Záruka za jakost. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Bakalářská práce. Romana Stehlíková. Autor:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Záruka za jakost Bakalářská práce

Autor:

Romana Stehlíková Právní administrativa v podnikové sféře

Vedoucí práce :

JUDr. Ondřej Kuchař

Praha

červen, 2015

1

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Kuřimi, dne 2.6.2015

…............................................................ Romana Stehlíková

2

Poděkování

Děkuji JUDr. Ondřeji Kuchařovi za

věcné připomínky, dobré rady a vstřícnost při

konzultacích a vypracovávání bakalářské práce.

3

ANOTACE Cílem bakalářské práce je klasifikační analýza právní úpravy odpovědnosti za vady plnění v případě koupě a prodeje v zákoně č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, práce se rovněţ snaţí o zhodnocení

úspěšnosti

implementace

příslušné

evropské

spotřebitelské

směrnice

(1999/44/ES). Bakalářská práce je rozčleněna do pěti kapitol. Úvodní kapitola pojednává o historickém vývoji jakosti a vývoji záruk za jakost v USA a v Evropě. Druhá kapitola se zaobírá úpravou povinností z vadného plnění. Třetí kapitola upravuje problematiku záruk za jakost, čtvrtá kapitola se věnuje zvláštní úpravě kupní smlouvy a pátá kapitola řeší problematiku zvláštních ustanovení o prodeji zboţí v obchodě a problematiku práv spotřebitele při prodeji mimo obchodní prostory a na dálku.

KLÍČOVÁ SLOVA záruky za jakost, občanský zákoník, normy ISO EN, kontrola jakosti, prokazování jakosti, klasifikace vad, odpovědnost za vady, vady zjištěné nabyvatelem, vady odstranitelné a neodstranitelné, vadné plnění, reklamace a reklamační lhůty, jakost ve smlouvách, obrana spotřebitele, smlouva o dílo, kupní smlouvy, podstatné purušení smlouvy, záruční list, prokazování vad, práva z vadného plnění.

4

ANNOTATION The aim of this thesis is the classification analysis of legislation on liability for defects indemnity in case of buying and selling in the Law no. 89/2012 Coll, Civil Code, work also seeks to evaluate the success of the implementation of the relevant EU consumer directives (1999/44 / EC). The bachelor thesis is divided into five chapters. The introductory chapter discusses the historical development and evolution of quality guarantees for quality in the US and in Europe. The second chapter deals with modifying the duties of defective performance. The third chapter regulates the issue of guarantees for quality, the fourth chapter is devoted to the special arrangements for the contract and the fifth chapter addresses issues of special provisions for the sale of goods and the issue of consumer rights in the sale of off-premises and distance.

KEYWORDS quality guarantee, the Civil Code ISO EN, quality control, quality assurance, classification of defects, liability for defects, defects found aquirer, defects are removable and irremovable, defektive performance, complaints and claims deadlines, quality in contracts, consumer defense, work contract, fundamental breach of contract, contract of sale, warranty card, proving defects of the law defective performance.

5

Obsah ÚVOD ....................................................................................................................................... 7 1 HISTORICKÝ VÝVOJ JAKOSTI ......................................................................................... 8 1.1. Základy vývoje záruk za jakost v USA .......................................................................... 9 1.2. Vývoj systému managementu záruk za jakosti v Evropě .............................................. 10 2 POVINNOSTI Z VADNÉHO PLNĚNÍ A OBECNÁ ÚPRAVA ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA …..............................................................................................................................12 2.1 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2011/83/EU …..............................................13 2.2 Klasifikace vad na předmětu plnění …...........................................................................14 2.3 Odpovědnost za vady ….................................................................................................15 3 ZÁRUKA ZA JAKOST A PRÁVA ZE ZÁRUKY ZA JAKOST A ZPŮSOB JEJICH UPLATNĚNÍ ........................................................................................................................ 22 3.1 Lhůty záruky za jakost .................................................................................................... 25 3.2 Vady předmětu plnění a jejich zjištění nabyvatelem ..................................................... 26 3.3 Odstranitelné a neodstranitelné vady ............................................................................. 27 3.4 Reklamace a reklamační lhůta ...................................................................................... 28 3.5 Vytknutí vady nabyvatelem a uplatnění vady včas ........................................................ 30 3.6 Stanovení jakosti ve smlouvách .................................................................................. 31 3.7 Ochrana spotřebitele u věcí zhotovených na základě smlouvy o dílo ............................ 32 4 ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVA KUPNÍ SMLOUVY ......................................................................... 33 5 ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PRODEJI ZBOŢÍ V OBCHODĚ ....................................... 35 5.1 Smluvní jakost ve smlouvách ........................................................................................ 40 5.2. Účel jakosti a záruční list, vyznačení trvanlivosti na obalech, pouţitelnost věci .......... 41 5.3 Prokazování vad ............................................................................................................. 42 5.4 Práva spotřebitele při prodeji mimo obchodní prostory a na dálku ................................ 43 6

Smlouvy uzavírané elektronickými prostředky................................................................ 46 Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ................................................................... 47 Shrnutí .................................................................................................................................. 48 ZÁVĚR..................................................................................................................................... 49 SEZNAM LITERATURY ........................................................................................................ 51 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK....................................................................................... 53 OFICIÁLNÍ ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE.....................................................................54

ÚVOD Z vývojových tendencí je zřejmé, ţe v současné době i v budoucích letech dochází a bude docházet k dalšímu zostřování konkurence. Vysoká jakost plnění (zboţí a sluţeb) se proto stane jedním z hlavních prostředků, které jsou nezbytné pro zajištění prosperity podniků. S vysokou kvalitou zboţí si lidé běţně spojují dobré vlastnosti výrobku, skutečnost, ţe zboţí bude slouţit po dlouhou dobu k účelu, k jakému si jej pořídili, dále pak vlastnosti jako výjimečnost či reprezentativnost, coţ lze povaţovat za pojem do značné míry subjektivní. Pro výrobce je přitom důleţité, jak je jakost plnění určena trhem, tzn., jak jsou zákazníci se zboţím spokojeni, co od plnění vyţadují a očekávají. Z tohoto pojetí vychází i jedna z definic jakosti (dle ČSN) jako „schopnosti uspokojit očekávání, potřeby a požadavky zákazníka:“ Za vlastnosti výrobků, které mají přímý vliv na jakost tohoto výrobku, jsou povaţovány zejména funkčnost, spolehlivost, nezávadnost, dále pak snadnost ovládání, udrţování, opravy či estetická působivost. Do celkové jakosti spadá nejen jakost produktu jako takového, ale taktéţ jakost výrobní činnosti a jakost sluţby zákazníkům, na čemţ jsou postaveny normy řady ISO 9000.1 S prodejem, koupí a potaţmo s kupní smlouvou či se smlouvou o dílo je spojena specifická ochrana spotřebitele v souvislosti s právy z vadného plnění prodané věci, které jsou upraveny

1 Pechmanová, H.: Podpora podnikání v ČR, MU Brno, 2003. In MALACH, A. Jak podnikat po vstupu do EU. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0906-6, s. 51-52

7

příslušných ustanoveních občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), přičemţ předchozí právní úpravou byl předchozí občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb.).

8

1 HISTORICKÝ VÝVOJ JAKOSTI Kvalita většiny výrobků v minulosti závisela zejména na řemeslné zručnosti jejich zhotovitelů, kdy pro tento typ výroby bylo charakteristické, ţe řemeslník byl v bezprostředním kontaktu s výrobkem ve všech fázích jeho výrobního procesu. Ve středověku byla kvalita a jakost výrobků hlídána prostřednictvím různých nařízení řemeslnických cechů. Později začaly do oblasti jakosti a kvality výrobků a sluţeb zasahovat manufaktury a následně i stát. Důvody pro zasahování do oblasti kvality spočívaly zejména v ochraně výroby a obchodu, v pozdějším období se jednalo o ochranářské důvody.2 Systém managementu jakosti v jeho první podobě se objevuje ve 20. letech 20. století, kdy dochází v podnicích ke zřízení nové pracovní pozice specializovaných pracovníků, jejichţ předmětem činnosti je samotná kontrola hotových výrobků. K tomuto jevu dochází v souvislosti s přechodem k průmyslové sériové výrobě (a sniţování vyuţívání řemeslné výroby). V důsledku sériové průmyslové výroby se do výrobního procesu dostávají stále méně kvalifikované pracovní síly, dochází k narušení komplexního přístupu k výrobku, rozštěpení odpovědnosti za jakost a v souvislosti s tímto jevem je nezbytné zabránit tomu, aby se vadné výrobky dostaly k zákazníkům. Další zvýšení nároků na jakost ve výrobě se objevilo v průběhu 2. světové války, kdy vzhledem k nutnosti vyrobit velké mnoţství válečného materiálu bylo nezbytné podstatným způsobem zlepšit jakost a plánování výroby. V této době začala být jakost ve výrobě cíleně vyţadována a došlo k potvrzení jejího významu v rámci výrobního procesu. Za kvalitní výrobek byl povaţován produkt se stoprocentní jakostí provedení.3 Význam záruky začal poprvé stoupat v souvislosti s tím, jak se výrobky stávaly sloţitější, s čímţ přímou úměrou souviselo, ţe rostlo riziko jejich nefunkčnosti či zvýšené poruchovosti.

2 15.

VEBER, J. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1782-1, s.

3 15.

VEBER, J. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1782-1, s.

9

Důleţitá proto byla pro zákazníky záruka spolehlivosti a bezporuchovosti. V důsledku rostoucí sloţitosti výrobků se v 50. letech 20. století začaly vyvíjet metody, jejichţ cílem bylo zvýšení kvality produkovaných výrobků; tyto metody se zprvu pouţívaly pouze u elektronických výrobků, později se jejich pouţití rozšířilo i na mechanické výrobky. Největšího rozmachu techniky spolehlivosti došlo v souvislosti se zahájením vesmírných letů. Od 60. let 20. století se v oblasti jakosti začíná prosazovat systém celkového řízení jakosti. Tento systém znamená, ţe pokud se určitý producent snaţí vyrábět výrobky odpovídající kvality s náklady, které jsou přijatelné, je nezbytné, aby se jiţ v rámci jednotlivých fází výrobního procesu a ve všech činnostech podniku zabýval kvalitou. Veškeré činnosti musí být optimalizované tak, aby byla zajištěna efektivita prováděných činností a tím mohly být náklady na produkované výrobky co nejniţší. Pro 70. léta 20. století je typické, ţe dochází ke stále většímu zpřísňování poţadavků kladených na výrobce. Důvodem zpřísňování poţadavků je skutečnost, ţe začíná docházet k realizaci zařízení, pro které je charakteristická vysoká nákladnost, sloţitost a potenciální nebezpečnost (např. jaderní elektrárny). Odpovědnost za poskytované plnění a případná rizika spojená s tímto plněním přitom nese výrobce. Vlivem úspěchů Japonska v oblasti zajišťování jakosti se v 80. letech 20. století začíná prosazovat tzv. systém stálého zlepšování jakosti, který je zaloţen na motivaci a účasti všech zaměstnanců, předcházení vzniku chyb a hledání moţností pro zkvalitnění všech podnikových činností. Jakost či kvalita výrobku či sluţby začala hrát významnou úlohu v rámci řízení organizací aţ ve druhé polovině 20. století. V současné době je jakost povaţována za důleţitou vlastnost, která je-li správně aplikována v rámci vnitropodnikových činností, představuje významnou konkurenční výhodu a klíčový faktor úspěšnosti.

1.1. Základy vývoje záruk za jakost v USA V důsledku výzvy Japonska došlo k tomu, ţe si také ostatní průmyslové společnosti začaly v 70. létech 20. století uvědomovat nebezpečí spočívající v konkurenceschopnosti jejich produktů. Toto vedlo ke snaze k prokazování schopnosti dodávat kvalitní výrobky a sluţby.

10

Poţadavky na management jakosti byly poprvé stanoveny v normách AQAP pro NATO, ke kterým se následně přidala i NASA a tato pravidla se v dalších letech osvědčila i v civilních oblastech. V druhé polovině dvacátého století byl v Japonsku, a následně také v USA a v Evropě koncipován přístup zvaný totální management jakosti (TQM, Total Quality Management). Zakladateli tohoto přístupu byli zejména E. Deming, J. Juran. a K. Ishikawa. Princip TQM spočívá ve vysoké jakosti poskytovaných výrobků a sluţeb, kterého lze dosáhnout prostřednictvím kontroly jakosti, regulací výroby, zabráněním moţnosti vzniku vad prostřednictvím aplikace statistických metod aţ k plnému řízení všech podnikových činností, které mají vliv na jakost.4

1.2. Vývoj systému managementu záruk za jakosti v Evropě V roce 1987 představila Mezinárodní organizace pro normy (ISO) poprvé sadu norem, které byly zaměřeny na poţadavky na systém jakosti. Normy, jejichţ předmětem jsou poţadavky na systém jakosti, jsou označovány jako ISO normy řady 9000. Systém managementu záruk prošel vývojem od kontroly jakosti, regulace výroby, prevence vzniku vad aţ k úplnému řízení všech činností, které mohou mít vliv na kvalitu. Tímto se ve své komplexní podobě soustředí na široké spektrum procesů souvisejících s výrobou a prodejem výrobku: od zjišťování poţadavků zákazníků, přes návrh a vývoj produktu, výrobu, nákup, skladování, prodej, dopravu, instalaci, technickou pomoc, aţ po zjišťování spokojenosti zákazníků.

