Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Svěřenský fond Bakalářská práce
Autor:
Tereza Kocourková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Martin Steininger
duben 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzují, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
..........………………………..... V Teplicích dne: 30. 4. 2015
Tereza Kocourková
Poděkování Ráda bych poděkovala především vedoucímu práce panu JUDr. Martinu Steiningerovi za jeho ochotu a odborné vedení při zpracování této práce. Rovněţ chci také poděkovat své rodině za jejich podporu během mého studia.
Anotace Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přináší do právního řádu České republiky řadu významných změn a novinek - jednou z nich je institut svěřenského fondu. Bakalářská práce na téma svěřenský fond je rozčleněna na čtyři části. V první části se zabývám Haagskou konvencí z roku 1985. Dále se zaměřím na antický fideikomis a jeho vývoj a také zmíním institut legatum a taktéţ zde proberu anglosaský trust a jeho vývoj. V druhé části definuji pojmy jako je zakladatel svěřenského fondu, svěřenský správce, obmyšlený a také dohled. V další podkapitole definuji typy svěřenských fondů a zabývám se jejich praktickým pouţitím. Třetí část se zaměřuje na svěřenské fondy v České republice. V této části se zabývám historií svěřenství a také její právní úpravou. V dalších podkapitolách práce popisuji vznik svěřenského fondu, správu, plnění, dohled, změny a také jeho zánik. Taktéţ se zde zaměřím na svěřenství v praxi. V poslední, tedy čtvrté části analyzuji svěřenské fondy v zahraničí. Konkrétně se jedná o německý institut svěřenství neboli Treuhand u kterého definuji dědické právo. Další podkapitolou je francouzská fiducie. Zde uvádím typy nadací. Předposlední podkapitolu tvoří institut zvaný rakouská nadace. Zde ji definuji a také rozebírám typy nadací v Rakousku. A na závěr rozebírám lucemburské fiduciární smlouvy.
Klíčová slova: svěřenský fond, zakladatel, svěřenský správce, obmyšlený, dohled Annotation Law no. 89/2012 Coll., of the Civil Code, brings into Czech law a number of significant changes and innovations - one of them is the institute of the Trust Fund. The thesis on trust fund is divided into four parts. The first part, deals with the Hague Convention of 1985. In addition, I focuse on the antique fideikomis and its development and I also mention the Institute Bequest and I discuss about the Anglo-Saxon trust and its development. The second part, defines terms such as the founder of a trust, the trustee appointed person and supervision.The next section, defines the types of trust funds and the dealing with their practical use. The third part, focuses on trust funds in the Czech Republic. This section deals with the history of the trust and its regulation. In further sections, the work describes the emergence of
the Trust Fund, governance, compliance, supervision, and also the changes and their demise. I also focus on the trust in practice. At last, the fourth part analyzes the trust funds abroad. Specifically, the German Institute of trusts or Treuhand, in which I define the right of inheritance. Another subchapter is the French Fiducia. Here are the types of foundations. The last subchapter concerns, the institute called the Austrian Foundation. Keywords:
Trust
Fund,
founder,
trustee,
appointed
person,
supervision.
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................... 8 1
Problematika svěřenských fondů .................................................................................. 11 1.1
Haagská konvence ..................................................................................................... 12
1.2
Antický fideikomis a jeho vývoj ................................................................................ 13
1.2.1 1.3 2
3
Legatum .............................................................................................................. 13
Anglosaský trust ........................................................................................................ 14
Definice pojmů ................................................................................................................ 16 2.1
Základní pojmy .......................................................................................................... 16
2.2
Typy svěřenských fondů ............................................................................................ 19
2.3
Praktické pouţití svěřenských fondů ......................................................................... 21
Svěřenské fondy v České republice ............................................................................... 24 3.1 Právní úprava svěřenských fondů v České republice ..................................................... 25 3.2 Vznik svěřenského fondu ............................................................................................... 26 3.3 Správa svěřenského fondu .............................................................................................. 27 3.4 Plnění ze svěřenského fondu .......................................................................................... 27 3.5 Dohled nad správou svěřenského fondu ......................................................................... 28 3.6 Změny svěřenského fondu .............................................................................................. 28 3.7 Zánik svěřenského fondu ................................................................................................ 29 3.8 Svěřenský fond v praxi ................................................................................................... 30
4. Svěřenské fondy v zahraničí .............................................................................................. 36 4.1 Německý Treuhand......................................................................................................... 37 4.1.1 Dědické právo .......................................................................................................... 37 4.2. Francouzská Fiducie .................................................................................................. 38 4.3. Rakouská nadace ....................................................................................................... 40 6
4.3.1. Typy nadací ............................................................................................................ 41 4.4 Lucemburské Fiduciární smlouvy .................................................................................. 43 Závěr ........................................................................................................................................ 46 Použitá literatura .................................................................................................................... 48
7
Úvod Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti nový občanský zákoník (dále jen „NOZ”), který nám přinesl do českého právního řádu mnoho změn. Jednou z novinek se stal vznik svěřenského fondu, který byl do té doby běţný pouze v zahraničí. Avšak za úplnou novinku svěřenství v České republice povaţovat nemůţeme. Jak se jiţ z historie o českých zemích dozvídáme, tak tento institut našel místní právní zázemí převáţně pro řešení mezigeneračních převodů majetku u institutu nedílu, avšak kompletně vytvořen byl aţ při poloţení právního základu institutu českého svěřenství v roce 1498 na bázi smluvního rodinného statutu šlechty. Vzorem se stal první rodinný statut rodu Roţmberků jiţ z roku 1493.1 Svěřenský fond je univerzálním nástrojem slouţící mnoha účelům. Jedná se o institut správy cizího majetku. Svěřenský fond nemá právní subjektivitu, neboli nemá právní osobnost. Podstata vzniku svěřenského fondu spočívá ve vyčlenění určitého majetku zakladatelem. Tím vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví, k němuţ původní vlastník nemá vlastnické právo. Správou majetku svěřenského fondu je pověřen svěřenský správce, avšak vlastníkem vyčleněného majetku není. Svěřenský správce je povinen ke správě majetku, k naplnění jeho účelu, který je stanoven zakladatelem a respektovat práva obmýšlených. Svěřenský fond vychází z pojetí trustu, který má mnohaletou tradici spíše v anglosaském právním prostředí. Důvodem pronikání různých forem trustů do prostředí kontinentálního práva je, hlavně jeho propracovanost a vyuţití. Velmi důleţitou roli, která nám umoţňuje vysvětlit fungování a vznik trustů v zemích kontinentálního práva má Haagská konvence z roku 1985, jejímţ cílem bylo poskytnout právní rámec, na jehoţ základě by byl trust uznáván i v zemích, kde podobný koncept doposud neexistoval. Tato Konvence byla podepsána i několika zeměmi patřících do okruhu práva kontinentálního a to například Itálie nebo Francie.
Historický vývoj a srovnání institutů[online]2015[25.4.2015] http://www.sverenskyfond.cz/historicky-vyvoj-a-srovnani-institutu 1
8
V České republice se institut svěřenského fondu implementoval do právního řádu skrze úpravy jako součást NOZ. Tvůrci legislativy se nechali inspirovat quebeckým občanským zákoníkem. Došlo tak k transplantaci quebeckého trustu do našeho právního řádu. Povaţuji za podstatné podotknout, ţe názory odborníků na svěřenský fond se razantně liší. Český svěřenský fond můţeme podřadit pod definici trustu, která je uvedená v Haagské úmluvě o právu aplikovatelném na trusty a jejich uznávání Hlavním cílem mé práce je především sledování vývoje svěřenských fondů v České republice a zahraničí a jejich analýza. Dílčí cíle jsou následující: problematika svěřenských fondů definice pojmů význam Haagské konvence praktické vyuţití svěřenských fondů vývoj svěřenských fondů v České republice vývoj svěřenských fondů v zahraničí
Bakalářská práce je rozdělena na čtyři části. Cílem první části je zaměření se na Haagskou konvenci z roku 1985, jejímţ cílem je poskytnout právní rámec, na jehoţ základě by trust mohl být uznáván i v zemích, kde podobný koncept doposud neexistoval. Dále se zaměřím na antický fideikomis a jeho vývoj a také zmíním institut legatum, jeţ byl pouţíván jiţ v dobách římské republiky zůstaviteli pro předání majetku po jejich smrti. Taktéţ zde proberu anglosaský trust a jeho vývoj. V druhé části definuji pojmy jako je zakladatel svěřenského fondu, svěřenský správce, obmyšlený a také dohled. V další podkapitole definuji typy trustů a zabývám se praktickým pouţitím svěřenských fondů, kterým je například svěřenský fond na ochranu majetku nebo ochrana před věřiteli.
9
Třetí část se zaměřuje na svěřenské fondy v České republice. V této části se zabývám historií svěřenství v České republice a také její právní úpravě, která vychází z nového občanského zákoníku, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2014. V dalších podkapitolách práce popisuji vznik svěřenského fondu, správu, plnění, dohled, změny a také zánik svěřenského fondu. Avšak jádrem této třetí části kapitoly je podkapitola s názvem svěřenský fond v praxi, ve které uvádím modelovou situaci, na které definuji všechny náleţitosti potřebné k zaloţení statutu svěřenského fondu. V poslední, tedy čtvrté části analyzuji svěřenské fondy v zahraničí. Zaměřuji se zde hlavně na německý institut svěřenství neboli Treuhand, a dále zde definuji dědické právo. Další podkapitolou je francouzská fiducie u které typizuji nadace. Předposlední podkapitolu tvoří institut zvaný rakouská nadace. Zde definuji a také rozebírám typy nadací v Rakousku. V poslední podkapitole se zaměřuji na Lucembursko a fiduciární smlouvy.
