Masarykova univerzita

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy

Sdruţená uměnovědná studia

Tereza Jelínková

Způsoby prezentace začínajících umělců na pozadí české vizuální kultury

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Jiří Zahrádka

2010

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouze s vyuţitím uvedených pramenů a literatury, veškerá pouţitá literatura byla citována. ………………………………..

2

Zde bych chtěla poděkovat vedoucímu práce PhDr. Jiřímu Zahrádkovi za cenné rady a vstřícné připomínky. Mé poděkování dále patří všem dotazovaných za trpělivé a přínosné zodpovězení poloţených otázek.

3

Obsah i. Úvod ……………………………………………………………………………………..[ 6 ] 1. Vymezení problematiky …………………………………………………………………[ 7 ] 2. Význam mladého umění ……………………………………………………………….[ 10 ] 1.1 Význam pro umělecký svět …………………………………………………….[ 10 ] 1.2 Význam pro galerie, kupce, investory ………………………………………… [ 10 ] 3. Historie ………………………………………………………………………………... [ 12 ] 3.1 1. polovina 20.století (1900 – 1948) ………………………………………….. [ 12 ] 3.1.1 Zlínské salony …………………………………………………………………....[ 13 ] 3.2 2. polovina 20.století (1948 – 1989)…………………………………………. ..[ 14 ] 3.2.1 Oficiální umění …………………………………………………………..[ 14 ] 3.2.2 Neoficiální umění ………………………………………………………...[ 14 ] 3.2.3 Konec 50.let…….……………………………………………………………...…[ 15 ] 3.2.4 Zlatá šedesátá ………………………………………………………………..…[ 15 ] 3.2.5 Období normalizace …………………………………………………………….[ 16 ] 3.3 Rok 1989 a první léta svobody ………………………………………………...[ 17 ] 3.4 Současnost (období let 2009 – 2010) …………………………………………..[ 18 ] 5. Hodnota mladého umělce ……………………………………………………………..[ 19 ] Ad 1) Absolutorium umělce ……………………………………………………… .[ 19 ] Ad 2) Dosud uskutečněné výstavy, stáţe a symposia …………………………...... [ 20 ] Ad 3) Získaná ocenění ………………………………………………………….….[ 20 ] 5.1 Ceny pro mladé umělce udělované v ČR………………………...……………. [ 21 ] 6. Moţnosti přezentace mladých umělců ……………………………………………. …..[ 28 ] 6.1 První prezentace mladého umělce ……………………………………………...[ 28 ] 6.2 Výstavní prostory prezentující mladé umění …………………………………...[ 28 ] 6.2.1 Nekomerční prostory …………………………………………………………….. [ 29 ] 4

6.2.1.1 Výstavní síně …………………………………………………....[ 29 ] 6.2.1.2 Další podobně zaměřené instituce ………………………………[ 31 ] 6.2.1.3 Nezávislá kulturní centra ………………………………………..[ 31 ] 6.2.2 Komerční prostory ……………………………………………………………..[ 34 ] 6.2.3 Zapojení dalších institucí …………………………………………………….. [ 38 ] 7. Další příleţitosti mladých umělců……………………………………………………...[ 40 ] 7.1 Spojení s galeristou …………………………………………………………...[ 40 ] 7.1.1 Zahraniční veletrhy ……………………………………………………………[ 41 ] 7.2 Dotace, granty, stipendia ……………………………………………..………[ 42 ] 7.3 Další moţnosti ………………………………………………………………..[ 42 ] 8. Shrnutí problematiky a návrhy řešení ve srovnání se zahraničím……………………...[ 43 ] 8.1 Nedostatečnost adekvátních výstavních prostor ……………………………..[ 43 ] 8.2 Nedostatečná podpora jiţ fungujících výstavních prostor prezentující mladé umění ……………………………………………………………………………..[ 44 ] 8.3 Výstavy mladých v zaběhnutých institucích ………………………………....[ 45 ] 8.4 Dostatečně srozumitelné koncepce výstav …………………………………...[ 45 ] 8.5 Nedostatečná mediální podpora ……………………………………………...[ 46 ] 8.6 Podpora ze strany firem a podniků …………………………………………...[ 46 ] 8.7 Zlepšení přípravy školy na praktické fungování v oboru ………………….…[ 46 ] 8.8 Změna přístupu společnosti k současnému umění …………………………. [ 47 ] ii. Závěr …………………………………………………………………………………..[ 49 ] 9. Resumé ………………………………………………………………………………..[ 51 ] 10. English Summary……………………………………………………………………....[ 52 ] 11. Seznam literatury……………………………………………………………………..[ 53 ]

5

i. ÚVOD Akademie výtvarných umění v Praze, Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, Vysoká škola uměleckoprůmyslová a ostatní umělecké školy s výtvarným zaměřením (FU OU Ostrava, FUD UJEP Ústí nad Labem, ÚUD ZU Plzeň) jsou školy vysoce výběrové a některým z nich je dokonce přisuzována velká úroveň. Přesto absolventi, tedy začínající mladí umělci na startu své umělecké dráhy, velmi často nemohou po dokončení těchto škol nalézt adekvátní místo na české scéně a jen velmi těţko se prosazují na trhu. V jaké podobě je současná situace mladých českých tvůrců a jaké moţnosti mají po opuštění vysokoškolských bran? Touto problematikou se bude zabývat následující práce. Problematika je zkoumána jak z pohledu samotného umělce, tak z pohledu uměleckých galerií, které hrají v prosazování nových uměleckých generací podstatnou roli. Cílem práce je zjistit, jaké prostředí pro mladé umělce nabízí česká umělecká scéna, jakým příleţitostem a podmínkám čelí nejmladší generace, jakým způsobem k nim v České republice přistupují galeristé a kupci či co nejvíce přispívá k jejich prosazení (galerista, veletrhy, ocenění, mezinárodní zkušenosti, atd.). Součástí práce je i historický pohled na věc, a to v podobě shrnutí situace mladých umělců v různých časových etapách, prvorepublikovými uměleckými spolky počínaje, přes válečné a poválečné období, socialismus, postkomunistickým obdobím konče. Vybranému tématu nebyla v minulosti věnována přílišná pozornost. Proto není k dispozici dostatek adekvátní literatury, která podobné téma zpracovává, a z které je moţné čerpat. Ve své práci tedy vycházím z dalších zdrojů, ať uţ ve formě odborných článků a příspěvků kurátorů a teoretiků umění do uměleckých periodik, především však ze zkušeností samotných umělců a předních českých galeristů získaných během rozhovorů. Významnou publikací tak byla kniha Ivony Raimanové V prostoru 2000 generace 1989 – 2009, která je zaloţená na rozhovorech se současnými umělci. Při příleţitosti této práce byl navíc veden rozhovor s Janem Pffeifrem, současným studentem praţské AVU, a Markétou Starou, kurátorkou galerie Futura prezentující současné mladé umění. V závěru práce se pokouším poukázat na konkrétní nedostatky, které jsou v České republice při prosazování a začleňování mladých umělců patrné a často vytýkané. V komparaci s postoji a zavedenými nástroji některých zahraničních států se snaţím navrhnout moţná řešení na eventuální zlepšení situace v ČR. 6

1. VYMEZENÍ PROBLEMATIKY Studenti vysokých uměleckých škol1 nemají během studia a především po jeho ukončení dostatečnou moţnost seberealizace a neřídka se stává, ţe se po určité době - bez ohledu na talent - přestanou umění věnovat. To potvrzuje i Jan Pffeifer, současný student praţské AVU. “[...] zůstává skutečností, ţe k udrţení kontinuálního přijmu se většina mých přátel přikloní buď k učení, povětšinou na středních školách – výtvarka, nebo klasicky – reklamní grafikou.”2 A co za tím stojí? Proč jsou u nás umělci, kteří si nemohou vydělat na ţivobytí, mnohem více neţ v ostatních zemích nuceni pracovat mimo svůj obor? Jednou z hlavních příčin se zdá být

nepruţnost a neochota české společnosti přijmout mladou uměleckou generaci a

nedostatečná pomoc při jejich uplatnění, coţ dokládá i Jan Jakub Kotík, student the Cooper Union for Advancement of Science and Art v New Yorku v rozhovoru pro časopis Reflex: “Hlavní problém s uměleckou scénou v České republice je nedostatečná viditelnost současných umělců ve společnosti. Toho dne, kdy Blesk pošle svého fotografa na vernisáţ v galerii Display, si všichni z umělecké scény budou moci oddechnout.” 3 Další příčinou můţe být přeplněnost ročníků (a to i přes fakt, ţe umělecké školy mají na rozdíl od všech ostatních vysokých škol nejniţší počet přijatých uchazečů, vzhledem k “malosti” našeho státu však počet kaţdoročních absolventů můţe být neuplatnitelný), jinou mnohými kritizovaná (narozdíl od zahraničních konkurentů) nedostatečná průbojnost českých studentů. Dalším důvodem můţe být i prostá touha po úspěchu, který pokud není získán v uměleckém oboru, začíná být bezostyšně hledán v jiném. S tím souhlasí i současný umělec Jiří Syrůvka: “Nejmladší umělci mají uţ západní manýry. Kdyţ neudělají do pěti let kariéru, na umění se vykašlou a jdou studovat další vysokou školu. Očekávají rychlý úspěch a nechtějí být páté kolo u vozu. Jsou k tomu ale také donuceni, protoţe si musí vydělávat uţ za studií. Pracují třeba v reklamě. Těch, co se nakonec prosadí v umění, je málo. Nechtějí čekat v bídě 10, 15 let aţ si tvorbou vydělají na slanou vodu.”4

1

Myšleno vysokých uměleckých škol s výtvarným zaměřením, vyjma studenty a absolventy škol architektury, uţitého umění, designu a studenty restaurátorských škol.

2

Jan Pffeifer: rozhovor vedený pro účely diplomové práce 31.3. 2010.

3

Jan Jakub Kotík: článek Kandidáti slávy, Reflex, 14.9. 2006.

4

Jiří Syrůvka. rozhovor uvedený v publikaci V prostoru 2000 generace 1989-2009, str. 16.

7

Jako mnohem závaţnější důvod se však nabízí adekvátně nerozvinuté a nedostatečující galerijní zázemí, které poskytuje potřebné sluţby, prostor a propagaci začínajícím umělcům. V neposlední řadě stávají na terči kritiky i investoři, kupci umění a mecenáši se svým malým zájmem o nové, mladé umění. Svou volbu stále nejvíce soutředí na zaběhnuté umělce, ověřená jména, jisté kvality, jejichţ pořízení znamená poměrně menší riziko znehodnocení. Umělec Kryštof Krejča k tomuto tématu dodává: "Není tady vytvořený trh s uměním. Je vytvořený trh s antikvárním uměním, ale ne se současným."5 K nesnadnému prosazení nastupující generace však jistě přispívá i samotná podoba současného umění, která svůj tradiční výraz ztratila jiţ v době Marcela Duchampa a jeho prvních vystavení tzv. “ready made” objektů ve 30. letech 20.století.6 Vzhledem ke směru a aktuální podobě vznikajícího umění se dnešní umělecká scéna stala pro mnoho lidí čímsi komplikovaným, nepřístupným, nesrozumitelným a často nepochopeným. Mladá generace pracuje s neotřelými uměleckými technikami

.

Pouţívá různá média a netradiční materiály, s jejichţ přednostmi se veřejnost ještě zcela neztotoţnila. Pro spoustu lidí je stále obtíţné si připustit, ţe i umění v podobě prostorové instalace, performance, happeningu, architektury, filmové projekce, videa, land-artu či sociální akce, má svou hodnotu. Současný umělec Roman Franta vidí v tomto smšru i jistá úskalí: “Pro mladé umělce je typické běţné uţívání nových médií. Ale jejich tvorba je někdy aţ příliš komplikovaná, takţe se v ní nemusí vyznat ani umělec, natoţ laik. Mnozí by měli pracovat sdílněji, mít na zřeteli, ţe jejich projev by měl být srozumitelný pro diváky. Kdyţ procházíte výstavou, tak vás vţdycky zaujme něco, co je hned čitelné, co nepotřebuje další vysvětlení."7

Současné umění jakoby si vytvořilo jakousi bariéru, nepropustnou stěnu, přes kterou prohlédne, zdá se, jen málo zasvěcených. A to se netýká jen tvořeného umění, nýbrţ i celkového ţivota kolem něj. I přes poměrně malou velikost a relativní pestrost české umělecké scény, je před okolím viditelně uzavřená do sebe.

5

Kryštof Krejča: rozhovor Lesk a bída mladých českých umělců aneb kde jsou sny o slávě a bohatství, Český rozhlas, 3. 9. 2003.

6

www.artmuseum.cz

7

Roman Franta: článek Sex, politika a brouk Pytlík, Lidové noviny, 10.1. 2010.

8

“Na výstavy a vernisáţe chodí jenom určitý stále stejný počet lidí. Vlastně si na výstavy a vernisáţe chodí umělci, kamarádi. Protoţe se z toho stal svět sám pro sebe, který uţ tolik nezajímá okolí,"8 doplňuje nedostatky současné umělecké scény Kryštof Krejča. S patrným nezájmem, nedostatečnou informovaností a špatnou orientací české veřejnosti v současném umění úzce souvisí i jeho malá medializace a nízká politická podpora. Obzvlášť v případě nejmladšího umění se jedná o pozornost zcela minimální a často jen sporadickou. To vše přispívá k opravdu mizivém povědomí české společnosti o současném umění. Své zkušenosti popisuje i mladý umělec Jan Pffeifer: “Současný umělec je širokou společnosti povětšinou vnímán jako bohém a nebo ještě hůř člověk, co jen přemýšlí a nebo ani nepřemýšlí, nic nedělá a jeho umění je nesrozumitelné a neestetické. Společnost vlastně ani neví, k čemu by současné umění potřebovala. Pakliţe se mi ale dostalo příleţitosti prezentovat svou práci neformálně lidem, kteří se současným uměním nepřicházejí v kontakt, navázaní komunikace bylo moţné. Bohuţel příleţitostí k potkávání široké veřejnosti s opravdu vznikajícím mladým uměním je u nás velmi málo.”9

8

Kryštof Krejča: článek Lesk a bída mladých českých umělců aneb kde jsou sny o slávě a bohatství, Český rozhlas, 3. 9. 2003.

