Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Licenční smlouva
Bakalářská práce
Autor:
Michal Erben Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Ing. Marek Andrášek
duben 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzují, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
………………………..... V Teplicích dne: 30. 4. 2015
Michal Erben
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Ing. Markovi Andráškovi a Mgr. Martinovi Sobkovi za cenné podněty při zpracování této práce a vstřícný přístup. Velké poděkování dále patří celé mé rodině za jejich trpělivost i věcné rady a Kateřině Smítkové za jazykovou korekturu.
Anotace Práce vymezuje licenční smlouvy v jejich aktuální podobě, do které dospěly přijetím rekodifikace soukromého práva v roce 2014. Práce je především zaměřena na obecnou charakteristiku licenčních smluv a jejich náleţitosti v aktuální podobě, účinné dle právních předpisů České republiky. V krátkosti také shrnuje historický vývoj nemateriální právní ochrany. Dělí licenční smlouvy podle nejpodstatnějších charakteristických znaků na licenční smlouvy autorskoprávní a licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví. Dále uvádí detailnější dělení podle historického vývoje, úplatnosti, výhradnosti aj. V práci je rovněţ uvedeno porovnání pojetí licence soukromoprávní a licence veřejnoprávní. Klíčová slova Licence, licenční smlouva, autorskoprávní, k předmětům průmyslového vlastnictví, nový občanský zákoník, rekodifikace soukromého práva. Annotation This work defines licencing agreement in their actual forms. The last revision of this form was accepted in 2014 during the acceptance of recodification in the private law. This work is aimed to general characteristics of licencing agreements and their appropriateness in actual forms. The appurtenances of licencing agreement are effectual according to legal deeds of Czech republic. It divides licencing pacts according to essential attributes into agreement of copyright and industrial property licence agreement. It shows detailed dividing according to historical development, terms of payment, exlusivity etc. The work deals with a comparison of conception of civil licence and public service licence as well. Keywords Licence, licence contract, agreement of copyright, industrial property licence agreement, new civil code, recodification in the private law.
Obsah Úvod …………………………………………………………………………….……………..7 1
Pojem licenční smlouva a její obecná úprava..................................................................... 8 1.1
Historický vývoj imateriální právní ochrany ............................................................... 8
1.2
Význam pojmů licence a licenční smlouva ................................................................. 9
1.2.1
Veřejnoprávní licence ......................................................................................... 10
1.2.2
Soukromoprávní licence ..................................................................................... 11
1.3
Účel licenční smlouvy ............................................................................................... 11
1.4
Předmět licenční smlouvy .......................................................................................... 11
1.5
Druhy licenčních smluv ............................................................................................. 12
1.5.1
Dle právního titulu vzniku .................................................................................. 12
1.5.2
Podle výhradnosti licenční smlouvy ................................................................... 15
1.5.3
Dle předmětu ochrany ........................................................................................ 16
1.5.4
Licence kříţová .................................................................................................. 17
1.5.5
Licenční smlouvy individuální, kolektivní a hromadné ..................................... 18
1.5.6
Další dělení licenčních smluv ............................................................................. 19
1.6 2
3
Zápis licence do veřejného rejstříku .......................................................................... 19
Právní úpravy licence v ČR .............................................................................................. 20 2.1
Prameny práva k předmětům duševního vlastnictví .................................................. 21
2.2
Licenční smlouva podle zákona č. 89/2012 Sb. ......................................................... 21
Licence autorskoprávní..................................................................................................... 26 3.1
Předmět licenční smlouvy .......................................................................................... 27
3.2
Subjekty licence autorskoprávní ................................................................................ 29
3.3
Licenční odměna ........................................................................................................ 30
3.3.1
Právo na dodatečnou odměnu ............................................................................. 32
3.4
Pravidelné obsahové náleţitosti ................................................................................. 32
3.5
Vedlejší náleţitosti ..................................................................................................... 33
3.6 4
Formální náleţitosti ................................................................................................... 34
Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví .............................................. 35 4.1
Důvody uzavírání licenčních smluv........................................................................... 36
4.2
Hlavní ustanovení licenční smlouvy .......................................................................... 38
4.3
Smluvní strany licenční smlouvy ............................................................................... 39
4.4
Předmět licenční smlouvy .......................................................................................... 39
4.5
Povinnosti smluvních stran ........................................................................................ 40
4.6
Zlepšení a zdokonalení .............................................................................................. 41
4.7
Utajení předmětu licence ........................................................................................... 42
4.8
Ujednání ceny a související ujednání......................................................................... 43
4.9
Doba platnosti licenční smlouvy ................................................................................ 45
4.10
Všeobecná a závěrečná ustanovení ........................................................................ 46
Závěr………………………………………………………………………………………….48 Seznam pouţité literatury……………………………………………………………………..50 Pouţité zkratky……………………………………………………………………………….52
Úvod Cílem této práce je vymezení licenčních smluv v jejich aktuální podobě, která dospěla podstatné změny přijetím rekodifikace velké části soukromého práva. Při té došlo k přijetí zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, a zrušení občanského zákoníku z roku 1964, tj. zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Mimo to došlo ke zrušení zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů a přesunutí obsahu týkajícího se licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví do OZ. Podobně zákonodárce postupoval i v případě zákona č. 121/2000 Sb., Autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů, kde došlo rovněţ k vynětí části zabývající se licenčními smlouvami autorskoprávními. Při psaní této práce jsem se především zaměřil na obecnou charakteristiku licenčních smluv a jejich náleţitosti v aktuální podobě, účinné dle právních předpisů České republiky. Práce začíná krátkým shrnutím historického vývoje nemateriální právní ochrany. Dělí licenční smlouvy podle nejpodstatnějších charakteristických znaků na licenční smlouvy autorskoprávní a licenční smlouvy k předmětům průmyslového a věnuje jim poslední dvě kapitoly. Dále uvádí detailnější dělení podle historického vývoje, úplatnosti licenční smlouvy, právního titulu vzniku, výhradnosti licence aj. V práci je uvedeno porovnání pojetí licence soukromoprávní a licence veřejnoprávní, včetně snahy poukázat na nesprávné pouţití pojmu licence v oboru veřejného práva. Další část práce se zabývá porovnáním změn v účinném Občanském zákoníku oproti znění předpisů v úpravách předešlých. Z důvodu omezeného rozsahu se tato práce nebude zabývat mezinárodními smlouvami, ani konkrétními licenčními smlouvami. Práce by měla především poskytovat obecný přehled v oboru licenčních smluv a to i pro širokou veřejnost a to především z důvodu, ţe licenční smlouva je smluvním typem, se kterým se veřejnost běţně setkává, ať jiţ v podobně licenčních smluv k software, či licenční smlouvě k uţití školního díla například při odevzdávání diplomových prací. Přesto není tento smluvní typ laické veřejnosti dobře znám a často tak dochází k nepochopení a chybným interpretacím jejího významu.
7
1 Pojem licenční smlouva a její obecná úprava První kapitola této práce se věnuje základnímu historickému vývoji imateriální právní ochrany, charakteristice různých druhů licencí, licenčních smluv, respektive smluv opravňujících uţití předmětů duševního vlastnictví. Dále zachycuje rozdílné vnímání pojmů licence v mezích práva soukromého a práva veřejného. Charakteristika a podstatné části dvou základních typů licenčních smluv, které zná právo České republiky (tedy licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví a autorskoprávní licenční smlouvu), budou vymezeny v navazující kapitole.
1.1 Historický vývoj imateriální právní ochrany Dlouhou dobu nebyl na historickoprávní výzkum práv k nehmotným statkům brán důraz. Výzkum byl převáţeně omezen na rozbor pozitivněprávních norem a to především práv průmyslových. Tento stav vedl k tomu, ţe někteří autoři chybějící výzkumy nahradili vlastními nepodloţenými domněnkami. Tyto zdroje byly přesto vyuţívány aţ do první třetiny 20. století. Jako příklad můţeme citovat z práce K. Knapa - Práva k nehmotným statkům. „Vznik práv k nehmotným statkům, pokud jsou výsledkem tvůrčí činnosti, byl kladen teprve do 17. a 18. století a jejich vývoj byl spojen s kapitalismem.“1 Za první patentní právní pramen byl tedy povaţován aţ Act of monopolies z Anglie z roku 1623. Oproti tomu privilegia udělovaná jiţ ve feudálním období za ochranu imateriálního práva povaţována nebyla, protoţe mohla chránit větší okruh osob neţ jen vynálezce a téţ protoţe na privilegia nebyl první nárok. Ta byla udělována vladařem podle jeho uváţení. Podle výzkumu ale k vývoji ochrany imateriálních předmětů dochází jiţ od prehistorie a to vţdy, kdyţ k němu vznikly vhodné předpoklady. To můţeme pozorovat jiţ na jeskynních malbách nebo značkách na různých výrobcích z období směnného hospodářství. Vývoj ochrany závisel především na vládnoucí moci a také na technických podmínkách. Práva k nehmotným statkům nevznikala v historii jako jeden celek, ale nezávisle tak, jak to vyţadovala praxe. Právě formování kapitalistických výrobních vztahů vytvořilo vhodné prostředí k dalšímu významnému vývoji ochrany nehmotných statků, přesto se tyto vztahy podle historickoprávních výzkumů nedají povaţovat za tvůrce těchto práv, jak jiţ bylo zmíněno výše.
1
KNAP, Karel, OPLATOVÁ, Milena, KŘÍŢ, Jan, RŮŢI Michal. Práva k nehmotným statkům. CODEX. Nakladatelství Hugo Grotia a.s. Praha. 1994. 13 s. ISBN 80-901185-3-4
8
Prvotní prameny práva k nehmotným statkům se vyskytovaly v podobě obyčejového práva, podobně jako je tomu i ostatních odvětví práva. První pozitivní normy vznikaly na přelomu středověku a novověku v oblastech Benátek, Francie, Anglie a také ve střední Evropě, právě převzetím z obyčejů.2 Autorské právo bylo poprvé kodifikováno v Anglii v roce 1709, kdy vznikl první autorský zákon. Ten definoval například právo pořizování kopií knih, toto právo nicméně autorům jiţ dříve přisuzovaly precedenty. V kontinentální Evropě vznikal první autorský zákon aţ v první polovině 19. století. Následně se začalo autorské právo dostávat na mezinárodní úroveň. Vznikaly první úmluvy zavazující členské státy k vydání vlastních zákonů v souladu s těmito úmluvami. V druhé polovině 19. století vznikla Revidovaná úmluva Bernská, ke které se připojila i Česká republika. Smlouva byla uveřejněna vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 133/1890 Sb. Tato úmluva například stanoví, ţe práva autora vznikají v okamţiku vzniku díla a jejich platnost pokračuje ještě 50 let po jeho smrti. V roce 1967 OSN zaloţila organizaci WIPO (World Intellectual Property Organization), jejíţ členem je i Česká republika. Cílem této organizace je celosvětová ochrana duševního vlastnictví. Organizace sdruţuje 1883 členských států. Českou republiku zastupuje Úřad průmyslového vlastnictví.4 Smlouva byla uveřejněna vyhláškou Ministra zahraničních věcí č. 69/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 80/1985 Sb.
1.2 Význam pojmů licence a licenční smlouva Pro pochopení pojmu licenční smlouva je důleţité nejdříve rozebrat pojem licence. Licence je udělována prostřednictvím licenčních smluv. Význam a původ výrazu licence můţeme hledat v latinském jazyce (podobně jako je tomu u velkého mnoţství právních výrazů), kde verbum licet znamená „dovoleno“ a substantivum licentia má významy jako „volnost, vůle nebo také svoboda“.5 Právní řád České republiky význam licence jako druhu povolení přebírá. Jak o tom pojednává literatura: „Obecně však licence znamená výjimečné povolení nebo oprávnění
2
KNAP, Karel, OPLATOVÁ, Milena, KŘÍŢ, Jan, RŮŢI Michal. Práva k nehmotným statkům. CODEX. Nakladatelství Hugo Grotia a.s. Praha. 1994. 13-19 s. ISBN 80-901185-3-4 3 http://www.wipo.int/members/en/ 4 CELBOVÁ, IVA. Problémy spojené s fenoménem elektronického publikování II. Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 3 [cit. 2015-01-06]. ISSN 1802-9736. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10167 5 ŠEDOVÁ, Marie; dědicové. Latina pro právníky. 5. vydání. Masarykova univerzita. Brno. 2014. 353 s. ISBN 978-80-210-6844-5
9
k nějaké činnosti nebo výkonu“, 6 Dále se zde hovoří o tom, ţe v případě práv k předmětům průmyslového vlastnictví, resp. autorského práva je licence povolení k vyuţití práv právě v oboru duševního vlastnictví, které poskytovatel poskytne nabyvateli za úplatu, není-li ujednáno jinak. Taková smlouva je typově podobná smlouvě pachtovní, přestoţe obecně je licence smlouvou sui generis.7 Udělením licence nedochází ke zcizení práv.8 Český právní řád s tímto označením nezachází jednotně a dochází k diverzifikaci pojmu licence především mezi soukromoprávní úpravou a veřejnoprávní úpravou. Jako příklad tohoto dvojího pochopení licence lze uvést různý výklad soukromoprávní licence k uţití rozhlasového nebo televizního vysíláni a proti tomu veřejnoprávní licenci k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání.9
1.2.1 Veřejnoprávní licence Ve veřejnoprávní oblasti je licence chápána jako zvláštní oprávnění, které uděluje kompetentní vykonavatel veřejné správy, k činnosti, jeţ je regulována státem.10 Tento stav je moţné povaţovat za následek laického uţití pojmu licence z obecného českého jazyka, kdy je míněno povolení či svolení k jakékoliv činnosti, která je jinak státem regulována. Při vytváření těchto pojmů zákonodárce ignoroval skutečnost, ţe veřejnoprávní oblast zná pojem koncese, který by mohl být pro účel této právní úpravy přesnějším výrazem.11 Jako příklad takové licence si můţeme uvést „bankovní licenci“ podle zákona č. 21/1992Sb., o bankách, která je správním aktem, umoţňujícím české akciové společnosti nebo pobočce zahraniční banky se sídlem mimo EU vykonávat bankovní činnost.12 Tento význam ale nereflektuje původ tohoto pojmu.
6
ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 51 s. ISBN 80-85100-66-5 7 ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 51 s. ISBN 80-85100-66-5 8 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno. Doplněk, 2007. 97 s. ISBN 9788072392063. 9 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 99 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 10 HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 379. 11 MICHALEK, Lukáš. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. Olomouc. 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta 12 https://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/b.html
10
1.2.2 Soukromoprávní licence Oproti úpravě licence v odvětví veřejného práva stojí licence z oblasti soukromoprávní, resp. licence v odvětví práva duševního. V tomto případě povaţujeme výklad slova licence za správný, nebo přesněji ve shodě se svým původem. Licence v odvětví soukromého práva je generálně upravená v platné právní normě, tj. zákoně č. 89/2012Sb., Občanském zákoníku (dále jen OZ). Ten v § 2358 stanovuje, ţe licenční smlouvou poskytovatel poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu duševního práva. Podoba tohoto duševního práva je nehmotný statek, který lze pojmově vymezit jako „statek vytvořený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by bylo jeho ztělesnění v hmotné podobě“13. Tím, co je licence, se dále zabývá i literatura, která licenci vymezuje například jako souhlas nebo povolení k výkonu majetkových práv jinou osobou. 14
1.3 Účel licenční smlouvy U licenční smlouvy stejně jako u jiného právního jednání, které je projevem vůle, je důleţité prvotně hledat jeho účel. Poskytovatel licence, především u licencí chráněných podle autorského zákona, většinou sám není schopen zhodnotit svá majetková práva, přičemţ to je ale hlavním zájmem poskytovatele i nabyvatele licence. Jen ojediněle nastane situace, kdy sám autor na své náklady vydá knihu nebo uspořádá hudební vystoupení. Účelem licence je zájem poskytovatele na hospodářském zhodnocení nehmotného statku a zisk z podílu hospodářského výnosu plynoucího z tohoto statku.15 U licencí podle autorského zákona je běţně sledován i kulturní účel, který má podobu zájmu poskytovatele o představení nehmotného statku veřejnosti. Účel takového představení můţe být výchovný, zábavný nebo vzdělávací.
