Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva K 102
Vrácení daru Bakalářská práce
Autor:
Jana Suchá Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Zdeněk Milík
Duben, 2011
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude
zpřístupněna
třetím
osobám
prostřednictvím
interní
vysokoškolských prací.
V Písku dne 30. 4. 2011
Jana Suchá
databáze
elektronických
Poděkování Ráda bych poděkovala vedoucímu práce Mgr. Zdeňkovi Milíkovi za odborné vedení bakalářské práce, poskytování cenných rad a konzultací při vedení práce.
Anotace práce Bakalářská práce si klade za cíl shrnout podmínky, za kterých se lze domáhat vrácení daru, definovat porušení dobrých mravů ze strany obdarovaného a na způsoby obnovení původního stavu daru pro případné pouţití v praxi. Práce má kromě úvodu a závěru další tři části. Problematiku darování a vrácení daru, porušení dobrých mravů a obnovení původního vlastnického práva. Hlavními částmi práce je definování daru, darování a vrácení daru ve smyslu Občanského zákoníku (dále jen OZ) - zákona č. 40/1964 Sb. ze dne 26. února 1964, který je účinný od 1. dubna 1964 v § 628 aţ 630. Práce se opírá zejména o rozsáhlou judikaturu a rozhodnutí soudů.
Annotation The bachelor thesis aims to summarize the conditions of suing for returning the gift, defines infraction of good manners by donee person and ways of restitution of the original condition of the gift for possible practical use. The bachelor thesis has got three more parts besides the introduction and conclusion. The issue of returning a gift, infraction of good manners and restoration of the original property rights. The main parts of the bachelor thesis is the definition of gift, presentation and return of the gift according to Civil Code – act No. 40/1964 digest from 26th February 1964, § 628 – 630. The bachelor thesis is supported especially by wide judicature and court adjudications.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................. 7 1. PROBLEMATIKA DAROVÁNÍ A VRÁCENÍ DARU ......................................................... 8 1.1. Historie darování ................................................................................................................................................... 8 1.2. Darovací smlouva ................................................................................................................................................ 11 1.2.1. Darování ......................................................................................................................................................... 11 1.2.2. Předmět daru................................................................................................................................................... 11 1.2.3. Bezúplatnost ................................................................................................................................................... 12 1.2.4. Dobrovolnost .................................................................................................................................................. 15 1.2.5. Dárce .............................................................................................................................................................. 16 1.2.6. Obdarovaný .................................................................................................................................................... 17 1.2.7. Vznik smlouvy reálně ..................................................................................................................................... 19 1.2.8. Vznik smlouvy konsenzuálně ......................................................................................................................... 22 1.2.9. Nadační dar, konkurs, transplantace ............................................................................................................... 22 1.3. Kdy musí být darovací smlouva písemná .......................................................................................................... 24 1.3.1. Písemná forma smlouvy ................................................................................................................................. 24 1.3.2. Darovací slib................................................................................................................................................... 27 1.4. Kdy je darovací smlouva neplatná ..................................................................................................................... 28 1.4.1. Odporovatelnost, neplatnost ........................................................................................................................... 28 1.4.2. Smrt dárce....................................................................................................................................................... 28 1.5. Upozornění na vady daru .................................................................................................................................. 29 1.5.1. Odpovědnost dárce za vady daru .................................................................................................................... 29 1.6. Vrácení daru ........................................................................................................................................................ 30 1.6.1. Právo dárce na vrácení daru............................................................................................................................ 30 1.6.2. Uplatnění práva .............................................................................................................................................. 30 1.6.3. Právní úkon dárce ........................................................................................................................................... 31 1.6.4. Odvolání daru podle návrhu nového občanského zákoníku ........................................................................... 32
2. PORUŠENÍ DOBRÝCH MRAVŮ ......................................................................................... 34 2.1. Chování v rozporu s dobrými mravy ................................................................................................................. 34 2.2. Členové rodiny dárce ......................................................................................................................................... 36 2.3. Porušení dobrých mravů a osoba blízká podle návrhu nového občanského zákoníku ................................. 38
3. OBNOVENÍ PŮVODNÍHO VLASTNICKÉHO PRÁVA ................................................... 39 3.1. Vrácení předmětu daru ....................................................................................................................................... 39 3.2. Obnovení vlastnického práva ............................................................................................................................. 42
3.3. Promlčení a zánik práva dárce ........................................................................................................................... 47
ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ...................................................................................................... 49 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ....................................................................................... 51 PŘÍLOHY .................................................................................................................................... 52 Darovací smlouva na nemovitost - vzor .................................................................................................................... 52 Potvrzení o darování – vzor ....................................................................................................................................... 55 Ţádost o vrácení daru - vzor...................................................................................................................................... 56 Občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb. - § 628 – 630 .......................................................................................... 57 Návrh nového občanského zákoníku - § 2011 – 2034 .............................................................................................. 58
Úvod Darování je velmi běţný úkon, kaţdý z nás dary rozdával a také byl jistě mnohokrát obdarován. Ne vţdy si však uvědomujeme, ţe darování je právním úkonem, ze kterého plynou právní následky. Jedním z takových následků právního úkonu darování je právo obdarovaného dar vrátit a jemu související právo dárce chtít dar zpět. Situace však není tak jednoduchá, jak se obecně myslí. Pro vrácení daru musí být splněny zákonem stanovené podmínky. Dárce si jednoduše nemůţe svou vůli darovat jen tak rozmyslet a poţadovat vrácení daru. Je nutné si uvědomit, ţe darováním byla uzavřena řádná darovací smlouva, i kdyţ někdy pouze v ústní podobě, ze které plynou mnohé právní následky. Dárce proto můţe poţadovat vrácení daru a tím odstoupit od darovací smlouvy podle zákonem stanovených podmínek. Cílem bakalářské práce je shrnutí problematiky darování a vrácení daru, s tím spojené porušení dobrých mravů a obnovení původního vlastnického práva.
7
1. Problematika darování a vrácení daru Dar je bezúplatný převod vlastnictví nebo slib tohoto převodu. Darovací smlouvou je smlouva, kterou jedna strana (dárce) bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat něco straně druhé (obdarovanému) a obdarovaný s tím projevuje souhlas.1 Darovací smlouvu upravuje občanský zákoník (dále jen OZ) – zákon č. 40/1964 Sb. ze dne 26. února 1964, který je účinný od 1. dubna 1964 v § 628 aţ 630. Upravuje i smlouvu mezi podnikateli, tedy bez ohledu na povahu jejích stran.
1.1. Historie darování V rámci předpisů upravujících občanské právo se vyvíjela právní úprava darování a moţnosti vrácení daru. Nejstarší norma, která zahrnovala darování, odvolání daru a další úkony s tím související, byl Všeobecný občanský zákoník (ABGB) vyhlášený patentem z 1. června 1811, čís. 946 Sb., který platil ve všech zemích, které v té době tvořily rakouské císařství, mimo zemí uherské koruny a který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1812. Bylo to velmi rozsáhlé legislativní dílo, které mělo tři části, třicet osm hlav a 1502 paragrafů. V roce 1918 vznikla Československá republika, která převzala právní řád rakouského císařství (včetně Všeobecného občanského zákoníku), a to zákonem ze dne 28. října 1918, č. 11 Sb., o zřízení samostatného československého státu, označovaný jako recepční zákon. Zákon v čl. 2 stanovil, ţe veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zatím zůstávají v platnosti. Právní normy převzaté z Rakouska – Uherska se staly právním řádem československým. Všeobecný občanský zákoník se tedy stal součástí československého právního řádu a od 28. října 1918 platil jako československý obecný zákoník občanský. Na dříve rakouském území bylo občanské právo upraveno zákonem z roku 1811, který byl novelizován v letech 1914, 1915, 1916 a na dříve uherském území platilo právo obyčejové a jen menší část občanského práva byla upravena samostatnými zákony. Díky právnímu dualismu Rakouska - Uherska byla Československá republika od svého vzniku zatíţena jevem dvojího
8
práva - českého a slovenského. Rekodifikační práce, které byly zahájeny v roce 1920, chtěly odstranit právní dualismus a vytvořit unifikovanou úpravu občanského práva.
Cílem bylo
navázat na tradice Všeobecného občanského zákoníku a jít cestou jeho modernizace. Vládní návrh československého občanského zákoníku byl hotov v roce 1937, vládní osnova však nebyla vzhledem k dalšímu politickému vývoji přijata. V roce 1948 byla politická změna, která se projevila i v právním řádu. Nová komunistická vláda vyhlásila v roce 1948
právnickou
dvouletku, která vedla k nové kodifikaci občanského práva. Nový občanský zákoník č. 141/1950 Sb. nabyl účinnosti počátkem roku 1951 a platil na celém území Československé republiky. Občanské právo bylo velmi zjednodušeno, samostatným zákonem byly upraveny vztahy manţelské, rodinné a pracovní právo (to bylo právně upraveno aţ v roce 1965 – donedávna platným zákoníkem práce č. 65/1965 Sb.). Zákoník č. 141/1950 Sb., tzv. střední kodex, stále ve velké míře respektoval soukromé vlastnictví, formálně neodlišoval regulaci mezi občany a organizacemi a upravoval typy smluv. Zákoník byl postaven na tehdy nových zásadách, a to např. na preferenci a zvláštní ochraně socialistického vlastnictví (nazývané jako vlastnictví společenské), odstranění přednosti zájmů jednotlivců před zájmy společnosti a dalšími zásady. Občanský zákoník se dělil na šest částí a obsahoval 570 paragrafů. V roce 1960 byla další rekodifikace občanského práva, jejímţ výsledkem bylo vydání nového občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který nabyl účinnosti 1. 4. 1964. V tomto občanském zákoníku byla přijata úzká koncepce občanského práva jako práva spotřebitelů. Dále úplně vyčlenil a upravil v jiném kodexu – v hospodářském zákoníku č. 109/1964 Sb., právní úpravu tzv. hospodářských vztahů jako majetkových vztahů národních podniků. Občanský zákoník vypustil některé klasické občanskoprávní instituty, jako bylo vydrţení, věcná břemena, sousedská práva, nájem, jejichţ nezbytnost se záhy ukázala v praxi. Zcela vypustil i pojem závazků, které nahradil pojmem „sluţby“. Opustil i původní občanskoprávní terminologii. V roce 1982 byla provedena rozsáhlá novela občanského zákoníku, kdy nastala částečná náprava a byly navráceny instituty věcných břemen, sousedského práva, vydědění, drţby a vydrţení a byla poprvé zavedena relativní neplatnost právních úkonů. 1
KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŔÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné 2. 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2005. 612 stran. strana 201. ISBN 80-7357-131-5
9
V roce 1989, po návratu trţního hospodářství, vznikla potřeba rekodifikace občanského práva, která byla částečně provedena novelou občanského zákoníku č. 509/1991 Sb., jeţ nabyl účinnosti 1. 1. 1992. Po této novelizaci z původního občanského zákoníku z roku 1964 mnoho nezůstalo. Stále platí značně přepracovaná první část, šestá část o odpovědnosti za škodu a sedmá část o dědění. Podstatným způsobem byla změněna část druhá o právech věcných a na místo „sluţeb“ bylo navráceno závazkové právo v nejrozsáhlejší části osmé. Dne 1. 1. 1993 vznikla Česká republika a ústavní zákon č. 4/1993 Sb. stanovil, ţe Česká republika převezme platný občanský zákoník České a Slovenské federativní republiky. V současné době pracuje Ministerstvo spravedlnosti ČR na rekodifikaci soukromého práva. V jejím rámci se připravuje nejen nový občanský zákoník, ale také nový obchodní zákon a nový zákon o mezinárodním právu soukromém. Navrhovaný občanský zákoník reaguje na potřebu změny v soukromém právu. Současný občanský zákoník vychází z poměrů 60. let a z tehdejších názorů na soukromé právo, coţ zapříčinilo jeden z největších nedostatků tohoto zákoníku – roztříštěnost úpravy občanskoprávních vztahů v několika různých právních předpisech. Člověk proto při řešení své záleţitosti musí sledovat nejen občanský zákoník, ale také např. zákon o rodině, obchodní zákoník či další právní předpisy. Návrh nového zákoníku klade důraz jak na naše demokratické právní tradice, tak i na principy a standardy soukromého práva v Evropě. Česká republika prošla za období posledních 20 let rozsáhlými společenskými změnami. Vytvořením a přijetím nového občanského zákoníku se i v oblasti soukromého práva zařadíme mezi ostatní vyspělé evropské země.2 V dubnu 2001 byl schválen věcný záměr na koncepci budoucího zákoníku, kterým byl vázán autorský tým pod vedením prof. Dr. JUDr. Karla Eliáše, v lednu 2003 byla představena první verze návrhu, v květnu 2007 druhá verze návrhu, v květnu 2008 byl návrh zaslán do oficiálního připomínkového řízení, v lednu 2009 byl návrh předloţen vládě. V prosinci 2010 byl návrh zaslán do 2. připomínkového řízení, v období února aţ dubna 2011 proběhlo vypořádání připomínek a v dubnu 2011 byl návrh předloţen Legislativní radě vlády k projednání. Nový občanský zákoník by měl nabýt účinnosti 1. ledna 2013. 2
Ministerstvo spravedlnosti ČR, Nový občanský zákoník, [cit. 13. 4. 2011], Dostupný z WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/uvodni-stranka.html
10
Návrh nového občanského zákoníku (návrh nového OZ) je tematicky rozdělen do pěti částí: V obecné části jsou vymezeny jednotlivé pojmy, se kterými text občanského zákoníku pracuje. Část Rodinné právo v sobě zahrnuje dnešní zákon o rodině. Dotýká se jak institutu manţelství, tak vztahů mezi příbuznými a vztahů mezi rodiči a dětmi. Část Absolutní majetková práva definuje vlastnictví, práva k cizím věcem a problematiku dědění. Čtvrtá část nazvaná Relativní majetková práva je nejobsáhlejší. Zahrnuje v sobě různé druhy smluv, stejně tak jako závazky z deliktního jednání (tedy i odpovědnost za škodu). Poslední část Ustanovení společná, přechodná a závěrečná se zabývá především legislativně technickou problematikou a také tím, které dosavadní zákony budou novým zákonem zrušeny.
