Klamavá reklama. Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva. Bakalářská práce. Jana Šmejkalová. Autor:

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva

Klamavá reklama Bakalářská práce

Autor:

Jana Šmejkalová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. René Šifta

Červen, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karlových Varech, dne

1. 6. 2015

Jana Šmejkalová

Poděkování Chtěla bych poděkovat mému vedoucímu práce, Mgr. Renému Šiftovi, za odborné vedení, uţitečné rady a ochotu se mnou spolupracovat.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá klamavou reklamou v oblasti nekalé soutěţe. Posuzuje její vliv na spotřebitele či jiné soutěţitele a snaţí se přinést důleţité informace o jejich ochraně. V rámci tohoto tématu byl vytvořen internetový dotazník, který přináší zajímavé výsledky a srovnání. Informace obsaţené v práci vychází z poznatků práva v minulých semestrech a změn o novém občanském zákoníku. Cílem této práce je představit reklamu a upozornit na to, jak je v dnešní době důleţité znát i její právní úpravu.

Klíčové pojmy: Hospodářská soutěţ, klamavá reklama, nekalá soutěţ, ochrana spotřebitelů, reklama, respondent.

Annotation Bachelor project occupies with deceptive advertising unfair competition. Assesses its impact on consumers and other competitors, and seeks to bring important information concerning their protection. Within this topic has been created online questionnaire, which brings interesting results and comparisons. The information contained in the work based on knowledge of law in past semesters and changes of the new Civil Code. The aim of this work is to introduce advertising and highlight how it is nowadays also important to know the rules. Key words: Advertising, consumer protection, deceptive advertising, economic competition, responder, unfair competition.

OBSAH ÚVOD......................................................................................................................................... 7 1.

2.

3.

REKLAMA ........................................................................................................................ 9 1.1.

Historie reklamy........................................................................................................... 9

1.2.

Obecně o reklamě ........................................................................................................ 9

HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŢ ............................................................................................ 11 2.1.

Vymezení hospodářské soutěţe ................................................................................. 11

2.2

Ochrana hospodářské soutěţe .................................................................................... 12

2.3

Zneuţití hospodářské soutěţe .................................................................................... 12

2.3.1

Nedovolené omezování hospodářské soutěţe .................................................... 12

3.2.2

Porušování práv spotřebitelů .............................................................................. 13

3.2.3

Konflikt zájmů .................................................................................................... 13

NEKALÁ SOUTĚŢ ......................................................................................................... 14 3.1

Právní vývoj nekalé soutěţe v ČR ............................................................................. 14

3.2

Pojem nekalá soutěţ................................................................................................... 15

3.3

Skutkové podstaty ...................................................................................................... 15

3.3.1

Klamavé označování zboţí a sluţeb ................................................................... 16

3.3.2

Podplácení .......................................................................................................... 17

3.3.3

Zlehčování .......................................................................................................... 17

3.3.4

Porušení obchodního tajemství ........................................................................... 18

3.3.5

Ohroţení zdraví nebo ţivotního prostředí .......................................................... 18

3.4

4.

3.4.1

Soukromoprávní sankce ..................................................................................... 19

3.4.2

Veřejnoprávní sankce ......................................................................................... 19

KLAMAVÁ REKLAMA ................................................................................................. 20 4.1

O klamavé reklamě .................................................................................................... 20

4.2

Právní úprava do roku 2013 ....................................................................................... 21

4.3

Právní úprava od roku 2014 ....................................................................................... 22

4.4

Trestní úprava ............................................................................................................ 24

4.5

Aktuální projevy klamavé reklamy ............................................................................ 25

4.5.1

Český sen ............................................................................................................ 25

4.5.2

Kabelová firma UPC .......................................................................................... 27

4.5.3

Další projevy klamavé reklamy .......................................................................... 28

4.7 5.

Ochrana proti nekalé soutěţi...................................................................................... 18

Právní úprava klamavé reklamy v USA .................................................................... 29

OCHRANA SPOTŘEBITELE ......................................................................................... 32

5.1 Spotřebitel....................................................................................................................... 32 5.1.1 Práva spotřebitele v EU ........................................................................................... 33 5.1.2 Práva spotřebitele dle CI - Consumer International ................................................ 35 5.2 Prodávající ...................................................................................................................... 36 5.3 Organizace pomáhající ochraně spotřebitele .................................................................. 37

6.

5.3.1

Česká obchodní inspekce ................................................................................... 37

5.3.2

Rada pro reklamu ............................................................................................... 37

5.3.3

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ............................................................ 40

5.3.4

Sdruţení obrany spotřebitelů - asociace ............................................................. 40

5.3.5

dTest ................................................................................................................... 41

DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ............................................................................................ 42 6.1

Respondenti ............................................................................................................... 42

6.2

Reklama ..................................................................................................................... 43

6.2.1

Frekventovanost reklamy ................................................................................... 43

6.2.2

Vztah k reklamě .................................................................................................. 44

6.2.3

Důvěra ................................................................................................................ 45

6.2.4

Ovlivnitelnost ..................................................................................................... 46

6.3

Klamavá reklama ....................................................................................................... 46

6.3.1

Zjištění informací ............................................................................................... 46

6.3.2

Zkušenosti........................................................................................................... 47

6.3.3

Sektor .................................................................................................................. 48

6.3.4

Praktiky............................................................................................................... 49

6.3.5

Omezení .............................................................................................................. 49

6.4

Ochrana spotřebitele .................................................................................................. 50

6.4.1

Informovanost..................................................................................................... 50

6.4.2

Ochrana v ČR ..................................................................................................... 51

6.4.3

Instituce na ochranu spotřebitele ........................................................................ 51

6.4.4

Zahraničí ............................................................................................................. 52

6.5 Shrnutí ............................................................................................................................ 53 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 54 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................................... 56

ÚVOD Téma této bakalářské práce jsem si vybrala, protoţe mě vţdy zajímalo prostředí médií a prostředky, které jsou v nich vyuţívané. Téma klamavá reklama je podle mého názoru dosti současné a důleţité téma, o kterém kaţdý z nás něco ví a kaţdého se také týká. V dnešním světě, kdy je reklama a propagace velký byznys, je velmi důleţité znát jejich právní úpravu, vědět, co si mohou dnes soutěţitelé dovolit a jak se mohou spotřebitelé bránit. V roce 2014 prošla řada zákonů několika změnami, včetně nekalé soutěţe, tudíţ i klamavé reklamy, v této práci porovnám změny, které nový zákon přinesl a popíši i jeho přesunutí z obchodního do občanského zákoníku. Mě velmi blízké téma je zajímavé i s ohledem na rozmanitost názorů, proto bych chtěla vytvořit dotazník, ve kterém zjistím současný pohled a informovanost našich obyvatel. Má bakalářská práce je rozdělena do 6 kapitol (1. Reklama, 2. Hospodářská soutěţ, 3. Nekalá soutěţ, 4. Klamavá reklama, 5. Ochrana spotřebitele, 6. Internetový dotazník). V první kapitole se zabývám vznikem reklamy a vysvětlení tohoto pojmu, jedná se o všeobecné informace, které jsou pro tuto práci podstatné. Druhou kapitolu o hospodářské soutěţi bylo důleţité zařadit z toho důvodu, ţe je nadřazená vůči klamavé reklamě, je důleţité si nejdříve vysvětlit, proč a jaká opatření vznikla, aby nebyl nikdo poškozen. Podobně je tomu i u kapitoly třetí – Nekalá soutěţ. Klamavá reklama je důleţitou součástí nekalé soutěţe, proto je podstatné zmínit a vyjmenovat další porušení, která jsou zákonem zakázána. Ve čtvrté části se zabývám konktrétně klamavou reklamou, její právní úpravou a změnami, které přinesl nový Občanský zákoník platný od minulého roku. V této kapitole téţ uvedu konkrétní případy. Z důvodu důleţitosti a masovosti reklamy v dnešním světě, bylo důleţité zařadit do této práce poslední teoretickou kapitolu úzce spojenou s klamavou reklamou a to ochranu spotřebitele. Definuji zde kdo je spotřebitel, průměrný spotřebitel či prodávající. Chtěla přiblíţit určitý návod a představit organizace, které pomáhají klamání spotřebitelů zarazit. V poslední části této práce umístím internetový dotazník zaměřený na celou strukturu této práce, objevují se zde otázky ohledně reklamy, klamavé reklamy i otázky, které zjišťují, jak daleko jsme s ochranou spotřebitelů. Srovnáním bych chtěla zjistit, jak se liší zkušenosti a názory, dle pohlaví, věku a vzdělání.

7

Cílem této práce je analýza klamavé reklamy a její právní úpravy. Práce by měla pomoci ukázat, jak se klamavé reklamě bránit a konkretizovat, co je dle zákona zakázáno. Srovnáním odpovědí v dotazníku bych chtěla docílit zjištění, jak dalece se liší zkušenosti a názory, dle pohlaví, věku a vzdělání. Zpracováním tohoto tématu, očekávám vysoký přínos do mého profesionálního i soukromého ţivota.

8

1. REKLAMA Reklama je dnes pojem, který známe jiţ od dětství. Uţ jako malé děti jsme lákáni na různé hračky a hry. Avšak i taková reklama má za sebou dlouhodobý vývoj a spoustu lidí, kterým ovlivnila méně nebo více jejich ţivoty.

1.1.

Historie reklamy

Reklama byla zpočátku v ústní podobě. Existovala uţ od dob trţišť, kde obchodníci vykřikovali a vychvalovali své zboţí. Tím vznikl i název reklama z latinského slovesa reclamare, coţ v češtině znamená křičet. Teprve později kolem 18. století se začínala reklama objevovat ve formě letáků, plakátů a inzerce v novinách. V roce 1872 byl vydán první katalog nabízeného zboţí, s touto myšlenkou přišel Montgomery Ward. Teprve na konci 19. století přešla reklama do dnešní podoby, do kombinace textu a obrazu. V dnešní době je reklama téměř všude kolem nás v různých podobách.

1.2.

Obecně o reklamě

Přesně definovat pojem reklama není jednoduché. Kdyby kaţdý z nás měl popsat reklamu, nejspíš se dostaneme k mnoho formulacím a závěrům. Například v zákoně o regulaci reklamy je definována takto: „Reklamou se rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti, zejména podporu spotřeby nebo prodeje zboţí, výstavby, pronájmu nebo prodeje nemovitostí, prodeje nebo vyuţití práv nebo závazků, podporu poskytování sluţeb, propagaci ochranné známky, pokud není dále stanoveno jinak.“1 Kdyţ se podíváme do slovníku mediální komunikace, znamená zde reklama toto: „Reklama je způsob persvazivní komunikace, během níţ jeden subjekt nabízí svůj produkt, sluţbu nebo ideu veřejnosti s cílem přimět ji ke změně postojů či nákupního chování.“2 Vysvětlení reklamy je několik, kaţdopádně je to propagace určitého výrobku nebo sluţeb za určitým cílem.

1

Předpis č. 40/1995 Sb: Zákon o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. 1995. Dostupné také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-40 2 REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, ISBN 80-717-8926-7.

9

Nepočítáme-li za cíl reklamy seznámit spotřebitele s novým výrobkem na trhu, bývá zpravidla hlavním cílem zvýšení zisku, ale také třeba veřejné povědomí o značce, neboli aby spotřebitel nezapomněl na určitý výrobek (značku, logo atd.). K tomu, aby reklama fungovala, nám slouţí určitá média. Mezi nejvyuţívanější patří televize, rádio, internet, noviny a venkovní reklamy, to jsou plakáty, billboardy, loga na autě a další. Ale nejen správné umístění a vybrání pravého média je pro efektivní reklamu důleţité. Vše začíná reklamní kampaní, kde je důleţité stanovit si cíl reklamy a na jakou skupinu lidí se bude zaměřovat. Cílovou skupinou mohou býti lidé různých věkových skupin, ţeny, muţi, děti nebo třeba majitelé aut a mnoho dalších. Proto je důleţité si přesně stanovit koho má reklama zaujmout a oslovit. Reklamních prostředků a praktik je opravdu mnoho jedna z nejčastějších a předpokládaných je vyzdvihování pozitivních vlastností. Třeba reklama na Actimel, o kterém se často zmiňuje i Thilo Bode, kritik kvality potravin. Nemálo lidí vnímá Actimel, jako svůj kaţdodenní ranní rituál, který jim zajistí zdraví. Thilo Bode tvrdí: „Údajné zázračné výrobky od Danone „Actimel“ a „Activia“ slibují obzvlášť pozitivní účinky na trávicí ústrojí a obranyschopnost. Proto stojí tyto výrobky třikrát aţ čtyřikrát víc neţ přírodní jogurt. Lepší účinek však nutně nemají. Například „Actimel“ nechrání před nachlazením. A na střevní flóru má pozitivní účinek a imunitu podporuje i přírodní jogurt, ten ovšem proti „Actimelu“ obsahuje jen polovinu cukru.“3 Výrobce tedy zvolil vyzdvihování, ne-li zveličování pozitivních vlastností svých výrobků, a aniţ by se dopouštěl klamavé reklamy, získal značnou výhodu před konkurencí. I takto se tedy dá tvořit efektivní a zisku schopnou reklamu. Posledním neméně důleţitým aspektem je také rozpočet na reklamní kampaň, coţ silně ovlivní četnost reklamy, její propracování a třeba také moţnost působení nějaké slavné osobnosti.

3

BODE, Thilo. Podvody na talíři: jak nás obelhávají potravinářské koncerny. V Praze: Rybka, 2014, ISBN 978-808-7950-029.

10

2. HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŢ Stálé přibývání výrobců a zvyšování jejich moţností k soupeření vedlo k tomu, aby vznikla určitá psaná pravidla a zákony. U nás se tím stal zákon č. 134/2001 Sb., zákon o ochraně hospodářské soutěţe.

2.1.

Vymezení hospodářské soutěţe

Vladimír Pelc vymezuje hospodářskou soutěţ ve své knize takto: „Soupeření fyzických a právnických osob v hospodářské oblasti s cílem dosáhnout hospodářského prospěchu. Soutěţitelé mají právo svou soutěţní činnost svobodně rozvíjet a k hospodářské soutěţi se sdruţovat. Účastníci hospodářské soutěţe jsou povinní dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe a nesmějí účast v soutěţi zneuţívat.“ 4 Hospodářská soutěţ se dotýká téměř kaţdého z nás. Soutěţitelé se snaţí kaţdý den získat různými způsoby nové zákazníky nebo odběratele svých sluţeb a výrobků. V zákoně č. 143/2001 Sb. jsou podle §2 soutěţitelé charakterizováni takto: „Soutěţiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdruţení, sdruţení těchto sdruţení a jiné formy seskupování, a to i v případě, ţe tato sdruţení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěţe nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i kdyţ nejsou podnikateli.“ 5 Důleţité je také to, aby stát pro hospodářskou soutěţ vytvářel dobré podmínky a stanovil pravidla pro rozvoj a ochranu podnikání. Podstatný byl u nás proces privatizace, neboť fungující trh vyţaduje samostatné, majetkově zcela odpovědné subjekty. Větší konkurence umoţňuje určité výhody pro ekonomiku státu. Jedna z výhod je ta, ţe při snaze být nejlepší na trhu, motivuje výrobce k různým inovacím a novým nápadům, coţ je pro rozvoj státu velmi důleţité. Výhodou pro spotřebitele je, ţe konkurence koriguje i cenovou hladinu, kaţdý se snaţí mít velký odbyt, proto cena jejich výrobku musí být pro většinu populace dostupná. Při nedokonalé konkurenci můţe dojít ke vzniku monopolů, coţ je nevýhodné, zvláště proto ţe, monopol má i rozhodovací sílu, nemá konkurence a cenu určuje jen on sám, spotřebitelé nemají moţnost výběru. Jakou sílu má určitý monopol, se dá zjistit podle Lernerova indexu, ten můţe nabývat hodnot od 0 do 1, čím vyšší výsledek, tím vyšší trţní síla.

4

PELC, Vladimír. Hospodářská soutěţ. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1995, ISBN 80-716-9124-0. ČESKO. Předpis č. 143/2001 Sb.: Zákon o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-143 5

11

Hospodářskou soutěţ podporuje dokonalá konkurence. Pro níţ je důleţité hlavně velké mnoţství kupujících a prodávajících. Všichni mají stejné informace o cenách i o zboţí na trhu. Firmy zvyšují zisk a spotřebitelé mají uţitek. Nevzniká vyšší poptávka neţ nabídka a nemělo by tomu tak být ani naopak. Reálně takto dokonalé podmínky ani neexistují, slouţí hlavně k tomu, abychom si dokázali představit dokonale fungující trh.

