MASARYKOVA UNIVERZITA ZVLÁŠTNOSTI JAZYKA A STYLU DÍLA ZBABĚLCI JOSEFA ŠKVORECKÉHO

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka a literatury

ZVLÁŠTNOSTI JAZYKA A STYLU DÍLA ZBABĚLCI JOSEFA ŠKVORECKÉHO

Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce: PaedDr. Ivo Martinec, CSc.

Vypracovala: Veronika Jeriová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných

literárních

pramenů,

dalších

informací

a

zdrojů

v souladu

s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorských zákonů), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím s uloţením práce v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a s jejím zpřístupněním ke studijním účelům. V Brně dne 19. dubna 2013 Veronika Jeriová 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PaedDr. Ivu Martincovi, CSc., za cenné připomínky a odborné vedení bakalářské práce.

3

OBSAH 1. ÚVOD............................................................................................................................ 5 2. ŽIVOT A PŘEHLED DÍLA JOSEFA ŠKVORECKÉHO ...................................... 6 3. LITERÁRNÍ ROZBOR ROMÁNU ........................................................................... 9 3.1 KOMPOZIČNÍ PRINCIPY ............................................................................................ 9 3.1.1 Motivy............................................................................................................... 9 3.2 KOMPOZIČNÍ POSTUPY ........................................................................................... 11 3.2.1 Titul ................................................................................................................ 11 3.2.2 Čas ................................................................................................................. 11 3.2.3 Fabule ............................................................................................................ 11 3.2.4 Hlavní a vedlejší postavy ............................................................................... 13 3.2.5 Prostor ........................................................................................................... 16 4. SROVNÁNÍ ROMÁNU ZBABĚLCI S OSTATNÍMI ŠKVORECKÉHO DÍLY 18 5. JAZYKOVÝ ROZBOR ROMÁNU ......................................................................... 20 5.1 JAZYK CHARAKTERISTICKÝ PRO NÁMĚT ............................................................... 20 5.2 SLOVNÍ ZÁSOBA ..................................................................................................... 22 5.2.1 Slovní zásoba vymezená sociálně ................................................................... 22 5.2.2 Slova cizího původu........................................................................................ 24 5.2.3 Expresivita výrazů .......................................................................................... 24 5.2.4 Uţitá kompozita, partikule, interjekce a pronomina ...................................... 26 5.3 PROMLUVY POSTAV A VYPRAVĚČE ....................................................................... 29 5.3.1 Pásmo vypravěče ............................................................................................ 29 5.3.2 Pásmo postav ................................................................................................. 30 5.4 STYL A STYLOTVORNÉ FAKTORY ........................................................................... 33 5.4.1 Stylotvorné faktory objektivní ........................................................................ 33 5.4.2 Stylotvorné faktory subjektivní ....................................................................... 34 5.4.3 Styl umělecký .................................................................................................. 35 5.4.4 Hovorový styl ................................................................................................. 37 5.4.5 Obecná čeština ............................................................................................... 38 5.5 SYNTAX ................................................................................................................. 41 5.5.1 Délka a stavba vět .......................................................................................... 41 6. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 43 7. POUŽITÁ LITERATURA........................................................................................ 45

4

1. ÚVOD V 50. letech 20. století publikovali autoři tzv. druhé vlny válečné literatury. Mezi nimi i Josef Škvorecký. Jako autor, který proţil 2. světovou válku, kdy byl nasazen do válečné fabriky, zpodobnil své záţitky z války v knize Zbabělci. Začal ji psát jiţ v roce 1948 a ještě téhoţ roku ji dokončil. Kniha však vyšla aţ v roce 1958 a vyvolala pobouření u kritiků. Podle tehdejší společnosti představovala kniha hrozbu, zkreslovala a uráţela hrdiny z řad Rudé armády. Autor v ní zobrazoval květnovou revoluci jinak, neţ bylo oficiálně prezentováno. Jiţ dříve v roce 1958 bylo nakladatelstvím rozhodnuto, ţe nevyjde Škvoreckého dílo Konec nylonového věku, v této souvislosti se pracovníci oddělení ÚV poprvé dozvěděli o knize Zbabělci. Ladislav Fikar, ředitel nakladatelství Československý spisovatel, nebyl proti vydání Zbabělců a ani hlavní správa tiskového dohledu nebyla proti vydání knihy. Román však po svém vydání způsobil velký rozruch v kulturní i politické oblasti, neodpovídal tehdy oficiálně povolenému směru, coţ byl socialistický realismus. Škvorecký ve svém románu zachytil poslední dny 2. světové války nepateticky, střízlivě, bez zbytečné heroizace. Roku 1964 proto vyšel román podruhé jiţ s úpravou cenzury, aby nevyvolal další pobouření. Škvorecký v románu pouţil spisovnou i obecnou češtinu a pracuje se spoustou slangových výrazů. Do svého díla promítl i svou znalost angloamerické kultury a je plné anglicismů. Coţ je hlavním předmětem mé práce, charakterizovat zvláštnosti jazyka a stylu ve Zbabělcích. Na začátku práce píši o ţivotě Škvoreckého a jeho tvorbě, která byla rozsáhlá. Zaměřuji se hlavně na Škvoreckého začátky, tvorbu v šedesátých letech a v exilu. Samotná práce je poté rozdělena na dvě hlavní kapitoly, které jsou rozvedeny do podkapitol. Hlavními kapitolami jsou literární a jazykový rozbor, které jsou dále rozvedeny. I kdyţ je literární rozbor na začátku, je hlavní pozornost věnována jazykovému rozboru románu. Budu se zabývat autorovým stylem, zvláště pak uţitím různých jazykových prostředků v románu. Za kapitolou věnující se literárnímu rozboru srovnávám román Zbabělci s ostatními romány, které Škvorecký napsal, konkrétně s romány, v kterých vystupuje postava Danny Smiřického. Jsou jimi Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl a Příběh inţenýra lidských duší. Hlavním cílem mé práce je zachytit výjimečnost a osobitost jazyka a stylu Josefa Škvoreckého uţitého v románu Zbabělci. 5

2. ŢIVOT A PŘEHLED DÍLA JOSEFA ŠKVORECKÉHO I kdyţ první pokus Josefa Škvoreckého vstoupit do literatury souvisí s poezií, byly jeho další počiny nadprůměrné. Byl prozaikem, překladatelem, exilovým nakladatelem. Josef Škvorecký se narodil v roce 1924 v Náchodě. Do rodného města se často ve svých prózách vracel. Za 2. světové války maturoval v Náchodě na Gymnáziu. Po válce mohl studovat na vysoké škole. Vybral si studium na Univerzitě Karlově v Praze, kde studoval anglistiku a filosofii. Po studiu působil jako pedagog na středních školách na Náchodsku. Poté začal pracovat jako redaktor ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, a byl i redaktorem časopisu Světová literatura. Překládal díla z americké literatury, spolupracoval s rozhlasem i divadlem. Po vydání Zbabělců v 50. letech a vyvolaném skandálu kolem knihy však musel práci redaktora opustit. Na konci šedesátých let, za doby politických změn u nás, zůstal v Kanadě. Zde působil jako profesor anglické a americké literatury na univerzitě v Torontu. Pokračoval také ve své literární činnosti a navíc společně se svou ţenou Zdenou Salivarovou v roce 1971 v Torontu zaloţil nakladatelstvím Sixty-Eight Publisher. Zde vydával literaturu, která nemohla vycházet v Československu, od autorů ţijících v exilu nebo v Československu pronásledovaných totalitním reţimem. Po listopadu roku 1989 začali jeho knihy znovu vycházet v našich nakladatelstvích a Škvorecký obnovil styky s českou kulturou. Byl odměněn za svou práci a přínos pro literaturu i několika oceněními. Zemřel roku 2012 v Torontu. Josef Škvorecký začal psát hned po 2. světové válce, některé z jeho próz čekaly řady let, neţ byly vydány a některé, jako novela Divák v únorové noci Stalinismu, se nezachovaly. Do literatury vstoupil Škvorecký svou básnickou skladbou Nezoufej, kterou poslal do literární soutěţe Druţstevní práce, a povídkami s názvem Nové canterburské povídky a jiné příběhy. Zájem okolí vzbudil Škvorecký aţ románem Zbabělci s hlavním hrdinou Danny Smiřickým. Tato postava je autobiograficky pojata, je tzv. alter-egem Josefa Škvoreckého, která společně s ním proţívá dění kolem sebe, první lásky, lásku k jazzu, společně se Škvoreckým stárne. Dalšími pokračujícími prózami s postavou 6

Danny Smiřického jsou Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl, Příběh inţenýra lidských duší. Skrze Dannyho se Škvorecký vyrovnával s konkrétními historickými událostmi, promítal do próz své záţitky. V románu Tankový prapor zachytil Škvorecký své záţitky z výkonu vojenské sluţby, kdy armádě velel ministr Alexej Čepička. Román začal psát jiţ v roce 1954, ale pro své pojetí skutečnosti mohl román vyjít aţ v exilu roku 1971. Na začátku šedesátých let uvolněnější politická situace umoţňovala vydávání Škvoreckého děl, která sice vznikala v jiném časovém rozpoloţení, ale Škvorecký této příleţitosti vyuţil a vydal díla v rychlém časovém sledu. Své příběhy obohatil hlubším filosofickým a existencionálním rozměrem. A obohatil své psaní i o různost tematiky. Začal vydáním novely Legenda Emöke (1963). Poté následovaly knihy Sedmiramenný svícen (1964), Ze ţivota lepší společnosti (1965), první z knih s detektivní tematikou: Nápady čtenáře detektivek (1965) a Smutek poručíka Borůvky (1966), dále Babylonský příběh (1967), Konec nylonového věku (1967) a román Lvíče (1968). V novele Legenda Emöke jsou hlavními hrdiny dva mladí lidé, kteří se míjejí a touţí po neopakovatelných milostných záţitcích. Blízká tématem je novela Bassaxofonista (1965) pojednávající o lásce bassaxofonisty k hudbě. V touze po dobrodruţství a napětí začal Škvorecký psát detektivní příběhy. První z nich byla kniha Nápady čtenáře detektivek, poté následovaly detektivky, s postavou poručíka Borůvky v hlavní roli, z nichţ první Smutek poručíka Borůvky vyšla ještě u nás, další dvě knihy vyšly v exilu: Konec poručíka Borůvka (1975), Návrat poručíka Borůvky (1981). Specifické místo mezi detektivkami má Škvoreckého kniha Hříchy pro pátera Knoxe (1973), v níţ vţdy pachatel poruší jedno z předepsaných pravidel. Další tematikou, kterou se Škvorecký ve svých dílech zabýval, byla tematika ţidovská. Novela Sedmiramenný svícen vypovídající o tragickém osudu Ţidů za druhé světové války poukazuje i na nenávist reţimu k lidem ţidovského původu. Ve své tvorbě v exilu se Škorecký vrací k postavě Dannyho Smiřického v románu Mirákl (1972). Román je členěn do dvou dějových rovin. První rovinou je okolnost tzv. Čihočského zázraku, jeţ byla záminkou pro pronásledování představitelů katolické církve. Druhou rovinu tvoří pohled na svět očima Dannyho Smiřického, jeţ zestárl o dvacet let a není tak plný iluzí o ţivotě jako v předchozích románech. Ve vidění světa očima Dannyho Smiřického pokračuje autor v románu Příběh inţenýra lidských duší (1977). Danny jako profesor na torontské univerzitě v emigraci 7

vzpomíná na svůj ţivot v Kostelci, dostává se do konfliktu se svými studenty, kteří ţijí přítomností. Škvorecký tak ve svém románu zachytil nejen konflikt v rozdílném vnímání světa, ale i konflikt generační. Šest let po zaloţení nakladatelství Sixty-Eight Publisher vydal Škvorecký společně se svou manţelkou dokument Samoţerbuch pojednávající o činnosti nakladatelství. Škvoreckého tvorba v exilu a doba po roce 1989 byla pro Škvoreckého velice plodná. Přispíval do mnoha periodik, předkládal literární díla, spolupracoval s ostatními spisovateli a spolupracoval i na uvedení svých děl v divadle a ve filmu. O jeho prózy se jiţ na konci padesátých let zajímali filmaři a scénáristé. Se Škvoreckým spolupracoval např. Jiří Menzel nebo Evald Schorm. Spousta jeho próz či námětů byla zfilmována nebo pouţita jako předloha k filmu.

