Masarykova Univerzita

Masarykova Univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Management v kultuře

Koncept kreativního města jako soubor impulzů kulturního rozvoje města Ostravy magisterská diplomová práce

Bc. Jiří Ulbrich

Vedoucí práce: Marta Smolíková

2013

Prohlašuji, ţe jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a pouze s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne……………… ………………………………..

2

Chtěl bych poděkovat Martě Smolíkové za cenné rady týkající se mé práce.

3

Obsah: ÚVOD 1 MĚSTO A KREATIVITA 1.1 OSTRAVA 2 ROLE KULTURY V MĚSTSKÉ REVITALIZACI 2.1 KULTURNÍ A KREATIVNÍ PRŮMYSLY 2.2 KREATIVNÍ EKONOMIKA 2.3 KREATIVNÍ TŘÍDA 2.4 KREATIVNÍ PRŮMYSLY V PODMÍNKÁCH MS REGIONU 2.5 STRATEGICKÉ DOKUMENTY ČR A KREATIVITA 3 KREATIVNÍ MĚSTO 3.1 DISKURZ KREATIVNÍHO MĚSTA 3.2 KONCEPT KREATIVNÍHO MĚSTA 3.3 ZMĚNA PARADIGMATU MĚSTSKÉHO PLÁNOVÁNÍ 3.4 LIDÉ JAKO AKTIVUM 3.4.1 HRA BUDOUCÍ MĚSTO 3.4.2 HRA BUDOUCÍ MĚSTO V OSTRAVĚ: Kreativní město Ostrava – můj příběh 3.4.3 MISTNÍ PROBLÉMY OSTRAVY DEFINOVANÉ HROU BUDOUCÍ MĚSTO 3.4.4 „CYKLOART – STEZKA, KTERÁ TÁHNE“ 3.5 KREATIVNÍ PROSTŘEDÍ 3.5.1 RYSY KREATIVNÍHO PROSTŘEDÍ 3. 5. 2 KREATIVNÍ KLASTRY 4 PROJEKT OSTRAVA 2015: aspirace a současný stav 4.1 KLASTR ČERNÁ LOUKA

5 7 8 12 13 16 17 22 25 27 27 28 30 32 34 35 37 37 39 40 41 42 43

4.1.1 BUDOUCNOST KLASTRU? 4.2 MĚSTSKÁ GALERIE („KUNSTHALLE“) 4.2.1 BLUDNÝ ZÁKLADNÍ KÁMEN 4.3 REAKTIVACE DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVIC 4.3.1 PROPOJENÍ S PARKEM LANDEK 5 SPEKTAKULÁRNÍ KAROLINA ZÁVĚR RESUMÉ POUŢITÉ ZDROJE PŘÍLOHA

45 47 48 52 58 59 64 66 68 72

4

ÚVOD Předloţená diplomová práce není typickou případovou studií. Tato skutečnost je dána volbou samotného teoretického základu, kterým je koncept kreativního města, jenţ postrádá jednoznačné definování. Jedná se svým způsobem o think-tank, „manaţerskou příručku,“ soubor doporučení a příkladů dobré praxe. Kromě toho hraje roli fakt, ţe samotný koncept tvoří značná řada různých disciplín. Povaha konceptu je tak spíše inspirativní. Podobně problematické je definování kreativity jako takové, která je vţdy spjata s jedinečným kontextem. Z toho důvodu není moţné kreativní město budovat následováním určitého receptu, několika bodů, které zaručeně vedou ke zdárnému cíli. Účelem této diplomové práce není výslovně určit, zda město Ostrava je či není „kreativním městem.“ Naproti tomu lze vysledovat jisté tendence, ke kterým ve městě dochází a které koncept kreativního města v podstatě následují. Těţiště práce spočívá v představení fenoménu kreativního města jako zdroje inspirativních řešení pro Ostravu, která se snaţí vymanit ze své silně průmyslové minulosti a získat tvář města, které poskytuje příhodné podmínky pro ţivot. Jak dokládá následující text, průmyslovou minulost a identitu lze v určitém ohledu úspěšně zuţitkovat a přeměnit v silnou stránku. V této souvislosti je důleţité předeslat, ţe práce se nezabývá městským marketingem, či např. ekologií (navzdory palčivosti problému stavu ovzduší na Ostravsku), ačkoli i tyto disciplíny jsou součástí širokého diskurzu kreativních měst. Práce rozebírá jednotlivé sloţky, které vytvářejí teoretické základy kreativního města ve vztahu ke kultuře a její ekonomické dimenzi. Těmito sloţkami jsou kulturní a kreativní průmysly, koncept kreativní třídy a kreativní ekonomika. Kulturní a kreativní průmysly mají potenciál suplovat výkony tradičních odvětví, z tohoto důvodu se v rámci oddílu zaměřenému na roli kultury v městské revitalizaci věnujeme jejich moţnému uplatnění v podmínkách moravskoslezského regionu. Problém získávání kvalifikovaných sil je moţné nahlíţet skrze problematiku kreativní třídy, která jej klade do přímé souvislosti s rozmanitostí a kvalitou lokálních podmínek. Konkrétní zaměření práce spočívá v nové kulturní infrastruktuře, kterou se město Ostrava předsevzalo vybudovat ve spolupráci s dalšími subjekty v rámci kandidatury na titul Evropské hlavní město kultury 2015. Tato infrastruktura figuruje v přihlášce města v kategorii „Stavby“ a je tvořena jednotlivými projekty „Reaktivace Dolní oblasti Vítkovic“ a „Výstavba sociálně-kulturního klastru na Černé louce.“ Přestoţe k zahájení výstavby doposud nedošlo, práce sleduje okolnosti vznikající nové městské galerie (tzv. „kunsthalle“), která měla tvořit ústřední pilíř klastru. Podobně téţ představuje jednotlivé objekty Dolní oblasti Vítkovic, kde revitalizace jiţ ve velké míře 5

proběhla a místo dnes hostí širokou škálu kulturních a společenských akcí. V této souvislosti práce poskytuje aktuální náhled na tyto a další projekty, proklamované v rámci přihlášky Ostravy na titul EHMK 2015. O těchto jednotlivých revitalizovaných projektech lze uvaţovat jako o rozšíření tzv. „kreativního prostředí,“ které zvyšuje atraktivnost města, čímţ i přispívá ke kvalitě interakcí obyvatel a stimuluje jejich kreativitu uměleckého či podnikatelského typu. Na jiném místě se práce zabývá problematikou zapojení veřejnosti do rozhodování o fyzické podobě měst. To je demonstrováno a vyuţito prostřednictvím „Hry budoucí město“ (Future City Game), vyvinuté organizací British Council v rámci projektu Kreativních měst (Creative Cities). Hra byla zuţitkována jako rezervoár nápadů pro projekt kandidatury Ostravy na titul EHMK 2015. Text práce ve velké míře vychází z cizojazyčných pramenů. To se týká literatury přispívající do širokého diskurzu kreativních měst a tudíţ i prací autorů vlastních konceptů Richarda Floridy (kreativní třída), Johna Howkinse (kreativní ekonomika) a Charlese Landryho (kreativní město). Přestoţe tyto fenomény u nás stále nejsou dostatečně reflektovány, prameny domácí literatury zastupuje Martin Cikánek typologickou studií „Kreativní průmysly: příleţitost pro novou ekonomiku“ a velmi přínosné, zejména ve vztahu k lokálnímu kontextu, jsou studie kolektivu autorů regionálních ekonomů Ondřeje Slacha, Jaroslava Koutského a Petra Rumpela. S pouţitými prameny souvisí i jazyková úroveň předkládané práce, která ve velmi hojné míře vyuţívá anglicismy. Toto zdánlivě neadekvátní pouţití se jeví jako nezbytné z toho důvodu, ţe ustálené české ekvivalenty doposud mnohdy neexistují, popř. tyto ekvivalenty v doslovném překladu nemusejí odráţet obsahovou náplň anglických termínů. Proto v textu ponecháváme původní znění v závorkách.

6

1

MĚSTO A KREATIVITA

Kreativitou většinou rozumíme schopnost vytvořit něco nového. Jsou to talent a vlohy, které jednotlivci nebo určité skupině lidí umoţňují přicházet s nápady, vynálezy či inovacemi, které jsou vlastní, původní a uplatnitelné. Kreativita (tvořivost) je přítomna pokaţdé, kdyţ někdo vytvoří něco nového, a to jak ve smyslu vytvoření „něčeho z ničeho“ či propůjčení nového významu něčemu existujícímu (Howkins, 2007, s. ix). Kreativita je dnes vnímána jako nezbytný předpoklad inovací a pokroku. Spolu s tím je také povaţována za nový typ konkurenční výhody, který se uplatňuje nejen při poměřování ekonomické výkonnosti měst, ale i co do jejich schopnosti vytvářet atraktivní prostředí pro ţivot a tím přitahovat kvalifikované lidské zdroje. Základním zdrojem kreativity vţdy byly umění a kultura. Kultura má mnoho definic a konotací, které však téměř vţdy zahrnují vytváření významu (Ţáková, 2010, s. 6). 1 Strategické dokumenty EU operují s výrazem „z kultury vycházející kreativita“ (culture-based creativity), který spojuje obě kategorie: „novost“ i „význam.“ Zásadní roli v tomto ohledu představuje kulturní dědictví. Spojuje nás s minulostí, vyţivuje kolektivní paměť, ukotvuje náš smysl existence a poskytuje nadhled, jak čelit budoucnosti. Zajímavou definici kreativity přináší Mihaly Csikszentmihalyi: „creativity is the cultural equivalent of the process of genetic change and adaptation“(Landry, 2008, s. 7).2 V kontextu měst si můţeme kreativitu představit jako schopnost přizpůsobovat se procesu změn, kterým města procházejí v závislosti na vnějších i vnitřních podmínkách. Města disponují jedinečnými historickými stopami (památky, monumenty, význačné orientační body), které vyjadřují totoţnost místa a ze kterých lze čerpat inspiraci pro další směřování. To, co kdysi bývalo pokládáno za inovaci, je dnešní klasikou. Jak jiţ bylo zmíněno, kreativita není pouze o neustálém objevování nového, ale téţ o správném nakládání s jiţ existujícím ─ to nabývá na významu zejména v souvislosti s revitalizací průmyslových památek, které mohou, v pozměněném kontextu, slouţit novým, tj. kulturním účelům. Na kreativitu lze nahlíţet pohledem psychologickým a stejně tak i socio-kulturním. Zastánci „kontextualismu“ (contextualism) vyzdvihují důleţitost kulturního a sociálního prostředí, ve kterém 1 ŢÁKOVÁ, Eva. Kulturní a kreativní průmysly v kulturní politice Evropské unie [online]. Praha: Institut umění Divadelní ústav, 2010 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.idu.cz/media/document/2-priloha-c.-2-studiekulturni-a-kreativni-prumysly-v-kulturni-politice-eu.pdf 2 Kreativita je kulturním ekvivalentem procesu genetické změny a adaptace.

7

se tvůrčí činnost odehrává (KEA, 2009, s. 167)3. Tvořivost je vyţivována kontakty s kreativními společenstvími. Tato tendence je patrná ve výtvarném umění a hudbě, kde se tvůrci často sdruţovali (dnešní terminologií utvářeli „klastry“). Na přelomu 19. a 20. století se takovými centry stala města jako Paříţ, Vídeň nebo Berlín; od poloviny 50. let 20. století např. také New York nebo San Francisco. Při pohledu do méně dávné historie můţeme určité paralely nalézt v procesech, které doprovázely vznik fenoménu Silicon Valley. To vyrůstalo průběţně od konce 60. let 20. století díky propojení podpory podnikání a hi-tech inovací. Ustanovujícími sloţkami zde byla přítomnost akciových a státních výzkumných institucí spolu se silnou podnikatelskou komunitou a zásobárnou talentů různých profesí a lidí poháněných průkopnickým duchem (Ghilardi, 2009)4. Jedním z prvních, kdo ve svých pracích zmínil koncept kreativity a jejího vyuţití v rozvoji měst, je mezinárodně uznávaný odborník Charles Landry. V roce 1978 zaloţil konzultační společnost Comedia, věnující se vyuţití kultury pro městskou revitalizaci. Koncept kreativních měst, jehoţ je Landry autorem společně s Francem Bianchinim, bude podrobně představen v jednom z následujících oddílů. Přesuňme se nyní k předmětu našeho zkoumání, kterým je moravskoslezská metropole Ostrava, město s někdejším drtivým podílem těţkého průmyslu a specifickým kulturním rázem. Jeho šance uţ dnes nespočívají v uhlí ani oceli, ale patrně v mnohem subtilnější materii kulturních zdrojů, mezi které se řadí i kulturní a kreativní průmysly.

1.1

OSTRAVA A znovu v Ostravě. Existuje-li 365 definic postmoderny, na kaţdý den jedna v elegantním

latexovém obalu, pak Ostrava jako „městovárna“ neboli město-továrna je jejich naplněním.[...] A znovu v Ostravě, ve městě, které jakoby nesouviselo samo se sebou, které jakoby si tak docela nepatřilo, které jakoby uţ dávno zaniklo nebo teprve čekalo na své zrození? (Lipus, 2006, s. 5)5 Podle Jana Kellera při přechodu k post-industriální společnosti procházejí klasická 3 KEA.THE IMPACT OF CULTURE ON CREATIVITY. Bruxelles, 2009. Dostupné z: http://ec.europa.eu/culture/documents/study_impact_cult_creativity_06_09.pdf 4 GHILARDI, Lia. Pěstovat, či nechat růst? Přehodnocení konceptu kreativního města. In: ProCulture [online]. 2009 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.proculture.cz/kreativni-mesta1/lia-ghilardi-pestovat-ci-nechat-rustprehodnoceni-konceptu-kreativniho-mesta-2253.html 5 LIPUS, Radovan. Scénologie Ostravy. 1. vyd. V Praze: KANT, 2006, 174 s. Disk, sv. 3. ISBN 80-869-7011-6.

8

průmyslová města sloţitými hospodářskými, sociálními a urbanistickými proměnami (ProCulture, 2009, s. 7). Ostrava, jako přechodové město par excellence, hledá přes urbanistické překáţky, dané minulostí, kudy vykročit. Město se snaţí najít novou kulturní náplň a za jeho kandidaturou na Evropské hlavní město kultury 2015 lze spatřovat snahu nově se definovat. Výmluvněji neţ popisné údaje, zvláštní povahu města vystihují básnické obrazy. Spisovatel Jan Balabán hovořil o Ostravě jako o „hořícím hnízdě,“ zatímco malíř a performer Jiří Surůvka pouţívá metaforu města jako „mucholapky,“ z níţ je vysvobození moţné jen za cenu ztráty vlastní končetiny. Fotograf Viktor Kolář nazývá Ostravu jediným americkým městem v České republice. Podle Lipuse má zde na mysli „nejen určitou pragmatičnost a utilitárnost jejího novodobého rozmachu, zaloţenou na uhlí, chemii a oceli, ale také kosmopolitní atmosféru pověstného „melting pot‟ “ (Ibid., s. 7). Noví obyvatelé, v jakési rakousko-uherské variaci na zlatou horečku, přicházeli z různorodých míst jako jsou Halič, Polsko, Rakousko, Uhry, Německo i Itálie. Vlny imigrantů, po druhé světové válce ochuzené o Ţidy a později Němce, později doplnily početné komunity Řeků, Maďarů, Slováků a Bulharů a v nedávné době také Vietnamců a Ukrajinců. Na rozdíl od mnoha měst České republiky jsou s Ostravou spojeny poměrně silné asociace. Přestoţe se tato diplomová práce nezabývá městským marketingem ani brandingem, povaţujeme za účelné tuto charakteristiku uvést pro definování námi zkoumaného předmětu. Příklady adjektiv, která většinou vytanou na mysl ve spojení s Ostravou, jsou nasnadě ─ černá, špinavá, páchnoucí nebo hornická, a vyplývají z její průmyslové minulosti (těţba uhlí byla ukončena v roce 1994). Dramatik Radovan Lipus, vzdálen podobným zjednodušením, hovoří o Ostravě jako o městě „neuchopitelném, opačném, excentrickém, velikém a nepřehledném“ (2006). 6 Pak jsou zde stereotypní příměry jako „ocelové srdce“ či „kovárna a strojírna republiky.“ V kontextu dneška podobná klišé vytlačují skutečnost. Podle Lipuse jsme zbaveni „úmorné námahy“ sami nacházet pro skutečnost své vlastní pojmenování (Ibid., s. 15). Další přetrvávající omyl spočívá v představě Ostravy jako „města horníků.“ „Toto město totiţ nebylo ve své historii nikdy pouze hornickým městem, ale také místem, kde před druhou světovou válkou maloval Oskar Kokoschka, hráli Igor Stravinskij, Sergej Prokofjev nebo Paul Hindemith“ (Lipus, 2006, s. 17). Své projekty zde uskutečňovali architekti a urbanisté jako Erich Mendelsohn, Camillo Sitte, Wunibald Deininger, Josef Gočár, Kamil Hilbert, Karel Kotas, Bohuslav Fuchs a mnozí další. Výše uvedené potvrzuje, ţe kromě horníků a hutníků ve městě vţdy existovaly i solventní a kulturně náročné vrstvy. Zvláštní sepětí obou světů jako by ilustrovala skutečnost, ţe zakladatel Rudolfovy huti (od 6 Radovan Lipus: “Scénologie Ostravy“ (2006).

9

jejíţ zaloţení se datují moderní, průmyslové dějiny města), olomoucký arcibiskup Rudolf Habsburský, byl přítelem a ţákem Ludwiga van Beethovena, který mu věnoval svou Missu Solemnis.7 Zaměřme se teď na specifický urbanismus Ostravy. Vývoj města se neodehrával kontinuálně, ale explozivně, čímţ město nabralo nevídanou dynamiku růstu (Lipus, 2006, s. 12). Masivní industrializace a ţivelná urbanizace způsobily, ţe funkce bydlení a sluţeb nevznikaly na historickém základě středověkých měst, ale prstencovitě se vinuly okolo jednotlivých dolů či továren (Ostrava 2015, 2009, s. 88). Dnešní Ostravu tvoří mnoho bývalých městeček a vsí. V první fázi byly k Moravské Ostravě připojeny obce Přívoz, Mariánské hory, Vítkovice, Hrabůvka, Zábřeh a Nová ves. Roku 1941 pak Slezská Ostrava, Heřmanice, Hrušov, Muglinov, Michálkovice, Radvanice, Kunčice, Kunčičky, Výškovice, Stará Bělá, Nová Bělá a Hrabová. V současnosti se Ostrava skládá ze 23 městských obvodů. I kdyţ se budova Nové radnice z roku 1930 nachází v Moravské Ostravě, nemůţeme se zbavit dojmu, ţe stejně dobře mohla vzniknout i jinde. Ostrava jako by rezignovala na klasické dělení na centrum a periferii. „Město působí jako hejno, souhvězdí, v němţ se svítivost jednotlivých hvězd střídá v jejich specifickém ţivotním cyklu, buněčná tkáň, jeţ někde odumírá, se jinde obnovuje, v kaţdé části si ale pamatuje zhojené jizvy, které, kdyţ tomu situace popřeje, se mohou stát něčím, co naprosto promění hodnotu celku“ (Svobodová, 2012, s. 22)8. To je charakteristické kontrasty ve struktuře, fragmentárností a rozvolněností města, jehoţ podobu utvářela neplánovanost i skvělé dílčí urbanistické záměry (Přívoz, Vítkovice). Prostorová rozvolněnost byla posílena výstavbou nových obytných sektorů (Poruba, Ostrava Jih), které vznikaly po druhé světové válce ve velké vzdálenosti od centra, tj. mimo oblast těţby uhlí a průmyslové výroby (Ostrava 2015, 2009, s. 89). Průmyslová výroba nezaměnitelným způsobem ovlivnila podobu městské krajiny. To se projevuje existencí hald a také důlními poklesy v některých lokalitách. Deindustrializace v 90. letech měla za následek vznik řady nevyuţitých objektů, pozemků a infrastruktury. Tyto tzv. brownfieldy zaujímají přibliţně 8 % z celkové plochy města (Ibid., s. 89), přičemţ některé z nich uţ z velké části prošly regenerací (Dolní oblast Vítkovic, Nová Karolina). Hranice města i regionu překračuje věhlas Stodolní ulice. Ulice, nazývaná nelichotivě 7 Arcivévoda Rudolf – zakladatel Vítkovických ţelezáren. OSTRAVA 2015. Ostrava 2015 [online]. 2009 [cit. 2013-0509]. Dostupné z: http://www.ostrava2015.cz/web/structure/arcivevoda-rudolf-zakladatel-vitkovickych-zelezaren 65.html 8 SVOBODOVÁ, Marta. Ohnivé město. Praha: A2, 2012, roč. 9, č. 10. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/10/ohnive-mesto

10

„scénou pijatyk,“ bývala kdysi pověstnou ulicí nevěstinců. V 90. letech vznikl v jiţ tehdy opuštěné a vylidněné oblasti legendární klub a antikvariát Černý pavouk, který zahájil éru bohémských útočišť, kabaretů a alternativních scén. Kulturní boom, který ulici zasáhl po roce 2000, záhy vystřídala kriminalita spojená s krádeţemi, vandalstvím a distribucí drog. Tam, kde se dříve konaly koncerty nebo divadelní představení, dnes panují zábavní kluby bez výraznější kulturní nabídky.9 Současné a mnohem komplexnější problémy města je nicméně lépe nazírat v širším kontextu

proměn,

způsobených

deindustrializací

čili

odprůmyslněním.10 Tento

přechod

charakterizuje situaci, ve které se město Ostrava nachází, a podmínky, za kterých můţe být iniciátorem změn také kultura. Ostravský sociolog Jan Keller rozlišuje města podle stupně odprůmyslnění na deindustrializovaná, postindustriální a rekonstruovaná (Hruška-Tvrdý et al., 2010, s. 44)11. Jako nejvíce problémový se jeví typ deindustrializovaných měst, která ztratila velké mnoţství obyvatel kvůli zániku pracovních míst. S tímto propadem se není schopno vyrovnat ani vedení města. Postindustriální města naopak vývoj nezaskočil a jejich adaptace na nové podmínky probíhá hladce. Třetímu typu tzv. rekonstruovaných měst se navzdory řadě problémů v zásadě daří přechod zvládat. Zatímco proces deindustrializace průmyslových měst v rozvinutých zemích započal uţ v 50. letech minulého století, v Ostravě se díky ideologické podpoře tradičních odvětví projevil aţ s pádem ţelezné opony (Ostrava 2015, 2009, s. 85). Tento atypický vývoj má dodnes negativní vliv na situaci ekonomickou, sociální i urbánní. Podle závěrů výzkumu „Industriální město v postindustriální společnosti“ vyšla Ostrava z procesu deindustrializace v porovnání s jinými industriálními městy relativně dobře (měřeno poklesem počtu obyvatel a počtu pracovních míst) (Hruška-Tvrdý et al., s. 117). K negativům, které odhalilo zmapování současných socioekonomických procesů v Ostravě, se řadí úbytek obyvatelstva (za posledních 20 let o 10 %), nicméně z větší části je to způsobeno suburbanizačním pohybem (Hruška-Tvrdý et al., s. 117). Kromě počtu pracovních příleţitostí je jednou z klíčových hrozeb, ovlivňující odchod lidí z města, špatné ţivotní prostředí. Dalším problémem je stárnutí obyvatelstva: kolem roku 2005 došlo poprvé v historii města k tomu, ţe obyvatelé nad 64 let převýšili počtem děti mladší 15 let, a tento trend

9

Situaci moţná pomůţe změnit vyhlášení kulturního grantu na čtyřleté projekty s cílem vrátit do Stodolní ulice kulturu. Podle vyjádření primátora Petra Kajnara ze dne 17. 4. t. r. město hodlá pro tento účel uvolnit 1,5 milionu ze svého rozpočtu. Viz http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/zpravy/223208-ostrava-chce-do-stodolniulice-vratit-kulturu/ 10 Podle Michala Illnera „deindustrializace […] zahrnuje celou škálu změn, nejprve technologické a ekonomické a posléze i sociální, urbanistické a ekologické struktury nějakého územního celku v našem případě města a jeho zázemí, vzájemně provázaných změn různého charakteru, intenzity a rozsahu“ (Hruška-Tvrdý et al., 2010, s. 9). 11 HRUŠKA TVRDÝ, Lubor. Industriální město v postindustriální společnosti. Vyd. 1. Ostrava: Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava, 2010-2011, 4 sv. (118, 179, 221, 249 s.). ISBN 978-80-904810-3-94.

11

rozevírajících nůţek bude patrně pokračovat (Svobodová, 2012, s. 23). Situace nicméně v podstatě následuje trend, který panuje v celé dnešní Evropě. Během posledních dvou desetiletí Ostrava prokázala schopnost čelit výzvám spojeným s deindustrializací. Přelomovou cestou k lepší budoucnosti můţe být účinnější vyuţití kulturního potenciálu města. O roli kultury v městské regeneraci a jejích přínosech pojednává následující oddíl. V jeho rámci se zaměříme zejména na kulturní a kreativní průmysly, které mají potenciál nahrazovat výkony tradičních odvětví, a koncept kreativní třídy, který slibuje vytvořit zásobárnu talentovaných a kompetentních lidských zdrojů v závislosti na atraktivitě a celkově příhodných podmínkách městského prostředí.