2.2

Ochrana hospodářské soutěţe

V České republice existuje úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, zkratkou ÚOHS. Vznikl roku 1. července 1991 s názvem Český úřad pro hospodářskou soutěţ, nyní sídlí v Brně. Jeho úkolem je vykonávat dohled při zadání veřejných zakázek. Musí vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěţe. Posláním je zajistit fungování trhů, které bude přinášet prospěch spotřebitelům. Aby byl úřad vţdy nestranný, musí být předseda, který je jmenován na návrh vlády prezidentem republiky, v čele jen jedno funkční období, které trvá 6 let. Předseda nesmí být ţádné politické strany. V současné době je, tímto předsedou Ing. Petr Rafaj.

2.3

Zneuţití hospodářské soutěţe

Zneuţití hospodářské soutěţe je téma, kterým se dostáváme blíţe k bodu, který je pro tuto práci stěţejní. Znamená jakékoliv nekalé soutěţní jednání a nedovolené omezování soutěţení. Vyjmenujme si tedy nejčastější případy.

2.3.1

Nedovolené omezování hospodářské soutěţe

Znamená to zejména pouţívání kartelových dohod. Nejznámější je kartelová dohoda o určení cen. Spotřebitel musí nakupovat za ceny určené touto dohodou, tyto ceny jsou zpravidla vyšší. Závaţné jsou také dohody o rozdělení trhu. Soutěţitelé si rozdělí trh například podle oblasti a nebudou si navzájem konkurovat, přináší jim to pravidelný zisk bez rizik a nemusejí investovat do dalších inovací. Kdyţ budu citovat ÚOHS: „Zakázané ovšem nejsou pouze typické „tvrdé kartely“, tedy dohody o rozdělení trhu nebo určení cen. Zakázané jsou všechny dohody, jejichţ cílem nebo výsledkem můţe být narušení soutěţe na trhu, pokud nemají pouze zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěţ.“6 ÚOHS s těmito dohodami bojuje tak zvaným leniency programem.

6

Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe [online]. [cit. 2015-01-28]. Dostupné https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/zakazane-dohody-a-zneuziti-dominance.html

12

z:

Program funguje tak, ţe účastník kartelu informuje Úřad o jeho existenci a umoţní vést správní řízení a prokázat kartel, tento účastník má pak vysokou šanci vyváznout bez pokuty. Dále je zakázáno zneuţití dominantního postavení na trhu, k tomu, aby jiný soutěţitel nebo spotřebitel utrpěl újmu. Dominantní postavení je spojeno s trţním podílem větším neţ 40%, ale můţe to být i méně. Trţní síla se posuzuje podle různých kritérií. Hlavně podle objemu dodávek a hospodářské a finanční síly. Zneuţití tohoto postavení je například vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách, účtování nepřiměřeně velkých nebo nízkých cen, podmiňování prodeje jednoho výrobku koupí jiného a další.

3.2.2

Porušování práv spotřebitelů

Jde o zákaz klamání spotřebitele, diskriminace spotřebitele a zanedbání informačních povinností. Klamání spotřebitele je jakákoliv nepravdivá nebo nepodloţená informace, k tomuto tématu se dostaneme blíţe později. Typická diskriminace spotřebitele je častá u turistů, kdyţ soutěţitel vyuţívá jejich neznalosti českých cen a prodává jim zboţí nebo sluţby dráţ neţ místním. Na dodrţování těchto skutků dbá Česká obchodní inspekce, která můţe za jeho porušení uloţit pokutu aţ do výše 50 milionů korun.

3.2.3

Konflikt zájmů

„Konflikt zájmů se můţe projevit u státních zaměstnanců na všech úrovních, poslanců aj. jako kolize mezi výkonem funkce státního úředníka či výkonem volené funkce a osobním podnikáním či účastí na podnikání jiných osob, dále jako zneuţití vědomostí a vynášení informací, získaných v souvislosti s výkonem státní či volené funkce, také jde o lobování a přijímání darů či jiných výhod, čili o korupci.“7 Zejména korupce je trestána odnětím svobody aţ na dvanáct let. Mezi nejdůleţitější body zneuţití hospodářské soutěţe patří nekalá soutěţ, která zahrnuje i klamavou reklamu, proto ji budu věnovat další kapitolu.

7

PELC, Vladimír. Hospodářská soutěţ. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1995, ISBN 80-716-9124-0.

13

3. NEKALÁ SOUTĚŢ Nekalá soutěţ je neodmyslitelnou součástí hospodářské soutěţe, je to jednání, kterým způsobíme újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům.

3.1

Právní vývoj nekalé soutěţe v ČR

Na přelomu 19. a 20. století nebyla v českých zemích hospodářská soutěţ kompletně regulována právními předpisy. Jako první stát, který vydal upravující ochranu proti nekalé soutěţi, bylo Německo v roce 1896. Nově vzniklá Československá republika na konci první světové války ratifikovala 5. října 1919 Paříţské unijní úmluvy ochranu průmyslového vlastnictví, která v článku 10 ukládala členským státům zajistit ochranu proti nekalé soutěţi. Mezi nejvýznamnější právní předpisy patřil zákon č. 3/1924 Sb. o zákazu prémiových obchodů předměty denní potřeby, a zákon č. 5/1924 Sb. o označování původu zboţí. Díky vydání těchto zákonů se Československá republika mohla přidat k tzv. Madridské úpravě z roku 1891 o potírání nesprávných označení o původu zboţí. Ucelenou úpravu práva na ochranu proti nekalé soutěţi přinesl aţ zákon, který nabyl účinnosti dne 28. ledna 1928 a platil aţ do konce roku 1950. Byl to zákon č. 111/1927 Sb., o ochraně proti nekalé soutěţi. Neţ byl tento zákon přijat, předcházel dlouhodobý proces o jeho podobě. První moţnost byl tzv. Müllerův návrh z roku 1923, jejím základem byla výlučná generální klauzule, která zněla: „Kdo za účelem hospodářské soutěţe jedná způsobem, příčícím se dobrým mravům, nese toho důsledky po rozumu tohoto zákona.“ Měl být zřízen znalecký sbor, který měl posoudit rozpor určitého jednání s dobrými mravy. Nevýhodou byla velká pruţnost generální klauzule, a proto byla také tato moţnost zamítnuta. Druhá varianta byla vypracována v ministerstvu obchodu, byla inspirována hlavně rakouským a německým zákonem. Tento zákon však rozpoutal vlnu odporu, neboť místo toho aby, poskytoval ochranu hospodářské soutěţe, spíše ji omezoval. Tento zákon však obsahoval také trestní ochranu proti nekalé soutěţi. Některé činy byly kvalifikovány jako trestné činy, a to v podobě přestupků. Dalším trestem byli peněţité tresty aţ do 50 tisíc nebo vězení na jeden měsíc. Proto se také stal inspirací pro zákon v devadesátých letech v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

14

Při příchodu komunismu se zrušily veškeré právní předpisy, které upravovaly hospodářskou soutěţ. Nabyl působnosti občanský zákoník z roku 1950, který nekalou soutěţ upravoval pouze jediným ustanovením, a to § 352, které obsahovalo zvláštní případ náhrady škody způsobené v nekalé soutěţi. Vzhledem k politickým a ekonomickým podmínkám v Československu bylo toto ustanovení pouze k dostání mezinárodních závazků vyplývajících z Paříţské unijní úmluvy. Ke dni 1. ledna 1992 vstoupil v účinnost obchodní zákoník. Tento zákoník vychází z prvorepublikového zákona o ochraně proti nekalé soutěţi a také ze zahraničních právních úprav. Procesně právní ochrana proti nekalému soutěţnímu jednání je upravena § 53 a § 55. Tato právní úprava byla změněna aţ roku 2014, kdy v platnost vstoupil nový zákoník.8

3.2

Pojem nekalá soutěţ

Podle nového Občanského zákoníku 89/2012 Sb. je nekalá soutěţ definována takto: „Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěţe jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěţe.“9 Nekalou soutěţí podle odstavce 1 je zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti závodu, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama (pokud není dovolena), porušení obchodního tajemství, dotěrné obtěţování a ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí.

3.3

Skutkové podstaty

Skutkové podstaty nekalé soutěţe jsou upraveny v občanském zákoníku v § 2976, v této části bych chtěla popsat a definovat některé z nich, které nebudu jiţ uvádět v dalších částech mojí práce.

8

VILHELMOVÁ, Lucie. Historický exkurz do právního vývoje nekalé soutěţe v českých zemích do roku 1992.Epravo [online]. 2013 [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/historicky-exkurz-do-pravniho-vyvoje-nekale-souteze-v-ceskychzemich-do-roku-1992-91931.html 9 Nový občanský zákoník 2014: Rejstřík. § 2976 Olomouc: Sagit, a.s., ISBN 978-80-7208-920-8.

15

3.3.1

Klamavé označování zboţí a sluţeb

„Klamavé označení zboţí a sluţeb je označení, jeţ je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, ţe takto označené zboţí nebo sluţby pocházejí z určitého státu, konkrétní oblasti či místa nebo od určitého výrobce.“10 Nejčastější klamavé označení je padělání značek, jeţ dodnes můţeme vidět na různých trţištích, kde je padělky občas těţké rozeznat. Podle článku z lidových novin se padělky rozšiřují i do obchodních center. 11 Česká obchodní inspekce ve třetím čtvrtletí roku 2013 zjistila prohřešky u 72 procent z 335 provedených kontrol zaměřených na porušování práv duševního vlastnictví. Obchodníkům inspekce uloţila 223 pokut za 1,9 milionu korun. Kontroloři zabavili celkem 3859 kusů padělků v hodnotě téměř sedm milionů korun. Nejčastěji šlo o textil, elektroniku či obuv. Zakázáno je také klamavé označování původu zboţí, včetně barevného či grafického uţití, které je specifické pro jinou zemi nebo značku. Například pokud se podíváme na reklamu v televizi na pizzu Ristorante, doporučují nám pravou italskou pizzu, kdyţ se však podíváme na většinu prodejních míst, je tato pizza vyrobena v Polsku. Můţe tak u spotřebitele vyvolat klamný dojem, ţe celá léta kupuje pizzu dovezenou přímo od italských mistrů, zatím co jde jen o italskou recepturu vyrobenou u našich polských sousedů. Jsou zde však výjimky, neznamená, ţe klamavé je vše, co se nepravdivého zmíní v reklamách. Je tu moţnost pouţití určité nadsázky, kde kaţdý spotřebitel chápe, ţe je to pouze zlehčování. Objevuje se velmi často, kdybych měla zmínit pár příkladů, napadá mě třeba, ţe bonbony Skittles nás vybízí „Nadoj duhu, ochutnej duhu,“ dále nám pak „narostou křídla“ po energetickém nápoji Red Bull. Všem je jasné, ţe se tyto věci opravdu nestanou a jde jen o reklamní hlášky, které nejsou, tím pravým klamáním, jenţ se v zákoně popisuje. Další druh klamání, co se týče značení a záměny, je parazitování na pověsti jiného podniku či výrobku. Je to právě goodwill, který se kaţdá firma snaţí mít na co nejlepší úrovni. Znamená to, dobrou pověst podniku, na kterou soutěţitelé vykládají velké úsilí a leckdy i velké náklady. Proto je toto samozřejmě ošetřeno zákonem, pokud by si toto dobré jméno chtěl někdo přivlastnit nebo na něm jakkoliv vydělat. Před válkou takový spor vyhrála firma Baťa. Nevelká firma účelově přibrala jako společníka Ferdinanda Baťu proto, aby mohla jeho příjmení pouţít i v obchodním jménu.

10

PELC, Vladimír. Hospodářská soutěţ. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1995, ISBN 80-716-9124-0. Padělky značkového zboţí uţ se prodávají i v českých supermarketech. Lidovky [online]. 2013 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/padelky-znackoveho-zbozi-uz-se-prodavaji-i-vceskych-supermarketech-1gs-/moje-penize.aspx?c=A131128_155651_moje-penize_mev 11

16

3.3.2 Podplácení Podplácení definuje § 2983 takto: „Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímţ: a) soutěţitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěţitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěţiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěţitelů pro sebe nebo jiného soutěţitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěţi. b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo ţádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.“12 Toto porušení vnímám jako podobné provinění, jaké se vyskytuje u kartelových dohod. Jinému soutěţiteli je nabídnuta určitá suma například za to, ţe nebude prodávat na určitém území, čímţ přinese značnou výhodu jinému soutěţiteli. Zde není konkretizováno, jaký prospěch druhé straně přinese, kaţdopádně je zákonem zakázána jakákoliv výhoda oproti druhým. Hospodářská soutěţ je zaloţena na rovnosti všech zúčastněných soutěţitelů.

3.3.3

Zlehčování

Zlehčování konkretizuje § 2984 tímto způsobem: (1) Zlehčováním je jednání, jímţ soutěţitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěţitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto soutěţiteli přivodit újmu. (2) Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěţitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěţiteli přivodit újmu. Nekalou soutěţí však není, byl-li soutěţitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).13 Ke zlehčování tedy dochází, při uvedení informace, která má poškodit jiného soutěţitele, a to i pokud je údaj pravdivý. Opět se tedy dostáváme k chování v hospodářské soutěţi, která nepodporuje soutěţení způsobem poškozováním druhých, avšak spravedlivé soutěţení, kde má kaţdý stejnou šanci.

12 13

Nový občanský zákoník 2014: Rejstřík. §2983 Olomouc: Sagit, a.s., 2014. ISBN 978-80-7208-920-8. Nový občanský zákoník 2014: Rejstřík. §2984 Olomouc: Sagit, a.s., 2014. ISBN 978-80-7208-920-8.

17

3.3.4

Porušení obchodního tajemství

Povaţuji za správné, ţe porušení obchodního tajemství je povaţováno za nekalou soutěţ. Protoţe právě tímto porušením, můţeme přivodit závodu velkou újmu, pokud například vyzradím obchodní taktiku určité společnosti, můţu zavinit i její krach. Citlivé údaje firmy jsou velmi intimní stránkou kaţdé firmy, proto si je kaţdý pečlivě chrání a hlídá. U firem zabývajících se výrobou určitého potravinářského produktu, to znamená jistě i recept, který, kdyby byl zveřejněn, tak by mohl přivodit firmě velkou finanční ztrátu. Z hlediska zákona je charakterizováno takto: „Porušením obchodního tajemství je jednání, jímţ jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného vyuţije obchodní tajemství, které můţe být vyuţito v soutěţi a o němţ se dověděl a) tím, ţe mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným na základě jeho pracovního poměru k soutěţiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níţ byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.“14

3.3.5

Ohroţení zdraví nebo ţivotního prostředí

„Ohroţení zdraví nebo ţivotního prostředí je jednání, jímţ soutěţitel zkresluje podmínky hospodářské soutěţe tím, ţe provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek nebo provádí výkon ohroţující zájem na ochraně zdraví nebo ţivotního prostředí chráněný zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěţitele nebo zákazníků.“15 Zbylé skutkové podstaty rozeberu v průběhu mé práce v dalších kapitolách. Klamavé reklamě je věnována další kapitola, ve které budu porovnávat změny proti legislativní úpravě do roku 2013, kde vysvětlím i nově přidaný pojem „dotěrné obtěţování“ a novou úpravu srovnávací reklamy.

3.4

Ochrana proti nekalé soutěţi

Pokud pociťujeme újmu a víme, ţe se jedná o nekalou soutěţ, můţeme se bránit. Prostředky ochrany nemusí být pouze soukromoprávní, ale i veřejnoprávní.

14

Nový občanský zákoník 2014: Rejstřík. § 2985 Olomouc: Sagit, a.s., 2014. ISBN 978-80-7208-920-

8. 15


8.

18

3.4.1

Soukromoprávní sankce

Podle ustanovení § 2988 občanské zákoníku můţe osoba, jejíţ právo bylo nekalou soutěţí porušeno, proti rušiteli poţadovat: náhradu škody, aby odstranil závadný stav, zdrţel se nekalé soutěţe nebo vydání bezdůvodného obohacení. „Uplatnění těchto sankcí však závisí výlučně na iniciativě poškozených nebo ohroţených soutěţitelů, tedy na tom, zda své právo uplatní u příslušného soudu, kterým je ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohroţených nekalým soutěţním jednáním příslušný krajský soud. Vedle samotných soutěţitelů, kterým nekalá soutěţ způsobí újmu, se ochrany podle občanského zákoníku mohou domáhat také právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěţitelů nebo zákazníků, to ovšem neplatí pro skutkové podstaty parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství.“16

3.4.2

Veřejnoprávní sankce

K tomu, aby započetlo řízení, není vyţadováno podání podnětu na porušení zákona zvenčí. Spotřebitelé nebo soutěţitelé mohou podnět dát, nejsou však účastníky řízení ani do něj nemohou zasahovat a uplatňovat své nároky. Tuto činnost vykonávají státní orgány z moci úřední.