8

3. LITERÁRNÍ ROZBOR ROMÁNU Těţiště

kompoziční

výstavby

díla

spočívá

v kompozici,

konkrétně

v kompozičních principech a kompozičních postupech.

3.1 Kompoziční principy Kompoziční princip je charakterizován jako vnitřní výstavba díla a samotné literární dílo obsahuje několik kompozičních principů. Kompozičních principů je v literatuře mnoho a mají rozmanité podoby. Nejběţnějšími a nejstaršími principy jsou princip paralelní a princip kontrastní. Jedním z kompozičních principů románu Zbabělci je princip paralelní, zaloţený na podobnostech probíhajících dějů a scén.

3.1.1 Motivy Podstatou motivu je pohyb. Tento význam vyvozujeme z latinského movere, coţ znamená hýbati. Jednotlivé tematické sloţky, které se objevují a ztrácejí v díle, aby na konci vyzněly, tvoří motiv. V románu se prolínají motivy milostné, hudební, motivy spojené s válkou. Hudebním motivem v románu je jazz, který je také jedním z hlavních motivů románu. Setkáváme se s ním na začátku díla, kdy hlavní hrdina Danny Smiřický zkouší se svou amatérskou kapelou v hostinci Port Arthur. „Motiv jazzu je významným vodítkem k vnitřnímu ţivotu protagonisty. Pro Dannyho je jazzová hudba mostem do světa představivosti, fungující podobně jako halucinogenní droga. Zesiluje smyslové vnímání, usnadňuje cestu do krajin, kde se mísí sen a skutečnost.“1 Jazz je také to, co Dannyho a ostatní jeho přátele od ostatních odlišuje. Jsou pro jazz odsuzováni: „Pro ně jsme byli flákači a jazz, byla výstřednost a bláznivina. Ale pro nás ne. Pro nás to byl ţivot. A pro mě jedině ţivot. Jediný moţný a nejlepší.“2 Na konci románu vyznívá jazz jako hudba lepší budoucnosti a svobody. Dalším důleţitým motivem je vztah Dannyho k rodičům. Rodiče představují bezpečí, ze kterého Danny ráno vychází, a kdyţ je to moţné, večer se do něj vrací. 1 2

TRENSKÝ, Pavel. Josef Škvorecký. 1. vyd. Praha: H&H, 1995, s. 26. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 369.

9

Vrací se k hotovému jídlu, do teplé postele, vše připravené od milující matky. Pro svou milující matku je Danny, který se jí snaţí toho všeho, co se kolem děje ušetřit, dítětem. Na druhou stranu se venku dostává do pozice muţe, který se chce dostat co nejrychleji ke zbrani, aby mohl na někoho zapůsobit. Motivem, který se v průběhu děje objevuje, zase mizí a je spojený s válkou, jsou vlajky, které obyvatelé vyvěšují na znamení osvobození od utiskovatelů. Na začátku 2. kapitoly vyvěšují obyvatelé města Kostelce české prapory, v domnění, ţe jsou jiţ svobodni, ale za nedlouho je musí zase schovat na příkaz německých vojsk, která v městě ještě zůstala: „Vypadl jsem na ulici. Všude bylo plno lidí. Z většiny domů uţ vlály prapory a svítilo na ně slunce. Proudy lidí se valily ulicí a smály se. Kaţdý se cenil. Udělal jsem pohrdlivý obličej. Blbost, takhle se smát. Takhle blbě šťastně. Ušklibovat se. Ušklibovat se nad Němcema a nad rajchem.“3 Obyvatelé poté vyvěšují vlajky znovu v domnění, ţe se blíţí ruské tanky a tak vedle československých vlajek vyvěšují ještě rudé prapory. Ale i toto gesto se ukáţe jako unáhlené, protoţe místo ruských tanků se k městu blíţí tanky německé. Naposledy vyvěšují obyvatelé vlajky jiţ trvale v poslední kapitole: „Vlajky s domů vlály jako na pozdrav, rudé vlajky s kladivama a srpy…“4 Jedním z motivů je i vztah mezi Irenou a Dannym. Danny o Ireně přemýšlí v souvislosti, co by dělala, kdyby ho zastřelili, předvádí se před ní. Na jednu stranu Danny po Ireně touţí, ale na druhou je Irena jen pitomá holka jako všechny ostatní. I kdyţ se vztah Dannyho k Ireně nijak neposouvá kupředu, je Irena součástí Dannyho myšlenek. Z názvu románu vyplývá, ţe jedním z motivů je i zbabělost maloměšťácké smetánky, která si svou nečinnost a spolupráci s Němci snaţí vykoupit hrdinstvím v posledních dnech druhé světové války.

3 4

ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, 45 s. tamtéţ s. 367

10

3.2 Kompoziční postupy Kompoziční postupy doplňují vnitřní výstavbu textu. Literární dílo bývá zpravidla zaloţeno na několika kompozičních postupech, jimiţ jsou čas, prostor, architektonická jednotka, rytmus, titul, postavy, stavební exponent, anticipace a zarámování.

3.2.1 Titul Titul označuje dílo a podává o něm informace, které předurčují jeho obsah. Škvorecký názvem románu ukazuje na představitele moci v městě Kostelci. Na otce, kteří se drţí stranou a snaţí se o spolupráci s Němci, zatím co jejich synové se snaţí dostat ke zbraním, aby mohli vést odboj. Ale to vše se dozvíme aţ z obsahu knihy. Název románu je tedy nejednoznačný. Poukazuje pouze na společnost lidí, kteří se něčeho bojí.

3.2.2 Čas Čas má v literárním díle různé podoby. Při určování času zjišťujeme v díle časovou posloupnost. V románu Zbabělci je časová posloupnost zachována, tudíţ se jedná o čas chronologický. Časový sled je takový, jako by probíhal ve skutečnosti. V díle se děj konkrétně odehrává během osmi květnových dní od čtvrtého do jedenáctého května roku 1945 na samotném konci druhé světové války. Osmi dnům také odpovídá počet kapitol.

3.2.3 Fabule Děj románu se odehrává ve městě Kostelci na konci druhé světové války během osmi květnových dnů. Prvního dne hlavní hrdina Danny Smiřický zkouší se svou jazzovou kapelou v hostinci Port Arthur. Zkouší se svými přáteli, které postupně čtenáři představuje tak, jak stojí nebo sedí za svými nástroji: trumpetistu Benna Mánese, kytaristu Harýka, pianistu Fondu, basistu Jindru a jejich děvčata. Společně hrají a mluví o válce. Seznamuje čtenáře s jeho rodící se láskou k jazzu. Při cestě 11

domů ze zkoušky kapely přemýšlí o svých láskách, o lásce k Ireně, Dagmaře, kdyţ jde kolem jejího domu a neţ vejde do rodného domu, přemýšlí nad tím, ţe ve městě propukne revoluce, která bude prospěšná pro obyvatele města, kteří se budou chtít očistit, aby se o nich psalo, jako o hrdinech. Následující den vyjde Danny do ulic města, kde se ostatní obyvatelé předčasně radují ze svobody a konce války, začerňují německé nápisy a vyvěšují vlajky. Z jejich omylu je vyvedou aţ zbylí vojáci německé armády pochodující městem. Lidé před nimi začnou utíkat aţ na Dannyho, který v tu chvíli hovoří s Irenou před poštou. Mezi vyděšenými lidmi vycítí Danny svou chvíli zaujmout Irenu a předvádí své „hrdinství“, za které je německými vojáky zajat a odveden do gymnázia, kde sídlí německá posádka. Po brzké intervenci doktora Šabaty je Danny propuštěn. Třetího dne jde Danny s přítelem Přemkem a jeho partou do pivovaru, „sídla revoluce“, kde musí všichni obyvatelé podle rozkazu plukovníka Čemelíka odevzdat zbraně. Revoluci ve městě vede „maloměšťácká smetánka“, jeţ se snaţí o to, aby se ve městě nic nedělo. Domluví se s německými vojáky na poklidné spolupráci a jejich klidnému odchodu do amerického zajetí. Mobilizují obyvatele jen ve smyslu vybudování hlídek, které zbytečně dnem i nocí pochodují městem. Jednotvárnost obchůzek naruší aţ potyčka Dannyho skupiny vedené doktorem Bohadlem s komunisty, kteří se snaţí o sabotáţ. Dannymu a jeho přátelům se nelíbí zbytečné pochůzky a nečinnost a tak se rozhodnou odejít domů. Dne 8. května zaplaví město skupinky vojáků různých národností. Danny se ujme jedné skupiny cizinců a začne je se škodolibostí ubytovávat v nejlepších rodinách v Kostelci. Ke skutečné revoluci dojde následujícího dne 9. května. Lidé začnou přepadat ustupující německé vojáky. Městem prochází i Danny a pozoruje situaci, společně s přáteli se sejde s ostatními v pivovaře. Zde jsou podrobení vojenskému výcviku, při kterém se Danny setkává se Zdeňkem, přítelem Ireny, a přemýšlí nad tím, proč si Irena vybrala zrovna jeho. Vojenský výcvik je pro Dannyho jen trapnou přehlídkou, na které musí pochodovat pod vedením rotného Krpaty, který umí pouze diktovat povely „Pochodým-chod!“ a „Včelým-zad!“. Ale ani vyčerpávající pochodování neodraní Dannyho a jeho přátele od lásky k hudbě, kterou předvádějí zpěvem při pauze na svačinu. Jejich další hlídku v ulicích městem pozdrţí rozradostněné ţeny mávající rudými vlajkami, ţe se k městu blíţí Rusové. Město je tak plné rudých praporů a pochodujících sokolů s rudými vlajkami a hrající kapelou, 12

kterou přeruší výstřely z kulometu. Zcela nečekaně místo Rusů vjedou do města německé tanky eses. Začnou útočit na obyvatelstvo a boj s nimi si vyţádá řadu obětí. Danny se s německými tanky střetne po boku Přemy, kdy spolu těţkým kulometem zlikvidují jeden z německých tanků. Město je nakonec osvobozeno komunisty a Rudou armádou. Na oslavu vyhrané revoluce Danny koncertuje se svou jazzovou skupinou.

3.2.4 Hlavní a vedlejší postavy V románu Zbabělci jsou všechny události a postavy viděny pohledem Danny Smiřického. Danny je tzv. personálním vypravěčem, jenţ je v románu fyzicky přítomen. Čtenáře informuje o kaţdém svém kroku, záţitku, myšlence, kterou se nesnaţí skrývat. Jeho pohled je často kritický, pesimistický, občas značně naivní. Kritizuje maloměšťáctví, přetvářku, projevy sebeprosazování lidí, kteří se dostali z nuzného zaměstnání do vůdčí pozice a snaţí si vynutit autoritu. Danny bývá označován jako alter-ego Josefa Škvoreckého pro četné autobiografické rysy, ale neměl by být chápán jako interpret všech autorových názorů. Sám Škvorecký na vznik postavy Dannyho vzpomíná takto: „Takţe kdyţ jsem někdy na podzim 1948 v klavírním pokoji ve vile svého strýce Dr. Josefa Nováka […], zasedl do křesla a začal psát: Seděli jsme v Port Arthuru a Benno řekl…, nejen ţe jsem netušil, jaké všechny duchy tím vyvolám, ale nechtěl jsem skutečně víc, neţ znovuproţít dobrodruţné, proto do zatím nemozolnaté duše přesně a hluboko vryté dny v květnu 1945. Zahrát na papíře své velké tenorové sólo, které jsem s plátkem v ústech zahrát neuměl […]. Tehdy a tak vznikl tedy infant terrible českého současného románu jménem Danny Smiřický a succes scandal české současné literatury, jenţ málo platné, ať uţ to zní jako sebechvála nebo ne, zasadil u nás v padesátých letech smrtelnou ránu socrealismu.“5 Danny je typickým představitelem generace, která dospěla za války a je označována jako tzv. zlatá mládeţ. Mládeţ, která čas tráví nicneděláním, stará se jen o zábavu a hmotně je zajištěna rodiči.

