Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Franchisová smlouva Bakalářská práce
Autor:
Petr Šeremeta Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Radek Spurný
Duben 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze
elektronických
vysokoškolských prací.
V Teplicích dne 27. 4. 2015
Petr Šeremeta
Poděkování: Na tomto místě bych chtěl poděkovat panu JUDr. Radkovi Spurnému za jeho cenné připomínky, odborné rady a obětavý přístup ke konzultování mé bakalářské práce. Také bych rád poděkoval své rodině za podporu a trpělivost.
Anotace: Tato bakalářská práce vysvětluje podstatu a způsob fungování franchisingu. Část práce popisuje historii franchisingu, dále se věnuje franchisingu z ekonomického pohledu. Další část práce porovnává franchisové smlouvy s jinými smluvními vztahy, věnuje se franchisingu z právního pohledu a způsobu zaloţení franchisingového podniku. Závěr práce popisuje franchising u společnosti OMV.
Klíčová slova: franchising, franchisová smlouva, odbytový systém, spolupráce
Annotation: This bachelor thesis explains the subject and the method of franchising functioning. A part of this thesis describes the history of franchising, it also looks at franchising from the economical perspective. Another part of the thesis compares franchise contracts with some other legal relations, it deals with franchising from the legal perspective and the method of establishing franchising business. The end of the thesis describes franchising in the OMV company.
Key Words: franchising. franchise contract, marketing system, cooperation
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1 Franchising a další pojmy ..................................................................................................... 9 1.1 Franchising........................................................................................................................ 9 1.2 Znaky franchisingu ......................................................................................................... 11 1.3 Druhy franchisingu ......................................................................................................... 12 1.4 Základní pojmy ............................................................................................................... 14 1.5 Franchising v České republice ........................................................................................ 15 2 Historie franchisingu ........................................................................................................... 18 3 Franchising z ekonomického pohledu ............................................................................... 20 4 Franchisová smlouva a jiné smluvní vztahy ..................................................................... 23 4.1 Franchisová smlouva ...................................................................................................... 23 4.2 Licenční smlouva ............................................................................................................ 26 4.3 Komisionářská smlouva .................................................................................................. 27 4.4 Smlouva o obchodním zastoupení .................................................................................. 27 4.5 Zprostředkovatelská smlouva ......................................................................................... 28 4.6 Tichá společnost.............................................................................................................. 28 4.7 Smlouva o dílo ................................................................................................................ 29 4.8 Shrnutí ............................................................................................................................. 29 5 Franchisová smlouva z právního pohledu ......................................................................... 30 5.1 Franchisová smlouva a právní úprava do 31.12.2013..................................................... 30 5.2 Franchising po rekodifikaci soukromého práva .............................................................. 37 5.3 Franchisová smlouva v právu Evropské unie ................................................................. 39 5.4 Franchising v evropských státech ................................................................................... 41
6 Založení franchisingového podniku ................................................................................... 43 7 Franchisová smlouva v praxi .............................................................................................. 47 Závěr ........................................................................................................................................ 52 Použité zdroje.......................................................................................................................... 54 Monografie............................................................................................................................ 54 Články ................................................................................................................................... 54 Internetové odkazy ................................................................................................................ 54
Úvod Tématem této bakalářské práce je analýza franchisové smlouvy. Práce je rozdělena na sedm kapitol. První kapitola obsahuje obecné vymezení pojmu franchising a dalších pojmů s franchisingem souvisejících, v další kapitole se věnuji historii franchisingu. V následující kapitole se věnuji franchisingu z ekonomického pohledu, ve čtvrté kapitole porovnávám franchisové smlouvy s jinými smluvními vztahy. Pátá kapitola obsahuje pohled na franchisovou smlouvu z právního pohledu a v šesté kapitole se věnuji způsobu zaloţení franchisingového podniku. Sedmá kapitola je kapitolou praktickou, věnuji se v ní franchisové smlouvě v praxi. Cílem této práce je vysvětlení její podstaty a způsobu fungování franchisingu, resp. analýza funkčnosti franchisových smluv v praxi. Pro naplnění cíle této práce pouţívám metodu popisnou a analytickou. V práci jsou pouţity níţe uvedené monografie, články a internetové odkazy, dále vyuţívám informací z webových stránek www.franchising.cz. Podnikatelům nelze v současné době zaručit, ţe se stanou úspěšnými podnikateli. Mohou se však v maximální moţné míře snaţit vyhnout či alespoň minimalizovat problémy spojené s jejich podnikáním, např. krachy, bankroty, insolvence, exekuce, druhotnou platební neschopnost a případně další rizika. Jedním ze způsobů, které mohou vyuţít, je franchising; ani ten však není stoprocentní garancí. Je však jedním z moderních způsobů podnikání, o němţ se v České republice zatím mnoho neví. Jde v podstatě o smluvní spolupráci dvou nebo více ekonomicky a právně nezávislých podnikatelských subjektů. Franchisové formy podnikání mohou nejlépe vyuţít malí a střední podnikatelé, a to jak v oblasti statků, tedy zpravidla výrobků či zboţí, tak v oblasti poskytování sluţeb. Právě tito podnikatelé jsou základními prvky kaţdého hospodářství. Stát jim proto musí poskytovat výhodné podmínky a nezatěţovat je zbytečnou byrokracií. Jinak potíţe a problémy spojené se začátkem podnikání mnoho lidí od samostatné výdělečné činnosti odradí. Pokud však v tomto ohledu selţe stát, mohou pomoci instrumenty soukromoprávní. Je to právě franchisingový systém, který nabízí podnikatelským subjektům mnoho výhod, bezpečnější podnikání a relativně vysokou rentabilitu vloţeného kapitálu. Díky němu mohou začít podnikat i ti, kteří nemají dostatek finančních prostředků pro tzv. rozjezd. Jak jsem uvedl výše, převáţná většina obyvatel České republiky neví, jaká je podstata franchisingu, a jaké jsou jeho výhody. Proto je cílem mé práce analýza franchisingu se 7
zaměřením na podstatu franchisové smlouvy, a to z ekonomického i právního a praktického hlediska.
8
1 Franchising a další pojmy Tato kapitola obsahuje definici a podstatu franchisingu, jeho znaky a druhy a také popis jeho vývoje na území České republiky. V této kapitole jsou také vysvětleny základní pojmy, které se ve spojení s franchisingem uţívají.
1.1 Franchising Podle všeobecné definice je franchising odbytový systém, jehoţ prostřednictvím se uvádí na trh zboţí nebo sluţby, příp. technologie; opírá se o úzkou a nepřetrţitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podnikatelů, kteří se označují jako franchisor a franchisant, resp. franchisanté1. Jde de facto o dlouhodobou smluvní spolupráci mezi nezávislými podnikateli, a to poskytovatelem franchisingu, tj. franchisorem, a odběratelem franchisingu, tj. franchisantem, na základě které franchisor předává franchisantovi znalosti o vedení firmy a propůjčuje mu svou obchodní značku2. Podle další definice je franchisingem „vztah, v jehož rámci je příjemce franchisy oprávněn provozovat specifickou podnikatelskou činnost pod obchodní firmou či názvem, příp. ochrannou známkou, které náleží poskytovateli franchisy, a ve kterém poskytovatel kontroluje, zda příjemce podniká, a poskytuje mu průběžně pomoc a rady týkající se jeho podnikatelské činnosti“3. Oba podnikatelé však zůstávají samostatnými a nezávislými osobami. Obdobně franchising definuje také Brzobohatá - Řezníčková, která zároveň upozorňuje na vertikální povahu vztahu dvou či více samostatných právnických či fyzických osob, zaloţeného na franchisové smlouvě4. Smluvní strana, která poskytuje právo pod svou obchodní firmou či názvem nebo jménem, příp. obchodní značkou, ochrannou známkou, image a goodwillem prodávat určité zboţí anebo poskytovat určité sluţby, a která převádí s tímto spojená další průmyslová práva a know-how, se označuje jako nositel, poskytovatel, dodavatel franchisingu, tj. franchisor. Smluvní strana, která tato výše uvedená práva přijímá, zavazuje se platit za ně licenční poplatky a strpět kontrolu svého podnikání ze strany franchisora, se označuje jako příjemce franchisingu, tj. franchisant. Pokud jde o počet osob na
1
Srov. AUTOR NEZNÁMÝ. Definice franchisingu. franchising.cz [online] 2008-03-06 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW:
. 2 Srov. tamtéţ. 3 BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 1210-4817. 4 Srov. BRZOBOHATÁ-ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Lze podnikat pod cizím jménem? Bulletin advokacie, r. 1994, č. 9, s. 7. ISSN 1806-8280.
9
kaţdé ze smluvních stran, záleţí především na druhu franchisingového systému a jeho velikosti, nicméně na straně franchisora vystupuje pouze jedna osoba, zpravidla právnická, na straně franchisanta však můţe vystupovat několik osob, a to jak právnických, tak fyzických5. Také německá definice odpovídá té české; v Německu se pojem franchising vysvětluje jako vertikální dlouhotrvající kooperace na smluvní bázi jako vztah mezi jedním podnikatelem („Franchisegeber“) a jedním nebo více podnikateli („Franchisenehmer“), kteří zůstávají právně samostatní a jednají pod vlastním jménem na vlastní účet a na vlastní riziko6. Ve Velké Británii definují franchising jako licenční smlouvu mezi poskytovatelem a příjemcem, která umoţňuje a zavazuje příjemce franchisové licence provozovat po dobu platnosti smlouvy určitou podnikatelskou činnost pod obchodním názvem patřícím nebo spojovaným s poskytovatelem, dále opravňuje poskytovatele franchisové licence průběţně kontrolovat příjemce, dále také zavazuje poskytovatele pomáhat příjemci při jeho franchisingovém podnikání a příjemce zavazuje platit po dobu platnosti franchisové smlouvy v pravidelných intervalech dohodnuté částky za poskytnutí práva provozovat franchisingový podnik; podle britské legislativy není franchising obchodní smlouvou mezi holdingovou společností a její dceřinou společnost, ani smlouvou mezi dceřinými společnosti jediné holdingové společnosti, ani smlouvou mezi samostatným podnikatelem a společností, kterou kontroluje7. Podle
asociace
sdruţující
pouze
americké
franchisingové
společnosti,
se
franchisingem rozumí „smluvní vztah mezi poskytovatelem a příjemcem, kde se poskytovatel nabízí a zavazuje průběžně pomáhat příjemci v oblastech jako know-how a zaškolení, a příjemce licence podniká pod jednotným obchodním názvem, formátem nebo postupem, které vlastní nebo kontroluje poskytovatel“8. Všechny vyjmenované definice podstatu franchisingu vyjadřují shodně. Pro vztahy vytvořenými v rámci franchisingu je dělba práce, na které je zaloţen program plnění partnerů v tomto systému, a také systém udělování pokynů, které se týkají jednání, jeţ splňuje poţadavky daného systému a systému kontroly tohoto jednání. Program plnění poskytovatele franchisy představuje tzv. franchisový balíček, který je tvořen koncepcí 5
Srov. BRZOBOHATÁ-ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Lze podnikat pod cizím jménem? Bulletin advokacie, r. 1994, č. 9, s. 7. ISSN 1806-8280. 6 V rámci tohoto vztahu se příjemci franchisy zavazují vloţit svůj kapitál a práci a naproti tomu jsou oprávněni pouţívat značku poskytovatele franchisy, jeho symboly, znalosti, určité vybavení a zvláštní práva na specifikované zboţí nebo sluţby; příjemci franchisy jsou povinni platit pravidelný poplatek a podřídit se kontrole poskytovatele franchisy – srov. např. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 1210-4817. 7 Srov. tamtéţ. 8 LOEBL, Zbyněk; LUKAJOVÁ, Dana. Franchising: úspěch bez čekání. 1. vydání. Praha: Grada, 1994, s. 9.
10
obstarávání, prodeje a organizace, dále právem uţívat ochranná práva, školení příjemců franchisy a povinností poskytovatele poskytovat příjemci franchisy aktivní a průběţnou podporu a trvale zdokonalovat franchisovou koncepci9. Podle autorek Štensové a Gieratové jsou pro franchising charakteristické určité prvky, a to buď obligatorní, anebo fakultativní10. Povinné prvky franchisingu se týkají pouţívání značky, příp. obchodní firmy společnosti11, dále značky výrobků, zboţí nebo sluţeb, patří sem také dohoda o pověření pro vyuţívání průmyslových práv, patentů, vzorků, způsobu výroby, receptury, know-how, tj. v zásadě vše, co souvisí s franchisorovou koncepcí. Mezi nepovinné prvky franchisingu pak patří méně podstatně, samostatně formulované a vedlejší dohody, které se vztahují na sluţby franchisoru, např. pojištění.
1.2 Znaky franchisingu Na základě shora uvedených definicí snadněji pochopíme, jaké jsou znaky franchisingu, a snadněji si představíme, jak v praxi funguje. Jde v podstatě o vybudování určité distribuční sítě, která můţe zahrnovat jak prodej zboţí, tak poskytování sluţeb. Jak podrobněji vysvětluji v kapitole o komparaci franchisové smlouvy s jinými typy smluv, přináší tento typ smlouvy výhody oběma smluvním stranám. Poskytovateli umoţňuje lépe a s redukovaným rizikem pronikat do dosud neznámé či těţko přístupné hospodářské oblasti. Příjemci na druhou stranu umoţňuje rozvinout své podnikání s podporou zavedené společnosti a získat nové zákazníky. Základním dokumentem ve franchisingovém vztahu je franchisová smlouva, kterou mezi sebou obě smluvní strany uzavírají. Jejím předmětem je poskytnutí výrobního a obchodního know-how a dalších průmyslových práv na straně jedné, uvedení na trh a starost o jeho uplatnění na straně druhé. Znakem franchisingu je skutečnost, ţe poskytovatel předává příjemci jednotný obchodní koncept či návod, který musí příjemce přesně dodrţovat; např. obecně známý 9
Srov. např. BAŤKA, Martin. Vliv rekodifikace na franchisingovou smlouvu. Právní fórum, r. 2011, č. 8, s. 362. ISSN 1214-7966. 10 Srov. ŠTENSOVÁ, Antónia; GIERATOVÁ, Zuzana. Viete, čo je franchising? 1. vydání. Bratislava: ELITA, 1991, s. 11. 11 Podle autorů Mendelsohna a Achesona se tomuto typu franchisingu říká tzv. franchising na obchodní značku nebo na obchodní jméno (firmu), tj. obchodní franchising. Ten je podle těchto autorů definován jako „poskytnutí licence jednou osobou (poskytovatelem franchisy) jiné osobě (příjemci franchisy), což příjemce franchisy opravňuje k podnikání pod obchodní značkou poskytovatele franchisy nebo jeho jménem a k využívání celého souboru nástrojů, zahrnujícího veškeré prvky nezbytné k tomu, aby nevyškolené osoby mohly být uvedeny do podniku, který založil poskytovatel franchisy, a aby jej mohly vést podle předem určených podmínek“ MENDELSOHN, Martin; ACHESON, David. Franchising: moderní forma prodeje. 1. vydání. Praha: Management Press, 1994, s. 11.
