Purckased for the. LIBRARY OJ the UNIVERSITY OF TORONTO. the. frotn KATHLEEN MADEL) BEQUEST

Purckased

for the

LIBRARY OJ the

UNIVERSITY OF TORONTO frotn

the

KATHLEEN MADEL) BEQUEST

yTfiTOIIMGh NgGTOPOBíI.

LETOPIS RUSKÝ. KMEL

NAKLAD KM

Mi:

J^AROmriV iftBEN.

SK A

KRÁLOVSTVÍ OBSKÉHO

V PRAZE. V KO.UMISsi

KNHKOPKOTVÍ FKANT. IVNÁE. 1867

J)I6

7° Plil

!K

JAROSLAVA POSPÍŠILA.

lili lIPEBlfOBSKi fTOlifl

CÍSA.OVICI

VLADIMÍRU ALEXANDROVICI VELIKÉMU KNÍŽETI RUSKÉMU, ESTNÉMU PRESIDENTU VÝSTAVY NÁRODOPISNÉ LÉTA

1867.

V

MOSKV

V kláštee Peerském nedaleko Kyjeva žil ku konci a s poátku XII vku ctihodný mnich jménem

vku XI

známý djepisec ruský a slovanský vjazykem národním. O píbzích jeho nevíme, než co sám o sob vypravuje v leto-

Nestor, nejstarší

bec, jenž sepsal dílo své

života

sv. otc Pet. v životopisích poznamenáno, kteréhožto spisu nsamého pochází. Narodil se bez pochyby

pisu svém, a co v Pateriku,

erských, o

nm

která též od

nho

v Kyjev

léta

ás

1056, vezme-li se za pravé, že vstoupil do

kláštera léta 1073, asi rok

Píšef o tom vstoupiti

opatovi,

že

ped

smrtí opata Theodosije.

každého píchozího, kdo chtl

v ád, ochotn pijímal, a kterak on také k nmaje vku svého let sedmnáct, a byl pijat

mu

pišel,

(str.

127).

Po skoneném

Štpán

noviciáte opat

v poet bratí, postihl jeho a uinil diákonem pak, kdež mluví v letopise o zázracích

pijal jej

Dále

(Pat.).

Peerského mnicha

za opata Nikona ješt byl živ, dodává, že sám také vidl (str. 156). Když dostaven a posvcen byl nový chrám Peerský Rodiky ioží, jejž opat

Isáka, jenž

nco

toho

i

Theodosij byl založil, uradili se léta 1091 mnichové

s teh-

dejším opatem Ivanem, aby ostatky Theodosijovy, ježto

spoívaly krom kláštera v jeskyni, odtud vykopali a pedo jeho chrámu. Toto vykopání uložil opat Nestorovi, jenž o tom také v letopisu svém obšírn vypravuje i o zázraku, jenž se pi tom pihodil (str. 166). Byl Nestor horlivým ctitelem Theodosijovým, jejž Velikým nazývá, a neopominul ani pozdjších zázrak zaznamenávati, ježto se daly nad hrobem toho svatého. Léta 1096, když nesli

Plavci plenili okolo Kyjeva, oloupen jest od nich šter

Peerský

a

nkolik mnich

nými bratry zachoval ními (str. 183). Potom

se

útkem

léta 1106,

Jana Vyšatice, starce 901etého,

zabito

;

i

ale Nestor

klás ji-

zadními vraty klášter-

když vypravuje o smrti dokládá, že mnoho, co I

:

VI v letopisu svém zemel, neví se

slýchal od

položil, s

jistotou.

toliko, že byl živ

nho

(str.

„ljeta dovoljna"

t.

mnoho

mnohých

letech

asných odebral

izd. Kijev. 16G1, k. 275.) Spisovatel

zamst-

vzná

pa-

nmuž

po

na vnost.

se

praví se

let,

návaje se spisováním letopisv, a že i na léta matoval, a takto dobe se líbil Stvoiteli let, k

Kdy

209).

V Pateriku Peerském

Pe.

(Pat.

Pateriku zahrává zde

dávaje tím patrn znáti, že o smrti

toliko slovem „léta,"

nic podstatného nevdl. Spisovatelé nok obsahu samého letopisu Nestorova i k nejstarším jeho rukopism, pokládají úmrtí jeho rozlin nkteí za Karamzinem na rok 1111; jiní se Schlotzcrcm

Nestorové

již

vjší, hledíce

na rok 1116; jiní opt, ukazujíce na charakteristiku Vladimíra Monomacha, vloženou pod létem 1097 (str. 195), domnívají se, že ji psal teprv po jeho smrti (f 1125), a že tudíž dosáhl vku 70 let; a Tatišev dokonce tvrdil, že Nestor byl živ 90 let. Zdání Schlotzerovo, jakož níže ukážeme, podobá se nejvíce ku pravd co se pak dotyce nadeené charakteristiky, zatím pipomínáme, že nepochází od Nestora, nébrž od onoho Vasila, jehož obšírné popsání vcí, které se zbhly v letech 1097 1100, do ;

—

letopisu Nestorova vloženo jest

Krom

pod létem 1097.

letopisu sepsal Nestor také zvlášt:

a usmrcení svatých

mueník

„Život svatého a velebného

„O

žití

Borisa a Gleba," a potom: našeho,

otce

opata Peer-

ského Theodosije." První z tchto spiskv nalézá se sem

tam ve sbírkách, a druhý jich byl pojat do Peerského Pateriku,

s

pracemi

sv.

Šimona, biskupa Vladimského,

a Polikarpa, mnicha Peerského. konci,

a v druhém

i

na poátku

V

obou tch spiscích na

(ft3i

rfn.niiii.i

oznamuje Nestor sebe sám za jich spisovatele; pisu není

IlecTepi.),

ale

v

jména jeho ve všech starých rukopisich,

se potud zachovaly, nébrž jen v

nkterých.

leto-

ježto

Z píiny

té,

a také že ten letopis nedošel nás ani v jediném rukopisu

sám s

o sob, ale vždy s pozdjšími doplky a ve spojení rozlinými pokraovateli, poali nkteí novjší spisova-

telé ruští

pochybovati, žeby Nestor byl jeho

až pak okolo

ského

s

pvodcem,

1834 utvoila se pod koruhví Kaenovdomnnkami jeho jako škola protivníkv letopisu 1.

Nestorova, jichž

pední

byli: Senkovskij, PeremyŠlevskij,

:

vn Sergij Strojcv

pod jménem Skoromenka a

— Bibl.

Nar. Prosv. 1834, Febr.

Uen.

Zapiski Mosk. Univers, a

Nestora jakožto letopisce

spchem M. Pogodin rona Ljetop.

Petbg 1840),

S.

se

a bojovali

se

tento

kn. 4,

1834,

I.

—

Naproti nim za obránce

Moskva Kubarev

Moskva 1842) a j. Spor takový, že podal píinu, aby

(Žurn. Minist.

dlja tenija,

j.)

postavili

(Nestor,

:

j.

1839),

s

pro-

Butkov (Obo-

(Rus. istor. Sbornik

ml

zajisté

užitek

všecky potud známé

rukopisy letopisu toho sebraly a z nich aby se uinil text jediný, kritický, kterýžto úkol sven Komisi Archeograncké v Petrohrad. (Viz níže o vydáních Letop. Nést.) Dvody, pro nž obráncové Letopisu Nestorova jemu to dílo pipisují, jsou v podstat své tyto V celém letopisu od poátku, od povsti o sv. Ondeji, jenž postavil kíž na horách, kde pozdji založen byl Kyjev (str. 5), až do konce, kdež pod létem 1111

se píše o sloupu ohnivém, jenž stál

ským

(str.

217), jsou patrné

nad klášterem Pcer-

toho stopy,

že

byl sepsán

v tomto kláštee, a staré podání téhož kláštera

pvodcem

jistí,

jeho byl velebný mnich Nestor letopisec

že

(lle-

CTopt ntTomicsTejb), jehož pozstatky odpoívají v blízkých

jeskyních

;

a

pi tom se dokládá, že tu byl ješt také neuený (iieiiiiiiír.hmj), jenž v jeskyních

jiný mnich Nestor,

vzdálených pochován

(Evgen. opis. Lavry, 1826

jest.

.

pak neví se okolo poátku XII století o žádném jiném mnichu kláštera Peerského, jenž by se byl obíral letopisectvím. Ve shod s tímto podáním o mnichu Nestorovi jakožto letopisci svdí Polikarp, mnich téhož pravit v poslání asi 100 let kláštera, který žil po svém k archimandritu Akindinovi (1228) na konci životo150.)

Nad

to

nm

pisu Agapitova,

že

píše

pro

;

užitek

potomkm,

,,jakož

blahoslavený Nestor v Letopisu napsal o velebných otcích" atd.

pise ské,

;

a v životopisu 1.

1406, vyítá

mezi nimiž

(HecTefíi.,

Hase

sv. Nikity, jenžr se

jest

mahiici

i

na

asu

jenž sepsal Letopisec"

— Pogodin

1.

c. str.

67

Polikarpova v kláštee Pe-

choval se ješt originál letopisu Nestorova, totiž s kterým podání klášterské s pokopenášelo také jméno jeho pvodce.

jeho vlastní rukopis, lení

„Nestor,

iYETomicet|h.

a 69.) Dost možná, že za

erském

zachoval v ruko-

nkteré znamenitjší mnichy Peer-

pokolení

:: :

vin Jméno Nestorovo nalézalo se, jakož Tatišev (Ist. Ross. I, 61) svdí, i ve tech starých rukopisich letopisu toho, bohužel pišly již bez pochyby na zmar, totiž v Raskolniím, jenž psán byl na pergamene písmem velmi starým a konil se létem 1107; potom v Golicinském, také asi z toho asu, a v Josifovském sjusami; nyní pak ješt spatuje se v rukopisu Práslavsko-Suzdalském ze XIII vkteré

ku, kdež ke

slovm

letopiscovým

:

„K nmuž

(Theodosi-

ubohý pišel" po stran touž rukou pipsáno „Nester." Také rkp. Chlebnikovský má to jméno v nápise; ve všech pak starších rukopisich, vyj mou toliko Lavrentijv, praví se s poátku, že ten letopis sepsal mnich Theodosijova kláštera Peerského. Hledíme-li k vci samé, má dle zdání našeho spor o jméno letopiscovo mén dležitosti do sebe; neb kdyby se i dokázalo, což sotva kdy komu se podaí, že Nestor

jovi)

i

já

toho letopisu nesepsal, nébrž ani nezískalo

by

to dílo,

zdji složeno nebylo nežli

nkdo

jiný,

nepozbylo by,

nižádným spsobem pona poátku XII vku, niehož

které

ve své hodnovrnosti ani vážnosti, a spisovatel jeho, jmenujž se jakkoli,

má vždy zásluhu nesmrtelnou, že nám vbec jiných severních národ

o djinách Slovanstva

as

i

vku zachoval zprávy mnohé, ježto by jinak bývaly ztraceny. A ponvadž jméno Nestorovo již od XIII vku vždy bylo spojováno s tím letopisem, nebude netoliko na škodu, ale evropských

z

nejdávnjších až do XII

nm

k uritosti prospje, když i budoucn pi se akoli prvodem matematickým zjištno není. Avšak mnoho-li jest jistoty matematické v djepisu vbec? Zprávy své vážil letopisec dílem z domácích starých zápisek svtských i duchovních, jichž v nejstarší dob (852 943) doploval ze zápisek heckých a bulharských. spíše

zachová,

—

Na

takové staré zápisky svtské, ježto až do 1. 859 dosahují, ukázal I. I. Sreznvský zevrubnji ve spisku svém Ctenija o drevn. rus. ljetopisjach.

skám duchovním

S.

Petbg 1862.

K

zápi-

náležejí legendy o ssv. Cyrilu (Konstan-

a Methodji, o poktní knžny Olgy, o obrácení Vladimíra knížete na víru kesanskou a j. Tato posléze jmenovaná legenda mohla svého asu dobe zastupovati uební knihu náboženskou, obsahujíc krom hlavních zátinu)

;

IX kladv uení kesanského v blické a djepis

církevní.

krátkosti

Dále

užil

píbhy

také

bi-

nkterých tom se zmi-

letopisec

spis Methoclje Patarijského, jakož sám o potom kronik byzantských Jana Malaly a Jiího Hamartola z vku IX v bulharských pekladech. Konen také ku pramenm jeho písemným piísti náleží smlouvy knížat Ruských se Heky, jež ml ped sebou ve starém pekladu ruskoslovanském (srov. str. 252, pozn. 23)

uje

;

a snad

i

nejstarší

dunajských

i

zprávy bez letopotu o Slovanech po-

západních a jich píbzích, které v rukopi-

nkterých

na konci, od letopisu samého pod zvláštním nápisem (Bielowski, Monum. Pol. hist. I, 540). Všecky tyto, i nkteré jiné ásti letopisu toho, jsou nejen obsahem, ale i slohem a jazykem od sebe tak rozdílné, že nelze o tom pochybovati, že pocházejí z asv velmi rozliných i od rozliných spisovatelv, a že sích

oddlené,

nalézají se

nkdy

letopisec jen je sebral, a chronologicky je sestaviv, s osta-

tními

prameny svými ve

K

dalším

spojeni a v celek uvésti hledl.

tmto pramenm

národní slovanská, a nkterá nesená, ježto za

as

náležejí

:

podání

stará

skandinávská do Rus peletopiscových v ústech lidu ruského i

ješt žila bud co povst, aneb i co píse národní potom dležitjších, kteráž i na 150 obecná ústní podání let a výše nad vk Nestorv mohla dosahovati dále pak vypravování souasník, jako ku p. Jeremiáše, mnicha Peerského, jenž pamatoval ktní zem Ruské (str. 151), a Jana, jenž zemel 1. 1106 v 90 roce vku svého, a od ;

píbh

;

kterého letopisec mnohé

vci

potom také zprávy od

lidí

slýchal a zapsal

rozliných, jako

(str.

209)

dstojník

úedník knížecích, kupc hreckých, normanských i jiných národv okolních, kteí za svými potebami picházeli do Kyjeva z krajin dalekých, jako ku p. onen Hui

Xovohradan (str. 185); a konen i co lesám od mladosti své vidl, slyšel i zkusil. Z tohoto pracn shledaného a z veliké ásti velmi nevdného materi»Ju uinil „prostý a nevdomý, v nižádné chytrosti nevycviený" mnich (jakož sebe sám nazývá v úvodu k životopisu Theodosijovu) za asu, když celá tém Europa západní ješt pohížena byla v barbarství,

rata Rohovic, topisec

historické dílo ceny takové, že

dmyslný

a zkušený kri-

tik Schlótzcr

pvodci jeho nemohl odepíti svdectví, že

„tento Rus, srovnáme-li jej

s

pozdjšími skotskými a pol-

tak nad nimi vyniká, jako rozum, jenž nkdy toliko nemže proniknouti, nad úplnou blbostí." Mnoho bylo psáno také o tom, v kterých letech ten

skými

letopisci,

letopis byl

uinn,

totiž

kdy Nestor poal

jej

psáti a

kdy

pestal? Otázka tato, jakož jest nemálo dležitá, tak také nesnadná rozhodnouti. Co se sice prvního dotyce, kdy poal psáti, shodují se v tom skoro všickni badatelé, že po smrti knížete Svatopluka, dokládajíce se rozvrhem let,

jenž na

poátku

letopisu (str. 11) jest položen;

ale

anebo nedokonal, a kde se letopis jeho koní, o tom velmi se rozcházejí mínní, podlé toho, jakož rozliné staré rukopisy pestávají v letech rozliných. zdali dílo své dokonal,

V

zpráv o vstoupení trn Kyjevský 1. 1113 mezera

rukopise Hipatském jest totiž po

Vladimíra Monomacha na

a co potom dále následuje, psáno rukou jinou i jiným spsobem stylistickým. Rukopis Lavrentijský a Konigsberský pestává rokem 1110, naež následuje pípisek opata Silvestra (str. 213 pozn.) a melj strany nepopsané,

jest

Jiné

nkteré

zera šesti

let.

léto 1104,

naež opt

po 1110. Tatišev

ml

staré

rukopisy jdou až po

následuje mezera šesti

let,

totiž

až

jeden rukopis, kde za létem 1094

se slvko „Amen," kteréžto slvko spatuje so v Lavrentijském i v jiných rukopisích také na konci léta 1074; Perevosikov pak ukazuje na „Amen," ježto ve mnohých rukopisích nalezl na konci léta 1073, a v Hipat. rkp. po tomto slvku zde jest i pl druha sloupce a celá strana místa prázdného. Z toho každý soudí po svém, že tím „Amen" anebo ped tou mezerou pravý letopis Ncstorv pestává, a co dále následuje, že náleží jiné nkteré osob, která letopis vedla dále. Myslím, že se tato vc posuzuje neprav. Kdo ví, jak se za starodávna vbec vedly a potud ješt vedou knihy pamtní a zápisky Nestorovy nebyly v skutku

nalézalo

—

—

pamtní nenalézá v tchto rozliných pestávkách nižádného vespolek odporu. Vizmež prost a pirozen, kterak asi Nestor stal se letopiscem.

také nic jiného, než kniha

Pijat byv opatem Theodosijem do rádu v kvtu mladosti své, a jsa ducha bystrého i dlného, musil v jednotvár-

XI nosti

klášterského

života

sob

vyhledati

njaké

stavu

své náklonnosti píhodné zamstnání, a nalezl je knihovn svého kláštera, dílem také v bohaté na onen as knihovn hlavního chrámu Kyjevského svaté

svému

i

dílem v

Žofijc, kteroužto

druhou knihovnu

založil kníže Jaroslav,

nm

sám Nestor svdí že sebral knihy mnohé i písae mnohé, a pekládal z heckého na slovenský jazyk, i sám také mnohé knihy napsal, jež potom složil v chrám nadeeném. Tyto knihovny obsahovaly zajisté pedevším spisy biblické starého i nového zákona a životy svatých otcv, ale pi tom také nkteré tehdáž oblíbené historiky hecké, na jazyk bulharský peložené, o nichž jsme se již naped zmínili. Jakou cenu pikládal Nestor „uení knižnému,"' poznati lze z toho, co napsal o knihách pod 1. 1037 (str. 122). Což divu, že vzdlav se pilným jich tením, konen sám také knihy sj

T

n Vladimírv, jakož o

:

odvážil. První práce jeho týkaly

psáti se

vcí jemu

nejbližších

„velikého" Theodosije,

menitých

mnich

a

nejmilejších

opata

:

se zajisté jen

jesti to životopis

Peerského,

i

jiných zna-

téhož kláštera, a druhý spis též obsahu

hlavn duchovního, totiž o svatých mueníeích Borise a Gleb, ale již jako pecházeje k djepisu svtskému. Oba ty spisky dosáhly vbec veliké obliby a v pepisích rozšíily se brzy po jiných klášteích ruských. Toto mohlo

snadno pohnouti Nestora, že se odhodlal

sbírati materiál

íše Ruské a tehdejšího hlavního msta jejího Kyjeva za píkladem letopise heckých, jemu z bulharských peklad mnicha ehoe z poátku X století povdomých poci pod kutnou v cele klášterské ctižádost práv tak jako v srdci svtském. Sbíraje materiál, poádal jej chronologicky, a pi tom zárove také zapisoval, co se práv v ty doby znamenitého pihodilo. Totof byl poátek jeho letopisu, a ihned také nalezli se lidé, kteí

k

letopisu

:

Tím se mohou vysvtliti ty rozliné pestávky rozliných rukopisv: kdo zaal díve pepisovati, když letopisec ml ješt jen nkterou ást hotovou, musil ovšem po té ásti co sebral a sepsal, pepisovali a dále rozšiovali.

pestati; a kdo pišel pozdji, když zatím letopisec dále postoupil,

ml

jepisu více.

pak také v pepisu svém o nkolik let dz pepis takových potom asem bud

Nkteré

XH z originálu anebo z jiných

pepis

doplovaly

se

nkteré

;

však náhodami rozlinými zstaly nedophiny. Kterak letopisec znenáhla v práci své s lety postupoval, sledy

toho spatují se

v letopisu samém. Tak ku

i

1044 vypravuje, že Všeslav, syn Betislavv, narodil se s jakousi ranou na hlav, a pi tom dokládá, že tu ránu na sob nosí po tento den. AleVšeslav zemel

pod

pr.

již

1.

1.

1101, z

št za jeho

ehož

patrno, že ta zpráva zapsána byla je-

nezaal letopisu svého Svatoplukov (1113), jak se na mnoze

života, a že tedy Nestor

psáti teprv po smrti

za to má. Pravda však jest a rozvrh

let

naped položený

zjevn toho doliuje, že Nestor na poátku panování Vladimíra Monomacha, v 57 roce vku svého, všecek svj snad také historický materiál znova spoádal, a v ješt jeho doplnil, ili jak se nyní íká, novou recensi letopisu svého spsobil. Pi tom zstaly starší jeho zápisky bez promny, akoli se nco v nich na ten as již nehodilo, jako ku p. poznámka nadeená o rán na hlav

nem

Všeslavov. Možná, že jsa

již

chorý a vida blízko

ped

sebou života svého konec, pospíchal v práci své, aby ji dokonal, pi emž jemu neshody nkteré ušly. A také

skuten má

se za to, že smrt jeho

brzy potom se dosta-

jemu peneseny byly do nového chrámu Vyšehradského, ehož by byl zajisté, jsa živ, na svém míst poznamenati neopomimil. Zbývá ješt, abychom se zmínili o nkterých stránkách letopisu Nestorova, pro nž jméno jeho, jakožto letopisce, nkterými spisovateli vydává se v pochybnost. V ži-

vila

;

neb nikde

již se

milých svatých

nezmiuje

mueník Borisa

votopise Theodosijov pravují se totiž

nkud chtjí

i

a Gleba léta 1115

ve spisku o Borise a

nkteré nemnohé a

jinak, nežli jak jsou

nkteí

o tom, že pozstatky

mén

Gleb

vá.žné

zapsány v letopise

;

vy-

vci poz ehož

dovoditi, že toho letopisu nepsal životopisec

ale nkdo jiný. A však již Pogodin (Nést. 208) Kubarev (R. i. Sb. 66) k tomu práv odpovdli, že Nestor, jako každý jiný spisovatel, vždy mohl své vlastní práce pozdji k jiné poteb a podlé jiného zatím nabytého pesvdení zmniti a sebe sám opraviti. ši nesnáz dlá zpráva Vasilova o zrádném oslepení knížete Vasilka Rostislavice a o píbzích, jež na to ná-

Theodosijv, i

'\

XIII sledovaly, kterak se dostala ta

zpráva do letopisu Nesto-

rova pod léto 1097, kdež on sám potom tytéž píbhy ješt jednou krátee vypravuje pod léty 1008, 1099 a 1100. Jak ze všeho patrno, požíval tento knz anebo mnich Vasil u pedních knížat Ruských dvry veliké, jsa ve všecky jich tajnosti zasvcen, ano zdá se, že jest to týž Vasilij, o kterém Vladimír Monomach v Nauení svém jakožto o zakladateli njakého nového kláštera nebo ádu velmi pochvaln mluví (str. 229). Domnívám se, že sepsal tu zprávu k výslovné žádosti nebo prosb Nestorové, jakožto svdek oitý všech tch vcí zbhlých, a že sám Nestor ji potom tak, jakož pi pramenech písemných byl vbec jeho spsob, beze vší zmny vadil do letopisu svého pod léto 1097 záleželof jemu více na vrném i obšírném vylíení vcí tch, o nichž s hrzou a ošklivostí vypravovala sob celá Rus, nežli na písné chronologii. K domnní tomu mne vede, že ta zpráva Vasilova nalézá se ve všech známích rukopisích, které dosahují XII vku, ;

ano že byla

i

v rukopisu, jejž

ml ped

sebou Polikarp,

mnich Peerský (srov. str. VII), ehož by zajisté nebylo, kdyby jen do nkterého pepisu' pozdji byla dodavkem vložena a také že Nestor pod 1. 109S sám se k ní táhne ,,jakož jsem již pea ji s textem svým spojuje slovy ;

:

dešlého léta oznámil,"

hled

tím

ponkud

napraviti vadu

chronologickou.

O

Silvestru opatovi sv. Michala, jehož

jméno v n-

kterých toliko rukopisích, jako v Lavrentijském, Kinigs-

berském a Nikonovském pichází na konci léta 1 110 v pípisce z roku 1116, nebudu šíiti ei, proto že již Kubarevým (Rus. ist. Sbor. str. 15) dvody nezvratnými dokázáno, že k nmu jen jako ku pepiscovi hledti náleží. Pozoru hodné však jest, že rukopisy, v kterých se tec pí-

koní se všecky poátkem léta 1110, naež pichází mezera až do léta 1116. Z toho nkteí soudí, že Nestor nedovedl letopisu svého do léta 1113, jakož si byl naped umínil, a že snad zatím umel. Srovná-li se pisek nalézá,

však bedlivji konec tch rukopis s tím, co v rukopise Hipatském a Chlebnikovském dále následuje, ihned se shledá, že lánek o strážných a pomocných andlích v pepisu Silvestrov

není celý,

ale

velmi kusý

;

neb co tu

;

XIV na konci napovdíno o vítzství nad cizozemci a nepátely na druhé léto, potom pod létem 1111 skuten s obšírností se vypisuje; a jakož na poátku léta 1110 vypravuje letopisec o sloupu ohnivém, jejž bylo vidti nad klášterem

Peerským,

stovalo, co

mlo

se

nco zv-

dokládaje, že toto zjevení

státi,

jakož se

i

stalo

:

tak potom pod

létem 1111 k tomu zjevení opt se navracuje, ka, že to vidní, které, „jakož jsme pravili" (wKorce peKO.xoiu.), vidli v kláštee Peerském, že stál sloup ohnivý nad jídelnou atd.

(str.

217), zvstovalo

povzbuzení andlské Vladimíra

na nepátely. Vše toto zjevn dokazuje, že co tam pod létem 1110 a tuto pod 1111 psáno, pochází z téhož péra, od téhož spisovatele, a že tedy Nestor léta 1110 psáti nepestal, nébrž dílo své skuten dovedl až ku poátku panování Vladimíra Monomacha. knížete,

aby

táhl

Dále však

z toho také patrno jest, že rukopis, z

hož opat Silvestr

léta

1116 pepisoval,

již

n-

tehdáž nebyl celý,

scházelyf mu na konci asi tyry listy ovšem nikdo diviti se nebude, pováží-li, že Silvestr pepisoval bez pochyby z originálu kláštera Peerského, od kláštera sv. Michala jen asi na dv versty vzdáleného, a že se originálu toho na všech stranách potebovalo ku pepisování, kdež pepisovatelé i tenái sotva s ním poale

porouchaný

:

emuž

vbec zacházelo s jinými starými rukopisy, kterým, jakož povdomo, na konci nejvíc uškozeno bývá. Z té také píiny opat Silvestr zstavil zornji zacházeli, nežli se

na konci pepisu svého mezeru, aby snad úplnjšího pepisu byla vyplnna. Letopis

mnohých

XrV tídy

se sice

z jiného,

asy

naše ve

na

rukopisích, z kterých však žádný není starší

století.

naped

Nestorv zachoval

asem

Komise Archeograíická, jakož jsme

zmínili,

shledala jich 53, jež

nad

se již

rozdlila ve tyry

v text starý, stední, nový a zkrácený. Starý text obšírný nalézá se jen ve tyech rukopisích, totiž v La:

:

vrcntijov, v Hipatském, v Trojickém a v Radziwilovském.

Rukopis

Lavrentijv

pepisu pergamenový

pochází z neúplného

Silvestrova, jda toliko do léta 1110. Jest to

kvartant o 173 listech, náležel

nkdy

skému Narození Pán, a nazývá mnichu Lavrentijovi, který psal

klášteru

Vladim-

se tak po pepisovateli, jej

od 14 Ledna až do

:

XV 20 Bezna 1. 1377. Pepisovatel byl v té práci velini svdomitý a poctivý; slova, jichž nemohl peísti, radji pominul a místeko prázdné zstavil, omlouvaje se: 3.™e;Ke RETiimihi, a o v mi uoao\t> HCAome.Ai., t. písmo staré, Rltiinu a rozum nedosplý.

Rukopis tento chová

se

nyní v

cis.

knihovn v Petrohrad. Rukopis Ilipatský úplného textu, foliant z papíru baXIV anebo XV století. Náležel nkdy klášteru sv. Hipacího, odkudž jeho jméno. B-ielow-

vlnného 306 listv ze ski

domnivá

se,

že text jeho starší

text rukopisu Lavrentijova,

ale

pídavk

mnouti jen variant a

t.

zachovalejší jest, nežli

nepravé

;

z toho

teba sob

vši-

rukopisu v

pe-

kladu našem dole pod textem položených, i shledá se, že všecky jsou spsobu vykládacího a kdo jen po-

tém

;

nkud

ohledl se ve

starých rukopisích, vyznati musí, že

vždy jen pozdjší pepisovatelé vykládali. Rukopis Trojický, pergamenový kvartant o 261 lipsaný bezpochyby v XIV nebo XV vku. Chová se nyní v knihovn Trojicko-Sergjevské lavry. stech,

Rukopis Radzitciforský, foliant papírový 251 list, XV nebo na poátku XVI vku, jenž nánkdy knížeti Radziwilovi. Srovnává se s Trojickým.

psaný v Litv v ležel

Z jeme

rukopis jakožto znamenitjší jmenu-

ostatních

tyto

Chlcbnikuvský, tak nazvaný po nedávném jeho vlastníku, Petru Chlebnikovu, foliant o 38G listech, psaný na

pap. v

XV

nebo

XVI vku,

nyní v

cis.

ve.

Petro-

bibl.

hradské. Text podobá se nejvíce rkp. Hipat.

Páslacsko-Suzdalský, zkrácený text Nestorv, vydán Michalem knížetem Obolenským, Moskva, 1851. Podlé míst nkterých podobá se, jako by zkracovatel byl ped sebou jest-li že ho sám v tch ml text njaký obšírnjší

—a

místech nešíil.

Nikonovský z

vku

zdjší, ale také místa Sofijskij

v

Moskv

vremennik ze

XVI

století,

vydán

1.

1820

P. Strojovým.

Letopis léta

XVII, má nkteré výmysly ponkterá dležitá, odjinud neznámá.

17G7 v

4,

Nestorv vytištn byl poprvé v Petrohrad podlé chatrného rukopisu Nikonovského.

XVI Potom jej vydal A. Schlotzer latinkou dle rukopisu Konigsberského, Lavrentijskému podobného, s nmeckým

pekladem

a

s

mnohými poznámkami

kritickými, pod

ti-

—

tulem: Russische Annalen, Gottingen, 1802 8, 5 dílv. Ale toto vydání jde jen do léta 980, po slova: „sem nepouštj nižádného" (str. 60). Jazykov peložil je v ruštinu.

Vydáni Timkovského, podlé rkp. mnicha Lavrentije, 1019 (str. 116). Vyšlo

obsahuje text až do konce léta

Moskv

1824 v 4. Komise Archeografická vydala letopis Nestorv z naízení císaského v Petrohrad 1846 v 4, též dle rkp. Lavrentijského, pod redakcí Berednikova, ale bohužel velmi nesprávn. Hlavní zásluha komise této jest, že v pedv

mluv

seznámila

obecenstvo

všemi potud

se

známými

rukopisy.

Vydání Miklošiovo vyšlo pod titulem Chronica Nestoris,

Vindobonse 1860 v

kopisu. Vydavatel

má

8, též

podlé Lavrentijského ru-

zásluhu velikou o upravení textu,

pokud se dotýe obsahu a smyslu co se pak dotyce jazyka i pravopisu, neminul se nikoli s odporem. Vydání poslední A. Bielowského, podlé Hipat. rukopisu k tisku I. Wahylewiem upraveného, vyšlo ve sbírce: Monumenta Poloniae historica, Tom I, ve Lvov 1864. V rozdlení textu na vty a v upravení smyslu jde toto vydání na mnoze cestou, kterouž ukázal Mikloši ale v jazyku a v pi-avopisu ídí se vzorem staroslovanským, „zwlaszcza, že Nestor starosloviaúskini jezykiem pisac ;

;

staral sie."

O peklad Letopisu Nestorova Nmci ku konci pedešlého století; tak chatrné, že Schlotzer ve svých je vždy jeu

Ale

i

pokoušeli se nejprve

pokusy jich byly poznámkách k Nestoru ale

uvádl na píklad, kterak pekládati se nemá. pekladu jeho: jedno, že teh-

Schlotzerovi vadilo v

dáž nebylo ješt žádného kriticky upraveného textu vodního, a druhé, že sám také

neml

starého jazyka ruskoslovanského, aby všude rovi

porozumti

;

p-

dostatené známosti

mohl Nesto-

protož také práce jeho, vyjmouc velmi

bohaté a dkladné poznámky historické, zempisné, národopisné i j., ostatn již nemá skoro žádné ceny, ani o tom nemluvíc, že obsahuje jen asi tvrtý dil tuho letopisu.

xvn Dále vydal klad

J. Miiller, s

nmecký nkteré

pomocí

Dobrovského, pe-

J.

ásti Nestora, pod titulem

Alt-

:

russische Gescbichte nach Nestor, Berlin 1812 v 8. Miiller

za píkladem

náležel,

svého mistra, k

tíd

pohodlné

té

kritikv, kteí, co se jim nehodí anebo nelíbí, prost zavrhují. Proto také

krom

textu, a „i

peklad jeho má snad

více

mezer

nežli

toho dosahuje jen do léta 988 po slova:

synové jeho,

i

zem

jeho'

1

(str. 94).

ást

Julian Kotkowski peložil v polský jazyk onu

letopisu Nestorova, kterou byl upravil Schlotzer, a vydal ji

zárove

s

testem pvodním, latinkou vytištným,

rukopisu Lavrentijova, v

Konen

Kyjev 1860

v

dle

8.

vydal A. Bielovrski ve sbírce

již

svrchu

Monumenta Polonia; historica, podlé textu pvodního také peklad polský celého letopisu Nestorova. Léta 1862, když Kusové slavili památku tisíciletého dotené

:

trvání veliké íše své, umínil

vné pání storova,

vda,

své,

jsem

si

v skutek uvésti dá-

abychom mli peklad eský

k jehož svdectví práv

ta

letopisu Ne-

slavnost se

konala,

kdo zná jméno Nestorovo, tohoto praotce djepisu ruského a slovanského vbec, ano málo kdo etl jeho letopis, leda i ze vzdlaných že také jen ze Schlotzerova a Mllerova kusého a mnohonásobn vadného pekladu, dílem proto, že pvodní text u nás že z obecného lidu sotva

jest velikou

vzácností, a

dílem také že není snadné po-

rozumti jazyku Nestorovo a tak i vcem, o nichž vyplavuje, nemluvíc ani o mnohých místech porušených, jimž naprosto nelze bylo rozumti. I zaal jsem pekládati podlé textu, jejž vydala Komise Archeografická, a v ase nkterém podlé jiné práce své peklad jsem dokonal, ale tak, že místa mnohá zstala pochybná neb dokonce nevyplnná. Z píiny té srovnal jsem práci svou s vydáním Miklošiovýrn, a musím vdén vyznati, že jeho úpravou textu Nestorova z

všího

dílu pochybností

mých

byl jsem vyveden, až na místa nkterá, ježto vždy ješt

zstala nerozhodnutá. vyložiti to,

nemže,

emu

A ponvadž

nikdo

kterak by ta místa závadná v textu

mla

rozumn jinému

sám nerozumí, pomýšlel jsem na

pvodním

dala se

rozumný smysl. Zdání své o všech takových místech položil jsem zadu v poznámkách. Zdali napraviti,

aby

XYIII a pokud mi se tato velmi nesnadná oprava podaila,

nech

kdo vci rozumjí. Když práce moje byla již dokonána a k tisku pipravena, dostalo mi se nenadále do rukou vydání Bielowakého s polským pekladem. Piznávám se, že jsem nemile jím byl pekvapen, a to proto, žeby se mohlo zdáti, jako by mi k eskému peložení Nestora bývalo potebí ale když jsem se v tomto pekladu polského pekladu ponkud ohlednul, shledal jsem, že mi nikoliv není nesoudí,

;

bezpený jestif to práce kvapná, velmi povrchní, jakož každý vci znalý snadno se mže pesvditi, srovnaje text polský s vedlejším testem pvodním. Za to vlak uvítal jsem s radostí vydáni textu pvodního dle Hipatského rukopisu, jenž by mi byl jinak zstal neznámý, a chut jal jsem znova srovnávati text Hipatský se svým pe;

kladem, a všecky dležitjší rozdíly ve smyslu mezi tímto

rukopisem a rukopisem Lavrentijovým vytknul jsem dole pod textem. I také poznámky v Bielowského vydání zadu pipojené jsou na mnoze dobré.

Aby

se letopisu Nestorova

pohodln mohlo

jakožto pramene historického, opatil jsem

jej

užívati

ukazadlem

jmen na spsob takový, jakýž mi se nejpraktitjší býti vidí. Podlé domácích jmen vlastních položil jsem ku porovnání a pro upokojení duší úzkostlivých, ježto se domnívají, že jménem hýbati se nemá, také staroruská, tak jakož psána jsou ve vydáních, jichž jsem užil. Tím spíisobem bude se moci ukazadla toho snadn užívati pi i

vydáních, ježto žádného nemají, když se toliko po stran

pvodního pipíší stránky eského pekladu. Akoli jsem všecku možnou pilnos a bedlivost na to vynaložil, aby peklad mj byl originálu svého dstojný, nemohu pedce ani nechci íci, žeby neml žádných vad ano i kdyby hned zase pišlo k novému vydáni, ml bych v nm ješt všelicos opravovati. Kdo umí podlé textu

;

povážiti nesnáze práce takové, rád

klésky

:

mi promine menší po-

„?ine y.aokski. leciih."

V

Praze v

Dubnu

1867. K. J. Erben.

LETOPIS RUSKÝ.

loto jest p o v s dávný ch let,") odkud pošla jest zem Ruská, kdo v Kyjeve poal nejprve panovati, a odkud Ru-

ská

ponmež

Aj I.

má svj

z e ni é

p

vo

d.

tu povst".

Po potop tí synové Noeraovi, Sém, Chám,

sob

Jafet, rozdlili

I dostal

zemi.

movi: Persie, Baktrie až

i

se

do Indie v

východ Séa v ší

dél,

až do Rinokurur, totiž od východu až do jilm, rie,

i

Médie,

i

Mesopotamie,

rie,

Arábie

silná,

i

Sý-

Eufrat eka, Babylon, Korduna, Asy-

Arábie

Elymais,

starší,

Indie,

Komageni, Fénicie

Celesyrie,

celá.

Chámovi pak dostala se jižní strana: Egypt, Ethiopie, kteráž píleží k Indm, druhá pak Ethiopie, vychází

ze které

eka

ethiopská Cermna, tekouc

na východ; Theba, Libie, kteráž píleží k Cyrenii,

Marmarie,

Mauritanie, ježto jsou

Syrti, Libie druhá,

která jest naproti

k východu, má

Numidie, Masyrie,

Gadie; v tch pak,

Cilicii,

Parafilii,

Pisidii,

Mysii, Lykaonii, Frygii, Kabalii, Lycii, Karii, Lydii,

Mysii druhou, Troadu, Eolidu, Bithynii, starou

Frygii;

a

eku a)

C/i/.)

i

ostrovy také má: Sardinii, Krétu, Cypr,

Gilionu,

nazvanou

Nil.

Toto jsou povsti dávných

Jaferu

let

pak dostaly

mnicha (Nestera

Theodosijova kláštera Peerského Hip. 1

se

plnoní

nie

malá

i

strany

západní

i

Meclie, Albánie,

:

Armé-

Kapadocie, Paflagonie, Galacie,

veliká,

Kolchis, Bospori, Meoti,

Dervi, Sarmati,

Tauriani,

The-

Scythie, Thraci, Macedonie, Dalmácie, Mološi, salie,

Lokrie, Pelenie, kteráž

i

Pelopones se nazývá,

Arkadie, Epirocie, Hyrik, Slované, Lychnicie, Andriacie,

od kteréž Adriatské

vy: Britanii,

Sicílii,

moe; má pak

i

ostro-

Eubeu, Rhodos, Chios, Lesbos,

Cytheru, Zacynth, Cefalonii, Ithaku, Korcyru,

Asijské krajiny, nazvanou Jonii, a

eku

ás

Tigru, kte-

tee mezi Medy a Babylonem. ") Do Pontského moe, na plnoní strany, Dunaj, Dnstr, a Kavkazské hoiy, totiž Uherské, a odtud až i do Dnpru; i ostatní eky: Desna, Pípe, Dvína, Vlehov, Vlha, kteráž tee na východ, v ás ráž

Semovu.

V Jafetov

pak ásti sedí Rusi, Cudi a tito Vesi, Mordva, ZávlaPeera, Jami, UgTa, Litva, Zim-

národové: Mera, Muroma,

ská

u,

Perini,

Lechové pak a Prusi. Cudové pisedí k moi Varažskému po témž moi sedí Varazi sem k východu až do podílu Semova; po témž moi sedí k západu až do zem Anglské a Vlašské. Jafetovo pak jest i toto pokolení: Va-

gola, Krsi, Letigola, Livi;

;

razi,

ané, dové,

Svédi, Normané,

Frankové

Groté,

Rusi, Anglané, Hali-

ímané, Nmci,

Vlachové, i

jiní;

Korlazi,

Vene-

pisedí od západu k

jihu,

a sousedí s plemenem

Chámovým. II. Sém pak i Chám, i Jater, rozdlivše zemi a losy metavše, ustanovili, aby nikdo nikomu nepestupoval v bratrv své ásti.

podíl, a živi byli každý ve Byl jazyk jediný, a když se byli roz-

a) Až potud výatek s Jiího Ilamartola, jehož vodní teni hecké viz u Mikl. 183.

množili lidé na zemi, umínili

asu Xektana

do nebes, za se

na míst Senar

nebes a okolo ní

po tyicet

let,

jediný

i

Babylon.

I

a nebyla dokonána.

Bh, aby vidl msto

a vži, a

až

jazyk jediný." I smísil

likým zboil vži, a jest ostatek i

vži pán

„Aj, rod

Bh jazyky, i

a roz-

rozptýlil je

Bh

Po rozmíšení pak jazyk

a Babylonem, a jest zvýši

stavli tu I sestoupil

ekl pán:

dlil na sedmdesát a dva národy, vší zemi.

vži

•vystavti

aby vystavli vži až do

poli,

msto

si

a Faleka. I shromáždili

její

vtrem

po ve-

mezi Asyrií

zšíi 5433 loket, a po

léta mnohá zachován jest ostatek tento. °) Po zboení pak vže a po rozdlení narodiv ujali synové Sémovi východní krajiny, a Chámovi synové polední krajiny, Jafetovi pak ujali zíípad a jnilnoní krajiny. Od tch pak sedmdesáti a dvou národ pošel národ Slovanský z plemene Jafetova, Noici *), jižto

jsou Slované.

Po mnohých pak asích

III.

usadili jsou

Slované po Dunaji, kde nyní jest Uherská

se

zem

a Bulharská; od tch Slovanv rozešli se po zemi, a nazvali se jmény svými, kde na kterém usadili: jakož

Morava,

i

míst

se

pišedše usadili se na ece jménem

nazvali se Morava, a jiní

eši

jmenovali

k týmž Slovanm také náležejí Charváte Bílí, Srbové, i Korntané. Když pak Vlachové byli vpadli

se; a i

na Slovany na Dunajské, a mezi nimi se usadili a

násilí

jim

se na Visle,

inili, i

tehdy

ti

Slované pišedše usadili

nazvali se Lechové, a z

tch Lechv

Bh

o) I sestoupil pán .... ostatek tento. Z kroniky Jana Antiochijského pijmim Mátaly, dle pekladu bulharského mnicha ehoe poátku X vku. b) tak nazvaní z>

—

Noici Hip. I*

(nkteí) nazvali se Polané, a jiní Lechové Lntici. tito Slované jiní Mazovsané, jiní Pomoané. A tak i

pišedše") osadili se

mezi Pípetl

usadili se

a Pvinoit.

Pvín.

vici: jiní se usadili na

íka,

pro

a nazvali se Polané.

proto Ke se usadili v lesích; a jiní

Devané,

a jiní

poDnpru.

tee

která

i

i

nazvali se Preho-

nazvali se Pohnané.

jménem

u Dvínu,

nazvali se Poloané. Slované pak

Polota; od té

kteí taktéž

(jiní.

Dmera,

od Donaje pišli) osadili se okolo jezera

svým jménem,

nazvali se

a nazvali je

Xovolnad

a

:

msto

vystavli

i

usadili

jiní

se národ Slovanský;

sel

odtud

a

)

Pesn

po

se

Tak

a po Semi. po Sole, a nazvali se Sever.

4

hrazené

roze-

písmo nazváno

i

jest slovanské.

IV.

Když Polané

Dnépro,

byli

po toh ho-

ze

a

tee Vlchov,

jezera

se v jezero veliké Xevo. a toho jezera

moe

II

ek

po

po I.ovoti

do Lovotí,

1

do llmerského jezera

pijíti

Be)

z kteréhožto

sob

o

do llek

veli Pnépra vlak

a

(ece mohlo kého,

živi

z Varalt

cesta

byla

ráeli,

a

ústí

veli-

vylévá vchází

moi lze jíti až do Kuna. a od Kíma pijíti po témž moi k Carohradu. a od Carohradu lze pijíti v Pontské moe. do nhož tee Dnpr eka. Neb Dnpr pichází zOkovského

do

lesa. a a

Varažského.

tee na poledne;

jde na plnoc,

hož lesa

tefie

i

jíti z

líš,

a

Ruské

a

I

moe

moe zem po

Chvalisské.

A

—

«) od Dunaje Per. /;) Hostomysla Sof. n\, Nik.

Sémiv

a z

i

:

íma

ustanovili

i

a

té-

*edm-

se

mže

protož

Vize do Bulhar

zVarah do íma,

Z

Varažské.

na východ, a vylévá

na východ pijíti V podíl

do Varah,

šího

)vína z téhož lesa vychází,

vylévá se v

Yllia

desaterým ústím v se

po tom

a

do Chvápo

Dvín

ku plemenu

sob

za

star-

5

A Dnpr vylévá se v moe kteréžto moe slov Ruské;

Chámovu.

Pontské trojím

ústím,

a po

nm

uil

svatý Ondej, bratr Petrv, jakož vypravují.

V.

Když Ondej uil v

pišel

a

Sinopii,

do

Korsun, shledal, že z Korsun jest blízko ústí Dnprské, i umínil sob jíti do íma, a pišel v ústí Dnprské, odtud šel po Dnpru zhru, a náhodou pisel i stanul pod horami na behu. A za jitra vstav, ekl ueníkm, kteí byli sním: „Vidíte-li hory tyto? na tch horách vysvitne milost boží, a bude tu msto veliké, a chrámy mnohé tu Bh i

vztyí."

A

všcd na ty hory, blahoslavil

kíž, a pomodliv se Bohu,

je, postavil

té, kdež pozdji vystaven byl Kyjev, a šel dále po Dnepm zhru. I pišel do Slovan, kdež nyní jest Novohrad,

a vidl

tu

lidi

i

slezl

s

hory

obyej,

pebývající, jak jest jich

a jak se myjí a (v lázni) metlami mrskají,

i

podivil

íma,

i

vypra-

se jim. I šel do Varah, a pišel do voval, jak

mnoho nauil a

jim: „Divnou

jsem

šel

mnoho vidl;

jak

i

ekl

vc

vidl jsem v zemi Slovanské, když sem; vidl jsem lázn devené, a vytopí je

náramn, a svlekou se do nahá, i obleji se kvasem louhovým, a vezmou na se proutí mladé, bijí se sami, a toho se dobijí, že sotva živi vylezou,

vodou studenou, a tak oživou;

cky a to,

dni,

to

i

obleji se

a to dlají po vše-

nejsouce nikým mueni, ale sami se

dlají

divili

'

sob

se.

láze, a ne káze."

Ondej pak pobyv v

A

muí,

oni slyšíce

ím,

pisel do

Sinopie.

VI. Polané pak

živi byli

sobe, a vládli rody

svými; kteížto Polané až dotud bratí

byli,

a živi

každý s svým rodem i na svých místech, vládnouce každý rodem svým. Byli tí bratí, jednomu íkali Kyj, a druhému Štk, a tetímu Choriv, a sebyli

Lybe.

jmenovala se

stra jich

I

ml

Kyj

sídlo své

na hoe, kdež nyní jest lívoz Boiev, a Štk ml sídlo na hoe, kdež nyní se zove Stkovice, a Choriv na tetí hoe, od nhož se nazvala Chorivice. I vystavli msto hrazené ve jméno bratra svého nejstarKyjev. Byl okolo

šího, a nazvali je

msta

les a

bor

zv.

byfi mnži moudí a dmyslní, a nazývali sePolané, od nichžto jsouPolané v Kyjev veliký,

lovívali

i

po tento den.

Jiní pak,

")

nevdouce

toho, pravili, že

pevozník; neb u Kyjeva býval pevoz tehdáž s oné strany Dnpra, protož íkali na pevoz naKyjv. Kdyby vsak býval Kyj pevozníkem, tehdy

Kyj byl

jest

:

nebyl by chodil do Carohradu

knížetem v

rod

vypravují, veliké

b )

;

Kyj byl

ale ten

A když pišel k císai,

svém.

f)

jakož

dosáhl od císae, za kterého

cti

císae pišel. Když pak se zase vracel, pišel k Dunaji,

oblíbil

steko,

si

místo a vystavl malé hrazené

chtl se tu

i

rodem svým

s

usaditi, ale

m-

nedo-

pustili mu toho, kteí tu na blízku byli živi a dotud ješt íkají Dunajané tomu hradišti Kyjevec, Kyj pak, pišed do svého msta Kyjeva, tu život svj ;

dokonal;

Lybe

Štk

bratí jeho

i

a Choriv,

sestra jich

i

tu skonali.

YII.

A

po tch bratích poali z jich rodu kní-

žata panovati

v Polanech, a v

Devanech mli svá

knížata, a Drehovici svá, a Slované svá v Novohra-

d,

a jiní na Polot, kteí jsou Poloané.

(dále jsou)

a)

dénkám siln a

A

od nich

také Kivici, kteí sedí na vrch

A

byli tehdáž

a

hájm, jakož

válen

Nik.

—

pohané, obtujíce

c)

i

jiní

jezerm

pohané. Sof.

nevíme toho sami,

vr.

—

Mhy,

i

b)

ale jen o

víme, jakož vypravují, že veliké cti dosáhl od kterého nevím, ale za kterého císae pišel. Hip.

stu-

ná-

tom

císae,

a na vrch Dvíny,

i

na vrch Dnpra, jichž

Smolensk, neh tu sedí Kivici

a

;

k

msto

jest

severu od nich

na Bílém jezee sedí Vesové, a na Rostovském jezee Mera, a na Kleštin jezee též Mera; a po Oce ece, kdež se vylévá u Vilm, sedí Muromci, národ svj, a eremisi, také svj národ, Mordva,

svj

také

Neb jen

národ.

národové Slovanští

tito

jsou v Ruších: Polané, Devané, Novohradští, Polo-

ané, Drehovici, Seveané, Bužané, proto že Buhu, a posléze Volyané. dové, kteí

da

dávají

A

Rusm

tito :

sedí po

jsou jiní náro-

udi, Mera,

Vesi,

Muroma, eremisi, Mordva, Permi, Peera, Jami, Litva, Zimgola, KrSi, Norva n ), Livi; tito mají svj vlastní jazyk, jsouce od pokolení Jafetova, kteí pebývají v krajinách plnoních, VIII. Když pak národ Slovanský, jakož jsme pravili, pebýval na Dunaji, pišli od Skytv, totiž od Kozárv, Bulhai eení, usadili se po Dunaji, a násilí Slovanm inili. A potom pišli Uhi Bílí, ujali po nich zemi Slovanskou b ). Ti Uhi totiž poali býti (povstní) za Heraklia císae, kteížto na-

a

padali

(s

asy

ním) na Chozdroje, krále Perského.

V tv-

Obi, kteí válili proti Herakliovi císai, a málem že ho nejali. Ti pak Obi válili proti Slovanm, i sužovali Dudleby, kteížto jsou Slované, a násilí inili ženám Dudlebským. Když Obín ml nkam vyjeti, nedal zapáhnouti kon, ani vola, ale kázal zapáhnouti ti neb tyry anebo pt žen ') k vozu a táhnouti Obína tak muili Dudleby. Byli tyž

byli také

;

Obi tlem

velicí

a myslí hrdí,

i

zahubil je

Bh,

Norva neb Norovci má Per. Neroma totiž vyhnavše Vlaeby, kteí byli prvé ujali zemi Slovanskou. Ilip. e) Dudlebských Per. a) Místo

ŽniucT.

—

b)

:

—

pomfeli všickni, a neostal ani jeden Obín.

písloví v Ruších

i

po ten

tlen

po kterých není ani plemene, ani ddice. pišli

mo

Peenzi,

a potom

opt

A

jest

zahynutí jako Obi,

:

táhli

A

po tch

Uhi erní

mi-

Kyjev, posléze za Olega.

A

IX.

kož jsme

když Polané pebývali o sob, kteí,

se Polány, a

vanv,

rodu Slovanského,

pravili, byli

Devané tolike'ž Devany

nazývali se

i

tici

(pocházejí) od

ších

:

i

ja-

nazývali

(pocházejíce) od Slo;

Radimici pak a Vja-

Lechv. Byli dva bratí v Le-

Radim, a druhý Vjatko

;

i

pišedše

usadili se,

Radim na Soži, a nazvali se Radimici, a Vjatko s rodem svým usadil se po Oce, od nhož nazvali se Vjatici. A živi byli v pokoji Polané, i Devané, i Seveane, i Radimici, i Vjatici, i Charváte. Dudlebové pak pebývali po Rubu, kdež nyní (pebývají) Volyané, a Ulici i Tiverci sedli po Dnstru"), písedíce k Dunaji; a bylo množství jich, neb sedli po Dnstru'') až k moi; a jsou tu msta jich i po den;

tento

a toto

se

nazývalo od

Hek

Veliká

Seythie.

Mli pak

otc vtev svj vlastní mrav. Polané totiž mají') svých otcv obyej mírný a tichý, a stydlivost ke snachám svým, i k sestrám. k matkám i k rodim svým, a snachy ke svekrám svým i k deverám velikou mly stydlivost'; svatební obyej mli nechodil ze d pro nevstu, ale pi) X.

svých,

i

své vlastní obyeje, a zákon

podání, každá

:

vádli (mu ji) veer, a na ráno pinášeli po ní vno její. Ale Devané pebývali na spusob zvíecí, živi jsouce jako dobytek: zabíjeli jeden druhého, jídali

a)

Dnstru

po Buku a po Dnstru, Hip. Hip.

—

c)

mli

Hip.

—

—

b)

po Buhu a po

d) ženich Hip.

nébrž unášeli dívky u vody. a

u nich nebývalo,

a manželství

všelikou neistotu,

I Radimiei,

Seveané mli jednostejný obyej

zv,

sích jako

každá

a neeudné

ei

snachami;

siiatkuv

jídajíce

:

i

Vjatici

pebývali v

le-

všelikou neistotu,

ped

(vedly se) u nich

u nich nebývalo,

otci

i

ped

ale místa

ke

hrám mezi vesnicemi; i scházeli se na ta místa ku plesání, a ku všelikým bsovským hrám a zpvm, a tu unášeli sob ženy, s kterouž kdo se umluvil; a mívali po dvou i po troch ženách. A když kdo umel, dlali tryznu 3 nad ním, a potom udlali hranici velikou, a položili lili;

mrtvé tlo na hranici a spá-

a potom sebravše kosti,

vložili je

v malou ná-

sloup po cestách; což Vjatici Tytyž obyeje zachovávali také

dobu, a postavili na i

nyní ješt iní.

Kivici,

i

jiní

pohané, neznajíce zákona božího, ale

sob

tvoíce sami

XI. Vypravuj rod

bu

má

zákon.

e

Jií") v letopisu: že každý ná-

napsaný zákon,

bu

obyej

;

neb kteí

nemají zákona, pokládají za zákon zvyky otcovské.

Z tch pak

m,

první Syrové, pebývajíce na konec ze-

mají za zákon

otc svých obyej

:

nesnrilniti,

ani cizoložiti, ani krásti, ani pomlouvati, ani zabiti,

vbec. Zákonem pak u Baktrijan, nai u Ostrovníkv jest od prazddné nauení a nábožnost', že mas nejedí,

ani zle initi

zvaných Brachmanv,

ddv

ani vína

ani smilství tropí, ani jaké jiné ne-

pijí,

pravosti se dopouštjí, pro velikou

báze

boží:

a-

k nim Indové jsou vražedlní, prostohnviví nad mim; v jich pak zemi hloubji

koli píležící pášní, a

jsou lidojedi,

i

pocestné zabíjeli a žrali je jako

Jiný pak zákon

a)

mají

Jii Hamartol, u

psi.

Chaldjové a Babyloané: Milci.

18Í.

;

10

matky za ženy zabíjeti;

piti, i

pojímati, s bratranicemi smilstvo tro-

neb každý

pouštjí, jest podlé jich i

in hanebný, jehož se dodomnní jako ctnost', by pak zákon mají Gele-

byli daleko vlasti své. Jiný

jové: ženy u nich

mužské, ale nemajíce

kážky

zv jim.

nou,

i

zdí domy, a dlají práce

orají,

milostných zálet hledí, jak chtjí,

vtom od

muž

svých dokonce žádné pe-

ani úkory; a jsou u nich

ženy udatné,

i

loví

vládnou však muži svými a porouejí

silnou,

VBretanii pak muži mnozí spjí

s

mužem

a mnohé ženy s jediným

jedinou žeobcují: ne-

jménem zákona otcovského páchají bez žára bez zdrželivosti. Amazony pak mužv žá-

pravosti livosti

nmý

dných nemají, než jako rok k

asu

se s okolními jim muži,

jakou svou

dobytek jednou za

jarnímu opouštjí zemi svou a smšují mají ten

i

as

jako za

n-

když pak od odtud zase rozbhnou.

slavnost' a veliký svátek;

nich othotnly, všecky se

Potom v as, když mají

roditi, jest-li

že se narodí

pohlaví mužské, zabijí je; pakli pohlaví díví, tehdy je odkojí a

Jakož

peliv i

otc svých: krev i

vychovají.

za nás nyní ješt Plavci drží zákon prolévati, a vychloubajíce se tím,

jedí zdechlinu a všelikou neistotu,

sly

;

skeky

a pojímají za ženy macechy své a devery,

i i

sy-

jiné

obyeje otc svých iní. My pak kesané, a co národv jest, kteí ví v svatou Trojici, v jediný kest i v jednu víru, zákon máme jediný, jelikož jsme se v Krista poktili, a v Krista se XII.

Po tch pak

byli (Polané) utiskováni i

letech,

oblekli.

po smrti tch bratí,

Devauy a

našli je Kozaré, ani sedí

jinými okolními

na horách tchto v

lesích,

ekli Kozai: „Plate nám da." Poradivše se Polané dali jim od dymníku i pinesli Kozai

i

me

;

11

ku

svému a k jsme novou da."

knížeti

našli

A oni

„V lesích

Oni pak odpovdli:

ekli jim

me.

kníže!

tato,

stran

I

ekli

si

stranách

ostrá jest, totiž

da

na nás

z božího

starci

a

žíše, i

tito

prvé

budou vládnouti

budou

tito

nkdy

za Faraóna, krále

i

:

ped

Faraóna,

„Tento pokoí zemi Egypt-

Egypané

stalo; zhynuli

i

bývali

(Kozaré) prvé

knížata

Jakož

Faraónovi

skou!" Jakož se

tchto zbra po obou

mee:

pivedli Mojžíše

-

ekli

A oni da

„Nedobrá

:

neb nepravili toho z vide své,

;

povelení.

Eg yptského, když i

ekou

jsou?"

na jiných krajinách." Toto pak

i

vyplnilo se všecko ale

„Odkud?"

jich dobyli zbraní po jedné

ostrou, totiž šavlemi, a

bráti

dali

starci Kozarští

my jsme

:

na horách, nad

Dnprskou." Oni pak ekli: „Co ukázali

ekli jim: „Aj,

starším, a

;

jakož se

Euská panují nad Kozary

i

Tak

samými

ale posléze jimi

vládli,

(Polané)

od Moj-

sluly.

jich

(Israelští)

i

neb

stalo,

po dnešní den.

XIII. Léta 6360, indikta 15, když poal Michael císa (Hecký) panovati, poala se nazývati Ruská zem. Neb o tom zvdli jsme odtud, že za toho císae napadali Rusové na Carohrad, jakož se píše v letopisu

heckém.

A

protož odtud

ponem,

i

ísla

položíme.

Tak od Adama do potopy topy

do Abrahama

vyjití

Mojžíšova

let

let

2242; a od po-

1082; a od Abrahama do 430; a od vyjití Mojžíšova do let

Davida let 601 a od Davida i od poátku panování Salomonova do poplenní Jeruzaléma let 448 a od poplenní do Alexandra let 318, a od Ale;

;

xandra do narození Kristova stova

let

narození do Konstantina

stantina

333

let

pak až do toho Michaela

;

a

od Kri-

318; od Konlet

542.

A

od

prvního léta MichaeloYa do prvního léta Olegova,

852

; :

12 852

Ruského knížete, let 29 a od prvního léta Olegova, když sídlo své vzal v Kyjev, do prvního léta ;

Igorova

31; a od prvního léta Igorova do prv-

let

ního léta Svatoslavova

a od prvního léta

33;

let

do prvního léta Jaroplukova

Svatoslavova

a Jaropluk panoval

let

28;

8; a Vladimír let 37; a Ja-

let

A protož od smrti Svatoslavovy do smrti Jaroslavovy let 85 a od smrti Jaroslavovy do smrti Svatoplukovy let 60. roslav panoval let 40.

;

Ale

my ku pedešlému

se

navrátíme a vy-

pravíme, co se pihodilo v ta léta; jakož jsme prvé

poali

hýli první léto Michaelem, a

poadem

polo-

žíme ísla.

XIV. Léta 6361;

858

6362; léta 6363; léta 6366 Michael císa vytáhl s vojsky po behu i po moi na Bulhary; a Bulhai vidouce, že nemohou odolati, prosili, aby 6364;

byli

6365;

léta

poktni,

i

pokoili se

ktil knížete jich, s

859

léta

léta

i

bojar

Hekm. všech,

Císa pak a pokoj

po-

uinil

Bulhary.

Léta 6367 brali da Varazi, picházejíce ze zámoí, na udech, i na Slovanech, i na Mcranech, a Kozaré hráli (da) i na Vesích, i na Kivicích; na Polanech,

i

na Seveanech,

i

íia

Vjaticích, brali

po popelici a vevcici od dymníku.

XV. Léta 6368; léta 6369; léta 6370 Varahy za moe, a nedali jim dan, i

860 862

hnali")

ali sami i

sob

po-

u nich práva vespolek, a poali

vládnouti, a nebylo

vstal rod na rod, nenávidli se

sami proti

vy-

sob bojovati. sob kníže,

I pravili sami

Vyhledejme

a soudil po zákonu 6 ).

a) Slované Per.

—

b)

mezi sebou

kterýž by vládnul námi, I

šli

za

moe

k Varahm,

po ádu, po zákonu. Hip.

13

k Rusiím; neb jakož se

tak

glany, jiní Groty, tak

vané,

Kivici,

i

vá vším, ale

i

Vesi

ádu

ti.

i

:

I

Zem

v ní není;

Rusm

ekli

se v

usadil

zem

rody svými, po-

s

Novohrad, a druhý,

jméno

nejstarší, Rurik,

;

Sineus,

A

i

Ruská, Novohradští:

)

píchozí Varazi

Slované, a v

(byli)

rané, v

Blojezee

tmi nade všemi I byli

ale

rf

)

u

bojarové,

svým.

I šli

a

i

po

Vesi, v

osadníci

Murom

Muromci

;

a nad

ti

dva muži, ne z plemene jeho,

k Carohradu

vyprosili se

s

rodem

po Dnpru, a jdouce mimo, uzeli na

hoe msteko

hrazené,

i

otázali se,

kouce: Cí

to

ke Slovanm, a vystavli hrazené msto v Ladoze Hip. Clil. Troj. Bkp. Nik. klade sem tyto zprány: Léta 6372 (864) byl a) nejprve

Ladogu, a 6)

roz-

tomu Ro-

panoval Rurik.

nho 4

I

první

ale

;

Polotsk,

<)

tch mstech jsou v Novohrad Polotšt Kivici, v Roštov Me-

jinému Blojezero.

stov,

však

umel,

letech Sineus

svým msta, tomu

lidé

ti

prvé

Truvor, a ujal vládu Rurik,

mužm

dával

Po dvou pak

h

bratr jeho

na Blo-

od tch Varah

Novohradští jsou z rodu Varažského, byli Slované.

oplý-

i

pojte panovat a námi

i

jezee, a tetí, Truvor, v Izboršt. dostala

Cudi, Slo-

naše veliká jest

sebou všecky Rusy, a pišli")

jali s

Varazi Rusy,

ti

tí bratí

I vybrali se

vládnout.

nazývali

se

nazývají Švédy, a jiní Normany, An-

jiní

—

nejstarší, Rurik, sedl

od Bulharv zabit Oskoldv syn. Téhož Novohradští, pravíce, že zlého všelijak snášeti od léta zabil

:

„Musíme

Kuka

i

Rurik udatného Vadima,

hradských,

rádcv

jeho, pobil.

—

léta stýskali

býti otroky, a

sobe

mnoho

od rodu jeho." Téhož jiných mnoho Novoi

c) sáiu jediný,

a pišed

k Ilmeru, vystavl msto hrazené nad Vlchovem, a nazval je Novohrad, i sedl tu co kníže Clil. Hip., rozdávaje zem mužm svým, aby stavli msta hrazená, Radí. d) ani Hip.

—

862

14 868

msteko?

Oni pak ekli jim:

Kyj, Štk, Choriv, hynuli, a

a

jsou tí bratí,

vystavli;

i

za-

my. jich rodní, tu pebýváme, platíce

da

Kozarm" tom,

..Byli

msteko

to

ti

Oskold pak a Div

mnohé Varahy

5

sebrali,

v

usadili se i

mst

poali vládnouti

Polskou zemí, když Rurik panoval v Novohrad. 863

800

XVI. Léta 6371; léta 6372; léta 6373; léta 6374 táhl Oskold a Dir na Heky, a pitáhli ve trnáctém lét Michaela císae. Císa pak byl odtáhl na Agarany, a když došel k erné ece, poc slal eparch k nmu zprávu, že Rusové táhnou na Carohrad i vrátil se císa. Ti pak do vnit zátoky moské všedáe, mnoho kesanv pobili, a ve dvou stech korábech Carohrad obstoupili. Císa pak ledva do msta vešel, s patriarchem s Fotiem odebral se tam do chrámu svaté boží Rodiky ve Ylaehern, a celou noc ztrávili na modlitb; a potom božskou ízu svaté boží Rodiky zpívajíce vynesli a omoili ;

v eku. a

ihned

I byla

boue

a

tišina,

moe

bylo

veliké

Rus

koráby

vstaly jedna za druhou, a bezbožných

(boue) rozmetala

a

ku behu pivrhla, a

pohubila, tak že málo jich utéci,

ti

se vrátili

z takové

je (Rusy)

bídy

mohlo

dom. °)

XVII. Léta 6375

867

868

a

ukrotilo;

se

povstala s vtrem, a vlny

4 ;

)

léta

6376 poal (po císai

Michaelovi) panovati Basilij.

a) 1 tato zprúi-a

clšim dílem vesta

murlola, jehož- text hiecký riz u Biel.

I,

jest

;•

S46.

Jiího Ha-

—

b)

Tuto

vkládá rkp. Nik. opravy následující : Léta 6375 vrátili se

Oskold a Dir z Carohradu v malé družin, a nastal v Kyveliký plá. Téhož léta byl v Kyjev hlad veliký. Téhož léta pobili Oskold a Dir mnoho Peenhv. Téhož léta uprchlo od Rurika z Novohradu do Kyjeva mnoho mužv Novohradských.

jev

15

poktna

Léta 6377

zem

byla veškerá

Bul-

869

léta 6381; 6385: léta

870

6387 umel Rafik, vzdav knížecí pa-

870

harská.

Léta 6378; léta

6382;

6386;

léta

léta

novám .své jemu syna

léta

6379;

léta

6380;

6383;

léta

6384;

léta

Olegovi, kterýž byl z rodu jeho,

na ruce; neb Igor byl

Igora

SA-ého

ješt velmi malé dítko. XVIII. Léta 6388; Oleg, pojav

vloživ

i

6389;

léta

léta

6390

sebou mnobo vojska, Varaby,

s

šel

880

udy,

882

Slovany, Merany, Vesy, Kivice, a pitáhl ke Smo-

lensku do Kivic, a vzal msto,

i

osadil

muži svými.

A

i

osadil

muži svými.

odtud táhl

dol

Lube,

a vzal

k horám Kyjevským, a shledal Oleg, že Oskold a Dir panují, i ukryl vojsko v lodecb,

I pitáhl tu

dcko

a jiné zstavil pozadu, a sám pišel, nesa Igora.

piplul pod Uhersko, ukryv vojsko své,

I

a poslal k Oskoldu a Dirovl, a jdeme i

do

Hek

od Olega

i

ka: „Jsme

pijte knám, ke svým rodným."

pišli.

I

vyskákali všickni

hosté,

od Igora knžice;

ostatní

A Oskold z lodí,

a

i

Dir

ekl

Oleg Oskoldu a Dirovi: „Vy nejste knížata, ani rodu knížecího,

ale já

vynesli Igora: „a bili

Oskolda

jsem rodu knížecího," tento jest

Dira,

i

a

(v

syn Rurikíiv!"

tom) I za-

a nesli na boru, a pohbili je

na hoe, kteráž se nyní zove Uhersko, kdež nyní jest Olmin dvr;") na té mohyle vystavl Olma

chrám svatého Mikuláše

;

a Dirova mohyla jest za

svatou Irenou. I i

obral

sob Oleg

ekl Oleg: „Toto o)

láše.

a na

Per.

té

sídlo

budiž

mohyle

knížecí

v Kyjev;

mst

Ruských!"

máti

postavili

chrám svatého Miku-

:

o

I

BBS

A

Slovane*, a ostatn narvali pak Oleg zaal stavti msta Ura-

u ne.no Yarar.i

hýli

béo

žená, a uložil dani a ustanovil.

hiven

i

Slovanm, Ki\ icftm i Morannm Nov ohradu

na rok. pro múr. ježto až do smrti Jaro-

•

Ya rabm.

slavovy dávali

\ \

Piwany.

a

li

da

a poraxiv je, Ural na niob

\.nu\

y

Mt S S

i

oraný,

i

vxložil

da

na Mé

poradil

I

lehkou, i nedopustil

aby KoEarnm dani platili, ka odpuve, a vám neteba eo •;> poslal Oleg k Radimienin. ka mn dáváte dan?- A oni pravili: „KoaarAm.-

jich

jim,

jhn

A

OL

mne!~

1 dali

dávali.

1

i

:

aby Yarahni dán

..vjte

Kosarihn.

nie

Olegovi po

i

nad

ekl

i

panoval Oleg nad Polány,

nad Seveany,

I

dávejte

ale

pei

\

..

:

nad Pevány.

i

Radii.

ftei

i

s

Ki

vedl válku. §86

.vnoval

]

~vn

líasilijftv.

jenž se jmenoval

Lev

eísai"

noval let dvaeet a

0: léta 6401 -

jev horon. která*

-

-

léta

:

mimo Ky-

-404: léti

-

Leon.

a bratr jebo

-

,

ersko. a pi-

faa stany, neb byli toulaví jako nyní Plavci. Pišedše od v\ chodu, -

i>e

k Pneprn. postavili

-

-

pes hory veliké. ») i poesii váliti proti a Slovanm, krei tu pebývali. Neb nej-

pevrhli se

Ylaehm

>

prve sedli tu Slovane, a YlaeV

vanskou: a potom

Lhi

vyhnali Vlachy,

•

i

zddili po

17 nich

zemi, a usadili se v ní se Slovany, podro-

til

bivše je pod sebe; a odtud dostala jméno své zemi:

Uherská. plenili i

zaali Uhi váliti proti Hekm, apoMacedonskou až do Selun;

I

zemi Thráckou

poali také váliti

i

proti

Morav

a

proti

Cechm.

Bylf jediný národ Slovanský: Slované, kteí sedli

sob

po Dunaji, jež i

Cechové,

Tm

Rusové.

podmanili

Lechové,

i

písmo jest v Husích

XX. Když

Moravané,

i

vyloženy byly knihy

nejprve

totiž

v Morav, ježto slov

Uhi,

Polané, kteí nyní šlovou

i

písmo

slovanské,

kteréžto

v Bulhaíeh Dunajských.

i

Slované

(v

Morav

pebývající)

Svatopluk, poktni, knížata jich, Rastislav, i Kocel, poslali k císai Michaelovi, kouce: „Zem naše poktna jest, ale nemáme uitele, jenž by tlumoil nám písmo nás vyuoval a cviil nás. byli

i

i

svaté;

neb nerozumíme ani

uí

latinskému; jedni nás

heckému

jazyku, ani

tak, a jiní jinak; a pro-

nerozumíme smyslu písma, ani moci jeho:

tož

i

po-

kteí nám mohou vyložiti slova kneh i rozum jich." Toto slyše císa Michael, svolal mudrce všecky, a oznámil jim všecky ei i knížat slovanských. I ekli mudrcové: „Jest muž šlete

nám

uitele,

v Semni, jménem Lev, a slovanského,

„Pošli

k

má syny povdomé jazyka

dva syny má

a mudrce.''

Uslyšav

Selun ke Lvovi, ka: k nám ihned syny své. Methodje a Konstan-

to císa,

tina.''

umlé

Uslyšav

císai,

ne do

poslal pro

a

to

ekl

Lev,

jim:

ihned je poslal. ,.

Aj,

poslala ke

I

pišli

mn zem

Slovanská, prosíc uitele sob, kterýž by mohl jim

tlumoiti písmo svaté, neb toho se

císaem

uprositi;

a

sob

poslal je do

žádají.''

zem

ské k Rastislavovi. Svatoplukovi a Kocelovi.

tam

pišli,

A když

poali skládati písmena abecední 2

I dali

Slovan-

slo-

898

18 898

vansky. a peložili apoštola

evangelie. I rádi byli

i

Slované, že slyšeli veliké skutky boží

A potom

peložili žaltá a oelitoik, 9

i

svým jazykem. ostatní knihy.

Nkteí pak

zaali

že: „Nesluší

nižádnému národu míti písmen svých,

krom Hebrev,

knihy slovanské, kouce,

tupiti

Hekuv

a

Latiníkv, podlé Pi-

i

Pán." To pak pohanl tch. kteí reptají

látova nápisu, jejž napsal na kíži

uslyšav papež líímský. na knihy

ka „Nech

slovanské,

:

se vyplní slovo,

budou Boha všickni národové; a jiné: Všickni vypravovati budou jazyky rozlinými veliké skutky boží. jakož dá jim Duch svatý odpovídati. A tupí-li kdo písmo slo-

ježto psáno jest. že: Chváliti

nech bude odlouen od

vanské,

nenapraví: neb znáti po ovoci,

boží!

poslušní

tito

a

se jich.

chrániti

vás .jemu

Vy

pak. dítky

a nezavrhujte uení

nauil Methodj, ui-

váš."

Konstantin pak navrátiv se zpt.

šel

uit ná-

Methodj ostal v Morav. potom kníže Kocel ustanovil Methodje biskupem

roda

A

dokud se

církve,

a ne ovce. jež sluší

vlci,

bute nauení,

církevního, jakož tel

jsou

Bulharského,

v Panonii,

na

jednoho ze Pavla.

a

stolci

svatého Andronika apoštola,

sedmdesáti,

Methodj pak

ueníka svatého apoštola dva

posadil

knze

rychlo-

pisce veliké, a peložil všecky knihy zúplna z ja-

zyka heckého v slovanský za

Bezna msíce, do síce íjna. A skoniv

od

i

slávu

Bohu

Methodjovi.

(toto

dílo),

vzdal, jenž takovou I0

šest

msíc, zaav

dvacátého a šestého dne

m-

dstojnou chválu

milos

následníku Andronikovu.

dal

biskupu

A protož

ná-

rodu Slovanskému uitelem jest Andronik apoštol:

neb pišel až do Moravy.

neb tu jest

Ilyrik.

do

I

nhož

apoštol Pavel

uil tu:

pišel apoštol Pavel;

;

19

byli tu prvé Slované"). A protož národu Slovanskému uitelem jest Pavel; od toho pak národu jsme i my, Rusové, tudíž i nám Rusm uitelem Pavel apoštol, ponvadž uil jest národ Slo-

jest

vanský,

ustanovil

i

vanský národ

biskupem a námstkem

jest

sob Andronika

po

Ruský jeden

i

A

národu Slovanskému.

e

Polány nazývali, však Polány pak zvali se

jich

v

proto, že

;

poli

a se

i

byla

Slo-

Varah

neb od

jest,

nazvali se Rusy, a prvé byli Slované

ale

898

také

slovanská

mli

sídla svá,

jazyk slovanský mli jediný.

XXL Léta 6407; léta 6408; léta G409 léta 800 6410 Leon císa najal Uhry na Bulhary, a Uhi 902 vpád uinivše celou zemi Bulharskou poplenili; ;

zvdv

Simeon pak,

nmu,

táhli proti

na Uhry se

to,

obrátil,

a LThi

porazili Bulhary, tak že ledva

i

Simeon utekl do Derstru. Léta 6411. Když Igor

dorostl, chodil

gem

pivedli jemu ženu od

a

poslouchal

Pleskova,

i

I

za Ole-

sebou množství Varah,

s

Kivice,

vany,

i

Merany,

i

Radimice,

Polány,

i

Charváty,

i

o nichž oznámeno jest: "

Veliká

Scythie.

A

Slovan,

i

Seveany,

Dudleby,

se

všemi

v korábích,

I

pitáhl k Carohradu, a

zátoku

a)

moskou byli

tu

a

msto

—

bylo

zaveli.

táhl

I

i

základ víry

Hek

De)

Oleg

vyšel Oleg na

Slované prvé za Pavla. Per.

rozumu a koen vdkyni. Per. c) n

strého

i

Tiverce,

i

potem koráb Heci zamkli

i

dva

a

ud,

i

všickni nazývali se

ti

tmi

s

i

i

na koních tisíce.

903

Olgu').

Léta 6412; léta 6413; léta 6414; léta 6415 Oleg na Heky, ostaviv Igora v Kyjev. I po-

táhl jal

jménem

jeho.

—

kesanské

Per. '2*

b)

by-

a naši

904 907

20 907

beh, a naídil vojsku, aby vytáhli koráby na beh, pobil, a paláce i plenil okolo msta a mnoho mnohé rozkotali a chrámy spálili; a které zajali, jednch posekali, a jiné muili, nkteré pak rozstíleli, a jiné v moe vmetali, i jiné mnohé zlé inili Rusové Hekm, jakož bojovníci inívají. I poruil Oleg vojsku svému, aby kolesa udlali a postavili koráby na kolesa a když byl pokosný vítr, napnuli plachty a s pole táhli k mstu. Spa-

Hek

;

tivše

k

Hekové,

to

ulekli

ekli,

a

se

k

Olegovi: „Nehub msta, podáme se

chceš."

Oleg vojsko

zídil

I

msta) pokrmy a víno

(z

;

12 hivnách na

po 40 mužích.

Heci za

da

Oleg

I rozkázal

I

pokoj

jakouž

mu

vynesli

a nepijal jeho, neb bylo

ustrojeno s otravou. I ulekli se to Oleg, ale svatý Dmitrij,

a

své,

vyslavše

dani,

Heci

a ekli: „Není

poslán na nás od Boha."

dávati na

2000 korábv, po

lovka, a v každém korábu bylo podali se k tomu Heci, a poali

prositi,

aby neválil

proti

Hecké

Oleg pak málo odstoupiv od msta, poal

zemi.

pokoj jednati

xandrem,

s

Heckými, s Leonem a s Alek nim do msta muže Farlofa,

císai

poslal

i

Vermuda, Rulava a Stemida, ka „Podejte mi se dani." I ekli Heci: „eho chceš, a dáme ti." :

k

1 rozkázal

rábv vati

jim Oleg, aby dali vojslax na 2000 ko-

po dvanácti hivnách na

úklady

13

pak na Cernihov, i

na Rostov,

po

rotu,

lI

a potom dá-

na Ruská msta: nejprve na Kyjev,

i

i

na Páslav,

na Lube,

tch mstech sedli

i

knížata,

Olegem. Když pijdou Rusové, jakož ustanoveno

;

°)

i

na Polotsk,

na ostatní msta; neb

a

kteí

byli

pod

dostanou poselné,

a když pijdou kteí

(ruští)

a) Takto v rkp. Per.; jini mají: umoho-li chtjí.

21

a

kupci, i

víno,

kdy

láze,

dom,

msíné

dostanou maso,

i

a

ryby,

i

na šest

ovoce;

i

když

a

koli žádají;

i

msíc,

a

chléb.

jim udlají

pjdou Rusové

dostanou u císae našeho na cestu pokrm,

pevazy, i plachty, mnoho-li jim teba. k tomu Heci a císaové i veškeré bojarstvo pravili Když pijdou Rusové bez koup,

i

kotvice,

i

I podali se

;

:

a msíného neberou a zapoví kníže poslm ;

Rusm, kteí sem

svým,

picházejí, aby nedlali škody

píchozí Rusové a zu svatého Mamy, a císastvo naše pošle (k nim osoby nkteré), aby napsali jména jich, a tehdy dostanou své msíné hosté, nejprve kdo

po všech v kraji našem

;

stávají

msta

jsou z slavi,

jedinou

Kyjeva, a pak z ernínova,

msta; a do msta

ostatní

i

branou, s

císaovým

po padesáti mužích

a

i

;

a

Pá-

i

vcházejí

inuženi, beze

zbran,

dlají koupi, jakož jim

teba, neplatíce mýta z niehož.

Alexandrem uinili pokoj k dani i v písahu vešli mezi sebou, políbivše sami (císaové) kíž, a Olega vedše i lid jeho na písahu po ruském zákonu. I kleli se (Rusové) zbraní svou, a Perunem, bohem

Císa pak Leon

s

Olegem,

podvolivše

s

se

;

bohem dobytka, a stvrdili pokoj. i Volosem, ekl Oleg: „Ušíte plachty (lodní) povlaité Rusm, u I stalo se tak. I povsil a Slovanm hedvábné." štít svj ve brán, na znamení vítzství, a odtáhl svým,

I

od Carohradu.

I napnuli

Rusové plachty povlaité,

a Slované hedvábné, a roztrhal je vítr;

vané:

„Vezmme

Slovanm

plachty

Kyjeva, nesa liké

vci

byli lidé

si

zlato,

drahé.

A

hedvábné." i

i

ekli Slo-

své tlusté plátné, nehodí se

povlaky,

I i

pišel

ovoce,

i

Oleg

víno,

nazývali Olega vštcem:

pohané a nemoudí.

i

do vše-

nebo

007

;

22 léta 6419 západ, na spsob kopí. 912 XXII. Léta 6420 poslal Oleg' muže své. aby spsobili pokoj a ustanovili ád mezi Heky a Rusy i poslal, mluv tak jako v jiné smlouv, kteráž uinna byla za týchž císav, Lva i Alexandra. My z rodu Ruského muži: 15 Ingeld, Farlof, Vermud, Rulav, Gudy, Ruald, Karu, Frela, Rnar.

Léta 6416; léta G417;léta 6418;

908

911

se

zjevila

Aktevu,

hvzda

Truan,

veliká na

Lidul,

Stemid, jsouce

Fost,

od Olega, velikého knížete

sláni

Ruského,

i

po-

ode

všech, kteí jsou pod rukou jeho. jasných bojarv.

« )

k vám. Lvovi a Alexandru i Konstantinu, velikým v Bohu samodržem, císam Heekým, na zachování na upevnní od mnohých let mezi kesany a Rusy bývalé lásky, z vle našich knížat a z poi

i ode všech, kteí jsou pod nikou jeho, Naše Jasnost více než jiní, kteížto chtjí s pomocí boží zachovati a upevniti takovou lásku, bývalou mezi kesany a Rusy, mnohdykrát za spravedlivé jsme uznali, netoliko prost slovem. ale i písmem a písahou tuhou, zapisáhnouce se

ruení, Rusii.

zbraní

takovou

svou.

podlé víry

i

lásku

nám

šlo

Pede

vším tedy abychom se

o

upevniti

a

utvrditi

podlé zákona našeho. Jsou pak, jakož boží

mír

a

lásku, s

lánky takové:

vámi

Heky

smíili,

abychom jedni druhé milovali ze vší duše vle. a nedopouštli, pokud vle naše dostauje, aby od lidí, kteí jsou pod rukou našich jasných knížat, bylo njaké pohoršení anebo vina; ale vynasnažme se, pokud nám možné, o zachování na léta další i

i

na

vždy lásky nezvratné a nezrušitelné

a)

rv,

jasných

Hip.

;i

velikých knížat

i

s

vámi

jeho velikých boja-

2)5

upevnna

Heky,

ježto

sahou.

Taktéž

i písmem i pí- 912 Heei, abyste zachovávali

byla slovy

vy,

i

k jasným knížatm našim Ruským ke všem, kteí jsou pod rukou jasného knížete našeho, stále a bez promny vždy a po všecka léta. A o láncích, když se pihodí njaká škoda, ustanovujeme takto: Pokud na jev bude k oznámení zjevnými ptahv, a se nám podá vrné jich takouž lásku i

emu

vylíení; a nebudou-li

chtíti

viti, tehdy

a

ás

víno; ta, která chce, aby nebylo pisahá a když pisáhne podlé víry své, uložen bude trest, jakož se v tom jeví provinní. Zabije-li který Rus kesana (Heka), anebo kesan Rusa, nech ume tam, kde to zabití spáchal pakli vražedlník uprchne, a má-li jaké jmní, tehdy podíl jeho, totiž jenž jeho bude podlé zákona, a vezme píbuzný zabitého a kdo vražedlníka jme, ") a dostane, kolik podlé zákona náleží; nemá-li vražedlník žádného ;

;

jmní

a uprchnul,

až se

vrátí,

meem, neb neb

bití

a

tehdy

aby umel. bije

jakým

pt

zaplatí

a

drží se žaloba dotud,

kdo koho udeí udeení stíbra podlé obyeje

Jest-li že

koli nástrojem, za to liber

ruského; pakli takový pachatel

a

dá,

mnoho-li

mže,

nmž

svj odv, v

i

chodí,

a a

jmní

nemá,

svlékne se sebe o ostatním

a

tehdy i

ten

pisáhne

nikterak od jiného nemá pomoci, tom zstane žaloba od té chvíle bez prospchu. Ukradne-li Rus cokoli u kesana, aneb naopak kesan u Rusa, a bude-li zlodj v tu dobu, když krádež spáchá, popaden od toho, jenž pozbyl eho koli, protiví-li se zlodj a bude zabit, tehdy

svou vrou, a tehdy

a)

z

a

že

o

Misto

:

a kdo vražedlníka jme,

chybného tení: a

i

má

žena vražedlníkova.

Hip.

o my let

24 912

a

smr

nevyhledává se

a

jeho ani od

kesanv

ani

ješt vezme své, kdo toho pozbyl. Vzdá-li se zlodj, aby jat byl tím, u nhož bude ukradeno, a bude svázán tehdy vrátí to, co sml ukrásti, a uiní trojnásobn o tom zadost. kesan Jest-li že kdo, bu Rus na kesanovi, se pokusí, a zjevn na Rusovi, spsobem muení

Rusv,

od

ale

nad

to

:

bu

o

násilím co koli cizího odejme,

lo vtrem

Bude-li vyvržena

a

navrátí trojnásobn.

velikým na zemi

cizí,

a najdou se tam kteí od nás Rusi, a pijde-li kdo opatrovat lodi

s

nákladem jejím

zemi kesanskou, tehdy

nebezpené

všeliké místo

máme

odeslat zase

i

ji

provoditi

na

skrze

dotud, až pijde v místo

bu

od boue anebo bezpené. Pakli taková lo pekážky zemské zdržena, nemže navrátiti se dom do svých míst, tehdy pomžem my Rusové veslám té lodi, i doprovodíme jich s jich koupí bezpen,

a

pihodí-li

se

blíž

to

pihodí taková škoda ji

máme

náklad

provoditi

;

v Ruskou zemi,

i

a

prodají

mže-li se co z lodi prodati, a lo Rusové jim (do Hek) a když pojdeme

té lodi,

dovleem my do

zem Hecké pakli se zem Ruské, tehdy

lodi blíž

;

Hek bu

s

koupí, anebo

v poselství

k císai

máme poctiv odvésti prodaný náklad lodi. Pihodí-li se komu z té lodi, žehy byl zabit anebo zbit od nás Rus, anebo žeby

vašemu, tehdy jich

v ní

eo koli

jemu bylo

to spáchali,

Jest-li zajatý

bu

od

zem, a jej

Rus

vykoupili),

za, kdo

neb od se

tehdy

lovka jej

budou povinni, kdo

eenou

o

tch

(vcech).

na jedné neb na druhé stran držán,

obrátí-li

koupeného

vzato, tehdy

pokutou prvé

do

koupili,

Hek,

a prodán

do jiné

bu Rus anebo Hek (aby a jej vykoupí a vrátí vyzem anebo

jeho, a

a

pijmou cenu vpote

se v koupi

:

25 cena elední (mzdy jeho) na den. Taktéž bnde-li

ve

Hek,

od vojska jat od tch

válce

tehdy

a

nápodobné se navrátí do zem' své, i odevzdána bude za cena jeho, jak eeno jest, jakož jest koup. Když bude (vám Hekm) poteba na vojnu

když výpravu iníte, a tito (Rusové) chtjí císae vašeho (svými službami vojenskými)

jíti,

poctíti

mnoho-li jich v který koli

as

pijde, a chtjí zstati

a

zstanou. u císae vašeho ze své vide, tehdy O Ruších zajatých, z které koli zem kdy pijdou

kesany, jakož i o kesanech zem kdy pijdou (a probudou) do Rus, mohou býti vyplaceni po

a prodáni budou v z které

zajatých,

dáni

20

zlatnících,

též

o

i

Ruších.)

koli

a

se navrátí do

O

tom,

Hek. (A ukraden

bude-li

zase

eledín

ruský, nebo když utee, anebo z nouze prodán bude,

Rusové ponou

a když toto

Rus. tehdy

Ano

a

i

když

pakli

;

a

vykonati,

ztratí

Rus, kteí

slouží,

hosté

žalovati,

a

i

eledína a

ztratili

žalují,

a

lovka

v Hecích

svého.

Jcst-li

a

Rus

Hek

jmní jmní

Uiní-li takový

jmní

obchod vedoucích

rozliných, kteí chodí do

císae o

se navrátí

jeho

i

koho

ten,

ustanovil za ddice, a to ddictví

vezme od

že kdo

u kesanského

píbuzným do Rus.

dostane odkázané

poízení,

jej

kdo hledání toho nedá obránci

svém, a nemá-li tu svých, tehdy jeho k milým

se

vezmou do

zeme, neuiniv žádného poízení

písemn

a

tehdy

si jej

ho hledají, a když bude nalezen,

sob vezmou z

o

o eledínovi prokáže,

a

od jiných

a jsou tu

sob lidí

dlužni.

zlodj z Rus do Hek, tehdy a žalují Rusové kesanskému císaství, a takový bude jat, a bude i necht navrácen do Rus. A toto vše a iní také Rusové Hekflm, pihodí-li se kde co takového. Obrátí-li se

912

26 012

A na

kesany

utvrzení toho nezrušitelné mezi vámi.

Rosy, bývalý pokoj uinili jame písmen Ivanovým 14 na dvou listech, jenž císae vašeho vlastní nikou, i

kížem, i svatou nerozdílnou Boha vašeho upevnn jest a dán poslm našim. My pak zapísáhli jsme se k eísai vašemu, pocházejíce od Boha jako boží stvoení podle zákona pudle pvodu národu našeho, že neodstoupíme ani my. ani kdo jiný se strany naší. svatým

pedležícím

pravého

jediného

Trojicí

i

od ustanovených lánku pokoje

A

lásky.

i

takovéto

jsme od císastva našeho, aby ob strany byly bezpeny, témuž osvícenBtvu, na utvrzení a na písmo

dali

dkaz

mezi námi zstávajícího pokoje, msíce

Záí

v druhou nedli, indikta 15. léta od stvoení svta 6420.

XXI II. Císa pak zlatem a po vlákami,

k nim muže sotu,

potebami na

zlaté,

mnohá

i

v nich nalézala, mnoho drahé,

i

purový,

zlata,

umuení Pán. korunu i

naídil

cestu,

aby jim ukázali chrámovou kra-

své.

paláce

a

Leon. poctiv posly ruské dary.

i

bohatství, ježto

povlaky,

i

a

heby

ostatky svatých, uíce je

i

se

kamení pláš puri

víe své

zujíce jim pravou víru: a tak propustil je

a

uka-

zem

do

jich se ctí velikou. Poslaní

pak Olegem poslové pišli

k Olegovi

všecky

a vypravovali

ád

kterak uinili pokuj a

zemí a Ruskou,

i

ei

obou císa,

Heckon Hekové ani

ustanovili mezi

písahy, jichž ani

Rusové nemají pestoupiti. A živ byl Oleg. maje pokoj na všecky a

panoval v Kyjev.

zpomnl

si

nc-vsedaje

a

I

strany,

piblížil se podzim, a

Oleg

na svého leme. kterého byl naídil krmiti,

na. Neb prvé jednou

arodjník:

..Od

eho mi

jemu jeden arodjník: „Kníže! luješ a jezdíš na

nm.

od toho

1

jest lunítir"

ti

k.

hada I

ekl

kteréhož mi-

jest umíti."

Oleg

27

pak uslyšav

to,

sob ekl:

v mysli

„Nikoli již ne-

vsednu na, aniž jeho chci dále vidti." jej krmiti,

kolik

A a

let,

a jeho

k

nmu

nejezd na

až pak

když zase pišel do Kyjeva, na pátý rok

zpomnl

A

nevoditi.

nm, si

I

pebyl tak ntáhl na

i

ka: „Kde

naídil

byl

léta,

na svého kon, od nhož,

staršího nad pacholky od koní,

kteréhož jsem

Hekv.

zstal tyry

i

jak byli ekli hadai, Olegovi bylo umíti;

mj,

poruil

krmiti

i

povolal

jest

a

k

hlídati

A on ekl: „Zhynul jest." A Oleg zasmáv pohanl arodjníka, ka: „To nepravdu mluví

jeho?" se,

hadai, a všecko

to lež jest;

živ!" I poruil osedlati I pijel

holá;

i

kon:

k „A

zhynul, a já jsem

vidím kosti jeho!"

na místo, kdežto ležely kosti jeho holé a leb slezl skone a usmívaje se ekl: „Tato-li

by mla píinou býti smrti mé?" I vstoupil nohou na leb, a vynikl z ní had i uštknul ho v nohu,

leb

a z toho rozstonav se umel. lidé

pláem

I7

kteráž se jmenuje Stkovice

po ten den, let

1. oplakávali jej

všickni

velikým, a nesli a pohbili jej na hoe, ;

a jest mohyla jeho

slov mohyla Olegova.

i

A

bylo všech

jeho panování ticet a ti.

XXIV. Toto pak divno jest, že hádáním napluje arodj ství, jako bylo za císaství Domicianova. ") Njaký hada, jménem Apolonij, Tianjanin, znám dlaje všude po mstech býval, chod po všech bsovské zázraky. Z íma totiž pišed do Bizancie, se

i

i

a uprošen byv od tamních obyvatel,

zahnal množství

had

uinil

toto:

a štír z msta, tak že již

potom lidem neškodili;

divokost'

když scházeli se bojare.

Takéž

koskou i

do

a) Mimo tento poátek ostatní vše v té ího Hamartola rzalo jest. Viz Mikl. 185, a

zkrotil,

Antiochie

kapitole s JiBicí. I,

850.

912

28 912

pišed a požádán byv od

nich,

neb Antiošané sou-

komárv, uinil štíra mdo zem, a malý sloup mra-

ženi byli od štírv a od

dného, a zakopal jej morový postavil nad ním. drželi a chodili

diž

msto

máry ježto

i

po

mst

bez komára!"

štíry.

Pak opt

poruil lidem, aby

i

volali,

i

A

tesouce

trstí:

tak vypudili z

vyprosili v

trsf

„Bu-

msta

ko-

píin zemtesení,

mstu leželo, vzdechnuv napsal na de„Bda tob. ubohé msto! že poteseš

na

i

štice takto: se mnoho,

i

zmocní se tebe ohe, a opláe

pi behu

t

ten

i

Též i veliký Anastasij z Božího Msta praví o nm: „Úinky, jež Apolonij spsobil. i po tu dobu ješt na nkterých místech zstávají, nkteré na odvrácení zvíat tvernohých i ptákv, ježto mohou škoditi lidem, jiné pak na Orentij, jenž

proud íních

zdržení

jest."

bez petržení tekoucích, a jiné

nkteré, jsouce na zkázu

i záhubu lidem, zstávají, aby byly pemoženy." Xeb netoliko za života jeho ty

vci pro nho vykonali bsové,

a takové

ale

i

po

smrti jeho pebývajíce u hrobu jeho znamení inili

ve

jménu

jeho, na oklamání lidí ubohých,

více dávají svádti od

kteí se

ábla k vcem takovým.

A

co

kdo poví o skutcích arodjných, ježto psobil Manethon? že totiž takový byl umlý klamem aro-

djným, že vždy

se posmíval zdánlivým

Apolonijovým, že by chytrosti:

neml

na

úinkm

n skutené mudecké

„Xeb píslušelo jemu."

prý. „jakož

i

já,

slovem toliko tvoiti, co chtl, a ne vykonáváním tvoiti, co

byl rozkázal." Toto

pak všecko bývá

z do-

puštní božího a psobením bsovským. aby se takovými vcmi zkusila naše peslavná víra. jest-li pevná a

silná,

nepátelm

pro

pebývající v Pánu. a nepodávající se

domnlé zázraky

a Satanovy skutky.

jež otroci a sluhové zlosti jeho vykonávají.

A

ješt

29

jménem Hospodinovým prorokovali nkteí,

také

jako Balám,

i

Saul,

Kaifáš, a

i

bsy

912

zase vyhánli,

i synové Skevovi. Neb i nehodným mnohdy dobrodní udluje, aby nkterý jiný byl vden; akoli Balám cizí byl obého, píkladného života

jako Juda

i

víry,

avšak uinil v

mil

nm pece dobrodní, aby vidli ale i tomu naped oznáNabuchodonozor byl bezbožný,

Faraón byl takový,

jiní. I

vci

A

budoucí.

ale i tomu také odkryl, co se potom stalo po mnohých pokoleních, dávaje tím na jevo, že mnozí, protivný majíce smysl, pod znakem Kristovým zázraky dlají jiným spsobem na oklamání lidí, kteí dobré-

mu

nerozumjí, jako byl Simon arodjník a Me-

nandr,

vpravd

Pro takové

jiní.

i

dí:

Nedávejte se

klamati zázraky.

XXV.

Léta G421 poal panovati kníže Igor

913

asu poal vládnouti císa KonLeontv, ze Romanv. A Devané

po Olegovi. Téhož syn

stantin,

Olegov

zbouili se proti Igoru po

smrti.

Léta 6422 táhl Igor na Devany, a poraziv vzložil

na

n

léta pitáhl

da

dom.

Peenzi

Léta 6423 pitáhli a uinivše pokoj

poprvé na Ruskou

Igorem,

s

táhli

V tytyž asy

pitáhl Simeon plené Thracii

pak

pro

a

poslali

pobiti

k Dunaji.

a když

Hekové Peenzi pišli

svár

mezi heckými

vznikl

;

Vidouce Peenzi, že sami na sebe ne-

vrazí, odtáhli i

Peenhy,

chtli na Simeona,

vojvody.

914

Simeon Bulharský na Carohrad, a ui-

niv pokoj odtáhl

zemi,

je,

vtší, než byla Olegova. Téhož

byli

dom. A Bulhai Hekové.

se

Heky

Simeon pak

Adriánovo, kteréž se prvé nazývalo

syna Agamemnonova, jenž

ped

se srazili,

vzal

msto

msto

Orestovo,

tím ve tech

se koupav, pozbyl neduhu, tu proto nazval to

ekách msto

915

;

30 915

jménem svým. A potom Adrian císa obnovil je °) my pak zovei nazval jménem svým Adriánovo me je mstem Odeném. ;

916

920

léta

Léta 6424; léta 6425; léta 6426; léta 6427; G428 ustanoven byl (od císae Konstantina a od

Roman císaem

Mikoláše)

patriarchy

Léta 6429;

921 léta

929

6433;

6430;

léta

6434;

léta

v Hekáoh.

Peenhm.

Igor pak válil proti

léta

6431;

6435;

léta

léta

6432;

6436;

léta

léta

6437 pitáhl Simeon (Bulharský) na Carohrad, i poplcnil Thracii a Macedonii, a pitáhl k Carohrailu v

síle veliké,

císaem,

Romanem

v hrdosti, a uiniv pokoj s

dom.

se

vrátil

i

léta 6440 léta 6441 léta 6439 6442 poprvé pitáhli Uhi na Carohrad, i plenili celou Thracii; Roman pak uinil s Uhry pokoj. XXVI. Léta 6443; léta 6444; léta 6445; léta 935 941 6446 léta 6447 léta 6448 léta 6449 táhl Igor na Heky i poslali Bulhare návští k císai, že táhnou Rusové na Carohrad, (majíce) lodí deset tisíc. Kteížto

Léta 6438

930 934

;

;

;

léta

;

;

;

;

pitáhli i

i

plenili

zem,

pipluli, a

poali

pleniti krajiny Bithynské,

po Pontu do Heraklit- a do Paflagonské

a celou krajinu

toku celou jiné jako

spálili;

Nikomedskou poplenivše, zájali, nkteré rozsekali,

a koho

ter postavivše

opak ruce vbíjeli jim,

svazovali,

a

žehli, kláštery

heby

stíleli

v n,

mnoho svatých chrámu

i

i

vesnice

spálili,

obé stran (moe) pobrali.

rozráželi,

i

železné po stedu hlavy

A

a

ohnm

za-

jmní nemálo po

když potom vojska 18 se tyiceti tisí-

pišla od východu, Pamfil domestik ci,

a

Foka a)

patricius s

Macedony, a Theodor

Leo Diac. 130. Theuphanes continuat.

