Veřejné rejstříky. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Bakalářská práce. Igor Lüftner. Autor:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Veřejné rejstříky Bakalářská práce

Autor:

Igor Lüftner Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Michal Mědílek

2016

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne…………………

…………………………………… Igor Lüftner

Poděkování Rád bych poděkoval panu JUDr. Michalu Mědílkovi za pomoc při přípravě této práce a mé rodině za podporu při studiu.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá právní úpravou a významem nového právního pojmu - veřejnými rejstříky. Cílem práce je srozumitelný a přehledný popis současné právní úpravy veřejných rejstříků a seznámení s novinkami a změnami v jejich právní úpravě. Ze všech šesti veřejných rejstříků má největší význam obchodní rejstřík, proto se práce zaměřuje na něj. Klíčová slova: veřejné rejstříky, obchodní rejstřík, sbírka listin, rejstříkové soudy, notářský zápis Annotation This bachelor's thesis deals with legal regulation and the significance of a new legal concept public registers. The objective of the thesis is to give comprehensible and clear description of the current legislation on public registers and introduction to the novelties and changes in the legislation. The thesis is focused on the business register because this one is the most important of all the six public registers. Key words: public registers, business register, collection of documents, courts of registration, incorporation by a notary

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1 Historie právní úpravy obchodního rejstříku ........................................................................ 8 2 Důvody a cíle nové právní úpravy veřejných rejstříků ....................................................... 11 3 Vymezení pojmů veřejných rejstříků ................................................................................. 14 3.1 Definice a význam veřejných rejstříků ........................................................................ 14 3.2 Druhy veřejných rejstříků a jejich předchozí právní úprava ........................................ 15 3.2.1 Obchodní rejstřík ................................................................................................. 16 3.2.2 Spolkový rejstřík ................................................................................................. 17 3.2.3 Nadační rejstřík ................................................................................................... 19 3.2.4 Rejstřík ústavů ..................................................................................................... 19 3.2.5 Rejstřík společenství vlastníků jednotek............................................................... 19 3.2.6 Rejstřík obecně prospěšných společností ............................................................. 19 3.3 Rejstříkové soudy ....................................................................................................... 20 3.4 Oddíly veřejných rejstříků .......................................................................................... 21 3.5 Princip formální publicity ........................................................................................... 23 3.6 Elektronizace veřejných rejstříků ................................................................................ 24 3.7 Princip materiální publicity ........................................................................................ 26 3.8 Účinky zveřejnění zápisu nebo usnesení o zamítnutí zápisu člena orgánu právnické osoby ............................................................................................................................... 29 4 Zápisy do veřejných rejstříků ............................................................................................ 31 4.1 Návrh na zápis ............................................................................................................ 31 4.2 Formuláře návrhu na zápis .......................................................................................... 32 4.3 Předpoklady zápisu .................................................................................................... 33 4.4 Skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku ............................................................ 35 4.5 Zápisy do obchodního rejstříku................................................................................... 36 5 Sbírka listin ....................................................................................................................... 38 6 Řízení ve věcech veřejného rejstříku ................................................................................. 39 6.1 Popis rejstříkového řízení ........................................................................................... 39 6.2 Poplatky za rejstříkové řízení...................................................................................... 44 7 Zápis notářem ................................................................................................................... 46 8 Vybrané příklady z judikatury ........................................................................................... 48

5

Závěr ................................................................................................................................... 49 Seznam použité literatury ..................................................................................................... 50 Seznam použitých zkratek .................................................................................................... 51

6

Úvod Rozsáhlá rekodifikace českého soukromého práva, účinná od 1. ledna 2014, se nevyhla ani obchodnímu rejstříku. Nově teď spolu s dalšími pěti registry tvoří tzv. veřejné rejstříky, komplexně a pospolu upravené ve zcela novém zákoně. A právě nový pojem „veřejné rejstříky“ je tématem mé bakalářské práce. Tato práce si klade za cíl popsat aktuální právní úpravu obchodního rejstříku a dalších veřejných rejstříků. Při popisu nové právní úpravy veřejných rejstříků budu vycházet především z právní normy, která jejich problematiku upravuje, tj. z již zmíněného zákona č. 304/2013, o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „rejstříkový zákon“). V bakalářské práci se tak pokusím pokud možno co nejpřehledněji a nejsrozumitelněji vysvětlit novou právní úpravu a význam veřejných rejstříků. Poněvadž budu popisovat novou právní úpravu problematiky, která existovala dlouho před rekodifikací, v průběhu jejího popisu v textu práce výslovně zmíním novinky čili změny, jimiž se odlišuje od stavu před rokem 2014. Seznámení s novinkami v právní úpravě veřejných rejstříků je tak druhým cílem této práce. Práce bude vypracována za pomoci metod popisu, analýzy, rešerše literatury a komparace. Práce se bude zabývat především jedinou právní normou, proto z důvodu úspornosti neuvádím k ustanovení paragrafu zkratku příslušného zákona, pochází-li zmiňované ustanovení z rejstříkového zákona. Jelikož obchodní rejstřík je nejvýznamnějším ze všech veřejných rejstříků, budu se na něj v textu soustředit měrou větší, než na ostatní veřejné rejstříky. Osnova bakalářské práce bude víceméně korespondovat se strukturou rejstříkového zákona. Ovšem nejdříve v první kapitole popíši historický vývoj právní úpravy obchodního rejstříku od středověku až do doby těsně před rekodifikací. V další kapitole se pokusím vysvětlit důvody a cíle nové právní úpravy veřejných rejstříků. Následující kapitoly se již z většiny zabývají právní úpravou veřejných rejstříků dle rejstříkového zákona. Třetí kapitola se tedy zabývá základními pojmy a definicemi. Čtvrtá a pátá kapitola se soustředí na skutečnosti, které jsou zapisovány do veřejných rejstříků. Šestá procesněprávní kapitola se zabývá řízením ve věcech veřejného rejstříku, jehož výsledkem je právě zápis či výmaz z rejstříku. V sedmé kapitole popisuji největší novinku celého zákona, a to zápis do veřejného rejstříku notářem.

7

Nakonec krátká osmá kapitola potom obsahuje několik vzácných příkladů z judikatury, které se již týkají zatím čerstvého rejstříkového zákona.

1 Historie právní úpravy obchodního rejstříku Hlavním důvodem vzniku obchodního rejstříku je zajištění transparentnosti podnikatelských subjektů, kdy obchodní rejstřík slouží jako evidence a veřejný zdroj informací o podnikatelích, neboť pouze podmínky právního státu a státem garantované dodržování předpisů umožňují rozvoj tržního hospodářství a zajišťování svobodné hospodářské soutěže. Obchodní rejstříky tedy slouží k zabezpečení právní jistoty v obchodních vztazích [1]. Obchodní rejstřík vznikal postupně. Historicky první formy obchodního rejstříku vznikaly během středověku ve významných evropských centrech obchodu, když cechy pro sebe zřizovaly registry, které obsahovaly především vzory podpisů obchodníků a společníků společností a evidenci udělených plných mocí. Další kapitola v historii obchodního rejstříku se odehrála ve Francii za centralistické vlády Ludvíka XIV. – Jean-Baptiste Colbert, ministr financí v letech 1665 až 1683, vydal státně dirigistické nařízení o pozemním obchodě. Colbertovo nařízení mělo význam pro publicitu obchodního rejstříku, neboť ukládalo obchodníkům povinnost předložit při registraci výtah společenské smlouvy, jenž byl posléze zveřejněn, protože bez zveřejnění by smlouvy uzavřené těmito společnostmi nebyly platné. Mnohem obsáhlejší právní úpravu rejstříku poskytl Napoleonský obchodní zákoník z roku 1807, ještě více dopodrobna propracovaný zákonem z roku 1833 a již podobný obchodním rejstříkům současnosti [1]. V rakouské monarchii byly počátkem 19. století vedeny různé evidence zajišťující bezpečnost obchodu, ovšem zakotvené pouze v zastaralých řádech, např. směnečný řád z roku 1717, upravující postup pro protokolární zápisy plných mocí společností podepsaných všemi společníky, nebo císařský dekret z roku 1725 ukládající povinnost registrace obchodníků a jimi udělených plných mocí, či směnečný patent z roku 1736, který již zaváděl jednotné rejstříkové právo. S rozvojem obchodu proto musel vzniknout všeobecný obchodní zákoník, přijatý 17. prosince 1862 pod č. 1/1863 ř. z. a účinný dnem 1. července 1863. Všeobecný obchodní zákoník zrušil téměř všechny předcházející řády týkající se evidence podnikatelských subjektů, proto obsahoval novou a poměrně podrobnou úpravu „registrů

8

obchodních“. Dále roku 1906 ministerstva práv a obchodu vydala podrobný postup nařízením č. 89/1906 ř. z. „o změnách, jak obchodní rejstřík má býti založen a veden“. Roku 1918 po zřízení samostatného Československa byl rakouský právní řád, včetně všeobecného obchodního zákoníku, pouze převzat zákonem č. 11/1918 Sb. Menší úpravy obchodního rejstříku, týkající se uveřejňování rejstříkových zápisů, byly potom provedeny nařízením vlády č. 397/1919 Sb. [1]. Během 2. světové války a po odsunu Němců přestalo mnoho podnikatelských subjektů zapsaných v obchodním rejstříku existovat, proto byl pro zjištění reálného stavu zápisů podnikatelských subjektů v obchodním rejstříku přijat zákon č. 22/1948 Sb., o některých opatřeních v oboru rejstříkového práva. Změna režimu v únoru 1948 a přechod na centrálně plánovanou ekonomiku znamenaly dočasný zánik obchodního rejstříku v Československu, neboť dne 1. ledna 1951 vstoupil v účinnost zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, jímž byl mimojiné zrušen i dosud platný všeobecný obchodní zákoník z roku 1862. Pojem obchodní rejstřík byl nahrazen pojmem podnikový rejstřík, když dne 24. srpna 1950 nabyl účinnosti zákon č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, později změněný zákonem č. 67/1958 Sb., novela zákona o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích [1]. Novou úpravu podnikového rejstříku poté zavedly zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, účinný dnem 1. července 1964, v části páté v ustanoveních § 107 až 112, a prováděcí vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 114/1964 Sb., o podnikovém rejstříku. Dne 1. srpna 1970 nabyl účinnosti zákon č. 72/1970 Sb., o některých opatřeních týkajících se podnikového rejstříku, jenž změnil část pátou hospodářského zákoníku. Kvůli politicko-ekonomickému stavu doby ovšem podnikový rejstřík postupně ztrácel na významu, např. se opustilo od povinnosti zveřejňování předepsaných údajů v Úředním listě nebo vyžádat si výpisy podle § 110 hospodářského zákoníku mohl pouze ten, kdo osvědčil právní zájem na skutečnostech uvedených v podnikovém rejstříku [1]. Další politické a ekonomické změny přišly s listopadem 1989, jež přinesly obnovu a opětovné budování obchodního práva. Hospodářský zákoník byl stále jedinou právní úpravou pro hospodářské vztahy až do 1. ledna 1992, kdy vstoupil v účinnost obchodní zákoník. Proto dne 1. května 1990 nabyl účinnosti zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, jenž doplnil i část pátou upravující podnikový rejstřík jako nutné 9

přechodné ustanovení, než bude přijat připravovaný obchodní zákoník. Prosperující tržní hospodářství nemůže dobře fungovat bez prostředí právního státu. To znamená, že nestačí zákony pouze přijmout, ale je důležité je řádně aplikovat v praxi a vyžadovat jejich dodržování. Návrat k tržní ekonomice vyžadoval značné úsilí připravit ve velice krátkém čase alespoň základní podmínky pro rozvíjející se podnikání takové, jaké je standardem ve státech s rozvinutým tržním hospodářstvím. Tato potřeba urychleného přijetí obchodního zákoníku pak s sebou přinesla rovněž některé problémy, jež se poté postupně odstraňovaly někdy nesprávnými novelizacemi, které bylo nutné znovu napravovat v dalších novelách obchodního zákoníku [1]. Dne 1. ledna 1992 tak nabyl účinnosti zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“), se kterým se navrátil pojem obchodní rejstřík, definovaný v § 27 ObchZ jako veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Součástí obchodního rejstříku je i sbírka listin. Obchodní zákoník opětovně zavedl v plné míře princip publicity formální i materiální, každý je oprávněn vyžádat si úřední výpis z obchodního rejstříku o kterémkoliv zapsaném podnikateli. Smyslem obchodního rejstříku je tak veřejná evidence základních právně relevantních údajů o podnikatelích, jako jsou obchodní společnosti, družstva, státní podniky, případně fyzické osoby a další. Se vstupem ČR do EU vyvstala nutnost harmonizace obchodního zákoníku s přijatými směrnicemi EU, zejména s tzv. První směrnicí. Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 216/2005 Sb., účinným od 1. července 2005 spolu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 250/2005 Sb., o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku, zavedla podávání návrhu na zápis do obchodního rejstříku na předepsaných formulářích a vedení obchodního rejstříku v elektronické podobě. Podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 562/2006 Sb., o digitalizaci obchodního rejstříku, účinné dnem 1. ledna 2007, dochází k převodu sbírky listin do elektronické podoby a rovněž listiny zakládané do sbírky listin, kterými se nedokládají skutečnosti uvedené v návrhu na zápis do obchodního rejstříku, se podávají pouze v elektronické podobě ve formátu Portable Document Format (přípona pdf). Účelem těchto opatření bylo urychlení provádění zápisů do obchodního rejstříku [1]. Další změny přinesla vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 414/2011 Sb., o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku. Tato vyhláška např. provedla změny formulářů, zakázala zveřejňování rodných čísel fyzických osob v obchodním rejstříku či uložila soudům povinnost, aby si obstarávaly výpis z rejstříku trestů samy [2].