2

ROLE KULTURY V MĚSTSKÉ REVITALIZACI O kultuře se ví, ţe má významné dopady: působí jako cesta participace, sociální a

mezikulturní koheze, stimul ekonomického vzrůstu, turismu a také městské revitalizace. Z těchto důvodů nabývá role kulturního sektoru ve vývoji měst rostoucího významu. Pokles produkce místních výrobních odvětví a opakující se politické a finanční krize způsobují, ţe kultura se čím dál více stává záleţitostí plánování ze strany měst (Lavanga 2006 dle Zukin 1995)12. Nárůst spotřeby kulturních statků (např. výtvarného umění, hudby, módy), vzrůstající turismus a poptávka po gastronomických sluţbách způsobují rozmach odvětví, které tyto statky zajišťují, a tím zároveň pohánějí ekonomiku měst. Inovativní a dynamický kulturní sektor je postupně vnímán jako ukazatel pruţnosti a tvůrčího potenciálu města jako celku, a funguje jako zdroj lidského kapitálu, sluţeb a nápadů. Začlenění kultury do procesu revitalizace měst má vliv na diverzifikaci lokální ekonomiky, kvalitu ţivota, image města a jeho konkurenceschopnost (Lavanga, 2006, s. 4). Kulturní politika měst se stává významnou součástí strategií ekonomické a fyzické obnovy v mnoha zemích západní Evropy. Z těchto strategií je moţné vypozorovat některé společné trendy. Jedním z nich je pokles délky pracovní doby a nárůst výdajů občanů na volnočasové aktivity. To přimělo městské správy ke zvyšování výdajů na kulturu a vytvoření specializovaných odborů a 12

LAVANGA, Mariangela. The contribution of cultural and creative industries to a more sustainable urban development: The case studies of Rotterdam and Tampere [online]. 2006 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.fokus.or.at/fileadmin/fokus/user/downloads/acei_paper/lavanga.pdf

12

rozhodovacích orgánů, jejichţ účelem je zdokonalit poskytování kulturních sluţeb v závislosti na rostoucí, náročné a diferencované poptávce veřejnosti. Tento proces je iniciován kulturními politikami států, usilujícími o decentralizaci a delegování pravomocí na regionální a místní vlády, vznikem občanských společností, vznášejícími nové druhy kulturních poţadavků (smazávajíce hranice mezi tzv. „vysokým“ a „nízkým“ uměním), a v neposlední řadě potřebou přizpůsobit se potřebám společenské a ekonomické transformace, která byla vyvolána procesem ekonomické restrukturalizace v 70. a začátkem 80. let (Ibid., s. 4). Od konce 70. let minulého století, v rámci přechodu k postindustriálnímu městu, zvýšení kvalit ţivota všech městských uţivatelů a obnovy image města, začíná mnoho evropských měst vyuţívat kulturu a kulturní politiku v rámci městských strategií revitalizace. Sílí investice do kulturního sektoru, urbanistické výstavby a veřejného prostoru. Dobře známým příkladem dosaţení zásadních změn prostřednictvím kulturní politiky je skotský Glasgow, město tvrdě zasaţené poklesem zpracovatelského průmyslu v průběhu 70. a 80. let. Prostřednictvím strategie kulturní modernizace město dosáhlo výrazného zlepšení celkových podmínek. Úsilí Glasgow vyvrcholilo ziskem titulu Evropské město kultury v roce 1990. Podobně, otevření Guggenheimova muzea v baskické metropoli Bilbau iniciovalo regeneraci města potaţmo celého regionu, díky kterému se město stalo vyhledávanou turistickou destinací. Zejména v posledním desetiletí můţeme pozorovat vzrůstající trend soupeření měst v podmínkách kulturní nabídky. Města spojuje snaha stát se kreativními, pyšnit se sídly významných kulturních institucí, hostováním kulturních událostí a především poskytováním podmínek pro existenci a rozvoj kulturních a kreativních průmyslů, včetně jejich klastrů.

2.1

KULTURNÍ A KREATIVNÍ PRŮMYSLY Jakkoli by se mohlo zdát, ţe problematika kulturních a kreativních průmyslů je záleţitostí

nedávné doby, ve skutečnosti tomu tak není. Tato kapitola přináší krátký exkurz do historie od prvopočátků akademické reflexe fenoménu po současnost, kdy se kulturní a kreativní průmysly dostaly do hledáčku politiků v rozvinutých zemích, usilujících o uvolnění ekonomického potenciálu, jímţ kultura a umění disponuje. Studie jako The Economy of Culture in Europe prokázaly, ţe v popředí těchto kreativních odvětví stojí vysoce inovativní firmy s obrovským hospodářským potenciálem, a ţe tato odvětví patří k nejdynamičtějším v Evropě: „K HDP Evropské 13

unie přispívají 2,6 %, mají vysoký potenciál růstu a poskytují kvalitní pracovní místa pro přibliţně 5 milionů lidí ve všech 27 členských státech EU.“

13

Právě zde je spatřován základ pro budoucí

konkurenceschopnost Evropy. Fenoménem kulturních průmyslů se uţ zabývali myslitelé Frankfurtské školy, Theodor W. Adorno a Max Horkheimer. Autoři knihy Dialektika osvícenství pouţili termín „kulturní průmysl“ v názvu jedné z kapitol za účelem kritiky masové zábavy ve 30. a 40. letech minulého století. Knihu psali v americkém exilu, kam se uchýlili před nacistickým reţimem v Německu. Jejich pobyt však vyústil v deziluzi. „Na základě negativní zkušenosti s estetizací politiky v nacistickém Německu, kdy byla masová média propagandisticky zneuţívána k účinnému a celospolečenskému prosazování totalitární ideologie, a na základě setkání s vyprázdněným americkým snem došli Adorno s Horkheimerem k závěru, ţe kultura […] naprosto ztratila schopnost být utopickou bojovnicí za lepší ţivot a kritičkou stávajících poměrů“ (Cikánek, 2009, s. 13).14 Stala se z ní věc, kterou lze kupovat a prodávat, a to především proto, ţe byla komodizována. Odtud vznik termínu kulturní průmysl. Od konce 60. let nicméně dochází k revizi konceptu kulturního průmyslu. Děje se tak za přispění francouzských sociologů Morina a Hueta a zejména Bernarda Miègeho. Sociologové kulturních průmyslů odmítali ostře kritický přístup Adorna s Horkheimerem. „Nepolemizovali samozřejmě s tím, ţe s sebou industrializace a nástup nových technologií přinesly komodizaci kulturních statků. S industrializací a novými technologickými moţnostmi se však podle francouzských sociologů objevily také nové moţnosti uměleckého vyjádření a nekonečné moţnosti inovací v kulturní produkci“ (Ibid., s. 15). Postupně se docházelo k poznání, ţe svět „vysokého umění“ a „nízké“ kultury průmyslu není protikladem, ale ţe jde o sloţitě strukturovaný systém s mnoha vazbami, a ţe tyto entity jsou na sobě závislé. Za kolébku trendu kulturních průmyslů a zejména jejich ukotvení v rámci kulturní politiky lze povaţovat Velkou Británii. V polovině 80. let minulého století tam proběhlo rozsáhlé zkoumání ve snaze vyčíslit ekonomické výkony kulturního sektoru. Výstupem byla studie The Economic Importance of the Arts in Britain ekonoma Johna Myerscougha, který při svém výzkumu aplikoval koncept multiplikačního efektu. Díky tomu byl schopen demonstrovat výkon kulturního sektroru, například schopnost vytvářet pracovní místa, zisky a následné zdanění, sociální dopady, a další. Studie inspirovala směřování kulturních politik řady zemí světa. Na tento koncept navázaly další 13 Zelená kniha: Uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví. In: ProCulture [online]. 2010 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.proculture.cz/cultureinfo/evropska-unie/downloadfile.php?id=451 14 CIKÁNEK, Martin. Kreativní průmysly: příleţitost pro novou ekonomiku. 1. vyd. V Praze: Institut umění, 2009, 79 s. ISBN 978-80-7008-231-7.

14

dva koncepty, které následně získaly na popularitě: kreativní klastry a kreativní města. Termín kreativní průmysly (creative industries) se poprvé objevil v roce 1994 v Austrálii, a následně v roce 1997 ve Velké Británii, kde nová labouristická vláda ustavila meziresortní pracovní skupinu pro kreativní průmysly (Creative Industries Taskforce) (Cikánek, 2009, s. 20). Kreativní průmysly se postupně staly nástrojem revitalizace měst i celých regionů s upadajícím těţkým průmyslem, nebo měst, kde se nevyvinula základna tradičních průmyslových odvětví. Pozvolna se tak dostaly do samého centra politických a ekonomických zájmů. „Po více neţ desetiletí pozvolného pronikání kulturních průmyslů do městských a regionálních kulturních strategií skrze kulturně-demokratické tendence a snahy o regeneraci deprivovaných lokalit se důvody pro pozornost, která je kreativním průmyslům věnována […] zdají být nad slunce jasnější [...]: pracovní místa, která kreativní průmysly vytvářejí, a podíl na HDP země, jehoţ kreativní průmysly dosahují“ (Ibid., s. 20). Ve Velké Británii vzešel na základě výzkumu Creative Industries Taskforce dokument Creative Industries Mappig Document (1998). Aktualizovaná verze Creative Industries Mappig Document z roku 2001 mapuje kreativní průmysly ve Velké Británii a přináší jejich současně platnou definici: „Kreativní průmysly jsou průmyslová odvětví, jejichţ základem je individuální lidská kreativita, lidské dovednosti a talent. Zároveň jsou kreativní průmysly odvětvími s potenciálem vytvářet bohatství a pracovní místa zejména prostřednictvím vyuţití duševního vlastnictví“ (Cikánek, 2009, s. 47).15 Součástí definice jsou následující odvětví, která jsou ve Velké Británii mezi kreativní průmysly řazena: reklamní průmysl, architektura, trhy s uměním a staroţitnostmi, počítačové hry a videohry, řemesla, design, módní návrhářství, filmový a videoprůmysl, hudební průmysl, scénická umění, nakladatelský průmysl, software, rozhlasové a televizní vysílání (Ibid., s. 47). Souběţně s touto politickou definicí existuje řada akademických definic kreativních průmyslů, které se od sebe vzájemně diametrálně neliší, ale spíše se jedná o různé úhly pohledu. V následujícím textu upřednostníme pouze související koncepty kreativní ekonomiky a kreativní třídy, které podle Charlese Landryho (2008) spoluvytvářejí myšlenkový základ kreativního města. 15

V originálním znění: „The creative industries are those industries taht are based on individual creativity, skill and talent. They are also those that have the potential to create wealth and jobs through developing intellectual property.“

15

2.2

KREATIVNÍ EKONOMIKA Richard Florida tvrdí, ţe dnešní ekonomika je v podstatě ekonomikou kreativní (2002, s.

16

44) . Vyspělé národy se posouvají k pojetí ekonomiky zaloţené na informační výměně a znalostech. Nejznámějším zastáncem této teorie je ekonom Peter Drucker, který nastínil vzestup „ekonomiky zaloţené na znalostech“ (knowledge economy). Podle něj základní ekonomický zdroj výrobní prostředky – nadále nezosobňuje kapitál, ani přírodní zdroje či „práce.“ Podle Druckera jsou jimi znalosti (Ibid., s. 44). Florida povaţuje kreativitu, jako vytváření nových, smysluplných forem, vycházejících z těchto znalostí, za hlavní hnací sílu kreativní ekonomiky: „In my formulation, „knowledge“ and „information“ are the tools and materials of creativity. „Innovations, whether in the form of a new technological artifact or a new business model or method, is its product“ (Ibid., s. 44).17 Za myšlenkového otce fenoménu kreativní ekonomiky je nicméně povaţován John Howkins, jehoţ kniha The Creative Economy představuje první ucelený příspěvek k tomuto tématu. Kreativní průmysly Howkins (2007) definuje na základě vymezení duševních a vlastnických práv do čtyř kategorií: autorskoprávní průmysly, patentové průmysly, průmysly ochranných známek a designové průmysly. Ekonomika je konvenčně definována jako systém, umoţňující vytváření, směnu a spotřebu statků a sluţeb. Disciplíny ekonomie se obecně zabývají otázkou, jak jedinci a společnost uspokojují své potřeby, které jsou neomezené, prostřednictvím zdrojů, které jsou omezené. Jejich primárním účelem je proto alokace omezených zdrojů. Nápady nicméně nejsou limitovány stejným způsobem jako hmotné statky, a podstata jejich ekonomie je proto odlišná, tvrdí Howkins (2007, s. ix).18 Kreativita nemusí být nezbytně totoţná s ekonomickou aktivitou, ale můţe jí být v případě, ţe jejím plodem je myšlenka s ekonomickou implikací či obchodovatelný produkt Howkins (Ibid., 16

FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class: and how it's transforming work, leisure, community, ad everyday life. 1. vyd. New York: Basic Books, 2002. ISBN -10 0-465-02477-7. 17 „Podle mé formulace představují znalosti a informace nástroje a surovinu kreativity. Inovace, ať uţ v podobě nového technologického výtvoru anebo podnikatelské metody, jsou jejím produktem.“ 18 HOWKINS, John. The Creative Economy: How People Make Money from Ideas. 2. vyd. London: Penguin Books, 2007. ISBN 978-0-140-28794-3.

16

s. ix). Kreativní produkt či výstup Howkins definuje jako „an economic good or service that results from creativity and has economic value“19 (2007, s. x). Kreativní ekonomika (CE) je podle Howkinse dána hodnotou kreativních produktů (CP) násobenou počtem transakcí (T), tzn.: CE = CP x T. Kreativitu jako takovou pochopitelně kvantifikovat nelze. Kreativita je do jisté míry vlastní všem; těţko však lze tvrdit, ţe někdo je dvakrát či třikrát kreativnější neţ někdo jiný.

2.3

KREATIVNÍ TŘÍDA Hlavním propagátorem konceptu „kreativní třídy“ (creative class) je americký regionální

ekonom Richard Florida. Florida je znám především jako autor průlomové publikace - bestselleru The Rise of the Creative Class: And How it's Transforming Work, Leisure, Community and Everyday Life (2002). Podle Floridy představuje lidská kreativita nejzákladnější ekonomický zdroj. Zatímco přechod od zemědělské éry v průmyslovou charakterizoval posun od fyzických výrobních jednotek (půda a fyzická práce) k jiné formě fyzických výrobních jednotek (suroviny a fyzická práce), současný přechod je podle Floridy charakterizován bazálně lidskou inteligencí, znalostmi a kreativitou (2002, s. xiii). Kreativitu povaţuje Florida za rozhodující konkurenční výhodu současnosti (2002, s. 5). Počet lidí s tvůrčím povoláním vzrostl od počátku století a zejména během posledních dvou dekád 20. století exponenciálně. Jeho kniha mapuje vzestup těchto lidí, kteří jsou v rámci své kaţdodenní obţivy placeni za kreativní výkony. Právě poptávka po nich dala dle Floridy vzniknout nové společenské vrstvě, kterou sám nazývá kreativní třídou. Rozlišujícím rysem kreativní třídy je, ţe její členové se realizují prostřednictvím zaměstnání, jejíchţ funkcí je „vytváření smysluplných nových forem“ (Ibid., s. 68). Kreativní třída podle Floridy sestává ze dvou prvků. První nazývá „ústřední kreativní třídou“ (core of the creative class), kam řadí inţenýry, vědce, umělce, hudebníky, architekty, designéry a další pracující v zábavním průmyslu. Vně této ústřední skupiny se nacházejí „kreativní profesionálové“ (creative professionals), 19

„ekonomický statek nebo sluţbu vyplývající z tvůrčí činnosti, mající ekonomickou hodnotu.“

17

kteří pracují v oborech managementu, financí, obchodu, práva, a zdravotnictví, aj., které vyţadují vysokou úroveň znalostí. Jejich práce je primárně spojena s intelektuální činností, ale je pevně spjata se specifickým profesním zaměřením. Příslušníci kreativní třídy se zabývají řešením komplexních problémů, coţ vyţaduje vysokou míru nezávislosti, schopnosti samostatného úsudku – tj. vysokou míru lidského kapitálu. Důleţitým rozměrem kreativní třídy, jak ji Florida definuje, je ekonomický aspekt. „I define it as an economic class and argue that its economic function both underpins and informs its member„s social, cultural and lifestyle choices”20 (Ibid., s. 68). Ústřední myšlenka zní, ţe vysoce kvalifikované lidské zdroje jsou vysoce mobilní a vybírají své bydlení a pracovní místo nejen na základě disponibility, kvality a ocenění potenciální pracovní pozice, ale také na základě kvality bydlení a volnočasových aktivit (Slach, Rumpel, Koutský 2009, s. 2) . Jeho kniha postuluje, ţe město je klíčovou ekonomickou a sociální organizační jednotkou naší doby. Město podle Floridy (2002) řeší zásadní otázku typu „vejce či slepice“ ─ zda jsou lidé přiřazováni k pracovním místům či pracovní místa k lidem. Města poskytují pracovní trhy, které pomáhají nalézt kandidáty pro vhodné pozice. Také podporují seznamovací „trh“, umoţňující lidem nalézt ţivotního partnera. Města poskytují ekosystémy k zapojení lidské kreativity a její přeměnu v ekonomickou hodnotu (2002, s. xix). Florida v knize „Creative Class“ přisuzuje velkou důleţitost zejména ţivotnímu stylu postavenému na záţitcích, podmíněnému atraktivností místa. Kreativní třída vyznává étos, kdy je její identita tvořena průnikem práce a volného času. Za důleţitý rys Florida rovněţ povaţuje sdruţování se v kreativních společenstvích a komunitách. Ve vztahu k místu se Florida řečnicky ptá: 1. Co je tam? (kombinace vybudovaného prostředí a přírodního okolí, podmínky pro kreativní ţivotní styl) 2. Kdo tam ţije? (různé skupiny lidí, vzájemně se ovlivňujících a poskytujících si navzájem podněty, kteří udrţují ţivotaschopnou komunitu, kam se můţe kdokoliv zapojit) 20 „Definuji ji jako ekonomickou třídu a tvrdím, ţe její ekonomická funkce podepírá i inspiruje volbu společenskou, kulturní i ţivotního stylu svých členů.“

18

3. Co se tam děje? (energie setkávání v ulicích, kultura kaváren, umění, hudba, lidé, angaţující se ve veřejných aktivitách) (Florida, 2002, s. 232)

Ekonomika se podle něj přesunula směrem od systému, v jehoţ středu se nacházejí velké korporace, směrem k lidem. Podle Floridy se firmy přibliţují lidem a nikoliv naopak. Města dnes potřebují lidské klima stejně jako klima podnikatelské (Florida, 2002, s. 282). Kreativní centra jsou dnes podle autora „Creative Class“ ekonomickými vítězi. Jejich úspěch se zakládá na tom, zda zde chtějí kreativní lidé ţít. Za hlavní strategické faktory určující úspěšnost regionů či měst v kontextu kreativní třídy autor povaţuje existenci „3 T“ faktorů ekonomického rozvoje (Florida, 2002, s. 249) Kaţdý faktor je nezbytný, nicméně sám o sobě nepostačující. Aby města úspěšně přitahovala kreativní jedince, vytvářela inovace a stimulovala ekonomický růst, musí splňovat všechny tři podmínky: Technologie Talent Tolerance

Existuje několik teorií vysvětlujících regionální růst. Konvenční pohled, zastávaný stratégy regionálního růstu a městskými činiteli, je, ţe tahouny regionálního růstu jsou firmy. Za klíčovou je povaţována schopnost přitahovat firmy anebo vytvářet klastry průmyslových odvětví. Podle teorie sociálního kapitálu Roberta Putnama je růst důsledkem sociální koheze, vzájemnosti, důvěry a integrace komunity (Florida, 2002, s. 249). Teorie lidského kapitálu, rozvíjená ekonomy jako jsou Robert Lucas a Edward Glaeser, postuluje, ţe příčinou regionálního růstu je koncentrace vzdělaných lidí (Ibid., s. 249). Florida však argumentuje, ţe jeho „teorie kreativního kapitálu“ (creative capital theory) je ještě obsaţnější: motorem regionálního ekonomického růstu jsou podle ní kreativní lidé, kteří upřednostňují místa, která jsou rozmanitá, tolerantní a otevřená novým nápadům. Rozmanitost zahrnuje zvláštnosti, díky kterým je místo schopno přitáhnout různou sortu kreativních lidí s odlišnou paletou schopností a nápadů. Takové místo je pravděpodobně vhodnější k vytváření nových kombinací. Diverzita a koncentrace navíc napomáhají toku předávání znalostí. Vyšší a různorodější koncentrace kreativního kapitálu má za následek vyšší míru inovací, utváření obchodování high-tech firem, tvorbu pracovních míst a ekonomický růst (Ibid., s. 249). 19

Ekonomové hovoří o důleţitosti nízkých bariér vstupu do odvětví, aby nové firmy byly schopny získat pozici a napomáhat vitálnosti odvětví. V návaznosti Florida hovoří o nízkých bariérách vstupu pro lidi – čímţ má na mysli rychlou adaptabilitu nově příchozích na všech úrovních společenského a ekonomického zřízení (Ibid., s. 250). Vztah mezi talenty a technologiemi, mezi shlukováním vzdělaných a kreativních lidí a koncentrací inovací a high-tech odvětví nebyl doposud příliš reflektován. Florida za tímto účelem prosazuje uţití těchto regionálních měřítek: Podíl kreativní třídy na celkovém počtu pracujících v regionu, společně s tzv.„Talent Indexem“ (na základě vysokoškolsky vzdělaných lidí v regionu); dále „Inovační Index“ (počet udělených patentů per capita); „High-Tech Index,“ (hustota výskytu high-tech firem); míra tolerance, otevřenosti a kulturní pestrosti regionu, vyjádřená tzv. „Melting pot Indexem,“ zastoupení pracovníků realizujícími své aktivity v oblasti umění „Bohemian Index,“ podílem zastoupení homosexuálních párů „Gay Index;“ a míra etnické diverzity a kulturní rozmanitosti „Composite Diversity Index“ (Ibid., s. 251). Na základě těchto indexů Florida konstruuje souhrnný Kreativní index (Creative Index). Ten povaţuje za ukazatel toho, jak si který region vede v rámci kreativní ekonomiky, schopný předpovědět dlouhodobější ekonomický potenciál regionu. Klíčovým rysem tohoto hlediska je koncentrace kreativní třídy. Na tomto místě je vhodné poznamenat, ţe koncept kreativní třídy byl intenzivně a kontroverzně kritizován. Někteří autoři nepovaţují styl Richarda Floridy za příliš vědecký. Florida hledá korelace a vztahy tam, kde nejsou - podle Martina Cikánka jsou jeho práce „spíše manifestem určitého ţivotního stylu, ke kterému se Florida sám hlásí, neţ nezaujaté vědecké analýzy“(Cikánek, 2009, s. 40). Tvrdou kritiku si Florida vyslouţil také ze strany regionálních ekonomů. Studie „Vyuţití konceptu creative class v rozvoji území – základní východiska a kritika“ kolektivu autorů Rumpela, Slacha a Koutského poskytuje základní směry kritiky: „Podle Markusen je koncept kreativní třídy velmi problematický, neboť vlastně nelze hovořit ani o „třídě,“ neboť tato skupina je natolik heterogenní, ţe nelze vysledovat nějaký shodný styl ţivota, zájmy, prostorové preference, atd. (viz. srovnání právník, inţenýr a umělec). Autorka spatřuje jako vysoce problematické tvrzení, ţe se lidé rozhodují o své lokalizaci nezávisle na nabídce práce či průmyslové struktuře a značně skeptická je k aplikaci jakýchkoliv strategií.“ (Slach, Rumpel Koutský, 2009, s. 5). Cikánek naopak tvrdí, ţe Floridova teorie kreativní třídy je „minimálně ve 20

Spojených Státech aplikována v rozvojových strategiích mnoha měst a regionů“(Cikánek, 2009, s. 41). S reálnou aplikací konceptu kreativní třídy jsou nicméně spojené určité nástrahy, jako je gentrifikace.21 V intencích sociálního vývoje se mnoho autorů shoduje, ţe rozvoj měst zaloţený na systému navrţeném Floridou má tendenci vytvářet sociální nerovnosti (Schramme, Segers, 2012, s. 154)22. Počáteční důraz na vybavenost okázalou výstavbou, nekonvenčními nákupními centry a dalšími špičkovými výdobytky, sice měl za následek ekonomické oţivení těchto měst, na druhou stranu je však transformoval v místa exkluzivní (Waitt 2009 dle Schramme, Segers 2012: 154). Současně došlo k vystěhování obyvatel niţší a střední třídy. Nikoli náhodně se pět měst, povaţovaných za nejvýznamnější centra kreativity ve Spojených státech umístilo rovněţ i mezi deseti „top“ městy v ţebříčku sociální nerovnosti (Schramme, Segers, 2012, s. 154). Ideální formule jak přitáhnout kreativní lidi neexistuje. Tvůrci lokálních politik se pouze mohou pokusit vytvořit správné podmínky (Ibid., s. 154). Rovněţ podle Slacha, Rumpela a Koutského je pro udrţení a získání vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů (tj. kreativní třídy) ve městech a regionech klíčové zohlednění preferencí této skupiny (2009, s. 6)23. Prokazatelné spojení mezi kulturní nabídkou a mírou, do jaké je město přitaţlivé pro vzdělanější část populace, prokázal holandský geograf kultury Gerard Marlet. Podle něj stimul pro město nepředstavuje přítomnost umělců, obývajících revitalizované budovy, ale kulturní produkce jako taková (Schramme, Segers, 2012, s. 154). Kulturní nabídka musí podle Marleta splňovat čtyři důleţitá kriteria, aby přitáhla vysoce vzdělané kreativní lidi a sehrála roli v jejich rozhodování kde se usadí: malý rozsah a velká rozmanitost, kdykoliv dostupná, umístěná v sofistikovaných lokalitách a musí primárně odráţet potřeby místního obyvatelstva (a nikoliv turistů) (Marlet 2009:336 dle Schramme, Segers, 2012:154).