5

ŠKVORECKÝ, Josef. – SALIVAROVÁ, Zdena. Samoţerbuch. 2. vyd. Praha: Panorama, 1991, s. 108.

13

Dannyho zábavou je jazz a holky. Jediné dvě věci, pro které podle Dannyho stojí za to ţít. Jazz je pro něj symbol svobody, nespoutanosti. Jazz odlišuje mladé v Kostelci od starých a usedlých, kteří jazzovou hudbu odsuzují. Na holky Danny myslí často, i kdyţ jsou jen krásné a hloupé. Myšlenkami na holky se odpoutává od hlavní dějové linie, uvolňuje se s nimi a rozptyluje. Stačí mu jen pohled na dívku a uţ přemýšlí nad tím, co asi dělá Irena. Ví, ţe ji nikdy nemůţe mít, přesto se o ni neustále pokouší. Nejvíce myslí Danny na ni, ale velmi snadno je Irena zaměnitelná za kaţdou jinou dívku ve městě, na kterou by mohl udělat Danny dojem. Kromě dívek v Kostelci si Danny představuje, jak bude jednou vypadat dívka, kterou potká v Praze, aţ tam bude studovat. Dannyho postava je v románu nejpropracovanější, i kdyţ se o jeho vzhledu a chování dozvídáme z jeho vyprávění. Jednou z hlavních Dannyho starostí je totiţ to, jak vypadá, jaký vzbuzuje dojem i v případě ohroţení ţivota: „V tom jsem spatřil Lucii.

Vystrkovala hlavu z Mánesovic kšeftu. Uviděla mě. Viděl jsem, jak ji to

překvapilo a jak se jí v tváři objevil údiv. To bylo dobré. Strčil jsem zas jednu ruku do kapsy, protoţe jsem věděl, ţe mi to na saku dělá pěkné záhyby, a usmál jsem se na Lucii.“6 Ve svém zaujetí sám sebou se Danny podstatně liší od ostatních maloměšťáků. Ti své zaujetí sami sebou skrývají. Ostatní postavy nejsou tak důkladně propracovány jako Dannyho. V první kapitole popisuje Danny své přátele při zkoušce kapely. Kaţdého se svým nástrojem. Jindru Kotyka hrajícího na basu, na kterou vlastně hrát moc neumí, ale jiného basistu nesehnali. Fonda hrající na piano všem udává směr, říká jim, jak a co mají hrát. Lexa hraje na klarinet. Harýk, hráč na kytaru a Benno hrající na trubku. Nejvíce propracovanou fyzickou charakteristiku má Benno, který je značně tělnatý, myslí neustále na jídlo a vyhýbá se námaze. Benno je tedy tlouštík hrající na trumpetu v jazzové kapele. Je to poloviční Ţid, který se vrátil z koncentračního tábora, chodí s Helenou, kterou poslouchá na slovo. Zvlášť se o tom dozvídáme v první kapitole, kdy se Helena hádá s Bennem. Pro Dannyho je to nepochopitelné chování, nechat se ovládat ţenou. Sám se poté obhajuje, ţe by se to jemu nikdy nemohlo stát.

6

Tamtéţ s. 64.

14

Jakékoliv fyzické znaky ostatních lidí popisuje Danny, jen aby je připodobnil k něčemu směšnému. Popisuje spíše jejich oblečení, jako tomu je u postavy Zdeňka: „Pak čet Weiss najednou Zdeňka a já ho uviděl, v horolezeckých kalhotách a v kabátě z celty, s koţenými chrániči na loktech a na levém rameni a v tyroláčku, s tornou na zadnici. Procházel davem k ledárně a měl svalnatá lýtka ve vlněných podkolenkách.“7 Zdeněk, přítel Ireny, se v ději moc neobjevuje. Víme o něm jen to, ţe na něj Danny ţárlí a přeje si, aby byl zastřelen a mohl tak uvolnit místo vedle Ireny. Irena pracuje na poště. Je dívkou Dannyho snů a představ. Miluje Zdeňka, ale soucit s Dannyho nešťastnou láskou k ní, vyjadřuje doteky a polibky. O tom jak Irena vypadá, se dozvídáme pouze z Dannyho přirovnání, kdy ji srovnává s ostatními dívkami nebo modlami, jak je tomu při modlitbě v kostele: „Tahle nebyla příliš hezká. Radši jsem přivřel oči a představil jsem si v duchu tu svoji. Ta měla červené rty a zelené oči. Jako Irena.“8 I kdyţ Dannyho rodiče patří k městské smetánce, Danny vidí svého otce jako muţe, který se nepřetvařuje. Muţe, který nepatří k ostatním pro svou dobrou povahu a vzezření. Umí ostatní rozesmát svými vtipy a projevit své city: „Dřív jsem si o něm myslel, ţe ho nedokáţe nic dojmout, ale kdyţ umřela tetička Máňa, brečel otec celý den a zalykal se při mluvení jako dítě.“9 Dannyho rozmazluje penězi a vše mu dovolí. Typickou postavou zobrazující přetvářku maloměšťácké honorace je major Weiss, který je původním povoláním knihovník. Ale za revoluce se dostal do pozice majora a nesnaţí se ostatním zalíbit, ale vymoci si od nich autoritu. Je plně přesvědčen, ţe je tím, za koho se vydává - majorem Weissem, který je při nejmenším středem světa. Přetvářka maloměšťáků má různé podoby. Pan Moutelík si rozdáváním trikolor před svým obchodem zajišťuje budoucí obchodní prosperitu. Maloměšťáci mezi sebou soutěţí ve větší prestiţi. Jinak tomu je v případě pana Mozola, který si při mlácení německého esesmana snaţí zachránit holý ţivot. Opačnou postavou „bojovníka“ je Dannyho kamarád Přema, který se svou skupinou shromaţďuje zbraně v tajném skladu a je připraven je při první příleţitosti pouţít, aby osvobodil město od Němců. V Dannyho očích je Přema naivní, ale je pro 7

Tamtéţ s. 257. Tamtéţ s. 77. 9 Tamtéţ s. 80. 8

15

něj i moţností, jak se dostat ke zbrani. Zbrani, která představuje pro Dannyho dospělost, symbol chlapství. Proto je pro něj důleţitá i fotka od Berty, který ho vyfotil s automatem přes rameno. Stejně tomu je i u hocha, kterému říkají Hrob, nešlo mu o přetvářku, ani o osvobození, ale o to, aby ho dospělí přijali mezi sebe při významné vojenské akci, při které by dostal do rukou zbraň.

3.2.5 Prostor Prostor představuje vztah mezi jednotlivými místy děje. Podle díla Stavba prózy od Františka Všetičky má prostor čtyři podoby a to konstantní, kontrastní, konvergentní nebo migrační. Prostorem, v němţ probíhá děj románu Zbabělci, je malé město Kostelec. Kostelec je místem, kde se odehrává všechen děj, proto se jedná o prostor konstantní, jeţ pojímá všechna díla uskutečňovaná na jednom místě. Škvorecký označení Kostelec pouţívá, kdyţ píše o svém rodném městě Náchodě a činí tak i ve všech svých ostatních dílech. Hlavní hrdina se pohybuje ve stereotypu. V první kapitole se Danny pohybuje v prostoru hostince, kde zkouší se svou kapelou, poté jde s přáteli k domovu, prochází ulicemi Kostelce a nakonec přichází domů, kde jeho cesta končí. V následujících kapitolách se Danny pohybuje v určitém rámci. Vţdy vychází z prostor domova, pohybuje se v ulicích Kostelce, věnuje se hovoru s Irenou, ostatními, a pokud je to moţné, vrací se večer zpět domů. Prostor v románu Zbabělci můţeme také rozdělit na vnitřní a vnější. Dramatické události se většinou odehrávají ve vnějším prostoru, coţ jsou ulice Kostelce. Za vnitřní prostory se dají povaţovat domov, kostel nebo Zdeňkův byt.

Kostel Do kostela se Danny uchyluje, kdyţ je v „úzkých“. Cítí se otupělý a ani Irena, jejíţ přítomnost by ho přiměla něco cítit, není v jeho blízkosti a ani myšlenky na ni mu nepomáhají. Kostel se nachází na náměstí. Je hlavním postavou plně popsán, od hlavních dveří v předsíni, skleněných dveří a křtitelnice, přes které prochází, po

16

oltáře. I zde se promítá nebezpečí války v podobě jasného světla: „Boţe, proč to nemá barevná okna! Ale vyndali je kvůli nebezpečí náletu.“10

Pivovar Pivovar je areálem se vstupní branou, hlavní budovou, ledárnou a magacínem, coţ je označení pro sklad. Představitelé maloměstské honorace v pivovaru zřídili vojenské velitelství.

Jejich prvním činem je zabavení všech zbraní ve městě.

Vybráním zbraní se snaţí zajistit klid a vyhnout se boji s německými vojáky. A tak jde Danny společně s Přemou a jeho partou odevzdat zbraně do skladu pivovaru. Po odevzdání zbraní se hlásí v kanceláři. Zde Danny vidí, kromě vlaječek spojenců ve vázičkách bez vody, otce svých kamarádů představující maloměstskou honoraci hrající si na vojenské vůdce. Kdyţ se z Dannyho po podepsání prohlášení a obdrţení pásky stane voják československé armády, postává s ostatními na dvoře. Na dvoře pivovaru se Danny ocitne poté ještě několikrát jako člen hlídky pod dohledem doktora Bohadla.

Šerpoňův zámek Zámek stojí na vršku nedaleko Občanské záloţny a jeho zahrada je obehnána vysokou zdí. U vstupní brány má své místo vrátný. Zámek je vystavěn v moderním stylu třicátých let 20. století. Danny popisuje jeho vnitřní interiér, plný zimních zahrad, sálů, pokojů a koupelen. S nadšením vzpomíná na večery strávené na jeho střeše s přáteli a Láďou Šerpoňovým, který v zámku obývá své tři pokoje. Zámek je místem, kolem kterého prochází Danny, aby se dostal do prostor starého zámku, který obývá kastelán a setkal se tam na nádvoří s Lofem místo Přemy. Lof však na smluvené místo nepřichází a Danny po dlouhém čekání, které si krátí myšlenkami na Irenu, odchází celý promočený od deště domů.

10

Tamtéţ s. 77.