10

2 Důvody a cíle nové právní úpravy veřejných rejstříků V souvislosti s rozsáhlou rekodifikací českého soukromého práva nabyly dne 1. ledna 2014 účinnosti tři základní normy, a to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále jen „ZOK“) a zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Současně s novou právní úpravou pozbyl účinnosti mimo jiné ObchZ, jenž předtím řešil v ust. § 27 až 38l problematiku obchodního rejstříku a jiných rejstříků právnických osob. Obchodní společnosti a družstva nyní upravuje ZOK, který vymezuje statusové otázky obchodních korporací. Původní záměr zákonodárců regulovat bývalý obchodní rejstřík v rámci právní úpravy statusových otázek obchodních korporací v ZOK byl zavrhnut. Byla tedy vybrána varianta, že 1. ledna 2014 nabyde účinnosti nový samostatný zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „ZVR“), který bude upravovat evidenci všech právnických osob upravených v NOZ [3]. Nová úprava českého právního řádu opouští od socialistické doktríny státního dirigismu a centralismu, po roce 1992 ovšem mírně pozměněnou, a oslabuje roli státu, čímž vzniká subjektům soukromého práva co nejširší prostor pro vlastní rozhodnutí. Novinka provádění zápisů do veřejných rejstříků samotnými notáři je projevem toho, jak nová právní úprava opustila pozici státního dirigismu. Významným důvodem rekodifikace je rovněž sladění soukromého práva České republiky s právními řády ostatních států Evropské unie. Implementace evropských směrnic se týká zejména obchodního rejstříku, poněvadž derogací obchodního zákoníku by za neprovedení některých ustanovení komunitárního práva hrozil České republice postih v souladu se Smlouvou o fungování Evropské unie, čemuž právní úprava ZVR zabraňuje. Povinnost zveřejňovat údaje o právnických osobách podnikatelů ukládala První směrnice Rady 68/151/EHS, která je v současnosti nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/101/ES. V zájmu ochrany práv třetích osob První směrnice obchodním korporacím ukládá povinnost zveřejňovat v ní uvedené údaje včetně jejich aktualizace a v ní uvedené listiny tak, aby byly veřejně přístupné. Česká rekodifikovaná úprava vztahuje povinnost zveřejňování na všechny zapisované subjekty a tedy nejen na ty podnikatelské, jak požaduje První směrnice. Zveřejňovat údaje musí i entity bez právní subjektivity, resp. bez právní osobnosti, např. odštěpné závody, pobočné spolky či závody

11

zahraniční osoby. Velký rozsah publikační činnosti v ČR je projevem celoevropských snah o zveřejňování informací o všech právnických osobách soukromého práva včetně jejich změn, ačkoli První směrnice se v současnosti dotýká pouze akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným. Dále je ČR součástí Evropského obchodního rejstříku (European Business Register, zpoplatněný přístup je možný na www.EBR.org), což je dobrovolná elektronická databáze podnikatelů spojující obchodní rejstříky dvaceti sedmi evropských států. Členy EBR jsou veřejné správy, které vedou národní obchodní rejstříky. Jedinou zemí eurozóny bez jednotné národní evidence podnikatelů je Řecko. V některých zemích EU je přístup do databáze obchodního rejstříku zpoplatněn, a to buď zcela (např. v Maďarsku) nebo zčásti (např. v Belgii) [4]. NOZ rozlišuje mezi veřejným rejstříkem, což je rejstřík osob právnických a fyzických za veřejný rejstřík prohlášený v ZVR, a veřejným seznamem, což je seznam věcí, který splňuje předpoklady ust. § 980 a násl. NOZ. Co patří mezi veřejné seznamy, žádný zvláštní zákon nestanoví, ale jasně mezi ně spadá např. katastr nemovitostí. Pokud zákon stanovuje určitou povinnost pro veřejný seznam, necílí tak na veřejný rejstřík. Je důležité si uvědomit, že ne každý rejstřík je veřejným rejstříkem, např. jím nejsou živnostenský rejstřík, rejstřík trestů či registr vozidel [5]. ZVR je převratný v tom, že sjednocuje dříve roztříštěnou úpravu zvláštních druhů rejstříků vedených rejstříkovými soudy a Ministerstvem vnitra ČR. Jde např. o rejstřík společenství vlastníků jednotek, nadační rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností. Předtím byla úprava těchto zvláštních rejstříků vymezena v mnoha různých speciálních právních normách, které odkazovaly na úpravu obchodního rejstříku v ObchZ. Výsledkem je zpřehlednění problematiky. Praktickým příkladem potíží, které předchozí roztříštěnost právní úpravy způsovala, je problematika formulářů na zápis do obchodního rejstříku, kdy ObchZ v ust. § 32 ukládal povinnost podávat návrh na zápis do obchodního rejstříku pouze na formuláři. Toto se ale týkalo jen zápisů obchodních korporací, nikoli však zápisů jiných právních forem do ostatních rejstříků, kdy používání příslušných formulářů zveřejňovaných na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR nebylo povinné [3]. NOZ v ust. § 120 a 121 zavádí jednotnou regulaci veřejných rejstříků právnických osob, které ovšem blíže nespecifikuje. To ponechává na ZVR, který obsahuje společnou úpravu pro obchodní rejstřík a tři výše zmíněné rejstříky a rovněž upravuje spolkový rejstřík a rejstřík 12

ústavů, tedy rejstříky pro nové právní formy zřízené v NOZ. ZVR v podstatě jen přebral z ObchZ předchozí hmotněprávní úpravu obchodního rejstříku, jenž posloužil jako modelový rejstřík i pro všechny ostatní veřejné rejstříky. Regulace obchodního rejstříku je převzata pokud možno bez významných změn, poněvadž stávající úprava je mnohdy technická a časem odzkoušená [3]. ZVR obsahuje obecnou úpravu společnou pro všechny veřejné rejstříky v něm obsažené a pro konkrétní rejstřík pak zavádí zvláštní pravidla reflektující jeho specifickou povahu. Tzn. upravuje-li ZVR pravidlo pro veřejný rejstřík, pak se to vztahuje na všechny rejstříky podle ust. § 1. Ale pokud hovoří nějaká právní norma o obchodním rejstříku, je jím míněn jen a pouze obchodní rejstřík a nikoliv jiný rejstřík či veřejné rejstříky obecně. Například ust. § 421 odst. 1 NOZ, že za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku, nelze aplikovat na osobu zapsanou v jakémkoli veřejném rejstříku [3]. Nově ZVR zpracovává nejen úpravu hmotného práva, navazující zejména na NOZ a ZOK, ale i procesní část, která je z části převzata a modifikována ze zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“). Dále je ZVR částečně nově doplněn za předpokladu návaznosti na samostatný zvláštní zákon o nesporných a jiných řízeních, jenž má vzniknout vydělením úpravy zvláštních řízení z OSŘ. ZVR se považuje za zákon speciální k OSŘ a k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (zejména k ust. § 85 až 93 tohoto zákona – řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob), které budou v souladu s ust. § 120 použity subsidiárně [3]. Nový zákon o veřejných rejstřících tedy sjednotil nepřehlednou a roztříštěnou právní úpravu a umožnil vznik svébytného systému veřejného rejstříku právnických osob a podnikajících fyzických osob. Podle zprávy Světové obchodní banky Doing Business z roku 2012 se Česká republika nacházela na nelichotivém 138. místě v délce zahájení podnikání a oproti roku 2011 se dokonce propadla o osm míst. Tato situace je následkem poměrně značné administrativní zátěže při zahajování podnikání a časové náročnosti založení obchodní korporace. Nová právní úprava má za cíl se s touto negativní situací vypořádat a zlepšit tak podnikatelské prostředí. Toho chce dosáhnout snížením administrativní zátěže při zakládání obchodních korporací, odstraněním nadbytečných formálních překážek a zjednodušováním, zrychlením rejstříkového řízení, přidáním nových funkcionalit, podporou elektronizace a takovými

13

novinkami, jako je např. zápis do veřejného rejstříku notářem. Nová právní úprava má tedy mimojiné za cíl odstraňovat překážky pro budoucí i stávající podnikatele [3].

3 Vymezení pojmů veřejných rejstříků 3.1 Definice a význam veřejných rejstříků NOZ upravuje právnické osoby soukromého práva v ust. § 118 až 418. Obecná úprava v ust. § 118 až 213 NOZ platí subsidiárně pro všechny soukromé právnické osoby zřizované podle českého právního řádu. ZOK je normou speciální k NOZ, neboť upravuje pouze otázky v něm zachycených právnických osob. NOZ v ust. § 120 a 121 pouze zavádí pojem veřejný rejstřík, jeho nezbytný obsah a zároveň stanovuje, že veřejné rejstříky upravuje samostatný zákon, neboť jde o pojem veřejného práva, které funguje odlišně od práva soukromého. Ve veřejném právu je postavení subjektů nerovné a jedna strana - orgán veřejné moci, kterým je soud rozhodující o provedení zápisu - je tak nadřazena. Pojem „veřejný“ ve významovém slova smyslu znamená „obecně přístupný“ či „obecně známý“ a nikoli utajený. Je to tedy veřejná jednotící evidence všech právnických osob soukromého práva, nejen podnikatelů a dosud zapisovaných subjektů do obchodního rejstříku. Významná funkce veřejného rejstříku spočívá v ust. § 126 NOZ, kde se ukládá, že vznik právnické osoby se váže na zápis do veřejného rejstříku. Právní úprava veřejného rejstříku z většiny přejímá úpravu obchodního rejstříku z ust. § 27 a násl. zrušeného ObchZ, na který dříve odkazovaly speciální zákony upravující režim zapisovaných subjektů do obchodního rejstříku (např. zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, zákon č. 248/195 Sb., o obecně prospěšných společnostech, zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti a další) [4]. V podstatě veřejný rejstřík systémově existuje jako jeden rejstřík a jednotlivé rejstříky dle ust. § 1 odst. 1 se tak od sebe liší z důvodu různého účelu zapisovaných subjektů. V ust. § 1 odst. 1 ZVR vymezuje obsahově, nikoli popisně, šest konkrétních veřejných rejstříků, týkajících se subjektů upravených v NOZ a ZOK. Mezi veřejným rejstříkem a konkrétním rejstříkem z § 1 odst. 1 funguje vztah, že konkrétní rejstřík je pouze jednou z více evidencí vedených v rámci veřejného rejstříku. Pokud právní předpisy hovoří o spolkovém rejstříku, týká se to jen této části veřejného rejstříku a nikoliv veřejného rejstříku

14

jako celku. ZVR určuje pravidla pro všech šest veřejných rejstříků a pojem veřejný rejstřík je tedy legislativní zkratkou [4]. Bude-li jiná evidence v budoucnu oborovým zákonem prohlášena za veřejný rejstřík, tak potom se i na ni bude ZVR vztahovat [5]. Zapsanou osobou je podle ust. § 1 odst. 2 právnická nebo fyzická osoba, o které se do veřejného rejstříku zapisují zákonem stanovené údaje. Ovšem zákonem stanovené údaje se zapisují i o osobách, které se zapisují do veřejného rejstříku v rámci zapsané osoby (např. fyzické osoby členů statutárního orgánu). Přesnějším vymezením by bylo „zapsanou osobou je osoba, o které se vede rejstříkový spis“. Další legislativní zkratkou je „zápis“ dle ust. § 2 odst. 2, neboť zápisem se rozumí nejen první zápis právnické či fyzické osoby nebo údaje do veřejného rejstříku, ale i změny či výmaz údajů nebo osoby z veřejného rejstříku [5]. ZVR neupravuje tyto rejstříky právnických osob: rejstřík politických stran a politických hnutí - veřejný seznam vedený Ministerstvem vnitra na základě ust. § 9 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích rejstřík školských právnických osob – vede MŠMT v souladu s ust. § 153 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon rejstřík veřejných výzkumných institucí – vede MŠMT dle ust. § 6 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích rejstřík

registrovaných

církví

a

náboženských

společností,

svazů

církví

a náboženských společností a církevních právnických osob – vede Ministerstvo kultury podle ust. § 17 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech [6].

3.2 Druhy veřejných rejstříků a jejich předchozí právní úprava Čtyři dosavadní rejstříky (obchodní rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík obecně prospěšných společností a rejstřík společenství vlastníků jednotek) už dříve vedené krajskými soudy podle ust. § 123 pouze přešly do režimu nového zákona. Zápis do příslušného veřejného rejstříku je nutnou podmínkou pro vznik právnických osob dle NOZ. ZVR dále zavádí dva nové veřejné rejstříky: spolkový rejstřík a rejstřík ústavů.

15

ZVR všem zapsaným osobám, které byly zapsány do některého z rejstříků nyní upravených v ZVR již před rekodifikací, v ust. § 122 odst. 1 ukládá povinnost přizpůsobit zapsaný stav stavu požadovanému touto novou právní úpravou, a to do šesti měsíců od nabytí účinnosti ZVR (tj. do 30. června 2014). Výjimku mají dle ust. § 122 odst. 2 osoby zapisované do spolkového rejstříku, které se musí přizpůsobit do tří let od nabytí účinnosti ZVR. Všem doposud zapsaným subjektům tak ZVR ukládá povinnost provést minimálně změnu zápisu v rejstříku týkající se počtu členů statutárního orgánu. Nepřizpůsobí-li ve výše uvedených lhůtách zapsaná osoba zapsaný stav stavu vyžadovanému ZVR, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti. Pokud ale ani po této dodatečné lhůtě zapsaná osoba stav zápisu nepřizpůsobí, soud zapsanou osobu zruší a nařídí její likvidaci.