10
1 Problematika svěřenských fondů Svěřenský fond je institut, který má své historické kořeny v právu římském, anglosaském a islámském. V římském právu nacházíme zmínky o fideicommisium, které spočívalo v přání pozůstavitele, aby dědic ze jmění, které po smrti obdrţí, vyplatil určitou sumu nebo i celé dědictví. Suma se vyplácela hned, nebo do určité doby někomu jinému. Toto je v podstatě podoba dnešního odkazu. Tento princip v podstatě udrţoval rodinný majetek v celku. Účelem bylo vytvoření části majetku, která bude předávaná z generace na generaci a bude oddělena od majetku pozůstavitele. Postupem času přešel tento princip do feudálního práva, kdy císař mohl zřídit svěřenství neboli fideikomis, jako majetkový soubor, jehoţ vlastnictví ale nenáleţí všem. Náleţí pouze drţiteli, který je určen dle pravidel, které stanovil zakladatel svěřenství. Nejčastějšími pravidly byly primogenitura-neboli prvorozenectví, majorát-nejstarší pokrevní příbuzný, nebo seniorát - nejstarší člen rodiny.2 V roce 1924 byly stávající fideikomisy do tehdy upravené v § 618 - 645 Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie (dále jen „ABGB”), zrušeny jako přeţitek a nadále měl být dotčený majetek rozdělen dohodou, popřípadě připadl drţiteli svěřenství.3 V právu anglosaském trust spočívá v opatření, kdy feudál, který měl jít do kříţové výpravy, svěřil svůj majetek do správy určité osoby, po dobu jeho nepřítomnosti. Opatření se tedy sjednávalo mezi ţivými a účelem bylo samozřejmě zabezpečení potomků, pokud by se s feudálem v kříţové výpravě něco stalo. V islámském právu měl vyčleněný majetek, neboli „waqf“ slouţit veřejným zájmům jako podpora mešitám, školám nebo nemocným a nemohoucím. V současnosti jsou svěřenské fondy hojně vyuţívané také v kontinentálních zemích. A to díky Haagské koncepci z roku 1985 proto je velmi důleţité se o ní zmínit.
2
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters
Kluwer ČR, 2012. str. 1 3
Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ,2014,
str.129
11
1.1 Haagská konvence Haagská konvence o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání (Hague Convention on the Law Applicable to Trusts and Their Recognition). Jedná se o mezinárodní smlouvu, která byla uzavřena 1. 7. 1985. Cílem této smlouvy bylo poskytnutí právního rámce, na jehoţ základě by byl trust uznáván i v zemích, kde koncept trustu neexistoval. Pro účely Haagské úmluvy byl definován trust jako právní vztah, který je vytvořený určitou osobou neboli zakladatelem, na jehoţ základě bylo určité jmění vyčleněno do správy svěřenskému správci ve prospěch obmyšleného neboli beneficienta, nebo za určitým účelem. Tato konvence byla do současné doby ratifikována 12 státy.4 Tabulka 1 Přehled států, které ratifikovaly Haagskou konvenci
Stát
ratifikace
vstup v platnost
Austrálie
17.10.1991
1.1.1992
Kanada
20.10.1992
1.1.1993
Itálie
21.2.1990
1.1.1992
Lucembursko
16.10.2003
1.1.2004
Malta
7.12.1994
1.3.1996
Monako
1.6.2007
1.9.2008
Nizozemí
28.11.1995
1.2.1996
Švýcarsko
26.4.2007
1.7.2007
Velká Británie
17.11.1989
1.1.1992
Lichtenštejnsko
13.12.1994
1.4.2006
San Marino
28.4.2005
1.8.2006
Hong Kong
30.3.1990
30.6.1997
Zdroj: vlastní úprava
4
Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition[online]2015[3.4.2015]
http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=59
12
1.2 Antický fideikomis a jeho vývoj Vznik fideikomisu neboli svěřenství ve starém Římě souvisí s vývojem dědického práva. Četná omezení dědického práva v Římě, vedla k tomu, ţe se občané pokoušeli se najít jinou alternativu, která by jim umoţnila ošetřit správu svého majetku jinou cestou. Jejich záměr vedl k vývoji fideikomisu, neboli, převodu majetku legální cestou po své smrti. Římské právo neumoţňovalo dělení majetku, tudíţ celý majetek rodiny spadal pod moc jediné osoby, otce rodiny, tzv. paterfamilias. Všechny osoby, které spadali pod moc patefamilas nenabývali majetek pro sebe, avšak pro hlavu rodiny. V tomto všem můţeme nalézt jednoduchý záměr. Pokud by se dělil majetek v rámci rodiny, výsledkem by bylo oslabení její ekonomické síly. Paterfamilias bylo značně nevýhodné hlavně proto, ţe se dědictví například zadluţeného majetku nedalo odmítnout. To vše se změnilo zakotvením testamentu, který upravoval Zákon dvanácti desek. „Dědická soustava byla poprvé zakotvena v Zákoně dvanácti desek, což byl první známý písemný záznam římských zákonů z roku 450 př. n. l. Tyto záznamy potvrzují, že již od 5. století př. n. l. se mohl každý římský občan domáhat svého dědického podílu žalobou.”5
1.2.1 Legatum Další institut, který byl jiţ v dobách římské republiky velmi pouţíván zůstaviteli po předání majetku po jejich smrti neboli institut legatum. Legatum můţeme v dnešním významu chápat jako odkaz. Tento institut byl popsán jiţ Zákonem dvanácti desek. Hlavním účelem bylo zabezpečení členů rodiny, kteří nebyli dědici. Pro případ smrti zůstavitel odkázal k tíţi svého dědictví většinou konkrétní věc osobě, odlišné od dědice. Mohlo se tak jednat například o určitou knihu, sochu či otroka, který byl oblíbeným kuchařem apod. Díky této volné dispozici s majetkem institut odkazu nabyl velké obliby.6 Avšak i tento institut začal být postupem času zastaralý a začal se vyvíjet neformální legát, neboli fideicommissum. 5
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str. 1 6 KINCL, J., URFUS, V. - Římské právo. Praha: nakladatelství Panorama, 1990. str. 376.
13
1.3 Anglosaský trust Angloamerický systém práva, který se vyvinul v Anglii, se původně nazýval systém common law, neboli obecné právo. Jedním z pramenů práva v Anglii je právo soudcovské. Můţeme zde nalézt tzv. soudní precedenty, které tvoří rozhodnutí soudů a které jsou v budoucnu závazné při rozhodování v podobných případech. Soudcovské právo se dělí na dva prameny, kterými jsou common law a equity. Common law se začalo vyvíjet za vlády krále Jindřicha II. a postupně začalo nahrazovat místní práva. Toto právo bylo aplikováno při rozhodování sporů. Avšak za feudálních dob byla moţnost osoby hájit své právo brána jako privilegium. „Systém přístupu k soudům na základě daných privilegií nemohl stačit rychlému společenskému a hospodářskému rozvoji, a proto se lidé v konkrétních případech začali pro nalezení spravedlnosti obracet se svými žádostmi přímo na krále. Tak vznikl druhý pramen soudcovského práva, který byl, nazývám equity (tedy spravedlnost nebo též ekvita).”7 Král se z těchto majetkových a dalších rozepří v podstatě distancoval a rozhodování přenechal svému kancléři, taktéţ nazývanému Lord High Chancellor (lord kancléř). Spory, které lord kancléř řešil, rozhodoval ve specializovaném Court of Chancery neboli kancléřském soudu. „Vztah equity a common law, které existovali simultánně vedle sebe, byl vyjádřen zásadou „Equity follows the law” neboli equity následuje právo (tímto právem je myšleno common law). V soudní soustavě samostatný Court of Chancery neměl jít svými rozhodnutími proti common law, ale naopak ho měl zdokonalovat a doplňovat. Přesto však toto oddělené rozhodování vedlo k tomu, že v soudnictví vznikl dualismus common law a equity. Ke sjednocení těchto soudů dochází v Anglii až v letech 1873 až 1875 přijetím zákona The Judicature Acts. Rozdílnost equity a common law však nadále právo ovlivňuje a viditelné výsledky působení těchto dvou odlišných právních systémů přetrvávají dodnes.”8
7
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str. 101 8 BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str. 102
14
Za přímého předchůdce svěřenství (trustu) je v Anglii povaţován institut use of land neboli use. S tímto institutem se jistou dobu trust částečně časově překrýval, aby na něj potom v 16. století navázal a poté je v dalším vývoji nahradil.9 Institut use vznikne, kdyţ je nemovitý majetek převeden na určitou osobu za určitým účelem a tato osoba má povinnost nakládat s tímto majetkem v rámci tohoto účelu ve prospěch jiné osoby. Výraz feoffor neboli vlastník pozemků, který přenechá pozemky někomu jinému neboli feoffee aby přenechané pozemky spravoval ve prospěch zřizovatele nebo třetí stany, kterou vlastník pozemků určí. Původním důvodem vzniku use v Anglii bylo, ţe církev se snaţila o zmírnění tlaku proti její velké majetkové drţbě. Snahy církve se promítly v ustanoveních Magna Charta Libertatum a vyvrcholily přijetím Statues of Mortmain (z francouzskáho mort main neboli mrtvá ruka). Tento zákon zakázal právnickým osobám získávat majetek do trvalého vlastnictví a tím pádem zakázal převod majetku církevním společenstvím. Církevní instituce proto začali zřizovat use, aby mohli svůj majetek převést do vlastnictví feoffee samozřejmě ve prospěch církve.10
9
HAYTON. D. J. The Law of Trust. London: Sweet & Maxwell, 2003, S. 10-12.
10
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters
Kluwer ČR, 2012. str. 105
15
2 Definice pojmů Trust (neboli důvěra) je trojstranný právní poměr, zaloţený smlouvou mezi zakladatelem (trustor, častěji však settlor) a svěřenským správcem (trustee, neboli důvěrník) ve prospěch obmyšleného.11 „Podstata svěřenského fondu spočívá v tom, že jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část a tu svěří do správy svěřenskému správci k nějakému účelu či ve prospěch nějaké osoby, která je v dalším nazývaná obmyšleným (nebo také beneficientem v terminologii obecnější správy cizího majetku).”12 Svěřenský fond je věcí a nemá právní subjektivitu. Pojem svěřenský fond byl pouţit v NOZ, aby vyjádřil věcnou povahu tohoto vztahu. V angloamerickém právu je pouţíván pojem trust, který klade hlavně důraz na závazkový základ tohoto právního poměru.
