MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka a literatury
LIDOVÁ MOUDRA VE VÝUCE ČESKÉHO JAZYKA Závěrečná práce
Brno 2016
Vedoucí práce: PhDr. Ivana Kolářová, CSc.
Autor práce: Mgr. Andrea Musilová učo:48963
1
Bibliografický záznam MUSILOVÁ, Andrea. Lidová moudra ve výuce českého jazyka : závěrečná práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2016. 40 l., 1 l. příl. Vedoucí závěrečné práce Ivana Kolářová.
2
Anotace Předkládaná práce „Lidová moudra ve výuce českého jazyka“ je zaměřena na znalost lidové slovesnosti, konkrétně přísloví, rčení, pranostik a pořekadel u žáků základní školy. Teoretická část se věnuje výkladu pojmů, historii a zakotvení této problematiky v kurikulárních dokumentech České republiky. Praktická část předkládá graficky zpracované a sumarizované výsledky výzkumu dotazníkového šetření a také návrhy činností a aktivit vhodných pro podporu rozvoje znalosti lidové slovesnosti na druhém stupni základní školy..
Annotation The present work "Folk wisdom in teaching the Czech language" is focused on the knowledge of folklore, specifically proverbs, sayings, proverbs and adages for elementary school pupils. The theoretical part deals with the interpretation of terms, history and brings this issue in the curricula of the Czech Republic. The practical part presents graphically processed and summarized the results of the research questionnaire and proposals for action and activities suitable for supporting the development of knowledge of folk literature at elementary school.
Klíčová slova Rámcový vzdělávací program, vzdělávací oblast, klíčové kompetence, cíle vzdělávání, kulturní dědictví, folklór, tradice, lidová slovesnost, náměty činností, výuka
Keywords General educational program, educational area, key competencies, educational objectives, cultural heritage, folklore, tradition, folk literature, suggestions of activities, lessons
3
Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 25. srpna 2016
Andrea Musilová 4
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Ivaně Kolářové, CSc. za její cenné rady, trpělivost a vstřícný přístup, kterými mi byla ochotně nápomocna při zpracování mojí závěrečné práce. 5
Obsah Úvod....................................................................................................
7
1.
9
2.
Lidová kultura jako součást kurikula...................................... 1.1
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání.. 9
1.2
Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace........... 10
1.2.1
Vzdělávací obor český jazyk a literatura.......................... 11
1.2.2
Cílové zaměření vzdělávací oblasti.................................. 11
Tradice, lidová slovesnost, folklór................................................ 13 2.1
Tradice.............................................................................. 13
2.2
Lidová slovesnost............................................................. 13
2.3
Folklór.............................................................................. 14
2.3.1
Přísloví............................................................................. 15
2.3.2
Pořekadlo.......................................................................... 16
2.3.3
Pranostika.......................................................................... 17
2.3.4
Rčení................................................................................. 18
3.
Doklady o lidové slovesnosti na pozadí historického vývoje....... 21
4.
Metodika práce a výzkumný vzorek.............................................. 25 4.1
Oblast výzkumu a charakteristika respondentů............... 25
4.2
Použité metody práce, zjištění........................................ 26
4.2.1
I. Znalost a praktické užití lid. moudra..........................
26
4.2.2
II. Lid. moudra vztahující se k určité věci.....................
30
4.2.3
III. Znalost příkladů lid. Slovesnosti..................................32
4.3
Náměty pro činnosti a aktivity v hodinách....................
36
Závěr...............................................................................................38 Seznam použité literatury.......................................................................... 39 Seznam příloh............................................................................................ 40
6
Úvod
„Nebylo a není pod sluncem národa, který jen napolo ze stavu divokosti vykročil, v jehož jazyku nenalézala by se přísloví, přecházející co dědičná moudrost z rodu na rod, z pokolení na pokolení.“ František Ladislav Čelakovský
(Plachetka. 1996, str. 8)
Už od pradávna provázejí člověka různé tradice, zvyky a obyčeje. Tyto prvky lidové obřadnosti byly většinou spjaty s vírou, různými mýty, přírodou a vlastními zkušenostmi lidí. Většina z nich měla své pevné časové místo v přírodním koloběhu a sloužily lidem k časové orientaci, vnášely do našeho života jistý řád a pravidelnost, ale také radost, mravní hodnoty a pospolitost, a proto byly i silným stmelovacím prostředkem rodiny, širších skupin obyvatelstva a celého národa. Během vývoje civilizace byly mnohé zapomenuty, v dnešní době nám k orientaci v čase slouží jiné prostřředky, současná společnost má pozměněné hodnoty, žijeme v uspěchané době, civilizační tlaky mají tendenci znehodnocovat naši emocionalitu a její projevy. Přesto však nemůžeme lidové kultuře upřít její důležitost. Lidová kultura je pamětí národa, lidové písně, lidová slovesnost, obřadnost a zvyky jsou cenným dědictvím, které může být pro dnešního člověka zdrojem poznání a tvořivé inspirace. Pro svoji závěrečnou práci jsem si téma lidová moudra ve výuce čekého jazyka vybrala zejména proto, že bohatá kultura národa a moudrost našich předků by neměla zůstat zapomenuta a právě škola v naplňování této snahy vždy zastávala a stále zastává významnou roli. Předkládaná práce je rozdělena do dvou částí: 1) teoretické 2) praktické
7
Teoretická část je rozčleněna do tří kapitol. V první se zabýváme zvolenou problematikou závěrečné práce na pozadí jejího zakotvení v kurikulárních dokumentech. Další kapitola je věnována zejména problematice lidové tradice, lidové slovesnosti a folklóru, objasňujeme vybrané použité pojmy přísloví, rčení, pořekadlo a pranostika. Poslední kapitola teoretické části ja pak malou exkurzí do historie lidové slovesnosti a a jejího zpracování ve sbírkách a publikacích. Praktická část závěrečné práce je jednak založena na sumarizaci a vyhodnocení výzkumu provedeného formou dotazníkového šetření u žáků základní školy, druhou kapitolu praktické části pak tvoří návrhy a náměty činností a aktivit k využití jednotlivých útvarů lidové slovesnosti v hodinách (nejen) českého jazyka a literatury. Závěr celé práce by pak měl na základě poznatků a historických souvislostí zdůraznit aktuálnost a potřebnost posilování kladného vztahu k lidové slovesnosti, kultuře, národním tradicím a našemu kulturně-historickému dědictví právě v dnešní době...
8
TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část je zaměřena na lidovou kulturu a její pozici, kterou zaujímá ve vzdělávání žáků základní školy, věnuje se problematice tradice, lidové slovesnosti a folklóru, objasňuje vybrané použité pojmy a poskytuje též nástin historie lidové slovesnosti a jejího zpracování ve sbírkách a publikacích..
1.
Lidová kultura jako součást kurikula 1.1
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
V souladu s principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen školský zákon), byl s účinností od 1. září 2005 do vzdělávací soustavy, na dvou úrovních
–
státní a školní, zaveden
systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Základní vzdělávání, kterým se dosahuje stupně základní vzdělání, se realizuje oborem vzdělání základní škola. V souladu se školským zákonem je pro realizaci základního vzdělávání vydán Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV). Hlavními cíli základního vzdělávání jsou pomoc žákům při utváření a postupném rozvoji klíčových kompetencí a poskytnutí spolehlivého základu všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.
9
Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou tvořeny jedním vzdělávacím oborem nebo více obsahově blízkými vzdělávacími obory: •
Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, Cizí jazyk, Další cizí
jazyk) •
Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace)
•
Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie)
•
Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět)
•
Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství)
•
Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis)
•
Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova)
•
Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova)
•
Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)
1.2
Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace
Ve vztahu ke zvolenému tématu předkládané práce zde považujeme za vhodné zdůraznit, že mimo jiné, je přímo v RVP ZV ve specifikaci komunikativních a občanských kompetencí, kterých žák dosáhne na konci základního vzdělávání, uvedeno, že „... rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění…. respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví, projevuje pozitivní postoj
10
k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojuje do kulturního dění a sportovních aktivit...“ I přesto, že téma lidové kultury a národních tradic prolíná současně více vzdělávacích oblastí a oborů základního vzdělávání, považujeme pro získání výše uvedených požadovaných kompetencí za nosnou vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace, která zaujímá stěžejní postavení ve výchovně vzdělávacím procesu. K podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání patří dobrá úroveň jazykové kultury. Jazyková výuka, jejímž cílem je zejména podpora rozvoje komunikačních kompetencí, vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání.
