Bankovní institut vysoká škola Praha Ekonomika a Management
Společná evropská platební oblast SEPA Diplomová práce
Autor:
Bc. Ilona Heinschová, DiS. Finance
Vedoucí práce:
Praha
doc. Ing. Antonín Peltrám, CSc.
Leden 2009
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Praze dne 31. 1. 2009
Ilona Heinschová
Poděkování Děkuji vedoucímu mé diplomové práce panu doc. Ing. Antonínu Peltrámovi, CSc. za odborné vedení a cenné informace, které mi poskytoval při zpracování diplomové práce.
Anotace: Společná evropská platební oblast (SEPA) je projekt, jehož cílem je sjednocení finančních trhů v rámci Evropské unie a přidružených států. Cílem projektu je umožnit provádění plateb napříč Evropou za stejných podmínek, doby zpracování a poplatků jako u plateb prováděných v tuzemsku. Kromě sjednocení právních norem projekt SEPA určil čtyři platební nástroje, u kterých dojde ke sjednocení podmínek. Jedná se o bezhotovostní úhrady, přímé inkaso, platební karty a hotovost.
Na začátku roku 2008 byly spuštěny bezhotovostní úhrady a
v současnosti se intenzivně pracuje na přímých inkasech. Důležitým mezníkem je zavedení směrnice o platebním styku, která sjednotí podmínky pro provádění platebního styku. Ve své diplomové práci se zabývám vznikem projektu, jednotlivými platebními nástroji a právními normami upravujícími platební styk v rámci Evropské unie. Dále popisuji, jak jsou platební nástroje SEPA zaváděny v České republice.
Anotation: The Single European Payment Area (SEPA) is a project aimed at unifying the financial markets within the European Union (EU) and affiliated countries. The aim of the project is to allow payment transactions anywhere in Europe with the same conditions, processing time and charges as payments made domestically.
In
addition to the unification of legal norms the SEPA project establised four payment instruments to unify the conditions. These instruments are credit transfers, direct debits, credit cards and cash.
At the beginning of 2008 credit transfers were
launched and intensive work is currently being done on direct debits. An important landmark is the introduction of guidelines for the payment system which unifies the payment conditions. In my thesis I address the formation of the project, the individual payment instruments and the legal norms governing the payment system within the EU. I also describe how the payment instruments of SEPA are implemented in the Czech Republic.
Obsah:
Úvod ....................................................................................................................... 7 1
Společná evropská platební oblast SEPA ..................................................... 10
2
Vznik SEPA ................................................................................................... 17
3
4
5
2.1
Evropská platební rada .......................................................................... 17
2.2
Pracovní skupiny SEPA a jejich zaměření ............................................. 19
2.3
Zavedení SEPA ..................................................................................... 22
2.4
Náklady na zavedení SEPA ................................................................... 24
Právní rámec ................................................................................................. 27 3.1
Směrnice č. 97/5/ES .............................................................................. 28
3.2
Doporučení č. 97/489/ES ....................................................................... 30
3.3
Nařízení č. 2560/2001/ES ...................................................................... 31
3.4
Směrnice č. 2007/64/ES ........................................................................ 33
Bezhotovostní úhrady.................................................................................... 39 4.1
Výhody zavedení SEPA bezhotovostních plateb ................................... 44
4.2
Průběh zpracování plateb ...................................................................... 46
4.3
Doplňkové služby ................................................................................... 49
Inkaso............................................................................................................ 50 5.1
Náležitosti pro zpracování přímého inkasa ........................................... 52
5.2
Detailní popis zpracování přímého inkasa ............................................. 54
5.2.1
Pravidla pro provádění přímých inkas SEPA B2C .......................... 55
5.2.2
Zpracování SEPA inkasa mezi právnickými osobami B2B ............. 56
5.2.3
Důvody neprovedení/stornování přímého inkasa ............................ 57
6
Platební karty ................................................................................................ 59
7
Hotovost ........................................................................................................ 63
8
Zavedení SEPA v České republice ............................................................... 66 8.1
Implementace směrnice v České republice ............................................ 67
8.2
Česká republika a implementace jednotlivých služeb ............................ 72
8.2.1
Bezhotovostní úhrada ..................................................................... 72
8.2.2
Inkaso ............................................................................................. 74
8.2.3
Platební karty .................................................................................. 76
Závěr .................................................................................................................... 79 Seznam použité literatury ..................................................................................... 82 5
Seznam tabulek.................................................................................................... 84 Seznam obrázků .................................................................................................. 84 Seznam grafů ....................................................................................................... 84 Seznam schémat.................................................................................................. 85 Seznam příloh ...................................................................................................... 85
6
Úvod Fenoménem světa na přelomu starého a nového tisíciletí je globalizace zahrnující různé
změny
společnosti,
které
vedly
k větší
propojenosti
politických,
sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni. Jak postupně dochází ke slučování jednotlivých firem v globálním měřítku, tak dochází i ke sjednocování jednotlivých států v mezinárodní uskupení. Postupným rozšiřováním Evropské unie (EU) dochází ke sjednocení politického i ekonomického rozvoje jednotlivých států.
Cílem mé práce není popis Evropské unie a jejího fungování, ani zhodnocení, zda členství států v Evropské unii, se všemi důsledky, má pozitivní či negativní vliv pro další rozvoj České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie. Cílem mé diplomové práce je seznámit se s náplní projektu SEPA a zároveň v praktické části uvést jednotlivé nástroje SEPA a popsat zavedení SEPA v České republice.
Jedním z nejvýznamnějších úspěchů v historii evropské integrace je zavádění jednotného vnitřního trhu. Tento proces není však ještě ukončen. Stále není plně vyřešen bezbariérový pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu po celé Evropské unii. Zavedení jednotné měny euro v roce 1999 a tím i zrušení národních měn v některých členských zemích Evropské unie bylo jedním ze základních kroků k zajištění plné integrace evropského finančního trhu. K zavedení společné evropské měny však nedošlo ve všech členských státech Evropské unie. Ani Česká republika není v tomto případě výjimkou. Následným a logickým krokem po zavedení společné měny euro je sjednocení na poli platebních nástrojů s cílem odstranění odlišných podmínek v jednotlivých zemích, kde je zavedena stejná měnová jednotka euro, ale taktéž v zemích, které se v rámci Evropské unie chtějí přidat ke sjednocení podmínek platebních nástrojů, ačkoli nemají ještě zavedenu společnou měnu euro.
Používání
bezhotovostních
platebních
nástrojů
v rámci
Evropské
unie
v posledních letech roste. Evropská centrální banka (European Central Bank -
7
ECB)1 vydala dne 16. listopadu 2007 statistiku využívání platebních systémů, vypořádání cenných papírů za všechny země Evropské unie za rok 2006. V rozmezí let 2000 – 2006 vzrostl počet bezhotovostních transakcí v rámci Evropské unie v průměru o 7 % ročně, přičemž hodnota těchto transakcí vzrostla průměrně o 5% ročně2. Z těchto statistik vyplynuly i další zajímavé poznatky. Mnohem rychleji roste počet transakcí provedených platebními kartami (nárůst o 15% ročně) než bezhotovostních úhrad nebo přímých inkas (jak bezhotovostní úhrady, tak inkasa vzrostly o 8 %). Jednotlivé platební nástroje a počet transakcí zobrazuje graf č. 1.
Graf č. 1: Použití platebních nástrojů nebankovními institucemi v EU (2000-2006)
Zdroj: ČNB, dostupný z: http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/modra_kniha/ps_eu_2006.html, dne 2.1. 2009
S rostoucím trhem a rušením hranic států Evropské unie v rámci Shengenského prostoru je nutné začít řešit využití platebních nástrojů nejen na národní úrovni, ale především na mezinárodní úrovni.
Cílem projektu SEPA (Společná evropská platební oblast, Single European Payment Area3) je vytvoření společného evropského finančního trhu bez hranic, 1
Evropská centrální banka (ECB) je centrální bankou pro evropskou jednotnou měnu euro. Hlavním cílem
ECB je péče o kupní sílu eura, tedy o cenovou stabilitu v eurozóně. Eurozóna se skládá z šestnácti států Evropské unie, které od roku 1999 zavedly euro. 2
Zdroj: ČNB, dostupný na http://www.cnb.cz/cs/platebni_styk/modra_kniha/ps_eu_2006.html, Statistika
platebních nástrojů a platebních a vypořádacích systémů v EU (údaje za rok 2006), dne 2.1.2009 3
V odborných textech je možné se setkat s mírně odlišným významem pojmu SEPA. Jak je uvedeno v zadání
této diplomové práce, jedná se o Single European Payment Area (Společná evropská platební oblast, též je možné se setkat s překladem Jednotný evropský platební prostor). Avšak odborníci z řad pracovníků bank označují SEPA jako Single Euro Payments Area – Jednotný eurový platební prostor.
8
jež předpokládá sjednocení platebního styku v eurozóně a to takovým způsobem, že veškeré platby v euro budou považovány za tuzemské a tak zanikne rozdělení plateb na přeshraniční a tuzemské. Projekt SEPA je především regulativním zásahem do finančního prostoru Evropské unie. Vstup jednotlivých bank a finančních institucí do projektu vyžaduje jak úpravu bankovních postupů, tak i úpravu legislativy na národní úrovni.
V dalších kapitolách se budu věnovat vzniku projektu SEPA, legislativním úpravám platebního styku, jednotlivým platebním nástrojům SEPA a na závěr i zhodnocení zavádění platebních nástrojů SEPA v České republice.
9
1 Společná evropská platební oblast SEPA Evropská platební rada4 (European Payments Council - EPC) definuje Společnou evropskou platební oblast SEPA – Single Euroean Payment Area – následovně: „Společná evropská platební oblast (SEPA) bude oblastí, kde budou občané, firmy a další ekonomické subjekty schopné provádět a přijímat platby v eurech v rámci Evropy, a to jak přeshraniční, tak vnitrostátní za stejných základních podmínek, práv a závazků bez ohledu na své sídlo.“ SEPA projekt je řízen Evropskou komisí5 (European Commission – EC) a Evropskou centrální bankou pracujících v eurosystému a je podporován Evropskou platební radou, která zastřešuje evropský platební sektor. Přičemž vytvoření jednotného integrovaného platebního prostředí pro euro v souladu s hospodářskou a měnovou unií je jejich hlavní veřejnou politickou iniciativou.
SEPA je největší projekt, který se zabývá platebními nástroji napříč celou Evropskou unií. Prioritou je realizace projektu v eurozóně, v současnosti 16 zemí (od 1. ledna 2009 je do eurozóny zahrnuta i Slovenská republika), kde programové změny týkající se platebních nástrojů, které jsou určeny tímto projektem, radikálně ovlivňují jejich domácí platební prostředí. Shodným procesem projdou i další země, které budou euro teprve zavádět.
SEPA pravidla budou moci být uplatňována v 31 zemích: •
Země EHP (Evropský hospodářský prostor) + Švýcarsko. SEPA pravidla dobrovolně akceptují dále Francouzská Guayana, Guadeloupe, Martinique, Réunion, Gibraltar.
•
Evropský hospodářský prostor tvoří země Evropské unie (EU) + Island, Lichtenštejnsko, Norsko.
4
Evropská platební rada je rozhodovacím a koordinačním orgánem evropského bankovnictví v oblasti
platebního styku. Vznik Evropské platební rady a její cíl je detailně popsán v kap. 2.1. 5
Evropská komise je nezávislým, kolektivním výkonným orgánem EU reprezentujícím nadnárodní zájmy
Společenství jako celku.
10
•
Evropská unie je složena ze zemí eurozóny + Česká republika, Dánsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Švédsko, Velká Británie, Bulharsko, Rumunsko.
•
Do eurozóny jsou zahrnuty tyto státy: Belgie, Francie, Finsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovinsko, Slovenská republika, Španělsko, Malta a Kypr.
Jak již bylo uvedeno, cílem projektu SEPA je zlepšení efektivity mezinárodních plateb a současně vývoj finančních nástrojů, standardů, postupů a infrastruktury tak, aby docházelo ke snížení nákladů.
Základní prvky projektu SEPA: •
jednotná měna
•
jednotný soubor platebních nástrojů o bezhotovostní úhrady o přímé inkaso o platby uskutečňované prostřednictvím platebních karet
•
efektivní infrastruktura pro platební styk v eurech
•
jednotné technické normy
•
jednotné provozní postupy
•
harmonizovaný právní základ
•
průběžný rozvoj nových služeb orientovaných na spotřebitele
Zavedení projektu SEPA probíhá v několika etapách. Harmonogram SEPA, neboli cestovní mapa SEPA, je rozdělen do etapy plánovací, prováděcí a migrační. V tuto chvíli se SEPA nachází ve fázi migrační, neboť spousta úkolů byla již vykonána. Detailnější popis jednotlivých etap uvádím v kapitole 2.3 Zavedení SEPA.
Dále uvedený obrázek zobrazuje základní vizi projektu SEPA. Projekt SEPA je spolupráce mezi jednotlivými účastníky, přičemž tato spolupráce vyžaduje určité nástroje, pravidla a standardy. Zároveň musí být ustanoveny instituce, které budou tyto činnosti zajišťovat (např. Evropská platební rada).
11
Obrázek č. 1: SEPA – obecný přehled
Zdroj: EPC, dostupný z http://www.europeanpaymentscouncil.eu/content.cfm?page=sepa_vision, dne 27. 10. 2008
Zavedení projektu SEPA tedy vyžaduje spolupráci mezi těmito sektory: •
Evropský bankovní sektor, který odpovídá za restrukturalizaci platebních systémů v eurozóně. Toto si v krátkém období vyžádá značné náklady, avšak ve střednědobém až dlouhodobém horizontu zajistí úspory nákladů na platební styk v eurozóně a přinese nové zdroje příjmů (např. za zavedení a poskytování elektronické faktury tzv. e-voicing).
Bankovní sektor vytvořil
instituci – regulatorní orgán – Evropskou platební radu (EPC), která bude projekt SEPA řídit. •
Evropský sektor zúčtování a vypořádání, jehož cílem je pomocí nástrojů SEPA zajistit dosažitelnost všech příjemců plateb v eurozóně. Na této činnosti se podílí několik poskytovatelů infrastruktury jako např. zpracovatelé platebních karet, Evropská asociace automatizovaných clearingových středisek atd.
•
Podniky v eurozóně - podniky, obchodníci, malé a střední firmy, které se podílejí na přípravě norem, jejichž účelem je omezit zásahy pracovníků při zúčtování plateb (od fakturace až po přiřazení platby k faktuře). Finanční ředitelé podniků jsou organizováni v Evropském sdružení finančních ředitelů podniků (EACT). Společnost Atos Consulting and Deloitte provedla v roce 2008 průzkum – studii o informovanosti a připravenosti mezi podniky a veřejnými organizacemi na SEPA v eurozóně6. Většina podniků, veřejných institucí pocházela ze sektoru finančních služeb (23 %). Druhým největším
6
Zdroj: SEPA Survey 2008, dostupný z http://www.eact.eu/content/view/124/56/, dne 19. 12. 2008.
12
zástupcem byl sektor zpracovatelského průmyslu (19 %). Z hlediska působení
na
zahraničních
trzích
většina
dotazovaných
působí
na
celosvětových trzích (49 % celosvětové trhy a 22 % na celoevropských trzích). 83 % dotazovaných společností uvedlo roční obrat vyšší než 100 mil. EUR. Jednou z mnoha zajímavých informací vyplývajících z průzkumu je, že 56 % dotázaných společností se vyjádřilo kladně k tomu, že je banky kontaktovaly ohledně SEPA, přičemž jen 4 % společností o projektu SEPA nic nevědělo. Na otázku, zda společnosti samy kontaktovaly svou banku, odpovědělo 49 % zástupců společností ano. •
Orgány veřejné správy a spotřebitelé, kteří budou uživateli nových platebních nástrojů SEPA. Vlády a orgány veřejné správy provádějí velké množství operací, které souvisejí s důchody, sociálním zabezpečením a dalšími dávkami. Tyto orgány by měly být první, kteří podpoří projekt SEPA.
Projektu SEPA se účastní veřejné orgány a instituce jako je Eurosystém (ECB a národní banky eurozóny), Evropská komise (jejíž strategie je zaměřena na odstranění překážek na vnitřním trhu a zjednodušení podmínek) a vnitrostátní orgány (s rozvojem projektu by se měly intenzivně zapojovat do příprav nástrojů SEPA).
Projekt SEPA má mít vliv na všechny zainteresované strany, neboť vedle nových možností přináší i nové úkoly. Zejména vzroste konkurence, eurozóna se stane integrovaným trhem, na němž poskytovatelé budou moci nabízet služby bez omezení. Výhody pro jednotlivé skupiny jsou následující: 1) Spotřebitelé – platební nástroje budou k dispozici v celé eurozóně a usnadní tak spotřebitelům provádění platebního styku. •
Spotřebitelé budou potřebovat jen jeden bankovní účet. Jeden účet bude sloužit pro tuzemský i přeshraniční platební styk. Tzn. z tohoto účtu budou moci spotřebitelé provádět bezhotovostní úhrady kdekoli v eurozóně stejně snadno jako doma. Spotřebitelé tak ušetří na poplatcích, neboť nebudou potřebovat více bankovních účtů.
•
Používání platebních karet bude efektivnější. Spotřebitelé tak budou moci využívat jednu platební kartu pro všechny platby v eurech. Tím dojde k potlačení využívání hotovosti. 13
•
Inovativní služby lze nabízet spotřebitelům bez ohledu na hranice států. Dlouhodobým cílem bankovního sektoru je dosáhnout stavu, kdy se budou platební nástroje SEPA využívat pouze v elektronické podobě. Tyto platby pak bude jednodušší propojit se službami s přidanou hodnotou, které usnadní život jak spotřebitelům, tak i obchodníkům. K těmto službám patří elektronická fakturace, iniciace platby prostřednictvím mobilního telefonu nebo internetu, elektronické letenky, oznámení o připsání prostředků nebo elektronické přiřazení platby k faktuře. Nesporná výhoda spočívá v ušetření času při vyřizování plateb. Bezhotovostní platební styk je levnější, zavedení elektronické fakturace ušetří pracovní síly.
2) Obchodníci – mezi spotřebiteli je rostoucí obliba placení pomocí platební karty. Platební karty nahrazují placení v hotovosti a šeky. Dá se říci, že zejména využívání šeků je v současné době na ústupu. (V České republice šeky nikdy nepařily mezi oblíbené platební nástroje.) Proto je cílem podporovat využívání právě platebních karet v budoucnu (jak debetních, tak kreditních platebních karet). K přijímání plateb provedených platebními kartami musí mít obchodník uzavřenou smlouvu s bankou, která za něj zpracuje údaje o platbě a držiteli karty a předá je prostřednictvím infrastruktury pro vypořádání kartových operací bance, u níž má spotřebitel vedenu kartu. Zde projekt SEPA nabízí: •
Příjemci budou moci zpracovat veškeré kartové operace, které splňují parametry SEPA, a to i mezi státy. V prostředí SEPA budou mít obchodníci možnost si vybrat libovolného příjemce, který jejich platby prováděné prostřednictvím platební karty zpracuje. Tím se zvýší konkurence a sníží se náklady.
•
Terminály, které budou mít obchodníci, budou stále více standardizovány. Díky tomu bude možné si vybírat z většího počtu poskytovatelů terminálů a obchodníci budou mít možnost na jednom terminálu přijímat více druhů platebních karet. Silnější konkurence mezi kartovými systémy by měla také vést ke snížení poplatků.
