Ochranná známka. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Bakalářská práce. Jan Dlouhý, DiS. Autor:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Ochranná známka Bakalářská práce

Autor:

Jan Dlouhý, DiS. Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.

Březen 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

podpis autora V Liberci dne 15.3.2010

Jan Dlouhý

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Jiřímu Matznerovi, Ph.D., LL.M., který byl ochoten ujmout se mého tématu bakalářské práce, čehoţ si velmi váţím. Dále bych mu chtěl také poděkovat za jeho věcné připomínky, které mi zcela jistě pomohly k vypracování této práce.

Anotace Předmětem bakalářské práce „Ochranná známka“ je popis a seznámení této tématiky v širších souvislostech. V první části se věnuji teoretickým základům z oblasti ochranných známek a především pak jejich samotným vymezením, popisem hlavních funkcí a současnou právní úpravou. Druhá část je věnována nekalé soutěţi a jednotlivým skutkovým podstatám nekalosoutěţního jednání. V rámci dané problematiky, které se věnuji, je pozornost zaměřena především na taková jednání v nekalé soutěţi, která přímo souvisí s tématem ochranných známek. Závěrečná kapitola je pak předmětem analýzy současného stavu v ochraně práv duševního vlastnictví a představení důsledků, ať uţ ekonomických, tak i společenských, které z příčin porušování práv z duševního vlastnictví vznikají. Z hlediska vlastního zanalyzování této problematiky jsem se soustředil zejména na činnost kontrolních orgánů v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví, která napomáhá ke zlepšení situace v oblasti porušování práv duševního vlastnictví.

Annotation Bachelor thesis subject of „trade mark“ is the description and identification of this subject in a broader context. The first part deals with theoretical foundations of the trade marks, especially the actual definition, description of the main functions and the current legislation. The second part is devoted to unfair competition and the individual merits of unfair competition. As part of the issue to be doing, attention is focused primarily on such practices in unfair competition, which is directly related to the topic of trade marks. The final chapter is then analyzed the status quo in the protection of intellectual property and performance consequences, whether economic, and social, that the causes of violations of intellectual property arise. From his own point of view analyzed this issue, I focused mainly on the activities of control authorities in the field of intellectual property rights protection, which helps to improve the situation regarding intellectual property rights.

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 7 1. Ochranné známky .............................................................................................................. 9 1.1. Vymezení ochranných známek .......................................................................... 9 1.2. Právní úprava .................................................................................................... 10 1.2.1. Historie ...................................................................................................... 10 1.2.2. Současná právní úprava ............................................................................. 11 1.2.3. Mezinárodněprávní úprava ochranné známky .............................................. 12 1.3. Význam a funkce ochranných známek ............................................................. 14 1.3.1. Význam ochranných známek .................................................................... 14 1.3.2. Funkce ochranných známek .......................................................................... 15 1.4. Třídění ochranných známek ............................................................................. 16 1.5. Ochranná známka jako doména ....................................................................... 18 1.5.1. Prostředky právní ochrany......................................................................... 20 1.5.2. Příklad sporu o doménu v České republice ............................................... 21 1.6. Postup přihlášení ochranné známky k registraci .............................................. 22 1.6.1. Schopnost zápisu ochranné známky .......................................................... 22 1.6.2. Překáţky zápisné způsobilosti ................................................................... 22 1.6.3. Přihlášky ochranných známek ................................................................... 24 1.7. Vlastnictví a ochranná doba ochranné známky ................................................ 27 1.7.1. Doba platnosti ochranné známky .............................................................. 27 1.7.2. Práva a povinnosti vlastníka ochranné známky ........................................ 27 1.8. Převod ochranné známky, licence .................................................................... 29 1.8.1. Převod, přechod a přepis práv k ochranné známce ................................... 29 1.8.2. Licenční smlouva ...................................................................................... 30 1.9. Původ známých označení ................................................................................. 32 1.9.1. Nejhodnotnější ochranné známky ............................................................. 33 1.9.2. Vyjádření zástupců předních společností hodnotných ochranných známek . ............................................................................................................................. 35 2. Nekalá soutěţ................................................................................................................... 37 2.1. Vymezení pojmu nekalá soutěţ ........................................................................ 37 5

2.2. Jednání v hospodářské soutěţi ......................................................................... 39 2.3. Rozpor s dobrými mravy soutěţe ..................................................................... 40 2.4. Způsobilost přivodit újmu ................................................................................ 41 2.5. Právní úprava nekalé soutěţe ........................................................................... 41 2.6. Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe související s ochrannými známkami ................................................................................................................................. 42 2.6.1. Klamavé označení zboţí a sluţeb .............................................................. 43 2.6.2. Vyvolání nebezpečí záměny ...................................................................... 44 2.6.3. Parazitování na pověsti.............................................................................. 45 3. Porušování práv duševního vlastnictví ............................................................................ 46 3.1. Pojem duševní vlastnictví ................................................................................. 46 3.2. Ekonomický význam duševního vlastnictví ..................................................... 47 3.3. Porušování práv duševního vlastnictví ve světovém měřítku .......................... 49 3.4. Význam ochrany práv duševního vlastnictví ................................................... 51 3.5. Důsledky porušování práv v České republice .................................................. 52 3.6. Kontrolní orgány v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví....................... 55 3.6.1. Česká obchodní inspekce .......................................................................... 56 3.6.2. Celní správa České republiky .................................................................... 58 3.7. Opatření ke zlepšení situace ............................................................................. 61 Závěr .................................................................................................................................... 63 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 65 Přílohy ................................................................................................................................. 69 Příloha č. 1 Příklady zadrţených padělků celními orgány České republiky ........... 69 Příloha č. 2 Grafický přehled oblasti duševního vlastnictví za období 2006 - 2008 ... ................................................................................................................................. 73

6

Úvod Tématem mé bakalářské práce jsou ochranné známky, se kterými se v dnešní době hojně setkáváme a ani se nad tím, ţe se staly běţnou součástí našich ţivotů, nepozastavujeme. Člověk se dennodenně setkává s reklamními slogany a nápisy, aniţ by si plně uvědomoval jejich záměr. Bere je jako samozřejmost a mnohdy mu uniká fakt, ţe jsou tu především od toho, aby se dostaly do jeho podvědomí. Díky tomu pro něj zůstává téměř nepředstavitelné, co všechno je chráněno právem týkajícím se obchodních značek podniku. Hlavní předností ochranných známek by měla být především záruka dobrého jména pro společnost, v dnešní době se však vyskytuje velké mnoţství výrobců, kteří parazitují na zavedené značce nebo pověsti svého konkurenta a zneuţívají tím jeho dobré jméno. Ve své práci jsem se tak snaţil soustředit právě na nejpodstatnější skutečnosti z oblasti soutěţního práva. Ideální rozčlenění do třech částí mi nabídlo se zaměřit na zásadní informace z oblasti ochranných známek, coţ povaţuji z hlediska návaznosti následujících dvou kapitol týkajících se úpravy práva proti nekalé soutěţi a zejména pak analýzy současného stavu v oblasti porušování práv duševního vlastnictví, za nejvýznamnější část své bakalářské práce. Právě samotné vymezení pojmu ochranných známek a co v dnešní společnosti představují, povaţuji za pilíř první kapitoly. Jejich hlavní funkcí je v podmínkách trţního hospodářství chránit soutěţní pozici podnikatele proti jinému a je potřeba si uvědomit důleţitost toho, co podnikatelům poskytují i umoţňují. V tomto bodě je stěţejní současná právní úprava ochranné známky a povinnosti při uţívání ochranné známky a důsledky jejího porušení. Druhá kapitola je zasvěcena nekalé soutěţi. Z hlediska důleţitosti i úlohy ochranných známek je nutné tento termín nejprve vymezit a poskytnout informace z oblasti hospodářské soutěţe. Zaměřuji se na skutkovou podstatu nekalosoutěţního jednání, podmínkami takového jednání a dobrými mravy. Pozornost je následně věnována těm jednáním v nekalé soutěţi, které přímo souvisí s tématem ochranných známek. Poslední kapitolu jsem se rozhodl věnovat současnému stavu v ochraně práv duševního vlastnictví v České republice a významnou součástí je zaměření se nad kontrolní činností jednotlivých orgánů v boji s tímto druhem kriminality. Přestoţe výsledky v ochraně práv k duševnímu vlastnictví z posledních let vypovídají o kvalitě kontrolních činností, 7

padělatelství i pirátství jsou stále z hlediska ochranných známek váţným problémem. Z hlediska vlastního zanalyzování této problematiky jsem se soustředil zejména na činnost kontrolních orgánů v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví, která napomáhá ke zlepšení situace v porušování práv duševního vlastnictví. Cílem bakalářské práce je tak především minimalizovat rozpory v pouţívání právních norem souvisejících s ochrannými známkami a analyzovat současnou situaci v ochraně práv duševního vlastnictví.

8

1. Ochranné známky 1.1. Vymezení ochranných známek S pojmem ochranných známek se lidé kaţdodenně setkávají a z toho důvodu se ani nepozastavují nad tím, ţe jsou nedílnou součástí ţivota kaţdého z nás. Představují jeden z nejefektivnějších prostředků, jak se dostat do povědomí veřejnosti a mohou přesvědčit zákazníka, aby si zvolil zrovna daný výrobek a díky tomu obstát v konkurenčním boji. Je určitou zárukou kvality a zákazník je ochoten za ní zaplatit vyšší cenu. Úkolem ochranné známky je slouţit k rozlišení výrobků a sluţeb na trhu a napomáhat spotřebiteli, aby se dokázal snadněji zorientovat v nabídce výrobků nebo sluţeb a mohl spolehlivě identifikovat zboţí určitých parametrů nebo kvality a odlišit je od výrobců totoţných či podobných produktů. Ochranná známka tak především představuje pro svého drţitele právní záruku, ţe dobré jméno jeho výrobků nebo značky nebude zneuţito jiným účastníkem hospodářské soutěţe. Vyjadřuje soutěţní postavení svého majitele na trhu výrobků a sluţeb a stává se významným nástrojem k získání a udrţení soutěţní pozice vůči dalším soutěţitelům.1 Z hlediska zákazníků se jedná o znatelné usnadnění v orientaci na trhu tak, aby se mohli svobodně rozhodnout podle své vlastní dlouhodobé zkušenosti o té či jiné značce. Ochrannou známkou můţe být, při splnění podmínek stanovených známkovým zákonem, jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobků nebo jeho obal, popřípadě jejich kombinace. To však za podmínky, ţe je takové označení způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby jednoho podniku od výrobků či sluţeb jiných podniků.2 Na základě této definice je nutno splňovat určité podmínky, aby mohla být ochranná známka zapsána do rejstříku ochranných známek. Ty spočívají především v tom, ţe jsou známky úzce spjaty na podnikatelské aktivity toho, kdo ji přihlašuje a přihlašované označení je schopno odlišení od jiţ zapsaných ochranných známek, které jsou zavedeny na trhu. Ochranné známky, stejně jako ostatní práva duševního vlastnictví, tvoří významnou

1

Ochranne-znamky.info [online]. 2010 [cit. 2010-03-08]. Význam registrace ochranných známek. Dostupné z WWW: . 2

Boháček, M., Jakl, L. Právo duševního vlastnictví, 1. vydání, Vysoká škola ekonomická v Praze, Praha, 2002, s. 229

9

součást podnikatelské strategie firmy; zvyšování hodnoty ochranné známky umoţňuje získat a udrţovat podíl na trhu.3 Ochranná známka je účinným prostředkem propagace, jelikoţ je spojována s určitým zboţím určitého výrobce. Dále chrání investice do reklamy a propagace značkových výrobků či sluţeb. Registrace tak přispívá k ekonomickému rozvoji, zlepšením či upevněním pozice na trhu ve vztahu k zákazníkům a napomáhá také ke zlepšení moţností exportu, pakliţe se jedná o mezinárodní ochranu ochranných známek. Svou důleţitost mají ochranné známky ve své originalitě a určité nevšednosti tohoto označení a samozřejmě výraznosti a snadné zapamatovatelnosti. Registrace takových označení přispívá k ekonomickému rozvoji a upevněním pozice na trhu, a také ve vztahu k zákazníkům, kteří se tak mohou snadněji orientovat v původu výrobků nebo sluţeb. Majitel ochranné známky disponuje na základě vlastnictví takového značení výlučným právem uţívat takovou ochrannou známku v souvislosti s produkty, pro které byla zapsána. Proti třetím osobám, které bez jeho souhlasu uţívají v obchodním styku označení totoţné či zaměnitelné, má právo se bránit. Na základě licenční smlouvy však můţe udělit třetí osobě souhlas k uţívání ochranné známky. Ochranná známka je zdánlivě nejrozšířenějším pojmem z oblasti práv duševního vlastnictví a já se v návaznosti na obecné pojetí v úvodu věnuji v dalších kapitolách práce konkrétním souvislostem s touto tématikou. Bohuţel toto odvětví s sebou přináší také problémy v nedostatečné ochraně. Právě této problematice se taktéţ věnuji v dalších částech své práce.

1.2. Právní úprava 1.2.1. Historie Počátek tradice uţívání označení slouţící k určování původu výrobků a sluţeb se vztahuje přinejmenším jiţ do období starověku, do časů, kdy se označení uţívalo ve spojitosti s keramikou a cihlářskými výrobky. Jiţ tehdy byla tato označení tvořena různými značkami, písmeny či symboly, které zpravidla zdobily povrch těchto výrobků.

3

Úřad průmyslového vlastnictví, Ochranná známka Společenství, 1. vydání, Praha, 2006, s. 3

10

Smysl takového označení získal na síle pak především ve starověku a hlavně novověku, kdy docházelo ke směně zboţí a označování se uţívalo v souvislosti s rozvojem cechů, v nichţ se soustřeďovali řemeslníci. Od těchto časů začalo docházet k rozmachu hospodářské soutěţe a definitivně se ustálilo pouţívat označení ve snaze rozlišovat výrobky jednoho ţivnostníka od výrobků jiných ţivnostníků. Vývoj označování zboţí se nejvýznamněji posunul v druhé polovině minulého století ve Spojených státech amerických, Anglii, Francii nebo Německu. V českých zemích byl v té době vývoj určen v rámci Rakouska-Uherska. V roce 1859 byl vydán císařský patent č. 230 ošetřující ochranu práv na označení a v roce 1890 pak vznikl na území tehdejšího Rakouska ústřední známkový rejstřík. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byly na území nového státu převzaty dříve platné rakouské předpisy, včetně právní úpravy na označení. To bylo provedeno zákonem č. 469 a č. 471 z roku 1919 a zákonem č. 261 z roku 1921.4 Platnost této právní úpravy trvala aţ do roku 1952, do doby přijetí Zákona č. 8 Sb. o ochranných známkách. V roce 1988 byl tento nahrazen zákonem č. 174/1988 Sb. V roce 1995, po revoluci, byl v České republice přijat zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, který byl po novelizaci harmonizován do západoevropské legislativní podoby, a cílem bylo především, aby byl v dokonalém souladu se Smlouvou o známkovém právu a s Dohodou o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví. Česká republika se tak stala zemí, aktivně zapojovanou do mezinárodní spolupráce.

1.2.2. Současná právní úprava Problematika ochranných známek je v současnosti upravena zejména zákonem č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, účinným od 1.4.2004 a vyhláškou č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách. Na základě těchto právních předpisů je tedy moţné se podle určitých okolností domáhat ochrany. Kromě ochrany dle zákona o ochranných známkách jsou ochranné známky dále chráněny dle zákona č. 513/1991 Sb.,

4


11

obchodním zákoníkem v rámci práva nekalé soutěţe, jelikoţ nedovoleným soutěţním jednáním zpravidla bývá neoprávněné pouţití ochranné známky. Dalšími podstatnými právními normami, upravujícími problematiku ochranných známek jsou: Zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, v platném znění Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení, v platném znění Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích Vyhláška č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů, v platném znění Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví § 508-515 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), v platném znění Ochranné známky jsou dále chráněny i dalšími právními předpisy, především pak trestním zákonem (zákon č. 140/2001 Sb.), zákonem o přestupcích (zákon č. 78/2002 Sb.) a zákonem o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.).

1.2.3. Mezinárodněprávní úprava ochranné známky Jelikoţ právní úprava ochranných známek také souvisí se závazky České republiky vůči jiným státům, je nutno z toho důvodu věnovat pozornost také mezinárodní právní úpravě, v rámci které poskytují záruku na ochranu průmyslového vlastnictví, které se vztahuje k ochranným známkám, mezinárodní smlouvy. Česká republika je členem Světové organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization, nebo také zkráceně WIPO). Tato mezinárodní organizace funguje v oblasti ochrany duševního vlastnictví a je zároveň smluvní stranou mnoha mezinárodních smluv na ochranu průmyslového vlastnictví, které spravuje. Česká republika je dále smluvní stranou Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Dohoda TRIPS), kterou spravuje Světová obchodní organizace a je také členem Evropské patentové organizace (EPO) a smluvní stranou v Úmluvě o udělování evropských patentů. Tuto úmluvu spravuje právě Evropská patentová organizace. 12

Světová organizace duševního vlastnictví vznikla v roce 1970 a jejím prvořadým cílem je přispívat k ochraně duševního vlastnictví na celém světě. Mezi nejdůleţitější mezinárodní smlouvy související s problematikou ochrany průmyslového vlastnictví a jejímţ členem je také Česká republika, patří: Paříţská úmluva z roku 1883, jeţ má včetně České republiky 140 členů a jejímţ cílem je stanovit pravidla pro ochranu průmyslového vlastnictví a potlačovat nekalou soutěţ. Madridská dohoda z roku 1891, která umoţnila mezinárodní registraci ochranných známek a napomohla k definování známkových zákonů v mnoha členských státech. V roce 1989 byla upravena Protokolem k Madridské dohodě. Madridský protokol je základním nástrojem ochrany známek po celém světě. Je to mezinárodní registrační systém spravovaný Světovou organizací duševního vlastnictví.5 Propojení madridského systému a známky Společenství znamená, ţe teritorium Evropského společenství bude moţno v mezinárodní přihlášce uvádět jako území poţadované ochrany a bude tak moţné získat známku Společenství na základě mezinárodního zápisu.6 Madridská dohoda z roku 1891 o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboţí, jeţ se zabývá jiţ od počátku úpravou ochrany proti nepravdivým nebo klamavým údajům o původu zboţí. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu z roku 1958 Niceská dohoda o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek z roku 1957 Budapešťská smlouva o mezinárodním uznávání uloţení mikroorganismů k účelům patentového řízení z roku 1977 Štrasburská dohoda o mezinárodním patentovém třídění z roku 1971 Locarnská dohoda o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů z roku 1968 Smlouva o známkovém právu z roku 1994 Smlouva o patentové spolupráci z roku 1970 5


6

Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO, 1. vydání, Linde, Praha, 2004, s. 87

13

Dá se předpokládat, ţe jednadvacáté století se dočká zrychlené integrace světových ekonomik a společnosti, které budou zaloţeny na vědomostech se dočkají určitého vzestupu. Právě v takovém prostředí bude duševní vlastnictví v lidském úsilí hrát zásadnější roli neţ kdykoliv v minulosti a je potřeba si uvědomit důleţitost Světové organizace duševního vlastnictví, jejíţ hlavní snahou je pečovat o duševní vlastnictví na celém světě.

