Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Státní služba. Bakalářská práce. Robert Lavický. Autor: Právní administrativa

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Státní služba Bakalářská práce

Autor:

Robert Lavický Právní administrativa

Vedoucí práce:

Praha

JUDr.Natália Štefanková,PhD.

Duben, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 29. dubna 2015

Poděkování: Tímto bych chtěl poděkovat za spolupráci mé vedoucí práce paní JUDr. Natálii Štefánkové, PhD., dále Marcele Lavické, která pracuje u Státní sluţby Policie České republiky, sluţbě Národní knihovny, kde jsem měl moţnost čerpat veškeré potřebné podklady pro napsání této práce.

Anotace Bakalářská práce je členěna na osm kapitol a na následující podkapitoly. V prvních kapitolách je vysvětlení důleţitých pojmů pro jejich pochopení. V další kapitole je historický vývoj sluţebního poměru a veřejné sluţby. Následující kapitoly se zaměřují na pojmy obsahu náleţitostí Zákoníku práce. V posledních kapitolách jsou rozvedeny podmínky příslušníků bezpečnostních sborů, jejich práva a náleţitosti odměny jednotlivých bezpečnostních sloţek v souladu sluţebního zákona. Závěrem této práce je odměnění příslušníků bezpečnostních sborů za jejich dlouholetý výkon ve sluţbě. Práce je určena pro občany, kteří se chtějí o bezpečnostních sborech dozvědět více informací a mají zájem o splnění všech podmínek a chtějí se stát tak součástí bezpečnostních sborů.

Annotation Bachelor work is divided into eight chapters and subsections below. The first chapters explain important concepts for their understanding. In the next chapter the historical development of service and public service. The following chapters focus on the concepts of content requirements of the Labor Code. In the last chapters detail the conditions and requirements of the individual rights of security forces in the plane of the Public Service Act. The conclusion of this work is rewarded members of security forces for their long-time performance in the service. Work is for people who want the security forces to find out more information and are interested in the fulfillment of all conditions and want to become such a part of the security forces.

Klíčová slova Sluţební zákon Příslušníci bezpečnostního sboru Pracovní poměr Sluţební poměr Veřejná sluţba

Keywords service Act Members of the security forces employment service relationship public service

Obsah 1.

Úvod do veřejné sluţby ................................................................................................................... 9 1.1.

2.

Úvod do státní služby .............................................................................................................. 9

Historický vývoj sluţebního poměru a veřejné sluţby ................................................................. 10 2.1.

Něco z historie pracovního práva .......................................................................................... 16

3.1. Postup před vznikem pracovního poměru ................................................................................ 20 3.2. Pracovní poměr .......................................................................................................................... 20 3.3. Pracovní smlouva ....................................................................................................................... 21 3.4. Zaměstnanecký poměr dělíme podle ......................................................................................... 22 3.4.1. Doby trvání zaměstnaneckého poměru .................................................................................. 22 3.4.2. Podle způsobu vzniku pracovního poměru ............................................................................. 23 3.4.3. Podle místa výkonu práce ....................................................................................................... 23 3.4.4. Podle rozsahu pracovní doby .................................................................................................. 23 3.5. Složky bezpečnostních složek a veřejné služby .......................................................................... 24 4. Úkoly bezpečnostních sloţek ........................................................................................................... 26 5.

Sluţební a pracovní poměr příslušníků a zaměstnanců veřejných sborů a jejich organizace útvaru 28 5.1.

Vznik Služebního poměru ...................................................................................................... 29

5.2.

Přijímací řízení ....................................................................................................................... 30

5.2.1.

Formální požadavky na přijetí ........................................................................................... 30

5.2.2.

Právní úprava procesu přijetí ............................................................................................ 31

5.2.3.

Následné nepřijetí ............................................................................................................. 31

5.3. Požadavky zdravotní, osobní a fyzické způsobilosti, které musí uchazeč splnit pro přijetí k bezpečnostním sborům .................................................................................................................. 32 5.4. 5.4.1.

Předpoklady k přijetí do služebního poměru ........................................................................ 34 Bezúhonnost...................................................................................................................... 35

5.5. Ustanovení na služební místo při přijetí do služebního poměru a jmenování do služební hodnosti ............................................................................................................................................ 37 5.5.1. 6.

Obsazování služebních míst .............................................................................................. 37

Sloţky bezpečnostních sluţeb ....................................................................................................... 37 6.1 6.6.1. 6.2. 6.2.1.

Složky Policie České republiky a její organizace .................................................................... 37 Povinnosti příslušníků policejních sborů ........................................................................... 38 Hasičské sbory ....................................................................................................................... 40 Povinnosti příslušníků hasičského sboru ........................................................................... 42 6

6.3. 6.3.1. 6.4. 6.4.1.

Celní správa ........................................................................................................................... 43 Povinnosti příslušníků celní správy.................................................................................... 43 Vězeňská služba..................................................................................................................... 44 Povinnosti příslušníků vězeňské služby a justiční stráže ................................................... 45

6.5.

Vojenská policie..................................................................................................................... 46

6.6.

Obecní policie ........................................................................................................................ 47

6.7.

Zpravodajské služby .............................................................................................................. 48

6.7.1. Povinnosti Příslušníků zpravodajské služby, bezpečnostní informační služby, úřadu zahraničních styků a vojenského zpravodajství ................................................................................ 52 7.

Skončení Sluţebního poměru ........................................................................................................ 52 7.1. Propuštění .................................................................................................................................. 52 7.2.

8.

Potvrzení o výkonu služby a získání služebního posudku ..................................................... 55

Výsluhové nároky ......................................................................................................................... 56 8.1. Odchodné ................................................................................................................................... 56 8.2. Výsluhový příspěvěk ................................................................................................................... 57 8.2.1 Stejné podmínky pro výsluhový příspěvek jako pro důchod ................................................... 59 8.3. Příspěvky na pohřeb a příspěvek pozůstalým ............................................................................ 60

Závěr ..................................................................................................................................................... 61

7

Úvod Téma Státní sluţba jsem si vybral z důvodu, ţe jeden z rodičů pracuje u bezpečnostního sboru v kraji Vysočina a mám tak k tomuto tématu bliţší vztah. O podmínky přijetí do bezpečnostního sboru jsem se vţdy zajímal a chtěl jsem být jeho součástí. Úkolem této práce bylo poskytnutí informací a otázek týkajících se všech podmínek pro přijetí do sluţebního poměru, kterými musí účastník projít a dodrţet je. Otázka se týkala všech sloţek bezpečnosti, které na území České republiky působí. U všech těchto sloţek probíhá příjmací řízení podobně, ale jejich právní úprava jejich výkonu je odlišná. Odměnění příslušníků bezpečnostních sborů za jejich dlouholetý výkon ve sluţbě je u všech bezpečnostních sloţek řídících se sluţebním zákonem stejné. Cílem dosaţení této práce je analýza právních poměrů, plynoucí ze státní sluţby podle platných právních úprav, podle které jsem se řídil po celou dobu psaní této práce a tuto formuli jsem tak dodrţel. Vedlejším cílem bylo poskytnutí informací o Zákoníku práce a jejich vztahů vznikající pro zaměstnance, který poskytnul nutnost vývoje právní úpravy sluţebního poměru z důvodu odlišení pro bezpečnostní sloţky. Z tohoto důvodu jsem toto téma také začlenil do své práce. Metody ke zpracování jsem zvolil Analýzu, kde jsem celek práce rozčlenil na základní součásti a zkoumal jsem jednotlivé vztahy mezi nimi a souvislosti z nich plynoucí.

8

1.

Úvod do veřejné služby

Slova „veřejná sluţba“ můţeme povaţovat za právní termín, označující právní postavení veřejných zaměstnanců. V současném pojetí se veřejná sluţba vztahuje hlavně k právnímu postavení „civilních zaměstnanců veřejné správy“. Za veřejné lze povaţovat ty zaměstnance, kteří vykonávají zaměstnanecký (či obdobný) poměr ke státu nebo jinému veřejnoprávnímu zaměstnavateli. Takový zaměstnanecký poměr vykazuje určitou trvalost, spočívající v odborném zajišťování veřejných úkolů. Za další pojmový znak lze povaţovat placení zaměstnanců z veřejných prostředků. Podle „Slovníku veřejného práva československého“ můţe být veřejný zaměstnanec povolán k aktivní účasti na výkonu veřejné správy a v oboru státní správy k tvoření státní vůle. Veřejnou sluţbu lze zařadit do skupiny klasických institutů evropského veřejného, především ústavního a správního práva. Postupem doby (především v souvislosti s konstituováním právního státu) se vytvářely různé systémy veřejné sluţby. 1

1.1.

Úvod do státní služby

Sluţební zákon vymezuje věcnou působnost zákona a vyjadřuje jeho základní účel. Tím je úprava právních vztahů vznikajících mezi státem a fyzickými osobami, které vykonávají specifický výsek státní sluţby, jímţ je sluţba v bezpečnostních sborech, jako sluţba pro veřejnost ve vymezených oblastech vnitřního pořádku a bezpečnosti, zajištění výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody, celnictví a správy daní, ochraně ţivotů a zdraví obyvatel a majetku před poţáry a poskytování účinné pomoci při mimořádných událostech a v některých dalších oblastech. Na sluţební poměr nelze vztáhnout jiné předpisy z oblasti pracovního práva, zejména zákoníku práce, protoţe zákon upravuje vztahy státu a příslušníků bezpečnostních sborů v celém komplexu. Z téhoţ důvodu nebude moţno na právní vztahy příslušníků aplikovat sluţební zákon, jehoţ působnost se vztahuje na státní zaměstnance (zaměstnance správních úřadů) ve sluţebním poměru. Vyloučena je take působnost, a to i podpůrná (subsidiární), zákona č.500/2004 Sb. Správní řád, protoţe i procesní část úpravy sluţebního poměru zahrnuje stanovení vlastních pravidel pro řízení ve věcech sluţebního poměru. Definice pojmu bezpečnostní sbor obsahuje současně institucionální vymezení působnosti zákona. Právní postavení příslušníků Policie České 1

http://spravni.juristic.cz/514416/clanek/spravni2.html

9

republiky, Vězeňské sluţby České republiky, Celní správy České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky. Právní vztah, v němţ příslušníci vykonávají sluţbu, se jiţ tradičně označuje jako sluţební poměr. Sluţební poměr je vztahem mezi Českou republikou a příslušníkem, bez ohledu na to, v jakém bezpečnostním sboru je příslušník zařazen. Práva a povinnosti státu vůči příslušníkovi plní příslušný bezpečnostní sbor, i kdyţ nikoliv všechny bezpečnostní sbory mají postavení organizační sloţky státu.2 Zřizovatelem sborů veřejné sluţby je stát nebo obec. Mají patřičné zřízení a jejich veřejnoprávní charakter upravuje zákon. Tento zákon také upravuje vymezení jejich přesné činnosti a působnosti na území daného státu.

2.

Historický vývoj služebního poměru a veřejné

služby První zmínkou v historické stupnici je vydání zákoníku o státní sluţbě, který byl nazván tzv. zákon ,,Statuta Konradova‘‘ 3 , kde bylo poprvé vylíčeno ,,domácí postavení českého bojovnictva a ochrana obyvatelstva proti přehmatům úředníků hradských‘‘4. Konrád Ota II. pocházel z rodu Přemyslovců, byl markrabětem moravským a kníţetem českým. Tento zákon se nám do dnešní doby nedochoval. V historii vztahujících se prvních zmínek o České policii a četnictvu lze najít v období patřící Habsburské monarchie v 16. století. Habsburká monarchie vzniká v roce 1526. Toto období nemělo kladného vývoje z důvodu velkého mnoţství válečných stavů. Vše propuklo po smrti Ludvíka Jagellonského a jeho nároků na trůn. Došlo k rozštěpení království na dvojvládí z důvodů neuznání Ferdinandova nároku na korunu a druhým uherským králem se stává Jan Zápolský. Ze špatného uváţení Ferdinanda získat moc vojensky vedla k vyprovokování Osmánské říše, která podpořila Jana Zápolského. Osmánkská říše obléhala v letech 1529 Vídeň a dalším svým taţením dobyla Budín. Tento zmatek dvou vlád byl ukončen v roce 1611, kdy Rudolfův bratr Matyáš přinutil svého bratra Rudolfa II. k abdikaci a monarchie tak zase spadá pod vládu jediného panovníka. Tyto válečné stavy trvaly aţ do 17. 2

Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag., Malý.Karel. Dějiny českého a československého páva do roku 1945 .3 přeprac.vyd. Praha :Lidie 2003

3

4

OTTO,Jan Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí/ Dvacátýčtvrtý díl Staroţenske – Styl.fotoreprint pův.vydal Praha

10

století přes období třicetileté války aţ po vytlačení Turků z Uher a získání tak Sedmihradska a Chorvatska.5 V tomto období se poprvé vytváří první bezpečnostní sbory ve městech, jako je Vídeň. Policejním úředníkem se stal rychtář, který na svoji pozici byl dosazen formou jmenování a to na období jednoho roku. Stává se orgánem rady ve městě. Rychtář měl na starosti udrţování pořádku ve městě, zamezení krádeţí a rvaček. Do jeho pravomocí spadal i výkon cizinecké policie a to vyhnání osob pochybných či se dopouštějících činností proti tehdejším nařízením a zamezil tak moţný opětovný vstup do města. Do pravomocí policejního úřádu patřila evidence obyvatelstva od roku 1523. Dalším důleţitým bodem bylo pak v roce1650 zřízení Bezpečnostní sloţky Rumorwarche, která měla zamezit vznikajícím výtrţnostem, tato bezpečnostní sloţka měla značnou právní ochranu. Marie Terezie dále pak rozšířila policejní sbory o oddíl policejních komisařů v letech 1754, který dále pak v roce 1772 byl povýšen na policejní ředitelství Josefem II. V letech 1784 došlo k rozdělení policie na vyšší, kterou byla tajná sluţba a niţší, coţ byli četníci. Zajímavostí je, ţe veškerá tehdejší komisařství a ředitelství podléhala vrchnímu ředitelství ve Vídni. K udrţování pořádku docházelo prostřednictvím četnictva a jiných bezpečnostních sborů. V roce 1864 došlo k zásadní úpravě a to na základě změny Obecného zřízení českého, která znamenala, ţe pravomoc nad bezpečnostními sloţkami měla pouze obec. V dané obci rozhodoval výbor, který vydával nařízení. Tento výbor dále rozhodoval i o hasičském sboru, řádu silnic, zdravotnictví a jiném. Tehdejší sloţení policistů bylo z armádních vyslouţilců a z bývalých stráţných. Policisté spadali pod vojenskou soudní jurisdikci a v případě plné invalidity se jim dostalo nároku jako u vojenských vyslouţilců. Tento systém se bohuţel neosvědčil, a proto se roku 1876 policisté stali státními zaměstnanci. Ještě před rokem 1848 aţ po období 1867 se vytvořila ministerstva, coţ bylo ministerstvo zahraničí, financí a války, vnitra a spravedlnosti, které jmenoval císař. Jmenovaní ministři museli sloţit slib věrnosti a oddanosti své zemi a Jeho Výsosti. Hlava policie byl vedoucí nejvyššího policejního úřadu a ten se musel účastnit všech zasedání s ministry a císařem.

