Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva. Nekalá soutěž. Bakalářská práce. Klára Suchá. Autor: Právní administrativa v podnikatelské sféře

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Nekalá soutěž Bakalářská práce

Autor:

Klára Suchá Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.

Duben 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Lomu dne 25. 4. 2015

Klára Suchá

Poděkování: Děkuji vedoucímu práce Doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc. za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.

Anotace: Bakalářská práce se zabývá problematikou právní úpravy nekalé soutěže. První kapitola definuje hospodářskou soutěž a její zneužívání, vymezuje soutěžní právo a nastiňuje vývoj práva na ochranu hospodářské soutěže. Další kapitola se věnuje samotné nekalé soutěži, historicky zkoumá vývoj právní úpravy nekalé soutěže v ČR, definuje podstatu práva proti nekalé soutěži a jeho souvislost s jinými právními disciplínami. Následuje analýza současné právní úpravy nekalé soutěže novým občanským zákoníkem doplněná komparací s předchozí právní úpravou. Samostatná kapitola je věnována soudcovským skutkovým podstatám nekalé soutěže. V poslední části jsou popsány právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži a závěrem jsou zhodnoceny změny problematiky nekalé soutěže v novém občanském zákoníku a komparace staré a nové právní úpravy.

Klíčové pojmy: Hospodářská soutěž, nekalá soutěž, nový občanský zákoník, obchodní zákoník, generální klauzule, zákonné skutkové podstaty, soudcovské skutkové podstaty.

Annotation: The Bachelor thesis deals with the legislation of the unfair competition. The first chapter defines the economic competition and its abuse; it determines the competition law and outlines the development of the economic competition protection. The next chapter is devoted to the unfair competition itself; it explores the development of the unfair competition legislation from the historical point of view in the Czech Republic, it defines the substance of the law against the unfair legislation and its connection with other legal disciplines. The other part contains the analysis of the current legislation of the unfair competition with the New Civil Code accompanied by the comparison with the previous legislation. The separate chapter is devoted to the judge’s facts of the case of the unfair competition. The last part describes the legal means of the protection against the unfair competition. In conclusion there are evaluated the changes of the issues of the unfair competition in the New Civil Code and the comparison of the old and the new legislation. Key words: Economic competition, unfair competition, New Civil Code, Commercial Code, general clause, legal facts of the case, judge’s facts of the case.

1. Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................................ 9 1.

2.

Hospodářská soutěž ....................................................................................................................... 10

1.1.

Zneužívání hospodářské soutěže ............................................................................... 10

1.2.

Soutěžní právo veřejnoprávní a soukromoprávní ...................................................... 11

1.3.

Vývoj práva na ochranu hospodářské soutěže ........................................................... 12

Nekalá soutěž ................................................................................................................................. 14

2.1.

3.

Vývoj práva nekalé soutěže ....................................................................................... 14

2.1.1.

Rakousko - Uhersko........................................................................................................ 14

2.1.2.

První republika ............................................................................................................... 15

2.1.3.

Socialistické plánované hospodářství ............................................................................ 15

2.1.4.

Polistopadové období .................................................................................................... 17

2.1.5.

Nový občanský zákoník .................................................................................................. 18

2.2.

Podstata práva proti nekalé soutěži............................................................................ 18

2.3.

Právo nekalé soutěže a jiné právní disciplíny ............................................................ 19

2.3.1.

Nekalá soutěž a obchodní právo .................................................................................... 19

2.3.2.

Nekalá soutěž a spotřební právo ................................................................................... 19

2.3.3.

Nekalá soutěž a právo duševního vlastnictví ................................................................. 20

2.3.4.

Nekalá soutěž a trestní právo ........................................................................................ 21

2.3.5.

Nekalá soutěž a pracovní právo ..................................................................................... 21

Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku ................................................................................ 22

3.1.

Obecná ustanovení ..................................................................................................... 22

3.1.1.

Absence deklarace práva soutěžitelů svobodně rozvíjet svou činnost .......................... 23

3.1.2.

Vymezení pojmu soutěžitel, zneužití a omezení soutěže .............................................. 23

3.2.

Základní ustanovení ................................................................................................... 24

3.2.1.

Generální klauzule .......................................................................................................... 24

3.2.2. Demonstrativní výčet zákonných (zvláštních či pojmenovaných) skutkových podstat nekalé soutěže ............................................................................................................................... 29 3.2.3. 4.

Závěrem k základnímu ustanovení................................................................................. 30

Zákonné skutkové podstaty nekalé soutěže .................................................................................. 31

4.1.

Klamavá reklama ....................................................................................................... 31

4.1.1.

Definice klamavé reklamy .............................................................................................. 32

6

4.1.2.

Klamavé znaky reklamy .................................................................................................. 32

4.1.3.

Klamavá reklama obecně ............................................................................................... 33

4.2.

Klamavé označení zboží nebo služby ........................................................................ 33

4.2.1.

4.3.

Společné ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží a služeb ........ 35

4.4.

Srovnávací reklama ................................................................................................... 36

4.4.1.

Zákonná definice srovnávací reklamy ............................................................................ 37

4.4.2.

K výčtu podmínek kladených na dovolenou srovnávací reklamu .................................. 38

4.5.

Vyvolání nebezpečí záměny ...................................................................................... 39

4.5.1.

4.6.

Dílčí skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny ..................................................... 40

Parazitování na pověsti .............................................................................................. 42

4.6.1.

Aplikace skutkové podstaty ........................................................................................... 43

4.6.2.

Judikatura ....................................................................................................................... 43

4.7.

5.

Definiční vymezení skutkové podstaty ........................................................................... 34

Podplácení.................................................................................................................. 44

4.7.1.

Skutková podstata podplácení ....................................................................................... 44

4.7.2.

Aktivní a pasivní podplácení ........................................................................................... 46

4.8.

Zlehčování ................................................................................................................. 46

4.9.

Porušení obchodního tajemství .................................................................................. 48

4.10.

Dotěrné obtěžování ................................................................................................ 49

4.11.

Ohrožení zdraví nebo životního prostředí .............................................................. 52

Soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé soutěže ............................................... 55

5.1.

Porušení norem veřejného nebo soukromého práva se soutěžním dopadem ............ 55

5.1.1.

Porušení norem veřejného práva se soutěžním dopadem ............................................ 55

5.1.2.

Porušení norem soukromého práva se soutěžním dopadem ........................................ 59

5.2. Jednání nenaplňující znaky zákonných (pojmenovaných) skutkových podstat nekalé soutěže, ale těmto se blížící .................................................................................................. 59 5.3. 6.

Ostatní jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže ................................................. 60

Ochrana proti nekalé soutěži ......................................................................................................... 61

6.1.

Veřejnoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži ............................................ 61

6.2.

Soukromoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži ........................................ 62

6.2.1.

Obecné vymezení subjektů právních vztahů v nekalé soutěži ....................................... 62

6.2.2.

Aktivně legitimované osoby ve sporech z nekalé soutěže ............................................. 63

6.2.3.

Pasivně legitimované osoby ve sporech z nekalé soutěže ............................................. 64

6.2.4.

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži ............................................................ 64

6.2.5.

Postavení právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků ........... 66

6.2.6.

Specifické procesní postavení spotřebitele ................................................................... 67

7

ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 68 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................................................. 70

Knižní zdroje: ....................................................................................................................... 70 Články: ................................................................................................................................. 70 Legislativní dokumenty: ....................................................................................................... 70 Internetové zdroje: ................................................................................................................ 71

8

ÚVOD Téma mé bakalářské práce je Nekalá soutěž. Soutěžní chování je přirozenou vlastností celé živočišné říše. Nižší živočichové jednají takto instinktivně, člověk jakožto bytost biosociální je ve svém chování ovlivňován jednak faktory biologickými, tak i požadavky společnosti vyplývajícími z lidské kultury. Evoluční psychologie dospěla k závěru, že biologicky podmíněné soutěžní chování vykazuje dva základní znaky – agresi a lákání. Tyto prostředky mají v přírodě zásadně existenční význam co do konkurenčního boje o reprodukční uplatnění. Snaha uspět v hospodářském styku je jedním ze specifických znaků lidského chování směřujícího k „vyřazení soků“ v soutěži. Soutěžní úspěch s sebou navíc mnohdy přináší i zvýšení atraktivity u druhého pohlaví. V této souvislosti se nabízí otázka, kde končí svoboda člověka v jeho přirozeném soutěžním chování a kdy je již na místě omezení a regulace. Pokud totiž dojde k překročení mezí „zdravé soutěže“ může v rámci konkurenčního boje nastat situace zcela nežádoucí. Praktiky takového jednání narušují čistotu soutěžních vztahů, jsou nezákonné, v rozporu s dobrými mravy a způsobilé přivodit újmu nejen ostatním soutěžitelům ale i zákazníkům. Soutěž v hospodářském styku je nutná, musí však být férová. V opačném případě se jedná o soutěž nekalou. Problematika nekalé soutěže je s účinností od 1. ledna 2014 systematicky zařazena do nového občanského zákoníku. Cílem mé práce je analýza současné právní úpravy a komparace s úpravou předchozí. V úvodní kapitole se věnuji hospodářské soutěži, jejímu pojmovému vymezení, definuji její zneužití a stručně popisuji historický vývoj práva na ochranu hospodářské soutěže. V druhé kapitole se zabývám vymezením nekalé soutěže v rámci hospodářské soutěže, nastiňuji vývoj práva nekalé soutěže u nás a uvádím souvislosti práva nekalé soutěže s jinými právními disciplínami. Následně analyzuji současnou právní úpravu nekalé soutěže zakotvenou v novém občanském zákoníku a současně ji porovnávám s předchozí úpravou v obchodním zákoníku. Věnuji se obecným ustanovením, analyzuji generální klauzuli a popisuji jednotlivé skutkové podstaty pojmenované i nepojmenované. V poslední kapitole se zabývám ochranou proti nekalé soutěži a uvádím právní prostředky, kterými se lze před takovým jednáním domáhat ochrany. Závěrem hodnotím změny nové právní úpravy nekalé soutěže v novém občanském zákoníku.

9

1. Hospodářská soutěž Hospodářská soutěž spočívá v rozvíjení soutěžní činnosti v rámci dosažení hospodářského prospěchu. Hospodářská soutěž, obecněji konkurence, je souběžná snaha subjektů nabídky a poptávky na trhu, jejímž předmětem je nejčastěji dodání zboží nebo poskytnutí služeb, s cílem dosáhnout určitou hospodářskou výhodu ve vztahu k ostatním soutěžitelům, ať již jde o výši zisku, obratu nebo konkurenčního postavení na relevantním trhu. Pro hospodářskou soutěž je ideálním stavem, jestliže nikdo nemá kontrolu nad nabídkou a nemůže tak zneužívat svou moc na trhu. V zájmu dosažení hospodářského prospěchu zákon umožňuje fyzickým a právnickým osobám svobodně rozvíjet soutěžní činnost, která má však svá závazná pravidla. Jedná se o realizaci práva podnikat nebo provozovat jinou hospodářskou činnost, jak ho stanoví čl. 26 Listiny základních práv a svobod.1

1.1.

Zneužívání hospodářské soutěže Hospodářská soutěž je předmětem zkoumání z mnoha hledisek. Z hlediska

právněpolitického, jakožto princip tržní ekonomiky, z hlediska jednotlivých trhů, z hlediska jednotlivých podniků a jejich uplatnění na těchto trzích a především z hlediska zájmů, a to zájmů všech subjektů účastnících se soutěže - podnikatelů, nepodnikatelů, spotřebitelů. Hospodářské soutěže se mohou účastnit fyzické i právnické osoby, a to i když nejsou podnikatelé. Musí však dodržovat právně závazná pravidla této soutěže a nesmějí svou účast v soutěži zneužívat. Zneužití hospodářské soutěže může nastat dvojího druhu. První se týká nedovoleného narušování hospodářské soutěže dohodami nebo spojením soutěžitelů nebo zneužitím dominantního postavení na trhu. V druhém případě se jedná o nekalou soutěž. S tímto dvojím rozdělením porušení práva hospodářské soutěže souvisí dvojí právní regulace soutěžní činnosti. První se dotýká samé podstaty a existence soutěže, proti jejímuž narušení přímo

1

GRÚŇ, Lubomír. Jednání nazývané nekalosoutěžní ve světle rekodifikace soukromého práva. Justičná revue: Časopis pre právnu teóriu a prax. Bratislava, 2014, 66(12): 1575 - 1584.

10

integruje stát prostřednictvím veřejnoprávní moci a který se nazývá právem na ochranu hospodářské soutěže. Druhý, který bere existenci jako fakt, dbá především o pravidla chránící její průběh ve vztazích mezi jednotlivými subjekty účastnícími se soutěže.

1.2.

Soutěžní právo veřejnoprávní a soukromoprávní Jak je výše popsáno soutěžní právo se dělí na dvě větve – veřejnoprávní a

soukromoprávní. Veřejnoprávní větev je upravena zejména v zákoně o ochraně hospodářské soutěže a dále pak v dalších právních předpisech regulujících otázky hospodářské soutěže (zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle, zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory, zákon č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory). Soukromoprávní větev je upravena v ustanoveních § 2972 – 2990 nového občanského zákoníku (dále jen NOZ) regulujících nekalou soutěž. Hlavní rozdíly v obou větvích vymezují Raus a Neruda následovně: „Veřejnoprávní posuzování (podle veřejnoprávních principů) klade důraz na odhalování dopadů protisoutěžního jednání na celou společnost – na základní principy, na základní hospodářská pravidla ve společnosti, na dopady z hlediska samotného společenského systému v tom nejobecnějším smyslu tohoto slova. Soukromoprávní posuzování se naproti tomu zaměřuje na dopady protisoutěžního jednání z hlediska jednotlivých subjektů, ať už adresátů protisoutěžního jednání záměrně zvolených, vůči nimž takové jednání mělo zcela záměrně směřovat, nebo subjektů dotčených tímto jednáním jaksi „mimochodem.“2 Lze dospět k závěru, že veřejné soutěžní právo (právo na ochranu hospodářské soutěže) směřuje primárně na ochranu existence hospodářské soutěže a soukromé soutěžní právo (právo proti nekalé soutěži) se zaměřuje na ochranu tzv. triády zájmů – ochranu soutěžitelů, spotřebitelů (zákazníků) a „čistoty“ hospodářské soutěže (ochrany dobrých mravů soutěže). Dozorovým orgánem veřejného soutěžního práva je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ústřední orgán státní správy, který vede příslušné správní řízení (dle správního řádu) o porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže a dalších výše jmenovaných zákonů. V

2

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 13. ISBN 97880-7400-522-0.

11

oblasti nekalé soutěže je postih svěřen aktivitě jednotlivých osob, jejichž práva byla nekalou soutěží ohrožena nebo porušena, a to možností podat žalobu podle občanského soudního řádu.

1.3.

Vývoj práva na ochranu hospodářské soutěže Vznik moderního soutěžního práva integrované Evropy po 2. světové válce byl

tradičně připisován zejména vlivu USA, za pravzor byl označován proslulý Shermanův zákon. Koncepce hospodářské soutěže se zejména v Německu opírala o učení ordoliberalistů a později o koncepci funkční soutěže workable competition. První soutěžní ustanovení pak tvořily obsah článků 65 a 66 Smlouvy o ESUO.3 V českých zemích bylo kartelové právo prvně upraveno v rakouském koaličním zákoně č. 43 z roku 1870, podle něhož neměly právní účinnost úmluvy živnostníků, uzavřené s cílem zvýšit ceny zboží v neprospěch zákazníků. Po vzniku Československé republiky došlo k první systematické úpravě práva proti omezování soutěže v roce 1933. Stalo se tak zákonem č. 141/1933 Sb., o kartelech a soukromých monopolech. Na rozdíl od současné koncepce však tento zákon vycházel ve shodě s tehdy převládajícím evropským pojetím, které připouštělo sjednávání kartelových dohod a pouze zakazovalo jejich zneužití. V poválečném období sice výslovně zrušen tento zákon nebyl, ale v prvních dvou letech po skončení druhé světové války uplatněn být nemohl a pak jej prakticky zbavilo účinnosti společensko-ekonomické zřízení, nastolené v tehdejší ČSR po únoru 1948. Možnost zneužití dominantního postavení hospodářských jednotek v záměrně monopolisticky organizovaném hospodářství a potřeba předpisu působícího proti této možnosti zanikla ve zdůrazňování předností plánovitého řízení národního hospodářství, pro nějž jako adekvátní stimulátor rozvoje byl namísto trhu a soutěže vytvořen institut spolupráce socialistických organizací.4

3

GRÚŇ, Lubomír. Jednání nazývané nekalosoutěžní ve světle rekodifikace soukromého práva. Justičná revue: Časopis pre právnu teóriu a prax. Bratislava, 2014, 66(12): s. 1575 - 1584. 4 Vývoj soutěžního práva. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/o-uradu/historie-uradu/vyvoj-soutezniho-prava.html

12

Právní vztahy mezi těmito socialistickými organizacemi (podniky) v podmínkách komunistické centrálně plánované ekonomiky upravoval zákon č. 109/1964Sb., hospodářský zákoník. Otázky trhu a hospodářské soutěže se staly předmětem snah o ekonomickou reformu v letech 1968 – 1969. Do novely hospodářského zákoníku z roku 1970 však bylo zaneseno pouze ustanovení, které zakazovalo organizacím zneužívat svého hospodářského postavení (monopolního postavení). Toto ustanovení bylo plně ve shodě s dřívější koncepcí negace trhu a soutěže a bylo zařazeno pod záhlavím „spolupráce socialistických organizací“. Po listopadu 1989 v důsledku zásadních celospolečenských změn bylo v rámci transformace našeho právního řádu a jeho přizpůsobení tržní orientaci pamatováno i na ochranu hospodářské soutěže. Stala se předmětem samostatného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Tento zákon byl později nahrazen zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.5

5

GRÚŇ, Lubomír. Jednání nazývané nekalosoutěžní ve světle rekodifikace soukromého práva. Justičná revue: Časopis pre právnu teóriu a prax. Bratislava, 2014, 66(12): 1575 - 1584.