9


9

2. VÝZNAM MLADÉHO UMÉNÍ V této kapitole bych ráda vyzdvihla význam tvorby současných mladých českých umělců, a to jak v podobě přínosu pro společnost, tak moţných výhod a teoretických příleţitostí pro investory, kupce a galeristy.

a) Význam pro společnost Umělecká scéna se pravidelně rozrůstá o nové, mladé, mladší a nejmladší umělce, kteří svou tvorbou udávají podobu českého moderného umění stejnou měrou jako jejich předchůdci. Jiţ od usednutí do školních lavic se k nim upírají zvědavé zraky kurátorů a nadějné pohledy starších uměleckých generací. Současné mladé umění svou podobou a zaměřením reaguje na aktuální dobové aspekty. Volbou aktuálních témat se umělci snaţí poskytnout prostor a příleţitosti pro dialog či diskusi s příchozím divákem. Tento význam však většina společnosti dostatečně nevnímá, coţ potvzuje i mladá kunshistorička a kurátorka Markéta Stará, která je v koţdodenním kontaktu se současnou mladou tvorbou v praţské Galerii Futura: “Současné umění je specifické svou interdisciplinaritou, která vede k jeho angaţovanosti a jeho zaujetí různými aspekty/elementy dnešní doby. Současné umění tak vytváří jakousi platformu, která otevírá prostor pro nové myšlenky a diskuzi. [...] Současný umělec skrze svou tvorbu nediktuje univerzální pravdy, ale staví své dílo na demokratickém dialogu s divákem, který na základě svých znalostí a subjektivních postřehů (percepci díla), sám rozhodne zda navázat dialog a stimulovat další diskuzi, či nikoliv. Myslím, ţe společnost (především pak ta místní) vnímá současné (mladé) umění z poněkud reduktivního pohledu, tedy jako estetický prvek, věc či komoditu nikoliv však jako prostředek komunikace.”10

b) Význam pro galerie, kupce, investory Svůj nezanedbatelný význam má umění mladých tvůrců i pro současné galerie. Pro mnoho z nich je v podstatě snazší prezentovat mladou generaci, která pro ně znamená touhu a naději nalézt něco zcela nového, fantastického a překvapujícího, něco, čím by se zapsali do historie. Tento sen jim generace starší a úspěšná, která svoje místo na umělecké scéně jiţ má, uţ nemůţe splnit.11 10

Markéta Stará: rozhovor vedený pro účely diplomové práce 15.3. 2010.

11

Monika Burian: článek Propagujeme českou ţivou kulturu, A2, č.39, 2007.

10

Z pohledu investic způsobuje mladé umění stále větší vzrušení. I přes velice nízké pořizovací náklady a teoretickou moţnost velkého potenciálu zhodnocení, se ale velké mnoţství investorů tváří rozpačitě. Koupě díla umělce v počátcích umělecké kariéry představuje samozřejmě podstatně větší riziko, neţ výběr umělce jiţ nějakým způsobem vyprofilovaného a na trhu zaběhnutého. Málokdo navíc dokáţe s jistotou předpovědět, zda se zakoupené dílo zhodnotí. Pozitivem při výběru nejmladších autorů je vedle skutečnosti, ţe zaloţení kvalitní sbírky současého umění je povaţováno za velice prestiţní záleţitost, i fakt, ţe tato díla lze prakticky pořídit za opravdu nízké ceny, přičemţ případný vzrůst umělce do podoby významného a uznávaného autora můţe znamenat výnosy ve stovkách procent během několika let.12 “Lidé by se neměli bát kupovat díla mladých umělců. Kdyţ dnes přijdete na AVU nebo UMPRUM a vidíte, co vzniká v ateliérech, je tam celá řada velice zajímavých děl, která přitom nejsou nijak finančně náročná. Navíc máte také šanci, ţe se autor za dvacet třicet let proslaví, a to, co máte doma, bude najednou nejen finančně, ale i umělecky významná věc,” 13 potvrzuje výhody zájmu a moţné kladné důvody investic do mladého umění přední česká galeristka Monika Burian.

12

Volně podle Pavel Vašíček: článek Investice do umění, Mediafax, 24.11. 2009.

13

Monika Burian: článek Propagujeme českou ţivou kulturu, A2, č.39, 2007.

11

3. HISTORIE Následující kapitola stručně popisuje historický pohled na vývoj českého výtvarného umění v průběhu 20.století, přičemţ se zaměřuje a omezuje na roli, moţnosti a vliv tehdejších natupujících mladých generací a kolegiální vazby mezi mladými a staršími autory.

3.1 1. polovina 20.století (1900 – 1948) České výtvarné umění se v minulém století formovalo pod vlivem různých událostí a okolností. V prvních letech 20. století se přístup mladé generace umělců k umělecké tvorbě lišil od představ generace starší, na tehdejší umělecké scéně jiţ delší dobu působící. Tehdejší absolventi praţské AVU přišli s uměleckým programem odmítajícím tradiční ideály, kterým chtěli zpřístupnit cestu novému nazírání na evropské dění sledované u zahraničních uměleckých vzorů - V. Gogha, P. Gauguina, P. Cézanna, H. Daumiera nebo E. Muncha. Vznikl tak generační konflikt, který poprvé zazněl během výstavních aktivit Skupiny OSMA14 v letech 1907 – 1908 a s novou intenzitou se rozhořel v roce 1912 pod vlivem zaloţení Skupiny výtvarných umělců15. 16 Do tohoto prostředí zasáhla první světová válka, která celkově a podstatně ovlivnila následný vývoj českého výtvarného umění: svým způsobem sjednotila starší i mladší českou uměleckou generaci a to především tím, ţe jim uštědřila stejnou myšlenkovou a citovou zkušenost, která se stala různě pojatým podhoubím poválečných uměleckých východisek. Toto sjednocení také zapříčinilo, ţe předválečný a poválečný vývoj se od sebe nějakým radikálním způsobem neodtrhl. 17 Poválečná skutečnost znamenala sice úlevu, ale díky válečným proţitkům obrat k jiným inspirativním zdrojům.

14

Skupina OSMA se zformovala kolem roku 1905 pod vlivem expresionismu, členové B. Kubišta, E. Filla, O. Kubín, V. Beneš, W. Nowak, A.. Procházka, B. Feigl, M. Horb, A. Pitterman

15

Skupina výtvarných umělců vznikla v roce 1911, odmítala nové výtvarné vidění, členové V. Beneš, E. Filla, O. Kubín, A. Procházka, J. Šíma, V. Špála, V. H. Brunner, F. Kysela, Z. Kratochvíl a j.)

16

článek České umění ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary, www.galeriekvary.cz

17

Současné české a slovenské umění, Odeon - Tatran, Praha 1982.

12

Umělci intuitivně touţili po změně, po novém světě a v něm i novém významu umění. Blízkost myšlenek a názorůje vedl k zakládání různých uměleckých skupin. V tomto období vznikla například umělecká skupina Devětsil18 či skupina Ra.19

Meziválečné Československo úspěšně provádělo svou modernizaci, čímţ se koncem třicátých let zařadilo k nejrozvinutějším státům tehdejší doby. Průkopníkem tohoto období byl vedle jiných i Tomáš Baťa (1876–1932), který ve Zlíně zaloţil na tehdejší dobu velice moderní továrnu na výrobu obuvi. Spolu s baťovským impériem započala i tradice přehlídek soudobého českosloveského umění, kterou firma ve Zlíně zaloţila.

3.1.1 Zlínské salony V říjnu 1936 zahájila firma Baťa I. Jarní zlínský salon výtvarného umění koncipovaný jako přehlídku soudobého československého umění. S velkou publicitou se pak vyjma let 1945 a 1946 konaly Zlínské salony kaţdoročně aţ do roku 1948. V letech 1940 - 1943 byla součástí salonu i přehlídka tvorby začínajících umělců pod názvem Výstavy mladých, která přinášela příleţitosti a prostor pro prezentaci tehdejšího mladého umění. Současná zlínská galerie navázala na tuto tradici obnovením Zlínských salonů v devadesátých letech. Kromě výtvarného sympozia Trienále Prostor Zlín (1991, 1994, 1997, 2001) hostí trienálně pořádané Nové Zlínské salony (1996, 1999, 2002, 2005) a Zlínský salon mladých spojený s udělením Ceny Václava Chada a Igora Kalného (viz Ceny pro mladé umělce udělované v ČR). Mezitím však ještě přišel rok 1939, který znamenal obsazení českých zemí německou armádou, vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a především 2. světovou válku. Ta měla značný dopad na celkový charakter českého výtvarného umění 40. let. Mladá generace objevující se na scéně přelomem 30. a 40. let se starší generací tak opět sdílela společně nalezené téma – humanistické obsahy, které v tehdejší době musely být zašifrované do symbolů. 18

Devětsil bylo umělecké seskupení českých avantgardních autorů nejrůznějšího zaměření zaloţené v roce 1920

v Praze usilující o vytváření nového umění, nového ţivotního slohu. Mezi členy Uměleckého svazu Devětsil byli Adolf Hoffmeister, Antonín Heythum, Otakar Mrkvička, František Muzika, Jindřich Štýrský, Toyen, Jaroslav Rossler, Evţen Markalous. V roce 1923 byla zaloţena také brněnská pobočka Devětsilu 19

Skupina Ra – Skupina mladých umělců označovaná jako „mladší surrealisté“

13

Postupně se opět začínají formovat nové umělecké skupiny, z nichţ tři nejvýznamnější zahrnují: Skupinu 4220, jejíţ záměr směřoval především na město, způsob městského ţivota a postavení člověka v moderním, civilním prostředí, skupinu Sedm v říjnu21, jejímţ hlavním námětem byl člověk a jeho schopnost neztrácet lidskost v krutých podmínkách a Skupinu Ra fungující jiţ od roku 1936, která se však v tomto období začala projevovat mnohem významněji.22

3.2 2.pol. 20. století (1948 - 1989)

3.2.1 Oficiální umění Po únoru 1948 byl na českou uměleckou scénu prostřednictvím ideologické diktatury implantován program socialistického realismu. V tu chvíli se ztratila moţnost prezentace jiného neţ státem prověřeného a organizovaného umění. Mnoho spolků, časopisů a sdruţení bylo zrušeno, došlo k nastolení cenzury. Byla zaloţeno oficiální organizace pod názvem Svaz Československých výtvarných umělců (SČSVU), který uděloval povolení ke všem výstavám. Mladí umělci, kteří dosud prosazovali avantgardu23, byli tvrdě odmítáni. Oficiální scéna byla přístupná jen těm, kteří se politickému tlaku podřídili a oficiální poţadavky plně respektovali.

3.2.2 Neoficiální uměni Během ideologické diktatury se střediskem svobodné tvorby a jakýmsi protikladem oficiální výtvarné scény staly soukromé umělecké ateliéry. Ty slouţily jako místo, kde se, i přes neustálou obavu z dohledu, svobodně diskutovalo o názorech, vývoji a podobě tehdejšího umění za uzavřenými hranicemi, kde se vystavovala a konforontovala neoficiální díla jednotlivců i skupin. . Studentům na uměleckých školách byl striktně diktován námět i způsob

20

Skupina 42 byla zaloţena v roce 1942, členové František Gross, Kamil Lhoták, František Hudeček, Jan Smetana, Karel Souček, Jan Kotík

21 22 23

Členové skupina Sedm v říjnu: Václav Hejna, Josef Liesler, František Jirousek, Arnošt Paderlík, Zdeněk Seydl Článek Historie výtvarného umění, www.czech.cz. Avantgarda je kulturní a umělecké hnutí 1. poloviny 20. stol. Jedná se o souhrnné označení uměleckých novátorských směrů 20.století (abstraktivismus, futurismus, expresionismus, dadaismus, kubismus, surreailismus).

14

jejich projevu. Výtvarným metodám, které je zajímaly a fascinovaly, se mohli věnovat jen v soukromí

3.2.3 Konec 50. let Koncem 50. let došlo na české výtvarné scéně k radikální změně. Po odhalení stalinského kultu v roce 1956 se v Československu částečně uvolnil komunistický reţim. Vláda začala opatrně ustupovat mladým umělcům, neboť potřebovala získat jejich podporu. SČSVU v říjnu 1956 svolil k zakládání uměleckých skupin a následnému pořádání výstav. Některé výtvarné časopisy začaly publikovat příspěvky, které povzbuzovaly nastupující výtvarnou generaci a svým způsobem opatrně stranily i experimentování. Mladým umělcům to přinášelo jedinečnou příleţitost k prezentaci a reflexi.24 Nejvýznamnější událostí tohoto období byla příprava pavilonu (1956 - 1958) na Světovou výstavu EXPO 1958 v Bruselu, kam se po dlouhých letech izolace dostalo mnoho československých umělců. Výstava přinesla příznivé podmínky pro navazování styků a tvůrčích kontaktů se zahraničím. U nás oţivila atmosféru například i celostátní výstava nastupujících mladých českých a slovenských umělců uskutečněná v roce 1958 v Brně v Domě umění a Domě pánů z Kunštátu. Výstava mladých, kterou zinicioval teoretik Josef Císařovský, byla vybrána porotou z členů právě vzniklých skupin a několika konzervativních umělců. Během výstavy se nepodařilo sjednotit celou generaci, někteří umělci či okruhy kolem umělců se od brněnské výstavy distancovali.25

3.2.4 Zlatá šedesátá 60.léta probíhala ve znamení rozhodujícího tříbení názorů a postojů. Tvůrčí skupiny našly společnou platformu a napopud překáţkám Svazu výtvarníků daly dohromady neoficiální Blok, který se snaţil sjednotit síly a zmírnit oficiální diktát.

24

Z článku První neoficiální tendente v českém umění 50. a 60.let, 8.3. 2010, www.nezpomente.cz.

25

Stanislav Kolíbal: Přednáška z cyklu “Přednášky prostorových tvůrců", FaVU VUT Brno – At. sochařství II.

