Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra veřejné správy a práva
Úprava rozvodového řízení v českém právním řádu Bakalářská práce
Autor:
Marie Tůmová, DiS. Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Alena Polívková
Duben, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Karlových Varech dne 21.4.2013
Marie Tůmová, DiS.
Poděkování Chtěla bych poděkovat paní Mgr. Aleně Polívkové za odbornou pomoc a vstřícnost při zpracování této bakalářské práce.
Anotace Práce vymezuje základní pojmy rodinného práva v současné úpravě zákona o rodině a
některých
s tím
spojených
předpisech.
V samostatné
části
práce
pak
prezentuji nejdůleţitější prameny, ze kterých jsem čerpala. V období, kdy jsem tvořila tuto práci, jsem se zaměřila na literaturu, tisk, média i veřejnost v mém okolí, a zjistila jsem, ţe velmi diskutovaná otázka je právě ohledně rozvodu a dopadu na děti, jejich změn v chování a vytváření si svých nových hodnot, které jsem věnovala samostatnou kapitolu. Při získávání podkladů, informací a materiálů jsem se dostala k Občanskému sdruţení Res vitae v Karlových Varech, které nabízí sluţby jako je poradna pro rodinu, manţelství a mezilidské vztahy, kde s rodinou mohou pracovat a řešit právě situace před rozvodem a po rozvodu manţelství, vliv rozvodu na děti a jejich okolí právě problematiku kterou se zabývám ve své bakalářské práci.
Klíčové pojmy Rozvod, rodinné právo, zákon o rodině, občanský soudní řád, sporné a nesporné řízení, manţelství, manţelé, rozvod, rozvodové řízení, definice účastníků, zahájení řízení návrhem/bez návrhu, povaha řízení o rozvod.
Annotation The bachelor thesis defines basic concepts of family law in current family law legislation and with it related regulations. In a separate part of my thesis I presents the most important sources of family
law.
At the time when I was writing this work, I focused on literature, the press, the media and also the the public in my area. I found that greatly discussed question is regarding divorce and its impact on children, their behavior changes and a creation of their new values on which I have dedicated a whole chapter. When I was searching for related data, information and materials I attended the Citizens Association Res vitae in Karlovy Vary, which offers services such as counselling for the whole family, marriage and also relationships counselling. The counsellor can work individually with each person on solving situations before and after the divorce. The influence of a divorce on children and their surroundings is an issue that I am analysing in my bachelor thesis.
Key words in English Divorce, family law,
the Family Act, Civil procedure act, contentious and non-
contentious proceedings, marriage, spouses, divorce, divorce proceedings, definition ofthe participation, to commence the proceedings with/without any motion, nature of divorce proceeding.
OBSAH
Úvod ....................................................................................................................... 7 1. Manţelství jako souhrn práv a povinností ......................................................... 9 1.1. Obecný pojem a účel manţelství ................................................................... 9 1.2. Vznik manţelství ......................................................................................... 10 1.2.1. Podmínky vzniku platného manţelství ..................................................... 11 1.2.2. Způsoby uzavření manţelství..................................................................... 11 1.3. Práva a povinnosti manţelů ......................................................................... 13 1.4. Neplatnost a neexistující manţelství ........................................................... 14 1.5. Zánik manţelství .......................................................................................... 16 1.6. Exkurz k registrovanému partnerství ........................................................... 16 2. Rozvod a jeho současná právní úprava ............................................................ 17 2.1. Právní úprava rozvodu ................................................................................. 17 2.1.1. Smluvený rozvod ...................................................................................... 17 2.1.2. Sporný rozvod ........................................................................................... 17 2.1.3. Ztíţený rozvod .......................................................................................... 18 2.2. Příčiny rozvodů ............................................................................................ 18 2.3. Rozvodové řízení ......................................................................................... 20 2.3.1. Rodičovská zodpovědnost......................................................................... 21 2.3.2. Řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu ........................ 23 2.3.3. Postavení kolizního opatrovníka v rozvodovém řízení .............................. 24 2.3.4. Moţné formy úpravy styku rodiče s dítětem ............................................. 24 2.3.5. Výţivné ...................................................................................................... 29 2.4. Nový občanský zákoník ................................................................................ 30 3. Rozvodovost ve statistice ................................................................................. 32 3.1. Statistiky rozvodovosti .................................................................................. 32 3.2. Rozvody s nezletilými dětmi......................................................................... 34 4. Vliv rozvodu na duši a chování dítěte .............................................................. 36 4.1. Následné reakce dětí na neshody mezi rodiči ............................................... 36 Závěr..................................................................................................................... 48 Seznam pouţité literatury .................................................................................... 49 6
ÚVOD Rodina je základní jednotka kaţdé společnosti. Význam rodiny a rodičovství se prolíná důleţitými lidsko-právními dokumenty. Mezi funkce rodiny patří funkce materiální, reprodukční, výchovná a emocionální. Materiální funkci můţe společnost nahradit a funkci výchovnou lze nahradit částečně. Emocionální funkci rodiny ovšem nahradit nedokáţeme. Rodina je v ţivotě kaţdého důleţitým faktore. Funkční rodina významným způsobem podmiňuje psychický i emocionální vývoj kaţdého. Toto platí zvláště pro malé děti, v jejichţ vývoji hraje rodina nezastupitelnou roli. V raném věku chování rodičů k dítěti vytvoří základ, na které bude dítě celý svůj ţivot budovat. Rodina poskytuje dítěti bezpečí a jistotu, kterou nutně potřebuje. Šťastné dětství by mělo proţít kaţdé dítě a rodiče by mu ho měli poskytnout. Rodina je komplexem sloţitých vztahů a tyto vztahy samozřejmě procházejí vývojem. Bohuţel v mnoha případech vztah rodičů dospěje do fáze, kdy se rozhodnou svůj partnerský vztah ukončit rozvodem. Rozvod je podstatná změna v rodinných vztazích a tato změna váţným způsobem dopadá i na jejich společné děti. Děti se na sporech rodičů nepodílejí a nejsou viníky nastalé situace, naopak se většinou stávají jejími oběťmi. Bývalí partneři zapomínají na pozitivní okamţiky jejich vztahu, druhého vidí jen v černých barvách. S rozvodem je pro manţele často spojeno mnoţství negativních emocí – smutek, zklamání z nepovedeného manţelství, vztek na druhého, touha po pomstě atd. Této negativní atmosféře jsou vystaveny i děti. Děti se často stanou „válečnými zbraněmi“ proti druhému rodiči, coţ pro ně stresovou situaci rozvodu ještě ztěţuje. V rozvodovém boji často rodiče zapomínají právě na to nejdůleţitější, co z jejich vztahu vzniklo – na své děti. Partnerský vztah lze ukončit, ale rodičovství je trvalé a zrušit jej nelze. Bývalí partneři se po rozvodu jiţ nikdy nemusí potkat, ale rodiče spolu musí komunikovat i nadále. Rodiče si musí uvědomit důleţitost druhého rodiče pro jejich společné dítě a vztah dítěte k druhému podporovat. Nepřítomnost jednoho z rodičů ve výchově je velmi negativním jevem, který vývoj dítěte poznamená. Pokud to moţné je, měli by se na výchově podílet oba rodiče. Všichni zúčastnění na procesu rozvodu, rozvádějící se rodiče, příbuzní, advokáti i soudci, musí zvolit takový postup, aby vývoj dětí co nejméně utrpěl. U dětí rodičů se špatnými porozvodovými vztahy nelze rozhodnout o střídavé péči, i kdyţ jinak by byly podmínky splněny. Naopak není důvod rozhodnout o svěření do výchovy jednoho 7
z rodičů a přítomnost druhého rodiče omezit pouze na návštěvy v rámci styku s dítětem, pokud jsou dány podmínky pro střídavou výchovu. Cílem mé práce je, popsat proces rozvodu a jeho dopadů na dítě, zejména pak jednotlivé moţnosti uspořádání výchovy po rozvodu včetně jejich psychologických aspektů. V úvodních kapitolách práce se zabývám manţelstvím jako souhrnem práv a povinností a dále rozvodem a jeho právní úpravou. Následující kapitola se zabývá rozvodovou statistikou a jako stěţejní část mé práce popisuje vliv rozvodu na duši a chování dítěte.
8
1. Manželství jako souhrn práv a povinností 1.1.
Obecný pojem a účel manželství
V naší literatuře existuje mnoho různých definicí manţelství. Ani jedna z nich nezaručuje recept na šťastné manţelství. Je samozřejmě, ţe dva partneři vstupují do manţelství plni lásky a neuvědomují si, ţe mohou přijít i různé neshody, které budou muset řešit. Pro šťastné manţelství je nutné, kromě jiného, mnoho trpělivosti a porozumění druhého partnera. Maggie Gallagherová, americká spisovatelka, komentátorka a aktivistka ve své publikaci uvádí, ţe kaţdá nám známá lidská společnost uplatňuje nějakou formu manţelství. V kaţdé komplexní lidské společnosti řízené zákonem existuje manţelství jako veřejnoprávní akt, a nikoli pouze jako soukromý svazek nebo náboţenský rituál. Účelem manţelství jakoţto univerzálního lidského konceptu je regulovat reprodukci ve společnosti. Manţelství tedy můţeme definovat jako veřejný sexuální svazek, který vytváří příbuzenské závazky a sdílení zdrojů mezi muţi, ţenami a dětmi vzešlými z tohoto svazku. 1 Jaroslav Skupnik v Analogickém slovníku uvádí, ţe manţelství je kulturně vysoce variabilní a obecněji platí, ţe jde o ,,sociální instituci, jejímţ obsahem je kulturně akceptovaný typ svazku mezi dvěma či více partnery, u něhoţ se předpokládá dlouhodobé trvání a který transformuje sociální status partnerů, je výrazem jejich akceptace společenských norem; definuje či implikuje vzájemné nároky partnerů (a jejich příbuzných) na sebe, rodičovské povinnosti a práva k dětem vzešlým z této unie, práva a povinnosti těchto dětí k rodičům, definuje či implikuje sociální status dětí vzešlých z této unie a vytváří vazby mezi příbuznými partnerů.“ 2 Z výše uvedeného lze dovodit i další definici. Manţelství je právní a společenská instituce, která tvoří legitimní základ rodiny. V kaţdé lidské společnosti mohou být podle kulturních tradic odlišné pohledy na tradice manţelského obřadu, způsobu výběru
1
What is Marriage For? The Public Purposes of Marriage Law (http://www.marriagedebate.com/pdf/ What%20is%20Marriage%20For.pdf) 2
MALINA, Jaroslav a kol. Antropologický slovník (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět kaţdý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CEREM, 2009, [cit. 2010-08-27]Heslo Manţelství, s. 2372. Autor hesla Jaroslav Skupnik. Dostupné online. (http:/is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/pdf/anologicky_slovnik.pdf) ISBN 978-80-7204-560-0.
9
partnera, počet partnerů apod. Například případy mnohoţenství v muslimských společnostech, výběr partnera a platba za nevěstu v některých zemích Afriky atd. V České republice je manţelství dobrovolným, v zásadě trvalým souţitím dvou osob různého pohlaví, které je zaloţeno zákonem stanoveným způsobem – sňatkem. Jeho hlavním účelem je dle zákona zaloţení rodiny a řádná výchova dětí,3 tedy biologické a výchovné funkce. Je také souborem vztahů a majetkových poměrů mezi členy domácnosti.
1.2.
