostí v podobě zkoušky či testu. Právě tyto zmíněné způsoby ohodnocení účastníků mohou být jedním z motivačních faktorů pro účast. Délka trvání se odvíjí od daného zaměření kurzu, mohou být jednodenní i vícedenní. Konečná cena kurzu je ovlivněna nejen typem kurzu, ale také časovou nebo organizační náročností. Náklady jsou vyšší, čím větší je odbornost lektora, čím podrobnější je zaměření kurzu a čím delší je doba trvání kurzu. Odborné kurzy zaměřené speciálně na obor hotelnictví, gastronomie a cestovní ruch, nebo na psychologii a pedagogiku se zpravidla pohybují v rozmezí 1001-5000 Kč. Proto, aby tyto odborné kurzy byly uznány jako vzdělávací program DVU, musí být akreditovanými vzdělávacími programy dalšího vzdělávání učitelů od MŠMT.

Organizací odborných kurzů pro učitele odborných předmětů na středních hotelových školách se nejvíce zabývají profesní sdružení a oborové asociace. Tyto organizace pořádají odborné kurzy pro své členy i nečleny. Lze jmenovat Českou barmanskou asociaci, o. s., dále Asociaci kuchařů a cukrářů ČR nebo Asociaci hotelů a restaurací ČR.

55

Pracovní stáže, projekty Pedagogové se mohou účastnit i různých pracovních stáží. Příkladem je projekt „Stáže ve firmách“, který organizuje Fond dalšího vzdělávání. (www.stazevefirmach.cz) Cílem projektu je zvyšování kvalifikace prostřednictvím stáží, během kterých účastníci získají nové poznatky a zkušenosti z daného oboru. Načerpané zkušenosti mohou poté učitelé předat svým studentům s cílem zvýšit jejich dovednosti pro lepší uplatnění na trhu práce.

Součástí DVU může být i zapojení učitelů do různých projektů, které podporuje MŠMT a uznává jeho výsledky jako DVU. Projekty bývají často financovány z Evropských sociálních fondů prostřednictvím operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a jsou dále podporovány i národními centry pro vzdělání. Příkladem takového projektu, který se týká zkoumaného oboru, je projekt s názvem „Vzdělávání studentů a učitelů gastronomických oborů prostřednictvím praktické zkušenosti ve spolupráci s Asociací hotelů a restaurací České republiky o. s. Projekt je zaměřen na kvalifikační růst 63 pedagogů a 420 žáků v kategorii vzdělávání M a L. Účastníci projektu, učitelé i žáci, se zúčastní podrobné teoretické části a později budou moci získané poznatky procvičit i v praxi. (ahrcr.cz, 2014)

Dalším projektem, který se zabýval zvyšováním kvalifikace, byl projekt MŠMT. Projekt se nazýval „Pospolu – Podpora spolupráce škol a firem se zaměřením na odborné vzdělávání v praxi“. (Šrámek, 2014) V rámci tohoto projektu byly organizovány různé vzdělávací akce, které byly určeny pedagogickým pracovníkům. Učitelé si mohli vybrat z nabídky dle svého oboru. Tyto kurzy byly zaměřeny hlavně na pedagogickou oblast a probíhaly formou workshopů a koučování 6.

Z výše popsaných projektů, které jsou součástí dalšího vzdělávání, lze vytvořit charakteristiku této formy DVU. Proto, aby byl zajištěn dostatečný prostor pro přenos znalostí a zkušeností od odborného lektora k učitelovi, je nejvhodnější delší trvání stáže v rámci několika týdnů. Hlavním přínosem této formy DVU pro pedagoga je získání nových zkušeností a inspirace pro praxi. Jelikož jsou subjekty do těchto projektů zapojeny 6

Metoda rozvoje osobnosti a dovedností, založena na poradenství nezávislé osoby – tzv. kouče. Tato osoba napomáhá klientovi řešit určitý problém, otázky nebo zdokonalit určitou oblast.

56

dobrovolně, výše nákladů zde nehraje významnou roli. Pokud má pedagog o DVU v takovéto podobě zájem, mělo by mu vedení školy umožnit jeho účast. Ředitel školy by měl dát učiteli pracovní volno, za které by mu měla být vyplácena náhrada mzdy.

Tabulka 4: Výchozí tabulka charakteristiky zkoumaných forem DVU Forma DVU

Hodnocené kritérium Časová náročnost

Přínos

Samostudium 8 hodin každý měsíc

Náklady (cena)

Nové informace,

Ve výši náhrady

poznatky

mzdy (0 Kč)

Konference/seminář

4-6 hodin po dobu

Nové informace,

1-3 dnů po sobě

poznatky

500-1000 Kč

jdoucích Odborné kurzy

4-6 hodin po dobu

Nové zkušenosti,

1-3 dnů po sobě

inspirace pro praxi,

jdoucích

certifikát

Pracovní stáže, projekty

1-4 týdny

1001-5000 Kč

Nové zkušenosti,

Ve výši náhrady

inspirace pro praxi,

mzdy

osvědčení

(0 Kč)

Zdroj: Vlastní zpracování

B. V další fázi se k jednotlivým kritériím přiřadil počet odpovědí, které vycházely z dotazníku. Tyto odpovědi představují maximální hodnoty a zachycuje je tabulka 5.

57

Tabulka 5: Maximální hodnoty – odpovědi Forma DVU

Hodnocené kritérium Časová náročnost

Přínos

Náklady (cena)

Samostudium

36

16

23

Konference/seminář

18

16

28

Odborné kurzy

18

38

3

Pracovní stáže,

0

38

23

Max.

Max.

Max.

projekty Zdroj: vlastní zpracování

C. Následně byla využita metoda párového porovnávání. Byla vytvořena tabulka 6 (kritéria)x(kritéria) a byly stanoveny váhy jednotlivých kritérií. Tyto váhy nebyly stanoveny dle autorčina subjektivního postoje, ale dle preferencí pedagogů. Odpověď na preferenční otázku byla získána z otázky č. 4 v dotazníku. 1 znamená, že dané kritérium je pro učitele důležitější než druhé kritérium. Dále byl proveden součet u jednotlivých kritérií a byly stanoveny jednotlivé váhy. Váhy byly stanoveny prostým dělením součtu u každého kritéria a celkového součtu za všechna kritéria.

Tabulka 6: Metoda párového porovnávání – určení vah kritérií Kritéria

Časová

Přínos

Náklady

náročnost Časová

Součet

Váhy

(cena)

1

0

1

2

0,33

Přínos

1

1

1

3

0,5

Náklady

0

0

1

1

0,16

-

-

-

6

1

náročnost

(cena) Součet

Zdroj: vlastní zpracování

58

D. Poté byla provedena metoda váženého součtu a v tabulce 7 byla stanovena bazální varianta D (nejnižší čísla) a ideální varianta H (nejvyšší čísla). V této části byl vynechán převod hodnot na maxima, protože tyto hodnoty byly určeny již v počáteční fázi.