13

2. Nekalá soutěž Právo proti nekalé soutěži vzniklo historicky v rámci soukromého práva. Na rozdíl od práva na ochranu hospodářské soutěže je podstatou práva proti nekalé soutěži zajištění ochrany především soukromých zájmů proti nepatřičným jednáním ve vztazích mezi soutěžiteli, která jsou v rozporu s dobrými mravy při podnikatelské činnosti a obchodování.

2.1.

Vývoj práva nekalé soutěže S pádem feudalismu v Evropě v 18. století souvisí vznik obchodu spočívající na

existenci volné soutěže a svobodném trhu. Rozvíjí se tzv. hospodářská soutěž. Feudální systém nepřipouštěl rozpor mezi jednotlivcem a společností. Jednotlivec i společnost byli striktně podřízeni náboženským a státním normám. Naproti tomu osvícenský kalvinismus kladl důraz na jednotlivce, který neměl od druhého nic požadovat a byl odkázaný na svoji odpovědnost. S kalvinismem padají cechovní systémy a rozvíjí se volná soutěž. J. J. Rousseau povyšuje tuto ideologii na filozofickou nauku a stává se zakladatelem liberalismu radikálního směru. V 19. stol. nastává proti liberalismu reakce. Francouzští soudci vyřkli první v Evropě zásadu, že při svobodné soutěži se nemá užívat takových prostředků, které na úkor dobrých mravů poškozují druhého podnikatele. Code civil položil základy nové právní úpravy nekalé soutěže, která se vymezuje jako soutěž ve svých důsledcích antisociální a nelze ji tudíž trpět, protože ohrožuje nejen podnikatele, nýbrž i konzumenty.6

2.1.1. Rakousko - Uhersko V období přelomu 19. a 20. století byly přijímány různé speciální zákony, které se nepřímo dotýkaly nekalé soutěže. Šlo o ochranu veřejného zájmu, zejména o ochranu subjektivních práv konzumenta. Zvláštní ochrana soutěžitelů nebyla do právní úpravy zatím zahrnuta. V r. 1901 rakouská vláda vypracovala první osnovu zákona proti nekalé soutěži, jejímž základem byl princip kazuistiky s vyloučením generální klauzule. Pod nátlakem zainteresovaných stran v r. 1906 rakouská vláda vypracovala druhou osnovu, která již

6

VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 13 - 14. ISBN 80-2103607-9.

14

generální klauzuli zahrnovala. V účinnost však tato právní úprava nikdy nevzešla a z důvodu války v letech 1914 – 1918 byla další legislativní práce zastavena.7

2.1.2. První republika V poválečném Československu s rozvojem volné hospodářské soutěže bylo nutno s ohledem na mezinárodní smlouvy v předválečné legislativní úpravě pokračovat. Československá republika přistoupila vyhláškou č. 364/1921 Sb. z. n. k pařížské unijní úmluvě. Z ní vyplývala povinnost zajistit účinnou ochranu proti nekalé soutěži. Od roku 1921 bylo Československo vázáno také Madridskou úmluvou o potlačování falešných údajů o původu zboží z r. 1891. Na základě svých mezinárodních závazků přijala Československá republika v roce 1927 zákon proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. s nabytím účinnosti 28. ledna 1928. Zákon byl plně v souladu s haagskou revizí pařížské úmluvy z roku 1925 a princip sankcionizování spočíval na kazuistickém systému se subsidiární generální klauzulí. To znamená, že generální klauzule byla použita, až pokud pro daný případ nebylo možno použít speciální ustanovení zákona postihující kazuistické skutkové podstaty. Účelem zákona proti nekalé soutěži byla represe nekalosoutěžních jednání. Zákon měl v rámci hospodářské soutěže zajistit čestné, poctivé a slušné obchodní jednání podnikatelů. Přestože nešlo o přímou ochranu zákazníků, opatření proti nekalé soutěži vedla ve svém důsledku k příznivému vlivu i na zákazníky, zejména v případech jeho oklamání a svedení. Zákon proti nekalé soutěži platil na území našeho státu až do r. 1950, přičemž v letech 1928 – 1939 působil v době kapitalistické společnosti s volnou hospodářskou soutěží.8

2.1.3. Socialistické plánované hospodářství Po převzetí moci v roce 1948 komunistickou stranou byl v roce 1950 zákon proti nekalé soutěži z roku 1927 výslovně zrušen zákonem č. 141/1950 Sb., občanským zákoníkem, s účinností od 1. 1. 1951. Se zavedením socialistického direktivního hospodářství, byla právní úprava nekalé soutěže zahrnuta do právního řádu Československa pouze s ohledem na splnění mezinárodních závazků státu vyplývajících z pařížské úmluvy.

7

VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 15 - 16. ISBN 80-2103607-9. 8 VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 16 - 20. ISBN 80-2103607-9.

15

Ustanovení § 352 občanského zákoníku o náhradě škody způsobené nekalou soutěží jako jeden ze zvláštních případů náhrady škody mělo povahu generální klauzule nekalé soutěže a zakazovalo protikonkurenční jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže. Trestný čin nekalé soutěže byl potom upraven v trestním zákoně. Tohoto ustanovení nebylo v období administrativně direktivního ekonomického systému vůbec použito, s výjimkou krátkého období prvního pokusu o ekonomickou reformu v roce 1968, kdy byly řešeny dva případy tzv. otrockého napodobení. V roce 1964 byly schváleny dva důležité zákony – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ), s účinností od 1. 4. 1964, kterým byl zrušen dřívější občanský zákoník z roku 1950 a zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, s účinností od 1. 7. 1964. Hospodářský zákoník byl právní předpis upravující vztahy mezi podniky v podmínkách komunistické centrálně plánované ekonomiky. Zrušen byl k 1. lednu 1992 zákonem č. 513/1991Sb., obchodním zákoníkem (dále jen ObchZ). Subjektem práv podle hospodářského zákoníku byly socialistické organizace, jejichž hlavním posláním bylo plnit plán, nikoliv dosahovat zisku, a které nepůsobily v podmínkách smluvní volnosti a navzájem si nekonkurovaly. Proto jsou závazkové právní vztahy hospodářským zákoníkem upraveny jen rámcově. Zvláštností této úpravy bylo, že prodávající (v tehdejší terminologii dodavatel) byl zásadně povinen dodat kupujícímu (odběrateli) objednané zboží, a pokud tak neučinil, leželo na něm důkazní břemeno, že jeho jednání nebylo protiprávní. Hospodářský zákoník i po své derogaci, až do 1. ledna 2001, upravoval nakládání s majetkem státu. Podle ustanovení § 119 hospodářského zákoníku se měly posuzovat vztahy mezi organizacemi v hospodářské soutěži. Tak vznikla podvojná úprava soutěžní problematiky – občanskoprávní a hospodářskoprávní, která byla zrušena až obchodním zákoníkem.9 Hospodářský zákoník charakterizoval J. Bejček: „Hospodářský zákoník jako nástroj i projev direktivního řízení popíral reálné tržní vztahy a opustil tradiční koncepci diferencované úpravy veřejnoprávní a soukromoprávní. Při tehdy platných předpisech nemohl působit základní pilíř tržní ekonomiky, totiž formální rovnost všech subjektů, která je předpokladem nezdeformované soutěže na trhu. Pokud různé subjekty, střetávající se na nově vznikajícím trhu, měly různé právní postavení, jiný stupeň podnikatelské samostatnosti, jiné podmínky odpovědnosti za svá rozhodnutí apod., nemohla se projevit strukturalizační síla 9

VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 21 - 31. ISBN 80-2103607-9.

16

svobodného trhu, kde jsou si všichni partneři formálně rovni a mají v zásadě stejné podmínky. Různé podmínky pro soutěžitele neumožňovaly rozvoj základního hybného faktoru ekonomiky s převahou tržních autoregulačních prvků – totiž volné konkurence a poctivé soutěže.“10 V letech 1968 – 1969 byl učiněn pokus zahrnout do československého právního řádu regulaci zneužití dominantního postavení na trhu. Tato etapa se uzavřela obdobím normalizace v 70. letech.

2.1.4. Polistopadové období Na základě politické změny v roce 1989 docházelo od začátku devadesátých let k uvolnění státního dirigismu, obnovení soukromého vlastnictví a podpoře efektivní hospodářské soutěže na principu rovnosti soutěžících subjektů, a to jak domácích, tak zahraničních. V přechodném období let 1989 a 1990 byla právní úprava hospodářské soutěže zahrnuta do novely hospodářského zákoníku č. 103/1990.11 Legislativní práce v devadesátých letech vycházely z obnovy rozlišování práva veřejného a soukromého. Pro převažující veřejnoprávní charakter práva na ochranu hospodářské soutěže a na druhé straně převážně soukromoprávní povahu práva proti nekalé soutěži byla koncepce hospodářskoprávní razantně odmítnuta jako přežitek socialismu a nezbytným se stalo rozdělení obou těchto oblastí do zvláštních zákonů. Proto se ochrana hospodářské soutěže stala předmětem samostatného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, s účinností od 1. 3. 1991 (dnes nahrazeného zákonem č. 143/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Úprava nekalé soutěže byla potom začleněna do z. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Podle ustanovení § 772 obchodního zákoníku byl zrušen hospodářský zákoník k 1. 1. 1992. Obchodní zákoník je na rozdíl od hospodářského zákoníku soukromoprávním předpisem, založeným na principu smluvní volnosti a na dispozitivní právní metodě. Upravoval v letech 1992 – 2013 oblast obchodního práva coby součásti práva soukromého.

10

BEJČEK, Josef. Kartelové právo. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 49-50. ISBN 80-210-1064-9. Vývoj soutěžního práva. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/o-uradu/historie-uradu/vyvoj-soutezniho-prava.html 11

17

Obecným právním předpisem byl občanský zákoník a obchodní zákoník představoval nejvýznamnější zvláštní předpis k občanskému zákoníku.12 Obchodní zákoník upravoval: postavení podnikatelů (např. otázky obchodní společnosti, firmy, jednání podnikatele), obchodní závazkové vztahy (obchodní smlouvy, odpovědnost za škodu, atd.), některé jiné vztahy s podnikáním související (např. obchodní rejstřík), postavení jiných osob než podnikatelů, pokud tak stanoví zákon (např. soukromoprávní nároky spotřebitelů při poškození nekalou soutěží). Problematika nekalé soutěže byla právně upravena na principu generální klauzule a demonstrativního výčtu skutkových podstat.

2.1.5. Nový občanský zákoník V roce 2012 byl Parlamentem České republiky přijat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ). Tento občanský zákoník rekodifikoval české soukromé právo a nahradil předchozí československý občanský zákoník z roku 1964. Účinnosti nabyl 1. ledna 2014. V souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku byl od 1. 1. 2014 nahrazen obchodní zákoník zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Zákon je zaměřen především na úpravu obchodních společností a družstev. Neobsahuje právní úpravu závazkových vztahů, která byla přesunuta do nového občanského zákoníku. S ohledem na fakt, že je nekalá soutěž klasifikována jako civilní delikt byla systematicky zakotvena do nového občanského zákoníku. Úprava nekalé soutěže novým občanským zákoníkem zaznamenala jen některé dílčí změny. Princip úpravy - generální klauzule a demonstrativní výčet skutkových podstat - byl zachován.

2.2.

Podstata práva proti nekalé soutěži Povahou je právo proti nekalé soutěži řazeno do rámce odpovědnostního práva. Ve

většině národních právních řádech – a bylo tomu tak i v české prvorepublikové úpravě – jsou jednotlivé skutkové podstaty konstruovány jako civilní delikty (kdo učiní…, může být

12

VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 13 - 31. ISBN 80-2103607-9.

18

žalován).13 Na rozdíl od úpravy obchodním zákoníkem, kde byla nekalá soutěž zařazena do části první, pojmenované „obecná ustanovení“, je v novém občanském zákoníku nekalá soutěž jakožto civilní delikt systematicky začleněna mezi závazky z deliktů.

2.3.

Právo nekalé soutěže a jiné právní disciplíny Soutěžní právo, potažmo právo proti nekalé soutěži je ve vzájemném vztahu

1.

k právu obchodnímu,

2.

k právu spotřebitelskému,

3.

k právu duševního vlastnictví,

4.

k právu trestnímu a

5.

k právu pracovnímu.

2.3.1. Nekalá soutěž a obchodní právo V letech 1992 – 2013 upravoval oblast obchodního práva obchodní zákoník, vyhlášený ve Sbírce zákonů pod č. 513/1991 Sb. Obecným právním předpisem soukromého práva byl občanský zákoník a obchodní zákoník představoval nejvýznamnější zvláštní předpis k občanskému zákoníku. Nejenom že byla právní úprava nekalé soutěže zakotvena přímo v obchodním zákoníku, ale obchodní zákoník obsahoval i úpravy některých institutů, jejichž ochrana je předmětem nekalosoutěžních předpisů. Jedná se o ochranu firmy a ochranu obchodního tajemství.14 S účinností nového občanského zákoníku od 1. 1. 2014 byl obchodní zákoník z části nahrazen zákonem č. 90/2012, o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Tento zákon se věnuje úpravě obchodních společností a družstev, obchodní závazkové právo i oblast ochrany obchodního tajemství jsou nově upraveny novým občanským zákoníkem.

2.3.2. Nekalá soutěž a spotřební právo Ochrana zájmů a potřeb spotřebitele je též předmětem soutěžního práva, a to jak práva kartelového, tak práva nekalé soutěže. Ohled na spotřebitele přispívá k možnosti kvalifikace soutěžního chování jako dovoleného či nedovoleného. V případě kartelového práva se jedná o zajištění dostatečné nabídky na trhu za rozumné ceny, tedy o zajištění dostatečného

13

MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, s. 13. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7179-543-8. 14 MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, s. 14. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7179-543-8.

19

uspokojování potřeb. V případě nekalé soutěže jde o nepřímý vliv jednání soutěžitele na spotřebitele, tedy o vliv jednání, které není v rozporu s dobrými mravy.15 Základními právními předpisy ochrany spotřebitele jsou v našem právním řádu zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, dále zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci a zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků. Oblast ochrany spotřebitele upravují i mezinárodní dokumenty komunitárního práva. Jedná se o doporučení Rady Ochrana před nekalými praktikami a Směrnice OSN pro ochranu spotřebitelů.16

2.3.3. Nekalá soutěž a právo duševního vlastnictví Duševním vlastnictvím se rozumí výhradní práva k nakládání s díly, vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, zkoumání a myšlení. Nový občanský zákoník vychází při konstrukci vlastnického práva z Listiny základních práv a svobod, kde podle čl. 11 má každý právo vlastnit majetek a nerozlišuje se majetek hmotný a nehmotný.17 Práva k duševnímu vlastnictví lze směňovat, užívat i ochraňovat podle platných právních norem. Právní řád České republiky dělí právo k duševnímu vlastnictví do dvou celků: 1)

autorské právo, které je upraveno autorským zákonem č. 121/2000 Sb.,

2)

práva duševního vlastnictví, jež jsou zakotvena ve více dílčích právních předpisech:

zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví, zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů, zákon č. 408/2000 Sb., o ochraně práv k odrůdám rostlin, zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, a zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu výrobků. Kromě výše jmenovaných právních předpisů se lze v českém právním prostředí domoci ochrany porušení práva k duševnímu vlastnictví také předpisy na ochranu proti nekalé soutěži. Řízení ve věcech nekalé soutěže je kontradiktorní řízení i tehdy, je – li důvodem nekalé

15

MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, s. 17. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7179-543-8. 16 Právní předpisy pro ochranu spotřebitele. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 2005 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/pravo-ochrana-spotrebitele/ 17 ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 204. ISBN 978-80-7478-493-4.