Vznik manželství
V České republice lze uzavřít manţelství pouze podle platné legislativní úpravy, kterou se v této podkapitole budu zabývat podrobněji. Vznik manţelství a další záleţitosti této společenské a ekonomické instituce jsou upraveny Zákonem č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOR). Je nutné předeslat, ţe vznikem manţelství vznikne ze zákona mezi manţely rozsáhlý okruh práv a povinností, které se týkají nejen samotných manţelů, ale projevují se i vůči třetím osobám (dětem, prarodičům apod.). Při samotném svatebním obřadu pronáší oddávající řadu prohlášení o snoubencích, kteří se rozhodli vstoupit po zralé úvaze do svazku manţelského. Snoubenci, svědci a mnohdy ani ostatní svatební hosté pod vlivem velkých emocí řadu věcí ani nevnímají. Všechna prohlášení ale mají oporu v ZOR. Podle něj muţ a ţena, kteří chtějí spolu uzavřít manţelství, mají předem poznat navzájem své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav, aby mohli zaloţit manţelství, které splní svůj účel.4 Pokud by kaţdý pár, který se rozhodne uzavřít manţelství, všechna tato ,,doporučení“ zákona dobře znal, jistě by se předešlo některým rozvodům manţelství (např. neplodnost jednoho z partnerů a s tím spojená nevěra; odlišnost charakterů, které mohou vyústit v domácí násilí apod.). Manţelství se uzavírá svobodným a úplným souhlasným prohlášením muţe a ţeny o tom, ţe spolu vstupují do manţelství učiněným před obecním úřadem pověřeným vést matriky, popřípadě úřadem, který plní jeho funkci, (dále jen ,,matriční úřad“) nebo před
3
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 1. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963 4 Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 2. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963
10
orgánem církve nebo náboţenské společnosti, oprávněné k tomuto zvláštním předpisem. Toto prohlášení se činí veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků.5
1.2.1. Podmínky vzniku platného manželství Podle stávajícího českého práva musí být splněny následující předpoklady: osobní – zletilost nebo povolení ke sňatku soudem; způsobilost k právním úkonům; dobrovolnost vstupu do manţelství apod. sňatečního prohlášení před matričním úřadem v přítomnosti dvou svědků nebo orgánem církve nebo náboţenské společnosti, oprávněné k tomuto zvláštním předpisem formální – procedurální (předloţení stanovených dokladů obou snoubenců – rodný list, doklad o státním občanství, platný občanský průkaz, pravomocný rozsudek o rozvodu předchozího manţelství nebo úmrtní list zemřelého manţela) V osobních předpokladech můţe být překáţka absolutní (např. nezpůsobilost k právním úkonům; nezletilost; manţelství uzavře osoba, která je jiţ manţelem - polygamie) nebo relativní (příbuzenství v přímé linii a u linie pobočné do 2. stupně – incest). 1.2.2. Způsoby uzavření manželství V České republice lze uzavřít manţelství dvěma způsoby: občanským (civilním) sňatkem církevním sňatkem Občanským (civilní) sňatek je podle ZOR prohlášením o uzavření manţelství před orgánem státu. Orgánem státu je starosta, místostarosta nebo pověřený člen zastupitelstva obce obecního úřadu, který je matričním úřadem. Prohlášení lze učinit i před starostou nebo místostarostou obce, městské části obce hlavního města Prahy, městských obvodů nebo městských částí územně členěných statutárních měst, které nejsou matričním úřadem, je-li jeden ze snoubenců přihlášen k trvalému pobytu v jeho správním obvodu. Obě tato prohlášení musí být učiněna v přítomnosti zaměstnance 5
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 3. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963
11
místně příslušného matričního úřadu. Manţelství se obvykle uzavírá v místě určeném úřadem pro konání slavnostních obřadů. Uzavřít manţelství na kterémkoli vhodném místě můţe povolit matriční úřad, do jehoţ správního obvodu toto místo spadá. 6 Takovými místy mohou být i například stanice metra, zahrada rodinného domu, dno rybníka, letící horkovzdušný balon apod. lze tedy říci, ţe to mohou být všechna vhodná místa pod zemí, na zemi nebo ve vzduchu. Příkladů máme okolo sebe dostatek. Pokud se uzavírá manţelství v cizině, můţe být orgánem zastupitelský úřad České republiky. Pokud je ţivot jednoho ze snoubenců přímo ohroţen, můţe prohlášení snoubenců přijmout i kapitán lodi plující pod vlajkou České republiky, kapitán letadla registrovaného v České republice a velitel vojenské jednotky České republiky v zahraničí. Církevní sňatek je prohlášením o uzavření manţelství před příslušným orgánem registrované církve nebo náboţenské společnosti, oprávněné k tomu zvláštním předpisem.7 Manţelství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboţenské společnosti pro náboţenské obřady nebo náboţenské úkony. Církevní orgán je povinen do tří pracovních dnů doručit protokol o uzavření manţelství s uvedením skutečností podle zvláštního právního předpisu 8 příslušnému matričnímu úřadu, v jehoţ správním obvodu bylo manţelství uzavřeno.9 Podmínky uzavření manţelství stanovené ZOR platí i pro církevní sňatek. Bez ohledu na způsob uzavření sňatku manţelství vzniká přesně okamţikem prohlášení muţe a ţeny, ţe spolu do manţelství vstupují. Po uzavření občanského sňatku je moţné následně podstoupit i církevní obřad. Naopak po uzavření církevního sňatku jiţ nelze uzavřít sňatek občanský.10
6
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 4. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963 7
Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 04. 07. 1991, roč. 1991 8
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 20. In: Sbírka zákonů. 02. 08. 2000, roč. 2000 9
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 11. In: Sbírka zákonů. 02. 08. 2000, roč. 2000 10
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 10. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963
12
1.3.
Práva a povinnosti manželů
Manţelství přináší ze zákona mezi manţely velký okruh práv a povinností, která se týkají
výchovy
dětí,
společného
vlastnictví,
sexuálního
chování
(věrnost),
příbuzenských vztahů, dědictví atd. lze tedy konstatovat, ţe manţelství neslouţí pouze manţelskému páru, ale také zájmům dětí a společnosti, jehoţ jsou součástí. Tato práva a povinnosti existují po celou dobu manţelství, tudíţ i v době, kdy spolu manţelé z nějakého důvodu neţijí nebo nehospodaří, nestýkají se a trvají aţ do zániku manţelství. Práva a povinnosti manţelů upravuje hlava třetí ZOR v § 18 – 21. Základním ustanovením je, ţe oba manţelé mají stejná práva a stejné povinnosti. Musí ţít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.11 Jedná se o ustanovení, která lze povaţovat za spíše morální normu, neboť z hlediska práva jsou nevynutitelná. Tato práva a povinnosti bývají mnohdy častými důvody rozpadu rodiny a následného rozvodu manţelství. Další práva a povinnosti se věnují uspokojování potřeb rodiny. Při uspokojování těchto potřeb se jiţ neuplatňuje zásada stejných práv a povinností, protoţe zákon stanoví, ţe o uspokojování potřeb rodiny manţelé pečují podle svých schopností, moţností a majetkových poměrů. Poskytování peněţitých a jiných prostředků na náklady společné domácnosti můţe být zcela nebo zčásti vyváţeno osobní péčí o společnou domácnost a děti. Jinými slovy jsou osobní péče o domácnost a poskytování prostředků na náklady společné domácnosti rovnocenné. Jedná se hlavně o případy ţen, které nechodí do práce z různých důvodů (mateřství, nezaměstnanost apod.). Neplní-li jeden z manţelů svoji povinnost hradit náklady společné domácnosti, rozhodne na návrh druhého manţela soud. Manţelé rozhodují o záleţitostech rodiny společně. Nedohodnou-li se na podstatných věcech, rozhodne na návrh jednoho z nich soud. Dalším okruhem práv a povinností je zastupování druhého manţela. Zákon rozlišuje dvě různé situace zastupování druhého manţela: při obstarávání běţných záleţitostí rodiny ve výlučných záleţitostech druhého manţela 11
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 18 In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963
13
Při obstarávání běţných záleţitostí rodiny, jednání druhého manţela zavazuje oba manţely společně a nerozdílně. Hovoříme-li o společném rozhodování manţelů o záleţitostech rodiny, neznamená to, ţe je nutné rozhodovat o kaţdé jednotlivé záleţitosti skutečně společně. Můţeme se shodnout, ţe například pravidelné výdaje na domácnost, úhrada nejrůznějších plateb nebo nákupy pro společnou domácnost apod. není nutné rozhodovat společně. Pro některé mimořádné záleţitosti je nutný k platnosti právního úkonu souhlas obou manţelů. Jedná se především o rozhodování při prodeji společného jmění manţelů, převod společné nemovitosti na třetí osobu, apod. Kaţdý takový případ je nutné posuzovat samostatně. Neplatným je rozhodování ve věcech rodiny, jestliţe jiné osobě bylo známo, ţe druhý manţel tyto účinky proti ní výslovně vyloučil. Podmínkou pro vyloučení následků jednání jednoho z manţelů je, ţe musí být učiněno výslovně, a aby před uskutečněním úkonu bylo známé jak druhému manţelovi, tak i třetí osobě. Při zastupování druhého manţela v jeho výlučných záleţitostech se jedná o zákonné zastoupení. K takovým situacím můţe dojít například v situaci, kdy ne všechen majetek manţelé vlastní společně. Můţe se stát, ţe některé věci jsou ve výlučném vlastnictví jednoho z manţelů (dědictví, dar nebo majetek získaný před uzavřením manţelství). K takovému zastupování je ideální zastupování na základě písemné, úředně ověřené plné moci. Obecně platí, ţe při vyřizování podstatných záleţitostí musí jednat kaţdý z manţelů sám za sebe.
1.4.
Neplatnost a neexistující manželství
Stejně jako ZOR stanovuje podmínky pro vznik platného manţelství, jasně vymezuje také, kdy je manţelství neplatné a neexistující. Podle stávající právní úpravy je manţelství neplatné, pokud je uzavřeno: ţenatým muţem nebo vdanou ţenou, anebo osobou, která uzavřela partnerství, pokud partnerství trvá mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéţ platí i o příbuzenství zaloţeném osvojením, pokud osvojení trvá
14
nezletilým nebo bez povolení soudu (výjimečně můţe soud z důleţitých důvodů povolit uzavření manţelství nezletilému staršímu neţ 16 let – většinou rodičovství) osobou zbavené způsobilosti k právním úkonům osobou, jejíţ způsobilost k právním úkonům je omezena bez povolení soudu osobou stiţenou duševní poruchou, která měla za následek omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům O neplatnosti výš uvedených manţelství rozhodne soud i bez návrhu. Manţelství je dále neplatné, jestliţe prohlášení o uzavření manţelství bylo učiněno v důsledku bezprávné výhruţky anebo omylu týkajícího se totoţnosti jednoho ze snoubenců nebo povahy právního úkonu uzavření manţelství. Soud vysloví neplatnost takového manţelství na návrh kteréhokoli z manţelů do jednoho roku ode dne, kdy se rozhodné skutečnosti neplatnosti manţelství dozvěděl. Manţelství prohlášené za neplatné se povaţuje za neuzavřené.12 Novelou ZOR č. 91/1998 Sb. došlo k oddělení institucí neplatnosti a neexistenci manţelství. Pokud nevznikne manţelství, nevyvolá na rozdíl od neplatného manţelství vůbec ţádné právní následky a soud tak nemusí rozhodovat o jeho neexistenci. Neexistující manţelství nelze ani napravit. Manželství nemůže vzniknout: jestliţe muţ nebo ţena byli k prohlášení o uzavření manţelství donuceni fyzickým násilím bylo-li manţelství uzavřeno nezletilým mladším 16 let jestliţe bylo uzavřeno před nepříslušným orgánem státu nebo církve pokud byl uzavřen církevní sňatek, aniţ by bylo vydáno osvědčení vydané příslušným matričním úřadem o tom, ţe byly splněny poţadavky zákona pro uzavření platného manţelství nebo bylo toto osvědčení starší tří měsíců pokud bylo manţelství uzavřeno prostřednictvím zplnomocněného zástupce, který neměl platnou plnou moc k tomuto právnímu úkonu
12
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 15a. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963
15
1.5.
Zánik manželství
Manţelství můţe zaniknout podle našeho právního řádu několika způsoby, tedy nejen jeho rozvodem. ZOR jasně stanovuje ve svých ustanoveních, kdy manţelství zanikne: pokud je soudem prohlášeno za neplatné rozvodem – věnuji této problematice další kapitolu smrtí jednoho z manţelů nebo obou manţelů současně – manţelství zaniká dnem smrti manţela nebo manţelů s prohlášením jednoho z manţelů za mrtvého – manţelství zaniká dnem, kdy prohlášení nabude právní moci Bude-li prohlášení za mrtvého zrušeno, manţelství se neobnoví, jestliţe mezi tím manţel toho, kdy byl prohlášen za mrtvého, uzavřel manţelství nové.
1.6.
Exkurz k registrovanému partnerství
Protoţe náš právní řád definuje manţelství jako trvalé ţivotní společenství muţe a ţeny, nemůţe u osob stejného pohlaví vzniknout. Ve své práci se mu věnuji velmi krátce, protoţe vznik a zánik registrovaného partnerství má podle zákona1313 téměř stejné podmínky jako manţelství. Partnerství se uzavírá před pověřeným matričním úřadem, kde je před matrikářem učiněno prohlášení, které můţe, ale nemusí proběhnout veřejným slavnostním způsobem. Pokud mají partneři trvalý pobyt mimo ČR, registruje je Úřad městské části Brno-střed. Vznikem partnerství vznikají obdobná práva a povinnosti jako u manţelů. Jsou rozdíly např., ţe nevzniká společné jmění (buď individuální, nebo podílové spoluvlastnictví), není moţné osvojení dítěte a není přístup k umělému oplodnění apod. Partnerství zaniká úmrtím nebo zrušením na základě rozhodnutí soudu, a to po dohodě nebo na ţádost jednoho z partnerů.
13
Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 26. 01. 2006, roč. 2006
16
2. Rozvod a jeho současná právní úprava 2.1.
Právní úprava rozvodu
Rozvod či rozloučení manţelství představuje právní akt ukončení manţelství. Rozvod je sloţitý etický, právní a společenský problém, který přesahuje z oblasti rodinného práva i do dalších oblastí. Dotýká se nejen ţivota manţelů a jejich majetkových poměrů, ale téţ dětí, které případně manţelé mají, a kulturních a náboţenských zvyklostí manţelů a celé společnosti. V České republice lze rozvést kaţdé manţelství, rozvod je upraven v zákoně o rodině. Rozvod probíhá vţdy před soudem. 2.1.1. Smluvený rozvod Chceme-li, aby rozvod proběhl rychle a bez komplikací a na všem se manţelé dohodli, můţeme soudu navrhnout takzvaný smluvený, neboli nesporný rozvod. Při něm je jednání rychlejší, soud neřeší proč se manţelství rozpadlo. Musí být splněny tyto podmínky: -
S rozvodem souhlasí oba
-
Manţelství trvá déle neţ jeden rok a déle neţ půl roku je nefunkční (buď spolu uţ vůbec nebydlí, nebo vedle sebe ţijí jako dva cizí lidé, kteří neplní tzv. manţelské povinnosti).
-
Při předcházejícím řízení o dětech se na výchově a výţivě dětí dohodli a soud tuto dohodu schválil.
-
Předloţí smlouvu s úředně ověřenými podpisy účastníků, která upravuje vypořádání majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyţivovací povinnost vůči partnerovi.
2.1.2. Sporný rozvod Soud manţelství rozvede, jestliţe je tak hluboce a trvale rozvráceno, ţe nelze očekávat obnovení manţelského souţití. Za tím účelem soud musí především prozkoumat příčiny rozvratu. Naopak manţelství rozvedeno nebude, pokud manţelé mají nezletilé děti, s jejichţ zvláště odůvodněnými zájmy by to bylo v rozporu, nebo pokud spolu manţelé neţijí kratší dobu neţ tři roky, jeden z nich se na rozvratu manţelství převáţně nepodílel a jemuţ by rozvodem byla způsobena zvlášť závaţná újma. Vţdy však záleţí na úvaze 17
soudu, který bude muset zhodnotit všechny okolnosti svědčící ve prospěch i proti zachování manţelství. Kromě toho má vţdy soud vést manţele k odstranění příčin rozvratu a k jejich smíření. 2.1.3.
