MASARYKOVA UNIVERZITA

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Mezinárodní vztahy

Rozvojová pomoc a proměna recipientských režimů Bakalářská práce

Petra Hačecká

Vedoucí práce: PhDr. David Müller UČO: 220156 Obor: Mezinárodní vztahy- Bezpečnostní a strategická studia Bakalářské prezenční studium Imatrikulační ročník: 2006

Brno, 2009

Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Rozvojová pomoc a proměna recipientských režimů vypracovala samostatně a použila jen zdroje uvedené v seznamu literatury.

V Brně, 5. května 2009

…….…….……………………. Petra Hačecká 2

Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala vedoucímu práce, PhDr. Davidu Müllerovi, za odborné vedení a cenné rady při psaní této práce. Velký dík patří bezesporu i rodině a všem mým blízkým, kteří pro mě byli a stále jsou nekonečnou motivací a oporou.

3

Obsah: 1. Úvod………………………………………………………………………….5 2. Metodologie ………………………………………………………………..15 2.1 Vzorek států ………………………………………………………………..15 2.2 Datová základna…………………………………………………………….16 2.3 Vymezení signifikantní demokratizace pro účel práce……………………..17 2.4 Limity práce………………………………………………………………...18 3. Teoretické vymezení zahraniční pomoci ………………………………...19 3.1 Definice……………………………………………………………………..19 3.2 Motivace donorů……………………………………………………………21 3.3 Role demokracie v agendách vybraných donorů…………………………...23 3.3.1

USA……………………………………………………………………..24

3.3.2

Japonsko………………………………………………………………...24

3.3.3

Velká Británie…………………………………………………………..25

3.3.4

Francie…………………………………………………………………..25

3.3.5

Skandinávie a Nizozemí………………………………………………...26

3.3.6

Multilaterální donoři…………………………………………………….26

4. Případové studie……………………………………………………………28 4.1 Indonésie…………………………………………………………………….28 4.1.1

Proces demokratizace……………………………………………………28

4.1.2

Donoři……………………………………………………………………29

4.1.3

Dílčí závěry…………………...………………………………………….31

4.2 Peru…………………………………………………………………………..34 4.2.1

Proces demokratizace…………………………………………………….34

4.2.2

Donoři…………………………………………………………………….35

4.2.3

Dílčí závěry…………………………………………...…………………..36

4.3 Keňa…………………………………………………………………………...39 4.3.1

Proces demokratizace……………………………………………………...39

4.3.2

Donoři……………………………………………………………………..40

4.3.3

Dílčí závěry………………………………………………...……………...42

5. Závěr…………………………………………………………………………..45 6. Použité zdroje a literatura………..…………………………………………….48 7. Přílohy…………………………………………………………………………58 Počet znaků: 148 289 (včetně poznámek pod čarou) 4

Democracy alone can supply the vitalizing force to stir the peoples of the world into triumphant action, not only against their human oppressors, but also against their ancient enemies-- hunger, misery, and despair.

Harry S. Truman (Truman´s Inaugural Address)

1. Úvod

Zahraniční rozvojová pomoc od své oficiální iniciace z konce 40. let doznala mnoha změn v oblasti přístupů a náhledů na její pravý účel a v otázce její reálné funkčnosti. K jedné z nejvýznamnějších bezesporu patří i konec studené války. V rámci transformace mezinárodního prostředí muselo zákonitě dojít i ke změně tak mnohoznačného jevu, jakým je zahraniční pomoc. Jestliže dojde k posunu z globální na státní, resp. omezeně i mezistátní úroveň za předpokladu interakce donor-recipient, pak se změnou mezinárodního prostředí docházelo i ke změnám jednotlivých režimů označovaných například jako třetí vlna demokratizace1 (Huntington 2008). Tento jev se pozoroval zejména u recipientských států, zatímco paralelně na druhé straně u donorů docházelo ke změnám ve sféře agendy zahraniční pomoci, kdy se na úkor ideologických zájmů začala akcentovat podpora a šíření demokracie. V rámci složitosti a členitosti zahraniční pomoci jsou však výše zmíněné změny v politikách aktérů pouze dílčí oblastí mající nicméně klíčový význam pro celou tuto práci. Zahraniční pomoc i přes, nebo právě pro, transformace, kterými prošla, představuje pro výzkumníky velký otazník v mnoha směrech, a i díky její komplexnosti se zdá být velmi složité ji uchopit jako konzistentní celek a nadále s ní takto pracovat. Tato práce proto bude zkoumat pouze dílčí specifickou oblast, kdy skrze úvahy o efektivitě zahraniční pomoci bude jako ústřední téma sloužit koncept selektivity rozvojové pomoci. V závislosti na politickém režimu a jeho proměně v recipientské zemi bude skrze selektivitu zkoumán potenciální vztah mezi demokracií a zahraniční pomocí.

Zahraniční pomoc představuje pro tuto práci základní prvek, z něhož se dále vychází při následujícím sestupném vymezení problematiky. Ve světě zahraniční pomoci figurují 2 nejdůležitější aktéři, donoři a recipienti, tudíž mezi nimi existuje dvoustranný vztah, nicméně pomoc je ve většině případů definována skrze bilaterální donory a multilaterální organizace, proto se i dnes většina prací orientuje a nahlíží na pomoc zformovanou na základě rozhodnutí donorů. Klíčová je v tomto směru právě alokace pomoci, tzn. fáze, kdy se rozhodují na základě daných determinant 2 základní otázky: Kam bude pomoc směřovat a

1

I když dle Huntingtona započala 3.vlna již v polovině 70. let, minimálně do druhé poloviny 90. let byla jeho teorie velmi vlivná. Larry Diamond ve svém článku Is the Third Wave Over? z roku 1996 již ovšem vyjadřuje pochybnosti nad jejím dalším vývojem (Diamond 1996: 29).