1.3. Význam a funkce ochranných známek 1.3.1. Význam ochranných známek Ochranná známka patří do skupiny průmyslových práv na označení, z čehoţ vyplívá, ţe se jedná o práva, které se ve své podstatě neváţou na tvořivost nebo duševní činnost jednotlivce. Tato práva se váţou k pouţívání výsledků tvořivé činnosti hlavně v obchodním styku mezi účastníky, k odlišení výrobků nebo sluţeb jednoho účastníka takového obchodního styku od výrobků nebo sluţeb jiného účastníka. Ochranná známka má pro kaţdý podnik velký význam v okamţiku, kdy její hodnota jejím pouţíváním neustále stoupá. V tomto kontextu je také se třeba zmínit o hospodářském významu známky, protoţe zejména u známých známek jde o nemalou hodnotu, která je součástí pověsti známky a jejího majitele. V tomto smyslu u nás zdomácněl i pojem goodwillu, který se často ztotoţňuje především s pověstí známky, podniku i podnikatele, i kdyţ to není zcela přesné.7 Právě goodwill ve svém ekonomickém významu ovlivňuje soutěţní pozici podnikatele nebo podniku. Je to tedy víc neţ jen kredit podniku, dobré jméno a spolehlivost – je to neviditelný fenomén, který je zpravidla zviditelňován ochrannou známkou a obchodním jménem ve vzájemné závislosti – dobrá ochranná známka je znakem dobrého a seriózního podniku.8 Z pohledu finančního ochranná známka přesně poukazuje na to, kolik jsou spotřebitelé ochotní zaplatit za stejný výrobek, která má konkurence, jen kvůli značce. Přestoţe tedy vyjadřuje skutečný nehmotný statek, jedná se o unikátní majetek jejího vlastníka, jejímţ cílem je neustálé zdokonalování, které by prohlubovalo rozdíly mezi výrobky, které jsou 7

Munková, J. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěţ, 1. vydání, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2000, s. 16 8

Munková, J. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěţ, 1. vydání, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2000, s. 16

14

si podobné. Ochranná známka je nenahraditelným nástrojem při sdělování podnikatelské strategie veřejnosti. Umoţňuje veřejnosti (zákazníkům nebo obchodníkům podílejícím se na marketingu a distribuci) identifikovat výrobky a sluţby, odlišit je od výrobků a sluţeb jiných podnikatelů a budovat podvědomí o dobrém jménu, pokud byly zkušenosti s výrobkem nebo sluţbou pozitivní.9 Ochranná známka v sobě tak nese určitou zprávu směřovanou veřejnosti a je zcela nenahraditelným marketingovým nástrojem, z čehoţ vyplívá, ţe identifikuje původ výrobku a napomáhá k posílení důvěry zákazníků tím, ţe výrobce nebo poskytovatel sluţeb garantuje kvalitu svých výrobků nebo sluţeb.

1.3.2. Funkce ochranných známek Obecně se dá říci, ţe ochranná známka plní čtyři důleţité funkce, které souvisí s rozlišením výrobků a sluţeb a jejich původu, kvality a postavení na trhu. Hlavním účelem ochranné známky je hlavně plnit rozlišovací schopnost a tím zaručit svému spotřebiteli totoţnost takového zboţí nebo sluţby a pomoci mu tak v odlišení od jiných obdobných výrobků nebo sluţeb. Tato rozlišovací schopnost, někdy hovoříme o distinktivnosti takového označení, je nepominutelnou podmínkou zápisné způsobilosti ochranné známky.10 Tato funkce je zároveň odkazem na původ výrobku od určitého výrobce, kterému zajišťuje garanci záruky určité kvality produktu a pověsti majitele této ochranné známky. Bezprostředně s funkcí rozlišovací souvisí také funkce ochranná, která zajišťuje výrobci ochranu, ţe jeho označení nebude moţno zneuţít a také jistotu ve vztahu ke spotřebiteli, ţe pod totoţným označením se bude vţdy setkávat s produkty, které pocházejí od stejného výrobce. Funkce ochranná spočívá v tom, ţe majitel známky je v důsledku svých formálních práv, plynoucích ze zápisu známky, chráněn proti všem, kdo by chtěli do jeho zákonem chráněných práv ke známce nepatřičně zasahovat.11 Svou důleţitost v souvislosti s ochrannou známkou plní také funkce propagační. To, ţe je ochranná známka dávána do souvislosti s určitým výrobkem nebo sluţbou od určitého

9


10



15

výrobce nebo poskytovatele sluţby, umoţňuje po takových označených produktech nebo sluţbách vytvořit dokonalé podmínky pro poptávku. Touto funkcí ochranných známek je podporovat jako značkové jméno marketing a prodej výrobků a marketing a poskytování sluţeb, jakoţ i investice do marketingu vytvořením dobré pověsti, tj. komerční pověsti zboţí nebo sluţeb, v souvislosti s nimiţ se známka uţívá.12 Ochranná známka napomáhá k posílení a udrţení pozice na trhu. Funkce soutěţní napomáhá výrobci se prosadit na trhu, ať uţ domácím nebo zahraničním a stimuluje k udrţení nebo zvyšování kvality výrobků nebo sluţeb. Prvořadým účelem a funkcí ochranné známky v podmínkách trţního hospodářství je chránit v hospodářské soutěţi pozici jednoho výrobce od druhého a prostřednictvím ochranné známky získat spotřebitelovu důvěru ve své výrobky nebo poskytované sluţby. Funkce, kterou ochranná známka má nebo můţe mít, nezávisejí na tom, za a v jakém rozsahu se ta či ona přímo promítne do právní ochrany v příslušném zákonu o ochranných známkách. Funkce známky mají především hospodářskou povahu, protoţe vyjadřují soutěţní postavení jejich majitelů na trhu výrobků, resp. sluţeb.13

1.4. Třídění ochranných známek Nejprve je důleţité definovat, která označení mohou ochrannou známku tvořit a zároveň jsou způsobilé výrobky nebo sluţby od různých výrobců nebo poskytovatelů sluţeb odlišit. Ochrannou známku společenství mohou tvořit všechna označení, schopná grafického ztvárnění, pokud jsou způsobilá rozlišit výrobky nebo sluţby jednoho podniku od výrobku nebo sluţeb jiných podniků.14 Zákon v tomto bodě z hlediska podoby rozeznává čtyři formy ochranných známek: Slovní, kdy je ochranná známka tvořena jedním či více slovy nebo souhrnem písmen, které za slovo lze v tomto ohledu povaţovat. Můţe být tvořena také jménem, příjmením, obchodním názvem a dalšími formami vyjádřenými zpravidla běţným písmem. Důleţitými znaky takového slova musí být jeho vyslovitelnost 12

Úřad průmyslového vlastnictví, Duševní vlastnictví jako zdroj kvalitativního rozvoje, 1. Vydání, Praha, 2004, s. 67

13


Kopecká, S. Ochranná známka Společenství, 1. vydání, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2002, s. 5

16

a zároveň musí plnit rozlišovací funkci. Vzhledem k důleţitosti dostat se do podvědomí spotřebitelů se upřednostňují kratší a snadněji zapamatovatelné výrazy. Obrazová, kdy je ochranná známka tvořena určitou kresbou, geometrickým obrazcem či jiným grafickým ztvárněním bez vyuţití slov, písmen nebo číslic. Jedná se o ochrannou známku zobrazující určité obrazové motivy nebo symboly, její nutná rozlišovací způsobilost je v tomto ohledu dána především její jednoduchostí, působivostí a zajímavostí pro spotřebitele. Prostorová, která popisuje tvar a vzhled výrobku. Prostorová, resp. trojrozměrná označení jsou zpravidla vytvořena ve tvaru výrobku nebo jeho obalu. Mezi prostorová označení se zahrnují i holografická označení.15 Tvar dané ochranné známky můţe být chráněn také jako průmyslový vzor. Typickými příklady prostorového označení jsou kupříkladu tvary láhví nebo flakonů. Kombinovaná ochranná známka je označením, které v sobě spojuje prvek slovní s jeho grafickou úpravou. Jedná se o případy, kdy se slovní označení nevyjadřuje běţným písmem, ale je spojováno s obrazovým nebo prostorovým prvkem a tvoří společně jeden celek. V současnosti jsou kombinované ochranné známky pravděpodobně převaţující formou označení. Dále rozeznáváme specifické typy ochranných známek z hlediska jejich majitelů: Individuální, které označují výrobky nebo sluţby jednotlivých podniků. Kolektivní, které pouţívají právnické osoby proto, aby svou podnikatelskou činnost jako skupina odlišili od jiných podnikatelských subjektů. Pokud chtějí takovou kolektivní ochrannou známku právnické nebo fyzické osoby podat, musí předně zaloţit právnickou osobu, zájmové sdruţení právnických osob nebo sdruţení. Členové následně mezi sebou uzavřou písemnou smlouvu o uţívání kolektivní ochranné známky, ve které jsou stanoveny podmínky, za kterých mohou tuto ochrannou známku uţívat ve spojitosti se svými výrobky nebo sluţbami. Ke kolektivní ochranné známce nelze udělit licenci, je vyloučena moţnost převedení na jiného majitele a nemůţe být poskytnuta ani jako zástava. Zákon také označuje zvláštní ochrannou známku, která vstoupila ve známost nikoliv zápisem do rejstříku ochranných známek, ale dosáhnutím všeobecné známosti mezi 15


17

spotřebiteli. Takové známce se říká všeobecně známá známka (neboli všeobecně známá značka, nebo také proslulá), která nechrání všechny výrobky a sluţby, ale jen ty z nich, které se staly všeobecně známými u veřejnosti. Známka se tak můţe stát proslulou, pakliţe se na území České republiky stane pro jejího majitele všeobecně známou a charakteristickou pro jím vyráběné výrobky nebo poskytované sluţby. Na základě ţádosti majitele známky rozhoduje o proslulosti známky Úřad průmyslového vlastnictví a právo k ochranné známce vznikne zápisem do rejstříku ochranných známek na Úřadu průmyslového vlastnictví. Základ ochrany všeobecně známých ochranných známek je ukotven v mezinárodních úmluvách. Pakliţe jsou všeobecně známé ochranné známky světově rozšířené a vţité u veřejnosti a mají všeobecně vţitou rozlišovací způsobilost, jsou v kaţdém státě chráněny i bez zápisu, pakliţe je pro ně charakteristická notorická známost.

1.5. Ochranná známka jako doména Problém střetu doménového jména s právními instituty jako je obchodní jméno nebo ochranné známky, je jednou z nejproblematičtějších oblastí, a to hlavně v hospodářské soutěţi. Doménovým jménem můţe být fantazijní slovní nebo znakové označení, které je schopné reprezentovat nějakou www adresu v internetové síti, přičemţ předchozí vazba spojující nepřiřazené jméno domény a konkrétní www adresu, neexistuje. Ačkoliv se to můţe zdát podivné, mohou existovat jak www adresy, které nejsou označené doménovým jménem, tak i naopak doménová jména nevedoucí na www adresu. Doménové jméno je výsledkem tvůrčí činnosti určité osoby, která se rozhodla toto jméno definovat a označit tímto jménem určitou www adresu. Doménové jméno nemá speciální právní úpravu a není chráněno ţádným speciálním právním institutem. Z obecného hlediska je tak předmětem práva obchodního zákoníku, jako jiná majetková hodnota. Proto právní ochranu můţe osoba získat pouze tehdy, kdyţ si své doménové jméno zaregistruje jako ochrannou známku. Jméno zaregistrované domény náleţí pouze jejímu majiteli, čímţ se zabraňuje uţívat totoţnou www adresu komukoliv dalšímu na webových stránkách. Existuje však mnoho dalších variant doménových jmen: "kdokoli.com" "kdokoli.biz", které mají mezinárodní status, kdy nikdo další nemůţe vlastnit tuto Vaší "adresu.com", 18

avšak tato adresa můţe být dále uţita dalšími subjekty jako například národní "kdokoli.xx", "kdokoli.cz" nebo "kdokoli.??" pro jakýkoli "xx.stát". Právní ochranu s národními i mezinárodními účinky je moţné zajistit pouze registrací doménového jména jako ochranné známky v poţadovaném regionu. Bez této registrace existuje v současné době jen málo moţností jak znemoţnit uţívání dobrého jména Vaší společnosti na internetu jinými subjekty nebo chránit své jméno domény.16 Z práva majitele ochranné známky na staţení předmětů označených shodným nebo zaměnitelným označením vyplývá právo na zákaz uţívání shodné nebo zaměnitelné domény. Zde je důleţité zmínit fakt, ţe tato ochrana je ochranné známce přiznána jen ve vztahu ke stejným nebo podobným výrobkům a sluţbám. Proto pokud budu například nabízet na adrese www.xxx.cz boty a někdo bude mít zaregistrovánu ochrannou známku xxx pro obuv, obuvnické výrobky a moţná i koţené výrobky, dojde k zásahu do práv k ochranné známce. K zásahu do práva k ochranné známce dojde i v případě, ţe ochranná známka bude znít xxa, jestliţe prvek xx bude natolik dominantní, ţe "běţný spotřebitel" nerozliší na první pohled, ţe doména xxx.cz je úplně jiná. O zásah do práva k ochranné známce xxx zapsané pro obuv se nejedná, jestliţe na adrese www.xxx.cz budu nabízet něco jiného, například ocelářské výrobky.17 Konflikt ochranné známky s doménou se vztahuje k ochranné známce slovní, příp. kombinované. Dle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách má majitel ochranné známky výlučné právo označovat výrobky či sluţby způsobem odpovídajícím znění ochranné známky, a to na území, pro něţ ochranná známka platí. Dle § 8 zákona o ochranných známkách nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky uţívat (i formou registrace a umístění obsahu domény): označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo sluţby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, označení, u něhoţ z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo sluţeb označených ochrannou známkou

16

Ochranne-znamky.info [online]. 2010 [cit. 2010-03-08]. Domény. Dostupné z WWW: . 17 Popílek, J . Lupa : server o českém internetu [online]. 2003 [cit. 2010-03-08]. Domény vs. ochranné známky. Dostupné z WWW: .

19

a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou, V praxi nastanou nejčastěji následující situace konfliktu doménového jména s ochrannou známkou: doména .cz a ochranná známka platná v České republice (národní, mezinárodní či Společenství); doména .eu, .com, .net atd. a ochranná známka platná kdekoliv. Je nutné si uvědomit ovšem, ţe ochranná známka má na rozdíl od domény fungující v prostředí celosvětového internetu většinou omezenou územní působnost. Stejně tak ochranná známka je registrována pro konkrétní výrobky a sluţby.18 Úkolem domén je identifikace počítače na internetové síti a také plnit vyhledávací funkci, jelikoţ dobře vymyšlená doména můţe být lépe vyhledatelná na síti. Domény také často plní propagační funkci a samozřejmě také funkci soutěţní v hospodářské soutěţi. Internetová síť je v dnešní době totiţ také důleţitý obchodní nástroj.

1.5.1. Prostředky právní ochrany Pokud dojde ke konfliktu při registraci doménového jména, v úvahu mohou připadat tyto prostředky právní ochrany: ochrana názvu právnické osoby (§ 19b odst. 2 občanského zákoníku) - při neoprávněném pouţití názvu právnické osoby je moţné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uţivatel zdrţel jeho uţívání a odstranil závadný stav; je moţné se téţ domáhat přiměřeného zadostiučinění, které můţe být poţadováno i v penězích. ochrana firmy podnikatele (právnické i fyzické osoby) – dle § 12 obchodního zákoníku se ten kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným uţíváním firmy, můţe proti neoprávněnému uţivateli domáhat, aby se takového jednání zdrţel a odstranil závadný stav. Dále můţe poţadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, které můţe být poskytnuto i v penězích. Byla-li neoprávněným uţíváním firmy způsobena škoda, lze se domáhat její náhrady. Soud 18

Jansa, L. Právo IT [online]. 2007 [cit. 2010-03-08]. Konflikt domény s ochrannou známkou nebo obchodní firmou. Dostupné z WWW: .

20

můţe účastníku, jehoţ návrhu bylo vyhověno, přiznat v rozsudku právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění. ochrana před nekalou soutěţí – § 53 obchodního zákoníku umoţňuje osobám, jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena, domáhat se po tom kdo se nekalé soutěţe dopustil, aby se takového jednání zdrţel a odstranil závadný stav. Vedle toho mohou poţadovat přiměřené zadostiučinění (i v penězích), náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. ochrana práv k ochranné známce - vlastník ochranné známky je při neoprávněném zásahu do svých práv oprávněn domáhat se zdrţení se porušení nebo ohroţení jeho práva a odstranění závadného stavu (zrušením registrace domény). Lze se také domáhat při vzniku nemajetkové újmy přiměřeného zadostiučinění v penězích, náhrady škody ve formě skutečné škody a ušlého zisku a vydání bezdůvodného obohacení.19

1.5.2. Příklad sporu o doménu v České republice V celosvětovém měřítku existuje mnoho známých kauz či sporů, týkajících se předních i méně známých provozovatelů domén, ovšem se stále významnějším rozvojem internetu v uplynulých deseti letech, se i v České republice vyskytlo několik komplikací, vznikajících ze střetu práv na označení a doménových jmen. Jedním z takových případů bylo i úspěšné taţení České pojišťovny, která začala po úspěchu v několikaletém soudním sporu pouţívat doménu www.ceskapojistovna.cz. V roce 2000 si internetovou doménu ceskapojistovna.cz zaregistroval soukromý uţivatel, coţ z hlediska platné právní úpravy bylo kvalifikováno jako zásah do práv třetí osoby. K mimosoudní dohodě strany nedospěly. Soudní spor trval téměř čtyři roky a teprve vrchní soud v Praze potvrdil, ţe ţalovaný nesmí s doménou disponovat a firma, u níţ si ji zaregistroval, je povinna provést změnu jejího drţitele.20 Od roku 2007 je tak doména v drţení České pojišťovny, jejíţ klienti mohou na nové adrese vyuţívat jejích sluţeb. 19

Jansa, L. Právo IT [online]. 2007 [cit. 2010-03-08]. Konflikt domény s ochrannou známkou nebo obchodní firmou. Dostupné z WWW: . 20 Houser, P. CIO : Business World [online]. 2007 [cit. 2010-03-08]. Česká pojišťovna vysoudila doménu. Dostupné z WWW: .

21

1.6. Postup přihlášení ochranné známky k registraci 1.6.1. Schopnost zápisu ochranné známky Aby mohlo být označení zapsáno do rejstříku ochranných známek, musí splňovat základní poţadavky nutné pro zápis. Takové označení musí být především znázornitelné graficky a musí plnit rozlišovací funkci výrobků nebo sluţeb pocházejících od různých výrobců nebo poskytovatelů sluţeb. Povinností označení schopného k zápisu musí být jeho vyjádření pomocí slov, písmen, číslic, kresbou nebo tvarem výrobku nebo obalu, případně také jejich kombinací. Zákon v tomto ohledu rozeznává označení slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované, tedy formy, které jsou způsobilé odlišení výrobků nebo sluţeb různých výrobců nebo poskytovatelů sluţeb. Pokud se tedy rozhodneme k registraci označení, musíme si vybrat takové označení, které bude charakteristické svou snadnou zapamatovatelností, vyslovitelností a hlavně schopností odlišení od jiných známek. Pakliţe označení tyto základní znaky splňuje, má dokonalé předpoklady splňovat všechny funkce ochranné známky a být tak zapsána do rejstříku ochranných známek. Ochranné známky mohou být pouţívány jako ochranné známky výrobků nebo sluţeb, firmy, obchodní společnosti, nebo jako kolektivní ochranné známky. Registrována jako ochranná známka pak mohou být tato označení: Slova, jména, písmena nebo číslice, slogany, podpisy, loga, kombinace písmen nebo číslic, barvy nebo kombinace barev, prostorové předměty (např. zboţí nebo jeho obal), obrázky a různé grafiky, znělky nebo muzikální fráze, etikety a viněty, portréty. Z hlediska předmětu je zápisná způsobilost v pozitivním smyslu vyjádřena zpravidla obecným poţadavkem na její ztvárnění a zvláště pak na způsobilost odlišit výrobky nebo sluţby, pro které je zapsána, od podobných výrobků nebo sluţeb poskytovaných jinými podnikateli.21

1.6.2. Překáţky zápisné způsobilosti Popisná funkce zápisné způsobilosti nedává dosti přesnou charakteristiku, jaké konkrétní označení můţe být zapsáno, proto je způsobilost k zápisu vymezena také negativně, kdy jsou přesně stanoveny znaky, bránící tomu, aby mohlo být označení zapsané jako ochranná známka.