3) Podniky – podnikatelům SEPA může zjednodušit život v rámci správy plateb. •
Podniky budou moci mít jeden účet v eurech, který jim umožní centrálně z jednoho účtu za využití platebních nástrojů SEPA provádět transakce v eurech. Zpracování plateb se zjednoduší, neboť veškeré příchozí a odchozí platby budou využívat stejný formát. Spojením plateb s řízením své 14
likvidity do jednoho místa ušetří podniky, které působí v celé eurozóně, náklady a čas. •
Služby s přidanou hodnotou, jako jsou elektronické fakturace a elektronické řízení plateb, pomohou podnikům zpracování plateb dále optimalizovat. Dnes jsou tyto služby nabízeny pouze na vnitrostátní úrovni, protože přeshraniční
platby
ztěžuje
různorodost
platebních
formátů.
Standardizovaná pravidla SEPA tento provoz umožní. 4) Banky – díky novým platebním nástrojům a infrastruktuře SEPA banky získají řadu výhod: •
Banky budou moci rozšířit pole své působnosti a podnikat v celé eurozóně, protože nabízené služby budou jednodušší. Navíc mohou banky své podnikání rozšířit i o služby s přidanou hodnotou, tzv. doplňkové služby.
•
Díky projektu SEPA dojde k posílení evropské integrace a tržní efektivity. Sladěním podmínek, které upravují provádění plateb, poskytne SEPA jednotný soubor pravidel, rovnocenný a otevření přístup, transparentnost, dosažitelnost a interoperabilitu, která posílí konkurenci a umožní tak bankám sjednávat s poskytovateli služeb nejlepší podmínky.
•
Nařízení č. 2560/2001/ES o přeshraničních platbách v euro zavedlo zásadu, že poplatky za přeshraniční platby v eurech a poplatky za platby prováděné v eurech uvnitř členského státu budou rovnocenné7. Tím se vytvořila nerovnováha mezi bankovními poplatky a náklady na přeshraniční platební styk. Tu lze překonat pouze tím, že zpracování a vypořádání přeshraničních plateb bude upraveno tak, aby bylo prováděno stejně efektivně a levně jako vnitrostátní platby. Což je také hlavním cílem projektu SEPA.
5) Poskytovatelé infrastruktury – oddělení správy systémů od poskytovatelů infrastruktury zvýší konkurenci mezi poskytovateli infrastruktury (např. mezi automatizovanými clearingovými středisky a zpracovateli platebních karet): • Poskytovatelé infrastruktury nebudou vázáni hranicemi států, ale díky SEPA budou mít možnost poskytovat své služby v celé eurozóně.
7
Evropská komise schválila dočasně bankám, aby si mohly za určité transakce účtovat vyšší poplatky.
Důvodem je stimulovat hladký přechod na SEPA. Jedná se dočasné opatření.
15
• Vzhledem k jednotným technickým normám bude možné dosáhnout interoperability, tj. propojení mezi jednotlivými poskytovateli infrastruktury. • Zpracovatelé platebních karet budou moci obsluhovat různé kartové systémy a příjemce z celé eurozóny.
Přechod na systém SEPA by měl pro zákazníky představovat co nejmenší dopad v závislosti na druhu služby, kterou budou banky nabízet. Určité následky však zákazníci pocítí při výměně vnitrostátních platebních nástrojů za nástroje SEPA. Jedná se zejména o výměnu tuzemského čísla běžného účtu za mezinárodní číslo účtu (IBAN) a identifikačního kódu banky (BIC)8. Změnu doznají určitě i formuláře pro zadávání plateb.
8
V České republice byl již IBAN pro přeshraniční a zahraniční platby zaveden. Zároveň banky, které již
k SEPA přistoupily, pozměnily některé své formuláře.
16
2 Vznik SEPA Evropská
komise
v roce
2001
schválila
nařízení
č.
2560/2001/ES,
o
přeshraničních platbách v euro, které mělo za úkol regulovat chování bank v oblasti platebního styku a samozřejmě jejich cenové politiky. V rámci této úpravy Evropská komise prohlásila, že je to pouze první krok a tím nevylučuje, že bude pokračovat v dalších úpravách. Toho se ujaly banky v zemích EU 15 a prohlásily, že by chtěly tuto iniciativu převzít a postupovat v souladu s Evropskou komisí, ale formou samoregulace.
2.1 Evropská platební rada Z iniciativy evropských bankovních sdružení EACB (European Association of Cooperative Banks), ESBG (European Savings Banks Group), FBE (European banking Federation), EBA (Euro Banking Association) a 42 evropských bank v červnu 2002 v reakci na existenci nové společné měny euro a vydání nařízení č. 2560/2001/ES, o přeshraničních platbách v euro, vznikla Evropská platební rada (European Payment Council - EPC). Tato rada je rozhodovacím a koordinačním orgánem evropského bankovnictví v oblasti platebního styku, jehož účelem je vytvoření SEPA. Projekt SEPA tedy vytváří podmínky k tomu, aby se všechny platební transakce chovaly jako domácí a tím přestaly existovat rozdíly mezi domácími a přeshraničními platbami. Cílem Evropské platební rady je vytvoření takových nástrojů a systémových řešení, které umožní občanům eurozóny a výhledově celé Evropy9 provádět základní transakce platebního styku ve společné měně s jedním účtem a jednou platební kartou v kterékoli zemi za stejných podmínek a poplatků jako v domovské zemi. Záměr realizace SEPA byl specifikován v Bílé knize10: “Eurozóna – naše
9
Tu EPC chápe jako EU a Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Zdroj: Měsíčník aktualit, červen
2006, dostupný z
http://www.euroskop.cz/gallery/2/847-prostor_jednotnych_plateb_v_eu.pdf, dne 1. 10.
2008. 10
JEDLIČKA, Jan. Prostor jednotných plateb v EU, Speciální analýzy, Únor 2006, str. 9, dostupný z
http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/SEPA.pdf, dne 1. 10. 2008.
17
jednotná platební oblast“ a v Chartě EPC v roce 2002 touto deklarací: „My evropské banky a evropské asociace sektoru poskytování úvěrů: •
sdílíme společnou vizi, že platby v eurozóně jsou domácí platby,
•
spojujeme síly k implementaci této vize ve prospěch evropských spotřebitelů, průmyslu a bank, a tudíž
•
zahajujeme naši Jednotnou platební oblast.“
Banky si daly za cíl vytvoření Společné evropské platební oblasti SEPA nejpozději do konce roku 2010. EPC měla při vytvoření charakter zájmového sdružení. V roce 2004 došlo k rozšíření účastnických zemí o nově přistupující země k EU. Dne 17. června 2004 se EPC transformovala na veřejně prospěšnou společnost podle belgického práva, jejímiž členy jsou zástupci bankovního sektoru všech 25 zemí EU11.
K připojení k SEPA byly pozvány i banky ze zemí Evropského
hospodářského prostoru (EHP) – Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. Kromě Lichtenštejnska se všechny země připojily. Zároveň se členy EPC stali i zástupci tří evropských bankovních asociací. Nejvyšším orgánem EPC je Plenární zasedání EPC (EPC Plenary), které jako jediné má rozhodovací pravomoc. Plenární zasedání má 66 křesel. Byly stanoveny dvě sady kritérií – pro země eurozóny a pro země mimo eurozónu. Každá země eurozóny má nárok na jedno křeslo na každých 10 milionů obyvatel a 10 milionů transakcí. Maximální počet křesel pro jednu zemi je stanoven na 7 křesel. Pro země mimo eurozónu platí dvojnásobná kritéria, přičemž maximální počet křesel je pouze pět. Důvodem rozdělení je obava, aby země mimo eurozónu nepřehlasovaly země eurozóny. Každý člen Plenárního zasedání EPC má povinnost informovat všechny subjekty ve své zemi, kterých se projekt SEPA týká, o všem, co se na jednotlivých zasedáních odehrává. Nese odpovědnost za to, že všechna schválená rozhodnutí o standardech a normách budou implementována do domácího prostředí. SEPA a její standardy tak představují samoregulační rámec evropských bank, který však nemá právní závaznost a není tedy právně vymahatelný.
EPC má v současnosti 72 poslanců, kteří jsou složeni ze zástupců bank a bankovních asociací. Více než 300 odborníků je přímo zapojeno do pracovního 11
V březnu 2007 se EPC rozšířil o další země – Rumunko a Bulharko, tedy na celkový počet 27 zemí.
18
programu EPC z 30 zemích a zastupují země, banky všech velikostí a sektorů úvěrových institucí v rámci evropského trhu. Následující obrázek představuje současné složení EPC.
Schéma č. 1: Složení EPC
Zdroj: EPC, dostupný z http://www.europeanpaymentscouncil.eu/content.cfm?page=what_is_epc, dne 10. 10. 2008
2.2 Pracovní skupiny SEPA a jejich zaměření Původní struktura pracovních skupin SEPA zahrnovala jiné pracovní skupiny, které byly v roce 2004 s ohledem na upřesnění základních programů projektu SEPA změněny. Původní struktura se skládala z následujících pracovních skupin12: •
Skupina pro obchod a klientské požadavky
•
Skupina pro infrastrukturu
•
Skupina pro STP
12
Zdroj: PANTŮČKOVÁ, Jitka.Platební styk v Evropské unii, str. 9, Bankovnictví č. 10/2003 dostupný z
http://bankovnictvi.ihned.cz/2-13502430-900000_d-ff, dne 10. 10. 2008 nebo SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk, BIVŠ, Praha 2005, str. 328, ISBN 80-7265-072-6.
19
•
Skupina pro hotovost
•
Skupina pro karty
Pracovní náplně jednotlivých skupin jsou následující: 1) Pracovní skupina pro obchodní a klientské požadavky (Business & Customer Requirements WG) Tato pracovní skupina měla za úkol podporovat realizaci opatření nařízení č. 2560/2001/ES Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních platbách v euro a zároveň přicházela s vlastními iniciativami, které měly tuto realizaci podpořit. První iniciativou bylo přijetí normy „Credeuro“ – první panevropský automatizovaný clearing pro přeshraniční kreditní transfery do částky 12.500 EUR. Tímto, na rozdíl od smluvního principu upraveného směrnicí 97/5/ES Evropského parlamentu a Rady o přeshraničních převodech, se zajistilo zvýšení efektivnosti přeshraničních platebních převodů, neboť doba pro jejich zpracování byla stanovena na maximálně tři pracovní dny, ode dne přijetí příkazu k převodu. Druhou iniciativou bylo schválení a přijetí Mezibankovní platební konvence (Interbank Convention on Payments, ICP13), která umožňuje připsání celé zaslané částky na účet příjemce. K dlouhodobějším cílům patří zastavení používání šeků pro přeshraniční platební převody a vytvoření paneurového inkasního systému (Pan-Euro Direkt Debit, PDD).
2) Pracovní skupina pro infrastrukturu (Infrastructure WG) Aktivity této pracovní skupiny byly soustředěny na vytvoření provozního rámce s názvem
PanEuropean-Automated
Clearing
House
(PE-ACH),
který
představuje obchodní platformu pro zajištění retailových platebních nástrojů a odpovídajících služeb, stanovuje provozní předpisy a podporuje odpovídající technické řešení. Cílem této skupiny bylo vytvoření neutrální platformy, která by umožňovala přímou účast jakékoli finanční instituce působící v rámci SEPA a umožňovala efektivní zasílání platebních příkazů. (Prvním poskytovatelem,
13
Někdy je také nazývána „zásady pro účtování mezibankovních poplatků“. Podporuje poplatky SHA jako
standardní způsob rozdělení poplatků. Zprávy o platbách v rámci SEPA by měly vycházet z formátu SWIFT.
20
který splňoval uvedená kritéria byl systém STEP 214, který zahájil svoji činnost 28. dubna 2003). 3) Pracovní skupina pro STP15 (STP WG) Tato pracovní skupina řešila řadu technických otázek jako je např. zpracování plateb, které nesplňují kritéria STP či zpracování urgentních plateb. Skupina vyvíjela aktivity na podporu užívání IBAN a BIC, sledovala návratnost prostředků vložených do STP včetně způsobu úhrady mezibankovních poplatků.
4) Pracovní skupina pro hotovost (Cash WG) Tato skupina si stanovila dva základní cíle. Prvním cílem bylo sjednocení pravidel pro hotovostní operace v rámci eurozóny do roku 2006 a druhým cílem bylo výrazně omezit do roku 2010 v platebním styku používání hotovosti jako takové.
5) Pracovní skupina pro karty (Cards WG) Cílem pracovní skupiny byla podpora bank při posilování úlohy elektronických platebních nástrojů. V prvním čtvrtletí roku 2004 byl zahájen společný postup proti padělání a podvodům v oblasti elektronických platebních nástrojů a do konce roku měl být připraven návrh nové právní úpravy pro oblast platebních karet v rámci projektu SEPA.
Na podzim roku 2004 došlo k reorganizaci pracovních skupin (viz schéma č. 1 – Složení EPC, str. 19) s tím, že bude kladen větší důraz na elektronické platební nástroje a přímé inkaso a bude vytvořena skupina právní podpory. Nadále budou podporovány zejména tyto platební nástroje: •
platební příkaz k úhradě (credit transfer)
•
přímé inkaso (direct debit)
•
operace s platebními kartami (cards)
14
STEP 2 – jde o vysoce automatizovaný systém zpracování velkého počtu plateb o nízkém objemu, přičemž
platební příkazy musí být formátovány podle schválených standardů. 15
Automatizované přímé zpracování nebo plně automatické zpracování.
21
Opět byly vytvořeny pracovní skupiny, které mají za úkol podporovat a rozvíjet především výše zmíněné platební nástroje. Hlavními pracovními skupinami jsou: •
pracovní skupina pro inkasa
•
pracovní skupina pro bezhotovostní úhrady
•
pracovní skupina pro platební karty
•
pracovní skupina pro hotovost
Jednotlivým platebním nástrojům projektu SEPA se budu věnovat v samostatných kapitolách této práce.
2.3 Zavedení SEPA Od vzniku Evropského hospodářského společenství v roce 1958 došlo při směrování k integrovanějšímu evropskému finančnímu trhu k několika událostem, z nichž nepochybně nejvýznamnější bylo zavedení eura v roce 1999 a výměna národních platidel v zemích eurozóny v roce 2002. Projekt SEPA představuje další významný krok směrem k posílení evropské integrace.
Cíl projektu SEPA se dá také definovat jako snaha posílit evropskou integraci konkurenceschopným a inovativním trhem služeb platebního styku pro klientské platby v eurozóně, který může nabídnout vyšší úroveň služeb a efektivnější a levnější možnosti platebního styku.
Harmonogram SEPA (cestovní mapa) EPS při zavádění projektu SEPA
počítá se třemi hlavními časovými úseky:
plánovací etapou, prováděcí etapou a migrační fází. Tyto tři fáze tvoří tzv. cestovní mapu SEPA, kterou lze zobrazit následovně (viz obrázek č. 2).
22
Obrázek č. 2: Cestovní mapa SEPA
Zdroj: ECB, dostupný z https://www.ecb.de/pub/pdf/other/sepa_brochure_2006cs.pdf, dne 1. 10. 2008
Detailní popis jednotlivých etap: •
První etapa
Plánovací etapa začala v roce 2004 a je v současnosti téměř dokončena. Její součástí je návrh nových pravidel pro přímé inkaso, bezhotovostní platby a návrh rámců pro platební karty i pro infrastrukturu zúčtování a vypořádání. Vyvinuty jsou také nezbytné normy a specifikace bezpečnostních požadavků. •
Druhá etapa
Prováděcí etapa byla zahájena v polovině roku 2006 a pokračovala do konce roku 2007. Byla zaměřena na přípravu a rozšíření nových nástrojů, norem a infrastruktur SEPA. V této etapě probíhá také zkušební provoz. Vnitrostátní orgány odpovědné za migraci a realizaci, které byly nyní ustanoveny v každé zemi eurozóny, pomáhaly sledováním příprav na rozšíření SEPA, které provádějí jednotlivé zainteresované strany.
Jedná se např. o banky, provozovatele
infrastruktury, orgány veřejné správy, podniky atd. •
Třetí etapa
Poslední migrační fáze, v níž budou platit vnitrostátní pravidla platebního styku zároveň s pravidly SEPA. Klienti si budou moci vybírat mezi „starými“ vnitrostátními nástroji a novými nástroji SEPA. Cílem je dosáhnout postupné migrace na nástroje SEPA tak, aby na ně do konce roku 2010 byla převedena většina transakcí.
23
2.4 Náklady na zavedení SEPA Studie o SEPA, kterou vydala na přelomu ledna a února 2008 Evropská komise, hodnotí čtyři možné scénáře finančních dopadů vyplývajících z dalšího vývoje SEPA jak na evropskou ekonomiku jako celek, tak i na jednotlivé zúčastněné strany (banky, veřejné instituce, malé a střední podniky a samozřejmě spotřebitelé).
Na začátek je třeba uvést, že v prvním týdnu fungování SEPA prošlo systémem 200.000 kreditních převodů v celkové hodnotě 1,36 mld. EUR. V tomto týdnu se systému zúčastnilo 100 bank (celkově se projektu účastní 800 bank)16. Tyto čtyři scénáře17 představují zajímavý náhled do budoucna, dojde-li k naplnění těchto předpokladů. Studii pro Evropskou komisi provedla společnost Capgemini.
Nejlepší scénář, podle kterého bude možné vyčíslit čistý výnos pro účastníky platebních trhů během šesti let, byl vypočten na 123 mld. EUR (tj. cca 3,2 bil. CZK) – počítáno již od roku 2007 do roku 2012. Podmínkou naplnění tohoto scénáře je, že proběhne úplná migrace od domácích platebních nástrojů k novým platebním nástrojům SEPA. Dále scénář vychází z předpokladu, že banky budou investovat do projektu SEPA a klienti budou mít o tyto nové platební nástroje zájem.
Budou-li naplněny tyto předpoklady, získají výhody všechny strany na
straně poptávky (veřejný sektor, firmy, spotřebitelé). Na straně nabídky si budou moci banky zachovat současné marže. Následující tři scénáře již nejsou tak optimistické. Nejhorší scénář počítá s tím, že banky ani spotřebitelé nebudou mít o nové platební nástroje zájem, resp. budou přesvědčeni, že se investice do SEPA nevyplatí. Podle tohoto nejhoršího scénáře je odhadovaná ztráta ve výši 43 mld. EUR (cca 1,1 bil. CZK) v příštích letech. Prostřední dva scénáře popisují počáteční zájem buď ze strany nabídky platebních nástrojů SEPA nebo poptávky po platebních nástrojích. Tyto scénáře předpokládají zvýšení nákladů a snížení nebo odsunutí výnosů do budoucna. V případě, že by vývoj SEPA byl z počátku na bankách bez dostatečného zájmu 16
Zdroj Studie o SEPA: čtyři scénáře zisků, nebo ztrát, dostupný z
http://bankovnictvi.ihned.cz
/index.php?p=900000_d&&article[id]=23012980&article[area_id]=10066510, dne 22. 2. 2008. 17
Pro přepočet v této kapitole byl použit kurz ČNB platný k 2. 1. 2009, 1EUR = 26,360 CZK.
24
klientů, představovalo by to v příštích šesti letech ztrátu finančních ústavů ve výši cca 20 mld. EUR (cca 527 mld. CZK).