1.2. Darovací smlouva 1.2.1. Darování K darování dochází mezi dárcem a obdarovaným. Dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně předat obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniţ by k tomu měl právní povinnost a obdarovaný tento dar nebo slib darování (zaveden od 1. 1. 1992) přijímá. Zákon neomezuje předmět darování pouze na věc, ale pouţívá termínu ,,něco”. Pojmové znaky darování jsou:
předmět daru bezúplatnost dobrovolnost
1.2.2. Předmět daru Předmětem daru můţe být věc movitá nebo nemovitá (pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem), spoluvlastnický podíl na movité a nemovité věci, právo nebo vše, co má majetkový význam, pokud to jejich povaha připouští. Jestliţe se jedné straně poskytuje zvýhodnění, které nelze povaţovat za rozmnoţení majetku příjemce (například předání zástavy nebo poskytnutí ručení), nejde o darování. Darováním dochází k převodu vlastnictví, pokud se
11
součásti věci nestaly samostatnou věcí, tak nemohou být předmětem daru. Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní. Právní úkony, kterými se bezplatně poskytuje právo (např. pohledávka) nebo jiná majetková hodnota, neţ je hmotná věc, se však většinou nepovaţují za darování ve smyslu § 628, i kdyţ byly učiněny s úmyslem darovat (např. postoupení pohledávky – podle § 524 OZ – věřitel můţe svou pohledávku i bez souhlasu dluţníka postoupit písemnou smlouvou jinému a s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená). Způsob, jakým dochází k bezplatnému převodu majetkových hodnot, však nemění nic na tom, ţe mezi tím, kdo hodnoty převádí, a tím, kdo je přijímá, jde podstatě o právní vztah z darovací smlouvy. Soudní praxe dovodila, ţe na bezúplatnou smlouvu o převodu členských práv a povinností v bytovém druţstvu je třeba na vztah mezi převodcem a nabyvatelem aplikovat ustanovení obchodního zákoníku. Smlouva o převodu členských práv a povinností v druţstvu není v obchodním zákoníku upravena jako zvláštní typ smlouvy, ve smyslu ustanovení § 269 odst. 1 obchodního zákoníku, jde však o nepojmenovanou smlouvu speciálně upravenou kogentním ustanovením § 230 obchodního zákoníku, mající charakter absolutního obchodního závazkového vztahu (§ 261 odst. 3, písm. d) obchodního zákoníku). Jedná se o závazkový vztah, na který se bez ohledu na to, ţe subjektem tohoto právního vztahu nejsou podnikatelé, vztahuje právní úprava obsaţená v obchodním zákoníku. Z tohoto důvodu nelze na tento obchodní závazkový vztah, kterým se bezplatně mimo jiné poskytuje i právo, byť s úmyslem darovat, aplikovat ustanovení vztahující se k pojmenované smlouvě, jako je darovací smlouva upravená v § 628 občanského zákoníku.3
1.2.3. Bezúplatnost Bezúplatnost znamená, ţe za dar nebo za darovací slib nemá dárce dostat nic, co by mělo majetkovou hodnotu. S darováním můţe být spojený závazek obdarovaného k protisluţbě, která nemá majetkovou hodnotu. Jestliţe je převod majetkových hodnot ve vztahu mezi dárcem a obdarovaným pouze zčásti bezúplatný, jde o částečné darování a tedy o darovací smlouvu smíšenou. 3
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2564/98
12
O bezúplatný převod majetku se nejedná, pokud byla v převodní smlouvě cena sjednána a následně její zaplacení bylo převodcem prominuto. Pro rozlišení, zda jde o smlouvu úplatnou či nikoliv, je přitom rozhodující projev vůle smluvních stran v době, kdy byla smlouva uzavřena.4 Darování můţe být vázáno na splnění podmínky odkládací nebo rozvazovací. U sponzorských darů je v praxi lépe přímo do smlouvy vloţit a upřesnit rozvazovací podmínky pro případ, ţe by obdarovaná osoba porušovala dobré mravy nebo ve smlouvě uvést jinou podmínku, jejíţ nedodrţení nebo porušení by odůvodnilo vrácení daru. Sponzor se často ztotoţňuje s pojmem dárce, podporovatel, mecenáš. Forma podpory bývá různá, můţe to být finanční dar nebo výpůjčka, nemovitost nebo bezplatné poskytování různých sluţeb. Po právní stránce jde o různé varianty daru, pokud je ovšem dodrţena podmínka, ţe se tak děje bezplatně nebo bez poţadování protisluţeb nebo jiných výhod. Pokud je předmětem daru finanční částka, měl by ve smlouvě být uveden vţdy způsob a datum převodu. V případě, ţe předmětem daru jsou movité věci, měl by být ve smlouvě vyřešen i způsob předání a převzetí. Tato otázka můţe být důleţitá například při poškození nebo ztrátě věcí při přepravě a při následném řešení, kdy přešlo právo vlastnické na obdarovaného. Jakýkoliv majetkový prospěch (např. odborné sluţby) musí být ocenitelný v penězích. V případě odborných sluţeb, pokud na jejich poskytnutí neexistuje speciální smlouva, by v darovací smlouvě měla být vyřešena odpovědnost dárce za kvalitu poskytnutých sluţeb. Občanský zákoník nepoţaduje, aby u darovací smlouvy byl uveden účel smlouvy. Uvedení účelu zcela záleţí na vůli stran. Přesto lze z řady důvodů doporučit, aby účel daru byl specifikován přímo v darovací smlouvě. Specifikace účelu můţe být důleţitá i při darech movitých věcí v souvislosti s povinností dárce upozornit na vady. Z hlediska dárce jde o záruku, ţe jím poskytnutý dar bude skutečně vyuţit za účelem, za kterým ho poskytl, umoţňuje dárci řádnou kontrolu a vytváří předpoklad i pro odstoupení od smlouvy v případě, ţe by obdarovaný uţil dar v rozporu s účelem smlouvy nebo odmítal dárci moţnost kontroly. Pokud se dar poskytuje s příkazem (donatio sub modo), který má majetkový význam (např. aby obdarovaný něco vykonal), nejde o bezplatnost.5 4
Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cdo 75/92
5
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1793. ISBN 978-80-7400-108-6 13
Pokud obdarovaný zřídí k nemovitostem, které získal darem, uţívací právo formou nájemní smlouvy s právem smluvního podnájemního vztahu ve prospěch dárce nebo nepřevede tyto nemovitosti zcela nebo zčásti jakýmkoliv způsobem na třetí osobu, na povaze právního úkonu se nic nemění. Uvedený závazek nepředstavuje „formu protiplnění“, kdyţ jeho prostřednictvím se dárcům nemělo od obdarovaného dostat majetkového prospěchu darovaných věci, v daném případě nemovitostí, ale měla být pouze zajištěna moţnost jejich i třeba úplatného uţívání na základě budoucí nájemní smlouvy. V době uzavření darovací smlouvy nebylo ani jisté, zda vůbec tímto způsobem bude výkon vlastnického práva obdarovaného omezen, pokud dárci svého práva na uzavření budoucí nájemní smlouvy vyuţijí. Omezení výkonu vlastnického práva, které spočívá v moţnosti převádějící osoby nadále převáděné nemovitosti uţívat , většinou dokonce bezplatně, není při darování nijak výjimečné, přičemţ zpravidla bývá zaloţeno smlouvou o zřízení věcného břemene nebo formou osobního závazku obdarovaného. Pokud se převádí spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaţe jde o převod osobě blízké (§116 a 117 OZ). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti svých podílů – toto je ustanovení § 140 OZ , dle kterého se předkupní právo uplatní, kdyby kupující chtěl věc prodat, nikoliv darovat. Pojem předkupní právo nelze gramaticky vyjádřit jinak, neţ právo koupit věc dříve neţ ostatní. Vztaţení principů
předkupního
práva
i
na
darovací
smlouvu
by
bylo
v rozporu
s podstatou darování. Výsledkem by mohlo být darování věci osobě, kterou dárce nechce obdarovat na základě své vlastní vůle a nejednalo by se o dobrovolné darování, nýbrţ o vynucený bezúplatný převod. Výkladem je třeba dospět k závěru, ţe podmínky předkupního práva, pokud jde o formu převodu, jsou v obou případech totoţné, a to ţe, kde není úmysl prodat, není ani předkupní právo. Dohodnou-li se však podíloví spoluvlastníci, ţe kaţdý z nich zcizí svůj podíl třetí osobě, nemohou v případě realizace této dohody namítat relativní neplatnost pro porušení předkupního práva. Jinak řečeno, dohoda spoluvlastníků o tom, ţe kaţdý z nich samostatně převede svůj spoluvlastnický podíl na třetí osobu, je téţ dohodou o tom, ţe předkupní právo nebude uplatněno. Předkupní právo zaniká i v případě, ţe spoluvlastník o zamýšleném zcizení druhým spoluvlastníkem třetí osobě ví, dá však jednoznačně najevo, ţe o věc nemá zájem a ţe s prodejem souhlasí. V tomto případě jde o ústně nebo konkludentně uzavřenou dohodu o
14
tom, ţe předkupní právo nebude uplatněno. Pokud spoluvlastník výslovně projeví vůli věc nekoupit, bylo by nadbytečné mu ji ještě nabízet ke koupi. Výše uvedené nelze v případě konkludentního jednání spoluvlastníka majícího předkupní právo vykládat tak, ţe ze samotné skutečnosti, ţe spoluvlastník se na výzvu druhého spoluvlastníka ve stanovené lhůtě nevyjádřil, dovozovat, ţe projevil vůli určitého obsahu. V občanském právu totiţ neplatí zásada, ţe kdo mlčí souhlasí, a výzva spoluvlastníka tak nemůţe zaloţit povinnost druhého odpovědět, resp. z toho, ţe neodpověděl dovozovat, ţe projevuje souhlas s určitým postupem. Bezplatností se odlišuje darovací smlouva od kupní smlouvy a směnné smlouvy. Na základě darovací smlouvy dochází také k přechodu vlastnického práva jako u těchto smluv. Darovací smlouvu je třeba odlišovat rovněţ od jiných smluv, které tvoří samostatný typ smlouvy a jejichţ předmětem je především činnost a které mohou být rovněţ bezplatné (např. smlouva příkazní- § 730 OZ a smlouva o úschově - § 748 OZ).
1.2.4. Dobrovolnost Dobrovolnost znamená, ţe poskytovaný předmět není plněním právní povinnosti. Za darování také nelze povaţovat plnění naturálního závazku, třeba promlčeného dluhu, ani poskytování alimentů. Dobrovolné a bezplatné plnění jsou dary za odměnu, kdy dárce poskytuje dar za něco, co není povinen odměnit (např. dar za záchranu ţivota) a dary vzájemné, kdy se při určité příleţitosti tytéţ osoby vzájemně obdarují (např. dary o Vánocích). Pro darování je charakteristická bezúplatnost, proto nepřichází v úvahu odstoupení od darovací smlouvy podle § 49 OZ – účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit, neboť tím, ţe plnění poskytuje jen jedna smluvní strana bez jakéhokoliv protiplnění, je v podstatě vyloučen závěr o existenci nápadně nevýhodných podmínek darovací smlouvy. Právní úkon musí být učiněn svobodně a váţně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Projev vůle je platným právním úkonem, pokud vyhovuje všem náleţitostem stanoveným zákonem. Jestliţe nejsou náleţitosti splněny, tak se jedná o právní úkon vadný.
15
Mezi podmínky platnosti právního úkonu patří náleţitosti osoby, vůle, projevu, poměru vůle a projevu a konečně náleţitosti vlastního právního úkonu. Svoboda vůle znamená schopnost člověka rozhodovat se a jednat se znalostí věci a v souladu se svými zájmy a reálnými cíli. V občanském právu se za svobodné jednání povaţuje takové jednání, které je prosté vlivů, jeţ nutí účastníka právního úkonu jednat v rozporu se svými zájmy. Svoboda vůle je mimo fyzického násilí vyloučena násilím psychickým. Vůle subjektů právních úkonů je zpravidla podmíněna pohnutkami, které mohou omezovat jejich svobodu. Takové omezení je právně bezvýznamné, jen pokud k němu nedošlo v důsledku přímého nebo nepřímého donucení (fyzického nebo psychického násilí). V případě psychického donucení jednající sice projevuje vlastní vůli, ale je tu vada v pohnutce, která vedla k vytvoření této vůle, neboť pohnutkou byla bezprávná výhrůţka. Bezprávnou výhrůţkou je výhrůţka, kterou je vynucováno něco, co nesmí být vynucováno. Není třeba, aby cíl, který je sledován pouţitím bezprávné výhrůţky, byl sám protiprávní. Musí dále jít o výhrůţku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo pouţito, vzbudila důvodnou bázeň, a výhrůţka musí být adresována tomu, jehoţ právní úkon se vynucuje nebo osobám jemu blízkým. Z tohoto pohledu musí být mezi bezprávnou výhrůţkou a právním úkonem příčinná souvislost.6
1.2.5. Dárce Dárcem můţe být jen vlastník předmětu darování. Při darování věci, která je ve spoluvlastnictví, je zapotřebí, aby tento úkon byl proveden všemi spoluvlastníky. Na straně dárce i obdarovaného můţe být pluralita subjektů. Mohou jimi být osoby fyzické, právnické i stát. Protoţe jde o právní úkon, musí být obě strany k takovému úkonu způsobilé. 7
6
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 712//2002, 3 Cdon 1522/967
7
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1794. ISBN 978-80-7400-108-6
16
1.2.6. Obdarovaný Obdarovaný je jeden z účastníků právního vztahu darování, který přijímá věc nebo nemovitost od dárce. Obdarovaný můţe být jak fyzická, tak i právnická osoba. U fyzické osoby vzniká způsobilost mít práva a povinnosti narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se ţivé (nasciturus). Smrtí způsobilost mít práva a povinnosti zanikne. Pokud smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, tak musí soud fyzickou osobu prohlásit za mrtvou, pokud její smrt zjistí jinak. Za mrtvou můţe soud prohlásit také nezvěstnou fyzickou osobu, kdyţ se zřetelem ke všem okolnostem usoudil, ţe jiţ neţije. Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům, tedy vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti, vzniká v plném rozsahu zletilostí. Zletilost se nabývá dovršením osmnáctého věku. Před dosaţením osmnáctého věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manţelství, tímto způsobem nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manţelství. Pokud je obdarovaným nezletilé dítě, je nutné, aby při právním úkonu, jakým je přijetí nabídky daru, bylo zastoupeno zákonným zástupcem, zpravidla jeho rodičem, pokud samo ve smyslu § 9 OZ není způsobilé k takovému právnímu úkonu. Hlediskem je, zda vzhledem k hodnotě a povaze předmětu darování je nezletilý ve svém věku schopen pochopit podstatu darovací smlouvy. V případě přijetí daru, tedy zřejmého majetkového přínosu bez nějakých následných povinností nebo tíţivých následků, se v podstatě vychází z toho, ţe takový právní úkon je svou povahou přiměřený rozumové a volní vyspělosti dítěte. Není ale způsobilé uzavřít bez zastoupení platně darovací smlouvu, která by vedla k následným povinnostem nebo omezením tíţivě dopadajícím do jeho osobních a majetkových poměrů, případně která by alespoň hrozila budoucími obtíţemi pro obdarovaného. Fyzická osoba, jeţ je postiţena duševní poruchou, která není jen přechodná nebo pro nadměrné poţívání alkoholických nápojů, omamných prostředků nebo jedů, není vůbec schopná činit právní úkony a nebo je schopna činit jen některé právní úkony, pak tuto fyzickou osobu soud zbaví způsobilosti k právním úkonům úplně nebo způsobilost k právním úkonům omezí. Této osobě je ustanoven opatrovník, který za ni jedná. Můţe ale nastat i situace, kdy zájmy nezletilého nebo osoby, která byla omezena nebo zbavena způsobilosti k právním úkonům, jsou v rozporu se zájmy zákonného zástupce nebo opatrovníka. V těchto případech podle § 30 OZ soud ustanoví zvláštního zástupce, tzv. kolizního opatrovníka.