Ztížený rozvod
U tohoto rozvodu platí, ţe při prokázání kvalifikovaného rozvratu není třeba souhlasu druhého manţela k rozvodu. Výjimku z tohoto pravidla tvoří § 24b zákona o rodině, který stanovuje podmínky, kdy je souhlas druhého manţela pro rozvod manţelství nutný. I přes prokázání kvalifikovaného rozvratu nebude manţelství rozvedeno v případě, ţe s rozvodem nesouhlasí ten manţel, který se na rozvratu manţelství porušováním manţelských povinností převáţně nepodílel, tomuto by rozvodem byla způsobena zvlášť závaţná újma a mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch manţelství. Tvrdostní klauzule se můţe například uplatnit u těţce nemocného manţela, který by zůstal bez nutné cizí pomoci. Ale pokud manţelé více neţ tři roky ţijí odděleně, tvrdostní klauzule se neuplatní a manţelství bude rozvedeno.
2.2.
Příčiny rozvodů
Příčiny rozvodů V ČR zkoumá stát prostřednictvím průzkumu veřejného mínění a podle výkazu Českého statistického úřadu, který je zpracován na základě soudci vyplňovaného „Hlášení o rozvodu“. Rozvody se odehrály kvůli následujícím základním (prvotním) příčinám:
18
Tabulka č. 1. Rozvody v Česku v roce 2010 podle příčiny rozvratu manželství na straně muže a ženy. Hlášení vyplňují soudci opatrovnických
Důvod rozvodu
Na straně muže
Na straně ženy
Neuváţený sňatek
120
138
Alkoholismus
719
270
Nevěra
1284
895
Nezájem o rodinu
588
365
Zlé nakládání, odsouzení pro trestný čin
189
72
21821
21844
Zdravotní důvody
42
42
Sexuální neshody
69
67
Ostatní příčiny
5323
5375
Soud nezjistil zavinění
628
1715
Rozdíl povah, názorů a zájmů
Graf č.1. Rozvody podle příčiny
Zdroj: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: : http://cs.wikipedia.org/wiki/Roz vod_v_%C4%8Cesku
19
Lidé se domnívají, ţe rozvodů přibývá, naopak statistika ukazuje, ţe se drţí na celkem stabilních číslech. Za nejčastější příčinu rozvodů povaţují Češi nevěru a finanční problémy, jiní zastávají názor, ţe důvodem je nedostatek tolerance a vzájemného pochopení. Český statistický úřad sleduje rozvodovost uţ od roku 1919 tehdy vykázal jen 2056 rozvodů. Od roku 1984 se počet rozvodů v České republice pohybuje kolem čísla 30 tisíc, takţe výsledky výše uvedeného průzkumu odráţejí spíše subjektivní pocity neţ faktická čísla, neboť se zřejmě případy manţelských krizí hodně diskutují, ale ne všechny tyto krize skončí rozvodem. Nejvíce párů se rozvedlo v roce 1996. Bylo jich 33 113.
2.3.
Rozvodové řízení
Řízení o rozvod probíhá před okresním soudem, který je místně příslušný, tedy v jehoţ obvodu měli manţelé poslední společné bydliště, bydlí-li v tomto obvodu alespoň jeden z manţelů. Jinak ten soud, v jehoţ obvodu bydlí ţalovaný manţel. Bydlí-li manţel či manţelka v zahraničí, soud se určuje podle bydliště ţalobce. Řízení je zahájeno podáním ţaloby, ve které jeden manţel vystupuje v roli ţalobce a druhý v roli ţalovaného a se kterou je spojena povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč. Před rozhodnutím soudu o rozvodu ale musí být nejdříve uzavřena dohoda obou manţelů o výchově a výţivě společných nezletilých dětí, která musí být schválena soudem, a v případě nesporného rozvodu i o vypořádání společného jmění. Nedojde-li k těmto dohodám, musí i o těchto záleţitostech nejdříve rozhodnout soud a teprve poté můţe být pokračováno v řízení o rozvodu. U někoho je rozvod rvačkou na ţivot na smrt. V pomyslném ringu nenávisti se bojuje na několik kol. Jiní se rozumně dohodnou, ţe manţelství právně zruší a ani s rozdělením majetku nemají problémy. Podání návrhu k okresnímu soudu Ţádost podává jen jeden z manţelů a přikládá k ní: -
Rozsudek o úpravě poměrů nezletilých dětí
-
Oddací list 20
-
Rodné listy dětí
-
Kolek za 2 000 Kč za soudní poplatek
-
Rozsudek či návrh na vypořádání vzájemných majetkových vztahů
Jestliţe se bývalí manţelé neshodnou na rozdělení věcí, mohou do tří let po rozvodu podat u soudu, který je rozváděl, návrh na vypořádání společného jmění manţelů. Graf č.2: Sňatky a rozvody v Česku
Zdroj: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/ wiki/Rozvod_v_%C4%8Cesku 2.3.1. Rodičovská zodpovědnost Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče, proto mají být osobním ţivotem a chováním příkladem svým dětem. Rodičovská zodpovědnost je definována v § 31 zákona o rodině jako „souhrn práv a povinností a) Při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový rozumový a mravní vývoj. b) Při zastupování nezletilého dítěte 21
c) Při správě jeho jmění“14 Rodiče jsou povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled, který je adekvátní stupni jeho vývoje. Mají právo pouţít přiměřené výchovné prostředky. Při jejich pouţití nesmí však dojít k dotčení důstojnosti dítěte, ohroţení jeho zdraví, tělesného, citového rozumového a mravního vývoje. Mají také právo stýkat se s dítětem. Také dítě má svá práva, ale i povinnosti. Práva a povinnosti jsou vymezeny nejen v zákoně o rodině, ale vychází i z Úmluvy o právech dítěte (zákon č. 104/1991 Sb.), se kterou musí být v souladu. Dítě má právo obdrţet potřebné informace a svobodně se vyjádřit k rozhodnutím rodičů, které se týkají podstatných záleţitostí jeho osoby, pokud je vzhledem ke svému věku a s ohledem na stupeň svého vývoje schopno vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření, které se ho týkají. Dítě, které ţije ve společné domácnosti s rodiči je povinno pomáhat jim podle svých schopností. Pokud má vlastní příjem je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny. Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.
14
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 31. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963.
22
Rodičovská zodpovědnost náleţí oběma rodičům. Rozhodující je, zda fyzická osoba je rodičem, rodiče však nemusí být manţelé. V praxi mohou nastat různé situace, kdy jeden z rodičů: -
Neţije
-
Není znám
-
Nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu
-
Byl zbaven rodičovské zodpovědnosti
-
Výkon rodičovské zodpovědnosti mu byl pozastaven
V těchto případech nese rodičovskou zodpovědnost pouze druhý z rodičů. Dle § 34 odst. 3 zákona o rodině můţe soud přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, pokud má potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností plynoucích z rodičovské zodpovědnosti. V případě, ţe ve společné domácnosti ţije s dítětem manţel, který není jeho rodičem, má právo i povinnost podílet se na výchově dítěte. Pokud se rodiče nedohodnou o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud. (např. volba povolání u nezletilého). Pokud spolu rodiče neţijí a nejsou schopni se dohodnout o úpravě výchovy a výţivy nezletilého dítěte, soud můţe ( a to i bez návrhu) rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak bude kaţdý z rodičů přispívat na jeho výţivu. 2.3.2. Řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu Hlavním cílem řízení je ochrana zájmu nezletilého dítěte. V řízení o úpravě poměrů nezletilého pro dobu po rozvodu soud zejména určí komu bude dítě svěřeno do výchovy případně střídavé nebo společné výchovy a jak má kaţdý z rodičů přispívat na jeho výţivu. Dále můţe soud upravit styk s dítětem, pokud se na něm rodiče nedohodnou. Účastníky řízení jsou rodiče dítěte a dětí. Jelikoţ by mohlo v řízení dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi, nemůţe ţádný z rodičů dítě zastupovat a dítě je zastoupeno
23
kolizním opatrovníkem – sociální pracovnicí orgánu sociálně – právní ochrany dětí (OSPOD). V případě, ţe manţelé mají nezletilé děti a podali pouze návrh na rozvod, bude opatrovnické řízení zahájeno z úřední povinnosti. Opatrovnický soud můţe rozhodnout, pouze pokud bylo zahájeno řízení o rozvodu manţelství. 2.3.3. Postavení kolizního opatrovníka v rozvodovém řízení Ţádný z rodičů nemůţe zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichţ by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchţ rodičů. Toto ustanovení má analogii v § 37 zákona o rodině. Pro tyto případy se dle odst.2 ustanoví dítěti opatrovník, jímţ je zpravidla orgán sociálně – právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“). Při zákonném zastoupení dětí nemusí dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi, ale postačí, ţe tento střet by mohl nastat. Zástupce dětí ustanovený soudem bývá běţně označován jako kolizní opatrovník. Kolizní opatrovník má dle §31 o.s.ř. stejné postavení jako zástupce účastníka řízení na základě procesní plné moci. To znamená, ţe opatrovník vykonává za dítě všechna procesní práva účastníka řízení. Je oprávněn činit jménem dítěte úkony, které můţe v řízení uplatnit rodič. Zastupuje dítě v celém soudním řízení aţ do právní moci rozsudku vydaného buď okresním soudem nebo krajským soudem – v případě odvolacího řízení. Kolizní opatrovník má právo nahlíţet do soudního spisu a právo účasti při jednání. K povinnostem opatrovníka patří povinnost navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, dále je opatrovník povinen sdělit soudu skutečnosti, které mají význam pro dané řízení. 2.3.4. Možné formy úpravy styku rodiče s dítětem V § 26 odst. 4 věta druhá zákona o rodině je výslovně zakotveno právo dítěte na péči obou rodičů a na pravidelný osobní styk s nimi. Teorie i praxe ohledně styku rodiče s dítětem jednoznačně upřednostňuje neformální dohodu rodičů bez nutnosti intervence soudní moci. O úpravě styku jsou rodiče zpravidla schopni se dohodnout a i fakt, ţe se 24
jedná o situace tak proměnlivé a těţko zachytitelné v písemné podobě, vedl zákonodárce k tomu, ţe nepoţaduje schválení dohody rodičů o styku s dítětem soudem. Soud o úpravě styku rozhoduje za situace, kdy se rodiče nemohou dohodnout a vyţaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině. Z pohledu flexibility a efektivnosti styku je pro dítě i pro rodiče jistě výhodnější, pokud není styk upraven soudem. Pokud je v rozsudku stanoveno, ţe rodič se bude s nezletilým dítětem stýkat v určitý den a v určitou hodinu, je jeho povinností dítě v daný čas převzít, případně se omluvit a nabídnout jiné řešení. Z práva se stává povinnost. Rozsah styku je samozřejmě značně individuální a je závislý na mnoha okolnostech – věku dítěte, zda se s druhým rodičem častěji stýkalo, zda je na něj zvyklé, ohled je třeba brát i na mimoškolní aktivity dítěte a zachování moţnosti je provozovat. Na straně rodiče je třeba zvaţovat schopnost rodiče se o dítě během doby, která je ke styku vymezena postarat, vzdálenost bydliště rodičů a rovněţ i otázku prostředí.15 V praxi našich soudů je obvyklé, ţe se dítě s druhým rodičem stýká jednou aţ dvakrát v týdnu, dále kaţdý druhý víkend od pátku do odpoledne či soboty ráno do neděle, několik dní během vánočních svátků a dva aţ čtyři týdny o prázdninách. Taková úprava styku je typická zejména u dětí školou povinných. Soudy však bohuţel občas stanovují styk v tomto rozsahu, aniţ by hodnotily specifika daného případu.16 Ve výroku rozhodnutí je většinou stanoveno, ţe druhý rodič bude dítě přebírat a odevzdávat v místě jeho bydliště, příp. v místě bydliště druhého rodiče. Nevhodná je úprava, kterou se běţný styk z hlediska vymezení dnem, hodiny a místa převzetí a vrácení dítěte ponechává na vůli jednoho z rodičů. Tím se jen otevírá další prostor pro selhání výkonu práva. 15
Hrušáková, M. a kol.: Rodinné právo. C. H. Beck, Praha
16
K tomu se vyjadřuje i nález ústavního soudu ve věci ústavní stíţnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3 2003, sp. zn. 23 Co 6 1/2003, a č. j. 23 Co 62/2003-492, sp. zn. II. ÚS 363/03: Z ústavněprávního pohledu není moţné nadřazovat modely fungováni vztahů mezi oddělenými rodiči a nezletilými dětmi, které mají orgány veřejné moci zaţité, nad zájem dítěte, který je definován v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. Tyto modely, jakkoliv jsou v mnoha případech přínosné a pouţitelné, nemohou postihovat situaci kaţdého jednotlivého nezletilého dítěte. Je proto věcí obecných soudů, aby při zohledňování všech konkrétních okolností daného případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte, který musí být vţdy předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať uţ uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy nebo správními orgány, rozhodly o konkrétní podobě nejvhodnějšího uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Na tom nemůţe nic měnit ani to, ţe se rodiče nejsou schopni na takovémto uspořádání sami dohodnout. To je dáno především tím, ţe dítě samo je bytostí jedinečnou, nadanou nezadatelnými, nezcizitelnými, nepromlčitelnými a nezrušitelnými základními právy a svobodami, a tedy bytostí, které by se mělo dostat při jejím vývinu toho nejlepšího, totiţ toho, aby uvedené atributy nezůstaly prázdnými slovy (viz i nález sp. zn. IV. US 695/2000).