Tabulka 7: Ideální a bazální řešení H (ideální řešení)

36

38

28

D (bazální řešení)

0

16

3

Zdroj: vlastní zpracování

E. Podle vzorce byla vypočítána normalizační matice R. Posledním krokem bylo násobení hodnot z normalizační matice R se stanovenými vahami. Tímto způsobem byly stanoveny hodnoty užitku. Největší užitek pro učitele má právě taková forma DVU, která má největší hodnoty užitku. Tyto výsledky jsou zachyceny v tabulce 8.

Vzorec normalizační matice

rij 

yij  d j hj  d j

Tabulka 8: Normalizační matice a výsledné hodnoty užitku Metoda

Časová

Přínos

náročnost

Náklady

Užitek

(cena)

Samostudium

1

0

0,8

0,47

Konference/semináře

0,5

0

1

0,33

Odborné kurzy

0,5

1

0

0,67

Pracovní stáže,

0

1

0,8

0,63

0,33

0,5

0,16

-

projekty Váhy Zdroj: vlastní zpracování 59

Sestupné pořadí výsledků dle největšího užitku: 1. Odborné kurzy 2. Pracovní stáže 3. Samostudium 4. Konference/ semináře

Interpretace odpovědí Z výsledků plyne, že pro učitele má největší užitek DVU v podobě odborných kurzů, které také nejvíce preferují. Stanovená hypotéza se tedy nezamítá. Výsledek dotazníkové části výzkumu je shodný s výzkumnou částí strukturovaného rozhovoru. Ředitelé škol se jednohlasně shodují, že učitelé mají největší zájem o takové DVU, které je více zaměřené na praktickou část, což je shodné i se stanovenou charakteristikou kurzů, která je založena více na praktické ukázce. Opakem jsou konference a semináře, jejichž přínos je dán hlavně teoretickými poznatky a informacemi, proto má tato forma DVU pro učitele nejmenší užitek.

60

2.2.6 Hodnocení a interpretace odpovědí druhé části dotazníku

Otázka č. 5 – Jste s plánem DVU na Vaší škole spokojen/a? Z výsledků lze konstatovat, že učitelé jsou spíše zcela spokojeni nebo částečně spokojeni s podobou a plánem DVU, který převládá na střední hotelové škole, kde vyučují odborné předměty. Zcela spokojeno je 10 (18,52%) učitelů. Nejvíce učitelů je částečně spokojeno 28 (51,85%), částečně nespokojeno je 10 (18,52%) a nespokojeno s plánem DVU je 6 (11,11%) učitelů. Převládající spokojenost se dá odůvodnit tím, že ředitelé škol se o DVU zajímají, vypracovávají plány DVU a snaží se učitele v této oblasti podporovat. Faktor, který by mohl mít největší vliv na míru spokojenosti učitelů odborných předmětů je způsob financování DVU, jenž je zkoumán a hodnocen níže. Míru spokojenosti vyobrazuje níže přiložený graf, obrázek 3.

Obrázek 3 – Spokojenost učitelů s plánem DVU 11,11%

18,52%

zcela spokojen

18,52%

částečně spokojen částečně nespokojen nespokojen

51,85%

Zdroj: vlastní zpracování

61

Otázka č. 6 – Jak je DVU na Vaší škole financováno? Z odpovědí, které zobrazuje obrázek 4 vyplývá, že nejčastějším způsobem financování na středních hotelových školách v Praze je ten, že část nákladů na DVU hradí zaměstnavatel a část nákladů hradí učitel. Tuto odpověď z celkového počtu 54 (100%) respondentů označilo 27 (50%). Tento fakt je totožný i s odpověďmi ředitelů získaných prostřednictvím strukturovaného rozhovoru. Avšak na některých středních hotelových školách náklady na DVU hradí pouze zaměstnavatel. Takto odpovědělo 15 (27,78 %) učitelů. Dá se předpokládat, že k tomuto způsobu financování DVU dochází spíše na větších soukromých školách, které mají na DVU více finančních prostředků. 12 (22,22 %) učitelů si účast na DVU musí hradit samo, zaměstnavatel jim nic nepřispívá. Lze konstatovat, že tento případ financování je ojedinělý a vyskytuje se pouze na menších školách, kde se ředitelé oblasti DVU nevěnují a nepokládají ji za důležitou. V případě, že na škole, která se DVU nevěnuje, jsou učitelé, kteří mají o DVU zájem a účastní se ho, nuceni k samopláteckému způsobu financování DVU.

Obrázek 4 – Způsob financování DVU

22,22% 27,78%

DVU hradí zaměstnavatel v plném rozsahu DVU hradí zaměstnavatel v částečném rozsahu, část si hradí učitel DVU si hradím sám/sama v plném rozsahu

50%

Zdroj: vlastní zpracování

62

Otázka č. 7 – Je dle Vašeho názoru nabídka DVU pro Váš obor dostatečně přehledná? Naleznete bez problému nabídku vzdělávacích aktivit? Nadpoloviční většina všech dotazovaných, tedy 29 (53,7%) respondentů, považuje nabídku vzdělávacích aktivit za nepřehlednou. Učitelé tedy mají problémy s nalezením správné nabídky DVU, což v konečném důsledku může mít vliv na jejich zájem a motivaci na DVU. Avšak neopomenutelný je také počet odpovědí učitelů, kterým se zdá nabídka dostatečně přehledná. Těchto 25 (46,3%) učitelů nemá problémy s nalezením vzdělávacích aktivit. Pro zdůvodnění téměř vyrovnaných výsledků, lze nalézt spojitost s odpověďmi ředitelů škol, které byly získány z rozhovorů. Jako součást podpory ze strany ředitelů často dochází k tomu, že ředitelé sami přeposílají vhodné nabídky DVU přímo učitelům, anebo se sami snaží vyhledávat vhodné DVU pro své učitele. Z tohoto důvodu může nabídka vzdělávacích aktivit v rámci DVU připadat některým učitelům jako dostačující. Odpovědi na tuto otázku zobrazuje obrázek 5.

Obrázek 5 – Přehlednost nabídky vzdělávacích aktivit DVU

46,3%

Ne 53,7%

Zdroj: vlastní zpracování

63

Ano

Otázka č. 8 – Jaký typ kurzu preferujete? Odpovědi učitelů na tuto otázku se také shodují s výsledky ze strukturovaného rozhovoru s řediteli škol. Nejvíce učitelé vyhledávají odborné kurzy, kurzy zaměřené na odbornost z oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu. Z celkového počtu 54 (100%) dotazovaných, tuto odpověď označilo 33 (61,11%). Na druhém místě se na žebříčku preferencí kurzů se shodným počtem 7 (12,96%) odpovědí umístily kurzy pedagogickopsychologické a jazykové. 4 (7,41%) učitelé dávají přednost kurzům z oblasti IT technologie. Jiným typům kurzů dávají přednost 3 (5,55%) učitelé. Tito učitelé nejvíce vyhledávají kurzy se zaměřením na ekonomii, daňové povinnosti, účetnictví, legislativu ČR nebo kurzy z oblasti maturit. Grafické zobrazení odpovědí na tuto otázku zachycuje obrázek 6.