2.1 Základní pojmy
ZAKLADATEL
SVĚŘENSKÝ SPRÁVCE
OBMYŠLENÝ
DOHLED
Zdroj: vlastní úprava
11
Haagská úmluva o svěřenství 1985[online]2015[25.4.2015]
http://www.sverenskyfond.cz/historicky-vyvoj-a-srovnani-institutu 12
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str. 123
16
Zakladatel (Settlor, Trustor) Zakladatelem se můţe stát právnická i fyzická osoba. Zakladatel nemusí být pouze jeden, ale i více. Jaká jsou práva zakladatele : -
můţe jmenovat a odvolávat správce
-
definovat obmyšleného a určit mu plnění a můţe své rozhodnutí změnit nebo zrušit
-
dohlíţet nad činností správce
Správce (Trustee) Svěřenským správcem můţe být kaţdý svéprávný člověk, případně investiční společnost (licence ČNB). „Svěřenským správcem může být i zakladatel svěřenského fondu nebo osoba, které má být ze svěřenského fondu plněno. V takovém případě však musí mít svěřenský fond dalšího svěřenského správce, kterým je osoba třetí, a správci musí právně jednat společně.”13 „Svěřenského správce jmenuje a odvolává zakladatel. Zakladatel může ve statutu určit jiný způsob jmenování nebo odvolání svěřenského správce.”14 Svěřenskému správci náleţí plná správa majetku ve svěřenském fondu. To znamená, ţe můţe s majetkem činit cokoliv, co je nutné a uţitečné. Do veřejného seznamu nebo do jiné evidence se svěřenský správce zapíše jako vlastník majetku. Svěřenský správce musí plnit i všeobecné povinnosti stanovené pro správu cizího majetku a další povinnosti vyţadované příslušnými právními předpisy, např. vůči osobám vykonávajícím dohled nad správou svěřenského fondu Do veřejného seznamu nebo do jiné evidence se svěřenský správce zapíše jako vlastník majetku ve svěřenském fondu s poznámkou „svěřenský správce“. Svěřenský fond bude oficiálně spravovat „svěřenský správce“, který bude uveden na seznamu akcionářů či například v bance.15
13
89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník,Správa svěřenského fondu § 1454
14
89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník,Správa svěřenského fondu § 1455 JUDr. Petr Bezouška, Ph.D., Mgr. Lucie Piechowiczová,NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK,NEJDŮLEŢITĚJŠÍ ZMĚNY str. 193 15
17
Obmyšlený (Beneficiary) Obmyšleným můţe být jak fyzická tak právnická osoba. Jmenovat obmyšleného a určit mu plnění ze svěřenského fondu má právo zakladatel, pokud není určeno jinak. Nevyuţije-li zakladatel svěřenského fondu tohoto práva, je obmyšlený jmenován správcem svěřenského fondu. Ten mu v tomto případě také určí plnění ze svěřenského fondu. Pokud se jedná o soukromý svěřenský fond, musí správce svěřenského fondu vykonat toto právo pouze v případě, ţe statut svěřenského fondu určuje okruh osob, ze kterého lze obmyšleného jmenovat. Ten, kdo je oprávněný k tomuto úkonu musí postupovat podle statutu svěřenského fondu a podle vlastního uváţení. Z podmínek vymezených statutem svěřenského fondu můţe své rozhodnutí změnit nebo zrušit.16 Občanský zákoník však jasně vymezuje, ţe obmyšleného není oprávněn nikdo jmenovat pro vlastní zisk. Dohled (Protector) „Nad správou svěřenského fondu vykonává dohled zakladatel a osoba označená za obmyšleného popř. další osoby, které určí statut. Není-li osoba obmyšleného ještě v den vzniku známa nebo neexistuje, pak osobu oprávněnou k dohledu jmenuje zakladatel nebo v případě jeho nečinnosti soud na návrh správce nebo osoby mající na tom zájem. Orgán dohledu má právo dohledu, kontroly dokladů, jsou mu předkládána vyučtování, zprávy i jiné informace. Poškozuje-li jednání správce svěřenský fond nebo právo obmyšleného, může se zakladatel, obmyšlený nebo další osoba mající na tom právní zájem domáhat, aby soud správci určitá jednání zakázal nebo uložil, nebo se dovolával neplatnosti správcova právního jednání.” 17
16
Svěřenský fond v českém právním systému [online]2015[cit.24.3.2015] http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d45535v56852-sverensky-fond-v-ceskem-pravnim-systemu/
17
Jan Hrudík a kol. Občanské právo hmotné - absolutní majetková práva, str. 273
18
2.2 Typy svěřenských fondů NOZ rozlišuje svěřenské fondy dle účelového určení a to na veřejně prospěšné, (které jsou zřízené k naplňování kulturních, vzdělávacích nebo náboţenským účelům) a soukromé. Důvodem vzniku svěřenského fondu můţe být zákon, avšak nejčastěji je zřizován smlouvou nebo ustanovením ze závěti. Svěřenský fond musí mít ustaveného svěřenského správce, který bude souhlasit se svým ustavením. I toto je nezbytnost pro vznik svěřenského fondu.18
Zdroj: vlastní úprava
Soukromý Má slouţit ku prospěchu určité osoby nebo na její památku. Je zde jiţ povoleno investování za účelem dosaţení zisku k rozdělení mezi zakladatele, zaměstnance, společníky nebo jiné osoby. Prostřednictvím statutu svěřenského fondu můţe zakladatel určit, jakým způsobem se bude spravovat majetek, kam se bude investovat anebo, jak se například rozdělí výnosy.
18
JuDr. David Šmíd, Ph.D., Nový Občanský Zákoník, str. 115
19
Svěřenský fond zřízený na památku určité osoby můţe být zaloţen pro uchování jistého soukromého zájmu zakladatele, můţe ve výsledku prospívat určitému projektu nebo komunitě. Tento typ fondu můţe být zaloţen například jako podpora místnímu ochotnickému divadlu, pro uchování rodinné hrobky nebo pro uchování rodinného statku. Svěřenský fond zřízený ku prospěchu osoby má za hlavní účel investování pro dosaţení zisku. Zisk se rozdělí mezi zakladatele, zaměstnance, společníky nebo jiné osoby. Tento typ trustu nám umoţňuje obdobné pouţití jako onerous private trust, který často slouţí mnohým obchodním projektům. Takto mohou být zřízeny svěřenské fondy v rámci komplexnějšího podnikání, jehoţ účelem jsou především investice do nemovitostí.19 Veřejně prospěšný Cílem je slouţit obecnějším zájmům společnosti, jako je například vzdělávání, kultura, náboţenství atd. Tento svěřenský fond si dává za cíl působit na velký okruh veřejnosti, neboli nepodporuje osobu konkrétně určenou. „Tj. ve smyslu § 146 NOZ - jeho posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, tedy např. kulturní, vzdělávací, vědecké nebo náboženské úkoly. Zákon z hlavních účelů výslovně vylučuje podnikání včetně provozování závodu.”20 U tohoto typu fondu je počítáno s tím, ţe správce svěřenského fondu ve smyslu statutem stanoveného účelu nebo případně kritérií určí konkrétní osobu např. příspěvky určené rodinám padlých.21
19
Svěřenský fond - otázky a odpovědi[online]2015[24.3.2015]
http://www.sverenskyfond.cz/sverensky-fond-otazky-a-odpovedi 20 21
Jan Hrudík a kol. Občanské právo hmotné - absolutní majetková práva, str. 271 Svěřenský fond - otázky a odpovědi[online]2015[24.3.2015]
http://www.sverenskyfond.cz/sverensky-fond-otazky-a-odpovedi
20
2.3 Praktické použití svěřenských fondů V současnosti jsou svěřenské fondy vyuţívány v celé řadě různých situací. Nejvíce zakládaným typem svěřenských fondů je trust na ochranu majetku (neboli Assed Protection Trust). Mezi další typy svěřenských fondů můţeme jmenovat například svěřenský fond na ochranu předávaného majetku, na dobročinné účely, jako ochrana před dělením a drobením majetku a také jako ochrana před věřiteli Avšak vedle těchto vyjmenovaných případů existuje ještě mnoho dalších vyuţití svěřenských fondů. Za velkou variabilitou svěřenských fondů stojí zakladatel svěřenského fondu. Ten má totiţ právo na určení účelu svěřenského fondu dle svého uváţení. Taktéţ zvolí obmyšlené a svěřenského správce. Zakladatel svěřenského fondu stanoví správci jeho povinnosti a pravomoci. Svěřenský fond tedy můţe být zaloţen všude, omezen je pouze fantazií osob, které ho zaloţí.
Svěřenský fond na ochranu majetku Hlavním účelem většiny fondů je ochrana rodiny a jejího majetku. Zde můţeme nalézt typickou situaci, kdy zakladatel (manţel či manţelka) se snaţí peněţně zajistit svou rodinu pro případ jeho smrti. Při zaloţení fondu můţe zakladatel (manţel) písemně udělit manţelce právo na doţití v jejich domě. Zakladatel svěřenského fondu můţe určit podmínky, za kterých mohou dědicové majetek získat. Podmínky mohou být různé např. dovršení plnoletosti, dostudování atd . V meziobdobí spravuje fond svěřenský správce, ten jej musí spravovat tak, aby byl naplněn původní účel stanovený zakladatelem. Pokud dědicové splní určené podmínky, svěřenský správce jim vyplatí majetek. Tento typ trustu je také hojně uţíván v případě, ţe zakladatel má milenku, popřípadě nemanţelské dítě a tímto způsobem se je snaţí zabezpečit. Výhodou je, ţe si zakladatel stanoví pravidlo, ţe jednotliví beneficienti se o sobě nikdy nedozví . 21
Svěřenský fond na ochranu předávaného majetku Svěřenský fond můţe také slouţit jako ochrana předávaného majetku před dědici. Mohlo by totiţ dojít k situaci, ţe dědic by mohl neuváţeně nakládat s majetkem. Proto je zde důleţitá pozice svěřenského správce, který se stará o jmění a uvolňuje prostředky z fondu, avšak v souladu s vůlí zakladatele svěřenského fondu. Vyuţíván je taktéţ v případech, kdy by mohlo dojít k zneuţití třetí osobou.
Svěřenský fond na dobročinné účely Skrze fondy lze také přispívat na různé dobročinné účely. Správce fondu můţe skrze vloţené peníze podporovat zakladatelem určenou nadaci, kulturní činnost nebo různé dobročinné organizace.