25
Mezi rodiči, kteří nejsou schopni se v otázce styku dohodnout, jsou vztahy často velmi narušeny. Vzhledem k tomu, ţe výkon rozhodnutí o úpravě styku je velmi problematický zejména s ohledem na citlivost záleţitosti, doplnila tzv. velká novela zákona o rodině z roku 1998 zákonnou úpravu o nevyvratitelnou domněnku, dle které bránění oprávněnému rodiči ve styku s dítětem je povaţováno za podstatnou změnu poměrů ve smyslu § 28 zákona o rodině, dle kterého můţe soud při změně poměrů i bez návrhu změnit rozhodnutí či dohodu o výkonu rodičovských práv a povinností. Problematickým z hlediska dokazování zůstává otázka důvodnosti či bezdůvodnosti bránění ve styku. Rodiče často zabraňují druhému rodiči ve styku s dítětem s odkazem na jeho záporné výchovné či osobnostní kvality, neochotou a strachem dítěte, eventuálně nebezpečím, kterému druhý rodič dítě vystavuje. Soudy při posuzování bezdůvodnosti bránění ve styku většinou spoléhají na odborníky – soudní znalce v oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie. Vypracování znaleckých posudků však řízení značně protahují. Rodiče, kteří se stykem dítěte s druhým rodičem nesouhlasí, často vyţadují, aby mohli být styku přítomni. Argumentují většinou obavou z fyzického, psychického či dokonce sexuálního ohroţení dítěte. Soudy, vědomy si rizik, k takovému řešení konfliktní situace přistupují výjimečně. Nasnadě je především riziko přenášení negativních emocí, které existují mezi rodiči. Nelze předpokládat, ţe rodič, který trvá na tom, ţe je ochoten přistoupit pouze na styk za své přítomnosti, budou kolem sebe šířit pozitivní energii a projevovat radost nad sebemenším náznakem náklonnosti k druhému rodiči. Z pohledu práva je zde i otázka vykonatelnosti rozhodnutí, jímţ je uloţena povinnost účastnit se styku třetí osobě, která není účastníkem řízení.17 V tomto ohledu se jeví problematické i uloţení této povinnosti koliznímu opatrovníku, jenţ v podstatě není účastníkem řízení, i kdyţ v něm po celou dobu řízení aktivně
17
K tomu srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 23 Co 306/98-160 ze dne 17.12.1998 Okresní soud upravil styk otce s nezletilou způsobem, který je zcela nevykonatelný. Okresní soud vázal průběh styku otce s nezletilou na přítomnost třetí osoby, která nebyla účastníkem tohoto řízení a jíţ nelze přítomnost u styku nařídit. Okresní soud tak zdánlivě právo otce na styk zachoval, nicméně ve skutečnosti otci neposkytl ţádné prostředky, jak by mohl své právo na styk vynutit.
26
vystupuje, ale je pouze zástupcem osoby nezletilé, jeţ plnou procesní způsobilost ze zákona nemá.18 Výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým dítětem Pokud je rodiči, který nemá dítě v péči, ve styku bráněno, soud si obvykle nejprve druhého rodiče předvolá a poučí ho o jeho povinnosti.19 Nedojde-li k vyřešení situace, přikročí soud ve smyslu § 272 odst. 2 o. s. ř. k písemné výzvě před výkonem rozhodnutí, ve kterém ho vyzve k důslednému respektování povinností, jeţ mu byly uloţeny rozsudkem. Pokud zůstane tato výzva bezvýsledná, soud nařídí výkon rozhodnutí ukládáním pokut dle § 273 odst. 1 o. s. ř. aţ do výše 50.000,- Kč.20 Soud můţe dále nařídit výkon rozhodnutí odnětím dítěte a jeho předání tomu, komu rozhodnutí přiznává právo na styk s nezletilým. Dluţno říci, ţe k tomuto závaţnému kroku soudy přistupují naprosto výjimečně a situaci řeší spíše opakovaným ukládáním pokut. Při úvahách o tom, zda je tento postup správný, je si nutné uvědomit, ţe soud by měl vţdy rozhodovat v zájmu dítěte. Odnětí je pro dítě vţdy nadmíru stresujícím záţitkem, a rodiče, pokud dítě opravdu milují, jak obvykle před soudem opakovaně deklarují, by měli udělat vše proto, aby nebylo nutno k takto krajnímu řešení přistoupit. Na druhou stranu existují rodiče, kteří jsou si opatrného a někdy aţ liknavého přístupu soudů k výkonu rozhodnutí odnětím dítěte vědomi a dobu, po kterou brání rodiči ve styku s dítětem vyuţívají k manipulaci dítěte proti druhému rodiči a rozvíjení antipatií vůči všemu, co s druhým rodičem souvisí. Většinou pak logicky mezi druhým rodičem a dítětem dojde k odcizení, které mnohdy jiţ nejde odstranit. Rodiče, kteří styku brání, tak spoléhají na to, ţe soud za takové situace nepřikročí k odnětí dítěte za účelem výkonu rozhodnutí o styku a ani nerozhodne o
18
Soudy se touto problematikou pravděpodobně příliš nezabývají: Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 35 Co 521/97, 35 Co 523/97-565 ze dne 11.11.1997: Ve výrocích o úpravě styku otce s nezletilou se rozsudek soudu I. stupně mění tak, ţe otec je oprávněn stýkat se s nezletilou po dobu dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku kaţdé pondělí v roce od 15.00 do 17.00 hod. s tím, ţe matka je povinna nezletilou na tento styk připravit a předat ji otci před domem, kde matka s nezletilou bydlí, a otec je povinen nezletilou ve stanovenou hodinu odevzdat rovněţ před domem, kde matka s nezletilou bydlí. Opatrovníkovi se ukládá, aby byl přítomen převzetí a odevzdání dítěte. 19
Novák, T., Pokorná, A.: Jak dalece lze vynutit přípravu dítěte ke styku s druhým rodičem, Právo a rodina, 2004, č. 5 20
Otázkou zůstává, zda uloţení pokuty není ve výsledku zejména „potrestáním“ dítěte, kterému se v důsledku uloţení pokuty rodiči, se kterým ţije ve společné domácnosti, dočasně sníţí ţivotní standard.
27
svěření do výchovy druhému z rodičů, neboť by to bylo v rozporu se zájmem dítěte. Bezdůvodné nerespektování soudního rozhodnutí můţe být důvodem pro podání trestního oznámení a následného zahájení trestního stíhání pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo poté, co proti němu byla bezvýsledně pouţita opatření v občanském soudním řízení směřující k výkonu rozhodnutí soudu nebo soudem schválené dohody o výchově a výţivě nezletilých dětí, maří výkon takového rozhodnutí nebo dohody. Pro tento trestný čin je trestním zákonem stanovena trestní sazba odnětí svobody aţ na jeden rok.
Nejsou ojedinělé případy, kdy rodič odmítá druhému rodiči poskytovat výţivné na dítě dle pravomocného rozsudku s odkazem na to, ţe mu druhý rodič brání, aby se s dítětem stýkal, případně ţe dítě popouzí proti tomuto rodiči a styk tímto znepříjemňuje. Soudy však opakovaně judikují, ţe ani za těchto okolností není poskytování výţivného v rozporu s dobrými mravy a jeho přiznání je zcela na místě.21
Jak je uvedeno výše, zákon o rodině výslovně zakotvuje právo dítěte na péči obou rodičů a na pravidelný osobní styk s nimi. Obdobnou úpravu obsahuje rovněţ Úmluva o právech dítěte, dle které má dítě oddělené od jednoho nebo obou rodičů právo udrţovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaţe by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.22 Podle převládající soudní praxe se však dítě nemůţe rozhodnout o tom, zda se chce stýkat s rodičem, se kterým neţije ve společné domácnosti. V českém právním řádu není sice nikde zakotvena povinnost dítěte se s tímto rodičem stýkat, ovšem s vyloučením právně významného projevu vůle nezletilého a posuzováním pouze „zájmu dítěte“ v praxi dochází k tomu, ţe je právo dítěte na styk s rodičem jako povinnost uplatňováno. Styk je vymáhán proti vůli dětí. Soudy mnohdy ani u starších dětí nerespektují jejich vlastní rozhodnutí se s rodiči nestýkat a udělují pokutu za to, ţe
21
K tomu se vyjadřoval např. Krajský soud v Českých Budějovicích v rozhodnutí sp. zn. Co 2661/1999: Pokud dojde k dlouhodobému vyloučení jednoho z rodičů ze styku s nezletilými dětmi, který to následně pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech, nelze tento důsledek přičítat nezletilým dětem a přiznání výţivného ze strany vyloučeného rodiče pak není v rozporu s dobrými mravy. 22
Čl. 9 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte (sdělení Federálního ministerstva zahraničí č. 104/1991 Sb.): „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udrţovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaţe by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.“
28
druhý rodič dítě ke styku „nepřipravil“ a vhodně na dítě nepůsobil.23 Samozřejmě lze argumentovat tím, ţe soudy zde ukládají pouze druhému rodiči povinnost připravit dítě ke styku a ve stanovenou dobu druhému rodiči předat. To je sice pravda, taková konstrukce však domyšlená do důsledku spěje k tomu, ţe je zcela vyloučena jakákoli moţnost, ţe by dítě, tedy osoba mladší osmnácti let, mohla mít v tomto případě vlastní vůli. V praxi se pak pod pojmem „připravit dítě ke styku“ v mnoha případech rozumí dítě přesvědčit a pokud to nejde po dobrém, pak jej prostě přinutit.24 Tomuto trendu odpovídá i celá řada judikátů, ve kterých je vyslovována teze, ţe rodič je povinen dítě ke styku vést dítě k pozitivnímu vztahu k druhému rodiči a připravit ji na styk bez ohledu na kvalitu vzájemných vztahů rodičů dítěte.25 Věk dítěte je dle těchto judikátů nevýznamný. Soudy tak podle našeho názoru nedostatečně individualizují a nepátrají po příčině odporu dítěte stýkat se s druhým rodičem. Tento odpor však můţe být reakcí na neakceptovatelné chování rodiče (domácí násilí, násilí vůči dítěti, alkoholismus rodiče apod.)
2.3.5. Výživné Výţivné (obecně také alimenty) nejčastěji představuje peníze, kterými má rodič povinnost přispívat na potřeby svého dítěte, pokud není schopno samo se ţivit. Podle českého zákona o rodině ale mezi rodiči a dětmi platí vzájemná vyţivovací povinnost, stejně jako mezi ostatními příbuznými i manţely. O vyţivovací povinnosti rozhoduje vţdy soud, výjimkou je pouze jím schválená dohoda rodičů o výţivném na nezletilé dítě. Při stanovení výţivného se přihlíţí jak k odůvodněným potřebám oprávněného (vyţivovaného), tak ke schopnostem, moţnostem a majetkovým poměrům povinného (toho kdo má výţivné poskytovat). Nelze je však přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Výţivné se pak převáţně hradí v kaţdý měsíc se opakujících částkách, a to vţdy na měsíc dopředu. Rodiče mají povinnost dle svých schopností, moţností a majetkových poměrů přispívat na výţivu svého dítěte, a to tak, aby se mohl podílet na jejich ţivotní úrovni, a aţ do doby, dokud není schopno se ţivit samo. Pokud by tuto povinnost některý z rodičů
23
Při takové aplikaci práva lze spekulovat o tom, zda nedochází v případě nucení dítěte ke styku s rodičem k porušení Ústavy. Článek 4 Ústavy totiţ stanoví, ţe povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. V našem právním řádu není a ani nemůţe být zakotvena povinnost dítěte, stýkat se s kýmkoli, tedy ani s rodičem.
29
neplnil, rozhodne o ní soud, pokud by šlo o dítě nezletilé, tak i bez návrhu (postačí např. podnět orgánu sociálně právní ochrany dětí). Nezletilé dítě zastupuje v soudním řízení jeho zákonný zástupce, tedy převáţně rodič, do jehoţ péče bylo svěřeno, nicméně výţivné je vţdy stanoveno jako právo daného dítěte, neboť jde o zabezpečení jeho výţivy. Soud v řízení o stanovení vyţivovací povinnosti přihlédne vţdy nejen k potřebám dítěte a moţnostem rodiče, ale také k tomu, jak jinak o něj rodič pečuje, i jak se stará o případnou společnou domácnost. Pokud by to bylo v moţnostech rodiče, tak se navíc za odůvodněnou potřebu dítěte bere i tvorba úspor, které by měly zabezpečit jeho přípravu na budoucí povolání. Tabulka č. 2 Pomocná tabulka pro určování výživného na děti
Věk dítěte
Díl z čistého příjmu připadající na výživné
0-5 let
11-15%
6-9 let
13-17%
10-14 let
15-19%
15-17 let
16-22%
18 a více let
19-25%
Zdroj: Alimenty a výţivné v ČR. Tabulky pro výpočet výživného [online]. [cit. 2013-0424]. Dostupné z: http://www.vyzivne.cz/tabulky-pro-vypocet-vyzivneho-jiz-v-breznu
2.4. Nový občanský zákoník Změna občanského práva, která je připravena, se dotkne i rodinného práva. Nový občanský zákoník nabyl platnosti 22. březnem 2012, je publikován v částce č. 33 Sbírky zákonů pod č. 89, účinnosti má nabýt 1. lednem 2014. Dle nového občanského zákoníku má být zrušen současný zákon o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.) a úprava rodinného práva se má stát součástí nového občanského zákoníku. Rodinné právo je obsaţeno v části druhé, tj., § 578 - § 879.