4 NENADÁL, J. Úvod do problematiky systémů mamangementu jakosti. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2007. ISBN 978-80-248-1484-1.

11

Obr. č. 1 Vývoj řízení jakosti

Zdroj: VEBER, J. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-1782-1.

Přístupy zabezpečování jakosti ve smyslu norem ISO Zabezpečování jakosti nabývá na celosvětovém významu. Za účelem popisu zabezpečování jakosti vznikla řada norem na národní i nadnárodní úrovni, nezávislých i oborově specifických a úředních ustanovení. Obsahem evropské normy ISO EN 29 000:1987, která byla

přijata dne 10. 12. 1987

Evropským výborem pro normalizaci v Bruselu je mezinárodní norma ISO 9000 s názvem „Normy managementu jakosti a zabezpečování jakosti, příručka k výběru a uţití“.5 Řada norem ISO se soustředí na systém zabezpečování jakosti zboţí a sluţeb, který je nezávislý z hlediska oboru a produktů. Cílem normy ISO 9000 je vysvětlit rozdíly a vzájemné vztahy mezi základními koncepty jakosti a připravit úvod k výběru a zavedení řady mezinárodních norem pro systémy zabezpečování jakosti. 5 ISO představuje zkratku mezinárodní normalizační organizace (International Organization for Standardization); EN představuje zkratku evropské normy; DIN představuje zkratku Německý normalizační institut.

12

Norma ISO 9000 tvoří jeden celek s následujícími normami: -

ISO 8402 Jakost – pojmy,

-

ISO 9001 Příručka k výběru a zavedení řady norem pro systém zabezpečování jakosti ke splnění stanovených poţadavků,

-

ISO 9002 Systémy zabezpečování jakosti v oblasti výroby a montáţe (nezahrnuje oblast vývoje),

-

ISO 9003 Systémy zabezpečování jakosti v oblasti výstupní kontroly

-

ISO 9004 Management jakosti a prvky systému zabezpečování jakosti.6

2 POVINNOSTI Z VADNÉHO PLNĚNÍ A OBECNÁ ÚPRAVA ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA Práva a povinnosti spotřebitele a prodejce v oblasti záruk za jakost upravují následující předpisy: -

Příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku,

-

Zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele.

V oblasti práva Evropské unie upravuje práva spotřebitelů směrnice Evropského parlamentu a rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011. Velmi významnou právní úpravou, jejímţ cílem je odstranění překáţek příhraničních obchodů a podpora malých a středních podnikatelů je Návrh nařízení o Společné evropské právní 6

LANG, H. Management – trendy a teorie. Praha: C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-683-1, s. 227.

13

úpravě prodeje, který začátkem října 2011 předloţila Evropská komise Evropskému parlamentu. Návrh nařízení o společné evropské právní úpravě prodeje (CESL) Návrh nařízení o Společné evropské právní úpravě prodeje byl předloţen Evropskému parlamentu ze strany Evropské komise v říjnu 2011. Cílem návrhu je sjednocování smluvního práva napříč členskými státy Evropské unie a odstranění překáţek přeshraničního obchodu a podpora malých a středních podnikatelů. CESL je zaloţen na podstatě subsidiární povahy vnitrostátní právní úpravy kaţdého z členských států.

2.1 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2011/83/EU Tato směrnice nahrazuje Směrnici Rady 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a směrnici Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku; stanovuje společné prvky, které musí být obsaţeny ve smlouvách uzavřených na dálku a ve smlouvách uzavřených mimo obchodní prostory, upouští od koncepce minimální harmonizace, jeţ byla obsaţena ve směrnicích, jeţ nahrazuje a současně umoţňuje členským státům, aby si ponechali v platnosti či přijali v souvislosti s určitými aspekty vnitrostátní pravidla. Směrnice reaguje na čl. 169 Smlouvy o fungování EU, podle kterého má EU přispívat k dosaţení vysoké úrovně ochrany spotřebitele, čehoţ má být dosaţeno prostřednictvím opatření přijatých podle článku 144 Smlouvy o fungování EU. Směrnice stanovuje základní pravidla pro společné aspekty smluv uzavřených na dálku, upravuje informace pro spotřebitele a právo odstoupit od smlouvy v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory prodávajícího. Důvodem nutnosti harmonizace vybraných aspektů smluv uzavřených na dálku či mimo obchodní prostory je podpora spotřebitelského trhu uvnitř Evropské unie prostřednictvím nastolení rovnováhy mezi konkurenceschopností podniků a vysokou úrovní ochrany spotřebitele, dalším důvodem je skutečnost, ţe není v dostatečné míře vyuţíván přeshraniční potenciál prodeje na dálku, a to ve srovnání s růstem prodeje na dálku uvnitř jednotlivých

14

států Evropské unie. Cílem směrnice je v oblasti přímého prodeje umoţnit společnostem ve větší míře vyhledávat obchodní příleţitosti v jiných členských státech Evropské unie. Směrnice 2011/83/EU (dále jen Směrnice) uvádí, jaké všechny případy by měla zahrnovat definice smlouvy uzavřené na dálku, dále pak uvádí, jaké všechny případy by měla zahrnovat definice smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, definuje obchodní prostory podnikatele, trvalý nosič informací ad. Srovnáme-li jak je řešena problematika smluv uzavřených na dálku ve Směrnici a jak je řešena v ObčZ, zjistíme, ţe definice smlouvy uzavřené na dálku v ObčZ je mnohem více strohá a neobsahuje všechny moţnosti, jako definice ve Směrnici. Směrnice taktéţ řeší moţné prodlení v případě dodání zboţí. Podle této směrnice, v případě, ţe se smlouvy nedohodly, obchodník by měl zboţí dodat do 30 dnů od uzavření smlouvy. ObčZ problematiku dodání zboţí s prodlením či bez prodlení v rámci smluv uzavřených prostředky elektronické komunikace neřeší, ale prodlení řeší obecně jako vadu na předmětu plnění. Zhodnotíme-li implementaci ustanovení Směrnice do ObčZ, lze konstatovat, ţe ObčZ zakomponoval většinu bodů směrnice do svého znění.

2.2 Klasifikace vad na předmětu plnění Vady jsou v ObčZ definovány jak v obecné úpravě závazkového práva (§ 1916) a v rámci kupní smlouvy (§ 2099), tak ve zvláštních ustanoveních o prodeji zboţí v obchodě (§ 2161). Vady je moţno klasifikovat podle různých kritérií. Provedení klasifikace je důleţité pro určení, jaká práva plynou kupujícímu z vadného plnění. Prvním moţným hlediskem třídění vad je třídění na vady faktické a vady právní. Právní vada je upravena v § 1920 ObčZ, který uvádí, ţe předmět plnění má právní vadu, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba; výjimku tvoří skutečnost, ţe nabyvatel o tomto omezení věděl či musel vědět, kdy má nabyvatel povinnost tuto skutečnost oznámit bez zbytečného odkladu

15

zciziteli. Faktické vady představují nedostatky vlastností na předmětu plnění, které mají fyzickou povahu a svou existencí věc znehodnocují.7 Dalším rozlišením je rozlišení na vady nápadné a zřejmé a na vady nenápadné a nezřejmé (§ 1917 ObčZ). Kritérium nápadnosti a zřejmosti musí být splněno současně. Zde v rámci uplatnění práva z vadného plnění lze k tíţi nabyvatele, je-li vada nápadná a zřejmá a lze-li ji zjistit z veřejného seznamu. V neposlední řadě lze vady kategorizovat podle toho, zda jsou odstranitelné nebo neodstranitelné, kdy kritériem je skutečnost, zda vada znemoţňuje či neznemoţňuje řádné uţívání věci. Toto je upraveno v § 1923, 2106, 2169 a 1923 ObčZ. Z hlediska odpovědnosti za vady prodané věci, upravuje nově ObčZ, na rozdíl od předchozího ObčZ, hledisko „podstatné porušení smlouvy“, které koresponduje s terminologií OZ a dále pak s evropskými standardy závazkového práva, např. z návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné evropské právní úpravě prodeje.8

2.3 Odpovědnost za vady Odpovědnost za vady je v občanském zákoníku (dále jen ObčZ) řešena v díle 7, Oddíle 1, s názvem „Řádné plnění“. Tato úprava představuje obecnou úpravu, která se pouţije, není-li k dispozici zvláštní úprava u jednotlivých smluvních typů. Do doby účinnosti ObčZ obsahoval obecnou úpravu odpovědnosti za vady pouze Obchodní zákoník (dále jen OZ), kdy předchozí ObčZ vyuţíval některých obdobných ustanovení OZ do úpravy typů smluv. Pro ObčZ je specifické, ţe ponechává v rámci jednotlivých smluvních typů pouze ta ustanovení, která si vyţadují specifika jednotlivých typů smluv, a obecné instituty závazkového práva vyčleňuje zvlášť. Odpovědnost za vady představuje objektivní odpovědnost, tzn. je prodávající je za vady odpovědný bez ohledu na zavinění prodávajícího. Není tedy závislá na okolnostech, zda

7

HOUDEK, D. Jak úspěšně reklamovat. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2201-6, s. 16.

8 ONDŘEJ, J. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-807400-446-9, s. 10-11.

16

prodávající ví, zda vada výrobku vznikla u výrobce, přepravce, nebo v důsledku špatného skladování. Pro vznik odpovědnosti za vady musí být splněno následujících pět předpokladů: -

Odpovědnost za vady můţe vzniknout pouze za předpokladu, ţe existuje platně uzavřený závazkový právní vztah, tzn. kupní smlouva či smlouva o dílo.9 V případě, ţe je prokázána neplatnost smlouvy (ať uţ absolutní nebo relativní), není moţno uplatňovat odpovědnost za vady z této smlouvy. V případě, ţe ze smluv, které byly uznány jako neplatné, bylo plněno, vzniká stranám právo na vydání bezdůvodného obohacení.

-

Odpovědnost za vady můţe vzniknout pouze z úplatné smlouvy, proto nelze uplatňovat odpovědnost za vady např. na základě smlouvy darovací, smlouvy o zápůjčce apod. Důvodem je skutečnost, ţe v případě bezúplatných smluv nezískává zcizitel oproti poskytnutému plnění ze strany nabyvatele ţádnou protihodnotu, nelze tedy po něm poţadovat, aby nesl odpovědnost za vady předmětu plnění.

-

Dalším předpokladem, kdy vzniká odpovědnost za vady je porušení povinnosti splnit závazek řádným způsobem. V případě poskytnutí vadného plnění nemusí vţdy docházet porušení právní povinnosti. Podle § 2164 ObčZ je moţno prodat věc s vadou za cenu niţší, neţ je obvyklá cena předmětu plnění; dále pak v případě, ţe je vada zřejmá při uzavírání smlouvy či nápadná, při uzavírání smlouvy či převzetí předmětu plnění kupující je s touto vadou seznámen a nic nenamítá, nemá pak moţnost uplatnit odpovědnost z vadného plnění vůči prodejci.

-

Předpokladem vzniku odpovědnosti za vady je výskyt vadného plnění.

-

Posledním předpokladem pro vznik odpovědnosti za vady je existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti prodávajícího (zcizitele) a výskytem vady. Vada tedy musí být následkem porušení odpovědnosti prodávajícího, v případě, ţe vznikne z jiných příčin (např. zásahu kupujícího), nemůţe tento uplatňovat práva z odpovědnosti za vady. Taktéţ prodávající neodpovídá za vady spočívající

9

V bakalářské práce abstrahujeme, vzhledem k rozsahu práce, od koupě závodu.

17

v poškození předmětu plnění, které vznikly v době, kdy nesl nebezpečí škody na věci kupující (nabyvatel). Základní ustanovení obecné úpravy odpovědnosti za vady je vyjádřeno v § 1914 odst. 1 ObčZ, jeţ vymezuje řádné plnění, uvádí, ţe ten, kdo plní jinému za úplatu, je zavázán plnit bez vad, kdy plnění má mít vlastnosti, které byly ujednány ve smlouvě, má disponovat vlastnostmi obvyklými nebo podle účelu smlouvy je-li tento smluvním stranám znám; dále informuje o tom, ţe je-li splněno vadně, příjemce má práva z vadného plnění. Jakost, ve které má být plněno, je upravena v § 1915 ObčZ, který stanovuje, v jaké jakosti má dluţník plnit. Je zde uvedeno, ţe pokud není stranami ujednána jiná jakost, má se za to, ţe je dluţník povinen plnit ve střední jakosti. Občanský zákoník vychází z konstrukce odpovědnosti za vady, jeţ je zaloţena na třech úrovních: 1) obecná úprava odpovědnosti za vady (upravena v § 1916 a násl. OZ), 2) práva z odpovědnosti za vady v případě kupní smlouvy (upravena v § 2099 a násl. OZ), která ve vztahu k obecné úpravě představují lex specialit, 3) odpovědnost za vady ve vztahu ke zvláštním ustanovením o prodeji zboţí v obchodě (upravena v § 2165 a násl. OZ).10

Ad 1) Obecná právní úprava Prodávající poskytuje vadné plnění (§ 1916 OZ) v případě, ţe: -

plnění nemá vlastnosti, které byly stanoveny či předem ujednány,

-

prodávající neupozorní kupujícího na vady, které předmět plnění má, a to i přesto, ţe se tyto vady u takového předmětu obvykle vyskytují,

-

prodávající nepravdivě ujistí věřitele o tom, ţe předmět nemá vady nebo ţe se hodí k určitému uţívání, ačkoliv tomu tak není,

10 SELUCKÁ, M. a kol. Koupě a prodej. Nový občanský zákoník. Společná evropská právní úprava prodeje. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-471-1, s. 111

18

-

neoprávněně zcizí cizí věc jako svou.

