Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Odvážné smlouvy Bakalářská práce
Autor:
Michal Vlček Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Jan Tuláček
Duben 2015
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
Ve Vodňanech 30. 4. 2015
Michal Vlček
Poděkování: Rád bych tímto poděkoval vedoucímu mé práce JUDr. Janu Tuláčkovi za odborné vedení, pomoc, velmi cenné rady a trpělivost.
Anotace: Práce se zabývá výhradně problematikou občanského zákoníku a konkrétně pak problematikou odvážných smluv. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části je vysvětlena problematika odvážných smluv z historie a současnosti. Je i přiblíženo, kam až sahají kořeny dnešní podoby českého práva. V neposlední řadě teoretická část obsahuje druhy odvážných smluv, s kterými se můžeme v současnosti v praxi setkat. V praktické části se předložená práce soustředí na komparaci odvážných smluv z pohledu staré a z pohledu nové úpravy občanského zákoníku.
KLÍČOVÁ SLOVA: ABGB, Hra, Los, Nový občanský zákoník, Odvážné smlouvy, Pojišťovnictví, Sázka.
Annotation: This Bachelor´s thesis deals entirely with the issue of The Civil Code, in fact mainly with the issue of aleatory contracts. The thesis is divided into theoretical and practical parts. Theoretical part explains the term and the issue of aleatory contracts from both historical and contemporary points of view. It mentions the roots of the latest form of The Czech legal system. Furthermore, the theoretical part contains various forms of adventurous contracts which we can deal with in present practice. Practical part concentrates on comparison of adventurous contracts from two points of view – the antecedent legislation and contemporary legislation of The Civil Code.
Key words: ABGB, Game, Lottery, Contemporary legislation of The Civil Code, Aleatory contracts, Insurance industry, Bet.
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Odvážné smlouvy ................................................................................................................... 8 1.1. Historie odvážných smluv ............................................................................................... 8 2. ABGB ................................................................................................................................... 11 2.1. Úpravy a novelizace ABGB .......................................................................................... 12 3. Římské právo ........................................................................................................................ 23 4. Kontinentální a angloamerický právní systém ..................................................................... 25 4.1. Kontinentální právní systémy ........................................................................................ 25 4.2. Angloamerický právní systém ....................................................................................... 25 5. Nový občanský zákoník ....................................................................................................... 27 6. Nejznámější typy odvážných smluv ..................................................................................... 29 6.1. Pojistná smlouva ............................................................................................................ 29 6.1.1. Právní dějiny pojistné smlouvy ............................................................................. 29 6.1.2. Historie a právní dějiny pojišťovnictví ................................................................. 30 6.1.3. Klasifikace a základní právní instituty pojištění ................................................... 31 6.1.4. Forma pojistné smlouvy ........................................................................................ 34 6.1.5. Náležitosti pojistné smlouvy ................................................................................. 35 6.1.6. Pojistné a pojistné období ..................................................................................... 36 6.2. Dědická smlouva............................................................................................................ 37 6.2.1. Smlouva o zcizení dědictví ................................................................................... 37 6.3. Smlouva o sázce, smlouvy z her a los ........................................................................... 38 6.3.1. Smlouva o sázce .................................................................................................... 39 6.3.2. Smlouva z her........................................................................................................ 40 6.3.3. Los ......................................................................................................................... 41 6.4. Smlouvy o námořní přepravě zboží .............................................................................. 43 6.4.1. Odpovědnost dopravce .......................................................................................... 45 6.4.2. Odpovědnost námořního dopravce ....................................................................... 45 6.4.3. Uplatnění nároků vůči rejdaři................................................................................ 46 6.4.4. Minimální odpovědnosti námořního dopravce ..................................................... 47 6.4.5. Pojištění smlouvy o přepravě ................................................................................ 47 5
7. Komparace staré a nové úpravy............................................................................................ 50 7.1. Právní úpravy pojistné smlouvy o odpovědnosti způsobenou provozem vozidla ......... 51 7.2. Právní úpravy sázek a her podle NOZ ........................................................................... 56 8. Shrnutí a doporučení ............................................................................................................. 58 Závěr ......................................................................................................................................... 59 Použitá literatura ....................................................................................................................... 61
6
Úvod Téma této bakalářské práce jsem si vybral z důvodu, že s odvážnými druhy smluv se lze setkat v každodenním životě každého z nás. Hlavním cílem této práce je přinést větší porozumění pro všechny, a to jak pro ty, kteří se touto problematikou zabývají, tak i pro ty, kteří jsou jednou ze smluvních stran odvážných smluv. Práce je rozdělena do dvou částí. První část práce bude věnována teoretické části, ve které nejprve vysvětlím pojem odvážné smlouvy. Pod tímto pojmem si lze představit zejména smlouvy, u kterých závisí jejich plnění nebo plnění ze smlouvy na nejisté události, tedy na náhodě. Pokud se na tento problém podíváme z pohledu podnikatelů v České republice, může se pak občas zdát, že mezi tyto smlouvy můžeme zařadit snad všechny smlouvy. V této práci představím typy odvážných smluv, se kterými se můžeme setkat. Odvážnost těchto smluv, a to zejména smlouvy o pojištění, která je nejznámější odvážnou smlouvou, spočívá zejména v nejistotě vzájemné hodnoty poměru mezi plněním a protiplněním. Účelem smluv o pojištění není obohacení oprávněné osoby, ale podstatný je pojistný zájem, kvůli kterému je tato smlouva uzavírána. V případě smlouvy o sázce, která také patří ke smlouvám odvážným, pak ujednané majetkové plnění získává ta strana, jejíž tvrzení je tím správným tvrzením. Tato smlouva je vhodná pro toho, který při plnění smlouvy nevylučuje úmysl spekulativní nebo zištný, protože se počítá i s možností zisku velké výhry, oproti celkem malé investici. Po vysvětlení pojmu odvážné smlouvy se budu dále v teoretické části věnovat římskému právu, kde vymezím hlavní spojení tohoto práva k současnému právu. Pro pochopení dnešní podoby práva a občanského zákoníku také pomůže přiblížení kontinentálního a angloamerického právního systému. V průřezu historického pojetí práva a odvážných smluv také nesmí chybět zmínka o ABGB a samozřejmě o novém občanském zákoníku (NOZ). Závěr teoretické části je věnován samotnému pojmu odvážné smlouvy a konkrétním nejznámějším druhům smluv, které do této kategorie patří. V praktické části pak porovnám rozdíly, které oproti staré úpravě smluv přinesl NOZ. V této části vymezím základní rozdíly.
7
1. Odvážné smlouvy Pojem odvážné smlouvy zní trochu dobrodružně a také tomu tak opravdu svým způsobem je.1 Jedná se totiž o smlouvy, u kterých není jasné, zda nějaké plnění vůbec dostaneme. Tato skutečnost nevychází z toho důvodu, že by snad protistrana, se kterou máme smlouvu uzavřenou, byla neseriózní a hrozí nebezpečí, že nedodrží případné plnění, ale proto, že u těchto smluv má rozhodující roli štěstí nebo náhoda. Jedná se o smlouvy odplatné i bezplatné.2 Jedná se tedy o smlouvy, podle které závisí prospěch, nebo neprospěch alespoň na jedné ze smluvních stran na nejisté události. Nejznámějším příkladem odvážných smluv je pojistná smlouva nebo smlouva o sázce či smlouva z her. Do kategorie odvážných smluv je podle občanského zákoníku prohlášena také smlouva o zcizení dědictví.3 Tyto smlouvy jsou svým způsobem specifické, proto u nich zákon vylučuje, aby se na ně použila ustanovení o změně a o neúměrném krácení. Odvážné smlouvy jsou definovány § 2756 z. č. 90/2012. Ottův slovník naučný pak tyto smlouvy nazývá také aleatorní neboli aleatorské, při kterých jsou jednak zisk a jednak ztráta vzniklé dle vůle stran podmíněny okolností, o které není smluvcům známo, zdali a kdy nastane nebo nastala. Jejich zvláštnost spočívá v tom, že smluvní strany zde úmyslně slibují jakousi výhodu za účelem dosažení výhody jiné, která nastat může, ale nemusí a slibující nehledě k tomu, zdali se jim náhradně dávky dostane, berou tedy oba nebo pouze jeden riziko očekávaného zisku nebo možné ztráty na sebe. Úprava těchto smluv občanským zákoníkem je ovlivněna §1267-92 Rakouského občanského zákoníku a římským právem hlavně Dig. II 5 a Cod 3.43.
1.1. Historie odvážných smluv V nejstarších dobách se o odvážných smlouvách mluvilo při hře v kostky doloženou již v moravských zemích 9. století a též při pozdější hře s kartami a ještě později při hře šachové.4 Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 ve zvláštní hlavě upravil druhy odvážných smluv.
1
2
3
4
RYŠÁVKOVÁ, Veronika. Nový občanský zákoník úplně pro všechny. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 304 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5157-3, str. 195 BÍLÝ, Jiří. Právní dějiny na území ČR: vysokoškolská učebnice. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2003, 474 s. ISBN 80-720-1429-3, str. 418 NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 112 BÍLÝ, Jiří. Právní dějiny na území ČR: vysokoškolská učebnice. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2003, 474 s. ISBN 80-720-1429-3, str. 418
8
Mezi odvážné smlouvy se tak řadily již zmiňované závazky z her, z losu, všechny trhové a jiné smlouvy, pokud byly sjednány o právech očekávaných nebo budoucích, ještě nejistých věcech, smlouvy o doživotních důchodech, smlouvy o společenských zaopatřovacích ústavech, smlouvy pojišťovací a smlouvy o zástavních zápůjčkách na lodi. K odvážným smlouvám pak lze dále zařadit koupi naděje, při nichž se sjedná řádná trhová smlouva o budoucím užitku nějaké věci nebo za určitou cenu naději za ně.5 Zvláštním druhem koupě naděje byla koupě kuksu – koupě části pozemku k dolování s nadějí, že se zde najde rudná žíla. Při této smlouvě pak prodávající odpovídal za správnost kuksu a kupující tímto přejímal pouze povinnost, že se musí chovat podle horních zákonů. Jako další smlouva se uvádí koupě dědictví, kterou se rozumělo to, že kupující sjednal tuto smlouvu bez soupisu dědictví. V době uzavření tedy nebyla známa výše dědictví, respektive dědického podílu a mohlo se tedy jednat i o dědictví předlužené. Obdobné riziko také nesl dědic, který bez soupisu toto dědictví přijal. Smlouva o doživotním důchodu pak slíbila někomu za peníze nebo za věc oceněnou hlavou dvacátou devátou. Problematika odvážných smluv se řadila do závazkového práva a podle klasifikace jednotlivých závazků, které vycházejí z ekonomické funkce, pak patřilo konkrétně pod závazky k jednání nebo k jeho výsledku. V nejstarším období se závazkové právo vyvíjelo v souvislosti s trestním právem a závazky vznikaly s pokutami za delikty a škodami, které byly těmito delikty způsobeny. Morava a Čechy měly až do 19. století agrární charakter a závazkové právo bylo značně primitivní. Většinou se jednalo o zemská a vesnická práva, konkrétně pak o závazky z ruky do ruky a jen v omezené míře zde mohlo dojít k závazkovým vztahům, např. při odejmutí věci prodané kupci prodavatelem, který nebyl vlastníkem a vlastník uplatnil své právo. Závazkem chápeme vztah mezi věřitelem a dlužníkem, kdy je dlužník povinen za to plnit a ručit. V Československém občanském zákoníku z roku 1950 se zachoval klasický smluvní systém a v občanském zákoníku z roku 1964 byly pak zavedeny nové typy smluv ve zvláštní hlavě nazvané Služby, které měly odrážet novou kvalitu zbožně-peněžních vztahů v socialistické společnosti. Ve starém slovanském obligačním právu pak bylo nejčastěji používáno pojmů jako prodej nebo koupě, ale nejednalo se však pouze o kupní smlouvy, ale také o smlouvy omezené časem jako zástavní či nájemní smlouvy nebo určitý roční plat na doživotí nějaké osoby. Společensky zaopatřovací ústav, kterým byla míněna smlouva, kterou vkladem zřizuje pro jejich členy, jejich manželky nebo sirotky. Tyto ústavy se posuzovaly podle povahy a účelu takového ústavu a podle podmínek pro to stanovené. V 19. století k těmto typům smluv přibyla tzv. diferenční smlouva. Jednalo se o kupní smlouvu, kdy strany nemají v úmyslu 5
BÍLÝ, Jiří. Právní dějiny na území ČR: vysokoškolská učebnice. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2003, 474 p. ISBN 80-720-1429-3. str. 418
9
koupené zboží převzít, respektive prodané zboží dodat, nýbrž počítají pouze s peněžitým ziskem, který podle jejich předpokladu vyplyne z rozdílu ceny jistého zboží v době sjednání a likvidace závazku. Podnětem ke vzniku těchto smluv byly burzy, když v 18. století došlo v habsburské monarchii k jejich zákonné úpravě. Upravuje je tak zákonné ustanovení z roku 1761 a patent o burzovnictví z r. 1771.6 V Praze začala burza fungovat v roce 1871. V 19. století byla na Moravě a v Čechách právně zakotvena další odvážná smlouva – pojišťovací smlouva. Nejstarší doklady pojišťovací smlouvy lze nalézt ve 12. století na Islandu. Kořeny vymezení naší pojišťovací smlouvy vznikly již v 15. století a to při námořní dopravě, jejichž právní rámec převzala habsburská monarchie. V 19. století se pak pojištění rozšířilo proti krádeži, vloupání, insolvenci, kurzové ztrátě, nezaměstnanosti, ztrátám ze stávek, pojištění životní a starobní. Od druhé poloviny 19. století byla zavedena nucená pojišťovací smlouva, která byla založena ustanovením zákona. Tento typ smlouvy se používal v případě úrazového dělnického pojištění životního a starobního a v těchto případech ztratila pojišťovací smlouva soukromoprávní charakter a přesunula se do práva veřejného. V nejstarších dobách byly dluhy ze hry původně žalovatelné. Avšak různé projevy hráčské závislosti vedly k tomu, že právo odmítalo možnost z takových závazků žalovat. Majestas Carolina chtěla omezit možnost žalovat dluhy ze hry do jedné kopy grošů a překročení této míry chtěla stíhat pokutami a královskou nemilostí. Vladislavské zřízení zemské výslovně stanovilo, že hry v kostky a z nich vyplývající závazky nelze žalovat. Od konce 18. století byly tyto hry úplně zakazovány. I přesto, že nebyl dluh z kostek nebo karet vymahatelný u soudu, měl povahu čestného dluhu. Obdobně to pak bylo u sázek, jelikož všeobecný občanský zákoník stanovil, že dluhy ze sázek jsou nežalovatelné.