1.4 Předmět licenční smlouvy Licenční smlouva je podle českého práva chápána jako poskytnutí oprávnění k výkonu majetkového práva uţít chráněný statek. Předmět licenční smlouvy je tedy majetkové dispozitivní oprávnění. To znamená, ţe poskytnutím licence poskytovateli právo nezaniká. 13
KNAP, Karel, OPLATOVÁ, Milena, KŘÍŢ, Jan, RŮŢI Michal. Práva k nehmotným statkům. CODEX. Nakladatelství Hugo Grotia a.s. Praha. 1994. 13-19 s. ISBN 80-901185-3-4 14 BOHÁČEK, Martin, JAKL, Ladislav. Právo duševního vlastnictví. Oeconomica. Praha. 2002. 114 s. ISBN 80245-0463-4 15 TELEC, Ivo. Přehled duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základ. Licenční smlouva. 2. upravené vydání. Nakladatelství Doplněk. Brno. 2007. 104 s. ISBN 978-80-7239-206-3
11
Pouze mu vzniká povinnost strpět zásah do svého práva na uţití chráněného předmětu osobou nabyvatele a to právě v rozsahu dohodnutém v licenční smlouvě. Platí ovšem legální zákaz stanovený v § 2372 odst. 1 OZ poskytnout licenci k uţití způsobem, který v době uzavírání ještě nebyl znám. Tímto je vyjádřeno obecné právní pravidlo, které zakazuje vzdát se práv, které ještě nevznikly. Smyslem tohoto pravidla je ochrana slabší strany, v tomto případě poskytovatele licence.16 Určení předmětu licence je tedy jedním ze základních předpokladů správně vzniklé licenční smlouvy. Takové ustanovení je pro smlouvu absolutně nezbytné. Předmět smlouvy můţe být rozsáhlý. V takovém případě se doporučuje zanést specifikaci do přílohy, která se stane nedílnou součástí licenční smlouvy. V případě, ţe se uzavírá smlouva k předmětu, který zákon neupravuje, uzavře se obdobná smlouva podle § 1746 odst. 2 OZ, kdy se jedná o tzv. nepojmenovanou, neboli inominántní smlouvu.
1.5 Druhy licenčních smluv Licence je moţno dělit podle různých vnějších forem a primárních znaků. V této části se zaměříme na obecné rozdělení licencí, resp. licenčních smluv, především podle toho, jak jsou zaznamenávány platnými právními předpisy. Tedy na licence nucené, zákonné (úplatné a bezúplatné), výhradní a nevýhradní, resp. výlučné a nevýlučné, licenční smlouvy kolektivní, hromadné nebo licence nucené a licence kříţové. Také si licence rozdělíme podle jejich významných charakteristických znaků tak, jak se jimi zabývá odborná literatura, tedy na licence pasivní a aktivní a licence amerického, anglického a kontinentálního typu atp.
1.5.1 Dle právního titulu vzniku Nucená licence - je institut českým právním systémem vyuţíván spíše sporadicky, přesto se jedná o důleţitý prvek práva, který má za účel ochranu veřejného zájmu, který by mohl být nevyuţitím nebo neposkytnutím takového předmětu ohroţen. O udělení nucené licence rozhoduje soud nebo správní orgán, který posuzuje, jestli byl k nevyuţití řádný důvod. Udělením nucené licence nedochází k dotčení práva majitele na zaplacení, tedy i nucená licence je stále úplatná.17 16
TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 105 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 17 ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 53 s. ISBN 80-85100-66-5
12
Domněnku o účelu nucené licence potvrzuje i její zakotvení v Paříţské unijní úmluvě, kde je v článku 5 oddílu A odstavci 4. (v České republice uveřejněna jako vyhláška č. 64/1975 Sb.) stanoveno, ţe o nucenou licenci není moţno ţádat před uplynutím 4 let od podání ţádosti o patent nebo 3 let od udělení tohoto patentu. Pouţitá bude lhůta, která uplyne dříve.18 Dalším pramenem práva, který stanoví podmínky nucené licence, je například § 20 zákona 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále jen VZN). Ten pouţívá stejné lhůty a také stanoví úplatnost nucené licence. Současný Autorský zákon, tj. zákon č. 121/2000 Sb. (dále jen AZ), institut nucené licence nezná. Zákonná licence – umoţňuje uţívání práv duševního vlastnictví bez nutnosti, aby k tomu vlastník (resp. majitel práv) projevil vůli. Legální důvod pro vznik zákonné licence je zákon sám. To je situace pro soukromoprávní odvětví neobvyklá. Právní následek vzniká ex lege, tedy bez nutnosti právní skutečnosti, tedy nepodmíněně. Zákonná licence opravňuje k výkonu práv duševního vlastnictví. Zákon pak podrobně stanovuje podmínky tohoto uţití. Vymezení rozsahu a účelu není moţné zaměnit s podmiňující právní skutečností, jelikoţ na výkon této licence vzniká právní nárok. Cílem zákonné licence je společenský zájem na uţití předmětu duševního vlastnictví. Jednotlivé typy zákonných licencí stanoví zákon. Zákonné licence se mohou dotýkat i ochrany osobnostních práv. I kdyţ je zákonná licence výsadou autorského práva, mohly by být za zákonné licence povaţovány i některé instituty v právu průmyslového vlastnictví. Jako příklad můţe slouţit omezení účinku ochranné známky v § 10 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen ZOZ), vyčerpání práv z ochranné známky v § 11 ZOZ a práva subjektů vymezených v § 12 ZOZ.19 Bezúplatná zákonná licence – je nejběţnějším typem zákonné licence. Označuje se také jako nepravá zákonná licence. Je formou zákonné licence, při které majiteli práv k duševnímu vlastnictví nevzniká uţitím licence nárok na odměnu. Typickou bezúplatnou licencí můţe být
18
vyhláška č. 64/1975 Sb. SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2. vydání. Praha: Lexis Nexis, 2006, s. 150. ISBN 80-8692008-9 19
13
tzv. licence citační, u které není vyloučeno ani uplatnění na díla audiovizuální.20 Tuto licenci upravoval jiţ autorský zákon č. 197/1895 Sb. Mezi bezúplatné licence dále řadíme tzv. licenci katalogovou, která umoţňuje propagaci děl za účelem jejich výstav a prodeje. Nebo také licenci úřední, zpravodajskou a další. Tyto typy licencí jsou upraveny v § 30b - 39 AZ. Moţný zásah těchto licencí do ochrany osobnosti, například úřední licence, je upraven také v § 88 - 89 OZ. Úplatná zákonná licence – je upravena v § 72 AZ. Tento typ licencí upravuje práva k vysílání a přenosu vysílání zvukových záznamů. Je tedy určen k uspokojení práv výkonných umělců, resp. výrobců zvukových záznamů. Je označován jako pravá zákonná licence vysílací. Oproti licenci bezúplatné náleţí z této licence vlastníku práv odměna, ta je ale podmíněná a oslabená. Podmínkou uţití licence je uzavření smlouvy s příslušným kolektivním správcem, musí být stanovena výše odměny a způsob placení odměn. Výkon práv umělce je tedy tímto zákonem svěřen do moci kolektivního správce. Jedná se o právo povinně kolektivně spravované. Kolektivní správce je navíc obdařen institutem dočasného zákazu uţití uměleckého výkonu. Ten můţe pouţít jako preventivní nástroj v případě, ţe uţivatel poruší smluvní ujednání. 21 Volné užití – je institut blízký zákonné licenci. § 30 AZ stanoví případy, ve kterých je umoţněno uţít dílo bez souhlasu oprávněné osoby a bez povinnosti zaplatit odměnu. Takové uţití se nepovaţuje za uţití chráněná zákonem. Musí se jednat o uţití pro osobní potřebu, tedy ne za cílem dosaţení hospodářského či obchodního prospěchu. 22 Rozdělování mezi volným uţitím a bezúplatnou zákonnou licencí je v současné praxi bezvýznamné. A to z toho důvodu, ţe volná uţití a bezúplatná zákonná licence jsou povahově stejné, v obou případech se jedná o zákonem dovolené uţití. Smluvní licence (dobrovolné) – jsou dobrovolné a zásadně úplatné, jen s výjimečnou bezúplatností.23
20
TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007 22 s. ISBN 978-80-7179-573-5 CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr. Autorský zákon – komentář. 4. vydání. C. H. Beck. Praha. 2012. 128 s. ISBN 978-80-7400-432-2 22 CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr. Autorský zákon – komentář. 4. vydání. C. H. Beck. Praha. 2012. 55 s. ISBN 978-80-7400-432-2 23 TELEC, Ivo. Přehled duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základ. Licenční smlouva. 2. upravené vydání. Nakladatelství Doplněk. Brno. 2007. 98 s. ISBN 978-80-7239-206-3 21
14
Práva duševního vlastnictví patří do odvětví soukromého práva. V soukromém právu je převod práv podmíněný souhlasem obou stran. Ten je vyjádřený volním projevem, který má běţně formu smlouvy, z tohoto důvodu mluvíme o smluvních licencích. Rozsah oprávnění a úplata jsou sjednávány ze svobodné vůle smluvních stran. Jelikoţ není moţno v právu soukromém zadávat druhému povinnosti a není moţné na něj ani jednostranně převádět práva24, je jednostranný právní úkon v právu obligačním prováděn pouze výjimečně. V případě licencí se autoři shodují, ţe je moţné udělit licenci jednostranným právním úkonem a to jednostranným veřejným prohlášením poskytovatele, jedná-li se o svobodnou vůli. Autorský zákon ani jiný zákon takové jednání nezakazují. Nelze to však povaţovat za běţný způsob kontraktace. 25 Toto lze dovozovat i z čl. 19 odst. 2. Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen TRIPS) v případě ochranných známek. Největší hospodářskou roli hrají licence patentové.
1.5.2 Podle výhradnosti licenční smlouvy Za jednou z nejzásadnějších charakteristik licenční smlouvy se povaţuje výlučnost, resp. výhradnost smlouvy. Toto ujednání stanovuje další moţnost poskytovatele nabízet nebo uţívat. Národní právo v této oblasti uţívá dva pojmy. Pojem výhradní, který pouţívá AZ a OZ, a proti tomu pojem výlučná, který je poţit například v zákoně č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů (dále jen ZPV). Taková nejednotnost by měla být v právu vţdy chápána negativně. Jisté řešení nabízí literatura, která přebírá jazyk pouţitý v AZ a nově tedy i v OZ a pojmu výhradnost uţívá ve spojení s nabídkou licence třetí osobě. Nevýhradní licence je poskytovatel dále oprávněn prodávat. Oproti tomu staví pojem výlučnosti, který váţe na vztah mezi poskytovatelem a nabyvatelem. Nevýhradní smlouva tedy nikdy nebude smlouvou výlučnou. Pokud si strany ujednají ve smlouvě, ţe se jedná o smlouvu výlučnou, je poskytovatel tímto ujednáním omezen a zavazuje se, ţe ani on nebude dál předmět duševního vlastnictví uţívat. Literatura tedy stanovuje, ţe licence výhradní se ještě dělí na výlučnou, omezenou v prospěch nabyvatele a nevýlučnou, která je naopak omezená ve prospěch
24
MELZER, Filip. Právní jednání a jeho výklad. Brno. Václav Klemm. 2009. 19 s. ISBN 978-80-904083-9-5 TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon – komentář. Praha. C. H. Beck. 2007. 479 s. ISBN 978-80-7179608-4 25
15
poskytovatele.26 Jinde můţeme pro nevýlučnou licenci nalézt název „sólová“ a pro výlučnou „plná“.27 Licence výhradní (exkluzivní) – je licenční smlouvou, ve které musí být ujednáno ustanovení o její výhradnosti. Takové ujednání by mělo být výslovné. Výhradnost (exkluzivita) licence spočívá v tom, ţe pokud je udělena, není poskytovatel oprávněn jiţ toto oprávnění udělit nikomu jinému a pokud nebude ujednáno jinak, i on sám je povinen se tohoto uţití zdrţet.28 Licence nevýhradní – je kaţdá licenční smlouva, ve které nebyla sjednána výhradnost licence. Udělením této licence není poskytovatel omezen ve výkonu svých práv. Toto omezení ovšem můţeme sledovat na straně nabyvatele. Jako nevýhradní licence se dají povaţovat i všechny zákonné licence nebo licence podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
1.5.3 Dle předmětu ochrany Pro rozdělení licencí je velice důleţité také třídění s ohledem na předmět zájmu. A to ať je budeme dělit podle druhu tohoto předmětu, nebo podle právní ochrany předmětu, či podle určení předmětu v licenční smlouvě. Konkrétní rozdělení a odlišný charakter předmětů musí být s ohledem na praxi smluvních závazkových vztahů zachycen v jednotlivých licenčních smlouvách a to především v podobě pouţití speciální právní úpravy pro daný typ předmětu duševního vlastnictví. Podobné vlastnosti u některých předmětů jsou základem pro dichotomické rozdělení platné právní úpravy pro smlouvy duševního vlastnictví na licenční smlouvy k předmětům autorského práva a práv s ním souvisejících podle AZ a naopak na licenční smlouvu k předmětům průmyslového vlastnictví. Konkrétně můţeme licence podle předmětu dělit na licence patentové, známkové, vzorové, audiovizuální produkce, know-how atd.