5

http://cs.wikipedia.org/wiki/Habsbursk%C3%A1_monarchie

11

Vývoj policie po roce 1918 byl jiný a to sloţením z policejních ředitelství, policejního komisařství a z pohraničního policejního komisařství. V čele stáli ředitelé pouze s právním vzděláním, kteří byli podřízeni zemskému prezidentu a policejnímu komisařství. Pod toto komisařství spadala kontrola okresního hejtmana a pod ministerstvo vnitra náleţely všechny tyto úřady. Policie byla rozdělena na dvě části a to na uniformovanou a neuniformovanou stráţ. Neexistovalo jednotné a řádné řízení mezi těmito státními sloţkami policie, četnictva a obecné policie. Z tohoto důvodu vznikal tlak na sjednocení policejních sloţek a zlepšení obranné a ochranné části. Tento návrh byl však zamítnut, ale ze zkušeností nepříznivých situací v Sudetech byl v roce 1936 sjednocen. Vznikají tedy sloţky zpravodajské a další sloţky pořádkové a stráţní. Z údálosti, jako byl protektorát Čechy a Morava, došlo ke změnám v bezpečnostních sloţkách. Česká armáda byla úplně rozpuštěna a nahradila ji armáda německá, která měla bránit protektorát. Policejní sloţky byly doplněny německými policisty. Tajnou policii měli na starosti pouze účastníci Německé tajné policie nazvané Gestapo. Po roce 1945 tzn. v poválečném období, komunistická strana se uchopuje moci a Policejní sloţky dostanou podporu v zákoně 149/1947 Sb. A vytváří se nový název Sbor národní bezpečnosti, zkratkou SNB, který rozděluje policejní sbory na sloţky pořádkové, kriminální a státní bezpečnostní sloţky. Tehdejší sloţka STB byla Státní bezpečnostní sluţba. Ta vyhledávala občany nepohodlné pro tehdejší reţim, které následně odstranila na základě falešných důkazů. Vydáním nového zákona č.40 v roce 1974 pro Sbory národní bezpečnosti umoţnila podpoření pronásledování osob s úmysly nepřátelství vůči Československé socialistické republice, které následně odstranila, obsahem bylo i zajištění bezpečnosti osob a majetku, zajištění a spracování informací pro bezpečnost státu, zajištění veřejného pořádku. Po vojenské stránce jako obrana státních hranic proti jeho nedovolenému překročení. Tento zákon byl v roce 1991 zrušen a nahradil ho zákon č. 283 o Policii České republiky. Další sloţkou, kterou bych rád zmínil, je sluţba ve veřejné sluţbě. Prvním základní kámen o státní sluţbě poskytlo vydání důleţitého a velice významného dokumentu konfirmace pro moravské úděly6, které upravují vztahy majetkové vůči svému panovníkovi. Pojednávalo o vrchní vrstvě kníţat, která slouţila panovníkovi a za odměnu doby své věrnosti a oddanosti ve sluţbě, si jejich potomci ponechávají veškerý majetek formou dědictví, který za svého ţivota

6

http://leccos.com/index.php/clanky/statuta-konrada-2-oty

12

nabyli, tak jak známe z dnešní doby a nemusí je vracet zpátky panovníkovi, jako tomu bylo dosud. Tímto velkorysým činem panovník získává na svoji stranu všechny vrstvy velmoţů a přiměje je, aby se podíleli na rozvoji českých zemí. Následující další významnou kodifikací zemského práva došlo v roce 1500 za vlády krále Vladislava II., kterou nazval kodifikací Zřízení zemské, a znamenala přínos jistoty výplat důchodů pro zemské úředníky na území českého království. Ke stejné kodifikaci došlo v letech 1783 az 1784 stejné ujednání, jak pro Česko, tak i pro Rakousko. Při ucházení se o pozici úředníka byl minimální poţadavek a to vzdělání v tomto oboru a praxe na stejné pozici jeden rok. Všichni úředníci byli placeni státem a v odstupu let dosahovali určitého kariérního postupu. V tehdejší době to byla jedinečná a neobvyklá výhoda. Církev dosahovala velkého vlivu jak na panovníka, tak na celý stát a tím ovládala všechny úřady. Z tohoto důvodu museli být všichni uředníci katolického vyznání a jejich chování muselo být příkladné pro všechny občany tehdejší doby. Byl na ně kladen důraz horlivosti a pilnosti, kde v případě jejich ztráty snahy být pilným uředníkem hrozilo jejich propuštění a tím tak ztráty veškerých výhod. Za vlády Josefa II. byl vydán Pastýřský list upravující směrnice horlivosti a pokyny k úplné oddanosti státu. Jednalo se o tzv. byrokratickou horlivost a snahu, která ucelila stát v pevný svazek7. Po roce 1850 řízení celé Okresní správy přešlo v působnost řízení okresním hejtmanem. K další novelizaci došlo v roce 1914 úpravou zákona č.15 o sluţebním poměru státních úředníků. Sluţební pragmatika dle §49 a 50 zákon č.15/1914 zajišťovala stálost zaměstnání, kde v průběhu let sluţby docházelo pravidelně k růstu platu a to aţ do doby skončení sluţebního poměru ve státní sféře, kde vzniknul nárok na výsluhu pro odchod do penze. Tato sluţba však skrývala i značné nevýhody a to byla především v případě, kdyţ uředník chtěl vstoupit do sňatku manţelského, musel neprodleně oznámit úřadu, ve kterém působil, o jeho úmyslech. Další nevýhodou bylo omezení svobody se sdruţovat ve spolcích či dokonce mít své vlastní podnikání či jakýkoliv bočni příjem. Jejich chování muselo jít vţdy příkladem všem občanům a to i doma nebo v případě vycestování, kdekoliv kde by je někdo mohl poznat a poslat stíţnost na jejich nepatřičné chování.

7

Kosatnik, Pavel. 4 Česke okamţiky. Vydal Praha : Torst

13

Zákon o sluţební pragmatice uvedené výše zůstal v platnosti po celou dobu aţ do období německé okupace. Otázky poţární ochrany také byly zachovány aţ do roku 1938. Úřady působící jako bezpečnostní vydávaly proti osobám úřední příkazy8. Další směrnicí ukládající práva a povinnosti chovat se dle pravidel, bylo vydání Ústavní listiny, která ukládala povinnost státních zaměstnanců chovat se svědomitě a pečlivě. Při úředních postupech museli úředníci postupovat nestranně a s největším nasazením, aby byly vyřízeny všechny ţádosti a poţadavky té doby. Základním prvkem jim byla úplná věrnost a oddanost státu. Sluţba ve veřejné správě vznikla jmenováním, s nemoţností zrušení, aţ na výjimky popsané viz. výše. Jejich příslušné chování v dobrém jménu státu muselo být dodrţeno i po skončení pracovní doby, jak jiţ bylo zmíněno. Za jejich porušení hrozila buď výstraha, nebo uloţení sankce či případný disciplinární trest. Disciplinárním trestem se rozumělo buď udělení kázeňské důtky, nebo pozastavení platového postupu. Nejhorším trestem a posledním kázeňským aktem bylo uţ propuštění. Veškeré výhody u státní správy skrývaly povinnost loajality vůči státu a jejich oddanost pracovat ve státních sluţbách co nejdéle jen to půjde. Dalším velice zajímavým vývojem, který bych nechtěl opomenout, je sluţba u hasičského sboru. První zmínka je období Habsburské monarchie, kdy byl velký problém se stálým nárůstem velkých poţárů. Z tohoto důvodu byl největší tlak na hasičské sbory v této době. Hasiči byli vybíráni z řad obyčejných kovářů a různých řemesel, při kterých přišly tato řemesla nejvíce do styku s ohněm, a z tohoto důvodu dosahovala největších zkušeností. Zodpovědnost za jejich výkon měli magistrátní úředníci. Josef II. vydal následný pakt poţárního řádu, kterým se veškeré hasičské sbory řídily. Byl to svazek postupu likvidace katastrofálních poţárů z roku 1785 9 . Stal se základem pravidel pro výběr učastníku do hasičských sborů. Jednalo se o souhrn pevných pravidel při rekrutování nových hasičů, kde byly přesné specifické poţadavky pro výkon sluţby a přesný řád kariérního postupu a jejich následné odměňování. Tato pravidla se stala součástí základu pravidel i v Rakousko – Uhersku.

8

SZASZO, Zoltán. Stručná historie profesionální poţární ochrany v českých zemích.Vyd. 1. Praha: Ministerstvo vnitra generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky 9

SZASZO, Zoltán.Stručná historie profesionální poţární ochrany v českých zemích.Vyd. 1. Praha: Ministerstvo vnitra generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky

14

O zhruba sto let později v roce 1876 byl vydán zákon „ zákon č.45 Českého zemského zákoníku, kterým se vydává řad policie v přičinách ohně pro království České“10. Tento zákon platil za Československé republiky. Byl zrušen aţ vládním nařízením v letech 1942. U hasičského záchranného sboru 1942 byl ustanoven pluk hasičů, který se nazýval Poţární policie Čechy-Morava. Veřejné (městské) poţární útvary se nazývaly poţární policie a byly jednotně řízeny ministerstvem vnitra11. Jelikoţ jsme spadali pod protektorát, tak jsme byli nuceni přijmout a začlenit do našeho jiţ fungujícího systému jejich právní poţadavky, názvy, postupy a jiné. Hasičský sbor tehdejší doby tvořili četníci a příslušníci finanční stráţe a důstojníci. Důstojníci mohli být pouze němečtí občané, kteří vystudovali poţární školu v Německu a stali se tak poţárními inţenýry. Po válce veškeré hasičské sbory měl na starosti národní výbor. Dle zákona se musely zřídit hasičské sbory ve všech obcích nad 50 000 obyvatel. Výrazná změna se stala v roce 1953, kdy budování hasičských sborů bylo spíše vojenského rázu. Její odpovědnost byla stále na národním výboru, ale hlavním dozorem bylo Ministerstvo vnitra. V roce 1967 vznikla škola poţární ochrany přímo pro výkon sluţby jako hasič. Během 70 let se začaly hasičské sbory dále rozvíjet. Byly jim svěřeny stále větší pravomoce, například při asistenci na ţivelných pohromách a jiných. V roce 1985 byl přijat zákon o postupu ochrany fyzických a právnických osob při poţární ochraně, který je platný dodnes. Proces změn v úkolech a charakteru činnosti Hasičského záchranného sboru ČR, který svůj současný název získal v roce 1995, vyvrcholil na přelomu tisíciletí, kdy byla rozšířena působnost Ministerstva vnitra o problematiku krizového řízení, civilního nouzového plánování, ochrany obyvatelstva a integrovaného záchranného systému. V souvislosti s tím byly Parlamentem ČR projednány a schváleny nové zákony.12

10

SZASZO, Zoltán.Stručná historie profesionální poţární ochrany v českých zemích.Vyd. 1. Praha: Ministerstvo vnitra generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky

11

http://www.hzscr.cz/clanek/historicka-expozice-ve-zbirohu-historie-profesionalni-pozarni-ochrany-v-ceskychzemich.aspx 12

http://www.hzscr.cz/clanek/historicka-expozice-ve-zbirohu-historie-profesionalni-pozarni-ochrany-v-ceskych-zemich.aspx

15

2.1.

Něco z historie pracovního práva

Z hlediska historického vývoje pracovního práva, kde historie sahá aţ do roku 1300, kdy český

král

Václav

II.

zadal

k

vypracování

Horní

zákoník

latinsky

nazvaný

,,Pusregalemontanorum“. Skládal se ze čtyř hlavních částí, první je o fungování úřadů, jejich činnosti a pravomoce. Jeho druhá část upravovala právní zásady tzv. Kutací, ve třetí části byly vyobrazeny pokyny při propůjčování dolů a poslední částí bylo stanovení procesního práva. V tomto zákoníku byly vysvětleny bezpečnostní podmínky při výkonu práce a pracovní podmínky. Platnost tohoto dokumentu byla aţ do 16. století. Roku 1854 byl nahrazen novějším zákoníkem nazvaným ,,Iusregalemontanorum“, coţ byl horní zákoník. Tento zákoník umoţnil vzniku prvních pracovních smluv, kteréměly čeledíni, tovaryši nebo úředníci. Tato smlouva byla uzavřena mezi pány a tovaryši na dobu určitou i s výší finančního ohodnocení za provedenou práci. Další významnou úpravou pracovního práva byla v roce 1680 nazývanou tzv. robotní patenty. V tomto robotním patentu stálo upravení délky pracovní doby a rozdělení na několik pracovních poměrů a to na několik druhů. Velkým průlomem bylo zrušení nevolnictví Josefem II., kde následná úprava pracovního práva nebyla nijak zvlášť velká. K velké změně došlo upravením námezdní smlouvy v roce 1811, která byla později v roce 1916 rozdělena na dvě části a to na smlouvu sluţební a smlouvu o dílo. V průběhu 19. století se začalo objevovat sociální cítění a vyzdvihla se jedna strana, kterou byla strana zaměstnance. Období vzniku první republiky přineslo několik pozitivních změn. První změnou z hlediska sociální byla péče o válečné invalidy a ustanovení maximální osmihodinové pracovní doby a placení dovolené. Celková přehlednost v pracovním zákoně byla velmi chaotická a zmatečná, jelikoţ pracovní podmínky byly odlišným způsobem upraveny pro kaţdou skupinu. Ke zhoršení přehlednosti došlo v období okupace, kdy byly válečnými předpisy odlišeny pracovní podmínky pro zaměstnance vysílané do Německa a k předpisu zákazu práce pro ţidovskou komunitu. Po válce tyto předpisy byly zrušeny, takţe pracovní právo bylo stejné jako před okupací. Ohledně pracovního práva bych se také chtěl zmínit o vztazích vyplývající ze zákoníku práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, z jakého důvodu je důleţitý vznik tohoto zákona a co vše umoţňuje. Jako prvním důleţitým prvkem je emancipace pracovního práva. První zmínka o emancipaci v pracovním právu se objevila v 2. polovině 19. století a je zobrazena ve dvou rovinách.

16

Jako první rovinu můţeme označit ochranná neboli sociální zákonodárství. Jako vysvětlení nám poslouţí představa státu zasahující do smluvní svobody svoji legislativou ve formě rozhodnutí a tím dochází k jejímu omezování. Jedna strana je upřednostňována a to stranou zaměstnance vůči straně druhé, coţ je strana zaměstnavatele. V minulosti, jak jsem jiţ zmínil, se tyto zásahy daleko více stupňovaly formou právní úpravy státem. Druhou rovinou nazýváme emancipaci kolektivního pracovního práva. U příkladu systému commonlaw ve Velká Británii se kolektivní smlouvy stávají právně nezávaznými. Z hlediska historického, a to i po dobu dnešní, je velikou snahou pracovní právo obcházet a omezovat. Zaměstnavatelům však pracovní právo velice svazuje ruce při jejich jednání a stojí na straně zaměstnance a plní tak ochrannou funkci. V historickém vývoji po roce 1948 se stala velmi citlivou hranicí mezi právem občanským a pracovním. V ideologii se práce neztotoţňuje se zboţím a na základě tohoto se nelze řídit občanským právem. V pracovním právu došlo k přijetí kodifikace v letech 1965 a výsledkem bylo úplné odtrţení občanského práva od práva pracovního. To znamenalo všeobecné a celkové přepracování úpravy zákoníku práce, coţ u hodně příkladů vedlo k parafrázování zákonů. Jako vysvětlení je způsob deformace občanského a pracovního práva vyloučením smluvního vyjednávání a omezení smluvní svobody. Tento problém mezi občanským právem a pracovním se nestal pouze u nás, ale i v dalších státech. Jako příklad můţeme zmínit zasedání evropského kongresu v roce 1996 v holandském Leidenu, kde došlo k jednání o pracovním právu a sociálním právu. Dalším příkladem je zasedání světového kongresu v Jeruzalémě v roce 2000, kde byly projednány stejné myšlenky. Odlišení pracovního práva od občanského nás vede k vytvoření podstaty pochopení pracovního práva jako celku. Odlišení u těchto vztahů znamená poskytnutí větších výhod jedné straně, která je ekonomicky slabší stranou, coţ je strana zaměstnance a stranou silnější, coţ je strana zaměstnavatele, kde toto odlišení vztahů zůstává i v 21 století. Veřejnoprávní zásah tuto smluvní svobodu omezil. Pro pochopení uvedeme příklad omezování smluvní svobody a pouţití v právu. Příkladem nám poslouţí typická nájemní smlouva, kde toto omezení je přirovnatelné k pracovnímu právu, ale zdaleka není v takovém rozsahu. Základní kamene pracovního práva tvoří největší rozsah tohoto omezení v soukromém právu. Opět můţeme vést příklad a to k maximální počtu odpracovaných hodin zaměstnance 17

denně, maximálních hodin u přesčasů, časové pauzy na jídlo, které musí zaměstnavatel poskytnout a dodrţet. Další je ochrana minimální výše mzdy, dále pak právo na dovolenou. Smluvní omezení svobody v pracovním právu je hlavně omezení zákonem, ne pouze veřejnoprávní záleţitostí. Smlouvou a nasledně vůlí probíhá toto omezení. Z tohoto důvodu můţeme odlišit pracovní právo od práva občanského. Kolektivní smlouvy zakládající ve většině zemí jsou právním pramenem a to u zemí jako je Skandinávie. Naopak z hlediska historického kolektivní smlouvy ve Velké Británii nejsou velkým významem jako její pramen, ale jejich faktický význam není menší působnosti, ale naopak bychom mohli říct, ţe faktický význam je daleko větší neţ v celé Evropě. U individuální pracovní smlouvy se nedají sjednat horší podmínky něţ u podmínek, které vyplývají z kolektivní smlouvy. Znamenají důvod omezení smluvní svobody u nás a také ve světě. Pracovní právo je pro mě v této práci důleţité z důvodu jeho porovnání se sluţebním právem a jeho odlišností. Příprava sluţebního zákona byla ovlivněna celou řadou okolností a vzájemných souvislostí s vývojem právní úpravy ostatních zaměstnaneckých vztahů. Vláda zavázala zpracovatele zákona, aby příprava zákona byla koordinována s přípravou zákona o státní sluţbě, který dnes známe pod zákonem č. 218/2002 Sb. o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Základní principy zákona o sluţebním poměru se tak neměly odchylovat od principů, na nichţ byl zaloţen sluţební zákon. Toto zadání nebylo zainteresovanými subjekty vţdy vnímáno shodně. Mnohdy se lišily názory na míru podobnosti se sluţebním zákonem. I kdyţ se v obou případech jedná o sluţbu státu, je značný rozdíl, zda jde o sluţbu ,,civilní“, nebo o sluţbu konanou v podmínkách prosazování státní vůle mocenskými prostředky, mnohdy za pouţití zbraní. Problematickým se ukázalo také sjednocení stanovisek všech bezpečnostních sborů na základních pilířích zákona o sluţebním poměru. Například zakotvení tzv. ,,kariérního řádu“ nevyhovovalo sborům s malým počtem příslušníků, některé sbory poţadovaly větší rozsah omezení práv příslušníků apod.13