Vadné plnění spočívající v ujištění věřitele v rozporu se skutečností bylo v původním OZ upraveno aţ ve speciálních ustanoveních o kupní smlouvě. Neoprávněné zcizení cizí věci jako své představuje zcela nový důvod vadného plnění. ObčZ zde nově (na rozdíl od předchozího ObčZ) uvádí jako situaci, která charakterizuje vadné plnění, zcizení cizí věci neoprávněně jako svou. Ve větě druhé řeší § 1916 ObčZ případy, kdy prodávající chce omezit své povinnosti z vadného plnění a případy, ve kterých se chce kupující předem vzdát práv z vadného plnění. Platí, ţe v případě, ţe se zcizitel snaţí omezit rozsah svých povinností z vadného plnění, k jeho projevu vůle se nepřihlíţí. Vzdání se kupujícího (nabyvatele) předem práv z vadného plnění, musí být učiněno písemnou formou. V případě, ţe je vada předmětu plnění jiţ při uzavírání smlouvy či při převzetí předmětu plnění zřejmá či nápadná, nebo v případě, ţe vadu lze zjistit z veřejného seznamu, jde vada předmětu plnění k tíţi kupujícího (nabyvatele). Vada plnění však k tíţi nabyvatele nejde v případě, ţe prodávající vadu lstivě zastřel nebo v případě, kdy kupujícího výslovně ujistil, ţe předmět plnění danou vadu nemá či ţe je zcela bez vad (§ 1917 ObčZ).

Ad 2) Zvláštní úprava kupní smlouvy Nápravné prostředky kupujícího jsou určeny podle toho, zda došlo ze strany prodávajícího k porušení povinností podstatným či nepodstatným způsobem. Vymezení toho, co je povaţováno za podstatný a co je povaţováno za nepodstatný způsob porušení povinnosti prodávajícího není v ObčZ upraveno. Představuje-li vadné plnění podstatné porušení smlouvy, má kupující právo na: -

odstranění vady dodáním nové věci či chybějící části nebo na opravu věci,

-

na přiměřenou slevu z kupní ceny,

-

na odstoupení od smlouvy.

19

Kupující si můţe vybrat, který z nápravných prostředků vyuţije (§ 2106 ObčZ). Pokud si jiţ však vybral jeden z nápravných prostředků a svou volbu chce změnit, můţe tak učinit pouze se souhlasem prodávajícího. V případě, ţe prodávající neodstraní vady v přiměřené lhůtě určené kupujícím nebo v případě, ţe kupujícímu oznámí, ţe vady neodstraní, kupující má právo uplatnit právo na slevu z kupní ceny či odstoupit od smlouvy (§ 2106 odst. 2, věta 3. ObčZ je kompatibilní s čl. 115 a 116 CESL). Uţití obou nápravných prostředků vedle sebe je nemoţné.11 V případě, ţe vadné plnění představuje nepodstatné porušení smlouvy, kupující má právo na: -

odstranění vady,

-

slevu z kupní ceny v přiměřené výši.

Prodávající má moţnost do doby, neţ kupující uplatní své právo na slevu či na odstoupení smlouvy, dodat kupujícímu chybějící část předmětu plnění či odstranit vadu a tímto splnit svou povinnost. Nesmí ale kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady nebo ho nepřiměřeně zatěţovat. V případě, ţe nedojde ze strany prodávajícího k odstranění vady, můţe kupující vyuţít oba dva nápravné prostředky. Pokud si kupující zvolí jeden z prostředků, nemůţe uţ svou volbu, bez souhlasu prodávajícího změnit (§ 2107 ObčZ). Ve vztazích mezi obchodníkem a spotřebitelem je nutno příslušná ustanovení ObčZ vykládat v kontextu směrnic EU na ochranu spotřebitele.

Ad 3) Zvláštní ustanovení o prodeje zboţí v obchodě Zvláštní ustanovení o prodeji zboţí v obchodě upravené v ObčZ ve srovnání s úpravou této problematiky v předchozím ObčZ je odlišné zejména v zavedení nového pojmu „jakost při převzetí“ (v § 2161 ObčZ), kdy ObčZ jiţ nevyuţívá pojem „shoda s kupní smlouvou“, jeţ upravoval předchozí ObčZ. Za vadné plnění je povaţováno plnění, které neodpovídá poţadavkům na jakost při převzetí tohoto plnění.

11 SELUCKÁ, M. a kol. Koupě a prodej. Nový občanský zákoník. Společná evropská právní úprava prodeje. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-471-1, s. 112.

20

Uplatnění práv z vadného plnění Kupující oznamuje vady, které jsou kryty prostřednictvím záruky a uplatňuje práva z vadného plnění u prodávajícího, u kterého věc koupil, případně u jiné osoby, která byla v záručním listu určena k případné opravě tohoto výrobku. Osoba, která je určena v záručním listu k opravě je povinna provést opravu ve lhůtě, která byla dohodnuta mezi kupujícím a prodávajícím v okamţiku koupě daného výrobku. Prodávající či osoba určená k opravě je povinen písemně potvrdit, kdy kupující právo uplatnil, skutečnost, ţe byla provedena oprava a vyznačit dobu trvání této opravy.12

Prodlení při plnění závazku Institut prodlení v rámci plnění smluvního závazku je upraven v § 1968 aţ 1974 ObčZ. V prodlení je podle těchto ustanovení ten, kdo neplní řádně a včas. Věřitel má právo na náhradu škody, která vznikla nesplněním peněţitého dluhu pouze v případě, ţe není kryta úroky z prodlení. V případě, ţe je předmětem plnění věc, pak po dobu svého prodlení nese věřitel nebezpečí škody na věci, a to bez ohledu na to, z jaké příčiny škoda vznikne; výjimku představuje situace, způsobí-li škodu dluţník (§ 1976 ObčZ). V případě, ţe smluvní strana poruší z důvodu prodlení svou povinnost vyplývající ze smlouvy podstatným způsobem, má druha strana právo od této smlouvy odstoupit v případě, ţe tuto skutečnost oznámí prodlévajícímu bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla (§ 1977 ObčZ). V případě, ţe prodlení jedné ze smluvních stran způsobí nepodstatné porušení smluvní povinnosti, má druhá strana právo odstoupit od smlouvy poté, co strana, která je v prodlení svou povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla, a to ať jiţ výslovně nebo mlčky. V případě, ţe věřitel dluţníkovi oznámí, ţe mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a ţe mu tuto lhůtu jiţ neprodlouţí, pak platí, ţe v případě marného uplynutí této lhůty věřitel od smlouvy odstoupil.

Přenechání věci jak stojí a leţí (úhrnkem) 12 NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník: Smluvní právo. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-51641, s. 127-128

21

Přenechání věci jako stojí a leţí upravuje § 1917 ObčZ, podle kterého jdou v tomto případě vady takto přenechané věci k tíţi nabyvatele této věci. Výjimku představuje skutečnost, kdy věc nemá vlastnosti, o které zcizitel (prodávající) prohlásil, ţe tuto vlastnost má vlastnost má, nebo kterou si nabyvatel vymínil. Z tohoto ustanovení vyplývá, ţe odpovědnost za vady věci přenechaných jak stojí a leţí je vyloučena. Podle judikatury Nejvyššího soudu, ze dne 29. 2. 2012 bylo judikováno, ţe toto ustanovení (§ 501 OZ) je zvláštní formou úpravy smluvní odpovědnosti za vady, kde specifičnost spočívá v tom, ţe věci jsou ve smlouvě vymezeny úhrnně, tzn. ţe nejsou rozlišeny podle druhu, jakosti, mnoţství ani váhy, je s nimi nakládáno jako s celkem. V předmětu smlouvy jsou věci proto určeny např. uvedením místa, kde se nacházejí, ze smlouvy přitom vyplývá, ţe za vady věcí přenechaných jak stojí a leţí, se neodpovídá.13 Odpovědnost za vady v rámci kupní smlouvy Za koupi movité věci je povaţována kaţdá věc, která nepředstavuje věc nemovitou, dále pak koupě součásti oddělením od nemovité věci. Koupě movité věci můţe být uskutečňována buď prostřednictvím kupní smlouvy, nebo v obchodě, kde je koupě upravena specificky a kupní smlouva nemusí být dle charakteru kupované věci vyţadována. Díky účinnosti ObčZ došlo k odstranění dualismu, kdy byly smlouva o dílo i kupní smlouva upraveny jak v předchozím ObčZ, tak v OZ. Kupní smlouva představuje smlouvu o dodání spotřebního zboţí, které není nutno sestavit nebo vytvořit. Za kupní smlouvu je taktéţ povaţována smlouva o dodání věci, která má být teprve vyrobena; výjimku tvoří pouze situace, kdy se kupující zavázal předat smluvní straně převáţnou část toho, co je k zapotřebí k vyrobení předmětné věci. Za kupní smlouvu není povaţována smlouva, podle které převaţující část plnění spočívá ve výkonu činnosti dodavatele (§ 2085-2086 ObčZ). Zde ObčZ nově stanovuje, ţe neznalost právních skutečností zapsaných ve veřejných seznamech, kupujícího neomlouvá. Za veřejné seznamy jsou povaţovány seznamy, do kterých

13 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. Zn. 33 Cdo 1430/2010. Dostupné z: ASPI [cit. 2015-05-10]. Wolters Kluwer ČR.

22

můţe spotřebitel volně nahlíţet (např. ţivnostenský rejstřík, výpis z katastru nemovitostí ad.). Tato skutečnost je velmi významná např. při koupi nemovitosti, kde se jedná o velké majetkové hodnoty, a kde z důvodu neověření skutečností ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí), týkajících se např. zástavy na kupované nemovitosti, se kupující nemůţe domáhat práv z odpovědnosti za vady z důvodu této zástavy, neboť bylo jeho povinností do veřejného seznamu nahlédnout.14 Smlouva o dílo Zhotovitel se smlouvou o dílo zavazuje na svůj náklad a nebezpečí provést pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. ObčZ upravuje specifika pro stavební práce samostatně v § 2623 aţ 2630, kdy se zaměřuje na kontroly stavebních prací i odpovědnosti za vady. Podle ObčZ platí, ţe je-li v plnění stavební práce obsaţena drobná vada, objednatel nemá právo stavbu odmítnout, pokud tato vada nebrání v uţití stavby. Skryté vady má objednatel právo namítat do pěti let od převzetí stavby.15 Zvlášť je specifikováno také provedení díla s nehmotným výsledkem, v rámci kterého je vyuţita zásada účelovosti. Tato zásada znamená, ţe zhotovitel poskytl objednateli dílo k účelu vyplývajícím ze smlouvy (§ 2631 – 2635).16

3 ZÁRUKA ZA JAKOST A PRÁVA ZE ZÁRUKY ZA JAKOST A ZPŮSOB JEJICH UPLATNĚNÍ K jakosti existuje mnoho různorodých přístupů a taktéţ existuje mnoho definic a vymezení pojmu jakost či kvalita. Kvalita je velmi subjektivní a je dána poţadavky zákazníka, které

14 13.

Nový občanský zákoník pro podnikání. Bratislava: DonauMedia, 2014. ISBN 978-80-89364-58-9, s.

15 10. 16 10.

Nový občanský zákoník pro podnikání. Bratislava: DonauMedia, 2014. ISBN 978-80-89364-58-9, s. Nový občanský zákoník pro podnikání. Bratislava: DonauMedia, 2014. ISBN 978-80-89364-58-9, s.