26
TELEC, Ivo. Přehled duševního vlastnictví 2. Česká právní ochrana. Nakladatelství Doplněk. Brno. 2006. 3536 s. ISBN 80-7239-198-4 27 BOHÁČEK, Martin, JAKL, Ladislav. Právo duševního vlastnictví. Oeconomica. Praha. 2002. 127 s. ISBN 80245-0463-4 28 CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr. Autorský zákon – komentář. 4. vydání. C. H. Beck. Praha. 2012. 9092 s. ISBN 978-80-7400-432-2
16
Smluvní licence k předmětům duševního vlastnictví lze podle právní ochrany dělit na tzv. „licence pravé“, jinak nazývané prostě licence, a na „licence nepravé“. K tomuto rozdělení dochází dle právní ochrany předmětu licence. U chráněných statků, kde vzniká subjektivní nebo osobní majetkové právo a toto právo je přiznáno a zakotveno v jednotlivých právních normách, nebo nejčastěji ve zvláštních předpisech, se jedná o licence pravé. Právo působí erga omnes. Jako typický příklad můţe slouţit licence patentová. Oproti tomu předmětem licence nepravé je „nechráněný“ nehmotný statek. K takovému předmětu nevzniká zákonné právo absolutní ochrany. V tomto případě lze ochranu dovozovat jen ze smluvních závazků, působí tedy pouze inter partes. Jako příklad licence nepravé můţe slouţit smlouva uzavřená k převodu know-how.29 Další dělení na základě předmětu licence můţe být podle počtu předmětů, které jsou licenční smlouvou převáděny. Jedná se o tzv. sdruţené licence a licence míšené. Sdruţené licence poskytují práva k uţití více statků v jedné smlouvě. Mělo by se jednat o statek stejného druhu, v opačném případě můţe docházet k deliktu podle soutěţního práva. Nutno poznamenat, ţe samotná tato skutečnost ke vzniku deliktu ale nedostačuje.30 Obdobně je popsána licence hromadná. Naproti tomu předmětem licence smíšené je různé mnoţství odlišných nehmotných statků. U tohoto druhu smlouvy se musí dbát, aby nedošlo k porušení antimonopolního práva.31
1.5.4 Licence křížová Licence křížová (protilicence) – je druhem směny licencí, kdy si obě strany dohodnou vzájemné poskytnutí licence k předmětům duševního vlastnictví jako protihodnotu. Kříţová licence bývá úplatná právě hodnotou druhé licence, ale není vyloučeno, ţe spolu s kříţovou licencí bude ujednáno i finanční plnění. V praxi bývá pouţita suspensivní podmínka, kdy účinnost první smlouvy bude vázána na suspensivní podmínku, tedy například dohodu o druhé licenční smlouvě. K vyuţití protilicence můţe dojít také u vyrovnání sporů, kde došlo k prošení průmyslových práv nebo jiného duševního vlastnictví, zejména dopustí-li se takového porušení obě strany vzájemně.
29
TELEC, Ivo. Přehled duševního vlastnictví 2. Česká právní ochrana. Nakladatelství Doplněk. Brno. 2006. 6465 s. ISBN 80-7239-198-4 30 BOHÁČEK, Martin. Licenční smlouvy ve vztahu ke knihovnám. Národní knihovna, 2001, roč. 12, č. 4, s. 252 a 255. 31 TELEC, Ivo. Přehled duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základ. Licenční smlouva. 2. upravené vydání. Nakladatelství Doplněk. Brno. 2007. 108-110 s. ISBN 978-80-7239-206-3
17
1.5.5 Licenční smlouvy individuální, kolektivní a hromadné Jedním z dalších moţných rozčlenění je dělení licenčních smluv dle autorského práva. A to především na: Individuální licenční smlouvy – mají svůj podstatný charakter v tom, ţe na straně nabyvatele se obvykle nachází jedna osoba. Jedná se o běţný typ licenčních smluv, například se můţe jednat o licenci mezi autorem a nakladatelstvím. Kolektivní licenční smlouvy – jejich hlavním znakem je správa kolektivních práv, tu obvykle vykoná kolektivní správce. Dochází tedy k uzavírání smlouvy mezi kolektivním správcem a právnickou osobou sdruţující uţivatele. Kolektivnost této licenční smlouvy spočívá především v rozsahu dotčených osob, které jsou zastoupeny kolektivním správcem na straně vlastníků práv nebo fyzickou osobou zastupující uţivatele práv. Jedná se o nepřímé zastoupení. Toto zastoupení má komisionářskou podobu. Nepřímí zástupci zde jednají svým jménem ale na účet zastoupených. Autorské právo ale stanoví, ţe i nepřímé zastoupení obou stran je v případě kolektivní správy práv pro ty, kdo jsou členy této právnické osoby, důvodem pro přímé oprávnění z této licenční smlouvy. Licence pro tyto osoby tedy vzniká i přesto, ţe sami licenční smlouvu neuzavřeli. To ovšem neplatí pro ty, kteří nejsou členy této právnické osoby. Kolektivní smlouva se týká pouze smlouvy uzavřených dle § 101 AZ, netýká se tedy licencí k průmyslovému vlastnictví, ani práv autorských a souvisejících, která nejsou kolektivně spravována. Hromadné licenční smlouvy – jsou typem smluv podle autorského práva, jejichţ hlavním znakem není mnoţství dotčených osob, jak je tomu u licenční smlouvy kolektivní, ale hromadnost předmětů, které jsou tímto typem smlouvy upravovány. Můţe se jednat o určitý celek, který spadá pod kolektivní správu práv, aniţ by bylo potřeba jednotlivé předměty vymezit. Typickým příkladem můţe být reprodukování hudby, kdy běţně dochází k uţití i stovek děl jedním licencionářem během jedné události. Běţně se můţe jednat o smlouvu kolektivní i hromadnou zároveň. Oba dva typy smluv se navzájem podporují a mají společný účel, kterým je zjednodušení mezilidských majetkových vztahů.32
32
TELEC, Ivo. Přehled duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základ. Licenční smlouva. 2. upravené vydání. Nakladatelství Doplněk. Brno. 2007. 115 s. ISBN 978-80-7239-206-3
18
1.5.6 Další dělení licenčních smluv Odborná literatura dále dělí licenční smlouvy z pohledu jejich účastníků na tyto: Licence pasivní – takto lze označit licenci z pohledu kupující strany, neboli nabyvatele práv k předmětu duševního vlastnictví. Licence aktivní – takto naopak můţeme označit licenci z pohledu prodávající strany, neboli poskytovatele práv k předmětu duševního vlastnictví. Literatura dále dělí licence podle jejich rozsahu a to na hlavní tři typy podle právních zvyklostí jednotlivých teritorií, tedy oblastí kde je daný typ nejběţněji v praxi pouţíván, takto: Americká licenční smlouva – je charakteristická rozsáhlým obsahem, vychází z teorie protiplnění. Obsahuje rozsáhlý úvod s odůvodněním předpokladů a účelů dané licenční smlouvy. Především obsahuje část s definicemi pojmů a povinnostmi nabyvatele a poskytovatele licenční smlouvy. Další důleţitá ustanovení bývají zaznamenána v kapitole o ochranných ustanoveních. V systému amerického práva se vyuţívá doslovné zajištění veškerých předvídatelných budoucích situací a to včetně těch málo očekávatelných. Anglická licenční smlouva – je specifická tím, ţe jednotlivé články bývají běţně vyjádřeny jednou větou. Tento typ licenční smlouvy má logickou stavbu. Primárně zahrnuje převáděné zájmy a práva a dále určení stran a podmínek plateb. Evropská (kontinentální) licenční smlouva – je typem licenční smlouvy, která je z těchto tří nejvíce stručná. Obsahuje především vymezení nabyvatele a poskytovatele, předmět licenční smlouvy, povinnosti, metodu platby a závěrečná ustanovení. Pro tuzemské licenční smlouvy se doporučuje pouţití kontinentálního typu licenční smlouvy. Vţdy je ale důleţité vybrat formulaci, která bude pro konkrétní smlouvu nejvhodnější.33
1.6 Zápis licence do veřejného rejstříku Účinnost licence vůči všem, tedy erga omnes, je podle zákona často podmíněna zápisem do veřejného rejstříku, tato povinnost je vţdy upravena v zvláštním předpise, platném pro daný typ licence. Obecná úprava pamatuje na podmínku písemné formy pro takovou smlouvu. Licence chráněné autorským zákonem nezná veřejný rejstřík a z toho je moţně dovodit, ţe
33
ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 57 s. ISBN 80-85100-66-5
19
takový zápis není moţné vyţadovat a to ani u licence výhradní. Účinnost těchto smluv je tedy pro třetí osoby vázána jiţ na její vznik. Jedná se o významný rozdíl mezi licenčními smlouvami chráněnými autorským právem a mezi velkou částí smluv k předmětům průmyslového vlastnictví.34 Jako příklad si můţeme uvést licenci k patentu, ten podléhá zápisu do patentového rejstříku, který je spravován Úřadem průmyslového vlastnictví. Licenční smlouva k předmětům patentu podle § 2358 OZ je účinná inter partes stejně jako licence, která zápisu do veřejného rejstříku nepodléhá, okamţikem uzavřením této smlouvy. Erga omnes začne být ale taková smlouva, jak jiţ bylo uvedeno výše, aţ samotným zápisem do veřejného rejstříku. Tím zákon sleduje ochranu dobré víry třetí osoby, to má význam především u licencí výhradních. Taková licence totiţ povoluje uţití práva pouze výhradnímu nabyvateli, tato licence má tedy absolutní právní důsledky vůči všem.
2 Právní úpravy licence v ČR Další kapitola této práce bude pojednávat o účinné právní úpravě, resp. pramenech práva k předmětům duševního vlastnictví pro Českou republiku, a o její komparaci s účinnými předpisy do 31. 12. 2013. Je tomu jiţ více neţ rok od doby, kdy vstoupil v účinnost OZ. Tato velká rekodifikace soukromého práva měla za následek mnoho změn v tuzemském právu, jednou z těchto změn byla derogace, kterou došlo ke zrušení zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ), a zákonu č. 513/1991Sb., obchodní zákoník (dále jen ObchZ), a také části AZ, konkrétně části obsahující úpravu licenční smlouvy. K tomuto kroku přistoupil zákonodárce z důvodu, ţe právo a povinnosti z licenčních smluv nebyly upraveny jednotně. Předpisy k licencím k předmětům průmyslového vlastnictví upravoval ObchZ a licence k předmětům chráněným autorským právem AZ. Obě tyto úpravy byly speciální. Kvůli absenci generální úpravy chyběla obecná ustanovení k licencím a licenčním smlouvám. Nová úprava by tento stav měla změnit, přesto bere v potaz zvláštnost jednotlivých typů licenčních smluv.35 Pro rozsah této práce bude OZ brán jako nejdůleţitější pramen práva a v této části práce si jednotlivě rozebereme jeho úpravu na hlavních dvou typech licenčních smluv, na autorskoprávní licenční smlouvě a na licenční smlouvě k průmyslovému vlastnictví. 34
ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš, a kolektiv. Obchodní zákoník komentář. 10., podstatně rozšířené vydání. Praha. C. H. Beck. 2005. 1234 s. ISBN 80-7179-346-9 35 ELIÁŠ, Karel; a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Nakladatelství Sagit, a. s. Ostrava. 2012. 893 s ISBN 978-80-7208-922-2
20
2.1 Prameny práva k předmětům duševního vlastnictví Pro porozumění kaţdému právnímu oboru je nejdůleţitější seznámení se s prameny práva, které daný obor vymezují. Právě z tohoto důvodu je důleţité si popsat alespoň základní prameny. Ochranu předmětů duševního vlastnictví můţeme prvotně hledat v Ústavním pořádku České republiky a to extenzivním výkladem čl. 11 a čl. 2 odst. 3 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS). Dle významu můţeme jako další pramen označit OZ, ten stanoví obecné zásady pro licenční smlouvy. Dále můţeme jmenovat speciální úpravy a to například jiţ zmíněný AZ, který je speciální úpravou pro autorskoprávní licenci, a proti němu stojící speciální úpravy pro licence k průmyslovému vlastnictví. Zde se jedná o zákon č. 527/1990 Sb., zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích (dále jen VZN), zákon č. 529/1991 Sb., zákon o ochraně topografií polovodičových výrobků (dále jen ZOT), zákon č. 478/1992 Sb., zákon o uţitných vzorech (dále jen ZUV), zákon č. 207/2000 Sb., zákon o ochraně průmyslových vzorů (dále jen ZPV) a zákon č. 441/2003 Sb., zákon o ochranných známkách (dále jen ZOZ). Tyto úpravy budou pro rozsah této práce brány jako hlavní. Zároveň je podstatné říct, ţe všechny tyto speciální zákony byly přijetím OZ pozměněny a doplněny. Rozsah této práce neumoţňuje zabývat se mezinárodními smlouvami. Budou ponechány v pozadí i přes svůj podstatný význam pro platné právo (resp. jejich přímou účinnost) a důleţitost pro vývoj práva budoucího.
2.2 Licenční smlouva podle zákona č. 89/2012 Sb. Jak jiţ bylo zmíněno, rekodifikace soukromého práva přinesla změnu i do odvětví práva duševního vlastnictví, resp. licenčních smluv. Reforma se odrazila především ve sjednocení úpravy licence autorskoprávní a licence k průmyslovému vlastnictví do jednoho kodexu, kterým je právě zmíněný OZ. Ustanovení § 3028 OZ ale stanoví, ţe se tímto zákonem musí řídit smlouvy aţ od nabytí účinnosti tohoto zákona. Smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013 se budou řídit stále podle ObchZ nebo AZ tak, jak byla jejich dřívější úprava. To ovšem nebrání tomu, aby se smlouvy jiţ dříve uzavřené od data účinnosti zákona řídily novou úpravou, pokud si to strany ujednají. To vzhledem k dlouhé trvanlivosti licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví značí, ţe i stará úprava bude ještě značnou dobu pro praxi relevantní.
