Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Nekalá soutěž Bakalářská práce
Autor:
Ondřej Benedikt Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Judr. Ing. Marek Andrášek
Praha
duben 2015
1
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
………………………..... V Teplicích dne: 30. 4. 2015
Ondřej Benedikt
2
Poděkování Na tomto místě bych chtěl srdečně poděkovat panu Judr. Ing. Andráškovi za jeho ochotu a odborné vedení při zpracování této práce. Rovněţ chci poděkovat své rodině za jejich podporu během mého studia. ………………………..... V Teplicích dne: 30. 4. 2015
Ondřej Benedikt
3
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou nekalé soutěţe. Smyslem práce je přiblíţit právní úpravy nekalé soutěţe. Cílem práce je shromáţdit a utřídit informace týkající se generální
klauzule
a
zvláštních
skutkových
podstat.
Uvést
konkrétní
příklady
nekalosoutěţního jednání z kaţdodenního ţivota, tak aby byly srozumitelné i pro laickou veřejnost. A nakonec srovnat novou a starou právní úpravu. Klíčová slova nekalá soutěţ, generální klauzule, hospodářská soutěţ, soutěţitel, spotřebitel, občanský zákoník, obchodní zákoník
Annotation This bachelor thesis deals with unfair competition. The aim of this thesis is to explain legal rules of unfair competition. The autor´s goal is to investigate all issues related to general clause and ,,guilty act“ and provide practical examples of unfair competition in order to make the topic easily understandable. The thesis compares the new legislation with the old one.
Keywords unfair competition, general clause, protection of economic competition, competitor, consumer, civil code, commercial code (law)
4
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1
2
3
Obecný úvod do problematiky nekalé soutěţe ................................................................... 9 1.1
Nekalá soutěţ ............................................................................................................. 10
1.2
Soutěţitel ................................................................................................................... 12
1.3
Spotřebitel .................................................................................................................. 12
1.4
Generální klauzule obecně ......................................................................................... 13
1.4.1
Jednání v hospodářské soutěţi............................................................................ 15
1.4.2
Dobré mravy soutěţe .......................................................................................... 16
1.4.3
Způsobilost přivodit újmu .................................................................................. 17
Vývoj právní úpravy nekalé soutěţe ................................................................................ 19 2.1
Generální klauzule v Paříţské úmluvě....................................................................... 20
2.2
Vývoj právní ochrany v ČR ....................................................................................... 21
2.3
Předpisy Evropské unie proti nekalé soutěţi ............................................................. 24
Skutkové podstaty nekalé soutěţe .................................................................................... 27 3.1
Klamavá reklama ....................................................................................................... 27
3.2
Klamavé označení zboţí nebo sluţby ........................................................................ 29
3.3
Vyvolávání nebezpečí záměny ................................................................................... 30
3.4
Parazitování na pověsti .............................................................................................. 32
3.5
Podplácení .................................................................................................................. 33
3.6
Zlehčování ................................................................................................................. 34
3.7
Srovnávací reklama .................................................................................................... 35
3.8
Porušení obchodního tajemství .................................................................................. 38
3.9
Dotěrné obtěţování .................................................................................................... 38
3.10 4
5
Ohroţení zdraví a ţivotního prostředí .................................................................... 39
Prostředky ochrany proti nekalé soutěţi ........................................................................... 41 4.1
Ochrana proti nekalé soutěţi...................................................................................... 41
4.2
Soukromoprávní sankce ............................................................................................. 42
4.3
Veřejnoprávní sankce ................................................................................................. 43
Srovnání právní úpravy nekalé soutěţe v obchodním zákoníku a občanském zákoníku . 44
Závěr ......................................................................................................................................... 47 Seznam literatury ...................................................................................................................... 49 5
Seznam pouţitých zkratek ........................................................................................................ 53
6
Úvod Při výběru tématu bakalářské práce jsem se rozhodl zvolit si takové téma, s kterým jsem ve styku kaţdý den. Obecně lze říci, ţe s nekalou soutěţí se setkává denně téměř kaţdý. Toto téma je velmi obsáhlé, nepokoušel jsem se o podrobné zpracování, ale chtěl jsem do tohoto tématu blíţe proniknout. Načerpané poznatky chci vyuţít v praxi. V březnu uplynul jeden rok od začátku mého podnikání v oblasti distribuce izolačních materiálů. Jedná se o ekologické, švýcarské materiály. Na kvalitě, čestném jednání a dobrém jméně firmy mi velice záleţí. Obchoduji, nakupuji a prodávám v rámci České republiky. Dováţím ze Švýcarska a vyváţím na Slovensko, jsem obchodní zástupce pro slovenský trh. Mám tedy několik důvodů k důkladnému prostudování materiálů ohledně nekalé soutěţe:
sám se chci vyhnout nekalosoutěţním praktikám (především klamavé reklamě, srovnávací reklamě)
chci se umět bránit těmto praktikám v rámci mého podnikání
zajímalo mě porovnání staré a nové právní úpravy ohledně nekalé soutěţe
Svou práci jsem rozdělil do pěti kapitol. První kapitola se zabývá obecným výkladem nekalé soutěţe a rozebírá generální klauzuli, která tvoří základ celé nekalé soutěţe. Druhá kapitola zahrnuje vývoj právní úpravy nekalé soutěţe v ČR a zahraničí. Třetí kapitola definuje skutkové podstaty nekalé soutěţe. Ty rozebírám a uvádím konkrétní příklady z kaţdodenního ţivota, tak aby byly srozumitelné i pro laickou veřejnost. Čtvrtá kapitola vymezuje právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi. V páté kapitole jsem se pokusil srovnat nejnovější právní úpravu nekalé soutěţe s dřívější právní úpravou. Z koncepčního hlediska nedochází ke změně právní úpravy nekalé soutěţe. I nadále se skládá z generální klauzule nekalé soutěţe, která musí být vţdy splněna a z demonstrativního výčtu zvláštních skutkových podstat. Z hlediska legislativně technického je ovšem nekalá soutěţ nově upravena jako civilní delikt objektivního charakteru. V textaci dochází k formulačním změnám, na které upozorňuji. Ohledně skutkových podstat nedošlo k velkým změnám, všechny byly zachovány, jedna byla přidána (dotěrné obtěţování § 2982 občanského zákoníku). Dále jsem zaznamenal posuny v terminologii (podnik –> závod). Jednotlivě upozorňuji na konkrétní změny ohledně zvláštních skutkových podstat. Zabývám se také oblastí právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi, kde vidím hned několik změn. Poslední změnou, na 7
kterou upozorňuji, je změna v oblasti aktivní legitimace, kdy právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů nebo zákazníků můţe uplatnit nároky (§ 2981 odst. 1 ObčZ) i v případě srovnávací reklamy. Smyslem této práce je přiblíţit právní úpravu nekalé soutěţe, shromáţdit a utřídit informace týkající se nekalé soutěţe a na závěr srovnat novou a starou právní úpravu. Vztahy na trhu jsou ţivé a neustále se mění. Mění se také chování soutěţitelů. Tyto vztahy musí mít pevná pravidla. Boj o zákazníka nemůţe překračovat dobré mravy. Jde tedy o problém zcela hmatatelný, se kterým se setkáváme dnes a denně, ať v roli soutěţitele nebo spotřebitele.
8
1 Obecný úvod do problematiky nekalé soutěže Sametová revoluce v závěru roku 1989 nám přinesla obrovskou změnu politického systému. Socialistické řízené hospodářství bylo vystřídáno novým trţním systémem. Co vyrábět, kolik vyrábět určuje poptávka na trhu. Snaha dosáhnout co nejvyššího zisku nutí výrobce vyrábět co nejefektivněji. Nové podnikatelské subjekty v tzv. svobodném podnikání byly pohlceny touhou po prvenství s co největším ziskem. Zákony odkazující na zdravé trţní prostředí byly většinou zcela opomíjeny. Převzatý trţní systém západních zemí bez odpovídající legislativy vytvořil v naší zemi podnikatelskou dţungli. Soutěţ je snaha dvou nebo více soupeřících stran dosáhnout určitého cíle před ostatními, nejefektivnějším způsobem. Motivy soutěţního jednání mohou mít povahu materiální nebo morální. Někomu jde o peníze, jinému o uznání či pochvalu. Většina z nás si pod pojmem soutěţ představí sportovní utkání. Jen málokdo si uvědomí, ţe jde o jeden ze základních principů vývoje přírody vůbec. Člověk si odjakţiva hledá způsob, jak z mála vytěţit maximum při vynaloţení minima námahy. Lze tedy říci, ţe vznik samotného obchodu lze přirovnat k historii nekalé soutěţe. Soutěţ probíhající v prostředí obchodu se nazývá hospodářská soutěţ a dnes je základním kamenem trţního hospodářství. Soutěţivost je přirozený biologický jev, tedy jakási odvěká touha člověka po bezkonkurenčním prvenství, ne vţdy v souladu s dobrými mravy soutěţe. Ten prvotní podnikatelský zápal dává i dnes subjektům a soutěţitelům v hospodářské soutěţi ,,právo“ opomíjet dobré mravy a etiku. Problematika nekalé soutěţe se kaţdý den dotýká téměř kaţdého z nás. Kaţdý z nás se dennodenně ocitá v postavení spotřebitele, zákazníka či soutěţitele. S různými podobami nekalosoutěţního jednání se tak setkáváme dnes a denně. V kaţdé výloze najdeme nějakou slevu, číhá na nás za kaţdým pultem či v regálech obchodních domů. Internet je zaplaven blikajícími reklamními bannery, slevovými portály a nabídkami obchodníků. Poštovní schránky u našich domovů bychom měli přejmenovat na letákové. Reklama nás provází na kaţdém kroku, není tedy divu, ţe ji povaţujeme za běţnou součást našeho ţivota. I zde se však setkáváme s klamavou a zavádějící reklamou či nezákonným počínáním. Tvrdý konkurenční boj v trţním prostředí nastavuje hranice dobrých mravů. Stále častěji jsme svědky i velmi agresivní podoby jednání na soutěţním poli. Neţádoucí projevy nekalosoutěţního jednání je třeba vymezit dostatečnou právní úpravou. Konkurence a samotné soutěţení vedou soutěţitele aţ za hranice fair play. V boji mezi konkurenty jde 9
zejména o co největší zisk a samotnou prestiţ. Tento boj se uskutečňuje v hospodářské soutěţi: ,,Hospodářská soutěž se tak v důsledku snahy soutěžitelů o dosažení co největšího zisku zpravidla s co nejmenší námahou stává stále více agresivní, neboť tito hledají stále nové a účinnější prostředky, jak získat zákazníky za využití různorodých praktik.“1 Hospodářskou soutěţí se tedy rozumí soupeření odlišných zájmů a odlišných subjektů na trhu. V hospodářské soutěţi by konkurenti neměli uplatňovat nekalé obchodní praktiky a také protiprávní postupy a prostředky. Mohlo by se podle P. Hajna v knize Soutěţní chování a právo proti nekalé soutěţi2 zajít aţ na tzv. ,,zdivočení soutěţních mravů“.
1.1 Nekalá soutěž Nekalá soutěţ nebo téţ nekalé obchodní praktiky je jednání v hospodářské soutěţi (nebo v hospodářském styku), které je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Tyto podmínky jsou uvedeny v generální klauzuli, coţ je nutná podmínka k tomu, aby se určité jednání mohlo povaţovat za nekalou soutěţ. Pokud byl soutěţitel k nekalému jednání donucen, nejedná se podle zákona o nekalou soutěţ, jedná se o oprávněnou obranu. Petr Hajn v knize Právo nekalé soutěţe3 zařazuje do nekalé soutěţe i zabraňující soutěţ, která se v odborných knihách objevuje velmi zřídka. Přitom k tomuto jevu dochází velmi často. Motivací hospodářské soutěţe je především snaha o zisk, o co větší a větší podíl na trhu. V tomto ohledu jsou důleţité zejména metody, které soutěţitel pouţívá v boji se svou konkurencí o větší podíl na trhu. První metodou zabraňující soutěţe jsou fyzické zábrany v činnosti, kdy např. soutěţitel poničí konkurentovu reklamu, jeho zařízení či dokonce fyzicky napadne jeho či zaměstnance nebo schválně dává svou reklamu vedle reklamy svého konkurenta. Jedna z nejvýraznějších metod je bojkot, u něhoţ soutěţitel vybízí k tomu, aby si ostatní nic od jiného soutěţitele nekupovali či vyuţívali jeho sluţby nebo např. nedovolené jsou výzvy typu ,,nechoďte k“. Také se za bojkot povaţuje, kdyţ je zákazník podněcovaný k tomu, aby si nekupoval určitý druh zboţí či nevyuţíval sluţbu, např. ,,nechoďte do kadeřnictví vedle za 1000 Kč, ale pojďte k nám, my Vás ostříháme za 500 Kč a ještě k tomu
1
ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 10
2
HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita, 2000
3
HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Brno: Masarykova univerzita, 1994
10
dostanete masáţ hlavy jako bonus!“. K dalším metodám můţeme zařadit cenové podbízení, u něhoţ se v minulých letech spekulovalo, zda je z hlediska soutěţního práva dovolené, především prodej za ceny, které nevystačí ani na vlastní náklady podnikání. V současné době není stanovisko o cenovém podbízení tak přísné, jedná se dnes o velmi známou nabídku obchodníků, kdy se snaţí nalákat zákazníky: např. ,,pouze dnes za skladové či zaváděcí ceny“. K tomuto kroku se obchodníci uchylují ve chvílích, kdy potřebují vyklidit sklady či nalákat zákazníky. Zákonná obchodní praxe také přistupuje k tomu, ţe některé výrobky se schválně prodávají se ztrátou, ale poté se hledí na to, aby se to vešlo do určité průměrné výnosnosti z celého sortimentu. Tato metoda se v současnosti povaţuje za řádnou soutěţ, pokud samozřejmě nedojde k tomu, ţe soutěţitel chce strategicky a svou vědomou snahou získat místo na trhu pouze pro sebe a tím určovat ceny a mít mnohem větší volnost. Porušení smluvních závazků je předposlední metodou zabraňující soutěţe. K smluvní svobodě se řadí rozhodnutí podnikatele či spotřebitele, ţe se určité smlouvy neobnoví a tím dojde k ukončení spolupráce a stejnou smlouvu uzavřou s někým jiným. Toto je výraz svobodného volného rozhodování. Jednání se stává nekalostním tehdy, kdyţ před ukončením smlouvy dochází k výzvám, aby se zrušily dosavadní smlouvy, a jestliţe jsou takovéhle výzvy doplněny instrukcemi, jak smlouvu zrušit či dochází k nabídkám, které především slibují pomoc při rušení nebo dokonce mají formulář výpovědi. Příkladem porušení smluvních závazků můţe být proces, jímţ se zabýval německý soud, který rozhodl, ţe postup pojišťovacího ústavu, který se ve velké míře obracel na občany a vybízel je k tomu, aby zrušili své stávající pojistky a dokonce jim byly přikládány výpovědní dopisy a nové pojistné smlouvy. Poslední metodou je bezúplatné nasycení trhu. Lidé jsou velmi konzervativní, jakmile si zvyknout na druh kávy, druh pracího prostředku, druh novin, neradi si zvykají na nové prostředky. Na nový výrobek soutěţitelé často upozorňují např. rozdáním reklamních vzorků. Pakliţe by se reklamní vzorky rozdávaly v takovém rozsahu, ţe by došlo k nasycení trhu, jednalo by se o nekalou soutěţ. Mohlo by totiţ dojít k dočasnému potlačení konkurenta, jelikoţ by se na jeho výrobek zapomnělo a lidé by pouţívali výrobek, který mají dočasně zadarmo. Nejedná se pouze o mnoţství rozdaných výrobků, ale i jakým způsobem je výrobek propagován, např. zahraniční firma si stáhla, pomocí státního orgánu, adresy dívek určitého věku a zasílala jim vzorky hygienických vloţek.