Obrázek 6 – Preferované typy kurzů DVU 1,85%

1,85% 1,85% Kurzy z oboru hotelnictví, gastronomie, cestovní ruch Pedagogicko-psychologické kurzy Jazykové kurzy

7,41%

12,96%

Kurzy z oblasti IT technologie 12,96%

61,11%

jiné - ekonomické, daňové, účetní jiné - legislativní jiné - zaměřené na informace k maturitě

Zdroj: vlastní zpracování

64

Otázka č. 9 – Vaše pohlaví? Dle výsledků se dotazníkové metody, která byla zaměřena na hlavní město Prahu, zúčastnily převážně ženy. Jejich počet 47 (87,04%) dokládá a verifikuje mnohé tvrzení autorů, že jako učitelé odborných předmětů na středních školách působí nejvíce ženy. Na dotazník odpovědělo pouze 7 (12,96%) mužů. Procentuální zastoupení jednotlivých pohlaví zachycuje obrázek 7.

Obrázek 7 – Pohlaví respondentů 12,96%

87,04% muž

žena

Zdroj: vlastní zpracování

65

Otázka č. 10 – Váš věk? Jak dokládá obrázek 8, většina dotazovaných učitelů, 20 (37,04%), vyučující odborné předměty na středních hotelových školách v Praze je ve věku 46-55 let. Důležité je také zdůraznit to, že druhou nejvíce zastoupenou věkovou skupinou učitelů je věk 56-65 let, tedy 17 (31,48%) učitelů. 8 (14,81%) učitelů je ve věku 36-45 let. Stejný počet učitelů je ve věku 26-35 let. Pouze jeden z dotazovaných (1,85%) byl učitel ve věku 66 let, tedy učitel již v důchodu nebo těsně před odchodem do důchodu. Dle věku lze tedy učitele odborných předmětů na středních hotelových školách charakterizovat jako osoby v pokročilejším předdůchodovém věku. Učitelskému sboru z této oblasti by prospělo omlazení kolektivu. Avšak z tohoto výsledku je patrné i to, že osoby v mladém věku nemají o povolání učitele odborného předmětu příliš velký zájem. Tento ukazatel, společně s ukazatelem pohlaví, je důležitým a nepřehlédnutelným faktorem, který má vliv na tvorbu a celkovou podobu a nabídku DVU.

Obrázek 8 - Věk respondentů 1,85%

14,81%

31,48% 14,81%

37,04% 26-35

36-45

46-55

56-65

Zdroj: vlastní zpracování

66

66 let a více

3 Návrh 3.1

Návrh vzdělávací aktivity v podobě odborného kurzu

Návrh vzdělávací aktivity by měl být vždy v souladu se vzdělávacími potřebami cílové skupiny pedagogů. Z provedeného výzkumu v diplomové práci vyplývá, že zvolená cílová skupina, tedy učitelé odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze, mají největší zájem o odborné kurzy, tedy o takovou formu DVU, která se více věnuje praktické ukázce. Dle zjištěných výsledků mají učitelé odborných předmětů největší zájem o typ kurzů z oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu. Tento typ vzdělávací aktivity bude mít, dle zjištěných výsledků, pro tyto učitele největší užitek, proto je v této části navržen odborný kurz. Sestavený a nastíněný vzdělávací program bude smět využít Vysoká škola hotelová, spol. s. r. o. nebo jiná vzdělávací instituce či organizace, jako inspirativní materiál pro organizaci podobně zaměřených vzdělávacích aktivit. Realizace zvolené vzdělávací aktivity vychází z několika následujících kroků.

1. Sestavení organizačního týmu, určení odpovědností a pravomocí Jelikož pořadatelem kurzu bude Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o., je vhodné vytvořit organizační tým ze zaměstnanců školy. V první fázi je nutné určit vedoucího celého týmu, který bude odpovědný za celý proces přípravy a organizace. Součástí je určení pravomocí a úkolů jednotlivých členů organizačního týmu. Z důvodů administrativní a organizační náročnosti celého procesu tvorby vzdělávací aktivity je vhodné, aby se organizační tým skládal minimálně ze dvou až tří osob.

2. Vypracování návrhu odborného kurzu včetně programu

Základní údaje Pořadatel: Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o. Obor vzdělávání: gastronomie Kategorie: DVU Akreditace: MŠMT ČR

67

Cílová skupina: Učitelé odborných předmětů gastronomie (vaření, technologie přípravy pokrmů) na středních hotelových školách.

Informace o konání vzdělávací akce Název: Základní úpravy mořských ryb Datum zahájení: 8. 9. 2016 (Čt) Datum ukončení: 8. 9. 2016 (Čt) Místo konání:Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o. (Svídnická 506, 180 00 Praha 8) Hodinová dotace: 12:00-18:00 Okres: Hlavní město Praha Lektor: Ing. Zbyněk Vinš Kapacita kurzu: 10 Cena kurzu: 1500 Kč

Cíl Cílem odborného kurzu je obohatit znalosti učitelů o základní kuchařské techniky přípravy mořských ryb tak, aby byli posléze schopni získané praktické i teoretické dovednosti předat svým žákům. Zvolené téma kurzu je stanoveno záměrně, z důvodu nedostatečné pozornosti, která je ve výuce věnovaná danému tématu. Učitelé získají praktické dovednosti především z oblasti přípravy, zpracování, tepelné úpravy a skladování ryb. Během kurzu získají odpovědi na tyto otázky: 

Jak poznat čerstvou rybu?



Kde na českém trhu čerstvé mořské ryby nakupovat?



Nejoblíbenější mořské ryby?



Jak se ryby zpracovávají a připravují k tepelné úpravě?



Základní úpravy mořských ryb – pečení na pánvi a v konvektomatu, grilování?



Jak se ryby skladují?

68

Program Tabulka 9: Program odborného kurzu 11:45 - 12:00

Příchod účastníků

12:00 - 12:10

Prezence, zahájení kurzu

12:10 -12:40

Teoretický výklad

12:40 – 17:45

Praktický blok

75:45 – 18:00

Ukončení kurzu, rozdání osvědčení

Zdroj: vlastní zpracování

Doplňující informace Učitelé si s sebou přinesou vlastní převlečení vhodné do kuchyně (dlouhé světlé kalhoty, rondon, zástěru, protiskluzovou obuv).