Const. Porphyrog. 387. Sr. Mikl. 20), 23.

lib.

vdce VI in

'

31 s

Thráky, a

s nimi

i

Rusy vkol.

ili

dstojníci bojarští, tehdy obklí-

zbrojn na Heky,

k družin

své, a

vrátili se

na noc vlezše do lodí

fan potkal je v koráb ích s

obe

pouštti na

941

vytáhli

a

a bitva mezi nimi byla zlá, ledva

Hekové; Rusové pak

odolali

Rusové

se

uradili

I

ohnm,

i

poal trubami

vidti

lodi ruské, a bylo

pod veder A Tbeo-

ujeli.

vc

divnou

a strašlivou. I vidouce Rusové plamen, uvrhli se

do vody moské, chtíce ubesti

a tak ostatní vrátili

;

Když pak tito pišli do zem své. vypravovali každý svým o tom, co se stalo, i o korábovém ohni: „Tak jako blesky," prý. ..které jsou na se

dom.

9

nebesích, mají

Hekové

u sebe, a ty pouštjíce

pálili

nás; a proto jsme jim neodolali." Igor pak vrátiv se

poal

vojska mnohá,

sbírati

Varahy za moe, váb hnouti na

je na

i

pro

poslal také

Heky, cht opt

tá-

n.

Léta '6450 Siiueon

táhl na Charváty a poražen 942 umel, zastaviv po sob kníže Petra, syna svého, aby panoval nad Bulhary. Téhož léta narodil se Igorovi Svatoslav.

byl od Charvátv,-

i

XXVII. Léta G451 opt pitáhli Ulii na CaroRomanem, vrátili se dom.

943

Léta 6452 shromáždiv Igor vojska mnohá, Va-

944

hrad, a uinivše pokoj s

raby,

Rusy

i

Polány, Slovany

Peenhy najal, Heky v lodech i

i

i

Kivice

vzav u nich zástavníky,

i

táhl na

na koních, cht se pomstiti. Usly-

šavše to Korsuci, poslali k Romanovi,

táhnou Rusové, bez

potu koráb,

svými." Takéž

koráby

Tiverce,

i

i

kouce „Aj :

pokryli jsou

Bulhare

poslali

moe

návští,

kouce „Táhnou Rusové, a najali jsou k sob Peenhy." Uslyšav to císa, poslal k Igoru nejlepší bojary své, prose a ka: „Necho, ale vezmi da, :

kterou bral Oleg, a pidáni ješt k dani té."

Takéž

32 944

k Peenhum poslal povlaky a mnoho zlata. Igor pak pišed až k Dunaji, sezval družinu svou a poal se raditi, i oznámil jim císaovu. I ekla družina Igorova: „Když takto mluví císa, co chceme

i

e

tedy více toho, nepotýkavše se dostati zlato, stíbro i

povlaky? zdali kdo

oni? a zdali kdo

s

ví,

kdo zvítzí,

moem

se

tirádu"?

my-li,

neb

aj.

ili

ne-

táhneme po zemi, ale po hlubin moské; a smr všem!" I poslechl jich Igor, a pikázal

jest obecná

Peenhum. vzav u vrátil se

aby

Heku

plenili

zlato

zpt.

a

i

pišel

zemi Bulharskou; a sám

povlaky na všecko vojsko.

dom

Léta 6453 poslal Roman,

945

do Kyjeva. i

Konstantin,

i

Stefan

A Igor

posly k Igorovi, aby zjednali pokoj pedešlý.

s nimi o pokoji. I poslal Igor muže své k Romanovi, a Roman sezval bojary a dstojníky. I pivedli posly Ruské a poniili mluviti a psáti obojích ei na liste, v týž spsob jako v pedešlé smlouv, kteráž byla za císae Romana, i Konstantina, i Stefana, panovník Krista milovných: My z rodu Ruského poslové i hosté: 21 Ivor, po-

rozmlouval

sel

Igorv, velikého knížete Ruského, a obecní po-

slové: Bujefast, Svatoslavv, syna Igorova; Iskusev.

Olgy: Bludy, Igorv, net 2í Igorova; Ulb, Vladislavv; Kanimar. Pedslavin; Siehbern, Sfandy. ienyUlbovy; Praštn. Turdv; Libi, Arfastv:

knžny

Grim, Sfirkv

Praštn.

;

Akunv,

neté Igorova

;

Ka-

Studkv; Karšev, Turdv; Egri, Evliskv: Voist, Vojkv; Istr, Amunduv: Praštn. Bernv: Gastjag, Gunarv: Sibrid, Aldanv; Kol, Klekv: ry,

Alvard. Gudv Etonv Sfirka Truadv: Motor, Ustinuv; kupec Adun, Stengi,

;

;

;

Frudi,

Adulb.

Ingivlad, Oleb, Frutan, Gomol. Kuci, Emig, Turbid, Furstn, Bruny, Roald, Gunastr. Frastn, Ingeld,

33

Svn,

Turbern,") Mony, Ruald,

Aldan, Tirej,

Stir,

Aspubran, Vuzleb, Sin Korobic; poslaní od Igora, velikého knížete Ruského, a ode všech knížat,

i

ode

zem

Ruské; a od tch rozkázáno nám, abychom starý pokoj obnovili, ábla, jenž dobrého všech

lidí

sob

nenávidí a v nepátelství

mnohých utvrdili.

A

libuje, porazili,

a od

a Rusy

veliký kníže náš Igor, a bojare jeho,

k Romanu,

všickni lidé Ruští poslali nás

i

Heky

mezi

lásku

trvající

let

i

4 )

Kon-

stantinu, i k Stefanu, k velikým císam Heckým, abychom spsobili lásku s samými císai, s veškerým bojarstvem i se všemi lidmi Heckými na všecka léta, dokud svítí slunce a svt stojí. A kdo

na

to

pomyslí od strany Ruské, aby takovou lásku

a

pijalo kest,

kolik jich

zrušil,

vezmou pomstu

od Boha všemohoucího, odsouzení na záhubu v tomto

život

v budoucím; a kolik jich

i

nektno

mají pomoci od Boha, ani od Peruna, štíty

svými,

vot budoucí

a

A

).

posílají do

a ne-

i

Ruský i bojare jeho k velikým císam Heckým ko-

veliký kníže

Hek

ráby, kolik chtí, s posly

veno

jest,

se neuchrání

a pohubeni budou mei svými, od stel a budou otroky po celý ži-

i

od jiné zbran své,

i

a

jest. (Potud) nosili

i

hosty, jakož jim ustano-

poslové peeti zlaté a hosté

stíbrné; nyní pak uznal kníže váš za dobré, po-

k císastvu našemu

sílati i

hosté bývají

píšíc takto, že:

tch

a

zvíme

pijdou bez

máme a) i

i

a

a

„Poslal jsem

a budou

nám

a chovati, až

kteí poslové pinesou listy,

koráb

my, že picházejí

listu,

je držeti

i

listy;

od nich posíláni,

s

tolik;" a od

pokojem. Pakli

prozrazeni, tehdy

dáme

o nich

—

návští

druhý Turbern, Ulcb, Turben, Hip. b) a knížata c) v život tomto i v budoucím Hip.

bojare jeho Hip.

—

3

945

34 945

knížeti vašemu. se,

budou

i

nepoddají a zprotiví

Jest-li že se

zabiti,

a

tehdy

nevyhledává se

jich od knížete vašeho. Jest-li že utekou a

my

do Rus, tehdy

aby

mu,

Pijdou-li Rusové

libo.

a

msíného nedostanou. Kníže a zaposlm svým Rusm, kteí sera picházejí,

bez koup, poví

napíšeme o tom knížeti vaše-

jak jim

uinili,

smr

pijdou

i

aby nedlali nepoádku po všech ani v zemi naší. se uhostí u svatého Mamy, A když pijdou,

a a pošle

a císastvo naše

nkoho, aby napsal jména

msíné, poslové poselmsta Kyjeva, pak z ernihova i Páslavi"). vcházejí do msta jedinou branou s císaovým mužem beze zbrani, jich,

né,

a tehdy dostanou své

msíné,

a hosté

nejprve z

A

po padesáti mužích, poteba, a pak

a

i

a

dlají koupi, jakož jim

zase vyjdou;

a

muž císastva

a je chrání; a uiní-li kdo z Rusv anebo z Hekv co zlého, a to napraví. Když pak Rusové do msta pijdou, a nemohou kupovati povlak více

našeho

tch povlak když kdo ukáže císaovu muži, a ten je zapeetí a dá jim. A Rusové odtud odcházející dostanou od nás, eho (jim) poteba, potravu na cestu, i eho poteba lodem, jakož prvé ustanoveno jest, i se

než po padesáti zlatnících, a z koupí,

a

a

navrátí ve zdraví do

zem

své; zimovati u svatého

Mamy a nemohou. Utee-li eledín z Rus, a pijdou pro do zem císastva našeho, od svatého Mamy, i

bude-li tam,

6

)

a

vezmou; pakli nebude najdou na písahu naši Rusové kesi

jej

lezen, tehdy

a

sané podlé

víry své, a

svého, a

a) i

i

ti

ostatní

jiné rkp.

nekesané

podlé

zákona

tehda dostanou od nás cenu svou, jakož

msta. Hip.

—

b) a

bude nalezen, Hip.

35 prvé ustanoveno Jest-li že

kdo

mst

našeho, nebo z jiných

a pinese

co,

dv

jest,

povlaky

dva zlatníky), (kdo

Rusv

kdo

jej

zase i

a

vrátí,

msta

lidí

to co byl

i

že

kdo

se

eísastva našeho,

bude velmi; a

jest-li

že co

a zaplatí dvojnásob; a uiní-li též Hek Rua bude touž mrou potrestán, jakož potrestán

sovi, i

on. Pihodí-li se, že

anebo

Hek

Rus ukradne

co

Hekovi,

Rusovi, hodno jest, aby navrátil neto-

liko to samo, ale již prodána,

i

tehdy

cenu toho;

a

jest-li

vc

ukradená

zaplatí cenu její dvojnásob,

a ten potrestán bude podlé zákona heckého, dlé

nho

dostane z

Jest-li

jal).

od

vzíti

to uiní, potrestán

vzal,

jest

pokusí co

eledína.

nebo z

ntee, eledín náš, k vám,

a jej (vaši) zpt

pinesl, vše v dobrém spsobn,

z

za

z lidí eísastva našeho,

zízení a podlé zákona ruského. Co koli

san

i

po-

ke-

našeho zajatých pivedou Rusové,

z panství

tehdy bude-li jinoch anebo dívka dobrá,

a

výkupného) deset zlatníkv, a vezmou

jej (neb ji);

jest-li

mou kv.

vku

jej

;

stedního,

a

dají

osm zlatníkv, a vez-

bude-li stár anebo dít,

desíti zlatnících.

a

pt

dají

zlatní-

u Hekuv vykoupí je Rusové po tehdy Jest-li že Hek je koupil, pod kí-

Naleznou-li

a jsou-li zajatci,

dají (naši

se

Rusové

sloužíce

a

žem jemu (Rusovi) pisáhne, aby dostal cenu svou, co koli za dal. A o krajin Korsuské, co koli jest mst hrazených na té ásti, a nemá práva kníže Ruský pleniti v tch krajinách, a ta krajina nemá se vám podrobiti. A tehdáž, když požádá nás za vojsko kníže Ruský k válce, máme jemu dáti, co koli jemu bude potebí. A o tom, najdou-li Rusové koráb

a)

hecký vyvržený na kterém

jemného

koli

Bip.

3*

míst,

945

36 945

a jemu

škody nedlají; pakli kdo co z nho vezme, otrokem uiní, nebo zabije, a bude

lovka

anebo

zákonu ruskému

povinen

v

a

heckému.

i

Dnprském Rusové Korsuany,

listí

jim nic zlého neiní;

zimovati v

listí

A

nemají práva Rusové

Dnpra, Blobeží,

když pijde jese,

Etheria, ale

do Rus.

a

i

Najdou-li

ani ryby loví,

a

ani

u svatého

jdou

sob dom

erných Bulhaích, kteížto picházejí

o

a plení v krajin Korsuské, ustanovujem knížeti Ruskému, aby jich nepouštl škodit té krajin. Pi-

škoda njaká od

hodí-li se

vládou císastva našeho, jich, ale z

Hekv,

a

rozkazu císastva našeho

každý, jakož zavinil. Zabije-li

anebo Rus kesana,

a

a

trestati

potrestán bude

kesan (Hek) Rusa

zadržán bude vražedlník

od píbuzných zabitého, aby vražedlník

kteí jsou pod

nemáte práva

uskoí a utee, a

jej

zabili;

jest-li

že

jmní,

a

má-li jaké

vezmou jmní jeho píbuzní zabitého; pakli žádného jmní nemá i utee, a hledají jeho, až se nalezne; a nalezne-li se, a bude zabit. Jest-li že udeí meem, neb kopím, neb jakou koli zbraní Rus Heka, nebo

pt

Hek

jmní, (z

se

a

Rusa,

a

prodáno bude, co koli se

jeho vcí), ano s

pro to provinní zaplatí stíbra

podlé zákona ruského;

liber

nho

svléci,

i

nemá-li žádného

za

odv, ve kterém

prodati

chodí,

i

a co se ostatku dotýe,

mže

ten

má

a

vy-

koná písahu podlé víiy své, že nemá niehož, a tak bude propuštn. Bude-li chtíti císastvo naše od vás vojsko na naše nepátely, tehdy máme psáti k velikému knížeti vašemu, a ten a pošle k nám, mnoho-li

chceme

:

a z toho poznají jiné

zem, jakou

lá-

sku mají Hekové s Rusy. My pak úmluvu celou napsali jsme na dvou listech, a jeden list jest u císastva našeho, na nmž jest kíž i jména naše na-

37 psána, a na druhém poslové vaši

hosté vaši.

i

A

ti,

a

poslem císastva našeho, ho doprovodí k velikému knížeti Ruskému Igorovi a k li-

kteí odejdou

dem že

pijmouce

jeho, kteížto

skuten

ten

s

napsali,

list

list

vykonají písahu,

jsme se umluvili a na na némž jsou napsána jména naše.

zachovají, jakož

My pak (Rusové), kolik nás jest poktných, zapísáhli jsme se chrámem svatého Eliáše ve chrám sborovém, a pedležícím svatým kížem i tímto listem, že zachováme vše, co na napsáno jest, a že niehož z nho nepestoupíme; a kdo toto se strany naší pestoupí, bu kníže anebo kdo koli jiný, bu poktn anebo nepoktn, af nemá pomoci od Boha, i bude otrokem po celý život budoucí"), a svou

nm

a

vlastní zbraní

mají odložiti

a

štíty

bude

zabit.

své

mee

i

A nektní

Rusové

obrue své

své nahé,

zbran, a mají pisahati o všech vcech, že zachovány budou od Igora, i ode všech bojarv, i ode všech lidí se strany Ruské na budoucí Léta i na vždy. Jest-li že kdo z knížat nebo z lidí ruských, budiž

i

ostatní

ježto jsou napsány na tomto list,

kesan list

nebo nekesan, toto pestoupí, co na tom

napsáno

zbraní,

i

a

jest,

bude hoden, aby

bude proklet od Boha

pestoupil svou písahu. veliký kníže,

živ,

a

A

vky

i

umel

na budoucí.

svou

od Peruna, že

dokud bude dobrý

toto zachová, láska

se nezrušila, dokud slunce svítí a

njší

i

svt

Igor,

pravá aby

stojí,

na ny-

23

Poslové pak Igorem poslaní pišli k Igorovi s

posly heckými, a vypravovali všecky

ei

císae

Romana. Igor pak povolal k sob posly hecké, a ekl jim: „Mluvte, co vám oznámil císa." I ekli a)

v život tomto

i

budoucím Hip.

945

38 945

poslové císaští: „Aj, poslal nás císa, rád jest pochce pokoj míti s knížetem ruským a láskn.

koji,

poslové vedli jsoxi císae naše kn písaze,

Tvoji

a nás také poslali, abychom ku písaze vedli tebe i lidi tvé." I pislíbil Igor, že tak uiní. Z jitra povolal Igor posly, a pišel i

zbran

odložili

písahu

na chlum, kde stál Perun, i zlato, a vykonal Igor

štíty,

i

Rusv

co bylo

jeho,

lidé

i

své,

pohanských;

ku písaze v chrám svatého Eliáše, jenž jest nad potokem konec Pasiní besedy a Kozae, byl tento chrám sborový, neb mnozí Varazi byli kesané. Igor pak utvrdiv pokoj se Heky propustil posly, obdaiv je kožišinami, i eledí, i voskem, a propustil je. Poslové pak pišli a

kesanské Rusy

k

císai,

k

jeho

vedli

a oznámili všecky

ei

Igorovy,

i

lásku

Hekm.

XXVIII. Igor pak poal panovati v Kyjev, zemmi. I piblížil se podzim, a (Igor) poal zamýšleti proti Devanm, cht jim uložiti vší da. Léta G453. Téhož léta ekli družina Igorovi: 945 pokoj maje se všemi

„Sluhové Svnaldovi stvem, a

a a i

i

ty

šel

do

vystrojili

neho Dev

na

nazi;

da

a pimyslil k dani pedešlé,

;

inil jim on

muži jeho; a vybrav da,

i

Na cest zpátení pak se ekl družin své: „Jdte s daní dom,

msta

rozmysliv,

jsou se zbraní a Šat-

poj, kníže, s námi na da, dobudeš i my." I poslechl jich Igor,

do

násilí

táhl

my jsme

svého.

a já se vrátím, a ješt

dom

si

pochodím."

I propustil

málem družiny se vrátil, žádaje sob všího jmní. A uslyšavše Devané, že opt jde, poradili se s knížetem svým Malém a ekli: „Když se vlk dostane mezi ovce, tehdy družinu svou

a,

s

vynosí po jedné celé stádo,

a nezabijí-li

jeho; tak

39 i

že ho nezabíjeni, tehdy všecky nás

ten: jest-li

k nmu, kouce: „Pro opt picházíš? vzal jsi všecku da." I neposlechl jich Igor. A Devané vytáhše z msta Iskorstn naproti, pohubí."

zabili I

I

poslali

Igora

pohben

družinu jeho; neb jich

i

málo

byl Igor, a mohyla jeho jest u

bylo.

Iskorstn

msta v Deví ch po tento den. XXIX. Olga pak byla v Kyjev se synem svým, s dckem Svatoslavem, a pstoun jeho byl Asmud, a vojvoda byl Svnald, totiž otec Mstišv. I ekli Devané: „Aj, knížete Ruského jsme zabili; vezmme ženu jeho Olgu za knížete našeho Mála, i

udláme jemu, jak chceme." I poDevané muže nejpednjší, poetem dvacet,

Svatoslava, a

slali

v

lodi

k

Olze, a pistáli

pod

Boievcm

v

lodi.

Neb

tehdáž voda tekla dolem hory Kyjevské, a na podolí

nepebývali ješt

msto Kyjev

lidé,

bylo,

nébrž na

kde

jest

hoe; hrazené pak dvr Hrdtin

nyní

a dvr knížecí byl v mst, kdež dvr Vratislavský a Cudin, a vážnice'24 byla vn msta a byl také vn msta druhý dvr, kdež jest dvr domestikv 23 za svatou Boží Rodikou; nad horou dvr vžní, neb tu bývala kamenná

a Nikeforv,

jest

nyní

;

vž. 26

povdli Olze, že pišli Devané, a pozvala k sob, ekla jim: ,,Dobí hosté pišli!" A Devané odpovdli: „Pišli jsme, knžno!" I ekla jim Olga: „Nuže povzte, pro jste pišli sem?" Devané pak odpovdli „Poslala nás Devská zem, kouc takto Muže tvého jsme zabili, neb muž tvj byl jako vlk dravý a loupežný, a naši knížata dobí jsou, kteí zvelebili jsou zemi Devskou; nuže poj za kníže naše, za Mála." Neb íkali jemu Mal, knížeti Devskému. Olga pak odpovvaše, už muže svého dla jim „Milá mi jest I

je Olga

i

:

:

:

e

945

40 945

vzkísiti nemohu;

ped v

eknte

pftjdem,

v

poctiti

vás na zejtí

nyní jdete do lodi své,

i

vstupte

jsouce pyšni, a já zcjtra pošlu pro vás; vy

lodi,

pak

však

chci

A

lidmi svými.

poneste

Po

lodi."")

Nepojedem na

:

ale

koních,

nás v lodi!

i

od sehe do

té propustila je

pšky

ani

ponesou

vás

lodi. I

po-

ruila Olga vykopati jámu velikou a hlubokou na

dvoe vžním vži sedíc,

vn

A

msta.

poslala pro

ve

na zejtí ráno Olga,

hosty.

k

I pišli

nim,

kouce: „Zve vás Olga na es velikou." A oni odpovdli: „Nepojedem na koních, ani na vozích, ani pšky pjdem, poneste nás v lodi." A Kyjané

„Nemžem

ekli: a

knžna

nesli je

v

A

lodi.

kých spinadlech. na

jinak uiniti;

kníže náš

dvr k

27

oni

sedli v pehybech u

hrd

majíce.

se

Olze, a nesouc uvrhli je do

I

es?" A

jámy

odpovdli: „Horší nám

oni

Igorova."

a zasypali

je.

'')

I

poruila je

pošlete

muže vznešené,

by

mne skuten

a

i

s lodí.

vám

jest

ta

nežli

za živa zasypati,

Potom poslala Olga k

a ekla jim: „Jest-li že

veli-

pinesli je

Naklonivši se Olga, ekla jim: „Dobrá-li

smr

zabit,

naše chce se vdáti za vaše kníže." I po-

u veliké

Devanm

žádáte, tehdy cti

pijdu za

mne lidé Kyjevští." Uslyšavše to Devané, vybrali muže nejpednjší, kteí drželi zemi Devskou, a poslali pro ni. A když vaše kníže,

i

nepustili

a) Tak milují kníže vaie i vás!" A oni jsouce rádi, odpovdli pokyvujíce rukama „Víš-li, kníže náš, jak jsme my tob zjednali?" I šli do lodi podnapilí a ve:

—

b) Kníže Mal, stroje veselí ke satku, míval Per. asto sen. Zdálo se mu totiž, že když pišel, Olga dávala jemu šaty drahocenné ervené, celé posázené perlami, a sama vzala na sebe šaty erné se zeleným vyšíváním, selí.

a lodi, ve kterých

mli

neseni býti, byly smolné. Per.

41

Devané

poruila Olga udlati láze,

pišli,

kouc

945

„Až se smyjete, pijte ke ran." Oni pak vytopili láznici, a Devané tam vešli i zaali se takto:

mýti; ji

zaveli za nimi

i

ode dveí

;

i

a poruila zapáliti

láznici,

shoeli tu všichni. I poslala k Deva-

kouc

takto: „Aj, už jdu k vám, pipravte mnoho v mst "), kde jste zabili muže mého, a popláu nad hrobem jeho, i uiním tryznu muži svému." A oni uslyšavše to, svezli velmi mnoho

num,

med

Olga pak, pojavši s sebou málo k hrobu jeho, i oplakávala muže svého i poruila lidem svým nasypati mohylu velikou, a jak nasypali, poruila tryznu medu,

uvaili.

i

d nížiny, a lehko jdouc pišla ;

udlati.

Potom

sluhm

svým,

sedli

aby

Devané sloužili

a Olga poruila

pit,

jim.

I

Devané

ekli

nou

t A ona odpovdla: „Jdou za mnou s družimuže mého." A když se Devané opili, poru-

ila

sluhm svým, aby na

kOlze: „Kde jsou družina

naše, jež

jsme pro

poslali?"

pry,

i

sekali jich i

n

poruila družin, aby

pt

tisíc;

28

šli,'

sama odešla sekali. I po-

a Olga vrátila se do Kyjeva,

pipravovala vojsko na ostatek

XXX.

a

Devany jich.

b

)

Léta 6454 Olga se synem svým Svato-

slaveni sebrala vojsko veliké,

zemi Devskou. I vytáhli

i

udatné, a táhla na

Devané

proti ní

;

a když

pluky sešly se v hromadu, hodil Svatoslav

obojí

kopím na Devany, a kopí letlo koni skrz uši, i udeilo v nohu koni, neb byl ješt dcko. I ekl Svnald i Asmud: „Kníže už poal; potáhnte, družino, za knížetem."

vané utíkali a

d)

u

msta

knížete. Hip.

I porazili

Devany, a De-

zaveli se v obražených mstech

Hip.

—

b)

Poátek panováni

Svatoslava

946

:

42 94G

svých.

proto že

mst,

neb vdli, že sami

i

umyslila

i

byli zabili

se

synem svým, a Demsta,

potýkali se siln z

zabili kníže

si

tak:

poslala

se

mn,

i

zem

na

se vzdáti.

k mstu, kouc:

chcete se dosedti? však vaše

a

a

Olga rok, a nemohla dobyti msta;

tu

stála

ti

msta

a položila se okolo

vané zaveli se v I

svým na muže jejího,

Olga pak oboila se se synem

msto Iskorst,

podvolili se

své

:

k

msta

dani, a

„eho

všecka vzdala

zdlávají nivy své

a vy chcete pomíti hladem, nepod-

k dani." Devané pak ekli: „Rádi bychom k dani podvolili, ale chceš pomstiti muže svého." I ekla jim Olga „Však jsem já už pomstila bezpráví muže svého, když pišli do Kyjeva, podruhé volíce se

se

:

když jsem udlala tryznu muži svému, da vzíti po málu, a smíivši se s vámi, pjdu zpátky." I ekli Devané „Co chceš na nás ? rádi zaplatíme medem i kožišinami." Ona pak odpovdla jim: „Nyní nemáte medu, ani kožišin, však málo na vás žádám °) dejte mi od každého dvora po tech holubech a po tech vrabcích; neb já nechci ukládati tžké dan, tak jako mj muž, ale žádám toho na vás málo, neb vy jste seslábli v osad; a protož té malikosti na vás žádám." Devané tedy rádi jsouce, sebrali od každého dvora po tech holubech a po tech i

potetí,

a už se nechci mstíti, ale chci

:

vrabcích,

i

poslali

k Olze

s poklonou.

pravila jim: „Aj, už jste se pokoili

o)

vám,

Olga pak

mn

a

mému

abych dala od vás bohm obf, a úlevu podala na uléení bolesti hlavní dejte mi od každého

sob

:

dvora po tech holubech a po tech vrabcích, proto že n vás to ptactvo jest, a jinde všude už jsem sbírala, a není ho, a do cizí zem poslati nechci. Per.

43 dítti,

i

jdte do msta, a já

odstoupím od

zejtra

946

msta, a pjdu do msta svého." A Devané rádi jsouce vešli do msta, a povídali to lidem, i obradovali se lidé v mst. Olga pak rozdala mezi vojsko každému po holubu, a nkterým po vrabci, i rozkázala k každému holubu i k vrabci pivázati sirku, za vinouc je v malé kousky plátna, a nitkou je upevníc k jich každému. I rozkázala Olga, jak mile se smrklo, vojsku svému, aby ty holuby a vrabce pustili. Holubi pak a vrabci letli v hnízda svá, ti do holubník a vrabci pod stechy; a tak zapálily se holubníky, tu

píbytky, tu sruby, tu

a nebylo dvora, kdež nehoelo

neb všecky dvory zplanuly

;

stáje,

aniž bylo lze hasiti,

ohnm. 29

I utíkali

lidé

msta, a Olga rozkázala vojsku svému, aby je jímali, tak dobyla msta i spálila je starší pak msta zjímala, a nkteré tch lidí pobila, a jiné vydala mužm svým ve službu, a ostatek jich zstada tžkou: vila, aby platili da. I vzložila na z

;

n

dv

dan

ásti

té

jdou do Kyjeva, a tetí na Vyše-

k Olze; neb Vyšehrad

hrad

I táhla

Olžino.

svým a

bylo

a jsou potud (ješt) její stanovišt

do

ády

družinou, ustanovujíc

s

msta

msto

hrazené

Olga po zemi Devské se synem

svého do Kyjeva

s

i

a úroky;

lovišt.

3

'

I

30

pišla

synem svým Svato-

slavem; a pebyvši tu rok jeden,

Olga do Novohradu, i ustanovila i dan, a po Luze") obroky i da34 a lovišt její jsou po vší zemi, znamení

6455

léta

po

Mst

n; 33

šla

pohosty 32

san její 3G stojí vPleskov po po Dnpru a po Dsn, a vesnice

msta 33

i

pohosty, a

tento den,

i

vážnice

a

její Olžice též

potud

jest.

A

vyídivši

k synu svému do Kyjeva, a pebývala a)

pohosty, Hip.

to, vrátila

s

ním v

se

lásce.

947

44 948 955

XXXI. Léta 6456; léta 6457; léta 6458; léta 6459; léta 6460; léta 6461; léta 6462; léta 6463 šla Olga do Hek, i pišla do Carohradu. A byl tehdáž císa jménem Cemský"); i pišla k nmu Olga, a císa vida nosti

ana jest velmi krásné tvá-

ji,

dvtipná, podivil se rozumu

i

ekl

její,

rozmlouval

„Hodná jsi, abys panovala s námi v mst tomto." A ona srozumvši tomu, ekla k císai: „Jsem pohanka; i cheeš-li poktíti, tehdy pokti sám; pakli nechceš, tehdy se nedám poa

s ní

jí:

m

m

císa

ktíti." I poktil ji

byvši, radovala se duší

víe a ekl

jí

:

s

patriarchem. 3 7

tlem

i

;

i

pouil

A ji

osvícena patriarch

„Blahoslavena jsi ty mezi ženami

ruskými, že's oblíbila svtlo, a tmu ostavila tebe

slaviti

rodu

vnuk

ád,

o

budou synové

A

tvých."

modlitb

i

ruští

vypravoval

o post,

o

blaho-

;

až do posledního o církevním

jí

almužn

i

o zacho-

vání tla istého; a ona sklonivši hlavu, stála jako

houba

napájitemá, pijímajíc

uení, a poklonivši

„Kéž modlitbami tvými, vládyko, zachránna budu od síti nepátelské!" A bylo jí dáno na ktu jméno Helena, jakož i nse

patriarchovi, pravila:

kdejší císaová, máti Velikého Konstantina, (se nazývala). I blahoslavil ji patriarch a propustil

ji.

A po

ekl jí „Chci t pojmouti sob chceš za ženu." 38 Ona pak odpovdla: „Kterak pojmouti, když jsi mne sám poktil a nazval

ktu pozval ji

císa, a

dcerou? a mezi ty

sám

kesany

ekl císa:

víš." I

1 dal jí dary

:

ona chtíc

a)

m

toho zákona není, však

„Pelstila jsi

m,

Olga!"

mnohé, zlato a stíbro, povlaky a ná-

doby rozliné, a propustil

A

m

jménem

dom,

ji,

nazvav

ji

sob

dcerou.

pišla k patriarchovi, prosíc,

Konstantin, syn

Leonv

Hip.

45

aby

dm

blahoslavil

její,

i

ekla jemu

m

„Lidé moji

:

mj, aby Bh zachoval ode všeho zlého." I ekl patriarch: „Dít vící! v Krista byla jsi poktna, a v Krista jsi se oblekla, Kristus nech ochrání tebe, jakož ochránil Enocha za

jsou pohané,

i

syn

Abrahama

prvních rod, a potom Noeho v korábe,

ped ped v

ped Sodomskými, Mojžíše Faraónem, Davida ped Saulem, ti mládence peci (ohnivé), Daniele ped zví, tak i tebe zbaví Abimelechem, Lota

od nepítele a od jeho

sítí." I

a šla s pokojem do

zem

Toto pak

jakož

stalo

se,

blahoslavil

své, i

i

ji

patriarch,

pišla do Kyjeva.

za Salomona; pišla

královna Ethiopská k Salomonovi, chtíc slyšeti pe-

moudré ei Salomonovy, a vidla mnohou moudros i znamení: tak i tato blažená Olga hledala dobré moudrosti boží; než ona lidské, ale tato boží.

Neb kdo

hledají moudrosti, naleznou

na východištích lost,

opvá

se,

a na krajích zábradlných zvstuje

nách mstských

smle

Moudros

ji.

sm-

a na cestách vodí

a v bra-

se,

rozpráví; neb kolik

spra-

let

ku pravd, zahanbeni nebudou. ") Neb od zrostu svého tato blažená Olga hledala mouvedliví

drží

což jest lepší

drosti,

lezla perlu

lomon

dí:

kostí,'') i:

m,

se

všeho ve

svt

tomto,

na-

i

mnohocennou, jenž jest Kristus. Neb Sažádost blahovrných napluje duši slad-

pilož srdce své k rozumu;

1

")

kdo

milují

já je miluji, a kdo hledají mne, naleznou

m.

'')

Praví Hospodin: Kdo pichází ke mn, nevyženu ho ven.

f

)

Ta pak Olga pišla do Kyjeva, f) a poslal k ní císa Hecký, ka: „Obdail jsem t hojn, neb jsi a) Píst. Šalom. c)

Téí

VI. 37.

II,

i 2.

—

1,

d) Též

— f) jakož jsme

20—22. Vílí,

— —

17.

pravili, Hip.

b)

Téí XIU, 20. e)

Evang.

S.

—

Jana

955

46 955

ke

ty pravila šlu

ti

na pomoc."

I

kni (císai):

v

mn:

Jak mile

se vrátím do Rus, po-

ele, vosk i kožišiny, i vojsko odpovdla Olga, kouc poslm: „ejest-li že ty takéž postojíš u mne

dary mnohé,

Poajn, jako

A

dám." 39

já v zátoce

moské, tehdy ti to pebývala

toto ekši, posly propustila. I

Olga se synem svým Svatoslavem, a napomínala ho aby se dal poktíti, a nechtl toho ani v uši pijímati; ale když nkdo se chtl dáti poktíti, máti,

než posmívali se tomu.

nebránili,

víra

kesanská

aniž

rozumli ve

Neb nevrným

nemoudí, Hospodinovy, neb zatvrdila se srdce jich, uším jich tžko slyšeti a oím vidti. Neb dí Salomon: Skubláznovství jest;

tm

chodíce,

i

byli

neznají slávy

tky bezbožných daleko jsou od rozumu; ponvadž zval jsem vás, a neposlechli jste mne,

i

prostel jsem

mé

slova, a nepijímali jste, ale odmítali jste

a mého káráni neoblíbili moudrost, a

jste.

Neb

bázn Hospodinovy

vzali v

chtli

nezvolili, aniž

rad mých, a posmívali se

pijímati

rady,

nenávis

mým

domlu-

vám.") Jakož pak Olga asto íkávala: „Já, synu

mj, Boha se poneš rak

mám

poznala,

i

radovati."

raduji se; poznáš-li

A

on nedbal toho,

i

také

ty,

ka: „Kte-

já víru jinou pijmouti sám jediný?

i

bu-

dou se tomu družina moje smáti." Ona pak odpo-

vdla

jemu: „Dáš-li ty se poktíti, všickni totéž

uiní." Ale on neposlechl matee, a provozoval oby-

eje pohanské, nevda, že kdo matee neposlouchá, upadne v bídu; jakož se praví: Jest-li kdo otce neb matee neposlouchá, smrtí sejde. 4 ) A on ješt k tomu hnval se na matku. Neb Salomon dí Kdo :

a)

XXI, 17.

Phsl. Šal.

I,

24, 25, 29, 30.

—

b)

Srov. Exod.

:

47 kára

zlé, utrží

božnému,

sob

mrzutosf, a kdo domlouvá bez-

955

neb domluvy bezbožným

dojde potupy;

mozoly jsou; nedomlouvej zlým, a nevezmou tebe v nenávist'. ") Ale ostatn milovala Olga syna svého

„A

Svatoslava, íkajíc: chce-li se

Ruskou,

Bh

a jim

hu, jakož

vzloží na srdce,

mn Bh

i

modlila se za syna

zrstu

A

ekši,

toto

svj po vše

lid

noci a dni, i

do

jeho.

XXXII. Léta 6464; 6467;

léta

léta 6472.

6468;

léta

6469;

léta

Když kníže

v muže, poal

sbírati

ko chod jako

voz

r

svého do mužstva jeho

syna

vychovávajíc

mým

toho popál."

za

i

po vli boží! i nad zemí abj se obrátili k Bo-

stane

se

nad rodem

smilovati

6465;

léta

6466;

léta

Svatoslav zrostl a dospl

vojsko mnohé

pard, vojny

95G

6470; léta 6471;

léta

mnohé

udatné,

i

vedl.

b )

964

a leh-

Na výprav

za sebou nevozil, ani kotl, ani mas vail, ale

po tenku rozezav bud koninu, anebo zvinu, anebo

hovzinu, na uhlích upekl a

neml,

jídal

;

ani žádného stanu

ale prostel houni a sedlo

pod hlavu; a

koví byli také ostatní vsickni vojíni jeho.

ta-

Posílal

k národm, ka: „Chci na vás jíti." I táhl na Oku eku, i na Vlhu, a nalezl Vjatice, i ekl Vjaticm „Komu dáváte da?" A oni odpovdli: „Kozarm po penízi z rádla dáváme."

Léta 6473

táhl Svatoslav

šavše to Kozai, vytáhli proti

na Kozary.

nmu

s

I ušly-

knížetem svým

chánem, 40 a sstoupili se k boji; a když byla porazil Svatoslav Kozary, a hrad jich Bílou vzal.

Vži

Také Jasy pokoil a Kasohy).

fl)

llip.

bitva,

—

Pisl. Šal. IX, c)

a vrátil se

7,

clo

8.

—

6;

neb

Kyjeva. Hip.

i

sám byl udatný,

965

48 Léta 6474 Vjatice porazil Svatoslav, a

966

nich uložil.

da

na

")

Léta 6475 táhl Svatoslav na Dunaj na Bul-

967

A

hary.

když

i

sob

oblíbil tu

pemohl Sva-

se spolu v boji potkali,

toslav Bulhary a dobyl

mst

osmdesát po Dunaji;

sídlo knížecí v

da

Páslavci, bera

na Hecích.

XXXIII. Léta 6476 pitáhli Peenzi poprvé 11

968

na zemi Ruskou, a Svatoslav byl v Páslavci;

vela

Olga v

se

kem,

Olegem,

i

stoupili

i

msto

'')

(bylo jich) okolo

návští

ani i

mst

se

v

veliké,

síle

vjíti

poslati,

v lodech,

stáli

:

se lidé v

jich, ani z

mst

Nepistoupíte-li zejtra

cenhm?" I ekl jeden

lidé

vyjíti,

hladem

oné strany

ob onu stranu, a nebylo lze

<),

msta k onm.

a pravili: „Není-li

koho, kdo by mohl na onu stranu

jim

msta

z

a roznemáhali se lidé

do Kyjeva ani jednomu

I zkormoutili

za-

nesíslné množství

msta, a nelze bylo

nedostatkem vody. Sebravše se

Dnpra

i

vnuky svými, JaropluVladimírem, v mst Kyjev. I ob-

dojíti

a povdíti

musíme se

vzdáti Pe-

mládenec: „Já pejdu."

A oni

On pak vyšel z msta s uzdou, a bPeenhy, volaje: „Nevidl-li nikdo kon?"

pravili: „Jdi."

žel skrze

neb

uml peenžsky,

A jak se to

a domnívali

se,

že je z nich.

k ece, shodil se sebe odv a vrhnul do Dnpra i bedl (na druhou stranu); a vidouce Peenzi, oboili se na, po nm stílejíce, a nese piblížil

mohli jemu niehož uiniti.

Oni pak

s

oné strany,

Tatiieo pivádí na tomto míst z rkp. Rask. nápípisek : Telidáž zrušila Olga knížecí (právo, jus primae noctis) i uložila bráti od ženicha po erné a)

sledující

"

kun, jak

enzi

knížeti tak

Hip.

—

c)

bojaínu od jeho poddaného.

k mstu

Hip.

—-b) Pe-

;

49 pijeli v lodi naproti

nmu,

spativše

to,

v

k družin i ekl jim „ Jest-li nepodstonpíte k mstu, chtjí se tam lidé

lodi a pivezli jej

že zejtra

a vzali

;

jej

:

Peenhm." I ekl voj voda jich, jménem Petic „Podstupme zejtra ráno v lodech, a popadnouce knžnu i knžice, unesme je na tu stranu; jest-li že toho neuiníme, Svatoslav pohubí nás." Jak nastalo zejtra ráno, vsedše v lodi za svítání, zatroubili siln, a lidé v mst vykikli; Peenzi vzdáti

:

pak domnívajíce od

msta

A

vida to kníže

i

;

že kníže pitáhl,

se,

vyšla Olga se

vnuky a

Peenžský,

utíkali

i

rzno

k lodem. se sám jediný

s lidmi

vrátil

k vojvod Petieovi, a ekl: „Kdo to pitáhl?" A on mu odpovdl: „Lidé oné strany." I ekl kníže Peenžský: „A jsi-li ty kníže?" A on ekl: „Já jsem jeho muž,

naped

pišel jsem

i

mnou táhne vojsko

s

ve strážích,

a za

knížetem, množství nesíslné."

Toto pak ekl, hroze jim. I ekl kníže Peenžský ku Petieovi: „Bu mi pítelem!" A on ekl: „Tak

uiním."

I podali

dal Petieovi

brnní, a

štít

nebylo

hm.

kon,

a lze

I poslali

sob

ruku, a kníže

šavli a stely; on

me.

I odstoupili

Peenžský

pak

Peenzi

dal

jemu

od msta,

kon napojiti na Lybedi PeenKyjané k Svatoslavu, kouce: „Ty,

kníže, cizích zemí hledáš a bloudíš, o svou nedbaje

neb bez mála nás nevzali Peenzi,

i matku tvou, dti tvé; jest-li že nepijdeš a neobráníš nás, ješt nás vezmou. Zdali ti není žel otiny své, ani staiké matee, i dtí svých?" Uslyšav to Svatoi

slav,

bez meškání vsedl na

a pijel do Kyjeva, a slitovalo i

sebral

stal

mu

se

líbal

toho, co

vojsko a zahnal

kon

s

družinou svou,

matku svou zkusili

Peenhy

i

dti

své,

od

Peenehv;

v

pole, a na-

pokoj.

4

968

50

XXXTV.

969

své

Léta 6477 ekl Svatoslav k matce

k bojarm svým:

i

chci

býti,

žíti

„Nelíbí mi

sted zeni mé, a že se

jest to

bohatstva:

od

se

v

v Páslavci na Dunaji,

Hek

tu scházejí

povlaky, vína

zlato,

Kyjev že

proto

všecka ovoce

i

Uher stíbro a kon, vosk, med a ele." I ekla

Cech pak a

rozmanité, z

z

a z Rus kožišiny i jemu Olga: „Vidíš, že jsem nemocna, kam chceš ode mne jíti?" Byla už se roznemohla. I ekla jemu: „Pochovej mne, a jdi kam chceš." A po tech

dnech umela Olga. její,

i

hbili

I plakali

po ní syn

pláem velikým, na míst. A byla zapovdla

lidé všickni ji

dlali nad ní žádné tryzny, neb

blaženou Olgu pochoval. ranní

ped

tak

tato

i

v kale

ktem

svatým.

svlekla

vnuci po-

i

Olga, aby ne-

mla knze,

ten

byla

jako luna v

svítila

noci,

mezi lidmi nevrnými se tpytila jako

perla

i

neb

svitem;

i

pedchdcem zem ped sluncem a jako záe

Ta

kesanské, jako dennice

její,

a nesli

;

se

neb byli zkáleni híchem, neomyti

Ona pak omyla híšný

sebe

se koupelí svatou,

odv

starého

lovka

Adama, a v nového Adama se oblekla, jenž jest 42 že zem Kristus. My pak ceme kní: Raduj se! Ruské poznání stalo se tebou, i poátek smíení s Bohem. Tato první z Rus vešla do království nebeského, tenici;

ji totiž

nebo po

duše spravedlivých neumírají,

mon

poáBoha za Rusy. Neb

velebí synové ruští jako

smrti prosila

)

jakož praví Salo-

Oslavenému spravedlivému radují se lidé, neb nesmrtelná jest památka jeho, c) proto že :

b )

Bh

i

lidé znají jej.

Neb

všickni lidé

a) Srov. Moudr. III, i. c)

Srov. Moudr.

III, 4.

—

ji oslavují,

b) Srov. Phsl.

vidouce,

XXIX,

2.

51

ana

leží

prorok

v tle (neporušeném) po mnohá

m

Kdo

dí:

takových

pravil

David

povsti

spravedlivý,

zlé

:

V

léta.

vné

pamti

neubojí

969

Neb bude

hotovo jest

se;

doufati v Hospodina, utvrdilo

srdce jeho

Nebo

oslavím je.°)

oslavují,

se srdce

Neb Salomon dí: Spravena vky, a od Hospodina mzdu mají a pí-

jeho a nepohne dliví žijí

se. *)

bytek od Nejvyššího krasoty a

vnec

to že pravicí

;

protož dostanou království

dobroty z ruky Hospodinovy, pro-

pokryje jich a ramenem

Zaštítilf jest tuto

zaštítí je.

blaženou Olgu od protivníka

i

c )

ne-

pítele ábla.

XXXV.

Léta 6478

Svatoslav

posadil

Novohradští, prosíce

šli lidé

sob

Jaro-

970

asu pi-

pluka v Kyjev, a Olega v Devích. Téhož

knížete: „Jest-li

k nám nepjdete, tehdy sob knížete najdeme." 1 ekl jim Svatoslav: „Kdyby šel nkdo k vám." A zdráhal se Jaropluk i Oleg, I ekl Dobryn: „Proste Vladimíra." Neb Vladimír byl od Maluše, kbnice Olžiny, a byla sestra Dobryova otec pak jich byl Málek Lubeanín, a Dobryn byl ujec Vladmírv. I ekli Novohradští Svatoslavovi: „Dej nám Vladimíra." A on ekl jim: „Tu jej máte." I vzali Novohradští Vladimíra k sob, a šel Vladiže

;

mír

s

Dobryní, ujcem svým, do Novohradu, a Svato-

slav do Páslavce.

XXXVI. slavce,

Léta 6479 pitáhl Svatoslav do

a zaveli

se

Bulhare v

mst.

I

Pá-

vytáhli

Bulhare v bitvu proti Svatoslavovi, a byla bitva veliká,

i

zvítzili Bulhare. I

ekl

Svatoslav vojsku

svému: „Už je nám zde padnouti!

c)

a) Srov. Ptsl. XXVIII, 12. Moudr. V, 16—17.

—

b)

pojme

zmužile

Žalm CXI, 7—8. 4*

—

971

:;

52 971

A k veeru

na n, bratí a družino!"

msto kopím a

slav a vzal

zvítzil Svato-

Hekm, ka

msto vaše, odpovdli Hekové: „My jsme

„Chci na vás toto."

k

I poslal

).

I

a

jíti

tak jako

vzíti

slabi,

než

abychom se vám protivili; však vezmi da na nás sob i družin své, a povzte nám, kolik vás jest, abychom dali podlé poetu na hlavy." Ale to pravili Hekové, chtíce Rusy obelstíti jsou Hekové ;

po tento den.

lstivi

nás

dvacet tisíc;"

bylo

Rus

a

ekl jim Svatoslav: „Jest ekl více o deset tisíc, neb

deset tisíc toliko. I vypravili

na Svatoslava, a

sto tisíc

slav

I

dan

na Heky, a oni vytáhli

Hekové

nedali. I táhl Svato-

proti

Rusm.

Vidouce

to

Rusové, strachovali se velmi toho množství vojska.

I

ekl Svatoslav

„Už nemáme, kam bychom se musíme opíti se jim abychom

:

dli, chtíce nechtíce

zem

nezhanobili

;

Ruské, radji složme tu své

kosti,

neb mrtvi jsouce hanby míti nebudem pakli budem utíkati, dojdeme hanby. Nebudeme však utíkati, ;

siln stanem, a já pjdu ped vámi: když tehdy peujte sami o sebe!"

nébrž

hlava moje padne,

A

vojsko eklo

„Kde padne hlava

:

tvá, tu

i

své

hlavy složíme." I zídili se Rusové''), a byla bitva veliká

zvítzil Svatoslav a

i

;

Svatoslav

k mstu, plen

dnešního dne

do paláce, a se

stojí pustá.

ekl

jemu opíti?"

a

Hekové utíkali. I táhl msta boe, jakož i do

I svolal

císa bojary své

jim: „Co uiníme, když I

dary, zkusíme jej, miluj e-li zlato nebo I poslal

k

nmu

a ekli jemu:

a)

sob, a Hip.

ka:

,,Aj

srazila se

nemžem

ekli jemu bojare: „Pošli

zlato a povlaky,

„Mj

muže moudrého

pozor na jeho

mésto

ob

i

mé

jest!" Hip.

vojska,

i

knmu

povlaky?"

—

obstoupili

pohled

i

líce

Heci proti Hekové Rusy.

b) a

:

53 i

na jeho smýšlení."

slavovi.

povdli

I

A on

vzav dary, pišel k Svato-

Svatoslavovi,

ekl: „Uvete

s poklonou. I

že

Heci

pišli

je sem." Pišli a po-

ped ním zlato i povlaky; hled stranou, sluhm svým: „Scho-

klonili se jemu, a položili i

ekl

Svatoslav,

vejte

to. " «)

Oni pak pišli k císai.

bojary, a poslové pravili:

I svolal

císa

„Jak jsme pišli k

nmu

a odevzdali dary, ani nepohledl na je schovati." I

ekl

jemu zbra."

pošli

jeden: „Zkus

A

n, a poruil

jej

ješt jednou,

oni poslechli jeho,

i

poslali

jemu me i jinou zbra, a pinesli k nmu. A on pijav to, poal chváliti a v tom sob libovati, i pozdravoval císae. I pišli (poslové) zase k císai a povdli jemu všecko, jak bylo, a bojare pravili: „Zlý musí býti muž tento, že o jmní nedbá, a pijímá zbra podej se k dani." I poslal císa (k Svatoslavovi), ka takto: „Netáhni k mstu, vezmi da, jakou chceš." Neb bez mála že byl nepitáhl k Carohradu. I vzdali jemu da; a on vzal i za pobité, ka, že: „Rod jeho ji dostane." I vzal také dary mnohé a vrátil se do Páslavce se slávou velikou. A vida, že málo má družiny, ekl v sob ;

že njak mne pelstíce pobijí družinu mne?" Neb mnozí byli zhynuli na té výprav. I ekl: „Pjdu do Rus a pivedu více družiny." I poslal posly k císai do Derstru, neb tu

„Což,

mou

jest-li

i

ka

byl císa, i

takto: „Chci s tebou míti stálý pokoj

k nmu A Svatoslav pijal dary, podružinou svou, ka takto: „Neui-

lásku." Uslyšav to císa byl rád, a poslal

dary

al

vší

pedešlých.

se raditi s

níme- li

a)

slové

s

A

císaem

i

pokoje, a císa se doví, že málo

sluhové Svatoslavovi vzali to a schovali; po-

pak císaovi

vrátili

se

k

císai. II ip.

971

54 971

nás

jest,

tehdy pijdou a v

mst

nás oblehnou,

zem

Ruská daleko jest, a Peenzi s námi ve válce, i kdo nám pomže? Udlejme tedy s císaem pokoj, však se nám podvolili k dani, a na tom nám a

budiž dosti

;

jest-li

že

pone dan

neodvádti, tehdy

seberouce více vojska "), z nova z Rus potáhneme

e

k Carohradu." Milá byla tato družin, i poslali nejpednjší muže k císai. I pišli do Derstru, a povdli císai. Císa pak na zejtí povolal je k sob, i ekl císa: „A mluví poslové Ruští."

A

„Takto praví kníže náš: Chci míti lásku dokonalou po všecka léta budoucí." A císa byl rád, i naídil písai, aby napsal všecky ei Svatoslavovy na list. I poal s

oni ekli:

císaem

Heckým

posel vypravovati všecky

ei, a písa poal

psáti.

Vypravoval takto:

„Rovn

jako ve smlouv pedešlé, kteráž se

stala za Svatoslava, velikého knížete

Ruského, a za

Svnalda, psáno za Theofila syncella (tajemníka) k Ivanu, nazvanému Cemskému, císai Heckému, vDerste, msíce ervence, indikta 14, léta 6479 (971). Já Svatoslav, kníže Ruský, jakož jsem pisahal,

i

stvrzuji

míti pokoj

i

na smlouv této písahu svou: chci

lásku dokonalou s každým velikým

saem Heckým,

s Basilijem

i

cí-

Konstantinem, s císai

Bohem nadšenými, i se všemi lidmi vašimi, (já) i ti, kteí jsou pode mnou Rusové, bojare i jiní, na vky

vk:

že nikdy nic

ped

sebe nevezmu proti kra-

jin vaší, ani sbírati budu vojska, ani národu jiného pivedu na krajinu vaši, jeliko jest pod vládou heckou, ani na vlas Korsuskou, jeliko jest jich mst, ani na krajinu Bulharskou; a jest-li že kdo a) nežli prvé Hip.

55

pedse vezme

jiný co

krajin

proti

vaší,

tehdy

i

já

971

budu jemu nepítelem, a potýkati se budu s ním. Jakož jsem pisahal císam Heckým, a se mnou bojare i Rusové všickni, tak zachovati máme pravou smlouvu; pakli bychom eho toho, co prvé eeno, nezachovali, já i ti, kteí jsou se mnou i pode mnou: a máme na sebe klatbu od boha, v nhož víme, v Peruna i u Volosa, boha dobytího, i

a

budem

žluti

jako

zlato,

43

a svou zbraní

mjte za

sekáni budem"). Toto pak

a roz-

pravdu, jakož

jsme se nyní k vám zavázali, a napsali na listu tomto, i svými peetmi zapeetili." A uiniv Svatoslav se Heky pokoj, táhl v lodech ku prahm (Dnprským). I ekl jemu vojvoda otcv, Svnald: „Poje, kníže, na koních okolo, neb Peenzi stojí v prazích." A neposlechl jeho, i táhl v lodech. I poslali Páslavci k Peenhm,

kouce: „Aj, táhne vám jmní mnoho u Hekv a

Svatoslav do Rus, nabrav

koist' nesíslnou, s málem Peenzi, zastoupili prahy. I pitáhl Svatoslav ku prahm, a nelze bylo projíti tmi prahy. I zstal pes zimu ležeti v Blobeží, a nemli už žádné potravy, a byl hlad veliký, tak že (se prodávala) po polouhivn hlava koská. I byl tu Svatoslav pes zimu. Když pak

družiny." Uslyšavše to

pišlo jaro, léta

na

6480

táhl

Kurja, kníže

Svatoslav do

Peenžský,

prah;

i

napadl

a zabili Svatoslava.

I vzali hlavu jeho, a ze lbu jeho udlali íši, oko-

vavše leb jeho do Kyjeva

k

6

),

i

pili

z

nho. Svnald pak pišel

Jaroplukovi.

A

všech

let

Svatoslava knížete bylo 28.

a)

abychom umeli

Hip.

—

6) zlatem Hip.

panování

972

:

56

XXXVII. Léta 6481 poal

973

panovati

kiiíže

Jaropluk.

Léta 6482;

974 975

léta

Svnaldv

6483

jménem

syn,

Kyjeva hnal se po zvi v lese. I nzel jej Oleg, a ekl: „Kdo tento jest?" I odpovdli jemu: „Svnaldic." I zajev k nmu zabil jej. neb byl na lovu Oleg. A proto vyšed

Lnt,

byl na

byla

mezi niina nenávist, Jaropluk

Olega

mluvil

i

;

lovu,

z

totiž

ml

Svnald

neustále

mu

„Táhni na bratra svého a vezmi

na

záští

Jaroplukovi vládu," chtje

pomstiti syna svého.

Léta 6484

976 977

bratra proti

nmu,

;

léta

6485

táhl

Jaropluk na Olega,

na zemi Devskou,

svého,

a zídili pluky své; a

vytáhl Oleg i když oboje pluky

svedly spolu bitvu, porazil Jaropluk Olega.

I utí-

svým do msta, eeného Vruí, pes píkop most ku brán mstské, (na

kal Oleg s vojskem

a byl

nmžto) tlaíce

se,

jeden druhého

do pí-

strkali

kopu, a shodili také Olega s mostu do rokle dali lidé mnozí, a

msta

pluk do slal

hledat

lezli;

kon

lidí

umakali.

svého,

tla

pa-

a hledajíce jeho nena-

shodili jej s mostu." I poslal

a vláeli

;

všed Jaro-

Olegova, pejal vládu jeho. I po-

bratra

ekl jeden Devanín: „Já

i

I

z

vidl, jak

vera

Jaropluk hledat bratra,

píkopu od rána až do

poledne,

a nalezli také Olega vespod tl, vynesli jej a poI pišel Jaropluk k nmu ekl Svnaldovi:") „Hle, tomu ty jsi pochovali Olega na míst u msta Vruího,

na koberci.

jej

ložili

a plakal, a

chtl!" a jest

I

mohyla jeho po

vládu jeho Jaropluk. kpii, a

u Vruího. I ujal pak Jaropluk ženu He-

tento den

Ml

bývala mniškou; neb

a) „Jez!"

ji

byl

neb je byl svadil o loveni

pivedl otec

zve.

Per.

57 jeho Svatoslav, a vdal

A

oblieje.

její

že Jaropluk a

Jaropluk

za Jaropluka, pro krásu

ji

uslyšav

to

zabil Olega, boje

se

moe;

utekl za

Novohrad námstky

v

posadil

977

Vladimír v Novohrad,

své,

sám jediný v Rusi panovníkem. XXXVni. Léta 6486 léta 6487 léta 6488 pi- 978 táhl Vladimír s Varahy k Novohradu, i ekl náinst- 980 Jaroplukovým: „Jdte k bratru mému, a cete jemu: Vladimír táhne na t, piprav se proti nmu kboji." I usadil se v Novohrad, a poslal kRogvoldu a byl

;

;

km

ka:

Polotskému, za ženu."

míra

A

jíti?"

syna služina,

°)

44

ale

pišel ze zámoí, a v Turov, od šli

sob

„Chci pojmouti dceru tvou

ekl dcei své: „Chceš-li za VladiOna pak odpovdla: „Nechci rozzouti on

nhož

Jaropluka chci."

ml i

Byl Rogvold

vládu svou v Polotšt, a Tur

Turovci pijali jméno své.

sluhové Vladimírovi a

I

povdli jemu všecku

pi-

e

Rogndinu, dcery Rogvoldovy, knížete Polotského. Vladimír pak sebral vojsko mnohé, Varahy i Slovany, udy i Kivice, a vytáhl na Rogvolda. Téhož

asu

chtli

Rogndu

vdáti za Jaropluka;

Vladimír na Polotsk a zabil Rogvolda dva, a dceru jeho

na Jaropluka.

táhl

(Rogndu) I

i

i

pitáhl

syny jeho

pojal za ženu, a

pak

pitáhl Vladimír ku Kyjevu

vojskem mnohým, a nemohl Jaropluk opíti se i zavel se v Kyjev s lidmi svými a s Bludem h ) i stál Vladimír okopav se na Drahožii, mezi Drahožiem a Kapiem, a jest tu zákop po dnešní s

jemu,

•

pak poslal k Bludovi, voj vod Jarose lstí: „Bu mi pítelem: jest-li že zabiju bratra svého, chci t míti na místo otce, a mnoho cti dostaneš ode mne; nepoal jsem já den. Vladimír

plukovu,

mluv

a) Vladimíra, II ip.

—

b)

vojevodou

Ilip.

!

:

58 980

on; já pak téhož obávaje

zabíjeti bratr, ale

pitáhl jsem na."

rovým: „Já budil David praví: Jenž

lidská! jakož

zdvihl jest na žete svého

su

m A

lstí.

Bože

jich,

se,

ekl Blud k poslm Vladimítob ze srdce páti." O zlá les I

Neb

les.")

mj

jí

chléb, po-

tento ukládal o kní-

opt: Jazyky svými lichotili se; odpadnou od myslí svých, pro

a

!

zapu

množství nepravostí jich

ponvadž

je,

roz-

hnvali tebe, Hospodine b ) A opt týž David praví Muž krvavý a lstivý nepeká polovice dn svých. c) Ta rada zlá jest, kdo radí ku prolití krve; to jsou nesmyslní, kteí pijavše od knížete neb od pána svého

es,

neb dary, myslí o hlav knížete svého

na záhubu, horší jsou takoví zradil knížete svého,

pijav od

on

tou.

s

vinen krví

byl

bsv! nho

Týž Blud

cti

jakož Blud

mnohé, neb

totiž

zavel se

Jaroplukem, lichot jemu, a posílal asto k Vla-

dimírovi, pobízeje ho,

aby

válen k mstu

pistoupil,

a sám obmýšleje zabiti Jaropluka, neb nelze bylo zabiti biti,

ho

mšany. Blud pak nemoha

vymyslil les,

ka jemu,

nijak ho zaaby nevycházel z msta

do boje. I ekl Blud Jaroplukovi: „Kyjané posílají k Vladimírovi, kouce Pistup k mstu d ), a vydáme ti Jaropluka: utec z msta." I poslechl ho Jaropluk, a prchnuv ped ním e ), zavel se v mst Rodni na :

ústí

a Vladimír vtáhl do Kyjeva. I oblehl

Rosi,

Jaropluka v Rodni, a byl hlad veliký v písloví po tento den:

Blud Jaroplukovi: bratr tvj,

nám dvma

a)

d)

Žalm XL,

válen

Hip.

10.

—

—

e) z

a jest

ekl mnoho vojska má

„Vidíš, jak

pokoj s bratrem svým."

nm,

Bída jako v Rodni.

I

ui nm ukládaje pravil

nelze jich podstoupiti;

Les

b) Téí

msta

o

V,H. Hip.

—

c)

Též LIV, 24.

59

ekl Jaropluk: „Tak bu." I poslal Blud k Vladimírovi, mluv takto: „Aby se splnil límysl tvj, pivedu k tob Jaropluka, i piprav se jej zabiti." Vladimír uslyšav to, vsel do vžního dvora I

toto.

nmž

otcovského, o

prvé jsme

pravili,

a sedl tu

ekl Blud Jaroplukovi „Jdi k bratru svému a rci jemu: Co mi koli dáš, to já pijmu." A Jaropluk šel; i ekl jemu Varažko: „Necho, kníže, zabijí t; prchni clo Peenh a pis

družinou svou.

ve vojsko."

I

Ale neposlechl jeho.

k Vladimírovi. Jak

mei

Varahové

:

a nedal za ním

I

pišel Jaropluk

vešel do dveí, prokláli jej dva

v bokách.

Blud pak zavel dvée,

svým.

A tak byl zabit Jaropluk.

vejíti

Varažko pak vida, že Jaropluk byl zabit, prchl se dvora k Peenhm a ), a s tží pivábil jej zase (Vladimír), zavázav se

mu

písahou.

Vladimír pak zléhal ženu bratrovu Hekyni, a byla thotná, z kteréž narodil se Svatopluk

od híšného koene bývá zlý plod

:

máti jeho mniškou, a druhé, že Vladimír

krom

;

neb

ponvadž bývala ji

zléhal

manželství, byl tedy dít cizoložné; a protož

ani otec nemiloval jeho, neb byl od dvou otcv, od

Jaropluka

i

Potom naše

jest,

od Vladimíra. pravili Varazi Vladimírovi

my jsme

:

„Toto

jeho dobyli, a chceme

msto

vzíti

na

hivnách od lovka." I ekl jim Vladimír: „Pokejte, až vám kuny seberou, za msíc." I cekali za msíc, a nedal jim nic. I ekli Varazi: „Obelstil jsi nás, ukaž nám cestu doHek." A on ekl jim: „Jdte." I vybral z nich muže dobré, moudré a udatné, a rozdal jim msta; ostatní nich výplatu, po dvou

a)

a

Hip. Chleb.

mnoho

bojoval

s

Pcenhy

proti

Vladimírovi

980

60 980

pak

do Carohradu do

šli

Hek.

I poslal

ped

nimi

vzkázav takto císai: „Aj, jdou k tob Vanechtj jich držeti v mst, sic uiní tob zle,

posly, razi,

jakož

i

zde (uinili), ale rozptyl je rzno, a sem

nepouštj nižádného." jediný.

zaal kníže Vladimír panovati v Kyjev sám A postavil modly na chlumu vn dvora vž-

ního:

Peruna devného, a hlavu jeho stíbrnou,

I

a vous zlatý,

Stíboha, Sima,

i

obtovali jim, nazývajíce je bohy,

I

a pivádli syny své i

Dažboha

Chrsa,

i

Regla 45 i Mokoše.

dcery, a obtovali je bsilm,

i

tebami svými, a poskvrnila se

poskvrnili zemi

zem Ruská i chlum ten. Ale pedobrotivý nechtl smrti híšníkv; na tom chlume nyní

krví

Bh stojí

chrám svatého Basilije, jakož pozdji oznámíme. My pak ku pedešlému se navrame. Vladimír pak posadil Dobryni, ujce svého, v Novohrad. I pišed Dobryn do Novohradu, postavil n ) modlu nad ekou

Vlkovém,

i

obtovali

jí lidé

Novohradští jako Bohu.

Byl pak Vladimír poražen chtivostí ženskou, a byly jemu v manželství oddány: Rognda, kterou posadil na Lybedi, kdež nyní níž splodil

dv

slava, Vševlada, a

pluka; od slava

b

)

Cechyn

ml

a 200

víska Pedslavino, od

Izjaslava, Mstislava, Jaro-

dcery; od

Hekyn

Svato-

Vyšeslava, a od druhé Svato-

a Stanislava; a od

a souložnic hrade,

stojí

tyry syny:

Bulharyn Borisa a Gleba;

300 na Vyšehrad, a 300 v Blo-

na

Bestov

A

ve

vsi,

kterou

nyní

i

ješt nesyt smilstva, pivádje k sob provdané ženy a panny przn neb byl milovný žen jakož i Salomon; ) ml, prý, Šazovou Bestovo.

byl

i

;

tí)

Peruna Hip.

—

b) Svatoslava,

Mstislava Hip.

králv ehoein mnichem žen sedm set atd. Hip.

c)

Pravíf kniha

že

ml

—

o Salomonovi,

61

A byl moudrý, 980 na konec zahynul; tento pak byl nemoudrý, ale

lomon žen 700 a souložnic 300. ale

na konec nalezl spasení. Veliký jest Hospodin liká síla jeho, a moudrosti jeho není konce. zlá jest

ženská

ženách:

se, o

lesf,

zlé

as

hoejší nade žlu

ve-

Neb

žen, neb med kape od

lahodí

ní,

nalezneš

ústm

tvým, a na-

;

stezky její a nemoudré.

života, ale bludné jsou

A

i

kdo se pipojují vejdou smrtí do pekla; neb nechodí po cest

posled

k

)

jakož praví Salomon, pokáv

Nehle k

úst ženy nevstky, na

n

b )

Salomon o nevstkách; o dobrých pak ženách dí: Dražší jest nad kamení drahocenné, muž její raduje se z ní; neb dobe iní muži svému po celý život; hledíc sob vlny a lnu, dlá rukama svýma, eho teba. Podobna jest lodi obchodní, z daleka sbírá sob bohatství i vstává záhy ráno, a dává to praví

;

pokrm domii a práce dvkám. Ohledala pila je, z prací

rukou svých

savši siln bedra svá, utvrdila i

její

celou noc.

i

kou-

Pepá-

ramena svá ku

zakusila, jak dobré jest dlati;

hánec

pole

štípila vinici.

práci,

a neuhašuje ka-

Ruce své vztahuje k

vcem

užiteným, lokty své obrací ku vetenu, ruce své otvírá chudému, a ovoce podává nuznému; nestará svj, když se kde obmešká, se muž její o všickni jeho budou jí odni, dvojnásobný oblek

dm

udlá muži svému, nachový a kmentový sob odv. Patrný bývá v branách muž její, když sedne na

zem; opony udlala Ústa svá otvírá k moudrosti, ku poádku mluví jazykem svým, v pevnost' i v krásu obláí se, a almužna její povznesla dti její i obohatila, a muž její pochválil ji; neb žena moudrá snmišt

i

se staršími obyvateli

dala na prodej.

a) Srov.

Žalm CXL1V,

3.

—

b) Pisl. V,

3—6.

62 980

i

bohabojná blahoslavena

a

v branách muže svého.

jich,

erve

Pemysl,

i

jiná

n

da

nech

chválí

Lechm

a vzal

msta

msta, kteráž po

den jsou pod Rusy. Téhož léta a uložil na

a

její,

")

Léta 6489 táhl Vladimír k

981

báze Hospodinovu

a

jest,

zvelebí; dejte jí z ovoce úst

Vj atice

i

od pluhu, jakož

i

tento

porazil,

otec jeho ji

brával.

Léta 6490 zbouili se

982

Vjatici,

i

táhl

na

n Vla-

dimír a porazil je po druhé.

XXXIX.

983

Léta 6491 táhl Vladimír na Jatvhy,

Jatvhy a vzal zemi jich. I pišel do Kyjeva a obtoval modlám s lidmi svými. I ekli starci a porazil

a bojare: „Metejme los na chlapce i dívku: na koho padne, toho záezem bohm." Byl Varah jeden, a byl dvr jeho, kdež jest chrám svaté Boží Rodiky, jejž vystavl Vladimír; a byl Varah tento

pišel z

Hek,

i

držel

b

kesanskou.

víru

)

A ml

na toho padl los ze závisti ábelské. Neb netrpl ho ábel, vládu maje nade všemi, a tento byl jemu jako trn v srdci, i hledl ho zkaziti zlosyn, a popudil lidí. I ekli poslaní pišedše k nmu „Padl los na syna tvého, syna krásného obliejem

i

duší;

:

zvolili jej lmni." I

dnes

sob

bohové: nech vykonáme

ekl Varah: „Nejsou

jest,

to

ob

bo-

bohové, ale devo;

a zejtra shnije; neb nejedí, ani

pijí,

ani

udláni nikami v dev c) ale jest jediný, kterémuž slouží a klaní se Hekové, jenž stvoil nebe i zemi, hvzdy, i lunu, i slunce, i lovka, i dal jest jemu žíti na zemi: mluví, nébrž jsou

:

Bh a

tito

bohové což udlali? sami udláni jsou! ne-

a) Pisl.

XXXI, 10—32.

rou a nožem Hip.

—

b)

tajn Hip.

—

c)

seke-

63

dám syna svého

bsm."

Oni pak

lidem; a oni vzavše zbra,

šli

na,

šli i

a

povdli

983

dvr

rozboili

nho: a on stál na síních se synem svým. ekli jemu: „Vydej syna svého, jej vzdáme

okolo I

a

bohm!" On pak odpovdl:

a jednoho síni

z sebe boha pošlou, aby vzali syna

pro

a vy

mu

mého;

jim obtujete?" I zkiknuli a podsekali

pod nima, 46 a tak je

Neb tehdáž

je pochovali.

ábel radoval

hané;

„Jsou-li bohové, tehdy

nastávala

se

záhuba.

zabili;

a nikdo neví, kde

nemoudí a

byli lidé

po-

tomu, nevda, jak blízko

Neb

hledl zahubiti

takto

rod kesanský, ale zahnán byl

kížem svatým

v ji-

ných krajinách; zde pak domníval se zlosyn: „Tuto jest píbytek mj, tuto apoštolé neuili jsou, ani proroci prorokovali;"

zvu ne

„Do

lid

vší

mj

zem b

slova jich."

)

nevda, že prorok praví: „I na-

lidem mým;"") neb o apoštolech dí: vyšly hlasy jich, a v konec

Akoli

svta

apoštolé nebyli jsou zde tlem,

však uení jich jako trouby zvuí po osadách ve chrámích, jichž

uením porazíme

protivného vraha,

pošlapajíce ho nohama: jakož pošlapali ho

tito

dva

pedkové kesanští, pijavše vnec nebeský se svatými mueníky a spravedlivými. 47 XL. Léta 6492 táhl Vladimír na Radimice.

A

byl

dimír

nho vojvoda Vlí Chvost, ped sebou, Vlího Chvosta. I u

i

984

poslal jej Vla-

potkal se s nimi

na ece Písen, a porazil Radimice Vlí Chvost; protož také Rusové posmívají se Radimicm, kouce: Písenci ped vlím chvostem utíkají. Byli pak Radimici z rodu

Lechv pišedše ;

tu se usadili, a platí

da Rusm,

povoz vozí po dnešní den. Léta 6493 šel Vladimír na Bulhary

s

ujcem svým, v lodech, a Turky a)

Ozeas

II,

23.

—

b)

Pavel k

ím.

s Dobryiií,

behem pivedl IX, 25.

985

G4 985

na koních,

i

ekl Dobryn Vla-

porazil Bulhary. I

dimírovi: „Ohledal jsem zajaté, a jsou všickni v botách

nebudou nám daní

ti

;

lyákv."

4"

I

uinil Vladimír

vázali se spolu písahou,

i

dávati, s

pojme

ekli Bulhare

nebude mezi námi pokoje, až kamení a chmel

pone

tonouti."

hledat

Bulhary pokoj, a za-

I vrátil

:

„Tehdáž

pone

plavati,

se Vladimír zase

do Kyjeva.

Léta 6494

986

kouce:

„A

pišli

jsi ty

Bulhai víry Muhametské,

kníže moudrý a rozšafný, však

v

v zákon náš, i poklo se neznáš zákona; ale Muhametu." I ekl Vladimír „Jaká jest víra vaše?" Oni pak odpovdli: „Víme v Boha, a Muhamet uí nás, ka: obezati údy tajné, a svininy nejísti' vína nepiti, a po smrti s ženami hovti smilné chti:

vosti;

dá Muhamet každému

po sedmdesáti ženách

vybée jednu krásnou a všech krasotu

krásných,

vzloží na tu jednu, a ta

A

bude jemu ženou.

tomto

svt

mnohá

les, které nelze psáti pro hanebnost.

tehdy

chudý,

dimír poslouchal jich, neb

i

zde,

kdo na

prý, sluší všelikou neistotu páchati; jest-li

tam bude;"")

jiná

i

A Vla-

sám miloval ženy

i

ne-

istotu mnohou, a protož poslouchal se zalíbením; ale

jemu bylo nemilé: obezání údftv, a o nemas svinských, a o pití vbec, i ekl: „Ru-

to

jedení

sm

jest pití rozkoš,

nemžem

bez toho býti."

A

potom pišli Nmci 4 ), kouce: „Pišli jsme posláni byvše od papeže." I ekli jemu: „Vzkázal ti

takto papež:

Zem

ale víra vaše není

svtlo

jest,

tvoje jest jako

íma

zem

klaníme se Bohu, jenž stvoil nebe

a) pakli zde jest bohatý, tehdy b) z

i

Hip.

naše,

jako víra naše; neb víra naše

bude

i

taní

;

i

zemi,

Hip.

65

hvzdy, msíc

Vladimír pak ekl:

zání?"

A

„Jaké

odpovdli:

oni

devo

vše co dýše, ale bozi vaši

i

jsou."

a když kdo pije neb uitel náš Pavel."

I

°)

jest vaše

piká-

„Postiti se dle možnosti,

k chvále boží, praví ekl Vladimír Nmcm: „Jdte jí,

to vše

nazpt, proto že otcové naši toho jsou nepijali." Uslyšavše

Židé

to

t

každý

víe své

jich

my

jehož jsme

Kozarští

pišli Bulhare

„Slyšeli jsme, že

;

pišli,

kouce:

Kesané, uíce

i

kesané totiž ví v toho, my víme v jediného

ukižovali; a

Boha Abrahamova, Izákova, Jakubova." I ekl Vladimír: „Co jest vaše pikázání?" A oni odpovdli: „Obezati

A

se,

A

svtiti."

svininy

on ekl:

nejísti,

ani

„Kde pak

zajeiny, sobotu

jest vaše

zem?"

odpovdli: „V Jerusalem." On pak ekl: „Jest-li tam i nyní?" A oni odpovdli „Rozhnval oni

:

Bh

na otce naše, i rozptýlil nás po krajinách pro híchy naše, a vzdána byla zem naše kesanm." On pak ekl: „I kterak vy jiných uíte, sami se

odvrženi jsouce od Boha miloval vás

i

zákon

cizích zemích; zdali

Potom

kouce

poslali

i

rozptýleni?

nám

Bh po

téhož chcete páti?"

Hekové ku

"Vladimírovi mudrce,

takto: „Slyšeli jsme, že pišli jsou Bulhare,

uíce t, abys pijal víru jich; skvruje nebe i zem, kteížto všech jiných

moe, na topil

Kdyby

váš, nebyli byste rozptýleni

je,

nž i

lidí,

jich

pak

víra

prokláti jsou

povíce

Sodom a GoHospodin kamení horoucí a po-

pipodobivše se k

pustil

propadli se; jakož

i

tch oekává den

Bh

když pijde soudit zem i zahubí všecky, kdo iní bezpráví a páchají neistotu; neb

záhuby tito

jich,

vyplaehují žaludky své, v ústa vlévají a po

a)

1 Kor. X, 31.

brad

986

66 zpomínajíce Muhameta; též

986 jim tee,

páchají touž neistotu

ských

i

i

jich ženy

jiné horší, od smíšení

i

ženských okoušejí." Slyše

muž-

to Vladimír, pli-

ka: „Šeredná to vc!" Mudec pak ekl: „Slyšeli jsme i o tom, kterak pišli z íma pouit vás víe své, a víra jich málem s námi se rzní; neb užívají pi službách božích chleba pesného, totiž oplatkv, jichžto neustanovil, nul na zemi,

Bh

poruil chlebem

ale

Toto

vzav chléb a ekl:

Takéž

vás.

i

sloužiti,

i

jest

íši vzav, ekl:

nového zákona.

Tito

")

ustanovil apoštolm,

tlo mé, lámáno za jest krev má

Toto

pak toho neiní, nezachovali

ekl Vladimír: „Pišli ke mn Židé, pravíce, že V koho Nmci a Heci ví, toho jsme my ukižovali." A mudec odpovdl: „Pravda jest,

jsou víry." I :

víme

že v toho

Bh

;

neb

to jich proroci prorokovali,

bude ukižován i poheben, a v tetí den že vstane z mrtvých i vstoupí na nebesa; oni pak ty proroky zabíjeli, a jiné vyhánli. Když pak se naplnilo jich proroctví, sstoupil na zemi, a dal se ukižovati, a vstav z mrtvých na že se

narodí, a jiní, že

nebesa vstoupil.

tyicet a

ímany, ptýlili se

I

a

šest

ti

A

let,

msta

potom oekával

jich pokání

po

poslal na

n

ale nepokáli se;

jich rozboili;

po krajinách,

i

slouží

v

i

a oni

sami roz-

(cizích) krajinách."

ekl Vladimír: „A pro sstoupil Bh na zemi trpl muky takové?" Mudec pak odpovídaje ekl:

„Chceš-li poslyšeti, tehdy

pro

Bh

ti

poslechnu." I

oznámím od poátku, Vladimír ekl: „Rád

A

na zemi sstoupil."

zaal mudec

mluviti takto:

Bh

A

„S poátku stvoil nebe i zemi prvního dne. druhého dne stvoil oblohu, kteráž jest u prosted «) Mat.

XXVJ,

2tí— 28;

l Kor. XI,

24—25.

67

vody

toho

;

pak dne rozdlily se vody, polovice

jich

vzešla nad oblohu, a polovice jich pod oblohu. A.tetího

dne stvoil moe,

i

eky

tvrtého dne slunce a msíc

A

(jimi) nebe.

a prameny,

semena.

i

hvzdy, a ozdobil

i

vida to první z

andl,

starosta

Bh ádu

andlského, pomyslil sob, ka: Sejdu na zemi a vezmu zemi, a budu podoben Bohu, i postavím stolec svj na oblacích severních. ") A tu ihned svrhl jej s

nebe (Bh), a po

ád

desátý.

I

nm

kteí

padli,

byli

pod ním,

jmenoval se ten protivník Satanacl,

na jehož místo ustanovil starostou Michaele; Satan pak, zhešiv

svým úmyslem,

dešlé, nazval se

dne stvoil

Bh

ctvo pernaté. i

hovada,

i

velryby

i

pozbyv slávy pe-

A

potom pátého

malé ryby, plazy

Bh

Šestého pak dne stvoil

plazy zemské, a stvoil také

Bh

Sedmého pak dne odpoinul kterýžto

i

protivníkem božím.

den jest sobota.

chod v Edem,

uvedl do

I

i

lovka.

od prací svých,

štípil

Bh

ráj

nho lovka, jehož

na výstvoil,

a pikázal jemu, aby s každého stromu jedl,

ného pak stromu aby

pta-

zvíata

s jedi-

rozumti dovídal Boha i ve-

nejedl, jenž jest

brému i zlému. A byl Adam v ráji, když andlé velebili. I vzložil Bh na Adama jedno žebro u Adama, sen, a usnul Adam, a vzal stvoil jemu ženu, i uvedl ji do ráje k Adamovi. I ekl Adam: Aj, kosf z kosti mé, a tlo z tla lebil,

Bh

mého.

b )

Tato nazývati se bude ženou. I dal

zvíatm dvma samým andl povdl jména.

hovadm

a

ptákm

Adamovi zvíata i

i

poslouchaly jeho.

lovka, poal jemu á) Srov. Jsai

jména,

i

I

Adam

plazm, a jim podrobil

Bh

hovada, a panoval nade všemi,

A

vida ábel, jak poctil

závidti,

XIV, 13,

14.

i

—

promnil

Bh

se v hada,

b) Gencs. II, 23.

5*

986

:

68 986

Ev

a pišel k

ekl

i

jí

Pro

:

kterýž jest u prosted ráje?

hadovi:

Bh

zemete.

I

ekl: Xeuiáte

oi

otevrou se jíce dobré

k jídlu,

i

že kterho dne

A

stromu,

Smrtí nezemete, ne-

:

jísti

vaše, a budete jakož

zlé.

se

odpovdla žena a budete-li, smrtí

jísti,

ekl had k žen

bo vdl Bh,

nejíte

I

budete s nho, i

Bh, rozum-

vidla žena, že dobry strom

a vzavši jedla,

I otevely se jim oi, a poznali, že jsou nazi;

sob

z

listí

zem

klatá

fíkového pepásky.

")

Jest-li že vztáhnete niku, a

b

)

I

f

)

A

I

i

I zradoval

:

ži-

Bh

oplakávaje

se Satan z prokletí

jest na nás první lípadek

Ábele

Bh

vyhnal pán

kuta: odpadnutí od andlského života.

Kaina

Pro-

:

ekl pán

I usadil se naproti ráji,

z ráje.

a vzdlávaje zemi.

zem. Toto

ušili

i

Bh

vezmete se stromu

vky.

votného, budete živi na

Adama

ekl

I

ve skutcích tvých, a v zármutku budeš

po vše dni života svého.

jísti

to

dala muži svému, a jedli oba.

i

i hoká poAdam zplodil

Kain byl oráem, a Ábel pastýem.

pinesl Kain z plod zemských Bohu (ob), a ne-

pijal

Bh

darv

prvence, a pijal

Ábel pak pinesl z

jeho;

Bh dary Ábelovy.

jehiiat

Satan pak vešel

v Kaina, i popuzoval Kaina, aby Ábele zabil. I ekl Kain k Ábelovi: Vyjdme si na pole. Když vyšli, vstal Kain a chtl jej zabiti, a nevdl, jak by jej i ekl jemu Satan: Vezmi kámen, a ude jej. Vzav kámen zabil jej. I ekl Bh Kainovi: Kde jest bratr tvj? On pak odpovdl: Zdali jsem hlídaem bratra svého? I ekl Bh: Krev bratra tvého

zabil;

úpí ke

mn, d budeš Adam pak )

smrti své.

a) Genes. 111,

22.

—

d) Genes. IV,

vzdychati a tásti se i

Eva

4—7.— 9—10.

b)

plakali, a

Ti

lil,

až

do

ábel radoval

17.—

c)

Též

111,

69 se,

ka:

Bh jeho

Aj,

neumli ho

I

piletli dva

plá jemu jsem

nyní

aj,

Ábele ticet

I plakali pro

lezl.

jeho.

a já uinil jsem jemu,

poctil,

že odpadl od Boha, a

a neshnilo tlo

let,

pochovati, a z rozkazu božího

jeden jich umel, jeden pak vy-

ptáci,

kopal jámu, a vložil do ní umrlého

Vidouce

Adam

toto

i

zahrabal

Eva, vykopali jámu, a

i

do ní Ábele, a pochovali

Adam dv st

a ticet

pláem.

s

A

lidé rozplodili se,

když byl dcery,

tch dvou

A

rozmnožili se po zemi.

i

jej.

vložili

dv

zplodil Seta a

let,

pojal jednu Kain, a druhou Set, a od

i

na-

nepo-

znali stvoitele svého, dopouštli se smilství, a všeliké ohavnosti,

vraždy a

i

spsob dobytí. Noe

Nemá

:

duch

jsou tlesní.")

lovka

I

na

rod

Sema, Cháma, Jafeta. I ekl pebývati v lidech tchto, neb ekl: Zniím, co jsem stvoil, od

tomto, a zplodil ti syny

Bh

závisti, byli živi lidé

byl jediný spravedlivý v :

mj

ekl pán

do hovada. I

Bh Noemu

:

Udlej

archu v délku tí set loket, a v šíku padesáti a vzvýši ticeti loket; loktem totiž nazývají

archu po

sto

Noemu: Vejdi do snachy

i

A

Noe

Bh

uvedl, jakož

potopil

nebes.

i

I

Bh tvoji,

ode všeho plazu.

i

Bh.

I dopustil

vod. Když pak opadla voda, vyšel Noe, i

žena jeho,

A

i

ženy

synv

jeho, a od

byli lidé mnozí,

i

jednoho

ekl jeden k druhému: Vystavme vži do zaali stavti

a) Genes. VI, 3.

starostou

synové

i

po dvém ode všeho

pikázal jemu

rozplodili se lidé.

jazyka;

sob

ekl

archu,

tvá,

na zemi, potopil všeliké tlo, a archa

synové jeho,

tch

žena

i

ode všeho ptactva,

i

plovala na i

ní ty,

a vezmi k

tvé,

dobytka,

Dlaje pak

sáh.

)

Když udlal

posmívali se jemu.

i

4

zvstoval Noe, že bude potopa,

let,

—

Nimrod; Hip.

b)

a

)

v

Bh

Egypt

ekl:

Hiy.

—

Aj,

c)

rozmno-

a byl jich

98G

70 98tí

se lidé, a úmyslové jich jsou

žili

Bh

mami.

I

sstoupil

a rozmísil jazyky na sedmdesát a dva jazyky.

Adamv

pak jazyk nebyl odjat od Hebcra; neb nepropjil se k nerozumu jich, ka íci lidem, aby do nebes takto: Kdyby ml slovem, vži stavli, tehdy by rozkázal sám jakož stvoil nebesa, zemi, moe a všecko vidomé i nevidomé. A protož jazyk tohoto se nezmnil; tento jediný

Bh

Bh

a od

nho

jsou Hebreové.

národ rozdlili

se,

i

národ pijal svj obyej

nkteí

Na sedmdesát

rozešli se ;

dle

ábelského vnuknutí

obtovali hájm, studnicím

poznali Boha.

a jeden

po krajinách, a každý

Od Adama pak

a

ekám,

i

ne-

až do potopy (bylo)

dv st tyicet a dv, a od potopy národv let pt set dvacet a devt. A potom ábel uvrhl lidi u vtší klam, i poali modly dlati, nkteí devné, nkteí mdné, a jiní let

dva

tisíce

do rozdlení

mramorové, a

jiní zlaté

a pivádli syny své

i

i

stíbrné, klanli

dcery, a zabíjeli

se jim,

ped

nimi,

poskvrnna. A pi\vodce modláství byl Serueh, neb dlal modly ve jména mrtvých lidí, nkteré bývalým císam, jiné hrdinám a kouzelníkm, i ženám nevstkám. Ten pak Serueh zplodil Tharu, a Thara zplodil ti syny Abrahama, i Nachora, i Arona. I dlal Thara modly, jakož byl navykl u otce svého. Abraham pak pišed k rozumu, pohledl na nebe, ozdobené sluncem i msícem i hvzdami, a ekl: Zajisté, ten jest Bh, jenž stvoil nebe i zemi, a otec mfij oklamává lidi. I ekl Abraham: Zkusím bohy otce svého. I ekl: Ote, co oklamáváš lidi, dlaje modly devné? ten jest Bh, jenž stvoil nebe i zemi. A vzav Abraham ohe, zapálil modly v dom. A vida to Aron, bratr Abrahamv, horliv se ujímaje model, chtl modly oda byla všeka

zem

:

71

umel prvé

nésti,

a sám tu shoel Aron,

ped

tím totiž nebyl umíral syn peci otcem, nébrž

ped

otec

i

než otec:

synem, a od toho poínali umírati synové

Bh

Bh

Oblíbil sob Abrahama, i ekl Abrahamovi: Vyjdi z domu otce svého do zem, do které ti ukážu, i rozmnožím t v národ veliký,

ped

otci.

t budou pokolení zemská. A uinil Abraham, jakož pikázal jemu Bh. I pojal Abraham synovce svého Lota, byl jemu Lot švakrem a blahoslaviti

—

synovcem, neb Abraham byl pojal bratrovu dceru

i

Aronovu, Sara,

—a

pišel do

zem

Chananejské

k dubu vysokému i ekl Bh k Abrahamu Plemenu tvému dám zemi tuto. «) I poklonil se Bohu Abraham. Byl pak Abraham sedmdesát a pti let, ;

když vyšel

z Charanu.

se pro neplodnost.

tila

jdi

:

k dvoe mé.

A

A byla Sara ekla

neplodná,

pojavši Sara Agaru, dala

svému. I vešel Abraham k Agae, poala

syna Agara,

ham

rmou-

i

Sara Abrahamovi: Ve-

i

ji

muži

porodila

nazval jej Abraham Izmaelem. Abra-

i

let, když narodil se Izmael. potom poavši Sara porodila syna, dala jemu jméno Izák. I pikázal Abrahamovi, aby chlapce obezal, a obezal jej v osmý den. Oblíbil sob

byl osmdesát a šesti

A

i

Bh

Bh

Abrahama i

plém

i

odlouil je od

svým.

A když

let života

heben

jeho, a nazval je

sob

lidem,

národv pohanských, nazvav je lidem Abraham pak maje

tento Izák dospl,

svého sto a sedmdesát a pt, umel,

jest.

Izák pak maje

let šedesát, zplodil

syny: Ezaua a Jakuba. Ezau pak byl

i

po-

dva

zlý, a Jakub Jakub sloužil u ujce svého za dcera jeho za mladší sedm let, a nedal mu jí Laban, ujec jeho, ka: Pojmi starší. I dal jemu Liju, starší,

spravedlivý.

a) Genes.

A

ten

XV,

7.

986

72 986

a za druhou let.

A

ekl jemu, aby

on sloužil druhých sedm

dv

sloužil let

druhých sedm

za Ráchel,

pojal

i

sob

za ženy

nv

Rubena, Simeona, Leviho, Judu, Isachara a Za-

:

osm

sestry, z kterých zplodil

bulona, Josefa a Benjamina, a ze dvou služek

Gada a Asera; a od tch

Neftalima,

:

sy-

Dana,

rozplodili se

Jakub pak šel do Egypta, maje let sto s rodem svým, v poetu šedesát a pti duší. Byl pak živ v Egypt sedmdesát let i umel, a sloužilo plém jeho po tyry sta let. A po tch Židé.

a tidcet,

zmohl se

letech

žovali jej

lid

Egypané

se v Židech Mojžíš,

Židovský

i

i

rozmnožil

Tu

a su-

pak asy narodil ekli hadai egyptští králi,

že narodilo se jest dít v Židech, které

Egypt.

se,

V tyto

prací.

má

zhubiti

ihned rozkázal král, aby dti židovské,

eky. Máti pak Mojžíšova,

které se zrodí, vházeli do

obávajíc se toho hubení, vzavši chlapce, vložila jej

v krabici, a nesla

as

postavila v

i

V

bain.

týž

pak

vyšla dcera Faraónova, Thermuthi, se koupat;

vidouc dít plaící, vzala

je,

i

slitovala se

a nazvala je jménem Mojžíš, a vychovala.

ty

krásné, a když bylo

raónova k

otci

svému.

A

nad ním,

Dít

bylo

pivedla je dcera Favida Faraón Mojžíše, poal let,

dít líbati, a Mojžíš chápaje se za Šíji královu, strhl korunu s hlavy královy, a pošlapal ji. A vida to hada, ekl králi: O králi! zahub to dít, jest-li že ho nezahubíš, zhubí celý Egypt. I neposlechl ho král,

naopak poruil, aby nehubili dtí židovských. byl veliký v dom Fakrál jiný, poali mu bojare závidti. Mojžíš pak zabiv Egypana, jenž Heale

Když pak Mojžíš dospl, raónov a když nastoupil ;

breje jednoho trýznil, utekl z Egypta,

zem

Madianské, a

andla Gabriele

chod po

poušti,

i pišel do nauil se od

o stvoení celého svta,

i

o prvním

73

lovku,

nm,

co všecko bylo po

i

o

potop, a o

siní-

jazykv, a kdo kolik let byl živ, cbodní hvzd i poet, zemskou míru i všelikou moudrost'. A potom zjevil se jemu Bh ve ki ohnivém, i ekl jemu: Vidl jsem bídu lidu svého v Egypt, ") a sstoupil jsem, abych jej vyal z ruky egyptské, a vyvedl jej ze zem této; ty pak jdi k Faraónovi, králi Egyptskému, a ekni jemu: Propus Izraelské, aby po ti šení

dni obtovali Bohu.

b )

Jest-li

že tebe neposlechne

král Egyptský, pobiju jej všemi divy svými.

Mojžíš pišel, neposlechl ho Faraón, deset pokut na Faraóna: první,

eky

i

Když

dopustil

Bh

v krev; druhá,

žáby; tetí, myši; tvrtá, psí mouchy; pátá, mor na dobytek; šestá, pryskýe palivé; sedmá, krupobití; osmá, kobylky; devátá, tma po ti dni; desátá, mor

A proto msíc topili

n, že po dti židovské. A když nastal mor v Egypt, ekl Faraón Mojžíšovi a bratru jeho Aronovi: Odejdte v rychlosti. Mojžíš pak sebrav lid v lidech. deset

Židovský, vyšel

pišlo deset pokut na

ze.

zem

spodin cestou po poušti k cházel

ped

Egyptské.

Ho-

a ped-

nimi v noci sloup ohnivý, a ve dne obla-

kový. Uslyšav pak Faraón, že

po

I vedl je

ervenému moi,

nich, a pitisknul je

k moi.

lid utíká,

A

pustil se

vida to

lid Ži-

ka: Pro vyvedl jsi nás na smr? I zvolal Mojžíš kBohu; a Hospodin ekl: Co voláš ke mn? ude holí dovský, zaal naíkati na Mojžíše,

v moe.

na dvé,

Uinil tak Mojžíš, a rozstoupila se voda i

vešli

synové Izraelští v moe.

A

vida to

Faraón, pustil se po nich, a synové Izraelští pešli

po suchu; když vyšli na beh, sstoupilo se nad Faraónem a nad vojskem jeho. I oblíbil a) Exod. III, 7.

—

b)

Též

III,

18.

moe sob

986

74 866

Bh a

A

Izraelské.

na Boha:

ptati lid

tri

po poušti,

dni

voda horká,

tu

i

poal

re-

ukázal jhn Hospodin devo,

i

a Mojžíš je vložil do

moe

od

šli

piti v Meren: byla

vody

a osladily se vody.

A

po-

tom opt poali reptati na Mojžíše na Avona. kouce: Lepe nám bylo v Egypt, kdež jídali jsme masa. esneku i chleba do sytosti. I ekl Hospodin k Moji

žíšovi: Slyšel

jsem bublání

synv

Izraelských. I dal

A

potom dal jim zákon na hoe Sinajské. Když pak Mojžíš vsel na horu k Bohu. oni ulivše telecí hlavu, klanli se jí jako Bohu. a Mojžíš jich pobil ti tisíce. A potom opt poali

jim manu

reptati I

na

jisti.

Mojžíše

ekl Hospodin k

Odpovdl: A vody?

na Arona.

i

Mojžíšovi:

jest-li že z

rozhnval

I

slíbené,

i

ukázal

Mojžíš tu na hoe. ten

a nevešel proto do

pišel do

mu

jej

zem

zem

zaslíbené,

i

za-

na horu

zemi zaslíbenou: a

ujal vládu Jozue,

I

vody.

v kámen.

kamene nedobudeme

pro jich reptání: ale vyvedl

i

Moabskou.

nv:

:

holí

Hospodin na Mojžíše, že

se

nevzvelebil Hospodina

toho

nebylo

že

Ude

umel

syn Xu-

porazil

Cha-

nanejske' ple'm a usadil v jich místo syny Izraelské.

nho rých, z

Když pak Jozue uinel. byl soudcem místo Juda. A jiných soudc bylo trnáct, za ktezapomnvše na Boha. jenž je byl vyvedl sloužiti bsm. I rozhnvav se Bh. cizozemcm na poplenní: a když se poali

Egypta, poali

vydal je

nad nimi: a když je vysvobodil, k služb bsovske. A po nich Samuel prorok. byl soudcem Heli knz. a po I ekli lide Samuelovi Ustanov nám krále. a I rozhnval se Hospodin na Izraelské a ustanovil nad káti.

opt

slitoval

se

nachylovali se

nm

:

a) I Král. VIII. 6.

75

Též

nimi krále Saule.

kon Hospodinov, novil králem

Tomu jeho

vybral Hospodin Davida, a usta-

nad Izraelem, a

zalíbil se

umel.

David Bohu.

Bh,

že z plemene

se narodí. (David) nejprve'

poal proroko-

ka: Z

vtlení božím,

zplodil i

Saul nechtl choditi v zá-

Davidovi pak zaekl se

Bh

vati o

i

i

jsem t.

A

po

A

")

nm

života

kraloval

A

dennicí let,

prorokoval syn jeho,

i

Salomon, jenž vystavl Bohu chrám, svatyní svatých.

ped

prorokoval tyicet

ten

i

nazval jej

byl moudrý, ale na konec po-

tyicet i umel. Po SalomoRoboam; za toho rozdlilo se království na dvé Židovské v Jerusalem jedno, a druhé v Samai. V Samaí pak kraloval Jeroboam, poddaný Salomonv, jenž udlal dv bloudil;

kraloval

let

novi pak kraloval syn jeho :

krávy zlaté a postavil jednu v Bethele na chlume, ka: Aj, bohové tvoji, Izraeli! 4 )

a druhou v Dané,

I klanli se lidé, a na Boha zapomnli. Též i v Jerusalem poínali zapomínati na Boha, a klanli se Balovi, totiž válenému bohu, jenž jest Arej, a zapomnli na Boha otc svých. I poal Bh posílati k nim proroky, a proroci poali je kárati z jich bezbožnosti a ze služby modlám oni pak poali proroky, kteí je kárali, zabíjeti. Rozhnval se Bh na Izraele, a ekl: Zavrhnu je od sebe, povolám jiné lidi, kteí mne poslouchají; jest-li že zheší, nebudu pamtliv nepravostí jich. I poal posílati proroky, mluv k nim: Prorokujte o zavržení Židovstva a o povolání cizích. První pak zaal prorokovati Ozeá.š, ka Uiním konec království domu Izraelova, zlo;

:

mím luk Izraelv, a nemíním slitovati se opt nad domem Izraelským, ale zamítna odeknu se jich, praví a)

Žalm XC,

3.

—

b) III Král. XII, 28.

986

76 986

v národech. a ) Jeremiáš Samuel i Mojžíš pede mnou, neslituji se nad nimi. A opt týž Jeremiáš ekl: Takto praví Hospodin: Aj, zapisábl jsem se jménem mým velikým, že nebude jméno mé jmenováno od nynjška kde v ústech židovských!'') Ezechiel

Hospodin,

pak ekl:

budou

i

By

blouditi

stanul

pak ekl: Takto praví Hospodin Adonaj: Rozptýlím vás

všecky ostatky vaše u všecky vtry, ponvadž

i

svatyn mé mi; já pak bou.

c

poskvrnili jste všemi nehodnostmi svý-

t

zavrhnu, a neslituju se

opt nad

te-

Malachiáš pak ekl: Takto praAÍ Hospodin:

)

Už nemám

u vás, ponvadž od východu až proslavilo se v národech; na každém míst pináší se kadidlo jménu mému a istá, neb veliké jest jméno mé v národech: a protož zalíbení

mé

do západu jméno

ob

dám vás na potupu a na pobhlictví ve

vše národy.

d )

pak veliký ekl: Takto mluví Hospodin: Vztáhnu niku svou na t, zmaím t, i rozptýlím t, a zase nepivedu tebe. A opt týž praví: Zošklivily mi se svátky vaše, i poátkové msíc vašich, sobot vašich nepijmu. ) Amos pak prorok ekl Slyšte slovo Hospodinovo: Já pustím na vás plá, Izraelv sesuje se, a už nepovstane. f) Malachiáš pak ekl: Takto praví Hospodin: Pošlu na vás klatbu, Isaiáš

:

dm

i

proklnu blahoslavení vaše, zkazím, a nebude ho

mezi vámi.

A

jich.

s)

A

mnoho

jich prorokovalo o zavržení

týmž prorokm rozkázal

Bh, aby

kovali o povolání jiných

národv v jich

poal

že:

i

mj

9. II,

2.

c)

ka,

Zákon ode mne

vyjde,

bude za svtlo národm; pibližuje se

Mzeas

a)

— —

26.

takto

volati,

soud

proro-

místo. Isaiáš

I,

4—6 a IX, 17. — b) Jerem. XV, 1 a XLIV, 10— il. — d) Malach. I, 10— li a II,

Ezech. V,

e) Isai. I, 25,

13—14.

— f) Amos

II, 5.

—

g)

Malach.

:

77 rychle spravedlnost má, vzejde (jako svtlo spasení

mé

mé), a v rameno

doufají národové.

")

Jeremiáš pak

ekl: Takto praví Hospodin: Položím domu Judovu zákon nový, dám zákony v rozumní jich, a v srdce

budu jim Bohem, a oni budou mým pak ekl: Staré vci minuly, a nové já zvstuju, i zjeveno bude vám prvé, nežli se stane. Zpívejte Bohu píse novou, tm, kdo mi slouží, oznámeno bude jméno nové, které blahoslaveno bude po mj modlitby nazván bude všem vší zemi; národm.') Tyž Isaiáš praví: Odkryje Hospodin rám své svaté pede všemi národy, a uzí všecky jich napíšu je, a lidem.'') Isaiáš

koniny

dm

dm

zem

spasení od

Boha našeho.

d

David:

)

Chvalte Hospodina všickni národové, a oslavujte ho všickni lidé. lid,

ekl jim,

tlesn, a I

Když

e

)

Bh

takto

oblíbil

sob nový

k nim sám, zjeví se lovkem trpti bude za Adamovo pestoupení.

