MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA katedra speciální pedagogiky
Trestná činnost nezletilých a mladistvých
Bakalářská práce
Brno 2009
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Karel Pančocha
Radka Hořínková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně s použitím uvedené literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 15. dubna 2009
Radka Hořínková 2
Tímto chci poděkovat PhDr. Karlovi Pančochovi za odborné a metodické vedení mé bakalářské práce. Radka Hořínková 3
OBSAH Úvod ....................................................................................................................... 5 1. Kriminalita nezletilých a mladistvých v České republice ............................. 7 1.1. Psychologická charakteristika pachatelů ................................................... 7 1.2. Faktory podílející se na páchání trestné činnost nezletilých, mladistvých . 8 1.3. Specifické znaky trestné činnosti nezletilých a mladistvých .................... 10 1.4. Struktura kriminality nezletilých a mladistvých ....................................... 11 1.5. Vymezení některých zákonných pojmů..................................................... 12 2. Práce s nezletilými a mladistvými pachateli trestné činnosti ...................... 16 2.1. Řízení v trestních věcech mladistvých. ..................................................... 16 2.2. Opatření ukládaná mladistvým .................................................................. 17 2.3. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let ............................................... 20 2.4. Opatření ukládaná nezletilým .................................................................... 21 2.5. Probační a mediační služba ....................................................................... 21 3. Péče o nezletilé a mladistvé pachatele trestné činnosti ................................. 23 3.1. Převýchovný proces................................................................................... 23 3.2. Ústavní péče .............................................................................................. 24 3.3. Preventivně výchovná péče ....................................................................... 27 3.4. Možnosti psychoterapie ............................................................................. 29 Závěr ..................................................................................................................... 31 Resumé (Summary) ............................................................................................. 32 Literatura ............................................................................................................. 33 Příloha .................................................................................................................. 34
4
Úvod Všechny lidské společnosti měly a mají normy, které určují žádoucí chování lidí. Je to rozsáhlý soubor psaných i nepsaných zvyklostí a pravidel, kdy normám, na nichž nejvíce záleží, jsou přiřazeny sankce uplatňované při překročení obecně známé meze. Normy i sankce jsou určovány hodnotovými důrazy určité společnosti čili “duchem doby“. Již 14 let pracuji u Policie České republiky. Trestnou činností nezletilých a trestním řízením proti nezletilým se zabývám 10 let, poslední dva roky i trestnou činností mladistvých a trestním řízením proti mladistvým. Vyšetřování trestné činnosti nezletilých a mladistvých je velmi složitý proces, vyžaduje znalost všech právních aktů a jejich aplikaci do praxe a dále znalosti ze speciálně-pedagogické oblasti - etopedie. Důležitá je také prevence, která je v policejní práci jednou z nejdůležitějších a předchází tak celému procesu prověřování a vyšetřování nezletilých a mladistvých. Tyto aspekty mě vedly k tématu bakalářské práce – Trestná činnost nezletilých a mladistvých. Svoji práci jsem rozdělila do tří oblastí. V první části se zabývám kriminalitou nezletilých a mladistvých v České republice, v druhé části prací s nezletilými a mladistvými pachateli trestné činnosti a ve třetí části péčí o nezletilé a mladistvé pachatele trestné činnosti. Cílem práce je analýza kriminálního chování nezletilých a mladistvých, se zaměřením na metody a postupy při práci s těmito jedinci. Přílohou bude příklad práce s mladistvým jedincem páchajícím trestnou činnost a kazuistika mladistvého Dominika s vypracovanými návrhy na opatření a způsoby řešení. Metodologie: - analýza dokumentů: metoda, která využívá dokumentů (dokumentem se rozumí produkt vytvořený za účelem uchování a předání informací) osobních i veřejných jako materiálu pro sociologický výzkum. Nejčastěji jsou analyzovány různé druhy textů (deníky, autobiografie, kroniky, noviny apod.), méně pak obrazový materiál (fotografie, videozáznamy). Cílem analýzy může být pouhé získání určitých informací, zahrnutých v dokumentech, či může jít o hlubší analýzu spojenou se snahou porozumět významu znaků, které byly v dokumentech identifikovány. Pro bakalářskou práci jsem použila odbornou literaturu (knihy, časopisy) a interní materiály 6. oddělení obecné kriminality, skupina kriminální policie a vyšetřování 5
Policie České republiky Brno - kazuistika: je popis a výklad konkrétních případů, užívá se ve vztahu k moderním vědám jako synonymum pro případovou studii. Kazuistika se používá především v medicíně, klinické psychologii, psychiatrii, sociální práci atd. Vytvoření kazuistiky je součástí etapy diagnostické. Diagnostická etapa je zaměřena na hledání a zjištění příčin, které vedly k určitému problému. Kazuistika pracuje s výsledky různých odborných vyšetření, s výsledky šetření v místě trvalého bydliště a školy, shromažďuje všechny dostupné informace
6
1. Kriminalita nezletilých a mladistvých v České republice Lidé se dopouštějí trestné činnosti v každém věku, nejvíce však v mládí a v rané dospělosti. Stávající česká právní úprava umožňuje trestně stíhat za porušení zákona jen mladistvé, kteří v době spáchání činu dovršili 15 let. Mladiství, tedy ti, kdo se dle naší legislativy pohybují ve věkovém rozmezí 15 - 18 let, jsou trestně odpovědní, nicméně sankce, které jim jsou ukládány, jsou méně přísné než u dospělých. Osobám mladším 15. let, které naše legislativa nazývá děti, může být místo trestní sankce uložena v rámci občansko-právního řízení tzv. ochranná výchova, tj. výchova ve státním zařízení, které náleží do resortu ministerstva školství. I když prověřování ukáže, že osoba mladší 15. let spáchala čin proti zákonu, trestní postih u ní není možný. (Matoušek, Kroftová, 2003) Počátky kriminální statistiky na území České a Slovenské republiky sahají do 18. století. Historie evidence kriminality měla původně na zřeteli převážně výkaz agendy trestních soudů a teprve v druhé řadě statistická data o zločinnosti. Speciální kriminální statistika se vyvíjela postupně. Kriminalita nezletilých a mladistvých byla v Československu evidována v systematických statistických řadách od šedesátých let dvacátého století. Od té doby bylo zaznamenáno několik vln vzestupu, první větší vlna byla od roku 1963 do roku 1971, druhá vlna na přelomu osmdesátých let. V osmdesátých letech byla kriminalita nezletilých a mladistvých v České republice poměrně stabilní. V roce 1990 došlo ze statistického hlediska k velmi významné legislativní změně – byla zrušena kategorie přečinů. Značná část společensky méně závažných skutků byla přesunuta do kategorie přestupků a tím z trestního řízení do mimosoudního správního řízení. V devadesátých letech docházelo k postupnému nárůstu kriminality a nárůst kriminality spáchané mladistvými byl ještě výraznější. Každý pátý objasněný kriminální skutek byl spáchán mládeží do osmnácti let. I v počtu registrovaných nejmladších pachatelů došlo k nárůstu. (Zoubková, 2002)
1.1. Psychologická charakteristika pachatelů Fischer, Škoda (2008) uvádí, že v odborné praxi lze nalézt značnou řadu pokusů vysvětlit osobnost pachatelů kriminálního chování určitými psychickými, osobnostními zvláštnostmi, kterými se odlišují od běžné populace. V podstatě se jedná o postižení hlavních dvou otázek: jaká je motivace, struktura potřeb a 7
hodnotový systém pachatelů trestných činů a zda lze na základě odlišností v psychických vlastnostech a projevech definovat jednotný osobnostní model pachatele. Pokusy postihnout kriminální chování typickou strukturou osobnosti selhaly, jednotný model osobnosti neexistuje. Přestože je každá osobnost jedinečná, a totéž platí o přizpůsobení se jedince vlivům okolí, jeho chování a projevech, lze u delikventní populace nalézt obecnější, analogické aspekty, kterými lze tuto specifickou skupinu jednotlivců charakterizovat. Pro většinu delikventů je typické, že dovedou o svém cíli a jeho dosažitelnosti logicky uvažovat, nejsou však schopni připustit si následky, chybí jim zpětná vazba. Trest a uvěznění pro ně nemá dostatečnou informační hodnotu, své jednání i návrat do vězení opakují, v případě recidivy mohou být k následkům svého počínání lhostejní. Mají tendenci k afektivní reakci a až extrémním výbuchům, bývají emočně nestabilní, oploštělí, citově chladní, mají nižší míru empatie. Pokud se citově projevují, jedná se často o pouhou povrchnost, chybí jim pocit viny. Litují většinou sami sebe, příčinu svého jednání spatřují v naprosté většině případů ve svém okolí. Z hlediska způsobu myšlení a uvažování je typická rigidita, kognitivní indolence, lenost uvažovat. To se projevuje orientací na přítomnost, nejsou schopni a ani ochotni přemýšlet o budoucnosti. Chování pachatelů bývá obecně typické bezohledností a agresivitou při dosahování cílů. Jedním z velmi častých projevů chování a myšlení bývá zatvrzelost, kdy tato ve spojení s emoční labilitou je významným predátorem asociálního a antisociálního chování. (Fischer, Škoda, 2008) Čírtková (2004) uvádí, že k rizikovým osobnostním předpokladům patří trojkombinace snížená úzkostnost (jedinec se bez obav a směle pouští do nových a nejistých aktivit), zvýšená impulsivnost (jedinec preferuje neustále být v pohybu, situace ho rychle zláká) a nezávislost na odměně (jedinec je lhostejný k tomu, zda bude chválen či nikoli). Značně riziková je výlučně tato trojkombinace, jiná skladba vlastností nebo pouze dvě z nich riziko nepřinášejí.
