Ochranná známka. Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva a veřejné správy. Bakalářská práce. Právní administrativa v podnikatelské sféře

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Ochranná známka Bakalářská práce

Autor:

Hynek Blaha Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Josef František Staněk

Praha

Leden 2011

-1-

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

……………………..

Ve Znojmě dne 8.3.2011

Hynek Blaha

-2-

ANOTACE Ochranná známka je jedním z druhů průmyslového vlastnictví. Cílem této práce není podat vyčerpávající přehled právní úpravy ochranné známky, ale pouze poskytnout základní přehled o právní úpravě v České republice včetně historického vývoje. Jelikoţ s postupující globalizací se stále častěji uplatňuje i mezinárodní právní úprava ochranných známek, je část práce věnována i této problematice včetně komunitních (evropských) ochranných známek, mezinárodních dohod týkajících se právní úpravy ochranných známek a některých mezinárodních institucí, které se touto problematikou zabývají. Poslední část se pak zabývá konkrétně příkladem Československé obchodní banky a jejich ochranných známek, vývoji těchto známek, způsobu zápisu těchto známek do registru Úřadu průmyslového vlastnictví a také případům, kdy zápis známek byl z určitého důvodu zamítnut nebo vzat zpět.

ANOTATION Trademark is one of the kind of industrial property. The goal of this thesis is not to give an exhaustive survey of legal regulation of trademarks, but only to give a basic review of such legal regulation in Czech republic including its historical development. Because the international legal regulation is used more often with progressive globalization, part of this thesis is devoted to questions of international trademarks, including European trademarks, international treaties covering trademark questions and some international organizations concerned with trademark issues. Last part of this thesis deals with ČSOB and its trademarks in concrete, the development of these trademarks, the methods of the records of such trademarks in the ÚPV registry and also cases, when such records were rejected or taken back.

-3-

Poděkování :

Rád bych poděkoval vedoucímu práce panu JUDr. Josefu Františku Staňkovi za vedení, připomínky a cenné rady při tvorbě mé bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval své rodině za pomoc, pochopení a trpělivost.

-4-

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................... 6 I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................... 8 1 OCHRANNÁ ZNÁMKA ........................................................................................... 9 1.1 HISTORIE A VÝVOJ OCHRANNÝCH ZNÁMEK .......................................................... 13 2 OCHRANNÁ ZNÁMKA V ČR .............................................................................. 17 2.1 PRÁVNÍ ÚPRAVA OCHRANNÝCH ZNÁMEK V ČR .................................................... 17 2.2 ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ .................................................................. 18 2.3 ZÁKLADNÍ NÁLEŢITOSTI A ZÁPISNÁ ZPŮSOBILOST OCHRANNÝCH ZNÁMEK ............................................................................................................... 19 2.4 ŘÍZENÍ O ZÁPISU OCHRANNÉ ZNÁMKY V ČR, NÁMITKY PROTI ZÁPISU.................. 22 2.4.1 Námitkové řízení, obrana proti nezpůsobilému zápisu................................ 24 2.5 PRÁVA A POVINNOSTI VYPLÝVAJÍCÍ Z VLASTNICTVÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY V ČR ..................................................................................................... 26 2.6 ZÁNIK OCHRANNÉ ZNÁMKY ................................................................................. 30 2.7 VŠEOBECNĚ ZNÁMÉ OCHRANNÉ ZNÁMKY A OCHRANNÉ ZNÁMKY S DOBRÝM JMÉNEM .............................................................................................. 31 2.8 OCHRANNÉ ZNÁMKY A JINÉ ZPŮSOBY OCHRANY PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ V ČR .............................................................................................. 32 3 MEZINÁRODNÍ ÚPRAVA OCHRANNÝCH ZNÁMEK .................................. 34 3.1 MEZINÁRODNÍ DOHODY O OCHRANNÝCH ZNÁMKÁCH.......................................... 34 3.2 MEZINÁRODNÍ INSTITUCE ZABÝVAJÍCÍ SE OCHRANNÝMI ZNÁMKAMI ................... 37 3.3 OCHRANNÉ ZNÁMKY V ZAHRANIČÍ ...................................................................... 38 3.3.1 Evropská ochranná známka ......................................................................... 39 3.3.2 Mezinárodní ochranná známka .................................................................... 40 II PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 42 4 ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ BANKA ...................................................... 43 4.1 HISTORIE ČSOB .................................................................................................. 43 4.2 SOUČASNOST ČSOB ............................................................................................ 43 4.3 ČSOB A JEJÍ OCHRANNÁ ZNÁMKA ....................................................................... 45 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 56 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................. 57 SEZNAM ILUSTRACÍ ..................................................................................................... 59 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................... 60

-5-

ÚVOD V této práci bych rád čtenáře seznámil s problematikou ochranných známek, zejména ochranných známek v ČR, a tyto teoretické náleţitosti potom prezentoval na příkladu ochranných známek Československé obchodní banky. Tuto tématiku jsem si vybral z toho důvodu, neboť ochrana prostřednictvím ochranných známek je stále více rozšířeným druhem průmyslového vlastnictví, a proto je dle mého názoru vhodné čtenáře s touto problematikou seznámit. V první kapitole se budu zabývat ochrannou známkou obecně. To znamená, ţe čtenáře seznámím se základní definicí ochranné známky a uvedu také několik kategorií, podle kterých se ochranné známky dělí. Součástí této kapitoly bude seznámení s vývojem ochranných známek, a to od prvopočátků ve starověku aţ po současnou úpravu s důrazem na vývoj problematiky ochranných známek na území Čech, Československa a České republiky. Druhá kapitola se jiţ bude věnovat současnosti ochranných známek v České republice s důrazem na popis procesu zápisu ochranné známky včetně moţnosti námitek, připomínek a opravných prostředků proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví Samozřejmě se zmíním o právní úpravě ochranných známek v ČR a o právech samotného majitele. Závěr této kapitoly

pak bude srovnávat ochrannou známku a jiné způsoby

ochrany duševního vlastnictví včetně moţných interakcí s důrazem na internetové domény a označení původu. Tématem druhého pododdílu této části bude otázka ochranných známek a jejich vyuţití v zahraničí. Cílem ovšem nebude podrobně popsat právní úpravu v zahraničí, neboť ta je díky harmonizaci do značné míry identická, spíše jen upozornit na pár dle mého názoru zajímavých odlišností od právní úpravy v České republice. Část tohoto pododdílu bude také pojednávat o evropské a mezinárodní ochranné známce jako o vyšším a účinnějším stupni ochrany duševního vlastnictví. Závěrem pak zmíním některé mezinárodní dohody týkající se ochranných známek a mezinárodní instituce působící v oblasti ochranných známek. Ve druhé části bych se rád zaměřil konkrétně na Československou obchodní banku. První dvě kapitoly se budou věnovat historii tohoto finančního ústavu a jeho současnosti včetně vlastnické struktury, jejich změn a celkového zaměření. Závěrečná kapitola se bude -6-

zabývat přímo ochrannými známkami Československé obchodní banky, zejména jejich popisu ve vztahu k teoretickým předpokladům ochranné známky, jak byly popsány v části první.

-7-

I. TEORETICKÁ ČÁST

-8-

1

OCHRANNÁ ZNÁMKA

Ochranná známka je označení, za pomocí kterého jsou identifikovány firmy, jejich výrobky a sluţby. Kromě této identifikační a rozlišovací funkce můţe mít a má také funkci ochrannou , monopolizační a propagační. Rozlišovací a identifikační funkce ochranné známky pomáhá zákazníkům vybrat si kýţený produkt či sluţbu, které tak zbavuje anonymity a pomáhá přesně určit původ daného zboţí či sluţby. Rozlišení funguje jak mezi odlišnými typy výrobků a sluţeb (např. i průměrnému zákazníkovi je jasné, ţe kdyţ si koupí Kofolu, dostane nealkoholický nápoj), tak i mezi výrobky a sluţbami podobného či stejného vyuţití (příkladem BUDIŢ preference určitých značek piv, kdy zákazník, který si oblíbil například Budvar by si nikdy nekoupil Kozla). S rozlišovací a identifikační funkcí do značné míry souvisí i funkce ochranná. Pokud si zákazník zakoupí zboţí určité značky, očekává, ţe toto zboţí bude mít určitou kvalitu a bude splňovat určité poţadavky, ať uţ to budou například poţadavky na pouţité suroviny (příkladem budiţ pivo ze ţateckého chmele), oblast, kde se zboţí vyrábí (například v případě francouzských vín), výrobních postupů (zejména potravinářské zboţí) či receptur. Zákazník si pak kupuje zboţí určité značky s tím, ţe všechny tyto náleţitosti jsou splněny. Je poté zájmem samotné firmy, aby v rámci udrţení dobré pověsti značky pečlivě hlídala tyto náleţitosti a tak dále zvyšovala hodnotu své značky. Ochranná funkce (někdy také nazývána garanční) ovšem svědčí i samotnému výrobci, neboť jejím prostřednictvím vlastník ochranné známky znemoţňuje jiným výrobcům, aby na jeho pověsti parazitovali, případně ji poškozovali prodejem nedostatečně kvalitních výrobků. Bez této funkce by samozřejmě výše uvedené jednání třetích osob vedlo brzy k odlivu zákazníků od vlastníka ochranné známky a k poškození jeho pověsti, případně k nepříliš legálním ziskům třetích osob. Propagační funkce umoţňuje výrobcům prostřednictvím ochranné známky dostávat výrobky či sluţby do širšího povědomí veřejnosti, a tím zvyšovat poptávku po zboţí. Monopolizační funkce je další důleţitou funkcí ochranné známky, a vlastně vrcholnou fází propagační funkce . Projevuje se zejména u velkých nadnárodních firem, jako je Coca Cola, Apple a podobné firmy. Spočívá v tom, ţe při růstu povědomí o určité značce zákazníci podvědomě přiřazují tuto značku k určitému druhu zboţí či sluţeb, a tato -9-

značka se pak dokonce stává i jakýmsi symbolem tohoto zboţí (Coca Cola u nealkoholických nápojů, IBM/Apple u počítačů, Rolls Royce/Mercedes u aut), takţe i lidé, kteří si daný výrobek nikdy nezakoupili ví, co je danou značkou označeno. S monopolizační funkcí souvisí i jistý problém stádnosti spotřebitelů. Pokud je značka opravdu známá a oblíbená (ačkoliv známost není úplně nutná, stačí, aby si i v úzkém kruhu zákazníků vybudovala pověst), tak i lidé, kteří si nikdy ţádné zboţí této značky nekoupili v různých testech tuto značku favorizují. Primárně je to patrné zejména v oblasti technologií.1 Mimo tyto funkce existuje celá řada dalších, např. stimulační (ta vede vlastníka ochranné známky ke snaze o udrţování, případně i zvyšování kvality zboţí či sluţeb ochrannou známkou chráněných a tak k udrţování dobré pověsti podniku a ochranné známky jako takové), ovšem výše uvedené jsou ty nejdůleţitější. Ochrannou známku obecně tvoří označení schopné grafického znázornění. Můţe jít například o slovo, jako v případě Apple, Škody či Budweiseru, coţ je nejčastější forma ochranné známky z důvodu relativní jednoduchosti. Do této kategorie samozřejmě spadají i známky tvořené čísly (např. 4711) a také slogany (S Čedokem za hranice všedních dnů). V případě sloganů je pak předmětem ochrany slogan jako celek, nikoliv jednotlivá slova. Pokud se bude jednat o shluk písmen a čísel neodpovídající slovotvorným hlediskům, bude toto označení jako ochranná známka zapsána pouze v případě, ţe má rozlišovací schopnost pro příslušné výrobky či sluţby2. Tyto známky jsou provedeny v běţném písmu a známku samotnou tak tvoří přímo dané slovo, číslo či slogan, narozdíl od takzvaných slovních grafických známek (například Coca Cola), kde je chráněno dané slovo provedené ve specifické grafice. Nejedná se ovšem o obrazovou ani kombinovanou ochrannou známku, neboť nejdůleţitějším prvkem ochranné známky stále zůstává slovo samotné. Druhou nejčastější formou ochranné známky je logo, jako například okřídlený šíp Škody, nakouslé jablko Apple nebo dvojitý oblouk McDonald's. Schází zde slovní prvek

1 Viz. například :http://ekonomika.ihned.cz/c1-51349870-tretina-diskutujicich-na-internetu-nenavidifacebook-miluji-apple-a-google 2 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2.vyd. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 125.

- 10 -

a ochranná známka je tvořená pouze a jen obrazem, geometrickým prvkem či jiným grafickým provedením. Relativně nejsloţitější ochrannou známkou je pak ochranná známka znázorněná tvarem výrobku nebo obalu, tzv. prostorová ochranná známka. Nejslavnějším příkladem je zcela jistě láhev Coca Coly nebo třeba čokoláda Toblerone a její proslulý tvar, údajně se inspirující u alpských vrcholů. U nás je pak příkladem prostorové ochranné známky zejména láhev Becherovky. Tento druh známky můţe být chráněn i jako průmyslový vzor. Poslední z moţností je ochranná známka tvořená barvou, případně kombinací barev. Zde ovšem lze prostřednictvím ochranné známky chránit pouze přesně specifikovaný odstín určité barvy, který je v přihlášce identifikován

uvedením čísla

odstínu podle některého ze vzorníků barev (v Evropě především CMYK, PANETONE, RAL). Příkladem takovéto známky můţe být například specifický odstín fialové barvy na obalech čokolád Milka. Spíše zajímavostí jsou ochranné známky pohyblivé, kombinované často i se zvukovou znělkou (ochrannou známku pak tvoří celek, příkladem jsou filmové společnosti jako Metro Goldwyn Mayer se svým proslulým řvoucím lvem). Tyto pohyblivé známky se ovšem povaţují za známky obrazové, slovní či kombinované, zachycené v určitém pohybovém záběru a nejsou tedy samostatným druhem ochranných známek jako takovým. Výše uvedené způsoby lze u ochranných známek samozřejmě kombinovat. Zde je jistou výhodou, ţe kombinované označení je chráněno jako celek, a tak je moţné pro získání rozlišovací způsobilosti doplnit například geometrický obrazec pouze jedním písmenem a takto vytvořenou ochrannou známku přihlásit. Případně je moţné také chránit konkrétní barevné provedení ochranné známky (jak bude uvedeno v kapitole o ČSOB, tohoto faktu lze velmi dobře vyuţít). Kromě výše uvedeného se pro ochrannou známu pouţívá také odlišné označení v závislosti na tom, zda byla zapsána v rejstříku ochranných známek (u nás vedený Úřadem průmyslového vlastnictví). Dle tohoto jsou ochranné známky značeny: 1.

TM

pro neregistrovanou obchodní značku pouţívanou pro značkové zboţí,

2.

SM

pro neregistrovanou značku pouţívanou pro značkové sluţby a

3. ® pro registrovanou obchodní značku.

- 11 -

S výše uvedeným souvisí také odlišné způsoby moţností pro uplatňování práv plynoucích z ochranné známky. Jde konkrétně o tyto3: 1. ochrana označení jako obchodního tajemství – před samotným zápisem ochranné známky, 2. ochrana komerčních symbolů, např.reklamních sloganů jako děl, která lze chránit autorským právem, 3. ochrana nezapsaných ochranných známek podle ustanovení o potlačování nekalé soutěţe, 4. ochrana ochranných známek podle známkových zákonů a mezinárodních smluv, 5. zvláštní ochrana některých ochranných známek na základě jejich pověsti a 6. ochrana ochranných známek na základě jejich zápisu – zde jde patrně o nejčastější formu ochrany. Všechny výše uvedené prostředky lze pouţívat samostatně, nebo ve spojení. Kromě tzv. individuálních ochranných známek, které slouţí k označení výrobků jednotlivých podniků, existují i kolektivní ochranné známky, které jsou pouţívány zejména sdruţeními výrobců. Zvláštní kategorií jsou potom certifikační známky, které jsou pouţívány pro označování identifikovatelných standardů. U nás je takovou známkou například označení Klasa či Bio. Zde platí, ţe majitel certifikačních známek nemá právo je pouţívat. Dále můţeme ochranné známky dělit také na uţívané a neuţívané. Zatímco princip uţívaných ochranných známek je jasný (je zde jen potřeba upozornit na nutnost řádného a nikoliv jen fiktivního uţívání), potom v případě neuţívaných známek není situace zdaleka tak jednoduchá. Kromě případů, ţe vlastník ochrannou známku neuţívá prostě proto, ţe nechce nebo ţe na ni zapomněl, sem patří i ochranné známky spekulativní přihlašované nikoliv za účelem uţívání, ale za účelem pozdější výhodné transakce, ochranné známky blokáţní, kdy se jedná o známky podobné původní přihlášené známce a vytvářející tak kolem ní jakýsi obranný val a konečně ochranné známky zásobní přihlašované pro budoucí uţití například v případě uvedení nového výrobku na trh4.