3. Finanční oblast Hlavní náplní této přípravné fáze je i propočet nákladů a výnosů, jejichž rozložení zobrazuje tabulka 10. Součástí oblasti financování je také určení výše účastnického poplatku, který by měl pokrýt přímé náklady vzdělávací aktivity. Kurz by měl být navržen tak, aby konečná cena za účast odpovídala možnostem středních hotelových škol, proto tato fáze vychází z informací získaných prostřednictvím strukturovaných rozhovorů s řediteli škol, podle jejichž názorů je optimální a přijatelná cena za jednodenní vzdělávací aktivitu ve výši 1500 Kč.

Podstatné je také to, aby pořadatel akce, měl ze vzdělávací aktivity určitý zisk, viz tabulka 11. Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o. má za cíl vzdělávat a rozvíjet dovednosti odborníků z oborů a poskytovat odborné vzdělání v oblasti služeb zaměřených na hotelnictví, gastronomie a cestovní ruch, proto by dosažená výše zisku z této vzdělávací aktivity neměla být pro školu rozhodujícím a význačným faktorem.

69

Tabulka 10: Náklady a výnosy navrhovaného odborného kurzu Náklady

Výnosy

Druh nákladu

Výše nákladů v Kč

Druh výnosu

Výše výnosů v Kč

Mzdové

1290

Účastnický poplatek

1500

Odvody

438,6

-

Suroviny

7500

-

70

-

Režijní náklady (energie, úklid) Propagace Publikace

1070

Administrace

750

-

125

-

webových stránek Tisk osvědčení Zdroj: vlastní zpracování

Tabulka 11: výsledek hospodaření a předpokládaný zisk Předpokládaný výsledek

3 756, 4 Kč (= cca 25 %

hospodaření/zisk pro

hrubá marže)

pořadatele odborného kurzu Zdroj: vlastní zpracování

4. Proces akreditace MŠMT ČR v rámci DVU Z důvodů toho, aby navrhovaný odborný kurz byl součástí uznatelných forem DVU, je důležité získání akreditace od MŠMT. Jelikož Vysoká škola hotelová, spol. s. r. o. již akreditací jako vzdělávací instituce pro další vzdělávání pedagogických pracovníků disponuje, je v první řadě nutné, aby organizační tým odborného kurzu ověřil platnost této akreditace, případně zažádal o její prodloužení. Dále je nutné, aby Vysoká škola hotelová, spol. s. r. o. získala akreditaci pro nový vzdělávací program v rámci DVU a proto by v druhé řadě organizační tým měl o její udělení zažádat. Žádost o akreditaci vzdělávacího programu obsahuje popis vzdělávacího programu a kalkulaci nákladů.

70

5. Příprava vzdělávacích materiálů pro účastníky odborného kurzu a jejich tisk Pro navrhovaný kurz je nutné vytvořit vzdělávací materiál v podobě malé knižní publikace či skript. Na tvorbě materiálu by se měl podílet organizační tým společně s lektorem kurzu. Materiál by měl být účastníkům kurzu poskytován zdarma, jako dárek, který bude součástí propagace. Materiál bude teoretickým základem, kterým se učitelé budou moci inspirovat při své výuce. Publikace se bude věnovat základním okruhům a otázkám popsaných výše.

6. Tvorba webových stránek, informačního systému Neopomenutelnou oblastí přípravy je vytvoření webových stránek odborného kurzu, které by byly nejen propagačním nástrojem, ale i nástrojem pro informování zájemců a uchazečů. Za tvorbu a správu webových stránek by měl být odpovědný administrátor, který by měl také vytvořit webovou prezentaci. Pro to, aby se co nejlépe rozšířilo povědomí o kurzu, je vhodné propojit webovou stránku kurzu s ostatními webovými stránkami školy prostřednictvím odkazů.

7. Propagace odborného kurzu u cílové skupiny Důležitou součástí procesu organizace kurzu je také informování potenciální cílové skupiny zákazníků, v tomto případě učitelů, na které je tato vzdělávací aktivita zacílena. Jak již bylo výše uvedeno, součástí propagace bude vytvoření nejen webových stránek, ale také knižní publikace, kterou učitelé obdrží jako dárek a jejímž cílem je stimulovat motivaci učitelů odborných předmětů a zvýšení jejich zájmu o odborný kurz. Jelikož má Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s. r. o. dobré profesní vztahy a vazby na obor, měla by propagace být uskutečněna prostřednictvím profesních a oborových sdružení a asociací, ve kterých jsou mnohdy střední hotelové školy členem. Nedílnou součástí propagace kurzu je také přímé kontaktování a přímá nabídka vzdělávací akce ředitelům škol prostřednictvím telefonních rozhovorů nebo elektronické pošty, kteří by posléze informovali své učitele odborných předmětů o této vzdělávací aktivitě.

Jedna z dalších možných cest rozšiřování povědomí o kurzu je přes odborný tisk, ve kterém by mohl být vytvořen článek, zaměřující se na aktivity Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s. r. o. 71

3.2

Zlepšení nabídky vzdělávacích aktivit pro učitele odborných předmětů

Jeden z hlavních problémů a nedostatků systému DVU odborných předmětů je pro ředitele a učitele nepřehlednost nabídky. Na trhu je sice velká nabídka vzdělávacích aktivit, ale chybí zde takové, které se zaměřují na učitele odborných předmětů z oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu. Pro takové učitele je nabídka mnohdy malá a učitelé mohou mít často problém s nalezením DVU, o který by měli zájem. Jelikož ředitelé více u těchto učitelů podporují DVU zaměřené na obor, který učitel vyučuje, je třeba, aby se na trhu rozšířila nabídka takto zaměřených vzdělávacích aktivit.

Významnou roli by v oblasti nabídky specificky zaměřených forem DVU měly zaujmout především oborová sdružení a profesní asociace, nebo přímo vzdělávací centra či ústavy dalšího vzdělávání, přes které by bylo možné usnadnit proces vyhledávání DVU. Je vhodné, aby se do procesu DVU více začlenily právě oborová sdružení, profesní asociace nebo jiné oborové instituce, které mnohokrát disponují prostory pro praktické vyučování a ve kterých často působí významní odborníci z oboru.

Další možná varianta, jak zlepšit nabídku DVU, je prostřednictví samotných středních hotelových škol. Jelikož i tyto školy disponují dobrými prostory, materiálně-technickou vybaveností a čím dál více do praktické či odborné výuky zapojují odborníky z oboru, je možné, aby tyto školy byly sami tvůrci DVU, jak už interního nebo i externího.

S nabídkou DVU také souvisí jejich cena, která je pro ředitele nebo učitele v některých případech až mnohdy vysoká. Když už si učitelé nějakou oborově zaměřenou akci DVU neleznou a vyberou, často je odradí cena, kterou ředitelé nejsou ochotni z velké části financovat. I když oborová sdružení a profesní asociace nabízejí výhodnější ceny těchto vzdělávacích aktivit DVU pro své členy, tak ne všechny střední hotelové školy jejich členy jsou a poté pro ně platí vyšší ceny za akci DVU. Pro zlepšení nabídky i zvýšení motivace je třeba, aby zmíněné organizace více podporovali DVU učitelů tím, že pro ně budou nabízet optimálnější ceny z důvodů ne příliš vysokých rozpočtů a možnosti financování DVU ze strany škol. Střední hotelové školy a oborové organizace mají stejný cíl – vychovat a

72

podporovat odborníky z oboru a tento obor, obor hotelnictví, gastronomie a cestovní ruch rozvíjet.