3.2.1 Obchodní rejstřík Před rokem 2014 byl obchodní rejstřík upraven v ust. § 27 až 38l ObchZ. Do obchodního rejstříku se zapisují: obchodní společnosti a družstva podle ZOK fyzické osoby, které jsou podnikateli, mají bydliště v ČR a požádají o zápis a dále fyzické osoby uvedené v § 43 (občan státu EU a občan třetího státu s právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta v EU), které podnikají na území ČR a požádají o zápis další osoby, o kterých tak stanoví ZVR nebo jiný zákon – např. státní podnik dle § 5 odst. 1 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku Zapisovanými obchodními společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost, zapisovanými družstvy jsou bytové družstvo a sociální družstvo. Povinnost zápisu v obchodním rejstříku u právnických osob podnikatelů zůstala samozřejmě zachována jakožto rozhodující znak pro získání statutu podnikatele (ust. § 421 odst. 1 NOZ). Oproti ust. § 2 odst. 2 ObchZ se nově dle ust. § 420 odst. 1 NOZ za podnikatele nepovažuje osoba, která má příslušné podnikatelské oprávnění, ale osoba fakticky vyvíjející 16

podnikatelskou činnost, což je důležité zejména pro fyzické osoby. Fyzická osoba podnikatele se může nechat dobrovolně zapsat do obchodního rejstříku, považuje-li takový zápis za potřebný pro rozvoj své podnikatelské činnosti [4]. Ust. § 45 odst. 1 ukládá povinnost fyzickým osobám podnikajícím na území ČR podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis do obchodního rejstříku, jestliže výše jejích výnosů nebo příjmů snížených o daň z přidané hodnoty, je-li součástí výnosů nebo příjmů, dosáhla nebo přesáhla za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období v průměru částku 120 milionů Kč.

3.2.2 Spolkový rejstřík V roce 1990 byl přijat zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, jenž upravoval vznik různých neziskových organizací, jako jsou spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení a odborové organizace. Právní úprava byla cíleně podregulována za účelem snazšího zakládání nových neziskových organizací (počet občanských sdružení v roce 1996 - 27 tisíc, na konci roku 2013 společně s organizačními složkami - 113 tisíc). Pro občanská sdružení ovšem neexistoval veřejný rejstřík, ale pouze jejich neveřejná evidence vedená Ministerstvem vnitra. Následkem byla značná netransparentnost neziskového sektoru, často vedoucí k praktickým problémům v občanskoprávních vztazích, kupříkladu se třetí osoby často potýkaly s problémem jak získat o občanském sdružení oficiální a pravdivé informace (např. o osobě oprávněné za sdružení jednat). V podstatě občanské sdružení se samo rozhodlo, jaké informace o sobě zveřejní. 1. ledna 2014 byl zákon o sdružování občanů zrušen a nová právní úprava výše uvedené zcela změnila. Dřívější občanská sdružení nyní upravuje NOZ v ust. § 214 až 302 jakožto novou formu právnické osoby nazývanou „spolek“. Pro vznik spolku je nyní povinnou podmínkou zápis do veřejného rejstříku. ZVR tedy nově zavádí spolkový rejstřík, vedený krajskými soudy. Došlo sice pro bývalá občanská sdružení k nárůstu administrativních úkonů, to je ale pouze nutná daň ke zvýšení transparentnosti a právní jistoty třetích stran [7]. Dle ust. § 125 se tedy evidence občanských sdružení, odborových organizací, organizací zaměstnavatelů a jejich organizačních jednotek vedená Ministerstvem vnitra podle zákona o sdružování občanů považuje za spolkový rejstřík. Ministerstvo vnitra muselo předat příslušným rejstříkovým soudům do 3 měsíců po dni nabytí účinnosti ZVR spisy 17

a do 31. ledna 2014 rovněž údaje o evidovaných sdruženích v elektronické podobě. Dle ust. § 3045 NOZ se sdružení podle zákona o sdružování občanů považují za spolky a sdružení mají právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo. Starý občanský zákoník v ust. § 20f až 20k upravoval tzv. zájmová sdružení právnických osob, evidovaná v samostatném registru zájmových sdružení právnických osob vedeném krajskými úřady, který se dle ust. § 124 rovněž stal součástí spolkového rejstříku vedeného rejstříkovými soudy, jež nyní mají celou agendu zájmových sdružení na starosti. Krajské úřady předaly do 1 měsíce po nabytí účinnosti ZVR příslušným rejstříkovým soudům spisy. V případě návrhu na změnu zapsaných údajů či jejich výmaz týkajícího se zájmového sdružení právnických osob není předepsán povinný formulář. Od 1. ledna 2014 nová zájmová sdružení právnických osob již vznikat nemohou, protože NOZ jejich právní úpravu již neobsahuje a jejich počet se tedy bude pouze snižovat. NOZ v ust. § 3051 nadále počítá s jejich existencí, když stanoví, že zájmová sdružení právnických osob vzniklá podle dosavadních právních předpisů se i nadále řídí dosavadními právními předpisy. Zájmové sdružení právnických osob má právo změnit svoji právní formu na spolek podle ust. § 174 až 184 NOZ. Dále se za spolky dle ust. § 126 a 127 NOZ považují mezinárodní nevládní organizace zřízené podle zákona č. 116/1985 Sb. Co se týče osob zapisovaných do spolkového rejstříku dle ust. § 124 až 127, nebude možné po dobu tří let od nabytí účinnosti ZVR garantovat správnost a úplnost zapsaných údajů kvůli lhůtě uvedené v ust. § 122 odst. 2 a dále i z důvodu časové náročnosti zpracování předaných údajů a spisů rejstříkovými soudy. Proto ust. § 128 pro toto přechodné období stanoví, že rejstříkový soud nebude vydávat úředně ověřené opisy o těchto zápisech právnických osob do spolkového rejstříku podle ust. § 4, ale pouze tzv. potvrzení o zápisu [8]. Do spolkového rejstříku se tedy nyní zapisují tyto subjekty: spolky, odborové organizace,

mezinárodní odborové organizace, organizace

zaměstnavatelů a mezinárodní organizace zaměstnavatelů pobočné spolky, pobočné organizace odborové organizace, mezinárodní odborové organizace, organizace zaměstnavatelů a mezinárodní organizace zaměstnavatelů další osoby, o nichž tak stanoví jiný zákon.

18

Dle ust. § 27 se zapisují zahraniční spolky vyvíjející činnost na území ČR a pobočné spolky nebo jiné obdobné organizační jednotky zahraničních spolků vyvíjejících činnost na území ČR.

3.2.3 Nadační rejstřík Dříve byla právní forma nadace a nadační fondů upravena zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Od 1. ledna 2014 jsou příslušná ustanovení zákona o nadacích zrušena a nadace a nadační fondy nově upravuje NOZ v ust. § 306 až 401. Do nadačního rejstříku se tedy zapisují nadace a nadační fondy, které tímto zápisem vznikají. Odlišnost nadace a nadačního fondu spočívá v časovém hledisku - nadace má být trvalou entitou, zatímco nadační fond se vyznačuje svojí dočasností [9].

3.2.4 Rejstřík ústavů Ústav je zcela novou právní formou právnické osoby upravenou v ust. § 402 až 418 NOZ. Ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky, čímž stojí na rozhraní mezi korporací a fundací, tj. mezi spolkem a nadací.

3.2.5 Rejstřík společenství vlastníků jednotek Společenství vlastníků jednotek před rekodifikací upravoval v ust. § 9 a násl. zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Nyní jej jakožto právní formu právnické osoby upravuje NOZ v ust. § 1194 a násl. V NOZ používá zkrácený pojem „společenství vlastníků“, ZVR ale stále používá původní pojem „společenství vlastníků jednotek“. Novinkou je nyní to, že společenství vlastníků dle ust. § 1204 NOZ vzniká až zápisem do veřejného rejstříku, neboť dle předchozí právní úpravy zákona o vlastnictví bytů se společenství vlastníků jednotek zapisovalo do rejstříku až po svém vzniku.

3.2.6 Rejstřík obecně prospěšných společností Právnickou osobu zvanou obecně prospěšná společnost (dále jen „OPS“) upravoval nyní zrušený zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. V souladu s ust. § 3050

19

NOZ se práva a povinnosti obecně prospěšných společností budou i nadále řídit dosavadními právními předpisy a tuto právní formu si OPS budou moci zachovat za předpokladu, že se na ně bude i nadále zákon o OPS vztahovat. Stávající OPS budou zapsány v rejstříku obecně prospěšných společností dle ZVR a přitom mají právo, nikoli však povinnost změnit svoji právní formu na ústav, nadaci či nadační fond podle NOZ. Již nebudou vznikat nové OPS, poněvadž se počítá s tím, že budou vznikat zejména v právní formě ústavu, nadace či nadačního fondu. Novinkou dle ust. § 146 až 150 NOZ je definice veřejné prospěšnosti u právnické osoby. Nově NOZ přiznává možnost získání statusu veřejné prospěšnosti všem právním formám právnických osob soukromého práva, tedy veřejně prospěšnou může být nejen nadace, ale i společnost s ručením omezeným. Právnická osoba si může dobrovolně nechat zapsat status veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, splní-li podmínky stanovené zvláštním předpisem, kterým měl být zákon o statusu veřejné prospěšnosti, jehož návrh byl však zamítnut Senátem Parlamentu ČR. Zamítnutí způsobilo, že procesněprávní podmínky řízení o statusu veřejné prospěšnosti, upravené v ZVR a v zákoně o zvláštních řízeních soudních, jsou neaplikovatelné stejně jako ustanovení o statusu veřejné prospěšnosti v NOZ. Po přijetí zákona o statusu veřejné prospěšnosti bude mít pro právnickou osobu získání statusu veřejné prospěšnosti vliv např. na benefity při odvodu daní či na soudní poplatky při rejstříkovém řízení [10].

3.3 Rejstříkové soudy Veřejný rejstřík vedou rejstříkové soudy. Vedení rejstříku znamená, že rejstříkové soudy mají povinnost do veřejného rejstříku zapisovat údaje vyžadované zákonem a dbát na soulad zapisovaných údajů se skutečným stavem, tedy mimojiné vedou tzv. řízení o návrhu na zápis a ve věcech veřejného rejstříku neboli rejstříkové řízení. Rejstříkové soudy nejsou zvláštním stupněm soudní soustavy ČR [5]. Soustava obecných soudů je v ČR čtyřčlánková: okresní (obvodní) soudy, krajské soudy, vrchní soudy a Nejvyšší soud (Nejvyšší správní soud). Ovšem ve věcech veřejného rejstříku se uplatňuje třístupňová soustava obecných soudů: rejstříkové soudy rozhodují v rejstříkových věcech v prvním stupni, ve druhém stupni jako soudy odvolací rozhodují vrchní soudy a ve třetím stupni jako soud dovolací rozhoduje Nejvyšší soud ČR [8]. Z hlediska věcné příslušnosti je rejstříkovým soudem osoby krajský soud. Místní příslušnost rejstříkového soudu se dle ust. § 75 odst. 1 určuje podle obvodu 20

krajského soudu, ve kterém má osoba sídlo. Výjimkou je Městský soud v Praze, který je podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, věcně a místně příslušný pro Hlavní město Prahu a Středočeský kraj. Do jakého obvodu krajského soudu obec spadá lze zjistit na stránkách www.nssoud.cz/main.aspx?cls=prislusnost. V současnosti funguje celkem sedm místně příslušných rejstříkových soudů: Název soudu/zkratka soudu Městský soud v Praze/MSPH Krajský soud v Českých Budějovicích/KSCB Krajský soud v Plzni/KSPL Krajský soud v Ústí nad Labem/KSUL, pobočka v Liberci Krajský soud v Hradci Králové/KSHK, pobočka v Pardubicích Krajský soud v Brně/KSBR Krajský soud v Ostravě/KSOS, pobočka v Olomouci Rejstříkové věci jsou soustředěny u krajských soudů a jejich příslušných poboček především z důvodů zajištění podmínek pro jednotné rozhodování, právní náročnosti způsobené rozsahem posuzovaných otázek, souvislostí s jinými věcmi rovněž projednávanými krajskými soudy (např. spory týkající se obchodních korporací) a historické technické vybavenosti těchto soudů [8]. V rámci těchto soudů agendu veřejných rejstříků zpravidla vyřizují asistenti soudců a vyšší soudní úředníci [7]. Nevýhodou rozdělení agendy veřejných rejstříků mezi více místně příslušných soudů může být situace, kdy různé soudy mohou stejnou otázku posuzovat rozdílně. Ačkoli všechny soudy se řídí stejnými právními normami, tak někdy mají určitý prostor pro svá uvážení, např. když soud zkoumá, jestli navrhovaný název není dle ust. § 90 odst. 1 zaměnitelný s názvem jiné již zapsané právnické osoby [7].

3.4 Oddíly veřejných rejstříků Podle Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, se veřejný rejstřík vnitřně člení do oddílů. Oddíly se pak skládají z rejstříkových vložek, jež mají shodné číslo s číslem spisu

21

a sbírky listin, která je vedena odděleně pro každý zapsaný subjekt. Všechny dokumenty, kterými jsou písemnosti v listinné nebo elektronické podobě (podněty, návrhy na zápis skutečností včetně listinných důkazů a rozhodnutí), tvoří neveřejný rejstříkový spis. Rejstříkové vložky a rejstříkové spisy jsou potom vedeny v příslušných oddílech, z nichž každý nese své unikátní označení. Reálně jsou tedy zapsané osoby evidovány v oddílech, nikoli podle jednotlivých veřejných rejstříků vyjmenovaných v ust. § 1 odst. 1. Obchodní rejstřík má celkem sedm oddílů: A - oddíl pro samostatně podnikající fyzické osoby, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, státní podniky a jiné právnické osoby, včetně organizačních složek a odštěpných závodů, o nichž zákon stanoví, že se zapisují do obchodního rejstříku, pokud se nezapisují do jiného oddílu, odštěpné závody se sídlem odlišným od sídla podniku B - oddíl pro akciové společnosti C - oddíl pro společnosti s ručením omezeným Dr - oddíl pro družstva Pr - oddíl pro příspěvkové organizace Zs - oddíl pro zahraniční právnické osoby se sídlem mimo Evropskou unii podnikající na území ČR dle ust. § 44 H - oddíl pro evropské společnosti, družstva a sdružení. Spolkový rejstřík má oddíl s označením „L“. Nadační rejstřík má oddíl s označením „N“. Rejstřík ústavů má oddíl s označením „U“. Rejstřík společenství vlastníků jednotek má oddíl s označením „S“. Rejstřík obecně prospěšných společností má oddíl s označením „O“. Spisová značka rejstříkového spisu sestává z označení příslušného oddílu veřejného rejstříku, z

čísla

vložky

a

ze

zkratky

označující

např. B 1456/KSCB.