3 Kolektiv autorů. Duševní vlastnictví jako zdroj kvalitativního rozvoje. 1.vyd. Praha: Úřad průmyslovéhho vlastnictví, 2004. ISBN 80-7282- 031-1. s. 66. 4 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví. 2. vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9.

- 12 -

Moţných dělení ochranných známek je samozřejmě celá další řada (např. na výrobní, sluţeb a obchodní), ovšem není v moţnostech této práce vyčerpat tyto moţnosti zcela a výše uvedená dělení dle mého názoru plně postačují, neboť pokrývají právě nejvýznamnější dělení ochranných známek.

1.1 Historie a vývoj ochranných známek V této kapitole bych se rád zaměřil na vývoj ochrany duševního, zejména průmyslového vlastnictví prostřednictvím ochranných známek, a to zejména na území Českého království, Československa a České republiky. Tato forma ochrany průmyslového vlastnictví má u nás dlouhou tradici, částečně přerušenou mezi roky 1948 – 1989. Po roce 1989 se řada podniků snaţila opět navázat na svoji předválečnou tradici, a to i v souvislosti s pouţíváním ochranných známek. Vznikala také řada nových firem, často ve zcela nových oblastech podnikání (např. počítačové technologie), které se samozřejmě také snaţily o ochranu svého know – how a své pověsti, a to právě i prostřednictvím ochranných známek. To

ve spojení se vstupem České

republiky do Evropské unie znamená novou kapitolu v historii uţívání ochranných známek na našem území. Za první ochranné známky můţeme v období prvních civilizací označit značky vlastníků a výrobců. V souvislosti s rozvojem obchodu totiţ dochází k situaci, kdy se na stejných místech objevuje větší mnoţství totoţných výrobků, které potřebují být okamţitě rozlišeny. S tím souvisí i snaha prosadit ochranu tohoto značení také právní formou, coţ prakticky vede k vývoji stále sloţitějšího označení a následně ochranných známek jako takových. Výše uvedené právní ochrany se ve větší míře dostalo ochranným známkám aţ v antickém Římě. Tato ochrana jiţ umoţňovala trestní stíhání těch, kteří známku vyuţívali nedovoleně, ovšem byla pouze dočasná. Kromě rozlišovací funkce z předchozího období začaly známky plnit také funkci oznamovací (například na vývěskách obchodů, kdy kaţdý díky známce/označení věděl, co lze na daném místě zakoupit), tak i funkci kontrolní, coţ souviselo s rozvojem otrokářství a potřebou označovat svůj majetek, zejména tedy otroky. Primárními uţivateli ochranných známek v období feudalismu byly zejména šlechtické rody. Jak je z historie patrné, plnily funkci ochranných známek zejména rodové - 13 -

erby, které byly snadno rozeznatelné a díky dobré administrativě (zejména nutnosti zápisu přesné podoby erbů do zemských desek) velice dobře identifikovatelné. Označovaly nejen přímo svého majitele, ale i veškerý jeho majetek . Samotné uţívání těchto značek ovšem bylo regulováno spíše obyčeji, jako je například přidání břevna, pokud znak uţíval nejstarší syn, omezení některých prvků znaku dle šlechtické hodnosti a podobné. Šlechtické rody v uţívání znaků brzy následovaly cechy a měšťané. Vedlo k tomu zejména postupné bohatnutí těchto vrstev v tomto období a také (jako jiţ dříve) nutnost odlišení vlastních výrobků na trhu. Specifickým druhem pak byly cechovní znaky, které neoznačovaly jednotlivé výrobce, ale celá jejich sdruţení. S tím pak souvisela jednak práva výrobců (kdo nebyl v cechu a nesplnil podmínky dané cechem, nemohl dané povolání vykonávat), tak i povinnosti (velmi hlídána byla například kvalita výrobků, ale také jejich mnoţství z důvodu moţné konkurence). K těmto znakům pak někdy bylo přidáno i zeměpisné označení kvůli obchodu s jinými městy a případně i zeměmi. S nástupem kapitalismu ovšem přestává toto označení, s ním spojená práva a povinnosti a vlastně úprava značek a ochranných známek jako celek postačovat. Cechovní výrobu s relativně malým objemem postupně nahrazuje tovární a manufakturní velkovýroba. To s sebou samozřejmě přináší podstatné zvětšení konkurence mezi jednotlivými výrobci a také potřeba výrobce zviditelnit, zajistit mu reklamu a tak ho zvýhodnit před dalšími výrobci na trhu. V tomto období tedy nastává postupné rozšiřování uţívání ochranných známek, které se stávají i dále sloţitějšími z důvodu zdokonalení ochrany, ale také snadněji zapamatovatelnými z důvodu reklamy. Samotní výrobci se snaţí uvést svou známku do povědomí co nejširší veřejnosti, aby si budoucí zákazníci své zboţí objednávali jiţ podle značky. Spolu s rozšířením uţívání ochranných známek dochází také ke zlepšení jejich právní úpravy, kdy známky jsou proti zneuţití chráněny registrací a tak dochází konečně ke vzniku ochranných známek jako takových. Díky nástupu kapitalismu tak konečně nastaly specifické podmínky ke vzniku úpravy ochranných známek tak, jak je známe dnes. Na našem území se prvním právním předpisem upravujícím ochranné známky stal zákon na ochranu průmyslových známek a jiných označení, vydaný císařským patentem - 14 -

č.230 ze 7.prosince 1858 platný od 1.ledna 1859. První ochrannou známkou zapsanou podle tohoto zákona se díky tradici stala známka Pilsner beer.5 Výše uvedený zákon neuváděl druhové členění ochranných známek, ovšem vypočítával jiţ označení vyloučená ze zápisu, mimo jiné označení nemravná či klamavá, v čemţ se do značné míry podobal moderní právní úpravě. Tehdejší známkové právo bylo úzce spjato s podnikem, při převodu podniku přešlo na nového majitele a při zániku podniku zanikalo také známkové právo. Ochrana spočívala v moţnosti uţití soukromoprávních prostředků a také v moţnosti uţití ustanovení trestního zákona, například v podobě přečinu uţívání stejné nebo snadno zaměnitelné známky. Do konce 19. století byl tento zákon několikrát novelizován, kdy došlo i k přiznání známkového práva cizozemcům a k vytvoření ústředního známkového rejstříku. Po vzniku samostatné republiky došlo i v oblasti známkového práva k převzetí rakouských právních předpisů. Prvním skutečně československým předpisem v této oblasti byl zákon č. 27/1933 Sb., který mimo jiné zaváděl negativní vymezení ochranné známky a také zaváděl zákaz uţívání úředních, zkušebních, záručních a puncovních značek. Poprvé byla také upravena ochrana uplatňování prioritního práva. Po 2. světové válce byla na našem území úloha ochranné známky v souvislosti se změnou společenských poměrů degradována. Ochranná známka ztratila řadu ze svých funkcí, neboť na centrálně plánovaném trhu jiţ neexistovala konkurence a podniky tak nemusely bojovat o spotřebitele. Tyto funkce zůstaly částečně zachovány v mezinárodním obchodu, ovšem ve vnitřním obchodu slouţila ochranná známka především spotřebiteli, kterému pomáhala s orientací v nabídce. Právním předpisem, upravujícím v tomto období ochranné známky, byl zákon č. 8/1952 Sb., který se od předchozích úprav lišil například tím, ţe postrádal definici ochranné známky a neznal ani ochrannou známku sluţeb. Zajímavostí je, ţe tento zákon nebyl aţ do roku 1988 novelizován a fakticky tak beze změny platil téměř 40 let.

5 Pelíšková, Radka; Šebesta, Kamil. Ochranné známky a jejich historický vývoj[online]. c24.3.2011 [cit. 2011- 04-13]. Dostupný z WWW: .

- 15 -

Nové tendence v oblasti ochranných známek se začali projevovat jiţ v roce 1988, kdy byl přijat zákon č. 174/1988 Sb., který jiţ lépe reagoval na vývoj v zahraničí i na počínající obnovu kapitalistických obchodních vztahů na našem území. Tento zákon obsahoval zároveň pozitivní i negativní vymezení ochranné známky. Uváděl také relativní i absolutní překáţky zápisu známky. Novinkou bylo zavedení tzv. karenční lhůty, kdy po dobu dvou let nemohlo být zapsáno označení shodné se známkou, ke které právo zaniklo. Přihlašovatel potom musel mít právní způsobilosti a musel vykonávat hospodářskou činnosti, s čímţ souvisel i nově zavedený institut povinného vyuţívání ochranné známky. Mělo se tak předejít situaci, kdy fyzická osoba například zaregistrovala řadu ochranných známek, a znemoţnila tak jejich uţití dalším firmám. Pokud chtěl přihlašovatel přihlásit známku v zahraničí, musel ji nejprve přihlásit v České republice. Ochranná lhůta byla 10 let s moţností dalšího prodlouţení. Nová úprava pak přišla spolu se zákonem č. 137/1995 Sb. Došlo k posílení vlastníka ochranné známky, bylo také zavedeno námitkové řízení před zápisem známky do rejstříku, coţ spolu s dalšími kroky vedlo k postupné harmonizaci s platnou komunitní úpravou. Dalším krokem v této harmonizaci pak byl především zákon č. 411/2003 Sb., zákon č. 221/2006 Sb. a vyhláška č. 97/2004 Sb., která obsahovala poţadavky Úřadu průmyslového vlastnictví ve známkoprávní oblasti. Z této kapitoly je patrné, ţe ochranné známky mají za sebou bohatou historii, která ovšem zcela jistě není zdaleka uzavřena, a naopak lze předpokládat další vývoj spolu s rozvojem technologie a vznikem dosud neznámých značek (3D, hologramy, pachové či chuťové značky). Samotná funkce značek se také stále mění, značky přestávají být pouze označeními a samotné se stávají předmětem převodů či investicí, a to i bez návaznosti na hmotné statky.

- 16 -

2

OCHRANNÁ ZNÁMKA V ČR

V této části bych se rád zaměřil na úpravu ochranných známek v České republice (kterých je zde více neţ 256 000), zejména na celý průběh procesu zápisu včetně moţných námitek a na práva i povinnosti majitele ochranné známky. Na závěr kapitoly srovnám ochranné známky s jinými způsoby ochrany duševního vlastnictví včetně moţných interakcí mezi jednotlivými způsoby.

2.1 Právní úprava ochranných známek v ČR V této kapitole bych se rád věnoval shrnutí právní úpravy ochranných známek v ČR s důrazem na zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, který rozeberu podrobněji. Aby nedošlo ke zbytečnému zahlcení této kapitoly, nebudou zde uvedeny vyhlášky, prostřednictvím kterých ČR nebo Československo přistoupilo k mezinárodním dohodám týkajícím se ochranných známek, a to jak multilaterálním, tak bilaterálním. Jak jiţ bylo uvedeno výše, nejdůleţitějším právním předpisem v oblasti známkového práva v ČR je zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, platný od 1.4.2004. K tomuto zákonu byla vydána jako prováděcí předpis vyhláška č. 97/2004 Sb. S problematikou ochrany duševního vlastnictví prostřednictvím ochranných známek je také spjat zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví a zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení. Řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů pak upravuje vyhláška č. 550/1990 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů. Při řízení o zápisu ochranné známky a při jejím uţívání se samozřejmě uţije podpůrně celá řada dalších zákonů. Jedná se zejména o správní řád , obchodní zákoník (zde se uţijí především ustanovení o obchodním tajemství, know – how, nekalé soutěţi a licenční smlouvě) a zákon o správních poplatcích . Samotný zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách se sestává z 56 paragrafů ve 13 hlavách. Nejdůleţitější jsou hlavy I aţ VIII, které pojednávají obecně o ochranné známce jako takové. Hlava IX upravuje zvláštnosti kolektivních ochranných známek, hlava X řízení před Úřadem, hlava XI vztahy k zahraničí, tj. zejména mezinárodní ochranné známky, hlava XII se zabývá ochrannými známkami Společenství a hlava XIII - 17 -

obsahuje víceméně standardní část s přechodnými, zmocňovacími a zrušovacími ustanoveními. O obsahu jednotlivých ustanovení bude podrobněji rozepsáno v příslušných kapitolách této práce. Zákon jako takový byl doposud třikrát novelizován ( zákony č. 501/2004 Sb., 221/2006 Sb. a 296/2007 Sb.) a jde tak v rámci českého právního řádu o relativně stabilní předpis. Zajímavostí je, ţe zákon v rámci tzv. přílepku ve své závěrečné části mění zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, tj. problematiku naprosto odlišnou od problematiky ochranných známek. Bohuţel, přílepky jsou častým a velmi kritizovaným nešvarem českého zákonodárství. Oproti předchozí právní úpravě zákon rozšířil okruh osob, které mohou podávat přihlášku ochranné známky, kdy uţ to nadále nemusí být pouze podnikatelé, ale můţe to být jakákoliv právnická či fyzická osoba a dokonce i subjekty veřejného práva, jako je například stát. Jak je z výše uvedeného patrné, jedná se o relativně nové předpisy, které tak umoţňují skutečně moderní úpravu práv a povinností. Česká republika jako člen WIPO6, EPO7 a smluvní strana Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (takzvaná dohoda TRIPS) je samozřejmě vázána řadou mezinárodních smluv upravujících problematiku ochranných známek. O těchto smlouvách bude pojednáno v samostatné kapitole.

2.2 Úřad průmyslového vlastnictví Úřad průmyslového vlastnictví byl zaloţen zákonem č. 305/1919 Sb. jako Patentní úřad. Současně s ním byl zaloţen Patentní soud. Samotné řízení o ochranných známkách ovšem aţ do 1. ledna 1950 probíhalo před obchodními a ţivnostenskými komorami a u ministerstva průmyslu8, přičemţ odvolacím orgánem byl Nejvyšší soud. 1. dubna 1952 byl zřízen Úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty, později přejmenovaný na Úřad pro vynálezy, respektive Státní úřad pro vynálezy a normalizaci.

6 Mezinárodní organizace duševního vlastnictví 7 Evropský patentový úřad 8 Úřad průmyslového vlastnictví [online]. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví. c2008, poslední revize 16.2. 2010 [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW:.

- 18 -

Po několika dalších přejmenováních konečně vznikl Úřad průmyslového vlastnictví ve své současné podobě. Úřad průmyslového vlastnictví byl zaloţen zákonem č. 21/1993 Sb. jako ústřední orgán státní správy České republiky. Jeho působností je rozhodovat v rámci správního řízení o poskytování ochrany vynálezům, uţitným vzorům, topografiím polovodičů, označením původu výrobků a samozřejmě ochranným známkám a také vedení národních rejstříku těchto předmětů průmyslového vlastnictví. Dále úřad také vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích a vede a zpřístupňuje fond světové patentní literatury. V čele Úřadu stojí předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda.