Je důležité, aby tvorba a rozšíření nabídky oborově zaměřených forem DVU v první řadě vycházela z potřeb učitelů. Nabídku je třeba upravit pro učitele všech věkových skupin a přiblížit ji více domovu či škole učitele, aby se snížily případné problémy se suplováním, nebo aby se z části zvýšila motivace ze strany učitelů.

3.3

Dílčí změna systému akreditace vzdělávacích aktivit DVU

Pro to, aby byl lektor nebo jakákoliv vzdělávací aktivita začleněna do procesu DVU je nutné, aby byla udělena akreditace pro vzdělávací instituce pro další vzdělávání a akreditace vzdělávacích programů od MŠMT ČR. Odpovědí na otázku čím je malá nabídka vzdělávacích aktivit DVU pro učitele odborných předmětů způsobena, je pravděpodobně i to, že pro některé organizace, které by se chtěly účastnit a nabízet specifické DVU, představuje zmíněná akreditace problém. Tento problém může být způsoben příliš velkou administrativní a časovou náročností celého procesu akreditace i dobou platnosti akreditace, nebo podmínkami jejího prodloužení. Administrativní a byrokratické postupy při žádosti o akreditaci jsou pro mnohé organizace překážkou a spíše odstrašujícím prvkem od začlenění do procesu DVU. Po absolvování tohoto nelehkého postupu se akreditace vzdělávacího programu vydává pouze na 3 roky. Po uplynutí stanoveného období je nutné požádat o prodloužení akreditace. Žádost o prodloužení s sebou přináší další složitou administrativu. Lze konstatovat, že 3 roky není příliš dlouhé období proto, aby si daná vzdělávací aktivita na trhu našla své místo a rozšířila se do povědomí cílové skupiny učitelů.

Dále by se v procesu akreditace měly rozšířit formy uznatelných forem DVU. Je zřejmé, že hotelnictví, gastronomie a cestovní ruch jsou velice specifickými obory, pro které jsou vytvářeny různé praktické formy DVU, které ale v mnoha případech nejsou uznatelnými formami DVU.

73

Z těchto zmíněných důvodů je tedy nutné přistoupit k dílčím změnám procesu akreditace vzdělávacích aktivit tak, aby se do systému DVU chtělo zapojit více organizací.

3.4

Zlepšení systému a způsobu motivace učitelů a jejich ohodnocení

Jednou z hlavních a důležitých bariér DVU odborných předmětů je nízký zájem učitelů o DVU, který je přímo ovlivněn jejich motivací. Tento problém nízkého zájmu a účasti učitelů si uvědomují nejen ředitelé škol, ale i resort MŠMT ČR. Vzniká zde tedy otázka, jakým způsobem a jakou cestou zvýšit motivaci učitelů odborných předmětů v rámci DVU? V první řadě je nutné podotknout, že je v této oblasti patrná snaha ze strany státu. DVU by mělo být v budoucnu zařazeno do kariérního řádu, ale lze pozorovat i úsilí o navýšení finančních prostředků určených na DVU. Dá se říci, že jsou možné tři cesty zvýšení motivace. První cesta je určena rolí a snahou státu a lze ji považovat za externí motivaci a pomyslný vrchol ovlivňující přístupy středních škol k DVU i motivační faktory školy.

Druhá cesta je dána systémem motivace, který je na dané střední hotelové škole uplatňován. Je zřejmé, že střední školy ve většině případů nemají mnoho prostředků na hmotnou motivaci, proto by se měly zaměřit na nehmotnou motivaci učitelů. Jednou z možností jak zvýšení zájmu učitelů odborných předmětů dosáhnout, je možnost zapojení žáků do odborných soutěží, tak aby učitelé sami přímo viděli výsledky svého snažení a uvědomili si, že další vzdělávání je nejenom cesta pro jejich osobní rozvoj, ale že získané znalosti a dovednosti ovlivňují úspěch žáků, nejen v soutěžích, ale i na trhu práce. Lze tedy dojít k závěru, že je pro učitele nezbytné zlepšení zpětné vazby tak, aby učitelé měli pocit, že jejich úsilí není zbytečné. Zpětnou vazbu by tedy učitelům měli poskytnout nejenom žáci, ale také vedení školy. Důležitou roli v této oblasti hraje komunikace ředitelů škol s učiteli a jejich hodnocení prostřednictvím osobních rozhovorů, během kterých by měly být v přátelském prostředí hodnoceny úspěchy a neúspěchy učitelů a nastíněny možnosti jejich dalšího rozvoje. Učitel by měl mít pocit, že jeho znalosti a celkový přínos je pro školu vzácný.

74

Třetím typem motivace je vnitřní motivace učitelů, kterou nelze přímo ovlivnit. Tato motivace je dána osobností a postoji učitele, jeho preferencemi, věkem, sociálním a životním prostředím, uznáním, sebehodnocením, možnostmi seberealizace, ale i pracovním okolím. Každý z učitelů by měl mít na paměti to, že jakákoliv úroveň vzdělávání je pro osobní rozvoj jedince důležitá a stejně tak by učitelé měli přistupovat k vlastnímu dalšímu vzdělávání.

3.5

Spolupráce

Pro zlepšení oblasti DVU odborných předmětů středních hotelových škol je také možné vytvářet vazby s odborníky z oboru nebo s bývalými absolventy školy, kteří se dále věnují oboru a vytvářet s nimi programy DVU, ať už interní nebo externí. Je vhodné, aby školy využívaly znalosti a dovednosti zmíněných osob pro rozvoj učitelů odborných předmětů. Výhodou spolupráce je vytvoření takové vzdělávací aktivity, která bude vycházet z potřeb učitelů zjištěných při vzájemné komunikaci, ale také z potřeb a možností dané střední hotelové školy. Pro podporu vzájemné spolupráce a tvorby interních DVU pro odborné učitele je nutné upravit již zmíněný systém akreditace DVU, který by posílil zájem středních hotelových škol se aktivně zapojit do procesu tvorby DVU.

V oblasti spolupráce je dále vhodné zlepšit vzájemnou komunikaci středních hotelových škol a profesních a oborových asociací. Je příhodné, aby se zlepšila komunikace ohledně vzájemných potřeb. Je dobré, aby prostřednictvím lepší komunikace tyto asociace vytvářely takovou nabídku DVU, která bude vycházet ze zjištěných potřeb a možností středních hotelových škol, tedy nabídku tzv. „šitou na míru“ potřebám učitelů odborných předmětů a potřebám středních hotelových škol.