1.2.1 Vzdělávací obor Český jazyk a literatura Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Užívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě umožňuje žákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti. Při realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, že se žáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby dovedli pochopit svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační a slohové výchovy, Jazykové výchovy a Literární výchovy. Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná.
1.2.2
Cílové zaměření vzdělávací oblasti
Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: 11
•
pochopení jazyka jako nositele historického a kulturního vývoje národa a důležitého sjednocujícího činitele národního společenství...
•
rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství...
•
vnímání a postupnému osvojování jazyka jako prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření jeho potřeb i prožitků a ke sdělování názorů
•
zvládnutí pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace
•
samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření
•
získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama
•
individuálnímu prožívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských zážitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění založených na uměleckém textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání (RVP ZV č.j.: MSMT-2647/2013-210)
.
12
2.
Tradice, lidová slovesnost, folklór 2.1
Tradice
Tradice se obvykle chápe jako předávání celku poznatků a zkušeností, schopností, obyčejů a mravů kultury nebo skupiny osob. Tradice je z tohoto pohledu kulturním dědictvím, které se předává z generace na generaci. Toto pojetí zastřešuje spíše vysoce kulturní obsah pojmu tradice, jako je např. vědecké poznání, umění, rituály, morální pravidla, ale třeba i recepty na přípravu jídel apod. Vedle tohoto pojetí se k tradicím řadí i dočasně platné zvyklosti, tedy to, co je běžné a obvyklé v dané době, pro danou skupinu osob. Pro samotný proces předávání tradic, který je zároveň také podmínkou pro přenos tradice, se užívá pojmu tradování.
2.2
Lidová slovesnost
„Lidem byla dána země, vzduch, voda a Slunce, ale chtěli-li býti živi, brambory si museli vypěstovat sami. Právě tak zadarmo dostal člověk tělo, ruce, oči, sluch, ústa a jazyk, ale úkol vytvářet slova připadl rovněž jemu. A jak čas postupoval, potřeboval jich ve svých tisíciletých dějinách pořád víc a víc – a stále jich nemá dost a vymýšlí a „vybásňuje“ je pořád dál podle svých potřeb, zkušeností, představ, snů a událostí. Pracuje s nimi jako s kouzelným nástrojem, kterým pojmenovává nové věci, stále složitější myšlenky a jemnější city, skrze ně se dorozumívá a myslí. Jazyk, ať si to člověk uvědomuje nebo ne, je tajemnou pokladnicí, v níž je skryt všechen jeho dějinný osud, je pamětí lidstva.“ (Fučík, Pokorný. 2001, str. 11) Slovní zásoba je živým základem jazyka, význam slov lidé neustále rozšiřují a někdy taky mění. Stejně jako už nikdy nezjistíme, kdo vyslovil nějaké slovo jako první, nezjistíme už také nikdy, kdo byl autorem složitějších jazykových útvarů. Slovní projevy, které vznikaly a vznikají spontánně, nejsou písemně fixovány a tradují se zejména ústním podáním, souhrnně označujeme jako lidová slovesnost. Sice se asi původně vědělo, kdo složil určitou píseň, kdo vymyslel pohádku či nové
13
přísloví, ale protože lidoví tvůrci ve svých dílech vyjadřovali ne pouhé osobní názory, ale náhledy všeobecně platné, jako projevy celého národa, přenášely se tyto výrazy jako myšlenky různých dob a událostí z pokolení na pokolení, aniž by byla uváděna jména jejich autorů. Lidová slovesnost je součástí lidové duchovní kultury, jíž se zabývá slovesná folkloristika.
2.3
Folklór
Folklór v širším slova smyslu označuje osobité hudební, slovesné, taneční a dramatické projevy kultury integrovaných skupin obyvatelstva, někdy i lidovou a zvykoslovnou kulturu. Lidová slovesnost je součástí lidové duchovní kultury a bývá také ztotožňována s pojmem folklór. „Slovesnost literatura, písemnictví → lidová slovesnost = folklor“ (Slovník českých synonym a antonym. 2009, str. 398). Útvary lidové slovesnosti se dělí na tzv. folklórní žánry, což jsou soubory textů se společnými vlastnostmi. Vlastní žánry dále můžeme třídit do tzv. žánrových skupin – lidová próza (pohádky, legendy, pověsti, pověrečné povídky, povídky ze života), malé folklórní žánry (přísloví, pranostika, pořekadla, hádanky, zaříkání a zaklínání), lidové divadlo, dětský folklór (říkadla, rozpočitadla, dětské hry a obřady), textová složka lidových písní a psaný folklór (nápisy a verše na domech, nádobí, šátcích...). Folklórní obřady a zvyky se týkají různých událostí, velmi často se věnují tomu, co se odehrává v průběhu roku nebo během lidského života. „Nejdrobnějším květem dávné poesie, vykouzlené čarovným proutkem lidového vtipu, jsou národní přísloví a pořekadla. V dobách nejužšího styku člověka s přírodou vytvářel je prostý lid venkovský sobě pro radost a potěchu a zůstavil je vzdělanějším potomkům jako vzácný odkaz svého poetického názoru na svět, svého přirozeného ostrovtipu a své hluboké životní moudrosti. Proto jsou tyto půvabníé výtvory lidového podání každému vyspělému národu pramenem svérázného humoru, výrazem jeho přirozené poesie, ukázkami jeho charakteristické filosofie ve všech příhodách lidského života od narození až ke hrobu.“ (Čech. 1925, str. 3)
14
2.3.1
Přísloví
„Přísloví (proverbium) – metaforický i nemetaforický frazém propoziční s obvykle didaktickou funkcí, který jistou momentální situaci kategorizuje poukazem na tradovanou zkušenost, srov. typickou situaci nepříznivé reakce na provokaci či negativní postoj a postoj druhého, obvykle zkušenějšího mluvčího vyjádřený v komentáři, který může být i ponaučením: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. (Encyklopedický slovník češtiny. 2002, str. 357). I když jsou přísloví v různých jazycích často odlišná, v rámci jedné kultury a jejích sociálně – historických souvislostí, vystihují stejný význam. Za symbolickou formou se tak skrývá pravda, která se přenáší z generace na generaci, bez pozorovatelného znehodnocení obsahu. Na druhou stranu je zapotřebí vnímat přísloví jako stále živý jazykový útvar, neboť řada těchto frazémů, zapsaných např. F. L. Čelakovským, se proměnila a zmodernizovala do podoby, kterou zachycují dnešní sbírky přísloví. Jednou z nich je např. Základní slovník přísloví, vydaný roku 2013, který kromě jejich výkladu a užití, přísloví také definuje: „Přísloví, parémie či též někdy adagium je prastarý útvar (viz biblické ´Oko za oko, zub za zub´), který má každý jazyk, a vzhledem ke svému stáří a kulturním stykům v minulosti je také řada přísloví celosvětových, takže je téměř nemožné určit dobu a místo jejich vzniku. …. V zásadě se za přísloví chápe ustálený větný výraz, někdy metaforický, který vyjadřuje pravdu založenou na tradované zkušenosti a zdravém rozumu. Protože se předává z generace na generaci, důležitý je u přísloví jeho aspekt pedagogický, poučující (zvláště pro mladší) a normativní, často se užívá v situaci, kdy se taková norma chování či vztahu porušuje a mluvčí ji užitím přísloví připomíná, popřípadě nabádá k jejímu dodržování...“ (Čermák. 2013, str. 5) Další definici přísloví můžeme nalézt například v Příručním slovníku naučném. Specifikaci formy a obsahu biblických přísloví pak najdeme v Knize přísloví, která je součástí Bible. Jako přísloví tedy označujeme ustálený, stylizovaný výrok, který obsahuje obecně platné zásady nebo zkušenosti mravoučného charakteru. Tyto mohou být vyjádřeny buď přímo nebo obrazně a pro snadnější zapamatování mívají často 15
podobu rýmovaného dvojverší.