13

Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag.,

18

3. Vysvětlení pojmu pracovního práva a jeho funkce Pracovní právo se dělí do tří částí a vytváří soubor právních norem. Individuální pracovní právo tvoří nejdůleţitější oblast práva a to z pohledu historického i dnešního. Je chápano jako soubory právních vztahů, ve kterém zaměstnavatel vydělává na práci svého zaměstnance a je to buď právnická či fyzická osoba. Jedná se o vztah mezi zaměstnancem se zaměstnavatelem. Další částí je kolektivní pracovní vztah, který se prolíná s individuálním pracovním právem a doplňuje jeho chybějící část. Jsou to kolektivní pracovněprávní vztahy subjektů mezi sebou navzájem propojené. Přesnou formulaci upravujících vztahů pomocí kolektivní smlouvy najdeme přímo v zákoníku práce č.262/2006 Sb. přesněji §22-§29. Vyhláška §23 říká, ţe v kolektivní smlouvě je moţné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakoţ i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. K ujednání v kolektivní smlouvě, které zaměstnancům ukládají povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem, se nepřihlíţí.14 U nás je představují odborové organizace a rady zaměstnanců. Do kolektivního práva zahrnujeme i soubory norem, jejiţ výsledkem jsou smluvněprávní jednání těchto subjektů v rámci kolektivních právních vztahů. Upravují hmotněprávní stránku u kolektivního vyjednávání. Především upravují pouţítí práva v zákoníku práce. Ve třetí části najdeme právní úpravu zaměstnanosti. Můţeme si ji vysvětlit jako regulace vztahů, které vzniknou při projevení osobních potřeb kaţdého člověka pro své ţivobytí podle čl.26 Listiny základních práv a svobod. Právo na zaměstnání dle 1 ZZ vzniká mezi státními orgány MPSV a občany a úřadem práce, mezi uvedenými státními orgány a zaměstnavateli a samozřejmě mezi občanem a zaměstnavatelem. Upravuje je zákon o zaměstnanosti č.435/2004 Sb. Je to nástroj pro řízení podniků a jejich kolektivů. Vytváří podmínky a rámce, za kterých se uskutečňuje pracovní proces, vymezuje míru práce a její odměnu za vykonání. Vytváří zázemí pro zaměstnance organizace, které tyto podniky vytváří a řídí.

14

UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR

19

3.1. Postup před vznikem pracovního poměru Výběr uchazečů o zaměstnání z hlediska kvalifikace, schopností záleţí pouze na zaměstnavateli, vyplývá to ze Zákoníku práce pod číslem zákona 262/2006 Sb., přesněji vyhláškou §30 odstavce 1, ţe výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace,

nezbytných

poţadavků

nebo

zvláštních

schopností

je

v

působnosti

zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jiný postup, předpoklady kladené zvláštními právními předpisy na fyzickou osobu jako zaměstnance tím nejsou dotčeny15. Další důleţitý prvek ze zákoníku práce vyplývá z ustanovení §31, ţe před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy, popřípadě ze jmenování na pracovní místo vyplynuly, a s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování, za nichţ má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru.16 Další poţadavek, který vyplývá z práva vyhlášky §32 a zní: V případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba, před uzavřením pracovní smlouvy, podrobila vstupní lékařské prohlídce.17 To znamená podrobení se vstupní lékařské prohlídce, a to ještě před začátkem nastoupení do práce.

3.2. Pracovní poměr Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, neníli v tomto zákoně stanoveno jinak. Jestliţe zvláštní právní předpis nebo stanovy sdruţení občanů podle zvláštního právního předpisu vyţadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušných orgánem, povaţuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy.18

15

UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR 17 UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR 16

18

Pracovní právo 5.vydání – Bělina a kol. 130 G

20

Povýšení na vedoucí pracovní místo dojde formou jmenování svým vedoucím, vše za podmínek splňující podle zákoníkem práce pokud to nestanoví právní předpis jinak. Jako vedoucí se rozumí organizační sloţky státu nebo vedoucí nadřízené organizační sloţky státu, útvary sloţky státu vedoucí této organizační sloţky státu, ředitel státního podniku státní fond, v jehoţ čele stojí vedoucí tohoto fondu zřizovatel příspěvkové organizace a jeho vedoucí a v poslední řadě je to Policejní prezident.

Organizační sloţky státu rozděluje na: -

Organizační útvar sloţky státu

-

Organizační útvar státního podniku

-

Organizační útvar státního fondu

-

Příspěvkové organizace

-

Organizační útvar příspěvkové organizace

-

Organizační útvar v Policii České republiky19

3.3. Pracovní smlouva Pracovní smlouva písemně zavazuje dvě strany k právům a povinnostem zní vyplývající. Ze zákona č.262/2006 Sb. §34 musí pracovní smlouva obsahovat: a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle bodu a) vykonávána, c) den nástupu do práce20. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. Je to písemný závazek mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Její náleţitosti, která pracovní smlouva musí mít, jsou druh vykonávané práce, kde bude tuto činnost zaměstnanec vykonávat a její den nástupu zaměstnance do práce. Vţdy je pracovní smlouva uzavřená písemně, ve dvou vyhotoveních pro kaţdého zvlášť. Dále pak vyplývá z §33 bodu 3: nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, 19 20

Pracovní právo 5.vydání – Bělina a kol. 130 G

UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR

21

aniţ mu v tom bránila překáţka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne nedozví o této překáţce, můţe zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. 21 Musí se však dodrţet písemná forma pro odsoupení, jinak k ní nebude příhlednuto.

3.4. Zaměstnanecký poměr dělíme podle

3.4.1. Doby trvání zaměstnaneckého poměru Pracovní poměr se liší dle doby trvání. Dle tohoto specifika rozlišujeme pracovní poměr na dobu určitou a dobu neurčitou. V případě, ţe nebyla sjednána doba jeho trvání, bude pracovní smlouva automaticky brána na dobu neurčitou. Za určitých podmínek lze ujednat pracovní poměr na dobu určitou. Ze zákoníku práce č. 262/2006 Sb. vyhlášky § 39 odstavce 2 vyplývá, ţe doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiţ smluvními stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou můţe být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního poměru na dobu určitou se povaţuje rovněţ i jeho prodlouţení. Jestliţe od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiţ smluvními stranami se nepřihlíţí.22Není přípustné pro zaměstnance řetězení pracovního poměru z důvodu jejich znevýhodnění a nejistot. Z těchto pravidel, která zakazují řetězení pracovních poměrů na doby určité, stanovuje zákoník výjimky a to pokud to stanoví zvláštní právní předpis. Dalším je z důvodu nahrazení nepřítomnosti zaměstnance na dobu jeho překáţky, kdy nemůţe vykonávat danou profesi a také v případech váţných provozních důvodů, které jsou dány zvláštní povahou práce. Tyto důvody jsou vymezeny jiţ v pracovní smlouvě a v dohodě s odborovou organizací.

21 22

UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR

22

3.4.2. Podle způsobu vzniku pracovního poměru Podle vzniku pracovního poměru rozlišujeme na pracovní poměr zaloţený na pracovní smlouvě, nebo který vznikl jmenováním. Jako pracovní smlouvu vzniklou jmenováním si uvedeme příklady konkrétněji u vedoucích organizačních sloţek státu, vedoucích organizačních jednotek organizačních sloţek státu, ředitelů státních podniků, vedoucích organizačních jednotek státních podniků, vedoucích státních fondů, jestliţe je v jejich čele individuální orgán, vedoucích příspěvkových organizací, vedoucích organizačních jednotek příspěvkových organizací a ředitelů školské právnické osoby.23

3.4.3. Podle místa výkonu práce Dle místa výkonu práce rozlišujeme zaměstnance s pevným pracovištěm a na zaměstnance, kteří nemají pevně dané pracoviště. Pracovní název home office vyjadřuje práci z domova, kde zaměstnanci jsou označeni jako domácí zaměstnanci. Neplatí na ně některé úpravy ze Zákoníku práce, jako je například pracovní doba, překáţky v práci a jejich náhrada ve formě mzdy či platu.

3.4.4. Podle rozsahu pracovní doby Rozdělujeme pracovní poměry dle rozsahu pracovní doby a to na stanovenou týdenní pracovní dobu, která nepřekročí 40 hodin týdně v § 79 odst. 2. zákoníku č.262/2006 Sb. Jsou pro některé zaměstnance stanoveny kratší doby. Tato vyhláška zní: Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců: a)

pracujících v podzemí při těţbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na

báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodin týdně, b) s třísměnným a nepřetrţitým pracovním reţimem 37,5 hodin týdně, c)

s dvousměnným pracovním reţimem 38,75 hodin týdně Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez sníţení mzdy pod rozsah stanovený v

odstavcích 1 a 2 můţe obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkrácení

23

Pracovní právo 5.vydání – Bělina a kol. 130 G

23

stanovené týdenní pracovní doby podle věty první nesmí však provést zaměstnavatel uvedený v §109 ods. 3.24 Z ustanovení §109 odstavce 3 je tento zaměstnavatel stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíţ náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele, nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů nebo školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, krajem obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona.25

3.5. Složky bezpečnostních složek a veřejné služby Z obecní části uvedeme, které prvky patří do příslušných sborů spadající do bezpečnostních sborů a to jsou policie, hasičské sbory, celní správa, bezpečnostní sluţba, která spadá pod přísné utajení, vezeňská sluţba a dále pak sloţky, které slouţí státu Vojenské zpravodajství a Vojenská policie a Obecní Policie slouţící obci. Do Subsidiárních či asistenčních veřejných sluţeb spadá armáda, ale pouze za podmínek v případě jejich povolání na pomoc k plnění úkonů. Dostává se jim stejných pravomocí jako má Policie České republiky. Jejich postavení můţeme vysvětlit, ţe patří mezi příslušníky armády a jako takové se na ně vztahují předpisy, a v policisty se tím mění v případě povolání. Období sluţby při plnění úkolů je pouze na určité období, a tudíţ je omezené. Veřejné a bezpečnostní sbory působí převáţně uvnitř státu, ale výjimka je například vezeňská sluţba, která se řídí zákonem číslo 555/1992 Sb. o příslušnících vezeňské sluţby dle vyhlášky §1 odstavec 5, který zní: Vězeňská sluţba působí na území České republiky, nestanoví-li zvláštní právní předpis nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, k jejíţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jíţ je Česká republika vázána, jinak. Za podmínek, v rozsahu a způsobem stanoveným mezinárodní smlouvou je příslušník Vězeňské sluţby a občanský zaměstnanec Vězeňské sluţby oprávněn působit na území jiného státu v rámci mírové nebo jiné operace, které se Česká republika účastní na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíţ je Česká 24

UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR

25

UZ Zákoník práce 2014, vyd. WoltersKluwer ČR

24

republika členem nebo s níţ má uzavřeny příslušné mezinárodní smlouvy. Příslušník Vězeňské sluţby a občanský zaměstnanec Vězeňské sluţby je oprávněn působit na území jiného státu také na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo instituce Evropské unie, nebo je-li vyslán k plnění úkolů na základě rozhodnutí ministra se souhlasem příslušného orgánu cizího státu nebo na ţádost příslušného orgánu cizího státu.26 Dalším příkladem odlišnosti, ale pouze v oblasti působnosti můţeme uvést zpravodajskou sluţbu, kde její zaměření zájmu je směřována do ostatních států Evropské unie či mimo státy Evropské unie. Neřadíme sem ozbrojené síly spadající do sloţky bezpečnostního prvku, avšak také chrání bezpečnost země vůči ostatním státům. Vyplývá to z třetího článku Ústavy, kde je jasně vyjádřeno, ţe bezpečnost zajišťuje přednostně ozbrojené bezpečnostní, záchranné a havarijní sbory a dále pak sbory pro udrţení pořádku a fungování státu, jako jsou exekutivní a soudní. Chtěl bych podotknout několik právních pramenů, které poskytly podstatu k vytvoření dnes aktuálního sluţebního zákona. Prvním pramenem je zákon č.221/1999 Sb. O vojácích z povolání, který výrazně posílil právní postavení vojáků z povolání a na několik let vytvořil znatelný rozdíl právě mezi postavením příslušníků bezpečnostních sborů dnešního sluţebního zákona. Dalším právním pramenem je zákon č. 186/1992 Sb. a příslušné části zákona č.154/1994 Sb. O bezpečnostní informační sluţbě, které byly zrušeny právě přijetím zákona č.361/2003 Sb., zrušil se také. Zákon o sluţebním poměru zabezpečuje také v současné době aktuální sladění české legislativy s právem Evropských společenství. I kdyţ jedna z posledních novelizací zákona č.186/1992 Sb. provedená zákonem č.155/2000 Sb., přiblíţila úpravu sluţebního poměru evropskému právu, plně kompaktibilní s ním dosud nebyl. Z předpisů můţeme uvést příklad směrnici Rady EU 75/117/EHS ze dne 10.2.01975 pojednávající zrovnoprávnění o stejné odměně za provedenou práci u ţen a muţů. Další je směrnice Rady EU 76/207/EHS ze dne 9.2.1976 o rovného zacházení můţů a ţen u zaměstnání a odborovému vzdělání. Směrnice Rady EU 91/533/EHS vydaného 14.10.1991 pojednávající o povinnosti informovat zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy a pracovního poměru. 27

26

http://www.vscr.cz/vazebni-veznice-liberec-79/o-nas-1591/vykon-vezenstvi-1132/zakon-o-vezenske-sluzbea-justicni-strazi-1134/zakon-o-vezenske-sluzbe-a-justicni-strazi-ceske-republiky-6245 27

Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag.,

25

4. Úkoly bezpečnostních složek Úkolem bezpečnostních sloţek je chránit osoby a majetek před nebezpečím, udrţovat či obnovit jejich pořádek a bezpečnost. Označujeme je jako policejní statky, pod které řadíme ochranu státu, veřejné zdraví, mravnost, klid, bezpečnost osob a majetku. Na základě ústavního zákona č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky, zajišťuje svrchovanost a územní celistvost České republiky, ochranu jejích demokratických základů a ochranu ţivotů, zdraví a majetkových hodnot jakoţto základních povinností státu. Ústavní zákon zní následovně. Je-li bezprostředně ohroţena svrchovanost, územní celistvost, demokratické základy České republiky nebo ve značném rozsahu vnitřní pořádek a bezpečnost, ţivoty a zdraví, majetkové hodnoty nebo ţivotní prostředí anebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, můţe se vyhlásit podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace nouzový stav, stav ohroţení státu nebo válečný stav. Nouzový stav a stav ohroţení státu se vyhlašuje pro omezené nebo pro celé území státu, válečný stav se vyhlašuje pro celé území státu.28 Vláda můţe vyhlásit nouzový stav v případě ţivelných pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohroţují ţivoty, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Nouzový stav nemůţe být vyhlášen z důvodu stávky vedené na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů. Je-li nebezpečí z prodlení, můţe vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší. Vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která můţe vyhlášení zrušit. Nouzový stav se můţe vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Nouzový stav se můţe vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Uvedená doba se můţe prodlouţit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Nouzový stav končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Poslanecká sněmovna nerozhodnou o jeho zrušení před uplynutím této doby.29 28

https://help.odok.cz/vykladovy-slovnik//wiki/V%C3%BDkladov%C3%BD%20slovn%C3%ADk/%C3%9Astavn%C3%AD%20z%C3%A1kon+o+bezpe%C4%8Dn osti+%C4%8Cesk%C3%A9%20republiky 29https://help.odok.cz/vykladovy-slovnik//wiki/V%C3%BDkladov%C3%BD%20slovn%C3%ADk/%C3%9Astavn%C3%AD%20z%C3%A1kon+o+bezpe%C4%8Dn osti+%C4%8Cesk%C3%A9%20republiky

26

Parlament můţe na návrh vlády vyhlásit stav ohroţení státu, je-li bezprostředně ohroţena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu a nebo jeho demokratické základy. K přijetí usnesení o vyhlášení stavu ohroţení státu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a souhlasu nadpoloviční většiny všech senátorů.30 Po dobu stavu ohroţení státu nebo válečného stavu můţe vláda poţadovat, aby Parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání. Na takovém návrhu se Poslanecká sněmovna usnese do 72 hodin od jeho podání a Senát do 24 hodin od jeho postoupení Poslaneckou sněmovnou. Jestliţe se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, ţe je návrh zákona přijat. Po dobu stavu ohroţení státu nebo válečného stavu prezident republiky nemá právo vracet zákon přijatý ve zkráceném jednání.Ve zkráceném jednání nemůţe vláda předloţit návrh ústavního zákona.31 Z tohoto hlediska je nám jiţ známo, ţe bezpečnost státu plní daleko širší rámec z pohledu Ústavního zákona a spadá do ní daleko širší okruh jeţ jezahraniční politika, vojenská obrana k níţ patří vnitřní bezpečnost a pořádek. Cílem je dodrţování základních lidských práv a svobod, zajištění ţivota lidí, jejich jistot a pořádku, tak i fungování celého státu.Pomocí vnější a vnitřní funkce a jeho orgánů zajišťujeme tak zmíněnou bezpečnost státu. Tyto sbory provádějí svoji činnost trvale. Můţe dojít k určitým hrozbám jako je narušení a to vede ke sníţení kvality a fungování státu. Tyto bezpečnostní sbory mají předejít veškerým hrozbám či prodlení k jejich výkonu. Policie má působnost převáţně obecnou naproti tomu hasiči mají působnost pouze technickou či na určitou část jako je vezeňská sluţba. Tyto hranice lze však za určitých podmínek překročit na základě situací jim vzniklé. Kupříkladu, kde jsou účastníci sboru povoláni do jiných sborů na pomoc.