11
výrobce v gastronomii McDonald´s ukládá příjemcům povinnosti, aby dodrţovali tajné receptury, specifikuje veškeré přísady a suroviny, které musí příjemce do jídel dávat, dále jim určuje, jak musí vypadat prostředí, kde se jídlo podává apod.12. Dalším znakem franchisingu je aktivní spolupráce mezi poskytovatelem a příjemcem, resp. příjemci v průběhu trvání jejich smluvního vztahu. To značí právě onen vertikální vztah, jak jsem se o něm zmínil výše. Poskytovatel např. ze své pozice organizuje marketingové a propagační akce, poradenské sluţby apod. Příjemce naproti tomu nese vstupní investice na zaloţení podniku, odvádí poskytovateli poplatek a podrobuje se jeho kontrole. Obě dvě smluvní strany však po celou dobu trvání smlouvy zůstávají nezávislými a samostatnými podnikatelskými subjekty, které nesou vlastní jméno, podnikají na vlastní účet, riziko a odpovědnost13. Celá síť se však prezentuje pod jednotným jménem, označením, společnou strategií a společným zevnějškem. Štepová s Gieratovou pak charakteristické znaky franchisingu vyjmenovaly takto; patří sem: a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)
dlouhodobá spolupráce mezi poskytovatelem a příjemcem, spolupráce na smluvním základu, vertikálně organizovaná struktura systému, právní samostatnost příjemce, ekonomická (podnikatelská) samostatnost příjemce, poskytnutí uţivatelského práva (značky, obchodní firmy, výrobního tajemství, receptury, image apod.), povinnost příjemce jednat způsobem, který stanoví poskytovatel, řídící a kontrolní práva poskytovatele, vyuţití pracovních sil, příp. kapitálu ze strany příjemce, podpora příjemce ze strany poskytovatele14.
1.3 Druhy franchisingu Jak jsem uvedl jiţ výše, uplatní se franchising buď při distribuci zboţí či výrobků anebo při poskytování sluţeb. Výrobní franchising je tím, který je zřejmě nejstarším druhem franchisingu. Jeho předmětem je výroba přesně stanoveného výrobku. Dále se v současné době setkáme s franchisingem distribučním (odbytovým), jehoţ předmětem je především 12
Srov. např. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 1210-4817. Srov. v této souvislosti definici podnikatele v ustanovení § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; podle tohoto ustanovení se za podnikatele povaţuje ten, kdo „samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku“. 14 Srov. ŠTENSOVÁ, Antónia; GIERATOVÁ, Zuzana. Viete, čo je franchising? 1. vydání. Bratislava: ELITA, 1991, s. 12. 13
12
odbyt zboţí. Posledním druhem je z hlediska předmětu franchisingu servisní franchising (tj. franchising sluţeb), v jehoţ rámci poskytovatel franchisy zprostředkovává svým partnerům speciální sluţby15. Za specifický druh franchisingu se povaţuje tzv. master franchising, jehoţ výhodou je zejména expanze v určité ekonomické oblasti, např. cestovního ruchu nebo gastronomie. Jeho podstatou je, ţe určitý poskytovatel franchisy udělí hlavnímu příjemci výměnou za přímé nebo nepřímé finanční plnění právo vyuţívat franchisu k účelem uzavírání franchisových smluv s třetími stranami – příjemci franchisy16. Sem patří např. síť cestovních agentur My Travel, která prodává cestovní sluţby poskytované různými touroperátory, např. Exim Tours, Sun Fun apod.; nabízí také prodej letenek, autobusových jízdenek či cestovního pojištění17. Někteří autoři za druh franchisingu povaţují např. tzv. minifranchising, který se týká licencí na určité exkluzivní zboţí; franchisor na základě smlouvy poskytuje výhradní právo prodeje zboţí na přesně vymezeném teritoriu, speciální sortiment, vstupní kapitálový vklad, dodrţování stanovených cen a konečně exkluzivní prodejní vybavení18. Patří sem např. síť prodejců kosmetiky Avon. Dalším zvláštním druhem franchisingu můţe být tzv. piggyback franchising, tedy situace, kdy obchody provádějí dva či více franchisingových řetězců. Konečně tzv. branchising znamená převod existující firmy na nezávislé franchisanty. Mezi zvláštní druhy franchisingu patří tzv. rozvojové smlouvy (oblastní franchising). Jejich účelem je, obdobně jako v případě master franchising, expanze v určité oblasti podnikání, a jejich podstatou je právo a zároveň i povinnost příjemců franchisingu otevírat za úplatu na určeném území více neţ jednu provozovnu19. Z vertikálního hlediska se vymezuje jednostupňový nebo vícestupňový franchising. Jednostupňový franchising je charakteristický tím, ţe poskytovatel franchisy poskytuje franchisu pouze příjemcům na stejné úrovni, pro ten vícestupňový pak to, ţe příjemce franchisy má za partnera dalšího příjemce franchisy. Z územního hlediska se franchising rozděluje na národní, kdy jsou jeho subjekty z jednoho státu, a na mezinárodní, kdy se jedná o franchising přeshraniční, to znamená, ţe poskytovatel a příjemci jsou z rozdílných zemí.
15
Sem patří např. síť posiloven pro ţeny Contours, finanční sluţby Gepard finance apod. Srov. např. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 1210-4817. 17 Srov. např. AUTOR NEZNÁMÝ. My Travel. franchising.cz [online] © 2008-2015 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW:
. 18 Srov. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Franchising. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství ZČU, 1997, s. 28-29. 19 Srov. např. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 1210-4817. 16
13
1.4 Základní pojmy Základním pojmem z oblasti franchisingu, jímţ je metoda podnikatelské činnosti, je franchisa, coţ je licence či právo, které opravňuje příjemce franchisy k provozování odbytové koncepce poskytovatele franchisy vlastním jménem na vlastní účet; je to tedy vlastně forma podnikání. Podle jiné definice je to „soubor práv k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vztahující se k ochranným známkám, obchodním jménům, označení obchodů, uživatelským vzorům, projektům, autorským právům, know-how či patentům, které mají být využity k dalšímu prodeji zboží nebo k poskytování služeb konečným spotřebitelům, tj. určitý balík, který poskytuje poskytovatel franchisy příjemci franchisy“20. Smluvními strany franchisingového vztahu jsou na jedné straně franchisor (anglicky „franchisor“, německy „Franchisegeber“, francouzsky „le franchiseur“), tedy poskytovatel franchisy, a na straně druhé franchisant (anglicky „franchisee“, německy „Franchisenehmer“, francouzsky „franchisé“), tedy příjemce (nabyvatel) franchisy. Obě strany mezi sebou uzavírají tzv. franchisovou smlouvu, coţ je dlouhodobá smlouva, která upravuje základní vztahy mezi oběma smluvními stranami. Franchisor je zakladatelem systému, představuje tedy jádro a koordinační centrum celého systému, je autorem a majitelem podnikatelského nápadu, který se stává předmětem obchodu, vypracovává podmínky, ve kterých tento předmět předává dál21. Frachisant je ten, kdo od franchisora odebírá jeho podnikatelský nápad, ať uţ jde o výrobek či sluţbu anebo know-how; souvisí především se značkou, která patří franchisorovi a která mu vytváří určitou image v podnikatelském a spotřebitelském prostředí. Franchisingový balík představuje souhrn práv, znalostí, know-how a dalších plnění, které franchisor franchisantovi poskytuje za účelem moţnosti provozovat franchisu. Za provozování franchisy, tj. fakticky za licenci a sluţby s ní spojené, platí franchisant franchisorovi tzv. franchisové poplatky. Mezi další pojmy patří tzv. franchisingová síť, coţ je obchodní a organizační propojení franchisora a všech franchisantů. Charakteristické pro tuto síť je, ţe její činnost je koordinována a podporována prostřednictvím franchisingové centrály.
20
Srov. např. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 1210-4817. Srov. např. ŠTENSOVÁ, Antónia; GIERATOVÁ, Zuzana. Viete, čo je franchising? 1. vydání. Bratislava: ELITA, 1991, s. 11. 21
14
1.5 Franchising v České republice V České republice se tento pojem a tento způsob podnikání objevil aţ po roce 1989, tj. po politických, ekonomických a společenských změnách započatých v listopadu 1989. Čtyřicetileté období totality a vlády jedné strany, Komunistické strany Československa (KSČ), v tehdejším Československu v podstatě nedovolovalo ţádnou formu podnikání. Československé hospodářství, stejně jako další oblasti, bylo řízeno z jednoho centra a jeho směr byl určován na sjezdech KSČ prostřednictvím tzv. ekonomických plánů (tzv. pětiletek); proto hovoříme o tzv. centrálně plánované ekonomice. Ve druhé polovině 80. let 20. století se sice situace uvolnila, od dubna 1987 bylo např. povoleno poţádat o výkon řemeslných ţivností, faktický zlom však nastal aţ v souvislosti s listopadovým převratem v roce 1989. Tehdejší Československo po roce 1989 přijalo hospodářský systém zaloţený především na soukromém vlastnictví a tzv. neviditelné ruce trhu. V tomto směru tedy česká, resp. československá ekonomika navázala na období tzv. První republiky, za něţ označujeme období samostatného Československa v letech 1918 aţ 1938. Po prvních svobodných volbách v červnu 1990 začala probíhat asanace zdejšího hospodářského systému a privatizace ekonomiky v plném rozsahu, tj. restituce, malá privatizace a velká privatizace. Smyslem privatizace bylo především vytvoření primární struktury soukromých vlastníků a tedy zásadní zlomení ekonomické moci komunistického státu. Právě toto zlomení mělo zásadní vliv na rozvoj podnikatelského prostředí v Československu a otevření trhu pro nové podnikatele z domova i ze zahraničí. První zmínky o franchisingu se v Československu objevily v roce 1991, kdy vznikaly první franchisingové sítě, např. McDonald´s, Yves Rocher či OBI22. Podmínky pro další rozvoj franchisingu však v Československu nebyly příznivé. Dnes se má všeobecně za to, ţe to bylo vinou nedostatku informací, neboť lidé, kteří se zajímali o podnikání, o moţnostech franchisingu vůbec nevěděli, nikdo neorganizoval např. semináře, konference, školení, nebyla k dispozici literatura ani poradenské společnosti23. Mezi nepříznivé okolnosti patřily také velmi nízká úroveň podnikání na počátku 90. let, chybějící legislativní rámec, absence finančních prostředků u malých a středních podnikatelů a samozřejmě také nedostatečné zkušenosti s tímto druhem podnikání. Za důleţitý mezník ve vývoji franchisingu je pak povaţován rok 1993, kdy byla zaloţena Česká asociace franchisingu (ČAF). Jejím cílem byla podpora rozvoje stávajících 22
Srov. AUTOR NEZNÁMÝ. Rozvoj franchisingu v Česku. franchising.cz [online] 2008-03-06 [cit. 2015-0211]. Dostupné na WWW:
. 23 Srov. tamtéţ.
15
franchisingových systémů a vytváření příznivějších podmínek pro rozvoj tohoto způsobu podnikání. V novém tisíciletí zaţilo franchisingové podnikání rozmach i v České republice; dnes zde funguje přibliţně 100 franchisingových systémů, nejvíce jich nalezneme v oblasti restaurací, kaváren, čajoven a rychlého občerstvení, bydlení, hobby apod.24. Z posledních informací vyplývá, ţe např. společnost Makro Cash & Carry ČR rozšíří počet malých obchodů Můj obchod na bázi franchisy, jejichţ počet v roce 2014 přesáhl 400; malým podnikatelům tato společnost nabízí moţnost vstupu pod značku Můj obchod a získat tím více zákazníků. Síť malých obchodů rozvíjí i společnost Tesco, jejíţ dceřiná firma Tesco Franchise Store v České republice provozuje franchisové jednotky Ţabka25. Dalším případem franchisingové podnikání v České republice je síť značkových restaurací Potrefená husa, která patří pivovaru Staropramen. V současné době je jedním z nejúspěšnějších, ne-li nejúspěšnějším, pivovarnicko-gastronomickým franchisingovým systémem v České republice a neustále se rozrůstá o další provozovny v různých českých městech26. Získat licenci však není snadné a ne kaţdý uspěje. V první řadě musí zájemce o licenci vyplnit dotazník, který spolu s podklady k plánovanému projektu zašle do Staropramenu. Společnost posoudí všechna pro a proti a v případě, ţe se jí navrhovaný projekt líbí, vyšle k zájemci své zástupce. Ti zhodnotí lokalitu a se zájemcem začnou jednat o obsahu smlouvy. Zájemce musí být schopen financovat projekt minimálně z 80 % z vlastních prostředků. V případě, ţe zájemce nemá dostatek finančního kapitálu např. na koupi nebo pronájem, příp. renovaci příslušné nemovité věci, mzdy zaměstnanců apod., nabízí Staropramen i jiné varianty spolupráce, např. sportbary či beerpointy, se kterými se setkáme např. v obchodních centrech. Pokud se vše podaří doladit, přichází na řadu podpis příslušné smlouvy; ta se uzavírá na dobu určitou, a to na 10 let. V čem je podnikání pod značkou Potrefená husa tak výhodné, zajímavé a lákavé? Jde především o uspokojování jedné ze základních lidských potřeb, tj. najíst se a napít. To restaurace Potrefené husy nabízí, od nabídky piva, vína a dalších nápojů po dobré jídlo vařené z kvalitních surovin, to vše zabalené v atraktivním a moderním prostředí s příjemnou 24
Patří sem např. systém SUBWAY, The Pub, dále WEEKEND Max Mara, BENU lékárna či ORION – český obchod pro domácnost aj. – srov. tamtéţ. 25 Srov. AUTOR NEZNÁMÝ. Proti supermarketům. franchising.cz [online] 2015-01-16 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW:
. 26 Podle manaţera řetězce je zájem o získání licence enormní. Nicméně Staropramen podle něj nechce jít cestou kvantity na úkor kvality, proto preferuje postupný a zdravý růst, tj. tři aţ čtyři nové restaurace ročně, aby celý koncept dokázal ustát tlak konkurence – srov. např. ŠIMEK, Robert. Franchising, celkem jisté podnikání. euro.e15.cz [online] 2012-10-25 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW:
.
16
obsluhou. Všechny restaurace jsou si v interiéru navzájem podobné (podobně je tomu také např. u řetězce McDonald´s). Výhody podnikání v tomto řetězci pak lze shrnout do několika bodů. Potrefená husa představuje projekt, který je zárukou prosperity, pokud se s ním správně pracuje. Výhoda spolupráce v rámci tohoto franchisingového řetězce je v tom, ţe jsou zde nastavené určité standardy, které nemusí podnikatel sám vymýšlet, a dále také marketingová podpora, kterou by si jednotlivé provozovny nemohly dovolit. Mez další provozovatele franchisingového systému patří mnohem skromnější Dobrá čajovna („Good T Room“), zaloţená v roce 1992 původně jako obchod s čaji. V současné době má tento řetězec 22 provozoven v České republice a další provozovny byly otevřeny také na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku a v USA. Dobrá čajovna se pro expanzi formou franchisingového systému rozhodla s ohledem na to, ţe v počátcích neměla dost finančního kapitálu na zaloţení vlastních poboček. Počáteční investice do tohoto podnikání činí přibliţně 1 mil. Kč s tím, ţe alespoň 1/3 musí pokrýt zájemce ze svých prostředků. Smlouva se uzavírá nejčastěji na dobu určitou, zpravidla na 5 let27.
27
Dobrá čajovna nabízí ve vyhlédnutých prostorách vybudovat značkovou čajovnu tak, aby splňovala nejpřísnější čajová kritéria, zaškolit vybraný personál, pomoci s výběrem sortimentu a publicitou, dodávat čaje a informovat o novinkách. Za to poţaduje předloţit plán s uvedením polohy a adres navrhovaného místa, vlastnickými vztahy, nástinu budoucí role v čajovně a odhad výše prostředků, které budou poskytnuty ze strany zájemce – srov. ŠIMSA, Jiří; JUŘINA, Aleš. Good T Room. tea.cz [online] © 2009 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: .