Další potencionální výnosy nabízí služba e-invoicing – možnost posílání elektronických faktur. Tato studie předpokládá, že pokud se podaří tuto platformu využít pro elektronické faktury, potencionální zisky by mohly stoupnout o dalších 238 mld. EUR (cca 6,2 bil. CZK). Spotřebitelé, kteří využijí tyto služby, mohou dosáhnout úspor v celkové hodnotě cca 8% HDP, což zhruba odpovídá 84 mld. EUR (cca 2,2 bil. CZK). Pro banky se tímto otevírá nový trh. V současnosti se faktury vystavují převážně v papírové podobě, zhruba 80 – 90 % ze všech faktur (odhad byl učiněn pro země EU 16, bez posledních nových členů). Náklady spojené se zasíláním papírových faktur tak do budoucna se zavedením e-invoicingu odpadnou. Provedená anketa ukázala, že e-invocing začalo používat již 26 % společností.
Dále studie porovnává význam plateb v porovnání s hrubým domácím produktem. Podle této studie představuje podíl součtu veškerých výdajů na provedení plateb v eurozóně, Velké Británii, Polsku a Švédsku na hodnotě agregátního hrubého domácího produktu (HDP) těchto zemí ve výši 1,3 %. Pokud se však do výpočtu zahrne odhad nákladů i na hotovostní platby představuje hodnota podíl výdajů na hodnotě agregátního HDP výši 2,3 %. Platby obecně rostou o 10 % ročně, a nebýt projektu SEPA, docházelo by i při mírném poklesu poplatků za platební styk ke značnému nárůstu výnosů bank. SEPA však toto celé mění.
Pokud vztáhneme všechny čtyři scénáře k hrubému domácímu produktu, představuje dopad projektu SEPA okolo 0,2 % HDP. Pokles poplatků bude sice větší, než bez existence SEPA, avšak bankám příjmy z poplatků neklesnou, neboť se naopak očekává nárůst objemu plateb. Průměrný poplatek za platební transakci klesne bez ohledu na dané scénáře.
Obecně se dá říci, že na zavedení SEPA, bez ohledu na typ scénáře, vydělají spotřebitelé. Co se týče malých a středních podniků, tak ty vydělají v případě realizace nejlepšího scénáře, ale i scénáře, který je tažen poptávkovou stranou.
25
Na jedné straně dojde k poklesu provozních nákladů v souvislosti se zavedením SEPA a na druhé straně se sníží výnosy v důsledku toho, že banky budou poplatkovat přeshraniční platby stejně jako platby domácí. Studie došla k závěru, že celkové zisky se zvýší z 10 mld. EUR (cca 236 mld. CZK) v roce 2006 na 21 mld. EUR (cca 553 mld. CZK) v roce 2012.
Následující graf zobrazuje jednotlivé scénáře od nejlepšího po nejhorší z pohledu nákladů a výnosů na projekt SEPA.
Graf č. 2: Čtyři typy scénářů nákladů a výnosů na SEPA Celkové zisky všech zainteresovaných subjektů v m ld. EUR zaznam enaná v letech 2007 - 2012 v důsledku zavedení SEPA 140 120 100 80
123
60 40
51
20 0
-20
-43
-20 -40
Nejhorší scénář
Scénář tažený nabídkou
Scénář tažený poptávkou
Nejlepší scénář
-60
Zdroj: Evropská komise, dostupný z http://bankovnictvi.ihned.cz/index.php?p=900000_d&&article[id] =23012980&article[area_id]=10066510, dne 22. 2. 2008
26
3 Právní rámec Jeden z hlavních ekonomických pilířů Evropské unie18 – jednotný vnitřní trh – začal fungovat na základě Jednotného evropského aktu již od roku 1993. Přesto se v řadě oblastí naplno neprosadil, překážky pro volný pohyb osob, zboží, služeb či kapitálu v některých oblastech stále existují. Jednou z těchto oblastí, i přes učiněný pokrok v nedávných letech, je i oblast poskytování bezhotovostních plateb.
Ačkoli platí obecný princip jednotného vnitřního trhu v EU, provádění platebního styku se na národní a celoevropské úrovni zřetelně liší. Každý členský stát si navíc klade odlišné požadavky na poskytovatele platebních služeb, což vytváří překážky pro vstup nových firem z jiných členských zemí a tím vede ke snižování konkurence. Rozdíly se zvýraznily se zavedením eura, které umožnilo zavedení jednotného hotovostního platebního trhu. Avšak bezhotovostní platby, jejichž objem je mnohem významnější než objem hotovostních plateb co do objemu, stále zůstávají fragmentované19. Proto je důležité vytvořit jednou platební oblast v celé EU. Vytvoření jednotného trhu plateb bude podle aktuálního názoru Evropské komise postaveno na dvou pilířích: 1. Regulace – měla by poskytnout celoevropský právní rámec pro realizátory platebního styku. Dále by měla harmonizovat základní práva a povinnosti jak spotřebitelů, tak bank či ostatních poskytovatelů platebního styku. Základní regulatorní normou se stává nově přijímaná směrnice o platebních službách na vnitřním trhu č. 2007/64/ES, která platí pro všechny členské státy EU (a to i pro ty členské státy, které nemají ještě zavedeno euro). 2. Samoregulace – definice jednotlivých standardizovaných celoevropských platebních postupů, procedur, technických řešení a business modelů byla ponechána na samotném odvětví – na bankách a to na jejich žádost, jelikož 18
Zdroj: EU Office ČS, dostupný z http://www.csas.cz/eu , dne 12. 12. 2008.
19
Zdroj: EU Office ČS, dostupný z http:// www.csas.cz/eu, dne 12. 12. 2008 - každý občan EU provede
ročně 138 bezhotovostních plateb. Celkový počet všech platebních transakcí (hotovostních i bezhotovostních) v EU dosahuje 231 miliard ročně v objemu okolo 52 bilionů EUR. Odborné studie odhadují, že náklady platebního systému dosahují až 2-3 % HDP a velkou část z nich nesou samotné banky. Hlavní náklady jsou spojeny s hotovostními transakcemi, které stojí okolo 0,30 až 0,55 EURO. Oproti tomu náklady na bezhotovostní transakce dosahují několika centů.
27
banky chtěly podpořit první krok Evropské komise a její nařízení č. 2560/2002/ES. Proto se sdružily do Evropské platební rady20, která je odpovědná za celý projekt sjednocování fungování platebního styku SEPA. Její podstatou je vytvoření takové platební zóny, kde by veškeré platby byly realizovány za naprosto stejných podmínek a stejným způsobem bez ohledu na státní hranice. Primárně se jedná o země eurozóny, v ostatních zemích se dotýká pouze plateb v euro.
Regulační a samoregulační opatření se vzájemně doplňují. Pro realizaci jednotného platebního prostředí je zapotřebí závazná právní definice podmínek platebního styku, která by platila v celé Evropské unii.
Nejdůležitější směrnice, nařízení a doporučení, která souvisejí s prováděním platebního styku: •
Směrnice č. 97/5/ES o přeshraničních převodech,
•
Doporučení č. 97/489/ES o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky,
•
Nařízení č. 2560/2001/ES o přeshraničních platbách v euro,
•
Směrnice č. 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu (Směrnice PSD).
První kroky pro zavedení prostoru jednotných plateb v Evropské unii vnikly v roce 1997. V té době byla schválena směrnice 97/5/ES a doporučení 97/489/ES. Většího pokroku bylo dosaženo v roce 2001, kdy bylo schváleno nařízení 2560/2001/ES.
3.1 Směrnice č. 97/5/ES Cílem této první směrnice č. 97/5/ES o přeshraničních převodech je zavedení minimálních informačních a kvalitativních požadavků pro přeshraniční platební styk tak, aby bylo dosaženo převodu finančních prostředků z jedné členské země
20
Definice Evropské platební rady je uvedena v kap. 2.1.
28
do druhé členské země rychle, spolehlivě a za přijatelných nákladů. Směrnice nabyla účinnosti 14. srpna 1999. Tato směrnice je závazným právním dokumentem, který musel být převeden do národní legislativy. V České republice byla tato směrnice implementována zákonem o platebním styku č. 124/2002 Sb., v platném znění.
Nejdůležitější body směrnice: •
Postihuje přeshraniční převody finančních prostředků do částky 50.000 EUR denominovaných v euro nebo v měnách členských států.
•
Vymezuje přesné informace, které je instituce (institucí je zde myšlena úvěrová instituce definovaná podle směrnice 2000/12/ES: Jedná se o „podnik, jehož činnost spočívá v přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet nebo jakákoli fyzická či právnická osoba jiná než úvěrová instituce, která v rámci své činnosti provádí přeshraniční převody) povinna v souvislosti s přeshraničním platebním stykem poskytovat svým klientům. Jedná se např. o poskytování informací o době převodu finančních peněžních prostředků od příkazce příjemci, stanovení poplatků za provedení platby či eventuelně použitý referenční směnný kurz. Po uskutečnění převodu má instituce klientovi poskytnout odkaz umožňující identifikovat převod, informace o původní částce přeshraničního převodu, o celkové částce poplatků atd.
•
Instituce příkazce musí platbu uskutečnit během stanovené doby. Pokud není doba/lhůta stanovena nebo dodržena a platba není připsána na účet instituce příjemce do 5 dnů od zadání transakce, musí být příkazci poskytnuta kompenzace.
•
Instituce příjemce musí přijatou platbu dát příjemci k dispozici během stanovené časové lhůty (připsání na příslušný účet příjemce). Pokud není lhůta dodržena (je překročena) nebo není dohodnuta, a následující den po dni přijmutí platby na účet banky příjemce platba stále není k dispozici příjemci, musí být poskytnuta kompenzace. Jestliže však instituce příjemce prokáže, že zpoždění bylo způsobeno příkazcem nebo samotným příjemcem, není povinna žádnou kompenzaci poskytnout.
29
•
Pokud instituce příkazce přijme pokyn k platbě, ale relevantní částka nedorazí na účet instituce příjemce, musí instituce příkazce příkazci poukázat zpět příslušnou částku (až do výše 12.500 EUR) zvýšenou o úroky a zaplacené poplatky.
•
Veškeré povinnosti kladené na instituce zahrnuté do realizace příkazů přeshraničního platebního styku se nemusí plnit, pokud tyto instituce prokáží, že selhání bylo způsobeno faktory, které nemohly ovlivnit.
3.2 Doporučení č. 97/489/ES Hlavním cílem doporučení o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky je přispět k rozvoji informační znalosti v členských zemích Evropské unie
prostřednictvím
zvýšení
důvěry
spotřebitelů
v elektronické
platební
prostředky. Za elektronické platební prostředky jsou považovány například platební
karty
(jak
debetní
tak
kreditní),
produkty
telebankingu
nebo
homebankingu. Doporučení není právně závazným aktem. Evropská komise v něm uvádí cílový stav, kterého by chtěla dosáhnout. Pokud se však nepodaří dosáhnout vytyčených cílů pomocí doporučení, bude pravděpodobně nutné přijetí právně závazného aktu typu směrnice (ta by však musela být provedena prostřednictvím národní legislativy jednotlivých států Evropské unie) či nařízení (které platí přímo).
Nejdůležitější body doporučení: •
Doporučení stanovuje minimální požadavky na rozsah informací, které by měly být zahrnuty v podmínkách pro operace prováděné elektronickými platebními prostředky, a dále minimální povinnosti a odpovědnosti klientů i poskytovatelů platebního styku.
•
V podmínkách pro vydávání a užívání elektronického platebního prostředku musí být minimálně uvedeny tyto náležitosti: popis elektronického platebního prostředku, popis vzájemných povinností a odpovědností držitele i vydavatele elektronického platebního prostředku, obvyklá doba vyřízení operací, druh a výše poplatků spojených se službou atd.
•
Držitel/klient je povinen vydavateli bezodkladně oznámit ztrátu nebo odcizení elektronického platebního prostředku. Až do okamžiku ohlášení nese držitel 30
odpovědnost za ztrátu kvůli tomu utrpěnou, maximálně však do výše 150 EUR. Jakmile držitel elektronického platebního prostředku uvědomí vydavatele, nenese již odpovědnost za vzniklé ztráty s výjimkou podvodného jednání. •
Vydavatel elektronického platebního prostředku sděluje osobní identifikační číslo držitele výhradně jemu a po dostatečně dlouhou dobu uchovává vnitřní záznamy umožňující zpětné dohledání chyb. Vydavatel dále nese odpovědnost za neprovedené nebo chybně provedené operace držitele či za operace neautorizované držitelem.
3.3 Nařízení č. 2560/2001/ES Nejdůležitějším cílem nařízení o přeshraničních platbách v euro je smazat rozdíly mezi různými poplatky účtovanými v rámci provádění platebního styku uvnitř jedné země a zároveň mezi dvěma členskými zeměmi. Na rozdíl od směrnice 97/5/ES o přeshraničních převodech se toto nařízení dotýká obecněji všech plateb do částky 50.000 EUR, včetně transakcí s platebními kartami. Nařízení je závazným právním dokumentem s přímou účinností, tudíž pro jeho platnost není třeba jej převádět do národní legislativy.
Nejdůležitější body nařízení: •
Poplatky za přeshraniční platební styk v euro v rámci jednotného trhu EU musí být stejné jako poplatky za platební styk v euro v rámci jednoho členského státu. Nařízení se nevztahuje na přeshraniční platby prováděné mezi institucemi na vlastní účet.
•
Nařízení platí od 1. července 2002 pro poplatky spojené s platbami prostřednictvím platebních karet a výběrem z bankomatů až do výše 12.500 EUR. Od 1. července 2003 platí požadavek stejných poplatků pro eurový národní i přeshraniční platební styk v EU i pro běžné převody v objemu do 12.500 EUR. Od 1. ledna 2006 se tato hranice posouvá na hranici max. 50.000 EUR.
•
Klienti musí být vždy řádně a s dostatečným předstihem institucemi informováni o poplatcích, které budou muset v souvislosti s přeshraničním platebním stykem uhradit.
31
•
Nařízení upravuje povinnost instituce informovat klienty o jejich čísle účtu ve formátu IBAN21 a o BIC22 prostřednictvím výpisu z účtu (od 1. července 2003). Klient sdělí instituci na její žádost IBAN a BIC instituce příjemce. Jestliže klient tyto informace instituci nesdělí, může mu tato instituce účtovat dodatečné poplatky.
•
Směrnice umožňuje rozšíření působnosti i na další měny kromě eura, pokud se tak příslušný členský stát rozhodne. Zatím se připojilo pouze Švédsko, nařízení se tedy vztahuje i na švédskou korunu.
Nařízení 2560/2001/ES je dále rozvinuto dvěma konvencemi Evropského platebního styku (složeného ze zástupců evropských bank), které byly vytvořeny s cílem pomoci bankám s implementací nařízení do praxe. Kromě toho tyto konvence představují rovněž jeden z významných milníků k vytvoření SEPA. Obě konvence vstoupily v platnost 1. července 2003 a jsou pro banky dobrovolné. Patří k nim: •
CredEuro – tato konvence upravuje schéma platebního styku, které má zajistit efektivní a levné zpracování retailových přeshraničních plateb v euro za předpokladu, že banka příkazce a banka plátce sídlí v členské zemi EU. Konvence zajišťuje nízké náklady na zpracování a fixní celkovou dobu provedení převodu od příkazce k příjemci, tedy 3 bankovní pracovní dny následující po datu akceptace platebního příkazu bankou příkazce. Připravuje se další dobrovolná konvence Prieuro, která by byla pro banky ještě náročnější, protože mimo jiné obsahuje závazek převádět finanční prostředky ve stejném dni, kdy je příkaz podán (některé banky již služby Prieuro nabízejí).
•
ICP (interbank convention on payments) – platba v rámci této konvence musí splňovat požadavky STP (straight trough processing). Na příkazu musí být
21
IBAN (International Bank Account Numer) - mezinárodní formát čísla bankovního účtu – formát čísla
určený Evropským výborem pro bankovní standardy nahrazující národní formáty za účelem usnadnit automatické zpracování plateb. IBAN se skládá ze 2 znaků ISO kódu země, 2 znaků kontrolního dvojčíslí a vlastního čísla účtu, který je odvozen od stávajícího čísla účtu. Povolená délka je maximálně 32 znaků. 22
BIC (Bank Indentifier Code Numer – identifikační kód banky) je univerzální kód, který slouží
k identifikaci finančních institucí s cílem usnadnit automatizované zpracování telekomunikačních zpráv ve finančních prostředích.
32
uveden IBAN příjemce, BIC banky příjemce, maximální částka je 50.000 EUR, příkaz nesmí obsahovat žádné další instrukce a řídí se poplatkovou dispozicí SHA (SHARE – odesílatel i příjemce nesou poplatky své banky)23.
3.4 Směrnice č. 2007/64/ES Jak bylo uvedeno výše, zejména nařízení č. 2560/2001/ES vedlo k pokroku pro vytvoření Jednotné platební oblasti v EU. Přínosným se ukázalo rovněž i zavedení evropské měny euro v roce 1999 pro bezhotovostní platby (a hotovostně v roce 2002) a vytvoření celoevropského vypořádacího systému TARGET24 Evropskou centrální bankou.
Dosažený pokrok není však dostatečný, neboť řada právních i technických bariér stále brání spotřebitelům, podnikům i poskytovatelům služeb platebního styku ve využívání všech pozitivních efektů jednotného trhu bezhotovostních plateb.
Existující právní rámec pro platební styk, který je založen na kombinaci rozdílných národních pravidel a nekompletní právní úpravy na evropské úrovni, je matoucí, vede k fragmentaci vnitřního trhu EU a tím neumožňuje realizovat možné úspory. To odrazuje banky a další poskytovatele platebních služeb od vytváření spotřební panevropské platební struktury. Odstranění technických a právních překážek by mělo zajistit efektivní platební služby, vytvoření konkurence mezi poskytovateli za stejných podmínek, adekvátní ochranu klientů, bezpečnost plateb a garantovat právní jistotu všech zúčastněných subjektů.
23
Přehled a popis poplatků používaných v rámci zahraničního platebního styku je uveden v příloze č. 1.
24
TARGET (Transevropský expresní automatizovaný systém zúčtování plateb v reálném čase) je eurový
platební systém provozovaný centrálními bankami eurozóny, který byl uveden do chodu 1. ledna 1999. Tento platební systém se skládá z národních platebních systému zemí EU, platebního mechanismu ECB a spojovacího mechanismu, který jednotlivé systémy propojuje v jeden velký integrovaný systém. Je schopen provádět eurové platby mezi bankami jak uvnitř eurozóny, tak mezi zbylými členskými zeměmi EU (pokud se do projektu zapojily). Prostřednictvím TARGETu se zúčtovávají platby zejména velkých objemů přes účty vedené uvnitř tohoto systému.
33
Harmonizace právního rámce a z ní plynoucí standardizace a konsolidace platebního styku povede k úsporám z rozsahu, které Evropská komise odhaduje na 50 – 100 miliard EUR ročně.
Evropská komise po řadě konzultací se zástupci trhu platebních služeb, národními experty a odbornou veřejností zveřejnila 1. prosince 2005 návrh směrnice. Po projednání v pracovních orgánech Rady EU a Evropského parlamentu a její přijetí obecného přístupu Rady dne 27. března 2007, byl návrh směrnice schválen Evropským parlamentem v prvním čtením dne 24. dubna 2007. Směrnice byla zveřejněna v Ústředním věstníku EU dne 5. prosince 2007 pod číslem 2007/64/ES. Směrnice vstoupila v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v ústředním věstníku EU. Lhůta pro její transpozici členskými státy končí ke dni 1. listopadu 2009.
Cílem směrnice je vytvořit vnitřní trh platebních služeb v EU, podpořit vytvoření Společné evropské platební oblasti, nebo-li Jednotného eurového platebního prostoru - SEPA. Směrnice zakládá jednotný právní rámec pro poskytování platebních služeb v celé EU, stanovuje jednotné standardy platebního styku a ochrany uživatelů platebních služeb. Cílem je, aby v EU nebylo rozdílu mezi přeshraničními a vnitrostátními platbami.