15

“[...] dali dohromady Blok tvůrčích skupin, který se pravidelně scházel a připravoval na nejbliţší sjezd. Podařilo se mu infiltrovat mezi delegáty co nejvíc svých členů, ti pak prosadili tajné volby a pomocí nich obsadili celé vedení, všechny komise a rozhodující funkce, výstavní síně a redakce. Nastalo pět řekněme "svobodných" let v české kultuře,”26 vzpomíná Stanislav Kolíbal během přednášky na FaVU VUT v Brně. Časové údobí let 1964-1969 bývá povaţováno za období největšího rozmachu - za tzv. zlatá šedesátá. Studentská revolta předvídala konec věku autorit. Staré zanikalo a vznikalo nové. Přestoţe se ústřední orgány dále snaţili o udrţení jednoty „kulturní fronty“, stále více se však hroutila pod vlivem sledovaných tendencí a jevů. Připomínání tvorby Františka Kupky, J. Šímy, Františka Muziky ,O. Gutfreunda, L. Fully, M. A. Bazovského, ale i Vojtěcha Preissiga, surrealistických děl malířky Toyen nebo Jindřicha Štyrského oslovovalo zralou generaci umělců, ale právě také tu nejmladší, ještě studující či čerstvě absolvovanou. Změnil se program výstavních síní, i profil svazových časopisů (Výtvarné umění, Tvar, Výtvarná práce). Tvorba jednotlivých umělců i tvůrčích skupin reprezentující různé, často i protichůdné aktuální tendence a postupy, byla zveřejňována bez jakýchkoli ideologických zábran. Dialog o rozdílných uměleckých názorech a způsobech vyjadřování se mohl odvíjet na veřejnosti. Slova se mohla chopit i nejmladší československá generace.27

3.2.5 Období normalizace Situaci však fatálně ovlivnil vpád Varšavské armády do Československa v srpnu 1968. Svoboda byla nahrazena nastolenou “kulturní normalizací”, na scénu opět vešly cenzurní zásahy. Neoficiální Blok, stejně tak jako ostatní skupiny, byl rozpuštěn, dosavadní výstavní aktivity i odborné tiskoviny postupně končily. Represivní opatření zasáhla všechny, kteří se nepoddali okupaci země. Ovlivněni byli samozřejmě jak všichni aktivně tvořící umělci, tak mladí autoři, čerství absolventi uměleckých škol. Umění 70. a 80. let se tak naprosto nepřirozeně rozdělilo na povolené a zakázané či trpěné.28 Umělcům, kteří tvořili kostru umělecké scény 60.let nezbylo nic jiného, neţ se opět

26

Stanislav Kolíbal: Přednáška z cyklu “Přednášky prostorových tvůrců", FaVU VUT Brno – At. sochařství II.

27

Jiří Šetlík: Poznámky k situaci českého a slovenského umělní v 60.letech, Symposium teoretiků – 60.-90.léta v českém výtvarném umění, mezinárodní Bienále kresby Plzeń, 2006.

28

Článek České umění 20.století ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary, www.galeriekvary.cz.

16

vrátit do svých ateliérů a v soukromí pokračovat ve své práci (vyjma neoficiálních aktivit např. Malostranské dvorky, Štvanice, Chmelnice a další) bez jakékoli šance na veřejný obdiv a prezentaci.

3.3 Rok 1989 a první léta svobody

autorů se začal . Na porevoluční dobu vzpomíná tehdejší náledu popisuje i umělkyně Veronika Bromová: “Samozřejmě jako všichni mladí tehdy i teď jsme měli přirozenou potřebu se vymezit vůči tomu, co bylo před námi a také vyrovnat se s tím, co bylo mimo ČR, chtěli jme ukázat, ţe máme na to být umělci schopnými obstát ve světovém kontextu. ...Vystavovali jsme v galeriích, které tehdy vznikaly, tehdejší polaritou byly Behémot a MXM, ale také jsme se pokusili vytvářet vlastní platformu a skupinovou výstavou Ţenské domovy, kde jsme s dalšími kamarádkami umělkyněmi řekly své a odstartovaly eskapádu dalších čistě ţenských výstav, coţ do té doby nebylo běţné.”29 Na vysokých uměleckých školách se po roce 1989 pracovalo opět zcela bez zábran. Volné pole působnosti pro všechny studenty, volný dialog se současným světovým vývojem. Tento nově získaný impuls se přirozeně promítl do umělecké tvorby nejen mladé generace, jejíţ podoba začala dostávat světový rozměr. “Během krátké doby několika málo porevolučích let se nám podařilo vyrovnat ztrátu dlouhých destetiletí a západní umění jsme nejen dohnali, ale v mnohém i předehnali. Naše umění je s ním jiţ plně kompatibilní, volně směnitelné a zaměnitelné.”30 V této době se navíc mladé umění začíná potkávat s novými tématy jako je například věda, politika, ţivotní prostředí, technika, výchova, mezilidské vztahy, konzumerismus, gender, filozofie, historie, často jsou pouţívána tabuizovaná témata jako sex, násilí nebo pornografie. I k podpoře mladé tvorby se uţ v devadesátých přestávalo přistupovat jako k něčemu vyjímečnému. Postupně se stávala novým dobovým trendem.31

29

Veronika Bromová: článek Veronika Bromová, Artservis – internetový časopis o výtvarném umění, 2007

30

Tendence z kredence ( Sympozium na téma Umění a kultura 90.let - rozptýlená koncentrace, AVU 19.- 20.12.1995).

17

3.4 Současnost (období let 2009 - 2010) Současnou uměleckou mladou scénu je z dnešního pohledu velice obtíţné jakkoli generalizovat. Především díky tomu, ţe obecně se umění nejlépe posuzuje z několikageneračního odstupu. V zásadě však současné umění celkově nabízí velký počet moţných interpretací. Bez poskytnutí jakéhokoli návodu je pro diváka otevřeno pole různých moţností, jak si umělecké dílo vyloţit a co v něm vidět. V tomto smyslu se zdá být současné umění veřejnosti do velké míry otevřené. Na rozdíl od 90. let, kdy tehdejší vrstva mladých umělců pod vlivem čerstvě získané svobody zcela přirozeně tíhla a touţila po tvorbě velkých, výrazných a někdy aţ bezhlavých věcí, dnešní mladá generace v tomto smyslu jiţ dělá nepatrné kroky do pozadí. To potvrzuje i umělec a pedagog praţské Akademie výtvarných umění Jiří Příhoda, který své umělecké mládí proţil právě ve zmíněné době: “My jsme v 90. letech měli tendenci všechno víc rozvíjet - dělali jsme velké objekty a velké instalace. Dnešní mladí se zdají realističtější, jsou opatrnější, pragmatičtější a neţenou se bezhlavě do velkých věcí. Někteří pracují s tématy, která nás zajímala v 90.letech, ale posouvají je jinam. Nechtějí být tolik patetičtí, nechtějí nic předstírat. My jsme byli moţná idealističtější a moralističtější. Oni takový nejsou, ale to je dáno změnou společenského klimatu.”32 Podle Jana Pffeifra, současného studenta praţské AVU, je současná mladá umělecká scéna více či méně patrně rozdělená do dvou základních táborů: tzv. klasiků a hledačů nových cest (jinak řečeno konceptualistů). Tyto dva základní tábory se ještě dělí do různých skupinek a podskupinek, které existují jak na školách, tak i následně mimo ně.33

31

Bienále mladého umění II - Zvon 96: Galerie hl. města Prahy, Sorosovo centrum současného umění-Praha, Dům u kamenného zvonu, prosinec 1996 - únor 1997.

32

Jiří Příhoda: rozhovor uvedený v publikaci V prostoru 2000 generace 1989-2009, str. 58.

33


18

5. “HODNOTA” MLADÉHO UMĚLCE Jakousi “hodnotu” současného mladého výtvarníka, která vedle samotné tvorby o umělci značně vypovídá (a to jak galeristům, kteří si mezi začínajícími tvůrci volí své “chráněnce”, především však potencionálním zájemcům, kupcům a investorům) určuje zpravidla několik hledisek:

1)

absolutorium umělce (na jaké škole studoval a pod jakým vedením)

2)

dosud uskutečněné výstavy, stáţe a sympozia

3)

získaná ocenění

ad 1) Absolutorium umělce Vysoká škola můţe být důleţitým ukazatelem v ţivotopise mladého umělce. Na začátku roku 2010 bylo provedeno statistické hodnocení úspěšnosti ateliérů a jejich posluchačů na českých vysokých výtvarných školách v letech 1990-2010.34 Z výsledků je patrné, ţe v rámci celkové úrovně všech domácích vysokých uměleckých škol si nejlépe vede Akademie výtvarných umění v Praze, které je přisuzována největší prestiţ. Přes všechna omezující kritéria a nedostatky statistického hodnocení je moţné identfikovat (viditelné) kvality jednotlivých ateliérů. Z hlediska účasti na různých českých i mezinárodních výstavách a zisku ocenění si nejlépe vedou tyto ateliéry: Ateliér pod vedením Doc. Vladimíra Skrepla, Prof. Milana Kníţáka, Doc. Vladimíra Kokolii, Doc. Jiřího Davida, Prof. Miloše Šejna, Prof. Kurta Gebauera, Doc. Petra Kvíčaly, Prof. Petera Rónaie).35

34

Vyhodnocení bylo provedeno u příleţitosti sympozia o současné a budoucí podobě Akademie výtvarných umění v Praze konané 24.-25. února 2010, jednotlivé ateliéry byly zařazeny na základě splnění určitých kritérií

35

Úspěšnost ateliérů a jejich posluchačů na českých vysokých výtvarných školách 1990-2010 / pokus o statistické hodnocení, Vědecko-výzkumné pracoviště AVU, 2010

19

ad 2) Dosud uskutečněné výstavy, stáţe a sympozia V dnešní době se povaţuje za standarní, aby mladí tvůrci po opuštění školy měli za sebou sebou několik uskutečněných výstav. Ve většině případů tomu tak je, přesto příleţitostí, které výstavní prostory začínajícím umělcům nabízely, byly vţdy omezené. Jak se však v poslední době ukazuje, začíná se blýskat na lepší časy. (viz VÝSTAVNÍ PROSTORY PREZENTUJÍCÍ MLADÉ UMĚNÍ)

ad 3) Získaná ocenění Studenti, čerství absolventi vysokých uměleckých škol i někteří amatéřští umělci mají několik moţností zvýraznit se na české výtvarné scéně pomocí několika speciálních cen udělených kaţdoročně v ČR. Ocenění pro mladé umělce do třiceti, třiatřiceti, pětatřiceti a někdy aţ do čtyřiceti let je na našem uměleckém poli hned několik. Na české poměry moţná poněkud nadstandartní počet existujících soutěţí, je však i přes moţné opakované vyskytování některých jmen na různých cenách, opodstatněn mnoţstvím kvalitních umělců vyrůstajících na našem uzemí. Ţádná z cen nevynese mladé tvůrce na umělecký Olymp, všechny však pomáhají při otevírání profesionálních dveří a pomyslné vystrkování na výslunní, které můţe pomoci při realizaci jejich projektů nebo například v prosazování a účasti v mezinárodních soutěţích či výstavách. Udělované ceny podněcují mladé talentované tvůrce k samostatné tvůrčí činnosti a zároveň k pozitivní soutěţivosti. Zkušenost a konfrontace finalistů s profesionálním prostředím galerie v mnohém kultivuje představy mladého tvůrce o poslání a strategiích současného umění.36 Právě obdrţení některé z cen udělené mladému umělci se můţe okamţitě a poměrně výrazně projevit v nárůstu zájmu, výši ceny a následné prodejnosti díla oceněného autora. Všechna ocenění zároveň ukazují aktuální směr českého výtvarného umění, a alespoň základním způsobem umoţňují veřejnosti orientovat se na současné scéně.

36

Tisková zpráva: Cena EXIT 2009

20

5.1 Ceny pro mladé umělce udělované v ČR Cena Jindřicha Chalupeckého Asi tou nejznámější, bepochyby nejprestiţnější a většinou nejrespektovanější soutěţí mladých umělců v České republice je cena Jindřicha Chalupeckého. Uděluje se od roku 1990, kdy ji na počest významného českého literárního a uměleckého kritika Jindřicha Chalupeckého iniciovali Václav Havel, Jiří Kolář a Theodor Pištěk. Soutěţ je vypisována kaţdoročně a vţdy pro umělce do 35 let. Ti se mohou přihlásit sami, akceptovány jsou však také návrhy odborníků z oboru výtvarného umění. Pro finalisty (obvykle 5 z např. 49 přihlášených umělců v roce 2009) vybrané nezávislou odbornou porotou z oboru výtvarného umění je připravena výstava v prestiţní galerii zakončená slavnostím udílením ceny. Tři roky za sebou se soutěţ konala v NG v Praze, v letech 2002, 2004, 2006 v Domě umění města Brna, rok 2003 se konal v galerii Futura, 2005 v Galerii hlavního města Prahy, v roce 2007 propůjčilo svoje prostory šest nezávislých výstavních prostor v Praze, 2008 opět v Brno, tentokrát Dům pánů z Kunštátu a ročník zatím poslední byl připraven v Centru současného umění DOX. Vítěz soutěţe získá šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku, finanční částku 50.000 Kč na vlastní umělecký rozvoj a 100.000 Kč na realizaci projektu, výstavy či publikace.37 Soutěţ o cenu Jindřicha Chalupeckého, která se vedle velké pozornosti české veřejnosti i médií, těší i významné pověsti v zahraničí, můţe být skvělým odrazovým můstkem pro vstup na profesionální uměleckou scénu. Samozřejmě vţdy nejvíce záleţí, a při zpětném pohledu na uskutečněné ročníky je to patrné, na kaţdém oceněném umělci, jak se svou výhrou naloţí a jak urputně se chopí příleţitostí. Laureáti CJCH od roku 1990 do roku 2009: Jiří Skála (2009), Radim Labuda (2008), Eva Koťátková (2007), Barbora Klímová (2006), Kateřina Šedá (2005), Ján Mančuška (2004), Michal Pěchouček (2003), Markéta Othová (2002), Tomáš Vaněk (2001), David Černý (2000), Lukáš Rittstein (1999), Jiří Černický (1998), Jiří Příhoda (1997), Kateřina Vincourová (1996), Petr Nikl (1995), Michal Gabriel (1994), Martin Mainer (1993), Michal Nesázal (1992), František Skála (1991), Vladimír Kokolia (1990)