75

4 Závěr Diplomová práce se snažila na další vzdělávání učitelů odborných předmětů nahlížet jako na významný faktor ovlivňující úspěch a uplatnění žáků středních hotelových škol na trhu práce. Další vzdělávání učitelů by se mělo věnovat více pozornosti. Je důležité nejen pro rozvoj učitele, ale je přínosné i pro žáky. Potřeba dalšího vzdělávání učitelů je odrazem měnících se nároků na roli a úlohu učitele, které jsou způsobeny vývojem společnosti a rozvojem světa.

V úvodu diplomové práce byl vymezen hlavní cíl práce, kterým bylo na základě výzkumu vymezit a specifikovat podobu uplatňovaných politik a plánů dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze, analyzovat postoje učitelů odborných předmětů působících na středních hotelových školách v Praze a určit užitek vybraných vzdělávacích forem dalšího vzdělávání. Za dílčí cíl práce bylo stanoveno vytvoření návrhu a tvorba takového vzdělávacího programu, který odráží potřeby učitelů odborných předmětů. Na základě stanovených cílů byla vymezena výzkumná otázka „Jaká je podoba DVU na středních hotelových školách v Praze?“ a byla stanovena hypotéza „Učitelé odborných předmětů působících na zkoumaných školách z forem DVU nejvíce upřednostňují odborné kurzy.“

Diplomová práce byla rozdělena na 3 části. První část byla věnovaná teoretickému výkladu dalšího vzdělávání. Byla vymezena a definována základní terminologie z oblasti vzdělávání. Dále byla charakterizována legislativní úprava vzdělávacího systému České republiky a legislativní úprava dalšího vzdělávání. Nedílnou součástí byl i popis významu dalšího vzdělávání vzhledem k trhu práce. Větší pozornost byla věnována vymezení pojmu dalšího vzdělávání učitelů, jeho vývoji a organizaci. Popsána byla i činnost významných organizací zabývajících se dalším vzděláváním. Nutné bylo také vymezit střední hotelové školy a studijní obory, kterých se diplomová práce týkala. Druhá část práce byla věnována výzkumu a ve třetí části byly navrženy možné postupy a řešení vyplývajících ze zjištěných výsledků.

76

Cíle práce byly naplněny prostřednictvím výzkumu, který vycházel z metody dotazování, tedy metody primárního sběru dat. Za optimální techniky byly zvoleny techniky strukturovaného rozhovoru a elektronického, jinak přezdívaného on-line dotazníku. Respondenti strukturovaného rozhovoru byli ředitelé středních hotelových škol v Praze. Cílem rozhovoru bylo získat potřebné informace o kvalifikaci učitelů odborných předmětů a míry naplnění legislativních podmínek, uplatňované podobě dalšího vzdělávání včetně jejího rozsahu, ale také o názorech ředitelů na oblast dalšího vzdělávání. Pro hodnocení, interpretaci výsledků strukturovaného rozhovoru a pro naplnění výzkumné otázky byla vytvořena osnova, na základě které byla vymezena a specifikována využívaná podoba dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze. Byly popsány bariéry dalšího vzdělávání těchto učitelů a byla hodnocena jejich kvalifikace vycházející z legislativy. Elektronický dotazník byl určen učitelům odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze. Odkaz na dotazník byl zasílán prostřednictvím emailové pošty. Dotazník obsahoval 10 uzavřených otázek. Dotazníkového techniky se zúčastnilo celkem 54 respondentů. Na základě odpovědí, které byly získány z dotazníku, byl hodnocen užitek vybraných forem dalšího vzdělávání. Za vhodný nástroj pro určení užitku byla zvolena metoda vícekriteriální analýzy dat neboli metoda párového porovnávání. Do dotazníku byly začleněny i otázky, jejichž cílem bylo zjistit názory učitelů na DVU, které byly ve většině případů shodné s odpověďmi a názory ředitelů středních hotelových škol.

Na základě provedeného výzkumu došlo k závěrům, že ředitelé středních hotelových škol v Praze považují oblast dalšího vzdělávání za velmi důležitou a jsou si vědomi jeho významnosti. Ředitelé se snaží vytvářet takové plány dalšího vzdělávání, které odráží potřeby školy, ale také potřeby učitelů. Ve školách je účast na dalším vzdělávání podporována. Avšak hlavními determinanty ovlivňující další vzdělávání učitelů odborných předmětů jsou především nepřehledná a nedostatečná nabídka dalšího vzdělávání pro učitele odborných předmětů, nízký zájem a motivace těchto učitelů o další vzdělávání a finanční možnosti školy. Méně významnou překážkou je problém se suplováním. Z výsledků dále vyplynulo, že největší užitek pro učitele odborných předmětů působících na středních hotelových školách v Praze mají odborné kurzy z oboru hotelnictví, gastronomie a cestovního ruchu, proto je v práci navržen vzorový odborný kurz, kterým se 77

mohou inspirovat akreditované vzdělávací instituce DVU. Stanovená hypotéza tedy nebyla zamítnuta. Z realizovaného výzkumu lze dále konstatovat, že dalšímu vzdělávání je věnována pozornost. Avšak na trhu převládá spíše nabídka dalšího vzdělávání zaměřená na učitele všeobecných předmětů, nabídka orientovaná na legislativní či pedagogickopsychologickou oblast nebo nabídka teoreticky zaměřených kurzů. Menší pozornost je na trhu věnována dalšímu vzdělávání, které by bylo organizované právě dle potřeb a zájmů učitelů odborných předmětů středních hotelových škol. Z tohoto důvodu je třeba přijmout taková opatření, která by systém dalšího vzdělávání učitelů odborných předmětů na středních hotelových školách vylepšila, podpořila a přispěla k odstranění bariér. Na základě toho došlo k návrhům, které se týkaly dílčí změny procesu akreditace, rozšíření seznamu a forem vzdělávacích aktivit DVU, spolupráce či možného způsobu zvýšení zájmu učitelů.

Je nutné zmínit, že během zpracování diplomové práce nedošlo k větším těžkostem. Za menší bariéru lze považovat přístup a ochotu ředitelů středních hotelových škol. I přes to, že se strukturovaného rozhovoru zúčastnil nadpoloviční počet těchto ředitelů, je třeba konstatovat, že získání jejich účasti bylo pro autorku nelehkých úkolem. Je třeba také ohodnotit dobrou dostupnost zdrojů, ze které je patrné, že oblast dalšího vzdělávání učitelů je v České republice považována na důležitou a že si jeho významnost uvědomují i mnozí autoři.

78

Literatura BENEŠ, M. Andragogika – teoretické základy. Eurolex Bohemia s. r. o., 2003. 216 s. ISBN 80-86432-23-8.