5

jaký bude její objem? (Akram 2003: 1351), v zahraniční literatuře přeneseně nazývané v rámci modelování alokace pomoci též Gate-Keeping Stage a Level Stage (Neumayer 2003a: 512). V současné době se nicméně alokace pomoci čím dál tím výrazněji prolíná i s otázkou její efektivity, kdy se jako absolutní cíl uvádí redukce nebo úplná eliminace chudoby (McGillivray 2003: 2), za níž teprve následuje orientace na růst a rozvoj2. Alokace se tedy teoreticky podmiňuje efektivitou pomoci, ovšem je sporné, do jaké míry toto tvrzení absolutně platí, neboť někteří donoři preferují v současné době převažující model selektivity akcentující dobrou politiku, další skupina preferuje model selektivity zohledňující primárně chudobu recipienta a někteří donoři alokují pomoc bez ohledu na oba dva výše uvedené přístupy nebo se naopak snaží nalézt kompromis a klást důraz na oba v zájmu maximalizace efektivity zahraniční pomoci (Dollar-Levin 2004: 13). Přibližně od poloviny devadesátých let vzrůstá akcentování dobré politiky/dobré vlády (Good Policy/ Good Governance3) při alokaci pomoci recipientskému režimu (více v Crawford 2001: 11-15), čemuž předcházelo několik vlivných prací, jmenovitě například práce od Paula Colliera, konstatujícího, že pomocí nelze koupit reformy (Collier 1997), Craiga Burnsida a Davida Dollara: Aid, Policie and Growth z let 1997 a 2000, akcentující selektivitu jako primární východisko jejich práce dále podpořené konstatováním, že pomoc je neefektivní při prosazování růstu u recipientů a že výsledky u jednotlivých zemí jsou dosti odlišné právě z důvodu jejich rozdílných politik. Pozitivních výsledků bylo dosaženo u států s dobrou politikou, čímž autoři měli na mysli především dobré makroekonomické základy4. Následovala neméně vlivná studie Světové banky Assesing Aid: What Works, What Doesn´t and Why docházející k podobným závěrům5 (Quibria 2004: 9-10). Postupně se z konceptu selektivity, resp. z preference vhodného prostředí v recipientském státu, stalo de facto paradigma výrazně ovlivňující celou rozvojovou komunitu6. V rámci úvah o podmiňované efektivitě (conditional effectiveness) bylo 2

Přesto právě růst bývá ovšem klíčovým prvkem při uvažování o kondicionalitě a selektivitě (viz. Quibria 2004: 17). Je ovšem zřejmé, že od sebe nelze růst a redukci chudoby definitivně oddělit. Velmi často může docházet ke zmatení, resp. překrývání konceptů demokracie a dobré vlády, neboť je od sebe nelze vždy odlišit (Crawford 2001: 23). Nabízí se tedy definice, že: „esencí fungující demokracie je dobrá vláda“ (Santiso, citováno v Crawford 2001: 28) nebo také: „že vládnutí je definováno jako způsob, jakým jsou političtí představitelé oprávněni dělat rozhodnutí, způsob, jakým jsou politická rozhodnutí formulovaná a implementovaná a rozsah, v jakém jsou vládní intervence oprávněné zasahovat do práv občanů (Neumayer 2003b: 8). 4 S pohledem Burnsida a Dollara na povahu politiky se rozchází například David Boone, který stejně jako Jakob Svensson akcentuje zejména povahu režimu a vlády v zemi na úkor ekonomického managementu (Boone 1995, Svensson 1999). Proto je zřejmé, že relativní konsensus existující ohledně selektivity není na místě v případě otázky, jak by měla vypadat optimální dobrá politika vytvářející vhodné prostředí pro distribuci pomoci (Wane 2004:3). 5 Rozvojová pomoc by dle této zprávy měla být směřována v zájmu efektivity do chudých rozvojových zemí s dobrou ekonomickou politikou. Takovou politiku si není možné „koupit“ ani ji nějak vynutit skrze pomoc (Gunning 2000: 3), čímž definitivně odmítla kondicionalitu. 6 Na druhou stranu byla uveřejněna i značná část studií (Hansen, Tarp 2001, Hudson, Mosley 2001, Easterly, Levin, Roodman 2003) kritizující závěry Burnsida a Dollara (BD) a docházející za použití odlišné vyhodnocující metodologie a podobného vzorku v podobném období k závěrům nepotvrzujícím výsledky práce BD a tvrdící, že pomoc je efektivní bez ohledu na politiku v dané zemi (Morrisey 2004: 156). Další proměnnou v podobě

6

vytvořeno i několik indexů hodnotících země a jejich prostředí7, kdy se začalo opouštět pouze od prvotního Burnside-Dollar indexu beroucího v potaz zejména ekonomickou základnu a management v zemi, ale větší důraz se začal poměrně rychle klást právě na instituce a dobrou vládu, což bude nadále klíčové pro tuto práci. V rámci úvah o podmiňované efektivitě se dají postřehnout 2 směry úvah Zahraniční pomoc pohánějící demokracii, resp. demokratizaci8 a změnu politiky, což je téměř totožné s kondicionalitou9, se označuje jako první směr. Za příslib reforem a uspořádání například svobodných voleb ze strany recipienta bude do země alokováno více pomoci ex ante, tedy ještě před tím, než ke změně fakticky dojde. Kondicionalita se dá v obecnější rovině popsat jako podmínka jedné strany vytvořená k zajištění realizace smlouvy, kontraktu. Kontrakt je slib jedné strany udělat něco hned výměnou za slib druhé strany udělat něco jiného v budoucnu (Mosley, Harrigan, Toye 1995: 65). Druhý, v rámci rozvojové komunity méně rozpracovaný směr úvah, že demokracie pohání pomoc, se dá opět poměrně snadno aplikovat na koncept selektivity za předpokladu, že bývají u rozvojových zemí hodnoceny i institucionální atributy nebo veřejná správa a nejen makroekonomické ukazatele, což například skrze Crawfordovo konstatování ohledně odklonu od ekonomické kondicionality vstříc kondicionalitě politické lze považovat za platné (Crawford 2001: 2-3). Jinými slovy řečeno, pokud se v zemi po změně režimu a demokratizaci zlepší minimálně institucionální stránka, pak dojde ze strany donorů k reflexi dané situace a na základě současného přesvědčení ohledně funkčnosti selektivity bude recipientovi ex post poskytnuto větší množství pomoci. Z výše pomocí podmiňované efektivity naznačeného lze odvodit existenci již některými autory konstatovaného (viz. Knack 2000, Arvin, Barillas, Lew 2002) dvojsměrného, přesto poměrně širokého

strukturální zranitelnosti recipientské země ovlivňující efektivitu pomoci přidali Guillaumont a Chauvet (Guillaumont, Chauvet 2001). Jakob Svensson dále například tvrdí, že pomoc má v rámci růstu jako primárního cíle větší vliv na růst země pokud v zemi existují demokratické instituce (Svensson 1999). 7

V rámci Světové banky byl vyvinut Craigem Burnsidem a Davidem Dollarem index CPIA (Country Policy and Institutional Assesment). Později byl vyvinut i specifičtější KKZ Index of Good Governance od autorů Kaufman, Kray, Zoido-Labotan dnes známý spíše jako Worlwide Government Indicators (WGI) užívající 6 atributů pro hodnocení vlády v dané zemi, jmenovitě se jedná o odpovědnost vlády, stabilitu v zemi, vládu práva, efektivitu vlády, regulační mechanismy a kontrolu korupce (Kaufmann, Kraay, Mastruzzi 2007). Poměrně odlišným indexem se jeví být CGD index vyvinut Roodmanem v rámci Center for global development , který stírá rozpor mezi přístupy akcentujícími chudoby a politiku (Roodman 2006). 8