6
BÍLÝ, Jiří. Právní dějiny na území ČR: vysokoškolská učebnice. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2003, 474 s. ISBN 80-720-1429-3, str. 419
10
2. ABGB Dvacetiletý vývoj českého právního řádu po roce 1989 znamenal zásadní změny ve směru jeho demokratizace. Vrchol tohoto vývoje představuje rekodifikace občanského práva.7 Z finální verze vyplývá, že autoři zákoníku v čele s prof. Karlem Eliášem vycházeli v podstatě z historických dokumentů, jakými byl návrh občanského zákoníku z roku 1937, ale zejména Obecný zákoník občanský (ABGB) z roku 1811. V některých částech šli autoři evidentně ještě dále, přímo k pramenům římského práva.8 Obecný zákoník občanský byl základem občanského práva neuherské části habsburské monarchie od skončení josefinismu až do jejího zániku. Vyhlášen byl 1. června 1811, patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z.s. s platností k 1. lednu 1812 pro všechny země rakouského císařství, vyjímaje země Koruny uherské, kde platilo právo uherské, tedy z velké části právo obyčejové. Všeobecný zákoník občanský byl bezesporu nejvýznamnějším právním kodexem vydaným na našem území a patřil mezi tři stěžejní evropské civilní zákoníky, vedle francouzského a německého. V uherských zemích byl podle kabinetního listu ze dne 31. prosince 1851 vyhlášen občanský zákoník jako platné právo tzv. absolutistickými patenty. Patentem z 29. listopadu 1852, č. 246 ř.z. v Uhrách, Chorvatsku – Slovinsku, Vojvodině a Temešvárském banátu, patentem z 5. května 1853 v Sedmihradsku. Po vydání Říjnového diplomu byl však v Uhrách restituován předešlý stav a tak základem občanského práva byla tzv. usnesení Judexkuriální konference, která se však netýkala Chorvatska-Slovinska a Sedmihradska, a proto u nich zůstal všeobecný občanský zákoník v platnosti. ABGB byl vyhlášen v německém jazyce a v odstavci 10 vyhlašovacího patentu bylo řečeno, že tento text je autentický. Podle něj je třeba posuzovat překlady do jazyků habsburských provincií. Přesný název všeobecného zákoníku občanského je Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten deutschen Erbländer der österreichischen Monarchie.9 Kořeny vzniku rakouského ABGB sahají až do doby o desítky let dříve. Jedny z prvních významnějších kodifikačních prací občanského práva začaly v roce 1753 jako 7
8
9
SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-164, str. 5 SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-164, str. 5 SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-164, str. 16
11
důsledek všeobecného rozvoje společnosti a především jako důsledek potřeb nastupujícího měšťanstva. Právní úprava se zdála poněkud zaostalá, jelikož vycházela z městského práva 16. století a z Obnoveného zřízení zemského. Výsledná kodifikace pak byla dokončena roku 1766 a dostala název Maria Therezia Codex.10 Tento zákoník byl však podroben kritice a byl předán k přepracování. První díl ABGB byl vydán 1. listopadu 1786 a byl rozdělen celkem na pět částí.11 První díl ABGB upravoval především:
právo rodinné
právo dědické
tzv. toleranční patent
patent o zrušení nevolnictví Kodifikační práce pak intenzivně pokračovaly pod vedením profesora Martiniho a
Zeillera a výsledná podoba byla roku 1797 zavedena v Západní Haliči na zkoušku, před tím než byl v již zmíněném roce 1811 vyhlášen s platností pro celou monarchii. Zákoník byl založen na přirozenoprávní teorii a římskoprávní učenosti a hlásil se ke společenské rovnosti a svobodám občanů.
2.1. Úpravy a novelizace ABGB Po roce 1848 docházelo zejména v oblasti vlastnického, směnečného, obchodního a stavebního práva k dílčím novelizacím. Nakonec byly tyto oblasti práva upraveny samostatnými právními normami. Změnami také procházelo manželské právo a to zejména z toho důvodu, že bylo pod vlivem konkordátu, uzavřeného s katolickou církví.12 1. ledna 1900 vstoupil v platnost nový německý občanský zákoník, pod jehož vlivem byla rovněž v Rakousku r. 1904 jmenována komise za účelem přípravy nového občanskoprávního kodexu. Tato komise ovšem úspěšná nebyla. Z tohoto důvodu se přípravě této normy nadále věnovalo ministerstvo spravedlnosti. Svůj návrh, upravený parlamentním výborem, zveřejnilo v červenci 1907. Panská sněmovna jej pak několika upravovanými návrhy v prosinci 1912 přijala, ale do začátku
10
11
12
MALÝ, Karel. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 4. přeprac. vyd. Praha: Leges, 2010, 640 s. Student (Leges). ISBN 978-808-7212-394, str.38 KRISTKOVÁ A. Zásady superficies solo credit v československém právu ve 20. století. Brno 2010. Katedra dějin státu a práva, str.14 KRISTKOVÁ A. Zásady superficies solo credit v československém právu ve 20. století. Brno 2010. Katedra dějin státu a práva, str.15
12
světové války nebyl v poslanecké sněmovně projednán. V průběhu světové války byly provedeny tři novelizace uskutečněné prostřednictvím císařských nařízení Františka Josefa I. a vliv německého občanského zákoníku se projevil zejména u novelizace první a třetí. 1. dílčí novelizace byla provedena císařským nařízením č. 276/1914 ř.z. ze dne 12. října 1914 a obsahovala 73 paragrafů, které upravovaly:
lhůty k prohlášení za mrtvého
podmínky způsobilosti žen ke svědectví
péči o nezletilce v otcovské moci, péči o děti při rozvodu nebo rozloučení manželství a postavení nemanželských
poručenství
dědické právo13
2. dílčí novelizace byla provedena císařským nařízením č. 208/1915 ř.z. ze dne 22. července 1915. Obsahovala 5 paragrafů a byla zaměřena na obnovy a opravy hranic pozemků.14 3. dílčí novelizace byla provedena císařským nařízením č. 69/1916 ř.z. ze dne 19. března 1916 a skládala se z šesti oddílů o 202 paragrafech a upravovala:
13
14
15
ustanovení o osobních právech (oddíl I.)
popření manželského původu dítěte (oddíl II.)
práva věcná (oddíl III.)
právo dědické (oddíl IV)
právo obligační (oddíl V.)
promlčení zákonné lhůty (oddíl VI.)15
Všeobecný zákoník občanský. Wikipedia [online]. 2002 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ všeobecný_zákoník_občanský. Všeobecný zákoník občanský. Wikipedia [online]. 2002 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ všeobecný_zákoník_občanský. Všeobecný zákoník občanský. Wikipedia [online]. 2002 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ všeobecný_zákoník_občanský.
13
ABGB obsahoval 1502 paragrafů a vedle úvodu byl uspořádán celkem do tří oddílů. První díl obsahuje § 15 – 284, druhý díl § 285 – 1341 a třetí díl pak § 1342 – 1502. Úvod ABGB, který je nadepsán „o občanských právech vůbec“, obsahuje pojednání a pojmy občanského práva, působnosti zákoníku, jeho výkladu atd. Součástí prvního dílu je právo osobní a skládá se ze čtyř kapitol. Druhý díl je nejobsáhlejší částí ABGB. Nese název „o právu k věcem“ a skládá se z úvodu a třiceti kapitol, které jsou rozděleny do dvou oddílů. První oddíl zahrnuje řešení v oblasti vlastnického práva, dědění a dále v oblasti rozdělení věcí, ustanovení o držbě. Druhý oddíl obsahuje ustanovení o smlouvách.16 Poslední třetí díl zákoníku hovoří o společných osobních a mocných právech. ABGB byl výjimečný především svou bezvýhradnou platností na celém území monarchie a byl závazný pro všechny obyvatele státu, bez ohledu na jejich sociální postavení. Přesto, že kodifikace vykazovala i jisté feudální neduhy jako např. určité koncepce lesního práva či systém děleného vlastnictví, byla ve své době bezesporu moderní, vedle francouzského Code Civil a německého ABGB, jedna z nejvýznamnějších kodifikací v Evropě.17 Pohnutky pro kodifikaci soukromého práva pramenily především z právního partikularismu, který byl příčinou absence právní jistoty v soukromoprávních vztazích a dále z absence uceleného sepsaného právního textu, na který by se občané mohli spolehnout. Cílem kodifikace také bylo zavést zásady spravedlnosti formální i materiální. Na českém území zůstal obecný zákoník občanský v platnosti až do vydání středního občanského zákoníku z roku 1950 a některá jeho ustanovení zůstala v platnosti až do roku 1964. ABGB vycházel také z tradice římského práva a především zohledňoval koncepci přirozeného práva. ABGB byl do československého práva přijat zákonem č. 11/1918 Sb. zákonů a nařízení státu československého, známým jako recepční norma.18 Problém však byl v tom, že byl recipován pouze pro české země, mezitím na Slovensku platilo zvykové právo uherské. S tímto právním dualismem v občanském právu Československá republika neúspěšně bojovala po celou dobu své existence, ale nikdy se ji v období první republiky nepodařilo občanské právo sjednotit. U nás tedy uspěla až právnická dvouletka po nástupu komunistické strany k moci. Ta pak během dvou let pomohla změnit veškeré právo, které doposud platilo a ukončila v 16
17
18
SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-164, str.15 KRISTKOVÁ A. Zásady superficies solo credit v československém právu ve 20. století. Brno 2010. katedra dějin státu a práva. str.15 SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-164, str.16
14
Československu právní dualismus. ABGB prošel několika novelizacemi (např. v roce 1928 z něho byla vyňata materie, která upravovala osvojení). Na českém území byl ABGB platný do 31. prosince 1950, kdy jej nahradil tzv. střední občanský zákoník. Po tomto datu zůstala z ABGB v platnosti jen ta ustanovení, která se týkala služební smlouvy (hlava XXVI., § 1151 – 1164), platnost těchto ustanovení byla ukončena až zákoníkem práce k 1. lednu 1965. Nedílnou součástí ABGB byl jeho uvozovací dekret, kterým se tento občanský zákoník zaváděl do praxe. V § 16 tohoto dekretu je stanoveno, že základním zněním ABGB je znění německé vydané v říšské sbírce zákonů roku 1811, který v ČSR nikdy nevyšel. ABGB upravuje odvážné smlouvy v § 1267 – § 1292. Originální znění je dostupné v elektronické podobě v digitálním archivu19 a zní takto:
Glücksverträge § 1267. Ein Vertrag, wodurch die Hoffnung eines noch ungewissen Vorteiles versprochen und angenommen wird, ist ein Glücksvertrag. Er gehört, je nachdem etwas dagegen versprochen wird oder nicht, zu den entgeltlichen oder unentgeltlichen Verträgen.20 § 1268. Bei Glücksverträgen findet das Rechtsmittel wegen Verkürzung über die Hälfte des Wertes nicht statt.21 Arten der Glücksverträge § 1269. Glücksverträge sind: die Wette; das Spiel und das Los; alle über gehoffte Rechte, oder über künftige noch unbestimmte Sachen errichtete Kauf- und andere Verträge; ferner, die Leibrenten; die gesellschaftlichen Versorgungsanstalten; endlich, die Versicherungs- und Bodmereiverträge.22
1. die Wette; § 1270. Wenn über ein beiden Teilen noch unbekanntes Ereignis ein bestimmter Preis zwischen ihnen für denjenigen, dessen Behauptung der Erfolg entspricht, verabredet wird; so entsteht ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 20 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 21 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 22 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 19
15
eine Wette. Hatte der gewinnende Teil von dem Ausgange Gewißheit, und verheimlichte er sie dem andern Teile; so macht er sich einer Arglist schuldig, und die Wette ist ungültig. Der verlierende Teil aber, dem der Ausgang vorher bekannt war, ist als ein Geschenkgeber anzusehen.23 § 1271. Redliche und sonst erlaubte Wetten sind insoweit verbindlich, als der bedungene Preis nicht bloß versprochen; sondern wirklich entrichtet, oder hinterlegt worden ist. Gerichtlich kann der Preis nicht gefordert werden.24 2. das Spiel; § 1272. Jedes Spiel ist eine Art von Wette. Die für Wetten festgesetzten Rechte gelten auch für Spiele. Welche Spiele überhaupt, oder für besondere Klassen verboten; wie Personen, die verbotene Spiele treiben, und diejenigen, die ihnen dazu Unterschleif geben, zu bestrafen sind, bestimmen die politischen Gesetze25 3. Los; § 1273. Ein zwischen Privatpersonen auf eine Wette oder auf ein Spiel abzielendes Los wird nach den für Wetten und Spiele festgesetzten Vorschriften beurteilt. Soll aber eine Teilung, eine Wahl oder eine Streitigkeit durch das Los entschieden werden; so treten dabei die Rechte der übrigen Verträge ein.26 § 1274. Staatslotterien sind nicht nach der Eigenschaft der Wette und des Spieles; sondern nach den jedes Mal darüber kundgemachten Planen, zu beurteilen.27 4. Hoffnungskauf; § 1275. Wer für ein bestimmtes Maß von einem künftigen Erträgnisse einen verhältnismäßigen Preis verspricht, schließt einen ordentlichen Kaufvertrag.28
ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 24 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 25 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 26 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 27 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 28 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 23
16
§ 1276. Wer die künftigen Nutzungen einer Sache in Pausch und Bogen; oder wer die Hoffnung derselben in einem bestimmten Preise kauft, errichtet einen Glücksvertrag; er trägt die Gefahr der ganz vereitelten Erwartung; es gebühren ihm aber auch alle ordentlich erzielte Nutzungen. [insbesondere eines Kuxes;]29 § 1277. gegenstandslos oder einer Erbschaft.30 § 1278. (1) Der Käufer einer von dem Verkäufer angetretenen, oder ihm wenigstens angefallenen Erbschaft tritt nicht allein in die Rechte; sondern auch in die Verbindlichkeiten des Verkäufers als Erben ein, insoweit diese nicht bloß persönlich sind. Wenn also bei dem Kaufe kein Inventarium zugrunde gelegt wird, ist auch der Erbschaftskauf ein gewagtes Geschäft. (2) Der Erbschaftskauf bedarf zu seiner Gültigkeit der Aufnahme eines Notariatsaktes oder der Beurkundung durch gerichtliches Protokoll.31 § 1279. Auf Sachen, die dem Verkäufer nicht als Erben; sondern aus einem andern Grunde, z. B. als Vorausvermächtnis, [als Fideikommiß,] als Substitution, als Schuldforderung aus der Verlassenschaft gebühren, und ihm auch ohne Erbrecht gebührt hätten, hat der Erbschaftskäufer keinen Anspruch. Dagegen erhält er alles, was der Erbschaft selbst zuwächst, es sei durch den Abgang eines Legatars, oder eines Miterben, oder auf was immer für eine andere Art, insoweit der Verkäufer darauf Anspruch gehabt hätte.32 § 1280. Alles, was der Erbe aus dem Erbrechte erhält, wie z. B. die bezogenen Früchte und Forderungen, wird mit zur Masse gerechnet; alles hingegen, was er aus dem Seinigen auf die Antretung der Erbschaft, oder auf die Verlassenschaft verwendet hat, wird von der Masse abgezogen. Dahin gehören die bezahlten Schulden; die schon abgeführten Vermächtnisse, Abgaben und Gerichtsgebühren; und wenn es nicht ausdrücklich anders verabredet worden ist, auch die Begräbniskosten.33
ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 30 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm 31 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 32 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 33 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 29
17
§ 1281. Insoweit der Verkäufer die Verlassenschaft vor der Übergabe verwaltet hat, haftet er dem Käufer dafür, wie ein anderer Geschäftsträger.34 § 1282. Die Erbschaftsgläubiger und Vermächtnisnehmer aber können sich ihrer Befriedigung wegen sowohl an den Käufer der Erbschaft, als an den Erben selbst halten. Ihre Rechte, sowie jene der Erbschaftsschuldner werden durch den Verkauf der Erbschaft nicht geändert, und die Erbschaftsantretung des einen gilt auch für den andern.35 § 1283. Hat man bei dem Verkaufe der Erbschaft ein Inventarium zugrunde gelegt; so haftet der Verkäufer für dasselbe. Ist der Kauf ohne ein solches Verzeichnis geschehen; so haftet er für die Richtigkeit seines Erbrechtes, wie er es angegeben hat, und für allen dem Käufer durch sein Verschulden zugefügten Schaden.36 5. Leibrente § 1284. Wird jemandem für Geld, oder gegen eine für Geld geschätzte Sache auf die Lebensdauer einer gewissen Person eine bestimmte jährliche Entrichtung versprochen; so ist es ein Leibrentenvertrag.37 § 1285. Die Dauer der Leibrente kann von dem Leben des einen oder andern Teiles, oder auch eines Dritten abhängen. Sie wird im Zweifel vierteljährig vorhinein entrichtet; und nimmt in allen Fällen mit dem Leben desjenigen, auf dessen Kopf sie beruht, ihr Ende.38 § 1286. Weder die Gläubiger, noch die Kinder desjenigen, welcher sich eine Leibrente bedingt, sind berechtigt, den Vertrag umzustoßen. Doch steht den erstern frei, ihre Befriedigung aus den Leibrenten zu suchen; den letztern aber, die Hinterlegung eines entbehrlichen Teiles der Rente zu fordern, um sich den ihnen nach dem Gesetze gebührenden Unterhalt darauf versichern zu lassen.39 6. gesellschaftliche Versorgungsanstalten
ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 35 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 36 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm 37 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 38 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 39 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 34
18
§ 1287. Der Vertrag, wodurch vermittelst einer Einlage ein gemeinschaftlicher Versorgungsfond für die Mitglieder, ihre Gattinnen oder Waisen errichtet wird, ist aus der Natur und dem Zwecke einer solchen Anstalt, und den darüber festgesetzten Bedingungen, zu beurteilen.40
7. Versicherungsvertrag § 1288. Wenn jemand die Gefahr des Schadens, welcher einen andern ohne dessen Verschulden treffen könnte, auf sich nimmt, und ihm gegen einen gewissen Preis den bedungenen Ersatz zu leisten verspricht; so entsteht der Versicherungsvertrag. Der Versicherer haftet dabei für den zufälligen Schaden, und der Versicherte für den versprochenen Preis.41 § 1289. Der gewöhnliche Gegenstand dieses Vertrages sind Waren, die zu Wasser oder zu Lande verführt werden. Es können aber auch andere Sachen, z. B. Häuser und Grundstücke gegen Feuer-, Wasser- und andere Gefahren versichert werden.42 § 1290. Ereignet sich der zufällige Schade, wofür die Entschädigung versichert worden ist; so muß der Versicherte, wenn kein unüberwindliches Hindernis dazwischen kommt, oder nichts anderes verabredet worden ist, dem Versicherer, wenn sie sich im nämlichen Orte befinden, binnen drei Tagen, sonst aber in derjenigen Zeitfrist davon Nachricht geben, welche zur Bekanntmachung der Annahme eines von einem Abwesenden gemachten Versprechens bestimmt worden ist (§ 862). Unterläßt er die Anzeige; kann er den Unfall nicht erweisen; oder kann der Versicherer beweisen, daß der Schade aus Verschulden des Versicherten entstanden ist; so hat dieser auch keinen Anspruch auf die versicherte Summe.43 § 1291. Wenn der Untergang der Sache dem Versicherten; oder der gefahrlose Zustand derselben dem Versicherer zur Zeit des geschlossenen Vertrages schon bekannt war; so ist der Vertrag ungültig.44
ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 41 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 42 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm 43 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 44 ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm. 40
19
8. Bodmerei- und Seeassekuranzen § 1292. Die Bestimmungen in Rücksicht der Versicherungen zur See; sowie die Vorschriften über den Bodmereivertrag sind ein Gegenstand der Seegesetze.45
Pro pochopení přináším přibližný překlad tohoto originálu zákoníku:
§ 1267 Odvážné smlouvy jsou smlouvy, u kterých je slib nejistý a předpokládá se štěstí.