1.2. Faktory podílející se na páchání trestné činnosti nezletilých, mladistvých Fischer, Škoda (2008) konstatují, že příčiny vzniku a rozvoje delikvence jsou multifaktoriální.
Podstatný
význam 8
pro
vyšší
pravděpodobnost
vzniku
kriminálního jednání mají následující faktory (biologické a sociální), jejich vzájemná interakce: - prvním z biologických faktorů je pohlaví, kdy muži se delikventního chování dopouštějí mnohem častěji než ženy. Důvod je spatřován ve větším významu dravého bezohledného jednání pro seberealizaci v případě mužů, pro ženy jsou účelné jiné vzorce chování. Další důvod je spatřován ve větší tendenci k agresivitě u mužů vzhledem k testosteronu – mužskému pohlavnímu hormonu - pro kriminální chování má značný význam věk. Jedinci, kteří se dopouštějí tohoto chování, jsou většinou mladí - k dalším biologickým faktorům patří vrozené dispozice k určitým způsobům reagování, kdy se jedná o vrozené dispozice na bázi temperamentových složek osobnosti. Vyšší míru tendence k delikventnímu jednání mají jedinci, kteří jsou zvýšeně dráždiví, mají vyšší impulzivitu a nižší míru frustrační tolerance - k vrozeným faktorům patří i úroveň mentálních schopností, kdy lze konstatovat, že kriminálního chování se obecně dopouštějí jedinci, jejichž rozumové schopnosti jsou nižší. (Fischer, Škoda, 2008) Mezi významný sociální faktor, ve kterém si jedinec utváří vzorce chování, řadí Fischer, Škoda (2008) rodinu (rodiče se sami dopouštějí asociálního a antisociálního chování, psychická deprivace, úplnost rodiny, syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte) Další faktory: - vliv spoluvrstevnických skupin a part -
závažnější
asociální
poruchy
chování
(zneužívání
či
závislost
na
psychoaktivních látkách) - dalším významným sociálním faktorem je dosažená úroveň vzdělání a s ní snoubící se postavení ve společnosti. Pachatelé kriminálního chování dosahují obecně nižšího vzdělání a často se seberealizují z hlediska společenského postavení v nižších sociálních vrstvách - nízká úroveň až chybějící pracovní dovednosti, zkušenosti a návyky - vyšší počet pachatelů se rekrutuje z městského prostředí – vyšší anonymita, často nedostatečná sociální kontrola (Fischer, Škoda, 2008) K rizikovým faktorům se zařazuje i agresivní chování včetně šikany, nízká odpovědnost, narušování chodu školy, znepřátelené sousedské vztahy, vysoká nestálost a nedostatek sousedského porozumění, omluvný postoj k problémovému 9
chování, raný nástup problémového chování nebo zatažení přátel do problémového chování. (Kyriacou, 2005)
1.3. Specifické znaky trestné činnosti nezletilých a mladistvých Mühlpachr (2008) uvádí, že způsob páchání trestné činnosti mládeže je věkem pachatelů výrazně determinován (jeho somatickým a psychickým vývojem, zkušenostmi a vlastnostmi). V tomto směru se mezi dospělými a mladistvými pachateli projevují určité zvláštnosti, ke kterým patří zejména: - výběr předmětu útoku je určován jiným hodnotovým systémem než u dospělých - trestná činnost je častěji páchána v rámci spolupachatelství a ve skupině - příprava trestné činnosti je nedokonalá, obvykle schází prvek plánování, častá je i nedostatečná příprava vhodných nástrojů ke spáchání trestného činu - chování mladistvým pachatelů se vyznačuje tvrdostí, která je neúměrná a projevuje se devastací, ničením předmětů a znehodnocením zařízení - konání mladistvých pachatelů je poznamenáno nedostatkem schopností a vědomostí při překonávání překážek, mnohdy používají neúměrných prostředků k dosažení cíle - na páchání trestné činnosti mladistvých má značný vliv požití alkoholických nápojů, případně jiná návyková látka, která zvyšuje agresivitu, nekoordinovanost a podporuje nepřiměřené reakce na vnější podněty - mladiství pachatelé jednají více emotivně než rozumově, trestná činnost je páchána ve většině případů impulzivně pod vlivem momentální situace - při opakující se trestné činnosti se vyskytují specifické znaky z předcházející trestné činnosti - při získávání alibi se mladiství pachatelé orientují na osoby ze skupiny, do které patří - o přípravě, ale i o spáchané trestné činnosti se pachatelé rádi svěřují členům své skupiny Mezi určité zvláštnosti, které Mühlpachr (2008) uvádí jako specifický znak trestné činnosti, patří odcizování předmětů, které nezletilí a mladiství momentálně potřebují, nebo které se jim vzhledem k věku líbí (např. vozidla, motocykly, rádia, videa, oblečení, zbraně, léky, cigarety, alkohol apod.) Další zvláštnosti: - věci, které skupina mladistvých získala trestnou činností, jsou velmi brzy 10
rozdělovány mezi jejich členy. Při rozdělování je patrný podíl na spáchané trestné činnosti a hierarchie ve skupině. Finanční prostředky se utrácejí zpravidla ve skupině - některé znaky způsobu spáchání trestné činnosti vyplývají ze somatických znaků pachatele, např. se snižující se objasněností jednotlivých typů trestných činů se zvyšuje podíl dětských a mladistvých pachatelů (Mühlpachr, 2008) Zoubková (2002) dodává, že spolupachatelství je u majetkové trestné činnosti až stoprocentní a ze somatických znaků využívají např. vyšší rychlost, větší sílu apod.
1.4. Struktura kriminality nezletilých a mladistvých Matoušek, Kroftová (2003) uvádí strukturu kriminality mladistvých a mladých dospělých podle obžaloby z provinění či trestného činu následovně: 1. krádež 2. poškozování cizí věci 3. porušování domovní svobody 4. výtržnictví 5. loupež 6. neoprávněné užívání cizí věci 7. ublížení na zdraví 8. podílnictví 9. vydírání 10. - 11. pohlavní zneužívání 10. - 11. podvod Majetková trestná činnost nezletilých a mladistvých je naprosto převažující formou kriminálního chování těchto věkových skupin. Dle policejní evidence jsou to v posledních letech (v pořadí od nejčetnějších k méně četným činům jinak trestným nebo proviněním) konkrétně: - krádeže věcí z motorových vozidel - krádeže motorových vozidel - podvody - krádeže jízdních kol - vloupání do víkendových chat - vloupání do bytů 11
- zpronevěra - krádeže v bytech, bez vloupání - vloupání do obchodů - vloupání do restaurací Násilné činy jinak trestné nebo provinění mají v celkovém objemu u nezletilých a mladistvých zhruba desetkrát menší častost než kriminalita majetková. Nejfrekventovanějšími typy násilné kriminality jsou úmyslné ublížení na zdraví a loupež. Mravnostní kriminalita je v celkovém počtu činů jinak trestných nebo provinění nezletilých a mladistvých padesátkrát méně častá než kriminalita majetková. Nejčastějším typem mravnostního činu jinak trestného nebo provinění je pohlavní zneužívání. (Matoušek, Kroftová, 2003) Kyriacou (2005) uvádí, že na statistiky kriminality mladistvých je třeba pohlížet opatrně, neboť mnohá spáchaná provinění zůstávají neohlášeny, řada těch, které ohlášeny byly, nejsou zaznamenány, neboť nedošlo k odsouzení mladistvého pachatele.