V práci se nebudou nijak specificky definovat pojmy demokratizace a demokracie. Demokracie se spíše užívá při shrnutí více směrů úvah a jako zavedený termín v mnoha důležitých studiích, kdy se v obecné rovině hovoří právě pouze o vztahu demokracie a rozvojové pomoci. Demokratizace ovšem již odkazuje na konkrétní dynamičtější proces vystupující ve vztahu demokracie-rozvojová pomoc jako nezávislá proměnná. Z kontextu by tedy mělo nadále být vždy zřejmé, který ze dvou jevů má autorka na mysli. 9 V rámci kondicionality byla hlavním záměrem zejména změna politiky, neboť již bylo předem dostatečně známé tvrzení ohledně nefunkčnosti pomoci ve státě se špatnou politikou. Selektivita do jisté míry toto opouští a navrací na prvenství zájem na růstu skrze změnu, kterou ovšem negeneruje pomoc nýbrž samotný stát

7

vztahu demokracie- rozvojová pomoc10, kdy pro tuto práci bude stěžejní výhradně druhý směr úvah, tedy že demokracie pohání pomoc. Tento kauzální vztah s nezávislou proměnnou v podobě demokratizace a závislou proměnnou v podobě rozvojové pomoci bude ověřován právě v rámci selektivity. Jak již bylo popsáno výše, selektivitě předcházelo několik významných empirických studií proto, aby mohla nahradit kondicionalitu a být tak favorizována zejména co se efektivity pomoci a dalšího ekonomického růstu a prosperity recipienta týče. Pomoc byla následně redefinována a režim recipienta uvažován jako vnější faktor (nezávislá proměnná) při alokaci pomoci. Kritika směřující k selektivitě, označované i jako radikálnější forma ex post kondicionality11, připomíná zejména odvrácení pozornosti od obyvatel chudých zemí pod špatnou vládou, komplikace při tvorbě indexů a kritérií hodnotících politiku a pokrok v dané zemi (Gunning 2000: 12) nebo uvažuje roli štěstí a náhod při generování pozitivních výsledků (Gunning 1997: 1406). Selektivita bude v této práci sloužit jako rámec pro vysvětlení nárůstu zahraniční pomoci12 po demokratizaci režimu a pro potvrzení (do jisté míry omezeně i pojmenování) kauzálního vztahu mezi proměnnými, tedy mezi demokratizací a změnou objemu pomoci. Jinými slovy je evidentní i z praxe rozvojových politik donorů, což potvrdili například autoři David Dollar a Victorie Levin nebo Jakob Svensson, že skrze selektivitu jako dominantní paradigma reaguje zahraniční pomoc na demokracii a změnu režimu13 a může dát kauzalitě, pokud existuje, reálnou podobu. Vzhledem k výše uvedeným skutečnost autorka práce zformulovala hypotézy, kdy se všechny tři především zaměřují na prokázání existence kauzálního vztahu mezi demokratizací a zvýšením rozvojové pomoci, přičemž první a hlavní hypotéza konstatuje, že: „objem rozvojové pomoci se zvýšil v návaznosti na změnu stávajícího politického režimu, který se demokratizoval“. Potvrzením této hypotézy získáme v podstatě základní předpoklad pro zkoumání kauzálního vztahu, a to, že existují souběžné změny u obou proměnných, navíc v logickém časovém pořadí. Pro potvrzení nebo vyvrácení hypotézy je důležité zejména ptát se, zda lze tedy pozorovat nárůst pomoci po konání svobodných voleb a tím de facto po zahájení procesu demokratizace? Vzrostla pomoc natolik

10

Vymezení dvousměrného vztahu by se dalo také nahradit determinantem v podobě pomoci mající buď aktivní nebo pasivní roli vzhledem ke změně režimu (Martens 2002: 4). 11 Radikálnější proto, že definitivně opouští tezi ohledně reálné možnosti změnit politiku v recipientské zemi prostřednictvím zahraniční pomoci. 12 Za předpokladu, že k nárůstu pomoci opravdu dochází ať již v absolutním objemu nebo ku příkladu u jednotlivých bilaterálních donorů. Předpoklad ohledně nárůstu zahraniční pomoci byl až sekundární pro tuto práci, proto byly státy vybrány na základě primárního předpokladu, kterým je demokratizace režimu. 13 Selektivita se neomezuje nicméně jen na demokratizaci a proměny institucí a může samozřejmě reagovat i na jevy a procesy, jako je například ekonomická liberalizace.

8

výrazně (například o desítky procent), že je možné mluvit o opravdu signifikantní změně? Odpovídá nárůst celosvětovému trendu v alokaci pomoci nebo je ještě výraznější? Jako indikátor reálné proměny pomoci a základ pro zodpovězení výše uvedených otázek poslouží srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do země ze strany všech donorů ve 2 pětiletých časových intervalech14, tj. před konáním svobodných voleb a po nich, kdy rok konání voleb je vynechán15. Toto srovnání bude dále procentuálně vyjádřeno a jako zpětná vazba navíc poslouží srovnání s celosvětovým trendem ve shodných časových periodách. Další dílčí hypotézy již do značné míry předpokládají potvrzení hypotézy první, což může být problematické, nicméně nelze vyloučit situaci, kdy získaná data nebudou natolik přesvědčivá, aby se potvrdila první hypotéza, ale budou mít výpovědní hodnotu ku příkladu pro hypotézu druhou, s čímž lze dále pracovat. Mohlo by být teoreticky zaznamenáno pouze malé procentuální zvýšení pomoci, které ovšem bylo distribuováno jen ze strany konkrétních donorů, například skandinávských států. Následující hypotézy již tedy detailněji pracují s jednotlivými donory, kdy druhá hypotéza se zaměřuje ještě poměrně široce na alokaci pomoci ze strany multilaterálních a bilaterálních donorů konstatující fakt, že existují reálné změny v alokaci pomoci u obou skupin donorů a hypotéza třetí pracuje již s konkrétními bilaterálními donory a s jejich přístupem k selektivitě . Obě vychází do značné míry z práce autorů Davida Dollara a Victorie Levin The Increasing Selectivity of Foreign Aid, 1984-2002, zejména s jimi vytvořenými indexy, žebříčky a evaluacemi přístupů jednotlivých donorů k selektivitě. Druhá hypotéza tvrdí , že: „existují signifikantní rozdíly mezi změnami pomoci ze strany donorů bilaterálních a multilaterálních, kdy se větší nárůst pomoci dá očekávat u donorů bilaterálních“. Klíčový pro tuto hypotézu je Index demokracie (Democracy Index) vyvinutý na základě alokace pomoci ze strany donorů do zemí hodnocených organizací Freedom House. Uvádí, že mnohem menší tendence k selektivitě na bázi výše zmíněného indexu mají multilaterální donoři, tedy jejich přístup k této formě

14

5 let se zdá být dostatečně dlouhá doba pro pozorování toku pomoci nebo jeho případných změn. Takto se postupovalo zejména z toho důvodu, že není vždy úplně jasné, zda volby byly avizovány dostatečně dopředu a zda pomoc mohla být poskytnuta již v daném roce recipientovi pro zajištění plynulosti voleb, což ovšem nemusel být případ všech států v této práci, proto rok konání voleb při srovnání objemů absentuje. Nicméně je možné daný údaj dohledat v příloze v grafech nebo tabulkách.