11
1.2 Soutěžitel Za soutěţitele můţeme povaţovat všechny fyzické či právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěţe. Avšak nepatří sem tedy např. soutěţení politických stran před volbami, kdy se snaţí strany získat, co nejvyšší počet voličů (podle výše voličů dostávají strany i výši příspěvku), tím pádem se zde operuje i s hospodářskými hodnotami. Právní úprava hospodářského soutěţení má daleko větší nároky, neţ jaké jsou v politice. ,,Soutěžitel je subjekt, který nabízí, poskytuje, vyrábí nebo prodává zboží nebo služby či jiná plnění téhož nebo podobného druhu a tím vytváří pro zákazníky možnost volby.“4 Pokud existuje pouze jeden soutěţitel (např. bude v ČR výhradně jeden distributor banánů, je tedy vyloučeno mluvit zde o soutěţi, jelikoţ distributor nemá konkurenci a tak můţe určovat své vlastní ceny). Za hospodářského soutěţitele můţeme tedy povaţovat ţivnostníky, obchodní společnosti, umělce, charity a sdruţení individuálních soutěţitelů. Za nekalou soutěţ se tedy můţe povaţovat např. podplácení mezi sportovními kluby, kdy dojde k darování peněz za účelem prohry v zápase a tím pádem dojde k pomoci, aby se soupeř udrţel v lize. U neziskových organizací (charita) se také setkáváme s nekalou soutěţí, kdy spolu organizace soupeří o peníze, které mohou dostat darem. Organizace se mohou dopustit klamavé reklamy či zlehčování.
1.3 Spotřebitel Pojem spotřebitel je stejně významný jako pojem soutěţitel. Spotřebitel je zákazník v obchodu či sluţbách, ale řadí se sem i podnikatel, jenţ nakupuje u obchodníka zboţí, které dále vyuţije ve svůj vlastní prospěch (tzv. výrobní spotřeba či vytváření dalšího obchodu). ,,Slovo ,,spotřebitel“ použité v generální klauzuli se pro potřeby hospodářské i soudní praxe ,,překládá“ jako normální spotřebitel. Jde o konzumenta, který nemusí být zvlášť bystrý a pozorný, ale má projevovat určitou spotřebitelskou soudnost a neměl by se nalézat v pásmu hlubokého intelektuálního podprůměru.“5 Pojem ,,spotřebitel“ je nově od roku 2014 zahrnut v širším pojmu ,,zákazník“ (viz. § 2976 odst. 1) ObčZ). Soutěţitelé se snaţí ve většině případů spotřebitele především oklamat pro svůj vlastní prospěch či zisk. Někdy mohou oklamat pouze jednoho spotřebitele, ale určité jednání můţe 4
On-line
zdroj:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekala-soutez-ppbi-51204.html#!&chapter=3
[cit. 2015-03-01] 5
HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s. 24
12
,,napálit“ i menší skupinu spotřebitelů. Soutěţitelé vyuţívají pro svůj zisk několik forem nalákání spotřebitele. Jednou z nejvýznamnějších forem je obtěţování spotřebitele. V zahraničí je povaţována za nepřípustnou reklama pomocí telefonu, kdy jsou náhodně vybráni lidé, kteří jsou jiţ s podnikatelem v obchodním spojení. Za obtěţování spotřebitele lze brát i podomní obchod, posílání nevyţádaných předmětů (spotřebitel věc sice můţe vrátit, ale musí vynaloţit námahu a zboţí vrátit, coţ uţ je obtěţování). Za velmi hrubý zásah do soukromí spotřebitele se povaţuje, ţe si soutěţitel vyhledává údaje (např. v nemocnicích) o pacientech a jejich zdravotním stavu, aby soutěţitel mohl jako první před svou konkurencí nabídnout pojišťovací nebo dokonce pohřební sluţby. Další formou je zneuţívání lidských citů, soutěţitelé v dnešní době vyhledávají všemoţné způsoby, jak nalákat spotřebitele. Vyuţívají k tomu lidskou sexualitu, ale také i vyšší principy jako např. lásku k vlasti, soucit s malými dětmi, starými lidmi, zvířaty apod. či pocity vděčnosti. Za nepřípustné se povaţuje reklamní tvrzení, které hlásá, ţe z kaţdého prodeje je poskytován příspěvek na charitativní účely, nepřípustným se stává tehdy, kdyţ chybí údaj o výši příspěvku.
1.4 Generální klauzule obecně Klauzule uvádí nejobecnější poţadavky, které se musí vţdy uskutečnit, aby určité jednání mohlo spadat pod některou z konkrétních skutkových podstat nekalé soutěţe. Do skutkových podstat řadíme – klamavou reklamu, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, podplácení, zlehčování, srovnávací reklamu, pokud není dovolena jako přípustná, porušování obchodního tajemství, dotěrné obtěţování a ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Pokud jednání postrádá pouze jeden jediný znak (jedinou podmínku klauzule), nelze jej brát jako nekalou soutěţ. Petr Hajn uvádí jednoduchý příklad: ,,reklama na čokoládu Milka, v níž je hovězí skot vyveden fialovou barvou, vyvolává určitý klamný účinek. Na základě této reklamy se totiž prý až třetina městských děti v SRN domnívá, že kráva má fialovou barvu. Přesto reklama na Milku neporušuje ustanovení...Chybí zde totiž jeden ze znaků uvedených v generální klauzuli. Skutečnost, že pro hovězí skot zvolil reklamní výtvarník fialovou barvu, budeme těžko hodnotit jako rozpor s dobrými mravy soutěže, jako porušení soutěžní slušnosti.“6 K tomu, aby se jednalo o nekalou soutěţ, musí být splněny všechny tři znaky generální 6
HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s. 16
13
klauzule, které si podrobněji představíme v dalších kapitolách. Jinými slovy, zákon výslovně zakazuje jednání, které naplňuje současně tři znaky, a to: 1) je v hospodářském styku 2) je v rozporu s dobrými mravy soutěţe 3) je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům Pro správně porozumění pojmu nekalé soutěţe je nutné si uvědomit rozdíl mezi dobrými mravy a dobrými mravy soutěţe, které nejsou shodné. Soutěţní mravy jsou chápany v uţším slova smyslu neţ obecné mravy, coţ znamená, ţe ne všechno co můţe být povaţováno za nemravné v obecném pojetí je nemravné také v hospodářské soutěţi. Soutěţní právo tedy v rámci konkurenčního boje připouští i některé aktivity, které jsou za hranicí obecných dobrých mravů. Ve vztahu generální klauzule a jednotlivých skutkových podstat přitom platí, ţe znaky uvedené v generální klauzuli musí být naplněny i v jednotlivých případech speciálních skutkových podstat. Tzn., ţe pokud jednání vymezené speciální skutkovou podstatou nekalé soutěţe nenaplňuje současně znaky generální klauzule, tj. není v rozporu s dobrými mravy soutěţe a není způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, nejedná se o nekalou soutěţ. Zároveň však platí, ţe pokud konkrétní jednání nenaplňuje znaky ţádné ze speciálních skutkových podstat upravených v § 2977-2987 ObčZ, avšak naplňuje znaky generální klauzule, můţe být takové jednání stíháno jako nekalosoutěţní. Výčet speciálních skutkových podstat je tedy pouze demonstrativní a za nekalosoutěţní jednání můţe být povaţováno i jiné jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a je schopno přivodit újmu soutěţitelům a zákazníkům. Generální klauzuli můţeme pouţít i samostatně, pokud jsou splněny její podmínky. A také, jestliţe jednání nelze zařadit pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěţe. Aby určité jednání bylo povaţováno za nekalou soutěţ, nestačí mu pouze odlákat zákazníky nebo způsobit újmu. Tyto prostředky jsou častým cílem v konkurenčním boji. Pakliţe je tento záměr uskutečňován slušnými prostředky (např. kvalitnější výrobou či originálnější reklamou atd.), tak ani tehdy se nejedná o nekalou soutěţ. Klauzule není oblíbená v hospodářské praxi pro svou značně obecnou úpravu. Pracovníci v oblasti ekonomiky hodnotí, ţe ve svobodné společnosti (v trţní ekonomice) by mělo být povoleno vše, co není ničím zakázáno. Chtějí, aby se zákon upravil a byl přesně zformulován. Ţádají, aby ze zákona jasně vyplývalo, které soutěţní prostředky se povaţují za právně přípustné a které naopak. V dnešní době nelze toto uskutečnit, jelikoţ především 14
hospodářští pracovníci jsou velmi šikovní v nacházení způsobů, jak být lepší neţ konkurence. Tento jev se podle P. Hajna nazývá ,,perverzní tvořivost“7. Na tento fakt poukazuje vynalézavost konkurentů. I kdyby zákonodárce odmítl několik postupů, konkurenti bojující o udrţení se v hospodářské oblasti, vymyslí několik dalších způsobů, u kterých by byla tenčí hranice mezi dovoleným a zakázaným. Na celém světě v právní úpravě nekalé soutěţe nechybí obecné normy, jejichţ prostředkem je jiţ zmíněná generální klauzule.
1.4.1 Jednání v hospodářské soutěži Jednání v hospodářské soutěţi je první podmínkou klauzule, aby se jednání mohlo kvalifikovat jako nekalá soutěţ. Hospodářská soutěţ je definována jako ,,soupeření subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty a dosáhnout tím hospodářský prospěch.“8 Toto soupeření naznačuje, ţe jde o velmi rozdílnou skupinu jevů, jejichţ společným bodem je hospodářský aspekt. V podrobnějším chápání soutěţe dojdeme k závěru, ţe za hospodářskou soutěţ se povaţuje konkurence mezi výrobci, obchodníky či poskytovateli sluţeb. Za nekalou soutěţ můţeme také povaţovat vztah mezi konkurenčními deníky, filmovými společnostmi nebo sportovními kluby. Jestliţe např. vedení fotbalového druţstva podplatí rozhodčího nebo dokonce svého soupeře, aby jim darovali zápas, bylo by moţné tento příklad označit jako nekalou hospodářskou soutěţ. Ale např. soupeření politických stran před volbami nelze povaţovat za hospodářskou soutěţ. Chování v hospodářské soutěţi naznačuje bytí minimálně dvou soupeřících činitelů a tím pádem i existenci soutěţního vztahu. Tento samozřejmý znak musí být dán, jinak by se určité jednání nemohlo povaţovat za nekalou soutěţ. V tomto vztahu se objevují nejen obchody se stejným zboţím nebo sluţbami, ale také to mohou být subjekty s velmi rozdílnými nabídkami, pokud jsou mezi nimi substituční moţnosti. Petr Hajn dává za příklad obchodníka ,,který použije slogan ,,Co darovat za vysvědčení? Zkuste místo obvyklé knihy kalkulačku“, se nachází v soutěžním vztahu s knihkupcem; do tohoto vztahu se sám svým prohlášením uvedl.“9 Soutěţní vztah je nejen jiţ přítomným vztahem, ale i vztahem v budoucnu zamýšlený. Nekalé soutěţe se tedy dopouští i ten, jenţ se bude zabývat určitou hospodářskou činností, připravuje zamyšlené kroky k lepší a výhodnější startovací pozici na
7
HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s. 17
8
Obchodní zákoník – komentář, SEVT – Frances: Praha, 1993, s. 88
9
HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Masarykova univerzita: Brno, 1994, s. 6
15
trhu před konkurenty. Jednání by mělo být motivováno zejména soutěţním záměrem. K zjištění, zdali je v konkrétní situaci soutěţní záměr, nám pomáhají poměrně běţné případy. Např. kdy podnikatel utrţil soutěţní újmu, protoţe byl v novinách nepříznivý článek o jeho podnikatelské činnosti nebo byl záporně kritizován ve spotřebitelském testu. Pokud chtěl článek pouze informovat a chránit spotřebitele, nejedná se o jednání v soutěţi, tedy nelze ani uţít generální klauzuli proti nekalé soutěţi.