§ 1268 V případě odvážných smluv se nelze odvolat proti zkrácení na polovinu hodnoty odměny.
§ 1269 Druhy odvážných smluv: sázka, hra a los, vše postaveno na očekávání práva nebo budoucích neurčitých záležitostí nákupu a jiných dohod, kromě toho anuity, ústavy sociální péče a pojištění. SÁZKA
§ 1270 Obě strany se dohodnou na dosud neznámé události za určitou cenu a výsledkem je sázka. Pokud by vítězná strana ukryla ostatní části výhry, dopustí se podvodného záměru a sázka se zruší. Ale v případě, že výsledek byl předem znám, je třeba jen považovat za dárek dárcem.
§ 1271 Poctivé a jiné sázky jsou povoleny závazně podmíněné cenou nejen slíbenou, ale skutečně zaplacenou. Soudně však cena nemůže být požadována. HRA
§ 1272 Každá hra je druh sázky a práva stanovená pro sázky platí i pro hru. Politické zákony určují, jaké hry jsou zakázané a že ty osoby, které se jimi zabývají, musejí být potrestány. LOS
§ 1273 Jednání, jehož cílem je mezi jednotlivci právo sázky na hru nebo partii budou hodnoceny v souladu s pravidly stanovenými pro sázení a hry. Nicméně
45
ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online]. 2002 [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio. org/ais/abgb3.htm.
20
pokud se jedná o rozdělení, volbu nebo spor, bude rozhodnuto losem, nebo respektování práv jiných smluv.
§ 1274 Státní loterie není sázkou a hrou. DOUFÁM, ŽE SI KUPUJI
§ 1275 Slibuje, že přiměřenou cenu za dané množství obsahuje každá slušná smlouva.
§ 1276 Ten, kdo používá budoucí věc, nebo ten, kdo doufá, že za určitou cenu to samé koupí, je povinen nést riziko zmaření této skutečnosti. ÚČEL NEBO DĚDICTVÍ
§ 1278 (1) Vynaložení dědictví se vyskytuje nejen v právech, ale také v závazcích prodávajících dědiců, pokud se nejedná o pouhé osobní dědictví. Koupě dědictví je riskantní záležitostí.
§ 1278 (2) Pro dědictví je platná nahrávka notářského zápisu nebo potvrzení protokolu soudu.
§ 1279 Na věci, které nejsou předmětem dědictví, ale jsou jeho součástí, jako například náhrada nebo pohledávka z dědického poplatku, by měl mít dědic kupující právo. Dostane vše sám, v případě likvidace jednoho dědice ze závěti, nebo by měl mít dědic vždy nárok na jiný druh dědictví.
§ 1280 Vše, co je předmětem dědictví, získává právo dědičnosti jako například konkrétní druhy pohledávek, již nabité odkazy, dary a soudní poplatky; a pokud není výslovně dohodnuto jinak, náklady na pohřeb.
§ 1281 Pokud se majetek prodávajícího podařilo před převodem majetku prodat, musí být prodávající odpovědný vůči kupujícímu.
§ 1282 Pozůstalosti věřitele a vykonavatele mohou být udrženy, ale je potřeba je uspokojit prostřednictvím udržení kupujícího dědictví a také samotné dědice. Práva a práva pozůstalosti dlužníka se prodejem nemění.
§ 1283 Je-li k dispozici soupis jako základ pro podání dědictví, prodávající odpovídá stejně. V případě, že nákup se provádí bez tohoto seznamu, je odpovědný za správnost svého dědičného práva. 21
ANUITA
§ 1284 Smlouva o anuitu je, pokud někdo slíbil za peníze určitou roční platbu proti odhadované věci.
§ 1285 Doba trvání důchodu může záviset na hodnotě věci a životě jedince. Zálohy budou vypláceny čtvrtletně na jeho hlavu až do konce splacení.
§ 1286 Věřitelé ani ostatní nejsou oprávněni zrušit smlouvu o anuitě, ale své uspokojení hledají v rentách a tato část musí být v souladu se zákonem pojištěna. INSTITUCE SOCIÁLNÍ PÉČE
§ 1287 Smlouva, která je prostřednictvím vkladu s nabídkou fondů Společenství pro členy, jejich manžele či manželky nebo pro sirotky bude postavena tak, jaká je otázka povahy a účelu této instituce POJISTNÁ SMLOUVA
§ 1288 Pokud někdo slibuje riziko škody, která by mohla být způsobena, bere na sebe odpovědnost náhrady. Výsledkem je pojistná smlouva. Pojistitel je odpovědný za náhodné škody a pojištěný za slíbené ceny.
§ 1289 Obyčejným předmětem této smlouvy je zboží, které bude svedeno po vodě nebo po souši. Ale může se zde jednat také o jiné věci, jako jsou domy a pozemky pojištěné proti ohni, vodě a jiným nebezpečím.
§ 1290 Došlo-li k náhodné situaci, pro které byla náhrada pojištěná, musí pojištěný, nemá-li nepřekonatelnou překážkou, která se dostane do cesty, nebo cokoliv jiného co bylo dohodnuto s pojistitelem, nahlásit škodu do tří dnů (§ 862). Pokud nemůže prokázat nehodu, nebo může prokázat, že vinou pojištěného je škoda, která nevznikla pojistitelem, zaniká nárok na pojistné.
§ 1291 V případě, že ztráta zboží pojištěného je pro pojistitele v době uzavření smlouvy již známa, smlouva je neplatná.
§ 1292 Ustanovení ve vztahu k pojištění na moři.
22
3. Římské právo Právní dějiny antického Říma představují ojedinělý jev v kontextu evropského, ale i světového právního vývoje. Římské právo je pak přímo ztělesněním uceleného právního vývoje společnosti, který dospěl téměř k dokonalosti.46 Římští právníci byli autory mechanismu logického myšlení v právu, čímž položili základy moderní právní vědy. Svým logickým myšlení vytvořili právní pojmy, jejich znaky, právní kategorie i právně teoretické konstrukce, jež jsou platné dodnes. Činnost římských právníků byla zaměřena především na praktickou stránku, proto je římská právní věda označována jako kazuistická. Římský právní řád je prvním, takřka v úplnosti dochovaným právním řádem. Také je dlouhá léta, skoro ničím nepřerušená existence, která umožňuje zkoumání vývoje jednotlivých právních institutů téměř v laboratorních podmínkách.
47
Tisícileté teritoriální i politické dějiny římského práva se
odvíjely za společenských i ekonomických změn, které se odrazily v jeho vývoji, podněcovaly ho a utvářely jeho podobu. Navzdory tomu, že uplynulo již téměř 28 století od založení města Řím, těší se římské právo dodnes značnému zájmu a není ani zdaleka mrtvé. Nejenže až do roku 1964 platilo římské právo v Řecku v podobě, kterou mu dalo byzantské období, dodnes se v modifikované formě užívá například ve Skotsku, na Srí Lance nebo jako Roman Dutch Law v Jihoafrické republice, nemluvě o jeho silném vlivu na celý evropský kontinentální právní vývoj a prostřednictvím bývalých koloniálních mocností i na právní řády mnoha amerických, asijských a afrických zemí. Současným právníkům je římské právo bližší, než by se na první pohled mohlo zdát. Nejenže se s ním všichni studenti práv na začátku svých studií seznamují, ale některá jeho základní obecná ustanovení jsou stále aktuální. Staly se tak pevnou součástí evropské i naší právní kultury, že nejsou s římským právem již ani spojovány. Definice římského práva i jeho terminologie navíc představují mezinárodní abecedu právní vědy. Pokud pak hovoříme o římském právu, máme vždy na mysli především tu jeho část, která se označuje jako právo soukromé, jelikož oblast práva veřejného jde bohužel poněkud nezaslouženě stranou. Jedná se tedy především o ústavní normy, vždyť modely správy státu vytvořené Římany jim umožnily efektivně ovládat ohromnou říši po mnohá staletí, ale také o právo trestní a i přesto, že právě tato oblast práva byla snad nejvíce historicky podmíněna, nezůstala ani ona bez vlivu na pozdější právní vývoj. Jak již bylo zmíněno, římské právo zanechalo své stopy jak
46 SKŘEJPEK, Michal. Prameny římského práva. Vyd. 2. (jako Prameny římského práva - Fontes iuris romani vyd. 1.). Praha: LexisNexis, 2004, 375 s. ISBN 80-861-9989-4, str.76
47 SKŘEJPEK, Michal. Prameny římského práva. Vyd. 2. (jako Prameny římského práva - Fontes iuris romani vyd. 1.). Praha: LexisNexis, 2004, 375 s. ISBN 80-861-9989-4, str.77
23
v kontinentálních právních řádech, tak v právních systémech anglosaských, i když výsledný stav je v obou těchto velkých právních systémech značně odlišný. Obě koncepce původně vycházely z již naznačeného římského partikularismu a z vnímání jednotlivých, oddělených skutkových podstat určitého jednání, kterým je působena jinému újma buď personální, nebo majetková.48 Zatímco v anglosaských systémech partikularismus přetrval a pracuje s ním i současná teorie tort law, u kontinentálních systémů v důsledku zejména společenských a politických změn 18. století došlo k posunu v uchopení deliktních závazků směrem k vytvoření obecných pravidel – generálních klauzulí jako základu deliktního práva. Právo starověkého Říma se pak rozděluje na tři období: na období královské, období republiky a období císařství.49
48
49
VALDHANS, Jiří. Právní úprava mimosmluvních závazků s mezinárodním prvkem. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012, 263 s. ISBN 80-740-0412-0. SPIRIT, Michal. Úvod do studia práva. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 190 s. ISBN 80-247-329-04, str.46
24
4. Kontinentální a angloamerický právní systém Právní systémy dělíme na dva základní: kontinentální a angloamerický právní systém. Existují však státy, kde se tyto právní systémy navzájem prolínají. Zásadní rozdíl je však skutečnost, že se jednotlivé typy kultur liší v pramenech práva. Například u kontinentálního práva je pramenem práva právní předpis, u angloamerického typu je to soudní precedent – tedy rozhodnutí s obecným přesahem. Oba tyto druhy právního systému představím v následujících kapitolách.
4.1. Kontinentální právní systémy Kontinentální typ právní kultury se vyznačuje především tím, že se jedná převážně o psané právo, jehož hlavním pramenem je zákon. Kontinentální právní systém je též evropským systémem práva.50 Římské právo výrazně ovlivnilo vývoj kontinentálního systému a to více než druhý, angloamerický, právní systém. Kontinentální právní systém je nejvíce rozšířen zejména v kontinentální Evropě a v mimoevropských koloniálních zemích. Základním pramenem kontinentální právní kultury je, jak jsem se již zmínil, psaný zákon. Jedná se zde o typicky kodifikační úsilí o shrnutí práva do velkých kodexů, např. Rakouský obecný zákoník občanský z roku 1811 či francouzský Code civil z roku 1804.51 Rozlišuje se několik subsystémů: románsko-germánský, skandinávský, východoevropský, balkánský a subsystém bývalých koloniálních zemí.
4.2. Angloamerický právní systém Druhým nejrozšířenějším právním systémem je systém angloamerický a společným rysem států, které spadají do toho systému je společný původ v anglickém právu. Název anglický právní systém by však byl velmi zavádějící, jelikož americké právo se postupem času natolik osamostatnilo a odchýlilo, že vytvořilo specifický právní systém, který má s anglickým právem společný původ a základní strukturu. Americké právo vytvořilo jakousi druhou linii,
50 51
GRINC, Jaroslav. Právo pro politology. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 147 s. ISBN 978-802-4729-213, str. 28 KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny evropského kontinentálního práva: vysokoškolská právnická učebnice. 3. upr. vyd. Praha: Leges, 2010, 808 s. Student (Leges). ISBN 978-808-7212-547.
25
proto vznikl název angloamerický.52 Angloamerické právo, někdy nazýváno anglosaský právní systém, je založeno na obecném právu a přikládá váhu precedentu na základě toho, že by nebylo spravedlivé nakládat při různých příležitostech s obdobnými fakty různě. Soubor precedentů se nazývá common law a v nejširším rozsahu je možné chápat angloamerický systém jako celek, v užším smyslu jako britské právo tvořené precedenty a zvykovým právem a v nejužším smyslu pouze jako právo tvořené soudy. V praxi je angloamerické právo značně komplikované.
52
HEGEROVÁ, K. Velké právní systémy, Brno 2010. Diplomová práce. Katedra právní teorie, str. 15
26
5. Nový občanský zákoník 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon 89/2012 Sb., tedy nový občanský zákoník (NOZ) a přinesl tak velké množství změn oproti starému občanskému zákoníku. Předchozí verze občanského zákoníku (zákon 40/1964 Sb.), který byl několikrát novelizován a byl účinný až do konce roku 2013, vstoupil v platnost již v roce 1964. Zákon byl sice v roce 1991 podstatně novelizován za účelem přizpůsobení demokratickému zřízení a tržnímu hospodářství, ale tato novelizace byla vždy považována za dočasné řešení. Díky novému občanskému zákoníku se dostalo do rukou právní praxe zcela nová soukromá kodifikace, nemající u nás od roku 1811 konkurenci.