17
2 Historie franchisingu Původ pojmu franchising pochází z francouzského jazyka; označení „la franchise“ se pouţívalo jiţ ve středověku v souvislosti s privilegii, která uděloval král, příp. vysoký církevní představitel významným osobnostem28. Obsahem udělených privilegií bylo monopolní právo produkovat ve státním zájmu výrobky, příp. obchodovat s určitými výrobky na vymezeném území, a to za odměnu. Patřilo sem např. vyuţívání lesů za poplatek, příp. organizování trhů, obchodu apod. Podle jiných autorů pochází slovo franchising z francouzského „affranchir“, tedy „být volný“29. Postupem doby se tohoto označení pouţívalo také v diplomacii, příp. v celní a daňové oblasti při osvobození od cel a daní při prodeji určitých výrobků nebo poskytování určitých sluţeb. V průběhu 17. a 18. století se výraz „franchise“ začal pouţívat také ve Velké Británii a poté i ve Spojených státech amerických. Ve Velké Británii bylo nejvíce poskytovatelů licence z řemeslnických cejchů v City, kteří po zaškolení udělovali řemeslníkům povolení k provozování činnosti30. Význam a obsah pojmu „franchise“ se ustálil ve druhé polovině 19. století, na počátku 20. století pak získal především komerční smysl, a to zejména v USA, které jsou povaţovány za kolébku moderního franchisingu. Významnými osobnostmi v oblasti franchisingu byl jednak Izák Singer, a jednak John S. Pemberton. Singer byl výrobcem šicích strojů, který v polovině 19. století vytvořil síť distributorů („dealers“), kteří za poplatek mohli prodávat jeho produkty v určené oblasti. Na konci 19. století Pemberton, vynálezce Coca-Coly, zpřístupnil své know-how producentům nápojů, kteří díky tomu mohli vyrábět i prodávat naprosto stejnou Coca-Colu, jakou vymyslel právě Pemberton31. Počátek 20. století s sebou přinesl rozvoj automobilové výroby a dopravy. Výrobci proto hledali nové způsoby prodeje, mezi něţ patřilo vytvoření sítě tzv. dealerských míst fungujících na zásadách franchisingu. Přijatý model se nijak výrazně nelišil od v současnosti pouţívané distribuce výrobků na principu franchisingu32. Franchisingovou metodou začali
28
Srov. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 1214-7966. Srov. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Franchising. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství ZČU, 1997, s. 9. 30 Srov. např. AUTOR NEZNÁMÝ. Historie franchisingu. franchising.cz [online] 2008-03-05 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW: . 31 Srov. tamtéţ. 32 Srov. tamtéţ. 29
18
podnikat také majitelé čerpacích stanic. V roce 1927 podnikatel Howard Johnson zaloţil síť restaurací a motelů, opět na principu franchisingu33. Skutečný rozvoj franchisingu v mnoha ekonomických odvětvích však přišel aţ s koncem druhé světové války, a to zejména v gastronomii a ve sluţbách. Příjemci získávali znalosti spojené s prodejem produktů nebo poskytováním sluţeb a také znalosti z managementu podniku, např. vizualizaci místa, uniforem personálu, způsoby realizace sluţeb, obsluhy klientů, pokyny v propagaci a marketingu apod. Důvodem, proč situace po druhé světové válce hrála ve prospěch rozvoje franchisingu, můţeme spatřovat např. v tom, ţe ekonomická situace se lepšila, proto také sílila konkurence podnikatelů na trhu, který zároveň zaznamenával rychlé změny, ze strany spotřebitelů a zákazníků pak rostly poţadavky na kvalitu a pruţnost. Období 40. aţ 50. let 20. století je obecně povaţováno za pionýrské období franchisingu, neboť podnikatelé franchising povaţovali pouze za účinnou metodu distribuce výrobků nebo sluţeb, jinak také jako „Business Format Franchising“34. Jak uvádí Řezníčková, koncem 40. let v americkém San Diegu byla pouţita dosud neobvyklá forma franchisingu v oblasti krátkodobého ubytování, kdy franchisor a franchisant se stali partnery; franchisant vloţil kapitál, který představoval polovinu nákladů potřebných na výstavbu motelu, a franchisor postavil motel s niţšími neţ polovičními náklady, a franchisant poté motel provozoval za úplatu35. Poskytovatelé v USA, zejména silné společnosti, rozvíjeli své sítě velmi dynamicky a v 60. letech začali expandovat do Evropy; sem patří např. jiţ výše zmíněný McDonald´s, dále např. KFC či hotelová síť Holiday Inn. V průběhu 70. a 80. let se franchising rozšířil také do Evropy, zejména do Velké Británie.
33
Srov. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Franchising. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství ZČU, 1997, s. 13. Srov. ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2. 35 Srov. tamtéţ. 34
19
3 Franchising z ekonomického pohledu Na základě výše uvedeného je moţné chápat franchisingový systém jako nabídku záštity dobré a osvědčené značky se zachováním výhod malého podniku, a to zejména v oblasti blízkosti a přístupnosti k zákazníkům a moţností reagovat na změny. Tato dvě kritéria jsou pro výběr tohoto systému podnikání ze strany začínajícího i zavedeného malého či středního obchodníka rozhodující; je pro něj totiţ v této nejisté ekonomické situaci lákavý a výhodný. O tom svědčí i průzkumy. Podle nich v roce 2012 přibylo na českém trhu 18 franchisingových konceptů, coţ byl do té doby nejvyšší přírůstek od roku 1990; celkový počet firem s tímto systémem dosáhl počtu 16836. Podle
dalších
průzkumů
mezi
franchisory
převaţují na tuzemském trhu, trochu překvapivě, české společnosti; je jich 93, coţ představuje 55 % z celkového počtu franchisingových společností37. Tato čísla jasně dokládají, jak je franchisingový systém podnikání z ekonomického hlediska pro podnikatele výhodný a zajímavý a také prospěšný a ziskový, neboť podle průzkumů více neţ 90 % franchisantů dosahuje zisku38. V České republice funguje přibliţně 800 tis. ekonomicky aktivních malých a středních podnikatelů, na trhu je přitom přibliţně 100 tis. maloobchodních jednotek. Malí a střední podnikatelé zaměstnávají přibliţně 1,9 mil. osob, tj. zhruba 61 % ekonomicky činného obyvatelstva. V souvislosti s globální ekonomickou krizí, pádem pravicové vlády a nástupem levicové koalice v oblasti malého a středního podnikání panují obavy a nejistoty. V mnoha případech je řešením pro jejich překonání právě vyuţití franchisingového systému. Pro začínající malé a střední podnikatele
proto tento systém podnikání
z ekonomického hlediska znamená určitou míru ulehčení v souvislosti s příchodem na trh. Franchisor, který podnikatelům v tomto směru pomůţe, zase urychlí svoji expanzi např. v místě, kde dosud nedokázal prorazit, příp. zacelí určitou mezeru týkající se určitého zboţí či sluţeb v určitém místě. Hlavními ekonomickými argumenty, které hrají pro výběr franchisingového systému je především standardizace procesů, měřitelnost kvality a zvyšování úrovně podnikání kaţdé 36
ŠIMEK, Robert. Franchising, celkem jisté podnikání. euro.e15.cz [online] 2012-10-25 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: . 37 V roce 2010 byl tento podíl pouhých 49 % - srov. tamtéţ. 38 Srov. tamtéţ.
20
jednotlivé pobočky, dále také budování silné značky, uvolnění manaţerských kapacit i kapitálu firmy a konečně moţnost vyuţití podnikatelského potenciálu vedoucích poboček39. Franchisingový systém podnikání si rozhodně nevyberou ti, kteří se neradi podřizují zadaným postupům, dále ti, kterým se podařilo nalézt mezeru na trhu, příp. ti, kteří mají dostatek finančních prostředků a získali nějaké zkušenosti ve vybraném oboru. Na druhou stranu si jej vyberou ti, kteří nemají zcela originální nápad, nejsou tak kreativní či zkušení, příp. se osamostatnění a podnikání svým způsobem bojí, nicméně pod dohledem a vedením ze strany zavedeného podniku své podnikání dokáţou rozjet a dosáhnout zisku. Výběr franchisingového způsobu podnikání s sebou nese počáteční výdaje. Někteří franchisoři poţadují aţ 80 % vlastního kapitálu franchisanta, např. shora zmíněný řetězec Potrefená husa, příp. 1/3 celkových nákladů, např. řetězec Good T Room apod. V případě, ţe zájemce o licenci, budoucí franchisant, nemá dostatek finančních prostředků, zavedla Komerční banka, a.s., jako jedna z první bank v České republice, produkt zaměřený na podporu franchisingového konceptu podnikání, a to Franchising Program40. Program je zaměřený na komplexní podporu franchisingového podnikání, od produktů určených k financování začínajících podnikatelů aţ po řešení finančních potřeb zavedených subjektů. Tento program slouţí jak franchisantům k financování jejich podnikání, tak franchisorům k rozšiřování jejich franchisingové sítě. Z ekonomického hlediska záleţí také na tom, jak úspěšný a nosný koncept franchisor nabízí. Samozřejmě se můţe stát, ţe se na trhu objeví franchisor, jehoţ franchisingový koncept není dotaţený a prověřený. Není to tak časté, ale je potřeba, aby se zájemci o licenci snaţili zjistit o nabídkách různých franchisorů co nejvíce. V dnešní internetové době to není tak sloţité, neboť většina podstatných i méně podstatných informací je zveřejněna na webových stránkách franchisorů. Franchisor v tomto systému podnikání rozšíří své distribuční kanály, získá příjmy z poplatků od franchisantů, sníţí se mu náklady na publicitu, odstraní se tím problémy se zaměstnáváním. Franchisant naproti tomu získá podnikání pod známou značkou, osvědčenou koncepci, podporu ze strany franchisora, počáteční pomoc, lepší jednání s dodavateli, snadnější publicitu, niţší ekonomické riziko a větší jistotu v podnikání.
39
ŠIMEK, Robert. Franchising, celkem jisté podnikání. euro.e15.cz [online] 2012-10-25 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: . 40 KOMERČNÍ BANKA. KB Franchising Program – nové moţnosti pro podnikatele. kb.cz [online] 2003-11-10 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: .
21
Ekonomická úspěšnost franchisingu je doloţena dalšími čísly. Podle statistik a zkušeností z Evropské unie je franchising 6x úspěšnější neţ běţné podnikání s tím, ţe se odhaduje, ţe celkový počet franchisingových systémů je přibliţně 16 tis. V USA je pak přibliţně 4 tis. franchisingových systémů a více neţ 600 tis. franchisantů. Celkový obrat vytvořený v rámci franchisingového podnikání se odhaduje přibliţně na 1,000 mld. dolarů. Také čísla o zaměstnanosti jsou pozitivní; přibliţně 8 mil. osob je zaměstnáno v rámci franchisingu s nárůstem aţ 180 tis. pracovních míst ročně. V rámci Evropské unie pak funguje přibliţně 5 tis. franchisingových systémů s 220 tis. franchisanty. V rámci zaměstnanosti se franchisingem zabývá přibliţně 1,5 mil. osob a celkový obrat se odhaduje na 115 mld. Euro.
22
4 Franchisová smlouva a jiné smluvní vztahy V této kapitole se věnuji analýze franchisové smlouvy a její komparaci s jinými smluvními typy a vztahy. Pro srovnání jsem vybral licenční smlouvu, komisionářskou smlouvu, smlouvu o obchodním zastoupení, zprostředkovatelskou smlouvu, smlouvu o tiché společnosti a smlouvu o dílo. Zatímco všechny vyjmenované typy smluv jsou upraveny v občanském zákoníku, franchisová smlouva v něm své místo nemá. Proto je povaţována za tzv. inominátní smlouvu, která můţe obsahovat prvky různých smluvních typů, a to právě i výše zmíněných smluv, příp. také smlouvy kupní či nájemní. Výsledkem je však specifický smluvní dokument, který odpovídá potřebám konkrétní franchisy41.
4.1 Franchisová smlouva Předmětem franchisové smlouvy je povinnost franchisora poskytnout franchisantovi nevýlučné právo uţívat při svém podnikání určitý koncept franchisora a jeho know-how a povinnost franchisanta tento koncept v plné míře respektovat, při jeho faktické aplikaci na něm nic neměnit a naopak, změnit jej vţdy, pokud mu dílčí změnu oznámí franchisor. Pokud jde o definici franchisové smlouvy, např. Řezníčková odkazuje na Grosse a Skaupy, kteří ji definovali jako „označení oboustranných závazků v rámci dlouhodobých vztahů franchisora a franchisanta, samostatných podnikatelů, za dohodnutou odměnu poskytovat služby, prodávat zboží pod určitým obchodním jménem, ochrannou známkou, využívat franchisorova průmyslového práva, jakož i jeho technické a průmyslové zkušenosti a v neposlední řadě rozvíjet organizační a reklamní systém, při kterém franchisor poskytuje franchisantovi radu, pomoc a vykonává nad jeho podnikáním kontrolu“42. Jak jsem uvedl výše, jde o smlouvu, kterou české právo neupravuje v ţádném svém předpise, a to jak v současné právní úpravě, tak v úpravě dřívější. Spojuje tak prvky několika smluvních typů, o nichţ jsem hovořil výše, a které budu analyzovat dále, vţdy však musí být sepsána tak, aby vyhovovala konkrétními franchisingovému systému. Při vytváření franchisové smlouvy se uplatní zásady soukromého práva o autonomii vůle a smluvní svobodě, a to právě s ohledem na to, ţe psané právo ţádnou zvláštní úpravu neobsahuje. 41
Srov. ČESKÁ ASOCIACE FRANCHISINGU. Franchising v České republice. 1. vydání. Praha: Česká asociace franchisingu, 2008, s. 38. 42 ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 35. Obdobně také ŠTENSOVÁ, Antónia; GIERATOVÁ, Zuzana. Viete, čo je franchising? 1. vydání. Bratislava: ELITA, 1991, s. 24.
23
Návodem však můţe být Evropský kodex etiky franchisingu, coţ je základní dokument určující pravidla podnikání zaloţených na licenčním principu43. Podle tohoto kodexu musí být kaţdá franchisová smlouva v souladu se zákony dané země, unijním právem a tímto kodexem. Smlouva musí vyjadřovat zájmy členů franchisingové sítě v případech právní ochrany i průmyslového a intelektuálního vlastnictví majetku franchisora a v udrţení jednotného vzhledu i renomé franchisingové sítě. Franchisová smlouva musí dále precizním způsobem určovat práva a povinnosti stran a veškeré ostatní podmínky. Nezbytným minimem pro platnost franchisové smlouvy jsou tyto náleţitosti: -
oprávnění udělená franchisorovi,
-
oprávnění udělené franchisantovi,
-
zboţí nebo sluţby, které mají být dodávány franchisantovi,
-
povinnosti franchisora,
-
povinnosti franchisanta,
-
platební podmínky franchisanta,
-
doba platnosti smlouvy, která by měla být dostatečně dlouhá, aby umoţnila franchisantovi zhodnotit jeho počáteční investici,
-
podmínky, za kterých můţe dojít k prodlouţení smlouvy,
-
podmínky, za kterých franchisant můţe prodat nebo převést právní nárok k franchisingovému podniku, resp. eventuální předkupní právo franchisora,
-
ustanovení týkající se pouţití franchisorových typických znaků, obchodní firmy, ochranné známky, servisní značky, firemního štítu, loga nebo jiných zvláštních identifikačních znaků,
-
právo franchisora k přizpůsobení franchisingového systému novým nebo změněným podmínkám,
-
ustanovení týkající se zrušení smlouvy,
-
ustanovení o okamţitém vrácení veškerých materiálních a nemateriálních prostředků a právních hodnot, které jsou vlastnictvím franchisora, po ukončení smlouvy44. Podle Štensové a Gieratové jsou předmětem franchisové smlouvy při jejím uzavírání
tyto oblasti:
43
Evropská franchisingová federace (EFF) vznikla v roce 1972. Jejími členy jsou franchisingová sdruţení z jednotlivých států, příp. evropské franchisingové federace – srov. AUTOR NEZNÁMÝ. Evropský kodex etiky franchisingu. franchising.cz [online] 2008-03-06 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: . 44 Srov. tamtéţ.