15

9

selektivity je spíše negativní16. Proto se uvažuje, že po demokratizaci bude nárůst pomoci ze strany multilaterálních donorů menší než u bilaterálních donorů17. Za účelem potvrzení hypotézy je nutné klást si otázky, zda vzroste pomoc méně ze strany multilaterálních donorů kladoucích menší důraz na úroveň demokracie v zemi? Je tento procentuální rozdíl opravdu značný a pohybuje se v rámci desítek procent? Proměnu pomoci indikuje stejně jako v prvním případě srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do země ze strany multilaterálních a bilaterálních donorů ve dvou pětiletých časových intervalech, tj. před konáním svobodných voleb a po nich, kdy rok konání voleb je opět vynechán. Toto srovnání bude dále procentuálně vyjádřeno u obou skupin donorů zvlášť. Třetí hypotéza zohledňuje u nejvýznamnějších bilaterálních donorů zejména jejich reálnou rozvojovou politiku k vybraným zemím,a tvrdí že: „u hlavních bilaterálních donorů lze zaznamenat značné rozdíly v objemu pomoci distribuovaném po demokratizaci recipientskému režimu na základě hodnocení jejich přístupu k selektivitě“. U bilaterálních donorů se opět aplikuje Index demokracie18, ale jako zpětná vazba při hodnocení poslouží sekundárně i Index obecněji zohledňující politiku v zemi-Index politiky (Policy index) vycházející z původního indexu CPIA Světové banky19. V závislosti na získaných informací se státy rozdělí do 2 skupin, přičemž v první budou státy pozitivně reflektující Index demokracie a obecně i selektivitu reflektující politiku ve státě a ve druhém státy, které mu přikládají minimální nebo žádný význam.

16

Na druhou stranu lze získat odlišné výsledky v obecnějších indexech jako je Index politiky nebo Index chudoby, kde byly multilaterální organizace obecně velmi pozitivně hodnoceny. 17 Jako bilaterální donoři jsou u obou hypotéz uvedeny pouze členské země Výboru pro rozvojovou pomoc (DAC země). 18 Výsledky autorů Dollar-Levin ohledně bilaterálních donorů téměř výhradně potvrzuje i studie Jakoba Svenssona z roku 1999, jehož výsledky v případě donorů a jejich alokace pomoci ve vztahu k demokracii (ovšem ne přímo ve vztahu k selektivitě, i když ji autor výrazně uvažuje ve své práci) odpovídají žebříčku Davida Dollara a Victorie Levin. Druhá studie Jakoba Svenssona z roku 1999 je přínosná především v potvrzení žebříčku vyvinutém autory o 5 let později, proto lze spatřovat v chování donorů i jistou koherenci, s níž se dá nadále v rámci 3. hypotézy pracovat. Svensson dělí donory do 3 skupin, přičemž do 1. skupiny zahrnuje skandinávské země, Velkou Británii, Nizozemí a Dánsko, jejíž pomoc pozitivně koreluje s demokracií. Spojené státy nebo Japonsko nevykazují natolik pozitivní korelaci, zatímco Francie, Německo nebo Itálie ve 3. skupině reprezentují negativní vztah mezi tokem pomoci a demokracií (Svensson 1999: 291) 19 Pořadí zemí v Tabulkách č. 13 a 14 v Příloze č. 1 je výsledkem porovnání Indexu demokracie s Indexem politiky. Většinou se shodují a nejsou velké odchylky až na případ Kanady a USA, ovšem ty se dají i tak jednoznačněji zařadit do 1. skupiny. Vznikly tedy 2 skupiny, kdy je bohužel ovšem 2. skupina o poznání menší mimo jiné i z důvodu široce akceptovaného konceptu selektivity mezi donory.

10

Prostřednictvím odpovědí na následující otázky dojde k potvrzení nebo vyvrácení poslední hypotézy. Dávají tedy země na předních příčkách větší objem pomoci po demokratizaci než země, které se v rámci Indexu demokracie umístily na žebříčku na spodní hranici? A je možné u zemí, které se umísťují na nižších pozicích pozorovat stagnující nebo dokonce klesající tendence v objemu pomoci? Jsou výsledky u konkrétních donorských států porovnatelné s jejich alokací pomoci ve světě? Jako indikátor změny nezávislé proměnné, tedy pomoci, stejně jako v předchozích případech poslouží srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do země ze strany jednotlivých bilaterálních donorů u obou skupin ve dvou pětiletých časových intervalech, tj. před konáním svobodných voleb a po nich, kdy rok konání voleb je opět vynechán. Toto srovnání bude dále procentuálně vyjádřeno a jako zpětná vazba navíc poslouží srovnání s celosvětovým trendem u jednotlivých donorů ve shodných časových periodách. Potvrzením nebo vyvrácením hypotéz lze tedy odpovědět i na hlavní otázku celé práce a to, zda opravdu demokratizace v recipientském režimu má za následek mimo jiné změnu v objemu pomoci, v tomto případě, zda dojde k nárůstu objemu pomoci. Existuje mezi těmito dvěma proměnnými kauzální vztah ve směru od demokracie k navýšení rozvojové pomoci a je možné tento vztah zkoumat právě skrze koncept selektivity? Primárním cílem práce je tedy prokázání existence kauzality ve vztahu demokratizace- rozvojová pomoc v závislosti na předpokladu, že demokracie pohání rozvojovou pomoc, jak již bylo zmíněno výše. Kauzalita může být potvrzena právě skrze selektivitu, pro kterou je nutné získat detailnější znalosti o jednotlivých případech. Tato práce nemá ani tak ambice prohlásit existenci kauzality za všeobecně platnou, spíše se přikloní k potvrzení nebo vyvracení existence kauzality na dílčích případech. Odvozeně by z konstatování existence nebo absence kauzality mohly do jisté míry projevit tendence k poodhalení chování donorů a přeneseně také k jejich motivacím. Takové poznání je ovšem při bližším zamyšlení velmi omezené, neboť určíme-li si například jako motivace donorů altruismus- humanitarismus, ekonomické zájmy nebo zájmy bezpečnostně-strategické, pak demokratizace v rámci recipientského režimu by mohla být pozitivně reflektována všemi těmito oblastmi20.

20

Humanitární-altruistické zájmy kladou důraz na rozvoj a růst v dané zemi- dle logiky podmíněné efektivity a selektivity. Ekonomické zájmy se orientují hlavně na potenciální ekonomickou spolupráci a na profitu nejen skrze zahraniční investice v novém vstřícnějším prostředí. Bezpečnostně-strategické zájmy akcentují zejména vlastní bezpečnosti a pokud se toto postaví na premise, že demokracie spolu neválčí a jsou mírumilovnější, pak je demokratizace přínosná i zde, zvláště pak v kontextu 11. září.