2.3.2
Pořekadlo
I přesto, že jazykověda zná definici přísloví, nezřídka se stává, že díky nejednoznačnosti pomyslné hranice mezi jednotlivými druhy frazémů, bývají přísloví přiřazena k pořekadlům nebo rčením. „Pořekadla, ačkoliv zevnitř cosi podobného mají s příslovími, valně nicméně se liší od nich svou vnitřní povahou, a nejsou nic jiného leč sjednotlivení (individualisování) některého slova (ponětí), znamenajícího vůbec děj, neb předmět, neb vlastnost jeho. Ona leží právě uprostřed mezi příslovími a ouslovími (idiotismy), i nepříme, že mezí těchto vždy co nejvlastněji šetřiti, nesnadná jest práce. Jeden neb druhý příklad poslouží k vysvětlení toho. Ouslovím jest průpovídka: Zavaditi o něco řečí. Pořekadlo: Zavaditi o svůj krajíc, t. j. Začíti hospodařiti pro sebe. Přísloví: Lepší za svým krajícem než za cizím pecnem...“ (Čelakovský. 1949, str. 774). Z tohoto výkladu je tedy patrné, že už sám Čelakovský, který ve svém Mudrosloví jako první začal rozlišovat mezi příslovím a pořekadlem, si byl vědom tenké hranice mezi těmito folklórními žánry. U pořekadla máme na výběr z několika rozličných definic. Kromě prací slovníkového charakteru se tomuto žánru lidové slovesnosti věnují i práce zaměřené např. na poetiku. „Přísloví obsahuje životní poučení, týkající se lidských vztahů a podané buď v jinotajné (alegorické) formě nebo v zobecňující poloze... Naproti tomu pořekadlo přináší pouze pozorování bez pointované didaxe. („Sytý hladovému nevěří“) nebo nezdůrazňuje mezilidské vtahy („Na svatého Řehoře čáp letí přes moře....líný sedlák, který neoře“)... Termínem pořekadlo se někdy také označují slovní konfigurace bez vlastního myšlenkového obsahu („nosit dříví do lesa, vyhánět čerta ďáblem“), lépe je takovým obratům říkat úsloví.“ (Hrabák. 1977, str. 275) Příruční slovník naučný z roku 1966 definuje jako „pořekadlo, ustálený, lidový výrok, který zpravidla obrazně vystihuje nějaký obecný poznatek, na rozdíl od přísloví však nikoli morální, např. Na Nový rok o slepičí krok (tj. den se prodlužuje).“ (Příruční slovník naučný, III. díl, M – Ř. 1966, str. 682).
16
2.3.3
Pranostika
Uvedení výroku ´Na Nový rok o slepičí krok´, jako příklad pořekadla, však z pohledu dnešní jazykovědy můžeme posuzovat jako ne zcela vhodný. V současnosti je běžně zažitou praxí označovat žánr lidové slovesnosti, který dává, na základě dlouhodobého pozorování, zkušenosti a potažmo i předpovědí, do souvislosti určité meteorologické jevy a roční doby jako pranostiku. Encyklopedický slovník češtiny z roku 2002, který definuje pranostiku jako „... meteorologické přísloví, tj. větou popsaná souvislost mezi roční dobou, zpravidla vázanou na svátky, typem počasí a (doporučovanou) venkovskou polní a jinou prací, činností apod.: Na Nový rok o slepičí krok, V máji nemá pastýřovi oschnout hůl, Svatý Martin přijel na bílém koni. Platnost řady pranostik je sporná, popř. Časově posunutá, zvláště vzhledem ke změněným klimatickým podmínkám, řada z nich už vyšla z úzu.“ (Encyklopedický slovník češtiny. 2002, str. 332), uvádí právě zmiňovaný frazém jako příklad pranostiky. Blízkost pranostiky a pořekadla, a druhou stranu, potvrzuje definice uvedená v Poetice Josefa Hrabáka: „Lidové pořekadlo vyjadřující meteorologické pozorování a předpověď počasí, často dlouhodobou, se nazývá pranostika (z „prognostika“ = předpověď, např. „Medardova kápě čtyřicet dní kape“). V 16.-18. stol. se u nás vydávaly pranostiky často tiskem.“ (Hrabák. 1977, str. 276) I když v obou výše uvedených definicích pranostiky zmiňujeme, že se jedná i o předpověď počasí, musíme zároveň zmínit fakt, že to však není hlavní rozlišovací znak pro určení pranostiky. Základním rozlišovacím znakem pranostiky je pevná vazba na běžné záležitosti lidových vrstev obyvatelstva, především na různé oblasti, které se týkají hospodaření, agrotechnických lhůt a života lidových vrstev – polní hospodářství, lesnictví, včelařství, vinařství, rybářství, zpracování zemědělských produktů, léčitelství a okrajově i pracovních aktivit. Pranostiky tedy zaznamenávají zkušenosti lidí z nejběžnějších oblastí jejich života v průběhu jednoho, maximálně několika roků běžících za sebou. A právě na základě pravidelného opakování určitého děje v danou roční dobu přiřazujeme pranostikám i jakousi prognostickou 17
funkci. Tato funkce koresponduje i s vývojem chápání smyslu slova pranostika - až do doby národního obrození se označení pranostika používalo ve smyslu astrologické předpovědi, kterou od proroctví odlišuje bližší časový horizont. První pranostiky vznikaly již ve starověku. V dobách, kdy pro přežití člověka byla nejvýznamnějším faktorem vlastní produkce potravin, bylo nutné co nejpřesněji znát přírodní zákonitosti, které ovlivňovaly podobu sklizně. Na základě opakovaně se potvrzujících zkušeností bylo možné odhadovat průběh a charakter jednotlivých ročních cyklů a potažmo právě i výsledek hospodaření. Tak získaly pranostiky funkci i jakýchsi technologických termínů a doporučení, které bylo zapotřebí předávat dalším generacím. Původní pranostiky nebyly vázány k určitému datu v kalendáři, ale byly spojeny se jménem světce, který přinášel určité počasí, což bylo zřejmě důsledkem toho, že dny významných svátků zároveň sloužily jako orientační body v čase. Význam pranostik byl důležitý zejména v době, kdy se šířily ústní tradicí, pro dosažení snadnější zapamatovatelnosti se tedy obsahově zahušťovaly, ale ne na úkor srozumitelnosti, roli mnemotechnické pomůky sehrál verš. V dnešní době je už primární funkce pranostik překonaná a přežívají spíš díky jejich literární a historické hodnotě. Jsou to ukázky způsobu myšlení našich předků, které v literární podobě dokumentují lidskou potřebu souladu s přírodou a touhu po pochopení přírodních zákonitostí.