24
-
charakteristika hospodářské činnosti (výroba, zboţí, sluţby),
-
vymezení území, pro které smlouva platí,
-
financování,
-
školení,
-
seznam výrobků a sluţeb a jejich ceny,
-
poplatky,
-
účetnictví,
-
platnost45. Jakubíková k tomu ještě doplňuje další náleţitosti, např. určení a popis vlastnických
zájmů franchisora, vymezení práv a povinnosti franchisanta, výhradní zastoupení, pouţívání ochranné známky, rozsah poskytovaných sluţeb, průběţnou spolupráci, podmínky ukončení a obnovení smlouvy, prodej podniku, úmrtí franchisanta a arbitráţ (rozhodčí řízení)46. Samotný proces uzavírání franchisové smlouvy se rozděluje na pět fází47. V první fázi je aktivní franchisor, který se snaţí rozšířit svůj řetězec, a shání proto franchisanty. Děje se tak např. prostřednictvím médií, např. v tisku, na internetu, v televizi, na veletrzích apod. V případě, ţe franchisor vhodného adepta na franchisanta nalezne, nastává druhá fáze. V té franchisor adepta osloví, představí mu svůj koncept a jeho podmínky, příp. osloví zájemce franchisora. Franchisor zájemci poskytne formulář ţádosti o poskytnutí licence a informační broţuru o franchisingovém systému podnikání franchisora, jeho podmínkách apod. Obsahem formuláře jsou např. osobní údaje potencionálního franchisanta, údaje o jeho předchozím a současném povolání, zaměstnání či podnikání, stupeň vzdělání, neúspěchy a úspěchy v podnikání, jeho finanční zázemí a reference48. Ve třetí fázi aktivita opět přechází na franchisora, který na základě vyplněné ţádosti posuzuje a hodnotí potencionálního franchisanta. Pro takové hodnocení neexistují jednotná pravidla, děje se tak individuálně v kaţdém konkrétním případu. V případě, ţe franchisor vyhodnotí osobu franchisanta kladně, nastává čtvrtá fáze, v níţ je budoucí franchisant pozván k franchisorovi na pohovor. V rámci pohovoru obě strany vyladí to, co dosud nebylo řečeno, zhodnotí finanční moţnosti, cíle a zkušenosti.
45
Srov. ŠTENSOVÁ, Antónia; GIERATOVÁ, Zuzana. Viete, čo je franchising? 1. vydání. Bratislava: ELITA, 1991, s. 24. 46 Srov. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Franchising. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství ZČU, 1997, s. 33. 47 Srov. k tomu např. ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 39. 48 Srov. tamtéţ.
25
V páté a konečné fázi franchisor s franchisantem podepisují smlouvu o budoucí franchisové smlouvě. Tato smlouva upravuje práva a povinnosti franchisora a franchisanta do doby, neţ tito mezi sebou uzavřou řádnou franchisovou smlouvu. Shodně jako v případě jiných smluv o smlouvě budoucí, je předmětem této smlouvy závazek, ţe její účastníci v budoucnu mezi sebou uzavřou řádnou franchisovou smlouvu (zpravidla do jednoho roku od podpisu této smlouvy). Základní podmínkou, aby řádná smlouva mohla být uzavřena, patří povinnost franchisanta zúčastnit se a úspěšně zakončit úvodní školení a výběr a upravení franchisingového podniku nebo provozovny, ve které bude podnikat, do konečné a jednotné podoby stanovené franchisorem. Také pro uzavírání franchisové smlouvy platí tzv. předsmluvní informační povinnost. Pod sankcí odpovědnosti za škodu je ex lege výslovně stanovena povinnost smluvních stran poskytnout při jednání o uzavření smlouvy všechny relevantní informace potřebné pro druhou smluvní stranu, aby se mohla kvalifikovaně rozhodnout, zda smlouvu uzavře či nikoliv. Je nepochybné, ţe tato povinnost více zatěţuje franchisora, který je povinen poskytnout zájemci dostatek informací o svém konceptu49. Předsmluvní informační povinnost se netýká pouze franchisové smlouvy, ale platí všeobecně pro smluvní právo, tj. pro všechny smluvní typy a vztahy. Nesplnění této povinnosti ze strany jednoho z účastníků smlouvy, příp. oběma, neznamená neplatnost příslušné smlouvy, ale právě odpovědnost za škodu, která vznikla tomu, jemuţ nebyly poskytnuty všechny relevantní informace.
4.2 Licenční smlouva Licenční smlouva je franchisové smlouvě nejbliţší. V současné době je upravena v ustanoveních § 2358 aţ § 2389 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014 (v textu dále jen „ObčZ, 2012“). V předchozí právní úpravě byla licenční smlouva předmětem ustanovení § 508 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, k jehoţ zrušení došlo právě účinností občanského zákoníku. V současné právní úpravě na základě licenční smlouvy „poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu“50. Jak vyplývá z tohoto ustanovení, předmětem licenční smlouvy 49
Zjednodušeně řečeno, zájemce musí z prezentace franchisora znát odpovědi na otázky, kdo jsem, co dělám, co nabízím, kolik to bude stát. 50 Podle ustanovení § 508 obchodního zákoníku licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví opravňoval poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel byl zavázán poskytovat určité úplaty nebo jiné majetkové hodnoty.
26
mohou být pouze práva duševního vlastnictví, zatímco předmětem franchisové smlouvy můţe být také obchodní firma, obchodní známka, právo na prodej zboţí či výrobků anebo poskytování sluţeb, image, dobrá pověst franchisora, know-how, výrobní postupy, znalosti, zkušenosti apod. Franchisová smlouva tak představuje širší rámec neţ licenční smlouva.
4.3 Komisionářská smlouva Tento typ smlouvy je v současné právní úpravě předmětem dílu týkajícího se závazků ze smluv příkazního typu, a to konkrétně ustanovení § 2455 aţ § 2470 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy se „komisionář zavazuje obstarat pro komitenta na jeho účet vlastním jménem určitou záležitost, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu“51. Komisionář jedná na základě pokynů komitenta a můţe se od nich odchýlit pouze ve výjimečných případech, např. pokud má moţnost obstarat věc za výhodnějších podmínek. Z jeho jednání vůči třetím osobám nevznikají práva a povinnosti komitentovi, ale přímo jemu. Zásadním rozdílem mezi komisionářskou smlouvou a franchisovou smlouvou je délka jejich trvání, resp. doba, na kterou jsou uzavírány. Zatímco franchisová smlouva se běţně uzavírá na dobu 5 aţ 10 let, komisionářská smlouva se zpravidla sjednává na velmi krátkou dobu, v podstatě pouze na dobu, neţ komisionář konkrétní záleţitost vyřídí. Další rozdíl spočívá v tom, ţe komisionář nepotřebuje znát nějaký ucelený koncept, na rozdíl od franchisanta. Komisionářské smlouvě zpravidla také nepředcházejí fáze uzavírání, jak jsem je nastínil v kapitole týkající se franchisové smlouvy, a to právě s ohledem na to, ţe jde vţdy o vyřízení spíše jednodušší záleţitosti, např. prodej starého nábytku apod.
4.4 Smlouva o obchodním zastoupení Současnou právní úpravu smlouvy o obchodním zastoupení nalezneme v ustanoveních § 2483 aţ § 2520 občanského zákoníku, tj. v díle týkajícího se závazků ze smluv příkazního typu, podobně jako tomu je v případě komisionářské smlouvy. Podle příslušného ustanovení se „obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi“52.
51
Podle ustanovení § 577 a násl. obchodního zákoníku se komisionář zavazoval, ţe zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záleţitost, a komitent se zavazoval zaplatit mu za to úplatu. 52 Podle dřívější právní úpravy v ustanovení § 652 a násl. obchodního zákoníku se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazoval dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet.
27
Je nepochybné, ţe smlouva o obchodním zastoupení je typově velmi blízká s franchisovou smlouvou. Na rozdíl od komisionářské smlouvy je např. uzavírána na delší období, to je ostatně jedním z jejích základních znaků. Nicméně od franchisové smlouvy se tento typ smlouvy liší tím, ţe obchodní zástupce, na rozdíl od franchisanta, nevystupuje vlastním jménem a smlouvy neuzavírá na svůj účet. Jeho výhodou, na rozdíl od franchisanta, naopak je to, ţe nenese obchodní riziko a ţe uzavření smlouvy o obchodním zastoupení s sebou nenese ţádné vstupní náklady. Naopak za obchodní zastoupení získá od zastoupeného příslušnou provizi.
4.5 Zprostředkovatelská smlouva Dalším typem smlouvy příkazního typu je smlouva o zprostředkování, upravená v ustanoveních § 2445 aţ § 2454 občanského zákoníku. Touto smlouvou se „zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi“53. S tímto typem smlouvy se setkáme nejčastěji při poskytování realitních sluţeb. Nejde taky o klasické zastoupení, jako je v případě franchisové smlouvy, ale pouze o zprostředkování příleţitosti uzavřít smlouvu s třetí osobou.
4.6 Tichá společnost Problematika tiché společnosti je v současné době upravena v ustanoveních § 2747 aţ § 2755 občanského zákoníku. Její podstatou je to, ţe tichý společník se zavazuje, ţe vloţí vklad, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se naproti tomu zavazuje, ţe tichému společníkovi bude platit podíl na zisku54. Ze všech právních jednání a právních skutečností je zavázán pouze podnikatel, např. obchodní korporace, nikoliv tichý společník. Z uvedeného vyplývá zásadní rozdíl mezi franchisovou smlouvou a smlouvou o tichém společenství, a to ten, ţe franchisant není tichým subjektem, tj. tím, o jehoţ existenci by věděl pouze podnikatel, tj. franchisor.
53
Pro obchodněprávní vztahy byla smlouva o zprostředkování upravena v ustanoveních § 642 a násl. obchodního zákoníku. Zprostředkovatel se na jejím základě zavazoval, ţe bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl příleţitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a zájemce se zavazoval zaplatit zprostředkovateli úplatu (provizi). 54 Podle ustanovení § 673 a násl. obchodního zákoníku se tichý společník zavazoval poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání, a podnikatel se zavazoval k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, pokud byl povinen tento fond vytvářet, vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání.
28
4.7 Smlouva o dílo Tento typ smlouvy je v současné době upraven v ustanoveních § 2586 aţ § 2635 občanského zákoníku. Z těchto ustanovení vyplývá povinnost zhotovitele provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo na jedné straně a povinnost objednatele dílo převzít a zaplatit cenu na straně druhé55. Jde typicky o stavby, např. postavení domu, rekonstrukce bytu. Tento smluvní typ je podle mého názoru nejvzdálenějším od franchisové smlouvy, kdyţ se týká výhradně provedení díla, to znamená, ţe nejde v ţádném případě o jakoukoliv formu zastoupení.
4.8 Shrnutí Ze shora uvedeného vyplývá, ţe franchisová smlouva není v současné době nikde upravena, jak ostatně analyzuji i v následující kapitole této práce. Je proto povaţována za smlouvu inominátní, tedy nepojmenovanou. Nelze pod ni podřadit ani výše vyjmenované smluvní typy, z kaţdého typu vykazuje pouze některé znaky a prvky. Na druhou stranu však nemůţeme říci, ţe franchisová smlouva není upravena vůbec. Při jejím uzavírání se musí totiţ brát v úvahu zásady, na kterých spočívá soukromé právo, tj. zejména zásady autonomie vůle a smluvní svobody, zásady „pacta sunt servanda“ a jiné, a také zásady, které ovládají obchodněprávní vztahy, např. zásadu poctivosti, dobré víry, loajality, profesionality a péče řádného hospodáře. Pokud jde o náleţitosti, je potřeba se řídit Evropským kodexem etiky franchisingu.
55
Podle ustanovení § 536 odst. 1 obchodního zákoníku se smlouvou o dílo zavazoval zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazoval k zaplacení ceny za jeho provedení. Podle ustanovení § 537 odst. 2 téhoţ byl objednatel povinen dílo převzít.
29
5 Franchisová smlouva z právního pohledu V této kapitole se věnuji problematice franchisové smlouvy z právního pohledu. Kapitolu dělím na tři základní podkapitoly, a to z časového hlediska. V první podkapitole zpracovávám téma podle předpisů účinných do 31. 12. 2013, ve druhé podkapitole pak podle předpisů účinných od 1. 1. 2014, tj. po rekodifikaci soukromého práva. Třetí podkapitola je věnována předpisům zabývajícím se franchisovou smlouvou v právu Evropské unie a poslední podkapitola se věnuje přehledu právních úprav franchisingu ve vybraných evropských státech.
5.1 Franchisová smlouva a právní úprava do 31. 12. 2013 Klíčovou právní normou pro franchising byl do 31. 12. 2013 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (v textu dále jen „ObchZ“), který reguloval obecné právní vztahy mezi podnikateli, tedy i mezi poskytovatelem a příjemcem franchisingové licence. Tímto zákonem se řídila jak samotná smlouva o franchisingu uzavřená mezi poskytovatelem a příjemcem franchisy, tak i další otázky jejich vztahu. Franchisová smlouva přitom v té době neměla povahu speciálně upraveného typu smlouvy, tzn., nemohla být podřazena pod tzv. pojmenované smlouvy. Určujícím hlediskem pro podřazení franchisové smlouvy do rámce ObchZ bylo ustanovení § 261 a násl. tohoto zákona, upravující obchodní závazkové vztahy. Podle citovaného ustanovení tato část upravovala „závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti“56. Vztahy v rámci franchisingu tak byly čistě obchodní vztahy, i kdyţ je ObchZ výslovně neupravoval. Rozhodující tak byla povaha stran při vzniku závazkového vztahu vyplývajícího z franchisy, kaţdopádně muselo jít o vztah, který se týkal podnikání obou stran. To v případě franchisingu splněno bylo, neboť na obou stranách smluvního vztahu vţdy vystupovali
56
Za podnikatele ustanovení § 2 odst. 2 ObchZ povaţovalo: a) osoby zapsané v obchodním rejstříku, b) osoby, které podnikaly na základě ţivnostenského oprávnění, c) osoby, které podnikaly na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoby, které provozovaly zemědělskou činnost a byly zapsány do evidence podle zvláštního předpisu.