11

Prokázání kauzality tedy nesdělí tolik o motivacích donorů, jedině za podmínky, že by se předtím konstatoval charakter a motivace jednotlivých významných donorů21. Jestliže má splnění primárního cíle o něčem vypovídat, tak o jejich reaktivitě a schopnosti pozitivně reflektovat změnu u recipienta. Především se pak skrze selektivitu získá povědomí o tom, zda je demokratizace reflektována deklarovanou podmíněnou efektivitou a snahou donorů prosazovat a šířit demokracii a zákonnost. Tato práce není návod pro praktickou politiku, neboť ji analyzuje ex post a ani si neklade za cíl nějak hodnotit efektivitu rozvojových politik (i když se o ni veskrze intenzivně zajímá) s výjimkou možnosti limitovaného konstatování právě pro-reaktivnosti pomoci. Přínos lze spatřovat i v pokrytí odlišného časového období, než jak to bylo u autorů Alesina, Dollar, neboť ti se zabývali toky pomoci v 70. až 90. letech a museli čelit odlišným zkreslujícím faktorům, jako byl poměrně markantní úbytek pomoci v polovině 90. let nebo předtím samozřejmě existence studenoválečné rivality a uvažování strategických zájmů na úkor altruistických. V případě této práce situaci komplikují exogenní faktory, zejména deklarace Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs)22 nebo série teroristických útoků po 11.září 2001, kde někteří donoři mohou užívat zahraniční pomoc jako nástroj v boji proti terorismu. Do jisté míry i skrze nastínění některých endogenních a exogenních faktorů a skrze zde použité případové studie lze poukázat, nakolik jsou jednotlivé případy států jedinečné. U případových studií lze spíše ozřejmit reálné šance na eliminaci těchto faktorů, resp. proměnných, a tím i naznačit meze dalších výzkumů v tomto směru, mimo jiné i cross-country nebo crosssekčních studií. V nich se aplikuje poměrně radikální kategorizace prostřednictvím proměnných na vzorek i několika desítek států, ať již například u výzkumů vlivu pomoci na ekonomiku země, na redukci chudoby nebo na změnu demokracie v recipientském státě. V oblasti zahraniční literatury pracující s danou problematikou23 se objevuje značné množství prací, které se zabývají vztahem demokracie a zahraniční pomoci a to prakticky v obou směrech, tedy, že pomoc pohání demokracii, kdy literatura osciluje mezi vlivem pozitivním nebo negativním, přičemž se dá mnohem větší příklon zaznamenat spíše k tezi, že rozvojová pomoc nepohání demokracii a někdy dokonce institucím ve státě i škodí (pozitivní vliv zdůrazňuje Goldsmith 2001, skrze vzdělanost i Lipsek 1959, a na negativní dopad upozorňuje Friedman 1958, Grossmann 1992, Brautigham, Knack 2004 nebo Djankov a kol. 2005).

21

Takto postupovali právě například Balla a Reinhardt, což nemusí být vždy žádoucí, neboť přestože někteří autoři jasně rozdělili donory dle jejich motivací (Schraeder, Hook, Taylor 1998, Alesina a Dollar 2000), Balla a Reinhardt stejně ve výsledku konstatují, že i zájmy donorů jsou komplexní a nelze je adekvátně rozdělit (Balla, Reinhardt 2008: 23). 22 Komplikací se zdá být hlavně závazek navýšit pomoc ze strany donorů na 0,7 % z HDP, neboť tím automaticky dojde k celosvětovému navýšení pomoci. Proto také tato práce bere v potaz celosvětové trendy toku pomoci. 23 V českém prostředí se daná problematika nijak zásadně neřeší, proto i tato práce vychází téměř výhradně ze zahraniční literatury.

12

Druhý směr, který není do takové míry zpracován a spíše se opomíjí možná i kvůli tendencím konstatovat danou problematiku za samozřejmou tvrdí, že demokratizace má vliv na proměnu rozvojové pomoci, což je hlavním tématem i této práce. Crawford (1997) se pro ilustraci zabýval vztahem zhoršení demokracie a reakcí zahraniční pomoci u jednotlivých případů států, kdy rozvojová pomoc reflektuje ve formě politické sankce zhoršení demokracie u režimu, za čímž navíc oproti této práci následoval i závěr negativně hodnotící efektivitu této sankční kondicionality. V tomto případě kauzalita nemusela být tak intenzivně dokazována, neboť je u sankce více než u pomoci jako odměny- „reward“ evidentní zpětná vazba ze strany donorů. Alesina a Dollar nezaznamenali na výrazně větším vzorku států tak markantní snížení pomoci jako reakci na úpadek demokracie v porovnání s tím, kdy dojde k demokratizaci a k odměňování (Alesina, Dollar 2004). Zde je tedy na rozdíl od Crawforda kauzalita spíše prokazatelná při trendu odměňování demokratizujících se režimů. Nicméně Crawford použil vzorek 19 států, oproti tomu Alesina a Dollar poukazují na 42 případů úpadků v demokracii. Role korupce ve státě (což se dá omezeně označit za jednu z proměnných reprezentující nefunkční režim) na druhou stranu dle Alesina a Weber nebyla nikterak sankciována ze strany donorů a spíše existovala pozitivní korelace mezi korupcí a objemem pomoci směřujícím do země (Alesina, Weber 2002). Na situaci, kdy rozvojová pomoc reaguje na vypuknutí ozbrojeného konfliktu v dané zemi, může být omezeně také nazíráno jako na protipól k institucionálnímu a politickému zlepšení (samozřejmě pravý opak je zhoršení demokracie), což empiricky zkoumali Balla a Reinhardt, jejichž výsledky se lišily v závislosti na konkrétních donorech. Na druhou stranu bylo možné na základě jejich závěrů jasně konstatovat, že donoři vypuknutí ozbrojeného konfliktu v dané zemi berou v potaz a reagují na něj (Balla, Reinhardt 2008: 23-25), tedy potvrzují kauzální vztah mezi nezávislou proměnnou ve formě konfliktu a závislou ve formě zahraniční pomoci. Reflexí pozitivních změn u recipienta se zabývají v kapitole Is Democracy a Component of Donor´s Foreign Aid Policies? autoři Arvin, Barillas a Lew. Skrze třetí proměnnou- zahraniční investice stojící jako střední člen mezi demokratizací a nárůstem pomoci a mající vztah k politické otevřenosti resp. k demokratizaci, dokazují ne neúspěšně existenci kauzality v obou směrech. Práce přeneseně kladla důraz na ekonomické motivace donorů24 a na jejich zájem v zemi dále investovat. Oproti tomu dřívější práce autorů Alesina-Dollar determinovala nárůst investic k ekonomické otevřenosti, zatímco nárůst rozvojové pomoci k otevřenosti politické (Alesina, Dollar 2000: 56). Vztah demokracie a zahraniční pomoci, který implikuje i kauzalitu, byl ze strany Stephena Kracka označen doslova jako „slabý“: „…weak relationship between democracy and foreign aid“. Spatřoval jako poměrně 24

Což se může jevit jako problematické a značně omezující zejména co se dříve konstatované komplexnosti a popletenosti zájmů donorů týče.