16

DOLEČEK, Marek. Nekalá soutěţ. BusinessInfo [online]. 2014 [cit. 2015-01-25]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekala-soutez-ppbi-51204.html#!&chapter=4

19

4. KLAMAVÁ REKLAMA Klamavá reklama je hlavní skutková podstata nekalé soutěţe. Můţeme se s ní setkat prakticky kdekoliv a je důleţité vědět, jak ji rozeznat od seriózní nabídky.

4.1

O klamavé reklamě

Podle nového občanského zákoníku (§2977) platného od 1. 1. 2014 je klamavá reklama charakterizována takto: „Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování sluţeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimţ je určena nebo k nimţ dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.“17 Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlíţí ke všem výrazným znakům. Přihlíţí se k údajům vypsaných v zákoně. Povaha reklamy, cena a způsob jejího určení, sloţení a provedení je jen pár údajů, které jsou nutné vzít v úvahu při posuzovaní, zda je reklama klamavá. Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nedoloţené, nepravdivé, nepřesné ani dvojmyslné údaje. Jedna z častých reklam je tak zvaná superlativní, „naše zboţí je to nejlepší na světě!“ Nelze toto tvrdit pokud, to není doloţeno například průzkumem nebo kvantitou prodaného zboţí, i kdyţ stejně je toto tvrzení poněkud nepřesné a zavádějící. Co se týče dobrých mravů, je zakázána také agresivní reklama. Pod tímto pojmem si můţeme představit obtěţování spotřebitele nad míru neţ je obvyklé. Myslí se tím, zasílání neobjednaného zboţí na dobírku, vhazování reklamních letáků do schránek, kde si majitel vylepil nápis „ţádnou reklamu“ a podobně. Reklama také nesmí propagovat nebezpečné výrobky, které mohou ohrozit zdraví nebo ţivot například cigarety. Nesmí se také apelovat na strach z inflace, s čímţ se můţeme setkat třeba u reklamy na šperky, cenné papíry a dále. Celkově motiv strachu vyuţívaný v reklamě je nekalým soutěţním jednáním. Dalším pravidlem je ţe reklama nesmí obsahovat cokoli, co by uráţelo určitou národnost, náboţenství nebo cokoli, co je vulgární nebo obsahuje násilí.

17

Nový občanský zákoník 2014: Rejstřík. § 2977 Olomouc: Sagit, a.s., 2014. ISBN 978-80-7208-920-8

20

4.2

Právní úprava do roku 2013

Před účinností Nového občanského zákoníku z roku 2014 s platností od 1. ledna, byla klamavá reklama upravena v obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb.

Obchodní zákoník

upravoval soukromé právo a skládal se ze tří částí. Začínal Obecními ustanoveními (do §55), kde se věnuje definicím základních pojmů, včetně nekalé soutěţe a klamavé reklamy. V druhé části se věnoval obchodním společnostem a ve třetí obchodním závazkovým vztahům. Pro tuto práci bude důleţitá pouze část první, hlava V – Hospodářská soutěţ. Zde byla nekalá soutěţ definována podle § 44 takto: „Nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěţ se zakazuje. Nekalou soutěţí podle odstavce 1 je zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí.18 Klamavou reklamu upravoval § 45, který obsahoval 3 odstavce, pro porovnání s novým občanským zákoníkem, je zde nutné je odcitovat. (1) Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěţitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků. (2) Za šíření údajů se povaţuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. (3) Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliţe vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl učiněn, můţe uvést v omyl.19 Tato úprava platila do konce roku 2013, kdy od 1. ledna 2014 vstoupil v platnost nový občanský zákoník. Část obchodního zákoníku byla nahrazena Zákonem o obchodních korporacích č. 90/2012 Sb., který, jak název napovídá, řeší zákonnou úpravu obchodních společností a zabývá se jednotlivými korporacemi. Zbylé části byly přesunuty do jiţ zmíněného občanského zákoníku č.89/2007 Sb.

18

ČESKO. Obchodní zákoník - č. 513/1991 Sb. - § 44 Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/obchodnizakonik 19 ČESKO. Obchodní zákoník - č. 513/1991 Sb. - § 45 Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/obchodnizakonik

21

4.3

Právní úprava od roku 2014

Od 1. ledna 2014 nalezneme úpravu nekalé soutěţe v novém občanském zákoníku č.89/2012. Tento přesun nebyl bezdůvodný, umístění nekalé soutěţe do obchodního zákoníku vyvolávalo mylnou představu o tom, ţe se týká pouze podnikatelů. Tato úprava se však váţe ke kaţdému soutěţiteli, coţ není totoţný pojem jako podnikatel. Soutěţitel je kaţdý, kdo se nějakým způsobem účastní hospodářské soutěţe a můţe jí svou činností ovlivnit, a to neznamená nutnost být podnikatelem. Právní úprava práva proti nekalé soutěţi se nijak zásadně neliší. Došlo pouze k logickým úpravám v jednotlivých formulacích, které však nemění obsah, význam či účel právního předpisu. Vzhledem k novému občanskému zákoníku, můţeme označit jako nekalé soutěţní jednání, pouze takové, u kterého byla naplněna tři kritéria. A to: jednání musí proběhnout v hospodářském styku, musí být v rozporu s dobrými mravy soutěţe a musí být způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo zákazníkům. Pokud jsou tato 3 kritéria naplněna, jedná se o právem zakázanou nekalou soutěţ a to bez ohledu na to, zda byla splněna některá z konkrétních skutkových podstat. To však neplatí naopak. Pokud se naplní jakákoliv z definovaných skutkových podstat, ale chybí naplnění jednoho z kritérií, nebude se takové chování hodnotit jako nekalé. Jednotlivé skutkové podstaty zůstaly téměř stejné, změny proběhly v doplnění pojmu srovnávací reklama a přidáním nové podstaty – dotěrné obtěţování. Došlo také k terminologické změně z podniku na závod a upravení slova o porušování na porušení. Z důvodu špatného výkladu slova, které v tomto tvaru znělo jako opakovaný jev, zatímco podle nového zákona je vykládáno jako jednorázové porušení. Nyní tedy výčet skutkových podstat vypadá takto: a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboţí a sluţeb, c) vyvolání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti závodu, výrobku či sluţeb jiného soutěţitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná, h) porušení obchodního tajemství, i) dotěrné obtěžování a

22

j) ohroţení zdraví a ţivotního prostředí.20 Od 1.1 2014 je tedy trestné i dotěrné obtěţování, coţ je definováno podle § 2986 takto: „Dotěrné obtěţování je sdělování údajů o soutěţiteli, zboţí nebo sluţbách, jakoţ i nabídka zboţí nebo sluţeb s vyuţitím telefonu, faxového přístroje, elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře údaje, podle nichţ ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce můţe bez zvláštních nákladů přikázat ukončení reklamy.“21 Druhý odstavec reaguje na současnou elektronickou poštu, zmírňuje tím první odstavec tohoto paragrafu. Ustanovení druhého odstavce umoţňuje podnikateli rozesílání vlastní reklamy na elektronickou adresu, kterou získal v souvislosti s prodejem zboţí. Podnikatel však musí adresáta upozornit na moţnost zakázání příjmu těchto zpráv.22 Dále se v novém občanském zákoníku změnila formulace klamavé a srovnávací reklamy. Pro tuto práci je stěţejní klamavá reklama, ta je nově upravena § 2977 takto: (1) Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování sluţeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimţ je určena nebo k nimţ dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob. (2) Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně a) dostupnosti, povahy, provedení, sloţení, výrobního postupu, data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, pouţitelnosti, mnoţství, zeměpisného či obchodního původu, jakoţ i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboţí nebo sluţeb včetně předpokládaných výsledků pouţití nebo výsledků a podstatných znaků provedených zkoušek či prověrek, b) ceny nebo způsobu jejího určení, c) podmínek, za nichţ se zboţí dodává nebo sluţba poskytuje, a d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména jeho totoţnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo jeho vyznamenání a pocty.23 20


8. 21


8. 22

KOHOUT, Martin, Právní úprava proti nekalé soutěţi od 1. 1. 2014, Konkursní noviny [online]. 2014 [cit. 2015-05-17]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/pravni-uprava-protinekale-soutezi-od-1-1-2014 23 Nový občanský zákoník 2014:Rejstřík. § 2977 Olomouc: Sagit, a.s., 2014. ISBN 978-80-7208-920-8

23

Klamavá reklama byla tedy z 3 původních odstavců převedena pouze do dvou, avšak druhý odstavec má další body (a-d). Odstavec č. 1 definuje pojem klamavá reklama, zde proběhla změna od konkrétního jmenování, na koho je reklama mířena – obchodní zákoník „zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků“ zatím co v občanském zákoníku se setkávám s pojmem „osoby, jimţ je určena nebo k nimţ dospěje a ovlivňuje jejich hospodářské chování“. Původní definice klamavé reklamy je směřovaná pouze na podnikatele – „šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech“ kdeţto nová úprava zahrnuje větší perspektivu, koho se klamavá reklama týká – „souvisí s podnikáním nebo povoláním“. Původní druhý odstavce §45 o definici, jakým způsobem je šíření údajů moţné, byl nahrazen pouze slovním spojením v nynějším prvním odstavci „klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem“. V současném druhém odstavci se nachází seznam údajů, ke kterému se přihlédne při posuzování, zda je reklama opravdu klamavá. Pokud tedy shrneme úpravu klamavé reklamy před a po roce 2014, došlo opravdu pouze k termínovým změnám, které velmi podobně konkretizují to samé, co obchodní zákoník platný do konce roku 2013. 4.4

Trestní úprava

Klamavá reklama je protiprávní jednání a je tedy i upravena předpisem č. 40/2009 Sb. trestním zákoníkem. Kde pro účel této práce bude důleţitá druhá část tohoto zákoníku, zejména § 248 – Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe a § 253 – Poškození spotřebitele. Co se týče prvního zmíněného paragrafu 248, opakuje se v prvním odstavci právní předpis nekalé soutěţe a jejich skutkových podstat, na konci je však dodáno: „způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody, bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“24 V druhém odstavci je popsáno, ţe stejným způsobem bude potrestán ten, kdo se svým konkurentem uzavře dohodu o ceně, rozdělení trhu či jinou dohodu narušující hospodářskou soutěţ. Třetí odstavec zvyšuje odnětí svobody jiţ od šesti měsíců aţ do 5 let. Další moţnou sankcí je peněţitý trest nebo propadnutí věci a to v případě, ţe spáchá pachatel čin uvedený 24

ČESKO. Předpis č. 40/2009 http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40

Sb.:

Trestní

24

zákoník

§

248,

Dostupné

z:

v odstavci jedna a dvě jako člen organizované skupiny nebo ho spáchá opakovaně. Dále pokud tímto činem způsobí značnou škodu nebo tím získá pro sebe či někoho jiného značný prospěch. Čtvrtý odstavec navyšuje odnětí svobody na 2 léta nebo aţ 8 let a to tehdy, způsobí-li pachatel škodu velkého rozsahu, získá pro sebe či někoho jiného prospěch velkého rozsahu nebo takovým činem zaviní úpadek jinému soutěţiteli. Dalším zmíněným paragrafem byl § 253, ten zní: „Kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli nepatrnou tím, ţe poškozuje spotřebitele zejména tím, ţe je šidí na jakosti, mnoţství nebo hmotnosti zboţí, nebo kdo uvede ve větším rozsahu na trh výrobky, práce nebo sluţby a zatají přitom jejich podstatné vady, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“25 V druhém odstavci se trest navyšuje na odnětí svobody aţ na pět let nebo moţností peněţitého trestu, a to v případě, spáchá-li pachatel tento čin jako člen organizované skupiny či získá-li pro sebe či někoho jiného značný prospěch. Stejná sazba hrozí i tomu, kdo byl pro takový čin v posledních 5 letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětím svobody za stejný čin propuštěn. Třetí odstavec stejně jako u minulého paragrafu, navyšuje odnětí svobody na dvě léta aţ osm let, tomu, kdo získá tímto činem pro sebe či někoho jiného prospěch velkého rozsahu.

4.5

Aktuální projevy klamavé reklamy

V této části bych chtěla uvést některé projevy klamavé reklamy. Není ani nutné chodit daleko nebo k našim zahraničním sousedům. Zajímavé marketingové a propagační akce se objevily i u nás.

4.5.1

Český sen

Kdyţ se vrátíme do 31. května roku 2003, stala se v Praze jedna z nejznámějších „klamavých“ reklam u nás, ne-li ve světě. Šlo o pokus dvou filmařů z praţské fakulty, ve kterém chtěli dát podnět k zamyšlení o dnešní konzumní společnosti a síle reklamy. Pojali tento pokus jako filmovou reality show a natočili dokument o průběhu celé reklamní kampaně i závěru, ve kterém vyšlo najevo, ţe je vše pouhý podvod. Cíl byl dán, vytvořit reklamní kampaň na nový hypermarket Český sen, který se bude otevírat v 10 hodin v praţských Letňanech, v jiţ zmíněný den 31. května 2003. 25

ČESKO. Předpis č. 40/2009 http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40

Sb.:

Trestní

25

zákoník

§

253,

Dostupné

z:

Reklamní kampaň má upoutat, co nejvíce lidí, aby v daný den dorazili, na otevření nového hypermarketu, který však nikdy doopravdy existovat nebude. Celá kampaň na tuto akci byla jiţ od začátku neobvyklá. Z dvou obyčejných studentů se díky pár profesionálům, stali manaţeři nejen vzhledem ale i vystupováním. Filip Remunda a Vít Klusák, tvůrci celého pokusu, si najmuli reklamní agenturu na vytvoření propagace pro Český sen. Podstatou této kampaně se stala myšlenka, která je pro reklamu netypickou a to tím, ţe místo lákání potenciálních zákazníků, je odrazuje, aby nakupovali, utráceli či vůbec do obchodu chodili. Jako hesla reklamní kampaně byla pouţita: „Nejezděte“, „Netlačte se“ nebo „Neutrácejte“. Vytvořena byla k tomuto hypermarketu i vlastní píseň, nazpívaná zpěvačkou a dětským sborem. Dále byly upraveny klasické výrobky od jiných výrobců na vlastní produkty s logem Český sen, které doopravdy nikdy nebyly vyráběny, pouţity jen pro propagační účely do reklamních letáků, pouhým přelepením etiket. Pro dokonalou kampaň, nesměla chybět ani televizní reklama, která byla natočena ve třech provedeních, formou odpovědí na otázku: „Představte si hypermarket svých snů, jaký by byl?“ Dlouho nebylo zveřejněno ani místo otevření tohoto hypermarketu snů, aby nedošlo k prozrazení, ţe místo stavění velkých prostorů, je na místě pouze kovová konstrukce s duhovou plachtou a nápisem Český sen. Nejvíce však upoutaly pozornost reklamní letáky, které byly nabyty výhodnými slevami nejen na potraviny, ale také například na mobilní telefon Siemens SL 42 za pouhých 2 300 korun nebo fotoaparát Olympus za 1 690 korun. Mezi nejţádanější produkty však patřil přenosný barevný televizor za 500 korun. Jiţ v 7 hodin ráno se začali sjíţdět první zájemci o levné a propagované zboţí. Organizátoři nic nepodcenili a připravili jeviště, před kterým rozdávali zdarma vlaječky a přívěšky s logem hypermarketu. Připravena byla také stuha, na rozstřihnutí a slavnostní otevření bran do Českého snu. Rozpočet na tento dokument činil 19 milionů korun, jedna z nejčastějších otázek od podvedených návštěvníků byla, kde dva obyčejní studenti vzali peníze na veškerou propagaci. Odpověď byla jednoznačná, vše bylo hrazeno z grantu ministerstva kultury České republiky. Souhrnem jsme si tento podvod vlastně samy daněmi zaplatily, však to jestli splnil účel a přinesl alespoň některé části konzumní společnosti ponaučení, toť otázkou. Ukázal však jistě to, ţe síla reklamy je opravdu velká, i kdyţ je doopravdy na něco, co ani neexistuje a uţ od začátku spotřebitele vybízí k záporné reakci. Dlouho se vedly diskuze na téma, jestli organizátory sankciovat nebo ne. Kaţdopádně tento dokument získal řadu cen a pořadatelé nebyli nijak potrestáni.

26

Důvody, které nevedly k trestu, byly takové, ţe celé vytvoření klamavého projektu, nebylo za účelem se obohatit nebo vydělat. Uvedené ceny nebyly klamáním, protoţe toto zboţí nikdy neexistovalo, ani nebylo vyráběno. Dlouho se o této kauze vedli všelijaké diskuze a stát rozdělila na dva tábory, ty co projekt podpořili a ty, kteří chtěli kompenzaci za tento podvod. Však jestli bych měla za sebe říct nejslavnější klamavou reklamu, ba i celou klamavou propagační akci, byla by to právě tato, i kdyţ s tvůrci tohoto pokusu sympatizuji a oceňuji jejich nápad i odvahu.