1.5. Vymezení některých zákonných pojmů Zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) § 3 Trestný čin Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, kdy stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou
Zákon č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) § 6 Provinění Trestný čin spáchaný mladistvým (mladistvým je ten, kdo v době spáchání skutku dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku) se nazývá provinění § 89 Dítě mladší patnácti let Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného…
Zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon)
12
Trestné činy obecně nebezpečné § 180d Řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění Kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona, bude potrestán… § 187 Nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, bude potrestán…
Trestné činy hrubě narušující občanské soužití § 197a Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán… § 199 Šíření poplašné zprávy Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán… § 201 Ohrožení pod vlivem návykové látky Kdo, byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, bude potrestán… § 202 Výtržnictví Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí historickou nebo kulturní památku, hrob nebo jiné pietní místo anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán…
Trestné činy proti životu a zdraví § 219 Vražda Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán…
13
§ 221, § 222 Ublížení na zdraví - úmyslné Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví nebo úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán… § 224 Ublížení na zdraví – z nedbalosti Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán…
Trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti § 231 Omezování osobní svobody Kdo jinému bez oprávnění brání užívat osobní svobody, bude potrestán… § 234 Loupež Kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán… § 235 Vydírání Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán… § 238 Porušování domovní svobody Kdo neoprávněně vnikne do domu nebo do bytu jiného nebo tam neoprávněně setrvá, bude potrestán…
Trestné činy proti lidské důstojnosti § 241 Znásilnění Kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného, bude potrestán… § 242 Pohlavní zneužívání Kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán…
Trestné činy proti majetku § 247 Krádež Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, bude potrestán… § 248 Zpronevěra Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla 14
svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán… § 249 Neoprávněné užívání cizí věci Kdo se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívat nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá, bude potrestán… § 249b Neoprávněné držení platební karty Kdo
si
neoprávněně
opatří
nepřenosnou
platební
kartu
jiného,
identifikovatelnou podle jména nebo čísla, nebo předmět způsobilý plnit její funkci, bude potrestán… § 250 Podvod Kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán… § 251 Podílnictví Kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným v České republice nebo v cizině jinou osobou nebo jako odměna za něj, nebo věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla opatřena za věc nebo jinou majetkovou hodnotu, bude potrestán… § 254 Zatajení věci Kdo si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán… § 257 Poškozování cizí věci Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán… § 257b Poškozování cizí věci Kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou, bude potrestán…
15
2. Práce s nezletilými a mladistvými pachateli trestné činnosti Podmínky odpovědnosti mladistvých za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, opatření ukládaná za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mladistvých upravuje zákon č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle tohoto zákona se rozumí: - protiprávním činem provinění, trestný čin nebo čin jinak trestný - mládeží děti mladší patnácti let a mladiství - dítětem mladší patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku - mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže)
2.1. Řízení v trestních věcech mladistvých Dle zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) je třeba v řízení proti mladistvým dbát toho, aby vyšetřování, projednávání i rozhodování jejich trestních věcí bylo svěřováno osobám, jejichž znalost otázek souvisících s výchovou mládeže zaručí splnění výchovného účelu řízení. Orgány činné v trestním řízení postupují ve spolupráci s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí a s Probační a mediační službou. Řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo. Při provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých se musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti. Při jednání s mladistvými se musí s přihlédnutím k jejich věku a duševní vyspělosti postupovat tak, aby nedošlo k narušení jejich psychické a sociální rovnováhy a jejich další vývoj byl co nejméně ohrožen. (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže) Mladistvý má právo na zacházení přiměřené jeho věku, duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu. Mladistvý musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti 16
němu použita opatření podle zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce o něm zajistit. Zákonný zástupce mladistvého je oprávněn mladistvého zastupovat, zejména zvolit mu obhájce, činit za něho návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů, kterých se podle zákona může zúčastnit mladistvý. (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže) Zákon č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) uvádí, že v trestních věcech mladistvých obviněných jsou orgány činné v trestním řízení povinny se zvláštní pečlivostí objasňovat a dokazovat příčiny jejich provinění a skutečnosti významné pro posouzení jejich osobních, rodinných i jiných poměrů. Při výslechu obviněného mladistvého je nutno postupovat ohleduplně a šetřit jeho osobnost. O zahájení trestního stíhání mladistvého je třeba bez zbytečného odkladu informovat též jeho zákonného zástupce, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační službu. K usnadnění rozhodnutí při předběžném projednání obžaloby může předseda senátu vyslechnout mladistvého, opatřit potřebná vysvětlení a objasnit poměry mladistvého. Nejde-li o řízení proti uprchlému, nelze hlavní líčení a veřejné zasedání konat v nepřítomnosti mladistvého. O hlavním líčení a veřejném zasedání je třeba vyrozumět též příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Státní zástupce musí být i při veřejném zasedání vždy přítomen. Při svém rozhodování soud pro mládež přihlédne také k okolnostem vyplývajícím ze zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého a aktuální životní situaci mladistvého, byla-li vyžádána a předložena. Nestanoví-li zákon jinak, nikdo nesmí jakýmkoli způsobem zveřejnit žádnou informaci, ve které je uvedeno jméno, popřípadě jména, a příjmení mladistvého, nebo která obsahuje informace, které by umožnily tohoto mladistvého identifikovat. (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže)
2.2. Opatření ukládaná mladistvým Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni 17
rozumového a mravního vývoje, osobnostním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění. (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže) V zákoně č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) je uvedeno, že mladistvému lze uložit pouze tato opatření: - výchovná opatření - ochranná opatření - trestní opatření Podle zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) jsou výchovnými opatřeními: - dohled probačního úředníka: rozumí se pravidelné sledování chování mladistvého v jeho rodině a způsobu výchovného působení rodičů na něj, kontrola dodržování uloženého probačního programu a výchovných povinností a omezení uložených mladistvému soudem pro mládež a v přípravném řízení státním zástupcem nebo vyplývajících ze zákona - probační program: rozumí se zejména program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, a to s různým režimem omezení v běžném způsobu života, který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo v rozporu se zákonem, a k podpoře jeho vhodného sociálního zázemí a k urovnání vztahů mezi ním a poškozeným - výchovné povinnosti: soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může mladistvému uložit výchovnou povinnost, kterou stanoví, aby zejména •
bydlel s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu
•
jednorázově nebo ve splátkách zaplatil přiměřenou peněžitou částku, kterou zároveň určí, na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona
•
vykonal bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu
•
usiloval o vyrovnání s poškozeným
•
nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl
18
k odstranění následku provinění •
podrobil se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle trestního zákona
•
podrobil se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku, psychologickému poradenství, terapeutickému programu, vzdělávacímu, doškolovacímu,
rekvalifikačnímu
nebo
jinému
vhodnému
programu
k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, který není probačním programem - výchovná omezení: soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může mladistvému uložit výchovné omezení, kterým stanoví, aby zejména •
nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvého nevhodné prostředí
•
nestýkal se s určitými osobami
•
nezdržoval se na určitém místě
•
nepřechovával předměty, které by mohly sloužit k páchání dalších provinění
•
neužíval návykové látky
•
neúčastnil se hazardních her, sázek a hraní na výherních hracích přístrojích
•