2.3 Základní náleţitosti a zápisná způsobilost ochranných známek Pokud má být známka způsobilá k zápisu do rejstříku, musí splňovat řadu náleţitostí. Známka musí být graficky znázornitelná a musí být způsobilá rozlišit výrobky a sluţby pocházející od různých podnikatelů. Z výše uvedeného je patrné, ţe na rozdíl od zahraniční úpravy není v České republice moţné přihlásit například ochrannou známku zaloţenou na vůni. Stejně tak není moţné zapsat známku, která je natolik obecná, ţe nemá potřebnou rozlišovací schopnost. Zde je otázkou například pivo Lahváč, kdy se podle mě jedná právě o tento případ. Předpokládám ale, ţe Lahváč není právě z tohoto důvodu zapsanou ochrannou známkou. Příkladem označení, která mohou být v ČR zapsána jako ochranné známky, jsou například jména, podpisy, akronymy, ale i etikety, barvy a dokonce hudební znělky. V posledním případě však vidím rozpor s poţadavkem na moţnost grafického znázornění ochranné známky, s výjimkou případu, kdy je hudební znělka uvedena ve formě notového zápisu. Zde ovšem nastává problém s případnou interpretací dané hudební znělky, neboť nelze vţdy zaručit, ţe interpretace bude identická, coţ jde proti smyslu a účelu ochranných známek. Naprosto nemoţné je v ČR zapsat čichovou známku, a to jednak z důvodu její absolutní grafické neznázornitelnosti (i kdyţ lze namítat, ţe tento problém by šlo obejít podrobným popisem dané vůně), tak zejména faktem, ţe kaţdá taková známka po určité době vyprchá, a není tak moţné počítat s její trvanlivostí. Problematické (a stejně tak i u teoreticky moţných ochranných známek hmatových) by bylo i subjektivní vnímání dané - 19 -

známky, kdy podobně jako u ochranných známek ve formě hudebních znělek či zvuků nelze zaručit vţdy totoţné vnímání dané ochranné známky. Opakem k výše uvedeným příkladům označení, která lze zapsat jako ochrannou známku (s popsanými výjimkami ochranné známky zvukové, čichové a hmatové) jsou taková označení, která v ČR nemohou být zapsána jako ochranné známky, kdy rozlišujeme tzv. absolutní a relativní překáţky zápisu. U absolutních překáţek se jedná o označení, která: nemají potřebnou rozlišovací schopnost (sem patří i takzvané zdruhovělé ochranné známky, například linoleum), nemohou být graficky znázorněna (viz. problematika hudebních znělek či čichových známek), odporují veřejnému pořádku a dobrým mravům (pravděpodobně nejčastější příčina zamítnutí přihlášky, jde například o rasistická označení, ale i o vyuţití historických osobností či názvů státních orgánů), obsahují znaky vysoce symbolické hodnoty (především náboţenské symboly), obsahují označení chráněná podle ustanovení článku 6 ter Paříţské úmluvy (státní znaky a státní vlajky, zkratky a vlajky mezinárodních organizací) obsahují označení nechráněná ustanovením článku 6 ter Paříţské úmluvy, ovšem jejich uţití je předmětem zvláštního veřejného zájmu (nadace Naše dítě) jsou klamavá (viz například případ laudatorních označení jako je bestseller a podobných), jsou v rozporu se závazky z mezinárodních smluv (uţívání olympijských symbolů) , sestávají ze značek a údajů o druhu a kvalitě zboţí ( prvotřídní boty), sestávají z označení zeměpisného původu (označení pivo Plzeň není ochrannou známkou), sestávají z obvyklých značek nebo údajů, které se staly v běţném jazyce a obchodních zvyklostech obvyklými (ČSN,web) a označení tvořená výhradně tvarem výrobku, pokud tento tvar vyplývá z povahy výrobku, je nezbytný pro dosaţení technického výsledku nebo dává výrobku

- 20 -

podstatnou uţitnou hodnotu9(tvar holícího strojku, tvar zubní pasty vytlačené z tuby). Specifikem jsou ochranné známky u vína a lihovin, kde nemohou být zapsány takové známky, které obsahují zeměpisné označení ve vztahu k takovým vínům nebo lihovinám, které nemají uváděný původ (viz nedávný případ Tokajského vína ze Slovenska). Tento zákaz vyplývá z článku 23 Dohody TRIPS. Absolutní překáţky jsou taxativně vypočítány v ustanovení § 4 Zákona o ochranných známkách. Toto ustanovení také umoţňuje při splnění určitých podmínek některé absolutní překáţky pominout, a to překáţky spočívající v nedostatečné rozlišovací způsobilosti10. Tato označení mohou být zapsána do rejstříku, ale pouze v případě, ţe přihlašovatel prokáţe, ţe příslušné označení před podáním přihlášky rozlišovací způsobilost získalo, a to například prostřednictvím objednávek nebo propagačních materiálů. U relativních překáţek jde zejména o uplatnění námitek v řízení o zápisu ochranné známky, o kterých bude podrobněji pojednáno v následující kapitole. Do relativních překáţek zápisu patří také ochrana proti podávání přihlášek nepodaných v dobré víře (jde např. o spekulativní zápisy). Nejdůleţitější relativní překáţkou (a fakticky nejčastějším důvodem podání námitky proti zápisu ochranné známky) bude zaměnitelnost známky. Úřad průmyslového vlastnictví obecně kontroluje tři faktory, které by mohly vést k zaměnitelnosti známky, a to shodnost nebo podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou, shodnost nebo podobnost výrobků a sluţeb a konečně pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, přičemţ pro označení shodnosti za závadnou musí být kumulativně splněnyprvní dva faktory. Výjimkou, o které bude podrobněji pojednáno v pozdějších kapitolách, jsou tzv. všeobecně známé ochranné známky a známky s dobrým jménem. Kaţdý z těchto faktorů pak obsahuje další řadu kritérií, která se postupně vyvinula z rozhodovací praxe Úřadu průmyslového vlastnictví (např. faktor zaměnitelnosti označení se zkoumá z fonetického, vizuálního a sémantického

9 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2. vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 131. 10 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2. vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 134.

- 21 -

hlediska). Pro posouzení otázky zaměnitelnosti ovšem není důleţité, zda jsou výrobky či sluţby, pro které je ochranná známka přihlašována, ve stejných nebo odlišných třídách.11 Rozdílem mezi absolutními a relativními překáţkami zápisu je ten, ţe absolutní překáţky uplatňuje Úřad ex offo (jedná se tedy v podstatě o překáţky veřejnoprávní), v případě relativních překáţek zápisu musí vykonat určitou činnost třetí osoba (například podat námitku, půjde tedy fakticky o překáţky soukromoprávní). Výjimkou je případná kolize se staršími právy třetích osob podle ustanovení § 6 Zákona o ochranných známkách (existence starší ochranné známky , která je shodná co do vnějšího provedení i tříd výrobků a sluţeb, pro které je přihlášena), kdy Úřad provádí průzkum ex offo, ačkoliv se jedná o relativní překáţku zápisu. Tato překáţka můţe být zhojena udělením písemného souhlasu vlastníka nebo přihlašovatele starší ochranné známky se zápisem pozdější ochranné známky. Označení jiţ nelze po podání přihlášky změnit, v době podání musí mít definitivní podobu. Pokud by chtěl přihlašovatel učinit změnu, musí podat novou přihlášku.

2.4 Řízení o zápisu ochranné známky v ČR, námitky proti zápisu Před samotným zahájením procesu zápisu ochranné známky je vhodné provést rešerši, která pomůţe zjistit, zda přihlašované označení není jiţ pro podobné výrobky a sluţby registrováno. Na základě výsledku pak lze podat samotnou přihlášku k Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad). Přihláška musí obsahovat samotnou ţádost o zápis ochranné známky do rejstříku, jméno, příjmení a adresu trvalého bydliště, pokud jde o fyzickou osobu, případně obchodní firmu a sídlo, jde – li o právnickou osobu, seznam výrobků a sluţeb, pro které je poţadován zápis ochranné známky (dle Niceského třídění) a znění nebo plošné vyobrazení přihlašované ochranné známky (z důvodu moţnosti kontroly). Pokud je přihlašovatel zastupován, jsou součástí přihlášky i údaje o totoţnosti zástupce. Kaţdá přihláška můţe být podána pouze pro jednu ochrannou známku. V podané přihlášce uţ nelze aţ na výjimky (§27 zákona o ochranných známkách, např. název přihlašovatele) provádět ţádné změny. Lze jen uvést údaje uváděné

11 Viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. 11 Ca 258/2005-71

- 22 -

v přihlašovaném označení do souladu se skutečností bez změny celkového rázu přihlašovaného označení12. Je také moţné omezit seznam výrobků a sluţeb, pro něţ má být ochranná známka zapsána., případně lze tuto přihlášku rozdělit na více přihlášek nebo ji úplně vzít zpět. Po podání přihlášky splňující všechny stanovené náleţitosti vzniká přihlašovateli právo přednosti před později podanými přihláškami. První částí řízení je takzvaný formální průzkum, kdy Úřad zjišťuje, zda byly splněny všechny zákonné náleţitosti přihlášky, zejména přesné vyznačení tříd zboţí a sluţeb, pro které je známka přihlašována. Případné nedostatky pak můţe přihlašovatel v řádném termínu odstranit. Lhůtu pro odstranění nedostatků určí Úřad a musí být nejméně 15 dní. Po formálním průzkumu následuje samotný věcný průzkum, kdy Úřad kontroluje, zda byly splněny všechny podmínky pro zápis ochranné známky dle zákona. Při nesplnění Úřad přihlášku zamítne, je ovšem povinen umoţnit přihlašovateli se k zamítnutí přihlášky vyjádřit. Poté je přihláška zveřejněna na tři měsíce a třetí osoby k ní případně v této lhůtě mohou podat námitky. Lhůtu lze ovšem v určitých případech prominout, o čemţ rozhodne Úřad na základě obsahu spisu. O samotném námitkovém řízení bude podrobněji pojednávat následující podkapitola. Pokud v uvedené lhůtě ţádná osoba námitku nepodá, případně shledá – li Úřad námitky neopodstatněnými, přihlašovanou známku zapíše do rejstříku a vydá o tom oznámení ve Věstníku. Mimo toto základní řízení o přihlášení ochranné známky je moţné také ţádat o přiznání unijní priority, kdy kaţdý, kdo podá přihlášku ochranné známky v jedné unijní zemi, má přednostní právo při podání přihlášky v ostatních zemích. Lhůta pro uplatnění tohoto práva je 6 měsíců. Lze také přihlásit ochrannou známku zapsanou v ČR jako mezinárodní ochrannou známku na základě Madridské dohody. Tato přihláška se podává u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ţenevě a to prostřednictvím příslušného zápisného úřadu.

12 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2.vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 138.

- 23 -

Podrobnosti o obou předchozích moţnostech budou popsány v příslušných kapitolách. Za podání přihlášky ochranné známky je třeba zaplatit správní poplatek. Základním poplatkem je 5000 Kč za jednu ochrannou známku maximálně pro tři třídy zboţí a sluţeb. Rozšíření o další třídu stojí 500 Kč maximálně do celkové výše 26000 Kč (při 45 třídách zboţí a sluţeb). Tento poplatek je splatný k datu podání přihlášky. Poplatek za prodlouţení platnosti ochranné známky o dalších 10 let činí 2500 Kč. Oproti předchozí právní úpravě jiţ není třeba skládat kauci na náklady řízení. V případě, ţe přihlašovatel nesouhlasí s rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví, můţe proti němu ve lhůtě 1 měsíce od doručení rozhodnutí podat rozklad. Ten musí být věcně odůvodněný, doloţený důkazy a při jeho podání je třeba zaplatit správní poplatek. O rozkladu jako takovém pak rozhoduje předseda Úřadu průmyslového vlastnictví s přihlédnutím ke stanovisku rozkladové komise. Rozklad má jako řádný opravný prostředek odkladný účinek, ovšem devolutivní účinek nikoliv, neboť Úřad nemá nadřízený orgán. Všechna rozhodnutí Úřadu je také moţné přezkoumat ve správním soudnictví, přičemţ příslušným soudem je Městský soud v Praze a v případě kasační stíţnosti proti jeho pravomocnému rozhodnutí bude rozhodovat Nejvyšší soud v Brně. Informace o rozkladu, stejně jako o přihlášce, zapsání, nezapsání, výmazu či zrušení ochranné známky uvádí Úřad ve svém Věstníku.

2.4.1

Námitkové řízení, obrana proti nezpůsobilému zápisu

Smyslem námitkového řízení je ochrana práv třetích osob a také prohloubení právní jistoty přihlašovatelů v případě kolize s právy jiných osob. Námitky lze podávat jen z důvodů specifikovaných v zákoně . Musí být věcně odůvodněny, doloţeny konkrétními důkazy a musí k nim být připojen návrh rozhodnutí. Námitka musí obsahovat spisovou značku a datum zveřejnění přihlášky ochranné známky, název a adresu sídla (případně jméno, příjmení a adresu trvalého pobytu) osoby, která námitku podala, označení výrobku nebo sluţby, které se námitka týká a také věcné odůvodnění a návrh úplného nebo částečného zamítnutí přihlášky.

- 24 -

Omezen je také okruh osob, které mohou námitky podávat. Dle zákona jde o tyto osoby: vlastník či přihlašovatel starší shodné či podobné ochranné známky, je-li tato známka zapsána nebo přihlášena pro podobné výrobky a sluţby a existuje zde pravděpodobnost záměny, vlastník nebo přihlašovatel starší shodné nebo podobné ochranné známky, která má v České republice dobré jméno, pokud by přihlašované označení nepoctivě těţilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména takového ochranné známky nebo jim bylo na újmu, vlastník starší shodné nebo podobné všeobecně známé známky, pokud se tato známka vztahuje na shodné nebo podobné výrobky a sluţby jako přihlašované označení a existuje zde pravděpodobnost záměny, případně pokud by uţívání přihlašovaného označené ve vztahu ukazovalo na vztah mezi výrobky a sluţbami a vlastníkem všeobecně známé známky, vlastníkem nebo přihlašovatelem podobné nebo shodné starší ochranné známky Společenství, a to jak přihlášené pro podobné či shodné výrobky a sluţby, tak i pro ochrannou známku Společenství s dobrým jménem, pokud by uţívání přihlašovaného označení nepoctivě těţilo z rozlišovací schopnosti nebo dobrého jména nebo jim bylo na újmu, uţivatel nezapsaného nebo jiného označení uţívaného pro shodné nebo podobné výrobky, pokud takové označení vzniklo před dnem podání přihlášky shodného nebo podobného označení a pokud toto nezapsané označení nemá pouze místní dosah, fyzická osoba, jejíţ právo na jméno a na ochranu projevů osobní povahy můţe být dotčeno přihlašovaným označením, osoba, které náleţejí práva k autorskému dílu, která mohou být uţíváním přihlašovaného označení dotčena, vlastník staršího práva z jiného průmyslového vlastnictví, pokud mohou být práva z tohoto vlastnictví uţíváním přihlašovaného označení dotčena a tím, kdo je dotčen na svých právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře (ochrana proti spekulativním zápisům). O zrušení nebo neplatnosti ochranné známky a jejím vymazání z rejstříku rozhoduje výlučně Úřad na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu., přičemţ důkazní břemeno je - 25 -

na straně podavatele námitky, neboť Úřad zde vystupuje pouze v roli nestranného rozhodce a proces jako takový má povahu sporného (resp.,kvazisporného,) řízení ,inter partes,. Návrh musí obsahovat údaje identifikující ochrannou známku i její vyobrazení a název a sídlo majitele. Musí také obsahovat název a sídlo navrhovatele, odůvodnění včetně důkazů a návrh na rozhodnutí. Podává se ve dvou vyhotoveních. Z návrhu musí být patrné, zda navrhovatel ţádá o úplný nebo částečný výmaz ochranné známky. Důvody, pro které můţe být známka zrušena nebo prohlášena za neplatnou uvádí zákon (jde například o neuţívání ochranné známky či ztrátu rozlišovací schopnosti). Pokud ovšem majitel starší ochranné známky nepodá námitku v dané lhůtě a strpí uţívání novější ochranné známky po dobu 5 let od chvíle, kdy se o existenci této známky dozvěděl, nemůţe poţadovat její prohlášení za neplatnou. Jak je z výše uvedeného patrné, shodnost známek neprověřuje primárně Úřad průmyslového vlastnictví, ale musí si ji hlídat samotní majitelé starších zapsaných ochranných známek, a to buď sami, nebo ve spojení s odborníky provádějícími tzv. kontinuální rešerši.13 Dalším způsobem obrany proti zápisu nezpůsobilé ochranné známky je institut připomínek. Ty můţe narozdíl od námitek podávat kaţdý. Je třeba je podat písemně nejpozději do zápisu ochranné známky do rejstříku a řádně je odůvodnit. Nejčastějším odůvodněním připomínek bývají tzv. absolutní překáţky zápisu. Je ovšem vyloučeno podávat připomínky z námitkových důvodu. Zamezuje se tak moţnosti obcházení povinnosti zaplatit při podání námitek poplatek. Podávání námitek je zpoplatněno, a to částkou 1000 Kč za námitku. Podávání připomínek je bezplatné a neplatí se jiţ ani kauce na náklady řízení.