22

rejstříkový

soud

oddělené

lomítkem,

3.5 Princip formální publicity Zásada, bez které by veřejné rejstříky nemohly být veřejné, se nazývá zásada publicity, tj. veřejnosti. Rejstříkový soud má povinnost uveřejnit údaje o zapsané osobě a listiny uložené ve sbírce listin způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. na internetových stránkách www.justice.cz. Dle ust. § 3 a 4 se kdokoliv s nimi může bezplatně seznámit i na dálku, aniž by musel prokazovat právní zájem. Kdokoliv si může pořídit úředně ověřený nebo neověřený, částečný nebo úplný opis z veřejného rejstříku či sbírky listin nebo potvrzení o tom, že určitý údaj ve veřejném rejstříku není, a to v elektronické či listinné podobě. Úředním ověřením se potvrzuje shoda opisu se zápisem ve veřejném rejstříku nebo s listinou uloženou ve sbírce listin. Úhrada nákladů za vydání opisu nesmí překročit výši skutečných a účelných administrativních nákladů. Princip formální publicity není nijak narušen utajením rodného čísla fyzické osoby, které se neuvádí v opisu z veřejného rejstříku ani se neuveřejňuje. Co se týče rozsahu zveřejněných skutečností týkajících se fyzických osob (jak samostatně zapisovaných fyzických osob, tak jejich zápisu v rámci zápisu osoby právnické), zapisují se tak, aby byly šetřeny jejich osobní údaje. Vnitřní databáze veřejného rejstříku se tak dělí na část veřejně přístupnou (z ní lze zjišťovat data na internetu) a část vnitřní pro potřebu státních orgánů. Toto již ale upravoval ObchZ v ust. § 28 odst. 2 [4]. Je-li však rodné číslo uvedeno v listinách zakládaných do sbírky listin, uveřejňují se tyto listiny včetně rodného čísla. V ust. § 25 odst. 2 ZVR zavádí novou možnost rejstříkových soudů znepřístupnit veřejnosti údaje zapsané do veřejného rejstříku o členech orgánů a o sídle zapsané osoby, ovšem nikoli u obchodních korporací. Zapsaná osoba to může navrhovat společně s návrhem na zápis, je-li to ve veřejném zájmu. Opis zápisu podle ust. § 3 až 5 tak smí obdržet pouze zapsaná osoba nebo ten, kdo na tom má právní zájem. Obdobný princip obsahuje také ust. § 68, ovšem vzhledem k listinám ukládaným do sbírky listin.

23

3.6 Elektronizace veřejných rejstříků S principem formální publicity souvisí i elektronizace veřejných rejstříků. Již ust. § 27 odst. 1 věta druhá ObchZ po novele zákonem č. 2016/2005 Sb., účinné od 1. července 2005, zakotvovala povinnost vést obchodní rejstřík a další rejstříky právnických osob vedené rejstříkovými soudy v elektronické podobě. Ve skutečnosti byl však obchodní rejstřík veden v elektronické podobě již od roku 1997 [5]. ZVR počítá s ještě větším využitím prostředků výpočetní techniky jak při vzájemné komunikaci mezi soudy, notáři a účastníky řízení, tak i co se týče samotného vedení rejstříku, což má mimojiné i snížit administrativní zátěž při zahájení podnikání. Podle ust. § 1 odst. 3 je veřejný rejstřík informačním systémem veřejné správy, což znamená, že musí splňovat nároky kladené zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy (dále jen „InSVS“). Správcem informačních systémů veřejné správy je podle ust. § 4 odst. 1 InSVS Ministerstvo vnitra. Ačkoliv jsou veřejné rejstříky vedeny soudy, autoři zákona měli na mysli technickou stránku jejich provozu [11]. V ust. § 3 odst. 1 InSVS vymezuje informační systémy veřejné správy jako soubor informačních systémů sloužích pro výkon veřejné správy a dále jsou jimi také informační systémy zajišťující činnosti podle zvláštních zákonů. Veřejný rejstřík slouží k zabezpečení výkonu soudní pravomoci v rejstříkových věcech [5]. Informační systém veřejné správy musí splňovat požadavky na výdej výstupů, neboť dle ust. § 5 rejstříkový soud umožní též získat ověřený výpis z informačního systému veřejné správy podle ust. § 9 InSVS [11]. Informační systém, který slouží k zadávání údajů do veřejného rejstříku prostřednistvím internetu, se nazývá Informační systém veřejných rejstříků, zkráceně ISVR, a jde o nástupce systému ISROR (Informační systém obchodního rejstříku). Přechod na ISVR neproběhl bez komplikací a ke zprovoznění došlo až 25. května 2015, od té doby tedy notáři mohou sami provádět zápisy dálkově a nemusí to za ně dělat rejstříkový soud [8]. Veřejný rejstřík je také součástí jednoho ze základních registrů tvořících informační systém veřejné správy ve smyslu ust. § 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech (dále jen „ZZR“), tedy veřejný rejstřík je i základním registrem. Dle ZZR jsou základními registry základní registr obyvatel (označován jako ROB), základní registr právnických osob, 24

podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci (označován jako ROS), základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí (označován jako RUIAN) a základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností (označován jako RPP). Jednotlivé evidence informačních systémů veřejné správy jsou navzájem prostupné, proto se změna údajů v jedné evidenci promítne i do ostatních evidencí, což v praxi znamená, že ve veřejném rejstříku nelze vést jinou adresu, než tu uvedenou v katastru nemovitostí u příslušné nemovitosti, ve které má zapsaný subjekt umístěno své sídlo. Dále nelze zapisovat sídlo na adrese, která v katastru nemovitostí není vedena vůbec, neboť vyhláška č. 323/2013 Sb. v ust. § 14 odst. 4 definuje tuzemskou adresu jako adresu přiřazenou k adresnímu místu vedenému v základním registru RUIAN [4]. ZZR stanoví orgánům veřejné moci povinnost čerpat údaje ze základních registrů a přebírat je bez zkoumání jejich obsahové správnosti. Ust. § 95 odst. 1 tedy potvrzuje, že data se ze základních registrů přebírají automaticky, což znamená, že změna údajů ve veřejném rejstříku vyvolaná změnou referenčních údajů v základním registru se zapíše, aniž by muselo dojít k zahájení rejstříkového řízení [5]. Informační systém základních registrů má na starosti Správa základních registrů, což je samostatný úřad podřízený Ministerstvu vnitra. Každý základní registr má samostatného editora, kterým je vždy příslušný úřad, který evidenci fakticky vede, a svého správce. Funkci editora osob zapisovaných do veřejného rejstříku plní rejstříkové soudy, správcem tohoto registru (ROS) je Český statistický úřad [4]. Povinnost zakotvená v ust. § 1 odst. 4 vést veřejný rejstřík v elektronické podobě ale neznamená, že rejstříkové soudy nevedou žádné písemné dokumenty. Listinná forma řízení ve věcech zápisů do veřejného rejstříku zůstala v některých případech zachována, ačkoli vyplňování formulářů nyní probíhá povinně elektronicky pomocí tzv. inteligentních formulářů a nikoli vlastní rukou. Elektronické inteligentní formuláře u již zapsaných subjektů značně zrychlují celý proces zápisu, protože nové údaje v nich uvedené se při zapsání na soud a překontrolování systémem automaticky uloží a soud je převezme do svého rozhodnutí a nemusí tak nic sám vytvářet. Vedení veřejného rejstříku v elektronické podobě tedy mj. vychází z nutnosti zajištění dálkového přístupu pomocí internetu k informacím, které se nacházejí jak v této evidenci, tak i ve sbírce listin [4]. Novinkou je pak povinnost Ministerstva financí uveřejnit prostřednictvím internetu základní informace a údaje o osobách zapsaných ve veřejných rejstřících v rozsahu stanoveném 25

v ust. § 7 a umožnit o těchto údajích získat elektronický opis. Důvodem je podpora aplikace ARES, která poskytuje informace o registrovaných ekonomických subjektech, i těch mimo veřejné rejstříky (např. živnostenský rejstřík), odpadá tak nutnost prohledávat různé registry jednotlivě [6].

3.7 Princip materiální publicity Druhým principem, bez kterého by veřejné rejstříky postrádaly smysl, je princip materiální publicity. Před samotným vysvětlením principu materiální publicity je ale nutné objasnit rozdíl mezi konstitutivními a deklaratorními účinky zápisu do veřejného rejstříku. Konstitutivní zápis nastává, když tímto zápisem dochází ke vzniku, změně či zániku určitého právního stavu či skutečnosti. Konstitutivní účinky má např. zápis právnické osoby do veřejného rejstříku, kterým vzniká (§ 126 odst. 1 NOZ), výmaz právnické osoby pro její zánik (§ 185 NOZ), přeměna právnické osoby (§ 177 odst. 1 NOZ), zápis obchodní firmy (§ 423 NOZ) a sídla podnikatele (§ 429 NOZ), vznik a zánik odštěpného závodu (§ 503 odst. 2 NOZ), zápis vedoucího odštěpného závodu (§ 503 odst. 2 NOZ), zástavního práva v korporaci (§ 1322 odst. 1 NOZ) a zvýšení nebo snížení základního kapitálu společností (§ 216 odst. 2, § 239 odst. 1, § 464 odst. 1 a 2, § 467 odst. 1 ZOK). Vznik, změnu či zánik určité skutečnosti konstitutivním zápisem do veřejného rejstříku ale musí výslovně stanovit zákon, pokud tak nestanoví, vždy se jedná o zápis deklaratorní, kdy určitá právní skutečnost nastává nezávisle na tom, zda byla zapsána do veřejného rejstříku. Deklaratorní zápis má význam jen z hlediska principu materiální publicity. Příkladem je zápis fyzických osob, jež jsou členy orgánů právnických osob, zápis osoby společníka, předmětu podnikání nebo činnosti právnické či fyzické osoby, vstupu do likvidace, prohlášení konkurzu atd. Někdy může jeden zápis mít účinky jak konstitutivní, tak deklaratorní, např. zápis rozsahu splacení vkladu komanditisty a společníků společnosti s ručením omezeným (§ 122 ZOK, resp. 132 odst. 1 ZOK) [5]. Princip materiální publicity v ust. § 8 zaručuje ochranu osobám jednajícím v dobré víře s tím, že zapsaný stav odpovídá skutečnosti. Zapsané údaje jsou tedy právně relevantní a zavazující vůči třetím osobám, i když neodpovídají skutečnosti. Ust. § 8 odst. 1 se neliší od ust. § 121 odst. 1 NOZ z důvodu, že materiální publicita dle NOZ se vztahuje pouze na veřejné rejstříky právnických osob, ovšem do veřejných rejstříků se dle ZVR zapisují i fyzické osoby, proto musí zásadu materiální publicity upravovat i ZVR. U principu materiální publicity se rozlišuje 26

pozitivní a negativní stránka. Princip negativní materiální publicity plyne z ust. § 8 odst. 1, když osoba, které se zápis týká, nemůže namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti, proti tomu, kdo jedná v dobré víře ve veřejný rejstřík. Pozitivní stránku upravuje ust. § 8 odst. 2 ZVR a § 121 odst. 2 NOZ, kdy údaje zapsané do veřejného rejstříku a obsah sbírky listin jsou účinné vůči třetím osobám až ode dne jejich zveřejnění, pokud zapsaná osoba neprokáže, že třetí osobě byly tyto skutečnosti známy již před zveřejněním. Nikdo se tak nemůže dovolávat toho, že mu nebyl znám obsah zveřejnění. Ovšem pro třetí osoby, které prokáží, že o zveřejnění údajů vědět nemohly, ZVR poskytuje šestnáctidenní lhůtu, během níž se mohou dovolávat neznalosti zveřejněných údajů a listin. Šestnáctidenní lhůta je pro český právní řád neobvyklá, protože ust. § 8 odst. 2 je implementací čl. 3 odst. 6 evropské směrnice 2009/101/ES. ZVR se pak v tomto případě přednostně používá jako lex specialis před ust. § 121 odst. 2 NOZ, jenž udává lhůtu patnáctidenní [5]. Z principu negativní materiální publicity např. plyne, že právnickou osobu zapsanou ve veřejném rejstříku zavazuje jednání zapsaného člena statutárního orgánu, ačkoli již členem statutárního orgánu není. Osoba zapsaná ve veřejném rejstříku se dokonce nemůže dovolávat nesprávnosti, pokud byla nesprávnost zápisu způsobena jinou osobou či rejstříkovým soudem. Negativní materiální publicita se tedy týká zejména deklaratorních zápisů, neboť při zápisu konstitutivním může dojít k situaci, kdy zapsaný stav neodpovídá skutečnosti, pouze ve velmi neobvyklých případech, např. bude-li zápis proveden na základě zdánlivého právního jednání (§ 551 až 554 NOZ). Podle ust. § 7 NOZ se dobrá víra předpokládá, proto ten, kdo by chtěl namítat, že zveřejněné údaje neodpovídají skutečnému stavu, musí prokázat, že jednající nebyl v dobré víře. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, spisová značka 29 Odo 625/2005, vyplývá, „že důkazní břemeno o nedostatku dobré víry nese osoba, která se nedostatku dobré víry dovolává, tj. osoba, jejíž zápis v obchodním rejstříku je (případně) ohledně určitého údaje nesprávný či chybný“ [5]. Jestliže pro negativní stránku materiální publicity je relevantní stav zápisu ve veřejném rejstříku, tak u pozitivní stránky rozhoduje pouze to, co bylo zveřejněno, nikoli to, co je zapsáno ve veřejném rejstříku nebo uloženo ve sbírce listin, pokud ovšem zapsaná osoba neprokáže, že třetí osoba znala obsah zápisu nebo listiny ve sbírce listin před zveřejněním. Ust. § 2 odst. 2 ukládá rejstříkovému soudu povinnost zveřejňovat každý zápis, změnu nebo výmaz ve veřejném rejstříku a uložení listin do sbírky listin bez zbytečného odkladu, a zároveň ust. § 2 odst. 4 stanoví, že způsob a rozsah zveřejnění upravuje vláda nařízením 27