že sejde

"že

zaali prorokovati o vtlení božím; nejprve David,

ka: Kekl pán pánu mému:

Sedni na pravici mé, až

položím vrahy tvé v podnoží nohou tvých,

ekl

zplodil.

ale

mn:

Hospodin ke íi)

sám

Syn

mj

jsi ty,

já dnes

i

t

pak ekl: Ani posel, ani zvstovatel, pijda spasí nás.' ) A opt: Aj, dít

Isaiáš

Bh

1

narodí se nám, jež bude míti panství na

svém,

A opt

f)

nazve se jméno jeho Veliká rada

ramen andlv;

A opt: panna v život pone, i porodí syna, a nazve jej jménem Emanuel.' ) Micheáš pak ekl: Ty Bethmalý jsi ty mezi tisíci Judléme, dóme Efratv! veliká vláda jeho, a pokoji jeho není konce.

»')

Aj,

1

a

a)

Isai. LI,

XLII,

c)

Isai.

e)

Žalm CXVI,

h) Srov. Isai.

4—5.

9— 10 I.

—

XXXV,

—

b)

a LVI, f)

4.

5,

Jerem. XXXI, 7.

Žalm CIX,

—

i)

Též IX,

— i.

d) Isai.

31—34. LU, 10.

— g) Též — k) Téi

6—7.

II,

— —

17.—

VII, 14.

986

:

78 986

skými, z tebe však mi vyjde, jenž bude starostou

mezi knížaty v

a východ jeho ode

Izraeli,

dn v-

nosti; protož vydá je do asu, až rodika porodí, a ostatní z bratí jeho obrátí se k

vým.

")

synm

Jeremiáš pak ekl: Tento jest

Izraelo-

Bh náš,

i

ne-

vyrovná se jiný jemu; vynalezl všelikou cestu umní, a dal Jakubovi služebníku svému; a potom zjeví se

na zemi a bude

kdo

že

zví,

Bh

žíti s lidmi.

jako

'jest?

A opt: lovk jest; lovk umírá. Zacha-

pak ekl: Neposlouchali syna mého, i neuslypraví Hospodin. Ozeáš ekl Takto praví Pán Tlo mé z nich. c) Prorokovali pak i muky jeho, kouce, jakož pravil Isaiáš: O bda duši jich, ponvadž radu zlou uradili, kouce: Svažme spravedlivého. /) A opt týž ekl Takto praví Hospodin riáš

ším

jich,

'')

:

:

:

mluvím na odpor, hbet svj dal jsem na rány a líce své na polikování, a oblieje svého neodvrátil sem od hanby uplvání. ) Jeremiáš pak ekl: Pijte, vložme devo v chléb jeho, vyhlame se zem život jeho./") Mojžíš pak ekl o ukižování jeho Uzíte život váš, an visí ped oima vašima, A David ekl Pro bouili se národové?' ) Isaiáš pak ekl: Jako beránek na zabití

Já nezprotivím

se, ani

:

fl)

:

1

veden bude.

Ezdra pak ekl

')

Blahoslaven

:

rozprostev ruce své spasil Jerusalem. šení jeho pravili:

neb ty

ve všech krajinách.

Vstal jako ze spaní Hospodin.

Bh,

o) Mích. V,

—

rem. XI, 19. »)

Isai. Lili,

65.

— m)

2—3.

d) Isai. III,

—

7.

—

g) Deut.

—

k)

Též LXVII,

b)

A

Zachar. VII, 13.

9—10.

—

e)

1.

— —

h)

8.

zemi,

A opt:

opt: Po-

—

Týi L, 5—6.

XXVIII, 66.

Žalm LXXXI,

*)

A povstane

Opt:

')

a rozprchnou se vrahové jeho.'")

IX, 12.

su

David: Vsta, Bože,

ddin vládneš

Bh,

vzkí-

I o

Žalm /)

c)

—

Ozeas f) Je-

II, 1.

—

Též LXXV1I,

!

79

mj, a se vznese nika tvá. °) Isapak ekl: Když sejdete v krajinu a stín smrti,

vsta, pane Bože iáš

A

svtlo vysvítí na vás.

*>)

zákona svého vypustil

jsi

vody.

c )

Mnoho

Zachariáš

vzn

nm,

prorokovali o

I ty

:

v krvi

své z rovu, nemající ježto se všecko

vyplnilo." I

a

ekl Vladimír

:

„V který as vyplnilo se to, teprve má se státi?" On )

stalo-li se to jest? ili

rf

pak odpovídaje ekl jemu, že: „Už prvé všecko splnilo se, když Bh se vtlil neh jakož jsem prvé ;

ekl, když Židé proroky

zabíjeli,

a králové jich zá-

kony pestupovali, vydal je v poplenní, a v zajetí vedeni byli clo Asyrie pro híchy své, i sloužili tam sedmdesát let. A potom vrátili se v zemi svou, a nemli krále, nébrž arciknži vládli jimi až po Heroda cizozemce, jenž vládl jimi. Za toho pak vlády, léta ptitisícího a ptistého, poslán byl Gabriel

Nazaretu k jí

:

Ruduj

pann

se.

Marii, z pokolení Davidova,

obradovaná, Pán

s

tebou

c

)

A od

do

ka

slova

poalo se Slovo boží v život, i porodila syna a nazvala jej jménem Ježíš. A aj, mudrci pišli od východu, kouce: Kde jest, jenž se narodil, král Židovský ? neb vidli jsme hvzdu jeho na východ, i pišli jsme poklonit se jemu. A uslyšav to

tohoto

král Herod, uleknul se, a vešken Jerusalem s ním.

Povolav zákonníky a

Kde má slal

ka:

Kristus

se

V Bethlém

starší

lidu

naroditi?

A

otázal

to,

po-

Pobité pacholata, ježto jsou do dvou

let.

oni šedše pobili pacholata s). Maria

d)

Mudec

Ti

g) pacholat

ekli jemu:

oni

Židovském. Herod pak uslyšav

A

a)

f)

se jich:

IX, 33. Hip.

—

trnácte

—

b) Isai. IX, 2.

e)

Luk.

tisíc.

I,

28.

Hip.

— —

f)

c)

pak obávajíc

Zach. IX, il.

Mat.

II,

1—5.

986

80 986

se skryla dít, a Josef s Marií, vzav dít, utekl do

Egypta, a byl tu do smrti Herodovy.

pak dít

se

zjevil

andl

máte jeho,

i

Josefovi,

a jdi do

V Egypt

ka: Vsta

zem

a vezmi

A

Izraelské'. ")

když

Když pak (Ježíš) zrostl a bylo jemu tideet let, poal divy initi a zvstovati království nebeské i vybral dvanácte, jež ueníky svými nazval, a poal divy veliké initi mrtvé kísiti, malomocné oišovati, chromým aby chodili, slepým aby prozeli dlati, a jiné mnohé divy vepišel, usadil se v Nazarete.

;

:

liké,

jakož byli proroci prorokovali o

nm,

pravíce:

Ten neduhy naše vyléí, a nemoci zhojí. b ) I dal se poktíti v Jordán od Jana, a ukázal novým lidem obnovení. a

Duch

mluvil

:

zalíbilo.

A

když byl ktn,

snesl se

Tento jest syn c )

otevela se nebesa,

aj,

spsobem holubiným na,

mj

ueníky

Posílal

a hlas

mi se aby zvstovali krá-

milý, v kterémž

své,

zanechání híchv. poal zvstovati, že zalíbilo se synu lovímu trpti, ukižovánu býti a tetího dne vstáti z mrtvých. Když pak vyuoval v chrám, pední knží a zákonníci naplnili se závistí, hledali jej zabiti, a javše jej vedli k vladai Pilátovi. Pilát lovství

Cht

nebeské,

i

pokání na

vyplniti proroctví,

pak vyšetiv, že vydali jej bez viny, chtl jej propak ekli jemu: Jest-li že tohoto propustíš, nebudeš pítelem císaovým. d ) Pilát pak poniil, aby jej ukižovali. A oni vzavše Ježíše, vedli jej na místo popravní, a tu jej ukižovali. pustiti; oni

Nastala tma po vší zemi od šesté hodiny do deváté, a o deváté

hodin

vypustil Ježíš ducha, chrámová

opona roztrhla se na dvé, mrtví

o) Mat. II, 20.

d)

Jan XIX,

12.

—

b) Isai. Lili, 4.

vstali mnozí,

—

c)

jimž

Mat. III, 17.

i

aby

do

Savše

jej s

kíže, položili

v hrob, a peetmi zapeetili hrob

lidé Židovští,

povelel, jej

šli

kouce

stráže postavili,

Aby ho neukradli v noci v tetí den vstal z mrtvých.

On pak

ueníci jeho.

Vstav

ráje.

:

ueníkm, ka jim: „Jdte

z mrtvých, zjevil se

ve všecky národy, a naute všecky krajiny, ktíce ve jméno Otce s

šení.

Když

aby

šli

Syna

i

naplnilo

i

ekl

„Sete v

jim:

dokud nepošlu zaslíbení mu,

i

tyidcet

se

na horu Olivetskou, a tu

hoslavil je,

povdv

svatého Ducha."") I

i

vznesl se na nebe.

navrátili

se

dní,

poruil jim,

zjevil se jim, bla-

mst

Jerusalem,

otce svého na vás."

A

dev

)

A toto

do Jerusalema, a byli neustále

Duch Ducha ro-

dní, sstoupil

svatý na apoštoly. Pijavše dar svatého

I

h

oni poklonili se je-

v chrám. Když uplynulo padesát zešli se

pe-

nimi tyidcet dní, zjevuje se jim po vzkí-

býval

na vše strany, uíce a ktíce vodou."

ekl Vladimír „Pro :

dal se ukižovati a

dec pak ekl jemu:

narodil se z ženy, a na

vodou poktíti ?"

—

Muprvopoátku rod ábel pelstil Evou Ada-

„Proto, že s

lidský zhešil ženou, (neb)

ma, a tento pozbyl ráje; takéž

i

Bh

pomstil na

áblu: ženou nejprve pemožen byl ábel, neb ženou s poátku pozbyl Adam ráje; ze ženy pak vtliv se Bh, kázal do ráje vjíti vrným. A že na

dev

byl ukižován, to proto, že se stromu okusiv,

Bh

pozbyl ráje;

devem ábel jali

byl

spravedliví.

A

pak na dev muku trpl, aby pemožen, a od deva život pivodou

stalo se obnovení,

pon-

vadž za Noe, když rozmnožili se híchové mezi mi, dopustil

Bh

dou; protož ekl

a) Mni.

potopu na zemi, a potopil

Bh: Ponvadž

XXVIII, 19.

—

l>)

lidi

lid-

vo-

pohubil jsem vo-

Luk. XXIV, 49.

6

986

82 986

dou

v

opt vodou oistím obnovením vodou; neb Židovský rod oistil se od egyptského zlého zvyku, po-

lidi

híchy

moi

pro jich híchy, nyní

lidem,

s poátku byla nejprve voda, neb eeno jest: „Duch boží vznášel se povrch vody;" protož i nyní ktí se vodou i duchem. Pedoznámení bylo nejprve vodou, jakož Gedeon pedoznámil dle toho. Když pišel k nmu andl, vele jemu táhnouti na Madianské, on zkoušeje ekl k Bohu, položiv rouno

nvadž

na

humn:

sucho.

roun To pak pedoznamovalo, že

Bude-li po vší zemi rosa a na

I stalo se tak.

cizozemci byli prvé suchota a Židé rosa, a potom

na cizích zemích byla rosa, jenž jest svatý kest, a na Židech suchota. I proroci pedpovídali, že vo-

dou bude obnovení. Když pak apoštolé uili po všem obývaném svt viti v Boha, jichž uení my Heci jsme pijali, veškerá zem obývaná ví jich uení. Ustanovil pak jest Bh jeden den, v kterýž bude souditi, pijda s nebes, živé i mrtvé, i odplatí každému podlé skutk jeho: spravedlivým dá království nebeské a krasotu nevýslovnou, rados bez konce a nesmrtelnos vnou; híšníkm pak muku plamennou i erva neustálého, a muce jich nebude konce. A takto budou mueni, kdo neví v Boha našeho Ježíše Krista: muen bude v ohni, kdo se nepoktí."

A

povdv, ukázal Vladimírovi oponu, na vymalován soud poslední Hospodinv; ukázal jemu po pravici spravedlivé, ani v radosti

které i

toto

byl

vcházejí

do

v muku.

A

po

pravici,

ráje,

a

po

levici

Vladimír vzdechnuv ale

hoe

tm

po

híšníky, ani jdou

ekl

:

levici!"

„Chceš-li po pravici se spravedlivými dej

se poktíti."

„Blaze

A

tm

on ekl:

státi,

tehdy

Vladimír pak uložil to na srdci

83

ka: „Pokám ješt

svém,

všecky

váti

víry.

málo!" chtje vyzpyto-

mnohé i propustil jej se ctí velikou. XLI. Léta 6495 svolal Vladimír bojary své i starší mstské, a ekl jim: „Aj, pišli ke mn Bulhare, kouce: Pijmi zákon náš! A potom pišli Nmci, i ti chválili zákon svj. Po tch pišli Ži-

A

dé.

naposledy pišli Heci,

aj,

svj

kony, a vujíce,

tupili

všecky zá-

mnoho mluvili, vyprapihodilo) od poátku svta, o bytí

vychvalovali,

(co se

i

všeho míra; a vypravování jich dvtipné

vno je

I vypravují také, že jest

na

opt

vky pakli v jiný zákon onom svt v ohni hoeti bude. Co na

di-

druhý svt: a kdo, prý,

vstoupí v naši víru, tehdy po smrti

ume

a

jest,

a milo každému jich poslouchati.

slyšeti,

;

co tomu íkáte?" I

odpovdli

vstane, a ne-

vstoupí, tehdy

tom?

soudíte o

bojare a starší: „Víš,

kníže, že svého nikdo nehaní, ale chválí.

Chceš-li

dokonale vyzpytovati, tehdy máš u sebe muže: pošli

je a vyzpytuj každého jich

e

slouží Bohu." I líbila se

dem

;

vybrali

muže moudré a

kdo všem li-

službu, a jak

tato knížeti

i

opatrné, poetem deset,

a ekli jim: „Jdte nejprve do Bulhar, a vyzpytujte víru jich

i

službu."

A

hanebné skutky jich tili

se do

zem

i

své.

šli, a pišedše tam, vidli klanní v modlitebnici i vrá-

oni

;

I

ekl jim Vladimír: „Jdte

opt do Nmec, shlédnte takéž, a odtud jdte do Hek." Oni pak pišli do Nmec, a shledavše kosterní

k

službu jich, odebrali se do Carohradu,

císai.

a oni

mu

Císa skoumal,

pro kterou

píinu

i

pišli pišli,

vypravili všecko, co bylo. Uslyšav to

sa, byl rád, a

986

Jemu pak Vladimír udlil dary

es

cí-

velikou uinil jim v tento den.

Nazejtí poslal k patriarchovi, ka takto: „Pišli Rusové zpytovat víry naší; piprav chrám i knž6*

987

: :

84 987

knžské

stvo,

a sám

slavii

Boha našeho." Uslyšav

lati

v

se

a

ízy,

vidí

to patriarch, dal svo-

knžstvo, a jakož jest obyej, uinili svátek,

a kadidla s

pistroj

zapálili,

a

zpvy

sbory

i

sestavili. I šel")

nimi do chrámu, a postavili je na prostranném mí-

st, ukazujíce krasotu chrámovou,

zpvy

i

služby

biskupské, pisluhování diákonv, a vykládajíce jim,

kterak slouží Bohu svému. divili se,

i

A

u vytržení jsouce,

oni

pochválili službu jich.

I povolali je cí-

saové Basilij a Konstantin k sob, a ekli jim: „Jdte do zem své;" i propustili je s dary velikými a s poestností. Oni pak pišli do zem své, a kníže svolal své bojary a starší. I ekl Vladimír „Aj, pišli

poslaní

naši muži,

slyšme od nich, co

ekl: „Vypravujte ped družinou l ). u A oni ekli: „Sli jsme nejprve do Bulhar a dívali jsme se, jak se poklánjí v chrám, totiž v modlitebnici stojíce bez pasu, pokloní se a sedne, i hledí sem a tam jako bsný, a není radosti mezi nimi, ale zármutek a smrad veliký; není dobrý jich zákon. I pišli jsme do Nmec, a vidli jsme, kterak ve chrámích mnohé služby konali c ), ale krasoty nevidli jsme nižádné. I pišli jsme pak do Hek, a vedli nás, kde slouží Bohu svému, a nevdli jsme, na nebi-li jsme byli, nebo-li na zemi neb není na zemi takového podívání, ani krásy takové, i neumíme s lidtoho ani povdíti toliko to víme, že tam mi pebývá, a jich služba boží jest lepší než ve všech jiných zemích. My tedy nemžeme zapomenouti krásy té; neb každý lovk, když okusí prvé bylo." I

:

Bh

;

sladkosti,

a)

potom hokosti nepijímá: tak ani

cisa Hip. a

vidli Hip.

—

c)

Sof. vr.

kterak ve

—

6)

chrám

kde

my

jste byli a co jste

konali službu Hip.

:

85

nechceme zde

odpovdli

I

býti."

„Kdyby špatný

bojare,

byl zákon hecký,

kouce:

987

nebyla by bo

pijala bába tvá, Olga, kteráž byla moudejší nade

A

vše bdi."

Vladimír odpovídaje ekl: „Kde tedy

A

pijmeme kest?"

A

když minul

oni

XLII léta 6496 Korsu, msto hecké,

táhl Vladimír

pak

sta siln. Vladimír ochabli. I i

msta

i

;

vojskem na

s

bránili se z

msto, a

oblehl

v

m-

lidé

v

mm-

ekl Vladimír k mšanm: „Nevzdá-

po ti

léta chci tu státi."

pak zídil vojsko

toho. Vladimír

k mstu

libo."

msta v pístavu,

st. I stál Vladimír ob tu stranu

te-li se,

ti

Korsuané

a zaveli se

jedno stelišt vzdáli od

st

„Kde

pravili:

rok,

násyp.

Zatím,

co

tito

A

oni nedbali

své, a dal sypati

Korsuané

sypali,

ze

mstskou, sypanou zemi kradli a nosili k sob do msta, sypajíce ji prosted msta; vojínové pak pisypávali více, a Vladimír stál. A aj, muž jeden Korsuský, jménem Anastas, stepodkopavše

napsav takto na stele: „Studnice, kteráž jest

lil,

za tebou od východu, z té voda tee po troub kopej a pejnii." I uslyšav to Vladimír, poldedl na

nebe a ekl: „Vyplní-li se

A

vodu se.

toto,

dám

se poktíti."

hned kázal kopati naproti trúbám, a pejali

tu ;

A

lidé oslább žízní pro nedostatek

Vladiniír vešel do

císam,

msta

i

slal

Vladimír k

ka

takto: „Aj, vzal jsem slavné

ším

toto,

Basilijovi a Konstantinovi,

že máte sestru,

že

jest-li

jí

za

m

msto

vaše, a sly-

která jest ješt pannou;

nevdáte,

umím mstu

tak jakož jsem tomuto uinil."

saové,

vody a vzdali

družina jeho. I po-

vašemu,

I uslyšavše to cí-

byb zarmouceni, a oznámili mu, kouce kesanm pohany za muže bráti

takto: „Nesluší

a za

n

vdávati;

poktíš-li

se,

tehdy

i

toho dosá-

988

hneš,

království nebeské obdržíš, a budeš s námi

i

jedné víry; pakli toho nechceš uiniti, nemženi vdáti sestry své za t." Uslyšav to Vladimír,

ekl

poslaným od císav: „Povzte císam takto: že já se poktíti dám; že jsem vyzpytoval již prvé tchto dn zákon váš, a líbí mi se víra vaše i služby

boží,

jakož mi o nich oznámili poslaní námi mu-

žové." I uslyšavše to císaové, byli rádi a vali sestru svou,

kouce: „Dej

mírovi,

i

poslali

pemlouku Vladi-

se poktíti, a tehda pošleme

k tob." Vladimír pak ekl: „Nech

svou

sestru

jménem Annu,

pijdou se sestrou vaší a poktí mne." I poslechli císaové a poslali sestru svou, a s ní nkteré vysoké dstojníky a duchovní.

A

„Jako do

zajetí,"

prý,

lépe bylo

umíti!"

ekli

bratí: „Což, obrátí-li

I

jí

„jdu,

ona nechtla

njak Bh Heckou jak mnoho zlého sp-

tebou zemi Ruskou na pokání, zbavíš od sobili

líté

války

Rusové

uiní nám."

A

;

vidíš-li,

Hekm? sotva

ji

a

i

jíti:

by mi zde

a zemi

nyní, nepjdeš-li,

pinutili.

do korábu, líbala") píbuzné své

Ona pak s

též

sedajíc

pláem,

i

ode-

pes moe. A když pišla k Korsuni, vyšli Korsuané s poklonou, i uvedli ji do msta, a po-

brala se

sadili ji

v paláce. Božím pak ízením v týž

stonal se Vladimír til

se velmi

6 ).

oima,

I poslala

nmu

k

„Chceš-li pozbyti nemoci

as

roz-

nevidl niehož a rmou-

i

této,

císaovna, kouc:

tehdy dej se brzy

poktiti; nedáš-li, tehdy toho neduhu nepozbudeš."

Uslyšav tehdy

to Vladimír,

vpravd

ekl: „Bude-li toto pravda, kesanský." I po-

veliký bude

Bh

aby ho poktili. A biskup Korsuský s knžími císaovninými, dav prvé nauení, poktil Vladimíra; ruil,

a) bratry a Hip.

—

b)

i

nevdl,

co

si

poíti Hip.

87

na

A

vida

Vladimír toto náhlé uzdravení, velebil Boha,

ka: Když

jak mile

vzložil

ihned prozel.

ruku,

„Nyní teprve' spatil jsem Boha pravého!" pak to vidli družina jeho, mnozí poktíti se

A

byl

poktn

chrám

ve

svatého Basilije, a

dali.

stojí

chrám tento v mst Korsuni na míst u prosted msta, kde trh mívají Korsuané; palác pak Vladimírv s kraje chrámu stojí po tento den, a císaovnin palác za oltáem. A po ktu pivedl císaovnu na oddavky. Ti pak, kteí toho práv nevdí,

Kyjev; a jiní pravili, opt jináe vypravují. Když pak Vladimír byl poktn, uili jej víe kesanské, kouce takto: „A neoklamou tebe nkteí z kacív, ale v, takto ka: Vím v jednoho v

praví, že se dal poktíti

že ve Vasilev; jiní pak

—

tvrce nebe i zem až v jediného Boha Otce nezrozeného, i v jediného Syna zrozeného, i v jediného svatého Ducha vycházejícího ti osoby dokonalé, myslné, rozdílné íslem i osobou, ale ne bož-

Boha

Otce, všedržitele,

do konce tu víru.

v

A pak

:

stvím; neb rozdluje se nerozdíln, a spojuje se nesmsiteln. Neb Otec vždy týž pebývá v otcovství, nezrozený, bez poátku, poátek i píina všech, jediným nezrozením starší on nežli Syn a Duch, z nhož rodí se Syn pede všemi vky,

Bh

a vychází Duch svatý bez

asu

i

bez tla; ve spo-

Duch svatý jest. poátku jako Otec, od Otce i od Ducha. Duch

lek Otec, ve spolek Syn, ve spolek

Syn rovný

bytostí Otci a bez

zrozením toliko rzní se jest

pesvatý, Otci

i

Synu rovný

bytostí a

vný.

Neb Otci otcovství, a Synu synovství, svatému pak Duchu vycházení (náleží). Neb ani Otec nepechází v Syna nebo v Ducha, ani Syn v Otce i v Ducha, ani Duch v Syna nebo v Otce; nehnutelné jsou

988

:

88 988

vlastnosti jich.

Ne tí

bohové, jediný

tech osobách

božství ve

jediné*

Bh, ponvadž Z vle pak

jest.

Otce i Ducha, aby spasil tvory své, vyšel z otcovského lna, od nhož neodstoupil, a všed v panenské lože peisté jako boží sím, pijal tlo životné,

mluvné

i

roziininé,

prvé nebývalé, a vyšel

zrodiv se nevysloviteln,

lený,

Bh

vt-

panenství matka

i

zachovala bez porušení; netrpl smíšení, ani rozale zstav, kým byl, stal se, pijav podobu sluhy pravdiv, a ne ve všem mimo hích nám byl podoben;

promny,

niíšení, ani

kým

nebyl,

klamn,

neb dobrovoln zrodil se, dobrovoln poal plakati, dobrovoln žádati, dobrovoln pracoval, dobrovoln ustrašil se,

dobrovoln umel, pravdiv a ne klamn

vše to skutené, darmo nepravené stva.

A

dav se ukižovati,

sedl po pravici Otce, a

i

ve sláv soudit živých s

tlem svým, tak

vyznávej vodou tajnostem,

v

i

K tomu

sestoupí.

i

loven-

pijde opt

mrtvých; jakož vstoupil jediný

kest

duchem, pistupuj k nejsvtjším

i

ve skutené tlo

kevní podání, a

strasti

podstoupil nevinn,

svém, bez tla zetlení na

vstav z mrtvých v tle

nebesa vstoupil,

smr

kla

se

i

krev, pijmi cír-

estným obrazm, kla

se

estnému devu kíže i všelikému kíži, svatým také sedmi sbor ostatkm i svatým nádobám.

V

svatých otcv, jichž prvý jest v Nicei tí set a osmnácte (otcv svatých), kteí prokleli Aria, sili

i

prohlá-

Druhý sbor v Kon(Carohrad) svatých otcv sta a pa-

víru bezúhonnou a pravou.

stantinov desáti, hlásili

mst

kteí prokleli Macedonia duchoborce, i proTrojici jednobytnou. Tetí pak sbor v Efese

svatých

otcv dvou

prohlásili svatou

set

na Nestoná, jehož proklevše Boží. tvrtý sbor v Chal-

Rodiku

cedone svatých otcv

šesti set

a tidceti, na Evti-

89 chia a Dioskora, jež prokleli svatí otcové, vyhlá-

za dokonalého Boha

sivše

lovka

dokonalého

i

pána našeho Ježíše Krista. Pátý sbor v Carohrad svatých otcv sta a šedesáti a pti na Origenova podání a na Evagria, jež prokleli svatí otcové. Še-

Carohrad svatých otcv

stý sbor v desáti

na Sergia

Sedmý sbor v

i

sedm-

sta a

Cyra, jež prokleli svatí otcové.

otcv tí set a padekteí se neklaní obrazm. A nepijímej uení od latiníkv, jichž uení zkaženo jest; Nicei svatých

prokleli ty,

sáti,

neb vejdouce do chrámu neklaní se obrazm, ale stoje pokloní se, a pokloniv se

a

líbá,

tedy

a zdvihnuv se stane na

líbá,

a vstana šlape po

udlá kíž na zemi

nm

nohama; leže

nm. Toho

totiž

apo-

štolé neustanovili,

neb ustanovili jsou apoštolé kíž

postavený

obrazy ustanovili

káš

líbati,

i

nejprve

evangelist

íma,

pána) poslal do

Neb Lu-

líbati.

vymalovav

jak vypravuje

(obraz

Krista

Basilij.

Obraz

na první postavu pechází. Pak také zemi nazývají

mateí;

jest-li

jest nebe, a

Tak

íkají:

však jim

Ote

po jich rozumu

svou?

ter

A

zem

zem

máti,

tuto ji líbáte, a

toho prvé

ímané

z

i

zemi.

Jest-li

pro

tedy plijete na mapak zase poskvrujete!

neinili,

napravovali na

ale

íma

i

ze všech sto-

neb na prvním sboru, jenž byl na Aria v Nicei,

íma

Silvester poslal biskupy

drie Athanas, z

íma

i

knze,

z

Alexan-

Carohradu Mitrofan poslal biskupy

od sebe: tak napravili z

nebe, též

na nebesích.

náš, jenž jsi

všech sboích, scházejíce se z lic;

máti, tehdy otec jim

Bh

na poátku stvoil

Damas, a

víru.

A

na druhém sboru byl

z Alexandrie Timothej,

z Antio-

chie Melecij, a Cyril Jerusalémský a z Carohradu

eho

bohoslovec.

ímský,

Na tetím pak

sboru Celestin

Cyril Alcxandrský, Juvenal Jerusalémský.

988

90

Na tvrtém pak

sboru Leont

ímský,

ímský

sboru

Apoliná Ale-

Evtich z Caroliradu,

Vigil,

Anatol Caro-

Na pátém

hradský, Juvenal Jerusalémský.

Domin Antiocliijský. Na šestém sboru Agathon, Jií z Carohradu, Theofan An-

xandrský, z

íma

z Alexandrie Petr

tiocliijský,

íma, Taras

sboru Andrian z

mnich.

Na sedmém

z Carohradu, Polician

Alexandrský, Theodorit Antiocliijský, Eliáš Jerusalémský.

A

všickni se svými biskupy scházejíce

ti

se napravovali víru.

Po sedmém pak sboru Petr

breptavý s jinými šed do

i

íma

a

stolici

opanovav,

odtrhnuv se od stolice Jerusalémské,

zkazil víru,

Alexandrské,

i

Carohradské,

Antiochijské.

i

Ti

uení své rzno; a protož drží ne jedno vyznání víry, nébrž rzné; neb nkteí knží jedinou ženu sob pojavše slouží, zbouili celou

a

jiní

Itálii,

rozsívajíce

do sedmi žen pojímajíce slouží, jiné pak

mnohé vci

rzn

drží, jichž

uení

se varuj.

A roz-

hešují také híchy na daru, což jest nade vše nejtebe, kníže, od toho zachovej!" horší.

Bh

XTJTT. Vladimír potom pojal i

Anastasa a knží Korsuské

Klimenta

s

sebou císaovnu

s ostatky

svatého

Theba, ueníka jeho, a vzal také

i

s se-

bou nádoby chrámové i obrazy pro blahoslavenství své. A vystavl v Korsuni chrám n ) na hoe, kterouž u prosted

msta

nasypali, kradouce násyp,

kterýžto chrám stojí po tento den.

mdné dv i

nyní ješt

modly a tyry stojí

A

vzal tu také

kon mdné,

kteréž

za svatou Boží Rodikou, o nichž

nevdomí domnívají se, že jsou mramorový. Vydal pak opt Korsu Hekm za vno pro císaovnu, a sám pišel do Kyjeva. Jak mile tam pišel, poa) sv.

Jana Ktitele Hip.

91

nkteré rozsekati, a jiné v ohe 988 uvrhnouti Peruna pak poruil pivázati koni k chvo4 stu a vleci s Hory po Boievu na potok, 9 a dvanácte mužv ustanovil, aby jej bili proutím a to ne proto, jako by devo cítilo, ale na potupu bsu, jenž oklamával tou podobou lidi, aby odplatu dostal od lidí. ruil modly

vyvrátiti,

;

:

Veliký

jsi,

ctn od

Hospodine divní skutkové !

lidí,

a dnes potupen.

tvoji

Když pak

:

")

jej

vera vlekli

po potoku k Dnpru, plakali pro nevrní lidé, neb ješt nebyli pijali svatého kestu. A pivlekše,

Dnpru.

vhodili jej do

nkteré,

ka:

I ustanovil

Vladimír

(lidi)

„Pistane-li kde, vy odstrkujte jej od

behu, dokud neprojde skrze prahy; a potom jeho A oni ten rozkaz vykonali. Jak mile jej

zanechte."

a prošel skrze prahy, vyvrhl jej vítr na pí-

pustili,

sinu, a odtud nazvána jest písina Perunova, jakož i po tento den slov. A potom Vladimír poslal po všem mst, ka: „Neobrátí-li se kdo zejtra na ece (na vím kesanskou), budiž bohatý, nebo chudý,

nuzný, nebo služebný, bude mi nepítelem." Usly-

šavše to

„Kdyby jare s

lidé,

s radostí,

šli

toto nebylo dobré,

toho

pijali."

Na

radujíce se a

zejtí

knžími císaovninými

a s

pak vyšel Vladimír

Korsuskými na Dnpr,

i

sešlo se lidí množství nesíslné,

a

stáli

nkteí

po

šíji

a

jiní

kouce:

nebyli by kníže a bo-

vlezli

do vody,

po prsa (ve vod), a dti

u behu, a jiní dti držíce, a dosplí brodili; knží pak stojíce íkali modlitby. I bylo vidti rados na nebi

i

na zemi,

stenaje pravil:

tolik

duší spasených; a

„Bda mn,

ábel

že jsem odtud vyhnán!

neb zde domníval jsem se píbytek

míti, proto

že

zde není uení apoštolských, ani tch, kdo znají

á)

Žalm CXLIV,

3.

92 Boha, ale radoval jsem se jich služb, ponvadž

mn. A

sloužili

už poražen jsem od nemoudrých,

aj,

nmeníkv, nemám

a ne od apoštolv, ani od

už

panovati v krajinách tchto!"

Když pak

mu i

A

svého.

šli

každý da do-

a pohledv na nebe, ekl: „Bože, jenž

lidé jeho,

jsi

poktni,

lidé byli

Vladimír jsa rád, že poznal Boha sám

stvoil nebe

pohle na nový

zemi!

i

lid tento,

a dej jemu, Hospodine, poznati tebe, pravého Boha,

jakož poznaly

zem

kesanské,

pravou a nezvratnou; a

utvr

i

víra v nich

mn pomoz, Hospodine, proti

nepátelskému vrahu, abych dovuje v tebe a v tvou moc, sati

pemohl iklady chrámy a

dly;

kde

postavil

i

stála

jeho."

toto

chrám svatého

modla Perunova

jim obti kníže

A

i

dal te-

i

Basilije

na chlume,

kdežto konávali

jiné,

zaal zizovati po mstech na kest pivádti po všech

I

lidé.

chrámy a knží, a

povdv,

po místech, kde stály mo-

postaviti

lidi

mstech i vesnicích. Poslav (bdi své), poal bráti u vznešených rodin dti, a dávati je poal na uení knižné;

a

matky tch rodin plakaly pro n, neb

ješt nebyly se utvrdily u víe,

melé

plakaly.

A

ale

jako pro ze-

tím, že rozdáni byli

na uení kni-

hám, naplnilo se proroctví na zemi Ruské, kteréžto dí:

V

ty

dni

uslyší

hluší

bude jazyk breptavých. šeli

n )

slova knižná,

Neb

tito

a jasný

nebyli prvé sly-

slova knižného (písma svatého), ale božím í-

Bh

slitoval se nad nimi, jakož praví prorok: Slituji se, když nad kým chci. 6 ) I slitoval se nad námi lázní našeho znovuzrození

zením a z milosti své

a obnovením ducha, ze svolení božího, a nikoli pro naše skutky. Blahoslaven pán Ježíš Kristus, jenž

u) Isai.

XIX, 1S.

— b)

Exod. XXXIII, 19.

;

:

93

sob nové

oblíbil

lidi,

zemi Ruskou, a

osvítil ji

kestem svatým. A protož i my vrkáme se k nmu, kouce: Pane Ježíši Kriste! co ti vzdáme za všecko, ježto jsi dal nám híšným? Nedovedeni naproti darm tvým rovn tob vzdáti, neb jsi veliký a divná

díla tvá, velebnosti tvé není konce, rod

vychvalovati bude díla tvá.

I

)

eknu

s

od rodu

Davidem

a spasiteli

se

hlásajíce jemu, jak

dobrý

vky

jak na

jest,

vrah našich, ) od model niemných. A opt ceme s Davidem b

milosf jeho, jak zbavil jest nás od totiž

:

v Hospodinu, zvolejme kBohu našemu, pedcházejme tvá jeho v hlá-

Pijte, zradujme sání,

a

Zazpívejte Hospodinu

spodinu vše

zem,

píse novou,

Ho-

zazpívejte

zazpívejte Hospodinu, blahoslavte

jméno jeho, blahoslavte den ode dne spasení

jeho,

zvstujte y národech slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho, jak veliký jest Hospodin a velmi slavný, a velikosti jeho není konce.

c )

Jaká

rados! ne je-

dva spaseni jsou. Neb ekl Hospodin, jak rados bývá na nebesích z jednoho híšníka kajícího se ') tuto pak ne jeden, ani dva, ale nesíslné den, ani

f

množství k Bohu pistoupili, kestem svatým osví-

Jakož

ceni.

i

prorok praví: Pokropím vás vodou

istou, a oistíte se od model svých svých.

e

)

A opt

snímaje híchy

sob

libuje

drahý prorok praví:

a)

10.

24.

—

On

navrátí se

slituje

i

híchy naše v hlubin,

smrti jeho

— —

poktni

Žalm CXLIV, 3,4. b) Téi XCIV, c) Téi XCV, 1— 4 a CXLIV, 3.

—

e)

híchv Bh,

jako

f)

praví: Bratí! kolik nás poktilo se v Je-

žíše Krista, ve

1,

od

a promíjeje nepravosti? proto že

v milosrdenství.

se nad námi, a pohrouží

Neb Pavel

i

Kdo

Eicch.

XXXVI,

25.

f)

jsme,

a tedy

12, a

CXXXV,

—

d) Mat.

XV,

Micheas Vil, 18, 19.

988

:

94

pohbeni jsme s ním kesteni ve smrf, abychom, jakož Kristus vstal z mrtvých se slávou otcovskou, takéž i my v obnovení života vešli. «) A opt Staré vci minuly, a aj, nastaly nové. Nyní piblížilo se nám spasení, noc pestala a den piblížil se, b ) v kterémžto nalezli jsme vírou c) milos tuto, kterýmž se honosíme i stojíme. Nyní pak osvobodivše se od :

híchu, a podrobivše se Hospodinu, máte ovoce své v posvcení.

d

A

)

Hospodinu

My

Ho-

protož povinni jsme sloužiti

spodinu, radujíce se jemu;

neb

dí

David: Služte

a radujte se jemu s tesotem.

s bázní,

e

)

pak zvolejme k pánu Bohu našemu, kouce

kois

Blahoslaven Hospodin, jenž nedá nás v

bm jich;

ztrhala se, a

síf

I

vky

opván

mužv

kest

s

i

zlí

šumotem,

syn

pebývá, slaven od

v Trojici; a duchové

od bohabojných pijali jsou

zu-

zbaveni byli od úkla-

zhynula památka jeho

du ábelského. a Hospodin na ských,

my

Ru-

proklínáni

od nábožných žen, kteížto

pokání na odpuštní híchv,

i

noví lidé kesanští, vybraní Bohem, Vladimír osví-

cen sám,

i

Bylo

synové jeho, dvanácte

zem

i

synv

jeho.

jeho: Vyšeslav, Izjaslav,

Jaroslav, Svatopluk, Vševlad,

Svatoslav, Mstislav,

Boris, Gleb, Stanislav, Pozvizd, Sudislav. I posadil

v Novohrad,

Vyšeslava

v Turov,

a Svatopluka

Když pak

starší

sadil Jaroslava

a Grleba v

a

Izjaslava

Vyšeslav v Novohrad zemel, pov Novohrad, a Borisa v Roštov,

Murom,

Svatoslava v Devích, Vševlada

ve Vladimi, Mstislava ve Tmutorokani.

d)

im

XIII, 12.

im.

—

V, 20.

VI, c)

—

3—7.

—

b)

Pavel

11.

Žalm

II,

11.

I

ekl Vla-

Kor. V, 17, a

knížete našeho Vladimíra Hip. e)

v Polotšt,

a Jaroslava v Roštov.

— d)

im. Pavel

95 dimír: „Není dobré, že jest málo hrazených

okolo Kyjeva."

Dsn,

i

po Osti,

i

po Trabeži,

Stuhn; a poal

vybírati

Kivicv,

Cudv,

z

i

s

z

i

Nebo

msta.

mst

988

zaal stavti msta hrazená po

I

muže i

i po Slovanv,

po Sule.

tmi osadil Peen hv, bojoval

z Vjaticv, a

byla válka od

pemohl je. XLIV. Léta 6497

i

nejlepší ze

i

nimi a

léta 6498 léta 6499. A po- 989 tom Vladimír živ byl v zákon kesanském. Umínil 991 si

;

;

vystavti chrám") pesvaté Boží Rodiky, a po-

Hek.

I

mile skonil stavbu, ozdobil

ji

slav pivedl mistry z

Anastasijovi

aby

Korsuskému,

i

poal

stavti, a jak

obrazy, a poruil

knze Korsuské

ji

usta-

vzdav tu vše, co byl vzal nádoby chrámové, i kíže. Léta 6500 Vladimír založil msto Blohrad, 992

novil,

sloužili

vKorsuni, obrazy, a vybral do do

nho

nho; neb

v

ní,

i

z jiných

miloval toto

mst, a mnoho msto.

lidí

svedl

XLV. Léta 6501 táhl Vladimír na Charváty. 993 když pišel s vojny Charvatské, aj, Peenzi pitáhli po oné stran od Suly; a Vladimír táhl naproti nim, i potkal je na Trubeži na brod, kde nyní jest Páslav. I stál Vladimír na té stran, a Peenzi na oné; a nesmli tito na onu stranu, ani oni na tuto stranu. I pijel kníže Peenžský kee, zavolal Vladimíra i ekl jemu: „Výpusti ty

A

svého muže, a já svého,

a

spolu zápasí: jest-li že

tvj muž udeí mým, tehdy a neválíme spolu po ti léta; pakli náš muž udeí vaším, a válíme po ti léta." I rozešli se rzno. Vladimír pak pišel do ležení a poslal biice po

muže takového, jenž by a)

kamenný

Hip.

ležení,

ka: „Není-li tu Peenžským?"

se popadl s

96 993

A

nenalezl

Na

se nikdež.

muže

zejtí

pijeli

Peenzi

nemli žádného. I poal se Vladimír rmoutiti, a poslal po všem vojsku. I pišel jeden starý muž ku knížeti a ekl jemu: „Kníže mám doma jednoho syna nejmladšího, a se a svého

pivedli, a naši

!

tymi

jsem

vyšel, a on je doma: od jeho dtství ješt nikdo jím neudeil jednou jsem jemu lál, a on mnul kži, i rozhnvav se*na m, petrhl kži obuvní rukama." Kníže slyše to, byl rád, a poslal prou. ;

I

pivedli

mil.

ale

jej

ku

knížeti, a kníže

m

ného?"

býka

býka velikého a

I nalezli

rozdrážditi

pustili,

:

vložili

nikou za bok, a vytrhl ním

ali

na

zasáhla.

A

zápasiti."

I

býka býka masem, pokud

mu kži

s

pochytil

ekl jemu Vladimír: „Mžeš muže?

aj,

Peenzi

a po-

A Vla-

náš je tu!"

bra; muže

dimír poruil té noci, aby se oblekli v tu obojí.

stoupili

sil-

železa horoucí, a

na zejtí pišli

volati: „Nemáte-li

jej,

silného, a on dal

bžel býk mimo nj, a on

i

jemu ruka s

všecko jemu ozná-

On pak ekl: „Kníže! nevím, pemohu-li nech zkusí: není-li tu býka velikého a

Peenzi

vypustili

i

pi-

svého,

i vystoupil muž Peenžský, posmíval se, prostední postavy tla. A rozmivše (mí-

a byl peveliký velmi a strašný;

Vladimírv, a uzev neb byl

obma

jej

sto)

mezi

se,

a poali se siln

pluky, pustili je držeti;

i

k sob,

i

popadli

umakal Peenž-

ského v rukou do smrti a udeil jím o zem. I zkikli

Rusové, a

Peenzi

dali

hnali se po nich sekouce,

jsa rád, založil

msto

i

a Rusové

se v útk,

zahnali

hrazené na

A

je.

brod

Vladimír

tom, a na-

zval je Perejaslav (Páslav): protože pejal slávu

sluha tento. 50 Vladimír pak uinil jej

kým s

i

otce jeho.

I vrátil se Vladimír

vítzstvím a se slávou velikou.

mužem

veli-

do Kyjeva

97

Léta 6502;

6503

léta

;

6504 Vladimír, vida 994

léta

chrám dokonaný, vsel do nho i pomodlil se Bohu, 996 „Pane Bože pohle s nehes a viz, i návštv

ka

:

!

vinohradu svého, a dokonej, jež vsadila pravice

nové

tyto,

lidi

kterýmž

ohrátil

tebe, Boha pravého; i pohle na svj chrám, kterýž jsem vystavl, nehodný

aby poznali tvj,

ve jméno matee,

chrám

modlí ve

tomto,

jeho, pro modlitbu

se pomodlil,

ekl

t

kteráž

skvrnné panny Boží Rodiky

;

tvá,

srdce v rozum,

jsi

tento

sluha

nepo-

porodila,

a když se kdo po-

tehdy vyslyš modlitbu")

A když chrámu tomuto

peisté Boží Rodiky."

takto: „Aj, daruji

Rodiky ze jmní mého i z mst mých ás." A napsav písahu, položil ji ve chrátom, ka: „Jest-li že kdo toho poruší, a bude

svaté Boží

desátou

m

Korsuskému,

proklet." I vzdal desátek Anastasijovi

a uinil svátek veliký v ten

mstským,

A

a

chudým

dn bojarm

i

starším

jmní mnoho. Peenzi k Vasilevu,

a Vla-

rozdal

potom pitáhli

dimír s malou družinou vytáhl proti nim srazili,

nemoha jim

pod mostem,

A

sotva

odolati,

že

se

;

a když se

útk a stanul ped nepátely.

dal se v

ukryl

tehdáž zaslíbil Vladimír, že postaví chrám ve Va-

Promnní, neb Pán, když se ta bitva

silev svatého

mnní

bylo v ten den Prostala.

Vyváznuv pak

Vladimír z toho (nebezpeenství), postavil chrám, i

uinil svátek veliký, navaiv ti sta várek medu.

a sezval bojary své

mstech ven.

i

lidi

Sviv

i

námstky,

starosty po všech

mnohé, a rozdal chudým ti sta hi-

kníže

osm

dní, vrátil se

Nanebevzetí svaté Boží Rodiky,

do Kyjeva v den a tu

svátek veliký, sezvav nesíslné množství

a)

i

odpus jemu všecky híchy

Hip.

opt lidu.

uinil

A vida

98 996

lidi,

že jsou

po všecka

kesany, radoval

když jednou

se duší i tlem, a tak Miloval písmo svaté, neb ísti Evangelium „Blažení mi-

iníval.

le'ta

slyšel

losrdní, proto že

ti

:

milosrdenství dojdou!"

<*)

a opt:

jmní své, a dejte nuzným;" ) a opt: „Nepokládejte sob pokladv na zemi, kdež rez hlodá a zlodji podkopávají, ale pokládejte sob „Prodejte

6

poklady na nebesích, kdež ani rez hlodá, ani

dji kradou;"

c

)

a Davida koucího:

zlo-

„Blahoslaven

d a Salomona slyše kou) „Kdo nuznému dává, Bohu pjuje" e ): toto uslyšav, poruil každému nuznému i chudému pi-

muž, jenž miluje a dává;" cího:

dvr

cházeti na

tebu,

pití

a

knížecí a bráti

jídlo,

ka,

i

z

sob

všelikou po-

pokladen kozí kuních. Naídil

„Nemocní a churaví nemohou doi poruil pistrojiti vozy, a nachleb, mas, ryb, ovoce rozliného, meložiti na du v bekách, a v jiných kvasu, i voziti po mstech a tázati se: „Kde jest jaký nemocný a nuzný, nemoha choditi?" tm rozdávali na potebu. Toto pak také inil lidem svým po všecky nedle: rozkázal/") na dvoe v síni dvoanv hody strojiti a picházeti bojarm, i dvoanm, i setníkm, i desátníkm, i vzácným mužm pi knížeti i bez knížete; a bývalo tu množství masa od skotu i od zviny, bylo všeho v hojnosti. Jednou pak, když se podnapili, poali reptati na kníže, kouce: „Zle jest

pak jíti

i

toto,

že:

do dvora mého;"

n

našim hlavám! dal nám stíbrnými!" Uslyšav

jísti

cí)

clxii

Hip.

Mat. 5,

Žalm

7.

—

40, 2.

b)

—

lžícemi,

a ne

nakovati lžic

ka

takto: „Síí-

stíbrných, aby družina jimi

d) Srov.

devnými

to Vladimír, dal

Týž, e)

jedli,

19, 21.

—

Pisl. 19, 17.

c)

—

Tyi 6, 19. f)

—

po všecky

99

brem

i

zlatem nenaleznu družiny, ale družinou na-

leznu stíbro

jakož

zlato,

i

byli družinou zlata

dd mj

mj

otec

Neb Vladimír

stíbra."

i

i

996

na-

milo-

val družinu, s nimi rozmlouvaje o ízení zemském, i

o válkách a

ádu zemském. A

okolními v pokoji

s

:

pánem Uherským, koj mezi nimi

s

i

byl živ s knížaty

Boleslavem Ladským,

i

Oldichem eským, a

se

Št-

byl po-

láska. Živ byl také Vladimír v bá-

i

zni boží. I rozmnožily se loupeže, a biskupové pravili

Vladimírovi

:

„Aj, rozmnožili se loupežníci;

On pak ekl

jich netresceš?"

A

chu."

abys

pro

jim: „Bojím se hí-

oni ekli jemu: „Ty's ustanoven od Boha,

trestal zlé a

dobré miloval: sluší

tob

trestati

loupežníka, ale s vyšetením." Vladimír pak zavrhl

výkupy, a poal kli

loupežníky (na hrdle). I

trestati

e-

„Mnoho válek; a protož

biskupové a starší:

bude-li jaká výkupa, tehdy budiž na zbraních a na

koních."

51

I

A

ekl Vladimír: „Tak bu."

Vladimír podlé zízení otcova

XLVI. Léta 6505

šel

i

byl živ

ddova.

Vladimír do Novohradu

Peenhy, neb byla válka V týž as dovdvše se Pee-

pro vojsko jízdné na veliká bez pestání.

nzi, že není tu knížete, pitáhli a

v

mst,

okolo

stáli

B-

msta, a byl hlad veliký

lohradu. I nedali vyjíti z

a nelze bylo Vladimírovi pomoci,") neb

neml u

sebe vojska,

veliké.

I prodlilo

veliký;

i

sešli se

a

Peenhv

se obležení v

v

mst

bylo množství

mst,

a byl hlad

v radu a ekli: „Aj, už

musíme pomíti hladem, a od knížete není tu ponení-li nám lépe pomíti? vzdejme se Peenhm, nech koho živí, nebo-li koho zahubí;

moci žádné;

a) aniž lze bylo

bylo vojsko k

nmu

jemu táhnouti (na n), neb ješt

nesebralo, Ilip.

7*

se

997

;

100 997 •^

však už umíráme hladem." A tak o to se uradili. Byl pak jeden staec, jenž nebyl v té rad, i tázal se: „Pro byla rada?" a lidé povdli jemu, že

Peenhm.

zejtra lidé chtjí se vzdáti

mstské,

poslal pro starší

lidé hladu."

nevzdávejte se za

A oni „Seberte by

uite."

ti

rádi i

I

ekl jim:

oni

to,

odpovdli:

„Poslyšte mne,

a co já

dni,

Uslyšav

jim: „Slyšel jsem,

Peenhm." A

že chcete se vzdáti

„Nesnesou

ekl

i

vám naídím, ekl jim:

poslechnouti. I

slíbili

po hrsti ovsa, nebo pšenice, neb

otrub."

A

nám,

aby udlaly nátstku, ze které vaí kyselo,

")

oni šedše, rádi to shledali. I poruil že-

ká,

a poruil vykopati studnici a postaviti tam a naplniti

ká

nátstkou. I poruil druhou studnici

vykopati a postaviti tam druhou

ká.

I poruil,

aby

medu; a oni šli a vzali sud medu, neb byl zakopán v knížecí mednici. I poruil, aby jej vyhledali

velmi rozedili a

vlili

kád

do

v druhé

studnici.

Ráno pak naídil, aby poslali pro Peenhy. A mšané pišedše k Peenhm, pravili: „Vezmte k sozástavu naši, a deset muž z vás pojte do msta, abyste vidli, co se dje v mst našem." APe-

b

enzi lepší

byli rádi, domnívajíce se, že chtjí se vzdáti

u

vzali 6

)

nich zástavníky, a sami vybrali

co se dje.

„Pro

I pišli

msta

do

hubíte sami sebe?

petrvati nás? kdybyste žete

muže

a poslali do msta, aby se podívali v

nám

uiniti?

zdali stáli

nej-

mst,

a lidé jim pravili:

mžete

po deset

nebo máme krmi

ze

zde stojíce let,

zem;

co

a

m-

jest-li

svýma oima." I pivekde byla nátstka, a nabrali v-

že nevíte, tehdy pohlete dli

je ke studnici,

ci)

Sof. vr.

Misto ženám

má

rkp. Hip. jim.

—

b)

v rodech

101

drem a lili do hrnc"); a když uvaili kyselo, pojavše je pišli s nimi ke druhé' studnici, a nabrali ediny,

i

poali

sami naped, a potom Peenzi.

jísti

I podivili se a ekli: „Knížata naše jest-li

že sami

997

jísti

nebudou."

A

tomu neuví, hrnec

lidé nalili

nátstky i ediny ze studn, a dali Peenhftm a oni pišedše (mezi své), vypravovali vše, jak bylo. A uvaivše jídla knížata Peenžská, i podivili se; a po;

onch dom.

javše zástavníky své a

od

msta

i

odtáhli

pustivše,

zdvihli

se

XLVII. Léta 6506; léta 6507; íéta 6508 zeMalfrida. Téhož léta zemela také Rognda,

mela

998 1000

máti Jaroslavova.

Léta 6509 zemel Izjaslav, otec Betislavv, 1001 syn Vladimírv. Léta'6510; léta 6511 zemel Všeslav, syn Izja- 1002

slavv, vnuk Vladimírv.

1003

Léta 6512;

léta

6513;

léta

Léta 6516;

léta

6517;

léta

6514; léta 6515 1004 peneseny jsou obrazy svatých do chrámu svaté 1007 Boží Rodiky. 6518;

léta

6519 1008

zemela císaovna Anna, cho Vladimírova.

1011

Léta 6520 léta 6521 léta 6522, když byl Ja- 1012 roslav v Novohrad, dával rok od roku do Kyjeva 1014 ;

úrok dva tisíce dávali dvoanm, Novohradští;

mu 6

).

;

hiven, a

tisíc

v

ale Jaroslav toho nedával

ekl Vladimír: „Spravujte

I

Novohrad roznámstkové

a takto dávali všickni

otci

své-

cestu, a dlejte

most!" neb chtl táhnouti na Jaroslava, na syna svého, ale roznemohl se.

Léta 6523, když Vladimír chtl táhnouti na Ja- 1015 Jaroslav poslav za moe, pivedl Varahy,

roslava,

a)

i

vaili

do Kyjeva Hip.

ped

nimi; Hip.

—

b)

poal toho nedávati

102

Bh

1015 boje se otce svého. Ale

Neb jak Vladimír

sti.

u

nho

Boris;

nepopál áblu rado-

asu

se roznemohl, toho

a když

Peenzi

táhli

byl

na Rus, po-

nim Borisa, nebo sám byl nemocen velmi,

slal proti

v kteréžto

nemoci také

v patnáctý den. I

umel

nebo Svatopluk

byl

skonal

msíce ervence

na Bestov, a

v Kyjev.

V

zatajili jej,

pak mezi

noci

pokoj ema prolomili podlahu, a zaobalivše

jej

v ko-

berec po provazích spustili jej na zemi; 52 a nalo-

na sán,

živše jej

vezli a položili jej ve

chrám

Rodiky, jejž byl sám vystavl. Když to zvdli, sešli se v množství nesíslném pro, bojare jako pro zástupce jich zem,

svaté Boží

pak

lidé

a plakali

chudí jako pro svého živitele;

i

vložili jej

v rakev

mramorovou a pochovali tlo jeho s pláem, blahoslaveného knížete. Tento jest nový Konstantin velikého íma, jenž poktil sebe sám i lidi své: tak i ten uinil podobn jemu. Neb akoli byl prvé v pohanství toužil po neisté choutce, však posléze

Kdež pebývá milos. °)

oddal se na pokání, jakož apoštol zvstuje:

rozmnožil se hích, tu v hojnosti

[Neb

nm

že prvé v nevdomosti nkteré byly na

jest-li

híchy, posléze pak rozpadly se pokáním

mužnami. Jakož se dí i

V em t

zastihnu,

i

v tom

al-

t

Jakož praví prorok: Živ jsem já AdoHospodin, že nechci smrti híšníka, ale aby se

odsoudím.

naj

:

odvrátil

'')

od cesty své a živ byl; odvrácením od-

vrate se od cesty své

zlé.

c

)

Neb mnozí

dlivý se iníce, a podlé práva jsouce živi,

zvracují se s pravé cesty a hynou,

cen

jsou

živi, ale

a) Pavel

XXXlll, 11.

ím.

k V,

sprave-

k

smrti

a jiní pevrá-

smrti rozpomenou se, a poká-

20.

—

b)

Piisl. XI,

7.

—

c) Ezech.

103

ním dobrým oistí híchy; jakož prorok praví: Spravedlivý nebude moci spasiti se v den híchu jeho.

Když eknu spravedlivému: Živ budeš! on pak na svou

spoléhaje

dopustí

spravedlivost',

ne-

se

všecka spravedlivost jeho bude zapome-

pravosti,

v níž

nuta v nepravosti jeho, které se dopustil, a

ume. A když eknu nešlechetnému: Smrtí zemeš! a on obrátí se od cesty své,

a zájem odevzdá

vedlivost,

híchové

uiní soud a spra-

i

loupež

i

menuti, proto že soud a

všickni

vrátí,

budou zapo-

jeho, jichž se jest dopustil,

spravedlnost uinil

jest,

a živ bude v nich. Každého vás soudím dle cesty

dome Izraelv!") Tento pak umel u vyznání

jeho,

dobrém, pokáním smazav híchy své což jest nade vše nejlepší;

eno

jest,'

lepší

i

a ne

vyšší,

Jesti. almužna

obti.

almužna tvá vzešly v

vno jest

poktiv

to, ji.

chci,

pam

e-

nade vše

ped

vzvedajíc se do samého nebe

Boha, jakož andl Korneliovi ekl i

almužnami,

i

neb almužnu

Modlitby tvé

:

ped Bohem.

A

6

)]

di-

jak mnoho dobrého uinil zemi Ruské,

My

pak,

kesané

jsouce,

nevzdáváme

Neb kdyby on nás byl nepoktil, tehdy byli bychom nyní v osidle áblovo, jakož i prarodiové naši zahynuli. Kdybychom mli péi a modlitby vzdávali Bohu za v den úmrtí jeho, vida Bh horlivost naši k nmu, oslavil by jej nám tedy náleží za Boha prositi, ponvadž jsme jím Boha poznali. Nu dejž ti Hospodin podlé srdce pocty za dobrodní jeho

<").

;

i všecky prosby tvé napl, a jakož jsi tuiino království nebeském, dejž ti Hospodin ko-

tvého, žil

d) Ezech.

XXXIII, 12—10, 20-

31. Mislo r závorkách [ ] s

me

rltp.

—

b)

Shu.apo.

Hip. a Chleb.

poctu za dobrodní jeho Hip.

—

c)

A,

vzdej

101Í

;

104 1015 runu se spravedlivými, v požívání rajském

rados

Abrahamem a s ostatními patriarchy jakož Salomon ekl: Ume-li muž spravedlivý, nezahyne nadje.") Xeb památku jeho chovají lidé Ruští, zpomínajíce na svaté ktní, i oslavují Boha i

úastenství

v modlitbách Hospodinu, jíce

s

a v písních

v žalmech, prozpvujíce

i

lidé noví, osvícení

nadji v Bohu velikém

Kristu, jenž

každému za

i

svatým duchem, maspasiteli

našem Jezu

jeho udlí nevýslo-

úsilí

vnou radost, kteréžto nech se dostane všem ke-

sanm

!

Svatopluk pak sedl v i

svolal Kyjany, a

Kyjev

po

otci

poal rozdávati jim jmní,

svém, a oni

pijímali: ale nebylo srdce jich sním, proto že bra-

tí jich s

byli s Borisem.

vojskem, aniž byl

zpráva: „Otec

Když pak

Peenhv

umel."

ti

Boris navrátil se

dostihl,

I plakal

pišla jemu

pro otce velmi,

nade všecky; a pišed jemu družina otcova: „Aj, máš u sebe družinu otcovu i vojsko, poj, sedni v Kyjev na stolci otcovském." On pak odpovdl: neb otec jeho miloval

jej

stanul na Alte. I pravili

..Xebudiž, šího; a

abych vztáhl ruku na bratra svého

když mi umel

na místo otce."

od nho,

a

I

otec.

star-

tehdy mi tento budiž

uslyšavše to vojsko, rozešli se

Boris stál se sluhy svými.

Svatopluk

pak naplniv se nepravostí, pojal úmysl Kainv, a posílaje k Borisovi, pravil: „Chci s tebou vlasce býti. ukládaje, kterak a k otcovu ti pidám,"' les o by jej zahubil. I pišel Svatopluk v noci na Vyšehrad, povolal k sob tajn Putišu a Vyšehradské bojarce, i ekl jim: „Pejete-li mi vším srdcem?" ..Mužem hlavy své I ekl Putiša s Vyšehradskými

nm

:

a) Srov.

Psl.

XI,

7.

105

A

A

za t."

složiti

mu

ekl

on

niehož, a jdte

oni hned

kových

pipovdli

Salomon

clí

jim: „Nepovídejte niko- 1015

zabité bratra

i

mého Borisa." Neb o ta-

jemu, že to uiní.

Rychlí jsou ku prolévání krve

:

bez spravedlivosti, neb oni ukládají proti krvi své,

sob; takové jsou

a shromažují zlé

tch,

cesty

kteí dokonávají nepravos, neb v nešlechetnost uvoduši svou.

zují

a pistoupivše an

pje

pišli poslaní na Altu v noci,

poal

vstav

blahoslaveného Borisa,

slyšeli

ml

jitní; neb už

A

hubiti.

I

")

blíž,

návští, že jej chtjí za-

zpívati,

ka: „Hospodine!

což

se rozmnožili sužovatelé moji? mnozí povstávají na

m!"

6 )

A

pak opt: „Stely

mn,

tvé uvázly ve

boles má pede mnou jest." c) A pak opt pravil: „Hospodine! vyslyš modlitbu mou, a nevcházej v soud se služebníneb já na rány jsem pipraven,

kem svým,

i

ped

proto že nebude spravedliv

nižádný živý; neb stíhá nepítel duši mou."

iv ho

šestižalm, zabili,

spativ

i

zaal

ty,

kteí posláni

zpívati žaltá,

ka:

d )

tebou

A skon-

byli,

„Obstoupili

aby

m

býkové tuní, a sbor zlomyslných oblehl m. Hospodine, Bože mj v tebe doufal jsem, i spasiž m, stíhají, vysvobo m!" c a ode všech, kteí ) A potom poal zpívati píse ranní. Po té skoniv !

jitní, pomodlil se,

ka

podobu Pán,

podob

jenž v

m

ka, hled na svatý

obraz,

na

takto: „Hospodine Ježíši Kriste!

této jevil jsi se

na zemi pro spasení

dobrovoln dáti pibiti na kíži ruce trpl's muku pro híchy naše: tak i mne ho-

naše, a ráil své,

i

dným

ui

a)

XXXVII,

trpti

Pisl. 3,

I,

18.

a XXI, 13, 17.

muku!

16—19.

—

d) Též

Aj, netrpím jí od nepátel,

—

6)

Žalm

III,

CXLII, 1—3.

—

i.

—

e)

Též,

c)

Též

VII, 1

;

106 1015 ale od svého bratra,

toho za hích."

na

svém.

loži

okolo

stanu,

i

nepokládej jemu, Hospodine,

A když se byl pomodlil, A tu oni jako zv divá

i

položil se

vyítili se

napáhli kopí a probodli Borisa

a sluhu jeho, kterýž byl

na

padl (aby ho zachrá-

milákem Borisovým. Sluha ten byl rodem z Uherské zem, jménem Jií, a Boris ho velmi miloval, byl mu na Šíji vzložil hivnu zlatou velikou, 53 v kteréžto stával ped ním (slouže jemu); zabili pak i jiné mnohé sluhy Borisovy. A nemohouce tomu Jiímu rychle sejmouti hivny s šíje, usekli mu hlavu, a tak tu hivnu sali, a hlavu zahodili pry; a proto potom nenalezli tla probodli s ním, neb byl

nil),

jeho mezi mrtvolami.

A

zabivše Borisa zlosynové,

zaobalili jej ve stan, a naložili

an ješt dýchal. pluk, že bili.

A zvdv

to

na vz, i vezli jej, bohaprázdný Svato-

ješt dýše, poslal dva Varahy, aby ho doti pišli a vidli, že ješt živ jest,

Když pak

jeden jich vytasil

me a probodl jej

k

srdci.

A

takto

dokonal blahoslavený Boris, pijav od Krista pána

vnec

se spravedlivými, spojiv se s proroky a s apo-

na

ln

vaje s ložili

mueníkv pebývaje, spoívaje Abrahamové, vida radost nevýslovnou, zpí-

se zástupy

štoly,

andly

a vesele se se sbory svatých. I po-

tlo jeho, pinesše je podtají na Vyšehrad, ve

chrám

svatého Basilije. Ti pak bohaprázdní vra-

hové pišli k Svatoplukovi, jako by byli litebného vykonali, zloinci!

chetník jsou

nco

Jména pak tch

tato: Putiša a Talec, Jelovic,

chvanešle-

Leško,

Neb takovými sluhy bývají bsi; bsi totiž na zlé posíláni bývají, andlé na dobré posíláni. Neb andl lovku zlého neiní, ale dobré jemu vždy obmýšlí, zvlášt pak pomáhá kesanm, a ochrauje jej od nepítele ábla; ale bsové vždy a otec jich Satan!

:

107

na

ponvadž

závidíce jemu,

zlé loví,

že Clo- 101

vidí,

vk

Bohem poctn

jest,

a závidíce jemu, jsou ocho-

tni,

když na

jsoxi

posláni.

Kdo

lovk bs

;

zlé"

[Neb

ekl bs:

jde pelstít Achaba? I

eeno

jest:

Aj, já jdu!")]

zlý totiž, oddav se na zlé, horší jest než bojí, ale zlý lovk nelovka se stydí; neb bsové kíže Pán, ale lovk zlý ani kíže se ne-

neb bsové Boha se

bojí se ani Boha, ani bojí se bojí.*)

A bohaprázdný Svatopluk „Aj, Borisa jsem

A

Gleba?"

takto

:

„Poj

neb nemocen jest velmi."

na kon,

A

otce svého.

k I

na

brzy, otec

A Gieb ;

v píkop, a nalomil

poli

vzkazuje,

ti

bez meškání vsedl

malou družinou neb byl poslušen když pišel na Vlhu, potknul se nm

jel s

i

si

málo nohu.

pišel do Smolcuska, a ze Smolenska vyšel, jak

mile se rozbesklo,

V týž as

i

na

stanul

Smdin

v loce.

Ped-

pišla byla zpráva k Jaroslavovi od

slavy (dcery Vladimírovy) o smrti otcov,

Jaroslav ku Glebovi,

ka: „Necho,

poal slzeje velmi št bratra svého,

„Bda mn,

poslal

i

otec

ti

a bratr tvj zabit od Svatopluka." Uslyšav

s

ka

vzav úmysl Kainv, lstiv poslal ku

mluv

Glebovi,

pomyslil v sob,

kterak bych mohl zabiti

zabil;

umel,

to Gleb,

naíkati, oplakávaje otce, a zvlái

poal

se modliti se slzami,

ka:

Hospodine! lépe bylo by mi umíti

bratrem, nežli na tomto

svt

živu býti

!

Kdybych

brate mj, vidl tvá tvou andlskou, byl bych umel s tebou: a nyní pro ostal jsem já sám jebyl,

diný? kde jsou slova

a)

a Chleb.

Srot\ 2

—

mu LVU

v.

b)

Kronik

tvá,

jež jsi ke

XVJíl,

19,

20.

mn

[] z

mluvil,

rlip.

Tutu duddtaji jeitk rkp. Mip, a Chleb,

1—5.

////;.

i ial-

:

108

mj

1015 brate

pemilý? nyní už neuslyším mírného A když jsi nabyl dvry u Boha,

tvého napomínání.

m, abych i já touž muku trpl; neb by mi s tebou umíti, nežli na tomto ošemetném živu býti." A když se takto slzeje

modli se za lépe bylo

svt

modlil,

aj,

tu nenadále pišli

ti,

jež poslal Svato-

aby Gleba zahubili, a tu hned poslaní zmocSluhové nili se korábu Glebova, i dobyli zbran. Glebovi klesli srdcem. A poslaný zlosyn Goraser pluk,

poruil, aby bez prodlení Gleba zaezali, a

kucha

Glebv. jménem TurCín, vyav nž, zaezal Gleba. Jako beránek nevinný vzdal se Bohu na ob, v límluvná, a dosáhl vnce; všed beznou vni, u píbytky nebeské, uzel bratra svého, po nmž

ob

toužil,

i

radoval se s ním radostí nevýslovnou, kte-

réž dosáhli svou

láskou bratrskou.

Aj, jak dobré

když bratí žijí pospolu!") A ti zloeení potom vrátili se nazpt, jakož dí David se vrátí híšníci do pekla. b ) A když pišli, poa jak krásné

jest,

A

vdli

Svatoplukovi: „Uinili jsme, jakož jsi byl

rozkázal."

A

on uslyšav

to,

velmi se vznesl srdcem

svým, nevda, že praví David: Což se vychloubáš nešlechetností, slil

mocný? nepravos na každý den umy-

jazyk tvj.

c )

A

když Gleb byl zabit a pohozen na behu mezi dvma kládama, potom jej vzali a odvezli, i pochovali jej podlé bratra jeho Borisa v kostele sva-

tého Basilije. I byli tak spojeni tloma, ale nad to více dušema, pebývajíce u Vládce všech

a)

—

Žalm CXXXIII, 1. b) Též ješt Žalm XXXVII,

rkp. Hip. a Chleb,

IX, 18. Dále v.

U,

15,

Též LI, 3, 4 rkp. Hip. a Chleb, až po 7 dáno ješt z Písl. I, 26 a 31. c)

;

mocná

;

pivodí

—

19 a 20. naež do-

109

v radosti bezkonené, ve svtlosti nevýslovné, po- 1015 dávajíce léebné dary zemi Ruské, i jiným cizím s vrou píchozím dávají léky: chromým chzi, sle-

pým

prození,

nemocným

uzdravení,

okovaným

zem

nešastným zbavení; a jsou zástupcové a

svítilníci

za

roz-

temnicím otevení, zarmouceným utšení,

poutání,

lidi své.

záící

i

modlící se neustále

A protož my i

Ruské,

ku Vládci

povinni jsme velebiti

d-

stojn mueníky Kristovy, modlíce se piln k nim,

kouce: Radujte

zem

Kristovi, zástupcové

s vrou a láskou! Radujte se, obyvatelé tle byli jste andly, služebníci jedné my-

k vám

zejí

nebeští! v sli,

muení ci

se,

Ruské, kteí léky podáváte tm, kdo pichá-

vrstevníci jedné podoby, se svatými jedné duše,

protož trpícím rise

i

Glelje,

všem podáváte

léky. Radujte se, Bo-

moudrosti božské plní! jako potokové

teete ze studnice vody živonosné, jimiž léky vyplývají

vrným

lidem na uléení. Radujte

zlého

se,

draka potevše, jako pochodn jasn záící

zjevili

jste se, jako svítilny osvcujíce veškerou zemi

Rutmu vždy zapuzujíce, jevíce se vrou neob-

skou,

se, oka nedímajícího nabyvše, duše na vyplnní božích svatých pikázání pijavše v srdci

lomnou. Radujte

svém, blažení! Radujte

zlatozáných,

se,

bratí, spolu v místech

v sídlech nebeských,

v sláv neva-

dnoucí, kteréž pro své zásluhy stali jste se hodnými.

celý

Radujte se! božími svtlostmi zjevn ozáeni,

svt

s

obcházíte,

bsy

zahánjíce, neduhy léíce,

pedobí, zástupcové

horliví,

pebývajíce

Bohem, božskými paprslky neustále

plápolajíce,

svítilníci

statení mueníci, osvcujíce duše

vrným

lidem;

neb povýšila jest vás svtlonosná láska nebeská, protož krasoty všecky zddili jste v nebeském slávu,

i

rajský pokrm,

i

svtlo rozumu,

žití:

ušlechtilé ra-

112 1015

t

vera jsem

nyní bylo by mi tebe teba!"

zabil, a

mj

ekl jim v rad: „Otec a Svatopluk sedí v Kyjev, zabíjeje I utel slzy, a

I

ekli Novohradští: „Kníže! akoli bratí naši jsou

mžeme

rozsekáni,

tyicet

tisíc,

hem, a ekl on

;

táhl

i

„Ne

:

pedce pro

se

Varah

Jaroslav

I sebral

na Svatopluka, dokládaje se Bo-

poal jsem

já

zabíjeti bratí, ale

Bh mstitelem krve bratí mých, ponvadž

budiž

vou. Zdali

spodine

tebe potýkati."

a ostatního vojska

tisíc,

bez viny prolil krev Borisovu i

mn

i

Glebovu spravedli-

téhož neuiní? ale budiž mi, Ho-

soudcem spravedlivým, aby se skonila

!

zloba híšného." I táhl na Svatopluka.

na

Svatopluk, že Jaroslav

Rusv

nesíslné, s

Peenhv,

i

naproti

stáli

i

a nesmli ani a stáli

sob

jste

pišli

behv, s

to

Novohradští,

pevezem skolíme!"

se

na

n;

vy tesai?

stavení tesali!"

Jaroslavovi:

pravili

a nepírjde-li kdo

s

zamrzati.

jezeroma, a celou noc

Sly-

„Zejtra

námi, sami ho

Svatopluk

pil se

stál

svou dru-

Jaroslav pak na zejtí zídiv družinu svou,

za svítání se pevezl. razili lodi

od behu,

se na míst.

hm

nám

Neb už poalo

dvma

Novohradské,

tupiti

tím chromcem,

postavíme vás, abyste

žinou.

po obé stran Dnpra,

tito

toplukv, jezd podlé

mezi

s této.

Jaroslav na Svato-

na ony, ani oni na tyto udeiti, ti msíce naproti sob. I poal vojvoda Sva-

ka: „Co šíce

uslyšav to

a vytáhl proti Lubi,

XLIX. Léta 6524 pitáhl pluka,

A

táhne, pipravil vojsko

oné Strany Dnpra, a Jaroslav

1016

i

zemel,

bratry své."

i

A

Byla bitva

pro jezero

vystoupivše na beh, od-

táhli") naproti

pomáhati.

o) té noci Sof. cr.

sob

a nelze bylo

zlá,

I

a srazili

Peen-

pitiskli Svatopluka

113 a

k

družinou

jezeru,

mil se s nimi led

i

;

i

vstoupili tito

poal

na led a prolo- 101G

vítziti Jaroslav,

°)

Svato-

pluk pak utekl do Lech. Jaroslav pak sedl v Kyjev

na

stolci otce

i

dda

svého.

v Novohrad osm a dvacet

Léta 6525 Jaroslav

A

let.

šel

byl tehdáž Jaroslav

'')

do Kyjeva, a pohoely 1017

chrámy. L. Léta 6526 pitáhl Boleslav se Svatoplukem 1018 na Jaroslava s Lechy. Jaroslav pak sebrav Rusy, i Varahy, i Slovany, vytáhl proti Boleslavovi a Svatoplukovi,

eky i

i

vojvodu,

slava,

tvé!

ka

:

pitáhl k Volyni, a

A ml

Buhu.

po obé stran

jménem Budy, f ) a ten zaal tupiti Bole„Aj, to probodnem tískou tlusté bicho

Neb Boleslav

,c

stáli

Jaroslav u sebe svého pstouna

byl veliký a tžký, tak že ani

ale byl rozumný. I ekl k družin své: „Není-li vám té potupy žal, tehdy já sám zahynu.'' I vsedl na kon, a vbedl do eky, a za ním vojsko jeho; Jaroslav pak ani

na koni nemohl

sedti,

Boleslav

zíditi

nemohl,

se

i

porazil

Boleslav

Jaroslava.

tymi

muži do Novohradu, a Boleslav vtáhl do Kyjeva se Svatoplukem. I ekl Boleslav „Rozvete družinu mou po mstech Jaroslav pak uprchnul se

:

na stravování." I stalo se tak. Když pak Jaroslav pikvapil do Novohradu, chtl utíkati za moe; ale námstek Kosntín, syn Dobryv, s Novohradskými

kouce: „Ješt

se

mže-

se Svatoplukem."

I

poali

rozsekali lodi Jaroslavovy,

me

bíti

s

Boleslavem

sbírati peníze:

a)

Vida

tzil. Hip.

—

to

54

i

od muže po

tyech

kunách, od sta-

Svatopluk, dal se v útk, a Jaroslav zvíKaramz. II pozn. 9, a Soloc. I, pozn.

b) Dle

297; všecky rukopisy máji: A byl tehdáž Jaroslav dvaceti a osmi let. c) Bluda Sof. tr.

—

X

114 1018

rostv po hivnách;

hivnách, a od bojarv po osmnácti

desíti i

pivedli Varahy a dali jim peníze, a se-

své v

Kyjev, a

Lechv

A i

ustanovil desátníkem lstí

a

vzav

z Kyjeva,

Boleslav utekl

bojary Jaroslavovy,

i

dv

pobili

s

sebou poklad,

ku pokladu, neb si byl tento i lidí mnoho vedl s sebou,

získal jeho din éru

;

msta Cerveská sob

vzal,

roslav na Svatopluka, a

zem

a pišel do

Kyjev;

porazil

své.

táhl Ja-

i

Svatopluka Jaro-

a Svatopluk utekl do Pccnli.

slav,

Léta 6527 pitáhl Svatopluk

LI.

v

koli

Lechy.

I

sestry jeho, a Anastasa

Svatopluk pak poal panovati v

1019

sídlo

ekli „Co

pošetilý Svatopluk

po mstech, pobité je."

ml

pak

bral Jaroslav vojsko veliké. Boleslav

síle

Peenhy

s

tžké, a Jaroslav sebral mnoho vojska,

táhl proti

nmu

na Altu.

i

vy-

Jaroslav stál na míst,

kde zabili Borisa. A zdvihnuv ruce k nebi, ekl: „Krev bratra mého volá k tob, Pane pomsti krve spravedlivého tohoto, jakož jsi pomstil krve Ábelovy, vloživ na Kaina náek a tesení, tak vlož i na toho." A pomodliv se ekl: „Bratí moji! akoli jste tlem odtud, ale modlitbou pomozte mi na protivníka tohoto, vražedlníka i hrdopýška." A když !

toto promluvil,

táhli naproti

sob, a pokryto bylo

pole Altské množstvím obého vojska.

pátek;

a když

a byla bitva

slunce vycházelo,

A

jakéž nebylo v Ruších;

zlá,

byl tehdáž se oboji,

srazili i

za ruce

chytajíce sekali se, a srazili se tikráte, tak že po údolí krev tekla potokem.

A

k veeru zvítzil Ja-

roslav,

a Svatopluk dal se v útk.

napadl

na

bs"),

sedti na koni;

a)

i

strach Sof.

i

nesli jej

tor.

A

když

oslábly kosti jeho,

utíkal,

a nemohl

na nosidlech, a pinesli

115

kBesti, utíkajíce sním. On pak volal: „Utí- 1019 mnou! koní nás!" A sluhové jeho vysílali naproti: „Zdali nás kdo honí?" a nebylo nikoho, kdo by se hnal po nich, i utíkali s ním. A on ležel v nemoci. I vzchopiv se volal: „Ejhle honí, utíkejte!"

jej

kejte se

Nemohl

vydržeti na jediném miste, a utíkal skrze

zemi Ladskou,

honn

jsa

hnévem božím, a pibhl

v pustinu mezi Lechy a Cechy, a tu skonil zle

ži-

Není pochybnosti, že na, jako na ne-

vot svj.

vykroení muky, bezbožníka: uka-

spravedlivého, pišel boží soud, a že po

se

svta

zovala

tohoto pojal}' jej to

zjevn

na

poslaná rána zdhubná,

kte-

smr

nemilosrdn vehnala, a po smrti v muky vcné jest odsouzen "). A jest mohyla jeho v poušti až podnes, i vychází z ní smrad ošklivý. ráž jej ve

Toto pak ukázal

ským, když by pustili,

Bh

na výstrahu knížatm Ru-

totiž oni

ješt

eho

takového se do-

aby o tom vdouce, touž pokutu

vzali,

ano

nad to vší, proto že vedouce to, spáchají takovou vraždu zlou. Neb sedm pokut trpl Kain, zabiv Ábele, a Lámech sedmdesát proto že Kain nevdl, že pomstu trpti bude od Boha, ale Lámech, vda i

:

o trestu, který stihl jeho praotce, vraždu spáchal.

Muže zabil totiž Lámech k ženám svým jsem na škodu mou, a jinocha na zkázu mou; a proto, prý, sedmdesát pokut mne potkalo, ponvadž, prý, vda toho jsem se dopustil. h ) Tento Lámech zabil dva bratry Enochovy, i pojal sob ženy jich a tento Svatopluk, nový Abimelech, kterýž se byl zrodil z cizoložství, jenž zabil bratry své, syny Pravil

:

:

Gedeonovy; tak byl

a)

v propasti

i

tento.

pekelné

Sof.

Jaroslav pak usadil

ir.

—

b)

23, 24.

8*

Genes.

IV,

116

Kyjev,

1019 se v

i

sob

utel

pot se svou družinou, do-

byv vítzství a práci vykonav velikou. Léta 6528 narodil se Jaroslavovi syn, 1020 jej

1021

jménem

i

nazval

Vladimír.

Léta 6529 pitáhl Betislav, syn Izjaslavv, vnuk Vladimírv, na Novohrad, i dobyl Novobradu, a pobrav s sebou mnoho Novohradských i jmní a když pišel k ece jich, táhl zpátky do Polotska Sudomii, ") Jaroslav z Kyjeva v sedmý den jej tu ;

postihl;

ské

Novohrad-

porazil Jaroslav Betislava, a

i

zase do Novobradu, a Betislav utekl do

vrátil

Polotska. Lil. Léta

1022

tyž

asy

Kasohy.

6530 pitáhl Jaroslav k Besti.

V ty-

Mstislav, jsa ve Tmutorokani, vytáhl na I uslyšav o

vytáhl naproti

nmu,

tom kníže Kasožský Rededja, a když obojí pluky stály na-

sob, ekl Rededja ke Mstislavovi: „Pro má-

proti

me sob obapoln

hubiti družinu? ale

pojme

se sami

spolu potýkat: jest-li že ty zvítzíš, tehdy vezmeš

jmní

i dti mé, i zemi mou; pakli vezmu já tvoje všecko." A Mstislav ekl: „Tak bu." I ekl Rededja keMstislavu: „Nebíme se meem, ale porážejme se." Ipoali siln spolu zápasiti, a když dlouho spolu zápasili, poal

moje,

i

ženu mou,

já zvítzím, tehdy

pozbývati síly Mstislav, neb Rededja byl veliký a ný. I

ekl

moz mi:

sil-

„O peistá Rodiko Boží! potohoto pemohu, vystavím chrám

Mstislav:

jest-li

že

ve jméno tvé."

A

to promluviv, udeil jím o zemi, zaezal Rededju a všed do zem jeho, pobral všecko jeho jmní, ženu jeho i dti jeho, a na Kasohy vzložil da. A když pišel do Tmuto-

a

vyav nž

a)

*),

;

a Jaroslav vytáhl z Kyjeva, Hip.

nožem do chtánu, a tak Rededja

—

zabit jest

6) ;

udeil

Hip.

jej

117 rokani, založil

chrám svaté Boží Rodiky, i vysta- 1022 Tmutorokani stojí po tento den. 55

vel jej, jenž ve

Léta 6531 táhl Mstislav na Jaroslava

Kozary

1023

LIU. Léta 6532, když Jaroslav byl v Novohrad, pitáhl Mstislav z Tmutorokani ku Kyjevu, ale

l<>24

s

a s Kasohy.

Kyjevští jeho nepijali:

011 pak šel a sedl na stolci v Cernihov, když Jaroslav byl tehdáž v Novohrad.

Téhož a

léta vyskytli

zabíjeli staré lidi podlé

sední, pravíce, že

ení

tito

se arodjníci v Suzdali, ábelského vnuknutí a po-

zdržují úrodu, I bylo zbou-

veliké a hlad po vší té krajin; a

lidé všickni

do Bulhar,

Uslyšav pak Jaroslav Suzdali, a

pivezli

o

ka

obib',

šli

po Vize

a tak

ožili.

arodjnicích, pišel do

arodjníky,

zjíinav

kterých potrestal,

i

rozptýlil je,

„Bh

takto:

a

n-

uvádí pro híchy

na každou zemi pokutu hladem, neb morem, neb suchem, neb jinou pokutu, a lovk neví niehož!" A navrátiv se Jaroslav, pišel do Xovohradu, i poslal za moe pro Varahy a pitáhl Jakun s Va;

rahy.

A

byl ten Jakun krásný,

zlatem vytkávaný.

I

56

ml

a

pláš na sob

pišel k Jaroslavovi, a Jaro-

slav táhl s Jakuneni na Mstislava

;

a Mstislav, usly-

šav o tom, vytáhl proti nim k Listvenu.

Mstislav

pak s veera spoádav družinu, postavil Seveany v elo naproti Varahm, a sám se svou družinou stanul po kídlech. A když byla noc, nastala tma i

blýskání

žin

své:

i

slav naproti rahy,

i

hromobití a déš.

„Pojme

na

sob, a

n!"

I

ekl

I táhli

srazilo se elo,

Mstislav dru-

Mstislav a Jaro-

Seveané

s

Va-

namáhali se Varazi sekouce Seveany, a po-

tom nastoupil Mstislav se svou družinou, a poal sekati Varahy, a byla bitva silná; a když zasvítil blesk, blýskaly se

zbran, a byla hrza

veliká, a bi-

118 L024 tva silná

strašná.

i

A

vida Jaroslav, že jest pora-

Jakimem, knížetem Yaražským, a Jakim tu ztratil svj zlatý pláš. Jaroslav pak pišel do Novohradu, a Jakun šel za moe. Mstislav pak žen, utíkal s

ráno za svítání vida ležeti zabité od svých Sevea-

nv

Varahy Jaroslavovy, ekl: „Kdo by tomu

byl rád?

aj,

ne-

tu leží Severanín, a tu Varah, a dru-

k Jarosvém v Kyjev,

žina moje (zstala) celá!" I poslal Mstislav slavovi,

ka:

Sedni ty na

,,

stolci

bu

ty jsi bratr starší, a tato krajina

sml

Jaroslav

jíti

moje."

A

ne-

do Kyjeva, dokud se nesmíili.

sedl Mstislav v Cernihov a Jaroslav v Novohrad, a v Kyjev byli muži Jaroslavovi. Téhož léta narodil se Jaroslavovi druhý syn, i dal jemu jméno Izjaslav. Léta 6533; léta 6534 Jaroslav sebral vojsko 1025 I

1026 mnohé, a pitáhl do Kyjeva,

i

uinil pokoj s bratrem

svým Mstislavem u Hradce. A skou po

Dnpr:

slav onu.

I

poali v pokoji a v hísce bratrské

a pestal domácí rozbroj

býti,

Ru-

rozdlili zemi

Jaroslav pijal tuto stranu, a Msti-

i

živi

zbouení, a bylo

v zemi ticho veliké.

Léta G535 narodil se

1027

zval jej

jménem

trcti

syn Jaroslavovi,

i

na-

Svatoslav.

Léta 6536 zjevilo se na nebi znamení, a bylo

1028

vidti po vší zemi. 1029

Léta 6537 byl pokoj.

1030

Léta 6538 vzal Jaroslav Belz.

Téhož mi,

A

i

léta táhl

vystavl

I

narodil se Ja-

jméno jemu Vševlad. Jaroslav na Cndy a zvítzil nad ni-

roslavovi tvrtý syn,

msto

a

dal

Jnrjev.

Téhož asu zemel Boleslav Veliký v Leších. bylo zbouení") v zemi Ladské: pozdvihše se lidé a) veliké Hip.

110

knze

biskupy a

pobili

bojary své, a bylo mezi 1030

i

nimi zbouení.

Léta 6539 Jaroslav a Mstislav sebrali vojsko táhli na Lechy, a vzali opt msta Cerveií-

1031

mnohé, ská,

zemi Laclskou, a pivedli Lechy

poplenili

i

mnohé, a rozdlili je;

osadil Jaroslav své

i

po Rosi,

a jsou tu po tento den.

msta

Léta 6540 poal Jaroslav stavti

hra- 1032

zená po Rosi.

Léta 6541 Mstislavic Eustaehij umel. 1033 LIV. Léta 6542; léta 6543; léta 6544 Msti- 1034 slav vyšel na lovy, roznemohl se, a umel. I pocho- 1036

chrám

váli jej

v

založil,

neb za

sed

co by kdo,

u svatého Spasitele, jejž byl sám

nho

bylo ho

vystaveno vz-výši,

A

na koni, dosáhl rukou.

slav tlustý tlem,

erveného

líce,

byl Msti-

velikých oí, uda-

tný ve válce, dobrotivý, miloval družinu svou velmi,

jmní

pro ni nešetil, ani

A po nm

bránil

jí

ani jedení.

pití,

pejal panství jeho všecko Jaroslav, a byl

samovládce

zem

Ruské.

šel

I

Jaroslav do Novo-

hradu, a posadil syna svého Vladimíra (za

námstka)

v Novohrad, a biskupem ustanovil Zidaru. A téhož asu narodil se Jaroslavovi syn, a dali jemu jméno Vaceslav. A když Jaroslav byl v Novohrad, pišla

mu

Peenzi

zpráva, že

slav sebral vojsko mnohé, táhl

ku Kyjevu,

Peenéh z

vešel do

i

množství

msta, a spoádal

obléhají Kyjev. Jaro-

Varahy

nesíslné.

družinu,

sted, a po pravé stran

kídle Novohradští; i poali pistupovati, a

i

Slovany, a pisvého.

A

bylo

Jaroslav vystoupil

postavil

(byli)

stáli

i

msta

Varahy u

pro-

Kyjané, a na levém

ped mstem. Peenzi

srazili se

na míst, kde

stojí

nyní svatá Žofije, hlavní chrám ruský; neb tehdáž bylo

vn msta

pole.

A

byla bitva

zlá,

i

ledva zví-

120

k veeru

1036 tžil

Jaroslav.

nevdli kam

v útk, a

nkam

se

Peenzi rzno nkteí utíkajíce

pak v jiných ekách, a ostatek

tonuli v Sitonili, jiní

jich utekli

dali

I

utíkati, a

po tento den. Téhož

léta vsadil

Jaroslav Sudislava, bratra svého, do vzení vPle-

1037

skov, neb jemu byl osoen. LV. Léta 6545 založil Jaroslav hrazené msto veliké (Kyjev), 37 u kteréhožto msta jest Zlatá brána. I založil také chrám svaté Žofije, ") hlavní; a potom chrám na Zlaté brán b) svaté Boží Eodiky Zvstování c ) potom svatého Jií klášter a svaté Ireny. A za nho zaala se víra kesanská rozplozovati ;

v Ruších a rozšiovati,

mniši poali se množiti,

i

a klášterové poínali býti. I miloval Jaroslav ústavy

knží

církevní, i

knh sob

miloval

velmi,

a zvlášt

mnichy,

hledl, ítaje v nich asto v noci

i

ve

písae mnohé a pekládal z heckého na slovenské písmo d) a sepsal knihy mnohé, i sebral, jimiž pouujíce se vrní lidé, nalézají rozkoš v uení božím. Neb jako když nkdo zemi vzdlá, dne. I sebral

;

a druhý zaseje, a jiní sklidí tak pil,

i

i

jedí potravu hojnou,

ten: neb otec jeho Vladimír zemi zoral a zkytotiž

ktem

zasvtil

tento

:

pak

f

)

našil slov

knižných v srdce vrných lidí, a my klidíme, uení knižné pijímajíce. Veliký bývá užitek z uení knižného; knihy

totiž

napomínají a vyuují nás cest

neb slovy knižnými nabýváme moudrosti

pokání,

—

c)

a tento velmi

stavl (chrám)

msto vždy a

z

Hip.

Rodiky

Boži Zvstování na brán, aby to

d)

Zvstování Pán, archandla Gabriela. e) Jaroslav, písmo Hip.

se radovalo z toho svatého

modlitby svaté Boží

—

—

b) kamenný moudrý kníže Jaroslav proto vy-

a) svrchované Moudrosti Boži, Hip.

Hip.

Eodiky

na slovenský jazyk

syn Vladimírv, Hip.

i

i

—

121

jsou

a zdrželivosti;

jsou

to

to

eky,

napájející veškerý svt, 1037

východišt moudrosti; knihy

totiž

mají v

sob

býváme v zármutku potšeni, ony jsou uzda zdrželivosti. Neb moudrost veliká jest, jakož i Salomon ji veleb pravil: Já, hlubinu nezmitelnou, neb jimi

moudrost svrchovaná,

uložil

jsem radu, rozum

báze Páné; moje

smysl

i

moumoje utvrzení, moje síla; mnou králové kraa mocní píší práva, mnou velmoži se honosí,

já povolal jsem,

rady, moje

drost, lují,

m

a ukrutníci drží zemi; já miluji ty, kdo milují, a kdo mne hledají, naleznou milost.") Neb když

v knihách piln vyhledáváš moudrosti, tehdy naléneb kdo knihy asto

záš užitek veliký duši své;

te, ten rozmlouvá

kdo ítá

s

Bohem nebo

se svatými muži;

reci prorocké, a evangelické

i

apoštolské

uení, a životy svatých otcv, nabývá duši užitku

Tento pak Jaroslav, jakož jsme

velikého.

pál knihám,

m

a

mnohé

svaté Zofije, jejž byl vystavl

stíbrem

i

rémžto

chrám obyejné písn

obyejné.

I jiné

sám

:

ozdobil jej

nádobami chrámovými,

zlatem

i

pravili,

jich napsav, složil je v chrá-

v kte-

Bohu v asy chrámy vystavl po mstech hravzdávají

po jiných místech, ustanovil knží a dal jim dchody ze jmní svého, i naídil jim, aby uili lidi, ponvadž jim to jest Bohem porueno, i aby zených

i

asto picházeli do chrámv. i

lidé

ství

A

rozmnožili se knží,

kesanští. Jaroslav radoval

chrámv

se rmoutil,

se,

vida množ-

kesanských; a ábel poražen od nových lidí kesanských. a hojnost

lidí

Léta 654G Jaroslav táhl na Jatvhy.

1038

Léta 6547 posvcen byl chrám svaté Boží Ro- 1039 diky, jejž vystavl Vladimír, otec Jaroslavv, metropolitem

Theopemptem.

a) PHsl. 8,

14—17.

122 1040

Léta 6548

1041

Léta 6549 táhl Jaroslav na Mazovšany v lodech.

1042

Léta 6550 táhl Vladimír, syn Jaroslavv, na Jamy, i porazil je. A pohynuly kon ve vojšt Vladimírov, a když ješt kon dýchaly, sdírali s nich koze takový byl v koních mor.

1043

LVI. Léta 6551 poslal Jaroslav syna svého Vladimíra na Heky, a dal jemu vojsko mnohé, a vojevedení poruil Vyšat, otci Janovu. I táhl

na Litvu.

táhl Jaroslav

:

Vladimír") v lodech, a pišli do Dunaje, a

k Carohradu ruské,

i

i

;

veliká, a rozbila

h

táhli

)

koráby

knížecí horáb rozbit jest vteni, a kníže

svj Ivan Tvoimíic, Jaroslavv

vzal v koráb

Ostatní

voda.

boue

byla

bylo na beh,

voj-

pak vojsko Vladimírovo vyvrženo

potem

šest tisíc;

i

chtli se vrátiti

do Rus, ale nešel s nimi nikdo z družiny knížecí. I

ekl Vyšata: „Já pjdu snimi!"

rábu k nim a ekl:

„Budu-li

živ,

pakli zahynu, tehdy s družinou!" I

Rus.

A

bilo.

I poslal císa,

dostali

trnácte

po

lodí.

nm,

Hekové

zprávu, že

s

k

i

vrátili se

oslepili

uinn

když

set

c

)

lidí,

a)

Rus

byl pokoj,

Jaroslavovi.

svou

V

nimi;

s

moe

Rusy

do po-

družinou vida, že táhnou

obrátiv se, rozbil lodi

tytyž

hecké.

A

vsedavše

do Rus. Vysátu pak s

nými na beh vyvrženými rohradu,

tehdy

táhli, chtíce

jménem Monomach, po Ruších

A Vladimír

v koráby své,

I vysedl z ko-

mnoho.

puštn

asy

ji-

a pivedli je do Ca-

jali

A

jest

po tech

letech,

Vyšata do Rus

vdal Jaroslav

za Kazimíra, a Kazimír dal za

sestru

vno osm

jež byl zajal Boleslav, poraziv Jaroslava,

na Carohrad Hip.

dle kronik polsk.

—

b) z

Viz Biel. 857.

Dunaje Hip.

—

c)

Marii

123

dv

6552 vykopali

Léta

Jaropluka 1044

knížata,

a Olega, syny Svatoslavovy, a poktili kostí pochovali je v chrám svat" Boží Rodiky. i

jich,

Téhož léta zemel Betislav, syn Izjaslavv, vnuk Vladimírv, otec Všeslavv, a Všeslav, syn jeho, sedl na stolci jeho, jehož matka porodila z kouzelnictví. Neb když ho matka porodila, ml ránn na hlav své; kouzelníci pak ekli matce jeho: „Aj rána, zavaž inu

a

ji,

sob

Všeslav na

I nosí ji

nosí

ji

do smrti své."

po tento den; a protož

nenávidí prolévání krve.

Léta 6553

založil

v Novohrad. Léta 6554 «) zovšany,

i

Vladimír chrám svaté Žofije 1045

léta

;

6555 Jaroslav

táhl

na Ma- 1046

porazil je, a kníže jich Mojslava zabil, 1047

a podrobil je Kazimírovi.

Léta 6556;

léta

6557;

léta

6558 zemela knní 1048 1050

Jaroslavova'').

LVU.

Léta 6550 ustanovil Jaroslav Hilariona 1051

metropolitem

Kusm ve chrám svaté Žofije, shroA tuto nech oznámíme, pro klá-

máždiv biskupy. šter

Peersky

takto nazván jest: Bohabojný kníže

Jaroslav miloval Bestovo,

i

zdejší

chrám svatých

knžími mnohými, mezi nimiž byl knz, jménem Hilarion, nmž dobrý, uený a postník; i chodíval sBestova naDnpr, na chlum, apoštolv, a opatil

jej

kde nyní stojí starý klášter Peerský, a modlíval se tu; neb tu byl veliký les. I vykopal si tu malou jeskyku, dva sáhy z hloubi, a picházeje s Bestova, odzpvoval hodinky a modlil se tu Bohu v tajnosti.

jej

A potom

vložil

metropolitem v

Bh

chrám

i

ustanovil

svaté Žofije; ale

jeskyka

knížeti v srdce,

a) byla tišina veliká. Hip.

—

b)

dne 10 Února Hip.

124 1051 zstala tak.

vk mu til

A

po nedlouhém

svtský, jménem Antipa, z

;

Bh v srdce,

aby putoval do ciziny. A on obráse na Svatou Horu, i vidl zdejší kláštery, a ob-

chodiv

oblíbil

je,

sob

do jednoho kláštera"),

postihl

jeho

i

prosil toho opata,

A

s

s

mnichové

budou míti ka jemu:

I požehnal jeho a propustil jej.

pokojem

!"

ích, ale nelíbilo

poal

nechtl. I

kdeby

se

ml

Bh

po klášte-

I chodil

žíti.

mu

tam. proto že

Bh

tomu

po dolích a po horách, hle-

choditi

mu

pak pišel do Kyjeva,

Antonij

pemýšlel, kde by

daje,

A

ukázal.

pišel na chlum,

kdežto byl Hilarion vykopal jeskyku, a oblíbil toto místo

se

jej

tebou požehnání se Svaté

Hory, neb od tebe mnozí „Jdi

aby

on poslechnuv jeho.

jej, dal jemu jméno Antonij. a napomenuv nauiv ádu nmišskénm, ekl jemu: „Jdi

zpátky do Rus, a budiž

pvod."

mnišský, a pišel tu

stav i

pojal do stavu mnišského.

i

ase byl njaký lomsta Lube i vložil

i

usadil se v

n.

I

poal

ka: „Hospodine!

slzami,

si

Bohu v míst

modliti se

upevni

m

nech bude na tomto míst požehnání Svaté postihl." I poal tu Hory i mého opata, jenž žíti, modle se Bohu, jedl chléb suchý, a to pes den, a vody mírn požíval: i kopal jeskyni, a netom, a

dával

m

sob

cech, ve

dobí bylo

pokoje ve dne ani v noci, trvaje v pra-

bdní

i

v modlitbách.

A potom zvdli o

nmu.

lidé,

i

picházeli k

teba

;

a proslul jakožto veliký Antonij

cházejíce

knmu,

prosili

ho za požehnání.

když veliký kníže Jaroslav zemel,

A

nm eho

pinášejíce mu.

pipotom :

ujal vládu syn

jeho Izjaslav a sedl v Kyjev. Antonij pak prosla-

ven byl v zemi Ruské; a Izjaslav a) z klášter, které tu jsou, Hip.

zvdv

o jeho

125 žití,

pišel

s

družinou svou, prose jeho za požehnání 1051

A znáni byl veliký Antonij všem ctn vitttec; i poali picházeti k nmu bratí, a on poal je pijímati a postihati; i sebralo se k nmu bratí v potu dvanáct. I vykopali jeskyni

a za modlitby. a

velikou,

chrám,

i

cely, kteréžto

i

jsou po tento den

v jeskyni pod starým klášterem. Když pak byli vás, bratí pohromad, ekl jim Antonij „Aj,

Bh

:

bratí, shromáždil, a jste z požehnání Svaté Hory,

jímž vás;

mne postihl

opat Svaté Hory, a já postihal

požehnání na vás, první od Boha,

budiž

i

a druhé se Svaté Hory." I toto živi

sob,

sami o

pjdu

jediný

i

v onu

ustanovím honí, jakož

uvykl sám jediný živ

býti."

I-

ekl vám i

jim:

„Butež sám

opata, a

díve byl jsem

ustanovil jim opatem

Barláma, a sám šel v horu, a vykopal jeskyni, kte-

pod novým klášterem, v níž

rážto jest

i

skonil

vot svj, v ctnosti jsa živ a nevycházeje z

mnoho

let

58

ži-

jeskyn

nikam, v kteréž také ostatky jeho leží

Bratí pak s opatem živi byli v jekdyž se bratí v jeskyni rozmnožili,") umí-

po tento den. skyni.

A

nili

postaviti

si

vn

jeskyn

klášter.