2.5 Práva a povinnosti vyplývající z vlastnictví ochranné známky v ČR Majitel ochranné známky musí udělit souhlas, pokud bude chtít druhá osoba uţít: - označení shodné s ochrannou známkou pro tytéţ výrobky nebo sluţby, pro které jiţ byla ochranná známka zapsána,

13 Zuzčáková, Tamara. Zaměnitelnost ochranných známek [online]. c2010, poslední revize 08.11.2010 [cit. 2011-04-12]. Dostupný z WWW: .

- 26 -

- označení, u kterého existuje na straně spotřebitelů pravděpodobnost záměny s jiţ zapsanou ochrannou známkou a - označení shodné s ochrannou známkou, která má v České republice dobré jméno, a toto označení by tedy nepoctivě těţilo z dobrého jména ochranné známky nebo jí bylo na újmu. Pokud bylo některé z výše uvedených oprávnění porušeno, má vlastník ochranné známky právo domáhat se zákazu porušení nebo ohroţení svého práva a můţe se domáhat i přiměřeného zadostiučinění. Stále má také právo na vydání bezdůvodného obohacení a na náhradu škody. Výjimkou z výše uvedeného je omezení vlastníka na základě §10 odst. 1 zákona č. 441/2002 Sb., o ochranných známkách, kdy vlastník není oprávněn zakázat třetím osobám uţívat v obchodním styku jejich jméno, příjmení, obchodní firmu či název, údaje týkající se druhu, jakosti, mnoţství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytnutí sluţby nebo jiných jejich vlastností a označení nezbytné k určení účelu výrobku nebo sluţby, zejména u příslušenství nebo náhradních dílů, pokud uţívání je v souladu s obchodními zvyklostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěţe, a to ani v případě, ţe jsou tato označení zaměnitelná s přihlášenou ochrannou známkou. Stejně tak nemůţe zakázat vyuţívání shodného či podobného označení, jestliţe práva k němu vznikla před podáním přihlášky a uţívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky. V případě, ţe došlo k porušení práva jiţ po zveřejnění přihlášky k zápisu známky, má vlastník také právo na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění. Tento institut slouţí k tomu, aby zabraňoval nepoctivým obchodníkům zneuţívat jiţ vymyšlené ochranné známky (které pak skutečny vlastník například kvůli formálním chybám nemohl podat). Dále má vlastník ochranné známky takzvané právo na informace. To spočívá v tom, ţe pokud druhá osoba uvede na trh zboţí či sluţby, které je doprovázeno označením shodným nebo podobným ochranné známce vlastníka, je vlastník ochranné známky oprávněn poţadovat informaci o původu zboţí či sluţby nebo dokladů je doprovázejících. Vlastník zapsané ochranné známky je oprávněn poţadovat na vydavateli nebo nakladateli publikace, v níţ je ochranná známka reprodukována, aby tato reprodukce byla opatřena údajem, ţe jde o ochranou známku. - 27 -

Pravděpodobně nejúčinnějším oprávněním vlastníka ochranné známky je právo poţadovat po soudu rozhodnutí o staţení a zničení výrobků, jejichţ uvedením na trh nebo i skladováním došlo k porušení či ohroţení práva majitele ochranné známky. Zničeny mohou být i materiály a nástroje určené k provádění této činnosti. Ve výjimečných případech soud povolí uvedení zboţí či sluţeb na trh po odstranění označení. Zvláštním případem je pak uţití tohoto zboţí (opět po odstranění označení) pro humanitární účely. Majitel samozřejmě můţe vyuţít licence, která můţe být výlučná (pouze jeden nabyvatel práva) nebo nevýlučná (více nabyvatelů práva), přičemţ pro kaţdý výrobek či sluţbu můţe být udělena samostatná licence (z logiky věci zde půjde o licenci výlučnou). Majitel by v licenci měl přesně určit předmět licence, území, na kterém je licence platná a další ujednání (například platbu licenčních poplatků). Jelikoţ je ochranná známka předmětem majetkových práv jako takových, lze ji také převést, kdy na rozdíl od licenční smlouvy dochází u původního majitele k úplné ztrátě práv vyplývajících z ochranné známky. Ochrannou známku je také moţné dát do zástavy, případně zdědit. Na druhou stranu můţe být i předmětem exekuce nebo můţe být zahrnuta do konkurzní podstaty. Všechny výše uvedené skutečnosti včetně licence musí být zapsány do rejstříku a proti třetím osobám jsou účinné právě aţ po provedení tohoto zápisu. Výše uvedená práva má majitel známky po dobu její platnosti, tj. 10 let. Majitel můţe poţádat o prodlouţení této doby o dalších 10 let, a to aţ do 6 měsíců po uplynutí předchozí ochranné lhůty. Pokud tak neučiní, jeho právo k ochranné známce zaniká, ovšem shodné označení můţe být pro nového přihlašovatele zapsáno aţ po uplynutí 2 let po zániku ochranné známky. Povinností majitele ochranné známky je také tuto známku vyuţívat. Některé právní řády poţadují jiţ při samotné přihlášce ochranné známky k zápisu prokázání úmyslu tuto ochrannou známku pouţívat. Český právní řád tuto problematiku upravuje tak, ţe pokud majitel ochrannou známku po dobu 5 let nevyuţívá a toto nevyuţívání řádně neodůvodní, můţe soud zápis této ochranné známky zrušit. Za řádné uţívání se povaţuje jak uţívání přímo vlastníkem, tak i uţívání na základě licenční smlouvy.

- 28 -

Opakem řádného vyuţívání je pak fiktivní vyuţívání, kdy je ochranná známka vyuţívána pouze pro účely propagační, inzertní či v obchodní korespondenci.14 Dalším omezením práva majitele ochranné známky je institut vyčerpání práv. To znamená, ţe pokud vlastník dal souhlas k pouţití ochranné známky na výrobcích, které byly pod touto známkou uvedeny na trh v ČR nebo EU, nemůţe zakázat jeho následný prodej dalšími subjekty. Výjimkou podle § 11 odst. 3 zákona č. 441/2003, o ochranných známkách jsou případy, kdy se stav nebo povaha těchto výrobků po uvedení na trh zhoršily. Je to naprosto logické, pokud toto vztáhneme na jednu z výše uvedených funkcí ochranné známky, která by spotřebitele měla mj. informovat i o určité kvalitě daného výrobku. Vlastník ochranné známky má kromě výše uvedených oprávnění, vyplývajících ze zákona o ochranných známkách, několik dalších moţností, jak svá práva chránit a prosazovat. Můţe vyuţít ustanovení Občanského soudního řádu, zejména § 80 písm.c (moţnost podání ţaloby na určení), § 74 a násl. (návrh na vydání předběţného opatření) a § 78 a 78a (návrh na zajištění důkazu). V trestněprávní oblasti by šlo pouţít ustanovení § 207 zákona č. 40/2009, o trestném činu neoprávněného uţívání cizí věci, případně i ustanovení § 209 o podvodu, § 220 o porušení povinnosti při správě cizího majetku. Primárním ustanovením v tomto případě je ovšem § 268 uvedeného zákona, který se týká porušení práv k ochranné známce a jiným označením a ve své nejvyšší sazbě umoţňuje soudu udělit trest ve výši tří aţ osmi let. Mimoto samozřejmě můţe vlastník ochranné známky vyuţít prostředky, které mu nabízí další právní předpisy, zejména obchodní zákoník, zákon o ochraně spotřebitele či zákon o přestupcích.

14 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2. vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 128.

- 29 -

2.6 Zánik ochranné známky V této kapitole se seznámíme s některými způsoby zániku ochranné známky. Obecně ochranná známka zaniká okamţikem, kdy nastala příslušná právní skutečnost, např. marně uplynula lhůta pro podání ţádosti o její obnovu15. Zde ovšem platí, ţe ochranní známka je neplatná ex nunc, tedy aţ od okamţiku, kdy došlo k oné právní skutečnosti. Výjimkou je pouze prohlášení známky za neplatnou, kdy je toto rozhodnutí účinné ex tunc, a na známku se tak pohlíţí, jako kdyby nebyla nikdy zapsána. Vlastník se můţe práv k ochranné známce vzdát, a to prohlášením u Úřadu. Toto prohlášení můţe podat vlastník jak pro všechny výrobky a sluţby, tak pouze pro jejich část. Úřad jako takový můţe zrušit ochrannou známku aţ po jejím zápisu do rejstříku, a to z následujících důvodů: neuţívání ochranné známky (viz výše), zdruhovění ochranné známky (v důsledku jednání či nečinnosti majitele ztratila ochranná známka rozlišovací schopnost.16) klamavost ochranné známky v důsledku nesprávného uţívání ochranné známky uţití ochranné známka v rámci nedovoleného soutěţního jednání (zde se předpokládá pravomocné soudní rozhodnutí, podle něhoţ je uţití ochranné známky nedovoleným soutěţním jednáním). Návrh na zahájení řízení musí být podán nejpozději do 6 měsíců od právní moci soudního rozhodnutí. Pokud se důvod vztahuje pouze k části výrobků a sluţeb, Úřad zruší ochrannou známku pouze v daném rozsahu. Jiným případem zániku ochranné známky, o kterém je blíţe pojednáno v jiných kapitolách této práce, je případ prohlášení známky za neplatnou. V tomto případě se vychází především z absolutních nebo relativních překáţek zápisu, a to tehdy, pokud byla známka zapsána do rejstříku v rozporu s těmito překáţkami. Známku je moţné prohlásit za

15 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2. vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 144 16 Kolektiv autorů. Duševní vlastnictví jako zdroj kvalitativního rozvoje. 1. vyd. Praha : ÚPV

- 30 -

neplatnou i tehdy, ţe se její vlastník vzdal práv z ochranné známky, případně uplynula její doba platnosti.

2.7 Všeobecně známé ochranné známky a ochranné známky s dobrým jménem Všeobecně známé ochranné známky mají oproti běţným ochranným známkám řadu specifik. K jejich ochraně je Česká republika zavázána především články 6bis Paříţské úmluvy a článkem 16 Dohody TRIPS. V prvé řadě jsou chráněny bez nutnosti zápisu, tudíţ jejich majitel nemusí splnit běţné formality pro ochranu známky. Tato známka je tak chráněna proti zápisu a uţívání třetími osobami. Míru známosti ochranné známky posuzuje kompetentní orgán (u nás Úřad průmyslového vlastnictví). Mezi faktory, které posuzuje, patří např. stupeň vědomosti o známce

v příslušném sektoru, trvání a rozsah (zeměpisný i obsahový) uţívání a

propagace známky (známky uţívané delší dobu na větším území mají větší pravděpodobnost, ţe budou uznány za všeobecně známé, souvisí to i s otázkou vědomosti o známce) a v neposlední řadě i hodnoty spojené se známkou. Pokud samozřejmě jiţ proběhlo řízení o vymáhání práv ke známce, při kterém byla známka označena za všeobecně známou, daný orgán k tomu přihlédne a fakticky tak napomáhá ke konstituování všeobecné známosti známky. Důvodem, proč všeobecně známé ochranné známky poţívají natolik široké ochrany, je fakt, ţe právě všeobecná známost ochranné známky vede jiné obchodníky ke snaze parazitovat na pověsti této známky jejím neoprávněným vyuţíváním, případně poškozováním pověsti. V obou případech je pak patrná snaha o vyvolání dojmu spojení s právoplatným vlastníkem ochranné známky. Mírně odlišnými jsou pak tzv. známky s dobrým jménem, které narozdíl od všeobecně známých ochranných známek identifikují majitele bez ohledu na druh sluţby či zboţí, a jsou tedy širší formou ochrany, neţ všeobecně známé ochranné známky, které jsou spojeny právě s určitým druhem zboţí a sluţeb. Určitým problémem v tomto případě je, ţe narozdíl od všeobecně známých ochranných známek neexistuje ţádný seznam známek s dobrým jménem, a je tudíţ obtíţné určit, zda se o takovou známku jedná, nebo nikoliv. Zde pak opět záleţí primárně na - 31 -

vlastníkovi, aby existenci dobrého jména známky prokázal, a na příslušeném orgánu (Úřad průmyslového vlastnictví), aby o této existenci a tedy moţnosti pouţívat ochrannou známku jako známku s dobrým jménem rozhodl.

2.8 Ochranné známky a jiné způsoby ochrany průmyslového vlastnictví v ČR V této kapitole se budu věnovat zejména vztahu ochranné známky a internetové domény, případně označení původu, neboť zde je dle mého moţnost konfliktu největší. Narozdíl od patentů se ochranné známky neváţí k výsledkům duševní činnosti, ale především k uţívání takto chráněného předmětu. Mimo ochranné známky rozeznáváme v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví v ČR chráněné právo k firmě a chráněné označení původu. Nově se rozvíjející oblastí úzce související s problematikou ochrany průmyslového vlastnictví je také ochrana vlastnictví internetových domén. Příkladem, jak se mohou tyto různé druhy práv průmyslového vlastnictví ovlivňovat, je samozřejmě jejich konflikt. Typickým příkladem je právě problematika internetových domén, kdy firma XXX má zapsánu ochranou známku XXX a firma YYY si koupí či pronajme internetovou doménu ve tvaru www.XXX.cz. Samozřejmě, bude záleţet na tom, s čím dané firmy obchodují. Pokud budou obě prodávat oděvy, konflikt nastane, pokud bude firma YYY prodávat například víno, konflikt nevznikne (teoreticky ale bude moţný konflikt kvůli parazitování na pověsti). Výjimkou pak budou takzvaně všeobecně známé ochranné známky. Samotná doména dokonce nemusí být ve výše uvedeném tvaru, stačí, jestliţe její dominantní prvek bude zaměnitelný s ochrannou známkou. Toto analogicky platí i pro označení firmy, nikoliv však pro označení původu, neboť to, jak jiţ bylo výše uvedeno, není způsobilé být zapsáno jako ochranná známka. Odlišností domén od ochranných známek je také to, ţe domény jsou z podstaty věci schopné být vyjádřeny pouze slovně a dochází tak k mnohem vyšší pravděpodobnosti záměny domén. V případě územní působnosti ochrany domén se pak obvykle vychází z cílového okruhu zákazníků, coţ ovšem dle mého můţe u globálních domén (Amazon, eBay) způsobovat řadu problému právě při určování cílového okruhu zákazníků. Specifikem domén jsou pak neaktivní domény, kdy uţivatel drţí doménu, která je ovšem dlouhodobě neaktivní a nelze tak pouţít ustanovení o zaměnitelnosti s ochrannou - 32 -

známkou. Na základě rozhodnuti Arbitráţního centra WIPO ve věci Telstra Corporation versus Nuclear Marshmallows17 lze ovšem z pasivity vyvodit spekulativní charakter jednání drţitele této domény, a postupovat pak na základě ustanovení týkajících se právě těchto spekulativních jednání. Moţností, která je také velmi častá, je konflikt mezi ochrannou známkou a označením původu. ÚPV dříve v této problematice vykládal zákon velmi přísně, kdy zamítal téměř kaţdé označení, které obsahovalo známy zeměpisný prvek, pokud se tento prvek neshodoval se sídlem přihlašovatele. Dnes je přístup ÚPV (a zároveň i přístup OHIM) flexibilnější. Ochranné známky mohou klamat o zeměpisném původu zboţí či sluţeb pokud výrobky vyráběné a sluţby poskytované na specifickém území mají určité znaky dané tímto zeměpisným prostředím a zároveň výrobky či sluţby, pro něţ je označení přihlašováno, nemají původ v takovém území 18. Klamavost je i tady zkoumána z hlediska průměrného spotřebitele, je ovšem třeba upozornit, ţe není moţné účelově podceňovat jeho znalosti (například nikdo asi nebude povaţovat výrobce alkoholu s názvem Moskevská působící v České republice za autentického ruského výrobce). Ochranná známka je tak ve vztahu k označení původu v současné době povaţována za klamavou v případě, ţe je s označením původu spojena určitá kvalita či provedení výrobku nebo sluţby a spotřebitel se na základě klamavé ochranné značky domnívá, ţe zboţí takto označené výše uvedené vlastnosti má.