17
Kolizní opatrovník jedná jménem zastoupeného, kterého zastupuje přímo a činí projev vlastní vůle. Je logické, ţe opatrovník projevuje vůli vlastní a nikoli vůli zastoupené osoby, neboť této je opatrovník ustanoven právě z toho důvodu, ţe není, např. právě vzhledem k věku, jak je výše uvedeno, schopna kvalifikovaně projevit vůli vlastní, neboť nemá plnou způsobilost k právním úkonům. Jelikoţ právní úkon představuje projev vůle, pak logicky osoba, jeţ z určitého důvodu nemá způsobilost k právním úkonům, není - řečeno jinými slovy - způsobilá učinit projev vůle. Pokud by opatrovník neprojevoval vůli svou, nýbrţ vůli zastupované osoby, byl by tím popřen celý samotný smysl institutu opatrovnictví. Je nepochybné, ţe institut opatrovníka vznikl z důvodu ochrany práv a zájmů osob, které z nějakého důvodu nejsou schopny či nemohou kvalifikovaně projevit vlastní vůli, ať jiţ z důvodu jejich nízkého věku, duševní choroby apod.8 Pokud před sňatkem došlo k darování ve prospěch jen jednoho z nastávajících manţelů, pak jde o jeho výlučné vlastnictví. Pokud šlo o dar oběma nastávajícím manţelům, pak mohlo vzniknout pouze podílové spoluvlastnictví. Nejčastěji se to týká svatebních darů. Při daru jiných osob manţelům je pro posouzení toho, kdo je obdarovaný, rozhodujícím úmysl dárce, a to v tom smyslu, zda chtěl darovat věc jen jednomu z manţelů nebo oběma. Na tento úmysl bude moţno ve většině případů usuzovat z okolností, za nichţ k darování došlo. Nevystačí se přitom pouze s posuzováním povahy předmětu, zda slouţí potřebám celé rodiny nebo jen jednoho z manţelů, ale je nutno vţdy vycházet z úmyslu dárce. 9 Věci darované pouze jednomu z manţelů za trvání manţelství nejsou podle § 143 občanského zákoníku v jejich společném jmění. Je-li věc darována společně oběma manţelům, nabývají ji do podílového spoluvlastnictví. Manţelé mohou dohodou, která vyţaduje formu notářského zápisu, rozšířit nebo zúţit zákonem stanovený rozsah společného jmění. Mohou se tedy dohodnout tak, ţe dary oběma či jen jednomu z manţelů budou náleţet do společného jmění manţelů. Pokud je věc předmětem společného jmění manţelů, nemůţe jeden z manţelů na druhého převést své vlastnické právo k věci, a to ani darovací smlouvou. Kaţdý z manţelů má vlastnické právo k celé věci, které je omezeno stejným právem druhého manţela. Jedná se o hospodaření se 8
Rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 30 Cdo 3658/2007
9
Rozhodnutí Nejvyššího soudu spis. zn. 30 Cdo 1706/2006
18
společným majetkem, tudíţ manţel můţe platně obdarovat druhého pouze tím, co netvoří součást jejich společného jmění. Právnickými osobami jsou: a) sdruţení fyzických nebo právnických osob b) účelová sdruţení majetku c) jednotky územní samosprávy d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon Právnická osoba vzniká dnem, kdy je zapsaná do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon její vznik jinak. K jejímu zřízení je třeba písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak. Práva a povinnosti právnická osoba nabývá ode dne zápisu do tohoto rejstříku a mohou jí být omezeny pouze zákonem. Právnická osoba se ruší dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, jestliţe zvláštní zákon nestanoví jinak. Pokud byla zapsaná v obchodním rejstříku, tak zaniká výmazem z tohoto rejstříku a zároveň zaniká její způsobilost k právům a povinnostem.
1.2.7. Vznik smlouvy reálně Darovací smlouva vzniká projevem vůle dárce dar předat obdarovanému a obdarovaný je povinen převzít řádně nabídnutý předmět darování. Převzetím věci se míní faktické (fyzické, hmotné) uchopení, přebrání věci „z ruky do ruky“. Tím také dochází k převodu vlastnického práva k předmětu darování. Nelze však vyloučit převzetí movité věci i jinak, např. předáním takového příslušenství darované věci, které umoţňuje její faktické ovládání a je jeho předpokladem – předání klíčů a dokladů od auta. Zda odevzdání a převzetí daru je splněno i bez fyzického předání darované věci do rukou obdarovaného, a zda tedy stačí převzetí jen symbolické, z něhoţ vyplývá vůle obou stran, aby se obdarovaný stal drţitelem věci, záleţí vţdy na okolnostech konkrétního případu, zejména na
19
povaze darované věci, na její hmotnosti, umístění, na situaci, v níţ k darování došlo, na vztahu dárce k obdarovanému apod. 10 Za platné uzavření darovací smlouvy (kdy smlouva neměla písemnou formu) lze povaţovat i takový případ, kdy byla vůle dárce darovat finanční obnos a zároveň i byla vůle obdarovaného dar přijmout, ale k faktickému předání daru nedošlo, neboť dárce přímo převedl (v tomto případě) finanční částku bezhotovostním převodem na účet osoby, od které obdarovaný kupní smlouvou zakoupil nemovitost. V této situaci je nutno zvaţovat specifické okolnosti případu, zejména povahu předmětu daru a jeho určení. V případě, kdy dárce s vědomím obdarovaného poukázal finanční částku přímo na účet cizí osoby určené obdarovaným, za účelem uhrazení nákupu nemovitosti, je moţné toto klást naroveň mechanismu předání bankovek daného obnosu, který by zcela nepochybně odpovídal ustanovení § 628 odst. 2 OZ. Tento postup je v souladu se současnou tendencí preferovat bezhotovostní formu platebního styku.11 Pokud na vkladní kníţku vystavenou na jméno peníze ukládají jiné osoby, pak jde o darování ukládaných peněţních částek. Kdyţ pak dárce důvodně ţádá vrácení daru, týká se povinnost vrátit dar jen darovaných peněţních částek. Vkladový vztah mezi vkladatelem a peněţním ústavem tím není dotčen. Při tzv. prémiovém spoření mladých vzniká vkladový vztah mezi účastníkem tohoto spoření jako vkladatelem a spořitelnou, která vklad přijímá a vystavuje vkladní kníţku na jméno účastníka prémiového spoření. Pokud za účastníka prémiového spoření ukládají své peníze na jeho vkladní kníţku rodiče nebo jiné osoby, jde zpravidla o darování ukládaných peněţních částek. I nezletilý účastník prémiového spoření mladých má ve smyslu ustanovení § 9 OZ způsobilost k přijetí takového daru. Pokud by později došlo k důvodnému domáhání se vrácení daru (§ 409 – nyní § 630 občanského zákoníku), týká se povinnost vrátit dar jen darovaných peněţních částek; vkladový vztah mezi vkladatelem a státní spořitelnou není tím dotčen. 12
10
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1795. ISBN 978-80-7400-108-6 11
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 872/2004
12
BIĆOVSKÝ, Jaroslav; HOLUB, Milan. Nové znění občanského zákoníku. 1. vydání, Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství Linde Praha a.s., 1991. 612 stran. strana 402
20
Příklad: Patnáctileté dceři zaloţila matka se souhlasem svého manţela ve spořitelně vklad na prémiové spoření mladých a platila jednotlivé vklady ze svého platu, tedy platila z bezpodílového spoluvlastnictví manţelů. Kdyţ bylo dceři osmnáct let, dosáhl vklad částky 20 000 Kč. Ale v té době začala hodná dcera své chování rychle měnit k horšímu. Bez vysvětlení se vracela pozdě v noci domů, někdy i podnapilá, hlučná, rodiče budila. Nakonec se odstěhovala ke svému příteli – recidivistovi, alkoholikovi. Domů se vrátila jen pro vkladní kníţku. Tu jí však matka odmítla vydat s ohledem na její změněné chování. Na to dcera okamţitě podala na matku ţalobu u soudu na vydání vkladní kníţky. Smír nebyl moţný, a tak soudu nakonec nezbylo, neţ ţalobě vyhovět a matku uznat povinnou vydat dceři do tří dnů vkladní kníţku znějící na dceřino jméno. Správně matka, kdyţ uţ se k tomu rozhodla, neměla dceři kníţku zadrţet, nýbrţ měla ji klidně vydat, ale pak sama podat ţalobu na vrácení darovaných částek podle § 630 z důvodu porušení dobrých mravů dcery vůči rodičům. A určitě by ţalobu vyhrála. Pokud dárce předá obdarovanému příkaz k převodu nebo k výplatě peněz z konta u peněţního ústavu, je darovací smlouva platně uzavřena. Darovanou věcí není příkaz, ale peníze, jde tedy v podstatě o poukaz na peníze. Není třeba, aby se dar peněţní částky uskutečnil aţ předáním samotných bankovek, neboť převzetím příkazu obdarovaným je splněn poţadavek § 628 OZ, věc byla odevzdána a převzata při darování. Totéţ platí pro šek. Za platné uzavření darovací smlouvy lze povaţovat i to, kdyţ projev vůle darovat určitou věc, např. finanční hotovost, je vyjádřen jinak neţ slovy - konkludentně, jestliţe takový konkludentní způsob nevzbuzuje pochybnosti o tom, jakou vůli chtěl dárce projevit. Např. předá-li účastník druhému účastníku určitou finanční hotovost, aniţ by přitom dal jakkoliv najevo úmysl poţadovat tyto peníze zpět, a činil-li tak s vědomostí, ţe druhý účastník peníze této hodnoty uţije pro vlastní potřebu a ţe mu je není schopen s ohledem na jeho moţnosti vrátit, resp. tuto skutečnost akceptoval, a druhý účastník peníze za stejných okolností přijal, lze takovýto skutkový děj podřadit pod ustanovení § 628 odst. 1 občanského zákoníku, tedy dovodit, ţe došlo k uzavření darovací smlouvy.13
13
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 515/2001
21
1.2.8. Vznik smlouvy konsenzuálně Konsenzuální smlouva je druhou formou darovací smlouvy ohledně movité věci, kdy dárce pouze slibuje obdarovanému poskytnout nějaký majetkový prospěch. Obdarovaný slib přijímá a k odevzdání a převzetí daru dochází později. V tomto případě zákon vyţaduje, aby darovací smlouva byla písemná, i kdyţ jde o movitou věc. K platnému darování nestačí pouze závazek dárce bez projevu vůle obdarovaného, ţe slib daru přijímá, neboť jde o smlouvu Pokud byla darovaná věc zaslaná obdarovanému poštou jako balíková zásilka, není moţné přijetí nabídky daru spatřovat uţ v převzetí poštovní zásilky, ale aţ se po rozbalení zásilky obdarovaný rozhodne dar přijmout nebo nikoli. Je tedy nutné počítat s určitým časovým odstupem, aby se obdarovaný blíţe seznámil s tím, co je mu darováno. Pokud se po smrti dárce stane obdarovaný jeho dědicem ze zákona, započte se na jeho dědický podíl vše, co mu zůstavitel daroval. Nezapočítávají se obvyklá darování. Můţe být také uzavřena darovací smlouva ve prospěch třetího podle § 50 občanského zákoníku, kdy se účastníci písemně zaváţou, ţe do dohodnuté doby uzavřou smlouvu. Musí se ale dohodnout o jejích podstatných náleţitostech. Pokud nedojde do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu škody tím není dotčeno. Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, ţe nelze spravedlivě poţadovat, aby smlouva byla uzavřena.
1.2.9. Nadační dar, konkurs, transplantace Nadaci zřizuje fyzická nebo právnická osoba k obecně prospěšným cílům, za účelem rozvoje duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitních cílů, k ochraně a tvorbě ţivotního prostředí, zachování přírodních hodnot i zachování kulturních památek. Nadaci můţe zřídit i fyzická osoba závětí. Nadace je právnickou osobou se statutem, která musí mít stanoveny zdroje majetku. Vznikne registrací u státního orgánu, příslušného pro registraci sdruţení občanů. Darovací smlouvou se uskutečňuje poskytnutí nadačního daru ve prospěch nadace či nadačního fondu. Také nadační příspěvek, který poskytuje nadace (nadační fond) právnické či fyzické osobě, můţe být realizován formou daru. Je však účelově vázán, neboť správa nadace nesmí hospodařit s majetkem nadace jinak, neţ jak je to určeno ve statutu zřizujícím nadaci. 22
Od darovací smlouvy se odlišují veřejné sbírky, jejichţ cílem je získávání a shromaţďování peněţitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvovatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel, zejména humanitární nebo charitativní, rozvoj vzdělání, tělovýchovy, sportu nebo ochrana kulturních památek, tradic nebo ţivotního prostředí. Právní úprava veřejných sbírek je obsaţena v zákoně č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů. Sbírku je za podmínek stanovených tímto zákonem oprávněna konat pouze právnická osoba. Ten, na jehoţ majetek byl prohlášen konkurs, můţe odmítnout přijetí daru jen se souhlasem insolvenčního správce – podle § 246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) - prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakoţ i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dluţníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dluţníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dluţníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. Právní úkon, kterým dluţník po prohlášení konkursu odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéţ platí, jestliţe dluţník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdrţet méně, neţ činí jeho dědický podíl. I takovým způsobem, tedy zpeněţením majetkové podstaty daru, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů. Zvláštní právní úpravu podmínek darování obsahuje zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), který pouţívá téţ pojmů „dárce, darování“ – podle § 31 transplantačního zákona – pokud se v tomto zákoně pouţívá pojem „dárce“ nebo „darování“, nepouţijí se obecné právní předpisy upravující darování a náleţitosti s tím související, takţe na vztahy jím upravené je aplikace § 628 vyloučena. Darováním je zde míněn odběr lidských tkání nebo orgánů určených k transplantaci od ţijícího dárce včetně zdravotní péče mu poskytované za účelem rekonvalescence. Ustanovení § 28 odst. 1 transplantačního zákona výslovně stanoví, ţe lidské tělo a jeho části nesmějí být zdrojem finančního prospěchu nebo jiných výhod.