17

4. SROVNÁNÍ ROMÁNU ZBABĚLCI S OSTATNÍMI ŠKVORECKÉHO DÍLY V této kapitole se budeme zabývat srovnáním některých Škvoreckého děl s rozebíraným románem Zbabělci. Vybrána jsou jen ta díla, která jsou k tomu vhodná a jsou to ta, v kterých vystupuje jako hlavní postava Danny Smiřický. Jedná se o romány Tankový prapor, Prima sezóna, Mirákl a Příběh inţenýra lidských duší. Nejprve srovnáme román Zbabělci s navazujícím románem Tankový prapor. Je to román, jehoţ děj se odehrává ve vojenském výcvikovém prostoru v malé vesnici Kobylci. Po jazykové stránce jsou si romány podobné. I zde převládá hovorový jazyk, slang, tentokrát z vojenského prostředí. I zde se Danny uchyluje do svých myšlenek o ţenách. Avšak v románu Tankový prapor si proţije milostný románek s Janinkou, manţelkou svého nadřízeného. Kdeţto v románu Zbabělci se dostal nejdále k pár polibkům, obětí a drţení se s Irenou za ruku a sliboval lásku kaţdé na potkání. V románu Tankový prapor je Danny jiţ vyzrálé povahy. Situacím, v kterých se ocitá, čelí s nadsázkou, vtipem, převládá výsměch, tentokráte vůči velitelům a trapnosti doby, kdy nacvičují vojenské útoky proti domnělému nepříteli. V románu Prima sezóna se autor vrací do města Kostelce za doby protektorátu. Danny se jako pubertální student gymnázia snaţí v šesti na sebe navazujících novelách získat kaţdé děvče ve městě. Jeho touha po milostných dobrodruţstvích je zde mnohem intenzivnější, neţ v románu Zbabělci. Avšak jeho milostné pokusy ho přivádějí do trapných situací a končí neúspěchem. Jeho neúspěch pramení ze snahy dvořit se více dívkám najednou. Nesoustřeďuje se zde totiţ pouze na Irenu, která je i v tomto románu dívkou, ke které se upíná nejvíce. V druhé novele Prima sezóny s nazvané Májová kouzelnice se Danny schází s dívkou, kterou zná pod jménem KarlaMarie Weberová. Neví však, ţe se jedná o dvojčata, která mu uštědřila lekci. Na schůzkách s Dannym se střídají a Danny je pro smích nejen jim, ale i ostatním děvčatům v Kostelci. I zde se autor stejně jako v románu Zbabělci snaţí o co nejautentičtější podání příběhu. Román je psán v ich-formě a Dannyho monolog střídají krátké dialogické scény. I kdyţ se děj odehrává za druhé světové války, nejvíce se dotkne Dannyho a obyvatel Kostelce aţ na konci šesté novely, kdy se dozvídají, ţe Lexův otec byl zastřelen a společně s tímto oznámením končí i Dannyho „prima sezóna“, čas lásek a o slovo se hlásí válka. 18

Román Mirákl s podtitulem politická detektivka se od románu Zbabělci liší v pojetí času. V románu Zbabělci plyne čas chronologicky, kdeţto v románu Mirákl se prolínají časové roviny. Román má dvě hlavní linie. Ta první pojednává o Dannyho učitelské činnosti v Kostelci na dívčím gymnáziu. Danny je zde vůči dívkám zdrţenlivý, coţ způsobuje jeho onemocnění kapavkou. Druhá linie je inspirována skutečnou událostí z roku 1949. Jedná se o události kolem tzv. Čihočského zázraku a následné zmizení faráře. Román se pohybuje mezi dokumentem a fikcí, kdy jsou postavy a místa fiktivní, avšak mají návaznost na ta skutečná. I kdyţ zde vystupuje postava Danny Smiřického, autor se snaţí o zachycení doby v průběhu padesátých a šedesátých let. V románu Příběh inţenýra lidských duší se setkáváme s postavou Dannyho ve středních letech ţijícího v kanadském exilu, jeţ si buduje svou kariéru jako univerzitní profesor a vyučuje anglo-americkou literaturu. I zde neplyne čas chronologicky jako u románu Zbabělci. V románu se prolínají dvě časové roviny. V čase přítomném Danny vyučuje mladé studenty, kteří mají odlišné postoje a názory neţ má on a připomínají mu jeho mladá léta proţitá v Kostelci. Ve svých vzpomínkách, jeţ tvoří druhou časovou rovinu, vzpomíná na svět, v němţ kdysi ţil, na politické události a změny.

19

5. JAZYKOVÝ ROZBOR ROMÁNU „Základním nositelem sémantické i estetické informace literárního díla je jeho jazyk, který u kaţdého autora nabývá jistých specifických vlastností určovaných jeho stylem.“11

5.1 Jazyk charakteristický pro námět Škvorecký v románu Zbabělci uţívá více, neţ jednu jazykovou vrstvu. V pásmu vypravěče a jeho vnitřních monolozích převaţuje jazyk spisovný. V dialozích postav převaţuje obecná čeština, hovorovost typická pro Škvoreckého tvorbu, který se ve svých prózách vrací do rodného města Náchod. Ve všech směrech se v románu projevují generační rozdíly a rozpory mezi tzv. zlatou mládeţí a představiteli starší generace a jazyk není výjimkou. Představitelé starší generace, řídící tzv. revoluci, mluví zpravidla spisovným jazykem. S výrazy kniţními se v románu setkáme jen zřídka, např. v situaci při předávání zbraní ve skladu, kdy major Weiss naléhá na Bendu, aby mu vydal zbraň: „Nuţe?“ řekl. Nechtěl jsem věřit vlastním uším, ale on to opravdu řekl. Nuţe. Asi se mu v hlavě vynořil nějaký román z těch, co přelouskal za války, kdyţ byl zaměstnán v městské knihovně.“12 Nuţe je charakterizováno jako partikule s významem vybízecím (Slovník spisovné češtiny) a uţ tehdy se Dannymu, představiteli mládeţe, tento výraz zdá zastaralý a nepouţívaný v běţné komunikaci. V románu se vyskytuje také spousta vulgarismů uţívaných především představiteli tzv. zlaté mládeţe. Román je dále plný anglicismů, germanismů a slangu z vojenského prostředí. Představitelé starší generace uţívají vojenský slang v podobě povelů, aby mohli Dannyho, jeho přátele a ostatní mládeţ především poníţit: ,,Povel zastavit – stát!“13 Kdyţ mluví Danny nebo někdo z jeho přátel německy, vypadá to v psané podobě jako fonetický přepis. Němčinu záměrně komolí, aby dali okolí najevo své pohrdání německým jazykem: „Lasn zý mich lós. Ich verde alajn gén,“řekl jsem. „Na gut,“ 11

PETRŮ, Eduard. Úvod do studia literárních věd. 1.vyd. Olomouc: Rubico, 2000, s. 107. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 106. 13 Tamtéţ s. 265. 12

20

řekl chlap vlevo ode mě a pustil mě.“14 Škvorecký tak také odlišuje promluvu Dannyho a jeho kamarádů od promluv Němců. Oproti německému jazyku se anglický jazyk Danny ani jeho přátele nesnaţí záměrně komolit a podoba fonetického přepisu spíše vyplývá z neznalosti správné výslovnosti. Anglický jazyk je pro Dannyho reakce na jazyk německý: „Na všechno německé řvaní jsem reagoval vţdycky anglicky. Uţ v továrně, jenţe potichu.“15 Dává jím najevo svou nenávist k Němcům.

14 15

Tamtéţ s. 63. Tamtéţ s. 61.

21

5.2 Slovní zásoba Josef Škvorecký v románu Zbabělci uţil nejrůznější vrstvy jazyka. Jako překladatel americké literatury vyuţil Škvorecký v románu své znalosti anglického jazyka. Přímá řeč je odlišena od monologu vypravěče hovorovostí, slangem aj. výrazovými prostředky. Slovní zásoba románu je tedy velice bohatá. Autor ve vzpomínkové knize Samoţerbuch v souvislosti se slovní zásobou vzpomíná takto: „Aţ pak se mi do ruky dostal Hemingwayův román Sbohem, armádo! A já prozřel. Najednou jsem zjistil, ţe dialog v próze nemusí - ba asi nemá – informovat, ani jinak bytnět. Ţe můţe být o ničem. Třeba o tom, jak mezi sebou plácají kluci a holky, kteří se v podstatě chtějí spolu víte co, jenomţe to tak honem nejde – nebo aspoň v dobách mého mládí to nešlo – a tak se to musí trochu okecat. Nejen to, samozřejmě: taky jak ţvaní kluci, kdyţ chtějí být – a často jsou – vtipní, na coţ, potom, v padesátce autor vzpomíná s úţasem,…“16

5.2.1 Slovní zásoba vymezená sociálně Ke slovní zásobě vymezené sociálním prostředím řadí Příruční mluvnice češtiny profesní mluvu, slang a argot. Profesní mluva je souborem výrazů a frází uţívaná v určitém pracovním prostředí, s čímţ se v románu Zbabělci příliš nesetkáme a proto se více zaměříme na slang a argot. Slang je soubor slov lidí, kteří jsou spjati stejným zájmem a argot je jazykem, jeţ k dorozumívání pouţívají lidé z okraje společnosti. V románu bývá slang a argot kombinován ještě s hovorovou či obecnou češtinou. Podle prostředí, ve kterém se postavy pohybují, rozlišujeme slang vojenský, divadelní, lékařský nebo sportovní aj. V románu je uţit nejvíce vojenský slang zahrnující názvy přejaté z němčiny: „handgranáty“17, „pancrfaust“18, „mašírovali jsme“19, „mundury“20.

16

ŠKVORECKÝ, Josef. – SALIVAROVÁ, Zdena. Samoţerbuch. 2. vyd. Praha: Panorama. 1991, s. 115. 17 Tamtéţ s. 59. 18 Tamtéţ s. 61. 19 Tamtéţ s. 121. 20 Tamtéţ s. 253.

22

V románu se vyskytují i počeštělé podoby sluţebních názvů německých, které vznikaly za první světové války: „regierungskomissar“21, „obrkontrolor“22. Slangové výrazy jsou velmi často tvořeny odvozováním příponovým. U sloves jsou slangové výrazy tvořeny příponami -ova- nebo -i-: „fandit“23. Názvy prostředků jsou tvořeny jako odvozeniny ze základů slovesných nebo jmenných: „stíhačka“24. Zvláštní skupinou jsou výrazy tzv. interslangové, které pronikly mimo rámec slangových prostředí a udrţují si znaky specificky profesního nebo zájmového nespisovného názvu: „buzerovat“25, „gázmasku“26, „lágr“27. V románu najdeme i argotické výrazy, které se v literatuře po druhé světové válce objevovaly velice málo: „O to méně najdeme příkladů důsledného uţití „nekonvenční češtiny“ v literární produkci po druhé světové válce. V původní tvorbě byla práce s argotem po dlouho dobu tabuizována – jedinou výjimkou z pravidla jsou v tomto ohledu Škvoreckého Zbabělci …“28 Pro slang i argot je charakteristická velká synonymičnost a expresivita. Z argotu uvádíme pár výrazů, které ve své knize Šmírbuch jazyka českého, slovník nekonvenční češtiny uvádí a vysvětluje Patrik Ouředník : hledět, dívat se nevlídně, nevraţivě - „čumět“29 ústa – „hubu“30 legrace, zábava – „psina“31 pozdravit – „Tě noha“32 pohřeb – „funus“33 znamenitý člověk – „machr“34 nebezpečné, riskantní – „vo kejhák“35

21

Tamtéţ s. 30. Tamtéţ s. 201. 23 Tamtéţ s. 28. 24 Tamtéţ s. 283. 25 Tamtéţ s. 138. 26 Tamtéţ s. 61. 27 Tamtéţ s. 30. 28 OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého, slovník nekonvenční češtiny. 2.vyd. Praha: nakladatelství a vydavatelství, spol. s r.o. Praha, 1992, s. 451. 29 ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 292. 30 Tamtéţ s. 28. 31 Tamtéţ s. 54. 32 Tamtéţ s. 34. 33 Tamtéţ s. 47. 34 Tamtéţ s. 301. 22

23

5.2.2 Slova cizího původu Slova cizího původu autoři přejímají především z cizích jazyků. „Přejatá slova přicházejí s novými skutečnostmi, případně označují předměty a jevy typické jen pro určitý prostor nebo čas, mohou však mít také funkci stylistického synonyma…“ 36 Vyuţívání cizích slov svědčí o autorově dobré znalosti těchto výrazů, ale i znalostí doby. Zasazením děje do doby 2. světové války uţívá Škvorecký slova přejatá z německého a anglického jazyka. Výrazy přejaté z německého jazyka tzv. germanismy, jsou definovány nejen jako přejaté výrazy do jiného jazyka, ale i výrazy zformované podle německého vzoru: „kšeft“37, „ksicht“38, „Prajzy“39, „pět manů“40. V románu se setkáme i s německým jazykem, který je záměrně komolen a má podobu fonetického přepisu: „Jo. Maul haltn und vajtr dýnen.“41 Slova přejatá z anglického jazyka tzv. anglicismy v románu Zbabělci vyčleňují hlavního hrdinu a jeho vrstevníky uţíváním těchto výrazů od ostatních, zvláště od starších „maloměšťáků“: „crazykomedie“42, „partyzánů“43.