23

mohou být různé a v čase proměnlivé a jsou ovlivněny faktory demografickými, biologickými, sociálními a společenskými. Aby byl minimalizován prvek subjektivity v oblasti jakosti a nedocházelo k různým interpretacím tohoto pojmu, je nutno stanovit obecnou definici kvality. Norma ISO 9000:2005 definuje kvalitu jako stupeň splnění poţadavků souborem inherentních charakteristik.17 Záruka za jakost je upravena v Pododdíle 2, části Záruka za jakost, v § 2113 aţ 2117 ObčZ. Zárukou za jakost se prodávající zavazuje, ţe prodaná věc bude po určitou dobu po prodeji způsobilá pro pouţití pro obvyklý účel či ţe si zachová obvyklé vlastnosti. Uvedení záruční doby v záručním listě nebo doby pouţitelnosti věci na obalu nebo v reklamě má účinky postavené na úroveň záručního prohlášení. Skutečnost, ţe je na obalu produktu uvedena doba pouţitelnosti nebrání tomu, aby si smluvní strany odlišně ujednaly délku a pravidla záruční doby. Smluvní ujednání mezi jednotlivými stranami má pak přednost před dobou pouţitelnosti, která je uvedena na obalu produktu. Dojde-li k rozporu mezi příslušnými ustanoveními smlouvy a prohlášení o záruce, pak platí ta záruční doba, která je delší. Z toho vyplývá, ţe určení záruční doby smlouvou nemá vţdy přednost. Je-li dohodnutá záruka mezi prodávajícím a kupujícím delší neţ je zákonná záruka, jedná se o dobrovolnou záruku za jakost. Jakost při převzetí, která je upravena § 2161 ObčZ, nahradila pojem „shoda s kupní smlouvou“ jeţ byl obsahem § 616 předchozího ObčZ. Tento pojem vyjadřuje, ţe prodávající odpovídá kupujícímu za to, ţe předmět koupě při převzetí nemá vady. Kupující disponuje zvýhodněním (zachováno z předchozího ObčZ), ţe v případě, ţe se do 6 měsíců od převzetí projeví vada, automaticky se předpokládá, ţe předmět prodeje byl vadný jiţ při převzetí. Na prodávajícím v tomto případě je důkazní břemeno k tomu, aby prokázal opak. Projeví-li se vada později, neţ po 6 měsících od převzetí předmětu prodeje, je důkazní břemeno na straně kupujícího tak, aby prokázal existenci vady jiţ v okamţiku převzetí předmětu koupě. V případě, ţe je kupující v prokázání neúspěšný, nemá právo vyplývající z vadného plnění.

17 20.

VEBER, J. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1782-1, s.

24

Dnešní podoba úpravy institutu záruk za jakost je z velké části ovlivněna právními předpisy Evropské unie, jedná se zejména o Směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o některých Záruka za jakost je obecně upravena v § 2113 OZ a vyjadřuje garanci, ţe si zboţí udrţí své obvyklé vlastnosti a bude pouţitelné k pouţívání k obvyklému účelu, a to po dobu, která je stanovena. V tomto paragrafu je uvedeno, ţe zárukou za jakost se prodávající zavazuje, ţe prodávaná věc bude po určitou dobu způsobilá k pouţití pro obvyklý účel nebo ţe si po určitou dobu zachová obvyklé vlastnosti. Stejné účinky má také uvedení záruční doby či doby pouţitelnosti na obalu zboţí nebo v reklamě. Záruka můţe být poskytnuta i na jednotlivé součásti věcí.18 Obsah pojmu záruka za jakost byl stanoven tak, aby vyhovoval poţadavkům příslušné evropské směrnice, která pojem zákonná záruka, jeţ byl obsaţen v předchozím OZ, nezná. Záruka za jakost představuje smluvní záruku, jejímţ cílem je poskytnout kupujícímu přidanou hodnotu, která bude spočívat v poskytnutí záruky nad rámec záruky dané zákonem. Záruka za jakost funguje na základě následujících principů: -

dobrovolnost, která představuje základní princip záruky za jakost; výrobce či prodejce není povinen záruku za jakost poskytovat, častým důvodem pro poskytování je jeho obchodní (marketingová) politika, kdy chce posílit své postavení v rámci konkurenčního boje;

-

volnost v určení obsahu a podmínek záruky, kdy záleţí na výrobci či prodejci, jakou délku záruky za jakost kupujícímu poskytne, čeho se bude záruka týkat, jaké budou stanoveny podmínky pro uplatnění této záruky.19

Základní specifika záruky za jakost tedy spočívají v následujícím: Na smluvní záruku neexistuje právní nárok a je pouze na rozhodnutí prodejce či výrobce, zda a v jakém rozsahu záruku za jakost poskytne. 18

Záruka za jakost. Dostupné z: http://zakony.kurzy.cz/89-2012-obcansky-zakonik/paragraf-2113/

19 Občanský zákoník nově: Zákonná vs. smluvní záruka. Autoweb.cz [online]. 2014 [cit. 2015-05-10]. Dostupné z: http://www.autoweb.cz/obcansky-zakonik-nove-zakonna-vs-smluvni-zaruka/

25

Vzhledem k dobrovolnosti záruky za jakost je právem poskytovatele záruky stanovit si podmínky, za jakých bude záruka za jakost platná; na tyto podmínky se pak můţe odkazovat v případě uplatnění záruky. Uplatnit právo ze záruky za jakost je oprávněn také pozdější vlastník předmětu (oproti zákonné záruce, v rámci které vlastníkovi věci odpovídá pouze jeho prodávající, ale nikoliv jiţ prodávající prodávajícího (např. autorizovaný prodejce nových vozidel nemá odpovědnost k danému vozidlu v případě jeho dalšího prodeje). Vzhledem k moţnostem prodávajícího upravit si podmínky pro poskytnutí záruky je velmi důleţité, aby se prodávající podrobně seznámil s podmínkami záruky za jakost tak, aby mu přinesla co největší uţitek. Občanský zákoník přinesl v oblasti záruky za jakost zásadní změn a jiţ neplatí pojem „zákonná záruka“ předchozího OZ. Právní úprava záruky za jakost má kořeny v obchodním zákoníku, podle kterého je problematika poskytování záruk dobrovolnou nikoliv povinnou zákonnou náleţitostí související s poskytováním plnění. Přesto však institut zákonné záruky, jeţ zaručuje určitou jakost prodaného zboţí po dobu trvání záruční doby, zcela nevymizel. Zákonná záruka byla v Novém občanském zákoníku zachována. Podle Novotného však při podrobnějším a komplexnějším prozkoumání není zachování zákonné záruky v NOZ zcela jednoznačné a tento autor se spíše kloní ke konci záruky ze zákona.20

3.1 Lhůty záruky za jakost Záruční doba Význam záruční doby je dvojí. Prodejce zboţí či zhotovitel věci odpovídá kupujícímu pouze za vady, které se vyskytnou v průběhu záruční doby. Záruční doba pak představuje dobu,

20 5164-1, s.

NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník: Smluvní právo. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247126

26

v průběhu které zákazník můţe uplatnit svá práva z odpovědnosti za vady u prodejce či zhotovitele, v opačném případě zaniknou.21 Vady plnění mohou být dvojího typu. Jednak jimi mohou být vady právní, dále pak vady faktické. Pro účely bakalářské práce se budeme zabývat vadami faktickými. Faktické vady vznikají v případě, ţe poskytnuté plnění postrádá vlastnosti, které byly stanoveny nebo jeţ si strany ujednaly. Prodávající (strana poskytující plnění) je povinen upozornit kupujícího, v případě, ţe předmět plnění má vady, ačkoli se u něj běţně nevyskytují. V případě, ţe prodávající kupujícího neupozorní na vadu plnění nebo kdyţ prodávající kupujícího ujistí, ţe předmět plnění nemá vady či se předmět hodí k určitému uţívání, ačkoliv to není pravda, jedná se taktéţ o vadu plnění.22 Podle § 2165 odst. 2 OZ platí, ţe v případě, ţe na prodávané věci nebo na obalu, v návodu, jeţ jsou připojeny k prodávané věci či v reklamě je uvedena délka doby, po kterou lze danou věc pouţít, je záruka za jakost vyjádřena délkou doby uvedené na prodávané věci, obalu, v návodu či reklamě.23 Podle § 2114 určuje-li smlouva a prohlášení o záruce různé délky záručních dob, platí doba z nich nejdelší. Ujednají-li strany jinou záruční dobu, neţ jaká je vyznačena na obalu jako doba pouţitelnosti, má přednost ujednání stran. Ujednání stran má tedy přednost před ostatním. Prohlášení prodávajícího můţe obsah záruky upravit odlišně. Pod pojmem záruka za jakost se podle NOZ rozumí tzv. záruka smluvní.

21

HOUDEK, D. Jak úspěšně reklamovat – rádce spotřebitele i obchodníka, s. 55

22 5164-1, s.

NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník: Smluvní právo. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-24782.

23 BEZOUŠKA, P. Nový občanský zákoník-nejdůležitější změny. Olomouc: ANAG, 2013. ISBN 978-807263-819-2, s. 306.

27

3.2 Vady předmětu plnění a jejich zjištění nabyvatelem Práva z vadného plnění V případě, ţe předmět plnění nemá vlastnosti, které byly smluvními stranami ujednány, které odpovídají smluvenému vzorku či předloze, je předmět plnění povaţován za vadný. Za vadu je taktéţ povaţováno, pokud prodávající poskytl plnění jiné věci. Dále se za vadu povaţují nesprávnosti v dokladech, které jsou nutné pro řádné uţívání věci (§ 2099 OZ). Taktéţ můţe nastat situace, kdy prodávající dodal menší mnoţství věci, neţ jaké bylo sjednáno. Nastane-li tato situace a z dokladu o předání nebo z prohlášení prodávajícího vyplývá, ţe prodávající dodal menší mnoţství věci, na chybějící věci se nevztahuje ustanovení o vadách (§ 2099 OZ). Kupující má právo z vadného plnění na základě vady, kterou věc měla v okamţiku přechodu nebezpečí škody na kupujícího, a to i v situaci, ţe se vada projevila později. Právo kupujícího z vadného plnění zakládá i vada, jeţ vznikla později a kterou způsobil prodávající porušením své povinnosti. Tímto nejsou dotčeny povinnosti prodávajícího ze záruky za jakost (§ 2100). V případě, ţe kupující jiţ při uzavření smlouvy musel poznat, ţe zboţí, jeţ je předmětem prodeje, má vadu, nemá kupující práva z vadného plnění. Toto ovšem neplatí, ujistil-li prodávající výslovně kupujícího, ţe je předmět prodeje bez vady. Podle moţností má kupující předmět plnění prohlédnout a přesvědčit se o jeho vlastnostech co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího (§ 2103-2104). V případě, ţe je má vadné plnění charakter podstatného porušení smlouvy, kupující má několik moţností uplatnit svá práva. Jednak můţe poţadovat odstranění vady, a to buď dodáním nové věci nebo chybějící věci, nebo opravou věci, můţe poţadovat slevu z kupní ceny či odstoupit od smlouvy. Do té doby neţ prodávající odstraní vadu, není kupující povinen platit část kupní ceny, jeţ odhadem přibliţně odpovídá právu kupujícího na slevu v důsledku vady na předmětu plnění. V případě, ţe prodávající kupujícímu dodá novou věc, kupující vrátí prodávajícímu na náklady kupujícího věc (§ 2108 aţ 2109). V případě, ţe kupující nemůţe předmět plnění vrátit ve stejném stavu, v jakém jej obdrţel, nemůţe odstoupit od smlouvy a poţadovat vydání věci. Toto neplatí např. v těchto případech:

28

pouţil-li kupující věc ještě před objevením vady, v případě, ţe ke změně stavu došlo v důsledku prohlídky za účelem vady, v případě ze kupující věc spotřeboval, prodal nebo pozměnil v důsledku obvyklého pouţití (§ 2110 OZ).

3.3 Odstranitelné a neodstranitelné vady V případě odstranitelné vady musí být výrobek opraven do 30 dnů od přijetí reklamace, v případě neodstranitelné vady má spotřebitel právo na vrácení peněz nebo na výměnu za jiný výrobek. Z hlediska odstranitelnosti resp. neodstranitelnosti vady vychází obecná úprava odpovědnosti za vady v ObčZ (§ 1923 ObčZ). Neodstranitelnou vadou je vada, která objektivně nelze odstranit nebo na jejíţ odstranění by bylo potřeba vynaloţit neúměrně vysokých nákladů s ohledem na hodnotu předmětu plnění. Neodstranitelné vady se dále dělí na: -

vady bránící řádnému uţívání věci,

-

vady, které řádné uţívání věci nevylučují.

Podle § 1921 OZ pro moţnost uplatnění odpovědnosti za vady uplatněna, je nutno včasně tuto odpovědnost za vady vytknout včas prodávajícímu. Prostředky nápravy, resp. práva z odpovědnosti za vady kupujícího se liší podle toho, zda se jedná o vadu odstranitelnou či neodstranitelnou. V případě odstranitelné vady má kupující právo na opravu věci či na doplnění toho, co chybí. V případě neodstranitelné vady, která brání řádnému uţívání věci, má kupující právo: na přiměřenou sledu z ceny věci či na odstoupení od smlouvy. Kupující má vţdy zároveň s výše uvedenými právo zachováno právo na náhradu škody (§ 1925 OZ), které má subsidiární charakter. Znamená to tedy, ţe pokud lze dosáhnout nápravy vady z vadného plnění, nemůţe se kupující domáhat nápravy jiným způsobem.