17 Mališ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. IT systems [online]. 2011, no. 1-2. [cit. 2011-04-11] Dostupný z WWW:
- 33 -

3

MEZINÁRODNÍ ÚPRAVA OCHRANNÝCH ZNÁMEK

V této kapitole bych rád čtenáře seznámil s mezinárodní úpravou ochranných známek. V úvodu se zmíním krátce o mezinárodních dohodách upravujících tuto problematiku, kterými se musí řídit i jednotlivé zápisné orgány smluvních států, dále se budu zabývat mezinárodními organizacemi, a to zejména těmi, které vznikly na základě těchto dohod, ale i těmi, které stojí mimo tyto dohody a přesto je jejich činnost spjata s problematikou ochranných známek. Třetí části této kapitoly bude srovnání s úpravou ochranných známek v zahraničí, přičemţ zvláštní důraz bude kladen na evropské a mezinárodní ochranné známky jakoţto instituty, umoţňující zapisovatelům prostřednictvím několika málo úkonů získat ochrannou známku v řadě (často i ve všech) státech, které uţití těchto institutů umoţňují.Rozdíl mezi těmito dvěma způsoby zápisu ochranné známky je pak pouze v zápisném orgánu, u něhoţ se přihláška podává, a samozřejmě také v počtu států, které tento způsob přihlášení ochranné známky umoţňují. Je třeba připomenout, ţe zatímco v případě mezinárodní ochranné známky se jedná o do značně míry globální institut, evropské ochranná známka je institutem regionálním a jako taková má svůj protějšek například ve známkách udělovaných dalšími regionálními mezistátními organizacemi.

3.1 Mezinárodní dohody o ochranných známkách Primární a také nejstarší (pochází z roku 1883) mezinárodní dohodou o ochranných známkách je Paříţská úmluva. Jejími hlavními principy je národní reţim (tj. přihlášky ochranné známky jsou upraveny v jednotlivých členských státech jejich právním řádem) vyplývající především z ustanovení článku 6 a právo přednosti (lhůta tohoto práva je 6 měsíců a spočívá v moţnosti přihlásit v této lhůtě známku k zápisu v dalších členských státech. Třetím osobám je tato moţnost po dobu lhůty zapovězena.). Paříţská úmluva také zavádí institut všeobecně známých ochranných známek a stanovila také některá pravidla pro absolutní překáţky zápisu a také některá práva a povinnosti vlastníků ochranných známek (otázka převodu, problematika uţívání). Jak je z výše uvedeného patrné, Paříţská úmluva nestanovuje samotné podmínky pro podání a zápis ochranné známky, neboť ty jsou dané národními právy jednotlivých členských zemí.

- 34 -

Paříţská úmluva byla za dobu své existence šestkrát revidovaná, v současnosti platí její stockholmské znění z roku 1967. Další důleţitou dohodou v této oblasti je Madridská dohoda týkající se mezinárodního zápisu známek a s ní spojený Madridský protokol. Tyto dohody umoţňují vyuţít takzvaný mezinárodní zápis, neboť mají účinek ve všech smluvních zemích Dohody.19 Pro vyuţití tohoto zápisu musí být ţadatel příslušníkem smluvního státu, mít na jeho území bydliště nebo podnik. Známku musí nejprve zapsat u národního úřadu pro ochranné známky a pak jeho prostřednictvím poţádat o mezinárodní zápis. Tento zápis je pak zveřejněn Mezinárodním úřadem WIPO a oznámen smluvním státům, u kterých ţadatel ţádá ochranu. Ty pak mohou do jednoho roku prohlásit, ţe na jejich území nelze známce ochranu udělit. Protokol pak umoţňuje ţadateli poţádat o mezinárodní zápis jiţ na základě přihlášky k zápisu u národního úřadu pro ochranné známky. Lhůta pro námitky smluvních států se prodluţuje na 18 měsíců a nově Protokol obsahuje moţnost převést mezinárodní zápis na jednotlivé národní přihlášky v případě, ţe byla základní přihláška zamítnuta nebo byl tento zápis zbaven platnosti, a to ve lhůtě 5 let od data mezinárodního zápisu. Další dohodou je Niceská dohoda z roku 1957, naposledy revidovaná v Ţenevě v roce 1977. Na základě této dohody byla vytvořena Zvláštní unie (v současnosti 36 členů), která přijala jednotné třídění výrobků a sluţeb20. Netřeba dodávat, ţe zejména ve vztahu k mezinárodnímu zápisu je toto velice opodstatněné opatření, neboť do značné míry zabraňuje sporům ohledně výrobků a sluţeb, pro které jsou jednotlivé ochranné známky přihlašovány. V roce 1973 byla na ţádost členských států Paříţské úmluvy a po dlouhé přípravě experty WIPO uzavřena na diplomatické konferenci Dohoda, která upravovala třídění obrazových prvků známek. Tato dohoda vstoupila v platnost 9. srpna 1985 a k 1.1. se k ní

19 Kolektiv autorů. Duševní vlastnictví jako zdroj kvalitativního rozvoje. 1. vyd. Praha : Úřad průmyslovéhho vlastnictví, 2004. ISBN 80-7282- 031-1. s. 78. 20 Viz přiloha 2

- 35 -

připojilo 23 zemí. Česká republika mezi těmito zeměmi není, ačkoliv ÚPV ve svých formulářích třídění obrazových prvků podle této Dohody pouţívá. Účelem Dohody je usnadnění práce známkových úřadů jednotlivých členských států, zejména ve fázi rešerše. Členské státy nemusí Vídeňské třídění pouţívat jako hlavní, ale mohou ho pouţívat i jako pomocné. Samotné třídění představuje hierarchický systém, který dělí obrazové prvky na třídy, oddíly a sekce21(hlavní a pomocné) spolu s vysvětlivkami. Čísla těchto tříd, oddílu a sekcí jsou pak příslušnými úřady členských států uváděny v příslušných dokumentech a publikacích (zejména záznamy v rejstříku ochranných známek) podle toho, jak je konkrétní ochranná známka zařazena. Nejnovější smlouvou v této oblasti je Smlouva o známkovém právu. Za vznikem této smlouvy stojí snaha o maximální zjednodušení řízení ve věcech ochranných známek22. Smlouva se týká pouze viditelných značek, nikoliv značek zvukových nebo čichových. Vyloučeny jsou také značky hologramové, kolektivní ,certifikační a garanční. Smlouva samotná řeší náleţitosti přihlášky, kdy jednotlivé smluvní strany mohou vyuţít všechny nebo jen některé z nich, dále otázky zastupování, doby trvání a obnovy zápisu ochranné známky a jiné podobné. Problematiky ochranných známek se týká částečně také Dohoda TRIPS, zejména její článek 15. V tomto článku se členové dohody zavazují chránit jakékoliv označení případně kombinaci označení, která jsou způsobilá odlišit výrobky a sluţby jednoho podniku od výrobků a sluţeb jiných podniků. Zavádí také povinnost zveřejnit kaţdou ochranu známku a poskytnout moţnost pro podání ţádosti o výmaz zápisu. Upravuje také práva majitele na ochranu proti neoprávněnému uţívání ochranných známek třetími osobami. Jako minimální dobu platnosti ochranné známky určuje Dohoda TRIPS 7 let.

21 Kolektiv autorů. Mezinárodní třídění obrazových prvků ochranných známek. 6. vyd.. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2007. ISBN 978-80-7282-067-2. s..5. 22 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2. vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 160.

- 36 -

3.2 Mezinárodní instituce zabývající se ochrannými známkami Nejvýznamnější mezinárodní institucí zabývající se ochrannými známkami (ale nejen jimi) je Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO). Prvotní idea ke vzniku podobné organizace vznikla u příleţitosti Světové výstavy vynálezů ve Vídni v roce 1873, kdy se řada vynálezců odmítla zúčastnit z obavy, aby jejich vynálezy nebyly zcizeny či zneuţity. V roce 1883 pak došlo k uzavření Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, která byla první smlouvou umoţňující ochranu práv k průmyslovému vlastnictví v mezinárodním rozsahu. Původních 14 členských států Úmluvy zaloţilo i Mezinárodní úřad, který ovšem v počátcích měl pouze administrativní úlohu. V roce 1886 vznikl další podobný Mezinárodní úřad, tentokráte na základě Bernské úmluvy na ochranu literárních a uměleckých děl. V roce 1893 se tyto dva malé úřady spojily a vznikl Spojený mezinárodní úřad pro ochranu duševního vlastnictví (známý pod francouzskou zkratkou BIRPI). Tento úřad sídlil v Bernu a původně měl pouhých 7 zaměstnanců. S vývojem problematiky ochrany duševního vlastnictví bylo jasné, ţe tato organizace je nedostačující. Nejprve tedy v roce 1960 došlo k přestěhování do Ţenevy z důvodu lepšího kontaktu s OSN a dalšími mezinárodními organizacemi a o deset let později na základě Úmluvy zakládající Světovou organizaci duševního vlastnictví došlo k zaloţení organizace jako takové. V roce 1974 se WIPO stala specializovanou agenturou OSN a v roce 1996 uzavřela smlouvu o spolupráci se Světovou obchodní organizací. Ačkoliv smysl organizace chránit kvalitu prostřednictvím ochrany duševního vlastnictví zůstává od dob Paříţské a Bernské úmluvy stejný, rozsah se mění. Zatímco původní úřady měly 7 zaměstnanců a sdruţovaly 14 členských států, WIPO sdruţuje 184 členských států a zaměstnává zhruba 940 zaměstnanců23. V současné době dochází k drobné změně v zaměření činnosti WIPO, která se tak snaţí reagovat na novinky v oblasti duševního vlastnictví. Na základě tohoto se činnost

23 Mezinárodní organizace duševního vlastnictví [online]. Ţeneva : Mezinárodní organizace duševního vlastnictví.c2009[cit. 2011-04-14. Dostupné z WWW: < http://www.wipo.int/treaties/en/general/ >

- 37 -

WIPO zaměří zejména na rozvoj mezinárodní normativní úpravy duševního vlastnictví, uţívání duševního vlastnictví pro rozvoj či spolupráci v oblasti uznávání práv plynoucích z duševního vlastnictví. V Evropské unii je nejdůleţitější organizací v oblasti duševního vlastnictví Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM) sídlící v Alicante ve Španělsku. Tento úřad vznikl v roce 1994 a oficiálním ústředním orgánem pro ochranné známky je od roku 1996. Zajímavostí je, ţe činnost tohoto úřadu je financována z jeho vlastní činnosti. Prezidentem OHIM je v současné době Nizozemec Wubbo de Boer.

3.3 Ochranné známky v zahraničí V této kapitole se nebudu zmiňovat o právních úpravách v zahraničí jako celku, jelikoţ díky harmonizaci jsou si do značné míry podobné. Zaměřím se pouze na pár zajímavostí odlišujících některé zahraniční úpravy od úpravy české. Tak například ve Španělsku je moţné zapsat i známky rozlišitelné hmatem, čichem nebo chutí, coţ by v ČR nesplnilo podmínku grafické znázornitelnosti známky. V Německu a Švýcarsku mimo ochranných známek existuje institut tzv. Ausstattung (úprava), který poskytuje ochranu podobnou ochranným známkám. Tato ochrana ovšem není vázána na zápis ani jiné formální podmínky, musí mít pouze rozlišovací způsobilost a být v praxi k tomuto rozlišování pouţívána. Týká se například tvaru lahví (Odol), obrazové značky (Gilette), barevné úpravy (Shell) nebo i názvu časopisu (Der Spiegel).24 V USA je lhůta pro podání námitek vůči zápisu ochranné známky pouze 30 dní, a samotné řízení je vedeno jako sporné před zvláštním orgánem (Trademark Trial and Appeal Board.) Ve Velké Británii měl aţ do roku 2007 tamější známkový úřad moţnost zamítnout zápis ochranné známky z důvodu existence starší ochranné známky, a to i bez jakékoliv aktivity vlastníka starší ochranné známky. V současné době díky harmonizaci prostřednictvím evropské legislativy jiţ tato moţnost neplatí.

24 Kučerňáková, Petra. Ochranné známky. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně. ISBN 80210-1067-3. s. 11.

- 38 -

3.3.1

Evropská ochranná známka

Evropská ochranná známka je udělována společným zápisným úřadem. Je zaloţena na principu unitárního charakteru (platí ve všech členských státech EU), autonomního charakteru (existence na základě samostatného právního systému EU) a koexistence Evropské ochranné známky a národních ochranných známek. Evropská ochranná známka byla zřízena na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 a nařízení č. 207/2009. Přihláška se podává u Úřadu pro harmonizaci vnitřního trhu v Alicante a na jejím základě získá přihlašovatel ochranu pro celé území EU. Pro přihlášení platí, ţe přihlašovaná známka nemusí být zapsána jako národní ochranná známka. Díky postupné harmonizaci pak pro evropskou ochrannou známku platí v podstatě to, co platí pro národní ochranné známky (včetně absolutních překáţek zápisu a moţnosti zrušení zápisu ochranné známky) a odlišnosti jsou pouze minimální. Výjimkou je problematika licence, která můţe být poskytnuta pouze pro část území EU a také povinnost uţívat ochrannou známku, kdy stačí, pokud je známka uţívána na území jednoho státu EU. Další odlišností oproti národnímu reţimu je to, ţe OHIM25 po podání přihlášky vyhotoví rešeršní zprávu, kterou zašle úřadům průmyslového vlastnictví jednotlivých členských států, a ve které jsou uvedeny starší přihlášky nebo ochranné známky Společenství, které by mohly být namítány proti zápisu nové ochranné známky Společenství. Jednotlivé úřady průmyslového vlastnictví pak ve lhůtě 3 měsíců zašlou OHIM vlastní rešeršní zprávy. OHIM ovšem z úřední moci na základě rešeršních zpráv přihlášku nezamítne, je třeba stále podat námitku. Proti rozhodnutí je moţné podat odvolání k Odvolací komisi a rozhodnutí této komise je moţné napadnout ţalobou k Soudnímu dvoru, resp. Soudu prvního stupně. Pokud je přihláška k ochranné známce Společenství zamítnuta, je moţné poţádat o její převod na národní přihlášku prostřednictvím institutu konverze. Ţádost o konverzi je třeba podat ve lhůtě tří měsíců od rozhodné události a musí být zaplacen poplatek za převod a uvedeny členské státy, pro které je konverze platná. Je patrné, ţe evropská ochranná známka je pro přihlašovatele velmi výhodný institut. Je ale třeba si uvědomit, ţe přihlašovaná známka nesmí být zaměnitelná nejen s

25 Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu EU

- 39 -

dalšími evropskými ochrannými známkami, ale ani s ţádnou národní ochrannou známkou zapsanou v kterémkoli členském státě, coţ zvyšuje nároky na rešerši před zápisem. Náklady na zápis evropské ochranné známky činí 1600 Euro a zapisovatel získá ochranu ve všech 27 členských státech EU, coţ z evropské ochranné známky činí nejlevnější institut v porovnání s mezinárodní ochrannou známkou, případně s nutností přihlašovat jednotlivé národní ochranné známky samostatně. Tato cena platí pro ochranu 3 tříd výrobků a sluţeb, v případě rozšíření je třeba počítat se zvýšením poplatku. Je třeba stále si uvědomovat, ţe příslušným nařízením a právem EU celkově se řídí pouze účinky známky. Účinky jejího porušení se pak řídí rozhodným národním právem podle státu, v němţ k porušení došlo. Zajímavostí související s ochrannými známkami spoloečnostmi je fakt, ţe ESD ve svém rozhodnutí

26

umoţnil registraci zvukových ochranných známek, kdy v daném

případě se konkrétně jednalo o úvodní noty Beethovenovy skladby ,,Pro Elišku,, a zvuk vyjadřující kokrhajícího kohouta. Jako rozhodující pro splnění poţadavků byla označena hudební partitura obsahující přesné hodnoty.27 Oproti tomu je otázka zápisu čichového označení ne zcela jednoznačná28 .