2.3.4
Rčení
Řada lidí dokáže stručnou větou či jen jediným slovem charakterizovat to, co by se jinak dalo popsat jen velmi obšírně. Takovým výrokům, které jsou ustálenými obraznými spojeními říkáme rčení, někdy se taky pro takové výrazy používá název úsloví. Slovník českých synonym dokonce uvádí, že je „rčení 1 pořekadlo, přísloví. (kniž.) úsloví 2 řidč. (neutr.) průpovídka, výrok, aforismus, (hovor.) moudro.“ (Slovník českých synonym. 2007, str. 357) Příruční slovník naučný definuje rčení: „Rčení, ustálený slovní obrat, nejčastěji obrazný, obyčejně lidového původu, např. ´mít na růžích ustláno´(tj. žít
18
v pohodlí). Na rozdíl od přísloví nemívá rčení morální zaměření a bývá často nevětné.“ (Příruční slovník naučný, III. díl, M – Ř. 1966, str. 821). Jaroslav
Zaorálek
v
úvodu
své
sbírky
Lidová
rčení
konstatuje:
„Pod souhrnným názvem ´mudrosloví´ nebo prostě ´přísloví ´bývala a stále jsou vydávána jak přísloví, tak slovní vyzby, pro které si potřeba přesnějšího vyjadřování časem vytvořila názvy jiné (pořekadlo, rčení, úsloví, sousloví apod.). Dálo a děje se tak zřejmě proto, že základem převážné většiny přísloví i ostatních jmenovaných slovních spojení je obraz a že se jak přísloví, tak těch vazeb používá obyčejně pro zpestření slohu.... Jinak však není sporu o tom, že mezi příslovími a ostatními vyjmenovanými vazbami je značný rozdíl původový, funkční i formální. Přísloví je nesporně výtvorem lidové filosofie, lidové životní zkušenosti a moudrosti, kdežto ostatní obrazné slovní skupiny, řaděné obvykle pod ten úhrnný název ´mudrosloví´, jsou naopak zřejmě produktem lidské fantasie, výronem citu spíše básnického než hloubavě přemýšlivého. A účelem rčení, úsloví atd. jistěnení jako u přísloví názorné poučení, výstraha nebo pokárání, neboť rčení mají pouze zpestřit, oživit, zvýraznit mluven nbo psaný jazykový projev. Jejich poslání je tedy stilistické, nikoli mudroslovné. A za třetí: přísloví tvoří vždy celou větu, které se užívá vždycky v dané, zvykem ustálené, neměnné podobě, kdežto rčení, úsloví atd. jsou pouhým stavebním materiálem: jsou schopna časování a užíváme jich podobně jako prostých slov při stavbě vět.“ (Zaorálek. 1947, str. V). Z výše uvedeného textu je tedy patrné, že hranice v užívání zejména pojmů rčení, úsloví, pořekadlo je velmi volná. Jejich významovou blízkost, potvrzuje i Josef Hrabák ve své práci Poetika: „Termínem pořekadlo se někdy také označují slovní konfigurace bez vlastního myšlenkového obsahu („nosit dříví do lesa, vyhánět čerta ďáblem“), lépe je takovým obratům říkat úsloví. Velikou sbírku lidových rčení pořídil
J. Zaorálek (Lidová
rčení, 1947). Lidové
pořekadlo vyjadřující
meteorologické pozorování a předpověď počasí, často dlouhodobou, se nazývá pranostika (z „prognostika“ = předpověď, např. Medardova kápě čtyřicet dní kape“) v 16. - 18. stol. se u nás vydávaly pranostiky často tiskem.“ (Hrabák. 1973, str. 276).
19
I novější zdroje než Zaorálek z roku 1947 jsou, v rozlišování pojmů pořekadlo, rčení a úsloví benevolentní. Proto taky nadále budeme v této práci ve vzahu k těmto lidovým moudrům hovořit pouze o lidové slovesnosti, případně o příslovích a pořekadlech, bez další specifikace.
20
3.
Doklady o lidové slovesnosti na pozadí historického
vývoje Kořeny lidové slovesnosti můžeme dohledat už v nejstarších dochovaných literárních dílech. O historickém významu svědčí i fakt, že mezi starozákonní biblické knihy patří sbírka přísloví. Stejný vztah jaký měly k lidové slovesnosti dávné kultury, můžeme v obměněné podobě pozorovat i v kultuře naší, s příslovími se setkáváme už jejích značně raných obdobích. Jejich existenci dokládá už Kosmova a Dalimilova kronika. Nejstarší sbírka našich přísloví vznikla ve druhé polovině 14. století. V období humanismu, především v souladu s potřebami a záměry bratrského školství a kazatelství se lidová slovesnost dostala výrazně do popředí zájmu. Řada sbírek, vydaných v této době, vyvrcholila nejbohatším a svým způsobem provedení nejvýznamnějším souborem Jana Amose Komenského „Moudrost starých Čechů za zrcadlo vystavená potomkům“, která však nebyla za Komenského života vydána, ba ani dokončena. Komenskému v této sbírce nešlo o originalitu souboru, ale o shromáždění všeho, co v této oblasti souviselo s národní i celosvětovou tradicí. Komenského Moudrost má tedy prameny ve starších sbírkách a slovnících. Z české literatury mu posloužilo zejména dílo Jakuba Srnce z Varvažova „Dicteria seu Proverbia Bohemica“, poprvé vydané roku 1582, dále rukopisná sbírka Matěje Červenky a Jana Blahoslava „Česká přísloví“, která je součástí Blahoslavovy „Gramatiky české“, ze slovníků pak Slovníky Daniela Adama z Veleslavína a Tomáše Rešla. Z dalších pramenů pak nemůžeme opomenout různá kázání a ústní tradici, stejně tak nezanedbatelnou roli sehrály zdroje z řeckých, latinských, polských nebo německých literárních děl a nechyběla samozřejmě ani Bible. S postupem času se vedle původního, ústního přenosu z generace na generaci začínaly stále častěji objevovat i písemné sbírky a záznamy lidových mouder. Původní prostor pro vlastní tvorbu však začínalo zabírat umění, které se již šířilo i formou psaného textu. S nástupem moderní techniky začaly folklorní projevy mizet, 21
vesnice byla vnímána jako zavrženíhodné místo a znalost venkovského života se vytrácela. Pro Evropu 19. století tak byly lidové motivy z hor, selského prostředí nebo vzdálených míst něčím novým, neznámým a vzbudily velký ohlas. Badatelé se pokoušeli dokumentovat folklorní zvyky různých evropských zemí a spolu s řadou obrozenců se zasloužili o pozvednutí povědomí o venkově. Bohatství lidových zvyků začalo být vcelku rychle chápáno jako národní dědictví, se kterým se mohly snadno ztotožnit jednotlivé národy, toužící po své svrchovanosti. Právě v době národního obrození, kdy buditelé intenzivně vyjadřovali obavy před poněmčováním národa a vyzdvihovali význam češství, se významné osobnosti této doby k lidové slovesnosti vracely. Lidová tvorba byla východiskem pro mnohé sběratele a spisovatele. K nejvýznamnějším výkonům obrozenecké vědy vůbec se řadí dílo Františka Ladislava
Čelakovského
„Mudrosloví
národu
slovanského
ve
příslovích“