Hlavním
cílem
nového
občanského
zákoníku
je
sjednocení
všech
občanskoprávních vztahů do jediného právního předpisu.53 V okamžiku kdy začal tento zákoník platit, zanikl například obchodní zákoník, zákon o rodině nebo zákon o vlastnictví bytů. Nový občanský zákoník je rozdělen do následujících částí, které jsou seřazeny tematicky:
obecná část vymezující pojmy, s kterými občanský zákoník pracuje
rodinné právo pojednávající o dnešním zákoně o rodině. Dotýká se tedy nejen institutu manželství, ale i vzájemných vztahů příbuzenstva.
absolutní majetková práva v sobě skrývají definici vymezující především vlastnictví, práva k cizím věcem a v neposlední řadě také řeší problematiku dědění
relativní majetková práva jsou nejobsáhlejší částí a to především proto, že v sobě zahrnuje nejen různé druhy smluv, ale také závazky z deliktního jednání, tedy i odpovědnost za škodu
ustanovení společná, přechodná a závěrečná, která se zabývají zejména legislativně technickou problematikou a také tím, které zákony se díky tomuto novému zákonu budou rušit, či již zrušeny byly. Jednou z hlavních změn týkajících se odvážných smluv je to, že veškeré smlouvy čili
závazky jsou nyní upraveny v jednom zákoně. Do oblasti uzavírání smluv pak NOZ vnáší více
53
SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-164, str. 5
27
svobody. Pokud není smlouva uzavřena přesně podle zákona, tak to ještě nemusí znamenat, že je smlouva neplatná. Kvůli drobným chybám už také nedochází k zneplatnění smlouvy. Pokud by měla být smlouva zneplatněna, je potřeba se této neplatnosti nějakým způsobem dovolat a pokud to nikdo do stanovené lhůty neučiní, smlouva se zhojí. Absolutní neplatnost platí jen v těch případech, kdy se právní jednání zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nového občanského zákoníku je také dáno, že pokud strany vyjednávají o smlouvě v dobré víře s tím, že jednání směřují k jejímu uzavření, pak v případě ukončení jednání na popud jedné ze stran bude znamenat pro tu druhou právo nárokovat náhradu škody. Čtvrtá část nového občanského zákoníku upravuje závazky z odvážných smluv. Pro tyto závazky se nepoužívají ustanovení o změně okolností a neúměrném zkrácení.
28
6. Nejznámější typy odvážných smluv Mezi odvážné smlouvy řadíme několik druhů smluv. Mezi nejznámější patří pojistná smlouva, dědická smlouva, smlouva o sázce nebo smlouvy z her a los, které si v následujících kapitolách představíme.
6.1. Pojistná smlouva Pojistná smlouva je smlouva o finančních službách, ve které se pojistitel vůči pojistníkovi zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout jemu nebo třetí osobě ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Nový občanský zákoník pak upřesňuje definici o pojistnou událost – nahodilou událost krytou pojištěním. Pojistným zájmem je pak podle nového občanského zákoníku oprávněná potřeba ochrany před následky pojistné události.54
6.1.1. Právní dějiny pojistné smlouvy Pojistná smlouva byla definičně a právně upravena jako smlouva odvážná až v Habsburské monarchii císařským patentem č. 946/1811 Sb. zák. soud. Definice, která vymezovala odvážnou smlouvu, tedy smlouvu, která slibuje a přijímá naději na ještě nejistý prospěch, byla kritizována již od samého počátku, neboť ani jeden druh odvážných smluv podle §1267 ABGB mezi sebou krom generálního ustanovení § 1268 ABGB, kdy nelze užít právní prostředky pro zkrácení na poloviční hodnotu, nemělo nic společného. Z pohledu právní teorie je zajímavé především neodlišení podmíněné smlouvy a podmíněného plnění. U pojistných smluv se nejedná o nejistotu hospodářskou žádné ze stran, neboť pojistné je zcela ekonomicky rovnocenné riziku s ohledem na pravděpodobnost, že pojistná událost nastane. Právní praxe i judikatura začala rychle pociťovat, že pouhých 5 paragrafů upravující pojistnou smlouvu nestačí pro rychle rozvíjející se oblast pojišťovnictví a byla zahájena snaha o novou právní úpravu, ke které částečně přispěl zákon č. 1/1863 ř.z., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 501/1917 ř.z., o smlouvě pojišťovací, který i přestože byl
54
NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 110
29
schválen v prosinci 1917, v účinnosti prakticky nikdy nebyl.55 Samotné právní úpravy společně se změnou terminologie, z pojišťovací na pojistnou smlouvu, se oblast soukromého pojišťovnictví dočkala až zákonem č. 145/1934 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů, který byl nahrazen až po třiceti letech zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stoletá absence kvalitních zákonných ustanovení byla nahrazována obchodními podmínkami, tedy všeobecnými pojistnými podmínkami komerčních pojišťoven, které do roku 1896 až do dnešního dne podléhají schválení příslušným orgánem státní správy a dosud jsou vnímány jako právní podklad při posuzování práv a povinností smluvních stran a nikoli jako smluvní doložky přiložené k adhezním smlouvám. Z pohledu dějin tak po dlouhou dobu nebyla pojistná smlouva ničím jiným než sázkou či hrou. Teprve až s rozvojem pojišťovnictví a především s rozvojem statistických a matematických metod při výpočtech pojistných rizik, se zhruba od poloviny 19. století začalo pojištění vnímat jako finanční nástroj dobrého hospodáře, který má napomáhat chránit jeho majetek.
6.1.2. Historie a právní dějiny pojišťovnictví Rozvoj a vývoj pojišťovnictví byl historicky spjat s obchodem a financemi. Z dostupných historických záznamů je nám známo, že před více jak pěti tisíci lety čínští obchodníci vytvářeli různé způsoby a metody rozkládání či přenášení rizik spojených s dálkovým obchodem.56 Častěji je však uváděn příklad pocházející až ze starověkého Egypta, kde mezi sebou uzavírali dohody kameníci, jejichž účelem bylo vzájemné zajišťování pro případ smrti a krytí výdajů na pohřby. V Řecku byl za prapůvod zdravotních a životních pojištění považováno vytváření dobrovolných societes. A nakonec, pokud se ohlédneme do římského práva, které nejvíce ovlivňuje podobu dnešního práva, nalezneme zde již existenci tzv. collegií. Jednalo se o instituce zakládané za účelem vydělení škody v případě majetkové ztráty a známá je taktéž smlouva foenus nautikum. Uvádějí se samozřejmě i další formy zajištění.57 Pokud zajdeme až do středověku, v té době se zakládaly gildy, které sdružovaly obchodníky a řemeslníky a to obvykle za účelem ochrany společných zájmů, z nichž se plynule vyvinuly cechy, fungující až do 18. století.
55 56 57
PURGET, A. Ochrana spotřebitele v pojišťovnictví. Brno 2015. Diplomová práce. Katedra občanského práva, str. 5 PURGET, A. Ochrana spotřebitele v pojišťovnictví. Brno 2015. Diplomová práce. Katedra občanského práva, str. 2 KARFÍKOVÁ, Marie a Vladimír PŘIKRYL. Pojišťovací právo. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 351 s. Student (Leges). ISBN 978-808-7212-455, str. 18
30
Rozvoj pojišťovnictví je možné vždy spojit s hospodářským rozvojem. Tyto dva rozvoje šly vždy ruku v ruce. Pojišťovnictví u nás se rozvíjí prakticky souběžně s rozvojem kapitalistického podnikání.58 Samotné kořeny pojišťovnictví si někteří autoři spojují s ideologií merkantilismu a policejního státu, neboť k prvním projevům dochází již za vlády Marie Terezie, která měla zájem na vytváření pojišťoven požárních, tedy pojišťoven po vzoru německém. První pojišťovny však byly zakládány až za vlády Františka I. ve 20. letech 19. století. Dále lze porovnat právní formy prvních pojišťoven, což je s ohledem na současnost velmi zajímavé. Například když Vzájemná pojišťovna pro Čechy (v současnosti se jedná o Českou pojišťovnu) oznámila, že ještě před potvrzením stanov 30. června 1827 jejím cílem nebude dosahovat zisku a ústav bude organizován jako spolek, složený z přispěvatelů. Sociální cíl pojištění a systém solidarity v případě, kdy pojistné neodpovídá pojistnému plnění, je společně s hospodářskou činností pojišťoven zkoumán i v dnešní době. Ačkoliv bachovský absolutismus v polovině 19. století nesvědčil občanským právům a svobodám, vedl k oživení rozvoje podnikání a opět i pojišťovnictví. Potřeba zajištění rizik vedla ke vzniku mnoha dalších pojišťoven jako např. Asekurační spolek cukrovarníků (1862), Slavia, vzájemná pojišťovací banka (1869), Praha, vzájemná pojišťovna (1869). V průběhu světové války se rozvoj pojišťovnictví dostal do útlumu. V roce 1945 bylo evidováno 733 pojišťovacích ústavů, ale po únoru 1948 nastalo pro pojišťovnictví období temna, kdy na českém území fungovala pouze Československá pojišťovna, která se po roce 1968 přeměnila na dva právní subjekty.59 Po tzv. sametové revoluci v roce 1989 se společně s obnovou tržní ekonomiky obnovuje i systém pojišťovnictví a zákon č. 185/1993 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, ruší monopol České státní pojišťovny. Po dynamických změnách v devadesátých letech dochází postupně k sbližování právních úprav s evropským právem až do současné podoby v zákonu číslo 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.
6.1.3. Klasifikace a základní právní instituty pojištění K dispozici máme celou řadu způsobů, jak lze pojištění dělit a klasifikovat. Z pohledu spotřebitele je správná klasifikace konkrétního typu pojištění nutným předpokladem pro
58 59
PURGET, A. Ochrana spotřebitele v pojišťovnictví. Brno 2015. Diplomová práce. Katedra občanského práva, str. 2 KARFÍKOVÁ, Marie a Vladimír PŘIKRYL. Pojišťovací právo. Vyd. 1. Praha: Leges, 2010, 351 s. Student (Leges). ISBN 978-808-7212-455, str. 18
31
vhodný výběr právních prostředků, které pak v případě sporu může využít. Pojištění tedy rozdělujeme následovně:60
1. Podle formy vzniku pojištění – podle formy vzniku pojištění rozlišujeme smlouvy vzniklé:
pojištění ze zákona - pojištění nemusí vzniknout pouze na základě vzájemného projevu vůle uzavřít smlouvu, ale i také přímo ze zákona, který pak přesně určuje předmět, obsah, subjekty, počátek a celkovou délku pojistného období, pojistné podmínky, výši a splatnost pojistného atd. Pro moderní tržní hospodářství je však smlouva uzavřená přímo ze zákona velmi nepraktická. Nejen z důvodu nedostatku rychlých, flexibilních změn v pojistném vztahu, ale také pro možnost subjektů samostatně se rozhodovat, zda a s jakými parametry pojistnou smlouvu pro svou potřebu uzavřou.
smluvní pojištění - historicky nejstarší a v dnešní době nejobvyklejší forma. Smluvní pojištění můžeme dále rozdělit na smluvní dobrovolné a smluvní povinné. Smluvní povinné pojištění je pak z pohledu obsahu, formy, způsobu vzniku, účelu a právní úpravy jakýmsi hybridem mezi pojištěním zákonným a smluvním. Má podobný cíl jako pojištění zákonné. Tento cíl vidí především v tom, že si stát uvědomuje zvýšenou rizikovost v určitých oblastech činností a má zájem, aby v případě vzniku zákonem předvídané pojistné události byly chráněny práva poškozených.
2. Podle druhu pojištění – neboli rozdělení podle předmětu pojištění:
pojištění věci a majetku – jedná se o pojištění, při kterém dochází ke ztrátě, poškození a jiné škodě na takovém majetku. Tyto smlouvy se dělí na pojištění věcí a souboru věcí, pojištění jiné majetkové hodnoty, pojištění právní ochrany, pojištění odpovědnosti za škodu, pojištění úvěru a záruky a pojištění finančních ztrát.61 Subjekty pojistného vztahu mohou pojistnou hodnotu sjednat buď jako cenu novou, časovou nebo jinak určenou s ohledem na skutečnou změnu hodnoty pojištěné věci v čase.
pojištění osob -
tento typ pojištění se obecně dělí na pojištění životní, úrazové
a pojištění pro případ nemoci. Z celkového charakteru tohoto pojištění vyplývá, že ho lze sjednat pouze jako pojištění obnosové a z úrazového pojištění pak navíc plyne to, že
60 61
PURGET, A. Ochrana spotřebitele v pojišťovnictví. Brno 2015. Diplomová práce. Katedra občanského práva. Str. 7 PURGET, A. Ochrana spotřebitele v pojišťovnictví. Brno 2015. Diplomová práce. Katedra občanského práva. Str. 7
32
v případě úrazu lze na pojistné plnění uplatňovat nárok v předem sjednané výši, nicméně jej lze také sjednat i jako pojištění škodové. Pod tento typ smluv můžeme také dále řadit například pojištění pro případ nemoci, pracovní neschopnosti, invalidity, denní podpora při pobytu v nemocnici či pojištění splátek při ztrátě příjmu.
3. Podle způsobu tvorby technických rezerv – takovéto dělení se označuje podle toho, jak je vytvořen fond, nebo přesněji rezerva, z které bude pojistitel následně plnit pojistné plnění.
životní – jedná se především o životní a důchodové pojištění a způsob tvorby finančních prostředků musí být odlišný, neboť účelem tohoto životního pojištění je vytvoření rezerv, které budou v budoucnu vyplaceny. S tímto vyplacením se počítá již od samého začátku a je jasné, že pojistná událost v budoucnu nastane. Pojistné plnění je vypláceno po uplynutí pojistného období sjednaného v pojistné smlouvě a pro určité právní události stanovené v pojistných podmínkách. Může dojít k vyplacení i před lhůtou a to například v případě úmrtí, invalidity či odkupu.
neživotní – jedná se o pojištění odpovědnosti za škodu, právní ochrany, úrazu atp. Dříve se označovalo jako rizikové a lze vždy mluvit o pravděpodobnosti či nejistotě, zda pojistná událost opravdu nastane. Pro pojistitele u neživotních pojištění důležitá otázka statisticky-pojistné události matematiky.62
4. Klasifikace pojištění v právních předpisech Evropská unie se pyšní největším a nejrozvinutějším pojistným trhem na světě, což jde samozřejmě ruku v ruce i s právní úpravou. Základní klasifikace pojistných smluv je na životní a neživotní. Každé pojistné odvětví potřebuje své jednotlivé povolení k provozování pojišťovací činnosti a s ním je také spojena i jednotlivá, pro každé odvětví jiná povinná minimální výše garančního fondu. NOZ zůstává u struktury a klasifikace obdobné jako ZPS. Rozděluje pojištění škodové a obnosové. Poté pojištění osob, životní, úrazové pojištění, pojištění pro případ nemoci, pojištění majetku, pojištění právní ochrany, pojištění odpovědnosti, pojištění úvěru a záruky a pojištění finančních ztrát. Podle zákona pak upravuje instituty možné pojištění, soupojištění, souběžné a vícenásobné pojištění.
62
PURGET, A. Ochrana spotřebitele v pojišťovnictví. Brno 2015. Diplomová práce. Katedra občanského práva, str. 8
33
6.1.4. Forma pojistné smlouvy Pojistná smlouva byla moderním a vyhovujícím způsobem upravena v samostatném zákoně o pojistné smlouvě z roku 2004. Nový zákoník tento zákon ruší a dosavadní, téměř nezměněnou úpravu přejímá. Hlavně proto, aby lidé našli jednotlivé typy smluv upravené přehledně na jednom místě, tedy v novém občanském zákoníku. 63 Pojistná smlouva musí mít vždy formu písemné smlouvy. Nedodržení takovéto formy však nemá podle nového obchodního zákoníku za následek absolutní neplatnost smlouvy. Navíc se od požadavku písemné formy bude možné odchýlit. Pojistná smlouva nemusí být uzavřena písemně, pokud se jedná o pojištění, které je uzavíráno na dobu kratší než jeden rok.64 O krátkodobou pojistnou smlouvu se jedná v případě, že se pojistná smlouva zakládá s pojistnou dobou kratší než 1 rok. Jedná se například o pojištění cestovních výloh. Uzavření takovéto smlouvy není zákonem vyžadováno písemnou formou a tato smlouva může být uzavřená například i telefonicky. I v případě uzavření pojistné smlouvy v ústní formě, je však pojistitel povinen vydat pojistníkovi pojistku jako potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. Obecně se však pojistná smlouva stanovuje pomocí písemné formy. Pokud se stanoví povinnost podat vysvětlení, doložit skutečný stav, dát souhlas apod. je tím myšleno, že má takto být učiněno v písemné formě.