20

soutěže zásah do práva k duševnímu vlastnictví jeho neoprávněným využitím zejména ke klamavosti podle § 2978 NOZ a vyvolání nebezpečí záměny podle § 2981 NOZ.18

2.3.4. Nekalá soutěž a trestní právo Mezi veřejnoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži patří ty, které jsou upraveny v zákoně č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku (dále jen TrZ). Podle § 248 tohoto zákona: „ kdo poruší předpisy na ochranu proti nekalé soutěži nebo předpisy na ochranu hospodářské soutěže a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“19

2.3.5. Nekalá soutěž a pracovní právo K porušení dobrých mravů soutěže může dojít i v souvislosti s pracovněprávními vztahy. Mezi typické skutkové podstaty patří zejména podplácení a porušení obchodního tajemství (NOZ). Dále sem spadá oblast konkurenčních doložek, které se vyskytují jednak v souvislosti se smlouvami o obchodním zastoupení (§2518 NOZ), jednak v souvislosti s běžnými pracovními smlouvami, v nichž pracovník přejímá závazek, že nebude po stanovenou dobu ne delší než 1 rok po skončení pracovního poměru vykonávat na vlastní účet nebo pro jiného zaměstnavatele činnost, která je předmětem jeho činnosti u dosavadního zaměstnavatele, nebo jinou činnost soutěžní povahy. Konkurenční doložka je upravena v § 310 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.20

18

MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, s. 21. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7179-543-8. 19 Trestní zákoník: § 248. Zákon č. 40. Sbírka zákonů, 2009. 20 MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, s. 24-25. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7179-543-8.

21

3. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku Zákon č. 89/2012 Sb., ze dne 3. února 2012, občanský zákoník zahrnuje úpravu nekalé soutěže. Tato úprava je systematicky zakotvena v části první, hlavě III Závazky z deliktů, díle druhém Zneužití a omezení soutěže. Oddíl první je nazvaný jako Obecná ustanovení a zahrnuje § 2972 až § 2975.

Tato

ustanovení obecně vymezují soutěžitele a zneužití a omezení v hospodářské soutěži, upravují problematiku aplikace ustanovení o nekalé soutěži ve vztahu k zahraničí, problematiku ochrany zahraničních osob proti nekalé soutěži a problematiku zakázané konkurenční doložky. Oddíl druhý označený názvem Nekalá soutěž zahrnuje § 2976 až § 2990. § 2976 obsahuje generální klauzuli a demonstrativní výčet zákonných skutkových podstat nekalé soutěže. § 2977 až § 2987 jakožto hmotněprávní ustanovení upravují jednotlivé zákonné skutkové podstaty a § 2988 až § 2990 zahrnují procesně právní ustanovení ochrany proti nekalé soutěži.

3.1.

Obecná ustanovení § 2972 vymezuje soutěžitele a zneužití a omezení v hospodářské soutěži: „Kdo se

účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské soutěži zneužívat, ani účast v hospodářské soutěži omezovat.“21 § 2973 upravuje aplikaci ustanovení o nekalé soutěži ve vztahu k zahraničí. Ustanovení o nekalé soutěži se nevztahují na jednání v rozsahu, v jakém mají účinky v zahraničí, pokud z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, nevyplývá něco jiného. § 2974 řeší problematiku ochrany zahraničních osob proti nekalé soutěži. Zahraniční osoby, které se v České republice účastní hospodářské soutěže, mají stejná práva na ochranu proti nekalé soutěži jako občané České republiky. Jinak mohou zahraniční osoby požadovat ochranu podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, a není-li jich, na základě vzájemnosti. 21

Občanský zákoník: § 2972. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

22

§ 2975 upravuje ve třech odstavcích problematiku zakázané konkurenční doložky. Podle těchto ustanovení je zakázaná konkurenční doložka každá, která v ujednání zakazujícím jinému soutěžiteli činnost neurčí území, okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, dále pak konkurenční doložka, která je ujednaná na neurčitou dobu nebo na dobu delší než pět let a každá konkurenční doložka, která omezuje zavázanou stranu více, než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany a pokud se zákaz poruší, může soud na návrh dotčené strany konkurenční položku omezit, zrušit nebo prohlásit za neplatnou.

3.1.1. Absence deklarace práva soutěžitelů svobodně rozvíjet svou činnost Do nového občanského zákoníku nebyla převzata právní úprava obsažená v § 41 ObchZ týkající se deklarace práva soutěžitelů „svobodně rozvíjet svou činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti.“ Toto právo lze dovodit přímo z ústavně zaručených práv, z čl. 26 odst. 1 LPS, podle něhož má každý „právo právo podnikat a provozovat hospodářskou činnost“ a z čl. 27 odst. 1 LPS, podle kterého má každý „právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.“22

3.1.2. Vymezení pojmu soutěžitel, zneužití a omezení soutěže Za soutěžitele lze označit v podstatě kohokoliv, kdo jedná v hospodářském styku a má zájem na výsledku hospodářské soutěže. Ustanovení § 2972 NOZ zavádí ve srovnání s § 41 ObchZ formulačně odlišné pojetí soutěžitele. Podle ObchZ se soutěžitelem rozumí „fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé.“ NOZ považuje za soutěžitele toho, „kdo se účastní hospodářské soutěže.“ Lze říci, že obě definice se významově neliší. Podle judikatury NS sp. zn. 32 Odo 1464/2006: „Nekalosoutěžně jednajícím nemusí být pouze ten, kdo se sám hospodářské soutěže účastní, ale může jím být i třetí osoba, která svým jednáním do této soutěže nekalosoutěžně zasáhne. Je ovšem přitom třeba dovodit konkrétní zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu jednoho soutěžitele na úkor druhého.“23

22

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 3-4. ISBN 978-80-7400-522-0. 23 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 6. ISBN 97880-7400-522-0.

23

Díl druhý, hlavy III. NOZ nazván „zneužití a omezení soutěže“ řeší výslovně problematiku zneužití vlastní účasti v hospodářské soutěži nekalou soutěží a omezení účasti jiných v hospodářské soutěži. Přičemž obě jednání zakazuje.24

3.2.

Základní ustanovení Právní úprava nekalé soutěže v novém občanském zákoníku je, stejně jako v právní

regulaci obsažené v obchodním zákoníku, založena na koncepci kombinace tzv. generální klauzule nekalé soutěže a tzv. zvláštních (zákonných) skutkových podstat nekalé soutěže uvedených v demonstrativním výčtu. § 2976 NOZ je nazvaný Základní ustanovení a jeho první odstavec obsahuje generální klauzuli: „Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.“25, druhý odstavec pak demonstrativně vyjmenovává jednotlivé zákonné skutkové podstaty takto: a)

klamavá reklama,

b)

klamavé označování zboží a služeb,

c)

vyvolání nebezpečí záměny,

d)

parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele,

e)

podplácení,

f)

zlehčování,

g)

srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná,

h)

porušení obchodního tajemství,

i)

dotěrné obtěžování,

j)

ohrožení zdraví a životního prostředí.

3.2.1. Generální klauzule Pokud srovnáme obě ustanovení, tedy generální klauzuli nového občanského zákoníku a generální klauzuli obchodního zákoníku novelizovaného, můžeme konstatovat, že rozdíly jsou pouze formulační a obsahově zanedbatelné. Změna je dána odlišným legislativnětechnickým pojetím generální klauzule nekalé soutěže novým občanským zákoníkem, který

24

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 11. ISBN 97880-7400-522-0. 25 Občanský zákoník: § 2976. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

24

definuje nekalou soutěž jako tzv. civilní delikt („Kdo se dostane…“). Shodné pojetí nacházíme v zákoně proti nekalé soutěži z roku 1927. Obchodní zákoník naproti tomu stanovuje definici nekalé soutěže formou popisnou („Nekalou soutěží je…“). Nový občanský zákoník tak kombinuje právní úpravu obsaženou v obchodním zákoníku a prvorepublikovou úpravu, který naopak počítá s poškozením pouze soutěžitelů a rozšíření okruhu poškozených osob o zákazníky zavádí až obchodní zákoník. Nový občanský zákoník tak reflektuje současné celoevropské pojetí nekalé soutěže jako určitý druh „spotřebitelského práva“.26 Generální klauzule nekalé soutěže se skládá ze tří podmínek, které musí být kumulativně naplněny, aby bylo možné kvalifikovat určité jednání jako nekalosoutěžní. Podmínky generální klauzule nekalé soutěže jsou následující: 1.

jednání v hospodářském styku,

2.

rozpor s dobrými mravy soutěže,

3.

způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům.

První podmínka generální klauzule nekalé soutěže: jednání v hospodářském styku Původní právní regulace generální klauzule nekalé soutěže obchodním zákoníkem obsahovala podmínku spočívající v nezbytnosti, aby se jednání uskutečnilo v „hospodářské soutěži“. Až novela z roku 2010 (zákon č. 152/2010 Sb.) zavedla výraz „nebo v hospodářském styku“. Výraz jednání v hospodářském styku lze pokládat za obsahově širší než pojem jednání v hospodářské soutěži, které můžeme považovat jako součást jednání v hospodářském styku. Nový občanský zákoník tak pochopitelně odstraňuje nadbytečnost užití obou pojmů a užší pojem („jednání v hospodářské soutěži“) vypouští. Podmínka jednání v hospodářském styku bude tak napříště jednodušeji splnitelná například v takových případech, kdy vstoupí na trh nadace nebo obecně prospěšná společnost s kampaní zaměřenou proti určitému soutěžiteli či jejich skupině nebo v případě postavení státu nebo jednotky územní samosprávy v roli zákazníka.27 Druhá podmínka generální klauzule nekalé soutěže: rozpor s dobrými mravy soutěže

26

ONDREJOVÁ, Dana .Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 37-38. ISBN 978-80-7400-522-0. 27 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 40-42. ISBN 978-80-7400-522-0.

25

Druhá podmínka generální klauzule nekalé soutěže spočívající v nezbytnosti jednání rozporujícího dobrým mravům soutěže nedošla v novém občanském zákoníku žádných změn. Pojem dobré mravy soutěže není zákonem definovaný. I nadále je tak pro kvalifikaci jednání jako nekalosoutěžního ponechán značný prostor rozhodovací praxi soudců. K interpretaci pojmu „rozpor s dobrými mravy soutěže“ se pak plně uplatňuje jak dosavadní judikatura, tak odborná literatura. Vlastní judikatura tak definovala ony neurčité pojmy „dobré mravy soutěže“ podle jednotlivých podstat každého jednotlivého případu. Tak byly vytvořeny tzv. soudcovské nebo nepojmenované skutkové podstaty nekalé soutěže. Také z tohoto důvodu se právo proti nekalé soutěži označuje také jako „právo soudcovské“.28 Podstatu pojmu dobré mravy soutěže vystihl Krajský soud v Brně (sp. zn. 25 Cm 254/2004) : „I když zákon výslovně nedefinuje pojem dobrých mravů soutěže, lze pod ním rozumět určité všeobecné (tedy v hospodářské soutěži platné), mimoprávní či etické zásady a normy, které jsou kladeny na všechny, kteří se v dané hospodářské oblasti projevují – vyvíjí svoji činnost za účelem dosažení určitého prospěchu, které vymezují, co v dané hospodářské oblasti lze považovat za poctivé, slušné, sledující vlastní prospěch, avšak nepoškozující jiného. Dobré mravy soutěže přitom jako kategorie norem jsou svou povahou objektivní v tom smyslu, že není rozhodné, zda osoba, která v rozporu s dobrými mravy jedná, takové jednání zamýšlela či nikoli, zda bylo jejím záměrem, cílem či úmyslem v rozporu s dobrými mravy soutěže jednat. Tedy dobré mravy soutěže jsou kategorií nezávislou na subjektivním vnímání jednotlivého soutěžitele. Je tedy také nerozhodný motiv tohoto jednání, nýbrž rozhodný je projevený výsledek jednání.“29 Jednání je dále vždy považováno za rozporné s dobrými mravy, pokud je toto jednání v rozporu se zákonem či jiným právním předpisem. Podle pravidla „neznalost zákona neomlouvá“ má každý subjekt hospodářské soutěže možnost seznámit se s právními normami, které nesmí být nejen v soutěži porušovány. Třetí podmínka generální klauzule nekalé soutěže: způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům

28

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 42. ISBN 97880-7400-522-0. 29 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 43. ISBN 97880-7400-522-0.

26

Třetí podmínkou generální klauzule nekalé soutěže je nezbytnost, aby jednání bylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Protože je nekalá soutěž klasifikována jako tzv. ohrožovací delikt, není skutečný vznik újmy pro naplnění této podmínky nezbytný. To znamená, že postačí, pokud soutěžiteli či zákazníkovi vznik újmy teoreticky objektivně hrozí („způsobilost“ újmu přivodit). Újma jakožto velmi široký pojem potom zahrnuje jak újmu hmotnou, tak újmu nehmotnou. Hmotnou újmou můžeme rozumět újmu materiální, tedy způsobenou hmotnou škodu či ušlý zisk, nehmotnou újmou neboli újmou nemateriální může být například poškození dobré pověsti, pocit oklamání, ztráta jedinečnosti atd. Proto je použito pojmu újma, jakožto obsahově širšího pojmu, než je pojem škoda. Pro klasifikaci jednání jako nekalosoutěžního není rozhodující nutnost vzniku skutečné újmy skutečnému zákazníkovi. Rozhodující je hledisko způsobilosti např. oklamání nekalou reklamní praktikou tzv. průměrného (modelového) spotřebitele (zákazníka). Nová právní úprava doznala drobných změn v poslední části třetí podmínky, a to konkrétně v pojmech „soutěžitelům a zákazníkům“. Původní právní úprava generální klauzule v obchodním zákoníku obsahovala podmínku „způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům“. Novelizací byl pak obchodní zákoník doplněn pojmem „dalším zákazníkům“. V novém občanském zákoníku tak došlo k úplnému vyjmutí pojmu „spotřebitelům“. Oba pojmy „spotřebitel“ a „další zákazník“ jsou nyní zahrnuty v pojmu „zákazník“. Spotřebitelem se rozumí pouze fyzická osoba, která nejedná v rámci podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pojem „zákazník“ se považuje za obsahově širší než pojem „spotřebitel“. „Zákazníkem“ se rozumí jak spotřebitel podle výše uvedené zákonné definice, tak další zákazník, který může být i právnickou osobou nepodnikající, jako je např. nadace, spolek, obecně prospěšná společnost, stát, územní samosprávné celky, nebo také právnická či fyzická osoba podnikající, která se v hospodářském styku ocitne v postavení slabší strany, tzn., že v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.30 Průměrný spotřebitel v nekalé soutěži Hledisko průměrného spotřebitele v nekalé soutěži, které musí soudce rozhodující nekalosoutěžní spor brát v úvahu, je jedním z projevů zásady ochrany slabší strany 30

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 45-49. ISBN 978-80-7400-522-0.