3.3.2

Mezinárodní ochranná známka

Mezinárodní ochranná známka je, jak jiţ bylo výše uvedeno, odlišná od evropské ochranné známky. Primárním dokumentem, který upravuje proces přihlášení mezinárodní ochranné známky a další problematiku s ní spojenou, je Madridská dohoda a s ní spojený Protokol. Mezinárodní ochranná známka umoţňuje přihlášení ochranné známky ve vybraných zemích, které jsou smluvními státy Madridské dohody, prostřednictvím jediného řízení před WIPO. Tyto známky ovšem jiţ před podáním přihlášky k WIPO musí být zapsány jako národní ochranné známky, v čemţ je další rozdíl oproti evropským ochranným známkám. Je zde ale moţné vyuţít právo z přednosti známky zapsané v některém ze smluvních států, a to za předpokladu, ţe přihláška k WIPO bude podána ve lhůtě 6 měsíců od podání přihlášky v konkrétním státě. 26 C-283/01, Shield Mark v. Joost Kist 27 Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví . 2.vyd.. Praha : LexisNexis CZ, 2006. ISBN 80-86920-08-9. s. 162. 28 Viz případ ESD Ralf Sieckmann v. Deustches Patent und Markenamt , C-273/00

- 40 -

WIPO po podání ţádosti zveřejní zápis ochranné známky ve svém věstníku a poskytne tuto informaci zápisnému úřadu v kaţdé zvolené zemi. Ten má pak lhůtu 1 rok (některé země 18 měsíců v případě přistoupení k Protokolu), ve kterém můţe zápis ochranné známky na svém území odmítnout. V opačném případě začne ochranná známka poţívat ochrany na tomto území ode dne zápisu do mezinárodního rejstříku WIPO. Náklady na přihlášení činí 653 CHF29 jako základní poplatek a dalších 100 CHF za kaţdý zvolený stát, ve kterém má být známka zapsaná. Je nutno připočíst také poplatek národnímu úřadu průmyslového vlastnictví za postoupení ţádosti k WIPO. Jako u všech druhů ochranných známek, i tyto ceny platí pro 3 třídy výrobků a sluţeb a v případě rozšíření je třeba počítat se zvýšením ceny. Po přihlášení je také moţné vyuţít následné vyznačení dalších smluvních států a rozšířit tak platnost zápisu ochranné známky i na ně. Platnost mezinárodní ochranné známky je 10 let a po uplynutí této doby a uhrazení obnovovacího poplatku můţe být prodlouţena vţdy na dalších 10 let. Prvních 5 let je pak platnost mezinárodní ochranné známky závislá na existenci a platnosti zápisu národní ochranné známky, kdy v případě vymazání ze zápisu národních ochranných známek ztrácí platnost i zápis mezinárodní ochranné známky.

29 Švýcarský frank

- 41 -

II. PRAKTICKÁ ČÁST

- 42 -

4

ČESKOSLOVENSKÁ OBCHODNÍ BANKA

V této kapitole bych čtenáře rád seznámil s Československou obchodní bankou, její historií a současností, včetně jejího zaměření, vlastnické a řídící struktury. Druhá část této kapitoly bude zaměřena na ochranné známky Československé obchodní banky a jejích dceřiných společností včetně popisu těchto známek na základě teoretických náleţitostí popsaných v předcházejících kapitolách této práce.

4.1 Historie ČSOB Ačkoliv délka této kapitoly můţe vést k opačným závěrům, ČSOB je bankou s jednou z nejstarších tradic v České republice, neboť byla zaloţena uţ v roce 1964 původně jako specializovaná divize v takzvaném mono bankovním systému. Divize, ze které se postupně vyvinula ČSOB, od počátku působila v oblasti financování zahraničního obchodu a volnoměnových operací včetně zajišťování půjček pro stát v zahraničních měnách. Po roce 1989 došlo k rozšíření oblasti činnosti a také k rozšíření klientské základny zejména o podnikatelské subjekty, ale i o fyzické osoby. Po zahájení privatizace bank v roce 1997 nastala změna ve vlastnických poměrech. ČSOB se stala první bankou, u níţ privatizace proběhla a po jejím dokončení v roce 1999 koupila belgická KBC 70 % jejího podílu a od roku 2007 je KBC 100%, a tím i jediným akcionářem ČSOB. V roce 2000 ČSOB koupila Investiční a Poštovní banku, o kterou pak následně probíhaly arbitráţní spory s japonskou společností Nomura, které byly nakonec ukončeny smírem. Do roku 2007 působila ČSOB na českém i slovenském trhu, přičemţ slovenská pobočka se osamostatnila k 1. lednu 2008. V prosinci 2009 pak byly zbývající aktivity na slovenském trhu prodány skupině KBC30.

4.2 Současnost ČSOB Kromě samotné ČSOB, která stejně jako konkurence nabízí i sluţby telefonického a internetového bankovnictví, patří do stejné skupiny i Poštovní spořitelna a Hypoteční 30 Výroční zpráva ČSOB 2009. Praha : ČSOB, 2010. s. 17.

- 43 -

banka. Jak jiţ bylo výše uvedeno, je vlastněna belgickou bankou KBC. Spolu s Poštovní spořitelnou (druhou obchodní značkou, pod kterou ČSOB působí v oblasti retailového bankovnictví) má zhruba 3 200 000 klientů31. Kromě bank samotných patří do skupiny ČSOB mimo jiné také Českomoravská stavební spořitelna, ČSOB Pojišťovna , Leasingová společnost ČSOB(ČSOB leasing,a.s.) a také investiční a penzijní fondy(Penzijní fondy Progres a Stabilita). Jak je z tohoto výčtu patrné, záběr činností ČSOB je opravdu široký a zahrnuje téměř všechny finanční sluţby od bankovnictví přes pojišťovnictví aţ po obchodování s cennými papíry. ČSOB je druhou největší bankou co se počtu klientů týče, ovšem v mnoţství otevřených účtů a velikosti vlastního jmění banky zaujímá první místo. Ve snadném přístupu k sluţbám banky pomáhá také to, ţe kromě zhruba 590 vlastních poboček32 je moţné sluţby skupiny ČSOB pod obchodní značkou Poštovní spořitelny vyuţívat také na všech pobočkách České pošty. Z výše uvedeného je patrné, ţe ČSOB je (dle obchodního zákoníku) jak osobou ovládanou (skupinou KBC), tak osobou ovládající (různé firmy33). V čele ČSOB stojí pětičlenné představenstvo, které také působí jako statutární orgán společnosti. Jeho funkční období je pětileté a současným předsedou a zároveň generálním ředitelem je Pavel Kavánek, který je v představenstvu od roku 1990. Členové představenstva jsou voleni valnou hromadou společnosti a k projednávání spefických agend mohou zřizovat odborně zaměřené výbory. V současnosti jde například o Výbor pro řízení aktiv a pasiv či Výbor pro společenskou odpovědnost.34 Dalším vrcholným orgánem je šestičlenné vrcholové výkonné vedení, které je přímo řízeno představenstvem a je tvořeno generálním ředitelem a pěti vrchními řediteli, přičemţ aţ na jednu osobu je sloţení totoţné se sloţením představenstva. Dozorčí rada ČSOB má devět členů a jejím předsedou je v současné době Jan Švejnar. Tři ze členů dozorčí rady jsou v současnosti voleni zaměstnanci, zbývajících šest pak valnou hromadou společnosti.

31 32 33 34

Výroční zpráva ČSOB 2009. Praha : ČSOB, 2010. s. 17. Výroční zpráva ČSOB 2009. Praha : ČSOB, 2010. s. 17. Stav k 31.12.2009 Výroční zpráva ČSOB 2009. Praha : ČSOB, 2010. s. 34 – 36. Výroční zpráva ČSOB 2009. Praha : ČSOB, 2010. s. 45 - 46

- 44 -

Ilustrace 1: Kombinovaná ochranná známka ČSOB č. 1

Dozorčí rada má dva pracovní orgány, a sice auditní výbor a výbor pro odměňování. Jejich pravomoci a odpovědnost upravují jak Stanovy společnosti, tak přímo statuty jednotlivých výborů. Rozhodování valné hromady ČSOB je velmi usnadněno faktem, ţe jak jiţ bylo uvedeno výše, ČSOB má pouze jediného akcionáře. Rozhodnutím obvykle předchází příprava představenstvem společnosti a toto rozhodnutí má písemnou formu, případně formu notářského zápisu, poţaduje – li to zákon.

4.3 ČSOB a její ochranná známka V této části se bude věnovat praktickému vyuţití ochranných známek. Příkladem, který jsem si zvolil, budou ochranné známky Československé obchodní banky, a to jak banky jako takové, tak některých jejich dceřiných společností. Výchozím zdrojem je jednak databáze zapsaných známek Úřadu průmyslového vlastnictví, jednak internetová stránka http://oz.eslova.cz/ 35. Známky budou uvedeny chronologicky podle data podání přihlášky. Pokud nejsou uvedeny podrobnosti o třídách výrobků a sluţeb, pro které jsou jednotlivé ochranné známky přihlášeny, lze je dohledat podle čísla třídy v příloze36, kde jsou uvedeny i celkové popisy jednotlivých tříd.

Ilustrace 1 znázorňuje ochrannou známku Československé obchodní banky, která je v databázi ÚPV uvedena pod číslem 226435. Přihláška k zápisu byla podána dne 7.2.2000 a známka byla zapsána 25.8.2000, přičemţ přihláška samotná byla zveřejněna

35 Vyhledávání ochranných známek [online]. Praha : Fotobit s.r.o, c2008 -2009 [cit. 2011-04-15].Dostupný z WWW: < http://oz.eslova.cz/ > . 36 Viz příloha č.2

- 45 -

17.5.2000, z čehoţ je patrné, ţe průměrná délka zápisného řízení od podání přihlášky po samotný zápis známky je půl roku (včetně zákonné tříměsíční lhůty pro podání námitek). Známka je stále platná, neboť v zákonné lhůtě byla podána ţádost o její obnovu a platnost známky byla v únoru 2010 obnovena a to s platností do února 2020. Na základě údajů z databáze ÚPV je patrné, ţe bylo poţádáno i o mezinárodní zápis této známky a této ţádosti bylo vyhověno mezinárodním zápisem pod číslem 742029. Zemí priority pro tuto známku je Česká republika. Při zápisu této známky vyuţila ČSOB sluţeb zástupce, kterým byla mezinárodní právní kancelář. V průběhu platnosti známky došlo také k několika změnám v přihlášce, a to především v osobě vlastníka ochranné známky. Jednalo se o změnu sídla vlastníka a také o změnu zástupce. Ač to není na první pohled patrné, jde v tomto případě o kombinovanou ochrannou známku. Není tedy chráněno pouze slovní spojení ČSOB, ale i jeho grafické provedení. Není ovšem chráněno uţití specifické barvy nebo kombinace barev, a proto je toto označení chráněno pro všechny barvy či jejich kombinace. Fakt, ţe je chráněno i grafické provedení ochranné známky, je důleţitý pro její zařazení v rámci Vídeňských obrazových tříd. Podle tohoto třídění patří tato známka do třídy 27. 5. 1., coţ značí písmena ve zvláštním provedení, a 27. 5. 23., coţ představuje spojení několika písmen. Známka je přihlášena pouze pro třídu 36, coţ je dle Niceské smlouvy provádění všech bankovních obchodů a poskytování všech bankovních sluţeb v tuzemsku i ve vztahu k zahraničí a účast na společnostech a jiných druzích právnických osob v tuzemsku i v zahraničí jako akcionář nebo jiný podílník v oboru peněţnictví. Pro tuto známku v současné době neexistuje ţádná licenční smlouva ani převod, a proto je jejím jediným vlastníkem ČSOB.

- 46 -

Ilustrace 1: Kombinovaná ochranná známka ČSOB č.2 Ochranná známka zobrazená na ilustraci 2 sdílí řadu podobností s ochrannou známkou na ilustraci 1. Její přihláška byla také podána 7.2.2000, a zveřejnění přihlášky a zápis ochranné známky také proběhl ve stejné době, jako u známky na ilustraci 1. Známka č. 2 je v databázi ÚPV uvedena pod číslem 226434, a je tak fakticky ještě starší, neţ známka č. 1. Také zde bylo při zápisu vyuţito zástupce. Stejně jako známka č. 1, i známka č. 2 je zapsána i mezinárodně, a to pod číslem 748815. Zde stojí za povšimnutí, ţe ačkoliv číslo, pod kterým je ochranná známka zapsána jako národní je v případě známky č. 2 niţší (a známka je tudíţ starší), v případě mezinárodního zápisu je tomu naopak. Tato známka je také známkou kombinovanou, ovšem jiţ z pohledu je patrné, ţe jde o známku sloţitější. Ani zde ovšem není nárokována ochrana specifického barevného provedení. Vzhledem k větší sloţitosti ochranné známky č. 2 je také širší okruh obrazových tříd, do kterých je tato známka zařazena. Mimo výše uvedených ( 27. 5. 1. a 27. 5. 23.) jde o třídu 26. 1. 18., coţ jsou kruhy nebo elipsy obsahující jedno nebo více písmen, 26. 1. 24., coţ jsou kruhy nebo elipsy s tmavým povrchem nebo jeho částí a 27. 5. 24, coţ jsou písmena ve světlém provedení na tmavém podkladu. Známka č. 2 je stejně jako známka č. 1 zapsána pro třídu 36 Ani tato známka dosud nebyla předmětem licence, zástavy ani převodu. Ve stejné době (tj. únor 2000) jako ochranné známky č. 1 a 2 byla zaregistrována i slovní ochranná známka, a to ve formě ČSOB. V databázi ÚPV je tato přihláška vedena pod číslem 226433, a je tudíţ nejstarší ze tří dosud popsaných ochranných známek. - 47 -