Písemná forma smlouvy je zachována také tím, že pojistník reaguje
konkludentně na písemnou nabídku pojistitele včasným zaplacení pojistného.65 Pro všechny pojistné vztahy je specifickou povinností pojistitele vydat pojistníkovi jako potvrzení o uzavření smlouvy pojistku. V případě, že pojistná smlouva nebyla uzavřena písemně, vyjmenovává občanský zákoník údaje, které pojistka musí obsahovat.
63
64
65
RYŠÁVKOVÁ, Veronika. Nový občanský zákoník úplně pro všechny. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 304 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5157-3, str. 147 NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 219 NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 219
34
6.1.5. Náležitosti pojistné smlouvy I přesto, že nová právní úprava už výslovně nestanovuje, že pojistné podmínky musí být součástí pojistné smlouvy, lze tuto povinnost dovodit. Prostřednictvím pojistných podmínek tak pojistitel vymezuje podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění a způsobu určení rozsahu pojistného plnění a jeho platnosti. Pojistitel je povinen pojistníka seznámit se zněním pojistných podmínek a to ještě před uzavřením pojistné smlouvy. V případě, že se pojistná smlouva uzavírá na dálku, kdy není možnost pojistníka seznámit s pojistnými podmínkami před uzavřením smlouvy, je dále pojistiteli uložena povinnost sdělit pojistníkovi pojistné podmínky okamžitě po uzavření smlouvy, bez ohledu na skutečnost, zda pojistník v pojistném vztahu vystupuje v postavení spotřebitele či nikoliv. Vedle povinnosti pojistitele informovat pojistníka ve vztahu k pojistným podmínkám, je dále pojistitel povinen sdělit zájemci o pojištění údaje, jejichž rozsah a způsob předání stanoví pojistiteli zákon o pojišťovnictví číslo 277/2009 Sb. Pojistitel je podle tohoto zákona povinen zodpovědět pravdivě a úplně případné písemné dotazy, které zájemce o pojištění vznese při jednání o uzavření smlouvy. Pokud vezmeme informační povinnost z druhé strany, tedy informační povinnost pojistníka vůči pojistiteli, plnění má pro pojistitele zásadní význam. V ohledu na posouzení výše pojistného rizika při jeho rozhodování, zda toto riziko vůbec pojisti, jakož i o tom, jakou výši pojistného pojistníkovi stanoví. Pojistitel je oprávněn vyžadovat od zájemce o pojištění, pojistníka či pojištěného důležité relevantní informace o tomto riziku, které bude v rámci pojištění přebírat. Tyto osoby pak mají naproti tomu povinnost zodpovědět tyto dotazy pojistitele pravdivě a úplně. Pojistná smlouva, stejně jako každá jiná smlouva, má několik povinných náležitostí, které musí obsahovat. Je tomu i v tom případě, že smlouva není uzavřena písemně. Jedná se o následující body:
určení pojistitele a pojistníka
určení oprávněné osoby nebo způsob jeho určení
určení, zda se jedná o pojištění škodové nebo obnosové (pouze v případě, že pojistná smlouva nebyla uzavřena v písemné formě)
vymezení pojistného nebezpečí a pojistné události
35
výši pojistného, jeho splatnosti a údaj o tom, zda se jedná o pojištění běžné nebo jednorázové (pouze v případě že pojistná smlouva nebyla uzavřena v písemné formě)
vymezení pojistné doby
způsob, jakým se oprávněná osoba na těchto výnosech bude podílet (bylo-li to dohodnuto v případě pojištění osob a pouze v případě že pojistná smlouva nebyla uzavřena písemnou formou)
číslo smlouvy (bez ohledu na formu)
6.1.6. Pojistné a pojistné období Pojistné je vlastně druh úplaty, kterou je pojistník povinen hradit pojistiteli za to, že se pojistitel zaváže poskytnout pojistníkovi v případě vzniku pojistné události pojistné plnění.66 Výši pojistného vypočítává pojistitel pomocí matematických metod a na základě informací získaných od pojistníka. Při tomto výpočtu bere v úvahu rozsah pojistného nebezpečí, které je relevantní pro příslušný druh pojištění, ve vztahu k pojišťovanému subjektu, aby mohl co nejlépe ohodnotit pojistné riziko, tedy zda pojistníka bude ochoten vůbec pojistit. Pokud se rozhodne, že ano, za jakých podmínek to bude a jaká bude výše pojistného. Pojistné je vzhledem k době trvání pojištění možno sjednat buď jako běžné, které se používá při pojištění sjednaném na dobu neurčitou a pojistitel jej tak stanovuje za pojistné období, nebo jako jednorázové. Pojistným obdobím je myšlen určitý časový úsek, na nějž je pojištění sjednáno, na dobu neurčitou rozděleno, a za které je pojistník povinen platit pojistné. Pojistné období je dalším důležitým pojmem v pojistném vztahu, jelikož s ním jsou spojeny i další práva a povinnosti účastníků pojistného vztahu.67 Pokud není zvláštním ujednání stanoveno jinak, považuje se za ujednané pojistné období délka jeden rok. Jednorázové pojistné se pak sjednává pro celou dobu trvání pojištění a přichází v úvahu u krátkodobých pojištění, jakož i u pojištění na dobu určitou. V obou případech může být splatnost pojistného rozdělena na jednotlivé měsíční splátky.
66
67
NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 222 NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 222
36
6.2. Dědická smlouva Dědická smlouva je další z institutů, které naše právo znalo od roku 1950 a lidé ho často používali. Jedná se o smlouvu, která musí být notářsky sepsána a budoucí zůstavitel v ní povolává osobu za dědice. Tato osoba to přijímá, ale nejedná se o jednostranný úkon jako v případě závěti. Smlouvu dědickou nelze zřídit o celé pozůstalosti, ale jen o ¾. Poslední čtvrtina musí zůstat volná. Smlouva budoucímu zůstaviteli však nebrání, aby se svým majetkem nadále jakkoliv nakládal a do smluv je dobré zakotvit určité zajištění pro budoucího dědice tak, aby o daný majetek nepřišel. I přesto se jedná o smlouvu tzv. odvážnou a to z toho důvodu, že budoucí smluvní dědic nemá své právo nabýt majetek na 100% jisté. Na rozdíl od závěti není možné jednostranně ze strany budoucího zůstavitele smlouvu vypovědět či zrušit nebo pořídit novou.
6.2.1. Smlouva o zcizení dědictví Ke zcizení dědictví lze přistoupit až po smrti zůstavitele. Zcizením se rozumí převod dědictví na jinou osobu. Prostřednictvím prodeje, tedy jako úplatný převod, nebo prostřednictvím daru, tedy jako neúplatný dar. Zcizením dědictví vstupuje nabyvatel do práv a povinností náležejících k pozůstalosti a toto zcizení nemá vliv na případné ostatní spoludědice.68 V případě smlouvy o zcizení dědictví se nejedná o odvážnou smlouvu, pokud byl za základ smlouvy vzat seznam práv a povinností, které přebírá nabyvatel dědictví. Pokud se strany dohodnou na seznamu převáděných práv a povinností a v pozůstalosti bude chybět některé aktivum nebo přebývat některé pasivum, které v seznamu nebude uvedeno, bude se jednat o vadu a dědic bude povinen se s nabyvatelem vypořádat. Obsah seznamu má před dispozitivním ustanovením občanského zákoníku, upravujícím práva a povinnosti smluvních stran, vždy přednost. Termín seznam je použit záměrně z toho důvodu, aby došlo k odlišení od soupisu pozůstalosti, který je občanským právem rovněž upraven. Z povahy smlouvy o zcizení dědictví jako smlouvy odvážné dále plyne, že dědic (zcizitel) odpovídá nabyvateli jen za pravost svého dědického práva, jak je udal a pokud by nabyvatel v této souvislosti utrpěl škodu, je zcizitel povinen ji nabyvateli nahradit. Tento typ
68 NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 109
37
smlouvy musí být uzavřen jako veřejná listina, tedy ve formě notářského zápisu. Neprodleně po jejím uzavření oznámí strany soudu, který vede řízení o dědictví, že tuto smlouvu uzavřely a dědictví bylo zcizeno. Nabyvatel má nárok pouze na to, co přísluší dědici z dědictví a nemůže si nárokovat nic z vlastního majetku dědice. Vedle této skutečnosti nemá pak nabyvatel nárok ani na písemnosti, podobizny a záznamy rodinné povahy. Výjimka nastává v případě, že je základem smlouvy seznam práv a povinností, které nabyvatel přebírá a vždy záleží na obsahu smlouvy a ujednání smluvních stran, zda si toto pravidlo nedohodnou jinak. Naproti tomu má nabyvatel nárok na jakýkoli přírůstek dědictví. Na vše, co k dědictví přibude a znovu platí to, že základem smlouvy bude seznam převáděných práv a povinností. Toto pravidlo je dispozitivní a strany si mohou ujednat vše podle svých potřeb. Další pravidlo spočívá v tom, že nabyvateli náleží vše, co dědic už dědickým právem obdržel a na druhé straně musí nabyvatel nahradit zciziteli náklady, které on vynaložil ze svého majetku k nastoupení dědictví nebo jakkoli na pozůstalost a pokud je opět základem jejich smlouvy seznam převáděných práv a povinností, mohou si opět strany ujednat své podmínky. Občanský zákoník ukládá nabyvateli dispozitivní pravidlo. Jedná se o náhradu dědici i o náklady zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, pokud si strany nesjednají něco jiného. Pokud však dědic před zcizením dědictví pozůstalost spravoval, odpovídá nabyvatelům ve stejném rozsahu jako příkazník ze smlouvy o příkazu, to znamená, že zcizitel odpovídá za to, že správu pozůstalosti vykonával poctivě a pečlivě podle svých schopností. V souvislosti se zcizením dědictví pak vyvstává otázka, jak jsou chráněni věřitelé zůstavitele a zda nemůže být plnění jejich pohledávky v důsledku zcizení dědictví ohroženo.69 Odpovědnost nabyvatele a zcizitele za dluhy zůstavitele je zakotveno ve společné a nerozdílné, neboli solidární, odpovědnosti. Tomuto ustanovení pak brání zcizení dědictví s podvodnými úmysly a cílem věřitele poškodit.
6.3. Smlouva o sázce, smlouvy z her a los Není neobvyklé, že lidé obecně často tendují k riskantním činnostem, zahrnující i různé sázky a hry. Sázení a hry jsou staré jako lidstvo samo a nelze jim upřít společenský význam. Proto mají normativní odezvu i v oblasti práva. Ne všechny vztahy z oblasti sázek však mají
69
NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 110
38
oporu v právní úpravě a není jim tedy vždy poskytována ochrana, neboť ne vždy je patrný obecný zájem na jejich regulaci. V českých zemích se jedná o společenský jev, který je velmi silně zakořeněn. Pro některé neziskové organizace představuje zdroj finančních prostředků. Na druhé straně se jedná o jev, který sebou nese i nezanedbatelné společenské riziko vyplývající z hazardní podstaty hry a může vést až k hráčské závislosti, která má pak na jedince i jeho okolí neblahý vliv. Kromě toho se tyto hry často stanou předmětem zájmu organizovaného zločinu, který v nich vidí nezanedbatelný zdroj příjmů, proto je potřeba důkladné veřejné regulace a kontrole nad jejich provozováním.
6.3.1. Smlouva o sázce Smlouva o sázce vznikala ujednáním o události oběma stranám neznámé a stanovení ceny pro toho, jehož tvrzení odpovídá výsledku.70 Sázka byla neplatná, v případě, že pokud jedna ze smluvních stran znala výsledek a zatajila ho před druhou stranou. Pouze v tom případě, že úmyslně prohrála, považovala by se sázka za darování. Smlouvou o sázce se tradičně rozumí smlouva, kterou se jedna strana zavazuje, že poskytne druhé smluvní straně plnění pro případ, že nastala nebo nastane určitá událost.71 Může se jednat jak o událost budoucí, stejně jako o událost, která již nastala. Pojmovým znakem sázky jsou protichůdná tvrzení stran o tom, zda sázková událost existovala, existuje nebo zda nastane. V případě sázky jde o potvrzení sázkové události. Určitá potíž v oblasti smluv o sázce může nastat při rozlišení pojistné smlouvy sázky. V tomto případě je potřeba zkoumat účel smlouvy. Při sázce sledují obě strany snahu obohatit se, zatímco u pojišťovací smlouvy má jedna ze stran snahu pouze zajištění existující potřeby, nikoliv snahu vydělat. Může jít například o pokrytí ztráty nebo pořízení nového zboží. Rozlišujeme jednostranné a dvojstranné sázky. Při jednostranné sázce slibuje jedna strana druhé plnění v případě, když z protichůdných tvrzení stran vyplyne, že tvrzení slibující strany je nepravdivé. Při dvoustranné sázce si pak navzájem slibují plnění pro případ, že se tvrzení některé z nich ukáže nepravdivým.72 V NOZ se můžeme setkat s výslovnou definicí sázky. Podle něj se sázkou alespoň jedna strana zavazuje vůči druhé plnit výhru, ukáže-li se 70
71
72
BÍLÝ, Jiří. Právní dějiny na území ČR: vysokoškolská učebnice. Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2003, 474 p. ISBN 80-720-1429-3, str. 418 SVOBODA, V. Sázka a hra v soukromém právu. Praha 2012. Studenstská odborná a vědeckýá práce. Univerzita Karlova v Praze, str. 12 MASTELA, Martin. Občanský zákoník v dotazech a odpovědích: komentář formou otázek a odpovědí : příklady z judikatury a z praxe : související zákony č. 116/1990 Sb. a č. 72/1994 Sb. : k 1.6.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011, 695 s. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7263-682-2, str. 618
39
nesprávným její tvrzení o skutečnosti neznámé nebo ukáže-li se tvrzení druhé strany o této události správným. Pokud má strana, jejíchž tvrzení se ukáže být správné, jistotu o výsledku a zatají to straně druhé, je sázka neplatná.73 Tato definice se tolik neliší od dosavadní úpravy. Ta stejně jako ta dnešní vychází z toho, že skutečnosti jsou stranám neznámé, bez ohledu na to, zda šlo o skutečnost již nastalou nebo mající teprve nastat v budoucnu. Jeden z paragrafů představuje určitý návrat ke kořenům. Obecný zákoník občanský z roku 1811 stanovuje, že sázka, kdy vítězná strana měla ohledně jejich výsledku jistotu a tuto skutečnost však druhé straně zatajila, je neplatná. Toto ustanovení je v NOZ novinkou, protože podle předešlého občanského zákoníku je možné neplatnost těchto situací dovozovat jen pomocí obecných pravidel o omylu nebo jednání proti dobrým mravům.