č. 351/2013 Sb. Podle ust. § 16 tohoto nařízení jsou údaje a listiny zveřejněny až v okamžiku, kdy se objeví na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz. Od tohoto okamžiku je skutečnost účinná vůči všem osobám, ovšem na osoby, které o skutečnosti věděly již předtím, je daná skutečnost účinná již ode dne, kdy se o ní dozvěděly. Nezveřejňují se pouze údaje podle ust. § 25 odst. 2, listiny podle ust. § 68 a rodné číslo podle ust. § 6 [5]. Rovněž dle ust. § 8 odst. 3 třetí osoby mohou vždy namítat údaje a obsah listin, ačkoli tyto nebyly zveřejněny nebo dosud zapsány, pokud ovšem nenabývají účinnosti až zveřejněním. V případě konstitutivních zápisů se tedy lze dovolávat vůči zapsané osobě již před zveřejněním, nikoli však ale před zápisem do veřejného rejstříku. U deklaratorních zápisů, např. při povolání osoby za člena statutárního orgánu, je skutečnost účinná již ode dne povolání do funkce a účinnost tedy není závislá ani na zápisu, ani na zveřejnění, tzn. že třetí osoba se této skutečnosti může dovolávat jak před zápisem, tak před zveřejněním. Účinnost údajů a listin nastává až zveřejněním např. při zápisu přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům akciové společnosti na hlavního akcionáře (§ 385 ZOK), rozhodnutí o podřízení se ZOK (§ 777 odst. 5 ZOK), změny nadační listiny nadace (§ 318 odst. 2 NOZ), převodu vlastnického práva k závodu nebo jeho části (§ 2180 odst. 1 a § 2183 NOZ) či nabytí práva pachtu k závodu nebo jeho části (§ 2350 odst. 1 a § 2357 NOZ). V těchto případech se tedy bez patřičného zveřejnění třetí osoby takových skutečností dovolávat nemohou. Ust. § 8 odst. 3 je implementací požadavků věty třetí čl. 3 odst. 7 směrnice č. 2009/101/ES [5]. Podle ust. § 9 odst. 1, bude-li zápis ve veřejném rejstříku odporovat povinnostem daným zákonem a nápravu nelze zjednat jinak, vyzve rejstříkový soud zapsanou osobu, aby závadný stav ve stanovené lhůtě napravila. Nestane-li se tak, může soud i bez návrhu rozhodnout o jejím zrušení s likvidací za podmínky, že je to v zájmu ochrany třetích osob [11].

28

3.8 Účinky zveřejnění zápisu nebo usnesení o zamítnutí zápisu člena orgánu právnické osoby Zvláštní projev negativní stránky materiální publicity obsahuje ust. § 10 ve vztahu k volbě člena orgánů právnické osoby. Ust. § 10 odst. 1 implementuje čl. 9 směrnice 2009/101/ES. Zápis osob do veřejného rejstříku, jež jsou členy orgánů právnických osob, má pouze deklaratorní účinky. Součástí materiální publicity je tak zásada, že od okamžiku, kdy dojde ke zveřejnění zápisu osoby, která je členem orgánu právnické osoby, se nikdo nemůže vůči třetím osobám dovolávat porušení právních předpisů či zakladatelského právního jednání (např. společenská smlouva či zakladatelská listina, stanovy u akciové společnosti, družstva či spolku), i když její volba nebo jmenování byly neplatné, zdánlivé či stižené fikcí nepřijetí rozhodnutí právnické osoby. Cílem ustanovení je ochrana třetích osob jednajících s osobami zapsanými jako členové orgánů právnických osob. Pokud zapsaná osoba prokáže, že třetí osoba věděla o porušení právních předpisů, společenské smlouvy, stanov a jiného zakladatelského právního jednání, lze se tohoto porušení dovolávat, ovšem pouze v případech zdánlivosti právního jednání, nebo pokud se na rozhodnutí orgánu právnické osoby hledí, jako by nebylo přijato (např. danou osobu nezvolil k tomu příslušný orgán právnické osoby), nebo nesplňuje-li daná osoba předpoklady stanovené pro výkon funkce (dle ust. § 155 odst. 1 NOZ, pokud byl členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo). Pokud tedy bude třetí osoba vědět, že člen orgánu nesplňuje požadavky na výkon funkce, může se zapsaná osoba dovolat proti třetí osobě, že nezpůsobilá osoba není členem orgánu. Pokud by ale porušení právních předpisů či zakladatelského právního jednání spočívalo pouze v neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby (např. nebyla správným způsobem svolána valná hromada), potom není možné námitku uplatnit, i kdyby třetí osoba o těchto vadách věděla. Důkazní břemeno, že třetí osoba o rozhodných skutečnostech věděla, nese ten, kdož to o ní tvrdí. Osoby, které jsou členy statutárního orgánu veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti, nejsou ve smyslu ust. § 10 odst. 1 do funkce voleny ani jmenovány, proto se na ně ust. § 10 odst. 1 nevztahují [5]. Podle ust. § 10 odst. 2 se v případě, kdy rejstříkový soud zamítne návrh na zápis osoby, která je členem orgánu právnické osoby, uplatňuje právní fikce, dle které se na jmenování či volbu hledí, jako by se nestaly. Fikce, že osoba není členem orgánu, se zpětně uplatní od samého

29

počátku. Nutným předpokladem fikce je vznik zamítavého rozhodnutí rejstříkového soudu, fikce pak nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí. Pokud rejstříkový soud řízení jen zastaví nebo odmítne, tato právní fikce tak nenastane. V případě fikce ustanovení chrání jen třetí osoby, které s osobou jednaly v dobré víře a nevěděly o neplatnosti její volby, v opačném případě prokáže-li právnická osoba, že třetí strana o zamítnutí věděla a nejednala tak v dobré víře, může zapsaná osoba fikci namítat i před nabytím právní moci. Standardně fikci, že povolání do funkce se nestalo, může právnická osoba namítat až po zveřejnění rozhodnutí soudu, které nastává až po nabytí právní moci. ZVR ovšem nespecifikuje, jak má rejstříkový soud své rozhodnutí zveřejnit. Zřejmě se použije ust. § 3018 NOZ, kde se povinnost zveřejnit údaje splní jejich publikací v Obchodním věstníku. Problémem je, že na zveřejňování údajů v Obchodním věstníku se od 1. ledna 2014 nevztahuje princip materiální publicity. Proto dalším výkladem může být uložení zamítavého rozhodnutí soudu do sbírky listin podle ust. § 66 písm. b), pokud by se rozhodnutí posuzovalo jako rozhodnutí o ukončení funkce, a bylo by tak splněno i ust. § 3 odst. 1. Zamítne-li rejstříkový soud právnické osobě návrh na zápis osoby orgánu, potom právnická osoba musí zvolit či jmenovat jinou osobu, jinak jí hrozí možnost jmenování chybějícího člena soudem, jmenování opatrovníka či zrušení právnické osoby soudem [5].

30

4 Zápisy do veřejných rejstříků 4.1 Návrh na zápis V ust. § 11 odst. 1 ZVR taxativně vyjmenovává okruh osob oprávněných podávat návrhy na zápis do veřejného rejstříku. Navrhovatelem tak mohou být pouze následující osoby: u veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti rejstříku všichni společníci u společnosti s ručením omezeným všichni jednatelé u akciové společnosti všichni členové představenstva nebo statutární ředitel u družstva všichni členové představenstva nebo předseda družstva návrh na zápis do obchodního rejstříku dále podává fyzická osoba dle ust. § 45 odst. 2 a zahraniční osoba dle ust. § 44 u spolku zakladatelé nebo osoba určená ustavující schůzí dle ust. § 26 odst. 2 návrh na zápis pobočného spolku do spolkového rejstříku podává hlavní spolek u nadace a nadačního fondu zakladatel, pokud zakladatel nemůže a zároveň neurčil jinou osobu, podá návrh na zápis jménem nadace či nadačního fondu správní rada u ústavu zakladatel, pokud zakladatel nemůže a zároveň neurčil jinou osobu, podá návrh na zápis jménem ústavu jeho ředitel nebo jiná osoba v působnosti statutárního orgánu u společenství vlastníků jednotek všichni členové výboru nebo předseda společenství vlastníků jednotek u obecně prospěšné společnosti dle ust. § 5 odst. 2 zákona o OPS zakladatel nebo osoba k tomu zakladatelem písemně zmocněná Dále návrh na zápis musí být podán bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti, čímž se zajišťuje co největší aktuálnost údajů zapsaných ve veřejném rejstříku.

31

Pokud oprávněný navrhovatel nesplní povinnost podat návrh na zápis do 15 dnů ode dne, kdy jí tato povinnost vznikla, může návrh na zápis podat každý, kdo na něm doloží právní zájem a k návrhu na zápis přiloží listiny, jimiž mají být doloženy skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku. Tímto se chrání jiné osoby v případě, když navrhovatel nekoná. Pokud je ovšem před uplynutím této lhůty zřejmé, že návrh nebude podán, a budou-li pro to věcné důvody, je možné návrh podat před uplynutím 15 dnů [5]. V rámci zápisů zapisovaných osob se do veřejných rejstříků zapisují také fyzické osoby (např. členové orgánů, prokuristé, společníci, jediní akcionáři, zakladatelé nadací a ústavů). Ust. § 12 chrání tyto fyzické osoby před zápisem do veřejného rejstříku proti jejich vůli tak, že pro zápis těchto osob je nutnou podmínkou jejich souhlas, jenž musí být úředně ověřený nebo udělený prohlášením osvědčeným veřejnou listinou. Souhlas fyzické osoby se zápisem do veřejného rejstříku také může plynout i z jiných k návrhu na zápis dokládaných listin, ačkoli souhlas v nich není výslovně uveden. Na rozdíl od zápisu osoby zapsané v rámci zápisu právnické osoby se u výmazu takové osoby její souhlas nevyžaduje, protože např. při odvolání z funkce člena orgánu právnické osoby proti její vůli taková osoba nemusí souhlas k výmazu udělit.

4.2 Formuláře návrhu na zápis Důsledkem elektronizace soudního řízení ve věcech veřejného rejstříku jsou tzv. inteligentní formuláře, jež značně přispívají ke zrychlení a zjednodušení při vzniku právnických osob a zápisu změn během jejich existence. V souladu s ust. § 18 a násl. ZVR a § 17 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. musí být návrhy na zápis, změnu nebo výmaz zápisu ve veřejném rejstříku, které provádí rejstříkový soud, podány pouze prostřednictvím inteligentních formulářů, tj. elektronicky vyplňovaných formulářů, jež uživatele celým procesem provedou krok za krokem. Tyto formuláře jsou bezplatně přístupné na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti

na

adrese

https://or.justice.cz/ias/ui/podani.

Náležitosti

jednotlivých

inteligentních formulářů upravuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 323/2013. Sb., o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis, změnu nebo výmaz údajů do veřejného rejstříku. Pro právní formy, které nejsou upraveny v ust. § 2 vyhlášky č. 323/2013 Sb. (např. státní podnik zapisovaný do obchodního rejstříku), povinnost podat návrh na zápis prostřednictvím inteligentního formuláře neplatí, stejně jako pro ostatní typy podání 32

(např. opravné prostředky, dotazy, upozornění na nesoulad se zapsaným stavem atd.) u všech právních forem. Návrhy je povoleno zaslat soudu v listinné nebo elektronické podobě, ale v obou případech musí dojít k vyplnění elektronickým způsobem na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Návrh na zápis musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být do veřejného rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin v souvislosti s tímto zápisem. Návrh na zápis lze podat v listinné nebo elektronické podobě, což platí obdobně pro dokládání listin o skutečnostech uvedených v návrhu na zápis a pro dokládání listin zakládaných do sbírky listin. Podle ust. § 18 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. lze ale listiny zakládané do sbírky listin, jimiž se nedokládají skutečnosti uvedené v návrhu na zápis, podávat jen v elektronické podobě ve formátu pdf. Návrh na zápis a listiny uchovává rejstříkový soud pouze v elektronické podobě, umožňuje-li to jejich charakter. Proto rejstříkový soud návrh na zápis a listiny doručené v listinné podobě převede bez zbytečného odkladu do elektronické podoby. Pouze pro návrhy podávané v listinné podobě je dána povinnost nechat podpis úředně ověřit. Návrh na zápis v elektronické podobě musí být podepsán uznávaným elektronickým podpisem podle ust. § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Návrh na zápis může být také zaslán prostřednictvím datové schránky. Nově dle ust. § 22 odst. 3 u podání prostřednictvím datové schránky navrhovatel nemusí návrh opatřovat elektronickým podpisem, stačí pouze využít datovou schránku toho, kdo návrh podává – nemusí jím být jen navrhovatel, ale i jeho zmocněnec nebo zástupce [5].