27

(spotřebitele i jiného zákazníka), která se objevuje ve většině právních odvětví, v Evropě i ve světě. V judikatuře je někdy tento pojem nahrazen pojmy jako „běžný spotřebitel“, „modelový spotřebitel“ nebo „průměrný jednotlivec“. Vymezení tzv. průměrného spotřebitele je otázkou právní, nikoliv skutkovou, a jeho určení je věcí posouzení soudu bez nařízení znaleckého posudku nebo průzkumu veřejného mínění spotřebitelů. Soudy však mohou znalecký posudek i průzkum veřejného mínění spotřebitelů při svém rozhodování použít. V české praxi k nim však soudy většinou nepřihlíží. Osobu „průměrného“ spotřebitele si nejčastěji vymezí soudce sám, a to tak, že se „vžije“ do pozice „průměrného“ spotřebitele. Směrnice o nekalých obchodních praktikách (směrnice 2005/29) vymezuje tzv. průměrného spotřebitele a upřesňuje vnímání tohoto hlediska. Podle bodu 18 důvodů směrnice „je vhodné chránit před nekalými obchodními praktikami všechny spotřebitele; nicméně Soudní dvůr při rozhodování ve věcech týkajících se reklamy od přijetí směrnice84/450/EHS shledal nezbytným posuzovat vliv na pomyslného běžného spotřebitele“. Tento bod směrnice dále vymezuje běžného spotřebitele jako subjekt, který „má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory“. Článek 5 samotného normativního textu směrnice ve svém odstavci 2 vymezuje pojem „nekalá obchodní praktika“: „Obchodní praktika je nekalá pokud podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena, nebo průměrného člena skupiny, pokud se obchodní praktika zaměřuje na určitou skupinu spotřebitelů, ve vztahu k danému produktu“. 3. odstavec článku 5 směrnice se pak vztahuje na průměrného spotřebitele v rámci skupiny spotřebitelů, kteří jsou svým charakterem obzvláště zranitelní nekalými obchodními praktikami: „Obchodní praktiky, jež mohou podstatně narušit ekonomické chování pouze určité jednoznačně vymezené skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo produktem, který propaguje, způsobem, který může obchodník rozumě očekávat, se hodnotí z pohledu průměrného člena dané skupiny. Tím nejsou dotčené běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně.“ České pojetí průměrného spotřebitele se tak sjednotilo s evropským. Na průměrného spotřebitele jsou kladeny vyšší nároky s ohledem na jeho informovanost, obezřetnost a 28

soudnost. Průměrný spotřebitel je také v kontextu dalších faktorů, a to zejména sociálních, kulturních či jazykových, takže požadavky na soudnost, vyspělost a rozvážnost průměrného spotřebitele se mohou případ od případu lišit. Soudní dvůr EU upřednostňuje „informovaného spotřebitele, jehož inteligenční kvocient není na hranici demence, ale jenž je schopen se na základě relevantních informací svobodně rozhodnout“(C-315/92, „Verband Sozialer Wettbewerb eV proti Clinique Laboratiores SNC a Estee Lauder Cosmetics GmbH“).31

3.2.2. Demonstrativní výčet zákonných (zvláštních či pojmenovaných) skutkových podstat nekalé soutěže V odstavci 2 § 2976 NOZ jsou jako příklad uvedeny některé skutkové podstaty jednání zakládajících nekalou soutěž. Výčet je pouze demonstrativní a ke generální klauzuli má vztah pouze jako upřesnění a rozvedení pro některá typická jednání. V praxi to znamená, že se může být řada dalších jednání nekalosoutěžních i přesto, že nejsou výslovně ve výčtu uvedena. V novém občanském zákoníku jsou všechny skutkové podstaty nekalé soutěže, které byly obsaženy v obchodním zákoníku. Nově byla doplněna nová skutková podstata tzv. dotěrného obtěžování. V zákoně je tedy upraveno deset zákonných skutkových podstat nekalé soutěže namísto devíti obsažených v obchodním zákoníku. Kromě zakotvení nové skutkové podstaty došlo v novém občanském zákoníku v uvedeném výčtu skutkových podstat nekalé soutěže ke dvěma formulačním změnám: u skutkové podstaty parazitování na pověsti (písmeno d) došlo k nahrazení pojmu „podnik“ pojmem „závod“. Lze konstatovat, že se jedná o změnu čistě formulační. Za přínosnou lze naopak považovat změnu u skutkové podstaty srovnávací reklama (písmeno g), kde byl zakotven dovětek „za nekalou soutěž se považuje srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná“. Tím byl odstraněn rozpor mezi § 44 odst. 2 ObchZ, podle jehož výčtu se srovnávací reklama považovala za nedovolenou a § 50 odst. 2 ObchZ, podle kterého „srovnávací reklama je přípustná, jen pokud…“. Nová úprava je tak v souladu se směrnicí 2006/114, jejímž účelem je stanovení podmínek, za nichž je srovnávací reklama dovolena.32

31

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 50-54. ISBN 978-80-7400-522-0. 32 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 66. ISBN 97880-7400-522-0.

29

3.2.3. Závěrem k základnímu ustanovení Bez ohledu na to, zda jde o úpravu mezinárodní, supranacionální nebo národní, jsou soutěžněprávní předpisy založeny na generálních klauzulích. Aby mohlo být určité jednání posouzeno jako nekalosoutěžní, musí být vždy kumulativně naplněny všechny tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže. Generální klauzule představuje souhrn „nejobecnějších podmínek, které musí být splněny vždy, aby určité jednání mohlo být zařazeno pod některou z konkrétních skutkových podstat.“33 Pro kvalifikaci jednání jako nekalosoutěžního nemá vliv, zda je jednání pouze v rozporu s generální klauzulí nebo zda je jednání sankcionovatelné i podle zákonných skutkových podstat. Zkoumání naplnění konkrétních zákonných skutkových podstat přichází na řadu až po naplnění všech podmínek generální klauzule. V praxi je velmi časté, že jedno jednání může naplnit současně znaky více skutkových podstat (vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti, klamavé označení zboží nebo služby a parazitování na pověsti apod.). Tato skutečnost může mít vliv například při přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích, kdy se posuzuje jak závažnost újmy, tak souběh několika závadných jednání.34

33

HAJN, Petr. Jak jednat v boji s konkurencí: (o právní úpravě nekalé soutěže). 1. vyd. Praha: Linde, 1995, s. 16. ISBN 80-85647-93-1. 34 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 66-67. ISBN 978-80-7400-522-0.

30

4. Zákonné skutkové podstaty nekalé soutěže Zákonné skutkové podstaty nekalé soutěže lze rozdělit do tří skupin. První se týká záměny s výrobky či službami jiného soutěžitele, druhá nesprávných údajů o vlastnostech výrobků či služeb a třetí nesprávných údajů při provozu podniku, které by mohly poškodit jeho dobrou pověst.

4.1.

Klamavá reklama „§ 2977 Klamavá reklama

(1)

Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním,

sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. (2)

Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným

znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně: a)

dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu, data výroby nebo

poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství, zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek, b)

ceny nebo způsobu jejího určení,

c)

podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a

d)

povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totožnost,

majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.“35 Obecný pojem „reklama“ nebyl definován ani obchodním zákoníkem a není definován ani novým občanským zákoníkem. Pojem „reklama“ je vysvětlen v zákoně č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy: „Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboží, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo 35

Občanský zákoník: § 2977. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

31

využití práv nebo závazků, podporu poskytování služeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak.“ Dále je definice reklamy obsažena v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Eva Večerková ve své práci Nekalá soutěž a reklama uvádí: „Tradičně se za reklamu považovalo chválení a vynášení vlastností zboží nebo výkonů za účelem získání co nejširšího kruhu odběratelů a co největšího odbytu.“36

4.1.1. Definice klamavé reklamy Právní regulace klamavé reklamy doznala v novém občanském zákoníku výrazných změn. Důvodová zpráva tyto změny odůvodňuje nutností souladu se směrnicí 2006/114. Nový občanský zákoník zavedl novou definici klamavé reklamy, která odpovídá čl. 2 písmenům a), b) směrnice 2006/114. Novu definici lze považovat za přesnější než definici obchodního zákoníku.37 Definice klamavé reklamy nového občanského zákoníku zahrnuje: její účel – reklama, která „souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt, movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností“, komunikační zdroj – reklamu lze šířit „podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem“, dotčené osoby - „osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje“, klamavý charakter - reklama musí „klamat“ nebo být „způsobilá klamat“, účinky na dotčené osoby - „a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob“.

4.1.2. Klamavé znaky reklamy Zakotvení zcela nového odstavce do právní úpravy klamavé reklamy, který explicitně uvádí objektivní skutečnosti, které je soud povinen posuzovat při zvažování klamavosti reklamy koresponduje s implementací směrnice 2006/114 (konkrétně čl. 3). Soud je podle uvedeného ustanovení povinen přihlédnout ke všem výrazným znakům reklamy, zvláště k údajům, které reklama obsahuje.

36

VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 229-230. ISBN 80-2103607-9. 37 Obchodní zákoník: § 45. Zákon č. 513. Sbírka zákonů, 1991: „Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků.“

32

4.1.3. Klamavá reklama obecně Klamavé jednání může být buď aktivní, např. uvádění nepravdivých údajů, nebo pasivní, označované také jako klamavé opomenutí, které může nastat např. neuvedením údaje, který může být pro spotřebitele podstatný, bez ohledu na úmysl či nedbalost soutěžitele. Za klamavý údaj lze považovat jednak údaj nepravdivý, jednak tzv. polopravdy neboli dvojsmysly (např. „nyní více ovoce“, aniž by bylo uvedeno původní množství), ale také údaj pravdivý (např. „med bez přidání cukru“, kdy se jedná o vlastnost produktu, která by měla být pro daný produkt běžná). Od klamavé reklamy je nutno odlišovat tzv. obvyklé reklamní přehánění (tzv. dryáčnická reklama). Cílem každé reklamy je svého adresáta upoutat a zaujmout, z toho důvodu je pro reklamu typická jistá míra nadsázky a přehánění. V posouzení, zda se jedná o obvyklé reklamní přehánění či zda jde o klamavou reklamu, je zásadní hledisko tzv. průměrného spotřebitele. O obvyklé reklamní přehánění půjde tehdy, pokud průměrný spotřebitel pozná, že se jedná pouze o přehánění, nikoliv o fakt. K obvyklému reklamnímu přehánění se řadí také tzv. superlativní reklama, která zpravidla užívá přívlastků „nej“ (např. „nejitalštější pizza“). Určitou mezí obvyklého reklamního přehánění i superlativní reklamy je užívání objektivně ověřitelných faktů (např. nejnižší úrokové sazby v ČR). K nekalým praktikám dnešní doby v rámci klamavé reklamy patří jedna z praktik obchodních řetězců, kdy reklamou propagované „akční“ zboží není dodané na pulty prodejen vůbec

nebo

v

nedostatečném

množství.

Takové

jednání

způsobuje

zákazníkovi

nezanedbatelné výdaje, např. náklady na cestovné k obchodnímu řetězci, a v konečném důsledku zákazník zpravidla utratí své finanční prostředky v tomto obchodním řetězci i přesto, že zboží, které jej motivovalo k návštěvě řetězce, není dostupné.38

4.2.

Klamavé označení zboží nebo služby „§ 2978 Klamavé označení zboží nebo služby

(1)

Klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je způsobilé vyvolat v

hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité 38

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 102-103. ISBN 978-80-7400-522-0.

33

oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. (2)

Klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k označení druhu nebo

jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s použitím výrazu „pravý“, „skutečný“ nebo „původní“. (3)

Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o ochraně

průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.“39 Právní úprava klamavého označení má nejblíže k úpravě klamavé reklamy. Tyto skutkové podstaty se často uplatňují kumulativně na jeden skutek. Taková situace nastává v případě, kdy je reklamou prezentováno zboží, které je klamavě označeno. Pokud je ale zboží nebo služba klamavě označena, ale není prezentována reklamou, spadá toto jednání pouze pod skutkovou podstatu klamavého označení zboží nebo služby.

4.2.1. Definiční vymezení skutkové podstaty Pro kvalifikaci označení jako klamavé stačí pouhá způsobilost mylnou domněnku vyvolat a k této způsobilosti musí dojít v hospodářském styku, tedy nikoliv výlučně v oblasti soukromé. Mylná domněnka se může týkat těchto skutečností: že zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa, čímž se rozumí např. stát, kraj, pohoří, okolí určitého města, pramen řeky apod. Tuto problematiku dále upravuje zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Podle tohoto zákona jsou zapsaným označením původu např. sýr Feta (Řecko), Roquefort (Francie), víno Bordeaux (Francie), Jablonecké sklo (Česká republika), Sedlčanský hermelín (Česká republika) a zapsaným zeměpisným označením jsou např. Hořické trubičky (Česká republika), Třeboňský kapr (Česká republika) apod. Na úrovni Evropské unie řeší tuto problematiku nařízení č. 510/2006 ES, o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin,

39

Občanský zákoník: § 2978. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

34

že zboží nebo služba pocházejí od určitého výrobce například neoprávněným označením zboží ochrannou známkou či patentem jiného soutěžitele, použití v označení charakteristických barev, tvarů či symbolů charakteristických pro jiného soutěžitele apod., že zboží či služba vykazuje zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost, kterou se má co do vyšší kvality odlišit od konkurence. Jedná se o různá označení výrobků značkou kvality, aniž by soutěžitel byl oprávněn tuto značku užívat (např. Klasa, Ekologicky šetrný výrobek, „bio“, „dia“, označení šunky jako „nejvyšší jakosti“, byť se jedná pouze o jakost „výběrovou“, označení „pomazánkové máslo“, byť se jedná o tukovou pomazánku s obsahem mléčného tuku méně než 80%., apod.).40

4.3. Společné ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží a služeb „§ 2979 Společné ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží a služeb (1)

Způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li uvést v omyl

vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn. (2)

Při posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům, zejména k použití výrazů

jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě.“41 Ustanovení odst. 1 § 2979 bylo převzato z obchodního zákoníku pouze s drobnými formulačními změnami. I nadále obsahuje pravidlo, podle kterého může být jako klamavý i takový údaj, který je částečně pravdivý, mnohoznačný, zavádějící apod. Příkladem mohou být údaje některých cestovních kanceláří, jako např. „pokoj s výhledem na moře“, kdy ve výhledu ve skutečnosti brání vzrostlé stromy a klient, který si tento dražší pokoj zaplatí, vidí z moře pouze kousek modrého pruhu. Odstavec 2 § 2979 má ovšem zcela nový dopad na problematiku klamavé reklamy, na rozdíl od dřívější úpravy, kde toto pravidlo bylo obchodním zákoníkem aplikováno pouze na problematiku klamavého označení zboží nebo služby. Podle tohoto ustanovení neodstraňují klamavost ani dodatky jako „druh“ (např. „bio“, „farmářský“), „typ“ (např. „víno typu Bordeaux“, „sýr typu ementál“), „způsob“ (např. „domácí“, „tradiční“), stejně jako další

40

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 114-119. ISBN 978-80-7400-522-0. 41 Občanský zákoník: § 2979. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

35

upřesňující informace, které mohou být způsobilé klamat („podobné“, „obdoba“, „substitut“ apod.). Nově přikazuje odstavec 2 § 2979 přihlížet při posuzování způsobilosti klamat také k tzv. výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě. Výpustkami se rozumí vynechání určitého textu, buď formou „pár teček“ nebo prostým nesdělením určitých informací (např. neuvedení informace o obsahu cukru či tuku na „dietních“ výrobcích). Zkratkami se rozumí např. použití obecně neznámé zkratky, kterou soutěžitel nahrazuje uvedení relevantních informací a které průměrný spotřebitel nerozumí a toto jej oklame. Vnější úprava je z pohledu posuzování klamavosti poměrně zásadní. Zahrnuje informace psané typicky velmi malým písmem, uvedené textem vzhůru, případně na jiné straně výrobku, než se běžně uvádí.42

4.4.

Srovnávací reklama „§ 2980 Srovnávací reklama

(1)

Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele nebo jeho zboží

či službu. (2)

Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,

a)

není-li klamavá,

b)

srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému

účelu, c)

srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých, ověřitelných a

příznačných vlastností nebo služeb včetně ceny, d)

srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného označení,

e)

nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich

označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a f)

nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci zboží nebo služby

označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.“43 Srovnávací reklama byla v obchodním zákoníku upravena v § 50a, kam bylo toto ustanovení zakotveno v roce 2001 zákonem č. 370/2000 Sb. 44 Do nabytí účinnosti tohoto

42

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 123-127. ISBN 978-80-7400-522-0. 43 Občanský zákoník: § 2980. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012. 44 Zákon, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o

36

předpisu 1. 1. 2001 byla srovnávací reklama postihována podle generální klauzule nekalé soutěže nebo skutkové podstaty zlehčování, případně jiných skutkových podstat, které konkrétní srovnávací reklama porušovala. Srovnávací reklama byla do obchodního zákoníku zakotvena jakožto výsledek harmonizace s evropským právem. Směrnice 2006/114 je založena na koncepci tzv. úplné harmonizace problematiky srovnávací reklamy, což znamená, že členské státy nemohou přijímat ani aplikovat přísnější vnitrostátní právní úpravu týkající se srovnávací reklamy. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku je pojetí srovnávací reklamy plně kompatibilní s uvedenou evropskou úpravou. Důvodová zpráva uvádí, že „ustanovení o srovnávací reklamě je upraveno v souladu s touto směrnicí“. Nový občanský zákoník srovnávací reklamu nezakazuje, pouze stanoví podmínky její přípustnosti. Právní regulace srovnávací reklamy míří na ochranu soutěžitelů proti jiným soutěžitelům, zpravidla konkurentům, kteří se snaží poukázat na své zboží a služby v lepším „světle“ oproti konkurenci, často při využití nepravdivých či zkreslených údajů, případně při srovnání produktů nesloužících ke stejnému účelu či nezabezpečujících stejné potřeby. Stejně tak je namířena ku prospěchu spotřebitelů (zákazníků), protože srovnávací reklama je považována za významný informační zdroj spočívající v určitém zjednodušení vlastního srovnávacího procesu různých nabídek různých soutěžitelů – zpravidla ceny a kvality. Srovnávací reklama podle Soudního dvora EU má za cíl umožnit spotřebitelům co nejvíce využívat vnitřní trh. Soudní dvůr EU zdůrazňuje, že srovnávací reklama svým sdělením musí vyzdvihnout rozdíly mezi zbožím nebo službami, jež jsou srovnávány prostřednictvím popisu jejich hlavních vlastností a tím tak zdůraznit výhody zboží nebo služeb nabízených zadavatelem reklamy ve srovnání se zbožím nebo službami soutěžitele.45

4.4.1. Zákonná definice srovnávací reklamy Definice srovnávací reklamy podle § 2980 odst. 1 NOZ je plně v souladu s čl. 2 písm. c) směrnice 2006/114. Rozdíly v definici oproti právní úpravě v obchodním zákoníku jsou pouze formulačního charakteru. Za vhodnější a výstižnější lze v tomto směru považovat

Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů 45 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 130-131. ISBN 978-80-7400-522-0.