13

obtížné prokázat kauzální vztah, ať již ve směru, kdy je rozvojová pomoc reaktivní (tedy závislá proměnná na demokratizaci) nebo kdy je reaktivní demokracie a funguje jako závislá proměnná na zahraniční pomoci (Knack 2004: 262). Alesina a Dollar oproti Knackovi téměř samozřejmě konstatují existenci kauzálního vztahu a spíše k této problematice přistupují automaticky jako k dané a platné (Alesina, Dollar 2000: 56). I z výše uvedeného je tedy zřejmé, že neexistuje formální shoda ohledně dvousměrného vztahu demokracie – rozvojová pomoc a to jak z důvodů metodologických, tak kvůli rozdílným přístupům jednotlivých autorů. I proto má nadále smysl se touto problematikou zabývat a snažit se na ni nahlížet opět trochu jinou optikou, s čímž souvisí i shoda velké části prací na tom, že kauzální vztah by byl zřejmě lépe prokazatelný na případových studiích, které by zkoumaly jen omezený vzorek států. Právě případové studie budou proto využity v této práci. V první části práce se objasní zejména teoretický rámec vystavěný na konceptu podmiňované efektivity, resp. na selektivitě, nutný pro prokázání kauzálního vztahu mezi demokratizací a rozvojovou pomocí a některé základní přístupy hodnotící daný vztah. Následně po vymezení metodologického aparátu a vzorku států použitých pro případové studie se definují základní myšlenky k otázce rozvojové pomoci zejména na téma motivace donorů, což uzavřou stručné deklarace a oficiální prohlášení bilaterálních a multilaterálních donorů ohledně role demokracie v jejich rozvojových politikách. Právě jasný teoretický základ, který nejprve rozpracovává determinanty podmiňující alokaci pomoci,

čímž nastíní úskalí spojená se

zkoumáním účelů distribuce pomoci, je nezbytný pro začlenění oficiálních prohlášeních donorů do celé koncepce práce. Ozřejmí se tak rozdíly mezi z praxe pozorovanými motivacemi a teoretickými formálními deklaracemi. Druhá část na příkladu tří států, jejich demokratizaci a výčtu endogenních a exogenních faktorů25 potenciálně ovlivňujících alokaci zahraniční pomoci, a prostřednictvím dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), odpoví na výzkumné otázky, čímž potvrdí nebo vyvrátí hypotézy. V závěru této práce bude vzápětí konstatována existence nebo absence kauzálního vztahu mezi demokracií a rozvojovou pomocí a budou z dané skutečnosti vyvozeny důsledky. Toto bude podloženo grafy a tabulkami uvedenými na konci práce v přílohách.

25

Za endogenní faktory se považuje například korupce, porušování lidských práv nebo existence konfliktu a napětí v zemi, tedy faktory mající příčinu a původ právě v dané zemi. Endogenním faktorem je tedy i samotná demokratizace režimu. Oproti tomu exogenní faktory mají svůj původ mimo recipientský stát. V této práci jsou uvažovány zejména exogenní faktory v podobě teroristických útoků z 11. září 2001 nebo deklarace Rozvojových cílů tisíciletí (MDGs).

14

2. Metodologie

V práci je užita empiricko-analytická metoda, v rámci které se uplatní zejména kvantitativní postup. Jednotlivé hypotézy se budou potvrzovat skrze získaná a zpracovaná data, která sledují zejména objem pomoci a její alokaci ze strany významných donorů. Konstatování ohledně relevance hypotéz společně s výzkumnou otázkou bude podpořeno i stručným výčtem deklarací a oficiálních prohlášeních jednotlivých donorů v rámci vztahu jejich oficiálních rozvojových agentur nebo vlád k demokracii. Ve většině empirických prací na obdobné téma se pracovalo s ekonometrickými metodami, takže docházelo k nazírání na problematiku spíše ekonomickou optikou za použití proměnných nahrazujících jednotlivé prvky jako například ekonomický nebo politický zájem. Zároveň v rámci cross-country studií často dochází za použití rozdílných ekonometrických metod k zisku značně odlišných závěrů na příbuzná témata, v nichž bývá zahrnován velký vzorek recipientských států a donorů, což by do jisté míry mělo naznačovat, že výchozí výsledky budou relevantní. Jak naznačuje ovšem Riddel na příkladu debaty ohledně efektivity pomoci a jejího makroekonomického vlivu na ekonomiku recipientské země, velké množství cross-country studií ve většině případů navazuje na již konstatované skutečnosti z dřívějších prací a nauvažuje tolik jedinečnost každé země a proměnné, jež mohly mimo jiné ovlivnit výchozí závěry (Riddel 2007: 224-225). Tato práce má za cíl ovšem na celý problém nahlížet spíše v rámci politických věd, což se odráží i na zvolené metodologii. Pracuje s případovými studiemi, na kterých jsou snadněji postřehnutelné a dle autorky spíše analyzovatelné endogenní a exogenní faktory hrající roli v rámci alokace pomoci. Tedy faktory a potenciální proměnné zohledňované v rámci studia politických věd, jako je výše uvedené 11. září 2001, MDGs nebo porušování lidských práv, což zde není vyjádřeno jako u ekonomických prací skrze další proměnné (srov. s Pazim 2008). V této práci postačí konstatování jejich existence a odvozeně i potenciálního významu a vlivu. Dle podobnosti nebo naopak odlišnosti faktorů majících vliv na alokaci zahraniční pomoci se zde autorka pokusí i o limitované porovnání jednotlivých případových studií.

2.1 Vzorek států

Byla vybrána Indonésie, Peru a Keňa, které mají společný právě příklon k demokracii v podobném časovém úseku od let 1998 do přibližně roku 2003. Zkoumat státy a na nich selektivitu pomoci v dřívějším období by nepřipadalo v úvahu. V době předcházející, kterou se zabývali například Alesina a Dollar v jejich práci, ještě nebyla selektivita (kondicionalita obecně) natolik akcentována (silná vazba k institucionální základně začala být patrná až v období let 1995-99 (Dollar, Levin 2004: 12).