Svěřenský fond jako ochrana před dělením a drobením majetku Zaloţením spoluvlastnického reţimu k majetku ho můţu ochránit například, aby nedošlo k rozdělení majetku nebo jeho drobení. Svěřenský fond musí být zřízen s předstihem, neboli musí být zřízen ještě před problémovou situací. Coţ například můţe být rozvodové řízení. V tomto případě svěřenský fond dokáţe ochránit majetek před dělením. Avšak často bývá taktéţ vyuţíván v případech, pokud majitel společnosti chce zajistit mzdy nebo penze pro zaměstnance.
Svěřenský fond jako ochrana před věřiteli Svěřenský fond můţe být zaloţen jako ochrana před věřiteli. Zřízením fondu oddělí zakladatel majetek náleţící fondu od svého vlastního majetku. V podstatě se jedná o to, ţe v tuto chvíli majetek není ve vlastnictví nikoho a věřitelé si nemohou nic nárokovat. Tento fond je často vyuţíván, pokud chce někdo bezpečně investovat. První fází je zaloţení fondu, poté následuje převod peněz a pověření správce nad správou a vedením fondu. Správce fondu bude bezpečně investovat peníze na pokyn 22
zakladatele. Tímto způsobem se značně sniţuje rizikovost provedených investic, pokud by byli neúspěšné. Pokud by investování bylo neúspěšné, tak se zakladatel nemusí obávat, ţe by věřitelé zabavili jeho osobní majetek.
23
3 Svěřenské fondy v České republice „V českých zemích tento institut našel místní právní zázemí pro řešení mezigeneračních převodů majetku u institutu nedílu, ale byl plně vytvořen až při položení právního základu institutu českého svěřenství v roce 1498 na bázi smluvního rodinného statutu šlechty. Vzorem k tomu byl první rodinný statut rodu Rožmberků z roku 1493, který byl inspirován obdobnými úpravami panovnických rodů té doby s prvky fideikomisu. Institut českého svěřenství sice vycházel ze smluvního základu, ale nejen podle jména, nýbrž i podle obsahu, vykazoval obecné znaky fideikomisu. Se souhlasem panovníka byl zapisován do zemských desek a poskytl české šlechtě dlouho hledané řešení, které umožnilo zachování lesku jejich rodu.”22 V 17. století došlo v českých zemích k přijetí u nás nové formy svěřenství, a to rodinného fideikomisu ve formě španělského majorátu. Tato úprava rodinného fideikomisu vycházela z Justiniánovy úpravy římského fideikomisu. Novinkou bylo zavedení pevně stanovené nástupnictví podle pravidla primogenitury, které uděloval panovník jako privilegium, a to pouze pro šlechtické rodiny, k trvalému udrţení nezcizitelnosti jejich majetku. Rodinný fideikomis byl v českých zemích jiţ od poloviny 17. století velmi vyuţíván a v roce 1811 byl důkladně upraven ve Všeobecném občanském zákoníku. AGBG v podstatě převzal uţ dlouhodobě pouţívanou úpravu rodinného fideikomisu, avšak zmodernizoval ho. „V oblasti rodinného fideikomisu bylo největší novinkou zavedení principu děleného vlastnictví. AGBG totiž rozdělil vlastnictví fideikomisního jmění na vlastnictví vrchní, které náleželo čekatelům a na vlastnictví užitkové, které náleželo držiteli fideikomisu. Pro nástupnictví ve fideikomisu ukotvil tři systémy – vedle primogenitury i majorát a seniorát. Dále umožnil zadlužení fideikomisního jmění až do jedné třetiny a též upravil dohled soudu nad rodinnými fideikomisy.”23 22
Historický vývoj a srovnání institutů[online]2015[cit.25.4.2015] http://www.sverenskyfond.cz/historicky-vyvoj-a-srovnani-institutu 23 BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012., str. 32
24
Dne 28. října 1918 vypukla spontánní manifestace, kterou uskutečnili praţští obyvatelé jako reakci na zprávy z Vídně o přijetí 14 bodů prezidenta Woodrowa Wilsona. Ještě ten den zasedl Národní výbor a schválil dle návrhu A. Rašína zákon o zřízení samostatného československého státu. Kvůli společenské stabilitě byl do nově vytvářeného státního celku recipován rakouský a uherský právní řád. Dle tohoto opatření bývá zákon o zřízení samostatného československého státu nazýván recepční normou. Recepční norma měla za následek, ţe rodinné fideikomisy,které zřizovala šlechta pokračovaly dále podle stejných zákonů a nařízení. V roce 1924 došlo ke zrušení rodinných fideikomisů zákonem č. 179/1924 Sbz. a n. a to hlavně z důvodů realizace pozemkové reformy a zrušení šlechtictví Fideikomisární substituce však i poté zůstala v platnosti a byla pouţívána aţ do jejího zrušení v roce 1964. Avšak ani zrušení tohoto institutu, nemohlo nijak bránit v tom, aby byl pouţíván. Tento krok posunul občany ČSSR zpátky v čase a to do dob, kdy byl fideikomis pouţíván mezi čestnými lidmi, kterým bylo moţno svěřit majetek po splnění podmínky jiné osobě.24 Avšak dne 22. března 2012 vstoupil v platnost zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2014 a nahradil občanský zákoník z roku 1964. Novým občanským zákoníkem došlo například k celkové úpravě správy cizího majetku, coţ zahrnuje svěřenský fond.
3.1 Právní úprava svěřenských fondů v České republice Svěřenský fond je novým institutem pro správu cizího majetku, který přináší zákon č. 89/2012, občanský zákoník a to konkrétně v ustanoveních § 1448 - § 1474. Uzákoněná podoba svěřenského fondu a správy cizího majetku je sice v našich současných podmínkách nová, avšak z hlediska dlouhodobého vývoje se jedná spíše o staronový instrument, který je ekvivalentem různých historických forem svěřenství.25 Tento institut nám umoţňuje vyčlenění určité části majetku zakladatele a vloţení do fondu, který spravuje nezávislý správce. 24
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str.85 25 BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str. IX.
25
„Svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat.”26 Tímto způsobem vznikne oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku. Vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce, avšak majetek ve svěřenském fondu není ani vlastnictvím správce, ani vlastnictvím zakladatele, ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.
3.2 Vznik svěřenského fondu Zakladatel se můţe rozhodnout vloţit do svěřenského fondu jakýkoli majetek, movitý, nemovitý, nehmotný nebo také majetek, který má vzniknout aţ v budoucnu. Předání majetku zakladatelem do drţby správce však nemá za následek vytvoření svěřenského fondu. Správce musí mít právní titul k tomu, aby majetek mohl povaţovat za svěřenský fond, tedy musí existovat zakládací listina, kde jsou stanoveny pravidla pro správu svěřenského fondu. Bez zakládací listiny by se jednalo pouze o drţbu, půjčku nebo pronájem.
Svěřenský fond je zaloţen, kdyţ zakladatel sepíše zakládací listinu a vyčlení majetek ze svého vlastnictví správci, který ho bude spravovat.27 Fond musí mít vlastní označení, které vyjadřuje účel zaloţení svěřenského fondu. Statut svěřenského fondu musí obsahovat minimálně: Označení svěřenského fondu. Označení majetku, který svěřenský fond tvoří při jeho vzniku. Vymezení účelu svěřenského fondu. Podmínky pro plnění svěřenského fondu. Údaj o době trvání (pokud není uveden, pak platí, ţe je zaloţen na dobu neurčitou). Určení obmyšleného nebo způsobu jeho určení. Důvodem vzniku můţe být zákon, smlouva nebo ustanovení závěti Fond vznikne, kdyţ správce přijme pověření ke správě majetku, avšak pokud byl, fond zřízen pořízením pro případ smrti pak vznikne aţ smrtí zakladatele.28 26
Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, § 1448 Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, § 1454 28 JuDr. David Šmíd, Ph.D., Nový Občanský Zákoník, str. 115 27
26
3.3 Správa svěřenského fondu Správu svěřenského fondu provádí osoba, která je pověřená jeho správou a tím je svěřenský správce. Svěřenským správcem můţe být kaţdý svéprávný člověk. Právnická osoba můţe být svěřenským správcem, pouze pokud stanoví zákon. Konkrétně se jedná o zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech. Tento zákon umoţňuje některým investičním společnostem vystupovat jako svěřenský správce. Vyjma investičních fondů. Nový občanský zákoník uvádí, ţe můţe být svěřenským správcem i zakladatel svěřenského fondu nebo osoba, které má být ze svěřenského fondu plněno. V takovém případě však musí mít svěřenský fond dalšího svěřenského správce, kterým je osoba třetí, a správci musí právně jednat společně.29 Svěřenského správce jmenuje i odvolává zakladatel. Ve statutu však můţe být určen také jiný způsob jmenování nebo odvolávání svěřenského správce. Pokud takovýmto způsobem není moţné správce určit nebo se neprovede jmenování správce v přiměřené době, můţe správce jmenovat soud, avšak pouze na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Správci náleţí plná správa majetku ve svěřenském fondu. Do veřejného seznamu nebo do jiné evidence se svěřenský správce zapíše jako vlastník majetku ve svěřenském fondu s poznámkou „svěřenský správce”30
3.4 Plnění ze svěřenského fondu Osoba, které má být ze svěřenského fondu plněno se nazývá obmyšlený neboli beneficient. Právo jmenovat beneficienta a určit plnění z fondu, které mu bude poskytnuto má zakladatel svěřenského fondu. Pokud nevyuţije zakladatel práva ke stanovení beneficienta, jmenuje beneficienta a určí mu plnění ze svěřenského fondu svěřenský správce. Avšak pokud se jedná o svěřenský fond, který je zřízený k soukromému účelu, můţe svěřenský správce vykonat toto právo, pokud statut určí okruh osob, ze kterého lze obmyšleného jmenovat.31 „Obmyšlenému lze přiznat právo na plody nebo užitky ze svěřenského fondu nebo právo na majetek ze svěřenského fondu, případně na podíly na nich”.32
29
Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, § 1454 Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, § 1456 31 BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str.140 32 Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, §1457 30
27
Dle důvodové zprávy k zákonu č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku je vhodné, aby se v zájmu spravedlivého uspořádání vztahů, které jsou zaloţeny vznikem svěřenského fondu stanovilo, ţe v případě svěřenského fondu, který je zřízen bezúplatně, můţe být beneficient jen osoba, která je způsobilá v den vzniku svěřenského fondu po zakladateli dědit.33
3.5 Dohled nad správou svěřenského fondu Dohled nad správou svěřenského fondu provádí zakladatel, beneficient, nebo osoba určená statutem svěřenského fondu. V případech, ve kterých to stanoví zákon, vykonává dohled nad správou svěřenského fondu jiná osoba, skupina osob nebo orgán veřejné moci. Pokud dojde k tomu, ţe v den vzniku svěřenského fondu ještě obmyšlený není, nebo ho nelze určit, jmenuje zakladatel svěřenského fondu osobu, která bude dohlíţet na správu svěřenského fondu v zájmu beneficienta. Pokud tak neučiní nebo to není moţné, je osoba oprávněná dohlíţet na správu svěřenského fondu jmenována soudem, a to na návrh svěřenského správce. Svěřenský správce je povinen bezodkladně informovat formou oznámení toho, kdo má právo dohledu nad svěřenským fondem. Minimálními náleţitostmi oznámení je označení, účel, doba trvání svěřenského fondu a jméno a adresa svěřenského správce. Avšak povinnost oznámení odpadá pokud, tyto skutečnosti osobě oprávněné k dohledu nad svěřenským fondem jsou jiţ známy. Správce je povinen na ţádost oprávněného nad správou svěřenského fondu umoţnit kontrolu dokladů o svěřenském fondu a předloţit mu například vyúčtování, zprávu nebo informaci po něm poţadovanou. Soud můţe odvolat svěřenského správce nebo můţe být jmenován nový správce, a to na návrh zakladatele, obmyšleného nebo jiné osoby, která na tom má zájem. Tímto způsobem můţe být také svěřenskému správci uloţeno nebo zakázáno určité jednání.34
3.6 Změny svěřenského fondu Majetek svěřenského fondu můţe být zvýšen, smlouvou nebo také závětí. Osoba, která dá tímto způsobem ve prospěch fondu svůj majetek, nemusí být jeho zakladatelem a majetek takto nabytý podléhá správě dle statutu zákona.