37

nahrazení výrazu „výslovně“ (ObchZ) 46 výrazem „přímo“ (NOZ). Původní výraz mohl evokovat k výkladu, že identifikace jiného soutěžitele nebo jeho zboží či služby musí být spíše slovní, přičemž k tomuto může dojít také jiným způsobem, jako např. uvedením ochranné známky jiného soutěžitele nebo fotografie průčelí jeho prodejny apod. V případě přímého označené soutěžitele nebo jeho zboží či služby se jedná o srovnání skutečné výslovným verbálním se soutěžitelem – typicky jeho obchodní firmou, jménem či názvem, nebo prostřednictvím zobrazení loga či ochranné známky. K nepřímému označení může dojít např. užitím barev typických pro ochrannou známku soutěžitele, „vypípnutím“ zvuku při vyslovení názvu soutěžitele, zobrazením zvláštních

charakteristických

znaků

pro

výrobky

či

služby

soutěžitele,

charakteristického zvukového signálu (charakteristické znělky) pro soutěžitele apod.

užitím

47

4.4.2. K výčtu podmínek kladených na dovolenou srovnávací reklamu V novém občanském zákoníku je obsaženo pouze šest podmínek, namísto osmi podmínek obsažených v § 50a odst. 2 obchodního zákoníku a čl. 4 směrnice 2006/114. Podmínka zákazu „parazitování na pověsti“ a „zlehčování“ (§ 50a odst. 2 písmena e) a g) ObchZ) byly spojeny v jednu podmínku (§ 2980 odst. 2 písmeno e) NOZ). Z ustanovení upravující srovnávací reklamu byla vyjmuta podmínka spočívající v zákazu „vyvolání nebezpečí záměny“ (§ 50a odst. 2 písmeno d) ObchZ). Srovnávací reklamu vyvolávající nebezpečí záměny však bude možné i nadále považovat za nedovolenou, neboť takové jednání zakazuje přímo § 2981 NOZ skutkovou podstatu nekalé soutěže „vyvolání nebezpečí záměny“. Souhrnem lze tedy říci, že podmínky, za jejichž splnění je srovnávací reklama dovolená, musí být splněny kumulativně, rozumí se všechny bez výjimky. V praxi tedy postačí prokazatelné nesplnění jedné z šesti podmínek kladených na dovolenou srovnávací reklamu a poté lze tuto kvalifikovat jako nedovolenou srovnávací reklamu.48

46

Obchodní zákoník: § 50a odst. 1. Zákon č. 513. Sbírka zákonů, 1991.: „Srovnávací reklamou je jakákoliv reklama, která výslovně nebo nepřímo identifikuje jiného soutěžitele anebo zboží nebo služby nabízené jiným soutěžitelem“. 47 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 133-134. ISBN 978-80-7400-522-0. 48 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 137. ISBN 978-80-7400-522-0.

38

4.5.

Vyvolání nebezpečí záměny „§ 2981 Vyvolání nebezpečí záměny

(1)

Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným

soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny. (2)

Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu nebo zvláštního

označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné. (3)

Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon,

ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm považovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo výrobkem či výkonem jiného soutěžitele.“49 Skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny zahrnuje prvky klamání, kdy klame zejména ohledně původu určitého zboží či služby, i parazitování – těžení z pověsti určitého soutěžitele, jeho zboží či služeb napodobováním jeho výkonů. Ze všech nekalosoutěžních skutkových podstat má nejužší vztah ke skutkové podstatě klamavého označení zboží nebo služby a parazitování na pověsti. Zcela běžný je tak jednočinný souběh s uvedenými skutkovými podstatami, zejména skutkovou podstatou parazitování na pověsti. Skutková podstata vyvolání nebezpečí záměny doznala v novém občanském zákoníku oproti zákoníku obchodnímu několika změn. Podobně jako v jiných skutkových podstatách nekalé soutěže je většina změn čistě formulačního charakteru. Zásadní změnou u skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny je vztažení dikce „pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo výrobkem či výkonem jiného soutěžitele“ toliko k jednání obsaženému v § 2981 odst. 3 NOZ, namísto dřívější působnosti ke všem jednáním upraveným v § 2981 odst. 1 až 3. NOZ (dříve § 47 písm. a) až c) ObchZ). Je možno se domnívat, že k této zásadní změně došlo v důsledku chybného formálního kroku „zahrnutí tohoto ustanovení pouze k odstavci 3 komentovaného ustanovení“ namísto jeho vztažení ke

49

Občanský zákoník: § 2981. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

39

všem třem odstavcům tak, jak tomu bylo za účinnosti obchodního zákoníku. Tato změna však může mít velmi zásadní důsledky.50

4.5.1. Dílčí skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny K vyvolání nebezpečí záměny podle § 2981 NOZ může dojít některým ze tří typů jednání uvedených v odstavcích 1 až 3 (dílčích skutkových podstat). Užití jména nebo zvláštního označení náležícího jinému K užití může dojít i jednorázovým způsobem, nemusí být opakované. Nahrazení výrazu „firmy nebo názvu osoby“ obchodního zákoníku výrazem „jména osoby“ lze považovat za vhodnější, když tímto je nutno rozumět nejen užití obchodní firmy a názvu právnické osoby, jak tomu bylo v dřívější úpravě, ale také užití jména fyzické osoby – podnikatele nebo fyzické osoby – nepodnikatele. Obchodní firma je upravena v § 423 NOZ a i nadále se jí rozumí „jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku“. Název právnické osoby je vymezen v § 132 NOZ, když se jím rozumí jméno právnické osoby (tedy právnické osoby nezapsané do obchodního rejstříku). Zvláštním označením závodu se rozumí např. zavedená zkratka obchodní firmy či názvu, která je běžně zavedená a vžitá, název pobočky, odštěpeného závodu apod. Zvláštní označení nejsou chráněna zvláštními zákony ani nejsou předmětem zvláštní regulace v novém občanském zákoníku. Nejedná se tedy o ochranné známky, označení původu nebo zeměpisného označení původu. Výraz „již užívaném po právu“ v sobě zahrnuje jednak právo priority („již“), kdy jméno osoby nebo zvláštní označení závodu musí být soutěžitelem domáhajícím se ochrany užívány dříve než soutěžitelem, který tyto užívá neoprávněně, jednak zamítá ochranu protiprávního jednání („po právu“). Zákon v této souvislosti nehovoří o nutnosti registrace, ale výraz „po právu“ stanovuje, že bude chráněno jen takové užívání, které není v rozporu se zákonem. Zcela zásadní změnou v tomto ustanovení je nevztažení formulace „pokud jsou tato jednání způsobilá…“. Pro naplnění dílčí skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny tak nemusí nově dojít pouze v případě, že bude takové jednání způsobilé vyvolat nebezpečí záměny. Touto změnou by se výrazně rozšířil počet jednání, která budou postižitelná podle § 2981 odst. 1 NOZ na jakékoliv „užití jména osoby nebo zvláštního označení závodu 50

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 160-161. ISBN 978-80-7400-522-0.

40

užívaného již po právu jiným soutěžitelem“, nikoliv pouze na zaměnitelné, jak tomu bylo za účinnosti obchodního zákoníku.51 Užití zvláštního označení či úpravy náležící jinému Zvláštním označením či úpravou výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu se rozumí ochranné známky, značky, tzv. image výrobku, znělky, reklamní slogany („výkon“), různé aspekty know-how (např. uspořádání zboží v prodejně, barevné provedení prodejny, uniformy zaměstnanců apod.). Dále sem patří označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků, provedení „hlaviček“ obchodních a jiných listin či webových stránek. Příznačností v zákaznických kruzích se rozumí to, že u zákazníků (tj. spotřebitelů a jiných zákazníků) existuje jednoznačná spojitost mezi zvláštním označením či úpravou a určitým závodem (soutěžitelem). Zásadní změnou v tomto ustanovení je opět nevztažení formulace „pokud tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny…“. Touto změnou se tedy stejně jako v případě dílčí podmínky odstavce 1 může výrazně rozšířit počet jednání, která budou postižitelná podle § 2981 na jakékoliv „užití zvláštního označení či úpravy…“, nikoliv pouze na zaměnitelné, jak tomu bylo za účinnosti obchodního zákoníku.52 Napodobení Napodobením cizího výrobku, jeho obalu nebo výkonu je nutno rozumět takové jednání, které imituje cizí výrobek, obal nebo výkon, a to nejen tzv. otrocky, ale také v takové míře, která může způsobit zaměnitelnost s výrobkem, obalem či výkonem jiného soutěžitele. Za dovolené napodobení se považuje napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny (např. tvar cestovního kufru, různé náhradní díly apod.). K dovolenosti napodobení musí současně napodobitel učinit veškerá opatření, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň omezil. Těmito opatřeními může být

51

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 162-164. ISBN 978-80-7400-522-0. 52 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 164-166. ISBN 978-80-7400-522-0

41

např. dostatečné barevné odlišení, volba motivu na obalu, velikost písma, uspořádání ikon u mobilního telefonu apod.53 Souhrnem k dílčím skutkovým podstatám Na rozdíl od prvních dvou dílčích skutkových podstat je u napodobení upraveného odstavcem 3 výslovně uveden dodatek dovětek o nezbytnosti způsobilosti takového jednání vyvolat nebezpečí záměny… V této dílčí skutkové podstatě tedy zůstává zachováno původní znění obchodního zákoníku (§ 47 písm. c) ObchZ). Způsobilostí se rozumí pouhá potenciální možnost, aby dané jednání nebezpečí záměny vyvolalo. Jak jsem již uvedla, první dvě dílčí skutkové podstaty upravené v odstavcích 1 a 2 zaznamenaly zásadní změnu oproti úpravě v obchodním zákoníku, a to tím, že na ně nebyl vztažen dovětek o nezbytnosti způsobilosti nebezpečí záměny vyvolat. Logickým důsledkem této změny je rozšíření počtu skutkových podstat, která budou postižitelná podle § 2981 odst. 1 a odst. 2 NOZ. Dana Ondrejová toto komentuje: „Uvedené důsledky jsou velmi zásadní a překvapivé, avšak je zřejmé, že k této změně došlo spíše v důsledku formálně chybného převzetí textu z obchodního zákoníku do nového občanského zákoníku, než úmyslem zákonodárce.“ Problematiku napodobenin dále řeší zvláštní právní úprava práv průmyslových (průmyslové vzory, patenty, užitné vzory apod.) a práv duševního vlastnictví (autorská práva a práva výkonných umělců). U některých jednání není tedy vyloučen souběh více právních úprav.

4.6.

Parazitování na pověsti „§ 2982 Parazitování na pověsti Parazitování je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele

umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.“54

53

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 166-169. ISBN 978-80-7400-522-0 54 Občanský zákoník: § 2982. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

42

K parazitování na pověsti dochází především proto, že je mnohem těžší si dobrou pověst vybudovat než se „přiživit“ na cizí již existující pověsti a získat tak na úkor jiného soutěžitele prospěch. Dobrá pověst představuje „značku“, „záruku“ spokojenosti zákazníků, jakousi pomyslnou „známku jakosti, kvality“. Dobrá pověst má ve „zdravém soutěžním prostředí“ velkou cenu – je těžké ji získat, ale velmi snadné ztratit. Skutková podstata parazitování na pověsti byla do nového občanského zákoníku převzata z obchodního zákoníku (§ 48 ObchZ) s několika spíše drobnějšími změnami.55

4.6.1. Aplikace skutkové podstaty Předpoklady aplikace této skutkové podstaty jsou: Existence pověsti závodu, výrobku nebo služby soutěžitele. Zákon neuvádí, že se nutně musí jednat o pověst dobrou, neboť i přiživením se na cizí nedobré pověsti lze získat pozornost a tuto následně využít ve svůj prospěch. Zneužití pověsti jiným soutěžitelem. Zde bylo nově užito pojmu „zneužití“ namísto pojmu „využívání pověsti“ obsaženého v původní úpravě obchodního zákoníku. Lze říci, že nový výraz lépe vystihuje protiprávní charakter jednání. Zdůraznit je třeba zneužití „pověsti“. Parazitování např. na jiných výkonech (např. na cizích nápadech, myšlenkách apod.) je podřaditelné výlučně pod generální klauzuli nekalé soutěže. Umožnění získání pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel nedosáhl. Zde došlo také k formulační změně oproti původní úpravě obchodního zákoníku, kdy bylo původní znění „s cílem získat“ nahrazeno výrazem „umožňující získat“. K aplikaci skutkové podstaty se tedy nevyžaduje úmysl ani záměr získat určitý prospěch. Může se jednat jak o skutečné získání prospěchu, tak o pouhou potencialitu prospěch získat.56

4.6.2. Judikatura Ze soudní praxe lze uvést několik případů parazitujícího jednání: na velmi známém sloganu propagujícím Kofolu „když ji miluješ, není co řešit“ se „přiživilo“ brněnské zlatnictví, když ve své rozhlasové reklamě použilo slogan „když ji milujete, je vždy co řešit – kupujte brilianty, zlato, šperky…“, 55

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 178. ISBN 978-80-7400-522-0. 56 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 179-183. ISBN 978-80-7400-522-0.

43

v době probíhajícího mistrovství světa v ledním hokeji se po odvysílání jednoho z utkání objevila na obrazovce číslice „68“ a poté vyobrazení alkoholického nápoje „Jägermeister“ se slovním zněním [jagrmajstr], reklamní slogan na víno „Rolls Royce mezi českými víny“, častým parazitujícím jednáním je parazitování na uměleckých dílech, chráněných autorským právem, označované jako tzv. merchandising. Příkladem je světová kampaň producenta piva značky Tuborg spočívající v různě poskládaných pivních lahví vytvářejících dojem reklamních plakátů k filmu „the Lord of the Rings“ se sloganem „the Lord of the Drinks“. V českém prostředí se objevila kampaň společnosti Bauhaus se sloganem „upeč třeba…, postav třeba zeď“ parazitující na textu písně J. Uhlíře a Z. Svěráka „Dělání“.57

4.7.

Podplácení „§ 2983 Podplácení Podplácení ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž

a)

soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele

nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo b)

osoba uvedená v písmenu a) přímo nebo nepřímo žádá, dá si slíbit nebo přijme za

stejným účelem jakýkoliv prospěch.“58

4.7.1. Skutková podstata podplácení Podplácení je neoprávněné získání určité výhody či přednosti v hospodářské soutěži poskytnutím prospěchu různorodého charakteru. Soutěžitel se snaží získat výhodu nedovoleným způsobem, aby nemusel vynaložit vlastní úsilí. Skutková podstata podplácení však dopadá i na případy, kdy je o tento prospěch požádáno s příslibem zlepšení postavení soutěžitele (např. zvýhodnění ve výběrovém řízení).