37

www.jchalupecky.cz

21

Cena NG 333 Poměrně mladou cenou na české scéně je Cena NG 333 vyhlašovaná Národní galerií v Praze. Je určena pro mladé umělce od 15 do 33 let z České a Sloveské republiky, kteří mohou soutěţit s dílem libovolného ţánru mladšího 3 letech. Devítičlenná porota, sestavená z významných umělců, kurátorů, kritiků umění z České a Slovenské republiky, vybere omezený počet finalistů (v roce 2009 přihlášeno 129 umělců, vybráno 11 finalistů), jejichţ výstava se koná ve Veletrţním paláci v Praze. Zvolený vítěz obdrţí ocenění a finanční odměnu ve výši 333.000 Kč formou kupní smlouvy na vítězné dílo, které tak zůstane v majetku Národní galerie jako součást sbírek.38 Laureáti cen NG 333: Petr Bařinka (2009), Marek Kvetán (2008), skupina Ztohoven (2007)

Cena Václava Chada a Cena Igora Kalného Ceny Václava Chada a Igora Kalného jsou kaţdý třetí rok uděleny jednomu mladému českému a slovenskému umělci do třiceti let. Za vším stojí ve stejných intervalech konaná přehlídka mladého a nejmladšího umění - Zlínský salon mladých (společná přehlídka českých a slovenských umělců do třiceti let), který navazuje na místní významné kulturní aktivity třicátých a čtyřicátých let, na Zlínské salony (1936–1948), ke kterým blíţe v kapitole HISTORIE, a především Výstavy mladých (1940–1943). Původní myšlenkou a záměrem těchto přehlídek bylo představovat na umělecké scéně ještě ne zcela etablované, nastupující či dosud neznámé talentované tvůrce. Ve stejném duchu pokračují přehlídky i po svém obnovení. Cílem salonů mladých je co moţná nejobjektivnějším způsobem představit aktuální tvorbu našich nejmladších a nejvýraznějších osobností aktuální výtvarné scény a uvádět ji do galerijních souvislostí. Přísně výběrová přehlídka se snaţí vedle prezentace jiţ zavedených tvůrců objevovat i dosud neznámé, anebo z různých důvodů opomíjené tvůrčí osobnosti. Podle současné koncepce salonu jsou tyto ceny navrhovány českou a slovenskou výtvarnou jury. Cena Václava Chada, pojmenovaná po talentovaném českém umělci, je připravená pro tvůrce nejvýraznějšího díla či souboru děl v rámci české části výstavy a Cena

38

www.ngprague.cz

22

Igora Kalného autorovi nejvýraznějšího exponátu či souboru exponátů v rámci slovenské výstavní části. Oceněním je samostatná výstava obou autorů v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, v jejíţ umělecké sbírce se ocitnou i vítězná díla.39 Laureáti cen: Cena Václava Chada 2009: Pavla Sceranková, Cena Igora Kalného 2009: Juraj Kollár Cena Václava Chada 2006: Aleš Růţička, Cena Igora Kalného 2006: Erik Šille Cena Václava Chada 2003: Jaroslava Koléška Cena Václava Chada 2000: Vít Soukup Cena Václava Chada 1997: Lukáš Rittstein

Cena Start Point START POINT je přehlídka nejlepších diplomových prací absolventů jednotlivých vysokých škol s uměleckým zaměřením, jejímţ organizátorem je Galerie Klatovy / Klenová. Smysl projektu vidí ogranizátoři především v představení mladých talentů a následné pomoci v nelehkém vstupu na výtvarnou scénu po ukončení školy. První ročníky soutěţe v letech 2003 a 2004 se soustředily pouze na české školy, postupem času se však záběr projektu rozšířil i na další evropské země. V sedmém roce činnosti zahrnuje projekt Star Point jiţ 33 škol z 15 různých evropských zemí. Na kaţdé škole vţdy vybere tříčlenná jury (sloţená ze školou zvoleného pedagoga, zástupce organizátorů a nezávislého experta) jednu nejlepší diplomovou práci. Společná výstava těchto vybraných prací v Galerii Klatovy / Klenová umoţní "velké jury" (šestičlenná finálová porota je sloţená z renomovaných odborníků a zástupců organizátorů) zvolit vítěze. Odměný laureát získá uvedení samostatné autorské výstavy v Galerii Klatovy / Klenová s vydaným katalogem a měsíční rezidenční pobyt v rezidenčním cenru ve Vile Paula na Klenové.40 Vítězové ceny Start Point: 2009 Serena Korda (Royal Colledge of Art, London), 2008 DANIEL PERMANETTER (AdBK München), 2007 Petra Herotová (VŠUP), 2006 Ana Strika (HGKZ Curych), 2005 Tereza Severová (VŠUP), 2004 Pavel Ryška (Fakulta

39 40

www.kgvu.zlin.cz http://startpointprize.eu

23

výtvarných umění VUT, Brno), 2003 Jana Besmáková (Fakulta výtvarných umění VUT, Brno)

Cena kritiky za mladou malbu Cena kritiky je ocenění pro mladé umělce-výtvarníky věnující se malbě v soutěţi Malba a její přesahy a je směrována ke studentům nebo čerstvým absolventům, kteří v ţádné významnější soutěţi ještě ocenění nezískali. Soutěţ vznikla v roce 2008 z iniciativy ředitelky praţské Galerie kritiků Vlasty Čihákové-Noshiro a zaměřuje se na umělce pouţávající tradiční techniku malby. "Cena kritiky vznikla jako pietní vzpomínka na Víta Soukupa, který byl bytostným malířem, mnohokrát kandidoval na ceny výtvarníků, ale nikdy ocenění nezískal, poněvadţ poroty dávaly přednost instalacím, konceptuální tvorbě či novým médiím,“41 vysvětluje vznik soutěţe Vlasta Čiháková-Noshiro. Nastavený věkový limit účastníků do 30 let vypovídá o záměru a cílené podpoře nejmladších umělců na startu profesního růstu. Mladí umělci jsou navrhováni a doporučováni vysokoškolskými pedagogy, umělci, neziskovými galeristy a kritiky, z jejichţ řad vzešlá pětičlenná porota vybírá omezený počet finalistů. (V roce 2010 bylo nominováno cca 50 umělců, z toho vybráno 10 finalistů). Laureáti jsou oceněni uspořádáním samostatné výstavy v Galerii kritiků doprovázené vydáním katalogu. I kdyţ je zde snaha o podoru mladých začínajících tvůrců dostatečně patrná, nemá tato soutěţ ještě zcela ujasněnou koncepci a čitelný záměr. Laureáti uplynulých třech ročníků: 2010 Vladimír Houdek (AVU), 2009 Evţen Šimera (AVU), 2008 Lada Gaţiová (VŠUP)

Cena ARSkontakt Velkou příleţitostí pro nejmladší generaci umělců (ovšem opět s omezením pouze na výtvarníky oboru malba) je konfrontační přehlídka umění konající se z iniciativy brněnské

41

Vlasta Čiháková Noshiro: článek Cena kritiky: příklad toho, jak rozpozpačitě u nás funguje výtvarná scéna, iDnes, 11.2. 2009.

24

agentury ARSkontakt, zaloţené v roce 2002 mladou absolventkou Dějin umění Masarykovy university Kateřinou Tučkovou. Kaţdý rok připravuje ARSkontakt konfrontační přehlídku malby současných mladých tvůrců, která je vyhodnocena cenou ARSkontakt a umoţňuje jim formou putovní výstavy prezentovat svá díla v několika galeriích po České republice. Příleţitost zde dostane kaţdý rok na 30 mladých výtvarníků, studentů či absolventů vysokých výtvarných škol. Akce je připravena pro studenty starších 26ti let, absolventy a nestudenty do věku 26 let. Kaţdý můţe být prezentován pouze 3 díly z doby maximálně 3 uplynulých let. O účasti a výběru 20 reprezentantů na přehlídku rozhodne kaţdoročně se obměňující pětičlenná porota, která sestává z odborníků v oboru výtvarného umění, z teoretiků a kurátorů či praktikujících výtvarníků. Vítězi je vedle čestného uznání, finanční odměny 13 - 15 000 Kč a týdenního pobytu v evropském městě, zajištěna samostatná výstavu v Praze nebo Brně doplněná o vydání katalogu a patřičnou mediální propagaci. Dílo je zároveň prezentováno na veletrhu Art Prague a stavá se akvizicí významné sbírky současného umění, která je pravidelně vystavována a medializována.42 Laureáti: 2010 Karel Štědrý (VŠUP), 2009 Martin Krajc (AVU), 2008 David Hanvald (VŠUP), 2006 Igor Grimmich (AVU), 2005 Radoslav Zrubec (FaVU Brno), 2004 Matin Salajka (AVU)

Cena EXIT (Cena Miroslava Proška) Cena EXIT je vyhodnocením soutěţe celorepublikového charakteru vyhlašované Fakultou umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí n. Labem. Hlavním cílem této ceny je podpora vzájemné spolupráce a konfrontace názorů mezi vysokými uměleckými školami v České republice a snaha o vytvoření zdravého konkurenční prostředí. Výtvarná umění do věku 35 let, a to jak jednotlivců, tak skupin působících na našem území. Do soutěţe se mohou přihlásit sami nebo být nominováni někým z oboru. , kurátorů, galeristů, umělců a teoretiků 5-8 finalistů, kteří se představí na společné výstavě v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, a kde je určen vítěz. Vedle této společné výstavy obdrţí vítěz stipendium ve výši 30.000,- Kč a moţnost prezentace v 42

www.arskontakt.org

25

pravidelném katalogu.43 Laureát 2009: Petr Dub (FaVU VUT, Brno)

Jako jedna z nejmladších cen pro začínínající umělce se na české scéně objevila cena soutěţního festivalu umění Český Tučňák. Festival se snaţí o vytvoření jakéhosi spojení mezi talentovanými studenty uměleckých škol s profesionály. V jedné ze čtyř zvolených kategorií - Mladé výtvarno - se tak mohou vedle mladých hudebníků, divadelníků a filmařů o cenu ucházet i mladí výtvarníci. Festival je teprve v plenkách, vznikl v roce 2006, přičemţ od počátku vytyčeným cílem je stát se festivalem prestiţním, který bude zviditelňovat tvorbu mladých tvůrců. Toho chtějí zakladatelé dosáhnout i následným financováním projektů oceněných umělců. měl v budoucnu sdruţovat mladé umělce. Poskytováním aktuálních informací o jejich působení (např. vernisáţe, premiéry), chce zlepšit vzájemnou komunikaci, a to například i mezi uměleckými školami či zahraničními festivaly. 44

Essl Award Cee ESSL AWARD CEE je cena udělovaná od roku 2005 mladým studentům umění různého zaměření (kresba, malba, socha, prostorová instalace, fotografie, video, nová média) z České republiky (omezeno však pouze na studenty praţské AVU) a několika dalších evropských států (Slovenska, Chorvatska, Slovinska, Maďarska a Rumunska). Je udělována kaţdý druhý rok prostřednictvím sbírky moderního umění Agnes a Karlheinze Esslových (Essl Museum) a společnosti bauMax právě v těch zemích, kde společnost působí. Z kaţdé země je mezinárodní devítičlennou porotou vybráno deset mladých uchazečů, kteří mají moţnost prezentovat se na výstavách v hlavních městech vybraných zemí. Porota vţdy udělí v kaţdé zemi tři ocenění v podobě finančního obnosu 4.000 €, 3.000 € a Special Invitation od VIENNA INSURANCE GROUP (1.000 €). Společná přehlídka všech 18 vítězných děl je pak 43

Tisková zpráva: Výstava finalistů Ceny EXIT 2009.

44

www.ceskytucnak.cz

26

připravena pro Essl Museum v Klosterneuburgu u Vídně.45 Laureát 2005: Kateřina Šedá (AVU) Henkel Art Award (Young Artist’s Prize) Společnost Henkel Central Eastern Europe (Henkel CEE) udílí od roku 2002 ceny pro umělce z 28 zemí střední a východní Evropy i centrální Asie. Vedle hlavní ceny (pro periodicky se střídajících ročníků zaměřených na fotografii, kresbu a design), v podobě finančního obnosu 7000 Euro, výstavy v domovské zemi a výstavy finalistů ve Vídni), uděluje Henkel CEE ve snaze zviditelnit a podpořit talentované mladé umělce ze střední a východní Evropy cenu Prize for Young CEE Artists, která zahrnuje částku 2 000 eur. Vítěz se navíc zúčastní tříměsíčního rezidenčního pobytu Artists-in-Residnece Program ve Vídni. 46 Laureáti: Henkel Art Award: Soňa Goldová (2006) Young Artist’s Prize: Daniel Pitín (2004)

45

www.artservis.info

46

www.henkel-cee.com, www.henkel.cz

27

6. MOŢNOSTI PREZENTACE MLADÝCH UMĚLCŮ 6.1 První prezentace mladého umělce První kontakt mladého umělce s veřejností přichází zpravidla s klauzurními pracemi, kde se jednak samotnému studentovi dostává moţnost vnímat se v kontextu školy, ale zároveň a jelikoţ bývají tyto přehlídky často navštěvovány galeristy a kurátory, jde o první moţnost výranější prezentace své tvorby před světem za školními branami. Umělecké školy často mívají také své vlastní školní galerie (např. Galerie Aula - FaVU VUT Brno, Galerie AVU Praha, Galerie VŠUP Praha, atd.), kde jsou studenti v průběhu roku prezentování pro širší veřejnost. Zájem o tyto výstavy není bohuţel u nás nijak výrazně rozvinutý, návštěvnost laické veřejnosti bývá velice nízká.47

6.2 Výstavní prostory prezentující mladé umění Naše lokální scéna je poměrně malá. V podstatě se zde vyskytuje několik větších sbírkových a galerijních institucí, které svou funkci plní relativně dobře, ale mladé současné tvorbě dávají prostor jen okrajově. 48 Konkrétně pro studenty není mnoho příleţitostí realizovat své projekty v renomovaných galeriích. Je to pochopitelné jednak z finančních důvodů, jednak z nastavených neprůchodných programově-koncepčních hledisek profesionálních galerií. I kdyţ lze u muzeí a galerií zaznamenat za poslední roky jistý posun, prezentace mladého umění ještě není, zvláště u interpretačně náročnějšího umění, dostatečná. Přitom právě během studií se začínají mladí umělci formovat, dochází k významným kvalitativním posunům v jejich tvorbě, naznačuje se potenciál, se kterým výtvarník přichází. Je proto důleţité uvést tyto projevy do vzájemných kontextů jedné generace.49 V poslední době moţností vystavovat v Čechách přibývá a překvapivě nejen v Praze. Velmi dobře se etabluje Brno, dalším nově vznikajícím kulturním centrem je Zlín, kde jiţ teď

47


48

Volně podle: Návrh systému podpory uměleckě tvorby v ČR na základě porovnání mezinárodních zkušeností, Projektová a rozvojová agentura, a.s., 2008.