1.4.2 Dobré mravy soutěže Největší interpretační rozpaky budí druhá podmínka generální klauzule, jedná se o rozpor s dobrými mravy soutěţe. ,,Porušení pravidel a zvyklostí, které se dodržují v konkurenčním prostředí, a které i samotní soutěžitelé považují za odpovídající podnikatelské korektnosti.“10 Na začátku je důleţité upozornit na fakt, ţe dobré mravy soutěţe nelze přirovnávat k obecným dobrým mravům (např. zdvořilost či kultivovanost). Měli bychom vyzdvihovat především slovo soutěţ. Generální klauzule nefunguje k prosazování obecné mravnosti, takovou funkci plní jiné normy, které zajišťují slušnost soutěţních postupů. Např. reklama, ve které se objevují obnaţená těla, není v rozporu s dobrými mravy soutěţe. „Dobrými mravy soutěže se nerozumí a priori (nebo ex post) konstruovaná hypotetická morální pravidla, ale faktická morálka existující buď v obchodě vůbec nebo alespoň v příslušném obchodním odvětví. Novodobá česká judikatura tento princip několikrát prolomila z toho důvodu, že návrat české společnosti k tržnímu hospodářství poznamenal vznikající konkurenční vztahy řadou zavedených (či nově se živelně utvářejících) a obecně dodržovaných mravů, z nichž některé lze jen sotva označit za dobré.“11 Na druhé straně dochází k rozporu s dobrými mravy chování, kdy si podnikatel náhodně vybere název svého obchodu, aniţ by tušil, ţe stejný název jiţ byl dříve pouţit jiným činitelem. Tomuto chování nelze nic vytknout z hlediska obecné etiky. Proto nemůţeme dobré mravy soutěţe porovnávat s obecnou etikou. Z právního hlediska se jedná o objektivní stav (nesoulad s dobrými mravy soutěţe nepoţaduje zavinění ve formě záměru či nedbalosti). Dobré mravy soutěţe nejsou konzervativní. Pokud tedy je soutěţní jednání nové, dosud neobvyklé, nemusí na sto procent odporovat zákonu.
10 HAJN, P. Příspěvek k vymezení dobrých mravů soutěţe. Právo a podnikání. 1994, č. 12 11 ELIÁŠ, K. IN ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. Praha: C. H. Beck, 2002, s. 302
16
,,O rozpor s dobrými mravy soutěže a vůbec o soutěž nekalou se bude jednat tehdy, když budou narušeny principy výkonové soutěže – to je soutěže, v níž se náskok oproti konkurentům získává kvalitnějšími výrobky, lepšími službami, nižšími cenami, nápaditější reklamou.“12 Za rozpor s dobrými mravy soutěţe povaţují soudy i chování, jeţ se na první pohled nezdají příliš nebezpečná, ale mohla by nakonec vést k napodobení nekalosoutěţního jednání a k vzrůstající intenzitě. Soudní předválečná rozhodnutí ukazovala, ţe zdánlivě bezvýznamná jednání by mohla dospět ke ,,zdivočení soutěţních vztahů“. V soudních sporech mezi konkurenty bude ve výsledku záleţet na osobnosti soudce, na jeho znalostech v oboru a neméně důleţití jsou právníci obou zúčastněných stran. V zemích s rozvinutým trţním hospodářstvím jsou takovéto procesy projevem kvality ekonomického a právního eseje. Výrazně se podílí na rozvíjení soutěţního práva a především na hlubším porozumění hospodářské soutěţe.
1.4.3 Způsobilost přivodit újmu Poslední z podmínek generální klauzule, aby mohla být vůbec pouţita, je způsobilost přivodit újmu jiným soutěţitelům a spotřebitelům. Způsobilost přivodit újmu není stejný případ jako způsobení újmy. Proto lze brát v potaz nejen jednání, které někomu jinému uškodí, ale i takové, které někomu uškodit můţe. Za slovo újma povaţujeme např. odlákání zákazníků, ale i některé nehmotné újmy (např. ohroţení dobré reputace konkurenta mezi zákazníky či napodobenina firemního jména). Soutěţitel tímto nejenom přivodí újmu svému konkurentovi, ale i potencionálnímu zákazníkovi,
který se nechá ovlivnit klamavou
reklamou. Konzument si koupí špatný výrobek a utrpí finanční újmu a bude mít špatný pocit sám ze sebe, ţe se nechal ošálit klamavou reklamou. Opakuji tedy, ţe je moţné dostat konkurenta do situace, v níţ můţe soutěţitel přivodit újmu hmotnou či nehmotnou, a přece se nedostane do kolize s generální klauzulí proti nekalé soutěţi. Spotřebitel není pouze zákazník v obchodě či sluţbách, ale i podnikatel, jenţ získává materiál a zboţí pro své další aktivity nebo pro výrobní spotřebu. Soutěţitelé, kteří spolu soupeří, nemusí být ze stejného odvětví, mohou se dostat do střetu ve chvíli, kdy mají své výrobky zaměnitelné. Většinou sami soutěţitelé prohlásí za svého konkurenta někoho, koho by jinak za konkurenta nepovaţovali. Petr Hajn tuto skutečnost ukazuje na příkladu reklamy:
12 HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., Praha, 1995, s. 22
17
,,Dobře to lze demonstrovat na reklamě, která v podstatě nabádala k tomu, aby si spotřebitel místo zájezdu na Kanárské ostrovy koupil automatického tlumočníka, ukazuje, že vzájemnými soutěžiteli mohou být i cestovní kancelář a výrobce elektrotechniky.“13
Obecně tuto
skutečnost chápeme, tak ţe konkurenty v hospodářské soutěţi mohou být i velmi rozdílní obchodníci, u kterých by podle objektivní povahy jejich výrobků nebo sluţeb nedošlo k ţádnému zájmovému střetu na hospodářském trhu. Dochází k případům, v nichţ je posouzení, zda došlo či nedošlo k újmě, velmi těţké odhadnout. Je to v případech, v nichţ propagované zboţí není nijak špatné, nepřináší konzumentovi ţádné starosti a jeho koupě mu dokonce přináší určité výhody, ale cena zboţí je více neţ vysoká. V těchto případech by záleţelo na povaze, konkrétním úsudku, znalostí a vyzrálostí soudce, který musí bez veliké opory zákonného textu rozhodnou, co povaţuje za újmu pro spotřebitele nebo soutěţitele.
13 HAJN. P. Právo nekalé soutěže. Masarykova univerzita: Brno, 1994, s. 19
18
2 Vývoj právní úpravy nekalé soutěže V 19. století se začíná tvořit myšlenka odvětví obchodního práva. Hospodářské vztahy nebyly příliš právně a především důmyslně regulovány. Po nějaké době a s nabytými zkušenostmi se zjistilo, ţe volný průběh věcí v hospodářském styku můţe znamenat vznik velkých kapitálových společností, díky nimţ se postupně hospodářská soutěţ omezuje. Všechny státy, které mají ve své zemi zavedeno trţní hospodářství, si obstaraly nějaký druh pojistky proti určitým nezákonným praktikám v hospodářské soutěţi. Většina zemí si vybrala naprosto odlišné praktiky. ,,Nejlepší ochranu skýtá zvláštní obsažný psaný zákon, kde může zákonná základna pro potlačování nekalé soutěže sahat od výstižného obecného ustanovení postihujícího protiprávní jednání až po podrobnou úpravu zvláštním zákonem.“14 Hlavním důvodem této různosti je ve většině případů především historický důvod. První myšlenka zákona o nekalé soutěţi se objevila kolem roku 1850 ve Francii. V této době ve Francii nebyl ţádný významný zákaz nepoctivého obchodu. I přesto dokázaly francouzské soudy navrhnout velmi účinný systém zákona o nekalé soutěţi. Stalo se to na základě obecného ustanovení, které bylo zahrnuto v článku číslo 132 francouzského občanského zákoníku. Z článku vyplývá povinnost, jeţ nařizuje za nekalostní jednání platit náhradu škody. Co se týká ochrany spotřebitelů, byl vydán roku 1905 zákon o podvodu s výrobky. Tento zákon byl v roce 1973 doplněn o ,,Zákon Royer“15. V letech 1978 a 1989 se zákony rozrostly o zákon o informování spotřebitelů. V Německu byla situace odlišná, soudy nechtěly rozšířit ustanovení v občanském zákoníku o nekalém chování v obchodě, proto zde bylo nezbytně nutné stanovit zvláštní zákon, který by se vztahoval k nekalému obchodu v trţním hospodářství. V roce 1909 vznikl zákon proti nekalé soutěţi a stal se hlavním základním kamenem v této problematice. V zákonu jsou zahrnuty dvě základní ustanovení o nelegální klamavé obchodní činnosti, na které jsou nabalena další ustanovení. Německé soudy se také postaraly o existenci systému, jehoţ základním úkolem je zejména potlačení nepoctivého jednání v obchodě, a také především ochrana konkurentů, ale i spotřebitelů a široké veřejnosti. Ve Spojeném království nenavrhli samostatný zákon o ochraně proti nekalé soutěţi.
14 HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Masarykova univerzita: Brno, 1994, s. 14 15 Zákon, který zakazuje reklamu uvádějící v omyl.
19
Můţe za to jejich liberální přístup a neochota vydávat nová ustanovení, která by hodnotila osobní názory na to, co je ,,řádné“ a co naopak. ,,Od r. 1824 je ,,passing off“ uznáváno za protiprávní jednání a je považováno pro konkurenty za dostatečnou ochranu. Následkem tohoto jsou civilní právní prostředky ve prospěch konkurentů stále ještě omezeny na izolované případy podle nekodifikovaných zásad o protiprávním jednání, což je zvláště ochrana proti ,,passing off“, nároky založené na škodě vzniklé lživým tvrzením nebo porušení důvěry. Na druhé straně byla ustanovení na ochranu spotřebitele proti uvádění v omyl zavedena již v r. 1862.“16 Stejně jako ve Spojeném království ani ve Spojených státech amerických není ţádný ucelený zákon o proviněních v nekalé soutěţi. Od roku 1946 existuje právní pomoc proti lţivým tvrzením o svých výrobcích, které jsou nadmíru pochvalné. V roce 1988 se toto ustanovení dále rozrostlo o pokrytí falešných a omylných tvrzení o produktech nebo sluţbách jiné osoby. Jako další prostředek na ochranu proti nekalé soutěţi byla vybudována federální agentura s názvem Federální komise pro obchod, která má veliké pravomoci při stíhání většiny klamavých činností, k nimţ dochází ve vnitrostátním obchodě. Za problém by se dalo povaţovat, ţe komise nedává poškozeným konkurentům či spotřebitelům právo na obvinění. Přitom statusy proti nekalé činnosti v obchodě povolují zainteresovaným stranám vznést ţalobu.
2.1 Generální klauzule v Pařížské úmluvě Podle článku 10 bi (1) Paříţské úmluvy mají země Paříţské unie za povinnost zajištění účinné ochrany proti nekalé soutěţi. Ve více neţ sto státech, které jsou účastníkem Paříţské úmluvy, můţeme najít zákonodárný podklad pro ochranu proti nekalé soutěţi v národním hospodářství, ale dokonce i na mezinárodní úrovni. U ochrany proti nekalé soutěţi se musí dávat zvláštní důraz na opatření, jeţ dovolují svazům a sdruţením (většinou zastupují obchodníky, výrobce nebo průmyslníky) vloţit se do správních řízení nebo soudů za předpokladu, ţe nejsou v rozporu se zákonem v dané zemi. Také se klade důraz na to, zda nepřekračují práva, která jsou často umoţňována národním sdruţením. Podle Paříţské úmluvy definujeme nekalou soutěţ ,,jako každou soutěžní činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v průmyslu nebo obchodě. Definice ponechává určení pojmu ,,poctivé zvyklosti“ národním soudům a správním úřadům.“17 Státy v Paříţské úmluvě 16 EFFENBERGER, K. Ochrana proti nekalé soutěži. Úřad průmyslového vlastnictví. 1995, s. 15 17 Tamtéţ, s. 17
20
mají volnou ruku v poskytování ochrany proti určitým jednáním i v případě, pokud nejsou určité strany vzájemnými konkurenty. Paříţská úmluva dále uvádí tři důleţité případy, které musejí být bezpodmínečně zakázány. Tyto případy představují minimální ochranu, kterou všechny členské státy musí všem poskytovat. Prvním případem je vyvolávání záměny a druhým poškozování dobré pověsti. Na tyto dva případy lze pohlíţet jako na dvě tradiční oblasti zákona o nekalé soutěţi, především té, která se týká ochrany konkurenta. Třetí případ byl přidán na konferenci v Lisabonu, byl nazván uvádění v omyl, coţ znamená, ţe přihlíţí na zájmy konkurenta i spotřebitele.