Směrnice nahradí směrnici 97/5/ES o přeshraničních převodech, doporučení č. 87/598/EHS o evropském kodexu chování v oblasti elektronického platebního styku a doporučení č. 88/590/EHS o platebních systémech a vztahu mezi držiteli a vydavateli
platebních
karet
a
č.
97/789/ES
o
operacích
prováděných
elektronickými platebními prostředky a dále článek 8 směrnice 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku a článek 8 směrnice 2002/65/ES o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku.
Směrnice se skládá ze 6 hlav, 96 článků a příloh. Obsahuje tři základní prvky: •
Právo poskytovat platební služby veřejnosti – cílem směrnice je harmonizovat požadavky, které se týkají přístupu na trhu pro nebankovní poskytovatele platebních služeb. Tím se vytvoří spravedlivé podmínky a posílí se konkurence
34
na vnitrostátních trzích. Zároveň bude vstup nových poskytovatelů služeb odrážet nejnovější vývoj na trhu. •
Transparentnost a požadavky na informace – směrnice poskytne jasný a stručný soubor harmonizovaných požadavků na informace, které musí všichni poskytovatelé služeb splnit bez ohledu na to, zda nabízejí platební produkty SEPA nebo stávající domácí/národní platební produkty. Směrnice zlepší transparentnost pro klienty a bude plně harmonizovat národní pravidla, mezi nimiž jsou v současnosti značné rozdíly.
•
Práva a povinnosti uživatelů a poskytovatelů platebních služeb – směrnice zajistí jednoznačnost a jistotu, pokud jde o základní práva povinnosti uživatelů a poskytovatelů platebních služeb. Dále vytvoří pro SEPA nezbytný právní rámec, neboť bude harmonizovat současné národní právní požadavky, které se vzájemně liší.
Hlavní body směrnice: •
Časové lhůty převedení platby od podání příkazu – do konce doku 2010 je akceptována lhůta do 3 bankovních pracovních dnů (D+3), od roku 2010 je stanovena lhůta do jednoho bankovního pracovního dne (D+1).
•
Poplatky za platební transakce budou standardně rozděleny mezi příjemce a plátce. Oběma účtuje poplatek jejich banka/platební instituce. Poplatky budou moci být stanoveny jako nulové, případě je bude příjemce hradit v plné výši (např. v současnosti u plateb prováděných platební kartou v obchodech).
•
Odpovědnost za nepovolené platby vinou ztráty či krádeže prostředků na ověřování plateb (např. PIN u platební karty) – klient ručí za ztráty maximálně do výše 150 EUR před nahlášením ztráty/krádeže bance, poté za vše ručí banka/poskytovatel platebního styku.
•
Harmonizace přístupu na trh platebních služeb pro nebankovní poskytovatele, princip evropského pasu, díky kterému povolení podnikat v jedné členské zemi stačí i pro působení v jiné členské zemi.
•
Zavedení jasných a jednoduchých informačních požadavků pro příkazce.
•
Standardizace práv a povinností pro klienty i poskytovatele platebních služeb.
•
Pravidla poskytování tzv. úvěrů k platební službě nabízené nebankovními institucemi (např. splátkové společnosti) – maximální splatnost úvěru zatím
35
stanovena na 12 měsíců. Po třech letech by měla Komise zajistit vypracování studie, zda by nebylo účelné, maximální splatnost úvěru zkrátit. •
Do 1. listopadu 2012 předloží Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Evropské centrální bance zprávu o provádění této směrnice a dopadech její implementace.
Směrnici musí členské země do své legislativy přenést do 1. listopadu 2009. V uvedené tabulce jsou znázorněny všechny země EU (EHP) a datum, kdy tyto země převedou směrnici PSD do své legislativy.
Tabulka č. 1: Transpoziční proces směrnice PSD
Zdroj: Evropská komise, dostupný z http://ec.europa.eu/internal_market/payments/framework/transposition _en.htm; dne 29. 9. 2008
Transpozice směrnice PSD představuje pro členské státy velké náklady. V červenci 2008 provedla společnost PSE Consulting studii s názvem „Jsou banky připraveny implementovat směrnici PSD od 1. listopadu 2009?“. Studie proběhla
36
mezi 30 hlavními evropskými bankami. Studie ukázala, že implementace směrnice PSD bude stát v celkových nákladech více než 6 miliard EUR v průběhu zbývajících 18 měsíců příprav.
Následující graf uvádí jednotlivé náklady, tak jak je odhadly jednotlivé banky.
Graf č. 3: Odhad nákladů na implementaci SEPA
Zdroj: Studie – Are EU banks underprepared for the Payments Services Directive; provedená společností PSE Consulting, červenec 27. 10. 2008, dostupný z http://www.psel.co.uk/pdf/articles/payment servicesdirective/pse_article_eu_banking_underprepared_for_psd_jul08.pdf, dne 30. 12. 2008
Nejvýznamnější dopady směrnice PSD se očekávají zejména v těchto oblastech: •
Úprava/aktualizace obchodních podmínek a smluv (33 - 34 %)
•
IT/SW úpravy
•
Komunikace a informování spotřebitelů a korporátních klientů
•
Mezibankovní koordinace – smluvní ujednání
•
Jednání s třetími stranami (dodavateli)
•
Řízení implementačních rizik
•
Úprava infrastruktury mezibankovního clearingu
Studie
PSE
Consulting
též
ukázala,
ve
kterých
oblastech
vidí
banky
nejvýznamnější dopady implementace směrnice PSD (podíl na snížení výnosů v oblasti platebního styku): •
Nutnost čelit nárůstu přeshraniční konkurence 37 %
37
•
Tržní efekty nárůstu domácí konkurence a též komodizace platebních služeb 29 %
•
Dopad konkurence domácích platebních institucí 18 %
•
Úbytek klientů v důsledku příležitosti nového smluvního ujednávání 4 %
•
Ostatní 12%
38
4 Bezhotovostní úhrady Pracovní skupina pro bezhotovostní platby (SEPA Credit Transfer – SCT) začala pracovat v průběhu roku 2004. Součástí skupiny jsou zástupci komerčních bank Evropy, představitelé EPC, zástupce SWIFT25, EBA a také ECB. Počet členů se pohybuje okolo 30. Skupina se zaměřuje především na vypracování souboru pravidel Systému bezhotovostních elektronických úhrad SEPA (SEPA Credit Transfer Scheme Rulebook, tzv. Pravidla). Cílem skupiny je stanovení bezhotovostní úhrady SEPA, kdy přeshraniční platební styk bude poskytován za podmínek tuzemského platebního styku.
Banky dosud rozlišovaly několik typů plateb: •
Domácí platby
- tuzemský platební styk se odehrává mezi subjekty uvnitř
národní ekonomiky, zpravidla v tuzemské měně. V rámci všech plateb je doposud prováděno 97% domácích plateb. •
Zahraniční platby – zahraniční platební styk se odehrává mezi tuzemskými a zahraničními subjekty, představuje tedy platby do a ze zahraničí, včetně plateb prováděných tuzemskými subjekty v zahraničí.
•
Přeshraniční platby – přeshraniční platební styk se odehrává mezi tuzemskými subjekty ve vazbě na zahraniční subjekty v rámci zemí EU ve výši do 50.000 EUR včetně. Přeshraniční platby představují asi 1 % - 3 % z celkového počtu plateb. Přeshraniční platební styk je přechodná forma mezi tuzemským a zahraničním platebním stykem.
Následující graf znázorňuje jednotlivé typy plateb a jejich vzájemný poměr. Před zavedením SEPA plateb převažují domácí platby. V přechodném období, kdy současně fungují standardní platby a nové platební nástroje, již nehovoříme o domácích ale o národních platbách, tj. platbách, které nejsou v souladu se SEPA pravidly. Zároveň určitá část domácích plateb probíhá již ve formátu SEPA. Stále 25
SWIFT – společnost pro celosvětově mezinárodní telekomunikační spojení, družstevní organizace
založená a vlastněná bankami, která provozuje síť usnadňující výměnu platebních a finančních zpráv mezi finančními institucemi (včetně makléřů a obchodníků s cennými papíry) po celém světě. Platební zpráva SWIFT je příkaz k převodu peněz. Následná výměna peněž (vypořádání) pak probíhá prostřednictvím platebního systému nebo mezi korespondentskými bankami.
39
jsou ale platby SEPA rozděleny na SEPA platby domácí a SEPA platby přeshraniční. Po roce 2010 by již neměl existovat rozdíl mezi SEPA platbami přeshraničními a SEPA platbami domácími. Budou již existovat jen SEPA platby.
Graf č 4.: Očekávaná změna struktury plateb po vzniku SEPA
Zdroj: JEDLIČKA, Jan. Právní rámec SEPA před schválením, dostupný z http://bankovnictvi.ihned.cz/c410024640-21386440-900000_d1-pravni-ramec-pro-sepa-pred-schvalenim, dne 1. 9. 2008
Každá banka, která bude využívat nástroje SEPA, bude muset podepsat mnohostrannou smlouvu (tzv. Adherence Agrement) s řídícím subjektem SEPA, kterým je Výbor pro řízení schématu (Scheme Management Commitee). Tento výbor bude řešit i případné spory. Návrh smlouvy je uveden v příloze č. 2.
Zavedení SEPA bezhotovostních úhrad je rozplánováno v rozmezí let 200826 do 2010. Zavedení není jednoduché, největší překážkou, komplikací při zavedení jsou technologické změny, které si vyžádají čas i řadu investic. V rámci projektu bylo přijato tzv. „pravidlo dosažitelnosti“. Pravidlo dosažitelnosti znamená procesní schopnost, na jejímž základě by všechny banky v SEPA prostoru měly být dosažitelné minimálně pro příjem plateb podle nových standardů. Ze zúčtovacích 26
Bezhotovostní úhrady SEPA byly spuštěny oficiálně od 28. 1. 2008. Od počátku roku 2008 se postupně
přidávají i české banky, např. Komerční banka, Česká spořitelna, ČSOB, UniCredit Bank Czech Republic.
40
center s celoevropskou působností bude možné na ně zasílat bezhotovostní úhrady a každá banka by měla umět zpracovat tuto platbu v příslušných standardech. Tedy každá banka SEPA by měla poskytnout službu minimálně v rozsahu povinností příjemce. Nový SEPA standard zavede zcela nový způsob zpracování plateb, tzv. strukturovaných hromadných bezhotovostních úhrad. Prakticky to bude znamenat, že účet plátce bude zatížen jednou částkou, ale následně je jedna velká platba rozčleněna na několik menších pro více příjemců (v podstatě obdoba tuzemského hromadného příkazu k úhradě používaného v České republice). Pro klienty SEPA to bude znamenat sjednocení platebního styku, použitím jednotného standardu při placení na jiném místě SEPA prostoru. Pouze jeden účet bude stačit na obsluhu všech obchodních aktivit.
Cílem je, aby standardizovaný způsob provádění bezhotovostních úhrad byl implementován do konce roku 2010. Nezbytné dokumenty byly již schváleny – Soubor pravidel pro bezhotovostní úhrady SEPA, Implementační pravidla pro bezhotovostní úhrady SEPA, SEPA datový model a Systém pravidel pro mechanismus zúčtování a vypořádání plateb.
Podle informací EPC podepsalo k 30. červnu 2008 přístupovou dohodu 4.350 bank (viz tabulka č. 2), z nich 111 bank jako přímí a 4.239 bank jako nepřímí účastníci. Avšak podepsaná dohoda je jedna věc, a aktivní účast na využívání systému STEP2 a jeho modulu pro SCT je věc jiná.
Banky, které podepsaly přístupovou dohodu k SCT (SEPA Credit Transfer) k 13. 6. 2008 jsou uvedeny v tabulce.
41
Tabulka č. 2: Počet bank, které podepsaly přístupovou dohodu k SCT Země
Počet bank
Země
Počet bank
Rakousko
727
Litva
18
Belgie
36
Lichtenštejnsko
3
Bulharsko
16
Lotyšsko
6
Kypr
13
Lucembursko
42
Česká republika
5
Malta
11
Dánsko
114
Holandsko
43
Estonsko
4
Norsko
45
Finsko
7
Polsko
16
Francie
249
Portugalsko
21
Německo
1857
Rumunsko
19
Gibraltar
3
Slovenko
7
Řecko
17
Slovinsko
20
Maďarsko
12
Španělsko
178
Island
4
Švédsko
4
Irsko
9
Švýcarsko
130
Itálie
687
Velká Británie
26 Zdroj: EPC
Zdroj: CHUCHVALCOVÁ, Jana. Další kroky na cestě k SEPA. Bankovnictví 8/2008, str. 12 - 14
V červnu 2008 dosáhl denní průměr zpracovaných transakcí 185 tisíc, z nichž 23 % představovaly transakce v rámci jedné země. Podíl SCT ke všem bezhotovostním převodům v eurozóně však činil k 30. červnu 2008 pouze 1,1 % z čehož na přeshraniční převody připadalo 77 % a na domácí platby pouze zmíněných 23 %. Tato čísla ukazují, že hlavní cíl projektu SEPA, aby přestal existovat rozdíl mezi tuzemským a přeshraničním platebním stykem, stále není naplněn. Banky zatím využívají 4letou lhůtu přechodného období.
Vývoj zpracovaných bezhotovostních plateb SEPA zpracovaných v EU za období leden až červen roku 2008 je znázorněn v tabulce č. 3, kde jsou uvedeny průměrné počty transakcí za den a zároveň průměrný objem transakcí uvedených v EUR.
42
Tabulka č. 3: Vývoj zpracovaných SCT v EU 27 + 4 Měsíc
Průměrný počet transakcí/den
Průměrný denní objem (mld.EUR)
Leden
32.741
194
Únor
95.041
535
Březen
152.385
878
Duben
159.114
1.007
Květen
169.526
1.138
Červen
185.187
1.318 Zdroj: EPC
Zdroj: CHUCHVALCOVÁ, Jana. Další kroky na cestě k SEPA. Bankovnictví 8/2008, str. 12 - 14
Vzhledem k tomuto Komise EU vyvíjí tlak na veřejný sektor, aby to byl on, kdo jako první začne plně využívat bezhotovostních úhrad SEPA. Kromě veřejného sektoru je důležité, aby se rovněž zapojila i korporátní klientela. Podíl veřejného sektoru se totiž v rámci EU pohybuje kolem 22% všech plateb.
Je nutné poznamenat, že v jednotlivých zemích jsou však zákonem tyto platby upraveny tak, že jsou buď poskytovány bezplatně (a pak je jasně definována banka, která je poskytuje, např. Španělsko), nebo je tento typ plateb rozdělen mezi dvě banky (např. v Německu, poplatek je regulován státem). Pravdou však je, že veřejná správa příliš k platbám SEPA neinklinuje. Výjimkou je Belgie, která přijala plán přechodu veřejného sektoru na SEPA platby.
Finanční převody, které budou v souladu s pravidly SEPA finančních převodů, umožňují následující: •
Platba v EUR bez omezení.
•
Jednotný standard pro identifikaci a validaci účtu v bance - platba musí obsahovat bankovní kód BIC, číslo účtu IBAN a banka příjemce musí být dostupná v SEPA.
•
Platba je provedena beze srážek, plátce i příjemce si hradí poplatky vlastních poskytovatelů platebního styku/bank.
•
Platby mohou být odmítnuty nebo vráceny automatizovaně, protože jsou zpracovány jednotným a daným způsobem.
43
•
Jsou podporovány jednotné i hromadné platby, kdy příkazce je jen jeden a posílá více plateb různým příjemcům.
•
Minimální požadavky na převod z účtu na účet, převod musí být proveden do třech pracovních dnů od data přijetí příkazu (D+3). Do budoucna se předpokládá zkracování doby úhrady až na 1 den v roce 2010, navíc Prieuro27 počítá s připsáním na účet ve stejný den (D+0), spuštěno od 18. 2. 2008.
•
Převody jsou zpracovány způsobem STP (Straight Rhough Processing) = automatizované přímé zpracování.
•
Doplňující data odesílatele do 140 znaků; zpráva musí být příjemci přenesena nezkrácená a beze změny; tyto znaky mohou být buď nestrukturalizované (volný text) nebo strukturované tak, jak bylo dohodnuto mezi obchodními partnery.
Díky zavedení SEPA bezhotovostních plateb, mohou EU banky jako první na světě používat globální sjednocený XML formát zpráv (ISO 2002228) pro zpracování
hromadných
(masových)
eurových
platebních
transakcí.
Standardizována je prozatím jenom komunikace a formáty mezi finančními institucemi, pro oblast komunikace mezi bankami a klienty existují pouze doporučení, ale i zde lze očekávat postupnou standardizaci. Sjednocený XML formát zprávy je závazný pro banky. Klientům je také doporučováno využití těchto sjednocených zpráv v daném formátu. Nicméně banky mohou i nadále přijímat další formáty od klientů pro instrukce SEPA platby.
4.1 Výhody zavedení SEPA bezhotovostních plateb SEPA bezhotovostní platby přinášejí každé skupině (jako jsou příkazci a příjemci platby, banky, poskytovatelé CMS) určité výhody.
27
Prieuro = převody v měně EUR splňující všechny podmínky přeshraničního převodu v EUR bez limitu
částky, připsání úhrady na účet příjemce do 4 hodin od doručení příkazu bance příkazce. Převody lze realizovat pouze do banky, která provádění tohoto typu převodů podporuje. Podpora Prieuro je dobrovolná, jedná se o iniciativu EBA s cílem umožnit bankám poskytovat klientům nadstandardní služby. 28
Norma ISO 20022 je základem datových formátů používaných klienty v případě bezhotovostních úhrad a
přímého inkasa v rámci SEPA.
44
Výhody pro příkazce a příjemce jakožto uživatele: •
Platby jsou prováděny v plné původní částce.
•
Příkazce a příjemce jsou odpovědní za své vlastní poplatky.
•
Plná dosažitelnost účtů příjemců v rámci SEPA.
•
Produkty umožňují provádět a přijímat platby v rámci SEPA.
•
Je stanovena maximální zaručená lhůta pro provedení platby, a z toho plyne i výhoda předvídatelnosti pro všechny strany.
•
Používání přijatých standardů a datových prvků usnadňuje zahájení a odsouhlasení platby.
•
Párování založené na STP.
•
Odmítnuté a vrácené platby jsou řešeny předvídatelným způsobem a mohou být automatizovány.
•
Systém poskytuje komplexní “end-to-end” přenos doplňujících informací pro příjemce, buď na strukturovaném, nebo na nestrukturovaném základě.
•
Systém poskytuje transparentnost a jasné poplatky pro všechny strany.
•
Jsou podporovány jednotlivé i hromadné platby (Bulk payments, tzn. jedno odepsání z účtu příkazce a vícero připsání ve prospěch účtů příjemců).
Výhody pro banky: •
Účinné a efektivní ”end-to-end” zpracování plateb, založené na STP s použitím otevřených a společných standardů.
•
Dosažitelnost v rámci SEPA.
•
Umožnění jednotného zpracování v rámci SEPA včetně odmítnutých a vrácených plateb.
•
Účastníci si mohou vybrat nejefektivnější a nejlevnější směrování transakcí.
•
Stanovení dohodnutých cyklů zpracování.
•
Spolehlivá správa a řízení systému a právní struktura.
•
Možnost nabídnout vedle základních prvků systému i doplňkové služby.
•
Přispívá
ke
standardizovanějšímu
a
zpracovatelskému prostředí. •
Uspokojuje očekávání zainteresovaných osob.