30
podnikatelé. Oběma stranám tedy muselo být známo, ţe jde o vztah týkající se podnikatelské činnosti, a ţe její partner je a vystupuje jako podnikatel57. Kromě ObchZ, který byl pro franchising klíčovým předpisem, se na vztahy vzniklé v jeho rámci mohla pouţít příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (v textu dále jen „ObčZ, 1964“), a dále také předpisy upravující právo duševního vlastnictví a autorské právo, např. zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Na problematiku franchisových smluv pak lze pouţít také českou a unijní úpravu hospodářské soutěţe, která je nedílnou součástí českého právního řádu; o tom se blíţe zmíním ve třetí podkapitole. V České republice je problematika hospodářské soutěţe upravena zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěţe). V ObčZ (1964) byly v ustanovení § 491 upraveny tzv. smlouvy smíšené, které v sobě obsahují prvky různých smluv58. Na závazky ze smíšených smluv bylo potřeba přiměřeně pouţít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. Pokud jde o judikaturu českých soudů, objevuje se jak pojem „franchisová (franchisingová) smlouva“, tak pojem „frančízová dohoda“, příp. „dohoda o franchise“. S pojmem franchisingová smlouva se setkáme např. v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. 7A 170/1995, zveřejněné v SoJ, sv. 6, r. 2000, s. 531, pod č. 725/2000, řešící způsob realizace prodeje pohonných hmot u čerpacích stanic. V tomto případě šlo o komplexní a trvalý vztah, kdy jeden subjekt poskytuje licenci druhému subjektu něco dělat, provozovat, tzn., jedna smluvní strana vkládá svoji licenci s tím, ţe podnikání podporuje a řídí z centra, a druhá smluvní strana vkládá část finančních prostředků, lidské zdroje a své obchodní schopnosti. Podle závěrů zmíněného soudu celkovou koncepci podnikání určuje právě poskytovatel, který stanoví jednotný systém výběru zájemců (pozdějších příjemců licence), poskytuje jim trvalou pomoc (např. školení, návštěvy odborných pracovníků), příjemci pak předkládají pravidelné finanční zprávy. Vrchní soud v citovaném rozhodnutí dospěl také k závěru, ţe „franchising jako forma podnikání není současnou právní úpravou výslovně upraven a definován. Franchisingovou smlouvu by bylo nutno mít za inominátní smlouvu ve smyslu ustanovení § 269 odst. 2 ObchZ, a ani taková smlouva by svými ustanoveními nesměla odporovat zákonům nebo je obcházet. 57
Srov. např. ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, s. 897. 58 Podle tohoto ustanovení „závazky vznikají zejména ze smluv … výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv“.
31
Předmětem franchisingové smlouvy je poskytnutí výrobního nebo obchodního know-how a dalších průmyslových práv poskytovatelem příjemci za to, že příjemce výsledky svého podnikání uvede na trh. Obě smluvní strany se stávají partnery, jde o vertikální dlouhodobý vztah, přinášející oběma zisk a vyvážené výhody. Příjemce podnikání pod jménem poskytovatele zavedeným na trhu a s jeho pomocí, získává právo užívat jeho ochrannou známku, image, zkušenosti. Poskytnutá licence příjemce opravňuje k provozování vlastního podniku na základě ověřeného podnikatelského konceptu poskytovatele, jeho know-how a pod jeho jménem. Poskytovateli náleží jednorázový poplatek za poskytnutí licence a průběžný franchisingový poplatek z měsíčního obratu (nebo z čisté tržby, hrubých výnosů apod.), stanovený procentuálně. Podnikatelská suverenita příjemce franchisy je omezena smluvně založenou povinností užívat komplexní návod k podnikání smlouvou poskytnutý a strpět kontrolu poskytovatele stran jeho plnění a stran správného vyúčtování poplatků a jejich placení. Jeho výhodou naopak jako podnikatele začínajícího podniku je, že se zavádí pod známým jménem, známou značkou, dostává návod „jak na to“, a je mu poskytnuta pomoc v rámci školení a zajištěna je také reklama“. Podle závěrů tohoto soudu pak franchisová smlouva obsahuje prvky různých smluvních typů, např. licenční smlouvu, nájemní smlouvu, smlouvu o pouţití know-how. Práva a povinnosti dané smlouvou jsou pak v korelaci, jde o vyváţený stav, a to také pokud jde o platební podmínky. Jde zásadně o vztah samostatných podnikatelů, přičemţ podnikatelská samostatnost příjemce je omezena franchisovou smlouvou pouze v případě uţití jména (obchodní firmy) poskytovatele a přijatého konceptu provozování určité činnosti, tj. prodeje určitých výrobků, příp. poskytování sluţeb, jde však o podnikání na vlastní odpovědnost a riziko. Součástí franchisové smlouvy pak mohou být také sjednané všeobecné obchodní podmínky ohledně dodávek zboţí a výrobků od poskytovatele. Pojem „frančízová dohoda“ je pouţit např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 8Tdo 1187/200859. Podstatou této trestní kauzy byl skutek pachatele, který jako podnikatel – franchisant v rozporu s frančízovou dohodou (tedy franchisingovou smlouvou) o poskytnutí franchise na provozování obchodní činnosti s franchisorem, na základě které objednával a jménem a na účet franchisora prodával komisní formou pohonné hmoty ve vlastnictví franchisora, a zavázal se podle této smlouvy denně odvádět trţby za prodané pohonné hmoty na účet franchisora, tuto svou povinnost úmyslně nesplnil, trţby 59
Dostupný na WWW: .
32
nedovedl a ponechal si je pro svou osobní potřebu s úmyslem je zadrţet a převzetí nad nimi dispozici; tím franchisora poškodil a způsobil mu škodu. Podstatou franchisové smlouvy se zabýval Nejvyšší soud ČR v dalším svém rozhodnutí ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 32Cdo 421/201160. Podle skutkového stavu byl ţalovaný vlastníkem budov, včetně jejich vybavení a provozu, označených jako čerpací stanice. Mezi ním a ţalobcem byla uzavřena smlouva označená jako franchising – smlouva o provozování čerpací stanice, jejímţ předmětem byl pronájem této čerpací stanice. Ve smlouvě bylo mimo jiné také ujednáno, ţe ţalobce bude pod firmou a znaky Agipu provádět na svůj účet maloobchodní prodej maziv a ostatního zboţí Agipu, jejich skladování a ostatní s tím související činnosti. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako smlouvu smíšenou, a to proto, ţe obsahovala prvky smlouvy nájemní a smlouvy komisionářské. Podstatou sporu bylo ustanovení smlouvy o jejím oboustranném vypovězení bez uvedení důvodu, resp. vypovězení smlouvy ze strany ţalovaného, k němuţ došlo způsobem, který ţalobce nepovaţoval za výpověď smlouvy. Analogicky můţeme závěry, ke kterým v této otázce dospěl Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací, pouţít i na fázi při uzavírání franchisové smlouvy. Soud jednak argumentoval ustanoveními § 43c odst. 1 ObčZ (1964), podle něhoţ „včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit souhlas, je přijetím návrhu“, a § 44 odst. 1 téhoţ, podle něhoţ „smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti, přičemž mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu“. Soud dále odkazoval na ustanovení § 41a a násl. ObčZ (1964), podle nichţ je smlouva dvoustranný (vícestranný) právní úkon, sloţený ze dvou jednostranných adresovaných právních úkonů, a to z návrhu na uzavření smlouvy (oferty) a z přijetí tohoto návrhu (akceptace). K uzavření takové smlouvy přitom dojde okamţikem, kdy se přijetí návrhu smlouvy stane účinným, tj. kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli (oferentovi). Jestliţe tedy podle Nejvyššího soudu ČR bylo přijetí návrhu právním úkonem, pak muselo vyhovovat definičním znaků právního úkonů obsaţeným v ustanovení § 34 ObčZ (1964), tj. musí jít o projev vůle směřující k uzavření smlouvy navrţené oferentem a tedy ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, jak odpovídají návrhu na uzavření smlouvy. Návrh smlouvy můţe být přijat i jiným způsobem neţ výslovně, za předpokladu 60
Dostupné na WWW: .
33
však, ţe se jedná o způsob nevzbuzující pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit61, zejména ţe vůbec chtěl projevit vůli směřující (zejména) ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Obecnou povahou franchisové smlouvy se zabývá ve svých rozhodnutích také Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe (v textu dále jen „ÚOHS“), a to jak před rekodifikací soukromého práva, tak před vstupem České republiky do Evropské unie. Řekněme si, ţe ÚOHS jako orgán státní správy je jedním z úřadů, který můţe zasahovat do svobodné hospodářské soutěţe, a to na základě výše citovaného zákona; chrání přitom soutěţ jako takovou, nikoliv jednotlivé soutěţitele. Dohody, které jsou zákonem zakázány, jsou nazývané jako kartelové; kartel je přitom vymezen jako „smluvní koordinace chování konkurentů, která má za cíl omezení nebo odstranění vzájemné soutěže“62. Patří sem např. dohody mezi soutěţiteli, rozhodnutí sdruţení podnikatelů a jednání soutěţitelů ve vzájemné shodě za předpokladu, ţe vedou nebo potencionálně mohou vést k narušení soutěţe. Takové dohody jsou zakázány a jsou tedy neplatné. Jak je patrné ze znaků franchisingu a ze shora uvedené definice kartelových dohod, patří franchising mezi způsob podnikání, při němţ jde o těsnou spolupráci mezi poskytovatelem a příjemcem, obvykle je také teritoriálně výlučný a mnohdy se objevuje také povinnost příjemce odebírat zboţí od určitých dodavatelů nebo přímo od poskytovatele franchisy; to ostatně ukáţu na níţe uvedeném příkladu z praxe. Součástí franchisové smlouvy můţe být také podmínka o určování cen výrobků nebo sluţeb ze strany poskytovatele, samozřejmostí pak je kontrolní činnost poskytovatele franchisy u jejího příjemce. Proto ÚOHS poměrně často řeší také otázky, zda některé uzavřené franchisové smlouvy nejsou kartelovými dohodami, příp. zda jednání účastníků smlouvy není zneuţíváním dominantního postavení na trhu. V jednom ze svých rozhodnutí např. dospěl k závěru, ţe franchisingová smlouva obecně je dohoda, kterou jeden podnikatel – franchisor poskytuje druhému podnikateli – franchisantovi právo uţívat franchisu - soubor znalostí, zkušeností, know-how. zavedené obchodní jméno nebo ochrannou známku pro účely odbytu určitých druhů výrobků nebo výkonů. Důleţitým znakem franchisingu je právní samostatnost příjemce franchisy. Z toho vyplývá, ţe vztah mezi poskytovatelem a příjemcem není vztahem mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ani mezi zastoupeným a zástupcem, ani vztahem mezi společníky sdruţení. 61
Srov. ustanovení § 35 odst. 1 ObčZ (1964). BUREŠOVÁ, Jana. Franchising z pohledu hospodářské soutěţe. Právní rádce, r. 1997, č. 7, s. 17. ISSN 12106410. 62
34
Franchisant vystupuje jako samostatný podnikatelský subjekt svým vlastním jménem a na vlastní účet a má úplnou právní a částečnou podnikatelskou samostatnost. Franchisor vlastní obvykle známý podnik se známým obchodním jménem a propracovaným systémem prodeje výrobků nebo výkonů. Franchisor předává franchisantovi ucelenou, úspěšnou, vyzkoušenou a osvědčenou koncepci podnikání pod známou značkou a franchisant se stává součástí jednotné sítě. Smlouva jako taková musí odráţet zájmy členů franchisingového řetězce zejména tím, ţe chrání franchisantova práva z průmyslového a duševního vlastnictví63. Další kauza, v níţ ÚOHS rozhodoval, se týkala sporu mezi účastníky McDonald´s ČR spol. s r.o., S-RESTAURANT s.r.o. a Čestmírem Steinhauserem ve věci schválení franchisové smlouvy, jejímţ předmětem byla racionalizace hospodářské činnosti64. ÚOHS franchizovou smlouvu definuje obecně jako dohodu, kterou jeden podnikatel - franchisor (poskytovatel franchisy) poskytuje druhému podnikateli - franchisantovi právo uţívat franchisu - soubor znalostí, zkušeností, know-how, zavedené obchodní jméno nebo ochrannou známku pro účely odbytu určitých druhů zboţí nebo sluţeb. Franchisant (nabyvatel franchisy, franchisee) vystupuje jako samostatný podnikatelský subjekt svým vlastním jménem a na vlastní účet a má úplnou právní a částečnou podnikatelskou samostatnost. Franchisor vlastní obvykle známý podnik se známým obchodním jménem a propracovaným systémem prodeje zboţí nebo poskytování sluţeb. Franchisor předává franchisantovi ucelenou, úspěšnou, vyzkoušenou a osvědčenou koncepci podnikání pod známou značkou a franchisant se svým podnikem se stává součástí jednotné sítě. Podle názoru ÚOHS se dohody o franchise se uplatňují zvláště u značkových výrobků, u nichţ má dodavatel specifický zájem na udrţení určité zvláštní úrovně distribuce a zpravidla spojuje s takovým ujednáním poţadavky na kvalitu a prezentaci prodejních sluţeb. U tohoto typu smluv je obvyklé, ţe obsahují i závazky narušující hospodářskou soutěţ, jako např. ustanovení o výhradním nákupu nebo výhradní distribuci, teritoriální omezení apod.65. Na kauze v posledně jmenované věci je dobře vidět, jak franchising funguje. Předmětem franchisové smlouvy v této věci byl závazek a povinnost nabyvatele franchisy prodávat v restauraci jen zboţí (potravinářské výrobky a nápoje) určené poskytovatelem franchisy a prostředky k provozu restaurace odebírat jen od dodavatelů stanovených poskytovatelem franchisy. Takţe nabyvatel franchisy měl povinnost nakupovat ţemle 63
Srov. rozhodnutí ÚOHS ze dne 16. 1. 1998, č. j. S 98/97-88/98-210. Srov. rozhodnutí ÚOHS ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. VO4/S025/00. Dostupné na WWW: . 65 Podle unijní legislativy se pro tento typ dohod uplatňuje tzv. skupinové vynětí. Jde o podmínky, za kterých lze udělit výjimky z absolutního zákazu dohod. 64
35
výhradně od společnosti Michelské pekárny, a.s., hovězí maso od společnosti L+O, spol. s r.o. a nápoje od společnosti Coca-Cola Beverages Česká republika, spol. s r.o. Veškeré výrobky (vyjma nápojů) dodávané pro restaurace McDonald´s jsou připravovány podle speciálních receptur zaručujících jednotné firemní standardy. Nabyvatel franchisy nemůţe volit mezi jinými dodavateli nebo výrobci zboţí (potravin a nápojů a dalších prostředků nutných k provozu restaurace) a musí veškeré výrobky prodávané a pouţívané v restauraci odebírat pouze od dodavatelů určených poskytovatelem franchisy. Ustanovením o výhradních odběrech se do určité míry blokuje přístup ostatních dodavatelů (výrobců) k maloobchodní úrovni prodeje, a to i těch, kteří by splňovali kvantitativní i kvalitativní poţadavky na výrobu a dodávky zboţí. Nabyvatel franchisy je omezen ve své podnikatelské svobodě rozhodovat samostatně o volbě zásobovacích zdrojů a prodávaného sortimentu, neboť i výběr zboţí nabízený v restauraci je kompletně a vyčerpávajícím způsobem stanoven poskytovatelem franchisy. I kdyţ dohoda o výhradním nákupu do určité, avšak nikoli podstatné míry omezuje hospodářskou soutěţ, vede současně k uchování jednotnosti franchisové sítě a přináší spravedlivý díl výsledných výhod i spotřebitelům (standardní výběr potravin ve stanovené kvalitě, čisté prostředí vhodné i pro děti, kultura prodeje, dlouhá otevírací doba, hygienické balení do obalů na jedno pouţití, prodej do aut - drive-in). Prvky specializace spatřuje ÚOHS ve skutečnosti, ţe na základě dohody smluvních stran se nabyvatel franchisy bude specializovat na poskytování stejných sluţeb a stejného sortimentu, který nabízí franchisor ve svých dalších restauracích rychlého občerstvení v České republice a po celém světě. Podle názoru ÚOHS franchisová smlouva, která byla ve věci předloţena, neobsahuje restrikce svobody smluvních stran, které jdou nad rámec nezbytných průvodních ujednání franchisového systému. Ustanovení o určení prodávaného sortimentu a zásobovacích zdrojů, pokud jsou zamýšlena k zajištění standardního výběru jídel a nápojů ve všech restauracích McDonald´s, k zajištění identického vzhledu všech provozoven a k jednotnému vedení propagace a reklamy, jsou přirozeným jádrem franchisové smlouvy a nepodléhají zákazu. Taktéţ další ujednání smlouvy, jako např. ustanovení o zákazu konkurence nebo ustanovení opravňující poskytovatele franchisy činit opatření nezbytná pro udrţení identity a reputace sítě vč. prostředků kontroly nutných k dosaţení tohoto účelu, nezakládají podstatná omezení pro hospodářskou soutěţ na našem území66.