29

3.4 Reklamace a reklamační lhůta Spotřebitel má právo zboţí reklamovat v případě, ţe se na něm objeví vada, a to bez ohledu na to, zda bylo zboţí zakoupeno v prodejních prostorech, mimo obvyklé prodejní prostory nebo na dálku. Práva spotřebitele v oblasti reklamace se odvíjejí od toho, kdy spotřebitel zboţí koupil: -

v případě, ţe zboţí bylo koupeno do 31. 12.2013, řídí se práva spotřebitele zákonem č. 40/1964 Sb. (předchozí ObčZ),

-

v případě, ţe bylo zboţí koupeno od 1. 1. 2014, řídí se práva z vad zboţí zákonem č. 89/2012 Sb. (ObčZ).24

Způsob vyřízení reklamace upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Podle § 13 Zákona o ochraně spotřebitele (dále jen ZOS) je prodávající povinen spotřebitele řádné informovat o podmínkách reklamace, tedy konkrétně o rozsahu reklamace, podmínkách reklamace a způsobu, kterým můţe uplatnit práva z vadného plnění a v neposlední řadě o tom, kde můţe spotřebitel reklamaci uplatnit. V rámci reklamačního řízení musí spotřebitel předloţit reklamované zboţí prodejci, sdělit prodávajícímu, jakou vadu zboţí má či jakým způsobem se vada projevuje a má-li na to právo, vybrat si, jakým způsobem poţaduje reklamaci vyřídit. Jakmile si zvolí jednu z moţností vyřízení reklamace, nemůţe bez souhlasu prodávajícího své rozhodnutí jiţ změnit. Výjimku představuje případ, kdy kupující ţádal opravu vady předmětu plnění, která se ukázala jako neopravitelná či k opravě nedošlo ve stanovené lhůtě. Právem kupujícího je doloţit skutečnost, ţe dané zboţí u prodejce zakoupil, jakýmkoliv prokazatelným způsobem (můţe se jednat o doklad o zaplacení internetové objednávky a výpis z účtu, paragon, záruční list ad.).

24 HOUDEK, D. Ochrana spotřebitele v ČR. MPO, 2012. [cit. 2015-05-10]. Dostupné z: http://gle.cz/wp-content/uploads/2013/10/GLE_ochrana-spotrebitele_A5_5_WEB-jednostrany.pdf

30

Podle § 19 ZOS je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoliv své provozovně, které přijetí reklamace umoţňuje vzhledem k charakteru prodávaného zboţí či nabízených sluţeb, dále pak v sídle či místě podnikání. V provozovně prodávajícího musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník, který je oprávněn přijímat a vyřizovat reklamace. Prodávající má povinnost spotřebiteli vydat potvrzení o uplatnění reklamace, kde uvede datum, kdy byla reklamace uplatněna, obsah a způsob vyřízení reklamace, který spotřebitel povaţuje. V procesu vyřízení reklamace vydává prodávající potvrzení o způsobu, jakým byla reklamace vyřízena, o datu vyřízení reklamace, byla-li provedena oprava, pak potvrzení o provedení opravy a době trvání této opravy; byla-li reklamace zamítnuta, je prodávající povinen vydat písemné odůvodnění zamítnutí reklamace. Výše uvedené povinnosti se vztahují na prodávajícího případně na jiné osoby, které byly prodávajícím určeny jako osoby k provedení opravy. O způsobu vyřízení reklamace má prodávající nebo pověřený pracovník rozhodnout buď ihned, nebo v odůvodněných případech do tří pracovních dnů, samotná reklamace musí být vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy byla reklamace uplatněna. Delší doba pro vyřízení reklamace můţe být stanovena pouze na základě dohody prodávajícího s kupujícím. V případě, ţe do doby určené pro vyřízení reklamace není reklamace vyřízena, je toto povaţováno za podstatné porušení smlouvy. V případě, ţe je prodej zboţí či poskytování sluţeb realizováno mimo ohlášenou provozovnu prodávajícího, je prodávající či poskytovatel sluţeb povinen kupujícím v písemné podobě poskytnout, navíc nad rámec informací o názvu a adrese prodávajícího, informace, kde po ukončení prodeje zboţí či poskytování sluţeb mohou uplatnit reklamaci. V případě, ţe reklamace a vytknutí vady spotřebitele bylo uznáno jako oprávněné, neběţí po dobu reklamačního řízení zákonná lhůta pro uplatnění práv z vad (taktéţ ani záruční doba). V případě, ţe reklamace byla vyhodnocena ze strany prodávajícího či smluvního opravce jako neoprávněná, spotřebitel má právo na vydání písemného odůvodnění zamítnutí reklamace. Tento dokument je důleţitý pro případný soudní spor, v případě, ţe chce zákazník reklamaci řešit soudní cestou. V případě, ţe prodejce poruší své povinnosti dané zákonem, můţe se spotřebitel obrátit se svými právy na Českou obchodní inspekci.

31

3.5 Vytknutí vady nabyvatelem a uplatnění vady včas V případě, ţe kupující neoznámil vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl zjistit, nebude mu soudem přiznáno právo z vadného plnění. Tímto dochází ke změně oproti předchozímu ObčZ, kdy nově není kladen důraz na povinnost prohlídky a oznámení zjevné vady přímo v okamţiku předání dokončeného díla, ale tuto povinnost má kupující v době dle moţností nejbliţší po předání díla. Má-li věc skrytou vadu, a kupující neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let od odevzdání věci, nebude mu soudem taktéţ přiznáno právo z vadného plnění (§ 2618 ObčZ). Převzetí věci či díla tak představuje velmi důleţitý moment, kterému je třeba věnovat dostatečnou pozornost. Důraz by kupující měl klást na důkladné zhodnocení, zda existuje provedené dílo, souhlasí s charakteristikami uvedenými ve smlouvě, včasné vytknutí vad prodejci či zhotoviteli je nezbytná pro moţnost úspěchu při uplatnění nároků z vad díla. V případě, ţe prodejce nebo zhotovitel poskytne kupujícímu či objednateli záruku za jakost díla, dochází k posílení postavení objednatele. Díky poskytnuté záruce za jakost se prodávající či zhotovitel zavazuje, ţe dílo bude po určitou dobu slouţit pro účel jemu obvyklý nebo ţe si zachová své typické a obvyklé vlastnosti. Počátek běhu záruční doba začíná ode dne předání zboţí či díly (§ 2113 a § 2619 ObčZ).25 Pro uplatnění práva z vadného plnění platí § 2172 a 2173. Zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění Občanský zákoník zachovává také v rámci právní úpravy prodeje zboţí v obchodě rozlišení práv (§ 2168): -

práv z vadného plnění, která vznikají kupujícímu automaticky ze zákona,

25 FRANCOVÁ, A. a kol. Odpovědnost za vady díla v novém občanské zákoníku (II). 2013 [cit. 201505-10]. MU Brno, právnická fakulta [online]. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/10721odpovednost-za-vady-dila-v-novem-obcanskem-zakoniku-ii

32

-

práv ze záruky za jakost, která musí být jednostranně poskytnuta ze strany prodávajícího.

3.6 Stanovení jakosti ve smlouvách Jakost můţe být ve smlouvě upravena výčtem vlastností, jeţ kupující pokládá u předmětu plnění za podstatné. Jakost je taktéţ moţno určit na základě vzorku, který je odsouhlasený ze strany kupujícího, kdy za dodrţení jakosti ze strany prodejce je povaţována situace, kdy jakost předmětu plnění je shodná s jakostí odsouhlaseného vzorku. Není-li jakost upravena ve smlouvě ani stanovena na základě vzorku, platí, ţe by předmět plnění měl mít vlastnosti, které jsou pro daný předmět obvyklé a měl by být pouţitelný k předpokládanému účelu (je-li tento prodejci nebo zhotoviteli ze smlouvy zřejmý).26 Je-li předmět plnění určen druhově, coţ znamená, ţe je nahraditelný jinými předměty plnění stejného druhu a jakosti, a je kvantifikován (počtem, váhou, mírou ad.), pak má zcizitel (výrobce, prodejce) povinnost plnit v průměrné střední jakosti, tzn. v jakosti, která se u předmětů plnění tohoto druhu obvykle předpokládá. Předmět koupě můţe být vymezen buď jednotlivě, nebo můţe být vymezen druhem, mnoţstvím a provedením zboţí. To, jak bude v konkrétním případě určen druh, jakost a provedení zboţí je výrazným způsobem ovlivněno povahou obchodovaného zboţí. Druh a jakost zboţí můţe být stanovena následujícími způsoby: popis zboţí, uvedení značky, označení výrobního typu, prohlídkou a přezkoušením zboţí, odvoláním na technické normy a standardy, popisem výrobní technologie, chemickým sloţením, odvoláním na předchozí dodávku apod.27 Při převzetí předmětu plnění kupujícím kupující předpokládá, ţe se předmět plnění bude shodovat s kupní smlouvou (jakost při převzetí), coţ znamená, ţe předmět plnění nesmí být

26 HOUDEK, D. Jak úspěšně reklamovat: rádce spotřebitele i obchodníka. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2201-6, s. 16. 27 s. 42.

MACHKOVÁ a kol. Mezinárodní obchodní operace. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4874-0,

33

vadný a musí mít vlastnosti, které si strany vzájemně mezi sebou sjednaly, které jsou pro daný předmět obvyklé či které prodejce uvádí např. v reklamě.

3.7 Ochrana spotřebitele u věcí zhotovených na základě smlouvy o dílo Občanský zákoník zakomponoval do svého znění poţadavky směrnice 1999/44/ES, které poţadují, aby se specifická odpovědnost za vady vztahovala nejen na věci koupené, ale taktéţ i na věci zhotovené pro spotřebitele. ObčZ upravuje problematiku provedení díla v oddílu Provedení díla, konkrétně v § 2604 aţ 2608, problematiku vad díla v oddílu Vady díla, konkrétně v § 2615 aţ 2619. Dílo je povaţováno za provedené, je-li dokončeno a předáno. V souvislosti s předáním díla je nutno předvést jeho způsobilost slouţit svému účelu. Objednatel můţe převzít dokončené dílo s výhradami nebo bez výhrad. Nutno upozornit, ţe ObčZ vyuţívá v oddílu provedení díla terminologie týkající druhu vady předchozího ObčZ, kdy vyuţívá slovo „zjevná vada“. Podle § 2605 v případě, ţe objednatel převezme dílo bez výhrad, nebude mu soudem přiznáno právo ze zjevné vady díly, v případě, ţe zhotovitel vznese námitku, ţe právo objednatele nebylo uplatněno včas. Pro zjevnou vadu je charakteristické, ţe se jedná o vadu, kterou je moţno při běţné prohlídce a s vynaloţením obvyklé pozornosti odhalit; není zde rozhodující, zda si objednatel dílo skutečně prohlédl. Za zjevnou vadu není povaţována vada, která je zjistitelná pouze znalcem či odborníkem. Oproti tomu skrytá vada představuje vadu, kterou nelze při prohlídce objevit, která se objeví aţ později nebo vlivem pouţívání věci či plynutím času. Zhotovené dílo má vadu, pokud neodpovídá smlouvě. Práva objednatele z vadného plnění jsou obdobná ustanovením práv kupujícího na základě kupní smlouvy. Podle ustanovení nebude objednateli svědčit právo na výměnu věci (tzn. na zhotovení nového díla), v případě, ţe není moţné předmět závazku vrátit nebo jej předat zhotoviteli (§ 2615). V okamţiku převzetí díla nabývá objednatel vlastnické právo a přechází na něj nebezpečí škody na věci, v případě, ţe se tak nestalo jiţ dříve.

34

Na právní vady díla se pouţijí ustanovení o právních vadách předmětu koupě. V případě, ţe má dílo při předání vadu, zakládá tato skutečnost povinnosti zhotovitele díla z vadného plnění. Po přechodu nebezpečí škody na objednatele má objednatel práva z vadného plnění v případě, ţe vadu způsobil zhotovitel porušením povinností. Taktéţ v rámci zhotovení díla je důleţité, aby v případě vady objednatel oznámil tyto vady bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistit či kdy je měl při náleţité pozornosti zjistit, nejpozději však do dvou let od předání díla. V případě, ţe zhotovitel díla poskytne objednateli záruku za jakost díla, řídí se práva objednatele obdobně jako by se jednalo o záruku za jakost vyplývající z kupní smlouvy. Záruční doba počíná běţet předáním díla.

4 ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVA KUPNÍ SMLOUVY Občanský zákoník v § 2106 a 2107 určuje, jaké nápravné prostředky má kupující právo uplatnit na základě toho, zda porušení povinnosti prodávajícího bylo provedeno podstatným či nepodstatným způsobem. ObčZ však nedefinuje podstatné a nepodstatné porušení povinností prodávajícího (ačkoliv tato definice byla obsaţena v ObchZ i v Návrhu nařízení o společné evropské právní úpravě prodeje (dále jen CESL). V případě, ţe prodávající porušil podstatným způsobem smlouvu, kupující má právo na: -

odstranění vady, a to buď opravou věci, dodáním chybějící věci či dodáním nové věci,

-

přiměřenou slevu z kupní ceny,

-

odstoupení od smlouvy.

V § 2106 odst. 2 je uvedeno, ţe kupující má právo si z výše uvedených prostředků nápravy zvolit, pokud však zvolí jeden z prostředků nápravy, svou volbu můţe změnit pouze se souhlasem prodávajícího. V případě, ţe prodávající porušil smlouvu nepodstatným způsobem, kupující má:

35

-

právo na odstranění vady,

-

právo na přiměřenou slevu z ceny.