21


22

Jsou to jednak označení, která jsou vyloučena ze zápisu do rejstříku ochranných známek ustanovením zákona, které uvádí tzv. absolutní překáţky zápisné způsobilosti. Z hlediska těchto absolutních překáţek zkoumá Úřad přihlášená označení ještě před jejich zveřejněním a před zápisem do rejstříku.22 Do rejstříku se tedy nezapíší označení, která: Nejsou způsobilá rozlišení. Nejsou schopna grafického znázornění. Za graficky neznázornitelná zákon pokládá například čichová, zvuková, světelná a dotyková označení.23 Jsou tvořena údaji nebo označeními, která slouţí v obchodě k určení kvality výrobku nebo sluţby, druhu, mnoţství, hodnoty, účelu, zeměpisného původu nebo doby výroby výrobků. Jsou v rozporu s dobrými mravy nebo odporují veřejnému pořádku. Obsahují znaky vysoké symbolické hodnoty (např. náboţenské symboly) Jsou klamavá v ohledu na povahu výrobku nebo její zeměpisný původ. Označení, k jejichţ zápisu nedaly příslušné orgány souhlas a musí být zamítnuta podle čl. 6 ter Paříţské úmluvy, a která představují zvláštní veřejný zájem, pokud příslušný orgán nedal souhlas k jejich zápisu; takovým jiným znakem je např. červený kříţ.24 Jejíţ uţívání jsou v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv. Jsou tvořená výhradně tvarem výrobku, který vyplývá z jejich povahy, nebo jsou nezbytná pro dosaţení určitého technického výsledku, nebo dodávají výrobku podstatnou hodnotu. U kterých je zjevné, ţe by přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře. Jsou tvořena výhradně ze značek nebo obvyklých označení. Těmi jsou myšlena obvyklá označení, která se pouţívají v obchodních zvyklostech. Kromě absolutních překáţek zápisné způsobilosti rozeznává známkový zákon také relativní překáţky zápisné způsobilosti. K těmto důvodům odmítnutí způsobilosti k zápisu dochází v situaci, kdy sice dané označení je schopno splnit veškeré náleţitosti ochranné

22


23


24


23

známky, ale týkají se práv konkrétních třetích osob, které jsou zpravidla označovány jako oprávněné osoby a s jejichţ právy ve své podstatě koliduje. Zatímco absolutní překáţky zápisné způsobilosti zápisný Úřad zkoumá v průběhu řízení o přihlášce ochranné známky jiţ před jejím zveřejněním (u nás s výhradou všeobecně známých známek), relativní podmínky zápisné způsobilosti zkoumá aţ na základě řádně a důvodně podaných námitek po zveřejnění přihlášky.25 Relativními důvody mohou být: Pokud je označení zaměnitelné s jinou registrovanou ochrannou známkou, která je zaregistrovaná pro totoţné výrobky nebo sluţby. Jestliţe z důvodu totoţnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a z důvodu totoţnosti nebo podobnosti výrobků nebo sluţeb, které obě známky označují, existuje nebezpečí záměny v povědomí veřejnosti na území, na němţ je starší ochranná známka chráněna; nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.26 Typickým příkladem takového relativního důvodu zápisné způsobilosti je příklad, kdy se dvě slovní označení liší pouze v jediném písmenu a přitom jsou přihlášené pro totoţnou třídu výrobků.

1.6.3. Přihlášky ochranných známek Podání přihlášky ochranné známky k zápisu do rejstříku ochranných známek je v tomto bodě snahou právnické nebo fyzické osoby, nebo také sdruţením, které nemá právní subjektivitu, pakliţe se jedná o kolektivní ochrannou známku. Přihlášku můţe podat daný přihlašovatel sám, nebo jí můţe přihlásit prostřednictvím svého zvoleného zástupce, kterým můţe být nejčastěji advokát nebo patentový zástupce. Takový patentový zástupce je právně erudovaným odborníkem s alespoň pětiletou praxí v oblasti duševního vlastnictví a sloţenou odbornou zkouškou u Úřadu průmyslového vlastnictví a sloţeným zákonným slibem do rukou předsedy Komory patentových zástupců. Pakliţe přihlašovatel nemá sídlo nebo trvalý pobyt v České republice, smí přihlášku podávat jedině prostřednictvím advokáta nebo patentového zástupce. Přihlašovatel má právo přednosti před kaţdým, kdo později podá přihlášku shodné nebo zaměnitelné ochranné známky pro stejné nebo

25


26


24

podobné výrobky nebo sluţby. Právě z toho důvodu je výhodné mít příznačná označení chráněna – zaregistrována jako ochrannou známku.27 Samotný zápis ochranné známky zahrnuje tři fáze, vedoucí buď k úspěšnému zápisu do rejstříku ochranných známek, nebo na druhou stranu nesplňující určité náleţitosti a z toho důvodu vedoucí k zamítnutí. V prvním bodě je podstatné samotné podání přihlášky k zápisu. Přihláška ochranné známky musí obsahovat ţádost o zápis ochranné známky do rejstříku ochranných známek, náleţité údaje o přihlašovateli nebo jeho zástupci, znění nebo vyobrazení označení, seznam výrobků nebo sluţeb, pro které má být ochranná známka zapsána. Jedna přihláška můţe obsahovat pouze jedno vyobrazení nebo znění ochranné známky. Po podání přihlášky provádí Úřad kontrolu, zda byly zaplaceny správní poplatky související s přihlášením ochranné známky a hlavně pak formální průzkum, zda přihláška obsahuje veškeré předepsané náleţitosti. Pokud ano, nebo jsou formální vady v řádném termínu přihlašovatelem odstraněny, můţe Úřad přejít konečně k průzkumu věcnému, na základě kterého zkoumá, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Cílem Úřadu je zjistit, zda nenastává případ vyloučení ze zápisu do rejstříku ochranných známek. Průzkum na absolutní, věcné důvody zamítnutí (tj. zda má označení dostatečnou rozlišovací schopnost, není klamavé, neodporuje dobrým mravům atd.) nebo také na relativní důvody zamítnutí (tj. zda práva, o která se ţádá, jsou shodná nebo zaměnitelná s dřívějšími právy, o které bylo ţádáno nebo která byla udělena pro shodné nebo zaměnitelné výrobky nebo sluţby) z moci úřední nebo v námitkovém řízení.28 Pakliţe označení splňuje všechny stanovené náleţitosti nutné k zápisu, Úřad přihlášku přijme a zveřejní ji ve svém Věstníku. Od data zveřejnění pak nastává tříměsíční lhůta, ve které mohou být podány řádně odůvodněné námitky proti zápisu takového označení do rejstříku. Podat je můţou oprávněné osoby, do jejichţ starších práv by mohlo být zápisem takového označení zasaţeno. Pokud ve stanovené lhůtě k námitkám nedojde, nic nebrání Úřadu, aby zapsal toto označení do rejstříku. V případě podání námitek, je přihlašovatel oprávněn se k těmto vyjádřit. Předmětem námitek mohou být pouze relativní důvody zápisné nezpůsobilosti a Úřad se na základě posouzení názorů a stanovisek obou stran 27

Hofbauer, K. Duševní vlastnictví: Práva k nehmotným statkům – patenty, ochranné známky, autorské právo, 1. vydání, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, 1998, s. 33 28

Úřad průmyslového vlastnictví, Duševní vlastnictví jako zdroj kvalitativního rozvoje, 1. vydání, Praha, 2004, s. 74

25

přikloní buď k zamítnutí přihlášky a ochrannou známku tak nezapíše do rejstříku, nebo zamítne samotnou námitku proti zápisu. Pakliţe dojde k druhé variantě a Úřad se přikloní k přihlašovateli a ochrannou známku zapíše, dochází ke zveřejnění zápisu ve Věstníku a vlastníkovi ochranné známky je následně zasláno osvědčení. Ochranná známka, která je zapsána v České republice, se můţe na základě Madridské dohody o mezinárodním zápisu ochranných známek a Protokolu k této dohodě, přihlásit také jako mezinárodní ochranná známka do dalších států, pakliţe je přihláška k zápisu podaná ve stanovených náleţitostech u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví. Toto podání se uskutečňuje prostřednictvím zápisného Úřadu v dané zemi toho, kdo ji přihlašuje. Tabulka č. 1: Statistika zapsaných ochranných známek 2003 9585

2004 8658

2005 9013

2006 8858

2007 8211

2008 7800

Mezinárodní ochranné známky - přiznání ochrany

8411

7145

6990

5942

4831

5130

Přihlášky celkem

17996

15803

16003

14800

13042

12930

Národní ochranné známky

Pramen: http://www.upv.cz/, oficiální stránky Úřadu průmyslového vlastnictví, upraveno autorem

Graf č. 1: Statistika zapsaných ochranných známek

Pramen: http://www.upv.cz/, oficiální stránky Úřadu průmyslového vlastnictví, upraveno autorem

26

Jak je zřetelně viditelné v tabulce výše a následně i v grafickém znázornění, v roce 2008 bylo zapsáno přes 7800 národních ochranných známek a ochrana byla přiznána u 5130 mezinárodních ochranných známek. Celkově v počtu přihlášek došlo k mírnému poklesu, kdyţ v roce 2008 bylo přijato přes 9000 přihlášek, ovšem o rok dříve, v roce 2007 bylo přijato dokonce 10016 přihlášek. V oblasti mezinárodních ochranných známek bylo Úřadem průmyslového vlastnictví obdrţeno přes 4000 přihlášek a prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví bylo podáno také přes 570 ţádostí o mezinárodní zápis.

1.7. Vlastnictví a ochranná doba ochranné známky 1.7.1. Doba platnosti ochranné známky Vlastnictví k ochranné známce nastává po jejím zápisu do rejstříku ochranných známek. Od podání přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví počíná ochranná doba zápisu deset let s tím, ţe má vlastník moţnost jí obnovit vţdy na dalších deset let. Takovou ţádost o obnovu můţe podat nejdříve dvanáct měsíců před skončením doby platnosti této známky, nejpozději ale v den skončení doby splatnosti ochranné známky. Podle zákona o ochranných známkách můţe pak ještě v dodatečné lhůtě znovu zaţádat o obnovení zápisu. Pakliţe takovou moţnost nevyuţije do šesti měsíců po skončení ochranné doby známky, jeho právo tím zaniká. V takovém případě můţe nový přihlašovatel podat přihlášku k zápisu pro totoţné označení pro shodné výrobky či sluţby po uplynutí dvouletého období od zániku původní ochranné známky.

1.7.2. Práva a povinnosti vlastníka ochranné známky Majiteli ochranné známky zákon stanoví výčet činností, ke kterým je oprávněn. Na základě těchto práv: Má výlučné právo uţívat v obchodním styku zapsanou ochrannou známkou ve spojení a výrobky a sluţbami, pro něţ je zapsána, zejména označovat jí své výrobky a jejich obaly, nabízet pod tímto označením výrobky, uvádět je na trh nebo je skladovat za tímto účelem, nabízet či poskytovat sluţby pod tímto označením, dováţet nebo vyváţet výrobky pod tímto označením a uţívat tohoto označení v obchodních listinách a reklamě.29 29

Jakl, L. Právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví, 1. Vydání, Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů v Praze, 2004, s. 75

27

Je oprávněn pouţívat spolu s ochrannou známkou značku R v krouţku. Na základě tohoto symbolu je jednoznačně dáváno upozornění, ţe se jedná o chráněné označení. Bez jeho souhlasu nesmí neoprávněné osoby uţívat v obchodním styku označení shodné s jeho ochrannou známkou pro výrobky nebo sluţby, které jsou shodné s těmi, pro které je tato známka zapsána.30 Vlastníkovi ochranné známky vzniklo na základě zápisu známky právo se domáhat zákazu porušování práv z ochranné známky a také právo náhrady vniklé škody. Pokud někdo uvádí na trh výrobky nebo sluţby s totoţným nebo podobným označením, je majitel ochranné známky oprávněn ţádat od tohoto subjektu příslušné informace o původu takového výrobku nebo sluţby. Vlastník můţe na základě licenční smlouvy poskytnout právo k uţívání vlastní ochranné známky dalšímu subjektu. Na základě převodu můţe převést práva z ochranné známky na třetí osobu. Převod musí být uskutečněn písemnou formou a zápisem do rejstříku ochranných známek nastávají účinky převedení takových práv pro třetí osobu. Celní úřad, na základě poţádání majitele ochranné známky neumoţní propuštění zboţí do oběhu, pokud toto zboţí porušuje známková práva. Majitel se můţe domáhat po Úřadu průmyslového vlastnictví, aby vymazal ochrannou známku, která je svou podobou zaměnitelná. Majiteli ochranné známky vznikají zápisem do rejstříku ale také povinnosti. Základní povinností je pro něj především samotné uţívání ochranné známky. Vlastník ochranné známky nemůţe bránit dalšímu uţívání pozdější (mladší) shodné či podobné ochranné známky, jestliţe strpěl její uţívání po dobu 5 let ode dne, kdy se o tomto uţívání dověděl, ledaţe by tato pozdější ochranná známka nebyla podána v dobré víře.31 Pakliţe dojde k situaci, kdy majitel ochranné známky v období do pěti let od zápisu nezačne ochrannou známku řádně uţívat, nebo došlo k přerušení pouţívání známky nejméně po nepřetrţitou dobu pěti let, dochází k následkům z neuţívání ochranné známky. Pokud pro takové neuţívání jsou řádné důvody. Podle zákona takovým důvodem můţe být uţívání známky v podobě lišící se určitými prvky od podoby ochranné známky, která je zapsaná. Tyto

30


31


28

prvky ale nemění ani nemají vliv na její rozlišovací způsobilost. Dalším důvodem můţe být umístění ochranné známky na výrobcích a jejich obalech z důvodů jejich vývozu. Následky neuţívání ochranné známky mohou být důvodem pro její zrušení nebo nemůţe být na základě tohoto důvodu pouţita jako důkaz pro buď úplné, nebo částečné zrušení mladší ochranné známky.

1.8. Převod ochranné známky, licence 1.8.1. Převod, přechod a přepis práv k ochranné známce Ochranná známka je nehmotným statkem a jedním z důleţitých znaků je, ţe je s ní moţné nakládat jako s předmětem vlastnického práva. Podle zákona o ochranných známkách patří mezi způsoby nakládání s ochrannou známkou její převod i přechod, moţnost uţití známky jako zástavy nebo poskytnutí licence na ochrannou známku. Vlastník můţe ochrannou známku pro všechny výrobky či sluţby, pro které je zapsána, nebo pro jejich část, převést písemnou smlouvou na jinou právnickou či fyzickou osobu. Ochranná známka můţe být převedena i nezávisle na převodu podniku. Převodem se mění vlastnictví k ochranné známce. Nový vlastník vstupuje uzavřením smlouvy o převodu do všech práv původního vlastníka. Vůči třetím osobám je však převod účinný aţ zápisem do rejstříku ochranných známek, který vede Úřad průmyslového vlastnictví.32 K samotnému převodu můţe dojít pouze na základě písemné smlouvy. V té musí být stanoveno, jestli se jedná z hlediska převodu práv o úplný nebo částečný převod. Ţádost o zápis převodu ochranné známky do rejstříku je vůlí kteréhokoliv účastníka smlouvy, ten je povinen za tento úkon uhradit stanovený správní poplatek. Práva k ochranné známce nezanikají ani, pokud je podnik předmětem zrušení, prodeje nebo převodu, i za těchto situací je moţný převod práv k ochranné známce. Pokud je podnik předmětem konkursu, který je na něj vyhlášen, je nutné, aby správce konkurzní podstaty s převodem práv k ochranné známce na jiný subjekt souhlasil, pakliţe by nesouhlasil, zápis převodu se nemůţe uskutečnit. Práva k ochranné známce přecházejí na právního zástupce například při sloučení a splynutí podniku nebo při úmrtí vlastníka ochranné známky. Právní zástupce na základě takové skutečnosti podává ţádost o zápis, ale nehradí správní poplatek. 32


29

Majitel, který má ochrannou známku zapsanou v některé zemi Paříţské úmluvy, můţe také podat k soudu návrh na určení změny vlastníka známky, pokud byla známka zapsaná na obstaravatelovo jméno, tedy zprostředkovatele nebo komisionáře, hájícího zájmy majitele známky. Tento přepis je moţný pouze na základě rozhodnutí soudu, poté, kdy vlastník podal u soudu návrh na určení práva na přepis vlastníka ochranné známky. Úřad průmyslového vlastnictví na základě této pravotvorné skutečnosti provede v rejstříku přepis vlastnictví k ochranné známce. Soud však rozhodnutí o převodu ochranné známky z obstaravatele zpět na původního vlastníka neučiní, pokud tento obstaravatel své jednání řádně odůvodní a doloţí, ţe svého postavení vůči původnímu vlastníku při podání přihlášky ochranné známky na své jméno nezneuţil.33

1.8.2. Licenční smlouva Z výlučného práva se známkou disponovat můţe majitel ochranné známky na základě licenční smlouvy přenechat právo k jejímu dočasnému uţívání. Takový vztah mezi majitelem a nabyvatelem licence se řídí podle obchodního zákoníku. Nabyvatel je v tomto případě fyzická nebo právnická osoba a předmětem podnikání této osoby jsou výrobky nebo sluţby chráněné licencí k ochranné známce. Poskytnutím licence dává vlastník ochranné zámky jako poskytovatel souhlas třetí osobě, tj. jejímu nabyvateli, ochrannou známku uţívat v rozsahu, na sjednaném území a za ostatních podmínek stanovených v licenční smlouvě. Nabyvatel se naproti tomu zavazuje k poskytnutí určité úplaty nebo jiné majetkové hodnoty za poskytnutí licence.34 Při poskytnutí licence získává nabyvatel takové licence právo k vyuţívání ochranné známky, ale nedochází ke změně majitele ochranné známky. Licenční smlouva musí mít písemnou formu a měla by obsahovat vymezení předmětu a rozsahu licence, práva a povinnosti vlastníka i nabyvatele, jakým způsobem budou řešeny případné spory a také způsob placení poplatků souvisejících s licencí. Účinnost licenční smlouvy je odvislá ode dne zapsání do rejstříku ochranných známek. Moţnost, aby bylo moţné nakládat s ochrannou známkou i bez převodu na třetí osoby, poskytuje uzavření licenční smlouvy podle ust. § 508 – 515 obchodního zákoníku. Licenční smlouva v obchodním zákoníku upravuje souhlas majitele práva k vyuţívání zákonem chráněných nehmotných statků podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Podle ust. 33


34


30

§ 512 obchodního zákoníku je poskytovatel povinen bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy poskytnout nabyvateli veškeré podklady a informace, jeţ jsou potřebné k výkonu práva podle smlouvy. Licenční smlouva vyţaduje písemnou formu a důleţitými částmi takové smlouvy jsou: Určení poskytovatele a nabyvatele, tedy smluvních stran. Určení předmětu licenční smlouvy. Rozsah výkonu práva. Území, na kterém bude na základě licence právo vykováváno. Úplata za poskytnutí licence nebo jiná majetková hodnota. Předmět licenční smlouvy je nutno ve smlouvě konkretizovat, především je nutno dohodnout rozsah informací, které jsou nezbytné k výkonu práva, na které byla licence udělena. Licence můţe být podle známkového zákona poskytnutá jako výlučná, to znamená, ţe ji vlastník neposkytne jiţ nikomu jinému, nebo nevýlučná, kdy si vlastník ponechá vedle nabyvatele právo ochrannou známku uţívat téţ pro sebe, nebo si ponechá právo ji poskytovat i dalším zájemcům.35 Pakliţe je známka zapsaná v rejstříku pro více výrobků nebo sluţeb, její vlastník má právo poskytnout i několik výlučných licencí, ovšem kaţdá z nich musí být pro jiný výrobek nebo sluţbu. Na základě zákona o ochranných známkách se můţe majitel po uzavření licenční smlouvy vůči nabyvateli licence dovolat svých práv z ochranné známky, pokud nabyvatel porušil některé z podmínek licenční smlouvy. Mezi takové podmínky patří sjednání doby trvání licence, podoba ochranné známky, rozsah výrobků nebo sluţeb nebo sjednání území, na které byla licence poskytnuta. Nabyvatel licence je oprávněn se souhlasem vlastníka zahájit řízení ve věci porušení práv z ochranné známky. Bez souhlasu vlastníka tak můţe učinit, jestliţe v přiměřené době poté, kdy mu porušování oznámil, vlastník sám řízení v této věci zahájil.36 Licence je ve svém významu určité povolení k nějaké činnosti nebo výkonu a patří mezi základní dispoziční práva majitele ochranné známky.