21 Gentrifikace znamená obnovu a přestavbu oblastí dříve obývaných chudšími usedlíky, způsobenou příchodem ekonomicky silnějších lidí. Průvodním jevem vystěhování původních obyvatel, kteří často nejsou schopni platit rostoucí nájmy. 22 SCHRAMME, Annick a Katia SEGERS. Creative city, city marketing, creative industries and cultural policy: Challenges for Antwerp. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 7. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236. 23 SLACH, Ondřej, Petr RUMPEL a Jaroslav KOUTSKÝ. Vyuţití konceptu „creative class“ v rozvoji území: základní východiska a kritika. [online]. 2009 [cit.2013-05-13]. Dostupné z: http://www.old.mestskymarketing.cz/publ/200905.pdf

21

2.4

KREATIVNÍ PRŮMYSLY V PODMÍNKÁCH MORAVSKOSLEZSKÉHO REGIONU Vzhledem k rostoucímu podílu kreativních průmyslů na regeneraci měst začala tato

problematika pronikat také do sféry zájmu místního a regionálního rozvoje. V jeho rámci je dnes velká pozornost věnována především prostorové organizaci a podpoře kreativních průmyslů v zájmu posílení konkurenceschopnosti regionu v jednotlivých oblastech činnosti. S kreativními průmysly jsou většinou spojována světová města v ekonomicky silných regionech. Poměrně malá pozornost je naproti tomu věnována roli kreativních průmyslů v rozličných geografických podmínkách, jako jsou např. venkovské regiony a staré průmyslové regiony, jejichţ typickým příkladem je Moravskoslezský region s ostravskou metropolí (Rumpel, Slach, Koutský, 2010)24. V roce 2009 zde proběhlo mapování kreativních průmyslů, které poskytlo základní informace pro pochopení stavu a perspektiv těchto odvětví. Primárním zdrojem informací pro tuto kapitolu se stala studie Creative Industries in Spatial Perspective in the Old Industrial Moravian-Silesian Region kolektivu autorů Petra Rumpela, Ondřeje Slacha a Jaroslava Koutského.25 „Staré průmyslové regiony je široce akceptovaný termín vyuţívaný v ekonomické geografii a regionálním rozvoji pro území ve vyspělých státech světa s výraznou tradicí a historickou specializací na průmyslovou výrobu, které však postupně procházejí zásadní změnou svých strukturálních charakteristik a poklesem významové pozice a čelí důleţitým transformačním a adaptačním výzvám na měnící se podmínky“ (Koutský, 2011, s. 25)26. Pro staré průmyslové regiony je charakteristická „nadprůměrná hustota obyvatel a velikost center osídlení; nadprůměrná vybavenost fyzickou infrastrukturou; brzká industrializace ve srovnání s ostatními územími ve státě; regionální ekonomika je charakteristická dominancí specifického výrobního odvětví v pokročilé fázi výrobního cyklu; převaha velkých podniků; nízká schopnost zvládnout transformační proces pouze vnitřními zdroji“ (Ibid., s. 25). 24 RUMPEL, Petr, Ondřej SLACH a Jaroslav KOUTSKÝ. CREATIVE INDUSTRIES IN SPATIAL PERSPECTIVE IN THE OLD INDUSTRIAL MORAVIAN-SILESIAN REGION [online]. 2010 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://custom.kbbarko.cz/e+m/04_2010/03_rumpel.pdf 25 V rámci ní se autoři na základě deskriptivní analýzy pokusili ověřit následující hypotézy: a) zda v podmínkách starých průmyslových regionů s periferní polohou dochází ke koncentraci kreativních průmyslů; b) do jaké míry je vznik (či vývoj) nových firem odvislý od místních podmínek; c) do jaké míry se specifický ráz regionu odráţí ve struktuře a stáří firem. 26 STARÉ PRŮMYSLOVÉ REGIONY: vývojové tendence, moţnosti rozvoje [online]. Brno, 2011 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/77421/prif_d/DP_-_Koutsky.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita.

22

Mezi další strukturální aspekty starých průmyslových regionů se řadí nízký počet malých a středních podniků a nedostatečný poměr tzv. měkkých faktorů rozvoje. Nízká je rovněţ schopnost regionu vytvářet nové firmy, které, zejména co se týče nových odvětví, mají tendenci vznikat v regionech bez průmyslové minulosti (Hall, Castel dle Koutský 2011: 25). „Tödling and Wanzenböck [...] demonstrate on the example of Austria that old industrial regions show low intensity of creation of new companies“ (Rumpel, Slach, Koutský, 2010, s. 34). Příčinu negativních tendencí je moţné spatřovat v negativních socio-ekonomických strukturách, utvářených dlouhodobým vývojem.

Limitující je i výskyt negativních externalit

prostředí, majících za následek jeho nízkou atraktivitu. K tomu přispívá existence dopravní infrastruktury, dimenzované podle potřeb průmyslu, a tvořící překáţku dalšímu rozvoji. Dopad výše zmíněných aspektů se projevuje tvorbou negativního image regionu a neochotou obyvatel setrvat v místě. Podle Koutského (2011) rigidní nastavení procesů a mechanismů dle poţadavků někdejší výroby funguje jako bariéra inovací a změn. Z výše uvedeného jasně vyplývá, ţe podmínky pro existenci kreativních odvětví ve starých průmyslových regionech jsou značně omezené (Rumpel, Slach, Koutský, 2010, s. 34). Navzdory tomu i zde dochází k jejich rozvoji. V souvislosti s deklarovaným potenciálem kreativních průmyslů vyvstává otázka, čím mohou přispět k regeneraci takovýchto regionů. V podstatě lze rozpoznat dva přínosy - tzv. „přelévání“: „Spill-across [...] to a higher innovativeness of local production systems and contribute to their essential diversification, which represents a significant precondition for overall competitiveness of regions“27 (Ibid., s. 34). Souběţně, nově vytvořená pracovní místa mohou pomoci nahradit ztracené pracovní pozice v tradičních oborech. Druhý přínos znamená obnovu fyzické, funkční a sociální struktury městských oblastí těchto regionů. Předmětem zájmu analýzy se stal Moravskoslezský region, hraničící na severu s Polskem a na východě se Slovenskem. Region zabírá 5 477 km² a představuje 7% rozlohy České republiky. Populace regionu dosahuje 1 250 255 obyvatel, reprezentující 12 % celkového počtu obyvatel ČR. (Ibid., s. 34). Jedná se o typický starý průmyslový region periferního charakteru, obzvláště ve vztahu k západním trhům. Jádro regionu tvoří ostravská aglomerace. Proces transformace, jenţ 27 „„ Přelévání‟ do oblasti vyšší inovativnosti místních výrobních systémů a přispívá k jejich základní diverzifikaci, coţ představuje významný předpoklad pro celkovou konkurenceschopnost regionů.“

23

započal přibliţně po roce 1990 a pokračoval do roku 2003, přinesl pokles relativní důleţitosti regionu v rámci národní ekonomiky ČR. Mezi nejvíce zasaţené v regionu patří tradiční sektory, tato ztráta však můţe být v budoucnu kompenzována poptávkou po produktech nových, tj. kreativních průmyslů (Ibid., s. 34). Analýza se zaměřila na jádro ostravské aglomerace, tvořené městem Ostravou a čtvrtí Přívoz v části Moravské Ostravě. Jejím účelem bylo zmapování intenzity koncentrace kreativních průmyslů jako sektoru, a také intenzity koncentrace jednotlivých kreativních odvětví v rámci tohoto sektoru. Navzdory omezenému rozsahu informační databáze se analýza pokusila o částečné kontextuální vysvětlení vývoje výskytu kreativních firem v regionu. Jako primární zdroj byla vyuţita data z Registru ekonomických subjektů (RES) a definice odvětví kreativních průmyslů pomocí klasifikace ekonomických činností CZ – NACE 22, 74 a 92.28 Podle RES se v druhém čtvrtletí roku 2008 na území Moravskoslezského kraje nacházelo 1185 firem podnikajících v oblasti kreativních průmyslů (Rumpel, Slach, Koutský, 2010). Z hlediska jednotlivých odvětví převaţoval počet firem, zabývajících se architektonickou a strojírenskou činností a projektováním (480); coţ odráţí silně průmyslovou minulost regionu, a také proces revitalizace, zaloţený převáţně na reindustrializaci (Rumpel, Slach, Koutský, 2010, s. 35).29 Druhý největší podíl zabírají firmy, realizující svůj produkt v oblasti reklamy. Třetí nejvíce zastoupenou oblastí jsou odvětví reprezentovaná kategorií CZ-NACE 22, nakladatelství, tisk a reprodukce médií. Největší počet kreativních firem (599, tzn. 51,55% podílu Moravskoslezského regionu) je koncentrován v Ostravě, přičemţ největšího počtu dosahuje střed města Ostravy s celkovým počtem 259 společností (Ibid., s. 36). Vysoký podíl prostorové koncentrace vykazuje filmová produkce a distribuce, způsobený primárně existencí ostravské pobočky České televize, prakticky jediné velké společnosti, na níţ navazuje činnost dalších společností v regionu. Výrazné koncentrace v Ostravě také dosahují reklamní aktivity, kde tento podíl dosahuje 55% (Ibid., s. 36). V rámci tohoto sektoru je patrná dominantní pozice ostravského jádra nejen v kontextu města, ale i celého regionu. Významnou roli zde sehrává existence hlavních regionálních zákazníků a stejně tak i přítomnost dodavatelů. Prakticky stejné tendence dosahují i firmy, podnikající v oblasti architektonické a strojírenské. Podle autorů analýzy je moţné předpokládat, ţe vysoký stupeň 28 Data relevantní v průběhu roku 2008. 29 Autoři studie aktivity těchto firem společně zahrnuli pod kategorii průmyslový design.

24

koncentrace je ovlivněn prostředím30, jelikoţ městské centrum je tvořeno bloky budov z 19. a 20. století s relativně vysokou estetickou a symbolickou hodnotou a rozmanitou škálou funkcí (bary, kavárny, atd.) (Ibid., s. 36). Z velké citlivosti kreativních odvětví vůči stavu regionální ekonomiky vyplývají dva hlavní rizika: silná orientace na regionální trh limituje růstový potenciál sektoru; podobně je moţné předpokládat, ţe ekonomická krize má negativní vliv na vývoj kreativních odvětví v Moravskoslezském regionu (Ibid., s. 38). Na základě potvrzení teoretických předpokladů analýzy bylo zjištěno, ţe kreativní průmysly mají tendenci koncentrovat se v centru Moravskoslezského regionu a stejně tak i v městském jádru Ostravy. Tím je demonstrován vliv urbanistických výhod na koncentraci kreativních firem, a to dokonce i v podmínkách starých průmyslových regionů (Rumpel, Slach, Koutský, 2010 s. 41). Dále analýza potvrdila, ţe kreativní průmysly se silně váţí k regionální poptávce, coţ s sebou nese výrazná rizika a omezení dalšího vývoje a růstu. Interní analýza velikostní a věkové struktury společností potvrdila specifický regionální kontext, tj. průmyslový charakter a periferní polohu (Ibid., s. 41). „From the perspective of practical implications for the needs of practice, we can state that the creative industries can contribute through the concentration tendencies to regeneration of the Ostrava‟s inner city.“31 (Ibid., s. 41) V závěru studie autoři doporučují, aby v závislosti na regionálním produkčním systému byla zaměřena intenzivní finanční a institucionální podpora na posílení hmotné infrastruktury (činností firem spadajících do oblasti architektonické, strojírenské a projektování) za účelem vytvoření podnikatelského prostředí (tzv. „business climate“) a sektorů orientovaných na publikum (tzv. „people climate“). Moţnosti rozvoje dalších kreativních odvětví jsou podle nich vzhledem k regionální produkční struktuře a hierachickému postavení regionu spíše omezené (Ibid., s. 41).

2.5

STRATEGICKÉ DOKUMENTY ČR A KREATIVITA Pokud se budeme zabývat konkrétním přínosem kulturních a kreativních průmyslů,

narazíme na zásadní problém, který představuje jejich neukotvení ve strategických dokumentech České republiky. Dokument „Analýza stávajících strategických dokumentů České republiky a jednotlivých programů strukturálních fondů z pohledu jejich vyuţití pro oblast kulturních a kreativních

průmyslů

realizovaná

v

rámci

projektu

Sociálně-ekonomický

potenciál

30 Viz kapitola o tzv. kreativním prostředí (creative milieu) této diplomové práce. 31 „Z hlediska praktických důsledků pro potřeby praxe lze konstatovat, ţe kreativní průmysly mohou prostřednictvím koncentračních tendencí přispět k regeneraci centra města Ostravy.“

25

kulturního/kreativního průmyslu v ČR,“ zpracovala Lenka Zemanová z ProCulture, o. p. s. Tato analýza potvrdila hypotézu stanovenou v úvodu, a sice, ţe „ekonomický potenciál kulturních, resp. kreativních průmyslů (jako nositelů vyšší přidané hodnoty) je v národních strategických horizontálních (mezirezortních) dokumentech a vertikálních (rezortních) dokumentech neznámý nebo je marginalizován. Většina analyzovaných dokumentů nezná pojem kulturních a kreativních průmyslů a nezabývá se jejich ekonomickým potenciálem s výjimkou některých národních strategických dokumentů, především Státní kulturní politiky na roky 2009-2014 a Koncepce účinnější podpory umění 2007-2013“ (Zemanová, 2009, s. 48).32 Základní problém podle Zemanové představuje skutečnost, ţe „kulturní a kreativní průmysly nejsou výrazně promítány jako priorita do dalších dokumentů, které zakládají moţnost čerpání např. strukturálních fondů, tj. národní rozvojový plán (NRP), tudíţ je sporadické, nakolik dojde k rozvoji ekonomického potenciálu kulturních a kreativních průmyslů, identifikaci potřeb apod., pakliţe nejsou kromě jiného nastaveny konkrétní výstupové indikátory pro tuto oblast v rámci podpory mj. strukturálních fondů, které jsou nejvýraznějším rozvojovým nástrojem dostupným v současné době na území České republiky“ (Ibid., s. 49). Z výše citovaného jednoznačně vyplývá, ţe kreativita, kulturní a kreativní průmysly nejsou u nás vnímány jako klíčové téma ekonomického a sociálního rozvoje. „Ačkoli např. NRP upozorňuje, ţe potenciál kultury není dostatečně vyuţíván ke strukturálnímu rozvoji s výjimkou cestovního ruchu a také definuje oblasti, na které se rozvoj soustřeďuje, tj. podpora podnikání, místní zaměstnanosti a rozvoje komunit, s důrazem na schopnost přitahovat osoby s vysokou kvalifikací, jmenovitě v oblasti kulturních sluţeb a akcí přispívajících k sociální soudrţnosti, zaměřených na kulturní integraci a sociální začleňování - neprojevuje se tato skutečnost dále v implementační struktuře jednotlivých dokumentů konkrétních operačních programů […].” (Ibid., s. 49). Podstatný nedostatek představuje skutečnost, ţe NRP se nezabývá kreativními profesemi, přestoţe kulturní sektor zaměstnává 3,3 % aktivně pracujících na českém trhu práce, cca 85 500 osob a objem produkce sektoru kultura v roce 2005 představoval 1,6 % celkové produkce ČR, téměř 120 miliard (Ibid., s. 49). 32 ZEMANOVÁ, Lenka. Analýza stávajících strategických dokumentů České republiky a jednotlivých programů strukturálních fondů z pohledu jejich vyuţití pro oblast kulturních a kreativních průmyslů realizovaná v rámci projektu Sociálně-ekonomický potenciál kulturních, resp. kreativních průmyslů v ČR. In: Institut umění - Divadelní ústav [online]. 2009 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://new.institutumeni.cz/media/document/2-analyza-stavajicichstrategickych.pdf

26

Další dokumenty, které s pojmem kreativních a kulturních průmyslů nepracují, ačkoliv s nimi úzce souvisí, jsou Regionální operační programy (ROP). Jejich prostřednictvím je vymezeno čerpání prostředků na kulturní účely. Pokud shrneme cíle oblastí intervencí těchto programů ve vztahu ke kulturním a kreativním průmyslům (ačkoli je tak samy nenazývají), jejich podpora bude směřována k těmto oblastem: ■ regenerace a revitalizace částí měst a obcí ■ regenerace a revitalizace památek a kulturního dědictví ■ rozvoj kulturní infrastruktury a sluţeb, včetně podnikání ■ vyuţití kulturních atraktivit pro rozvoj cestovního ruchu Nové koncepty, související s kreativními průmysly, jako jsou kreativní města a kreativní čtvrti by bylo moţné zavádět právě v rámci těchto regionálních operačních programů (Ibid., s. 48). Podle Zemanové mohou být kulturní a kreativní průmysly v rámci ROPů uplatněny také při budování kulturní infrastruktury či revitalizaci tzv. brownfields, která mohou do budoucna vyuţívat (Ibid., s. 48).

3

KREATIVNÍ MĚSTO

3.1

DISKURZ KREATIVNÍHO MĚSTA (Creative city discourse) Jedná se o obsáhlý a hluboký akademický diskurz, který se dotýká celé řady témat, mezi

které patří např. kulturní politika na úrovni měst, získávání a udrţení kreativních talentů, branding města, městské plánování33 a mnoho jiných. Diskurz také zahrnuje mnoho rozličných disciplín: urbanismus, architekturu, dopravu, komunikační média, ekonomiku kultury, a další. Jedná se v podstatě o hybrid - jeho jádro sestává z historických a analytických prací, prací zaměřených na městské projektování a prací zaměřených na místní konkurenceschopnost (Cunningham, 2012).

33 „městské plánování je procesně orientovaný obor (nikoliv výroba jednoho územního plánu), řízení sloţitého městského systému, svým rozsahem multidimensionální, který se snaţí dosáhnout současně mnoha cílů a který vyţaduje odborné znalosti v mnoha rozličných oblastech.“ (Návrat, 2012) NÁVRAT, Petr. Revitalizace měst v postkomunistickém plánování: Následuje revitalizace v Dolní oblasti Vítkovic model Duisburgu, Dortmundu, nebo jde svou vlastní, postkomunistickou cestou?. In: Slideshare [online]. 2012 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/petrnavrat/revitalizace-v-postkomunistkm-plnovn-mst-stednevropy-nsleduje-revitalizace-doln-oblasti-vtkovic-model-duisburgu-dortmundu-nebo-jde-svou-vlastnpostkomunistickou-cestou

27

V soupeření o „titul kreativního města“ existuje základní rozpor mezi uznávaným panteonem vůdčích světových měst a přístupem, který, prostřednictvím správně zvolené strategie, souboru politik a programů, slibuje prakticky jakémukoliv městu moţnost zapojit se svépomocně do klání (Ibid, s. 113). Britský ekonom kultury David Throsby nabízí relativně neutrální definici kreativního města: „The concept of the creative city describes an urban complex where cultural activities of various sorts are in integral component of the city's economic and social functioning. Such cities tend to be built upon a strong social and cultural infrastructure; to have relatively high concentrations of creative employment; and to be attractive to inward investment because of their well-established arts and cultural facilities“34 (Throsby 2010: 139 dle Cunningham 2012:113 ).35 Rok 2009 se stal přelomovým bodem v historii světové demografie měst. Počínaje tímto rokem ţije většina světové populace v městských oblastech. Odhaduje se, ţe kolem roku 2025 bude ve městech ţít 60 % celkové světové populace, kolem roku 2050 jiţ 70% a na konci století se tento poměr ustálí na 75% (Cunningham, 2012). Nárůst obyvatelstva měst však není dán přáními, ale potřebami (podle průzkumů v UK chce 80% obyvatel ţít na vesnici; přičemţ ve skutečnosti ţijí pouhá 4%) (Landry, 2008). Masivní globální urbanizace znamená, ţe diskurz kreativního města se v budoucnu nejspíše stane světovým tématem nebývalé důleţitosti (Cunningham, 2012, s. 115). Tento trend doprovází tendence vyzdvihovat úlohu měst coby regionů, v roli hybatelů světové ekonomiky a kultury, nad národně-státními celky. V souvislosti s proměnou kulturní produkce, jejíţ podoba prochází neustálými změnami zapříčiněnými globalizací, digitalizací a z ní plynoucí mobilitou, města představují významný protipól ve smyslu fyzického ukotvení.

3.2

KONCEPT KREATIVNÍHO MĚSTA Ústřední myšlenka kreativního města zní, ţe města disponují zásadním zdrojem, kterým jsou

34 „Koncept kreativního města popisuje urbanistický celek, ve kterém nedílnou součást hospodářského a sociálního fungování města tvoří kulturní aktivity různých druhů. Tato města mají tendenci zakládat se na silné sociální a kulturní infrastruktuře, mají relativně vysokou koncentraci kreativních zaměstnání a díky zavedeným uměleckým a kulturním zařízením jsou atraktivní pro zahraniční investice.“ 35 CUNNINGHAM, Stuart. The Creative Cities Discourse: Production and/or Consumption?. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 11. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236.

28

jeho obyvatelé. Podle Charlese Landryho (2008) jsou to lidská inteligence, touhy, motivace, představivost a kreativita, co dnes kompenzuje geografické umístění, přírodní zdroje a přístup k trhům. Jde o pozitivní koncept, hlásající, ţe obyčejní lidé dokáţí neobyčejné, pokud dostanou šanci něco změnit. „A creative city is a place where people feel they can fulfill themselves – there are opportunities. Things get done. It is a place where people can express their diverse talents which are harnessed, exploited and promoted for the common good. These forms of expertise act as a catalyst and role model to develop and attract further talent in a self-reinforcing cycle“36 (Landry, 2012, s. 122). 37 Původní myšlenka kreativního města vznikla v 80. letech jako reakce na objevivší se trendy. Výzva k otevřenosti a představivosti s sebou nesla filosofii, ţe město má mnohem větší potenciál, neţ je na první pohled patrné. Podle ní je třeba vytvořit podmínky pro kreativní zvládnutí zdánlivě neřešitelných městských problémů, jako je např. tvorba prostředků na zvýšení úrovně městského ţivotního prostředí i řešení sociálních nešvarů, např. bezdomovectví. Původní idea kreativního města se silně zaměřovala na potenciál kulturních průmyslů, protoţe se zdálo, ţe města by se měla soustředit na to, co je činí jedinečnými. V roce 1989 vznikla na příkladu Glasgow Landryho studie The Creative City and its Cultural Economy38 o tom, jak namísto zvyšování objemu výroby je nutné poskytovat přidanou hodnotu, vytvářet inovace a zvyšovat kvalitu ţivota ve městě. V Glasgow se podařilo vyuţít hudbu a film jako nástroj brandingu, coţ městu dodalo jak vnitřní identitu, tak i novou image ve světovém měřítku. Popularitu získalo kreativní „hnutí“ v 80. letech, přestoţe upadající průmysl v rozvinutých západních zemích procházel restrukturalizací jiţ od 70. let minulého století. Tento vývojový proces znamenal dezorientaci a tápání pro mnoho zemí a měst, hledajících pro sebe nový účel a nový druh pracovních příleţitostí. Města byla doslova v pasti své průmyslové minulosti, se starými strukturami, čekajícími na nové vyuţití anebo destrukci. Na svou průmyslovou zástavbu pohlíţely spíše jako na přítěţ neţ-li na to, co je činí konkurenceschopnými a atraktivními.

36 „Kreativní město je místo, kde lidé dosahují naplnění - existují zde příleţitosti. Věci se daří uskutečňovat. Je to místo, kde lidé mohou uplatnit své rozmanité schopnosti, které jsou podporovány, zapojovány a zuţitkovány pro společné dobro. Tyto formy odbornosti působí jako katalyzátor a vzor pro rozvíjení a přilákání dalších talentovaných jedinců v neustále se obnovujícím cyklu.“ 37 LANDRY, Charles. The Creative City: Compelling and Contentious. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 9. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236. 38 Dostupné z http://www.understandingglasgow.com/assets/0000/5037/MAKING_THE_MOST_OF_GLASGOW_S_CULTURA L_ASSETS_vpdf.pdf

29

Koncept kreativního města přináší soubor impulzů, umoţňujících vypořádat se s problémy spojenými s tímto přechodem. Za klíčovou schopnost měst, jak reagovat na změny, je povaţováno docenění kulturních záleţitostí, vyjadřujících hodnoty a povahu místa, společně s uvědoměním si perspektivy budoucnosti obohacené o kulturní rozměr (Landry, 2008, s. 3). Kulturní zdroje podle Landryho představují „surovinu“ města a jeho hodnotové základny (Ibid., s. 7). Odráţejí jeho identitu a zároveň naznačují, kam se můţe do budoucna ubírat. Kultura by podle něj měla společně formovat technické aspekty městského plánování, spíše neţ být vnímána jako okrajová záleţitost nebo „přívěšek.“ Mezi kulturní zdroje lze řadit historické, kulturní a průmyslové dědictví, pamětihodnosti a význačné body městské krajiny stejně jako ţivé umění. Zvláštní povahu místa nicméně určují i amatérské kulturní aktivity, rozličné subkultury, místní tradice, jazyk a dialekt. Nejnověji zde patří také kulturní a kreativní průmysly. Kreativita pak představuje metodu vyuţívání těchto zdrojů, která zároveň napomáhá jejich tvorbě a hojnosti. Potenciál městského rozvoje zaloţeného na kultuře umoţňuje rozpoznat a nastavit tzv. kulturní plánování (cultural planning) (Bianchini 1993 dle Lavanga 2006: 8). Tento přístup umoţňuje sladit kulturní a sociální priority s těmi ekonomickými. Ústřední myšlenka zní, ţe pokud je kulturní politika města integrována a koordinována s ostatními politikami, pak můţe zaujímat vůdčí pozici v rámci strategií rozvoje města (Lavanga, 2006, s. 8). Mezi kulturními zdroji a prakticky jakoukoliv městskou strategií (týkající se např. bydlení, sociálních sluţeb, zdraví obyvatel, vzdělávání, turismu, aj.) proto musejí být vytvořeny oboustranné, synergické vazby. Namísto sektorálního přístupu kreativní město upřednostňuje integrovaný rozvoj, přičemţ v centru městských politik se nachází kultura (Landry, 2008, s. 175).