Prodávající má moţnost do doby, neţ prodávající uplatní prostředek nápravy napravit faktické či právní vady. V rámci faktických vad si prodávající můţe zvolit, zda věc opraví či zda dodá novou věc, podmínkou ale je, aby kupujícímu nezpůsobil nepřiměřené náklady. V případě, ţe nedojde k nápravě vady, můţe kupující vyuţít výše uvedené nápravné prostředky. V případě, ţe prodávající neodstraní vadu na věci včas nebo vadu odmítne odstranit, kupující má právo buď poţadovat slevu z kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit, jakmile si vybere jednu z moţností, nemůţe ji bez souhlasu prodávajícího změnit (§ 2107 odst. 3 ObčZ).

Okamţik odevzdání věci při odeslání této věci V případě, ţe má prodávající věc odeslat kupujícímu a kupující není spotřebitel, povaţuje se za okamţik odevzdání věci kupujícímu její předání prvnímu dopravci k přepravě. Prodávající kupujícímu umoţní uplatnit práva z přepravní smlouvy vůči dopravci. V případě, ţe je kupujícím spotřebitel, pak předchozí věta platí pouze v případě, ţe kupující určil dopravce, bez toho, ţe by mu byl prodávajícím nabídnut. Pokud dopravce určil prodávající, věc je povaţována za odevzdanou okamţikem jejího předání kupujícímu (§ 2090 OZ). ObčZ tímto zavedl pravidlo, podle kterého je určen okamţik odevzdání a tím i převzetí odesílané věci kupujícímu, který je spotřebitelem. Tímto se zákon snaţí řešit situaci, která můţe nastat v případě, kdy zboţí bylo poškozeno v průběhu přepravy tak, aby spotřebitel nebyl nucen prokazovat, ţe vada na věci byla jiţ při předání věci dopravci, nebo zda vznikla aţ v průběhu přepravy. Tímto je rozloţeno riziko při přepravě a posílena ochrana spotřebitele. Prodávající podnikatel je odpovědný i za přepravu věci, tzn. za řádné a včasné dodání a prodávající následně uplatňuje vůči dopravci případná práva z porušení přepravní smlouvy. Na úpravu okamţiku odevzdání věci při přepravě navazuje právní úprava přechodu nebezpečí škody na věci, pro kterou je klíčový okamţik odevzdání a převzetí věci kupujícím (§ 2121 a násl. ObčZ).

36

Koupě na zkoušku Při prodeji věci lze mezi prodávajícím a kupujícím ujednat, ţe si kupující věc koupí na zkoušku. Prodávající přitom uvede délku zkušební lhůty, nebo si prodávající a kupující tuto délku zkušení lhůty sjednají, po jejíţ délku si kupující věc můţe vyzkoušet. Pokud prodávající ve zkušební lhůtě danou věc schválí, je věc povaţována za prodanou a kupující jiţ nemá právo věc vrátit. Odmítnutí věci nemusí být písemné, plně postačuje ústní forma. V případě, ţe strany neujednají délku zkušební lhůty, § 2150 OZ stanoví, ţe u movitých věcí činí tato lhůta tři dny a u nemovitých věcí pak 1 rok od uzavření smlouvy. Za účelem zamítnutí práva kupujícího věc, kterou si kupující koupil na zkoušku vrátit, nemůţe prodávající argumentovat tím, ţe na prodávané věci v důsledku jejího zkoušení došlo ke změnám, které způsobily, ţe jde poznat, ţe věc byla uţívána. Podle § 2151 odst. 3 se ke změnám, které byly vyvolány zkoušením, nepřihlíţí. Co se však týče oblečení, v případě, ţe kupující odstřihne prouţek látky, který informuje o tom, jak se má daná věc udrţovat, nemá kupující jiţ právo tuto věc koupenou na zkoušku odmítnout.

5 ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PRODEJI ZBOŢÍ V OBCHODĚ Je-li prodávajícím podnikatel a současně kupujícím není podnikatel, který by předmět koupě kupoval za účelem jeho podnikatelské činnosti (tzn. osoba, která nevystupuje v rámci své podnikatelské činnosti), platí pro prodej zvláštní ustanovení týkající se prodeje zboţí v obchodě. Je nezbytné, aby plnění, která nejsou obvykle poskytována při prodeji, byly ujednány zvlášť (§ 2158 aţ 2161 NOZ). Zvláštní právní úprava odpovědnosti při prodeji zboţí v obchodě reflektuje specifické postavení stran závazkového vztahu, který vzniká mezi prodávajícím a kupujícím, kterými jsou podnikatel, který prodává předmět plnění v rámci své podnikatelské činnosti a spotřebitel. Tato úprava je klade přísnější poţadavky na prodávajícího, neboť se jedná o profesionála, který vzhledem k častému uzavírání kupních smluv je pro tuto činnost lépe vybaven po právní stránce, zatímco spotřebitel je ve velké většině případů stranou smluvního

37

vztahu méně zkušenou, nedisponuje dostatkem právních informací, můţe být ovlivněn reklamou či nátlakem prodávajícího atd. Právní úprava se tudíţ snaţí o určité narovnání vztahu mezi prodávajícím a kupujícím prostřednictvím zesílené ochrany spotřebitele. Prodávajícím je podle § 2 zákona o ochraně spotřebitele podnikatel, který prodává spotřebiteli předmět plnění tj. výrobky nebo sluţby; můţe se jednat o: osobu zapsanou v obchodním rejstříku, osobu podnikající na základě ţivnostenského oprávnění, osobu, která podniká na základě jiného neţ ţivnostenského oprávnění, případně o fyzickou osobu, která provozuje zemědělskou výrobu a která je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Spotřebitelem je podle § 2 zákona o ochraně spotřebitele fyzická či právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo sluţby za jiným účelem, neţ pro podnikání s těmito výrobky či sluţbami (tzn. zpravidla za účelem jejich osobní spotřeby). Jakost prodávané věci představuje z velké části subjektivní kritérium, které závisí na poţadavcích spotřebitele (např. na poţadavcích na funkčnost, vzhled, nezávadnost, spolehlivost ad.) a souvisí s mírou naplnění jeho očekávání. Předmět plnění má obvyklou jakost, disponuje-li ta kovými vlastnostmi, které zajistí, ţe výrobek bude moct být vyuţíván v daném místě a čase, po obvyklou dobu při zachování všech podstatných charakteristik, jeţ umoţní jeho bezporuchové uţívání. Pro uplatnění spotřebitelských práv je důleţitý okamţik nabytí vlastnického práva. Při prodeji v obchodě spotřebitel nabývá vlastnických práv (§ 2160 ObčZ): -

převzetím koupené věci,

-

v rámci samoobsluţného prodeje spotřebitel vlastnické právo nabývá zaplacením kupní ceny; namarkování ceny na pokladně představuje v procesu nákupu zboţí v obchodě nabídku, zaplacením kupní ceny představuje okamţik uzavření smlouvy, kterým spotřebitel nabývá vlastnické právo k předmětné věci.

Podle § 2161 ObčZ odpovídá prodávající kupujícímu za jakost předmětu při převzetí, tzn., ţe předmět plnění nebude mít při převzetí vady, zejména pak, ţe: -

věc bude disponovat vlastnostmi, které si smluvní strany ujednaly; v případě, ţe nebyly poţadované vlastnosti věci ujednány, věc má mít vlastnosti, které prodávající nebo kupující uvedl nebo které očekával s ohledem na povahu zboţí, či vlastnosti, které má mít na základě reklamy prodejcem uváděné, 38

-

věc bude vhodná k účelu, který prodávající uvádí, nebo ke kterému se věc obvykle uţívá,

-

věc odpovídá provedením a jakosti smluvenému vzorku či předloze, za předpokladu, ţe pro stanovení jakosti či provedení byla vyuţita předloha,

-

věc je dodána v odpovídajícím mnoţství, míře či hmotnosti,

-

věc vyhovuje poţadavkům právních předpisů.

V případě, ţe se vada projeví do 6 měsíců od převzetí, má se za to, ţe věc měla vadu jiţ v okamţiku převzetí.

Práva z vadného plnění V případě, ţe se projeví vada, kupující má právo vyuţít následující prostředky nápravy28: -

právo na výměnu vadné součásti, není-li to nepřiměřené povaze vady; právo na dodání nové věci v případě odstranitelné vady a není-li moţno pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad věc uţívat,

-

právo na odstoupení od smlouvy v případě, ţe dodání nové věci nebo výměna vadné součásti není moţné, v případě, ţe u odstranitelné vady není moţno pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad věc uţívat,

-

právo na odstranění vady prostřednictvím opravy, pokud není oprava vzhledem k povaze vady neúměrná a lze-li vadu odstranit bez zbytečného odkladu,

-

právo na přiměřenou slevu v případě, ţe kupující neuplatní právo na výměnu vadné součásti, na opravu, na dodání nově věci a v případě, ţe neodstoupí od smlouvy; dále v případě, ţe ze strany prodávajícího není moţno vyměnit vadnou součást věci, zajistit opravu, dodat novou věc a v případě, ţe prodávající neprovede nápravu situace v přiměřené lhůtě; poslední moţností na přiměřenou slevu je situace, kdy by zjednání nápravy spotřebiteli způsobilo nepřiměřené obtíţe. Dále je zde definována situace, kdy

28 SELUCKÁ, M. A KOL. Koupě a prodej. Nový občanský zákoník. Společná evropská právní úprava prodeje. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-471-1, S. 113-114.

39

kupující musí uplatnit právo na přiměřenou slevu z ceny místo práva na výměnu věci, a to v případě, ţe vada se projevila u věci prodávaných za niţší cenu či u věcí pouţitých. Kupujícímu nenáleţí právo z odpovědnosti za vady v případech, kdy o vadě na kupované věci věděl před převzetím či v případě, ţe vadu sám způsobil. ObčZ pracuje s novým kritériem, kterým je neúměrnost či nepřiměřenost, které vyuţívá v souvislosti s právy kupujícího v souvislosti s prodejem nových bezvadných věcí. Podle tohoto kritéria můţe kupující chtít výměnu věci, její vadné součásti či dodání nově věci. Pokud by však poţadavek kupujícího byl neúměrný či nepřiměřený vzhledem k povaze vady a je-li moţno vadu odstranit bez zbytečného odkladu, má kupující primárně právo na bezplatné odstranění vady. V případě, ţe není moţná výměna věci, můţe kupující od smlouvy odstoupit. V případě, ţe kupující nevyuţije ţádné z práv, můţe na prodávajícím poţadovat slevu z kupní ceny (§ 2169 ObčZ).29 Právo z vadného plnění má kupující právo uplatnit podle § 2165 do 24 měsíců od převzetí zboţí. Doba 24 měsíců pro uplatnění práv z vadného plnění nemůţe být v případě nového zboţí být zkrácena, toto lze pouze v případě, ţe by předmětem prodeje byla pouţitá spotřební věc (§ 2168 OZ). V případě, ţe si prodávající a kupující ujednají zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění, k takovémuto zkrácení se nepřihlíţí. K takovému ujednání se však přihlíţí pouze za podmínky, ţe zkrácení délky doby pro uplatnění práv z vadného plnění není kratší, neţ polovina zákonné doby a předmět plnění, jeţ je předmětem koupě představuje pouţité spotřební zboţí; v případě, ţe by zkrácení bylo větší neţ polovina zákonné doby, platí, ţe bylo ujednáno zkrácení na polovinu zákonné doby (§ 2168). Tímto se zákon snaţí zabránit tomu, aby se smluvní ujednání spotřebitelských smluv výrazným způsobem odchýlily v neprospěch spotřebitele. Zákon se snaţí reflektovat praxe některých prodávajících, kteří ve snaze obejít ustanovení zákona, zahrnou do smlouvy ujednání, které zhoršují postavení spotřebitelů. Odpovědnost za vady

29 ONDŘEJ, J. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-446-9, s. 12.

40

Občanský zákoník v souvislosti s prodejem zboţí v obchodě nepouţívá pojem záruka, neboť tento pojem je vyhrazen pro smluvní nabídky prodejců. ObčZ na rozdíl od předchozího ObčZ uţívá pojem „odpovědnost za vady“. Prodávající odpovídá i nadále kupujícímu za vady, které se vyskytnou v době 24 měsíců po převzetí zboţí v obchodě. Musí se však jednat o vady, které zboţí mělo jiţ v době prodeje. ObčZ navíc říká, ţe pokud se vada projeví v průběhu šesti měsíců od převzetí zboţí, má se za to, ţe zboţí jiţ bylo vadné v době prodeje. Po uplynutí šesti měsíců od data prodeje je prokazování vady na kupujícím, nicméně prodávající můţe lhůtu šesti měsíců úměrně podle typu zboţí prodlouţit. Jedná se o vady, které vznikly v důsledku přirozeného opotřebení věci.30 Záruka za jakost představuje dobrovolné prohlášení prodávajícího ohledně jakosti jím prodávaného zboţí. Obdobné účinky má však také údaj, který je uveden na obalu zboţí prodávaného obchodníkem, který mohl být na věci vyznačen i jiným subjektem (dodavatelem či výrobcem). Podle ObčZ je zejména na prodávajícím, aby sám obsah vymezil obsah jím dané záruky, vč. práv plynoucích z porušení této záruky. V otázkách, které nebudou upraveny v obchodních podmínkách, v případě, ţe vznikne spor, bude soud rozhodovat podle pravidel občanského práva (např. podle § 10 ObčZ). Pro převáţnou většinu spotřebního zboţí, s ohledem na návyky spotřebitelů a nejasnost výkladu existence zákonné záruky, představují účinky záručního prohlášení, jehoţ typickým příkladem je uvedení v záručním listu, taktéţ uvedení záruční doby či doby pouţitelnosti věci na obalu výrobku nebo v reklamě.31

5.1 Smluvní jakost ve smlouvách

30 DLOUHÁ, P. Mýty o reklamacích a velké změny od roku 2014: konec záručních lhůt? Peníze.cz [online]. Dostupné z: http://www.penize.cz/reklamace/253892-myty-o-reklamacich-a-velke-zmeny-od-roku2014-konec-zarucnich-lhut 31 5164-1, s.

NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník: Smluvní právo. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247127.

41

Prodávající kupujícímu předává předmět plnění v mnoţství, jakosti a provedení, jak bylo ujednáno s kupujícím. Nejsou-li ve smlouvě jakost či provedení ujednány, prodávající poskytuje plnění v jakosti a provedení, která jsou vhodná pro daný účel, jeţ je ze smlouvy patrný; v jiném případě pak pro obvyklý účel (§ 2095 OZ). Podle § 2096 při určení jakosti nebo provedení plnění podle smluveného vzorku nebo předlohy musí věc jakostí či provedením odpovídat vzorku nebo předloze. Nastane-li situace, ţe se liší jakost nebo provedené určené ve smlouvě a vzorek nebo předloha, rozhodují příslušná ustanovení smlouvy. Je-li určena smlouva a vzorek jakosti nebo provedení věci rozdílně, nikoliv však rozporně, musí věc odpovídat smlouvě i vzorku nebo předloze. Pro určení okamţiku vzniku odpovědnosti vyplývající ze záruky, je nezbytné, aby bylo určeno, od kterého okamţiku dochází k počátku běhu záruční lhůty. Podle § 2161 odpovídá prodávající kupujícímu, ţe předmět plnění nemá při převzetí vady, konkrétně odpovídá, ţe předmět plnění splňuje následující body: - předmět plnění má vlastnosti, které si smluvní strany ujednaly, v případě, ţe nebyly vlastnosti smluvními stranami ujednány, pak má předmět plnění mít vlastnosti, které prodávající či výrobce popsal či které kupující očekával vzhledem k povaze předmětu plnění a v souvislosti s reklamou na dané zboţí uvedenou (reklama výrazným způsobem působí na psychiku mnoha spotřebitelů a na jejich rozhodnutí daný předmět plnění koupit), - předmět plnění je vhodný k uţití k účelu, který prodávající uvádí, nebo ke kterému se předmět plnění tohoto druhu obvykle pouţívá, - jakost či provedení předmětu plnění odpovídá smluvenému vzorku či předloze, v případě, ţe tyto slouţily pro určení jakosti předmětu plnění, - předmět plnění má odpovídající mnoţství, míru či hmotnost, - předmět plnění vyhovuje z hlediska právních předpisů.32

32 HOUDEK, D. Jak úspěšně reklamovat: rádce spotřebitele i obchodníka. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2201-6, s. 21.

42

5.2. Účel jakosti a záruční list, vyznačení trvanlivosti na obalech, pouţitelnost věci Záruční list slouţí k potvrzení odpovědnosti prodejce za vadné plnění, v obsahu záručního listu musí být srozumitelným způsobem vysvětlen obsah a rozsah odpovědnosti, podmínky odpovědnosti, dobu trvání záruční doby a způsob, jakým má kupující moţnost uplatnit nároky plynoucí ze záruky, tzn. reklamovat poskytnuté plnění. Prodávající je povinen vystavit kupujícímu záruční list na poţádání. Záruční list přitom nepředstavuje doklad, který je nezbytné předloţit v případě reklamace v době zákonné záruky. Jako záruční list můţe slouţit doklad o koupi v případě, ţe obsahuje zákonem stanovené údaje, a to: - jméno a příjmení, název nebo obchodní firma, identifikační číslo prodávajícího, - sídlo či bydliště prodejce, - v záručním listu musí být vysvětlen obsah a rozsah záruky, podmínky záruky, doba platnosti a způsob, jakým je moţno uplatnit nároky, který ze záruky plynou. Je-li to moţné z hlediska povahy věci, je dostačující místo záručního listu kupujícímu vydat doklad o zakoupení věci, který bude obsahovat všechny zákonem stanovené údaje. V případě, ţe prodávající odmítne vystavit záruční list a doklad o prodeji neobsahuje všechny zákonem stanovené údaje, porušuje prodejce zákon. V případě, ţe je to potřebné, prodávající v záručním listu uvede obsah a rozsah záruky, podmínky záruky, dobu platnosti a způsob, kterým je moţno uplatnit nároky ze záruky plynoucí. V případě, ţe prodejce nesplní své povinnosti související s vydáním záručního listu, tato skutečnost kupujícího neomezuje v jeho právu vyplývajícím ze záruky. Délku záruční doby nelze zaměňovat s ţivotností zakoupeného výrobku. Ţivotnost se projevuje opotřebením, které je způsobeno běţným a obvyklým uţíváním. V případě, ţe z povahy prodávané věci vyplývá, ţe její ţivotnost je kratší neţ záruční doba, a z tohoto důvodu při obvyklém uţívání věci dojde k celkovému opotřebení dané věci ještě před uplynutím záruční doby, nejedná se o vadu předmětu plnění. V případě, ţe např. bude kupující nosit boty, které jsou určeny pro příleţitostné nošení (tzv. „módní obuv“) denně, můţe u této obuvi dojít k jejímu brzkému zničení, ale v rámci reklamačního řízení nebude reklamace 43

zákazníka uznána, dalšími příklady mohou být ţárovka po splnění deklarovaného počtu hodin svícení, zhoršená funkce baterie do notebooku po delší době uţívání ad.33 Spotřebitel taktéţ nemůţe reklamovat zboţí, pokud vady na tomto zboţí vznikly nešetrným zacházením, jeho nedostatečnou údrţbou či nedodrţením návodu k pouţití. Vada na předmětu plnění nastává tehdy, jestliţe předmět plnění při obvyklém vyuţívání nezaručuje funkčnost po dobu ţivnosti stanovené technickými normami, deklarové výrobcem, popř. vlastnosti obvyklé.34 To, ţe je doba pouţitelnosti uvedena na obalu, nebrání tomu, aby si smluvní strany ujednaly odlišnou záruční dobu. Smluvní ujednání má přednost před dobou, která je vyznačena na obalu. V případě, ţe smlouva a prohlášení o záruce určují odlišné délky záruční doby, platí ta záruční doba, která je nejdelší (§ 2114 ObčZ).

5.3 Prokazování vad Převezme-li prodávající (zcizitel) záruku za jakost, zavazuje se, ţe předmět plnění bude po určitou dobu způsobilý pro pouţití ke stanovenému účelu a ţe si podrţí ujednané vlastnosti; nejsou-li konkrétní vlastnosti ujednány, vztahuje se záruka na účel a vlastnosti obvyklé (§ 1919 odst. 1 NOZ). V případě, ţe záruka není ujednána ve smlouvě, můţe prodávající převzít záruku (zcizitel) prohlášením v záručním listu, případně vyznačením záruční doby nebo doby pouţitelnosti či trvanlivosti věci na obalu. Dojde-li ke skutečnosti, ţe ve smlouvě je ujednána odlišná záruční doba od záruční doby vyznačené na obalu produktu, platí, záruční doba, která byla ujednána. Je-li však doba uvedená v záručním listě delší neţ ujednaná záruční doba nebo doba vyznačená na obalu produktu, platí tato delší záruční doba uvedená v záručním listě (§ 1919, odst. 2 NOZ).

33 DLOUHÁ, P. Mýty o reklamacích a velké změny od roku 2014: konec záručních lhůt? Peníze.cz [online]. Dostupné z: http://www.penize.cz/reklamace/253892-myty-o-reklamacich-a-velke-zmeny-od-roku2014-konec-zarucnich-lhut 34 HOUDEK, D. Jak úspěšně reklamovat: rádce spotřebitele i obchodníka. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2201-6, s. 25-26.

44

Právo z vadného plnění můţe kupující uplatnit u soudu, a to v případě, ţe vytknul vadu prodávajícímu bezodkladě poté, kdy měl moţnost věc prohlédnout a vadu zjistit. Vytknutí vady probíhá buď označením vady, nebo oznámením, jakým způsobem se vada projevuje. Vadu má právo kupující vytknout do 6 měsíců od převzetí předmětu plnění (§ 1921, odst. 1). Kupující má povinnost vadu, která je kryta prostřednictvím záruky, vytknout prodávajícímu, jednak bez odkladu poté, co měl moţnost si kupovaný předmět prohlédnout a vadu zjistit a zároveň současně nejpozději v reklamační lhůtě, která je určená délkou záruční doby. Lhůta pro uplatnění práv V případě, ţe kupující vytknul prodávajícímu vadu oprávnění, neběţí lhůta pro uplatnění práv z vadného plnění.

5.4 Práva spotřebitele při prodeji mimo obchodní prostory a na dálku Skutečnost, ţe při prodeji mimo obchodní prostory má spotřebitel vyšší práva, neţ při prodeji v kamenném obchodě akcentuje skutečnost, ţe v případě prodeje mimo obchodní prostory (zejména v případě předváděcích akcí a při pouličním prodeji) spotřebitel v převáţné většině případů je nucen okamţitě se rozhodnout, nemůţe si porovnat kvalitu a cenu zboţí s konkurenčními nabídkami. Při určení, zda-li byla smlouva uzavřena na dálku je podstatné, jak byla smlouva uzavřena, nikoliv jakým způsobem bylo zboţí vyzvednuto či převzato.35 Prodejce je povinen spotřebiteli poskytnout prostřednictvím prostředků dálkové komunikace tzv. minimální informační standard (§ 1824 odst. 2 ObčZ), který zahrnuje: -

totoţnost podnikatele a jeho kontaktní údaje (v případě vyuţití telefonu je povinen na začátku hovoru uvést základní údaje o sobě a účel hovoru),

-

označení a vlastnosti plnění (zboţí či sluţby),

-

konečnou cenu plnění včetně všech poplatků,

35 HOUDEK, D. Ochrana spotřebitele v ČR. 2014 [cit. 2015-05-10]. Dostupné z: http://gle.cz/wpcontent/uploads/2013/10/GLE_ochrana-spotrebitele_A5_5_WEB-jednostrany.pdf

45

-

dobu trvání závazku, podmínky ukončení závazku v případě, ţe je závazek sjednán na dobu neurčitou,

-

povinnost zaplatit zálohu v případě, ţe je vyţadována,

-

v případě smluv na opakované plnění nejkratší dobu vázanosti,

-

údaj o povinnosti nahradit poměrnou část ceny, v případě, ţe spotřebitel odstoupí poté, co prodejce začal plnit.36

Dále je prodejce povinen poskytnout spotřebiteli v textové formě další údaje, okamţik jejich poskytnutí však můţe odloţit aţ do doby, kdy prodejce začne plnit. Při uzavírání smluv mimo obchodní prostory podnikatel nemůţe odloţit plnění své informační povinnosti a jeho povinností je poskytnout spotřebiteli v písemné podobě před uzavřením smlouvy všechny informace, tzn. totoţnost podnikatele, kontaktní údaje, označení a vlastnosti plnění, konečná cena plnění, způsob platby a dodání plnění, nároky z vad plnění, reklamační nároky, podmínky pro uplatnění práv ze záruky, dobu trvání závazku a způsob jeho ukončení, funkčnost digitálního obsahu. ObčZ stanovil prodávající v těchto případech dodatečné informační povinnosti, které musí poskytnout spotřebiteli nad rámec obecných informací, opětovně a s dostatečným předstihem. Jedná se o následující informace (§ 1820 odst. 1 NOZ): -

informace o nákladech dálkové komunikace,

-

v případě, ţe je vyţadována záloha, pak je povinen poskytnout informace o povinnosti zaplatit zálohu,

-

v případě smluv na opakované plnění, informace o nejkratší době vázanosti,

-

v případě smluv na dobu určitou či na opakované plnění, informace o zúčtovací ceně za měsíc či mechanismu určení této ceny, dále pak informace o veškerých nákladech na dodání zboţí (tj. poplatky, daně), jsou-li vyţadovány,

36 SELUCKÁ, M. a kol. Koupě a prodej. Nový občanský zákoník. Společná evropská právní úprava prodeje. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-471-1, s. 11-13.

46

-

informace o právu na odstoupení od smlouvy, zejména pak o postupech, podmínkách a lhůtách souvisejících s odstoupením od smlouvy, informace o tom, zda je spotřebitel povinen hradit náklady související s vrácením zboţí prodejci v případě odstoupení, informace o povinnosti hradit poměrnou část ceny plnění v případě, ţe spotřebitel odstoupil od smlouvy po okamţiku, kdy podnikatel začal poskytovat plnění,

-

informace o nemoţnosti odstoupit od smlouvy v případech určených zákonem,

-

informace o moţnostech, podmínkách a způsobu mimosoudního řešení stíţností spotřebitelů, informace, zda má spotřebitel právo obrátit se na státní orgán dohledu.