4.3 Předpoklady zápisu Povinně zapisovaným údajem u všech zapsaných osob do kteréhokoli veřejného rejstříku je dle ust. § 25 odst. 1 písm. a) sídlo zapsané osoby. Sídlo právnické osoby je pouze formální, tzn. sídlo zapsané ve veřejném rejstříku. Činnost právnické osoby může ale probíhat na zcela jiném místě, které je pak sídlem skutečným. Třetí osoby se mohou dovolávat skutečného sídla, a to i proti sídlu zapsanému ve veřejném rejstříku. Právnická osoba nemůže namítat proti těm, kdo se dovolávají sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, že skutečné sídlo má jinde. ZVR na navrhovatele zápisu v ust. § 14 klade povinnosti týkající se sídla zapisované osoby. Navrhovatel je při návrhu na zápis povinen doložit právní důvod užívání prostor, v nichž je 33

umístěno sídlo osoby, jíž se zápis týká. Právním důvodem užívání prostor je např. vlastnické právo, nájemní nebo podnájemní smlouva či jiné právní důvody, které umožňují užívání prostor za účelem naplnění smyslu formálního sídla. K doložení právního důvodu užívání prostor stačí písemné prohlášení vlastníka nemovitosti nebo jednotky, kde jsou prostory umístěny, anebo prohlášení osoby oprávněné s nemovitostí, bytem nebo nebytovým prostorem jinak nakládat. Prohlášení nesmí být starší než 3 měsíce a podpisy na něm musí být úředně ověřeny. Zapsaná osoba musí mít právní důvod užívání prostor po celou dobu, po kterou jsou tyto prostory zapsané ve veřejném rejstříku jako její sídlo. Právní důvod užívání prostor není nutné dokládat, pokud je zjistitelný z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem. Pokud lze tedy právní důvod užívání prostor zjistit z katastru nemovitostí, navrhovatel jej při návrhu na zápis dokládat nemusí. Jestliže navrhovatel právní důvod užívání prostor, kam umístil své sídlo, nedoloží ani po výzvě, rejstříkový soud návrh na zápis do rejstříku zamítne. Dále dle ust. § 15, je-li navrhovatelem zahraniční osoba, má povinnost sdělit rejstříkovému soudu doručovací adresu na území ČR nebo zmocněnce pro přijímání písemností s doručovací adresou v ČR, což obdobně platí pro každou změnu údajů [12]. Dalším povinně zapisovaným údajem u všech zapsaných osob do kteréhokoli veřejného rejstříku je dle ust. § 25 odst. 1 písm. b) předmět činnosti nebo podnikání nebo vymezení účelu osoby. Navrhovatel zápisu tedy musí dle ust. § 13 doložit, že osobě, jíž se zápis týká, vznikne nejpozději dnem zápisu do veřejného rejstříku živnostenské nebo jiné oprávnění k činnosti, která má být jako předmět činnosti nebo podnikání do veřejného rejstříku zapsána. Podle ust. § 10 odst. 5 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, vzniká osobám, které se zapisují do veřejného rejstříku, živnostenské oprávnění až dnem jejich zápisu do tohoto rejstříku. K návrhu na zápis není třeba živnostenské nebo jiné oprávnění dokládat, je-li tato skutečnost zjistitelná z informačního systému veřejné správy nebo jeho části, která je veřejnou evidencí, rejstříkem nebo seznamem. Tedy v případě, že lze oprávnění k činnosti zjistit z veřejné části živnostenského rejstříku, k návrhu na zápis není nutné přikládat živnostenské oprávnění. Dle ust. § 2 odst. 3 informuje rejstříkový soud živnostenský úřad, zda k zápisu do veřejného rejstříku došlo. Podle ust. § 48 odst. 1 živnostenského zákona má živnostenský úřad poté i nadále povinnost oznamovat rejstříkovému soudu změny týkající se živnostenského oprávnění osoby.

34

Podle ust. § 16 odst. 1 je-li proti právnické osobě vedeno trestní stíhání nebo vykonává-li trest uložený podle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“), doloží navrhovatel při návrhu na zápis její přeměny nebo při návrhu na její výmaz, že soud povolil přeměnu nebo zánik této právnické osoby. Novinkou je pak ust. § 16 odst. 2, kdy rejstříkový soud tomu, kdo na tom má právní zájem, sdělí informaci, zda je proti zapsané nebo zapisované osobě vedeno trestní stíhání podle TOPO. Dle ust. § 30 TOPO mají orgány činné v trestním řízení povinnost vyrozumět rejstříkový soud, že proti zapsané právnické osobě bylo zahájeno trestní stíhání. Vzhledem k zápisům do veřejného rejstříku rovněž TOPO odkazuje na ust. § 254 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, který určuje trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti těm zapsaným fyzickým osobám nebo fyzickým osobám zapsaným v rámci právnické osoby, které úmyslně uvedou nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje v podkladech sloužících pro zápis do veřejného rejstříku, v takových podkladech zamlčí podstatné skutečnosti nebo úmyslně neuloží listinu do sbírky listin dle zákona nebo smlouvy a jiného tak ohrozí nebo omezí na jeho právech [4].

4.4 Skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku Skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku se dělí na obecné v ust. § 25 odst. 1 a zvláštní v ust. § 26 až 54. Obecné skutečnosti jsou povinně zapisovány vždy u všech veřejných rejstříků, zvláštní doplňující skutečnosti pak povinně podle povahy subjektu zapisovaného do konkrétního veřejného rejstříku [11]. ZVR mění výčet povinně zapisovaných údajů. Mezi nově povinně zapisované obecné skutečnosti do veřejných rejstříků patří: adresa místa pobytu fyzických osob bez ohledu na důvod jejich zápisu (tedy u zapsaných podnikatelů, členů orgánů, jejich zástupců, prokuristů, vedoucích odštěpených závodů i zapisovaných společníků), popřípadě také bydliště, pokud se liší od místa pobytu (dle předchozí právní úpravy se zapisovalo jen bydliště) (§ 25 odst. 1 písm. e) počet členů statutárního orgánu (§ 25 odst. 1 písm. g) anebo kontrolního orgánu (§ 25 odst. 1 písm. h)

35

je-li členem statutárního nebo kontrolního orgánu právnická osoba, i jméno, rodné číslo a adresa místa pobytu, popřípadě také bydliště, liší-li se od adresy místa pobytu, osoby, která ji při výkonu funkce zastupuje (§ 25 odst. 1 písm. g) a h) u prokuristy i údaj o tom, že se prokura vztahuje na určitou pobočku nebo závod, a informace, zda je prokurista oprávněn zcizit nebo zatížit nemovitou věc (§ 25 odst. 1 písm. i) údaj o tom, že právnická osoba má zapsán status veřejné prospěšnosti (§ 25 odst. 1 písm. j) jiná důležitá skutečnost, o jejíž zápis požádá zapsaná osoba, má-li na takovém zápisu právní zájem (§ 25 odst. 1 písm. k) („toto ustanovení je velice široké a není vůbec jasné, na základě jakých skutečností bude rejstříkový soud posuzovat, zda daná jiná skutečnost je důležitá a zda na jejím zapsání má navrhovatel opravdu právní zájem“ [6]) Co se týče ust. § 25 odst. 1 písm. k), že do veřejného rejstříku se zapíše další skutečnost, o které to stanoví tento nebo jiný zákon, tak Nejvyšší soud dne 12. října 2006 rozhodl v usnesení, spisová značka 29 Odo 824/2006, že do obchodního rejstříku není možné zapsat libovolný údaj, o jehož zapsání navrhovatel žádá, nýbrž pouze takový údaj, ohledně kterého ukládá povinnost a možnost zápisu (v současnosti zrušený) ObchZ či jiný právní předpis.

4.5 Zápisy do obchodního rejstříku Doplňující skutečnosti zapisované do obchodního rejstříku jsou upraveny v ust. § 48 odst. 1. Mezi nově povinně zapisované skutečnosti do obchodního rejstříku patří: údaj o tom, že se obchodní korporace podřídila zákonu o korporacích jako celku postupem podle ust. § 777 odst. 5 ZOK (§ 48 odst. 1 písm. d) údaj o pozastavení výkonu funkce člena orgánu nebo prokuristy dle ust. § 54 odst. 4 ZOK (§ 48 odst. 1 písm. e)

36

zákaz zatížení nebo zcizení podílu v obchodní korporaci, byl-li zřízen jako věcné právo (§ 48 odst. 1 písm. g) u komanditní společnosti výše komanditní sumy každého komanditisty, byla-li stanovena (§ 48 odst. 1 písm. i) u společnosti s ručením omezeným také zápis druhu podílu společníka a popis práv a povinností s ním spojených, a to alespoň odkazem na společenskou smlouvu uloženou ve sbírce listin, a údaj o tom, zda byl na podíl vydán kmenový list (§ 48 odst. 1 písm. j) u akciové společnosti údaj o případné imobilizaci akcií, pokud společnost vydala více druhů akcií, tak rovněž popis práv a povinností s nimi spojených zapsaný alespoň odkazem na stanovy uložené ve sbírce listin (§ 48 odst. 1 písm. k). Podle ust. § 132 NOZ je jménem právnické osoby její název. Název musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Dle ust. § 423 NOZ je obchodní firma jméno, pod kterým je právnická či fyzická osoba podnikatele zapsána do obchodního rejstříku. Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji použil poprvé, tj. teprve zápisem do obchodního rejstříku obchodní firma nabývá statutu jedinečnosti a dostává se pod ochranu proti nekalé soutěži. S tím pak souvisí jedna novinka, jíž je tzv. předregistrace, umožněná v ust. § 48 odst. 2. Předregistrace spočívá v možnosti nechat si zapsat obchodní firmu do obchodního rejstříku před samotným zápisem. Obchodní firmu si mohou ale předregistrovat pouze řádně založené obchodní korporace. Návrh na předregistraci podávají všichni zakladatelé, kteří k návrhu musí přiložit doklady dokazující, že obchodní korporace byla řádně založena, např. společenskou smlouvu s úředně ověřenými podpisy zakladatelů. Soud ale i v tomto případě zkoumá navrženou obchodní firmu podle ust. § 90 odst. 1 z hlediska zaměnitelnosti a klamavosti jména, tedy předregistrace může být pojistkou pro případ, kdy si zakladatelé nebudou jisti, zda jim soud administrativně náročný návrh na zápis nezamítne z důvodu klamavosti či zaměnitelnosti obchodní firmy. Předregistrace také umožňuje rezervovat obchodní firmu u již založených korporací, které musí čekat delší dobu na získání nějakého povolení či licence. Ovšem tato ochrana trvá jen jeden měsíc od zápisu

37

firmy, neboť nepodá-li zapisovaná osoba do té doby klasický návrh na zápis obchodní korporace, rejstříkový soud firmu vymaže z obchodního rejstříku [5].

5 Sbírka listin Dle ust. § 2 odst. 1 věty druhé je i nadále součástí veřejného rejstříku sbírka listin, která je platná pro všechny subjekty zapisované do veřejných rejstříků. Ust. § 66 vyjmenovává listiny, které se do veřejného rejstříku povinně zakládají. V ust. § 66 se v podstatě přebírají listiny dříve vyjmenované v ust. § 38i ObchZ a rozšiřují se na všechny osoby zapisované do veřejného rejstříku. Oproti úpravě v ObchZ se nově do sbírky listin podle ust. § 66 neukládají některé listiny týkající se společného jmění manželů uvedené v ust. § 38i odst. 1 písm. l) ObchZ a smlouva u převodu podílu nebo zastavení podílu ve společnosti s ručením omezeným uvedené v ust. § 38i odst. 1 písm. m) ObchZ. Dále odpadá povinnost dle ust. § 38i odst. 1 písm. k) ObchZ ukládat ovládací smlouvu a smlouvy o převodu zisku, neboť tyto instituty ZOK neupravuje. ZVR v ust. § 66 písm. z) nově umožňuje založit do sbírky listin i listiny jiné než ty, o kterých tak stanoví zákon, ale pouze má-li zapsaná osoba prokazatelný právní zájem na jejich založení [5]. Mezi nejdůležitější listiny zakládané do sbírky listin patří patří dokument obsahující zakladatelské právní jednání zapsaného subjektu, výroční zprávy, účetní závěrky a rozhodnutí o volbě nebo jmenování, odvolání či ukončení funkce osob, které jsou členy statutárního orgánu. Na sbírku listin se vztahuje princip formální publicity dle ust. § 3. Sbírka listin je tak volně přístupná na internetových stránkách www.justice.cz pro každého, aniž by musel osvědčovat právní zájem. Výjimkou jsou podle ust. § 3 odst. 2 listiny uložené do sbírky listin před 1. lednem 1997, ale jen pokud i tyto listiny nejsou již převedeny do elektronické podoby. Dále je nutné od listin uložených ve sbírce listin odlišovat listiny uložené v rejstříkovém spisu, kam se ukládají všechny listiny týkající se zapsané osoby, které má rejstříkový soud k dispozici, včetně těch, jež se do sbírky listin neukládají. Rejstříkový spis není součástí sbírky listin a tak není veřejně přístupný. Rejstříkový spis má právní režim jako ostatní soudní spisy a právo do něj nahlížet a pořizovat si výpisy a opisy mají podle ust. § 44 OSŘ jen účastníci řízení a jejich zástupci. Není-li určitá listina není ve sbírce listin uložena, tak jakmile

38

tuto skutečnost rejstříkový soud zjistí, je povinen vyzvat zapsanou osobu, aby listinu do sbírky listin uložila (§ 72 odst. 2) [5].

6 Řízení ve věcech veřejného rejstříku 6.1 Popis rejstříkového řízení Rejstříkové řízení, jehož výsledkem je zápis do veřejného rejstříku, nově upravuje část druhá ZVR, obsahující procesněprávní pravidla ve značné míře převzatá z jednotlivých procesních ustanovení ObchZ a z ust. § 200a až 200dc OSŘ, jež byla k 1. lednu 2014 zrušena. OSŘ se nyní považuje za předpis podpůrný pro rejstříková řízení dle ust. § 120 [4]. Nově nyní může do řízení přímo vstupovat notář a dále nově i státní zastupitelství do již zahájeného řízení. K řízení o návrhu na zápis je příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, jíž se zápis ve veřejném rejstříku týká. Pokud se změní místní příslušnost zapsané osoby, pak ji rejstříkový soud usnesením převede pod nově příslušný soud a příslušné zápisy se převedou do veřejného rejstříku vedeného u nově příslušného soudu. Vstoupí-li státní zastupitelství do řízení dle ust. § 77, je samostatným procesním subjektem a nikoli účastníkem, avšak dle ust. § 35 odst. 2 OSŘ je státní zastupitelství v řízení oprávněné ke všem úkonům, které může vykonávat účastník řízení, proto má procesní práva jako účastník řízení podle ZVR. Důvodem vstupu státního zastupitelství do řízení je ochrana veřejného zájmu a zájem státu na ochraně práv třetích osob, zejména co se týče principů publicity a skutečného stavu [8]. Řízení se i nadále zahajuje nejčastěji podáním návrhu na zápis, změnu či výmaz údajů do veřejného rejstříku. Návrh na zahájení rejstříkového řízení musí obsahovat náležitosti podání podle ust. § 42 odst. 4 OSŘ a náležitosti návrhu podle ust. § 79 OSŘ. Výjimkou je ust. § 78 odst. 1 věta druhá, podle něhož lze zahájit řízení z úřední moci, pokud má být dosažena shoda mezi zápisem a skutečným stavem. Podle ust. § 78 odst. 2 lze návrh na zápis účinně vzít zpět jen v případě, kdy takový zápis má pouze konstitutivní účinky [8].