57

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 181. ISBN 978-80-7400-522-0. 58 Občanský zákoník: § 2983. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

44

Oproti obchodnímu zákoníku (§ 49 ObchZ) doznala právní úprava podplácení v novém občanském zákoníku toliko jedné změny, a to v písmenu a), kde byl ponechán pouze výraz „v pracovním poměru“ a vyňat byl výraz „či jiném obdobném poměru“, který v sobě zahrnoval případy tzv. dohod konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce)59. Touto změnou tak došlo k zúžení okruhu osob, jímž může být podplácení podle písmene a) adresováno. Tuto změnu lze hodnotit spíše negativně, protože výskyt osob vykonávajících pro zaměstnavatele práci podle dohod mimo pracovní poměr je v praxi poměrně častý. Dana Ondrejová k tomu uvádí: „druh pracovně právního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je spíše interní záležitostí a ve vztahu ke třetím osobám (zde poskytujícím úplatek) by měl být toliko formální výkon práce vedlejší“. Výraz „ve smyslu tohoto zákona“ vyjadřuje nutnost odlišit skutkovou podstatu podplácení upravenou občanským zákoníkem jakožto civilní delikt (nekalosoutěžní jednání) od trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 z. č. 40/2009 Sb., TrZ 60 . Tato trestněprávní skutková podstata dopadá na všechny skutkové podstaty nekalé soutěže. V praxi je však na rozdíl od jiných skutkových podstat nekalé soutěže podplácení častěji postihováno na úrovni právě trestněprávní než soukromoprávní. Trestněprávní odpovědnost zde nastává právě v případech, kdy dochází nekalosoutěžním jednáním (v tomto případě podplácením) ke způsobení újmy jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům ve větším rozsahu nebo k opatření tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Dalším trestným činem, jehož znaky mohou být podplácením naplněny, je trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěž a veřejné dražbě podle § 256 TrZ.61 V případě podplácení může nastat souběh obou postihů – trestněprávního i civilního. Bude záležet však na uplatnění sankcí. Není možné domáhat se náhrady škody jako poškozený v trestním řízení a současně v řízení nekalosoutěžním. Nutné je rozlišit závažnost

59

Zákoník práce: § 3. Zákon č. 262. Sbírka zákonů, 2006. Trestní zákoník. Zákon č. 40. Sbírka zákonů, 2009. 61 Trestní zákoník: § 256. Zákon č. 40. Sbírka zákonů, 2009., podle kterého se trestného činu dopustí ten, „kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch sjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů“. 60

45

činu, okruh narušených zájmů (zda celospolečenských nebo jen individuálních), společenskou nebezpečnost a další konkrétní okolnosti případu.62

4.7.2. Aktivní a pasivní podplácení Zákon dělí podplácení na aktivní (§ 2983 písm. a) NOZ) a na pasivní (§ 2893 písm. b) NOZ). V případě, kdy dojde k poskytnutí úplatku a současně jeho přijetí, dochází k souběhu aktivního a pasivního podplácení – zde u dvou různých osob. Vyloučen není ani souběh aktivního a pasivního podplácení v jedné osobě, pokud např. zaměstnanec přijme úplatek pro sebe a současně požádá o úplatek pro svého kolegu, kterému ho následně předá. Výlučně k aktivnímu podplácení dojde v případě, kdy např. jeden soutěžitel úplatek nabídne, avšak osoba, jíž byl úplatek nabídnut, ho nepřijme. Výlučně k pasivnímu podplácení dojde v případě, kdy určitá osoba o úplatek požádá, avšak tento nebude druhou stranou akceptován. Přímé nabídnutí, slíbení či poskytnutí prospěchu spočívá např. v zaslání určitých peněžních prostředků ve prospěch bankovního účtu (může být doplněno „kamuflací“ účelu poskytnutí daru), položení určitého obnosu „peněz na stůl“ (ale také předání domluvené částky v krabici od vína apod.), výslovné nabídce určitých služeb poskytnutých „na oplátku za něco“ apod. Nepřímé nabídnutí, slíbení či poskytnutí prospěchu může spočívat např. v určitých náznacích, nonverbální komunikaci, jejíž význam je zřejmý.63

4.8.

Zlehčování „§ 2984 Zlehčování

(1)

Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech

nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěžiteli přivodit újmu. (2)

Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo

výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).“64

62

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 191-193. ISBN 978-80-7400-522-0. 63 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 194-199. ISBN 978-80-7400-522-0. 64 Občanský zákoník: § 2984. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

46

Skutková podstata zlehčování byla převzata z obchodního zákoníku pouze s drobnými formulačními změnami. Došlo k nahrazení množného čísla u výrazů „výrobků“, „nepravdivými údaji“ a „pravdivými údaji“ (ObchZ)65 ve všech případech jednotným číslem. Tuto změnu lze hodnotit pozitivně, neboť k naplnění skutkové podstaty zlehčování odstranila pochybnosti týkající se nezbytnosti sdělení více údajů a o více výrobcích. Uvedením nebo rozšiřováním údaje se rozumí jak jednorázové „uvedení“, tak opakované „rozšiřování“ údaje. Údaj je v tomto případě informace týkající se poměrů, výkonů nebo výrobku jiného soutěžitele. Jedná se např. o hodnocení či kritiku pracovních nebo výrobních postupů, obchodní politiky nebo hospodaření, marží, kvality zboží nebo služeb apod. Skutková podstata zlehčování může být naplněna jednak uvedením nebo rozšiřováním nepravdivého údaje (§ 2984 odst. 1 NOZ), jednak i údaje pravdivého (§ 2894 odst. 2 NOZ). Nepravdivým údajem se rozumí takový údaj, který objektivně (ověřitelně) neodpovídá pravdě. Pravdivým údajem je nutno rozumět jak údaj „skutečně“ pravdivý, tak údaj sice pravdivý, avšak učiněný v takové souvislosti, že deformuje „náhled“ na soutěžitele, jedná se tedy o údaj zkreslující skutečnost. V obou případech je podmínkou k naplnění skutkové podstaty zlehčování způsobilost údaje soutěžiteli přivodit újmu. Újma může být skutečná či potenciální, neboť i v tomto případě nekalé soutěže se jedná o ohrožovací delikt. Zlehčování lze dělit na přímé (výslovné zmínění, hodnocení, kritika apod.) nebo nepřímé, skryté (nonverbální komunikace – náznaky, gesta, typické znělky), pokud je osoba průměrného rozumu schopna rozlišit o jakého zlehčovaného soutěžitele se jedná. Zlehčování může být dále spíše interního charakteru, neveřejné, k němuž dochází v úzkém kruhu, nebo vnější, veřejné, které je prezentované veřejně, např. prostřednictvím médií. Ustanovení § 2984 odst. 2 NOZ upravuje institut tzv. oprávněné obrany. Nekalosoutěžním není tedy takové jednání, pokud byl soutěžitel k uvedení nebo šíření pravdivých údajů o druhém soutěžiteli, způsobilých přivodit mu újmu, okolnostmi donucen (např. existencí splatné pohledávky, předchozí zlehčování ze strany konkurenta apod.). Tento

65

Obchodní zákoník: § 50. Zákon č. 513. Sbírka zákonů, 1991.

47

institut oprávněné obrany se vztahuje pouze na případy uvádění či rozšiřování pravdivých údajů.66 Zvlášť závažné případy sdělování nepravdivých údajů o určité osobě mohou být podřaditelné pod skutkovou podstatu trestného činu pomluvy podle § 184 TrZ67

4.9.

Porušení obchodního tajemství „§ 2985 Porušení obchodního tajemství Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně

sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl a)

tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho

pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo b)

vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.“68 Obchodní tajemství je definičně vymezeno v § 504 NOZ: „Obchodní tajemství tvoří

konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.“ Při srovnání s vymezením obchodního tajemství v § 17 – 20 ObchZ 69 lze dospět k závěru, že nové vymezení je stručnější a obecnějšího charakteru. Podle nové definice musí být pro kvalifikaci určitých skutečností jako obchodního tajemství naplněny kumulativně následující podmínky: skutečnosti musí být konkurenčně významné (musí být pro konkurenci využitelné), určitelné (přesně definovatelné, vyjádřitelné), ocenitelné (musí mít určitou alespoň potenciální hodnotu), v příslušných 66

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 202-207. ISBN 978-80-7400-522-0. 67 Trestní zákoník: § 184 odst. 1. Zákon č. 40. Sbírka zákonů, 2009.: „kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok“, odst. 2: „odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem“ 68 Občanský zákoník: § 2985. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012. 69 Obchodní zákoník: § 17-20. Zákon č. 513. Sbírka zákonů, 1991. „Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.“

48

obchodních kruzích běžně nedostupné, související se závodem a musí být jejich vlastníkem utajované. V případě porušení obchodního tajemství jako skutkové podstaty nekalé soutěže nese důkazní břemeno podnikatel, jemuž obchodní tajemství náleží. Ten tedy prokazuje, zda byly kumulativně naplněny znaky tohoto institutu.70

4.10. Dotěrné obtěžování „§ 2986 Dotěrné obtěžování (1)

Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i

nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při které její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy. (2)

Rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel získal v souvislosti s

prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné obtěžování, pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy a při každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy.“71 Do nového občanského zákoníku byla tímto § 2986 zařazena nová zvláštní skutková podstata nekalosoutěžního jednání. Pod názvem dotěrné obtěžování se ve skutečnosti skrývá tzv. nevyžádaná reklama a nikoliv, jak by se mohlo na první dojem zdát, jiné další praktiky, které si lze pod tímto názvem představit, jako např. různé formy podomního prodeje, prodeje formou apelování na city spotřebitele apod. Na takové formy prodeje a šíření reklamy tato skutková podstata nedopadá. Důvodová zpráva k zakotvení této skutkové podstaty jako nové formy nekalé soutěže odůvodňuje tím, že „nad rámec dosavadní úpravy se navrhuje nově zařadit úpravu zvláštní skutkové podstaty nepřiměřeného zatěžování sledující ochranu před jevem, který stále častěji zasahuje do soukromé sféry lidí i právnických osob“.72

70

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 213-216. ISBN 978-80-7400-522-0. 71 Občanský zákoník: § 2986. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012. 72 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 226. ISBN 978-80-7400-522-0.

49

Zařazení problematiky nevyžádané reklamy jako nové zvláštní skutkové podstaty pod úpravu nekalé soutěže se jeví jako nepotřebné a bezdůvodné. Praktiky nevyžádané reklamy lze postihnout jednak podle samotné generální klauzule nekalé soutěže, dále je pak toto jednání bezproblémově postižitelné podle zákona o regulaci reklamy 73 , zákona o ochraně spotřebitele74 a zákona o některých službách informační společnosti.75 Nevyžádaná reklama je v praxi jednou z často využívaných forem reklamy. Důvody, které vedou k postihu nevyžádané reklamy (obecně, nikoliv zvláštně v oblasti nekalé soutěže), jsou zejména potenciální časové ztráty adresáta reklamy spojené s takovou reklamou (např. vyřizování telefonických hovorů, odstraňování nevyžádané e-mailové pošty, vyhazování tištěných letáků apod.), potenciální finanční ztráty (např. výdaje spojené s přijímáním faxové pošty, možnost napadení počítače viry při jeho nedostatečném zabezpečení), obtěžování a zásah do osobní sféry adresáta reklamy (někdy neodbytnost volajícího při odmítnutí telefonického hovoru pro nezájem o příslušnou nabídku, narušení soukromí v důsledku nutnosti reakce na cizí nežádoucí podněty apod.), obecný zájem na potlačení takovýchto agresivních forem soutěžení (ve vztahu k méně agresivním soutěžitelům). V rámci úpravy nekalé soutěže se skutková podstata dotěrné obtěžování skládá ze dvou dílčích skutkových podstat. Sankcionování rušitele je možné podle první dílčí skutkové podstaty za předpokladu, že jsou kumulativně splněny následující podmínky: sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách nebo nabídka zboží nebo služeb, ke sdělování musí dojít s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků (nikoliv např. vhazování listinných letáků do poštovních schránek nebo různé formy podomního prodeje), ono sdělování si příjemce zjevně nepřeje. 73

Zákon o regulaci reklamy: § 2 odst. 1 písm. e). Zákon č. 40. Sbírka zákonů, 1995: „za reklamu, která obtěžuje, se považuje reklama směřující ke konkrétnímu adresátovi za podmínky, že adresát dal předem jasně a srozumitelně najevo, že si nepřeje, aby vůči němu byla nevyžádaná reklama šířena“ 74 Zákon o ochraně spotřebitele: dle přílohy č. 2 písm. c). Zákon č. 634. Sbírka zákonů, 1992: vymezení agresivní obchodní taktiky takto: „opakovaně činí spotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu, elektronické pošty, nebo jiných prostředků přenosu na dálku, s výjimkou vymáhání splatných smluvních závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy“. 75 Zákon o některých službách informační společnosti: § 7 odst. 3, 4. Zákon č. 480. Sbírka zákonů, 2004: „…pokud fyzická nebo právnická osoba získá od svého zákazníka podrobnosti jeho elektronického kontaktu pro elektronickou poštu v souvislosti s prodejem výrobku nebo služby…, může tato právnická či fyzická osoba využít tyto podrobnosti elektronického kontaktu pro potřeby šíření obchodních sdělení týkajících se jejích vlastních obdobných výrobků nebo služeb za předpokladu, že zákazník má jasnou a zřetelnou možnost jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet této fyzické nebo právnické osoby odmítnout souhlas s takovýmto využíváním svého elektronického kontaktu…“

50

Podmínky aplikace druhé dílčí skutkové podstaty dotěrného obtěžování jsou následující: sdělování reklamy, pro které platí to, co bylo uvedeno v předchozí dílčí skutkové podstatě, tzn. pouze prostředky elektronické komunikace, při sdělování reklamy její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit (zde se bude jednat o případy, kdy rozesílatelem reklamy nebude soutěžitel ale například reklamní agentura nebo jakákoliv jiná osoba, která je rozesíláním e-mailů pověřena), původce reklamy neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy. Výrazem „kde“ se rozumí místo pro „kliknutí“, kterým může být další zasílání reklamy ukončeno, nebo uvedení adresy, na kterou je možné zaslat odhlašovací email. K odhlášení reklamy nemůže být tedy nutnost zavolat neurčité telefonní číslo (vyjma bezplatné linky), zasláním sms nebo písemné žádosti. Druhý odstavec § 2986 NOZ upravuje negativní vymezení dotěrného obtěžování, tedy případy, kdy po kumulativním splnění podmínek stanovených tímto odstavcem, je zasílání reklamy na elektronickou adresu dovoleno. V tomto případě můžeme dospět k závěru, že se jedná o poměrně zbytečnou duplicitní úpravu problematiky, která je již „pokryta“ v § 7 odst. 3 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Závěrem lze k zakotvení problematiky nevyžádané reklamy, resp. dotěrného obtěžování jako nové skutkové podstaty nekalé soutěž konstatovat, že tato úprava se nezdařila, neboť právní úpravu nevyžádané reklamy v § 7 odst. 3, 4 zákona o některých službách informační společnosti lze považovat za povedenější, formulačně přesnější a celkově preciznější. Navíc je nutno dodat, že dosáhnout sankcionování rušitele lze relativně snadněji právě na základě zákona o některých službách informační společnosti či zákona o ochraně spotřebitele než prostřednictvím dlouho trvajících soudních sporů v oblasti nekalé soutěže. Jako nevhodná se jeví také úprava pouze užšího pojetí problematiky nevyžádané reklamy, tzn. pouze té, která je šířena elektronickými prostředky (obecně označovaná jako spam či spamming).76

76

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 225-235. ISBN 978-80-7400-522-0.

51

4.11. Ohrožení zdraví nebo životního prostředí „§ 2987 Ohrožení zdraví nebo životního prostředí Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků.“77 Skutková podstata ohrožení zdraví nebo životního prostředí byla převzata z obchodního zákoníku (§ 52 ObchZ) i přes výhrady týkající se jejího nevyužívání v praxi. To dokazuje jak chybějící judikatura z této oblasti, tak samotná důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku, která uvádí že „skutková podstata ohrožování zdraví a životního prostředí je v mezinárodním kontextu výjimečná a v odborných kruzích je označována za neživotnou“. Zároveň tato důvodová zpráva uvádí, že „nelze vyloučit její aplikaci zejména v souvislosti s reklamou na výrobky a služby označované za biologicky nezávadné nebo šetrné pro životní prostředí“.78 Speciální úprava této problematiky je především cílena na zdůraznění pozornosti věnované životnímu prostředí a zdraví i v právu nekalé soutěže. Z tohoto hlediska lze vyvodit její význam jako návodový a symbolický. Zároveň ovšem četné souběžné úpravy této problematiky v různých právních předpisech (viz. dále) činí náročnější výklad každé jednotlivé z těchto úprav. K naplnění skutkové podstaty ohrožení zdraví nebo životního prostředí se vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek. První podmínkou je některé z uvedených tří „jednání ohrožujících zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný zákonem“: provozování

výroby

(např.

porušení

technologického

postupu,

odváděním

nedovoleného množství škodlivých látek do ovzduší, nedodržováním norem na ochranu bezpečnosti a zdraví při práci apod.), uvádění na trh výrobku (např., závadné potraviny, zdraví ohrožující povrchová úprava hraček, nebezpečná konstrukce dětských kočárků apod.) nebo provádění výkonu (jakákoliv činnost soutěžitele, tedy například i marketingová činnost jako např. příliš hlučná reklama). 77

Občanský zákoník: § 2987. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, s. 1053. ISBN 978-80-7208-922-2. 78

52

Druhou podmínkou je, že výše uvedeným jednáním se „soutěžitel snaží získat pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele nebo zákazníků“. Jednání soutěžitele se může projevovat jako aktivní činnost (např. nedovolené odvádění škodlivých látek vznikajících při výrobě do vodních toků), nebo naopak jako nejednání (pasivita) tam, kde se činnost vyžaduje (např. zabezpečení chemických látek při převozu). Užitý výraz „ohrožující“ odpovídá pojetí nekalé soutěže jako ohrožovacího deliktu. To znamená, že nemusí ve skutečnosti dojít k porušení zdraví nebo životního prostředí s faktickými následky (újmou), ale postačí, bude-li tento zájem pouze ohrožen. Chráněným zájmem je tedy životní prostředí a zdraví, a to jak zdraví spotřebitelů, tak zdraví zvířat. Ustanovení přímo neudává, o jaký konkrétní zákon, kterým je zájem chráněný, by se mělo jednat. Takovým zákonem bude např.: zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 167/2007 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, zákon č. 185/2001 Sb., o dopadech, zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zákon č. 264/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a další. Protože se ve většině případů se jedná o veřejně chráněný zájem, jsou tato jednání postihnutelná právě výše uvedenými veřejnoprávními předpisy. V některých případech však může být použita i aplikace soukromoprávních předpisů (např. zákoník práce, občanský zákoník a další). Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že při naplnění podmínek skutkové podstaty ohrožení zdraví nebo životního prostředí dojde často k naplnění podmínek veřejnoprávního deliktu a může dojít k souběžnému postihu podle příslušného veřejnoprávního (event. soukromoprávního) předpisu a nekalé soutěže. V takovém případě se neuplatní zásada „ne bis 53

in idem“, protože se nebude jednat o duplicitní postih, ale půjde o odlišné chráněné zájmy a různý charakter sankcí.79

79

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 236-244. ISBN 978-80-7400-522-0.