2.2 Vývoj právní ochrany v ČR Situace v České republice vypadala od prvních náznaků zákonů aţ do první světové války jaksi benevolentně. Na začátku vývoje obchodního práva existovaly určité projevy, jak zamezit nekalé soutěţi, např. dvorský dekret, který zabraňoval přehánění v reklamě kolem roku 1817. Na přelomu století (19. a 20.) nebyla ještě hospodářská soutěţ celistvě usměrňována pravidly o nekalé soutěţi. V této době se společnost řídila podstatně volnou hospodářskou soutěţí. Soutěţ byla ,,závislá“ na obecných soukromoprávních předpisech a jen zčásti byla řízena speciálními právními zákony v rámci ochrany spotřebitelů. Úpravy nekalé soutěţe se okrajově dotýkaly tyto předpisy:
zákon č. 19/1890 ř.z., o ochraně známek
zákon č. 26/1895 ř.z., o výprodejích
zákon č. 89/1897 ř.z. o obchodu s potravinami a některými předměty uţitnými
zákon č. 26/1902 ř.z., o obchodu s máslem, sýrem, přepouštěným máslem a sádlem a jejich náhraţkami
zákon č. 210/1907 ř.z., o obchodu s vínem, vinným moštem a vinným rmutem
Československá republika podepsala po první světové válce Paříţskou unijní úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví a i tzv. malou Saint-Germainskou smlovu. K podepsání došlo 5. října 1919. Po vzniku naší nové republiky pařily k nejvýznamnějším úpravám problematiky nekalé soutěţe dva zákony:
zákon č. 3/1924 Sb. z. a n., o zákazu prémiových obchodů s předměty denní potřeby
zákon č. 5/1924 Sb. z. a n., o označování původu zboţí 15. července 1927 vznikl zákon, který do právního řádu Československé republiky
přinesl ucelenou právní úpravu proti nekalé soutěţi. Jednalo se o zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., proti nekalé soutěţi, který nabyl účinnosti dne 28. ledna 1928. Tento právní předpis u nás 21
platil aţ do konce roku 1950. Zákon měl zajistit především poctivost a důvěru v hospodářství. Jeho nabytí předcházel dlouhý a sloţitý proces. Zákon o ochraně proti nekalé soutěţi v té době vyvolal velikou vlnu odporu a nespokojenosti mezi obchodníky, jelikoţ podle nich neupravoval nekalou soutěţ, ale spíše zamezoval hospodářské soutěţi. I přes námitky se zákon stal velmi kvalitním a úplným právním prostředkem proti nekalé soutěţi. Hospodářskou soutěţ usměrňoval nejen v oblasti soukromoprávní, ale i trestněprávní a správní. ,,Zákon o ochraně proti nekalé soutěži byl rozdělen do pěti hlav a poskytoval v hospodářském styku soukromoprávní (obsažená v hlavě I.), trestní (obsažená v hlavě II.) a správní (obsažená v hlavě III.) ochranu proti nekalé soutěži. V hlavě IV., ustanovení všeobecná, byla uvedena definice pojmu soutěžitele, upraveno vyloučení veřejnosti, smírčí řízení, poměr k cizině nebo k jiným zákonům. Poslední hlavu zákona o ochraně proti nekalé soutěži tvořila ustanovení závěrečná.“18 Po roce 1948 došlo na našem území k velkým nejenom právním změnám. Zákon o ochraně proti nekalé soutěţi byl od 1. ledna 1951 zrušen a nahrazen novým zákonem č. 141/1950 Sb., občanský zákoník. Tento občanský zákoník zrušil v té době i všechny právní předpisy, jeţ upravovaly oblast hospodářské soutěţe. V občanském zákoníku bylo pouze jedno ustanovení o nekalé soutěţi § 352, které zahrnovalo zvláštní případ náhrady škody, která byla uskutečněna v nekalé soutěţi v hospodářském styku. Vzhledem k podmínkám, které vládly v naší zemi se ustanovení promítlo pouze na mezinárodní závazky státu, která plynou z Paříţské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. ,,Ustanovení § 352 občanského zákoníku z roku 1950, které poskytovalo žalobní legitimaci pouze poškozeným soutěžitelům, mělo povahu generální klauzule a zakazovalo protikonkurenční jednání rozporná s dobrými mravy soutěže.“19 Toto ustanovení § 352 zůstalo v platnosti aţ do roku 1991, kdy nabyl účinnosti 1. ledna 1992 obchodní zákoník. V roce 1964 nabyl v platnosti zákon č. 40/1964, občanský zákoník, který zrušil občanský zákoník z roku 1950 (kromě dvou ustanovení § 12 a § 352). Nekalé soutěţní chování upravoval zákon č. 86/1950 Sb, trestní zákon, jenţ vyšel v platnosti 1. srpna 1950. V ustanovení § 258 modifikoval zákon nekalé soutěţe. Po dobu aţ
18 On–line zdroj: http://www.epravo.cz/top/clanky/historicky-exkurz-do-pravniho-vyvoje-nekale-souteze-vceskych-zemich-do-roku-1992-91931.html [cit. 2015-03-22] 19 ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurs obchodního práva: Obecná část. Soutěžní právo, Praha: C. H. Beck, 2007, str. 291.
22
pěti měsíců vlastně existovala dvojitá právní úprava trestně právní ochrany proti nekalosoutěţnímu jednání. Úprava soutěţního práva se také vyskytovala v ustanovení § 119 a následně v zákoně č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. Touto úpravou vznikla tzv. podvojná úprava soutěţní problematiky (ustanovení § 119, hospodářského zákoníku a § 352 občanského zákoníku z roku 1950). Ustanovení § 119 korigovalo pravidla spolupráce mezi socialistickými organizacemi. Jejich nejdůleţitějším cílem byla ochrana potřeb národního hospodářství. Hospodářský zákoník byl mnohokrát novelizován, samozřejmě i jeho část o problematice nekalé soutěţe. Ve druhé polovině šedesátých let vyšly v platnosti další dva zákony, které se mohou řadit do zákonů ,,svobodnějších“:
č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství, který upravoval jednání organizací, které nesmí být v rozporu s dobrými mravy soutěţe
č. 138/1970 Sb., který nabyl v platnost roku 1971, a jenţ zařadil ustavení § 119a, které zahrnuje zákaz pro instituce, které by chtěly vyuţívat svého vysokého společenského postavení pro získávání neoprávněných a také nepatřičných výhod na úkor jiných institucí S pádem komunistického reţimu v roce 1989 přišel s novou právní úpravou o nekalé
soutěţi zákon č. 103/1990 Sb., který nabyl účinnost 1. května 1990, doplnil do hospodářského zákoníku ustanovení § 119 d a §119 e. Na základě těchto nových ustanovení nemohou podnikatelské instituce jednat způsobem, který by byl v rozporu s dobrými mravy soutěţe. Po revolučním roku 1989 mělo být právo proti nekalé soutěţi a právo na ochranu soutěţe spojeno do jednoho zákona. Z vymyšleného spojení posléze sešlo a oba zákony byly v jiných právních předpisech. Dne 1. ledna 1992 obchodní zákoník zrušil občanskoprávní a hospodářskoprávní regulaci nekalé soutěţe. Obchodní zákoník v té době představoval pomyslný vrchol legislativního snaţení o úpravu proti ochraně nekalé soutěţe po roce 1989. Obsah obchodního zákoníku je zaloţen na kombinaci ustanovení, které obsahují co nejobecnější podmínky, během nichţ dochází k nekalému chování. Tzn. ţe obsahuje generální klauzuli, která je doplněna o devět skutkových podstat, a jenţ jsou podrobněji vysvětleny v § 45 aţ § 52, obchodního zákoníku. Toto pojetí zákona je inspirováno prvorepublikovým zákonem o ochraně proti nekalé soutěţi a také zahraničními právními úpravami. V rámci změn o právu proti nekalé soutěţi se musí brát v potaz vstup ČR do Evropské 23
unie. ČR se stala členskou zemí unie 1. května 2004. Naše země byla povinna zabezpečit, aby právní řád byl v harmonii s evropskými směrnicemi, které se týkají práva nekalé soutěţe. Dne 1. ledna 2014 vyšel v platnosti nový občanský zákoník, jenţ nově upravuje problematiku nekalé soutěţe, namísto starého obchodního zákoníku, který tím pádem zanikl. Smyslem nového zákoníku bylo upravit všechny soukromoprávní vztahy v jediném předpisu. Nový občanský zákoník v sobě zahrnuje celkem 3081 paragrafů. ,,Nově přejímá celou řadu pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje (celkem se jedná o více než 100 právních předpisů, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o vlastnictví bytů či zákon o sdružování občanů).“20 Hlavními důvody pro zavedení nového zákoníku bylo inspirování se a vycházení zejména ze středoevropského myšlení (a jeho respektování), oproštění se od socialistického myšlení a přiblíţení se evropské právní a kulturní úmluvě. Nekalá soutěţ byla doplněna o ještě jednu skutkovou podstatu, která v zaniklém zákoníku nebyla – dotěrné obtěţování, které je ve skutečnosti nevyţádanou reklamou. Podrobnější změny, které se týkají nekalé soutěţe v občanském zákoníku, jsou uvedeny v páté kapitole této práce. ,,Nekalá soutěž je v novém občanském zákoníku zakotvena v hlavě III (závazky z deliktů), díle 2 (zneužití a omezení soutěže), který se dělí na oddíl 1 (obecná ustanovení) a oddíl 2 (nekalá soutěž).21
2.3 Předpisy Evropské unie proti nekalé soutěži Předpisy Evropské unie proti nekalé soutěţi ze začátku spadaly pod oblast ochrany spotřebitele. Ochrana spotřebitele je regulována ve Smlouvě o zaloţení Evropského společenství. Během konference v Paříţi roku 1972 se vyskytly první podněty ke vzniku spotřebitelské politiky. V roce 1975 došlo ke schválení programu na ochranu spotřebitelů: ,,První program politiky na ochranu a k informování spotřebitelů, který obsahovat pět základních práv, mezi nimiž bylo právo na ochranu zdraví a bezpečnosti spotřebitele, na ochranu hospodářských zájmů spotřebitele, na náhradu za utrpěnou škodu, na informování a poučení a na zastupování.“22 Zástupci, kteří program připravovali, se inspirovali severskými
20 On-line zdroj: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obecna-cast/obecne/ [cit. 2015-04-10] 21 ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, č. 7-8, s. 207 22 VĚRNÝ, A., DAUSER, M. Evropské právo se zaměřením na rozhodovací praxi evropského soudního dvora. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998, s. 127
24
zeměmi a Spojenými státy americkými. Nejdůleţitějším bodem ochrany spotřebitele a nekalé soutěţe je regulace reklamy. Směrnice 79/112/EHS z data 18. prosince 1978 se stala prvním právním předpisem o označování a úpravě potravin a jejich propagování. 10. září 1984 vyšla v platnost směrnice 84/450/EHS, která byla o klamavé reklamě, a jenţ byla obecněji upravena. U klamavé reklamy můţe docházet ke zkreslení soutěţe a má také dopad na chování spotřebitelů (zákazníků). Ze smlouvy Evropského společenství jasně vyplývá, ţe je potřeba spotřebitele chránit. Směrnice se týká pouze klamavé reklamy a také určuje co je klamavá reklama a kdy se o ní jedná. Rovněţ srovnávací reklama je obsaţena ve směrnici. Srovnávací reklama byla zahrnuta ve směrnici 84/450/EHS, avšak 6. října 1997 vyšla v platnost směrnice 97/55/ES, jenţ upravuje předchozí směrnici takovým způsobem, aby byla srovnávací reklama zařazena. Směrnice v jistých případech reklamu schvaluje, avšak reguluje podmínky přípustnosti. Důvodem je poskytnutí objektivního srovnání a vytváření ,,zdravé“ konkurence. U obou směrnic (klamavé a srovnávací reklamy) mohou členské státy EU přijmout úpravu, jeţ umoţňuje obsáhlou ochranu spotřebitelů. Právo proti nekalé soutěţi dostalo nejnovější právní úpravu dne 11. května 2005 – jedná se o směrnici 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách podniků vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Směrnice mění předchozí směrnice, jeţ jsou uvedeny výše. Významným důvodem pro přijetí směrnice bylo dosaţení vysokého stupně ochrany spotřebitele. Směrnice poskytuje ochranu spotřebitelům, kteří sjednávají obchodní transakce s podnikateli. Směrnice nařizuje výslovný zákaz nekalých praktik. Jde především o praktiky, které přímým způsobem ovlivňují postoj spotřebitele, a které také mohou ublíţit soutěţiteli. Nekalé praktiky jsou rozděleny na klamavé a agresivní. Jako klamavé praktiky chápeme informace, jeţ jsou nepravdivé nebo neúplné. ,,Navíc směrnice zakazuje marketingové aktivity a reklamu výrobků, které vedou k záměně s jiným výrobkem nebo konkurenční značkou...všechny informace potřebné pro spotřebitele mu musí být poskytnuty v jasné a srozumitelné podobě, ve vhodný čas, aby mu umožnily učinit obchodní rozhodnutí. V opačném případě se bude jednat o klamavé opomenutí.“23Agresivními praktikami se rozumí, např. vyvíjení tlaku na spotřebitele, či nucení.