4.5.2

Kabelová firma UPC

Kabelová firma UPC, s. r. o. je jedním z největších provozovatelů telekomunikačních sluţeb v České republice. Zajišťuje dodávku televizních či telefonních sluţeb a internetového připojení. Zde působí uţ od roku 1991 s původním názvem Cable Plus. V roce 2011 do roku 2012 však odstartovala reklamní kampaň na své sluţby. Nabízen byl balíček sluţeb, který měl být za „jedinečnou cenu, která platí napořád“. Tato nabídka samozřejmě spotřebitele zaujala, avšak hned v roce 2013 začnula společnost účtovat ve vyšších cenách, neţ garantovala. Situaci začnul řešit Český telekomunikační úřad a jiţ na konci roku 2013 byla firmě UPC udělena pokuta ve výši jednoho miliónu korun za klamavou reklamu. Firma se hájila tvrzením, ţe nemohla garantované ceny udrţet z důvodu rostoucích nákladů. K tomu to však úřad odmítl přihlíţet, protoţe ze statistických dat zjistil, ţe ceny elektrické energie naopak klesly. Podobně tak jako hospodářský výsledek firmy, který naopak oproti loňskému roku vzrostl o 130 milionů korun. Firma se však proti rozsudku odvolala, to ale úřad zamítnul a firmě nezbylo nic jiného neţ se zákazníkům omluvit. Není to však jediný nesprávný krok UPC, pokud se vrátím ještě několik roků zpět, konkrétně do roku 2009, UPC vyuţila srovnávací reklamy, která však měla jinou právní úpravu neţ nyní. Srovnání se týkalo konkurenční firmy O2, která nabízela internet o rychlosti osm Megabitů za sekundu za 750 korun, na rozdíl od UPC, která nabízela internet o rychlosti 10 megabitů za sekundu jiţ za 490 korun. Jiţ v létě onoho roku byla předběţně tato reklama zakázána. Podle soudu bylo srovnání zavádějící, jednalo se totiţ o různé nabídky, UPC nabízela samostatné sluţby a balíčky, zatímco O2 umoţňovalo zvolit si vlastní sluţby a skombinovat si je tak podle svých potřeb. Městský soud v Praze tedy tuto reklamu v roce 2010 definitivně zakázal a nařídil této společnosti omluvit se v médiích.

27

4.5.3

Další projevy klamavé reklamy

Mezi další projev klamavé reklamy můţeme zařadit reklamu, vysílanou na teleshoppingové televizi Šlágr. Byly zde propagovány doplňky stravy Trimun, Ginkgo a Colacooll, kterým byly neoprávněně přidávány léčebné účinky. Nebylo to však jediné provinění, reklama téţ klamavě informovala spotřebitele o cenách. Ceny byly uváděny bez poštovného a balného, coţ vyvolávalo dojem, ţe koupí přes teleshopping, spotřebitel ušetří. Ten kdo si skrz tuto reklamu prostředek objednal, zaplatil za něj víc neţ, kdyby si ho pořídil v obchodě. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uloţila společnosti Endala, celkem 3 pokuty, které celkem dosáhly výše 1,2 milionu korun. Dalším příkladem klamavé reklamy je reklama z roku 2006 od společnosti O2. V reklamním spotu bylo nabízeno víkendové volání zdarma, a to jak v pevné tak i v mobilní síti. Informace však nebyly dostačující, tato výhodná nabídka platila pouze aţ po provolání volných minut, které byly v rámci tarifu nabízeny. Na tento spot si stěţovalo také Sdruţení obrany spotřebitelů, Rada pro reklamu nechala přezkoumat reklamu u arbitráţní komise a ta označila reklamu za závadnou. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila společnosti O2 pokutu ve výší 200 tisíc korun.

4.6 Srovnávací reklama V této části bych chtěla poukázat na rozdíl mezi klamavou a srovnávací reklamou, která je ze zákona povolena, z důvodu harmonizace našich předpisů s právním řádem Evropské unie. Srovnávací reklama je přípustná od 1. ledna 2001 znamená to, ţe přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěţitele nebo jeho zboţí či sluţbu. Důleţité je to, ţe tato reklama lze pouţít pouze za přísného splnění určitých podmínek.

28

Podle Občanského zákoníku 89/2007 Sb. je tato reklama přípustná, pokud se srovnání týče: a) není-li klamavá, b) srovnává-li jen zboţí a sluţbu uspokojující stejnou potřebu nebo určené ke stejnému účelu, c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důleţitých, ověřitelných a příznačných vlastností zboţí nebo sluţeb včetně ceny, d) srovnává-li zboţí s označením původu pouze se zboţím stejného označení, e) nezlehčuje-li soutěţitele, jeho postavení, jeho činnost nebo její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěţí, a f) nenabízí-li zboţí nebo sluţbu jako napodobení či reprodukci zboţí nebo sluţby označovaných ochrannou známkou soutěţitele nebo jeho názvem. 26 Tedy srovnání určitých výrobků, sluţeb či výrobců není klamáním ani nijak zakázané, pokud není jeho obsah doopravdy klamavý. Tento druh reklamy je dnešním trendem, kaţdý z nás mohl poslední dobou postřehnout reklamu, kde automobilový výrobce tvrdí, ţe nám soused z Boleslavi bude závidět. Výrobce zde naráţí na výrobce značky Škody. Je zde vyuţita moţnost označení konkurence pouze nepřímo, přesto většina spotřebitelů pochopí, na kterého konkurenta je tato reklama mířena. Za srovnávací reklamu není povaţováno tak zvané abstraktní srovnání, a to typickým označením, je lepší neţ „běţný prostředek“ na mytí nádobí. Není zde identifikován jiný soutěţitel, proto tato reklama není srovnávací. Aby se srovnávací reklamou stala, musela by mít láhev v reklamě například typický obal či barvy konkurenčního výrobku.

4.7

Právní úprava klamavé reklamy v USA

Na porovnání právní úpravy klamavé reklamy jsem si vybrala USA, tato země mě vţdy zajímala, jak z pohledu turisty, tak i z druhé stránky, coţ je její rozmanitá legislativa. I přesto, ţe 50 různých států vystupuje jako celek, ne v kaţdém z nich platí stejné zákony. Dalším důvodem výběru této země je, ţe se od naší legislativy liší více neţ evropské státy, které mají úpravu klamavé reklamy, z důvodu harmonizace Evropské unie, téměř stejnou. Problematiku klamavé reklamy v USA řeší United States Code, který je rozdělen na padesát tematických okruhů (hlav). Úprava klamavé reklamy je řešena v hlavě patnáct, která se jmenuje Commerce and Trade v § 1125, jenţ nese v překladu název „Zákaz klamavého označení a popisu“ (v originále – False designation of origin and false description forbidden).

26


8.

29

Pokud budu citovat přeloţené ustanovení tohoto paragrafu, tak zní: „Kdokoli, kdo je v jakékoli spojitosti se zboţím či sluţbami, a pouţije v obchodním styku jakékoliv slovo, pojem, symbol, vynález nebo kombinaci tohoto nebo jakékoliv klamavé označení původu, klamavý či zavádějící popis skutečnosti nebo klamavé či zavádějící vylíčení skutečnosti, které v komerční reklamě či propagaci nesprávně vylíčí povahu, charakter, jakost či zeměpisný původ svého či cizího zboţí, sluţby nebo obchodních aktivit, bude nést odpovědnost v občanském soudním řízení vůči tomu, kdo věří, ţe je nebo by mohl být poškozen takovým jednáním.“27 Kdyţ se zaměřím na srovnání právní úpravy s českým zákonem, je zde rozdíl, ţe americká úprava vynechává zmínku o prospěchu, který klamavou reklamou subjekt získá na úkor ostatních. Také však rovnou poukazuje poškozeným moţnost obrátit se na soud. Pokud se spotřebitel nebo soutěţitel cítí být poškozen klamavou reklamou, má moţnost podat stíţnost k Federální obchodní komisy (Federal Trade Commission). To jaký trest čeká obviněného, záleţí na druhy porušení, jedna z moţností je okamţité ukončení protiprávního jednání a pokuta ve výši 11 tisíc dolarů za den porušování nařízení, pokud by se v budoucnu porušení opakovalo. Další variantou je udělení pokuty nebo náhrada škody poškozenému, ta však nemusí být pouze peněţitá, ale můţe spočívat například v tom, ţe obviněný odvysílá reklamu s opravenými informacemi. Samozřejmá je povinnost oznámení spotřebitelům, ţe původní reklama byla klamavá. Pouze v krajních případech je zde moţnost zakázání působit dále v daném odvětví nebo povinnost sloţení záruky, která bude jistit to, ţe uţ k porušení zákona v budoucnu nedojde. Pokud se zaměříme na posuzování, jestli je reklama klamavá, nejdůleţitějším aspektem je to, jestli chování bylo opravdu způsobilé uvést spotřebitele v omyl. To je posuzováno průměrným rozumným spotřebitelem, který není lehce ovlivnitelný. Důleţité je věnovat pozornost sloganu reklamy, protoţe je zde moţnost, ţe spotřebitel věnuje pozornost pouze onomu sloganu a zbylé informace vypouští. Samozřejmě komise hodnotí reklamu i s ohledem na nadsázku, kterou rozumný spotřebitel dokáţe rozeznat. Dalším znakem klamaní je například, vynechá-li soutěţitel určitou informaci v nabídce a díky tomu spotřebitele získá, ačkoliv je moţné, ţe kdyby zatajenou informaci kupující znal, rozhodl by se jinak, způsobil prodávající spotřebiteli újmu a jedná se o klamání.

27

ČERNÁ, Simona. Právní úprava klamavé a srovnávací reklamy v USA: Obchodní právo. Obchodní juristic [online]. 2005 [cit. 2015-05-19]. Dostupné z: http://obchodni.juristic.cz/534670/clanek/j_obchod2.html

30

Konkrétní případ klamání spotřebitele je spor vedený proti Bayer Corporation. Tato společnost tvrdila o Bayer Aspirinu, ţe můţe sníţit o padesát procent riziko srdečního záchvatu a infarktu. Toto tvrzení však nebylo jakkoliv podloţené, jak zákon v USA poţaduje. Navíc bylo zjištěno, ţe tento volně prodávající lék, můţe při delším uţívání spotřebiteli spíše uškodit. Soudní příkaz nařídil této firmě zaplatit vzdělávací program pro spotřebitele, v oblasti skutečných účinků aspirinu za jeden milion dolarů. K tomu ji bylo zakázáno jakékoliv tvrzení o tom, ţe aspirin má nějaké zdravotní účinky, aniţ by toto tvrzení měla společnost vědecky dokázáno. Ale i přesto musí být v reklamě obsaţen dovětek, ţe pouţívání aspirinu je nutné konzultovat se svým ošetřujícím lékařem.

31

5. OCHRANA SPOTŘEBITELE V této kapitole bych chtěla zařadit, dle mého názoru, důleţitou součást celé nekalé soutěţe a to je to, jaké zákony upravují ochranu spotřebitele. Je podstatné nejen znát, co je nekalá soutěţ a jaké jsou její znaky, ale také to, jak se před ní můţeme bránit. Ochrana spotřebitele je nezbytná zejména proto, ţe vyrovnává nerovnost mezi spotřebitelem a prodávajícím. Spotřebitel totiţ nemá dostatečný přístup k informacím o výrobku či sluţbě, tak jako dodavatelé a výrobci. Dne 16. prosince 1992 se Federální shromáţdění České a Slovenské Federativní Republiky usneslo na zákoně, který upravuje ochranu spotřebitele dodnes, stal se jím předpis č. 634/1992 Sb.

5.1 Spotřebitel Spotřebitelé jsou především kupující sluţeb a výrobků. V ideálním trţním systému mají mít podnikatelé a spotřebitelé stejnou obchodní pozici, jejich rozhodnutí mají být učiněna bez nátlaku a na základě svobodné vůle. Tento ideální systém ve skutečnosti však neexistuje, v praxi se proto vyskytuje spoustu nerovností mezi spotřebiteli a prodávajícími. Z tohoto důvodu musí existovat právní legislativa pro ochranu slabší strany tohoto vztahu, tedy spotřebitele. Ten můţe být znevýhodněn různými způsoby, především tím, ţe nedokáţe rozeznat nebo vyhodnotit výhodné nabídky od přehnaných slibů. Jiţ v 19 století se objevilo první řešení tohoto problému, právě proto, ţe i toto období přineslo velké mnoţství zboţí a spotřebitel přestal mít přehled o vlastnostech výrobků. Najednou bylo pro kaţdého těţké vybrat z nepřeberné nabídky to nejlepší. Byl vystaven velkému vlivu narůstajícího počtu agresivních reklam, které ho přesvědčovaly o kvalitě svého výrobku. Vznikala tedy různá spotřebitelská hnutí, která se nejdříve snaţili obchodníci přehlíţet. Ne však všichni toto hnutí vnímali jako negativní, někteří obchodníci povaţovali jak ochranu spotřebitele za novou marketingovou koncepci. Uznáním spotřebitelských poţadavků, bylo pro naši společnost velmi přínosné. Spotřebitel byl do roku 2013 kaţdý – fyzická i právnická osoba, toto však neodpovídalo judikatuře Evropského soudního dvora, proto nový občanský zákoník přinesl změnu a definoval spotřebitele pouze jako fyzickou osobu. Spotřebitel je definován podle § 419 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. takto: „Spotřebitelem je kaţdý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“28

28


32

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku 4 As 98/ze dne 17. 1. 2014 rozvedl teze směrnice více ve vztahu k spotřebiteli, který své spotřební rozhodování provádí pod vlivem onemocnění s cílem zlepšit svůj zdravotní stav, s tímto závěrem: „Průměrný spotřebitel, který je průměrně informovaný, pozorný a rozumný, který je obecně měřítkem při posuzování reklamy, není natolik kritický, ţe by byl ve svém chování vůči účinkům reklamy zcela imunní. Pokud jsou cílovou skupinou reklamy nemocné osoby, je třeba zohlednit niţší kritičnost a větší důvěřivost vůči reklamě slibující vyléčení nemoci u takových spotřebitelů (čl. 5 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách).“ Nejvyšší správní soud dále dovodil, ţe skupina osob nemocných určitou chorobou je obzvláště zranitelná jako cílová skupina reklamy na produkt slibující vyléčení, resp. odstranění příznaků této chorob. Průměrný spotřebitel nemocný určitou chorobou je totiţ nepochybně více náchylný uvěřit určitému tvrzení ohledně vyléčení jeho choroby neţ průměrný zcela zdravý spotřebitel. I tento argument hovoří pro to, aby byla předmětná reklama hodnocena relativně přísněji.29

5.1.1 Práva spotřebitele v EU „Vstup České republiky do Evropské unie znamená pro českého spotřebitele nutnost vylepšit své znalosti a chování v oblasti ochrany spotřebitele. Znamená to, ţe z neinformovaného a pasivního spotřebitele se musí transformovat do aktivního subjektu trţního systému, který bude schopen v této oblasti sám domoci se svých práv a také si je chránit.“30 Evropská unie se důkladně zabývá otázkou práv spotřebitele, dala si za cíl zajistit stejnou úroveň ochrany spotřebitele ve všech členských státech. Tohoto cíle se zhostila Evropská komise, která zveřejnila Deset základních pravidel ochrany spotřebitele v Evropské unii.

29

HADAŠ, Jiří. Definice spotřebitele dle NOZ - některé aspekty průměrného spotřebitele dle současné judikatury Epravo [online]. 2014 [cit. 2015-06-19]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/definice-spotrebitele-dle-noz-nektere-aspekty-prumernehospotrebitele-dle-soucasne-judikatury-94146.html 30

, Blanka. Praha, 2011. ISBN 80-720-1864-7.