3.3

ZMĚNA PARADIGMATU MĚSTSKÉHO PLÁNOVÁNÍ

„A city suitable for factory work looks and feels different from one geared to encouraging people to be curious and inventive. In the one, people are seen simply as units of mechanical production; in another, as the key ideas and, thus, wealth generators“39 (Landry, 2008, s. xxxii). 40

39 „Město, uzpůsobené tovární výrobě vypadá a je pocitově rozdílné od toho, které povzbuzuje lidi, aby byli zvídaví a vynalézaví. V prvním případě jsou lidé bráni pouze jako jednotky mechanické produkce; v druhém případě jako klíčový cíl a tudíţ i tvůrci bohatství.“

30

Proměny v dějinách společností, měst a ekonomiky se promítají do způsobu, jakým se města vyvíjejí a jak je pojímáno městské plánování. Priority budování měst a aktiv, kterými město disponuje, se značně liší během éry industrializace a masové výroby od těch, zaměřených na vysoké technologie a rozvoj podmíněný vyšší vzdělaností. Dřívější uzavřený, byrokratický systém centralizovaného plánování směrem shora dolů měl četné slabiny. Kreativní plánování naproti tomu prosazuje širší participaci a dialog, navrhuje, aby urbanisté rozšířili své horizonty i vhled, a stali se vynalézavějšími co se týče proţitku města. Zároveň je zdůrazněna účast nejširší veřejnosti, coţ vyţaduje širokou pracovní skupinu. Příčinu úspěšnosti světových měst lze spatřovat ve výrazných změnách, kterými prošly během posledních desetiletí. Tyto změny iniciovaly poptávku po strategiích městské revitalizace41, jejichţ cílem bylo přehodnotit někdejší ekonomickou roli měst. Jak jiţ zaznělo v kapitole o kreativní třídě, kvalita městského prostředí představuje v soupeření měst důleţitý aspekt, podle kterého se rozhodují potenciální rezidenti, podnikatelé a turisté. V souvislosti s tím lze vypozorovat odklon od tzv. tvrdých k měkkým lokalizačním faktorům.42 Velká města musejí kvůli konkurenci bojovat na různých úrovních – bezprostředně lokálních, regionálních aţ státních, i na nejširší globální úrovni. Proces globalizace přitom zvyšuje úlohu lokálního v podmínkách společenského rozvoje (Lavanga, 2006, s. 3). Erik Swyngedouw je autorem termínu „glocalisation,“ který označuje proces provázanosti mezi místní a globální úrovní.43 Vztahy mezi procesy, odehrávajícími se na velkou vzdálenost a lokálními charakteristikami konstituuje novou arénu společenského, ekonomického, kulturního a politického vývoje. I malé rozdíly mezi městy tedy mohou být zásadní pro jejich rozvoj a roli v globálních procesech. (Ibid., s.3)

41 „Revitalizace měst (urban regeneration) je komplexní a integrovaná vize a jednání, které vede k vyřešení problémů města a které se snaţí dosáhnout trvalých zlepšení ekonomického, hmotného (např. infrastruktura), sociálního a ekologického stavu oblasti, která byla předmětem intervence.“ NÁVRAT, Petr. Revitalizace měst v postkomunistickém plánování: Následuje revitalizace v Dolní oblasti Vítkovic model Duisburgu, Dortmundu, nebo jde svou vlastní, postkomunistickou cestou?. In: Slideshare [online]. 2012 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/petrnavrat/revitalizace-v-postkomunistkm-plnovn-mst-stednevropy-nsleduje-revitalizace-doln-oblasti-vtkovic-model-duisburgu-dortmundu-nebo-jde-svou-vlastnpostkomunistickou-cestou 42 Mezi měkké faktory lokalizace patří např. image místa, kulturní vývoj, volnočasové aktivity nebo stav ţivotního prostředí. Tvrdé lokalizační faktory mají přímý vliv na činnost podniků, např. lidské a surovinové zdroje, dopravní napojení, ceny pozemků, aj. Typologie lokalizačních faktorů viz: http://www.mestskymarketing.cz/cs/projekty/mekke-lokalizacni-faktory-ostravska-ustecka/ 43 Studie GLOBALISATION OR „GLOCALISATION‟? NETWORKS, TERRITORIES AND RE-SCALING dostupná via http://www.europaforum.or.at/site/Homepageifhp2003/downloads/Langfassung_swyngedouw1.pdf

31

3.4

LIDÉ JAKO AKTIVUM Rok 2013 byl Evropskou unií vyhlášen Evropským rokem občanů. V přístupu plánování

kreativních měst vyvstává základní dilema: lze jej fyzicky uskutečňovat zakládáním vědeckých parků, inkubátorů podnikání či kreativních klastrů, anebo je účelnější poskytovat podmínky ve smyslu finančních mechanismů a regulací s pouhými několika fyzickými intervencemi do městského prostoru a především podporovat participaci občanů? Zdá se, ţe druhé řešení poskytuje větší prostor pro paletu nápaditých řešení. Je jistě snazší uvaţovat o kreativitě v kontextu jednotlivce či organizace spíše neţ o „kreativitě města,“ které je z podstaty sloţitou směsicí obyvatel, zájmových skupin, institucí, organizací, podnikatelů a mnoha dalších zainteresovaných stran čili městských stakeholderů. Podle Landryho (2008) je koncept kreativního města v podstatě o zapojení potenciálu lidí a organizací z jakéhokoliv myšlenkového a profesního zázemí, ať jiţ vědy, umění, technologie nebo sociálních záleţitostí. Původcem změn se musejí stát samotní občané - namísto pouhých pasivních příjemců. Přístup kreativního plánování je podle Landryho zapotřebí ukotvit ve způsobu, jakým jednají veškeří aktéři, zainteresovaní na podobě a fungování města. Samotná meziodborová spolupráce úřadů nedokáţe plně vyuţít jeho potenciál. Podíl občanů na rozhodování se nicméně jiţ dnes promítá do celé šíře konkrétních oblasti jako jsou sociální sluţby, vyuţívání veřejného prostranství nebo ţivotní prostředí. Důraz je rovněţ kladen na schopnost prostřednictví mezi městskými zastupiteli na jedné a veřejností na druhé straně. Problematika zapojení veřejnosti do rozhodování je odvislá od úrovně participativní demokracie. Zatímco v zemích Západní Evropy zkušenost potvrdila, ţe v dlouhodobém horizontu se účast občanů vyplácí, v zemích střední a východní Evropy se tyto principy uplatňují pouze krátkou dobu. Rozsáhlejší praxi s nimi nemají ani představitelé veřejné správy, ani občané. Podle Jana Martínka, ředitele Centra pro komunitní práci (CpKP) pro západní Čechy je specifičnost situace u nás dána dědictvím minulosti, ale také postojem, který je zaloţen na špatných zkušenostech se současnou praxí: „U veřejnosti je v poslední době znát rostoucí skepse. Objevuje se přesvědčení, ţe běţní občané nemohou nic zásadního ovlivnit, ţe vše je předem rozhodnuto. S tím pak přirozeně souvisí i větší míra úniku lidí do soukromí. Stále však platí, ţe většina se zajímá o to, co se jí bezprostředně dotýká

32

a k těmto otázkám se často spontánně vyjadřuje.“44 Dokument Kreativní komunitní plánování, vzniklý spoluprací organizace British Council a CpKP informuje o příslušné legislativní úpravě: „Normativní rámec problematiky zapojování veřejnosti v České republice má čtyři základní vrstvy. Právo na zapojení veřejnosti zaručuje v ústavní rovině Listina základních práv a svobod v podobě práva na informace o činnosti orgánů veřejné moci, od roku 2004 je v platnosti tzv. Aarhuská úmluva (mezinárodní Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záleţitostech ţivotního prostředí), dále se jedná o zákon o svobodném přístupu k informacím a poslední vrstvu tvoří interní normativní akty, jako jsou například Legislativní pravidla vlády.“45 Mezi obecné výhody zapojování veřejnosti do plánování rozvoje měst podle Martínka patří: „větší míra efektivity a zkvalitnění procesu přípravy strategických dokumentů (a rozhodnutí obecně), budování sociálního kapitálu pro lepší komunikaci a spolupráci a celkové posilování důvěry veřejnosti v demokratický systém. Participace občanů zvyšuje moţnost objevovat nová řešení“ (Ibid., s. 12). Výsledkem procesu je řešení, které má výraznou veřejnou podporu. Zúčastnění jsou schopni ztotoţnit se s takovýmto řešením mnohem více a projevují i větší zájem kontrolovat jeho uskutečnění. Dochází také k vytváření nových vazeb a vztahů uvnitř dané komunity. Zapojení občanů dále můţe podpořit inkluzi minoritních skupin, zvýšit uplatnění na trhu práce a přinášet další pozitiva. Praktickou stránku zapojení laické i odborné veřejnosti inicioval a podpořil projekt Kreativních měst (Creative Cities) organizace British Council,46 zahájený v roce 2008. Přestoţe se jedná o autorský projekt British Council, hlásí se k inspiraci stejnojmennou statí Charlese Landryho a Franca Bianchiniho z roku 1995.47 Projekt, do nějţ se zapojilo patnáct zemí Evropy včetně České republiky, poskytuje platformu a soubor nástrojů, které mohou být uplatněny prakticky kdekoliv.

44 Jungová, Ivana (2011). Veřejnost je důleţité přizvat jako skutečného partnera. Veřejná správa, roč. XXII, č. 5, s. 14. 45 Kreativní komunitní plánování. Plzeň: Centrum pro komunitní práci, 2010. ISBN 978-80-86902-82-1. Dostupné z: http://www.britishcouncil.org/cz/brozura_final_web.pdf 46 Viz http://creativecities.britishcouncil.org 47 Charles Landry a Franco Bianchini: „The Creative City“ (1995).

33

Doposud se do jedné nebo více z 140 akcí a událostí organizovaných v rámci projektu Kreativní města zapojilo více neţ 14 tisíc lidí. Dalších 14 milionů projekt oslovil prostřednictvím internetu a dalších medií.48 Jedním z nástrojů projektu je Hra budoucí město (Future City Game), kterou Ostrava v minulosti hostila dvakrát, zejména v souvislosti s kandidaturou na Evropské hlavní město kultury (EHMK) 2015. Poprvé se tak stalo v červnu 2009. Z vygenerovaných návrhů hry s názvem „Kreativní město Ostrava – můj příběh“ byl zvolen návrh CykloArt – stezka, která táhne, kombinující cyklostezku podél řeky Ostravice s kulturními akcemi a uměleckými objekty, rozmístěnými po jejím nábřeţí. Ve stejné době byl dokončován dokument Koncepce rozvoje kultury statutárního města Ostravy 2009-2020, jiţ téhoţ roku schválilo zastupitelstvo města. Podruhé se hra Budoucí město uskutečnila roku 2010, ještě před odesláním přihlášky do výběrového řízení na EHMK 2015, tentokrát s titulem „Ostrava 2015 - město kulturní rozmanitosti.“

3.4.1 HRA BUDOUCÍ MĚSTO

Hra Budoucí město původně vznikla na základě výzkumu zaměřeného na britskou politickou agendu spojenou s udrţitelným městským rozvojem. Tvůrci se snaţili poukázat na globální problémy měst a přitom vyvinout alternativní metodologii poradenství a výzkumu, která by přivedla ke spolupráci různé skupiny lidí a propojovala by tak globální témata s lokálními. Na takto navrţených podkladech pak rozpracovaly konkrétní metodu nezávislá charitativní a výzkumná organizace CLES a Urbis, výstavní centrum zaměřené na městský ţivot z Manchesteru. Výsledkem je dvoudenní worshop, kterého se většinou účastní obyvatelé města, v němţ je hra pořádána. Nejlepším předpokladem pro vznik nových, kreativních nápadů, je co největší rozmanitost profesí a sociálního postavení hráčů. Účastníci se rozdělí do týmů, přibliţně po pěti lidech, a v jednotlivých skupinách mají za úkol vymyslet nový, neotřelý, ale přesto realizovatelný nápad, který přispěje ke zlepšení ţivota v daném městě, nebo jeho částech.49

48 Viz http://creativecities.britishcouncil.org 49 Dienstbierová Šimicová, Helena (2011). Hra Budoucí město. Veřejná správa, roč. XXII, č. 5, s. 8.

34

Procedura hry je naplňována postupně v deseti krocích: globální problémy evropských měst; místní problémy; perspektivy města; nápady; výběr nápadů; představení nejlepších nápadů; příprava na testování v terénu; testování v terénu; příprava a prezentace konečného nápadu; volba vítězného nápadu.50

3.4.2 HRA BUDOUCÍ MĚSTO V OSTRAVĚ: Kreativní město Ostrava – můj příběh

Hra Budoucí město se konala poprvé v Ostravě ve dnech 12. - 13. června 2009 pod názvem Kreativní město Ostrava – můj příběh. V rámci licence British Council byla uskutečněna ProCulture, vzdělávacím, výzkumným a informačním centrem pro kulturu Otevřené společnosti o. p. s., za spolupráce s odborem kultury města Ostrava, galerií Fiducia, Knihovnou města Ostravy, Stavovskou unií studentů Ostravské univerzity a přípravným týmem projektu Ostrava 2015. Její pořádání předcházelo kandidatuře města na EHMK 201551 a její obecné cíle52 byly stanoveny následovně: prostřednictvím metodiky Future City Game přinést Ostravě zajímavé nápady/náměty na projekty pro kandidaturu na EHMK, představit nástroj, který umoţňuje komunikaci o problematice kultury s obyvateli města a dovoluje identifikovat nejen jejich potřeby, ale také formulovat nápady, představit koncept kreativních měst respektive roli kultury a kreativní komunity v tomto konceptu obyvatelům města Ostravy identifikace hlavních problémů moderních evropských měst a vytvoření vize Kreativního města Ostrava. vznik aktivní skupiny lidí, občanů města, kteří by v budoucnu mohli v Ostravě realizovat nápady vygenerované v průběhu hry a podílet se tak na řešení problémů v oblasti kvality ţivota definovaných v rámci hry

50 Pro úplný popis procedury hry viz http://www.britishcouncil.org/cz/brozura_final_web.pdf 51 Soutěţ Evropské hlavní město kultury 2015. Web kandidující Ostravy viz: http://www.ostrava2015.cz 52 PROCULTURE. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA ZE HRY KREATIVNÍ MĚSTO OSTRAVA – MŮJ PŘÍBĚH: FUTURE CITY GAME 12 – 13. června 2009 [online]. 2009 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory-magistratu/odbor-kultury-a-zdravotnictvi/oblast-kultury/vymezenicinnosti/c-documents-and-settings-kolarcikovada-plocha-doc-pracovna-web-nova1-2-web-zaverecna_zprava.pdf

35

Průvodcem hry byla Lenka Zemanová z organizace ProCulture/Otevřená společnost, o. p. s. Hra v Ostravě seznámila občany se základními otázkami konceptu kreativních měst, a to formou jednoduchých, návodných odpovědí. Zároveň byli občané města seznámeni se skutečností, ţe „proces tvorby kreativního města je komplexním uměním a ţe neexistuje jednoduchý recept, deset bodů, které je moţno mechanicky a se zárukou úspěchu pouţít“ (Ibid., s. 6). Účelem hry bylo formulovat hlavní problémy města Ostravy (v oblasti kulturní, sociální, ekonomické a ţivotního prostředí) a na základě týmové práce hledat jejich moţná řešení ve formě nápadů, které splňují následující kritéria53: 1. Zábavný a tvůrčí 2. Nový a neotřelý 3. Řeší konkrétní a aktuální problémy města Ostravy 4. Dotýká se problémů moderních evropských měst 5. Důleţitý pro obyvatele města 6. Udrţitelný – bude mít pozitivní a trvající dopad 7. Uskutečnitelný – existují zdroje potřebné k jeho realizaci V ideálním případě měly nápady řešit i následující kritéria, která byla pro Ostravu navrţena ProCulture a po konzultaci s partnery projektu stanovena jako doplňková54: 1. Kulturní politika města 2. Oţivení centra Ostravy 3. Průmyslové dědictví 4. Ţivot ostravských minorit 5. Lepší podmínky pro mladé kreativní lidi

53 Ibid., s. 7 54 Ibid., s. 7

36

3.4.3 MISTNÍ PROBLÉMY OSTRAVY DEFINOVANÉ HROU BUDOUCÍ MĚSTO Jednotlivé herní týmy identifikovaly problémy55 města Ostravy v oblastech ekonomické, ekologické, sociální, kulturní a průřezová tématy dotýkající se dvou a více oblastí. Pro vybrané z nich pak hledaly konkrétní řešení. Tyto problémy pro oblast kultury ve velké míře rovněţ korespondují se slabými stránkami a hrozbami, stanovenými ve SWOT analýze „Koncepce rozvoje kultury statutárního města Ostravy 2009-2020.“ Hry Kreativní město – můj příběh se zúčastnilo 19 lidí, kteří byli rozděleni do čtyř týmů po 4-5 hráčích. Týmy byly sestaveny tak, aby jejich struktura byla co nejrozmanitější z hlediska odbornosti a věkové struktury. Oficiálně se zúčastnili vedoucí odboru kultury Magistrátu města Ostravy, Mgr. Bohuslava Dostálová, a vedoucí odboru ekonomického rozvoje, Mgr. Jan Dvořák.

3.4.4 „CYKLOART – STEZKA, KTERÁ TÁHNE“

Mezi návrhy nakonec zvítězil projekt CykloArt – stezka, která táhne. Podle Lenky Zemanové, průvodkyně ostravské hry, „projekt [...] svým zaměřením unikátním způsobem vyuţívá stávající síť ostravských cyklostezek a obohacuje Ostravu o umění ve veřejném prostoru i o pravidelné přehlídky kulturních akcí. Projekt představuje „cyklo art“ trasu podél koryta řeky Ostravice nejen jako místo odpočinku, ale jako místo setkávání s uměleckými objekty (sochy, 3D objekty) a aktivitami (sezónní výstavy, land art, ţivé umělecké produkce atd.) (Ibid., s. 14). Výhodou této volby je skutečnost, ţe projekt můţe poslouţit jako model, který je moţné dále rozšířit na jiné vhodné části městských cyklostezek, podpořit tím určitou soutěţivost jednotlivých městských částí, stejně jako přitáhnout pozornost k zajímavým objektům v bezprostřední blízkosti stezek – haldy, Dolní oblast Vítkovic, Landek, etc. (Ibid., s. 14). Projekt také figuruje v dokumentu „Kulturní program projektu Ostrava 2015“56 a odkazuje na inspiraci teorií „záţitkové vzdálenosti“ dánského architekta a urbanisty Jana Gehla. Právě záţitkovost zprostředkovaná uměleckými objekty a zelení má být motivem, který obyvatele 55 Viz příloha č. 2 této diplomové práce. 56 Viz http://ostrava2015.cz/custom/soubory/prihlaska/odpovedi.pdf s. 179

37

inspiruje k častějšímu vyuţití kola jako prostředku dopravy. K realizaci stezky bohuţel k současnému datu nedošlo. Nicméně, jak informuje MF DNES ze dne 28.3. t. r. v článku „Ostrava plánuje cyklostezky za stovky milionů,“ situace pro cyklisty ve městě se má výrazně zlepšit. Podle náměstka primátora pro dopravu, Tomáše Suchardy, má město připravené projekty pro cyklodopravu zhruba za půl miliardy korun: „Do tří let bude Ostrava nabízet cyklistům nadstandardní podmínky. Jen letos postavíme 29,27 kilometrů cyklostezek za 226 milionů korun. Do konce roku 2015 chceme postavit téměř 56 kilometrů stezek za zhruba 510 milionů korun.“57 Ostrava má cyklodopravu zakotvenou v územním plánu od roku 1994; koncepci jejího rozvoje schválili zastupitelé v roce 2010. V současnosti je na území města 206 kilometrů cyklotras, nicméně vize hovoří aţ o čtyř stech kilometrech. Plán rovněţ počítá s dobudováním úseků o délce šestnácti kilometrů, vedoucích kolem řek Ostravice a Odry. Svítá naděje, ţe určitá variace na výstup Hry Budoucí město by mohl jednou vzniknout jako součást uskutečnění těchto plánů. Angaţovanost občanů se však jiţ nyní např. projevuje činností občanského sdruţení Ostravou na kole,58 které poukazuje na problémy infrastruktury pro cyklisty (jako jsou např. chybějící vyhrazené pásy na chodnících, speciální semafory, stojany) a zasazuje se především o vybudování páteřní sítě cyklostezek mezi okrajovými částmi a středem města. Výstupem druhého konání Hry budoucí město v Ostravě v roce 2010 s podtitulem „Ostrava 2015 - město kulturní rozmanitosti“ byl návrh zbudovat „Interkulturní park“ na místě sadu Milady Horákové. Ambicí projektu bylo vytvořit prostor pro manifestaci rozličných kulturních kořenů města a zároveň příleţitost pro setkávání etnických menšin s majoritní společností. Také prostor parku na nové určení teprve čeká. Debata, jak rozvíjet příhodné podmínky k městské revitalizaci, vede k otázce, jak poloţit základy tzv. kreativního prostředí (creative milieu). Vytvoření takovéhoto inovativního prostředí je klíčovou výzvou konceptu kreativního města (Landry, 2008, s. 15).

57 LESKOVÁ, Ivana. Ostrava plánuje cyklostezky za stovky milionů. MFDNES. 2013, roč. 2013, 28.3., s. 2. 58 Viz http://www.ostravounakole.cz/ . Podrobné informace o výstavbě cyklostezek v Ostravě pro léta 2013-2015 viz http://www.msstavby.cz/cyklisticke-stezky-v-ostrave-pro-r-2013-2015-08-04-2013/

38

3.5

KREATIVNÍ PROSTŘEDÍ (creative milieu)

Kreativní prostředí je místo - buď shluk budov, část města, město jako celek či dokonce celý region, který obsahuje nezbytné předpoklady v podmínkách „měkké“ a „tvrdé“ infrastruktury, jejichţ existence umoţňuje vytvářet tok inovací a nápadů (Landry, 2008, s.133). Takovéto prostředí je fyzickým uspořádáním, které umoţňuje činnost kritické míry59 podnikatelů, společenských aktivistů, umělců, administrativních pracovníků, veřejně se angaţujících lidí a studentů, a to v myšlenkově otevřeném, kosmopolitním kontextu. Osobní interakce v tomto uspořádání vytváří nové nápady, umělecké výtvory, produkty, sluţby a instituce, následně přispívající ekonomickému rozvoji (Ibid., s. 133). Richard Florida hovoří o „společenském a kulturním prostředí“ (social and cultural milieu) reprezentujícím přirozené prostředí, kde dochází ke stimulaci úzce propojené technologické, ekonomické a umělecké kreativity. Toto prostředí poskytuje základní ekosystém, ve kterém mohou růst a vzkvétat mnohočetné formy kreativity (Florida, 2002, s. 55). Tvrdá infrastruktura symbolizuje propojení budov a institucí, jako jsou např. výzkumné instituty, vzdělávací a kulturní zařízení a jiná místa setkávání stejně jako podpůrné sluţby typu zdravotní péče, dopravy, nebo gastronomických sluţeb. Měkká infrastruktura je systém přidruţených struktur a společenských sítí, vazeb a interakcí, které umoţňují a podporují komunikaci mezi jednotlivci a institucemi (Landry, 2008, s. 133). Komunikace nastává formou tváří v tvář anebo prostřednictvím informačních technologií, jeţ umoţňují její rozvoj díky komunikačním sítím, čímţ napomáhají obchodování zboţí a sluţeb. Sítě kontaktů mohou nabývat podobu různých společenských setkávání v klubech a barech po neformální spolky; sdílení společných zájmů formou sdruţování; projekty public-private partnership, zahrnující např. podpůrné struktury a nástroje financování. Souběţně s těmito aktivitami dochází k vzájemné konfrontaci veřejných a soukromých zdrojů s nápady lidí, čímţ je vyuţita jejich kreativita. Podle kolektivu autorů Rumpela, Slacha a Koutského lze hovořit o dvou hlavních aspektech kreativního prostředí: koncentraci a diverzitě. Koncentrace můţe být chápána jako stimulace a akcelerace výměny znalostí mezi velkým počtem lidí, koncentrovaných ve specifické oblasti s kreativním prostředím. „Koncentrace,“ nicméně nevypovídá o kvantitě, ale spíše frekvenci a kvalitě

59 Kritická míra (critical mass), je termín pouţívaný mimo přírodních věd i v oblasti difuze inovací a jejího vlivu na regionální rozvoj.