45
nákladově
efektivnějšímu
Výhody pro poskytovatele CSM29: •
Oddělení systému od infrastruktury umožňuje, aby systém provozovalo více poskytovatelů zúčtování a vypořádání a též více CSM.
•
Poskytovatelé
služeb
mohou
za
účelem
zvýšení
výběru
a
konkurenceschopnosti přidávat vlastnosti a služby za předpokladu, že zcela splní pravidla, zvyklosti a standardy systému.
4.2 Průběh zpracování plateb Jak jsou zpracovány bezhotovostní platby, znázorňuje následující schéma a to z pohledu end-to-end procesu.
Schéma č. 2: Průběh zpracování bezhotovostních plateb
Zdroj: Soubor pravidel systému, verze 2.3
Popis jednotlivých kroků při zpracování příkazu k úhradě: •
Požadavek na bezhotovostní platbu zadává příkazce, který chce převést peněžní prostředky příjemci. Tuto službu poskytuje banka, avšak původ
29
CMS – Clearing and Settlement Mechanism – systém pro zúčtování a vypořádání.
46
požadavku a jeho povaha je mimo kontrolu a odpovědnost bankovního sektoru či jednotlivých bank. •
K tomu, aby banka mohla provést zadaný příkaz, musí být na účtu příkazce dostatek peněžních prostředků tak, aby banka tyto peněžní prostředky mohla převést bance, která vede účet příjemce. V průběhu zpracování musí být bance poskytnuty všechny informace nutné k provedení dané platby.
•
Jestliže má příkazce dostatečné množství peněžních prostředků nebo dostatečný kreditní zůstatek, s nímž lze bezhotovostní úhradu uskutečnit, jestliže jedná v souladu se svým oprávněním a jestliže bezhotovostní úhrada neporušuje příslušné právní, regulatorní či jiné požadavky včetně požadavků stanovených bankou příkazce, banka příkazce platbu provede a příslušným způsobem o tom informuje příkazce.
•
Existujícími prostředky pro provedení platby se rozumí metody a pravidla pro přijetí informací o platbě a pro přijetí její finanční hodnoty odsouhlasené bankou příjemce.
•
Na základě těchto prostředků pro převod platby použije banka příjemce předané informace k připsání peněžních prostředků ve prospěch účtu příjemce tak, aby tyto peněžní prostředky byly příjemci k dispozici po obdržení finanční hodnoty platby. Banka příjemce informuje o tom, co bylo připsáno ve prospěch jeho účtu.
•
Na základě výše uvedeného schématu je cílem mezibankovního zúčtování a vypořádání správná výměna informací a zároveň bezpečná výměna peněžních prostředků. Požadavek na vypořádání a zúčtování vyplývá z potřeby převádět peníze mezi bankami.
Provedení bezhotovostní úhrady SEPA zahrnuje čtyři hlavní subjekty: •
Příkazce - příkazcem je klient, který podává příkaz k platbě své bance. Z účtu, jehož majitelem je klient, a který je určen pro platební styk, budou peněžní prostředky pro úhradu dané platby odepsány (účtováno na vrub účtu).
•
Banka příkazce – jedná se o banku příkazce, tedy o účastníka, který přijímá příkaz k bezhotovostní úhradě od příkazce, tedy klienta. Na základě příkazu provede platbu bance příjemce ve prospěch účtu příjemce podle informací poskytnutých v příkazu k úhradě a v souladu s ustanoveními systému.
47
•
Banka příjemce – je banka příjemce, která je účastníkem vztahu a která obdrží příkaz k bezhotovostní úhradě od banky příkazce a připíše platbu ve prospěch účtu příjemce dle údajů uvedených v platebním příkazu a v souladu s ustanoveními systému. Banka příkazce a banka příjemce může být týž účastník.
•
Příjemce - je klient uvedený v platebním příkazu k bezhotovostní úhradě, který obdrží definované peněžní prostředky formou připsání platby ve prospěch svého účtu platebního styku (připsání ve prospěch účtu). Banky příkazce a banky příjemce odpovídají za splnění svých povinností stanovených v pravidlech. Tato odpovědnost nezáleží ani na prostředcích, ani na stranách, jejichž prostřednictvím se banky příkazce a banky příjemce rozhodnou plnit tyto povinnosti a za něž podle systému zůstávají odpovědné.
Provoz systému rovněž zahrnuje další strany nepřímo: •
Mechanismy pro zúčtování a vypořádání (CSM) - tyto mechanismy mohou zahrnovat
služby
automatizované
poskytovatele
zúčtovací
zúčtování
centrum
nebo
a další
vypořádání,
jako
mechanismy,
je
např.
vnitrobankovní a vnitroskupinové dohody a bilaterální či multilaterální dohody mezi účastníky. Pojem CSM neznamená nutně jeden subjekt. Je například možné, aby funkci zúčtování a funkci vypořádání prováděly různé subjekty. Tyto mechanismy jsou specifikovány v dokumentu PE-ACH-CSM Framework. •
Zprostředkující banky – jsou banky poskytující služby bankám příkazce nebo bankám příjemce v případech, kdy samy nejsou přímými účastníky mechanismů CSM.
Jak vyplývá z výše popsaného, bezhotovostní úhrada SEPA se provádí na základě příkazu příkazce, jehož účet mu vede banka – banka příkazce, ve prospěch příjemce, který má svůj účet u banky – banky příjemce. Do působnosti tohoto systému působí následující klíčové prvky: •
Soubor mezibankovních pravidel, zvyklostí a standardů pro to, aby účastníci systému mohli provádět SEPA bezhotovostní úhrady v eurech.
•
Adherents – jsou účastníci, kteří se podpisem smlouvy zavázali dodržovat systém a jeho pravidla.
48
•
Systém poskytuje základ pro produkty bezhotovostních úhrad, které účastníci poskytují všem uživatelům standardních služeb v platebním styku - fyzickým osobám, malým a středním podnikům, právnickým osobám a státním subjektům. Tyto produkty jsou jednoduchým platebním nástrojem zajišťujícím potřebnou spolehlivost a dosažitelnost, který podporuje konkurenční tržní prostředí. Účastníci zůstávají zodpovědní za produkty a služby poskytované klientům.
•
Elektronické zpracování transakcí zahrnuje samotné platby a řešení výjimek, jako např. vrácené platby (Returns). Podle uvážení jednotlivých účastníků mohou být platební instrukce a avíza vyměňovány s klienty v neelektronické podobě. Mezibankovní prvky systému však vždy zůstávají plně automatizované a elektronické.
•
Systém stanovuje minimální soubor datových prvků, které musí příkazce poskytnout.
4.3 Doplňkové služby V rámci realizace bezhotovostních úhrad mohou účastníci poskytovat doprovodné služby s cílem uspokojit konkrétní očekávání klientů. Tyto služby se nazývají Additional Option services (AOS = doplňkové služby). Jsou definovány dva typy doplňkových služeb: •
Doplňkové služby poskytované bankami svým klientů jsou služby přidané hodnoty, které jsou založeny na základních platebních systémech. Tyto doplňkové
služby
jsou
výhradně
záležitostí
bank
a
jejich
klientů
v konkurenčním prostředí. •
Doplňkové
služby
poskytované
místními,
národními
a
evropskými
společenstvími bank, jako je užívání dodatkových datových prvků v XML standardu UNIFI (ISO 20022). Zavedení doplňkových služeb nesmí vytvářet soutěžní bariéry. Jsou součástí tržního prostředí a měly by být vytvářeny a vyvíjet se podle potřeb trhu.
49
5 Inkaso Pracovní skupina pro přímá inkasa vznikla v roce 2004. V pracovní skupině pracuje okolo 40 zástupců bank ze 16 zemí včetně zástupců ECB, SWIFT, Evropské komise a FBE.
Přímé inkaso SEPA (Direct debit - SDD), ve formě představované EPC, může být definováno jako platební metoda, kterou je debetován účet plátce na základě iniciativy příjemce a na základě předschváleného mandátu – svolení k inkasu.
Při zavádění inkasa však probíhají stálé debaty. Ty spočívají v tom, jakým způsobem provádět inkasa, neboť existují dva způsoby. Jeden způsob, který je standardem právě v České republice a druhý způsob, který je běžný ve světě. V České republice se jedná o způsob, kdy dlužník vydá souhlas k inkasu své bance. V ostatních zemích vydává dlužník souhlas s inkasem přímo věřiteli. Hlavní rozdíl mezi inkasem prováděným v České republice a nové formě SEPA spočívá ve skutečnosti, že systém inkasa SEPA neobsahuje žádné ověření mandátu bankou pláce. Banka plátce tudíž předpokládá, že inkasní příkaz je v pořádku a neověřuje jeho oprávněnost. Systém je založen na velké důvěře mezi plátcem a příjemcem. Systém inkasa však dává plátci pro provedení debetu možnost vznést námitku, na jejíž základě je platba vrácena plátci (tento způsob předávání mandátu se nazývá „Open model“). Ovšem žádost o vrácení platby nemusí být za určitých okolností úspěšná, například stane-li se mezitím účet příjemce insolventním.
Co do počtu takovýchto typů transakcí vede Německo, kde za rok se tímto způsobem provede více než bilion transakcí. Inkaso je používáno ke stejným účelům jako v České republice, tj. především k platbám za energie, či platby za komunikace, tedy ze strany institucí vůči jejich klientům. Postup je však takový, že klient sdělí číslo svého účtu svému dodavateli, a ten informuje danou banku, tedy banku, které má být zaplaceno, o tom, že mu byl udělen souhlas k debetování účtu klienta. Banka klienta, která má zajistit odepsání prostředků z klientova účtu, na rozdíl od způsobu aplikovaného v České republice, žádnou informaci o povolení k inkasu nemá a nepotřebuje. Německému způsobu provádění inkas se
50
říká „creditor´s mandate“, způsobu provádění inkas v naší republice se říká „debtor´s mandate“. Zástupci České republiky se snaží přesvědčit ostatní kolegy, že způsob inkasa prováděný v České republice je mnohem bezpečnější, neboť banka plátce může zkontrolovat, zda její klient skutečně udělil někomu souhlas s debetováním svého účtu a současně umožňuje tyto kontroly více automatizovat. Zavedení modelu, který je běžný v České republice by znamenal úpravy mnoha smluvních vztahů, a mnoho jednorázových nákladů a to pravděpodobně vyšších, než když se zavedou úpravy provádění inkas v České republice.
V návaznosti na výše uvedené tabulka č. 4 popisuje základní rozdíly ve zpracování inkas v České republice a SEPA inkas.
Tabulka č. 4: Porovnání inkas v České republice a SEPA inkas České inkaso
SEPA Inkaso
•
Plátce dává mandát své bance
•
•
Jedna výměna informací s bankou •
Několik
ze strany příjemce platby
strany příjemce platby
informací
s bankou
•
Provozně operativnější
•
Administrativu a kontrolu provádí •
Poměrně
banka plátce
bankovního účtu příjemce platby
•
Nesnadná
realizace
•
Plátce dává mandát příjemci platby
změny •
bankovního účtu příjemce platby
ze
Náročný systém na realizaci platby jednoduchá
změna
Minimální doba splatnosti faktur 31 dní
•
Na požadavek plátce automatické vrácení inkasované částky i po několika týdnech
•
Zvýšená
a
trvalá
kontrola
bankovního účtu •
Neustálý reklamační proces
Zdroj: SIMON, Ondřej. Co očekávají od SEPA korporátní klienti, konference SEPA: měnící se svět platebních služeb, 22. 10. 2008
51
Inkaso je poskytováno ve dvou schématech: •
První je zaměřeno na inkasování prostředků korporacemi od spotřebitelů (B2C – business to customer, také core schéma)
•
Druhé je zaměřeno na inkasování prostředků v rámci korporátní sféry (B2B business to business).
Časový harmonogram implementace inkas SEPA : •
15. května 2008 - schválení Souboru pravidel pro přímá inkasa SEPA verze 3.1 (již implementována ve směrnici PSD) pracovní skupinou SPSWG.
•
9. června 2008 - předání Souboru pravidel pro přímá inkasa SEPA verze 3.1 a Souboru pravidel pro Inkasa B2B SEPA verze 1.0 na EPC Plenary.
•
24. června 2008 - předpoklad schválení obou Souborů pravidel EPC Plenary
•
1. listopad 2009 - směrnice PSD musí být implementována ve všech zemích EU, což je předpoklad pro nejzazší termín pro implementaci Souboru pravidel pro C2B verze 3.1; inkasa B2B mohou být implementována dříve nezávisle na implementaci PSD.
Například Finsko oznámilo, že firemní klienti jejich bank nebudou přistupovat ke Core SDD modelu C2B, ale pouze k B2B modelu, jinak budou dodržovat současný finský model.
5.1 Náležitosti pro zpracování přímého inkasa Přímá inkasa jsou řízena belgickým právem. Tak jako u bezhotovostních plateb, musí být podepsána přístupová smlouva (agreement adherance). Zmocnění k inkasu SEPA musí být v souladu se zákony země, ve které je inkaso prováděno. Proto také bylo učiněno doporučení, aby zmocnění byla dvojjazyčná, tj. v angličtině podle originálu schváleného EPC a v jazyce dané země. Smlouva banky plátce s plátcem a smlouva banky příjemce s příjemcem musí být v souladu s obchodními podmínkami dané banky, které se nesmí lišit od souboru Pravidel. Náležitosti zmocnění k přímému inkasu SEPA jsou uvedeny v příloze č. 3.
52
Zmocnění k přímému inkasu: •
Uzavírá jej plátce přímo s příjemcem; musí být podepsáno majitelem účtu (plátcem) nebo zmocněnou osobou.
•
Plátce by měl zásadně umožňovat inkaso pouze z účtu vedeného v EUR z důvodu zamezení kurzových rizik v případě reklamací.
•
Příjemce je povinen zmocnění po celou dobu platnosti tohoto zmocnění uchovávat k případnému řešení reklamace a po skončení platnosti archivovat v souladu s archivačním zákonem příslušné země, rovněž tak všechny změny nebo jeho zrušení.
•
Příjemce předává předepsané informace ze zmocnění k inkasu své bance a ta je povinna je předat bance plátce.
•
V rámci zvláštních podmínek banky (AOS – není povinností banky), si může banka plátce nechat odsouhlasit uvedené údaje přímo plátcem, rovněž tak v rámci zvláštních podmínek banka příjemce na základě informace od banky plátce může předat příjemci informaci o akceptaci zmocnění k přímému inkasu plátcem.
•
Platnost zmocnění k přímému inkasu zaniká automaticky v případě nezaslání žádné výzvy k inkasu po dobu 36 měsíců.
•
Zmocnění k přímému inkasu SEPA může být jednorázové nebo bez omezení doby platnosti, musí být vždy uvedeno, o jaký typ se jedná.
Pro zpracování inkasa je třeba zadat identifikační číslo, což je unikátní číslo, dle kterého plátce automaticky rozpozná příjemce a zároveň číslo, které je kontrolované systémem na předepsanou kontrolu, obdobně jako IBAN. Každá země se měla rozhodnout, jaký druh identifikace použije. Návrh České bankovní asociace je použít osobní číslo pro soukromé osoby, IČ nebo DIČ pro firmy (viz dále uvedený obrázek). Příjemce musí používat toto číslo ve všech transakcích v rámci přímých inkas SEPA. V každé zemi bude existovat centralizovaný registr, kde bude možné ověřit si totožnost příjemce.
53
Obrázek č. 3: Identifikace příjemce – složení kódu
Zdroj: ŠRÁMKOVÁ, Helena. Konference IIR 20. 5. 2008
5.2 Detailní popis zpracování přímého inkasa Při procesu zpracování inkas vystupují vždy příjemce, plátce, banka příjemce a banka plátce. Základní schéma procesu zpracování inkasa je uvedeno níže.
Schéma č. 3: Proces zpracování inkas SEPA
Zdroj: ŠRÁMKOVÁ, Helena. Konference IIR 20. 5. 2008
Účastníci zpracování přímých inkas: Příjemce (Creditor) = je právnická nebo fyzická osoba, která inkasuje a archivuje podepsaná zmocnění k přímému inkasu SEPA.
54
Banka příjemce (Creditor´s bank) = je banka, která vede účet příjemce a zprostředkovává výzvu k inkasu a připsání peněžních prostředků na účet klienta. Banka plátce (Debtor´s bank) = je banka, která vede účet, který má být zatížen na základě výzvy k inkasu. Plátce (Debtor) – právnická nebo fyzická osoba, která podepsala zmocnění k inkasu SEPA. CSM = automatizované clearingové centrum, které provádí zúčtování a vypořádání mezi účastníky procesu. Má rovněž připravovat faktury pro zúčastněné banky na vyúčtování poplatků za provádění přímých inkas SEPA včetně jejich automatického zaúčtování. Zprostředkující banka = může nabízet a provádět servis bance plátce nebo příjemce, která není přímým účastníkem clearingového centra.
Jednotlivé postupy pro zpracování přímých inkas SEPA se liší podle typu. Je třeba odlišovat inkasa SEPA typu B2C a inkasa SEPA typu B2B.
Rozdíl spočívá
v typech účastníků, jež jsou do procesu zahrnuty. U B2C se jedná o inkaso mezi fyzickou osobou a korporacemi (firmami); u B2B se jedná o inkaso mezi dvěma korporacemi (firmami).
5.2.1 Pravidla pro provádění přímých inkas SEPA B2C •
Plátce musí nejprve podepsat zmocnění k přímému inkasu SEPA (tzv. mandate) a předat je příjemci.
•
Příjemce zasílá prostřednictvím své banky plátce tzv. „Pre-Notification“ nejpozději 14 dní před zasláním první výzvy k inkasu. Zároveň musí být uvedeno (povinná náležitost), zda se jedná o první výzvu k inkasu nebo zda se jedná o jednorázovou výzvu k inkasu.
•
Vlastní výzvu k inkasu zasílá příjemce zpravidla 5 dnů před splatností inkasa, nejdříve však 14 dní (u první výzvy), nejpozději však 2 dny před splatností. Výzva je vždy doplněna základními údaji ze zmocnění k přímému inkasu SEPA.
•
Vypořádání přímého inkasa, tj. zatížení účtu plátce a připsání inkasované částky probíhá v jeden den, pokud se jedná o den bankovní. V případě
55
státního svátku může dojít k posunutí splatnosti o 1 den. Vypořádání se uskutečňuje výhradně v měně EUR. •
Banka příjemce zašle výzvu bance plátce a současně předúčtuje požadovanou finanční částku s předepsanou splatností ve prospěch účtu příjemce.
•
Banka plátce zatíží účet plátce předepsanou splatností, pokud účet, který klientovi vede, není klientem zablokován proti inkasům a je na účtu dostatečné krytí. Nejsou-li splněny tyto podmínky, zasílá bance příjemce zprávu „Reject“, aby banka příjemce měla dostatek času na odúčtování již připsané platby. V případě jiných např. technických důvodů pro odmítnutí výzvy k inkasu, je možné zaslat do 5ti dnů po datu splatnosti zprávu „Return“.
•
Přesto, že účet plátce splňoval všechny podmínky pro provedení přímého inkasa, může plátce požádat do 8 týdnů od odepsání platby z účtu o vrácení finančních prostředků (Refund) a to bez udání důvodů. Finanční prostředky musí být vráceny neprodleně, nejpozději 2 dny po předložení žádosti a s valutou, kterou byl účet zatížen.