. 2. vyd. Praha: Linde

33

Prvním pravidlem, které EU podporuje je: „Nakupujte, co chcete a kde chcete.“ Tímto heslem je myšleno především to, ţe spotřebitel dnes můţe nakupovat cokoliv a kdekoliv na území Evropské unie, aniţ by musel platit nějaké další poplatky za nákup v cizině či cla. Samozřejmě existují i výjimky například zbraně. Druhé pravidlo zní: „Pokud je zboţí vadné, vraťte ho.“ Důleţité je, ţe zboţí vţdy musí odpovídat kupní smlouvě, pokud tedy dostanu od prodávajícího jiný předmět, neţ bylo sjednáno kupní smlouvou, mohu ho vrátit. Navíc první půl rok je na straně prodejce dokázat, ţe výrobek má vlastnosti, které byly uvedeny ve smlouvě. Třetí pravidlo je: „Vysoká úroveň bezpečnosti potravin a spotřebního zboţí.“ Toto heslo má zajistit spotřebitelům jistotu toho, ţe kdyţ si v České republice kdekoliv koupí výrobek Evropské unie, je zaručena jeho kvalita. Bezpečnostní normy jsou přísné nejen na obor potravin, ale také třeba na kosmetiku či hračky. Základní poţadavek EU je, ţe všechny výrobky prodávané na jejím území, musejí být bezpečné, pokud se zjistí, ţe se na trh přece jen dostal nebezpečný produkt, musí okamţitě zařídit jeho staţení. Čtvrté pravidlo „Informujte se o tom, co jíte.“ Kaţdý spotřebitel má právo vědět co kupuje a co jí. Proto i zde Evropská unie zřídila pravidla označování potravin, kde musí být napsáno vše, co výrobek obsahuje, včetně známých alergenů, které by mohly spotřebiteli uškodit. Páté pravidlo zní: „Smlouvy by měly být čestné vůči zákazníkům.“ Pod tímto bodem, EU zmiňuje, ţe chrání spotřebitele před malými typickými písmenky ve smlouvách, tedy například to, ţe tímto drobným textem je ve smlouvě zmíněno, ţe ji lze zrušit za nemalý poplatek. Taková to smlouva je podle Evropské unie neplatná a není důleţité, v jaké členské zemi ji spotřebitel podepsal. Šesté heslo „Spotřebitelé mohou někdy měnit svá rozhodnutí“. Podle všeobecné zásady EU můţe spotřebitel do sedmi dnů od kupní smlouvy odstoupit bez udání důvodů. Tento zákon byl zřízen z důvodu, podomních či telefonních prodejců, které zákazníka přesvědčí o výhodnosti produktu a nenechají ho říci jinou odpověď neţ ano. Od tohoto momentálního závazku chtěla Evropská unie spotřebitele zbavit, proto mu umoţnila sedm dní na odstoupení od smlouvy. Existují však výjimky, tato zásada neplatí při uzavření pojistné smlouvy a v některých zemích také při nákupu do 60 EUR.

34

Zásada číslo sedm zní: „Moţnost jednoduššího porovnání cen.“ Jistě kaţdý z nás někdy stát v obchodě a přemýšlel, který ze dvou výrobků je pro nás výhodnější, i kdyţ je to vlastně totéţ. Jeden balík váţí třeba 750g a druhý 500g, jak jednoduše a rychle zjistíme, který z nich je cenově výhodnější? Z tohoto důvodu Evropská unie nařídila uvádět cenu např. za kilo či litr. U bankovních produktů se toto vyřešilo tím, ţe musejí uvádět roční úrokovou sazbu a nejen měsíční. Osmé pravidlo je: „Spotřebitelé by neměli být klamáni.“ Reklama, která mylně informuje nebo obelhává zákazníky je přísně zakázána. Prodávající je povinen sdělit spotřebiteli veškeré informace o tom, co prodávají a kolik jejich produkt stojí, včetně daní a poplatků. Úvěrové banky jsou povinny ze zákona EU poskytnout písemně všechny podrobnosti o jakékoliv smlouvě, kterou s nimi spotřebitel uzavře. Devátý bod obsahuje: „Ochrana spotřebitele během dovolené“. Pokud cestovní kancelář, u které si spotřebitel zakoupil zájezd, zkrachuje, či dovolená nebude odpovídat smlouvě (chata místo luxusního hotelu), je spotřebitel chráněn Evropskou unií. Zákony EU totiţ nařizují to, ţe cestovní kancelář v případě krachu, musí být schopna dopravit spotřebitele zpět domů a nabídnout mu náhradu za sluţby, které neodpovídaly popisu zájezdu. Jako další výhodu spotřebiteli, umoţňují zákony EU, vzít si na dovolenou i domácího mazlíčka, hned jak mu veterinář vystaví platný zvířecí pas. Desátou a poslední zásadou je „účinné urovnání přeshraničních sporů“. Spotřebitel musí mít moţnost rozhodovat o nákupu produktů a sluţeb na základě informací, které získají. Evropská unie chce docílit toho, ţe spotřebitel bude mít jistotu dobrého nákupu kdekoliv v Evropě. Existuje i proto několik evropských spotřebitelských center. Tato centra radí spotřebiteli jaká má práva a pomáhají s ţádostmi o náhradě škody, pokud je ve sporu s obchodníkem v jiné zemi EU.31

5.1.2 Práva spotřebitele dle CI - Consumer International CI – Consumer International je nezávislá londýnská organizace, která zastřešuje jiţ přes 250 sdruţení ze 120 různých zemí. Tato asociace určila 8 základních spotřebitelských práv. Jako první z nich je bezpečnost, je důleţité spotřebitele ochránit před prodejem výrobků, které by mohli ohrozit jeho zdraví. Jako další druhé právo je zmíněn volný výběr zboţí, koupě kvalitního zboţí za přijatelné ceny. Odškodnění, pokud si spotřebitel koupí výrobek, který bude vadný, způsobí mu tím škodu na majetku či zdraví, má právo na náhradu. 31

Evropská komise: Ochrana spotřebitele, Ec europa [online]. [2015-06-10]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/ceskarepublika/service/consumer/index_cs.htm

35

Informace – právo na pravdivé a podstatné informace o výrobku či sluţbě, které pomůţou kupujícímu k správnému výběru. Vzdělání, toto je bod, který se zaměřuje na výchovu spotřebitele, jde o to, udělat z něj během ţivota zkušený a zdravě rozhodující subjekt trhu. Zastupování, spotřebitel má nárok na podporu spotřebitelskými sdruţeními, která ovlivňují práva spotřebitele a mají pravomoc k přípravě vhodné právní legislativy. Mezi poslední dvě práva spadají základní potřeby a zdravé ţivotní prostředí. Tím je myšlen především nárok na uspokojování základních potřeb a zabezpečení toho, ţe výrobky neohrozí ţivotní prostření po dobu uţívání ani po jejich likvidaci. Myslím si, tato asociace, přesně vystihla základní práva spotřebitele a doufám, ţe jednou docílíme, aby tato pravidla platila bez výjimky.

5.2 Prodávající Není však důleţité definovat pouze stranu slabší, ale také stranu silnější. Prodávající je ten, který prodává výrobky či sluţby za účelem zisku. Podle zákona o ochraně spotřebitele má prodávající své povinnosti, coţ je například to, ţe zboţí či výrobek, který prodává, musí mít vţdy správnou hmotnost nebo mnoţství a spotřebiteli musí být umoţněna moţnost ověřit si jeho správnost. Mezi další podmínky spadá povinnost prodávat výrobky podle předepsané nebo schválené jakosti, za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy. V novém občanském zákoníku se prodávající mění na název podnikatel a je zde definován takto: „Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost ţivnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosaţení zisku, je povaţován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele povaţuje také kaţdá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.“32

32


36

5.3 Organizace pomáhající ochraně spotřebitele Pro zajištění ochrany spotřebitele existuje několik institucí, které se snaţí zamezit klamání spotřebitelů a pomoc jim s vyřízení reklamace či řešení jejich stíţností. Mají pro dnešní dobu velmi důleţitou funkci. Pomáhají spotřebitelům s orientací a získáním informací v této oblasti.

5.3.1 Česká obchodní inspekce Česká obchodní inspekce, státní orgán, který je podřízen ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky. V krajských městech se nachází celkem 7 podřízených inspektorátů, který jsou podřízený ústřednímu inspektorátu v Praze. Tato inspekce má za úkol kontrolovat právnické a fyzické osoby, které dodávají nebo přímo prodávají výrobky nebo jinak ovlivňují vnitřní trh ČR. Kontroluje zejména dodrţování podmínek, které jsou stanovené kvůli zabezpečení jakosti zboţí včetně jejich zdravotní nezávadnosti, skladování a dopravy. Dále kontroluje, jestli se při prodeji zboţí pouţívají měřidla, která odpovídají předpisům a technickým normám. Zda při zavádění výrobků na trh, proběhlo správné označení povinnými náleţitostmi. Nebo zda jsou výrobky uváděné na trh bezpečné. Při sjednávání spotřebitelského úvěru kontroluje dodrţování povinností, které jsou stanovené právními předpisy, pokud tak nevykonává Česká národní banka. Za porušení, kteréhokoliv z uvedených zákonů hrozí subjektu, který je kontrolován, pokuta aţ ve výši 50 milionů korun. Inspekce má však i moţnost uloţení blokové pokuty do výše 5000 Kč. Tato bloková pokuta platí i pro fyzické osoby, které například nelegálně prodávají vlastní produkty.

5.3.2 Rada pro reklamu Rada pro reklamu není přímo organizací na ochranu spotřebitele, však pro mé téma klamavé reklamy je to důleţitý institut a funkci má podobnou jako jiné organizace a to podporovat legální a pravdivou reklamu. Vznikla z důvodu samoregulace reklamy, coţ znamená jiný formát pravidel, neţ přináší stát, který reklamu nijak konkrétně nereguluje. Samoregulace samozřejmě nenahrazuje legislativu a právní úpravu, avšak je na rozdíl od zákona velmi flexibilní a rychle přizpůsobivý nástroj, který můţe reagovat na změny a trendy reklamního světa. Tato rada se zabývá téměř kaţdou reklamou, s kterou běţný spotřebitel přijde denně do styku, výjimkou jsou reklamy zabývající se volbami politických stran a jinou politickou tématikou. Avšak reklamy, které vídáme v tisku, televizích, billboardech či slyšíme v rádiích, se tato instituce zabývá.

37

V rámci zmíněné samoregulace existuje také kodex reklamy, který nemá podobu zákona, není tudíţ vymahatelný před soudem, však slibuje dobrou vizitku pro soutěţitele. Kodex vymezuje pojmy, jako jsou například inzerenti, reklamní agentury nebo vlastníci komunikačních médií. Hlavním úkolem kodexu je vymezení základních poţadavků na reklamu. A to jsou, reklama nenavádí k porušování právních předpisů, nesniţuje lidskou důstojnost, je čestná a pravdivá. Dále musí respektovat zásady čestného soutěţení, nesmí obsahovat násilí nebo ho podporovat a musí být tvořena s odpovědností vůči spotřebiteli. Kodex také podporuje rozvoj, a proto poţaduje, aby reklama nepodporovala cokoliv, co můţe poškozovat ţivotní prostředí či propagovat neobhajitelné plýtvání neobnovitelnými surovinami či energií. Rada pro reklamu tedy zasahuje, pouze pokud dojde k porušení z některých pravidel obsaţených v kodexu reklamy. Podnět můţe být buď zvenčí, pokud přijde stíţnost od fyzické nebo právnické osoby či státního orgánu, nebo z vlastní iniciativy, kdy bude rada přesvědčena o porušení pravidel. Co se týče pravomocí, rada, jako nezisková organizace, nemá v kompetenci udělování pokut či jiných sankcí. Rada má pouze funkci jako poradní orgán, který vydává rozhodnutí formou doporučení. V případě nerespektování jejich doporučení, můţe předat případ krajskému ţivnostenskému úřadu. Ten uţ má pravomoc udělovat sankce. S účinností zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, se rada stala pomocníkem, u kterého si můţou orgány dozoru nad dodrţování zákona, vyţádat odborný pohled a názor. Rada uţ vydala přes 250 stanovisek o regulaci reklamy. Mezi další činnosti tohoto institutu je vydávání zmíněného Kodexu reklamy, podílí se na tvorbě legislativy v oblasti reklamy, vydává stanoviska a spolupracuje s institucemi v České republice i zahraničí. Na webových stránkách Rady pro reklamu (www.rpr.cz) nalezneme i formulář pro stíţnost na reklamu, coţ je tedy jedna z moţností, jak klamavou reklamu řešit. Pokud se spotřebitel rozhodne zadat stíţnost, objeví se rozhodnutí na webových stránkách v záloţce „Kauzy“, kde nezávislá Arbitráţní komise rozhodne, zda jde opravdu o porušení pravidel Kodexu reklamy. Vybrala jsem konkrétní případ kauzy pro rok 2015, abych v této práci přiblíţila práci této instituce.

38

Soukromá osoba si zde stěţuje na televizní reklamu, ve které je zmiňováno – „váš soused z Boleslavi bude takhle malý“. Stěţovatel zde ţádá o zamezení vysílání této reklamy, protoţe poškozuje jméno jiného prodejce automobilů, konkrétně značku aut Škoda. Této stíţnosti se vyhovuje, tak znělo rozhodnutí Arbitráţní komise. „Podle názoru většiny členů Arbitráţní komise jde o dehonestaci konkurenta. Článek 3.3 (Základní poţadavky na reklamu) Kapitoly I (Úvodní ustanovení) Kodexu reklamy stanoví, ţe „reklama musí respektovat zásady čestného soutěţení konkurentů“. Článek 3 (Očerňování a zlehčování soutěţitelů) Kapitoly III (Zvláštní poţadavky na reklamu) stanoví, ţe „reklama nesmí útočit na jiné produkty, inzerenty nebo reklamy a nesmí se snaţit tyto výrobky, inzerenty či reklamy diskreditovat, a to ani přímo ani nepřímo“. Podle většiny členů Arbitráţní komise k porušení těchto ustanovení Kodexu reklamy v případě předmětné reklamy došlo. Ve smyslu článku 12 Jednacího řádu RPR můţe zadavatel, resp. reklamní agentura ve lhůtě 7 dnů od doručení rozhodnutí podat prostřednictvím sekretariátu RPR protest, kterým se bude zabývat Arbitráţní komise. Podání protestu nemá odkladný účinek.“33 Existují však i případy, kdy komise neuzná stíţnost, tak se stalo například v případě stíţnosti na reklamu, kde matka říká dceři: „Moniko, musím si vzít volno“, poté uţije přípravek značky Vicks Symtomed Comlete a je jí lépe. Stěţovatelka zde zmiňuje to, ţe reklama nabádá k potlačování chřipky, coţ je nebezpečné a můţe vést aţ k smrti. Arbitráţní komise zde reaguje tak, ţe vysvětluje, ţe přípravek nevybízí k jakýmkoliv aktivitám, ale pouze pomáhá sniţovat příznaky chřipky. Zadavatel zde vysvětluje, ţe farmaceutická reklama je regulována zákonem č. 40/1995 Sb., a při tvoření této reklamy byl tento zákon dodrţen. Rozhodnutí komise znělo: „Většina členů Arbitráţní komise rozhodla o tom, ţe se předmětná reklama za hranici etických norem kodexu reklamy nedostala. Reklama byla označena jako nezávadná a stíţnost byla zamítnuta.“34 Na internetových stránkách Rady pro reklamu je moţno si přečíst kauzy a jejich rozhodnutí i z minulých let, coţ povaţuji jako opravdu zajímavé a přínosné. Navíc je zde řešení stíţnosti časově nenáročné, proto si myslím, ţe je to pro spotřebitele výhodná a jednoduchá cesta, jak problém řešit. Mohu jen doporučit, ale zároveň přiznávám, ţe jsem o této instituci dozvěděla aţ díky této bakalářské práci, proto je důleţitá větší informovanost, kterou bych chtěla touto prací přiblíţit dalším spotřebitelům. 33

ROZHODNUTÍ ARBITRÁŢNÍ KOMISE RPR: Čj. 004/2015/Stíţnost [online]. In: 9.3 2015 [cit. 2015-06-15] Dostupné z: http://www.rpr.cz/download/kauzy/2015/004-201_Hyundaisoused_rozhodnuti.doc 34 ROZHODNUTÍ ARBITRÁŢNÍ KOMISE RPR: Čj. 001/2015/Stíţnost [online]. In: 9.3 2015 [cit. 2015-06-15] Dostupné z: http://www.rpr.cz/download/kauzy/2015/001-2014_Vicks_rozhodnutí.doc

39

5.3.3 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Je to ústřední orgán státní správy, který zajišťuje správu rozhlasového a televizního vysílání dle zákona č. 132/2010 Sb. Její činnost je velmi rozmanitá, mezi její úkoly spadá udělování a odmítání licencí k provozování vysílání, vede téţ i evidenci provozovatelů vysílání a dohlíţí na dodrţování obsahové nezávislosti vysílání. Jedna z nejdůleţitějších funkcí je ukládání sankcí, včetně sankcí za klamavou reklamu, na kterou lze upozornit právě tento úřad, prostřednictvím elektronické podatelny nebo e-mailem. I u této instituce nalezneme na internetových stránkách (www.rrtv.cz) odkaz na dotazy a stíţnosti, kde můţeme vyplnit formulář na konkrétní problém či otázku. Pokud se však problém týká nedodrţování televizního programu nebo nekvalitního rozhlasového či televizního přijmu, neřeší tuto problematiku rada a nemá tudíţ smysl, vyplňovat formulář, kde nás na úvodu na toto upozorňují.

5.3.4 Sdruţení obrany spotřebitelů - asociace Zkráceně SOS – asociace je nezisková organizace, která bezplatně radí spotřebitelům a pomáhá jim prosazovat jejich práva. Hlavním cílem je tedy poradenství, ať jiţ prostřednictvím telefonu, internetu nebo osobního setkání na právních poradnách, které se nachází téměř po celé České republice, jejich přesný seznam a bliţší informace nalezneme na jejich internetových stránkách (www.asociace-sos.cz). Tato organizace vydává i broţury či letáky, které jsou zdarma k vyzvednutí v jiţ zmíněných poradnách, dále pořádá také školení pro podnikatele či spotřebitele.