neměnil bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého pobytu
•
neměnil bez předchozího oznámení probačnímu úředníkovi bezdůvodně svoje zaměstnání (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže) Jako poslední výchovné opatření uvádí zákon č. 218/2003 Sb. (zákon o
soudnictví ve věcech mládeže) napomenutí s výstrahou, kdy soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce mladistvému v přítomnosti jeho zákonného zástupce důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní důsledky, jež mu hrozí v případě, že by v budoucnu páchal další trestnou činnost Ochrannými opatřeními jsou podle zákona č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova. Za spáchání provinění může soud pro mládež uložit mladistvému pouze tato trestní opatření: - obecně prospěšné práce - peněžité opatření - peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu
19
- propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty - zákaz činnosti - vyhoštění - odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení) - odnětí svobody podmíněné odložené na zkušební dobu s dohledem - odnětí svobody nepodmíněně (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže)
2.3. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let Zákon č. 218/2003 Sb. (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) uvádí, že dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné. Dítěti mladšímu než patnáct let, které dopustilo činu jinak trestného, lze opatření uložit na návrh státního zastupitelství. Státní zastupitelství je povinno návrh podat bezodkladně poté, jakmile se dozví, že trestní stíhání je nepřípustné, protože jde o osobu, která není pro nedostatek věku trestně odpovědná. Nebylo-li řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak trestného, zahájeno na návrh státního zastupitelství, může je soud pro mládež zahájit i bez návrhu. Účastníky řízení o uložení opatření dítěti mladšímu patnáct let, které se dopustilo činu jinak trestného, jsou nezletilé dítě, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, zákonní zástupci dítěte, osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče, jakož i další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Podalo-li návrh státní zastupitelství, je také účastníkem řízení. Opatrovníkem dítěte pro řízení ustanoví soud pro mládež advokáta. V řízení nemusí být dítě vyslechnuto, bylo-li jeho jednání, v němž je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jiným způsobem. Jeho názor ve věci musí být vždy zjištěn. Výsledek řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak trestného, může být uveřejněn ve veřejných sdělovacích prostředcích jen po právní moci rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno, a jen bez uvedení jména a příjmení dítěte, dalších účastníků řízení a jejich opatrovníků nebo jiných zástupců. (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže)
20
2.4. Opatření ukládaná nezletilým Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, může mu soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogickopsychologického vyšetření, tato opatření: - dohled probačního úředníka - zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče - ochrannou výchovu Ochrannou výchovu soud pro mládež uloží dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu jinak trestného dovršilo dvanáctý rok svého věku a je mladší než patnáct let. Ochranná výchova může být uložena též dítěti mladšímu patnácti let, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu jinak trestného a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy. (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže)
2.5. Probační a mediační služba Probační a mediační služba provádí v rozsahu stanoveném zákonem č. 257/2000 Sb. (zákon o Probační a mediační službě) úkony probace a mediace ve věcech projednávaných v trestním řízení. Probací se rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným, kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. Mediací se rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením, kdy mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného. (zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě) Dle zákona č. 257/2000 Sb. (zákon o Probační a mediační službě) se Probační a mediační služba věnuje zvláštní péči mladistvým obviněným a obviněným ve 21
věku blízkém věku mladistvých, přispívá k ochraně práv osob poškozených trestnou činností a ke koordinaci sociálních a terapeutických programů práce s obviněnými, zejména jde-li o mladistvé a uživatele omamných a psychotropních látek. Policejní orgán a státní zástupce vyrozumívá středisko o věcech vhodných k mediaci, zejména v trestních věcech mladistvých postupuje tak, aby mediace byla využita od počátku trestního stíhání nebo místo něj. (zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě) Matoušek, Kroftová (2003) shrnují činnost Probační a mediační služby na poli trestní spravedlnosti do následujících cílů: - integrace pachatele: zapojení pachatele do běžného života společnosti bez dalšího porušování norem a zákonů společnosti - participace poškozeného: větší zapojení poškozeného do procesu řešení následků trestné činnosti a procesu jejich odškodnění - ochrana společnosti: prevence před další kriminalitou, a to účinným řešením konfliktních situací spojených s trestným činem
22
3. Péče o nezletilé a mladistvé pachatele trestné činnosti O jedince s poruchami chování mohou pečovat instituce, které náleží do resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, práce a sociálních věcí, spravedlnosti a zdravotnictví, a to na úrovni poradenství nebo ústavní péče. (Procházková, in Vítková, 2004)
3.1. Převýchovný proces Etopedická (převýchovná) péče je zajišťována ve speciálních školských výchovných zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovny nebo preventivní péče. Léčebnou péči v resortu zdravotnictví zajišťují psychiatrické léčebny, léčebny, oddělení nebo poradny pro narkomany a jinak závislé a komunity terapeutické. Systém etopedických zařízení je definován zákonem č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, který vstoupil v platnost k 1. 7. 2002. (Procházková, in Vítková, 2004) Procházková, in Vítková (2004) uvádí, že jedinec je přijat do ústavní etopedické péče na základě soudního rozhodnutí o ústavní nebo ochranné výchově. Ústavní výchova je opatření, které nařizuje podle zákona o rodině v občanskoprávním řízení nezletilci do 18. let příslušný soud v případech, kdy jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo rodiče z vážných důvodů nemohou výchovu dítěte zabezpečit. Nařizuje se tedy z důvodů výchovných i sociálních. Výkon ústavní výchovy u dětí do tří let věku zabezpečují zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let), u jedinců od tří let do osmnácti let školská zařízení. V případech ústavní výchovy z výchovných příčin zabezpečují výkon ústavní výchovy dětské domovy se školou nebo výchovné ústavy, při ústavní výchově ze sociálních důvodů to jsou dětské domovy. Ústavní výchova je opatřením, která nemá ze zákona trestný, ale preventivní charakter. Trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dosažení zletilosti, tj. osmnáctého roku věku, pokud nerozhodne soud jinak (může být zrušena kdykoliv na základě žádosti zákonných zástupců, pokud pominuly důvody, pro které byla nařízena, splnila svůj výchovný účel před dosažením osmnáctého roku věku nebo naopak může být soudem výjimečně prodloužena i po dosažení 23
zletilosti, pokud svůj účel nesplnila, nejdéle však do devatenácti let). Ochranná výchova je ochranné opatření, ukládá ho příslušný soud v občanskoprávním řízení, spáchá-li dítě mezi 12. - 15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest a v trestním řízení mladistvému mezi 15. 18. rokem věku tehdy, jestliže ochranná výchova splní dle rozhodnutí soudu svůj účel lépe než uložení trestu odnětí svobody. Ochranná výchova se realizuje ve výchovných ústavech, zcela výjimečně u dětí do 15. let v dětském domově se školou. Trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení 18. let věku. Pokud by nebylo do této doby dosaženo účelu ochranné výchovy, může ji soud prodloužit, nejdéle však do 19. let věku. (Procházková, in Vítková, 2004) Procházková, in Vítková (2004) uvádí, že soud nařizuje ústavní výchovu nebo ukládá ochrannou výchovu, nerozhoduje však o zařízení, v němž bude výchova realizována. O zařízení, kde bude ústavní nebo ochranná výchova realizována, rozhoduje příslušný diagnostický ústav na základě komplexního vyšetření jedince.
3.2. Ústavní péče Vojtová, in Pipeková (2006) uvádí, že školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy poskytují dětem od 3 do 18 let (případně do 19 let) výchovu i vzdělávání. Děti do těchto zařízení přichází na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově, popř. ochranné výchově či předběžného opatření. Školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy jsou: - diagnostický ústav - dětský domov - dětský domov se školou - výchovný ústav Diagnostický ústav Diagnostický ústav má v systému školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy zvláštní postavení. Je to zařízení, které přijímá děti krátkodobě, zpravidla na dobu 8 týdnů. Provádí jejich komplexní diagnostiku a na jejím základě je umísťuje do konkrétního školského zařízení. (Vojtová, in Pipeková, 2006) Do diagnostického ústavu jsou přijímáni jedinci na základě žádosti rodičů nebo zákonných zástupců (tedy na dobrovolný pobyt), nebo na základě rozhodnutí soudu. 24