35


36


31

1.9. Původ známých označení Značka je jednoduše řečeno zlatem celé firmy a za její sílu dnes mohou společnosti poděkovat hlavně středověkým cechům. Podle slov Sergia Zymana, který v první polovině 90. let 20. století vykonával post šéfa marketingu společnosti Coca-Cola je značka ve své podstatě nejvýznamnějším aktivem firmy. „V minulosti většina výrobků neměla žádné jméno. Výrobci a zprostředkovatelé prodávali své zboží ze sudů, polic a krabic bez jakékoliv identifikace dodavatele. Zákazníci se prostě museli spoléhat na poctivost prodejce.“37 S prvními typy označení se bylo moţné setkat právě u středověkých cechů. V té době se od řemeslníků vyţadovalo, aby z důvodu své ochrany i svých zákazníků proti špatné kvalitě, své zboţí označovali značkou. V umělecké činnosti se také nedlouho poté začaly objevovat označení jejich výsledků, protoţe kumštýři se rozhodly podepisovat svá díla. Jak můţe být paradoxně hádka prospěšná, dokazuje kupříkladu způsob, jakým vznikla světoznámá značka oděvní společnosti Kenvelo. Společnost začala působit v naší domovině dva roky po pádu ţelezné opony. Za jejím zaloţením stála dvojice Izraelců Dany Himi a David Dahan, kteří své podnikání nemohli šířit prostřednictvím trhu v Izraeli, a tak si vybrali Československo jako svou evropskou základnu, ideální pro jejich podnikatelské záměry. Původně se firma jmenovala Himi’s Jeans, jakoţto odvozenina od jména jednoho ze zakladatelů. To se ale nelíbilo tomu druhému, a tak se jiţ za čtyři roky musela značka přejmenovat. Vymýšlení nového názvu dalo dvojici ale hodně zabrat. Oba šéfové se během pracovních porad neustále hádali a nejčastější slova, která padla, byly jen ken (hebrejsky ano) a lo (hebrejsky ne). Na základě těchto poznatků je zřejmé, jakým způsobem známý název vzniknul. Světoznámá značka dětských stavebnic Lego také nevznikala snadným způsobem, coţ dokládá mnoho desítek let starý příběh. Dánský tesař Ole Kirk Christiansen, majitel firmy na dřevěné hračky, kterou zaloţil v roce 1932, si celé dny trápil mozkové závity. Čtyři roky po 2. světové válce chtěl na trh vyrazit s úmyslem zaujmout absolutní novinkou – stavebnicí z plastových kostek, které drţí při sobě díky nejrůznějším výstupkům. Ovšem nenapadal ho pro takovou stavebnici vhodný název. Kdyţ jednou dával na zkoušku hračky malým dětem, neustále je pobízel se slovy „Leg godt!“, coţ dánsky znamená „Hraj si 37

Magazín Epocha Speciál, Historie značek, 20. vydání, RF hobby, Praha, 2009, s. 63

32

dobře!“. A díky tomu byl název Lego na světě. Dnes mají charakteristické kostky velkou popularitu, ale v prvních letech po svém zavedení na trh

se nesetkávaly s přílišným

úspěchem z důvodu toho, ţe lidé tehdy dávali přednost klasickým dřevěným hračkám a plat byl pro ně nepřijatelnou variantou. Časy se ovšem mění, a tak dnes je značka Lego zavedeným pojmem v oboru hračkářství. Inspiraci pro své názvy hledají společnosti skutečně v různých oblastech lidského ţivota i chápání, a tak kupříkladu název Nivea pochází z významu latinského slova nivis, znamenající v překladu sníh. Lakonické pojmenování má být dáváno do souvislosti s tím, ţe právě bílé krémy mají sníh připomínat. Švédská společnost Ikea, která je známou v oblasti nábytkářského průmyslu započala své podnikání rokem 1943, kdy podnikatel Feodor Ingvar Kamprad (v roce 2009 7. nejbohatší muţ planety) přemýšlel, jak nazvat svůj obchod s nábytkem a rozhodl se pro sloţeninu prvních písmen slov Ingvar, Kamprad, Elmtaryd a Agunnaryd. Tato písmena jsou sloţena z jeho jména a farmy a vesnice, kde v mládí vyrůstal. Zdánlivě jednoduchý způsob jak označit svou společnost trumfuje zakladatel firmy Apple Steve Jobs. Jelikoţ jeho firma postrádala vhodný název, svolal

si postupně všechny své

kolegy a dal jim za úkol do konce pracovní doby vymyslet název firmy. Ţádný z návrhů se mu ovšem nelíbil a Jobs se tedy nechal inspirovat Indií, kterou nedávno navštívil. Za název tedy zvolil „Apple“ neboli „jablko“, coţ je podle tamní filozofie zen symbol dokonalosti. Jeho partner Steve Wozniak dodává: „Nás nic lepšího stejně nenapadlo.“38

1.9.1. Nejhodnotnější ochranné známky Následující grafické znázornění dokazuje, jak můţe být ochranná známka obrovská ve vztahu k jejímu vyjádření v penězích. Jednotlivé sloupce představují deset nejhodnotnějších celosvětových ochranných známek v roce 2009 (na základě dostupných finančních údajů, zjištěných za období roku 2009) a hodnoty nad sloupci představují cenu známky v miliardách dolarů. Tyto světové známky se staly díky mnohaleté tradici a věhlasu na trhu všeobecně známými a díky tomu získaly mimořádně silnou pozici.

38

Magazín Epocha Speciál, Historie značek, 20. vydání, RF hobby, Praha, 2009, s. 63

33

Graf č. 2: Nejhodnotnější ochranné známky

Pramen: http://www.interbrand.com/, upraveno autorem

Metody ocenění deseti nejhodnotnějších světových ochranných známek závisí na sběru informací a poznatků v oblasti oceňování za posledních dvacet let, jednotlivé známky však musí splňovat tyto kritéria: Musí být dostupné finanční údaje týkající se trţeb těchto společností. Alespoň jedna třetina trţeb musí pocházet mimo zemi původu společností a jejích značek. Economic Value Added (česky ekonomická přidaná hodnota) musí být kladná. Jedná se o jednu z dvojice nejpouţívanějších metod výnosového ocenění společnosti, která odráţí i substanční hodnotu podniku (samostatné ocenění jednotlivých

majetkových

sloţek).

Z toho

důvodu

a

z důvodu

lepší

interpretovatelnosti ji při našich oceněních upřednostňujeme. Ocenění se neprovádí z pohledu podniku, ale z pohledu akcionáře (investora), kterého zajímá ekonomický zisk. Toho společnost dosahuje tehdy, kdyţ jsou uhrazeny nejen běţné náklady, ale i náklady na vlastní kapitál.

34

Značka musí mít mezi veřejností široký profil informovanosti a být charakteristická svou proslulostí. Obrázek č. 1: Ocenění nejhodnotnějších světových ochranných známek

Pramen: http://www.interbrand.com/, upraveno autorem

1.9.2. Vyjádření zástupců předních společností hodnotných ochranných známek „Máme jasně definované poslání, vizi a hodnoty naší značky. Důležitou roli u nás hraje hlavně pravost. Toto vzbuzuje důvěru u spotřebitelů a poskytuje základ pro identifikaci se značkou a nikdy nesmí být ohroženo!“ Erich Stamminger, Adidas group „McDonald's je největší značkou a podnikáním orientovaným na zákazníka, pro které jsem kdy pracovala. Značka je jazyk, kterým všichni mluví, od globálního ředitele až po vedoucího restaurace.“ Jill McDonald, McDonald's „Společnost BMW pochopila velmi brzy, že u našich výrobků je značka druhým nejsilnějším pilířem našeho úspěchu. Poskytuje emoční přidanou hodnotu, která je velmi důležitá pro naše zákazníky.“ 35

Jan-Christiaan Koenders, BMW „Značka společnosti Philips informuje o tom, jak podnikáme a pracujeme, od vývoje produktu až po fakturační oddělení. Jednoduchost není jen slogan. Je pro nás principem, který průběžně sledujeme zvnějšku i zevnitř.“ Geert van Kuyck, Philips „Vedle našich zaměstnanců je značka naší společnosti nejdůležitější nehmotným majetkem, a proto chránit jeho hodnotu je velmi důležité pro všechny společnosti Siemens.“ Michael Rossa, Siemens39

39

Interbrand [online]. 2010 [cit. 2010-03-08]. Best Global .

36

Brands

2009.

Dostupné

z

WWW:

2. Nekalá soutěţ 2.1. Vymezení pojmu nekalá soutěţ Zrušením poddanských a cechovních vázaností uvedena byla do hospodářského ţivota zásada volného podnikání. Soutěţ podnikatelů vyvíjela se svobodně, jsouc legislativně omezena jenom předpisy, vydanými v zájmu veřejném. Záhy ukázala se potřeba chrániti také soukromé zájmy podnikatelů; neboť v závodění o hospodářské úspěchy bývá často uţíváno zbraní zavrţitelných, které lstivému a bezohlednému podnikateli pomáhají k vítězství nad poctivým a slušným konkurentem.40 Tato předmluva z osmdesát let staré publikace o nekalé soutěţi v podstatě dokonale popisuje tehdejší význam tohoto pojmu. Dnes není význam diametrálně odlišný a základní ustanovení popisuje nekalou soutěţ takto: Nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěţ se zakazuje.41 Tato generální klauzule je důleţitá především proto, ţe předkládá základní charakteristiku jednání, které je moţné povaţovat za nekalosoutěţní. Především musí jít o jednání v hospodářské soutěţi, toto jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěţe a musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Pakliţe jednání je nesprávné či nenáleţité, ale k tomuto jednání nedochází v hospodářské soutěţi, nelze tento případ posuzovat podle §44-50 obchodního zákoníku. Důleţitou úlohou generální klauzule je také pokrýt nevymezené skutkové podstaty, její funkce je důleţitá v okamţiku, kdy je obtíţné přesně popsat a vyjmenovat formy nepoctivého jednání. Nekalou soutěţí jsou podle zákona zejména tyto formy jednání: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Tyto speciální skutkové podstaty mají vlastně povahu příkladů činů, které v běţné praxi podle zkušeností zákonodárce (či spíše podle zkušeností jeho předválečných předchůdců).42

40

Hamann, L., Drábek, J., Buchtela, R., Schwarz, E. Nekalá soutěţ: Komentář k zákonu proti nekalé soutěţi se zákony vedlejšími, dobrými zdáními ústředny čsl. obch. a ţivn. komor a praţské obch. a ţivn. komory, vzorci podání atd., 1. vydání, Právnické knihkupectví a nakladatelství, Praha, 1930, s. 5 41 Česko. Obchodní zákoník. In Obchodní zákoník: Edice Zákony do kapsy. 2008, Hlava V., Díl II., § 44 42 Winter, F. a kolektiv autorů, Právo a reklama, 1. Vydání, Linde, Praha, 1996, s. 36

37

Tři podmínky ke splnění toho, aby nějaké jednání mohlo být označeno za nekalosoutěţní, v sobě zahrnují hned několik důleţitých významů. To, ţe se nekalosoutěţní jednání musí uskutečňovat v rámci hospodářské soutěţe, znamená, ţe subjekty tohoto soutěţního vztahu musí být v určité činnosti nebo oblasti konkurenty a musí mezi nimi hrát důleţitou roli reálná konkurence. Nekalosoutěţní jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěţe, tedy takové jednání, které je oproti obecné morálce v lecčems specifické. V soutěţi mezi konkurenty není mravné to, co v obecné morálce, tedy chování soutěţících subjektů je odlišné, neţli chování lidí v běţných ţivotních situacích. Konkurenti se totiţ zpravidla navzájem nepodporují a nedávají si přednost, protoţe jim jde o vlastní upevnění své pozice v soutěţi. Nekalosoutěţní jednání musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. A v tomto ohledu je důleţité se soustředit na samotný význam slova „způsobilé“, jelikoţ škoda v tomto případě nemusí ani vzniknout, ke vzniku odpovědnosti postačuje, ţe takové jednání bylo způsobilé přivodit újmu a tím i vznik škody. Potlačování nekalé soutěţe směřuje proti jednáním nebo praktikám v průběhu obchodu, která jsou v rozporu s poctivými postupy, tj. právní/etickou normou chování obchodníka. Pojem nekalé soutěţe zahrnuje širokou škálu jednání, která jsou spojena s hospodářskou soutěţí v širokém smyslu, a má širší rozsah neţ duševní vlastnictví. Pravidla na zamezení nekalé soutěţe a pravidla na zamezení restriktivních obchodních praktik (protimonopolní zákony) spolu vzájemně souvisí a doplňují se. Jejich společným cílem je zajistit fungování trţní ekonomiky při zachování poctivé a svobodné hospodářské soutěţe a určitou míru ochrany zájmů spotřebitelů.43 K tématu ochranných známek jsou svou povahou důleţité hlavně skutkové podstaty klamavého označení zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele. Vzájemné provázanosti ochranné známky a zmiňovaných forem nekalosoutěţního jednání se věnuji v další části kapitoly týkající se nekalé soutěţe, v první řadě je nejdříve důleţité se soustředit na podstatu hospodářské soutěţe a postavení soutěţitelů a spotřebitelů v nekalé soutěţi a jednáním, která jsou v rozporu s dobrými mravy.

43


38

2.2. Jednání v hospodářské soutěţi Dosáhnutí výhod na trhu. Ačkoliv se to můţe zdát jakkoliv všeříkající, hlavním cílem subjektů na trhu je činnost více neţ prostá a logická. Jednotliví soutěţitelé chtějí dosáhnout lepšího postavení na trhu zboţí nebo sluţeb a zvýšit svůj podíl na trhu oproti svým konkurentům. Základem je, aby soutěţ poskytovala všem stejné moţnosti a podmínky v rozhodování a soutěţení. Právě zneuţití takových moţností a tím zneuţití účasti v hospodářské soutěţi je nekalé soutěţní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěţe. Z hlediska dané tématiky hospodářské soutěţe je nutno charakterizovat subjekty, které jsou účastni na hospodářské soutěţi. Jsou to: Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěţe, i kdyţ nejsou podnikatelé (dále jen „soutěţitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěţní činnost v zájmu dosaţení hospodářského prospěchu a sdruţovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe a nesmějí účast v soutěţi zneuţívat.44 Podmínkou pro posuzování nekalosoutěţních jednání je to, aby šlo o jednání v hospodářské soutěţi. V tomto bodě je podstatné si říci, ţe soutěţní vztah nevzniká pouze mezi bezprostředními soutěţiteli či konkurenty ve stejném oboru, ale mezi všemi účastníky hospodářské soutěţe, kteří nějakým způsobem mohou svou činností zasahovat do funkční činnosti někoho jiného, kdo je také účasten hospodářské soutěţe v širším smyslu tohoto pojmu (§ 41 ObchZ), který je definován v předchozím odstavci. V takém soutěţním vztahu se tak proto mohou krom výrobců totoţných nebo podobných výrobků a poskytovatelů shodných nebo obdobných sluţeb, nacházet i obchodníci s výrobky či sluţbami poměrně rozdílnými, pakliţe mezi nimi ale existují určité moţnosti záměny. Aby mohlo dojít k určitému jednání v hospodářské soutěţi, předpokládá se vztah nejméně dvou subjektů, kteří spolu soupeří, aniţ by těmito subjekty museli být soutěţitelé se shodným zboţím nebo sluţbou nebo podnikající ve stejném oboru. Podmínka soutěţního úmyslu nebo úmyslu způsobit újmu jinému soutěţiteli se nevyţaduje, postačuje, ţe tento výsledek můţe nastat. Pojem soutěţní vztah je v takovém případě poměrně všeříkající, z hlediska hospodářské soutěţe a tématu soutěţení je s určitostí hlavním předpokladem takového vztahu moţná vzájemná zaměnitelnost určitých výrobků nebo sluţeb konkrétních podnikatelů. Předpokladem jednání v hospodářské 44

Česko. Obchodní zákoník. In Zákony II/2010 – Obchodní zákoník. 2010, Hlava V., Díl I., § 41.

39

soutěţi je tedy existující soutěţní vztah, který můţe být určitým způsobem ovlivněn. Není ani důleţité, jestli jsou poškozený a ten, kdo mu škodu způsobil v tomto vztahu, v první řadě musí vzniknout závadný projev či činnost v hospodářském soutěţním styku a ten, kdo jí způsobil, tak učinil z důvodu dosaţení vlastního hospodářského prospěchu.