49

Cena Exit-MP- http://www.nup.cz/archiv/nup04_03/bylo1.htm

28

existuje několik důleţitých galerií.50 V zásadě lze prostory, které se zabývají mladým (či celkově současným) uměním, rozdělit na komerční galerie a nekomerční prostory (“non-profit space”). Nekomerční výstavní prostory se pak dají ještě rozdělit na dva druhy: výstavní síně a nezávislá kulturní centra.51 Záměr některých z nekomerčních prostorů se soustředí čistě na nová jména, mnohdy ještě zapsaná ve školních ateliérech, mladí umělci si zde mohou uskutečnit své úplně první výstavy, které se ve většině případů konají sólově, program jiných kombinuje neznámé umělce s jiţ více či méně “zaběhnutými” nebo s umělci ze zahraničí do většinou skupinových výstav.

6.2.1

Nekomerční prostory:

6.2.1.1 výstavní síně

Galerie Jelení (Praha) Prostor poměrně malý, ovšem u mladých českých výtvarníků značně oblíbený, je praţská Galerie Jelení. Galerie vznikla roku 1999, jako součást Sorosova centra pro současné umění Praha a svým programem se zaměřuje na soustavnou prezentaci aktuálních uměleckých trendů současných mladých umělců, mnohdy ještě studentů uměleckých škol. Od roku 2002 galerie dlouhodobě mapuje dění i v mimopraţských regionech a prezentuje tak studenty a absolventy z Brna, Ostravy a dalších měst. Galerie kaţdý měsíc představuje jednoho mladého výtvarníka. K výstavám pravidelně vycházejí katalogy či broţury, které přibliţují jejich uměleckou dráhu. Mezi výstavy nejmladších umělců galerie pravidelně zařazuje díla umělců jiţ zavedených, kteří tak přispívají k udrţování vysoké úrovně galerie.52 Galerie Jelení jako jedna z mála umoţňuje pro začínající mladé tvůrce důleţité sólové výstavy.

50


51

Leonor Nuridsany: článek Po převratu, časopis Umělec 1/2000.

52

www.galeriejeleni.cz, www.artlist.cz

29

Galerie Pavilon (Praha) Původní konírna a pozdější kůlna na malostranském dvorku dnes skýtá zajímavý výstavní prostor nazvaný Pavilon. Komorní galerie je vedena studenty praţské Akademie výtvarných umění - Janem Pffeifrem a Pavlem Stercem. Většina výstavního plánu je tak zaloţena na prezentaci umění vznikajícího právě ve školních ateliérech. Stejně jako Jelení nabízí prostor pro sólové prezentace, které jsou často vůbec prvním veřejným výstavním projektem mladých umělců. Jedním ze studentů, kteří aktuálně Pavilon spravují, je Jan Pffeifer. Na otázku, co bylo impulzem k zahájení provozu této galerie, odpovídá: “Začali jsme před rokem a půl a to zcela naplánovaně, ve Vinohradském Pavilonu, škole tam tenkrát nabídli prázdnou prodejnu. Rok jsem tam organizovali výstavy, hlavně lidí z AVU a z UMPRUMU, a kdyţ ta smlouva končila cítili jsme, ţe nás to těší a ţe o takový prostor je zájem a ţe máme kolem sebe stále další lidi, kterým by pomohlo odrazit se, právě uspořádáním jejich první samostatné výstavy. Tak jsme přirozeně začali pokračovat v prostoru novém. A můţu říct, ţe je to stále veliká zkušenost a radost, moct takhle doprovázet svoje vrstevníky, od prvních nápadu, přes realizaci, nervozitu – nejistou, aţ po vernisáţ a zpětnou vazbu návštěvníků, úlevu a uvolnění.” 53

Entrance Gallery (Praha) Entrance Gallery je další výstavní prostor zaměřený na nejsoučasnější progresívní mladou generaci umělců. Galerie je součástí komplexu Karlin Studios (viz Karlin Studios). I přestoţe se jedná, jak samotný název napovídá, o vstupní a ne příliš rozměrnou část, nabízí galerie vţdy kvalitní uplatnění pro zajímavé projekty a výstavy. Entrance se snaţí o vytvoření platformy pro nastupující generaci. Proto se zaměřuje na výstavy autorské, které jsou prokládány kurátorskými skupinovými projekty. V Entrance se uskutečňují výstavy převáţně skupinové.54

Wannieck Gallery (Brno) Wannieck Gallery je brněnská nezisková galerie současného umění, která se zaměřuje na představování současné malby. Její umělecký ředitel, sběratel umění Richard Adam, usiluje vedle vybudování sbírky středoevropského umění mladší generace a české malby generace

53


54

www.entrancegallery.com

30

80. a 90. let minulého století i o zachycení těch nejaktuálnějších malířských trendů mladé generace. Svůj zájem o mladé umění soustředí na umělce jednak ještě působících ve školních ateliérech, větších příleţitostí se tu však dočkají spíše umělci, kteří jiţ alespoň několik let působí na umělecké scéně po absolvování vysoké umělecké školy, tedy umělců jiţ částečně vyprofilovaných a prokázaných.55

6.2.1.2 Další podobně zaměřené instituce Tranzit Display (Praha), Galerie 35m2 (Praha), Galerie Eskort (Brno), G99 (nezávislá součást Domu umění města Brna), 36 (Olomouc), Galerie Maják (Uherské Hradiště), Výstavní síň Chrudim v Divadle Karla Pippicha (Chrudim), Galerie Alternativa (Jihlava), Galerie Půda (Jihlava), Kabinet T. (Zlín), Galerie Šternberk (Šternberk), Galerie ad astra (Kuřim). Některé z nich jsou po vedením samotných mladých umělců: A.M.180 (Praha), Parallel.cz (Praha), ETC. (Praha), Umakart Street Gallery (Brno), Galerie Potraviny (Brno) Občasné výstavy mladých se objevují i v galerii Klatovy/Klenová s pobočkou Galerie U Bílého jednoroţce v Klatovech. Čím dál častěji se také mladé umění objevuje v aukčních síních: například Galerie 5.patro (Praha) Galerie Peron (Praha), Galerie Art Praha (Praha), aukční síň Vltavín (Praze). Na začátku letošního roku poběhla například i první celostátní aukce mladého umění v Galerii Kotelna v Říčanech u Prahy, kde byla na předaukční výstavě prezentována a následně draţena díla mladých absolventů a talentovaných studentů výtvarných škol.

6.2.1.3 nezávislá kulturní centra

Experimentální prostor NoD (Praha) Experimentální prostor NoD je významné praţské kulturní centrum. Současná podoba NoDu, který vznikl a funguje od roku 1999, je vytvářena třemi hlavními sekcemi: Galerie NoD (výstavy), teatro NoD (divadlo) a NoLab (multimedia). Svou otevřeností mnoha

55

www.wannieckgallery.cz

31

uměleckým a společenským experimentům se řadí mezi nejvýznamnější praţská nezávislá kulturní centra.

umělců a kurátorů. Svůj prestiţní výstavní prostor a moţnost zapojení se do činnosti galerie však s oblibou poskytuje studentům výtvarných škol a dalším začínajícím umělcům.56

Futura (Praha) FUTURA je centrum pro současné umění, jehoţ cílem je od roku 2003 budovat prostor otevřený prezentacím projektů různých medií od českých i zahraničních umělců, a to jak jiţ plně respektovaných autorů, tak mladých začínajících, v konstruktivním dialogu mezi generacemi. Pod záštitou FUTURY o.s. funguje i od roku 2005 unikátní komplex uměleckých ateliérů a galerií Karlin Studios, který se stal prvním svého druhu v Praze. V prostorách tohoto multifunkčního kulturního centra se nachází 17 ateliérů, které jsou pronajímány vybraným umělcům napříč generacím. Karlin Studios také poskytují plochu pro dokumentační centrum Nadace pro současné umění, rozsáhlý archiv českých současných umělců a dvě galerie. Galerie Entrance (viz Entrance Gallery) a Galerie Karlin Studios, která je dramaturgicky zaměřena nejen na prezentaci nových prací samotných umělců z místních ateliérů, ale i mladých českých a zahraničních umělců, kteří by v rámci praţského galerijního provozu jen ztěţka hledali adekvátní a takto velkorysé prostory pro realizaci svých alternativních projektů.57

Meet Factory (Praha) MeetFactory je další nezávislé kulturní centrum v bývalé tovární hale s výstavním prostorem pro mladé umělce (MeetFactory Gallery), které vedle galerie, kinosálu, hudebního klubu a kavárny, poskytuje i výtvarné dílny a ubytováním pro umělce v rámci Ateliérového programu. Od roku 2005 se tak v Praze tvoří nová platforma uměleckého provozu, která pro nadějné tvůrce otevírá moţnost navázání spolupráce s mezinárodními kulturními institucemi.

56 57

http://nod.roxy.cz www.futuraproject.cz

32

Koncepce MeetFactory Gallery je vedle poskytování prostoru mladým českým autorům zaloţena především na prezentaci současných zahraničních umělců a jejich aktivním zapojení do české umělecké scény. MeetFactory Gallery poskytuje moţnost dlouhodobé spolupráce s galerijním prostorem.58

Galerie mladých (Brno) Brněnské kulturní centrum Galerie mladých se zaměřuje na prezentaci mladých umělců do 35 let. Svou výstavní činnost zahájila galerie jiţ v roce 1968, kdy fungovala pod názvem Galerie mladých "U Dobrého pastýře". Na ploše 50m2 umoţňuje Galerie mladých začlenění těch nejmladších výtvarníků do kulturního provozu. Poskytuje jim prostor na rozhraní klasického a experimentálního výstavního provozu. Na podobě galerie se podepsala řada kurátorů (jmenovitě například Alena Gálová, Nina Dvořáková, Tereza Petišková), v současné době je prostor pod vedením kurátora Jana Zálešáka. Dramaturgická koncepce výstav organizovaných v Galerii mladých navazuje na práci, jeţ se svým směřováním vţdy snaţila prezentovat aktuální výtvarné aktivity mladých tvůrců. Moţnost experimentu a hledání generační platformy, kterou galerie umoţňuje, je značným přínosem pro konfrontaci a názorové tříbení výtvarníků začínajících svou profesní dráhu. Ročně se v galerii uskuteční kolem 12 výstav. V rámci těchto výstav jsou hrazeny všechny náklady nutné na provoz galerie a potřebnou propagaci. Velkou výhodou je i fakt, ţe vstupné do těchto prostor je pro všechny návštěvníky volné.59

Trafačka (Praha) Průmyslové haly bývalé trafostanice ČKD nabízí od roku 2007 kromě velkokapacitního ateliéru, rezidenčních ateliérů a ateliérů několika stálých uměl ců i výstavní prostor (Galerie Trafačka) mapujjící nové tendence současného umění. Galerie Trafačka patří na mladé umělecké scéně mezi vyhlášené výstavní prostory. Celkový program Trafačky je koncipován tak, aby podpořil umělce bez prostředků na financování vlastních ateliérů a veřejných prezentací. Program Galerie nemá striktní koncepční vymezení, střídají se u

58 59

především mladí a začínající autoři s

http://meetfactory.cz, www.artlist.cz www.bkc.cz, www.sca-art.cz

33

občasným narušením umělců známých. Vedle výstav zde probíhají různé projekce, performance, přehlídky, divadelní představení, přednášky, workshopy a festivaly.60

Počet fungujících nekomerčních (alternativních) výstavních prostor prezentující mladé umění se můţe se zdát nemalý, i případně dostačující. Problém se však ukazuje v tom, ţe většina z nich je u drtivé části veřejnosti neznámá, tudíţ sporadicky navštěvovaná, nebo známá jen z doslechu bez jakéhokoli širšího povědomí o jejich činnosti.

6.2.2

Komerční prostory:

Na rozdíl od scény “alternativních” galerií a kulturních center, které, i přes evidentní zájem uzavřenější umělecké komunity, v České republice relativně dobře fungují, jsou větší nesnáze s komerčními (soukromými) galeriemi zaměřující se na mladé umění. Základním nedostakem je paradoxně jejich nedostatek. Počet úspěšných galerií s mezinárodním přesahem je u nás jako šafránu. O tom, jak funguje spolupráce galeristy s mladým umělcem, lze soudit podle zkušeností českých galeristů, kteří zastupují nejúspěšnější autory mladé generace: (Švestka, Burian, Kastner and Hunt) Hunt Kastner Artworks (Praha) “Nebýt lokální, ale globální. A hlavně být přirozený, nesnažit se napodobovat cizí vzory, být svůj, na nic nečekat, pracovat, vyrážet do ciziny.”61 Katherine Kastnerová (Hunt Kastner Artworks) „Umělec i jeho galerista musejí neustále pracovat, trpělivě oslovovat zahraniční partnery, hledat kontakty.“62 Katherine Kastnerová (Hunt Kastner Artworks)

60

www.trafacka.net, www.artlist.cz

61

Katherine Kastnerová: článek Vstanou noví Sýkorové, Respekt, 10.3.2010.