5.2.3 Expresivita výrazů „Expresivní slovo se odlišuje od slova neutrálního tím, ţe vedle pojmového významu obsahuje i pragmatickou významovou sloţku vyjadřující citový a volní vztah mluvčího k sdělované skutečnosti.“44 Expresivní slova se vyznačují tak, ţe mají citový příznak, který můţe být jak kladný, tak i záporný. Expresivní výrazy s kladným příznakem dělíme na slova tzv. familiární, uţívaná v důvěrném styku. Dále na hypokoristika, slova uţívaná v rodinném prostředí nebo slova mající domáckou podobu jmen vlastních, dětská slova a eufemismy. 35

Tamtéţ s. 121. GREPL, Miroslav a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003, s. 100. 37 ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 48. 38 Tamtéţ s. 26. 39 Tamtéţ s. 166. 40 Tamtéţ s. 198. 41 Tamtéţ s. 269. 42 Tamtéţ s. 95. 43 Tamtéţ s. 38. 44 GREPL, Miroslav a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003, s. 95. 36

24

Hypokoristika Hypokoristika jsou uţita hlavně ve spojitosti s rodiči Danny Smiřického: „Doma jsem Angličany, kteří se jmenovali Martin a Siddell, odvedl nahoru, maminka otevřela, řekl jsem jí, ţe budou pár dní u nás, a pak jsem je zavedl do koupelny, aby si umyli ruce.“45 Mezi expresivní výrazy se záporným příznakem patří slova hanlivá, tzv. pejorativa, dále slova zveličená, tzv. augmentativa, slova zhrubělá a slova vulgární. Z expresivních výrazů se záporným příznakem jsou v textu uţita hlavně slova vulgární a zhrubělá. Slova vulgární a zhrubělá Slova vulgární a zhrubělá jsou uţita v přímé řeči, v rozhovorech mezi Dannym a jeho přáteli, Irenou. Nejvíce uţívá v mluvě vulgarismy Dannyho kamarád Benno, coţ potvrzuje následující ukázka: „V prdeli sem!“ řekl Benno. „Himlhergot,“ řekl Harýk. „Hovno na hovno,“ řekl Lexa. Mlčeli jsme. Potom Harýk řekl: „Houby. Jak nás teď pustěj na hlídku, tak zdrhnu.“ „A voni tě postavěj před válečnej soud pro zběhnutí,“ řekl Lexa. „Nekecej.“46 Slova hanlivá, tzv. pejorativa Slova hanlivá nebo také pejorativní se vyskytují v textu ojediněle, jedním z nich je například slovo „barbar“47. Slova zveličená, tzv. augmentativa Slova zveličená jsou většinou tvořena typickými příponami, kterými jsou například přípony – isko nebo – ák. V románu se setkáme např. s výrazem „barák“48. 45

ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 209. Tamtéţ s. 130. 47 Tamtéţ s. 254. 46

25

Podle

expresivního

příznaku

dále

rozlišujeme

expresivitu

hláskovou,

slovotvornou a expresivitu lexikálně sémantickou. Expresivita hlásková a slovotvorná se projevují tak, ţe slovo má expresivní charakter i bez kontextu, např. „maličký“49 S expresivitou slovotvornou se setkáváme u slov zdrobnělých, tvořených sufixy - ček, - čka, - ička, - ičko, -ka aj. Pro ilustraci uvádíme pár příkladu nejčastějších slov v textu: „hloučky“50, „ručičky“51, „koníček“52, „všecičko“53, „lampička“54. Expresivita lexikálně sémantická je spjata se základním významem slova, který označuje věci vyvolávající citové hodnocení. Mezi tyto expresivní výrazy patří citoslovce vyjadřující emoce: „Otec zvedl opatrně pokličku a řekl: „Á!“55, slova zvukomalebná a slova od nich odvozená, v textu např.: „Zamňoukal jsem. Bonza se rozštěkal.“56

5.2.4 Uţitá kompozita, partikule, interjekce a pronomina V románu se objevuje mnoho výrazových prostředků. Jedny z výrazových prostředků, které jsou uţita v románu Zbabělci, jsou kompozita. Nejčastěji se objevují v pásmu vypravěče Dannyho. Kompozita vyjadřují spojení dvou pojmů v jednom pojmenování.

V románu jsou to např. „bůhvíčím“57, „všemoţných“58,

„polosvětlo“59, „milostpaničky“60 atd. Dalšími prostředky, typickými pro celý román, jsou partikule a interjekce. Partikule (dále jen částice) jsou zejména uţita v přímé řeči na začátku vět a mají

48

Tamtéţ s. 37. Tamtéţ s. 206. 50 Tamtéţ s. 59. 51 Tamtéţ s. 215. 52 Tamtéţ s. 101. 53 Tamtéţ s. 94. 54 Tamtéţ s. 113. 55 Tamtéţ s. 80. 56 Tamtéţ s. 37. 57 Tamtéţ s. 226. 58 Tamtéţ s. 225. 59 Tamtéţ s. 236. 60 Tamtéţ s. 196. 49

26

podobu hovorovou aţ nespisovnou a v románu jsou velmi frekventovaná, zejména fakt, tak, no aj.: „Fakt je, ţe z Německa sem de fronta. A co můţem dělat sami proti tankum.“61 (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí pro tento výraz: „fakt …část. modál. hovor. s význ. odstínem dotvrzování, přesvědčení, opravdu: to je f. pravda…“) „No nejde to, no.“62 (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost definuje tento výraz: „no část. hovor. 1. navaz. nuţ (e) 2: no dobře; no to snad ne?; no moţná; no a od té doby jsem ho neviděl…“) V textu se také objevuje částice prý v nespisovné podobě „prej“. Je uţita v textu však jen velmi málo: „Ne. Starej Čemelík to říkal. Maj teď plnou prdel strachu, ţe komunisti něco podniknou v noci. Prej budou zesílený hlídky.“63 (Slovník pro školu a veřejnost definuje tento výraz: „prý část. 1. modál. s význ. nejistoty, nezaručenosti, pochybnosti plynoucí z toho, ţe jde o přejaté sdělení…“) Autor nejvíce v textu uţil částici „tak“ ve smyslu navázání na předchozí větu, jak uvádí tento pojem Slovník pro školu a veřejnost. „Dobře. Tak já přídu.“ „Tak nazdar.“ „Nazdar.“64 „Tak“ není jen částicí, ale podle uţití ve větě můţe být i jiným slovním druhem jako zájmeno nebo spojka. Škvorecký v textu „tak“ pouţívá i se záměrem vyjádřit míru vlastnosti nebo činnosti: „Buďte tak hodnej.“65 I interjekce jsou uţita v přímé řeči na začátku vět a mají podobu hovorovou: „Bodeť. Dyby kaţdej přines tolik.“66 Výraz má nespisovnou podobu. (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost vysvětluje tento pojem takto: „bodejť, bodejž část. hovor. 1. přací b. by vás čerti vzali! 2. cit. s význ. přesvědč. n. odmítnutí…“)

61

Tamtéţ s. 97. Tamtéţ s. 160. 63 Tamtéţ s. 129. 64 Tamtéţ s. 89. 65 Tamtéţ s. 136. 66 Tamtéţ s. 103. 62

27

„Kruci, to je blbý,“67 Slovo „kruci“ se jeví jako hovorové aţ nespisovné. (Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost vysvětluje tento pojem takto: „kruci(fix) citosl. (l) vyj. zaklení jako projev zlosti, podivu: k., to je smůla!“) V textu se také vyskytuje přemíra pronomin. Jsou uţita, stejně jako předchozí uvedené výrazové prostředky, hlavně v přímé řeči, kterou činí krátkou, výstiţnou a prostou. Z pronomin jsou nejvíce uţita v textu personalia a demonstrativa: „Tady z toho nastydnem a ani se nebudem moct zúčastnit vítání.“68 „Bych rád věděl, jestli tohle chlastá taky tvůj fotr.“69 Zvláště uţití ukazovacího zájmena „to“ je časté pro označení nějaké skutečnosti, která je účastníkům rozhovoru zřejmá, coţ je patrné z ukázky rozhovoru mezi Dannym a jeho matkou: „To nech, Danny,“ řekla maminka.“Já ti to potom vyţehlim, aţ to uschne.“ „Tak to mám jen tak hodit na šňůru?“

67

Tamtéţ s. 89. Tamtéţ s. 126. 69 Tamtéţ s. 128. 68

28

5.3 Promluvy postav a vypravěče V epickém textu rozlišujeme promluvy vypravěče a promluvy postav. Rozlišení promluv je základním rysem textové výstavby epického textu. „Textová analýza epického díla musí tedy vycházet z rozboru vztahů mezi dvěma protikladnými promluvovými pásmy, pásmem vypravěče a postav.“70

5.3.1 Pásmo vypravěče Promluvové pásmo vypravěče se podstatně liší od promluvového pásma postav. Lubomír Doleţel ve své knize O stylu moderní české prózy uvádí mnoho rozdílů mezi těmito pásmy. Uvedeme zde pouze ty nejvýraznější odlišnosti. Pásmo vypravěče má monologický charakter na rozdíl od pásma postav, které se vyznačuje vyuţíváním tří mluvnických osob. Pro pásmo vypravěče je také typický minulý čas: „Šli jsme mlčky dál přes most k jatkám a kolem jatek ke staré elektrárně. Lidí bylo na ulici hodně a sem tam bylo vidět chlapy s puškama.“71 V pásmu postav se oproti pásmu vypravěče uplatňují všechny formy času. Vypravěč, v námi rozebíraném románu je to Danny Smiřický, vystupuje jako zprostředkovatel děje. V románu se vyjadřuje v první osobě, při popisu ostatních postav, a pokud s někým sdílí nějakou skutečnost, mění se v první osobu mnoţného čísla: „ Nemyslel jsem na to. Tohle byl ţivot. Letěli jsme po dláţdění, kolem Šerpoňovy továrny, kolem posledních roztroušených vilek a po silnici nahoru k lesu.“72 Popisuje danou skutečnost, jak ji vnímá on sám, komunikuje s ostatními postavami a reaguje na dění kolem sebe. Pomáhá tak čtenáři si popisovaná místa představit: „Zámek nad městem se skvěl v paprscích pozdního slunce a jeho okna pomalu zlatě hořela. Pod nima svítily fialové keříky bezu jako jasné lampióny. Dupali jsme po lávce přes potok, kolem máchadla, a zahnuli jsme k Skočdopolovic skladu.“73 Dále vypravěč čtenáři přibliţuje postavy, i kdyţ se v popisu nejvíce zaměřuje na sebe, přibliţuje nám jejich vlastnosti a rysy: „Prošel jsem bránou a vtom jsem spatřil Irenu. Zastavilo se mi srdce, jak byla krásná a jak jsem ji miloval. Stála v šatech 70

DOLEŢEL, Lubomír. O stylu moderní české prózy. 1.vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960, s. 30. 71 ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 331. 72 Tamtéţ s. 307. 73 Tamtéţ s. 305.