Ve vztahu k edukaci dítěte plní diagnostický ústav úkoly diagnostické, vzdělávací, terapeutické, výchovné a sociální, organizační a koordinační. Základní organizační jednotkou je výchovná skupina, kterou tvoří nejméně 4, nejvíce 6 dětí. Pro účely komplexního vyšetření jsou v diagnostickém ústavu zřizovány nejméně tři výchovné skupiny. Pro děti, které plní povinnou školní docházku, jsou v diagnostickém ústavu zřizovány třídy se vzdělávacím programem základní, praktické nebo speciální školy. Pro mládež, která již ukončila povinnou školní docházku, se v diagnostickém ústavu zřizuje diagnostická třída, v níž je zajišťována příprava na budoucí povolání. Všechny třídy se naplňují do 8 dětí. (Procházková, in Vítková, 2004) Matoušek, Kroftová (2003) konstatují, že jen zlomek svěřenců se vrací z diagnostického ústavu tam, odkud do něj přišli. Jsou to prakticky jen ti, kteří byli v diagnostickém ústavu umístěni na přání rodičů, případně dětského domova. Naprostá většina svěřenců je zhruba po dvouměsíčním pobytu v diagnostickém ústavu umístěna ve výchovném ústavu. Dětský domov V dětském domově zajišťuje stát edukaci dětí s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování. Jsou to děti ve věku zpravidla od 3 do 18 let, v odůvodněných případech do ukončení přípravy na povolání, nejdéle však do 26 let, které jsou sem většinou umístěny ze sociálních důvodů. Jejich rodiče se o ně nemohou nebo neumí postarat. Do dětského domova se umísťují rovněž nezletilé matky spolu s jejich dětmi. (Vojtová, in Pipeková, 2006) Dětský domov plní ve vztahu k dětem zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Základní organizační jednotkou domova je rodinná skupina, kterou tvoří 6 až 8 dětí, přičemž lze zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 výchovných skupin. Sourozenci se zařazují do stejné skupiny. Děti navštěvují běžnou školu mimo domov. Pobyt dítěte v dětském domově může být ukončen soudním rozhodnutím o zrušení ústavní výchovy, dosažením zletilosti nebo přemístěním do jiného typu zařízení. (Procházková, in Vítková, 2004) Dětský domov se školou V dětských domovech se školou probíhá edukace dětí s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně-léčebnou péči. Jsou sem zařazovány 25
také děti s uloženou ochrannou výchovou a nezletilé matky se závažnými poruchami chování nebo s duševní poruchou, která vyžaduje výchovně-léčebnou péči, a to se svými dětmi. Děti jsou sem umísťovány zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky. (Vojtová, in Pipeková, 2006) Základní organizační jednotkou je rodinná skupina, kterou tvoří nejméně 5, nejvíce 8 dětí. V dětském domově lze zřídit nejméně 2 a nejvíce 6 rodinných skupin. Součástí dětského domova je škola, v níž se zřizují třídy s maximálním počtem 8 žáků. Dětem je poskytováno vzdělání v rozsahu programů základní školy, praktické školy, výjimečně speciální školy. Nemůže-li se dítě po ukončení povinné školní docházky pro pokračující poruchy chování vzdělávat ve střední škole mimo zařízení nebo není-li ústavní výchova zrušena, je přeřazeno do výchovného ústavu. (Procházková, in Vítková, 2004) Výchovný ústav Do výchovných ústavů se zařazují děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Může sem být umístěno i dítě starší 12 let, má-li uloženou ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou. (Vojtová, in Pipeková, 2006) Ve vztahu k dětem plní výchovný ústav úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Základní organizační jednotkou je výchovná skupina, kterou tvoří 5 až 8 dětí, přičemž lze zřídit 2 až 6 výchovných skupin. Do nich se děti zařazují se zřetelem na jejich výchovné, vzdělávací a zdravotní potřeby. Součástí výchovného ústavu je škola, jejíž třídy se naplňují do 8 žáků. Škola poskytuje dle potřeby možnost ukončení povinné školní docházky a další střední vzdělávání. Při výchovném ústavu se zřizuje nejčastěji praktická škola, odborné učiliště, střední odborné učiliště. Pro děti, které po ukončení povinné školní docházky se dále nepřipravují na budoucí povolání, může být zřízena samostatná výchovná skupina se zaměřením na pracovní činnosti. Pobyt ve výchovném ústavu je ukončen buď dosažením plnoletosti, nebo soudním rozhodnutím. (Procházková, in Vítková, 2004) Matoušek, Kroftová (2003) dodávají, že v současné době u nás existuje 20 výchovných ústavů pro děti, 17 výchovných ústavů pro mládež a 6 výchovných ústavů pro děti i mládež. 26
3.3. Preventivně výchovná péče Při selhávání výchovných funkcí rodiny a ohrožení psychického, fyzického a sociálního vývoje se z důvodu společenské závažnosti nabízí podpora a pomoc ze strany různých institucí. Problémům se dá předcházet včasnou prevencí, kdy základem úspěchu prevence kriminality mládeže je její včasné a dlouhodobé působení. Prevence kriminality mládeže je proces, který je nutné nezanedbat, neodkládat a začít s ním od nejútlejšího věku dítěte. Formy prevence mohou být: - primární: aktivity zaměřené proti vzniku nežádoucího jednání a výskytu sociálně patologických jevů - sekundární: zabývá se rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichž je předpoklad nežádoucího jednání a výskytu sociálně patologických jevů - terciární: spočívá v úsilí o zmírnění dopadu na osobu (Fischer, Škoda, 2008) Primární prevence Dobrá primární prevence nemůže být tak specifická, aby bránila pouze budoucímu kriminálnímu chování dětí. Dobrá prevence musí předcházet všem typů sociálního selhání – kriminalitě, abúzu drog, odpadávání ze škol a z učebních poměrů, předčasným těhotenstvím, nákaze HIV virem apod. Cílem primární prevence nemůže být pouhá absence sociálně patologických jevů, cílem musí být prezence
sociálně
příznivého
chování,
tj.
chování,
jež
se
neslučuje
s protispolečenským jednáním. Cílovou skupinou preventivních opatření mohou být hyperaktivní děti, děti selhávající ve škole, děti s poruchami chování, děti zneužívané a týrané v rodinách, děti z dysfunkčních rodin, dětí ze čtvrtí s vysokou úrovní kriminality, děti z rodin žijících pod hranicí životního minima, děti z rodin bez otce, děti s predelikventním chováním, populace všech rodičů v komunitě, populace všech občanů státu aj. (Matoušek, Kroftová, 2003) Matoušek, Kroftová (2003) dělí preventivní programy do pěti skupin: - předškolní programy pro děti - programy určené rodičům - programy vázané na školu - vrstevnické programy - komunitní programy Policie je zpravidla první, kdo přichází do kontaktu s dětmi a mladistvými, 27
kteří se dopustili trestného činu, přestupku nebo zatím jen sociálně patologického jednání. Policie je proto nezastupitelným subjektem v preventivní práci proti kriminalitě nezletilých (dětí i mladistvých) i v jejich ochraně před kriminalitou na nich páchanou, v níž jsou poškozenými. Tento styl policejní práce je součástí tzv. programu Community policing, což znamená současně - činnost policie, která je podřízena potřebám občanské společnosti, komunikace mezi policií a společností a partnerství mezi nevládními institucemi na úseku ochrany veřejného pořádku a bezpečnosti a také na úseku prevence kriminality. (Zoubková, 2002) Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Preventivně informační skupina, uskutečňuje pravidelné preventivní programy, které se zaměřují mimo i na děti a mládež – problém šikany, drogové závislosti apod. Sekundární prevence Sekundární prevence se zabývá rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichž je předpoklad nežádoucího jednání a výskytu sociálně patologických jevů. Cílem je včasné vyhledání problému a jejich řešení. K sekundární prevenci jsou zřizována střediska výchovné péče pro děti a mládež, která poskytují kromě ambulantní a internátní péče i poradenské služby. Dále jsou to různé speciální programy a aktivity jako např. Peer programy, Programy v přírodě apod. (Fischer, Škoda, 2008) Jako novinku v oblasti sekundární prevence a také jistou formou integrace mládeže s rizikovým chováním uvádí Procházková, in Vítková (2004) vznik projektu LATA (laskavá alternativa trestu pro adolescenty). Realizátorem projektu je Studentské sdružení pro pomoc rizikové mládeži. Členy Sdružení jsou převážně studenti – dobrovolníci z vyšších odborných škol nebo vysokých škol zaměřených na sociální práci, dále pak odborní pracovníci (koordinátoři, psycholog, právník). Klientem mohou být mladiství nebo mladí dospělí ve věku 15 – 21 let, kteří mají konfliktní vztah s rodiči, mají obtíže při zvládání školních či pracovních povinností, inklinují k rizikovým skupinám vrstevníků. Někteří mohou být v situaci, kdy jsou vyšetřování na svobodě pro spáchání nějakého trestného činu, eventuelně se vrátili z výkonu trestu a hledají způsob, jak se vrátit zpět do běžného života. Dobrovolník pracuje vždy s jedním klientem, schází se s ním v domluvených časových intervalech mimo sídlo Sdružení, v přirozeném prostředí, a podle potřeby klienta mu pomáhá řešit aktuální problémy a zároveň 28
nabízí možnost společného sdílení volného času a hledání jeho kvalitní náplně. Dobrovolník s klientem pracuje na základě smlouvy minimálně šest měsíců, kdy intenzita schůzek je dvě až tři hodiny týdně. Terciární prevence Oblast terciární prevence není na úseku školství řešena, neboť se týká převážně mladých dospělých a dospělých osob. Otázka úspěšné resocializace je přitom závislá na úrovni péče, kterou je společnost schopna poskytnout mladému člověku po jeho návratu ze zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy či z výkonu trestu odnětí svobody. Nemá-li jedinec zajištěné dostatečně kvalitní zázemí – bydlení, práci, není-li mu poskytnuta pomoc při řešení řady situací, na které není připraven nebo je neumí vůbec řešit, dochází velmi brzy k recidivě sociálně patologického chování. (Procházková, in Vítková, 2004) Jak uvádí Procházková, in Vítková (2004), o to významnější je vznik zařízení, jehož zřizovatelem je Magistrát města Brna – Centrum sociální prevence v Brně (CESOP). Cílem CESOP je snížit riziko vzniku kriminální recidivy, zabránit vlivům negativního sociálního prostředí, podporovat aktivní překonávání sociálních problémů krizových situací svých klientů a posilovat společensky přijatelné způsoby chování. Pobyt klienta v zařízení je dobrovolný.