I

pišel opat

a bratí k Antonijovi, a ekli jemu: „Ote! rozmnožilo se bratí, a nemžem se vmstnati v jeskyni;

kéž by

Bh

chrámeek

A

dal a tvá modlitba,

vn

jeskyn."

oni poklonili se jemu,

abychom

postavili

I schválil jim to Antonij. i

postavili kostelík

malý

nad jeskyní ve jméno svaté Boží Rodiky Nanebe-

poal Bh rozmnožovati mnichy, modlitbami Rodiky; a bratí s opatem uradili se o to, aby vystavli klášter. I šli bratí k Antonijovi, a ekli: „Ote! bratí se množí, a rádi bychom po-

vzetí. I

svaté Boží

tí)

a nemohli se v jeskyni vmstnati, Hip.

12G

A Antony

1051 stavili klášter." diž

ky

Bohu za i

otcv, kteí jsou na Svate Hoe, budiž

A

mi."

rád jsa, ekl: „Sláva bu-

a modlitba svaté Boží Rodi-

všecko,

toto

povdv,

ka

slavovi knížeti,

takto

„Kníže

:

mj

!

s vá-

k

Izja-

aj,

Bh

poslal jednoho z bratí

bratí rozmnožuje, a místeko malé jest: kéž bys

nám

nad jeskyní."

dal horu tu, kteráž jest

slav uslyšav

byl rád,

to,

jim tu horu. Tedy opat

i

i

bratí

A

Izja-

muže své a

poslal

založili

dal

chrám ve-

a klášter ohradili kolím, cely postavili mnohé,

liký,

chrám dokonali

poal

se

i

ozdobili svatými obrazy.

nazývati

klášter

mniši prvé živi byli v

peee,

ten klášter nazván jest

A

odtud

Peerský, ponvadž t.

ti

v jeskyni, a od toho

Peerský. i9

A

Peerský Když

ten

klášter jest pošel z požehnání Svaté Hory.

pak

klášter byl hotov a

Bailám v

nm

opatem, vy-

stavl Izjaslav klášter svatého

Dniitrije,

Barláma na opatství k svatému

Dmitriji,

klášter uiniti vyšším onoho,

Jsou mnozí

ství.

rv ti,

tento

maje nadji v bohat-

klášterové od

z bohatstva vystavni,

a vyvedl

cht

králv a od

boja-

ale nejsou takoví,

jako

kteí jsou vystavni slzami, postním, modlitbou

a bdním.

Neb

Antonij

neml

zlata, ani stíbra, ale

dosáhl toho slzami a posténím, jakož jsem pravil.

Když pak Barlám

byl odešel

uradivše se bratí,

šli

k svatému Dmitriji, k Antonijovi starci a ekli: „Ustanov nám opata." A on ekl jim: „Koho chcete?" Oni pak odpovdli: „Koho chce Bh a ty." I ekl jim: „Kdo mezi vámi jest více nežli Theodosij poslušný, tichý, mírný? budiž ten vám opatem."

A

bratí jsouce rádi poklonili se

starci,

a ustanovili Theodosije opatem nad bratry, jichž bylo

potem poal

dvacet.

Když pak Theodosij

zachovávati

zdrželivosf,

a

pijal klášter,

veliké

postní,

127 i

a poal hromážditi mnichy bratí potem sto. I poal hledati

modlitby se slzami;

mnohé, a sebral pravidla

nmišského;

a nalezl

Michael

tehdáž

se

Hek

mnich kláštera Studijského, jenž byl pišel z a

metropolitem Jiím,

po zízení i

mnich

my

zpvy

klášterní, a

ustanovením.

svému

poklony jak

i

co se

má

Theodosij

nho

vše

ád

kostelní,

v které

jísti

vše

dni,

podal

a

nalezl

to

a žal-

držeti,

celý

i

klášteru; a od toho kláštera všecky kláštery

dostaly zízení své.

poctn

poptávati

kláštee svém, jak se mají

odíkávati, a stání v kostele,

a u stolu sedání, s

nho

se u

Srudijských, a nalezl je u

sepsal, a ustanovil v

zpívati

poal

i

1051

Tím spsobem

klášter

A

jest za nejstarší všech jiných.

v kláštee, a život ctnostný vedl

dosij živ byl

nmu

mnišský zachovával, a každého k

k

pijímal, pišel jsem služebník, a pijal

nmu

m,

i

poal

kterého léta

A

ov

let i

ád

sedmnáct

položil jsem,

pro

býti klášter, a

o Theodosij

i

píchozího

chudý a nehodný

já,

ano mi bylo

od narození mého. Toto pak napsal

Peerský.

Peerský

když Theo-

se nazývá

životu potom oznámíme.

Léta 6560 zemel Vladimír, syn Jaroslavv 1052 v Novohradé, a pochován byl v chrám

nejstarší,

svaté Zofije, jejž byl

sám vystavl.

Léta 6561 Vševladovi narodil se syn z

ové Hekyn,

císa- 1053

jménem Vladimír. LVIII. Léta 6562 zemel veliký kníže Ruský

Jaroslav. své,

ka

A

i

nazvali jej

ješt za života svého spoádal syny

jim:

„Aj, já odcházím

synové moji! mjte se vespolek bratí z jednoho spolu pebývati,

otce

Bh

i

matky.

bude

se

svta

tohoto,

rádi, proto že jste

Budete-li

s vámi,

v lásce

a podrobí

vám

nepátely vaše pod vás, a budete živi v pokoji; pakli budete živi v nesvornosti, vespolek se nená-

1054

128

sob

1054 vidíce a proti i

bojujíce, tehdy zahynete

zemi otcv svých a

zahubíte

rouž byli získali namáháním

ddv

svým velikým. Pe-

bývejte tedy v pokoji, bratr bratra

porouím na místo své

sami,

svých, kte-

poslouchajíce.

Kyjevský nejstaršímu synu mému a bratru vašemu Izjaslavu, toho poslouchejte, jakož jste poslouchali mne; a Svatoslavu dávám Cernihov, a Vševladu Páslav, ") a Vaceslavu Smolensk." A takto rozdlil jim msta, pikázav jim, aby nepestupovali podílu bratrského, aniž vyhánli jeden drahého; i ekl Izjaslavu: „Bude-li kdo chtíti bratru svému ublížiti, tehdy ty pomáhej tomu, komu ubližují." A takto spoádal syny své, aby pebývali v lásce. Sám pak, jsa nemocen, pijel na Vyšehrad i roznemohl se velmi: a Izjaslav byl tehdáž v Novohrad, a Svatoslav ve Vladimi, Yševlad pak byl tehdáž u otce, neb

Aj,

stolec

otec jej miloval nade všecky bratry, a ustále u sebe.

a vzdal

vota,

svého, a

knží rové

vloživše

jej

VŠevlad pak na sán,

je

ne-

jej

ži-

v první sobotu postu

tlo

složil

otce

do Kyjeva,

vezli

pro

plakali.

mramo-

obyejné písn, a

v kostele

svaté Zofije.

vlad a lidé všickni.

a

svou'')

ml

Jaroslavovi konec

pivezli, pochovali jej v rakvi

zpívali

když

duši

Theodora.

svatého

A

I piblížil se

A

lidé

I plakal

pro

Vše-

byl živ všech let sedmdesát

šest.

LIX. Poátek panování knížete Izjaslava vKyjev. Léta 6563 pišel Izjaslav a sedl na stolci 1055 v Kyjev, Svatoslav v Cernihov, Vševlad v Prá-

ci)

a Igoru

Vladim,

Troj. a Sof. rr.

—

6)

msíce

na den památný svatého mueníka Theodora. Chleb. Hib. Nik. a j.

Února dne

20, v sobotu

1

nedle

postní,

129 slavi,

Igor ve

Vladimi, Vaceslav ve Sinolenšt. Té-

hož léta táhl Vševlad na Turky

V témž s

lét pitáhl Boluš

nimi pokoj,

s Plavci,

*)

1055

porazil Turky.

i

a uinil Vševlad

zpt, odkud hýli pišli.

vrátili se

i

°)

Léta G564; léta 6565 zemel Vaceslav, syn 105G Jaroslavv, ve Smolenšt, a posadili na stolec ve 1057

Smolenšt

Igora, uvedše jej z

Vladime.

1058 Léta 6566 porazil Izjaslav Golady. Léta 6567 Izjaslav, Svatoslav a Vševlad pro- 1059 pustili strýce

svého

a tyry

i

léta,

c )

z

vzení,

sedl v nm dvacet ped kížem,

písahou

zavázali jej

a stal se mnichem.

Léta 6568 zemel Igor, syn Jaroslavv.

Téhož

léta Izjaslav,

i

Svatoslav,

i

Vševlad,

i

1060

Vše-

slav shromáždivše vojsko nesíslné, táhli na koních i

v lodech, v množství nesíslném, na Turky. Turci

uslyševše

to,

se

ustrašili

zimou, a jiní hladem, a jiní

Tak

Bh

zbavil

uprchlí po

i

hnvem

a utíkajíce pomeli, hnáni

kesany

tento

den,

nkteí

božím,

morem a soudem

božím.

od pohanv.

Léta 6569 pitáhli Plavci poprvé na zemi Ru- 1061

skou

Vševlad pak vytáhl naproti nim,

plenit;

Února druhy

síce

Vševlada, a

den.

razili

A

když

poplenivše,

svedli

odtáhli

bitvu,

zase.

mpo-

Toto

bylo první zlé od pohanských a bezbožných vrahv.

A

byl jich knížetem Iskal

rf

).

Léta 6570; léta 6571 zemel Sudislav, bratr 1062 Jaroslavv, i pochovali jej ve chrám svatého Jií. 1063

Téhož po

pt

léta

Vlchov nazpt

v Novohrad tekla

a to bylo znamení nedobré, neb tvrtého

;

Všeslav

a)

eka

léta

dní

v

slava Hip.

to

zim k

—

msto

spálil.

Vojni Hip.

d) >Sokal

Hip.

—

b)

Bluš

Hip.

—

c) Sudi-

;

130 1064

LX. Léta 6572 prchl Rostislav, syn Vladimírv, vnuk Jaroslavv, do /Tnmtorokani, a s ním pelili Porej i Vyšata, syn Ostromírv, vojevody Novohradského a pišed tam, vyhnal Gleba z Tmutorokani, a sám sedl na jeho místo. Léta 6573 táhl Svatoslav na Rostislava ke Tmutorokani, Rostislav pak ustoupil z msta ven, ne proto, že by se jeho bál, ale necht proti strýci svému užiti zbran. Svatoslav tedy pišed do Tmu;

1065

Gleba opt tu posadil a vrátil pak pišed opt, Gleba vyhnal svému a Rostislav sedl ve Tmu-

torokani, syna svého

se zpátky. Rostislav i

pišel Gleb k

torokani.

V

otci

Téhož

léta

asy

tytyž

Všeslav poal válku.

bylo znamení na západ,

hvzda

peveliká, paprsky majíc jako krvavé, vycházejíc

veera po západ slunením, a zstala po sedm dní. Toto pak nezvstovalo nic dobrého; neb potom nas

mnoho domácích nepokoj, i pohané vpadli do Ruské byla to hvzda jako krvavá, zvstujíc krveprolití. V ty tyž asy bylo dcko mužské uvrženo v (eku) Sitoml, a to dcko pak vytáhli rybái v nevod, i dívali jsme se na až do veera, a) a pak stalo

zem

;

n

uvrhli je

zase do vody; a bylo takové: na tvái

mlo údy stydké, a jiného nelze povdti A ped tím asem i slunce pemnilo se, svtla, ale bylo jako msíc, o praví, že

bývá snden. 60

na dobré; neb

my podlé

A

nmž

mst

nemlo nemoudí lidé

taková znamení nebývají

toho rozumíme, jakož

za Autiocha v Jerusalem pihodilo

po všem

pro stud.

a

se,

po tyicet dní lidem

nkdy

že nenadále

jevili se

v po-

ct) Téhož léta v Kyjev rybái, lovíce ryby, vytáhli do v nevod dcko; i scházejíce se, dívali jsme se na veera, divíce se, Nik.

n

;

131

veti na koních jízdní ve zbrani, zlatá majíce odní, 1065 a pluky objevovaly se

i

se zbraní, jež se zdvíhala:

a to znamenalo pitrhnutí Antiochovo na Jerusalem.

A potom svítiti

za Nerona císae v témž Jerusalem poala

hvzda na spsob

mstem: a to ímany. A tž bylo poala svítiti hvzda na kopí nad

znamenalo nastávající válku také za císae Justiniana:

s

západ, vypouštjíc paprsky, kterouž nazývali blyskavici (kometu), a svítila po dvacet dní; a potom bylo istní hvzd od vecra do rána, tak že se zdálo všem, že hvzdy padají, a pak také slunce svítilo bez

paprsk

:

a to zvstovalo

bouky domácí

duhy, ježto lidem pinášely smr.

A také

oí

císae bylo tak: žena porodila dít bez rukou, a v tíslech

mlo

šestinohý

vylíhl se

dti, jedno o

a ne-

za Mavricia

pirostlý rybí chvost

a bez ;

a pes

v Africe pak narodily se

;

tyech

dv

nohách, a druhé o dvou hlavách.

A

potom bylo za Konstantina obrazoborce, syna Leonova padání hvzd bylo na nebi, odtrhovaly se na zem, tak že tm, kdo to vidli, zdálo se býti skonení svta. Tehdáž povtí zbouilo se velmi. V Sýrii pak bylo zemtesení vebké, zem rozsedla se na ti hony, a ze zem vyšla obluda, mezkyn, lidským hlasem mluvíc a zvstujíc píchod pohanv :

což se také vyplnilo lestinské.

neb na v

slunci,

povtí

zem

vpadli Saraceni do nebi,

Pa-

neb na hvzdách,

nebo ptactvem anebo

ím

koli

jiným

nebývají na dobré, nébrž znamení taková

bývají na zlé:

anebo

:

Nebof znamení na

smr

bu návští

dávají války, neb hladu,

zvstují.

LXI. Léta 6574, když Rostislav byl v Tmu- 1066 da u Kasohv i v jiných krajinách, obávajíce se Heci téhož, poslali k nmu lstiv Kotopana. Ten pišed k Rostislavovi, vloudil torokani a vybíral

9*

132 1066 se v jeho

dvra,

a Rostislav

ml

knmu

se

uctiv.

Jednou pak, když Rostislav pil se svou družinou, ekl Kotopan: „Kníže, chci toh pipiti."") A on

ekl:

„Pí."

dal knížeti

On

4

tedy vypiv polovici

píti,

),

druhou polovici

mlf

dotisknuv se palcem do íše;

pod nehtem smíšeninu smrtelnou, a dal ji knížeti, uriv jemu smr do dne osmho. A když kníže vypil, pišel Kotopan do Korsun a vypravoval, že v ten a ten den Rostislav

ume, jakož

Kotopana pak ukamenovali Rostislav

muž udatný

se

i

stalo.

lidé Korsunští.

A

toho

Byl pak

ve válce, a zrstu pkného,

krásný lícem, a milostivý k chudým. I umel msíce Února v tetí den; a tam pochován hyl ve

i

1067

chráin svaté Boží Rodiky. LXII. Léta 6575 poal válku Všeslav Polotský, syn Betislavv, i dohyl Novohradu. Tí pak Jaroslavici: Izjaslav, Svatoslav a Vševlad, sehravše

vojsko, táhli na Všeslava, a byla zima veliká. I pi-

kMnsku, a Mané zaveli se v mst. Tedy Mnsk, a rozsekali muže, a ženy dti

táhli ti

bratí vzali

zajali

v

i

plen, a táhli

k Nemize.

A

proti nim. I shromáždili se oboji

Bezna v tetí sob. slav,

tom,

A byla

Yšeslav táhl na-

na Nemize, msíce

den, a byl sníh veliký,

bitva zlá.

mnozí

i

i

táhli naproti

padli, a zvítzili Izja-

A po-

Svatoslav a Vševlad Yšeslav pak utekl. ;

msíce ervence v

desátý den, Izjaslav, Svato-

Vševlad políbivše svatý kíž (na místo pravili jemu: „PijcT k nám, neumíme tob nic zlého." A on spoléhaje na jich slav

a

písahy) Všeslavovi,

políbení kíže, peplní v lodi

Izjaslav šel

naped do

a) zdráv biuT!

Bip.

—

c)

a Všeslav

chci šel

stanu,

toh

pes Dnpr. )

pipiti.

jali

Sof. vr.

za ním, Sof. vr.

A

když

tak Všeslava

—

b) cíše

::

133

na Rši u Smolenska, pestoupivše kíž (písahu). Í067 Izjaslav pak pivedl Všeslava do Kyjeva i vsadil jej

do vzení

s

dvma

jeho syny.

LXHI. Léta 6576

pitáhli cizozemci,

Plavci, 1068

u množství velikém na zemi Ruskou, Izjaslav pak, i Vševlad vytáhli proti nim na Altu. když nastala noc, vytáhli naproti sob; a pro híchy naše dopustil Bh na nás pohany, a knížata Ruská dala se v útk, a Plavci zvítzili. Pivádí ve hnvu svém cizozemce na zemi,

a Svatoslav

A

Bh

a takto

lidé,

jsouce jimi skroušeni, navrátí se

k Bo-

hu; válka pak domácí bývá návodem ábelským.

Nebo ábel

Bh

nechce zlého lidem, nébrž dobré; ale

raduje se ze zlého, vraždní a z krveprolití,

vzbuzuje klevety.

sváry

nenávis mezi

a závisti,

Když pak

která koli

zem

bratry,

zheší, tresce

ji

Bh morem, anebo hladem, nebo pivedením pohanv, neb suchotou, neb housenkami, neb jinými poku-

nebudem živi tak, jak Neb mluví k nám skrz proroka

tami, dokavad, pokajíce se,

nám

Bh

žíti velí.

mn

Obrate se ke vším srdcem svým, postem pláem. ") Jest-li že tak uiníme, hích všech hudem zproštni: ale my navracujeme se k zlému, jako svin v kale híšném neustále se válejíce, a tak pebýváme. A týmž prorokem mluví k nám Srozuml jsem, prý, že tvrdý jsi, a šíje tvoje železná. *) Protož zdržel jsem od vás déš, kraj jei

den jsem ovlažil a druhého neovlažil, uschnul,

i

po-

jsem vás vedrem a rozlinými pokutami: ale ani tak neobrátili jste se ke mn. c ) A protož vinohrady vaše, i smokve vaše, nivy a doubravy vaše razil

a) Joel II, 12.

IV, 7, 8.

—

b) Srov.

Exod. XXXII,

9.

—

c)

Amos

::

134 1068 zkazil jsem, praví Hospodin, ale zlostí vašich ne-

mohl jsem zkaziti; poslal jsem na vás rozliné nemoci a smrti tžké, a na dobytek pokutu svou poslal jsem však ani tu neobrátili jste se, ale pravili jste :

Zmužme

se! Dokavad nenasytíte se zlostí svých? neb vy jste se odchýlili od cesty mé, praví Hospodin, a svedli jste mnohé: protož budu svdkem rychlým na protivníky, i na cizoložníky, i na ty,

mým

kdo jménem

kdo odnímají i vdov,

zaklínají se v lež, a

mzdy dlníkm, a kdo

násile

iní sirotku

a kdo kiv rozhodují soud. Pro nezdrželi jste se v híších svých, ale odchýlili jste se od zákon mých a nezachovali jste jich? Obrate se ke mn, a obrátím se k vám, praví Hospodin, «) a já otevru

vám brány až

nebeské,

i

odvrátím od vás

všeho budete míti

i

hojnost',

hnv

svj,

a nevyšili se vino-

urazili jste mne slovy kouce: Blázen, kdo slouží Bobu! Takto mne ctí, ale srdce jich daleko jest ode mne

hrady vaše, ani nivy. Ale vy svými, listy

vzdáleno

').

A

protož,

neb pijde as, vyslyším vás znete

;

;

za

hledati

=)

koli prosíme,

kdy mne

dí,

neobdržíme

volati budete, a já ne-

mne budete

zlí,

a nenale-

neb nechtli choditi po cest mé, a protož za-

vírá se nebe,

buto

že se otvírá

zle,

kroupy na místo

dešt pouštjíc, anebo mrazem plody umoujíc a zemi vedrem pustošíc, pro naše nepravosti. Pakli se po-

káme

dtem pršeti

z nepravostí

svým,

déš

za

ranní

pšenicí, oplývati

hradím vám za

našich, tehdy dá koli

i

prositi

pozdní, a naplní se

13.

—

jakožto

nám

humna naše

budou lisové vinní i máselní, a naléta, co sežraly kobylky a ckroit-

a) Srov. Ezech. XVIII, 33.

ha. XXIX,

nám

budeme, a dá

c)

Pisl.

I,

—

28.

b) praví

Hospodin Hip.

135 stové,

i

housenky.

poslal na vás!

praví všemohoucí Hospodin. Sly-

fl

)

zadost,

;

nesplácejíce

zlým za

utrhání, ale

láskou pitulme se

pláem

šemu, postem a

ani utrháním

zlé,

hansky jsouce

živi.

Neb

víme v potkání?

nebo kance, 61 anebo

na

za

cti

k pánu Bohu

na-

slzami omývajíce všeliká

i

kesany

prohešení, nenazývajíce se

když

jsem 1068

veliká, kterouž

ohrame se k dobrému, pohledejte soudu, komu ublíženo mjme se k pokání,

šíce toto,

uite

moje

Síla

když

totiž

4

svini,

slovem, a po-

nejsme-li živi pohansky,

aj,

kdo potká mnicha,

tehdy se vracuje. Zdali

)

pohansky? neb takoví po návodu ábelvšbu jiní pak i v kýchnutí ví, ježto, bývá hlav na zdraví. Ale tmi i jinými spsoby ábel oklamává, všelikými lestmi odvádje toto není

ském

drží tuto

;

nás od Boha, trubami

Vidíme

šašky, houslemi

i

místa her natlaená a

lidí

kterak se poínají jeden na drahého se

dílu

nalézá se v

nás

chrám A !

od Boha všeliké,

as

rusadly. r ),

tlaiti, dívajíce

od ábla vymyšlenému: a

prázdné; když pak bývá

i

množství veliké

chrámy

stojí

modlitby, málo jich

protož pokuty picházejí na i

vpády válené,

z

naízení

božího pichází na nás pokuta pro híchy naše.

My

pak navrame se ku pedešlému. A když Izjaslav se Všcvladem uprchnul'') do

Kyjeva, a Svatoslav do Cernihova, lidé Kyjevští

pibhli do Kyjeva a sešli i poslali ku knížeti, kouce:

zbra

se

v radu na

kon, a budem

po zemi;

dej, kníže,

št snimi

bíti!"

Ale Izjaslav toho neposlechl.

reptati

na vojvodu na Kosnjaka,

ali

lidé

vají

nkteré

o) Joel II,

rkp.

i

tržišti,

„Aj, Plavci rozsuli se se jeI pošli

na

—25. — anebo lysého kon, dodá— na nich Hip. — pišel Hip.

23

b)

c)

d)

136 1068

Hom

dvr Kosnjakv,

z rady, a pišli na

a nena-

u dvora Betislavova, i pravili: „Pojme, vyveme družinu svou z vzení!" I rozdlili se na dvoje: polovice jich šla k vzení, a polovice jich šla po most, a ti pišli na knížecí dvr. lezše jeho,

stáli

pak sedl na síních se svou družinou, a oni poali se s knížetem hádati, stojíce dole. A kníže hledl z okna, a družina stála u knížete; i ekl Izjaslav

Tuky, bratr Cudínv, Izjaslavovi se zbouili; pošli,

a

druhá polovice

mluvil,

:

„Vidíš, kníže, lidé

hlídají Yšeslava." lidí

A když

toto

pišla od vzení, ote-

vevše vzení; i ekla družina knížeti: „Aj, zle jest! ku Yšeslavovi, a jej pivábí lstí k oknu a probodnou jej meem." I neposlechl toho kníže. Tehdy lidé zkikli a šli ku vzení Všeslavovu. A Izjaslav

pošli

vida

utekl se Yševladem se dvora, lidé

to,

sekali Yšeslava z

pak vyvzení v patnáctý den msíce Záí,

dvr

a postavili jej u prosted dvora knížecího; a knížecí vyloupili, bra,

i

nesíslné množství zlata

stí-

i

kunami a popelicemi. Izjaslav pak utekl

s

k Lechm.

A

potom když Plavci

plenili

po zemi Ruské,

a Svatoslav byl v Cernihov, a Plavci plenili okolo

ernihova, Svatoslav sebrav nco družiny, vytáhl ke Snovsku. I spatili Plavci táhnoucí pluk

na

n

nmu.

a pipravili se proti

A

vida Svatoslav jich

družin své: „Potáhnme na n, už nelze nám nikam se podíti." I udeili v kon, a zvítzil Svatoslav ve tech tisících, a Plavc bylo

množství,

dvanácte

pravil

tisíc,

a tak byli pobiti, a

v Snov, a kníže jich stopadu

;

tzstvím.

ukázal

i

vrátil se

A

Bh

jali

nkteí

utonuli

rukama, prvního dne Li-

Svatoslav do

msta

svého

Yšeslav ujal vládu v Kyjev. sílu

svatého kíže:

ponvadž

s ví-

Tuto

Izjaslav

137 políbil

kíž

Bh

a jal jej (Všeslava), proto pivedl

1068

kíž zase vysvobodil. Neb na den Povýšení svatého kíže Všeslav vzdechnuv ekl: „O kíži svatý! ponvadž jsem v tebe vil, vysvobo mne z hrobu tohoto." A Bh ukázal pohany, a to ukázav, svatý

kíže na dkaz zemi Ruské', aby nerušili píkíž; pakli kdo písahu zruší, tehdy i zde najde svj trest, i na budoucím soud trestu vnému neujde. Neb veliká jest síla kísílu

sahy, políbivše svatý

kížem totiž pemoženy bývají síly bsovské, kíž pomáhá knížatm v bitvách, °) kížem ochránni vrní lidé porážejí v bitvách vrahy nepátelské; kíž také rychle zbavuje od neštstí, kdo s vrou k nmu se obracují; niehož nebojí se bsové, žová

:

než toliko kíže, neb

jest-li

jaká pokušení a

kížem

líce

že lidé mívají od

bs

bsové

znamenají,

bý-

vají zahnáni.

Všeslav pak panoval v

LX1V. Léta 6577

Kyjev sedm msíc. Boleslavem 1069

táhl Izjaslav s

na Všeslava, a Všeslav vytáhl jim naproti, i pišel Všeslav do Blohradu. A když nastala noc, ukryv se

Kyjevským, utekl z Blohradu do Polotska. Na pak lidé vidouce, že kníže utekl, vrátili se

zejtí

do Kyjeva,

nili,

i poslali k Svatokouce: „Zle jsme už ui-

a sešli se v radu;

slavovi a kVševladovi,

vyhnavše knížete svého, a

nás zemi Ladskou; ale pojte do a nechcete-li, tehdy

msto

nám

své a obrátiti se

aj,

nyní vede na

msta

otce svého:

nelze jinak, nežli zapáliti clo

zem

Hecké."

I

ekl

jim Svatoslav: „Pošleme ku bratru svému, pjde-li

na vás

s

pjdeme a)

Lechy, aby vás hubil, tehdy proti

nmu,

my válen msta otce

neb nedáme zhubiti

kížera pomáhá Hospodin v

bitvách knížatm, Hip.

138 10G9 svého;

pakli chce míti pokoj, tehdy pijde v malé

Svatoslav pak a Vše-

družin." I utšili Kyjany. vlad poslali

k Izjaslavovi, kouce: „Všeslav ped

te-

bou uprchnul, a nevo Lechv do Kyjeva, neb tu nemáš nepítele žádného; pakli se chceš hnvati nám žal jest otcova zhubiti msto, tehdy vz, ského stolce." To uslyšav Izjaslav, zstavil Lechy

ž

a šel s Boleslavem, málo

ped

slal

A

Lech

s

sebou pojav. I po-

sebou syna svého Mstislava do Kyjeva.

pišed tam Mstislav, rozsekal Kyjany, kteí

vysekali Všeslava

žv,

(z

byli

vzení), v poetu sedmdesáti mu-

nkteré pak nevinn zahuKdyž pak Izjaslav táhl jemu vstíc s poklonou, i pijali

a nkteré oslepil,

beze všeho vyšetení.

bil,

k mstu, vyšli lidé Kyjané knížete svého; a vsedl Izjaslav na stolec svj msíce Kvtna v druhý den. I rozpustil Lechy na stravování; a podtají Lechy zabíjeli. A Boleslav vrátil se do Lech, do zem své. Izjaslav pak peložil i

62 a vyhnal Všeslava z Polotska, tržišt na Horu,

posadil syna svého Mstislava v Polotsku

:

ale on

krátkém ase zemel i posadil na jeho místo bratra jeho Svatopluka, když Všeslav byl utekl. 1070 Léta 6578 narodil se Vševladovi syn, i natu v

;

jménem Rostislav. Téhož léta založen byl chrám svatého Michala, v kláštee Vševladov na

zvali jej

VydobiCi.

LXV

1071

Léta 6579

plenili Plavci u Rostovce Téhož léta vyhnal Všeslav SvatoPolotska. Téhož léta porazil Jaropluk Vše-

a u Nejetína. pluka z

slava u Holoticska.

V tytyž asy šed

totiž

pišel hada, oklamán

bsem

;

do Kyjeva mluvil"), takto vyprávje

o) takto: Zjevilo

Vypravuj lidem

mi

atd. Hip.

se jest

pt bohv, kouce

pili-

takto:

139

Dnpr

dem, že na páté léto

pestupovati budou na jiná místa, že

i

„Bs

zem Hecká

Ruské, a Ruská na mí-

jiné ostatní

zem

zmní.

že také se

vrní pak se

jeho poslouchali,

pravíce jemu:

A

zem

bude na míst

státi

st Hecké, A nemoudí

zem

potee nazpt a

smáli,

tob na záhubu!"

tebou zahrává,

také stalo se jemu; neb v jedné noci zmizel.

to

Bsi

totiž

popouzejíce svádjí

smívají se, uvrhše jej u

k

zlému, a potom po-

propas smrtnou, navedše,

aby tak mluvili jakož i tuto vypravíme takový bsovský návod a skutek. Když totiž jednou byla nouze v krajin Rostovské, vstali dva hadai od Ja;

roslavi, pravíce:

A

„Však my víme, kdo

obilí drží!"

po Vize; kde pišli do osady, tu obviovali

šli

nejlepší ženy,

kouce, že

ryto obilí drží, a tyto

a tyto ryby, a tyto kožišiny. I

sestry své,

za plecem,

matee i ženy své, spsobem šalebným

bu

rybu,

")

jich

sob

pobírali.

u nich

lidí

i

zabíjeli

vynímali

takto ženy

I pišli

jiných na ti

i

bu

žito,

mnohé a jmní

na Blojezero, a bylo

sta.

Téhož pak asu pi-

hodilo se, že pišel od Svatoslava

syn Vyšatv;

med,

pivádli k nim lidé a oni proezavše je

dan

vybírat Jan,

vypravovali jemu Blojezerci, kte-

rak dva arodjníci zabili už mnoho žen po Vize i

po Seksn, a pišli jsou také sem.

se,

í

jsou chlapi? a

dozvdv

k tm, kteí

se,

A

Jan otázal

že jeho knížete,

byli okolo nich, i ekl jim „Vydva hadae sem, neb jsou chlapi mého knížete." Ale oni toho neuposlechli. Jan tedy šel sám beze zbran. I pravili jemu sluhové jeho: „Necho

poslal

:

dejte ty

beze zbran, dojdeš od nich potupy." I poniil tedy

sluhm, aby a)

vzali

zbra, a bylo dvanácte sluh

anebo veveici, Hip.

1071

140 1071

sním;

k nhn do

šel

i

A

lesa.

oui se postavili, zí-

nmu. A když Jan

divše se proti

šel s toporcem,

k

vystoupili z nich ti muži, a pišli

kouce

Janovi,

jemu: „Patrn jdeš na smr, necho." Ale on rozkázal, aby je bili, a šel k ostatním. Oni pak oboili se

na, a jeden

a Jan obrátiv

opovážil se na Jana toporem,

topor,

udeil

týlcem,

jej

sluhm, aby je sekali. A oni bili tu Janova knze. Jan pak

poruil

i

utekli do lesa. I za-

vešel do

msta k B-

lojezercm a ekl jim „Nechytíte-li tch hada, nepjdu od vás ani za rok." Blojezerci tedy šli :

a jali

je,

ekl

pivedli je k Janovi. I

i

jste tolik lidí zahubili?"

A

oni

„Pro

jim:

odpovdli: „Proto

když vyhladíme tch, bude úroda; ped tebou vyndáme obilí, neb rybu, neb jiného nco." Jan pak ekl: „Zajisté to že

drží obilí; a

ti

tehdy

a chceš-li,

Bh

lež!

lovka

stvoil

sám

neví niehož, než vili:

„My

víme, jak

lovk

a zpotiv

se,

na zemi.

I

a složen jest

nm niehož a také Bh ví." A oni pra-

v

toliko

;

stvoen

Oni pak ekli:

„Kterak?"

zem,

ze

z kostí a žil krevných, a není

A on

ekl:

myl se v

lázni,

jest."

„Bh

utel se vchtem, a hodil

pohádal se Satan

s

jej

s

Bohem, kdo

nebes z

nho

ábel lovka, a Bh duši ve vložil a protož když ume lovk, jde tlo do zem, a duše k Bohu." I ekl jim Jan: „Zajisté oklamal jest vás bs a )! v kterého Boha víte?" A oni odpovdli: „V Antichrista." On pak ekl jim: stvoí

lovka?

i

stvoil

;

„A kde I

A

jest?"

oni

ekl jim Jan „Jaký :

to jest

bs, a

Bh

jest

pravili: to

„Sedí v propasti."

jenž sedí v propasti?

na nebesích,

oslavován andly, kteí

a) dábel Hip.

Bh,

ped ním

sed stojí

na

trn,

se stra-

141

nemohouce

citem,

na

A

patiti.

tento od

andlv

vy nazýváte Antichristem, pro pýchu svou svržen byl dol s nebes, a jest u propasti, jakožto vy sami pravíte, oekávaje, až pijde Bh s nebes, toho Antichrista jme a sváže provazy, i uvrhne jej v ohe vný s sluhami jeho, kteí v nho ví. Vy pak musíte i zde muku trpti ode mne, i tam po smrti!" A oni ekli: „Nám bozi povídají, že nám nic uiniti nemžeš." A on ekl jim: „Lhou vám bozi!" A oni pravili: „Nám náleží státi ped Svatoslavem, a ty nám nemžeš niehož uiniti." Jan pak rozkázal je bíti a vous jich potrhati. A když byli biti a vousy jich potrhány proštpcem, ekl jim Jan: „Co vám bozi praví?" A oni odpovdli: „Ze máme státi ped Svatoslavem." I rozkázal Jan v ústa jim vložiti klín a pivázati je k zápeži. I pustil je ped sebou do lodi, a sám byl

svržen, jehož

Stanuli na ústí

za nimi.

šel

jim Jan: „Co

vám

eky

bozi praví?"

A

Seksny, oni

i

ekl

odpovdli:

nám toto praví, že nás nenecháš na živ." ekl jim Jan: „Tof vám pravdu povídali." A oni pravili „Ale pustíš-li nás, mnoho se ti dostane dobrého; pakli nás zahubíš, mnohý zármutek i zlé potká tebe." A on ekl jim: „Pustím-li vás, tehdy mne zlé potká od Boha")." I ekl Jan povozníkm: „Zdali komu z vás který píbuzný zabit od tchto?" „Bozi

I

:

A

oni pravili:

dít." je,

A

on

zabili

i

Boha podlé

m,

„Mn

ekl

jim:

druhému sestra, jinému „Mstte svých!" A oni vzavše máti,

druhou noc na to

medvd

a) pakli vás zahubím,

ny Hip.

dub: pomstu vzali od Když pak Jan odešel do-

povsili je na spravedlnosti.

vylezl

nahoru, od-

tehdy mi se dostane

odm-

1071

142 1071 hryzl jich a sežral.

A

jiným vdouce,

Kdyby

byli

sto,

záhuby nevdouce. vdli, tehdy nebyli by pišli na to mí-

kde mli

pro

bsov-

tak zahynuli návodem

skýni,

jati

a své

a když

býti;

i

tehdy

jati byli,

„Nezememe!" když on zamýšlel je zabiti? Ale toto jest navedení bsovské; neb bsové neznají mysli lidské, ale vnukují myšlénku lovku, mluvili:

nevdouce.

tajenství

a

Bh jediný

ví

myšlénky

lidské,

bsi nevdí niehož; nebo jsou bez moci a

tného

špa-

Jakož i toto povíme o zraku jich mrákot. Téhož léta totiž pihodilo se n-

zraku.

a o jich

jakému Novohradanu, že pišel do ud, a pišel ku kouzelníkovi, chtje aby mu hádal; a on podlé obyeje svého poal pivohívati bsy do svého píbytku. A Novohradan sedl na prahu téhož píbytku, a kouzelník ležel stuhlý, i házel jím bs. Kouzelník pak vstal a ekl Novohradanovi „Bozi nesmjí pijíti, nco máš na sob, ehož se bojí." A on si zpomnl, že má na sob kíž, i odešel a povsil jej krom toho stavení. A on potom opt poal pivolávati bsy. A bsové házejíce jím, povdli, pro jest pišel. A potom poal se jeho vy:

ptávati:

kíž?"

„Pro

A

se toho bojí,

že tu nosím na

sob

on odpovdl: „To jest znamení Boha ne-

beského, jehož bohové naši se bojí."

A

on ekl:

pebývají?" A on ekl: „V propastech, °) a jsou postavy erné, kídlatí, majíce ocasy, i vstupují také pod nebe, poslouchajíce bohv vašich; neb vaši bohové jsou „Jací

tedy jsou vaši

na nebesích.

A

když kdo

ume

kde

o) „Bozi naši

;

lidí,

tehdy

z našich

ume,

z vašich

zhru na nebe pakli kdo nesen bývá k našim bohm

nesen jest tehdy

bohové?

do propasti."

pebývají v propastech, Hip.

;

143

A

tak

i

pebývají i

nebo

jest;

muk vných,

jíce

krása,

i

híšníci jsou v pekle, oekává- 1071

a spravedliví v obydlí nebeském

Taková

andly.

s

jest

bsovská

bezmocnost', a tím oklamávají

síla,

porou-

lidi,

ejíce jim, aby vypravovali o vidních, ježto zjevují se jim, víry dokonalé nemajícím, ježto zjevují

návodem bsovská, neb i s poátku bs ženu oklamal, a ta muže; tak i za našich ženy mnoho se obírají jakožto hadaky arodj stvím, a otravou, i jinými bsovskými úklady. Ale i muži nevrní bývají oklamáni se ve snu, a jiným v mámení, a tak hádají

bsovským.

A

nejvíce ženy provozují hádání

as

od

bsv,

jakožto za starých

as

bývalo; neb za

apoštol byl Simon kouzelník, jenž kouzelnictvím

pem-

psobil, že psi mluvili po lidsku, a sám se

oval

bu

ve starého,

pemoval

v jiného podobu,

proti Mojžíšovi,

niehož;

ale

ale

i

bsovským, jakož

aneb

i

jiného

spsobem mámení

Jannij a Mamvrij kouzlením

inil.

šovi

bu v mladého,

v brzce nezmohli

Kunop dlal

takto

zázraky inili proti Mojží-

(zázraky)

mámením

jiná mábseni oklamán, na záhubu sob i jiným. Tak byl také hada povstal za Gleba v Novohrad mluvil k lidem, tváe se jako Bh, i mnohé oklamal, bez mála celé msto; neb mluvil, že: „Všecko

mení

i

choditi

po vodách,

i

inil,

tup víru kesanskou; i mluvil také, že: „Pejdu po Vlchovu pede všemi!" I bylo zbouení v mst, a všickni dávali jemu víru, a chtli biskupa zabiti; biskup pak vzav kíž a oblek se v ízy, postavil se, ka: „Kdo chce víru dávati havím!"

dai, nech

ku kíži!"

a

jde

a družina jeho šli

za;

pakli kdo

I rozdlili se

za hadae.

šli

I

a

stáli

ví,

nech

a

na dvé: kníže Gleb

u biskupa, a

jde

totiž

lidé všickni

bylo mezi nimi zbouení veliké.

144 1071

A Gleb vzav pod odv topor, pišel k hadai, a ekl jemu: „Zdali víš, co bude zejtra, neb co do veera?" A on ekl: „Všecko vím." I ekl Gleb: „Zdali

A

Gleb

mrtev (hada), a 1072

— „Zázraky veliké ui-

co bude dnes?"

víš,

ním!" ekl.

vyav

lidé

topor, roztál jej,

tlem i duší, oddav se áblu. LXVI. Léta 6580 penesli risa slav,

i

padl

i

on pak zahynul

se rozešli;

mueníky Bo-

svaté

Gleba. Sešli se Jaroslavici: Izjaslav, Svatoa metropolit, jenž tehdáž byl, Jií,

Vševlad,

biskup Petr Páslavský, Michael Jurjevský, a Theodosij opat kláštera

Peerského, Sofronij opat od sva-

Herman

tého Michaele,

opat od svatého Spasitele,

Mikidáš opat Páslavsk}', a všickni opatové,

ui-

i

nivše svátek, svtili jej slavn, a peložili je do no-

vého chrámu, jejž vystavl Izjaslav, a kterýž podnes. I vzavše

naped

Borisa ve

devné

Izjaslav, Svatoslav, Vševlad, vzali jej

a

nesli,

a

ped

na

rám

s kadidly,

a potom knží,

tmi

a po nich biskupové s metropolitem, a za nesli rakev.

oteveli rakev,

a vidouce

to,

své

nimi kráeli mniši, svíce držíce v ni-

kách, a za nimi diákoni

kteí

stojí

rakvi,

i

A

pinesše

naplnil

velebili

jej

se chrám

A

Boha.

šli,

do nového chrámu,

vní

líbeznou;

metropolita obešla

hrza, neb nebyl k nim víry pevné; i padl tváí k zemi, a prosil za odpuštní. Políbivše ostatky jeho, vložili je do rakve kamenné. A potom vzavše Gleba v rakvi kamenné, vložili na sán, a pojavše za provazy, vezli jej. A když byli ve dveích, zstala rakev státi, a nehnula se. I poruili lidu, aby zvolal: „Hospodine, I pochovali je

smiluj

se!" a

i

hned

msíce Máje druhý

vezli jej

den.

službu boží, obdvali bratí pospolu každý svými, v lásce veliké.

A

dále.

A odzpívavše s

bojary

byl tehdáž v držení

Vy-

:

145

A

šehradu Cudín, a chrámu Lazar. se

dom.

mi

bratry, Jaroslavici.

LXVII. Léta 6581

zdvihl

Vševladem

1073

mezi nimi spor,

proti Izjaslavovi.

I ustoupil Izjaslav z Kyjeva, a Svatoslav

i

Vševlad

msíce Bezna dvacátý a druhý den; na stolci na Bestov, pestoupivše

do Kyjeva,

vešli i

rozešli 1072

ábel rznici mezi t-

A když nastal

byli z nich Svatoslav se

potom

spolu

sedli

pikázání otcovo.

A pvod vyhnání bratrova

byl Sva-

chtje více vládnouti; oklamal Vševlada, ka, že „Izjaslav spoluje se se Všeslavem, zamýšleje na nás; a jest-li že ho nepedejdem, vyžene

toslav,

:

nás."

A

tak popudil Vševlada na Izjaslava. Izjaslav

k Lechm s bohatstvím velikým, ") ka, že „Tím Vojsko naleznu." Ale Lechové to všecko jemu

pak

šel

pobrali,

sedl v

i

ukázali

mu

Kyjev, vyhnav

cestu

A

od sebe.

Svatoslav

bratra svého, a takto pestou-

Neb veliký jest hích pestoupiti pikázání otce svého jakož s poátku pestoupili synové Chámovi na zemi Setovu, piv pikázání otcovo, a nad to boží.

:

a po

tyech

stech letech pišla na

n pomsta od Bo-

ha; neb z plemene Setova jsou Hebreji, kteí pobivše

plém

Chananejské, obdrželi svj podíl i zemi svou. Potom opt pestoupil Esau pikázání otce svého, a byl zabit; neb není dobré pestupovati v meze cizí. Téhož léta založen byl chrám Peerský 6 ) opatem Theodosijem a biskupem Michaelem, když metropolit Jií byl tehdáž v Hecích, a Svatoslav panoval v Kyjev. LXVTJI. Léta 6582 Theodosij, opat Peerský, 1074

zemel.

b)

I

povíme

nco

o jeho zesnutí.

Ml Theodosij

a) i se ženou, spoléhaje na veliké bohatství, Hip. knížetem Svatoslavem, synem Jaroslavovým, Hip.

10

—

146

as postní, v nedli Máselnou na veer, podlé obyeje políbiv všecky bratry, pouovati jich, kterak mají tráviti postní as: v modlit-

1074 obyej, když picházel

bách noních

i

denních, vystíhati se od neistých

myšlének, od bsovského vzbuzování.

„Nebo

bsi,

prý, vzbuzují v mniších myšlénky, choutky zlé, roz-

tmi

palujíce jich pomysly, a

jim bývají modlitby

nenávidny; a když taková myšlení picházejí, tehdy náleží jim zabrániti znamením kíže, kouce takto: Pane Ježíši Kriste, Bože náš! smiluj se nad námi, amen. A k tomu aby se zdržovali od mnohého jídla, neb ze mnohého jedení a nemírného pití vzrstají myšlénky zlé, a myšlénkou zrostlou uiní se hích.

A

tím,

bsovskému líinku

zabráníte

prý,

když se budete stíci lenosti a mnohého spaní, a když budete bedliví zpv chrámových, a ustanovení otcovských i tení knh; a pede vším písluší mnichm, aby v ústech mli žaltá Davidv a jím zahánli bsovskou zmalátnlos, a nejvíce aby mli v sob jeden k druhému lásku všickni mladší, a k staršímu pokornos i poslušnost, a starší k mladšímu lásku i káze, i aby sob vespolek bývali za píklad zdrželivosti a bdní, zamstnávání a pokornosti, a tak aby pouovali nižších i tšili je, a takto aby trávili pst. Praví tch tyicet dní totiž takto, že dal jest nám na oištní duše; toto jest desátek, jejž tlo dává Bohu; neb z roku do roku jest ti sta a šedesát pt a jich

zlosti,

Bh

dní,

a z

tch

dní náleží desátý den vzdávati

v desátek, jenž jest dni

duše oistivši

Pán, v Bohu mysl lidskou.

pst se,

svtí svátek na Vzkíšení

se veselíc.

Pst

totiž

Bohu

tyicetidenní, v kteréžto

Neb

byl od

as oišuje poátku ustanoven:

postní

nejprve Adamovi, aby nejedl se stromu jednoho;

147 také Mojžíš postiv se dní tyicet, hodná se uinil, 1074

hoe

aby pijal zákon na

Sinajské a vidl

boží; postem porodila máti Samuele; Ninivetští

se

stal

hnvu

slávu

postivše se

božího pozbyli; postiv se Daniel,

hodným vidní velikého;

postiv se Eliáš,

jako na nebe vzat byl v poživu rajskou

ohovou;

;

postivše se

i Pán nám postní as postem apoštolé postem jevili se vykoenili ponukám' bsovské otcové naši jako svítidla ve svt, ježto i po smrti

tí mládenci uhasili

tyicet

dní,

sílu

ukázal

postiv se

;

;

svítí,

ukázavše na

sob

jako tuto veliký Antonij,

veliké

i

zdrželivost,

Euthimij,

i

Sáva

lísilí i

otcové, kterých my, bratí, následujem."

uiv

bratí, líbal všecky po

z kláštera, brávaje s sebou

prstí,

a nemluvíval

s

i

jiní

takto po-

poádku, a tak vycházel

nco

u jeskyn

v jeskyni, zavíral

A

nikým; a

placek; 63 a vešed

dvée

a zasypával

bylo-li

mu neho

malým okénkem v sobotu dni pebýval vpostní a v mo-

potebí, tehdy mluvíval

nebo v nedli, a v jiné dlitbách,

zachovávaje tu tuhou zdrželivosf. I pichá-

veer pede dnem Lazarovým neb v ten den skonává se pst tyicetidenní, jenž se poíná od prvního pondlka po nedli Theodorov, a skonává se v pátek Lazarv; a útrpná (pašijová) nedle ustanovena jest, aby se lidé postili pro utrpení Pán. A když Thedosij pišel, podlé obyeje líbal bratí, a svtil s nimi nedli Kvtnou, a došed velikého dne Vzkíšení Pán, podlé obyeje slavn jej svtil, i upadl v nemoc. Když se tak roznemohl a stonal pt dní, potom u veer dal se vynésti na dvr; a bratí vzavše jej na sán, postavili jej naproti chrámu. On pak dal svolati zel

do kláštera v pátek u ;

všecky bratry; a bratí udeili na zvonec se všickni.

A

on

ekl

jim: „Bratí moji, 10*

i

i

sešli

otcové

:

148 1074 moji,

dti moje!

i

Pán v

zjevil

aj,

já odcházím od vás, jakož mi

postní as, když jsem byl v jeskyni,

Vy

že sejdu s toho svta.

opatem, abych pravili:

pak koho chcete

míti

já dal jemu požehnání své"?"

i

sob

A oni

„Ty jsi nás všech otec, a koho sám vyvolíš, nám otcem i opatem, a budeme jeho po-

ten budiž

A

slouchati tak jako tebe."

„Jdte ode mne a

otec náš Theodosij

jmenujte, koho chcete,

ekl:

mimo dva

bratry: Nikolu a Ignata; z ostatních koho chcete,

od nejstarších až do nejmladších." Oni poslechnuvše odstoupili málo ke chrámu, a uradivše se,

jeho,

poslali

Bh

bratry

kouce

dva,

takto:

„Koho vyvolí

tob libo, toho jmenuj." Theodosij pak ekl jim: Když ode mne opata chcete pijmouti, tehdy já uiním vám ne po své

a tvá vzácná modlitba, kohož

po božím spsobení." I jmenoval jim

libosti, ale

knze

Jakuba. Ale bratím nebylo

že není zde postižen

;

to milé, a pravili

neb Jakub byl pišel z Letce

bratrem svým Paulem. I poali bratí prositi za Štpána domestika (pedního zpváka), jenž tehdáž byl ueníkem Theodosijovým, kouce, že: „Tento s

pod rukou

vzrostl jest

toho

nám

dej."

I

tvou, a

u tebe posluhoval;

ekl jim Theodosij:

„Aj, já z po-

ruení božího jmenoval jsem Jakuba, a tuto vy svou vli provésti chcete." A poslechnuv jich, dal jim Štpána, aby jim byl opatem; i blahoslavil Štpána a ekl jemu: „Synu! aj, odevzdávám ti klášter, opatruj jej s bedlivostí, a co jsem naídil v službách, zení

to

nem,

zachovávej

i

;

podání klášterských a zí-

všecko podlé zákona a podlé klášterského." A potom bratí vzavše jej nesli ale

ádu do komrky

a položili na posteli. A když nastal a on velmi byl nemocen, pišel den šestý

knmu

Svatoslav se synem svým, Glebem; a když u

nho

:

149

ekl jemu Theodosij:

sedli,

svta, a tuto odevzdávám bude-li

vnm jaký zmatek;

Štpánovi, nedej jeho,

slíbil,

A

nho.

mu

„Aj, odcházím s tohoto 1074 klášter

ti

a tuto

ubližovati."

pod opatrování,

porouím

A

opatství

kníže

že bude peovati o klášter,

i

políbiv

odešel od

Štpána poal k nim mluviti takto „Budu-li po me'm odjití s tohoto svta líbiti se Bohu, a pijme-li mne k sob Bh, tehdy i

když pišel sedmý

bratí, když už pozbýval

den, povolal

síly,

i

:

mém odjití klášter nm, a tehdy vzte,

pone

po

se

v

že pijal jest

po

snirti mé"

chudnouti

pone

stavti a pibývati

m Bh;

pakli

klášter na mniších

i

na

potebách klášterských, tehdy budete vdti, že jsem se Bohu nezalíbil." A když toto mluvil, plakali bratí,

kouce: „Ote! modli

víme, že

Bh

se za nás

tvé prosby nezavrhne."

kBohu; neb I pesedli

bratí tu noc u nho, a když nastal

den osmý, v druhou sobotu po Veliké noci, v hodinu dne druhou, odevzdal duši v ruce boží, msíce Kvtna v tetí den, iudikta v jedenácté léto. I plakali pro nj bra-

Byl pak Theodosij pikázal, aby ho pochovali v jeskyni, kdež podnikl práce mnohé, ka takto „V noci pochovejte tlo mé." A tak i uinili; neb když nastal veer, bratí vzavše tlo jeho, pochovali jej v jeskyni, provodivše jej s písnmi i se svícemi poestn, na chválu Bohu našemu, Ježíši Kristu. tí.

A

když byl Štpán vrebním kláštera

i

blaže-

ného stáda, ježto byl shromáždil Theodosij, mniši tak jako svítidla se tpytili v zemi Ruské totiž byli tuzí postníci,

klanní kolenné, jiní dva dni, jiní pak jedli chléb a

nkteí

sýr,

se starším a

pebývajíce v

nesmjíce

:

nkteí

pak na bdní, jiní na na postní pes den i pes jiní

ped

s

vodou, jiní zelí

lásce, mladší

vaené

pokoujíce

nimi mluviti, ale všecko

150 1074 s pokorností a poslušenstvím velikým; takéž

mli

lásku k mladším,

i

starší

dti v njaké prohešení, tšili jej, a o pokání jednoho bratra podlovali se ti neb tyi, z lásky veliké; neb taková byla mezi tmi bratry láska i nábožnost veliká. Vyšel-li který bratr ven z kláštera, mli všickni bratí z toho zármutek veliký, a posílajíce pro, i

kárali je, tšíce, jako

milé. Jest-li že který bratr upadl

pivolávali

do kláštera lek,

do

bratra

klanli se opatovi,

i

a jdouce všickni,

kláštera,

prosili opata,

Tak

s radostí.

a byli zdrželiví a

a pijímali bratra

se totiž milovali vespo-

postili se;

mezi nimiž

i

n-

muž

zázraných uvedu. Tak totiž první Damian, knz, byl takový postník a zdrželivec, že krom chleba a vody niehož jiného nepožíval do smrti své. Pinesl-li kdo dít nemocné, jakým koli neduhem sklíené, do kláštera, anebo pišel-H lovk dosplý, jakým koli neduhem sklíený, do kláštera k blaženému Theodosijovi, poruil tomu Damianovi, aby se pomodlil nad nemocným, a ihned se pomodlil, a olejem") jej pomazal, a bývali uzdraveni, kdo k nmu picházeli. A když se 4 ) roznemohl i ležel v nemoci, oekávaje svého skonení, pišel k nmu andl v podob Theodosijov, dávaje jemu království nebeské za lísilí jeho. A potom pišel Theodosij s bratími, a usadili se u nho, a on dokonávaje pohledl na opata i ekl: „Nezapome, opate, co jsi mi té noci slíbil." I srozuml veliký Theodosij, že vidl vidní, i ekl jemu: „Brate Damiane! co kolik

jsem

ti

slíbil,

to

ti

budiž."

A

on zamhouiv oi,

odevzdal ducha v ruce boží; a opat vali

tlo jeho. a)

svatým Hip.

—

b)

jednou Bip.

i

bratí pocho-

; :

151

A

byl také

jiný bratr

i

ktní zem

pamatoval

jménem Jeremiáš, jenž

Tomu

Ruské.

byl dar daro-

ván od Boha: pedpovídal vci budoucí, a když koho vidl zamyšleného, domlouval mu v soukromí a varoval

aby se vystíhal od ábla;

jej,

který bratr zamýšlel

pišel k

nmu,

jíti

pokáral mysli jeho

když komu co ekl,

bu

jest-li

že

z kláštera, a on jej uzel,

potšil bratra

i

dobré nebo

zlé, splnilo

se

slovo starcovo.

pak

Byl

jasnovidný.

i

jiný

Neb

staec,

jménem Matj

jednou, když ve

míst svém, zvednuv oi

chrám

byl

:

stál

na

pohledl po bratích, ani zpívajíce stojí po obou stranách, i vidl obcházejícího bsa, v podob Lecha, v plášti, an nosí v klí-

n

své,

kvítek, jenž se nazývá lepík

;

a obcházeje podlé

bratí, vynímal z klína lepík a házel na koho koli jest-li

k komu

že

z bratí mezi zpívajícími kvítek

pilnul, ten málo postáv, oslábnul v mysli,

sob

a vzav jakou koli píinu, vyšel z chrámu, a šed do

dokud nebylo

nevrátil se do chrámu,

cely usnul,

i

odzpíváno

pakli hodil na jiného, a kvítek

;

nepilnul, ten stál

pevn,

a tehda vycházel do cely své. pravoval to bratím svým. toto:

až

Když

totiž

ten

k

I

vida to staec, vy-

Pak také vidl staec

staec podlé obyeje stával

do konce jitní, bratí odzpívavše jitní,

svítáním

šli

do svých

nmu

zpívaje, až dozpívali jitní,

cel,

ped

a ten staec potom vychá-

chrámu; a když jednou šel, sedl odpoívajc pod zvoncem, neb cela jeho byla podál chrámu, a tu vidl, kterak zástup táhne od vrat, i pozvednuv oí zel z

svých, vidl jednoho, šli

A

an sedí na

svini,

a ostatní

ekl jim staec: „Kam jdete?" odpovdl bs, jeuž sedl na svini „Pro Michala okolo nho. I

:

pro Tolbekovice." Staec poznamenal se znamením

1074

152 do své

1074 kíže, a pišel

a staec

A

cely.

když se

rozednilo,

ekl celovníkovi: „Jdi, Michal vele?" I odpovdli mu,

spamatoval,

se

zeptej se, jest-li

„Dnes ráno po jitní") skoil jest s ohradního povdl staec to vidní opatovi a bratím. A za toho starce Theodosij zemel, a stal se Štpán opatem a po Štpánovi Nikon, a ten staec vždy ješt byl na živ. Jednou když stál na jitní,

že:

kolí." I

pozdvihnuv

vidl osla

oí

na míst opatové,

A

že nevstal jest opat.

vidl,

i

A

cht vidti opata Nikona,

svých,

stojícího

zesnul v starosti

tak

jiná

i

dobe

i

srozuml,

mnohá vidní

v kláštee tom.

byl tu ješt jiný mnich,

jménem

Isák, kte-

když ješt byl v živobytí svtském, byl bohatý; byl kupcem, rodem z Toropce, i umínil si rýžto

býti mnichem, a rozdav

rm,

pišel

jeho,

aby

a vložil

k velikému jej

jmní

své chudým a klášte-

Antonijovi do jeskyn, prose

uinil mnichem;

na odv

i

pijal jej Antonij,

mnišský a dal jemu jméno Isák;

neb se jmenoval jménem svtským Cer. Isák

oblíbil si živobytí tvrdé

:

A

ten

oblekl se totiž v ko-

žínnou, i dal si koupiti kozla, a stáhnuv s kokži, oblekl ji na žínnou košili, a oschla okolo nho kže syrová, i zavel se v jeskyni v jedné loket, a tu se Bohu moulici v malé celce, asi šili

zla

ty

dlil

se slzami;

a bylo jídlo jeho jediný chléb po-

vody mírn pil; i pia podával jemu okénkem (tak malým), co se vmstnala ruka, a takto pijímal potravu. A to inil sedm let, na svtlo nevycházeje, ani neléhaje na ebích, nébrž sed málo svátný, a

nášel

mu

o)

i

ten

vyskoil

kláštera.

pes

den, a

to veliký Antonij

jpst

pros

oliradní

kolí

Hip.,

t.

utekl

153

A jednou,

spával.

poal

podlé obyeje, když nastal veer, 1074 zpívaje žalmy, skoro až do pl

se klanti,

když se unavil, sedl na sedadle svém. Jekdyž tak sedl podlé obyeje svého

noci; a

dnou pak,

a svíci shasl,

z nenadání

svtlo jako od

zasvitlo

slunce v jeskyni, tak že zrak zaslepovalo

knmu

pišli

i

dva krásní jinochové, a

lovku;

blyštily se

tváe jich jako slunce, i pravili knmu: „Isáku! my jsme andlé, a tu kle jde k tob Kristus "), padni a poklo se jemu." A on nevdl, že to bsovský úinek, a zapomnl, aby se poznamenal kížem,

i

povstav poklonil

sovskému.

A bsové

Isáku!" I uvedše

i

jeskyská.

ulice

Kristus

a

:

„Vezmte

nám Isák

sle

„Náš jej,

jsi už,

a po-

z bsv, nazvaný bubny a housle, a spuste, spustili v píšaly, na hou-

ekl jeden

píšfaly,

zapleše!" I

v bubny, a poali jím

i

:

a bylo jich plná cela

sázeti,

I

b-

jako Kristu, tíinku

v celiku, posadili

jej

nho

ali se okolo

se,

zkikli a pravili

zstavili jej sotva živého,

i

a utýravše

hráti,

odešli,

jej,

porouhavše se

Z jitra pak, když se rozednilo a nastal as, aby pojedli chleba, pišel Antonij podlé obyeje svého k okénku a ekl „Hospodine, požehnej ote Isáku!" b ) Ale nedostal žádné odpovdi. I ekl An-

jemu.

:

„Aj,

tonij:

Theodosije

umel!"

už i

:

I

pro bratí.

A

byl zahražen, pišli a vzali jest

mrtev,

a) s

a vynesše

andly.

I

jej,

poslal

do kláštera pro

odkopavše, kde vchod jej,

domnívajíce

položili

ped

vstav Isák, vidl zástup,

«i

se,

že

jeskyní,

tváe

jich

byly nad slunce jasnjší, a jeden byl u prosted nich, je-

hož obliej se tpytil nade všecky i ekli jemu „Isáku, totot jest Kristus Hip. b) Ale nebylo ani hlasu ani slu;

!

chu;

i

mnohokrát

:

—

volu! Antonij, ale nedostal

odpovdi. Hip.

152 1074 kíže, a pišel

a staec se

do

své*

cely.

A

když se

rozednilo,

ekl celo vilikovi „Jdi, Michal vele?" I odpovdli mu,

spamatoval,

zeptej se, jest-li

:

„Dnes ráno po jitní") skoil jest s ohradního povdl staec to vidní opatovi a bratím. A za toho starce Theodosij zemel, a stal se Štpán opatem a po Štpánovi Nikon, a ten staec vždy ješt byl na živ. Jednou když stál na jitní, že:

kolí." I

pozdvihnuv

vidl

osla

oí

na míst opatov,

A

že nevstal jest opat.

vidl,

i

A

cht vidti opata Nikona,

svých,

stojícího

zesnul v starosti

tak

i

dobe

i

srozuml,

mnohá vidní

jiná

v kláštee tom.

byl tu ješt jiný mnich,

jménem

Isák, kte-

když ješt byl v živobytí svtském, byl bohatý; byl kupcem, rodem z Toropce, i umínil si býti mnichem, a rozdav jmní své chudým a klášterm, pišel k velikému Antonijovi do jeskyn, prose jeho, aby jej uinil mnichem; i pijal jej Antoni), a vložil na odv mnišský a dal jemu jméno Isák; neb se jmenoval jménem svtským er. A ten rýžto

Isák

oblíbil si živobytí tvrdé: oblekl se totiž

šili

žínnou,

zla

kži, oblekl

nho kže v malé

ulici dlil

svátný, a

mu

i

ji

na žínnou

syrová,

ten

vyskoil

a oschla okolo

ty

pes

den, a vod}r

to veliký Antonij

vycházeje, ani

košili,

zavel se v jeskyni v jedné loket, a tu se Bohu mo-

a bylo jídlo jeho jediný chléb po-

mírn

pil;

i

pi-

a podával jemu okén-

vmstnala ruka, a takto sedm let, na svtlo neneléhaje na ebích, nébrž sed málo

(tak malým),

a)

i

celce, asi

pijímal potravu.

s kláštera.

v ko-

dal si koupiti kozla, a stáhnuv s ko-

se slzami;

nášel

kem

i

co se

A

jest

to inil

pros

obadní

kolí

Hip.,

f.

ulekl

153

A jednou,

spával.

poal

podlé obyeje, když nastal veer, 1074

se klanti,

zpívaje

žalmy,

skoro až do

pl

když se unavil, sedl na sedadle svém. Jednou pak, když tak sedl podlé obyeje svého

noci; a

a svíci shasl, z nenadání zasvitlo

svtlo jako od

slunce v jeskyni, tak že zrak zaslepovalo

knmu

pišli

i

lovku;

dva krásní jinochové, a blyštily se

tváe jich jako slunce, i pravili knmu: „Isáku! my jsme andlé, a tu hle jde k tob Kristus n ), padni a poklo se jemu." A on nevdl, že to bsovský úinek, a zapomnl, aby se poznamenal kížem,

i

povstav poklonil

sovskému.

A bsové

Isáku!"

uvedše

I

i

ulice

Kristus

a

jeskyská, :

„Vezmte

nám Isák

sle

jej

nho

ali se okolo

se,

jako Kristu, líinku

zkikli a pravili: „Náš

v celiku, posadili

I

ekl jeden

bsv,

z

bubny a

nazvaný

housle, a spuste,

zapleše!" I spustili v píšaly, na hou-

v bubny, a poali jím

i

a po-

a bylo jich plná cela

sázeti,

píšfaly,

jej,

b-

jsi už,

zstavili jej sotva živého,

i

a utýravše

hráti,

odešli,

jej,

porouhavše se

Z jitra pak, když se rozednilo a nastal as, aby pojedli chleba, pišel Antonij podlé obyeje svého k okénku a ekl: „Hospodine, požehnej: ote Isáku!" 4 ) Ale nedostal žádné odpovdi. I ekl An-

jemu.

tonij:, „Aj,

už umel!"

Theodosije

i

I

pro bratí.

A

byl zahražen, pišli a vzali mrtev,

jest

a)

s

a vynesše

andly.

I

jej,

poslal

do kláštera pro

odkopavše, kde vchod domnívajíce

jej,

položili

ped

se,

že

jeskyní,

vstav Isák, vidl zástup, a tváe jich

byly nad slunce jasnjší, a jeden byl u prosted nich, je-

hož obliej se tpytil nade všecky totof jest Kristus

chu;

i

!

mnohokrát

Hip.

—

b)

;

i

ekli jemu

:

„Isáku,

Ale nebylo ani hlasu ani

volal Antonij, ale nedostal

slu-

odpovdi. Hip.

154 1074

i

uzeli, že jest živ, a opat Theodosij ekl, že toto

mu

se

stalo z

úinku bsovského.

pihodilo

Týchž

že Izjaslav pišel z Lech.

se,

na

I položili jej

a posluhoval jemu Antonij.

posteli;

poal

I

°)

as se

hnvati Izjaslav na Antonij e pro Všeslava, a Svatoslav poslav sem, v noci vzal Antonij e do erni-

A

když Antonij pišel do Cernihova, oblíbil a vykopav jeskyni tu se usadil. I jest tu klášter svaté Boží Rodiky, na Boldiných horách, po tento den. Theodosij pak dozvdv se, že Antonij šel do Cernihova, šel s bratími a Isáka

hova. si

hory Boldiny,

i pinesl jej k sob do cely a posluhoval jemu; neb byl seslábnul na tle 6 ), tak že se nemohl

vzal,

na druhou stranu obrátiti, ani vstáti, ani sedti, na jedné stran, pod sebe neádil mnohdy, zarozovali se jemu pod bedrama z moení i ervi a z neádní. A Theodosij sám rukama svýma omýval i ukládal jej, a po dv léta ml práci s ním. ani

ale ležel

A

dv

ku podivu, že on po

to bylo

léta leže, ani

chleba neokusil, ani vody, ani od jaké potravy, ani

nmý

ovoce, ani slova nepromluvil, ale žel

po

dv

a modlil se nad ním

rok promluvil

i

jako dcko,

poal

i

chrámu, a mocí

malu nauili diti,

žiti.

dnem

slyšel,

i

choditi.

pak na tetí

nocí, až

poal

a na nohy I

nechtl

a)

1.

do

ke chrámu pivláeli. A tak poA potom nauil se k obdu chokrom bratí, i položili ped ním

jej.

mu

vstávati

choditi

ho,

než musili

mu

jej

v ruce vlo-

Theodosij pak ekl: „Položte chléb

a nedávejte

le-

jej

a sázeli jej

chléb, a nebral

hluchý

i

Theodosij pak prosil Boha za,

léta.

do rukou,

a

6577 (1069) dne 10

poldského, viz Mikl.

str.

213

k.

sám

Kvtna 120.

—

jí."

dle b)

i

I

ped

ním,

nechtl po

Msíníku

Leo-

na rozumu Hip.

;

155

A pomalu ohlížeje se okoušel chleba, A tak zbavil jej Theodosij od ábelského. A Isák podnikl opt tžké sebe

celý týden

jísti.

tak nauil se

úkladu

zapírání.

jísti.

Když pak Theodosij zemel ekl Isák: „Aj, už

na jeho míst,

a

Stpan

m

jsi

byl byl

sedl na jednom míst: a už nechci se zavíti v jeskyni, ale chci t pemoci že jsem

oklamal, áble,

chod v

kláštee." I oblekl se v košili žínnou, a na

i poal bláznovství tropiti, poal kucham, vae na bratí. A na jitní chod pede všemi, stával pevn a nepohnut když pak nastala zima i mrazy tuhé, stával v trep-

hrubou hazuku,

košili

a pomáhati

kách prošlapaných, tak že pimrzávaly nohy jeho ku kamení, a nehnul nohama, až odzpívali jitní. A po jitní šel do kuchyn a pipravoval ohe, vodu

A

díví;

i

byl

kucha

a pišli

ostatní

i

tam

posmívaje se Isákovi: „Hle jdi,

chy

šel

a havrana

kuchai; I

zaali

lidské,

jej."

A

se,

povdli

a

uctivosti.

a

tropiti bláznovství

opatovi, brzy bratím, brzy lidem

kteí dávali mu rány. kéž dlaje se bláznem.

pedtím byl nmišský, až

brzy od

A

poal

sob

A

erný

i

ekl,

havran,

do zem, pede všemi

opatu

bratím.

i

on necht slávy

píkoí

initi brzy i

n-

po svt,

ta-

svtským, až

choditi

I usadil se

Antonij, neb

a shromáždil k

sedí

a pinesl jemu

bratí v

jej míti

poal

z bratí.

on pokloniv se jemu

chytil,

užasli

i

kuchai

jeden též jména toho, Isák,

v jeskyni, ve které

zemel,

už byl Antonij

chlapce,

i

oblékal je v

odv

brzy od opata Nikona dostával rány,

rodi tch

dtí.

A

zimu dnem

on to vše trpl, snášel

nocí. Jedné pak noci udlal v peci ohe v komrce té jeskyn a jak se v peci rozhoelo, byla rozsedlá, i poal šlehati plamen rozsedlinami a on nemaje ím zahraditi,

rány,

i

nahotu,

i

i

;

;

1074

:

156 1074

i

vstoupnuv nohama bosýma

v peci shoelo, a potom pravovali o

A tak

nm,

a

slezl

nco

").

stál

na plameni, až

mnohé vci vyi sám vidl.

I jiné

toho jsem

bsy, a jako much v niem jich se mámení; mluvíval knini: „Oklamali

zvítzil nad

nebál, ani jich

mne v první jeskyni, ponvadž jsem neznal vaúklad a zlosti: nyní však mám pána Ježíše Krista i Boba mého, a modlitbu otce mého Theodosije, i nadji se v Krista, že vás pemohli." Neb mnohdykrát bsi pokoušeli jeho, a mluvili: „Náš

jste

šich

jsi!

i

poklonil's se

íkával:

bsi!"

i

„Váš

našemu

starostovi a nám."

starosta jest

Antichrist, a

A

vy

on

jste

znamenal tvá svou znamením kíže, a tak

Nkdy

pak také v noci picházeli k nmu, jemu dlajíce v šalebném vidní, jako by tu bylo mnoho lidu s motykami a s lopatami, mluvíce „Rozkopejme tu jeskyni, a toho zde zahrabejme." zmizeli.

strach

A

„Utíkej, Isáku! chtjí

jiní volali:

On pak

k nim

t

zahrabati!"

„Kdybyste byli lidé, tehdy byste pišli ve dne; ale vy jste tma, a ve tm chodíte a tma vás zajala." I poznamenal se kížem a zmizeli. Jindy opt strašili jej v podob medvdí, a nkdy ve spsob líté zvi, neb vola, neb hada plazili se k nmu, anebo žáby i myši i jiného plazu. A nemohli jemu nic uiniti, i ekli mu: „Isáku! zvítzil jsi nad námi." A on odpovdl: „Jakož i vy díve jste zvítzili nade mnou v podob Ježíše Kriale sta a v andlské, nehodní jsouce vidní toho tuto v pravd zjevujete se poprvé v podob zvíecí a dobytí, a jakožto hadi i plazové, jacíž i sami mluvil

:

;

jste, šerední, zlí

nho, a od a)

a nic

té

mu

u vidní." A ihned zmizeli bsi od doby neml žádného pokušení od neuškodilo.

Msinik

Lcop.

;

157

bsv.

Jakož sám

po ti

tu

„Bylo mi 1074

toto vypravoval, že:

léta bojovati."

Potom poal

pst

a zachovávati zdrželivost', živ dokonal život svj.

živ býti touž

a bdní, a takto jsa

roznemohl se v jeskyni,

I

a donesli ho nemocného do kláštera, a do osmého

dne v Pánu skonal. A opat Ivan tlo jeho, pohbili jej.

Takoví íž

za bratry zde zstávající, ty,

složivše

žijí

svítidla,

.

a prosí Boha

za svtské bratry,

i

kdo pinášejí obti do

nynjška

bratí,

byli mniši kláštera Theodosijova, kte-

po smrti se tpytí jako

i

i

kláštera, v

nmž

i

i

za do

ctnostný život, všickni spolu dohro-

mady, v pní, v modlitbách i v poslušenství, na slávu Bohu všemohoucímu, modlitbami Theodosijovýrni

vky* Amen. LXIX. Léta 6583 poat byl chrám Peerský na základech, jež byl položil opat Štpán neb Theodosij poal ze základu, a Štpán poal na základech a dokonán byl na tetí léto, msíce ervence jedechránni,' jemuž sláva na

1075

;

náctý den.

Téhož

léta pišli poslové

z

Nmec

ke Svato-

slavu, a Svatoslav, vychloubaje se, ukázal jim bohatství i

neb

oni vidouce nesíslné množství, zlato

a

své;

stíbro

i

leží to

povlaky, pravili: „Toto není

sob vcí nad

muži dobudou také

k niemuž,

mrtvé; nad to lepší jsou kmetové, neb

pochlubil

EzechiáŠ,

to lepších."

král

Takto se

Judsky, k

poslm

krále Asyrského, jemuž potom všecko pobráno bylo

do Babylonu

:

roztrousilo se

syn

a tak

i

po smrti tohoto veškeré

jmní

rzno.

Léta 6584 táhl Vladimír, syn Vševladv, a^Oleg, 1076 Svatoslavv, Lechm ku pomoci na Cechy.

Téhož

léta

zemel

Svatoslav, syn Jaroslavv,

msíce

Prosince dvacátý sedmý den, od ezání vedu, a po-

:

158

ernínov

1076 chován v

nm na

u svatého Spasitele. I vsedl po

msíce Ledna [v první den. Téhož léta narodil se Vladimírovi syn Mstislav, vnuk Vševladv.] «) 1077 Léta 6585 vytáhl Izjaslav s Lechy, a Vševlad vytáhl proti

Kvtna osm

Vševlad,

stolci

nmu.

v

I sedl Boris

ernihov msíce

tvrtý den; a bylo knížecího panování jeho

dní,

i

k Romanovi. VšeVoly, pišed Izjaslav, sedl v Ky-

utekl do Tmutorokani

vlad pak táhl

proti

a uinili spolu pokoj.

bratru Izjaslavovi na

A

jev, msíce ervence patnáctý den; Oleg pak, syn Svatoslavv, byl u Vševlada v ernihov. 1078 LXX. Léta 6586 utekl Oleg, syn Svatoslavv, do Tmutorokani od Vševlada, msíce Dubna v desátý den. Téhož léta byl zabit Gleb, syn Svatosla-

vv, v Závlaí. A byl Gleb milosrdný k ubohým a k cizím pohostinný, péi maje o chrámy, horlivý u víe a mírný, vzezení krásného; jehož tlo pochováno bylo v

emihov

za chrámem Spasitelovým,

msíce ervence v dvacátý tetí den. A když na jeho míst v Novohrad sedl Svatopluk, Izjaslavv syn, a Jaropluk

sedl ve Vyšehrad, a Vladimír sedl

ve Smolensku, tehdy pivedl Oleg a Boris pohany

na zemi Ruskou, a

táhli spolu

na Vševlada

Vševlad pak vytáhl naproti nim na zili

Plavci nad Rusy, a

mnoho

zabit byl Ivan Žiroslavic a

a

rej,

jiní

mnozí,

s Plavci.

Sožici, a

zvít-

jich tu bylo pobito

Tuky,

udínv

bratr,

msíce Srpna v dvacátý pátý

Poden.

Oleg pak a Boris pišli do ernihova, domnívajíce se,

že zvítzili, ale zemi

prolivše

Bh

Ruské

uinibi

mnoho

zlého,

krev kesanskou, kteréžto krve požádá

z rukou jich, a

teba bude jim

a) [ 1 3 rkp. Hip.

a Chleb.

odpovídati ze

159

kesanských. Vševlad pak pišel svému Izjaslavu do Kyjeva, a políbivše

zahubení duší

k

bratru

sedli spolu;

se,

vidíš-li,

a Vševlad vypravoval vše, co se

ekl jemu

pihodilo. I

Izjaslav:

mn

koliko se

„Brate! nermu se;

stalo zlého?

nejprve, zdali

mne nevyhnali a jmní mého nevydrancovali ?

a po-

tom, které druhé viny jsem se dopustil, a zdali ne-

byl jsem vyhnán od vás obou, bratí svých? zdali

jsem nebloudil po ven, nic zlého

se

cizích zemích,

neuiniv?

A

potká-li nás co zlého

:

oba potká; ztratíme-li

co,

složím hlavu svou za t."

Vševlada,

i

jmní

nyní. brate,

svého zba-

nermume

v zemi Ruské, tehdy nás tehdy ztratíme oba; já A toto povdv, potšil

dal sbírati vojsko od malého do veli-

synem svým, táhli k ernihovu, a Cernihovci zaveli se v mst. Olega pak a Borisa nebylo v ernihov. A když Cernihovci neoteveli, pistoupili k mstu a Vladimír pistoupil ku brán východní a od Steženi dobyl brány, kého.

I táhl Izjaslav

a Vševlad

s

s Jaroplukeni,

Vladimírem, synem svým, a

;

i

vzali

msto

okolní a spálili

Uprchlí do vnitního

msta

je,

a lidé zatím byli

ohrazeného. Izjaslav pak

a Vševlad uslyšeli, že táhne Oleg a Boris proti nim;

tehdy Izjaslav a Vševlad pispíšivše, vytáhli od sta proti Olegovi.

I

ekl Oleg k

Borisovi:

m-

„Ne-

chome na n, nemžeme odolati proti tyem knížatm; ale pošleme s prosbou ke strýcm svým." I ekl jemu Boris „Ty hle k hotovému, já pjdu :

na

n

na všecky!" pochloubaje se velmi, nevda, že

Bh

hrdým se protiví, a pokorným dává milos; aby se nevychloubal silný sílou svou. I táhli naproti sob, a když bjdi na míst u vsi na Nžatin niv, srazili se obojí spolu, a byla bitva zlá: nejprve zabili Borisa, syna Vaceslavova, jenž se

1078

160 1078 byl velmi vychloubal

;

Izjaslav

pak

stál

mezi pšími,

kopím za plece: tak byl zabit Izjaslav, syn Jaroslavv. A když bitva se prodloužila, dal se Oleg v malé družin v útk, a nenadále pijel jeden,

a sotva ušel: utíkal kníže Izjaslav

vyšlo naproti

v

lodi,

nmu

tlo jeho na sán,

jej

do Tmutorokani.

msíce íjna v

jeho, pivezli jej i

udeil

i

Zabit

byl

tetí den; a vzavše tlo

a postavili naproti Hradci:

celé

msto

Kyjev, a vloživše

knží

vezli jej, a

mniši zpívajíce

i

msta, a nelze bylo slyšeti zpívání pro plá a naíkání veliké, neb plakalo pro nj celé msto Kyjev. A Jaropluk šel za ním a plakal s družinou svou: „Ote, ote mj! co jsi užil bez zármutku na tomto svt? mnoho zlého zkusil jsi od lidí i od bratí svých!" Tuto pak zahynul, ne od bratra, ale za bratra svého položil hlavu svou. A pinesše položili tlo jeho v chrám svaté Boží Rodiky, vloživše jej v rakev mramorovou. A byl Izjaslav muž vzezení krásného a tla velikého, povahy dobrotivé, kivdy nenávidl, a miloval pravdu; nesli jej do

nebylo v

zlým za Kyjané: vali,

nm

Neb

samého vyhnali, a

jej

muž mysli

jeho syn. cizí

zabil!"

dm

jeho vydranco-

A

ekne-li kdo

tehdy neuinil toho

Pak zase bratí jeho

zemi bloud.

A

prosté,

koliko jemu zavinili

a neodplatil jim za to zlým.

vám: „Bijce po

klamu, ale byl

zlé nespláceje.

kdj^ž

vyhnali

ten,

jej,

i

ale

chodil

opt sedl na stolci nmu, neekl

svém, a Vševlad byv poražen, pišel k

jemu: „Tolik jsem zkusil od vás!" nesplácel zlým za zlé, nébrž potšil ho, ka: „Ponvadž ty, brate

mj, míij,

ukázal i

jsi

nazval

ke

mn lásku, a uvedl mne na stolec

mne svým

starostou:

zpomínati zloby pedešlé, ty jsi i

položím za

t

hlavu svou."

mj

Atak

aj,

já nebudu

bratr a já tvj,

se

i

stalo.

Neekl

161

jemu: „Tolik zlého se

tob

mi oba uinili, a

jste

Neekl: „To

hodí!"

se

nyní 1078

aj,

mne netýe!"

ale

vzav na sebe zármutek bratrv, ukázal lásku ve-

koucího: „Potšujte za-

likou, následuje apoštola

rmoucených."

A vpravd,

dopustil-li se v tomto

hlavu

ložil

vlády, aniž

svou

za bratra svého, nežádaje

chtje

Neb

bezpráví.

o

všího jmní,

takových

svt

ponvadž

kterého provinní, promine se jemu,

po-

vší

za bratrovo

ale

Hospodin: „Kdo po-

dí

svou za druhy své." «) A Salomon praví: „Bratí v neštstí sob vespolek pomáhají, neb láska jest nade všecko."'') Jakož Jan praví: „Bh láska jest, a kdo pebývá v lásce, v Bohu pebývá, a loží duši

Bh

v

nm

V tom

pebývá.

mli v den

ddictví'

jakož on

dokonává se láska, abychom

abychom

soudný,

v tomto

jest,

svt. Bázn

my

i

byli,

není v lásce,

neb láska dokonalá ven vypuzuje báze, proto že

báze iní muky, v

A

lásce.

rce-li

kdo se

a

kdo

vidí,

mže

jak

Toto pikázání

není dokonalý

když nemiluje bratra svého,

nenávidí, lež jest; neb

jehož

bojí,

Miluji Boha, a bratra svého

:

milovati Boha, jehož nevidí?

máme od nho,

Boha, miloval bratra svého."

r )

aby,

kdo miluje

Neb vlasce všecko

i híchy se promíjejí; z lásky Pán na zemi a ukižován byl za nás híšné, vzav na se híchy naše dal se pibiti na kíži, i dal nám kíž svj na zapuzení nenávisti bsovské; z lásky prolévali mueníci krev svou;

se vypluje: z lásky sestoupil

a z lásky také tento kníže prolil krev svou za bratra svého, vyplniv

a)

Jan XV,

16—18, 20, vlada v Kyjev.

IV,

13.

21.

pikázání Hospodinovo.

— — d)

b) Pis. Šal.

Vlil, 6.

Poátek panování

—

d

c)

)

Jan

ep.

knížete Vše-

Hip.

11

162 Vševlad pak sedl v

1078 i

Kyjev

na

I posadil

svého

stolci otce

zem

svého, ujav vládu veškeré

bratra

Ruské.

syna svého Vladimíra v Cernihov, a JaVladhni, pidav jemu Turov.

roslava ve

LXXI. Léta 6587

1079 ni,

s Plavci,

i

jej zabili

A

vova.

Roman

navrátil se

Roman

s

s Plavci

k Vojpokoj

Plavci nazpt, a Plavci

msíce Srpna v druhý den

a potud tam syna Svatoslavova, vnuka Jarosla-

leží kosti jeho,

moe

pitáhl

Vševlad stanul u Páslavi a uinil

a

Olega

Kozaré

jali

;

vypovdli jej za námstka

i

do Carohradu. Vševlad pak posadil

Ratibora v Tmutorokani.

6588

Léta

1080

Turci

vpadli

dimíra.

A

Vladimír

šel

i

Páslavští

syna svého Vlaporazil Turky.

Léta 6589 utekl Igorovic David

1081

Rostislavicem,

msíce Kvtna v

do Tmutorokani, a

jali

válen

n

na Rus, a Vševlad poslal na

Ratibora

i

s

Vladaem

18tý den;

i

pišli

usadili se

v

Tmu-

torokani.

umel Ose,

1082

Léta 6590

1083

Léta 6591 pišel Oleg ze

Davida se v Tmutorokani;

kani, a jal

kníže Plavecký.

Vladae

i i

Hek

do Tmutoro-

Rostislavice, a usadil

rozsekal Kozary, kteí byli

k zabití bratra jeho vida i Vladae propustil. rádci

i

na

na samého, a Da-

Léta 6592 pišel Jaropluk ke Vševladovi na

1084

Velikou noc. Téhož

asu

utekli

dva Rostislavici od

Jaropluka, a pišedše zase, Jaropluka vyhnali slal

;

i

po-

Vševlad Vladimíra, syna svého, a vyhnal Rosti-

slavice, i posadil Jaropluka ve Vladhni. Téhož léta David zajal Heky vOleŠí, i pobral jim jmní; Vševlad pak poslav, pivedl jej, a dal mu Drahobuž. 1085 Léta 6593, Jaropluk pak chtl táhnouti na Vševlada, poslouchaje zlých rádc. I zvdv o tom

163 Vševlad, poslal proti

nmu

a Jaropluk zstaviv

máte svou

sku, utekl do Lech. sku, vzdali se

ve

Vladimi na

plukovu,

když Vladimír pitáhl k LuVladimír pak posadil Davida

;

místo Jaroplukovo, a

ženu jeho,

i

Kyjeva, a

A

Luané

jmní

syna svého Vladimíra; 1085 i družinu v Lu-

máte

Jaro-

družinu jeho pivedl do

i

jeho pohrál.

Léta 6594 Vševlad založil chrám svatého Ondeje, za Ivana vysoce dstojného metropolita; i

vystavl u toho chrámu

jeho,

jménem Jánka,

klášter,

.1086

ve kterém dcera

dala se postihnouti za pannu.

Tato pak Jánka, shromáždivši mnišky mnohé, pebývala

nimi

s

spsohem ádu

klášterského.

LXXII. Léta 6595 pišel Jaropluk

z Lech, 1087

a Vladimír šel zase zpátky do ernihova. Jaropluk pak usadil se ve i

uinil pokoj

Vladimi;

a

s

Vladimírem,

posedv

tu

nkolik dní

hradu, a když ješt ani do

msta

do Zveni-

jel

nedojel, byl pro-

boden od proklatého Neradce, návodem ábelským a zlých jej s

lidí.

kon

Když ležel tu na voze,") probodl msíce Listopadu v 22 den; a v tom

šavlí,

zdvihnuv se Jaropluk, vytrhl ze sebe

šavli,

kikl hlasem velikým: „Tehdy

mne, vrahu,

ulovil!"

A

4 )

jsi ty

na kon, Radko, Vojkyna

Vladime

Pemysle

proklatý Neradec ujel do

kRurikovi. I vzali Jaropluka sluhové i

a vy-

ped

sebe

jiní mnozí, vezli jej

a odtud do Kyjeva. I vyšel naproti

nábožný kníže Vševlad se svýma syny, rem a s Rostislavem, a všickni bojare,

do

nmu

Vladimí-

s

dstojný mnichy a s knžími, a všickni Kyjané plakali nad ním pláem velikým, a s žalmy metropolit

a)

Hip.

—

Ivan

Když 6)

i

s

kníže Jaropluk ležel na saních, tehdy on

„Ach, ty tehdy

jsi

m,

vrahu, zabil!

11*

1 '

Hip.

164 1087

i

s

písnmi

doprovodili jej do kláštera svatého

Dmi-

tlo jeho, s poestností pochov rakvi mramorové v chrám") svatého apo-

a

trije,

složivše

vali jej

sám poal prvé stavti, msíce Mnohé bídy zkusil, bez viny vyhnán byl od bratí svých, kivdy trpl, byl olouštola Petra, jejž byl

Prosince v 5

konen

pen,

života

den.

trpkou smrtí

i

hodným

pokoje

i

blahoslavený kníže

svých

l

),

se

ale

sešel,

Tak

uinil.

tichý, mírný,

)

jmní

byl

ten

pokorný a bratí

milovný, desátek dávaje svaté

c

vného

Rodice Boží

a vždycky „Pane Bože mj pijmi modlitbu mou, a dej mi smr, jako dvma bratrm mým, Borisovi a Glebovi, od cizí ruky, a omyju híchy všecky krví svou, a pozbudu marného toho svta

svého

ze všeho

ka

prosil Boha,

i

zmatku,

šití

ani

vstoupilo, jež

:

léta,

!

vražednou." Kteréžto prosby jeho ne-

oslyšel dobrotivý

nevidlo,

po A^šecka

Bh

ucho

Bh

:

nabyl

slyšelo,

pipravil

poklad tch. jichž oko ani

na srdce lidské

tm, kdo

jej

milují. d )

Téhož léta šel Vševlad do Pemysle. Léta 6596 posvcen byl chrám svatého Michala 1088 kláštera Vševladova metropolitem Ivanem c), a byl tehdáž opatem toho kláštera Lazar. Téhož léta šel Svatopluk z Novohradu do Turova na knížectví. Téhož léta umel Nikon, opat Peerský. Téhož také léta dobyli Bulhare Muromu. LXXIII. Léta 6597 posvcen byl chrám Peer1089 ský svaté Rodiky Boží kláštera Theodosijova, Ivanem metropolitem, a Lukášem biskupem Blohradským, a Isaiášem biskupem Rostovským, a Ivanem

a)

dých

—

b)

Pavel

1

u chrámu Hip.

lidí

Hip.

Lukášem a

— d)

Isaiášem, Hip.

Jaropluk Hip.

—

Kor.

c)

II,

9.

—

c)

i

chu-

a biskupy

!

165 Cernihovskýni biskupem,

Antouijein Jurjevským, 1089

i

zem

za blahorodného knížete Vševlada, jenž držel

Ruské, a

synv

jeho Vladimíra

i

když

Rostislava,

vojevodství Kyjevského tisíce (lidu branného) držel

ml

Jan, a opatství

Téhož

Ivan.

zemel Ivan

léta

muž zbhlý v knihách

metropolit; a byl Ivan

v uení, milosrdný k chu-

i

dým i

a vdovám, a laskavý ku každému, bohatému chudému, pokorný a mírný, mlelivý a výmluvný,

když knihami svatými utšoval zarmoucených: a takového ped tím v Ruších nebylo, ani po bude

nm

takového

Téhož dova,

již-

léta šla

Jánka do Hek, dcera Vševlaa ) i pivedla Jánka s se- 1090

prvé jmenovaná,

bou metropolitu Ivana kleštnce, jehožto vidouce lidé všickni pravili:

„Aj, umrlec pišel jest!" Jenž

také z roka do roka tu pobyv, umel. tento v knihách

neumlý,

ale

A

byl

muž

rozumu prostého a pro-

stoeký.

Téhož

posvcen

léta

byl

chrám

Páslavský

svatého Michala, Efremem metropolitem toho chrá-

mu, jejž byl vystavl ve spsobu velikém

;

neb prvé

bývala v Páslavi metropole; a pistavl k pístavu,

velikou i

ozdobiv

chrámovým náadím.

A

jej

ten

všelikou

nmu

ozdobou

Efrem byl kleštnec,

vysokého tla; spsobil mnohé stavby: dokonav chrám svatého Michala, založil chrám na brán

mstské ve

jm

svatého

mueníka Theodora,

a po-

tom svatého Ondeje u chrámu 6 ) od brány, a lázeské stavení kamenné, jehož pedtím v Ruších nebylo; a)

Hip.

—

Léta 6598 (1090) pivedla Jánka metropolitu atcí. u brány, i mstskou hradbu kamennou, i láze-

b)

ské stavení kamenné, jehož prvé v Ruších nebylo, a ozdobil

msto

Píáslav atd. Hip.

;

166 1090

i

hradbu mstskou byl založil kamennou od chrámu

svatého niueníka Theodora, a ozdobil slavské stavbami chrámovými

LXXIV. Léta 6599

1091

vzavše spolu radu, ekli

:

krom

i

msto Pá-

jinými stavbami.

opat (Peerský

°)

a mniši

„Není dobré, aby otec náš

chrámu svého, mnichy shromáždil." A uradivše se dali zíditi místo, kdež položiti ostatky jeho. A když pišel svátek Nanebevzetí Rodiky Boží temi dny, dal opat kopati na míst, kde leží ostatky jeho, otce našeho Theodosije k jehožto rozkazu byl jsem já híšný nejprve svdkem oitým toho, co budu vypravovati, ne že bych Theodosij ležel

ponvadž on

jest

kláštera

pišel ke

mn

opat a

s

komu bou,

zvdl,

kopati, a poznamenali místo,

vchodu. I

ekl ke

z bratí,

a

koho chceš,

mn ti

spolu do

pišel

vyšetili jsme,

kde

kopati,

krom

opat: „Nepovídej toho ni-

se nikdo nedozví

a

pvodem.

A když jsem já tam

opatem, aniž o tom kdo

kudy

jsa

ekl mi: „Pojme

jeskyn k Theodosij ovi." i

i

sob

byl slyšel od jiných, ale sám o I

i

vystavl chrám,

pomže."

A

;

ale

vezmi

s se-

já pipravil toho

dne motyky, jimiž bylo kopati; a v úterý veer za soumraku pojal jsem s sebou druhého bratra, aniž o tom kdo vdl, i pišel jsem do jeskyn, a odzpívav žalmy, poal jsem kopati. A unaviv se, dal jsem kopati druhému bratru, i kopali jsme do pl noci, namáhali se, a nemohouce se dokopati, poali jsme se rmoutiti, že snad njak na stranu kopáme. Já pak vzav motyku, poal jsem kopati úsiln, a tovaryš mj odpoíval ped jeskyní; i ekl mi: „Udeili na zvonec!" a já se v touž dobu prokopal na ostatky Theodosijovy, když on ke promlu-

mn

ví)

Ivan

II i p.

;

167

A já ekl: „Už jsem se když jsem se prokopal, pojal mne strach, i poal jsem volati: „Hospodine, smiluj se!" A v tn chvíli sedli dva bratí v kláštee, aby snad opat, ukrývaje se, s nkým jeho tajn nepenesl a hledíce k jeskyni, když udeili na zvonec, vidli ti sloupy, jako dnhy jasné, kteréžto stojíce pišly nad vrchol chrámu, kdežto položen byl Theodosij. Téhož asu vidl Stpan, jenž byl po opatem. a toho asu byl biskupem, vidl ve svém kláštee pes pole zái velikou nad jeskyní, a domnívaje se, že nesou Theodosij e, neb oznámeno bylo to jemu „Udeili na zvonec!"

vil:

A

prokopal."

nm

ped

den jeden

penášejí s

jej,

tím,

vsedl

zarmoutil

i

kon

na

se,

že

a rychle

nho

bez

pojav

jel,

sebou Klimenta, jehož na místo své ustanovil opa-

tem, a

vidouce zái velikou; a jak pišli

jeli,

vidli svíce mnohé nad jeskyní, a pišedše

nevidli niehož;

jsme

my

i

do jeskyn,

vnit

vešli

kdež

sedli n ostatk jeho. Neb když jsem

„Pij,

se prokopal, poslal jsem k opatovi:

jmeme

blíž,

k jeskyni,

jej!"

A

opat pišel se

kopal jsem docela, a ostatky jeho, any

vlezli

leží,

rozpadlo, a vlasy na

dvma

a

vy-

bratry. I pro-

jsme tam. a vidli jsme

ale složení

hlav byly

údv

nebylo se

se pitiskly. I vlo-

na pláš, a vzavše na rám vynesli jej Na druhy pak den shromáždili se biskupové: Efrem Páslavský, Štpán Vladimský. jej

žili

ped

jeskyni.

Ivan Cernihovský, Marín Jurjevský, a všech klášterv

s

mnichy,

i

o [tatové

a vzavše ostatky Theodosijovy s kadidlem svícemi,

a pinesše položili jej

vlastním, ve

v 14 14

ve

i

chrám

i

se

jeho

píchramí po pravé stran, msíce Srpna v první hodinu denní, indikta

den, ve tvrtek,

léta;

ze

pišli také lidé pobožní,

svtili

slavn

tento den.

1091

:

168

A

1091

nco

povím

tuto

proroctví Theodosijovo

kterak se naplnilo

málo,

když

:

totiž

Theodosij byl

opatem za života svého, spravoval stádo jemu Bo-

hem poniené,

mnichy,

a netoliko ty jediné, ale

svtské peoval, o duše jich, aby byli spaseni, nejvíce pak o duchovní syny své, tše a napomínaje ty, kteí k nmu picházeli, nkdy také pii

o

cházeje do

Jednou

dom

jich a blahoslavení jim podávaje.

pišel

také

domu Janova k Janovi

do

a k choti jeho Marii, neb Theodosij je miloval, pro-

pikázání

to že živi byli podlé

Pán

a v lásce spolu

pebývali; když tedy jednou pišel k nim, vyuoval

k chudým,

je o milosrdenství

království

o

nebe-

ském, jež obdržeti mají spravedliví, a híšní muku, i

o

hodin

smrti.

A

když takto

mluvil,

mu

vání tla jich v hrob, pravila

kde mne pochovají?" „Vpravd, kde lehnu já, tu

i

A

totiž

I

ví,

to se

nácti

let,

také naplnilo. Opat a naplnilo se to

Janova, jménem Marie, den;

a pišedše mniši,

pinesli a pochovali

ji

:

ekl

o pocho-

i

Janova: „Kdo Theodosij

jí

ty pochována budeš."

zemel díve osm-

neb tohoto roku zemela

msíce Srpna v zpívajíce

ve

chrám

šestnáctý

obyejné písn,

Rodiky

svaté

Boží naproti hrobu Theodosij ovu, po levé stran.

Byl pak Theodosij pochován dne

A tak

14, a

ona dne 16.

naplnilo se proroctví blahoslaveného otce na-

šeho Theodosije, dobrého pastýe, jenž pásal ovce

rozumné bez pokrytství, s mírností a s opatrností, steže jich i bd za n, modle se za poniené jemu stádo i za lidi kesanské, za zemi Ruskou. Jenž za

i

lidi

po odchodu svém z života tohoto modlíš se

vrné

i

za své ueníky, kteí zhlédajíce na

rakev tvou rozpomínají se na tvé uení zdrželivost, a velebí Boha.

i

na tvou

Já pak híšný tvj sluha

169 i

ueník nevím,

i

zdrželivosti;

ote náš a

ím

pochváliti dobrého tvého života 1091

než toto málo

nco

dím: Raduj

se,

svtskými opovrhnuv a oblíbiv sob mlení, sloužil jsi Bohu v tišin, v živobytí mnišském; každý sob pínos božský jsi pinesl: postním jsi se povýšil, smyslné strasti i slasti vzal jsi v nenávist', krasoty tužby svta uiteli! jenž hluky

i

toho jsi povrhnul, následuje šlápjí

otc

velikomysl-

ných, vrovnávaje se jim mlením, povyšoval jsi se i

ozdoboval pokorností, maje potšení své ve

vech knižných. dosáhl jsi

Raduj

slo-

jenž jsa posílen nadjí

se,

poklad vných, umrtviv choutku tle-

pramen nepravostí a nepokoje; velebný! jenž jsi ušel, úklad bsovských a jeho šití; se spravedlivými, ote! spoinul jsi, dosáhnuv odmny za úsilí snou,

své, stav se

uení,

dem

mu

i

se

ddicem otcv,

v jich obyeji,

íd. A pede

Theodosijovi

jež jsi následoval v jich

v jich zdrželivosti, jich

i

á-

vším chtl se vrovnati Veliké-

obyejem

i

živobytím, pipodobná-

vaje se živobytí jeho a vrovnávaje se jeho zdrželivosti,

následoval obyeje jeho, a pecházel od díla

v

dílo dokonalejší,

v

vni

i

vzdával obyejné modlitby Bohu,

líbeznou pinášeje kadidlo modlitebné, tymián

blahovonný,

nad choutkou svtskou

zvítzil

svtovládným knížetem vníka ábla,

i

i

nad

porazil proti-

nepátelským jeho stelám a hrdým

utvrdiv se zbraní

žitelnou, boží pomocí.

dný! abych zbaven byl od léta bylo

zahynouti, a málo z

kíže a vrou nepemo-

Modli se za mne, ote ctiho-

protivníka vraha zachovej

Téhož

tohoto,

okázal se vítzem nad jeho úklady, po-

staviv se v odpor

pomyslm,

vku

síti

znamení v

nho

v druhou hodinu dne,

nepátelské, a od

mne svými slunci,

modlitbami!

jako by

mlo

zstalo, bylo jako msíc,

msíce Kvtna 21

den.

170

Téhož

1091

když Vševlatl byl na lovu

léta,

za Vyšehradem, a když rozesteli tenata, a

nebes peveliký had, i zhrozili se Téhož asu zem zahmla, tak že

spadl

kikli, všickni

zve

kikai

s

lidé.

mnozí to slyšeli. Téhož léta vyskytl se

hada

v Roštov, jenž

brzy zahynul.

LXXV.

1092

mámení jako

:

Léta 6600 pedivné bylo v Polotšt

býval v noci hmot,

náek

uhánjíce; a

že kdo vyšel z domu,

lidé

cht

vidti, ihned

sv

ranou,

z

domv. A potom poali

bylo vidti kopyta;

jeho okolí.

její

A

Polotany."

V tytyž asy

po

ulici,

bsové

porann býval neviditeln od b-

a umírali z toho,

koních, a nebylo jich

i

jest-li

i

nesmli vycházeti

se ve dne zjevovati na

samých vidti,

a takto ranívali

ale koní jich lidi

Polotské

protož lidé íkali, že: „Umrlci zabí-

A to

znamení poalo se odDruska.

bylo znamení na nebi

:

totiž

knih pe-

veliký byl u prosted nebe. Téhož léta bylo parno,

tak že

zem

se znaly

stech i

i

rozliných.