39

interakcí. Diverzita se podle nich s odkazem na teoretičku urbanismu, Jane Jacobsovou60, vztahuje ke strukturám, znalostem a aktivitám lidí, stejně jako k projektům a funkcím města (Rumpel, Slach, Koutský, 2010, s. 33). Prostředí města představuje bohatou škálu příleţitostí k setkávání a výměně informací, znalostí, nápadů a nacházení inovativních způsobů řešení. Důleţitou roli sehrávají tzv. „třetí místa,“ tedy nikoli prostředí domova či zaměstnání, ale atmosféra parků, kaváren a klubů, kde se mohou lidé scházet, kde panuje estetično, klid, a kde např. je k dispozici bezdrátové připojení. Autorem termínu „třetí místo“ je americký sociolog urbanismu, Ray Oldenburg. V článku „Our Vanishing „Third Places,‟“ 61tvrdí: „Most needed are those “third places” which lend a public balance to the increased privatization of home life. Third places are nothing more than informal public gathering places. The phrase “third places” derives from considering our homes to be the “first” places in our lives, and our work places the “second” “ 62 (Oldenburg, 1997). Třetí místa sehrávají klíčovou roli zejména v kreativních průmyslech. Podnikatelé a jejich zaměstnanci se podílejí na vytváření kreativních prostředí následovně - aby vyzkoušeli vlastnosti a marketingové či symbolické hodnoty svých nehmotných produktů, představují je nejdříve na „neformálním trhu,“ který je často vytvářen prostředím galerií, klubů, výstav či módních přehlídek. Takováto místa setkávání utvářejí základ pro dlouhodobou i dočasnou spolupráci. Podstatné je, ţe toto prostředí v kontextu kreativních průmyslů přestává fungovat pouze jako pozitivní externalita, ale spíše se stává ústřední součástí celkové projektové ekologie (Rumpel, Slach, Koutský, 2010, s. 33). Kreativita je stimulována nejen společenskými vztahy, ale také prostřednictvím fyzického prostředí města a obzvláště jeho vysokou symbolickou a estetickou kvalitou (Ibid., s. 33).

3.5.1 RYSY KREATIVNÍHO PROSTŘEDÍ

Landry zmiňuje následující charakteristiku kreativního prostředí: 60 Novinářka Jane Jacobsová v 60. letech hlasitě protestovala proti plánům městské obnovy, které likvidovaly organickou povahu newyorských sousedství a komunit, nahrazujíce rušný pouliční ţivot a rozmanité dopravní toky naplánovaným řádem, umrtvujícím vzájemnou interakci. 61 OLDENBURG, Ray. Our Vanishing “Third Places”. In: Planners Web [online]. 1997 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://plannersweb.com/1997/01/our-vanishing-third-places/ 62 Nejvíce zapotřebí jsou "třetí místa," která působí jako veřejná protiváha sílící privatizaci rodinného ţivota. Třetí místo není nic víc neţ místo neformálních, veřejných setkávání. "Třetí místo" následuje za "prvním" místem, kterým je v našich ţivotech domov, a "druhým" místem, kterým je naše zaměstnání.

40

místo, disponující úrovní originality a vzdělanosti, propojenou s okamţitou nabídkou schopností a dovedností lidí, s potřebou a schopností vzájemně komunikovat mající stabilní finanční základnu, umoţňující přiměřený prostor pro experimentování bez přílišných regulací kde panuje nerovnováha mezi uvědomovanými potřebami z pohledu těch, kdo rozhodují, dále podnikatelů, umělců, vědců a společenských kritiků, a existujícími příleţitostmi kde existuje schopnost vyrovnat se se sloţitostí a nejistotou budoucích změn v oblasti kulturní, vědecké a technologické kde jsou dobré podmínky pro spontánní vnější i vnitřní komunikaci; prostředí vyţivující rozmanitost a různorodost mnohaoborové, synergické prostředí, které má schopnost zejména propojovat vývoj na poli vědy a umění (Landry, 2008, s. 140)

3. 5. 2

KREATIVNÍ KLASTRY

S kreativním prostředím úzce souvisí problematika utváření tzv. klastrů (clusters). Nejedná se o nový trend, v historii lze nalézt mnohá uplatnění tohoto principu.63 Martin Cikánek tvrdí, ţe „v případě kreativních klastrů (creative clusters) došlo k rozpracování teorie podnikatelských klastrů (business clusters), kdy bylo vypozorováno, ţe společnosti podnikající ve stejných nebo příbuzných oborech mají tendenci se shlukovat na jednom místě nebo okolo jednoho centra. Uplatněním této teorie na oblast kulturních průmyslů vznikly klastry kreativní“ (2009, s. 44).64 Kreativní klastry představují další krok v zuţitkování umění a kultury v rámci strategií městské či regionální revitalizace. Proces tvorby klastrů je důsledkem ekonomického fenoménu úspor z rozsahu, a vytváří produkční kruh, který je typický pro městskou krajinu. K důvodům, vedoucím k utváření klastrů, patří multiplikační efekty, spočívající v oboustranném financování,

63 Jiţ v roce 1890 poznamenal významný britský ekonom Alfred Marshall, ţe průmyslová odvětví jsou často místně koncentrována, a získávají značné přínosy z externalit. Těmi mohou být např. úspory z rozsahu a tzv. „přelévání“ (spillovers), plynoucí z těchto koncentrací. Viz dokument Průvodce klastrem (agentura Czechinvest, 2007) dostupný z http://www.czechinvest.org/data/files/pruvodce-klastrem-63.pdf 64 Cikánek, Martin (2009). Kreativní průmysly – příleţitost pro novou ekonomiku. Praha: Institut umění – Divadelní ústav.

41

technické a psychologické podpoře; snaha zvýšit efektivnost lokálního trhu, propojení poptávajících a nabízejících, stimulace konkurenčního prostředí a sdílení zdrojů. Jakýkoliv výstup z klastru je velmi rychle rozšířen, přičemţ interní znalosti a schopnosti neprosáknou ven. Klastry mohou mít za následek vysokou míru synergie, vytvářející výsledek, který je více neţ jen pouhou sumou jednotlivých částí. Podle Howkinse vedou takové názorné výhody veřejné představitele k úsilí zakládat klastry formou reverzního inţenýrství: vyhlásí město za vhodné prostředí pro klastr a subvencují firmy k zaloţení sídla v této lokalitě (2007, s. 149). V protikladu k tomu, „Richard Florida [...] polemizuje s převládajícím názorem, ţe klastry se shlukují na základě aglomeračních výhod65 plynoucích z geografické blízkosti firem, ale shlukují se podle přítomnosti kvalifikovaných lidských zdrojů, které vytvářejí hlavní komparativní výhodu – znalosti – v dnešní ekonomice“(Rumpel, Slach, Koutský, 2009, s. 3). Kreativní klastr s prostorovou koncentrací odvětví jako jsou např. design a informační technologie v kombinaci se vzdělávacími institucemi představuje významné aktivum města. V České republice jsou klastry podporovány v rámci strukturálních fondů, nicméně nárok na finanční podporu v rámci operačního programu Podnikání a inovace mají doposud pouze oborové klastry zaměřené na zpracovatelský průmysl (dle kompetenčního zákona spadající do agendy ministerstva průmyslu a obchodu) (Ţáková, 2011, s. 383). 66

4

PROJEKT OSTRAVA 2015: aspirace a současný stav Mezinárodní soutěţ Evropské hlavní město kultury (EHMK) vznikla v roce 1985. Města,

která tento titul získají, těţí z jeho popularity a prestiţe, profitují z růstu turismu i investic a zařazují se trvale mezi viditelné body na mapě kulturní Evropy.

67

Město Ostrava oficiálně oznámilo

kandidaturu na titul EHMK 2015 dne 25.3. 2009. Projekt přihlášky pod názvem „Ostrava 2015“ tvořily čtyři hlavní pilíře - Kulturní programy, Stavby, Vzdělávání a Ţivotní prostředí.68 65 Aglomerační výhody jsou např. blízkost dodavatelů, blízkost zákazníkům, přístup k informacím, ad.

66 ŢÁKOVÁ, Eva. Kulturní a kreativní průmysly v České republice [online]. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2011 [cit. 2013-05-15]. ISBN 978-80-7008-009-2. Dostupné z: http://www.idu.cz/media/document/kulturni-a-kreativniprumysly-v-ceske-republice.pdf 67 OSTRAVA 2015. Kandidatura na titul Evropské hlavní město kultury 2015 [online]. 2009 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://www.ostrava2015.cz/web/structure/kandidatura-na-titul-evropske-hlavni-mesto-kultury-201545.html 68 Ibid.

42

Tento stěţejní oddíl diplomové práce pojednává o kulturních stavbách (projektech), které tvořily jeden z hlavních pilířů přihlášky města v klání o titul EHMK 2015 a s tím i výhled na moţnou budoucí podobu města. Ať uţ jde o reaktivaci Dolní oblasti Vítkovic, kterou se jiţ podařilo ve velké míře uskutečnit anebo koncept klastru na Černé louce, který stále pouze nabízí rezervoár nápadů do budoucna, projekty zahrnuté v sekci “stavby“ představují přínosný vklad pro urbanismus města a veškeré jeho další směřování. O těchto stavbách, které spojuje kulturní poslání, lze uvaţovat jako o významném rozšíření ostravského kreativního prostředí. Jejich účel sahá od vzdělávání, spotřeby kulturních statků aţ po jejich produkci (např. výuka a kulturní akce pořádané v revitalizované Dolní oblasti aţ po tvorbu mladých umělců v rámci multikulturního centra Provoz na bývalém dole Hlubina, který má slouţit jako kreativní čtvrt; viz další text). Spolu s tím plní tato místa i funkci oddechu a prostor pro volnočasové setkávání. Mimořádná hodnota spočívá především ve smysluplném vyuţití někdejších průmyslových objektů, které kromě kulturní platformy mohou pomoci vytvořit líheň talentů potaţmo nových firem tvůrčích odvětví. Je tak zachována kolektivní paměť Ostravy a zároveň jsou poloţeny podmínky pro další rozvoj města. Jedna kapitola také přibliţuje výstavbu čtvrti Nová Karolina, která jako taková součást přihlášky sice netvořila, ale je výrazným zásahem do uspořádání města.

4.1

KLASTR ČERNÁ LOUKA Město Ostrava 1. února 2010 vyhlásilo mezinárodní veřejnou kombinovanou urbanistickou

soutěţ o návrh revitalizace území Černá louka. Zadáním soutěţe bylo zpracování návrhu prostorové a funkční koncepce Černé louky. Soutěţ se nezaměřovala na podobu jednotlivých staveb, ale podobu celého území. Budoucí klastr měl integrovat stávající budovy do fungujícího celku, rekonstruovat nevyuţité a zanedbané budovy a doplnit je o nové a potřebné stavby slouţící kulturním a vzdělávacím účelům. Jedenáctičlenná porota sloţená z urbanistů, architektů a zástupců města Ostravy v čele s architektem Josefem Pleskotem 18. června rozhodla o vítězi, kterým se stal návrh nizozemského ateliéru Maxwan. Kulturně-sociální klastr se měl stát jedním z nástrojů přerodu Ostravy v moderní město s 43

významným podílem kultury. Vize projektu - vlajkové lodi kandidatury města v soutěţi EHMK 2015, pojímala klastr jako nový impulz ke zkvalitnění ţivota svých obyvatel. Pojem klastru přitom není městu novinkou – za první klastr na jeho území lze povaţovat Nové Vítkovice, urbanistický plán Paula Kupelwiesera. 69 Součást přihlášky Ostravy na titul EHMK 2015, „Odpovědi výběrové komise z předvýběrového kola“70 (s. 47) uvádí: „Realizace kulturně-sociálního klastru patří k dlouhodobým strategickým záměrům města a potřeba výstavby staveb obsaţených v klastru je deklarována ve „Strategickém plánu rozvoje statutárního města Ostrava na léta 2009 – 2015.““ Uvědomovanou potřebu výstavby nové kulturní infrastruktury odráţí i „Koncepce rozvoje kultury statutárního města Ostravy,“ avšak je důleţité zdůraznit, ţe klastr zde není výslovně zmíněn, na rozdíl od jednotlivých jeho komponent: Přístavba alternativní scény Divadla loutek Ostrava, Koncertní centrum v Ostravě, Inkubátor pro umělce a Městská galerie v Ostravě (Kunsthalle).71 V rozvojových prioritách dokument uvádí: „Chybí […] kvalitní a na současné úrovni vybavený koncertní sál, odpovídající prostor pro realizace velkých výstav výtvarného umění (městská galerie), moderní budova Moravskoslezské vědecké knihovny a cenově dostupné prostory pro zájmovou uměleckou i mimouměleckou činnost občanů (ateliéry, zkušebny, dílny, klubovny, atp.), zejména dětí a mládeţe.“ 72 Realizace klastru tedy patrně měla představovat jednu z adekvátních odpovědí na tyto výzvy a nikoliv pouze snahu získat titul EHMK 2015 či politický populismus. Kromě výše zmíněných staveb měl klastr zahrnovat rezidenční a výukové zařízení a slouţit jako místo setkávání a oddechu. Území bývalého brownfieldu Černá louka o rozloze 20 hektarů se nachází v atraktivní lokalitě výstaviště, s dostatkem zeleně, 150 metrů od hlavního Masarykova náměstí, na nábřeţí 69 Paul Kupelwieser byl generální ředitel Vítkovických ţelezáren mezi lety 1876 aţ 1893. Kolem průmyslového podniku vybudoval čtvrť, charakteristickou svou architekturou i sociální vybaveností. 70 OSTRAVA 2015. Odpovědi na výběrové komise z předvýběrového kola: Kulturní program projektu Ostrava 2015, Doplňující informace [online]. 2010 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://ostrava2015.cz/custom/soubory/prihlaska/odpovedi.pdf 71 Koncepce rozvoje kultury statutárního města Ostravy, s. 36. Nad rámec klastru pak např. uvádí dostavbu Domu umění (s. 63). Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory-magistratu/odbor-kultury-azdravotnictvi/oblast-kultury/koncepce-rozvoje-kultury-statutarniho-mesta-ostravy/koncepce-rozvoje-kultury 72 ODBOR KULTURY A ZDRAVOTNICTVÍ MAGISTRÁTU STATUTÁRNÍHO MĚSTA OSTRAVA. Koncepce rozvoje kultury statutárního města Ostravy: Ostrava, prosinec 2008 aţ březen 2009 [online]. 2009 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory-magistratu/odbor-kultury-a-zdravotnictvi/oblastkultury/koncepce-rozvoje-kultury-statutarniho-mesta-ostravy/koncepce-rozvoje-kultury

44

Ostravice. V blízké vzdálenosti se nachází Národní divadlo moravskosleszké a Slezskoostravský hrad. Ideální poloha se mj. osvědčila i při konání minulých ročníků festivalu Colours of Ostrava. Vybudování klastru by bylo moţné díky specifické historické situaci - současná velmi řídká urbánní struktura nabízí šanci, jak budovat a zlepšovat současné město v návaznosti na historické centrum. Projekt počítal s funkčním propojením prostřednictvím celé řady vazeb, kontaktů a aktivit s jeho okolím – tzv. „adicionalitou/komplementaritou“ ke stávajícím strukturám. Klastr je navrţen v synergickém propojení s dalšími prostorami – pěti tematicky profilovanými zónami: Stodolní ulice historické centrum města Ostravy Komenského sady a městské lázně Nová Karolina Nové Vítkovice Potenciálním investorem projektu je město Ostrava, které disponuje pozemky a napříč politickým spektrem schválilo podporu v dosavadní výši 2,2 mld. Celkové náklady na klastr Černá louka činí 2,6 mld. Kč (105, 8 mil. EUR) (Ostrava 2015, 2010, s. 99). Součástí klastru měl být inkubátor pro kreativní odvětví, poskytující adekvátní technickou a sociální infrastrukturu pro vznik nových firem v celém regionu. Účelem jeho návrhu byla potřeba propojení tradičních odvětví (strojírenství) a nových dynamických odvětví (ICT)73, podpora trţně orientovaných firem (B2B, B2C)74 a podpora podnikatelského klimatu obecně. Kompetentnost kulturních aktérů města mělo zvýšit otevření studijního oboru kulturního managementu.75

4.1.1 BUDOUCNOST KLASTRU?

Autor vítězného návrhu klastru, architekt Adam Gebrian, střízlivě zdůrazňoval, ţe projekt klastru ve své vítězné podobě je hodně „maximální:“ I kdyby se realizoval jen ten minimální, který by spočíval ve zjednodušení, zpřehlednění toho 73 Podporu začínajících inovačních firem typu start up a spin off dokládá i „Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje 2010-2020“ (str. 6.) viz http://arr.cz/cs/inovace/regionalni-inovacni-strategie 74 B2B (Business-to-business): obchodní vztahy mezi společnostmi, nezahrnující konečného spotřebitele (tzv. Bussines-to-business a B2C (Business-to-consumers) včetně koncového zákazníka, prostřednictvím webových aplikací. 75 Jeden z pilířů projektu Ostrava 2015 zahrnoval otevření nového studijního oboru Management umění na jedné z ostravských univerzit.

45

prostoru, ve změně pěších tras, ve vyklizení, vyčištění, údrţbě a zlikvidování věcí, které uţ doslouţily a jsou ve špatném technickém stavu, tak i tohle by byl obrovský přínos pro Ostravu. Ale jednotlivé kulturní stavby jsou hodně závislé na úspěchu v soutěţi o titul Evropské hlavní město kultury. 76 Ostrava soutěţ o titul EHMK 2015 prohrála a s prohrou odešla kromě prestiţe a výhody při získávání dotací i velká část hybné síly, kterou přinesla její kandidatura. Ještě v září 2011 se podle náměstkyně primátora Simony Piperkové jednalo o přípravách výstavby koncertní síně na Černé louce.77 Připomeňme, ţe přes silnou hudebně-uměleckou základnu nemá Ostrava ani celý region odpovídající koncertní síň. Budova by slouţila jako nové působiště Janáčkovy filharmonie Ostrava, která momentálně sídlí v kapacitně i akusticky nevyhovujících prostorách, kterými jsou nájemní prostory Domu kultury města Ostravy, a které JFO vyuţívá 150 dní v roce. Aţ do realizace Multifunkční auly Gong v Dolních Vítkovicích Ostrava postrádala středně velký hudební prostor. Na jedné straně zde existuje ČEZ aréna s kapacitou aţ 12 000 míst k sezení, na druhé straně mnoţství malých hudebních scén – klubů (Parník, Fabric či scéna Stodolní ulice). Je moţné se domnívat, ţe nová aula s kapacitou 1500 míst k sezení můţe slouţit jako další improvizovaná scéna filharmonie; letos se zde uţ druhý rok uskuteční některé z koncertů festivalu Janáčkův máj. Tato skutečnost však problémy filharmonie v podstatě neřeší. Osud klastru je značně nejistý. Tomu nasvědčuje i rozhodnutí města nevybudovat městskou galerii na území Černé louky, ale ve starém průmyslovém objektu „tzv. Trojhalí“ na území Nové Karoliny. Podle vlastních slov primátora Petra Kajnara ze dne 5. 3. 2013 „kulturní klastr nevzdal, ten se zpomalil díky krizi a řadě věcí, díky tomu, ţe jsme nevyhráli město kultury tak ten tlak není, potom je třeba říct, ţe ne všichni zastupitelé jsou milovníci kultury, tak to třeba nemá velkou popularitu, zrovna v tomto období.“78 Stejně tak zatím nedošlo ke stavbě nové vědecké knihovny, tzv. „černé kostky,“ která měla vyrůst naproti Domu kultury. Doposavad jedinou uskutečněnou stavbou v rámci klastru tak je přístavba Divadla loutek dokončená 20. května 2011. Stávající Divadlo loutek architektů Petra M. Hájka a Gabriely Minářové z roku 1999 bylo původně komponováno jako solitérní objekt s uzavřenou centrální kompozicí. Rozlehlejší část dostavby - provoz alternativní studiové scény – byla proto umístěna do 76 Rozhovor s architektem Adamem Gebrianem, autorem ideového zadání urbanistické soutěţe na Klastr Černá louka. Ostrava 2015 [online]. 2010 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.ostrava2015.cz/web/structure/rozhovor-sarchitektem-adamem-gebrianem-238.html 77 HAVLÍČKOVÁ, Iva. Prostor Staré Arény oţije, Černá louka se prokousává. Moravskoslezský deník [online]. 2011 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://m.denik.cz/moravskoslezsky_denik/c/po-roce-arena20110909.html 78 Beseda o městské galerii v Ostravě. In: Youtube [online]. 12.03.2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=siJ0lBDS5hw . Kanál uţivatele Ostrava Mesto.

46

suterénu. Vznikla tak zapuštěná venkovní scéna s hledištěm pro sto diváků. Práce poblíţ Černé louky však zcela zastaveny nebyly. Od jara 2011 probíhá rozsáhlá revitalizace nábřeţí Ostravice, která počítá se zpřístupněním řeky vodákům. V procesu výstavby je přístaviště s budovou vodáckého spolku. 79 Na lokalitu také navazují právě budované cyklostezky, a proměnou prochází oddechová zóna Komenského sadů. Problém ostravské městské galerie zasluhuje v této diplomové práci vlastní prostor.

4.2

MĚSTSKÁ GALERIE („KUNSTHALLE“) Absence specializované městské galerie je v Ostravě dlouhodobě pociťována. Navzdory

existenci jiných příspěvkových organizací města, jako jsou divadla, filharmonie, městské muzeum, aj., město a region stále postrádají instituci typu městské galerie („kunsthalle,“) zaměřenou na současnou vizuální kulturu a umění. Důleţitost takové instituce dokládá existence občanského sdruţení Kunsthalle80, sdruţující výtvarníky, kurátory, pedagogy a mnohé další kulturní příznivce. Podle člena sdruţení, galeristy Milana Webera by předmětem činnosti takové instituce bylo „pořádání výstav výtvarného umění, především soudobého (včetně fotografie, architektury, uţitého umění a designu), v nejširší ţánrové škále, a to tuzemských i zahraničních umělců.“81 Jiří Surůvka tvrdí, ţe v Ostravě dnes chybí „velké výstavy a festivaly současného umění (typu mezinárodních výstav jako bienále, trienále, quadrienále, mezinárodních festivalů nových typů současného umění jako performance, nových médií, instalací a objektů anebo jejich konfrontace s klasickými obory, jako je malba a socha.)“82 Kromě této náplně by galerie napomáhala prezentaci děl umělců ţijících ve městě; kaţdoročně totiţ v Ostravě absolvuje výtvarné obory na středních a vysokých školách cca 150 studentů (Ibid., s. 17). V ostravském Domě umění sice působí Galerie výtvarného umění (GVUO)83, nicméně se jedná o krajské muzeum se sbírkotvornou činností. Zřizovatelem je Moravskoslezský kraj, a muzeum se primárně zaměřuje na pořádání výstav s historickým ukotvením od středověku po 79 Viz: http://www.msstavby.cz/revitalizace-ostravice-2-11-02-2013/ 80 Občanské sdruţení Kunsthalle; viz http://www.kunsthalleostrava.cz 81 WEBER, Milan. Bude v Ostravě někdy městská galerie? Protimluv. 2006, roč. 5, č. 3, s. 2. ISSN 1802-0321. Dostupné také z: http://www.kunsthalleostrava.cz/index.php/archiv-starsich-clanku 82 SURŮVKA, Jiří. Co chybí Ostravě ke zdravému výtvarnému ţivotu?.Protimluv. 2006, roč. 5, č. 3, s. 2. ISSN 18020321. Dostupné také z: http://www.kunsthalleostrava.cz/index.php/archiv-starsich-clanku 83 Galerie výtvarného umění (GVUO).Viz http://www.gvuo.cz/

47

současnost. Její činností je pak v souladu s jejím statutem vytváření sbírek, jejich konzervace a katalogizace. Přestoţe se muzeu příleţitostně daří zaplňovat vakuum po neexistující městské galerii, její poslání je zcela odlišné.