62


34

Galerie Hunt Kastner Artworks byla zaloţena v prosinci roku 2005 američankou Katherine Kastner a kanaďankou Camille Hunt. S cílem vybudovat profesionální soukromou galerii, prezentující současné, zejména české umění na vysoké úrovni pro veřejnost, náročné sběratele i instituce, pomáhají budovat kariéry mladých českých umělců a zároveň rozvíjet jejich vztahy a kontakty s uměleckým světem v zahraničí. Svůj výstavní program orientuje především na sólové výstavy jednotlivých umělců (ročně je jich zde uspořádáno 5), jeţ pouţívají při práci různá média – video, malbu, fotografii, instalace, zvukové práce, konceptuální umění. Na tyto podoby uměleckých děl významně upozorňuje i sběratele, kteří doposud nebyli zvyklí tento druh vyhledávat. Pravidelně se účastní několika prestiţních uměleckých veletrhů ve Vídni, Basileji, Londýně (veletrh Zoo Art Fair) a Miami (veletrh NADA Art Fair), čímţ se za posledení roky velmi dobře eabluje na mezinárodní scéně. Svou činností dokládá, jak se na podobě českého uměleckého prostředí, kde se fungující trh se současným uměním teprve stále nesměle formuje, můţe podílet komerční galerie s kvalitním programem, jak jej můţe akcentováním důleţitosti vztahu mezi umělci, jejich sběrateli a veřejností pozitivně spoluutvářet. Mezi autory, kterým se věnuje, patří Zbyněk Baladrán, Josef Bolf, Viktor Kopasz, Alena Kotzmannová, Daniel Pitín, Jan Šerých, Štěpánka Šimlová, Jiří Skála, Michaela Thelenová, Jiří Thýn, Tomáš Vaněk, Veronika Bromová, Lena Knilli, César Matínez, Pode Bal, Jiří Příhoda nebo Petra Vargová.63

Galerie Vernon (Praha) “Je velmi těžké předem odhadnout, co přežije, s tím se musí počítat. Velkou roli vždycky hraje marketing. Andy Warhol by nebyl tím, čím je, kdyby se nedokázal prodat.”64 Monika Burian (Galerie Vernon) “Umělec by měl vědět, jak použít nástroje, které má k dispozici. Galerista mu musí umět vytvořit prostředí, najít správné sběratele. [...] U nás ještě často umělci prodávají z ateliéru za jinou cenu než u galeristy. A taky se v Čechách nerado mluví o tom, že se něco prodává,

63

www.huntkastner.com, artlist.cz.

64

Monika Burian: článek Sběratel je horší neţ čmuchací pes, Lidové noviny, 21.12. 2007.

35

jako by to bylo něco špinavého, ale přitom je to samozřejmě pro každého umělce důležité. Jde také o to, aby se trh zprůhlednil v mezinárodním měřítku, což by všem pomohlo.”65 Monika Burian (Galerie Vernon) Organizace Vernon Fine Arts zahájila svou činnost v roce 2001 a jiţ od svých počátků se věnuje výhradně podpoře současného umění. Pod vedením jedné z nejprogresivnějších českých galeristek Moniky Burian připraví během jednoho roku aţ osm výstav malby, sochy a fotografie. Koncepce Galerie Vernon je poměrně různorodá. Zaměřuje se na prezentaci umělců jiţ zavedených a známých, ale také se soustředí na rozvoj mladých začínajících talentovaných umělců. Jejich díla prezentuje ve třech výstavních prostorách v Praze pod hlavičkou VERNON (Galerie Vernon, Vernon Projekt, Vernon City) a současně je propaguje na různých světových veletrzích. Zároveň připravuje galerie Vernon festival současného umění Tina b. Jedná se o prestiţní umělecký projekt, který usiluje o propojení tvůrčí energie kulturní scény ve střední a východní Evropě s novými a nastupujícími talenty a trendy z celého světa. V Praze se uskutečnily jiţ čtyři ročníky.66

Galerie Jiří Švestka “Zcela vědomě jsem se zaměřil na mladé autory. Chtěl jsem s nimi začít pracovat sám, ukázat čerstvou energii zdejšího umění.”67 Jiří Švestka (Galerie Švestka) “[...] budete se divit, ale je

.

Nejen umělec v galeristovi, ale i galerista v autorovi potřebuje mít spolehlivého partnera.”

68

Jiří Švestka (Galerie Švestka) Galerie Jiří Švestka je komerční výstavní prostor, který se zaměřuje na současné umění. Prezentuje se především jako podporovatel mladých tvůrců, které se se snaţí začlenit do povědomí mezinárodního publika, zároveň se však nevyhýbá ani obchodu se staršími díly. 65

Monika Burian: článek Sběratel je horší neţ čmuchací pes, Lidové noviny, 21.12. 2007.

66

www.galerievernon.com.

67

Jiří Švestka: článek Češi zatím mladé umění moc nenakupují, Hospodářské noviny 18.7. 2008.

68

Jiří Švestka: článek Češi zatím mladé umění moc nenakupují, Hospodářské noviny, 18.7. 2008.

36

V současné době zastupuje umělce, kteří mají i vzhledem ke svému poměrně nízkému věku ve světě jisté renomé a na české umělecké scéně patří ke špičkám mezi mladými tvůrci (např. Kateřina Vincourová, Krištof Kintera, a další).69

The Chemistry Gallery (Praha) Jako úkaz na české umělecké scéně se objevila nově fungující galerie zaměřená na mladé začínající umělce pod názvem The Chemistry Gallery. Vznikla v říjnu 2008 a jiţ zhruba za půl roku své existence obdrţela cenu Young Art 2009 udělovanou kaţdoročně u příleţitosti zahájení veletrhu současného umění Art Prague.70 Tento ojedinělý výstavní prostor vystavuje a prodává díla začínajících českých výtvarníků - malířů, fotografů a sochařů. Podporuje a propaguje studenty uměleckých škol nejen z Čech, ale i zahraniční. V českém prostředí se snaţí o propojení dvou zdánlivých protipólů, umění a byznysu. Zajímavý je i samotný způsob prezentace, jehoţ cílem je seznámit veřejnost nejen s vizuální podobou uměleckých děl, ale i s jejich vznikem a samotným pouţitím. Součástí konceptu The Chemistry Gallery je snaha o zboření hranic mezi často elitářským světem umění a veřejností, a podnícení opravdového zájmu o nově vznikající umění. Proto si The Chemistry zakládá na setkávání a moţnosti konfrontace vystavovaných umělců s potencionálními klienty. Také usiluje o navázání úzké spolupráce se zahraničními galeriemi.71

Burning (Brno) Brněnská agentura od roku 2009 zastupuje některé vybrané studenty a absolventy Fakulty výtvarného umění VUT Brno, upozorňuje tak na nejvýraznější talenty nastupující generace umělců místní výtvarné scény.72 Mimo prezentace autorů na webových stránkách nabízí poradenský servis a konzultace s případnými zájemci o současné umění. Narozdíl od výše uvedených se však nezdá ještě dostatečně rozvinutá.

69 70

www.jirisvestka.com Cena je udílena umělcům mladším 35-ti let. Jelikoţ všichni autoři, kteří jsou v galerie prezentováni, patří do této kategorie, rozhodla se porota ocenit dramaturgii a zaměření galerie jako celek.

71

www.chemistrygallery.cz, volně podle rozhovoru s uměleckým ředitelem The Chemistry Gallery Martinem Kámenem pro časopis Houser, 30.4. 2009.

72

www.burning.cz.

37

ARSkontakt (Brno) Brněnská agentura ARSkontakt zastupuje několik mladých umělců, mnohdy ještě studentů vysokých uměleckých škol, věnující se oboru malba. Specializuje se na organizování kurátorovaných výstavních projektů v rámci spolupráce s několika českými i zahraničními galeriemi. Vedle pořádání Ceny ARSkontakt (viz Ceny pro mladé umělce udělované v ČR) se také zabývá nakladatelskou činností a informačním servisem týkající se novinek z oblasti výtvarného umění. Momentálně je ARSkontakt členem sítě kooperujících institucí a českých i evropských galerií, jeţ se podílejí na pravidelné výměně projektů současného výtvarného umění.73

6.2.3 Zapojení dalších institucí I ve státní sféře se v poslední době začali pomalu objevovat instituce, které jsou ochotné vynakládat úsilí a prostředky na podporu mladých umělců. První velký krok udělala například Galerie hlavního města Prahy, která v dubnu loňského roku přišla se zajímavým projektem nazvaným START-UP. Tento výstavní cyklus mapuje tvorbu mladých umělců na startovní čáře jejich umělecké kariéry. Pro jejich prezentaci jsou poskytovány výstavní prostory ve zrekonstruovaném Domě U Zlatého prstenu. Galerie hlavního města se tak snaţí přispět ke zviditelnění nejmladšího českého umění v očích veřejnosti, i proto je na všechny tyto akce zaveden vţdy bezplatný vstup. Doposud se pod záštitou projektu uskutečnilo sedm výstav mladých tvůrců (Jakub Janovský, Jakub Lipavský, Tomáš Dţadoň, Adam Vačkář, Nikola Čulík, Adéla Babanová a Dragana Ţivanović, chystaná osmá je výstava Alice Nikitinové)74 Velká očekávání jsou i například od poměrně nově fungujícího praţského Centra současného umění DOX, které se uţ při svém vzniku vyjádřilo, ţe i u nich budou otevřené dveře pro nové tváře. Zapojení právě takových, veřejně známých a nejvíce navštěvovaných insitucí je jednou z cest, jak zpřístupnit mladé umění široké veřejnosti. Podobné sliby dává i Galerie Sředočeského kraje (GASK).

73

www.arskontakt.org.

74

www.ghmp.cz.

38

Také se začíná vznikat několik nových sdruţení, které se zaměřují na podporu začínajících umělců v různých podobách. Jedním z nich je brněnské občanské sdruţení Uff!Art. Uff!Art funguje od roku 2005 jako sdruţení občanů se zájmem o situaci na současné umělecké scéně z řad činných umělců, studentů uměleckých škol a dalších. Věnuje se především tvorbě a směřování mladé, právě rostoucí generaci umělců, která je i přes zjevnou kvalitu opomíjena. Jejich tvorbu se snaţí přibliţovat zavedené umělecké obci i široké laické veřejnosti. Mezi cíle o.s. patří organizování výstavních projektů, přehlídek umění, seminářů a workshopů.75 Jedním ze zajímavých počinů sdruţení je například realizece série výstav KONTEJNERY UMĚNÍ z roku 2009 prezentující tvorbu mladých studentů a absolventů uměleckých fakult a vysokých škol ve veřejném prostoru města Brna.

75

http://uffart.net.

39

7. DALŠÍ PŘÍLEŢITOSTI MLADÝCH UMĚLCŮ K prosazení mladého umělce vede téměř vţdy dlouhá cesta plná usilovné práce, zarputilého odhodlání. Je na kaţdém začínajícím tvůrci, jak se k této problematice postaví a do jaké míry se do tohoto procesu sám zapojí. V následujícím textu jsou stručně uvedeny moţnosti a příleţitosti, které jsou v aktuální době k dispozici mladým autorům, a kterých mohou při své cestě v oboru vyuţít.

7.1 Spojení s galeristou Obecně znamená galerista pro umělce nové a velké moţnosti. Vedle pořádání výstav, potřebné propagace a mnoha nenahraditelých kontaktů můţe přinést spojení umělce s galeristou například i velice důleţitou účast na světových veletrzích s uměním (např.na veletrhu v Basileji, v Londýně, New Yorku, Bruselu, Chicagu, Moskvě). Tento přínos si podle Jana Pffeifra sami umělci uvědomují, i kdyţ mezi sebou ...:<<< “Mít galeristu, je rozšíření moţností, velký rozhled, které třeba účast na světových veletrzích poskytuje. Je to něco o čem se mezi umělci příliš nemluví, je to tabu, ale kaţdý podvědomě ví, ţe je to nezbytné.“ 76 Spojení začínajícího umělce s galeristou má nejčastěji dvě podoby: podobu krátkodobé spolupráce, kdy se umělec například zúčastní některé akce pořádané galerií, nebo je jednorázově prodáno některé umělcovo dílo a podobu spolupráce dlouhodobější, kdy se umělec můţe stát studijním umělcem galerie, svá díla v prostorách galerie vystavuje, účastní se například skupinových vánočních výstav (např. Galerie Švestka, Galerie Vernon) a v případě účasti galerie na mezinárodním veletrhu se se svými díly účastní.77 Zájem galeristů o umělce z nejmladších věkových vrstev,

jejichţ jména jsou ještě

nepotvrzená, je však stále ještě málo rozvinutý. Zcela jiný přístup je například k laureátům některé prestiţní soutěţe, například čerstvým drţitelům Ceny Jindřicha Chalupeckého. To potvrzuje vliv získaného ocenění na lepší příleţitosti a větší moţnosti uplatnění mladého umělce. Vţdy však záleţí na kaţdém individuálně, jak s oceněním naloţí a jak se ho podaří zúročit.

76


77


40

7.1.1 Zahraniční veletrhy Prezentace na mezinárodních veletrzích bývá pro dnešní galerie zaměřené na současné umění jedním ze základních pilířů. Pro galeristy obecně znamená vynaloţení velkého úsilí, ale její přínos je nenahraditelný. Účast na mezinárodních veletrzích je ta nejlepší zbraň, jak se dostat do povědomí a zorného úhlu zahraničních galeristů a kupců. Jak moc je všestranně důleţitá, vysvětlují tři přední praţští galeristé: ”Je životně důležitá, i když stojí hodně peněz. Setká se tam obrovské množství galerií různé úrovně, ale samozřejmě není nikde řečeno, že si někdo něco koupí právě u vás. Záleží na tom, jak se dovedete připravit, jak rozehrajete karty, jak rozešlete informace. Musíte vědět, komu dát o sobě vědět. Je to náročná práce na dlouhou trať.”78 Monika Burian (Galerie Vernon) „Známí zahraniční kurátoři nemají čas jezdit do Prahy a hledat tady, co se u nás děje zajímavého, zato veletrh funguje jako mezinárodní filmový festival: všimnou si vás,“79 Katherine Kastner (Hunt Kastner Artworks)

“Ve íp

cí. Tím z as na správné místo.”80 Jiří Švestka (Galerie Švestka)

78

Monika Burian: článek Sběratel je horší neţ čmuchací pes, Lidové noviny, 21.12.2007.

79


80

Jiří Švestka: článek Češi mladé umění zatím oc nekupují, Hospodářské noviny, 18.7. 2008.

41

7.2 Dotace, granty, stipendia V současné době mají mladí umělci moţnost ţádat o různé druhy podpory ve formě dotací a grantů. A to jak ze státní sféry (Ministerstvo kultury České republiky, Magistráty), z fondů Evropské unie, či soukromých firem, různých sdruţení a nadací. Také mají poměrně velké moţnosti residenčních pobytů, stáţí či uměleckých symposií, z nichţ některých mohou vyuţít i bez přímé vazby na uměleckou školu. O těchto moţnostech se mohou veřejně informovat (např.na stránkách Institutu umění).