•
S uvedením důvodu může dále požádat o vrácení odúčtované částky do 13ti měsíců ode dne odúčtování. V tomto případě situaci banka řeší jako reklamaci. Peněžní prostředky se vrací v případě, že inkaso bylo provedeno na základě neautorizovaného zmocnění k inkasu. Klient musí obdržet finanční prostředky s valutou odúčtování nebo obdržet náhradu úroků. Mezi bankami se budou vyrovnávat úroky na základě výpočtu – kurz EONIA platný 1. den v měsíci, kdy došlo k odúčtování x počet dní/360 (rok je brán jako 360 dnů a měsíc má stanoven 30 dnů).
Pro přímá inkasa jsou určeny všechny běžné klientské účty, není-li klientem předem určeno jinak; doporučení je provádět přímá inkasa pouze z účtů vedených v EUR.
5.2.2 Zpracování SEPA inkasa mezi právnickými osobami B2B •
Zmocnění k přímému inkasu SEPA (tzv. mandate) uzavírá budoucí plátce přímo s příjemcem. Jedná se vždy o vztah mezi právnickými osobami, nesmí být využíváno klientem - fyzickou osobou.
•
Plátce zároveň dává souhlas své bance k provádění konkrétních inkas.
56
•
Příjemce zasílá avízo tzv. Pre-notification 14 dnů před splatností plátci (např. faktura), není-li dohodnuto jinak.
•
Výzvu k inkasu zasílá příjemce prostřednictvím své banky bance plátce nejpozději 1 den před splatností inkasa, nejdříve však 14 dnů předem. Vypořádání probíhá stejně jako u B2C, tzn. ve stejný den, který byl předepsán příjemcem.
•
Banka plátce nikdy žádost o inkaso neautorizuje bez předchozího souhlasu plátce k inkasu nebo bez souhlasu plátce na základě upozornění od jeho banky o došlé výzvě k inkasu. Musí však neprodleně informovat banku příjemce o neprovedení inkasa.
•
Při provádění těchto inkas nemá plátce možnost žádat vrácení finančních prostředků (Refund).
•
Pro provádění těchto inkas nemusí být zároveň podepsána přístupová smlouva (Adherance Agreement) pro provádění přímých inkas SEPA, tuto možnost například využije Finsko.
5.2.3 Důvody neprovedení/stornování přímého inkasa Důvody pro neprovedení inkasa se vztahují pro oba typy zpracování (jak tedy B2C tak i pro B2B): •
Reject – zamítnutí transakce – k zamítnutí může dojít z těchto důvodů: o technické důvody zjištěné bankou příjemce, CSM nebo bankou plátce (neplatný formát, nesprávný IBAN apod.); o banka plátce nemůže uskutečnit inkaso z různých například technických důvodů.
•
Refusal – žádost plátce o zrušení transakce před jejím provedením z jakéhokoliv důvodu na základě přesně dohodnutých pravidel mezi plátcem a jeho bankou. Netýká se situace, kdy plátce dal příkaz své bance, aby nepovolila žádná přímá inkasa z jeho účtu. Jestliže však dojde ke zrušení transakce následně po tom, co již proběhla, Refusal se mění na Refund.
•
Refund – refundace – žádost plátce o refundaci přímého inkasa v případě jak autorizovaného, tak neautorizovaného inkasa. Žádost o refundaci musí být zaslána bance plátce po zúčtování inkasa.
57
•
Return – zrušení inkasa, které bylo iniciováno bankou plátce po jejím provedení. Musí se provést do 5 bankovních dnů po datu jeho provedení. U inkasa B2B musí být tato operace provedena do 2 dnů.
•
Reversal – jedná se o vrácení finančních prostředků v případě, že inkaso bylo již zaúčtováno a zároveň bylo zjištěno, že nemělo být provedeno. Banka plátce je povinna zpracovat Reversal iniciovaný bankou příjemce. Banka příjemce tuto povinnost nemá. Může se například jednat o chybu příjemce, který může zaslat peníze zpět sám.
•
Revocation – žádost příjemce dočasně odvolat výzvu k inkasu do data dohodnutého s plátcem.
•
Request for cancellation – žádost banky příjemce o zrušení transakce ještě před jejím zaúčtováním CSM.
58
6 Platební karty Platby SEPA prostřednictvím platebních karet budou probíhat podle zásad, kterým se budou muset přizpůsobit jak vydavatelé, příjemci, kartové systémy i provozovatelé. Základním cílem je sjednocení podmínek pro používání platebních karet v rámci EU. Klient by měl být zatížen srovnatelným poplatkem za vydání platební karty a za transakce provedenou touto platební kartou. Provedené transakce by měly být všude stejně rychle zaúčtovány. Platební karty by měly být akceptovány na každém terminálu, u každého obchodníka v rámci EU. Pravidla připravila EPC a označují se jako rámec SEPA pro platební karty (SCF).
Charakteristika plateb SEPA uskutečňovaných prostřednictvím platebních karet: •
Držitelé karet mohou provádět transakce jednou platební kartou napříč celou eurozónou. Omezení se vztahuje pouze na platební karty, které obchodníci nepřijímají.
•
Držitelé a obchodníci budou moci prostřednictvím platební karty jednotným způsobem provádět a přijímat platby v celé eurozóně.
•
Zpracovatelé platebních karet si budou moci konkurovat a nabízet své služby v celé eurozóně. Díky větší konkurenci budou služby spolehlivější a levnější.
Od 1. ledna 2008 platí, že nově vydávané platební karty v EU by měly obsahovat čip a PIN. Ne všechny země s tímto již započaly. První země by měly být země eurozóny a postupně pak všech 31 zemí EU (respektive EHP), protože se zavázaly k SEPA přistoupit. Některé země, jako jen třeba Norsko nebo Holandsko, ještě nezačaly.
Naopak Česká republika má nejen převedeny všechny platební karty, ale i většinu bankomatů a platebních terminálů. Na konci roku 2010 by měl být dosažen konečný cíl SEPA a všechny karetní systémy by pak měly odpovídat standardu EMW (Europay MarsterCard Visa Standard). U platebních karet, které budou splňovat pravidla SEPA, nebudou existovat rozdíly mezi jejich použitím v tuzemsku nebo v jiné zemi patřící do oblasti SEPA. Pravidla se týkají pouze plateb prováděných prostřednictvím platební karty v euru. Pravidla jsou formulována volně. Mezinárodní typy
59
debetních karet Maestro a VISA Elektron jsou s novými pravidly již kompatibilní. Nicméně karetní systémy, které budou využívat standardy SEPA pro transakce, musí být povinně certifikovány z hlediska definovaných pravidel. Od 1. ledna 2010 budou muset těmto pravidlům vyhovovat všechny typy běžných platebních karet v oběhu. SEPA pravidla musí splňovat všechny bankomaty a POS terminály.
Podle současných informací by výsledkem měl být evropský systém (analogicky k systému Visa či MasterCard) se samostatnou ochrannou známkou (logem) pro vydávání debetních karet k účtu s evropským číslem (IBAN), fungující na bázi čipové technologie EMV s povinnou autentizací držitele karty pomocí PIN, případně jiné moderní autentizační metody. Z hlediska bezpečnosti vyplývá využití nejlepší technologie – čipu, tzn. karta bez magnetického proužku. Magnetický proužek je totiž nejčastějším terčem podvodných manipulací, což není optimální, avšak oproti Evropě, jsou v ostatních částech světa rezervovaní k přístupu k čipové technologii. Relativně nízké ztráty ve srovnání s vysokými investicemi, které vyžaduje technologický přechod na čip, nezaručují ekonomicky přijatelnou dobu návratnosti. Pokud by došlo k vydávání pouze čipových platebních karet, znamenalo by to, že tyto platební karty by byly mimo Evropu nepoužitelné. Proto jsou v současnosti vydávány tzv. hybridní karty, které obsahují jak magnetický proužek, tak i čip. Mezi evropskými držiteli karet byl proveden průzkum30, který ukázal, že až 80 % držitelů chce svou platební kartu používat kdekoli v Evropě stejným způsobem jako ve své zemi. Tuto studii provedla společnost MasterCard. Do studie se zapojilo 180 velkých, středních a malých maloobchodních firem společně s 3.000 držiteli debetních karet z Belgie, Francie, Německa, Nizozemska, Polska a Velké Británie. Jedním z hlavních zjištění byl fakt, že pouze 16 % obchodníků někdy slyšelo něco o SEPA.
30
Zdroj:
ŠEDÝ,
Pavel.
Podpoří
zavedení
SEPA
používání
platebních
karet,
dostupný
http://www.finexpert.cz/Platebni-karty/Podpori-zavedeni-SEPA-pouzivani-platebnich-karet/sc-68-sr-1-a18755/default.aspx, dne 1. 10. 2008.
60
z
Po vysvětlení pojmu SEPA byla více než polovina (52 %) respondentů přesvědčena, že to bude mít dobrý dopad do jejich činnosti. 37 % obchodníků se však domnívá, že jim SEPA nic nepřinese a dokonce 4 % si myslí, že SEPA bude mít negativní vliv na jejich činnost. Obchodníci předpokládají, že zavedení SEPA bude spojené se snížením nákladů. Očekávají, že se sníží poplatky za transakce (48 %), že bude k dispozici větší výběr poskytovatelů (43 %) a že díky tomu dojde ke snížení konečných nákladů týkajících se zpracování platebních karet (42 %). Téměř polovina (47 %) obchodníků se domnívá, že v důsledku zavedení SEPA bude více evropských spotřebitelů platit v zahraničí debetní kartou, což by mohlo zvýšit příjmy obchodníků. Tento názor zastávají nejvíce obchodníci z Polska (67 %) a Nizozemska (63 %). Často však obchodníci dávají přednost úhradám v hotovosti než platebním kartám (49 % ku 29 %). Je to způsobeno zejména nedostatkem transparentnosti a schopnosti obchodníka přesně identifikovat všechny skryté náklady spojené s hotovostní úhradou (náklady na přepravu a manipulaci s hotovostí, podvody, krádeže, poplatky). Málokterá firma má opravdu dobrý přehled o nákladech spojených s hotovostí. Oproti tomu náklady spojené s debetními kartami jsou podstatně průkaznější a na výpisech z účtu jsou zřetelně popsány. Kromě toho by obchodníci rádi uvítali: •
Zvýšení rychlosti drobných transakcí;
•
Nové programy podpory;
•
Věrnostní programy pro držitele debetních karet;
•
Nové služby v oblasti získávání dat.
Je velmi pravděpodobné, že poté co vejde ve známost pojem SEPA, užitek a výhody, zdvojnásobí se četnost používání platebních karet. Držitelé debetních karet se dělí na dvě skupiny: •
První skupina má za to, že za zavedení zóny SEPA budou mít prospěch především banky 34 %.
•
Druhá skupina souhlasí s tím, že prospěch budou mít i samotní držitelé karet 33 %.
61
Důležitá informace, která vyplynula z průzkumu, je ta, že se celých 40 % držitelů karet spoléhá na to, že informace o zóně SEPA jim sdělí banky. 34 % držitelů karet naopak spoléhá na to, že informace získá hlavně od asociace spotřebitelů.
Interchange fee a další změny Požadavky pro oblast platebních karet SEPA definovala ECB v prosinci roku 2006. Mimo jiné požaduje sjednocení tzv. interchange fee31 pro všechny země EU a jejich zveřejnění na webu. Dále požaduje, aby kartové asociace zcela upustily od poplatků za licence pro vydávání a přijímání platebních karet v jiných zemích EU (tzv. cross-border issuing a acquiring). Rovněž se hodně diskutuje otázka jednotného evropského kartového schématu jako alternativy k platebním kartám vydávaným pod ochrannými známkami karetních asociací. Bude velmi náročné, aby v roce 2010 bylo zajištěno splnění podmínek principu „any card, any terminal“. Existují obchodní závazky, smlouvy, ekonomické vazby a v řadě zemí využívají obchodníci princip multiacquiringu (více terminálů pro různé vydavatele karet). Komplikovaná je též komunikace s kartovými asociacemi, které volí určitou zdržovací taktiku a brání vysokou úroveň interchange fee, aby udržely zájem bank vydávat právě jejich platební karty.
31
Interchange fee lze definovat jako výměnný poplatek. Poplatek platí banka, která má smlouvu o přijímání
platebních karet s obchodníkem a vydavatelem karty. Slouží na úhradu nákladů a rizik spojených s používáním platebních karet. Jeho výše se pohybuje obvykle mezi 0,5 až 1,2 % z částky transakce a liší se podle typu karty (VISA, American Express a podobně), druhu karty (debetní, kreditní) a země. Interchange fee tvoří asi polovinu poplatku, který za akceptaci karet platí obchodník své zúčtovací bance (přibližně 1 až 3 %). Poplatek za akceptaci karet slouží zúčtovací bance na úhradu nákladů spojených s platbami kartami (autorizace transakcí, nákup platebních terminálů, rizika atd.). Zdroj: JUŘÍK, Pavel. Kartové
poplatky
v Austrálii
a
Evropě,
dostupný
z
http://www.bankovnipoplatky.com/media-a-
poplatky/kartove-poplatky-v-australii-a-v-evrope-ihnedcz-925/, dne 6. 12. 2008.
62
7 Hotovost Skupina pro hotovost funguje od října 2004. Počet účastníků se pohybuje mezi 15 až 20 členy, členy jsou zástupci ECB a Evropské bankovní federace. Několikrát do roka skupina zasedá společně s jinými organizacemi EU, které se zabývají hotovostí. Jde například o Výbor pro bankovky ESCB32, European Security Transportation Association, Euro Cash User Group.
Pracovní skupina pro hotovost řeší požadavky evropského bankovního sektoru v oblasti hotovostních operací s eurem a služeb poskytovaných Eurosystémem. Činnost skupiny se dále zaměřuje na zvyšování efektivnosti hotovostních transakcí v euru a všechny procesy v rámci řetězce vydávání, zpracování a navrácení hotovosti do oběhu.
Základním dokumentem je rámec Single Euro Cash Area – SECA. Ten se dotýká eurových hotovostí v zemích eurozóny, ale má vliv i na členské země EU, které doposud
nemají
zavedenu
měnu
euro.
Implementace
je
monitorována
prostřednictvím národních hotovostních plánů. Zmíněný rámec vznikl v důsledku různorodé národní infrastruktury v oblasti distribuce a redistribuce hotovosti. Dále je třeba uvést, že SECA má odlišné cíle než SEPA. Cílem SEPA je zavedení nových pravidel pro bezhotovostní platební nástroje, zatímco v případě hotovosti takový nástroj již existuje a je zaveden. Je to euro, které je jediným existujícím pravým panevropským platebním prostředkem. Jedná se tedy o opak SEPA, nástroj již existuje, jde jen o to sjednotit jednotlivé aktivity zemí s tímto platebním nástrojem.
Zjednodušeně řečeno, SECA má za úkol odstranit právní překážky pro zpracování bankovek a mincí dosud existujících v EU. Cílem je snížit náklady spojené s používáním a zpracováním hotovosti, zvýšit bezpečnost a snížit rozsah používání hotových peněz při provádění plateb.
32
ESCB – Evropský systém centrálních bank, který se skládá z Evropské centrální banky a národních
centrálních bank (NCB) všech členských států EU bez ohledu na to, zda zavedly, nebo nezavedly euro.
63
Cílový model definuje spolupráci mezi bankami a centrálními bankami týkající se manipulace s hotovostí.
Manipulace centrální banky s bankovkami a mincemi
bude stejná ve všech zemích eurozóny, což se projeví i ve způsobu přijímání, vydávání a převozu hotových peněz. Bude zkrácen celý proces transportu, třídění, skladování, vydávání hotovostí včetně recyklačního oběhu, což zvýší efektivnost a bezpečnost manipulace s penězi. Proces sjednocení bude však trvat několik let.
Současná právní úprava v této oblasti nemůže být přizpůsobena prostředí SEPA. Není možné totiž využívat přeshraniční sourcing zpracování hotovosti včetně transportu a to pro řadu právních omezení v jednotlivých zemích. Proto požadavky na změny zahrnují: •
Přeshraniční přístup k peněžním službám národních centrálních bank bez ohledu na národní hranice;
•
Dostatečnou hustotu poboček centrálních bank;
•
Srovnatelné, harmonizované služby v oblasti dotací a odvodů mincí a bankovek přizpůsobené požadavkům bank;
•
Možnost rychlé výměny informací mezi centrálními bankami a bankami;
•
Sjednocení otevírací doby centrálních bank atd.
Důležitým krokem je aktivní zapojení bank do akcí zaměřených na omezení používání hotovosti v platebním styku. Zároveň bude zahájen dialog se třetími stranami, které jsou zapojeny do manipulace s hotovostí (přepravci, obchodníci). Byl již zahájen proces vytváření standardů týkajících se především testování bankovek a mincí, vč. certifikaci zařízení pro recyklaci EUR hotovosti. Jednotlivé standardy by měly být zpracovány pro všechny fáze zpracování hotovosti (balení, bezpečnostní standardy pro přepravu atd.).
Problémem zůstává nadále skutečnost, že hotovost je stále nejpopulárnější platební nástroj pro drobné částky a to i přes skutečnost, že patří k nejdražším platebním nástrojům. Odhaduje se, že v současnosti v EU, proběhne každý rok 360 miliard transakcí (ve srovnání s bezhotovostními transakcemi – 70 miliard),
64
zatímco celkové náklady na jeden rok pro ekonomiky EU lze spolehlivě odhadnou na 0,4 až 0,6 % HDP, tedy ne méně než 50 miliard EUR.
Do roku 2010 mají být implementovány další nástroje SEPA: inkaso, bezhotovostní úhrady, platební karty. Zavedení a standardizace těchto nástrojů by mělo přispět ke snížení využívání hotovosti.
65
8 Zavedení SEPA v České republice V roce 2004, kdy byla reformována EPC, se Česká bankovní asociace rozhodla pro členství. Členem se stala pak v pololetí roku 2004, krátce po vstupu České republiky do EU. Členství v EPC je spojeno s vysokými členskými příspěvky, ale na druhou stranu je k dispozici řada konkrétních výstupů. Do roku 2007 se příspěvek pohyboval kolem 35.000 EUR, na rok 2007 bylo schváleno přibližně 50.000 EUR. Zároveň ČBA připravuje řadu překladů těch nejzákladnějších dokumentů a spolupracuje s ČNB.
Jak již bylo uvedeno v předešlých kapitolách této práce, došlo před několika lety k určitému přeskupení pracovních skupin, co do jejich počtu i pracovní náplně. Česká bankovní asociace (ČBA) má své zástupce ve třech pracovních skupinách, kteří jsou zároveň oficiálními zástupci Slovenské bankovní asociace (SBA). Slovenská bankovní asociace má totiž pouze jednoho svého zástupce v jedné pracovní skupině, který zároveň reprezentuje Českou bankovní asociaci. Jedná se o tyto skupiny: •
Pracovní skupina pro standardy (zástupce ČBA Helena Šrámková, která se účastní od začátku roku 2005);
•
Pracovní skupina pro platební karty (zástupce ČBA Petr Skok);
•
Pracovní skupina pro hotovost (zástupce ČBA Karel Vítkovský);
•
Pracovní skupina SEPA Payment Schemes (zástupce SBA J. Tencer).
Nejaktivnější je skupina pro standardy, která zastřešuje bezhotovostní úhrady a inkasa. Zejména u inkas probíhá velká diskuse, neboť Česká republika nabízí bezpečný způsob zpracování inkas. České banky se snaží, aby byly schopny nabízet SEPA přímé inkaso od 1. listopadu 2009. Velkou výhodou pro naši republiku je, že se čeští odborníci mohou podílet na interpretaci směrnice. V souvislosti s ní totiž existovala řada interpretačních nejasností, proto se Evropská bankovní federace rozhodla vytvořit pracovní skupinu, která vede dialog s Evropskou komisí o konkrétní interpretaci jednotlivých sporných článků. Tuto skupinu tvoří 15 bankovních expertů, kteří se
66
nepravidelně scházejí a připravují příslušné materiály. V této skupině, jako jediný z neeurových zemí, působí i zástupce ČBA Martin Kadorík. Zavedení směrnice PSD bude mít dopad i do dosavadní praxe v České republice.