Poradenství provádí odborníci - právní poradci, kteří

navštěvují pravidelná školení a jejich dovednosti jsou prověřovány zkouškami. Pokud vyuţijeme telefonické poradny, která jiţ není bohuţel zdarma, je zde poplatek 10 korun za minutu, proto je určitě výhodnější zvolit osobní setkání nebo elektronickou komunikaci na emailovou adresu [email protected]. Tato asociace nám můţe pomoci například v těchto oblastech: finance, předváděcí akce, smlouvy uzavřené před telefon, exekuce, insolvence, potraviny, energie, cestování, zdravotnictví a v mnoho dalších oborech, které se snaţí dále rozmnoţovat. Jako nezisková organizace, je závislá na dotacích nebo práci dobrovolníků, proto je zde moţnost stát se jejím členem. Tato moţnost funguje posláním členského příspěvku ve výši, která není nijak stanovena, roční příspěvek si můţeme tedy zvolit sami. Díky členství získáme: moţnost objednání poradenství i mimo pracovní dobu, pozvání na akce a besedy, zasílání čtvrtletníku SOSák, pravidelné informace o změnách v oblasti spotřebitelského práva, členskou kartu a další výhody. 40

5.3.5 dTest DTest je nezisková organizace, která vznikla v roce 1992 s názvem Občanské sdruţení spotřebitelů TEST. Tato organizace nám sice nepomůţe v případě oklamání reklamou, však povaţuji ji za jednu z institucí, která spotřebiteli velmi pomáhá, přináší informace a především testy v oboru kvality, které často přináší jiné výsledky, neţ se dozvíme v reklamách. Tato instituce upozorňuje na klamavé praktiky podnikatelů, dalo by se říci, ţe vzdělává spotřebitele i podnikatele. Pokud tedy by se tedy spotřebitel chtěl v problematice vyznat a dozvědět se více je pro něj dTest to pravé. Veškeré výrobky, které tato organizace testuje, kupuje v obchodech jako běţní spotřebitelé, čímţ je zajištěna objektivita výsledků testů. Testování probíhá v laboratořích, kde výrobky zkoumají nezávislí odborníci podle předepsaných postupů. Na internetových stránkách (www.dtest.cz) si spotřebitel můţe projít jednotlivé testy, které jsou rozděleny do několika skupin, například děti, zdraví a kosmetika, jídlo a pití a další. Pokud si vybereme konkrétní skupinu, zobrazí se nám seznam jiţ konkrétních produktů, z kterých můţeme vybrat výrobek, který nás zajímá. Jedinou nevýhodou je, ţe výsledky testů jsou zpoplatněny formou předplatného, avšak z důvodu financování testů je to pochopitelné. Na internetové stránce také nalezneme poradnu, kde můţeme najít potřebné zákony, odkaz na telefonickou poradnu či odpovědi na nejčastější otázky spotřebitelů. Pomoc mohou také kalkulačky, které tento web zajišťuje, můţeme si zde spočítat například úrokovou míru úvěru, výpočet RPSN, délku splácení úvěru či soudní poplatky. Myslím si, ţe tato organizace je opravdu uţitečná a pro spotřebitele velmi uţitečná, pokud si kupující připadá jakkoliv poškozen, ať uţ klamavou reklamou či jinak, zde nalezne potřebné informace, jak situaci řešit.

41

6. DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ Na základě získaných informací, jsem umístila na internetové stránky vyplnto.cz dotazník o klamavé reklamě a reklamě jako celku. Cílem dotazníku je zjistit, jaké je veřejné mínění o dnešním pojetí reklamy a účinnosti zákonů při nedodrţení podmínek. Otázky byly postavené, tak aby měl kaţdý moţnost vybrat si z několika variant, zároveň jsem nechala moţnost napsání vlastní odpovědi nebo vlastního příkladu. U většiny dotazů bylo cílem, aby respondent určil odpověď pro něj nejvíce typickou. Dotazník jsem na internet umístila od 29. května 2015 aţ do 10. června. Celkem obsahoval 18 otázek, včetně otázek na zařazení respondenta do cílových skupin podle věku, pohlaví a vzdělání. Průměrná doba vyplňování tohoto dotazníku byla 4,08 minut. Celkem za těchto 13 dnů vyplnilo dotazník 237 respondentů.

Nyní bych chtěla rozebrat získané

informace.

6.1

Respondenti

Z celkového počtu 237 respondentů, vyplnilo dotazník 160 ţen (67,51%) a 77 muţů (32,49%). Tedy dvakrát více ţen neţ muţů, tento stav jsem i očekávala, myslím si, ţe téma reklama a dění kolem ní, zajímá více ţeny neţ muţe, tím samozřejmě nechci říct, ţe se muţů toto téma netýká. Další filtrovací otázka byla ohledně věku, kde jsem respondenty rozdělila do skupin do 15 let, 15 let aţ 20, 21 aţ 30, 31 aţ 50 a 51 let a více. Můj nejtypičtější respondent se pohybuje ve věku od 21 aţ do 30 let, tuto moţnost označilo 115 dotázaných, tedy téměř polovina - 48,52%. Další důleţité zastoupení získala skupina od 31 let do 50, je moţné, ţe zde byl počet ovlivněn velkým rozmezím věku, celých 19 let, u ostatních se rozmezí pohybovalo kolem 10 let. Tato skupina získala 65 hlasů, tedy 27,43 procent respondentů. Zapojila se i mladší část obyvatelstva a to respondenti od 15 let do 20 let celkem 33 vyplňujících (13,92%). Zbylé hraniční kategorie uţ takové zastoupení neměly. Starších 51 let hlasovalo celkem 14 respondentů (5,91%) a mladých do 15 let pouze 10 respondentů (4,22%). Poslední filtrovací otázka byla zaměřena na vzdělání. Respondent mohl volit mezi 4 moţnostmi. Základní, vyučen, s maturitou nebo vysokoškolské. Typický respondent tohoto dotazníku je vysokoškolák, který obdrţel celkem 100 hlasů od všech respondentů, tedy opět téměř celá polovina hlasujících (42,19%). Myslím si, ţe tento stav odpovídá tomu, ţe tato internetová stránka je nejvíce známá mezi studenty vysokých škol, proto jich i nejvíce vyplnilo můj dotazník.

42

Poté mělo největší zastoupení vzdělání s maturitou, coţ označilo 90 dotázaných (37,97%), coţ je další silná kategorie s velkým zastoupením. Základní vzdělání má 35 respondentů (14,77%) a vyučeno je 12 lidí, kteří se do této ankety zapojili (5,06%). Velmi oceňuji, ţe ţádná z kategorií nezůstala bez jediného zástupce, a spektrum vyplňujících je tedy velmi rozmanité. Díky tomu mohu porovnat názory ţen a muţů, zjistit zda se odpovědi liší s ohledem na věk nebo na dosaţené vzdělání.

6.2

Reklama

Na úvod dotazníku jsem zvolila otázky ohledně reklamy jako celku. Chtěla jsem nejdříve zjistit, kde se respondent s reklamou setkává, jak ji vnímá, jestli se jí nechává ovlivnit a jestli ji ještě v dnešní době důvěřuje.

6.2.1

Frekventovanost reklamy

První otázka, která se netýká rozdělování respondentů, byla zaměřena na to, kde se setkáváme nejčastěji s reklamou. Dotázaní měli osm moţností. Jasným vítězem se stal internet, kde na nás útočí reklama ze všech portálů, které navštívíme. Tuto moţnost označilo celkem 173 (73%) respondentů. U této otázky jsem zvolila moţnost označit více odpovědí, protoţe ţijeme v době, kdy reklama a propagace nemá jen jednu moţnost, kde získat klientelu. Mezi další vyuţívaná média, patří samozřejmě televize, která skončila na druhém místě, 152 respondentů (64,14%). Další odpovědi získaly také dost hlasů. Billboardy 91 označení (38,4%), 73 respondentů označilo moţnost, ţe se dnes s reklamou setkávají všude (30,8%). Mezi poslední tři kandidáty patřily tisk, mobil a rozhlas, kde rozhlas získal nejméně hlasů. Pokud se zaměříme na porovnání dotázaných dle věku, zjistíme, téměř odhadnutelnou moţnost. Starší 51 let (celkem 14 respondentů) vybírali jako typickou odpověď televizi, zatím co internet skončil aţ na čtvrtém místě. Před internetem zvítězily dvě varianty a to: Tištěné letáky a moţnost označení, ţe se s reklamou setkáváme všude. Co se týče ţen a muţů neobjevují se zde nějaké extrémní rozdíly. Jediný nepatrný rozdíl je, ţe ţeny upřednostnily variantu tištěných letáků a muţi místo toho tisk. Vzdělání na tuto otázku neprojevilo na výsledky ţádný vliv. Tuto otázku povaţuju předně za zjišťovací, v dnešním uspěchaném a roztrţitém světě, mě zajímalo, kde je člověk nejvíce schopen vnímat rozmanitou nabídku produktů a sluţeb. Pokud bych tedy měla za úkol, stvořit účelnou reklamu na cílovou skupinu do 50 let, zvolila bych na základě tohoto dotazníku jednoznačně internet. 43

6.2.2

Vztah k reklamě

Další otázkou, kterou jsem v dotazníku zvolila, byla: „Jaký máte vztah k reklamě?“ Respondenti měli na výběr ze čtyř moţností a to: Obtěţuje mě, Nevnímám ji, Některé mě baví, jiné obtěţují nebo mohli zvolit variantu toho, ţe reklamy sledují, ať uţ pro zábavu nebo jiné účely. Dotázaní mohli zvolit pouze jednu moţnost nebo napsat vlastní odpověď. Reklama je podle mého názoru oceňována podle humoru, nápaditosti a originality, coţ dokazuje i výsledek tohoto dotazníku. Nejvíce hlasů získala varianta „Některá mě baví, jiné obtěţují“ (49,37%). Pro mě typicky obtěţující propagace se v poslední době stala reklama na Old Spice, kde se zpívající čínská matka ptá, proč jí tento přípravek vzal syna a co s tím dělat má. O této reklamě soudím, ţe neměla za cíl oblíbenost u diváků, ale hlavně dostat se do podvědomí kaţdého, kdo reklamu uslyší. Podle mého názoru je tato reklama tak výstřední, ţe i kdyby, jste jakkoliv chtěli, nedostanete ji z hlavy a na první dojem vás zaujme, ať pozitivně či negativně. Coţ je častý opak vtipných reklam, kde leckdy dokáţeme zopakovat celý dialog, ale po otázce co vlastně reklama propaguje, jakou značku či zboţí, často váháme. Reklamní sektor je dnes opravdu velmi rozmanitý, stejně jako cílové skupiny, které má za úkol zaujmout. Kaţdopádně podporuji názor vnímání propagace s nadhledem, kde nás reklama můţe pobavit a leckdy i popudit. Pokud se vrátím k odpovědím, další nejčastější variantou bylo to, ţe respondenty reklamy obtěţují, coţ v dnešním masovém mnoţství není překvapením. Tuto moţnost zvolilo 87 dotázaných (36,71%). Podobným názorem je i to, ţe respondenti reklamy nevnímají, celkem 20 osob (8,44%). Aţ jako poslední skončila „pozitivní“ odpověď, ţe reklamy sleduji z různých důvodů. Jeden z respondentů také nezapomněl podotknout, ţe reklama je v dnešní době vyuţívaná hlavně k tzv. přestávce na uvaření kávy či vyuţití toalety. Tím je myšlena hlavně televizní reklama. Pokud se v této otázce pokusím najít diference mezi skupinami, je zde rozdíl mezi ţenami a muţi. Muţi více vnímají reklamy jako obtěţování, u této skupiny respondentů tato varianta zvítězila. S ohledem na věk, reklamu jako druh zábavy či obtěţování vnímají pouze lidé od 15 do 30 let, krajní věkové kategorie reklamní svět spíš obtěţuje. Nejspíš je to dáno určitým nadhledem tohoto věku. Co se týče vzdělání, jsou výsledky velmi podobné.

44

6.2.3

Důvěra

V této otázce mě zajímalo, jaká je dnes důvěra v uvedené informace v reklamách. Respondent musel zvolit jedu z nabízených odpovědí či zvolit vlastní. Otázka zněla „Věříte tomu, co se v reklamách uvádí?“ Vyplňujícím jsem nabídla 5 moţností a to: většinou věřím, nezajímám se o to, spíše ne, záleţí, o jakou reklamu se jedná a ne, jen se tam lţe. Tři lidé vyuţili moţnosti napsání vlastního názoru, cituji jeden z nich „Věřit těm ţvástům můţe jen hlupák, protlačí se skoro vţdy nekvalitní, neprodejné nebo závadné zboţí pomocí reklam směřovaných na hloupé lidi, normálních, vtipných a chytrých reklam je jen hrstka.“35 Zde je vidět názor typu: „Kvalita nepotřebuje reklamu.“ Respondent tedy propagaci vnímá pouze jako prostředek vnucování produktů, o které by jinak nebyl zájem. Co se týče hlasovaní, u převáţné většiny dotázaných záleţí na tom, o jakou reklamu se jedná, 106 hlasů (44,73%). Téměř o polovinu méně označení získala varianta „spíše ne“, kterou vybralo 62 respondentů (26,16%). Hned další moţnost v pořadí byla „ne, jen se tam lţe“, 35 označení (14,77%). Zbytek hlasů se rozdělil mezi poslední dvě varianty a to, ţe buď se o reklamy respondent nezajímá, nebo ţe jim věří. Věřit v dnešní době reklamám se podle mých informací z dotazníku nedá, i kdyţ zvítězila moţnost, ţe záleţí o druh reklamy, přesto celkové výsledky o důvěře v propagaci, nejsou nijak dobré. Moţnost „většinou věřím“ vybrali pouze 3 dotázaní (1,27%), coţ je v porovnání s odpovědí, ţe se v nich jen lţe, zanedbatelné číslo. Tyto tři hlasy udělili muţi, ani jedna z dotázaných ţen tedy reklamám nevěří. Toto zjištění mě celkem překvapilo. Dnes je ţena na obchodním trhu častá cílová skupina, moţná právě proto uţ měla více moţností, setkat se s klamavou reklamou a tudíţ se poučit a nevěřit jim. Denně je na ţeny mířeno několikrát více reklam neţ na muţe, ať uţ zmíníme potraviny, oděvy či kosmetiku. Z toho vyplívá, ţe ţena má mnohem více moţností zjistit a rozeznat lţivou reklamu. Výsledek můţeme odůvodnit i tím, ţe ţeny uţ jsou reklam, tak nasycené, ţe uţ jim opravdu ani nevěří, vyprat v kaţdém pracím prášku, který denně vidíme v televizních reklamách, je opravdu nesmyslné, i kdyţ všechny slibují zázraky. Právě i citovaná odpověď respondenta je od ţeny ve věku od 31 do 50 let. Pokud tedy shrneme důvěřivost spotřebitelů, je jednodušší získat si podle mého výzkumu muţe. S ohledem na věk se výsledky nijak zvlášť neliší, zřejmě uţ doba, kdy je reklama na kaţdém kroku, dlouho přetrvává a tak ji vidí stejně mladí i starší. Co se týče vzdělání, u vysokoškoláků se objevily dvě ze tří odpovědí, ţe reklamám respondent věří.

35

Šmejkalová, J. – Klamavá reklama (výsledky průzkumu), 2015. Dostupné online na https://49326.vyplnto.cz – otázka č. 6

45

6.2.4

Ovlivnitelnost

Necháváte se ovlivnit reklamou? Tak zněla otázka č. 7, kde mě zajímalo, co si o sobě sám respondent myslí. Vyhrála zde odpověď „spíše ne“ 130 respondentů (54,85%), čímţ sami vyplňující přiznávají, ţe reklama má stále velký vliv, protoţe moţnost „ne“ získala ani ne polovinu hlasů neţ „spíše ne“. Jisté ne zvolilo pouze 52 lidí z dotázaných (21,94%). Další skupinou je „spíše ano“, kde tuto moţnost přiznává 34 respondentů (14,35%). Zbylé moţnosti byly „nevím, reklamy nevnímám“ – 22 hlasů (9,28%) a „ano“ označili pouze dva vyplňující. Nesmím opomenout respondenty, kteří zvolili moţnost vlastní odpovědi. Zde se objevilo několik názorů, ţe se respondent snaţí, nenechat se ovlivnit reklamou, ale ví, ţe na něj podvědomě působí. Zmínit musím i názor, ţe někdo vnímá reklamu jako odstrašující případ, říká mu, co nikdy nekoupit. Opět podobný názor typu: „Kvalita nepotřebuje reklamu“. Ve srovnání muţi – ţeny jsou výsledky téměř totoţné. Jen u dvou věkových kategorií se výrazněji projevila odpověď „spíše ano“ a to u věku od 31 do 50 let, kde bylo procentuální zastoupení 15,38%. U věku 15 aţ 20 let to bylo dokonce 21,27%, tedy 7 hlasů z 33 dotázaných. Vzhledem ke vzdělání dopadlo hlasování celkem stejně, pouze u skupiny vyučených, zvítězilo jasné „ne“ místo „spíše ne“.