30

https://help.odok.cz/vykladovy-slovnik//wiki/V%C3%BDkladov%C3%BD%20slovn%C3%ADk/%C3%9Astavn%C3%AD%20z%C3%A1kon+o+bezpe%C4%8Dn osti+%C4%8Cesk%C3%A9%20republiky 31

https://help.odok.cz/vykladovy-slovnik//wiki/V%C3%BDkladov%C3%BD%20slovn%C3%ADk/%C3%9Astavn%C3%AD%20z%C3%A1kon+o+bezpe%C4%8Dn osti+%C4%8Cesk%C3%A9%20republiky

27

5.

Služební a pracovní poměr příslušníků a

zaměstnanců veřejných sborů a jejich organizace útvaru Pro porovnání a ujasnění jednotlivých státních sloţek a rozdílů nám poslouţí k objasnění viz. níţe. Zákon č.361/2003 Sb. §1 odstavce 1 upravuje právní poměry fyzických osob, které v bezpečnostním sboru vykonávají sluţbu (dále jen ,,příslušník“), jejich odměňování, řízení ve věcech sluţebního poměru a organizační věci sluţby (dále jen,,sluţební vztahy“). Bezpečnostním sborem se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská sluţba České republiky, Bezpečnostní informační sluţba a Úřad pro zahraniční styky a informace.32 Tento odstavec vymezuje věcnou působnost a vyjadřuje jeho základní účel. Tím je úprava právních vztahů vznikající mezi státem a fyzickými osobami, které vykonávají specifický výsek státní sluţby, jímţ je sluţba v bezpečnostních sborech, jako sluţba pro veřejnost ve vymezených oblastech vnitřního pořádku a bezpečnosti, zajištění výkonu vazby a výkonu trestu odnětím svobody, celnictví a správy daní, ochrana ţivota a zdraví obyvatel a majetku před poţáry a poskytování účinné pomoci při mimořádných událostech a v některých dalších oblastech. Na sluţební poměr nelze vztáhnout jiné předpisy z oblasti pracovního práva, zejména zákoník práce, protoţe zákon upravuje vztahy státu a příslušníky bezpečnostních sborů v celém komplexu. Z téhoţ důvodu nebude moţno na právní vztahy příslušníků aplikovat sluţební zákon, jehoţ působnost se vztahuje na státní zaměstnance (zaměstnance správních úřadů) ve sluţebním poměru. Musíme vyloučit i působnost subsidiární, podpůrná dle zákona č.500/2004 Sb. Správního řádu z důvodu odlišnosti obsahu sluţebního poměru zahrnuje stanovení vlastních pravidel pro řízení.33

32 33

Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag., Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag.,

28

5.1.

Vznik Služebního poměru

Kaţdý účastník, který se chce stát příslušníkem státních sloţek, musí o přijetí poţádat. Zásada o dobrovolnosti je zachována a to podle článku 26 odstavce 1. Listiny základních práv a svobod při vzniku sluţebního poměru. Zákon uvadí následnout formu a náleţitosti, které musí obsahovat rozhodnutí o přijetí do sluţebního poměru, kde je obsaţen den jeho vzniku. Většinou se vţdy stanovuje první den v měsíci. Den sluţebního poměru a den nástupu do sluţebního poměru je různý proto se musí tento den upřesnit. Kupříkladu den nástupu ředitele zpravodajské sluţby vzniká aţ po jeho jmenování do sluţby dle zákona 153/1994 Sb., který upravuje zpravodajské sluţby v České republice. Skoro všichni učastníci jsou přijímáni do sluţebního poměru na dobu určitou, kterou stanovuje zákon č.361/2003 Sb.§10, výjimkou jsou účastníci, kteří jiţ byli ve sluţebním poměru déle jak 3 roky a doba od předchozí sluţby je méně jak pět let. Účastník je zařazen na sluţební místo podle hodnosti a pokud jiţ v minulosti byl u státní sluţby bude, zařazen na stejné sluţební místo, jenţ měl při odchodu. Pokud se jedná o vyšší zařazení neţ pro které měl být údajně přijat, proběhne zařazení formou výběrového řízení podle §22 odst.4.Nazýváme ho tzv. ,,bočním vstupem“. Dle zařazení do sluţebního útvaru, funkcionář rozhodne o jeho stupni hodnosti. V rozhodnutí dále musí být obsaţeno místo, respektive název obce pro výkon sluţby. Dále pak výše přijmu, která je zaloţena na měsíční výměře, která zahrnuje příplatky za sluţby v zahraničí, příplatek za vedení, zvláštní příplatky a také i osobní příplatek. Sluţební přísaha spočívá i ve věrnostním slibu, který je nezbytnou součástí pro přijetí, nemá však právní charakter. V minulosti vznikaly spory v oblasti její aplikace při jeho porušení. Jedná se spíše o morální slib státu o závazku vykonávat sluţbu státu věrně podle svého nejlepšího vědomí. Sluţební slib obsahuje nestrannost při výkonu sluţby, kterou řeší zákon č.361/2003 Sb.§46 odst 1.Slibuje, ţe bude postupovat v rámci právních a sluţebních předpisů, vţdy a bez ohledu plnit rozkazy dle zákona č.361/2003 Sb.§45 odst. 1 a §46 odst. 1.Nikdy nesmí zneuţít svého postavení ve svůj prospěch podle zákona č.361/2003 Sb.§45 odst.1, který má při nesplnění sankce v trestním zákoně č.40/2009 Sb.§158 o zneuţití pravomoce veřejného činitele. Nikdy při výkonu sluţby nepošpiní dobré jméno státního sboru upravený v zákoně č.361/2003 Sb.§45 odst.1. Nebude váhat při ochraně státu nasadit svůj vlastní ţivot a bude postupovat svědomitě při plnění sluţebních povinností. 29

Sluţební slib je obecné vyjádření povinností, kterým by se příslušník státních sloţek měl řídit. V případě nesloţení slibu odmítnutím nebo nedostavením se, sluţební poměr nevzniká. Nenastoupí-li příslušník v den nástupu do sluţby a jako důvod prokáţe závaţnou překáţku, která mu znemoţnila se dostavit v den vzniku sluţebního poměru a podá vysvětlení vedoucímu funkcionáři o této překáţce, jeho sluţební poměr i přes to vznikne, ale výkon sluţby proběhne aţ po odstranění této překáţky. Při nedostavení se v den sluţebního poměru a

nepodání

vysvětlení

funkcionáři,

funkcionář

jeho

sluţební

poměr

zruší,

pravomocněrozhodnutím i bez přítomnosti k podmětu příslušníka.

5.2.

Přijímací řízení

5.2.1. Formální požadavky na přijetí Před přijetím do sluţebního poměru musí být účastník o přijetí seznámen s podrobnostmi o podmínkách výkonu sluţby, místem, textem slibu, který se musí naučit a přednést. Určitě by měl vědět den moţného nástupu do výkonu sluţby. Doba jeho trvání výkonu sluţby, nárok na dovolenou a nejzajímavější je motivační ohodnocení v termínu výplaty dne určeného v měsíci. Důleţité jsou také podmínky o ukončení sluţebního poměru. K formálnímu přijímacímu řízení dojde doručením písemné ţádosti o přijetí do sluţebního poměru a bezpečnostní sbor má o uchazeče potřebný zájem. Bezpečnostní sbor ověří stanovené podmínky popsané viz. výše a to jsou psychologické, lékařské a fyzické testy. Bezpečnostní sbor si vyţádá trestní bezúhonnost z evidence výpisu rejříku trestů, který je vedený Ministerstvem vnitra a jinými orgány, jako je veřejná správa a provede prošetření o bezúhonnosti účastníka o přijetí. Tento rejstřík obsahuje mimo jiné i údaje o zahlazení trestu a o milostech udělené prezidentem republiky.

30

5.2.2. Právní úprava procesu přijetí Přijímací řizení u sluţebního poměru se zahajuje, kdyţ se uvolní volné místo, na které se účastník hlasí. Na jiné sluţební místo nemůţe být účastník dosazen neţ pouze na to, na které se hlásil podle zákona č.361/2003 Sb. §20. Podle čl.3 Listiny základních práv a svobod, Úmluva Mezinárodní organizace práce č.111 a směrnice Evropských společenství 76/207 EHS je zakázána jakákoliv diskriminace spočívající ve zvýhodnění či nezvýhodnění při přijímání do sluţebního poměru. Mělo by být vţdy rovno u přijímacího řízení. Musí být zohledněny morální, náboţenské či kulturní hodnoty. Za diskriminaci se nepovaţuje jednání, která jsou vymezena v zákoně o diskriminaci. Za diskriminaci se nepovaţuje ani omezení, které je pro výkon konkrétní sluţby nezbytné nebo z důvodu ochrany zdraví a bezpečnosti. Podmínky pro přijetí pouze u občanů České republiky bylo upraveno zákonem číslo 361/2003 Sb., ale novelizace zákona č.234/2014 u podmínek k přijetí do sluţebního poměru umoţňuje přijetí do sluţebního poměru občanům z některých členských států EU. Upravuje to novela §25 zákona č. 234/2014, která říká, ţe ţadatel o přijetí do sluţebního poměru musí být státním občanem České republiky, občanem jiného členského státu Evropské unie nebo občanem státu, který je smluvním státem Dohody o evropském hospodářském prostoru1. Dále je zde vymezeno, ţe pokud ţadatel o sluţební poměr není občanem České republiky, musí nadále sloţit odbornou zkoušku z českého jazyka a prokázat tak úplnou znalost a dovednost rozumět slovem a písmem jazyka pro výkon sluţby. Tyto zkoušky musí sloţit u Asociace jazykových zkušebních institucí v Evropě, která vydáva certifikovanou zkoušku z českého jazyka jako cizího jazyka2. Jedná se o zkvalitnění a zefektivnění sluţby u státních sloţek. Příslušníci státních sborů z ostatních států EU si více váţí šance a příleţitosti a při výkonu se dá očekávat daleko vyššího nasazení při jejich výkonu.

5.2.3. Následné nepřijetí Důvody o nepřijetí se uchazeči do sluţebního poměru nesdělují, to můţe vést k podezření z diskriminačního jednání. Z hlediska neoznamování příčiny přijetí ţadatel nemůţe vědět z jakého důvodu nebyl přijat a tudíţ nemůţe podat opravný prostředek například o

31

přezkoumání zdravotního stavu. Tento postup je neformální a neprofesionální z hlediska oznámení důvodu nepřijetí do sluţebního poměru. Veškeré osobní údaje bezpečnostní sbor uchovává jak u přijatého účastníka, tak u nepřijatého účastníka. U nepřijatého účastníka budou slouţit tyto údaje pro budoucí moţnost k přijetí. Pokud účastník nebyl přijat z důvodu nedostatku volného sluţebního místa, pokud se uvolní poţadované místo do sluţebního poměru, bezpečnostní sbor ho v budoucnu sám osloví. Tyto osobní údaje bezpečnostní sbor uchovává po dobu 3 let, pak je zničí.

5.3.

Požadavky zdravotní, osobní a fyzické způsobilosti, které musí

uchazeč splnit pro přijetí k bezpečnostním sborům Pro přijetí do sluţebního poměru jsou velice přísná kritéria, která občan pro přijetí do sluţebního poměru musí splňovat. Je to kvalitní a efektivní výběr z řad uchazečů, kteří chtějí patřit k bezpečnostním sborům. Do bezpečnostních sborů by měli být vybíráni uchazeči, jeţ projdou přezkoumáním fyzické, zdravotní a osobnostní způsobilosti a mají tak největší předpoklad pro plnění povinností vyplývající ze sluţebního zákona č.361/2003 Sb. při výkonu povolání. U nastavení takovýchto podmínek má dojít k vyloučení uchazečů, kteří nejsou zcela schopni sluţbu vykonávat, ať jde o neúplné splnění zdravotní způsobilosti či nesplnění fyzických testů či neprojdou osobnostní prohlídkou. Zdravotní způsobilost má v kompetenci závodní preventivní péče, která vydává posudky a rozhodnutí, zda je příslušník schopen vykonávat danou profesi. Posudek vydává na základě zdravotní dokumentace registrujícího lékaře a jeho výsledku z odborného vyšetření. Ze sluţebního zákona č.361/2003 Sb. §79 odstavce 1 vyplývá, ţe proti posudku lékaře příslušník můţe podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotního zařízení. Osobní způsobilost má na starosti psycholog u psychologického pracoviště, který spadá přímo pod bezpečnostní sbor. Psycholog zjistí na základě poţadavků kladených na účastníka, zda je plně způsobilý vykonávat danou profesi či nikoliv.

32

Osobnostní charakteristiky splňuje občan, pokud je: - Intelektově v pásmu průměru nebo vyšším - Emočně stabilní - Psychosociálně vyzrálý - Odolný vůči psychické zátěţi - S ţádoucí motivací, postoji a hodnotami - Bez nedostačivosti v oblasti volních procesů - Bez nedostačivosti v oblasti poznávacích procesů - Bez nedostačivosti v oblasti autoregulace - Bez znaků neţádoucí agresivity a - Bez psychopatické symptomatiky34 Intelektově v pásmu průměru nebo vyšším znamená, kdyţ průměrná inteligence občana dosahuje průměru naměřeného IQ či nadprůměru. U emočně stabilních osob se rozumí osoby, které nepropadají emočním prvkům, jako jsou například osoby velice impulzivní, konfliktní, labilní a jiné. Musí být odolný vůči psychické zátěţi, kde při výkonu sluţby bude přicházet do kontaktu s okolnostmi, u kterých se bude muset velice rychle rozhodovat a řešit tak dané problémy s klidnou rozvahou. Musí být při výkonu sluţby horlivý a měl by mít určité své cíle k jeho postupu. Nesmí projevovat určité sklony agresivity. Jako poslední je zkouška fyzické způsobilosti, kde uchazeč prochází jednotlivými fyzickými testy, kde musí projevit fyzickou zdatnost, která bude odpovídat činnostem při výkonu jeho budoucí profese. Jednotlivé obtíţnosti stanovuje ředitel bezpečnostního sboru pomocí sluţebního předpisu. Pokud se jedná o fyzické poţadavky na různá sluţební místa, jsou pro všechny uchazeče i pro všechny sluţební místa stejné. Nemůţeme tedy zmínit změnu nastavení obtíţnosti, pokud však se nejedná o zvýšení fyzického poţadavku podle zvláštního právního předpisu, který upravuje zákon č.361/2003 Sb. § 19 odst.6. Náklady na zjištění způsobilosti jak osobní, fyzické tak zdravotní nese bezpečnostní sbor. Seznam nemocí, stavů nebo vad, které znemoţňují účastníkovi vykonávat profesi, vydává Ministerstvo po dohodě s Ministerstvem financí, spravedlnosti, zpravodajskými sluţbami a Ministerstvem zdravotnictví. Stanovují vyhláškou i osobní charakteristiky, které jsou předpokladem pro přijetí. 34

Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag.,

33

5.4.