29

s úzkými zelenými pruhy, vlasy měla udělané dozadu a v nich bílou mašli. Pusu měla červenou a pootevřenou a dívala se očima plnýma starosti.“74 V pásmu vypravěče se kromě popisů okolí, dějů a postav setkáváme také s otázkami, které si klade sám vypravěč: „ Ale co to potom bylo, kdyţ takové tělo měla taky Lucie a Evka Mánesová a Helenka a Mici a kdyţ to nic jiného nebylo? A nebylo to nic jiného.“75 Avšak se v románu objevují jen ojediněle. Setkáváme se s nimi v pásmu vypravěče při jeho zvýšeném a intenzivním přemýšlení: „A byl jsem snad já horší nebo pitomější nebo míň hezký? Boţe, kéţ ho zabili!“ 76 Dalšími jevy, odlišujícími pásmo vypravěče od pásma postav je uţití stylu, kterým se však budeme blíţe zabývat v kapitolách zaměřujících se na styl.

5.3.2 Pásmo postav Pásmo postav je typické vyuţitím všech tří mluvnických postav, které nalezneme i v románu Zbabělci: „Vim to.“ „Tak neblbni. Vodkuď to víš?“ „Podívejte, já to nemůţu říct, ale počkejte a uvidíte.“77 Řeč v pásmu postav se vyznačuje hovorovostí, nespisovností, expresivitou, které podporují rychlý spád děje a jeho dynamičnost. Pásmo postav se dále vyznačuje uţitím tří základních slovesných časů (préterita, prézentu a futura): „Recese to bude. Aţ náš fotr zavře kšeft a potáhne s flintou na Němce.“78 Postavy jsou od sebe rozlišeny jazykem. Největší rozdíly v jazykové rovině postav se projevují mezi mladými a staršími obyvateli města. Odlišnost je dána původem, stářím a společenským postavením. Jinak mluví představitele tzv. zlaté mládeţe a jinak hovoří starší maloměšťáci města Kostelce.

74

Tamtéţ s. 325. Tamtéţ s. 320. 76 Tamtéţ s. 328. 77 Tamtéţ s. 24. 78 Tamtéţ s. 25. 75

30

Danny Smiřický Danny je vypravěčem a hlavní postavou románu Zbabělci. Z promluv se o něm dozvídáme, ţe je mladým muţem ţijícím na malém městě. Hraje v kapele mezi svými vrstevníky na saxofon. Jeho jazyk se v pásmu postav vyznačuje značnou hovorovostí, obecnou češtinou a uţitím anglicismů. S oblibou hovoří o holkách a jazzu, coţ jsou pro něj dvě nejdůleţitější věci v ţivotě. Kdyţ se s některou z dívek ocitá sám, má tendence vyznávat jim lásku, i kdyţ se mu všechny zdají hloupé. Jako ukázku uvádíme úryvek rozhovoru mezi Dannym a Lucií: „Jestli někoho miluji, tak miluju tebe.“ Máš moc řečí,“ řekla Lucie. „Nemám,“ řekl jsem. „Lucie, ty jsi skvělá holka.“ „Já ţasnu!“ řekla Lucie. „Teda nechtěla bych bejt na Ireninym místě.“ „Proč? Ty bys nechtěla, abych tě miloval?“79

Lexa Lexa je jedním z Dannyho vrstevníků hrající v kapele na klarinet. Jeho promluvy jsou charakteristické uţitím hovorovosti a obecné češtiny. Je specifický přerušením Dannyho jako vypravěče, kdyţ ostatním vypráví svůj záţitek s německou dívkou. Jeho promluva je zasazena do určitého děje i času. Od Dannyho, jako vypravěče se Lexova interpretace liší v pouţití hovorového jazyka a uţití německého jazyka ve zkomolené formě. Pro představu vkládáme krátký úryvek z jeho vyprávění: „Wohín, zeptal sem se jí a vona řekla k luftwafehilfefrauenfunkršůle a řekla to příšerný slovo krásně plynně a jasně a zřetelně a bez nějakýho skopčáckýho přízvuku, takovou inteligentní rozhlasovou němčinou, a šla sympaticky vedle mě a já se ze všech sil namáhal, abych před ní nebyl moc vohnutej k jedný straně, jak ten hnusnej kufr byl těţkej. Nevim, co v něm měla, moţná, ţe nějakou vysílačku nebo co, ale váha to byla, to se nedá vylíčit.80

79 80

Tamtéţ s. 251. Tamtéţ s. 141.

31

Benno Benno je také jedním z Dannyho vrstevníků. V kapele hraje na trubku. Jeho postava je Dannym nejvíce vykreslena jak po stránce vzhledu, tak jeho povahových rysů. V první kapitole se z rozhovorů dozvídáme, ţe byl v koncentračním táboře, a ţe je značně tělnaté postavy. Jeho promluvy jsou charakteristické jak hovorovostí, tak uţitými vulgarismy. Jako ukázku uvádíme úryvek rozhovoru mezi Bennem a jeho dívkou Helenou: „Fakt. Páni, to bylo jak za Švejka.“ „Jak?“ „No já mu dycky musel nastavit prdel – “ „Beníku!“ řekla Helena. „Co?“ „Víš, ţe nemáš bejt sprostej.“ Ale, Helenko, dyť – “81

Doktor Bohadlo Doktor Bohadlo je představitelem starší generace. Danny ho popisuje takto: „Viděl jsem ho, jak stojí u ledárny v uzoučkých pumpkách, celý baculatý, s baňatými lýtky a napapanou pusou, a na hlavě má modrou rádiovku.“ 82 Danny s ním přichází do styku při mobilizaci v pivovaru a doktor Bohadlo je vedoucím jejich skupiny, která kaţdé tři hodiny musí obcházet část města a zajišťovat svou přítomností pořádek. Doktor Bohadlo bere svou funkci váţně, mluví spisovně a jeho promluvy jsou stručné. Omezuje se pouze na sdělování informací ohledně své funkce vedoucího skupiny. Danny charakterizuje jeho chování jako vedoucího, který vede skautský oddíl. V ukázce uvádíme úryvek z rozhovoru mezi doktorem Bohadlem a zadrţeným, který porušil zákaz vycházek: „Tak prosím, buďto se budete legitimovat a pudete nejkratší cestou domů, nebo budu nucen vás zatknout.[…] Jestli neřeknete, kde jste byl, budu vás muset zatknout. A upozorňuji vás, abyste mluvil pravdu. My si to ověříme.“83

81

Tamtéţ s. 19. Tamtéţ s. 118. 83 Tamtéţ s. 159. 82

32

5.4 Styl a stylotvorné faktory Styl můţeme charakterizovat jako způsob výběru výrazových, zvláště jazykových prostředků a jejich uspořádání. „Všem okolnostem a vlivům, které usměrňují výběr výrazových prostředků a ovlivňují výsledný styl komunikátu, říkáme stylotvorné faktory neboli slohotvorní činitelé (slohotvorné činitele).“84 Stylotvorné faktory závisející na autorově projevu, jeho osobnosti, která je odlišná od ostatních, označujeme jako stylotvorné faktory subjektivní. Stylotvorné faktory, které plynou z toho, co autora obklopuje, označujeme jako stylotvorné faktory objektivní.

5.4.1 Stylotvorné faktory objektivní Stylotvorné faktory objektivní souvisí vţdy s okolními vlivy, ale protoţe se zabýváme komunikátem, který v tomto díle zastupuje forma psaná, je na autorovi do jaké míry připustí působení objektivních faktorů, a zda se nechá jimi ovlivnit. Mezi stylotvorné objektivní faktory, jeţ mohou působit na autora, v tomto sledovaném díle patří funkce, ráz komunikátu, místo a čas komunikátu, také adresáti a téma. Základním stylotvorným faktorem objektivním je funkce komunikátu: „Jazyk slouţí k dorozumívání, mezilidské komunikaci a proto mluvíme o jeho základní, primární funkci dorozumívací neboli komunikační. Mají ji všechny komunikáty realizované s cílem přinést nějaké sdělení, a proto je tato základní funkce označována jako sdělná…“85 Pro kaţdý komunikát je poté blíţe specifikována. V románu Zbabělci je to funkce esteticky sdělná. Dalším stylotvorným faktorem objektivním je jiţ zmíněný ráz, jenţ je dán funkcí a v tomto případě jde o ráz veřejného textu. Román je určený pro veřejnost. Adresátem je tedy jedinec nebo kolektiv, avšak jde o bez kontaktový vztah mezi adresátem a autorem. Mezi stylotvorné faktory objektivní patří také připravenost. V románu Zbabělci je připravenost promyšlená se záměrnou stylovou bezprostředností. Tématem jsme se zabývali jiţ v předchozích kapitolách, proto ho jiţ zde nebudeme dále rozebírat.

84

ČECHOVÁ, Marie; KRČMOVÁ, Marie; MINÁŘOVÁ, Eva; Současná stylistika. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 76. 85 Tamtéţ s. 79.

33

5.4.2 Stylotvorné faktory subjektivní „Při výrazném působení faktorů modifikujících vlastní styl autora dospíváme k pojmu styl autorský neboli styl individuální. Proto jsou také subjektivní faktory někdy uváděny jako faktory individuální.“86 Mezi stylotvorné faktory subjektivní, které se vztahují k autorovi, patří např. intelektuální a rozumová vyspělost autora, schopnost abstraktního a logického myšlení, příslušnost k určitému sociálnímu prostředí, povahové vlastnosti autora a jeho momentální psychický stav v průběhu psaní díla. K subjektivním stylotvorným faktorům patří vše, co souvisí s autorem, tudíţ i jeho záliby a zvyklosti. Všechny vyjmenované subjektivní stylotvorné faktory se dají označit jako autobiografické. Josef Škvorecký se snaţil o co nejautentičtější pohled hlavního hrdiny na dění v posledních dnech druhé světové války, proto s ním má spoustu společných rysů. Stejně jako hlavní postava Danny pracoval za 2. světové války v továrně. Při otázce na osobní údaje udává Danny stejné datum narození, jako má autor. Společným rysem je pro oba i jazz. Sám Škvorecký mluví o jazzu jako o velké radosti v ţivotě: „Je pro mne zdrojem radosti, jednou z věcí, které se mi v ţivotě nezkazily. Přitom nejsem sběratel, nesedím v jednom kuse u magnetofonu či u desek, v jazzovém kvizu neuhodnu jednu otázku, ale ta anonymní hudba mne velice těší. Nedávno jsem přišel na to, ţe jsem vlastně nenapsal kníţku, kde by nebylo něco o jazzu.“87 Společným rysem je i odchod po válce studovat do Prahy a najít si tam dívku. Škvorecký knihu věnoval „Zdeně / té holce/ kterou jsem potkal v Praze“ a hlavní postava Danny si představuje, jak půjde po válce studovat do Prahy a doufá, ţe snad v Praze potká lepší dívku, neţ je Irena. Stylotvorné faktory subjektivní můţe autor nejvíce uplatnit ve stylu uměleckém, který bude blíţe charakterizován v následující kapitole.

86

ČECHOVÁ, Marie; KRČMOVÁ, Marie; MINÁŘOVÁ, Eva; Současná stylistika. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 87. 87 KRIŠTOFOVÁ, Zdeňka. Josef Škvorecký, Zdena Salivarová. 1. vyd. Praha: Komenium, 1990, s. 8.