6.3.2. Smlouva z her Tento typ smlouvy se považoval podle Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811 také za odvážné smlouvy. Administrativně bylo stanoveno, které hry jsou zakázány pro všechny nebo pro určité společenské vrstvy. Hra je podle platného práva smlouvou, kterou se jedna strana zavazuje, že poskytne té druhé smluvní straně plnění pro případ, že nastane určitá událost. Od sázky se hra liší především tím, že dosažení události je závislé na činnosti některé či obou smluvních stran, která probíhá podle stanovených herních pravidel (např. šachy, karetní, stolní či deskové hry). Další rozdíl spočívá v tom, že u sázky záleží výsledek na ověření sázkové události, v případě hry je dosahováno výsledku činností samotných smluvních stran. Při hře se předpokládá určitá fyzická nebo duševní činnost stran. 74 Poměrně složité je také odlišit hru od veřejné soutěže. Veřejná soutěž je jistý druh veřejného příslibu, kterým se vyhlašovatel zavazuje, že za splnění určitých podmínek ocení účastníky soutěže. V případě veřejné soutěže se však nejedná o smlouvu, ale o jednostranný právní úkon a je při ní omezen prvek náhody a upřednostněného snažení účastníků.75 U spotřebitelských soutěží však tento prvek nalézt můžeme. Spotřebitelské soutěže se dělí na:
73
NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník.: Smluvní právo. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 230 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5164-1, str. 112
74
MASTELA, Martin. Občanský zákoník v dotazech a odpovědích: komentář formou otázek a odpovědí : příklady z judikatury a z praxe : související zákony č. 116/1990 Sb. a č. 72/1994 Sb. : k 1.6.2011. 1. vyd. Olomouc: ANAG, 2011, 695 s. Právo (ANAG). ISBN 978-80-7263-682-2, str. 618 SVOBODA, V. Sázka a hra v soukromém právu. Praha 2012. Studenstská odborná a vědeckýá práce. Univerzita Karlova v Praze. str. 12
75
40
soutěže s povolením jsou takové soutěže, při nichž jsou výherci vybíráni pomocí slosování nebo jiným náhodným výběrem a v tomto případě se jedná o hru, jelikož obsahuje prvek náhody
soutěže bez povolení jsou takové soutěže, kde je podmínkou výhry nakoupení výrobků či služby. Tento typ soutěže v sobě neobsahuje prvek náhody, proto se jedná o veřejnou soutěž.
Veřejná soutěž se zakládá pouze z jednostranného úkonu nikoliv z dohody stran. 76
6.3.3. Los Jedním z typů smluv z her je smlouva o výhru losem. Výběr losů prováděli hráči sami z tzv. nádob štěstěny. V habsburské monarchii byla zavedena v r. 1751 loterijní hra. V této době se jednalo o loterii číslovou, kdy se táhne jen určitý počet čísel. Panovnici Marii Terezii je doporučili merkantilisté, kteří v loterijní hře viděli způsob, jakým peníze připlývají do země. V 19. století pak byla zavedena třídní loterie, při níž se zakoupené losy účastní tahů ve více, předem stanovených, oddílech slosovacích tříd. V roce 1950 zákon č. 141/1950 Sb. upravil nevymahatelnost pohledávek ze sázek a her v případě, že nejde o sázky prováděné státním podnikem a ostatní předpisy z první republiky setrvaly v platnosti.77 V občanském zákoně č. 40/1964 Sb. se občanskoprávní úprava her a sázek přesunula ze závazkové části do části o neoprávněném majetkovém prospěchu v § 455. Novela č. 509/1991 Sb. pak přeřadila hry a sázky do zvláštního oddílu a vrátila se ke znění tzv. středního občanského zákoníku. Zákon přerušující platnost prvorepublikových veřejnoprávních předpisů byl přijat jako zákon č. 37/1973 Sb. o veřejných sbírkách, loterii a podobných hrách. Nová úprava občanského zákoníku vychází ze skutečnosti, že výhry, které se získají ze sázek a her nelze vymáhat, ale ani platně zajistit. Stejné ustanovení se pak vztahuje na půjčky k tomuto účelu vědomě poskytnuté. Pro los tak platí to samé jako pro hru a sázku, musí se však jednat o los výherní, který spadá pod úpravu loterijního zákonu. Strana, která los vydala, pak slibuje držiteli losu plnění, bude-li los tažen.
76
77
SVOBODA, V. Sázka a hra v soukromém právu. Praha 2012. Studenstská odborná a vědeckýá práce. Univerzita Karlova v Praze, str. 12 SVOBODA, V. Sázka a hra v soukromém právu. Praha 2012. Studenstská odborná a vědeckýá práce. Univerzita Karlova v Praze, str. 11
41
Na základě podstaty odvážných smluv pak zákon upravuje právo na výhru v několika následujících paragrafech:
§ 2874 - nebyla-li výhra dána, nemůže ji vyhrávající strana vymáhat
§ 2875 – byla-li výhra dána, nemůže ji prohrávající strana vymáhat zpět. To neplatí v případě, pokud prohrávající strana byla zjevně osoba s nedostatečnými duševními nebo rozumovými schopnostmi
§ 2876 – pokud byla výhra přemrštěna a to vzhledem k známým okolnostem případu a postavení i možnostem stran, má soud právo na návrh prohrávající strany tuto výhru přiměřeně snížit.
§ 2877 – vymáhat nelze ani pohledávku za zápůjčky nebo úvěr poskytnutých vědomě k sázce. To však neplatí, dala-li zápůjčku nebo úvěr osoba, které chybí dostatečné duševní nebo rozumové schopnosti.
§ 2878 – pohledávka ze sázky, zápůjčky či úvěru poskytnutých vědomě k sázce, kterou nelze vymáhat, nemůže být platně zajištěna. Byl-li dluh odpovídající takové pohledávce uznán, nepřihlíží se k tomu.
§ 2879 – ustanovení o sázce se nepoužijí, byla-li v souvislosti s podnikáním stran ujednána smlouva o dodávce movité věci tak, že věc nemá být dodána, ale má být zaplacena jen rozdíl mezi smluvenou cenou a tržní cenou v době dodání. To platí tehdy, nebylo-li dodání věci smlouvou přímo vyloučeno, ale z poměrů, které musí být stranám známy, je zřejmé, že se stranám jedná jen o získání takového rozdílu.
§ 2880 – ustanovení o sázce se nepoužijí, byla-li smlouva uzavřena na komoditní burze, na regulovaném trhu, v mnohostranném obchodním systému anebo jedná-li se o smlouvu mezi podnikateli a je-li jejím předmětem investiční nástroj podle zákona upravující podnikání na kapitálovém trhu. Ustanovení o hře pak platí obdobně jako ustanovení o sázce. Jedná-li se však o hru
vyžadující pouze zručnost nebo tělesná cvičení obou stran, použije se z ustanovení o sázce jen § 2785. Stejně tak obdobné ustanovení jako o sázce platí při losu. Toto ustanovení má ovšem také svou výjimku. Nepoužívá se, má-li být losem rozhodnut spor, rozdělena společná věc, nebo rozhodnuto hlasování. Při řešení sporů ze sázky a hry se mohou účastníci tohoto sporu domluvit na tom, že rozhodnutí o tom, zda sázková událost nastala, učiní 42
nestranná třetí osoba. Pokud tato osoba odmítne, pak jsou k dispozici pouze následující tři možnosti:
účastníci sázky se dohodnou na jiné osobě, jež bude souhlasit s tím, že rozhodne o vítězství v sázce
účastníci sázky se sami dohodnou, kdo sázku vyhrál
na návrh některého z účastníků rozhodne v této věci soud.
6.4. Smlouvy o námořní přepravě zboží Co se týče právní úpravy těchto smluv, jedná se o značně komplikovanou a specifickou oblast. Námořní doprava byla využívána již ve starém Římě pro přepravu zboží po moři. V dnešní době je celosvětově nejrozšířenější a nejvýznamnější. Zároveň také nejsložitějším dopravním oborem, který výrazně ovlivňuje světovou ekonomiku.78 Právními instituty upravujícími přepravu byly Lex Rhodia de iactu a Fenus nauticum. V době Římské říše byla nejvíce využívána námořní přeprava. Tato právní úprava byla postavena na odpovědnostních principech, na základě kterých byla řešena náhrada škody za ztracené, nebo do moře vyhozeného zboží. V římském právu se setkáváme, mimo jiné, s aplikací smlouvy o dílo (Locatio conductio operis) na přepravu. „Locator“ zadával nebo objednával dílo a „Conductor“ se zavázal řádně vykonat převzaté dílo.79 Za řádné splnění díla se považovalo zdárné přepravení věci do místa určení. Současný kodifikovaný právní institut „dopravní smlouvy“ se postupem času vyvinul z prostého pronájmu pracovní síly. V současné české právní úpravě rozdělujeme smlouvy související s dopravou do dvou skupin.
smlouvy související se zajištěním přepravy - smlouva o přepravě věci a smlouva zasilatelská.
smlouvy upravující využívání dopravních prostředků – například nájemní smlouva aplikující se na přepravu.
78
79
PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str. 7 Sborník ze semináře: sborníky z doktorandského semináře katedry Dějin státu a práva Právnické fakulty MU č. 1 (2011). Vyd. 1. Editor Ladislav Vojáček, Jaromír Tauchen. Ostrava: Key Publishing, 2011, 1 CD-ROM. ISBN 978-808-7475-089, str.18
43
Lepší
právní
zajištění přepravy umožňovaly jednotlivé právní
předpisy jako
např. francouzský Code civil nebo rakouské ABGB. Právní věda se v této době začíná přizpůsobovat novým požadavkům společnosti. Rakouský ABGB neupravoval smluvní typy řešící problematiku přepravy.80 Na přepravně právní vztahy byly přiměřeně aplikovány jednotlivé smluvní typy. Jednalo se např. o smlouvu o dílo, smlouvu nájemní nebo smlouvu námezdní. Smluvní vztahy uzavírané v rámci námořní přepravy upravuje mezinárodní právo soukromé, jelikož námořní přeprava se zpravidla uskutečňuje mezi různými zeměmi. Mezinárodní smlouvy, předpisy Evropských společenství a předpisy vnitrostátního práva tvoří základní prameny mezinárodní soukromého práva. Tyto vztahy pak svým významem přesahují hranice jednoho státu a tím se tudíž dotýkají více právních řádů. Od vztahů, které se realizují v rámci jednoho státu, se tedy liší existencí tzv. mezinárodního prvku. U právních vztahů, které mají mezinárodní prvek a u těch, na které se zároveň vztahuje více právních řádů, mezinárodních smluv anebo nařízení Evropské unie, dochází ke komplikacím v otázce typů úpravy, podle které se budou tyto právní vztahy nakonec posuzovat. V této situaci je potřeba vyřešit otázku tzv. rozhodného práva. V tom případě, že by vznikl spor mezi smluvními stranami, se pak podle tohoto práva může určit pravomocný a příslušný soud, který by případný spor rozhodoval. Jak již víme, součástí českého práva je právo římské, ale římská úmluva o právu rozhodném však uvádí pouze to, že se v těchto případech použijí závazky ze smluv, které mají vztah k právu různých zemí. Ve všech členských zemích Evropské unie v současné době platí Římská úmluva, která obsahuje unifikovanou kolizní úpravu závazkových smluv.81 V České republice je od 1. července 2006 závazná a tak platí zásada, že smlouva se spojuje úžeji s tou zemí, ve které má strana plnící předmět smlouvy své obvyklé sídlo nebo místo podnikání v době uzavření smlouvy. Sjednocování kolizních norem členských států EU pokračuje dalším krokem, kterým je přijetí nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, označované jako Řím I a nahrazuje Římskou úmluvu. Rozdělení druhu přepravy na námořní, říční, silniční, železniční, leteckou či potrubní pak Český obchodní zákoník nerozlišuje a pro všechny tyto obory definuje následující smluvní typy:
80
81
Sborník ze semináře: sborníky z doktorandského semináře katedry Dějin státu a práva Právnické fakulty MU č. 1 (2011). Vyd. 1. Editor Ladislav Vojáček, Jaromír Tauchen. Ostrava: Key Publishing, 2011, 1 CD-ROM. ISBN 978-808-7475089, str.18 PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str.10
44
Smlouvu o přepravě věci, ve které se dopravce zavazuje odesílateli k tomu, že mu přepraví věc z určitého místa do místa určení. Odesílatel se zavazuje zaplatit mu přepravné.
Smlouvu zasílatelskou, ve které se zasílatel zavazuje k tomu, že příkazci vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu věcí z určitého místa do určitého jiného místa. Příkazce se tak zasílateli zavazuje zaplatit úplatu.
Smlouvu o provozu dopravního prostředku, ve které se poskytovatel zavazuje provozovateli dopravního prostředku přepravit náklad, který si určí objednatel a k tomu účelu s dopravním prostředkem buď vykonat jednu nebo i více předem daných cest, nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele. Objednatel se za tyto služby zavazuje zaplatit úplatu.
Smlouvu o nájmu dopravního prostředku, ve které se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se samozřejmě zavazuje zaplatit úplatu.
6.4.1. Odpovědnost dopravce Státy z celého světa mají možnost si vybrat jednu z mezinárodních úmluv, které určují rozsah práv a také povinností subjektů. Tyto úmluvy také upravují odpovědnost a limity plnění při vzniklých škodách těchto subjektů. V dnešní době je totiž velice složité toto plnění v námořní přepravě realizovat. Jedná se tedy o:
Haagská pravidla
Haagsko-Visbyská pravidla
Hamburská pravidla
6.4.2. Odpovědnost námořního dopravce Ustanovení upravující odpovědnost námořního dopravce jsou zakotveny v Úmluvě 1924. Mají převážně kogentní charakter. To znamená, že vyloučení odpovědnosti námořního dopravce není možné sjednat. Jedinou výjimku mohou tvořit pouze případy, kdy jsou přepravována živá zvířata a označený palubní náklad. Časově nese rejdař odpovědnost pouze
45
za škodu na zboží, která nastala v době, kdy bylo zboží na palubě, popřípadě v podpalubí lodi.82 Za škody vzniklé ve fázi manipulace s nákladem rejdař neodpovídá. Fází manipulace se myslí nakládka zboží na loď a jeho opětovná vykládka. Škody, které vznikly v době pobytu, kdy se uskutečnila nakládka na lodi a tato škoda tak vznikla v důsledku porušení povinné péče dopravce při manipulaci se zbožím, jsou pak tyto škody označovány jako „komerční zavinění“. V takovém případě je za škodu odpovědný rejdař, ale jen pokud její příčina nepatří mezi okolnosti zprošťující rejdaře odpovědnosti stanovené v čl. 4 odst. 2. Mezi tyto příčina patří například škody, které jsou způsobené:
nauticko-technickým zaviněním (tzn. při chybném vedení a obsluze lodi)
při požáru (nejedná-li se o osobní zavinění dopravce)
při válečné události, při občanských nepokojích
škody způsobené vyšší mocí atd.
6.4.3. Uplatnění nároků vůči rejdaři Neohlásí-li písemně přepravce rejdaři do 3 dnů škodu na zásilce, kterou převzal nebo takto neučiní přímo při jejím převzetí, žádná škoda nevznikla a zboží bylo rejdařem předáno v pořádku. V tomto případě se jedná o nevyvratitelnou právní domněnku. V takovém případě leží důkazní břemeno na příjemci, který uplatňuje své nároky vůči námořnímu dopravci. Třídenní lhůta, ve které musí být oznámena škoda, je závazná a nesmí být zkrácena. Nárok na náhradu škody lze pak uplatnit následovně:
jde-li o poškození zásilky, pak do jednoho roku od dodání zboží;
jedná-li se o ztrátu, pak do jednoho roku od doby, kdy zboží mělo být dodáno.83
Na závěr je potřeba ještě dodat, že ustanovení Úmluvy 1924 o povaze lhůty k podání žaloby není jednoznačně dáno. Úmluva 1924 pouze stanoví, že lhůta nesmí být zkrácena pod jeden rok, ale o možnosti jejího prodloužení se však nezmiňuje. 82
PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str.44
83
PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str.68
46
6.4.4. Minimální odpovědnosti námořního dopravce
Velmi důležité plus přineslo do Úmluvy 1924 také zavedení minimální odpovědnosti námořního dopravce. Za jednu jednotku nebo za jeden kus poškozeného či ztraceného zboží byl stanoven limit náhrady škody na 100 liber šterlinků. V jednotlivých zemích byla tato částka v národních námořních zákonech nahrazena částkami vyjádřenými v příslušných národních měnách.84 Dané omezení odpovědnosti rejdaře, které je stanoveno v Úmluvě 1924, lze vyřešit uvedením vyšší ceny zboží do konosamentu. Tímto ustanovením pak lze zvýšit odpovědnost námořního dopravce až do výše ceny přepravovaného nákladu, který je v konosamentu uveden. Přepravce touto úpravou získává větší jistotu při případném sporu s dopravcem. Avšak s tím, že rejdař podstupuje další rizika spojená s vyšší odpovědností, logicky souvisí to, že požaduje po přepravci zaplacení vyšší sazby přepravného.