23 On-line
zdroj:
http://europa.eu/legislation_summaries/consumers/consumer_information/l32011_cs.htm
[cit. 2015-04-10]
25
O nekalých obchodních praktikách existují i další směrnice, např. směrnice 1999/44/ES, prodej a záruka poskytování na spotřební zboţí či směrnice 2000/13/EHS, o sbliţování právních předpisů.
26
3 Skutkové podstaty nekalé soutěže 3.1 Klamavá reklama Tato skutková podstata je vymezena v § 2977 odst. 1) ObčZ Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování sluţeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoliv jiným způsobem osoby, jimţ je určena nebo k nimţ dospěje, a tím je zřejmě i způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. V odst. 2) při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně a) dostupnosti, povahy provedení, sloţení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, pouţitelnosti, mnoţství, zeměpisného či obchodního původu, jakoţto i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboţí nebo sluţeb včetně předpokládaných výsledků pouţití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek, b) ceny nebo způsobu jejího určení, c) podmínek, za nichţ se zboţí dodává nebo sluţba poskytuje, a d) povahy, vlastnosti a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totoţnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty. ,,Při posouzení klamavosti se dále přihlédne také k dodatkům, zejména k použití výrazů jako ,,druh“, ,,typ“, ,,způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě.“24 Reklama můţe být mluvený či psaný projev, můţe být také vyobrazením fotografií. Reklama nás zasahuje také přes masmédia. Není přitom podstatné, zda jde o údaje pravdivé či nikoliv. Rozhodující je, zda vzhledem ke všem okolnostem mohou ostatní uvést v omyl. Za klamavou reklamu nepovaţujeme obvyklé reklamní přehánění, které průměrný spotřebitel snadno odhalí. 24
On-line
zdroj:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekala-soutez-ppbi-51204.html#!&chapter=3
[cit. 2015-04-10]
27
Kaţdý, kdo někdy vykonával domácí práce, dobře ví, ţe slogany jako ,,PERESAM pere sám, z všedního dne svátek mám“ líčí skutečnost v příliš růţových barvách. Totéţ platí o výroku ,,S naším pojištěním se kaţdá nehoda mění v potěšení“. Jiţ v předválečném rozhodnutí Váţný25 č. 11. 396 se dovídáme: ,,Reklamě nelze ukládati takové meze, aby se stala vůbec nemožnou. Nutno připustiti příkrasy a nadsázky, poněvadž by jinak každá reklama přestala být působivou, zůstala by nepovšimnuta a nebyla by reklamou.“ 26 Jde o jedno z těch rozhodnutí, která si uchovala platnost aţ do dnešní doby. Vše ovšem záleţí na okolnostech jednotlivého případu. Od reklamy nelze poţadovat, aby podávala objektivní, vyčerpávající, zcela střízlivou informaci o nabízených výrobcích a sluţbách. Reklama představuje zvláštní druh informace, snad by se dala označit za ,,informaci ovlivňující“. Neskrývá totiţ, ţe hodlá ovlivňovat. Poţadavek mluviti pravdu a nic neţ pravdu není nejvyšším účelem na tomto světě. Věc lze vyjádřit i tak, ţe existují různé druhy pravd, které se mírně odchylují od té ideální, čistočisté. Reklama, která nás přesvědčuje, ţe pití určitého druhu čaje vnese do našeho ţivota jen chvíle báječné pohody, není bohuţel ani zdaleka všeobecná pravda. Kaţdý konzument si to více či méně uvědomuje a nepřikládá proto takovému tvrzení velkou váhu. Zmíněná přesvědčovací informace si zaslouţí označení ne-pravda, nikoliv však klamání. V reklamě je dovolená nadsázka, pokud ovšem téměř kaţdý pozná, ţe se o přehánění jedná. Na místě je otázka: ,,Kdo všechno musí být oklamán, aby reklama byla povaţována za klamavou?“ Odpověď zní: ,,Nikdo“. Podle zákona stačí, ţe je reklama k oklamání způsobilá. Ke skutečnému oklamání nakonec vůbec nemusí dojít. Od spotřebitele nelze poţadovat, aby reklamu slovo od slova studoval nebo dokonce pouţíval metody právnického výkladu. Předpokládá se, ţe reklamní poselství vnímá běţným, vcelku povrchním způsobem. V praxi Evropské unie soudci věří vlastnímu úsudku nebo vzorku 10 – 15 % spotřebitelské veřejnosti či důkladnému sociologickému průzkumu. Reklama je nejpoctivější způsob přesvědčování, dává otevřeně najevo, ţe hodlá přesvědčovat. Toto však neplatí o tak zvané reklamě skryté. O skrytou reklamu se jedná tehdy, kdyţ za zveřejnění ţurnalisticky zpracované reklamy nejsou placeny obvyklé inzertní honoráře, ale jsou poskytovány jiné výhody. Dochází i k případům, kdy za zveřejnění určitého materiálu není poskytnuta úplata či jiná výhoda, toto označujeme jako skrytou reklamu 25 Jedná se o sbírku předválečných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR, a ta se nazývala ,,Váţný“ podle jednoho z vedoucích pracovníků tohoto soudu. 26 HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995, s. 37
28
redakční. Jedná se např. o text, zařazený mezi obvyklé hospodářské informace, který hodnotí nebo upozorňuje na určitou skutečnost a můţe tak dosahovat určitých reklamních účinků. Ţurnalistický materiál také můţe přinést neodůvodněnou soutěţní výhodu některému ze soutěţitelů. Případně ţurnalistický článek plní zpravodajskou povinnost, ale zároveň přináší i nevyhnutelnou hospodářskou výhodu určitému subjektu. Pak musíme zváţit, zda obecnější zájem na uveřejnění určitých informací převýšil škody způsobené vedlejším propagačním působením těchto informací. Skrytou reklamu najdeme také v televizi a rozhlase. Např. pouţití automobilu určité značky. Pokud předměty nejsou snímány reklamními technikami, jsou z hlediska soutěţně-právního nezávadné.
3.2 Klamavé označení zboží nebo služby Podle § 2978 odst. 1) ObčZ klamavé označení zboţí a sluţby je takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, ţe jím označené zboţí nebo sluţba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo ţe vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboţí, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněţ je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Dle odst. 2) klamavost působí i údaj všeobecně vţitý v hospodářském styku k označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména s pouţitím výrazu ,,pravý“, ,,skutečný“ nebo ,,původní“. Dle odst. 3) ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví. Předávání poznatků se dnes děje stále častěji pomocí symbolů, značek. Jednoduché znaky představují pohodlnou náhradu za písmo. Při předávání poznatků můţe dojít k ,,šumu v informačním kanále“. Lidská komunikace je totiţ dvojitý kódovací proces. Autor ve svém sdělení kóduje myšlenky do slov či symbolů a příjemce sdělení opět dekóduje a převádí na vlastní myšlenky. K nedorozumění dochází, pokud nemají společný ,,kódovací klíč“. Jakási porucha při předávání informací bývá někdy vyvolána záměrně, aby autor zprávy získal určitou výhodu na úkor příjemce daného poznatku. Ohledně posuzování jednotlivých údajů uváděných v rámci označení zboţí nebo sluţby pak platí, ţe způsobilost oklamat můţe mít i údaj sám o sobě správný, můţe-li uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl učiněn. Dále pak rozlišujeme označení druhové (italská zmrzlina, ruské vejce, vídeňská káva) 29
a označení původu (tokajské víno, ţatecký chmel, jablonecká biţuterie), které je zvlášť chráněné v zákoně o ochraně označení původu výrobků. O klamavé označení nepůjde tehdy, kdyţ tuzemský výrobce informuje o receptuře pokrmu, nikoliv o místu jeho výroby. Jedná se tedy o označení druhové, například německá vodka ,,Gorbačovka“ svým označením snadno vzbudila dojem, ţe jde o pravou ruskou vodku. Typickým nástrojem klamání můţe být pouţití cizí řeči při označování zboţí a sluţeb. Svůj komunikační význam má nejen to, co se výslovně uvede, ale i okolnosti, o nichţ se pomlčí. Různá označení mnohdy navozují zkreslenou víru, ţe se vám nabízejí předměty či sluţby zvlášť kvalitní a jinak výhodné nebo vykazující specifické vlastnosti. Symbol husičky se proto smí ocitnout na polštářích a dekách jen tehdy, kdyţ jsou plněny výlučně husím peřím. Často dochází k tomu, ţe nové firmy pouţívají názvy či ochranné známky podniků tradičních a jiţ dávno zaniklých. Na obchodní prestiţi si lze přidávat i tím, ţe podnikatel označením své firmy naznačuje větší rozměr činnosti, neţ jaký odpovídá skutečnosti. Někteří lidé si rádi na vizitkách či při jiných příleţitostech dodávají zvláštní důleţitosti, to můţe dodávat některým sluţbám zdání zvláštní jakosti a tak zvyšovat jejich cenu. Také označení různých vzdělávacích zařízení můţe být (zejména s rozvojem placeného školství) předmětem právních sporů. Velmi přísný metr se klade na nejrůznější profesní označení v oblastech, jeţ se týkají lidského zdraví. I při označování zboţí a sluţeb se setkáváme se zakázanou pravdou a naopak přípustnou nepravdou.
3.3 Vyvolávání nebezpečí záměny Dle § 2881 odst. 1) ObčZ kdo uţije jména osoby nebo zvláštního označení závodu uţívaného jiţ po právu jiným soutěţitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny. Podle odst. 2) nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo uţije zvláštního označení závodu nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu, které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné. Dle odst. 3) stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek, jeho obal nebo výkon, ledaţe se jedná o napodobení v prvcích, které jsou jiţ z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která lze na něm poţadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamavou představu o spojení se soutěţitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním označením nebo s výrobkem či 30
výkonem jiného soutěţitele. ,,Ochrana poskytovaná občanským zákoníkem se v tomto případě částečně překrývá s ochranou poskytovanou průmyslovými právy (vynálezy, ochranné známky apod.), existence těchto práv však není podmínkou pro uplatnění práva na ochranu před nekalosoutěžním jednáním.“27 Jestliţe právo v některých případech brání imitačním snahám, pak tato opatření musíme chápat jako spíš výjimečná. Napodobování cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů lze povaţovat za nekalou soutěţ pouze tehdy, kdyţ vede k zaměnitelnosti s výrobky nebo výkony jiného soutěţitele. Zákon výslovně dovoluje napodobení v těch prvcích, které vyplývají z funkční, technické nebo estetické povahy výrobku. Letadla od různých výrobců si musí být v lecčems podobná, mají-li se udrţet vzduchu. Slovo ,,napodobení“ musí být vykládáno jako objektivní vytvoření čehosi shodného či zaměnitelně podobného s tím, co jiţ dříve uskutečnil kdosi druhý. Při zkoumání zaměnitelnosti musíme brát v úvahu prvky shodné, nikoliv prvky, kterými se značně odlišují. Rozhoduje celkový dojem, nikoliv jednotlivé znaky vytrţené ze souvislostí. Při hodnocení zaměnitelnosti (podobně jako u klamavé reklamy a klamavého označení) se musí soud postavit na stanovisko průměrného spotřebitele, který obstarávání běţných ţivotních potřeb vynakládá jen zběţnou pozornost. Protoţe zákon hovoří o vyvolání nebezpečí záměny, není nutné dokazovat, ţe k záměně jiţ skutečně došlo. Pouţívání podobné značky vnucuje podezření, ţe pouţivatel chce kořistit z cizí známé značky. Jen tak lze vysvětlit hojnost napodobením osvědčených, vţitých značek.
27
On-line
zdroj:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekala-soutez-ppbi-51204.html#!&chapter=3
[cit. 2015-04-11]
31
3.4 Parazitování na pověsti Podle § 2982 ObčZ parazitováním je zneuţití pověsti závodu, výrobku nebo sluţby jiného soutěţitele umoţňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl. Nejčastějším případem bude parazitování na dobré pověsti jiného soutěţitele, neboť tak lze částečně tuto pověst ,,přenést“ také na parazitujícího soutěţitele skrze výkony jiného. Zneuţití pověsti se musí týkat pouze závodu, výrobku nebo sluţby. Jakékoli jiné hodnoty tímto ustanovením postiţitelné nejsou. V praxi se objevil např. tento případ parazitujícího jednání: V době velké slávy reklamního sloganu propagující Kofolu: ,,kdyţ ji miluješ, není co řešit“, začalo jedno nejmenované zlatnictví v Brně pouţívat rozhlasovou reklamu: ,,kdyţ ji milujete, je vţdy co řešit – kupujte brilianty, zlato, šperky...“ Častým parazitujícím jednáním je parazitování na uměleckých dílech. V českém prostředí se objevila kampaň společnosti Bauhaus: ,,upeč třeba...postav třeba zeď“ evokující známý text písně ,,Dělání“ od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka (tímto případem se zabýval Nejvyšší soud ČR sp. z. 30C do 60/2011). Pověst musí být k naplnění skutkové podstaty parazitování na pověsti ,,zneuţita“ (nikoliv ,,vyuţívána“, jak tomu bylo v § 48 ObchZ). § 2982 ObčZ nevyţaduje úmysl ani záměr získat určitý prospěch, pouze daným zneuţitím pověsti musí být umoţněno získat prospěch. České soudy shledaly parazitujícím jednáním např. následující skutek: ţalovaný svou stavebnici přizpůsobil stavebnici LEGO, učinil vše, aby se co nejvíce připodobnil stavebnici ţalobce (...vedle vyvolání zaměnitelnosti se žalovaný snaží z pověsti stavebnic LEGO těžit, navodit zdání, že kupující získá (za nižší cenu) totéž jako při koupi stavebnice žalobce)28. Od skutkové podstaty parazitování na pověsti je nutno odlišit další protiprávní jednání, a to neoprávněný zásah do pověsti právnické osoby. § 2982 ObčZ se vztahuje na pověst jakéhokoliv soutěţitele, avšak ustanovení § 135 ObčZ má uţší dosah, kdyţ se vztahuje toliko na ochranu pověsti právnické osoby. Odlišit je nutno rovněţ právo na ochranu osobnosti, týkající se osobnostních práv
28 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 3 Cmo 237/140
32
fyzické osoby – člověka. Skutková podstata parazitování na pověsti se můţe rovněţ dostat do ,,konkurenčního“ vztahu se skutkovou podstatou zlehčování (§ 2984 ObčZ). Lze si představit jednání, v němţ bude soutěţitel jednak vyuţívat pověsti jiného soutěţitele, současně však ho bude veřejně kritizovat a jinak na něj útočit. V případě agresivnějších forem parazitování, přímých útoků, snahy pověsti soutěţitele nejen vyuţít, ale přímo sníţit, bude jednání patřit spíše pod skutkovou podstatu zlehčování.