Ve většině popisovaných údajů je tato známka totoţná s předchozími známkami, ať uţ se jedná o vyuţití zástupce při přihlašování známky, datu zápisu nebo vlastníkovi ochranné známky či případné licenci. Prakticky jediným rozdílem této známky oproti známkám předchozím je to, ţe jde o známku slovní. Je tedy chráněno slovní spojení ČSOB, nikoliv jeho grafické provedení. Z logiky věci tudíţ nelze tuto známku zatřídit do obrazových tříd podle Vídeňské smlouvy. Identickou s předchozí slovní ochrannou známkou je ochranná známka uvedená v databázi ÚPV pod číslem 240752. Také se jedná o spojení ČSOB. Přihláška této známky byla podána 22.3.2001, ovšem datum zveřejnění je aţ 17. 10. 2001 a datum zápisu aţ 25.1.2002. Zde je vidět, ţe proces zápisu trval oproti výše uvedeným ochranným známkám déle. Známka jako taková byla obnovena relativně nedávno, a to v březnu 2011. Čtenáři si moţná kladou otázku, proč je v případě identity ochranných známek potřeba nové přihlášky. Jak jsem uvedl v teoretické části, jedna přihláška se můţe týkat pouze jedné ochranné známky a po jejím podání v ní nelze (aţ na drobnosti) provádět změny. Tato ochranná známka byla přihlášena z toho důvodu, ţe vlastník původní ochranné známky (ČSOB) se rozhodl rozšířit okruh tříd výrobků a sluţeb, pro které bude tato známka zapsána. V tomto případě se jednalo o rozšíření pro následující třídy (kromě jiţ původní třídy 36): třída 9

-

karty s pamětí nebo s mikroprocesorem, elektronické peněţenky,

mezinárodní platební karty, magnetické, čipové karty a multifunkční čipové karty pro oblast peněţních, finančních a pojišťovacích sluţeb i pro obchodní síť, počítačové programy včetně operačních a expertních systémů, elektronické produkty, nahrané i nenahrané nosiče informací a edice uţivatelských i odborných informací šířených na veškerých paměťových médiích spadající do této třídy, třída 14 - drahé kovy, jejich slitiny a výrobky z těchto materiálů nebo z postříbřeného nebo pozlaceného kovu nejsou-li uvedeny v jiných třídách, mince, reklamní a upomínkové předměty ze vzácných kovů a jejich slitin, hodinky a hodinářské výrobky, třída 16 - reklamní, inzertní, propagační, uţivatelské a instruktáţní materiály i tiskoviny, databázové produkty v papírové formě, plakáty, billboardy, tiskoviny všeho druhu a ostatní polygrafické výrobky zař. v této třídě, výrobky z papíru, papírnické zboţí, obálky, dopisní papíry, kalendáře, plánovací záznamníky, gratulace, fotografie, obrazy, - 48 -

reprodukce uměleckých děl, knihy a knihařské výrobky, psací potřeby včetně psacích potřeb ze vzácných kovů a jejich slitin, kancelářské výrobky (s výjimkou nábytku), lepenka a kartonáţní výrobky, etikety, upomínkové předměty, obaly a výrobky z plastů nezař. do jiných tříd, třída 35 - marketing, zahraničně obchodní činnost, propagační, reklamní a inzertní sluţby prostřednictvím jakéhokoliv média - prostřednictvím telefonní, datové nebo informační sítě, účast na výstavách a veletrzích, merchandising, informační servis a provozování nepřetrţité infolinky, administrativní sluţby, automatizované zpracování dat a informací v bankovnictví, třída 38 - poskytování, šíření a výměna informací prostřednictvím globálních telekomunikačních sítí a Internetu, šíření a výměna informací prostřednictvím počítačové sítě, poskytování sluţeb prostřednictvím elektronických médií, třída 41 - účast na společenských, kulturních a zábavně-společenských akcích a třída 42 - programování a počítačové programy na zakázku, sluţby v oblasti kódování a dekódování zabezpečovacích systémů, tvorba www prezentací, sluţby v oblasti celních předpisů . Jak je z výše uvedeného patrné, rozsah ochrany poskytované přihlášenou ochrannou známkou se podstatně rozšířil, coţ dle mého názoru umoţňuje ČSOB mnohem lépe splňovat nároky kladené na moderní bankovní a finanční instituci. Podobně jako v předchozím případě byla přihláškou vedenou v databázi ÚPV pod číslem 240754 rozšířen okruh tříd, pro které je ochranná známka zapsána, i v případě ochranné známky znázorněné na ilustraci č. 2. Kromě tohoto rozšíření také v tomto případě došlo i k rozšíření zařazení do obrazových tříd podle Vídeňské smlouvy, a to o třídu 27. 5. 11, coţ jsou písmena podtrţená, s linkou nad, zarámovaná nebo uzavřená jednou nebo několika linkami. Naopak zmizelo zařazení do třídy 27. 5. 23 (Několik písmen), coţ je ovšem dle mého názoru chybné, neboť do této třídy by daná ochranná známka zcela jistě být zařazena měla.

- 49 -

Ilustrace 2: Kombinovaná ochranná známka ČSOB č.3

Na ilustraci 3 je znázorněna zatím poslední přihlášená ochranná známka ČSOB. Vzhledem k tomu, ţe v době přihlašování této ochranné známky (únor 2002) jiţ byla majitelkou ČSOB belgická skupina KBC, bylo rozhodnuto o vyuţití moţnosti přihlášení této ochranné známky jako ochranné známky Společenství, a to přímo u OHIM. Tato známka je u OHIM vedena pod číslem spisu 2592608 a také zde bylo vyuţito zástupce, ačkoliv odlišného od předchozích případů. KBC je také – narozdíl od předchozích ochranných známek – vlastníkem této ochranné známky. Jelikoţ je v tomto případě řízení mnohem sloţitější neţ u národní ochranné známky, je interval mezi podáním přihlášky (25.2.2002) a mezi konečným zápisem přihlášky (2.10.2003) značný interval. Je to zcela nepochybně způsobeno mnohem náročnějším věcným průzkumem, kdy je třeba prozkoumat moţnou zaměnitelnost s ochrannými známkami zapsanými ve všech členských státech EU. Je překvapivé, ţe známka byla zapsána jako obrazová, tudíţ není chráněno slovní vyjádření, ale pouze grafické znázornění. Je otázkou, nakolik toto přispívá ke stupni ochrany poskytovanému touto ochrannou známkou, osobně bych volil spíše ochranu formou kombinované ochranné známky, neboť by se tak zvýšila pravděpodobnost, ţe třetí osoby nebudou uţívat zaměnitelné ochranné známky Jelikoţ jde o grafickou (obrazovou) ochranou známku, opět se zmíním o jejím zatřízení do obrazových tříd. V tomto případě se bude jednat o třídy 26. 1. 3 (kruh nebo - 50 -

elipsa), 26. 1. 24 (kruhy nebo elipsy s tmavým povrchem nebo jeho částí) a 26. 13. 25 (ostatní geometrické obrazce, nedefinovatelné vzory). Tato známka je zapsána pro třídy výrobků a sluţeb 16 (reklamní, inzertní, propagační, uţivatelské a instruktáţní materiály atd.), 35 (marketing, zahraničně obchodní činnost, propagační, reklamní a inzertní sluţby, ...) a 36 (bankovní a finanční sluţby …). Je otázkou, proč se nový vlastník rozhodl oproti dřívějším ochranným známkám omezit rozsah zápisu, ovšem lze to vysvětlit větší moţností zaměnitelnosti v případě komunitní ochranné známky neţ u národní ochranné známky. Totoţný vzhled jako výše uvedená komunitární ochranná známka má i mezinárodní ochranná známka přihlášená 22.2.2002 pod číslem 712651, která je v současnosti vedená v databázi WIPO pod číslem 797616. K zápisu této ochranné známky došlo jiţ v srpnu 2002, ovšem k oznámení pro ČR došlo aţ v březnu 2003. Tato data vedou k názoru, ţe zápis mezinárodní ochranné známky je rychlejší, neţ zápis komunitní ochranné známky. Spolu s výše uvedenou komunitní ochrannou známkou, která je ovšem zvláštním případem, je tato známka jedinou ochranou známkou ČSOB, která nebyla přihlašována u ÚPV. V tomto případě byla známka přihlášena u úřadu Beneluxu, a tento úřad, resp. země, je tudíţ pro účely mezinárodního zápisu ochranné známky zemí priority. Známka byla podána jako kombinovaná, narozdíl od komunitní ochranné známky. Chráněno je tudíţ i slovní vyjádření spolu s grafickým vyjádřením jako celkem. V případě zatřízení do obrazových tříd podle Vídeňského třídění jde zde kromě obligátní třídy 26. 1 (kruhy a elipsy) také o třídu 26. 11 (čáry a pruhy) a 27. 5 (písmena představující zvláštní způsoby psaní). Oproti ostatním zapsaným ochranným známkám je z výše uvedeného patrné, ţe je zde uţito více obecného zatřízení, zatímco v předchozích případech bylo vyuţito velmi specifických a konkrétních tříd. Třídy, pro které byla tato ochranná známka zapsána, jsou totoţné s třídami, pro které byla zapsána komunitární ochranná známka, tj. jde o třídy 16, 35 a 36. Jelikoţ jde o mezinárodní ochrannou známku, je zde důleţité, pro které státy tato známka platí. Zajímavostí je, ţe přihlašovatel zde nevyuţil moţnosti přihlásit známku k mezinárodnímu zápisu pro celou Evropskou unii, jak mohl, ale vybral jednotlivé státy. V tomto případě jde o Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko, Bělorusko, Švýcarsko, Českou republiku, Chorvatsko, Maďarsko, Kyrgyzstán, Kazachstán, Lichtenštejnsko, Lotyšsko, - 51 -

Monako, Moldávii, Makedonii, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, San Marino, Tádţikistán, Ukrajinu, Uzbekistán a Jugoslávii. Zvláštní ochranu (díky přistoupení k Madridskému protokolu) pak má tato známka v Estonsku, Litvě a Norsku. Z tohoto seznamu vyplývá překvapující informace, a to, ţe snad s výjimkou Norska a Švýcarska není tato známka chráněna v ţádné západoevropské zemi, a to dokonce ani v Belgii jakoţto zemi sídla mateřské firmy. Oproti tomu je patrné zaměření na bývalé sovětské republiky, kde s výjimkou kavkazských republik je tato ochranná známka chráněna snad ve všech. Souvisí to patrně s tím, ţe vlastník ochranné známky předpokládal, ţe tato bude dostatečně chráněna jiţ přihlášenou komunitární ochrannou známkou, kde je úroveň ochrany přece jen vyšší, neţ v zemích, kde je přihlášena mezinárodní ochranná známka. Touto známkou byl tedy prozatím dokončen vývoj ochranných známek ČSOB jako banky. Zajímavostí je, ţe se postupně ustupuje od slovních ochranných známek a přechází se k obrazovým, případně kombinovaným. Souvisí to patrně s vývojem, kdy lidé mají stále méně času k tomu, aby je něco upoutalo, a tak se musí osoba, která nabízí výrobky či sluţby, snaţit co nejrychleji zaujmout jejich pozornost. Samozřejmě toho lze lépe dosáhnout prostřednictvím log a grafiky ve spojení s hesly, neţ prostřednictvím slov samotných. Praktické z pohledu ČSOB jako vlastníka většiny ochranných známek je také to, ţe v přihláškách není poţadováno konkrétní barevné provedení ochranné známky. Jak bylo výše uvedeno, součástí skupiny ČSOB je řada jiných firem kromě banky, a tak je moţné vyuţívat odlišná barevná provedení pro identifikaci jednotlivých firem, jak to v současnosti ČSOB skutečně provádí (např. Modrá pro banku, červená pro stavební spoření.

- 52 -

Ilustrace 3: Grafická ochranná známka ČSOB Private Banking Ochranná známka znázorněná na ilustraci 4 nám ukazuje příklad ochranné známky přihlášené pro jeden z produktů ČSOB a tedy vyuţití ochranné známky pro identifikaci produktu jako takového, nikoliv samotné firmy. Tato známka byla přihlášena 7.11.2003 s datem zápisu v listopadu 2004, coţ představuje v rámci zápisu národních ochranných známek velice dlouhou dobu. V databázi ÚPV je vedena pod číslem 267516 a při jejím zápisu, jak je jiţ pravidlem, bylo vyuţito zástupce. U této známky narozdíl od předchozích známek není poţádáno o mezinárodní zápis . Stejně jako u předchozích známek ani tato známka není předmětem licence, zástavy nebo převodu. Jde o velmi specifický druh ochranné známky, neboť tato známka byla přihlášena jako grafická slovní známka. Chráněno je tudíţ jak slovní spojení, tak i jeho provedení. Pokud by tedy někdy přihlásil známku stejného znění, ale v jiném písmu, nepůjde o známku totoţnou (takováto známka bude ale stejně patrně odmítnuta z důvodu zaměnitelnosti). Samotná ochranná známka pak spadá do obrazové třídy 27. 5. 1 dle Vídeňského třídění, coţ jsou písmena ve zvláštním provedení. Z popisu třídy je patrné, ţe převáţná většina (pokud ne všechny) grafické slovní ochranné známky budou spadat do této třídy. Stejně jako u ostatních známek ani zde není specifikováno barevné provedení známky. Známka samotná je kromě obligatorní třídy výrobků a sluţeb 36 (bankovní sluţby …) zapsána i pro třídy 9 (multifunkční čipové karty...), 14 (drahé kovy...), 16 (reklamní, inzertní, propagační, uţivatelské a instruktáţní materiály...), 35 (pomoc při řízení zahraničně obchodní činnosti...), 38 (provozování nepřetrţité infolinky...), 41 (prezentace - 53 -

na

společenských,

kulturních

a

zábavně-společenských

akcích)

a

42

(tvorba

automatizovaných konfiguračních skriptů). Jak je z tohoto seznamu patrné, jde o velmi široký okruh, přičemţ u některých sluţeb se domnívám, ţe nejde ani o sluţby, které by měly primárně plnit finanční instituce. Poslední známkou, se kterou Vás v této části seznámím, bude slovní ochranná známka vedená v databázi ÚPV pod číslem 279907 a přihlášenou dne 15.9.2005. Při zápisu bylo opět vyuţito zástupce. Jde o slovní ochrannou známku ve znění ČSOB Pojišťovna - Konec dobrý, všechno dobré a uvádím ji jako příklad jednak slovní ochranné známky a také ochranné známky dceřiné společnosti skupiny ČSOB odlišné od samotné banky, neboť vlastníkem této ochranné známky není ČSOB, ale ČSOB Pojišťovna. Z této známky je patrná moţnost uţití celého sloganu jako slovní ochranné známky, o které jsem se zmínil v předchozích kapitolách. Znamená to, ţe chráněn je celý slogan a nikoliv pouze některá z jeho částí. Tato známka je také dobrým příkladem toho, jak lze dosáhnout rozlišovací způsobilosti nezbytné k zápisu ochranné známky. Nelze totiţ předpokládat, ţe pouhý slogan Konec dobrý, všechno dobré by měl nezbytnou rozlišovací schopnost a ţe by takovou ochrannou známku některý z kompetentních orgánů zapsal. Pouze po přidání části ČSOB pojišťovna lze povaţovat rozlišovací schopnost za dostatečnou. Je ovšem moţné, ţe v důsledku uţívání by mohla rozlišovací způsobilost i druhá část sloganu samotná. Jelikoţ se jedná o slovní ochrannou známku, nelze ji z logiky věci zatřídit do obrazových tříd podle Vídeňského třídění. Tato známka je přihlášena pro stejný okruh tříd výrobků a sluţeb jako známka předchozí, tj. pro třídy 9, 14, 16, 35, 36, 38, 41 a 42.

Ilustrace 5: Logo ČSOB Pojišťovny - 54 -

Z výše uvedeného je patrné, ţe ČSOB vlastní přímo, či prostřednictvím společností své skupiny nebo skupiny KBC řadu ochranných známek, a to slovních, grafických i kombinovaných, přičemţ jsou přihlašovány především pro třídu zboţí a sluţeb 36, coţ je logické

z povahy činnosti ČSOB jako finanční instituce. Kromě této třídy jsou ale

jednotlivé známky přihlašovány i pro řadu jiných tříd, a to i pro takové, u kterých bychom to v případě finančních institucí neočekávali. Spíše jako zajímavost zde na ilustraci 5 uvádím další ochrannou známku, která se na první pohled předchozím známkám podobá. Jde ovšem o ochrannou známku Českého svazu orientačního běhu, která nebyla zapsána, neboť přihlašovatel vyuţil svého práva a přihlášku vzal zpět.