33
Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,§1457-§1462 Svěřenský fond v českém právním systému[online]2015[30.4.2015] http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d45535v56852-sverensky-fond-v-ceskem-pravnim-systemu 34
28
„Kdo zvýší majetek svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti, není jeho zakladatelem. Majetek takto nabytý podléhá správě podle statutu a zákona.”35 Zakladatel má moţnost navýšení majetku ve svěřenském fondu a to dvěma způsoby. Prvním způsobem můţe zakladatel určit ve statutu, ţe bude v budoucnu dále do svěřenského fondu investovat. Druhý způsob je, ţe do svěřenského fondu bude přispívat třetí osoba, aniţ by vystupovala v pozici zakladatele. „Soud může na návrh osoby, která na tom má právní zájem, rozhodnout, že svěřenský fond zruší, pokud je dosažení účelu svěřenského fondu nemožné nebo obtížně dosažitelné, zejména následkem okolností zakladateli neznámých nebo pro zakladatele nepředvídatelných. Jedná-li se o svěřenský fond zřízený za veřejně prospěšným účelem, může soud rozhodnout, že jeho původní účel nahradí podobným účelem.”36 Soud má moţnost upravit statut svěřenského fondu a to v případě, ţe mu změna statutu prospěje a zároveň bude zachován původní úmysl zakladatele svěřenského fondu. Avšak před rozhodnutím si soud vyţádá stanovisko zakladatele nebo jeho právního zástupce, svěřenského správce, obmyšleného a také toho kdo dohlíţí na správu svěřenského fondu.
3.7 Zánik svěřenského fondu Svěřenský fond zanikne dvěma způsoby a to, pokud jiţ uplynula doba, na kterou byl zřízen nebo pokud rozhodne soud, ţe správa svěřenského fondu končí. Svěřenský fond, který je zaloţený za soukromým účelem a zaniká v případě, kdy se všichni beneficienti vzdali práva na plnění. Při zániku správy svěřenského fondu vydá svěřenský správce majetek osobě, která na něj má nárok, coţ je nejčastěji beneficient. Avšak pokud zde beneficient není, svěřenský správce vydá majetek zakladateli. Pokud nastane situace, ţe zde nebude ţádný z nich, připadne majetek svěřenského fondu do vlastnictví státu. „Při zániku správy svěřenského fondu vydá svěřenský správce majetek tomu, kdo na něj má právo. Má se za to, že na majetek má právo obmyšlený, a pokud není, zakladatel svěřenského fondu; není-li žádný z nich, připadá majetek do vlastnictví státu.“37 Tato úprava předání majetku v případě zániku správy svěřenského fondu se razantně liší od CCQ, neboť pokud neexistuje obmyšlený a zakladatel neurčil svého dědice tak majetek připadá do vlastnictví státu. 35
Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, §1468 Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, §1469 37 Zákon č. 89/2012 sb., občanský zákoník, §1472 36
29
Tímto způsobem dochází k faktickému zavedení pravidla odúmrti a to na úkor dědiců zakladatele. Avšak to znamená, ţe jsme se navrátili k podmínkám, které panovaly v Českém království ve středověku. Zrušení těchto podmínky si koncem 15. století prosadila šlechta u krále Vladislava II. Tehdy platila odúmrť ve prospěch panovníka, kdeţto nyní by majetek přešel do vlastnictví státu. Ale jako ve všem i tady nalezneme v tomto případě výjimku, která nám říká, ţe zakladatel svěřenského fondu má moţnost upravit tuto situaci a to úpravou statutu. Tímto způsobem se riziko odúmrti eliminuje.38
3.8 Svěřenský fond v praxi Jak jsem jiţ výše zmínila, kaţdý svěřenský fond musí mít statut vydaný zakladatelem svěřenského fondu ve formě veřejné listiny. Ta musí obsahovat minimálně:
Označení svěřenského fondu Označení majetku, který svěřenský fond tvoří při jeho vzniku Vymezení účelu svěřenského fondu
Podmínky pro plnění svěřenského fondu Údaj o době trvání (pokud není uveden, pak platí, že je založen na dobu neurčitou) Určení obmyšleného nebo způsobu jeho určení
Zdroj: vlastní úprava
38
BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. str.148
30
Mým cílem je vytvořit modelovou situaci, se kterou se v běţné praxi můţeme setkat a poukázat tak na nezbytnosti, které musí být obsaţeny ve statutu svěřenského fondu. Paní Ing. Marie Nedvídková nevychází jiţ delší dobu se svým synem Petrem kvůli majetkovým nesrovnalostem. Paní Marie, si vţdy zakládala na tom, ţe by kaţdý člen jejich rodiny měl mít co nejvyšší vzdělání. Jelikoţ její syn není schopen financovat budoucí studia svého syna, tedy vnuka paní Marie, proto se rozhodla zřídit svěřenský fond pro svého vnuka. Vyčlenila si pro tyto účely 250 000,- Kč. Jedná se tedy o soukromý svěřenský fond zaloţený ve prospěch vnuka Martina Nedvídka.
STATUT SVĚŘENSKÉHO FONDU VE PROSPĚCH MARTINA NEDVÍDKA Článek 1 - Svěřenský fond
1. Marie Nedvídková, narozena 25. 10. 1956, bytem S.K.Neumanna 535,Zlín(dále jen „Zakladatel”) zřizuje svěřenský fond s názvem Svěřenský fond ve prospěch Martina Nedvídka.(dále jen „ fond”) 2. Fond je dnem svého vzniku tvořen majetkem: finanční částkou ve výši 250.000,-Kč 3. Tento fond je zřízen za soukromým účelem, kterým je finanční podpora zakladatelova vnuka Martina Nedvídka při jeho studiu na střední a vysoké škole. 4. Tento fond je zřízen na dobu určitou. Správa fondu končí nejpozději dnem, kdy Martin Nedvídek dosáhne věku 26 let.
31
Článek 2 - Svěřenský správce 1. Zakladatel Ing. Marie Nedvídková jmenuje svěřenským správcem svou snachu Lucii Nedvídkovou, narozenou 3. 6. 1978, bytem Míru 147, Zlín. Správce fondu toto jmenování přijímá podpisem Smlouvy o pověření svěřenského správce správou fondu ze dne 15. 2. 2015 2. Svěřenskému správci náleţí plná správa majetku ve fondu. Svěřenský správce můţe se svěřeným majetkem nakládat způsobem, který určí za vhodné, avšak musí být v souladu se zákonem. Vţdy musí dodrţovat účel fondu a respektovat práva obmyšleného. Svěřenský správce nesmí se spravovaným majetkem nakládat takovým způsobem, kterým by sníţil majetkovou podstatu fondu. 3. Svěřenský správce je mimo jiné oprávněn finanční prostředky ve fondu investovat. Avšak musí nakládat s finančními prostředky takovým způsobem, aby byl schopen včas vyplatit obmyšlenému, tedy Martinu Nedvídkovi finanční částky podle podmínek pro plnění uvedených v článku 4. 4. Veškeré plody a uţitky z fondu se stávají majetkem svěřenského správce jako odměna za sluţby správce. 39 5. Pokud dojde k tomu, ţe svěřenský správce zemře, zakladatel jmenuje nového svěřenského správce. Pokud v době smrti svěřenského správce nebude zakladatel naţivu, nového svěřenského správce budou jmenovat osoby, které jsou oprávněny vykonávat dohled nad správou fondu podle článku 5 tohoto statutu. Článek 3 – Obmyšlený 1. Jako obmyšleného z fondu jmenuje zakladatel svého vnuka Martina Nedvídka, narozeného 10. 05. 2011, bytem Míru 147, Zlín.