3.5 Podplácení § 2983 ObčZ Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímţ: a) soutěţitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěţitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěţiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěţitelů pro sebe nebo jiného soutěţitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěţi, anebo b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo ţádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch. Tato skutková podstata v sobě zahrnuje kombinaci klamavých, parazitních a v konkrétním případě i určitých agresivních prvků. Skutkovou podstatu podplácení upravenou v ObčZ jako civilní delikt (nekalosoutěţní jednání) je nutno odlišovat od trestního činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe podle § 248 TrZ. Tato trestněprávní skutková podstata nereguluje výlučně problematiku podplácení, ale dopadá na všechny skutkové podstaty nekalé soutěţe, tedy také na podplácení. V praxi je však podplácení postihováno častěji na úrovni trestně právní neţ soukromoprávní. V případě podplácení nemůţeme vyloučit souběh obou postihů trestněprávního i civilního záleţet však bude na uplatněných sankcí. Nutné je rozlišit závaţnost činu, okruh narušených zájmů, společenskou nebezpečnost a další konkrétní okolnosti případu. Podplácení se v návaznosti na text zákona dělí na aktivní (§ 2983 písm. a) ObčZ) a pasivní (§ 2983 písm. b) ObčZ). U aktivního se jedná o nabízení, slibování či poskytování prospěchu jinému. U pasivního o ţádosti, dání si slíbit nebo přijetí prospěchu od jiného. Výlučně k aktivnímu podplácení dojde v případě, kdy určitý soutěţitel úplatek nabídne a ten jemuţ byl úplatek nabídnut odmítne. Výlučně k pasivnímu podplácení dojde v případě, kdy určitá osoba o úplatek poţádá, avšak tento nebude druhou stranou akceptován. V případě, kdy dojde k 33
poskytnutí úplatku a současně jeho přijetí dochází k souběhu aktivního a pasivního podplácení. Přívlastek ,,aktivní“ vychází ze skutečnosti, ţe určitá osoba určitý prospěch za účelem nekalého zvýhodnění nabídne, slíbí či poskytne, vyvíjí tedy aktivitu, a to i v případě, ţe ona nabídka či slib nebudou následně zrealizovány. Osobou podplácející je pouze soutěţitel, tedy jak fyzická, tak právnická osoba, která se účastní hospodářské soutěţe. Osobou podplácenou se označuje adresát určitého úplatku (člen statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěţitele nebo osoba, která je vůči soutěţiteli v pracovním poměru). Rozlišujeme přímé nabídnutí, slíbení či poskytnutí prospěchu (zaslání peněţních prostředků, poloţení určitého obnosu ,,na stůl“, výslovná nabídka určitých sluţeb poskytnutých ,,něco za něco“) nebo nepřímé nabídnutí, slíbení či poskytnutí prospěchu (určité náznaky, nonverbální komunikace). Přívlastek ,,pasivní“ vychází ze skutečnosti, ţe určitá osoba určitý prospěch za účelem nekalého zvýhodnění ţádá, dá si slíbit nebo přijme, je tedy pasivní, ale na učiněnou nabídku přistoupí, a to i v případě, ţe nabídka či slib nebudou následně zrealizovány, ale tato osoba s ní bude počítat. Jednáním postihovaným prostřednictvím této skutkové podstaty je tedy snaha o získání nekalým způsobem přednosti či jiné neoprávněné výhody na úkor jiných soutěţitelů. Není přitom rozhodující, zda soutěţitel, který nabídl, slíbil nebo poskytl úplatek chtěnou přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu skutečně získal.
3.6 Zlehčování Dle ustanovení § 2984 odst. 1) ObčZ zlehčováním je jednání, jimţ soutěţitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěţitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěţiteli přivodit újmu. Dle odst. 2) zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěţitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěţiteli přivodit újmu. Nekalou soutěţí však není, byl-li soutěţitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana). Skutková podstata zlehčování v sobě obsahuje hned několik skutkových podstat. Jak prvky klamání, tak prvky agrese. Tím se snaţí o diskreditaci jiného soutěţitele, vyloučeno také není prozrazení důvěrných informací. Nejtypičtějším příkladem zlehčování je pomluva. Ke zlehčování jiného soutěţitele můţe dojít rozšiřováním informací o poměrech, 34
výkonech nebo výrobku jiného soutěţitele. Jak pravdivým, tak nepravdivým údajem. Nepravdivým údajem (o poměrech, výkonech nebo výrobcích jiného soutěţitele) bude např. hodnocení či kritika pracovních nebo výrobních postupů, obchodní politiky, hospodaření apod. Jednání se však musí vztahovat pouze k hospodářské (podnikatelské) činnosti, případně sdělování nepravdy týkající se výlučně osobních poměrů soutěţitele (úplatnost, neférovost, nespolehlivost). Nepravdivý údaj je tedy údaj, který objektivně (ověřitelně) neodpovídá pravdě. Nepravdivý údaj musí být způsobilý tomuto soutěţiteli přivodit újmu, ta můţe být skutečná nebo pouze potenciální. Újma můţe být hmotná (vyjádřitelná finančně) nebo nehmotná (narušení dobré pověsti, zneváţení, ztráta zákazníků). Zlehčování lze dělit na přímé (výslovné hodnocení, kritika) nebo nepřímé, skryté (náznaky, gesta...). Zlehčování můţe být také spíše interního charakteru, neveřejné (soukromé či v úzkém kruhu) nebo vnější veřejné (prezentované veřejně). Pravdivým údajem rozumíme jak údaj ,,skutečně“ pravdivý, tak údaj sice pravdivý, avšak zkreslující skutečnost. Avšak existuje oprávněná obrana, pokud byl soutěţitel k uvedení a šíření pravdivých údajů o druhém soutěţiteli, způsobilých přivodit újmu, okolnostmi donucen (splatnost pohledávky, předchozí zlehčování ze strany konkurenta). Aby soutěţitel dosáhl rychlého odvrácení účinků jednání druhého soutěţitele v soutěţi, musel pouţít oprávněnou obranu těmito prostředky. Základem je však přiměřenost oprávnění obrany. Vedou se diskuze ohledně pouţitelnosti oprávněné obrany pro jiná nekalosoutěţní jednání (klamavá reklama či klamavé označení zboţí).
3.7 Srovnávací reklama Dle ustanovení § 2980 odst. 1) ObčZ srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěţitele nebo jeho zboţí či sluţbu. Podle odst. 2) srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče: a) není-li klamavá, b) srovnává-li jen zboţí a sluţbu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu, c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důleţitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboţí nebo sluţeb včetně ceny, d) srovnává-li zboţí s označením původu pouze se zboţím stejného označení, e) nezlehčuje-li soutěţitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěţí, a f) nenabízí-li zboţí nebo sluţbu jako napodobení či reprodukci zboţí nebo sluţby 35
označovaných ochrannou známkou soutěţitele nebo jeho názvem. Srovnávací reklama odkazuje na přímou nebo nepřímou podobnost na určitého soutěţitele nebo výrobek, tím pádem je způsobilá k tomu, aby mohla přivodit významnou újmu. V tomto důsledku zákon jasně nastavuje, za jakých okolností je srovnávací reklama přípustná či není. Nový občanský zákoník srovnávací reklamu nezakazuje, pouze stanovuje podmínky její přípustnosti (srovnání § 2976 odst. 2 písm. g) a § 2980 odst. 2 ObčZ). Tzn. ţe srovnávací reklama je zakázaná, pokud není dovolená (v případě, ţe jsou splněny všechny podmínky § 2980 odst. 2 ObčZ). Těchto podmínek je šest, tyto podmínky musí být splněny kumulativně, všechny bez výjimky. V praxi tedy stačí prokazatelně nesplnit jednu a srovnávací reklama je nedovolená.
K § 2980 odst. 2 písm. a) ObčZ – zákaz klamavosti
,,Klamavost se nejčastěji týká uvádění nepravdivých údajů o druhu srovnávacího zboží či služeb, jejich ceně, spotřebě, množství apod.“29
K § 2980 odst. 2 písm. b) ObčZ – srovnání srovnatelného
V této podmínce vypíchnout nezbytnost srovnání srovnatelného zboţí nebo sluţby. Např. Osobní automobily mají své kategorie, mobilní operátoři stejné sluţby apod. Srovnány mohou být pouze zboţí nebo sluţby. Problémy nastávají u srovnání hromadných sortimentů, neboť nejsou srovnávány zcela shodné výrobky (typ, značka se pak odrazí v celkové ceně). Příkladem můţe být třeba nákup školních potřeb.
K § 2990 odst. 2 písm. c) ObčZ – objektivní srovnání
,,Z uvedeného vyplývá, že srovnání musí být učiněno: objektivně, ve vztahu k jedné nebo více vlastnostem zboží nebo služeb, tyto vlastnosti musí být podstatné, důležité, ověřitelné a příznačné, srovnání může obsahovat i cenu, i tento údaj musí být objektivní.“30 Např. při koupi automobilu bude přípustným údajem ke srovnání spotřeba na ujetých 100 km. Ověřené skutečnosti musí být přístupné tak, aby mohl spotřebitel provést sám nebo si to mohl nechat ověřit další osobou. Co se týče ceny, musí sám spotřebitel poznat skutečné cenové rozdíly mezi srovnávanými výrobky a nikoliv pouze průměrný rozdíl mezi cenami mezi soutěţiteli.
29 ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 138 30 Tamtéţ, s. 143
36
K § 2980 odst. 2 písm. d) ObčZ – zákaz srovnávání zboţí s označením původu se zboţí bez toho označení
Tato podmínka dopadá pouze na zboţí, nikoliv na sluţby. Komentované ustanovení se označuje jako tzv. ,,šampaňská klauzule“, ze které vyplývá, ţe lze srovnávat jen ,,šampaňské se šampaňským“, tedy víno z oblasti Champagne.
K § 2980 odst. 2 písm e) ObčZ – zákaz zlehčování a nekalého těţení ve vztahu k soutěţiteli
Zde došlo ke spojení někdejších dvou podmínek (§ 50 a odst. 2 písm. e), g) ObchZ) v jednu. Zlehčováním zde rozumíme šíření jak pravdivého, tak nepravdivého údaje, pokud jsou způsobilé přivodit újmu (§ 2984 ObčZ). Zákaz zlehčování popírá samotnou podstatu srovnávací reklamy, vţdyť smyslem a účelem kaţdé srovnávací reklamy je ukázat své výrobky a sluţby v ,,lepším světle“. Ve větě: ,,aby soutěţitel nezlehčoval soutěţitele...“ chybí dovětek: ,,nepravdivými údaji“. Zákaz nekalého těţení z postavení, činnosti soutěţitele nebo jejich výsledků či označení dopadá na srovnávací reklamy nesoucí parazitní rysy a vyuţívající pověsti jiného soutěţitele za účelem vlastní prezentace zboţí nebo sluţeb. Toto ustanovení se bude týkat i uţití cizí ochranné známky ve srovnávací reklamě.
K § 2980 odst. 2 písm. f) ObčZ – zákaz srovnávací reklamy na imitace
Toto ustanovení poskytuje ochranu ochranným známkám soutěţitele i známým názvům zboţí nebo sluţeb ve vztahu k jejich imitacím ve srovnávací reklamě. Jedná se o přímý zákaz. Tato podmínka se označuje jako tzv. ,,parfémová klauzule“, neboť vznikla na popud Francie za účelem ochrany originálních francouzských parfémů před srovnávací reklamou jejich imitací. Do nového občanského zákoníku o nekalé soutěţi nebylo převzato ustanovení § 50a odst. 3) ObchZ odkazující na tzv. zvláštní nabídky. Zvláštní nabídka musela jasně a jednoznačně uvést datum začátku a konce platnosti, případné ukončení nabídky v závislosti na vyčerpání zásob nabízeného zboţí či sluţeb nebo i jiné zvláštní podmínky. Postih takového jednání je moţný podle § 2976 odst. 1) ObčZ.