s připojenou sbírkou prostonárodních českých pořekadel, vydané roku 1852. Toto dílo už na první pohled imponuje svým rozsahem, neboť obsahuje více než patnáct tisíc přísloví. Zároveň Mudrosloví představuje vůbec první pokus, vnést do souboru přísloví jasný systém. Čelakovský se pokusil roztřídit sebraná lidová moudra podle určitých kritérií, snažil se dopátrat jejich původu – časového i místního, což se však, zejména kvůli podobnosti některých jazyků a historii různých zemí, nemohlo podařit. Jak je patrné, sbírka Mudrosloví neobsahuje jen přísloví a pořekadla česká, ale i texty jinoslovanské. V neposlední řadě pak tato sbírka, na příkladech slovesného projevu, představuje lid ve své charakterové jedinečnosti a mravní velikosti. Tímto záměrem Čelakovského Mudrosloví plně odpovídalo obrozeneckým cílům. Významnou roli sehrál fakt, že Čelakovský disponoval velkým množstvím příslovního materiálu, zároveň byl ráz a charakter díla ovlivněn tím, že Mudrosloví dozrávalo do své podoby téměř celý Čelakovského život. Poprvé se o plánu tvorby sbírky českých přísloví autor zmínil už v květnu roku 1828 v dopise Kamarýtovi, kterého zároveň žádá o příspěvky do sbírky. Vzhledem k tomu, že již v tomto dopise Čelakovský zmiňuje, že už má velmi mnoho materiálu, který chce zpracovat, můžeme vyvodit, že touto problematikou se Čelakovský začal zaobírat už někdy počátkem dvacátých let, tedy v době jeho styků s Josefem Dobrovským a Václavem Hankou, kteří sami měli
22
velký zájem už na zrodu Čelakovského Slovanských písní. Za zmínku stojí i to, že Václav Hanka předal Čelakovskému ke zveřejnění na 2000 přísloví posbíraných mezi lidem. Dalším impulsem byl pravděpodobně rok 1827, kdy František Palacký publikoval právě objevenou staročeskou příslovní sbírku připisovanou Smilu „Flaškovi“ z Pardubic (před rokem 1403). Čelakovský při tvorbě Mudrosloví Čelakovský jako první těžil i z výše zmíněné sbírky J. A. Komenského. Významnou novinkou, kterou Čelakovský v Mudrosloví zavedl, bylo rozlišení hesel na pořekadla a přísloví, přičemž měřítkem, byla uzavřenost větného celku, která je podmínkou pro přísloví. Souhrnně tedy můžeme konstatovat, že i když převážnou většinu materiálu převzal Čelakovský ze starších sbírek a literárních děl a příslovní tradice je v Mudrosloví zachycena v podobě, jak se ustálila asi v 17. století a přesto, že od prvního vydání této sbírky uplynulo už více než 160 let, stále i v dnešní době představuje jeden ze základních materiálů pro výzkum českých přísloví. Mudrosloví národu slovanského ve příslovích byla na dlouhou dobu posledním terénním sběrem, který se snažil zachytit škálu přísloví na území českých zemí. I když v roce 1911 vyšla Václavu Flajšhansovi dvoudílná sbírka přísloví, průpovědí a pořekadel lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku „Česká přísloví“, která obsahovala přísloví od konce 15. století až po novější přísloví ze sbírek lidu i novějších spisů až po Svatopluka Čecha, a která byla označována za „první přesně vědeckou sbírku českých přísloví, zkoušející původ každého přísloví a odlučující překlady od původních přísloví.“ (Čech. 1925, str. 118) a v roce 1947 vyšla „Lidová rčení“ Jaroslava Zaorálka, která jsou nejstarší a nejobsáhlejší sbírkou rčení, ani jedno z těchto děl svým rozsahem a zejména významem nepřekonalo Čelakovského Mudrosloví. Teprve v 50. letech 20. století zahájil básník a folklorista Josef Spilka terénní výzkum českých přísloví na celém území Čech, Moravy a Slezska. Překážkou původnímu záměru, představit jednotlivé výroky v časových proměnách, se však stalo velké množství nasbíraných přísloví (několik desítek tisíc) a s tím související časová náročnost na zpracování. Až na několik úryvků nebyly Spilkovy sběry dosud publikovány. Renesanci zažívalo české příslovnictví v 80. letech 20. století, zejména díky
23
univerzitním výzkumům. Byly iniciovány sběry českých přísloví v různých regionech Čech a Moravy, u různých věkových a sociálních skupin obyvatelstva. Na jejich základě vypracovala Dana Bittnerová sbírku českých přísloví, která byla výchozím souborem přísloví pro cílený výzkum paremiologického minima českého jazyka, který na konci 80. let 20. století provedl německý badatel Franz Schindler . „Paremiologie (příslovnictví) je nauka o příslovích, zabývající se jejich evidencí a popisem, původně především v etnologii a antropologii, nověji i v lingvistice, tj. ve frazeologii a idiomatice.“ (Encyklopedický slovník češtiny. 2002, str. 310). Podkladem pro terénní výzkum se stalo Mudrosloví národu slovanského ve příslovích F. L. Čelakovského, k němu byla připojena další přísloví Čelakovským neuvedená a zapsaná Josefem Spilkou a poté byly do souboru zahrnuty i nové výroky sebranéé v 80. letech D. Bittnerovou a F. Schindlerem. Tento soubor čítal asi 11 000 přísloví, ze kterých respondenti vylučovali ta, která neznali. Současný rámcový stav znalosti přísloví obyvatel tak činí celkem 5738 výroků a jejich frekvenční výčet je obsažen v knize Dany Bittnerové a Franze Schindlera z roku 1997 „Česká přísloví. Soudobý stav konce 20. století.“. Tato kniha se stala teoretickým východiskem pro praktickou část předkládané závěrečné práce. V uplynulých téměř dvaceti letech od vydání Bittnerové a Schindlera pak můžeme zaznamenat vydání dalších souborů české lidové slovesnosti, z nichž uvádím např.: OUŘEDNÍK, P. Aniž jest co nového pod sluncem STEJSKAL, M. 100 přísloví nikoho neumoří MUNZAR, J. Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa PLACHETKA, J. Velký slovník citátů a přísloví (přesné bibliografické údaje jsou uvedeny v seznamu použité literatury)
24
PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části práce se věnujeme provedení a vyhodnocení dotazníkového šetření, týkajícího se znalosti přísloví, pořekadel, rčení a pranostik, které bylo provedeno mezi žáky základní školy.
4.
Metodika práce a výzkumný vzorek 4.1
Oblast výzkumu a charakteristika respondentů
Výzkum byl proveden mezi žáky 5., 7. a 9. ročníku Základní školy Lysice v květnu 2016. Lysice jsou městysem s přibližně dvěma tisíci obyvatel, leží asi 30 km severně od Brna. Základní škola Edvarda Beneše v Lysicích je plně organizovanou základní školou, ve které se vzdělává asi 380 žáků z poměrně široké spádové oblasti.. Kromě lysických se jedná hlavně o děti z obcí Drnovice, Voděrady, Černovice, Tasovice, Hodonín u Kunštátu, Bedřichov, Brumov, Kozárov, Kunčina Ves, Štěchov, Lačnov, Býkovice, Dlouhá Lhota, Krhov. V Lysicích je dodnes zachována tradice ochotnického divadla. Do života obce se aktivně zapojují jak děti, tak dospělí, včetně seniorů prostřednictvím různých spolků a církve. Lysice se v současnosti už poněkolikáté mohou pyšnit titulem „Obec přátelská rodině“. Skupina respondentů se skládala z 18 žáků 5. ročníku, 20 žáků 7. ročníku a 20 žáků 9. ročníku (vždy celá jedna třída z ročníku). Tyto ročníky byly vybrány záměrně – 5. ročník reprezentoval žáky, kteří končili vzdělávání na 1. stupni ZŠ, deváťáci pak zastupovali absolventy záklaního vzdělávání. Ve snaze o zjištění hodnot v průběhu vzdělávání byli do výzkumu zařazeni i žáci 7. ročníku. Pro potřeby našeho výzkumu nebylo zapotřebí respondenty dále dělit na chlapce a dívky, ani podle žádného dalšího kritéria.