21
Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví – se jako zvláštní typ licenční smlouvy řídil ustanoveními ObchZ. Dnes ji OZ upravuje v první části, která se zabývá obecně licenčními smlouvami, další části upravují speciálně licence autorskoprávní a licence nakladatelské. V této stati porovnáme nejvýznamnější změny OZ vůči ObchZ. Dále je důleţité říct, ţe licenční smlouva je zajišťována především právní úpravou soukromého práva, i kdyţ zapisovaní do veřejného rejstříku se řídí právem veřejným. Licenční smlouva je konkrétně upravena v OZ § 2358 aţ § 2370. Nejedná se o podtyp kupní nebo nájemní smlouvy, jak je to běţné v některých právních systémech a jak ji chápe velká část laické veřejnosti. Ustanovení OZ upravující odvětví licencí je, obdobně jak je tomu zvykem v oblasti soukromého práva, převáţně dispozitivního typu. Toto tvrzení potvrzuje § 1 odst. 2 OZ.36 Výjimkou toho je § 2358 odst. 1, § 2360 a také § 2366, které uvozují tento smluvní typ. Dále se můţeme domnívat, ţe podle § 599 OZ není moţné se odchýlit od ustanovení § 2358 odst. 2, který stanoví povinnost dodrţet písemnou formu v určitých případech, například je tomu tak u zápisu licence do veřejného rejstříku nebo u poskytnutí výhradní licence. U předmětu práva vedeného zejména Úřadem průmyslového vlastnictví ČR je účinnost licenční smlouvy vůči třetím osobám podmíněna právě zápisem do veřejného rejstříku. Pokud by k tomu nedošlo, smlouva by byla závazná pouze inter partes. Zápis licence do příslušného rejstříku se tedy dá povaţovat za nutnou podmínkou pro výkon všech práv poskytnutých licenční smlouvu. Je nutno brát v úvahu, ţe úřad při zápisu licence neprovádí jakoukoliv kontrolu formálních stránky či věcného obsahu. Zkoumání úřadu podléhají pouze základní skutečnosti: jestli lze předmět smlouvy zapsat, popřípadě jestli je poskytovatel opravdu vlastníkem tohoto práva. ObchZ ve svém § 508 pro licence k předmětům průmyslového vlastnictví písemnou formu přímo vyţadoval. Coţ je moţné chápat tak, ţe zákoník pro práva průmyslového vlastnictví vyţadoval větší ochranu, jelikoţ u většiny typů smluv písemná forma vyţadována nebyla. Další významnou novinkou zakotvenou v § 2366, kterou přinesla úprava OZ, je moţnost stran ujednat si licenci jako bezúplatnou. Toto právo v praxi chybělo a bylo často nahrazováno buď symbolickou cenou, například 1 Kč, nebo byla sjednána smlouva tzv. inominátní. Tato moţnost bude pravděpodobně zachována i nadále, neboť to nijak neodporuje smyslu a účelu zákona. Zároveň tak bylo dovozeno jiţ dříve z judikatury Nejvyššího soudu.37 Otázkou ale je, pokud smlouva nejevila ţádné odlišnosti, jestli by podle §
36 37
MAREK, Karel. K licenčním smlouvám. Daně a právo v praxi. Leden 2015. 41-46 s. 32 Cdo 1817/2008
22
555 odst. 2 nebyla stejně vykládána jako licenční smlouva, i kdyţ by byla označena jinak.38 V případě, ţe by v licenční smlouvě nebyla cena sjednána vůbec, vycházelo by se z domněnky ceny obvyklé. Zákon ponechává moţnost, aby úplata byla ujednána v závislosti na výnosech z vyuţití licence. V takovém případě musí nabyvatel umoţnit poskytovateli kontrolu účetnictví. Takto poskytnuté informace se povaţují za důvěrné. V případě výhradnosti licence je podle §2360 OZ stanoveno, ţe je-li licence sjednána jako výhradní, není poskytovateli dále umoţněno toto právo poskytovat a není ani oprávněn vyuţívat toto právo sám, pokud není ve smlouvě sjednáno jinak. I v této části došlo ke změně. § 511 odst. 1 ObchZ stanovil, ţe je licence nevýhradní, není-li sjednáno jinak. Ustanovení týkající se podlicencí zůstalo identické s předchozí úpravou. Nově je v § 2364 řešena moţnost postoupení licence třetí osobě, tu ObchZ výslovně neřešil. Takové postoupení je ale podmíněno neprodlenému oznámení poskytovateli licence. Je otázkou, jestli by toto ustanovení nemělo být kogentní, přestoţe se jedná o ustanovení dispozitivní. Výrazný posun nastal také v případě ochrany práv, ke kterým je licenční smlouva uzavřena. ObchZ v případě porušení těchto práv k jejich ochraně aktivně legitimoval poskytovatele licence. Nabyvatel licence měl povinnost o případném porušení práv poskytovatele neprodleně zpravit. Nabyvatel měl povinnost patřičně spolupracovat, tím ale jeho povinnost končila. Nový zákon přejímá a rozšiřuje úpravu § 2 odst. 2 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a o změně zákonů na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen ZVPPV), v § 2369 z tohoto ustanovení lze dovodit, ţe aktivní legitimace nově náleţí právě nabyvateli a oproti předešlé úpravě má pasivní legitimaci poskytovatel. 39 Nově je téţ ustanoveno v § 2359 OZ, ţe nabyvatel licence není povinen vyuţívat poskytnuté právo. To neplatí v případě, kdy je udrţení práva závislé na jeho vyuţívání. Jako příklad můţeme uvést ochrannou známku, ta by v takovém případě mohla být podle § 32 ZOZ na návrh třetí osoby zrušena. Nově je téţ v § 2365 OZ ustanoveno, ţe v případě převodu závodu nebo jeho části, se nevyţaduje souhlas poskytovatele k převedení licence, pokud si strany neujednali jinak. Toto ustanovení je dispozitivní. V případě licenčních smluv k předmětům průmyslového práva přijetím nové úpravy nedošlo k nijak výrazným změnám od předchozí úpravy v ObchZ. Jako největší změny můţeme jmenovat moţnost, aby licenční smlouva neměla písemnou formu a jako druhou největší 38
VÍTEK, Dominik. LICENČNÍ SMLOUVA K PŘEDMĚTŮM PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ DLE NOZ [online] 26.3.2014 [cit. 2015-02-02] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlouva-kpredmetum-prumysloveho-vlastnictvi-dle-noz-93756.html 39 VÍTEK, Dominik. LICENČNÍ SMLOUVA K PŘEDMĚTŮM PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ DLE NOZ [online] 26.3.2014 [cit. 2015-02-02] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlouva-kpredmetum-prumysloveho-vlastnictvi-dle-noz-93756.html
23
změnu můţeme jmenovat moţnost sjednat licenční smlouvu bezúplatnou. Zde je ale vhodné poloţit si otázku, jaký by byl pohled správce daně na tento problém, pokud by takovou bezúplatnou licenční smlouvu uzavřeli spřízněné osoby.40 Licenční smlouva autorskoprávní – byla typem licenční smlouvy, která se do rekodifikace občanského práva řídila předpisy AZ. Jak jiţ bylo zmíněno výše, celá tato část pozbyla účinnosti přijetím OZ, přesněji řečeno zákonem č. 303/2012 Sb. Přijetí tohoto zákona mělo odstranit dvojkolejnost licenčních smluv. Nyní nalezneme obecnou úpravu licenčních smluv v § 2358 aţ § 2370 a zvláštní ustanovení k licencím chráněným autorským právem v § 2371 aţ § 2383. Dále pak v pododdílu 3. nalezneme zvláštní úpravu pro licenční smlouvu nakladatelskou a v pododdílu 4. zvláštní ustanovení pro práva související s právem autorským a pro právo pořizovatele databáze. Pro rozsah této práce je stěţejní oblastí právě zvláštní ustanovení k licencím chráněným autorským zákonem. Pokud budeme porovnávat účinnou právní úpravu s AZ do nabytí účinnosti zákonu č. 303/2012 Sb., můţeme konstatovat, ţe obecné ustanovení v § 2358 OZ přejímá stejnou úpravu jako AZ s tím rozdílem, ţe odst. 1 je obecnější, neţ byl § 46 AZ. To je zapříčiněno tím, ţe nová úprava se vztahuje obecně k právům duševního vlastnictví. Základní ustanovení speciálně pro licence chráněné autorským zákonem je § 2371. Obecná ustanovení dále obsahují i úpravu formy licenční smlouvy. Tato úprava koresponduje s § 46 odst. 4 AZ. I v § 2372 OZ se úprava shoduje s původní úpravou v otázce moţnosti vyuţití díla způsobem, který v době uzavření není znám. Stejně jako § 46 odst. 2 a 3 AZ je tato moţnost zapovězena. V případě výhradnosti se v nové úpravě objevuje proti AZ odlišnost, spočívající v absenci dovětku výslovně stanovující moţnost opačného ujednání. Jelikoţ se jedná o ustanovení dispozitivní, můţeme si tento fakt dovodit. Další rozdíl můţeme sledovat v případě, ţe byla udělena licence aţ po udělení licence výhradní. V systému OZ taková licence vůbec nevznikne, zatímco AZ obsahoval sankci neplatnosti aţ v případě, ţe nabyvatel výhradní licence nevysloví s nově vzniklou licencí souhlas. Podle OZ udělení takového souhlasu není moţné, jelikoţ poskytnutí druhé licence je nicotné právní jednání. Druhá licence tedy vůbec nevznikne. Oprávnění nabyvatele ohledně podlicence se v nové úpravě neliší od té původní. V případě odměn se úprava OZ nepatrně liší od AZ a to především v pododdílu 4., kdy právo na dodatečnou odměnu nevzniká výrobci zvukového záznamu nebo zvukově obrazového záznamu ani rozhlasovému nebo televiznímu vysílateli a pořizovateli databáze. Další novinku 40
POSPÍŠIL, Michal. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví podle občanského zákoníku. RaP Rok: 2014 číslo: 6 strana: 14 ISSN 1805-6822
24
v případě odměn přináší OZ v § 2374 odst. 1, kde je nově zakotveno, ţe se poskytovatel nemůţe vzdát práva na dodatečnou odměnu. Institutem pro duševní vlastnictví podle AZ neznámým byl také dnes upravený § 2367 OZ, o poskytnutí podkladů k výkonu licence, tato úprava je obecná a vychází z ustanovení původně v ObchZ. To samé platí o následujících ustanoveních v § 2368 a § 2369 OZ, ty upravují mlčenlivost ohledně poskytnutých podkladů k výkonu licence a povinnost oznámení o ohroţení nabyvatelovy licence, popřípadě součinnost poskytovatele a nabyvatele v případě ohroţení nebo porušení nabývané licence. O tomto ujednání jiţ bylo více řečeno v předchozí části. Novinkou je také výpovědní lhůta, tu AZ neobsahoval, a tak se řídila podle § 582 SOZ, kdy platilo, ţe smlouvu, byla-li uzavřena na dobu neurčitou, lze vypovědět a to ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí. Dnes § 2370 OZ stanoví, ţe výpověď nabývá účinnosti uplynutím jednoho roku od konce kalendářního měsíce, v němţ výpověď došla druhé straně. Tato obecná úprava znovu vychází z ObchZ a můţe být aţ otázka praxe, jestli tato lhůta nebude pro licence chráněné podle AZ příliš dlouhou. Úprava totiţ hledí na licence k předmětům průmyslového vlastnictví, kde jsou vztahy pro svou povahu většinou dlouhotrvající. Významnou změnou v oblasti zvláštních ustanovení pro licence chráněné autorským zákonem přináší § 2373 OZ, kdy první odstavec stanoví, ţe jde o podání návrhu, i pokud je mířen vůči neurčitému počtu osob, to se shoduje s § 46 odst. 5 AZ, dále ale stanoví, ţe obsah smlouvy je moţné určit i odkazem na licenční podmínky, které jsou stranám známé nebo veřejně dostupné. Toto ujednání je nové. Druhý odstavec shodně s § 46 odst. 6 AZ pojednává o obecném konkludentním přijetí nabídky. Třetí odstavec pak upravuje nemoţnost odvolání nabídky, pokud je v ní stanovena lhůta pro její přijetí a je mířena proti neurčitému mnoţství osob, je moţno jí přijmout i podle odst. 2. Tato úprava je pro autorskoprávní licence novinkou. Ke změně v úpravě došlo také v § 2376 odst. 4, který se shoduje s úpravou podle AZ aţ na detail, ve kterém zákonodárce vynechává závěrečný dovětek: „a pokud jde o rozmnoţeniny v elektronické formě, jak ve spojení on-line, tak i off-line“. Pro praxi by absence této části ustanovení ale neměla mít ţádný význam. Další ustanovení, které se do nové úpravy OZ nedostalo, bylo upravení § 53 odst. 4 AZ. Podle tohoto ustanovení platilo, ţe se smlouva ruší doručením odstoupení nabyvateli. Toto ustanovení ale můţeme dovodit z § 2001 a následujících. Malá změna postihla i ujednání o odstoupení od smlouvy. Nově zde platí, ţe účinnost odstoupení nastává aţ nahrazením škody, popř. poskytnutím jistiny. Můţeme říct, ţe i úprava v oblasti licencí k předmětům průmyslového vlastnictví nebyla tak zásadní, jako tomu bylo v jiných odvětví práva. Majoritní část ustanovení byla převzata z AZ,
25
a tím pádem by v praxi neměla působit výraznější obtíţe. Nejpodstatnější změnou pro mnoho osob můţe být změna povinnosti písemné formy u výhradní licence. 41
3 Licence autorskoprávní Licenční smlouva k předmětům chráněným autorským zákonem byla dříve licenční smlouvu upravenou v AZ, kde na rozdíl od licenční smlouvy upravené v ObchZ, která byla vymezena jako smlouva uzavřena mezi podnikateli,42 mohla být uzavírána mezi nepodnikající fyzickou osobou, tedy autorem, a například nakladatelstvím, které je právnickou osobou. Tento stav mírně změnilo přijetí OZ, který přejímá ustanovení z obou speciálních zákonů, ale přesto ponechává speciální ustanovení pro licence k předmětům chráněným autorským zákonem. Z toho se můţeme domnívat, ţe i nová úprava pamatuje na ochranu slabší strany, kterou je v případě licenční smlouvy k předmětům chráněným autorským zákonem právě autor. Jako příklad můţe slouţit ustanovení § 2359 odst. 1 OZ a ustanovení § 2372 odst. 2 OZ, kdy první zmíněné zakotvuje v obecné části moţnost nevyuţití předmětu licence, pokud by to nemělo za následek zánik tohoto práva. Oproti tomu v části upravující licence autorskoprávní je výslovně stanovena povinnost uţít tento předmět, pokud se strany nedohodnou jinak. Licenční smlouvy autorskoprávní mají kromě nezpochybnitelného hospodářského účelu, jsou totiţ koncipovány jako úplatné, i kdyţ je moţné ujednat jejich bezúplatnost, účel často ještě kulturní. Význam tohoto účelu je poskytnout dílo či jiný nehmotný předmět veřejnosti a dovést ji k zamyšlení, vychovávat, vzdělávat, pobavit či potěšit svou krásou a osvěţit ducha. Tomuto kroku předchází svobodné vnitřní rozhodnutí autora zveřejnit dílo. Takové zveřejnění je projevem svobodné vůle autora a je povahově spojeno s odpovědností. Autor má vţdy moţnost uplatňovat svá dispozitivní práva sám, jako příklad můţe slouţit vydání knihy autorem na vlastní náklady nebo pořádání vlastního koncertu. Takové situace jsou ale spíše výjimečné.43 Po zániku licence udělené poskytovatelem se práva konsolidují zpět do své původní podoby před jejím poskytnutím.
41
DONÁT, Josef. Změny právní úpravy v oblasti autorského práva v souvislosti s novým občanským zákoníkem [online] 1. 10. 2014 [cit. 2015-02-02] Dostupné z: http://www.danarionline.cz/dokument/nahleddokumentu/doc-d47341v58718-zmeny-pravni-upravy-v-oblasti-autorskeho-prava-v-souvislosti-s/ 42 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš, a kolektiv. Obchodní zákoník komentář. 10., podstatně rozšířené vydání. Praha. C. H. Beck. 2005. 1232 s. ISBN 80-7179-346-9 43 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 104 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3
26
Poskytovatel můţe nabyvatele oprávnit v licenční smlouvě k dalšímu poskytování licencí k předmětu licencí, jedná se o tzv. podlicence (sublicence), které je nabyvatel oprávněn poskytovat podlicenčnímu nabyvateli a to pouze v maximálním rozsahu licence poskytnuté původním poskytovatelem.44 Toto povolení podle § 2363 OZ musí být ujednáno v licenční smlouvě. Nabyvatel podlicence můţe další podlicence poskytovat rovněţ, pokud tak bylo to ujednáno mezi ním a poskytovatelem podlicence.45 Poskytnutí podlicence není postoupením (tj. translativním převodem) na původní smluvní strany, tedy nemá takové poskytnutí vliv, nemění je.46 Obsah ujednání o podlicencích je čistě na vůli poskytovatele a nabyvatele, je také významné, ţe udělení podlicence bez souhlasu autora by bylo právním jednáním absolutně neplatným. V ujednání se můţou strany dohodnout na omezení, jedná se například o počet udělených podlicencí, okruh případných podlicenčních nabyvatelů, jednotlivé způsoby uţití nebo časové omezené platnosti podlicencí aj. Vedle podlicence upravuje zákon také moţnost postoupení licence třetí osobě, v takovém případě se mění osoba nabyvatele licence a původnímu nabyvateli tím zaniká právo na uţití chráněného předmětu. Takové postoupení můţe mít i významný hospodářský následek a to především u děl, které lze běţně pouţít třeba pro reklamní účely. Poustoupení licence z části nebo zcela lze pouze s písemným souhlasem poskytovatele. K postoupení dochází na základě postupní smlouvy a to mezi nabyvatelem a postupníkem. Zákon tento typ smlouvy nevymezuje, je ale moţné se domnívat de lege ferenda, ţe pokud je licenční smlouva vyţadována v písemné formě, měla by tak být i v případě postupní smlouvy.47 Dále je stanovena povinnost nabyvatele licence o postoupení a o osobě postupníka spravit poskytovatele bez zbytečného odkladu. Jistou výjimkou je případ, kdy k postoupení dojde při převodu závodu. Tehdy je souhlas poskytovatele potřebný jen v případě, ţe tak bylo ujednáno v licenční smlouvě.