37
3.8 Porušení obchodního tajemství Dle § 2985 ObčZ porušením obchodního tajemství je jednání, jimţ jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného vyuţije obchodní tajemství, které můţe být vyuţito v soutěţi a o němţ se dověděl: a) tím, ţe mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěţiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níţ byl soudem nebo jiným orgánem povoláním, nebo b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu I nadále je zachován rozdíl mezi obchodním tajemstvím tzv. know-how (know-how = soubor patentovaných praktických poznatků, získaných zkušenostmi či testováním). V praxi se dále setkáváme s důvěrnými informacemi (cokoliv, co má důvěrný charakter) a s databází zákazníků, obchodních partnerů, distribuce. I toto můţe naplňovat znaky obchodního tajemství v jednotlivém konkrétním případě. Výjimečností této skutkové podstaty je, ţe k porušení obchodního tajemství, se můţe dostat i člověk, jenţ není soutěţitel ve smyslu ObčZ. Většinou se jistá osoba o tajemství dozvěděla bezprostředně od soutěţitele (ať uţ v pracovněprávním nebo jiným vztahem).
3.9 Dotěrné obtěžování Dle § 2986 odst. 1) ObčZ dotěrné obtěţování je sdělování údajů o soutěţiteli, zboţí nebo sluţbách, jakoţ i nabídka zboţí nebo sluţeb s vyuţitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichţ ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce můţe bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy. Podle odst. 2) rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel získal v souvislosti s prodejem zboţí nebo poskytnutím sluţby, nejde o dotěrné obtěţování, pokud podnikatel tuto adresu pouţívá k přímé reklamě pro vlastní zboţí nebo sluţby a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při kaţdém jejím pouţití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních nákladů ukončení reklamy. Pokud dojde k případu, ţe se reklama pošle emailem, který od zákazníka získal 38
podnikatel v souvislosti s prodejem produktů či provedením některé ze svých nabízených sluţeb, nejedná se o dotěrné obtěţování. Pokud dojde k případu, ţe podnikatel uţívá emailovou adresu svého zákazníka k přímé reklamě pro své vlastní zboţí či sluţbu a zákazník reklamu nezakázal. Pod názvem dotěrné obtěţování se neskrývá nic jiného neţ tzv. nevyţádaná reklama. Důvody, které vedou k postihu, jsou časová ztráta při vyřizování a odstraňování nevyţádané reklamy, případná finanční ztráta, obtěţování a zásah do osobní sféry adresáta. Obecným zájmem je snaha potlačit agresivní formy soutěţení. Takovéto jednání je moţné povaţovat za rozporné s dobrými mravy, coţ je jedna z podmínek generální klauzule nekalé soutěţe.
3.10 Ohrožení zdraví a životního prostředí Dle § 2987 ObčZ ohroţením zdraví nebo ţivotního prostředí je jednání, jímţ soutěţitel zkresluje podmínky hospodářské soutěţe tím, ţe provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohroţující zájem na ochraně zdraví nebo ţivotního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěţitele nebo zákazníka. Nejdůleţitějšími znaky této skutkové podstaty jsou zejména:
,,existence výrobku nebo služby ohrožující zdraví nebo životní prostřední a současně,
zkreslování podmínek hospodářské soutěže.“31 Tato skutková podstata je v mezinárodním kontextu výjimečná. V odborných kruzích
ji povaţují za ,,neţivotnou“, současně předpokládají její aplikaci na výrobky a sluţby označované za biologicky závadné či šetrné k ţivotnímu prostředí. Jednání soutěţitele bude závadné, jestliţe bude aktivně porušovat právní předpisy na ochranu ţivotního prostřední či zdraví, ale také kdyţ je bude nedodrţovat. Postačí i jednorázový výskyt takového jednání. Např. půjde o porušení technologického postupu, nedovolené odvádění škodlivin (vznikajících při výrobě) do vodních toků, vypouštění močoviny (vznikající při chovu) do volné přírody, vypouštění nedovoleného mnoţství škodlivých látek do ovzduší, krmení jatečních zvířat nedovolenými látkami, špatné skladování potravin apod. 31
On-line
zdroj:
http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekala-soutez-ppbi-51204.html#!&chapter=3
[cit. 2015-04-12]
39
Jako příklady pro výrobky ohroţující zájem na ochranu zdraví nebo ţivotního prostředí poslouţí přípravky na hubnutí, nakládání masa s prošlou trvanlivostí do marinád, zdraví ohroţující materiál na dětské hračky, závadné sportovní pomůcky atd. Výkonem, který ohroţuje zájem na ochraně zdraví nebo ţivotního prostředí, je např. odkládání odpadů mimo stanovená místa, chov nebezpečných zvířat a jejich nedostatečné zabezpečení, příliš hlučná či vyzařující reklama, týrání zvířat, nezabezpečené stavby, nedodrţování hygienických či technických předpisů atd. Pojem ohroţení ,,zájmu“ na ochraně zdraví nebo ţivotního prostřední je nutno chápat jako ,,zájem na ochraně zdraví“ (chráněno je zdraví spotřebitelů i zvířat). Postačí, bude-li tento zájem (pouze) ohroţen. V případě naplnění podmínek skutkové podstaty ohroţení zdraví nebo ţivotního prostřední (§ 2987 ObčZ) se jedná o soukromoprávní předpis, můţe však dojít (a většinou dochází) k naplnění předpisů veřejnoprávního charakteru, to však jiţ řeší jiné zákony. Např. zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotní prostředí, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních sluţbách, zákon č. 258/2000 Sb, o ochraně veřejného zdraví, atd. Potom není vyloučen souběţný postih podle příslušného předpisu (veřejnoprávního či soukromoprávního), neboť jde o odlišné chráněné zájmy a také různé sankce. Je jasné, ţe jednáním ohroţujícím zdraví nebo ţivotní prostředí vzniká výhoda tomu, kdo nedodrţuje předpisy (odvoz, třídění odpadů, čištění odpadních vod, detoxikace prostřední, pouţívání ochranných pomůcek apod.) chrání zájmy na ochranu zdraví nebo ţivotního prostředí. Tato výhoda či prospěch můţe být majetkový (finanční) nebo nemajetkový (předstih, rychlost vyřízení).
40
4 Prostředky ochrany proti nekalé soutěži Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi nalezneme v ustanovení o nekalé soutěţi v ObchZ pod § 54, 54 (1) (2), § 55 (k 31. 12. 2013). V ObchZ bylo hlavním bodem právní ochrany proti nekalé soutěţi tzv. ,,triáda zájmů“ - ,,jedná se o ochranu zájmů soutěžitelů, spotřebitelů a hospodářské soutěže...dlouhou dobu platilo, že uvedené tři prvky složek byly chráněny souřadně.“32 Ani jedna ze sloţek nebyla nadřazena druhé, avšak postupem času došlo ke změně, kdy ochrana spotřebitele začala být důleţitější, coţ lze vypozorovat ze Směrnice 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách podniků vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. Ustanovení o nekalé soutěţi v novém občanském zákoníku hovoří o Ochraně proti nekalé soutěţi v § 2988, § 2989 (1) (2), § 2990.
4.1 Ochrana proti nekalé soutěži Dle § 2988 ObčZ osoba, jejíţ právo bylo nekalou soutěţí ohroţeno nebo porušeno, můţe proti rušiteli poţadovat, aby se nekalé soutěţe zdrţel nebo aby odstranil závadný stav. Dále můţe poţadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 2989 odst. 1) ObčZ právo, aby se rušitel nekalé soutěţe zdrţel nebo aby odstranil závadný stav, můţe mimo případy uvedené v § 2982 aţ 2985 uplatnit téţ právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů nebo zákazníků. Dle § 2989 odst. 2) ObčZ uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdrţel nekalé soutěţe nebo aby odstranil závadný stav, a jde-li o některý případ stanovený v § 2976 aţ § 2987, musí rušitel prokázat, ţe se nekalé soutěţe nedopustil. Uplatní-li spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, ţe škoda nebyla způsobena nekalou soutěţí. Podle § 2990 ObčZ ochrana proti omezování soutěţe, osoba, jejíţ právo bylo ohroţeno nebo porušeno nedovoleným omezením soutěţe, má práva stanovená v § 2988. Právní úprava prostředků ochrany proti nekalé soutěţi (jako ostatně v celém právu proti nekalé soutěţi) dává rozsáhlé moţnosti k jejich interpretaci. Zde se pak významně 32 ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 13
41
uplatní tzv. diskreční oprávnění soudů (opatření si důkazů z vlastního podnětu). Kvalitní činnost soudů dává aktivně legitimovaným osobám (soutěţiteli, zákazníkovi, právnické osobě, která hájí zájmy soutěţitele nebo zákazníka i jiné osobě dotčené nekalou soutěţí) ,,návod“, jak vymáhat svá práva. Jen účinné zamezení určitého závadného (protiprávního) jednání můţe zabránit jeho opakování. Prostředky proti nekalosoutěţnímu jednání mají povahu soukromoprávní i veřejnoprávní.
4.2 Soukromoprávní sankce V souladu s ustanovením § 2988 ObčZ můţe osoba, jejíţ právo bylo nekalou soutěţí porušeno nebo ohroţeno, proti rušiteli poţadovat:
aby se zdrţel nekalé soutěţe – zdrţovací nárok má především preventivní povahu
aby odstranil závadný stav – podstata odstranění závadného stavu spočívá primárně v odstranění příčin nekalosoutěţního jednání
přiměřené zadostiučinění – v ObčZ je nové přiznání přiměřeného zadostiučinění vázáno na nutnost zavinění. ObčZ upřednostňuje nemateriální podobu (omluva), avšak pouze v případě, ţe tím dojde ke skutečnému a dostatečnému odčinění nemateriální újmy. Pokud k tomu nedojde, soud je povinen přiznat zadostiučinění ve formě peněţní.
náhrada škody – uplatňování nároku na náhradu škody z nekalé soutěţe není v současné české právní praxi příliš obvyklé. A jen ve výjimečných případech je úspěšné. Je velmi sloţité dokázat, ţe škoda vznikla skutečně vlivem nekalosoutěţního jednání. Dalším problémem je přesné vyčíslení škody rozsahu vzniklé škody.
vydání bezdůvodného obohacení – prokázání příčinné souvislosti mezi porušením práv a vzniku majetkového prospěchu rušitele je v praxi problematické. Problémem je také přesné vyčíslení konkrétní výše bezdůvodného obohacení. ,,U nároku zdržovacího, odstraňovacího a na vydání bezdůvodného obohacení bude
postačovat, když žalobce prokáže naplnění znaků nekalé soutěže bez ohledu na zavinění rušitele. U nároku na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění (v obou podobách, tedy peněžní i nepeněžní) bude nezbytné rovněž prokázání zavinění rušitele.“33 Dosavadní objektivní princip u obou nároků (na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění) klade menší nároky na ţalobce, neţ tomu je v novém občanském zákoníku. 33 ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. Praha: C. H. BECK, 2014, s. 275
42
Uplatnění těchto sankcí však závisí výlučně na iniciativě poškozených nebo ohroţených soutěţitelů. Závisí tedy na tom, zda své právo uplatní u příslušného soudu (tedy u příslušného krajského soudu). Vedle samotných soutěţitelů, kterým nekalá soutěţ působí újmu, se ochrany podle ObčZ mohou domáhat také právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů nebo zákazníků. To ovšem neplatí pro skutkové podstaty: parazitování na pověsti, podplácení a porušení obchodního tajemství.
4.3 Veřejnoprávní sankce Ustanovení § 248 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, také ukládá sankce za nekalosoutěţní jednání. Dochází tedy k překrývání ochrany poskytované právem proti nekalé soutěţi a ochrany plynoucích z práv průmyslových. Trestní zákoník postihuje také porušování práv k ochranné známce, obchodní firmě, chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, uţitému vzoru nebo topografii polovodičových výrobků.