6.4.5. Pojištění smlouvy o přepravě Různé, nahodilé a nečekané události mohou vyvolávat rizika, která jsou spojena s fyzickým přemístěním zboží od prodávajícího ke kupujícímu. Proto je v dnešní době téměř nemyslitelné to, aby se mezinárodně-obchodní operace prováděly bez pojištění. Podstatou pojištění je eliminace následků poškození, zničení nebo ztráty zásilky v průběhu přepravy. Stává se tak v námořní přepravě nutnou součástí správně uzavřeného obchodu. Stejně jako jakákoliv smlouva o pojištění, má i smlouva o pojištění smlouvy o přepravě charakter odvážných smluv.
Mezi nejčastější příčiny škod v mezinárodní přepravě patří: působení přírodních jevů nezávislých na lidské vůli (zemětřesení, povodně, údery blesku, vichřice, laviny, atd.),
84
PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str. 69
47
důsledky lidské činnosti (autohavárie, vykolejení vlaku, zřícení letadel, havárie lodi, atd.), nedostatky spojené s uložením nákladu (působení vlhka či tepla, atd.), neodborné zacházení s nákladem, krádeže, přirozená povaha zboží (koroze, vyschnutí, kazivost, působení plísní, atd.), události válečného či politického charakteru, další nespecifikované vlivy (působení hlodavců, radioaktivního záření atd.)85 Již v historii se stalo vůbec prvním pojišťovacím odvětvím právě námořní pojištění. Zejména z důvodu poměrně častých škod, které vznikaly při přepravě zboží po moři. Ze začátku byla pouze možnost pojistit ztrátu jen celého nákladu způsobenou v důsledku nahodilých událostí na moři. Později se okruh pojišťovacích rizik rozšířil a zdokonalil, až dospěl do podoby univerzálního přepravního pojištění vztahujícího se i na ostatní dopravní obory.86 Postupně se toto pojištění, které má svůj základ v námořnictví, rozšířilo i do dalších dopravních oborů. Pojistné podmínky univerzálního přepravního pojištění tak z toho důvodu obsahují do dnešní doby řadu ustanovení, která jsou typické pro námořní přepravu. Mezi základní druhy pojištění v námořní přepravě pak řadíme: pojištění nákladu/zboží přepravovaného po moři (Cargo) – v tomto případě se jedná o pojištění zboží po celou dobu obvyklé přepravy. Toto pojištění není pojištěním odpovědnostním, ale pojištěním majetkovým. Pokud tedy dojde ke škodě, sama tato skutečnost je důvodem k plnění bez ohledu na to, kdo je za škodu odpovědný. pojištění námořních lodí dopravujících náklady/zboží (Casco) – v tomto případě se jedná o pojištění trupu lodě, strojního a přístrojového vybavení, které je pevně spojené s trupem lodi. Toto pojištění v praxi označujeme jako „Hull and Machinery Insurance“ („H + M“).
85
86
PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str. 67 PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str. 68
48
pojištění odpovědnosti provozovatele (vlastníka) lodi (P&I Insurance) – v tomto případě se jedná o pojištění odpovědnostní, které kryje provozovatele (vlastníka) lodi. Kryje ho zejména před rizikem vzniku škody vůči třetím osobám, škody způsobené jeho posádkou, škody způsobené lodí v přístavech, v průplavech a na moři, škody za znečištění moře, celní pokuty. Dále taky kryje repatriaci námořníků, platy během nemoci námořníků, výlohy při karanténě na lodi, výlohy spojené s černými pasažéry a utečenci na lodi, škody ze společné havárie, které nejsou kryty pojištěním lodi atd. Tento typ pojištění není kryt pojišťovnami, ale kluby nazývanými „Protection and Idemnity Clubs“, které jsou neziskovými organizacemi pracujícími na základě vzájemnosti.87 Námořní lodě patří mezi mimořádně ohrožené. Ani to, že v dnešní době jsou námořní lodě špičkově vybavené, nezabrání zcela eliminovat riziko hrozící havárie či škody. Je to z toho důvodu, že ani sebelepší technika se nedokáže vypořádat se všemi nepříznivými přírodními podmínkami, jako jsou bouře, hurikány, ledovce, skaliska apod. Technika také nedokáže dokonale nahradit pochybení způsobené lidským faktorem. Z tohoto tvrzení pak vyplývá, že i v dnešní moderní době musí přepravci počítat s takovou situací, že jejich zboží přepravované po moři, může do přístavu určení doplout pozdě, poškozené, anebo také nemusí dorazit vůbec. Extrémní rizikovost námořní přepravy je způsobena především: zvýšeným rizikem přírodních vlivů, velkými objemy přepravovaného zboží, které mají zpravidla i vysokou hodnotu a bývají obtížněji manipulovatelné, velkou přepravní vzdáleností, častou přepravou do nebo přes rizikové oblasti, omezenou odpovědností rejdařů za přepravované zboží88
87
PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str.72
88
PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, str.73
49
7. Komparace staré a nové úpravy Na začátek porovnání staré a nové úpravy představím základní rozdíly v právní úpravě pojistné smlouvy obecně podle NOZ:
Nový občanský zákoník od 1. 1. 2014 zákon číslo 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a pojistná smlouva je nově ucelenou úpravou v kodexu soukromého práva. Na rozdíl od současné úpravy již podle NOZ se pojistitelem nestává jen ten, kdo má oprávnění podnikat v pojišťovnictví, ale může jím být i ten, kdo toto oprávnění nemá, ale je vázán smlouvou a zákonem. Nedostatek oprávnění pak může ovlivnit platnost smlouvy a také sankce v rámci veřejného práva zůstávají zachovány.
Pojistný zájem je podle NOZ potřena ochrany před následky pojistné události, která má oprávněný charakter. NOZ nově spojuje s absencí pojistného zájmu neplatnost pojistné smlouvy, tedy zánik pojištění. Tato neplatnost se vztahuje pouze k případům, že o této skutečnosti pojistitel při uzavření smlouvy věděl či musel vědět nebo se toto dozvěděl v průběhu trvání smlouvy. Smyslem nové úpravy bylo vyloučit zneužití institutu pojistné smlouvy ke spekulativním účelům, které jsou typické u pojištění sázky. Pojistník také podle zákona bude mít pojistný zájem na vlastním životě a zdraví a také na zdraví jiné osoby, vyplývající ze vztahu k této osobě. Tento vztah ale nemůže vyplývat z příbuzenství k této osobě nebo být podmíněn prospěchem či výhodou z pokračování jejího života. Pojistný zájem pak bude mít i pojistník na vlastním majetku a také na majetku jiné osoby, ale musí dosvědčit tu skutečnost, že by mu bez jeho existence a uchování hrozila přímá majetková ztráta. Jako příklad lze uvést pojištění domácnosti v pronajatém bytě. Dále se zavádí nová kategorie pojištění budoucího pojistného zájmu, například pro budoucí podnikání, který též bude možné pojistit, nicméně do vzniku pojistného zájmu nebude pojistník povinen platit pojistiteli pojistné.
Nově také bude moci událost, s níž je spojen požadavek na pojistné plnění, oznamovat pojistník, ale také popřípadě pojištěný nebo tzv. obmyšlený. V neposlední řadě také zároveň každý, který má na pojistném plnění svůj vlastní právní zájem.
Dále taktéž automaticky nepřechází vlastnické právo k nalezenému majetku, které bylo spojeno s pojistnou událostí na pojistitele. V tomto případě má pojistitel primárně právo na vrácení poskytnutého pojistného plnění. Pojistník má ale právo si odečíst případné 50
náklady spojenou s opravou poškozené věci. Při uzavírání smlouvy musí pojistitel upozornit na nesrovnalosti mezi nabízeným pojištěním a zájemcovými požadavky. Pokud tuto povinnost nesplní, má pojistník právo od smlouvy odstoupit ve dvouměsíční lhůtě, která se počítá ode dne, kdy zjistil toto porušení.
Zákon také nově stanovuje, že při pojištění velkých pojistných rizik v neživotním pojištění, lze využít odchylku od všech ustanovení NOZ, které se pojištění týkají.
7.1. Právní úpravy pojistné smlouvy o odpovědnosti způsobenou provozem vozidla K porovnání úpravy smlouvy do 31. 12. 2013 a od 1. 1. 2014 podle nového občanského zákoníku jsem použil pojistnou smlouvu odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Povinnost nahradit újmu způsobenou provozem vozidla je slovy předchozí právní úpravy odpovědnost občanskoprávní, přičemž je právní úprava této problematiky dána předpisy práva občanského. Problematika pojistných smluv se v současné době objevuje ve třech odlišných právních předpisech. Prvním předpisem je režim předchozího občanského zákoníku, druhým je režim zákona o pojistné smlouvě a posledním je režim nového občanského zákoníku. Souběh těchto režimů samozřejmě přináší komplikace a zároveň vede k roztříštěnosti právní úpravy.
režim předchozího občanského zákoníku platí pro všechny pojistné smlouvy uzavřené do 31. 12. 2004 a to bez ohledu na účinnost smlouvy a délky trvání pojištění
režim zákona o pojistné smlouvě dopadá na pojistné smlouvy uzavřené v období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013
režim nového občanského zákoníku upravuje pojistné smlouvy, k jejichž uzavření došlo počínaje dnem 1. 1. 2014
Právní úprava pojistné smlouvy je především obsažena v ZPOPV – zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – jako lex specialis a v otázkách, které nejsou tímto zákonem upravené, je třeba použít právní úpravu subsidiární, která je vyjádřena v § 1 odst. 3 ZPOPV. Toto ustanovení s účinností od 1. 1. 2014 uvádí jako subsidiární předpis přímo nový občanský zákoník, oproti předchozímu znění, jež pouze odkazovalo na zvláštní právní předpis. U smluv uzavřených v období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2013 nicméně zůstává zachována subsidiarita 51
zákona o pojistné smlouvě, pročež tuto změnu spočívající v přímém odkazu na nový občanský zákoník, který je považován za ne zcela vhodný a působící klamavě.89 Definice pojistné smlouvy v režimu NOZ se výrazně neliší od té předchozí obsažené v Zákonu o pojištění. Jednou odlišností je však to, že nově není v textu zákona výslovně uvedeno, že se jedná o smlouvu o finančních službách – tato skutečnost se nyní vztahuje výhradně ke smlouvám spotřebitelským. I přesto, že se nejedná o velké změny, předkládám komparaci smlouvy odpovědnosti za škodu podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 a účinné od 1. 1. 2014
Odpovědnost za škodu do 31. 12. 2013
Stěžejní právní předpis upravující tuto problematiku je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (OZ), ve znění pozdějších předpisů.
V případě, že právo na náhradu škody či nemajetkové újmy vzniklo v době účinnosti OZ, posuzuje se nárok podle ustanovení tohoto zákona.
V případě, že právo na náhradu škody či nemajetkové újmy vzniklo v době účinnosti po dni 31. 12. 2013, bude se v dané věci postupovat dle ustanovení NOZ.
OZ stanovuje tzv. prevenční povinnost, podle které si je každý povinen počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí. Motivaci k zachování prevenční povinnosti lze vidět například ve výpočtu pojistného založeném na systému bonus malus.
Odpovědnost může být jednak stanovena na principu zavinění podle §420 OZ a jednak na principu objektivním podle § 427 OZ. Ustanovení §420 OZ představuje obecnou odpovědnost, jejímiž předpoklady jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, existence příčinné souvislosti a dále zavinění, které ji dává podobu tzv. subjektivní odpovědnosti – zavinění je presumováni a břemeno tvrzení a břemeno důkazní k tíži poškozeného.
89
JAROŠOVÁ, M. Právní úprava pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Praha 2014. Diplomová práce. Právnická fakulta, str. 20
52
Podmínka porušení první povinnosti může být naplněna jako protiprávní jednání, tak opomenutí v případech, kdy bylo nezbytné určitým způsobem jednat. Jedná se zejména o případy porušení povinností stanovených zákonem č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a v zákoně č.56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Tímto porušením lze mimo jiné také rozumět i porušení obecní prevenční povinnosti.
Další odpovědnost podle OZ je vznik škody. Přesto, že OZ škodu jako takovou nedefinuje, pojímá ji jako újmu v majetkové sféře poškozeného, která je objektivně vyjádřena všeobecným ekvivalentem, tedy penězi. Škoda se dělí na škodu na věci, na majetku a na zdraví. Podle OZ se škoda na věci a na majetku nahrazuje v souladu s OZ o skutečnou škodu a ušlý zisk. V případě újmy na zdraví se pak jedná zejména o právo na náhradu za ztrátu na výdělku, na důchodu či nákladů spjatých s léčením a rovněž právo na jednorázové peněžité odškodnění.
Aby mohl být § 427 OZ uplatněn, je také potřeba, aby byla splněna podmínka příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Zároveň musí dojít k naplnění subjektivního předpokladu odpovědnosti.
Odpovědnost provozovatele podle §427 OZ nevylučuje ani odpovědnost řidiče za jednu a tutéž škodu – jedná se o zvláštní povahu provozu dopravního prostředku. Na rozdíl od obecné odpovědnosti je tato odpovědnost za škodu objektivní, tedy bez ohledu na zavinění a právní úprava tak vychází ze zásady, že riziko nebezpečí má vždy nést ten, kdo dopravní prostředek provozuje.
OZ však na druhou stranu stanovuje liberační důvody, na jejichž základě se může provozovatel odpovědnosti dle §427 OZ zprostit. Konkrétní liberační důvody pak jsou například přírodní události či útoky zvířete, zavinění či spoluzavinění poškozeného ve smyslu §441 OZ.
OZ také nevymezuje pojem provoz vozidla a proto je v tomto směru nutné vycházet z příslušné judikatury. Motorové vozidlo je tedy podle ní v provozu tehdy, pokud se pohybuje. Dále také tehdy, pokud stojí, avšak jeho motor je v chodu, nebo pokud dochází k přípravě k jízdě nebo bezprostředním úkolům po ukončení jízdy anebo úkonům nezbytným k údržbě vozidla.
53
Odpovědnost za škodu od 1. 1. 2014
Stěžejní právní předpis upravující tuto problematiku je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Újma zahrnuje újmu na jmění (škodu) a nemajetkovou újmu.
V rámci úpravy NOZ je ponechána prevenční povinnost obdobnou povinností stanovenou v § 415 OZ, jejíž podoba byla nepatrně modifikována – nově došlo k omezení povinnosti ve vztahu k okolnostem případu a zvyklostem soukromého života. Dále k rozšíření co do výčtu hrozících škod a prevenční povinnost se také vztahuje i na případy hrozící újmy na svobodě a životě. S ohledem na ústavní pořádek České republiky a na zásadu nikomu neškodit shledal zákonodárce úpravu prevenční povinnosti v novém občanském zákoníku jako nezbytnou.90
V oblasti obecné povinnosti nahradit újmu došlo k rozšíření formulačního vymezení pro případ porušení právní povinnosti, povinnost nahradit újmu se vztahuje jak na porušení absolutních práv, tak také na porušení práv jiných. Nově nadto předmětná právní úprava v případech porušení povinnosti ze zákona vychází z presumpce nedbalosti. Hlavní změnou v této problematice v NOZ je odstranění tzv. tabulkového či bodového systému, jenž byl dříve upraven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č.440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (vyhláška o odškodnění). Tato hlavní změna pak v praxi znamená to, že výše náhrady újmy již nebude pro příště dána jednou paušální částkou, tak jak tomu bylo doposud. Podle současné úpravy stanoví výši náhrady újmy příslušní soudci, který je povinen určit náhradu újmy ve spravedlivé výši s přihlédnutím ke všem okolnostem případu jako jsou například věk poškozeného, vliv újmy na zdraví, na jeho povolání či vztah pozůstalého k zesnulému. Nebude-li možné určit výši náhrady tímto způsobem, dojde k určení náhrady podle zásad slušnosti, které však NOZ nijak blíže nevymezuje a proto tedy zůstává otázkou, jak budou vykládány.