Prodejce má moţnost splnit své informační povinnosti vůči spotřebiteli prostřednictvím vzorového poučení, jehoţ obsah odpovídá právnímu předpisu (§ 1820 odst. 2 a 3 ObčZ). Výjimku z dodatečných informačních povinností tvoří smlouvy uzavřené následujícími třemi způsoby, kdy podnikatel musí poskytnout obecné informace podle § 1811 odst. 2 ObčZ: -

smlouvy uzavřené automatizovanými prostředky, tzn. prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných prodejních prostor,

-

smlouvy uzavřené s poskytovatelem sluţby elektronických komunikací, jeţ je veřejně dostupná, prostřednictvím telefonního automatu, jehoţ účelem je uţívání tohoto automatu či uzavřené s cílem jediného spojení spotřebitele internetem, faxem či telefonem,

-

smlouvy na dodávku zboţí běţné potřeby, které je dodáváno do domácnosti spotřebitele či do jiného místa spotřebitelem určeného (§ 1840 odst. g), i) a j) ObčZ).

Zboţí, které spotřebitel nakoupil v běţném obchodě, a které nemá vady, které by mohly být příčinou reklamace či odstoupení od smlouvy, nemá spotřebitel právo bez udání důvodu vrátit, pokud mu toto prodejce sám dobrovolně neumoţní. Lhůty a podmínky vrácení v tomto případě určuje prodávající. Prodej prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je nejčastěji uskutečňován prostřednictvím internetu. Pro smlouvy uzavřené na dálku či mimo obvyklé prostory platí, ţe spotřebitel má právo bez udání důvodu a bez postihu odstoupit od těchto smluv ve lhůtě do 14 dnů. V případě, ţe byla takto uzavřena kupní smlouva, lhůta počíná běţet ode dne převzetí zboţí spotřebitelem. 47

V případě, ţe na dálku či mimo obchodní prostory byla uzavřena jiná smlouva neţ smlouva kupní, počíná lhůta pro odstoupení běţet dnem uzavření této smlouvy. V případě, ţe předmětem smlouvy je několik druhů zboţí nebo dodání několika částí, počíná lhůta běţet ode dne převzetí poslední dodávky zboţí. Podnikatel je povinen spotřebitele informovat o právu odstoupit od smlouvy v případech prodeje na dálku či mimo obchodní prostory; pokud tak neučiní, prodluţuje se spotřebiteli lhůta pro odstoupení od smlouvy o jeden rok.

Smlouvy uzavírané elektronickými prostředky

Občanský zákoník neupravuje vůbec problematiku smluv uzavíraných prostřednictvím elektronických prostředků (dále jen elektronické smlouvy), neobsahuje ani definici, ani obecné ustanovení týkající se elektronických smluv. Elektronické prostředky komunikace jsou zmíněny pouze v části první – obecné části, v obecných ustanoveních právního jednání, a to v souvislosti s písemnou formou nutnou k platnosti právního jednání, kde je moţno tuto písemnou formu nahradit mechanickými prostředky. Tato skutečnost neakcentuje trend rostoucího nakupování na dálku, který s sebou nese rostoucí počet elektronických smluv. Dle mého názoru by proto měly být elektronické smlouvy upraveny např. v § 1770 a násl. ObčZ, jeţ spadají do oddílu Zvláštní způsoby uzavírání smlouvy. Na základě § 1731 a 1732 ObčZ vyplývá, ţe mj. i v rámci elektronické komunikace jiţ není podmíněno, aby návrh na uzavření smlouvy, byl určen pouze konkrétní osobě. Z tohoto vyplývá, ţe i zobrazení či nabídku zboţí v elektronickém obchodě je moţno povaţovat za nabídku k uzavření smlouvy. Podmínkou je, aby byly spotřebiteli zpřístupněny podstatné náleţitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jednoduchým přijetí a v případě, ţe navrhovatel souhlasí, aby byl smlouvou vázán, dojde k přijetí nabídky. Návrh dodat zboţí či poskytnout sluţbu učiněný prostřednictvím reklamy, katalogu, či vystavením je povaţován za nabídku, a to do vyčerpání zásob či do ztráty podnikatele plnit.

48

Konkrétní úprava elektronických smluv je upravena v kontextu spotřebitelských smluv v Díle 4 Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, Oddíle 1 Obecná ustanovení v § 1810 a násl. ObčZ.37

Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory

Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory upravuje § 1828 ObčZ. Tento uvádí v odst. 2, ţe za smlouvu uzavřenou mimo prostor, jeţ je obvyklý pro podnikání je povaţována smlouva uzavřená: -

v prostoru, který je obvyklý pro podnikání podnikatele v případě, ţe k jejímu uzavření smlouvy došlo bezprostředně potom, kdy podnikatel oslovil spotřebitele mezi prostory určené k podnikání,

-

v průběhu zájezdu, který je organizován podnikatelem, kdy účelem zájezdu je propagace a prodej zboţí či poskytování sluţeb.

Uzavření smlouvy mimo obchodní prostory podnikatele s sebou nese taktéţ zvýšenou informační povinnost, související se zvýšeným mnoţstvím informací, které musejí být spotřebiteli poskytnuty. Taktéţ jako v případě sjednávání elektronických smluv, i v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory je moţno pro některé z údajů vyuţít vzorové poučení spotřebitele (§ 1820 odst. 2 ObčZ). V zákoně není výslovně uvedena situace, kdy se podnikatelé snaţí spotřebitele tzv. odchytávat na ulici, ale smlouvu se spotřebiteli uzavřou bezprostředně poté v jeho provozovně. Pro tyto situace platí, ţe došlo-li k uzavření smlouvy v provozovně, ale z časového hlediska bezprostředně po dojednání podmínek smlouvy mimo prostory provozovny, platí pro spotřebitele ochrana, jako by byla smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé pro podnikání podnikatele.

37 SELUCKÁ, M. a kol. Koupě a prodej. Nový občanský zákoník. Společná evropská právní úprava prodeje. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-471-1.

49

Shrnutí Občanský zákoník zachovává jako základní rozlišovací hledisko okamţik výskytu vady, na rozdíl od předchozího Občanského zákoníku však došlo ke změně vybrané terminologie. Záruka (záruční odpovědnost za vady) je nahrazena pojmem „záruka za jakost“, zatímco zákonná odpovědnost, která byla v předchozím ObčZ označována jako shoda s kupní smlouvu, zůstala jako termín zachována, kdy je uţíváno pojmu „právo z vadného plnění“. Vzhledem ke skutečnosti, ţe s jakostí výrobku souvisí ve velké míře vady, ObčZ zachovává klasifikaci vad z předchozího ObčZ, avšak mění terminologii, kdy původní rozlišení vad na zjevné a kryté je v ObčZ rozlišeno na vady nápadné a zřejmé a vady nenápadné a nezřejmé. Z hlediska odpovědnosti za vady prodané věci, upravuje nově ObčZ, na rozdíl od předchozího ObčZ, hledisko „podstatné porušení smlouvy“.

50

ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo analyzovat problematiku záruk za jakost v rámci relevantních právních předpisů. Konkrétně byla podrobena rozboru úprava odpovědnosti za vady a záruky za jakost v relevantních ustanoveních Občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, zákona č. 634/1992 Sb. na ochranu spotřebitele v kontextu Směrnice Evropského parlamentu a rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů. Právní úprava odpovědnosti za vady a záruk za jakost upravená v Občanském zákoníku s sebou přinesla jak řadu pozitiv, tak také slabých stránek. Pozitivně vnímám sjednocení právní úpravy předchozího občanského zákoníku a obchodního zákoníku a odstranění ustanovení, které měly duplicitní charakter. Za další pozitivum povaţuji, ţe účinný občanský zákoník převzal z obchodního zákoníku podmínku podstatnosti porušení smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím, které lépe reflektuje poţadavky spotřebitele, na rozdíl od předchozího kritéria odstranitelnosti vad. Mezi další pozitiva, které Občanský zákoník přinesl patří, ţe umoţňuje širokou škálu moţností, jak si mohou smluvní strany upravit vztahy mezi sebou od znění zákona. Smluvní strany tak mají volnost v tom, jak si upraví např. kvalifikaci podstatných a nepodstatných vad či moment dokončení díla. Velmi důleţité je, aby si objednatelé dostatečně přesně vymezili účel díla tak, aby se nestalo, ţe jim zhotovitel dodá dílo, které pro ně není z praktického hlediska vhodné, přesto jej však musí převzít. Jako slabé stránky úpravy odpovědnosti za vady a záruk za jakost spatřuji ve skutečnosti, ţe občanský zákoník nabyvateli předmětu plnění nepřiznává práva, má-li předmět plnění neodstranitelné vady, které nebrání v řádném uţívání předmětu plnění. Taktéţ úprava odpovědnosti za vady a záruk za jakost v případě věci nemovité není dle mého názoru zcela propracována, neboť umoţňuje vyuţít ustanovení, podle kterého je za zjevnou vadu povaţována vada, která je zjistitelná z veřejného seznamu (např. z katastru nemovitostí), tím, ţe v případě zjevných vad je z hlediska kupujícího nemoţno uplatňovat práva z vadného plnění, lze vzhledem k výši kupních cen, v jakých se ceny nemovitostí pohybují, tuto právní úpravu povaţovat za nedopracovanou. Co se týče implementace Směrnice EU do občanského zákoníku, občanský zákoník dle mého názoru přestoţe zakomponoval velké mnoţství ustanovení obsaţených ve Směrnici do své 51

právní úpravy, přesto neupravuje dostatečně podrobně např. smluv uzavřených na dálku prostřednictvím elektronických prostředků komunikace, kdy se mimo jiné nevěnuje ani institutu elektronického podpisu.

52

SEZNAM LITERATURY Kniţní zdroje BEZOUŠKA, P. Nový občanský zákoník-nejdůležitější změny. Olomouc: ANAG, 2013. ISBN 978-80-7263-819-2. HOUDEK, D. Jak úspěšně reklamovat. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2201-6. LANG, H. Management – trendy a teorie. Praha: C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-683-1, s. 227. MACHKOVÁ a kol. Mezinárodní obchodní operace. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-2474874-0. MALACH, A. Jak podnikat po vstupu do EU. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0906-6. NENADÁL, J. Úvod do problematiky systémů mamangementu jakosti. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2007. ISBN 978-80-248-1484-1.

NOVOTNÝ, P. Nový občanský zákoník: Smluvní právo. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80247-5164-1. Nový občanský zákoník pro podnikání. Bratislava: DonauMedia, 2014. ISBN 978-80-8936458-9. ONDŘEJ, J. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-446-9. ONDŘEJ, J. Spotřebitelské smlouvy a ochrana spotřebitele: ekonomické, právní a sociální aspekty. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-446-9. PECHMANOVÁ, H.: Podpora podnikání v ČR, MU Brno, 2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. Zn. 33 Cdo 1430/2010. Dostupné z: ASPI [cit. 2015-05-10]. Wolters Kluwer ČR. SELUCKÁ, M. a kol. Koupě a prodej. Nový občanský zákoník. Společná evropská právní úprava prodeje. Praha: C.H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-471-1. VEBER, J. Řízení jakosti a ochrana spotřebitele. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-2471782-1.

53

Elektronické zdroje DLOUHÁ, P. Mýty o reklamacích a velké změny od roku 2014: konec záručních lhůt? Peníze.cz [online]. Dostupné z: http://www.penize.cz/reklamace/253892-myty-o-reklamacicha-velke-zmeny-od-roku-2014-konec-zarucnich-lhut FRANCOVÁ, A. a kol. Odpovědnost za vady díla v novém občanské zákoníku (II). 2013 [cit. 2015-05-10]. MU Brno, právnická fakulta [online]. Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/pravni-predpisy/10721-odpovednost-za-vady-dila-v-novem-obcanskem-zakoniku-ii HOUDEK, D. Ochrana spotřebitele v ČR. 2014 [cit. 2015-05-10]. Dostupné z: http://gle.cz/wp-content/uploads/2013/10/GLE_ochrana-spotrebitele_A5_5_WEBjednostrany.pdf Občanský zákoník nově: Zákonná vs. smluvní záruka. Autoweb.cz [online]. 2014 [cit. 201505-10]. Dostupné z: http://www.autoweb.cz/obcansky-zakonik-nove-zakonna-vs-smluvnizaruka/ Záruka za jakost. Kurzy.cz [online]. [cit. 2015-05-10]. Dostupné z: http://zakony.kurzy.cz/892012-obcansky-zakonik/paragraf-2113/

54

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK

-

občanský zákoník či ObčZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

-

předchozí občanský zákoník či OZ - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

-

Obchodní zákoník či ObchZ - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

-

Směrnice 1999/44/ES - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, některých aspektech prodeje spotřebního zboţí a záruk na toto zboţí

-

Zákon o ochraně spotřebitele - zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

55