23
1.3. Kdy musí být darovací smlouva písemná 1.3.1. Písemná forma smlouvy Darovací smlouva, která se týká nemovitosti, musí být vţdy uzavřena písemně. Dle ustanovení § 119 odst. 2 OZ jsou nemovitostmi pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Dle § 46 OZ, je-li předmětem daru nemovitost, je k platnosti darovací smlouvy zákonem obligatorně stanovena písemná forma. Projevy účastníků smlouvy musí být umístěny na téţe listině. V ustanovení § 47 OZ se stanoví, ţe pokud je ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím. Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí je nutné rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva a právní způsob nabytí. Smlouva o převodu nemovitostí představuje právní důvod nabytí vlastnictví. Z této smlouvy vznikají dárci a obdarovanému práva a povinnosti, ale ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází. Vznik vlastnického práva nastává aţ vkladem do katastru nemovitostí podle § 133 odst. 2 OZ. Darovací smlouva, kterou se převádí nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, nemá účinek převodní, ale pouze účinek závazkový (obligační). Zavazuje dárce (prodávajícího, zcizitele) k tomu, aby vlastnictví věci na obdarovaného ( kupujícího, nabyvatele ) převedl dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví. Z uvedeného vyplývá, ţe ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. sloţené (komplexní) právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva a vkladu do katastru nemovitostí. Tato právní skutečnost je dovršena aţ uskutečněním všech jeho sloţek, tedy vkladem do katastru nemovitostí. To, ţe vklad do katastru nemovitostí má zpětné účinky ke dni podání návrhu na vklad, nic nemění na tom, ţe právní skutečnost, která má za následek převod vlastnického práva k nemovitosti, nastane aţ provedením vkladu do katastru. Zpětné právní účinky nastávají jen na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení, pokud bylo návrhu na vklad pravomocným rozhodnutím katastrálního úřadu vyhověno. Zpětné právní účinky vkladu se odvíjí od toho, ţe katastrální úřad pravomocným rozhodnutím vyhověl návrhu na vklad, a ţe na základě tohoto pravomocného rozhodnutí byl proveden zápis do katastrálních operátů. Dokud nebylo o návrhu na vklad pravomocně rozhodnuto a dokud nebyl proveden zápis do katastrálních operátů, nenastávají ani zpětné právní účinky vkladu vlastnického práva ke dni, kdy byl příslušnému
24
katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad. V případě, ţe návrh na vklad bude pravomocně zamítnut, nemohou nastat ani zpětné právní účinky vkladu. Potřebné doklady k návrhu na vklad a výčet příloh jsou uvedeny ve vyhlášce č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. a zákon č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). Dle zákona č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, se nemovitosti evidují v katastru nemovitostí. Dle § 5 katastrálního zákona se v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musí označovat: 1. pozemky parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leţí, a v případě, ţe jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách, téţ údajem, zda se jedná o pozemkovou nebo stavební parcelu, 2. pozemky, které jsou evidovány zjednodušeným způsobem (tedy zemědělské a lesní pozemky, jejichţ hranice v terénu neexistují a jsou sloučeny do větších půdních celků, se evidují do doby jejich zobrazení v katastrální mapě, nejpozději však do doby ukončení pozemkových úprav podle zvláštního předpisu (zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech) zjednodušeným způsobem s vyuţitím bývalého pozemkového katastru, pozemkových knih a navazujících operátů přídělového a scelovacího řízení), parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence s uvedením, zda se jedná o parcelní číslo podle pozemkového katastru, přídělového operátu nebo scelovacího operátu, a s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leţí, 3. budovy označením pozemku, na němţ jsou postaveny, číslem popisným nebo evidenčním, případně, pokud se číslo popisné ani evidenční budově nepřiděluje, způsobem jejího vyuţití a v případě budov s číslem popisným či evidenčním téţ příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němţ se nachází pozemek, na kterém je budova postavena, 4. rozestavěné budovy s označením pozemku, na němţ jsou rozestavěny, a označením, ţe se
jedná o rozestavěnou budovu. Byty mají dvojí právní povahu. Většinou jsou prostou částí (nikoliv součástí ve smyslu § 120 OZ ani příslušenstvím ve smyslu § 121 OZ) domu, v němţ se nalézají a nejsou samostatným předmětem práv. Podle zvláštního zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví k bytům), však můţe být
25
tzv. jednotka v domě, tj. byt nebo obytný prostor jako reálně vymezená část domu samostatnou věcí a jako taková i samostatným předmětem občanskoprávních vztahů. Dle § 5 katastrálního zákona se v listinách, které jsou podkladem pro zápis do katastru, musí označovat: 1. byty označením budovy, v niţ jsou vymezeny, číslem bytu, popřípadě popisem umístění v budově, pokud nejsou byty očíslovány, 2. rozestavěný byt označením pozemku, na němţ je dům s byty rozestavěn, číslem bytu, popřípadě popisem umístění v rozestavěné budově s byty, pokud nejsou byty očíslovány, a označením, ţe se jedná o rozestavěný byt. Dle ustanovení § 121 odst. 2 OZ jsou příslušenstvím bytu vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem uţívány, (např. sklep, kůlna apod.). Pokud zemře dárce nemovitosti v době mezi uzavřením darovací smlouvy a podáním návrhu na vklad do katastru nemovitostí, práva ani povinnosti ze smlouvy nezanikají, i kdyţ ke dni úmrtí byl vlastníkem nemovitostí stále dárce. Tato práva a povinnosti přecházejí na dědice. Pro darování movité věci zákon předepisuje písemnou formu smlouvy, jestliţe k odevzdání a převzetí věci má teprve dojít. Nedodrţení písemné formy má za následek neplatnost darování.14 Také darování ve formě postoupení pohledávky vyţaduje, aby darovací smlouva měla písemnou formu, podle § 524 OZ
můţe věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dluţníka postoupit
písemnou smlouvou jinému a s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Dle ustanovení § 121 odst. 3 občanského zákoníku jsou příslušenstvím pohledávky, úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (např. soudní poplatek, náklady právního zastoupení). Darovací smlouvu si obě strany mohou napsat samy, ale v praxi je lepší, aby ji sepsal advokát či notář. Notář má povinnost poskytnout při sepisování smlouvy právní radu oběma stranám. 14
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1796 ISBN 978-80-7400-108-6
26
Pokud se současně zřizuje právo doţivotního bezplatného uţívání darované nemovitosti pro jednoho nebo oba rodiče, je kvalitní smlouva velmi důleţitá, neboť správně definuje věcné břemeno na nemovitosti. Smlouva by měla například určit, zda půjde o uţívání jedné nebo více místností, společných prostor, jak se bude oprávněný z věcného břemene podílet na úhradě nákladů na bydlení, jako je voda, elektřina, vytápění, opravy nemovitosti atd. Vlastník nese veškeré náklady, jen kdyţ se na tom účastníci smlouvy dohodnou. Pokud jde výměnek, pak by mělo být ve smlouvě stanoveno, ţe rodič či rodiče budou mít nárok na poskytování osobních sluţeb - jídla, praní, topení apod. a v jakém rozsahu. Přesné vymezení podmínek ve smlouvě můţe zabránit mnoha sporům a nedorozuměním v budoucnu.
1.3.2. Darovací slib Ze smlouvy (tzv. darovací slib) vzniká závazek dárce odevzdat ve stanovenou dobu věc obdarovanému a převést na něj vlastnictví. Obdarovaný se můţe domáhat tohoto plnění i ţalobou u soudu, a to i vůči dědicům dárce, neboť jeho závazek smrtí nezaniká. Dárce je povinen plnit to, co slíbil, a svého závazku se nemůţe zbavit plněním něčeho jiného, ledaţe by se účastníci na tom dohodli. Obdarovaný nabývá vlastnictví k movité věci, ohledně níţ byla uzavřena konsenzuální darovací smlouva (vznik smlouvy souhlasným projevem vůle stran se závazkem dárce věc odevzdat teprve po uzavření smlouvy), aţ odevzdáním a převzetím věci. 15 Přijetí daru (movité věci) na základě darovací smlouvy, která nebyla uzavřena v písemné formě, není vzhledem k ust. § 455 občanského zákoníku odst. 1 bezdůvodným obohacením, protoţe za bezdůvodné obohacení se nepovaţuje, bylo-li přijato plnění promlčení dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy.
15
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1796 ISBN 978-80-7400-108-6 27
1.4. Kdy je darovací smlouva neplatná 1.4.1. Odporovatelnost, neplatnost Neplatná je darovací smlouva, pokud by dárce, kterému bylo pravomocně soudem uloţeno zaplatit vysokou peněţní sumu, uzavřel darovací smlouvu s úmyslem vyhnout se splnění uloţené povinnosti nebo i výkonu rozhodnutí. Neboť neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Občanský zákoník upravuje odporovatelnost právním úkonům, která opravňuje věřitele domáhat se u soudu určení, ţe právní úkony jeho dluţníka jsou vůči němu právně neúčinné, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Tedy odpůrčí ţaloba směřuje proti obdarovanému. Rozdíl oproti neplatnosti právního úkonu (darovací smlouvy) je v tom, ţe absolutně neplatný právní úkon je neplatný vůči všem, zatímco odporovatelný právní úkon ztrácí právní účinky na základě soudního rozhodnutí pouze ve vztahu k věřiteli. Darování rodinného domku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví (nyní společného jmění) manţelů jedním z manţelů druhému manţelovi bylo v soudní praxi posouzeno jako obcházení zákona. 16
1.4.2. Smrt dárce Pokud by lhůta k darování z darovací smlouvy byla vázána na okamţik smrti dárce nebo podle které by mělo být plněno aţ po jeho smrti (mortis causa), tak tato slouva je neplatná. Jde o absolutní neplatnost. K darování můţe dojít jen mezi ţivými (inter vivos). Tím se respektuje právo občana na svobodné rozhodnutí o dědictví v závěti. Účelem tohoto paragrafu je zabránit tomu, aby se neobcházela zákonná ustanovení, která omezují volnost pořizování testamentem. Dárce ovšem můţe podle dědického práva odkázat cokoliv formou závěti. Dar, jenţ obdarovaný od dárce za jeho ţivota obdrţel, můţe být po smrti dárce za podmínek § 484 OZ započten na dědický podíl obdarovaného, pokud nešlo o obvyklá darování. Soud 16
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1797 ISBN 978-80-7400-108-6
28
potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Pokud jde o dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdrţel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliţe k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliţe by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.
1.5. Upozornění na vady daru 1.5.1. Odpovědnost dárce za vady daru Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichţ ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. Z povahy věci vyplývá, ţe tato povinnost se týká pouze vad, kde toto upozornění má smysl, a netýká se vad, které jsou při převzetí daru zjevné, takţe upozornění by byla pouhá formalita. Vzhledem k tomu, ţe darování je bezplatný převod vlastnictví, neodpovídá dárce za vady předmětu plnění podle obecných ustanovení § 499 OZ, ve kterém se říká, ţe kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, ţe věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, ţe je ji moţno pouţít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a ţe věc nemá právní vady. Přesto je dárce povinen upozornit obdarovaného jiţ při nabídce daru na vady (faktické či právní), které jsou mu známy. Odpovědnost dárce za nesplnění této povinnosti se vztahuje jen na vady, na které neupozornil při nabídce daru, tj. na vady, které věc měla v době převodu vlastnictví, nikoliv na vady, které se vyskytly později. Nebyl-li obdarovaný upozorněn na vady, které věc měla v době darování, má právo ji dárci vrátit bez ohledu na to, zda dárce o vadách věděl, či nikoliv. Darovací vztah zaniká jednostranným projevem vůle obdarovaného vrátit dar. Jde o jednostranný právní úkon adresovaný dárci, obdobně jako odstoupení od smlouvy podle § 48 OZ, kdy se odstoupením od smlouvy
smlouva od počátku ruší, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky
dohodnuto jinak. Právo obdarovaného vrátit dar, jakoţto právo majetkové, podléhá promlčení. Promlčecí doba je tříletá a běţí ode dne, kdy právo mohlo být poprvé vykonáno, tedy kdy vada mohla být obdarovaným při obvyklé pozornosti zjištěna. Dárce, který nesplnil povinnost upozornit na vady darované věci, o nichţ ví, můţe odpovídat obdarovanému za škodu podle § 420 OZ , kdy kaţdý 29
odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti a odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáţe, ţe škodu nezavinil.