39
Vzor statuu svěřenského fondu[online]2015[16.4.2015] http://zakonyvkapse.cz/vzor-statut-sverenskeho-fondu-priloha-k-pribehy-ze-suchankovic-rodiny-5/
32
2. Zakladatel přiznává obmyšlenému právo na majetek ze Svěřenského fondu. Majetek z fondu bude obmyšlený získávat do svého vlastnictví postupně po částech na základě splnění podmínek pro plnění z fondu, které jsou uvedeny ve článku 4. 3. Obmyšlený nemá jakýkoli nárok na plody nebo uţitky, které plynou z majetku ve fondu. Článek 4 – Podmínky pro plnění ze Svěřenského fondu 1. Částku ve výši 250.000,– Kč bude správce fondu vyplácet po částech převodem na účet obmyšleného, a to v těchto postupných platbách: a) Finanční částku ve výši 10.000,– Kč dostane obmyšlený, pokud zakončí střední školu maturitní zkouškou. Správce fondu tuto částku převede na účet obmyšleného do 5 dnů poté, co mu obmyšlený předloţí doklad o vykonání maturitní zkoušky. b) Pokud obmyšlený bude studovat na vysoké škole, bude mu svěřenský správce vyplácet z fondu kaţdý měsíc 4.000,– Kč a to aţ do vyčerpání celého majetku ve fondu. Svěřenský správce tuto částku převede na účet obmyšleného vţdy do pátého dne příslušného měsíce. Svěřenský správce má právo na pravidelné kontroly, kterými bude obmyšleného kontrolovat zda je stále zapsán jako student vysoké školy.40
Článek 5 – Dohled nad správou Svěřenského fondu 1. Dohled nad správou fondu vykonává zakladatel a obmyšlený. 2. Na ţádost toho, kdo má právo dohledu nad správou fondu, umoţní svěřenský správce kontrolu dokladů o fondu a je povinen předloţit vyúčtování nebo jinou informaci. 3. Zakladatel můţe svěřenského správce kdykoli odvolat, pokud není spokojen s jeho správou. Pokud zakladatel svěřenského správce odvolá, je povinen jmenovat nového správce.
40
č. 89/2012 sb., občanský zákoník, §1457 33
Článek 6 – Změny svěřenského fondu 1. Zakladatel, svěřenský správce ani nikdo jiný není oprávněn sníţit majetkovou podstatu fondu jinak, neţ způsobem uvedeným v podmínkách pro plnění z fondu. 2. Zakladatel je oprávněn kdykoli zvýšit majetkovou podstatu fondu. Avšak musí být stanoveny podmínky, za kterých bude moţné z nově nabytého majetku plnit obmyšlenému. 3. Zvýšit majetkovou podstatu fondu nemusí jen zakladatel. Zvýšení můţe být smlouvou nebo pořízením pro případ smrti. Jak se s nově nabitým majetkem naloţí, rozhodne svěřenský správce. Článek 7 – Konec správy Svěřenského fondu a zánik Svěřenského fondu 1. Správa fondu končí dosaţením jeho účelu. Účelu fondu je dosaţeno, pokud je veškerý majetek fondu převeden do vlastnictví obmyšleného v souladu s podmínkami pro plnění z fondu. Správa fondu skončí tímto způsobem v den, kdy je obmyšlenému vyplacena poslední finanční částka převodem na jeho účet41
2. Správa fondu skončí dnem, kdy obmyšlený dosáhne věku 26 let. Tedy dokud má statut studenta. Nebo taktéţ v přípdě, ţe se obmyšlený vzdá práva na plnění a tím skončí správa fondu. S majetkem, který bude v této době ve fondu, můţe svěřenský správce naloţit dle svého uváţení. 3. Správa fondu končí taktéţ smrtí obmyšleného. Pokud obmyšlený zemře je svěřenský správce povinen převést majetek z fondu na zakladatele. Avšak pokud ani zakladatel nebude v době smrti obmyšleného naţivu, je svěřenský správce povinen převést majetek z fondu na dědice obmyšleného. 5. Jestliţe skončí správa fondu dle ustanovení 4 tohoto článku, svěřenský fond zanikne. 41
JUDr. Petr Bezouška, Ph.D., Mgr. Lucie Piechowiczová,NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK, NEJDŮLEŢITĚJŠÍ ZMĚNY nakladatelství ANAG, spol. s r.o, 2013, str.191
34
Článek 8 – Závěrečná ustanovení 1. Tento statut nabývá účinnosti dnem 15.2.2015, tedy dnem jeho vyhotovení ve formě notářského zápisu. 2. Tento statut můţe být měněn popřípadě upraven, avšak pouze zakladatelem, a to formou notářského zápisu. Kaţdou změnu nebo úpravu statutu oznámí zakladatel svěřenskému správci. 3. Statut je vyhotoven ve třech stejnopisech, první vlastní zakladatel, druhý dostane svěřenský správce a poslední stejnopis zůstane v úschově u notáře. Ve Zlíně 15.2.2015
Ing. Marie Nedvídková
35
4. Svěřenské fondy v zahraničí V následující části své práce se zaměřím na analýzu svěřenských fondu v zahraničí. Konkrétně se jedná o Německý Treuhand , Francouzskou Fiducii a Rakouskou soukromou nadaci. Jak jsem se jiţ v úvodu zmínila, Česká republika a další evropské státy si do svého právního řádu implementovali trust. Trust je v podstatě zaloţen na stejném principu jako darování. Avšak na rozdíl od darování, kde figuruje dárce a obdarovaný, je trust zaloţen na třístranném vztahu ve kterém figuruje zakladatel neboli settlor, obmyšlený neboli beneficiary a také správce neboli trustee. Důvodem zakladatele k zaloţení trustu je zisk kompenzačních výhod, neboli moţnost volby účelu, ale také zachováni značného vlivu na vloţený majetek do trustu. Úkolem Haagské konvence bylo pomoci rozšířit vyuţívání trustů i na evropský kontinent, avšak do dnešní doby ji ratifikovaly jen tyto státy Itálie, Lucembursko, Malta, Monako, San Marino Nizozemí, Švýcarsko a Spojené království. Mezi státy, které podepsaly Haagskou konvenci o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání je například Francie nebo Kypr. Kolizní úprava nám říká, jestliţe zakladatel ve statutu stanoví právo zahraniční, je povinen vybraný právní řád upravovat institut svěřenský fond nebo v něm musí být zakotvena právní konstrukce, která je obdobou svěřenského fondu, neboli obdobné zařízení, coţ je například Fideikomis, Treuhand nebo Trust. Je tedy nezbytností, aby v daném právním řádu existoval právní základ nebo téţ analogie tohoto institutu, aby bylo moţné tuto právní úpravu pro statut svěřenského fondu pouţít. Pokud není určeno toto rozhodné právo nebo pokud nejde pouţít, tak se fond řídí právem státu, s nímţ nejúţeji souvisí. Tím je myšleno: a) místo, z něhoţ je fond spravován, b) místo, v němţ je převáţně umístěn majetek, který ho vytváří, c) místo sídla nebo obvyklého pobytu svěřenského správce, d) účel sledovaný vytvořením fondu a místo, kde má být dosaţeno těchto účelů.42 Dle výše uvedených informací je zřejmé, ţe je trust v Evropě hojně rozšířen a vyuţíván. V roce 2014 se v České republice institut svěřenského fondu implementoval prostřednictvím legislativní úpravy jako součást NOZ.
42
§ 73 odst. 3 zák. č. 91/2012
36
Lze tedy předpokládat, ţe tento institut bude vyuţíván. Pro lepší pochopení jednotlivých institutů jako je německý Treuhand, francouzská Fiducie nebo rakouská nadace, je v další části textu zmíním.
4.1 Německý Treuhand „Německé právo se rozhodlo pro mix (některých) zákonných institutů rovnocenných anglosaským trustům a soudci vytvořených pravidel týkajících se fiduciárních vztahů dovolávajících se konceptu Treuhandu.”43 Právo v Německu pomíjí koncepci právního vztahu vytvořeného zakladatelem inter vivos nebo pro případ smrti, ve kterém je majetek svěřen pod kontrolu správce fondu ve prospěch obmyšleného, nebo za určitým účelem.44 Německé právo připouští, aby byla správa majetku, nebo záleţitostí svěřena Treuhänderovi ve prospěch obmyšleného nebo za určitým účelem. Treuhänder je v podstatě vlastník svěřeného souboru majetku, respektive je oprávněn s ním disponovat.Současná úprava německého Treuhandu představuje nejlepší způsob zajištění zájmů věřitele pro přépad platební neschopnosti. Treuhand má velmi široké vyuţití a to díky německé právní úpravě, která pro vznik nevyţaduje zápis do ţádného registru ani schválení správních orgánů.
4.1.1 Dědické právo V zemích common law, se dědické právo realizuje v rámci trustu a jmění vloţené do trustu můţe být investováno, aniţ by byl ohroţen kmenový majetek. Avšak v německém právu lze srovnatelných výsledků dosáhnout kombinací několika právních nástrojů dědického práva dle BGB.
43
Jan Hrudík a kol. Občanské právo hmotné - absolutní majetková práva, str.13
44
Convention of 1 July 1985 on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition[online]2015[3.4.2015]
http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=59
37
Dle § 2044 BGB můţe zůstavitel svým dědicům zabránit v dělení pozůstalosti avšak nejvýše na dobu třiceti let. I zde existuje vyjímka jak tuto překáţku překonat a to tak, ţe odpadnutí bude podmíněno vnější událostí, která se má přihodit některému z dědiců. V tomto případě má moţnost zůstavitel určit pořadí dědiců. První dědic je nazýván Vorerbe popřípadě druhý dědic Nacherbe.45 Zůstavitel určí správce, ten je oprávněn ke spravování pozůstalosti a také můţe pouţít prostředky z pozůstalosti ke koupi něčeho nového. Koupě z pozůstalosti se automaticky stává součástí pozůstalosti. Povinnosti správce jsou, aby spravoval majetek pozůstalosti řádně a také aby maximalizoval hodnoty částí pozůstalosti, které chce investovat čí zpeněţit.