34

5.4.3 Styl umělecký Škvoreckého román Zbabělci bychom z výběru stylů podle výrazových prostředků mohli charakterizovat jako styl umělecký, který je typický pro styl próz, poezie a dramatu, avšak autor do stylu textu vnesl záměrně prvky hovorovosti: „Ale proč tam chceš lízt, dyţ bysme se teď mohli přepychově zdejchnout.“88 Proto přesnějším označením stylu v románu Zbabělci je, ţe se jedná o styl umělecký s prvky hovorového stylu. Styl umělecký je specifický kromě subjektivních stylotvorných faktorů také emocionálními vlastnostmi, které vedou čtenáře k určitému citovému proţitku. Čtenář se vţívá do postavy Danny Smiřického, vidí okolní svět jeho očima a vnímá jeho pocity. Kaţdý styl má svou stylovou vrstvu a normu. Charakteristickými prvky stylové vrstvy umělecké jsou tzv. lexikální poetismy, a básnická pojmenování. Lexikální poetismy jsou zastoupeny slovy kniţními a archaickými, ale ta se vyskytují v románu Zbabělci jen ojediněle: Na ulici to vypadalo stejně. Stejně šedivé houfce s ranci, jenom se mi zdálo, ţe teď se hýbají nějak rychleji.89 Uţití obrazných pojmenování v podobě tropů a figur závisí na individuálním pojetí autora. Škvorecký jich v románu Zbabělci pouţil mnoho. Mezi nejčastější obrazná pojmenování, která Škvorecký pouţil, patří přirovnání a metafory jak lexikální, tak básnické. Jejich uţití ukazujeme na několika uvedených příkladech. Přirovnání Běţná jsou i pro uměleckou stylovou vrstvu přirovnání: „…velká část skutečnosti je v myšlení zachycena jen nepřímo, vzniká i v jazyce potřeba vystačiti s výrazy, které má jazyk k dispozici“90 Přirovnání má podle Quida Hodury několik podob, z nichţ se v románu Zbabělci vyskytuje převáţně podoba s uţitím přirovnávajícího příslovce „jako“: „Hodně jich mělo svislé mongolské fousy a všichni byli hrozně cítit slámou a chlívem nebo čím. Jako kdyby z nich voněla nějaká panenská země nebo co…“91

88

ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 171. Tamtéţ s. 222. 90 HODURA, Quido. O slohu. 3.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962, s. 41. 91 ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 189. 89

35

V přirovnáních se vyjadřuje hlavně Danny, který hodnotí okolí, sebe i ostatní postavy románu: „…řekl jsem a připadal jsem si jako průvodce v panoptiku.“92 I účel přirovnání má v knize O slohu od Quida Hodury několik podob. Danny se při popisu postav, ať uţ je to někdo z jeho přátel nebo někdo z maloměšťáků, nesnaţí o věrné zachycení jeho vzhledu, ale spíše ho kritizuje, zesměšňuje. Proto Škvorecký nejvíce vyuţívá přirovnání s účelem básnickým: „…představoval jsem si pana Moutelíka s hlavou jako biliárová koule s bříškem.“93 „Vypadalo to, jako kdyby vikýř polykal červenobílý makarón.“94 Konkrétní předmět připodobňuje k abstraktnímu. Metafory Metafora jako obrazné pojmenování je zaloţena na určitém přenášení podoby, myšlenky a vlastnosti na jiný předmět na základě vnější podobnosti. Škvorecký se v románu Zbabělci vyjadřuje především metaforami souvisejícími s mnoţstvím: „Najednou se mi tam nechtělo, chtělo se mi být sám a bloumat se v tom moři všelijakých lidí, najednou jsem o to pocítil strašný zájem…“95 Některé metafory, které jsou velmi často pouţívány, se jiţ staly součástí běţné komunikace a jsou označovány jako metafory lexikální: „Do všeho mi něco vţdycky přišlo.“96 Z metafor básnických jsou v textu vyuţity nejvíce personifikace a animalizace. Personifikace „U paty schodiště stála palma jako u Heiserů, a přece to bylo jiné, a dva dřevění medvědi drţeli opěradlo na deštníky.“97 „Sluneční paprsky do nich praţily a vlajky na domech, podivně svěţí a barevné, se opile kymácely nad tou zaprášenou ţivou hmotou.98

92

Tamtéţ s. 198. Tamtéţ s. 223. 94 Tamtéţ s. 91. 95 Tamtéţ s. 217. 96 Tamtéţ s. 217. 97 Tamtéţ s. 218. 98 Tamtéţ s. 225. 93

36

Animalizace „Kulomet štěkal v krátkých dávkách a jiný kulomet mu odpovídal.“99 Z mluvítka se ozvalo: Kdo je? Smiřický, řekl jsem a dveře zabzučely.“100 Opakování slov a jistá stereotypnost, které jsou více charakteristické pro ostatní styly, nechybí ani ve stylu uměleckém. Nejvíce se v textu projevují v podobě opakování slov hovorových např. „fajn“ nebo „čeče“: „Čeče, zejtra maj přijet esmani.“101

5.4.4 Hovorový styl Styl hovorový označovaný také jako styl prostě sdělovací je stylem typickým pro běţnou, spontánní komunikaci. Za styl hovorový můţeme však označit i osobní poznámky, zápisky aj. Spisovatelé pouţívají z hovorového stylu hovorové výrazy ve svých dílech pro větší autentičnost: „Styl prostěsdělovacích komunikátů patří komunikační sféře zcela soukromé. Pokud je takový text zveřejněn, můţe být buď vyuţit jako materiál dokazující autentičnost (např. vyjádření očitého svědka v reportáţi), nebo je stylizován, tj. pouze vyuţívá některých prvků typických pro spontánní řeč k zvýraznění komunikačního záměru…“102 Škvorecký v románu Zbabělci uţil hovorové výrazy pro bezprostřední výpověď. Snaţí se o dokonalé napodobení běţného rozhovoru. Zvláště tedy dialogy jsou záměrně stylizovány. Prvky hovorového stylu se v textu projevují jak ve variantách hláskových, tak ve tvarových i slovotvorných. Z hláskových variant stylově příznakových hovorových se v textu objevují podoby, kdy uprostřed slova je spisovné neutrální -é-, -e- zaměněno za hovorovou variantu -í-, -ý- jako je tomu ve slovech: tuhýho/tuhého103, svlíkali/svlékali104, okýnko/okénko105, lízt/lézt106, polívku/polévku.107 99

Tamtéţ s. 156. Tamtéţ s. 217. 101 Tamtéţ s. 225. 102 ČECHOVÁ, Marie; KRČMOVÁ, Marie; MINÁŘOVÁ, Eva; Současná stylistika. 1 vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008, s. 196. 103 ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 74. 104 Tamtéţ s. 196. 105 Tamtéţ s. 196. 100

37

Tvarové hovorové varianty se v textu vyskytují u sloves v první osobě jednotného čísla a ve třetí osobě čísla mnoţného např. vzkazuju/vzkazuji108, děkuju/děkuji109, píšu/ píši110, miluju/miluji.111 U podstatných jmen se hovorové varianty hláskové projevují v šestém pádu mnoţného čísla s koncovkou -ách u muţských podstatných jmen neţivotných, např. u slov špalíčkách/ špalíčcích.112 V románu Zbabělci jsou uţity i tzv. kolokvialismy, hovorové prostředky lexikální spojené se změnou významu nebo s posunem významu: „Pustil jsem se chodbičkou mezi balíky.“113 Hovorové prostředky jsou v textu i v rovině skladební v podobě vedlejších přívlastkových vět, připojených vztaţným zájmenem co, místo spisovného neutrálního zájmena který: „Já sem si jenom vzpomněl na jednu věc, co se mi stala za války.“114

5.4.5 Obecná čeština Obecná čeština má původ ve středočeském interdialektu, nese charakteristické rysy hláskové i tvarotvorné pro středočeské nářeční skupiny, ale přesahuje i rámec této oblasti. Na rozdíl od spisovného jazyka není obecná čeština nijak kodifikována tj. zachycena ve slovnících. Proniká tedy i na jiná území a do oblastí dříve vymezených jen spisovnému jazyku. Proniká i do uměleckého stylu jako prostředek stylizace přímé řeči do podoby skutečných promluv. V dílech bývá spisovateli zasazena i do regionů bez ohledu na to, ţe by tam byla uţívána. Typickým rysem obecné češtiny je nespisovnost, která se projevuje v románu Zbabělci v přímé řeči postav: „…s kouřícíma hrnečkama…Tento příklad není z dialogu, ale z Dannyho vyprávění, které je po této stránce jinak velmi zdrţenlivé, protoţe tu nevystupuje jako přímá řeč. Autor ho sice mohl takovým způsobem

106

Tamtéţ s. 171. Tamtéţ s. 118. 108 Tamtéţ s. 74. 109 Tamtéţ s. 93. 110 Tamtéţ s. 105. 111 Tamtéţ s. 132. 112 Tamtéţ s. 113. 113 Tamtéţ s. 225. 114 Tamtéţ s. 140. 107

38

pojmout, ale pak by dialogy ztratily část své specifiky, tj. něco ze své bezprostřednosti a ţivosti.“115 Hlavní hláskovou variantou obecné češtiny je uţití protetického v- ve slovech začínajících na písmeno „o“. V textu jsou to např. slova „vodtáhnout“116, „von“117, „opravdu“118, „oznámilo“.119 Dále jsou to nespisovné hláskové varianty na konci slov. U adjektiv se koncové - é mění v - ý např. ve slovech „nějaký“120/nějaké, „dobrý“121/dobré. Místo koncového - í, realizovaného v grafické podobě jako - ý, se u slov projevuje nespisovná hlásková varianta – ej, např. „zaujatej“122, „jedinej“123, „kaţdej“124. Změny jsou i v kvantitě samohlásek, a to v obou směrech, coţ je krácení např. u slov „prosim“125, „chlapum“126 i dlouţení např. „hoší“127, „prápor“128, „pivováru“129. Tvaroslovné varianty u adjektiv v prvním a čtvrtém pádě mnoţného čísla mají v obecné češtině tendenci unifikovat, tzn. sjednocovat tvary všech rodů přídavných jmen patřících ke vzoru mladý, v textu je to např. „spojenecký vojáci“130. Dalším tvaroslovným rysem obecné češtiny u adjektiv je v textu pronikání duálové koncovky – ma do sedmého pádu mnoţného čísla: „s bílýma a červenobílýma páskama.“131, „mezi zámeckýma věţema“132, „s vpadlýma tvářema“133.

115

BLAŢÍČEK, Přemysl. Škvoreckého Zbabělci. Oikumené, 1992, s. 47. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 71. 117 Tamtéţ s. 73. 118 Tamtéţ s. 73. 119 Tamtéţ s. 73. 120 Tamtéţ s. 74. 121 Tamtéţ s. 98. 122 Tamtéţ s. 97. 123 Tamtéţ s. 98. 124 Tamtéţ s. 103. 125 Tamtéţ s. 193. 126 Tamtéţ s. 73. 127 Tamtéţ s. 103. 128 Tamtéţ s. 243. 129 Tamtéţ s. 234. 130 Tamtéţ s. 193. 131 Tamtéţ s. 198. 132 Tamtéţ s. 205. 133 Tamtéţ s. 206. 116

39

Tvaroslovné rysy obecné češtiny se projevují v textu i u sloves v podmiňovacím způsobu (kondicionál) v první osobě jednotného i mnoţného času: „Celé město je plné uprchlíků a my bysme chtěli Angličany umístit v dobrých rodinách.“134 „Bodeť bys nebyl.“135 U sloves v příčestí minulém se tvaroslovné rysy obecné češtiny projevují v uţívání tvarů bez „l“ na konci slova. V textu je to např. „řek“136, „přines“137, „zatřás jsem“138. V textu se vyskytuje i mnoho slohotvorných variant nespisovných, jsou jimi např. slova jako „ eště“139, „pudu“140, „deš“141. Většina

uvedených

variant,

ať uţ

hláskových,

tvaroslovných nebo

slohotvorných má tendenci pronikat do běţné mluvy a zvláště do hovorové češtiny.

134

Tamtéţ s. 208. Tamtéţ s. 229. 136 Tamtéţ s. 228. 137 Tamtéţ s. 220. 138 Tamtéţ s. 222. 139 Tamtéţ s. 229. 140 Tamtéţ s. 221. 141 Tamtéţ s. 223. 135

40

5.5 Syntax Syntax neboli skladba „…je jazyková disciplína, která zkoumá pravidla spojování slov ve větě a vět v souvětích.“142 Ve zjednodušeném podání můţeme syntax chápat jako nauku o větě, souvětích a jejich částech. Zkoumá také modalitu a funkci věty v komunikaci.