1.6. Vrácení daru 1.6.1. Právo dárce na vrácení daru Dárce se můţe domáhat vrácení daru, jestliţe se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, ţe tím hrubě porušuje dobré mravy. Kromě obecných důvodů zániku závazkového právního vztahu upravuje zákon další zvláštní způsoby, jimiţ můţe darovací vztah zaniknout. Jde o vrácení daru jednostranným právním úkonem obdarovaného nebo dárce. Právo dárce na vrácení daru zaloţené zákonem nelze učinit závislým na tom, jak obdarovaný s předmětem daru naloţí, a není moţno je vyloučit jen proto, ţe obdarovaný jiţ darovanou věc nemá v drţení. Obdarovaný získal bezplatně určitou majetkovou hodnotu, kterou – za splnění zákonných podmínek – musí vrátit. Nemůţe-li tak učinit in natura, je povinen poskytnout dárci ekvivalent v podobě peněţitého plnění podle zásad o bezdůvodném obohacení.17
1.6.2. Uplatnění práva Okamţikem jednání obdarovaného, který svým chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny hrubě porušil dobré mravy, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tj. poţadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Vyuţije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamţikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Povinnost obdarovaného vrátit předmět darovací smlouvy není závislá na tom, zda dárce uplatnil u soudu právo na vrácení daru. Byla-li darována věc, potom jiţ projevem vůle dárce o odvolání daru, došlým obdarovanému, se podle soudní praxe ruší darovací smlouva, obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc a obdarovaný, který se stal neoprávněným drţitelem, je povinen věc mu vydat; nezáleţí na tom, zda jde o věc movitou či nemovitou. 17
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 563/2004 30
Protoţe tato restituční povinnost není zvlášť upravena, je třeba pouţít ustanovení, které upravuje právní vztahy nejbliţší, tj. především ustanovení o bezdůvodném obohacení. Nárok na vrácení daru je třeba u soudu uplatnit se zřetelem k tomu, co bylo předmětem darovací smlouvy. Nejčastěji půjde o vlastnickou ţalobu či o ţalobu z bezdůvodného obohacení, příp. o ţalobu na určení vlastnického práva dárce k věci, jeţ se obnovilo. Jestliţe lze však ţalovat na splnění povinnosti podle § 80 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (OSŘ), kdy ţaloba lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, určovací ţaloba podle § 80 písm. c) OSŘ , kdy se jedná o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, nemá zpravidla opodstatnění. U ţaloby na plnění je třeba při formulaci ţalobního petitu (a tedy i při formulaci výroku rozsudku) pamatovat na vztah k moţnému výkonu rozhodnutí. Jsou-li splněny předpoklady pro vrácení darované nemovitosti, můţe dárce uplatnit své právo ţalobou na vyklizení nemovitosti (tj. pozemku, domu či jiné stavby). Jestliţe při konsenzuálním darování nebylo ještě plněno, není dárce povinen darovací smlouvu splnit. Zrušením darovací smlouvy v okamţiku, kdy projev vůle dárce došel obdarovanému, odpadá totiţ právní důvod k plnění podle smlouvy. 18
1.6.3. Právní úkon dárce Právní úkon dárce můţe být učiněn jakoukoliv formou. I pokud byla předmětem darovací smlouvy nemovitost. Není však vyloučeno, aby tento jednostranný adresovaný právní úkon dárce byl obsaţen přímo v ţalobě. Právní vztah pak zaniká aţ doručením ţaloby ţalovanému. Právo dárce domáhat se vrácení daru je zaloţeno zákonem. Právní vztah z darovací smlouvy však nezaniká přímo ze zákona, nýbrţ záleţí na dárci, zda při splnění stanovených předpokladů toto své právo uplatní. Nejde tedy o rozvazovací podmínku ve smyslu § 36 OZ, na jejímţ splnění závisí, zda následky jiţ nastalé pominou a která můţe být i u darování smluvena a na jejímţ splnění závisí zánik právních účinků darovací smlouvy. 18
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1801 ISBN 978-80-7400-108-6
31
Důvody pro vrácení daru je třeba odlišovat od důvodů pro vydědění, i kdyţ v obou ustanoveních se hovoří o rozporu s dobrými mravy.
1.6.4. Odvolání daru podle návrhu nového občanského zákoníku Dar je zásadně neodvolatelný. Tuto zásadu návrh výslovně neuvádí, neboť plyne z obecnější zásady závaznosti smluv. Navrhuje se však upravit výjimečné případy moţnosti dar odvolat. Tradiční právní úpravy znají odvolání daru pro nouzi, pro nevděk, pro zkrácení nepominutelných dědiců, pro pozdější narození dítěte a z některých dalších důvodů. Osnova navrhuje upravit odvolání daru jen pro nouzi dárce a pro nevděk obdarovaného. Právo odvolat dar pro nouzi bylo z našeho práva vypuštěno při přijetí občanského zákoníku z roku 1950 z ideologických důvodů. Navrhuje se umoţnit dárci, aby dar odvolal poté, co jej dal, upadl-li následně nezaviněně do takové nouze, ţe nemá na vlastní nutnou výţivu nebo na nutnou výţivu osob, k nimţ má zákonnou vyţivovací povinnost. Toto právo je osobním oprávněním dárce, trvá po dobu jeho ţivota a jeho smrtí zaniká. Leč uplatní-li je, mohou je za stanovených podmínek uplatnit i ti, k nimţ je dárce k vyţivovací povinnosti zavázán. Druhý důvod pro odvolání daru se pojí s hrubým nevděkem obdarovaného vůči dárci. Návrh nepřijímá konstrukci § 630 platného zákoníku, neboť toto ustanovení provází od počátku výkladové nejasnosti odráţející se v rozporných stanoviscích literatury a v tápání praxe. Nejen se zřetelem k těmto obtíţím se návrh přiklání k tradičnímu pojetí, podle něhoţ je důvodem pro odvolání daru nevděk obdarovaného projevující se hrubým porušením dobrých mravů ze zlého úmyslu. Nevděk musí být projeven proti dárci, obdarovaný je vděkem za dar vázán jen k dárci, nikoliv k dalším osobám. Dopustí-li se obdarovaný porušení dobrých mravů vůči osobě dárci blízké, můţe dárci vzniknout právo odvolat dar, jen odůvodňují-li okolnosti, ţe tím bylo ublíţeno i dárci. Za této situace můţe dárce od smlouvy odstoupit a poţadovat vrácení celého daru. Lhůta pro odvolání daru je zkrácena z dosavadních tří let na dobu jednoho roku. Návrh rovněţ řeší, za jakých podmínek mohou dar odvolat i dědici dárce, a odstraňuje tak nespravedlnost, k níţ se uchýlil výklad platné právní úpravy, dle něhoţ dokonce ani zavraţdění dárce obdarovaným nezakládá dárcovým dědicům oprávnění dar odvolat. Navrhuje se také jasně vyřešit, co má obdarovaný vydat, byl-li dar odvolán, neboť zejména situace, kdy byl darovaný objekt dále zcizen nebo darovaná hodnota transformována v jinou, 32
působí v praxi nejasnosti. Vychází se z obecné konstrukce, ţe při odvolání daru má obdarovaný vydat, co z daru ještě má, ať jiţ jde o darovaný objekt, anebo obohacení, které z daru získal a dosud má, např. při transformaci daru. Základem tohoto pojetí je fakt, ţe obdarovaný se nabytím daru stává jeho plným a neomezeným vlastníkem, který s darovaným předmětem můţe nakládat podle své vlastní vůle. Ví-li však obdarovaný, nebo musí-li z okolností předpokládat, ţe dar bude odvolán, a zbaví-li se daru, aby zmařil jeho vydání, vznikne mu odvoláním daru povinnost vydat (popř. nahradit v penězích) to, čeho se obmyslně zbavil. Z uvedených zásad se navrhují dvě výjimky. Prvá směřuje ku prospěchu obdarovaného. Vyplývá z ustanovení o odvolání daru pro nouzi. I tu je rozsah povinnosti obdarovaného sice limitován nanejvýš tím, co on z daru ještě má, zároveň se však má uplatnit pravidlo, ţe povinnost nemusí zasáhnout celý prospěch obdarovaného z daru, protoţe je zároveň omezena rozsahem potřeby nutné výţivy oprávněných osob. Nedosahuje-li tudíţ tato potřeba výše, v jaké má obdarovaný ještě obohacení z daru, bude obdarovaný povinen krýt nanejvýš jen to, co je k nutné výţivě potřebné. Přesáhne-li naopak potřeba nutné výţivy výši obohacení z daru, bude obdarovaný povinen plnit jen v rozsahu svého obohacení. Druhá výjimka favorizuje dárce. Byl-li odvolán dar pro nevděk, navrhuje se výslovně stanovit, ţe tehdy má dárce právo odstoupit od darovací smlouvy a poţadovat vrácení celého daru. Toto právo je konstruováno jako osobní právo dárce, neboť jen vůči němu je obdarovaný vázán vděkem. Na dárcovy dědice tedy nepřechází; ti se případně mohou domáhat navrácení daru jen v rozsahu trvajícího obohacení obdarovaného.19
19
Ministerstvo spravedlnosti ČR, Nový občanský zákoník, [cit. 13. 4. 2011], Dostupný z WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/2011/OZ_Duvodova_zprava_11042011.pdf
33
2. Porušení dobrých mravů Základními pojmy podle OZ pro vrácení daru jsou dobré mravy, jejich hrubé porušení a člen rodiny dárce. Občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje definici dobrých mravů nebo hrubého porušení dobrých mravů.
2.1. Chování v rozporu s dobrými mravy Pojem „dobré mravy“ je neurčitý a jeho konkrétní pojmový obsah se určuje aţ v konkrétním případě a pak je určitelný. V konkrétním případě určuje dosah soudce a řídí se jak obecnými názory, tak podle okolností i názory určité skupiny lidí, pokud tento uţší názor není v rozporu s obecným. Jelikoţ se pojem „dobré mravy“ uţívá jako sloţka právního předpisu, má v takovém případě právní povahu a nikoli jen povahu morální, kterou si ovšem zachovává vţdy.20 Pokud se týče judikatury, je velmi často citován tento rozsudek: Dobrými mravy společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad, společenských a mravních norem, jeţ v historickém vývoji vykazují jistou neměnnost a jejichţ dodrţování je často zajišťováno i právními normami tak, aby kaţdé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Tento obecný horizont, který vývojem společnosti rozvíjí i svůj morální obsah v prostoru a čase, musí být posuzován z hlediska konkrétního případu také právě v daném čase, na daném místě a ve vzájemném jednání účastníků právního vztahu. Při hodnocení dobrých mravů musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ a nezáleţí tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném. V kaţdém konkrétním případě je pro pouţití ustanovení § 3 odst. 1 OZ podstatné a rozhodující, seznání konkrétních skutkových zjištění, které buď to odůvodňují, nebo moderují uţití tohoto ustanovení. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení 20
BIĆOVSKÝ, Jaroslav; HOLUB, Milan. Nové znění občanského zákoníku. 1. vydání, Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství Linde Praha a.s., 1991. 612 stran. strana 212
34
značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať uţ fyzickým násilím, hrubými uráţkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod.21 Předpokladem aplikace ustanovení § 630 OZ je takové porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehoţ stupeň závaţnosti je hodnocen podle objektivních kriterií a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Jedná se o chování obdarovaného vůči rodině dárce, které se objektivně podle okolností, za nichţ k němu došlo, posoudí jako porušení mravních a etických norem společnosti. Dárce nemůţe poţadovat vrácení daru, pokud by se chtěl dovolávat skutkových okolností, které nastaly nebo existovaly v době před darováním a o kterých obě strany věděly. V daném případě bylo pro právní posouzení věci, tj. pro závěr, zda se ţalovaná chovala k dárci, popř. členům jeho rodiny tak, ţe tím hrubě porušila dobré mravy (§ 630 OZ.), podstatné zjištění, zda ţalovaná neposkytla ţalobci potřebnou pomoc, kterou poţadoval, a zda jej, popř. jeho syna fyzicky a slovně napadala a chovala se k němu uráţlivě (plivala na něho). Skutečnost, ţe se případně tímto způsobem k ţalobci či jeho synovi chovali příslušníci její rodiny, je pro závěr o naplnění předpokladů pro vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. irelevantní; právně významné je totiţ pouze chování obdarovaného k dárci, popř. členům jeho rodiny. 22 Zákon nestanoví, ţe by závadné chování muselo dosáhnout intenzity trestného činu nebo přestupku. Bylo-li však příslušným orgánem vydáno pravomocné rozhodnutí, je soud podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu v občanskoprávním řízení vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, ţe trestný čin či přestupek byl spáchán a kdo jej spáchal. Za hrubé porušení dobrým mravů lze téţ povaţovat i dlouhodobé nebo opakované neplnění si vyţivovací povinnosti obdarovaného vůči dceři dárkyně, bez ohledu na konkrétní výši vyţivovací povinnosti a s tím související výši vzniklého dluhu na výţivném. Takové jednání obdarovaného můţe být v příkré kolizi s dobrými mravy a můţe naplňovat skutkovou podstatu ustanovení § 630 občanského zákoníku. Je však zapotřebí konkrétní posouzení skutkových okolností kaţdého 21
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4458/2007, 33 Odo 1526/2006, 29 Cdo 228/2000, 33 Odo
538/2003, 33 Odo 1244/2004 a nebo 33 Odo 29/2005 22
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4375/2007
35
individuálního případu, zejména pak k pohnutce obdarovaného neplatit výţivné, nebo jej platit jen zčásti, jeho aktuální sociální moţnosti apod.23 Nelze opomíjet, ţe úvahy o aplikovatelnosti ustanovení § 630 občanského zákoníku se odvíjí vţdy od posouzení všech zvláštností kaţdého případu individuálně a závěry v tom kterém konkrétním případě tak lze jen velmi obtíţně zobecnit, a tedy i pouţít na případ skutkově odlišný.