39

Ust. § 79 stanoví, že řízení k dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem skutečnosti založené rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby může soud zahájit i bez návrhu, ale jen v případě splnění podmínek, že se na toto rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato, že je na zahájení takového řízení právní zájem a nebude tímto řízením podstatně zasaženo do práva třetí osoby nabytého v dobré víře, nejdéle však do 3 let ode dne zápisu skutečností založených rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby. Toto ustanovení se použije např. probíhá-li v obchodní společnosti spor o neplatnost volby člena statutárního orgánu. Z důvodu omezených možností rejstříkového soudu zajistit správnost a aktuálnost některých údajů ust. § 80 ukládá soudům (i jiným než rejstříkovým) a jiným orgánům veřejné moci (např. živnostenský úřad, finanční úřad nebo správa sociálního zabezpečení) povinnost upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným stavem a zapsaným údajem vždy, jakmile tato skutečnost při jejich činnosti vyjde najevo. Po obdržení takového upozornění pak rejstříkový soud provede bez návrhu zápis těchto zjištěných skutečností [8]. Kdo je účastník rejstříkového řízení závisí na způsobu zahájení rejstříkového řízení. V případě zahájení řízení na návrh je účastníkem řízení osoba, která podala návrh na zápis, k němuž je podle zákona oprávněna, a zapsaná osoba. Vzniká-li právní osobnost zapsané osoby až zápisem do veřejného rejstříku, je účastníkem rejstříkového řízení pouze navrhovatel. Kvůli požadavkům na rychlost rejstříkového řízení a aktuálnost zápisů není povoleno, aby rejstříkový soud čekal na výsledky jiného řízení (např. civilního nebo trestního), i kdyby se v tomto řízení řešily otázky, jež mají přímý vliv na zapisované skutečnosti. Lhůta pro provedení zápisu nebo rozhodnutí stanovená v ust. § 96 také nesmí být prodlužována ani prostřednictvím přerušení řízení. Všechny předběžné otázky řeší soud sám v rozsahu daném v ust. § 90 a 92. Proto dle ust. § 85 rejstříkový soud nepřeruší řízení podle zákona upravujícího občanské soudní řízení v případě, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí rejstříkového soudu [8]. Rejstříkový soud usnesením návrh na zápis odmítne, jestliže byl podán osobou, která k návrhu není oprávněna nebyl podán předepsaným způsobem na formulářích dle ust. § 18 a 22 neobsahuje všechny předepsané náležitosti, např. označení soudu či navrhovatele

40

je nesrozumitelný nebo neurčitý k němu nebyly připojeny listiny, jimiž mají být podle tohoto nebo jiného zákona doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech je dle ust. § 145 NOZ účelem zakládané právnické osoby porušování práva či dosahování cílů nezákonným způsobem. Rejstříkový soud vydá ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení návrhu soudu usnesení s uvedením důvodů odmítnutí, včetně poučení, jak lze nedostatky odstranit. V usnesení vyzve navrhovatele k odstranění vad návrhu nebo k doplnění chybějících listin. Opakovaná výzva se nepřipouští. Lhůta pěti pracovních dnů pro zápis podle ust. § 96 počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy bylo rejstříkovému soudu doručeno podání, jímž byly vady odstraněny nebo listiny doplněny. Pokud rejstříkový soud neodmítne dle ust. § 86 návrh na zápis, pak dále zkoumá podle ust. § 90 odst. 1, zda údaje, jejichž zápisu se navrhovatel domáhá, vyplývají z přiložených listin a existují tedy rozhodné skutečnosti, které odůvodňují provedení navrženého zápisu. Dále přezkoumává, jestli navrhované jméno (jménem je název právnické osoby či obchodní firma podnikatele) není zaměnitelné se jménem již zapsané osoby a nepůsobí-li klamavě, tzn. nevbuzuje klamný dojem o zapisované osobě, předmětu její činnosti apod. Podle ust. § 90 odst. 2 soud také zkoumá, jestli proti právnické osobě neprobíhá trestní stíhání nebo zdali není ve výkonu trestu, který jí byl uložen podle TOPO. Dle ust. § 32 TOPO má právnická osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, povinnost neprodleně písemně oznámit státnímu zástupci a v řízení před soudem předsedovi senátu, že dojde k jejímu zrušení, zániku či přeměně. Dále ust. § 30 TOPO dává policejním orgánům povinnost vyrozumět soud, který vede právnickou osobu, proti které bylo zahájeno trestní stíhání [5]. Nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle ust. § 86 a 90, pak dle ust. § 93 rejstříkový soud rozhodne o zápisu usnesením. O provedení zápisu bez vydání usnesení rejstříkový soud rozhodne, pokud mají navrhované zapisované skutečnosti podklad v přiloženém notářském zápisu či notářském osvědčení dle ust. § 92, nebo je-li dle ust. § 81 podkladem pro zápis údaje rozhodnutí soudu nebo správního orgánu. Jsou-li splněny podmínky dle ust. § 81 a 92, je soud povinen zápis provést tzv. přímým zápisem, aniž by měl možnost uvážení, zda zvolí formu usnesení. Nejsou-li podmínky pro přímý zápis splněny, rozhodne rejstříkový soud usnesením. O zápisu osoby, která nemusí podávat návrh na zápis na formuláři dle ust. § 20, rejstříkový 41

soud rozhodne vždy usnesením. Usnesení musí splňovat všechny nároky podle ust. § 169 odst. 2 OSŘ. Usnesení o provedení zápisu je klasickým soudním rozhodnutím, jež musí být doručováno a odvolání proti němu je přípustné, je tedy nutné vyčkat uplynutí lhůty pro odvolání a až poté může dojít k zápisu. Tato komplikace pak odpadá u přímých zápisů a ilustruje výhody zápisu notářem [8]. Navrhovatel může navrhnout, aby rejstříkový soud provedl zápis ke konkrétnímu dni v budoucnosti. Rejstříkový soud u přímého zápisu vyhoví a provede zápis ke dni uvedenému v návrhu, nejdříve však ke dni jeho provedení, neboť rejstříkový soud nemůže provést zápis zpětně. Jestliže rejstříkový soud rozhodl o zápisu usnesením, smí provést zápis až po nabytí právní moci usnesení ke dni uvedenému v návrhu, nejdříve však ke dni jeho provedení. Neobsahuje-li návrh na zápis takovýto den nebo navržený den zápisu předchází den nabytí právní moci usnesení, provede soud zápis bez zbytečného odkladu po nabytí právní moci usnesení [8]. Novinkou je pak ust. § 95 odst. 1, že změny údajů ve veřejném rejstříku vyvolané změnou referenčních údajů v základním registru se zapíší bez řízení. To přináší značné zjednodušení pro zapsané osoby, neboť nyní nemusí podávat návrhy na zápis např. při změně bydliště člena statutárního orgánu či společníka společnosti. Ust. § 96 odst. 1 stanoví rejstříkovým soudům délku lhůty pro provedení zápisu nebo rozhodnutí usnesením na nejvýše pět pracovních dnů. Tato lhůta běží ode dne podání návrhu. Byl-li však soudní poplatek z návrhu zaplacen až v průběhu řízení nebo došlo-li ke změně návrhu, běží tato lhůta až ode dne zaplacení soudního poplatku nebo ode dne, kdy rejstříkovému soudu došel změněný návrh. Pětidenní lhůta urychluje celé řízení a dává navrhovateli jistotu, že o jeho návrhu bude rozhodnuto v zákonem stanoveném čase. Jistotu navrhovateli také dává ust. § 98 odst. 1, které obsahuje fikci, že navrhovaný zápis se považuje za provedený dnem následujícím po marném uplynutí této pětidenní lhůty. Změnou ust. § 200db odst. 1 OSŘ, jenž stanovoval lhůtu 15 pracovních dnů pro zápis přeměny právnické osoby nebo pro případ, kdy se spis nenachází u rejstříkového soudu, protože byl předložen jinému soudu, je ust. § 96 odst. 2, které pro tyto případy nově nestanoví žádnou konkrétní lhůtu, soudům tedy zanikla povinnost provést zápis přeměny do 15 pracovních dnů od podání návrhu na zápis přeměny. Fikce provedení zápisu dle ust. § 98 odst. 1 se vztahuje pouze na ust. § 96 odst. 1 a nikoli na lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 96 odst. 2, ovšem 42

před 1. lednem 2014 se tato fikce vztahovala na lhůtu pětidenní i patnáctidenní. Nová úprava fikce provedení zápisu tak v některých případech způsobí, že zapisované osoby budou v nejistotě, jestli byl zápis proveden. Dále se dle ust. § 99 fikce provedení zápisu nevztahuje na právnické osoby, proti kterým probíhá trestní stíhání nebo jsou ve výkonu trestu. Povinností soudu je provedený zápis promítnout do databáze veřejného rejstříku do dvou pracovních dnů ode dne, kdy se takový zápis považuje za provedený. V důsledku fikce zápisu uplynutím lhůty pro provedení zápisu nebo rozhodnutí o zápisu však může veřejný rejstřík obsahovat údaje, které neodpovídají skutečnosti. ZVR proto umožňuje v ust. § 101 zapsaným osobám a osobám zapisovaným do veřejného rejstříku v rámci zápisu zapsané osoby domáhat se návrhem u rejstříkového soudu výmazu nebo změny zápisu vzniklého fikcí, ale jen do jednoho měsíce od vzniku takového zápisu. Usnesení o zápisu do veřejného rejstříku se doručuje účastníkům řízení, tj. zapsané osobě a navrhovateli, liší-li se od zapsané osoby. Účastníci řízení pak mají právo odvolat se proti usnesení. V případě přímého zápisu nebo fikce zápisu soud žádné rozhodnutí nevydá a zápis pouze provede a posléze promítne do databáze veřejného rejstříku. Rejstříkový soud o zápisu vyrozumí účastníky řízení zasláním výpisu z veřejného rejstříku obsahujícím předmětný zápis. Výpis musí rejstříkový soud odeslat nejpozději do 3 dnů od zápisu [8]. Nově ZVR značně zpřísňuje postih za porušení povinnosti předkládat listiny. Dle zrušeného ust. § 200de OSŘ mohl předseda senátu uložit pořádkovou pokutu podnikateli, neuposlechl-li výzvy soudu, aby mu sdělil skutečnosti nebo předložil listiny potřebné k rozhodnutí dle ust. § 200b odst. 1 věty druhé OSŘ (řízení k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem zahájené i bez návrhu), nebo aby mu předložil listiny, které náleží do sbírky listin. Pořádkovou pokutu mohl předseda senátu uložit do výše 20 000 Kč. Dle ust. § 104 může předseda senátu uložit pořádkovou pokutu zapsané osobě tehdy, jestliže neuposlechla výzvy rejstříkového soudu, aby mu sdělila skutečnosti nebo předložila listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu, nebo aby mu předložila listiny, které mají být založeny do sbírky listin. Ovšem nově může předseda senátu uložit pořádkovou pokutu až do výše 100 000 Kč. Další novinkou je ust. § 105, kdy může rejstříkový soud i bez návrhu dokonce zahájit řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací, pokud povinnosti dle ust. § 104 neplní opakovaně nebo pokud může takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem. Rejstříkový soud na tuto skutečnost zapsanou osobu 43

upozorní, poučí ji o možných důsledcích při neodstranění nedostatků a poskytne jí přiměřenou lhůtu k jejich odstranění. Dle ust. § 106 odst. 1 se za neuposlechnutí výzvy podle ust. § 104 se závažnými důsledky pro třetí osoby považuje zejména nepředložení aktualizovaných listin do sbírky listin podle ust. § 66 písm. a) až c) a j). Důvodem zpřísnění postihů je fakt, že mnoho obchodních společností porušovalo povinnost předkládat rejstříkovému soudu listiny povinně zakládané do sbírky listin, zejména účetní závěrky a výroční zprávy, což třetím osobám ztěžovalo podnikatelskou činnost a znemožňovalo jim zjistit si aktuální stav zapsané osoby. Nová právní úprava dává rejstříkovým soudům účinnější prostředky, jak porušující společnosti donutit k nápravě, neboť mnoho obchodních společností raději platilo pořádkové pokuty jen, aby nemusely zveřejňovat např. účetní závěrku. Hrozba zrušení s likvidací by takovým praktikám měla učinit konec [13]. Další novinkou je ust. § 106 odst. 2, které stanoví vyvratitelnou domněnku, že člen statutárního orgánu právnické osoby, která neplní povinnosti podle ust. § 105, porušuje péči řádného hospodáře. Důkazní břemeno nese porušující člen statutárního orgánu. Právní úprava péče řádného hospodáře se nachází v ust. § 159 odst. 1 NOZ a pro obchodní korporace v ust. § 51 ZOK. Nově dle ust. § 107 hrozí pořádková pokuta až do výše 100 000 Kč, neuvádí-li obchodní korporace na svých obchodních listinách údaje stanovené v ust. § 435 NOZ (jméno podnikatele a sídlo) a ust. § 7 ZOK (údaje o základním kapitálu) nebo neplní-li povinnost průběžného uveřejňování povinných skutečností na svých internetových stránkách podle ust. § 7 ZOK.