54

5. Soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé soutěže Soudcovské skutkové podstaty se vyvinuly v rámci rozhodovací praxe soudů a vycházejí z výkladu podmínky generální klauzule nekalé soutěže spočívající v „rozporu s dobrými mravy soutěže“(§ 2976 odst. 1 NOZ). Protože tyto skutkové podstaty nejsou výslovně pojmenovány v zákoně, na rozdíl od výčtu zákonných či zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže obsaženého v § 2976 odst. 2 NOZ, bývají také označovány jako „nepojmenované“.80 Dana Ondrejová člení soudcovské nepojmenované skutkové podstaty nekalé soutěže na tři základní skupiny: 1.

porušení norem veřejného nebo soukromého práva se soutěžním dopadem,

2.

jednání nenaplňující znaky zákonných (pojmenovaných) skutkových podstat nekalé

soutěže, ale těmto se blížící, 3.

ostatní jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže.

5.1. Porušení norem veřejného nebo soukromého práva se soutěžním dopadem Tato nepojmenovaná skutková podstata zahrnuje širokou škálu dílčího jednání. Pro kvalifikaci jednání jako nekalosoutěžního je opět nezbytnou podmínkou naplnění všech podmínek generální klauzule nekalé soutěže. Jednání, které bude v rozporu s dobrými mravy soutěže tím, že budou porušeny normy veřejného či soukromého práva, musí mít soutěžní dopad, to znamená, že důsledkem takového jednání bude získání soutěžní výhody, kterou by rušitel bez tohoto porušení právních norem nezískal.81

5.1.1. Porušení norem veřejného práva se soutěžním dopadem Mezi veřejnoprávní předpisy, jejichž porušením lze získat soutěžní výhody, patří zejména tyto: Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Nejčastěji jsou sankcionována jednání, která porušují § 2. Jedná se o reklamu založenou na podprahovém vnímání, skrytou reklamu, u níž 80

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 54. ISBN 97880-7400-522-0. 81 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 56. ISBN 97880-7400-522-0.

55

je obtížné rozlišit, že se jedná o reklamu, zejména proto, že není jako reklama označena, dále reklama obsahující jakýkoliv typ diskriminace (z důvodu rasy, pohlaví, národnosti), reklama napadající náboženské nebo národnostní cítění, ohrožující obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižující lidskou důstojnost, obsahující prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu, reklama napadající politické přesvědčení, reklama podporující chování poškozující zdraví nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku, jakož i jednání poškozující zájmy na ochranu životního prostředí. § 3 dále zakazuje reklamu na tabákové výrobky, § 4 pak reguluje reklamu na alkoholické nápoje, § 5 reguluje reklamu na humánní léčivé prostředky, § 5d reguluje reklamu na potraviny a § 6a pak reguluje reklamu na pohřební služby atd. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Jedná se zejména o porušení § 53a upravujícího tzv. product placement neboli umisťování produktu (zboží nebo služeb) do televizních programů, dále pak porušení § 32 a § 48 regulujících dále reklamu a vysílání obchodních sdělení. Zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. § 10 upravuje tzv. product placement. Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Podle § 2 odst. 2 se zakazuje propagace týrání zvířat. Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech. § 30 odst. 8 upravuje povinné údaje na obalu, příbalové informaci a v reklamě. Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách. § 6 upravuje označování potravin. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Sankcionované je uzavření kartelové dohody nebo zneužití dominantního postavení. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. Zakázané je získání neoprávněného předstihu ve veřejné zakázce. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Tento zákon upravuje tzv. nekalé obchodní praktiky. Podle § 4 odst. 1: „Obchodní praktika je nekalá, je – li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.“ Nekalé obchodní praktiky se dělí na klamavé (§ 5) a agresivní (§ 6). Vždy zakázané jsou praktiky tzv. černé listiny nekalých obchodních praktik. Jedná se o klamavé obchodní praktiky uvedené v příloze 1 zákona o ochraně spotřebitele a o agresivní obchodní praktiky uvedené v příloze 2 tohoto zákona. Problematika nekalých obchodních praktik byla do zákona o ochraně 56

spotřebitele implementována ze směrnice 2005/29. Tato směrnice pak obsahuje pouze jednu přílohu těchto nekalých obchodních praktik, tvořících onu „černou listinu“. Celkový počet tzv. vždy zakázaných nekalých obchodních praktik podle „černé listiny“ je jednatřicet: Klamavé obchodní praktiky: jsou vždy takové praktiky, pokud podnikatel 1)

prohlašuje, že se zavázal dodržovat určitá pravidla chování, ačkoli tomu tak není,

2)

neoprávněně používá značku jakosti nebo jiné obdobné označení,

3)

prohlašuje, že jemu, jeho výrobku či službě bylo uděleno schválení, potvrzení,

povelení, ačkoli tomu tak není, 4)

nabízí ke koupi výrobky či služby za určitou cenu, aniž může zaručit, že zajistí

dodávku zboží za cenu platnou pro dané období (vábivá reklama), 5)

s úmyslem propagovat jiný výrobek či službu nabízí výrobek či službu za jinou cenu a

poté je odmítá ukázat spotřebiteli nebo přijmout objednávku, 6)

nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu s

cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, 7)

přislíbí poskytnout záruční a pozáruční servis v jazyce, který není úředním jazykem

členského státu a následně poskytne servis v jiném jazyce, 8)

tvrdí nebo vytváří dojem, že prodávaný výrobek nebo poskytovaná služba jsou

dovolené, ačkoli tomu tak není, 9)

uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona,

10)

propaguje ve sdělovacích prostředcích výrobky nebo služby takovým způsobem, při

němž si spotřebitel nemusí uvědomit, že se jedná o placenou reklamu, 11)

uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele nebo

jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nekoupí nebo jeho službu nevyužije, 12)

propaguje výrobek takovým způsobem, že může u spotřebitele vyvolat dojem, že byl

vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není, 13)

vytvoří, provozuje nebo propaguje takový program, ve kterém odměna pro

spotřebitele závisí především na získání dalších spotřebitelů (pyramidový program), 14)

učiní nepravdivé prohlášení, že zamýšlí ukončit svoji činnost nebo že přemísťuje

provozovnu, 15)

prohlašuje, že jím nabízené výrobky nebo služby usnadní výhru ve hrách založených

na náhodách, 16)

nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo poskytnutá služba může vyléčit nemoc,

17)

poskytuje nesprávné informace o tržních podmínkách, 57

18)

nabízí výrobky nebo služby prostřednictvím soutěže o ceny, aniž by byly ceny

uděleny, 19)

uvádí u výrobku nebo služby slova „gratis“, „zdarma“, „bezplatně“, pokud spotřebitel

musí za výrobek nebo službu vynaložit jakékoli náklady, 20)

přiloží k propagačnímu materiálu výzvu k provedení platby s cílem vyvolat u

spotřebitele dojem, že si nabízený výrobek či službu již objednal, ačkoli to tak není, 21)

vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že nejedná v rámci své podnikatelské činnosti

nebo se prezentuje jako spotřebitel, 22)

vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že záruční i pozáruční servis k výrobku je

poskytován i v jiném členském státě, ačkoli tomu tak není. Agresivní obchodní praktiky: jsou vždy takové praktiky, pokud podnikatel 1)

vytváří dojem, že spotřebitel nemůže opustit provozovnu nebo místo, kde je výrobek

nabízen, bez uzavření smlouvy, 2)

osobně navštíví spotřebitele v místě jeho bydliště, ačkoli ho spotřebitel vyzval, aby

jeho bydliště opustil a nevracel se, s výjimkou vymáhání smluvních splatných závazků způsobem, který je v souladu s příslušnými právními předpisy, 3)

opakovaně činí spotřebiteli nevyžádané nabídky prostřednictvím telefonu, faxu,

elektronické pošty nebo jiných prostředků přenosu na dálku, 4)

požaduje na spotřebiteli, aby při uplatňování práva vyplývajícího z pojistné smlouvy

předložil doklady, které nelze při posuzování oprávněnosti nároku pokládat za důvodné nebo neodpovídá na korespondenci, aby odradil spotřebitele od uplatnění práv vyplývajících ze smlouvy, 5)

prostřednictvím reklamy přímo nabádá děti, aby si nabízené výrobky nebo služby

koupily, nebo aby k jejich koupi přesvědčily dospělou osobu, 6)

požaduje na spotřebiteli platbu za výrobky nebo služby, které mu dodal, ačkoli si je

spotřebitel neobjednal, 7)

prohlašuje, že pokud si spotřebitel výrobek nebo službu nekoupí, ohrozí tím jeho

podnikání, pracovní místo nebo existenci, 8)

vytváří klamný dojem, že spotřebitel vyhrál nebo vyhraje, pokud bude jednat určitým

způsobem, ačkoli ve skutečnosti žádna takový výhra nebo výhoda neexistuje.82

82

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 56-61. ISBN

58

5.1.2. Porušení norem soukromého práva se soutěžním dopadem Do skupiny soukromoprávních předpisů, důsledkem jejichž porušení může být získání soutěžní výhody, patří: Nový občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.) – mimo ustanovení o nekalé soutěži, např. porušení § 1810, který obsahuje ustanovení regulující uzavírání spotřebitelských smluv, Zákoník práce (č. 262/2006 Sb.) - např. porušení ustanovení o bezpečnosti práce, Autorský zákon (č. 121/2000 Sb.) - porušení ustanovení o porušení práv k autorskému dílu (Svěrák vs. Bauhaus).83

5.2. Jednání nenaplňující znaky zákonných (pojmenovaných) skutkových podstat nekalé soutěže, ale těmto se blížící Mezi tyto nepojmenované soudcovské skutkové podstaty patří tyto následující praktiky: praktiky podobné klamavé reklamě a klamavému označení zboží nebo služby – např. tzv. katalogové podvody, praktiky spočívající ve vytvoření dojmu „zlevněného“ zboží, praktiky podobné dotěrnému obtěžování - „nepřiměřená forma obtěžování zákazníka“ - nevyžádaná reklama šířená mimo prostředky elektronické komunikace, na kterou se nevztahuje § 2986 NOZ, praktiky podobné parazitování na pověsti - „parazitní kořistění z výkonů soutěžitelových“, „černé pasažérství“, „free riding“ - např. parazitování na reklamní kampani, reklamních sloganech nebo jiných marketingových praktikách jiných soutěžitelů (např. rozdávání letáků na různých zákaznických akcích jiného soutěžitele), praktiky podobné vyvolání záměny – např. různé formy zneužití doménových jmen (cybersquatting), praktiky podobné porušení obchodního tajemství – např. porušení know-how, zneužití jiných vnitřních informací (nikoli obchodního tajemství ve smyslu § 2985 NOZ).84

978-80-7400-522-0. 83 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 61. ISBN 97880-7400-522-0. 84 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 62-63. ISBN 978-80-7400-522-0.

59

5.3.

Ostatní jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže

Mezi další nepojmenované skutkové podstaty nekalé soutěže, které jsou v rozporu s dobrými mravy soutěže, patří: guerilla marketing – a to v takové formě, která je rozporná s dobrými mravy soutěže (společnost Vodafone v roce 2006 umístila na billboardy své konkurence sobí parohy, které symbolizovaly vánoční reklamní kampaň společnosti Vodafone, tím se na úkor finančních prostředků svého konkurenta společnost Vodafone dokázala zviditelnit a přitáhnout pozornost na svoji firmu), ambush marketing (marketing příživnický) – dle Nejvyššího soudu v ČR sp. zn. 23 Cdo 2097/2011 se jedná o „parazitování na aktivitách konkurence, které jsou většinou spojeny s nějakou významnou akcí, na niž se zaměřuje pozornost veřejnosti a médií … cílem je vyhnout se nákladům spojeným s oficiálním sponzorstvím a vyvolat u spotřebitelů i širší veřejnosti dojem, že značka tohoto soutěžitele k události patří“, jiné formy agresivního marketingu – např. buzzmarketing – podněcující k veřejné nebo mediální diskuzi o značce nebo produktu, zejména v důsledku vyvolání rozruchu, poprasku o značce nebo produktu prostřednictvím šokujících, tajemných, tabuizovaných témat, různé formy zabraňovací soutěže - vytváření různých fyzických bariér či komplikací v činnosti jiného soutěžitele, různé formy cenového podbízení (prodej za podnákladové ceny), provádění reklamní činnosti v bezprostřední blízkosti konkurence, přetahování zaměstnanců nebo zákazníků od konkurence - takové jednání může být klasifikováno jako nekalosoutěžní, pokud bude užito závadných metod, např. pokud bude snahou nového zaměstnavatele získat know-how či jiné důvěrné informace od konkurence. Naproti tomu nabídka výhodnějších služeb či lepších podmínek v pracovním poměru není nekalou soutěží, vázané nabídky (junktimace) - jedná se o vázání odběru určitého zboží nebo služby s jiným zbožím, které s dodávaným zbožím nesouvisejí.85

85

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 63-64. ISBN 978-80-7400-522-0.

60

6. Ochrana proti nekalé soutěži Nekalá soutěž je opakem dovoleného soutěžního chování soutěžitelů. Hlavním předmětem ochrany práva proti nekalé soutěži je tzv. triáda zájmů – jedná se o ochranu zájmů soutěžitelů, spotřebitelů a hospodářské soutěže (zde však nikoliv proti jejímu omezení jako v případě veřejnoprávního zájmu, ale na ochranu „férových“ pravidel soutěže).86 Při zjišťování, zda je určité jednání nekalosoutěžní, je nutno postupovat následovně: Nejprve se zjišťuje, zda jsou splněny všechny tři podmínky generální klauzule. Tedy zda jde o jednání v hospodářském styku, zda je toto jednání v rozporu s dobrými mravy a zda je toto jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Pokud nejsou kumulativně splněny všechny tři podmínky, o nekalosoutěžní jednání se nejedná. Pokud tyto podmínky splněny jsou, zjišťuje se, zda jsou splněny podmínky některé nebo více zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže. V tom případě se bude jednat o nekalou soutěž podle zvláštní skutkové podstaty. Pokud jednání nespadá pod žádnou ze zvláštních skutkových podstat nekalé soutěže, půjde o nekalosoutěžní jednání výlučně podle generální klauzule nekalé soutěže, tzv. nepojmenované (soudcovské) skutkové podstaty nekalé soutěže.87 Ochrany proti nekalé soutěži se lze domáhat jednak veřejnoprávními prostředky a jednak prostředky soukromoprávními.

6.1.

Veřejnoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Mezi veřejnoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži patří ty prostředky, které

upravují následujícími předpisy: - trestní zákoník, - zákon o regulaci reklamy, - zákon o ochraně spotřebitele, - zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a řada dalších. Velmi praktickými nároky jsou zejména dva nároky vyplývající z občanského soudního řádu, a to nárok na uveřejnění rozsudku na náklady povinné strany a předběžné

86

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 4. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-505-2. 87 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 9. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-505-2.

61

opatření, které je výhodné zejména v případech, kde je namístě nárok na zdržení se závadného jednání.88

6.2.

Soukromoprávní prostředky ochrany proti nekalé soutěži „§ 2988 /Nároky oprávněné osoby proti rušiteli/ Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může proti rušiteli

požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení.“89 „§ 2989 (1) Právo, aby se nekalé soutěže rušitel zdržel nebo aby odstranil závadný stav, může mimo případy uvedené v § 2982 až 2985 uplatnit též právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. (2) Uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže nebo aby odstranil závadný stav, a jde-li o některý případ stanovený v § 2976 až 2981 nebo v § 2987, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil. Uplatní-li spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, že škoda nebyla způsobena nekalou soutěží.“90 Nový občanský zákoník (stejně jako obchodní zákoník) obsahuje v rámci úpravy nekalé soutěže kromě hmotněprávních norem i tato procesní ustanovení. Ustanovení § 2988 vymezuje aktivně legitimované osoby k ochraně proti nekalé soutěži a nároky, které tato osoba může vůči rušiteli uplatnit. § 2989 upravuje v prvním odstavci aktivní legitimaci právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků, ve druhém odstavci vymezuje zvláštní postavení spotřebitele – tzv. obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele ve sporech z nekalé soutěže.