Předpoklady k přijetí do služebního poměru

Ze zákona o sluţebním poměru č.361/2003 Sb. vyhlášky číslo 13 vyplývá, ţe do sluţebního poměru můţe být přijat státní občan České republiky (dále jen ,,občan“) , který : a)

o přijetí písemně poţádá,

b) je starší 18 let, c)

je bezúhonný,

d) splňuje stupeň vzdělání stanovený pro sluţební místo, na které má být ustanoven, e)

je zdravotně, osobně a fyzicky způsobilý k výkonu sluţby,

f)

je plně způsobilý k právním úkonům,

g) je oprávněný seznamovat se s utajovanými informacemi podle zvláštního právního předpisu, má-li být ustanoven na sluţební místo, pro které se tato způsobilost vyţaduje, h) není členem politické strany nebo politického hnutí, a jde-li o sluţební poměr příslušníka zpravodajské sluţby, ani odborové organizace, i)

nevykonává ţivnostenskou nebo jinou výdělečnou činnost a není členem řídících nebo

kontrolních orgánů právnických osob, které vykonávají podnikatelskou činnost. (2) Vyţaduje-li to důleţitý zájem sluţby, můţe být příslušník zpravodajské sluţby ve výjimečných případech přijat do sluţebního poměru, i kdyţ nesplňuje stupeň vzdělání stanovený pro sluţební hodnost, do níţ má být jmenován. (3) Předpoklady uvedené v odstavci 1 pod písmeny h) a i) prokazuje občan čestným prohlášením. Z této vyhlášky tedy vyplývá, ţe kaţdý uchazeč musí o přijetí do sboru, na který se hlásí a má o něj zájem, písemně poţádat. Jedná se o bezpečnostní sbory, coţ jsou Policie, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vezeňská sluţba České republiky, Bezpečnostní informační sluţba a Úřad pro zahraniční styky a informace. Dále pak je u všech občanů poţadovaná minimální věková hranice 18 let. Trestní záznamy musí mít bez jediného váţného záznamu, coţ znamená trestní bezúhonnost. V jednotlivých poţadavcích pro sluţební místo, kam se občan hlasí, je minimální stupeň dosaţeného vzdělání, bez něhoţ účastník nemá šanci ţádat o pracovní místo. Existují výjimky u sluţebních míst jako jsou zpravodajské sluţby, kde v případě projevení zájmu o příslušníka z důvodu jeho kvalit a nepostradatelnosti se udělí výjimka a nebude se přihlíţet na stupeň poţadovaného vzdělání na hodnost, do které bude jmenován.

34

Jak jsem zmínil dříve, poţadavek na zdravotní způsobilost, její nároky jsou u kaţdého místa odlišností. Dále je potřeba mít dobrou fyzickou zdatnost, absolvovat veškerou záteţ, kterou bude prokazovat občan v prostorách tělocvičny či venku na hřišti. Právní způsobilostí rozumíme u občana samostatnost se rozhodovat a nabývat práv a povinností k právním úkonům. Nezpůsobilý je ten, jemuţ soud odebral způsobilost pro poruchu, která není jen přechodná. Pokud je však duševní porucha či nadměrné poţívání alkoholu či omamných prostředků přechodná a osoba je schopna činit pouze některé právní úkony, soud omezí její právní způsobilost, kterou v rozhodnutí určí. Pro přijetí do sluţebního poměru je však tato osoba neţádoucí. Velice často u jednotlivých sloţek bezpečnostního sboru dochází k manipulaci s osobními údaji v míře určené sluţebním místem a zařazením a tak je nutné, aby příslušník splňoval určité podmínky utajení dle zákona č.412/2005 Sb. o Ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. Nesmí být účastníkem ţádné politické strany a ani politického hnutí, který zakazuje sluţební poměr u všech státních sloţek, aby nedocházelo k jejich ovlivňování při výkonu sluţby. Další podmínkou je, ţe nevykonává ţivnostenskou činnost a nemá ţádné jiné boční příjmy z jiné činnosti, jelikoţ to tento zákon zakazuje a při nedodrţení nemůţe být občan vzat do sluţby a toto ustanovení se vztahuje po celou dobu výkonu sluţby. Často se však dostáváme do rozporu, kde z důvodu malého finančního ohodnocení za sluţbu u bezpečnostních sborů, samozřejmě zde mluvíme o řadových pozicích příslušníků, kteří hledají moţné způsoby přivýdělku. Nesmí být také členem řídícího či kontrolního orgánu. V závěru všechny tyto body pro splnění k přijetí uchazeč potvrdí podpisem čestného prohlášení.

5.4.1. Bezúhonnost Bezúhonnost je popsaná v zákoně č 361/2003 Sb. §14 o trestní bezúhonnosti. (1)

Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovaţuje občan, který byl a)

v posledních 10 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí

trestní sazby odnětí svobody nepřevyšující 2 roky, b) v posledních 15 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody převyšující 2 roky, avšak nepřevyšující 5 let, 35

c)

pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí

svobody vyšší neţ 5 let nebo k výjimečnému trestu, d) v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jestliţe jeho jednání, kterým spáchal trestný čin, je v rozporu s poţadavky kladenými na příslušníka. (2)

Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovaţuje téţ občan, a)

jehoţ trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo na základě pravomocného

rozhodnutí o schválení narovnání zastaveno, a od tohoto rozhodnutí ještě neuplynulo 5 let, je-li jednání, kterým spáchal trestný čin, v rozporu s poţadavky kladenými na příslušníka, b) jehoţ trestní stíhání pro úmyslný trestný čin bylo pravomocně podmíněně zastaveno, a od uplynutí zkušební doby nebo lhůty, v niţ má být rozhodnuto, ţe se osvědčil, neuplynulo ještě 10 let, nebo bylo v trestním řízení, které bylo proti němu vedeno, rozhodnuto o podmíněném odloţení podání návrhu na potrestání a od tohoto rozhodnutí ještě neuplynulo 5 let, je-li jednání, kterým spáchal trestný čin, v rozporu s poţadavky kladenými na příslušníka, c)

který byl v posledních 5 letech pravomocně uznán vinným z přestupku nebo jiného

správního deliktu, je-li jednání, kterým spáchal přestupek nebo jiný správní delikt, v rozporu s poţadavky kladenými na příslušníka, d) který vykazuje znaky závislosti na alkoholu či jiných psychotropních látkách nebo činnostech. Všechny státní sloţky poţadují, aby došlo k infiltraci rizikových osob, které mají styky s kriminálními ţivly a zamezit tak korupčnímu jednání, kterému je ve sluţbách státu nejblíţe.35

35

Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag.,

36

5.5.

Ustanovení na služební místo při přijetí do služebního poměru a

jmenování do služební hodnosti Ustanovení o obsazování sluţebních míst je nový kariérní postup o jeho obsazování. Obsazení příslušníků, kteří jsou přijatí do státních sborů poprvé a to i bez ohledu na dosaţení stupně vzdělání jsou přijímány do nejniţších hodností, jako je referent nebo vrchní referent. Na tuto pozici se obsazují i příslušníci s niţším stupněm vzdělání. Jedná se o bezpečnostní sbory, které pro svoji činnost nevyţadují tohoto stupně vzdělání. Jedná se pouze o vyjímky. Další výjimkou je, pokud se nepovede obsadit sluţební místo podle zákona č.361/2003 Sb § 20 o výběrovém řízení, moţné dosadit i tedy občana, který nebyl dříve ve sluţebním poměru. Jedná se především o vyšší pozice. Musí však splňovat všechny podmínky pro přijetí do sluţebního poměru a je do takovéto hodnosti jmenován.

5.5.1. Obsazování služebních míst Odlišnost pracovních míst na sebe berou i odlišnosti vůči poţadavkům na vzdělání, mohou se i vyskytnout případy, ţe pro stejný stupeň hodnosti, ale do jiného sluţebního zařazení, jsou poţadavky na vzdělání úplně jiné. Na tyto odlišnosti mají vliv jejich zaměření, ať se třeba jedná o více technický směr, kde je potřebné zdaleka jiného zaměření ve vzdělání. Poţadavkem, u kaţdého zaměření vzdělání se rozumí, ţe účastník je plně způsobilý tuto činnost provádět, jenţ mu zaručuje jeho kvalifikaci.

6.

Složky bezpečnostních služeb

6.1

Složky Policie České republiky a její organizace

Příslušníci veřejných sborů policie se řídí zákonem o sluţebním poměru. Jedná se o speciální úpravu sluţebního poměru dle zákona o policii č.487/2004 Sb. Jedná se o osobní způsobilost, kterou musí policista vykonat, aby byl přijat do výkonu sluţby. Dále pak musí policista splnit dle zákona č. 396/2006 Sb. zdravotní prohlídku ve znění zákona č.407/2008 Sb. Avšak zaměstnanci policie jako jsou například úředníci, se řídí zákoníkem práce. Ke vnitřnímu uspořádání policie, jejím sloţkám a organizaci bych chtěl dodat, ţe Ministerstvo vnitra je hlavním řídícím orgánem Policie České republiky. Policie jako taková se rozděluje na policejní presidium České republiky a útvary s územně vymezenou působností. Návrh na zřízení podává policejní prezident samotnému ministrovi, který jej musí 37

odsouhlasit. Policejní prezident svými činny odpovídá ministrovi vnitra. Na návrh policejního prezidenta ministr vnitra stanoví způsob bliţší úpravy organizace policie jako řízení útvarů a sluţeb. Dále pak Policejnímu presidiu jsou podřízeny útvary s celostátní působností a Krajská ředitelství Policie. Policejní presidium řídí činnost policie na základě zákona 283/1991 Sb., pokud zákon nestanoví jinak. Policejní prezidium zejména určuje cíle rozvoje policie, řeší koncepci její organizace a řízení, stanovuje úkoly jednotlivých sluţeb. Rovněţ analyzuje a kontroluje činnost policie, vytváří policejním útvarům podmínky pro plnění jejich úkolů a koordinuje činnost jednotlivých krajů. Do Krajských ředitelství Policie České republiky náleţí útvary s územně vymezenou působností. Slouţí veřejnosti s působností na vymezené teritorium, jejich další vlastnosti jsou takové, ţe představují samostatné organizační sloţky státu. Při plnění úkolů krajské ředitelství samostatně hospodaří s finančními prostředky poskytnuté do jednotlivého kraje přímo jim přidělené ze státního rozpočtu. V čele krajských ředitelství stojí ředitelé, kteří odpovídají za své čínnosti policejnímu prezidentovi. U sloţek jako je Útvar s celostátní působností mají na starosti plnění specifických a vysoce specializovaných úkolů na území našeho státu. Některé tyto sloţky poskytují servis a podporu ostatním policejním útvarům. Jako další rozdělení bych chtěl uvést, ţe zde nesmí ani chybět kriminální a vyšetřovací sluţba, pořádková policie, sluţba správní činnosti, dopravní policie, ochranná sluţba, sluţba rychlého nasazení, cizinecká a pohraniční policie, policie letecká a ţelezniční. V textu této kapitoly byla pouţita ustanovení zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů.

6.6.1.

Povinnosti příslušníků policejních sborů

Policisté mají daný postup, jak se chovat a řešit situace ve sluţbě. Upravuje ho sluţební postup pro výkon sluţby,který je podrobněji popsán v zákoně č.283/1991 Sb.o Policii České republiky a nazývá se ,,Etický kodex“. Policista při svém výkonu má za úkol poučit občany o chování v zásadách hodnot, která se musí dodrţovat podle Listiny základních práv a svobod. Dále pak dodrţuje všechny etické normy a postupuje s váţností ke své cti a ostatním občanům. Při přijímání do sluţebního poměru se občan zavazuje při svém výkonu sluţby dodrţovat zdvořilosti k občanům. Přesněji, dle slibu občan tedy budoucí příslušník policie, 38

slibuje, ţe bude přistupovat k výkonu svědomitě a chovat se zdvořile, aby svým jednáním neohrozil dobrého jméno bezpečnostního sboru. Jako další podmínka je, ţe příslušník bezpečnostního sboru je povinen zachovat mlčenlivost, jak při výkonu sluţby, tak i v jeho osobním ţivotě a informace získané výkonem sluţby nesmí šírit dál a vyuţívat ve svůj vlastní prospěch. Pokud se jedná o informace k případu, můţe je sdělit svým nadřízeným nebo kolegům pouze v případech, kdy se bude jednat o spojitosti s případem. Pouze na základě zproštění mlčenlivosti svým nadřízeným či právním předpisem můţe příslušník bezpečnostního sboru sdělit tyto informace, které získal při výkonu této sluţby dalším osobám. Zákazem je i přijímání různých darů, jelikoţ by se tento dar mohl zaměnit s moţností uplácení, ale u darů, které nemají s výkonem sluţby spojitost, rozhodně nevadí. Na příslušníky sboru je kladen poţadavek a to udrţení se ve fyzické způsobilosti a neustálého se vzdělávání. Při čerpání dovolené by měl poskytnout osobní údaje, jako je například osobní telefon a adresa místa pobytu, kde bude svoji dovolenou čerpat v případě povolání do sluţby. O těchto skutečnostech by měl být obeznámen bezpečnostní sbor z důvodu sluţební pohotovosti. Rozhodně by neměl vykonávat povinnosti vyplývající ze sluţby pod vlivem některých politických či náboţenských osob, které mají zájem ve svůj vlastní prospěch. Při dopuštění se příslušníka přečinu nebo trestného činu následně dojde k zahájení trestního jednání, tak příslušný jednací soud nenese povinnost o této skutečnosti informovat bezpečnostní sbor, pod který obţalovaný spadá. Tuto povinnost nese příslušník spadající pod určitý bezpečnostní sbor sám. Postup je takový, ţe neprodleně obeznámí svého nadřízeného hned, jakmile soud dojde k rozhodnutí. Nadřízený sluţební funkcionář o svých podřízených musí vykazovat hodnocení a posudky o jejich výkonech ve sluţbě. Sluţební funkcionář musí poskytnout příslušníkovi sboru patřičné proškolení, pokud dojde k pochybení o výkonu sluţby a mohlo by tak dojít k chybným policejním postupům. Dalším důleţitým prvkem je u policistů jejich iniciativa. Tento název neznamená podmět sám něco vykonat, ale dle právního vysvětlení znamená pravomoce policisty vykonávat pravomoc na základě toho, zda je ve sluţbě či mimo ni. Dalším důleţitým prvkem je přijímat v rámci iniciativy vhodné zvolené opatření dle dané situace. Zvolení příslušného opatření je za podmínek přítomnosti jiného orgánu státních sloţek nebo za podmínek hrozby z prodlení. Coţ znamená, ţe musíme neodkladně provést úkon k zastavení činnosti, která by nemusela mít v pozdějším čase smysl. 39

Ojedinělým termínem označujeme ,,zásadu pasivity“, který znamená vymezení důvodu policisty nečinit ţádného úkonu36. Z důvodu ochrany ţivotů a zdraví musí policisté dodrţovat určité policejní postupy. Pojednává o důvodech nepřiměřenosti chování osob a moţností vzniku neočekávaných situací. To znamená, ţe minimální škoda zapříčiněná zásahem proti odvrácení nebezpečí nesmí být vyšší, neţ je přípustné. Policejnímu postupu musí odpovídat fakt, ţe při provádění výkonu sluţby nesmí být způsobena jakákoliv újma na zdraví či majetku, která by byla bezdůvodná. Policisté jednají na základě právního úkonu, který povaţujeme za faktický úkon, ale jenom pokud nevyplývá z právního řádu něco jiného a to na základě zákona 361/2003 Sb. §34, která vypovídá o určité formě řízení. Vymezuje, jakých postupů by se měl policista drţet při určitých situacích. Tento postup úkonu policisty je vţdy jiný a to z důvodu návaznosti na danou situaci. Tímto úkonem směřujeme k odstranění hrozícího nebezpečí, u kterého by mohlo dojít k porušení zákona. Úkony by měly být spíše mírnější povahy, pokud to daná situace umoţňuje. Příslušníci policie mají zákonem umoţněno zvolit vhodná opatření a konat tak tento úkon k zamezení ohroţení či poručení stavu. Příslušník policie musí provádět všechny pracovní úkony, které jsou popsané v pracovní smlouvě uzavřené mezi příslušníkem a bezpečnostním sborem. Pracovní smlouva stanoví činnost, kterou bude příslušník vykonávat, místo výkonu sluţby. Zde bych chtěl podotknout důleţitost zmínění pracovního prává v mé práci, jelikoţ bezpečnostní sbory se řídí na základě sluţebního zákona č.361/2003 Sb., ale podepisují pracovní smlouvu, která vzniká mezi příslušníkem a bezpečnostním sborem.

6.2.