3.4. Možnosti psychoterapie Matoušek, Kroftová (2003) konstatují, že myšlenka o možnosti účinně ovlivňovat rizikovou mládež psychoterapií je pro profesionály pracující v České republice
s touto
mládeží
velmi
přitažlivá.
Důvod
upřednostňování
psychoterapeutických postupů některými profesionály není ani tak v prokázané efektivitě psychoterapie, jako spíše v prestiži psychoterapie jako specializačního oboru. Často diskutovanou otázkou ovšem je, zda je nějaká forma psychoterapie paušálně vhodná pro práci s rizikovou mládeží. Vhodným názorovým rámcem pro soustředný a omezené cíle si kladoucí terapeutický postoj k přestupcům zákona je nepochybně behaviorismus, psychologický směr omezující psychoterapii pouze na vyvolání změn v chování. Pro opatření jen obklopit provinilce takovým systémem trestů a odměn, který by mu dal jednoznačnou lekci o hodnotě přizpůsobivosti. Mnohem častěji než psychoterapie individuální je používána psychoterapie 29
skupinová. V zařízeních pro rizikovou mládež jsou často využívány prvky terapeutické komunity, doplňkově se pak používají relaxační techniky, arteterapie, pohybová terapie, jógické techniky. Někdy se pracuje i s klientovou rodinou, jíž je poskytováno buď poradenství, nebo je v rámci rodinné terapie ovlivňována rodinná interakce. Rodinná terapie je indikována zejména v těch případech, kdy má delikventní chování dítěte jasný smysl v kontextu rodinných vztahů a představuje v jejich rámci řešení nějakého konfliktu. (Matoušek, Kroftová, 2003)
30
Závěr Během minulých desetiletí se kriminalita stala masovým sociálním jevem, kdy mezi pachateli téměř všech trestných činů roste podíl dětských, mladistvých a mladých dospělých pachatelů. Ve své práci jsem se zabývala kriminalitou nezletilých a mladistvých v České republice, prací s nezletilými a mladistvými pachateli trestné činnosti a péčí o nezletilé a mladistvé pachatele trestné činnosti. Dle mého názoru je pro kvalitní vývoj dítěte důležitý vliv nenarušené rodiny. Vztahy v rodině, přístup rodiny k dítěti, to vše utváří budoucí osobnost člověka, jeho budoucí morální hodnoty. Dítě je od počátku ovlivňováno tím, jaké jsou v rodině vztahy, jaké mají rodiče k dítěti citové vazby, neboť na základě nedostatečných citových vazeb pak vznikají u dětí frustrace a deprivace. Dítě pak navazuje vztahy se svými problémovými vrstevníky, u kterých zažívá pocit naplnění. Důležité je ovšem i kladné prostředí ve škole a následná prevence a to jak ve školských, tak i společenských zařízeních. Kriminalita nezletilých a mladistvých, stejně jako kriminalita dospělých, nevymizí nikdy, ovšem každá snaha o její snížení je vítána.
31
Resumé V poslední době se zvýšila kriminalita dětí a mládeže. Ve své bakalářské práci jsem se proto zabývala kriminalitou nezletilých a mladistvých v České republice, prací s nezletilými a mladistvými pachateli trestné činnosti a péčí o nezletilé a mladistvé pachatele trestné činnosti.
Summary Recently criminality of children and teenagers increases. In my bachelor thesis I focus on the criminality of teenagers and young adults in the Czech Republic. I describe process of work with teenagers and young criminals and following care about them.
32
Literatura Zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a změně některých zákonů Zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších změn a novel (trestní zákon) Zákon č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších změn a novel (trestní řád) Zákon o rodině č. 94/1963 Sb. Zákon č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních Zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě VOJTOVÁ Věra. Podmínky edukace dětí s poruchami emocí nebo chování. In: PIPEKOVÁ Jarmila (ed.). Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 2006, ISBN 80-7315-120-0 PROCHÁZKOVÁ Marie. Uvedení do etopedie. In: VÍTKOVÁ Marie (ed.). Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004, ISBN 80-7315-071-9 PROCHÁZKOVÁ Marie. Ústavní a preventivně výchovná péče o děti a mládež s poruchami chování. In: VÍTKOVÁ Marie (ed.). Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004, ISBN 80-7315-071-9 MATOUŠEK Oldřich, KROFTOVÁ Andrea. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003, ISBN 80-7178-771-X ZOUBKOVÁ Ivana. Kontrola kriminality mládeže. Dobrá Voda u Pelhřimova: Aleš Čeněk, 2002, ISBN 80-86473-08-2 MÜHLPACHR Pavel. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita, 2008, ISBN 978-80-210-4550-7 FISCHER Slavomil, ŠKODA Jiří. Speciální pedagogika. Praha: Triton, 2008, ISBN 978-80-7387-014-0 ČÍRTKOVÁ Ludmila. Forenzní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2004, ISBN 8086473-86-4 KYRIACOU Chris. Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál, 2005, ISBN 80-7178-945-3
33
Příklad práce s mladistvým jedincem páchajícím trestnou činnost
Na Policii České republiky oznámil pan František, že mladistvý Dominik v době od 1. 2. 2008 do 28. 2. 2008 pod záminkou údajného dluhu 200,-- Kč za prodej jízdního kola vyhrožoval poškozenému nezletilému Markovi a to slovy „že ho zašlape do země, pokud mu peníze nedá“, dále poškozeného vyhledával ve škole i v místě bydliště, kdy tento se mu vyhýbal z obavy před fyzickým napadením a vše vyvrcholilo v době kolem 20.00 hod. dne 28. 2. 2008 v Brně, na místě veřejně přístupném, kdy fyzicky napadl poškozeného, a to tím způsobem, že ho chytil za bundu pod krkem a následně ho udeřil pěstí do oblasti obličeje, kdy poškozený po tomto úderu upadl na zem, čímž mu způsobil povrchní poškození tělesné integrity s místní bolestivostí po dobu 3 – 5 dnů, které ho neomezilo v obvyklém způsobu života po dobu delší než 7 dnů, kdy poškozený z obavy o svoje zdraví údajný dluh 200,-- Kč zaplatil. V uvedeném jednání byly spatřovány znaky skutkové podstaty provinění vydírání dle ust. § 235 odst. 1 trestního zákona a provinění výtržnictví dle ust. § 202 odst. 1 trestního zákona, proto bylo započato prověřování daného oznámení. Od prověřování, jak se nazývá počáteční fáze práce s pachatelem trestné činnosti, musel mít Dominik jako mladistvý obhájce. On i jeho rodiče byli poučeni o tom, že si do určité doby mohou zvolit obhájce. Pokud si obhájce nezvolí sami, bude jim ustanoven soudem. Využili druhé možnosti a obhájce byl Dominikovi ustanoven soudem. Po ustanovení obhájce byl Dominik předvolán k podání vysvětlení. O provedení tohoto úkonu byl vyrozuměn jak obhájce Dominika, tak i jeho rodiče, orgán sociálně-právní ochrany dětí při Úřadu městské části Brno a Probační a mediační služba. S Dominikem byl za přítomnosti obhájce a jeho matky sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení dle ust. § 158 odst. 5 trestního řádu, kde uvedl, že Marka v žádném případě fyzicky nenapadl, pouze do něho strčil a on upadl sám. Taktéž ho žádným způsobem nevydíral. Po shromáždění všech důkazů (výslech svědků, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství) bylo proti Dominikovi zahájeno trestní stíhání pro spáchání provinění vydírání dle ust. § 235 odst. 1 trestního zákona a provinění výtržnictví dle ust. § 202 odst. 1 trestního zákona. Bylo vydáno usnesení dle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu, které bylo zasláno Dominikovi, jeho obhájci, rodičům, orgánu sociálně-právní ochrany dětí při Úřadu městské části 34
Brno a Probační a mediační službě. Po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání nastává fáze vyšetřování, byl proveden výslech obviněného Dominika, kdy o termínu výslechu byl vyrozuměn jeho obhájce, rodiče, orgán sociálně-právní ochrany dětí při Úřadu městské části Brno a Probační a mediační služba. Při tomto výslechu, za účastí svého obhájce, již Dominik odmítl vypovídat. Dále byla vyžádána zpráva o mladistvém Dominikovi z orgánu sociálně-právní ochrany dětí při Úřadu městské části Brno a ze školy, kterou Dominik navštěvuje. Po zkompletování spisového materiálu proběhlo seznámení se spisovým materiálem, za účasti Dominika a jeho advokáta. Rodiče Dominika, orgán sociálně-právní ochrany dětí při Úřadu městské části Brno a Probační a mediační služba se seznámení se spisovým materiálem, i když o termínu byli vyrozuměni, nezúčastnili. Po seznámení se spisovým materiálem byl tento předán na Městské státní zastupitelství v Brně, kde byla na Dominika podána obžaloba pro spáchání provinění vydírání dle ust. § 235 odst. 1 trestního zákona a provinění výtržnictví dle ust. § 202 odst. 1 trestního zákona. Do současné doby Městský soud v Brně ve věci nerozhodl.