A I

odevšad: vzali ti

vlaku a Píluk;

n

mnohé lesy borové samy mnohá znamení bývala po míválka veliká byla od Plavc

vypráhla, a

bahna.

i

msta

mnohé

hrazená: Píseno,

Pe-

po obojí

stra-

vsi poplenili

(Dnpm). Téhož

plenili Plavci Lechy s Vasilkem Téhož léta zemel Rurik, syn Rostislavv. V tyž asy mnozí lidé umírali rozlinými neduhy, jakož vypravovali ti, kdo rakve prodávali, že: „Prodali jsme rakví od Filipova dne do masopustu sedm tisíc." A to bylo pro híchy naše, že se rozmnožili híchové naši a nepravosti. A toto dopustil na nás Bh, vele nám, abychom inili pokání

léta

Rostislavicein.

a zdrželi se od híchu,

in

ábelských.

i

od

závisti,

i

od jiných zlých

171

LXXVI. Léta

6601, indikta 1

léta,

pohben

a

den,

ve- 1093

vnuk Vladimí-

liký kníže Yševlacl, syn Jaroslavv,

rv, msíce Dubna v 13

zemel

dne

byl

Útrpný (Pašijový) a clen tvrtek, kteréhožto pochován byl v hrob ve velikém chrámu svaté Zofije. A ten pravovrný kníže Vše14, a byl tehdáž týden

vlad byl od dtinství bohabojný, miloval spravedl-

peoval

nost",

žím, a

o chudé, vzdával

es biskupm

nad míru miloval mnichy,

teby; a byl

i

sám zdrželivý od

i

i

opilství

i

od chlíp-

nosti; a protož miloval jej otec jeho, a takto

mu

mluvíval

:

„

mj

Synu

blaze tob,

!

kn-

podával jim po-

k n-

že slyším,

kterak jsi mírný, i raduji se, že jsi mi útchou v starosti mé. Dá-li ti Bh, abys dostal vládu stolce mého po bratích svých spravedliv, ale ne násilím, tehdy když Bh odvede t z života tohoto, a pochovají tebe, kde já budu ležeti, u hrobu mého,

ponvadž

miluji tebe

nad bratry tvé."

toto proroctví otce jeho,

držel

konen

Ale jsa v

se

knížetem,

po bratích všech

ml

«).

zármutk, neb když sedl v Kyvíce

když sedl v Páslavi ml zármutek od synovc svých, že zaali

nežli

;

jev,

na

stolec otce svého

Kyjev

I naplnilo

jakož byl mluvil, a on ob-

naléhati,

jinak; on

pak

m. V tch

chtíce vládnouti,

jeden tak a druhý

je chtje spokojiti, rozdával jim ze-

zármutcích pišly

pispíšila starosf.

I

mladých, 61 mívaje

s

na

poal sob nimi radu;

i

neduhy, a k nim

v rozumu pak poali zavá-

libovati ti

dti jej, aby nenávidl pedešlé družiny své, a lidé aby nedocházeli knížecí spravedlnosti: i zaali správcové loupiti, lidi prodávati, a on o tom v bolestech svých

nevdl

niehož.

A

a) po smrti bratra svého.

když se byl velmi Ilip.

roz-

172

erni -

1093 nemohl, poslal pro syna svého Vladimíra do

hova

a když Vladimír pišel a vidl jej tak velmi

;

nemocného, plakal. u

nho

zemel

íce,

otcm

svým.

15 v Kyjev, a vPáslavi rok, a v

let

A

rok.

Vladimír

tlo jeho;

složili

a opatové, a mniši

i

a vzavše tlo jeho,

s

chrám

je ve

když pišla hodina, a práv

pokojn, a pipojil se k

tiše a

panovav

nínov

A

sedli Vladimír a Rostislav, syn jeho mladší,

er-

Rostislav, bratr jeho, pla-

i

shromáždili se biskupové

i

knží,

i

bojare,

prostí lidé,

i

obyejnými písnmi pochovali

svaté Zofije, jakož jsme prvé pravili.

Vladimír pak poal pemítati na mysli své, „Sednu-li na stolci otce svého, tehdy

ka:

musím válku

vésti se Svatoplukem, proto že stolec prvé náležel I rozmysliv se,

jest otci jeho."

pluka do Turova, a sám

A

slav do Páslavi.

šel do

poslal pro Svato-

ernihova, a Rosti-

když minula Veliká

noc, a

pe-

svátení týden, na den Antipasky, msíce Du-

šel

bna v 24 den, a) pišel Svatopluk do Kyjeva. proti nmu Kyjané s poklonou, a pijali jej a sedl na stolci otce svého

stí;

pitáhli Plavci

Vševlad umel, koj.

i

strýce.

i

rado-

V týž as

zemi Ruskou, a uslyšavše,

na

poslali posly

k Svatoplukovi

Ale Svatopluk, neporadiv se

otcovou

I vyšli s

s

vší

strýce svého, vzal radu s tmi,

že

o po-

družinou

kdo

byli

pišli s ním, a zjímal posly a vsadil je do vzení. I uslyšavše to Plavci,

c

mnoho,

i

oblehli

poali

msto

posly Plavecké propustil,

k pokoji

nesvolili,

i

pleniti

;

a pitáhlo Plav-

Turecké. Svatopluk pak

cht

pustili se

pokoji; ale Plavci

po zemi pleníce. Sva-

poal sbírati vojsko, cht na n. I prajemu mužové rozumní: „Nepokoušej se proti

topluk tedy vili

o)

Poátek panováuí

kuížete Svatopluka v Kyjev. Hip.

;

173 nim, neb málo

svých osm

máš vojska." A on ekl: „Mám muž kteí mohou jim odolati." I poali

set,

druzí nerozumní mluviti: „Kníže, jdi!"

osm

A

rozumní

není zle! zem naše znuzena jest od války a od prodej (lidu) ale pošli k bratru svému Vladimírovi, aby ti po-

„Kdybys

pravili:

jich vypravil

tisíc,

mohl." I poslechl jich Svatopluk a poslal mírovi,

A

aby pomohl jemu.

sko své,

i

k

Vladi-

Vladimír sebral voj-

poslal pro Rostislava, bratra svého, do

Páslavi, nabádaje

jej,

aby Svatoplukovi pomábal.

Když pak Vladimír pišel do Kyjeva,

sešli se

spolu

u svatého Michala, i srovnali mezi sebou rozbroje a ptky své, a smíivše se, líbali mezi sebou kíž. Zatím co Plavci po zemi plenili, ekli mužové roz-

umní jim: „Pro máte vy spolu rozbroje? však pohané hubí zemi Ruskou: srovnejte se spolu pozdji, a nyní jdte naproti

válce. I táhl poli, i

pohanm,

bu

Vladimír chtl pokoji,

válkou.

s

pokojem,

a Svatopluk

bu chtl

Rostislav k Trek Stuhn. Svatopluk pak a Vladimír

Svatopluk a Vladimír

a pitáhli

i

Rostislav svolali družinu svou na poradu, chtíce

pes eku; i poali se raditi. Vladimír „Jak zde stojíme ob eku v hrze té, ui-

postoupiti pravil:

me

s

nimi pokoj."

rozumní, Jan

rada, ale ekli:

stranu

eku

eky."

I

jiní.

i

srovnávali se stou radou muži

Kyjanm

„Chcem

I zalíbila

však

nelíbila se

ta

se bíti! postupme na onu se rada

Stuhnu, a byla se tehdáž

Svatopluk pak a Vladimír

i

a pešli

ta,

pes

velmi rozvodnila.

Rostislav,

spoádavše

stran Svatopluk, na levé Vladimír, a u prosted byl Rostislav, a minuvše družinu, táhli; a táhl na pravé

Trepol prošli

ped

val.

nimi; a co

koruhve

A tu naši

Plavci táhli naproti, a stelci stáli

mezi valoma, postavili

své, a stelci vytáhli z valu

;

a Plavci pi-

1093

174

k

1093 šeclše

koruhve

valu, postavili

nejprve na Svatopluka,

Svatopluk

i

pevn, a

stál

a oboili se

své,

pluk jeho. Ale

porazili

v útk, nemo-

lidé dali se

konen

houce odolati útoku nepátel, a

utekl také

Svatopluk. Potom udeili na Vladimíra, a byla bitva

a Vladimír s Rostislavem dali se také v útk. pibhli k ece Stuhn, a vbedli do ní Vladimír s Rostislavem i poal se Rostislav ped oima Vladimírovýma topili, a Vladimír cht uchvátiti bratra svého, bez mála byl by se utopil sám. I utozlá

;

I

;

pil se Rostislav,

eku

bojare jeho

padli,

i

stranu

Dnpra,

žinu

syn Vševladuv. Vladimír

malou družinou, neb mnozí

s

svou, a

tu

padli;

pebedl

pluku jeho

z

pešed na onu

a

plakal pro bratra svého

i

pro dru-

do Cernihova velmi zarmoucen.

šel

Svatopluk pak uprchl do Trepoli, a tu se zavel, i

A

byl tu do veera, a na tu noc pišel do Kyjeva. Plavci vidouce, že zvítzili, pustili se po zemi na

plen,

a

nkteí

Ježíše Krista,

pak

vrátili se

k Tureckému.

A

stalo se

v den Nanebevstoupení pána našeho

toto neštstí

msíce Kvtna v den

26. Rostislava

hledali a nalezli v ece, a vzavše pinesli jej

do Kyjeva,

plakala prou máti jeho,

i

nj

naíkali pro máždili

se

biskupové a

knží

i

i

lidé všickni

mladost

velmi, pro jeho

I shro-

mniši, a zpívajíce

písn obyejné, pochovali jej ve chrám svaté Zoíije u otce jeho. Plavci pak obléhali Turecké, a Turci bránili se, i udatn se z msta potýkali, a mnohé z nepátel zabíjeli. I zaali Plavci na msto naléhati a odjímali

mu

vodu, a lidé v

mst

poali

slábnouti žízní pro nedostatek vody a hladem. I poslali

nám

Turci

k

potravy,

poslal, ale

Svatoplukovi,

musíme se

nebylo

kouce:

vzdáti."

lze vkrásti se

A do

„Nepošleš-li

Svatopluk jim

msta množ-

175 vojska nepátelského.

stvíra

devt nedl, a sta,

potýkajíce

se na loupež

msta

okolo

stáli

se,

a druzí táhli ku Kyjevu,

mezi Kyjev a Vyšehrad.

pak vytáhl na Zela, a zili se,

I

rozdlili se na dvé: jedni stáli

táhli proti

sob

ped

m-

pustili

i

Svatopluk obojí

a nastala bitva tuhá. I dali se naši

zozemci v útk, a zranní padali

ti

i

sra-

ped

ci-

nepátely naši-

mnozí zahynuli, a bylo mrtvých více než u TreSvatopluk pak pišel do Kyjeva sám tetí,

mi, a poli.

vrátili se k Tureckému. A stalo se toto nemsíce ervence v 23 den. Na zejtí pak, dne

a Plavci štstí

mueník

24, v den svatých

mst

liký v

Gleba, byl ve-

Neb

tuto

na nás dopustil pohany, ne jako by je miloval,

ale káraje nás,

A

i

a že se rozmnožily nepravosti naše.

liké,

Bh

Borisa

plá, a ne radost, pro híchy naše ve-

abychom

se zdrželi od

protož kára nás vpadáním

in

pohanv, neb

jeho bi, abychom snad rozpomenouce

se,

zlých.

toto jest

odvrátili

se od zlé cesty své. Proto na nás ve svátky

Bh

pivodí zármutek: jakož se pihodilo tohoto

léta

první neštstí na den Vstoupení

Pán,

totiž

u Tre-

poli; a druhé ve svátek Borisa i Gleba, jenž jest nový svátek zem Ruské. Proto pravil prorok: „Obrátím svátky vaše v plá a písn vaše v náek." <*) Neb nastal plá veliký v zemi naší, spustly vsi naše msta naše, a utíkali jsme ped vrahy našimi. i Jakož prorok pravil: „Padnete ped vrahy svými,

poženou vás nenávistníci vás honiti nebude

marná vaše

síla,

zem

vaše pusta,

to že

vy a)

vaši,

i

budete utíkati, a nikdo

potru rouhání hrdosti vaší, a bude

;

zabije vás i

me

jste zlí a nešlechetní,

Amos

VIII,

píchozí, a bude

dvorové vaši pusri budou; pro-

10.

i

já

pjdu k vám ve

1093

!

;;

176 1093

hnvu

nešlechetném

elský. vsi

")

Když

a humna,

!

tak praví Hospodin

Bh

Isra-

nešlechetní synové Izmaelovi spálili

mnohé chrámy

i

zapálili

ohnm,

a

nikdo se tomu nediví: kdež množství híelmv, tu

vbec

vidti

pokuty. Protož obyvatelstvo vzdalo

zem

se,

proto prostel se

hnv,

nkteí odvádjí

se do zajetí, jiní bývají posekáni,

jiní

proto

na pomstu dáni bývají,

jiní se

tesou, patíce na

a žízní bývají

ty,

hokou

byla ztrvznna:

smrtí umírajíce;

jež zabíjejí, jiní

umoeni: jedna

hladem

hrozba, jeden trest,

mnohonásobné je stíhají rány, rozliné zármutky a strašné muky, nkteí jsou svázáni a patami kopáni, i na zim držáni a zranni. A nejhroznjší i

nejstrašnjší

strach

i

pohnutí

to i

jest,

že

na

kesanském

lidu

bída se uprostranila

!

Spravedlivé

abychom tak byli potrestáni tak uvíme, když budem trestáni; teba bylo nám, abychom vydáni byli v ruce národu cizímu a nejbezbožnjšímu na celé zemi. 6 ) Rcemež hlasem velikým: Spravedliv jsi, Hospodine! a praví soudové tvoji. c ) Rcemež s oním loupežníkem My hodnou pomstu vzali jsme za skutky své. d ) Rcemež i s Jobem Jak se Hospodinu líbilo, tak se také stalo budiž jméno Hospodinovo velebeno na vky e ) Kéžbychom vpádem pohanv, a jsouce jimi mueni, poznali Pána, jehož jsme rozhnvali: oslaveni byvše i

hodné

jest,

;

:

:

neoslavili

jsme; poctni byvše nepoctili jsme; po-

svceni byvše

nerozumli

jsme;

koupeni

neposloužili jsme; zplozeni byvše nezastydli

byvše

jsme

se ho jakožto otce. Zhešili jsme a jsme potrestáni

a) Levit. niel 111, 31, 32.

41.

—

XVI, 17,

—

c)

e) Job. I, 21.

19, 20, 23, 33, 40,

Žalm CXVIII, 137.

—

41.—

b)

Da-

d) Luk. XXIII,

!

177 jakož jsme zpustla

uinili,

vsi;

i

koní, ovec

i

tak

pejdm

msta

trpíme:

i

všecka 1093

kde se pásala stáda

pole,

volv, vše prázdné vidíme nyní, nivy

zvi. Ale však máme dobe tresce nás dobro-

porostše staly se bydlištím

nadji v

milosti boží; neb

tivý Pán,

podlé

neuinil

híchv

nám

podlé nepravosti naší,

Tak

našich odplatil nám.

sluší

ani

Pánu

trestati nás, ne podlé množství híchv. Tak Hospodin uinil nám: stvoil, padlé zdvihnul, Adamova pestupku zprostil, daroval láze neporu-

dobrotivému

šitelnosti,

A

a svou krev vylil za nás.

když vidl,

neprav živi, seslal na nás tuto válku i zármutek, abychom i nechtíce vždy nalezli milos v budoucím ase. Neb duše, zde potrestána, v budouže jsme

vku

cím

vždy nalezne milos

nemstí Hospodin z téhož

polehení muk, neb O nevýslovná

i

dvakráte.

vidl nás nevoln k

lásko

k

ceti

ó ncsmírnosti lásky, kterouž

!

nvadž

lidem, že

nmu

se obra-

má k nám

:

po-

jsme se od pikázání jeho, aj již nechtíce trpíme z pinucení a ponvadž nevoln, aj již s volí! Neb kde byla tehdáž u nás lítos? a nyní všecko jest plno slz! kde bylo u nás vzdychání? a nyní plá po všech ulicích rozšíil chtíce odchýlili

!

se pro zabité, jež zabili bezbožníci

Plavci plenili mnoho, a navrátili se k Tureckému; i oslábli lidé v mst hladem a vzdali se nepátelm. Plavci pak, vzavše msto, zapálili je

ohnm, a lidi rozdlili vedli do stan ke svým píbuzným a svým pokrevným, a mnoho lidu kei

sanského bylo v zajetí: zarmouceni, trýznni, zimou sklíeni, hladem

a žízní

i

bídou

majíce vyzáblé

tváe, zernalá tla, v neznámé krajin mezi náro-

dem sveepým 65

nazí chodíce

i

bosi,

nohy majíce

zbodané trním. Se slzami odpovídali jeden druhému, 12

:

178 Í093

kouce: „Já byl

msta;" a

z tohoto

z té vsi;" takto vyptávali

se

oznamujíce a vzdychajíce,

oí

k Nejvyššímu, jehož neosnilí se íci

neb koho koho jest

Bh

nic

jiný: „Já byl

slzami, rod

pozdvihujíce

taj no

Nech

není.

Bh nenávidí nás

že

:

se

!

toho

k

svj nebi

nikdo

a není

miluje tak, jakož jest zamiloval nás? tak,

poctil

jakož jest proslavil

vznesl

i

nás? Nikoho. Tím více vypustil hnv svj na nás, proto že nade všecky poctni byvše, nade všecky

jsme zhešili; a že nade všecky osvíceni byvše, znajíce, a jí jsme nedbali, proto k našemu lepšímu nade všecky více jsme pokutováni. Aj i já híšný i mnoho i asto Boha hnvám, a asto heším po všecky dni!") více

vli

Pán

Téhož vnuk

zemel Rostislav, syn Mstislavv, msíce íjna v první den; a pomsíce Listopadu dne šestnáctého ve léta

Izjaslavuv,

hben byl chrám Rodiky Boží

Desetinné.

LXXVII. Léta 6602

1094

pokoj, a pojal

sob

knížete Plaveckého.

uinil Svatopluk s Plavci

za ženu dceru Tugorkanovu,

Téhož

léta

pitáhl Oleg

s

Plavci

Tmutorokaui k Cernihovu, a Vladimír zavel se v mst. A Oleg pitáhl k mstu, i spálil okolo msta chrámy a kláštery''). Vladimír pak uiniv z

s

Olegem pokoj,

i

stolec otcovský, a

Plavci

pak zaali

odešel z

msta do Páslavi na msta otce svého.

Oleg vešel do pleniti

okolo Cernihova, a Oleg

jim toho nebránil, byl jim sám poruil, aby

To už kéž

by

nás

Hip.

mu

Bh

a) ale podlé !

—

6)

plenili.

pohany na zemi Ruskou, tento hích odpustil! ponvadž

potetí pivedl

r

)

milosrdenství svého, Hospodine, spasiž

osady a chrámy. Sof.

cr.

—

c)

Oleg Hip.

179

mnoho

kesanv

bylo zahubeno, a jiní zajati a roz- 1094

ptyleni po zemích.

Téhož

pišly kobylky na zemi Ruskou,

le'ta

msíce Srpna v 26 a množství

obilí

clen,

sežraly všecku

i

trávu

dn

a nebylo toho slýcháno za

;

pedešlých v zemi Ruské, co vidly oi naše, pro

híchy naše. Téhož léta zemel biskup Vladimský Štpán, msíce Diibna v 27 den, o šesté hodin v noci, jenž prvé byl opatem kláštera Peerského.

LXXVIIL s

Léta 6603

Devgenovicem, a

Devgenovice

táhli Plavci

po zemi

plenili

na

Heky

Hecké; a císa

oslepiti. Téhož léta k Vladimírovi o pokoj. do msta Páslavi, a Kytan stanul

jal,

kázal jej

i

pišli Plavci, Itlar a Kytan,

A

pišel

Itlar

mezi valoma

vojskem

s

s

Kytanovi

dal Vladimír

i

;

syna svého Svatoslava v zástavu, a

Itlar byl

asu

vybranou družinou. Téhož

v

mst

byl pišel Sla-

vata z Kyjeva ku Vladimírovi od Svatopluka na njakou potebu, i zaali se raditi družina Rati-

borova lidu,

s

knížetem Vladimírem o zahubení Itlarova

Vladimír však nechtl toho uiniti, a odpo-

vdl: „Jak mohu

A

to uiniti,

družina odpovdli,

maje

s

nimi písahu?"

kouce Vladimírovi

:

„Kníže!

")

však oni vždy k tob

chodíce o písaze, hubí zemi

Ruskou a krev ke-

není v tom žádného híchu

sanskou

prolévají

;

bez pestání."

I poslechl

jich

Vladimír, a v tu noc poslal Vladimír Slavatu s

kterou družinou

i

vyvedše nejprve Svatoslava, potom i

družinu jeho pobili

a) atd.

pivedl

ti

je

n-

Turky mezi valy; a kradmo

s

;

zabili

Kytana,

a bylo tehdáž u veer v so-

Bh

v ruce tvé;

pro

Hip.

12*

oni

vždy

1095

180 1095 botu, a Itlar té noci ležel

u Ratibora na dvoe se

svou družinou, nic nevda, co se stalo Kytanovi.

A na zejtí, v nedli, když byla hodina jitní, Ratibo sluhy své a naídil jim, aby vytopili

jistbici.

I poslal Vladimír sluhu svého Bjajdjuka pro

Itlarv

ozbrojil

ekl Bjajdjuk Itlarovi: „Zve vás kníže Vladimír, ka takto: Až se obujete a v teplé jistb u Ratibora posnídáte, pijte ke mn." I ekl Itlar: „Tak bu." A jak vešli do jistbice, tehdy je za-

lid,

i

A

veli.

a

Olbh

vylezše

na

svrchu

jistbici,

ji

prokopali,

Ratiboic vzal luk svj, a naloživ stelu,

udeil Itlara v srdce"); a družinu jeho všecku poA takto zle dokonal život svj Itlar b ) v nedli

bili.

msíce Února dne

Syropostnou, v první hodinu dne, 24.

Svatopluk pak a Vladimír poslali k Olegovi,

žádajíce ho,

jim

aby táhl

ele, a

vati

nimi na Plavce.

s

netáhl

ale

táhl,

Svatopluk pak a Vladimír

cestou.

a vzali stany, a

a

pislíbil

to

skoty a

zajali

i

zem

pivedli je do

na Olega, že nešel

s

s

A

Oleg

nimi jednou

táhli

na stany,

kon, velbloudy

své. I

zaali se

nima na pohany.

A

hn-

poslali

kouce takto „Aj, náma na pohany, kteí pohubili jsou zemi Ruskou; a také máš u sebe Itlarovice: bu jej žabí, anebo jej vydej nám, ten jest vrah náš Svatopluk

ty^s

i

Vladimír k Olegovi,

i

:

nešel s

zem

Ruské."

Ale Oleg jich v tom neposlechl,

a nastala mezi nimi nenávist'.

Téhož okolo

nho

léta

pitáhli Plavci

celý

rok,

k

Jurjevu, a stáli

a málem že

ho

nedobyli;

a Svatopluk je spokojil. Plavci pak odtáhli za Ros, a Jurjevci uprchlí a

pak kázal a)

založiti

msto

pod srdce Hip.

—

šli

eku

do Kyjeva. Svatopluk

hrazené na chlumu Viti-

b) se

svou družinou Hip.

181

cov, a nazval je jménem svým msto Svatoplukovo, 1095 pikázal biskupu Marínovi s Jurjevei, aby se tu

i

usadili,

Zásakovcm

i

a Jurjev prázdný

Ku z

a ostatním z jiných

Plavci

konci téhož

léta

šel

Novohradu do Smolenska

David Svatoslavic

Novohradští pak

;

do Roštová pro Mstislava Vladimíice, a vzali dli jej

do Novohradu, a Davidovi pravili:

k nám!"

I

a usadil se

hrad z

David a

šel

opt

se do

vrátil

i

šli

ve-

„Necho

Smolenska,

ve Smolensku, a Mstislav v Novo-

se usadil.

Téhož asu pišel Kurska do Muromu; a

mstka Olegova Téhož den,

mést;

spálili.

i

léta

Izjaslav,

syn Vladimírv,

pijali jej Muromci, a ná-

jal.

pišly kobylky msíce Srpna v 28

pokryly zemi,

a bylo

pohledti:

strašno

plnoní krajiny, žerouce trávu prosa. LXXIX. Léta G604 Svatopluk a Vladimír poslali k Olegovi, kouce takto „Poj do Kyjeva, a udláme poádnost o zemi Ruské ped biskupy a ped opaty, i ped muži otcv našich a ped lidmi msta táhly v

i

:

skými, abychom obránili zemi Ruskou od pohanv."

Ale Oleg vzav

ekl opat,

takto:

sob mysl

„Nesluší, aby

anebo sedlák!"

poslouchaje zlých

I

pošetilou a slova hrdá,

mne

nechtl

rádc.

A

soudil biskup, neb jíti

k bratím svým,

Svatopluk

Vladimír

i

k nmu: „Ponvadž ty ani na pohany nejdeš, ani na radu k nám, tehdy ty smýšlíš na nás, a chceš pomáhati pohanm, ale Bh bude mezí námi!" Svatopluk pak a Vladimír táhli na Olega do ernihova, a Oleg utekl z Cernihova, msíce Kvtna v tetí pravili

den,

v sobotu. Ale Svatopluk a Vladimír

stíhali jej,

a Oleg utekl do Starodubu a tu se zavel. Svatopluk pak a Vladimír oblehli

jej

v

mst,

i

potýkali

1096

182 1096 se z

msta udatn,

a bývalo

nimi bitva

dobývali

ti

mst

msta

obojích;

msta

a stáli okolo

zlá.

a poali lidé v

cht

ale

mnoho ranných od

útokem,

byla mezi

i

ticet a ti dni,

Oleg z msta, jemu pokoj, kouce takto:

slábnouti. I vyšel

pokoji, a povolili

..Jdi k bratru svému Davidovi, a pijte spolu do Kyjeva na stolec otcv našich i našich, proto

ddv

msto

že toto jest nejstarší

v zemi

Kyjev, tu

celé,

poádnost udlati." A Oleg slíbil, že tak uiní, a na tom líbali kíž. Tébož asu pitáhl Bonjak s Plavci ku Kyjevu v nedli pod veer, náleží sejíti se a

na Bestov dvr Kurja s Plavci u PáÚstí msíce Kvtna v 24 den. Oleg

a plenil okolo Kyjeva,

Téhož asu

knížecí. slavi, a

spálil

i

spálil

plenil

pak vyšel ze Starodnbu a pišel ke Smolensku, ale nepijali ho Smoleúané. i šel k Rjazani Svatopluk pak a Vladimír táhli dom. Téhož msíce pitáhl Tugorkan, tes Svatoplukv, k Páslavi msíce Kvtna 30 den, a postavil se okolo msta, a Pá;

slavští

zaveli se v

na

mst. A

Svatopluk

Vladimír

i

stran Dnpra, a pitáhli k Zárubu. i pebrodili se. a neucítili jich Plavci, neb ochránil jich (Rusv), a spoádavše se táhli k mstu. A m-

táhli

po

této

Bh

šané uzevše stáli

je,

rádi byli.

i

vyšli

k

nim, a Plavci

na oné stran Trubeže. spoádavše

se.

Svato-

pluk pak a Vladimír vbedli do Trubeže ku Plav-

cm, chali,

a Vladimír chtl zíditi pluk, ale oni neposlou-

nébrž udeili v

to Plavci, dali se

sekouce nepátely. sení veliké,

kon

na nepátely

v útk. a naši I

stíhali je

;

vidouce

v patách,

uinil Hospodin v ten den spa-

msíce ervence dne 19 poraženi

byli

Tugorkana i syna jeho zabili, i jiná knížata: mnozí vrakové naši tu padli. Na zejtí pak nalezli Tugorkana mrtvého, i vzal cizozemci, a kníže jich

183 jej

Svatopluk jako test svého a nepítele; a pi- 1096 do Kyjeva,

vezše jej

mezi

do

kteráž jde

pochovali jej

A

kláštera.

Bestov

na

na Bestovo, a druhou,

jde

kteráž

cestou,

v dvanáctý den téhož

msíce, v pátek, pitáhl podruhé Bonjak bezbožný, prašivý, tajný loupežník, z nenadání ku Kyjevu,

msta

a málem že do

okolo msta, 00 a

Štpanv

nevjeli Plavci;

se na

vrátili

klášter, a vsi,

i

Hemanec.

my

Peerského, když jsme

štera

zapálili

i

kláštery,

dv ped

koruhve

do klá-

I pišli

po celách, od-

byli

poívajíce po jitní, a zkikli okolo kláštera, vili

Maní

vypálili

i

posta-

i

vraty klášterskými,

a

my

zadem kláštera, a nkteí uprchlí na pavlae. Bezbožní pak synové Izmaelovi vysekali vrata kláutíkali

na

a oboili se

šterní

a vynášeli, co kde

dm

svaté paní

cely,

v celách

naší,

vysekávajíce dvée,

Potom

našli.

Rodiky

zapálili

pišli

a

Boží,

ke

chrámu, a zapálili dvée, ježto jsou kjihu udlány,") a druhé

k

do píchramí u hrobu

severu, a všedše

Theodosijova, brali obrazy a zapalovali dvée, a rouhali

Bohu

se

zákonu našemu. A naplnili híchové

i

neb ješt nebyli se

„Kde

vosti jich; a protož mluvili:

af jim

pomže

a je vysvobodí!"

Bh

jest

I jiná

trpl,

to

jich

i

nepra-

Bh

jich?

slova po-

tupná mluvili, posmívajíce se svatým obrazm, ne-

Bh

kára sluhy své vpády válenými, vdouce, že aby se ukázali jako zlato zkušené v ohni: neb kesané musí mnohými utrpeními a zármutky vjíti do království nebeského, ale tito pohané i ruhai, kteí na tom svt užívali veselosti a zvle, musí

na onom

Tehdáž a)

svt

áblem

ohe vný.

trpti

muku

s

zapálili také

Dvr

uervený, jejž vystavl

dvée

postranní, ježto jsou k jihu,

i

Bip.

184 1096 nábožný kníže Vševlad na chlumu,

dobyi:

A

protož

nazvaném Vy-

vše bohaprázdní Plavci zapálili

to

me žalostn

mj ui, a

„Hospodine Bože

:

jako kolo, jako ttina

!

ped tváí

napl tváe mrtvoly

byvše

sluh

meem

našich

totiž

poušt

dm

svatý

spálili

i

jich zahanbením.

tvj,

Neb

")

bouí svou; aj

poskvrnili

matee

klášter

i

tvé,

Zabili nkolik z bratí

tvých."

bezbožní synové Izmaelovi.

na potrestáni

jsou

vtru, jako ohe,

jenž popaluje doubravy: tak stíhej je

a

ohnm.

my, následujíce proroka Davida, zvolej-

i

kesanv,

Puštni

vyšli jsou tito

východem a severem, a vyšlo tvero pokolení: Turkmeni, Peenzi, Turci a Plavci. Methodij pak o nich svdí, že osmero jich pokolení uprchlo, když Gedeon je pobil; osm jich prchlo na pouš, a tyry pobil. A jmi praví, že jsou synové Amonovi, ale tak není neb synové Moabovi jsou Chvalisové, a synové Amonovi Bulz

Etrivské, mezi

jest jich

'')

:

hare, a Saraceni od Izmaele se odvozují Agarané,

a nazvali se

A

jménem Sarakyné,

to jest

:

Sáini jsme.

protož Chvalisi a Bulhare jsou od dcer Lotových,

které

poaly od

jich.

A

jsou Turkmeni, Plavci,

otce svého, tudíž neisté jest

plém

Izmael zplodil dvanácte synv, a od tch i

Peenzi,

kteí vycházejí

z

i

Turci,

i

A

poušt.

Kumani,

totiž

po tch osmi

pokoleních ke skonání svta vyjdou, zaveni jsouce

v

hoe Alexandrem Macedonským,

lidé neistí.

LXXX.

Tuto pak chci povdti, co jsem slyšel ped tmito tymi lety, co mi vypravoval Hurata Rohovic, Novohradcan, mluv takto: Poslal jsem sluhu svého do Peery, kteížto lidé platí

a) Viz,

Žalm LXXXII, 14—17.

MM.

186.

—

b)

Methodj

da

do

Patarijský.

— 185

A

Novohradu.

když sluha

mj

k nim

odtud do Jugry; Jugra pak jest národ

pišel, cizí,

šel 1096

a sou-

Samojedy v plnoních krajinách. A Jugrové nco pepodivného, o emž jsme ped tmito lety neslyšeli, a to se poalo nyní tetího léta. Jsou hory, ježto zapadají v hlubinu moskou, a vysoké jsou jako do nebes, sedí se

ekli sluhovi mému: „Našli jsme

tch horách

a v

tam horu,

jest veliký

kik

a hovor,

a v

se vysekati;

chtíce

hoe

káno jest malé okénko, a tudy mluví,

sekají

i

té prose-

jazyku

ale.

jich není rozumti, nébrž ukazují na železo a po-

kynují rukou, prosíce železa; a

dá-li

nebo sekyra, oni dají za to kži. hor,

vedouc propastmi,

snhem

A

jim kdo cesta do

lesem, není

i

nž tch pr-

k nim vždy nedocházíme; a jsou také podál na plnoci." I ekl jsem k Huratovi ) chodná, a proto

:

zaveni Alexandrem, králem Macedonským, jakž o nich vypravuje Mehodij Paterijský. Alexandr, král Macedonský, pišel k moi do krajin východních, nazvaných místo Slunené, „Ti

i

lidé jsou

vidli tu

lidi

jich neistotu

neisté z plemene Jafetova; a vida

—

jídali všeliký

chy,

koky, had)

jídali

i

to

neád, komáry

vida

,

zem,

do hor vysokých.

i

A

se,

aby rozmnožíce se

zahnal je v

plnoní

toliko neobstoupily jich

na dvanáct loket; a tu udlala se vrata

pomazala se asunchitem

nemohou, ani

a)

ohnm

povaha

„A kteí

jich

;

ti

lidé

V A

on

opáliti;

ani

hory

mdná,

a když je chtjí

mohou

taková, že

jest

jsou

krajiny

z rozkazu božího obstoupily je

vkol hory plnoní,

chitova

mou-

a

Alexandr obával

neposkvrnili

i

i

mrtvých nepochovávali, ano ženské vývržky a všechen dobytek neistý -

vzíti,

neb asun-

ohe nemže

odpovdl:

Per.

186

V poslední

1096 jeho zapáliti, ani železo jeho se chopí.

pak asy po tchto vyjde Etrivské, a vyjdou

i

osni pokolení z

poušt

neistí pohané, kteí jsou

tito

v horách plnoních, z rozkazu božího.

LXXXI. Než my k vcem pedešlým navrame se, o kterých jsme byli prvé mluvili. Oleg pipovdl, že pjde k bratru svému Davidovi do Smosvým do Kyjeva i poOleg toho uiniti nechtl, nébrž pišel do Smolenska, a vzav s sebou vojsko táhl k Muromu, kdež tehdáž byl Izjaslav Vladimíic. lenska, a že pijde s bratrem

ádnost uiní;

I

ale

pišla Izjaslavovi zpráva, že Oleg táhne k Muro-

mu.

Izjaslav

poslal

pro vojsko

do Suzdali a

Roštová

i

I poslal

Oleg posly své k Izjaslavu,

mého;

i

chci tu

m

sed poádnost uiniti msta otce mého

vyhnal z

mi ty zde

dáti

ka:

„Jdi do

do Roštová, a toto jest vlas otce

vlasti otce svého,

nebo

clo

pro Blojezerce, a sebral vojska mnoho.

s otcem. tvým, ;

a nechceš-li

mého vlastního?"

chleba

I

nepo-

tchto slov, spoléhaje na množství vojska. Oleg pak spoléhaje na svou spravedlnost, že práv byl vtom, táhl k mstu s vojskem; a Izjaslav slechl Izjaslav

spoádal se plukem, bili

i

v lítk,

na

poli.

A

Oleg táhl

na

a byla bitva krutá. I za-

syna Vladimírova, vnuka Vševladova,

Izjaslava,

msíce Záí šel

ped mstem

srazili se obojí

v 6 den,

nkteí

do msta,

pak vojsko dalo se msta. Oleg pak ve-

ostatní

lesem, jiní do i

pijali jej

mšané,

a

Izjaslava

vzavše, pochovali jej v kláštee svatého Spasitele,

a odtud penesli

jej

do Novohradu,

i

pochovali

Oleg pak po vzetí msta zjímal Rostovce i Blojezerce i Suzdalce a dal v okovy, i oboil se na Suzdal. A když pitáhl u svaté

k

Žofije

na levé stran.

Suzdali, Suzdalci

jemu

se poddali.

Oleg pak upo-

187

msto, nkteré

kojiv

zjímal, a jiné rozehnal a

jmní

k Rostovu, a Rostovci jemu celou zemi Mnromskou i Ro-

jich jim pobral. I táhl

se

al

A

poddali.

stovskou,

vzal

námstky

posadil

i

vybírati

da.

svého z Novohradu,

do Muromu,

ka: k

s

ním

;

akoli

i

zabil

jsi

nmu

Mstislav posla

„Jdi ze Suzdali zpátky

a v cizí vlasti

družinou pošlu prosit

své po mstech, a po-

k

I poslal

otci

nese; a

se svou

já

svému, a smíím

t

však není

bratra mého,

neb ve válkách hynou i králové i prostí." Ale Oleg nechtl toho poslechnouti, ano zamýšlel i vzíti Novohrad. I poslal Oleg Jaroslava, bratra svého, v stráže, a sám stál na poli u Roštová. Mstislav divu,

pak poradil se

s

Novohradskými, a

ped

Raguilovice

sebou v stráže

prve zjímal poplatníky. zjímal poplatníky dici

v strážích

k Olegovi

i

—

;

poslali

a

A dozvdv

— Jaroslav jemu,

stál totiž

že

nej-

se Jaroslav, že

na

dal se té noci v lítk,

povdl

Dobryni

Dobryn

Mstislav

a

Medvpibhl táhne,

°)

k Rostovu, a Mstislav pitáhl na Vilm, i povdli mu, že Oleg se vrátil k Rostovu a Mstislav táhl za ním. Oleg pak pitáhl k Suzdali, a uslyšav, že Mstislav za ním táhne, dal zapáliti msto Suzdal; ostal toliko dvr klášterský, Peerského kláštera a chrámu, jenž tam jest svatého Dmitrije, jejž byl dal Efrem i s vesnicemi. Oleg pak utekl k Muromu, a Mstislav pitáhl do Suzdali, a sed tu poslal k Olegovi, žádaje za pokoj a ka: „Já jsem mladší tebe, pošli kotci mému, a družinu, kterou jsi zajal, vra; a já tebe ve všem poslechnu." A Oleg poslal k nmu a stráže že jsou zjímány.

I táhl

(Oleg)

;

a)

I

pišla zpráva k Olegovi, že stráže jeho jsou

zjímány. Hip.

1096

188 1096 lstiv

v

lest',

žádaje

maje

Mstislav pak,

pokoje.

rozpustil družinu po vesnicích.

dvru

I nastal tý-

den postu Theodorova, a pišla Theodorova sohota.

A

když Mstislav sedl pi na

že Oleg- jest

ohd,

kdo zvdl; neb Mstislav

mu

pišla

Klazm; hyl

uviv

zpráva, aniž

piblížil,

se

jemu, nepostavil

Bh

žádných stráži Ale umí zbaviti nábožné své od úkladu. Oleg pak postavil se na Klazm, domnívaje se, že Mstislav utee; ale ke Mstislavovi

v

pirazili

ten den družina jeho, a v druhý den

vohradští a Rostovští

i

ped mstem, spoádav

A

Blojezer.ští.

družinu.

I

No-

Mstislav stál

nepostoupil ani

Oleg na Mstislava, ani Mstislav na Olega; a stáli naproti sob tyi dni. I pišla Mstislavovi zpráva, že

:

„Poslal

ti

otec bratra Vaceslava

s

Plavci (na

pomoc)." I pitáhl Vaeeslav ve tvrtek po Theodo-

rov

ténidni,

v post

;

a v pátek pitáhl Oleg, spoá-

dav se, k mstu, a Mstislav táhl naproti nmu s Novohradskými a s Rostovskými. A Mstislav dal koruhev Vladimírovu Plavci jednomu, jménem Kunujovi, a

kídle.

sviv jemu

pchotu, postavil jej na pravém Kunuj pchotu a napnul koruhev spatil Oleg koruhev Vladimírova,

I zavedl

Vladimírovu.

I

na i na vojsko jeho. sob, Oleg naproti Mstislavovi. a Jaroslav táhl naproti Vaceslavovi. Když pak Mstislav s Novohradskými pešel požár, ") srazili se na a ulekl se, a strach napadl I táhli

k

boji naproti

A byla bitva tuhá, a Mstislav poal vítA vida Oleg, že táhne koruhev Vladimírova, a že

Kulaici. ziti.

poala zacházeti jemu v

týl,

67 i

uleknuv se Oleg,

dal se v lítk,

a Mstislav zvítzil.

bhl k Muromu,

a zavel Jaroslava v

a) Novohradští ssedli s koní a

Hip.

Oleg pak pi-

Murom,

a

sám

189

Rjazan. Mstislav pak pitáhl k Muronui, 1096 a uinil s Muromskýnii pokoj, a pojav lidi své, Rostovské a Suzdalské, táhl k Rjazani za Olegem. Oleg pak utekl z Rjazan, a Mstislav pišed uinil šel

clo

Rjazaskými pokoj, a pojal s sehou lidi své, které vypovdl. I poslal k Olegovi, ka: „Neutíkej nikam, ale pošli k bratím svým s prosbou, s

hyl Oleg

aby tebe nezbavovali prosit za tebe."

slav

pak

A

navrátil

zem

Oleg

Ruské;

i

já pošlu kotci

že tak uiní.

slíbil,

se zpátky do

Suzdali,

Msti-

a odtud

pišel do Novohradu, do svého msta, na prosby pedstojného biskupa Niky ty. A to bylo ku konci léta 6604, indikta

4 na polovici.

LXXXII. Léta 6605 mír,

pišli Svatopluk, Vladi- 1097

David Igorovic, Vasilko Rostislavic a David

Svatoslavic

i

bratr jeho

Oleg,

a

shromáždili

se

Lubi na sjednání pokoje, pravili k sob, kouce: „Pro hubíme zemi Ruskou, sami proti sob

v

i

a Plavci zemi naši pivádjí na mizinu,

bojujíce?

a rádi jsou, že mezi sebou vedeme války: nyní však

od toho

asu bume

srdce jednoho,

zemi Ruskou, a každý

a

drží díl

a opatrujme

svj otcovský:

Svatopluk Kyjev po Izjaslavovi, Vladimír po Vše-

David a Oleg a Jaroslav po Svatoslavovi; kterým Vševlad rozdal msta: Davidovi Vladim, a Rostislavicm Pemysl Vladaovi, a Tebovl Vasilkovi." A na tom líbali kíž, že: „Bude-li od nynjška kdo na koho, tehdy a na toho budeme všickni i svatý kíž." I ekli všickni: „A bude na svatý kíž i celá zem Ruská." A povladovi,

a

ti

také,

:

se vespolek,

líbivše s

šli

Davidem do Kyjeva, a

toliko

ábel

v srdce

dom.

I pišel Svatopluk

rádi byli lidé všickni; než

byl zarmoucen z lásky

mužm

té.

I vlezl

Satan

nkterým, a poali mluviti k Davi-

: ;

190 1097 dovi Igorovici,

kouce

„Vladimír spolil

takto, že:

se jest s Vasilkem ua Svatopluka

uviv

ka: „Kdo

na Vasilka,

zabil

se jest s Vladimírem

:

nevím." I

Bh

ka

bu

ti

Bh bude

to

v pravd.

I

oklamal Svatopluka,

A

raditi.

i

neš, ani já ve

:

tvého

na tebe, a spolil

A Svato-

„Pravda-li to ili

svdkem

„Jest-li

pakli mlu-

;

Davidovi,

pomýšleti,

a

David

zaali se spolu o Vasilka

Vasilko nic o tom

poal David

i

poal na sebe

uvil

nevdl,

ani Vladimír.

mluviti: „Jest-li že se Vasilka

zmocníme, tehdy ani ty v

A

David

za tím." I zželilo se Svato-

plukovi po bratra jeho, a bude-li

bratra

jest

ekl Svatopluk k Davidovi:

že pravdu mluvíš, víš ze závisti,

m

opatruj svou hlavu!"

pluk zkormoutil se v mysli,

I

A

lživým slovm, poal Svatopluka popouzeti

Jaropluka ? a nyní zamýšlí na

lež,

na t."

i

Kyjev

Vladimi."

ne-

knížetem nezsta-

I poslechl

ho Svatopluk.

tvrtého dne Listopadu pišel Vasilko a pevezl

se na Vydoby, i šel se pomodlit do kláštera k svatému Michalu, a tu veeel, a stany své postavil na Rudiei. A když nastal veer, pišel do svého stanu. Ráno pak poslal k nmu Svatopluk ka „Neodcházej od jmenin mých." Vasilko však odepel jemu, ka: „Nemohu ekati, aby nebylo doma války." I poslal k nmu David: „Neodcházej, brate, neodpírej

žádosti

bratra

nechtl poslechnouti „Vidíš-li, že

pakli ti

ti

tvých

4

).

nedbá na

I

staršího")."

tebe,

a jest

v rukou tvých

odejde do vlasti své, sám uzíš, nevezme-li

mst

Turova a Piska,

i

jiných

abys pamatoval na mne; ale pozvi

a)

Ale Vasilko

ekl David Svatoplukovi:

pjdem

spolu." Ilip.

ho poslechnouti Hip.

—

6)

jej

mst

tvých,

nyní a jmi

nechtl tak uiniti, ani

191 a vydej ho

mn." ka:

I poslechl ho Svatopluk a poslal 1097

pro Vasilka,

pokati

„Nechceš-li

jmenin

clo

mých, tehdy pij nyní, a políbíš mne, i posedíme všickni s Davidem." A Vasilko slíbil, že pijde, neveda nic o lsti, kterou na koval David. Vasilko

kon

pak vsedl na

t

jmouti."

m

a jel;

potkalo jej

i

pachole

povdlo

jeho a

A

mu, kouc: „Necho, kníže, chtjí neposlechl ho, mysle sob: „Kterak

chtjí jmouti? však onehdy

líbali

kíž, kouce:

kdo na koho, tehdy na toho bude kíž A pomysliv si takto, poznamenal se i my všickni." kížem, ka: „A se dje podlé vle Pán." I pijel s malou družinou na knížecí dvr, a Svatopluk vyšel naproti nmu. a Šli do jistbiky a pišel David i seclli. I zaal mluviti Svatopluk: „Osta na Bude-li

;

A

svátek."

„Nemohu

Vasilko ekl:

už jsem poruil stanm, aby

sedl jako nmý.

A Vasilko

brate!" pluk:

„Posete vy

ven, a

David

viti

I

ostati, brate; naped." David pak

šli

ekl Svatopluk:

slíbil,

pjdu

zde, a já

„Posnídej,

ekl

že posnídá. I

Svato-

a naídím." I šel

Vasilkem sedli. I poal Vasilko mluale David neodpovídal, ani nepo-

s

k Davidovi,

slouchal

;

neb se byl zdsil, maje v srdci les.

A poA oni

sedv David maliko, ekl: „Kde jest

bratr?"

ekli jemu: „Stojí na síních."

David a ekl:

„Já jdu pro nj, a ven.

A

ty,

k

nmu

svolal bojary

a šel

i

Kyjany, a

A

ekli bojare a

na zejtí Svatopluk

povdl

že: „Bratra

radu s Vladimírem, a chce I

v dvoje okovy, a po-

jej

stráže na noc.

povídal David,

vzíti."

I vstal

jak vystoupil David, zaveli Vasilka, pátého

dne Listopadu, a okovali stavili

I vstal

brate, pose."

ti

t

lidé:

jim, co

zabil,

zabiti

„Tob,

a na a

mu

byl

t

bral

msta

tvá

kníže, náleží

opatrovati hlavu svou: mluvil-H David pravdu,

a

192

David nepravdu mlu-

1097 Vasilko bude potrestán; pakli

a

vil,

pijde pomsta

ped Bohem."

vídá

I

na

od Boha, a nech odpo-

zvdli

o

tom opatové, a po-

ekl jim Sva„To David." Zvdv pak to David, poal pohádati k oslepení: „Jest-li že toho neuiníš a puali Svatopluka

prositi za Vasilka. I

topluk:

stíš

A

tehdy ani ty knížetem nebudeš, ani já."

jej,

Svatopluk chtl

maje

ve své

ale

pustiti,

jej

David nechtl,

A

na tu noc vezli jej do Blohradu, a ) kteréžto msto malé leží u Kyjeva asi na deset verst vz-dáli, i pivezli jej na voze okovaného, a ssadili jej s vozu, i vedli jej do malé jistbiky. A když Vasilko tu sedl, uzel Turína, jej

an brousí nž,

stráži.

a srozuml, že chtjí jej

oslepiti,

vzúpl k Bohu pláem velikým a naíkáním. A tu vešli, kteí Svatoplukem a Davidem byli posláni, i

Snovid Izeovic,

koák

Svatoplukv, a Dmitr, ko-

ák

poali

prostírati

Davidv,

stevše s

jali

i

nima siln, a nemohli ho

druzí porazili s peci,

koberec,

Vasilka, a chtli jej poraziti;

jej,

i

poraziti.

svázali jej,

na prsa jeho;

položili

i

A

i

tu všedše

a vzavše sedli

a prozápasil

desku

obapoln na

Snovid Izeovic a Dmitr, a nemohli ho udržeti.

ni,

I pistoupili jiní dva,

a vzali druhou desku

s peci,

náramn, tak že mu v prsou teštlo. A pistoupil Turín, jménem Berendij, ovák Svatoplukv, drže nž a cht jej udeiti v oko, ale chybil se oka, i poezal jemu tvá, a tu ránu Vai

sedli,

silko

a

i

vyal

hou

a

stiskli jej

zítelnici, a

zítelnici.

jej s

A

kobercem a)

A potom udeil jej v oko potom v druhé oko i vyal dru-

nyní ješt má.

v tu chvíli byl jako mrtev.

položili

na

do Zvenibradu Bl.

vz

A vzavše

jako mrtvého, a vezli

193

Vladime.

do

jej

Zdvižesky, s

nho

ji

A

stanuli

vyprala; a

knzova

zatím obdovali. I

A

jemu

oni

vyprala

i

jemu

I požádal vody, a oni

oblekla

i

mu ji,

plakati i

a oni

nad ním,

ekl: „Kde

mst

„V

dali;

knzové, aby

dali

plá

ucítil

pravili:

a svlekli

trhovišti,

poala knzova

an byl jako mrtev.

A

ním na

s

pešedše most 1097

vezli,

jej

neb byla krvavá, a

košili,

jsem?"

když

vypil

to

Zdviženi."

vodu a vstou-

ohmatal košili nj duše, a spamatoval se, a ekl: „Pro jste svlekli se mne košili? abych v té košili krvavé umel a stanul ped Bohem." pila

A

v

i

poobdovavše

oni

ale

jeli s

ním rychle na voze

po hrudné cest, neb tehdáž byl

to jest Listopad. I pišli s

dne; a pišel

koist

ním

s

ulovil. I posadili jej

k

stavili

nmu

knížecí sluhy, Ulaná a

A

když Vladimír

a oslepen, ulekl

a po-

abAr ho hlídali, a dva

Kolu. uslyšel, že Vasilko

a zaplakal

se,

šestého

njakou

dvoe Vakyjov

ve

mužv,

ticet

Vladime

ním do

David, jako by byl

i

dále,

msíc Hrudeu,

bývalo v zemi Ruské ani za

i

byl jat

ekl: „Toho ne-

dd

našich, ani

za

otc našich, takové nepravosti!" A tu ihned poslal k Davidovi a k Olegovi Svatoslavicm, ka: „Pojte do Hradce,

a

napravíme toho zlého, ježto spáchá-

no bylo zde v zemi Ruské a mezi námi, mezi bratími, neb mezi nás uvržen

nž:

naši, Plavci,

Uslyšav

to

tu

ihned

pone

;

David a Oleg,

byli velmi

a plakali, kouce, že: „Toho nebylo v

A

i

a zahyne zem Ruská, a nepijdouce vezmou zemi Ruskou."

zabíjeti bratr bratra

pátelé

nena-

pakli toho

pravíme, tehdy horší zlé povstane mezi námi,

zarmouceni

rod

našem."

sebravše vojsko, pišli k Vladimírovi.

Vladimír pak

s

vojskem stanul v Boru;

Vladimír a David

i

Oleg-

i

poslali

muže své k Svatoplukovi, 13

194 1097

kouce: „Jakou ské,

to nepravost spáchal jsi

nž

uvrhnul jsi

i

tra

svého? Kdybys byl

jej

obvinil

ped I

povz

ekl

i

vinu, byl

na,

bys

byl bys ho

pro

vinu jeho,

bratra

a tebe chce také zabiti a

a Pisko,

v zemi Ruoslepil bra-

jemu

jsi

Svatopluk, že: „Pravil mi David

že: Vasilko

Igorovic,

ml jakou na

námi, a prokázav

potrestal; a nyní to uinil."

pro jsi

mezi nás?

Bes

i

Jaropluka,

zabil,

ti

tvou, Turov,

vzíti vlast'

Pohoinu, a spisáhl se s Vlamá v Kyjev, a Vasilko

dimírem, že Vladimír sedti

ve

Vladimi; a necht

A

svou.

já jeho

ksob."

musil jsem opatrovati hlavu

David,

ale

neoslepil,

ekli muži Vladimírovi

I

i

i

vzal jej

Davidovi

i

Ole-

govi: „Nevymlouvej se tím, že David oslepil jej:

nebyl v Davidov

mst

jat

rozešli

i

mst jat ani A

oslepen, ale

povdli,

Na zejtí pak, když pes Dnpr na Svatopluka,

Svatopluk

když

se rzno.

pepraviti")

v tvém

toto

oslepen jest."

se

chtli

chtl uprchnouti z Kyjeva; i nedali jemu Kyjané, ale poslali manželku Vševladovu a metropolita Mikuláše k Vladimírovi, i

bratr

povedete-li

bráníce

:

„Prosíme

i

zem

tebe, kníže,

Ruské: neb

mezi sebou válku, pohané radovati se

budou a vezmou zemi vé vaši

kouce

tvých, nechtjte zhubiti

ddové

zem

naši,

kterou byli získali otco-

vaši prací velikou a udatenstvím,

Ruské, jiných k ní zemí nabývali:

a vy chcete zhubiti zemi Ruskou!" Vševladová 6 )

pak a metropolit pišli k Vladimírovi a prosili jeho, oznámili jemu prosbu Kyjan, aby uinil pokoj, i a opatroval zemi Ruskou a válil s pohany. Slyše toto Vladimír rozplakal se a ekl: „Zajisté otcové

a) viti atd.

když Hip.

se

—

chtl Vladimír, i David, i Oleg pepraKnžna Vševladová Bip.

b)

195 naši

i

ddové

naši opatrovali zemi Ruskou, a

n,

ctil

ji

jako matku pro otce svého, neb velmi

miloval otce svého

em

za života

i

knžské

po

smrti,

a v

ni-

A

metropolita

ctil

takéž pro jeho

Neb k metropolitm

dstojenství, a neoslyšel prosby jeho.

Vladimír tak byl laskav: i

i

nebyl jeho neposlušen, a proto také poslechl

jako matky.

jí

my

ku prosbo knžni-

clicem zhubiti!" I naklonil se

ji

k biskupm

ml

lásku

k opatm, ano ád mnišský miloval, k nmu picházeli, krmil a napájel

i

i

a mnichy, kteí

jako máti dítky své, a vidl-li koho podnapilého anebo v njaké lehkosti, neodsuzoval, ale všecko v lásku obracel

Knžna i

my k svému vrame

Ale

tšil.

i

vypravovala všecky

že bude pokoj.

ei

Svatoplukovi a

Kyjanm,

zaali mezi sebou muže

I

a shodli se na tom, že ekli Svatoplukovi:

vadž tuto rznici spsobil David, tehdy jdi toplue, na Davida, a budto jmi

A

Svatopluk k tomu

kíž

i

mi

na míst prvé

uinili

poslal

svolil,

pro

m

a

jej,

posílati,

„Ponty,

Sva-

anebo vyže."

políbili

mezi sebou

Vasilko pak byl ve Vladi-

pokoj.

veliký pst, byl jsem noci

se.

byvši u Vladimíra pišla do Kyjeva,

eeném; i

a když se piblížil

Vladimi,

já tu ve

David.

kníže

I

a jedné

pišel jsem

k nmu, a družina sedli okolo nho, a posadiv ekl mi: „Toto mluvil Vasilko té noci k Ula-

m

novi a Kolovi,

ka

takto

:

„Aj slyším, že táhne

Vladimír a Svatopluk na Davida poslechl,

aby se

;

kdyby mne David

bych muže svého k Vladimírovi, neb povdomo mi jest, co mluvil,

poslal

vrátil;

t

nyní, Vasile, jdi k Vasiltmato služebník)^ a ekni poslati muže svého, a vrátí-li dám msto, které ti libo, buto

a nepotáhne. I posílám

kovi, jmenovci svému, s

jemu

takto: Chceš-li

se Vladimír, tehdy

ti

13*

1097

:

196

Tebovl, anebo Pemysl." 68 Já tedy povdl jsem jemu všecky ei Davidovy. A on ekl: „Toho jsem nemluvil; ale nadji se v Boha, pošlu k Vladimírovi, aby neprolévali krve. Než divno mi, že mi dává msto své pro však Tebovl jest moje msto, moje vlas, a bude

1097 Vševlaz, nebo

kVasilkovi, a

šel

m

jím, jakož

dovi a

A

nyní jest."

i

Mn

brzy dostal vlas svou.

ekni jemu:

Pošli

ho pošlu k Vladimírovi." a poslal

m

mi Vasilko: svému, aby

tak se také

se

neb

I neposlechl

jeho David,

ka: „Není tu Kulmje." I ekl „Pose málo." A poruil služebníku

opt, šel

ven, a

sedl

vypravovati: „Aj slyším, že

Lechm;

stalo,

pak ekl: „Jdi k Davimi sem Kulmje, tehdy

se mnou,

m m

i

poal mi

chce David vydati

což se ješt málo nasytil krve mé, a chce

ješt více

nasytiti, kd}^ž

jim vydá? Neb já

Lechm mnoho zlého uinil, ješt jsem chtl uiniti a mstíti zem Ruské. A vydá-li Lechm, i

m

povídám v pravd, že na toho dopustil za mou pýchu: když pišla mi zpráva, že táhnou ke Berendici a Peenzi i Turci, i ekl jsem v mysli své Když budu míti Berendice a Peenhy i Turky, eknu bratru svému

nebojím se smrti, než

m Bh

to

ti

mn

:

Vladaovi a Davidovi: Dejte mi mladší družinu svou, a sami píte a veselte se! I pomyslil jsem sob: Do zem Ladské vtrhnu na zimu i na léto, a vezmu zemi Ladskou, a pomstím zem Ruské. A potom chtl jsem se zmocniti Bulhar Dunajských a podmaniti je sob. A potom chtl jsem prositi u Svatopluka a u Vladimíra, abych mohl táhnouti na Plavce I pjdu, pravil jsem, na Plavce, abych :

bu

nalezl

sob

slávu,

anebo hlavu svou

zemi Ruskou. Jiného pomyšlení v srdci ani

složil

mém

za

nebylo,

na Svatopluka, ani na Davida, a v tom zaklí-

197

nám

Bohem a jeho píchodem

se

svým v niemž,

že nepomyslil jsem zlého bratím

mou pýchu")

za

ale

ponížil

den soudný), 1097

(v

Bh

mne

a pokoil."

A

potom když pišla Velikánoc, táhl David, cht vzíti Vasilkovu vlas. I potkal jej Vlada, bratr Vasilkuv, u Bužska, a nesml se David postaviti (k bitv) naproti Vasilkovu bratru, Vladaovi, a zavel se v Bužšt, a Vlada oblehl jej v mst. '')

I

poal Vlada

mluviti:

se toho nekaješ?

A

natropil!"

pluka,

ka:

a

„Když

již

jsi

rozpome

David zaal se vymlouvati na Svatoi

mne

mst

)

bratra mého,

jsa rád,

poslal

Vladaovi,

i

pro Vasilka, a pivedl jej

uinili pokoj

v Tebovli,

silko

když nastalo

a rozešli

a David

se.

pišel

jaro, pitáhl

Vlada

I

se zavel.

A

kopím a

ohnm.

A

i

dal

sedl

Va-

do

Vladime.

i

Vasilko na

Davida, a pišli k Vševlazi, a David ve

se

mi

v radu, jsa v jeho

ekl Vlada: „Bh to zná; a nyní proi uiním s tebou pokoj." A David

rukou." I

sta

mém?

nejali a neuinili

takéž; necht imisi! jsem svoliti

A

pro

zlé,

co jsi zlého

se,

„Zdali já to uinil, zdali v

a já sám se obával, aby

pus

spáchal

Vladimi

oni stojíce okolo Vševlazi, dobyli zapálili je

ohnm.

I

Vasilko rozkázal všecky

na lidech nevinných

i

prolil

utíkali lidé

mped

pobiti, a pomstil

krev

nevinnou.

A

potom pitáhl k Vladimi, i zavel se David ve Vladimi, a ti oblehli msto. I poslali k Vladimským, kouce: „My jsme nepitáhli na msto vaše, ani na vás, ale na vrahy své, na Turáka a na Lazara

i

na Vasila, neb

Hip.

i

rozveselila se

—

c)

jsou namluvili Davida,

ke mn, a zradovalo se srdce mysl má, Hip. b) msto Bužsko. v radu jich, jsa v jich rukou. Hip.

o) že táhli Berendici

mé

ti

—

!

198 1097 a

tch

David a spáchal to zlé: i cliccaj my jsme hotovi; pakli netehdy vydejte vrahy naše." Mšané usly-

jest poslechl

se za ty

te-li

chcete,

šavše

híti,

svolali radu, a

to,

ekli Davidovi

se bíti; pakli toho neuiníš, tehdy

„Vydej

lidé:

mžeme

tyto muže, za ty bíti se nebudem, ale za té

oteveme brány

msta, a

opatruj

vydati. I

ekl David: „Není jich zde!" Neb je byl Luska. A když oni odešli do Luska, Tu-

poslal do

sebe sám."

rák utekl do Kyjeva, a Lazar

Tuijska.

I uslyšeli lidé,

na Davida,

kli lidé

I

i

nelze bylo než je

Vasil vrátili se do

že jsou v Tuijšt, a zki-

ekli: „Vydej, koho

i

pakli nevydáš, tehdy se vzdáme."

pro nili

vici

n, pivedl Vasila pokoj v nedli.

i

A

ti

chtjí;

David poslav

Lazara a vydal

je,

a ui-

A

na zejtí po svítání Vasilko-

i

Lazara, a rozstíleli je ste-

povsili Vasila

msta. A tak pomstil se (Vasilko) podruhé, a neml toho slušn uiniti, aby byl mstitelem Bh, a ml pomstu svou vzložiti na Boha, jakož praví prorok I uiním pomstu nad vrahy, a tm, kdo nenávidí mne, odplatím ") proto že mstí krve syn svých i pokutuje, a vydává pomstu na vrahy a na ty, kdo jeho nenávidí. Když pak oni od msta odtáhli, byli ti dva sati a pochováni. A jakož se byl zaekl Svatopluk, že Davida vyžene, odebral se do Besti k Lechm. I uslyšav to David, šel do Lech k Vladislavovi, hledaje pomoci. A Lechové slíbili, že mu budou pomáhati, lami, a odtáhli od

:

nho zlata padesát hiven, kouce jemu: námi do Besti, neb Svatopluk pobízí nás

a pijali od

„Poj

s

sem na snm, a I

tu

t

poslechl jich David,

vi)

Dcut. XXXII, 41.

smííme

se Svatoplukem."

a šel do Besti

s Vladisla-

:

199 veni.

I stál

Svatopluk v

mst,

a vyjednával Svatopluk s

dary veliké na Davida. I

a Lechové na Buze, 1097 Lechy skrze posly, a dal ekl Vladislav Davidovi:

„Neposlouchá mne Svatopluk: jdi zase domu." I piDavid do Vladime. A Svatopluk uradil se

šel

s

Lechy a

šel

k Finsku, poslav pro

vojsko. I pišel

do Drahobuzi. a dokal tu svého vojska, a táhl na

Davida k mstu, a David zavel se v mst, oekávaje pomoci od Lechv; neb mu byli ekli, že: ,.Pijdou-li na tebe knížata Ruská, tehdy my budem tvoji

Ale selhali jemu, pijavše zlato

pomocníci."

od Davida

i

od Svatopluka.

Svatopluk pak oblehl

msto,") a stál Svatopluk okolo I poal David prositi: „Pus

msta sedm

m

topluk jemu to pislíbil, a I

líbali

z

msta."

kíž mezi

nedl.

A

Sva-

sebou.

msta a pišel do ervne. A Svatopluk msta na Velikou sobotu, a David utekl do

vyšel z

vešel do

Lech. Svatopluk pak, vyhnav Davida, poal zamýšleti na Vladae a na Vasilka, ka. že: ..Toto jest vlas otce mého i bratra." I táhl na n. Uslyšav to

Vlada

táhli proti nmu, vzavše kíž, pisahaje jim na tom, že: ..Xa Da-

a Vasilko,

kterýž byl

líbal,

vida jsem pitáhl, a

A

zrušil

vojska. obojí

I potkali

zídili,

„Tento

várna chci míti pokoj a lásku."

s

Svatopluk písahu, spoléhaje na množství se na poli na Rožni, a když se

Vasilko

jsi líbal!

aj,

vyzdvihnul kíž, volaje, že prvé vzal jsi zrak

oí mých,

mou: budiž mezi námi tento kíž!" I táhli proti sob k boji. I srazily se pluky, a mnozí lidé nábožní vidli kíž nad Vasilkovýru vojskem vysoko vyzdvižený. A byla bitva veliká a mnozí padali od obého pluku; a vida Svaa nyní chceš

ti)

vzíti

a David byl v

i

duši

mat,

Hip.

SK)Q \0\\~,

topluk.

liil\a

;in;i

dme.

kouce: „Dosti

nám

jost

do Yla-

Vasilko zvítzivše,

a

su

na mezi

;

stáli

státi!"

tu.

ne-

I

pak pišel do Ylailimco.

Svatopluk

nikam.

táhli

pibhl

uknitn;i. utekl, a

Vlada pak

sním synovo jeho dva. Jaroplucici dva. Svatovi. s\n Davidv Svatoslav ieo. ostatní družina. posadil Svatopluk ve Yladimoi Mstislava. kterého

a

i

i

i

I

mol od sonložnice, a Jaroslava poslal do Uher, po-

Uhry na Vladae, a sám sol do Kyjova. Jakníl Svatoplukv, pišel S Uhry,

bízeje

roslav pak. syn

Koloman.

i

dva biskupovo,

a

po Yjaliru. a Vlada eavel v

u

aem

dobu pišed ae

tu

Vladae

sám

a

njak: a David BC

Honjak

VStal

vrátil, a táhli

mno/.í.

Honjak

njak

a kdy/,

odjel od vojska,

i

jemu vytím,

pak tase

vojsko svo.

/.ídil

on sani

proti

tri

Uhrm.

mužích,

a

1

nu.

1'hri

v poeta

1

1

potkal jej Bo-

mni.

poal

vyti

jako

pooali

i

pijev,

tá-

nul

pravil

vlci

v v ti

Davidovi,

a

mol David sto bojovníkv,

a

na útok Altunapu v padesátí

pustil

hnida postavil pod koruhví. v

vystelivše

nazpt,

a

dali a

pihnal k prvnímu

ped Uhry

se

v

semo

nepustili

a

v

útk.

jak mile bezíee minuli v

Uhr

tvl. a

potloukli

míiV" tak jako když sokol

Altunapa

zpátky,

na mnoze zabíjejíce z úplná je poteli.

Honjak na ti pluky,

rozstra-

rhniv

zástupy, neb bylo

tisíc." Altunapa tedy

Bonjaka, Honjak vpadl jim obrátil se

sám

a

po padesáti na (každott)

fcásti

1'hi hnali se po nich:

ce)

A

bylo

rozdlil jo na ti pluky, a táhl

pak /ídili se

osm

zástupu,

sta.

dv

dlil se na

a

1

spolu na Uhry,

„Zej tra nad Uhry avítaíme." A na zejtí Ho-

že:

a

a

vlk OZVal 86

a

Pemysle

v mst, David pak

ise

ku Plavcm,

šel

okolo

stáli

Lesské, posadil /.onu svou

lmouee stanuli k noolohu; vlk.

a

Uhry jako

zabíjí

a

tak

Hozdelil se

kavky.

(hrají1

dali

201

Uhí

se

mnozí

viíték. a

v Vjahru, a jiní 1001

utopili se

v Hanu; a bžíce podlé Sunu

drahého, a stíhali

je

po

zhra, poráželi jeda dni tkajíce. A tu také

rlva

biskupa jich Kupana, a z bojaru mnohé; ja-

zabili

kož vypravovali, že zh vinilo

pak

slav vifl

utíkal do Leeb,

ctyry

jich

:i

tisíce.

Jaro-

pišel do Bestí, a Da-

a

opanovav soutésku Cerveií,"' pitáhl

nenadám*

z

a zajal Vladiméské. a Mstislav zavel se v mrsté s

ml

posádkou, kterouž

u

Bcsfany, 1'inany

sebe.

a Vyhosovce.

I

hnal útokem.

Jednou podstoupili k niéstn pod

David, oblehaje mésto. a asto

stál

žemi, a oni * mftta potýkali

se.

v-

jak stíhli mezi

a

tebou, padaly stely jako dé#. Mstislav také chtje steliti,

v

nenadání udeen byl pod pazdí stelou na

zábradlích skrze desku démvou, a

na

noc iiiucl:

tu

a

tajili

dne oznámili to v rad, lát:

pobije!"

1

my

osláblí

pijdeš. chtjí se lidé du."

I

a Putjata pitáhl

synu Davidovu, a

lidé:

jej

vzda'ti.

kníže za-

všecky mís

s

...\j,

jest-li

nemohouce

1'iifjatu,

A a

:

,,1'újde-li

syn

že ne-

snésti hla-

svého:

vojevodit

vojskem do Lucska k Svatosovi,

byli tu

muži Davidovi (Igorovicc

u Svatose. neb Svatosa zavázal se byl l)avidovi

Hihou

dolíi

tvrtého

a,

...\j

Svatopluk

jsme hladem:

Svatopluk

poslal

ekli

dni.

tri

k Svatoplukovi, kouc-:

poslali

t\új zabit, a

I

vzdáme.

se

že

jest-li

odvedli

i

jej

na

té

Svatopluk, tehdy

j>ri-

povím."

ti

neuinil toho Svatosa, ale zjímal muže Davidovy,

sám

táhl

na Davida. A pitáhl Svatosa

Putjata

i

dne pátého Srpna, když vojsko Davidovo obléhalo mésto, o polední, an David spal.

ali sekati;

a

také sekati vojsko Davidovo,

synovec jeho, ujali

msto,

i

napadli na né a po-

mésané vyskoili

dali se v líték.

a posadili

z

msta,

a David

i

i

poali

Mstislav,

Svatosa pak a Putjata

námstka Svatoplukova. V a.-

202 1097

I

sila.

pišel Svatoša

clo

Luska,

a Putjata do

Ky-

David pak utíkal ku Plavcm, a potkal jej Bonjak. I táhl David a Bonjak na SvatoŠu v mst, a uinili s ním pokoj. I vyšel Svatoša z msta, a pišel k otci svému do Cernihova. A David vzal Lusko, a odtud pitáhl do Vladime; námstek pak Vasil utekl z msta, a David vzal Vladim, i usadil se v mst tom. A na druhé léto °) Svatopluk, Vladimír, David a Oleg pivábili Davida Igorovice,

jeva.

a nedali jemu

v kterémžto

dim,

i

Vladime,

mst

i

umel

ale

dali

Drahobuz,

tam syna svého Jaroslava.

posadil

LXXXIII. Léta 6606 pitáhl

1098

mu

a Svatopluk vzal Vla-

;

Vladimír,

i

David,

Oleg na Svatopluka, a stáli u Hradce. I uinili pokoj, jakož jsem již pedešlého léta oznámil. [Téhož léta založil Vladimír chrám kamenný i

svaté Boží

Téhož Osti.] 1099

léta

Rodiky založil

v Páslavi, na knížecím dvoe.

Vladimír

Monomach msto na

b )

Léta 6607 vytáhl Svatopluk na Davida kVladimi, a vyhnal Davida do Lech. síce lo)

[Téhož léta bylo znamení nad Vladimí, mDubna: dva knihy, a v nich jako slunce, i (trva-

do šesté hodiny, a v noci jako ti jasné koruhve,

až do svítání.]

Téhož

c )

léta poraženi jsou

hož léta byl zabit Mstislav,

Uhi

u Pemysle. Té-

syn Svatoplukv, ve

Vladimi, msíce ervna v dvanáctý 1100

den.

Léta 6608 odešel Mstislav od Davida na moe,

msíce ervna v

desátý den. Téhož léta uinili po-

koj mezi sebou bratí: Svatopluk, Vladimír, David

a) sjeli se knížata Hip. c) [ J z rkp. Hip.

—

b) [ J s rkp. Hip.

a Chleb.

—

: ;

203

msíce Srpna

a Oleg, v Uvticích,

v desátý") den. 1100

mst,

Téhož msíce dne ticátého, v témž

sešli se

bratí všickni, Svatopluk, Vladimír, David

Oleg,

i

ekl jim: „Na jste mne pivábili? zde jsem! kdo má do mne jakou kivdu?" I odpovdl jemu Vladimír: „Ty jsi poslal k nám, ka Chci, bratí, pijíti k vám i poa pišel k nim Igorovic David,

i

:

kivdy; a tu jsi pišel, i sedíš s bratími na jednom koberci: pro tedy nezabiješ, do koho z nás máš jakou žalobu ? I neodpovdl David niehož. A sedli všickni bratí na koních; sedl Svatopluk se svou družinou, a David i Oleg se svou rzno, podál od sebe, a David Igorovic sedl opodál, a nepipustili jeho k sob, ale žalovati své

í;

i

zvlášt

radili se

k Davidovi muže

A

o Davida. své,

uradivše

se,

poslali

Svatopluk Putjatu, Vladimír

Orohosta a Ratibora, David a Oleg Turína.

A

po-

k Davidovi, i ekli jemu: „Toto ti praví bratí: nechcem ti dáti stolce Vladimského, neb jsi v nás uvrhl nž, ehož nebylo v zemi Ruské avšak my tebe nejmem, ani co jiného ti zlého uiníme, než toto ti dáváme: jdi a sedni v Bužšt, pišli

slaní

v míst kolím obraženém, a Dubno to

dává Svatopluk, a

ti

tu

ti

Certoryjsko

i

dává Vladimír

dv

Oleg dv st hiven." A pak také poslali posly své k Vladaovi a k Vasilkovi „Vezmi bratra svého Vasilka k sob, a mjtež oba

st hiven,

a David

vlast jednu,

i

Pemysl; a

pakli není, tehdy

pus

jest-li

zde, a chlapy naše vydejte, slechl

toho

v Bužšt. a) v

A

vám

Vasilka sem, i

libo,

a

sete tam;

ho chováme

sedláky." Ale neupo-

Vlada, ani Vasilko. A David sedl potom dal Svatopluk Davidovi Draho-

trnáctý Hip.

:

204 1100 buz, kdež

umel; a Vladim

i

svému Ja-

dal synu

roslavovi.

LXXXIV.

1101

Léta 6609 zemel Všeslav, kníže

Polotský, trnáctého dne

hodin

Dubna msíce,

na

Jaroslav Jaropluic ve Besti, a táhl pluk,

i

mst,

zastihl jej v

a

opatové,

za

k

svatých Borisa

rakvi

okovy,

i

jej

nho

léta shromáždili se vši-

chni bratí: Svatopluk, Vladimír, i

metropolit

zavedli

a sali s

Gleba,

i

Téhož

pustili jej.

a

Svatopluka,

uprosili

Svato-

a jal jej a dal v okovy,

a pivedl jej do Kyjeva. I prosil i

o deváté

stedu. Téhož léta poal válku

denní, ve

David,

i

A

Jaroslav, bratr jeho, na Zlati.

Oleg,

i

poslali Plavci

posly ode všech knížat ke všem bratím,

prosíce

Ruská knížata: „Chcete-li potehdy sejdme se u Saková." I poslechli Plavci,

pokoje. I pravili jim koji,

a sešli se u Saková, a uinili pokoj s Plavci,

mezi sebou zástavníky, msíce a rozešli se

Záí dne

vzali

i

patnáctého,

rfizno.

[Téhož

léta

Vladimír založil chrám kamenný

ve Smolenšt svaté Boží Rodiky, biskupský.]") Léta 6610 utekl Jaroslav Jaropluic z Kyjeva, 1102 prvního dne msíce íjna, Téhož msíce na konci obelstiv Jaroslav Svatopluic Jaroslava Jaropluice, jal jej

na Nue, a pivedl

Téhož

a dal jej v okovy.

jej

k

léta,

otci Svatoplukovi,

v dvacátý den

m-

Vladimírv,

No-

síce Prosince, pišel Mstislav, syn

vohradskými nil limluvu,

;

Svatopluk byl

že Svatopluk

má

totiž s

míti

I

a sedli spolu vjistb; „Aj, Vladimír

a)

[]

sem

"Vladimírem ui-

Novohrad, a v

posaditi svého syna, a Vladimír že

svého ve Vladimi.

s

má

pišel Mstislav do Kyjeva, i

pravili

muži Vladimírovi

poslal syna svého, a tu sedí

z rkp. Hip.

nm

posaditi syna

a Chleb.

No-

:

205

nech vezmou syna

vohradští:

vohradu, a Mstislav

a

tvého a jdou do No- 1102

Vladime."

jde do

Novohradští Svatoplukovi:

ekli

I

my, kníže, posláni

,,Aj,

jsme k tob, a ekli nám takto: Nechceme Svatopluka, ani syna jeho! má-li syn tvj dv hlavy, tehdy jej pošli; a toho nám dal Vševlad, a vychovali jsme

sob

ml

knížete, ale ty's od nás odešel." I

nimi

s

Svatopluk mnoho sporu, ale oni nechtli, a vzavše Mstislava

s

Téhož

sebou, pišli do Novohradu. léta bylo

znamení na

nebi,

dna v 29 den, po ti dni: jako požárná chodu,

i

jihu,

západu,

i

i

severu, a bylo tak svtlo

kdyby plný msíc

celou noc, jako

bylo znamení na

msíce Lezáe od vý-

svítil.

Téhož

léta

msíci, pátý den Února msíce.

Téhož msíce sedmý den bylo znamení na slunci slunce bylo se temi duhami ohradilo, a byly jedny k drahým hbety k sob. A vidouce tato znamení lidé nábožní, se vzdycháním i se slzami modlili se k Bohu, aby Bh obrátil ta znamení na dobré neb znamení bývají bu na zlé, bud na dobré. Na píští léto vložil Bh mysl dobrou v knížata Ruská: umy;

odvážiti se na Plavce a táhnouti

slili

což se

i

stalo,

v zemi

jakož oznámíme pozdji na píští

jich, léto.

zemel Jaroslav Jaropluic, msíce Srpna dne jedenáctého. Téhož léta vdána byla dcera Téhož

léta

Svatoplukova Sbyslava do Lech za Boleslava, náctého dne

[Téhož dej.]

msíce léta

narodil

se

Vladimírovi syn On-

«)

LXXXV.

tm

šest-

Listopadu.

Ruským

se v poradu

l

),

Léta 6611

vložil

Bh

v srdce kníža- 1103

Svatoplukovi a Vladimírovi, a

na Dolobšté.

I sedl

a) [ ] z rkp. Hip. a Chleb.

—

b)

sešli

Svatopluk se svou

úmysl dobrý Hip.

206 1103 družinou, a Vladimír se svou v jednom stane. I po-

ali se ..Xení i

raditi a mluviti

ekl Vladimír: „Divno mi, družino, kterýma kdo oe; a pro toho

role jich." I

že

vám

ín, udeí

do jeho

když pone sedlák

vsi,

A

vezme ženu tehdy

vám

nemohli proti

Svatoplukova. hotov."

stelou a

jej

jmní?

není?"

koní,

líto

nepovážíte,

jeho

družina Svatoplukova, že:

hodno nyní zjara táhnouti, pohubíme sedláky

A

I vstal

orati,

kon mu jeho,

i

že pijede Pia v-

vezme, a vjeda

dti jeho,

všecko

i

kon, a samého líto-li nmu odpovdti družina

líto

Svatopluk ekl:

,.Aj,

já už jsem

Svatopluk a Vladimír jemu ekl:

„Tof, brate, veliké dobrodéní uiníš zemi Ruské."

k Olegovi a k Davidovi, kouce: „Pojte a bodem bu živi nebo mrtvi." I poDavid, ale Oleg toho nechtl, vymlouvaje se:

I poslali

na Plavec, slechl

..Xejsem zdráv." šel

toslav?, i

A

Vladimír políbiv bratra svého

do Páslavi. a Svatopluk za ním, i

David Všeslavic,

Vaceslav Jaropluic,

na koních

i

i

i

Mstislav,

i

David Sva-

Igorv vnuk,

Jaropluk Vladimíie.

v lodech, a pišli níže prahv,

A

i

v prsecích na Chrtiím ostrov. I vsedli na a

pší

z lodí vyšedše táhli v poli po

Sut.

tyry

táhli

stanuli

kon,

dni. a

pi-

pak uslyšavše, že táhnou Rusové, sebrali se v potu nesíslném a poali se raditi. I ekl Urusoba: „Prosme od Rusv pokoje, proto že staten se budou s námi bíti, neb jsme my mnoho zlého spáchali zemi Ruské." I ekli mladší Urusob: ..Bojíš-li ty se Rus, však my se nebojíme; až tyto pobijem. potáhnem do zem jich a vezmem jich msta, a kdo zbaví je od nás?" Ruská táhli

na

Plavci

pak knížata i vojsko všecko prosili Boha, a vzdávali sliby Bohu i peisté jeho Matei, ten stravou, onen almužnou chudým, a jiní potebami klášterm. 7

'

207

A

když takto se

ped

i

poslali 1103

i

sebou v stráže Altunapu, jenž slynul u nich

A

udatenstvím. své.

pitáhli Plavci,

modlili,

Ruská knížata

poslali takéž

stráže

I potkali strážní Ruští Altunapu, a obstoupili

Altunapu

zabili

i

ty,

kdo

jich pehlednouti;

Bh

hrzu

plukové Pla-

I táhli

vetí jako borové, a nelze bylo a Rusové táhli proti nim. A Plavce

nezstal

byli s ním, a

ani jeden, ale všecky pobili.

velikou, a strach

i

veliký vložil na

tas napadl na

n

pi pohlední na vojska Ruská, i dímali sami, a koové jich nemli v nohách rychlosti naši pak :

s

veselím na koních

vidouce útok

pší

i

Ruský na

táhli naproti nim.

se,

nedokavše

A Plavci ped

dali se

Ruskými pluky v útk, a naši stíhali sekajíce je, tvrtého dne msíce Dubna. Veliké spasení Bh uinil v ten den nábožným knížatm Ruským i všem

kesanm,

a na vrahy naše seslal porážku velikou.

I pobili tu v

pluku dvacet knížat: Urusobu, Koije,

e-

Aroslanapu, Kitanapu, Kumana, Asupa, Kurtka, negrepu, Surbara

A

jali.

I

potom

ostatní knížata jich, a Beldjuza

i

bratí,

sedli

porazivše vrahy

své.

A zaal Beldjuz stíbro, kon a skot. Svak Vladimírovi. A když knmu

pivedli Beldjuza k Svatoplukovi.

dávati za sebe zlato

pišel,

poal

i

i

topluk pak poslal jej

se ho Vladimír tázati: „Medle váže-li

vás písaha? neb mnohokráte, byvše pod písahou,

pepadli jste jsi ty

syn

válen

svých

i

zemi Ruskou.

krev tvá na hlav tvé!"

a tak rozsekali všickni,

jej

na kusy.

A

I

kázal jej

potom

sešli se

aj

zabiti,

bratí

a Vladimír ekl: „Tento den, jejž uinil

Hospodin, budiž

a)

nevedl

kesanskou?

písahy, ale prolévali jste krev budiž

A pro

rodu svého, aby nepestupovali

nám dnem

Žalm CVII,

24.

radosti a veselí,

")

proto

208 1103 že Hospodin zbavil jest nás od

vrah

našich,

i

po-

koil vrahy naše, a potel hlavy hadí, a dal potravu jich lidu Ruskému." Neb vzali tehdáž skoty a ovce, i

kon

a velbloudy,

Peenhy

a zajali

Rus

s

i

i

stany s nábytkem a s eledí,

Turky

koistí velikou

i

se stany. I vrátili se do

slávou a

se

s

vítzstvím

velikým.

Téhož

pišly kobylky, v první den Srpna

léta

msíce. Téhož msíce v osmnáctý den šel Svatopluk, a vystavl hrazené msto Jurjev, jež byli Plavci "

spálili.

Tébož

tvrtého dne

léta potýkal se Jaroslav s

Bezna msíce,

LXXXVI.

1104

Moravou,

a poražen byl Jaroslav.

Léta 6612 vdána byla dcera Vla-

daova za císaovice, syna Alexijova, do Carohradu, msíce ervence v dvacátý den. Téhož léta vdána Pedslava, dcera Svatoplukova, do Uher za královice,

msíce Srpna v dvacátý

první den. Téhož léta

pišel metropolit Nikofor do Rus, šestého dne

m-

Téhož msíce zemel Vaceslav Jaropluic, dne tináctého. Téhož msíce v osmnáctý den Nikofor metropolit posazen na stolci. Toto pak oznámíme: ku konci téhož léta poslal Svatopluk síce Prosince.

Putjatu na

Musk, sám

a Vladimír

syna svého Jaro-

na Gleba, vzavše

s

sebou

Davida Všeslavice, Ale nepoídili niehož, a

vrátili

pluka, a Oleg-

táhl

se zpátky. I narodil se Svatoplukovi syn. a dali je-

mu jméno

Betislav.

Téhož léta bylo znamení slunce stálo v kruhu, a prosted kruhu byl kíž, a prosted kíže slunce, a vn kruhu po obé stran dv slunce, a nad sluncem krom krabu duha, rohama na sever: a takové znamení spatovalo se i na lun týmž spft:

sobem msíce Února v tvrtý a pátý

i

šestý den,

209 ve dne (na slunci) po ti

po ti

lun

a v noci na

dni,

1104

noci.

Léta 66 13 Ondeje.]

se svršek (chrámu) svatého 1105

[svalil

°)

Téhož

biskupa Amfilo-

léta ustanovil metropolit

Vladimi, v dvacátý a sedmý den msíce

chije ve

Srpna. Téhož léta ustanovil Lazara do Páslavi, dva-

msíce Listopadu. Téhož léta ustanovil Minu v Polotsku, tináctého dne msíce Prosince.

náctého dne

[Téhož

okázala

léta

hvzda

se

na západ, a stála msíc. Téhož v

zim

na Zárub, a porazil Turky

Léta 6614 slal

n

na

Berendje.] i

A )

po- 1106

Svatopluk Jana Vyšatice a bratra jeho postihli

i

a koist' jim odali.

r )

Téhož

vku

i

Záeska,

okolo

Ivánka Zachaicc, Kozaína;

Pntjatu a

Plavce

plenili Plavci

se chvostem

pitáhl Bonjak

léta

zemel Jan, staec

léta

devadesát

let,

v stáí zralém

;

dobrý,

maje

jsa živ podlé

zákona božího, nebyl špatnjší prvních spravedli-

Od nhož

vých.

i

jsem také zapsal v a mírný

i

mnohá

já

slova slýchal, která

letopisu tomto.

Byl muž hodný

A

pokorný, zdrželivý v každé vci.

hrob

jeho jest v kláštee Peerském, ve píchramí, kdež leží

tlo jeho, pochováno msíce

ervna

v dvacátý

a tvrtý den.

Téhož

léta

postižena byla za mnišku Eupraxie,

dcera Vševladova,

hož léta

msíce Prosince v

šestý den. Té-

Zbyhnv ke

Svatoplukovi.

pišel utíkaje

[Téhož

léta bylo

zatmní

slunce v Srpnu.]

'')

Téhož léta postižen jest za mnicha Svatoslav, syn Davidv, vnuk Svatoslavv, msíce Února

a)

a Chleb.

[J s rkp. Hip. a Chleb. c) u Dunaje Hip. d)

—

—

— /

b)

[]

z,

rkp.

] z rkp. Hip. 14

Hip.

210 Téhož

1106 v sedmnáctý den.

LXXXVH.

1107

Zhngolci

léta

všecky bratry, a družiny

slavice,

Vše-

porazili

zabili

devt

tisíc.

Léta 6615, indikta, kruhu luny

léto. Téhož zemela") Vladimírova, sedmého dne msíce Kvtna. Téhož msíce plenil Bonjak a zajal kon u Páslavi. Téhož léta pitáhl Bonjak a starý Sa-

tvrté

a sluneného kruhu osmé

léto,

léta

rukan,

i

jiná knížata mnohá, a stanuli okolo Lubna.

Svatopluk pak a Vladimír slav,

Vaceslav

a v šestou i

Jaropluk

i

A

n.

Oleg, Svatoslav, Msti-

na Plavce k Lubnu,

dne pebrodili se

hodinu

zkikli na

i

táhli

Plavci ulekli

se,

pes a

Sulu,

strachem

nemohli ani koruhve postaviti, ale dali se v útk,

kon, a

uchvacujíce

poali je jímati,

sekati,

a nkteré

a naši

rukama

hnali je až do Chorola. I zabili Taza,

i

njakova bratra, a Sngra

kan jedva

utekl.

a vrátilo se

dom

pak pišel do

jali

I utekli

Bo-

bratra jeho, a Saru-

od svého táboru, jejž

si

den,

vítzstvím velikým. Svatopluk

s

kláštera

Nanebevzetí svaté

i

msíce Srpna v dvanáctý

vzalo vojsko Ruské,

Pecrského na jitní v den

Boží Rodiky,

a bratí

líbali

kouce, že: „Vrahové naši

jej s radostí velikou,

poraženi pímluvami svaté Boží otce

pšky;

ostatní utíkali

stíhajíce je,

našeho Theodosijc."

Rodiky a

byli

svatého

Neb tak obyej míval

Svatopluk: kdy koli táhl na vojnu neb jinam, poklonil se

u hrobu Theodosijova a modlitbu vzal od potom se vydal na cestu svou.

opata, který tu byl, a

Téhož

léta

zemela knhyn, máti Svatoplukova,

tvrtého dne msíce Ledna. Téhož síce šel Vladimír a

hému Ajep, a a)

knhyn

David

i

uinili pokoj

Hip.

léta

Oleg k ;

i

a téhož

Ajep

i

k

mdru-

pojal Vladimír za

211

vnuku Asenovu, a Oleg pojal vnuku Girgenovu, dva-

Jiího dceru Ajepovu, za

1107

syna dceru Ajepovu,

náctého dne

msíce Ledna.

[A pátého dne Února tásla se

ped

svítáním.]

zem

v noci

«)

LXXXVIII. Léta 6616

založen byl chrám sva- 1108

tého Michala, nazvaný Zlatovrchý, knížetem Svato-

plukem, v jedenáctý den msíce ervence.

I

doko-

Peerského, za opata Theoktista, jenž ji založil z naízení Glebova, kterýž také na ni vedl náklad. Téhož léta byla voda veliká v Dnpru, i v Dsn, i v Pípeti. Téhož léta vložil v srdce Theoktistovi, opatu Peerskému, i ponali jídelnu kláštera

Bh al

knížete Svatopluka nabádati, aby zapsal Theo-

dosije v synodník.

vdl,

že tak uiní,

A ')

Svatopluk byl rád

i

pipo-

a poruil metropolitovi, aby jej

zapsal v synodník; a tento dal jej zapsati po všech biskupstvích, a všickni biskupové s radostí jej zapsali,

že

na

budou vzpomínati ve všech sboích.

zemela Kateina, dcera Vševladova, jedenáctého dne msíce ervence. Téhož léta dokonán byl vrch chrámu svaté Boží Rodiky v Klov, jejž byl založil Štpán, opat Peerský c ). Téhož

léta

Léta 6617 zemela Eupraxie, dcera Vševlado- 1109 dne msíce ervence, a byla pocho-

va, desátého

vána v kláštee Peerském u dveí, ježto jsou k jihu. I udlali nad ní kapliku, kdež leží tlo její. Téhož

—

a) [ ] z rkp. Hip., Rad--, a Troj. b) jak mile nabude vdomosti o život jeho. I poal .Svatopluk vyzvídati život Tlieodosijv, a poruil jej zapsati v synodník, což také metropolit uinil, zapsav jej v synodník metropolit pak dal jej zapsati atd. Hip. c) biskup .Štépan, když byl prvé ješt opatem Peerského kláštera. Hip. ;

—

14*

:

212 druhý den msíce Prosince, Dmitr Ivorovic

1109 léta,

vzal stany Plavecké

LXXXIX.

1110

Svatopluk,

u Donu").

Léta 6618

Vladimír,

i

táhli z jara

David

i

na Plavce

k

a doŠedše

;

Vojni,

vrátili se.

[Téhož slavi

pišedše Plavci

léta

po všech. Téhož

plenili

okolo

Pá-

táhnouce

léta vzali Plavci,

mnoho vsí.] Téhož léta bylo znamení v kláštee Peerskéni, v jedenáctý den msíce Února: jevil se sloup ohnivý

zpátky,

od

'')

zem

do nebes, a blesky

a na nebi

zahmlo

A

to lidé všickni.

osvítily celou zemi,

v hodinu první v noci ten

sloup

stál

;

i

vidli

nejprve na ka-

menné jídeln, tak že nebylo vidti kíže, a postáv málo, sestoupil na chrám a stál nad hrobem Thcodosijovým, a potom stoupil na vrch, jako k východu hledíc, a potom ho vidti nebylo. Toto však nebyl sloup ohnivý, nébrž zjevení andlské anebo plamenem.

bu sloupem ohnivým, Jakož praví David: Jenž iní

andly své duchy

i

neb andl takto se zjevuje,

sluhy své

ohe

plápolající.

c )

rozkazem božím, kam chce Pán a tvrce všech d ). Andl totiž pichází, kde blažená jsou místa a modlitební domové, a tu ukazuje nco málo

I posláni jsou

zjevení svého,

jak možno lidem vidti

e

)

možno lidem vidti

bytosti

;

neb ne-

andlské, tak že ani

Mojžíš veliký nemohl vidti andlské bytosti: neb

za dne vodil

A

ohnivý, f)

a) tisíc

Hip. i

—

lidí.

b)

[J

Hip.

sloup

jej

oblakový, a v noci sloup

to sloup jich nevodil, ale

stan

—

zjevením, Hip.

c)

—

—

c)

chodil

byv knížetem Vladimírem. Žalm Clil, 4. d) andlv

vzal, poslán

z rkp. Hip.

andl

—

bud ohnm, nebo sloupem, anebo jiným f)

Exod. XIII, 21.

213

ped

nimi v noci

ve dne.

i

zvstovalo, co se

mlo

Tak

státi,

i

nco

toto zjevení

jakož se

i

neb

stalo:

na druhé léto nebyl-li týž andl vdcem na cizozemce a nepátely ? jakož dí: Andl ped tebou pedchází, ") a opt Andl tvj bude s tebou. h ) [Ja:

kož prorok David praví, že Andlm svým pikáže o tob, aby t ostíhali. c ) Jakož píše pemondrý Epifanij Ku každému stvoení andl pidán jest: :

:

andl oblakm andl zvukm seni,

i

zemi, i

jara,

i

i

mlhám,

i

i

hroniru,

léta

;

snhu,

i

krupobití,

andl zimy

každý duch

má

i

mrazu, i

je-

stvoení své na

tajné propasti, ježto jsou skryty

i

i

vedra,

pod zemí,

pekelné tmy, a pebývají v propastech, kteí byli

prvé po vrchu

a noc, jsou

í

zem, od

nichž (pocházejí) tmy,

veer

svtlo a den; ke všemu stvoení pidáni

andlov. Tak

též

andl pidán

jest

ku

které

aby ostíhali každou zemi, by i pohané (v ní) byli. Padne-li boží hnv na kterou koli zemi, rozkáže andlu tomu na tu kterou koli zemi jíti válkou tehdy té zem andl nezprotiví se rozkazu božímu. Jakož i zde bylo, i na nás seslal pro koli zemi,

;

Bh

híchy naše cizozemce pohanské, a porazili nás z rozkazu božího: neb oni byli vedeni andlem, podlé rozkazu božího. A ekne-li kdo, že andla není u pohanv, nech slyší, že když Alexandr Macc-

—

b) Tuto skonává se vydáni Miá) Exod. XXIII, 23. klošiovo následujícím pípiskem: (Já) opat Silvcstcr (kláštera) svatého Michala napsal jsem knihy tyto: Letopisec,

doufaje od boha dostati milost, za knížete Vladimíra, když

as byl opatem u sva6624 (1116), indikta 9. A kdo tyto knihy tou, a se za mne pomodlí. Vydáni komise arcltcografické vkládá ped tento pípisek ješt z-rkp. Hip.a Chleb., co tuto dále závorkami [ ] poznamenáno jest. c) Žalm

panoval v Kyjev, a když já v ten tého Michala,

léta

—

XC,

11.

1110

214 1110 donský vypravil vojsko na Daria,

biv

sob

vytáhl, a podro-

i

zemi celou od východu až do západu,

zem

Egyptské a porazil Arama, a pišel i obrátil tvá svou, aby vstoupil do Jerusalema a porazil Židy, proto že s Dariem mli pokoj i táhl se vším vojskem svým, a stamil i

dobyl

v ostrovy

moské

;

;

táborem a odpoíval.

I nastala noc,

a ležel na loži

svém u prosted stanu; otevev oi své, i vidl muže, an stojí nad ním, a me nahý v ruce jeho, a podoba mee jeho jako blesku, a napáhl meem svým na hlavu královu. I ulekl se král velmi, a ekl: Pane, nezabí mne! I ekl jemu andl: Poslal

m Bh, abych

hubil krále veliké

ped

tebou

i

lidi

mnohé, a já chodím ped tebou, pomáhaje ti; ale nyní vz, že umeš, ponvadž umínil jsi vstoupiti do Jerusalema, abys uinil zlé jeho. I

ekl

knžím božím

král: Prosím tebe, o pane!

i

lidu

odpus nyní

hích sluhy svého není-li ti to libo, i vrátím se k domu svému. I ekl andl: Neboj se, jdi cestou svou k Jerusalemu, a uzíš tu v Jerusalem muže podoby mé; rychle padni na tvá svou a poklo se muži tomu, a vše, co tob ekne, ui, ne;

pestupuj

e, umeš

ei

jeho

:

v který den pestoupíš jeho

k Jerusalemu, a když knží: Mám-li táhnouti na Daukázali mu knihy Davida proroka, a ekli !

I

vstav král, táhl

pitáhl, otázal se ria?

I

jemu: Ty jsi kozel, a on beran, a potlueš ho i vezmeš království jeho. Aj, zda-li tedy Alexandra nevodil

andl?

zdali nevítzil pohan, a všickni

Helénové modloslužebníci? Tak

i

tito

pohané do-

puštni jsou pro híchy naše. Toto pak budiž vdomo, že mezi kesany nejeden jest andl, ale tolik jich, kolik jest lidí poktných, a zvlášt hledíme-li k nábožným knížatm našim. Než proti božímu roz-

215

kazu nemohou se protiviti, ale prosí Boha piln za 1110 lid kesanský. Jakož i stalo se: prosbami svaté

Rodiky

Boží

a svatých

andl

smiloval

se

Bh,

knížatm Ruským proti pohanm. Jakož ekl k Mojžíšovi: Aj andl mj naped pjde ped tváí tvou; a ) jakož jsme prvé pravili. Znamení toto stalo se msíce Února v jedea poslal andly na pomoc

náctý den, když docházelo toto léto osmnácté.]

i

XC. Léta 6619 vložil Bh Vladimírovi v srdce, poal mluviti bratru svému Svatoplukovi, pobízeje

ho na pohany, na

žin své v

as

e

jaro.

Svatopluk

poradili se o

tom

rolí." I poslal

ka: „Abychom s

povdl

dru-

Oni pak ekli: „Není

nyní pohubiti sedláky od

pluk ku Vladimírovi, i

A

Vladimírovu.

družinou."

k Vladimírovi a povdli všecku

A

e

Svato-

se spolu sešli

poslové pišli

Svatoplukovu.

I pišel Vladimír, a potkali se spolu na

Dolobšt

a sedli v jednom stanu, Svatopluk se svou družia Vladimír také se svou

nou,

nastalo mlení,

poni

mluviti,

ské zemi."

I

družinou.

A

když

ekl Vladimír „Brate! ty jsi starší; jaké bychom opatení uinili o Ruekl Svatopluk: „Brate! ty poni." :

ekl Vladimír: „Kterak mám

já mluviti? však družina tvá i má, kouce: budou mluviti proti Chce pohubiti sedláky i roli sedlákm? Ale to mi divno, brate! že litujete sedlákv i jich koní, a toho nepovážíte, že na jaro zane ten sedlák orati konm tím, a pijede Plavín, i zastelí sedláka a vezme toho kon, i ženu jeho, i dti jeho, a humno jeho zapálí; i pro o tom nemyslíte?" A družina všecka ekli: „Zajisté pravda tak jest!" A Svatopluk ekl: „Aj já, brate, hotov jsem s tebou." I poslali k DaI

mn

í) Exod.

XXXII, 34.

1111

216

mu

1111 vidoví Svatoslavici, kazíce

dimír a Svatopluk, a líbali

Vla-

s sebou. I vstal

se.

i

na Plavce:

táhli

Svatopluk se synem Jaroslavem, a Vladimír se syny, a

David se synem, vzkládajíce nadji na Boba,

A

a na

peistou Máte

táhli

v druhou nedli postu, a v pátek byli na Sule,

v soboru dili.