15

Všechny země v tomto ohledu u přechodu k demokracii vykazují společné rysy, neboť u nich lze jako nejjistější definující moment oddělující od sebe dvě období s odlišnou úrovní demokracie určit konání prvních svobodných a spravedlivých voleb26 (Indonésie 1999, Peru 2000, Keňa 2002) završující definitivně etapu, ve které vládl zemím autoritativní prezident po více či méně dlouhou dobu (Indonésie 32 let, Peru 10 let, Keňa 24 let). Zajímavé může být mimo jiné i sledovat, jak pomoc tyto procesy reflektuje na základě odlišných geografických atributů, resp. lépe dle strategického významu pro donory, neboť přestože mají státy společný a velmi podobný přechod k demokratizaci, tak se odlišují do značné míry v exogenních faktorech jako je právě geografická poloha, počet obyvatel, strategická relevance nebo ekonomický potenciál. V každém státě, jak bude uváděno v kapitole věnující se jednotlivým recipientským zemím, existují jiné endogenní a exogenní faktory, které mohou do jisté míry rovněž ovlivňovat alokaci pomoci, proto může být i dokazování kauzality na jednotlivých státech značně odlišné co se jednoznačnosti výsledků týče.

2.2 Datová základna

Data pro sledování alokace zahraniční pomoci byla čerpána zejména od Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, jež detailně a pro tuto práci naprosto dostatečně monitoruje toky a formy bilaterální i multilaterální pomoci a jež v rámci Výboru pro rozvojovou pomoc sdružuje všechny nejvýznamnější bilaterální donory. Pracuje se zde s ODA (Official Development Aid-viz. následující kapitola), zejména pak s čistou vyplacenou částkou (Net Disbursement) a v některých případech i se závazkem, resp. přislíbenou pomocí od donorů (Commitment). Následně se nabízí srovnání, jaká je odchylka mezi tím, co donoři přislíbí a co je doopravdy vyplaceno. Někteří autoři ovšem upřednostňují analyzovat přislíbenou pomoc na úkor vyplacené částky.

26

Hlavním rysem demokratického státu je například dle Schumpetera právě konání spravedlivých, svobodných a pravidelně se opakujících voleb, na jejichž základě je zvolena odpovědná a reprezentativní vláda. Tuto procedurální definici demokracie a určení voleb za „podstatu demokracie“ uvádí Huntington jako klíčové pro většinu vědeckých prací ve 20. století (Huntington 1997: 6), proto i v této práci se bude zvažovat zejména konání svobodných voleb jako základní determinant při konstituci demokracie a nebude již brán další zřetel na různá stádia demokracie, jak je definuje například Collier a Levitsky (Collier, Levitsky 1997) nebo Diamond (Diamond 1996).

16

Pro demokratizaci27 byly využity informace ze tří zdrojů, aby mohl být jasně konstatován posun od autoritativního k demokratickému zřízení. Ukazatele u Freedom House, což je nevládní organizace, která slouží jako jeden z nejvýznamnějších monitorovacích center pro demokracii, hodnotí především úroveň politických a civilních práv. Knack uvádí, že výstupy z Freedom House bývají významně uvažovány donory nebo rozvojovými agenturami při evaluaci režimu v recipientské zemi (Knack 2004: 262). Hodnocení politických práv a občanských svobod (PP, OS) v rozmezí od 0 do 7 zvlášť u každého ukazatele se běžně užívá v mnoha pracích na obdobné téma (Knack 2004, Younas 2008, Svensson 1999, Dollar, Levin 2004). Právě numerické hodnocení bude zpracováno v grafu, aby na sestupné tendenci (kdy 1 je nejlepší a 7 nejhorší výsledek) byla zřetelná demokratizace skrze zlepšení úrovně dodržování politických práv a občanských svobod (viz. Grafy č. 7-9 v Příloze č. 2). Zásadní je i posun země na stupnici nesvobodná-částečně svobodná-svobodná. Polity IV project má stejně jako Freedom House již poměrně dlouhou tradici, kdy se zabývá na rozdíl od jiných výzkumů zejména průvodními atributy demokracií a autokracií v rámci vládnoucích institucí. Jako měřítko se užívá zaznamenání klíčových znaků u exekutivního náboru zaměstnanců, omezení výkonné moci a politické soutěže. Vytvořila se škála v rozmezí 21 stupňů. Stupeň -10 značí extrémní autokracii a stupeň +10 naopak extrémní demokracii, kdy autoři doporučují kategorizovat státy jako autokracie (od -10 do -6), anokracie (od -5 do + 5) a demokracie (od +6 do +10) (Marshall, Jaggers 2006). Jako primární ukazatel demokratizace se využije graf vytvořený právě autory Polity IV project (viz. Příloha č. 3). Informace o demokratizaci budou zpracovány z pravidelných výročních zpráv jedné z nejdůležitějších nevládních organizací Human Rights Watch, která skrze kontrolu dodržování lidských práv v těchto zprávách upozorňuje i na změny režimů a jejich posun k demokracii.

2.3 Vymezení signifikantní demokratizace pro účel práce

Signifikantní demokratizace pro účely této práce existuje za podmínek, pokud dojde souběžně ke splnění následujících kritérií: -

Freedom House se v hodnocení pohybuje v rozmezí od 1 do 7 u PP i OS. Tedy maximální možná změna je o 14 stupňů. Hodnoty musí klesnout dohromady aspoň o 5 stupňů u PP a OS, kdy se ovšem nejedná o jednorázový proces, ale kontinuální změnu v rozmezí několika lat. Druhým

27

Existují i další ukazatelé, které mohou být použitelné například EIU (Economist Intelligence Unit) z The Economist nebo poměrně populární ICRG (International Country Risk Guide) od The Political Risk Service. Užívají je například autoři Brautigham-Knack. Nabízelo by se použít i WGI (World Governance Index) dříve nazývaného také zkratkou KKZ index, ovšem vzhledem k tomu, že jsou v indexu a grafech uváděny i dosti značné odchylky, tak by se jevilo jako poměrně obtížné použít to pro tento výzkum.

17

předpokladem je nutnost zaznamenat přechod od nesvobodné k částečně svobodné, resp. od částečně svobodné k svobodné. -

Polity IV project stanovil rozmezí od -10 do + 10 stupňů, kdy maximální rozdíl je 21 stupňů. Hodnoty by měly stoupnout aspoň o 8 stupňů, aby již šlo hovořit o změně režimu, resp. demokratizaci.

-

Human Rights Watch hodnotí výhradně verbálně jakékoliv posuny a změny u lidských práv, potažmo u režimů. Postačí proto konstatování, že došlo k politické změně a zlepšení úrovně institucí.