43
5 Srovnání
právní
úpravy
nekalé
soutěže
v obchodním zákoníku a občanském zákoníku Hned zpočátku je třeba si uvědomit, ve kterém právním předpise lze nalézt právní úpravu nekalé soutěţe. Zatímco do 1. 1. 2014 byla relevantní právní úprava zahrnuta v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších přepisů, současnou soukromoprávní úpravu nekalé soutěţ lze nalézt v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tato změna není odůvodněna pouze faktem, ţe obchodní zákoník byl zrušen a jeho materie byla přesunuta do jiných právních předpisů, ale zejména tím, ţe nekalé soutěţe se účastní i jiné neţ čistě podnikatelské subjekty, proto nacházíme zřejmý důvod, proč příslušnou úpravu ukotvit v obecném kodexu soukromoprávních vztahů. Současně je třeba zmínit, ţe ochrana hospodářské soutěţe, kam ochrana proti nekalé soutěţi spadá, má dvě roviny. Soukromoprávní část je upravena v občanském zákoníku, jak jiţ bylo řečeno. Veřejnoprávní část pak lze nalézt v samostatném předpise, a to v zákoně č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěţe), v platném znění. Zatímco soukromoprávní část prodělala s rekodifikací určité změny, veřejnoprávní část tímto procesem věcně nijak dotčena nebyla. § 2990 ObčZ přináší významnou novinku v tom, ţe přímo stanoví moţnost domáhat se veškerých nekalosoutěţních nároků v případě porušení práva na ochranu hospodářské soutěţe (viz § 2990 a § 2988 ObčZ). V minulosti tomu tak nebylo a v případě porušení hospodářské soutěţe dle veřejnoprávního předpisu bylo moţno se domáhat pouze náhrady škody (případně zadostiučinění, coţ ovšem vyplývalo z judikatury). Chybí explicitní vyjádření práva soutěţitelů vyvíjet soutěţní činnost (viz § 41 ObchZ), ale lze to dovolit z textu Listiny základních práv a svobod (viz čl. 26 LZPS). Nově je do obecných ustanovení nekalé soutěţe umístěna úprava tzv. zakázané konkurenční doloţky (viz § 2975 ObčZ), kterou je se třeba řídit i při vypracování konkurenční doloţky s např. členy volených orgánů obchodních korporací. Pro další výklad ve vztahu k nekalé soutěţi je nutno zhodnotit, zda došlo k významnému posunu pojmu ,,soutěţitel“. Při srovnání úpravy § 41 obchodního zákoníku a § 2972 občanského zákoníku lze říci, ţe obsah pojmu zůstává stejný, ačkoli došlo k úpravě vlastního jazykového znění. 44
Z koncepčního hlediska nedochází ke změně právní úpravy nekalé soutěţe. I nadále se skládá z generální klauzule nekalé soutěţe, která musí být vţdy splněna (a to i v případě, kdy je aplikována zvláštní skutková podstata) a z demonstrativního výčtu zvláštních skutkových podstat. Z hlediska legislativně technického je ovšem nekalá soutěţ nově upravena jako tzv. civilní delikt objektivního charakteru (tj. bez ohledu na zavinění příslušného soutěţitele). V textaci generální klauzule došlo ke dvěma formulačním změnám, které do značné míry odstraňují duplicitu pojmů obsaţenou ve staré právní úpravě (pro srovnání § 44 odst. 1 ObchZ a § 2976 odst. 1) ObčZ). Nově dle § 2976 odst. 1) ObčZ: Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže.“34 Pojem ,,v hospodářském styku“ je širší neţ pojem ,,hospodářská soutěţ“ (viz § 44 odst. 1) ObchZ) a tento v sobě zahrnuje. Obdobně byl vypuštěn z nové textace pojem ,,spotřebitel“, jelikoţ tento je zahrnut v širším pojmu ,,zákazník“ (viz. § 2976 odst. 1) ObčZ). Ačkoliv se jedná o smysluplnou úpravu, musíme mít na mysli, ţe se jedná o neurčité právní pojmy, které budou postupně vyplněny výkladem soudů, coţ se nestane jistě ze dne na den a tento proces nebude zcela bez problémů (tento princip je potom v občanském zákoníku poměrně rozšířený a i jeho autoři na něj do značné míry spoléhají). V textaci generální klauzule došlo k významovému posunu pojmu ,,újma“, který je dle občanského zákoníku vykládán šířeji neţ pojem ,,škoda“. Újma dle ObčZ totiţ zahrnuje i nemajetkovou škodu (např. újma utrpěna na pověsti soutěţitele). Ohledně zvláštních skutkových podstat nekalé soutěţe můţeme říci, ţe se zásadně obsahově nezměnily. Zůstalo zachováno všech devět zvláštních skutkových podstat a jedna byla nově přidána (tj. dotěrné obtěţování dle § 2986 ObčZ). Došlo i k nezbytným terminologickým posunům, kdy se dle nové úpravy pouţívá pojem ,,závod“ namísto pojmu ,,podnik“ (viz § 2982 ObčZ). Konečně bylo i upřesněno v textu § 2976 odst. 2 ObčZ, ţe nekalou soutěţí je srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná. Konkrétní změny zvláštních skutkových podstat jsou: Novinkou je společné ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboţí nebo sluţeb, které je projevem sbliţování obou dříve zmíněných skutkových podstat nekalé soutěţe. Současně se má při posouzení klamavosti dle § 2979 odst. 2 ObčZ přihlíţet k: ,,... k dodatkům, zejména k použití výrazů jako ,,druh“, ,,typ“, ,,způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové vnější úpravě.“35 34 § 2976 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 35 § 2979 zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
45
V oblasti klamavé reklamy byla zavedena nová definice tohoto jednání a byl ukotven demonstrativní výčet skutečností pro posouzení, zda se jedná či nejedná o takovéto nekalosoutěţní jednání. V právní úpravě klamavého označení zboţí nebo sluţeb jiţ nelze nalézt tzv. katalogové podvody, ale ty jsou samozřejmě stále postihnutelné prostřednictvím generální klauzule. Byl sníţen počet podmínek dovolenosti v rámci srovnávací reklamy z osmi na šest, ovšem u některých z nich došlo spíše k negativnímu výkladovému posunu, který nereflektuje některé pozdější novelizace obchodního zákoníku (viz § 2980 odst. 2 písm. e) ObčZ). Jak jiţ bylo zmíněno, v současné době máme novou skutkovou podstatu nekalé soutěţe – dotěrné obtěţování, které je fakticky nevyţádanou reklamou. V právní úpravě porušení obchodního tajemství je stanoveno, ţe neţádoucí porušení můţe nastat jiţ pouhým jedním protiprávním jednáním. Materie původního § 55 ObchZ jiţ není explicitně vyjádřena v rámci právní úpravy nekalé soutěţe, ale lze jí dovodit obecně z příslušných ustanovení občanského zákoníku. Oblast právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi doznala několika významných změn, které se ovšem velmi často projeví aţ v kontextu celého občanského zákoníku. Za takovou význačnou změnu lze rozhodně povaţovat posun od objektivního přístupu k subjektivnímu v případě uplatnění nároku na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění (dle aktuální právní úpravy je třeba ve dvou uvedených případech prokázat zavinění). V § 2988 ObčZ není výslovně ukotvena moţnost poskytnout přiměřené zadostiučinění také v penězích, ovšem lze to dovolit § 2951 odst. 2) ObčZ. Institut obrácení důkazního břemene ve prospěch spotřebitele (pouze spotřebitele, nikoli zákazníka) byl pozměněn tak, ţe tento institut se uplatí pouze u určených skutkových podstat (tj. § 2976 aţ 2981 nebo v § 2987 ObčZ) a při uplatnění nároku zdrţovacího a odstraňujícího. Konečně je třeba říci, ţe u nároků na vydání bezdůvodného obohacení se nově nekalosoutěţní jednání zařadí do kategorie ,,protiprávní uţití cizí hodnoty“. Poslední změnou, kterou chci zmínit, je posun v oblasti aktivní legitimace, kdy právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěţitelů nebo zákazníků můţe uplatnit nároky dle § 2981 odst. 1) ObčZ i v případě srovnávací reklamy.
46
Závěr Nekalá soutěţ je neţádoucí jev ve společnosti. V ČR najdeme její právní úpravu v ObčZ z roku 2014. Tato úprava je kombinací generální klauzule a speciálních skutkových podstat. Domnívám se, ţe generální klauzule velmi dobře splňuje svou funkci, a to především díky své obecnosti a aplikační pruţnosti. Generální klauzule reaguje na stále nové způsoby chování a praktiky nekalosoutěţních subjektů, jelikoţ k tomu, aby určité chování bylo povaţováno za nekalosoutěţní, je nutné, aby splňovalo všechny znaky generální klauzule. Pochopení generální klauzule vyţaduje hloubkové studium právní teorie a judikatury. Zvláštní skutkové podstaty nám poskytují rychlejší pohled na to, které jednání a chování je protiprávní. Úprava nekalé soutěţe v ObčZ vychází z práva osoby, která je dotčena nekalou soutěţí, podat soukromoprávní ţalobu k soudu. Pokud by byl spáchán trestní čin, pouţije se veřejnoprávní předpis, tj. trestní zákoník. Protoţe se nelze zabývat všemi nekalosoutěţními praktikami do detailu, zaměřil jsem se na velmi časté nekalosoutěţní jednání, se kterým se setkáváme v běţném ţivotě. Celé téma je velmi obsáhlé, takţe orientace v něm je pro běţného občana poměrně sloţitá. Při studiu nekalosoutěţního jednání jsem čerpal z internetových diskuzí, přečetl mnoho knih, abych získal potřebné informace. Tyto informace jsem pak zpracovával, třídil a posuzoval. Na podzim roku 2014 jsem tuto práci začal promýšlet a zároveň jsem začal v březnu 2014 soukromě podnikat. Pohyboval jsem se tedy v prostředí teoretickém i v praktickém. Teoretické poznatky mi poskytlo studium na BIVŠ a studentské prostředí. Praxi jsem čerpal v podnikatelské sféře. Mluvil jsem nejen s lidmi s právnickým vzděláním, ale i s podnikateli, obchodními partnery, kamarády i běţnými občany. Škála rozhovorů a diskuzí byla velmi pestrá, od všudypřítomných reklam, přes parazitování na pověsti podniku, výrobku či sluţeb k podplácení a zlehčování. Myslím si, ţe v ČR, by mohla být kontrola a postihování nekalosoutěţního jednání všeobecně přísnější. Nekalosoutěţní praktiky jsou všude okolo nás. Člověk se s nimi setkává stále, a to je nikterak nevyhledává a nezaměřuje se na ně. Ve své práci jsem se snaţil pojmout tuto problematiku laicky, tak aby mi pomáhala řešit situace, se kterými se setkávám v běţném ţivotě a práci. Ne kaţdý dokáţe číst ze zákona. Zorientovat se v této problematice mi velmi pomohl 47
komentář od D. Ondrejové k novému občanskému zákoníku. Snaţil jsem se zachytit vše podstatné a důleţité. Okrajově jsem se zabýval i situací v EU. I nadále se budu o tuto oblast zajímat. Ovšem mým cílem byla právní úprava v ČR. V závěru mojí práce jsem srovnal nejnovější právní úpravu nekalé soutěţe s dřívější právní úpravou. Nekalá soutěţ je flexibilní a dynamická zrovna tak jako ekonomika. Neustále se vyvíjí a mění. Stejně tak jsou vynalézaví lidé pohybující se na hraně zákona. Dnešní veřejné mínění je shovívavější k praktikám dříve razantněji odsuzovaným. ČR je schopna postihovat nekalosoutěţní jednání. Za 25 let od sametové revoluce jsme se jistě posunuli mezi vyspělé evropské státy, ale je třeba se stále přizpůsobovat novým trendům a nové praxi.
48
Seznam literatury Bibliografie 1. Český překlad. EFFENBERGER, K. Ochrana proti nekalé soutěži: analýza současné situace ve světě. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1995. ISBN 8085100517 2. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. Praha: C. H. Beck, 2002. ISNB 2-1118-401 3. HAJN, P. Jak jednat v boji s konkurencí. Praha: Linde Praha a. s., 1995. ISBN 8085647-93-1 4. HAJN, P. Právo nekalé soutěže. Brno: Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-2100923-3 5. HAJN, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-2282-5 6. Obchodní zákoník – komentář, Praha: SEVT – Frances, 1993 7. ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku: komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-522-0 8. ONDREJOVÁ, D. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010. ISBN 978-80-7357-505-2 9. VĚRNÝ, A., DAUSES, M. A. Evropské právo se zaměřením na rozhodovací praxi evropského soudního dvora. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1998. ISBN 8085861-41-X
49
Internetové zdroje Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Občanský zákoník. [online] ©2013, [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obecna-cast/obecne/ Sbírka zákonů, judikatura, právo. [online] ©1999 – 2015, [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/historicky-exkurz-do-pravniho-vyvoje-nekale-souteze-vceskych-zemich-do-roku-1992-91931.html Přehled právních předpisů EU. [online] ©2011, [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/consumers/consumer_information/l32011_cs.htm Oficiální portál pro podnikání a export. [online] ©1997 – 2015, [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekala-soutez-ppbi-51204.html#!&chapter=3
Odborné články HAJN, P. Příspěvek k vymezení dobrých mravů soutěţe. Právo a podnikání. 1994, č. 12 ONDREJOVÁ, D. Nekalá soutěţ podle nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2013, č. 7-8
Judikáty Rozhodnutí Nejvyššího soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012, sp. z. 30C do 60/2011 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. 3 Cmo 237/2007 – 140
50
Zákony Zákon č. 19/1890 ř. z., o ochraně známek Zákon č. 26/1895 ř.z., o výprodejích Zákon č. 89/1897 ř.z., o obchodu s potravinami a některými předměty uţitnými Zákon č. 26/1902 ř. z., o obchodu s máslem, sýrem, přepuštěným máslem a sádlem a jejich náhraţkami Zákon č. 210/1907 ř. z., o obchodu s vínem, vinným moštem a vinným rmutem Zákon č. 3/ 1924 Sb. z. a n., o zákazu prémiových obchodů předměty denní potřeby Zákon č. 5/1924 Sb. z. a n., o označování původu zboţí Zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., proti nekalé soutěţi Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník Zákon č. 86/1950 SB., trestní zákon Zákon č. 40/1964 Sb, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství Zákon č. 138/1970 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení hospodářského zákoníku Zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení hospodářského zákoníku Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 327/2011 Sb., o zdravotních sluţbách Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nekalá soutěţ
51
Směrnice Směrnice Evropského parlamentu a rady 97/55/ES ze dne 6. října 1997, kterou se mění směrnice 84/450/EHS, o klamavé reklamě tak, aby byla zahrnuta srovnávací reklama Směrnice Rady 84/450/EHS ze dne 10. září 1984, o klamavé reklamě Směrnice Evropského parlamentu a rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách podniků vůči spotřebitelům na vnitřním trhu Směrnice Rady 79/112/EHS ze dne 18. listopadu 1994, o označování a úpravě potravin a jejich propagování Směrnice Evropského parlamentu a rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999, prodej a záruka poskytování na spotřební zboţí Směrnice Evropského parlamentu a rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000, o sbliţování právních předpisů
52
Seznam použitých zkratek ČR – Česká republika EHS – Evropské hospodářské společenství ES – Evropské společenství EU – Evropská unie LZPS – usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR
ObčZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ObčZ 1964 – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Pařížská úmluva – Paříţská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883 ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb., jíţ je Česká republika vázána od roku 1919
TrZ – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
53