6.3

Klamavá reklama

V této části otázek mě zajímaly zkušenosti respondentů s klamavou reklamou. Chtěla jsem zjistit také to, jaký obor podle veřejnosti nejčastěji klame a zvolila jsem i moţnost otevřené otázky, zda respondent zná nějakou konkrétní reklamu, kde se o klamání jedná. Chtěla jsem také zjistit, zda si respondent dává pozor na to, aby nebyl oklamán.

6.3.1

Zjištění informací

Moje první otázka v této části zněla: Pokud vás nějaký výrobek (sluţba) v reklamě zaujme, zjišťujete si o něm před koupí více informací? (sloţení výrobku, podmínky). Respondent mohl zvolit jednu z nabízených odpovědí či naspat vlastní. Co se týče odpovědí, dopadly výsledky k mému překvapení velmi dobře. Nabídla jsem respondentům čtyři moţnosti a to: „ne“, „ano, vţdy“, „záleţí o jaký druh výrobku (sluţby) jde“ nebo „ano, z reklamy se nikdy nedozvím vše“. Nejvíce hlasů získala moţnost „ano, z reklamy se nikdy nedozvím vše“, tuto variantu zvolilo 80 hlasujících (33,76%), téměř stejný počet hlasů měla odpověď „záleţí o jaký druh výrobku (sluţby) se jedná“ – 76 hlasů (32,07%).

46

Na třetím místě se umístilo jasné „ano, vţdy“ – 50 hlasujících (21,01%), coţ je podle mého skvělý výsledek toho, ţe zdaleka nejsme konzumní společnost, která pouze vstřebává všemoţné reklamy a naivně podle nich nakupuje. Je správné, ţe i po prvním setkání s výrobkem z reklamy, dokáţeme věnovat čas tomu, najít si další skryté podmínky či vlastnosti výrobků a sluţeb. Variantu „ne“ zvolilo z 237 respondentů pouze 22 dotázaných (9,28%), coţ je přijatelné. Devět respondentů zvolilo vlastní odpověď, z nichţ názory byli spíše negativní k reklamám, typu: „Reklamy mě spíše odpudí“ nebo „Nevzpomínám si, ţe by mě něco v reklamě zaujalo.“ Pokud budu citovat další z nich, zaujala mě například tato: „Daleko přínosnější jsou pro mě při výběru sluţeb a produktů názory odborníků a jednotlivých uţivatelů.“36 Coţ také hodnotím pozitivně, respondent věnuje čas k získání informací a zkušenostem druhých. Ţeny i muţi jsou v této otázce sjednocení a preferovali stejné moţnosti. Stejně tak s ohledem na věk i na vzdělání. Je skvělé, ţe ve všech cílových skupinách dopadla tato otázka výborně.

6.3.2

Zkušenosti

Ve druhé otázce jsem chtěla znát zkušenosti respondentů s klamavou reklamou. Opět jsem nechala moţnost napsání vlastní odpovědi nebo výběru z mých nabízených. Otázka zněla „Byli jste jiţ některou reklamou oklamání?“ Nabídla jsem respondentům 7 odpovědí: „ano jednou“, „ano víckrát“, „stává se mi to často“, „nevím“, „ne, ale znám případy v mém okolí“, „ne, ale jen protoţe umím poznat, kdy o klamání jde“ nebo „ne“. Výsledek není úplně uspokojivý, 23,21% dotázaných má pocit, ţe bylo oklamáno dokonce víckrát (55 hlasů). Moţnost „nevím“ jsem původně zvolila jen pro ty, co jsou nerozhodní a nejsou si zcela jisti, jestli k oklamání došlo. Nečekala jsem, ţe tato odpověď skončí na druhém místě se 46 hlasy (19,41%). Lidé, kteří zkušenosti s klamavou reklamou nemají, znají ve svém okolí minimálně nějaké případy, kde se to stalo. Coţ není pro propagaci zrovna ideální, takových lidí bylo v mém průzkumu celkem 41 (17,03%). Další moţností je to, ţe respondent má zkušenosti a dokáţe rozeznat, kdy o klamání jde, coţ by se mohlo povaţovat za ideální stav. Takových to respondentů bylo 33 (13,92%). Však ne úplně kaţdý má naštěstí pocit, ţe nebyl oklamán – 31 lidí (13,08%). Coţ není tak uspokojivé číslo. Zbylí respondenti označili buď moţnost „ano jednou“ (6,33%) nebo „stává se mi to často“ (2,53%). Ti co napsali vlastní odpověď, většinou zastávali názor, ţe reklamám nevěří nebo nevnímají, takţe se jim to nemůţe stát. 36

Šmejkalová, J. – Klamavá reklama (výsledky průzkumu), 2015. Dostupné online na https://49326.vyplnto.cz – otázka č. 6

47

Srovnání výsledků ukázalo, ţe muţi nejčastěji volili odpověď „nevím“, moţná z toho důvodu, ţe muţům není svět reklam, tak blízký a tudíţ se o něj tolik nezajímají. Zatímco ţeny nejčastěji označovaly odpověď „ano víckrát“, značí větší zkušenosti s prostředky z reklam např. prostředky na hubnutí, prací prášky a další. Zkušenosti s klamavou reklamou jistě ovlivňuje také věk, ve skupině do 20 let zvítězila volba „ne“ a ve skupině od 21 do 30 let volba „ne, ale znám případy v mém okolí“. V dalších věkových skupinách byla typickou odpovědí „ano víckrát“. S ohledem na vzdělání v kaţdé kategorii zvítězila varianta „ano víckrát“ kromě lidí se základním vzděláním, kde byla typická odpověď „ne“. Neumím posoudit, zda tento výsledek o něčem vypovídá, nejspíš to bude odůvodněno tím, ţe většina respondentů se základním vzděláním se pohybuje ve věku 15 aţ 20 let, tedy ještě neměli tolik příleţitostí setkat se s klamavou reklamou.

6.3.3

Sektor

Které oblasti můţeme dnes nejméně věřit? Zeptala jsem se respondentů, který sektor podle nich nejčastěji oklamává. U této otázky mohl dotázaný zvolit více odpovědí, nechtěla jsem konkrétní svázanost ale naopak rozmanitost odpovědí. Jako typický vítěz skočily prostředky na hubnutí, tuto moţnost zvolilo celkem 149 lidí (63,14%). Jde o častý klam, kdy v reklamách tvrdí, ţe stačí uţívat tabletky či přípravky a kila mizí samy. Tyto výrobky však často pouze podporují trávení nebo dodávají pocit plnosti, tím ale nikdo bez další snahy kila neshodí. Proto tento výsledek nemůţe být překvapivý. Jako další nejčastější odpovědí se staly banky, finanční sektory – 97 označení (41,1%). Vysvětlení je jednoduché, téměř kaţdý, kdo o si někdy zjišťoval informace o produktu z reklamy, zjistil, ţe se doopravdy v této „výhodné“ nabídce ukrývají skryté poplatky, nelehké podmínky nebo je velmi těţké, tak výhodnou půjčku či účet získat. Někteří vyplňující svou odpověď shrnuli do moţnosti „všechny uvedené sektory“, zvolila jsem ty nejčastější, o kterých slyšíme denně. Skoro stejné procentuální zastoupení získaly dvě skupiny, potraviny (19,07%) a léky (19,49%). Zbytek respondentů okomentoval tento dotaz vlastními slovy. Jmenována byla třeba ještě drogerie, úklidové a čisticí prostředky. Coţ je také známý fakt, ţe prostředky z reklam často nefungují přesně, tak jak je nám ukázáno. Abych umoţnila respondentům konkretizaci nějakých příkladů, zvolila jsem otázku, kde kaţdý mohl napsat nějaký konkrétní případ reklamy, která obsahuje klamavé nebo nepravdivé informace. Tato otázka nebyla povinná, z důvodu obav z časté odpovědi „nevím“. Výsledky skončily podobně, jak vyšla předchozí otázka, opět se zde objevovaly často prostředky na hubnutí – Xls medical, propagování hubnutí Halinou Pawlowskou a další. 48

Mezi finančními institucemi hlavně Provident, všechny banky co zatajují RPSN. Jako další příklad byly uváděny reklamy na zubní pasty, které zázračně bělí zuby nebo kaţdá reklama co obsahuje statistiku typu „65% českých domácností“. Velmi si váţím kaţdého názoru a jeden shrnující, který vystihuje typický názor spotřebitele, budu citovat: „Nevzpomínám si, ale téměř kaţdá přehání, coţ sice není klamavé, ale pro mne ano“.

6.3.4 Praktiky Nekalých praktik, které se dnes uţívají, stále přibývá, proto mě zajímalo, jakou z nich povaţují respondenti za nejčetnější. Nabídla jsem několik variant, které měly napomoci také k tomu, aby si respondent uvědomil, co vše je zapojeno v reklamách a není úplně korektní. Dotázaný si mohl vybrat pouze jednu z odpovědí nebo doplnit vlastní. Více jak polovina vyplňujících zvolila moţnost „neúplnost informací (např. chybějící podmínky) – 130 hlasů (54,85%). Coţ je opravdu jedna z nejznámějších praktik, soutěţitel v reklamě vyzdvihne pouze to, co je pozitivní, coţ je logické, ale často si tím spotřebitele odradí od dalšího zájmu. Jako další častá praktika zvítězila varianta „vytváření falešných emocí, které s produktem nesouvisí“ 66 hlasů (27,85%). Kterou i já nerada vídám téměř uţ v kaţdé reklamě. Tento trik ukázkově leč vtipně představuje právě běţící reklama na banku Zuno. Zvolila praktiku jednat na rovinu, jak také navrhuje jeden pracovník reklamní agentury, kde symbolicky vytvářejí právě reklamu na Zuno banku. „Normálně jim to řekněme na rovinu, půjčka s úrokem 7,9% a máme to“, kolegové souhlasí, ale jen za podmínky, ţe se v reklamě objeví i sexy týpek nebo roztomilé štěňátko. Typické vytváření emocí, které opravdu s produktem vůbec nesouvisí. Dalším příkladem je třeba pocit štěstí, které má představitelka v reklamě na vloţky Always, takový pocit štěstí nemá ţena kolikrát ani v běţný den, natoţ pak ve svých dnech s vloţkami či tampony. Pokud se posuneme dále, třetí nejčastější odpovědí se stala moţnost „zcela lţivé informace“ 18 hlasů (7,59%). Ostatní varianty uţ neměly takové procentuální zastoupení jako předchozí. Varianty „Srovnání s konkurencí“ a „nadbytečné informace“ získaly pouze 2,95%. Na nejčastějších odpovědích se všechny skupiny respondentů shodly, nezaznamenala jsem ţádná patrné rozdíly.

6.3.5 Omezení Jako poslední otázku tohoto tématu jsem poloţila tuto: „Co by podle vás omezilo pouţívání klamavé reklamy?“, respondentům jsem nabídla 5 moţností a jako šestou variantu jsem umoţnila respondentům odpovědět, ţe nejlépe by pomohlo vše najednou. Moţnosti byly: „důsledné finanční postihy“, „více stíţností spotřebitelů“, „častější kontroly“, „hrozba zákazu prodeje“ a „lepší legislativa, přísnější zákony“. 49

Samozřejmě nejčetnější odpovědí byla ideální moţnost a to pouţití všeho dohromady. Takto odpovědělo 28,69% dotázaných (68 hlasů). Jako další nejčastější názor byl ten, ţe by pomohly důsledné finanční postihy, 52 odpovědí (21,94%). Coţ zahrnuje také lepší legislativu a přísnější zákony, s čímţ souhlasí 45 respondentů (18,99%). Nejméně hlasů získala moţnost „častější kontroly“ (5,91%) je pravdou, ţe samotné kontroly pouţívání klamavé reklamy neomezí. Nebylo by však na škodu občas opravdu zkontrolovat ony zázračné účinky některých výrobků, coţ nás ale vrací zpátky, k tomu, co zákon umoţňuje a co ne. I u této otázky jsem povolila napsání vlastního názoru, kde se projevila jedna z moţných variant, která by nejspíš fungovala. Respondent zde uvedl názor, ţe by pomohla větší informovanost spotřebitelů v dané problematice. Poté by nebylo moţné v takové míře ovlivňovat a manipulovat s myšlením lidí účelovými informacemi. Jako další návrh zde padl úplný zákaz reklamy, coţ je však z ekonomického i obchodního hlediska nemoţné. Toto řešení navrhovali především muţi. Ale překvapila mě četnost odpovědí typu, ţe není potřeba omezovat reklamu, ale zapracovat na myšlení a vnímání spotřebitele, toto tvrzení podporovali především respondenti s vysokoškolským vzděláním. Moţná by bylo dobré zamyslet se nad tímto návrhem a prohloubit znalosti našich obyvatel v této důleţité a současné problematice.

6.4

Ochrana spotřebitele

Jiţ podle výsledků z předešlých otázek, jsem ráda, ţe jsem umístila do tohoto dotazníku i otázky týkající se ochrany spotřebitele. V této poslední skupině otázek bych chtěla zjistit, jak jsou spotřebitelé informováni o svých právech, jakou odvahu mají řešit problémy s klamáním a jaký názor mají na chráněnost spotřebitelů v jiných zemích.

6.4.1 Informovanost Jako první a podstatnou otázku jsem zadala respondentům to, jestli si někdy zjišťovali, na co má spotřebitel právo. Výsledky tohoto průzkumu dopadly pozitivně, většina respondentů označila moţnost, ţe znají zákon o ochraně spotřebitele, celkem 77 hlasů (32,49%). Mezi další dvě nejčastější odpovědi patřily moţnosti „ne, ale znám svá práva“ 23,63% (56 označení) a „ano, z jiného zdroje neţ je zákon (internetové diskuze, články)“ označilo 21,52% hlasujících tj. 51 respondentů. Našla se však určitá skupina respondentů, která přiznává, ţe se o práva spotřebitele nezajímá a to celkem 45 vyplňujících (18,99%). Objevil se však názor, ţe se respondent o tyto práva zatím nezajímal, z toho důvodu, ţe to ještě nepotřeboval. 50

Dle mého názoru se však tyto práva týkají kaţdého z nás a můţeme je vyuţívat v kaţdodenním ţivotě, proto čekat na to aţ se nám budou někdy hodit, je podle mého nesmyslné a leckdy můţe být i pozdě. Odpověď „ne, nevím, ţe nějaká práva existují“ naštěstí získala pouze 6 označení (2,53%). Coţ je vzhledem k mnoţství respondentů přijatelný výsledek. Pět lidí ze šesti, co tuto moţnost zvolili, mají základní vzdělání, je pochopitelné ţe tedy nemají takový všeobecný rozhled jako lidé se vzděláním vyšším. U věkových kategorií se výsledky celkem neliší, kromě kategorie do 15 let, kdy byla volena nejvíce moţnost, ţe se o ochranu spotřebitele nezajímají, coţ je vzhledem k věku logické. Moţná bychom si měli uvědomit důleţitost tohoto oboru a zavést v jednoduché formě určitý úvod do této problematiky na základní školy. Rozhodně by to v tomto dnešním reklamním světě nikomu neškodilo. Ba naopak mít určité znalosti a umět rozeznat kvalitní reklamu od klamavé jiţ v útlém věku, kdy i na tuto skupinu útočí obchodníci v podobě reklam na hračky, by bylo velmi přínosné do dospělosti.

6.4.2

Ochrana v ČR

Chrání podle Vás legislativa v České republice dostatečně spotřebitele před nekalými praktikami? Právě takto zněla otázka v mém dotazníku. Zajímal mě postoj k legislativě v této oblasti samotných respondentů. Nabídla jsem 7 odpovědí typu ano-ne, spíše ano – spíše ne, rozhodně ano – rozhodně ne nebo nevím. Nejčetnější odpovědí se stalo „spíše ne“ celkem 82 hlasů (34,6%). Však na druhé straně 57 respondentů (24,05%) zvolilo moţnost „spíše ano“, coţ povaţuji za celkem dobrý výsledek. Další významnější část tvoří „nevím“ – 50 hlasů (21,1%), coţ je logické, tuto moţnost volili hlavně respondenti, kteří v minulé otázce označili, ţe se o zákon ochraňující spotřebitele nezajímají (45 hlasů), počtem hlasujících by to i téměř odpovídalo. Zbylé odpovědi nezískaly uţ ani 8%, jedná se o konkrétní odpovědi ano – ne, rozhodně ano – rozhodně ne. Tato otázka byla hlavně názorová, proto z ní nevyvozuji ţádné důsledky. Tato otázka by měla větší váhu, pokud bychom ji poloţili odborníkům, kteří se touto oblastí zabývají.