4.2.1 BLUDNÝ ZÁKLADNÍ KÁMEN

Snaha o vybudování městské galerie či prosazení tohoto tématu ve veřejné diskuzi je zřejmě sisyfovský úkol. Příznačným se stalo „poloţení“ základního kamene kunsthalle, který přivezl roku 2004 v batohu Michal Kalhous na svou výstavu fotografií v galerii Fiducia. „Ţulový hranol se zlaceným nápisem, opatrovaný Jiřím Surůvkou, od té doby putuje z jednoho místa na druhé, jako by nemohl najít prostor, kde spočine natrvalo,“ píše historik architektury Martin Strakoš.84 O potřebě vzniku městské výstavní síně se shodli jiţ v roce 1998 náměstek pro kulturu Zbyněk Praţák s náměstkem pro investice Petrem Lachnitem. Společně s galeristou Milanem Weberem uvaţovali i nad moţnou právní formou (obecně prospěšná společnost nebo příspěvková organizace). Závěrem bylo doporučení komisi kultury Rady města iniciovat zadání veřejné zakázky malého rozsahu na vypracování studie městské galerie. Souběţně se uvaţovalo o místě pro budoucí galerii. Nabízel se volný sál v budově po výrobním druţstvu Obnova na ulici 28. října, kde dnes sídlí Divadlo Aréna. Koncept ideového záměru ke zřízení galerie města zpracoval stejného roku Milan Weber. Jeho součástí bylo i naznačení časových, prostorových, personálních a finančních podmínek pro vznik galerie. Koncept zahrnoval i další návrhy umístění – například nevyuţitý pavilon C nebo pavilon G (dnes Golf aréna) na Černé louce; renovovaný městský dům na Mlýnské ulici (dnes Pedagogická fakulta Ostravské univerzity), nebo moţnost vyuţití staré průmyslové architektury - haly na území Karoliny. Za ideální přitom byla povaţována výstavba budovy nové. Pochopení pro vznik nové galerie vyjádřil v odpovědi na dopis Jiřího Surůvky z dubna 1999 i tehdejší ministr kultury Pavel Dostál: „Vaše připomínky k výtvarnému ţivotu přímo ve městě Ostravě jsem konzultoval s odpovědnými a informovanými lidmi a v podstatě Vám musím dát v řadě věcí za pravdu: jde především o jisté „upozadění“ výtvarné scény ve srovnání např. s divadelní 84 STRAKOŠ, Martin. O městských galeriích, domech umění a vůbec...Protimluv. 2006, roč. 5, č. 3, s. 1. ISSN 18020321. Dostupné také z: http://www.kunsthalleostrava.cz/index.php/archiv-starsich-clanku

48

nebo hudebním ţivotem.[...] Celý projekt uvaţované městské galerie ovšem spadá do působnosti samosprávy města Ostravy a Ministerstvo kultury můţe být pouze konzultantem celé záleţitosti“ (Weber, 2006, s. 15). V lednu 2001 se uţ zdálo, ţe se vše vyvíjí správným směrem. Rada města Ostravy projednala návrh záměru na zřízení příspěvkové organizace Městské galerie Ostrava (MGO) s tímto usnesením: 1) „bere na vědomí návrh záměru na zřízení organizace „Městské galerie Ostrava“ 2) ukládá vedoucím odborů útvar hlavního architekta, investičního, kultury a vzdělanosti a financí a rozpočtu zpracovat projekt na vytvoření městské galerie s posouzením variant prostorového umístění finančních nároků, včetně moţných způsobů financování, provozních a investičních nákladů, s tím, ţe koordinací celého projektu pověřuje náměstka Ing. Zbyňka Praţáka 3) ukládá komisi kultury Rady města zpracovat návrh statutu, provozního řádu a organizační struktury městské galerie 4) ukládá náměstkovi po projednání ve vedení města a příslušných komisí Rady města předloţit Radě města návrh variant postupu zaloţení této organizace.“ (Ibid., s. 16)

V červnu 2001 pak Rada překvapivě přijala usnesení, ve kterém pozastavuje práce směřující ke zřízení městské galerie Ostrava. Úkol byl na dlouhou dobu smeten se stolu, aţ přišel znova na přetřes v roce 2009 v rámci kandidatury na EHMK 2015. Na vypracování podkladů pro přihlášku Ostravy na titul EHMK 2015 se v příslušné věci podílelo také sdruţení Kunsthalle. Pátého prosince 2012 pak byl po další dlouhé pomlce zastupitelstvem schválen návrh zřídit a provozovat městskou galerii na místě bývalé koksovny na Nové Karolině a v konvertovaném plynojemu Gong v Dolní oblasti Vítkovice. Co se umístění týče, památkově chráněné objekty někdejší elektrocentrály a ústředny, souhrnně nazývané jako Trojhalí, mohou po rekonstrukci pro tento účel skýtat příhodné podmínky i podle členů kulturní obce (Strakoš, Weber). Potenciální vyuţití některého z bývalých industriálních objektů zmiňuje i analýza současného stavu kultury ve městě Ostrava katedry kulturologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (s. 3)85; ve vnějších příleţitostech SWOT analýzy průmyslové památky uvádí i koncepce rozvoje kultury města.86 85 Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory-magistratu/odbor-kultury-a-zdravotnictvi/oblastkultury/vymezeni-cinnosti/c-documents-and-settings-kolarcikovada-plocha-doc-pracovna-web-nova1-2-webkultura-analyzakultury4-politikamest.pdf 86 Viz příloha č. 3 této diplomové práce

49

„Náplň nové městské čtvrti - Karoliny […] nebo některých technických památek […] můţe být námět nejen na přemýšlení, ale nýbrţ na čin, který by ale neměl vést k polovičatému či provizornímu řešení, tak typickému pro přechodové prostory, čili Ostravu“ (Strakoš, 2006, s. 9). Slova Martina Strakoše se jeví vizionářská: rozhodnutí zastupitelstva totiţ doprovázejí určité spory. Podle členů o.s. Kunsthalle zásadní problém spočívá v dlouho nespecifikované právní formě budoucí galerie. Jak uvádí tisková zpráva o. s. Kunsthalle ze dne 7. 12. 2012 „vedení města na zastupitelstvu opakovaně tvrdilo, ţe zřízení příspěvkové organizace neprosazuje. Zastupitelům ale nedodalo jediný odborný materiál, který by objasnil, jaké jsou výhody a nevýhody takového typu instituce. Rádi bychom podotkli, ţe jsme městu vţdy na schůzkách i v materiálech opakovali, ţe většina městských galerií v ČR je zřízena právě jako příspěvková organizace, a to zejména s ohledem na transparentnost takové instituce, s garantovaným výběrovým řízením na vedoucí pozice. Čitelná, jasná a jednoduchá majetková a řídící struktura je nejlepším předpokladem pro kvalitní fungování právního subjektu „městská galerie.“87 Ve skutečnosti je projekt Trojhalí Karolina zájmovým sdruţením právnických osob, jehoţ zakládajícími členy jsou Vítkovice a. s., Statutární město Ostrava, Dolní oblast Vítkovice (další zájmové sdruţení), a Moravskoslezský kraj. Namísto vytvoření příspěvkové organizace tedy došlo k vyuţití právních struktur, ve kterých má Statutární město Ostrava účast. Tento přímý vliv na chod galerie má město mít díky členství v orgánech sdruţení (předsednictvo, správní rada, dozorčí rada). Původním účelem sdruţení Trojhalí Karolina (dále „TK“) bylo rekonstruovat historické budovy Trojhalí Karolina. Po skončení projektu bude tyto budovy nicméně provozovat a s tím i městskou galerii. Ze sdruţení Trojhalí Karolina v březnu vystoupily Vítkovice, a. s. Jejich šéf, Jan Světlík, který do rekonstrukce Trojhalí investoval přibliţně 25 milionů korun, se tak podle iDNES rozhodl po kritice člena zastupitelstva města Jana Bechera, který naznačil, ţe Světlík „přes Karolinu získává peníze od města.“ 88 Dolní oblast Vítkovic, s níţ je Světlík úzce spjat, ve sdruţení nadále zůstává.

87 KLIMEŠ, Martin. Tisková zpráva o. s. Kunsthalle Ostrava k věci schválení projektu Trojhalí jako městské galerie. In:Občanské sdruţení Kunsthalle Ostrava [online]. 2012 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.kunsthalleostrava.cz/ 88 Šéf Vítkovic Světlík se naštval na kritiky, opustí sdruţení Trojhalí [online]. 2013 [cit. 2013-04-17]. ISSN 1210-1168. Dostupné z: http://ostrava.idnes.cz/sef-vitkovic-svetlik-se-nastval-na-kritiky-opusti-sdruzeni-trojhali-1js-/ostravazpravy.aspx?c=A130321_1904182_ostrava-zpravy_jog

50

Podle ředitele sdruţení TK Petra Šnejdara probíhá od prosince 2012 tvorba detailního dokumentu, který popíše jak obecně uměleckou, tak provozní stránku fungování městské galerie.89 Dokument zpracovává sdruţení TK ve spolupráci s Ladislavem Kesnerem90, někdejším kurátorem a náměstkem ředitele praţské Národní galerie. Dokument je konzultován s pracovní skupinou, zřízenou ex post. Jejími členy jsou: Zbyněk Janáček, děkan Fakulty umění Ostravské univerzity; Jiří Jůza, ředitel GVUO; Milan Weber, galerista a člen komise kultury města; Radana Zapletalová, předsedkyně komise kultury města; Naděţda Broţková, pověřená řízením vedoucího odboru a Simona Piperková, náměstkyně primátora pro zdravotnictví a kulturu. Konkrétní zaměření výstav má určovat umělecká rada, sloţená z tuzemských i zahraničních odborníků. Podle aktérů sdruţení TK má hlavní výstavní prostor vzniknout v Gongu („Galerie Gong“) v Dolní oblasti Vítkovic, v prostorách s výměrou 1200m²; doprovodný prostor pak vznikne ve dvou z objektů Trojhalí91 s plochou 4800m². Tento nepoměr vysvětluje skutečnost, ţe v Trojhalí půjde o nevytápěné prostory, které dovolí pořádání specifických akcí typu sochařských workshopů, sympozií a jiných setkání za účasti publika.92 S výjimkou rozměrnějších objektů a těch, které nebudou choulostivé na klimatické podmínky, pak výstavy nejspíše poputují do Gongu. Primátor Kajnar se během besedy o městské galerii v Ostravě 5.3. 2013 nechal slyšet: „Skoro mě mrzí, ţe jsme to museli zaloţit my.“93 Vytrvalým aktérem v celé záleţitosti je patrně spíše o.s. Kunsthalle, které bylo městem paradoxně obviňováno, ţe je „málo aktivní,“ jindy ţe „moc tlačí na pilu.“94 Sdruţení dlouhodobě volalo po zřízení pracovní skupiny, přičemţ město na jeho výzvy nereagovalo. Za slabinu současné pracovní skupiny pak povaţuje, ţe její členové pocházejí výlučně z Ostravy. Mezi jiné patří neexistence jasného jména ředitele galerie, které by vzešlo z výběrového řízení. Projekt Trojhalí povaţuje o.s. Kunsthalle „nekvalitní“ (Ibid.), coţ podle něj dokládají nezávislé znalecké posudky předních českých kurátorů (Jiří Ptáček, Petr Vaňous, Otto M. Urban), které sdruţení nechalo vypracovat, a které předloţilo 3.12. 2012 městu i zástupcům médií.95 Celá debata o osudu městské galerie v současnosti vrcholí. V květnu má být veřejně 89 Beseda o městské galerii v Ostravě. In: Youtube [online]. 12.03.2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=siJ0lBDS5hw . Kanál uţivatele Ostrava Mesto. 90 Viz http://www.cultropa.cz/?module=onas&chapter=lkesner 91 Třetí z hal má po dokončení rekonstrukce slouţit sportovním účelům. 92 Beseda o městské galerii v Ostravě. In: Youtube [online]. 12.03.2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=siJ0lBDS5hw . Kanál uţivatele Ostrava Mesto. 93 Beseda o městské galerii v Ostravě. In: Youtube [online]. 12.03.2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=siJ0lBDS5hw . Kanál uţivatele Ostrava Mesto. 94 Viz KLIMEŠ, Martin. Tisková zpráva o. s. Kunsthalle Ostrava k věci schválení projektu Trojhalí jako městské galerie. In:Občanské sdruţení Kunsthalle Ostrava [online]. 2012 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.kunsthalleostrava.cz/ 95 Tyto posudky jsou dostupné z: http://ostravablog.cz/tema/mestska-galerie-ostrava/

51

prezentován konečný projekt a v červnu jej bude schvalovat zastupitelstvo. Rekonstrukce budovy Trojhalí podle návrhu96 Josefa Pleskota má být dokončena v říjnu tohoto roku; celkový účet má činit 180 milionů korun a má být financován převáţně z dotací Evropské unie.97

4.3

REAKTIVACE DOLNÍ OBLASTI VÍTKOVIC Další projekt, který tvořil součást přihlášky Ostravy na EHMK 2015 a zároveň představuje

významné rozšíření ostravského kreativního prostředí, spočívá v proměně jednoho z cenných průmyslových areálů pro kulturní, společenské a vzdělávací účely. Reaktivace Dolní oblasti je v současnosti největším projektem městské revitalizace v České republice. Investorem projektu je Dolní oblast Vítkovice, sdruţení právnických osob. Financování je stoprocentně zajištěno ze strukturálních fondů EU a investora. Tzv. Dolní oblast je bývalý průmyslový areál, nacházející se nedaleko centra Ostravy ve čtvrti Vítkovice. Je tvořena rozsáhlými průmyslovými strukturami Vítkovických ţelezáren, konkrétně vysokými pecemi a koksovnou, společně s Dolem Hlubina. Tyto objekty jsou národní kulturní památkou a roku 2008 byly zařazeny na seznam Evropského kulturního dědictví. Rovněţ aspirují na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. Rozvoj místa byl zásadně podmíněn existencí Vítkovický ţelezáren, které zaloţil Rudolf Jan, arcivévoda rakouský a arcibiskup olomoucký, v roce 1828. V roce 1873 vzniká Vítkovické horní a hutní těţířstvo (VHHT). Rozkvět přilehlých Nových Vítkovic nastal s příchodem všestranně nadaného manaţera Paula Kupelwiesera, tvůrce Nových Vítkovic, jak je známe dnes. Jeho zásluhou vznikl roku 1882 urbanistický plán Nových Vítkovic, který určil zásadní směr, kterým se podnik i město ubíraly na dlouhá desetiletí. Navzdory strohému účelu těţby uhlí a výroby ţeleza se Kupelwieserovi podařilo vytvořit „ţivé, funkční, účelné a pohodlné město“ (Lipus, 2006, s. 88). Inspiraci pro modernizaci a rozsáhlý sociální program hledal Kupelwieser mimo jiné v Kruppových závodech v Essenu. Podle návrhu pak vystavěl kostel, radnici, školy, závodní nemocnici, trţnice, jatka, hotel, dělnické ubikace a další, vše v charakteristickém uniformním hávu červených neomítaných cihel. Povýšením na město se Nové Vítkovice dočkaly v roce 1908.

96 Vizualizace Trojhalí viz: http://www.msstavby.cz/trojhali-vizualizace-28-11-2011/ 97 Industriální objekt trojhalí se připravuje na rekonstrukci. Statutární město Ostrava: oficiální portál města [online]. 2012 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/o-meste/tiskove-zpravy/industrialni-objekt-trojhali-sepripravuje-na-rekonstrukci

52

Z urbanistického hlediska výhodou Kupelwieserova návrhu bylo, ţe zavedl systém pravidelného geometrického členění: „osvědčený roštový systém, […] zaloţený na kříţení dvou základních dálkových pohledových a komunikačních os“ (Ibid., s. 92). Na tuto logiku je podle architekta Josefa Pleskota moţné navazovat i výstavbou nových objektů v rámci reaktivace.

98

Součástí této sítě je budova rotschildovského empírového zámečku (tzv. „Zentralhaus“) s původně anglickým parkem, která slouţila jako reprezentační budova a sídlo ředitele ţelezáren. Od dokončení rekonstrukce v roce 2008 zámeček opět slouţí jako rezidence generálního ředitele, Jana Světlíka, a rovněţ hostí různé kulturní a společenské akce. V devadesátých letech došlo v České republice k opuštění strategie těţkého průmyslu a po 170 letech nepřerušené činnosti byla v roce 1998 v Dolních Vítkovicích ukončena výroba surového ţeleza. Vznikla otázka, jak s areálem naloţit. Nabízela se moţnost vytvořit průmyslový skanzen metodou „posledního dne,“ tedy objekt zakonzervovat. Varianta upřednostňovaná památkáři, by se promítla do nízké atraktivity a zejména obrovských nákladů na údrţbu. Postup, který zvolil majitel Vítkovice Machinery Group a.s., bylo tento solitérní areál integrovat s okolím, podle architekta Pleskota „propojit město Vítkovice s městem Ostravou.“99 Byla tak zvolena cesta vloţit do objektu nové funkce s vysokou přidanou hodnotou (koncerty, expozice, výuka), čímţ by areál přispěl rozvoji města a zároveň obohatil jeho současný urbanismus. V Západní Evropě probíhají rozsáhlé revitalizace průmyslových oblastí přibliţně jiţ od 80. let. Učebnicovým vzorem je revitalizace regionu Emscher (podle stejnojmenné řeky), který spadá do německého Porúří. Podle Landryho je projekt IBA Emscher Park jedním z nejinovativnějších a nejpropracovanějších projektů městské revitalizace (2008, s. 90) a zároveň jej uvádí jako reálný model kreativního města (2008, s. 19). Porúří tvoří jedna z nejvíce industrializovaných oblastí Evropy a zahrnuje města jako Essen, Dortmund, Bochum, Gelsenkirchen a Duisburg. Historický rozvoj oblasti byl zapříčiněn existencí mamutích průmyslových koncernů Krupp a Thyssen. Podobně jako v Ostravě, se průmyslová minulost nesmazatelně zapsala do krajiny nadměrnou degradací, znečištěním, haldami vytěţené strusky, vysokými pecemi a plynojemy. Strategie revitalizace IBA Emscher parku se právem těší velké pozornosti v České republice (Slach, Boruta, Rumpel, 2009, s. 1). Jestliţe se v 19. století během industrializace Vítkovice inspirovaly v Německu, totéţ platí i dnes o jejich revitalizaci jako následku deindustrializace. Pomyslný kruh jedné éry se tak uzavírá.

98 HANZLOVÁ, Alena. GAALERIIE. JOSEF PLESKOT, Dolní oblast Vítkovice, 1. část [video]. 2010 [cit. 19.4.2013]. Dostupné z: http://www.gaaleriie.net/cs/ 99 Ibid.

53

Podle Slacha, Boruty a Rumpela vykazují ideové záměry projektu regenerace Dolní oblasti Vítkovic vysokou míru podobnosti, zejména pak regenerace národní kulturní památky Dolní Vítkovice, která ve velké míře čerpá z projektů dolu v Zeche Zollverein a plynojemu v Oberhausenu (Slach, Boruta, Rumpel, 2009, s. 41)100. Z toho důvodu povaţujeme za účelné podniknout malý exkurz, především s ohledem na plánovací kulturu revitalizace Porúří. Impulsem strukturální obnovy Porúří byla výstava Internationale Bauaustellung Emscher Park (IBA), zahájená v roce 1989. Stejnojmenná agentura následně vytvořila think-thank pro ekologickou, sociální, ekonomickou i kulturní regeneraci parku Emscher. „Agentura IBA byla „koncipována jako „štíhlá“ organizace a neměla vlastní rozpočet pro realizaci projektů, ale byla významným regionálním aktérem, který měl především privilegovaný přístup ke státním fondům“ (Ibid, s. 2). IBA tak vystupovala jako intermediární orgán, který zemská vláda jednak iniciovala, jednak díky ní řídila participaci „zezdola“ a zároveň ji propojovala plánováním „seshora.“ (Ibid., s. 2) IBA se pohybovala ve strukturální mezeře mezi veřejným, soukromým a neziskovým sektorem (Ibid, s.2) a díky tomu poţívala značnou autonomii. Důleţitým aspektem revitalizační strategie IBA Emscher parku je skutečnost, ţe jednotlivé projekty se zakládaly na návrzích obcí, privátního sektoru, ekologických organizací, občanských iniciativ, atd. (Ibid., s. 40). „Prostřednictvím této decentralizované strukturní politiky mělo být eliminováno antiinovativní kulturně-politické prostředí, ovlivněné tradičně úzkými vazbami mezi velkými (montánními) podniky a politikou“ (Ibid., s. 40). IBA jako první strategie restrukturalizace propojila v široké míře umění a kulturu, podporu podnikání a městský rozvoj (Ibid., s. 40). Projekty v rámci IBA parku Emscher poloţily základní infrastrukturu pro rozvoj kreativních průmyslů v regionu. Kaţdý projekt v rámci IBA je nahlíţen jako přípravná iniciativa, která můţe poskytnout model pro opakování (Landry, 2008, s. 9). Největší plynojem Evropy (o výšce 120 metrů a 67 metrů v průměru), leţící v Oberhausenu, byl transformován ve výstavní centrum. Uhelný důl Zeche Zollverein byl v roce 2001 zařazen na seznam památek světového dědictví UNESCO a v současnosti v jeho prostorách sídlí např. Designérské centrum Severního Porýní, Vestfálska, Muzeum Porúří, několik desítek malých firem kreativní ekonomiky (PR a marketingové agentury, architektonické kanceláře, ICT firmy, vzdělávací instituce a jazykové školy, i řada specifických kaváren a restaurací (Slach, Boruta, Rumpel, 2009, s. 40). Ocelárny v Duisburg-Meiderich byly přeměněny na krajinný park. Za desetileté období fungování IBA Emscher parku bylo realizováno 120 projektů a funkčně 100 SLACH, Ondřej, Tomáš BORUTA a Petr RUMPEL. Inovativní plánovací kultura v rámci strategie IBA Emscher park [online]. 2009 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.regionalni-studia.cz/images/2009-2/02_2009_05.pdf

54

realizováno 1500 ha brownfields (Ibid, s. 39). Kromě zhodnocení průmyslového dědictví došlo k proměně image, coţ se pozitivně promítlo do zvýšené identifikace občanů s místem, i k výraznému zlepšení environmentálních podmínek. Navzdory podobnosti výstupů, reaktivace Dolní oblasti (dále také „DOV“) vzešla z jiného prostředí. Charakteristické pro průmyslové regiony procházející postsocialistickou transformací je nízká kvalita neformálních institucí ve vztahu k politickému a ekonomickému jednání (Bürkner et al., 2005 dle Slach, Boruta, Rumpel, 2009: 40 ), a rovněţ skeptický postoj formálních institucí (veřejného sektoru) k inovacím a novým konceptům (Rumpel, 2002 dle Slach, Boruta, Rumpel, 2009: 40). „Spolupůsobení těchto faktorů se odráţí např. v neochotě vytváření skutečně autonomních intermediárních institucí, disponujícími specifickými a rozsáhlými kompetencemi, kdy řada projektů fyzické regenerace průmyslové krajiny je ovlivněna zájmy dominantních průmyslových podniků“ (Ibid., s. 40). Strategie revitalizace DOV tak není ve srovnání s IBA charakteristická holistickým přístupem ani zaangaţovaností nejširší obce. Její základní elementy jsou v podstatě fyzická přeměna areálu a kulturně-společenský program. Hlavním aktérem je Dolní oblast Vítkovice, zájmové sdruţení právnických osob (hlavní slovo má majitel Vítkovice Machinery Group, a.s.), které spolupracuje s řadou organizací, iniciativ a orgánů státní správy. Revitalizace není řízená městem (jako např. u Dortmundu či Duisburgu) a její naplňování není ukotveno v rámci integrovaných plánů. Účast ze strany města spočívá především v finančním příspěvku 25 milionů korun ročně.101 Revitalizační strategie, které byly zaloţené v rámci integrovaných plánů, jsou úspěšnější, protoţe vyuţívají synergie (Návrat, 2012) a její výsledky se promítají do celé škály oblastí. V případě DOV neexistuje ţádný jednotný dokument, který by specifikoval cíle, ekonomický a sociální přínos celé revitalizace, existují pouze jednotlivé projektové ţádosti k jednotlivým grantům. Není proto např. zřejmé, kolik pracovních míst revitalizace přinese, ani jaký bude její sociální dopad. Podle Návrata (2012) nedošlo k zapojení odboru sociálních sluţeb, ani k vyuţití šance propojit revitalizaci s programem sociálního začleňování, který ve Vítkovicích probíhá. Navzdory těmto skutečnostem je nesporné, ţe revitalizace DOV přináší řadu pozitivních externalit, které se uţ nyní promítají do oblasti kultury, cestovního ruchu, výuky, trávení volného 101 Viz oficiální webové stránky města: http://www.ostrava.cz/cs/o-meste/aktualne/maly-svet-techniky-novou-atrakcidolni-oblasti-vitkovic

55

času aj., a to na místní i regionální úrovni. V rámci projektu byla realizována rekonstrukce a reaktivace tří základních objektů národní kulturní památky: VI. Energetické ústředny, Plynojemu a Vysoké pece č. 1. „Flagship projektem“ se podobně jako u regenerace Porúří stala zrekonstruovaná budova plynojemu. Podle návrhu Pleskotova AP atelieru byl zachován ocelový skelet původní, památkově chráněné budovy z roku 1924, jejíţ průměr činí 72m a výška 30m. Plášť plynojemu byl perforován čtyřmi velkými promyšlenými zásahy. Citlivou vestavbou vznikla multifunkční aula, menší sál, foyer, kavárna a výstavní prostor v přízemí. Je důleţité zmínit, ţe původní záměr byl vytvořit primárně konferenční či kongresový prostor, spíše neţ výstavní prostor či hudební síň. Nicméně řada uskutečněných akcí (koncerty festivalu Colours of Ostrava či Janáčkova máje) do jisté míry potvrdila i akustické kvality auly, pokřtěné „Gong.“ První výstava výtvarných prací proběhla tamtéţ 14. června 2012: jednalo se o práce diplomantů Fakulty umění Ostravské univerzity. Celkový účet za rekonstrukci plynojemu dosáhl 313 milionů korun.102 Jednotlivé části programové náplně jsou navrhovány tak, aby celková uţitná hodnota všech částí národní kulturní památky byla co nejvyšší. V průběhu rekonstrukce došlo podle architekta Pleskota ke vstřícné dohodě s památkáři. Svou filosofii konverze ve vztahu k podstatě uchování památky přiblíţil následujícími slovy: „Podstata je [...] uchovaná jinde neţ [...] v materii [...], ale ve stopě kontinuálního přenosu jednoho intelektuálního vkladu nebo […] dovednosti, která se přemění v dovednost druhou […]… povýší se ta hodnota. A na tom povyšování […] hodnot […] leţí odpovědnost uchovávání paměti. Takţe kdyţ ten tok [...] je plynulej, tak se moţná uchovává podstata památky daleko silněji neţ kdyţ se uchovává jenom ta pouhá materie bez toho kontextu.“ 103 Další konvertovaný objekt je nejstarší vysoká pec VP 1 z roku 1911, která nyní slouţí jako naučná prohlídková trasa. Pro tento účel vyuţívá moderní formy sdělení s vyuţitím techniky v kombinaci s přímým zapojením účastníka. Původní konstrukce vysoké pece byla doplněna o prosklený skipový výtah se šestnácti místy. Monument názorně demonstruje technologický tok výroby surového ţeleza a zároveň poskytuje výhled na krajinu. Zatím nerealizovaným prvkem je spirálovitý vrcholek, inspirovaný návrhem konstruktivistické „věţe třetí internacionály“ Vladimira