Nový občanský zákoník dále explicitně stanovuje, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody) – v souvislosti
90
JAROŠOVÁ, M. Právní úprava pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Praha 2014. Diplomová práce. Právnická fakulta, str. 10
54
s touto změnou v odškodňování újem na zdraví lze očekávat značný nárůst soudních sporů vedených o výši náhrady újmy a také nárůst výše pojistného.
Upravena je také speciální odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku, která je však modifikována pouze prostřednictvím drobných nuancí – z tohoto ustanovení jsou nyní vyjmuty dopravní prostředky poháněné lidskou silou. Na druhou stranu došlo k výslovnému stanovení povinnosti k náhradě škody i jiným provozovatelům vozidla, plavidla nebo letadla.
Provozovatel se podle nové úpravy, stejně jako podle té staré, může zprostit své odpovědnosti ze zákonem stanovených liberačních důvodů.
Zachována byla také konstrukce náhrady jinou osobou namísto provozovatele, pokud použila dopravního prostředku bez jeho vědomí nebo proti jeho vůli a jestliže ji provozovatel takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil, nahradí škodu společně a nerozdílně s ním – v tomto směru tedy právní úprava zůstává takřka neměnná.
Nově je dán princip určení provozovatele dopravního prostředku. V případech, kdy ho nelze určit platí, že je jím jeho vlastník. Tento princip je vzhledem ke komplikacím, které určení provozovatele skýtá velmi výhodný, jelikož vnáší do této problematiky alespoň minimální právní jistotu.
Nový občanský zákoník ustoupil od původního pojetí, které spočívalo v tom, že škoda se hradí primárně v penězích. Pro případ, že o to poškozený požádá, a je-li to zároveň možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Podle NOZ se tedy škoda primárně nahrazuje uvedením do předešlého stavu a pokud to není možné, či poškozený zažádá jinak, hradí se škoda v penězích. Toto ustanovení se řadí mezi tzv. dispozitivní ustanovení NOZ, jehož aplikace lze vyloučit dohodou smluvních stran a důležité je také upřesnění, že se jedná o škodu, tedy o újmu na jmění. Pro nemajetkovou újmu samozřejmě NOZ stanoví úhradu v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.
55
7.2. Právní úpravy sázek a her podle NOZ
Co se týče oblasti sázek a her, rozšiřuje NOZ do současnosti velmi kusou úpravu.
Podle NOZ se prostřednictvím sázky zavazuje jedna strana plnit vůči druhé výhru a to i pokud se ukáže nesprávným její tvrzení o skutečnosti nebo pokud se ukáže tvrzení druhé strany o této události správným. Výslovně je také dána skutečnost, že sázka je neplatná, pokud má strana, jejíž tvrzení se ukáže správným, předem jistotu o výsledku, ale zatají to straně druhé. Podle současné úpravy v novém občanském zákoníku je možné neplatnosti této sázky dovozovat pouze z obecných ustanovení o omylu, případně z jednání v rozporu s dobrými mravy.
Beze změny zůstává právní povaha výhry jakožto obligace naturální. Naturální obligace znamená, že případnou výhru nebude možné vymáhat u soudu. Na druhou stranu se její dobrovolné plnění považuje za řádné splnění platného závazku a ten nelze vyžadovat zpět.
I zde však existuje jedna výjimka, prostřednictvím které kdy by bylo možné dobrovolné plnění výhry vyžadovat zpět. Šlo by to v tom případě, že by prohrávající stranou byla taková osoba, která trpí nedostatečnými rozumovými či duševními schopnostmi. Důležité také je, že nelze vymáhat ani pohledávku za zápůjčky či úvěr, který věřitel poskytl vědomě k sázce. Tato pohledávka nemůže být platně ani zajištěna ani uznána dlužníkem.
NOZ nově dává soudům možnost moderace. Pod tímto pojmem se skrývá tzv. zmírnění výhry. Podle předešlé úpravy mohly soudy prohlásit výhru za neplatnou pouze v celé výši. Pokud by tedy byla daná výhra evidentně přemrštěná, může ji soud na návrh prohrávající strany přiměřené snížit.
Co se týče hry, používají se na ní ustanovení o sázce, ale pouze v případě, že se nejedná o hru, která vyžaduje jen zručnost nebo tělesná cvičení obou stran. V tomto případě se totiž jedná o hry, kde chybí prvek náhody.
Ustanovení o sázce se používají také na los, v tom případě, že jím nemá být rozhodnut spor či rozhodnuto hlasování. Tomu tak je například u hodu korunou.
56
Ustanovení NOZ o nevymahatelnosti pohledávek ze sázky, hry nebo losu a ustanovení o pravomoci soudu výhru snížit se nemohou používat v případě, že se jedná o pohledávky ze sázky, hry nebo loterie provozovaných státem nebo podléhajícím úřednímu povolení.
NOZ dělí veřejný příslib na příslib odměny, který nazýváme absolutním příslibem a na vypsání ceny neboli příslib relativní. V prvním případě, který se podle staré úpravy nazýval veřejný příslib, se jedná o skutečnost, že odměna se vypisuje za výkon absolutně dosažitelný jako je nález ztraceného zvířete či odhalení pachatele trestního činu. V druhém případě, který se podle staré úpravy nazývala veřejná soutěž, lze dosáhnout řešení několika způsoby a přislibující si z nich vybírá pro něj nejvhodnější řešení, například design výrobku. NOZ pak stanoví příslib domněnky, že se lze odvolat vůči osobám, které ho ještě neprovedly, ve stejné formě, v jaké byl příslib učiněn. Vypsání ceny lze odvolat jen ze závažných důvodů, a pokud již někdo část podmínek splnil, má pak přislibující povinnost ho odškodnit.
57
8. Shrnutí a doporučení V oblasti problematiky pojistné smlouvy obecně, nový občanský zákoník rozšiřuje okruh osob, které mohou v pojišťovnictví podnikat. Novinkou je přidání nové kategorie pojištění. Tou je kategorie pojištění budoucího pojistného zájmu, který je pro budoucí podnikatele velmi zajímavou a užitečnou inovací. Oznámení pojistné události se také stalo po úpravě občanského zákoníku jednodušší, jelikož tato úprava rozšířila okruh osob, které mohou požadavek na pojistné plnění oznámit. Nová úprava v oblasti pojistných smluv také dává volnější ruku při pojištění velkých pojistných rizik v oblasti neživotního pojištění, kdy je při jeho plnění možnost odchýlit se od všech ustanovení týkající se pojištění. Co se týče pojistné smlouvy o odpovědnosti způsobenou provozem vozidla, nový občanský zákoník přinesl jako hlavní změnu to, že odstranil tzv. tabulkový či bodový systém, který se využívá v případě odškodnění. Dříve tato částka byla dána paušálem, nyní jejich výši určí příslušní soudci. Tato změna však vede k značnému prodloužení doby, po kterou je odškodnění řešeno. Nově je dán také princip, kdy je potřeba určit provozovatele dopravního prostředku a tuto skutečnost určit nelze. Tento nový princip velmi šetří čas, jelikož místo zdlouhavého pátrání po provozovateli platí, že jím v těchto případech je vlastník dopravního prostředku. Rozšíření možností také přinesl nový občanský zákoník v oblasti úhrady škody – vedle možnosti úhrady škody v penězích, je zde zavedena další alternativní možnost úhrady škody. Jedná se o uvedení škody do původního stavu, pokud je však toto možné. Nový občanský zákoník oblast úpravy smluv sázek a her poměrně hodně rozšiřuje. Právní povaha výhry však zůstává podle staré úpravy občanského zákoníku stejná. Nový občanský zákoník dal do ruky soudců možnost zmírnění výhry, oproti staré úpravě, kdy mohly výhru prohlásit za neplatnou pouze v celé částce. Na oblast her a losu se používají ustanovení o sázce. Doporučoval bych tedy všem, kteří mají s jakýmkoliv typem odvážné smlouvy co dočinění, aby se se všemi novinkami, které nový občanský zákoník přinesl, pozorně seznámili. Hlavně proto, aby dokázali využít všech nových výhod a rozšíření, které tento zákoník přináší.
58
Závěr Závěrem této práce je důležité shrnout, že současné právo a současný nový občanský zákoník má své kořeny již v právu Římském a je neměnným faktem, že toto právo ztělesňuje ucelený právní vývoj společnosti, který postupem času dospěl téměř k dokonalosti a to zejména pokud se bavíme o právu soukromém. V praxi se pak osvědčilo, že římskoprávní tradice není pouze archaickým pojmem, ale právě naopak. I ve 20., resp. v 21. století se z ní dá čerpat. Vývoj českého právního řádu prošel zásadní změnou zejména ve směru jeho demokratizace a to vznikem obecného zákoníku občanského, tedy tzv. ABGB, který byl nadále upravován a novelizován. Od 1. ledna 2014 pak nabyl účinnosti nový občanský zákoník, který stejně jako předchozí obsahuje paragrafy, které upravují otázku odvážných smluv. Tato odborná práce je zaměřená na odvážné smlouvy a vysvětluje zejména to, proč mají tyto smlouvy takový dobrodružný název. V nejstarších dobách se jednalo zejména o smlouvy spojené s hrou v kostky, s hrou s kartami a při hře v šachy. V současnosti je nejznámějším a nejpoužívanějším druhem odvážných smluv smlouva pojistná. Pojistná smlouva zaujímá své místo v životě téměř každého z nás, proto ji byla věnována nejrozsáhlejší část této práce. Každá pojistná smlouva je svým způsobem specifická, proto by každý měl být při uzavírání pojistné smlouvy opatrný a seznámit se s danými podmínkami dané smlouvy individuálně. U pojistné smlouvy odpovědnosti za újmu způsobenou vozidlem došlo v roce 2014 při zavedení nového občanského zákoníku k hlavní změně, kterou je odstranění tzv. tabulkového či bodového systému, pomocí kterého se vyměřovalo odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Nově je také zaveden princip, podle kterého je v případech, kdy nastane situace, že nelze určit provozovatele dopravního prostředku, je provozovatelem určen jeho vlastník. Taktéž bylo díky novému občanskému zákoníku odstoupeno od skutečnosti, že škoda se hradí primárně v penězích. V rámci nové úpravy občanského zákoníku byla ponechána prevenční povinnost, ačkoliv ve svém důsledku i ta byla nepatrně modifikována. Co se týče druhé smlouvy, která byla porovnána z hlediska staré a nové úpravy občanského zákoníku, upravující sázku a hru. Nový občanský zákoník rozšiřuje úpravu celé této oblasti v porovnání s úpravou předešlou. Jednou ze změn je skutečnost, že nový občanský zákoník dává soudům volnou ruku v oblasti moderace, tedy zmírnění výhry. Na rozdíl od předešlé úpravy, kdy mohli soudy prohlásit za neplatnou pouze v celé výši. Nový občanský zákoník také trochu pozměnil terminologii používanou v této problematice. Konkrétně pak 59
vyměnil veřejný příslib za předešlý absolutní příslib a pojem vypsání ceny za předešlý příslib relativní. Beze změny pak nový občanský zákoník nechává právní povahu výhry jako povahu naturální obligace, tedy že případnou výhru není možné vymáhat u soudu, ale přesto se její plnění považuje za řádné splnění platného závazku. Nová úprava odvážných smluv podle nového občanského zákoníku se tedy snaží zejména blíže určit některé otázky, které byly v původním zákoně sporné. Tato skutečnost je beze sporu velmi kladným krokem, avšak na druhé straně například v otázce úpravy smluv o sázce a hře je potřeba zvážit možný dopad na ochranu hráče v případném neplatném závazku ze hry. V dnešní době je již zřejmé, že římská úprava sázek je již překonána a to samé platí také pro úpravu francouzskou, avšak z obou těchto úprav lze načerpat zajímavý poznatek. Zejména ten, že hry a sázky stojí za to, aby byly chráněny a to především proto, že mají jistý společenský prospěch. Již z rakouské úpravy není možné si nepovšimnout zdůraznění, že sázka a hra musí být poctivá a platná. V zákoně je však opomíjená důležitá možnost vymáhat půjčku do vítězné hry, kdy ten kdo půjčí, má zajisté nárok na její vrácení.
60
Použitá literatura [1] BÍLÝ, J. Právní dějiny ČESKÉ REPUBLIKY, 1. VYDÁNÍ, Praha: Linde 2003, 486s, ISBN: 80-7201-429-3 [2] GRINC, J. Právo pro politology, 1. vydání, Praha: Grada Publishing a.s. 2010, 147s. ISBN: 80-247-292-10 [3] HOMOLKOVÁ, J. Základy právních nauk, 2. Dotisk, Praha: Credit 2013, 147s. ISBN: 80-213-0719-6 [4]
KARFÍKOVÁ,
M.
Pojišťovací
právo,
1.vydání,
Praha:
Leges
2010,
351s.
ISBN: 978-80-87212-45-5 [5] KUKLÍK, J. Dějiny angloamerického práva, 2. vydání, Praha: Leges 871s. ISBN: 978-80-87212-87-5 2012 [6] KOLEKTIV AUTORŮ. Dějiny evropského kontinentálního práva, 3. upr. vyd. Praha: Leges, 2010, 808s. ISBN 978-808-7212-547. [7] MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Leges Praha a. s., 2011. 640s. ISBN: 978-80-87212-39-4 [8] MASTELA, M. Občanský zákoník v dotazech a odpovědích k 1.6.2011, 1. vydání, Praha: ANAG 2011, 695s. ISBN: 80-726-368-20 [9] NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník: Smluvní právo, 1. Vydání, Praha: Grada Publishing a.s. 2014, 232s. ISBN: 80-247-914-12 [10] RYŠÁVKOVÁ, V. Nový občanský zákoník úplně pro všechny, Praha: Grada Publishing a.s. 2014, 304s. ISBN: 80-247-515-77 [11] SCHELLE, K. Občanské zákoníky, 1. vydání Ostrava: KEY Publishing s.r.o. 2012, 693s. ISBN: 978-80-7418-146-7 [12] SKŘEJPEK, M. Prameny římského práva, 1. Vydání, Praha: Lexis Nexis 2008, 135s. ISBN: 80-86199-89-4 [13] SPIRIT, M. Úvod do studia práva, 1. vydání, Praha: Grada Publishing a.s. 2010, 187s. ISBN: 80-247-329-04 61
[14] VALDHANS, J. Právní úprava mimosmluvních závazků s mezinárodním prvkem, 1. Vydání, Praha: C H Beck 2012, 263s. ISBN: 80-740-041-20 [15] Sborník ze semináře: sborníky z doktorandského semináře katedry Dějin státu a práva Právnické fakulty MU č. 1 (2011). Vyd. 1. Editor Ladislav Vojáček, Jaromír Tauchen. Ostrava: Key Publishing, 2011, ISBN 978-808-7475-089
Diplomové práce [1] HEGEROVÁ, K. Velké právní systémy. Brno 2010. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Katedra právní teorie. [2] JAROŠOVÁ, M. Právní úprava pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Praha 2014. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze. Právnická fakulta [3] KRISTKOVÁ, A. Zásad superficies solo cedit v československém právu ve 20. Století. Brno 2010. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Katedra dějin státu a práva. [4] PÍŠOVÁ, L. Smlouvy o námořní přepravě zboží, odpovědnosti dopravce, Vysoká škola ekonomická v Praze 2008, diplomová práce, fakulta mezinárodních vztahů [5] PURGERT, A. Ochrana spotřebitele v pojišťovnictví. Brno 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzita v Brně. Katedra občanského práva [6] SVOBODA, V. Sázka a hra v soukromém právu. Praha 2012. Studentská odborná a vědecká práce. Univerzita Karlova v Praze. Fakulta právnická
Odborné články [1] DVOŘÁK, T. Komentář k právním úpravám sázky a hry, dostupné z: http://obchodni. juristic.cz/75517/clanek/j_obchod2.html, 2002 [2] GURLICH, R. Právní úpravy pojistné smlouvy podle NOZ, dostupné z http:// www. businessinstitut.cz/pravni-upravy-pojistne-smlouvy-podle-noz, 2015
62
[3] NOZ dostupný z http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik/ [4] ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch [online], 2002. Dostupné z: http://www. ibiblio.org/ais/abgb3.htm.
63