4.2. Francouzská Fiducie Proces zavedení právní úpravy fiducie ve Francii byl dlouhý a obtíţný. Francie podepsala Haagskou konvenci o právu uplatnitelném na trusty a jejich uznávání a to jiţ 26. 11. 1991 avšak snahy o zpracování trustu do francouzského práva byly bezúspěšné. Aţ prostřednictvím zákona z 19. února 2007 nastala změna. V tento den byla vloţena kniha o svěřenství do francouzského občanského zákoníku a tak lidé mohli začít vyuţívat institut Fiducie. Tento institut čerpá z konceptu římského práva a také ze zkušeností v jiných jurisdikcích civilního práva. Francouzská právní úprava Fiducie upravuje relativně široký nástroj, a hranicemi jeho aplikace je téměř pouze představivost advokáta.46 Fiducie ve Francii zahrnuje přesun aktiv majetku od zakladatele ke správci, který ho bude drţet v majetku odlišném od svého vlastního majetku a má povinnost jednat tak, aby došlo k naplnění specifického účelu ve prospěch jednoho nebo více beneficientů.
45 46
Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ str.13 Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ str.81
38
Tento institut je velmi podobný trustu a můţeme zde nalézt společné rysy. Mezi hlavní společné rysy patří převod jmění na správce, časová omezenost, povinnost správce jednat ve prospěch beneficientů a také zrušení fiducie nelze bez souhlasu beneficientů nebo soudu. Vyuţití fiducie můţe být různé. Mezi hlavní vyuţití řadíme například fiducii k ochraně zájmu. „Pokud jde o ochranné svěřenství, má zvláštní výhodu, neboť správce je výlučným vlastníkem jmění vloženého do francouzského svěřenství a zajištění je realizováno bez protichůdných prohlášení věřitelů zakladatele.”47
4.2.1. Typy nadací
Veřejně prospěšné nadace Korporační nadace Neautonomní nadace
Zdroj: vlastní úprava
1. Veřejně prospěšné nadace Zřizovatel veřejně prospěšné nadace musí vlastnit povolení, které vydává ministerstvo vnitra. Nadace nabývá právní subjektivitu, pokud se uveřejní povolení v Úředním věstníku a jejich statut musí odpovídat Modelovému statutu. Tento typ nadace má plnou právní způsobilost. Pro získání veřejně prospěšného statusu musí nadace vlastnit jmění v minimální výši 1 000 000 €.48 47
Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ , str.89
48
URČITÉ ASPEKTY PRÁVNÍ ÚPRAVY NADACÍ V ČESKÉ REPUBLICE, VE FRANCII, V NĚMECKU A V RAKOUSKU [ONLINE]2015[8.4.2015]
39
2. Korporační nadace Korporační nadace můţou vlastnit pouze nemovitosti, které přímo slouţí jejich činnosti nebo pro výkon jejich práce. Tento typ nadace nabývají právní subjektivitu na základě povolení nebo ze strany orgánů státní správy. Tyto nadace jsou časově omezené. Minimální doba je 5let , avšak můţe být prodlouţena o 3roky. Jmění nadace musí být 150 000€ s podmínkou, ţe musí být rozděleno do 5let od vzniku.49
3. Neautonomní nadace Tyto nadace jsou zřizovány smlouvou mezi zakladatelem nebo veřejně prospěšnou nadací. Neautonomní nadace nemají právní způsobilost. Jak jiţ název napovídá, neautonomní nadace, své jmění nespravuje, ale spravuje ho veřejně prospěšná nadace.50
Mezi další typy fondů ve Francii patří například univerzitní nadace, partnerské nadace nebo dotační fondy.
4.3. Rakouská nadace Rakouské právo nezavádí pro trust ţádný zvláštní institut, protoţe Rakousko není smluvní stranou Haagské konvence o právu pouţitelném na trusty a jejich uznávání. Toto je důvodem, ţe v Rakousku není jasně kvalifikován pojem trust. Ekvivalentem trustu je v Rakousku soukromá nadace, která má jiţ dlouholetou tradici. Do roku 1993 bylo vyuţívání nadací omezeno a to pouze na veřejně prospěšné nadace. Avšak po roce 1993 nastala změna v přístupu k nadačním fondům a došlo k převzetí práva soukromých nadací. Podle § 1 zákona o soukromých nadacích tímto termínem rozumíme: „ Právnickou osobu obdařenou majetkem zakladatele k tomu, aby prostřednictvím jeho použití, správy a využívání plnila zákonný účel zakladatelem určený; soukromá nadace má právní subjektivitu a musí mít sídlo v Rakousku.“51 HTTP://WWW.EPRAVO.CZ/TOP/CLANKY/URCITE-ASPEKTY-PRAVNI-UPRAVY-NADACI-V-CESKEREPUBLICE-VE-FRANCII-V-NEMECKU-A-V-RAKOUSKU-64226.HTML 49
URČITÉ ASPEKTY PRÁVNÍ ÚPRAVY NADACÍ V ČESKÉ REPUBLICE, VE FRANCII, V NĚMECKU A V RAKOUSKU [ONLINE]2015[8.4.2015] HTTP://WWW.EPRAVO.CZ/TOP/CLANKY/URCITE-ASPEKTY-PRAVNI-UPRAVY-NADACI-V-CESKEREPUBLICE-VE-FRANCII-V-NEMECKU-A-V-RAKOUSKU-64226.HTML 50 51
Tamtéţ Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ str.41
40
Rakouská soukromá nadace je tedy právnickou osobou a její účel a vnitřní struktura je podmíněna hlavně vůlí zakladatele. Nadaci můţeme taktéţ definovat jako samostatný fond nadaný právní osobností, specifickou strukturou, který je obdařen jměním zakladatele nadace slouţícím k naplnění účelu nadace. Hlavním rozdílem mezi rakouskou nadací a trustem z oblasti common law je, ţe trust nemá vlastní právní osobnost. Tento institut se setkal se značným úspěchem a o tom svědčí i fakt, ţe v Rakousku je přibliţně 3.200 soukromých nadací.52 Ačkoliv není nikde přesně uvedeno, jaká je celková výše aktiv, které jsou v drţení soukromých nadací, odhaduje se, ţe částka přesahuje 70 miliard €. Právní úprava rakouské soukromé nadace má hned několik výhod. Mezi hlavní výhody patři daňové zvýhodnění (většina nadací je totiţ od daní osvobozena) a jako další výhoda je to, ţe zakladatel nadace má větší svobodu ve vztahu k vnitřnímu uspořádání nadace.
4.3.1. Typy nadací V Rakousku jsou dva typy nadací, veřejně prospěšné a soukromé nadace.
Veřejně prospěšné
Soukromé
Zdroj: vlastní úprava 1. Veřejně prospěšné nadace Vznik nadací Veřejně prospěšné nadace nabývají právní subjektivitu, pokud splní podmínky stanovené zákonem. Schvalovacím orgánem je příslušné zemské nebo federální ministerstvo. Nadace se zřizuje písemnou smlouvou, nebo zakládací listinou, nebo také závětí. Ministerstvo vnitra má za úkol vést tzv. registr nadací. Veřejně prospěšné nadace nejsou povinny mít 52
URČITÉ ASPEKTY PRÁVNÍ ÚPRAVY NADACÍ V ČESKÉ REPUBLICE, VE FRANCII, V NĚMECKU A V RAKOUSKU [ONLINE]2015[8.4.2015] HTTP://WWW.EPRAVO.CZ/TOP/CLANKY/URCITE-ASPEKTY-PRAVNI-UPRAVY-NADACI-V-CESKEREPUBLICE-VE-FRANCII-V-NEMECKU-A-V-RAKOUSKU-64226.HTML
41
minimální kapitál, ale podmínkou je, aby jejich majetek byl dostatečný k naplnění jejich veřejně prospěšných cílů. Definice nadace dle čl. 2.1 federálního zákona o nadacích a fondech „Nadace je právnická osoba zřízená na základě nezrušitelného převodu majetku určeného pro veřejně prospěšné nebo dobročinné účely.“53 Co je konkrétně myšleno pod pojmem veřejně prospěšné účely se dozvíme z čl. 2.2 federálního zákona o nadacích a fondech. Ten nám říká, ţe veřejně prospěšné účely představují podporu duchovního, kulturního, morálního nebo sportovního rozvoje široké veřejnosti nebo určeného konkrétnímu okruhu příjemců. V dalším článku 2.3 federálního zákona o nadacích a fondech se dozvíme definici dobročinných účelů jakoţto podpory v nouzi. Veřejně prospěšné nadace mohou provozovat i komerční aktivity, avšak pouze tehdy, pokud tyto aktivity spadají do vymezených účelů, pro které byly nadace zřízeny. 2. Soukromá nadace Vznik nadací Soukromé nadace mohou být zřízeny zápisem u notáře nebo závětí. Pro vznik této nadace je nezbytný zápis do obchodního rejstříku, který vede příslušný obchodní soud. Vznik soukromých nadací není vázán na schválení příslušnými zemskými nebo federálními orgány. Nadace musí mít v názvu „Soukromá nadace“. Minimální kapitál soukromé nadace musí být ve výši 70 000 €.54 Soukromá nadace má povinnost řídit se zákonem o soukromých nadacích z roku 1993. Tento typ nadace můţe také plnit veřejně prospěšné účely. Avšak zřídkakdy se setkáme se soukromými nadacemi, které byly zřízeny k veřejně prospěšným účelům. Definici soukromé nadace se dozvíme ze čl. 1. 1 zákona o soukromých nadacích. Tato definice nám říká, ţe soukromé nadace jsou právnickou osobou, která disponuje jměním, které je určeno k naplňování cílů stanovených jejím zřizovatelem. Soukromé nadace mohou naplňovat soukromé i veřejné účely. Avšak účelem vzniku nemohou být komerční ziskové aktivity. Soukromé nadace mohou vykonávat ekonomické aktivity pouze jako doplňkové aktivity, coţ je například provozování muzea.55
53
Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ, str.41 URČITÉ ASPEKTY PRÁVNÍ ÚPRAVY NADACÍ V ČESKÉ REPUBLICE, VE FRANCII, V NĚMECKU A V RAKOUSKU [ONLINE]2015[8.4.2015] HTTP://WWW.EPRAVO.CZ/TOP/CLANKY/URCITE-ASPEKTY-PRAVNI-UPRAVY-NADACI-V-CESKEREPUBLICE-VE-FRANCII-V-NEMECKU-A-V-RAKOUSKU-64226.HTML 55 Tamtéţ 54
42
4.4 Lucemburské Fiduciární smlouvy Právní úprava fiduciárního uspořádání v Lucembursku byla vţdy silně ovlivněna kontinentální právní kulturou. Konkrétně se jedná o belgické a francouzské právo, které představovaly významný zdroj inspirace v lucemburském právu. Vývoj fiduciárních smluv v Lucembursku můţeme rozdělit do čtyř etap. V První etapě nebylo na vyčleňování majetku pohlíţeno zvlášť dobře. Příčinu můţeme nalézt v napoleonské tradici, která povaţovala jakékoliv vyčlenění majetku za zcela výjimečné. V této fázi bylo Lucembursko skeptické k cizozemským trustům a neuznávalo je, proto na ně vztahovalo právní úpravu zastoupení. Tento přístup hrál podstatnou roli v dalším vývoji fiduciárních smluv „například s ohledem na skutečnost, že zmocnění je - alespoň ve francouzské tradici chápáno jako dvoustranná smlouva, též fiduciární ujednání byla - a jsou i nadále - chápány jako dvoustranné smlouvy.“56 V těchto raných fázích měla blízkost fiduciárního ujednání a institutu zastoupení významné důsledky. Původně účinná lucemburská procesní úprava nepřiznávala procesní způsobilost zmocněncům. Tím pádem docházelo k tomu, ţe soudy dovolovaly obdobnou platnost i pro fiduciární ujednání. Druhou fázi řadíme do roku 1972, konkrétně se jedná o 22. prosinec 1972, tedy den, kdy Lucembursko přijalo velkovévodský dekret o fiduciárním zastoupení. Avšak o právní úpravu svěřenských fondů se nejednalo. Šlo v podstatě o vyřešení procesního problému tím, ţe bylo přiznáno správcům oprávnění jednat před soudy. Počátek třetí fáze se váţe na přijetí velkovévodského nařízení 19.7.1983 o fiduciárních smlouvách. Toto nařízení je povaţováno za první úpravu Fiducie v Lucembursku. Nařízení komplexně upravilo vyčlenění majetku, avšak ustanovilo, ţe za správce je povaţována pouze finanční instituce. Poslední fází vývoje bylo schválení zákona o fiduciárních kontraktech ze dne 23.7.2003. Tímto krokem došlo k tomu, ţe byla ratifikována Haagská úmluva a došlo k
57
Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ, str.109
43
novelizaci úprav fiduciárních smluv. Taktéţ tento zákon například konkretizoval a vymezil postavení vlastníka a správce.57 Definice fiduciární smlouvy zákona z roku 2003 zní: „ fiduciární smlouva je smlouva obsahující ujednání jedné osoby, zakladatele (fiducianta), s druhou osobou, správcem, že za podmínek stanovených stranami se správce stane vlastníkem majetku, který bude tvořit fiduciární majetek.“58
Subjekty fiduciárních smluv Fiduciární smlouvy mají podobu dohody a to dvoustranné a trojstranné.