2.2. Členové rodiny dárce Otázku vymezení členů rodiny dárce v souvislosti s ust. § 630 občanského zákoníku podrobněji rozebírá rozsudek Nejvyššího soudu České republiky: První otázka spočívá v konkretizaci osob, které je nutno při zkoumání naplnění podmínek pro vrácení daru, tak jak jsou stanoveny v § 630 občanského zákoníku, povaţovat za členy rodiny. Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., v platném znění, ...nevymezuje okruh osob, které lze za členy rodiny povaţovat. ...Při uvedené úpravě zákona o rodině je proto nezbytné vycházet z nejbliţší úpravy obdobné pojmu rodina, a to z § 116 občanského zákoníku, který vymezuje pojem osoby blízké. Podle tohoto ustanovení je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manţel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliţe by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. 24 Je nutno vyjít z textu zákona, v němţ zákonodárce na prvém místě mezi osobami blízkými uvedl příbuzné v řadě přímé, kterými jsou nejen rodiče a děti, ale také prarodiče a jejich vnuci, event. i pravnuci. Uvedenou preferenci příbuzných v řadě přímé akceptuje i trestní zákoník 40/2009 Sb., který obdobným způsobem vymezuje osoby blízké v § 125, podle něhoţ se osobou blízkou rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manţel a partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Z uvedené právní úpravy vyplývá, ţe příbuzní v řadě přímé zaujímají v našem právním řádu postavení osob nejbliţších, a poţívají tak evidentně výsadnějšího právního postavení mezi osobami blízkými. Právní vztah z darování tedy zaniká i v případě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči příbuzným dárce v řadě přímé. 23
Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 1936/2008
24
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 134/2003 36
Podle konkrétních okolností lze ve výjimečných případech za členy rodiny povaţovat i další osoby v poměru rodinném či obdobném, pokud by dárce jejich újmu důvodně pociťoval jako újmu vlastní. Vymezení pojmu „člen rodiny“ ve smyslu § 630 občanského zákoníku a pojmu „osoba blízká“ podle § 116 OZ, kdy je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manţel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliţe by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní, není totoţné a nekryje se ani s pojmem člen domácnosti ve smyslu § 115 OZ, kde domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale ţijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Zásadně je třeba vycházet z toho, ţe vymezení v § 630 občanského zákoníku je uţší, a okruh členů rodiny z hlediska § 630 vykládat restriktivně.25 Takto definuje členy rodiny dárce komentář k Občanskému zákoníku, od autorů Švestky, Spáčila a kol., naopak učebnice Občanského práva hmotného, 2. část se vyjadřuje takto: Je třeba vykládat pojem ,,členové rodiny“ restriktivně a za členy rodiny ve smyslu § 630 povaţovat nikoli široký a vágní okruh blízkých osob (§116), nýbrţ pouze manţela, děti a rodiče. Tomuto restriktivnímu pojetí svědčí i historický výklad; ustanovení § 798 návrhu revidovaného občanského zákoníku z roku 1937 za tehdejší hrubý nevděk vůči dárci podle okolnosti pokládalo takové ublíţení jen jeho dětem, rodičům a manţelovi.26 A další komentář k Občanskému zákoníku, od autorů Fialy a Kindla říká: Kdo je členem rodiny, posoudí se podle ustanovení zákona o rodině.27 Z výše uvedeného vyplývá, ţe kaţdý konkrétní případ konfliktu mezi dárcem a obdarovaným bude třeba hodnotit a řešit individuálně, avšak objektivním pohledem zaloţeným na celospolečensky přijímaném názoru na slušné chování. 25
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1802 ISBN 978-80-7400-108-6 26
KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŔÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné 2. 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2005. 612 stran. strana 204 ISBN 80-7357-131-5 27
FIALA, Josef; KINDL Milan a kolektiv.Občanský zákoník. 1. vyd. Praha:ASPI Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 1692 stran. strana 564 ISBN 978–80-7357–395-9
37
2.3. Porušení dobrých mravů a osoba blízká podle návrhu nového občanského zákoníku Návrh nového OZ uvádí v § 2028, ţe pokud ublíţil obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, ţe zjevně porušil dobré mravy, můţe dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Odůvodňují-li to okolnosti, uvádí § 2029, tak se povaţuje za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. V důvodové zprávě k návrhu nového OZ se uvádí, ţe pojem dobré mravy není moţné právní normou definovat. Z obecných kritérií se odvozují konkrétnější omezení - např. dobrým mravům odpovídá, ţe se nelze odchýlit od zákonných ustanovení chránících slabší stranu. Návrh nového OZ v § 22 uvádí, ţe osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manţel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, ţe osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale ţijí.
38
3. Obnovení původního vlastnického práva 3.1. Vrácení předmětu daru Výzva k vrácení daru je jednostranný právní úkon, který vede k zániku darovací smlouvy. Pro úkon, kterým se dárce domáhá vrácení daru, není předepsaná písemná forma, je moţné tak učinit i ústně. Dle ustanovení § 40 odst. 2 OZ můţe být písemně uzavřená smlouva změněna nebo zrušena pouze písemně. Z toho lze vyvodit, ţe u darovací smlouvy, která byla uzavřena písemně, by měla mít i výzva k vrácení daru písemnou formu. Písemnou formu lze však doporučit i u vrácení daru poskytnutého na základě ústně uzavřené darovací smlouvy, neboť písemná výzva a její prokázané doručení poskytne v eventuálním soudním sporu větší důkazní jistotu, kdyţ důkazní břemeno ohledně všech náleţitostí výzvy na vrácení daru je na dárci. Nicméně ústní výzva k vrácení daru u smlouvy, která byla uzavřena ústní formou je platná, se všemi důsledky týkajícími se zániku vlastnického práva obdarovaného k předmětu daru a obnovení vlastnického práva dárce. Písemná forma je podle § 46 OZ předepsána pouze pro určité dvoustranné právní úkony, nikoliv pro jednostranný právní úkon, kterým je výzva k vrácení daru. Pro náleţitosti úkonu vrácení daru platí obecná ustanovení o právních úkonech obsaţená v § 34 a násl. OZ. Z tohoto aktu by mělo být zřejmé, kdo (dárce) po kom (obdarovaném) se čeho (vrácení určité darované věci) a z jakého důvodu domáhá (bliţší popis skutečností, v nichţ spočívá hrubé porušení dobrých mravů), a to z důvodu jejich přezkoumatelnosti, a tedy zákonnosti a právní jistoty. Za platný písemný projev vůle dárce k vrácení daru není moţné povaţovat např. zaslání dopisu, v němţ dárce jen obecně konstatuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu dle § 630 občanského zákoníku a ze kterého nelze určit, které konkrétní jednání za něj dárce povaţuje. Můţe však dojít i k situaci, kdy je mimo zaslání písemné výzvy k vrácení daru zjevně neplatné pro neurčitost, zároveň i podána ţaloba obsahující vrácení daru, kde je jiţ přímo popsáno konkrétní jednání obdarovaného, ve kterém dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů.
39
Poţadavek na vrácení daru můţe být zakotven i v ţalobě a jeho zamýšlené právní účinky jednostranného
hmotněprávního
úkonu
dárce
nastanou
okamţikem
doručení
ţaloby
obdarovanému, za splnění podmínek ustanovení § 630 občanského zákoníku. Občanským soudním řádem se řídí určení soudu, který je příslušný k projednání ţaloby na vrácení daru. Věcná příslušnost - podle § 9 odst. 1 občanského soudního řádu je věcně příslušným soudem v prvním stupni k projednání ţaloby na vrácení daru okresní soud. Místní příslušnost je definována v § 84 občanského soudního řádu, který stanoví, ţe příslušný k řízení je obecný soud účastníka, proti němuţ návrh směřuje, tedy ţalovaný. V § 85 odst. 1 občanského soudního řádu je uvedeno, ţe se jedná o okresní soud, v jehoţ obvodu má ţalovaný bydliště. Pokud nemá bydliště, tak okresní soud, v jehoţ obvodu se ţalovaný zdrţuje. Je-li předmětem vrácení daru nemovitost, je místní příslušnost stanovena zákonem jako tzv. výlučná příslušnost podle § 88 písm.i) občanského soudního řádu, kdy na místo obecného soudu, popřípadě místo soudu uvedeného v § 85a občanského soudního řádu je k řízení příslušný soud, v jehoţ obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní. Ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu říká, ţe věc můţe být přikázána jinému soudu téhoţ stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 občanského soudního řádu o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíţe společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuţ má být věc přikázána. V takovém případě mají podle ustanovení § 12 odst. 3, druhé věty občanského soudního řádu, účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 také k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu mohou být různé v závislosti na postavení účastníků, předmětu řízení (vrácení daru) a jiných okolnostech. Většinou půjde o skutečnosti, z nichţ lze usoudit, ţe jiným neţ příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému neţ příslušnému soudu by však mělo docházet ve výjimečných případech a jen ze závaţných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby odůvodňovaly průlom do výše citovaného principu. V opačném případě by mohlo být porušeno ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon, tedy občanský soudní řád. 40
Právo poţadovat vrácení daru se promlčuje v tříleté lhůtě, která se počítá ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy od okamţiku, kdy došlo k závadnému jednání obdarovaného vůči dárci nebo jeho rodině (resp. kdy došlo k završení závadného jednání). Namítne-li obdarovaný, ţe došlo k promlčení (a skutečně k němu došlo), nelze dárcově ţalobě vyhovět. Právo domáhat se vrácení daru je osobním právem dárce, a proto nemohou jiné osoby (dědici) po smrti dárce vyţadovat vrácení daru. Jestliţe však dárce uplatnil řádně nárok na vrácení daru ještě před svou smrtí, mohou se vrácení daru po obdarovaném domáhat také dědici dárce. Obdobně jestliţe dárce uplatnil řádně nárok na vrácení daru ještě před smrtí obdarovaného, můţe se domáhat vydání daru i proti jeho dědicům. Vyuţije-li dárce svého práva na vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku, zaniká darovací vztah okamţikem, kdy projev vůle dárce došel, respektive byl doručen obdarovanému. Není vyloučeno, aby výzva dárce k vrácení daru coby jednostranný právní úkon adresovaný obdarovanému, splňuje-li předepsané náleţitosti hmotného práva, byla obsaţena v ţalobě, konkrétně v té její části, která obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (ţalobní návrh rozsudečného výroku je procesněprávním úkonem adresovaným soudu, který v sobě bez dalšího výzvu k vrácení daru obsahovat nemůţe). Doručením stejnopisu takové ţaloby obdarovanému je pak splněna hmotněprávní podmínka zániku právního vztahu z darovacího smlouvy - v případě naplnění dalšího zákonného předpokladu.28 Tímto okamţikem se podle soudní praxe obnovují původní právní vztahy včetně obnovy vlastnictví dárce k daru (bez ohledu na to, zda dar tvořila movitá věc či nemovitost), a to s účinky ex nunc; obdarovaný, který se stal zrušením darovací smlouvy neoprávněným drţitelem, je povinen dar dárci vydat podle § 126 odst. 1 OZ, kdy vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se můţe domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadrţuje. Soudní praxe tak jiţ s jednostranným projevem vůle dárce vůči obdarovanému spojuje hmotněprávní účinky pozbytí vlastnictví vůči obdarovanému na straně jedné a nabytí vlastnictví dárce na straně druhé. Při tomto řešení se pak jiţ pouze očekává prohlášení (deklarování) takto vzniklého hmotněprávního stavu; proto také v těchto případech soudní praxe doporučuje, aby dárce předal určovací ţalobu deklarující, ţe je vlastníkem daru.29 28
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4375/2007 KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŔÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné 2. 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2005. 612 stran. strana 204, 205 ISBN 80-7357-131-5 29
41
Obdarovaný je povinen vydat vše, co bylo předmětem daru, a s tím i uţitky získané od okamţiku, kdy přestal být v dobré víře vlastníkem, tj. kdy svým hrubým chováním porušil dobré mravy. Dojde-li projev vůle, jímţ se dárce domáhá vrácení darované věci, obdarovanému aţ poté, co předmět daru zcizil, je obdarovaný, pokud jsou splněny podmínky § 630 OZ, povinen poskytnout dárci peněţitou náhradu daru podle zásad o bezdůvodném obohacení. 30 Za hrubé porušení dobrých mravů však nelze povaţovat to, kdyţ se obdarované dítě třeba časem rozhodne, ţe nemovitost prodá. Prodeji nebrání ani to, ţe je zřízeno právo doţivotního bezplatného uţívání nemovitosti rodičů nebo některého z nich, které vázne na nemovitosti jako věcné břemeno. Věcné břemeno však musí i případný nový majitel nemovitosti respektovat, neboť se váţe na konkrétní nemovitost, nikoli na konkrétního jejího vlastníka.