BROŽOVÁ, H.; HOUŠKA, M.; ŠUBRT, T. Modely pro vícekriteriální rozhodování. Praha: Credit, 2003. 172 s. ISBN 80-213-1019-7

BROŽOVÁ, H. Rozhodovací modely. Praha: ČZU – Provozně ekonomická fakulta, 2005. 53 s. ISBN 80-213-1390-0.

ČR. Aktuální znění zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících k 1. lednu 2015. 2015. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/dokumenty/aktualni-zneni-zakona-opedagogickych-pracovnicich-k-1-lednu

ČR. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon). In: Sbírka zákonů č. 190/2004, částka 10262. Dostupné na internetu: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?page=0&idBiblio=58471&nr=561~2F2004 &rpp=15#local-content

ČR. Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů č. 61/2006, částka 2097. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/dokumenty/zakon-c-179-2006-sb-o-overovani-a-uznavani-vysledkudalsiho-vzdelavani

ČR. Zákoník práce č. 262/2006 Sb. In: Sbírka zákonů č. 84/2006, částka 3146. Dostupné na internetu: https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=62694&fulltext=z~C3~A1kon~C3 ~ADk~20pr~C3~A1ce&rpp=100#local-content

79

ČR. Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. In: Sbírka zákonů č. 111/2005, částka 5654. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-3172005-sb

ČSÚ. Dlouhodobý vývoj Prahy 1993-2013. Praha: ČSÚ. Nedatováno. Dostupné na internetu: https://www.czso.cz/csu/xa/dalsi_casove_rady_vzdelavani

ČSÚ. Charakteristika hl. m. Prahy. In: Statistická ročenka hl. m. Prahy. Praha: ČSÚ, 29. 12. 2014 - a. 4 s. Dostupné na internetu: https://www.czso.cz/documents/10180/25964515/33012014chcz.pdf/ad3747e0-fb0c4223-9e7b-ba7485684a0a?version=1.2

ČSÚ. Vzdělávání ve středních školách podle krajů ve školním roce 2013/2014. In: Statistická ročenka hl. m. Prahy. Praha: ČSÚ, 29. 12. 2014 - c. Dostupné na internetu: https://www.czso.cz/csu/czso/20-vzdelavani6054

ČSÚ. Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje hl. m. Prahy – 2013. Praha: ČSÚ, 2014 - b. 39 s. Dostupné na internetu: https://www.czso.cz/documents/10180/20551741/33013814.pdf/5d3ba611-1739-4df79169-bffc0c3c20e0?version=1.0

DOBROVSKÁ, D. Pedagogická a psychologická příprava učitelů odborných předmětů. Praha: ISV nakladatelství, 2004. 196 s. ISBN 80-86642-33-X.

European Commission, Europe 2020 A strategy for smart, sustainable and inclusive growth, Brussels: 2010, dostupné na internetu: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2010:2020:FIN:EN:PDF

HERRMANNOVÁ, B. Novela školského zákon. In: Zprávy Alfa 9 – denní zpravodajství o legislativě a ekonomii [on-line]. 22. 4. 2015. Dostupné na internetu: http://zpravy.alfa9.cz/absolutenm/templates/zprava.aspx?a=38987 80

JŮVA, V. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium. Brno: Paido, 2001. 118 s. ISBN 80-85931-95-8.

KOHNOVÁ, J. Další vzdělávání učitelů a jejich profesní rozvoj. Praha: Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2004. 182 s. ISBN 80-7290-148-6.

KOHNOVÁ, J. Teachers and Their University Education at the Turn of the Millennium, Praha: Charles University, Faculty of Education, 2000, 364 s. ISBN 80-7290-036-6.

KOMENSKÝ, J. A. – citát. Dostupné na internetu: http://citaty.net/autori/jan-amoskomensky/

Kraje, školy, čísla 2009. Ústav pro informace ve vzdělávání, 2010. 104 s. ISBN 978-80-2110599-7. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistikaskolstvi/kraje-skoly-cisla-1

LAZAROVÁ, B. a kol. Cesty dalšího vzdělávání učitelů. Brno: Paido, 2006. 230 s. ISBN 807315-114-6.

MŠMT. Metodický výklad Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k novele zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášené pod č. 197/2014 Sb. 2014. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/file/34286/

MŠMT. Přehled nejdůležitějších změn vyplývajících z novely školského zákona a některých zákonů vyhlášené pod č. 82/2015 Sb. 2015. 5 s. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/file/35210/

MŠMT. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 65-42-M/02 Cestovní ruch. MŠMT, 2007 a. 87 s. Dostupné na internetu: http://zpd.nuov.cz/RVP/ML/RVP%206542M02%20Cestovni%20ruch.pdf

81

MŠMT. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 65-42-M/01 Hotelnictví. MŠMT, 2007 b. 89 s. Dostupné na internetu: http://zpd.nuov.cz/RVP/ML/RVP%206542M01%20Hotelnictvi.pdf

MŠMT. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání 65-41-L/01 Gastronomie. MŠMT, 2007 c. 88 s. Dostupné na internetu: http://zpd.nuov.cz/RVP/ML/RVP%206541L01%20Gastronomie.pdf

MŠMT. Vyhledávač oborů středních škol a konzervatoří, které budou otevírány ve školním roce 2014/2015. In: Vzdělávací nabídka škol 2014. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/vzdelavaci-nabidka-skol2014?highlightWords=vzd%C4%9Bl%C3%A1vac%C3%AD+nab%C3%ADdka+%C5%A1kol

PODHRÁZKÝ, M. Přehled judikatury z oblasti školství. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 430 s. ISBN 978-80-7357-548-9.

PRŮCHA, J. a VETEŠKA, J. Andragogický slovník. 2. aktualiz. a rozš. vydání. Praha: Grada, 2014. 320 s. ISBN 987-80-247-4748-4.

PRŮCHA, J. Andragogický výzkum. Praha: Grada, 2014. 152 s. ISBN 978-80-247-5232-7.

STARÝ, K. a kol. Profesní rozvoj učitelů. Praha: Karolinum, 2012. 188 s. ISBN 978-80-2462087-9.

Stáže ve firmách [on-line]. Dostupné na internetu: http://www.stazevefirmach.cz/

ŠEDIVÁ, O. Školský zákon čekají po 10 letech změny. Týdeník školství. 2014, ročník 2014, číslo 31, s. 3.

ŠRÁMEK, JAN. V projektu Pospolu probíhají zdarma vzdělávací akce pro pedagogy i zaměstnavatele. [on-line]. MŠMT, cit. [12. 02. 2014 09:52:10]. Dostupné na internetu:

82

ŠVAŘÍČEK, R.; ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. 384 s. ISBN 978-80-7367-313-0.

http://www.msmt.cz/vzdelavani/stredni-vzdelavani/v-projektu-pospolu-probihajizdarma-vzdelavaci-akcepro?highlightWords=Podpora+spolupr%C3%A1ce+%C5%A1kol+firem+zam%C4%9B%C5% 99en%C3%ADm+odborn%C3%A9+vzd%C4%9Bl%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD+praxi

VALENTA, J. Zákon o pedagogických pracovnících prakticky a přehledně. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. 143 s. ISBN 978-80-7357-567-0.