5.5.1 Délka a stavba vět V románu Zbabělci uţívá autor věty různých délek. Věty jednoduché pouţívá Škvorecký v přímé řeči postav. Věty jsou krátké, výstiţné a omezené jen na nejnutnější informace. Sloţitá souvětí převaţují v pásmu hlavní postavy, která je i vypravěčem, a proto do detailů popisuje místa a události, v kterých se ocitá. Pro názornost uvádím ukázku: „Čaj byl horký a já zapomněl na mokré šaty, co jsem měl na sobě, a myslel jsem jenom na ty staré věci z minulosti a pocit, který jsem měl, byl pocit, jaký jsem míval v posteli jako malý kluk, kdyţ jsem si z peřiny udělal sněhové iglú a z koţeného peška opakovačku, anebo kdyţ jsem leţel za vytaţenou sítí postýlky a naši ještě četli a já jsem byl v táboře na prérii za vozovou hradbou a slabé světlo otcovy stolní lampičky byl dohasínající táborák.“143 Ve větách nacházíme několikanásobné větné členy, zachycující podobu a vlastnost ostatních lidí, věcí a prostředí. Uvádíme pár příkladu, v nichţ jsou několikanásobné větné členy vyznačeny tučným písmem: Z hotelu na náměstí udělali špitál pro mančaft a tam leţeli a belhali se ranění, celí zavšivení a rozhnisaní a nemocní.“144 „Přešel jsem po můstku přes potok a zapadl jsem na Jiráskovu třídu. Byla úzká, vysoká a liduprázdná.“145 V textu nechybí ani postupně rozvíjející členy: „Ten vůl, co nám vţdycky dělal potíţe kvůli kapelnické licenci a říkal, ţe jazz není naše národní česká hudba a ţe by se měl zakázat. A teď si myslel, ţe bude s tou svojí pitomou plechovou muzikou vítat Rusáky.“146

142

HAUSER, Přemysl. Základy skladby češtiny. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 5. ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 128. 144 Tamtéţ s. 29. 145 Tamtéţ s. 37. 146 Tamtéţ s. 45. 143

41

V románu se často objevuje přívlastek vyjádřený vedlejší větou. Nejčastějším spojovacím výrazem je vztaţné zájmeno co a který: „Skrze listí stromu, který rostl před domem, jsem viděl její okno a za ním bylo světlo.“147 „Čtyři vojáci, co hlídkovali teď v bráně, se prali se zástupem ţenských, které se chtěly vecpat dovnitř.“ 148 Škvorecký v románu hojně vyuţívá tázací věty v přímé řeči, které objasňují některé skutečnosti a posouvají děj kupředu: „A řekl bys mu, ţe maj zejtra ráno přijít všichni k nám do skladu, jo?“ „Jo. V kolik?“149 V textu se vyskytuji tázací věty hlavně v podobě zjišťovací: „Víš, my se přece odjakţiva známe, tak ti můţu věřit, ne?“150 „A vy se toho taky chcete zúčastnit?151 V textu jsou dále uţity i otázky doplňovací: „Kdy ste se narodil?“152 „Cos dělal včera?“153 „Jo. Kde to je?“154 V přímé řeči mezi Dannym a představiteli „maloměstské honorace“ je v textu uţit slovesný způsob podmiňovací. Pro vyjádření určité zdvořilosti, kterou Danny projevuje. Jsou tak odlišeny rozhovory mezi Dannym a ostatními jeho přáteli od rozhovorů s představiteli „maloměšťáků“. Uţití způsobu podmiňovacího ukazujeme na úryvku z rozhovoru mezi Dannym a paní vrchní ředitelovou: „To víte, já bych velmi ráda.“ „Jistě. No milostivá paní, kdyby vám to bylo moţné, byl bych vám velmi vděčen, opravdu.“ „Ale prosím, nemáte zač. Kolikpak byste jich potřeboval ubytovat?“ „To naprosto jak se vám hodí, milostivá paní.“ „Tedy, stačili by dva? Ty bych mohla pohodlně uloţit.“155

147

Tamtéţ s. 31. Tamtéţ s. 269. 149 Tamtéţ s. 74. 150 Tamtéţ s. 73. 151 Tamtéţ s. 73. 152 Tamtéţ s. 106. 153 Tamtéţ s. 114. 154 Tamtéţ s. 127. 155 Tamtéţ s. 203. 148

42

6. ZÁVĚR Bakalářská práce se zabývá rozborem románu Zbabělci spisovatele Josefa Škvoreckého, zvláště vyuţitím jazykových a stylotvorných prostředků. Hlavní snahou v průběhu zpracování jednotlivých kapitol bylo zaznamenat osobitý jazyk a styl, kterými se vyznačuje tento román. Na začátku bakalářské práce však uvádíme i rozbor literární v souvislosti s uvedením do děje a jistou provázaností mezi poetikou a jazykem. Práce je tedy rozvedena na dvě hlavní části a těmi jsou literární rozbor a rozbor jazykový. Literární rozbor má následně dvě hlavní podkapitoly, jimiţ jsou kompoziční principy a kompoziční postupy. Z kompozičních principů uvádím v práci důleţité motivy, které prolínají celý děj. Z kompozičních postupů jsou to titul, čas, prostor, fabule románu, hlavní a vedlejší postavy, kterými se v práci zabývám. Druhou část práce tvoří jazykový rozbor románu Zbabělci, v němţ se zabýváme podstatou zvláštností stylu a jazyka Josefa Škvoreckého. Kapitola je v úvodu omezena na výčet všemoţných jazykových výrazů, které se v románu objevují. Ty jsou v dalších kapitolách podrobněji charakterizovány. Postupnou analýzou jazyka a stylu přicházíme na to, ţe Škvorecký vyuţil v románu všechny vrstvy spisovné i nespisovné češtiny. Nejvíce jsou v románu vyuţity výrazy hovorové, slova cizího původu v podobě germanismů a anglicismů, slang z vojenského prostředí, argot, četné vulgarismy a poetismy. Z nespisovného jazyka je v románu značně pouţita obecná čeština. V nejmenším počtu jsou v románu zastoupeny výrazy kniţní, které pro neaktuálnost a zastaralost nemají uplatnění u generace, která je v románu reprezentována tzv. zlatou mládeţí. V románu je tedy uţití češtiny obecné, hovorové, slangových výrazů, argotu dáno postavami, které se pohybují v určité sociální vrstvě a prostředí, ve kterém se román Zbabělci odehrává. Pouţitím těchto výrazových prostředků dodal autor výpovědím na větší autentičnosti, zvláště pak uţití jiţ zmíněné hovorovosti v přímé řeči. Potřebu přesného doloţení skutečnosti dokládá i uţití anglicismů a germanismů v románu. Román Zbabělci není tedy specifický pouze svým tématem, kdy nebyl přijat reţimem pro osobité vyjádření autora a podle reţimu jeho nevhodností pro nehrdinské pojetí, ale i uţitím specifických jazykových a stylotvorných faktorů.

43

Shrneme-li všechny zapsané poznatky, dojdeme k závěru, ţe jsme dostáli záměru specifikovat zvláštnosti jazyka a stylu v románu Zbabělci Josefa Škvoreckého. Můţeme říci, ţe román je po stránce jazykové i stylistické velmi bohatě obsáhlý. Autor podal za pomoci výrazných jazykových a stylistických prostředků příběh s autobiografickými rysy z doby posledních dní za druhé světové války.

44

7. POUŢITÁ LITERATURA Primární literatura ŠKVORECKÝ, Josef. Zbabělci. 3. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. 380 s. ŠKVORECKÝ, Josef. – SALIVAROVÁ, Zdena. Samoţerbuch. 2. vyd. Praha: Panorama. 1991. 115 s.

Sekundární literatura BLAŢÍČEK, Přemysl. Škvoreckého Zbabělci. Oikumené, 1992. 68 s. ČECHOVÁ, Marie; KRČMOVÁ, Marie; MINÁŘOVÁ, Eva. Současná stylistika. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 381 s. DOLEŢEL, Lubomír. O stylu moderní české prózy. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 219 s. GREPL, Miroslav a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003, 95 s. HAUSENBLAS, Karel. Výstavba jazykových projevů a styl. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1971. 184 s. HAUSER, Přemysl. Základy skladby češtiny. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 108 s. HODURA, Quido. O slohu. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1962. 101 s. 45

HUBÁČEK, Jaroslav. Malý slovník českých slangů. 1 vyd. Ostrava: Profil, 1988. 189 s. KOŢMÍN, Zdeněk. Umění stylu. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1967. 176 s. KŘIŠTOFOVÁ, Zdena. Josef Škvorecký, Zdena Salivarová. 1vyd. Praha: Komenium, 1990. 39 s. MEJSTŘÍK, Vladimír. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost s Dodatkem ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. 3 vyd. Praha: Academia, 2003, 647 s. MINÁŘOVÁ, Eva. Stylistika češtiny. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 84 s. OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého, slovník nekonvenční češtiny. 2.vyd. Praha: nakladatelství a vydavatelství, spol. s r.o. Praha, 1992. 451 s. PETRŮ, Eduard. Úvod do studia literární vědy. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2006. 187 s. SVOBODA, Jiří. Josef Škvorecký. Ostrava: ITEM, 1991, 14 s. TRENSKÝ, Pavel. Josef Škvorecký. H&H, 1995, 155 s. ULIČNÝ, Oldřich. Jazyk a styl v práci s textem. Praha: Panorama, 1980. 30 s. VŠETIČKA, František. Stavba prózy. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1992. 153 s.

46

Anotace Jméno a příjmení: Veronika Jeriová Název bakalářské práce: Zvláštnosti jazyka a stylu díla Zbabělci Josefa Škvoreckého Univerzita: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Ivo Martinec, CSc. Rok obhajoby bakalářské práce: 2013

Resumé Bakalářská práce „Zvláštnosti jazyka a stylu díla Zbabělci Josefa Škvoreckého“ sleduje individuální jazyk a styl Josefa Škvoreckého. V práci se zabývám jeho prvním románem „Zbabělci“. V úvodu práce je přiblíţen ţivot a tvorba autora. Jádro práce je poté rozděleno na dvě hlavní části: literární a jazykový rozbor. První část je zaměřena na kompoziční principy a kompoziční postupy románu. V jazykové části se zaměřuji na autorův styl a uţití jazykových prostředků, konkrétně se zaměřuji na expresivní výrazy, uţití hovorového jazyka a obecné češtiny, na pásmo vypravěče a pásmo postav.

Klíčová slova Román, rozbor, styl, jazyk, slovní zásoba, slang, kompozice, expresivní výrazy, Josef Škvorecký

47

Annotation Author’s name and Suriname: Veronika Jeriová Title of bachelor thesis: Special features of the language and style of the novel The Cowards by Josef Skvorecky University: Pedagogic Faculty of Masaryk university Supervisor of bachelor thesis: PaedDr. Ivo Martinec, CSc. Thesis to be defended in: 2013

Summary The bachelor’s thesis “Special features of the language and style of the novel The Cowards by Josef Skvorecky” tracks individual language and style of Josef Skvorecky. In this thesis I deal with his first novel "The Cowards". The introduction of this work deals with life and creation of the author. The core part is then divided into two main parts: a literary and linguistic analysis. The first part focuses on the principles of composition and compositional procedures of the novel. The linguistic part focuses on the author's style and the use of the language resources; it specifically focuses on expressive use of colloquial language and General Czech, and the band of characters and narrator band.

Key words Novel, analysis, style, language, vocabulary, slang, compositon, expressive words, Josef Škvorecký

48