2.3. Rozpor s dobrými mravy soutěţe Samotné vymezení pojmu dobré mravy soutěţe je poměrně sloţité, jelikoţ tento pojem není definován v ţádném zákoně a jeho vysvětlení spadá spíše do roviny mimoprávní, která je měřítkem určitých situací a jejich etického hodnocení, které odpovídá všeobecně uznávaným pravidlům slušnosti. Od obecného chápání tohoto pojmu dobrých mravů se v oblasti dobrých mravů soutěţe odlišuje tím, ţe se týká pouze principů a chování v hospodářském a obchodním styku. Jedná se o konání, při kterém dochází k obtěţování, klamání, vyuţívání soucitu, zneuţívání autorit, příbuzných, vyuţívání skryté reklamy, nevhodná grafická úprava, přetahování zákazníků, kopírování úspěšných reklamních kampaní, kopírování úspěšných výrobků, činy, které berou čas a klid spotřebitelům, hanění zboţí druhého soutěţitele atd.45 Jedná se tedy o takové formy jednání, kterými se soutěţitel snaţí získat výhodu v konkurenčním boji na úkor jiných soutěţitelů, a které je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěţe. Z podstaty nekalé soutěţe jsou důleţité pouze mravy soutěţní, a ačkoliv se některá jednání mohou zdát z obecného pohledu dobrých mravů za zavrţeníhodná, z hlediska soutěţního mohou být ve svém smyslu v pořádku a nehrozí za ně postih. Právě reklamní postupy některých firem jsou v současnosti často předmětem pozorování, protoţe třebaţe se mohou zdát z obecného pohledu zdánlivě v pořádku, mohou se ocitnout na tenké hranici mezi etikou a zavrţením. Obecně chápané dobré mravy určitě představují vyšší mravní hodnotu neţ dobré mravy v rámci hospodářské soutěţe. V některých situacích ale můţe být morálka v určitém odvětví obchodu, třebaţe by odmítala a byla v rozporu s jednáním, které je podle společensky

uznávaného

mínění

v souladu

s moderními

zásadami

demokratické

společnosti, naprosto v pořádku. Přestoţe se zdánlivě oba pojmy jeví jako na sobě nezávislé, i jednání v hospodářské soutěţi musí plnit určitou minimální normu obecně 45

Hofbauer, K. Duševní vlastnictví: Práva k nehmotným statkům – patenty, ochranné známky, autorské právo, 1. vydání, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, 1998, s. 49

40

chápaných dobrých mravů a občanské morálky. Podstatou zůstává, ţe rozpor s dobrými mravy v rámci hospodářské soutěţe představuje skutkový základ jednání, které je moţno povaţovat za nekalosoutěţní.

2.4. Způsobilost přivodit újmu Třetím podstatným znakem k naplnění skutkové podstaty nekalosoutěţního jednání je způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. K tomu, aby se některé jednání mohlo charakterizovat jako nekalosoutěţní, není potřeba úmyslu jednajícího ani jeho nedbalosti, k vlastnímu postihu ani není nutnost toho, aby soutěţiteli vznikla z takového jednání újma, stačí, ţe taková újma soutěţiteli pouze hrozí. Nemusí se také jednat o škodu materiální, újmou je v tomto smyslu i poškození pověsti některého soutěţitele, vyplývající v nároku na přiměřené zadostiučinění. Podmínka způsobilosti k přivození újmy je odvislá od splnění dvou předchozích znaků nekalosoutěţního jednání, protoţe jednání v hospodářské soutěţi, způsobující podnikatelům potíţe nebo materiální újmu, nemusí být vţdy v rozporu s dobrými mravy soutěţe a tedy být povaţováno jako nekalosoutěţní. Aby takové jednání za nekalou soutěţ mohlo být povaţováno, musí se připojit další okolnosti, které z povoleného jednání v hospodářské soutěţi učiní něco, odporujícího původnímu smyslu a účelu soutěţe jako takové. Jak uţ jsem předeslal, újmu je moţné brát jak z pohledu materiálního, tak i nemajetkového. K naplnění podstaty vzniku újmy postačí potencionální poškození, tedy to, ke kterému by mohlo teprve dojít. Není tedy nutné přímo dokazovat její vznik, postačí prokázání, ţe vznikla její objektivní hrozba. Pakliţe dojde ke klamání spotřebitele, pak je újma, která mu hrozí, součástí jiţ samotného klamání. Při klamání se totiţ konkrétní spotřebitel rozhoduje o koupi určitého zboţí nebo sluţby na základě falešných údajů a předpokladů, a jejich nesplnění, ať uţ jsou směřována do materiální nebo nemajetkové sféry, je pro takového spotřebitele újmou.

2.5. Právní úprava nekalé soutěţe Podle obecné podstaty zákona je nekalá soutěţ takové jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. V České republice je nekalá soutěţ upravena v § 44 – 54 obchodního zákoníku, který jí vymezuje v obecné rovině jako generální klauzuli, coţ je ve své podstatě 41

souhrn určitých obecných podmínek, které musí být naplněny, aby nějaké jednání mohlo spadat pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěţe. Existence takové konkrétní skutkové podstaty ovšem není nutností, postačí, ţe takové jednání znaky generální klauzule naplňuje a v takovém případě se bude jednat o nekalosoutěţní jednání. Generální klauzule je tedy jednání v hospodářské soutěţi, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. K tomu, aby mohlo být povaţováno za nekalou soutěţ, musí být tyto podmínky kumulativně splněny. Pakliţe nejsou tyto podmínky splněny, nelze takové jednání povaţovat za nekalosoutěţní. Zákon v tomto smyslu odkazuje na dobré mravy soutěţe, nikoliv však na dobré mravy podle § 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Podle zákona je postačující, ţe jednání splňuje způsobilost k přivození újmy jiným soutěţitelům či spotřebitelům, a pakliţe je takto způsobilé, nemusí těmto subjektům újmu způsobit, stačí, ţe k takovému způsobení újmy můţe dojít. Ochrana je poskytována soutěţitelům, to znamená, ţe zákon poskytuje ochranu i jiným subjektům, které se účastní hospodářské soutěţe a tyto subjekty nemusejí být pouze podnikatelé podle vymezení § 2 odst. 2 obchodního zákoníku. Podle § 44 odst. 2 obchodního zákoníku jsou nejčastějšími formami nekalé soutěţe klamavá reklama, klamavé označení zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví a ţivotního prostředí, srovnávací reklama. Tyto skutkové podstaty nekalé soutěţe jsou podle vymezení obchodního zákoníku demonstrativní, tedy názorné, a to znamená, ţe ta jednání, která nelze zahrnout mezi skutkové podstaty podle § 44 odst. 2 obchodního zákoníku, mohou být také nekalou soutěţí tehdy, pokud splňují předpoklady podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku.

2.6. Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěţe související s ochrannými známkami Z výčtu výše zmíněných skutkových podstat nekalé soutěţe samozřejmě nemají všechny vztah k ochranným známkám, proto se nyní zaměřím pouze na ty skutkové podstaty, které s ochrannými známkami souvisejí. Do této části můţeme tedy zahrnout především ustanovení § 46 a 47 obchodního zákoníku, z nichţ to první se týká klamavého označování zboţí a sluţeb a druhé upravuje vyvolání nebezpečí záměny. Ustanovení § 48 obchodního 42

zákoníku má k oběma zmíněným ustanovením vztah, pakliţe jejich nepatřičné uţití můţe být parazitováním na pověsti majitele ochranné známky. V této části se tedy věnuji těmto ustanovením postupně, tak jak jsou ukotveny v zákonné úpravě.

2.6.1. Klamavé označení zboţí a sluţeb Jednou z hlavních zásad, týkajících se práv na označení ve všeobecném smyslu je, ţe toto označení nesmí být klamavé. Klamavost je např. v ZOZ jedním z důvodů vyloučení označení ze zápisu do rejstříku ochranných známek, jestliţe by taková známka klamala veřejnost zejména o povaze, jakosti nebo zeměpisném původu výrobků nebo sluţeb. To je ovšem veřejnoprávní sankce, jejímţ cílem je ochrana obecného zájmu a zájmu spotřebitelů. Klamavost z hlediska jejího veřejnoprávního postihu musí spočívat ve známce samotné, tzn. ţe samy její údaje ohledně výrobku, který chrání, musí být objektivně nesprávné, nikoli ve způsobu, jakým je známka uţita. To je předmětem zpravidla práva proti nekalé soutěţi.46 Klamavost v oblasti nekalé soutěţe se liší od pojetí klamavosti ve známkoprávní ochraně, přestoţe můţeme říct, ţe se týká totoţných znaků, které mohou zapříčinit to, ţe některé označení bude nezpůsobilé k zápisu do rejstříku ochranných známek. Hlavní rozdíl je v časovém momentu, kdy se uplatňuje klamavost. Pokud je při zkoumání způsobilosti k zápisu klamavý údaj zachycen ještě před jejím samotným zápisem do rejstříku ochranných známek, u klamavého označení zboţí a sluţeb, se klamavý údaj o zboţí, jeho původu nebo vlastnostech uplatňuje aţ po jeho učinění, tedy kupříkladu napodobením ochranné známky. Pakliţe se označení vyznačuje tím, ţe je způsobilé v hospodářském styku vyvolat mylnou domněnku, splňuje znak klamavého označení. Tato mylná domněnka se týká označeného zboţí nebo sluţby pocházejícího z určitého státu, místa nebo určitého výrobce a označené zboţí nebo sluţby disponují určitými charakteristickými znaky nebo zvláštní kvalitou. Není rozhodující, jestli k takovému označení došlo přímo či nepřímo, nebo bezprostředně na zboţí nebo jeho obalu, etiketě aj. K vyvolání mylné domněnky o původu a znacích zboţí či sluţeb můţe dojít i v případech, kdy označení obsahuje pravdivý údaj, který je však schopen uvést v omyl. Na druhou stranu označení, které je očividně nadsazené nebo nepravdivé, ţe je u něj absolutně vyloučena moţnost

46


43

klamání soutěţitelů nebo spotřebitelů, nelze povaţovat za klamavé. Klamavým označením můţe však být i nesprávné označení zboţí nebo sluţeb, u nichţ existuje připojení dodatku, který evidentně slouţí k odlišení od skutečného původu, jako výrazy „druh”, „typ” nebo „způsob”. Takové označení je způsobilé vyvolat o původu nebo o povaze zboţí či sluţeb mylnou domněnku. K tomuto faktu však je nutné zmínit i druhou stranu – za klamavé označení

nelze

povaţovat

uvedení

názvu,

všeobecně

pouţívaného

a

vţitého

v hospodářském styku, a který se zcela běţně pouţívá k označování druhu nebo jakosti určitého zboţí. Takový název se klamavým označením stane aţ v situaci, kdy k němu bude připojen dodatek, který můţe klamat o jeho původu, typickými příklady jsou dodatky „původní“ nebo „pravý“. Ochranné známky pouţívají absolutní ochranu podle zákona o ochranných známkách, a tímto nekalosoutěţním jednáním můţe dojít k souběhu s porušením práv k ochranné známce.

2.6.2. Vyvolání nebezpečí záměny Z hlediska ochrany duševního vlastnictví se jedná o nejvýznamnější skutkovou podstatu nekalé soutěţe a podle nehmotného statku, se kterým souvisí, ji můţeme rozdělit do třech skupin. Obchodní zákoník charakterizuje vyvolání nebezpečí záměny jako jednání, které je způsobilé nebezpečí záměny vyvolat nebo vytvořit, či vyvolat klamnou představu ve spojitosti s určitým podnikem, obchodní firmou, zvláštním označením nebo výrobky jiného soutěţitele. Jedná se tedy o: Napodobení obchodní firmy, názvu nezapsaného podnikatele, popř. i jména nezapsané fyzické osoby, nebo jiného označení soutěţitele, které nositel jiţ po právu uţívá. Jedná se tedy opět o doplňkovou ochranu k ochraně absolutní u příslušného typu duševního vlastnictví.47 Uţití označení podniku, úpravy výrobků, určitých výkonů podniku nebo obchodních materiálů (obalů, tiskopisu, katalogů, reklamních prostředků) jiného soutěţitele. Jedná se o označení, která jsou pro určitý podnik nebo závod příznačná. Napodobení cizích výkonů, výrobků nebo jejich obalů, pakliţe jsou schopná vyvolat nebezpečí záměny s podnikem, ochranným nebo jiným označením nebo výkony či výrobky jiného soutěţitele.

47


44

Tato jednání jsou určitým způsobem zaměnitelná a jsou schopná oklamat, přičemţ postačuje, ţe záměna je hrozbou a nemusí k ní ani dojít. Jasným poznávacím znamením takových nekalosoutěţních jednání je tedy vznik nebezpečí záměny nebo určité klamné představy ve spojitosti s podnikem, obchodní firmou, zvláštním označením, výrobky nebo výkony jiného soutěţitele, přičemţ jde hlavně o zaměnitelnost. V tomto případě nezáleţí na tom, jestli byla vyvolána nevědomě nebo úmyslně. Tuto formu zaměnitelnosti je schopen postřehnout i běţný spotřebitel a určitá shoda musí nastat ve znacích, které jsou v hospodářském styku z hlediska dojmu určující. Pokud dojde však ke shodě s vlastnostmi, které jsou společné pro určitý druh výrobků, výkonů a obchodních materiálů, nebo ke shodě s označením druhovým, nejsou tyto způsobilé vyvolat nebezpečí záměny. U skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny se jedná především o snahu vyvolat u spotřebitele dojem, ţe se jedná o osvědčený výrobek jiţ zavedené firmy. Podle § 47 obchodního zákoníku toto ustanovení chrání to, co je schopné odlišit podnik, výrobek či sluţbu od jiných subjektů a výrobků, které se vyskytují v soutěţním prostředí. Výše popsané formy nebezpečí záměny se týkají hlavně takových případů, kdy můţe být spotřebitel oklamán označením, obalem nebo napodobeninou výrobku.

2.6.3. Parazitování na pověsti Jednáním, které je typické pro skutkovou podstatu parazitování na pověsti, je vyuţívání pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele z důvodu získání pro své podnikání nebo pro jiného prospěch, kterého by jinak soutěţitel nedosáhl. K dosaţení takového prospěchu přitom nemusí dojít, z jednání však musí být patrná motivace a snaha k jeho získání. Parazitování na pověsti je zvláštní skutková podstata, které má v mnoha případech vztah hlavně ke klamavému označení zboţí a sluţeb a vyvolání nebezpečí záměny. Jak geografické označení, tak odkaz na původ zboţí z určitého podniku nebo uţití zvláštních označení či úpravy výrobků nebo výkonů, či jejich napodobení jsou zpravidla nejen porušením ustanovení § 46, resp. § 47 ObchZ, ale mohou být za určitých okolností i parazitováním na cizí pověsti.48 Jde vlastně o jednání, kdy soutěţitel získává z úsilí a výsledků jiného soutěţitele a tím porušuje pravidla hospodářské soutěţe.

48

Munková, J. Práva k nehmotným statkům a hospodářská soutěţ, 1. vydání, Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 1995, s. 73

45

3. Porušování práv duševního vlastnictví 3.1. Pojem duševní vlastnictví Duševní vlastnictví hraje v současném světě stále významnější roli, ba dokonce se dá říci, ţe jeho klíčový význam v rozvoji nových technologií a jejich prostřednictvím i nových potřeb, nového ţivotního stylu, je jedním z příznačných znaků této doby. Je to důsledek svobodného otevření tvůrčích sil lidí v masovém měřítku. Zatímco ještě v první polovině 20. století bylo právo duševního vlastnictví záleţitostí jen úzkého okruhu osob, od jeho druhé poloviny se dotýká širokého spektra lidí v běţných ekonomických procesech a vztazích, ať jiţ v postavení tvůrců nebo uţivatelů nehmotných statků chráněných duševním vlastnictvím. Řádná ochrana duševního vlastnictví patří mezi samozřejmé předpoklady a velmi zdůrazněné priority ve vyspělých zemích.49 Po roce 1989 se právě oblast duševního vlastnictví dočkala v České republice významného rozvoje, díky přechodu

z plánovaného

hospodářství

na

trţní

se

mezi

soutěţiteli

rozmohla

konkurenceschopnost, bohuţel z toho vyplývají také negativa v podobě porušování práv duševního vlastnictví, tedy tématu, kterému je věnována tato kapitola. Z důvodu faktu, ţe se ekonomické prostředí neustále mění a vyvíjí, dochází logicky k rozvoji práva duševního vlastnictví, ale také jeho ochrany a proti jakýmkoliv formám zásahů do takových práv. Nejprve je však důleţité se zaměřit na samotný pojem duševní vlastnictví a jeho význam. Pojem vlastnictví lze z obecného pohledu vymezit jako určitý vztah osoby (právnické nebo fyzické) k věci, právu nebo jiné hodnotě a v přeneseném smyslu se vlastnictvím míní objekt tohoto vztahu (majetek). Základním právem vlastníka je, ţe můţe uţívat svého majetku podle své vůle a nikdo jiný nemůţe bez jeho souhlasu tohoto majetku právoplatně uţívat a disponovat. Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu duševní činnosti neboli lidského myšlení. Je to tedy obecný pojem pro určité výsledky tvůrčí činnosti a komerční symboly, které jsou duševními hodnotami nehmotné povahy s různou úrovní výlučných práv k jejich uplatnění na trhu. Výsledky tvůrčí činnosti a komerční symboly mají společného jmenovatele, a sice jsou součástí trţních komodit.50 Můţeme mezi ně zařadit určité originální myšlenky, nápady, náměty, návody nebo řešení, jak lze inovovat vnitřní nebo okolní svět člověka. Pouze to, co je charakteristické svou 49


50


46

jedinečností, originalitou a neopakovatelností, můţeme povaţovat za duševní vlastnictví. Právě hodnota duševního vlastnictví je realizovatelná či závislá na jeho vyuţitelnosti a tím, zda je přínosem pro společnost či pouze jedince a je schopna vyvolat tvorbu dalších materiálních nebo nemateriálních produktů. V jeho právně dané podobě lze duševní vlastnictví uţívat, ochraňovat, ale také měnit. Smyslem ochrany duševního vlastnictví je zabezpečit návratnost investic a také z výsledků takové duševní činnosti získat uţitek. Důleţitým faktorem ochrany duševního vlastnictví je ale především ochrana před neoprávněným prospěchem cizích osob z výsledků takové duševní činnosti. Duševní vlastnictví lze členit na průmyslové vlastnictví a autorská práva. Průmyslové vlastnictví představuje souhrn absolutních subjektivních práv k nehmotným statkům, které jsou průmyslově vyuţívatelné a jejich právní ochranu. Důleţitým úkolem ochrany průmyslového vlastnictví je potlačování nekalé soutěţe. Předmětem průmyslového vlastnictví jsou vynálezy, uţitné a průmyslové vzory, topografie polovodičových výrobků a odrůdy rostlin a dále jsou to ochranná označení – ochranné známky, označení původu a zeměpisná označení a obchodní firmy. Autorská práva se vztahují na díla literární, výtvarná, hudební a software. Z výčtu jednotlivých práv duševního vlastnictví je právě ochranná známka nejrozšířenějším a nejčastějším pojmem a je stěţejním bodem celé mé práce, a proto je jí v následující analýze situace v ochraně práv duševního vlastnictví v České republice věnován největší prostor.