VETEŠKA, J.; VACÍNOVÁ T. a kol. Aktuální otázky vzdělávání dospělých. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2011. 208 s. ISBN 978-80-7452-012-9.

Vzdělávání studentů a učitelů gastronomických oborů prostřednictvím praktické zkušenosti ve spolupráci s asociací hotelů a restaurací České republiky o. s. [on-line] AHR ČR, 2014. Dostupné na internetu: http://www.ahrcr.cz/vzdelavani-studentu-a-ucitelugastronomickych-oboru-prostrednictvim-prakticke-zkusenosti-ve-spolupraci-s-asociacihotelu-a-restauraci-ceske-republiky-os/

ŽUFAN, J.; KOKLAROVÁ B., The attitudes and perception of hotel school teachers to wards their further education in the hospitanty field. Czech Hospitality & Tourism Papers, 2014, Vol. 10 Issue 21, p27-35. 9p. dostupné na internetu: https://web.b.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=600e9125-5e5c-4c349c7e-0d5b655dbec5%40sessionmgr112&vid=5&hid=124

83

Databáze: MŠMT. Nová databáze udělených akreditací. Dostupné na internetu: http://dak.msmt.cz/dak/ak_fulltext.php?txt=praha&valid=1&zverej=1&sort=da&order=d esc&pg=1

MŠMT. Databáze akcí DVPP. Dostupné na internetu: http://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/databaze-akcidvpp?highlightWords=datab%C3%A1ze+DVPP

84

Seznam příloh Příloha 1

Textový záznamový arch strukturovaného rozhovoru

Příloha 2

Podoba elektronického dotazníku

PŘÍLOHA 1 – TEXTOVÝ ZÁZNAMOVÝ ARCH STRUKTUROVANÉHO ROZHOVORU

Textový záznamový arch strukturovaného rozhovoru 1) Je kvalifikace učitelů odborných předmětů vyučujících na této škole v souladu s novelou zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících?

-text-

2) Museli jste přistoupit k propouštění učitelů odborných předmětů, kteří po uplynutí přechodného období nesplňovali podmínky kvalifikace?

-text-

3) Působí na Vaší škole učitelé praktického výcviku nebo odborníci z oboru, jejichž působnost ve školách upravuje novela zákona č.563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících?

-text-

POKRAČOVÁNÍ PŘÍLOHY 1

4) Jaká je politika DVU? Jaký je plán DVU na této škole?

-text-

5) Je váš plán DVU zaměřený na všechny učitele bez rozdílu, nebo máte programy DVU vypracované speciálně pro učitele odborných předmětů?

-text-

6) Jak je tato forma DVU financována? Jaké jsou dle Vašeho názoru optimální náklady za jednodenní/vícedenní DVU?

-text-

7) Jaký je o DVU ze stran učitelů odborných předmětů zájem? O co mají tito učitelé, dle Vašeho názoru, nejvíce zájem?

-text-

POKRAČOVÁNÍ PŘÍLOHY 1

8) Podporujete učitele v rámci DVU? Jak se stavíte k tomu, když učitelé sami navrhnout formu DVU např. kurz, o který mají zvýšený zájem?

-text-

9) Zvyšuje účast na DVU ohodnocení učitelů, př. zvýšení příplatků?

-text-

10) Jaké jsou dle vašeho názoru největší bariéry a problémy v oblasti DVU učitelů odborných předmětů?

-text-

Zdroj: vlastní zpracování

PŘÍLOHA 2 – PODOBA ELEKTRONICKÉHO DOTAZNÍKU

DOTAZNÍK Dobrý den, mé jméno je Bc. Martina Táborská a jsem studentkou posledního ročníku oboru Management hotelnictví a lázeňství na Vysoké škole hotelové v Praze 8, spol. s. r. o. . Tímto Vás prosím o vyplnění tohoto dotazníku, který je stěžejním podkladem pro mou diplomovou práci na téma Střední hotelové školy a trh práce v Praze. Dotazník, stejně jako diplomová práce, je zaměřen na další vzdělávání učitelů odborných předmětů na středních hotelových školách v Praze. Věřím, že mne podpoříte v dokončení diplomové práce.

DVU= zkratka Další Vzdělávání Učitelů. Tímto pojmem se rozumí Vaše další vzdělávání, které rozvíjí Vaší kvalifikaci, poznatky a zkušenosti.

1. Jaká je dle vašich preferencí optimální časová náročnost DVU. Kolik času jste ochotni věnovat DVU? a) 8 hodin každý měsíc b) 4-6 hodin po dobu 1-3 dnů po sobě jdoucích c) 2-4 týdny po sobě jdoucích

2. Jaká je dle vašeho názoru optimální cena (náklady) za DVU? a) ve výši náhrady mzdy (cena formy DVU je odvozena od výše náhrady mzdy) b) 500-1000 Kč c) 1001-5000 Kč

3. Co očekáváte od absolvování DVU? a) získání nových informací a poznatků b) nové zkušenosti, inspiraci pro praxi, zlepšení praktických dovedností c) dosažení certifikátu nebo osvědčení

POKRAČOVÁNÍ PŘÍLOHY 2

4. Které kritérium je pro Vás při rozhodování o Vaší účasti na DVU nejvíce rozhodující? (seřaďte od nejdůležitějšího kritéria po méně významné od 1do 3, 1 – nejdůležitější, 3-nejméně důležité) a) časová náročnost b) přínos c) náklady (cena)

5. Jste s plánem DVU na Vaší škole spokojen/a? a) zcela spokojen b) částečně spokojen c) částečně nespokojen d) nespokojen

6. Jak je DVU na Vaší škole financováno? a) DVU hradí zaměstnavatel v plném rozsahu b) DVU hradí škola v částečném rozsahu, část si hradím sám/a c) DVU si hradím sám/a v plném rozsahu, škola nic nepřispívá

7. Je dle Vašeho názoru nabídka DVU dostatečně přehledná? Naleznete bez problému nabídky vzdělávacích aktivit? a) Ano b) Ne

8. Jaké typy kurzů preferujete? / Jaký typ kurzu vyhledáváte? a) kurzy z oboru hotelnictví, gastronomie a cestovní ruch (např. pekařský, nové trendy v přípravě pokrmů, Nové trendy v hotelnictví, cukrářský apod.) b) pedagogicko-psychologické kurzy c) jazykové kurzy d) Kurzy z oblasti IT technologie

POKRAČOVÁNÍ PŘÍLOHY 2

9. Vaše pohlaví? Žena Muž 10. Váš věk 20-25 let 26-35 let 36-45 let 46-55 let 56-65 let 65 let a více

Děkuji Vám za vyplnění dotazníku. Bc. Martina Táborská, studentka Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s. r. o.

Zdroj: Vlastní zpracování