66
ÚOHS nakonec tuto smlouvu posoudil jako racionalizační s prvky specializace a vzal také v úvahu skutečnost, ţe podnikání na základě franchisových smluv je moderní a progresivní formou distribuce zboţí nebo
36
Pro zajímavost ještě uvádím, ţe ÚOHS se při posuzování předloţených franchisových smluv z hlediska zákona č. 143/2001 Sb. nejprve zabývá tím, zda smlouva obsahuje závazky, které vedou nebo by mohly vést k narušení hospodářské soutěţe na trhu.
5.2 Franchising po rekodifikaci soukromého práva Jak jsem uvedl výše, došlo s účinností od 1. 1. 2014 k rekodifikaci soukromého práva. Byl mimo jiné zrušen ObchZ a také ObčZ (1964) a byly nahrazeny novým předpisem, a to občanským zákoníkem (ObčZ, 2012). Jak uvádím výše, franchising obecně jako forma podnikání, a tedy ani franchisová smlouva nebyly v ObchZ výslovně upraveny ani definovány. Do 31. 12. 2013 chyběla komplexní, příp., i byť kusá právní úprava. Vzorem pro případnou právní úpravu franchisingu byly Spojené státy americké, které, jak jsem uvedl, jsou povaţovány za kolébku tohoto typu podnikání. Zde platí zákon, který vyţaduje poskytovat franchisingové nabídky s jednotnou strukturou, tzv. „Disclosure Document“67. V průběhu příprav nové úpravy soukromého práva se objevily názory, ţe po rekodifikaci nebude franchisová smlouva povaţována za smlouvu nepojmenovanou, ale o smlouvu smíšenou68. Jak jsem uvedl výše, franchisová smlouva obsahuje znaky některých typově upravených smluv, např. licenční smlouvy, nájemní smlouvy, smlouvy o zprostředkování prodeje věci, příp. smlouvy o obchodním zastoupení. Nová právní úprava soukromého práva v ObčZ (2012) neobsahuje speciální ustanovení týkající se franchisové smlouvy. Je nadále tedy povaţována především za smlouvu smíšenou, která v sobě nese prvky výše uvedených a zákonem upravených smluv. Důvodem, proč zákonodárce franchisovou smlouvu nepodřídil speciální úpravě, zřejmě bylo, ţe chtěl ponechat na vůli stran franchisové smlouvy, jaká práva a povinnosti si mezi sebou sjednají, aniţ by se musely řídit kogentními ustanoveními v ObčZ (2012), např. o tom, jaké náleţitosti musí tato smlouva upravovat, jakou má mít formu apod. Při posuzování franchisové smlouvy je tedy vţdy potřeba přihlédnout k tomu, jaká ustanovení ObčZ (2012) týkající se konkrétní smlouvy budou na předmětnou franchisovou smlouvu aplikována. Ke shora uvedenému ještě doplním, ţe oblast obchodních závazkových vztahů, která poskytování sluţeb, které umoţňuje kombinací úspěšné metody podnikání franchisora s osobní iniciativou soukromého vlastníka dosáhnout specifickou identitu a image celé sítě. 67 Srov. CTIBOR, Jiří. Právní a etické klima pro franšízing v ČR. franchisday.cz [online] © 2006-2014 [cit. 2015-03-29]. Dostupné na WWW: . 68 Srov. např. MAREK, Tomáš. Franchisingová smlouva perspektivou některých institutů práva duševního vlastnictví. Právní fórum, r. 2012, č. 8, s. 377. ISSN 1214-7966.
37
byla do 31. 12. 2013 upravena v ObchZ, nebyla nahrazena jiným předpisem obchodního práva, ale naopak došlo k zániku dvojkolejnosti této úpravy. Do 31. 12. 2013 totiţ byly závazkové vztahy jak předmětem ObchZ, tak předmětem ObčZ (1964). V současné době jsou závazkové vztahy, resp. relativní majetková práva upravena pouze v ObčZ (2012), a to v části čtvrté. Korporátní právo, které bylo součástí ObchZ, je v současné době upraveno v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích). Nový ObčZ (2012) ale výslovně zakotvuje předsmluvní informační povinnost, která má ve franchisingovém podnikání poměrně zásadní význam. Do 31. 12. 2013 se dovozovala pouze z obecných právních zásad a z některých rozhodnutí, např. z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 5. 2012. Smluvní strany tedy mají povinnost poskytnout při jednání o uzavření smlouvy všechny relevantní informace, které jsou potřebné pro druhou stranu, aby ta se mohla kvalifikovaně rozhodovat o uzavření takové smlouvy. Podle ustanovení § 1728 odst. 2 ObčZ (2012) totiţ platí, ţe „při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít“. V případě nesplnění této podmínky hrozí rušiteli povinnost k náhradě škody. Je nepochybné, ţe tato povinnost se týká především franchisora, který je povinen poskytnout budoucímu franchisantovi dostatečné informace o konceptu svého projektu. Rozsah informací lze shrnout do čtyř základních otázek69: 1) Kdo jsem? 2) Co dělám? 3) Co nabízím? 4) Kolik to bude franchisanta stát? Další změnou, která se vztahuje na oblast franchisových smluv, je tzv. fikce uzavření smlouvy. Do 31. 12. 2013 platilo, ţe smlouva se nepovaţovala za uzavřenou, pokud v ní chyběla jen maličkost. ObčZ (2012) v ustanovení § 1726 stanoví, ţe povaţují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náleţitost, kterou ve smlouvě ujednat měly, má se za to, ţe smlouva uzavřena byla, a to v případě, ţe lze s ohledem na jejich 69
Srov. např. ZÍMOVÁ PARUSOVÁ, Martina. Nový občanský zákoník přinese novinky i do franchisingu. Co se od 1. 1. 2014 změní? probyznysinfo.ihned.cz [online] 2013-11-04 [cit. 2015-03-29]. Dostupné na WWW: .
38
následné chování předpokládat, ţe by smlouvu uzavřely i bez této náleţitosti. Pro vznik smlouvy také v současné době platí méně přísná pravidla, neţ tomu bylo do 31. 12. 2013, neboť ObčZ (2012) v ustanovení § 1744 zavádí tzv. faktické přijetí nabídky. To znamená, pokud to vyplývá z obsahu nabídky, či pokud je to v praxi mezi účastníky smlouvy obvyklé, dojde k uzavření smlouvy i tehdy, pokud se druhý účastník smlouvy podle nabídky smlouvy fakticky zachová, např. pokud převezme zboţí, zaplatí fakturu. Podle nově zavedeného principu přijetí smlouvy s nepodstatnými změnami podmínek smlouvy platí, ţe přijetí s nepodstatnými dodatky či odchylkami vede k uzavření smlouvy i s těmito změnami, pokud navrhovatel změny výslovně neodmítne70. Tento princip je upraven v ustanovení § 1740 odst. 3 ObčZ (2012). Nově je také zakotveno, ţe v případě, ţe dojde k písemnému potvrzení smlouvy, která nevyţaduje písemnou formu, druhou smluvní stranou v dobré víře, ţe věrně zachycuje obsah smlouvy, platí smlouva za uzavřenou ve znění písemného potvrzení, a to i tehdy, pokud ústní dohoda o obsahu byla odlišná71. Pokud jde o formu franchisové smlouvy, má kaţdý právo zvolit si pro její uzavření libovolnou formu, pokud však zákon nebo ujednání s druhou stranou nestanoví něco jiného. To znamená, ţe pokud smluvní strany uzavřou smlouvu z vlastní vůle v písemné formě, mohou ji později změnit i v ústní formě; nesmí si však předem dohodnout, ţe i změna smlouvy musí být písemná.
5.3 Franchisová smlouva v právu Evropské unie Právo Evropské unie tvoří vlastní soubor právních norem a je rozděleno na právo primární a právo sekundární. Primární právo tvoří smlouvy, od účinnosti Lisabonské smlouvy dvě základní, a to Smlouva o Evropské unii („SEU“) a Smlouva o fungování Evropské unie („SFEU“). Sekundární právo pak tvoří nařízení, směrnice, doporučení a stanoviska, a také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie („SDEU“). Unijní právo je nedílnou součástí právního systému členských států, které nesou zodpovědnost za provádění a správnou aplikaci předpisů. Pro oblast franchisingu je stěţejním článek 101 a násl. SFEU upravující pravidla hospodářské soutěţe. Podle tohoto článku jsou s vnitřním trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdruţení podniků a jedná ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejich účelem nebo důsledkem 70
Podle právní úpravy do 31. 12. 2013 byla taková odpověď povaţována za protinávrh – srov. ustanovení § 44 odst. 2 ObčZ (1964), podle něhoţ „přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh“. 71 Srov. ustanovení § 1757 odst. 2, odst. 3 ObčZ (2012).
39
je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěţe na vnitřním trhu. Takové dohody jsou neplatné. Na základě článku 101 odst. 3 SFEU bylo přijato Nařízení Komise č. 330/2010 ze dne 20. 4. 2010 o pouţití čl. 101 odst. 3 SFEU na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. Toto nařízení vymezuje blokovou výjimku z obecného zákazu kartelových dohod ve vztahu k určitým vertikálním dohodám, za které jsou franchisové smlouvy povaţovány. Pro vertikální dohody v oblasti motorových vozidel platí Nařízení Komise č. 461/2010 ze dne 27. 5. 2010 o pouţití článku 101 odst. 3 SFEU na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel. Franchisové smlouvy, které jsou definovány ve shora uvedených Nařízeních, by měly zlepšovat prodej zboţí nebo poskytování sluţeb, a tím dávat poskytovateli franchisy moţnost vybudovat jednotnou síť, která můţe pomoci vstoupit novým konkurentům na trh, zejména malým a středním podnikatelům. Tyto smlouvy by také měly umoţňovat nezávislými obchodníkům zakládat odbytiště rychleji a s větší šancí na úspěch neţ bez zkušeností a pomoci poskytovatele. Nařízení také definují závazek omezení soutěţe, tj. případ vymezení výlučného území příjemci kombinované se zákazem získávat zákazníky mimo toto výlučné území, příp. při udělování výlučného území hlavnímu příjemci spojené se závazkem neuzavírat franchisové smlouvy se třetími stranami mimo toto území. Vnitrostátní právní předpisy členských států Unie, které výslovně upravují franchisovou smlouvu, musí vycházet z toho, ţe určitá smluvní ujednání jsou striktně zakázána, a to podle Nařízení č. 330/2010, příp. Nařízení č. 461/2010. V tomto směru tedy pronikly soutěţně právní předpisy do oblasti soukromého práva, neboť smlouva, která by obsahovala některé za zakázaných ujednání, nebude splňovat poţadavky blokové výjimky stanovené Nařízeními a mohla by být neplatná podle článku 101 odst. 2 SFEU. To se týká zejména tzv. tvrdých omezení, která jsou zakázána a která vymezuje článek 4 Nařízení č. 330/201072, a tzv. vyloučených omezení, která jsou také zakázána a která vymezuje článek 5 téhoţ Nařízení73.
72
Výjimka se tedy nevztahuje na vertikální dohody, jejichţ účelem je přímo nebo nepřímo, samostatně nebo společně s jinými faktory pod kontrolou stran např. omezení moţnosti kupujícího určovat svou prodejní cenu, omezení území, na kterém kupující, který je stranou dohody, můţe prodávat smluvní zboţí nebo sluţby apod. 73 Výjimka se tedy nevztahuje na závazky ve vertikálních dohodách, např. na jakýkoli přímý nebo nepřímý zákaz soutěţit, jehoţ trvání je neomezené nebo je delší neţ 5 let, příp. jakýkoli přímý nebo nepřímý závazek zabraňující kupujícímu po uplynutí dohody vyrábět, nakupovat, prodávat zboţí nebo sluţby apod.
40
5.4 Franchising v evropských státech Některé evropské země přijaly legislativní opatření zaloţená na základě předsmluvní informační povinnosti. Např. v Belgii je od 1. 2. 2006 účinný zákon o předsmluvních informacích poskytovaných v souvislosti se smlouvami o obchodním partnerství („Loi relative a l´information précontractuelle dans le cadre d´accords de partenariat commercial“). Tento zákon tak v Belgii a obdobné zákony ve Francii, Itálii, Španělsku a Švédsku ukládají poskytovatelům franchisingu povinnost zájemci o franchisu před uzavřením smlouvy pravdivě a přehledným způsobem sdělit stanovené údaje o jejich obchodní spolupráci a o obsahu franchisové smlouvy. V případě, ţe tuto podmínku poskytovatel nesplní, můţe příjemce franchisy smlouvu ukončit, příp. poţadovat po poskytovateli vzniklou náhradu škody. K této úpravě přistoupila i Česká republika v ObčZ (2012), jak jsem uvedl výše. V Rusku, Lotyšsku a v Itálii zákon reguluje také obsah franchisové smlouvy, v Lotyšsku a Španělsku zákon vytváří povinný rejstřík franchis74. V některých státech Evropské unie pak nejsou pravidla pouţívání franchisingu právně regulována; chování poskytovatelů usměrňují příslušná soudní rozhodnutí a také etický kodex silných franchisových sdruţení. Např. v Dánsku zvláštní zákon o franchisingu neexistuje; neexistují ani zvláštní ustanovení v rámci obecných předpisů. Pro franchisové smlouvy platí obecná zásada smluvní volnosti, jakoţ i zásada volby formy smlouvy. Na franchisové smlouvy se pak aplikují obecná ustanovení zákona o smluvních závazkových vztazích („Aftaleloven“)75. Podobná situace je např. také v Estonsku, kde zvláštní zákon sice neexistuje, na druhou stranu je však franchisová smlouva upravena v zákoně o závazkových právních vztazích. V Evropě byla v roce 1972 podle belgického práva zaloţena tzv. Evropská franchisová federace („EFF“, nebo také Evropská asociace franchisingu); sídlo má v Bruselu. Je to mezinárodní nezisková asociace, která reprezentuje národní franchisové asociace a federace, a jejími členy jsou národní asociace nebo federace vzniklé v Evropě. Jejím posláním je především propagace franchisingu v Evropě, hájení etiky franchisového podnikání propagací Evropského etického kodexu pro franchising, ovlivňování a podpora rozvoje franchisingu
74
Srov. CTIBOR, Jiří. Právní a etické klima pro franšízing v ČR. franchisday.cz [online] © 2006-2014 [cit. 2015-03-29]. Dostupné na WWW: . 75 Srov. tamtéţ.