3.2. Ekonomický význam duševního vlastnictví Přínos duševního vlastnictví pro národní hospodářství spočívá především v ochraně subjektů působících na trhu výrobků a sluţeb. Tyto subjekty vynakládají značné mnoţství investic do tvorby a inovace svých produktů, aby získaly výrobek či sluţbu, který bude moci po určitou dobu vyuţívat monopolního postavení na trhu. Přínosem pro národní hospodářství je tak především ochrana těchto subjektů na trhu, jelikoţ porušování takových práv duševního vlastnictví představuje pro národní ekonomiku a její subjekty váţnou hrozbu. Zájmem subjektů působících na trhu je úspěch v konkurenčním prostředí, tedy zlepšení své pozice na trhu a z toho plynoucí vytváření ziskovosti. Z toho důvodu se firmy soustředí na neustálou inovaci své výroby a investují nemálo finančních prostředků do nových technologií, výzkumu a vývoje. Odměnou za vynaloţené náklady je jim zisk z prodeje takového vylepšeného či nového výrobku. Na druhou stranu pakliţe by 47

se firmám za takto vynaloţené úsilí nedostávalo kýţené ziskovosti, znamenalo by to pro ně demotivaci a s tím související neochotu investovat do inovace svých výrobků a sluţeb. Pokud by k takové situaci docházelo v dlouhodobějším časovém horizontu, pak by to mohlo mít pro firmu katastrofální následky v podobě ztráty svého postavení na trhu nebo dokonce zániku takové firmy. Zatímco na jedné straně vytvoření a vyuţívání duševního vlastnictví jako nehmotných statků si vyţaduje stále větší investiční náklady, čas, úsilí a přijetí značného rizika při výzkumu, vývoji a výrobě, na straně druhé je technicky snadné a levné tyto statky napodobit. Pokud se nezabrání napodobování, nemůţe tvůrce duševního vlastnictví získat zpět své rizikové kapitálové investice s příslušnými zisky na trhu a ztratí svou ekonomickou motivaci a zdroje pro další inovaci, při níţ je neúspěch častější neţ úspěch. Cílem ochrany je vytvořit trţní mechanismus právním zabráněním moţnosti „parazitování“, tj. moţnosti vyuţívání těchto nehmotných statků třetími stranami pro obchodní účely.51 Ochrana práv k duševnímu vlastnictví a její důsledné prosazování v podmínkách národního hospodářství České republiky patří mezi oblasti prioritního zájmu. Ochrana tohoto odvětví napomáhá k rozvoji trhu tím, ţe se umoţňuje rozlišování chráněného zboţí nebo sluţeb na základě jejich kvality a díky jejich propagace mezi spotřebiteli. Právě komerční symboly představují a napomáhají k určité pověsti zboţí nebo sluţeb, v souvislosti s nimiţ jsou známky uţívány. Dobrá pověst na trhu zboţí a sluţeb představuje určitou hodnotu podniku, odráţející jeho obchodní pověst a můţe se na trhu přeměnit ve vyšší zisk. Význam duševního vlastnictví tak je především ve snadnější orientaci účastníků na trhu výrobků nebo sluţeb a v určité identifikaci firmy a jejích výrobků nebo sluţeb. Z hlediska poptávky na trhu má tedy ochrana duševního vlastnictví zásadní význam, protoţe umoţňuje spotřebitelům, aby mohli rozlišit výrobky nebo sluţby od jednotlivých výrobců a poskytovatelů sluţeb. Mezi spotřebitelem a výrobcem se tak jedná o zcela zásadní prostředek komunikace, jelikoţ výrobce kvalitou a pověstí svých výrobků nebo sluţeb představuje své podnikatelské moţnosti a cíle a tím i napomáhá k charakteristice své firmy. Pakliţe společnosti z důvodu porušování práv duševního vlastnictví nedosahují takových zisků jako v situaci, kdy by nebyly cílem různých nekalých praktik, musí vynakládat další 51


48

náklady na odstranění nebo omezení takových nelegálních činností, kupříkladu na náklady na soudní řízení i náklady spojené s napomáháním odhalováním takových závaţných nekalých praktik. Takovými formami klamavých činností totiţ přicházejí o notnou část svého zisku a musí z toho důvodu o to víc investovat do reklamních prostředků k opětovnému získání spotřebitelské přízně. Do nákladů, v těchto případech závaţného poškození práv duševního vlastnictví, patří také zmařené investice do určité technické inovace nového výrobku, coţ má za následek přetrvávající niţší ziskovost těchto společností. To můţe znamenat v krajních případech sniţování počtu zaměstnanců nebo dokonce zánik takto poškozené společnosti a z toho důvodu je cítit značný vliv na pracovní trh,

protoţe

nezaměstnaní

sebou

přinášejí

náklady

státu

spojené

s podporou

v nezaměstnanosti nebo jejich rekvalifikaci. Ovšem k poškození nedochází pouze z pohledu společností, nýbrţ i spotřebitelů, kteří v očekávání vysoké kvality jim známého výrobce často mohou sáhnout po dobře vytvořeném padělku, ovšem brzy mohou dojít k poznatku, ţe oproti originální produkci trpí takový padělek nesrovnatelně niţší kvalitou. Nejčastěji si nakupující povšimne nevypovídající kvality a očividných vad a nákupu takových výrobků se vyhne. Bohuţel v některých případech spotřebitel není schopen na první pohled odhalit určité vady výrobku při jeho nákupu a dochází tak k jeho zřejmému oklamání v případě nákupu takového padělaného zboţí. Právě prodej padělaného zboţí lze s určitostí brát za nejzávaţnější případ poškození spotřebitele z oblasti porušení práv duševního vlastnictví a je závaţným ekonomickým i právním problémem současnosti.

3.3. Porušování práv duševního vlastnictví ve světovém měřítku Problematika porušování práv duševního vlastnictví je ve své podstatě zkoumána jiţ od druhé poloviny 19. století, nikdy však ekonomické ztráty, které vznikají v důsledku porušování těchto práv, nedosáhly takových rozměrů jako v současnosti. Bylo by nejspíše nošením dříví do lesa zdůrazňovat, ţe celosvětově rozšířený fenomén pirátství a padělatelství, tedy zjednodušeně řečeno porušování práv duševního vlastnictví většinou spojované s právy autorskými a souvisejícími a s právy k ochranné známce, má hluboký negativní dopad ekonomický, sociální i politický.52 Porušování práv k duševnímu vlastnictví a konkrétně padělatelství a pirátství jsou narůstajícím fenoménem v současných podmínkách globalizovaného celosvětového hospodářství a pro jednotlivé národní 52

Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO, 1. vydání, Linde, Praha, 2004, s. 189

49

ekonomiky a subjekty podnikající na trhu představuje skutečně závaţný problém. Lze se s ním setkat po celém světě a ani nejvyspělejší země nejsou oproštěny od této formy globální kriminality. Závaţnou hrozbou zůstávají hlavně ohromné ekonomické ztráty z těchto nepatřičných zásahů do práv duševního vlastnictví, ovšem důleţité je zdůraznit, ţe můţe mít citelné důsledky i v jiných oblastech jakými jsou zdraví či bezpečnost. S padělatelstvím i pirátstvím se do současného ţivota dostala do popředí zdánlivě lákavá a atraktivní forma jak na úsilí někoho jiného parazitovat, ovšem jako jiné kriminální aktivity, které jsou organizovány ve velkém měřítku, se neuvěřitelným tempem rozrůstá a ze zdánlivě nevinně vypadající myšlenky se přeměnila do rozsahu organizovaného zločinu v mezinárodním obchodě s pirátskými výrobky a padělky. Tento závaţný problém tedy není moţné vnímat ani hodnotit izolovaně. Tyto aktivity jsou často prováděny organizovaně a na značné logistické úrovni a souvisejí s nimi další protiprávní aktivity jako krácení daní nebo praní špinavých peněz. Poněkud neprávem je tato činnost leckdy mnohými přehlíţená, jelikoţ pro společnost má větší nebezpečnost častý výskyt násilné trestné činnosti, neţli tento druh kriminality, představující pro pachatele poměrně nízká trestně právní rizika. Lze předpokládat, ţe mimořádné objemy finančních prostředků, které byly získány z těchto forem ilegálních aktivit, nejsou dále pouţity v cílových zemích, ve kterých jsou generovány a nejsou daněny, ale jsou často vyváţeny do třetích zemí, kde se vrací do ekonomik daných zemí formou investic, a tím napomáhají svým způsobem k podpoře ekonomik zemí, kde se tyto výrobky vyrábějí. Závaţnost porušování práv duševního vlastnictví nelze brát pouze z geografického hlediska jako střet mezi majiteli práv duševního vlastnictví v zemích, kde funguje prostřednictvím právních řádů dostatečná ochrana těchto práv a dodavateli zboţí ze zemí, kde existuje nízká úroveň právní ochrany. Země třetího světa nejsou v tomto smyslu rozhodně výjimkami, jedná se skutečně o globální problém a k porušování těchto práv dochází podle statistik téměř ve všech ekonomikách, ať uţ se jedná o odbyt takového zboţí nebo jeho původ. Často se uvádí, ţe zboţí porušující práva duševního vlastnictví, pochází z téměř 150 zemí, z čehoţ hned 27 vyspělých států jsou členy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a jakýkoliv střet západní kultury s asijskými ekonomikami je tedy naprosto bezpředmětný. Přesto ač se to zdá neuvěřitelné, téměř šedesát procent zabaveného zboţí pochází z Čínské lidové republiky, Thajska, Hong Kongu, Jiţní Koreje a Malajsie. Předmětem porušování 50

práv duševního vlastnictví nejsou, jak si mnozí myslí, pouze technologicky méně náročné výrobky jako textil nebo hračky, ale prakticky cokoliv, co je spojené s jakoukoliv ekonomickou výhodou subjektu, který taková práva porušuje. Čím dál častěji se lze tedy setkat i s případy, kdy jsou porušována práva v souvislosti s technologicky náročnějšími výrobky, jako jsou farmaceutické přípravky nebo náhradní díly automobilů. Porušování podléhají i třeba potraviny nebo jiné běţné výrobky kaţdodenní spotřeby. Uvádí se, ţe zákroky celních orgánů (zabavení) se týkají přibliţně 744 poloţek z celkem téměř 5200 Harmonizovaného systému popisu komodit (The Harmonized Commodity Description and Coding System of the World Customs Organization). To také vyvrací jistý zaţitý způsob vnímání porušování práv, který se např. v České republice omezuje na porušování práv k ochranným známkám a případně autorská práva.53 Podrobnější statistiku a související grafická znázornění týkající se přehledu zajištěných poloţek porušení v celním řízení i na vnitřním trhu naleznete v příloze č. 1 a č. 2.

3.4. Význam ochrany práv duševního vlastnictví Ochrana duševního vlastnictví by měla být především chápána jako určitá pobídka k tvůrčí činnosti a s ní související vyuţívání jejích výsledků, jejichţ hlavním předpokladem je neustálé zvyšování konkurenceschopnosti, inovativnosti a také zaměstnanosti. Duševní vlastnictví je ve své podstatě monopol, a vlastníci takového práva mají výlučné právo vyuţívat předmět ochrany a brát z takového vyuţívání veškeré poţitky a všem ostatním subjektům, které by ho chtěly vyuţívat, mají právo ho zakázat. Tato oblast spadá do problematiky vnitřního trhu. Ten ve svém obecném názoru představuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je v souladu s legislativou Evropské unie zajištěn volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Právě ze zásady svobody vnitřního trhu vyplývá určitý střet vnitřního trhu s ochranou duševního vlastnictví, ale tento zdánlivý nedostatek je řešen harmonizací předpisů jednotlivých států Evropské unie a také umoţnění práv, která platí v rámci celé Evropské unie. Právní ochrana duševního vlastnictví v rámci České republiky je v naprostém souladu s principy trţního hospodářství a je harmonizována s právem Evropské unie. Pokud se jedná o ochranu předmětů podle autorského zákona (například různých literárních nebo 53

Popelková, V. ; Štros, D. ; Voborník, M. Prosazování práv z duševního vlastnictví : Učební texty [online]. II. díl. Praha : Elso Group, 2007 [cit. 2010-03-09]. Stánkový prodej – právní úprava, aktuální problémy, kompetence a spolupráce s ČOI, SZPI, celní správy a Policie ČR a ţivnostenských úřadů, s. . Dostupné z WWW: .

51

hudebních děl), pak spadá pod působnost Ministerstva kultury České republiky a jím delegovaných kolektivních správců (například Ochranný svaz autorský). O ochranu práv k nehmotným statkům, spadající pod průmyslové vlastnictví zajišťuje Úřad průmyslového vlastnictví, který se stará o udělování patentů a vedení rejstříků ochranných známek. V jeho další kompetenci je zabývání se ochranou průmyslových vzorů, uţitných vzorů, topografie polovodičových výrobků, zeměpisných označení a označení původu výrobků. Z hlediska prosazování a zajišťování ochrany duševního vlastnictví jsou důleţité další orgány jako Česká obchodní inspekce, Policie České republiky, soudy a státní zastupitelství, celní úřady nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Systémem ochrany průmyslového vlastnictví se zabývá také Komora patentových zástupců a Česká advokátní komora, jejichţ členové jsou připraveni kaţdému původci či přihlašovateli pomoci v záleţitostech ochrany průmyslového vlastnictví a zastupovat je v řízení jak v České republice, tak v zahraničí.

3.5. Důsledky porušování práv v České republice Obchodování s padělaným a pirátský zboţím a další formy porušování práv k duševnímu vlastnictví, představují v dnešní společnosti váţné bezpečnostní riziko. Samotným výrobcům takové jednání způsobuje značnou škodu, stejně tak jiným subjektům respektujícím zákony nebo majitelům autorských práv a důleţitým rizikovým faktorem je samozřejmě také klamavost spotřebitele. V historii České republiky má ochrana práv duševního vlastnictví poměrně dlouholetou tradici a v dřívějších dobách svou oporu měla především v soukromoprávní a trestněprávní úpravě. Po roce 1989, tedy po pádu totalitního reţimu, právě tato oblast doznala poměrně značných změn, které souvisely především s transformací ekonomiky, kdy se na trhu objevila moţnost vzniku mnoha nových podnikatelských subjektů, které rozvíjely svou podnikatelskou činnost v oblasti, kde předmět výroby, obchodu, sluţeb či jiných aktivit pramení z duševního vlastnictví. Radikálních změn se dočkala i oblast informačních technologií a rozvoj počítačové techniky vůbec, a s tím také souvisely první případy porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu. Nejviditelnější případy zpočátku souvisely hlavně s prodejem dţínového zboţí, které bylo neoprávněně označené ochrannou známkou. Tehdy se však nejednalo o nejzávaţnější

52

trestnou činnost s ohledem na její společenskou nebezpečnost nebo její četnost, přesto těmto případům byla věnována z řad policejních sloţek značná pozornost. Doba se mění, a tak i tato oblast doznala určitého vývoje. Z hlediska dané problematiky je zřejmé, ţe frekvence kriminality v oblasti ochrany práv k duševnímu vlastnictví je i po mnoha letech závaţným tématem, coţ dokládají mnohé provedené statistiky orgánů, starajících se o prosazování a zajišťování ochrany duševního vlastnictví. Prosazování ochrany práv k duševnímu vlastnictví patří v podmínkách naší ekonomiky a po přístupu České republiky k mnohostranné Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (Světové obchodní organizace), mezi oblasti maximálního zájmu. Důkazem je kaţdoroční vyhodnocení Ministerstva vnitra o naplňování cílů Koncepce boje proti kriminalitě v oblasti práv duševního vlastnictví, kterou schválila česká vláda jiţ v roce 1999 a která obsahuje několik zásadních oblastí, které mají napomáhat k potírání tohoto druhu kriminality (příkladem je projekt bezpečnostních akcí zaměřených na potírání kriminality v oblasti duševního vlastnictví v součinnosti se zainteresovanými orgány (Policie ČR, Českou obchodní inspekcí, Generálním ředitelstvím cel a j.). Právě z cíle této koncepce byla v roce 2000 na Ministerstvu průmyslu a obchodu vytvořena Meziresortní komise pro potírání nelegálního jednání proti právům k duševnímu vlastnictví. Tato komise má za úkol se v součinnosti s podnikatelskou sférou zabývat určitými opatřeními a moţnostmi, jak omezit tyto formy nelegálních aktivit. Veškeré formy postihů za porušování pravidel na ochranu práv k duševnímu vlastnictví jsou v rámci české legislativy jasně formulovány a definovány. Z hlediska kontrolní činnosti na celém území České republiky, prováděné především Českou obchodní inspekcí, celními a ţivnostenskými úřady je zřejmé, ţe s největším mnoţstvím pirátského a padělaného zboţí prodávaného na trţnicích, se lze setkat v příhraničních oblastech. Zvýšený dozor a četnější formy kontrolní činnosti jsou tak směřovány zejména v Ústeckém, Karlovarském, Plzeňském nebo Jihočeském kraji, tedy příhraničních oblastech s Rakouskem a Německem. Jak uţ se stalo nepříjemnou tradicí, největší podíl zadrţeného zboţí stále tvoří pirátské kopie audio a video nahrávek, coţ je znatelně ovlivněno kontrolní činností České obchodní inspekce, která v těchto případech pracuje v součinnosti s Českou proti-pirátskou unií a také s českou pobočkou Mezinárodní federace hudebního průmyslu. S podrobnějšími statistickými daty České obchodní inspekce se můţete seznámit v další části práce, přesto z mnoţství zjištěných případů 53

porušení práv duševního a průmyslového vlastnictví lze vyčíst, ţe účinnost kontrolních činnosti tohoto orgánu se rok od roku zvyšuje. V oblasti průmyslového vlastnictví Česká republika prostřednictvím svých kontrolou pověřených orgánů udrţuje poměrně vysoký standard v oblasti ochrany práv k duševnímu vlastnictví a pokrok při výkonech kontrolních a dozorových orgánů (především Celní správy a České obchodní inspekce) je díky četnějším kontrolám a hlídkám, rostoucími počty razií a zabavováním pirátského a padělaného zboţí, opravdu znatelný. Cíl České republiky zasadit se od dodrţování ochrany práv k duševnímu vlastnictví a vybudovat si stabilní základ k efektivní ochraně těchto práv svou intenzivní prací spojenou zejména s kontrolními činnostmi, se tak alespoň dílčími úspěchy začíná plnit. Ovšem i přes prokazatelně dobré výsledky v ochraně práv k duševnímu vlastnictví, přetrvává trend pirátství a padělatelství v poměrně vysoké míře a je stálým a přetrvávajícím ekonomickým i právním problémem. Trţní prostředí v České republice je otevřené, o coţ se mohou opřít domácí i zahraniční investoři. Je součástí evropského trhu, ovšem z tohoto pohledu je Česká republika poměrně malou ekonomikou a její kaţdoroční statistická čísla, která se týkají zadrţeného zboţí, odpovídají její pozici v rámci Evropské unie. Zboţí, které porušuje práva duševního vlastnictví zjištěné na základě kontrolní činnosti orgánů České republiky, tvoří přibliţně 1% z celkového součtu těchto nelegálních případů v rámci Evropské unie a 1,5% tvoří zadrţené padělané výrobky z celkového součtu zadrţeného zboţí v rámci celého evropského trhu. Přestoţe se tato procentuální vyjádření zdají v evropském kontextu nízká, v rámci české ekonomiky představují i tak závaţný problém, který je nutno brát s naprostou váţností. Česká republika není svou polohou vnitrozemským státem a neváţe jí s asijskými distribučními kanály přímá dopravní síť, jelikoţ nedisponuje dopravou po moři. Primát v tomto ohledu drţí státy typu Francie, Itálie nebo Německo. Česká republika zůstává ve svém nelichotivém přínosu hluboko za těmito státy, k čemuţ napomáhá také poměrně efektivní činnost kontrolních orgánů, kterým se jejich snahou daří eliminovat ztráty, které vznikají vlastníkům práv duševního vlastnictví v souvislosti s porušováním těchto práv. Značný význam i příslib do budoucna v rámci Evropské unie naznačil ve svém předloňském vyjádření komisař Evropské komise pro oblast daní a celní unie László Kovács: „Boj proti obchodu se zbožím, které porušuje práva duševního vlastnictví, je jednou z vrcholných priorit celních orgánů v Evropské unii. Akční plán pro celnictví na 54

období 2009-2010, který schválila Rada, reaguje na hlavní problémy, které celní správa identifikovala: zejména potencionální nebezpečnost padělaného zboží, napojení na organizovaný zločin, globalizace toho problému a v poslední době i prodej padělaného zboží přes internet.“54

3.6. Kontrolní orgány v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví Na úvod si poloţme otázku, proč vlastně k porušování práv duševního vlastnictví dochází. Důvod je prostý a ryze ekonomický – snaha obohatit se na úkor majitele onoho nehmotného statku – např. vlastníka ochranné známky, majitele průmyslového vzoru. Předměty chráněné právy duševního vlastnictví jsou tak v rámci konkurenčního boje všemoţně kopírovány, padělány a přetvářeny, a to za účelem klamání spotřebitele, který v domnění, ţe nakupuje originální výrobky, kupuje více či méně zdařilé napodobeniny či padělky. Tato situace je poměrně běţná a předpokládám, ţe kaţdý čtenář si vybaví například padělky oděvů prodávané stánkaři, čínská auta svým designem kopírující renomované automobilky nebo nelegální kopie CD a DVD nosičů. Je evidentní, ţe nejčastěji jsou předmětem porušování práv duševního vlastnictví takové předměty, které jsou právě v módě, nebo takové, které jsou na trhu jiţ zavedené, známé a povaţují se za kvalitní. Časté případy porušování práv duševního vlastnictví nastávají mimo jiné také proto, ţe duševní vlastnictví chrání nehmotný majetek, tedy cosi nehmotného, co vlastně není ani vidět.55 Z

hlediska

ochrany

práv

duševního

vlastnictví

jsou

určitě

nejpotřebnějšími

a nejdůleţitějšími orgány Česká obchodní inspekce a Celní správa České republiky. V oblasti omezení a zákazu a ochrany vnitřního trhu je důleţitá nejenom kontrolní činnost celních orgánů, ale především vzájemná propojenost a spolupráce s Českou obchodní inspekcí a Policií ČR. Spolupráce probíhá v rámci dohod uzavřených mezi jednotlivými inspektoráty České obchodní inspekce se zástupci celních úřadů a jejich výsledkem je spolupráce a koordinace při plánování kontrol, zamezení duplicity kontrol a vzájemná optimální spolupráce v předávání informací. V praxi tyto dohody znamenají na základě 54

Evropská unie v České republice [online]. 2009 [cit. 2010-03-09]. Komise zveřejnila statistiky za rok 2008 o činnosti celních orgánů v oblasti vynucování práv duševního vlastnictví na vnějších hranicích EU. Dostupné z WWW: . 55

Rámeš, I. Epravo.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-09]. Postup celních orgánů v případech porušování práva duševního vlastnictví. Dostupné z WWW: .