A

jeho,

na

andly

na Chorole, a tu

táhli a byli

v nedli

i

v kterouž

táhli,

líbají

jeho.

i

san

vy-

zaho-

kíž, a pišli

na Psel, a odtud stanuli na ece Holte, a tu pokali na vojsko, a odtud došli do Vorskly, a tu z

jitra

kíž i vzložili všecku nadji svou na kíž s mnohými slzami. A odtud pešli mnohé eky v šestou nedli postu a pišli k Donu v literek. A vzavše na se hran, zídili pluky a táhli k mstu ve stedu

líbali

Šarukani;

a

aby jdouce

ped

kníže Vladimír ustanovil

své,

i hymnu svaté Boží Rodiky. Pik mstu pod veer a v nedli vyšli z msta poklonili se knížatm Ruským, a vynesli ryby

cti

svatého kíže,

táhli i

knze

plukem, zpívali nábožné písn ke

;

a víno. I peleželi zde tu noc táhli táhli

k Suhrovu, a pišedše

A

od Donu.

a z rána, ve stedu,

;

zapálili jej, a

ve tvrtek

v pátek z rána, msíce

Bezna

v dvacátý tvrtý den. sebrali se Plavci, zídili pluky své a táhli do boje.

svou na Boha.

me pevn!" vzývali

i

Boha

hnvem,

:

Bh

a padali

ped Ruskými Bohu v vili

i

Bh

zde záhynem, stja zvedše

oi k

nebi,

A

když pak byla srážka nejvyšší pohledl na cizozemce

nejvyššího.

ped kesany;

byli cizozemci. I padlo

a pomohl

knížata naše vzložili nadji

..Nech

I líbali se vespolek,

a bitva tuhá, s

A

ekli

a tak poraženi

mnoho vrah našich nepátel

knížaty a vojsky na potoce Deheja,

Ruským knížatm.

I vzdali

chválu

ten den, a z jitra, když nastala sobota, sla-

Lazarovo vzkíšení a den Zvstování panny

217 vzdavše

a

Marie,

a v nedli pišli.

opt

téhodne,

Bohu ztrávili sobotu, pondlek Pašijového

cli valu

A když

nastal

cizozemci sebrali pluky své v množství

velikém, a vystoupili jako bory veliké v

smírném,

potu

obstoupili pluky Ruské. I poslal

i

andla na pomoc knížatm Ruským, a vetí plukové a plukové Ruští;

i

ne-

pán Bfth

vytáhli Pla-

srazili se

nejprve

phikem (Svatoplukovým), a jako by hrom byl udeil, když se ady srazily svými štíty; a byla s

bitva

mezi nimi, a padali

lítá

Vladimír

obojí.

pluky svými, a David

s

s

I postoupil

pluky svými,

a spativše to Plavci, obrátili se v lítk

ped plukem

Plavci

;

i

padali

Vladimírovým, neviditeln

biti

jsouce andlem, jakož to vidli lidé mnozí, a hlavy neviditeln stínané padaly na' zemi.

I

porazili je

v pondlek Pašijový msíce Bezna v dvacátý sedmý den, a pobito bylo nepátel množství veliké na ece Salnici, a vysvobodil

a Vladimír

Bh

lidi

své.

Svatopluk pak,

David, velebili Boha, jenž jim dal vítz-

i

takové nad pohany; dostali mnoho koisti, mnoho všelikého bohatství, i hovzí dobytek, i kon, i ovce, a lidí mnoho zajali rukama. I otázali se zajatých, kouce: „Což vás taková síla i množství

i

a

ství veliké,

utekli?" bíti

a nemohli jste se ubrániti, ale brzy jste

A

oni

odpovdli, kouce: „Jak

mžeme

se s vámi, ano jiní jezdili nad vámi ve zbroji

jasné a strašné, kteí pomáhali vám?" Zdali to

práv ke-

nejsou andlé od Boha poslaní, aby pomáhali

sanm?

Neb andl

to

vložil v srdce

Vladimírovi,

aby ponuknul bratí svých, knížat Ruských, na cizozemce. Neb to vidní, jakož jsme pravili, vidli v kláštee Peerském, že stál sloup ohnivý nad jídelnou, a potom pestoupil na chrám, a odtud ke Hradci

:

bvl

tu

Vladimír v Radosín, a tehdáž andl

1111

218

poal

1111 to vložil Vladimírovi v srdce, že

jakož jsme

A

povzbuzovati,

pravili.

protož hodné jest,

abychom

velebili

andly,

jakož Jan Zlatoústý praví; neb oni stvoiteli od

vnosti zpívají, aby byl milostivý a dobrotivý k lidem. Neb andlov, pravím, jsou naši obránci v boji našem se silami nepátelskými. A jím také' jest archandl Michael, neb se potýkal s áblem pro tlo Mojžíšovo, a s knížetem Perským potýkal se pro

Z rozkazu božího veškeré stvoení národm starosty ustavili A tudíž zmoc(Bh) nkoho (z andlv), aby Peršany opatro-

svobodu

lidu.

rozdlili, a nil val,

a Michaelovi poruil, aby

obezaný ochrahnvem hnvivé

lid

oval, a hranice jich ustanovil ne

njakým nevysloveným

blaženým

zloby, ale

Ten také

aby

nutil Židy,

slovem.

Peršanm; ten když neustále k Bohu

sloužili

také na svobodu je vyvedl,

modlitbu pinášeli, kouce: Pane všemohoucí! do-

kavad nesmiluješ se nad Jerusalemem Judskými, jež

A

jsi

opovrhnul

již

nad

i

msty

sedmdesáté léto?

andla vidl i Daniel, ana se kmitala tvá spsob blesku, oi jeho jako svíce, a rám jeho i holen na spsob mdi se lesknoucí, a hlas slova jeho jako hlas mnohého lidu. Z nich jest i ten, jenž osla odvrátil, a Baláma od neistého kouzelnictví toho

jeho na

zbavil.

Z

nich jest také ten, jenž vytasil

me

proti

mu v podobenství, nepátelm. Z nich jest, jenž

Josue, synu Nunovu, poroueje

aby

mu

sto a zil,

pomohl

osmdesát

proti tisíc

Asyrských za jednu noc pora-

a spaní ukrutníkv zmnil v smr.

jest,

jenž proroka

povtím ku krmil

Takýž

jej.

jest

Z

nich také

Habakuka v okamžení pinesl

proroku Danielovi, a prosted

A i

protož

ti

lv

na-

a takoví nad vrahy vítzí.

velebný Rafael, jenž od jedné ryby

:

219

uezal vnitnosti, bsné dvátko uzdravil, a slepé- 1111 mu starci pomohl, aby slunce vidl. Nejsou-li tedy bodni poctivostí velikých,

ochraujíce život náš?

Neb

andlm, aby ochraeeno: když Nejvyšší

netoliko rozkázáno bylo

ovali národy, jakož bylo

rozdloval národy, a rozptýlil syny Adamovy, usta-

meze národm podlé potu andl božích;") vrným lidem každému dostalo se po andlu. Neb když dívka Rodi povdla apoštolm, že pede dvemi stojí Petr, jenž byl utekl ped tváí Herodovou, pravili nevíce: Andl jeho jest. Svdí o tom sám Hospodin, ka: Viztež, abyste neponovil

ale

i

i

žádným z malých tchto nebo pravím vám, že andlé jich hledí neustále na tvá otce mého, jenž v nebesích jest. b ) A krom toho i každé církvi andla za ochrance ustanovil Kristus, jakož hrdali

;

Janovi zjevuje,

ka: ekni andlu, Vidl jsem

kvi Smyrenské:

Dobe

c

žení tvé, ale jsi bohatý.

)

jenž jest v

chudobu

tvou

tedy

cír-

i

sou-

vdomo

jest,

že andlové nás milují, a že modlí se za nás kBohu,

neb jsou duchové služební, jakož

K služb diti

kož

spasení. i

tm, kdo

posíláni bývají

nyní

d )

A

(nkteí)

slyšs

apoštol praví:

rádi chtjí i

as

uvodí archandla rozhnvání pro naši

Neb týž (Michael) nutil lid (Židovský), Peršanm, jakož eeno jest, a týž také piioval, aby zajaté vysvobodil. A vítzí

svobodu.

sloužili

o to se

neb Židé, pešedše Eufrat,

Michael nad protivníkem

;

opt od nho

zemi k obývání,

i

zd-

obráncové, ja-

Daniele, že

Michaele k Peršanm, v

aby

jich jsou

i

dostali

chrám vystavli.

a) Deut.

Jana

II,

XXXII,

8, 9.

—

A 8.

i

—

Mat. XVIII, 10.

b)

a

msto

veliký Epifanij mluví

takž

d) Pavel k Žid.

I,

U.

—

c) Zjev.

220 1111

Každému národu andl ustanoven jest. A písmo k Danielovi praví Andla správce Helénm, a Michaele správce Židm. A dále praví I ustavil ády podlé potu andlv. A opt, jakož Hipolyt vykládá :

:

Daniele: V léto tetí Cyra krále já Daniel kvílil jsem po ti nedle, a prvého msíce upokojil jsem se, i modlil jsem se k Bohu jeden a dvacet dní, prose jeho, ahy mi zjevil tajenství. I vyslyšav mne otec, promluvil slovo své, a pravil, co chtl uiniti; a bylo velmi pkné, co tu mlo pijíti, kdež i híchy odpouštti chtl. A pozvedna oí svých, vidl jsem, a

aj,

zdálo se, že

muž odný letí andl

Na

všarlat!

první

pohled

Gabriel; ale potom ne tak,

nébrž bylo zjevení samého Hospodina; a nebylo zjevení jako

dokonalého

lidský se jevícího, jakož

lovka,

ale

eeno A

aj,

:

na spsob muž odný

v roucho pestré, a bedra jeho pepásána zlatem ry-

zým, a tlo jeho jako Tharsis, a tvá jeho jako

oi

blesk, a i

jeho jako svíce hoící, a ramena jeho

plece podobné

mnohého.

*)

mdi

I padl

isté, a hlas jeho jako lidu

jsem na zemi, a

aj,

jal

m jako

rukou lidskou, a pozdvihl mne na kolena má, i ekl ke mn: Neboj se, Danieli! vz, pro jsem pišel

k tob stuji

váliti chci s knížetem Perským. Ale

:

ti,

co

psáno jest v

písm

zv-

pravdivém, a není

mnou pel, krom Mitoho jsem tu zstavil. Neb

nikoho, jenž by se o to se chaele, knížete vašeho;

od toho tvým,

kterého jal se modliti

dne,

vyslyšel

abych válil

s

ped Bohem

modlitbu tvou, a puštn jsem

já,

knížetem Perským. Stalo se zajisté

aby lid propuštn nebyl; ale jak mile dokonána byla modlitba tvá, zprotivil jsem se jemu,

uradní,

a) Dan. X,

5—6.

;

221

Kdo

a zstavil jsem tu Michaele, knížete vašeho. jest i

Michael

k Mojžíšovi praví: Nepjdu

vámi

s

andl

proto že jste lidé tvrdé šíje;") ale s

1111

krom andla daného lidem? jakož na

cestu,

mj

jde

vámi.

Jakož

i

nyní s boží pomocí, pímluvami svaté

Rodiky Boží i svatých andlv, navrátili se knížata Ruská dom, se slávou velikou, k svému lidu a do všech krajin dalekých, i

Lechm,

echm,

i

až

i

i

do

povs), na slávu Bohu, vždy

kv,

k Hekm, Uhrm, íma projde (o tom

totiž

nyní

i

i

na

vky v-

amen.

Téhož

léta

zemela

knhyn

Vševladová,

m-

íjna v sedmý den, i pochována byla u svatého Ondeje v kláštee. Téhož léta zemel Jan biskup ernihovský, msíce Listopadu dne dvacátého síce

tetího.

XCI. Léta 6G20 Jaroslav, syn Svatoplukv, 1112 i porazil je; a pišed z vojny, po-

táhl

na Jatvzy

slal

do Novohradu,

za ženu,

vnuku

i

pojal dceru Mstislavovu

Vladimírovu,

sob

msíce Kvtna v dva-

a pivedena byla dne dvacátého deváervna. Téhož léta provdali Eufemii Vladimírovnu do Uher za krále 4 ). Téhož léta zemel Da-

náctý den, tého

vid Igorovie,

msíce Kvtna v dvacátý pátý

den,

a pochováno bylo tlo jeho dne dvacátého devátého

Rodiky Boží ve Vlachern na Klov. zemela Jánka, dcera VšeAdadova, sestra Vladimírova, msíce Listopadu v tetí den, a pov

chrám

Téhož

svaté

léta

chována byla v

vystavl otec

mu

toho,

chrám

její;

svatého Ondeje, jejž byl

neb tu byla

zstávajíc pannou.

a) Exod.

XXXIII,

3.

—

b)

i

vzala závoj u chrá-

Ku

konci pak toho

Kolomana. Vis Turo.

II,

41.

:

222 1112 léta ustanovili Theoktista, opata Peerského, bisku-

pem ernihovským, msíce Ledna v dvanáctý a posazen jest na kníže David

a bojare

i

i

den,

dne devatenáctého; a rád byl

stolci

knhyn,

neb byl jich otec duchovní,

všickni lidé radovali se,

neb byl

ped

ním biskup churavý a nemoha sloužiti, i ležel v nemoci dvacet pt let; a protož kníže i lidé toužili po služb biskupské a radovali se, chválíce Boha. A když takto se stalo, a bratí byli bez opata, shromáždili se bratí všickni, a jmenovali sob opatem Prochora knze, a oznámili metropolitovi i kní-

nm, i pikázal kníže s radostí aby ho ustanovil; a ustanoven jest v týden Máselný ve tvrtek, msíce Února v devátý Svatoplukovi o

žeti

metropolitovi,

den

;

1113

a takto zaali pst bratí i s opatem. XCII. Léta 6621 bylo zuamení vidti v slunci

v první hodinu dne, a bylo všem lidem vidonié: ostalo slunce málo, jako luny dol rohama, msíce

Bezna v

devatenáctý den, a luny v devátý kruh. znamení nebývají na dobré. Bývají znamení v slunci, i v msíci nebo hvzdách, ne po vší zemi; ale bude-li v které koli zemi znamení, tehdy ta

A

tato

zem za

je

as

pihodilo

a jiná

se,

zem

že se jevili v

cválajíce ve

jovníci),

A

vidí,

nevidí.

Tak

i

nkdy

Antiochových byla znamení v Jerusalem

toto bylo

mích nebylo

v Jerusalem toho.

A

povtí na

zbrani

a zbraní

toliko,

koních (bomáchajíce.

a po jiných ze-

proto že bylo znamení v slunci,

zvstovalo Svatoplukovu smr: pišelf potom svátek Veliké noci, a

slavili jej,

a po slavnosti roznemohl

zemel nábožný kníže Michael, nazvaný Svatopluk, msíce Dubna v šestnáctý den, za Vyše-

se kníže, a

hradem i pivezli jej v lodi do Kyjeva, a upravivše tlo jeho, vložili je na san, a plakali po ;

223

ném

bojare i družina jeho všecka, zpívajíce nad 1113 ním obyejné písn, a pochovali ho v chrám sva-

sám vystavl. Knhyn jeho pak rozdala mnoho bohatství klášterm a knžím

tého Michala, jejž byl

i

chudým, tak že se všickni

že takové almužny nikdo

lidé musiti diviti, proto

nemže

Na

dávati.

zejtí

pak, v sedmnáctý den, uradili se Kyjané a poslali

k

Vladimírovi,

i

ddv.

šel,

kouce

naíkaje pro

dvr

:

Poj,

kníže, na stolec

otcv

I uslyšav to Vladimír, plakal velmi a nebratra.

Putjaty tisícníka, a

Kyjané pak vydrancovali šli

na Židy,

opt Kyjané k

i

vydranco-

kouPoj, kníže, do Kyjeva; nepjdeš-li, tehdy vz, že mnoho zlého stane se: tehdy ti budou netoliko Putjatv dvr, a setníkv, ale i Židy drancovati, a pak ti pjdou na tvou bratrovou, i na bojary a na vati je. I poslali

Vladimírovi,

ce:

kláštery;

že

a budeš odpovídati z toho, kníže, jest-li

kláštery vydrancují.

ti

A uslyšav

to Vladimír, šel

do Kyjeva.

XCHI. Poátek panování Vladimíra

knížete,

syna Vševladova. Vladimír Monomach sedl v Kyjev v nedli, a vyšli mu vstíc metropolit s biskupy i

se všemi

Kyjany

otce svého

a zbouení

i

s

poctou velikou; a sedl na stolci

pedk

svých, a všickni lidé rádi byli,

utišilo se.

A

uslyšavše Plavci o smrti

Svatoplukov, sebrali se a pitáhli k Výru Vladimír pak sebrav syny své i synovce, táhl k Výru ;

i

spojil se s

Téhož slavi,

Olegem, a Plavci uprchlí. syna svého Svatoslava v Pá-

léta posadil

a Vaceslava ve Smolensku. Téhož

abatyše kláštera Lazarova,

léta

svatá životem,

zemela msíce

Záí v trnáctý den, živa byvši let šedesát v zákon, a od narození devadesát a dv léta. Téhož léta pojal Vladimír za

Romana, syna svého, Vladaovnu,

224 1113

msíce Záí v jedenáctý den. Téhož léta Mstislav chrám kamenný svatého Mikuláše na knížecím dvoe u trhovišt v Xovohrad. Téhož léta po-

založil

sadil

(Vladimír) syna

V témž

svého Jaropluka v Páslavi.

lét ustanovili za biskupa v Jurjev Daniele,

a v Blohrade Nikitu.

Vladimíra Monomacha, knížete Ruského,

nauení,

list

k Olegovi, a modlitba.

15

píjmím Monomach, syn VSevladv,

Vladimír, se

dil

Po smrtí otce svého

1063,

léta

10W

musil jeho

svému Olegovi Svatoslavioi

a spokojiti

Ceraihovaké, ale

se vkniietstvi

postoupiti Btrýdenoi

jii

sidlem otcovským vPHslavi.

so

naro-

1093 uvázal

léta

léta

Léta 1113, po smrtí

ji-

ného svého strýenoe, Svatopluka [ajaslavioe, knížete Kyjevského, povolán jest na stolec Kyjevaký,

de

do smrtí své

slavni- ai

a

nm

Zstaly po

LXXX

naueni,

kapitolou

ejném, v

do Bvého textu

pod

i

vo váleo.

cestách a dinech

válených

hodáoh

svého.

iivota

1096 poslal

léta

jost

svého v Kyjeve,

Pi tom

loveckých,

i

nadoenému

i

o jiných

pit-

jost

jeji

list.

Olegovi, kniietí Cernihov-

nim smíil, Tivti po oas panováni

Dležité jsou

a

so

ve-

s

vrný

obma

i

modlitba, ktorou složil

mácího vRusioh

mnoae

synm

vypravuje o svých

Pruhy Bpisek jeho

toliko proto, le dávají

že

I.W1X

i

svého sepsal

života

skému, nabidaje ho dtklivé, aby so

pak spisek

nic.

mají okovati v život Boukromém

se

niiru

panoval mou-

První jich obsahuje

1096.

léto

na sklonku

kteréž,

Bvým, kterak

i

11-."'.

spisky, jel rukopis I.avivntsky

tri

kroniky Nestorovy pojal :i

léta

.•.

11

tyto

obra.:

písemné památky neobvoojuv

i

života do-

12 veku, ale zvlášt také proto,

prvními spisky

Nestorovy na

historie'.,

objasuji a dopluji. se.

jakož doteno, v jediném

toliko starém, ale bohužel velmi

nesprávném pepisu ruko-

Spisky tyto šachovaly

pisu

máji

l.avrentskeho. pp-

nkterá

I

Mikloši

O

napraveni tohoto porušeného textu

a

Yahilevio

ávadná. kteráž,

neroahodnuta, rnameuánieli.

pokusil

i

Ka&luhu nemalou.

Místa

po nich ješt v originále r.stala

jsem

se

opraviti

a

vyložiti

v po-

:

Hnu cen

A. Já

chatrný, od

dda

svého Jaroslava, blaho-

slaveného, slavného, nazvaný na

ským jménem Vladimír, od své Monomach n ) i

podlé

ochrání

pro

i.

ktu

Vasilij,

otec rozmilého a

kesanský, pokudž

lid

milosrdenství

ru-

matee

svého a pro otcovu

prosbu ode všech nehod. Sed na saních pomyslil jsem v duši své, a podkoval jsem Bohu, jenž mne híšného do tchto dn zachoval. Ano, dti mé, anebo kdo koli jiný, jenž uslyší toto písmo, neposmívejte se, ale komu libo bude z dtí mých a pijme je

v srdce

a

své,

Nejprve, pro

nelení

Boha

i

a

takto

pro duše své,

pone

usilovati

mjte báze

v srdci svém, dávajíce hojnou almužnu, neb

boží

to jest

poátek všelikého dobrého. Nebude-li komu toto libé, nech se neposmívají, aniž takto kou: „Na daleké cest, a na saních sed, mluvil jsi nemotorn." Potkali mne totiž poslové od bratí mých na Vize, a ekli „Pospš k nám, a vyženem Kostislavice a panství jim odejmem pakli s námi písmo

:

;

nepjdeš, tehdy

sob

sám."

nemohu

I

vámi

my

sami

sob

bodem, a ty také

ekl jsem: „Kdybyste

se

i

písahy pestoupiti."

hnvali,

A

odbyv jsem žaltá a v tesknosti své otevel jsem jej, a to mi se vyskytlo: „Pro tesklíš duše? pro zarmucuješ?" a tak dále. A potom sebral jsem ta slvka milá, i složil jsem je po poádku a napsal. Nejsou-li vám libá poslední, ale pední pijmte. s

jíti,

ani

je, vzal

m

a) Tuto v rukopise chybí asi

pl

pátá ádku. 15*

228

„Pro

truchlivá

duse

jsi.

mu

doufej v Boha, že se

píinou

m zarmucuješ?

má? pro

vyznám.") Nechtj sebrati

tm, kdo

nešlechetných, ani sávidti

páchají

nepravost Neb nešlechetnici pijdou vzkazu, a kteí

oekávají dati

Hospodina,

A ješt malou

/onu'.

ddin'

ti

budou vládnouti

nebude híšníka;

chvíli, a

hle-

budeš místa jeho, a nenalezneš. Tiší pak obdrží zorni, a rozkoš míti budou v množství po-

ddin

Pohlíží hííšn\' na spravedlivého, a

koji-.

na i

poskipuje

Bvými Alo Hospodin smje

EUby

pedvídá,

Me

pijde don jeho.

/.o

so

jemu,

vytasiti híšníci,

napáhli luk SVJ, aby zastelili chudého a ubohaby zaklali ty. kdo jsou právi Brdcem; alo

me

ho,

v jich Brdce,

jich rejde

LepSi

málo, oo

jest

má

Inkovo jich zlámáni budou.

a

spravedlivý, nežli bohatství

híšných mnohá. Ramena híšných budou polámána, a

spravedlivé utvrzuje Hospodin. Aj híšníci zahy-

spravedlivý iní milost

nou, a

ho blahoslaví, obdrží

ddin

pijdou vzkážu. Hospodin ídí kroky vedlivého); jest-ti

še

Ti kdo kdo ho klnou,

rozdává.

a

zorni, a

lovka

spra-

padne, neurazí se. noh

Ho-

spodin uchopí ruku jeho. Mlad jsom byl. a staral

jsem

a

so.

nevid] jsom Bpravedtivého, by byl opu-

štn, ani semene jeho, by

dno iní milost

pjuje

a

prosili

blahoslaveno bude. Odvrat so od

pokoje

hledej

víku.' posrati

kdyby

:

lulv

klid úrodu,

a

Kdyby

1

\

stali

lide.

.

.

živ

a

\l.l.

bu

na veky

rozhnvala se na

by nás potopila. Smiluj se nade

mnou. Bože. neb pošlapal

20—27.

Každého

plém jeho zlého, ci dobré,

tehdy by nás za živa

prchlivost jeho

voda

chleba.

spravedlivý, a

12.

m

lovk, každého dne

.

XXXVI,

l.

,"

/:.

:

229 potýkaje se

m.

stísnil

Pošlapali

m vrahové

moji,

neb mnoho bylo tch, kteí se potýkali se umou a

hry.

")

Zraduje se spravedlivý, když uzí pomstu;

ekne

tedy lo-

vk:

Jest-li že spravedlivý

má prospch,

tehdy jest

Bh

soudcem na zemi.

Vytrhni

od

vrah

m,

odejmi

ruce své umyje v krvi híšníka. I

'')

m

mých, Bože! a tm, kteí povstávají na

m

m. Zbav od tch, kdo páší mužv krve vysvobo m. Neb mou. jeho

c )

Hnv

nepravost, a od aj

na veer pisthuje se plá, a

;

!

Tak

moji pochválí tebe. živ,

kdo

c )

isté,

a

1

)

ped množ-

Zradujte se vši-

jste spravedliví srdcem. Blahoslavím

spodina v každý as, vždycky chvála jeho," dále.

rtové

pozdvihuji rukou svých.' nešlechetných, a

stvím tch, kdo páší nepravost ckni,

mj,

blahoslavím t, pokud jsem

a .ve jménu tvém

m ped sborem

vli

z rána radost'.

Lepší jest milosrdenství tvé než život

Ukryj

duši

ulovili

jest v prchlivosti jeho a život ve

f)

Ho-

a tak

Jakož Vasilij uil, sebrav tu mládence, duše neposkvrnné, tly sprostné, aby pokorné

s pilností hlásali

moudrých

Pán,

slovo

bylo bez velikého hluku,

ped

jídlo a pití jich

aby

starými (uil je) mleti,

k rovným mnoho roz-

poslouchati, starším se pokoiti,

a nižším lásku

míti,

beze

lsti

mluvíce, a

umti, neziti slovem, ani tupiti eí, nepíliš smáti se, stydti se starších, s ženami nehodnými nemluviti,

dol oi

majíce

a

duši

uil nepopouzeti prchlivých, za a když kdo

mže

má

vzhru pecházeti nic nemíti panování,

ode všech esf. Jest-li že kdo z vás

jiným prospti, 74 od Boha mzdy

—

a

oekává,

—

a) Žalm LV, 1,2. b) Žalm LVU, 11, 12. c) Žalm LVIU, l—i. e) Žalm LXIII, 3. d) Žalm LX1, 4, 5. f) Žalm XXXIII, 2.

—

—

—

230 a že

vných

Rodiko

O

radostí požívati bude.

panovnice

mého hrdost ncpýehám marností svta toho. V po-

Boží! odejmi od ubohého srdce

a pošetilost,

a

míjejícím tomto

bohabojným,

nau

žití

nau

se,

vrny love!

se.

býti

podlé slova evangelského,

oi

uzd míti, rozum potupohnv pemáhati, mysl istou

své zpravovati, jazyk v vati,

tlo podrobovati,

míti,

vynasnažuj e se na dobré skutky, pro Hospo-

dina.

Kdo's opuštný, nemsti

nebo soužený,

trp,

kdo's

se,

nenávidný

tupený pros, umrtvi hích.

Ujmte ud-

se toho, jemuž ublíženo, pisuzujte sirotkovi, lujte spravedlnost

praví Hospodin

:

jako sníh obílím

kvt

postní a

vdov. „Pijtež, a budeme svoji, híchové vaši jako ervcc.

budou-li

je," n ) a tak dále.

pokání; oišfme

ké skvrny tlesné

i

duševní, a

se,

k

Zastkví se vesna bratí, od všeli-

dárci svtla vola-

cemež: Sláva tob, milovnice lidu! Vpravd. jest dti mé, poznejte, kterak milovník lidu milostiv a pemilostiv. My lidé. híšní jsouce a smrtelní, jcst-li že nám kdo ublíží, chtli bychom jej

jíce

Bh

pozíti a krev jeho hned vyliti: a Pán náš, vládna

životem

i

smrtí,

híchy naše nad hlavou

naší

trpí,

a zas až do smrti naší (pokutuje), jako otec, jenž

dít své miluje a

Takéž

i

vítzství, kterak jej zbýti a jej

ano

to

k sob. nám nad nepítelem mžeme temi dobrými skutky

bije,

a zase je pitahuje

Pán náš ukázal

jest

pemoci: pokáním, slzami a almužnou:

vám, dti mé. není tžké pikázání boží, když

tmi temi skutky mžete

pozbyti

a království nebeského neztratiti.

lete

se,

A

híchv svých pro Bh, ne-

prosím vás, nezapomínejte na ty ti skutky,

neb nejsou tžké: ani poustenictví, ani mnišství,

n) Isai.

I,

18.

231

dobí trpí, ale skrovným skutkem dosáhnouti milosti boží. Co jest lovk, že jsi na pamtliv?") Veliký jsi, Hospodine! a divné skutky tvé, a rozum lidský neinž nikterak vypraviti div tvých. A opt ceme: Veliký jsi, Hospoani hlad, jako jiní

dine! a divné skutky tvé, a blahoslaveno

vky

hodno jméno tvé na

nepochválil, neproslavil

divv

i

po vší zemi.

svtlo,

i

zem

svt

:

jak

hvzdy a tma

položena na vodách, Hospodine!

prozetelností tvou; zvíata rozliná by, ozdobeny prozetelností tvou,

zázraku divíme

kdo by

a tvých velikých

síly tvé

dobrodní, spsobených na tomto

nebe zízeno, jak slunce, jak luna, jak i

chvály

i

I

se,

i

ptactvo

Hospodine

kterak z hlíny uinil

!

I

i

ry-

tomu

lovka,

podoby rozliné v lidských tváích: a kdyby se shromáždil i celý svt, nebylo by mezi všemi ani jedné podoby jednostejné, ale každý má

kterak jsou

svou zvláštní podobu tvái, podlé boží moudrosti.

tomu se divíme, kterak ptactvo nebeské zjara 75 táhne a nejprve v naše ruce, a nestaví se na jediné zeI

mi, ale

i

silné

slabé táhne po všech zemích, z roz-

i

kazu božího, aby se naplnily lesy i pole. Toto pak všecko dal k libosti lidem, k jídlu a k obveselení. Veliká, Hospodine! jest milos tvá k nám,

Bh

jenž ty libosti stvoil jsi pro nebeské,

ptactvo

naueno

lovka híšného. A toto tebou, Hospodine!

naídíš, tehdy zazpívá, a lidé radují se

jemu nenaídíš, majíc jazyk onmuje. ven

Hospodine!

jsi,

i

dobrodní stvoil

nevelebí

Hospodine! a

i

vší duší ve

o)

Žalm

jméno Otce Vlil, 5.

A

blahosla-

veleben velmi, jenž jsi vše-

liké divy a ta tebe,

když

tob; a když

i

spsobil: a kdo

i

neví

Syna

i

vším srdcem

svatého Ducha,

!

232

a

bude proklet Tato slova božská proítajíce, dti mé, pochvalte Boha, jenž dal nám milost svou a toto nauení od mého sprostého nerozumu. Poslechnte mne; nepijmete-li všeho, tehdy polovici. !

Bh obmkí

vám

že

Jest-li

nad nevstkou a nad loupežníkem tak i

i

ním

i

se,

lovk

a nebude

s

kým

pozbývá.

I

'

Neopomníte ani

zem;

aspo

tikrát; a toho

neb tím

noním klan-

pním lovk pemže ábla

tím toho

;

nad celným, I v chráme,

pokloniti se do

pakli (astji) nebudete moci,

nezapomínejte, nelete

smiloval

jsi se i

nad námi smiluj se híšnými

kladouce se na lože to dlejte.

jedinké noci, když mžete,

spuste slzy

srdce,

své na híchy své, kouce: „Jakož

;

co za dne zheší,

když na koni pojedete,

co initi, neumíte-li jiných modliteb

íkati, ale volejte bez pestání v tajnosti: „Hospo-

dine smiluj se!" neb tato modlitba jest lepší všech,

(ovšem

lepší) nežli mysliti

na mrzkos. Nade vše-

cko pak nezapomínejte na chudé, podlé síly je živte,

i

ale

pokud mžete,

pidávejte sirotkovi, a

vdov

mocným,

dopomozte práva sami, a nedopouštjte

bu

práv aby zahubili lovka. Nezabíjejte nikoho, anebo kiv, ani pikazujte jeho zabiti: bude-li povinen pokutou

smrti,

nechtjte zahubiti.

ale

kesana

duše žádného

Když nco

bud

vypravujete,

zlé

nebo dobré, nezaklínejte se Bohem, ani se kižujte, neb není toho nižádná poteba. Pihodí-li se vám, abyste líbajíce jinému,

jest-li

mžete

zstati,

kíž pisahali bratím, aneb nkomu že

spoádavše

tehdy

líbejte,

srdce

své

a políbivše

abyste zrušíce písahu nezhubili duše své.

dotýe biskup, knží a opat,

s

na tom hlete,

Co

se

láskou pijímejte

od nich požehnání, a neustraujte se od nich, ale podlé síly své je milujte a dbejte o

to,

aby se za

233 vás modlili k Bohu. Nade všecko pak hrdosti ne-

mjte v

srdci

jsme, dnes

v mysli,

ani

živi,

a zejtra v

jsi dal, není naše, ale tvoje,

málo jest

dní."

hích

A v zemi

rcemež: „Smrtelní

ale

hrob

nám

toto ?še, co

;

poruil nám

to

jsi

veliký. Staré

V dom

cti

jako

otce, a

svém nelete

mladé

na

nám

neschovávejte (pokladní, to

(milttj)

ke všemu pihlížejte; nespoléhejte na správce, ani na sluhu,

jako bratry.

aby

obdu

vašemu.

Na

vojnu vyšedše ne-

nespoléhejte na vojevody; neoddávejte se

se,

ani na

domu

picházejíce k vám, neposmívali se

lidé,

vašemu, ani

lete

se, ale

pití,

ani na jídlo, ani na spaní; a stráže sami

zizujte, a v noci,

když jste je

byli se všech stran okolo

asn

vojska- zídili, tehdy lehnte, a ráno

vstate;

zbran nesnímejte se sebe, dokud jste záhy všeho vkol nevyšetili: neb pro lenivost' nenadále hyne lovk. Vystíhej se lži a opilstva smilstva, neb a

i

tím hyne duše

i

A

tlo.

na cest, kudy koli pjdete

po svých zemích, nedopouštjte sluhm, ani svým, ani cizím, aby komu dlali škodu, ani ve všech,

aby vás (lidé) neproklínali. A kudy kde stanete, napojte, nasyte prosícího; " zvlášt pak uctte hosta, odkudž koli pijde k vám, ani na úrodách,

pjdete,

7

i

bn prostý, aneb urozený, anebo posel darem, tehdy

aspo

:

a nemžete-li

jídlem a pitím: neb

lovka

chodíce

rozhlásí

dobrého,

bu za zlého.

tito

po všech zemích

Nemocného

mimo

bu

za

navštivte, mrtvé-

ho doprovote, proto že všichni jsme smrtelni a lo;

vka

nemite,

dejte.

ale pozdravíce ho, dobré slovo

Ženy své

milujte, ale nedejte

jemu

jim nad sebou

Toto pak vám budiž vrchem všeho: báze mjte nade všecko Zapomínáte-li toho, ale asto

vládnouti.

boží

!

(mé nauení) proítejte a

vám dobe

bude.

:

a já

nebudu

Co dobrého

míti hanby,

umíte, toho neza-

234

eho neumíte, tomu se ute jakož otec mj, doma sed, nauil se pti jazykm; vtom záponiínejte, a

es

leží

:

Neb lenos

od jiných zemí.

všeho (zlého): co

tirní,

to

zapomene, a

Když pak dohe

tonut se neuí.

jest

matka

eho

neumí,

nelete se

iníte,

také na nic dobrého. Nejprve co se dotyce chrámu vás nezastihne slunce na posteli. otec

mj

ped

vzdejte

iníval,

i

ranní,

a potom, když slunce

vychází, jak mile uzíte slunce, velebte

jsi

„Osv

kouce: 77

dostí,

mi

oi mé,

dal krásné svtlo

své;

a

Na-

všickni skonalí muži dobí.

Bohu díku

:

Neb tak nebožtík

Boha

s ra-

Kriste Bože! jenž

a ješt, Hospodine,

pidej mi k roku rok, abych napotom, když bych se hích svých pokál a napravil života, takto pochválil

sob

A

Boha."

žinou, neb

raditi se s dru-

na lov

anebo spát se položiti

pojezditi,

lednách jest od

odpoívá

šednouce (mžete)

rozsuzovati, neb

lidi

zv,

i

:

neb

jeti,

spaní o po-

Boha pisouzeno, neb toho asu ptactvo,

i

lidé.

A tuto vám, dti mé, vypravuji o namáhání svém, kterak jsem se namáhal, cesty konaje a lovy ti-

sem do Roštová skrze Vjasám šel do Kurska; a zase podruhé k Smolcnsku se Stavkem Skordticem, ten pak odešel do Bcsti s Izjaslavem, a mne Nejprve

náct

let.

tice,

poslal

m

šel

(tam) otec, a

poslal do Smolenska;

do

pak ze Smolenska

Vladime. Téže zimy potom

jsem

šel

poslali

(Stávek

a Izjaslav) bratra do Besti na hlavn, kdež byli spálili,

a tu pak opatroval jsem ta msta.

1074 šel jsem do Páslavi

k

otci,

Vladime, na soutsku uinit

slavi zase do

chy pokoje.

Odtud zase na

me.

poslal

Potom

za Hlohovy do

m

Potom

a po Veliké noci z

léto

s

PáLe-

zpátky do Vladi-

Svatoslav do Lech: šel jsem

eského

lesa a chodil

jsem v zemi

;

235

tyry msíce. Téhož

léta i dít mi se narodilo 107G Novohradské (Mstislav). Pak odtud do Turova; a na jaro potom do Piíslavi; pak opt do

jich

nejstarší

Turova.

umel

I

Svatoslav, a já zase do Smolen-

Smolenska téže zimy potom do Novohradu na jaro Glebovi ku pomoci a na léto s otcem do Polotska a na druhou zimu se Svatoplukem pod Polotsk; opálili Polotsk; on šel do Novohradn, a já s Plavci na Odesk, plen; pak do ernínova; a zase ze Smolenska k otci pišel jsem do Cerniska;

a ze

;

;

;

hova.

A

jsem

jej

Oleg pišel, z Vladime vyveden, i pozval k sob na obd s otcem v Cernihov, na 1077 Krásném dvoe, a odevzdal jsem otci ti sta hiven zlata.

-

A

zase

skrze vojsko

a nalezl jsem

ze

Smolenska pišed prošel jsem

Plavecké, potýkaje otce,

se,

clo

Páslavi,

an pišel z výpravy válené

pak opt jsme chodili, téhož léta, s otcem i s Izjaslavem do ernihova s Borisem se bit, a porazili 1078 jsme Borisa i Olega; a opt jsme šli do Páslavi, i stáli jsme v zákopu. A Všeslav opálil Smolensk, a já vsedl s Cernihovci o dvou koních, ale nezastihli jsme (ho) ve Smolenšt; (i dal jsem se) touž cestou za Všeslavem a popálil jsem zemi a poplenil až do Lukomli a do Lohožska, potom jsem se obrátil válen na Drusko a pak k ernihovu. A na tu zimu poplenili Plavci celý Starodub, a já táhl s Cernihovci na Plavce, 76 a na jsme zajali kníže Asaduka a Sauka. a družinu jich pobili; a na zejtí za Novohradem rozptýlili jsme silné vojsko Belkatginovo, a tu jsme jim odali mee i veškeru koisf. A do Vjatic chodili jsme po dv zimy na Chodotu i na syna jeho a ku Kordnu jsem chodil

Dsn

;

první zimu; a zase po Izjaslavicích za Mikulín, ale nepostihli

jsme

jich; a na

to jaro shromáždili

jsme

236 se

k Jaroplukovi na Brody. Téhož

léta pustili

se po Plavcích za Chorol, kteí vzali Horošín

jsme

a na podzim táhli jsme s Cernihovci, a s Plavci s itjovici k Mnsku, dobyli jsme msta, a nenechali jsme v ani eledína, ani dobytete. Na ;

ten

nm

jsme se shromáždit k Jaroplukovi na Brody, a láskou velikou jsme se sjednotili. A na jaro posadil otec v Páslavi ped bratími, a táhli jsme za Supoj a když jsme jeli k mstu Píluku, potkali nás v nenadání Plavecká knížata, osm tisíc, i rádi bychom se byli s nimi bili, ale zbra jsme byli poslali naped |na povozích, i vešli jsme do msta; jen Semen jali jediného živého a nkolik sedlákv, a naši onch více pobili a zjímali, i ne-

1084 tu zimu

šli

m

;

smn'

ani

kon

té noci.

A

Vži, a

Bh

pobili

pojmouti v ruce, a utíkali na Sulu

na den Pán, táhli jsme k Bílé nám pomohl i svatá Boží Rodika: devt set Plavcv a dv knížata zajali,

na

Bagubarsovy

zejtí,

bratry,

Plavce, a potom

Juijev

(táhli

Asen

a potom

toliko utekli;

na

Sakze, a dva muži

i

na Svatoslav

msto

jsme) po Plavcích

;

u Krásna porazili jsme Plavce; 1087 slaveni

do

u Vaína

Vladime

vzali

stíhali

jsme

Turecké, a potom na a

opt na a

potom

jsme stany. Potom

a Jaropluka jsem

opt

té

stran

s Rostišel

jsem

posadil, a Ja-

A zase po otcov smrti i po Rostislavov 79 bivše se na Sule s Plavci do veera, byli 1094 jsme u Chalepa, a potom uinili jsme pokoj s Tugorkanem i s jinými knížaty Plaveckými; a lidu Glebovu odali jsme veškeru družinu svou. A potom Oleg- na pitáhl s Plaveckou zemí k Cernihovu, a potýkali se družina moje s ním osm dní o malý zákop, nedadouce jim v ohradu. I zželelo mi se duší kesanských a vsí hoících i klášter, ropluk zemel.

m

237 a ekl jsem: „Aby se pohané nevychloubali!" I vzdal jsem bratrovi (Olegovi) otce jeho místo (Cernihov) a sám jsem šel na otce svého místo, do Páslavi. I vyšli jsme na svatého Borisa den z ernihova, a

jeli

jsme skrze pluky Plavecké, nemajíce ani

družiny

i

nás jako

dtmi a

s

vlci stojíce,

ženami;

s i

i

oblizovali

od pevozu

i

se

s hor, ale

sto

na

Buh

mne jim v koist, beze škody jsme do Páslavi. I sedl jsem v Pásla\ i ti léta a ti zimy i se svou družinou, a mnohé strasti trpli jsme od války i od hladu. I táhli jsme na vojsko jich za Rímov, a Buh nám pomohl, i pobili je a nkteré zjímali; a opt Itlarovu ele pobili 1095 a jich- staity jsme vzali, táhnouce za Goltavem. A do Starodubu táhli jsme na Olega, proto že se 1096 a svatý Boris nedal došli

byl pidal

k Plavcm.

I

na Buh jsme

táhli,

a se

Svatoplukem na Boiijaka za Ros. I do Smolenska táhli jsme, smíivše se s Davidem. Zase jsme táhli podruhé s Vranice a tehdáž i Turci pišli ke mn, ;

a z

Plavcv

A

potom zase mu, a po ti zimy Sulu.

A

jsme proti nim na jsme do Roštová na zichodili jsme do Smolenska.

Citjovici,

i

táhli

táhli

tu nyní jdu do Roštová.

pustili

jsme

se.

A opt

se Svatoplukem

po Bonjakovi, ale oni

a nepostihli jsme jich; a potom za Ros, a nedostihli jsme jeho.

stíhali

A

nám

uprchlí,

80

jsme Bonjaka

na zimu

šel

jsem

do Smolenska, a ze Smolenska vytáhl jsem po Ve-

A Jiího máti umela. Pišed na léto do Páslavi sebral jsem bratry. A Bonjak pitáhl se všez Páslavi mi Plavci k Sntími, a táhli jsme na nám pomohl, i porazili jsme pluky za Sulu, a jich a knížata pednjší zjímali. A po Vánocích uiliké noci.

n

Bh

nili

jsme pokoj sAjepou, a já pojal u nho dceru 1107 a potom i táhli jsme do Smolenska;

(synu svému),

238 jsem do Hostova. Pišed z Roštová opt jsem na Plavce na Uiiisobu se Svatoplukem, a nám pomohl; a potom opt na Bonjaka do Lubna, 1110 a nám pomohl. A potom táhli jsme k Vojni se Svatoplukem. A potom opt na Don jsme táhli 1111 se Svatoplukem i s Davidem, a nám pomohl. šel

Bh

táhl

Bh

Bh

A

k Výru

Ajepa

byli pitáhli

jsem k Romnu

Bonjak, a chtli

i

jej

dtmi na n, a oni zvdvše o tom utekli. A potom k Mnsku táhli jsme na Gleba, proto že nám byl lidi zajal, a Bh nám pomohl, i vykonali jsme svj límysl. A potom táhli jsme k Vladimi na Jaroslavice, vzíti:

táhl

i

nechtíce

jsem i

tu

zlomyslností jeho.

snášeti

do Kyjeva

jsem úprkem k

jel

do nešpor.

cestu

A pímí jsem

uinil

dnoho dvacet,

za otce

mnoho,

i

A

otci,

A

s

i

z

ernihova

za den vykonal

všech cest osmdesát

a co krom toho menších nepamatuji.

ti, velikých,

nz

Olegem

s

i

s i

Plaveckými knížaty bez jekrom otce, a dal jsem pe-

mnoho svých odvv.

I propustil

Plaveckých knížat pednjších z okov toliko

kanovy dva

bratry,

Bagubarsovy

ti,

:

jsem Saru-

Oviných bratí

tyry, a všech pednjších knížat jiných

Bh

sto.

A sama

v ruce dával Koksus mi se synem, Aklan Burovic, Tarovské kníže Azguluj, i jiných kmet mladých patnáct; a ty živé zajal knížata živá, ježto

jsem, posekal

dách toho

A

vmetal do zabito

íky

nemén

do Salnice; po stí-

dvou

set

pednjších.

takto jsem se namáhal lovy konaje, proto

že jsem cházeje,

hirv

i

asu

:

se usadil v

Cernihov

:

z

ernihova vy-

až do konce roku po stu jsem uhoníval

vší silou, S1

krom

jiného lovu než turového,

jsem všelikou zv. A toto v Cernihov konal jsem: koní divokých svýma rukama svázal jsem v pouštích 10 až i 20, živých koní,

neb

s

otcem

lovil

239 a

krom

ma,

toho také po Rosi jezde jímal jsem svý-

kon

rukama tytyž

metali na rohách

i

s

divoké.

konm,

Turové dva

m

jelen

m

m

jeden bodl,

nohama šlapal, a druhý rohama bodl, vep mi na bedru me vyrval, medvd mi u kolena podložení ukousnul, líté zvíe skoilo ke na bedra i kon se mnou povalilo: beze škody mne zachoval. I s kon jsem a mnoho padal, hlavu jsem si rozbil dvakráte, a ruce i nohy své jsem si zranil v mladosti své, nedbaje života svého, ani šete hlavy své. Co ml konati mj poddaný, to sám jsem vykonal, díla na vojn ve dne, v parnu i v zim, nei na lovích, v noci i daje sob pokoje. Nehled na námstky, ani na biice, sám jsem dlal, co bylo poteba; veškcren ád i v domu svém já také jsem zachovával, a mezi lovci loví ád sám jsem držel, i mezi koníi, i co se dotýe sokol a jestáb. Též i chudého sedláka i ubohé vdovy ujímal jsem se, aby mocní jim neubližovali, a k církevnímu ádu i ke služb boží sám jsem pihlížel. Však nemjte mi za zlé, dti a dva losové, jeden

mn

Bh

peta: neb

mé, ani kdo jiný, toto

ani své smlosti, ale chválím

los

jeho, jenž

ochránil od

m

tch píhod

lidským.

A

i

velebím mi-

híšného a chatrného

chatrného byl stvoil,

em

nechválím sebe,

Boha

tolik

smrtných, a nelenivého

potebného ke všem prá-

i

peítajíce

toto

písmo,

mjte

se

ke všem pracem dobrým, oslavujíce Boha

rychle

se svatými jeho.

Smrti

tedy, dti, nebojte

ve válce, ani od

zvi,

ale konejte práci

jak vám ani od

Bh poskytne.

zvi,

Neb když

ani od vody, ani s

ani života pozbyti,

se,

ani

mužnou,

já ani od války,

kon

spadaje, ne-

nemže

škody pokudž nebude od Boha

vzal jsem škody, tehdy nikdo z vás vzíti,

let

m

;:

240 porueno; a když od Boha (naízena) bude smr, tehdy ani

bratí odvrátiti

otec, ani máti, ani

mohou. Však

jest-li

dobré opatrovati

jí

ne-

boží opa-

se,

trování lepší jest lidského.

O

1096

k Olegovi.

List

15

já velmi ztrápený a zarmoucený

Mnoho se mému;

!

se srdcem a odoláváš, duše, srdci

potýkáš

neb* ponvadž jsi nesmrtelná, pomýšlím, jak státi nám bude ped strašným soudcem, neuiníme-li pokání a nesmííme-li se mezi sebou. Neb praví-li

kdo: Boha jest.")

A

svého nemiluji, lež

bratra

ale

miluji,

opt: Neodpustíte-li provinní

bratrovi,

vám odpustí otec váš nebeský. b) Prorok praví: Nehnvej se píinou zlostník, ani závi tm, kdo ani

páší nepravost.

')

Což

dobré

jest

i

krásné, když

bratí jsou svorní! Ale toto jest ábelské vnuknutí

byly války

i

za moudrých

otc

a blahoslavených

dd našich, za dobrých

našich;

neb ábel nechce

ve svádu pivádí nás.

dobrého rodu lidskému,

(ale)

A

ponvadž

toto

jsem

tvj, jehož jsi

napsal,

ti

ktil,'')

pinutil

m

syn

a jenž sedí blízko tebe; po-

„Srovnejme i psaní, ka: smime se bratr mj ') sice zahynulí ale my dva jemu nebume mstiteli, nébrž vložme (pomstu) na Boha, a ti (kdo jsou vinni) stanou ped Bohem

ke ran muže svého

slal

se a

ale

!

zem

Ruské nepohubme."

syna svého, zarmoutil jsem zhrozil,

i

ekl jsem

:

On

A se,

já vida

se

v mladosti své a v neroz-

— —

—

pokornos

a Boha jsem

Jan IV, 20. c) Žalm XXXVI, b) Mat. VI, 15. Mstislav, syn Vladimírv, jemui byl Oleg na ktu kmotrem a tak jeho kiestným otcem. e) Izjaslav, jenž, a)

i.

— d)

zahynul v bitv. Sr.

str.

186.

241

pokouje a na Boha ukládá! Já lojsem híšný více než (jiní) všickni lide'. Poslechl jsem syna svého, a napsal jsem ti list: zdali jej pijmeš dobe anebo hanliv, obé pak uzím na urnu takto se

vk

písmu tvém. Neb slovy tmito pedešel jsem t prvé v tom, ehož jsem se nadál do tebe, v pokornosti a v pokání, cht od Boha starých svých hí-

chv ale

co

odpuštní. Neb Hospodin náš není lovkem, Bohem všeho svta, jenž v okamžení vše stvoí, chce; ten sám petrpl hanní i plvání i bití,

a na

smr

se vydal, vládna životem

i

smrtí: a

my

jsme? lidé híšní, zlí, dnes živi a zejtra mrtvi, dnes v sláv a ve cti a zejtra v hrob a bez památky, a co jsme nashromáždili, rozdlí sob jiní. co

co vzali oba s sebou? neb

Viz, brate, otce naše:

na

jsou jim

odvy ?

než toliko

(to

Kéž bys

co jsou uinili duši své.

prosplo

m

jim),

brate, po-

byl,

slal ke mn prvé, a tmi slovy pedešel Když pak zabili dít mé i tvé ped tebou, a když jsi uzel krev jeho i tlo uvadlé, jež jako kvt nový bylo vykvetlo, když jsi jej uzel jako beránka zabitého, musil jsi íci, stoje nad ním, vnikna v myšlénky duše své: „Bda mn, co jsem uinil! úklady stroj iv

!

jeho nerozumu, pro nešlechetnost tohoto vrtka-

sob hích, a otci i maDavidem: Já znám (pe-

vého svta vyhledal jsem tei slzy!"

I

ml

stoupení svá, a)

vin. ") Ne

jsi

íci

s

mj

hích

pede mnou

jest

usta-

pro krve prolití pomazaný boží David,

ale proto, že se dopustil cizoložství, posypal hlavu

svou a plakal hoce v onen

provinní jeho Bh. s pokáním, a ke

A

mn

a)

Žalm

as

k Bohu

jsi

ml

;

i

ml

odpustil

jemu

jsi se obrátiti

poslati list

L, 5.

16

potšný,

242 ke mne, ponvadž není v ní abych obejma ji oplakal muže jejího i tu svatbu jich, na místo písn; neb nevidl jsem jich první radosti, ani jich satku, za híchy své! A pro Boha! odpus ji ke brzy, s prvním poslem, abych pestána s ní plakati, posadil ji na míst tomto; i sedne jako hrdlika

mou

snachu

i

zlého

nic

poslati

ani

dobrého,

mn

na suchém strom

Tou

totiž

cestou

a já utším se v Bohu.

želejíc, šli

ddové

i

otcové

smr

naši:

od Boha jemu pišla, a nikoliv od tebe. Kdybys byl tehdáž svou vli provedl a Murom vzal, ale

Roštová nebral a poslal ke mn, byli bychom se o to srovnali; ale sám rozumj, zdali by slušelo,

mn? A

abych poslal já k tob, ili ty ke že jsi pikázal (mému) dítti: „Pošli

k

jest-li

otci!"

de-

jsem poslal já (k tob). Divno-li, že umel muž vtažení váleném? však lepší jsou pomeli,

setkrát ti i

rodové

naši.

Ale

neml

jsi

vyhledávati cizího, ani

mne v hanbu a v zármutek uvádti. Neb i chlapci k tomu ponukali, aby sob nco získali ale onomu ;

získali zlé!

A

když se budeš káti Bohu,

mn

i

uiníš srdce dobré; pošli posla svého anebo knze, a napiš

list

s opravdivostí,

a pak

sob

vládu obdržíš

i

budem Nejsem ti nepítelem, ani mstitelem; nechtl jsem vidti krvi tvé u Starodubu: vidti krvi od rukou tvých, ani ale nedejž mi z rozkazu svého nkterého bratra A lhu-li, a Bh soudí i svatý kíž A jest-li že jsem se híchu

po dobrém, a naše srdce k

nakloníš, a

lepší nežli prvé.

Bh

!

m

!

dopustil, proto

že jsem na

t

táhl

píinou pohan: však

se toho kám,

toho bratím poželel

znovu

lovk. ti

Jest-li

to zle,

tehdy

ti

a

to ti

i

dobe,

do Cernihova, 82

a

ústn jsem neb jsem tom pakli

to povídal,

zsta pi

sedí syn

tvj kestný

;

s

ma-

243 bratrem svým, jedouce chléb ddovský,

lýni

svém

ty sedíš ve

a o to se

;

že ty dva chceš

Neb

tehdy je tam máš!

zabiti,

auo

nima) smluv. Jest-li

(s

nechci já zlého, ale dobré chci bratím

i

zemi Pui-

A

chceš-li ty násilím, (pomni, že) my dva u Starodubu tob otcm tvou, majíce se k tob laskav. Však toho svdkem, že s bratrem tvým omlouvali jsme se; ale nepomže umlou-

ské.

dávali

Bh

bez

vati se

ale pravili vnali.

Jest-li

:

jsme niehož

I neuinili

tebe.

jsme

Pošli

že kdo

k

bratrovi,

z vás

nechce

a

zlého,

abychom se

sro-

dobrého,

ani

na onom

svt

duše

jeho neuzí pokoje od Boha. Nemluvím

ktob

z pi-

kesanm,

pokoje

mám

nucení, aniž

sám

tehdy

po Bohu kterou toho potebu; duše

uslyšíš; ale

Na

Škeren tento svt.

má

mi dražší nad ve-

jest

posledním soudu prokáže

se,

že nejsem odprcem, a tak dále.

Modlitba.

€.

Nejvyšší moudrosti uiteli

dárce rozumu, ka-

i

nerozumných a sprostných zástupce! utvr v rozumu srdce mé, Pane ty udl mi slovo otcovské, neb toto nezbrání, abych ústy svými zvolal k tob Milostivý smiluj se nad padlým. Doufání moje Bh, útoišt moje Kristus, ochrana moje

rateli

!

:

!

svatý Duch. jice!)

Nadje

i

pomocnici v zármutku i

ochrano má, (nejsvatjší Tro-

nepovrhni mnou, dobrotivá! neb tebe maje za i

v soužení

tebe oslavuji, peslavná! I

já jsem

Bh

skutky,

lituj

;

vyzpytuj srdce a

híchv.

bu

Sklo

i

ve zlobách všech,

rozumjte a

vyzv

vizte,

že

mysl, zjev

soudcem sirotku

i

chu-

má! a považ skutky své, jež jsi uinila, ped oi své pines je, a dej tei krpjím slzí svých, i oznam zjevn ko-

dému

i

sprostému.

se,

duše

16*

244 všecky myšlénky Kristu, a oisti

se. Ondeji ote peblažený, pastýi Kitský! nepestávej prositi za nás, kdo t ctíme, abychom pozbyli všickni hnvu i zármutku, a poskvrn i híchu i také

nání

i

svatý,

vrn

strastí, etice

památku tvou. Ochra msto své Matko istá! kteréž o tob vrn

(Kyjev), panno, vládne,

a

se tebou silíme a v

pemáháme všecky ptky, náme

tob máme

nadji,

porážíme nepátely,

i

ko-

O

peslavná Máti, kteráž jsi porodila všech svatých pesvaté Slovo! pijmi nynjší obf, a od všelikého neštstí i od píchozí muky obra tch, kdo k tob volají. Modlíme se k tob, sluhové tvoji, i skláníme ped tebou kolena srdce svého; naklo ucha svého, istá! a spas nás, kteí se neustále pohižujeme v zármutcích, i zachovej od všelikého plenní nepátelského msto své, poslušenství.

Boží

Rodiko

mi

všecka naše prohešení, maje nad námi, kteí

Zachovej, Bože, ddictví svého, pro-

!

t

nyní tebe prosíme, zemské smilování, jakož

toto

smilování na zemi bylo porodilo bez semene, když jsi

ráil obléci

mi, Spasiteli

ježto

t

!

se,

zro

zrodila,

Kriste, v

se

i

lovenství. Odpus

zachovej po zrození svatyni,

když se posadíš soudit skutk

mých, jako híchu prostý a milostivý, jako

Bh

a lidumil. Panno peistá, nejsvtjší, bohumilá, vr-

ných napravení! spas

mu

volajícího.

smiluj se

ani

;

Smiluj

když budeš

obviuj mne

istil,

m

zahynulého, k Synu tvé-

se

nade mnou, Hospodine!

souditi,

neodsuzuj

mne v ohe,

horlivostí svou; prosí tebe

kteráž t, Kriste, zrodila,

i

množství

Panna

andlv,

mueníkv. O Kristu Ježíši, pánu našem, i sbor jemuž písluší a sláva, Otci i Synu i svatému Duchu, vždy i nyní i na vky vkv.

es

Poznamenání. Ke

str. 4.

pwlaka, nptaaua, nepeBOJom. splavnými vodami, pes

1) Vlah, ríuk-e, bo.iok-l.

který

zem

pruh

lizký

jest

mezi

vláením po suchu pepravovaly aby po

také zboží se peváželo,

mané i

s

naložili

na kolesa. Vlak,

na prastaré cest vodní

z

Nv a jezee Ladožském, a

Dnpru

moe krom

do

cest

geneta A.

I.

se skrovnjší lodi,

vod

dále

u

cap. 13.

vlaská,

t.

nmž

Norže

lo

e,

ležel

toho, tuto

Varažského neb Baltického po

Vlchovu, jezee Brnnském, Lovoti

Ruského, jinak erného nebo Pontu,

o kte-

Nestora mluví také Konstantin Porpnyro-

Stritt. II,

eccl. II,

moe

o

anebo

mohlo.

jíti

pitom od starodávna .spsobu

užívali

nákladem

réžto

dvma

Od

str.

Adam Bremenský, Hfet. mla jméno své ud Zá-

982, a

vlaku tohoto

zem udská, ležící za vlakem. Jiná pívlaka, která moe s erným, byla mezi ekami Dví-

též spojovala Baltické

dležinou a Vlhou. Takové pívlaky ovšem skrovné míry tosti, byly také v echách, jakož o tom svdí jména místní i

v nkdejších krajích Kouimském, Boleslavském Ke

2) Skoro

lázn v

i

Zateckém.

str. 5.

týmž spsobem, jako

tuto

popsáno,

djí

se

krajinách severních íše Ruské po dnešní den. Ke

str. 9.

3) Tryzna jmenují se jisté hry bojovné, záležejíce v zápasení, dostíhání

pohanští

konali

i

jiných podobných zábavách, ježto Slované

nad tlem zemelého.

Obšírnji

psal o

tom

Dobrovský v „Abhandlungen der bohin. Gesellschaft der Wissenschaften, 1786."

Ke

str.

13.

4) bojar, bojaíin, so.iupi, BOMpura,

hec.

iÍQ-/oiv,

princeps, procením

r.

nejvyšší šlechta,

optimátm

unus.

24G Ke

5) Bielowski v

Monmn.

str.

U.

Polon. hist.

I,

845

má

Oskold a Dir omylem u Nestora položeni jsou za

za

dv

to,

že

osoby.

Pravit Nestor o nich sám, že nebyli z plemene Rurikova bojarové, nébrž

cizí.

V jazyku

skandinávském slov však „cizí"

povst národní ruská muže dva: má do sebe skuten mnoho

oskylld; z tohoto pak „oskylld" udlala

jméno

Oskolda k

pravd

toliko

a takto

vlastní, i

jediného „cizího Dira"

z

Domnní

Dira.

toto

podobnosti, a dá se

jazykozpytnými.

i

jinými také

V letopisu

a Dir vždy pospolu, jakožto

dvody

hájiti

než

Nestorové picházejí Oskold

nerozluní

blíženci,

a vždy se

naped Oskold a potom Dir; ale Arabové, kteí onoho asu s Kyjevem vedli obchod, znají jen Dira samého

jmenuje

jakožto mocné kníže v zemi Slovanské, o Oskoldovi pak ne-

vdí niehož. Masudi,

spisovatel arabský z první polovice

v-

ku X, opakuje starší zprávy krajan svých o Dirovi v tato slova: „Ze všech knížat slovanských nejmocnjší jest kníže Dir: mát veliká msta, zemi dobe vzdlanou a mnoho vojska.

Kupci muhametanští picházejí do hlavního

msta

jeho."

Des peuples du Caucase, Paris 1828, str. 88. Podlé pravidla v jazycích germánských musilof ovšem pída-

Viz D'Ohsson

:

vné „oskylld" pedcházeti

poádek zstal ze

i

ped jménem

vlastním „Dir", a tento

potom, když v prodlení

pídavného jména uinilo také jméno

asu

podání národní

vlastní.

Co

se

pak

dotýe Oskoldovy mohyly na Bestov, o které mluví Nestor, dostaten známo jest, že každá oblíbená povst národní ráda se pipojuje k místu nkterému, aby jí vydávalo svdectví, že

skuten

tak se pihodilo.

6) eparch, ea^ich, iira^x^,

da

Ke

7) Ii sin hiven, 1'pniiuu,

grivna,

t.

místodržící, vla-

bu

j.

str.

1(J.

asi sto

a padesát liber stíbra.

znamená v jazyku staroslovanském

eském vlastn ozdobu na sky

námstek,

císaský.

hrdlo ve

i

ze zlata, ze stíbra neb z jiného kovu, aneb

z perel, lat. collare,

na místo penz.

Z

staro-

spsobu etzu nebo pái

také

monile, kteréžto se zárove také užívalo toho

patino, že cena takové

velmi rozliná. Pozdji však ustálilo se slovo

hivny byla

hivna

ve smysl

takový, že znamenalo jistou váhu zlata nebo stíbra, totiž asi

pl

libry, kteráž

picházela v obchod co peníz poítací. Dle

247 Karamzina hivna stíbra zavírala v sob 16 lotv, a hivna zlata 56 dukátv. Istor. Gosud. Ross. I, 385. Viz Pravda Rus.

172.

I,

8) po penizi, v orig. no lUh.wov. rozumj totiž: z každého rádla nebo pluhu; jakož i Vjatici platili Kozarm no

imaaioy oti szelag,

pol.

nm.

Srov.

pasa.

Schilling atd.,

jenž

tníku, jakož patrno ze

30

Tento

964.

1.

rovnal

se

Zakonníka

CT.i»3h peKiiie 3.v\tiiul.

rus. Ijetopisjach, str. 43.

v

neb cr.\An>.

ijihniin.

anglos. scilling,

jest got. skilings,

stsev. scillingr,

cen heckému

Viz LI. Sreznvského : Ctenija o dev.

Takových penz neb zlatník

byzantii, solidi) razilo se z jedné

hecké

libry zlata

(aurei,

72 a každý

70 grán neb zrn; byl tedy o ptinu tžší

jich vážil našich

dkladn

než holandský dukát, jenž váží toliko 57 zrn. Velmi

mincích ruských psal Krug v

o starých

zla-

Konstantina: j* jactt,

cis.

svém

díle

:

Zur Miinz-

kunde Russlands, 1805. Ke

9) ochloik, o.vtohkt.,

18.

str.

éxtiárjxo?,

íj

v

kostelních církve pravoslavné,

dle

církevních slavností na osm

a spoádané. hož

pvodce

se

jest

hlas neb

vzdlané

pokládá mnich Jan Damašský (f po 754). zajímavé

kritické

poznímky

Methodji, apošto-

této Nestorové kapitole o SS. Kyrilu a

v Miillerov „Altruss. Gesch. nach Nestor,

lech slovanských, str.

nápv

zp-

hymny,

podlé ochtoika heckého, za je-

Srovn. Dobrovského

10)

k

Sepsána

osmihlasník, kniha

obsahující rozliné

193—207. Ke

str.

19.

11) o niclii oznámeno jest položeno jen pro vyplnní místo slov: raa;e covTh To.ví; o mi nu ve vyd. A. K., u Mikl. ume covih TO.iKOBiinxi, a u Biel. ie;r>e cí.Tb t,ii.kokhhli, ehož na ten

as

na

jisto vyložiti nelze.

žeby místo s

vší

tojkoiíhiitj

mlo

Strojev v Sof. býti

ku pravd podobností

slovanských, jež

kterými Nestor výše na

:

;

Vrem. domnívá se, jiní pak tou ovšem

CXTk GftOBtHe.

naie

O

národech

Hekové nazývali Velikou Skythií, a mezi také skuten jmenuje Tiverce, mluveno již

str. 8.

Ke

12) Rota, k.uoyiith

Koiii.iiii.iiic

ca,

nazýval se

v orig. stojí

spoliti se,

nkdy

str. 20.

KlIDYfc,

srotiti

u nás rota,

i

klí,

t.

spolek;

srovn.

Takový vojenský spolek obsahoval 6, 10 až i 100

se.

248

muž,

kteí

toliko výklad

A

rolnici.

sluli

také rotníky (v.

t.);

však

slovo

i

a protož podobá

znamená

BipA^ii

že slovo kaioyl jest

se,

normanského oár, anglos. vaer, písežný spo-

lek, rota.

13) úklad,

da

znamená vbec uloženou

oyisa;iAX,

neb

povinnost, tak jako v jazyku staroeském. Ke

lift.*

imiOAOiirnj Povch.

u.uk.i,

iiokoaoka,

nco povláí

str. 21.

Rusm,

14) pláchly povlailé

a

Slovanm

a C.aout.iilm-e uoii|iiihi.hu.

povlaku znamená

vbec

hedvábné, no-

IIab.uií.i,

tkaninu, kterou se

neb potahuje. Tuto však rozumí se teniké drahé

slov kment, byssus, jakož i v biblí eské, psané písmem hlaholským, v 2 Páral. IV, 21 slovo byssus vyloženo: povlaka bila. V pekladu chtl jsem radji zachovati staroslovanské povlaka nežli cizí kment (z nm. Gewand). Místo

plátno, ježto

nfia

KonpmiLiixi, plachty hedvábné, od KOiipiuu. hedvábí, jakož

te Mikloši, tou jiní lipouiíiiiMiA, lifioiiimiiiiH, kopivné, od Kfioiiinu. kopiva. Dávám tuto tení Miklošiovu pednost, proto že jest pirozenjší a k vci píhodnjší. Oleg chtl totiž ukázati vítzství

Rusm

tedy

své drahocennými plachtami svých lodí; dal- li

kmentové, nemohl dáti

Slovanm

špatných ko-

Krom

pivných, maje dosti tolikéž vzácných hedvábných. jest více než

kové toho

mén

pochybné, a nedá se nikoli dokázati, žeby

asu

chet lodních!

kopivných vbec

tkanin

byli

v takové míe, aby se

Konen

také

z nich bylo sluší

pivné, jakož ze zkušenosti se

nopné a lnné, a žeby

jich

toho

Hetím

užívali,

mohlo nadlati p'a-

pamatovati, že tkaniny ko-

ví,

vítr

jsou tak pevné jako ko-

nebyl tak

snadn

roztrhal

jako hedvábných a kmentových. Ke str. 22 orig. ka(>at,i. Mnozí mají za to, že toto karly jméno posla Olegova, tak jako jména následující.

15) mílii, v jest osobní

Karl znamená v jazyku švédském

vbec

muže, a v dalším

V jazyku

smyslu muže znamenitého, hrdinu, vojvodu, vladae.

germánském pešlo Karl, a na vlastního

to slovo

druhou zvrhlo

se

ve smysl

potupný: Kerl.

jména císae Karla píjmím Velikého, jakož

mi podobá, pošlo také ras.

na jednu stranu v jméno vlastní:

iiOf>0!\h

atd.

litev.

Ve smluvách

to slovo dvakrát, ale

karalus,

es. král,

Olegových se

pol.

Heky

Ze

se velkról,

pichází

pokaždé na poátku jmen posl ruských,

;

249 kdež dobe se hodí co slovo obecné, jež oznamuje stav osob

nápodobn jako ve smlouv z roku 945: My i hvsté atd. Z píiny té, a také že

následujících,

rodu ruského poslové

z

v obojím poselství ruském léta 912

potom

praví, že nociu (hi.rr, a

za

že slovo

to,

945 výslovn

léta

i

Hropi>

m&xa

ciíoki

atd.,

se

mám

na obou místech svrchu dotených také

Kjpiix,

v tomto prvotním smyslu jeho co „muž" pojmouti náleží, totiž

noc.u

:

a tuto

umu

kt.

Mu

:

Pi dvoe

atd.

jss*sa

ro(>o,Vf-

ni,

iJí.ip.ToiJi.A.

pojí poycbCKiro Kapsu

ott,

knížat ruských byli

iníce zvláštní tídu

tito

:

lk(ii,i.iA,,\.i

atd.

(JtapAoifL

HiiT.re.vi.^i.,

muži knížecí družinou,

stední stav mezi bojary a mezi

lidu,

prostým poddaným národem. Jak dležité mli psobení v

d-

jinách ruských, vidíme z kroniky Nestorovy: bývalif ve vál-

kách vojvodami, v mstech knížecími námstky, ve vyjednávání

že

s

cizími

38.

str.

— A.

•

mocnostmi

páté jméno

i

:

royju znamená

telé z

grunt a

roku 945:

nosti

mlo

žeby se

se,

býti

polí.

nemže,

v

heckém

890 do-

znamená osobu bojarskou, touž bez 912 sama byla poslem v Carohrad.

léta

2G.

str.

Ivanovým,

liiinioin.m>

Krug

uiicjiiiiKUb.

v Krit. Verš. zur Aufklar. der Byzant. Chronol., zuje, že

str.

svobodní drži-

sedláci,

Tov^obi, kdežto žádné pochyb-

Ke

16) písmem

gul; a na t.

jméno pichází také ve smlouv

toto

(ci.ii>)

že

pochyby osobu, která

jistou obyvatelskou hodnost,

nm.

ísti eí.jxi,

A však

A.ib.1|>,vl,

Ctenija,

:

849, dokazuje podlé Arcybyševa,

str.

srovnávaje je se sved. gods a

mnívá

Srov. Sreznvského

posly.

Bielowski,

str.

79 doka-

originálu bylo napsáno: óiá nevnpáfta?

;•;"<"-

»im. cinobrovým písmem, proto že císaové hetí podpisovali se v listech svých barvou ervenou z cinobru neb rnmlky pipravenou, a že podlé toho v pekladu ruském musilo býti iiOBJpiiT.i.ii.

pepisovai

iiiiciiiiiin.ih.

zmnno

v

což však

nevdomými

Hi;.\iioi;míi,

muto pistoupili také Karamzin

I,

iiiicaiiiiicmi..

327

:

kii-

a nepozornými

K domnní

to-

a Pogodin, Nestor 134.

Naproti tomu poznamenal Mikloši 202, že v listinách srbských, ježto se ve

mnohém

ídily dle

listin

heckých,

nkdy

také se písa jmenuje. Kn

17) Tato bajka o koni

Str. 27.

Olegov

jest

patrn pvodu skan-

dinávského a jen do Boa peneáeua, Islandská „Sága aOervar Oddi" totiž vypravuje, že klál noivežský Ocrvar Udde, syn

:

250

ml

Grimúv,

kon, jenž

k

vštice, že tento

se

vzpomnl

I

moe,

své za

z vlasti

zase navrátil.

I

prorokovala jemu

kon

a teprv po 300 letech

kon

pak na svého

si

a

šel

se

nemá se od nho. A když vykopali zpukelou hlavu koskou, okolostojicích, zdali jí za hlavu koskou poznávají?

k jeho mohyle; tu dal kopati, ka, že

podívat

eho

jmenoval Fax.

v bainu a nad ním nasypati mohylu. Po-

zabiti a pohížiti

tom odebral se

se

bude píinou jeho smrti. Král dal

báti

otázal se

již

Ti pisvdili, a král doložil, že to jest hlava Faxová, obraceje

V tom

svým kopím.

ji

vyskoilo

hád

hlavy

z

a bodlo

do kotníka, od ehož potom opuchnul a zemel. Viz Tor-

jej

faei

Historia Norvegica,

III.

346 a

Biel.

p.

I,

výatky u

275, a

Schlotzera

849.

I,

K,

stt.

ML

18) domestik, náelník vojska domovního pozdjších

sa

heckych; palricius, vysoký

asu

císae Konstantina Velikého. Ke

O

19)

poínajíc

cí-

od

str. 31.

Rusv má

porážce

této

estný,

titul

souasný

Nmec

Luit-

prand zprávu, která vypravování Gestorovo zúplna stvrzuje.

v letech 946

Bylf

968 poslem v Carohrad a

i

píše

takto

Hekové podlé povahy tla nazývají 'Pevatoí, Rusy. my (Nmci) pak podlé polohy místa je jmenujeme Nordnianny. Neb v jazyku nmeckém slov nord plnoní strana, a mann lovk; a protož mžeme Nordinanny nazývati plnoními lidmi. Byl pak ná„Jest jistý národ v

plnoní

krajin, jejž

rodu tohoto král jménem Inger (Igor), jenž sebrav

št

více

lodí

Roman, poal své

A

se

poslal

byl

do Carohradu.

pišel

v mysli velmi

spáti,

kterých tu

sa, povolal k ráby, a které tu liko

sob

jest lid

starosti

moi

a Inger veškeré pi

Romanovi, že tu

l^f;.«rJ/a),

nepokojiti,

Saracenm a k

proti

když takto pro mnohé

jest

Což když

ležící

tisíc

a je-

uslyšel

císa

neb lodní vojsko

opatrování

ostrovv.

po nkolik nocí nemohl krajiny plenil,

oznámeno

15 z polovice rozboených korábv

pro jich stái zanechal. Slyše to cí-

xoi ',- xai.aqáia:, to jest

ty,

kdo dlají ko-

ekl jim: Pospšte bez meškání a spravte koráby, ziistaly. Avšak pistroj, jimž se metá ohe, neto-

v pedu postavte,

i

ale

i

v zadu,

i

po obou stranách ko-

ráb. Když pak podlé rozkazu jeho zízeni byli korábové, ustanovil na nich muže velmi opatrné, a naídil, aby se s krá-

251 lom Ingerém potkali.

kdo jeho

jenž ty,

ráí

chrániti,

dáž

moe

mu, vkol

moe

ohn

hetí

bové

i

u

to

octli

sebou

2ii) ji

potu

útkem

pak

jiní

Neb

k zemi.

se

vrátili

jsouce

tato vzata

llekové pak

své.

pak

Tyto

zajatých.

V, rozd. 15 u Pertze

Zpráva

let,

liiel.

III,

totiž

ve-

Roman,

všecky

otima,

stíti

331.

od spisovatelv byzantských,

jest

umel již. léta Jií K oden v

neb Simeon

horských

ten

píbh

í)27 Ilist.

poražen a

v boji

smluvách

dne 27 kvtna,

Comp.

II,

625,

Msíce Kvtna,

takto:

kníže táhl na Charváty: ztratil

in-

od nich

ale byl

veškeré

vojsko

853. Kr

kupci

kupci

ruští,

požívali

kteí

již

a práv, a ješt v 17tém

rtr,

I

'.

od

s

zvláštní

byli

století

jestit

všech tchto

III,

281.

výsad

úedník

tídou

Po

Šlechty jest

vlastn

to

obchod.

znamenitých

starodávna

kupecký v Husích podlé vysoké nejzámožnjší;

se \e

íší Byzantskou vedli

dvorských a korunních. Viz Schlotzor

i

ve

ehož korá-

radostí do Carohradu,

s

21) Slovem hasi, rOCTHW, lozuilljí

tji!

i

skoro týmiž slovy vypravují; ale Nestor pochybil zde

v úžinách

stav

ruské,

lodi

zem

do

se

navrátil

mnoho

XV, Simeon

Tito

plovajíce,

tam, kde jest velmi málo vody,

vyd. Paíž., vypravuje

své.

z lodí

a nikdo jich toho dne neušel,

jsou,

jakož Assemani dokázal.

dikta

spšn

Rusové,

pítomnosti krále Hngonovft posla, mého

kteí

prosted Ru-

u

pro svou hlubokost uiniti nemohou, [nger potom

kázal. Antapod.

v

nevyšli;

z ní

páleni

dosáhnuvše vítzství, s

Vidouce

iiheíi.

IIekum

jinak bývalo by

N-

zmatku

u velikém

douce

Neb

mo-

kdo se nezachránil malé, projdou

nejen

prosí,

a pílbami obtíženi skákali do hlubiny

nikdy

již

je za-

milosrdný,

radji chtíce se utopiti než uhoeti.

vrhali,

moských

vilkách

a

snažn

jeho

nesnadno. Když pak se

odním

aby

ské,

lítostivý

vítzstvím obdaiti, spsobil, že bylo teh-

sebe metali

se

kteí jich

jeho velebí,

ctí, i

tiché a bez vtru.

pro metání

dfl

ale

Bh

Tehdy

a nezabíjeli jich.

živé

a jak mile je spatil

vyjeli,

moi, rozkázal vojsku svému, aby

klál Ingér plouti po jali

Tcluiy oni

tu

dobu

nejdleži-

pravé jádro

národa

Ruského. 22) MÍ, ncTii, v jazyku

stsl.

syna sestina, sestence; v jazyku

rodu mužského, znamená

eském

ského, znamená dceru sestina, sestenici;

ncfi, nvi,

rodu žen-

v jazyka srbském

252 pichází

to

slovo v obou

rodech

jazyk indoeuropských lat.,

neljak

:

neljaka

sestenec,

Slova k tomuto píbuzná

neb neljahinja sestenice.

viz v Mikl.

z

jiných

Lexicon Paleoslov.-graeco-

444. Ke

23) Schlotzer IV, 47

smlouva Igorova, jakož

str. 37.

ponkud

pochybuje,

žeby tato

pedešlá Olegova, byly pravé, proto

i

podobného ve stedovku nenalezl, a také že se

že prý nic

v tch dvou smluvách mnohé opakuje. Miiller 208 a 212 však již

urit

ob

vyhlašuje

smlouvy za podvržené, z píiny

že jsou prý psány v jazyku slovanském

té,

neb kdyby prý ta-

;

kových smluv bývalo, musily by sepsány býti v jazyku va-

ražském anebo heckém, proto že jen tchto dvou národ se

Avšak ve smluvách

týkají.

o Ruších a o Rusi,

dáž zahrnovalo v 882.

1.

A

o

ei

není nikdež

sob Varahy Rusy

zem

co panující

lid,

mácím národem slovanským, nauivše zavrhovali ty smlouvy proto,

zantští

str.

16,

se

Skan-

se brzy s do-

slili

jeho jazyku.

Jiní

že o nich spisovatelé by-

mlí. Tato námitka však odpadla, jak mile se bedli-

Námitku pak

domnlé neshod

vji proskoumaly jich

spisy.

v chronologii vyvrátil

dokonale djepisec ruský

o

Zbývala ješt jen otázka, v kterém jazyku sepsány?

Tu otázku dkladn

ve spisu svém

Grekami,

s

teh-

již

Viz

Slovany.

i

že se nikdy v Ruších neujal; neb

jest,

dinávci pišedše do

opt

o Varazích, nébrž

zemi Ruské, kteréžto jméno

dotýe jazyka varažského neb skandináv-

co se

vdomo

ského,

t.

:

O

1853,

dokázav

prof. Nik.

rozešil

Vizant. elemente v

nade vši

J. Fil.

Krug.

smlouvy byly

ty

Lavrovský

jazyk dogovorov Rus. pochybnost ze vnjší

formy jich vbec, ze stavby period, ze zvláštností skladebních, i

z jednotlivých

v jazyku

slov

heckém

na jazyk slovanský. ty

a

výrazv,

a zárove

smlouvy za pravé,

s

sepsány

že

Mikloši Chron. Nést.

I

z

píiny

byly

pvodn

nkterými zmnami peloženy té,

že

str.

obsahují

IX uznává skoro

sama

jména švédská, kterých potom po vku Nestorové nikdo nemohl sob vymysliti, neb velmi záhy pišla u Rus toliko

v zapomenutí.

Již

Rurikv vnuk

a

Svnaldv

syn mají jména

slovanská.

Ke

24) vážnice, v sišt.

orig.

str. 39.

ii(>i;iitcHi|ie

Slovo toto vykládají rozlin:

n.

ne(ieBnciii|ie,

nkteí

domnívají

pevse, že

253 znamená pívoz; jiní praví to k lovení ryb anebo zvi prost „przewioš", budiž to síti

býti místem,

co

kde se rozvšovaly

Polský pekladatel položil

atd.

pro by

Nevím,

koli.

byla

Olga vci takové, jakož se tuto praví, chtla zizovati; neb

kde

poteba pívozu, anebo kolu k rozvšováni šití, zídí Jediný I. I. Sreznvský, jakož za to mám, slovo vyložil ve spisku svém tenija atd. 42 ja-

jest

lidé sami.

to

si

práv

to

:

kožto místo, kde se chovaly národní váhy, jichž držení náleknížeti,

želo

Jerem.

od slova

chijic

10, a

bývala v

Dnpru

v eštin: vážnice. Taková vážnice msta, a Olga zizovala vážnice po Z toho patrno, že vážnice bývaly na

splavných ekách, jediných vedl obchod.

zboží tilo

to cestách,

nejen

ježto se v tomto

slovo vážnice,

píinou

ale

toto,

nhož

odcházejícího, z

i

K rozmnožení dchod

do komory knížecí.

smovalo

po kterých se tehdáž

Bylyf to vlastn veejný vládni váhy k vážení

obchodem picházejícího

clo

Pocházíf nptBt-

váha, a znamená místo, které k vá-

jest,

vn Dsn.

Kyjev

a po

potom Rus. Pravdy.

Rf)-RBT.ci.,

vcí ustanoveno

žení

pitom starého pekladu proroka

dokládaje se

XXXII,

všecka

i

lánku pod

1.

ostatní

se pla-

knížecích

zízení

Olžina,

947 jmenují. Ostatn pichází

ve smyslu co váha veejná k vážení zboží za

eštin. Viz Jungm. Slovn.

cla placení, také v

25) dcur domestikv, ABopt ^cmlctiikobi, totiž nádvorních zpvákv. Zpv nádvorní chrámový pijali Rusové od Hickuv.

Léta 1051 pijeli do Kyjeva, povoláni byvše Jaroti zpváci

slavem, velikým knížetem,

nami a nauili Rusy tomuto božích. Step. kniga

I,

zpvu

224 a Nikon.

hetí

Ijetop. I,

26) kamenná vž, Tepent kuichi.,

vž,

z

eck.

ré£t/tvovj

dm

o

se svými rodi-

pi službách

oá dvornímu

142. také

stslov.

nkoliko patrech.

t|>t.mt.,

Stpols.

trém

neb trxem znamená dle Biel. pokoj horní neb patrový, kdež

obyejn

ženy pebývaly.

Ma. Ke

str.

terem jest

sin.

40.

27) v pehybech u velikých spinadlech, bi.

Bfi.uiKWX*

cacTan.Ki.

záhyby na odvu, stuhy, s i

jinak

nm.

spinadla,

Ilfifiertr.il,

Falten;

nm.

nfitn.KTj,

ni.

c%cT
Spangen.

Široké

nef>erT.r.í.,Ki.

pehyby, také

form

svrchní

sou-

odvy

velikými spinadly bývaly v obyeji netoliko u Slovanv, ale

u jich

soused, Cerkes.

Na behu eky jménem

Etoko,

:

254 kteráž sted ni

i

tel

n padá v Kumu, v nynjším

na jednom kurhan neb mohyle pomník,

Kavkazsku,

stojí

zem

tyry aršiny vz-výši, z jediného kamene vytesaný. JestiC to podoba mladého muže, jenž na hlav má vyšívanou epici a na sob odv, podobný nynjšímu Oerkeskému bešmetu. Zapnut jest tymi tyrhranými spinadly a má kolem sebe úzký, vyšívaný pás. Pomník tento pochází, dle heckého nápisu, jenž se na nm nalézá, ze 4ho století po Kr.; lid nazývá jej Bakan

Dauv

Viz Bergé: Sagen

syn.

Volkes, Leipzig 1866,

str.

mají: to,

iiiitii

že pepisovateli mezi n a HA

nOIITII

41.

str.

Vydání A. K.

Mikl. 32 opravuje:

ha;

ii.\

šli.

Lieder des Tscherkessen-

33. Ke

n

28) aby na

u.

od

ii

jen vypadlo

599

24, a Biel.

str.

hth ha

Mám

iiki.

má

a že

o,

za

býti

lift.

ohnm. Píklad takového nkolik. Týmž pomocí vrabcv spálil prý Gurmund se Sa-

29) všecky dcory splanuly

mst

dobývání

uvádjí

spsobein také

normanské

kroniky

xony msto

Cirecestrii (Chichestre) v Britansku. Téhož prostedku také užil Harald dánský v Sicílii. Viz Kruše: Chron. Nordm. str. 171 a 445. Žeby zapálení msta Iskorstni i Korostni pomocí holub a vrabc byla pouhá bajka skan-

dinávská, jen na Olgu penesená, jakož Bielowski není

tmi normanskými píklady ješt

spíše

podobá

prostého

dái

užívali.

hist., str.

hoící

zapáliti; ale

Nmci

lapali

Známo

tak popálil Ke

30) úroky, neb naízeno

oyf>onxi,

z knížat a kur-

oblehli

msto

Zatec,

nepodailo se jim, pro opatýž

píbh omyln

na rok

holuby a vrabce a sirné svíky také jest z knihy

obilí, vinice str.

Soudc XIV, ocasm

uvázal jim k i

sady Filistinských.

13.

vlastn co ureno,

totiž

ustanoveno

Avšak hledíc i k jiným naízeným povinzde zárove jmenují, totiž k obrokm a da-

jest.

nostem, ježto se

ale

národové, tohoto

podlé píležitosti od

nkteí

o Samsonovi, že nalapav lišek,

pochodn a

soudí,

Veleslavín vypravuje ve svém Kalen-

Hájek pokládaje

jim vázali na ocasy. 5,

mst

855

holuby a vlaštovice, a vázali k nim sirné

msto

mšanv.

1422, praví, že

4 a

i

jiní

i

markrabím Míšeským

s

ležíce lapali

svíky, chtíce trnost

Však

510, že když léta 1421

íšských

Nmci

Normané, tak

prostedku pi dobývání

starodávna

first

že jak

se,

I,

dokázáno;

nikoli

255 zdá

ním,

se,

úroky znamená zde

slovo

že

úkoly, totiž práce neb roboty;

souditi, že zakládala osady,

t.

knížatm Ruským pi

31) lovišt,

zvi

lovení

po jistých okršleích

p. (Srov. str. 170.)

nazývala se místa zahájená, jež

íokiiijio,

sama vyhradila k

knížata

lze

stanovišt, jichž obyvatelé byli

pomáhati co kikai ili náhoní a

sob

které hned potom

a ze slov,

potud ješt Olžiny stanovišt a lovišt,

následují, že jsou

povinni,

eské

co

tolik,

zvi. Památka

lovení

míst

takových zachovala se v Ruších po tu dobu v povstech ná-

vbec

rodních (skazkách), kdežto se

Kdo v

jmenují

místech takových opovážil se

sto zaplatil

i

hrdlem

a-

smlost svou. Toto byla také píina, pro kníže

Oleg léta 975 zabil na lovu Svnaldova syna réhožto

Rým.

3Aiioiit,viiie

zv,

loviti

inu smutné

56), kte-

(str.

byly následky.

32) pohosty, norocrLi, byly hostinské dvory neb stanovišt pro cizí kupce (no-rocTi>), kteí v Ruších vedli obchod.

Takové hostinské dvory (rocTHiio sady, z o

píiny dchod,

tom pochybovati, že

ungelt, jehož

t.

poátek

dvr, nynjší

dvr

též v desáté století

jmenuje

latinských

své prodeje

i

pebývati; bylof

koup

to

tak

z

byla

také

s

kterými

píin

Djepis msta Prahy, str.

mli

cizí

,

dvr

kupci své sklady a

i

komory jak

z

i-

vbec

prodaného zboží,

míra sudová (tyna),

žalob na

cizí

kupce atd

pak zvláštní Viz

Tomkv

20 a 64. Srov. také, co výše na pod . 24 o vážnicích praveno. Ostatn nalézaly se taI,

kové hostinské ili kupecké dvory III,

prame-

kupec pijel na koupi. Ve dvoe

cizí

váha

knížecí

soud knížecí v

V

pro snadnjší dohlídku k odvádní platu,

se vybíraly do knížecí

penz,

pipadá.

ve velkém, a zde musili také

ježto i

hýly zí-

tak nazvaný Starý

jen krátce curia hospitum,

hostinský neb kupecký. Zde nili

picházely. Nelze

podobn

hospitum mercatorum

curia

se

kupc, aneb

cizích

nily znamenité vý-

vlád

tyto ruské pohosty

zeny jako v Praze Týnský

nech

^RopT.)

které odtud

284.

i

v

Z ruských pohostv utvoily

neb vesnice

s

vládním sídlem

Týnský v Praze

s

i

dan,

miny (ob rok), budiž i

veliké osady

kostelem farním, jakož

OEpoisu

vlastn každou povinnost, která potrava lidem

Sr. Schlotzer

asem

se

i

dvr

záhy také dostal svj chrám Marie panny.

již

33) obroky

i

Nmcích.

to plat

n

aíuiii.

Obrok znamená

se plní v jisté

penžitý,

aueb

asy obilí

neb ter-

neb jiná

dobytku. Za starodávna znamenaly se v Ce-

256 dchody knžské,

chách slovem obrok roní pracbeitfla,

annona a zvlášt

dobytí,

píce

vbec

kdy

vše, co se

Jakým spsobem

ka,

nmž

beneficium,

pak oves koním.

Slovo

vbec

da

jen

znamená

dává neb platí vrchnosti. Ruská na poddaných jim národech dan, popisuje Kremonský biskup Luit-

koli z povinnosti

knížata

Slovanských vybírali prand, o

lat.

nyní však rozumí se tím

j.;

výše na

již

takto: „Jak mile

str.

250, pozn. 19,

nastal Listopad

uinna

zmín-

msíc, tehdy knížata

svým národem Kyjev i rozjeli se po svým nazývali giry ; anebo vyDevanuv, Drehovicv, Kivicv, Sevea-

Ruská opouštli

se vším

jiných mstech, jež jazykem

zem Rusm

do

pravili se

nv,

i

mu;

a když

jiných

podrobených Slovanv. Zde

Dnpr

zjara

se

otevel,

Dubnu msíci do Kyjeva,

zpátky v

dávali se na svou

Tmito

3ii.am6iihi€.

zahajovalo se v lesích dobývání

dchod Po

atd., str. 42.

nija

sích

nesmírné

kdež

jej

množství

Stritter III, k. 58.

knížecími

1. 1.

znameními

Sreznvského: Cte-

dobu ješt nachází

medu

zi-

zase

medu a vosku divokých vel

knížecích. Viz

tu

ztrávili

pijíždli

a ozbrojivše lodi své, vy-

obyejnou pouf do Hek."

34) zun inc ni.

ku prospchu

tehdy

a

se v ruských le-

vosku v dutých stromech,

nesíslné roje divých vel snášejí a vesniané

s pil-

ností velikou vyhledávají a sbírají.

V Nestoru

35) msta.

mátkách ruských ropoví

:

msto

smyslu starého

A

rp.i,v&,

vem msto ; neb

ei 36)

ejn

eské hrud

ohrazené.

znamenajíc

msto

mst

o

práv

san

m-

hrazený zámek

toliko

totiž

rp:i,VL.

ili

vy-

hrazené, anebo také prost slo-

míst pod

se nahrazuje našim:

její,

nevyhovuje

neuraženém není v Nestoru nikdež

než toliko na tomto

slovo m-scto

neb

rp.ixi

nejprve místo, a po-

protož kde koli v Nestoru pichází slovo

loženo jest tuto slovy

jinde

totiž

neuražené, otevené; slovem pak rp.A^

upevnné hradbami,

Irrz.

mezi slovy HtcTO a

slovem m-kcto znamená se

tom také sto

v jiných starých písemných pa-

i

jest rozdíl

1.

947; všude jinde

místo.

kterých dle starobylého podání oby-

užívala na svých jízdách po íši své.

chách chovaly se na Vyšehrad až

Nápodobn

i

v Ce-

do války husitské

Pe-

myslovy stevíce lyeué, jež prý tento, povolán byv od pluhu za kníže, vzal ších

s

sebou na památku

pvodu

svého;

a v

Ru-

potud se ješt ukazuje na ostrov Petrském lod Petra

Velikého.

257 Ke

str. 44.

37) Patriarch, jenž Olgu ktil, jmenoval se Theophylakl.

Romana

Byl císae

a léta 933 co 16tiletý

syn,

otce svého na patriaršství dosazen,

nehodu

val

od

chlapec

kteroužto hodnost zastá-

až do smrti své léta 956.

Malý obrázek jeho ne-

šlechetného, všech prostopášností plného života viz u Schloz-

zera V, 64.

38) Chci

rohrad dala 70

sob

pojmouti

té

za Zenu. Když Olga v Ca-

poktíti, musila již

se

míti

vku

neb oddána byla Igorovi léta 903. Z

let;

byla tehdáž ješt živa,

nm

dáž ješt o

vdomo 67

býti

ei

býti

v

ecké

a

Ke

vyhlašuje Schlotzer V,

nkterého mnicha.

tuto zprávu za smyšlenku

str. 4C.

takéi posiojié u

ty

její

mohlo-li teh-

kasuistice, zajisté více po-

musilo císai než Olze,

39) Jest- Ji že

Roma-

kterouž císa až do smrti

a že duchovní píbuzenství,

velmi miloval,

a také

té,

proto, že Konstantina císae manželka, Helena, dcera

nova,

aspo

svého

píiny

mne

Poajn, jako

v

já v zátoce moské. K jakým pošetilým smyšlenkám vede chybný výklad jedinkého slova, toho kratochvilný píklad dává

Nkteí

místo.

toto

pekladatelé

nerozumjíce skandinávskému slovu

mli

neb úžina moská,

i

vykladatelé Nestora,

cjrjve,

germ. Sund, zátoka

nm.

je za slovanské „sud,"

Fass.

Tou mrou Muller 128 a 219, jda za Schlótzerem V, peložil to místo takto

:

Wenn

opominuli oba poznamenati, neslušná,

pováží-li

vykonává

se

dí,

Pi tom

wie ich im Fasse (Taufgefasse).

der Poczajna,

se,

72,

du so stehen wirst bei mir

in

ne-

že tato slova Olžina jsou velmi

kterým

spsobem v

církvi

východní

kest, zárove dokládajíce se Emina 203, jenž

že císa prý

sob

pi

Olgu

oblíbil

Prostý smysl místa toho jest tento

:

koupeli ve ktitelnici!

Navštívíš-li ty

—

mne v Ky-

jev, jako já navštívila tebe v Carohrad. Ke

str.

47.

mn«h, jest titul panovnický Kojiných národv asiatských, a ni-

40) chán, kán, kahan,

zarv, Tatarv, koli

jméno

Avarv

vlastní

i

nkterých vy-

knížete Kozarského, jakož v

dáních Nestora položeno.

nách ruských zdomácnlo

Vládou kozarskou v to slovo tak, že

i

jižních kraji-

Vladimír, veliký

kníže Kyjevský, ve slov Ililariona nazývá se chánem.

17

!

25% Ke

str. 48.

41) pitáhli Peenézi poprvé na zemi Ruskou. Avšak léta 915 praví se také, že pišli Peenzi poprvé na Ruskou

Odpor

zemi.

ped

tento

mže

se tim vysvtliti,

sebou rozliné staré zápisky, jež do

Sreznvský však ve Ctenija

promny.

bez

dvojí „poprvé" vyložiti v ten smysl, že šli

poprvé

že

svého pojal

str.

Peenzi

6 hledí toto léta

915 pi-

a léta 968 též poprvé

panování Igorova,

za

ml

letopisec

spisu

za

panování Svatoslavova. Re

42) Raduj se! ckého

a

yniqt:!

njší eské

znamená

Sláva

:

pjftoyn

lat.

af

t.

str. 55.

.

dostaneme žloutenici

sajem rai(o;tie

rko

3íuth

^okoto ce

n

žlutou nemoc.

Slovef

ve starém jazyku slovanském gSATO-

Viz Dobrovský, Wiener AHg. Literaturzeitung 1814, 102.

„O

Buslajev,

vlijanii" 13,

ohnm

me, shoíme

vykládá

to místo takto: a£

Ke

str. 57.

jemu jakožto manželka poddána

nechci

uschne-

nebeským.

44) Nechci rozzouli syna sluzina, v t. j.

e-

podlé

jest

Ave! Salv! a ny-

tob

žloutenice, lat. icterus, iiiil a.

jako

43) at budem Huti jako zlato, ^\ Mikl. 42 a 205 ; ftíi Gft&6Mi ^osoth 616,

Biel.

nápodobeno

c.»!

tolik,

Ke

3i\sto

str. 50.

dimírova, Maluše, byla totiž klínicí veliké

orig.

býti.

|>or,imii|i.v

Matka Vla-

knžny

Olgy. Sta-

nevsta musí ženichovi rozzouti obuv, na znamení, že mu bude poddána a jeho poslušná, zachovává se potud ješt v nkterých krajinách ruských u lidu

robylý obyej

tento

že

za starodávna však musila se podrobiti zvyku to-

selského;

muto

svatební,

nevsta knížecí. Tatišev 397, Lomonosov 130. Zvyk pipomíná slova v Evang. S. Marka I, 7, kdež dí Jan

i

o Kristovi

:

„Jde za mnou silnjší

hoden, sehna

se,

rozvázati

nežli já,

eménka Ke

str.

45) Sima, Regla, Chms,

kterémuž nejsem

u obuvi jeho."

60.

Pbraii,

takto vyložil Petr Preis

prosvš. XXIX, IV, 37, CtMOphriu neb CiMnporiin, ukázav že jsou to biblická jména model assyrských ze IV. knihy králv, XVII, 30, dle textu heckého: 'Aoiftáo- a 'EyytL Bible králická má: Asima a Nergale. Biev Žurn.

minist. narodn.

lovski však vykládá CtMiipori\ra za (str.

C-EBiipom,

ohn

boha prý

855), ale vlastn boha svoru neb kruhu nebeského.

259 Ke

.sir.

i. .1

46) podsekali sui pod vima, no^ctKOiiifl cinin no.vt mnu. Z popisu toho patrno jest, že tohoto kesanského Varaha, krom toho, že byl vkol ohrazen obyejným kolím, pro

dm

vší

ochranu

pro snadnjší obranu ješt také na vysokých

i

kolích byl postaven, jakož z

as

mnohem

starších,

i

staveb takových, ovšem

se stopy

v ostatní

Europ

v jezerech Švýcarských. Nelze o tom knížat,

bojarv

jiných

i

stávaly na kolích

jinak

;

v

umel

pod létem 1015 vy-

Besto-

veliký kníže Vladimír ve vsi

nedaleko Kyjeva ve svém dvoe, dvoané, chtíce

vézti

chrámu,

do

v koberec,

provazích

po

je

dstojnjší

také

tlo knížecí po provazích,

schdkách,

se

inusily

;

bylo

dojeho

zajisté

podlahu a spustiti po žebíku nebo po

nežli je snésti

každou noc

ježto

zemi

na

prolomiti

jej

tlo

zavinuvše

podlahu a

prolomili

spustili

snáze, a snad

p.

velmož ruských onoho asu také nesnadno dá se pirozen vyložiti

jiné místo v kronice Nestorové, kdež se

pravuje, že když

nacházejí, ku

pochybovati, že dvory

vzhru

vytahovati

pro bezpenost.

47) Církev pravoslavná

oba

ctí

tyto

mueníky kesanPamátka jich

ské za svaté, nazývajíc je Theodorem a Janem. slaví se

dne 12 ervence.

nickou, založil Vladimír vzetí

1.

Na

panny Marie, známý v

Desetinný, jenž

heckých a

míst, kde trpli smrt

989 kamenný chrám ke

dokonán byl

cti

mue-

Nanebe-

ruských pod jménem 994 pod dohledem stavitel

letopisích 1.

píslušel pod Anastasa biskupa Korsuhského. Za-

krevskij, Kijev, str.

8 a

10.

Ke

sir.

64.

48) pojdme hledat lyákv, noii.vr.nt. hck.vtt, iianoTbHHkobi, totiž kteí chodí v obuvi z lýí (sAfiOTb); neb ti nepotebují kozí na obuv, a protož Ke

str.

mohou

jimi platiti

da.

91.

49) po Boicecu na potok. Rozumí se tu potok Poajna, k nmuž s hory, na níž vystaveno bylo msto Kyjev, vedl úvoz Boiev, kterýžto potok potom málo níže se vyléval do

Dnpru. Viz

popsání Kyjeva zadu v obsahu jmen. Ke

etr. 06.

50) že pejal slávu, nepeu

CiViKX.