7.3 Další aktivity Existují i různé neoficiální aktivity a platformy, kde se mohou mladí umělci prezentovat. Několik let funguje například CZECH ART FESTIVAL (www.artfestival.cz), který je jediným veletrhem výtvarného umění v Čechách a kde si mohou vyslechnout názory na svou tvorbu. Zúčastnit se můţe v podstatě kdokoliv, dosavadní výstavní aktivity a úspěchy nehrají roli.81 Veletrh ještě nemá dlouhou historii, ale jeho kvalita se rok od roku zvyšuje. Začínající umělci zde mají moţnost navázat nové kontakty jak mezi sebou, tak s galeristy či přímo kupci.

Všichni mladí umělci by také měli klást velký důraz na svou prezentaci. Tou nejjednodušší a velice účinou variantou je zaloţení různých portfolií, profilů či blogů na veřejně přístupném internetu (Facebook, Twitter atp.), kde se umělci jiţ od svých počátků mohou prezentovat a propagovat. Mohou se tak dostat do povědomí široké masy lidí a získat odezvu na svou tvorbu.

81

www.artfestival.cz

42

8. SHRNUTÍ PROBLEMATIKY A NÁVRHY ŘEŠENÍ VE SROVNÁNÍ SE ZAHRANIČÍM V závěrečné kapitole se snaţím na základě získaných informací poukázat a shrnout nedostatky, které jsou patrné při prezentaci současných mladých umělců v České republice. Na několika příkladech se snaţím demonstrovat zavedené postoje a nástroje některých zahraničních států, v jejichţ návaznosti se pokouším navrhnout moţnosti zlepšení v ČR.

8.1 Nedostatečnost adekvátních výstavních prostor Mladé umění se v České republice i přes svoji viditelnou kvalitu velice těţko dostává do povědomí širší veřejnosti. A to i přes to, ţe za poslední roky vzniklo několik institucí, které svůj záměř soustředí právě na mladou, začínající generaci umělců. Netýká se to pouze hlavního města Prahy a města Brna, ale prostory podobných zaměření se začínají objevovat i v menších městech republiky, například Zlíně, Jihlavě, Olomouci, Uherském Hradišti a dalších. V porovnání se sousedními zeměmi (Německem, Rakouskem, Polskem, ale i Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem) je to však stále velice málo, coţ potvrzují i sami umělci: “Sousední Německo je celkově v postoji a zájmu k současnému umění na zcela jiné úrovni neţ Česká republika. Umělecký průmysl je tu velice rozvinutý. Za posledních několik let zde zcela explozivně vzniklo velké mnoţství galerií, které mají často výlohy přímo do ulice, coţ umoţňuje bezprostřední a kaţdodenní kontakt veřejnosti s uměním”,82 uvádí své zkušenosti Jan Pffeifer. Zmíněné Polsko, Rakousko, Rumunsko a v poslední době i Bulharsko jsou na rozdíl od České republiky mnohem více otevřené mladému umění. To potvrzuje i galerista Jiří Švestka, který jako hlavní důvod uvádí nedostatečné uvědomování si moţných přesahů, které podpora umění přináší: „...Polsko je dnes obrovská umělecká velmoc. Umění dnes ve světě sbírají lidé majetní, vlivní a vysoce vzdělaní, a kdyţ se v jejich sbírkách pravidelně začínají objevovat polští autoři, nebude Polsko jistě pro svět neznámou zemí. A to se mùţe samozřejmě projevit v hospodářských, obchodních nebo i politických vztazích. Zdá se mi, ţe v Česku se tento pozitivní přesah výtvarného umění velice podceňuje. V poslední době se ve světě ještě skloňuje nějakých pět šest současných rumunských umělců a galerií.“83 82 83

Jan Pffeifer: rozhovor vedený pro účely diplomové práce 31.3. 2010. Jiří Švestka: článek Češi mladé umění zatím moc nekupují, Hospodářské noviny, 18.7. 2008.

43

8.2 Nedostatečná podpora jiţ fungujících výstavních prostor prezentující mladé umění Hlavní problém je však u nás shledáván v tom, ţe drtivá většina jiţ fungujících výstavních prostor v České republice, které mladému umění poskytují nejvíce příleţitosti, má podobu jiţ zmíněných “non-profit space”, tedy neziskových prostor, které jsou silně podfinancované. Díky tomu není umoţněn jednak dostatečný počet zahraničních výstav, které by umoţnili místním umělcům vystavovat ve světovém kontextu, také to však způsobuje nedostatek doprovodných programů (přednášek, besed, symposií, diskusních panelů atd.), coţ by potencionálně otevřelo dveře širšímu publiku.84 Díky nedostatečným prostředkům na propagaci je však povědomí o jejich činnosti u široké veřejnosti velice malé. Zároveň nezřídka zde bývá začínající umělec prezentován v kontextu několika dalších autorů, moţnosti k výstavám sólovým jsou pro mladé tvůrce ještě více omezené. V České republice tedy v současné době chybí výstavní prostory prezentující mladé umělce, jejichţ podoba a úroveň by byla více oficiální. Prostory, které by primárně uskutečňovaly sólové výstavy mladých tvůrců, kladly důraz na jejich propagaci a celkové rozšíření obecného povědomí o začínající umělecké činnosti. Jejich zavedením by se dostalo větších výstavních příleţitostí mladé generaci a zároveň by se jejich umění více zpřístupnilo publiku. Problematika nedostatečného financování těchto institucí má dopad i na omezené moţnosti prezentování začínajících tvůrců na mezinárodní scéně, která je podle kurátorky Markéty Staré pro mladé umělce jednou z nejzásadnějších věcí: „I přesto, ţe místní scéna (díky svému komunálnímu charakteru) v mnoha ohledech umoţňuje začínajícím umělcům velice brzy vystavovat v lokálním kontextu, díky svému uzavření a nedostatečné (mnohdy nechtěné) spolupráci/dialogu mezi místními kurátory a jejich zahraničními protějšky, nenabízí umělcům další vývoj a prezentaci na mezinárodním poli, která je z mého pohledu v dnešní době pro umělce naprosto zásadní.“85

84


85


44

8.3 Výstavy mladých v zaběhnutých institucích Vzhledem k tomu, ţe je současná tvorba začínajících umělců v zájmu jen omezené skupiny lidí, je třeba dělat kroky naproti, které by mladé umění k širšímu publiku přiblíţily. Tuto variantu připouští například i současná česká umělkyně Kateřina Vincourová: “Vţdy existovala jen určitá skupina, která se o umění zajímala. Ale posun směrem k lidem je moţný. Třeba dělat výstavy v místech, kam přijdou.” 86 Zapojení veřejně známých a více navštěvovaných insitucí je tak další moţná cesta k zpřístupnění mladého umění široké veřejnosti. Například uskutečňováním většího počtu výstavních projektů typu výstavy Akné, která proběhla v roce 2006 v praţské Galerii Rudofinum (5.10. 2006 - 30.12. 2006), kde byli vedle jiţ profesně prosazených a prokázaných současných umělců ze sbírky Richarda Adama (Wannieck Gallery Brno) prezentováni a představeni i ti nejmladší (Hošek, Girsa, Šalanda aj.). Nebo například výstavy Diplomanti AVU 2009, která proběhla v praţské Národní galerii, a kde dostali prostor čerství absolventi jednotlivých ateliérů praţské AVU. 8.4 Dostatečně srozumitelné koncepce výstav S touto problematikou zajisté souvisí i celková koncepce dnešních výstav. Jak jiţ bylo popsáno v první kapitole, pro laického návštěvníka jsou podoby současných expozic často značně nesrozumitelné, bez jakéhokoli náznaku pomoci při orientaci a ztotoţnění s vystavovanými díly. Tento problém registrují i samotní umělci, jak popisuje například mladá umělkyně Kateřina Šedá: „Problém ale třeba vidím v tom, ţe kurátoři často zprostředkovávají umění zase jiným umělcům a ne publiku mimo uměleckou komunitu. Jakoby se utvrzovali sami mezi sebou o svém počínání.“ 87 Změna přístupu jednotlivých kurátorů ke koncepcím výstav především interpretačně náročnějšího umění či alespoň pouţíváním většího mnoţství informací a jednotlivých vysvětlujících prvků (popisky, texty) kterým by objasnili a více zpřístupnili vystavované umění laické veřejnosti, je jedno z řešení, které by pomohlo k navázání a podpoře vztahu společnosti k mladému umění.

86

Kateřina Vincourová: rozhovor uvedený v publikaci V prostoru 2000 generace 1989-2009, str.96.

87

Kateřina Šedá: rozhovor uvedený v publikaci V prostoru 2000 generace 1989-2009, str. 220.

45

8.5 Nedostatečná mediální podpora Mladému umění není v České republice věnována dostatečná mediální pozornost. A to i v případě prestiţních uměleckých soutěţí, kterým na rozdíl například od Velké Británie (Turner Prize) přísluší velice malá pozornost. Například udílení Ceny Jindřicha Chalupeckého (viz kapitola Ceny pro mladé umělce udělované v ČR), která u nás platí za neprestiţnější soutěţ mezi mladými umělci, nemá na rozdíl od jiných soutěţí a jejich vyhlašování (například oblast sportu, divadla, filmu, hudby atd.) zprostředkované přímé televizní přenosy či dostatečnou propagaci v tisku. Tyto akce se tak odehrávají opět jen v omezeném uměleckém okruhu a povědomí širší veřejnosti se dostatečně nerozšiřuje. Posílení mediální pozornosti by velkou měrou ovlivnilo a přispělo k poţadovanému zvýšení zájmu široké veřejnosti o mladé umění. 8.6 Podpora ze strany firem a podniků

u umění. Ve vyspělých zemích, kupříkladu v Německu, patří zájem o současné umění k firemní kul

. Pro

mladé umělce a galerie to znamená prostředky na další rozvoj a firmy tím získávají nejen prestiţ a identitu, ale především zvyšují kulturu pracovního prostředí pro své zaměstnance.88 Zkušenosti galeristky Moniky Burian také potvrzují rostoucí zájem některých zahraničních podniků: “Některé zahraniční firmy si uvědomují, ţe je pro ně důleţitá také vrstva intelektuálů, kteří je budou posuzovat i podle toho, jestli se angaţují v umění.”89 h podniků však toto téma zatím téměř nezajímá. Změna tohoto přístupu by se však také výrazně projevila na zvýšení podpory mladých tvůrců. 8.7 Zlepšení přípravy školy na praktické fungování v oboru Velký podíl na prosazení mladých umělců nese také škola, která by měla být schopna své absolventy dostatečně připravit na budoucí fungování v oboru. Zavedením předmětů a přednášek typu kulturní management, sebeprezentace, grantová politika, fundraising apod., které nejsou standartně na všech vysokých uměleckých školách vyučovány, by se měly

88

Jiří Švestka: článek Češi mladé umění zatím oc nekupují, Hospodářské noviny, 18.7. 2008.

89

Monika Burian: článek Sběratel je horší neţ čmuchací pes, Lidové noviny, 21.12.2007.

46

studenti naučit dokázat se lépe a snadněji prosadit na umělecké scéně, a to nejen české, ale především v mezinárodním kontextu. 8.8 Změna přístupu společnosti k současnému umění Jak uţ bylo v práci několikrát nastíněno, přístup české veřejnosti k současnému mladému umění se v mnoha případech jeví jako poněkud zdráhavý, v mnoha případech aţ laxní. Ve srovnání se zahraničím má česká společnost ještě velké nedostatky, coţ na základě svých zkušeností z Velké Británie popisuje i kurátorka Markéta Stará: “Oproti České republice, která se vyznačuje intimní uměleckou komunitou a jen malým publikem, je současné umění v Londýně součástí ţivota mnoha obyvatel. K jeho přístupnosti napomáhá nejen současné klima, kdy aktivní zájem o mladé umění (a umění vůbec) je u mnoha mladých lidí (jejichţ odborná spjatost s tímto oborem se rovná nule) naprostou samozřejmostí, často stejnou samozřejmostí jako znalost posledních módních trendů. U střední/starší generace pak patří znalost umění k takzvanému obecnému přehledu (obecným znalostem)”. Umělec Jáchym Fleic, který ţije a pracuje v Německu, vidí také velké rozdíly v samotném přístupu tamní společnosti k umění, které tam není podle jeho zkušeností takovou elitářskou záleţitostí jako například u nás. “Vţdycky se najdou lidé, kteří přijímají moji práci lehce. Líbí se jim a mají spoustu otázek. Umělec je v Německu váţenější a stále tam existuje mnoho firem, které umění podporují. V Čechách se mi zdá, ţe lidé myslí daleko víc na to, jak vydělat peníze, a v hlavě jakoby na umění neměli místo. Překvapuje mě to, protoţe v Polsku, které se nachází v podobné situaci, je zájem o umění větší. Je tam mnohem víc respektováno.”90 Zcela unikátní je přístup k umělcům v Číně. Postavení současného umělce je zde podle současného umělce Federica Díaze na zcela jiné úrovni neţ v západních zemích, společenost je vnímá jako něco zcela ojedinělého, coţ má samozřejmě vliv i na návštěvnost jejich výstav: „V Číně i na výstavu nejsoučasnějšího umělce přijde třicet tisíc návštěvníků týdně. Čína je snad jediná země na světě, kde umělec má mimořádné postavení: je společensky na úrovni politika nebo sportovce. Na letišti si kaţdý můţe koupit mezi suvenýry štětce a barvy. Země se prezentuje uměním. To není nikde jinde na světě. U nás je kultura jen jakýmsi doplňkem ke společenské konverzaci.“ 91

90

Jáchym Fleic: rozhovor uvedený v publikaci V prostoru 2000 generace 1989-2009, str. 112.

91

Federico Díaz: rozhovor uvedený v publikaci V prostoru 2000 generace 1989-2009, str. 130-131.