102 Informace, kterou uvedl Josef Pleskot při komentované prohlídce svých dosavadních architektonických prací v plynojemu Gong, 6.3. t.r. 103 HANZLOVÁ, Alena. GAALERIIE. JOSEF PLESKOT, Dolní oblast Vítkovice, 1. část [video]. 2010 [cit. 19.4.2013]. Dostupné z: http://www.gaaleriie.net/cs/

56

Tatlina z roku 1919.104 Novou podobu získala i budova VI. Energetické ústředny (U6). V jejích interiérech nyní sídlí muzeum, nabízející ukázku tradičních technologií regionu. Doplněno je prostory pro realizaci vzdělávacích programů, sálem pro semináře či školení a třemi učebnami pro výuku. Výbavu učeben tvoří multimediální technika včetně 3D televizí, tabletů a dotykových tabulí, tedy moderní formy sdělení s vyuţitím techniky a speciálních efektů v kombinaci s interaktivní formou poznání. Ve spolupráci s Vysokou školou báňskou - Technickou univerzitou tak vzniklo podhoubí, které poskytuje podmínky pro rozvíjení technických talentů v regionu. Z původní aparatury VI. Energetické ústředny zůstala zachována dvě devítisettunová plynová dmychadla, jejichţ původní účel bylo vyrábět stlačený vzduch podporující tavbu ve vysokých pecích. Kolem nich je rozmístěna technická expozice „Malý svět techniky,“ která počítá se zapojením příchozího zábavnou cestou. Celkový náhled na expozici poskytuje vyhlídková věţ jako součást interiéru. V suterénu je umístěn instrumentář nejrůznějších zvukových přístrojů a rozhraní. Prakticky na zelené louce v současnosti vyrůstá stavba Velkého světa techniky aneb Science and Technology Center (STC). Neobvyklá budova tvaru rovnoramenného trojúhelníku podle Pleskotova návrhu se má stát centrem pro popularizaci technických oborů a přírodních věd. V její zrcadlové fasádě se mají odráţet objekty plynojemu, VI. Energetické ústředny a Vysoké pece č. 1 spolu s budoucím parkem (rozsáhlý pruh zeleně, lemující přístupovou cestu – Ruskou ulici). Tím má dát vzniknout poetické hře odlesků se symbolickým poselstvím vnitřního propojení přírody, vědy a průmyslu. Stavba má být dokončena na konci roku 2013, následně se objekt začne plnit exponáty a první návštěvníky přivítá na začátku roku 2014.105 Pasivní znalost má být nahrazena aktivní zkušeností: „Dotýkati se exponátů bude ve Světě techniky přímo přikázáno […]. Naši návštěvníci si budou moci na vlastní kůţi všechno vyzkoušet […]. Díky takovému přístupu daleko snadněji proniknou do tajů techniky, která pro ně přestane být strašákem, ale bude perspektivou,“ uvedl Petr Koudela, šéf sdruţení Dolní oblast Vítkovice (Ibid., s. 5). Podobně jako v případě VI. ústředny má projekt vytvořit předpoklady pro získávání talentů, které region potřebuje pro další rozvoj. Podle ředitele Světa techniky, Jakuba Švrčka, jdou peníze na výstavbu z šestisetmilionové dotace z Ministerstva školství, evropských fondů a z provozních příspěvků členů a partnerů sdruţení; samotná stavba vyjde na 250 milionů korun (Ibid., s.5). Inspiraci pro scénu expozic tvůrci hledali v La Vilette v Paříţi a podobných vědeckých parcích v New Yorku a Singapuru. 104 Viz např. http://arkinetblog.wordpress.com/2010/03/11/monument-to-the-third-international-vladimir-tatlin/ 105 Vítkovické noviny: Tisk zaměstnanců skupiny VÍTKOVICE MACHINERY GROUP. Ostrava: Vítkovice, a.s., 2012, roč. 5, č. 6. ISSN MK ČR E 12764. Dostupné z: http://www.vitkovice.cz/default/file/download/id/12834/inline/1

57

V těsném sousedství Dolní oblasti se nachází Důl Hlubina, který dříve dodával černé uhlí pro vysoké pece. V současnosti je sídlem aktivit občanského sdruţení „Hlásím se k továrně,“ které vzniklo jako snaha vytvořit nezávislé umělecké centrum, jenţ by poskytovalo prostor pro tvorbu, setkávání a pořádání hudebních, divadelních, tanečních, filmových a vizuálních akcí. Také tento projekt figuruje v přihlášce města na EHMK 2015 pod názvem „Továrna – centrum pro mladou generaci umělců“ a původně měl vzniknout jako součást projektu klastru na Černé louce. V současnosti je prostor znám spíše jako „Provoz Hlubina.“ Plány na budoucí vyuţití hovoří o vytvoření ateliérů, fotokomory, zkušeben, nahrávacího studia, místností pro výuku, prezentačních prostor nebo sálů; prostor také poskytne dočasný domov rezidenčním umělcům. 106 Nové centrum má fungovat symbolicky ve třech směnách, 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Současný prostor dolu je však nezkolaudovaný, a průběţně zde pod dohledem památkářů probíhají opravy. 107 V lednu tohoto roku získalo sdruţení Dolní oblast Vítkovice společně se sdruţením Hlásím se k továrně dotaci ministerstva kultury ve výši 192 milionů korun.108 Dotace konkrétně pochází z integrovaného operačního programu (IOP) 5.1. (Vracíme památky do ţivota MK ČR). Nové vyuţití čeká staré koupelny, kompresorovnu, těţní věţ, trafostanici, jídelnu a sklad. V tuto chvíli probíhá výběr zhotovitele stavební části projektu „Zpřístupnění a nové vyuţití NKP Hlubina“ v kreativní čtvrť Provoz Hlubina a předpokládané datum zprovoznění je začátek roku 2015.109 Na hlubině se doposud konala první ostravská Pecha Kucha Night, festivaly Kamera Oko, Deepcamp nebo Dream Factory a další kulturní akce.

4.3.1 PROPOJENÍ S PARKEM LANDEK

Areál Landeku ve čtvrti Petřkovice je největší hornické muzeum v ČR a zároveň jedna z nejnavštěvovanějších turistických destinací města.110 Jedná se o lokalitu, která je výjimečná svou historií (pravěké osídlení, později slovanské hradiště, v novodobějších dějinách zde byl zaloţen důl

106

Viz http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/211258-dul-hlubina-se-propoji-s-gongem-klubovny-zkusebny-ateliery/

107

Na dole Hlubina se opět rozjíţdí Provoz [online]. 2011 [cit. 2013-04-24]. ISSN 1213-557. Dostupné z: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/20110704hlubina.html 108

Důl Hlubina se propojí s Gongem: klubovny, zkušebny, ateliéry. ČESKÁ TELEVIZE. Čt 24 [online]. 2013, 2013-0116 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/211258-dul-hlubina-se-propoji-sgongem-klubovny-zkusebny-ateliery/ 109 Emailová korespondence s koordinátorem projektu Davidem Mírkem ze dne 24. 4. 2013. 110 http://www.landekpark.cz/

58

Anselm – nejstarší na Ostravsku). Také Landek je obsaţen v projektu přihlášky na EHMK 2015 jako významné dějiště kulturního programu.111 Prvního června 2010 společnost Vítkovice a.s. převzala provoz od těţební společnosti OKD a následně došlo ke změně názvu na „Landek Park.“ Díky této skutečnosti nyní spadají aktivity Landek Parku rovněţ do agendy sdruţení Dolní oblast Vítkovice. Také v Landek Parku se uvaţuje o rozsáhlé revitalizaci stávajících struktur, která je zatím v rovině příprav. I v tomto případě je hlavním autorem studií AP atelier Josefa Pleskota. Dle jeho návrhu má na Landeku vzniknout skleněné spojovací atrium ve volné parafrázi na skleněnou pyramidu paříţského Louvru, která funguje jako vstup do všech křídel muzea.112 Landek Park navazuje na městský projekt případného rozvoje Černé louky, na nové vyuţití Trojhalí, na projekty na Dole Hlubina a v Dolní oblasti Vítkovic, nebo na rekultivovanou haldu v Hrabůvce. Vzniknout má jedinečný propojený prostor podél Ostravice, kudy se bude moci návštěvník v budoucnu projít nebo projet po připravovaných cyklostezkách. Smělé vize ředitele Vítkovic Jana Světlíka dokonce zahrnují vybudování lanové dráhy mezi ostravským centrem a landeckou haldou.113 Byla by to připomínka minulých dob, kdy Ostravanům běţně nad hlavami cestovaly vozíky s vytěţenou hlušinou.

5

SPEKTAKULÁRNÍ KAROLINA Výstavba reprezentativní architektury je dnes pro města nezbytností. Zdá se, ţe na mapě

světa jsou váţně brána pouze ta, která disponují výraznými symboly a akcemi, musei, historickými stopami, festivaly, galeriemi, sportovními podniky, univerzitami a především novými či rekonstruovanými budovami s ikonickým statutem (Urry 2007 dle Ponzini 2012: 98 )114. Architektura je vyuţívána jako forma propagace města, schopna přenášet poutavý, unikátní obraz jeho vitality a je také ústřední součástí začlenění kulturní politiky a kulturních investic v 111 Ostrava 2015, s. 29. Dostupné z: http://www.ostrava2015.cz/custom/soubory/prihlaska/prihlaska.pdf 112 PLEVA, Martin. Landek Park: zkuste fárat jako pravý horník: Proměna hornického muzea v Landek Park. VÍTKOVICE, a.s.Dolní oblast Vítkovice [online]. 2011 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.dolnioblastvitkovice.cz/default/file/download/id/9560/inline/1 113 Volby 2012: Z Ostravy bude světové město. Díky Janu Světlíkovi [online]. 2012 [cit. 2013-04-25]. ISSN 1213 - 7693. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-57809000-volby-2012-z-ostravy-bude-svetove-mesto-diky-janu-svetlikovi 114 PONZINI, Davide. Competing Cities and Spectacularizing Urban Landscapes. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 12. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236.

59

rámci růstových strategií měst (Lavanga, 2006, s. 10). S tím souvisí role architektonických celebrit (tzv.„starchitects“) nejen v navrhování budov, ale také ve spojitosti s městským brandingem a marketingem. Reprezentování architektury jako rozhodujícího faktoru městské revitalizace se stává hlavním prostředkem politických rozhodovatelů, a poskytuje příznivé podmínky pro určité aktéry. Zcela v rozporu s étosem kreativních měst je dnes rozhodování o otázkách městského plánování téměř výlučně vykonáváno developery, navrhujícími zjednodušené územní plány pro sloţité procesy výstavby. Kromě revitalizované Dolní oblasti Vítkovic panovalo velké očekávání v souvislosti s novým vyuţitím rozsáhlého brownfieldu v centru Ostravy. Význam jména architekta byl zmíněn výše: co se zdárně uskutečnilo díky angaţmá architekta Josefa Pleskota v Dolní oblasti, skončilo fiaskem v případě nového určení prostoru bývalé koksovny, dnešního obchodního a nákupního centra Forum Nová Karolina. Ponecháme-li stranou samotnou realizaci zástavby, která vyvolala značný odpor kvalifikované i laické veřejnosti (Strakoš, 2012, s. 35), za pozornost především stojí snaha odpovědných aktérů výsledek interpretovat coby vklad nizozemského architekta Rema Koolhaase.115 V seznamu projektů,116 vytvořených jeho studiem OMA však Novou Karolinu nenalezneme.117 Podobně ztroskotal i návrh lávky vedoucí přes frýdlantskou trať, propojující obchodní centrum s městským prostorem, od architektky Evy Jiříčné. Podle primátora Kajnara byl z finančních důvodů v době krize upřednostněn méně nákladný návrh.118 Ostrava tak přišla o významnou architektonickou dominantu, která mohla velmi přispět ke zvýšení atraktivnosti města. Kámen úrazu však nespočívá ve stavbách, o které Ostrava přišla, jako spíše v těch, které získala. Jméno „Karolina“ se vztahuje k rozsáhlé ploše o šedesáti hektarech v centru města. Na místě byl v roce 1842 zaloţen důl, následně zde vyrostla koksovna, Ţofiina huť, chemická továrna i elektrárna. Průmyslový komplex své okolí velkoryse zásoboval plynnými exhalacemi a prachem, postupem času se proto jeho sousedství stalo pro město neúnosné. V sedmdesátých letech minulého století došlo k demolici Ţofiiny huti a od osmdesátých let probíhala asanace ostatních provozů. Zásluhou památkářů zůstaly zachovány dvě haly: cihlová hala bývalé elektrické ústředny a navazující dvojlodní budova elektrocentrály s ocelovou konstrukcí (v současnosti objekt figuruje pod rozvojovým názvem „Trojhalí“).

115 Vyjádření zaměstnance ateliéru OMA ve věci autorství viz web Ostrava – zprávy z MS kraje dostupné z: http://www.ostrava.in/stavby/oma-rem-koolhaas-a-nova-karolina.html 116 Viz. www.oma.eu/projects 117 STRAKOŠ, Martin. Najdi svého Koolhaase. Praha: A2, 2012, roč. 9, č. 10. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/10/najdi-sveho-koolhaase 118 Viz http://www.archiweb.cz/news.php?type=&action=show&id=9591

60

Architektonická soutěţ na nové vyuţití místa byla vypsána jiţ v roce 1987. Původní záměry s sebou bohuţel nenesly koncepční řešení a po roce 1989 bylo od nich upuštěno. Od roku 1998 byla připravována nová architektonicko-urbanistická soutěţ s mezinárodní účastí, ve které v roce 2000 zvítězil návrh týmu architektů z polských Gliwic. Ve spojení s českým architektem Karlem Cieszlarem vytvořili Sdruţení Karolina a na základě vítězného návrhu vypracovali studii, kterou odevzdali městu v roce 2003. V tomtéţ roce byla studie zapracována do územního plánu. Zdálo se, ţe město hodlá následovat zvolenou urbanistickou koncepci. Ta počítala s rozčleněním výstavby do několika fází a s kompozičním kříţením pravoúhlých ulic, přičemţ hlavní kloub uličního systému se nacházel v prostoru zachovalých historických hal (Strakoš, 2006a).119 Obtíţe při hledání investorů vyústily v situaci, kdy ze čtyřúhelníku odborník-politik-investor-veřejnost začali být vylučováni ti nejméně přijatelní – odborná veřejnost a samotní projektanti (Ibid.). Příchod firmy ECE je poznamenán návrhem postavit na Karolině obchodní galerii. Situovat ji hodlala doprostřed vstupní části Karoliny – a uzavřít tak prostor určený kompoziční osou vedoucí k historickým halám, a autory nazývanou městské pole. V květnu 2005 se zastupitelstvo města usneslo, ţe nebude dál pokračovat podle polského projektu (Ibid.) Investoři získali nad rozšířením budoucího centra volnou ruku. Architekt Karel Cieszlar podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro padělání územního plánu, ze kterého bylo svévolně vypuštěno tzv. městské pole (Ibid.). Zastupitelstvo následně odsouhlasilo zahájení prací na změně územního plánu. Ruku v ruce s poţadavky investorů byla vyhlášena investorská soutěţ. Město vyzvalo developery k předloţení návrhů, co ţe vlastně v nové části centra bude stát a co se ekonomicky vyplatí. Podle Strakoše (2006a) politická elita Ostravy jiţ po několikáté upustila od hledání toho, co Ostrava pro svůj rozvoj nezbytně potřebuje a jaké nadregionální a celoměstské funkce by nová část centra měla plnit. V prosinci 2005 byla vyhlášena developerská soutěţ, která rezignovala na pravidla skutečného soutěţení: nejednalo se o transparentní, odborně posuzované a garantované klání s jasně danými způsoby hodnocení, zásadami projednávání a záměrem (Ibid.). Tuto skutečnost potvrzuje i vyjádření České komory architektů, která nedoporučila svým členům účast na projektu. Kancelář ČKA dne 13. 1. 2006 vydala, v pořadí jiţ druhé stanovisko k developerské soutěţi Karolina 2006, s následujícím zněním:

„Česká komora architektů stále trvá na označení vyhlášené developerské soutěţe za skrytou 119 STRAKOŠ, Martin. Problémy s ostravskou Karolinou .A2. 2006, roč. 2, č. 8. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2006/8/problemy-s-ostravskou-karolinou

61

neregulérní architektonickou soutěţ, která s největší pravděpodobností obchází zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) a zákon č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Česká komora architektů proto upozorňuje architekty a investory na úskalí spojená s účastí v této neregulérní soutěţi a na všechny moţné důsledky z toho plynoucí!“ 120 Netransparentní situace však nezabránila uskutečnění první etapy výstavby a 22. března 2012 byl zahájen provoz obchodního a zábavního centra Forum Nová Karolina. Širší kulturní obec nicméně svou nevoli (a deziluzi) dala najevo jiţ několik měsíců před tím. Radovan Lipus s Martinem Strakošem za účasti Fiducie a veřejnosti pořádají 1.5. 2011 „Šumnou procházku po vyšumělých šancích Ostravy.“121 Jako prohraná sázka na budoucnost se zejména jeví, ţe namísto návaznosti na specifičnost místní kultury se Nová Karolina rozplývá v šablonovitosti globálního konzumu. Kromě soutěţe se jako vysoce problematické jeví i konkrétní aspekty výstavby: především nedokonalý dopravní systém, který počítá s okruţními komunikacemi, vytvářející jakési vnější území za cestou, a který ztěţuje budoucí napojení centra Ostravy na Dolní oblast Vítkovic (Strakoš, 2006b).122 S projektem je také spojen negativní efekt, tzv. „oáza v poušti,“ to znamená, ţe okolí projektu prakticky neprofituje z pozitivních multiplikačních efektů. Naopak se zdá, ţe projekt přispívá k dalšímu problému, které představuje vylidnění centra.123 Podle Návrata124 (2012) nesystematický rozvoj měst ponese vysoké náklady v budoucnosti. Kdo však ponese odpovědnost za tyto náklady, není známo. Druhá etapa výstavby Nové Karoliny má být kvůli ekonomické krizi posunuta zhruba o dva

120 Developerská soutěţ "Karolina 2006". Česká komora architektů [online]. 2006 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.cka.cc/souteze/neregulereni_souteze/karolina_nereg_060113 121 Její podtitul zní: „Zmarněné architektonické a urbanistické koncepty, sny a vize. Absence vkusu a velkorysosti jako setrvalá svízel představitelů kraje či města. Ostrava jako místo, které čas zmarněnými projekty trestá.“ Dostupné z: http://www.artalk.cz/2011/04/29/sumna-prochazka-po-vysumelych-sancich-ostravy/ 122 STRAKOŠ, Martin. Hlavně ţe se bude stavět. A2. 2006, roč. 2, č. 29. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2006/29/hlavne-ze-se-bude-stavet 123 Viz např. http://ostravablog.cz/komentare/znici-forum-nova-karolina-centrum-ostravy/ 124 Tentýţ autor se ve své studii věnuje znakům tzv. postkomunistického plánování měst ve střední Evropě. Testování na příkladu Ostravy potvrdilo výskyt následujících okruhů problémů, které určují kulturu místního městského plánování: „ad hoc rozhodování a nestálé, přizpůsobivé postoje, kterým chybí ukotvení v pevně definovaných zásadách; nesoulad mezi národními politikami a rozhodováním na místní úrovni; úřady pro územní plánování postrádají odborníky s odpovídajícím vzděláním; plánování slouţí ekonomickému rozvoji vedenému koalicemi „městských reţimů“; chabá schopnost řešit konflikty nalézáním konsensu a nízká zaangaţovanost občanů do plánování měst“ (Návrat, 2012).

62

roky.125 V rámci ní proběhne výstavba dalších kancelářských prostor a bytů. V současnosti probíhá rekonstrukce budov Trojhalí, která, jak uţ bylo zmíněno, má slouţit za sídlo budoucí městské galerie.

125 Další etapa výstavby Nové Karoliny se opozdí o dva roky. Česká televize [online]. 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/zpravy/218528-dalsi-etapa-vystavby-nove-karoliny-seopozdi-o-dva-roky/

63

ZÁVĚR Ostravská aglomerace se nachází v procesu deindustrializace a v jejím důsledku hledá nové sebeurčení. Specifickou situaci města dokládá skutečnost, ţe tradiční průmyslová výroba je v Ostravě stále, byť v omezené míře, přítomná. Z toho částečně plyne negativní vliv na stav ţivotního prostředí a zároveň se tím relativizuje pozice kultury jako nositele klíčových změn. Na druhé straně to však vţdy bývala kultura průmyslu, která formovala unikátní ráz města. Neuváţeně zavrhnout průmyslový odkaz by pro Ostravu znamenalo zapřít vlastní identitu. V kontextu globálních změn lze na Ostravu nahlíţet jako na jiná bývalá ryze průmyslová města typu skotského Glasgow, která byla v důsledku útlumu tradičních odvětví nucena zásadně přehodnotit svá směřování. Cestou k úspěšné revitalizaci se stalo rozvinutí image Glasgow jako města kultury. Také v Ostravě začíná být kultuře postupně přikládána významnější role. To je zjevné na její kandidatuře na titul Evropské hlavní město kultury 2015, ale zejména na úspěšné realizaci projektů, jeţ figurovaly v dokumentu přihlášky. Proces proměny dokládá zdařile probíhající reaktivace objektů Dolní oblasti Vítkovic, která snad společně s rekonstrukcí Trojhalí poskytne adekvátní místo pro vznikající městskou galerii. Vybudování klastru na Černé louce bohuţel zkomplikovala finanční krize, a zrovna tak i pokles vlny entuziasmu, kterou přinesla kandidatura na titul EHMK 2015. Příčinou skepse se v zápětí stala výstavba čtvrti Nová Karolina, kterou by, měřeno kritérii kreativního města, bylo moţné nazvat příkladem špatné praxe jen s velkou shovívavostí. Jiskřičkou naděje pro čtvrť můţe být dokončení rekonstruované budovy Trojhalí. Představitelé města by měli rozvíjet tzv. měkké faktory rozvoje a podporovat tvůrčí klima, a to uměleckého, vědeckého i podnikatelské typu. Vyuţití přínosů kulturních a kreativních průmyslů nicméně stěţuje jejich neukotvení ve strategických rozvojových dokumentech, a to nejen na regionální úrovni. Z tohoto důvodu je diskutabilní, nakolik můţe dojít k jejich rozvoji. Odvětví, řazená mezi kreativní průmysly jsou na Ostravsku výrazně závislá na regionální poptávce a váţí se k tradičním oborům. Nezanedbatelnému kulturnímu podhoubí Ostravy doposud nebyla ze strany města věnována dostatečná institucionální podpora. To se projevuje především dosavadní neexistencí městské galerie a také podmínek k rozvíjení mladých uměleckých talentů. Právě zde je moţné spatřovat šanci k nápravě. Důvodem k mírnému optimismu můţe být nové multikulturní centrum (kreativní čtvrť) 64

Provoz Hlubina, které se nachází na počátku slibné cesty vytvoření zázemí pro mladou uměleckou tvorbu. Tím můţe dojít ke stimulaci ústředního jádra kreativní třídy, které tvoří umělci, a zároveň i ke zlepšení pozice umění v rámci potenciálu místních tvůrčích odvětví. K prezentaci této tvorby můţe slouţit i zmíněná nová městská galerie, jeţ můţe rovněţ iniciovat poloţení základů místního trhu s uměním. Jako nové, kultivované kreativní prostředí můţe v budoucnu slouţit také vědecké a vzdělávací centrum, které vzniká v Dolní oblasti Vítkovic. Zkušenost potvrzuje, ţe občanské participaci situace v Ostravě, potaţmo v České republice, zatím nenahrává. Tradiční byrokratický aparát města není dostatečně pruţný a působí spíše jako bariéra změn. V procesu rozhodování není veřejnost stále povaţována za rovnocenného partnera, z čehoţ mnohdy vyplývá nechuť k občanské angaţovanosti. V rozporu s konceptem kreativních měst se ukazuje, ţe stále nedochází ke spolupráci napříč jednotlivými odbory ani jednotlivými skupinami obyvatel. To je patrné na reaktivaci Dolní oblasti Vítkovic, která nevyuţívá synergický efekt spolupůsobení města, občanského sdruţení a místní komunity v rámci co nejširších dopadů městské revitalizace. Pojetí kreativních měst postuluje, ţe kreativní města jsou centry, nerespektující v přísném smyslu hranice územních celků. Ostrava by mohla vyjít ze svého specifického charakteru oblastní metropole a vyuţít výhod spojených z blízkosti Polska a Slovenska. Historicky k tomu má předpoklady ─ etnicky a kulturně bohatá skladba obyvatel, onen pověstný „tavicí kotlík,“ můţe vynahradit tradičně pociťovanou periferní pozici v rámci republiky. Tímto můţe Ostrava vyuţít skrytý potenciál pro svůj další vývoj.