V tomto

filologickém

podobá kroniká ruský našemu eskému Hájkovi, jenž nápodobn ku p. jméno msta „Domažlice" výkladu

divn

se

17*

260 „doma

odvozoval od

form Páslav,

ské

zlí

Jméno

jsouce."

v

flcpci«c,uRM>,

e-

od vlastního jména muže, jenž

pochází

llc(>cuc.i.u. Ostatn msto Páslav bylo již léta 907 pod Olegem sídlem knížecím; toto pak vypravování o souboji s velikánem Peenžským, léta 993, patrn do kroniky

se nazýval

vzato jest z povsti

národní, kteréž

takové nejapné

se

filo-

logické dovozování snadno promine.

Ke

51) výkupy, v

orig.

kopá.

Kdo

se dle

germánského a tudíž

ným

99.

str.

od

bh|>h,

komu

zabitého, neb

Wergeld, vy-

tžký

zloin, mohl

sumou penz

bylo uškozeno, jistou

pomsty krevní neb od práva

Smysl místa tohoto

odvetného.

nm.

skandinávského práva píbuz-

i

se osvobodil od

vykoupiti, aby

biidj,

spáchal vraždu neb jiný

totiž

jest

Mnoho máme

:

válek,

ku kterým poteba zbraní a koní; a protož bude-li polapen

nebu

který loupežník,

koupí zbranmi a

pokutován na hrdle, ale nechf se vy-

komi. Ke

102.

str.

52) spustili jej na zemi.

Viz výše na

str.

259 po-

známku 46. Ke

53)

Hivnu

poznamenání

str.

108.

zlatou velikou. Srovn.

nahoe na

str.

246

7.

Ke

54) peníze, v

orig.

str.

US.

choti,,

skot,

práv

dobytek,

jako

v jazyku latinském slovo pecunia, peníze, ježto se též odvozuje od pecus, dobytek.

bytek u mnohých ze

Za starodávna zastupoval totiž domísto penz; ale národové severní,

jména Skandinávci a Rusové,

zvi,

divé

veliké

kuních, jimiž viz

národ

o

i

vedli

užívali

obchod

i

zapravovali své

ruském spsobu penz, a co

lánek obšírný u Schlotzera kunde Russlands. Ke

55) Tento

píbh

národu Cerkeského

vnuk Gnalv,

k tomu také kozí

malé, jako veveích, popelicích, a zvlášt

III,

sebral vojsko

dan. Ostatn

místo

Krugovo

79, a

zastupovalo, :

Zur Miinz-

str. 117.

zachoval

Adychv.

jich

se

po

tu

dobu v podání

Vypravujíc, že kníže jich Idar, z

Kachv, Chagakv

i

jiných

kmene svého, a táhl na knížectví Tamtarakajské, t. Tmutorokaské. Ve vojsku jeho byl silný velikán Rededja, jehož nikdo z Adychv nemohl pemoci; a protož slavili jej písní: „Re-

:

261 pešastný Rededja!" kteroužto píse prý

Rededja,

dedja,

potud ješt

o svatbách, o žních

zpívají

pi

a

kosení sena.

Adychm, a když obojí stáli proti sob, chtl Rededja podlé zvyku asu tehdejšího, aby se válka rozhodla soubojem. I žádal kuížete Tamtarakajského, aby postavil njakého zápasníka, ka: „Aby

Kníže Tamtarakajský vytáhl se svými naproti

se s obé i

strany

nehubil

lid,

Kníže Tamtarakajský k tomu pasníka

ve vojsku

zbrau

odložili

Konen

hodin.

a vezmi

zem

sám

neprolévala

se

mám."

všecko, co

si

nehledal žádného zá-

svolil, ale

svém, nébrž

své na

marn

a krev

m

pemoz

pátelství nerušilo,

se

mu

Oba

postavil.

a boj se poal, jenž trval nkolik

jej nožem. Tím Adychové vrátili se dom, želejíce smrti bojovníka svého. Po nkolika prý letech sebrali

padl Rededja a kníže zabil

se válka skonila a

nejlepšího

Adychové vojsko nemalé, aby pomstili smrti Rededjovy, a spokteí jim na pomoc poslali 6000 muž vybra-

jivše se s Osy,

ných,

na knížectví Tamtarakajské. Nkterý

táhli

se válka s velikou zuivostí s obojí strany;

as

tak že to knížectví potom

již

Adychové písloví: „Bodejž Viz Bergé: Sagen

A

56)

byl

Lieder

u.

ten

I:\koviit. c.viwn,,

vedla

však Ady-

prý zvítzili a zemi Tamtarakajskou dokonce

chové

h Et

konen

zkazili,

nikdy se nezmohlo. Potud mají se

vedlo jako Tamtarakaji!"

ti

Tscherkessen-Yolks,

d.

str.

56.

Jakun krásný. Všecka vydání mají

„A

v polském peložení:

byl

Akun

šlepy."

Kterak hodí se slepý vdce ve zlatotkaném plášti k výprav válené v zemi cizí ? Pirozeného smyslu nabývá to místo, když

te

se takto

e*

h

:

I

Uío>

ml ce ivuni.

lepý neb krásný, oznamují totiž

.aovaj

Anund,

Bt

oy

nero

A pro

hctihina.

30.\on>i.ih

vv. Panoval v pramen

1014

letech

již

v

nkterém

— 1051

a jakož

poyjBi

RpOCiUBt

C1,

KfUTT.

hoe

msto

str.

má

Jakun

O.TSII.WO,

švédský

však svj již

Simon,

spis o založení

wl 36M.hi

Iíeictb

IU(ii\;t;ci>oíí

HX6 OTEtiKA 30-

eiihca

iioakome no

píjmím

Staré, ježto

aoyAEi)

McTHCil.1BOI.IE

Ke

na

:

IAkíIVIIOEL

(opt chybn místo KIOTblMB

57) hrazené leželo

to

svdí

pepis, neb

— 1226) poíná svj

Peerského slovy tmito

.\<[>(IIIIUMT.,

soTbii

z nejstarších

Vladimský (1215

kláštera KIIA31,

Byl

král Švédský, syn Olafa Skotkonunga. švakr Jarosla-

djepis, nebyl nikoli slepý. Toto chybné tení

biskup

Jakun byl

ten

hned potom následující, že

slova

atil.

120.

veliké Kyjev,

k západu od prvotního Kyjeva hradu, jsouc od

:

262

nho

roklí

eená

byla tak

Ke

pervyj

Nestor,

AtTJ

Miiíjr.m.

zvaným již

te

jakož

istorii,

za to

jest omylné,

toto íslo

mám,

a že se

svrchu se znaménkem,

má

plaísti

uinna, svdí

kláštera Peerského,

anebo

dle

starých

o rok prvé

po rusku tak na-

Vladimský,

za íslo 40. Simon, biskup

ložení

zápisek

bez pochyby dle ústního

podání

Antonij

zemel

klášterských,

že

str.

v sta-

tudíž léta 1073, a

nežli Theodosij,

pamf

Kvtna. Viz Pogodinv Rus.

tonijova na den 7

nmž

o

v témž spisu o za-

rých církevních ústavách ruských položena

IV,

yeiupu

Pepisovatel etl obyejný skratek slova mho-

titlem,

ník, kn.

atn

se:

Kubarev dokázal ve spisku svém:

ale již

v poznámce 56 zmínka

práv

to-

k jihozápadu

str. 125.

všech vydáních

pisatel Ross.

že

písm m

ra«, totiž

Ve

lei.

tyicet;

tnými dvody,

Od

most.

msta Kyjeva

Zlatá brána. Viz Kyjev.

58) mnoho flec,»Tii, let

devný

oddleno, pes kterou vedl

hoto pak mostu na protjší stran

úmrtí

An-

istori. sbor-

28.

Ke

59) Tyto jeskyn stranách ani samojediné loupežníci varažští ili

str.

136.

mnich Peerských

v tch

nebyly

dávno pedtím mli

první. Již

ani

skandinávští v horách Kyjevských na

pravém behu Dnprském, na píkré, hustým lesem porostlé hoe, kteráž se pozdji nazývala Bestovo, své brlohy neb jeskyn, odkudž lodi po Dnpru se zbožím plynoucí pepadávali

a

loupili.

Památky tchto jesky varažských zachovaly muohé jich se již sesuly. V Pateriku Peer-

se potud, akoli

ském

(list

o nich tato

stíbra litoval

i

159), v životopisu Theodora a Basilije, nalézá se zmínka: Mnich Theodor našel v jeskyni své mnoho

nádob drahocenných a chtl

úmyslu svého a všecky

Mstislav, syn Spatopluka

dv

o tom,

„Ješt za dor, „že

varažské

naléhal

II.

ty

vci

nimi

s

1097

Izjaslavice (f

na Theodora, aby

mu

tu

živobytí sv. Autonije slýchal jsem,"

v té jeskyni schovány jsou i

latinské, z nichž

jsem

i

já

ujíti,

zase do

staré

n.

potom

ale

zem

zakopal.

zv-

1099),

skrýš vyjevil.

odpovdl Theodrahocenné vci

mnohé vidl;

Bh

ale

—

Pomi odal pamf, a nyní nevím, kde jsem je ukryl." divn shodují se píbhy i jména tchto míst s obsahem jedné prostonárodní povsti eské, kterou však

i

Poláci znají.

Lou-

263 pežník jeden,

jménem Zaho, pepadával

tou

se z

uinn

loupežníka muž kající

Na map

Kyjevská poznamenána

Záhoí, jakož

Varah

vsti

kmen

píbuzných loupežník,

Zaho,

z

snad

z

msta

jest

se

stal

jeho

i

slovy

svými,

1.

str.

že

75.)

130 po Kr.)

jménem Azogorium,

sousední obyvatelé slovanští

ji

jmenovati. Z loupežných

po-

lese

(Kytice 1861,

jest.

egyptského zempisce Ptolomea (ok.

tato krajina totiž

mocnými

spsohil

nahodil,

cestou

v pustém

a ohlupoval; ale biskup jeden, jenž

cestné, zabíjel je ktjjem

asem

práv

mohli

v národní po-

z krajiny Záhorské jméno bájeného zakladatele msta Kyjeva, anebo

samého, vražedlný kyj

;

slovanský apoštol Kyrii

v povsti také se zjevuje co biskup; a klášter bohabojných

mnich Peerskýcb,

míst nkdejších peer

na

ili

jesky

loupežnických, vyobrazen jest v povsti jakožto kající loupež-

Žeby tento výklad povsti nadeené byl neomylný, nechci zastávati; ale každá povst národní má njaký svj

ník.

urputn

pvod, a

starodávna což

spojení

západních

mnohem

bylo

z letopisu

i

bližší,

Kr

I,

str.

130.

nmž nemoudí

den. Letopisec dotýká se tu

síce.

Slovan s východními za se mnohým nyní zdá,

než

Nestorova dosti patrno.

60) msíc, o

vanm

blízký a pirozený, zvlášt

tento jest zajisté velmi

pováží-li se, že

bývala obecná, a

lidé prací, ie hijrá

sn-

nkdy všem

Slo-

vysvtlovali ubývání

m-

povry, kteráž

jížto

sob

Staroeská báse „Aleksander" zXIll vku, ve Výboru

1084, mluví o

ní

takto:

Viztež, pro-ti se to stává,

s

msiec promává, mluvie starý ddy, by jej tehdy sndly Vdy. Také eský „Mastiká" ze XIV vku, ve Výboru II, 38, zmivšecken-t msiec szobala." uje se o pove, „že baba V písni srbské, Vuk I, 162, praví msíc v podob ovákov: Vštice su me izele. A v písni maloruské, Žeg. Pauli II, 17, mluví v témž smyslu Donský kozák k matce své, která byla píinou jeho ženy smrti: že o

nmž

—

Oj ty maty moja, moja maty! ty ne

maty

zjifa sonce, zjiž

i

— orna zjiž

ziroky

i

hadyna:

misjacja,

— dribny

dytolu!

264 61) kance; vydáni A. K. 73:

718: tini

Kdyby

tíiHiihi|h.

105 a

ejHiiei|h: Mikl.

bylo napsáno icAHiibin (jako málo

YpbHopH^hui. mnicha), byl bych peložil

ke slovu o^HiiOYhCTRO ve vyd. A. K. 101 a

Biel.

ped hled

pousteiitki.

:

Biel.

868, u Mikl.

149: icaiihoyi.ctbo. které v tomto spojeni jiného žádného smy-

nemže

slu míti

Avšak

než poiisíaiiclci.

puji ke zdáni

Miklošiovu, jenž

acc.

vc;

k tomu, že se tu nemíní osoba, nébrž

slovo v

to

KUHMbqb vede

a protož pistu-

pedml.

str.

XVI

vykládá latinským aper. vep. Ke

sk

62) peložil liiiil na Horu. bylo pod liice,

Ki^rtu ipifb tu Top*.

kdež se Kyjevští scházeli v radu (viz vyie

Tri-iéle.

Kyjevem

str.

nedaleko Pasiní besedy;

Horou pak nzurni

se

Starý Kyjev.

Viz lánky: Pasinii beseda a Kvjec.

toto peložení

nemlo

ždili

se všickni

135),

u prosted Podolí podlé Turovy bož-

asi

neb léta 1146 shromá-

stálého trvání,

Kyjané

opt

již

msto Avšak

u Turovy božnice na

snm,

jakož letopis Hipatsky vypravuje. Ke

nco

63)

>!r.

placek, vorij,

mená pecen neb bochník

117.

imo

KOKpHiKbKt.

Ko8pHn zna-

a také kolá;

chleba,

KOKpiir.bin.

nízkou placku z chlebového tsta, v jazyku uovoruském také perník. K-

poal sob

64) shoduje se dní

Rus

s

touto

«r. 171.

libovati r

rosumu mladých. Podivn

zprávou o Vševladovi jedna povsf náro-

haliských o jednom panovníkovi, jenž nápodobn

nechtl kolem sebe trpti než mladé rádce, jichž rada byla nezralá a nemoudrá; až potom v nejvyšší nouzi rada starcova

musila pomoci. Viz ..Sto slovanských nár. pohádek a povsti

v

náeích pvodních,"

str.

137.

Zdá

se,

jako by ta

povs

bývala smyšlena tomuto knížeti ruskému na výstrahu. K mez-'

65) nz,biKT>ub

-

náredem sceepým.

Všecka

vydáni

máji:

HcimeHbiub. v polském peložení: „jezykiem spalo-

r.ym." Místo toho ísti náleží: UT.hihiub Hcno.vbiibiub, v národu

sveepém neb mezi národem sveepým nosbiii

O

od

Hcnoji neb

hladu a žizui

již

ped

hcho.ahht.

tím byla

=

(ut;kikt. tzz

obr.

e;

národ, a hc-

divoch,

sveepec).

tuto však ukazuje se

:

265 na krajinu

neznámou a na

cizí,

v jehož zajetí byl ruský

její

surový, barbarský národ,

lid.

Ke

str. 183.

66) zapálili blani okolo msta,

jevem v

podolí,

behu

podál

ohradou mstskou na

mezi

ekou Dnprskou a

louka. Menší její

nazývá se blani,

verst (asi

ást, blíže k mstu, majíc výbornou

trávu,

neb

muohými

pol. bfonie; ale

okoaoiiíiic,

bahnem a jívovím

jezery,

10

bývá vodou Dnprskou. Zde

má svj poátek íka Poajua. Za

také

píhodným pastvištm, na

ta louka

ást

jiným

i

celé to prostranství, vz-déli

míle), zatopeno

1 '/„

se

široká

Každého roku zjara

proutím.

daleká

i

eíioiihig

jest

Nad Ky-

blaní.

horami, které

až k Vyšehradu, jest

táhnou,

vcší pokryta

dvory a jiuá sta-

totiž

ped

která stála

vení,

starodávna bývala

nmž

Kyjevané

svá

pásli

stáda hovzího dobytka, a podlé cesty, která ze Starého

Ky-

jeva vedla na louku, stával za

as pohanských chrámec boha

Volosa neb Velesa,

skotu a rolnictví.

ochrance

Zakrevskij

Kyjev, 79, 89 a 183. Ke

A

67)

poala

188.

str.

vida Oleg, ie táhne koruhev Vladimírova, a že

jemu

zacházeli

v

ulekl se

týl,

atd.

Vydání A. K.

109, a Biel. 788: u biu* Oiihri, wko noiiAe crari Kosojin.iepb, iuyj 3.uo,\imi Bt Tbisi rero,

kladu

„A

:

postepuje, poczai

Oleg." Nechápu kladu, ale

mám

zachodzic

lero,

c.»

z tylu,

ja_

smyslu takového za

to. že

atd.

a v pol.

oveohbi ca noEnrce

(mho)

ii

ulakíszy

i

textu

teba

takto

noují cT.»n, KoAo.uinr.pi,.

nutí

oynoHKT.

li

pe-

Oleg widzac, že choragiew Wfodzimierzowa naprzód sie

pvodního

uciekí

ani

pe-

ísti: h biijíbt. íhbri, 3.vxojhtii

h.vy.a

iít.

ti.i.vt,

Oleg nepoal zacházeti v

O.ihri.

týl

koruhve Vladimírovy, ale koruhev Vladimírova zacházela jemu v

týl,

a proto se ulekl

i

Ke

68) Místo

Ve

slu místo

má

potom

:

a

1.1

o h

106.

íiiogo

Weno.u., .moko

býti TepeKOBíh, a tím teprve

následující,

hx ceMoy mh AHBbHO, EOBSb)

Btr.

všech vydáních:

LUenoiit.

útk.

dal se v

^Ai€Ti>

TepeEOBiib,

IlepeMHlljb.

nabývá smy-

kdež Vasilko praví o Davidovi:

ckoh

(totiž

Tepe-

mor bute. Nápodobn

místo

i.i

h

ropoji,

IlepeMHJh ti: (lepeiibiuiAb, Pemysl. Ke

69) bylo sto

tisíc.

Uhr

v

str.

20O.

potu osm

tisíc.

Všecka vydání mají:

Viz o tom níže poznanieuání 71.

:

266 70) potloukli Uhry jako (hrajíce) v mí. Toto místo nezdá mi se býti bez závady, v píin slova bi mhyb. Piv rkp. Lavrent.

jednou

cházít

CLEiiui*

oveiibai*

pominul:

tako

i*

bez

„jako"

unosi;iii|Hiift

vnávají: Komun,

Kt

mjiyb.

V

;i;i;

ca

f>Ay,vi;Aii

mla

iiat.iíi.i.

„bili

mí

hra v

„jako

když sokol

Rkp. Nik. místo prvního Kt UBYb

a na druhém

zmna

zabíjí (ci.GiiBAi6Th)

míst mní

to

nechati.

druhé místo

— Nemá-li

ísti Bt iiSKiYh? a

jako v

nu. tak

se

ale

i

Pi tom Iioniak

:

i.

pedcházející

rova,

u Mikl. 178

s

—

bt>

Biel.

písni ruské (sbírka

813:

pActiiouia

Rybnikova položil

a udlal by se z Ke

71) zhynulo jich tyry

s

ai;i.i

i

Pobili

bez

nebo

letopisu Nestou

ha x^u,

roz-

92) chlubný pohan velikán

I,

na

tisíc.

nho

dla pimáknul, vajeník

(baiiiit>).

str. 201.

tisíce.

Ve

všech vydáních

teme:

Toto íslo mohlo jen omylem pepisovatelovým

dostati se do textu kroniky Nestorovy

na místo

ml

jakož praví Díugosz (f 1480), jenž njaký jiný pramen, anebo, což ku

bu

njaký správnjší :

MHYh radji

kt>

smyslu mluví také v prostonárodní

a druhou rukou svrchu

takto

žeby

Muromci Já bych ho

tyicet

jako,

aiíi.i,

a to by se také

;

podobným rením

V témž

na kusy.

se,

in lurba

ubyl mohlo se vy-

na obou místech místo

jiným a

meem,

poznamenal Mikl.,

dobe mohlo státi prostonárodním rení eském:

srovnávalo

t.

klubko; obojí

což by pak

dobe

o Ilijovi

m6yi>,

latinského

poteli je „na kaši", aneb „jako na kaši"

sekali jej

ut

kaoitií.,

smysl

míti

M»Yh,

slova

ku podobenství. celé

má

sraženém; výkladu tomuto však vadí

v zástupu

accusativ

ukazujíc

hrpu

jak piíkg."

a neužitená. Mikloši domnívá

jest libovolná

t.

ci.i;m:íi\

kavky," není mi dosti

slovo M»Yh v

žeby druhé Kt m«yi> mohlo conferla,

ii

Wggrów

ku porážce nepátel,

jasné.

snad

položil

té

druhému dokonce píhodnému podobenství:

se vyrovnalo

nejen

zde

toho

Z píiny

„takto množstvím za-

:

T[)H

iia

polském peložení:

Jaké by podobenství

tato

uiio;i;iii|a,„

slova

zúplna je poteli." Dále však oba rkp. spolu se sro-

bíjejíce,

aby

a.

H7/i,i;iikaiiio

jsem na tomto míst jen prostý smysl

a ku

tako

:

Ki H»Yh. Ale rkp. Hip.

zajisté

tyry

:

tisíce,

ped rukama

pravd nejpodobnjší,

rukopis letopisu Nestorova. Píšet o té bitv

„Vojvoda Koloman

ušel

beze vší škody

;

vypravují,

:

267

Uhr

dne pobito jest

toho

že

ítyry

uprchlo." Hist. Pol. IV, 329.

tisíce

Uhrv

Podlé této zprávy bylo tedy všech

be

mže

se hoditi

bojovník bylo v šírém poli

podobá. Místo

pozdjší

rých rukopisích,

omylem

písmen

100.000 za pravé, nemohl

napraviti tak, že ze

slov

t,

n-

i.

k o ve sta-

A

pijav íslo

zstati pi ísle 4000 zahynulidu

váleného

za omyl, jejž hledl

pokládati

4000 uinil 40.000. Slova Díugoszova: caesa referunlur zdají se býti pouhý

Gestorových a

ti.i c Aipii.

YCTi.ifiii

neb

....

quatiior millia

peklad

m

m k

délku obou slov. již

musil je

i

c,

takovém nesmírném potu

lých, proto že toto v

nic nerozhoduje;

a napsati cíto, pro

ísti

o k

:

pro touž

i

se ne-

ocMh rukopisu Nestorova snadno mohl

slova

pepisovatel

kterou podobnost

muž

100.000

nepátelské

vojsko

do-

žeby 400

ale

;

zbranmi, naprosto ku pravd

týmiž

841.

I,

ostn tisíc, což

k potu bojovník ruských

porazilo

a

tyry

a jiných

tisíce,

Srov. také Biel.

eo,

raaronajcft

:

mohou

tudíž

dobe

že ta zpráva vzata jest z jeho kroniky.

dávaje pednost

rko noruiuo

Na tchto

vci možné ped nemožnou,

hjce

domnní,

potvrzovati

základech,

dovolil

jsem

si

porušený text letopisu Nestorova v tchto dvou íslech podlé zprávy Díugoszovy opraviti.

72) soutska,

exfftlCHH

CA.TtcKí,

nm.

úzký

prchod mezi

odkudž jména místní: Sutish, vesnice na Buhu v gubernii Podolské; Suléska, msteko v Bosn, Sotilsky v Cechách v kraji Li-

horami,

úžina

horská,

Engpass,

Gebirgspass,

i

tomickém, nm.

Zauiig, a

73) strava, v

vaená

v.

j.

Ko

Bh\ 20H.

orig. KoyTiira, pol.

kucya, kroupy neb rejže

medem, a hrozinkami posypaná, kterou pinášejí do kostela v obt za zemelé píbuzné. I také po pohbu roznášejí tuto stravu, podávajíce ji duchovenstvu a hostm, kteí nebožtíka doprovodili ke hrobu. Podobné úcty náhrobní, strava s

nazvané, daly se u

Slovan

již

za

gtr.

229.

Ke

74) jiným prospti.

Ve

as

pohanských.

všech vydáních

:

oyeiM;TH místo

OVCHl.TH.

Ke

75) a jara, ioi

A

protož

chybn

v

npím;

sir.

231.

iifiiiic

z

pekladu polském

skie ciagnie z pofudnia."

A jakož

hec. íp neb »«c jaro. „jak ptactwo niebie-

:

dále

se

praví, že to pta-

268 ctvo pichází npbBtic bi

pes erné moe,

kdež

chytají.

je

Ke

ornému

ii.AKoptiHTC

:

pekladu:

pi-

z jihu

zastavuje se nejprve v jižní Rusi, str. 233.

Ve

76) nasyfle prosícího. 151

rozumj, že

pa>q*,

iijuih

cházejíc

A

vyd.

871

Biel.

;

v

pol.

s

Miklošiem, jenž v poznámkách opravuje

„nakarrncie

K. 102

1unp7.t1t.TC

:

a Mikl. ovni.iiein.

Souhlasím zúplna

znužonego."

v

to slovo

ovui.i|i.

prosícího, žebráka; od oviihtii. prositi.

Ke

str.

234.

Ve

77) velebte Boha s radosti, kouce.

102

Mikl. 151

peYC

comii|c,

vaptniiic

:

872

Biel.

;

AOCTHI&,

peYC

11

oy3p*Biue

:

smysl gramatický i

„gdy sioúce

:

uí

mówií." Vladimír

;

Ct p.TJOCTHH)

iipocumi th Kori ci pj-

cvbiibi|c, h

v polském peložení libovoln

;

vydáuí A. K.

pa.\octmo. h pcvc

ct,

CO,Vlhl|C. íipOCA.lKHTM Bor.7,

Oy3pT.BT.HIC

:

npo< ..iakíitu Bor.;

11

ujrzaí, chwalit

mimo všechen

Boga

z radošci^

tuto syny své, co mají dlati,

když

slunce vychází, a kterak se mají modliti, že totiž mají nponpnciir.Tii OVH c.UBHTH Bon ct. fi7,\oc7iii,t,. pcK&ijie Píinou chybného tení peye byla bezpochyby v

atd.

i.ioh

:

rukopisu

zkrácenina. Ke

78) a já táhl dáních sice za

toho smysl i

se:

teba

že

to,

te

s

ct.

235.

YpbHHroni.i|ii

tu ísti:

místa

str.

ct.

celého,

ci.

11

Ypi.niiroBbi|ii

se

hledí-li

11.1

k tomu,

není,

aspo

souditi,

že tehdáž Plavci

mírovi proti

i

pedchází

co

:

11

no

pepisovatelovým

t.

Pjcthc.t.ab.t* :

bratra Vladimírova, jenž brzy

v píbuzenství

154:

iit>

oyr.iiuu

kh

osh

(vydavatel

str.

174.

však pvodní text omylem

léta 1113,

stryenec

ale Svatopluk,

;

a jiného Svatopluka toho

Vladimírov nebylo. Ke

80) ale oni

má

h no Ciutoii.\t>í|t,

Vladimírv, zemel teprv

asu

eho

str. 23t>.

po Rostislaroi,

po smrti otce svého utopil se v ece Stuhn. Srov. Místo slov

z

pomáhali Vladi-

Plavcm. Ke

79)

co

mám Žádáf

IlosOBbi|*.

by svdilo, anebo

niehož

se dalo

všech vy-

íIoíobi.i|h. ale

co následuje, a

by

Ve

Cernihotci na Plavce.

nám

ovkíiiim;

te

str.

uprchlí. Biel.

totiž

peložení: „lecz tylko okolo 80

237.

Ve

vyd. A. K.

877:

písm

m

í\h

104, a Mikl.

cejHbjecsTb

o za íslo 70)

(!) ubiliáiny."

tu

;

a v

takto:

iit>

m

pol.

ohm

269 hm

a protož také

ovEhiuia:

rosoni

ihned se dokládá:

=

(Sloveso ovkutii

h,vi.

Ke

kurutii,

m: hocth-

h

zmizeti.)

ujíti,

238.

str.

81) z erníkova vycházeje, až do konce roku po slu

jsem uhonival tur vší

rovho

dílem

jest,

proto,

li

JO ...

komise

mioro lom.

npoi.it

KpOMt Tovpoiu,

HMoro noKJ, Toypoiu

sokj

e.

i.

dání Biel. 878

upoi.it

podala jeho

takto:

pout. RC6K)

CH.10K),

,vi

Mikloši

casim;

non

etc.

a

dále:

h

m.n.

Tovpon.v

h

íipti.it..

ct

ii;i;i:

flo

•

fortasse

intelligo;

•

Ve vy-

.ioitn.it

no cltov

Kpoi.it

ch.ioia.,

Ki.cei,v.

oti.iji.mi.

^ta

•

•

jjii-

Kpoi.it

r

:

155

str.

218 poznamenal: mil

H7Ke

položeno

listu

ádce vy-

pro Hase Iegendum videtur n \c;i;c.

takto

(iccm.)

ovr.iniin.vvi.

lom,

;

porušeno

u prosted

atd.

h;kc

str.

Iegendum oyjjpOMb,

fortasse

poi.it.:

na

ale

umí.

n

Tvpoiti.

Kpoi.it

v textu také tak,

Ote

104

str.

n miiitin,

víti no civ

.

lovu než íu-

velmi

jakýsi kaz, jímž jedno slovo v

Archeografická

padlo.

jiného

Lavrentský

rukopis

že

má

pergamenového

krom

silou,

místo ve všech vydáních

Toto

atd.

mioro

hi.c.iiki.

icci.u.

3Ktph, a v polském pekladu „i do ... lata po sto uganiaíem wszystkiemi siíami rozdaroivywafem prócz innego po.

:

i

lowania, prócz íowóiv na tury z ojcem ivszelki zwierz "

Jowiíem

A. K., že slovesu

schází

ovr.niiiit.vn.

dv

slvka

v jedno

je

neb

snadn

ieci.ih,

bedli-

se

dovtípíme,

mohla povstati

že

rukopis chatrný a pepisovatel nedosti soudný;

zstalo na svém míst a písmena ec neb

i.i

tení

které proto

smyslu závadná, a stáhneme-li

následující,

hhi.ii,

z I€cmi>, byl— li

pomocné

se mysli ve

Avšak pozorujeme-li

také u Biel. doloženo v závorkách.

vji

wyprawianych,

rnoim

— Nejprve namítá

tak široká jako

hh,

a

co

se

dotýe i a

i.,

rec

jsou

nebývá

práv

nkdy

mezi nimi ve starých rukopisích patrného rozdílu. Toto po-

mocné

recMb stojí také

skuten na svém pravém míst, hned

za hlavním slovesem, a onoho v závorkách není

Dále se naskytuje otázka: že

ji

Vladimír „vší silou"

padá na mysl nebezpený kdejších knížat a

loviti

lov

musil?

na

tury,

bojar ruských

i

zv

A

tu

již

potebí.

pedevším pi-

oblíbená zábava

jiných

—

tak mohutná,

starých

n-

hrdin:

v rkp. Kralodvorském v básni o sedání chlubí se Zde-

jakož

i

slav,

že:

nosí

která to byla

„Pradd mój

zbi divá tura," a

na dlouhém devci tuí hlavu.

že místo slova flapoMi

neb

jjpuih

A

tak

teba

na památku toho

samo

se

podává,

ísti Tovpoi.n,, ne-

270 zídký ve staroslovanštiu dativ místo vyd.

storu

lifi.ii-OTr.

na

A

a Biel.

jor.pOTt, oti,

i;i,iii,i|i,

ii

51.)

str.

39

Mikl.

(i

n.

ií

(nadeených)

m

davatelé

msto

roypoiu ovšem na mysli omyl.

opravili ten

— Zbývá

svrchu

doteným kazem

Rozum

celého v ostatním

Vladimír

slovech

totiž

slovy:

množství takto

:

Khceiis

ii

jo

.

turv jo

.

.

již

ulovil

iíoiibi|.i

chkok,

Kftoi.it.

nvm

A

nemže protož

Biel.

i

uhoníval po stu turv.

lhta zde naznaena

to

místo jiného smyslu

každého

opravuji

takové

roku

nadeené iccmi.

mioro soba KpoMt Toypoin, str.

jisté

ta

no cRToy oyriAiiHiuyL

Ke

Mikl.

smysl ten, že pokaždé v

do konce

totiž

Vy-

KfiOMt

opraveného místa k tomu dopo-

vypravuje, že

stu,

.

ron,

že

nežli

již

soiu

pergamenového bylo zrušeno.

listu

turv; a ponvadž

míti,

mioro

ToypoHt, ale

lht jest

krom turv

otcem svým.

s

ješt jen nahraditi slovo, které

má pirozený

sto

Ne-

peklad

srov.

praví, že

k|>omt,

Slovo no cLToy ulovil

v

utcapbCTRHic

rociio.^i.ii.A.

zv

ješt také jinou

mli pi

A. K.

(Na p.

hned svého potvrzení ve

tento výklad nalézá

lovil

genitivu. iifiiiin.imTL

:

následujících, kdež Vladimír

slovech

máhá.

611

ii;ne

místo

Toypoui atd.

212.

82) tšak se toho káni; ve všech vydáních: kh Tóro ca !\h Tóro c* kak, a,í\ to atd.

KJíK místo: s

Ukazadlo jmen.

Abel, ine,™ (bibl.) 68. 69. 114. 115.

Abimelech, tAiiHMesexi

Abraham, ARpaiit Adani, itfuii Adrian,

—

z

70. 71.

77. 81.

106. 146. 219.

císa 30.

rpajvt

Oftp-fiiib,

rpap.

OiiT.flpiiRiih,

ropoji.

'AQiaróv, 'AóQtavovTrohi;, které se prvé nazývalo

Aiii,,\()iii\;!i.,

msto

67—70.

papež 90.

Adriánovo msto,

Agamemnonova (915)

Orestovo, syna

Adriatské

115.

11. 45. 65.

11. 50.

(bibl.)

\in.,\(>i!i.\m,,

íma,

(bibl.) 45.

(bibl.)

moe,

29. 30.

to cwff«wov nO.ayoq 2.

Airi. i,piimtíiiim:kjia ii&yiiiu,

Adulb, AjoyAGT., kupec ruský (945) 32.

Adun, Agara,

kupec ruský (945) 32.

A,\oyin.,

Agamemnon,

otec

Ar.M.ici.iiioiii,

Ar.Apt (bibl.) 71.

Agarané, Anpnue (866) 14. Agathon, Arj#onx,

Ajepa,

—

Aicnii,

íma,

—

29.

Ar.ipi.uni,

t.

Saraceni, 184.

papež 90.

131.

Afrika, Aippniu

Achab, Ajubi

z

Orestv

(bibl.)

syn

107.

Asenv,

kníže Plavecký (1107) 210. 211.

237. 238. Dcera jeho vdána za Jiího Vladimíice.

syn Girgenv, kníže Plavecký (1107) 210. 211.

Dcera

jeho manželka syna Olegova.

Aklan Burovic,

Ai.uin.

EoypbYeKHYh

n.

RoypY£BHt|ib,

kníže

Plavecký, 238.

Aktevu, Amenoy, posel

Akun,

AKoyin>,

Olegv (912)

RKoyirt,

22.

kníže Ruský, net

Srov. Jakun.

Albánie,

A.ii.haiiiiia,

Aivlbjnhki, 'Mpavlu

2.

Igorv (945)

32.

— 272 Aldan, Ai.vun,, kupec ruský (945) 32. 33. Alexander,

iXseitcsiiiAfix,

král

ft.ie&iiiApi,

Macedonský

11.

184. 185. 213. 214.

— bratr císae Leona Heckého (887)

císa

16.;

20. 21. (912) 22.

Alexandrie, stolice

Alexijv žel

Aictiin.Vfiiui.

Aíciii:.\in.,\(inn,

89.

Hecký

(907)

— Alexandrská

církevní, 90.

syn,

dcery

Alta, AshTJ,

0.i6kciiiiiii|ii.,

AieímiitYh, císaovic

Vladaovy (1104)

eka

Hecký, man-

208.

(1015) 104. 105. (1019) 114. (1068) 133.

Altské pole, nose Ailtlckoií (1019) 114.

Altunapa,

A.vroyii.iiu,

(f 1103) 207. Alvard, Aaka|i,vl,

Amazony,

Gudv

AsBiifti, posel

Ai.ii/oiiiin.

vdce

AAToyiioiu,

'Aftú^om

Plavecký (1097) 200. (945) 32.

10.

Vladimský (1105)

Amfilochij, Ai.u]>n.io\ii. biskup

209.

Amon, Amoiik (bibl.) 184. Amos, Amoct., prorok (bibl.) 76. Amund, ÍUioyin>jVk, IAmhiii,jve, bojar ruský (945) 32. Anastas, Aiiactace, muž jeden Korsuský (988) 85. 90.

—

pokladník Boleslava krále Polského (1018) 114.

Anastasij,

—

Aiiact.iciiíí,

z

biskup Korsuský, Boží v

msta

Božího

28.

správce chrámu Desetinného

Kyjev (991)

Rodiky

95. (996) 97.

Anatol, Aimtoaiih, biskup Carohradský 90. Andriacie,

Ain,,\(iiiiiKii!i,

'Aógtaxj

2.

ueník sv. Pavla zmiuje se sám o nm v epištole k ímanm XVI, 7 tmito slovy: Pozdravte Andronika a Junia, píbuzných mých a spoluvz mých, kteíž jsou vzácní u apoštol, a kteíž pede mnou byli v Kristu Ježíši.

Andronik. 18.

19.

AiiT.AfioiiiiKi,

Sv. Pavel

Anglská zem, Anglie, 3euxm Anglané,

Anna,

slovanský,

apoštol

AiiritAiAiie.

íAhha, sestra

AiiriAi.iniiCK.iiA, Ar.iuiihCK.ui 2.

Ariíme

2.

(862)

císav Heckých

—

13.

Basileje a Konstantina,

manželka Vladimírova (988) 86. (f 1011) 101. Antioch, Ahthoxt,, král (bibl.) 130. 131. 222. Antiochie, Aiithovhia 27. 89.

—

Antiochijané, Aimioxiiimc 28.

Antiochijská stolice církevní, 90.

Antipa,

AiiTiiiii,

lovk

svtský

z

msta Lube, potom mnich

na Svaté Hoe, nazván Antonij, 124.

273 Antonij,

mnich ze Svaté Hory, jménem svtským

Aiitoniiíi,

Antipa 124.

Veliký Antonij (1054) 124. 125. 126. 147.

—

152. 153. (1069) 154. (f 1073) 155. biskup Jurjevský (1089) 165.

Apoliná,

biskup Alexandrský 90.

AiioAHii.ipiiií.

Apolonij Tianjanin, Aiioaohhm

hada

n.

Bvtaittwv

1.

Tiiiaiii.miiiiit.,

arodj-

ník za císae Domiciána 27. 28.

Arábie Silná, ApAmiiA Starší,

ciiamiaia, 'Atmtpia

>}

ApABIIIA CT.AptHUl.AIS, 'Aqaftia

f

dli/ala 1.

Aram, Apun, 214. Arej,

Hek

Apiiií, bh válený Api^cn., bojar ruský (945) ApM, kací 88. 89.

Apr.íí.

Arfast,

Arius,

Arkadie, ApKi.yiu, 'AqmSta

Arménie, Malá

Aron, Apoin.,

—

i

2.

Veliká, ApíMcmifA,

bratr

Ap.Ain.,

pohanských 75. 32.

'Ag/tHa 2.

Abrahamv

Mojžíšv (bibl.) 73. 74. Aroslanapa, Apicuium, ApocíUMAiu,

70. 71.

(bibl.)

bratr

kníže Plavecký (f 1103)

207.

Asaduk, AcAjoyKi, kníže Plavecký 235. Asen, ActHX, Ocem, Aciini, kníže Plavecký (c.

1085) 236. Otec Ajepv,

dd

dvma

s

bratry

manželky Jiího Vladi-

míice (1107) 211. Aser, ftcHpi (bibl.) 72.

Asijská krajina, Aciihckaia CTpAiu

2.

Asmud, Acm«ax, pstoun Svatoslavv, syna Igorova (945) 39. (946) 41. Aspubran, AcnoyEp.im [AnoyKlKApi], kupec ruský (945) 33. Asup, ftcoym, kníže Plavecký (f 1103) 207.

Asyrie, 79.

Asyané, Acoypms, AcwpL,

— Asyrský

král (bibl.)

Acovpniie, 'Anavgfa

— Asyrští

157.

1.

3.

(bibl.) 218.

Athanasij, Awamaciih, z Alexandrie biskup 89.

Azguluj, A^royiioyíí, kníže Tarovský, kmene Plaveckého 238.

Babylon,

lÍAKiiAOin,,

Bafivkavia, tíaftv/Mv 1. 2. 3.

byloané, KakhaohiahC. Bafivlvíot Bagubars, KjroyEApcL,

kníže Plavecký,

1085) 236. 238. Baktrie,

BiAKTpx,

Báxtftni

gen.

1.

Oyim.piirAHC, Baxt(itáv<,i, nazvaní

Bal, Rasi,

bh

válený Fenianv

157.

— Ba-

9.

—

s

dvma

Baktrijané,

Brachmané (bibl.) 75.

9.

bratry (ok.

Kaktphiaiic.

274 Balám, Basami*, Basami, (bibl.) 29. 218. Barlám, BspssMi, opat Peerský (po 1054) 125. 126. Bachaiih, sv. otec, 89.

Basilij,

— —

císa

(I)

(II)

císa

Hecký (868) Hecký (971)

14. (887)

16.

54. (987) 84. (988) 85.

Bratr

jeho: Konstantin. Sestra: Anna.

chrám v Korsuni u prosted msta (988) 87. stály modly pohan-

Basilije sv.

— —

chrám v Kyjev na chlume, kde prvé ské, 60.

(988) 92.

chrám na Vyšehrad, 1.

zízen Vladimírem

pochyby

bez

988 (1015) 106. 108.

Beldjuz,

Iíci,\m>^i..

kníže Plavecký (f 1103) 207.

lic.\,|ov;yi.,

Belkatgin, Ge.iiUTrmn.. kníže Plavecký 235.

Dnprském (945) 36. (971) njaké map, kterou ml ped sebou, beh eky Dnstru od ústí vzhru jmenuje se litus album t. blobeží; a eka sama že se bez pochyby

Blobeží,

také

pi

KtAOEepeitiiiie,

ústí

83

praví, že v

nazývala Bitou

ekou, na

55. Schliitzer IV,

leží

Blohrad,

msto malé

u Kyjeva

ústí

jejíž

Akkirman.

Blohrad,

Kusí

Tp.A^i,

Rr,i\t

1'opoji,

na 10 verst vz-dáli (980) 60; založeno (992) 95. (997) 99. (1069) 137. (1097) 192. (1113) 224.— Biskupové:

asi

Lukáš, Nikita. Blojezero, Bílé jezero,

Iít.ioic

udských Vesv (862)

13.

te^epo,

Ktíoo^epo 7

140.—

(1071) 139.

;

v krajin

Blojezerci,

Blojezerští, K*soo7,ef>M|ii (1071) 139. 140. (1096) 186. 188. Belz, Kes:?i,

Benjamin,

msto (1030)

118.

.

BeiiHiiuiHin

Bciii>m.iiuii,

(bibl.) 72.

Berendici, Berendji, Kficii.ymi, KepeiibAtH, národ

kmene

tu-

reckého (1097) 196. 197. (1105) 209.

Turín,

Berendij, KepeHAii,

ovák Svatoplukv (1097)

Kepm, bojar ruský (945)

Bern,

192.

32.

Bethel, Ke#Hsi (bibl.) 75.

Bethlém, Bh«seomi (bibl.) 77. Bílá

Vž,

Rusii

Kt.íiíi*

zykem Sarkel neb lejším

Bithynie, ny,

Donu

proti

Bii-aoviiiin.

ÍilKHIIII,CKHU

(965) 47. 236, tvrz Kozarská, jich jaeená, kterou vystavli na do-

Sarliil

Peenhm. Bh«hiihia,

CTpSIlbl

Bizancie, Bh^anthia 27.

Bi&wl«

(941) 30.

1.

— Bithynské

kraji-

275 Bjajdjuk, Ruhamkí., sluha Vladimíra knížete (1095) 180.

Blud, Es*j,t, voj voda Jaroplukíiv (980) 57

Boldiny hory,

K.vlamim,

klášter Boží

Koajiihli

Rodiky (1074)

Boleslav, Eoftec.UKi (I), král

píjmím

— 59.

TopM, u Cernihova; kdež

154.

Ladský neb Lešský

ili Polský,

Veliký, také Chrabrý (996) 99. (1018) 113.

(f ok. 1030) 118. 122. Dle zpráv polských zemel dne 3 Kvtna.

— —

114.

1025,

Polský (1069) 137. 138.

(II) král (III)

1.

Polský,

král

chof

Sbyslavy,

dcery

Svatoplukovy

(1102) 205. Boluš nebBluš, EoAoyuih,

Kaoviiii.,

vojvoda Plavecký (1055) 129.

Bonjak, Eohkiki. kníže Plavecký (1096) 182. 183. (1097) 200. 202. (1105) 209. (1107) 210. 237. 238. Bratr jeho: Taz. Bor, Kopí (1097) 193.

Boiev

n.

Boicv

Jméno

91.

Boic,

úvoz, KopiiYeKT. aíko^t. 6. (945) 39. (988)

pocházející od osobního Bor, Kopí, a rodového

GopiiYb,

Boicúv úvoz

ftopnijik.

byl za starodávna

íky Poajny, zárove také bylo pístavem Dnprským. Od úvozu tohoto pes Poajnu a pes eku Dnpr býval pívoz. Boris, Kopiici, syn Vladimírv z Bulharyn (980) 60. Náhlavní cestou do Kyjeva od nkdejšího ústí

které

mstkem

—

v Roštov (988) 94. (1015) 102. (f 1015) 109. 111. 112. 114, 144. 164. 175. 204. 237.

104—

syn Vaceslavv, kníže ernihovský (1077) 158. (f 1078) 158. 159. 235.

Borisa a Gleba ssv. chrám na Vyšehrad, jejž vystavl Izjaslav

(1072) 144. 145.

Bonnó^ 2. Msto, KoiKH rpA,^ n. ropo.yE 28. Boží Rodiky chrám kamenný, píjmím Desetinný, v Kyjev, jejž Vladimír vystavl na míst, kde byl dvr kesana VaBospori, Kocnopii,

Boží

raha 39. 62. 90. (991) 95. (996) 97. (1007) 101. (1015) 102. (1039) 121. (1044) 123. (1078) 160. (1087) 164. (1093) 178. Léta 1107 pivezeny byly do tohoto chrámu

— —

ze

Hek

obrazy. Zakr. 97.

Zvstování, chatmm RoropOAM|A

menný na

Zlaté

Nanebevzetí,

brán

v

EJuroK*i|ieriiii€,

Kyjev (1037)

oit/michiuc,

kostelík

malý

chrám ka-

120.

Peerský,

125;

nový chrám kláštera Peerského založen (1073) 145. (1075) I8«

276 157; dokonán (1077) 157; posvcen (1089) 164. (1091) 168. (1096) 183.

Boží

Rodiky chrám

ve

Vlachern na Klov,

jejž založil

Št-

pán, opat Peerský (1108) 211. (1112) 221.

— chrám kamenný Páslavi na knížecím dvoe, založen (1098) 202. — chrám kamenný biskupský ve Smolenšt, (1101) 204. — chrám ve Tmutorokani (1022) 117. (1066) 132. — na Boldiných horách, 154. v

založen

klášter

Brachmané,

Brmyjiárot 9.

Kp.ixi.i.iiie.

Brzeš, msto Lešské (1019) 115. (1022) Besfané, 116. (1097) 194. 198. 201. (1101) 204. 234.

Besf, EepecTHie,

pol.

—

Kepecmmie (1097) 201. Bestovo, KepecTOKO, KepecioBOie, hora

ves (980) 60. (1015)

i

dvorec knížat Kyjevských (1073) 145.

102. (1051) 123;

—

Bestovo nazývala se velmi píkrá hora (1096) 182. 183. nad Dnprem níže Kyjeva. Byla porostlá hustým lesem rozliného díví, ale zvlášt bestovím jinak jilmovím, od-

má

kudž také na

Tu

v jeskyních

skrýše, pepadávajíce

lodi

po

mli

nesnadno bylo

Varahové své

Dnpru

se zbožím plynoucí.

as pohanských mla tu knížata Kyjevská

Již za rec,

eky

loupežní

své jméno. Se strany od

ni se dostati.

bez pochyby na témž míst, kdež

rec se spatoval, jejž

1.

1096

spálil

i

Bonjak. Viz také Olmin

neb Olžin

dvr

chrám

apoštol Petra a Pavla, chrám

pána

mem

sv. s

na Uheršt

mužským

sv. Petra,

s

klášterem,

svj dvo-

pozdji knížecí dvo-

chrámem

sv.

Mikuláše, potom

Promnní

klášter sv. Dmitrije

a klášter Peerský

s

Krista s

chrá-

chrámem panny Marie

Nanebevzetí, pak Oskoldovu a Tugorkánovu mohylu. Britanie, Bretanie, ostrov, KpHT.uiHH,

KpoTimm. B?ttravia

Betislav, KpJYHC.UKT..

syn Izjaslavv, vnuk Vla-

Kf> Aijinr ai kt,.

2. 10.

dimírv (1001) 101. (1021) 116. (f 1044) 123. Syn jeho: Všeslav.

—

syn Svatoplukv Betislavv dvr na Brody, Gpoju 236.

Bruny,

lípovnt.1,

Budy,

Rm.v.i.

(* 1104) 208.

Hoe

Kyjevské (1068) 136.

kupec ruský (945) 32. pstoun i vojvoda Jaroslava knížete

Eoyju,

(1018) 113. Boh, Kovn., eka

7.

8.

(1018) 113. (1097) 199. 237.

277 Bujefast, Koyiei^crE, Eoytc^JCTT., posel Svatoslavv, syna Igo-

rova (945) 32.

zem,

Bulhary, Bulharská

EirLnphCKa, KosrípLCKj

y,cu.u\ 3. 4.

(902) 19. (944) 32. (971) 54. (987) 83. 84. Bulhai, Bulhare, E.vLrape, (1024) 117. Kníže: Simeon.

(869) 15.

—

Kosrape, národ Skytský 7. (858) 12. (898) 18. (902) 19.

(915) 29. (941) 30. (942, 944) 31. (945) 63. 64. (986) 65. (987) 83. (1088) 164. B. Dunajští (898) 17. (967) 48.

(971) 51. (1097) 196. B. erní (945) 36. B. víry Muhametské (986) 64. B. synové Araonovi, 184. Bulhai mli

—

prvotn

ekami Vlhou a Kamou

mezi

sídla svá

zem

Chvalinského, a do pozdjší

pesthovali

v letech 660

se

Purgstall Gesch. d. gold.

Bulharyn,

— 668

Hord,

R.VLrjphitm, Ko.inpiuin,

7,

moe

blíž

Bulharské nad Dunajem

po nar. Kr.

Hammer-

a Šaf. Star. 563.

jména nepovdomého, man-

želka Vladimírova, s kterou zplodil Borisa a Gleba (980) 60.

Burovic Aklan,

Aklan.

v.

Bužané, Rovnám:

a pozdji Volyané

Vladimí

mezi

nazvaní,

eení

na ece Buhu tak

dle sídel svých

7,

po nkdejším

a Lvovem. Karamz.

I,

mstu

Volyni

32, pozn. 70.

Bužsko, KoyshCKi, místo kolím ohrazené (1097) 197. (1100) 203.

Carohrad, Caihrad, IJtcjpb

ff^X n. Topolí 4. 6. (852) 11. (862) 13. (866, 867) 14. (907) 19. 21. (914) 29. (929, 934, 941) 30. (943) 31.

(955) 44.

(971) 53. 54. (980)

60. (987) 83. 88. (1043) 122. (1079) 162. (1104)

Léta 381 byl první, sv.

I.

otcv v Carohrad

kevní

90.

Biskupové

553 pátý a 89. 90.

—

1.

Carohradská

patriarchové:

n.

208.—

681 šestý sbor obecný stolice

Mitrofan,

cír-

Anatol,

Eutich, Jií, Taras, Fotius. Cefalonie ostrov,

Kc<{u:\iiiih!\.

Celestin, Ke.iecTimi, papež

Celesyrie,

Cemský,

—

KoyímcoypHR, IJt.mlckiiíi.

Ivan, císa

Cilicie,

Cypr

Koilij

—

89. 1.

(971) 54.

Kiimia

ostrov, Koynpi,

1.

Kvnqos

Cyrenie, Koypiuitm, BJvtfvii Cyril,

Svyía

císa Konstantin, syn Leonúv (955) 44.

Hecký

KiiAiiiiím.

Ke<podX>jvía 2.

ímský

1.

1.

KoypwL, biskup Alexandrský 89.

biskup Jerusalémský 89.

278 Cyrus, Koypí, král Perský 220.

—

kací 89.

Cythera ostrov, Koy«np.iin., Kv&fafl 2. echové, eši, Yecii, národ Slovanský,

221.— Zem eská

157. (1111)

3.

(898) 17. (1076)

(969) 50. (1019) 115.

Kníže: Oldich.

echyn dv, s

jmen nepovdomých, manželky Vladimírovy;

jednou jich zplodil Vyšeslava,

s

druhou pak Svatoslava

a Stanislava (980) 60. enegrepa, Yenerpem, kníže Plavecký (f 1103) 207. eremisi, Yepei.nir.ii. Yepei.iiicj 7. ernína,

er,

YepMi.n.v 'EqvO-qú,

Ypbi.u.iu.

na východ

eka

Ethiopská,

tekouc

1.

Y()T,m».

Yepiib,

svtsko píjmí Isákovo, mnicha Peer-

ského. Viz Isák.

erná eka, Ypinnn, YepMKi erní Bulhai, ernihov,

viz

p*KJ (866) 14.

Bulhai.

Yfiuwroiii,.

YpumroBi.

Ycpiiiirotu

(907) 20. 21.

(945) 33. (1024) 117. 118. (1055) 128. (1068) 135. 136.

(1069) 154. (1076, 1077, 1078) 158.

159. 162. (1086) (1093) 172. 174. (1094) 178. (1096) 181. (1097)

163.

202. 235

— 238.

a

msto

rpajVb,

východní

242.

— Msto •

vnitní ohrazené, a^htuihkh

hrazené okolní,

rpijyi.

brány Stežen (1078) 159.

oiio.ibiuift,

u jehož

Viz: Sv. Spasitele

Krásný dvr. Knížata: Svatoslav, Vševlad, Boris,

chrám.

Vladimír, Oleg. Biskupové: Ivan, Jan, Theoktist. hovci, Yphuiiroiit>i|ii

— erni-

(1078) 159. 235. 236.

msto (1100) 203. msto nkdy Lešské (981) 62.

ertoryjsko, YpbTophicKi, YepTopucKi,

erve,

Ypbeeiib,

(1097) 199.

ermo

Ycpueiih,

Nkdy

na ece

také

Huv

ermno

blíž

a

ervený Hrad,

Vykyjova.

—

nyní ves

Odtud také jméno

—

ervené Rusi. Soutska . (1097) 201. erveská msta, Yphii€HbCKhiM ropoju (1018) 114. (1031) 119. ervené moe, Ypi.i.ibiioic, Yepiibiioic riopre (bibl.) 73.

ervený Dvr, ^isopi KpacNbi, jejž vystavl kníže Vševlad Okolo kláštera Vydobyského na Vydobyi (1096) 183. jest mnoho stop po bývalých sídlech, a protož nelze s ji-

—

stotou íci,

kde se nalézal dvorec Vševladv,

že od kláštera k severu. Zakr. 147.

eský

les,

YeuibCKbiíí ntci. 234.

ale

zdá

se,

279 itjovici,

YiiTt,icRHi|iii,

udi, udové, Yioal

Yhtmcbiiyií. Plavci 236. 237.

7. (859) 12. (862) 13. (882) 15. (907) 19. (980) 57. (988) 95. (1030) 118. (1071) 142.—

ud"

Závlaoská,

Srov.

str.

udové

245, pozn.

1.

Závlaští,

Yio.y. ^ABOsoYhCKJtt 2.

— udové, kmen plemene

severské-

v nejzazším severu Europy a severo-západní

ho, obývající

Germani

Asie.

2.

nazývali

je

Fimien,

obyvatelé

t.

bahen.

Kteí národové jménem tím se zahrnují a kterak se zempisn rozdlují, viz v Saf. Starož. str. 240. Nestor jménem míní Estonce. udín, Yw^HHt, bratr Tukv (1068) 136; v držení Vyšehradu

—

u

(1072) 145. (1078) 158.

udínv

dvr,

Dalmácie,

Yioymi,. Yovyini,. v

flBop-E

^iUhi.iiiTHKi,

Kyjev (945)

39.

Acáurnla, 2.

Damas, ^lUucx, z íma, papež 89. Damian, ^uiiimn,. knz, mnich Peerský (1074) 150. Dan, ^iim, Giihpni (bibl.) 72. 75. Daniel, ^anim. (bibl.) 45. 147. 218. 219. 220.

—

biskup Jurjevský (1113) 224.

Darius, /l^pnií, král Perský, 214.

David,

kwuxL

(bibl.)

98. 108. 146.

—

Igorovic

11. 45.

51. 58. 75.

77—79. 93

94.

184. 212. 213. 241.

(1081, 1083, 1084)

162.

(1085) 163.

(1097)

189—202. (1100) 202—204. (f 1112) 221. 237. Synovec jeho: Mstislav.

—

Svatoslavic (1095) 181.

193. 194. 200. 202.

(1096) 182. 186. (1097) 189.

(1098—1100)

202. 203. (1101) 204. (1103) 206. (1107) 210 (1110) 212. (1111) 215—217. (1112) 222. 238. Žena jeho N. (1097) 200. Syn: Svatoša

—

n.

Svatoslav.

Všeslavic (1103) 206. (1104) 208.

Dažboh, ^aa>AhKon>, ^jsnhKoni, hož modla stála v

Kyjev

bh Rus

pohanských, je-

na chlumu (980) 60.

Deheja, ^eTun, potok (1111) 216. ^efticThpx, ^pcTfii (902) 19. (971) 53. 54.; mhecké, Dorostalum, na pravém behu Dunaje. Saf. ve

Derstr, sto

Star. 511

nazývá

je Dristra.

Dervi, ^epbBH, ^epenii, áiffitS 2.

Desna, Áechiu. 211. 235.

fea, eka

2. 4.

(947) 43. (988) 95. (1 108)

280 Devgenovic, ^cumicnim.,

syn Devgenv, kníže

^cki'£iickiii|ii., t.

Plavecký (1095) 179. \nocKopi. kací 89.

Dioskor,

T

— Dirova

Dir, viz Oskold.

koák

Dmitr, ,V'»»T(ii.

—

mohyla (882) 15.

Davida Igorovice (1097) 192.

Ivorovic (1109) 212.

Dmitrij

sv.,

Dmitrije

187. Opat

Deraetrius 20.

1054)

(po

— Klášter

Barlára.

:

Bestov

na

stál

^uimpn.

co.

sv. klášter

126.

(1087)

tento, s

sv. Petra,

svdí

nedaleko kláštera Peerského, jakož

Kyjevský Silvester Kosov

metropolit

(1096)

164.

chrámem

svém Pateriku,

ve

56.

str.

Dnpr, ^Htnpi,

eka, picházející

,\i,iiT,ii(n.,

moe

vylévá se v

2. 4.;

Pontské

5.

6.

Okovského

z

7.

lesa,

11. (862) 13.

(898) 16. (945) 36. (947) 43. (968) 48. (988) 91. (1015.

1016) 112. (1026) 118. (1051) 123. (1067) 132. (1071) 139. (1092) 170.

risthen,

t.

z Plosské

(1093) 174. (1096) 182. (1097) 194. známý pod jménem Bo-

— Dnpr, u Hek

(1108) 211.

tekoucí, vychází z gub. Smolenské j. od severu vysoiny blíž msta Duchovštiny, protéká nko-

gubernií a vylévá se, majíc toku svého

lik

erného moe, do býti

veliké

splavným od Smolenska,

Kyjeva, a prahy níže ústí

60

verst,

prahv

odklizena.

Koské

Sura a

prahy,

:

které

—

I

verst,

do

mliny

výše

níže

i

na

vztahujíce se

proež znaná ást po pravé stran do Bezina, Pípef a In-

vody. ^in.iifii.ci.u

np.uu

prah

ili

n.

noporu (971. 972) 55.

vodopád, skandinávská

hecký císa Konstantin. Viz

zachoval

slovanská,

Star. 559.

:

1500

Liman. Poíná

Sož, Desna, Sula, Psjol, Vorskla, Samara,

(988) 91. Jména tch i

Z ek,

té,

tekou, znamenitjší jsou tyto

hulec, a po levé

Dnprské

ale písité

eky Samary,

plavbu po ece

stžují

byla

Dnpru

nazvané

zátoky

také naše Praha

má jméno

Saf.

své od tako-

vého prahu nebo spádu vodního v ece Vltav, jenž býval

nkde

výše

Dnprské

ústí,

mlýn Staromstských oycTHi€ 1

í

Dnstr, ^LiitCTpi, eka,

Dobryn,

^OEpuiira,

syn

i.iri;ii(iA. r

nad mostem.

^iitnphcKoie, 5. (945) 36.

2. 8.

Málka Lubeanína,

bratr

Maluše,

klínice Olžiny, ujec Vladimírv (970) 51. (980) 60. (985) 64. 64.

Syn jeho: Kosntíu.

281

Dobryn

Raguilovic,

PArovinoKiiijii,,

,\oe|>kiiii.\

vdce

vojenský

Mstislava Vladiraírovice (1096) 187.

Dolobsko, ^osoKbCKi (1103) 205. (1111) 215, zerem, tak

nkde

nazvaná,

po levé

krajina s je-

stran

Dnpru

blíž

msto

(1084)

162.

Vitieva. Domician, \ci.ieTiiiJiiT., císa ímský, Domin ^oMkin, biskup Antiochijský

27.

t

90.

eka (1111) 216. 238. Drahobuz, ^oporor.oyrcb, ^oporoEOyniAb, Don, ^ohi,

(1097) 199. 202. (1100) 203. Drahoži, ^oporoxHYb (980) 57. Krajina bažinatá nedaleko

Kyjeva se strany západní. Léta 1146, když Igor govic,

vel.

Mstislavici,

kníže

Kyjevský,

útku svém

na

bitvu

dostal se v

k.

a tu se pod ním proboil Drehovici, ^piroiiími.

ztratil

II.

Ole-

Izjaslavu

proti

bahno Drahožiské

Hip. 24.

^pcromiYH,

4.

,\|n.roitiii|in.

6.

7.

Dle

Konst. Porfyrogenety, jenž je nazývá J^ovyovpital, byla jich

c.

ekami Pípetí a západní

mezi

sídla

Dvinou.

Adm. Imp.

Stritter II, 985.

9.

Devané,

^epeenniie,

,\pí,ií.u\nc,

4.

6—8.

10. (883.

885) 16.

914) 29. (945) 38—41. (946) 41—43, tak nazvaní po krajin lesnaté ili devnaté (Deva), v které 16. (907) 19. (913.

pebývali, sousedíce na sever

na

lány,

jih

s Ulici

a

s

Drehovici, na východ s Po-

Tiverci,

Konst. Porfyrogeneta nazývá je 37. Stritter

II,

986. Šaf. Star. 541.

,\cpc.KAi.Mi!iin,

iniin,,

a na západ dtqfiítsvívot.

s

Dudleby.

Adm. Imp.

— Devanín,

c.

AptKnn-

(977) 56.

Devská zem, Deva, ^pnuhciu, ^epeKhCKi AepeBi (945) 38—40. (946) 41. 43. (970)

/ci.uia,

4rl) * K1 '

51. (977) 56.

(988) 94. Knížata: Mal, Oleg, Svatoslav.

msto (1092) msto (1100) 203.

Drucsko, ^pioYbCKi, ^pwTbCKX,

Dubno,

T

l r .i,i,in,,

^oyeliii,

Dudlebi, ^oysíEH, kteížto jsou Slované dla jich byla

nv

a

Buhem

mezi

Devanv. Masudy,

a

7.

8.

170. 235.

(907) 19. Sí-

Styrem, v sousedství Buža-

spisovatel

arabský,

nazývá je

Mem. de 1'acad. II, 383. Dunaj, A«Y'«h, eka, 2—4. 6—8. (898) 17. (915) 29. (944) Dulabé. Charmoy Relat. v

32.

(967) 48. (969) 50. (1043) 122.

Dunajané,

,\,oi'infii|ii

Dunajští Slované

3.

(i

282 Dvína,

,\i.i;iiha,

Edem,

IC^ei.iT,.

Efes,

6<j>eci,

otcv

^bhha, eka, pichází z Okovského lesa ráj

2. 4. 7.

(bibl.) 67.

msto, kde

431 byl tetí sbor obecný

léta

sv.

88.

Efrat, e^paiiTi (bibl.) 77.

Efrem,

kleštnec,

G^fieMi,

chrámu

metropolit

sv.

Michala

v Páslavi (1090) 165. (1091) 167.

—

Peerskému daroval dvr v Suzdali, 187. Evliskv (945) 32. Egypt, Cioiii.ti,. GroyneTh, Oovu i.rr,, HJoyiu.n,. Alyvrnas 1. (bibl.) 11. 72—74. 80. 214. Egypan, Egypané, 6ioni«T»He, Irovni.TiAiie (bibl.) 11. 72 jenž klášteru

Egri, er|>H, posel

—

roviii.TniiHHT,.

(bibl.) 72.

(ítoiii.Ti.iiHiiiT.

Eliáš, H,ih» (bibl.) 147.

—

biskup Jerusalémský, 90.

Eliáše svatého chrám sborový u Kyjeva nad potokem konec

—

Chrám tento byl Pasiní besedy a Kozae (945) 37. 38. devný a bez pochyby v Kyjev nejstarší. Kde stál, s jipodobá

stotou se neví, ale

kamenný,

stoji

léta

se, že

na témž míst, kde nyní

1692 vystavený chrám Eliáše proroka,

na Kyjevském podolí nad potokem Poajnou.

Zakr. 121.

Srov. Pasiní beseda.

Elymais, Gaovmahct.,

Emanuel,

'Elvtiatv

Cmi.uiioviiai,

1.

(bibl.)

77.

Emig, 6mhi"&, kupec ruský (945) 32. Enoch, Biioxi (bibl.) 45. 115. Eolida, BOAHJA,

Alo/.ic

1.

Epifanij,

Ciiiujuiiiiíi,

213. 219.

EpilOcie,

llllllfillTIIIA.

'HnuQuirii; 2.

Esau,

Hcam

Etherius

S.,

145.

(bibl.)

6#epH

cbatuh, místo

Ethiopie, ftiioiiiin. Al&toma ck.iki

i|t.ca[>iii|a

1.

pi erném moi (945)

36.

— Ethiopská královna, 6»nonb-

(bibl.) 45.

Eton, 6tohx, bojar ruský (945) 32.

Etrivská pouš,

Eubea

novcri.iiiii

CTfiHKhCKAi.A.

HÍTpHKbciiAR, 184. 186.

ostrov, Ckiiia, Evpoia 2.

Eufemie,

dcera Vladimírova,

€v«hmhh

KoAOAiiuef>i.iu,

želka Kolomana, krále Uherského (1112) 221.

Eufrat eka,

6$f>ATii.

Ev^^áT/ji 1.

Evlisk, Gkahcki, bojar ruský (945) 32.

man-

283 €vnp i>;Hia, 6anp9itcHH, dcera Vševladova, mniška

Eupraksie,

l

(1106) 209. (f 1109) 211. Eustachij, GycTAjíKÍí, Cvct.mJmiíí, Mstislavic (f 1033) 119. Euthimij, f.v#nnHÍí, svatý otec církve hecké, 147.

Eva, ICBbM, l€Bri

(bibl.)

68. 69. 81.

Evaiirius, CsArpii, kací, 89.

Evtichius, Cbth\iih, BitroyNiiH, kací, 88.

—

biskup

z

Carolnadu, 90.

Ezau, IkiiBt (bibl.) 71. Ezdra, C?Apa (bibl.) 78. Ezechiáš,

llrczciiiiíí.

Ezechiel,

Hií^ckimim,

král

Judsky

(bibl.)

157.

(bibl.) 76.

Falek,
Faraón, (p.Ap.Aom, král Egyptský (bibl.) 11. 19. 45. 72. 73.

muž Olegv (907)

Farlof, <pap;io$T>, Fénicie,

Foka,

Ooevlíúj

(|)iiiiiiiíiiia,

(|>ok.a,

(941) 30.

patricius

Olegv (912)

Fost, (Poctl, posel

20.; posel (912) 22.

1.

22.

Fotius, (J)oTHíi, patriarch Carohradský (866) 14.

Frankové, 'l^níyyoi.

2. Již

(])p*roiíC

Prokop v

Got. 23 zná jméno

Bell.

Pozdjší spisovatelé byzantští nazývali takto každý

národ, jenž k nim

picházel

strany,

z té

nkdy pe-

kde

bývali Frankové.

Frastn,

<J)p.ACTT.iiT.,

kupec ruský (945) 32.

Olegv Truadv

Frelaf, <J)pe.Aj$i., posel

(912) 22.

Frudi, (ppoyAM, posel

(945) 32.

Frutan, (ppoyTJin, kupec ruský (945) 32 Frygije, (ppoyfim,

Furstn,

(,vyí«

1.

—

Fr. Stará

(J)ovpi>cTtnx, (poypLCTKlii,

Gad, r^i,

(bibl.)

72.

Gadira, Cadix, r^upa, rktf««f«w gen. Galacie,

levním, raXarin

Gedeon, TeACOiii

1.

kupec ruský (945) 32.

1.

2.

(bibl.) 82.

115. 184.

Gelejové, Tuann, rHsiin, r^luloi 10. Gilion

Girgen,

eka, nazvaná rupreiii.,

Kil, Fhonj, Tiioiu,

otec

Ajepv,

dd

rimv

1.

manželky syna Olegova,

211. Gleb, rstET., syn "Vladimírv z

kem

vMurom

(988) 94

144. 164. 175. 204.

Bulharyn (980)

60.

Kámst-

(f 1015) 107. 108. 111. 112.

284 syn Svatoslavv, kníže Tmutorokanský (1064) 130. (1065) 130; Novohradský (1071) 143. 144. (1074) 148.

Gleb,

(f 1078) 158. 235. Všeslavic (1094) 236. (1104) 208. (1108) 211. 238.

—

Goladi, ToA»Ah, IVuty. (1058) 129. Národ litevský, jenž dle

Arcybyševa Povjestv. o Ross.

99 pebýval nad ekou

I,

Protvou, v okršlcích Možajskéra a Gžackém.

Gomol, Tomoai, kupec ruský (945) 32. Gomora, ToMopt (bibl.) 65.

Glebv (1015)

Goraser, Topacipt, vrah

hie

Goté, ToTe,

2.

108.

(862) 13. Letopisec

ml

na mysli Goty

švédské neb dánské.

Sfirkv (945) 32. Gud, Gudy, ToyAt, FoyAu, posel Olegv (912) 22.; bojar Grira, TpHMi, posel

(945) 32.

Gunar,

royii.Api.,

bojar ruský (945) 32.

Gunastr, oyiucTpt, kupec ruský (945) 32.

Habakuk,

AMr.uioyi.iL,

Haliané, rjsitYJNe verní

2.

prorok (bibl.) 218.

Takto nazývali Arabové španlští se-

ást polouostrova Španlského; odtud pak

ilo to jméno (Galicia) k jiným

národm

Heber, ICsept (bibl.) 70.

Hebreové, I€bp*h (898) 18. 70. 145.

se rozší-

europským.

— Hebrej

jeden, l€Bp«-

(bibl.) 72.

i\iinin.

Helena, I.ieiu, (hcru, kestné jméno Olžino (955) 44.

—

císaová, máti Velikého Konstantina, císae Heckého, 44.

Helénové, Heli

214. 220.

Cahiiii,

knz,

II.miíi

xpeqb

n.


(bibl.) 74.

Heraklie, Hpniaím (941) 30.

Heraklius, UpinAnií, císa 7.

Herman,

opat kláštera sv. Spasitele na

rcpn.iin.,

Bestov

(1072) 144.

Hemanec,

cpi.mihYi., repium.

Herod, Herodes, lípo** Hilarion, ll.upnoiix,

ve

chrám

Hipolyt,

sv.

Hiio.iiiTT.,

(1096) 183. Viz Klov.

(bibl.) 79. 80. 219.

knz

Zoije v

pousteník,

potom metropolit Ruský

Kyjev (1051)

sv. otec

123. 124.

220.

Hlohovy, TnoroBU 234. Holotisko, roaoTHYbcicL (1071) 138. Holta, Holtava, Hltavá, ToAiTa, foniTiiBii,

eka (1 1 1 1) 216. 237.

285 Hora Kyjevská, Topj (945)

136.

39. (1068)

(1069) 138.

Viz Kyjev. Horošin, Topoiiimn 236.

Hostomysl, starší

Slovan Novohradských

Hradec,

i'of>o,y,i|i,,

rft.i.y.ui,,

(1078) 160.

118.

Hrdtin dvr,

SBOpi.

(1097) 193. (1098) 202. (1111) 217.

\'p 1.

Hecká zem, Heky, (912)

60.

(987) 83.

1

»Tinn„

1'ofi

vathiit..

TpiKu, ípemu,

24—26.

20.

4.

Peerského (1026)

kláštera

blíž

4.

v

Kyjev (945)

39.

(882) 15. (907) 19.

941) 30. (955) 44. (980) 59.

(920.

127. (1069) 137. (1071) 139. (1083) 162. (1089) 165. (1095) 179. Hekové, Heci, r P T,i|H 8. (858) 12. (866) 14. (898) 17.

(988) 86. (1051)

84.

22—27. (915) 29. (941) 30. 33—36. 38. (967) 48. (969)

18. (907) 20. 21. (912)

(944) 31.

32.

(945)

(971) 52.

53.

55.

(983) 62. (986) 65.

66.

82.

31. 50.

(987)

83."

(988) 86. 90. (1043) 122. (1066) 131. (1084) 162. Hetí císaové (955) 45. (971) (1095) 179. (1111) 221.

—

52—55. (980)

Michael.

60. (987) 83. 84.

Ivan Cemský.

Roman. Monomach. Hetí stavitelé v Ruších (988) 95. Hekyn, l'f>i. iís.ííiia, jména nepovdomého, žena Jaroplukova, bývalá mniška (977) 56. (980) 59. 60. Syn její s Vladimírem nemanželský: Svatopluk. Hurata Rohovic, roypinw PoromiYh, oyfiKm PonOBHijib, NovoBasilij.

Konstantin.

Stefan.

hradan (1096)

Mauricius.

—

tvrtý sbor obecný

X.i.ikh^ohi,

msto

236.

Chám, Xjmi, x«,
2.

—

nejské

msto, kde

zem,

plém

69.

145.

(993) 95. Ch.

t.

— Chámovi synové — Chana-

74. 145.

71.

(bibl.)

Charváte, XpiEJTe, XposJTe, XopsjTe,

arv),

451 byl

7,eu\a Xiiuimíciu (bibl.) 71.

(bibl.)

Charan, Xip.ionx,

Charváte

léta

otcv, 88

sv.

Xi.iAtH, XaXdaioi 9.

Chalep, XjAtnt,

Chananejská

Alexandr.

184. 185.

Chalcedon, X.uk6,v>ni,

Chaldjové,

Leon.

Bílí 3.

{X^oificlroi)

8.

(907) 19. (942) 31.

Dle Konst. Porfyrogenety

u hor Tatranských vedle

sídlili

tito

Turkv (Ma-

v nynjší východní Halii a sousedním Uhersku.

Šaf. Star. 526.

Chios ostrov, Xhohi, x?o?

2.

286 Chodota, Xoaotíí, kníže Vjafický (po 1078) 235. Choriv, XopiiKT., Chorivice,

dvma

s

Chorevice,

bratry a sestrou 5.

hora

XopiiRiii|ii,

14.

6.

nedaleko

Kyjeva,

6.

Pozdji knížata Ruská na tom míst pro jeho rozkošné položení vystavli

konecu hrad jménem Vyše-

dvorec, a

hrad. Zakr. 87.

eka

Chorol, Xopoab,

(1107) 210. (1111) 216. 236.

Uhozdroj, Xo?Apo, král Perský 7. Chrs,

Xpi.ci,

Xofn.civ,

bh Rus

modla

pohanských, jehož

v Kyjev na chlumu (980) 60. Chrtií ostrov, Xpi.TiiYi., XopTMYt OdpoKi, na stála

Dnpru

(1103)

206. Chvalisové, Xiiuhcii 4; synové Moabovi 184.

Chvalisské

moe,

Xejíihclckoic Mope 4.

Peerský (1074) 148. Rurikv, veliký kníže Ruský

líním., mnich

Ignat,

Igor, llroph, syn

15. (903.

907)

16.

(912—915)

12. (878.

29. (920) 30. (941)

882) 30.

(941. 942. 944) 31. (944. 945) 32. 33. 37. 38. (f 945) 39. 40. Žena jeho: Olga. Syn: Svatoslav. Nefové: Igor,

Akun.

— —

kníže Ruský, nef

Igorv (945)

32.

Vladimský

(1055); Smolenský (1056) 129. (f 1060) 129. Syn jeho: David. Ilmer, Ihhi.icpi., jezero 4. (864) 13.

Jaroslavv, kníže

syn

Ilyrik,

m, %,k

IhropiiKi,,

Indie,

tlu.yiiA.

Ingeld,

lluyiKiiiA,

líin.i i:ii.,\

t.

2.

(898) 18.

'Mmf

llin,i<\,\7,.

,

1.

— Indové,

posel

Hiiah,

Olegv (912)

%fot

1.

9.

22.; kupec

ruský (945) 32. Ingivlad,

Ireny

sv.,

120.

lliiriii(.v\,yi„

ck.

— Má

llrriui.vi,vr>.

chrám

tlpniii.i,

kupec ruský (945) 32.

15.;

klášter

v

Kyjev (1037)

se za to, že tento ženský klášter stál

rém Kyjev, a

že

Tatai

1.

1240

jej

na Sta-

zboili.

Isachar, Hc.ijupi (bibl.) 72. Isaiáš,

— — —

HcaiiKi

(bibl.)

76—79.

111.

biskup Rostovský (1088, 1089) 164.

Isák, Hcain. (bibl.) 65.

71.

Peerský, jménem svtským Cerh, rodem 156. z Toropce, Tupoin.Y.iiiiiin. (ok. 1074) 152 jiný mnich, kucha kláštera Peerského (ok. 1074) 155. Hcikhh, mnich

—

Iskal neb Sokal, IIckiUI, Cokíui, kníže Plavecký

(1061) 129.

287 Iskorstíi,

msto Devanskó (945)

HcKopiCT*iih,

42; nyní Iskoroš, na ece jménem Uža, ském.

— U Iskorstni

HcTfi., posel

v okresu

(946) Ovrue-

Igorova moliyla 39.

knžny Olgy (945)

Iskusov, HcKoyceKi, posel Istr,

39.

Amuudv

32.

(945) 32.

Htsuhh 90.

Itálie,

Ithaka ostrov, ll«.AKmn,

2.

'l;/ú,., ;

kníže Plavecký (f 1095) 179. 180. 237. Itlarovic, HT.upGKHYb, llT.i.if»CKiii|ik, kníže Plavecký (1095) 180.

Itlar,

llT.vípb,

Ivan,

i!i;iiri..

nazván Cemský, císa

Hecký

(971) 54.

— Tvoimíie, TKopiiMHpMinb vojvoda Jaroslavv (1043) 122. — (f 1078) 158. — ruský (1086, 1087) 163. (1088) (f 1089) 164. 165. — biskup Yrnihovský (1089) 164. (1091) 167. — opat 157. (1089) 165. (1091) 166. TKopiii.mpiiYb,

n.

Žiroslavic,

IKnpoc:uKin|u,

164.

metropolit

Pefierský

Ivánek Zachaiic, Hmhikt.,

IIi.aiiki.

Svatoplukv (1106) 209. Ivor, lli;ti(!i,, posel Igorv (945)

—

vdce

^DtnpHHYh, Kozaín,

32.

Dmitruv (1109) 212.

otec

Izborsk, II^KopbCKi. (862) 13.;

msto Kivickó.

Izeeovic Snovid, v. Snovid.

Kogndy

(980)

60; námstek v Polotit (988) 94. (f 1001) 101. Synové jeho Betislav a Všeslav.

123.

Izjaslav, II^uc.uki.,

Il/i\c.v\i;

i,,

syn Vladimírv z

:

—

druhý syn Jaroslavv (* 1024) 118. veliký kníže Kyjevský

(1054. 1055)

(1054) 128.

124.

126;

(1058—1060)

129. (1067) 132. (1068) 133. 135. 136. (1069) 137. 138. 154. (1072) 144. (1073) 145. (1077) 158. (f 1078) 159. 160. 178. 189. 234. 235. Manželka jeho N. (1085) 163.

—

(f 1107) 210. Synové: Jaropluk, Mstislav, Svatopluk. syn Vladimíra Monom. (1095) 181. (f 1096) 186. 240.

Izmael, IfcgMWtt (bibl.) 71. 176. Izraelští,

Izrael,

Izraelská

zemo 80.

Jafet, ftfcirfc, '/ójh? (bibl.) 3.

Jakub,

—

—

IIiakokt.

knz,

brati-

(bibl.)

ll^pjiisb

J.

—

1.

(bibl.)

183.

184.

73—76.

11.

78.

1.

2.

69.

185.— Jaetovi

pokolení 7.

(bibl.) 65.

176.

—

národ 103.

71. 72. 78.

Pavlv, mnich- Peoerský (1074) 148.

synové

288 JakuD, Anonn,, IAkovhi,

Viz Akun a

kníže

srov. str.

Varažský (1024) 117. 118.

261 pozn. 56.

Vtev udská

Rub, la.uoi 2. 7. (1042) 122. Cnchonsku a v Závlaí.

Janii,

Jan, Hojni, Ktitel (bibl.) 80.

— Jana

v jižním

Ktitele chrám v Kor-

vystavl (988) 90.

suni, jejž Vladimír

— Evangelist 161. 219. — 218. — kleštnec, Kyjevský cbonbYHN.v f 1091) 165. — Hojni, biskup ernihovský (f 1111) 221. — syn Vyšatv, Rmi muž (1043) 122 slavv (1071) 139 — 141 vojevoda Kyjevského (bibl.)

Zlatoústý, HoAin, 5£.uTooycThi|b

metropolit

IIoaht.

BhiunTHuii.

;

—

165.

(1089)

Svato-

tisíce lidu

;

branného

(1090,

vdce Svatoplukv

173;

(1093)

(1106) 209. Bratr jeho: Putjata. KVht.,

Jánka, sv.

muž Mariin

168. (f 1106) 209.

lAutKi,

ÍAmlka,

dcera Vševladova,

mniška kláštera

Ondeje v Kyjev (1086) 163. (1089,

1090)

165.

(f 1112) 221. Jannij, IhiimiH, kouzelník (bibl.) 143.

Janova,

lAiícu.in,

t.

chof Janova,

jménem Marie,

viz Marie.

Jaropluk, Rpon.vbKi, ti\pono.iKi, syn Svatoslavv, vnuk Olžin 12. (968)

48.

(970) 51. (972) 55.

57. (980) 57. 58. (f

—

mniška. Syn

:

(973, 975, 977) 56.

980) 59. 123. Žena jeho:

Hekyn

Svatopluk.

syn Izjaslavv (1071) 138; sídlem na Vyšehrad (1078) 158—160; námstek Vladimský (1084) 162. (1085) 162. 163. (f 1087) 163. 190. 194. 236. Synové jeho: Jaroslav, Vaceslav. Jaropluici dva (1097) 200.

— — syn Vladimíra Monomacha (1103) 206. (1104) 208. (1107) 210. (1113) 224.

Vladimírv z Rogudy 12. 16. (980) námstkem v Roštov a pozdji v Novohrad (988)

Jaroslav, Rpoc.uK*, syn

60;

94. (1014) 101. (1015) 101. 107. 111. 112. (1016. 1017)

113.

(1018)

113.

114.

116. (1023) J17. (1024) 118.

(1031,

1032,

(1019) 117.

1036) 119.

114. 115.

118. 120.

(1020—1022)

(1026, 1027, 1030)

(1037)

120.

121.

(1038) 121. (1040, 1041, 1043) 122. (1047, 1048, 1051) 123. (f 1054) 127. 129. 130. Synové jeho: Vladimír, Izja-

289 slav, Svatoslav,

Vševlad, Igor, Vaceslav.

—

Jaroslavici, lí\po-

lApoc.uKHYii (1072) 145.

(•m i; mim ii,

v, kníže Vladimský (1078) 162. Svatoslavv (1096) 187. 188. (1097) 189. Svatoplukv (1097) 200—202. (1100—1102) 204.

Jaroslav, syn Vševlad

— syn — syn

(1103) 208. (1111) 216. (1112) 221. Manželka jeho: dcera

—

Mstislavova, knížete Novohradského,

vnuka

Vladimírova.

syn Jaroplukv (1101) 204. (f 1102) 204. 205. Jaroslavici (po 1111) 238.

msto (1071)

Jaroslav, K\pocíiBSh, Jaši,

Abasinci,

ale

139.

Jasové jsou erkesšti Opsové, nynjší

(965) 47.

IíAch

Osové neb

nikoli

Osetinci,

jakož

mnozí

se

domnívají. Viz Bergé: Sageu atd. 53.

Jastjag

n. Jaftjag, lllcrwrt,

KVikta™, posel

Gunarv

ttTKmH (983) 62. (1038) 221. Vtev Jazygv sarmatských, ježto sídlila

Jatvzi,

I:\tt,b.*?m,

(945) 32.

121.

(1112)

v lesích mezi

Litvou a Polskou. Jelovic,

6.\OKiiYb,

Jeremiáš,

—

vrah Borisv (1015) 106.

liwfici.im.v

prorok (bibl.) 76

—78.

mnich Peerský (1074) 151.

Jeroboam, HiepouoíM^

(bibl.)

75.

Jeruzalém, Hiepove-umn. (bibl.) 11. 65. 75. 78. 79. 81. 89. 111. 130. 131. 214. 218. 222.

kevní 90. Biskupové

Hcoyci

Ježíš, Ihcovcb,

:

— Jerusalémská

stolice cír-

Cyril, Juvenal, Eliáš.

(bibl.)

79. 80.

Jií, rcoprHH, Ilamartol 9.

— biskup Carohradu — sluha Borisv, rodem Uherské zem (f 1015) 106. — ruský 127. (1072) (1073) 145. — syn Vladimíra Monomacha (1107) 211. 237. 90.

z

z

144.

metropolit riofíhrHH,

Manželka jeho: dcera Ajepova, vnuka Asenova. Jií

sv.

chrám (1063) 129; klášter v Kyjev (1037) 120. pod 26 Listop. praveno, že ten klášter stál mezi

V Prologu

Zlatou branou a Žonjským Sborem. Jaroslav založil klášter

mužský

sv.

Jií ve jméno, ježto

Sinopsis 62.

Job, Hobt, (bibl.) 170. Jonie,

HotiiiiA.

'Joivía

Jordán, HtcpjAin,.

2.

eka

(bibl.)

Josef, Hocm$t> (bibl.) 72. 80.

80.

mu

dáno

bylo

na

ktu.

290 Nunv,

Josue, syu

ILuslihiit.,

llcovci.

Incoyiri.

llufiniir,

(bibl.)

74. 218.

Juda,

19. 72. 77. 78.

Judští, IIioa* (bibl.)

— Judska

soudce (bibl.) 74.

msta

— — Judsky

Viz Židé.

(bibl.) 218.

J.

král: Ezechiáš (bibl.) 157.

Jugra, Itrpa,

národ

lOrp.i,

(neslovanský), jenž sousedí se

cizí

Samojedy v plnoních krajinách (1096) 185. Jsouf to nynjší Bezovští Ostjáci na ekách Obi a Sosv. Saf. Star. 486. Jurjev, Wpiiicist, Fiopreiii,

riopi.ieiiT.,

118. (1095) 180. 181;

msto

224. 236. Nyní Dorpat.

— Jurjevci,

msto

v Cudsku (1030)

hrazené (1103) 208. (1113) riopreKM|H, rovf>reBbt|ii

(1095) 180. 181. Jurjevští biskupové:

Michael,

Antonij,

Marín, Daniel. Justinian,

OycTiiiiiiuiii.,

císa Hecký, 131.

Juvenal, OyiseiUiiH, biskup Jerusalémský 89. 90.

Kabalie, iimuím. Kapalin Kaifáš,

Kain,

Sv\hía(1»:i

(bibl.)

(bibl.) 68.

Kmiii-l

Kanimar, Kuiimapi,

1.

19.

69.

104.

K.niHi|.\fit,

114. 115.

posel Pedslavin,

knžny Ruské

(945) 32. Kapadocie,

Kapi,

K.AItAflOKIira,

K-lniiYh

Kannadoxia

2.

(980) 57, krajina nedaleko Kyjeva, podlé Dra-

hožie. Karie, Kiipím, £«<»'«

Kam,

lupni.,

1.

Olegv (912)

posel

Karšev, Kapmeei, posel

Kary, Kjpu, posel

Turdv

Studkv (945)

32.

(1022) 116. (1023) 117. (1066) kníže: Rededja. Kasozi jsou erkesští

K;ico?h (965) 47.

Kasozi,

22.

(945) 32.

131. Kasožský

—

Keggachové, jinak také Capsogové, kteí

sídlili

nejblíže

kdejšího ruského knížectví Tmutorokanského. Bergé atd.

:

n-

Sagen

53 a 57.

Kateina,

KjTepiin.i,

Kavkazské hory, domnívali

se,

dcera Vševladova (f 1108) 211. Uherské, íúiiMi.K.imcui.m ropu 2. Staí

totiž

že hory Kavkazské se táhnou

pásmem ne-

petrženým na východ po Malé Asii až k Indm, a na západ podél Dunaje do vnit Europy. Jornand. Get. kop

Bell. Got.

Kazimír,

IV,

K.v^iimipi,,

7,

a Pro-

3.

král Polský, chot Marie, sestry Jarosla-

vovy, knížete Kyjevského (1043) 122. (1047) 123.

291 Kitanapa, Ktnuimu, kníže Plavecký (f 1103) 207.

Klazma, KftAglM (1096) 188. Klek, Kseiit, bojar ruský (945) 32. Kleštino jezero,

K.vi.ijimio

7.

ic^efio

Kliment, Kíihuchti, svatý, jeho ostatky (988) 90.

—

opat kláštera

Stpanova na Klov (1091)

167.

Klov, Kaokt. (1108) 211. (1112) 221. Štpán, tetí opat Pe-

erský, a posléze biskup

Vladimský

po Theodosijovi sborový chrám zbouili

se

a sesadili

mnichové

proti

nmu

z

On pak od

s opatství.

jej

k západu

nedaleko od Pecerska

na Volyni, dostavl

klášterní;

na

ale

1093

léta

píiny nepovdomé, nich odešel a založil

Klov

jiný

klášter ve

jméno a v obraz Carohradského chrámu Položení ízy Matky Boží ve Vlaehern. kláštera,

ani

Paterik,

list

89.

Ale nedostavl toho

chrámu Klovského; a mezi tím Plavci

Stpápv poatý

1096

vypálili Slépanec, totiž

vný

Hehnunec. Dostaven byl

klášter,

ten klášter léta

i

léta

de-

1108 a pod-

Léta 1240 rozboili

dán pozdji klášteru Peerskéuau.

jej

Tatai. Zakr. Kyjev 143. Kt,i|i»ai, Kotlem, kníže Moravský (898) 17. Koij, Kiyhh, kníže Plavecký (f 1 103) 207. Koksus, KoKCoych, kníže Plavecký 238.

Kocel,

Kol, Kost, posel

Kola,

iiii.vi.viA.

Klekv

18.

(945) 32.

sluha knížete Davida Igorovice (1097) 193.

195. Kolchis, Kojtxiict., i\w./L 2.

Koloman,

Kojoi.uiii.,

král

Uherský (1097) 200; chof Luemie,

dcery Vladimírovy (1112) 221.

Komageny,

Koi.urMiin.

Konstantin,

KocrrniTiiiii..

—

—

L

mudrc, bratr Methodjv (898) 17. 18.

(V) císa Hecký, obrazoborce, syn Leonu v 131.

Hecký 11. (912) 22; syn Lconv. ze go(913) 29. (920) 30. (945) 32. 33; jménem Cem-

(VII) císa

manv

—

Kofif>»y^*

píjmím Veliký (955) 44. (IX) císa Ilrecky (971) 54. (987) 84. (988) 85. L02. Bratr jeho: Basilij. Sestra: Anna, manželka Vladimírova. ský,

Konstantinovo msto, léta

Kocthiitiiiii. rpVV'<- CoostantinopoJis,

381 byl druhý sbor obecný

Korcyra ostrov, Kordno,

Kopi.ji.no

KepLKoypii,

235.

sv.

a/ (,/i^«

kde

otcv, 88. Viz: Oarohrad. 2.

292 Korduna, KopxsoYiu, Kógtow*

1.

Korlazi, Koptiia^H, Kop.iia^n 2, vlastn (popina^H,

vincie

t.

Furlanci

nynjší Benátské pro-

ili Friulci, Foro-Julienses, obyvatelé

Videmské, nkdejší vojvodství velmi slavného jraena.

Kornelius, KopiiH.iii (bibl.) 103.

Korobic Sin [GopiiYh Chiiibo], kupec ruský (945) 33.

Korost, Korsu, ského

Iskorst.

viz

Cherson,

Wo(>i»kov;iii.,

5.

msta chrám

sted

msto hecké

blízko ústí

(988) 85—87. 90. (991) 95. (1066) 132. sv. Basilije;

s

kraje

Dnpr-

U

pro-

chrámu palác Vla-

oltáem palác císaovny Anny. Vladimír Korsuský bisv. Jana Ktitele. skup (988) 86. Korsuští knzi (988) 90. 91. (991) 95. Korsuci, Korsuané, Ko(>xcoYHhi|H, Knfn.coyiii.im: (944) 31. (945) 36. (988) 85—87. (1066) 132. Korsuský muž: dimírv,

a

za

—

vystavl tu také chrám

—

Anastas.

Korsuská

krajina,

zem

K. vlast .

Kopi.coyiihcicíR

cTfmn (945) 35. 36.

—

(971) 54.

Korutané, XopíiT.iHe

3.

Kosnjaek, KociiwYhKi, vojvoda Kyjevský (1068) 135. 136. Kosnjakv dvr na Hoe Kyjevské (1068) 136. Kosntín, Kocmutiiiii. Kiciirthiii, syn

Dobryv, námstek

Novohrad (1018) 113. Kotopan, KoTon.un., Hek, vrah Rostislavv, knížecí v

knížete Tmutorokaského (f 1066) 131. 132. Koza, Kozary, Ko^pb (945) 38. Jméno pocházející od národu Kozarv, jemuž Kyjevští platili da. Kde se to místo má hledati, vyloženo pod lánkem Pasiní beseda. Kozaré, Kozai, Ko^ape, iío^.ipii, národ Skytský 7. 10. 11. :

(859) 12. (862) 14. (884, 885) 16. (964, 965) 47. (1023) 117. (1079, 1083) 162.

KO^KpbCTHH

—

11.

také Chazarové,

druhém

nem

a Vlhou

moem

Hunové,

viz:

uralský pod knížaty z

.

starší, cta(ii.i|h

Židé.

—

Kozaré,

kmene tureckého.

po Kristu byli mocným národem mezi Dopi moi Chvalinském, jež po nich nazváno

V pátém vku podrobili je sob potom opt výboji nabyli Chazarové moci ne-

obyejné, opanovali

Vjaticích

starci

Chazarským.

ale

a vybírali

Židé,

vku

Již v

jest

lid

— Kozarští

Kozarští

da

i

Krim

i

jiná

pobeží erného moe,

na Polanech Kyjevských, na Radimicích,

a Seveanech, jakož Nestor o tom

vypravuje.

:

293

pvodem njakého

Král chazarský Bulau,

v cenu ho

pijal vyznání Mojžíšovo,

však

vali; nikdo

k

ženských

pod ním

požívali

z jeho

niemu

i

poddaných nebyl ve vcech nábo-

kesané,

nucen, a

židé

pod jeho nástupci

i

Izáka Singara,

mocní následo-

jiní

mohamedáui

i

práv jednostejných.

858 požádal panovník chazarský kesanských naež tam posláni jsou Konstantin a bratr jeho Methodj, potomní apoštolov Slovanští. Viz Život sv. Methodje v Biel. Mon. Pol. hist. I, 93. Okolo

léta

uitel

z

Carohradu,

Krásno, Kpjcbiio 236.

Krásný dvr, KpJCbiibi

Kesané Nmci Kréta ostrov, Kivici,

,iKO(n>.

v

Cernihov 235.

(986) 65.

Kpirn., Kq,jz>i

KpHKiiYii.

kteí sedí

1.

na vrch "Vlhy

6.

9.

(859) 12.

(862) 13.

(882) 15. 16. (907) 19. (944) 31. (980) 57.

(988) 95.

U

Konst. Porfyrogenety K^efin^oL A.

I.

c.

9, ap.

Stritter II, 985.

Krsi, Korsi, Koršané, Kptcb, Kopcb 2. 7;

Adam Bremský

padních Kuronech.

Hamb.

III,

vtev Litevská v

zá-

nazývá je Chori. Gest.

16.

Kuci, Koyi|H, kupec ruský (945) 32.

Kulaice, Koy;uYbi|A,

Ko.iayhí|j,

eka

(1096) 188.

Kulmj, Koysbut (1097) 196. Kuman, Koym.ihi. Koyn.urB, kníže Plavecký (f 1103) Kumaui,

Koyi.unc, totiž Plavci

207.

(1096) 184. Viz: Plavci.

Kunop, Koynoirb, Sforny, kouzelník 143, životopis sv. Jana Evang. pod 26 Záí.

o

nmž

se

zmiuje

Kunuj, Koyiioy, Plavec (1096) 188.

Kupan,

Koyn.iHi, biskup

Kurja, Kóy|m, kuíže

—

Uherský (f 1097) 201. (972) 55.

Peenžský

kuíže Plavecký (1096) 182. Kursko, KoypbCKi (1095) 181. 234. Kurtek, KoyfirLKT., KoyptTMKi. kníže Plavecký (f 1103) 207.

Kyj,

K,

s

dvma

bratry a sestrou 5. 6. 14.

Kyjev, Kyjov, Kurem. 16. (907)

5. 6. 8. 12.

19—21. (912)

(867) 14. (882) 15. (898)

26. 27. (944) 32. (945) 33. 38.

39. 41. (946) 42. 43. (955) 45. (965) 47. (968) 48. 49.

(969) 50. (970) 51. (972) 55. (975) 56. (980) 57—60. (983) 62. (985) 64. (988) 87. 90. 95. (993) 95. (996) 97. (1014) 101. (1015) 102. 104. 111. 112. (1016—1018)

2!>4 113.

114.

(1024) 117.

1021) 116.

(1019,

118.

(102(3)

118. (1036) 119. (1037) 120. (1051) 124. (1054, 1055)

(1067) 133. (1068) 135—137. (1069)

128. (1065) 130.

(1071) 138.

137. 138. 158.

171—175. 182. 183.

(1072) 144. (1073) 145. (1077) 162.

(1078) 159. 160.

1087) 163. (1093)

(1085,

(1095)

244.

238.

180.

179.

181.

(1096)

(1097) 189. 190. 192. 194. 195. 200. 202.

186.

(1101)204. (1102)204. (1113)222 223. (1116) 213.—

msto

Hrazené

— Kyjané,

veliké založeno (1037).

Kutíme,

Kyjevští (945) 40. (968) 49. (980) 58. (1015) 104.

lidé

(1024) 117.

(1036) 119.

(1068) 135. (1069) 137. 138.

(1078) 160.

(1087) 163.

(1093) 172. 173. (1097) 191.

(1113) 223.

195.

194.

Veliká knížata Kyjevská:

Svatopluk

Igor, Svatoslav, Jaropluk, Vladimír,

— Vojvodové Putjata. — Metropolitové mach.

tisíce

Jméno Kyjev,

Kyjevští

form

v pozdjší

sta toho jména, v

Vladimír Mono-

II,

branného Kyjevského

lidu

v jiných zemích slovanských.

i

Oleg,

Jaroslav,

ili

ruští:

:

Jan,

Theopempt,

Jan kleštnec, Mikuláš, Nikofor.

Hilarion, Jií, Ivan,

sta

Svatopluk

Všeslav, Vševlad,

Izjaslav,

I,

Morav dv,

toho v Cechách Kyjice a

trojí

v

Kyjoc. pichází dosti zhu-

V

Cechách jsou

tyi

mí-

Meklenburce jedno, krom

Morav

Kyje (staré Kyji), v

a ve Slezsku Kyjovicr, v Halii Kyje a Kyjowiec, v Krajin Kyj, v Slavonsku

jovo údolí

pi Drav Kyjovy

atd. Slovo Kyjev,

Pomoanech KyKyjv, jest pivlastjakož je Nestor práv vypole, v

Kyjov, nyní

ovací od osobního jména Kyj, kládá. A protož plané jsou domníuky nkterých spisovatel ruských, jako

Tatiševa,

Serbatova, Boltina a

j.,

kteí

podání Xestorovo zavrhujíce, jméno Kyjev pokládají jeden za sarmatské,

kdež prý znamená hory, druhý za arabské

a za perské, jiný za feuické atd., z toho dovozujíce, že prý

msta

toho nové, se

staneš

doma

vž

století

(250 sáh). se

sob

cizinu,

snadno

pokrýval jen severovýchodní

hory Starokyjevské, sotva tvrtý

msta; v objemu sty

Oblíbiv

cizincem.

Hrad Kyjev v IX

ás

Sarmate anebo Hun-

nezaložili Slované, nébrž

Gotové, Arabové atd.

ml

asi

Za

as

dvorem knížecím

dv

pozdjšího Starého

díl

versty a délky sotva

pohanských bývala (Anopi, TefieuMiMÍí),

dvora stála na chlumu socha Perunova

i

pl

ver-

tu

kamenná

a

vn

toho

jiných model po-

303

K

Lánských.

západu hradu toho byla

devný

vedl

zdji Batyova nazvanou. za Vladimíra jež

rokle,

osazovati

I

potom kníže Jaroslav opevnil hradbami.

nadeené mlo toto msto ješt staré brán Kyjevské k jihozápadu východu brána Ladská z letopisu

kterou

chrámové

tito

brány ti,

Krom totiž

brány naproti

:

byla brána Zlatá, k jiho-

k severovýchodu Židovská.

a

Nestorova známo,

st Kyjev

pes

msta Kyjeva hranou, poToto Staré msto poalo se teprv a zrostlo znenáhla v msto veliké,

most do Starého

chrám

:

hrad

na

byli

Pokud

a v Starém

m-

Boží Rodi-

sv. Basilije,

ky

chrám kamenný, píjmím Desetinný, jiný chrám kamenný Boží Rodiky Zvstování na Zlaté brán, chrám chrám

sv. Žofije hlavní, klášter sv. Jií, sv.