41
v Evropě, výměna informací a dokumentace mezi národními franchisingovými federacemi, poskytování sluţeb, koordinace jejich činnosti apod.76. Mezi další činnosti EFF patří také plnění vědeckých, pedagogických, informativních a etických cílů, např. prostřednictvím plnění výzkumu, studií, přehledů a veškerých dalších činností za účelem podpory studií, propagace a rozvoje franchisingu v Evropě, příp. prostřednictvím studia národní, unijní nebo mezinárodní legislativy, která by mohla ovlivňovat franchising a jeho další rozvoj, resp. prostřednictvím studia a stanovení nejlepších metod k zajištění praktické aplikace Kodexu franchisingu.
76
Srov. AUTOR NEZNÁMÝ. Mezinárodní asociace. czech-franchise.cz [online] © 2005-2012 [cit. 2015-0329]. Dostupné na WWW: .
42
6 Založení franchisingového podniku Na počátku této kapitoly si řekněme, jaké úkony musí učinit ten, kdo má zájem stát se osobou samostatně výdělečnou činnou, resp. zaloţit vlastní společnost, např. společnost s ručením omezeným. Zájemce musí nejdříve nastudovat právní předpisy (pokud nevyuţije sluţeb advokáta), tzn. občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, ţivnostenský zákon, vyhlášku o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku a daňové řády a zákony. V další fázi je potřeba připravit příslušnou dokumentaci, sepsat zakladatelský dokument u notáře, sloţit základní kapitál, obstarat dokumenty prokazující oprávněnost sídla společnosti na vybrané adrese a bezúhonnost jednatele společnosti (tj. výpis z rejstříku trestů). Dále následuje návštěva Obecního ţivnostenského úřadu, kde zájemce buď ohlásí, ţe jeho předmětem podnikání bude volná ţivnost (tj. výroba, obchod a sluţby neuvedené v přílohách 1 aţ 3 ţivnostenského zákona), anebo poţádá o vydání koncesní listiny. Následuje podání návrhu na zápis do veřejného (obchodního) rejstříku; příp. je moţné tento krok vynechat, neboť po rekodifikaci soukromého práva můţe zápisy do veřejných rejstříků provádět také notář. Následuje uvolnění účtu v bance a registrace společnosti na finančním úřadě77. Franchising jako způsob podnikání je pro začínající podnikatele mnohem jednodušší. Franchisor totiţ připravuje pro franchisanty všechny podmínky k samostatnému podnikání a značně mu tak jeho start ulehčuje. Franchisant má sice omezenou volnost v rozhodování, neboť se stal členem určitého franchisové konceptu, na druhou stranu však je právně samostatným a odpovědným majitelem svého podniku. Franchising se proto hodí pro osoby, které chtějí v rámci svého podnikání zůstat samostatnými, na druhou stranu však nemají tu správnou invenci, resp. chybí jim určitý podnikatelský nápad či záměr. Zájemce o franchisu by měl nejprve získat základní informace o franchisingu. Následuje výběr konkrétního franchisového konceptu, jeho prověření a prověření vlastních moţností, např. z hlediska jeho historie, jeho pravidel, zjištění finančních poţadavků franchisora a nároků na kvalifikaci, druh poţadované praxe apod. Poté by mělo následovat podrobné seznámení s projektem a jednání s franchisorem; sem patří uzavření smlouvy o
77
V případě, ţe podnikatel nechce absolvovat všechny výše vyjmenované kroky, můţe si jiţ zaloţenou a vzniklou společnost koupit, tzv. ready made společnost je jiţ zapsána ve veřejném rejstříku.
43
smlouvě budoucí, podrobné informace o know-how, seznámení se s podmínkami, poskytnutí konkrétních informací apod. Následuje podpis franchisové smlouvy a předání franchisové dokumentace. Poté můţe začít franchisant podnikat, tj. realizovat franchisovou provozovnu. Toto vše spěje k začátku spočívajícímu v samozřejmě úspěšném podnikání podle daného franchisového konceptu s podporou franchisora. Naproti tomu franchisor, resp. ten, který by se chtěl stát franchisorem, by měl nejprve analyzovat podnikatelský záměr. Poté by měl vypracovat franchisový projekt nebo dokumentaci a připravit a realizovat pilotní projekt, např. převést vlastní prodejnu na prvního franchisanta – fyzickou osobu podnikatele. To dá franchisorovi první zkušenosti a poznatky vhodné k tomu posoudit, zda jím vymyšlený podnikatelský záměr a projekt má šanci expandovat. Samotný projekt je zpravidla vytvářen tak, ţe franchisor nejdříve zaloţí svůj podnik a po té se ho pomoci franchisingu snaţí rozšířit. Poměrně často se setkáváme s podnikateli, kteří jsou označování jako tzv. černé ovce. Tito podnikatelé se snaţí vyuţít franchising k získání peněţních prostředků tím, ţe nabízejí a prodávají neosvědčený a předem nevyzkoušený projekt. I z tohoto důvodu by měla být volba franchisora důkladně promyšleným krokem. Franchisor by se měl snaţit vytvořit projekt co nejjednodušší. Právě pilotní projekt by měl ověřit, zda je tento podnikatelský koncept provozu schopný, měl by označit problémy, zjistit mezery ve vybavení podniku či provozovny, stanovit optimální otevírací dobu, určit která reklama je nejúčinnější atd. V rámci tohoto zkušebního provozu se velmi často školí zaměstnanci, kteří potom následně působí jako poradci u nových franchisantů. Povinnost franchisora provést pilotní projekt je natolik důleţitá, ţe byla začleněna i do etických kodexů franchisingových asociací. Můţe se samozřejmě stát, ţe první, tzv. pilotní projekt nebude úspěšný, resp. nebude se vyvíjet podle představ franchisora. Ten bude tedy muset zkoušet několik projektů, neţ se ujistí, ţe je bude příjemcům franchisy schopen poskytnout dostatečné mnoţství zkušeností. Je nezodpovědné snaţit vytvořit franchising metodou pokusů a omyl, nadto na úkor příjemce franchisy78. V případě pozitivního zhodnocení můţe franchisor dokončit provozní příručky, grafický manuál, náborový materiál a obsah franchisových smluv. Následuje řízení a expanze
78
Srov. MENDELSOHN, Martin; ACHESON, David. Franchising: moderní forma prodeje. 1. vydání. Praha: Management Press, 1994, s. 24.
44
jeho franchisového projektu (konceptu)79. Příjemce franchisy musí být podle projektu vyškolen. Autoři Mendelsohn a Acheson kladou na činnost franchisora poměrně zásadní důraz. Uvádějí například, ţe úspěch franchisingového projektu závisí také na konkrétním umístění provozoven, a franchisor musí znát kritéria, podle nichţ je třeba konkrétní místo, příp. území hodnotit. Kritéria jsou víceméně dána, nicméně nároky se budou samozřejmě lišit podle toho, čím se franchisingový projekt zabývá. Je tedy důleţité znát: a) typ ulice, např. zda je ulice dvousměrná, zda je to místní komunikace, či zda na ní jezdí i nákladní vozidla, zda je v blízkosti parkoviště, zda by mohly vzniknout dopravní problémy apod., b) prostředí, c) objem silniční dopravy a počet chodců, d) stupeň výlučnosti provozovny, e) významná centra a jejich obchodní moţnosti, např. zda jsou v blízkosti školy, úřady, restaurace, muzea, obchodní domy, sportovní zařízení, turistické zajímavosti apod.80. Předtím, neţ je franchisová smlouva uzavřena, je nutné zpracovat nabídkovou broţuru, franchisový balík, manuál a systém tzv. kontrolních otázek. Nabídková broţura by měla obsahovat nabídku výrobků, sluţeb a technologií, výši vstupních a průběţných poplatků, pravidla uţívání ochranných známek, patentů, cíle projektu a podmínky ukončení spolupráce. Tato broţura směřuje do působnosti moţným zájemcům o vstup do projektu a pomáhá jim lépe se zorientovat při výběru vhodného projektu. Franchisový balík a manuál obsahuje postup pomoci franchisora při zakládání nového podniku, povolení uţívat nehmotná práva, image a goodwill, pravidla školení a všemoţnou podporu. Za tuto pomoc vyţaduje franchisor od franchisanta poplatky jak na začátku, tak i v průběhu spolupráce. Obsahem manuálu je metodologie vedení podniku. Jedná se o jakýsi podrobný návod jak kaţdodenně řídit franchisový podnik. Jelikoţ se jedná o téměř podrobný návod k úspěchu, je samozřejmě snahou kaţdého franchisora tento manuál chránit. Manuál by měl začínat popisem franchisového projektu, jeho základní filozofií. Následovat by měl popis metody řízení celého podniku a jeho kaţdodenní provoz. Nápomocné mají být také vzorové formuláře např. pracovních smluv, dohod o hmotné zodpovědnosti, dohod o ochraně 79
Srov. také např. ČESKÁ ASOCIACE FRANCHISINGU. Franchising v České republice. 1. vydání. Praha: Česká asociace franchisingu, 2008, s. 23. 80 Srov. tamtéţ, s. 27-28.
45
obchodního tajemství, konkurenční doloţky, dohody s dodavateli, zákazníky a ostatní, které se při běţném provozu mohou vyskytnout. Uzavírat by jej měl podrobný adresář se spojeními na všechny členy franchisové sítě. Je velmi důleţité, aby byl tento manuál pravidelně aktualizován. Systém kontrolních otázek je dobré si poloţit ještě předtím, neţ se obě strany rozhodnou pro vzájemnou spolupráci a uzavření franchisové smlouvy. Je velmi důleţité si ze strany franchisanta poloţit otázky typu, jsem podnikatelská osobnost? Jsem schopný z osobního i profesního hlediska unést tího samostatného podnikání? Mám nějaké dřívější zkušenosti s tímto druhem podnikání? Co vše vím o franchisorovi a jeho franchisovém podniku? Jsou jeho výrobky či sluţby konkurence schopné právě v mojí oblasti? Mám potřebný kapitál? Jakým způsobem jsem schopen si jej opatřit? Má moje investice reálnou šanci návratnosti? Nejen tyto, ale i mnohem více otázek jsou zpravidla obsahem dotazníku, který franchisor zasílá potenciálnímu franchisantu k vyplnění před započetím spolupráce. Velmi podobné otázky by si měl poloţit i franchisor. Někdy jsou tyto otázky podceňovány, nicméně by měly být důleţitým vodítkem pro franchisora ke správnému výběru franchisanta a naopak pro franchisanta pro správný výběr projektu.
46
7 Franchisová smlouva v praxi Já osobně mám s franchisingem jisté zkušenosti, proto v této kapitole tyto zkušenosti mohu pouţít a popsat. Moje podnikání začalo v roce 1996, kdy jsem se stal společníkem společnosti RADICAL s.r.o. a v srpnu téhoţ roku jsem otevřel čerpací stanici SETA Q v Teplicích Proseticích. Vlastníkem této čerpací stanice byla právě společnost SETA Q s.r.o., pozemek pod čerpací stanicí byl v mém osobním vlastnictví. Společnost RADICAL s.r.o. provozovala čerpací stanici na základě nájemní smlouvy. Ve vlastnictví společnosti SETA bylo celkem 17 čerpacích stanic. Čerpací stanice, kterou jsem provozoval já prostřednictvím společnosti RADICAL s.r.o., byla nově vybudována a jako první v rámci celé sítě stanic fungovala na základě nájemní smlouvy. Ostatní čerpací stanice provozovala společnost SETA a její dceřiné společnosti a jejich zaměstnanci. Zkušenosti s „mojí“ čerpací stanicí však společnost SETA přivedly k tomu, ţe začala postupně přecházet k této variantě také u ostatních stanic. Uzavřená smlouva byla sice označena jako „nájemní smlouva“, pravou nájemní smlouvou však nebyla. Čerpací stanice fungovala pod označením společnosti SETA Q, dokonce i personál musel mít firemní oděv. Pohonné hmoty byly prodávány za fixní provizi a vlastnila je společnost SETA Q, která zároveň stanovovala jejich ceny. Tzv. suché zboţí, tj. kompletní sortiment zboţí v prodejně, např. nápoje, jídlo, autopotřeby apod., patřilo společnosti RADICAL s.r.o. a bylo také věcí této společnosti, co a za jaké ceny bude prodávat; tak tomu bylo také s provozem mycí linky, kávomatu, vysavače, ručního předmytí apod. Na počátku roku 1998 byla celá síť SETA prodána společnosti OMV. Od svého vstupu na český trh OMV všechny své čerpací stanice pronajímá, a to nikoliv na základě nájemní smlouvy, ale smlouvy franchisové. V rámci sítě OMV se podepisují tzv. agenturní smlouvy, franchisové smlouvy pouţívá OMV v případech, kdy partner (druhá smluvní strana, franchisant) vlastní celý objekt čerpací stanice. Takových smluv byla 2 % a v posledních letech však docházelo k jejich výpovědím; v současné době lze říci, ţe tyto smlouvy jiţ neexistují. Pokud jde o mé další zkušenosti a podnikání v této oblasti, v roce 1998 společnost RADICAL s.r.o. převzala další čerpací stanici OMV v Dubí u Teplic a v roce 2001 pak zahájila provoz nově vybudovaná čerpací stanice na dálnici D8 u Litoměřic, resp. u obce 47
Siřejovice ve směru Praha – Teplice. Tyto čerpací stanice společnost RADICAL s.r.o. provozovala do roku 2010, kdy byly smluvní vztahy s OMV ukončeny. Musím konstatovat, ţe během 12 let spolupráce se společností OMV se smlouvy a podmínky, za kterých byly čerpací stanice provozovány, měnily. Na počátku spolupráce v roce 1998 byly podmínky podobné těm, které byly stanoveny se společností SETA Q. Společnost OMV tedy byla vlastníkem pohonných hmot, které my jako franchisanté – společnost RADICAL s.r.o. – jsme prodávali zpočátku za fixní provizi. Naší společnosti pak patřilo tzv. suché zboţí. Určitá změna však právě, pokud jde o suché zboţí, nastala; OMV naše společnost platila procenta z obratu tohoto zboţí. Sice jsme byli svobodní ve výběru, jakým způsobem, od koho, co a za jaké částky nakoupíme, volnost jsme měli také v jednáních s dodavateli energií, sluţeb, pojištění apod. V průběhu dalších let jsem si všiml, ţe jakmile došlo k podpisu jakékoliv „centrální“ dodavatelské smlouvy, byla pro provozovatele čerpacích stanic v podstatě vţdy méně výhodná neţ ta, která byla sjednána do té doby pro tři čerpací stanice. Podle mého názoru by byl logický pravý opak, tj. byly by sjednány výhodné podmínky pro cca 200 čerpacích stanic. Zřejmě však zde hrál roli lidský faktor a touha po majetku; domnívám se totiţ, ţe smlouvy výhodné pro čerpací stanice či samotnou společnost OMV by musela sjednávat osoby či osoby, kterým by záleţelo především na provozovatelích stanic a OMV, nikoliv na vlastním jednoduchém výdělku. Došlo také k tomu, ţe provize z prodeje pohonných hmot byla z fixní změněna na degresivní, coţ v podstatě znamenalo, ţe provozovatel čerpací stanice byl v případě prodeje pohonných hmot silně demotivován. Na čerpacích stanicích s tzv. vyšší výtočí (tj. při prodeji pohonných hmot) byla provize stanovena tak nízko, ţe nepokryla náklady na spotřební materiál. Také sortiment v prodejnách byl tzv. „centralizován“ z centrály OMV ve Vídni. Nebyly tak v podstatě vůbec zohledněny regionální odlišnosti. V řídícím software došlo k zamezení jakékoliv moţnosti cokoliv z vlastní vůle doplnit. Byl určen pouze jeden dodavatel cca 90 % sortimentu zboţí v prodejnách, který však měl ceny o 20 – 30 % draţší neţ jiní dodavatelé. Tyto kroky samozřejmě vedly k obrovským propadům v trţbách, neboť došlo k výraznému zúţení a zdraţení celého sortimentu suchého zboţí. Pokud jde o zaměstnance čerpacích stanic, byl stanoven jejich maximální počet, coţ v podstatě odporovalo tehdejší úpravě zákoníku práce týkající se provozoven s nepřetrţitým provozem. Navíc bylo zavedeno fixní nájemné, prostřednictvím něhoţ se vţdy upravil
48
půlroční finanční plán. Pokud náhodou nějaká čerpací stanice dosáhla zisku, na zvýšeném fixním nájemném ho vzápětí odvedla centrále zpět. Pokud došlo ke ztrátám, k nimţ docházelo velmi často, příp. pokud nebyly splněny naprosto nereálné plány stanovené centrálně bez jakékoliv komunikace či poţadavku na zpětnou vazbu, hledala se příčina zpravidla na straně provozovatelů. Je mi známo, ţe ve vedení společnosti OMV se na všech důleţitých postech několikrát vyměnilo osazenstvo. To samozřejmě také nepřispělo ke zdravému podnikatelskému ovzduší, nadto mnohdy nebyla zachována kontinuita, neboť kaţdý nový příchozí se snaţil realizovat své plány a představy, které byly samozřejmě odlišné od předchozího. Dovolím si být ironický a konstatuji, ţe kaţdý nový člen vedení uváděl do provozu podle mého názoru nějakou svou „geniální“ myšlenku, resp. geniální pouze pro něho, a brzy z vedení OMV odešel na nějaké nové lukrativnější místo. Arogance ze strany vedení OMV vůči svým partnerům – franchisantům dosáhla neuvěřitelných výšin. Bonusová akce, kdy zákazník sbíral body na svůj účet, skončila naprostým fiaskem a obrovskou ztrátou, neboť OMV nebyla schopna dostát svým závazkům vůči těmto zákazníkům81. Došlo také k přesunu praţské centrály OMV do Bratislavy a sjednocení vedení pro Českou republiku, Slovensko a Maďarsko. Na základě toho došlo ke ztrátě reálného pohledu na Českou republiku, včetně kontaktů na úřady či „důležitá“ místa. Provozovatelé čerpacích stanic se také rychle měnili a střídali. Počátky nových provozovatelů byly vţdy stejné; uzavřeli franchisovou smlouvu, s elánem začali podnikat na svou zodpovědnost a svůj účet, podnikat s vědomím, ţe jsou chráněni velkou a zavedenou společností, zaplatili poměrně vysokou kauci. Po pár měsících podnikání a spolupráce s OMV však zpravidla zjistí, ţe jejich výdělek nedosahuje ani na průměrnou mzdu v České republice, a to přesto, ţe na čerpacích stanicích tráví mnoho hodin, zejména proto, ţe si nemůţe dovolit přijmout další zaměstnance. Stávající zaměstnanci se často střídají, protoţe výše jejich mzdy, stanovená podle finančních plánů OMV, je nedůstojná. I přesto však starost o celý provoz a zaměstnance zůstává na provozovatelích. Podle mého názoru existuje pouze málo provozů, které by spadaly pod tolik kontrolních orgánů, jako právě čerpací stanice. Ochota vedení OMV financovat rozsáhlejší údrţbu, opravy, příp. renovace není v podstatě ţádná. Provozovatelé si to sami dovolit nemohou. Proto podle mého názoru čerpací stanice pod značkou OMV chátrají, občas skryty pod nánosem barev. Podle 81
Srov. k tomu např. AUTOR MORLOG. Věrnostní program OMV ke konci měsíce končí. vw-club.cz [online] 2012-10-19 [cit. 2015-03-30]. Dostupné na WWW: .