Ilustrace 6: Nezapsaná OZ Českého svazu orientačního běhu Podobným příkladem je také nezapsaná slovní ochranná známka vedená u ÚPV pod číslem spisu 93106 ve znění ČSOB, přihlašovaná v říjnu 1994 pro třídy 3, 12, 18, 20, 25, 2 9, 31, 36, 42. Jiţ při pohledu na tuto známku je patrné, ţe ÚPV musel přihlášku zamítnout, neboť neměla potřebnou rozlišovací způsobilost a navíc zde existovalo riziko zaměnitelnosti, které dle mého názoru bylo v tomto konkrétním případě více neţ malé.

- 55 -

ZÁVĚR V této práci bylo mým cílem seznámit čtenáře s otázkou ochranných známek, a to zejména českých včetně jejich historického vývoje, přičemţ nešlo o důkladný popis, ale spíše jen o základní seznámení s touto problematikou. Domnívám se, ţe po přečtení prvních dvou kapitol práce si čtenář uvědomí, ţe ačkoliv samotná právní úprava ochranných známek není nikterak stará, a to v vezmeme – li v potaz rakouskou právní úpravu, samotná existence ochranných známek, případně označení má dlouhou tradici. V další části jsem pak čtenáři ukázal, ţe vzhledem k existujícím mezinárodním závazkům České republiky jejímu zapojení do mezinárodní ekonomiky nelze ochranné známky popisovat pouze z hlediska národní právní úpravy, ale je třeba zaměřit se i na mezinárodní a evropské ochranné známky, neboť právě tyto instituty jsou vyuţívány stále více na úkor národních ochranných známek. V praktické části se mi na příkladu ochranných známek ČSOB podařilo ukázat, jak se konkrétně projevují teoretické předpoklady ochranných známek, jakým způsobem jsou zapisovány, případně jak a z jakých důvodů je jejich zápis zamítnut. Domnívám se, ţe právě tato praktická část poslouţí k tomu, aby se čtenáři lépe seznámili s jednotlivými podrobnostmi problematiky ochranných známek, přičemţ konkrétní příklady slouţí k lepšímu porozumění.

- 56 -

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY [1]. Slováková, Zuzana. Průmyslové vlastnictví.2.vyd. Praha : LexisNexis CZ, 2006. 216 s. ISBN 80–86920-08-9 [2]. Kučerňáková, Petra. Ochranné známky. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995. 84 s. ISBN 80-210-1067-3 [3]. Kolektiv autorů. Duševní vlastnictví jako zdroj kvalitativního rozvoje. 1.vyd. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2004. 141 s. ISBN 80-7282-031-1 [4]. Kolektiv autorů. Mezinárodní třídění obrazových prvků ochranných známek. 6.vyd. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví, 2007. 150 s. ISBN 978-80-7282-067-2

ČASOPISY A JINÁ PERIODIKA [1]. Bulenová, K. Označení obsahující zeměpisný prvek a klamavost podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. Průmyslové vlastnictví, 2002, číslo 5-6, s. 130.

VÝROČNÍ ZPRÁVY [1]. [2]. [3].

Výroční zpráva ČSOB 2007. Praha : ČSOB, 2008. 240 s. Výroční zpráva ČSOB 2008. Praha : ČSOB, 2009. 205 s. Výroční zpráva ČSOB 2009. Praha : ČSOB, 2010. 242 s.

ZÁKONY A PRÁVNÍ PŘEDPISY [1]. [2]. [3]. [4].

Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb. Vyhláška č. 97/2004 Sb., k provedení zákona č. 441/2003 Sb. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách

INTERNETOVÉ ZDROJE [1]. Pelíšková, Radka; Šebesta, Kamil. Ochranné známky a jejich historický vývoj[online]. c24.3.2011 [cit. 201104-13]. Dostupný z WWW: . [2]. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. Praha : Úřad průmyslového vlastnictví. c2008, poslední revize 16.2. 2010 [cit. 2011-04-13]. Dostupný z WWW:. - 57 -

[3]. Zuzčáková, Tamara. Zaměnitelnost ochranných známek [online]. c2010, poslední revize 08.11.2010 [cit. 2011-04-12]. Dostupný z WWW: . [4]. Mališ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. IT systems [online]. 2011, no. 1-2. [cit. 2011-04-11] Dostupný z WWW: . [5]. Mezinárodní organizace duševního vlastnictví [online]. Ţeneva : Mezinárodní organizace duševního vlastnictví.c2009[cit. 2011-04-14. Dostupné z WWW: < http://www.wipo.int/treaties/en/general/ > [6]. Vyhledávání ochranných známek [online]. Praha : Fotobit s.r.o, c2008 -2009 [cit. 2011-04-15].Dostupný z WWW: < http://oz.eslova.cz/ > .

- 58 -

SEZNAM ILUSTRACÍ Ilustrace 1: Kombinovaná ochranná známka ČSOB č. 1 Ilustrace 2: Kombinovaná ochranná známka ČSOB č. 2 Ilustrace 3: Kombinovaná ochranná známka ČSOB č. 3 Ilustrace 4: Grafická ochranná známka ČSOB Private nankiny Ilustrace 5: Logo ČSOB pojišťovny, a.s. Ilustrace 6: Nezapsaná OZ Českého svazu orientačního běhu

- 59 -

SEZNAM PŘÍLOH PI

10 nejhodnotnějších ochranných známek podle stavu v roce 2009.

P II

Mezinárodní třídník výrobků a sluţeb pro účely zápisu ochranných známek dle

Niceské dohody. P III

Příklady některých druhů ochranných známek

- 60 -

PŘÍLOHA P I: 10 NEJHODNOTNĚJŠÍCH OCHRANNÝCH ZNÁMEK PODLE STAVU V ROCE 2009 Cena Pořadí

Brand

mld USD

1

Coca-cola

67

2

Microsoft

56,926

3

IBM

56,201

4

General Electric

48,907

5

Intel

32,319

6

Nokia

30,131

7

Toyota

27,941

8

Disney

27,848

9

McDonald's

27,501

10

Mercedes-Benz

21,795

11

Citi

21,458

12

Marlboro

21,35

- 61 -

PŘÍLOHA P II: MEZINÁRODNÍ TŘÍDNÍK VÝROBKŮ A SLUŢEB PRO ÚČELY ZÁPISU OCHRANNÝCH ZNÁMEK DLE NICESKÉ DOHODY (pozn.: Jde pouze o stručné rozdělení tříd bez bliţších vysvětlivek)

TŘÍDA 1 Chemické výrobky určené pro průmysl, vědy a fotografii, jakoţ i pro zemědělství, zahradnictví a lesnictví; umělé pryskyřice v surovém stavu, plastické hmoty v surovém stavu;hnojiva pro půdu;hasicí přístroje (sloţení);prostředky pro kalení a letování kovů; chemické výrobky určené ke konzervování potravin;tříslicí materiály; lepidla pro průmysl. TŘÍDA 2 Barvy, nátěry, laky; ochranné výrobky proti korozi a proti deteriorizaci dřeva; barviva; mořidla; přírodní pryskyřice v surovém stavu; kovy lístkové a práškové pro malíře, dekoratéry a umělce. TŘÍDA 3 Přípravky pro bělení a jiné prací prostředky;přípravky pro čištění, leštění, odmašťování a broušení;mýdla;parfumerie, vonné oleje, kosmetika, vlasové vody (lotions);zubní pasty. TŘÍDA 4 Průmyslové oleje a tuky;mazadla;výrobky pro pohlcování, zavlaţování a vázání prachu; paliva včetně benzínu pro motory a osvětlovací látky;svíčky, knoty na svícení TŘÍDA 5 Farmaceutické a veterinářské výrobky;hygienické výrobky pro léčebné účely; dietetické přípravky pro léčebné účely, potraviny pro batolata;náplasti, obvazový materiál; materiály pro plombování zubů a pro zubní otisky;dezinfekční přípravky;výrobky pro hubení škodlivých zvířat;fungicidy, herbicidy. TŘÍDA 6 Obecné kovy a jejich slitiny;kovové stavební materiály;kovové stavební materiály přenosné; kovové materiály pro ţeleznice;kovové kabely a dráty neelektrické;kovové potřeby zámečnické a klempířské;kovové trubky;sejfy;kovové výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách;rudy.

TŘÍDA 7

- 62 -

Stroje a obráběcí stroje;motory (s výjimkou motorů pro pozemní vozidla);spojky a transmisní zařízení mimo ty, které jsou pro pozemní vozidla;zemědělské nástroje, kromě nástrojů poháněných ručně; líhně pro vejce. TŘÍDA 8 Nářadí a nástroje s ručním pohonem;noţe, vidličky a lţíce;sečné zbraně;břitvy. TŘÍDA 9 Přístroje a nástroje vědecké, námořní, geodetické, fotografické, filmové, optické, přístroje pro váţení, měření, signalizaci, kontrolu (inspekci), záchranu a přístroje pro vyučování; přístroje a nástroje pro vedení, přepínání, přeměnu, akumulaci, regulaci nebo řízení elektrického proudu;přístroje pro záznam, převod, reprodukci zvuku nebo obrazu; magnetické nosiče zvukových záznamů, gramofonové desky;automatické distributory a mechanismy pro přístroje a mince;zapisovací pokladny, počítací stroje, přístroje pro zpracování informací a počítače;hasicí přístroje. TŘÍDA 10 Přístroje a nástroje chirurgické, zubní a veterinářské, umělé údy, oči a zuby;ortopedické potřeby;materiál na sešívání ran. TŘÍDA 11 Přístroje pro osvětlení, topení, výrobu páry, pro vaření přístroje chladicí, pro sušení, ventilaci, rozvod vody a sanitární zařízení. TŘÍDA 12 Vozidla; dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní. TŘÍDA 13 Střelné zbraně;střelivo (munice) a střely;výbušniny;ohňostroje. TŘÍDA 14 Vzácné kovy a jejich slitiny a výrobky z těchto látek nebo postříbřeného nebo pozlaceného kovu, nejsou-li uvedeny v jiných třídách;klenoty, biţuterie, drahokamy;hodinářské potřeby a chronometrické přístroje. - 63 -

TŘÍDA 15 Hudební nástroje. TŘÍDA 16 Papír, lepenka a výrobky z těchto materiálů, které nejsou zařazeny do jiných tříd;tiskárenské výrobky; potřeby pro kniţní vazby;fotografie;papírenské zboţí;lepidla pro papírenství nebo domácnost; materiál pro umělce;štětce;psací stroje a kancelářské potřeby (vyjímaje nábytek);učební a vyučovací pomůcky s výjimkou přístrojů;plastické obaly (nezařazené do jiných tříd);tiskařské typy;štočky. TŘÍDA 17 Kaučuk, gutaperča, guma, azbest, slída a výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty do jiných tříd;polotovary z plastických hmot;materiály těsnicí, ucpávací a izolační;ohebné trubky nekovové. TŘÍDA 18 Kůţe, imitace kůţe, výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty do jiných tříd; kůţe ze zvířat;kufry a zavazadla;deštníky, slunečníky a hole;biče a sedlářské výrobky. TŘÍDA 19 Stavební materiály nekovové;neohebné trubky nekovové pro stavebnictví; asfalt, smůla;přenosné konstrukce nekovové;nekovové pomníky TŘÍDA 20 Nábytek, zrcadla, rámy;výrobky nejmenované v jiných třídách ze dřeva, korku, rákosu, vrbového proutí, z rohu, kosti,slonoviny, z kostic, ţelvoviny, jantaru, perleti, mořské pěny, náhraţky všech těchto materiálů nebo náhraţky z plastických hmot. TŘÍDA 21 Náčiní a nádoby pro domácnost nebo kuchyň (nikoliv z drahých kovů, ani postříbřených nebo pozlacených kovů);hřebeny a mycí houby;kartáče (s výjimkou štětců);materiály pro výrobu kartáčů;čisticí potřeby;drátky na čištění parket;sklo surové nebo opracované (s výjimkou stavebního skla);sklo, porcelán a majolika neobsaţené v jiných třídách. - 64 -

TŘÍDA 22 Lana, provazy, síťky, stany, plachty, plachtoviny, pytle (neobsaţené v jiných třídách); materiál na vycpávky (s výjimkou kaučuku nebo plastických hmot);textilní materiály ze surových vláken. TŘÍDA 23 Vlákna pro textilní účely. TŘÍDA 24 Tkaniny a textilní výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách;pokrývky loţní a ubrusy. TŘÍDA 25 Oděvy, obuv, kloboučnické zboţí. TŘÍDA 26 Krajky a výšivky, stuhy a tkaničky;knoflíky, háčky a očka, poutka – galanterie, špendlíky a jehly; umělé květiny. TŘÍDA 27 Koberce, rohoţky, rohoţe, linoleum a jiné obklady podlah;tapety na stěny nikoliv textilní. TŘÍDA 28 Hry, hračky;potřeby pro gymnastiku a sport, které nejsou uvedeny v jiných třídách;vánoční ozdoby. TŘÍDA 29 Maso, ryby, drůbeţ a zvěřina;masové výtaţky;ovoce a zelenina konzervované, sušené a zavařené; ţelé, dţemy;vejce, mléko a mléčné výrobky;oleje a tuky jedlé

TŘÍDA 30 Káva, čaj, kakao, cukr, rýţe, tapioka, ságo, kávové náhraţky;mouka a přípravky z obilnin, chléb, pečivo, cukrovinky, zmrzlina;med, sirup melasový;droţdí, prášky do těsta; sůl, hořčice;ocet, nálevy (k ochucení);koření;led pro osvěţení. - 65 -

TŘÍDA 31 Výrobky zemědělské, zahradnické, lesní a zrní neuvedené v jiných třídách;ţivá zvířata; čerstvé ovoce a zelenina;osivo, rostliny a přírodní květiny;krmivo pro zvířata;slad. TŘÍDA 32 Piva;minerální vody, šumivé nápoje a jiné nápoje nealkoholické; nápoje a šťávy ovocné;sirupy a jiné přípravky k zhotovování nápojů. TŘÍDA 33 Alkoholické nápoje (s výjimkou piv). TŘÍDA 34 Tabák;potřeby pro kuřáky;zápalky.

TŘÍDA 35 (Touto třídou začínají sluţby) Propagační činnost, reklama;pomoc při řízení obchodní činnosti;obchodní administrativa; kancelářské práce. TŘÍDA 36 Pojištění;sluţby finanční;sluţby peněţní;sluţby nemovitostní. TŘÍDA 37 Stavebnictví;opravy, instalační sluţby. TŘÍDA 38 Spoje (komunikace). TŘÍDA 39 Doprava;balení a skladování zboţí;organizování cest. TŘÍDA 40 Zpracování materiálů. TŘÍDA 41 - 66 -

Výchova;vzdělávání;zábava;sportovní a kulturní aktivity. TŘÍDA 42 Vědecké a technologické sluţby a s nimi spojený výzkum a návrhy;průmyslové analýzy a výzkum; návrh a vývoj počítačového hardwaru a softwaru;právní sluţby. TŘÍDA 43 Sluţby zajišťující stravování a nápojů;dočasné ubytování. TŘÍDA 44 Lékařské sluţby;veterinární sluţby;péče o hygienu a krásu osob a zvířat; zemědělské, zahradnické a lesnické sluţby. TŘÍDA 45 Osobní a společenské sluţby poskytované třetími osobami k uspokojení potřeb jednotlivců; bezpečnostní sluţby na ochranu majetku a osob.

- 67 -

PŘÍLOHA P III: PŘÍKLADY NĚKTERÝCH DRUHŮ OCHRANNÝCH ZNÁMEK

Ilustrace 7: Příklad certifikační ochranné známky

Ilustrace 8: Příklad kombinované ochranné známky

Ilustrace 9: Příklad grafické ochranné známky

- 68 -