3.1 Předmět licenční smlouvy Předmětem licenční smlouvy je majetkové dispozitivní oprávnění. Poskytnutím takového oprávnění nezanikají poskytovateli jeho majetková práva. Poskytnutím se poskytovatel pouze 44
TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007. 41 s. ISBN 978-80-7179-573-5 Eliáš, Karel; a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Nakladatelství Sagit, a. s. Ostrava. 2012. 887 s ISBN 978-80-7208-922-2 46 TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007. 41 s. ISBN 978-80-7179-573-5 47 TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007. 43-44 s. ISBN 978-80-7179-5735 45
27
zavazuje k povinnosti strpět zásah do svých práv na ochranu před uţitím svého chráněného předmětu jinou osobou.48 Určení předmětu licenční smlouvy je její podstatnou obsahovou náleţitostí. V případě, ţe by předmět licenční smlouvy nebyl předmětem autorského zákona,49 mohlo by to vést k neplatnosti takové smlouvy. § 555 OZ pamatuje na to, ţe hlavním faktorem pro posouzení právního jednání je jeho obsah a ve svém druhém odstavci dále stanoví, ţe se takové jednání bude posuzovat podle své pravé povahy. Během posuzování takového právního jednání by bylo vhodné sledovat, jestli se smlouva záměrně nesnaţí obcházet ustanovení o licenci chráněné autorským zákonem, to mohlo být téţ příčinou neplatnosti takové smlouvy. Pokud by ale smlouva měla znaky jiné smlouvy, nemusí být neplatná, pouze se bude posuzovat podle ustanovení určených k danému typu smlouvy. Dílo nebo jiný předmět, který bude předmětem licenční smlouvy, musí být konkrétně specifikován a to minimálně tak, aby byl dodrţen poţadavek § 553 odst. 1 OZ. Obvykle se jedná o určení názvu díla, autora, resp. spoluautorů, druh, obsahu, rozsahu a vlastností díla. Dále je vhodné ke smlouvě připojit v příloze vyobrazení díla nebo jeho částí, je-li to s ohledem na povahu díla moţné. Taková příloha se stane nedílnou součástí licenční smlouvy. V případě děl vydávaných nebo jinak zveřejňovaných je vhodné doplnit datum vydání či zveřejnění a standardizované identifikační údaje. Těmi můţe být tzv. ISBN, ISSM a ISMN. Popřípadě evidenci v rejstříku vedeném kolektivním správcem nebo evidenci v některém veřejnoprávním rejstříku, je-li dílo součástí například ochranné známky. Předmětem licenční smlouvy můţe dále být pouze takové dílo, se kterým má poskytovatel právo nakládat. K jednání v rozporu s tímto ustanovením by mohlo dojít například u díla, které má více spoluautorů, a k uzavření licenční smlouvy by nedošlo jednosmyslným souhlasem všech spoluautorů. K obdobnému stavu by mohlo dále dojít u díla zaměstnaneckého, u díla kolektivního a také v případě uzavření jiţ dřívější licenční smlouvy výhradní. Dále také v případě smrti autora, kdyby poskytovatel licence nebyl řádným právním nástupcem autora. Licenční smlouvu je moţné uzavřít téţ k dílu, které dosud nebylo vytvořené. V takovém případě je ale důleţité brát v potaz obecné soukromoprávní poţadavky na určitost právního
48
TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 99 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 49 Takový nehmotný předmět, jemuţ není přiznána ochrana autorským zákonem.
28
jednání. Konkretizace takového předmětu pak můţe být provedena například druhem nebo počtem děl, dobou pro tvorbu díla nebo třeba osnovou díla atd.50
3.2 Subjekty licence autorskoprávní Jako subjekty licenční smlouvy k předmětům chráněným autorským zákonem lze označit poskytovatele licence (licenciant; anglicky licensor; německy der Lizenzberg; francouzsky cédant de la licence) a nabyvatele licence (licenciát; licencionář; anglicky licensee; německy der Lizenznehmer; francouzsky le preneur de licence).51 Nová úprava OZ ve svých zvláštních ustanoveních pro licence k předmětům chráněným autorským zákonem ponechává pro poskytovatele označení autor, to se ale nově mísí s obecnou částí, kde je z ustanovení ObchZ převzato pojmenování poskytovatel. Poskytovatel v autorskoprávním smyslu je tedy zásadně autor díla, resp. spoluautor. V případě smrti autora se poskytovatelem stává jeho právní nástupce. Poskytovatelem můţe být jak fyzická, tak právnická osoba. Poskytovatele můţeme dle literatury rozdělit takto: a) osoba, která ze zákona vykonává majetková práva k dílu svým jménem a na svůj účet (§58 a 59 AZ); b) kolektivní správce práv při výkonu kolektivní správy; c) jiná osoba, která je oprávněna uzavřít licenční smlouvu vlastním jménem na účet autora (např. komisionář).52 Speciálním případem jsou licenční smlouvy kolektivní a hromadné, související s výkonem kolektivní správy práv. V takovém případě je ze zákona stanoven jediný moţný poskytovatel – příslušný kolektivní správce v rozsahu oprávnění k výkonu kolektivní správy udělené Ministerstvem kultury.53 Nabyvatel licence můţe být v zásadě jakákoliv právnická či fyzická osoba bez omezení na sídlo, místo bydliště či podnikání nebo občanství. Je vhodné dbát na případ, kdy by nabyvatelem licence byl podnikatelský subjekt, který nemá povolení podnikat na území České republiky. To by hlavně v případě, kdy by nabyvateli vznikla povinnost dílo uţít, resp. by ve smlouvě nebyl ujednán opak, mohl by pro vyuţití takového díla být objektivně nutný výkon podnikatelské činnosti nabyvatele. To by ale odporovalo veřejnoprávním předpisům. Ovšem 50
TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007 27 - 28 s. ISBN 978-80-7179573-5 51 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 125 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 52 TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007 33 s. ISBN 978-80-7179-573-5 53 § 98 AZ
29
samotná absence takového povolení by ještě nezpůsobovala absolutní neplatnost takového právního jednání pro rozpor se zákonem, neboť to ţádný zákon nestanoví. Dále je stanoveno, ţe na straně nabyvatele kolektivní licenční smlouvy ve smyslu § 101 odst. 4 AZ můţe být pouze právnická osoba sdruţující uţivatele. Nabyvatelem licenční smlouvy naopak nemůţe být např. organizační sloţka státu, jelikoţ se nejedná o právnickou osobu a oprávnění nevyplývá ani z ţádného jiného předpisu. Volba smluvní strany je ještě omezena institutem kolektivní správy práv, v takovém případě předpisy stanoví povinnost, aby autora při výkonu práv zastupoval kolektivní správce. V případě, kdy by u licenční smlouvy k předmětům, jeţ jsou povinně kolektivně spravované, nebyl na straně poskytovatele kolektivní správce, pak by byla taková smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.54
3.3 Licenční odměna Ujednání o odměně za licenci se řadí mezi podstatné náleţitosti licenční smlouvy. Vynechání ujednání o výši odměny nebo o bezúplatnosti licenční smlouvy ještě nemusí vést k neplatnosti takové smlouvy a to v případě, ţe z jednání stran vyplývá vůle licenční smlouvu uzavřít jako úplatnou i bez určení výše odměn. V takovém případě by nabyvatel hradil odměnu ve výši, která je pro obdobné podmínky obvyklá. Ujednání o odměně se rozumí i sjednání licence bezúplatné nebo odměny naturální, ne jen odměny finanční. V případě sjednání bezúplatné licenční smlouvy musí toto ujednání výslovně obsahovat. Tyto ustanovení sledují především ochranu zájmů slabší strany, tedy autora. Samotné ujednání lze tedy rozdělit na ujednání o výši odměn, kde bude: a) konkrétní podoba odměny, b) nebo toto ujednání můţe obsahovat způsob určení výše odměny. Jinou moţností ujednání, kterou připouští zákon, bez uvedení odměny nebo jejího výpočtu a to především v zájmu zachování platnosti licenční smlouvy jsou: a) konkludentní ujednání, z kterých vyplývá zájem stran o uzavření smlouvy s odměnou ve výši obvyklé, b) nebo výslovné ujednání o bezúplatnosti licence. Ujednání o odměně, která nesplňují poţadavek určitosti právního úkonu, nebudou platná. Jako příklad takto neplatného ujednání můţe slouţit případ, kdy by bylo místo sjednání
54
TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007 33 - 35 s. ISBN 978-80-7179573-5
30
odměny pouze ujednání, kterým se vymezí určitý postupu podle, kterého bude výše licenční odměny teprve stanovovat.55 Licenční odměna, kterou je nabyvatel povinen uhradit poskytovateli, můţe mít odlišné formy. Odměnu je moţno sjednat jako pevnou částku, ta můţe být určena například podle počtu autorských archů atp. Další moţností je sjednání odměny výnosové nebo také proporcionální či podílové. Ta se můţe počítat například jako procentní podíl na zisku plynoucího z uţití díla, tento typ odměny je méně jistý neţ odměna pevná. Pevná částka lze kombinovat s odměnou výnosovou. V praxi můţe být pouţito ustanovení, kde bude řečeno, ţe odměna se bude počítat určitým procentem z čistého zisku, nejméně však určitá minimální částka. Není moţné vyloučit ani uţití odměny symbolické, je-li takové ujednání myšleno váţně. Většinou je odměna peněţitá, ale ani zde není moţné vyloučit plnění naturální nebo jejich kombinace. V praxi dochází k velmi rozmanitým ujednáním. Dohodnutí lhůty, způsobu a místa platby jsou obvykle pravidelnou obsahovou náleţitostí licenční smlouvy, jejichţ absenci by řešila obecná ustanovení OZ o plnění závazků. V případě licenčních smluv uzavíraných kolektivními správci, v souladu s uděleným oprávněním k výkonu kolektivní správy práv, bývá běţně licenční odměna sjednána na základě jednotlivých návrhů výše odměny (sazebníků) pro předmětný způsob uţití. Pohledávky na autorské odměny a jejich příslušenství jsou dle práva jako jakékoliv jiné pohledávky, mohou se tedy stát předmětem občanskoprávních vztahů. Není ale moţné se platně vzdát práv, která v budoucnu teprve vzniknou a to ani v případě takové pohledávky. Důleţité je správně rozdělovat pojem licenční odměny od odměny za vytvořené dílo, tedy cena za dílo, kde by se pouţila úplně jiná ustanovení. Stejně tak není moţné zaměňovat autorské odměny s odměňováním práce, které spolu nijak nesouvisí a to ani v případě, ţe by se jednalo o dílo zaměstnanecké dle § 58 AZ. Rozhodující skutečností je uţití díla jiţ vytvořeného.56 V případě vyuţití odměny ve formě podílu z výnosu, získává autor kontrolní oprávnění poskytovatele licence a nabyvatel licence má naopak editační povinnosti. Toto ustanovení v praxi znamená povinnost nabyvatele licence vést evidenci v rozsahu nezbytném pro výpočet výnosu z licence. Autor má právo přístupu k takové evidenci z kontrolních důvodů. Výkon tohoto práva je moţný i prostřednictvím zástupce. Poskytovatel je naopak z důvodu ochrany důvěrných informací nabyvatele licence povinen nesdělovat důvěrné informace nabyvatele 55
Například dle znaleckého posudku, který bude určitou osobou v budoucnu vypracován. TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007 44 - 47 s. ISBN 978-80-7179573-5 56
31
třetí osobě, a ani je sám nevyuţívat nad rámec výkonu kontrolního oprávnění. Nabyvatel licence je dále povinen alespoň jednou za kalendářní rok vyúčtovat výnosovou odměnu.