25
4.2
Použité metody práce, zjištění
Cílem výzkumu byla sumarizace lidových mouder, která žáci školy znají. Dále jsme chtěli vypozorovat, zda délka školní docházky a zejména psychický a rozumový vývoj žáků v jejím průběhu hraje ve znalostech lidové slovesnosti nějak významnou roli. Výzkum byl proveden metodou dotazníkového šetření, každý respondent pracoval samostatně (vyplňoval svůj dotazník). Celkový čas na vyplnění dotazníku byl limitován 45 minutami. Dotazník použitý pro výzkum tvoří Přílohu č. 1 této práce a obsahoval tři okruhy úkolů. 4.2.1
I. Znalost a praktické užití lidového moudra
Dílčím cílem první části dotazníku bylo zjistit, zda a v jakém rozsahu dokáží žáci ke konkrétní, stručně popsané situaci přiřadit vhodné přísloví. Hypoteticky jsme předpokládali, že
procentuální úspěšnost se bude zvyšovat s vyšším věkem a
ročníkem školní docházky respondentů. Abychom předešli tápání v širokém spektru přísloví, která popisují podobné situace a zároveň, abychom měli možnost ověřit schopnost použít konkrétní požadované přísloví, bylo u každého úkolu uvedeno i návodné slovo, které je v hledaném přísloví použito. Soubor deseti hledaných přísloví odpovídal prvním deseti nejznámějším příslovím podle výzkumu Bittnerové a Schindlera (viz. Bittnerová, Schindler. 1997, str. 305): I. Podle popsané situace se pokus uvést přísloví, které ji vystihuje. Jako nápověda ti poslouží slovo v závorce, které je součástí hledaného přísloví. 1. Kdo nic nedělá, nemůže čekat, že bude odměněn za výsledek práce. (koláče) (Bez práce nejsou koláče.) …................................................................................................................................... 2. Každý se má tak dobře, jak se stará o své záležitosti. (ustlat si) (Jak si kdo ustele, tak si taky lehne.) ......................................................................................................................................... 3. Stává, že člověk někomu jinému pomůže, ale potom na tento svůj dobrý skutek sám doplatí. (žebrota) (Pro dobrotu na žebrotu.) ......................................................................................................................................... 4. Říká se, že Češi mají talent pro muziku. (muzikant) 26
(Co Čech, to muzikant.) ......................................................................................................................................... 5. Lidé se ke mně budou chovat asi tak, jako se já budu chovat k nim. (les) (Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.) ......................................................................................................................................... 6. Dobře se má jen ten, kdo není líný. (nelenit) (Komu se nelení, tomu se zelení.) ….................................................................................................................................... 7. Ten, kdo si nechce nechat od druhých ani poradit tak vlastně odmítá i jejich pomoc. (rada) (Komu není rady, tomu není pomoci.) ......................................................................................................................................... 8. Někdy se stává, že když při plnění úkolu spěcháš, jsi zbrklý, úkol nesplníš úplně správně. (práce) (Práce kvapná, málo platná.) ......................................................................................................................................... 9. Dokážeš hodně obětovat, abys mohl dělat to, co tě baví. (hory) (Láska hory přenáší.) ......................................................................................................................................... 10. Jsou lidé, kteří rádi cestují, ale vždycky se na svých cestách těší domů. (doma) (Všude dobře, doma nejlíp.) .........................................................................................................................................
Při hodnocení této části výzkumu byla nejprve vyhodnocena správnost užitého přísloví a následně byla vyčíslena hromadná procentuální úspěšnost respondentů za každý ročník školní docházky v jednotlivých úkolech. Předpoklad, že úspěšnost se bude zvyšovat s délkou vzdělávání se potvrdil. V globále byla tato hypotéza naplněna jednoznačně, neboť žáci 9. ročníku dosáhli nejvyšší procentní úspěšnosti, a to 81%. Avšak při porovnání výsledků respondentů 5. a 7. ročníku bylo zjištěno, že v šesti příslovích z deseti byli úspěšnější žáci 5. ročníku. Pokud však budeme sledovat procentuální úspěšnost, respondenti z 5. ročníku dosáhli 47,6%, přičemž respondenti ze 7. ročníku 49%, tedy naopak, mírně lepšího. Na základě tohoto zjištění byly provedeny rozhovory s vyučujícími českého jazyka ve třídách, kde proběhl výzkum a shoda mezi nimi panovala v názoru, že se částečně zřejmě jedná o důsledek odlišné organizace vzdělávání a systému práce se
27
žáky. Díky tomu, že na 1. stupni většinu předmětů vyučuje jeden vyučující, domníváme se, že má více možností pro zařazení a vzájemnou mezipředmětovou provázanost témat vztahujících se k folklórním tradicím, kdežto na druhém stupni je taková integrita omezena střídáním pedagogů a dále i charakterem vzdělávacího obsahu. Nicméně, jedná se o pouhé domněnky, které by mohly být potvrzeny či vyvráceny případným dalším výzkumem. Navíc, vzhledem k tomu, že podle obou způsobů hodnocení (množství správně určených přísloví nebo procentuální vyjádření úspěšnosti) byl rozdíl ve výkonu respondentů 5. a 7. ročníku téměř zanedbatelný a výsledek respondentů 9. ročníku byl výrazně nejlepší, můžeme konstatovat, že hypotéza o zvyšování povědomí o lidové slovesnosti v závislosti na věku se potvrdila. Celková průměrná úspěšnost všech respondentů ve znalosti a správném užití přísloví v této části dotazníku byla téměř 60%, což je, i s ohledem na věkové složení a dosavadní dosažené vzdělání účastníků našeho výzkumu, ve srovnání se složením respondentů výzkumu Bittnerové a Schindlera, respondenty byli pouze dospělí lidé, někteří i vysokoškolsky vzdělaní..) solidní výsledek. Největší obtíže měli respondenti s rčením „Láska hory přenáší“, kdy z celkového počtu 58 účastníků šetření, úkol úspěšně splnilo pouze 12 z nich. Pro zajímavost je možné na tomto místě uvést, že další dva respondenti sice použili stanovené slovo „hory“, ale jimi uvedené rčení „Slibovat hory doly“ neodpovídalo popsané situaci. Vyhodnocení výsledků této části testu a srovnání procentuální úspěšnosti jednotlivých ročníků ve znalosti jednotlivých přísloví jsme pro přehlednost provedli pomocí tabulky a pro větší názornost i graficky ( viz. Tabulka č. 1 a Graf č.1).
28
Tabulka č. 1 Srovnání znalosti jednotlivých přísloví podle ročníků
pořadí přísloví
znění přísloví
9. ročník
7. ročník
5. ročník
1.
Bez práce nejsou koláče.
100%
95%
100%
2.
Jak si usteleš, tak si lehneš.
80%
50%
11%
3.
Pro dobrotu na žebrotu.
80%
55%
33%
4.
Co Čech, to muzikant
75%
15%
0%
5.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
100%
60%
83%
6.
Komu se nelení, tomu se zelení.
95%
60%
83%
7.
Komu není rady, tomu není pomoci.
70%
20%
6%
8.
Práce kvapná, málo platná.
75%
50%
55%
9.
Láska hory přenáší.
40%
10%
11%
10.
Všude dobře, doma nejlíp.
95%
75%
94%
29
30
Jak si usteleš, tak si lehneš. Pro dobrotu na žebrotu. Co Čech, to muzikant
2.
3.
4.
Komu se nelení, tomu se zelení.
Komu není rady, tomu není pomoci. Práce kvapná, málo platná. Láska hory přenáší. Všude dobře, doma nejlíp.
6.
7.
8.
9.
10.
5. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
Bez práce nejsou koláče.
1.