Ondeje

msta

a

sv.

nadeený dvr Vratislavský,

Michala píjmím Zlatovrchý a klášter

knížecí,

se

tyto

as :

v Kyjev, mimo

Hrdtin, Nikeforv,

dvr Pu-

Mezi horou hradní a mezi vážnicí

nou dol k ece úvoz totiž

tch

Cudínv, Kosnjakv, Betislavv a

tjaty tisícníka.

dolí,

se

ješt

Dvory jmenují

sv. Dmitrije.

pozdji v týchž místech vy-

(nepeicKCHiue), a

klášter

a chrám

sv. Ireny,

východu od Starého

hory hradní na výšin byla za staro-

k jihu od

dávna vážnice staven

K

ženským klášterem.

s

Boicv

rokli-

šel

ku pívozu Kyjovu.

strany severní a východní, nebylo

Od Pona hrad

žádného pístupu pro píkrosf a vysokost hory Kyjevské, jejíž nejvyšší

V

hbetové

leží

letopisech až do XIII

sto

jen

asi

vku

tyicet

sáh

nad

Dnprem.

nazývá se Starý Kyjev

prost Hora. Srov. Zakr. 137.

Ostatn

a-

viz také:

Podolí Kyjevské, Klov a Bestovo.

Ponvadž píbhové, pravuje,

hlavn

se

jež

Nestor v letopisu svém vy-

okolo

otáejí

„matee mst ruských",

Kyjeva, tak jako nejstarší djiny eské okolo matiPrahy, protož aby tená, nemaje ped sebou mapy

msta

ky

Starého Kyjeva a jeho

okolí,

snáze mohl

sob

v mysli vy-

a spoádati místa, o nichž Nestor mluví, a takto snáze porozumti vcem, jež vypravuje, podám jemu tuto jakés

líiti

KyPomysleme

takés podobenství krajin historických v okolí Starého

jeva

ku krajinám nynjšího

sob, žeby eka

Dnpr

hrad, žeby na té

hoe

v okolí vsi Pankráce

i

okolí

Pražského.

byla naše Vltava, a kde stál

leží

hrad Kyjev, a za ním ob

Vyšerokli,

v levo na výšin, kde bývaly Psáry,

29fi

msto Kyjev; celá pak ta krajina žeby byla velikým V tch místech, kde jest potok Boti, byl by pod skalou úvoz Boicv, a naproti nmu pes eku Kyjv pívoz. Na výšinách, kde nyní jsou Vimrovskó sady až k Olšanm, byla by výšina Klovská s klášterem a chrámem ízy Matky Boží a se vsí eenou Hemanec, a za Staré

lesem porostlá.

Lybed; kde jest Žižkov, bylo by Bejilmovým porostlá, a na ní, asi za invalidovnou na vrchu, starší i pozdjší klášter Peerský, potom ku Praze blíže chrám sv. Petra a Pavla a Vladimírv dvorec, a naproti Karlínu Uhersko, a pod ním na tou výšinou

íka

stovo, totiž hora lesem

stráni

Oskoldova mohyla

i

pak stran úvozu

Bokova

ším Vyšehradem

leží

Podolí

s

nická,

druhé

a Kyjova pívozu, kde pod na-

ves

Podol,

by také Kyjevské

bylo

pastvištm, nazvaným „blaní", kteréž by se

eky vzhru

Podolí u veliké šíi podlé slavi;

Na

Olmin neb Olžin dvr.

nad tímto pak blaním, hora Stkovice,

tam, kde strmí skála Bra-

nad Zbraslaví hora Chorevice,

a

pozdjší ruský Vyšehrad,

asi

od

táhlo až ke Zbra-

Potok Poajna

sídlo Olžino.

by svj poátek nedaleko za Zbraslavi na by se pod výtoní v Podskalí do eky.

V

blaní,

ml

a vyléval

tom však

jest

mezi krajinou Kyjevskou a krajinou Pražskou rozdíl podstatný, že

eka Dnpr tee

od jihu k severu

má tu

strany nebeské

na p.

veru,

leží

tam k

od severu k jihu, a naše Vltava

z kteréžto

;

práv

píiny

také celý náš obraz

v opak originálu Kyjevského

k východu,

leží

tam k západu

;

;

co

co tu k se-

jihu atd.

Kyjevské hory (882) 15. Kyjevec, Kmicri>i|i., hradišt na Dunaji

6.

Kytan, Kmtsiii, kníže Plavecký (f 1095) 179. Laban, .Yiiuin. (bibl.) 71. Ladoga, lla^OM,

msto

hrazené (862) 13.

Ladská zem, A^bCKin

^eMsra (1019) 115. (1030) 118. (1031) 119. (1069) 137. (1097) 196. Viz: Lechy a Pol-

ská

zem.

Lámech,

Yii.ievt,

Latiníci,

ÍI.vthiih

(bibl.)

115.

(898) 18.

Lazar, ih^aph, Xa^Apl, duchovní

ského sv.

(1072) 145;

správce chrámu Vyšehrad-

opat kláštera Vševladova

Michala (1088) 164.

s

chrámem

297 Lazar,

—

muž Davida

íbspftb,

197.

198.

biskup Páslavský (1105) 209.

A.A7,.\f>b,

Lazarv

Igorovice (1097)

klášter

(1113) 223.

Lechové, Ajwokc, ftnyoK,

2—4.

(898) 17. (981) 62. (984)

8.

63. (1018) 113. 114. (1031) 119. (1069) 137. 138. (1073)

145. (1076) 157. (1077) 158. (1097) 196. 198. 199. (1111) 221. 234.— Lech, Aavi (1074) 151. Viz: Polané.

zem (1016) 113. (1019) 115. (1068) 136. (1069) 154. (1085, 1086) 163. (1092) 170. (1097) 200. 201. (1099) 202. (1102) 205. 234. Viz: Ladská a Pol-

Lechy, Lešská

ská

Leon

—

zem. Králové: (III),

píjmím Veliký; Kazimír.

Boleslav,

Hecký,

Aeowb, císa

otec

Konstantina obrazo-

borce 131.

(VI), jenž

císa Hecký, syn Basilijv,

nazýval Lev,

se

Alexandrv (887)

(902) 19. (907) 20. 21. (912) 22. 26. 29. Syn jeho: Konstantin jménem Cemský. bratr

ímský

Leont, Aooiithíí, papež

Lesbos ostrov,

Leško

n.

As.z,KOin>,

Lešek,

16.

Aaiiii.i.o,

90.

Ar/^iioin,.

Alaflos 2.

vrah Borisv (1015) 106.

Letec, AeTbi|K, klášter (1074) 148. Letigola, Lefgola,

Livonech.

Ar. ti, rov;

Lotiši v Letech a v poledních

2,

Saf. 486. Letthi,

propne dicuntur

qui

Letgalli,

Henr. 36. Lev,

—

AbBi,

muž Seluský,

otec

Methodje

a

Konstantina

(898) 17. císa, viz Leon.

Levi,

Aem.nm, Aesrím

Libi, Annu, posel

Libie,

Aiikhi.1,

Aiíkovii.

Atfivij

Aim

32.

I.

Olegv (912)

Lidul, Aiijovvb, posel Lija,

72.

(bibl.)

Arfastv (945)

22.

(bibl.) 71.

Listven, Ahctibch^, AncTBeH-E (1024) 117.

Litva, Aiitbj 2. 7. (1040) 122. Livi, Livonci, AiiEb 2. 7.

Vtev Cudská

v severním Livonsku,

jedné z nynjších gubernií Baltických.

Lohožsko, AoroiKbCKi,

msto Kivické

Lokrie, AoKpHia, Aox(,!i 2. Lot, Aot* (bibl.) 45. 71. 184.

Lovof, AoiiOTb,

eka

4.

235.

298 Lube,

msto na levém behu Dnpru (882)

Aiori.yi,,

(1015) 112. (1051) 124.

(907) 20.

beanín,

Lubno,

(1097) 189.

Málek.

Aiou.v.uiHin,,

(1107) 210. 238.

ilovKbiix

Lusko, ilavbCKT. (1085) 163. (1097) 198. 201. 202. ané, (Uvane (1086) 163. Luha,

i\ara,

eka

— Lu-

(947) 43.

Lukáš, Aoviu, evangelist

—

15.

— Lu-

89.

(bibl.)

biskup Blohradský (1088, 1089) 164.

Lukomle, Lut,

Aa,i;omai>,

Svnaldv

msto

Aoyiui.iAi,,

syn, Aioi"E

235.

^Ki.si.A.M.iiitjis.

({ 975) 56.

Lutici, AoyTHYii, Aioiiiijiu 4.

Kyjova a dvou jeho brati

LybecT,

Ai.iEeAi>,

Lybe,

Abibe^b (968) 49,

sestra

íka,

6.

která Kyjev obtéká se strany

jihozápadní.

—

Rogndino na ece

sídlo

téhož jména

Kyjeva, kde

blíž

pozdji byla víska Pedslavina (980) 60. Lycie,

Ahkiií.i,

Lydie,

Aov,\h:a,

Avxía

1.

Avla

1.

Av/rtm

2.

Lykaonie, AoyiuoiniiA. Aminoví?

1.

Lychnicie, Aoyxinmiw,

36MAKI, Maxe&ovicL 2.

král

Alexander.

:

Macedonius,

Mal,

Mji\t>,

Málek,

— Macedoné,

íjui.un

kníže

(929) 30.

MiiKeA,oiibCKiiK

—

Macedonský

MiKe^oiie (941) 30.

duchoborce, kací 88. UiíiíiuiiiCiíj

(bibl.)

72.

— Madian-

Devanský (945) 38—40.

t.lu\\iii\,

LLvyliít.,

MaKe^omira,

(bibl.) 82.

Ll.i,\,ifi.iiii.Min

Malachiáš,

(898) 17.

l.hue.yoiiiuí,

Madianská zem, ští,

zem,

Macedonská

Macedonie,

prorok (bibl.) 76.

Lubeanín,

otec

Dobryv

a Malušin (970) 51.

M.wi^pHAb (f 1000) 101. Maluše, M;uoyiiu, dcera Málka Lubeanína, sestra Dobry nova, klínice Olžina, matka Vladimírova (970) 51. Malfrida,

Mama

sv.,

cizích

ck.

kupc

Mama (907)

21.

(945) 33;

neb obchodník v Carohrad,

dvr s

hostinský

chrámem

sv.

—

Svatý Ma255 pozn. 32 pohnsty. ma, Má/ias, v církvi východní slavný mueník, ml svj chrám v Carohrad vn u zdi mstské v té stran, kde jest

Mamy.

Srov. na

str.

:

zátoka moská. Byl tu také klášter téhož jména a pístav s

pokrytým sloupením,

jejž

zídil

císa Lev. Když Fran-

299 kove

1204 dobyli Caroliradu, odvezli

1.

Mamy

a pivezli

ji

s

sebou hlavu

sv.

do Francouz.

Manethon, MaueaoiL, arodjník 28.

Maria panna, M.ipiin ntuqfl (bibl.) 79. 80. chrámové, viz: Boží Rodiky chr.

— Marie

panny

Marie, sestra Jaroslavova, vdána za Kazimíra Polského (104.3)

122.

—

Mapím, chof Janova (1091) 168.

Marín,

Map hite, biskup Jurjevský (1091)

Marmarie, MAptuitpun, MaQftuqig Masyrie, l.hooiftiin. A&asa/fA

167. (1095)

181.

1.

1.

Man*t,

mnich Peerský (1074) 151. Mauritanie, LhRpm -mim, Mav^iravía 1.

Matj,

Mavricius, M\k(íIikhh, císa 131. Mavrij,

l.l.M.iK(;iiií.

kouzelník (bibl.) 143.

Mazovšané, M^OB-LiiiAiie

4.

(1041) 122. (1047) 123. Kníže:

Mojslav.

Médie,

Melecij,

flfjjta

l.ln,\in.\.

Medvdice,

2.

1.

MeAbi$i;AHi|j,

— Medové,

MeAKT.flHijj,

Meseni, bisknp

Wii^ii

2.

eka (1096)

187.

z Antiochie 89.

Menandr, Mcumiiapt., McHHApi, arodjník (bibl) 29.

— Me-

sám také jeden z nejznámjších gnostiku. Pocházel rodem z Kaparaty, a založil v Antiochii sektu Menandrianv, kteí se nander, ueník Simona svatokupce a gnostika, a

pokládali za nesmrtelné.

Mnsk, Mnsko, 236.

238.

Mr.ni.cKt,

— Mané,

msto (1067)

Mt.iiiuh:,

132. (1104) 208.

obyvatelé

msta Mnska

(1067) 132. Meoti, l.lcom. HanoTiq

Mera, Merané,

štin jezee

Mepiii,

2.

Uepiíuie 2;

na Rostovskéni a na Kle-

(859) 12. (862) 13. (882) 15. 16. (907) 19. Národ Cudský, jejž Jornandes nazývá Merens, Get. 23,

a

Adam

7.

Brém. Mirri, Gest. Hamb.

III,

14.

Meren, Mepeiit (bibl.) 74.

Mesopotamie, MeconoTAMim, Mmonorania

1.

Methodj, Me*OAn, mudrc, bratr Konstantinv, uitel Slovanv, biskup Panonský (898) 17. 18.

—

Patarijský, Mc«oaiih llmpiiiíciihi

Michael,

Mwmhm.

(III),

(866, 868) 14. 17.

císa

Iliecký

184.

(852) 11. (858) 12.

300 Michael, mnich kláštera Studijského 217.

— —

biskup Jurjevský (1072) 144. (1073) 145.

nazvaný Svatopluk, kníže Kyjevský,

Michal Tolbekovic,

Miivvu,

Svatopluk.

v.

ToAkC6KOEHi|ib,

Peerský

mnich

(1074) 151. 152. Michala sv. chrám v kláštee Vševladov na Vydobyi (1070) 138. (1072) 144. (1088) 164. (1093) 173. (1097) 190. Tento klášter nalézá Opatové Sofronij, Lazar, Silvestr.

—

:

Peerského, od chrámu klášterského ve 2

se níže kláštera

verstách, nad

Dnprem

mezi horami v rozkošném údolí.

— chrám nazvaný Zlatovrchý v Kyjev, založen (1108) (1113) 223. — chrám Paslavský (1090) 165.

211.

Micheáš, Mistra (bibl.) 77. Mikuláš, Hiiko.u, patriarch Carohradský (920) 30.

— opat Paslavský (1072) 144. — Kyjevský (1097) — mnich Peerský (1074) 148. chrám na hoe Uhersko eené Mikuláše — chrám na knížecím dvoe u trhovišt v Novohrad, 194.

metropolit

15.

sv.

zalo-

žen (1113) 224. Mikulín, Mhkoykhhi 235.

Mina,

Mmn,

biskup Polotský (1105) 209.

Mitrofan, MiiTfioiJuin., biskup z Carohradu 89.

Moab, Mojbt, (bibl.) 184. Moabská hora, ropa K.imi.ck.i

(bibl.) 74,

hora v zemi

t.

abské, která vlastn slula Abarim a vrch

XXXII, Mojslav,

její

Mo-

Néboh. Deut.

49.

Mohc.ukv kníže Mazovský (f 1047) 123.

Mojžíš, MohchiI

(bibl.)

11.

45.

72—74.

76. 78.

143. 147.

212. 215. 218. 221.

Mokoš, MoKouih, v

bh Rus

Kyjev na chlume (980)

pohanských, jehož

modla

stála

60.

Mološi, MOSOCH, Mo/.ooooi 2.

Monomach,

—

Moiioiuri., císa

Hecký

(1043) 122, otec matky

Vladimíra Monomacha. kníže Ruský, viz: Vladimír.

Mony, Mohu, kupec ruský (945) 33. Morava eka, Mop uu 3. Moravané, MofUBS, národ slovan-

—

ský

3.

(898) 17. 18.

;

301 (1103) 208. Národ udský, jenž sídlil na stední Vize. Jornandes nazývá jej Mordens, Get. 23. Moudrosti Boží svrchované chrám v Kyjev, v. sv. Žofije

Mordva, Mopijum

2. 7.

chrám. Msta, Mbcra. Mstislav,

kníže

eka

(947) 43.

M lctiicíubx,

syn Vladimírv z Rogndy (980) 60 Tmutorokaský (988) 94. (1022) 116. (1023) 117.

(1024) 117. 118. (1026) 118. (1031) 119. (f 1036) 119.

Syn jeho

:

Eustachij.

— syn Izjaslavv, kníže jeho — syn Svatoplukv ze :

Polotský (f 1069) 138. 178. Syn

Rostislav.

souložnice, kníže Vladimský (f 1097) 200. 201. (f 1099) 202. Tuto jsou dv rozliné, sob odporující zprávy o smrti toho knížete ; druhá, ježto i den

úmrtí jeho jmenuje, zdá se pravá

— —

býti.

Vladimírv, vnuk Vševladv (* 1076) 158. (1095) 181; kníže Novohradský (1096) 187—189. (1102) 204. 205. (1107) 210. (1112) 221. (1113) 224 235. 240. syn

Dcera jeho manželkou Jaroslava Svatopluice (1112) 221. synovec Davida Igorovice (1097)201. (1100) 202; vnuk

Igorv (1103) 206. Mstiš, MbCTHiith, syn

Svnaldv

(945) 39.

Muhamet, Ko.vm.ihtt. 64. 66. Muroma, Moypoiu, národ 2. 7. (862) 13. Kníže: Gleb (988). Muromci náleželi ku kmenu udskérnu, jenž sídlil u stoku ek Vlhy a Oky. Murom, MoypoirE, rnsto (988) 94.

—

(1088)

164.

(1096)

181.

(1095)

Sv. Spasitele klášter, v.

t.

186.

— Muromci

n.

187.

189.

242.

Muromští, Moy-

poMbi|H (1095) 181. (1096) 189. Mutur, MoyToypí, Moyrop-b, posel Ustinv (945) 32.

Mysie, Uncím. Moyciin, Mv«éa

1.

Nabuchodonozor, HiiBoyjtoíonocopx Nachor,

(bibl.)

19.

(bibl.) 70.

llaxop-L

Nazaret, ll^ape** (bibl.) 79. 80. Neftalim,

Hupnumi.

(bibl.)

72.

Nejetín, HehVTHin.. HeraTHHT., místo

(1071) 138.

Nektan, lleimin., HreKUHi (bibl.)

3.

Nemiza,

Ikiiiiz,!.

Nmci, HcuqH,

ma

(986) 64.

Ileii-K^,

H*Mhi|H

2.

eka (1067)

132.

(986) 65. 66. (987) 83; N.

Nmecká zem

z

í-

(987) 83. 84. (1075) 157.

302 Neradec,

Hep,ajt.i|i,,

llepw
ímský

císa

Nero,

llepoin,,

Nvo,

Hcko, jezero 4.

Nžatina

niva,

vrah Jaroplukv (1087) 163.

>

kací 88.

Nestorius, IlecropH,

Huhuthim

131.

159.

(1078)

iiiibj

Od

vlastního

jména: Nžata. HiiKG.t, msto, kde léta 325 byl sedmý sbor obecný sv. otcv, 88. 89.

Nicea,

Nikefor,

HiiKii(J>opT.,

první, a

787

léta

metropolit ruský (1104) 208.

Nikeforv dvr, flBopt l!ii!opoBT., v Kyjev 39. Nikomedská krajina, cTpain HiiKoi.ui.viikK.m (941) 30. Nikon, lliiiioiiT., opat Peerský, jenž následoval po Štpánovi 152. 155. (f 1088) 164. Nikyta, Nhkutj, biskup Blohradský (1096) 189. (1113) 224. Nil

eka, nazvaná Gihon,

Nimrod, IlespOAi

(bibl.)

lloie,

Ho, KSi

(bibl.)

Noici, Hophi|H, Hopmpi.

1.

147.

Ninivetští, HiiN6BriiTi!WiG (bibl.)

Noe,

NtV.uv

llu.ii,

69.

1.

jižto

45. 69. 81.

Slované

jsou

3.

Noricum

zývali staí území, jež obsahovalo nynjší Korutany,

nohrad, východní cíp Tiiolska

na pramenech Dravý, asf

Bavorska, horní Rakousy po pravém ásti dolních Rakous a Štýrska.

nem Noici Slované Normané,

behu Dunaje, potom

Tuto však míní

se

jmé-

panonští.

IloyptMJiie, OypMJiie 2.

(862) 13.

Norovci, Norva, Neroma, lloptBJ, HepoMii, totiž

Novohrad, Nový

naSol-

Zmud 7. msto

hrad, Hokt. FpStfa, Mobi 1'opojvt,

jezee Ilmee 4—6. (862) 13. 14. (882)

16.

na

(947) 43. (970)

51. (977) 57. (980) 57. 60. (988) 94. (997) 99. (1014)

101.

(1016, 1018) 113.

116.

(1021)

(1024)

117.

118.

(1036) 119. (1045) 123. (1052) 127. (1054) 128. (1063) 129.

(1064) 130.

(1088) 164.

(1066) 132. (1071) 143. (1078) 158.

(1095) 181. (1096) 186. 187. 189. (1102) (1113) 224. 235.

204.

(1112) 221.

a

Mikuláše na knížecím dvoe.

sv.

Chrámy:

sv.

Dvr Varažský

:

ro. Knížata: Rurik, Vladimír, Vy"eslav, Jaroslav, slav, ta.

Gleb, Svatopluk. Vojvoda:

— Novohradští,

Žofije

PomoIzja-

Ostromír. Biskup: Zida-

HoBtropoAi>i(ii, Honorp;iAM|ii

7.

(862) 13.

(867) 14. (970) 51. (980) 60. (1015) 111. 112. (1016) 112. (1018) 113. (1021) 116. (1095) 181. (1096) 188.

303

— Novohradan

(1102) 204. 205.

njaký (1071) 142. Hu-

rata Rohovic, v. Hurata. Nuillidie,

Nura,

IIoYMHAHIU,

eka

lloypa,

Kmuudla

1.

(1102) 204.

— Obín,

Obi, OcLpe, Oepe 7. 8. Odeii, Ondrija, msto,

OEipmii., OBpmit 7. 8.

nkdy

O^pirni,,

Adriánovo nazvané

(915) 29. 30. Odiesk,

Oka,

msto

OApi.cui.,

235.

eka, kteráž

Ok.i,

se vylévá u

Okovský les, OkoblckuA Volkonským.

Olbh

iitct 4.

Vlhu

7.

8.

Nyní nazývá

(964) 47. se

tento

les

Ratiboic, Oalehí-l, OiiLcen. (1095) 180.

Oldich,

Oleb,

Oldich od

Ruský

(883—885)

16.

(996) 99. Jak známo, pano1012 do 1037.

léta

OynhKi, kupec ruský (945) 32.

Oivr.r,'!.,

Oleg, (hun,, kníže 15.

eský

kníže

(\iiApii\i.,

val kníže

12; z rodu Rurikova (879, 882)

8.

16.

(903) 19.

(907)

19—21. (912)

22. 26. (f 912) 27. 29. 31.— Olegova mohyla (912) 27. Zmínky o ní ve starších letopisích djí se ješt v 12 vku.

Léta 1146 vypravuje jané

Léta 1150

pitáhl

Karamz.

pozn.

— syn

syn

že

vas

války Izjaslavovy

Karamz.

II,

„Ky292.

pozn.

Vladimír Halický k Olegov mohyle.

329 a

j.

Svatoslavv, vnuk Olžin (968) 48. (970; 51

Devský

—

II,

se,

Olegovy mohyly."

u

stáli

;

kníže

(975) 56. (f 977) 56. 57. 123.

Svatoslavv, vnuk Jaroslavv (1076)

157.

(1077)

(1078) 158-160 (1079, 1083) 162; kníže ernihovský (1094) 178. (1095) 180. 181. (1096) 181. 182. 158.

186—189. (1097)

189. 193. 194. 202. (1098) 202. (1100)

(1103) 206. (1004) 208. (1107) 210. (1113) 223. 235—238. 240. Syn jeho N., manžel

203. (1101) 204.

211.

dcery Ajepovy, Oleší,

Olga, 32.

vnuky

Girgenovy.

(heumre (1084) 162. O.ihr.i,

39—41

lena (955) 51. 85.

cho

Igorova, knížete Ruského (903) 19. (945) (946) 41—43. (947) 43; jménem kestním He-

44—47. (966)

V ad

27má, a svátek vyhlásil

ji

její

48 49. (f 969) 50. církev ruská 57, jest Olga

48. (968)

svatých, jichž

má

svtí se dne

1 1

ervence. Za svatou

metropolit Leontij s veškerým

knžstvem,

volením jejího vnuka, velkoknížete Vladimíra.

s

po-

304 Olraa,

Oamj.i,

Ohiu a,

jenž

na Uheršt vystavl

chrám

sv.

hoe

15.

Mikuláše 15.

Olmin dvr,

O.vT.tuun.

0.ii,miin..

,yio(n..

Maksimovi domnívá

se, že (hu.uitn,

tení místo

flKOpi,

0.ii,;i;iiii7,

ložila

chrám

ten

tak pokládá.

zde

Kijevljanin

Kyjevský Sinopsis sku-

i

I,

V

52.

str.

XI vku

potom v mužský

ženský klášter, jenž

již

jen chybné

a že ne Olma, ale Olga tu za-

Mikuláše, jakož

sv.

na Uheršt \nofi7, jest

zmnn

byl jest.

Zakr. 72.

(947) 43. Tato ves pipoasto ješt v letopisích XII a XIII vku; ležela nkde na pravém behu Dnépra. Karamz. II, pozn. 279

Olžice,

míná

OaIwKhyh, vesnice Olžina se

a 351. Olivetská hora,

Am,,\nt.íí,

Ze

Ondej

sv.

svatý,

bratr

apoštoloval

Origenes

polyt,

IC.iami.cK.ut

rof>a

Ondej,

i

jiní.

(bibl.) 81.

Petrv,

apoštol

ve Scythii, o tom

Slovanv

svdí

im

Viz Bayerovy Origines Russ.

Comment. Acad. Petrop. VIII,

str.

390 a

d.

5.

Hip-

Jsou však,

kdož pochybují, žeby byl týž apoštol pišel až do krajin

na hoením Dnpru, vztahujíce

Na základ

ta

podání Nestorova, že

místa sv.

k Malé

Scythii.

Ondej na hoe Ky-

jevské postavil kíž, na znamení budoucího obrácení Kyje-

van

na víru kesanskou,

1212

blíž

však

1.

založil

toho místa chrám

Mstislav Romanovic léta

Povýšení

sv.

Kíže, kterýžto

1240 rozboen byl od Tatarv. Léta 1744

ová Alžbta

na tom míst postaviti nový chrám na památku

—

císa-

Petrovna, za pobytu svého v Kyjev, kázala sv.

Ondeje

apoštola. Zakr. 68. ,\iih,\fiT.,

Ondeje sv., v Kyjev,

An\,fiT..

syn

cb. í\iib,\pr.i\,

Vladimírv (* 1102) 205. \H,\f>T.w, chrám a klášter panenský

založen (1086) 163. (1105) 209. (1111, 1112)

221. Mniška: Jánka.

—

chrám u brány v Páslavi (1090) 165.

Orentij, 0|>etiTH 28.

Orestovo msto, syna Agamemnonova, nyní Adriánovo,

v.

t.

kací 89. Orohost, OporocTh, muž Vladimírv (1100) 203. Ose, Ocuhh, Oceiib, kníže Plavecký (f 1082) 162.

Origen, Opurcin,,

Oskold a Dir, Ockoajt. h ^iipi (862, 866, 867) 14. (f 882) 15. Oskoldova mohyla (882) 15. Takto slov od staro-

—

305 dávna v podání obyvatel Kyjevských jedna ásf vysokého a píkrého pravého behu eky Dnpru, ústupek hory Peerské. Touž krajinu také nazývají Uherskem. Ost, Ocipt, eka (988) 95. (1098) 202. Ostromír,

OcTpoi.iHfii,,

vojevoda Novohradský,

otec

Vyšatv

(10(54) 130.

Ostrovníci,

Ovin,

Nijouóraé 9.

OcT(iOi;i,utiijii.

Oklyhiii, Ouyiiiix, kníže Plavecký 238.

Ozeáš, Ochíí, prorok (bibl.) 63. 75. 78. Paflagonie,

imm

zem,

Palestinská

— Paflagonská

nouplw/avia 2.

Ihtjtíuroiiim.

ni$.\jroiibciiA«

zem,

(941) 30.

^enuA 131.

ll.uecTiiui.ciiAKi

Pamfil, lhi.ii$H.vE, domestik (941) 30. Pamfilie, Ihi.ruiiimiiA. Ila/upvXia

Panonie,

II.aiioiiiiia

Pasiní beseda podlé chrámu

Všecka vydání

38.

cuiilyt.

kva jeva

Eeci-.jbi.

(I,

níin

pozn. 359);

Eliáše

se

dv

nad potokem (945) iiacuíii.ya nebo n.iže besedou pasyn-

neb ásti Starého Ky-

ulice

Maksimovi pak

dv pedmstí

a jiní mají za

to,

že

Starého Kyjeva na severo-východ-

sklonku hory, v tu stranu k Podolí. (Zakr. 122 a 137.)

hoe Starého domnlá pedmstí se Ale na seda, stsl.

sv.

tou: iiom.i|b Karamzin domnívá se, tuto

Kozary nazývaly

to byla

1.

(898) 18.

KecEja,

e);

tržišt,

lat.

ujciih

ve staré

;

skr. bhaš, mluviti, bhašita,

eštin slov

Bemad\

takto veejné námstí,

forum, ubi tractantur causae, compitum, trivium.

druhé strany, es.

syn

z

pastorek. Ale

pedešlého

man-

jméno iuclimlym

nemá žádného vcného smyslu, Kdo by však ten pastopastorkové byli, a pro by se po nich njaké

pastorci

E6CEA.1,

místech, kde ta

místo, kde se rokuje (srvn.

Pasynek, rucbiin.KX, jest nevlastní želství

tch

pokládají, není žádného potoka.

znamená vbec

odkudž

eaiatii,

beszéd,

Kyjeva, ani v

beseda,

než toliko nahodilý od pastorka. rek neb

ti

místo rokovní luchiiihYM

omyl

mlo

omyln

nazývati, nikdo neví.

psáno

místo

n.ichiibYia,

písaských v letopisu Nestorové

Pasinek (iucmslut.)

na

Morav

i

Což

jest-li slovo

jakož

již dosti

takových

se nalezlo?

na Slovensku

znamená

pastvišt, a tak n.UMii.vn Eeet,vi, pasiní beseda, jest místo

na

pastvišti,

dobn

i

kde se

obyejn

rokuje

Polané mívali za starodávna

neb snmuje. Nápo-

snmy

své

ped Var-

306 Savou na

planin, a povstné slovensko-maarské rá-

širé

kos neb

rokoš

králové

lívali

vyjednávali

a

snmu

kde se na

rok, rokovati),

(sr.

uherští

vo-

vci zemské, nynjší

tržišt na dobytek, není také než pole nebo pastvišt s poPešti. A protož teba jest, aby se Pasini beseda pokládala na nkdejším pastvišti Kyjevských, na Podolí, „podlé chrámu sv. Eliáše nad potokem" Poajuou, tak jakož Nestor vypisuje, kterýžto chrám dle starého podán; stoji práv na míst nkdejšího devného, sborového chrámu sv. Eliáše. Avšak i tržišt, kdež se Kyjevští

tokem a vrchem u

scházívali

v radu, bylo také v Podolí, nedaleko

Koza

býti

této staré

264 pozn. 62.) A tu také musila neb Kozary, totiž posádka Kozarv, kteí na

Pasiní besedy. (Srov.

str.

IX vku

Kyjevských v

da.

vybírali

Patarijský Methodj, v. Methodij.

Pavel

18. 19. 63. 65. 93.

Ihm.vT..

sv.,

oyYii.M tov. Pravit

sám

o

vkol

19: od Jerusalema

sob

II

jiioctOíVL

v epištole k

Ihr.h.vr.

ímanm XV,

až k Illyrické zemi naplnil jsem

evangelium Kristovým.

—

knze Jakuba, mnich Peerský (1074)

bratr

Peenzi,

148.

lleY6Ht?H 8. (867) 14. (915) 29. (920) 30. (944)

31. 32. (968) 48. 49. (971) 54. 55. (980) 59. (988) 95.

(993) 95. 96. (996) 97. (997) 99—101. (1015) 102. 104. 112.

(1016) 112.

(1018,

184.

(1097) 196.

(1103) 208.

(993) 96. P. kníže 101. Viz: Kurja. z

celý

kmen. Porfyrosreneta

polský kroniká Gall Pincinakiti,

Byvše z

vlasti

mezi

Donem

a pak dále za ustupujícími stali

eruomoského Peera,

llevep.i,

národ

cibiph

klášter,

123.

jmenuje

pešlo

to

lla.;ivay.itai,

prameny uherské Bi-

1.

Maary

880 na

Dnprem,

a

Maary vku

a vyhnali

jež opanovali sami,

na západ se rozšiu-

pány celého

pobeží

až k ústím Dunaje. 2. 7,

da

184. ISkdejší sídla tohoto

Peerský

a

X

na poátku

se

je

tureckého.

ní

své na dolení Vize mocnjšími sou-

sedy vytištni, vrhli se okolo je z jich sídel

jíce,

knížata (997)

Peenzi, národ kmene

hord jeho nazývala se Bedinak, a od

jméno na seni.

(1036) 119. 120.

Peenžský, (leveH^HMi

(968) 49. (993) 95;

—

Jedna

114.

1019)

IIei|iepbCKhi

126.

127.

platící

do Novohradu (1096)

udského národu MOii.tcTbiph,

nejsou známa.

IleYepbCKbiH

imm-

(1094) 179. (1096) 183- (1106)

307 (1107)210 (1108, 1109) 211. (1110) 212. (1111) 217. Opatové: Barlám, Theodosij, Štpán, Nikon, Ivan,

209.

Theoktist, Prochor. Mnichové

Theodosij (potom opat), MiJakub knz, Stpan domestik (potom opat), Damian knz, Jeremiáš, Matj, Michal Tolbekovic, Isák Toropanín, Isák kucha, Nestor, Nikon (potom opat), Ivan :

kuláš, Ignat,

(potom opat)

Nc.Aiiuiin, rhV.t;v,

Pelenie,

2.

Ikfii.ii.

Permské Persie,

kláštera

dvr

v Suzdali,

jinak Pelopones,

Ile.ionoinicT.. TTtko-

2.

7rórí';oo?

Permi,

— Peerského

atd.

Efrem (1096) 187.

jejž dal

Vtev

7.

lh<>oi\-

llepcii,\:\,

Cudská, která pebývala v nynjší

Jornandes je nazývá Beormas. Get. 23.

gubernii.

Král:

1.

Chozdroj

7.

Kníže, KLiisz.h

HephCKbi 218. 220. Peršané, HepCH, IlcpcHmie 218. 219.

bh Kus

pohanských (907) 21. (945) 33. na chlume u Kyjeva 38. (971) 55; bh devný, hlava jeho stíbrná a vous zlatý (980) 60. (988)

Perun, llepoym,

37; socha jeho

V

91.

Novohrad nad ekou Vlohovém (980)

Perunova písina,

lEopoviih

DeporiiiA

p*ut>,

60.

Dnépru

v

Pniih,

(988) 91.

219;

Petr, HeT|>T>, apoštol

—

mnich

—

sv.

Ondeje

bratr 5.

Alexandrie 90.

z

breptavý,

llcTpi,

r;.\rtiií:;uii

90.

Zdá

že spisovatel tuto

se,

kancléem císae 984 za (Joannes de Canena Nova);

míní Petra, jenž byl biskupem v Pavii a

Otta

Po

II.

smrti Benedikta VII zvolen byv léta

papeže, pijal jméno Jan

na

ale

stolci

XIV

papežském nesedl než

msíc. Když totiž odprce byl z bázn ped císaem zase navrátil, svrhl jej

— —

jej

s

nkolik

toliko rok a

jeho, papež Bonifác VII, jenž utekl

papežství

do Carohradu, a

odtud se

dal do vzení, kdež

umoil hladem.

kníže Bulharský, syn

Simeonv (942)

31.

biskup Páslavský (1072) 144.

Petra

sv.

štee

chrám,

sv.

Petra a Pavla

za

to,

jejž

poal stavti

že

ssv.

tento

chrám vystavl Vladimír

988. Pilát,

kníže Jaropluk

Bestov (1087) 164. chrám na Bestov (1051)

pi

klá-

Dmitrí na

IIhiuti (bibl.) 18. 80.

I

123.

Má

okolo

se

léta

308 msto

Piiisko, fliiiibCKi,,

—

Svatoplukovo (1097) 190. 194. 199.

Pinané, tlnimiie (1097) 201.

eka

Písena, ntctYiiií, Slupin, Písenci,

íli;ci.v.iiii»i|ii,

eení

iliicii,\ií:.">,

msto

tak

hrazené (1092) 170.

llstoMa

1.

1061) 129. (1068) 133. 135.

Plavci, no.ioBbi|íi 10. 16. (1055,

136.

Písen

(984) 63.

Píseno, HtcoYbiit, Pisidie,

v zemi Radimicv (984) 63.

Radimici po ece

I1iíi|i.iíili;ii,

(1071) 138.

(1078) 158.

172—175. (1096) 182—184.

177.

(1093)

(1079) 162.

(1094)

188.

178.

(1092) 170.

179—181.

(1095)

(1097) 189. 193. 196. 200. 202.

(1101) 204. (1102) 205.

(1107) 210.

(1109,

(1103) 206. 207. (1106) 209. 1110) 212. (1111) 215. 216. 217.

— Plavci Kumani (1096) 184. — Plavín, Plavec, (1103) 206. (1111) 215. — Knížata: Sokal, Asaduk, Sauk, (1113) 223. 235—238.

P. Citjovici,

v.

t.

[loiioiibYHiit

t.

Iskal

Belkatgin,

Ose

novic, Itlar,

Ase,

u.

n.

Bagubars, Sakz, Tugorkan, Devge-

Kytan, Bonjak, Kurja, Sarukan, Urosoba, Ko-

Kuman, Asupa, Kurtek, eneOvin, Koksus, Aklan, Burovic,

ij, Aroslanapa, Kitanapa,

grepa, Surbar,

Beldjuz,

Azguluj kníže Tarovské.

Vdce:

Knížata

nejmenovaná 236. 238.

Altunapa. Plavec, jménem Kunuj.

— Plavci

byli

ná-

rod kmene tureckého. Sami sebe zvali Kumany, picházejí

však také pod jménem

Uzv

a

Oguzv.

V stedovké

latin

šlovou Plaví, a kroniká polský Gal nazývá je Plauci.

Pleskov, ílsbCKOEi, fhecKOEi, nyní Pskov (903) 19. (947) 43.

msto

(1036) 120;

kudž jeho jméno.

u velikého

ležící

V blízké

vsi

plesa

t.

jezera,

Vybutské narodila

od-

se Olga,

manželka Igorova. Poajna, ÍIoyjhiu (955) 46. (988) 91. Potok neb íka u Kyjeva, památná v letopisu Nestorové, „ruský Jordán". Má svj poátek na obšírném a rovném blaní pod písitým

vrškem v malém jezee Podolí k severu, a

asi

do

k

Dnpru. Voda

istá, studená a beze vši její jest

pltvrté

od 5 do 15

versty od Kyjevského

versty ode vsi

pímém smru

blaní skoro v

výše Podolí

dv

sáh

její,

píchuti.

Kurenvky, tee po

a vpadá na

jihu,

pl

versty

zvlášt v jezee, jest

Nynjší obyejná šíka

a hloubka zjara od jednoho do

pti sáh; za parného léta však mívá .na místech nkterých šíky dva sáhy a hloubky loket i mén. (Zakr. 200.)

309 Za starodávna bývala splavila, neb lodi po Dnpru plynoucí mívaly v ní svj pístav, odkudž její jméno Poi

ajna: od no-YSKTH, pokati,

astji také beze jména, pouze 38 a 91).

chází str.

V

zastaviti se.

letopisu

pi-

poyYA

(viz

co potok,

Podolí Kyjevské, llojo.AHie (945) 39. Nalézá se na stran se-

Za Olgy

verní Starého Kyjeva. (Viz Kyjev.)

bahny a lesem

sty pokryto

ali se zde osazovati

od

ale

;

asu

bylo ješt mí-

Vladimíra

a za Svatopluka II

lidé,

I

po-

zde bý-

již

trhové. Zde stál chrám sv. Eliáše nad potokem Poajnou, Turova božnice podlé tržišt, chrám sv. Mikuvali hlavní

láše

Dobrého

ního) a

(letuího)

a druhý

sv.

Mikuláše Tuhého (zim-

j.

Pohoiina, llorofwiu (1097) 194.

Polané,

íloAiíine

4-8.

11. (859) 12. (885) 16. (898) 17.

10.

19. (907) 19. (944) 31. Srov. Lechové.

Alexandrský 90.

llo.umimiT,, biskup

Polician,

íka,

Polota, Plata, lloj<m,

Polotsk, nosoTbcKi, llMTbCKT,,

kteráž

tee u Dvínu

msto

(862) 13. (907) 20. (980)

4.

6.

(1069) 137. 138. (1071) 138.

57. (988) 94. (1021) 116.

(1092) 170. (1101) 204. (1105)209. 235. Knížata: Rogvold, Izjaslav, Všeslav, Mstislav, Svatopluk. Biskup

Poloané, Polotané, (1092) 170. severu na

Polská

zem

Pomoaué,

Polotští, (losované.

— Polotsk

Mina.

—

6.

7.

mst ruského nho jest Plotsk.

jedno z nejstarších

jest

ece Dvín a Polot. Rozdílné od (862) 14. Viz: Ladská zem. 4.

íloi.iopi.iiie

noiitn (941)

Pont, poiibTi,

:

HoAOi|iAiie 4.

—

30.

Pontské moe,

HoiibTb-

4; ježto slov Ruské 5. Porej, llof>*, muž Rostislavv (1064) 130. (f 1078) 158. uope

ckoic uopre, floiibTi

Poromo,

ílopoMOiib,

dvr

2.

Varažský v Novohrad (1015) 111.

Pozvizd, llo3Kimx, jeden z 12

Páslav, llcpCHCUKSb,

syn

msto na ece

Vladimírových (988) 94. Trubeži, na

brod

(907)

20. 21. (945) 33. (993) 95. (1054, 1055) 128. (1072) 144.

(1090) 165. 166. (1091) 167. (1093) 171

(1079) 162. 173.

(1094) 178. 209.

206.

(1105)

224.

234—237. Chrámy:

eníka,

sv.

180.

(1095) 179. (1107)

210. sv.

(1096)

(1110) Michala,

212. sv.

182.

—

(1103)

(1113) 223.

Theodora mu-

Ondeje, chrám kamenný Boží Rodiky na kníDvr Ratiborv (1095). Stavení lázeské ka-

žecím dvoe.

310 menné.

mostská kamenná (1090). Knížata: Vše-

llradba

Svatoslav Vladimiic.

Vladimír Monomacli,

vlad,

pové: Petr, Efrem, Lazar. Opat: Mikuláš. p6aciiAKbi|ii

(971) 55. (1096) 182.

Turci. Srov. str.

Páslavec,

259 pozn.

— Páslavští

lle-

Turci, viz

50.

msto na

llc(i
Bisku-

— Páslavci,

Dunaji v Bulhaích, sídlo

knížecí (967, 968) 48. (969) 50. (970, 971) 51. 53.

Praštn,

—

Bernv, a

Pedslava,

—

—

posel

llp.icr&iii.,

posel

Akunv, net Igorova (945) Turdv (945) 32. knžna Ruská (945) 32.

32.

jiný P. posel

lle|>e,yr.c,uin,

Hefte^ucium, dcera Vladimírova, sestra Jaro-

n()T,A'tc.A.im,

slavova (1015) 107. 111. dcera Svatoplukova, vdána za královice Uherského (1104) 208.

nkdy

Pedslavino, llp-KAtCMUiiiio, víska na Lybedi, kde valo sídlo

Pemysl, 62.

bý-

Rogndino, manželky Vladimírovy 60.

nptMhiiiiiih,

msto nkdy Lešské

IlefteMhiui.ih,

(1087) 163. 164.

(1097) 189. 196. 200.

(981)

(1099) 202.

(1100) 203. Kníže: Vlada. Petic, [IptTiiYh, vojvoda Ruský (968) 49.

Pevlaka, Píluk,

llfituojoitt,

llepenoíoii.i,

msto

llfiiiAíviii.,

msto

hrazené (1092) 170.

eské

hrazené (1092) 170. 236. Srv.

Pelomí.

Pípeí eka, Prochor,

Promnní Prusi,

ílpHiieTi,

HfiO.vopT.,

2.

4.

(1108) 211.

opat Peerský (1112) 222.

Krista Pána chrámové, viz: Spasitele svatého chrám.

HfioycH 2.

Psel, HhCiil,

eka

Putiša, ll%Ti»im,

(1111) 216.

njaký dstojník Vyšehradský, vrah Borisv

(1015) 104. 106. Putjata, HaitaTiI, IIovtkiTiI, vojvoda

Svatoplukv (1097) 201.

202. (1100) 203. (1104) 208; bratr Jana Vyšatice (1106)

209;

tisícník

(1113) 223.

Radim, P^iimi, bratr Radimici,

chv

í'.\

8.

9.

\"t.invn,

Dvr

Vtkv

jeho v Kyjev.

8.

P.\,\m.iiii|iii,

vtev slovanská

(885) 16. (907) 19. (984) 63.

vedle Drehovicv, na bezích

eky

z rodu

Sože, v nynjší gubernii

Mohylevské. Šaf. Star. 485.

Radko, Radek, Radosín,

Pjjvbiío,

Proum

sluha

Jaroplukv (1087) 163.

(1111) 217.

Le-

Sídla jich byla

:

31 i Dobryn,

Raguilovic, ParovHAOKiiYh, P.uoviuobhijii>,

Ráchel, Pa.KHSb

Ratibo,

(bibl.)

námstek

PjTiiKopt,

ve Tmutorokáni

(1081) 162; bojar Páslavský (1095) 179;

rv

Dobryn.

v.

72.

(1100) 203. Syn jeho: Olbjag

n.

162.

(1079)

muž Vladimí-

Olbeg.

Rededja, Pejejn, kníže Kasožský (f 1022) 116. Regl, Pbrsi, Poríi-t. 'E V yil, modla assyrská (bibl.) 60.

eho,

Fpurofdi, mnich, jenž

králv

knihu

peložil

starého

zákona v jazyk bulharský 60.

—

bohoslovec

Rhodos

ím,

Phmt.

221.

Carohradu 89.

z

ostrov, Posout, 'pó<íoí 2. 4.

(912) 27.

5.

— ímský císa:

Papežové

Silvestr,

:

Damas,

Adrian, Petr (breptavý). (898) 18.

ímov,

(986) 66.

Nero.

—ímané,

89.

— ímská

90.

102.

Celestin, Leont, Vigil,

ímský

Píii.i.v.uh:

papež,

2.'

131;

(1111)

stolice církevní 90.

.

t.

Aeathon,

PmihCKu

ii.uic;i;i>

katolíci 89.

Piimobi 237.

Rinokurury, Pnuoi>oypoypH, llHpouoypím, 'PtvoxovQovgoi Rjazah, Pr^iil (1096) 182.

189.—

Rjazaští,

1.

Piíi^iiu|ii

Í1096)

189.

Roald,

kupec ruský (945) 32.

Poaíijvb,

Roboam, Pobo.uii

Rode,

(bibl.)

msto na

Po^i.iih,

Rodi, Pojil, dívka

(bibl.)

75. ústí Rosi (980) 58.

219.

Rognda, PoriHKjb, dcera Rogvoldova, manželka Vladimírova (980) 57. 60. její

:

Izjaslav, Mstislav, Jaroslav a

slava a (Marie).

(f

knížete

Polotského,

1000) 101. Synové

Vševlad

;

dcery

— O píbzích Rogndiných, jakož

:

Ped-

je spiso-

vatelé pozdjší vypravují, ti u Schlotzera V, 201. Slované

nazývali

ji

Hoislavou, opsic;uiu.

Rogvold, PortBO.\t,VL, kníže Polotský (f 980) 57. Dcera jeho

Rognda. Rohovic Hurata,

v.

Rokom, Roman,

dvr

Pouoí.n,, Poi.nin.,

Hurata. knížecí u

Novohradu (1015) 111.

tchán Konstantina císae

Heckého

(913) 29;

císa (920, 929, 934) 30. (943, 944) 31. (945) 32, 33. 37. syn Svatoslavv, vnuk Jaroslavv, kníže Tmutorokahský

— 1079) 162. (1077) 158. — syn Vladimíra Monomacha (f

dcera Vladaova.

(1113) 223.

Manželka jeho:

312 Ronino, Pouho 238.

eka

Ros, Pick, Poch,

(1031, 1032) 119.

(980) 58.

(1095)

180. 237. 239.

Moravský (898) 17. Jaroslavv, kníže Tmutorokaftský

Rostislav, Pacthca.ikx, Pocthc.ubt.. kníže

—

syn Vladimírv, vnuk

1064, 1065) 130. (tl066.) 131. 132. 162. 189. 227. Sy-

nové jeho

— —

syn

:

Vlada, Rurik,

Vševladv mladší

Vasilko.

1070) 138. (1087) 163. ((1089)

(*

165. (1093) 172; kníže Páslavský (f 1093) 173. 174. 236.

syn Mstislavíiv, vnuk Izjaslavíiv (f 1093) 178. msto (862) 13. <907) 20. (988) 94. (1091)

Rostov, Poctoet.. 170.

(1095) 181.

187.

186.

(.1096)

Knížata: Jaroslav, Boris. Biskup: stovští

(1096)

186

— 189. —

234. 237. 238. 242.

Isaiáš.

— Rostovci,

Rostovská krajina

PocTOBbCK.AU OK.ucTh (1071) 139. ské jezero, PocTObbCi.ore re^epo

(1096) 187.

—

Ro-

zem,

n.

Rostov-

7.

Rostovec, PociOBbUb, místo u Xejetína (1071) 138.

Rože,

PoiKbHb, pole (1097)

Rše, Piiub,

Orsza,

pol.

199.

eka

u Smoleuska (1067) 133.

Ruald, Poy-A.w., posel Oleguv 912) 22; kupec ruský (945) 33. t

Ruar, Pov.ipx. Pw.\p%, posel

Ruben, Povbhmi Rudice,

(bibl.)

Povahi|.a.

íka

Olegv

(912

>

22.

72.

(1097) 190.

Rulav, Poy.UKT.. posel Oleguv (907; 20. (912) 22. Rurik, Piophkt, (862) 13. 14. (867) 14. (f 879) 15.

Syn jeho:

Fgor.

—

syn Rostislavv, v Pemysli (1087) 163. (f 1092) 170, Ruská zem, Povcb. Povcbcmn ^ei.nti 1. 4. (862) 13. i912)

24—26.

(915) 29.

48. (969) 50. (971)

92.

52—55. '977

i

57. (980)60.

1015) 102. 103. 109. 110.

93.

118- (1036) (1061)

,945) 33. 36. 37. (955) 46. 47. (968)

129.

119.

(1037) 120.

(1065) 130.

(1019)

(1043)

122.

133.

136.

(1068,

(988)86.

114.

(1026)

(1051)

124.

137. (1071)

139. (1074) 149. (1078) 158. 159. 162. (1080) 162. (1089)

165. (1090) 165. (1091) 168. (1093) 172. 173. 175. (1094) 178. 179. (1095) 179. 180. (1096) 181. 189. (1097) 189.

193—196. (1100) 240. 243.

203.

—Ruské zem

—

(1103)

206—208. (1111)

(1089) 165.

215.

— Ruská msta (882)

15. (907) 20. Ruská knížata, PoycbCTHii k-liu^h 11. (1019) 115. (1068) 133. (1097) 199. (1101) 204. (1102)

313 205—207.

205. (1 103)

Ruští 7.

(1

10) 215. (1

1

1 1

216. 217. 221.

—

Rusové, Poyci.

2.

)

1

— Rusi,

metropolitové, viz Kyjev.

(852) 11. (862) 13. (866) 14; šlovou Varazi

8.

Slo-

i

vané (882) 16. 17. 19. (907) 20. 21. (912) 22—26. (941) 30. 31. (944) 31. (945) 33— 38. (969) 50. (971) 52. 55. (981) 62. (984) 63.

(986) 64.

(987) 83.

(988) 86. 94.

(993) 96. (1015) 104. 112. (1018) 113. (1078) 158. (1103)

206—208. (1107) 210.

— Rus

jeden, Poyciiin,

1

945)

35.—

Rusi bylo prvotn jméno národní ili místní obyvatelv je-

dné ásti polouostrova Skandinávského,

vtve

té

která

jich,

pomoií, nazvaném Roslagen. Cudové,

moském

totiž

sedla na východním

pebývající, a po nich

i

ili

od panovník

Lopai,

rozšíili to

vtve

jméno

byli rozloženi.

ruských pešlo jméno Rusi nejprve

asu

na Slovany Ilmenské, a potom v prodlení jiné

Uplandském

na protjším pobeží

na všecky jiné Skandinávce, kteí za Rusy K.terak

nejpodobnji

slovanské,

které

i

na všecky

nynjší íši Ruskou obývaly,

vypravuje Nestor obšírnji. Naproti tomuto sta-rému, ctiho-

dnému svdectví namáhali aby dokázali, že Rusové

se spisovatelé

byli

Slované

z

nkteí,

ruští

i

jiní,

Baltického pomoií,

pobeží Visly, z Prus a p ; jiní zase je vyhlašovali za udy, za Dány, za Kozary, za Iloxolany, za Rosy u Ezechiele z

O

(38, 3; 39, 1), a jiní za jiné. se

zprávu Nestorovu zasadili

Bayer, Thunmann, Schlótzer, Karamzin, Geijer, Pogo-

:

din a

j.,

dolíivše pravdivosti

její

dvody

ráznými a pod-

statnými, jež podlé nich v krátkosti podal Šafaík ve Slov. Starož.

1837,

str.

499.

Ruské moe, PoycbCKOic nope, jinak Pontské Sakov, Sakz,

Cjuíoki, C.iiízt,

Salnice,

Samar,

5.

(1101) 204. s dvma bratry (c. 1085) 236. (myln), eka (1111) 217. 238.

kníže Plavecký,

CnXhBHi|H, Cuufiiit.i

C.vikaiiíi

(bibl.)

75.

Samojedi, Cuioujhki, CatiOHAHH, v

plnoních

krajinách (1096)

—

Národ odjinud neznámý; sám sebe nazýval ('Husovo, což v jazyku jeho znamená lidi-, neb Nenee, lovk. Samojedy jmenovali je udové, v jichž jazyku to jméno 185.

znaí obyvatele Samuel, Cuioh.m. Sau, Cjh*,

eka

krajin bahnitých. (bibl.)

74. 76.

(1097) 201.

Sara, Capa (bibl.) 71. 184.

Viz Šaf. Star. 245.

147.

314 Sarakyné,

Saraceni,

C.ifi.-.ijiuiH,

od Izmaele a od

C.ift.ii>Miie,

Sáry se odvozují 131. 184. Sardinie ostrov, Cafa.,viHH, 2aQia*Sa

Sarmati, CípLiivrii, Saqpártf

1.

2.

Sauk, CaoyKi, kníže Plavecký 235. Saul, Caoyai (bibl.) 29. 45. 75.

Sáva,

Cíikj,

Sbyslava,

hecké

svatý otec církve

147.

Svatoplukova, vdána za Bole-

dcera

Ci.r.wci.AB.i,

slava Polského (1102) 205. Scythie, (,'tionnm. SxvBia

(907) 19.

— Scytové,

Selu, Cesoym, (898) Sein, Chmi,

Sin

Sem,

eka

Ceiih,

—

2.

Ciioy#b BejHiura 8.

S. Veliká,

totiž

Kozaré

7.

— Semovi

synové

3.

Cnoy*h, Ckovihi,

17.

(bibl.)

2.

1.

69.

4.

4.

Semca, Cewu|a, Camn, njaký vojín ruský (ok. 1084) 236. Senar pole, (.'eiupi (bibl.) 3.

kací 89.

Sergius, Cepruií,

Seruch, Cepoyxi (bibl.) 70. Set,

Ch
(bibl.) 69.

145.

Sever, Seveané, CtBept, národ slovanský

4.

7

—9

(859) 12.

(884, 885) 16. (907) 19. (1024) 117. 118.

Sfanda,

C$.iiiia|>'1<

<.'<J>.iui,,vi,

žena Ulbova,

bojara ruského

(945) 32. Sfirk,

(.'<J>ii(ii>i>T,,

Sfirka,

bojar ruský (945) 32.

C^HphK.1, posel ruský (945) 32.

Sicílie ostrov,

Cllliirnm,

SnaXia

CllliClim,

Silvester, Ciiiiheecipi, CesiiKecipt, z

—

opat kláštera

Sim,

Chi.ix,

sv.

str.

kuíže

Jakubv

Bulharský (902)

19.

(bibl.)

(914,

(f 942) 31. Syn jeho: Petr. Simon arodjník, Chmoni rsixbi

muž uený,

lv

n.

72.

915) 29.

(929) 30.

bojxbi (bibl.) 19. 143;

jenž pijav víru kesanskou, chtl od apošto-

koupiti dary

obcován. Po

(bibl.) 60.

258 pozn. 45.

Simeon, Ciim60nx, syn

—

papež 89.

Michala (1116) 213.

Ctní, 'Aoináa, modla assyrská

(,'i;t.n..

Simargla, viz

2.

íma,

Ducha

svatého, a proto z církve jest vy-

nm

slov svatokupectví latin simonia. Týž Simon byl také prvním kacíem, po svém odpadnutí od víry kesanské poav rozšiovati uení gnostické. Uení-

kem

jeho byl Menander, jeden z nejznámjších gnostikv.

815 Sin Korobie,

Chiiibo

KofiOEHVh,

Chiit.

kupec ruský

GofuiYh,

(945) 33. Sinajská hora,

Cmmicxa

rofis

74. 147.

(bibl.)

Sineus, uiieovci (862) 13. Sinopie, CiiiionKKi 5.

eka

Sitoml, Chtom.ii., CiiToiiAb,

(1036) 120. (1065) 130.

Skevovi synové, cuNOBe Ck6boeh

Skordtic Stávek,

(bibl.)

muž Svatoplukv,

Slavata, GnaUTa,

19.

Stávek.

v.

knížete Kyjevského (1095)

179.

zem,

Slovanská

n.

plemene Jafetova

z

rodové v Rusi

(862)

3.

4.

(898) 17

7.

— Slované,

7.

Podunajští

S.

3.

(898)

16.

CsoBtne

—

—

Slovanští ná-

19.

6

18.

i7>7,i.ikt>,

—

(1018) 113. (1036) 119. S. Nopísmo, ooiiRUbCK.m

17.

r|>iiM<m 4. (898)

CsmbYC,

místo,

2. 4.

— Slovanské

Sludy, Citovou, posel Igorv,

Slunené

7.

(,\\oiíi;iiLci,ufi

8. (859) 12. (882) 15. 16. (898) 16—19. (907) 19. 21. (944)

13.

3.

5.

rod, CiOBtiibciit,

31. (980) 57. (988) 95.

ici

aeuiw

(,\\oii'uii.i:i>.\n

Slovanský národ

net

Igorova (945) 32.

mucto (bájené) 185.

Co.iiibYbiiore

Smolensk, Smolensko, CutubiibCKi,

msto Kivicv

(882)

7.

(1055, 1056) 129.

(1067) 133. (1078)

158. (1095) 181. (1096) 182. 186.

(1101) 204. (1113)

(1015) 107.

15.

223. 234. 235. 237.

Chrám kamenný biskupský

sv.

Boží

Rodiky. Knížata Vaceslav Jaroslavic, Igor, Vaceslav VlaSmoleané, CuOAbiimie (1096) 182. dimiic. :

—

Sntín, íh.iivrmrb. Snová,

CiioB.i,

Biciiistiiiit,,

eka

Snovid Izeovie,

msto

Ciiobh;vt>, CiiUOBiijvl

plukv (1097)

237.

(1068) 136.

koák

H^eveBHYb,

Svato-

192.

Snovsko, CnoBbCKi (1068) 136.

Sodoma,

Cojoi.it. (bibl.)

65.

— Sodomští,

()o,v>mai\mc (bibl.) 45.

Sofronij, Co4>(»ohhh, opat kláštera sv. Michaele

(1072) 144.

Sokal, kníže Plavecký, viz: Iskal.

Sož,

Coibh,

Cixb,

eka

8.

—

Sožice,

Clxill)A,

Coíkhi|í,

eka

(1078) 158. Spasitele svatého, Ct>iuca cBATiro,

chrám a

—

klášter

na Biestov,

Heman. ernihov

t.

Promnní

119. Opat:

chrám v

Krista Pána

jejž založil Mstislav

(1076, 1078) 158.

(1036)

316

Murom (1096) 186. chrám ve Vasilov (996) 97. Srbové, CpiEh, Cepni. 3. O Srbech a jich sídlech Spasitele sv. klášter v

—

viz

v Šaf.

Star. 524.

syn Vladimírv z

Stanislav, Otjíihc.ukt.,

echyn

(980) 60.

(988) 94. Starodub, CupoAXEi, (1096) 181. 235. 237. 243. Stávek Skordtic, Ctjbiktí Ckop^^íthyl, Ctiblki Ckop^iatiiijil (1074) 234.

Hecký

Stefan, císa

(945) 32. 33. Viz také

Stemid, Ct6mhji, muž

Olegv (907) 20;

:

Štpán.

posel (912) 22.

Etonv (945) 32. kupec ruský (945) 33. Stežen, A. K. a Mikl. CípiuneHt, Biel. CTpxrceiiHie (1078) denní, derm, posel

Stengi, Stir,

Cth^-l,

159, místo

veno, jako t.

nkdy

bez

m-

pochyby k témuž konci ustano-

Strahov

k ostíhání brány.

neb

A tak

ped

branou hradu Pražského,

bylo by

teba

psáti

:

Cíptateiih

CTpta-.eimie.

Stíboh, v

njaké (tvrz?) ubrány východní okolního

Cernihovského,

sta

OTpur.ori,.

bh Rus

Kyjev na chlumu (980)

pohanských, jehož modla stála 60.

Studk, CToyjbKi, ToyjbKX, bojar ruský (945) 32. Studijský klášter, MOHiícTbipt Ctovahhckuíí. v Carohrad (1051) 127.

Stuhna, CiarM.i,

eka

(988) 95. (1093) 173. 174.

Sudislav, Cí.jhc.ukt., jeden

z

12

syn

Vladimírových (988)

94. (1036) 120. (1059) 129. (f 1063) 129. Sudomi, Cí^otiHph, eka (1021) 116. Karamzin

domnívá

se,

že by se

mlo

I,

pozn. 21

ísti Csjomj.

Sugr, Coyrpí, kníže Plavecký (1107) 210.

Suhrov, CoyrpOBi, Sula,

Coym,

eka

msto (1111) 4.

216.

(988, 993) 95. (1107) 210. (1111) 216.

236. 237. Supoj,

Coyno, eka 236.

Surbar, CoypbEipT,, kníže Plavecký (t 1103) 207. Sut, CoyTEiih, CoyTHiii (1103) 206, msto blíž mezí Plaveckých. Karamz. II, 138 pozn. 244. Sútska, C«thhck;i, Coyrtcm (1097) 201. (1074) 234. Sutisk jest vesnice na Buhu v gubernii Podolské. Srov. na str. 267 pozn. 72.

317 Suzdal, Cov ? ,vul (1024) 117. (1096) 186. 187. 189. zdali

dvr

kláštera

Peerského (1096) 187.

VSu-

— Suzdalci

neb

Suzdalští (1096) 186. 189.

Cusmu Top* (1051) Hecké blíž Thesaloniky.

Svatá Hora, v zemi

Svatopluk,

—

Cis.iiTOiiin.Ki,

t.

Athos

Moravský (898) 17. manželkou Jaroplukovou,

Cbrtoiio.aki, kníže

nemanželský Vladimírv

syn

124. 125. 126;

s

Hekyní, bývalou mniškou (980) 59. 60; námstkem v Tu-

rov (988)

—

94. (1015) 102. 104.

106—112. (1016)

112.

113. (1018) 113. 114. (f 1019) 114. 115. na ktu Michael, syn Izjaslavv, kníže Polotský (1069,

1071) 138; Novohradský (1078) 158; Turovský (1088) 164; Kyjevský (1093) 172—175. (1094) 178. (1095) 179.

181—183. (1097) 189—202. (1098, 1099)

180. (1096)

203 (1101) 204. (1102) 204. 205. (1104) 208. (1106) 209. (1107) 210. (1108) 211. (1110) 212. (1111) 215—217. (1112) 222 (f 1113) 222. 223. 237. 238. —Máti jeho N. (f 1107)

202.

(1100)

202.

(1103) 205—208.

Manželka:

210.

dcera

Plaveckého

Tugorkanova, knížete

(1094) 178. Synové: Jaroslav, Betislav. Dcery Pedslava. Ze souložnice syn Mstislav.

:

Sbyslava,

:

msto

Svatoplukovo rpjjt, na

hrazené, CKJkTon.Ai.Yh ropo^t, Ckmtoiio.vyi>

chlumu Viticov založeno (1095) 181.

Svatoslav, Cbjitocjim,, syn 39.

— —

(946) 41. 43.

Igorv

12. (*

942) 31. (945) 32.

(955) 46. 47. (964, 965) 47.

(966—

968) 48. 49. (969) 50. (970) 51. (971) 51—55. (+972) 55. syn Vladimírv z echyn (980) 60; kníže Devský (988) 94. (f

1015) 110. syn Jaroslavv (* 1027) 118;

tetí

kníže

Vladimský,

potom ernihovský (1054, 1055) 128. (1059, 1060) 129. (1065) 130.

(1067) 132.

(1068) 133.

135.

136.

(1069)

137. 138. (1071) 139. 141. (1072) 144. (1073) 145. (1074)

148.

(1075. f 1076) 157. 162. 234. 235. Roman, David, Jaroslav.

Synové jeho:

Gleb, Oleg,

— syn Vladimíra Monomacha (1095) 179. —

Páslavský (1113) 223. zkrácen: Svatoša, Cbatoum,

syn

200—202; mnichem (1106) Svatoslav, ()iutoc.mi:.m>. msto 236. Svn, ímu, kupec ruský (945) 33. (1097)

(1107) 210; kníže

Davida 209.

Svatoslavice

318 Svnald, CBtn.ubjt, Cb6iii.ax,\t>, bojar ruský (945) 38; vojvoda Svatoslavv, syna Igorova, 39. (946) 41. 54. Syn jeho

—

:

Mstiá.

vojvoda Igorv (971. 972) 55. (975) 56. Syn jeho: Lut.

Sýrie,

Ooypím, 2v(/ia

Syrti,

Covfii.TH.

Salomon,

Co.ioi.ioin.

— Syrové,

131.

1.

Švbtis

Ciipii,

Zjjpt?

9.

1.

11. 45. 50. 51. 60. 61. 75. 98.

(bibl.)

104. 105. 121. 161.

Šarukan, UhpovKíiin,, kníže Plavecký (1107) 210. 238. Vlast-

n

Saru-kán. Srov. na str. 257 pozn. 40. Saruka, UhpoyKAM., msto (1111) 216. Šeksna, Weiictu,

Sibid,

lllni;pn (yi>,

eka (1071) 139. 141. posel Aldanv (945) 32.

Sichbern, Hlii.vi.KepMX, posel

Štk,

IjItKT,,

Stkovice,

jevském

s

dvma

I|Ickokhi|a 6. U1kobiii|3.

Standy, ženy Ulbovy (945) 32.

bratry a sestrou 5. 6. 14.

(912) 27,

nyní

(,'i;.m;iií|a

ljlhKOBiii|.\,

neb

v Sinopsise

Ciíabhbj, hora

Ky-

k zá-

padu nad Kyjevským Podolím a k severu od hory Kyjevod které

ské, asi

dv

hoe

oddluje potok Hluboice. nižší

Má

v objemu

než hory Peerské.

Na

poheben Oleg, a ješt za asu Nestorova spatam jeho mohyla; nyní však není po té mohyle

se

ani památky. Zakr.

Stpan,

nco

té byl

tovala již

ji

versty a jest o

CT6$.iir&, kníže

.

236. král

Uherský (996) 99.

— domestik kláštera Peerského, potom opat (1074) 148. 149. 152. 155. 157; biskup

Vladimský

(1091) 167. (f 1094)

179. 211.

Štpanv

klášter,

i.miiCThiph

167. (1096) 183. Opatové:

Crc^iibYh

n. Ct6<|>;uiobt>

Štpán, Kliment.

(1091)

— Viz: Klov.

Svédi, Cb6ii, CBere, Cbhi€ 2. (862) 13. Talec, T.uti|i>, vrah

Borisv (1015) 106.

Taras, Tapacml, z Carohradu, biskup 90.

Tarovský kníže, TapeBhCKhift

kt.ha^x, Azguluj,

kmene Plave-

ckého 238. Tauriani, TjBpímiiii. 7Vwpea«? 2.

Taz, Ta?i, bratr Bonjakv, kníže Plavecký (f 1107) 210. Thara, 8íp;i (bibl.) 70. Tharsis, 0;\pCHCE (bibl) 220.

Theb

sv.,

(J)hbt>,

Theba, 0hbj,

jeho ostatky (988) 90.

8ty9afc

1.

319 Theodor, Oeojopt, Oejopi,

Theodora

vdce hecký

(941) 30.

mueníka chrám v Páslavi (1090)

sv.

165. 166.

Theodorit, Oco^opiiTT., biskup Antiochijský 90. Theodosij, Oeojocii, Veliký, svatý otec 169.

—

potom opat téhož kláštera 126. 127.

mnich Peerský,

'

(1072) 144. (1073) 145. (f 1074) 145—150. 152—155. 157. 164. 166; ostatky jeho peneseny (1091) 167. 168. 183. 210. 211. 212.

vdce hecký

Theofan, Beo$.int,

—

(941) 31.

biskup Antiochijský 90.

. tajemník císae Heckého (971) 54. Peerský (1108) 211 biskup er-

Theofil, Oeo^H.ii, syncel

Theoktist, OeouTHCTi, opat

;

nihovský (1112) 222.

Theopempt, Oeoneí.inn, metropolit ruský (1039) 121. Thermuthi, 8ephMOy*H, (J)epu.ioy<{>H, dcera Faraónova (bibl.) 72. Thesalie, Oecasiitíi, QiooaUa 2.

zem,

Thracie, Thrácká

(915)

29.

epSKH,

e ,á*,,

30.

— Thraci,

Thrakovó,

17.

Opai|H,

(941) 31.

2.

{

Tigra eka,

3f.nm (898)

OpauiiR, Op.vYhCicua

934)

(929,

Tiirps,

Tiyfu

2.

Timothej, Tnt.io*eft, z Alexandrie, biskup 89. Tirei,

THpe,

Timhíí,

Tiverci, THKepbi|H

kupec ruský (945) 33.

8.

16.

(885)

(907) 19. (944) 31. Konna do-

stantin Porfyrogeneta nazývá je Ttficfpiároi. Bydlili

lejším

Dnstru

až k Dunaji.

Tmutorokah, TMoyTopomiii., 116.

117.

(1024) 117.

Ti.i.ioyropJK;\Hh

(988) 94. (1022)

(1064, 1065) 130.

(1066)

131.

(1077, 1078) 158. 160. (1079, 1081, 1083) 162. (1094) 178. Knížectví v zemi Kozarské na východním

Azovského.

Knížata:

Mstislav,

Gleb,

behu moe

Rostislav,

Roman,

Ratibo. Tolbekovic, To.M.EeKOKii(|ih, Michal,

v.

Michal.

Toropec, viz Isák Toropanín, mnich Peerský.

Tebovl, TepeEOBAb, msto Vasilkovo (1097) 189. 196. 197. Trepol, Tpeno.ih (1093)

Troada,

Tpo^w

T(,,.,úí

173—175. 1.

Truad, TpoyjAt, Toyiiji, bojar ruský (945) 32. Truan, Tpoyain,, posel Trubež,

Tpftsttfch,

eka

Olegv (912)

22.

(988) 95. (993) 95. (1096) 182.

Truvor, Tpoynopi. (862) 13.

32U Tugorkan, Torropiam, kníže Plavecký, plaka

Tugor-kán Tuky,

chán. Srov. na

d.

tchán Svato-

236. Ylastu

257 pozn. 40.

str.

udínv, muž

Tornu, bratr

.

182.

tesf

(f 1096)

(1094) 178.

knížete

Izjaslavv (1068)

136.

(f 1078) 158.

Tur, Tovpi, Torpbi, kníže Tnrovský (980) 57.

Turák, TovpRK-L. muž Davida Igorovice (1097) 197. 198.

Turbem

Turben,

[i

druhý Turbern], Tovpi.Ewii. TovpicepHi.

TovphEepiL, kupec ruský (945) 33. Turbid, TovpLEH^i, TovpT.EH.vi>. kupec ruský (945) 32. Turci,

Topii|H

(985) 63.

(1055. 1060)

129.

237. (1097) 196. (1103) 208. (1105) 209. ští

(1096)

(1080) 162. (1095) 179.

Turci, TopifH.

obyvatelé

t.

msta Tureckého (1093)

174.

Glebv kucha a jeho vrah (1015) posel Davidv a Olegv (1100) 203. Berendij, ovák Svatoplukv, v. Berendij.

Turín,

— —

184.

— T. Páslav-

TopYHiii..

108.

Turd, ToypAt. bojar ruský (945) 32.

Turecké msto, TopiYbCKhi. TopYhCKhift Tp:\Ai 174. 177. 236. Obyvatelé

Tuijsko, TovpHcKi.

msta

msto (1097)

tohoto byli

(1093) 172.

kesané.

198.

Turkraeni, TopKiueHH 184.

Turov, TovpOBi.

msto

a knížectví (980) 57. (988) 94. (1088)

(1093) 172. (1097) 190. 194. 235. Svatopluk Vladimiic, Svatopluk Izjaslavic. 164.

Knížata:

Tur,

— Turovci, Tov-

poBhi|ii

Tvoimír,

(980) 57. TttopiiMtipi.

otec

Ivanv

(1043) 122.

2;

vtev udská,

od dolení Oky až k

moi Lednému.

Ugra, Imrpí,

Ovrp.i

obývající v krajinách

Ohi, mrpH, mrpe (898)

16. 17. (902) 19. (934) 30. (943; (1097) 200. 201. (1099) 202. (1111, 1112) 221. U. Bílí, a\. [ítJHii 7. U. erní, iu. Yp^HHH 8. Bílyini Uhry rozumjí se Hunové, kteí za Atily vypudili ímany z Pan-

31.

nonie;

Uhi erní

mluví Konstantin náležejí

jsou

3.

o jichž

píchodu

nazývaje je Turky.

ku plemenu Uralských Cudúv.

Uhry, mrophcni ?eiHH. mrpH 106.

Maai,

nynjší

Porfyrogeneta,

— Uherská

Uhi zem,

(898) 17. (969) 50. (1015)

110. (1097) 200. (1104)208. Kníže: Štpán. Král:

Koloman. Biskup: Kupan.

— 321 Uherská hora, mropbciaa

rop.i,

eené Kavkazské,

Uherské hory,

Karpaty (1015) 110.

t.

ínrophCKbi ropu 2. (898) 16.

Uhersko, ínropbCKore, hora u Kyjeva 15. 16. Ulán,

Oif.viirL,

Ulb, Ovalei,

sluha knížete Davida Igorovice (1097) 193. 195.

muž

Sfandin, posel Vladislavv (945) 32.; ku-

pec ruský 33. Ulici, Uglici,

ínrsHYH 8. (885) 16. Zerapisec Bavor-

rtÍAHYH,

Uulici,

ský nazývá je

318 mst; u Konst.

dokládaje, že mají

Porfyrogenety šlovou Ullini, Xhilrhot, národ Slovanský, jenž

Ruském nkde v

v jihu

Tivercv a

sousedství

Devanv

bytoval. Saf. Star. 546.

Urusoba, OypoycoE.i, kníže Plavecký (f 1103) 206. 207. 238. Ústí, OycTMic

(1096) 182.

Ustin, OycTHHt, <7\Tinn>, bojar ruský (945) 32.

Úvtice,

msto

Ovbt.thyii,

(1100) 203.

Vaceslav, Eay6c:ui;i, KtAijieauiih, syn Jaroslavv (* 1036) 119; kníže Smolenský (1054) 128. (1055)

129. (f 1057) 129.

Syn jeho Boris. syn Jaroplukv (1103) 206. (f 1104) 208. :

— —

syn

Monomacha (1096)

Vladimíra

(1107) 210;

188.

kníže Smolenský (1113) 223.

Vadim,

Ka,\hmt.,

Vakyjv dvr,

udatný Novohradan (864) 13.

,i,uopi

12—14. (882)

KiKtresL. ve

Vladimi (1097)

BjpA ? H, Kjprap

Varahové, Varazi,

15.

16.

(898,

2.

907)

(859) 12.

5.

19.

(941,

193.

(862) 31.

944)

(945) 38. (980) 57. 59. 60. (1015) 101. 106. 111. 112.

(1018) 113. 114. (1024) 117. 118. (1036) 119. Varahové dva, sluhové Vladimírovi (980) 59; sluhové Svatoplukovi (1015) 106.

Jmeuo

KipAzn,

Varingi,

hecky neb

rolnici,

písežní

conjuncti.

ve

Vaeringar,

Ba^áyyot, pochází

písaha,

taer, rota t.

Varah kesanský v Kyjev (983)

skand.

a

lat.

totéž,

Jménem Vearingar znamenali

pvodu

a

vlasti,

co

foeilerati,

staroeské

sacramento

se všickni bojovní

dobrodruzi, lupii a koistníci skandinávští dílu jich

—

latin

od skand. vár, anglos.

znamená

spoleníci,

62.

stedovké

vbec, bez roz-

pokolení a kraje, z

nhož

po-

bu

kteí se byli v témž úmyslu spolili, totiž k výpravám váleným, k vojenským službám do ciziny, aneb cházeli,

i

k dobýváni loupeže a koistí. Srov. Saf. Starož. 501.

Varažko, KipaajhhO,

R.ipiAttbKO,

muž Jaroplukv (980)

59.

322 Í6

nic,

/.i

IIa(i»3m

Kníže: Jakiin.

4.

Varaiské moe, mosm ElSMibCMm Vaiín,

ni.

196.

muž Davida Igorovice (1097) 197. 198. námstek Svatoplukv ve Vladimi (1097) 201. 202. Brchmbí, msto (988) 87. (996) 97. Zdejší chrám

asilev,

sv,

Promnni Pán

Vasilij,

hyby

i

založen (996).

njaký opat

K.u.n.uiíí,

229. Bez

Kyjev, zakladatel kláštera se pipomíná roku 1097

v

týž Vasil, jeni

Davida Igorovioe k Vasilko\i.

po lem

—

4; nyní Balticko.

2.

2116.

Yasilkovi (1097)

k

vi.,,

\

|i ii

Kunu., kurz njaký ucho mnich, posel Davida Igoro-

Vasil,

— —

a

II

Vladimír Monomach,

v.

Vladimír.

Vasilko, BacHSbHo, Bostislavic (1092)

199.(1100)203. Dle Karamzina Vasilkovici,

Veles,

\

BacHRbHOBHVH,

enedové, Kan:,i,m|n

Vasilkovi (1097) 198.

(,'koy*i»

8.

2.

i.i.i.,vi.,

posel

Olegv (907)

Vesové, BkCk,

Bccii

2.

Vermud, Vcsi,

lide

170.(1097)189—197. L80zemellétall24.—

Volos.

i/.

Veliká Soythie, BeaHHsn \

i.

II,

l!q

)

Národ

16.

Cndský, obývající sto

jesl

7.

Vigil, \

eka, Bncki

i

la

a

--'i,

ROXMl,

III,

14.

ekn

zde

byl

xh.mt, (1096)

Kiiti.ycki.ckt.

Byl níže Kyjeva a Tripoli kteroužto

Hamb,

Gest.

•'*.

Viticv chlum, Kim.vcin. Iíso.

(912) 22.

12.

téhož jména. Jornandes nazývá je Vasina,

Adam Bremenský Witti, Kiirii.Mi, papež ímský 90.

Get.

20.

(862) 13. (882) na Bílém jezee, kdež nyní (8.-/))

na pravém Viticova a

a

behu Dnprn, Zárubn brod.

/akr. 80. Vjahr, Bnroi, eka, poL Vjatioi,

IUthvii,

Lechv

8. 9.

v

62. (988) 95. 234.

K,u,ia(»i.,

Vítici,

národ

pocházejí

(859) 12. (964) 47. (966) 48. (981, 982) 2:1;..

Vjatko, Bitko, po eska: .

vViar (1097) 200. 201.

eské form

Knize: Ohodota.

Vítek 8.

BosOABSb,

syn

Rostislavv

(1081,

1083)

(1097) 189. 196. 197. 199. 200. (1100) 203. Dcera jeho jedna vdána za olsaovice heokébo, syna Alexijova 1(12.

(1104) 208, druhá za

Romana

Vladimíiice (1118) 228.

323 Vladim,

BiUjiiMtfiL,

msto

Ko,\o,\in.ie(ii.,

(988) 94. (1054)

128. (1055—1057) 129. (1078) 162. (1085, 1087) 163. (1097) 189. 190. 193—195. 197. 199. 200. 202. (1099) 202. (1100) 203. 204. (1102) 204. 205. (1105) 209. 234.

Vševlad,

Knížata:

238.

236.

Svatoslav,

Igor,

Jaroslav,

David. Biskupové: Štpán, Amfilochij. Opat kláitera: Kli-

i.iq,i.i|n,

Vladimír,

K.u,yn.ii;|n.,

z

— Vladim.ští,

Koao,\h-

(1097) 197. 201.

K.vvihmi;(,i,i|h

Igorv

syn

Vakyjv dvr.

Viz také:

ment.

12; vnuk Olžin (968)48;

Ko.to.viMepi.

Maluše, klínice

Novohradský

Ol/.iny, knize

(970) 51. (977) 57. (980) 57—59; sám jediný \ panovníkem 60. (981—983) 62. (984, 985) 63. 64. (986) l

64—66.

80—83. (987) 83—85. (988) 85—87. 90— 97—99. (997)

73.

92. 94. (991, 992) 95. (993) 95. 96. (996)

101. (f 1015) 101. 102; píjmím: Veliký Synové jeho: z Rogndy: Izjaslav, M Pedslava a (Marie) od Jaroslav, Vševlad, a dv dcery 99.

(1014)

120.

121.

:

Hekyn:

;

echyn:

Svatopluk; od

Vyšeslav, a od drahé:

od Bulharyn

Svatoslav a Stanislav;

:

Boris

a Gleb;

od

neznámé manželky Pozvizd a Sudislav. Poslední manželka jeho: Anna, císaovna hecká.

jiné

—

:

syn Jaroslavv (* 1020) 116; kníže Novohradský (1036) 119. (1042, 1043) 122. (1045) 123. (t 1052)

127.

Syn

jeho: Rostislav.

—

syn Vševlada knížete z císaové lij,

po matce

157.

Monomach nazván

158; ve Smolensku

na ktn Vasi-

r

(1078; 168. 159;

(1085—1087)

162. (1080, 1084) 162.

(1093) 172—174;

Hekyn,

(* 1053) 127. 227. (1076)

163.

ernínov

(1089) 165.

kníže Páslavský '1094) 178.

179. 180. (1096) 181. 182. 188. (1097) 189. 190. 196.

202.

(1098, 1100) 202. 203.

(Hol)

204.

(1095) 193 -(1103)

205—207. (1104) 208. (1107) 210. (1109, 1110) (1111) 215—218. (1112) 221. (1113) 223. (1116)

212. 213.

Imo&miepna, knhyn (f 1107) 210. Synové: Mstislav, Izjaslav, Svatoslav, Vaceslav, Roman, Jií, Vladimírova,

Jaropluk,

Ondej

;

dcera

:

Kufemie.

Vladislav, K.uahcum., KoMftltfam, bojar ruský (945) 32.

—

král Polský n. Lešský (1097) 198. 199. Vlacherna, tujtepm, v Carohrad (866) 14.

— na

Klov

u Kyjeva,

s

chrámem Boží Rodiky (1112) 221. 21»

324 zem,

Vlašská

Vlachy, ;eiMH

Kaaiiilckaia

Koacuii.cií.ua,

Vlachové, Baaxobg, Boamba, BoAt.xBe

2.

od starodávna Slované nazývali obyvatele polouostrova

ímany. Po

ského, jinak

ped

váliti léta 33

ena

kterážto válka skon-

Bar. Kristovým,

Trajana

jest teprv za

Ital-

ímané výboju

poali

Dunaji

—

(898) 16. Tak

2. 3. 7.

106 po Kristu podmanním

léta

Dacie.

Vlí

Chvost,

B.vlyhíí,

4.

6.

vojvoda Vladimírv

Xkocti.

Ilo.Viii

(984) 63. Vlha, Volha eka, K.vin,

Okovského

2, tekoucí z

Bo.Ar.A

lesa

(964) 47. (1015) 107. (1024) 117. (1071) 139.

7.

(1096) 187. 227. Volchov eka,

Vlchov,

Boaxobt.

Bai.\oi;i..

(864)

4.

2.

13.

(980) 60. (1063) 129. (1071) 143.

Vojkv

Voist, Bohctt., posel

(945) 32.

eka

(1055) 129. (1079) 162. (1110) 212. 238; nyní Vjunka, v gubernii Cernihovské.

Vojen,

Boiitib,

Vojko

n. Vojek, Eohkx, Hkx, bojar ruský (945) 32. Vojkyna, Bokuiia, sluha Jaroplukúv (1087) 163.

Volos,

v památkách

Boaoci,

bytka,

CKOTH

cori.

staroeských Veles,

Ml

(907) 21. (971) 55.

nedaleko

Kyjeva na nesmírném

noAOiiinc,

podlé

pastvišti,

sem vedla

která

cesty,

z

bh

do-

svj chrámec

eeném msta

blani,

(viz

str.

as

kesfauských na míst chrámce Velesova vystaven byl chrám ke cti sv. Blažeje, který však

265, pozn. 66).

léta

Za

s\dí

1651 shoel. Tak o tom

psání Kyjeva,

str.

1696;

z roku

pováží-li

pokládá

že

se,

se

zpráva jeho

a

Berlínský ve svém po-

110 a 192, na základ njaké

sv.

Blažej

dosti se

listiny

podobá ku pravd,

nápodobn, jako

starý Veles,

ochrance skotu, ano že v jazyku staroslo-

za

jménem

vanském

i

Baacl a

Raachíí.

jest Velesovi

píbuzný,

totiž:

Bosoci neb

Zakr. 79.

Voly, Bo.AUiih (1018) 113. (1077) 158, msto na Buhu Volyaué, BoAuiiuiie 7. 8. ece mezi Vladimí a Lvovem.

—

Vorskla,

Bi.(ii»ckaa,

Vranice, BopoiiHUA.

Vratislavský

jev (945) Vruí,

eka

eka (1111)

216.

237.

dvr, ABopt

BpATiíCAAEAb,

BopoiHCAABAh, v

Ky-

39.

BpsiYHic,

Ovru

BpicKAA,

EpovYHic.

msto

na Volyni (977) 56.

v zemi

Devské, nynjší

325 Všeslav, KucecMKi, syn Izjaslavv, vnuk Vladimírv (f 1003) 101.

—

syn Betislavv, vnuk Izjaslavv (1044) 123. (1060, 1063) 129. (1065) 130; kníže Polotský (1067) 132. 133;

jevský

136. 137.

(1068)

(1069) 137. 138.

Ky-

(1071) 138.

(1078) 235. (f 1101) 204. Dva jeho synové (1067) 133. (1106) 210: David, Gleb. Vševlad,

—

Ki.cui.vi.yr..

syu Vladimírv z

Kbceiiono.yE,

Rogndy

(980) 60. (988) 94.

tvrtý syn Jaroslava knížete (* 1030) 118; slavský (1054, 1055) 128. (1055,

1059—1061)

kníže

Pá-

129. (1067)

132. (1068) 133. 135. 136. (1069) 137. 138. (1070) 138.

(1072) 144. (1073) 145; kníže ernihovský

158—160;

veliký

Kyjevský

kníže

(1076— 1078)

(1078—1080,

1087) 163.

1084)

162.

(1085) 162. 163.

164.

(1089) 165. (1091) 170. (f'1093) 171. 172. 184.

(1086,

164.

(1088)

189. 205. Manželka jeho, Vševladová, KbceBiuaijVui, Ki>ceBosonura, císaovna hecká(1053) 127. (1097) 194. (f 1111) 221. Synové: Vladimír, Rostislav; dcery: Jánka, Eupraxie,

Kateina.

Vševladv klášter Vydoby.

s

Vševlaz, KtceKOíOiHh,

chrámem

Michala na Vydobyi, viz

sv.

Ki,ccii;uit;,i,i.,

msto (1097)

196. 197.

Vuzleb, Koy^LAtEi, Ko\'3aiiki, kupec ruský (945) 33.

Vydoby,

Ktj,\OGhiYh,

KtiflOKHYt.,

chlum tak nazvaný nad

prem (1096) 184. (1097) 190, na

sob ervený dvr a

stavl

klášter s

Dn-

kníže Vševlad vy-

chrámem

sv.

Opat kláštera: Lazar.

(1070) 138. (1088) 164.

nám

nmž

Michala

— Gizel

pro

tento Vševladv klášter dostal Když prý modla Perunova uvržena byla do Dnpru, plynula po nm dol; a pohané, jdouce behem, plakali a volali kouce „Vyplyh (Bhi^iisa), náš pane bože, vyply !" a modla vyplynula tam na beh, kde nyní stojí klášter Vydobyský, nazvali to místo Vydibice, a pozdji Vydobyce; ale vrní pibhše, modlu opt poto-

zachoval

podání,

jméno Vydobyského.

:

i

pili.

A

chael,

potom vypravuje dále: „Metropolit Kyjevský, Mi-

vystavl tam chrám ve jméno Michala Archandla,

na památku toho, že ten Archandl, jakož hnul Satana

Dnprské"

s

nebe, tak

i

nkdy

pomohl jeho svrhnouti

(Sinopsis 54). Ale

již

Zakrevskij

byl svrs

hory

práv pozua-

326 menal, že toto jsou pouhé povsti, beze všeho hlubšího základu, neb z letopisu

as

patrno,

Vševladových. Sr.

Yyhošovci,

stojí

teprv od

msta Vyhošova (1097)

obyvatelé

Buroiii6Bbi|ii,

chrám

že ten

1070.

1.

201.

Vyr, Bupi, reka (1113) 223. 238. Vyšata, Kuujata.

—

otec

Janv

Jaroslavv (1043) 122;

voj voda

Klimata,

a Putjatv 139. 209.

syn Ostromírv, voj vody Novohradského (1064) 130.

Vyšehrad,

msto

Buuieropojt,

lÍMiucrpA.\i..

Olžino (946) 43.

(980) 60. (1015) 104. 106. (1054) 128. (1072) 144. (1078) 158. (1091) 170. (1093) 175. (1113) 222. Držitel:

Chrámy:

Jaroplukovo.

Sídlo

a Gleba. bojarci,

Chrámu

tohoto

(1015)

Eos.\pi»i|ii

sv.

správce

a

Basilije

Lazar.

:

— Vyšehradští

— Vyšehrad

104.

udín. Borisa

ssv.

leží

na hoe,

eky Dnpra, lukami po behu

která prvé slula Chorevice, po pravé stran vz-dáli od Kyjevského podolí po blaní,

Dnprském, na 10

nelze choditi než toliko od z jara

Dnpra,

i

t.

verst (asi 1J míle); touto však cestou

msíce ervna, pro vystupování

množství jezer

pro

a bahen, a

i

to

ne

vždy bez nebezpeí; obyejná cesta na Kurenvky lesem

dlá 17 Vyšeslav,

verst.

Zakr. 89.

Kuuiecuin,.

syn Vladimírv

(988) 94. Zabulon, JJabovioni. í^oysoii

(bibl.)

Zacynth ostrov, ^akoviimh.. Zcíxm&oí

Zacha

z

Cechyn (980)

60.

72. 2.

Kozaiín, ^.AXApHH KosppmrE, otec

Ivánkv (1106)

209.

Zachariáš, ^AVApira (bibl.) 78. 79.

Záesko, ^ptYhcifL (1106) 209. Zárub, ^apskt, (1096) 182. (1105) 209; místo njaké ohrazené (za-rubati, tolik co zásek,

pravém behu

Dnpru

brodu, jenž tu býval

Zásakovci, Z^CAKOUhUH.

níže

nm.

Kyjeva a

Verhan, Gehage) na níže Viticova naproti

pes eku. t.

obyvatelé Zásakova (1095) 181.

Závlaí, ^AROAOYiiie (1078) 158.

— Závlaská u,

Závlaétí

udové, ^.AKO.AOYhCKAtA YwAb 2. Viz na str. 245 pozn. 1. Zbyhnv, HziEhirntBi. H/^urHt.KX, syn Igorv? (1106) 209. Zdvižen,

žeský

^aiíh;i;ciii,.

Kx^BHxenh, msto (1097) 193.

— Zdvi-

most, mocti J£jBHn;eNhCKu (1097) 193.

Zimgola, Zimgola, 7y m.\ etoaa

2.

7.

— Zimgolci,

(1106) 210. Semigalli ve východních Kuronech.

^HMsroAA

327 KpiTii, ve Velikém Kyjev (1037) 120. Byla na jihozápadní stran Starého Kyjeva. Nkteí domnívají se, že Jaroslav tu bránu dal udlati na spsob

Zlatá brána, ^iutjih

brány Zlaté v Carohrad, kterou Theodosij Veliký vystavl, a na které Oleg na znamení míru, jejž Hekové od

nho

svj vítzný

draze musili vykoupiti, povsil

pak, dokládajíce

se jakéhosi starého

brána Kyjevská pobita byla pozlaceným plechem a že chrám Zvstování a proto prý nazývali ji

ml

panny Marie

Jiní

mdným, kopuli,

zlatou

Léta 1240 Tatai

bránu Zlatou.

tu

štít.

podání, praví, že ta

rozboili.

Zlate, ^oaoThYb (1101) 204, s levé

níže Kyjeva,

strany

íka, nco

která vpadala do

Dnpru

výše nad Viticovem. Dle

Karamzina (II, pozn. 336) nalézá steko Bišenky. Zakr. 120.

se

na ece Zlati

Zvenihrad, ^KeiiHropoAt, ^BeimrpjAi, P°k Džwinogrod,

m-

msto

(1087) 163. (1097) 192.

Žela,

ÍKe.vuih

(1093) 175, krajina tak

eená,

nedaleko klá-

štera Cyrilovského, k severu od Kyjeva.

Zidata, ?Khj»tj, biskup Novohradský (1036) 119. Židé, ffiHAOKe,

Hio^h

(bibl.) 72. 79.

Ž. Kozarští (986) 65. 66.

poali se v

Kyjev

Kyjev

214.

218—220.

(1113) 223. Židé

nejprve usazovati okolo léta 1090.

knížete Svatopluka, jenž pro se v

81—83.

Ž. Kyjevští

rozmnožili,

svj

Za

užitek jim nadržoval, velmi

a všechen obchod na sebe strhše,

Z píiny té zbouil se po smrti Svatoplukov (1113 dne 16. Dubna) proti nim lid a krut na nich svou pomstu vylil. Když pak Vladimír Monomach

brali

úroky

nesmírné.

nastoupil na stolec Kyjevský, pro petržení lichvy židovské

vydal zákon o úrocích.

Židovské království,

i|i:csfihCTBO

JKhaobi>cko (bibl.) 75.

Žiroslavic, ÍKH|>ociUBHi|ih, oc;ubhyi>, Ivan, v. Ivan.

Žmu,

totiž

Žofije sv.,

—

Neroma

(,'oin.\

cb.,

7.

hlavní

chrám ruský v Kyjev 119. (1037)

120. 121. (1051) 123. (1054) 128. (1093) 171. 172. 174.

chrám v Novohrad (1045) 123. (1052) 127. (1096) 186.

Opravj

7

A'a

stran;

v

rádce:

li;

místo:

Vladmírv

Vladimírv

Andrian Mamvrij Ni kolu Ivana

Adrian Mavrij

Mikuláše

Jana

Knhyn

Knzua

sprostného

sprostého

syn Vše via

dv

syn Svatoslavv

KMEN RODU

RURIKOVi

dle

NESTORA. Rurik

Osoby rodu Rurikova. jichž do kmenu s jistotou vaditi nelze i.

862. + 879. sr

iS.

Igor § 913. f 945. Olga (Helena)

878. 'X

N.

sr

Pedslava 945.

Akun 945.

Igor 945.

f 969.

903.

Oleg, pstoun Igorv 879. §882. + 912.

Dcera (Fedslava?)

Malfrida +

1000.

Zbylmv 1106.

Sva toslav * 942. § 946. f 972. »

970.

Jaropluk 908.

W

§ 973. N.

mniška

Vladimír

Oleg

+ 980.

968.

968. § 980. i 1015

f 977.

Jaroslav

Izjaslav

Mstislav

980. f 1001.

980. f 1036.

*

a.

•x

Betislav

Všeslav

Eiislachij

t 1003.

+ 1033.

í

'%

*

M.

Dva synové 1007 David

1064. f 1066

Gle

•x

Vlada 1081.(11124.)

i

s

1094. (t 1119.)

N.

N.

%.

980-988.

%.

Jaropluk

Mstislav

1071. f 1087 »=/„. w N. 1085.

i 1069.

Vaceslav

Jaroslav

Hurik

Vasilko

1087. f 1092.

1092.

1101.

(| 1124.)

i 1102 "/8

N.

1104. syn lisae

h

ec. AJexije.

Marie Ka/.iliiíi',

Sf

1043. král

i

1104

l3

/la

'/10

.

w

/,.

Svatopluk

(Michael)

1069. § 1093. + 1113 l6/4 « N. dcera Tugorkánova 1094. .

Jaroslav

Rostislav .

1097.(11123.)

<

dcera Mstislava

N.

ar

Jin<

Svatoslav

980.

980. f 1015.

Cechy/n Stan

9

Svatoslav * 1027. f 1076 "/,„.

3 / 10

techyn Vyšeslav

Polský.

4

N.

f 1093

1103. .

<

1078

1085. f 1107

N.

Vladimíice. tcera

Pedslava

1015.

* 1024. § 1055. +

N.

Rostislav

1044. § 10(38. + 1101

2

+ 1050.

N.

dcery 1018:

Izjaslav

Vladimír * 1020. + 1052.

N.

'X

Dv

Vševlad

(Jií)

§ 1016. + 1054 •i

Všeslav

1103-1104.

980

N.

1001. f 1044

w

/7 .

f 1000.

980.

§ 1015. + 1019.

•»

l5

s Rognda

a 977-980.

Iliekyn

Svatopluk 980.

Maluše

a,

N.

Betislav ií

Sbyslava

1104.

(+ 1127.)

1102.

a

Boleslav,

král Polský.

S Pedslava 1104. 'x

královic

Oleg

Roman

David

1064.

1076. (+1115.)

1077.

1095.(|1123.)

1078%

+

N.

w

+ 1097

1099

,2 /6

N.

+ 1079

%.

*

.

Uherský.

w dcera vnuka

N.

1097.

Jaroslav

1078. (+

•

1097 Svatoslav

Vjepova

n.

Girgen.

mnich 1106.

1129

Mslislav

Svatoša

Syn N. 1107.

Mstislav

n.

N.

Gleb

(t

1076 1

-

13N.

dcera N.

Dcera N

1113.

s Roman

1112.

Vla-

•

dimíic.

Jarosla

Svatopluí

T«k

Jaroši. Pospíšila

v Praze,

1867.

:

RODU RURIKOVA

í

dle

NESTORA. Osoby z rodu Rurikova, kmenu s jistotou vaditi

jichž

do

nelze

Vysvtleni známek:

Oleg, pstoun Igorv

if

narozeni.

*•

manželka neb manžet.

Pedstava 945.

A

souložnice.

Malfrida + 1000.

§

dosednuti na stolec Kyjevský.

t

úmrti.

879.

§ 882. + 912.

Zbyhnv 1106.

osoba jména nepovdomého. isto beze známky znaí, kterého Ie'ta poprvé aneb posléze ta

N.

i

osoba

* echyn N

Dv

dcery 1018:

Pedstava 1015.

Marie

1043.

sr

Vyšeslav

Svatoslav

980.

980.

Kazimír, král Polský.

«?

Jiná

echyn

„ „ » * Bulharyn

N.

«r

'% 1094. a\a 2. slav,

dský.

Roman

« Pedslava 1104. ar

královic

Uhersky,

N.

1064. + 1078°/.

1076.(11115.)

1077. + 1079 7g

•X

Mslislav

Syn N. 1107.

t 1097

1099 '7G

n.

N.

Gleb

Pozvi/.d

Sudislav

988.

988. + 1063.

.

'X

dcera Ajepova,

vnuka

Girgen.

Vaceslav * 1036. 1057

David

Jaroslav

109 5.(fll23.)

1078.

sr

N.

1097.

r Molloiliach » 1053. § 1113. (+1125 19/ .) 5

Vladim

(+ 1129.)

sr

Mstislav

Svatoša

1097

* 1076.

n Svatoslav,

(+ 11 32.)

w

mnich 1106.

N.

izjaslav

1095. +

1096%. sr

N.

1096.

1112.

S

Jaroslav

Svatopluic.

N t

1

107

75

.

Svatoslav

1095. Cf 11 i 3

»•/,.)

Rostislav

* 1070.

f

1

093 *7B

Vaceslav

.

S

.

Jánka

Eupraxie

Kateina

mniška 1086.

mniška 1106.

+ 1108 "/.

tíná 3/,,,

i 1109 '%. Jii

Roman (113.

1107.

1103.

(+1119 15/,.) f dcera

(+1157.)

(t 1139.)

Vladaova.

Ajepova, vnuka Asen.

*•

Boris

I);i\iil

7,

.

Ondej *

Eufemie

1102.

(+ 1141.)

N.

(Zbyhnv?)

1081. 2 + 1112 %.

1077.

Jaropluk

1096.

dcera

N.

tl078

tt 1154.)

*

Igor

1055. f 1060.

1-

.

Dcera N.

Tisk Jaroši. Pospíšila v Praze, 1867.

tecká

Vševlatl * 1030. § 1078. + 1093 ,3 /4 císaovna hecká N. 1053. + llll'/ 10

pichází.

+lou

980.

<x

.

98g

+ 1015.

N.

Oleg

Gleb

Anna, císaovna

t 1015.

980.

Svatoslav * 1027. + 1076 "/,„

el)

vy

N.

980.

Boris

Stauisla

+ 1015.

„

v letopisu

1106. v;

1097.

1112. Koloman,

'X

kn

1

Uherský.

N.

Mslislav

(;-

1116.)