Kazuistika mladistvého Jméno: Dominik Věk: 16 let Narozen: srpen 1992
Osobní anamnéza: Z první gravidity, porod spontánní, v termínu, PH 3100/50, nekříšen, poporodní průběh bez komplikací, očkování dle poradny. Operace žádné, úrazy žádné, běžné dětské nemoci. Již od mateřské školy byl chlapec osobnostně problematický (syndrom ADHD). Vyvolával hádky, rvačky, chtěl být vůdčí typ, vše muselo být dle jeho přání, pokud nebylo, domáhal se tohoto násilím, v poslední době se projevoval agresivně i vůči rodičům a to jak slovně, tak i fyzicky. Má problém s abúzem alkoholu i návykovými látkami. Ještě jako nezletilý se Dominik začal dopouštět jednání, pro jejichž menší či větší závadovost byl v měsíci září 2005 stanoven nad jeho výchovou soudní dohled. Za období roku 2007 a 2008 se počet protiprávních jednání nahromadil, 35
protiprávní jednání neslo znaky přestupků, ve dvou případech bylo zahájeno trestní řízení pro skutek nesoucí znaky provinění. V jednom případě proběhlo v měsíci listopadu 2008 u Městského soudu v Brně hlavní líčení pro provinění poškozování cizí věci dle ust. § 257b odst. 1 a § 257b odst. 1,2 trestního zákona, byl vynesen rozsudek, kterým byl mladistvý Dominik shledán vinným, a bylo mu uloženo trestní opatření – 100 hodin obecně prospěšných prací. Druhý případ – provinění vydírání dle ust. § 235 odst. 1 trestního zákona a provinění výtržnictví dle ust. § 202 odst. 1 trestního zákona nebyl dosud soudně skončen. Přestupky byly řešeny na místě Městskou policií a předány Úřadu městské části – komise k projednávání
přestupků
k projednání
a
rozhodnutí
dle
příslušného
přestupkového zákona. Za přestupková jednání proti veřejnému pořádku, přestupku proti občanskému soužití, přestupku proti majetku, neuposlechnutí výzvy veřejného činitele, byl Dominik po provedených řízení sankcionován a byla mu stanovena povinnost uhradit náklady řízení. Přestupkové jednání bylo skoro vždy doprovázeno jeho požitím alkoholu a jiné návykové látky, následně umístěním na záchytné stanici k vystřízlivění, poté byl předán rodičům. Oba rodiče byli protrahovanou výchovnou problematikou unaveni a projevovali obavy z reakcí syna, které jsou v případě nevyhovění jeho požadavkům namířeny vůči nim a to nevybíravým slovníkem, chováním nesoucím znaky vydírání a výhružkami újmy na zdraví, zvláště vůči otci. Z tohoto důvodu byl Dominik na základě předběžného opatření Městského soudu v Brně umístěn v březnu 2008 do Diagnostického ústavu pro mládež a Střediska výchovné péče pro děti a mládež v Brně a následně v květnu 2008 do Výchovného ústavu ve Chvalčově.
Rodinná anamnéza: Matka, nar. 1962, ukončené střední vzdělání s maturitou, pracuje jako sekretářka u soukromé firmy Otec, nar. 1960, vyučen v oboru malíř – natěrač, nyní v invalidním důchodu Rodiče jsou od měsíce března 2008 pravomocně rozvedeni, sourozence nemá.
Anamnéza prostředí: Dominik byl až do svého umístění na základě předběžného opatření Městského soudu Brno ve faktické péči obou rodičů, se kterými žil ve dvoupokojovém bytě 36
v městské části Brno-Bystrc. Povinnou školní docházku ukončil Dominik na Základní škole Brno-Komín. Jednalo se již o třetí základní školu, kterou Dominik navštěvoval. Pokaždé byl přeřazen na základě žádosti rodičů. Dominik měl na škole problémy s chováním, ubližoval ostatním spolužákům, rodiče to ovšem viděli tak, že jejich syn se pouze brání, ostatní ubližují jemu, a proto ho vždy přeřadili na jinou základní školu. Po ukončení základní školy nastoupil do učebního oboru na Středním odborném učilišti Brno. V místě svého trvalého bydliště se stýkal se stejně problémovými vrstevníky. Ostatní spolužáci z něho měli strach a odmítali jakoukoli komunikaci s ním. Výchovná situace v rodině byla neuspokojivá, rodiče již nebyli schopni výchovu syna zvládat. Ochranitelský postoj rodičů vyústil v jejich absolutní nerespektování ze strany syna. Po umístění Dominika do Výchovného ústavu Chvalčov jezdí mladistvý pravidelně na dovolenky k matce do místa trvalého bydliště, kde se zdržuje i otec. Dominik má lepší vztah s matkou, s otcem jsou komunikace i hlubší vztahy narušeny. Otec se jeví dle současných prezentovaných názorů k Dominikovi kritičtější, matka se snaží nadále synovi poskytovat citové zázemí a ochranu. V současné době je Dominik umístěn dle rozhodnutí DÚM Brno ve Výchovném ústavu a SOU Chvalčov, kde je od měsíce září 2008 zařazen do učebního oboru mechanizátor lesní výroby. Původní obor montér suchých staveb, který studoval v SOU Brno, skončil pro mnohočetnou absenci a neklasifikování z více předmětů. Ve škole je jeho chování v současné době bezproblémové, má tendenci se zlepšovat. V odborném výcviku se snaží plnit každou zadanou práci, pracuje spolehlivě, bez připomínek a velmi dobře. V teoretickém vyučování je práce i chování bez připomínek. Na internátě je v současné době také bez větších problémů. Z počátku pobytu se ale dopustil hrubých přestupků – na společném výletě na Šumavě v měsíci červenci 2008 napadl hrubě chlapce sedícího na lavičce na pláži, údajně proto, že se mu vysmíval. Dalšího podobného přestupku se dopustil v měsíci září 2008 na klubovně, kde napadl spolužáka, který ho nechtěl pustit k počítači. Své povinnosti si plní, i když je nutná stálá kontrola. Vůči dospělým je slušný, se spolužáky vychází celkem dobře. Nařízení ústavní výchovy a vyjmutí Dominika z dosavadního prostředí v místě 37
trvalého bydliště způsobilo eliminaci jeho závadového chování. V době umístění v DÚM Brno měl Dominik téměř každodenní kontakt s bývalým prostředím a problémovou mládeží a též možnost zajistit si alkohol (i krádeží), pod jehož vlivem se dopouštěl přestupkového jednání.
Interpretace kazuistického šetření a opatření Mühlpachr (2008) jako jeden ze specifických znaků trestné činnosti mladistvých uvádí, že na páchání trestné činnosti mladistvých má značný vliv požití alkoholických nápojů, případně jiná návyková látka, která zvyšuje agresivitu, nekoordinovanost a podporuje nepřiměřené reakce na vnější podněty. Dominik páchal trestnou činnost především pod vlivem návykových látek, kdy jednal agresivně. Dalším ze specifických znaků je to, že pachatelé často odcizují věci, které momentálně potřebují. Dominik se dopouštěl i různých drobných krádeží, kdy předmětem jeho zájmu byly zejména alkoholické nápoje. V neposlední řadě se Dominik dopustil trestného činu poškozování cizí věci dle ust. § 257b trestního zákona (sprejerství), tedy se jedná o další specifický znak trestné činnosti mladistvých, kdy chování mladistvých pachatelů se vyznačuje tvrdostí – devastace, ničení předmětů, znehodnocení zařízení. Co se týče typu trestné činnosti, kterou Dominik páchal, jednalo se zejména o trestné činy krádeže, poškozování cizí věci, výtržnictví a vydírání. Všechny tyto trestné činy figurují na předních místech ve struktuře kriminality mladistvých a mladých dospělých, kterou popsali Matoušek, Kroftová (2003). Fischer, Škoda (2008) uvádí, že významným sociálním faktorem, ve kterém si jedinec utváří vzorec chování, je bezesporu rodina. Rodiče mladistvého měli k němu ochranitelský přístup, kdy při sebemenším problému ve škole ze strany Dominika nastala změna školního prostředí – změna sociálního prostředí, což taktéž neprospívalo výchově Dominika. Rodiče ovšem viděli chyby na straně druhých, ne straně svého syna. Přehnaná péče byla zejména ze strany matky, otec se později snažil o nápravu, a proto byl vnímán jako méně oblíbený. Fischer, Škoda (2008) dále uvádí, že vyšší počet pachatelů se rekrutuje z městského prostředí (vyšší anonymita). Dominik pochází z Brna, z jedné z největších městských částí. Dalším faktorem byl vliv spoluvrstevnických skupin a part. Vzhledem k tomu, že spolužáci z něho měli strach a odmítali jakoukoli komunikaci s ním, Dominik se stýkal se stejně problémovými vrstevníky a jeho 38
problémy se nadále prohlubovaly.