Hasičské sbory

Hasičské sbory jako takové z obecného hlediska mají za úkol ochraňovat ţivoty, zdraví obyvatel a veškerého majetku před poţáry a poskytnutí pomoci u vzniklých ničivých přírodních událostí, jakoţ jsou například povodně, havárie a jiné. Příslušníky státních sloţek jako jsou hasičské sbory se řídí zákonem o sluţebním poměru č.361/2003 Sb., jak jsem jiţ popsal viz výše o jeho předmětech úpravy a rozsahu působnosti. Hasičské záchranné sbory plní dle zákona č.487/2004 Sb., která se zakládá na osobní způsobilosti, kterou musí hasič splnit pro její výkon a samozřejmě i zdravotní 36

Škoda, J, Vavera, F.Šmerda,R.Zákon o policii, 1.vyd Nakladatelství a vydavatelství Aleše Čeňka 2009

40

způsobilost dle zákona č.396/2006 Sb. ve znění zákona č.407/2008 Sb. Zaměstnanci u hasičského sboru se opět řídí zákoníkem práce. Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 58/2008 ze dne 30.12.2008, kterým se stanovují poţadavky na tělesnou zdatnost občana při přijímání do sluţebního poměru příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky a na tělesnou zdatnost příslušníka Hasičského záchranného sboru České republiky pro výkon sluţby na sluţebním místě, na které má být ustanoven a organizace zkoušek tělesné zdatnosti a tělesné přípravy.37

Z hlediska vnitřního uspořádání je hlavou hasičského sboru generální ředitel. Je pověřený zákonem o poţární ochraně. Na tuto pozici je jmenován a dosazen pomocí ustanovení Ministrem vnitra. Toto jmenování a dosazení na pozici generálního ředitele ministrem není popsáno v zákoně o hasičském záchraném sboru. Jeho pracovní náplní je kontrola a dodrţování správných postupů jednotlivých krajských ředitelství. Ředitelství nemá v kompetenci úplně zasahovat do chodu a vedení jednotlivých krajů, probíhá pouze, jak jiţ bylo zmíněno, formou kontroly na základě vypracování koncepcí apod. Kaţdý kraj má svého ředitele, kterého jmenuje ministr vnitra. Jednotlivá ředitelství jsou omezena svojí působností na jednotlivé oblasti. Kaţdý kraj má rozpočtovou samostatnost, za jeho vedení a činnost ve jménu státu nese zodpovědnost právě ředitel kaţdého příslušného kraje. Dalším důleţitým aktem je vytvoření informačních a operačních středisek na úrovni generálního ředitelství. Jsou zřizována na území jednotlivých krajů jako posílení jednotek v daném kraji. Všechny úkoly jsou plněny na základě pokynů interního systému. Další sloţku hasičského sboru představují záchranné sbory, kde v jejich čele stojí velitelé jednotlivých hasičských sborů. Ostatní zaměstnanci jako jsou úředníci a jiné osoby v pracovněprávním vztahu se řídí zákoníkem práce č.262/2006 Sb. § 1, který říká, ţe a)

upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a

zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními, b) upravuje rovněţ právní vztahy kolektivní povahy. Právní vztahy kolektivní povahy, c)

které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy pracovněprávními,

d) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie,

37

http://www.hzscr.cz/clanek/sluzebni-pomer-prislusniku-hzs-cr-168589.aspx

41

e) upravuje téţ některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů podle písmene a), f) upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při dodrţování reţimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění107) a některé sankce za jeho porušení.38

6.2.1. Povinnosti příslušníků hasičského sboru Hasičské sbory mají největší působnost hned po sborech policejních a také mají největší počet příslušníků v ČR. Pro výkon a přijetí do sluţebního poměru je zapotřebí velmi vysokých nároků jak osobních, tak i fyzických. Dle sluţebního zákona lze tyto podmínky brát jako specifické poţadavky na příslušníka bezpečnostních sborů. Zásada iniciativy se klade na příslušníky a jsou nezbytnou součástí pro jejich fungování a získání vysokých kvalit. Existují výjimky a zdrţení se zásahu za podmínek, ţe hasič, který není ve sluţbě, je pod vlivem léků a zásahem by situaci ještě spíše zhoršil či by došlo při tomto jednání k ohroţení jeho vlastního ţivot nebo pokud situace vyţaduje speciálního zařízení pro zásah či odborného proškolení. Ale ve všech jiných případech jsou však povinni neprodleně zasáhnout a to i mimo výkon sluţby, který vyplývá ze zákona č.133/1985 Sb. Vyhlášky§4 sluţebního zákona. Zásada pasivity u hasičských sborů je nedílnou součástí, která slouţí k vymezení zásahu hasičů, aby nedošlo zásahem k újmě na zdraví či na majetku ačkoliv zdrţením se tohoto zásahu by se tomu dalo předejít. Příkladem jsou poţáry, kde při zvolení mírnějších postupů nedojde k poničení či odcizení majetku, při kterém jinak dochází ke způsobení majetkové škody majiteli. Přiměřenost postupu nazýváme zásadou proporcionality. Příslušníci hasičského sboru musí nosit oděv přizpůsobený k výkonu sluţby, který je má určitým způsobem chránit, ale hlavně je zviditelnit. Jelikoţ na tomto oděvu je zřetelné, ţe je příslušníkem hasičského záchranného sboru a v případě poţáru uvnitř prostor, kde je špatná viditelnost osoby snadněji rozpoznají, ţe jde o hasičský sbor. Na oděvu je státní znak České republiky a jeho hodnost. Kaţdý příslušník hasičského sboru má u sebe příslušný doklad identifikující o tom, ţe je členem sboru a to hlavně v případech zásahu mimo sluţbu, kde se musí prokázat, ţe k zásahu má toto oprávnění, které je dáno 93. zákonem č.247/2001 Sb.

38

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262

42

Vozidla hasičkých záchraných sborů musí mít také příslušný vzhled upravený zákonem č.133/1985 Sb. o plošném pokrytí vozidel dle tabulky o kategorii jednotek poţární ochrany.

6.3.

Celní správa

Uchazeči o zaměstnání u celní správy musí splnit podmínky dané sluţebním zákonem č.361/2003 Sb. a poté se řídí zákonem č.17/2012 Sb. o Celní správě České republiky, který byl nahrazen dosavadním zákonem č.185/2004 Sb. K celní správě spadají i normální pracovní místa řídící se Zákoníkem práce č.262/2006 Sb., pro které platí odlišné podmínky. Celní správu České republiky tvoří Generální ředitelství cel, které (vykonává působnost pro celé území ČR a převádí podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie, (stanovuje, ve kterých věcech v oboru působnosti orgánů celní správy jde o případy celostátního nebo mezinárodního významu), je orgánem celní správy, který má ve věcech vymezených trestním řádem postavení policejního orgánu, jde-li o případy celostátního nebo mezinárodního významu a plní funkci centrální analytické jednotky pro účely analýzy rizika celní úřady (15 celních úřadů rozdělených do působení v jednotlivých krajích České republiky včetně Celního úřadu Praha Ruzyně, který vykonává působnost na území celního prostoru Celního úřadu Praha Ruzyně).39

6.3.1. Povinnosti příslušníků celní správy U jednotek celní správy je nejdůleţitější její postup při výkonu všech jejich zákroků, které upravuje přímo zákon. V porovnání se sloţkami policie, kde je definován pojem úkon, je tento pojem u celní správy specifikován jako zákrok. Můţeme tento zákrok objasnit způsobem, ţe pomocí provedení formou zákroku dochází k vynucení ochrany práv a splnění povinnosti. Kaţdý zákrok, který celník provedl, musí nahlásit svému nadřízenému. Příslušník postupuje tak, aby jeho konáním nevznikla bezdůvodně újma na zdraví, ţivotě a majetku. V zásadě dodrţuje rovinu etického chování a dodrţování cti osob. Tak jak jsem uvedl u policejních sborů, pokud dojde k spáchání přečinu či trestného činu a je pravomocně odsouzen odnětím svobody, neprodleně informuje celní správu o jeho rozsudku. Nařízením celníků, dle kterého by se měli řídit, je zásada pasivity. Tak jako u předešlého veřejného sboru, touto zásadou pasivity rozumíme zdrţením se zákroku, určitého jednání za podmínek, ţe je příslušník sboru, který není ve sluţbě činit jakéhokoliv zásahu v případech, kdy je pod 39

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/celni-sprava-cr-vseobecne-informace-7181.html

43

vlivem léků a zásahem by situaci ještě spíše zhoršil či by mohl ohrozit něčí ţivot nebo jeho vlastní či v případech kdy situace vyţaduje speciálních zařízení pro zásah či odborného proškolení. Jeho povinností při prokázání totoţnosti je sluţební průkaz, aby bylo znatelné, ke kterému příslušnému sboru patří. Jedná se o zásadu prokázování totoţnosti. Celníci mají pracovní oděv označen typickými znaky pro celní správu. Vzhled pracovních oděvů celní správy upravuje vyhláškou Ministerstvo financí pod číslem zákona 197/2001 Sb.

6.4.

Vězeňská služba

Příslušníci vezeňské sluţby se řídí zákonem o sluţebním poměru č.361/2003 Sb, který upravuje jejich přijímání dle tohoto zákona, jejich podmínky, které musí splnit u náboru do sluţby, který mimo jiné upravuje také zákon č. 407/2008 Sb, dále pak sluţební zákon upravuje jejich výpověď ze sluţebního poměru a jiné. Postup ve sluţbě příslušníků vezeňské sluţby však upravuje zákon č.487/2004 Sb. jedná se také o osobní způsobilost, která je podmínkou pro výkon v bezpečnostním sboru. Potřebné poţadavky na zdravotní prohlídku upravuje zákon č.396/2006 Sb. Ostatní zaměstnanci, kteří pracují v prostorách majetku státu, úředníci, ale i třeba ostraha objektů v prostorách soudů se řídí dle zákoníku práce č.262/2006 Sb. V jejím čele stojí generální ředitel. Do jeho funkce je jmenován ministrem spravedlnosti, který ho také můţe odvolat. Členění je podle vazebních věznic, Institut vzdělávání a Ústav pro zabezpečení detekce. Generální ředitelství má zde podstatně jiné funkce a to organizační činnost jednotlivých věznic, provádí jejich kontrolu a řídí je. Jednotlivé ředitele věznic jmenuje a odvolává generální ředitel. Další členění je na vezeňskou stráţ,

justiční

stráţ,

pověřené

orgány vezeňské

sluţby,

správní

sluţba,

Institut

vzdělávání.Vezeňská sluţba je podřízena Ministerstvu spravedlnosti. Ministerstvo vytváří podmínky pro fungování jednotlivých věznic a vytváří pro ně rozpočet. Vyţaduje kontroly při fungování věznic, aby mělo přehled o jejich vedení a jakým způsobem probíhá hospodaření se státním majetkem a zda jsou dodrţeny všechny právní předpisy. Ředitelé jednotlivých věznic činí právní úkony soukromoprávní i veřejnoprávní ve všech věcech.

44

6.4.1. Povinnosti příslušníků vězeňské služby a justiční stráže Úkolem vězeňské sluţby je zajišťovat výkon vazby, zabezpečení osob, které jsou nebezpečné pro společnost. Dále pak má za úkol zajistit bezpečný průběh soudnictví a státních zastupitelství a Ministerstva spravedlnosti. Udělení výše trestu ve vazbě a odsouzení má na starosti soud, výkon trestu ve vazbě má definici správního řádu. Při výkonu práv a poviností osob ve vazbě, které se vţdy řídí na základě správního práva, které také upravuje rozhodnutí na zkrácení výkonu trestu například za vzorné chování a jiné. Postupy při zabezpečování detekce se řídí zákonem č.129/2008 Sb. O výkonu zabezpečovací detekce. S tímto zákonem souvisí eskortování osob mimo prostory věznic, ale také tím upravuje celkový postup střeţení osob, předvádění vězňů, které mohou proběhnout formou jejich donucení. Pod tento zákon náleţí i dodrţování pořádku v místech soudů, ministerstev státních zastupitelství patřící do okruhu vězeňství. Ostatní jednání bude náleţet do stráţe justiční. Název edukace osob při výkonu trestu znamená, ţe existují jednotlivé programy určené vězňům na zlepšení jejich dosavadního ţivota a forma, která má tzv. zlepšit jejich chování, tyto programy upravuje zákon č.169/1999 Sb. při výkonech trestu. Vězeňská sluţba vede evidenci osob, je policejním orgánem a při odhalování zločinu spolupracuje s policií. Funguje zde pečovatelská správa, která se stará o bezpečný chod věznice, aby se předešlo k pohybu vězňů mimo zařízení. K povinnosti příslušníků vězeňské sluţby a justiční stráţe jsou podobné aţ na některé nepatrné odlišnosti. Příslušníci přicházejí denně do styku s osobami odsouzenými odnětím svobody k výkonu trestu a s osobami ve výkonu zabezpečení a tudíţ při práci jim hrozí neustálé nebezpečí od vězňů, se kterými jsou neustále v kontaktu. Musí s nimi však jednat a nakládat dle důstojnosti a cti. Musí být dodrţena zásada zdvořilosti, kde u prováděných zákroků nesmí docházet ke hrubosti, která by mohla přivodit zdravotní újmu či smrt. Nesmí překročit sluţebním zákrokem přiměřené hranice postupu příslušníků celní správy. Postup náleţitostí

před

provedením

zákroku

by

mělo

obsahovat

nejprve

prokázání

příslušnosti vězeňské sluţby a všechna následující jednání se slovy ,,jménem zákona“ při varování nebo příkazu. Pokud dojde k neuposlechnutí, příslušník vězeňské sluţby má právo proti vězni zakročit a to v mezích upravující v zákoně o vězeňské sluţbě.

45

K zákrokům dochází v případech, kdy se vězeň dopouští trestného činu, či přestupku v prostorách náleţící majetku státu. Dalším z nejčastějších zákroků je za podmínek, pokud dochází ke konání vedoucího k trestnému činu nebo přestupku a to uţ při zabezpečovací detekci nebo maření výkonu zabezpečovací detekce, výkonu vazby a výkonu trestu. Narušování pořádku či ohroţení bezpečnosti v prostorách státního majetku. Existují vyjímky a to je zásada pasivity a zdrţení se zákroku za podmínek, kdy příslušník vězeňské sluţby, který není ve sluţbě, je pod vlivem léků a zásahem by situaci ještě spíše zhoršil, či by došlo při tomto jednání k ohroţení jeho vlastního ţivota nebo nebyl k této věci odborně proškolen ještě další podmínkou případ, který brání vykonat tuto povinnost na základě zájmu sboru. Prokazování příslušnosti vězeňské sluţby je na základě zákona č.89/2004 Sb.

6.5.

Vojenská policie

Účastníci k přijetí k vojenské policii se řídí zákonem o vojácích z povolání a ne sluţebním poměrem č.361/2003 Sb. Jedná se o zákon o Vojenské policii č.454/2002 Sb., který stanovuje poţadavky, jeţ musí občané splnit pro jejich přijetí. Součástí je dotazník o povolání do sluţebního poměru dle zákona č.413/2009 Sb., dalším poţadavkem je zdravotní způsobilost upravující zákon č.103/2005 Sb o zdravotní způsobilosti. Jako dalším poţadavkem pro výkon u vojenské policie je kvalifikační předpoklad upravující v poţadavcích dle zákona č. 221/2007 Sb. o kvalifikačním předpokladu prozařazení k vojenské policii. Vojenská policie je samostatným orgánem státní sluţby spadající pod Ministerstvo obrany. V jejím čele stojí náčelník Vojenské sluţby, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany. Jeho pravomocí je součinnost věcí organizačních a personálních. Rozdělení je na hlavní velitelství, velitelství ochranné sluţby a útvar speciálních operací. V oblastech věcných se jedná o sluţbu odhalování a dokumentace trestných činností a následně pak dopravní, pořádkovou a ochrannou vojenskou policií. Při zastupování u soudu je zastupována ministerstvem obrany. Jejím úkolem je ochraňovat vojenské objekty, vojenský materiál a všechny ostatní majetková práva náleţící státu, kterou má v kompetenci Ministerstvo obrany. Jedná se o péči a ochranu zevnějška a hlavně péče a ochranu vůči ostátním státům. Koná také policejní

46

kontrolu osob, které by se měly dopustit přestupků či trestných činů či jen kázeňských přestupků na území vojenských objektů a také kontroluje vojáky, kteří nejsou ve sluţbě. Mají i za úkol dodrţovat pořádek uvnitř objektů a zamezit vstup civilního obyvatelstva do těchto prostor. Další pravomocí odhalovat trestné činy a postupovat k jejímu předcházejícímu naplnění skutkové podstaty. Jedna z dalších věcí je pátrání tam kde došlo k porušení majetkového zájmu a dopuštěním se tak trestného činu, jedná se o vojáky, kteří prodávají vojenský majetek neoprávněným osobám. Dohlíţí i na výcviky řidičů vojenských vozidel a má za úkol řízení provozu dopravy v případě pohybu vojenské techniky mimo vojenské objekty. Příslušníky vojenské policie mohou být pouze vojáci z povolání nikoliv běţný civilista přijatý na základě zákona o vojácích z povolání.

6.6.