6.2.1. Obecné vymezení subjektů právních vztahů v nekalé soutěži V rámci právních vztahů v nekalé soutěži vystupuje několik skupin subjektů. Ty lze rozdělit na tři základní skupiny. První skupinou jsou osoby, které nekalosoutěžně jednají a jsou tudíž postižitelné právem proti nekalé soutěži. Do této skupiny se řadí soutěžitelé. Druhou skupinu tvoří osoby, které jsou nekalou soutěží dotčeny a jsou právem proti nekalé soutěži chráněny. Sem se řadí soutěžitel nebo zákazník. Poslední skupinou jsou osoby, jimž 88

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 277. ISBN 978-80-7400-522-0. 89 Občanský zákoník: § 2988. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012. 90 Občanský zákoník: § 2989. Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012.

62

zákon přiznává zvláštní postavení v oblasti aktivní legitimace, nekalosoutěžně nejednají ani nejsou nekalou soutěží dotčeny, ale mohou z nekalé soutěže žalovat. Mezi tyto osoby se řadí právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků.91

6.2.2. Aktivně legitimované osoby ve sporech z nekalé soutěže Jako aktivně legitimované osoby označujeme osoby, které mohou žalovat a v sporech nekalosoutěžních sporech tedy vystupovat v postavení žalobce. Mezi aktivně legitimované osoby řadíme osoby dotčené nekalosoutěžním jednáním a osoby sice nedotčené nekalosoutěžním jednáním, ale zákon jim přiznává zvláštní postavení v oblasti aktivní legitimace v nekalosoutěžních sporech.92 Osobou aktivně legitimovanou ve sporech z nekalé soutěže může být: soutěžitel – osoba aktivně legitimovaná u nekalé soutěže podle generální klauzule a ve všech skutkových podstatách nekalé soutěže, zákazník – osoba aktivně legitimovaná u nekalé soutěže podle generální klauzule a ve skutkových podstatách klamavé reklamy, klamavého označení zboží nebo služby, srovnávací reklamy, vyvolání nebezpečí záměny, dotěrného obtěžování a ohrožení zdraví nebo životního prostředí, právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků – může ze zákona podat žalobu pouze u nekalé soutěže podle generální klauzule a ve skutkových podstatách klamavé reklamy, klamavého označení zboží nebo služby, srovnávací reklamy, vyvolání nebezpečí záměny, dotěrného obtěžování a ohrožení zdraví nebo životního prostředí, tzv. jiná osoba dotčená nekalou soutěží – jedná se o osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, kromě osob výše uvedených. Mezi tyto osoby lze zařadit široký okruh osob, například osoby, jejich osobnostní atributy (např. podoba, jméno apod.) byly neoprávněně užity v hospodářské soutěži, typicky v reklamě (známé osobnosti, osobnosti veřejného zájmu i „prostí“ občané).

91

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 22. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-505-2. 92 ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 23. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-505-2.

63

6.2.3. Pasivně legitimované osoby ve sporech z nekalé soutěže Za osobu pasivně legitimovanou označujeme osobu, která může být žalována z nekalosoutěžního jednání, jedná se tedy o osobu, proti níž směřují nekalosoutěžní nároky. Zákon (§ 2988 NOZ) tuto osobu označuje jako tzv. rušitele („rušitele soutěžního pořádku“). Rušitelem může být každá fyzická nebo právnická osoba, která se svým jednáním dopustí nekalé soutěže. Je jím však i tehdy, jestliže za sebe nechá jednat jiného, nebo mu dá k takovému jednání podnět. Pojem „rušitel“ je tak významově širší než pojem „soutěžitel“, neboť rušitelem může být kromě soutěžitele i jiná osoba – například osoba pomocná. Osobou pasivně legitimovanou ve sporech z nekalé soutěže může být: soutěžitel – v praxi nejčastěji, přičemž z této skupiny osob jimi budou zejména podnikatelé, „soutěžitel ad hoc“ – protože zákazník nemůže být osobou pasivně legitimovanou v nekalosoutěžních sporech, v případě skutkové podstaty zlehčování neboli očerňování soutěžitele zákazníkem, se tento zákazník, i když není podnikatelem, aktivně účastní hospodářské soutěže a tím se stává „soutěžitelem ad hoc“. tzv. pomocná osoba – vystupuje na straně osoby pasivně legitimované z nekalé soutěže a v podstatě to může být kdokoliv, kdo bude pomáhat soutěžiteli v realizaci jeho nekalosoutěžního jednání. Tyto tzv. pomocné osoby vystupují typicky ve dvou skutkových podstatách nekalé soutěže, a to ve skutkové podstatě podplácení a porušení obchodního tajemství. Za osobu pomocnou lze označit také nekalosoutěžně jednající reklamní agenturu, hromadné sdělovací prostředky, autora článku apod.93

6.2.4. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži Ustanovení § 2988 NOZ upravuje katalog právních prostředků ochrany proti nekalé soutěži. Osoby postižené nekalosoutěžním jednáním mají i podle nové právní úpravy proti rušiteli stejné právní nároky jako v původní obchodněprávní úpravě (§53 ObchZ): nárok zdržovací („...,aby se nekalé soutěže zdržel…“), nárok odstraňovací („...aby odstranil závadný stav…“), nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění („...může požadovat přiměřené zadostiučinění….“), 93

ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, s. 79-82. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-505-2.

64

nárok na náhradu škody („může požadovat náhradu škody…“), nárok na vydání bezdůvodného obohacení („může požadovat vydání bezdůvodného obohacení…“). Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži se dělí do dvou kategorií podle jejich funkcí – na zabraňovací a na kompenzační. Zabraňovací právní prostředky jsou takové, v důsledku jejichž úspěšného uplatnění by mělo fakticky dojít k zamezení dalšího nekalosoutěžního jednání. Řadí se sem: žaloba na zdržení se nekalosoutěžního jednání a žaloba na odstranění nekalosoutěžního stavu. Kompenzační právní prostředky jsou takové, v důsledku jejichž úspěšného uplatnění by mělo dojít k určité náhradě či satisfakci, za nekalosoutěžní jednání. Řadí se sem: žaloba na vydání bezdůvodného obohacení, žaloba na přiznání přiměřeného zadostiučinění a žaloba na náhradu škody. Osoba dotčená nekalou soutěží si může zvolit ze zákonného výčtu nároků, jaký shledává odůvodněným a jehož prostřednictvím dosáhne uspokojení, přičemž může po žalovaném (rušiteli) požadovat některý z nároků nebo kumulativně hned několik nároků, případně všechny, samozřejmě za předpokladu naplnění podmínek pro jejich přiznání. Zda se jedná o nekalosoutěžní jednání a zda je ten který nárok důvodný, samozřejmě záleží na posouzení soudu v žalovaném případě. Uplatnitelnost nároku na zdržení se nekalosoutěžního jednání a odstranění nekalosoutěžního stavu je založena na pouhé způsobilosti přivodit újmu osobě dotčené nekalou soutěží. Naproti tomu pro uplatnění nároku na náhradu škody, na přiměřené zadostiučinění a na vydání bezdůvodného obohacení je nezbytné, aby újma byla způsobena (nastala) – v podobě hmotné (nárok na náhradu škody, nárok na vydání bezdůvodného obohacení) nebo nehmotné (nárok na přiměřené zadostiučinění).94

94

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 250-253. ISBN 978-80-7400-522-0.

65

6.2.5. Postavení právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků Nový občanský zákoník se stejně jako obchodní zákoník věnuje problematice aktivní legitimace právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků – tedy vymezení nároků, které mohou tyto osoby ve sporech z nekalé soutěže požadovat, a skutkových podstat, v jejichž rámci mohou nekalosoutěžní žalobu podat. Ustanovení § 2989 odst. 1 NOZ lze považovat za speciální ve vztahu k § 2988 NOZ, který reguluje problematiku nároků osob aktivně legitimovaných z nekalé soutěže obecně. Zakotvení zvláštního postavení uvedených právnických osob ve sporech z nekalé soutěže (jejich aktivní legitimace) souvisí s potřebou chránit soutěžitele i zákazníky nejen individuálně, je-li žalobcem sám soutěžitel či zákazník (ať už sám za sebe či prostřednictvím svého právního zástupce), ale také prostřednictvím právnických osob, které budou jejich zájmy hájit svým vlastním jménem a bez nutnosti zmocnění ze strany soutěžitele či zákazníka. Tím může soutěžitel či zákazník dosáhnout ochrany svých zájmů mnohem účinněji – zejména z hlediska odborného, materiálního i finančního. Soutěžitelé nebo zákazníci, jejichž práva jsou právnické osoby oprávněné hájit, nemusí být členy daných právnických osob, jejich práva však musí být nekalosoutěžním jednáním přímo ohrožena či porušena. Na druhé straně k tomu, aby byla právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků, nemusí být dotčeny její zájmy, neboť stojí mimo okruh osob přímo dotčených nekalou soutěží. Je však nutné, aby byly přímo dotčeny zájmy soutěžitelů nebo zákazníků, jež jsou tyto osoby oprávněny hájit. Tato právnická osoba potom vystupuje ve sporech z nekalé soutěže jako účastník řízení namísto osob, jejichž zájmy hájí, nikoliv jako jejich zástupce. Právnická osoba je aktivně legitimována, což znamená, že může sama a vlastním jménem, tedy nikoliv na základě zmocnění ze strany soutěžitele či zákazníka, žalovat z nekalé soutěže a následně samostatně jednat u soudu. Právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitele nebo zákazníka se může domáhat pouze dvou nároků, a to nároku zdržovacího a odstraňovacího. Může se domáhat ochrany soutěžitelů nebo zákazníků v případě generální klauzule nekalé soutěže a skutkové podstaty klamavé reklamy, klamavého označení zboží nebo služby, srovnávací reklamy, vyvolání nebezpečí záměny, dotěrného obtěžování a ohrožení zdraví nebo životního prostředí. Právnickou osobou jednající na straně soutěžitelů představují nejčastěji různé obchodní komory (Obchodní a hospodářská komora ČR, Agrární komora ČR), na straně 66

zákazníků jsou to potom různá spotřebitelská sdružení (Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, Sdružení českých spotřebitelů, Ekologický právní servis, Občanské sdružení spotřebitelů TEST, Spotřebitelský poradenský a informační servis apod.). Tyto právnické osoby musí mít vždy právní subjektivitu.95

6.2.6. Specifické procesní postavení spotřebitele V novém občanském zákoníku (§ 2989 NOZ), stejně jako v původní úpravě v obchodním zákoníku (§ 54 odst. 2 ObchZ), dochází k obrácení důkazního břemene, je-li žalobcem spotřebitel. To znamená výrazné procesní zvýhodnění postavení spotřebitele. Důkazní břemeno nese obecně v civilním řízení žalobce. Občanský soudní řád v §120 odst. 1 věta první uvádí: „Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení…“. Obrácení důkazního břemene znamená, že je na rušiteli (nikoliv na spotřebiteli jako žalobci), aby prokázal, že se nekalé soutěže nedopustil. K obrácení důkazního břemene dochází pouze u skutkových podstat podle § 29762981 NOZ a § 2987 NOZ, a to v případě zdržovacího nároku a nároku na odstranění závadného stavu a dále v případě prokazování ze strany rušitele, že u nároku na náhradu škody nebyla škoda způsobena nekalou soutěží. Nový občanský zákoník ve srovnání s obchodním zákoníkem nepočítá s možností obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele v případě nároku na přiměřené zadostiučinění a vydání bezdůvodného obohacení a náhradu škody. V tomto směru došlo k zúžení nároků, u nichž dochází k přesunu důkazního břemene na rušitele.96

95

ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 291-293. ISBN 978-80-7400-522-0. 96 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s.298-302. ISBN 978-80-7400-522-0.

67

ZÁVĚR Nekalá soutěž jako civilní delikt je nově systematicky zařazena do nového občanského zákoníku, konkrétně mezi závazky z deliktů. Nekalé soutěže se dopustí ten, kdo se jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže. Po analýze nové právní úpravy problematiky nekalé soutěže v novém občanském zákoníku a komparaci s předchozí úpravou v obchodním zákoníku je zjevné, že, co se do koncepce a podstaty týče, se právní regulace nemění. Zachována je jak generální klauzule, tak i demonstrativní výčet zákonných skutkových podstat. Stále platí, že k tomu, aby došlo ke spáchání deliktu nekalé soutěže, stačí, aby byly naplněny předpoklady generální klauzule. Důvodem, proč je koncepce nekalé soutěže založena na kombinaci generální klauzule a demonstrativního výčtu skutkových podstat, je snaha zákonodárce, aby do budoucna mohlo být postihnutelné veškeré jednání, které bude naplňovat znaky generální klauzule, a soutěžitel tak neměl možnost nalézt nový způsob, jak získat nekalou výhodu oproti své konkurenci. Zákonodárce tak ponechal značný interpretační prostor rozhodovací praxi soudů. Přestože se podstata regulace nekalé soutěže nemění, došlo v nové právní úpravě k několika dílčím změnám. Nejnápadnější z nich je zakotvení nové skutkové podstaty, dotěrné obtěžování. Obecně se dotěrné obtěžování vymezuje jako sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při které její původce utají nebo zastře údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy. Ke změnám došlo v postavení právnických osob oprávněných hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. Nově se nyní tyto právnické osoby mohou bránit i vůči srovnávací reklamě, což lze hodnotit za přínosné. Dále zaznamenala nová právní úprava několik dílčích formulačních změn u skutkových podstat klamavé reklamy a srovnávací reklamy, a to v rámci harmonizace s evropským právem v duchu příslušných evropských směrnic. Změny, které přinesla nová právní úprava v hmotněprávních ustanoveních nekalé soutěže lze tedy považovat za víceméně přínosné. Naproti tomu procesně právní ustanovení týkající se ochrany proti nekalé soutěži jsou velmi kusá a, stejně jako 68

v celém právu proti nekalé soutěži, je ponechán značný prostor pro jejich interpretaci rozhodovací činnosti soudů. Jako zásadní a ne příliš povedené jsou třeba hodnotit změny v oblasti obrácení důkazního břemene, které přinesl § 2989 NOZ. V tomto směru došlo k zúžení nároků, u nichž dochází k přesunu důkazního břemene na rušitele a tudíž ke zhoršení postavení spotřebitele ve sporech z nekalé soutěže.

69

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní zdroje: BEJČEK, Josef. Kartelové právo. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 201 s. ISBN 80-210-1064-9. ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012, 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. ELIÁŠ, Karel. Občanské právo pro každého: pohledem (nejen) tvůrců nového občanského zákoníku. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 358 s. ISBN 978-80-7478-493-4. HAJN, Petr. Jak jednat v boji s konkurencí: (o právní úpravě nekalé soutěže). 1. vyd. Praha: Linde, 1995, 239 s. ISBN 80-856-4793-1. MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži: komentář. 3. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, xi, 233 s. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7179-543-8. ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2014, xvi, 364 s. Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-522-0. ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, xii, 315 s. Právní monografie (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-505-2. VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama: (vybrané kapitoly). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 330 s. ISBN 80-210-3607-9.

Články: GRÚŇ, Lubomír. Jednání nazývané nekalosoutěžní ve světle rekodifikace soukromého práva. Justičná revue: Časopis pre právnu teóriu a prax. Bratislava, 2014, 66(12): 1575 1584.

Legislativní dokumenty: Občanský zákoník: Zákon č. 89. Sbírka zákonů, 2012. Obchodní zákoník: Zákon č. 513. Sbírka zákonů, 1991. Trestní zákoník: Zákon č. 40. Sbírka zákonů, 2009. Zákon o některých službách informační společnosti: Zákon č. 480. Sbírka zákonů, 2004. Zákon o ochraně spotřebitele: Zákon č. 634. Sbírka zákonů, 1992. Zákoník práce: Zákon č. 262. Sbírka zákonů, 2006. Zákon o regulaci reklamy: Zákon č. 40. Sbírka zákonů, 1995. 70

Internetové zdroje: Vývoj soutěžního práva. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2015-02-27]. Dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/o-uradu/historie-uradu/vyvojsoutezniho-prava.html Právní předpisy pro ochranu spotřebitele. Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. 2005 [cit. 2015-03-11]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/pravoochrana-spotrebitele/

71

SEZNAM ZKRATEK

ČR ČSR ESUO EU LPS NOZ NS ObčZ ObchZ OSN Pařížská úmluva směrnice 2005/29 směrnice 2006/114 TrZ

- Česká republika - Československo - Evropské společenství uhlí a oceli - Evropská unie - Listina základních práv a svobod, usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. ze dne 16. Prosince 1992, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR - zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - Nejvyšší soud České republiky - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník - Organizace spojených národů - Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. Března 1883 ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb., jíž je Česká republika vázána od roku 1919 - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu - směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. Prosince 2006, o klamavé a srovnávací reklamě - zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

72