49
mého názoru šla úroveň čerpacích stanic OMV dolů, zejména pokud jde o personál, čistotu, sortiment a cenovou politiku. Postrádám tak tu kvalitu, kterou by byly vyváţeny poměrně vysoké ceny zboţí. Domnívám se také, ţe toto vše vedlo k tomu, ţe z velmi úspěšné sítě čerpacích stanic se stala síť, která generuje obrovské ztráty82. Je známo, ţe vedení OMV několik let vyvíjí úsilí a shání kupce pro celou společnost, byť je to ze strany vedení OMV popíráno. Nenašel jsem odpověď na otázku, jak mohla tak významná nadnárodní společnost během několika let dopustit tak strmý pád. Na tom je však vidět, co dokáţe s úspěšnou společností učinit několik nezodpovědných jedinců, z nichţ jeden byl ze své ředitelské kanceláře vyveden v doprovodu bezpečnostních sloţek. Současné vedení také nedává příliš nadějí. Pokud jde o fakta a čísla týkající se společnosti OMV v České republice, uvádí se, ţe je na českém trhu od roku 1991, provozuje 206 čerpacích stanic, má 13% podíl na českém trhu, přímo zaměstnává 70 lidí, prostřednictvím sítě čerpacích stanic zajišťuje více neţ 2 tis. pracovních míst, její obrat za rok 2006 byl 35 mld. Kč a její základní kapitál je tvořen částkou 2,9 mld. Kč83. Moje zkušenosti s franchisingem tedy nejsou úplně pozitivní. Věřím však, ţe některé franchisingové produkty jsou úspěšné, a jejich franchisoři se chovají ke svým franchisantům tak, jak jsem popsal v předchozích částech mé práce. Mohu konstatovat, ţe v ideálním případě má franchisingová forma podnikání výhody, a to jak pro franchisora, tak pro franchisanta. Franchisor je schopen prostřednictvím franchisingu dosáhnout expanze, aniţ by musel vynakládat nemalé finanční prostředky, získává prostřednictvím sítě distribuční moţnosti a zajišťuje si tak moţnost odbytu svých výrobků či sluţeb. Franchisant nemusí mít vysoký počáteční kapitál, získá moţnost pouţití velmi dobře zavedené obchodní firmy, získává podnikatelské zkušenosti, jsou mu poskytovány rady, asistence a reklama. Samozřejmě má franchisingový systém podnikání také své nevýhody, a to pro obě smluvní strany. Mezi nevýhody pro franchisora patří skutečnost, ţe musí věnovat více pozornosti na provádění kontrol nad dodrţováním norem a provozu, jakoţ i nad dodrţováním poţadovaného standardu kvality zboţí a sluţeb. Pokud franchisant nedodrţuje poţadovaný
82
To vyplývá např. z výročních zpráv zveřejněných na webových stránkách společnosti OMV – srov. AUTOR NEZNÁMÝ. Fakta a čísla. OMV Česká republika, s.r.o. stručně a přehledně. omv.cz [online] © 2015 [cit. 201503-30]. Dostupné na WWW: . 83 Srov. tamtéţ.
50
standard, hrozí nebezpečí, ţe to bude mít dopad na celou franchisingovou síť. Pro franchisanta mohou být nevýhody v tom, ţe v případě existence více franchisantů v jedné oblasti nemusí být jeho podnikání ziskové, je omezen ve svém rozhodování a iniciativě, neboť se musí řídit tím, co poţaduje franchisor. Nakonec zjistí, jak jsem ostatně uvedl jiţ v textu týkajícího se společnosti OMV, ţe v práci musí trávit mnoho hodin, aby dosáhl úspěchu a zisku. Z mých zkušeností také vyplývá to, ţe ne všechny vztahy v rámci franchisingu jsou ideální, tedy ţe mezi franchisorem a franchisantem existuje určité napětí. Příčin vzniku tohoto napětí je několik. Franchisoři mnohdy nejsou spokojeni s tím, jak franchisanti jednají, např. neudrţují dobrou image společnosti, odmítají se podílet na marketingových akcích či nedodrţují stanovená pravidla. Na druhé straně franchisanti berou jako „zradu“ to, ţe franchisoři zahájí činnost nového provozu v jejich blízkosti, mnohdy nesouhlasí ani s příliš vysokými poplatky. Nelibí se jim také, ţe daná pravidla je příliš svazují, nemají volnost a svobodu, kterou by chtěli. V některých případech dochází i k vedení soudních sporů.
51
Závěr Na počátku mé práce jsem se zmínil o tom, ţe především malí a střední podnikatelé jsou hnacím motorem kaţdého hospodářství. Proto je potřeba, aby stát tyto subjekty co nejvíce podporoval; v opačném případě, kdy tito podnikatelé nebudou mít příznivé podmínky pro zahájení podnikání a jeho následný provoz, doplatí na to celý stát, tedy my všichni. V současné době se zdá, ţe stát postupuje přesně tak, tedy ţe se podle mého názoru určitým způsobem snaţí malý a střední podnikatelský stav zlikvidovat, např. záměrem zavést registrační systém účtenek. Pomocná ruka ze strany státu tak musí být nahrazena pomocí ze strany soukromoprávních subjektů, zpravidla větších podnikatelů a podniků. Jedním ze způsobů této pomoci je právě franchising. Prostřednictvím tohoto systému smluvní spolupráce dvou ekonomicky i právě nezávislých podnikatelů můţe úspěšný podnik zaloţit i ten, kdo nemá dostatečné finanční zázemí nebo podnikatelský plán či vizi, příp. odvahu začít podnikat. Poskytovatel licence – franchisor nabízí začínajícímu podnikateli osvědčený projekt či koncept, pomocnou ruku, odborné rady a asistenci a také další jiné výhody. Zájemce (příjemce) franchisy by si měl nejdříve ujasnit, v jakém oboru chce podnikat, a teprve poté vybírat případného franchisora a vhodný projekt. S moţnými projekty a poskytovateli, příp. také podmínkami, právními předpisy, výhody i nevýhodami apod. se zájemci mohou seznámit nejjednodušeji na internetu, např. na webových stránkách www.franchising.cz. Domnívám se, ţe celosvětová globalizace je jiţ na takové úrovni, v níţ není místo pro samostatné malé a střední podnikatele. Právě franchising povaţuji za jeden ze způsobu, jak začít podnikat a následně třeba i uspět a rozšířit zavedený a úspěšný projekt do dalších oblastí. Pro obě strany, tj. jak pro franchisory, tak pro franchisanty, jde o mimořádně výhodný způsob, jak úspěšně podnikat. Je nepochybné, ţe není vţdy vše ideální. Mezi oběma stranami mohou vzniknout konflikty a napětí. Způsob, jak předcházet konfliktům a napětí mezi oběma stranami, je v podstatě jednoduchý: franchisor musí ve smlouvě přesně vymezit činnosti, které je povinen franchisant vykonávat, musí limitovat podporu prodeje i propagaci, vyhotovit seznam zboţí, které můţe franchisant objednat sám a které nikoliv, stanovit rozsah informací, které franchisant obdrţí, a zaručit franchisantovi práci. 52
Cílem této práce bylo vysvětlení podstaty a způsobu fungování franchisingu, resp. analýza funkčnosti franchisových smluv v praxi. Na praktickém příkladě z mé podnikatelské činnosti jsem se pokusil ukázat, ţe ne vţdy praxe odpovídá teorii. Na druhou stranu však existuje mnoho úspěšných projektů; o těch jsem se zmiňoval v průběhu práce také.
53
Použité zdroje Monografie 1. ČESKÁ ASOCIACE FRANCHISINGU. Franchising v České republice. 1. vydání. Praha: Česká asociace franchisingu, 2008. 147 s. ISBN 978-80-254-2136-9. 2. JAKUBÍKOVÁ, Dagmar. Franchising. 1. vydání. Plzeň: Vydavatelství ZČU, 1997. 76 s. ISBN 80-7082-339-9. 3. LOEBL, Zbyněk; LUKAJOVÁ, Dana. Franchising: úspěch bez čekání. 1. vydání. Praha: Grada, 1994. 83 s. ISBN 80-7169-050-3. 4. MENDELSOHN, Martin; ACHESON, David. Franchising: moderní forma prodeje. 1. vydání. Praha: Management Press, 1994. 122 s. ISBN 80-85603-54-3. 5. ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Franchising: podnikání pod cizím jménem. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 190 s. ISBN 978-80-7400-174-1. 6. ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 1469 s. ISBN 978-80-7400-354-7. 7. ŠTENSOVÁ, Antónia; GIERATOVÁ, Zuzana. Viete, čo je franchising? 1. vydání. Bratislava: ELITA, 1991. 40 s. ISBN 80-85323-10-9.
Články 1. BAŤKA, Martin. Vliv rekodifikace na franchisingovou smlouvu. Právní fórum, r. 2011, č. 8, s. 362. ISSN 1214-7966. 2. BRZOBOHATÁ-ŘEZNÍČKOVÁ, Martina. Lze podnikat pod cizím jménem? Bulletin advokacie, r. 1994, č. 9, s. 7. ISSN 1806-8280. 3. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising z pohledu hospodářské soutěţe. Právní rádce, r. 1997, č. 7, s. 17. ISSN 1210-6410. 4. BUREŠOVÁ, Jana. Franchising. Právní rozhledy, r. 1997, č. 7, s. 385. ISSN 12104817. 5. MAREK, Tomáš. Franchisingová smlouva perspektivou některých institutů práva duševního vlastnictví. Právní fórum, r. 2012, č. 8, s. 377. ISSN 1214-7966.
Internetové odkazy 1. AUTOR MORLOG. Věrnostní program OMV ke konci měsíce končí. vw-club.cz [online] 2012-10-19 [cit. 2015-03-30]. Dostupné na WWW: . 2. AUTOR NEZNÁMÝ. Definice franchisingu. franchising.cz [online] 2008-03-06 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW: . 3. AUTOR NEZNÁMÝ. Fakta a čísla. OMV Česká republika, s.r.o. stručně a přehledně. omv.cz [online] © 2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné na WWW: .
54
4. AUTOR NEZNÁMÝ. Mezinárodní asociace. czech-franchise.cz [online] © 2005-2012 [cit. 2015-03-29]. Dostupné na WWW: . 5. AUTOR NEZNÁMÝ. My Travel. franchising.cz [online] © 2008-2015 [cit. 2015-0211]. Dostupné na WWW: . 6. AUTOR NEZNÁMÝ. Rozvoj franchisingu v Česku. franchising.cz [online] 2008-0306 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW: . 7. AUTOR NEZNÁMÝ. Proti supermarketům. franchising.cz [online] 2015-01-16 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW: . 8. AUTOR NEZNÁMÝ. Historie franchisingu. franchising.cz [online] 2008-03-05 [cit. 2015-02-11]. Dostupné na WWW: . 9. AUTOR NEZNÁMÝ. Evropský kodex etiky franchisingu. franchising.cz [online] 2008-03-06 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: . 10. CTIBOR, Jiří. Právní a etické klima pro franšízing v ČR. franchisday.cz [online] © 2006-2014 [cit. 2015-03-29]. Dostupné na WWW: . 11. Rozhodnutí ÚOHS ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. VO4/S025/00. Dostupné na WWW: . 12. ŠIMEK, Robert. Franchising, celkem jisté podnikání. euro.e15.cz [online] 2012-10-25 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: . 13. ŠIMSA, Jiří; JUŘINA, Aleš. Good T Room. tea.cz [online] © 2009 [cit. 2015-02-22]. Dostupné na WWW: . 14. ZÍMOVÁ PARUSOVÁ, Martina. Nový občanský zákoník přinese novinky i do franchisingu. Co se od 1. 1. 2014 změní? probyznysinfo.ihned.cz [online] 2013-11-04 [cit. 2015-03-29]. Dostupné na WWW: .
55