Obecní policie

Stráţníci u obecní policie se řídí na základě Zákoníku práce č.262/2006 Sb. a zákona o obecní policii zákona č.418/2008 Sb., kde tento zákon je důleţitým postupem při výkonu obecní policie. Dále jako u všech předešlých bezpečnostních sborů je poţadovanou částí i zdravotní způsobilost na základě zákona 444/2008 Sb. platící pro uchazeče o tuto pozici stráţníka a jeho čekatele stráţníka. Orgán obce, který je sloţen ze zastupitelstva obce, ji dle poţadavků zřizuje na základě její potřeby a můţe jí také následně i zrušit. Obecní policii řídí ve většině případů starosta obce. Pravomoc obecní policie je vymezena místní příslušností dané obce. V případě, ţe daná obec nezřídila dosud obecní policii na svém území, můţe tak na ţádost učinit pomocí spojením obcí a rozřířit tak místní příslušnost. Tento úkon proběhne formou zřizovací veřejnoprávní smlouvy. Za danou obec bude jednat rada obce, protoţe daná obec není jejím zřizovatelem. Za hranicemi obce jednají stráţníci jen na základě vyhotovení veřejnoprávní smlouvy a to jen, pokud o to byla daná obec poţádaná za podmínek hrozícího nebezpečí. Tato smlouva nepotřebuje souhlasu krajského úřadu z důvodu časového urychlení. Tato smlouva by měla obsahovat dobu, pro kterou byla vyhotovena, vymezení působnosti, počet stráţníků, názvy obcí a konkrétní úkoly, kterých se to týká. Povinnost starosty je informovat hejtmana kraje ještě před nasazením těchto stráţníků, kteří se řídící podle krizového zákona

47

6.7.

Zpravodajské služby

Příslušníci vojenského zpravodajství se řídí dle zákona o vojácích z povolání upravujícím zákonem č. 454/2002 Sb. Upravuje formální postup při výběru zájemců, povinností je předloţit osobní dotazník spolu s ostatními potřebnými doklady upravující podle zákona č. 413/2009 Sb. Další podmínkou je absolvování zdravotní prohlídky na základě zákona 103/2005 Sb. Ovšem u uchazečů pro Bezpečnostní informační sluţbu je postup odlišný. Zde se postupuje při náboru podle sluţebního poměru zákona č. 361/2003 Sb. Vychází ze zákona č. 487/2004 Sb. o osobní způsobilosti. Zdravotní prohlídka je zde také nutná a upravuje ji zákon č. 407/2008 Sb. o zdravotní způsobilosti. V poslední řadě související se zpravodajskou sluţbou souvisí Úřad pro zahraniční styky, který se řídí zákonem o sluţebním poměru č. 361/2003 Sb. respektive zákonem č. 487/2008 Sb. O zpravodajských sluţbách pro podmínky v přijímacím řízení o přijetí. Opět je zde nutná zdravotní způsobilost dle zákona č. 407/2008 Sb. Vnitřní struktura a organizační uspořádání podléhá nejvyššímu stupni utajení. Sloţek působících na našem území je několik. První z nich je Bezpečnostní informační sluţba, další je úřad pro zahraniční styky a vojenské zpravodajství. Samostatným sborem je informační bezpečnostní sluţba, kde v jejím čele stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr vnitra na základě souhlasu vlády. Úřad pro zahraniční styky však není součástí Ministerstva vnitra. Tento orgán spadá jedině pod ministerstvo obrany. Zpravodajská sluţba dostává úkoly od prezidenta republiky a vlády. Pokud prezident republiky vydá úkol zpravodajské sluţbě, bude to pouze na základě vědomí vlády. Příkazy bezpečnostnímu informačnímu sboru zadává ředitel tohoto sboru, u zbylých sborů jsou veškeré příkazy zadávány ministrem. Na kontrole kromě vlády se podílí i Poslanecká sněmovna.

48

Vláda nařizuje podle § 139 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, (dále jen ,,zákon"), který zní: §1 (1) Toto nařízení stanoví a) v příloze č. 1 obecnou část seznamu utajovaných informací, b) v příloze č. 2 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva dopravy, c) v příloze č. 3 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva financí, d) v příloze č. 4 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva informatiky, e) v příloze č. 5 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva kultury, f) v příloze č. 6 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva obrany, g) v příloze č. 7 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, h) v příloze č. 8 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva spravedlnosti, i) v příloze č. 9 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva vnitra, j) v příloze č. 10 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva zahraničních věcí, 49

k) v příloze č. 11 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva zemědělství, l) v příloze č. 12 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti České národní banky, m) v příloze č. 13 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Českého telekomunikačního úřadu, n) v příloze č. 14 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Kanceláře prezidenta republiky, o) v příloze č. 15 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Komise pro cenné papíry, p) v příloze č. 16 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Národního bezpečnostního úřadu, q) v příloze č. 17 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Správy státních hmotných rezerv, r) v příloze č. 18 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, s) v příloze č. 19 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Úřadu vlády České republiky, t) v příloze č. 20 seznam utajovaných informací v oblasti působnosti zpravodajských sluţeb České republiky.

(2) Při posuzování, zda informace spadající pod poloţku uvedenou v přílohách č. 1 aţ 20 k tomuto nařízení je informací utajovanou, je rozhodné, zda její případné vyzrazení nebo zneuţití můţe způsobit újmu zájmu České republiky nebo můţe být pro 50

zájem

České

republiky

nevýhodné

ve

smyslu

§

3

zákona.

(3) Podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení klasifikuje původce utajovanou informaci tehdy, není-li v přílohách č. 2 aţ 20 k tomuto nařízení stanoveno jinak. (4) Seznam utajovaných informací stanoví téţ stupeň nebo rozsah stupňů utajení utajovaných

informací.

§2 (1) Původce klasifikuje utajovanou informaci v rámci rozsahu stupňů utajení uvedených v přílohách č. 1 aţ 20 k tomuto nařízení tím stupněm utajení, který v případě jejího vyzrazení nebo zneuţití odpovídá závaţnosti moţného způsobení újmy zájmu České republiky, anebo nevýhodnosti pro zájem České republiky ve smyslu § 3 zákona. (2) Je-li v přílohách č. 1 aţ 20 k tomuto nařízení stanoven rozsah stupňů utajení u souborných utajovaných informací, postupuje se podle § 1 odst. 2 a podle odstavce 1 téţ u dílčí informace, která pod ně spadá.40 Zpravodajské sluţby mají velice omezené pravomoce k výkonu jejich povolání, je to z důvodu minulosti v obdobích socialismu, kde tajné sluţby měli pravomoce skoro neomezené. Hlavním důvodem takového omezení je následně fakt, ţe v případech, kdy vyhraje určitá politická strana a obsadí strategicky nejdůleţitá křesla ve vládě a poslanecké sněmovně vznikne ji právní moţnost zadávat příkazy bezpečnostní sluţbě. Zpravodajská sluţba má velkého významu z hlediska její informovanosti. Hlavním úkolem je vyhledávání, shromaţďování a následnému vyhodnocování získaných informací, které vedou k ochraně ústavního zřízení a bezpečnosti pro obranu naší země. Jejich zaměření je hlavně proti boji s organizovaným zločinem, terorismem ekonomickým vlivům vedené proti České republice. Získávání informací ze zahraničí má na starosti úřad pro zahraniční styky. Vojenské zpravodajství získává informace také v zahraničí. Jedná se především o informace týkající se ostatních tajných sluţeb, činnosti vedené k získání tajných informací vedené k obraně země.

40

http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/narizeni-vlady-ze-dne-7-prosince-2005-kterym-se-stanoviseznam-utajovanych-informaci-15072.html

51

6.7.1. Povinnosti Příslušníků zpravodajské služby, bezpečnostní informační služby, úřadu zahraničních styků a vojenského zpravodajství

Příslušníci bezpečnostních informačních sluţeb jsou povinni při výkonu sluţby dodrţovat váţnosti a důstojnosti a cti osob, aby nedošlo k újmě na zdraví či ţivotu a také škodě na majetku. Příslušníci bezpečnostní informační sluţby a úřadu pro zahraniční styky a informace a vojenského zpravodajství se prokazují průkazem totoţnosti příslušnost bezpečnostního sboru opatřené evidenčním číslem.

7. Skončení Služebního poměru Způsoby skončení sluţebního poměru: -

v den dovršení 31. prosince kalendářního roku, v němţ člen sluţebního sboru dovršil

65 let. -

Prohlášením za mrtvého nebo úmrtím.

-

Propuštěním.

-

Uplynutím určité doby.

7.1. Propuštění Propuštění se rozumí postavení příslušníka bezpečnostního sboru mimo sluţbu. K propuštění dojde za podmínek a to, pokud je pravomocně odsouzen za trest, který spáchal umyslně. Účastník veřejného sboru se dostává do rozporu s trestním zákonem. K propuštění dochází za předpokladu, ţe trestný čin spáchaný příslušníkem nabyde právní moci. Na zakladě této skutečnosti nadřízený doručí rozhodnutí o jeho propuštění. Den ukončení sluţebního poměru se rozumí den doručení rozhodnutí.

52

Dalším důvodem propuštění je spáchání trestného činu z nedbalosti, den ukončení sluţebního poměru je stejný jako u předchozího trestného činu. Většinou se jedná o příslušníky, kteří spoléhají, ţe k ţádnému porušení nedojde či o tom nevěděli. Okolnosti, však mohou ukázat, ţe o tom vědět mohli, či dokonce věděli, ale na události nedbali. Můţe dojít k situaci, kdy k řízení dojde , ale je pozastaveno nebo došlo k narovnání a nebo k odloţení, ale jednání bylo v rozporu s výkonem sluţby, tak i tak dochází k propuštění. Jako vysvětlení nám poslouţí fakt porušení přijímacího slibu na základě, kterého byl příslušník do sluţebního poměru přijat. Tímto skutkem pošpiňuje dobré jméno příslušného sboru u kterého působí. Nadřízený nesmí nařknout svého podřízeného ani si udělat vlastní úsudek o vině svého podřízeného, který byl obviněn z trestného činu a čeká na rozhodnutí soudu, jelikoţ platí stálá presunkce neviny (in dubio pro reo). Pokud by se nadřízený tohoto činu dopustil, porušuje čl. 40 odstavce 1. Listiny základních práv a svobod, který vyjadřuje rozhodnutí soudu o vině a trestu. Příslušník, zde má právo na prokázání všech důkazů prokazující jeho nevinu a všechny kroky k němu směřující. Za nevinného se povaţuje příslušník po celou dobu trvání trestního řízení. Při kázeňském postihu a tj. odnětím sluţební hodnosti se člen státní sluţby také propouští. Toto nařízení je dle zákona 361/2003 Sb. dle §183 odst 7. Znamená kázeňský trest za opakované kázeňské postihy z důvodu opakovaného porušení přijímacího slibu či špatné výsledky při výkonu sluţby, které jsou hodnoceny v závěrečném roce, který vyhotovoje nadřízený. Spadá sem i zákaz příslušníka sboru být členem politické strany či s němi spolupracovat a to jak u příjímacího řízení, tak po celou dobu sluţby. Sem spadá i omezení provozu z vlastního podnikání nebo jiného příjmu peněz. Dalším propouštěcím důvodem je nález ve zdravotním posudku u mimořádné zdravotní prohlídky, kdy se účastník stává nezpůsobilým pro výkon sluţby. Tuto zdravotní prohlídku jsou povinni všichni příslušníci ve veřejných sluţbách absolvovat. Tento posudek má sílu pravomocného rozhodnutí. Proti posudku se můţe příslušník odvolat pro přezkoumání vedoucím zdravotnického zařízení. K propuštění dojde, pokud ztratí fyzickou způsobilost pro výkon sluţby. Poţadavky fyzické způsobilosti stanovuje ředitel bezpečnostních sborů. Samozřejmě bude také záleţet na 53

druhu zařazení u bezpečnostních sborů a na druhu výkonu. Osobní způsobilost při výkonu sluţby je jedná z nejdůleţitějších aspektů ovlivňující jednání a postupů ve sluţbě. Psycholog se řídí sluţebním postupem dle zákona č. 487/2004 Sb. a vyhodnocuje závěry, zda je příslušník způsobilý či nikoliv. Přezkoumání osobní způsobilosti je na podmět nadřízeného či lékaře, kterým je osobním lékařem určený pro příslušníky veřejných sborů. Proti rozhodnutí se můţeme ohradit a podat návrh na přezkoumání u vedoucího psychologického pracoviště určený také výhradně pro příslušníky sluţby. Nemoţnost vykonávat sluţební poměr je i tehdy, pokud soud omezí příslušníkovi způsobilost k právním úkonům. Dle nového Občanského zákoníku vydaný od 1.1.2014 lze svéprávnost pouze omezit a to v oblastech daných rozhodnutím soudu.41 Novy obchodní zákoník zavedl prohlášení umoţňující předběţně projev vůle o správě jeho záleţitostí. Tento projev je sepsán na veřejné listině nebo před svědky. Tato listina je pro soud závazná. Změna v obchodním zákoníku přinesla 3 nové zásahy do svéprávnosti pod rozhodnutím soudu. První je nápomoc při rozhodování. Význam je pomoc u blízké osoby, která podpoří tuto osobu. Druhá je zastoupení členem domácnosti. Samozřejmě se nesmí zneuţívat na běţné vyřizování potřeb, ale pouze na předběţnou zprávu svých potřeb. A třetí je omezení svéprávnosti pouze maximálně na 3 roky. Po uběhnutí této doby soud znovu přezkoumá stav osoby a přidělí opatrovníka. Po ukončení opatrovnictví musí opatrovník udělat rozpočet na celkové jmění a uvést detaily o hospodaření s příslušným majetkem. K propuštění ze sluţby dojde v případě uplynutí doby třech měsíců, kdy byl příslušník zařazen do zálohy kvůli neuspokojivým výsledkům ve výkonu sluţby. Jedná se o zařazení pouze přechodně do této zálohy. Posledním důvodem ukončení sluţebního poměru je důvod, kdy o to sám poţádá. Jedná se o jednostranný právní úkon podaný pouze písemně o ukončení sluţebního poměru. Po doručení této písemné ţádosti musí uplynout dva kalendářní měsíce výkonu ve sluţbě. Nadřízený funkcionář můţe rozhodnout i o době kratší neţ dva měsíce. Důvody propuštění například u zpravodajské sluţby jsou trochu jiné. Jedním důvodem je zánik platnosti osvědčení o práci s tajnými informacemi a nemůţeme ho přiřadit na jiné místo v bezpečnostním sboru. Můţe být postaven do zálohy, ne déle však, neţ na jeden rok. K podmínkám pro výkon u zpravodajských sluţeb přistupujeme odlišně neţ u ostatních 41

www.vozickar.com

54

státních sloţek. U všech sloţek se příslušníci potýkají s důleţitými a přísně utajovanými informacemi, kde tato osvědčení jsou zcela nezbytnou součástí pro výkon sluţby. K propuštění dojde při sníţení právní jistoty a to dva měsíce po doručení rozhodnutí o jeho propuštění. Jeho nadřízený můţe tuto dobu, pokud uzná za potřebné, zkrátit. Propuštění můţe postihnout i příslušníky, kteří jsou jiţ zařazeni v příslušném útvaru státní sluţby, ale jsou doposud ve lhůtě doby určité, která je 3 roky a v průběhu se změní oficiální poţadavek na minimální stupeň dosaţeného vzdělání pro přijetí. Dále dojde také k propuštění, pokud dojde ke změně a pozice, pro které byl příslušník přijat se z důvodu nadbytečnosti nebo nepotřebnosti ruší a nemůţeme ho přiřadit pro přechodné nezařazené místo dle §32 zákona č.361/2003 Sb. Dalšími důvody jsou pokud dojde k zániku oprávnění potýkat se s utajovanými informacemi a výkon sluţby je také na dobu určitou a nelze ho zařadit do zálohy. Jak jsem jiţ zmínil, stejným postupem budeme postupovat při dosaţení neuspokojivých výsledků v závěru hodnocení u příslušníka, který je v době určité.

7.2.

Potvrzení o výkonu služby a získání služebního posudku

Jedná se zde o vyţádání potvrzení, kde příslušník opravdu vykonával sluţbu státu. Má nárok na vyţádání i sluţebního posudku o jeho sluţbě. Toto vydání je mu poskytnuto, pokud bylo navráceno veškerých věcí, které mu byly poskytnuty na začátku nástupu do sluţebního poměru. Jedná se o sluţební uniformu, sluţební zbraň a další výstroj a jiné umoţňující výkon jeho sluţby. Veškeré informace o něm budou uchovány po příslušnou dobu. Proti potvrzení o výkonu nelze podat odvolání a ani nelze skrze soud ţádat o nápravu křivdy po dobu výkonu jeho sluţby. Obsah potvrzení je popsán na základě právního předpisu. Sluţebního posudku dostává příslušník na základě poţádání, jinak se automaticky nevydává po skončení sluţebního poměru. Obsahem jsou pouze informace týkající se výkonu sluţby, který vydává jeho nadřízený a to na základě posudků, které byly vyhodnocovány v průběu jeho sluţby. Můţe dojít ke změně právního stavu o propuštění a to v období v řízení o odvolání. O jeho odvolání bude rozhodovat příslušný funkcionář nebo odvolací orgán či soud, který přezkoumá jeho řízení pro odvolání. Pokud bude příslušníkovi vyhověno má nárok dostat 55

průměrnou měsíční mzdu a další výhody, které mu byly poskytovány při výkonu jeho sluţby a tato doba pro výpočet výsluhové penze, výše této výsluhové penze se odvíjí dobou výkonu příslušníka sluţby.