3.2. Obnovení vlastnického práva Dárce podává ţalobu podle § 630 OZ nikoli jako vlastník daru, nýbrţ jako právní subjekt nadaný za okolností předvídaných speciálním právem na vrácení daru. Jde tedy o ţalobu, která nemá základ ani v § 126 OZ odst. 1, kdy vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se můţe domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadrţuje, ani v § 457 OZ - Je-li smlouva neplatná nebo byla zrušena, je kaţdý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal, ale pouze v samotném ustanovení § 630 OZ. Právní mocí rozhodnutí soudu podle § 630 OZ o vrácení daru se dárce stane s účinky ex nunc (ne zpětně k nějaké jiné právní skutečnosti) nově vlastníkem věci. U nemovitých věcí to má za následek, ţe se na základě tohoto pravomocného rozhodnutí soudu zapíše vlastnické právo dárce do katastru nemovitostí.31 Samotná výzva k vrácení daru, byť splňuje veškeré zákonem stanovené náleţitosti a byla doručena řádně obdarovanému, nemůţe být listinou způsobilou k provedení zápisu vlastnického 30
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 563/2004
31
KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŔÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné 2. 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2005. 612 stran. strana 206 ISBN 80-7357-131-5 42
práva k nemovitosti v katastru nemovitostí zpět na dárce. Dle ustanovení § 1 odst. 3 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem se zápisem rozumí: 1. vklad 2. záznam 3. poznámka Vklad - vlastnické právo se zapisuje do katastru nemovitostí zápisem vkladu práva nebo výmazu vkladu práva pokud zákon o zápisech vlastnických a jiných věcným práv k nemovitostem nestavoví jinak. Vlastnické právo vzniká, mění se nebo zaniká dnem vkladu do katastru nemovitostí. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen příslušnému katastrálnímu úřadu. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí je v praxi nejčastěji prováděn na základě oboustranných smluv (darovací smlouva). Záznam - vlastnické právo které vzniklo, změnilo se nebo zaniklo ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na veřejné draţbě, vydrţením, přírůstkem a zpracováním se zapisuje do katastru nemovitostí záznamem, a to na základě listin vyhotovených státními orgány a jiných listin osvědčující právní vztahy, které jsou uvedeny zejména ve vyhlášce Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1995 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (katastrální vyhláška). Listiny vyhotovené státními orgány zasílají jejich zhotovitelé příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení záznamu do katastru nemovitostí do třiceti dnů ode dne jejich pravomoci, popřípadě jejich vyhotovení. Vlastnické právo k nemovitosti, která byla předmětem daru pod doručení výzvy k vrácení daru lze zaznamenat do katastru nemovitostí na základě souhlasného prohlášení, potvrzení o zániku práva oboje vyhotovené v souladu s ustanovením § 40 vyhl. č. 26/ 2007 Sb., v platném znění, popřípadě na základě rozhodnutí soudu o ţalobě na vrácení daru (kdyţ vlastnické právo dárce předmětu daru vzniká na základě § 630 občanského zákoníku dnem doručení platné výzvy k vrácení daru obdarovanému). Dle ustanovení § 40 odst. 3 vyhl. č. 26/ 2007 Sb., v platném znění musí souhlasné prohlášení obsahovat: 1. označení účastníků (zpravidla původního dárce a původního obdarovaného) 43
2. označení nabyvatele práva 3. označení nemovitostí údaji podle katastrálního zákona 4. označení práva které vzniklo popřípadě se změnilo nebo zaniklo 5. odkaz na ustanovení zvláštního právního předpisu podle kterého ke vzniku, změně nebo zániku práva došlo (v našem případě § 630 občanského zákoníku) 6. uvedení právních skutečností které vedly ke vzniku změně nebo zániku práva 7. prohlášení účastníků souhlasného prohlášení, ţe práva k nemovitostí nejsou sporná ani pochybná Podpis na souhlasném prohlášení musí být úředně ověřen. Dle ustanovení § 40 odst. 4 vyhl. č. 26/ 2007 Sb., v platném znění musí potvrzení o zániku práva obsahovat: 1. označení osoby která potvrzení vydává (v našem případě původní obdarovaný) 2. označení toho jehoţ právo zaniklo 3. označení nemovitostí údaji podle katastrálního zákona 4. označení práva, které podle potvrzení zaniklo 5. odkaz na ustanovení zvláštního právního předpisu podle kterého k zániku práva došlo (zde § 630 občanského zákoníku) 6. uvedení právních skutečností, které vedly k zániku práva Podpis na potvrzení o zániku práva musí být úředně ověřen. Pokud obdarovaný neposkytne součinnost k vyhotovení souhlasného prohlášení či potvrzení o zániku práva, nezbývá dárci nic jiného, neţ se s ţalobou na vrácení daru obrátit na příslušný soud, výsledkem takového řízení můţe být vydání rozhodnutí, které bude podkladem pro zápis vlastnického práva dárce do katastru nemovitostí k darovaným nemovitostem záznamem. Poznámka - dle ustanovení § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 265/1992 Sb., zapíše katastrální úřad do katastru nemovitostí poznámku na základě podaného ţalobního návrhu, kterým se navrhovatel domáhá, aby soud vydal rozhodnutí týkající se nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí, na jehoţ základě by mohl být proveden záznam vlastnického práva. Je ideální, aby ţalobce podávající ţalobu na vrácení daru a dále na určení vlastnického práva, bezprostředně po podání ţaloby podal u příslušného katastrálního úřadu návrh na zápis poznámky o probíhajícím soudním řízení. Ţalobce významným způsobem omezí dispozici obdarovaného s předmětem daru po podání ţaloby, nelze však vyloučit převod vlastnického práva k předmětu daru po podání ţaloby. 44
I kdyţ ţádný kupující nemá zájem nabýt nemovitost, jeţ je předmětem soudního řízení. Zápis poznámky v katastru nemovitostí neomezuje dispozici, avšak s ohledem na publicitu takového zápisu lze v případě převodu nemovitostí namítat nedostatek dobré víry třetí osoby - kupujícího nebo obdarovaného. Vyuţije-li dárce práva na vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku, zaniká darovací vztah okamţikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamţikem se obnovují původní právní vztahy. Protoţe tato restituční povinnost není zvlášť upravena, je třeba pouţít ustanovení, které upravuje právní vztahy nejbliţší, a to se zřetelem k tomu, co bylo předmětem darovací smlouvy. Při volbě formy, kterou se dárce u soudu můţe domáhat restituce původního stavu, je nutno vycházet z konkrétní situace. Zní-li výrok rozsudku na vydání nemovitosti, je tu nejistota, co má být vlastně při výkonu rozhodnutí provedeno. Proto by soudy formulaci „vydat“ nemovitost neměly ve výrocích rozsudku pouţívat, mají-li na mysli vyklizení nemovitosti. 32 Jedná-li se o nemovitost, lze v případech, kdy obdarovaný dále nemovitou věcí disponuje, uţívá ji, podávat ţalobu na vyklizení; jestliţe však ţalovaný předmětnou nemovitost jiţ vyklidil, svědčí v takovém případě dárci naléhavý právní zájem na domáhání se ţaloby na určení, ţe je vlastníkem darované nemovitosti. Dárce, který na obdarovaného převedl jednu ideální polovinu nemovitosti (přičemţ druhá ideální polovina zůstala ve vlastnictví dárce) a jehoţ vlastnictví k této darované části mělo být obnoveno v důsledku zrušení darovací smlouvy, při uplatnění svého vlastnického práva ţalobou na určení můţe ţádat jen určení, ţe je vlastníkem celé věci. 33 Výzva k vrácení darované nemovitosti, která patří nebo která patřila do společného jmění manţelů, není obvyklou správou majetku, tak jak to měl na mysli tvůrce zákona při vytvoření normy- dikce ustanovení § 145 odst. 2, věty první, OZ. Jedná se nepochybně o ostatní záleţitost přesahující citované ustanovení, tedy o záleţitost, ke které je zapotřebí souhlasu obou manţelů. Výzva k vrácení daru není právním úkonem, kterým má být věc teprve získána do společného jmění manţelů, jak je tomu v případě kupní smlouvy. Naopak ji lze spíše přirovnat k jinému jednostrannému právnímu úkonu, např. odstoupení od smlouvy, kdy obdobně můţe vzniknout 32
Rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 20 Co 72/1995 ze dne 6. 2. 1996
33
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1968/2000
45
povinnost vrátit plnění ze zrušeného právního úkonu. K výzvě obdarovanému, aby vrátil jemu darovanou nemovitost ze společného jmění manţelů nebo z bezpodílového spoluvlastnictví oběma manţely, potřebuje tedy vyzývající manţel souhlas druhého manţela. Pokud však takový úkon učinil jen jeden z manţelů bez souhlasu druhého, šlo o relativně neplatný právní úkon podle § 40a odst. 1 OZ. Podstata relativní neplatnosti právního úkonu spočívá v tom, ţe se právní úkon povaţuje za platný, pokud se ten, na jehoţ ochranu je relativní neplatnost stanovena, neplatnosti právního úkonu nedovolal. V případě relativní neplatnosti právního úkonu podle § 145 odst. 2 OZ se této neplatnosti můţe dovolat vţdy manţel, který k právnímu úkonu druhého manţela v neobvyklé záleţitosti nedal souhlas a jde-li o o výzvu k vrácení daru, potom také adresát právního úkonu, tedy obdarovaný. Aby nastaly účinky relativní neplatnosti právního úkonu, je postačující i mimosoudní oznámení osoby úkonem dotčené, ţe se dovolává neplatnosti právního úkonu. Vţdy se však musí jednat o výslovný projev účastníka, z něhoţ vyplývá jeho vůle se dovolat neplatnosti darovací smlouvy nebo výzvy k vrácení daru. Ačkoliv je jednotka podle § 2 písm. f) zákona o vlastnictví bytů zvláštním předmětem občanskoprávních vztahů, nebrání reálné rozdělení obytného domu (předmětu daru) na jednotky a společné části vrácení daru in natura podle § 630 obč. zák.; dárci lze fakticky vrátit to, co bylo z daru vytvořeno jeho reálným rozdělení. Jestliţe byly v darovaném domě vyčleněny jednotky podle zákona o vlastnictví bytů ve smyslu § 5 citovaného zákona, potom se dárce můţe vůči obdarovanému úspěšně domáhat vrácení těch bytových a nebytových jednotek včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem domu, jejichţ vlastníkem zůstal obdarovaný. Právo dárce na vrácení daru zaloţené zákonem nelze v tomto případě učinit závislým na tom, jak obdarovaný s předmětem daru naloţí, a není moţno je vyloučit jen proto, ţe obdarovaný darovanou věc reálně rozdělí. Nadále přitom platí, ţe došel-li projev vůle, jímţ se dárce domáhá vrácení darované věci, obdarovanému aţ poté, co předmět daru (jeho část) zcizil, je obdarovaný – pokud jsou splněny podmínky § 630 obč. zák. - povinen poskytnout dárci peněţitou náhradu daru (jeho části) podle zásad o bezdůvodném obohacení.
34
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4080/2007
46
34
3.3. Promlčení a zánik práva dárce Dárce se můţe domáhat vrácení daru v kterémkoliv časovém odstupu od uzavření darovací smlouvy. Délka doby mezi darováním a závadným chováním obdarovaného není nijak omezena. Protoţe jde o majetkové právo, promlčuje se ve lhůtě podle § 101 - jedná se o tříletou promlčecí dobu, která počíná běţet od doby, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v tomto ustanovení, a tedy kdy právo dárce na vrácení daru mohlo být vykonáno poprvé. Není podstatné, jakým důvodem bylo - ať subjektivního, či objektivního – neučinění takového úkonu oprávněným, tj. např. proto, ţe o svém právu nevěděl nebo ţe mu ve výkonu práva bránila určitá překáţka, jako nemoc apod.. Občanský zákoník pro počátek běhu promlčecí doby stanoví den. Z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, ţe pro počátek běhu promlčecí doby pak nemůţe být rozhodné, zda a jak dlouho trvaly podmínky pro uplatnění práva, neboť promlčecí doba počala běţet dnem, kdy byly naplněny zákonné podmínky pro počátek jejího běhu a další trvání těchto podmínek je z hlediska promlčení nerozhodné. Nelze proto souhlasit např. s názorem, ţe trvání stavu, kdy docházelo ke kvalifikovanému jednání uvedeném v ustanovení § 630 občanského zákoníku mohlo způsobit posun počátku běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vrácení daru na celou dobu, kdy hrubé porušování dobrých mravů trvalo. S ohledem na to, ţe zrušení darovací smlouvy je osobním právem dárce, jeho smrtí zaniká. Nárok na vydání věci, jeţ byla předmětem daru, příp. peněţité náhrady, se mohou dědici dárce domáhat jen v případě, ţe dárce ještě za svého ţivota učinil vůči obdarovanému platně a důvodně projev, jenţ směřoval k vrácení daru. Na dědicích obdarovaného lze poţadovat vrácení daru za předpokladu, ţe projev dárce směřující k vrácení daru byl vůči obdarovanému učiněn ještě za jeho ţivota.35 Je-li úvaha o naplnění důvodů pro vrácení daru podle § 630 OZ zaloţena na prokázaném soustavném porušování dobrých mravů, kdy jednotlivá jednání ţalovaného vůči ţalobkyni a členům její rodiny, která samostatně nedosahují intenzity chování hrubě porušujícího dobré mravy, je pro závěr o důvodech pro vrácení daru určující okamţik posledního jednání obdarovaného, jímţ lze jiţ jeho chování prohlásit za hrubě porušující dobré mravy.36 35
ŠVESTKA, Jiří; SPÁĆIL, Jiří; ŚKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. strana 1802 ISBN 978-80-7400-108-6 36
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4080/2007, ze dne 12. 3. 2010 47
Není vyloučeno, aby výzva dárce k vrácení daru coby jednostranný právní úkon adresovaný obdarovanému, splňuje-li předepsané náleţitosti hmotného práva, byla obsaţena v ţalobě, konkrétně v té její části, která obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (ţalobní návrh rozsudečného výroku je procesněprávním úkonem adresovaným soudu, který v sobě bez dalšího výzvu k vrácení daru obsahovat nemůţe). Doručením stejnopisu takové ţaloby obdarovanému je pak splněna hmotněprávní podmínka zániku právního vztahu z darovací smlouvy – v případě naplnění dalšího zákonného předpokladu.37 37
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4375/2007, ze dne 27. 10. 2009
48
Závěry a doporučení Lidé se mezi sebou obdarovávají odnepaměti. Dar poskytnutý jinému je většinou vyjádřením přízně daného člověka k obdarovanému, je demonstrací kvality vztahů, úcty a náklonnosti, která mezi dárcem a obdarovaným panuje. Dar je většinou předáván s úmyslem způsobit radost, pomoci obdarovanému v tíţivé situaci. Někdy se však bohuţel situace vyvine naprosto nezamýšleným způsobem a přinese zklamání, a to zejména pro dárce. Tato skutečnost můţe nastat například v situaci, kdy dárce daroval dar neuváţeně nebo obdarovanou je osoba neschopná s darem rozumně naloţit. Ustanovení § 630 občanského zákoníku uvádí, ţe dárce se můţe domáhat vrácení daru, jestliţe se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, ţe hrubě porušuje dobré mravy. Přitom je třeba dokázat, ţe se jedná opravdu o hrubé porušování dobrých mravů. Občanský zákoník blíţe nedefinuje dobré mravy, ani neuvádí, co povaţuje za hrubé porušení dobrých mravů a současná judikatura je k ustanovení § 630 občanského zákoníku dosti stručná. Velmi často tedy dochází k tomu, ţe dárci, kteří se domáhají vrácení darů po obdarovaných, často nesprávně kvalifikují jednání obdarovaných jako jednání, které hrubě porušuje dobré mravy. Není tedy vţdy jasné, jaké závaţnosti závadného jednání musí dosáhnout obdarovaný vůči dárci můţe jít například o fyzické násilí, hrubé a opakované uráţení atd., aby zaloţilo důvod pro vrácení daru. Jednání, které hrubě porušuje dobré mravy, musí směřovat vůči obdarovanému nebo vůči členům jeho rodiny. Občanský zákoník nedefinuje pojem člen rodiny, ale definuje osobu blízkou. Zde se judikatura rozchází, zda je pojem člen rodiny a osoba blízká totoţný nebo zda je člen rodiny pouze manţel, děti a rodiče. Z výše uvedeného vyplývá, ţe kaţdý konkrétní případ konfliktu mezi dárcem a obdarovaným bude třeba hodnotit a řešit individuálně. Právo obdarovaného na vrácení daru vzniká okamţikem, kdy dojde k chování, ve kterém je moţno spatřovat hrubé porušení dobrých mravů. Právo domáhat se tohoto práva není zákonem nijak časově limitováno, ale vzhledem k tomu, ţe je jde o právo majetkové, promlčuje se ve lhůtě tří let, která běţí od okamţiku, kdy obdarovaný svým chováním hrubě porušil dobré mravy.
49
Občanský zákoník nestanoví, jak má dárce uplatnit své právo na vrácení daru. Tento právní úkon je proto moţno učinit jakoukoli formou. V okamţiku, kdy obdarovanému dojde projev vůle, jímţ je uplatněno právo dárce na vrácení daru, zaniká darovací vztah a obdarovanému vzniká povinnost vrátit to, co bylo předmětem darování. Dárce toto právo nemusí uplatňovat u soudu. Dojde-li k vrácení daru, musí obdarovaný vrátit dárci vše, co mu bylo darováno. Jedná-li se o konkrétní věc, musí být přímo tato věc vrácena. Stane-li se, ţe obdarovaný tuto věc jiţ pozbyl, musí dárci vydat peněţitou náhradu ve výši odpovídající hodnotě věci v okamţiku zrušení smlouvy. S věcí musí být vydány i uţitky, pokud je obdarovaný získal v době, kdy jiţ nebyl vlastníkem v dobré víře (tímto okamţikem je doba, od které obdarovaný porušuje dobré mravy). Dárce se jako důvodu k vrácení daru nemůţe dovolávat skutkových okolností, jeţ nastaly či existovaly v době před darováním, za nichţ byl právní úkon učiněn a o nichţ obě strany při uzavírání smlouvy věděly. Návrh nového občanského zákoníku připouští odvolání daru pro nouzi, kdy se dárce dostane do situace, ţe nemá ani na nutnou výţivu a odvolání daru pro nevděk k dárci, kdy obdarovaný porušil dobré mravy. Pokud to odůvodňují okolnosti, můţe být za nevděk vůči dárci povaţováno porušení dobrých mravů i vůči osobě obdarovanému blízké. Lhůta pro odvolání daru je zkrácena na dobu jednoho roku. Návrh také řeší, za jakých podmínek mohou odvolat dar dědici dárce.