8.1 Implementace směrnice v České republice Česká republika jako ostatní země musí směrnici PSD implementovat do 1. listopadu 2009. Změny, které nastanou po implementaci směrnice do právního řádu České republiky, lze shrnout do několika bodů: •
Novým hráčem na poli platebních služeb bude platební instituce, která bude moci přijímat splatné prostředky od veřejnosti na platební účet. V České republice existuje celá řada subjektů, které budou podléhat ustanovením uvedeným ve směrnici PSD. Jedná se například o mobilní operátory (Vodafone, Telefónica O2, T-Mobile), Sazka, Česká pošta, event. stavební spořitelny, pokud budou mít za cíl poskytovat platební služby. V tomto případě budou muset požádat o registraci, nebo o výjimku platební instituce a splňovat požadavky hlavy II směrnice PSD.
•
Daná pravidla se nevztahují jen na spotřebitele, ale i na drobné podnikatele.
•
Pravidla omezující možnost účtovat poplatky za informace a plnění povinností (nápravná a preventivní opatření).
•
Je stanovena závazná úprava frekvence a způsobu sdělování informací a zároveň pravidla pro změnu smlouvy a její výpověď.
•
Je stanovena větší odpovědnost poskytovatelů platebních služeb při provádění transakcí (spotřebitel nese spoluúčast do výše 150,- EUR), navíc důkazní břemeno je zpravidla na straně poskytovatele platebních služeb.
•
Nová pravidla u inkas, kdy je možnost odvolání bianco autorizované platby.
•
Zkrácení lhůt pro provedení transakcí v tuzemském platebním styku, kdy největší dopad se očekává teprve po zavedení eura a dle směrnice PSD obecně od roku 2012.
Při zavádění směrnice PSD do právního řádu České republiky existují rozdílné přístupy v interpretaci jednotlivých částí směrnice. Na jedné straně je výklad ČNB a Ministerstva financí ČR (MF ČR) jako zákonodárce a na druhé straně vystupuje
67
Česká bankovní asociace (ČBA), která zastupuje poskytovatele platebních služeb. Rozdílné názory se projevují například při aplikaci: 1. Diskrecí – rozsah působnosti směrnice: Názor ČNB a MF ČR: S ohledem na diskreci v PSD se chystají aplikovat právní úpravu též na tzv.1-leg transakce (platby do/z mimoevropského zahraničí nebo v mimoevropské měně, tedy až na výjimky jako je např. princip SHA – sdílené poplatky a lhůty připsání, ta by byla až D + 1). Tato pravidla by měla být aplikována ve všech případech, kde není zjevný důvod je neimplementovat. Názor ČBA: Naproti tomu ČBA požaduje pravidla PSD neaplikovat na 1-leg transakce s ohledem na nutnost harmonizovat pravidla v rámci EU. Hlavním argumentem ČBA je odvolávka na jeden z hlavních cílů PSD, a to odstranění všech
bariér
jednotného
vnitřního
trhu
v Evropě,
mimo
jiné
cestou
implementace harmonizovaných podmínek/legislativy. Můj názor: Nejprve je třeba zajistit aplikaci podmínek v rámci evropského vnitřního trhu. Jakmile vše bude fungovat dle představ a implementace proběhne v naprostém pořádku, je teprve možné zvažovat rozšíření pravidel i na ostatní země/měny. 2. Definice platebního účtu – může zahrnovat i spořicí účty? Názor ČNB a MF ČR: Tyto instituce považují za účty ty účty, kde může dojít kdykoliv případně opakovaně k provedení alespoň jedné platební transakce (např. vkladu hotovosti) na základě smluvního ujednání bez dodatečného souhlasu poskytovatele platebních služeb. Této definici platebního účtu tak vyhovují kromě všech typů běžných účtů i spořicí účty a účty stavebního spoření. Zde je nutno podotknout, že probíhá diskuse i na úrovni Evropské komise. Na základě této definice za účty nejsou považovány tyto typy účtů: účet pro termínované vklady s omezenou dispozicí (nelze vkládat nebo částečně vybírat v průběhu spoření), evidenční účet pro splácení úvěru a revolvingový termínovaný účet (opět za podmínky, kdy v průběhu sjednané doby vkladu nebude možné vkládat či částečně vybírat). Názor ČBA: Naopak ČBA vychází v případě definice platebního účtu z jeho primárního účelu. ČBA je přesvědčena, že platební účet klienta je takový účet, který si klient zřizuje primárně k provádění platebního styku ve prospěch či na vrub ostatních účtů platebního styku, se kterým může volně disponovat. Tudíž 68
tuto definici splňují všechny typy běžných účtů a též některé spořicí účty, pokud nebude omezen platební styk mezi určitými účty (např. omezení pouze na převod mezi běžným účtem majitele a jeho spořicím účtem). Můj názor: I zde souhlasím s vyjádřením ČBA. Dle mého názoru účty pro stavební spoření nesplňují definici běžného účtu z toho důvodu, že na tento účet sice může klient posílat peněžní prostředky, ale nemůže s nimi libovolně provádět platební styk. 3. Přenesení důkazního břemene: Názor ČNB a MF ČR: Obě instituce hodlají implementovat znění směrnice ustanovené v hlavě III.
Vycházejí z předpokladu, že pouze poskytovatel
platebních služeb je technicky schopen a dostatečně kvalifikován předložit patřičné důkazy. Názor ČBA: ČBA požaduje, aby důkazní břemeno se jednostranně nepřenášelo na poskytovatele platebních prostředků. Argumentem jsou problémy v praxi. Např. poskytovatel platebních služeb nemůže prokázat doručení daných informací na papíře – doručenou zásilkou (nikdy nebude stoprocentně průkazný obsah zásilky) a se nebude moci opřít o fikci doručení ani v případě zásilky na doručenku. Můj názor: Je sice pravda, že nejdůležitější informace má k dispozici poskytovatel platebních prostředků, ale ne vše je ze strany poskytovatele platebních prostředků snadno doložitelné. Jedná se například o fikci doručení, která je v praxi bankami velmi často využívána a je definována v obchodních podmínkách příp. ve všeobecných obchodních podmínkách banky. Pro banku či jinou instituci je nemožné prokázat doručení zásilky, a co v dané zásilce má být. Proto by důkazní břemeno mělo být na obou stranách, tedy jak na straně poskytovatele platebních prostředků, tak na straně uživatele platebních prostředků s přihlédnutím k tomu, jaké informace a podklady může daná strana doložit. 4. Okamžité náhrady za neautorizovanou transakci: Názor ČNB a MF ČR: S odkazem na článek 60 směrnice PSD požadují, aby účet příjemce byl kreditován vždy okamžitě poté, co uživatel platebních prostředků nahlásí neautorizovanou transakci a požádá o její okamžitou náhradu. Obě instituce předpokládají, že pokud se následně prokáže, že
69
transakce byla autorizovaná, bude poskytovatel platebních služeb oprávněn zatížit účet uživatele. Názor ČBA: Navrhuje výklad, který uvádí, že poskytovatel platebních služeb je povinen
poskytnout
náhradu
okamžitě
po
ověření,
že
se
jedná
o
neautorizovanou transakci. ČBA navíc vychází z podstaty samotné směrnice PSD, kde článek 60 logicky navazuje na dva předchozí články (čl. 58 oznámení o neautorizovaných nebo nesprávně provedených transakcí a č. 59. důkaz o ověření a provedení platebních transakcí). Tedy nejprve je oznámení uživatele platebních služeb, poté je prozkoumání – opatření důkazů a poslední je až plnění odpovědnosti poskytovatele platebních prostředků. Můj
názor:
V případě,
že
uživatel
platebních
prostředků
nahlásí
neautorizovanou transakci, mělo by dojít nejprve k přešetření situace ze strany poskytovatele platebních prostředků. Na základě analýzy situace by teprve poté mělo dojít k případné náhradě. Tento postup slouží i jako prevence proti podvodům. Čl. 60 směrnice PSD navazuje na dva předchozí články, které v logických krocích popisují stav. 5. Uplatnění statutu spotřebitele i na mikropodnikatele: Názor ČNB a MF ČR: Požadují aplikovat právní ochranu též na tzv. mikropodniky (drobné podnikatele/společnosti s ročním obratem do 2 mil. EUR a max. s 10 zaměstnanci). Vycházejí z požadavku podnikatelských profesních sdružení. Názor ČBA: Naproti tomu ČBA nepožaduje aplikovat žádná ustanovení PSD na mikropodniky zejména s ohledem na problémy v praxi. Jednalo by se o rozšíření klientské segmentace o mikropodniky. Statut mikropodniku se fixuje k době uzavření smlouvy, ale není řešeno, jak a na jakém základě bude docházet ke změnám této smlouvy, pokud nebude daný podnik splňovat parametry pro mikropodnik. Jakým způsobem budou poskytovatelé platebních služeb oprávněni požadovat prokázání, že daný podnik splňuje definici mikropodniku i nadále. Můj názor: Zahrnutí mikropodniků je vlastně rozšířením segmentu, na který se zmiňovaná směrnice vztahuje. Ale praktická část rozšíření segmentu mi chybí ze strany účastníků platebního styku ošetřena. Jedná se o navazující kroky. Jak má finanční instituce provádět kontroly, že mikropodnik splňuje základní kritéria přiřazení do skupiny. Není nikde jasně uvedeno, jakým způsobem bude 70
probíhat evidence těchto klientů, kdo bude zajišťovat a na základě jakých kritérií bude sledovat plnění podmínek definovaných pro mikropodniky. 6. Výpovědní lhůty: Názor ČNB a MF ČR: Opět s odkazem na princip plné harmonizace PSD striktně uplatňují definici podmínek výpovědní lhůty. Podle ustanovení čl. 45 odst. 3 může poskytovatel platebních služeb vypovědět smlouvu s nejméně dvouměsíční výpovědní lhůtou, přičemž uživatel platebních služeb může smlouvu vypovědět kdykoliv, pokud se strany nedohodly na výpovědní lhůtě. Tato lhůta nesmí překročit jeden měsíc. Názor ČBA: Opět nesouhlasí s tímto striktním výkladem. Důvodem je stávající praxe, kdy je možné smluvní vztah ukončit s okamžitou účinností při porušení smluvních či zákonných povinností uživatele (např. v případě podvodu). Ustanovení uvedené ve směrnici PSD by tak zřejmě tuto praxi ukončilo. Můj názor: Na základě mé dosavadní praxe v bankovnictví opět souhlasím s ČBA. Myslím si, že tento striktní výklad způsobí v praxi spoustu problémů. Zejména u úvěrových produktů, kde jedním z opatření bank je to, že je banka oprávněna vypovědět smluvní vztah ihned a učinit pohledávku za klientem za ihned splatnou. Tím banka zabrání dalším škodám vzniklým neoprávněným používáním produktu. 7. Zrušení institutu opravného zúčtování: Názor ČNB a MF ČR: Na základě čl. 77 a ve spojitosti s čl. 75 a č. 86 směrnice PSD a dále na základě ústních konzultací s Evropskou komisí dovozuje ČNB a MF ČR neslučitelnost zákonného institutu opravného zúčtování v České republice s požadavky plné harmonizace PSD.
Právo
zatížit účet klienta v případě chybného zúčtování by mohly upravit všeobecné obchodní podmínky dané instituce. Názor ČBA: Má opět protichůdný názor. ČBA nesouhlasí se zrušením zákonného
institutu
opravného
zúčtování.
Je
přesvědčena,
že
PSD
nestanovuje postup v případě chybného zúčtování ze strany poskytovatele platebních služeb, a tudíž české a slovenské opravné zúčtování není v rozporu se směrnicí. Institut opravného zúčtování se v České i Slovenské republice osvědčil a tím spíše by byl naopak vhodným příkladem k následování ostatními zeměmi.
71
Můj názor: Zde je těžké posoudit tento rozpor. ČNB a MF ČR se odkazují na článek 86 směrnice PSD, který říká, že členské státy nesmí zachovávat ani zavádět jiná ustanovení než ustanovení zmiňované směrnice. Naopak odborníci z řady bank nevidí rozpor mezi vyhláškou ČNB č. 62/2004 Sb., ve které je vtěleno opravné zúčtování v České republice. Proč tedy rušit něco, co již funguje a je s tím dobrá zkušenost?
8.2 Česká republika a implementace jednotlivých služeb Česká republika se velmi úspěšně podílí na spolupráci v rámci projektu SEPA. V následujících kapitolách jsou uvedeny informace týkající se jednotlivých platebních nástrojů SEPA.
8.2.1 Bezhotovostní úhrada Bezhotovostní úhrady jsou nejrozšířenější formou bezhotovostního placení v České republice. Bezhotovostní úhrady využívají především právnické osoby a podnikatelé pro úhradu svých závazků. Na druhé straně je to jeden z nejčastějších nástrojů
používaných
retailovou
klientelou.
Klienti
mají
možnost
využít
jednorázové platby nebo opakující se platby prováděné na základě trvalých příkazů. Příkazy k úhradě mohou být podávány v papírové podobě (tiskopisy) nebo elektronickou cestou (internetové a telefonní bankovnictví, GSM banking).
Lhůty pro úhrady jsou stanoveny zákonem č. 124/2002 Sb. o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku). Uskutečňuje – li se úhrada v rámci jedné banky, je úhrada připsána na účet příjemce týž den, kdy byl účet plátce debetován. V případě mezibankovní úhrady je úhrada připsána na účet příjemce následující den nebo maximálně druhý pracovní den ode dne, kdy byl účet plátce debetován. Mezibankovní úhrada by však neměla přesáhnout tři pracovní dny. V praxi je zpravidla mezibankovní úhrada prováděna v průběhu dvou dnů. Doba mezi předložením příkazu bance a odepsáním z účtu plátce je předmětem smlouvy mezi bankou a jejím klientem. Standardně platí, pokud je platební příkaz předložen v dopoledních hodinách, je účet plátce debetován týž den.
72
V roce 2004 bylo v České republice uskutečněno 410,01 mil. úhrad v celkové částce 60 265,1 mld. CZK33. Bezhotovostní úhrady SEPA v České republice již fungují. Čtyři velké banky se k 28. lednu 2008 aktivně připojily k SEPA platebnímu styku. Jedná se Českou spořitelnu a. s., ČSOB a. s., Komerční banku a. s. a UnicreditBank Czech Republic, a.s. Ostatní banky se připravují k přistoupení a podpisu Smlouvy. Avšak než dojde k zavedení, musí nejprve dojít k úpravám systémů, což v mnoha případech není jednoduché a současně to vyžaduje velké investice.
Seznam bank, které přistoupily k projektu SEPA lze nalézt na internetových stránkách Evropské rady pro platební styk (http://www.ebaclearing.eu/SCTParticipants-N=877a185d-517c-4052-908c-1eb99a373f50-L=EN.aspx#top).
V příloze č. 4 je zobrazen vzorový příkaz k úhradě pro SEPA platbu.
Níže uvedená tabulka zobrazuje jednotlivé poplatky za bezhotovostní zahraniční platební styk – porovnání SEPA plateb s ostatními platbami u vybraných bank. Je však třeba rozlišit několik typů plateb: •
Zahraniční platba – standardní platba
•
SEPA platba
- je bezhotovostní úhrada v měně EUR, kterou je možno
provádět v rámci zemí Evropského hospodářského prostoru (tj. země Evropské unie + Norsko, Lichtenštejnsko, Island) a států, které akceptují SEPA pravidla. Výše této platby a měny obou účtů nejsou omezeny. Účty příkazce i příjemce musí být uvedeny ve formátu IBAN spolu se správným swiftovým identifikačním kódem (BIC) banky příjemce – na platebním příkaze musí být uveden však BIC pobočky vedoucí účet příjemce, nelze použít BIC centrály zahraniční banky. Současně musí být banka příjemce i plátce účastníkem SEPA systému. Jestliže přijímající banka není účastníkem SEPA systému, banky tuto platbu zpracují jako jiný typ zahraniční platby.
33
Zdroj: Blue Book 2007, dostupný z http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk
/modra_kniha/download/modra_kniha_text_2007_srpen.pdf, dne 28. 12. 2008.
73
•
Europlatba – je přeshraniční převod v objemu do 50.000 EUR včetně. Pro tento typ platby se používá vždy poplatek typu SHA. Platba dále musí obsahovat číslo účtu příjemce ve formálně správném tvaru IBAN spolu se správným identifikačním kódem BIC banky příjemce (centrály nebo pobočky). Platba nesmí obsahovat žádné zvláštní instrukce a nesmí být označena jako „Urgent“.
Tabulka č. 5: Porovnání poplatků za zahraniční platební styk v CZK LBBW Bank Příchozí platba
0,9% min. 350 max. 2200
Česká Spořitelna
ČSOB
GE Money Bank
1%, min. 100 1%, min. 150 1%, min. 100 max. 950 max. 1.000 max. 1.000 1% min. 250 1%, min. 220 max. 1.500+ 1%, min. 220 1) max. 1.500 250 max. 1.500
Komerční Banka 0,9%, min. 225 max. 1.095
Raiffeisenbank
UniCredit Bank
1%, min. 300 max. 1.000
0,9%, min. 200 max. 1.500
Odchozí 0,9% min. 500 0,9% min. 250 1%, min. 300 0,9 %, min. 250 2) 3) platba max. 2.200 max.1.500 max. 1.500 K max. 1500 Příchozí SEPA platba 200 100 150 145 200 Odchozí SEPA platba 220 500 195 250 Příchozí Euro platba 200 100 200 200 Odchozí Euro 220 4) platba elektronicky 220 250 1) Plus je připočítáván poplatek 200 CZK za platební příkaz přijatý písemně. 2 K poplatku jsou ještě započítány poplatky dle toho, jakým způsobem byl platební příkaz podán např. 600 CZK při zadání platby na papírovém nosiči. 3) Plus je připočítáván poplatek 300 CZK za platební příkaz přijatý písemně. 4) V případě zadání příkazu na pobočce je poplatek 1%, min. 220 , max. 1.500 CZK.
Zdroj: Vlastní průzkum sazebníků bank k 1. 1. 2009
8.2.2 Inkaso Využívání inkasní formy placení je v České republice běžně používáno k provádění určitých druhů plateb a to zejména za energii, telekomunikační poplatky, případně pro splátky z kreditních karet či úvěrů.
Podmínkou je předchozí mandát plátce, v němž plátce specifikuje číslo účtu příjemce a maximální částku, která může být odepsána z jím stanoveného účtu. Banka plátce neprověřuje, zda existuje dohoda, týkající se mandátu mezi plátcem a příjemcem.
74
Na rozdíl od bezhotovostní úhrady příkaz k inkasu podává příjemce platby své bance.
Banka
příjemce
předá
prostřednictvím
systému
mezibankovního
platebního styku elektronickou formou neúčetní výzvu k inkasu bance plátce. Pokud je inkaso přípustné, banka plátce převede prostředky na účet příjemce. V opačném případě banka plátce platbu neprovede a zašle bance příjemce informaci o odmítnutí. Průběh inkasa je znázorněn v následujícím schématu.