Dvoustranná dohoda
Trojstranná dohoda
zakladatel(fiduciant)
zakladatel
správce
správce
obmyšlený
Zdroj: vlastní úprava
Jelikoţ fiduciární smlouvy mají smluvní povahu a jsou podmíněny převodem titulu, nemůţe vyčleněný majetek před uzavřením smlouvy a převodem titulu nabýt účinnosti.
57 58
Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ str.110 Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ, str.111
44
Smlouvy jsou uzavíraný nejčastěji z důvodů správy majetku, zajištění převodu práva a ujednání, ve kterých se převádí právní titul na správce s ohledem na následující převod na obmyšleného.59 Ujednání týkající se správy majetku nezahrnují obmyšleného, ale pouze zakladatele a správce. Avšak fiducie zajištující převod práv můţe být konstruována jako dvoustranný nebo také třístranný právní akt. V posledním případě fiducie ujednání je nezbytností aby zde byly přítomní zakladatelé, správci i obmyšlení.
59
Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ, str.116
45
Závěr NOZ zavedl od 1. 1. 2014 do českého práva speciální institut, který je určený ke správě cizího majetku - svěřenský fond. Tento institut byl do té doby běţný pouze v zahraničí. Avšak jak jsem jiţ výše zmínila, za úplnou novinku svěřenství v České republice povaţovat nemůţeme. Z historie o českých zemích se dozvídáme, ţe první zmínky institutu českého svěřenství sahají aţ do roku 1498. Tento institut našel místní právní zázemí převáţně pro řešení mezigeneračních převodů majetku u institutu nedílu, avšak ke kompletnímu vytvoření došlo v momentě poloţení právního základu institutu českého svěřenství v roce 1498 na bázi smluvního rodinného statutu šlechty. Vzorem se stal první rodinný statut rodu Roţmberků z roku 1493. Mezi další zásadní milníky svěřenství v České republice bych zmínila rok 1924 a 1964. V první polovině dvacátého století došlo ke zrušení rodinného svěřenství a to zákonem č. 179/1924 Sb. V roce 1964 bylo zákonem č. 40/1964 Sb. zrušeno i svěřenské náhradnictví. Hlavním cílem mé práce bylo analyzovat svěřenské fondy a jejich právní úpravu v České republice a na základě komparace je porovnat s obdobnými instituty pouţívanými v Německu, Francii, Rakousku a Lucembursku. Svěřenský fond vychází z pojetí trustu, který má mnohaletou tradici spíše v anglosaském právním prostředí. Důvodem pronikání různých forem trustů do prostředí kontinentálního práva tkví především v jeho propracovanosti a vyuţití. Velmi podstatnou roli, umoţňující vysvětlení fungování a vznik trustů v zemích kontinentálního práva má Haagská konvence z roku 1985, jejímţ cílem bylo poskytnout právní rámec, na jehoţ základě by byl trust uznáván i v zemích, kde podobný koncept doposud neexistoval. Nabízí se tedy moţnost státům, které ratifikovaly Konvenci zakládat svěřenský fond dle právních předpisů České republiky. Důvodem je, ţe Česká republika spadá pod definici trustu, která je obsaţena v Haagské konvenci. V České republice se institut svěřenského fondu implementoval do právního řádu skrze úpravy jako součást NOZ. Tvůrci legislativy se nechali inspirovat quebeckým občanským zákoníkem. Povaţuji za podstatné podotknout, ţe názory odborníků na svěřenský fond se razantně liší. Mnozí se obávají toho, ţe tento institut bude zneuţit pro praní špinavých peněz, daňové úniky nebo korupci. Z provedené analýzy vyplývá, ţe úprava svěřenství v 46
České republice je nedostatečná a nedůkladná. Proto by mělo dojít k zpřesnění. Zpřesněn by měl být například vznik svěřenského fondu, ten by měl být podmíněn zápisem do určitého rejstříku, aby byla zajištěna transparentnost. Inspirací v této věci by nám mohla být například Francie. V mé bakalářské práci jsem ze srovnání vybraných právních úprav svěřenství nebo trustu dospěla k tomu, ţe tyto právní úpravy se vyznačují svou rozmanitostí a to nejen v detailech, ale i v přístupu k jejich vzniku, existenci a zániku, včetně postavení základních subjektů svěřenství. Závěrem bych chtěla říci, ţe i přes určité nedostatky úprava svěřenského fondu v České republice odpovídá poţadavkům společnosti a to konkrétně koncepcí odděleného a nezávislého vlastnictví chránící investory.
47
Použitá literatura • BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy. Institut pro uchování a převody rodinného majetku. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012 • HAYTON. D. J. The Law of Trust. London: Sweet & Maxwell, 2003 • Jan Hrudík a kol. Občanské právo hmotné - absolutní majetková práva • JuDr. David Šmíd, Ph.D., Nový Občanský Zákoník, 2014 • JUDr. Petr Bezouška, Ph.D., Mgr. Lucie Piechowiczová,NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK, NEJDŮLEŢITĚJŠÍ ZMĚNY nakladatelství ANAG, spol. s r.o, 2013 • KINCL, J., URFUS, V. - Římské právo. Praha: nakladatelství Panorama, 1990 • Luboš Tichý, Kateřina Ronovská, Miloš Kocí, TRUST A SROVNATELNÉ INSTITUTY V EVROPĚ, 2014
Internetové zdroje
• 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník[online]2015[16.4.2015] http://www.mesec.cz/zakony/obcansky-zakonik-2014/f4583528/ • Důvodová
zpráva
k
zákonu
č.
89/2012
Sb.,
občanský
zákoník
[online]2015[.24.3.2015] https://obczan.cz/zakon/noz/cast-treti/hlava-ii/dil-6/oddil-4/pododdil-3?detail-item4136-comments-item-3607-expanded=1&do=detail-item-4140-comments-item771-switchExpanded • Haagská úmluva o svěřenství 1985 [online]2015[15.4.2015] http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=59 • Vzor statutu svěřenského fondu[online]2015[16.4.2015] 48
http://zakonyvkapse.cz/vzor-statut-sverenskeho-fondu-priloha-k-pribehy-zesuchankovic-rodiny-5/ • Historický vývoj a srovnání institutů[online]2015[25.4.2015] http://www.sverenskyfond.cz/historicky-vyvoj-a-srovnani-institutu • Svěřenský fond - otázky a odpovědi[online]2015[24.3.2015] http://www.sverenskyfond.cz/sverensky-fond-otazky-a-odpovedi • Svěřenský fond v českém právním systému [online]2015[cit.24.3.2015] http://www.danarionline.cz/archiv/dokument/doc-d45535v56852-sverensky-fondv-ceskem-pravnim-systemu/ • URČITÉ ASPEKTY PRÁVNÍ ÚPRAVY NADACÍ V ČESKÉ REPUBLICE, VE FRANCII, V NĚMECKU A V RAKOUSKU [ONLINE]2015[8.4.2015] HTTP://WWW.EPRAVO.CZ/TOP/CLANKY/URCITE-ASPEKTY-PRAVNIUPRAVY-NADACI-V-CESKE-REPUBLICE-VE-FRANCII-V-NEMECKU-A-VRAKOUSKU-64226.HTML
Použité zkratky ABGB
Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie
CCQ
Civil code of Quebec
NOZ
Zákon číslo 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník
Tabulka Tabulka 1 Přehled států, které ratifikovaly Haagskou konvenci……………………………9
49