30
V rámci úpravy rozvodu manţelství je obsahově navázáno na současnou úpravu v ZOR. Rozvod je upraven v § 671 - § 674, v rámci těchto ustanovení je úprava pouze samotného rozvodu. Péče o dítě po rozvodu a styk s rodičem je upraven odděleně. V rámci úpravy péče o dítě v souvislosti s rozvodem je také navázáno na současnou úpravu, která je dále upřesněna. Rozsáhleji formuluje povinnosti rodičů, které jsou v současné době formulovány v judikatuře. Výkon rodičovské odpovědnosti (dříve zodpovědnosti) po rozvodu je upraven v § 821 § 822. Preferovaná je přednost dohody rodičů před rozhodnutím soudu, soud zasáhne jen tehdy, vyţaduje-li to zájem dítěte. Nadále jsou zachovány všechny existující varianty péče o dítě, tj. péče jednoho z rodičů, společná a střídavá péče, zařadí se sem i svěření do péče jiné osoby. Podrobněji se bude nový občanský zákoník zabývat a formulovat úpravu styku s dítětem pod nadpisem osobní styk rodiče s dítětem. Jako další novou formou styku s dítětem je sdělování si s rodiči informací o dítěti. Dále je jasně stanovena povinnost rodiče, který má dítě v péči, dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem umoţnit a v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat. Pokud dojde k bránění ve styku je podle § 805 takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.
31
3. Rozvodovost ve statistice 3.1. Statistiky rozvodovosti Rozvodovost se v naší zemi sleduje jiţ dlouhodobě. Jiţ v období první republiky byla úroveň rozvodovosti povaţována za relativně vysokou. Po druhé světové válce stoupla křivka rozvodovosti jen mírně. K velkému nárůstu došlo aţ v polovině šedesátých let minulého století, kdy v roce 1965 byl novelou zákona o rodině (zákon č. 94/1963 Sb.) umoţněn rozvod i bez souhlasu nevinného manţela, pokud spolu manţelé delší dobu neţili – v praxi byla uţívána hranice 3 roky. Počátkem 50 let byl roční počet rozvodů kolem 10 000. V roce 1969 byla poprvé překročena hranice 20 000 ročně a v roce 1984 vzrostl počet rozvodů nad hranici 30 000. Od počátku šedesátých let do počátku devadesátých let se ukazatele rozvodovosti zvýšily na trojnásobek. Po roce 1989 se ustáli počet rozvodů na velmi vysoké úrovni kolem 30 000 rozvodů ročně. Nejvyšší počet rozvodů byl zaznamenán v roce 1996, kdy bylo rozvedeno 33 113 manţelství. Po přijetí novely ZOR v roce 1999 (zákon č. 91/1999 Sb.) výrazně klesl počet rozvodů. Bylo to způsobeno hlavně ztíţením rozvodů manţelství s dětmi (oddělení řízení péče o dítě od rozvodového řízení). S přijímáním dalších novel ZOR míra rozvodovosti opět stoupla a v roce 2011 bylo rozvedeno 28 113 manţelství.24 Tabulka č.3 Rozvodovost
Rozvodovost počet rozvodů úhrnná rozvodovost
1990
1995
1998
1999
2000
2007
2010
32 055 31 135 32 363 23 657 29 704 31 129 30 783 0,38
0,38
0,48
0,41
0,32
0,49
0,50
Zdroj: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation,
2001-
[cit.
2013-04-24].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/w
iki/Rozvod_v_%C4%8Cesku
24
Údaje čerpány: Rozvodovost. Historie. Web: Demografické informace, analýzy a komentáře [citováno 10. 01. 2013]. Dostupný (http://www.demografie.info/?cz_rozvodhistorie=)
32
Evidence rozvodů je uskutečňována prostřednictvím okresních soudů, které vyplňují formulář ,,hlášení rozvodu“ a pravidelně dvakrát měsíčně ho odesílají příslušnému krajskému soudu. Všechna hlášení pak zpracovává Český statistický úřad, který publikuje absolutní i relativní údaje o rozvodech. V mezinárodním srovnání patří Česká republika mezi země s vysokou úrovní rozvodovosti. Rozvodovost se sleduje z hlediska následujících ukazatelů rozvodovosti: hrubá míra rozvodovosti = počet rozvodů za rok, které připadají na 1 000 obyvatel (stav k 01.07. sledovaného kalendářního roku) míra rozvodovosti manţelství = počet rozvodů za sledovaný rok, které připadají na 1 000 existujících manţelství úhrnná míra rozvodovosti = procentuální vyjádření manţelství, končících rozvodem vůči původně uzavřeným manţelstvím (např. 0,35 = z původně uzavřených manţelství se jich 35% rozvedlo) V roce 2011 došlo k poklesu rozvodu manţelství oproti roku 2010 o 2 670 manţelství. ,,Téměř 81% rozváděných muţů a ţen se rozvádělo poprvé, tedy mezi rozvedenými muţi i ţenami bylo shodně 19% těch, kteří se rozvedli opakovaně. V 72% případů šlo o první rozvod u obou manţelů, u 11% rozvedených dvojic se jednalo o oboustranně opakovaný rozvod, zbylých 17% připadá na kombinace, kdy muţ se rozváděl poprvé a pro ţenu to byl jiţ další rozvod, nebo se muţ rozváděl opakovaně a ze strany ţeny to byl první rozvod. Zastoupení muţů a ţen, které se rozvádí opakovaně se od počátku 90. let 20. století příliš nezměnilo. Návrh na rozvod podává ve dvou třetinách případů ţena. Z úhrnu rozvedených manţelství bylo 56% s nezletilými dětmi, přičemţ před 20 lety byl tento podíl 72%. Tento pokles nastal mimo jiné v důsledku zákona č. 91/1998 Sb., jímţ se upravily i podmínky pro rozvod s nezletilými dětmi. Dále se na sníţení podílu rozvedených manţelství s nezletilými dětmi podílelo rostoucí zastoupení rozvodů dlouhotrvajících manţelství, kdy jiţ společné děti dosáhly zletilosti, a nepochybně se zde odráţí také nízká úroveň plodnosti posledních let.“ Rozvodovost se pochopitelně liší také podle místa. Nejvyšší rozvodovost se tradičně udrţuje ve velkých městech a průmyslových oblastech, nejniţší je v zemědělských oblastech. Je to způsobeno větší anonymitou velkých měst a provázanějšími vztahy na venkově. V České republice je průměrně nejniţší rozvodovost v kraji Vysočina, nejvyšší překvapivě v Karlovarském kraji. 33
Z podaných návrhů na rozvod je okolo 15% návrhů vzato zpět a rozvod se nerealizuje. Počet zamítnutých návrhů tvoří jen zanedbatelnou část.
3.2. Rozvody s nezletilými dětmi Od roku 1980 do 1998 se hranice rozvodů s nezletilými dětmi pohybovala kolem 70%. Velký pokles nastal v roce 1999, kdy nabyla účinnost tzv. velká novela ZOR, která oddělila řízení péče o děti od rozvodového řízení. Od tohoto roku se hranice rozvodů s nezletilými dětmi pohybuje kolem 60%. Nejniţší hranice byla v roce 2010, kdy činila 57,3%. Na poklesu rozvodů s nezletilými dětmi můţe mít vliv větší počet dětí, které sou vychovávány mimo manţelství.25 Tabulka č.4 Rozvodovost s nezletilými dětmi
rok
Rozvod s nezletilými dětmi
1 dítě
2 děti
3 a více dětí
1980 19 308 – 70,9%
10 333 – 38,0% 7 480 – 27,5%
1 495 – 5,4%
1985 22 061 – 72,4%
11 160 – 36,6% 9 072 – 29,8%
1 829 – 6,0%
1990 23 135 – 72,2%
12 709 – 39,6% 8 956 – 27,9%
1 470 – 4,7%
1995 22 108 – 71,0%
12 880 – 41,4% 8 003 – 25,7%
1 225 – 3,9%
1998 21 636 – 66,9%
12 607 – 39,0% 7 802 – 24,1%
1 227 – 3,8%
1999 14 177 – 59,9%
8 199 – 34,6%
5 248 – 22,2%
730 – 3,1%
2000 19 067 – 64,2%
11 084 – 37,3% 7 015 – 23,6%
968 – 3,3%
2005 19 210 – 61,4%
10 872 – 34,7% 7 376 – 23,6%
962 – 3,1%
2010 17 640 – 57,3%
9 853 – 32,0%
884 – 2,9%
6 903 – 22,4%
Zdroj: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozvo d_v_%C4%8Cesku Rozhodování o péči o dítě po rozvodu manţelství nesleduje Český statistický úřad, ale údaje o výchově v době po rozvodu lze nalézt ve Statistických přehledech soudních agend. ,,Většina dětí, přibliţně 90% je svěřena do výhradní péče matky. Lze ale sledovat tendence k většímu zapojení otců do výchovy. Postupně stoupá počet dětí, které jsou 25
Údaje čerpány: Statistická ročenka České republiky 2012. Český statistický úřad [citováno 10. 01. 2013]. Dostupný z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/0001-12-r_2012-0400
34
svěřeny do péče otce, v současnosti se jejich počet pohybuje kolem 8%. Toto číslo by se mohlo zdát nízké, ale podle praxe 80% otců o svěření do výchovy neusiluje. Ve zbývajících 20% případů je přibliţně polovina rozhodnuta ve prospěch otce.“26 Tato slova prakticky potvrzuje připojená tabulka. Statisticky nerozdělují střídavou a společnou péči, proto jsou data sledována dohromady. Z praxe je zřejmé, ţe se hodně málo vyuţívá input společné péče. Tabulka č.5 Tabulka rozhodování o výchově
Rok
Výhradní péče
Výhradní péče
Střídavá nebo
Svěření do
matky
otce
společná péče
výchovy jiné osoby
2000
90,2%
7,3%
1,9%
0,6%
2002
89,5%
7,9%
2,1%
0,5%
2004
89,1%
8,0%
2,4%
0,5%
2006
87,8%
8,2%
3,7%
0,3%
2008
86,2%
8,8%
4,6%
0,4%
2010
83,9%
8,8%
6,8%
0,5%
Zdroj: Zpracováno na základě údajů Statistických přehledů soudních agend jako procentuelní porovnání celkového počtu rozhodnutí o svěření o výchově podle jednotlivých variant rozhodnutí. Dostupné z: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.as px?o=238&j=33&k=3397&d=47145
26
Veselá Samková, K. Trendy rozhodování soudů ve věcech svěření dětí do péče jednoho z rodičů. Právo a rodina, 2004, č. 3, s. 7-8
35
4. Vliv rozvodu na duši a chování dítěte Dle statistik je téměř kaţdé druhé manţelství rozvedené nebo končí rozvodem. Náklonnost a zamilovanost, kterou k sobě partneři cítili, se postupně vytrácí a na její místo nastoupí nenávist. Veškeré snahy dát vztah opět do pořádku jsou uţ nemoţné a přichází ţádost o rozvod. Rozhořčení manţelé jsou plný svých neshod a ani jim nedochází, ţe rozvod se citelně nedotýká jen jich samotných, ale především jejich dětí. Vůbec nezáleţí na tom, v jakém věku dítěte dojde k rozdělení rodiny, protoţe tato skutečnost má stejně dopad na všechny děti bez rozdílu věkové skupiny. Rozdílem mezi dospělým a dítětem je ten, ţe děti situaci nechápou, neumí se s ní zdravě vypořádat, ztrácí půdu pod nohama, protoţe jistotu do jejich ţivota je právě máma a táta se kterým sdílí společný domov. Je proto více neţ moţné, ţe postoj dětí k rozvodové situaci vyvolá nějaké reakce, zhoršení atd.