55

těchto postupů koordinaci mezi dotčenými úřady, které oznamují důvody podezření z porušení právních předpisů věcně příslušnému úřadu. Společné kontrolní akce, které jsou zaměřeny na odhalování činnosti týkající se s nabídkou a prodejem výrobků, které porušují práva duševního vlastnictví v příhraničních oblastech, tak napomáhají k efektivnějším výsledkům v potírání těchto nelegálních aktivit. Česká obchodní inspekce spolupracuje také s policejními sloţkami při kontrolách prodeje zboţí porušujícího práva duševního vlastnictví. Policie zajišťuje bezpečnost konkrétním inspektorátům České obchodní inspekce při ověřování totoţnosti podezřelých osob a Česká obchodní inspekce napomáhá policii v součinnosti při prokazování protiprávního jednání těchto osob (například právo vstupu do skladových prostor těchto prodejců). Mezi oběma orgány opět dochází ke koordinaci, aby z hlediska kontrolních činností nedocházelo k duplicitě a vzájemná spolupráce při odhalování případů, kdy dochází k porušování práv duševního vlastnictví, mohla být co nejefektivnější. Česká obchodní inspekce i Celní správa jsou středobodem kontrolní činnosti v této oblasti a z toho důvodu je nasnadě si přiblíţit jejich činnost i vztah k této problematice obecně.

3.6.1. Česká obchodní inspekce Jednou z hlavních činností tohoto orgánu státní správy je, ţe kontroluje a dozoruje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboţí na vnitřní trh, poskytující sluţby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující trţiště (trţnice), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává dozor jiný správní úřad.56 V oblasti potírání a ochrany práv duševního vlastnictví funguje Česká obchodní inspekce prakticky od dob, kdy po roce 1989 doznal trh značných změn a začátkem následujících let se začal rozvíjet stánkový prodej, nesoucí v sobě rizika spojená s porušováním těchto práv. Dnes je Česká obchodní inspekce kontrolním orgánem, zabývající se především případy, které souvisejí s klamáním spotřebitele a ochranou práv duševního vlastnictví, z hlediska této práce tedy nejpodstatnějšími kontrolními činnostmi. Ze statistických dat, která Česká obchodní inspekce ve svých kaţdoročních výročních zprávách poskytuje pro informovanost veřejnosti, vyplývá, ţe nejčastější výskyt zboţí, 56

Česká obchodní inspekce [online]. 2010 [cit. 2010-03-09]. Česká obchodní inspekce: Kdo jsme - kompetence. Dostupné z WWW: .

56

které porušuje práva duševního vlastnictví, je s určitostí zakotven v příhraničních oblastech, oblasti hranic s Rakouskem a Německem, a toho důvodu jsou kontroly směřovány zejména sem. Nejčastěji zajišťovaným zboţím v roce 2008 byly padělky oděvů a textilu (46,3 % z celkového počtu zajištěných výrobků) a padělky audio a video nahrávek (34,0 %). Mezi nejčastější zadrţované výrobky porušující práva majitelů ochranných známek byly Puma (14,0 % z celkového počtu zadrţených padělků, kromě audio a video), Dolce & Gabbana (10,0 %), Adidas (9,8 %), Diesel (6,8 %), Lacoste (6,3 %), Nike (5,6 %), Gucci (3,6 %) a jiných, převáţně zahraničních ochranných známek. Tabulka č. 2: Meziroční porovnání počtu zajištěných kusů výrobků Počet zajištěných kusů výrobků Hodnota v cenách originálů v tis. Kč

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

412637

389466

968408

666523

997612

379364

129955

381930

353165

943619

733260

742915

347730

176050

Pramen: Výroční zpráva ČOI, 2008, upraveno autorem

Citováno (Výroční zpráva o činnosti ČOI, 2008), z celkového počtu zadrţených padělků bylo 13152 kusů předáno k humanitárním účelům a ostatní, které nemohly být kvůli své povaze k těmto účelům vyuţity, byly zlikvidovány. Z přehledu počtu zajištěných kusů výrobků v horní tabulce je tak patrný pokles počtu padělků, které zajistila Česká obchodní inspekce a hlavním důvodem je především novela zákona o ochraně spotřebitele, díky které jsou kompetence celních orgánů v této problematice na vnitřním trhu rozšířenější a efektivnější. Česká obchodní inspekce v rámci potírání nekalých aktivit spolupracuje s dalšími dozorovými orgány a v koordinaci s Celní správou a Policií ČR provádí průběţné společné kontroly, které vedou k tomu, ţe u obchodníků v příhraničních oblastech a zejména na trţištích je patrná snaha o řádné označení svých prostor a tyto osoby je také moţno lépe kontrolovat a identifikovat neţ kdykoliv dříve. V rámci boje s porušováním práv duševního vlastnictví Česká obchodní inspekce nejenţe spolupracuje s ostatními zainteresovanými orgány, ale jejím cílem je také se zaměřovat na informovanost a zvýšení právního povědomí veřejnosti. Bohuţel i po téměř dvacetiletém ohlednutí je patrné, ţe mnoho spotřebitelům padělané zboţí záměrně vyhledává a nenahlíţí na něj, jako na něco společensky nepřístojného. Z tohoto důvodu musí role České obchodní inspekce vést právě k výraznější informovanosti a především pak v součinnosti s dalšími kontrolními 57

orgány k tomu, aby padělané zboţí výrazně omezilo svou pozici v trţní síti, jakou si v České republice vydobylo v plynulých dvou dekádách.

3.6.2. Celní správa České republiky Celní správa České republiky je důleţitý orgán státní správy, který se podílí na ochraně práv duševního vlastnictví. Výkon pravomocí tohoto orgánu státní správy se řídí podle důleţitých předpisů, mezi které patří nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 ze dne 22. července 2003, o přijímání opatření celních orgánů proti zboţí podezřelému z porušení práv a o opatřeních, která mají být přijata proti zboţí, o kterém bylo zjištěno, ţe tato práva porušilo, v platném znění, dále pak nařízením Komise (ES) č. 1891/2004 ze dne 21. října 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1383/2003 o zásahu celních orgánů proti zboţí podezřelému z porušení některých práv k duševnímu vlastnictví a opatření, která mají být přijata vůči zboţí, o kterém bylo zjištěno, ţe tato práva porušilo, v platném znění, zákonem č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.57 Úkolem Celní správy je především provádět dozor a kontrolu při dodrţování zamezení a zákazu klamavých obchodních jednáních a praktikách, a to především prodej výrobků nebo poskytování sluţeb, které porušují práva duševního vlastnictví a také skladování takových závadných výrobků, které mají slouţit účelu nabídky nebo prodeje. Boj proti padělání a pirátství je jednou z priorit Celní správy, ale k účinným zásahům proti zásilkám padělaného zboţí, které vstupuje do celního území Evropské unie nebo vystupujícím z něj, je důleţitá zejména spolupráce s drţiteli práv duševního vlastnictví. Z toho důvodu se Celní správa České republiky snaţí jiţ po několik let drţitelům práv duševního vlastnictví usnadnit a umoţnit cestu k ochraně práv, která jim náleţí, s vyuţitím moţností národní i komunitární legislativy. Při opatřeních proti zboţí porušující právo duševního vlastnictví zastává Celní správa jasný postoj. Celní orgány jsou oprávněny zadrţet zboţí, které je pod celním dohledem, pokud mají podezření, ţe toto zboţí porušuje práva duševního vlastnictví. Drţitel práva 57

Celní správa České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-03-09]. Základní informace. Dostupné .

58

z

WWW:

duševního vlastnictví musí na základě sdělení, ţe podezřelé zboţí bylo zadrţeno, zahájit řízení u soudu, při němţ bude určeno, zda zadrţené zboţí práva duševního vlastnictví skutečně porušuje. Alternativně můţe drţitel práva duševního vlastnictví celnímu úřadu předloţit návrh na zničení zadrţeného zboţí, aniţ by bylo nutné zjišťovat, zda toto zboţí práva duševního vlastnictví porušuje. K ţádosti o zničení zboţí musí být připojen souhlas se zničením zboţí poskytnutý deklarantem, vlastníkem nebo drţitelem zboţí.58 U zboţí, které není pod celním dohledem, se celní orgány řídí těmito právními předpisy: Zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboţí porušujícího některá práva duševního vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. Na základě těchto předpisů jsou celní úřady oprávněny zajistit a rozhodnout o tom, zda zajištěné zboţí, které naplňuje znaky porušení zákazu klamavých obchodních praktik, propadne nebo bude zabráno. Celní úřady rozhodují v jimi vedených správních řízeních, není tedy nutnost zahájení řízení, týkající se určení padělku u soudu. Jak bylo uvedeno výše, celní orgány hrají ve své podstatě rozhodující roli při potírání práv duševního vlastnictví. Je nesporné, ţe v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví dosahuje Celní správa pozitivních výsledků a její kontrolní činnost na základě dosaţených statistických údajů plní velmi efektivně svou úlohu. Pravomoc Celní správy při kontrole zboţí na vnitřním trhu je vykonávána, jak uţ bylo zmíněno na základě zákona o ochraně spotřebitele. Tento zákon stanovuje, co se pro účely daného zákona rozumí výrobkem nebo zboţím, které porušují některá práva duševního vlastnictví: padělek, jímţ je výrobek nebo zboţí, včetně jeho obalu, na němţ je bez souhlasu majitele ochranné známky umístěno označení stejné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou, porušující práva majitele ochranné známky podle zvláštního právního předpisu, dále veškeré věci nesoucí takové označení (značky, loga, etikety, nálepky, prospekty, návody k pouţití, doklady o záruce apod.), a to i tehdy, jsou-li uváděny samostatně, a samostatné obaly, na nichţ je umístěno takové označení, nedovolená napodobenina, jíţ je výrobek nebo zboţí, které je rozmnoţeninou nebo zahrnuje rozmnoţeninu vyrobenou bez souhlasu majitele autorských nebo 58

Celní správa České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-03-09]. Ochrana práv duševního vlastnictví ve spolupráci s celními orgány. Dostupné z WWW: .

59

příbuzných práv nebo bez souhlasu majitele práv k průmyslovému vzoru, jestliţe pořízení rozmnoţeniny porušuje tato práva podle zvláštních právních předpisů, výrobek nebo zboţí, porušující práva majitele patentu nebo uţitného vzoru nebo práva majitele dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin podle zvláštního právního předpisu, a dále výrobek nebo zboţí, porušující práva toho, jemuţ svědčí ochrana zapsaného označení původu nebo zeměpisného označení.59 Podrobná grafická znázornění a přehled oblasti duševního vlastnictví za období let 2006 – 2008 můţete nalézt v příloze č. 2, níţe je však moţné si v přehledné tabulce prohlédnout vývojové tendence v poloţkách a kusech zajištěného zboţí v celním řízení za období 2006 – 2008. Tabulka č. 3: Počet poloţek a ks/párů za období 2006 – 2008 v celním řízení Rok Počet položek Počet ks/párů

2006 566 976 323

2007 437 923 475

2008 297 980 672

Pramen: Statistický přehled oblasti duševního vlastnictví za období 2006 - 2008, Celní správa, 2009, upraveno autorem

Z výše uvedených údajů je patrný zřejmý pokles v celním řízení v počtu poloţek zajištěného zboţí podezřelého z porušování práv duševního vlastnictví. V porovnání roku 2008 s předchozím je ale také viditelná nárůst počtu kusů zajištěného zboţí, coţ je ovšem výsledkem zvýšené efektivity a většího zaměření na objemnější zásilky, které obsahují zboţí a výrobky porušující práva duševního vlastnictví. Tabulka č. 4: Počet poloţek a ks/párů za období 2006 – 2008 na vnitřním trhu Rok Počet položek Počet ks/párů

2006 11 115 261 873

2007 15 652 740 032

2008 18 835 659 238

Pramen: Statistický přehled oblasti duševního vlastnictví za období 2006 - 2008, Celní správa, 2009, upraveno autorem

59

Popelková, V. ; Štros, D. ; Voborník, M. Prosazování práv z duševního vlastnictví : Učební texty [online]. II. díl. Praha : Elso Group, 2007 [cit. 2010-03-09]. Stánkový prodej – právní úprava, aktuální problémy, kompetence a spolupráce s ČOI, SZPI, celní správy a Policie ČR a ţivnostenských úřadů, s. . Dostupné z WWW: .

60

Z údajů v tabulce výše je viditelné, ţe došlo k nárůstu počtu poloţek zajištěného zboţí, které bylo podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví. V porovnání s rokem 2007 ale došlo na vnitřním trhu v roce 2008 k poklesu počtu kusů zajištěného zboţí. Celní správa České republiky jako jeden z orgánů státní správy se podílí na ochraně práv duševního vlastnictví a tuto činnost provádí v rámci celního řízení a v rámci ochrany vnitřního trhu. Statistika viditelná v tabulkách výše poukazuje na úspěšný boj celních úřadů s tímto druhem kriminality. V rámci kontrolních akcí je kaţdý měsíc prováděno mnoho zásahů a celá řada standardních kontrol, které vedou k odhalování mnoha případů porušování práva duševního vlastnictví, při kterých je zajištěno mnoho padělků a výrobků, které jsou neoprávněně opatřeny znaky ochranné známky. Pro ilustraci uvádím v příloze č. 1 několik příkladů z praxe, kdy byly zadrţeny viditelné padělky celními orgány České republiky.

3.7. Opatření ke zlepšení situace Přes nesporně kladné výsledky a účinky kontrolní činnosti orgánů statní správy, je důleţité v nastoleném trendu pokračovat. Základním předpokladem je jednoznačně definovaný postoj státní správy České republiky, ze kterého vyplývá, ţe porušování práv k duševnímu vlastnictví nelze v ţádném případě tolerovat. Pokud se podíváme do minulosti, zjistíme, ţe v oblasti porušování práv duševního vlastnictví byla Česká republika nejednou v situaci, která si vyţádala konkrétní opatření ke zlepšení situace. Za příklad jmenuji tradiční ukazatel o dodrţování ochrany práv k duševnímu vlastnictví „Watch List“, který kaţdoročně vydává Úřad obchodního představitele USA. V lednu 2008 vydal Úřad obchodního představitele USA výroční zprávu procedury „Special 301“ - Out of Cycle Review, jejímţ cílem bylo zhodnotit přiměřenost a efektivnost ochrany práv k duševnímu vlastnictví u amerických obchodních partnerů. Na základě této procedury monitoroval Úřad obchodního představitele USA redukci prodeje padělaného a pirátského zboţí na příhraničních trţištích, a z dosaţených výsledků a poznatků byla ČR zařazena na tzv. Special 301 Watch List, tedy seznam zemí, které připouštějí porušování amerických práv k duševnímu vlastnictví. Česká republika byla na tento seznam zařazena naposledy v polovině 90. let, kdy čelila vysokému stupni porušování práv k duševnímu vlastnictví a nízké vymahatelnosti práva v této oblasti, ovšem společným úsilím odpovědných resortů, se podařilo tehdy českou legislativu 61

i vymahatelnost práva a kontrolu této oblasti natolik vylepšit, ţe od roku 2001 se Česká republika na tomto seznamu neobjevovala. Česká republika na výsledek výroční zprávy z ledna 2008 reagovala okamţitě tím, ţe předloţila Úřadu obchodního představitele USA stanovisko s vyjádřením, ve kterém stálo, ţe Akční plán, který má nabízet opatření v boji s porušováním práv k duševnímu vlastnictví, vláda schválila aţ v říjnu roku 2007 a z hlediska zavedení plánovaných opatření, tak neměla Česká republika příliš mnoho času. Akční plán vlády České republiky je tvořen opatřeními v oblasti preventivní i v oblasti recese, připravované jednotlivými resorty a jeho cílem je zaměření se na porušování práv k duševnímu vlastnictví. Ovšem Česká republika zůstala umístěna na „Watch Listu“ i v roce 2009. Výroční zpráva Úřadu obchodního představitele USA konstatuje, ţe USA jsou i nadále znepokojeny mnoţstvím pirátského a padělaného zboţí prodávaného na trţnicích v příhraničních oblastech s Rakouskem a Německem. Zvláštní zmínka je věnována tomu, ţe některá z těchto trţišť se nacházejí na obecních pozemcích. USA nicméně zdůrazňují pokrok při výkonech kontrolních a dozorových orgánů (především pozitivně hodnotí Celní správu a Českou obchodní inspekci za četnější kontroly a hlídky, rostoucí počty razií a zabavování padělaného a pirátského zboţí). Oceněn je i zvyšující se zájem a pozornost českých IPR (IPR - Práva k duševnímu vlastnictví, pozn. autora) úřadů o tento problém. Zpráva dále uvádí, ţe navzdory určitému pokroku je Česká republika americkou stranou vybízena k pokračující implementaci národního Akčního plánu a realizaci konkrétních kroků, tj. udělování soudních postihů, zavedení odrazující úrovně trestů, včetně odnímání ţivnostenských licencí porušovatelům práv k duševnímu vlastnictví nevyjímaje, aby došlo k výrazné redukci prodeje pirátského a padělaného zboţí na příhraničních trţištích. USA hodlají pokračovat v monitoringu pohraničních oblastí a i nadále s ČR v záleţitostech IPR spolupracovat. Ačkoliv se mohou plánovaná opatření jevit jako „běh na dlouhou trať“, Česká republika se přesto prosazováním práv duševního vlastnictví seriózně zabývá a z dosaţených statistických údajů kontrolních orgánů v oblasti dodrţování práv k duševnímu vlastnictví je patrné, ţe toto úsilí přináší efektní výsledky.