Graf č. 1
Srovnání znalosti jednotlivých přísloví podle ročníků
1
0,9
0,8
0,7
0,6
0,5
0,4
0,3
0,2 9. ročník 7. ročník 5. ročník
0,1
0
31
4.2.2
II. Lidová moudra vztahující se ke konkrétní věci
Cílem druhé části dotazníku bylo zjistit, kolik přísloví, pořekadel a rčení s určitým slovem respondenti znají (bez poskytnutí návodného popisu situace). II. Napiš a pokus se i svými slovy vysvětlit lidová moudra (přísloví, rčení, pranostiku, pořekadlo..), ve kterých použiješ jako příměr slova uvedená na začátku řádku např.: PRST – Koupit něco za pět prstů. Ukrást něco. 1.JABLKO ..................................................................................................................... 2.KOZA .......................................................................................................................... 3.OKO ............................................................................................................................ Jako jednoznačně nejznámější se v této části dotazníku projevilo přísloví „Jablko nepadá daleko od stromu“, z 58 respondentů toto přísloví uvedlo nezávisle na sobě 50, což je více než 86%. Pravděpodobně důsledkem jisté zautomatizovanosti použití výše uvedeného přísloví se slovem jablko, už v dotaznících žádný další příklad lidového moudra, které by toto slovo obsahovalo, neuvedli. Téměř stejný rozsah kreativity projevili při hledání lidových moudrostí, ve kterých se zmiňuje oko a koza, v dotaznících se objevilo 8 a 7 různých rčení s těmito slovy: „Oko za oko, zub za zub“
24x
„Udělat kozla zahradníkem“
6x
„Chránit něco jak oko v hlavě“
5x
„Vlk se nažral a koza zůstala celá“
5x
„Co oči nevidí, to srdce nebolí“
3x
„Rozumět něčemu jak koza petrželi“ 5x
„Padnout do oka“
3x
„Je mu koza jak ryba“
1x
„Oko, do duše okno“
3x
„Jeden o koze, druhý o voze“
1x
„Dělat něco na oko“
1x
„Mečet jak koza“
1x
„Hlad má velké oči“
1x
„Motá se jak koza na ledě“
1x
„Mít oči navrch hlavy“
1x
32
4.2.3
III. Znalost příkladů lidové slovesnosti
Třetí částí dotazníku jsme chtěli zjistit, jak širokou škálu příkladů lidové slovesnosti mají žáci základní školy ve svém repertoáru. Cílem bylo vytvoření jejich seznamu podle uspořádaného sestupně podle četnosti, tedy jakéhosi žebříčku TOP . III. Napiš jakákoliv lidová moudra, třeba ta, které máš oblíbená nebo které si jen tak pamatuješ a vysvětli, co znamenají: Tato část dotazníku byla určena pro sběr lidové slovesnosti užívané mezi žáky ZŠ. Při vyhodnocování jsme se mohli přesvědčit o značných rozdílech mezi jednotlivými respondenty i uvnitř jednoho ročníku, zejména co do množství uvedených přísloví a pořekadel. Někteří z nich neuvedli ani jedno a zase naopak, zajímavým zjištěním bylo, že při vyhodnocování této části dotazníků uvedl nejvíce přísloví a rčení respondent z 5. ročníku, a to celkem 9. Na druhou stranu, mezi příklady lidové slovesnosti, které respondenti uvedli, nefiguroval žádný, který by nesplňoval kritéria přísloví, pořekadla, rčení či pranostiky. Respondenti ve třetí části testu uvedli dohromady 59 různých přísloví, pořekadel, rčení a pranostik které jsme pro přehlednost uspořádali podle četnosti jejich uvedení do tabulky č. 2. Pro možnost případného dalšího využití údajů v praxi je sumarizace vyčíslena vpravo vedle textu jednak celková a jednak rozděleně po jednotlivých ročnících.
33
34
35
36
Tabulka č. 2 Přehled uvedených lidových mouder – úkol č. 3 pořadí podle četnosti lidové moudro Kdo jinému jámu kopá, sám do 1. ní padá.
celkem 9.ročník 7. ročník 5. ročník 11
4
2
5
Dvakrát měř, jednou řež Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Boží mlýny melou pomale, ale jistě.
10
0
3
7
9
5
2
2
7
4
1
2
7
0
7
0
3
3
0
0
6. - 10.
Držet jazyk za zuby. Darovanému koni na zuby nehleď. Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.
3
2
0
1
6. - 10.
Mít někoho (něčeho) plné zuby.
3
0
3
0
6. - 10.
Lež má krátké nohy Kdo lže, ten i krade, do pekla se hrabe.
3
0
1
2
3
0
0
3
2
2
0
0
11. - 16.
Kdo chce psa bít, hůl si najde. Pro peníze by si nechal koleno vrtat.
2
2
0
0
11. - 16.
Oko za oko, zub za zub.
2
0
2
0
11. - 16.
2
0
2
0
11. - 16.
Krade jako straka Lepší vrabec v hrsti, než-li holub na střeše.
2
0
2
0
11. - 16.
Bez práce nejsou koláče.
2
0
0
2
17. - 59.
1
0
0
1
17. - 59.
Všude dobře, doma nejlíp. Jablko nepadá daleko od stromu.
1
0
0
1
17. - 59.
Chovat se jako slon v porcelánu.
1
0
0
1
17. - 59.
1
0
0
1
17. - 59.
Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.
1
0
0
1
17. - 59.
Hlad je nejlepší kuchař.
1
0
0
1
2. 3. 4. - 5. 4. - 5. 6. - 10.
6. - 10 11. - 16.
37
Tabulka č. 2 – pokračování Přehled uvedených lidových mouder – úkol č. 3 17. - 59.
Moudrý jako sova.
1
0
0
1
17. - 59.
Uběhnout jako voda.
1
0
0
1
17. - 59.
Mlít (plést) páté přes deváté.
1
0
0
1
17. - 59.
Slibovat hory doly.
1
0
0
1
17. - 59.
Chytrý jak liška.
1
0
0
1
17. - 59.
Pilný jako včelka.
1
0
0
1
17. - 59.
Zdravý jako rybička.
1
0
0
1
17. - 59.
Nesuď knihu podle obalu.
1
0
0
1
17. - 59.
Člověk míní a Bůh mění.
1
0
0
1
17. - 59.
1
0
0
1
17. - 59.
Do třetice všeho dobrého. Chytrému napověz, hloupého trkni.
1
0
0
1
17. - 59.
Mlčí jako ryba.
1
0
0
1
17. - 59.
Pevný jako skála.
1
0
1
0
17. - 59.
Házet hrách na stěnu.
1
0
1
0
17. - 59.
Jako vrabec v hrsti.
1
0
1
0
17. - 59.
Ranní ptáče dál doskáče.
1
0
1
0
17. - 59.
Na každou svini se vaří voda.
1
0
1
0
17. - 59.
Jako holub na báni.
1
0
1
0
17. - 59.
Jít do Prčic.
1
0
1
0
17. - 59.
Líná huba – holé neštěstí.
1
0
1
0
17. - 59.
Vzít rozum do hrsti.
1
0
1
0
17. - 59.
Být na vážkách.
1
0
1
0
17. - 59.
Chytrý až to bolí.
1
0
1
0
38
Tabulka č. 2 – dokončení Přehled uvedených lidových mouder – úkol č. 3 17. - 59.
1
0
1
0
17. - 59.
Mít někoho v hrsti. Jedním uchem dovnitř, druhým ven.
1
0
1
0
17. - 59.
Mít plné ruce práce.
1
0
1
0
17. - 59.
Pro hlupáka každý hloupý.
1
0
1
0
17. - 59.
Drž pysk.
1
0
1
0
17. - 59.
1
0
1
0
17. - 59.
Kráva zajíce nedohoní. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
1
0
1
0
17. - 59.
Mít ustláno na růžích.
1
1
0
0
17. - 59.
1
1
0
0
17. - 59.
Házet klacky pod nohy. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
1
1
0
0
17. - 59.
Nechat si pro groš koleno vrtat.
1
1
0
0
17. - 59.
1
1
0
0
17. - 59.
Vzít nohy na ramena. Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
1
1
0
0
17. - 59.
Krve by se v něm nedořezal.
1
1
0
0
39
4.3
Náměty pro činnosti a aktivity v hodinách Lidová slovesnost je velmi stará a provází lidstvo od dávných dob. O jejím
vývoji ve světle věků a o významu pro naše předky jsme se zmínili v příslušných pasážích této práce. O tom, že folklórní prvky patří k našemu kulturnímu dědictví a národnímu bohatství snad taky nepochybujeme. Při studiu podkladů pro tuto práci jsme cítili potřebu zamyslit se nad tím, co můžeme my udělat pro to, abychom zájem o tradování folklóru povzbudili. Jak bylo uvedeno už v kapitole o kurikulárních dokumentach ve vztahu k folklórním žánrům, právě Český jazyk a literatura je v této oblasti považován za nosný. Tento vzdělávací obor má komplexní charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační a slohové výchovy, Jazykové výchovy a Literární výchovy. Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná. Ve složce komunikační a slohové výchovy můžeme ideálně zařazovat práci s lidovými moudry do hodin slohu – žáci mohou např. na základě stanoveného přísloví vymýšlet příběh, jehož pointou bude právě přísloví, mohou tvořit vlastní přísloví, pranostiky. Velmi oblíbenou činnností žáků je úprava významu přísloví podle současných podmínek, žáci mohou upravená přísloví používat např. jako reklamní slogany.. V jazykové výchově můžeme využít různé útvary lidové slovesnosti k procvičování různých pravopisných jevů, můžeme pracovat se slovními druhy, hledat synonyma, pracovat s výkladovými slovníky... Některá přísloví mají formu souvětí, můžeme je tedy využít i jako materiál při procvičování učiva ze syntaxe.. V neposlední řadě je ideální složkou pro zařazení učiva o lidové slovesnosti literární výchova. Ve vhodných dílech pro děti můžeme najít plno příběhů, které jsou protkány něžnou krajkou lidové slovesnosti jako běžnou součástí
života dětí.