4.1. Následné reakce dětí na neshody mezi rodiči Reakce dítěte na neshody mezi rodiči můţou být odlišná. Důleţitou roli hraje věk dítěte, jeho vlastnosti, temperament, charakter, od toho, jak bylo zvyklé jiţ v minulosti na komunikaci ohledně různých překáţek, jak se jim dokázal problém vysvětlit s pomocí dospělého a jak dalece samotný problém pochopilo. V daných situacích jsou reakce, takovým obranným mechanismem dítěte, chce upoutat na sebe pozornost, aby si ho dospělý všiml. Dítě jako kdyby volalo: „Něco se mi děje, nechte toho sporu, který máte mezi sebou, usmiřte se a pojďte se starat o mě, oba dva.“ Většinou to nejde. Je ale zapotřebí s dítětem pracovat tak, aby tyto stavy přicházely jen ve velmi omezeném mnoţství. Děti mohou mít různé reakce např. Noční děsy Pomočování Zhoršení školního prospěchu Projevy spojené se somatickými prvky Nechutenství 36
Koktání Dítě se cítí vinno Neposlouchání, pouţívání sprostých slov… Lhostejnost Leţ Drobné krádeţe Útěk z domova Útěk k partě Zamlklost Zhoršení vztahů s vrstevníky Popření Zvýšená rozmazlenost Koalice dítěte s rodičem proti druhému rodiči
Noční děsy Jde o stav, který přichází asi od osmého měsíce věku do asi jedenácti let. Dítě se v noci jakoby probudí a začne křičet mnohdy jen útrţkovitá slova, mnohdy něco, co nedává vůbec ţádný smysl. Rodič má za to, ţe je dítě probuzené, protoţe má otevřené oči, ale není to tak. Rozdíl mezi noční můrou a nočním děsem je v tom, ţe při noční můře dítě dokáţe při úplném probuzení převyprávět, co se mu zdálo. Vzpomene si, a rodiče na noční můru mohou reagovat a dítě uklidnit. Při nočním děsu je proţitek hlubší, uklidnit dítě je sloţitější a nevzpomene si na to, co ho v noci rozrušilo. Co s tím? Většinou jde o reakci na nějaký proţitek, který dítě zaţilo během dne. Není mu vysvětlený, nerozumí mu nebo byl tak zásadní, ţe to jeho psychika nezvládla. Důvody jsou různé: hádka rodičů, které mu nebyla objasněná, atmosféra která doma panuje, plačící a smutná matka, kde neví proč pláče. Je nutné s dítětem komunikovat a včas podat vysvětlení k situaci která právě probíhá, a dát dítěti prostor k otázkám, ve kterých nemá jasno, nebo které by chtěl vysvětlit. Dítěti pomůţe rozhovor právě s aktéry daných sporů a fyzická aktivita – chůze, výlet, plavání
37
jízda na kole… Je důleţité na to nezapomínat, aby se pocity v dítěti nevršily. Pokud by k tomu došlo, mohlo by zareagovat na běţné situace zbytečně nepřiměřeně. Pomočování Opětovné pomočování v době kdy uţ dítě chodilo na záchod, můţe u dítěte znamenat nezvládnutí náročné situace, která se zrovna doma vyskytuje, jako jsou časté hádky, vulgarita mezi rodiči, spory nebo moţný rozchod rodičů. Ze strachu se pomočí před rodičem nebo kdyţ je přítomno něčemu, čeho se bojí , co nechápe. Rodič se tohoto stavu většinou zalekne, neví, co s ním. Co s tím? Musíme zjistit důvod, příčinu. Dítě nijak netrestat, nehněvat se. Co nejrychleji příčinu odstranit, eliminovat, vysvětlit, hovořit o ní. Reakce dítěte můţe být vyvolána napětím, které v sobě vrší. Pokud by to tak bylo, nebo by rodič měl tuto domněnku, je důleţité toto napětí sníţit. Zhoršení školního prospěchu Takový to protest, projev je také typický pro dítě, které zaţívá tíţivou situaci doma spojenou s hádkami nebo rozvodem rodičů. Rodič má zkušenost, ţe jeho dítě je ve škole bezproblémový, daří se mu. Pokud však začnou doma „haprovat“ vztahy, nedaří se, začínají doma hádky nebo přichází rozvod rodičů, můţe se tato situace projevit i na školním prospěchu. Dítě se můţe rapidně zhoršit tak, ţe jeho známky mohou klesat aţ k pětkám. Nemůţe se na učení soustředit, přemítá situaci která je doma. Co s tím? Dítěti vysvětlit, ţe to není tím, ţe by najednou látku ve škole nezvládalo, ale musí se ve škole začít zase soustředit na učení. Pomoct mu v této chvíli. Pokud mu něco vrtá hlavou, ať se zeptá, střídá častěji fyzickou aktivitu s psychickou, kdy se má soustředit na učivo. Ať si zopakuje to, co se uţ naučilo. Někdy je vhodné informovat učitele jaká je nyní doma situace.
38
Projevy spojené se somatickými prvky Dítě si stěţuje na bolest hlavy, břicha, je mu na zvracení. Lékař neshledá ţádnou známku nemoci. Jde o reakci dítěte na nějaký podnět, který se mezi rodiči odehrál. Například slyšelo v noci hádku a ráno není otec doma , dítě má obavu, ţe odešel a jiţ nepřijde. Matka je ubrečená, zaraţená, nekomunikuje. Dítě tedy svým projevem chce dát najevo, ţe má strach, co bude dál. V budoucnu se můţe tímto způsobem chovat, kdyţ má třeba odejít od jednoho rodiče k druhému. Tyto zkušenosti jsou spíše s dětmi ve věku předškoláků nebo mladšího školního věku. Co s tím? Důleţité je především lékařské vyšetření, aby si byl rodič jistý, ţe dítěti skutečně nic není, ţe jeho projev nemá fyzickou příčinu a pravděpodobně jde o příčinu psychickou. Dítě nezvládá stres ze situace, která se doma odehrává. Rodič by neměl podlehnout tomu, ţe je dítě nemocné. Rodič si má uvědomit, ţe dítě takto projevuje svoji úzkost, strach, obavu. Má nabídnout dítěti vše, co potřebuje, aby mu bylo lépe – lék, obklad. Má si s ním také v klidu sednout a popovídat o tom co ho trápí, ţe není něco z jeho strany v pořádku, ať si o tom společně promluví. Nechutenství Nechutenství, které se můţe stupňovat aţ do mentální anorexie můţe být reakcí dítěte na stav a atmosféru v rodině v době, kdy se rodiče rozvádějí, hádají, křičí na sebe atd. Dítě začne odmítat potravu, nechce se stravovat s ostatními, můţe se začít schovávat s jídlem. Dalo by se říci, ţe mentální anorexie je nemocí vztahů – vztahů v rodině, přehlíţení citových potřeb, které dítě poţaduje. Co s tím? Zde je zapotřebí přivolat odborníky a společně posoudit co se u dítěte děje. Někdy samotná krize v rodině můţe být jen vyústěním toho, co jiţ dlouho v rodině nefungovalo. I přístup dítěte a jeho projevy mentální anorexie mohou být
jiţ z
dřívějšího nezájmu nebo nepozornosti rodičů k němu . Koktání V některých případech je reakce dítěte na spory mezi rodiči i formou určitého úniku – koktáním. Je to
projev toho, ţe má v sobě větší emoční náboj a neumí se s ním 39
„poprat“. Koktání znamená, ţe se dítě zadrhává v řeči, nejčastěji bývá charakterizováno jako dětská neuróza – to znamená, ţe dítě nemá nijak poškozenu centrální nervovou soustavu. Příčinou jsou v tomto případě konfliktní mezilidské vztahy, které dítě vnímá, a které na něj nějakým způsobem doléhají. Nedokáţe situaci, kterou proţívá, projevit jiným způsobem, nejde mu se rozbrečet, rozkřičet. Koktání je jeho obraná reakce na situaci, kterou proţívá. Co s tím? Komunikovat s dítětem o jeho stavu, vytvořit mu prostor, aby mohlo dávat najevo svoje pocity,
jakýmkoliv
přijatelným
způsobem. Vytvořit mu podmínky ke
komunikaci a ke vznesení jakékoliv otázky, kterou by chtělo vysvětlit. Stává se, ţe nelze situaci vyřešit, ale pokusit se jí pokud to jde trochu zmírnit. Někdy pomáhá říct, ţe mu z toho taky není dobře, ale ţe mu chceme moc pomoct. Dítě se cítí vinno Stává se, ţe se dítě začne obviňuje za vzniklou situaci. Cítí se vinno, přemýšlí nad tím, co vlastně dělá špatně, vyčítá si, ţe se neučí dobře, ţe není hodné atd. Je vinno, ţe se rodiče doma hádají, ţe se uţ nemají rádi, nerozumí si, nejsou spokojení. Dítě se stává více smutným, dává si vše za vinu, ţe právě vzniklá situace je kvůli němu, tento stav ho tak trápí, ţe se můţe opravdu zhoršovat ve škole v chování atd. Co s tím? Velmi pevně, láskyplně, komunikačně z dítěte tuto vinu sejmout. Narozením dětí, se mohly nějaké vlastnosti rodičů více projevit. Mohlo se to díky tomuto faktu však pouze více ukázat. Mohla se více ukázat sobeckost jednoho z nich nebo obou. Je nutné to dítěti vysvětlovat a vyvracet mu jeho myšlenky. Stane-li se znovu, ţe se dítě obviňuje musí mu rodič důrazně vysvětlit ţe to tak není. Jenom tak můţe dítě svůj názor na sebe změnit. Je důleţité, aby neneslo vinu za něco, co ono samo nezavinilo. Zvýšená ukázněnost, vzornost Některé děti v době krize v rodině jsou aţ přehnaně ukázněné, klidné, poslušné dělají co rodiče chtějí. Domnívají se, ţe takto můţou něco vylepšit, napravit, situaci doma uklidnit a zabránit tím tak rozchodu rodičů. Je to nepřirozená a nepřiměřená reakce 40
dítěte. Tímto způsobem si nechávají v sobě ukryté emoce, které neprojeví nedají je najevo. Měl by rodič zasáhnout a tomuto zabránit. Rodiče často bývají plný vlastních proţitků, smutku, křivdy, nejistoty, ţe nevidí to, jak se cítí a trápí jeho dítě. Co s tím? Nenechat v tom dítě samotné. Vysvětlit mu, ţe není vinno, ţe příčina je jen mezi rodiči. Je dobře ţe s ním nejsou ţádné problémy , tím rodiči pomáhá, nemají další starosti. Rodič se snaţí dítě rozveselit, rozesmát, aby bylo takové, jako doposud přirozené. Musí ale dítěti vysvětlit, ţe svým vzorným chováním rozvodu rodičů nezabrání nebo ho neoddálí, pokud se o to tímto způsobem snaţí. Rodiče by měli říct co je důvodem jejich rozvodu. Neposlouchání, používání sprostých slov… V období, kdy gradují hádky nebo dochází k rozvodu rodičů, se někdy rodič setká s tím, ţe dítě začne pouţívat nadávky – i ve vztahu k rodičům. Projevuje vzpouru ke všemu, co mu rodič řekne, je mu všechno jedno. Tuto svoji vzpouru pouţívá dítě ve vztahu k tomu, kdo je osobnostně slabší, kdo je více zranitelný – většinou jsou to matky. Můţe se to stát u malých dětí v předškolním věku, a i u dětí starších především v pubertě. Co s tím? Pokud se takto dítě nechovalo jiţ dříve, je to pravděpodobně určitý protest proti situaci, která nastala u něho doma, v rodině . Dítě má v sobě navršené negativní emoce, neví si s nimi rady, a tak je pouţívá ve formě útoku proti tomu, koho má nejraději. Malé děti většinou ani neví co které slovo znamená a chtějí takto na sebe upoutat pozornost. Dítěti má být vysvětleno, ţe jeho chování ubliţuje druhým, kteří ho mají moc rádi, a s nahromaděným stresem mu musí pomoct, aby jej mohl ventilovat nějakou činností, jako je sport, fyzická práce atd., a ne k druhému člověku neboť to narušuje jejich vzájemný vztah. Kdyţ dojde ke zklidnění, je příznivá doba k tomu, aby ze sebe i slovně vydalo to, co se v něm děje. V debatě je i vhodné pouţít tvrdší slova, ne ve formě útoku, ale ve formě povídání s rodiči. Proţité emoce se tak rychleji dostanou ven a pomůţe to.
41
Lhostejnost Rodiče mohou pozorovat u svého dítěte zvýšenou lhostejnost, která není obvyklá. Jako by situace ohledně rozvodu vůbec nezajímala. Nezajímá se o pocity rodičů, jestli je daná situace trápí. Dítě si s tím ve skutečnosti neví rady a lhostejností projevuje jen svojí nezvládnutou situaci. Brání se faktu, ţe právě jeho samotného se rozchod rodičů bude dotýkat ale vlastně opak je pravdou. Je proto důleţité, aby se lhostejnost změnila na zájem. Co s tím? Nemůţeme nechat dítě v klidu, musíme ho stručně informovat co se doma děje, a poţádat ho
třeba o pomoc v domácnosti, nebo s nákupem, kde bude vidět ţe rodiči
sniţuje starost z chodem domácnosti a podobně. Je přímo nutné, aby rodič promluvil s dítětem o tom, zda to není z jeho strany pouze nějaká póza. Zda se nebrání právě tím, ţe nechce být do problému vtaţeno, nechce nic slyšet, nic vysvětlovat. Dítě by pak nemělo své emocionální proţitky a k takovému stavu by nemělo docházet. Pokud rodič pozoruje ţe se něco takového začíná dít, měl by jej vyprovokovat k reakci. Rodič by mněl svou situaci krátce popsat jaké má z toho on pocity, je to pro ţivot dítěte a rodičů obohacující. Mohou tak vzájemně poznávat své ţivoty. Lež Lhavost je jedna z dalších reakcí na rozvod nebo spory rodičů. Kolem pěti let věku dítěte by mělo mít dítě v sobě jasné definice co je cílené lhaní a fantazie. Lţí ve většině případů chce dítě na sebe upozornit, zranit někoho. Dítě chce, aby se o tyto lţi rodič dozvěděl, aby na ně reagoval. Dítěti nedochází, ţe reakce rodiče nebude příjemná. Leţ je projevem toho, ţe dítě ţije v nějakém světě, kde mu není moc dobře. Utíká proto do lţi – do situace, kterou si vysní. Snaţí se o to , aby tomu i ostatní uvěřili, aby bylo něčím zvláštní, aby na sebe upoutalo pozornost. Mělo by ale vědět i o riziku, ţe nakonec bude samo dítě povaţováno za toho, kdo se něčím provinil. Co s tím? Pokud se leţ dozví rodič, je zapotřebí zareagovat. Kolem dané lţi by se neměla dělat věda. Rodič by si měl s dítětem sednout a měl by mu říct, jaká je skutečnost. Pokud by 42
to bylo moţné a mohl by přizvat ke komunikaci i druhého rodiče dítěte, bylo by to velmi vhodné. Dítě by pak mělo zkušenost, ţe se dozvědělo pravdu z obou stran. Nemělo by dál pochybnost. Drobné krádeže Drobné krádeţe mohou být tzv. protestem proti dané situaci, která se doma odehrává – rozvod rodičů, neshody atd. Jde o drobné krádeţe, s cílem aby se na to přišlo, čím na sebe dítě upozornilo. Dává tímto najevo svůj nesouhlas s rozchodem rodičů, a přeje si aby se situace v rodině urovnala. Obrazně řečeno – neumí to jinak, nebo má pocit, ţe takto více upoutá pozornost rodičů. Moţná také cítí, ţe je to tak negativní způsob chování, ţe musí reakci rodiče vyprovokovat. Co s tím? Je-li to moţné, tak hned nevybuchnout, nehubovat, neútočit. Pokud by to totiţ rodič udělal, asi by to zablokovalo otevřenost dítěte a chuť říct důvod jeho chování. Důleţité je přijít na to, co je za tím. Nechat dítě mluvit o svých pocitech, co se v něm děje, z čeho má obavu, čemu nerozumí… Útěk z domova Někdy se stane, ţe dítě se chystá na útěk z domova a nebo opravdu uteče. Kdyţ je tento čin promyšlený, je na to dítě vybavené, připravené – oblečení, deka, jídlo pití atd., ale jsou situace kdy dítě utíká najednou, například při hádce. Je to v době jeho zkratu na základě určité situace. Opět je to v některých případech nevědomá a v některých vědomá reakce dítěte na to, ţe něco není v pořádku, ţe to doma nefunguje tak jak je zvyklé. Utíká před situací, kterou si nechce připustit, ţe opravdu nastala. Při tomto zkratu si neuvědomuje, ţe daná situace nemá pokračování, nemá budoucnost. Přijde noc, nebude vědět, kam jít, kde přespat. Můţe se stát, ţe bude mít obavu být venku, v lese, bude se chtít vrátit. Dítě si myslí, ţe útěkem vyřeší to ţe se rodiče přestanou hádat, více si ho budou všímat a tím na sebe upozorní.