62

Závěr Z hlediska rozsáhlosti jsem si zvolil téma nesnadné; jak oblast ochranných známek, tak i právo nekalé soutěţe v sobě zahrnuje mnoho souvislostí, které pojmout jednou bakalářskou prací je skutečně téměř nemoţné. Z toho důvodu jsem se rozhodl věnovat především nejzásadnějším skutečnostem, které by danou tématiku co nejvíce přiblíţily a zároveň jsem se snaţil vlastní snahou v návaznosti jednotlivých kapitol dojít aţ k závěrečné části práce, která s předchozím komplexním popisem souvisí zásadním způsobem – pojednává totiţ o současné situaci v ochraně práv duševního vlastnictví. Důleţitost a řekl bych, podstatu práce jako takové, spatřuji jiţ v první části, která se tematicky opírá o oblast ochranných známek. Vzájemnou propojenost s kapitolami následujícími zároveň povaţuji za přímé vodítko při mém vyjádření záměru této práce. Snaţil jsem se proto danou problematiku pojmout takovým způsobem, abych neopomenul ţádné významné skutečnosti. V úvodní části jsem se zaměřil na přiblíţení teoretických základů z oblasti ochranných známek a především jsem se snaţil upomenout na jejich význam ve společnosti. K tomu napomáhá zejména samotné vymezení, popis hlavních funkcí ochranných známek a především pak současná právní úprava. Hlavním záměrem ochranných známek je odlišit od sebe výrobky nebo sluţby různých podnikatelů. Aby se nějaké označení mohlo stát ochrannou známkou, musí být schopné odlišení výrobků nebo sluţeb jedné osoby od výrobků nebo sluţeb jiné osoby. V podmínkách trţního hospodářství je ochrana soutěţní pozice podnikatele proti jinému hlavní funkcí ochranných známek a záruka dobrého jména pro podnikatele by měla být důleţitou předností ochranných známek. Bohuţel se však v současnosti vyskytuje velké mnoţství výrobců, kteří na zavedené značce nebo pověsti svého konkurenta parazitují a tím také zneuţívají jeho dobré jméno. V druhé části tak logicky navazuji tématem nekalé soutěţe a věnuji se nejenom samotným vymezením pojmu nekalá soutěţ, ale také jednotlivým skutkovým podstatám nekalosoutěţního jednání. V souvislosti s tématem ochranných známek je zaměřena má pozornost na taková jednání v nekalé soutěţi, která s ochrannými známkami přímo souvisí. Tuto charakteristiku naplňují hlavně klamavé označení zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny

a

parazitování

na

pověsti.

Vzájemné

provázanosti ochranné

známky

a zmiňovaných forem nekalosoutěţního jednání je věnován v této části práce dostatečný 63

prostor, v první řadě jsem ale povaţoval za důleţité se soustředit na podstatu hospodářské soutěţe a postavení soutěţitelů a spotřebitelů v nekalé soutěţi a jednáním, která jsou v rozporu s dobrými mravy. Právě vysvětlení základních vztahů v návaznosti s první kapitolou, povaţuji za zcela zásadní a pro závěrečnou část, obsahující analýzu současného stavu v ochraně práv duševního vlastnictví, naprosto nezbytné. Jednání, které je moţné povaţovat za nekalosoutěţní, musí splňovat tři základní předpoklady: musí jít o jednání v hospodářské soutěţi, toto jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěţe a musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. Proti jednáním v průběhu obchodu, která jsou ve střetu s poctivými postupy chování obchodníka, právě potlačování nekalé soutěţe směřuje. Rozpory s etickou normou chování obchodníků souvisí především se závěrečnou kapitolou mé práce. Ta je předmětem analýzy současného stavu v ochraně práv duševního vlastnictví a představením důsledků, ať uţ ekonomických, tak i společenských, které z příčin porušování práv z duševního vlastnictví vznikají. Z hlediska vlastního zanalyzování této problematiky jsem se soustředil zejména na činnost kontrolních orgánů v oblasti ochrany práv duševního vlastnictví a ze zjištěných statistických údajů jsem utvořil zřejmý souhrn a přehled současné situace v této oblasti. Informace z oficiálních zdrojů České obchodní inspekce a Celní správy mi pak byly přímým ukazatelem nynějšího stavu a úplným závěrem jsem chtěl poukázat na opatření, jejichţ aplikace je cílem k napomáhání zlepšit situaci v oblasti porušování práv duševního vlastnictví. K výsledkům kontrolních orgánů v této oblasti dokládám podrobnou tabulkovou i grafickou část (příloha č. 2), jakoţ i příklady zadrţených padělků celními orgány v České republice (příloha č. 1). Pakliţe jsem chtěl poukázat na tématiku ochranných známek v širším kontextu, včetně praktických ukázek i výsledků, tato závěrečná část mi to svou charakteristikou dokonale umoţnila. V zásadě se dá říci, ţe vlastník ochranné známky můţe zásadním způsobem předurčit svým chováním pozici ochranné známky na trhu a nejlepší moţností jak dosáhnout prestiţe i úspěchu, je dbát na její ochranu.

64

Seznam pouţité literatury Česká literatura 1. BEJČEK, Josef; BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava; POKORNÁ, Jarmila. Kurs obchodního práva . Vyd. 4. Praha : C.H. Beck, 2003. 618 s. ISBN 80-7179-800-2. 2. BOHÁČEK, Martin; JAKL, Ladislav . Právo duševního vlastnictví. Vyd. 1. Praha : Vysoká škola ekonomická, 2002. N-400. ISBN 80-245-0463-4. 3. ČERMÁK, Jiří . Internet a autorské právo. Vyd. 1. Praha : Linde, 2001. 195 s. ISBN 80-7201-295-9. 4. DOBŘICHOVSKÝ, Tomáš. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví : v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a aktivit WIPO. Vyd. 1. Praha : Linde, 2004. 226 s. ISBN 80-7201-467-6. 5. Duševní vlastnictví jako zdroj kvalitativního rozvoje. Vyd. 1. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2004. 138 s. ISBN 80-7282-031-1. 6. HAMANN, Leopold; DRÁBEK, Jaroslav; BUCHTELA, Rudolf. Nekalá soutěž : Komentář k zákonu proti nekalé soutěži se zákony vedlejšími, dobrými zdáními ústředny čsl. obch. a živn. komor a pražské obch. a živn. komory, vzorci podání atd. . Vyd. 1. Praha : Právnické knihkupectví a nakl., 1930. 371 s. 7. HOFBAUER, Karel. Duševní vlastnictví : práva k nehmotným statkům - patenty, ochranné známky, autorské právo. Vyd. 1. Ústí nad Labem : Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, 1998. 93 s. ISBN 80-7044-208-5. 8. JAKL, Ladislav. Právní ochrana průmyslového a jiného duševního vlastnictví : repetitorium. Vyd. 1. Praha : Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2004. 120 s. ISBN 80-86855-02-3. 9. KOPECKÁ, Světlana. Ochranná známka Společenství. Vyd. 1. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2002. 70 s. ISBN 80-7282-024-9. 10. MUNKOVÁ, Jindřiška. Ochranné známky, další práva na označení a hospodářská soutěž. Vyd. 1. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2000. 122 s. ISBN 8085100-95-9. 11. MUNKOVÁ, Jindřiška. Práva k nehmotným statkům a hospodářská soutěž. Vyd. 1. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 1995. 107 s. ISBN 80-85100-55-X. 12. Ochranné známky Společenství. Vyd. 1. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2006. 28 s. ISBN 80-7282-055-9. 65

13. PIPKOVÁ, Hana. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Vyd. 1. Praha : ASPI, 2007. 363 s. ISBN 978-80-7357-265-5. 14. VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama : (vybrané kapitoly). Brno : Masarykova univerzita, 2005. 330 s. ISBN 80-210-3607-9. 15. WINTER, Filip. Právo a reklama . Vyd. 1. Praha : Linde, 1996. 103 s. ISBN 807201-001-8.

Periodika 1. Historie značek. Magazín Epocha . 2009, roč. 4, 20, s. 69.

Pouţité právní předpisy 1. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník v platném znění 2. zák. č. 64/1986 Sb., o české obchodní inspekci 3. zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách v platném znění 4. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v platném znění 5. zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví v platném znění 6. zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon 7. zák. č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích v platném znění 8. zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví v platném znění 9. zák. č. 500/2004 Sb., správni řad, v platném znění 10. zák. č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, v platném znění 11. zák. č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení, v platném znění 12. zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění 13. zák. č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích v platném znění 14. vyhl. č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách v platném znění 15. vyhl. č. 65/1975 Sb., o Madridské dohodě o zápisu továrních nebo obchodních známek 16. vyhl. č. 64/1975 Sb., o Paříţské úmluvě 17. vyhl. č. 67/1975 Sb., Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu

66

18. vyhl. 66/1975 Sb., o Niceské dohodě o mezinárodním třídění výrobků a sluţeb pro účely zápisu známek 19. vyhl. č. 212/1989 Sb. o Budapešťské smlouvě o mezinárodním uznávání uloţení mikroorganismů k účelům patentového řízení z roku 20. vyhl. č. 110/1978 Sb., o Štrasburské dohodě o mezinárodním patentovém třídění 21. vyhl.č. 28/1981 Sb., o Locarnské dohodě o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů

Internetové články 1. Celní správa České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-03-09]. Ochrana práv duševního vlastnictví ve spolupráci s celními orgány. Dostupné z WWW: . 2. Celní správa České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-03-09]. Základní informace. Dostupné z WWW: . 3. Česká obchodní inspekce [online]. 2010 [cit. 2010-03-09]. Česká obchodní inspekce: Kdo jsme - kompetence. Dostupné z WWW: . 4. Evropská unie v České republice [online]. 2009 [cit. 2010-03-09]. Komise zveřejnila statistiky za rok 2008 o činnosti celních orgánů v oblasti vynucování práv duševního vlastnictví na vnějších hranicích EU. Dostupné z WWW: . 5. HOUSER, Pavel. CIO : Business World [online]. 2007 [cit. 2010-03-08]. Česká pojišťovna

vysoudila

doménu.

Dostupné

z

WWW:

. 6. Interbrand [online]. 2010 [cit. 2010-03-08]. Best Global Brands 2009. Dostupné z WWW: . 7. JANSA, Lukáš. Právo IT [online]. 2007 [cit. 2010-03-08]. Konflikt domény s ochrannou

známkou

nebo

obchodní

firmou.

Dostupné

z

WWW:

. 67

8. Ochranne-znamky.info [online]. 2010 [cit. 2010-03-08]. Domény. Dostupné z WWW: . 9. Ochranne-znamky.info [online]. 2010 [cit. 2010-03-08]. Význam registrace ochranných

známek.

Dostupné

z

WWW:

znamky.info/index.php?page=vyznam_registrace_ochrannych_znamek〈=cz>. 10. POPELKOVÁ, Věra. ; ŠTROS, David. ; VOBORNÍK, Martin. Prosazování práv z duševního vlastnictví : Učební texty [online]. II. díl. Praha : Elso Group, 2007 [cit. 2010-03-09]. Stánkový prodej – právní úprava, aktuální problémy, kompetence a spolupráce s ČOI, SZPI, celní správy a Policie ČR a ţivnostenských úřadů, s. . Dostupné

z

WWW:

materialy/pprII1.pdf>. 11. POPÍLEK, Jaroslav. Lupa : server o českém internetu [online]. 2003 [cit. 2010-0308].

Domény

vs.

ochranné

známky.

Dostupné

z

WWW:

. 12. RÁMEŠ, Ivan. Epravo.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-09]. Postup celních orgánů v případech

porušování

práva

duševního

vlastnictví.

Dostupné

z

WWW:

.

Další internetové zdroje http://www.upv.cz

http://www.sagit.cz

http://www.epravo.cz

http://ec.europa.eu

http://www.ochranne-znamky.info

http://www.celnisprava.cz

http://www.interbrand.com

http://www.businessinfo.cz

http://www.coi.cz

http://www.mpo.cz

Ostatní zdroje 1. SLEZÁKOVÁ, Michaela. Ochranné známky a nekalá soutěž. Brno, 2008. 55 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 2. ŠANDERA, František. Ekonomické aspekty ochrany práva duševního vlastnictví. Brno, 2009. 60 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.

68

Příloha č. 1

Příklady zadrţených padělků celními orgány České republiky Pramen:

Tiskové

zprávy

Celní

správy

České

republiky

v roce

2009,

čerpáno

z portálu

http://www.celnisprava.cz, upraveno autorem

Příklady z praxe v roce 2009: 1. Dne 29. 12. 2009 se podařilo při záchytu padělků v kontejneru z Číny objevit chebským celníkům mezi ostatním zboţím 4.860 kusů tílek, která jsou pravděpodobně neoprávněně opatřena znaky ochranné známky „LA Lakers”. Majitel ochranné známky byl o dovozu podezřelého zboţí informován a nyní se můţe proti propuštění padělků do volného oběhu bránit právní cestou.

2. Dne 22. 9. 2009 se na Celním úřadě v Mošnově uskutečnila prezentace zajištěných padělků zboţí. Jedná se o padělky nejrůznějších světových značek zajištěných v letecké přepravě

a ostravském letišti v letošní sezóně. Nejčastější zemí původu

těchto napodobenin jsou asijské státy. Mimo výše uvedené zboţí byly v rámci Celního ředitelství Ostrava při kontrolách zaměřených na oblast duševního vlastnictví v kamenných obchodech a trţnicích zajištěny padělky zboţí, jako je např. zahradní technika Husqvarna, ruční nářadí značek „HILTI“ a „BOSCH“, obuv značky „CROCS“, dámské kabelky „LIUS VUITTON“, „GUCCI“ a hračky „LEGO“ a „DISNEY“.

69

3. Dne 14.9.2009 zjistili tachovští celníci zboţí dováţené z Číny, kterým mohlo být neoprávněně zasaţeno do práv drţitele ochranné známky „CHRISTIAN DIOR“. Kontejnerová zásilka zboţí obsahovala 1440 párů dámských bot, které byly ve svém vzhledu označeny prvky zaměnitelnými s jedním z pouţívaných symbolů registrované ochranné známky „CHRISTIAN DIOR“. Vzhledem k vysokým prodejním cenám této značkové obuvi byla celková škoda způsobená majiteli práv duševního vlastnictví případným uvedením zboţí na trh vyčíslena v částce přesahující 10 milionů korun.

4. Dne 25 .8. 2009 celníci v Chebu zadrţeli zásilku s obsahem 1192 kusů dámských triček,

na nichţ je vyobrazena postava „Minnie Mouse“ od společnosti Disney

Enterprises, Inc. S velkou pravděpodobností byla trička vyrobena bez souhlasu majitele autorského práva, jemuţ by prodejem padělků vznikla škoda přesahující 1 milion korun.

70

5. Dne 28. 7. 2009 v odpoledních hodinách prováděla hlídka mobilního dohledu Celního úřadu Brno kontrolní činnost na pozemních komunikacích v Brně a zpozorovala dodávkový automobil, který nebyl vzadu označen registrační značkou. Hlídka se za pomoci majáku snaţila vozidlo zastavit. Řidič však na výzvy nereagoval a pokusil se o útěk. Hlídce se podařilo podezřelého řidiče po krátkém pronásledování dostihnout a za pouţití donucovacích prostředků zadrţet. Následně za přítomnosti zadrţeného bylo dodávkové vozidlo otevřeno. V nákladním prostoru se nacházelo větší mnoţství zboţí opatřeného ochrannými známkami „PUMA“, „DC Shoes“, „Diesel“, „Nike“, „Lacoste“, „Dolce&Gabbana“ a další. Zboţí podezřelé z porušování některých práv k duševnímu vlastnictví bylo zajištěno. V případě potvrzení, ţe se jedná o padělky, by předběţně vyčíslená škoda způsobená majitelům ochranných známek činila téměř 4 milióny korun.

6. V úterý 21. července 2009 zajistili celníci z Celního úřadu Praha D1 více neţ 1900 ks padělaných dětských hraček – poníků. Zboţí nalezli celníci v kontejnerové zásilce směřující z Číny přes Hamburg do Česka. Vzhledem k původu zboţí a jeho označení nápisy „Hannah Montana“ a „my small Pony“ pojali celníci důvodné 71

podezření, ţe se v tomto případě jedná o zboţí porušující práva k ochranným známkám

„MY

LITTLE

PONY“

(Hasbro

International)

a

„HANNAH

MONTANA“ (Disney) a všech 1908 ks hraček zajistili. Pokud by bylo zajištěné zboţí na evropském trhu prodáno, vznikla by majitelům práv k ochranným známkám škoda ve výši (odhadem) 666 000 korun.

7. Dva kontejnery se zboţím z Číny, které obsahovaly padělky, zadrţeli 14. 7. 2009 celníci na pracovišti v Rozvadově. Zboţí, které mělo být propuštěno do volného oběhu, dováţely firmy se sídlem v Praze. V prvním kontejneru našli celníci mezi ostatním zboţím 540 párů dětské obuvi, která je opatřena symboly ochranné známky „Playboy“. Druhý kontejner obsahoval 18060 párů pánské obuvi, na které jsou vyobrazeny symboly ochranné známky „Rolex“. Vlastníci ochranných známek byli o záchytech podezřelého zboţí informováni a nyní se mohou proti dovozu zboţí bránit právní cestou. Celková škoda způsobená majitelům ochranných známek byla stanovena na 50 milionů korun.

72

Příloha č. 2

Grafický přehled oblasti duševního vlastnictví za období 2006 – 2008 Pramen: Statistický přehled oblasti duševního vlastnictví za období 2006 – 2008 Celní správy České republiky v roce 2009, čerpáno z portálu http://www.celnisprava.cz, upraveno autorem

Souhrn dat za období 2006 – 2008 v celním řízení a vnitřním trhu: Graf č. 1.: Počet ks/párů za období 2006 – 2008 v celním řízení

Graf č. 2.: Počet poloţek za období 2006 – 2008 v celním řízení

73

Graf č. 3.: Počet ks/párů za období 2006 – 2008 na vnitřním trhu

Graf č. 4.: Počet poloţek za období 2006 – 2008 na vnitřním trhu

74

Graf č. 5.: Četnost výskytu jednotlivých druhů práv duševního vlastnictví v celním řízení

Graf č. 6.: Četnost výskytu jednotlivých druhů práv duševního vlastnictví na vnitřním trhu

75

Graf č. 7.: Nejčastěji zneuţívané ochranné známky v celním řízení v roce 2008

Graf č. 8.: Nejčastěji zneuţívané ochranné známky na vnitřním trhu v roce 2008

76

77

78

Ochranná známka. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva. Bakalářská práce. Jan Dlouhý, DiS. Autor:

Recommend Documents