6.4.3

Instituce na ochranu spotřebitele

V této oblasti mě zajímalo, zda se některý z respondentů tohoto dotazníku obrátil na nějakou instituci kvůli klamavé reklamě. Tuto oblast jsem rozdělila do dvou otázek, první se týkala pouze toho, jestli respondent takovou zkušenost má a druhá nepovinná otázka byla, jak tato situace dopadla. Výsledky této oblasti jsou celkem negativní, nejvíce označení v mé první otázce získalo „ne“ (65,82%), coţ nemohu nějak hodnotit, protoţe záporně odpovídali i respondenti, kteří zatím neměli důvod něco takového řešit. 51

Další znepokojující odpovědí je však „ne, stejně by klamání spotřebitelů nepřestalo“ (11.81%), lidé tohoto názoru odmítají jakkoliv újmu řešit, z toho důvodu, ţe by tím stejně nic nezměnilo. Podobně i u další odpovědi „ne, nemá to smysl s naší legislativou“ (7,59%), zde respondent podporuje názor, k čemu se bránit, stejně tím ničeho nedosáhnu. Naštěstí takto odpovídajících není velká část. I kdyţ zde samozřejmě musíme zohlednit to, ţe pokud člověk pocítí újmu, ţe byl podveden, je důleţité neţ začne cokoliv řešit oficiálně, zjistit a projít si, jestli se vůbec soutěţitel dopustil porušení zákona. Reakce taková, ţe jak se mi něco nelíbí (reklama s nadsázkou), budu hned psát stíţnosti organizacím, nebude mít ţádný vlivný výsledek. Zde se opět vracíme k tomu, ţe neţ člověk začne řešit újmu, musí znát tuto problematiku (co je trestné), tím ale část případů odpadne, protoţe se tím nebude chtít poškozený zabývat blíţ. Pokud se zaměřím na druhou otázku, kde mě zajímalo, jak dopadli konkrétní případy, bylo zde několikrát zmíněno, ţe poškozenému nebyla dána zpětná vazba. Nejčastěji spotřebitel upozorňuje Českou obchodní inspekci, u které bylo zmíněno, ţe se snaţí vţdy problém vyřešit. Nejčastějším řešením bylo vrácení peněz. Kaţdopádně jsem ráda, ţe se objevily pozitivní zkušenosti a nejen samé negativní.

6.4.4

Zahraničí

Na závěr jsem chtěla zjistit názor respondentů na legislativní úpravu ochrany spotřebitele v jiných zemích. Nepředpokládala jsem, ţe by většina respondentů měla zkušenosti či znalosti z tohoto oboru v zahraničí, proto jsem pouze chtěla zjistit názor a pohled na naší legislativu ve srovnání s jinými zeměmi. Nabídla jsem respondentům 5 moţností, včetně volby „netuším“, u které jsem samozřejmě počítala s nejvyšším počtem označení, na druhou stranu jsem nechala moţnost napsání vlastního textu, pro ty co přece jenom mají k tomuto tématu, co říct. Kdyţ pominu moţnost „netuším“, tak na druhém místě skončila volba „určitě rozdíly jsou, ale spíše nepatrné“ s 59 označeními (24,89%). Opačná odpověď k této, „rozdíly jsou poměrně velké“, skočila hned jako třetí s 27 hlasy (11,39%). Je důleţité také zmínit připomínku od respondenta, který uvedl, ţe v rámci harmonizace EU je tato problematika ve všech zemích Evropské unie na obdobné úrovni. Mezi zeměmi, které respondenti uváděli jako místa s lepší legislativou, byly například Německo, Rakousko, Švýcarsko nebo Francie.

52

6.5 Shrnutí V této části bych chtěla shrnout celý tento dotazník. Velmi si váţím počtu respondentů, kteří se mého výzkumu zúčastnili a umoţnili mi tak, pochopit a porovnat názory veřejnosti i zveřejnit jejich připomínky a návrhy. Ještě jednou bych chtěla vyzdvihnout rozmanitost cílových skupin, která mi umoţnila různá srovnání dle určitých kategorií. Kdyţ ve zkratce shrnu podobu a názorovost mého typického respondenta byla by to ţena ve věku od 21 do 30 let s vysokoškolským vzděláním. Nejčastěji se s reklamou setkává na internetu, některé jí baví, jiné obtěţují. Co se týče důvěry v ně, záleţí, o jakou reklamu se jedná, většinou se jimi nenechává ovlivnit, ale pokud ji něco zaujme, zjišťuje si více informací, protoţe z reklamy se nikdy nedozví vše. Oklamána však byla reklamou víckrát, nejčastěji prostředky na hubnutí, většinou za to mohla neúplnosti informací. Zná zákon o ochraně spotřebitele, ale i přesto zastává názor, ţe česká legislativa spotřebitele dostatečně nechrání. Výsledky tohoto průzkumu mi přinesly hlavně poznání toho, ţe by veřejnosti pomohla určitě větší informovanost v této oblasti, jak jsem jiţ zmínila, neškodilo by krátké a zjednodušené povídaní o spotřebitelském právu, jiţ na základních minimálně na středních školách. Z ohledu na historii není propagace ţádným nováčkem avšak její novodobý a masivní vývoj vyţaduje i informovanost spotřebitelů, která rozhodně stejnou rychlostí nevyspívá. Zatím je zde tato úroveň taková, ţe kdo si vlastní iniciativy nečte zákony či odborné články, není nijak zvlášť informován o svých právech a ani o právech soutěţitelů.

53

ZÁVĚR Klamavá reklama je opravdu velmi diskutované a současné téma, které obsahuje neustálý vývoj a nutnost se v něm vzdělávat a zkoumat ho. Rozhodně to není téma, které by v nejbliţší budoucnosti zaniklo, spíše naopak, kaţdým dnem se objevují nové praktiky, jakým způsobem si získat, co nejvíce zákazníků, ať uţ poctivě nebo i bohuţel ne vţdy etickou cestou. Neexistuje cílová skupina, na kterou by nebyla zaměřena alespoň jedna reklama, proto je právě reklama součástí ţivota nás všech, ať uţ se snaţíme jakkoliv tento obor ignorovat. Objevují se časté případy, kdy díky neinformovanosti spotřebitele, dojde k jeho oklamání a bohuţel kolikrát i beztrestně. Z tohoto důvodu jsem se snaţila zaměřit mou bakalářskou práci na prohloubení nejen mých znalostí v tomto oboru, avšak všech, kteří budou věnovat čas přečtení této práce. Na začátku práce jsem konkretizovala, kde a za jakých okolností reklama vznikla, poté vysvětlila, ţe reklama není ţádnou moderní novinkou, jak získat zákazníky. Reklama má dnes opravdu mnoho forem a ovlivňuje, ať uţ podvědomě nebo vědomě kaţdého z nás. Dále jsem začala obecněji neţ přímo klamavou reklamou. Nejdříve jsem přiblíţila hospodářskou soutěţ, která ovlivňuje propagaci a celkové chování prodávajících. Popsala jsem její vznik i moţnosti jejího porušení. Pokud hospodářskou soutěţ prodávající poruší, dopouští se nekalé soutěţe, čímţ jsem přešla na další podstatné téma mé práce. Zde jsem uvedla, co pojem nekalá soutěţ znamená a vyjmenovala její skutkové podstaty, které jsou definovány novým občanským zákoníkem. Moje hlavní téma klamavá reklama jsem pojala jako podstatu této práce v různých ohledech, včetně srovnání změn nové právní úpravy od roku 2014. Z důvodu malého počtu změn, jsem porovnala také nekalou soutěţ, jíţ je klamavá reklama součástí. Klamavá reklama, vyhledávaná v nedávných sporech na území České republiky, je tak ukázána na skutečných příkladech, které jsou jistě zajímavé. Dále je přiblíţena reklama v zahraničí, konkrétně v USA, kde se tato reklama řeší trochu jiným způsobem. Zmínila jsem i klamavou reklamu s ohledem na trestní zákoník, kde uvádím hrozící sazby za porušení zákona touto nekalou praktikou. Jako poslední teoretickou kapitolu jsem vybrala ochranu spotřebitele, kterou je také zaměřena na klamavou reklamu s cílem nastínit určitá řešení při setkání s ní. Jsou zde popsány konkrétní organizace, které tento problém řeší a mohou spotřebiteli pomoci. Tato kapitola pro mne byla velkým přínosem, protoţe před psaním této práce, jsem nevěděla, jak se nekalým praktikám bránit. Nyní uţ vím, kam se mohu s případným problémem obrátit.

54

Jako praktickou část jsem zvolila internetový dotazník, který mi přinesl zajímavé informace o názorech a pohledu spotřebitelů na dnešní reklamu. Dotazník byl veden stejným směrem jako má bakalářská práce, obsahuje podobně obsahující témata, ke kterým jsem vţdy zvolila pár vybraných otázek. Pro zajímavost byla učiněna srovnání odpovědí podle pohlaví, věkových kategorií a dosaţeného vzdělání. Nejmíň ovlivňujícím faktorem se ukázalo vzdělání, coţ povaţuji za správné. Podle mého názoru u reklamy spíše rozhodují zkušenosti neţ vzdělání. Internetový dotazník bych vyhodnotila jako velmi úspěšný s ohledem na počet respondentů a rozmanitost v konkrétních skupinách. Pro účel této práce jsem čerpala ze zákonů upravujících tuto oblast. Vyuţila jsem také literatury psané na toto téma, včetně učebnic. Nejvíce jsem čerpala z internetu, z toho důvodu, ţe jsem chtěla získat aktuální projevy klamavé reklamy a současné názory v onom dotazníku. Podařilo se mi analyzovat klamavou reklamu a její právní úpravu, definovat, co vše nekalá soutěţ obnáší. Provedením komparace právní úpravy jsem vyhodnotila změny, které v roce 2014 proběhly, coţ bylo úkolem mé práce. V kapitole Ochrana spotřebite také uvádím, jak je moţné klamavou reklamu řešit či jak se před ní chránit. Tím povaţuji cíl práce jako splněný. Závěrem bych se ještě chtěla podělit o zajímavou zkušenost marketingového poradce Martina Lindstroma, který se zmiňuje ve své knize Vyluxované mozky takto: „Po všechna léta, co působím ve světě marketingu, soustavně zjišťuji, ţe platí jedno – nikde na světě si lidé nenechají značkami vyluxovat mozky tak snadno jako v Asii. V asijských zemích je naprosto normální, kdyţ muţ vlastní půl tuctu drahých švýcarských hodinek nebo kdyţ si ţena pečlivě uspoří měsíční plat na boty Prada. V Asii – dokonce ještě víc neţ ve Spojených státech – je člověk tím, co má na sobě.“37 Z toho vyplívá, ţe ať je český spotřebitel jakýkoliv, zdaleka na tom ještě nejsme tak, jako lidé v nejvyspělejších zemích, kde spotřebitel uţ častokrát ani nepřemýšlí a jen nakupuje. Informace, které jsem díky této práci získala, povaţuji za obzvláště přínosné a uţitečné. Vyuţiji je ve svém osobním i profesním ţivotě, jelikoţ nás bude reklama jistě stále obklopovat.

37

LINDSTRÖM, Martin. Vyluxusované mozky: triky, které pouţívají firmy, aby nás přiměly k nákupu. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2012, ISBN 978-80-7261-191-1.

55

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Odborná literatura: BEJČEK, Josef, Petr HAJN, Josef KOTÁSEK, Karel MAREK, Dana ONDREJOVÁ, Jarmila POKORNÁ, Josef ŠILHÁN a Eva VEČERKOVÁ. Základy obchodního práva v Evropě: (učební texty). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 341 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 429. ISBN 978-802-1049-574. BODE, Thilo. Podvody na talíři: jak nás obelhávají potravinářské koncerny. V Praze: Rybka, 2014, ISBN 978-808-7950-029 LINDSTRÖM, Martin. Vyluxusované mozky: triky, které pouţívají firmy, aby nás přiměly k nákupu. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2012, 287 s. ISBN 978-80-7261-191-1. PELC, Vladimír. Hospodářská soutěţ. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1995, ISBN 80-7169124-0. REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, ISBN 80-7178926-7. , Blanka.

. 2. vyd. Praha:

Linde Praha, 2011. ISBN 80-720-1864-7. Legislativní zdroje: Předpis č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník Předpis č. 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník Předpis č. 40/1995 Sb. Zákon o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších Předpis č. 143/2001 Sb.: Zákon o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy Zákon č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník

56

Rozhodnutí arbitrážní komise: ROZHODNUTÍ ARBITRÁŢNÍ KOMISE RPR: Čj. 001/2015/Stíţnost [online]. In: 9.3 2015 Dostupné z: http://www.rpr.cz/download/kauzy/2015/001-2014_Vicks_rozhodnutí.doc ROZHODNUTÍ ARBITRÁŢNÍ KOMISE RPR: Čj. 004/2015/Stíţnost [online]. In: 9.3 2015 Dostupné z: http://www.rpr.cz/download/kauzy/2015/004-201_Hyundaisoused_rozhodnuti.doc Internetové zdroje: Česká obchodní inspekce [online]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/pusobnosturadu/ dTest [online]. Dostupné z http://www.dtest.cz Evropská komise: Ochrana spotřebitele [online]. [2015-06-10]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/service/consumer/index_cs.htm Podnikátor: Etický kodex reklamy [online] Dostupné z: http://www.podnikator.cz/provoz-firmy/marketing/n:16214/Eticky-kodexreklamy Rada pro reklamu [online]. Dostupné z: http://www.rpr.cz Rada pro rozhlasové a televizní vysílání [online]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz Sdruţení obrany spotřebitelů – asociace [online]. Dostupné z: www.asociace-sos.cz Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. [online] Dostupné z: https://www.uohs.cz/

Internetové články: ČERNÁ, Simona. Právní úprava klamavé a srovnávací reklamy v USA: Obchodní právo. Obchodní juristic [online]. 2005 Dostupné z: http://obchodni.juristic.cz/534670/clanek/j_obchod2.html

DOLEČEK, Marek. Nekalá soutěţ. BusinessInfo [online]. 2014. Dostupné http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/nekala-soutez-ppbi-51204.html#!&chapter=4

z:

HADAŠ, Jiří. Definice spotřebitele dle NOZ - některé aspekty průměrného spotřebitele dle současné judikatury Epravo [online]. 2014. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/definice-spotrebiteledle-noz-nektere-aspekty-prumerneho-spotrebitele-dle-soucasne-judikatury-94146.html KOHOUT, Martin, Právní úprava proti nekalé soutěţi od 1. 1. 2014, Konkursní noviny [online]. 2014 Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/pravni-uprava-proti-nekale-soutezi-od-1-1-2014

57

Pokuta pro UPC za klamavou reklamu platí, potvrdil regulátor. Zprávy aktuálně [online]. 2014. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pokuta-pro-upc-za-klamavou-reklamu-plati-potvrdilregulator/r~bdf1647cea3b11e3a2e0002590604f2e/

Rozhodnutí rady - Pokuta 1,2 milionu za klamavou reklamu. Media mania [online]. In: Dostupné z: http://mediamania.tyden.cz/rubriky/televize-radio/pokuta-1-2-milionu-firmeendala-za-klamavou-reklamu-na-tv-slagr_310712.html Telefónica O2 dostala pokutu 200 tisíc korun za klamavou reklamu. Mobil dnes [online]. Dostupné z: http://mobil.idnes.cz/telefonica-o2-dostala-pokutu-200-tisic-korun-za-klamavoureklamu-p7k-/mobilni-operatori.aspx?c=A080411_135306_mob_operatori_hro Padělky značkového zboţí uţ se prodávají i v českých supermarketech. Lidovky [online]. 2013. Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/padelky-znackoveho-zbozi-uz-se-prodavaji-i-vceskych-supermarketech-1gs-/moje-penize.aspx?c=A131128_155651_moje-penize_mev Vilhelmová Lucie, Historický exkurz do právního vývoje nekalé soutěţe v českých zemích do roku 1992 [online]. 1.8 2013. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/historickyexkurz-do-pravniho-vyvoje-nekale-souteze-v-ceskych-zemich-do-roku-1992-91931.html Zprávy aktuálně: Pokuta pro UPC za klamavou reklamu platí, potvrdil regulátor [online]. 2014 Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/pokuta-pro-upc-za-klamavou-reklamuplati-potvrdil-regulator/r~bdf1647cea3b11e3a2e0002590604f2e/ Internetový dotazník: Šmejkalová, J. – Klamavá reklama (výsledky průzkumu), 2015. Dostupné online na https://49326.vyplnto.cz

58

Klamavá reklama. Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Práva. Bakalářská práce. Jana Šmejkalová. Autor:

Recommend Documents