43
Co s tím? Kdyţ rodič zjistí, ţe dítě pravděpodobně uteklo, musí okamţitě zkontaktovat známé, kamarády a jít ho hned hledat. Kamarádi, spoluţáci by mohli vědět, kde ho najít, zda se o takovém úmyslu někomu nezmínilo. Důleţité také je, aby rodič vţdy zkontroloval, kdyţ jde spát nebo kdyţ má dítě v určitou dobu přijít domů, zda se to stalo, zda je v posteli. Poté, co rodiče nebo jiní lidé dítě najdou, je důleţité ho uklidnit, vysvětlit mu následky které mohlo způsobit, jaký to mohlo mít pro něj samotný dopad a v určitém časovém sledu mu vysvětlit důvody, kvůli které zřejmě provedlo tento útěk. Je důleţité mu zdůraznit, ţe ho rodiče mají stále rádi, ţe s ním počítají, ţe se o něj budou starat. Nebo pokud to bude jen jeden rodič, tak ţe se o něj bude starat on. Toto ujištění je pro dítě velmi důleţité. Stává se pro něj jistotou, jak věc bude probíhat dál. Útěk k partě U dětí ve věku okolo jedenácti let a období pubescence se vyskytuje útěk z domova k různě zaměřeným partičkám, skupinkám dětí. Tím, ţe rodiče momentálně řeší svou tíţivou situaci nemají sílu se v určitém věku dítěte o něj intenzivně starat, tak jak by to vyţadovalo, můţe způsobit to, ţe tento útěk k partě a vztah s jejími členy je intenzivnější neţ vztah s rodiči. Rodič má pak hrůzu do jaké party se jejich dítě dostalo, zda v ní nefigurují drogy, alkohol, cigarety, zda to na něj nebude mít špatný psychický vliv. Samozřejmě ţe kamarádi, se kterými se dítě setkává a chce se setkávat, do tohoto věku patří a bylo by zvláštní, pokud by to tak nebylo ale lepší je se setkávat u nějakých volnočasových aktivit, sportu atd. Co s tím? Rodiče by neměli hned partu zakazovat. Pokud by k tomu došlo dítě by se mohlo zatvrdit a názor rodiče by nepřijalo a naopak by dělalo to, co by mu rodič zakázal. Je ale potřeba, aby rodič sdělil dítěti vše to, co se v něm odehrává. Má o něj obavu, strach, nechce, aby to pokračovalo, ví, ţe si tak (v případě alkoholu, cigaret…) kazí zdraví. Rodič by měl také dítěti říct to, co se s ním dělo, jak si proţíval on sám situaci rozchodu. Pokud byl mezi nimi dobře nastartován vztah v době dětství, je moţné ho znovu obnovit.
44
Zamlklost V některých rodinách se objevuje to, ţe je dítě po známkách sporů nebo moţnosti rozchodu rodičů více nemluvné, neţ jak jsou na to rodiče zvyklí. Je zadumané, zamyšlené, mluví nesrozumitelně, je vidět, ţe má hlavu plnou myšlenek co bude dál. Co s tím? Rodiče by se měli pokusit s dítětem promluvit, co ho trápí, co se s ním děje. Někdy vyvolá tuto zamlklost jeho nejistota, kdy neví, co bude, co se stane. Jindy slyší necelou informaci a neví si s ní rady, je mu nesrozumitelná. Nebo slyší o podobné situaci vyprávět svého spoluţáka a to mu přináší do srdce a do mysli různé otázky, které však nesdělí. Je důleţité dítě vyzpovídat, říct mu, aby se zeptalo čemu nerozumí, aby se zeptalo na vše co mu není jasné s rozchodem rodičů. Tímto společným sdílením náročné situace můţou dát dítěti najevo, ţe ji nese ještě s někým. Tím dítě získá větší jistotu a klid, a ujistí ho o vzájemné důvěře mezi ním a rodičem. Zhoršení vztahů s vrstevníky Při rozvodu rodičů a tím i jiná situace v rodině můţe mít také vliv na změnu vztahů s kamarády. Dítě se můţe kamarádů stranit, můţe být méně mluvné, můţe se před nimi stydět nebo se naopak na ně utrhovat, být drzí. Pro spoluţáky je to neobvyklé, dříve se normálně choval, bavil byla s ním legrace, dokázal i pobavit třídu. Co s tím? Zde je důleţitá všímavost spoluţáků, kamarádů, rodičů, učitele, vedoucího zájmového krouţku atd., kteří by upozornily na změnu chování, zeptat se co se děje ţe je takový a co ho trápí a nenechat ho se trápit. Důvodem samoty můţe být právě nějaké trápení, a dítě se chce izolovat od ostatních. Můţe mít také pocit, ţe nikdo jiný z dětí to ještě nezaţil. Popření Setkáváme se, se situací kdy dítě rodinnou situaci která je doma popírá. Kdyţ se ho příbuzní zeptají jestli je vše doma v pořádku, jak se mu daří, tak pokaţdé odpoví 45
s úsměvem, ţe se má dobře, ţe mu nic nechybí a doma je také vše v pohodě. Příbuzní situaci znají nebo tuší, ţe v rodině není vše v pořádku a myslí si ţe, by tato situace měla působit i na dítě. Dítě se tak snaţí uchránit toho, ţe ho pravda bude bolet. Snaţí se situaci obejít, nevnímat ji. I kdyţ rodič vnímá situaci ve své podstatě pozitivně – můţe mít někdy dojem, ţe se to jeho dítěte nedotýká – není tomu tak. Dětská frustrace nebo potlačené emoce se v něm mohou ukládat a mohou vyjít najevo ve chvíli, kdy to nikdo nebude očekávat. Co s tím? Nebát se dítěti vysvětlovat to, co rodič vnímá a zaţívá spolu s ním, debatovat o situaci co cítí sám rodič. Nenutit do komunikace dítě, dát mu ale nahlédnout do rodičovského proţitku. Také mu říct, ţe podle jeho názoru není moţné, aby si to nějak neproţívalo i ono. Říct mu, ţe se rodiči zdá, ţe se snaţí před situací uniknout, utéct, schovat se. To mu můţe pomoct, aby i ono samo otevřelo vlastní nitro tomu nejbliţšímu – svému rodiči. Zvýšená rozmazlenost Setkáváme se s tím, ţe dítě, které proţívá hádky nebo rozchod rodičů, je zvýšeně rozmazlované. Nemá hranice, můţe si dělat, co chce, můţe si také ukázat, na co chce, a dostane to. Jde vesměs o praktiky jen jednoho rodiče, někdy oba rodiče a snaţí se předhánět v tom, čím ho obdarují, co pro něj udělají, co mu dovolí. Dítě si tak kupují materiálními dary, které se mu líbí. Pokud se toto bude dít po delší dobu riskují do budoucna, ţe dítě nebude mít srovnané citové proţitky, které se budou prolínat i do jeho dalšího věku. Rodiče se snaţí tímto postupem mu odlehčit situaci, kterou proţívá, ale na to si dítě můţe lehce zvyknout a pokud se časem změní můţe ho stav zaskočit. Do určité míry je chápán tento přístup rodičů. Snaţí se pomocí něj alespoň nějak odstranit nebo odejmout tíhu a napětí, které dítě zřejmě proţívá.. Dítě si můţe na tento přístup zvyknout, můţe ho zaskočit, pokud se najednou po nějaké době změní. Můţe být také překvapené, ţe tento přístup nerespektuje i další dospělý – učitel, prarodič, vychovatel v druţině.
46
Co s tím? Pokud si tohoto faktu všimne druhý rodič či prarodič a chce s tím něco dělat, je zapotřebí jednat jemně, obezřetně. Vysvětlit dítěti danou situaci by měl rodič, který mu není schopný dávat takový přísun věcí. Je důleţité, aby zdůraznil to, co on sám dává dítěti – čas, proţitky… Důleţité je, aby nezmizel projev, kdy se vytváří vztah mezi rodičem a dítětem. Ten se formuje především právě díky proţitkům, které spolu zaţijí, díky času a společné komunikaci a díky hře, kdy si mohou opravdu spolu hrát, spolu sportovat, spolu jít do kina… Druhý rodič by měl o situaci promluvit i s tím rodičem, který dítě obdarovává. Je důleţité, aby dítě neţilo v opojení z věcí. Mohlo by si na to velmi rychle zvyknout a mělo by problém v budování vztahu mezi ním samotným a rodiči. Také by mohlo začít zneuţívat svého postavení a manipulovat s tím rodičem, který jej nezvládne takto obdarovávat. Koalice dítěte s rodičem proti druhému rodiči V některých rodinách se stává, ţe si rodič dělá nárok na své dítě. Svěřuje se mu se vším, o všem se s ním radí, dělá z něj jakéhosi spojence proti druhému rodiči. Dítě se tak stává společníkem, stává se jeho „partnerem“. Dostává se do role, kdy cítí, ţe má rodiče více , utěšovat, má ho vyslechnout, má mu být oporou a podporou. Je tedy tato koalice dobrá, vhodná? Rodič zatěţuje dítě tím, na co ještě není zralé. Přisuzuje mu roli (často obhájce a soudce jednoho a druhého rodiče), která není jeho rolí. Není to tedy z jeho strany rozumné a správné, aby to takto dělal. Dítě ztrácí dětství, je maximálně vtaţené do problémů dospělých a jsou na něj kladené nepřiměřené poţadavky. Co s tím? Takového jednání by se rodiče v zájmu dítěte vůbec neměli dopouštět.27
27
Šance dětem. Vliv rozvodu na duši a chování dítěte [online]. 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/vliv-rozvodu-na-dusi-a-chovani-ditete38.html
47
Závěr Bakalářská práce se zabývá problematikou rozvodového řízení. Dle současné právní úpravy je jediným způsobem ukončení manţelství za ţivota obou manţelů právě rozvod. Rodina je komplexem sloţitých vztahů a tyto vztahy samozřejmě procházejí vývojem. Bohuţel v mnoha případech vztah manţelů dospěje do fáze, kdy se rozhodnou své manţelství právě ukončit rozvodem. Rozvod je váţná změna v rodině samotné o to váţnější pokud rodina má nezletilé děti. Děti se na společných problémech rodičů nepodílejí a nejsou viníky dané situace, naopak se většinou stávají jejími oběťmi. S rozvodem je pro manţele často spojeno mnoţství negativních emocí – smutek, zklamání z nevydařeného manţelství , touha po pomstě, vztek na druhého atd. Této rozbouřené atmosféře jsou vystaveny i děti. Děti situaci nechápou, neumí se s ní racionálně vypořádat. Právě děti se často stanou zbraněmi proti druhému rodiči, coţ pro ně stresovou situaci rozvodu stěţuje. Mnohdy podáním ţaloby o rozvod se roztočí pomyslný kolotoč, který obrací rodinný ţivot úplně naruby, dělí se majetek, ve většině případech dochází ke stěhování, chybí finanční prostředky coţ má obrovský zásah do duše dítěte, které si tyto okamţiky odnáší do dospělosti, neboť pro dítě v jakémkoliv věku je to obrovský zásah do jeho ţivota. V rozvodovém boji často rodiče zapomínají na to nejdůleţitější, co z jejich vztahu vzniklo – na své děti. Partnerský vztah lze ukončit, ale rodičovství je trvalé a zrušit nelze. Bývalí partneři se po rozvodu jiţ nikdy nemusí potkat, ale rodiče spolu musí komunikovat i nadále. Nepřítomnost jednoho z rodičů ve výchově je velmi negativním jevem, který vývoj dítěte poznamenává, proto jsem se právě vlivu rozvodu na duši a chování dítěte věnovala v celé kapitole, kde jsem důkladně popsala reakce dětí na stres z rozvodu svých rodičů. Cílem bakalářské práce bylo seznámit čtenáře s problematikou rozvodového řízení tak, aby mu po přečtení bylo jasné, čím vším si v případě rozvodu musel projít. Cíle bakalářské práce tak byly splněny.