3.3.1 Právo na dodatečnou odměnu V případech, kdy není sjednána výnosová licenční odměna, pamatuje zákon na situaci, kdy smluvní strany zvolí jiný způsob odměny, která je následně příliš nízká ve vztahu k zisku nabyvatele z uţití předmětu licence. Autorovi vzniká v takovém případě právo na přiměřenou dodatečnou odměnu. Při vyměřování výše dodatečně odměny je vţdy zapotřebí posuzovat, jak se na zisku podílí přímo předmět licence, tedy dílo, a jakým způsobem se na zisku naopak podílí hospodářská činnost nabyvatele licence, například reklamní a marketingová činnost. Autor můţe o vyplacení dodatečné odměny ţádat i vícenásobně. K tomu můţe přistoupit kdykoliv, kdy se součet odměn jiţ získaných společně s těmi dodatečnými stanou příliš nízké v poměru k zisku nabyvatele uţitím předmětu licence. 57
3.4 Pravidelné obsahové náležitosti Pravidelné obsahové náleţitosti (naturalia negotii) jsou ustanovení, která bývají zpravidla v licenční smlouvě ujednána a jejichţ absence nevede k neplatnosti smlouvy. Nejsou-li obsaţené v licenční smlouvě, pouţije se ustanovení zákona, tedy OZ.58 Mezi ně můţeme zejména řadit: -
způsob užití díla – tím je myšleno uţití díla některým ze způsobů dle zevních znaků podle demonstrativního výčtu v § 12 odst. 4 AZ;
-
rozsah užití díla – je dále moţné dělit na územní rozsah licence, resp. vymezení teritoria, na kterém nabyvatel obdrţí oprávnění a obvykle také povinnost dílo uţít. Takové omezení můţe být zpravidla na území státu, pokud má být dílo šířené po celém jeho území. Je také moţné určit pouze jediný region, například pokud je dílo šířeno lokální rozhlasovou stanicí. V potaz přichází i rozsah celosvětový. Důleţitou otázkou by pak mělo být, jestli nabyvatel je takového uţití vůbec schopen. Takový případ bývá spíš pouze výjimkou. Dalším způsobem dělení je časový rozsah licence, tím je myšlena doba trvání licence a zpravidla i povinnosti licenci uţít. Tato lhůta můţe být odlišná od doby platnosti licenční smlouvy a to proto, ţe část ustanovení
57
TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007 48 s. ISBN 978-80-7179-573-5 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 134 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 58
32
licenční smlouvy můţe mít delší trvání neţ samotná licence. Určení časového rozsahu je na stranách licenční smlouvy, zákon vymezuje pouze krajní časový limit, kterým je doba uplynutí trvání majetkových autorských práv k dílu.59 Časový rozsah licence by měl být stanoven v přiměřeném rozsahu tak, aby obě strany byly schopny dosáhnout svým závazkům. Jako další můţeme jmenovat množstevní rozsah licence, kterým je omezení počtu moţných uţití díla, pokud je takové počítání uţití díla vzhledem k jeho povaze moţné. Mělo by být stanoveno takové mnoţství, aby nabyvatel byl schopen dostát své povinnosti uţít dílo. Jako poslední dělení podle rozsahu díla je moţné uvést věcný rozsah licence. Jedná se o jakékoliv další omezení uţití díla, které je moţné dostatečně technicky a hospodářsky odlišit a je tedy ze své povahy moţné takto licence omezit. Takovým omezením můţe být třeba stanovení maximálního počtu uţivatelů kabelových rozvodů; -
čas užití díla – je určení doby, kdy by mělo dojít k uţití licence. Toto ustanovení je podstatné také pro určení času počátku povinnosti nabyvatele uţít dílo;
-
součinnost autora – v této části je běţně ujednán závazek auta předat nabyvateli licence hmotné podklady, na kterých je dílo, které bude uţito, zaznamenáno. Nejedná se o předání díla samotného. Takové předání je nutné chápat extenzivně, tedy například jen ústně. V praxi je moţné si představit i další závazky autora, třeba účast na autogramiádě atp.;
-
ujednání o výhradnosti, resp. nevýhradnosti60;
-
sjednání práva postoupení podlicence;
-
ujednání o způsobu, lhůtě a místě platby licenční odměny61 - ujednání o odměně samotné je podstatnou náleţitostí licenční smlouvy, viz předchozí kapitola;
3.5 Vedlejší náležitosti Obsah licenční smlouvy můţe být rozšířen o další vedlejší nebo také nahodilé náleţitosti (accidentalia negotii). Jejich výskyt v licenčních smlouvách je opravdu nahodilý, nejedná se tedy o podstatnou ani pravidelnou náleţitost.62
59
§ 27 AZ Výhradní a nevýhradní licence byla více popsána v kapitole 1.5.2 Podle výhradnosti licenční smlouvy 61 TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007. 29 - 33 s. ISBN 978-80-7179573-5 62 TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 134 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 60
33
Jako příklad těchto ustanovení literatura uvádí: „ujednání o způsobu označení autorství, zajištění závazku poskytnout licenční odměnu, ujednání o způsobech ukončení smlouvy, podmínky účinnosti smlouvy, smluvní zajištění povinností výhradního licenčního nabyvatele k výkonu efektivní ochrany autorského práva vůči třetím osobám, opce apod.“63
3.6 Formální náležitosti Právo rozhodné pro licenční smlouvy je stejně, jak je tomu u celého práva soukromého postaveno na zásadě neformálnosti. Je pouze v zájmu smluvních stran a na jejich svobodné vůli, kterou formu pro své právní jednání hodlají uţít. Licenční smlouva můţe být tedy sjednána nejen písemně, ústně či dokonce konkludentně. Jedinou výjimkou, kdy stát do takového jednání zasahuje a určitou formu stanoví povinnou, je pouze případ ochrany dobré víry třetí osoby. V praxi je ovšem vhodné dbát zvýšené pozornosti, pokud by jedna strana upřednostňovala formu písemnou a druhá strana by tuto formu zásadně odmítla, můţe se jednat o jistý signál rizikovosti partnera, pokud se tedy nejedná o záleţitost zanedbatelného významu. V případě licenčních smluv k předmětům chráněným autorským zákonem jsou stanoveny dvě výjimky ze zásady neformálnosti. A to: a) v případě licenčních smluv výhradních, kdy je pro ně stanovena písemná povinnost ze zákona. Z licenční smlouvy výhradní plyne absolutní právní účinek, erga omnes. Důvod této výjimky z neformálnosti spočívá právě v ochraně dobré víry třetí osoby, jejích práv a oprávněných zájmů, které by výhradní licenční smlouvou mohly být dotčeny. Jako další důvod písemné formy můţeme uvést zjednodušení aktivní věcné legitimace výhradního nabyvatele licence v případech, kdy dojde k neoprávněnému zásahu do jeho výhradního oprávnění. Poţadavek písemnosti můţe být splněn i pouţitím smluvního formuláře, například u licenční smlouvy nakladatelské na vydání díla ve vědeckých časopisech. b) v případě kolektivní a hromadné licenční smlouvy. Taková licenční smlouva vzhledem k obecnému účelu kolektivní správy práv bude vţdy licenční smlouvou nevýhradní. Tato výjimka vzniká z důvodu, ţe z kolektivních licenčních smluv vznikají licenční oprávnění přímo třetím osobám, resp. členům.
63
TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007. 33 s. ISBN 978-80-7179-573-5
34
V případě nesplnění podmínky písemné formy stanovené zákonem bude taková licenční smlouva neplatná. Písemnou formu lze taky poţadovat, pokud to vyţaduje dohoda smluvních stran.64
4 Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví Licenční smlouva je primární prostředek převodu práv k nehmotným statkům. Přesto nejsou v našem státě hojně uţívány. Pro praktické pouţití často chybí zkušenosti a to můţe mít za následek řadu problémů, které mohou mít aţ hospodářský dopad, eventuálně dokonce neexistenci takové licenční smlouvy a bezdůvodné obohacování. Licence, jak jiţ bylo výše uvedeno, v širším slova smyslu můţe znamenat jakékoliv povolení, opravňující k činnosti či výkonu nějakého práva. V případě průmyslového vlastnictví můţeme pojem licence konkretizovat jako „povolení k uţití chráněného, utajovaného či nezřejmého technického řešení nebo práva, které majitel jiným osobám za úhradu poskytuje“65 Nebo jak je popsáno jinde v literatuře: „Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví představuje zvláštní smluvní typ pro vymezenou část oblasti práv k nehmotným statkům, resp. k duševnímu vlastnictví, a to pro práva k průmyslově vyuţitelným nehmotným statkům nebo ochrannému označení.“66 Obecnou právní úpravu, jak o ní bylo pojednáváno jiţ v 2. kapitole, najdeme v OZ v § 2358 aţ § 2370 OZ. Předmětem práva k předmětům průmyslového vlastnictví nejsou jen práva k nehmotným statkům, ale můţeme zde řadit také práva na ochranné označení. Kromě obecné úpravy je právo k předmětům průmyslového vlastnictví také řízeno zákony speciálními. Zvláštní úprava tak například stanoví moţnosti tzv. nucené licence67.68
64
TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2. vydání. Lidskoprávní základ, licenční smlouva. 132 - 133 s. Brno. Doplněk. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 65 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání, 2005. 269 s. ISBN 80-7179-879-7 66 FALDYNA, František. Obchodní právo: výklad je zpracován k právnímu stavu srpen 2010. Praha. Wolters Kluwer Česká republika. 2010, 869 s. ISBN 978-80-7357-577-9 67 O té je více pojednáno v kapitole 1.4.1. Dle právního titulu vzniku. 68 ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš, a kolektiv. Obchodní zákoník komentář. 10., podstatně rozšířené vydání. Praha. C. H. Beck. 2005. 1232 s. ISBN 80-7179-346-9
35
Poskytovateli licence licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví nezaniká právo k tomuto předmětu, dochází pouze k převodu práva vykonávat toto právo na nabyvatele licence. Právo tedy zůstává poskytovateli a ten není omezen v jeho výkonu, pokud ve smlouvě není ujednáno jinak, ale ani tak by nebylo dotčeno jeho absolutní majetkové právo, pouze by se zavázal ke zdrţení se vyuţití tohoto práva.69 Licenční smlouvou tedy nabyvatel získává povolení k výkonu určitého práva poskytovatele dle licence. K výkonu práva k předmětům průmyslového vlastnictví můţe v některých případech být ještě poţadováno, aby došlo k zápisu do příslušného rejstříku. Do té doby je licenční smlouva účinná pouze mezi poskytovatelem a nabyvatelem. Ustanovení v OZ tvoří pouze základní úpravu licenční smlouvy a to v takovém rozsahu, aby práva a povinnosti smluvních stran byly určité. V individuálních smlouvách je pak zájem na tom, aby licenční smlouva vystihla jednotlivé zájmy a potřeby ať uţ poskytovatele či nabyvatele licence. Je také podstatné si uvědomit, ţe licenční smlouvy mohou často obsahovat mezinárodní prvek a to jak uţ v místě nebo sídle podnikání jedné ze stran nebo místě výkonu práva stanoveném smlouvou. Ochrana průmyslových práv se totiţ zakládá na teritoriálním principu. Je zapotřebí brát v úvahu i práva příslušných států a mezinárodní smlouvy, jimiţ jsou tyto státy vázány. Licenční smlouvu můţeme také chápat jako důleţitý prostředek v inovacích produktů, technologií nebo sluţeb. Jejich vyuţití je moţné ve smyslu vertikálním, jedná-li se o předmět licenční smlouvy, který je úplně nový a z oblasti výzkumu bude zařazen do dalších fází, jako je vývoj a výroba. A také ve smyslu horizontálním, kdy jde o přidruţení nových znalosti, které mají často původ v úplně odlišných vědeckých oborech.70
4.1 Důvody uzavírání licenčních smluv Nebylo by správné se domnívat, ţe je jediným moţným důvodem a smyslem licenčních smluv pro jednu stranu získat povolení k řešení nebo pouţít chráněné označení a pro druhou stranu ho úplatně převést za účelem rychlého zisku, popřípadě ovládnout výrobu nového produktu, zařízení nebo technologie, které jsou pro nabyvatele licence nedostupné, či svým vývojem nákladné a často i rizikové. Můţeme mluvit o celé řadě důvodů pro uzavření licenční smlouvy. Jeden z těchto důvodů můţe být i řádné provedení rešerše na patentovou čistotu. Její 69
Sou R NS 3/2000 str. 209 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 269 s. ISBN 80-7179-879-7 70
36
výsledek můţe ukázat, ţe řešení, o které je usilováno, je chráněno právem třetí osoby. V případě potřeby tohoto předmětu duševního vlastnictví a neexistence odpovídající alternativy je licenční smlouva legální cestou odpovídající slušným obchodním vztahům. Jiný důvod můţeme také hledat v reklamě nebo konkurenceschopnosti na trhu. A to i za podmínek, ţe o vyuţití licence není skutečně zájem. V případě, ţe je pro kupujícího licence k dispozici za opravdu příznivých podmínek, můţe tato skutečnost vést aţ k uzavření licenční smlouvy. A to i přesto, ţe sám nepředpokládá, ţe by licenci vyuţil více neţ minimálně, pokud v pouţití vůbec dojde. Nejčastěji k takovému uzavření dochází, kdyţ výzkumný pracovník, vědecké pracoviště nebo konstrukční kancelář z méně rozvinuté oblasti nabízí své výsledky výzkumu s vyšší technickou úrovní. V takovém případě není moţné opomenout ani reklamní význam takové licence pro kupujícího. Jako další moţný důvod můţe být i nákup licence z příčin uspíšení vlastního výzkumu a vývoje nebo jeho obohacení o vyuţitelné varianty. Samotná výzkumná centra, kanceláře a pracoviště vynálezců jsou k prodeji licence nucené v případech, kdy nenakládají s výrobní základnou nebo nemají dostatečný kapitál, a také v případě, kdyţ nechtějí svá práva převádět na jinou osobu. Zájem o nákup licence můţe také vyvolat zákaz importu určitého typu výrobku, přestoţe tam je poptávka nebo zařízení pro výrobu nebo dostatek surovin potřebných pro danou výrobu. Poskytnutí licence do oblastí s méně náročným trhem v období, kdy o výrobek na vlastním trhu přestává být zájem a poskytovatel nebo konkurence uţ zná nové řešení, které neumoţní návrat ziskovosti produktu, můţe představovat kompenzaci pro prodávajícího. Licenční smlouva můţe být i řešením v případě, ţe transport produktu na určité místo je komplikovaný, nebo dokonce nemoţný, popřípadě, kdyţ je takové řešení ekonomicky neudrţitelné. Nebo v případě, kdy by vytvoření vlastní výroby v takové oblasti nepřineslo vyšší zisk, neţ jsou poplatky za poskytnutou licenci. Významný důvod pro uzavření licenční smlouvy můţe být i následek sporu o porušování patentů nebo jiného chráněného práva. Takové řešení většinou bývá uzavíráno za značně nevýhodných podmínek pro nabyvatele licence, to se obvykle projeví ve výši licenčních poplatků.71 Stejně tak existují i určité důvody, které před uzavřením varují. Stejně jako v kaţdém smluvním vztahu je i k licenční smlouvě zapotřebí dvou ochotných partnerů. Alespoň v krátkosti se zmíním, kdy by k uzavření dojít nemělo. Úmyslně vynechám otázky ekonomické úspěšnosti pořízení licence či kvality předmětu licence nebo předané 71
ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 51-53 s. ISBN 80-85100-66-5
37
dokumentace a ostatních záleţitostí, se kterými si nejlépe poradí zdatní podnikatelé v oboru své činnosti. Nicméně, v době volného trhu je příleţitost obchodovat se zahraničními podnikateli, kteří mohou vyuţívat špatné právní povědomí nových podnikatelských subjektů a uzavírat s nimi licenční smlouvy, které by vůbec nebyly obchodně realizovatelné, nebo jen za výrazně špatných podmínek. Kaţdý zájemce o získání licence, především pak ze zahraničí, by měl začít tím, ţe si objedná rešerši na stav nabízených práv v České republice. Stává se, ţe zahraniční poskytovatelé za licence vyţadují licenční poplatky odpovídající patentové ochraně, přestoţe v tuzemsku a v dalších oblastech tuto patentovou ochranu nevlastní. Tato skutečnost by měla být vţdy zaznamenána do podmínek licenční smlouvy a především pak do licenčních poplatků.72
4.2 Hlavní ustanovení licenční smlouvy Subjekty práv z pohledu průmyslověprávní jsou v současnosti naprosto svobodní při výběru svého licenčního partnera. Dnes jiţ ţádné ústředí či správní úřad nezasahuje do obsahu smlouvy a jejich ustanovení jsou tedy pouze v rukou smluvních stran. Jedinou výjimkou je finanční dozor v případech, kdy jsou sjednány neobvyklé cenové podmínky. K tomu přistupuje i nová právní úprava soukromého práva, která je zásadně dispozitivní. Směna licencí je řízena pouze zásadami trţního hospodářství. Ekonomický dopad můţeme označit jako nejzásadnějším prvkem při rozhodování o prodeji nebo nákupu licence. Prospěšnost jednotlivých ustanovení licenční smlouvy je vţdy nutné posuzovat ze strany jak nabyvatele, tak poskytovatele licence. Mínění jednotlivých partnerů se od sebe budou výrazně lišit právě v důsledku, jestli se jedná o majitele práva, či zájemce o získání povolení k uţití daného práva. Kaţdá ze stran se v běţné situaci vţdy bude snaţit prosadit pro sebe co nejvýhodnější podmínky. Je obvyklé, ţe první návrh licenční smlouvy vytváří poskytovatel licence. Nabyvatel se samozřejmě následně snaţí ujednání ve smlouvě pozměnit ve svůj prospěch. Během jednání by nakonec strany měly dospět ke kompromisu a podepsání výsledné smlouvy.73