Pod zvýšeným výchovným působením, které bylo nařízeno jako t.č. adekvátní výchovné opatření a které je indikováno z důvodu osobnostního nastavení, vývoje zdravotního i psychosociálního, by měl Dominik získat kontrolu nad svým protiprávním jednáním, získat náhled na problém závislostí (eventuelně k léčbě), zároveň se však musí změnit výchovné přístupy a vzájemné vztahy v rodině a to především ve vzájemném respektování všech vůči sobě. Realizace ústavní výchovy by měla přispět k zabránění rozvinutého trestního a přestupkového jednání mladistvého Dominika.
Návrhy a ideální způsob řešení Rodina: úzká spolupráce rodiny a školy, pokud byl zjištěn možný syndrom ADHD, vyšetření v Pedagogicko-psychologické poradně. Velký problém byl v ochranitelském přístupu rodičů k dítěti, kdy důsledkem tohoto přístupu jsou narušené vztahy v rodině. Zde se jeví jako ideální rodinná terapie – možnost videotrénink interakcí (VTI) – krátkodobá a intenzivní forma podpory rozvoje komunikace, event. její obnovení prostřednictvím videozáznamu běžných situací a následné analýzy. Bylo také vhodné organizovat volnočasové aktivity dítěte. Dominik svoji hyperaktivitu mohl uplatnit např. při sportu. Při již rozvinutém problémovém chování byla možnost ambulantní docházky do Střediska výchovné péče, případně následný dobrovolný pobytový program ve Středisku výchovné péče na dobu až 8 týdnů Škola: - při zjištění možného syndromu ADHD doporučení k vyšetření v Pedagogickopsychologické poradně, je ovšem nutná spolupráce rodičů - škola má za úkol vypracovat vždy na příslušný školní rok (krátkodobé cíle primární prevence) nebo v časově delším horizontu (dlouhodobá preventivní strategie) minimální preventivní program, což je základní strategie prevence sociálně patologických jevů školy, školského zařízení. Minimální preventivní program je součástí výchovně vzdělávacího programu školy. Odráží specifikace regionu, školy (školského zařízení) a vždy vychází z aktuální situace na škole a reflektuje evaluaci průběhu předchozího období (školního roku). Minimální preventivní program vypracovává školní metodik prevence v úzké spolupráci 39
s ostatními pedagogickými pracovníky za podpory vedení školy. Opírá se zejména o užší tým pracovníků (výchovný poradce, školní psycholog). Základní přístupy v minimálním preventivním programu: •
aktivity v poskytování informací v rámci vzdělávacího procesu (téma zdraví, zdravý životní styl, sociálně patologické jevy atd.) – např. škola bude spolupracovat s rodiči v oblasti zdravého životního stylu dětí a v oblasti prevence, žáci budou besedovat s odborníky z poraden pro drogově závislé, psychologických poraden apod., škola se dohodne na spolupráci s Policií České republiky, jejíž pracovníci budou docházet do školy, monitorovat v ní situaci a pořádat besedy s žáky, problematika různých sociálně patologických jevů a reakce na ně bude průběžně zařazována především do hodin předmětů výchova k občanství, výchova ke zdraví a příbuzných předmětů
•
programy „Škola podporující zdraví“
•
smysluplná nabídka volnočasových aktivit (ve školách i v mimoškolní činnosti) – např. škola se bude snažit o vytvoření prostoru pro smysluplné využití volného času dětí, o jejich výchovu k zodpovědnosti za své zdraví a zdravý životní styl a snížení výskytu sociálně patologických jevů v chování žáků nabídkou volnočasových aktivit (výuka nepovinných předmětů – sportovní hry, keramická dílna, dramatická výchova, francouzský jazyk, německý jazyk aj.)
•
programy aktivního sociálního učení (skupinové formy práce vedoucí ke kvalitě mezilidských vztahů)
•
poradenské činnosti ve školách a ve spolupráci se speciálními zařízeními (Pedagogicko-psychologická poradna)
Další možností jsou různé modelové situace, kdy by se Dominik formou hry začlenil do třídního kolektivu - již při prvních náznacích problémového chování (šikana, protiprávní jednání) intervence výchovného poradce a školního metodika prevence. Mezi pracovní náplň výchovného poradce ve škole patří mimo jiné: pomáhá třídním učitelům při vyhledávání a sledování problematických žáků, věnuje zvýšenou pozornost žákům s problémovým vývojem a rizikovým chováním, podává návrhy na vyšetření v Pedagogicko-psychologické poradně, podílí se na zpracování
40
individuálního vzdělávacího programu a další dokumentace pro žáky problémové, ve spolupráci s vedením školy a pedagogickými pracovníky se podílí na výchovných programech zaměřených na nápravu problematických žáků, sleduje spolu s metodikem prevence projevy zneužívání návykových látek a ostatních sociálně patologické jevy (šikanování, vandalismus, kriminalita) a navrhuje nápravná opatření, zajišťuje s metodikem prevence koordinaci a spolupráci při osvětových a konzultačních akcích k problematice návykových látek a ostatních sociálně patologických jevů, spolupracuje s metodikem prevence a sociálně patologických jevů. Mezi pracovní náplň školního metodika prevence patří mimo jiné: kontaktování odborného pracoviště a účast na následné péči v případě akutního výskytu sociálně patologických jevů, shromažďování odborných zpráv o žácích v poradenské péči, týkající se prevence sociální patologie a zacházení s nimi v souladu s předpisy o ochraně osobních údajů, zajišťování a předávání odborných informací o problematice sociálně patologických jevů, vyhledávání a orientační šetření žáků s rizikem či projevy sociálně nežádoucího chování, poskytování poradenství těmto žákům a jejich zákonným zástupcům, spolupráce s třídními učiteli při zachycení varovných signálů a rizikových faktorů - v případě selhání opatření ze strany výchovného poradce kontaktovat Pedagogicko-psychologickou poradnu, kde psychologická práce zahrnuje mimo jiné i výchovné obtíže, poruchy chování, poruchy chování v důsledku závad ve výchově. Na činnost psychologů zpravidla navazuje speciálně pedagogická péče – prevence a řešení sociálně patologických jevů - Středisko výchovné péče: možnost ambulantní docházky či dobrovolného pobytového programu na dobu až 8 týdnů. Obecnou náplní Středisek výchovné péče je snaha o diagnostiku a nápravu výchovného problému, nebo negativního chování, které nastalo u dítěte přibližně od 6 do 18 let věku s tím, že se pracuje nejen s jedincem, který se negativního chování dopouští, ale také s jeho nejbližším okolím, jako je rodina a škola. Při ambulantní docházce klient (dítě s výchovným problémem) dochází do Střediska výchovné péče sám nebo s rodiči na předem domluvená „sezení“ v určitých intervalech. Ambulantní oddělení se také zaměřuje na práci s kolektivy, kde dochází k šikaně jednoho, nebo více žáků. Pracovníci Střediska výchovné péče v tomto případě pracují se skupinovou dynamikou a snaží se odstranit „nezdravé“ vztahy mezi spolužáky a stmelit celý kolektiv dohromady. Oproti tomu pobytová oddělení realizují výchovně-nápravné pobyty 41
(zpravidla osmitýdenní) v jedné nebo více výchovných skupinách (8 dětí), které jsou založeny na dobrovolné spolupráci klienta a rodiny. Dobrovolnost spočívá v tom, že klient a jeho zákonný zástupce před začátkem svého nástupu „na pobyt“ sepíše se Střediskem výchovné péče smlouvu o pobytu, která deklaruje snahu klienta s problémem „něco dělat“ a také ho zavazuje k dodržování daných pravidel.
42