47

Spousta mladých umělců na počátku své umělecké tvorby vidí své velké naděje a příleţitosti v zahraničí. Jak je obecně známo, mekkou současného umění je New York, který pro mladé tvůrce nabízí spoustu příleţitostí, grantů a galerií. Podobné moţnosti skýtá například i o něco méně vzdálený Berlín či Londýn. Je zde nesrovnatelně větší koncentrace komerčních i nekomerčních galerií zabývajících se maldým uměním neţ v ČR. Díky tomu se tam ţene nespočet dravých umělců, kteří touţí po prosazení. Konkurence je zde obrovská a pro umělce, který právě zakončil své vzdělání, nejsou šance příliš vysoké. Pokud se mu však povede na scénu zařadit, jeho šance na mezinárodní úspěch se oproti šancím umělce působícího na českém poli multiplikují.92

92


48

ii. ZÁVĚR

Současné postavení mladých umělců, absolventů či ještě studentů vysokých uměleckých škol je v České republice stále velmi nejisté. Teoreticky lze říci, ţe moţnosti prosazení začínajících autorů na lokální úrovni jsou poměrně dobře uchopitelné. Mladí tvůrci mají díky intimnosti české umělecké scény relativně dobré šance na úspěch, jelikoţ počet potencionálních konkurentů a intenzita konkurenčního boje zde není narozdíl od vyspělejších států natolik velká. Ovšem moţnosti, nabízené příleţitosti a jejich úroveň jsou ve srovnání s vyspělejšími státy (např. Německo, Anglie, Itálie) stále zcela nesrovnatelné a nerozvinuté.

V současné době nabízí Česká umělecká scéna v porovnání s minulými roky mladým tvůrcům nepoměrně větší mnoţství příleţitostí vystavovat. Funguje zde několik poměrně kvalitních výstavních institucí (galerií, kulturních center), které se buď přímo zaměřují na mladé umění či příleţitostně prezentují autory v počátcích své umělecké kariéry. Největší koncentrace těchto institucí je dle očekávání v hlavním městě Praze a následně v Brně. I ostatní menší města České republiky však jiţ nabízejí první výstavní příleţitosti pro dosud neprosazené tvůrce. Drtivá většina z nich ale funguje v podobě neziskových institucí (tzv. non-profit spaces). Jejich moţnosti jsou díky výraznému podfinancování často omezené na činnost čistě lokální úrovně, coţ se zpravidla projevuje v zacyklení mladého tvůrce do místního uzavřeného prostředí bez moţnosti posunu k zahraniční spolupráci. Tyto instituce navíc postrádají finanční zdroje potřebné například pro zavedení doprovodných programů, které by v různých podobách (přednášky, besedy, panely, symposia) napomohly k zpřístupnění mladého umění širokému publiku. Nepříliš rozvinutý zájem o mladé umění je v současné době patrný i mezi kupci, sběrateli a investory. Na základě zkušeností předních českých galeristů, kteří se zaměřují na mladé tvůrce, je patrné, ţe zájem o tento druh umění roste v České republice i přes nízké pořizovací náklady a relativně velké moţnosti zhodnocení velmi pomalu a opatrně. Pro mladé umělce a jejich budoucí uplatnění je určující několik faktorů: Především spolupráce s galeristou, která znamená velkou pomocnou ruku při moţném prosazení a uplatnění. Toto spojení přináší zpravidla vedle moţnosti výstav a potřebné propagace především velké rozšíření moţností mnohdy na mezinárodní úroveň. Svůj přínos má i obdrţení některého ocenění udělovaného v České republice mladým umělcům za svou tvorbu. Vzhledem k okrajovému zájmu a nedostatečné medializaci těchto 49

soutěţí, však vliv získaného ocenění neznamená jistotu úspěchu a vše záleţí na individuálním vyuţití příleţitosti. Dalším významným a podpůrným prvkem mohou být mezinárodní zkušenosti, zahraniční stáţe či samotné absolvování určité umělecké školy, které mohou do značné míry ovlivnit budoucí profesní růst autora. Největším problémem je však v České republice nedostatečná viditelnost současných umělců ve společnosti. To je způsobeno jednak uzavřeností místní umělecké scény, jednak aktuální podobou současného umění, jeţ je v mnoha případech pro laickou veřejnost velice nesrozumitelná a těţko pochopitelná. Přijetím některých zahraničních postojů, především však posílením a podporou zájmu o současné mladé umění, je moţné docílit větších příleţitostí a lepšího uplatnění a prosazení mladých tvůrců v uměleckém oboru.

50

9. RESUMÉ

Tato práce se zabývá problematikou začleňování nejmladší generace umělců (výtvarníků) do uměleckého provozu na české scéně. Zkoumá aktuální moţnosti, příleţitosti a podmínky uplatnění začínajících umělců – studentů a absolventů vysokých uměleckých škol, kteří nemají během studia, a především po jeho ukončení, dostatečnou moţnost seberealizace. Práce se na základě získaných informací snaţí nastínit, do jaké míry je obtíţné prosazení nejmladší generace v konkurenci české umělecké scény. Problematika je zkoumána jak z pohledu samotného umělce, tak z pohledu uměleckých galerií, které hrají v prosazování nových uměleckých generací podstatnou roli. V práci jsou pokládány otázky, jaké prostředí nabízí pro mladé umělce současná česká scéna, jak jsou vnímáni a přijímáni samotnou společností či jakým způsobem k nim v České republice přistupují galeristé a sběratelé. Také je zde zmíněna otázka, jaké faktory nejvíce přispívají k jejich eventuálnímu prosazení (galerista, veletrhy, ocenění, mezinárodní zkušenosti, atd.). V práci jsou představeny současné výstavní prostory, které se zaměřují na prezentaci mladého umění, dále fungující soutěţe a ocenění pro mladé tvůrce či další moţnosti a příleţitosti pomáhající k prosazení začínajících autorů. Práce čerpá především z odborných článků a příspěvků kurátorů a teoretiků umění do uměleckých periodik, dále ze zkušeností samotných umělců a předních českých galeristů získaných během rozhovorů. Přínosným zdrojem informací k tomuto tématu byla publikace V prostoru 2000 generace 1989 – 2009, která je zaloţena na rozhovorech se současnými umělci několika generací. Práce poukazuje na konkrétní nedostatky, které jsou v České republice při prosazování a začleňování mladých umělců patrné a často vytýkané. V komparaci s postoji a zavedenými nástroji některých zahraničních států se snaţí předloţit moţné návrhy a řešení na eventuální zlepšení situace v ČR.

51

10. ENGLISH SUMMARY

This work is dealing with the issue of integrating of the rising generation of young artists into the Czech art scene. It searches current possibilities, opportunities and conditions of coming into young artists´s own. Beginning authors - students or graduates of Arts Universities do not often have chance to sufficient opportunity of self-fulfillment during their studies and mainly after finishing studies. This work implies on the basis of retrieved information how difficult is to establish itself in competition of Czech artists. This question is partly examined from the side of artist and also from the side of art galleries, which have an important role in establishing of young generation of artists. There are considered questions, what culture medium the Czech art scene offers, how are young authors perceived and commonly accepted or how much they are encouraged by gallerists and art collectors. An important question is what is the most influential in their promotion (gallerists, artfairs, prizegiving, international experiences, etc.) There are presented exhibit areas which are presently engaged in young art, current competitions for young artists and some other existent ancillary activities assisting to success. The work results from many articles and stories of Czech curators and art theoreticians but it mainly draws on experiences of several artists, with which were engaged conversations. A beneficial book publication was the book V prostoru 2000 generace 1989 – 2009. This work adverts to concrete deficiencies evident in Czech Republic. As compared with established implements of some foreign countries propounds potential suggestions and solvents for eventual improvement of current situation in Czech Republic.

52

11. SEZNAM LITERATURY

Literatura:

Bienále mladého umění II - Zvon 96: Galerie hl. města Prahy, Sorosovo centrum současného umění-Praha, Dům u kamenného zvonu, prosinec 1996 - únor 1997 Kolektiv autorů: Současné české a slovenské umění, Odeon - Tatran, Praha 1982 Projektová a rozvojová agentura, a.s.: Návrh systému podpory uměleckě tvorby v ČR na základě porovnání mezinárodních zkušeností, Příspěvky přednesené na Prvním sjezdu českých historiků umění, editorka Milena Bartlová: Dějiny umění v české společnosti: otázky, poblémy, výzvy, Argo, 2004, ISBN: 80-7203-624-6 Raimanová Ivona: V prostoru 2000 generace 1989-2009, Spacium o.p.s. Liberec 2009, ISBN: 978-80-254-5751-1 Úspěšnost ateliérů a jejich posluchačů na českých vysokých výtvarných školách 1990-2010 / Pokus o statistické hodnocení (Povedneo u příleţitosti sympozia o současné a budoucí podobě Akademie výtvarných umění v Praze konané 24.-25. února 2010), Vědecko-výzkumné pracoviště AVU, 2010. Návrh systému podpory uměleckě tvorby v ČR na základě porovnání mezinárodních zkušeností, Projektová a rozvojová agentura, a.s., 2008.

Články Burian Monika: článek Propagujeme českou ţivou kulturu, A2, č.39, 2007. Burian Monika: článek Sběratel je horší neţ čmuchací pes, Lidové noviny, 21.12. 2007. 53

Čiháková Noshiro Vlasta : článek Cena kritiky: příklad toho, jak rozpozpačitě u nás funguje výtvarná scéna, iDnes, 11.2. 2009. Franta Roman: článek Sex, politika a brouk Pytlík, Lidové noviny, 10.1. 2010. Kámen Martin: rozhovor pro časopis Houser, 30.4. 2009. Kastnerová Katherine: Vstanou noví Sýkorové, Respekt, 10.3.2010. Kotík Jan Jakub: článek Kandidáti slávy, Reflex, 14.9. 2006. Nuridsany Leonor: článek Po převratu, časopis Umělec 1/2000. Švestka Jiří: článek Češi zatím mladé umění moc nenakupují, Hospodářské noviny 18.7. 2008.

Internetové zdroje Čiháková – Noshiro Vlasta (Sdruţení výtvarných kritiků a teoretiků, iniciativa pro kulturu): Analýza současné situace ve výtvarném (vizuálním) umění s důrazem na profesionální ţivé umění [online]. Dostupné z: www.institutumeni.cz/res/data/000114.doc Článek České umění ve sbírkách Galerie umění Karlovy Vary [online]. Distupné z: www.galeriekvary.cz Článek Historie výtvarného umění [online]. Dostupné z: http://www.czech.cz/cz/66802-historie-vytvarneho-umeni Článek První neoficiální tendente v českém umění 50. a 60.let, [online], 8.3. 2010. Dostupné z: http://www.nezapomente.cz/zobraz/prvni_neoficialni_tendence_ceskoslovensko Poznámky z přednášky Stanislava Kolíbala z cyklu Přednášek prostorových tvůrců, FaVU VUT Brno, Ateliér sochařství II. [online]. 54

Dostupné z: http://www.ffa.vutbr.cz/ans/prednasky/kolibal.html Rozhovor s Veronikou Bromovou, Artservis – internetový časopis o výtvarném umění [online], 2007. Dostupné z: http://www.artservis.info/index.php?option=com_content&task=view&id=134&Itemid=13 Rozhovor s Kryštofem Krejčou v článku Lesk a bída mladých českých umělců aneb kde jsou sny

o

slávě

a

bohatství,

Český

rozhlas

[online],

3.

9.

2003.

Dostupné

z:

http://www.radio.cz/cz/clanek/44826 Rozhovor s Pavlem Vašíčkem ve článku Investice do umění, Mediafax [online], 24.11. 2009. Dostupné z: http://www.mediafax.cz/ekonomika/2960442-Investice-do-umeni-V-kurzu-jsoupredevsim-zabehli-maliri Šetlík Jiří: Poznámky k situaci českého a slovenského umělní v 60.letech, Symposium teoretiků – 60.-90.léta v českém výtvarném umění, mezinárodní Bienále kresby Plzeň [online], 2006. Dostupné z: http://bienale-plzen.cz/blog/poznamky-k-situaci-ceskeho-a-slovenskeho-umeniv-60-letech/ Informace o ceně Jindřicha Chalupeckého [online]. Dostupné z: www.jchalupecky.cz Informace i ceně NG 333 [online]. Dostupné z: www.ngprague.cz Informace o ceně Václava Chada a Cena Igora Kalného [online]. Dostupné z: www.kgvu.zlin.cz

Informace o ceně Start Point [online]. Dostupné z: http://startpointprize.eu Informace o ceně ARSkontakt [online]. Dostupné z: www.arskontakt.org Informace o ceně Český tučňák [online]. Dostupné z: www.ceskytucnak.cz Informace o ceně Essel Award Cee [online]. Dostupné z: www.artservis.info 55

Informace o ceně Henkel Art Award [online]. Dostupné z: www.henkel.cz Informace o ceně Exit [online]. Dostupné z: Cena Exit-MP- http://www.nup.cz/archiv/nup04_03/bylo1.htm Informace o Galerii Jelení [online]. Dostupné z: www.galeriejeleni.cz Informace o Entrance Gallery [online]. Dostupné z: www.entrancegallery.com Informace o Experimentalním prostoru NoD [online]. Dostupné z: http://nod.roxy.cz Informace o Galerii Futura [online]. Dostupné z: www.futuraproject.cz Informace o Meet Factory [online]. Dostupné z: http://meetfactory.cz Informace o Galerii mladých [online]. Dostupné z: www.bkc.cz Informace o Galerii mladých [online]. Dostupné z: www.sca-art.cz Informace o Galerii Trafačka [online]. Dostupné z: www.trafacka.net Informace o Galerii Vernon [online]. Dostupné z: www.galerievernon.com. Informace o Hunt Kastner Artworks [online]. Dostupné z: www.huntkastner.com. Informace o Galerii Jiří Švestka: [online]. Dostupné z: www.jirisvestka.com Informace o The Chemistry Gallery [online]. Dostupné z: www.chemistrygallery.cz Informace o agentuře Burning [online]. Dostupné z: www.burning.cz. Informace o projektu START-UP [online]. Dostupné z: www.ghmp.cz. Informace o občanském sdruţení Uff!Art [online]. Dostupné z: http://uffart.net.

56

Informace o CZECH ART FESTIVAL [online]. Dostupné z: www.artfestival.cz

Další zdroje Rozhovor s Janem Pffeiferem vedený pro účely diplomové práce, 31.3. 2010. Rozhovor s Markétou Starou vedený pro účely diplomové práce, 15.3. 2010 Tisková zpráva: Cena EXIT 2009. Tisková zpráva: Výstava finalistů Ceny EXIT 2009.

57

Masarykova univerzita

Recommend Documents