65

RESUMÉ V ČESKÉM, ANGLICKÉM A FRANCOUZSKÉM JAZYCE Práce se v obecné rovině zabývá přínosem kultury pro celkový rozvoj města Ostravy. Moravskoslezská metropole se nachází ve stádiu přechodu od industriálního k postindustriálnímu městu. Přehodnocení kulturních záleţitosti se stává impulsem pro městskou revitalizaci. Práce mapuje úlohu kultury v městské revitalizaci a v rámci ní i problematiku kulturních a kreativních průmyslů, kreativní ekonomiky a koncept kreativní třídy. Tyto sloţky tvoří páteř konceptu kreativního města. Koncept kreativního města klade důraz na vybudování tzv. kreativního prostředí, které zvyšuje atraktivitu města pro kvalifikované lidské zdroje. Dalším rysem konceptu je občanská participace na městském plánování. Právě koncept kreativního města můţe představovat inspiraci pro rozvoj Ostravy. Konkrétní zaměření práce tvoří nová kulturní infrastruktura, která figuruje v přihlášce Ostravy v soutěţi o titul Evropské hlavní město kultury 2015. Tvoří ji revitalizované průmyslové památky, především objekty v Dolní oblasti Vítkovice, a také dosud neuskutečněný projekt kreativního klastru na Černé louce. Práce se téţ věnuje problematice nové městské galerie v Ostravě (kunsthalle), která původně měla tvořit součást klastru. Novou kulturní infrastrukturu lze povaţovat za rozšíření kreativního prostředí města. Tyto projekty tvoří příspěvek Ostravy v dnes jiţ všudypřítomném étosu kreativity.

SUMMARY The thesis deals in general with the contribution of culture to the global development of the city of Ostrava. Moravian-Silesian metropole founds itself in a conditions of transition between the industrial and postindustrial city. The reassessment of cultural affairs becomes an impetus for urban regeneration. The thesis explores the role of culture in urban regeneration and within the problems of cultural and creative industries, creative economy and the concept of the creative class. All these constituents form the foundations of a creative city. The creative city concept stresses the importance of establishing the creative milieu, which enhances an attractivity of the place in order to allure the skilled labor. Other feature of the creative city concept is a civic participation in decission-making process concerning the city planning. The concept of creative city could serve as an inspiration for the development of Ostrava. 66

The specific focus of the work consists of a new cultural infrastructure, which figures in an application of Ostrava in the competition for the title of European Capital of Culture 2015. The new infrastructure comprises the revitalized industrial sites, particularly the objects in the area of „Dolní oblast Vitkovice,“ (Lower Vítkovice Area) and also the still unrealized project of the creative cluster at „Černá louka“ (Black Meadow) area. The thesis also deals with the issue of a new municipal gallery in Ostrava (kunsthalle), which was initially intended to form the part of the cluster. New cultural infrastructure can be considered as an extension of the creative milieu of the city. These projects are Ostrava's contribution in the now pervasive ethos of creativity.

RÉSUMÉ Ce travail se concentre sur le profit apporté par la culture au dévelopement urbain de Ostrava. Ostrava – la métropole Moravie-Silésie – est en voie de transformation d‟une ville industrielle à la ville postindustrielle. Revalorisation des matiéres culturelles alors deviens une impulsion pour la revitalisation urbaine. Ce travail étudie la role de la culture en revitalisation urbaine en génerale, et, en spécial, la problematique des industries culturelles et créatives et aussi le concept de la classe créative. Ces facteurs forment l‟axe principale du concept d‟une ville créative, qui accentue la formation du milieux créatif. Cela peut certainement augumenter l‟attractivité de la ville pour les resources humaines qualifiés. Un autre trait de ce concepte est representé par la participation du public à l‟aménagement du territoire – une démocratie participative. J‟argumente, que le concept d‟une ville créative peut constituer une inspiration importante pour Ostrava. En particuliers, ce travail concentre à la nouvelle infrastucture culturelle figurant à l‟inscription de Ostrava au concours du titre Capitale européenne de la culture 2015. Cette infrastructure est formée par des sites industriels revitalisés, en particulier la région de „Dolní oblast Vítkovice“, et aussi le cluster créatif irréalisé jusqu'à présent à la région de „Černá louka“. Mon travail prête attention aussi à la problematique de la kunsthalle à Ostrava, qui devait faire partie du cluster. Sans doute, cette nouvelle infrastructure culturelle peut être consideré une extension du milieux créatif urbain. Ces projets forment la contribution de Ostrava à l‟étique de la créativité omniprésente.

67

POUŽITÉ ZDROJE tištěné: CIKÁNEK, Martin. Kreativní průmysly: příleţitost pro novou ekonomiku. 1. vyd. V Praze: Institut umění, 2009, 79 s. ISBN 978-80-7008-231-7. CUNNINGHAM, Stuart. The Creative Cities Discourse: Production and/or Consumption?. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 11. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236. Dienstbierová Šimicová, Helena (2011). Hra Budoucí město. Veřejná správa, roč. XXII, č. 5, s. 8. FLORIDA, Richard. The Rise of the Creative Class: and how it's transforming work, leisure, community, ad everyday life. 1. vyd. New York: Basic Books, 2002. ISBN -10 0-465-02477-7. HOWKINS, John. The Creative Economy: How People Make Money from Ideas. 2. vyd. London: Penguin Books, 2007. ISBN 978-0-140-28794-3. HRUŠKA TVRDÝ, Lubor. Industriální město v postindustriální společnosti. Vyd. 1. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, 2010-2011, 4 sv. (118, 179, 221, 249 s.). ISBN 978-80-904810-3-94. Jungová, Ivana (2011). Veřejnost je důleţité přizvat jako skutečného partnera. Veřejná správa, roč. XXII, č. 5, s. 14. Kreativní komunitní plánování. Plzeň: Centrum pro komunitní práci, 2010. ISBN 978-80-86902-82-1. Dostupné z: http://www.britishcouncil.org/cz/brozura_final_web.pdf LANDRY, Charles. The Creative City: Compelling and Contentious. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 9. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236. LANDRY, Charles. The creative city: a toolkit for urban innovators. 2nd ed. London: Comedia, 2008, l, 299 s. ISBN 978-184-4075-997. LESKOVÁ, Ivana. Ostrava plánuje cyklostezky za stovky milionů. MFDNES. 2013, roč. 2013, 28.3., s. 2. LIPUS, Radovan. Scénologie Ostravy. 1. vyd. V Praze: KANT, 2006, 174 s. Disk, sv. 3. ISBN 80-869-70116. PONZINI, Davide. Competing Cities and Spectacularizing Urban Landscapes. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 12. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236. SCHRAMME, Annick a Katia SEGERS. Creative city, city marketing, creative industries and cultural policy: Challenges for Antwerp. In: ANHEIER, Helmut K, Yudhishthir Raj ISAR, ANHEIER a ISAR. Cities, cultural policy and governance. 2012. vyd. Thousands Oaks, Calif.: SAGE, 2012, s. 7. Cultures and globalization series, 5. ISBN 1446201236. SVOBODOVÁ, Marta. Ohnivé město. Praha: A2, 2012, roč. 9, č. 10. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/10/ohnive-mesto

68

STRAKOŠ, Martin. O městských galeriích, domech umění a vůbec...Protimluv. 2006, roč. 5, č. 3, s. 1. ISSN 1802-0321. Dostupné také z: http://www.kunsthalleostrava.cz/index.php/archiv-starsich-clanku STRAKOŠ, Martin. Najdi svého Koolhaase. Praha: A2, 2012, roč. 9, č. 10. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2012/10/najdi-sveho-koolhaase STRAKOŠ, Martin. Problémy s ostravskou Karolinou .A2. 2006, roč. 2, č. 8. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2006/8/problemy-s-ostravskou-karolinou STRAKOŠ, Martin. Hlavně ţe se bude stavět. A2. 2006, roč. 2, č. 29. ISSN 1803-6635. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2006/29/hlavne-ze-se-bude-stavet SURŮVKA, Jiří. Co chybí Ostravě ke zdravému výtvarnému ţivotu?.Protimluv. 2006, roč. 5, č. 3, s. 2. ISSN 1802-0321. Dostupné také z: http://www.kunsthalleostrava.cz/index.php/archiv-starsich-clanku Vítkovické noviny: Tisk zaměstnanců skupiny VÍTKOVICE MACHINERY GROUP. Ostrava: Vítkovice, a.s., 2012, roč. 5, č. 6. ISSN MK ČR E 12764. Dostupné z: http://www.vitkovice.cz/default/file/download/id/12834/inline/1 WEBER, Milan. Bude v Ostravě někdy městská galerie? Protimluv. 2006, roč. 5, č. 3, s. 2. ISSN 1802-0321. Dostupné také z: http://www.kunsthalleostrava.cz/index.php/archiv-starsich-clanku elektronické: Arcivévoda Rudolf – zakladatel Vítkovických ţelezáren. OSTRAVA 2015. Ostrava 2015 [online]. 2009 [cit. 2013-05-09]. Dostupné z: http://www.ostrava2015.cz/web/structure/arcivevoda-rudolfzakladatel-vitkovickych-zelezaren 65.html Další etapa výstavby Nové Karoliny se opozdí o dva roky. Česká televize [online]. 2013 [cit. 2013-0502]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/zpravodajstvi-ostrava/zpravy/218528-dalsi-etapavystavby-nove-karoliny-se-opozdi-o-dva-roky/ Developerská soutěţ "Karolina 2006". Česká komora architektů [online]. 2006 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.cka.cc/souteze/neregulereni_souteze/karolina_nereg_060113 Důl Hlubina se propojí s Gongem: klubovny, zkušebny, ateliéry. ČESKÁ TELEVIZE. Čt 24 [online]. 2013, 2013-01-16 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/211258dul-hlubina-se-propoji-s-gongem-klubovny-zkusebny-ateliery/ GHILARDI, Lia. Pěstovat, či nechat růst? Přehodnocení konceptu kreativního města. In: ProCulture [online]. 2009 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.proculture.cz/kreativni-mesta1/lia-ghilardipestovat-ci-nechat-rust-prehodnoceni-konceptu-kreativniho-mesta-2253.html HANZLOVÁ, Alena. GAALERIIE. JOSEF PLESKOT, Dolní oblast Vítkovice, 1. část [video]. 2010 [cit. 19.4.2013]. Dostupné z: http://www.gaaleriie.net/cs/ HAVLÍČKOVÁ, Iva. Prostor Staré Arény oţije, Černá louka se prokousává. Moravskoslezský deník [online]. 2011 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://m.denik.cz/moravskoslezsky_denik/c/po-roce arena20110909.html Industriální objekt trojhalí se připravuje na rekonstrukci. Statutární město Ostrava: oficiální portál města [online]. 2012 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/o-meste/tiskove-

69

zpravy/industrialni-objekt-trojhali-se-pripravuje-na-rekonstrukci KEA.THE IMPACT OF CULTURE ON CREATIVITY. Bruxelles, 2009. Dostupné z: http://ec.europa.eu/culture/documents/study_impact_cult_creativity_06_09.pdf KLIMEŠ, Martin. Tisková zpráva o. s. Kunsthalle Ostrava k věci schválení projektu Trojhalí jako městské galerie. In:Občanské sdruţení Kunsthalle Ostrava [online]. 2012 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.kunsthalleostrava.cz/ LAVANGA, Mariangela. The contribution of cultural and creative industries to a more sustainable urban development: The case studies of Rotterdam and Tampere [online]. 2006 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.fokus.or.at/fileadmin/fokus/user/downloads/acei_paper/lavanga.pdf Na dole Hlubina se opět rozjíţdí Provoz [online]. 2011 [cit. 2013-04-24]. ISSN 1213-557. Dostupné z: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/20110704hlubina.html NÁVRAT, Petr. Revitalizace měst v postkomunistickém plánování: Následuje revitalizace v Dolní oblasti Vítkovic model Duisburgu, Dortmundu, nebo jde svou vlastní, postkomunistickou cestou?. In: Slideshare [online]. 2012 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/petrnavrat/revitalizace-vpostkomunistkm-plnovn-mst-stedn-evropy-nsleduje-revitalizace-doln-oblasti-vtkovic-model-duisburgudortmundu-nebo-jde-svou-vlastn-postkomunistickou-cestou ODBOR KULTURY A ZDRAVOTNICTVÍ MAGISTRÁTU STATUTÁRNÍHO MĚSTA OSTRAVA. Koncepce rozvoje kultury statutárního města Ostravy: Ostrava, prosinec 2008 aţ březen 2009 [online]. 2009 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory magistratu/odbor-kultury-a-zdravotnictvi/oblast-kultury/koncepce-rozvoje-kultury-statutarniho-mestaostravy/koncepce-rozvoje-kultury OLDENBURG, Ray. Our Vanishing “Third Places”. In: Planners Web [online]. 1997 [cit. 2013-05-10]. Dostupné z: http://plannersweb.com/1997/01/our-vanishing-third-places/ OSTRAVA 2015. Kandidatura na titul Evropské hlavní město kultury 2015 [online]. 2009 [cit. 201305-06]. Dostupné z: http://www.ostrava2015.cz/web/structure/kandidatura-na-titul-evropske-hlavnimesto-kultury-2015OSTRAVA 2015. Odpovědi na výběrové komise z předvýběrového kola: Kulturní program projektu Ostrava 2015, Doplňující informace [online]. 2010 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://ostrava2015.cz/custom/soubory/prihlaska/odpovedi.pdf PLEVA, Martin. Landek Park: zkuste fárat jako pravý horník: Proměna hornického muzea v Landek Park. VÍTKOVICE, a.s.Dolní oblast Vítkovice [online]. 2011 [cit. 2013-04-25]. Dostupné z: http://www.dolnioblastvitkovice.cz/default/file/download/id/9560/inline/1 PROCULTURE. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA ZE HRY KREATIVNÍ MĚSTO OSTRAVA – MŮJ PŘÍBĚH: FUTURE CITY GAME 12 – 13. června 2009 [online]. 2009 [cit. 2013-04-12]. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory-magistratu/odbor-kultury-a-zdravotnictvi/oblastkultury/vymezeni-cinnosti/c-documents-and-settings-kolarcikovada-plocha-doc-pracovna-web-nova12-web-zaverecna_zprava.pdf Rozhovor s architektem Adamem Gebrianem, autorem ideového zadání urbanistické soutěţe na Klastr Černá louka. Ostrava 2015 [online]. 2010 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.ostrava2015.cz/web/structure/rozhovor-s-architektem-adamem-gebrianem-238.html RUMPEL, Petr, Ondřej SLACH a Jaroslav KOUTSKÝ. CREATIVE INDUSTRIES IN SPATIAL

70

PERSPECTIVE IN THE OLD INDUSTRIAL MORAVIAN-SILESIAN REGION [online]. 2010 [cit. 2013-0513]. Dostupné z: http://custom.kbbarko.cz/e+m/04_2010/03_rumpel.pdf SLACH, Ondřej, Petr RUMPEL a Jaroslav KOUTSKÝ. Vyuţití konceptu „creative class“ v rozvoji území: základní východiska a kritika. [online]. 2009 [cit.2013-05-13]. Dostupné z: http://www.old.mestskymarketing.cz/publ/2009-05.pdf SLACH, Ondřej, Tomáš BORUTA a Petr RUMPEL. Inovativní plánovací kultura v rámci strategie IBA Emscher park [online]. 2009 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.regionalnistudia.cz/images/2009-2/02_2009_05.pdf STARÉ PRŮMYSLOVÉ REGIONY: vývojové tendence, moţnosti rozvoje [online]. Brno, 2011 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/77421/prif_d/DP_-_Koutsky.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Volby 2012: Z Ostravy bude světové město. Díky Janu Světlíkovi [online]. 2012 [cit. 2013-04-25]. ISSN 1213 – 7693. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-57809000-volby-2012-z-ostravy-budesvetove-mesto-diky-janu-svetlikovi ZEMANOVÁ, Lenka. Analýza stávajících strategických dokumentů České republiky a jednotlivých programů strukturálních fondů z pohledu jejich vyuţití pro oblast kulturních a kreativních průmyslů realizovaná v rámci projektu Sociálně-ekonomický potenciál kulturních, resp. kreativních průmyslů v ČR. In: Institut umění – Divadelní ústav [online]. 2009 [cit. 2013-05-06]. Dostupné z: http://new.institutumeni.cz/media/document/2-analyza-stavajicich-strategickych.pdf Zelená kniha: Uvolnění potenciálu kulturních a tvůrčích odvětví. In: ProCulture [online]. 2010 [cit. 2013-0506]. Dostupné z:http://www.proculture.cz/cultureinfo/evropskaunie/downloadfile.php?id=451 ŢÁKOVÁ, Eva. Kulturní a kreativní průmysly v kulturní politice Evropské unie [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2010 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.idu.cz/media/document/2-priloha-c.-2-studie-kulturni-a-kreativni-prumysly-v-kulturnipolitice-eu.pdf Emailová korespondence s koordinátorem projektu Davidem Mírkem ze dne 24. 4. 2013. Beseda o městské galerii v Ostravě. In: Youtube [online]. 12.03.2013 [cit. 2013-04-16]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=siJ0lBDS5hw. Kanál uţivatele Ostrava Mesto.

71

PŘÍLOHA Příloha č. 1: Procedura hry Budoucí město126 Hra má tři základní fáze: vytváření vizí, jejich průběţné testování a následné zpracování konkrétních nápadů. Hráči postupně plní deset kroků hry. Nejprve se zamyslí nad globálními problémy měst a porovnávají je se situací v tom svém. Poté navrhují různá řešení jednoho nebo více z těchto problémů. Témata i jejich řešení se dělí na čtyři oblasti – sociální, ekonomickou, environmentální a kulturní (kroky 1-3). Cílem je vymyslet celkem deset uplatnitelných řešení (nápadů), z nichţ se následně vybírá jedno nejdůleţitější, na kterém se celá skupina shodne. Řešení se stručně představí ostatním skupinám (kroky 4-6). Na závěr prvního dne je připraven plán ověřování nápadu, takzvaného testování v praxi. Cílem je zjistit, nakolik je řešení realizovatelné a potřebné pro město či stanovenou cílovou skupinu lidí (krok 7). Druhý den hry účastníci vyráţí do terénu, dělají dotazníkové průzkumy, sbírají a ověřují sebraná data, pořizují video, audio či fotodokumentaci. Podklady se následně vyuţijí pro přípravu závěrečné prezentace (kroky 8-9). Zástupcům města a dalším zúčastněným se stručně představuje jedno řešení za kaţdý tým. Následně všichni přítomní tajně hlasují podle předem daných kritérií o nejlepším nápadu. Kaţdý má jen jeden hlas a nesmí hlasovat pro svůj vlastní nápad. Hráči, kteří působí v jednotlivých týmech, musí být schopni dokonale spolupracovat, naslouchat názorům druhých a efektivně vyuţít všech svých schopností a znalostí. Jedině tak mohou vytvořit „projekt,“ který nejlépe splní všechna stanovená kritéria, a dokáţe přesvědčit všechny přítomné, aby hlasovali právě pro jejich tým. Nejdůleţitější fáze nicméně nastává často aţ po skončení hry – ve chvíli, kdy se rozhoduje o tom, jak se s výsledky práce všech zúčastněných naloţí. Vyuţití hry je široké, zdokonaluje komunikační a prezentační schopnosti, učí analýze a sběru dat, posiluje kreativitu, odhaluje dovednosti účastníků. Dále také podporuje vznik nových partnerství mezi organizacemi nebo jednotlivci, rozvíjí dialog mezi veřejným sektorem a obyvateli města, mezi profesionály a laiky. Hru lze s úspěchem uplatnit jak ve školním projektovém vyučování, tak jako jeden z nástrojů participativní demokracie. Příloha č. 2 Místní problémy hry definované hrou Budoucí město127 Ekonomické: nesprávně investované finanční prostředky nedostatek investorů malá podpora malých a středních podnikatelů velké ekonomické rozdíly v příjmech obyvatel nedostatečná nabídka pracovních míst nízká ţivotní úroveň nedostatečná existence nových oborů nahrazujících tradiční průmyslové obory ztráta klíčových podniků v Ostravě nutnost vytvoření nové ekonomické identity města městem nekoordinované poţadavky developerů

126

Dienstbierová Šimicová, Helena (2011). Hra Budoucí město. Veřejná správa, roč. XXII, č. 5, s. 8‒9.

127 PROCULTURE. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA ZE HRY KREATIVNÍ MĚSTO OSTRAVA – MŮJ PŘÍBĚH: FUTURE CITY GAME 12 – 13. června 2009. Praha, 2009. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odborymagistratu/odbor-kultury-a-zdravotnictvi/oblast-kultury/vymezeni-cinnosti/c-documents-and-settings-kolarcikovadaplocha-doc-pracovna-web-nova1-2-web-zaverecna_zprava.pdf

72

hospodářská krize malá schopnost získávat finanční zdroje (neznalost fundraisingu) klesající sponzoring ze strany podniků v důsledku hospodářské krize zahraniční výrobci „vytlačují“ domácí výrobu Ekologické: 4. nedostatek zeleně v určitých částech města 5. nahrazování zeleně nákupními středisky 6. chybí upravené parky 7. nedostatečný systém recyklace odpadů 8. znečištění ovzduší ve městě 9. město klade malý důraz na ekologii a ekologickou výchovu 10. neexistence pasportů zeleně Sociální: problémy s bezpečností vysoká nezaměstnanost zaměstnanost převáţně v oblasti těţkého průmyslu změna věkové struktury obyvatelstva města odchod intelektuální elity negativní sociální projevy ve Stodolní ulici nedostatečné řešení problému bezdomovectví v Ostravě malá snaha o souţití minorit a majoritní společností nedostatečný vliv rodiny na formování mladé generace zajištění bydlení pro mladé vytvoření vyváţených podmínek pro ţivot různých sociálních skupin Kulturní: nerovnoměrné rozloţení nabídky volnočasových a kulturních aktivit pro rodiny s dětmi (např. Slezská Ostrava) a mladé lidi ve věkové kategorii 13–18 let vytlačení menších, alternativních projektů z centra města na jeho okraje podnikatelskými záměry s dopadem na jejich návštěvnost, a tím i ţivotaschopnost (obchodní centra vytlačují kulturu) nadměrné zviditelňování sportu oproti kultuře prostory pro realizaci kulturních projektů – není kde zkoušet a tvořit nízká podpora občanských aktivit, nezávislých kulturních projektů a mladých umělců z Ostravy i jiných měst chybí kultura mimo zaběhnuté instituce / přílišná institucionalizace kultury sezónnost kulturních akcí chybí forma umění reflektující společenskou situaci Ostrava postrádá významnou moderní kulturní dominantu chybí zápis průmyslových památek do seznamu světového dědictví UNESCO chátrající památky, budovy ve městě, nedokončené projekty rušící estetický dojem města příliš velká pozornost věnována Stodolní ulici nedostatečná finanční podpora kultury a vzdělávání nedostatečná komunikace samosprávy s odbornou kulturní veřejností chybí legální plochy pro graffiti a street art dialog mezi subkulturami 73

nedostatek diváků kulturních akcí a jejich pasivita malá prezentace ostravských univerzit Průřezové problémy města Ostravy týkající se dvou a více oblastí: vyváţení poţadavků na ekonomický a sociální rozvoj města a města jako místa pro ţivot špatná pověst Ostravy v ostatních městech ČR nepropojenost a nevyváţený rozvoj jednotlivých městských částí potřeba vyrovnání se s historií, integrace minulosti města a vyuţití tradice nedostatečné vyuţití potenciálu města, který skýtají technické památky v kombinaci s moţnostmi kultury a kulturní komunity malá rozmanitost města nedostatečné vyuţití veřejného prostoru potřeba ekologického urbanismu malá míra „hrdosti” občanů na město / identifikace se s městem korupce přílišná závislost občanů na institucích, nedostatek vlastních svépomocných a veřejně prospěšných aktivit nedostatečné spolurozhodování občanů o věcech veřejných nedostatek kvalitních vzdělávacích institucí nedostatečná propagace města jako krásného města (viz nevzhledné Hlavní nádraţí) špatné spoje MHD a vysoké ceny za sluţby MHD

74

Příloha č. 3: SWOT ANALÝZA kulturní infrastruktury v Ostravě128

Silné stránky (S)

Slabiny (W)

Podpora statutárního města Ostravy Povědomí o průmyslových památkách Povědomí o smysluplném vyuţití volných prostor ve městě (moţnost dalšího rozvoje) Moţnost přiměřeného komerčního vyuţití infrastruktury (zlepšení finanční situace) Dobrý technický stav některých budov pro kulturu Podpora obyvatel – vytvoření platformy Rostoucí rating města

Nedostatečná vybavenost a modernizace budov (infrastruktury) Nízké vyuţívání financování z fondů a dotací Chybějící kvalitní doprovodné sluţby Nevyřešené majetkoprávní vztahy Stav údrţby památek (některých), zejména průmyslových Nízká podpora firem, podnikatelů – donátorství Vyuţití průmyslových památek

Vnější příležitosti (O)

Hrozby (T)

Existence průmyslových památek Prostor pro urbanistický rozvoj Trendy v přístupu k památkám a průmyslovému dědictví Strategická geografická poloha místa a sílící význam pojmu „region“ v EU Rostoucí rating Moravskoslezského kraje Kulturní politika EU, státu, kraje Existující infrastruktura kultury Legislativa

Ekonomická krize Energetická krize Stav ţivotního prostředí a jeho vliv na image místa Změny ţivotního stylu Kulturní (ne)politika EU, státu, kraje Legislativa

128 ODBOR KULTURY A ZDRAVOTNICTVÍ MAGISTRÁTU STATUTÁRNÍHO MĚSTA OSTRAVA. Koncepce rozvoje kultury statutárního města Ostravy: Ostrava, prosinec 2008 aţ březen 2009 [online]. 2009 [cit. 201304-12]. Dostupné z: http://www.ostrava.cz/cs/urad/magistrat/odbory-magistratu/odbor-kultury-a-zdravotnictvi/oblastkultury/koncepce-rozvoje-kultury-statutarniho-mesta-ostravy/koncepce-rozvoje-kultury

75

76