50
Seznam pouţité literatury 1. BIČOVSKÝ, Jaroslav; HOLUB, Milan. Nové znění občanského zákoníku. 1. vydání, Praha: Právnické a ekonomické nakladatelství Linde Praha a.s., 1991. 612 stran. 2. FIALA, Josef; KINDL Milan a kolektiv. Občanský zákoník. 1. vyd. Praha:ASPI Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 1692 s. ISBN 978–80-7357–395-9 3. KADLECOVÁ, Marta; VLČEK, Eduard. Dějiny českého soukromého práva. 1. vydání, Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství A. Čeněk, 2007. 279 s. ISBN 978-80-7380-041-3 4. KNAPPOVÁ, Marta; ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan a kolektiv. Občanské právo hmotné 2. 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2005. 612 s. ISBN 80-7357-131-5 5. ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan a kolektiv. Občanský zákoník I + II. 2. vydání, Praha: C. H. BECK, 2009. 2528 stran. ISBN 978-807400-108-6 6. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky 7. Rozsudek Vrchního soudu v Praze 8. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně 9. Zákon 99/1963 Sb. občanský soudní řád 10. Zákon 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách) 11. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) 12. Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem 13. Zákon č. 285/2002 o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon) 14. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) 15. VOZÁB Jakub, JUDr., Právní Pomoc – online, [cit. 29. 3. 2011], Dostupný z WWW: http://www.pravnipomoc-online.cz/Darovaci-smlouva-nemovitost-byt-nebytovy-prostorauto-motocykl/pravnipomoc-Darovaci-smlouva-nemovitost-byt-nebytovy-prostor-automotocykl.aspx 16. Ministerstvo spravedlnosti ČR, Nový občanský zákoník, [cit. 13. 4. 2011], Dostupný z WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/uvodni-stranka.html
51
Přílohy Příloha č. 1:
Darovací smlouva na nemovitost - vzor DAROVACÍ SMLOUVA uzavřená níţe uvedeného dne podle § 628 a násl. občanského zákoníku mezi:
I. Smluvní strany ............, r.č. ............. bytem ................................... (dále jen „dárce“) a ............, r.č. ............. bytem ................................... (dále jen „obdarovaný“)
II. Předmět smlouvy Dárce prohlašuje, ţe je na vlastníkem pozemku parc.č. ...... o výměře podle zápisu v katastru nemovitostí ...... m2 v k.ú. ......., obec ......... (dále jen „nemovitost“). Pozemek je zapsán v katastru nemovitostí na LV č. ...... vedeném Katastrálním úřadem pro .............., katastrální pracoviště ............., pro katastrální území ......., obec ........
52
III.
Projev vůle smluvních stran Dárce touto smlouvou daruje obdarovanému nemovitost uvedenou v ustanovení čl. I. této smlouvy se všemi součástmi, příslušenstvím, právy a povinnostmi a obdarovaný tento dar od dárce přijímá do svého výlučného vlastnictví.
IV. Prohlášení smluvních stran 1. Dárce prohlašuje, ţe na darované nemovitosti neváznou ţádné závazky, dluhy, věcná práva ani jiné právní vady. 2. Dárce prohlašuje, ţe mu není známo, ţe by darovaná nemovitost měla nějaké věcné vady, které by neodpovídaly běţné míře opotřebení a na které by měl obdarovaného upozornit. 3. Obdarovaný prohlašuje, ţe si darovanou nemovitost řádně prohlédnul a její stav je mu dobře znám.
V. Návrh na vklad do katastru nemovitostí 1. Smluvní strany podepsaly současně s touto darovací smlouvou i návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch obdarovaného podle této smlouvy do katastru nemovitostí. 2. Smluvní strany se zavazují pro případ, ţe by nedošlo ke vkladu vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch obdarovaného podle této smlouvy do katastru nemovitostí pouze z formálních důvodů nebo z důvodu nesplnění některé zákonné podmínky pro povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, ţe nejpozději do 14 dnů ode dne doručení výzvy nebo rozhodnutí katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch obdarovaného doplní o poţadované listiny či skutečnosti, popřípadě ţe v téţe lhůtě uzavřou dodatek k této smlouvě nebo novou darovací smlouvu tak, aby vytýkané vady byly odstraněny a vlastnické právo ve prospěch obdarovaného k nemovitosti bylo do katastru nemovitostí zapsáno.
53
VI. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva se řídí právními předpisy České republiky, zejména pak ustanoveními občanského zákoníku a nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma smluvními stranami. 2. Správní poplatek za návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch obdarovaného podle této smlouvy do katastru nemovitostí zaplatí obdarovaný. 3. Vlastnické právo podle této smlouvy nabude obdarovaný na základě pravomocného rozhodnutí příslušného katastrálního úřadu o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, a to s právními účinky zpětně ke dni podání návrhu na vklad tomuto katastrálnímu úřadu. 4. Tato smlouva se vyhotovuje v ...... originálech, přičemţ kaţdá ze smluvních stran obdrţí po jednom z nich a zbývající ..... vyhotovení budou podána spolu s návrhem na vklad práva obdarovaného k předmětu této smlouvy do katastru nemovitostí příslušnému katastrálnímu úřadu. 5. Smluvní strany prohlašují, ţe si tuto smlouvu řádně přečetly a ţe její obsah odpovídá jejich skutečné vůli, na důkaz čehoţ připojují své podpisy.38
V ____________________ dne __________
Dárce:
Obdarovaný:
_____________________
__________________
38
VOZÁB Jakub, JUDr., Právní Pomoc – online, [cit. 29. 3. 2011], Dostupný z WWW: http://www.pravnipomoconline.cz/Darovaci-smlouva-nemovitost-byt-nebytovy-prostor-auto-motocykl/pravnipomoc-Darovaci-smlouvanemovitost-byt-nebytovy-prostor-auto-motocykl.aspx 54
Příloha č. 2: Potvrzení o darování – vzor POTVRZENÍ O DAROVÁNÍ
Já, níţe podepsaná Ivona Nováková, Nová 1, 150 00 Praha 5, tímto potvrzuji, ţe jsem dnešního dne darovala své dceři Adéle Novákové, narozené 1. 6. 1992, bytem Dolní 5, 150 00 Praha 5, zlatý 14-ti karátový prsten s českými granáty a vltavínem ve tvaru kytičky. Adéla Nováková svým podpisem převzetí daru potvrzuje.
………………………..
………………………..
Ivona Nováková
Adéla Nováková
V Praze 2. 9. 2010
55
Příloha č. 3:
Ţádost o vrácení daru - vzor Adéla Nováková Dolní 5 150 00 Praha 5 Nar: 1. 6. 1992 V Praze 1.3.2011 Věc: Ţádost o vrácení daru Milá Adélo, v září loňského roku jsem Ti darovala zlatý 14-ti karátový prsten s českými granáty a vltavínem ve tvaru kytičky. Tento dar jsi přijala a současně jsme podepsali potvrzení o darování, jehoţ kopii přikládám. Bohuţel Tvé chování ke mě a Tvému otci hrubě porušuje dobré mravy, kdy nás jiţ měsíc slovně uráţíš a šíříš o nás lţi mezi lidmi. Tvé nevhodné chování vyústilo tím, ţe jsi mě 25. 2. 2011 napadla, pořezala noţem na rukou a má zranění musela být ošetřena na chirurgii. Vzhledem k výše uvedenému tě ţádám o vrácení prstenu a jeho předání v mém domě dne 15.3.2011 mezi 16 a 20 hodinou. Pokud bys v uvedené době dar nevrátila, byla bych nucena domáhat se vrácení daru soudní cestou, coţ by nám oběma přinášelo jen další trápení, kterému bychom se obě měli vyhnout. S pozdravem Ivona Nováková Nová 1 150 00 Praha 5
56
Příloha č. 4: Občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb. - § 628 – 630 Část osmá Závazkové právo Hlava třetí: Darovací smlouva § 628 (1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. (2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. (3) Neplatná je darovací smlouva, podle níţ má být plněno aţ po dárcově smrti. § 629 Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichţ ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. § 630 Dárce se můţe domáhat vrácení daru, jestliţe se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, ţe tím hrubě porušuje dobré mravy.
57
Příloha č. 5: Návrh nového občanského zákoníku - § 2011 – 2034 Hlava II Závazky z právních jednání Díl 1 Převedení věci do vlastnictví jiného Oddíl 1 Darování Pododdíl 1 Obecná ustanovení § 2011 Základní ustanovení (1) Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. (2) Plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, ţe se nechtějí smluvně vázat. § 2012 Kdo druhému dar jen slíbí, není zavázán darovat, ale ten, kdo slib obdrţel, má právo, aby mu slibující nahradil náklady účelně vynaloţené v očekávání daru. § 2013 (1) Při darování věci zapsané do veřejného seznamu vyţaduje smlouva písemnou formu. (2) Písemnou formu vyţaduje smlouva také tehdy, nedojde-li k odevzdání věci zároveň s projevem vůle darovat a přijmout dar. Dárce je zavázán k odevzdání daru, není však povinen platit úrok z prodlení. § 2014 (1) Dárce můţe darovat třeba i všechen svůj současný majetek. Smlouva, kterou někdo daruje svůj budoucí majetek, platí jen potud, pokud nepřesahuje polovinu tohoto majetku. 58
(2) Darování věci, kterou dárce nemá, je platné, jen zaváţe-li se dárce ve smlouvě věc nabýt. § 2015 Zavázal-li se dárce odevzdat dar po uzavření smlouvy, můţe od smlouvy odstoupit a odevzdání daru odepřít, změní-li se po uzavření smlouvy okolnosti do té míry, ţe by plnění podle smlouvy váţně ohrozilo dárcovu výţivu nebo plnění dárcovy vyţivovací povinnosti. Odevzdal-li jiţ dárce část daru, můţe od smlouvy odstoupit jen ohledně toho, co dosud nesplnil. § 2016 Bylo-li někomu něco dáno z uznání nebo vzhledem k jeho zásluhám nebo jako zvláštní odměna, je to darování, pokud na to příjemce neměl jiţ dříve právo. § 2017 Bylo-li ujednáno, ţe i dárce bude navzájem obdarován, jedná se o darování jen vzhledem k tomu, oč hodnota plnění jedné strany převyšuje hodnotu plnění druhé strany. § 2018 Darování podpory Zaváţe-li se dárce obdarovaného pravidelně podporovat, přechází právo na podporu i povinnost k podpoře na dědice dárce a obdarovaného, jen pokud to bylo výslovně ujednáno. § 2019 Darování pro případ smrti Darování závislé na podmínce, ţe obdarovaný dárce přeţije, se posuzuje zpravidla jako odkaz. Podle ustanovení o darování se řídí, přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu. Tím není dotčen § 2013. § 2020 (1) Bylo-li darováno s příkazem, můţe dárce poţadovat splnění příkazu, jen pokud jiţ sám plnil. (2) Je-li splnění příkazu ve veřejném zájmu, můţe splnění příkazu po dárcově smrti poţadovat také příslušný orgán veřejné moci nebo právnická osoba oprávněná takový zájem hájit. § 2021 Daruje-li někdo vědomě cizí věc a zatají-li to obdarovanému, nahradí škodu, která z toho vznikne. Dárce škodu obdarovanému nahradí i v případě, ţe škoda vznikla z vady darované věci, pokud dárce o vadě věděl a obdarovaného na ni neupozornil. V těchto případech můţe obdarovaný také od smlouvy odstoupit a dar vrátit.
59
Pododdíl 2 Zvláštní ustanovení o platnosti darování § 2022 Osoba omezená ve svéprávnosti je způsobilá darovat a přijmout dar malé hodnoty nebo dar vzhledem k okolnostem obvyklý. § 2023 (1) Darování osobě, která provozuje zařízení, kde se poskytují zdravotnické nebo sociální sluţby, anebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, je neplatné, stalo-li se v době, kdy dárce byl v péči takového zařízení nebo jinak přijímal jeho sluţby. (2) Odstavec 1 se nepouţije, je-li obdarovaný osobou dárci blízkou.
Pododdíl 3 Odvolání daru Odvolání daru pro nouzi § 2024 (1) Upadne-li dárce po darování do takové nouze, ţe nemá ani na nutnou výţivu vlastní nebo nutnou výţivu osoby, k jejíţ výţivě je podle zákona povinen, můţe dar odvolat a poţadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výţivě. Obdarovaný se můţe této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výţivě potřeba. (2) Obdarovaný nemá povinnost podle odstavce 1, je-li sám v obdobné nouzi jako dárce. § 2025 Bylo-li obdarováno více osob, je ta, která byla obdarována dříve, povinna plnit jen v tom rozsahu, v jakém k výţivě nestačí příspěvek později obdarovaného. § 2026 Právo odvolat dar nepřechází na dárcovy dědice. Leč neuplatní-li dárce své právo, má ten, komu je dárce podle zákona povinen výţivou, právo poţadovat za stejných podmínek, aby mu obdarovaný doplnil to, čeho mu dárce nemůţe poskytnout. § 2027 Právo odvolat dar nemá dárce, který si stav nouze přivodil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti. 375
60
Odvolání daru pro nevděk § 2028 (1) Ublíţil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, ţe zjevně porušil dobré mravy, můţe dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar jiţ odevzdán, má dárce právo poţadovat vydání celého daru, a není-li to moţné, zaplacení jeho obvyklé ceny. (2) Odůvodňují-li to okolnosti, povaţuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. § 2029 Nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým drţitelem. § 2030 Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc. § 2031 (1) Dárce můţe dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublíţil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce můţe dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. (2) Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opoţděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne. Společná ustanovení § 2032 Vzdá-li se dárce při darování mezi ţivými předem práva odvolat dar pro nouzi nebo nevděk, nepřihlíţí se k tomu. § 2033 Pojí-li se s darem povinnost zavazující obdarovaného podle darovací smlouvy, ruší se odvoláním daru pro budoucnost. § 2034 Nemá-li jiţ obdarovaný dar ani jeho plnou hodnotu, zavazuje ho odvolání daru k vydání toho, co mu z obohacení ještě zbývá. To neplatí, zbavil-li se daru, aby vydání zmařil, anebo odvolal-li dar pro nevděk samotný dárce.
61