72
ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 60-61 s. ISBN 80-85100-66-5 73 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 275 s. ISBN 80-7179-879-7
38
4.3 Smluvní strany licenční smlouvy Samozřejmostí je označení smluvních stran a jejich sídla. Dále je podstatné, aby licenční smlouva ve svém úvodu zachycovala informaci, ţe poskytovatel je k uzavření licenční smlouvy oprávněn. V případě více spolumajitelů musí ve smlouvě uvedeno, ţe všichni spolumajitelé průmyslového práva výslovně s podmínkami uzavírané licenční smlouvy souhlasí, popřípadě, ţe poskytovatel licence je jediný majitel. Další moţností je, ţe poskytovatel licence je ostatními majiteli zmocněný k uzavření licenční smlouvy. Nabyvateli licence je umoţněno poţadovat, aby přílohou smlouvy byla ověřená plná moc opravňující jednoho ze spolumajitelů k uzavření licenční smlouvy. Licenční smlouvy zapisované podle zvláštního zákona do veřejného rejstříku jsou vůči třetím osobám účinné aţ zápisem do příslušného rejstříku. Pro případ budoucího sporu je dále důleţité, aby nabyvatel v licenční smlouvě prohlásil, „ţe předmět licence řádně prohlédl, ověřil, prostudoval a teprve poté projevil o nákup zájem, tedy ve stavu, který mu byl plně znám“74. Poskytovatel licence zpravidla prohlašuje, jak předmět licence nabyl. Ať uţ vlastním výzkumem, vývojem nebo jinak.75
4.4 Předmět licenční smlouvy Předmět se řadí mezi nejpodstatnější ustanovení licenční smlouvy. Je tedy důleţité, aby byl co nejlépe a nejpřesněji vymezen. Pokud licenční smlouva obsahuje celé spektrum předmětů, je doporučeno, aby byla podrobná specifikace uvedena v příloze, ta je pak neoddělitelnou součástí takové smlouvy. Velice významné je přesné vymezení předmětu i licencí, u kterých při realizaci předmětu můţe docházet k různým variantám řešení, nejčastěji podle podmínek realizace či přání nabyvatele. Jedná se o konkrétní vyznačení rozmezí toho, co do předmětu pod danou licenční smlouvu ještě spadá a co uţ nikoliv. Obzvlášť důleţité to můţe být u smluv, které obsahují know-how. U know-how neexistuje ţádný dokument veřejného práva, z kterého by plynul rozsah a obsah jeho ochrany. Podstata těchto skutečností nemá význam pouze pro určení výše licenčních poplatků, jejich význam můţe být zásadní také v případě odpovědnosti za škodu. Je jednoduché si představit situaci, kdy se určitým způsobem nabyvatel licence odchýlí od nejasně vymezeného předmětu. To můţe mít za následek škodu a těţce řešitelný spor o odpovědnost. 74
HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 275 s. ISBN 80-7179-879-7 75 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 275 s. ISBN 80-7179-879-7
39
Licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví mají obvykle dlouhotrvající charakter, následkem toho můţe docházet k vývoji vztahů z důvodu zastarávání předmětu licence, proto by i v tomto ohledu mělo být myšleno na co nepřesnější vymezení předmětu. Velice významné je také to, zda jsou práva udělena jen na výrobu, nebo i na prodej výrobku, distribuci, upotřebení, či provozování u odběratelů. Poskytovatel licence bude poţadovat, aby byla formulace vţdy co nejuţší. To mu umoţní nabízet stejnou nebo obdobnou licence i dalším osobám za cílem dosaţení vyšších příjmů. Nabyvatel licence má naopak zájem na získání co nejširších práv a v ideálním případě i výlučných. Poskytovatel licence můţe mezi své obchodní strategie také zařadit udělení nabyvateli práva k vývozu licencovaného předmětu do zahraničí. Nebo si takové práva můţe ponechat sám pro sebe. Takové právo se můţe sjednat jako výhradní nebo nevýhradní. V praxi je moţné i takové řešení, kdy je právo kombinováno. Je poskytnuto výhradní právo jen do určitých států a do ostatních právo nevýhradní. Z pohledu poskytovatele bude vţdy výhodnější poskytovat práva nevýhradní, to mu umoţní následný export výrobků do zahraničí i další prodej licence třetím osobám. Rozhodování o vymezení teritoria můţe také záviset na tom, zda je poskytovatel licence i výrobcem licencovaného předmětu, nebo zda se jedná o výzkumnou organizaci, či univerzitu. Jedná-li se o předmět licence, jejíţ součástí je i zavedení výroby sloţitějších výrobků, kterými jsou stroje, zařízení či investiční celky, bude součástí předmětu licence i poskytnutí technické pomoci. Tato pomoc mívá podobu vyslání odborného personálu nabyvatele. Předpokládá-li se taková situace, je vhodné, aby to bylo ujednáno právě v předmětu licenční smlouvy s odkazem, ţe podrobnosti a finanční úhrady budou konkretizovány v příslušné části licenční smlouvy nebo v jejich přílohách.76
4.5 Povinnosti smluvních stran Povinnosti poskytovatel licence – běţně začínají povinnosti předáním nabyvateli úplné technické nebo jiné dokumentace potřebné k úspěšnému provedení předmětu licence a to včetně know-how. Dokumentace musí být v rozsahu a na technické úrovni, která je poskytovateli v době uzavírání licenční smlouvy známá. Technické dokumentace s krátkým popisem je moţné přidat jako přílohu ke smlouvě zároveň s jednotlivými termíny předání nabyvateli licence. Poskytovatel nabyvateli předává technickou dokumentaci zpravidla 76
HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 275-277 s. ISBN 80-7179-879-7
40
poštou, pak je rozhodné jako datum předání, datum na razítku. Je moţné i předání například v sídle nabyvatele. Pak je ale nutno sepsat o tomto předání protokol s konkretizací dokumentů, které byly předány. Poskytovatel by při sepisování takového protokolu nebo průvodního dopisu o přední měl dbát mimořádné pozornosti, protoţe se můţe pravděpodobně jednat o dokument, na který bude vázáno vyplacení platby nebo její části. Dále můţe mít tento dokument zvláštní význam při řešení sporů o záruce za kvalitativní parametry předmětu smlouvy. Poskytovatel má dále povinnost, resp. právo, předat a doplnit chybějící dokumentaci, jelikoţ to by se mohlo odrazit v nutnosti nabyvatele čekat na doplnění, takové čekání by podle smluvních podmínek mohlo být sankcionováno sjednáním pokuty v příslušné části smlouvy. Mezi další moţné povinnosti plynoucí poskytovateli je vypracování technické dokumentace podle sjednaných norem ISO, metrické soustavě nebo třeba počtu exemplářů a jazyka, ve kterém bude dokumentace vypracována. Povinnosti nabyvatele licence – je provedení nezbytných opatření pro rychlé a úspěšné zavedení výroby předmětu licenční smlouvy. Nabyvatel je povinen drţet se postupu podle technické dokumentace, jeţ mu byla poskytnuta poskytovatelem. Dále postupovat podle doporučení a pokynů poskytovatele při výrobě, resp. provozu předmětu licence. Záruky poskytovatele licence jsou dodrţováním těchto povinnosti podmíněny. Z toho důvodu by nabyvatel před jakoukoliv změnou v postupu měl nejdříve získat písemné povolení od poskytovatele a to i v případě zlepšovacích návrhů nabyvatelem. V této časti smlouvy je ovšem nadbytečné znovu opakovat práva a povinnosti nabyvatele licence, které jsou zaznamenány v ostatních ustanoveních licenční smlouvy a to včetně řádného placení licenčních poplatků.77
4.6 Zlepšení a zdokonalení Především u licenčních smluv uzavřených na dlouhé období se musí předpokládat situace, ţe v průběhu platnosti smlouvy bude docházet ke zlepšením technickým, technologickým či jiným změnám vedoucím ke zlepšení parametrů konstrukce, výroby a provozu. K tomu můţe docházet jak na straně poskytovatele, tak i na straně nabyvatele licence. Je běţné, ţe si strany předem dohodnou vzájemné nabízení těchto zlepšení. U zlepšení nechráněných je pak obvyklé, ţe jsou vzájemně nabízena bezplatně.
77
HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 277-278 s. ISBN 80-7179-879-7
41
Budoucí postup se ujednává v dodatcích k licenční smlouvě, kde můţe být ustanovena i povinnost takové zlepšení nabídnout.78 Dále zde můţe být ujednána dodatečné finanční vyrovnání. Jako další způsob můţe být ujednání o zlepšení a zdokonalení jiţ v samotné licenční smlouvě, zde se můţe finanční hledisko řešit například ustanovením o ceně obvyklé. 79
4.7 Utajení předmětu licence Dalším podstatným ujednáním licenční smlouvy je povinnost poskytovatele ale zvláště nabyvatele licence, aby utajoval všechny podklady a další údaje, které uzavřením licenční smlouvy získá. Zvláště tím, ţe pro správné zavedení licence do výroby nedostačuje pouze znát předmět průmyslového práva, ale nutná je i znalost například postupů výroby, resp. know-how a samozřejmě technická podpora v podobě odborných pracovníku poskytovatele licence. Tyto informace je nabyvatel licence povinen utajovat. V praxi je obvyklé v licenční smlouvě zavázat nabyvatele ke zdrţení se takového jednání, které by mohlo vést ke zveřejnění jakéhokoliv z podkladů či informací spadajících do předmětu licence třetím osobám. Nebo k jejich uţití, které by nebylo pouze za účelem naplnění smlouvy. Za třetí osoby se nepovaţuje zaměstnanec nebo ten, kdo se na podnikání podnikatele účastní.80 Z toho plyne, ţe nabyvatel licence je povinen písemně zavázat k utajení těchto informací nejen své zaměstnance ale i zákazníky a subdodavatele, pokud přijdou do kontaktu s podklady k předmětu licence. Závazek o mlčenlivosti bývá oboustranný, protoţe i poskytovatel se v rámci zavedení předmětu licence můţe dostat k informacím, které má nabyvatel zájem utajit, jako je jeho vlastní know-how, úroveň výroby atp. Poskytovatel je dále vázán mlčenlivostí v případě, ţe by si s nabyvatelem sjednal odměny v závislosti na výnosech. Nabyvatel musí v takovém případě poskytovateli umoţnit kontrolu účetních záznamů. Poskytne-li takto nabyvatel informace označené jako důvěrné, nesmí je poskytovatel prozradit třetí osobě.81 K účelu ochrany obchodního tajemství lze ujednat i zákaz vlastním zaměstnancům ke vstupu na některá pracoviště, pokud tam nemají ţádný konkrétní pracovní úkol. Jiné moţné řešení je 78
BOHÁČEK, Martin, JAKL, Ladislav. Právo duševního vlastnictví. Oeconomica. Praha. 2002. 152 s. ISBN 80245-0463-4 79 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 278 s. ISBN 80-7179-879-7 80 § 2368 odst. 1 OZ 81 2366 odst. 2 OZ
42
dát všem návštěvníkům provozu podepsat protokol, kde prohlásí, ţe utají a sami nevyuţijí informace, se kterými byli v provozu seznámeni. Toto prohlášení můţe být doplněné i o institut pokuty nebo náhrady škody v případě porušení. 82
4.8 Ujednání ceny a související ujednání Cena licence se řadí mezi smluvní ceny a její omezení se tedy váţe jen k tomu, co jsou poskytovatel a nabyvatel ochotni sjednat. Je ovšem faktem, ţe cena licence by měla být stanovena tak, ţe bude výhodná ne jen pro stranu poskytovatele ale samozřejmě i pro stranu nabyvatele licence. Taková cena se podle zahraničních teoretiků počítá z podílu na zisku, který by mělo uţití licence jejímu nabyvateli přinést. Tento podíl by měl být zhruba 25 % aţ 45 %. Stanovení ceny by mělo předcházet zjištění informací o plánovaném budoucím rozsahu uţití licence nabyvatelem, popřípadě by se poskytovatel měl snaţit zjistit pravděpodobné zisky z licenční výroby podle všech dostupných zdrojů. Aţ z takto získaných informací poskytovatel běţně stanovuje cenu nabídky licence. V případě, ţe poskytovatel předmět licence také uţívá, například ve vlastním závodě, měl by přihlédnout i na hospodářské přínosy, které by plynuly z vyuţívání předmětu licence jen ve svém závodě. Pokud je součástí předmětu licence také technická dokumentace, ujedná se cena této dokumentace buď zvlášť, nebo v pevných částkách za licenci. Je vhodné také zmínit, ţe cena takové dokumentace by neměla být výrazně podceněna oproti běţným cenám za vypracování obdobné dokumentace v průmyslově vyspělých zemích. Běţně je licence placena formou licenčních poplatků nebo pevné platby, ta můţe mít podobu i několika splátek. Není výjimkou, ţe se pouţije pevná platba i licenční poplatky zároveň. Pevná platba by v sobě měla obsahovat náklady, které poskytovateli vznikly s uzavřením a realizací smlouvy. Poskytovatel má zájem o to, aby pevná platba byla zaplacena co nejdříve a nejlépe najednou. Proti tomu nabyvatel licence má snahu o rozdělení licence na více plateb a to v nejlepším případě, aby část platby byla zaplacena aţ po zavedení licence do výroby nebo provedení garanční zkoušky. Za přijatelnou dohodu pro obě strany by mělo být takové rozdělení, kdy 10 % aţ 20 % částky bude uhrazen do 1 měsíce vstupu licenční smlouvy v platnost. Další část platby by měla proběhnout do jednoho měsíce od předání veškeré potřebné dokumentace k předmětu licence a to ve výši 65 % aţ 85 % z částky a zbývající část by měla být uhrazena do jednoho měsíce od data na protokolu o úspěšném provedení garanční 82
HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 278-279 s. ISBN 80-7179-879-7
43
zkoušky. Pro poskytovatele by mohlo být zvláště nevýhodné poskytnutí jakékoliv části dokumentace před proplacením první části splátky. A to zvláště pokud se jedná o nového obchodního partnera a nebylo by sjednáno placení pevných částek akreditivem, nebo není-li sjednána bankovní záruka. Poskytovatel by měl dále usilovat o omezení lhůty pro zaplacení poslední části pevné platby. Takové omezení by mohlo být například 6 aţ 18 měsíců od předání úplné technické dokumentace k předmětu licence. Jinak by poskytovatel nesl značné riziko, ţe nabyvatel přistoupí k odloţení licenční výroby a tím i oddálení zaplacení splátky. Dalším typem platby je licenční poplatek vázaný na rozsah licenční výroby, při jeho výpočtu se přihlíţí k rozsahu výroby za dané časově ohraničené období, například kalendářní rok, půlrok nebo třeba čtvrtletí. Licenční poplatek můţe být stanovený podle ceny za licencovaný výrobek, zde budeme mluvit o netto, tedy ceně bez sráţek z daně, pojištění, dopravy atd. Jinou moţností můţe být stanovená pevná částka za licencovaný výrobek. Takové řešení ale můţe být nevhodné u dlouhodobých smluv, jelikoţ prodejní ceny většinou v čase rostou a poskytovatel by tak dosáhl vyššího příjmu při výpočtu licenčního poplatku procentuálně z ceny výrobku. Pro kaţdý případ můţe být ale optimální jiná varianta. V určitých ojedinělých případech je licence sjednána pouze za pevnou platbu, která je jednorázově uhrazena. Taková platba se nazývá „lump sum“. Tento způsob je převáţně vyuţíván, pokud se počítá jen s jednorázovým vyuţitím předmětu licence nebo v případech, kdy je poskytovatelem organizace základního výzkumu, pokud je k vyuţití licence zapotřebí provedení řady ověřovacích zkoušek a vývojových prací. Placení licenčních poplatků se obvykle sjednává k poukázání na účet poskytovatele do 1 měsíce za uplynulý kalendářní rok nebo třeba půlrok u hromadných a sériových výrob. Pokud je licence sjednána jako výhradní, je vhodné také ujednat minimální roční licenční poplatky. V případě, ţe by toto ujednání chybělo, nemusel by nabyvatel výrobu vůbec začít nebo by ji mohl provádět v neúměrném měřítku. Samotné zahájení licenční výroby můţe být často zahájeno aţ například po 2 letech platnosti smlouvy. To zvláště v případě, je-li k zahájení takové výroby potřebné povolení hygienických, zdravotnických a jiných státních orgánů. Minimální roční licenční poplatky mohou být sjednány na celou dobu platnosti smlouvy i s jejich určitým ročním nárůstem. V případě, ţe výpočet licenčních poplatků jiţ bude vyšší neţ minimální, pro dané období placení minimálních licenčních poplatků odpadá.