Schéma č. 4: Proces zpracování inkas v České republice
Zdroj: ŠRÁMKOVÁ, Helena. Konference IIR 20. 5. 2008
Lhůty pro inkasní formu placení jsou stanoveny vyhláškou ČNB z roku 2004 (vyhláška č. 62/2004, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování). Uskutečňuje – li se inkaso v rámci jedné banky, je platba připsána na účet příjemce týž den, kdy byla platba z účtu plátce odeslána. V případě mezibankovního inkasa je platba z účtu plátce odepsána druhý nebo maximálně třetí pracovní den ode dne, kdy příjemce předložil příkaz k inkasu své bance. Na účet příjemce je poté platba (inkaso) připsána následující nebo maximálně druhý pracovní den ode dne, kdy byla platba z účtu plátce odepsána. Mezibankovní inkaso by proto nemělo přesáhnout pět pracovních dnů.
75
V roce 2004 bylo v České republice uskutečněno 269,72 mil. inkas v celkové částce 4. 310 mld. CZK34. Na základě porovnání způsobu provádění inkas v České republice a inkas SEPA (srovnání inkasa prováděného v České republice a inkasa SEPA je uvedeno v kapitole 5), je dle mého názoru přehlednější a bezpečnější způsob zpracování inkasa zavedený v České republice, a to jak z pohledu banky, tak i z pohledu klienta, jehož inkaso se provede ve chvíli, kde je ověřeno povolení k provedení inkasa a dostatek peněžních prostředků na účtu plátce. Jedná se rovněž o jednodušší způsob provádění inkasa, než způsob inkasa založený pouze na důvěře mezi bankou a klientem u inkas SEPA, a to i s ohledem na možnost následně požádat o vrácení peněžních prostředků.
Inkasa SEPA budou spuštěny 1. listopadu 2009. Od tohoto data se pro inkasa prováděných v měně CZK nic nezmění. Změna se dotkne pouze inkas prováděných v měně EUR, kde tato inkasa budou prováděna podle pravidel inkas SEPA.
8.2.3 Platební karty Platební karty se v České republice používají od roku 1990. Banky vydávají především debetní karty v rámci licencí MasterCard a VISA, American Express a Diners Club. Kromě debetních karet jsou v České republice vydávány také kreditní (úvěrové) karty, cobrand karty případně věrnostní či předplatné karty.
Také u platebních karet má Česká republika velký náskok. Většina platebních karet je již zmigrována. Přesněji řečeno, dle statistik ke druhému čtvrtletí z roku 2008, má Česká republika se SEPA kompatibilních skoro 98 % bankomatové sítě, 98 % POS sítě a 77 % debetních a 69 % kreditních karet. Jak z uvedených čísel vyplývá, nejrychlejší konverze je u bankomatů a platebních terminálů. Pomalejší migrace je u karet samotných, a je dána ekonomickým přístupem bank spočívajícím v postupné 34
Zdroj: Blue Book 2007, dostupný z http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/platebni_styk
/modra_kniha /download/ modra_kniha_text_2007_srpen.pdf, dne 28. 12. 2008.
76
výměně expirujících karet, které jsou průběžně při skončení expirace převáděny na čipové karty. Vzhledem k tomu, že expirace karet je obecně dvouroční případně tříroční, budou karty postupně vyměněny během příštích dvou let, proto termín na převod do r. 2010 bude ze strany České republiky splněn.
Uvedená tabulka uvádí stručný přehled migrace platebních karet (kreditních a debetních) na čipovou technologii od roku 2005.
Tabulka č. 6 – Konverze na čipovou technologii v České republice
Zdroj: SBK, dostupný z http://statistiky.cardzone.cz/download/konverze.pdf, dne 2. 1. 2009
Sdružení pro bankovní karty ve své výroční zprávě roku 200735 uvádí následující údaje týkající se karet v České republice: -
počet vydaných platebních karet: 8.623.124
-
počet obchodních míst: 54.340
-
počet bankomatů: 3.599
Ke konci záři roku 2008, opět dle statistik Sdružení pro bankovní karty, bylo vydáno v České republice již 9,8 milionů platebních karet. Což představuje přibližně jednu platební kartu na jednoho obyvatele České republiky (počet 35
Zdroj: SBK, Výroční zpráva 2007, dostupný z http://www.bankovnikarty.cz/vyrocni_zprava/
vyrocni_zprava _sbk_2007.pdf, dne 30. 12. 2008.
77
obyvatel 10,45 milionů). Podle této statistiky především stoupl počet vydaných kreditních karet na 2,2 milionů. Je však nutné odlišit samotné vydání kreditních karet a jejich skutečné využívání. V případě kreditních karet je mnoho karet nevyužívaných, neboť finanční společnosti vydávají karty, které zasílají svým klientům mnohdy v případech, kdy klienti sami o tyto karty nestojí a nevyužijí je. Vzhledem k tomu, že Češi často využívají bankomatů, bylo ve třetím čtvrtletí roku 2008 vybráno přibližně 150 miliard CZK z bankomatů a za zboží a služby u obchodníků zaplatili lidé jen 48,4 miliard CZK prostřednictvím platebních karet. Oproti závěrečné zprávě Sdružení pro platební karty za rok 2007 a vydaným statistikám tohoto sdružení za třetí čtvrtletí roku 2008 klesl počet bankomatů v září na 3.445, ale možnost úhrady prostřednictvím platební karty je možné takřka na 56.500 obchodních místech.
V zemích, kde platební karty mají již delší historii, převládá naopak počet transakcí u obchodníka nad výběry z bankomatů. V této oblasti se mají Češi ještě co učit. Zároveň je zde prostor pro projekt SEPA, který by měl přinést mimo jiné i sjednocení poplatků Interchange fee a další výhody, které zjednoduší život nejen klientům (držitelům karet), ale i obchodníkům. V současnosti banky dokončují migraci na čipovou technologii. Vzhledem k tomu, že finální implementace projektu SEPA – platební karty má být hotova k 1. 1. 2010, řeší banky aktuálně spíše zavedení SEPA plateb a přípravu na inkasa.
78
Závěr Cílem mé diplomové práce bylo seznámit se s náplní projektu SEPA a zároveň v praktické části uvést jednotlivé nástroje SEPA a popsat zavedení SEPA v České republice. Projekt SEPA je velmi obsáhlým a ambiciózním plánem, který má za cíl vytvoření jednotného společného trhu.
Na závěr bych chtěla uvést, že cíl práce byl splněn v mezích a možnostech, které v době vyhotovení této diplomové práce byly k dispozici z příslušných veřejně přístupných zdrojů. Vzhledem k tomu, že projekt SEPA je dlouhodobý projekt, který zavádí jednotlivé nástroje postupně, je mnoho nástrojů, směrnic teprve připravována. Koncem roku 2008, kdy jsem tuto práci zpracovávala, již na trhu funguje první část projektu SEPA - a to bezhotovostní úhrady. Zároveň se usilovně pracuje na přípravě přímého inkasa, které má být spuštěno začátkem listopadu 2009. K tomuto datu má být i provedena transpozice směrnice PSD do práva České republiky. Trochu v pozadí jsou dvě poslední části projektu SEPA a to hotovostní úhrady a platební karty.
Co se týče České republiky, tak zástupci jednotlivých bank, ČNB a Bankovní asociace velmi úspěšně reprezentují zájmy našeho státu v daném projektu. České bankovnictví má sjednocené Evropě co nabídnout. zmiňovaný
způsob
zpracování
přímého
inkasa,
Jedná se například o již který
oproti
způsobu
prezentovanému projektem SEPA nabízí vyšší bezpečnost.
Není pochyb, že náklady na celý projekt jsou vysoké, ale na druhé straně, jestliže projekt uspěje, přinese to výhody všem zúčastněným subjektům – ať se jedná o instituce poskytující platební služby, tak i o klienty. Primárním cílem je sjednocení podmínek – nebude záležet na tom, zda příkaz provede klient v České republice či v jiném státě, který se účastní projektu SEPA. Budou přesně a jasně stanoveny podmínky, poplatky, způsoby zpracování a doba zpracování plateb. Dojde
79
k úzkému propojení bank, klientů, firem. Myšlenka společného trhu bude zase o kousek blíž k svému naplnění.
Výhody tohoto projektu jsou nesporné, jak je uvedeno v předešlých kapitolách této práce. Je třeba zohlednit ještě jeden základní parametr. Tyto nástroje budou mít nejvyšší účinky v zemích, které již mají zavedenu společnou měnu – euro, protože tímto odpadají i problémy s konverzí měn.
Přínos projektu SEPA pro Českou republiku vidím spíše v budoucnosti. Důvodů je několik. Tím prvním je to, že Česká republika stále nemá zavedenu společnou měnu euro. I když už od prvního čtvrtletí roku 2008 čtyři banky aktivně nabízejí SEPA platby, nejsou tyto platby nejlevnější, a proto nejsou také plně využívány. Jedním z možných důvodů tohoto stavu je i fakt, že mezi klienty bank není projekt SEPA a jeho výhody plně známy. Při přípravě této diplomové práce jsem po prostudování jednotlivých podkladů dospěla k poznatku, že projekt SEPA je znám hlavně odborné veřejnosti, která se projektu SEPA věnuje a snaží se dál přenášet znalosti i na ostatní subjekty. Klienti, kteří příliš nevyužívají zahraniční či přeshraniční platby, mnohdy ani nevědí o existenci projektu SEPA a co je jeho cílem. Domnívám se, že výhody jednoznačně využijí především klienti korporátního bankovnictví. Teď záleží na dvou základních aspektech – jednak, jak se budou klienti o projekt SEPA zajímat a jak jim bude tato služba ze strany poskytovatelů platebních služeb nabízena. Na druhé straně je to jednoznačná příležitost po jednotlivé banky, které již do projektu SEPA vstoupily, získat i ty klienty ostatních bank, kteří nejsou v současnosti zapojeni do projektu SEPA, a kteří mají zájem plně využít výhody, které jim projekt SEPA nabízí. Dle mého názoru nejvíce informací svým klientům poskytuje Česká spořitelna a Komerční banka. Poskytovatelé platebních služeb by měli začít postupně „vychovávat“ své klienty a prezentovat cíle a výhody projektu SEPA. V blízké budoucnosti nás čekají ještě velké diskuse, zejména o implementaci směrnice PSD. Ve své diplomové práci jsem uvedla několik bodů, u kterých existují rozdílné názory mezi hlavními institucemi našeho státu - ČNB a MF ČR na jedné straně a Bankovní asociací na straně druhé. Ztotožňuji se více s názory Bankovní asociace, neboť slepě neprezentuje jen ustanovení dané směrnice, ale snaží se jednotlivé body nejprve 80
porovnat se stávající praxí a zkušeností a na základě tohoto hledat nejlepší možné řešení jak pro spotřebitele samotné, tak pro poskytovatele platebních služeb. V těchto bodech bude muset dojít ke konsensu. Zavedení směrnice PSD do praxe bude znamenat pro banky v České republice ještě mnoho intenzivní práce, a nemyslím pouze technickou stránku věci. Bude nutné zajistit změnu smluvní dokumentace – od smluv až po podmínky pro jednotlivé produkty a všeobecné obchodní podmínky. V tuto chvíli nelze jednoznačně určit jednotlivé dopady, jelikož ještě není dán jednoznačný návrh nového zákona. Primárním předpokladem pro jeho přípravu je existence společné dohody mezi ČNB, MF ČR a Českou bankovní asociací. Avšak věřím, že v budoucnu po implementaci jednotlivých nástrojů a zákonů vznikne přehledné, konkurenční prostředí s jednotnými podmínkami.
81
Seznam použité literatury 1. CHUCHVALCOVÁ, Jana. Příprava na SEPA je z velké části hotová, euro teprve začíná; rozhovor se zástupci CR v EPC a pracovních skupinách SEPA. Bankovnictví č. 2/2007, s. 14 – 17. 2. CHUCHVALCOVÁ, Jana. Další kroky na cestě k SEPA. Bankovnictví
č.
8/2008, s. 12 – 14. 3. SCHLOSSBERGER, Otakar: Změny v platebním instrumentáriu EU po zavedení eura a jejich makroekonomické a mikroekonomické dopady, DP VŠE, 2007. 4. SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. Praha: BIVŠ, 2005. ISBN 80-7265-072-6. 5. JEDLIČKA, Jan. Prostor jednotných plateb v EU, Speciální analýzy, Únor 2006, dostupnýz WWW:
. 6. JEDLIČKA, Jan. Právní rámec pro SEPA před schválením. Dostupný z WWW:. 7. JUŘÍK,
Pavel.
Kartové
poplatky
v Austrálii
a
v Evropě.
Dostupný
z WWW:. 8. Kolektiv autorů: SEPA Direct Debit, Scheme Rulebook, version 2.3., EPC, Brussels. 9. Kolektiv autorů: SEPA Credit Transfer, Scheme Rulebook, version 2.3., EPC, Brussels. 10. Kolektiv autorů: SEPA Direct Debit Scheme, Implementation Guidelines, EPC, Brussels, December 2006. 11. Kolektiv autorů: SEPA Credit Transfer Scheme, Implementation Guidelines, EPC, Brussels,December 2006. 12. KOVÁČ,
Kateřina.
SEPA:
dlouhodobé
zisky
převažují.
Dostupný
z
WWW:. 13. MACHALA, Karel. Cíle a cestovní mapa vedoucí k SEPA. Bankovnictví č. 67/2005, s. 8 – 9. 14. MACHALA, Karel. Od systému TARGET k TARGET 2. Bankovnictví č. 67/2005, s. 10 – 11. 82
15. MACHALA, Karel. Direktiva PSD za dveřmi finančního světa. Bankovnictví č. 12/2006, s. 17. 16. MACHALA, Karel. SEPA: banky v České republice mají z velké části splněno. Bankovnictví č. 1/2007, s. 25-26; a 4/2006, s. 13 - 15. 17. PANTŮČKOVÁ, JANA. Platební styk v Evropské unii, Bankovnictví č. 10/2003, s. 9. 18. RUML, Michal. SEPA zjednoduší a zlevní platební styk v EU. Dostupný z WWW:. 19. ŠEDÝ, Pavel. Podpoří zavedení SEPA používání platebních kare. Dostupný z WWW:. 20. ZÁTKA, Milan. Evropská platební karta na obzoru; Bankovnictví č. 5/2005, s. 28 – 30.
Právní normy: •
Doporučení č. 97/489/ES o operacích prováděných elektronickými platebními prostředky
•
Nařízení č. 2560/2001/ES o přeshraničních platbách v euro
•
Směrnice č. 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu (Směrnice PSD)
•
Směrnice č. 97/5/ES o přeshraničních převodech
•
Vyhláška č. 62/2004, kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování)
•
Zákon č. 124/2002 Sb. o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku)
Internetové prameny: •
www.bundesbank.de
•
www.cnb.cz
•
www.csob.cz
•
www.csas.cz
83
•
www.czech-ba.cz
•
www.ecb.de
•
www.europeancouncil.eu
•
www.kb.cz
•
www.unicreditbank.cz
•
Are EU banks underprepared for the Payments Services Directive; dostupný z WWW:.
•
SEPA
Survey
2008,
dostupný
z WWW:
/124/56/>.
Seznam tabulek Tab. č. 1 – Transpoziční proces směrnice PSD Tab. č. 2 – Počet bank, které podepsaly přístupovou dohodu k SCT Tab. č. 3 – Vývoj zpracovaných SCT v EU 27 + 4 Tab. č. 4 – Porovnání inkas v České republice a SEPA inkas Tab. č. 5 – Porovnání poplatků za zahraniční platební styk v CZK Tab. č. 6 – Konverze na čipovou technologii v České republice
Seznam obrázků Obrázek č. 1 – SEPA – obecný přehled Obrázek č. 2 – Cestovní mapa SEPA Obrázek č. 3 - Identifikace příjemce – složení kódu
Seznam grafů Graf č. 1 – Použití platebních nástrojů nebankovními institucemi v EU (2000 2006) Graf č. 2 - Čtyři typy scénářů nákladů a výnosů na SEPA Graf č. 3 – Odhad nákladů na implementaci SEPA Graf č. 4 – Očekávaná změna struktury plateb po vzniku SEPA
84
Seznam schémat Schéma č. 1 – Složení EPC Schéma č. 2 – Průběh zpracování bezhotovostních plateb Schéma č. 3 – Proces zpracování inkas SEPA Schéma č. 4 – Proces zpracování inkas v České republice
Seznam příloh Příloha č. 1 – Seznam poplatků Příloha č. 2 – Informativní text návrhu smlouvy o přistoupení Příloha č. 3 – Náležitosti k přímému inkasu SEPA Příloha č. 4 – Platební příkaz pro SEPA převod
85
Příloha č. 1 Seznam poplatků
PŘEHLED KÓDŮ ZPOPLATNĚNÍ NEDOKUMENTÁRNÍCH PLATEB DO/ZE ZAHRANIČÍ V KČ A CIZÍ MĚNĚ A DO/Z TUZEMSKA V CIZÍ MĚNĚ KÓD ZPOPLATNĚNÍ DRUH PLATBY
Příchozí platby ze zahraničí v Kč a cizí měně a z tuzemska v cizí měně
Odchozí platby do zahraničí v Kč a cizí měně a do tuzemska v cizí měně
OUR veškeré poplatky hradí plátce
BEN všechny poplatky hradí příjemce
SHA poplatky banky plátce hradí plátce, ostatní poplatky hradí příjemce
příjemce (klient ČSOB) nehradí žádné poplatky a obdrží celou částku platby; plátce hradí poplatky ČSOB1), poplatky své banky a případné další poplatky zprostředkujících bank
příjemce (klient ČSOB) hradí poplatky ČSOB a obdrží částku platby sníženou o poplatky banky plátce a o případné další poplatky zprostředkujících bank; plátce nehradí žádné poplatky
příjemce (klient ČSOB) hradí poplatky ČSOB a obdrží částku platby sníženou o případné další poplatky zprostředkujících bank; plátce hradí poplatky své banky
plátce (klient ČSOB) nehradí žádné poplatky; příjemce hradí poplatky své banky a obdrží částku platby sníženou o poplatky 1) ČSOB a o případné další poplatky zprostředkujících bank
plátce (klient ČSOB) hradí poplatky ČSOB; příjemce hradí poplatky své banky a obdrží částku platby sníženou o případné další poplatky zprostředkujících bank
plátce (klient ČSOB) hradí poplatky ČSOB, banky příjemce a případné další poplatky zprostředkujících bank; příjemce nehradí žádné poplatky a obdrží celou částku platby
u odchozích plateb s kódem zpoplatnění BEN/SHA na nižší částky než přípustné minimum stanovené individuálně zprostředkujícími bankami mohou být dále od plátce inkasovány dodatečné poplatky zprostředkujících bank
u odchozích plateb s kódem zpoplatnění OUR/SHA/BEN mohou být dále od plátce inkasovány dodatečné poplatky zprostředkujících bank za manuální zpracování z důvodu chybně zadaných instrukcí ze strany plátce 1)
Poplatek dle Terms and Conditions for Bank Correspondents (1 %, min. 300 Kč, max. 2 000 Kč).
Zdroj:ČSOB, dostupný z www.csob.cz, dne 12. 12. 2008
86
Příloha č. 2
87
88
Zdroj: Soubor pravidel systému verze 2. 3, Bezhotovostní úhrady SEPA. Dostupný z http://www.czechba.cz/file.php?id=158&filename=20080515_sepa_update_epc_ect_2_3_ bezhotovostnich uhrad sepa_sct scheme rulebook_v.pdf , dne 12. 12. 2008.
89
aktualizace
souboru
pravidel
Příloha č. 3 Náležitosti zmocnění k přímému inkasu SEPA
Zdroj: ŠRÁMKOVÁ, Helena. Konference IIR 20. 5. 2008
90
Příloha č. 4 Platební příkaz pro SEPA převod
Zdroj: Česká spořitelna, a.s.
91