8. Výsluhové nároky Výplata, která je pouze jednorázová, jako je u odchodného nebo u umrtného, která se předává osobně do rukou pozůstalým do 30 dnů od skončení sluţebního poměru nebo úmrtí příslušníka. Termín výplaty výsluhových příspěvků je shodný se dnem výplaty důchodů. Výplata se posílá pouze formou trvalého příkazu z banky na účet příslušníka.

8.1. Odchodné Odchodným se rozumí vyplacením příslušníka ze sluţby jednorázovým peněţitým plněním. Tento nárok vznikne za podmínky, ţe vykonával výkon sluţby a to nejméně po dobu 6 let do doby věku 65 let nebo v průběhu sluţby došlo k jeho propuštění. Vyjímkou, kdy nevzniká nárok na odchodné je v případě, ţe došlo v propuštění z důvodu kde je pravomocně rozhodnuto o spáchání úmyslného trestného činu, či v případě, kdy došlo k narovnání, zastavení tresního stíhání, odloţení podmíněném návrhu na trest, které jsou v rozporu s poţadavky, které se kladou na příslušníka. Dalším důleţitým bodem je pokud došlo k propuštění a důvodem bylo jednání, které je v rozporu s jeho přijímacím slibem či došlo k jednání, které by měli dopad na dobré jméno bezpečnostního sboru. Také pokud o propuštění sám poţádal a proti účastníkovi, proti kterému je vedeno trestní řízení. Jestliţe se vina neprokáţe, tak vzniká opětovný nárok na odchodné. Do doby trvání sluţby pro nárok odchodného se započítává součet veškerého období působení ve státní sluţbě pouze na našem území. Do této doby nemůţeme započítat, pokud byl účastník zařazen do neplacené zálohy nebo byl zneschopněn příčinou ublíţení na zdraví při úmyslné rvačce či poţití omamných látek či alkoholu či spáchání trestného činu a je odsouzen odnětím svobody k výkonu trestu. Započítává se i doba při výkonu sluţby o federální ţelezniční policii dle započitatelnosti u § 44 zákona č. 230/1992 Sb. či hasičském sboru. U hasičského sboru platí vyjímky nezapočítání doby odchodného jako u předchozích ustanoveních s dalšími body jako je pracovní volno bez náhrady platu delší jak 1 měsíc a pracovní neschopnosti, rodičovské dovolené. 56

Výše částky odbytného činí průměrnou výši měsíční částky, kterou dostával příslušník za doby jeho sluţby. Částka se stále zvyšuje za kaţdý odpracovaný rok o jednu třetinu měsíčního hrubého platu samozřejmě máme určenou hranici, která nesmí být přesaţena.

8.2. Výsluhový příspěvěk Tento výsluhový příspěvek slouţí k podpoře příslušníků po dlouholeté sluţbě u státních sloţek. Jelikoţ připřijetí a pocelou dobu výkonu jsou neustále stejné poţadavky na příslušníky jako jsou fyzické, zdravotní a osobní poţadavky, tak při zvyšujícím se věku je stále těţší tyto poţadavky splňovat. Tento peněţitý příspěvěk má spíše motivovat k dobrovolnému odchodu ze sluţby a slouţit jako přilepšení k platu u jiného zaměstnání, které nebude tak náročné na poţadavky příslušníka.

Znamým faktem je, ţe po

odchodu z tohoto povolání je velice obtíţné přejít do zaměstnaneckého poměru bez praxe v daném oboru. Pokud však příslušník vytrvá aţ do konce sluţebního poměru, tato částka mu bude velice dobrým přilepšením v jeho penzi, aby nedošlo k tak velkému propadu ţivotní úrovně. Jedná se o kompenzaci za nasazování ţivota při výkonu sluţby, časovou flexibilitu, kde příslušník musí být vzhledem k okolnostem připravený se okamţitě vrátit ke sboru a duševní a psychickou vyčerpanost. Dalším faktem je, ţe pokud bude nastavena částka na příliš nízkou, ztrácí význam u podpory či přilepšení a k motivaci odejít nebude mít příslušník nejmenší zájem a ţivotní úroveň tak nabude velikého propadu. Pokud bude částka příliš vysoká ztratíme většinu příslušníků ve státních sborech ještě před dovršením přiměřeného věku a průměrná věková hranice bude velice nízká a daleko tak potřebné zkušenosti klesnou nad potřebnou hranici státních sborů. Nárok vznikne účastníkovi po odslouţení 15 let sluţby ve státní sluţbě a skončil po dosaţení věku, tedy své sluţby 65 let. Nárok na výsluhu má pokud nebyl propuštěn z těchto důvodů, kde je pravomocně rozhodnuto o spáchání úmyslného trestného činu, či v případě, kdy došlo k narovnání, zastavení tresního stíhání, odloţení podmíněném návrhu na trest, které jsou v rozporu s poţadavky, které se kladou na příslušníka. Dalším důleţitým bodem je pokud došlo k propuštění a důvodem bylo jednání, které je v rozporu s jeho přijímacím slibem či došlo k jednání, které by mělo dopad na dobré jméno bezpečnostního sboru. Také pokud o

57

propuštění sám poţádal a proti účastníkovi, proti kterému je vedeno trestní řízení. Jestliţe se vina neprokáţe, vznikne opětovný nárok na výsluhu. Do doby trvání sluţby pro nárok odchodného se započítává součet veškerého období působení ve státní sluţbě pouze na našem území. Do této doby se nemůţe započítat, pokud byl účastník zařazen do neplacené zálohy nebo byl zneschopněn příčinou ublíţení na zdraví při úmyslné rvačce či poţití omamných látek či alkoholu či spáchání trestného činu a je odsouzen odnětím svobody k výkonu trestu, se doba při výkonu sluţby ozbrojené ochrany ţeleznic, celníků a hasičské sbory dle započitatelnosti u § 44 zákona č. 230/1992 Sb. Výjimkou jsou profese, které se nezapočítávají do doby nároku na výsluhu a jsou to příslušník u kontrarozvědky nebo rozvědky či vyšetřovatele, náčelníka nebo vyššího postavení ve státní sluţbě. U kontrarozvědky v ozbrojených silách, rozvědky v útvaru Československé lidové armády za výjimek nezařazení k obsluze technických zařízení. Další výjimkou jsou příslušníci zařazení do politickyvychovné správy Federálního ministerstva vnitra, zástupce náčelníka pro politickovýchovnou práci, vojáka naší armády vykonávající politicky výchovné činnosti a jeho hodnost byla zástupce velitele pro propagandisty či politickovýchovná práce. Výměrou výsluhové dávky se rozumí zvláštní příspěvek za sluţbu minimální doby trvání 15 let. Doba kolem 25 letům sluţby sebou nese značné potíţe fyzické, zdravotní a osobní a tím těţší je odejít dobrovolně ze sluţebního poměru. Z tohoto důvodu se příspěvek nejrychleji zvyšuje, maximálně však na částku polovičního průměrného měsíčního platu. Pokud se budeme bavit o výměře výsluhového příspěvku, tak ho nemůţeme rozhodně pevně stanovit po celou dobu trvání pobírání. Musí se uzpůsobovat růstu cen na běţném ekonomickém trhu. Kupříkladu si nemůţeme představit, ţe pokud by se nastavila pevná hodnota výsluhového příspěvku po celou dobu pobírání a po pár letech by došlo k obrovskému nárůstu cen potravin, elektřiny, plynu a běţných věcí, které musíme všichni bez ohledu platit, došlo by k propadu výše této dávky a pojem výsluhový příspěvek by pozbyl svého významu. Proto musí být nastaven stejně jako je výměra důchodu

58

8.2.1 Stejné podmínky pro výsluhový příspěvek jako pro důchod Důchod je přímoúměrný růstu indexu spotřebitelských cen v průměru všech domácností. Vyplývá to z § 67 zákona č. 155/1995 Sb. o zvyšování důchodů. Podle ustanovení § 160 zákona č. 155/1995 Sb. vyplývá ustanovení o souběhu výsluhového příspěvku s důchody a tj. při souběhu nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu dle zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů se výsluhový příspěvek vyplácí pouze tehdy, jestliţe je vyšší neţ některý z uvedených důvodů, a to ve výši rozdílu mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem. Rozdíl mezi výsluhovým příspěvkem a důchodem se zjišťuje ke dni přiznání starobního důchodu, plného invalidního důchodu nebo částečného anebo ke dni úpravy částečného invalidního důchodu v souběhu s výdělkem. Jde-li o souběh nároku na výplatu výsluhového příspěvku s nárokem na výplatu starobního důchodu za výsluhový příspěvek toliko rozdíl mezi náleţícím starobním důchodem a výsluhovým příspěvkem k tomuto dni a nadále se samostatně zvyšuje podle § 159 bez přihlédnutí k výši důchodu42. Z důvodu špatné srozumitelnosti v ustanovení v ustanovení § 160 zákona 361/2003 Sb., ze které vyplývá souběţné pobírání výsluhy s plným a částečným invalidním důchodem je doplněním v ustanovení §163 zákona. Podmínkou je, ţe příslušník po splnění všech podmínek musí zaţádat o starobní důchod do dvou let, jelikoţ mu vznikne nárok na něj, nebo jako další podmínka, pokud bude příslušníkovi přiznán částečný nebo plný invalidní důchod a nezaţádá o něj, výplata výsluhy se mu zastaví. Výjimkou dle zákona č. 32/1957 Sb., která znamená, ţe pokud bývalý příslušník státní sluţby pobírá nemocenskou péči po ukončení sluţebního poměru, nemá nárok na dávky výsluhy.

421

Zákon o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem k 1.1.2007, vydal Petr Tomek

59

8.2.2. Podmínky zániku výsluhového příspěvku a povinnosti chování k, tomu kdo pobírá výsluhu Po ukončení sluţebního poměru, kdy vzniká nárok účastníkovi na pobírání výsluhových dávek mu povinnost informativnosti k jeho bývalému sboru nekončí, musí jej informovat o všech skutečnostech, které mají vliv na výši dávek od státu, jako je například vznik invalidity a pobírání dávek, nemocniční dávky či opětovný nástup do státní sluţby, kde mu jeho nárok na výsluhu zaniká. Obnova dávek výsluhy mu vznikne opět, pokud odejde ze státních sluţeb.

8.3. Příspěvky na pohřeb a příspěvek pozůstalým Tento příspěvek nespadá do příspěvku výsluhy, jelikoţ ho nedostává příslušník, ale jeho pozůstalý. Já jsem jej však do této sekce zařadil, jelikoţ si myslím, ţe jde také o příspěvek od státu za sluţbu ochrany zákona a obrany státu a jako takovou dostává podporu od státu. Jedná se o vzniklou smrt při výkonu sluţby, rozhodně zde nejsou stanoveny podmínky

zda

příslušník zemřel ve sluţbě nebo mimo výkon sluţby. Nárok tohoto příspěvku vzniká jeho rodině, coţ je manţelovi nebo manţelce, jeho dětem a pokud nemá svoji rodinu, příspěvek dostanou rodiče pozůstalého. Tento příspěvek dostanou děti, ke kterým měl příslušník vyţivovací povinnost. Příspěvek za úmrtné při výkonu sluţby činí trojnásobek měsíčního platu. Vyplacení je pouze osobním předáním do rukou manţela, manţelky či dětí nebo rodičů. Jako v dalším ustanovení § 164 a zákona č. 361/2003 Sb. poskytnutí bezpečnostním sborem rakev s kovovou vloţkou a příslušným pohřbem pouze na přání rodiny v případě výkonu sluţby v zahraničí i převoz do České republiky.

60

Závěr V této práci jsem se snaţil přiblíţit činnost státních sloţek. Porovnával jsem všechny státní subjekty jako je Policie České republiky, Obecní policie, Vojenská policie, Vězeňská sluţba, Celní správa, Hasičský záchranný sbor a Zpravodajska sluţba. Zaměstnanci státních sloţek se řídí zákonem o sluţebním poměru č. 361/2003 Sb. Umoţnil jsem náhled pro budoucí zájemce o sluţební poměr či všechny, kteří se zajímají o státní sloţky. Uvedl jsem rozdíly sluţebního poměru s poměrem pracovním, kde by se mohly zdát určité podobnosti těchto dvou témat. V některých bodech určitou podobnost nalezneme, ale rozdílů je mnoho. Hlavní cíl práce směřuje ke vzniku a zániku sluţebního poměru, k jejim specifickým otázkám za jakých podmínek vznikne sluţební poměr, co vše musí účastník u příjímacího řízení podstoupit a jaké jsou charakteristické poţadavky pro ţádost do příslušného sboru. Z této práce vyplývá, ţe poţadavky pro přijetí do sluţebního poměru budou u kaţdé sloţky jiné, výjímaje poţadavky fyzické, osobní a zdravotní. U specifik ukončení sluţebního poměru máme také určitou moţnost, jak ukončit sluţební poměr. Do práce jsem zanesl důleţité prvky jako je odchodné a výsluhový příspěvek, který je velmi důleţitý pro příslušníky bezpečnostních sborů pro podporu jejich ţivotního standardu a hlavně odměnu za vykonanou sluţbu u státních sloţek, kde kaţdým dnem nasazují ţivot a chrání práva a povinnosti občanů a chrání vlast. Pokud chce člověk vykonávat tuto práci u bezpečnostních sloţek, měl by se rozhodně připravit na testy zdravotní způsobilosti, na osobnostní a lékařskou prohlídku. Při vstupu do sloţek samozřejmě jejich snaha a iniciativa nekončí. Pokud chce příslušník vykonávat sluţbu velmi dobře a tím dosáhnout těch nejlepších výsledků, musí se stále zdokonalovat, jak v oblasti práva, tak po fyzické stránce. Tímto bych chtěl vyjádřit obrovský respekt k těmto příslušníkům bezpečnostních sloţek a poděkovat jim za jejich obětavost a nasazení při jejich výkonu sluţby.

61

Seznam pouţité literatury 1. MALÝ.Karel. Dějiny českého a československého páva do roku 1945 .3 přeprac.vyd. Praha :Lidie 2003 2. OTTO,Jan Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí/ Dvacátýčtvrtý díl Staroţenske – Styl.fotoreprint pův.vydal Praha 3. KOSATNIK, Pavel. 4 Česke okamţiky. Vydal Praha : Torst 4. SZASZO, Zoltán. Stručná historie profesionální poţární ochrany v českých zemích.Vyd. 1. Praha: Ministerstvo vnitra - generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky 5. BĚLINA a kol 130 G - Pracovní právo 5.vydání 6. ŠKODA, J, VAVERA, F.ŠMERDA,R. Zákon o policii, 1.vyd Nakladatelství a vydavatelství Aleše Čeňka 2009 7. ZÁKON o sluţebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, s komentářem k 1.1.2007,1.Vyd.,Petr Tomek,Nak.Anag., 8. UZ ZÁKONÍK práce 2014, vyd.WoltersKluwer ČR

Internetové stránky : 1. www.spravni.juristic.cz/514416/clanek/spravni2.html 2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Habsbursk%C3%A1_monarchie 3. http://leccos.com/index.php/clanky/statuta-konrada-2-oty 4. http://www.hzscr.cz/clanek/historicka-expozice-ve-zbirohu-historie-profesionalnipozarni-ochrany-v-ceskych-zemich.aspx 5. http://www.hzscr.cz/clanek/historicka-expozice-ve-zbirohu-historie-profesionalnipozarni-ochrany-v-ceskych-zemich.aspx 6. http://www.vscr.cz/vazebni-veznice-liberec-79/o-nas-1591/vykon-vezenstvi1132/zakon-o-vezenske-sluzbe-a-justicni-strazi-1134/zakon-o-vezenske-sluzbe-ajusticni-strazi-ceske-republiky-6245

62

7. https://help.odok.cz/vykladovy-slovnik//wiki/V%C3%BDkladov%C3%BD%20slovn%C3%ADk/%C3%9Astavn%C3%AD% 20z%C3%A1kon+o+bezpe%C4%8Dnosti+%C4%8Cesk%C3%A9%20republiky 8. http://www.hzscr.cz/clanek/sluzebni-pomer-prislusniku-hzs-cr-168589.aspx 9. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262 10. http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/celni-sprava-cr-vseobecne-informace-7181.html 11. http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/narizeni-vlady-ze-dne-7-prosince2005-kterym-se-stanovi-seznam-utajovanych-informaci-15072.html 12. www.vozickar.com

63

Příloha č.1 Průzkum znalostí státních složek 1. Které státní složky se řídí zákonem č.361/2003 Sb. o služebním poměru a) Policie České republiky, b) Hasičské sbory, c) Vězeňská sluţba, d) Celní sluţba, e) Vojenská Policie, f) Obecní Policie. 2. Jaké požadavky musí účastníci o služební poměr splnit a) Zdravotní způsobilost, b) Fyzickou způsobilost, c) Osobní způsobilost, d) Ţádnou. 3. Proti lékařskému posudku se lze odvolat u a) Svého obvodního lékaře, b) U lékaţe, který posudek vydal, c) U vedoucího zdravotního zařízení státních sloţek.

64