48
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČERNÁ, M. Rozvod, otcové a děti. 1. vyd. Praha : Eurolex Bohemia, 2001. 114 s. ISBN 80-86432-11-4 FRANCOVÁ, M., DVOŘÁKOVÁ ZÁVODSKÁ, J. Rozvody, rozchody a zánik partnerství. 1. vyd. Praha : ASPI, Wolters Kluwer, 2008. 256 s. ISBN 978-80-7357350-8 HRUŠÁKOVÁ, M. Rodinné právo v aplikační praxi: rozvod, děti, výţivné. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2000. 41 s. ISBN 80-7179-293-4 HRUŠÁKOVÁ, M. Rozvod a paragrafy. 2. vyd. Praha : Computer Press, 2003. 103 s. ISBN 80-7226-981-X MALINA, Jaroslav a kol. Antropologický slovník (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět kaţdý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CEREM, 2009, [cit. 2010-08-27]Heslo Manţelství, s. 2372. Autor hesla Jaroslav Skupnik. Dostupné online. (http:/is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos /pdf/anologicky_slovnik.pdf) ISBN 978-80-7204-560-0. Ministerstvo spravedlnosti ČR (online).2010 Metodický materiál pro sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výţivného na děti – verze pro připomínkové řízení. Dostupné z www: justice.cz NOVÁK, T., PRŮCHOVÁ, B. Jak přeţít rozvodové peklo: malý šumař velkých rozvodových hrůz a jak je učinit snesitelnějšími očima psychologa a právníka. 1. vyd. Brno : Jota, 2004. 198 s. ISBN 80-7217-294-8 Novák, T., Pokorná, A.: Jak dalece lze vynutit přípravu dítěte ke styku s druhým rodičem, Právo a rodina, 2004, č. 5 PLAŇAVA, I. Jak se (ne)rozvádět. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1994. 118 s. ISBN 80-7169-129-1 POUPĚTOVÁ, Š. Netrapte se po rozvodu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. 176 s. ISBN 978-80-247-2046-3 PRŮCHOVÁ, B. Slušný rozvod. 1. vyd. Brno : ERA, 2002. 114 s. ISBN 80-86517-25-X Rozvodovost. Historie. Web: Demografické informace, analýzy a komentáře [citováno 10. 01. 2013]. Dostupný (http://www.demografie.info/?cz_rozvodhistorie=) Statistická ročenka České republiky 2012. Český statistický úřad [citováno 10. 01. 2013]. Dostupný z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/kapitola/0001-12-r_2012-0400
49
Šance dětem. Vliv rozvodu na duši a chování dítěte [online]. 2013 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/vliv-rozvoduna-dusi-a-chovani-ditete-38.html What is Marriage For? The Public Purposes of Marriage (http://www.marriagedebate.com/pdf/What%20is%20Marriage%20For.pdf)
Law
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, § 4. In: Sbírka zákonů. 13. 12. 1963, roč. 1963 Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboţenské víry a postavení církví a náboţenských společností, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 04. 07. 1991, roč. 1991 Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 20. In: Sbírka zákonů. 02. 08. 2000, roč. 2000 Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 11. In: Sbírka zákonů. 02. 08. 2000, roč. 2000 Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 26. 01. 2006, roč. 2006
50
Příloha č. 1. List č. 1.
Magistrát města Karlovy Vary,Moskevská 21,361 20 Karlovy Vary Odbor zdravotnictví a sociálních věcí U Spořitelny 2 361 20 Karlovy Vary
p. Jitka Nováková Horská 2 360 01 Karlovy Vary
Předvolání k jednání Ţádáme Vás, abyste se dne 4.2.2013 v 14:00 hod. dostavila na Magistrát města v Karlových Varech, budova U Spořitelny 2, místnost č. 510 v 5. patře, a to v záleţitosti Návrhu na úpravu výchovy a výživy nezletilé Jitky Novákové. Vaše účast je nutná. Pokud se nebudete moci dostavit, je moţná telefonická či osobní domluva jiného termínu. Petra Jánská, DiS. vedoucí odboru zdravotnictví a sociálních věcí
Příloha č. 1. List č. 2. USNESENÍ Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Peckovou Ve věci péče o nezletilého (nezletilou, nezletilé) 1. nezl. Jitka Nováková, nar.3.2.2006 bytem v: pod adresou matky, dítěte (dětí) rodičů 1. Jitka Nováková, nar. 1.4.1975 bytem v Horská 2, 360 01 Karlovy Vary 2. Tomáš Novák, nar. 1.1.1975, bytem v Frimlova 5, 360 01 Karlovy Vary
takto : Soud podle § 37 odst. 2 zákona o rodině ustanovuje nezl. Jitce Novákové, nar. 3.2.2006 opatrovníka: Magistrát města Karlovy Vary k zastupování v řízení o úpravu výchovy a výživy, vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 Nc 165/2013. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je moţno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím podepsaného soudu. V Karlových Varech dne 5.března 2013
JUDr. Dagmar Pecková soudkyně Za správnost vyhotovení: Štěpánka Růţičková
Příloha č. 1. List č. 3. Okresní soud Karlovy Vary Moskevská 17 360 33 Karlovy Vary Čtyřikrát Matka: Jitka Nováková, rozená Zajíčková, bytem Horská 2, 360 01 Karlovy Vary Otec: Tomáš Novák, bytem Frimlova 5, 360 01 Karlovy Vary Návrh na schválení dohody o úpravě poměrů k jejich nezletilé dceři Jitce Novákové, nar. 3.2.2006 po dobu po rozvodu manželství. I. Účastníci uzavřeli před Magistrátem města Karlovy Vary dne 5.5.2005 manţelství. Vzhledem k jeho rozvratu podala Jitka Nováková u Okresního soudu v Karlových Varech návrh na rozvod manţelství. Z manţelství účastníků se dne 3.2.2006 narodila dcera Jitka Nováková. Otec Tomáš Novák se ve smyslu § 24a, odst. 1) zákona o rodině v platném znění k návrhu na rozvod manţelství připojil. Důkazy: výslech účastníků občanské průkazy účastníků rodný list dítěte II. Účastníci uzavřeli ve smyslu § 24a, odst.1) pís. a) zákona o rodině v platném znění písemnou smlouvu s úředně ověřenými podpisy, ve které vypořádali svoje majetkové vztahy i práva a povinnosti vyplývající ze společného bydlení pro dobu po rozvodu manţelství. Aby soud mohl v řízení o rozvodu jejich manţelství povaţovat podmínky stanovené zákonem o rodině v § 24 odst. 1) za splněné, ţádají účastníci soud, aby svým rozhodnutím schválil tuto dohodu o úpravě poměrů k nezletilé dceři: 1. Nezletilá dcera Jitka Nováková, nar. dne 3.2.2006, se svěřuje do výchovy matky Jitky Novákové. 2.Otec Tomáš Novák bude platit na výchovu a výživu nezletilé dcery částku 4.000,Kč měsíčně počínaje 15.3.2013, na účet matky Jitky Novákové u peněžního ústavu a to vždy do 15 dne v měsíci předem. V Karlových Varech dne 1.2.2013 Tomáš Novák Jitka Nováková
Příloha č. 1. List č. 4. Česká republika
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Peckovou ve věci péče o nezletilou Jitku N o v á k o v o u, narozenou 3.2.2006, zastoupenou Magistrátem města Karlovy Vary jako kolizním opatrovníkem, dceru matky Jitky Novákové, narozené 1.4.1975, bytem Horská 2, Karlovy Vary a otce Tomáše Nováka, narozeného 1.1.1975, bytem Frimlova 5, Karlovy Vary, o úpravu výchovy a výživy nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu manželství rodičů Takto: I.
Nezletilá Jitka Nováková, narozená 3.2.2006, se svěřuje do výchovy a výživy matky pro dobu po rozvodu manželství rodičů.
II.
Otec se zavazuje platit na výživu nezletilého dítěte měsíčně částku 4.000,- Kč, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky s účinností od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů.
III.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:
Rodiče nezletilého dítěte se podaným návrhem domáhali vydání rozhodnutí, jímţ by soud schválil dohodu rodičů, ohledně úpravy výchovy a výţivy nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu manţelství rodičů. Skutkově uvádějí, ţe uzavřeli manţelství dne 5.5.2005. Za trvání manţelství se narodila nezletilá Jitka a to 3.2.2006. Ţádali, aby nezletilá byla svěřena do výchovy a výţivy matce, otci pak stanovena vyţivovací povinnost a to částkou 4.000,-Kč měsíčně. Při nařízeném ústním jednání rodiče na podaném návrhu setrvali a oba navrhli soudu ke schválení dohodu výše uvedeného znění. Opatrovník doporučil soudu dohodu rodičů schválit, neboť tato je v zájmu nezletilého dítěte. Z provedených důkazů soud zjistil, ţe manţelství rodičů dosud trvá, rodiče mají vyţivovací povinnost pouze k nezletilé Jitce. Otec dosahuje příjmu kolem 30.000,- Kč
Příloha č. 1. List č. 5. měsíčně, matka pak dosahuje průměrného měsíčního čistého příjmu 12.576,- Kč podle potvrzení svého zaměstnavatele. Podle ustanovení § 26 odst.1 zákona o rodině, před rozhodnutím, kterým se rozvádí manţelství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má kaţdý z rodičů přispívat na jeho výţivu. Při stanovení vyţivovací povinnosti soud přihlíţí k moţnostem, schopnostem, majetkovým poměrům rodičů, stejně jako k odůvodněným potřebám nezletilého dítěte, ve smyslu ustanovení § 85 a § 96 zákona o rodině. Na základě provedeného důkazního řízení s odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení soud schválil dohodu rodičů, neboť má za to, ţe tato dohoda odpovídá zájmům nezletilého dítěte a je v souladu s výše citovanými zákonnými kritérii. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í přípustné odvolání, neboť účastníci řízení se práva odvolání vzdali písemně do protokolu. Nesplní-li otec dobrovolně povinnost danou mu tímto rozhodnutím, můţe se matka domáhat výkonu rozhodnutí soudem. V Karlových Varech 1.4.2013 JUDr. Dagmar Pecková, v.r. soudkyně
Za správnost vyhotovení: Štěpánka Růţičková
Příloha č. 1. List č. 6. Okresní soud Karlovy Vary Moskevská 17 360 33 Karlovy Vary Trojmo Navrhovatelka: Jitka Nováková, rozená Zajíčková, bytem Horská 2, 360 01 Karlovy Vary Odpůrce: Tomáš Novák, bytem Frimlova 5, 360 01 Karlovy Vary Žaloba o rozvod manželství Přílohy: Kolek v hodnotě 1000 Kč k úhradě soudního poplatku Stejnopis oddacího listu ze dne 5.5.2005 Stejnopis rodného listu nezletilé Jitky Novákové I. Dne 5.5.2005 jsem před magistrátem města Karlovy Vary uzavřela s odpůrcem sňatek. Oba jsme občané České republiky, u obou jde o manţelství první. Z našeho manţelství se dne 3.2.2006 narodila dcera Jitka Nováková. Důkazy: oddací list Rodný list nezletilé dcery Občanské průkazy účastníků Výslech účastníků Sňatek jsme uzavřeli po delší známosti. Měli jsme se s odpůrcem rádi většinou jsme si, aţ na menší neshody, rozuměli. Později jsme se dostávali stále do větších rozporů, neboť máme odlišné názory na způsob našeho souţití. Naše rozpory se postupně stále více prohlubují a jsou příčinou častých neshod, coţ vede k tomu, ţe jiţ řadu měsíců spolu intimně neţijeme ani společně nehospodaříme. Nemám zájem nadále setrvat v manţelském svazku, který je pro mne i pro odpůrce stále větší ţivotní přítěţí a který oba povaţujeme za hluboce a trvale rozvrácený a to tak, ţe není naděje na jeho obnovu. Po dobu po rozvodu manţelství jsme společně s odpůrcem uzavřeli smlouvu o vypořádání společného majetku a práva bydlení. Ohledně úpravy poměrů k nezletilé dceři Jitce Novákové na dobu po rozvodu manţelství jsme podali u Okresního soudu v Karlových Varech návrh na schválení naší dohody. Odpůrce se k mému návrhu na rozvod manţelství ve smyslu ust. § 24a, odst. 1) zákona o rodině v platném znění připojuje samostatným podáním Důkaz: výslech účastníků Dohoda o vypořádání společného jmění
Příloha č. 1. List č. 7. III. Vzhledem k tomu, ţe naše manţelství je hluboce a trvale rozvráceno a odpůrce ani já nemáme zájem na jeho zachování, navrhuji vydání tohoto Rozsudku: Manţelství navrhovatelky Jitky Novákové, rozené Zajíčkové a odpůrce Tomáše Nováka, uzavřené dne 5.5.2005 před Magistrátem města Karlovy Vary se rozvádí.
V Karlových Varech dne 1.2.2013
Jitka Nováková
Příloha č. 1. List č. 8. Česká republika
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Richardem Bílským v právní věci ţalobkyně Jitky N o v á k o v é , rozené Zajíčkové, nar. 1.4.1975, bytem Horská 2, Karlovy Vary , proti ţalovanému Tomášovi N o v á k o v i , nar. 1.1.1975, bytem Frimlova 5, 360 01 Karlovy Vary, o rozvod manželství , takto: I.
Manželství žalobkyně Jitky Novákové, rozené Zajíčkové, a žalovaného Tomáše Nováka, uzavřené dne 5.5.2005 před Magistrátem města v Karlových Varech, se r o z v á d í.
II.
Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o.s.ř.
K návrhu ţalobkyně z 1.2.2013, k němuţ se ţalovaný připojil, bylo manţelství účastníků rozvedeno podle §§ 24,25 Zákona o rodině. Na základě tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, ţe se po dobu nejméně dvou let jedná o formální svazek bez naděje na obnovení společného souţití z důvodů rozdílných názorů účastníků v otázkách trávení volného času a intimního souţití, přičemţ rozvrat byl završen tím, ţe ţalobkyně navázala jinou známost. Výrok o nákladech řízení vychází z § 144 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání, kdyţ účastníci se práva opravného prostředku vzdali písemně do protokolu o jednání. V Karlových Varech dne 15.4.2013 JUDr. Richard B í l s k ý samosoudce Za správnost vyhotovení: Ludmila Zamazalová