K dispozici je i dostatek knih přímo tematicky zaměřených – např. „Zakopaný pes...“ atd.
40
Podpora znalosti přísloví či dalších útvarů lidové slovesnosti však nemusí být jen záležitostí českého jazyka. Například při výuce přírodovědných předmětů jistě žáky překvapíme, pokud jim sdělíme slovníkem a formou vědeckého odborného jazyka známé rčení či přísloví... Také při výuce cizího jazyka můžeme hledat různé cizojazyčné ekvivalenty našich přísloví (a naopak), existují knihy přísloví z celého světa apod. Další náměty pro zařazení činností podporujících vztah k folklóru a lidové slovesnosti bychom mohli najít ve vzdělávacím oboru Umění a kultura, Člověk a společnost atd. Smyslem této práce však není vytvoření metodického materiálu pro práci s lidovými moudry, nýbrž vzbuzení zájmu o tuto problematiku.
41
Závěr „Moudrý porozumí příslovím a slovům moudrých.“ (Čelakovský. 1949, str.8)
Lidová slovesnost je velmi stará, jejím specifickým znakem je její přenos z generace na generaci, nejprve pouze ústně, později i písemnou formou. Obdobným způsobem se dotýká lidová slovesnost každého z nás. Nejprve se na nás usmívaly předchozí generace – maminky, babičky a ústní formou nás seznamovaly s říkankami, pořekadly, zkušenostmi... Jakmile jsme dosáhli školního věku, ústní forma začala ustupovat té písemné, stávali se z nás čtenáři... Jaká to podoba! Pouze časový úsek, během kterého máme možnost tento dar našich předků užívat, rozvíjet a pečovat o něho máme na tomto světě daleko kratší... A právě proto bychom neměli promarnit žádnou šanci, kterou bycho mohli hodnotu našeho národního pokladu znásobit. Proto jsem si také zvolila jako téma závěrečné práce práce „Lidová moudra ve výuce českého jazyka“. Cílem předkládané práce bylo nabídnout čtenáři poznatky o lidové slovesnosti. V teoretické části upřesňujeme jednotlivé pojmy, nastiňujeme historické a jazykovědné souvislostí. Při zpracování jsme vycházeli z dostupných zdrojů, jejich seznam je součástí práce. Praktická část popisuje zejména provedený výzkum, jeho dílčí výsledky a nastiňuje i možnosti vzdělávacích aktivit, které by vedly k podpoře znalosti a zejména obliby lidových rčení a přísloví mezi mladou generací, neboť zejména přísloví, kromě poselství, které nám předávají svým obsahem, mají významný vliv na rozvoj logického a intuitivního myšlení, schopnost porozumět zkratce, paradoxu i moralitě.
42
Seznam použité literatury BITTNEROVÁ, D. – SCHINDLER, F. ČESKÁ PŘÍSLOVÍ Soudobý stav konce 20. století. Praha: Karolinum, 1997. ISBN 80-7184-440-3. BRADLEROVÁ,Lenka. Využití přísloví a pranostik v hodinách českého jazyka a literatury na druhém stupni základní školy : bakalářská práce. Olomouc : Univerzita Palackého, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2010. ČECH, E. Humor československých přísloví. Praha: Nakladatel Jos. R. Vilímek, 1925. Bez ISBN. ČERVENKA, M. – BLAHOSLAV, J. Česká přísloví. Praha: Odeon, 1970. Bez ISBN. ČELAKOVSKÝ, F. L. Mudrosloví národu slovanského v příslovích. Vyšehrad, Praha: 1949. Bez ISBN. ČELAKOVSKÝ, F. L. Přísloví napoví. Praha: Albatros, 1976. Bez ISBN. ČERMÁK, František. Základní slovník českých přísloví: výklad a užití. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2013. ISBN 978-80-7422-258-0. HRABÁK, J. Poetika Praha: Československý spisovatel, 1977. Bez ISBN Kolektiv autorů. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. KOMENSKÝ, J. A. Moudrost starých Čechů. Praha: 4. vydání. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. 1954. Bez ISBN. MUNZAR, J. Medardova kápě aneb Pranostiky očima meteorologa. Praha: Horizont, 1985, s. 236. (ISBN neuvedeno). OUŘEDNÍK, P. Aniž jest co nového pod sluncem. Praha: Mladá fronta, 1994. 43
ISBN 80-204-O469-4. PLACHETKA, J. Velký slovník citátů a přísloví. Praha: Academia, 1999. ISBN 80-200-0602-8. POSPÍŠILOVÁ, Lenka. Lidová moudra ve výuce českého jazyka : závěrečná práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2014. POKORNÝ, J. Zakopaný pes anebo o tom, jak, proč a kde vznikla některá slova, jména, rčení, úsloví, pořekadla a přísloví. Praha: Albatros, 1976. Bez ISBN. Příruční slovník naučný. 1. díl A-F. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1962. Bez ISBN. Příruční slovník naučný. 2. díl G-L. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1963. Bez ISBN. Příruční slovník naučný. 3. díl M-Ř. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1966. Bez ISBN. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia, 2003. ISBN 80-200-1080-7. STEJSKAL, M. 100 přísloví nikoho neumoří. Praha: Lidové nakladatelství, 1987. Bez ISBN. SÝS, K. Kniha přísloví. Praha: Československý spisovatel, 1985. Bez ISBN. ZAORÁLEK, J. Lidová rčení. Praha: Fr. Borový, 1947. Bez ISBN
44
Příloha č. 1 Dotazník pro žáky použitý pro výzkum Třída............................ I. Podle popsané situace se pokus uvést přísloví, které ji vystihuje. Jako nápověda ti poslouží slovo v závorce, které je součástí hledaného přísloví. 1. Kdo nic nedělá, nemůže čekat, že bude odměněn za výsledek práce. (koláče) ......................................................................................................................................... 2. Každý se má tak dobře, jak se stará o své záležitosti. (ustlat si) ......................................................................................................................................... 3. Stává, že člověk někomu jinému pomůže, ale potom na tento svůj dobrý skutek sám doplatí. (žebrota) ......................................................................................................................................... 4. Říká se, že Češi mají talent pro muziku. (muzikant) ......................................................................................................................................... 5. Lidé se ke mně budou chovat asi tak, jako se já budu chovat k nim. (les) ......................................................................................................................................... 6. Dobře se má jen ten, kdo není líný. (nelenit) ......................................................................................................................................... 7. Ten, kdo si nechce nechat od druhých ani poradit tak vlastně odmítá i jejich pomoc. (rada) ......................................................................................................................................... 8. Někdy se stává, že když při plnění úkolu spěcháš, jsi zbrklý, úkol nesplníš úplně správně. (práce) ......................................................................................................................................... 9. Dokážeš hodně obětovat, abys mohl dělat to, co tě baví. (hory) ......................................................................................................................................... 10. Jsou lidé, kteří rádi cestují, ale vždycky se na svých cestách těší domů. (doma) .........................................................................................................................................
45
II. Napiš a pokus se i svými slovy vysvětlit lidová moudra (přísloví, rčení, pranostiku, pořekadlo..), ve kterých použiješ jako příměr slova uvedená na začátku řádku např.: PRST – Koupit něco za pět prstů. Ukrást něco. 1.JABLKO ..................................................................................................................... ......................................................................................................................................... ... 2.KOZA .......................................................................................................................... ......................................................................................................................................... 3.OKO ............................................................................................................................ .........................................................................................................................................
III. Napiš jakákoliv lidová moudra, třeba ta, které máš oblíbená nebo které si je jen tak pamatuješ a vysvětli, co znamenají: . 1. ..................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... 2. ..................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... 3. ..................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... 4. ..................................................................................................................................... ......................................................................................................................................... 5. ..................................................................................................................................... .........................................................................................................................................
46