44
Je vhodné, aby bylo v licenční smlouvě ujednáno, ţe platby se povaţují za zaplacené aţ po jejich uhrazení na bankovní účet poskytovatele a to bez jakýchkoliv sráţek, daní nebo poplatků.83 Volba měny – v případě, kdy dochází k obchodování licence mezinárodně, je důleţitým faktorem i volba měny, ve které bude sjednána úhrada licenčních poplatků. Jako vhodná měna se zdá být taková, která je dlouhodobě stabilní. Při sjednání měny nestabilní můţe nastat riziko, ţe podmínky obchodu budou nakonec velice odlišné od těch sjednaných při uzavírání smlouvy. Daně a zamezení dvojího zdanění – u mezinárodních smluv je důleţité taky myslet na otázku zdanění. Poskytovatelé licence upřednostňují příjem netto plateb na svůj účet, neboli situaci, kdy nabyvatel licence veškeré daně a poplatky uhradí ve své zemi. V rámci zamezení dvojího zdanění je ČR vázáná řadou mezinárodních smluv. Další informace je moţné získat z Finančního zpravodaje Ministerstva financí. Kontrola účetních knih – a dalších záznamů souvisejících s výrobou, popřípadě jejím prodejem, patří mezi obvyklá ujednání licenčních smluv. Nabyvatel by měl být povinen vést si zvlášť podrobné záznamy o licenční výrobě. To především v případě, ţe se výpočet licenčních poplatků odvíjí od objemu výroby nebo prodeje. 84
4.9 Doba platnosti licenční smlouvy Licenční smlouvy je moţné uzavřít na dobu určitou či neurčitou. Případy vypovězení smlouvy na dobu neurčitou řeší zákon,85 který stanoví, ţe výpověď nabyde účinnost uplynutím jednoho roku od konce měsíce, kdy byla podána druhé straně. Při přemýšlení o délce platnosti licenční smlouvy je významné dovozovat fakt, ţe celková doba významně ovlivní celkový příjem poskytovatele licence. Stanovení počátku platnosti licenční smlouvy v našem právním řádu stačí od podepsání smlouvy. Licenční smlouvy zde nepodléhají schválení ţádného úřadu, pouze registraci, kdy se takovým zápisem smlouva stává účinnou i vůči třetím osobám. V případě vyjednávání licenční smlouvy se zahraničním partnerem, by mohlo být vhodné, aby se sjednalo výslovné potvrzení, ţe obě strany získaly souhlas příslušných úřadů svého státu, v případě, ţe je takový souhlas potřebný.
83
ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 68-76 s. ISBN 80-85100-66-5 84 ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. 76-79 s. ISBN 80-85100-66-5 85 § 2370 OZ
45
Délku platnosti licenční smlouvy je především pro poskytovatele vhodné dovozovat od délky platnosti patentů, které jsou součástí předmětu licence. Běţně se licenční smlouvy uzavírají na určité období, například na 5 let s dodatkem, ţe pokud ani jedna ze stran ve lhůtě například 6 aţ 3 měsíců před ukončením lhůty 5 let písemně smlouvu nevypoví, bude její platnost prodlouţena například na další 2 roky. Toto ujednání je objektivně výhodnější pro poskytovatele, zatímco nabyvatel se můţe snaţit naopak sjednat, ţe prodlouţení původní smlouvy se musí ujednat dohodou nejpozději například do 3 měsíců od jejího skončení. Prodlouţení lze dále především v případě ujednání nových podmínek, jako je cena a její splatnost, uzavřít dodatkem ke smlouvě. Další důleţitou částí je ujednání o předčasném vypovězení licenční smlouvy a to především z důvodů, kdy jedna ze stran nebude plnit své povinnosti po delší časový úsek, třeba déle neţ několik po sobě jdoucích měsíců. Nebo bude docházet k porušování základních povinností plynoucích z licenční smlouvy, jako je placení licenčních poplatků. Podstatné pro zamezení případných sporů je tyto základní podmínky, které mohou vést k vypovězení smlouvy přesně specifikovat. Dále by měl být nabyvatel v případě vypovězení vázán k okamţitému vrácení podkladů, které k předmětu licence obdrţel a utajení těchto údajů před třetími osobami. Podstatné by také mohlo být ujednání o tom, ţe licenční poplatky splatné k datu odstoupení od smlouvy je nabyvatel povinen poskytovateli uhradit. Je běţné, ţe v závěru těchto ujednání se strany dohodnou na případném stavu po skončení platnosti licenční smlouvy, pokud nebyla ukončena odstoupením. Jako jedna z moţností, zvláště v případě, kdy uţ nejsou v platnosti ţádné patenty poskytovatele, je další bezplatné vyuţívání předmětu nabyvatelem. 86
4.10 Všeobecná a závěrečná ustanovení V poslední části licenční smlouvy se zpravidla řeší všeobecná ustanovení. Ta se mohou týkat podoby a způsobu sjednávání dodatků ke smlouvě, dále zde můţeme najít arbitráţní doloţku, která se i v naší zemi stává stále pouţívanější, především pro své rychlé řešení případných sporů oproti soudům. Dále je zde moţné řešit případ převodu práv na právního nástupce jedné ze smluvních stran. V této části se také obvykle ujedná, „že veškerá předchozí ujednání učiněná v této věci před uzavřením licenční smlouvy jsou bezpředmětná a neplatná.“87 a také, 86
HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 286-287 s. ISBN 80-7179-879-7 87 HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 292 s. ISBN 80-7179-879-7
46
ţe „obě smluvní strany prohlašují, že jejich zástupci jsou oprávněni a zmocněni podepsat a právoplatně uzavřít licenční smlouvu a uvádějí přesné adresy, na které bude technická či jiná dokumentace a další písemnosti zaslány“.88 Dále zde obvykle můţeme najít ujednání o počtu vyhotovených smluv a způsobu doručování dalších dokumentů mezi stranami licenční smlouvy a potvrzení, ţe si strany smlouvu přečetli, ţe se smlouvou souhlasí a uzavírají ji jen na základě vlastní svobodné vůle.
88
HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání. 2005. 922 s. ISBN 80-7179-879-7
47
Závěr V této práci byl vymezen pojem licenční smlouva podle její obecné charakteristiky. Poté byl vymezen historický vývoj imateriální ochrany, kde bylo poukázáno na obecné chyby v jejím chápání. V části zabývající se historií bylo poukázáno i na některé mezinárodní smlouvy podstatné pro samotný vývoj. Jednou z nich je Bernská revidovaná úmluva. Česká republika je členem mezinárodní organizace WIPO, jeţ byla zřízena OSN. V další části bylo poukázáno na značně nekoherentní vyuţívání pojmu licence v oboru práva veřejného, kde by pro tyto typy povolení bylo vhodnější uţití pojmu koncese, který je jiţ českému právu známý. V této části je dále obecně vymezeno, ţe účel licenční smlouvy je především hospodářský zisk poskytovatele a nabyvatele licence. V případě licencí podle autorského zákona je moţno běţně sledovat i účel kulturní, ten můţeme pojmenovat i jako výchovný, vzdělávací nebo třeba účel zábavy. Předmětem licenčních smluv je dispozitivní majetkové oprávnění. Předmět licence lze tedy chápat jako oprávnění uţít chráněný předmět. Vlastnictví k takovému předmětu poskytovateli nezaniká, pouze je povinen strpět zásah do svého práva na uţití, případně další nabízení předmětu licenční smlouvy. Licenční smlouvy byly podle obecných charakteristik rozděleny na nucené, zákonné, volného uţití, smluvní licence. Dále podle výhradnosti na výhradní a nevýhradní, kdy výslovné ustanovení výhradní licence v licenční smlouvě spočívá v tom, ţe poskytovatel není oprávněn licenci dále nabízet a není-li ujednáno jinak, ani on sám ji nesmí dále vyuţívat. Licenci kříţovou, kde je licence směňována za jinou licenci například při vyrovnávání sporů, kdy se obě strany vzájemně dopustily porušení duševního vlastnictví. Licenční smlouvy individuální, kolektivní, hromadné, které dělí licence podle mnoţství účastníků na jednotlivých stranách licenční smlouvy, nebo hromadnosti předmětů licenční smlouvy. Dělení dle aktivity na licence pasivní (nabyvatel) a aktivní (poskytovatel) vyjadřuje vztah stran k poskytnutí licence. A také dle historického vývoje na Americké licenční smlouvy, Anglické licenční smlouvy a Evropské licenční smlouvy. V dalších kapitolách došlo k porovnání změn v oboru licenčních smluv. Ke kterým došlo především s cílem sjednotit úpravu licenčních smluv k průmyslového vlastnictví a licenčních smluv k předmětům chráněným autorským zákonem. Kaţdá z těchto úprav byla dosud obsaţena pouze ve speciálním zákonu a chyběla jejich obecná úprava. Toto se nově změnilo, a právě díky převzetí zásadních částí úprav původních lze konstatovat, ţe úprava nová nepřináší příliš velké změny. Jedná se tedy spíše o snahu systematizace a při podrobnějším
48
prozkoumání se jedná o změny spíše kosmetické, kdy došlo k sjednocení členění a terminologie obou typů smluv.
49
Seznam použité literatury Bibliografie: 1. BOHÁČEK, Martin, JAKL, Ladislav. Právo duševního vlastnictví. Oeconomica. Praha. 2002. ISBN 80-245-0463-4 2. ČADA, Karel, KNÍŢEK, Milan. Průmyslová vlastnictví a licence v tržním hospodářství. Úřad průmyslového vlastnictví. Praha. 1997. ISBN 80-85100-66-5 3. ELIÁŠ, Karel; a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Nakladatelství Sagit, a. s. Ostrava. 2012. ISBN 978-80-7208-922-2 4. FALDYNA, František. Obchodní právo: výklad je zpracován k právnímu stavu srpen 2010. Praha. Wolters Kluwer Česká republika. 2010, ISBN 978-80-7357-577-9 5. HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 6. HORÁČEK, Roman, ČADA, Karel, HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. C.H.Beck, 1. vydání, 2005. ISBN 80-7179-879-7 7. CHALOUPKOVÁ, Helena, HOLÝ, Petr. Autorský zákon – komentář. 4. vydání. C. H. Beck. Praha. 2012. ISBN 978-80-7400-432-2 8. KNAP, Karel, OPLATOVÁ, Milena, KŘÍŢ, Jan, RŮŢI Michal. Práva k nehmotným statkům. CODEX. Nakladatelství Hugo Grotia a.s. Praha. 1994. ISBN 80-901185-3-4 9. MELZER, Filip. Právní jednání a jeho výklad. Brno. Václav Klemm. 2009. ISBN 978-80904083-9-5 10. SLOVÁKOVÁ, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2. vydání. Praha: Lexis Nexis, 2006, ISBN 80-86920-08-9 11. ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš, a kolektiv. Obchodní zákoník komentář. 10., podstatně rozšířené vydání. Praha. C. H. Beck. 2005. ISBN 80-7179-346-9 12. ŠEDOVÁ, Marie; dědicové. Latina pro právníky. 5. vydání. Masarykova univerzita. Brno. 2014. ISBN 978-80-210-6844-5 13. TELEC, Ivo, TŮMA, Pavel. Autorský zákon – komentář. Praha. C. H. Beck. 2007. ISBN 978-80-7179-608-4 14. TELEC, Ivo. Přehled duševního vlastnictví 1. Lidskoprávní základ. Licenční smlouva. 2. upravené vydání. Nakladatelství Doplněk. Brno. 2007. ISBN 978-80-7239-206-3 15. TELEC, Ivo. Přehled práva duševního vlastnictví. 2., upr. vyd. Brno. Doplněk, 2007. ISBN 9788072392063. 16. TŮMA, Pavel. Smluvní licence v autorském právu. C. H. Beck. Praha. 2007 ISBN 97880-7179-573-5 50
Články: 17. BOHÁČEK, Martin. Licenční smlouvy ve vztahu ke knihovnám. Národní knihovna, 2001, roč. 12, č. 4 18. MAREK, Karel. K licenčním smlouvám. Daně a právo v praxi. Leden 2015. 41-46 s. 19. POSPÍŠIL, Michal. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví podle občanského zákoníku. RaP Rok: 2014 číslo: 6 strana: 14 ISSN 1805-6822 Internetové články: 20. CELBOVÁ, IVA. Problémy spojené s fenoménem elektronického publikování II. Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 3 [cit. 2015-01-06]. ISSN 1802-9736. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/10167 21. DONÁT, Josef. Změny právní úpravy v oblasti autorského práva v souvislosti s novým občanským
zákoníkem
[online]
1.
10.
2014
[cit.
2015-02-02]
Dostupné
z:
http://www.danarionline.cz/dokument/nahled-dokumentu/doc-d47341v58718-zmeny-pravniupravy-v-oblasti-autorskeho-prava-v-souvislosti-s/ 22. VÍTEK, Dominik. LICENČNÍ SMLOUVA K PŘEDMĚTŮM PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ
DLE
NOZ
[online]
26.3.2014
[cit.
2015-02-02]
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/licencni-smlouva-k-predmetum-prumysloveho-vlastnictvidle-noz-93756.html Diplomové práce: 23. MICHALEK, Lukáš. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. Olomouc. 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Právnická fakulta Soudní rozhodnutí: 24. 32 Cdo 1817/2008 25. Sou R NS 3/2000 str. 209 Webové stránky: 26. ČNB. Slovník pojmů. CNB.cz [online] © Česká národní banka, 2003-2015 [cit. 2015-0122] Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik/b.html 27. WIPO. Memeber States. WIPO.int [online] © 2015 [cit. 2015-01-19] Dostupné z: http://www.wipo.int/members/en/
51
Použité zkratky AZ - zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů LZPS - usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ObchZ - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OZ - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů SOZ - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů TRIPS - Agreement on Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví), nedílná součást a příloha 1C Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) sjednané dne 15. dubna 1994 v Marrákeši, uveřejněné sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 191/1995 Sb. VZN - zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů ZOT - zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, ve znění pozdějších předpisů ZOZ - zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů ZUV - zákon č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů ZVPPV - zákon č. 226/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů
52