6.2 Poplatky za rejstříkové řízení Rejstříkové řízení je zpoplatněno, ačkoli některé subjekty zapisované do veřejného rejstříku jsou od hrazení soudních poplatků osvobozeny. Podle položky 11 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí poplatek za první zápis osoby do veřejného rejstříku 6 000 Kč, u akciové společnosti je to za první zápis 12 000 Kč, za změnu či doplnění zápisu 2 000 Kč a za předregistraci obchodní firmy dle ust. § 48 odst. 2 je to 1 000 Kč. Výše uvedené sazby soudních poplatků se platí také v případě, že soud 44

rozhodl o provedení zápisu bez návrhu. V takovém případě soud uloží zapsanému subjektu povinnost uhradit poplatek v rozhodnutí o provedení zápisu [4]. Podle položky 39 sazebníku poplatků v příloze zákona o soudních poplatcích v případě zápisů do veřejného rejstříku provedených notářem činí poplatek za první zápis osoby do veřejného rejstříku 2 700 Kč, za první zápis akciové společnosti 8 000 Kč a za změny nebo doplnění 1 000 Kč. Notáři dále vybírají poplatky dle vyhlášky č. 196/2001 Sb., která určuje tarifní hodnoty odměn notářů. Výše odměny je pak stanovena z této tarifní hodnoty podle pravidel obsažených v položce „A“ sazebníku odměn, který je přílohou vyhlášky. Dále pak dle položky „S“ náleží notáři odměna ve výši 300 Kč za zápis do veřejného rejstříku a úhrn úkonů spojených se zápisem [14]. Od poplatku jsou osvobozena řízení ve věcech zápisu údajů o spolku, pobočném spolku, odborové organizaci, mezinárodní odborové organizaci, organizaci zaměstnavatelů a mezinárodní organizaci zaměstnavatelů a jejich pobočné organizaci, příspěvkové organizaci zřízené územním samosprávným celkem, nadaci, nadačním fondu, ústavu, obecně prospěšné společnosti a právnické osobě se statusem veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku nebo jeho změny výmazu osoby z veřejného rejstříku veřejného rejstříku, týká-li se zápis fyzické nebo právnické osoby, jejíž úpadek nebo hrozící úpadek se řeší v insolvenčním řízení, v němž již bylo vydáno rozhodnutí o úpadku přiznání statusu veřejné prospěšnosti. Od poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem se také osvobozuje zápis skutečnosti do obchodního rejstříku provedený notářem na podkladě notářského zápisu o zakladatelském právním jednání o založení společnosti s ručením omezeným, které obsahuje jen povinné náležitosti předepsané NOZ a ZOK a podle kterého vkladová povinnost má být splněna splacením v penězích.

45

7 Zápis notářem Jednou z nejvýznamnějších novinek je plnohodnotná alternativa k zápisu soudem a sice možnost na žádost oprávněné osoby provést zápis do veřejného rejstříku prostřednictvím notáře. Tato novinka má za cíl urychlit zápisy do veřejných rejstříků a dále ulehčit agendě rejstříkových soudů. Zápis notářem zjednodušuje především zápisy do obchodního rejstříku, neboť to jsou notáři, kdo pořizují notářské zápisy o zakladatelském právním jednání obchodních společností nebo sepisují notářské zápisy o rozhodnutí orgánu právnické osoby. Notáři nově mohou vstupovat do ISVR a provádět tak zápisy do veřejných rejstříků prostřednictvím internetu [11]. Zápis notářem je zápis přímý, neboť soud při něm nevydává usnesení [8]. Zápis notářem je přípustný pouze při splnění všech podmínek stanovených v ust. § 108: sepsání podkladového notářského zápisu kladné vyjádření o legalitě obsahu podkladového notářského zápisu prokázání dalších formalit předložením listin Ust. § 109 umožňuje později samostatně sepsat další notářský zápis o osvědčení určitých zapisovaných skutečností, které nemohly být doloženy v podkladovém notářském zápise hned na počátku při jeho sepsání (např. při čekání na podnikatelské oprávnění). Za sepsání tohoto doplňujícího notářského zápisu o osvědčení pro zápis do veřejného rejstříku si notář účtuje dle položky R přílohy vyhlášky č. 196/2001 Sb. částku 1 000 Kč [8]. Podle ust. § 110 smí provést zápis do veřejného rejstříku pouze ten notář, který sepsal podkladový notářský zápis. Dále také všechny podkladové notářské zápisy a zápisy o osvědčení dle ust. § 109 musí provést ten samý notář, který osobu zapisuje. Veškeré úkony zápisu do veřejného rejstříku tak musí být koncentrovány u jedné konkrétní osoby notáře. Nejsou-li podmínky pro zápis do veřejného rejstříku notářem dle ust. § 108 až 110 splněny, je notář povinen odmítnout provedení takového zápisu. Tímto oprávněním notáře ovšem rejstříkový soud není nijak vázán, poněvadž oprávněná osoba stále může dle ust. § 112 podat návrh na zápis a zahájit tak řízení před rejstříkovým soudem v souladu s ust. § 78, tzn. že v rámci jedné zapsané osoby se u jednotlivých zápisů mohou rejstříkový soud a notář střídat. 46

Poté, co jsou splněny podmínky pro zápis požadovaných skutečností, notář provede zápis dle ust. § 113 bez zbytečného odkladu (tj. na počkání či do několika dnů) po podání žádosti o zápis, aniž by formálně probíhalo řízení o zápisu. Notář provádí zápis sám a bez dalších osob odkudkoliv prostřednictvím internetu a navrhovatel tedy nemusí vyplňovat žádný formulář a podávat jej místně příslušnému soudu. Veškeré listiny vyžadované pro zápis skutečnosti do veřejného rejstříku jsou předkládány přímo notáři a ten si případně může vyžádat jejich doplnění. Nesrovnalosti lze tedy bezodkladně řešit s notářem a odpadá tak zdlouhavé obesílání výzev rejstříkových soudů na doplnění návrhů na zápis, jež značně prodlužuje rejstříkové řízení [11]. Notář písemnosti, které mu byly předloženy v listinné podobě a které se zakládají do sbírky listin, převede do elektronické podoby a společně s elektronickým stejnopisem podkladového notářského zápisu, případně také s notářským zápisem o osvědčení, je vloží prostřednictvím internetu do sbírky listin. Písemnosti v listinné podobě, které se nezakládají do sbírky listin, notář také převede do elektronické podoby a bez zbytečného odkladu je zašle příslušnému rejstříkovému soudu. Pokud charakter listin neumožňuje jejich převedení do elektronické podoby, doručí notář listiny bez zbytečného odkladu po provedení zápisu příslušnému rejstříkovému soudu v jejich fyzické podobě. Dokladem o zápisu do veřejného rejstříku notářem je potom ověřený výstup z informačního systému veřejné správy, který notář vydává jím zapsané osobě. O opravě chyb zápisu v psaní a počtech a jiných zjevných nesprávností, kterou notář může provést kdykoli i bez návrhu, musí být zapsaná osoba vyrozuměna zasláním výpisu z veřejného rejstříku. Notář rovněž do 3 pracovních dnů ode dne zápisu zašle výstup z informačního systému veřejné správy osobám zapsaným do veřejného rejstříku v souvislosti se zápisem zapsané osoby. Protože je zápis notářem považován za rovnocenný vůči zápisu provedenému soudem, zapsané osoby a další osoby zapsané v rámci této osoby mají právo se proti zápisu notářem bránit za stejných podmínek, za jakých se téhož mohou domáhat proti zápisu rejstříkovým soudem. Mohou se tak u rejstříkového soudu domáhat výmazu nebo změny zápisu provedeného notářem nebo obnovení původního zápisu.

47

8 Vybrané příklady z judikatury Protože judikatura týkající se veřejných rejstříků a zejména obchodního rejstříku je velice rozsáhlá a její kompletní výčet by dalece překročil rozsah této bakalářské práce, bude zde zmíněno pouze několik příkladů z judikatury, které souvisí s novou právní úpravou. NS 29 Cdo 880/2015: Pověření člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům podle § 164 odst. 3 NOZ se zapisuje do veřejného rejstříku podle § 25 odst. 1 písm. g) jako způsob, jak člen statutárního orgánu za právnickou osobu jedná. NS 29 Cdo 5347/2014: Již v režimu ObchZ musel být ze společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným zřejmý počet jednatelů. Až ZVR však s účinností od 1. ledna 2014 zařadil počet jednatelů mezi údaje, které je třeba povinně zapsat do obchodního rejstříku. NS 5 Tdo 5/2015: Odvolání z funkce jednatele obchodní společnosti samo o sobě nevylučuje možnost vzniku trestní odpovědnosti za přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku, jestliže pachatel byl i nadále oprávněn jednat za dotyčnou společnost (např. na základě plné moci), anebo byl dokonce jejím jediným společníkem. Okolnost, že se insolvenční správce dozvěděl o odvolání jednatele obchodní společnosti z funkce způsobem, který není způsobilý zpochybnit princip materiální publicity ve smyslu § 8 a 9, nevylučuje trestní odpovědnosti za přečin porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku. NS 29 Cdo 3294/2015: Zřizovatel příspěvkové organizace je osobou, o níž ve smyslu § 11 odst. 1 jiný právní předpis (§ 27 odst. 10 zákona č. 250/2000 Sb.) stanoví, že může podat (jakýkoli) návrh na zápis do obchodního rejstříku, týkající se příspěvkové organizace. Neváže-li zřizovatel svým rozhodnutím zánik příspěvkové organizace na její výmaz z obchodního rejstříku, má výmaz příspěvkové organizace (zaniklé sloučením s jinou příspěvkovou organizací) z obchodního rejstříku pouze deklaratorní účinky.

48

Závěr V předchozích kapitolách jsem se pokusil co nejobsáhleji a nejsrozumitelněji popsat novou právní úpravu veřejných rejstříků. Téma veřejných rejstříků je velice rozsáhlou problematikou, která prostupuje nejen celým obchodním právem, ale i do jiných právních odvětví. Nová právní úprava nepřináší zcela převratné změny, spíše je jejím cílem sjednotit a zpřehlednit problematiku některých rejstříků. Mezi nejvýznamější novinky patří zápis notářem, který je mnoha ohledech rychlejší a pohodlnější, než zápis soudem, a to zejména při prvním zápisu obchodních korporací. Dále nová úprava ještě více zohledňuje stále větší využití elektronizace a digitalizace veřejných rejstříků a propojování elektronických databází různých rejstříků a dalších registrů. Nově možnost tzv. předregistrace umožňuje „zarezervovat si“ název právnické osoby do veřejného rejstříku před samotným zápisem. Ve srovnání se stavem před rekodifikací ovšem současná úprava v některých případech uložila na zapsané osoby větší zátěž a více povinností. Mimo povinnosti přizpůsobit v termínu zápisy nové právní úpravě se to týká zejména rozšíření výčtu zapisovaných skutečností a údajů, např. počtu členů statutárních orgánů právnických osob. Dále byly dramaticky zpřísněny postihy za porušování povinnosti předkládat listiny a sdělovat skutečnosti soudům. Co se týče návrhů de lege ferenda, tak problematika veřejných rejstříků není tématem přílišných kontroverzí ani diametrálně odlišných náhledů na věc. Mohlo by dojít ke zpřesnění několika málo ustanovení zákona, jež bez příslušné judikatury mohou způsobovat výkladové nejasnosti. Rovněž by mohlo dojít ke sjednocování právní úpravy a řízení ve věcech veřejných rejstříků s jinými rejstříky, např. živnostenským, což by mělo ovšem za následek i takové možnosti, že rejstříkové řízení by již nebylo výhradně záležitostí krajských soudů, ale i jiných orgánů. Zápis notářem by tak mohl být prvním znamením možných převratných změn v budoucnosti.

49

Seznam použité literatury 1. POSPÍŠILOVÁ, Alena. K vývoji právní úpravy obchodního rejstříku. Aplikované právo. 2006, 2006(1), 69-73. 2. TVRDÁ, Markéta. Změny v rejstříkovém řízení: aneb rozdělení formuláře a "závaznost" webové stránky justice. Legal News [online]. Glatzová & Co., 2012, 2012, 2 [cit. 2016-0127]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/glatzova-newsletter-legal-newsbrezen-2012.pdf 3. Důvodová zpráva k zákonu č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ze dne 3.4.2013. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, tisk č. 986/0, ASPI LIT45501CZ 4. HAMPEL, Petr a Ivo WALDER. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 97880-7478-506-1. 5. HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob: komentář. V Praze: C.H. Beck, 2015. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-807400-285-4. 6. FUCHSOVÁ, Michaela a Darja HABARTOVÁ. Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Statutární zástupce firmy. 2013, 2013(10), 32-35. 7. BENÁK, Jaroslav a David ZAHUMENSKÝ. Jak na spolkový rejstřík. Praha: Grada, 2015. Právo pro praxi. ISBN 978-80-247-5672-1. 8. LAVICKÝ, Petr a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních - Zákon o veřejných rejstřících: Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015. ISBN 978-80-7478-869-7. 9. ŠAFRA, Jan a Pavel MATĚJUS. K nadacím podle nového občanského zákoníku. UNES účetnictví neziskového sektoru. 2013, 11(11), 31-32. 50

10. ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-369-2. 11. MATES, Pavel a Karel ŠEMÍK. Nad zákonem o veřejných rejstřících aneb nihil novi sub sole. Bulletin advokacie. 2014, 2014(1), 39-42. 12. Veřejné rejstříky. BusinessInfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Mladá fronta a. s., 2014 [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/verejne-rejstriky-ppbi-59884.html 13. PLÍHAL, Tomáš. Porušování povinnosti zakládat řádně listiny do sbírky listin jako důvod pro zrušení právnické osoby s likvidací soudem. Bulletin advokacie. 2014, 2014(1), 46. 14. HAMPEL, Petr. Notář a jeho postavení v řízení ve věcech obchodního rejstříku. Bulletin advokacie. 2015, 2015(5), 32-35.

Seznam použitých zkratek NOZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ZOK - zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech ObchZ - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ZVR - zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob OSŘ - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád OPS - obecně prospěšná společnost InSVS - zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy ZZR - zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech TOPO - zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ISVR - Informační systém veřejných rejstříků ust. - ustanovení

51