2.4 Limity práce

Této práci předchází výzkumy, které kauzalitu ve větší (Alesina, Dollar 2000) nebo menší míře a spíše omezeně (Arvin, Barillas, Lew 2002) již potvrzují za použití odlišné metodologie. Ani jedna práce však nepracovala s případovými studiemi, i když na ně společně se Stephenem Knackem některé odkazují (Knack 2000: 262, Arvin, Barillas, Lew 2002: 192). Při dokazování kauzality bude problematické eliminovat jiné faktory, které mohly rovněž vést k navýšení pomoci- v případě Indonésie a okrajově i Keni se tak jeví především 11. září 2001. V potaz by se rovněž měla brát existence nějaké humanitární katastrofy, která mohla jednorázově zvýšit pomoc a ovlivnit tak značně naše výsledky. Při prokazování kauzality se tedy jedná o problém s existencí potencionální třetí proměnné, v tomto případě lze uvažovat o dvojí příčině, kdy závislá proměnná v podobě pomoci může být ovlivněna další proměnnou nezávisle na demokratizaci. Problém u případové studie může vzniknout v tom, že dochází k deskripci jednotlivých případů (v této práci recipientských států) na úkor analyzování komplexních výsledků u cross-coutry studií (Morrisey 2004: 155). Limitované jsou i výchozí závěry práce Davida Dollara aVictorie Levin (Dollar, Levin 2004), neboť se v této práci používá pouze jejich hodnocení donorů a jejich přístupu k selektivitě. U multilaterálních donorů může vzniknout, jak bude patrné v Kapitole 3.3.6, rozpor mezi indexy a žebříčky a mezi obecně konstatovanými skutečnostmi. Obtížně eliminovatelný problém představuje včlenění konceptu selektivity do altruistických rozvojově orientovaných motivací, neboť nelze prokázat zda opravdu v praxi donoři sledují takovéto oficiální deklarace jako je šíření a podpora demokracie. Nicméně i s tímto problémem vlastním sociálním vědám se dá dále pracovat.

18

3. Teoretické vymezení zahraniční pomoci

3.1 Definice

Přes šedesát let existence učinilo ze zahraniční pomoci fenomén, jehož povahu vystihují i označení ze strany některých autorů a odborníků na dané téma. Riddel užívá termín podnik nebo též byznys zahraniční pomoci (Riddel 2007: 1) odkazující tím na materiální stránku pomoci, jež až na výjimky vykazuje stále vzrůstající tendence a zahrnuje v sobě nezměrné množství financí, zboží, technické pomoci nebo lidského kapitálu získávající stále větší množství pozornosti. O komplexnosti rozvojové pomoci svědčí i spojení „režim zahraniční pomoci“ (Lumsdaine 1993, Akram 2003), kdy v literatuře zabývající se teoriemi mezinárodních vztahů jako režimy vystupují formální nebo neformální sdružení států sdílející principy, normy a pravidla regulující jejich chování a očekávání v určité oblasti mezinárodních vztahů (Drulák 2003: 78). Proto není nikterak výjimečné, že se tento termín v obdobném významu běžně užívá v odborné literatuře. Zahraniční pomoc funguje rovněž jako instituce nebo jako široce akceptovaný nástroj zahraniční politiky (např. Crawford 2001), hovoří se v případě rozvojové pomoci i o hádance, kterou je nutné osvětlit (Schraeder, Hook, Taylor 1998: 297) nebo, aby nedocházelo ke zmatení pojmů a jejich kontradikci, všeobecně o komplexním světě rozvojové pomoci (Riddel 2007: 17). Pro účely této práce se bude nejprve užívat spojení „zahraniční pomoc“ nebo pouze „pomoc“28, což je překlad výrazu „foreign aid“, který se nejčastěji užívá v zahraniční literatuře, a je přínosné právě proto, že v sobě zahrnuje více druhů a typů pomoci. Riddel na zahraniční pomoc obecně nahlíží tak, že: „obsahuje všechny zdroje-fyzické zboží, dovednosti i technické know-how, finanční granty nebo půjčky, přesunuté od donorů k recipientům“ (Riddel 2007: 17). Tato co nejširší definice je žádoucí především pro první část práce, kde se teoreticky řeší zahraniční pomoc bez ohledu na její druh nebo typ s výjimkou otázky selektivity, kde je již nutné pomoc chápat spíše jako rozvojovou, tedy primárně orientovanou na pokrok a vývoj recipienta zejména v ekonomické a sociální sféře.

V druhé, empirické části, se již zkoumá pomocí statistik a zdrojů z OECD výhradně Oficiální rozvojová pomoc, ODA (Official Development Aid). OECD definuje ODA jako: „toky pomoci zemím první

28

Crawford nicméně v oblasti prosazování demokracie a lidských práv nabízí místo termínu rozvojová pomoc užití termínů „democracy assistance“ nebo „political aid“ (Crawford 2001: 1).

19

skupiny29 a multilaterálním institucím distribuujícím tuto pomoc do zemí první skupiny, které jsou poskytovány oficiálními agenturami zahrnujících státy a lokální vlády anebo jejich výkonné agentury. Každou transakci, která je spravována za cílem ekonomického rozvoje a blahobytu rozvojových zemí (…) (OECD: ODA Definition)“. Rozvojová pomoc, resp. spolupráce (Development Aid, Development Assistance), se dá tedy charakterizovat dle jejího primárního účelu a také dle záměrů donorů, kteří pomoc poskytují, jako pomoc primárně zaměřená na rozvoj recipientské země.

Humanitární asistence je zahrnuta také v rámci ODA, neboť má s rozvojovou pomocí do jisté míry podobný účel, přestože pomoc rozvojová se snaží spíše předcházet situacím, kvůli kterým je humanitární pomoc poskytována. Dle definice uznané angažovanými vládními i nevládními organizacemi je ústředním účelem humanitární pomoci: „zachránit životy, zmírnit utrpení a umožnit těm, kteří trpí zachovat nebo navrátit jim jejich lidskou důstojnost v průběhu nebo následně po přírodní nebo člověkem způsobené katastrofě“ (UN 46/182-Strenghtening of the Coordination of Humanitarian Emergency Assistance of the United Nations: 50). Pomoc humanitární bývá tedy spíše konstituovaná jako jednorázová odpovídající na konkrétní pohotovostní stav (Emergency), proto se také někdy užívá výraz Emergency nebo Relief Aid.

Multilaterální pomoc je ODA, která je distribuována ze strany multilaterálních organizací, které bývají spravovány členskými donorskými a recipientskými státy, proto není neobvyklé, že se v literatuře často objevují tendence k favorizování multilaterálních organizací, neboť jsou méně politické a otevřenější k opravdovým potřebám recipientských zemí (Maizels, Nissanke 1984, Riddel 2007: 77). Často ovšem může docházet i k nejasnostem ohledně stírání rozdílů mezi multilaterálními a bilaterálními donory, například u Evropské unie, jež je oficiálně považována OECD za multilaterálního donora, nicméně její chování vykazuje rysy donora bilaterálního. Pro srovnání bilaterální pomoc je tedy poskytována přímo skrze vlády nebo jejich oficiální agentury recipientským zemím. Přestože dnes se výčtu hlavních donorů figuruje dvakrát tolik multilaterálních donorů oproti bilaterálním, je stále více než dvě třetiny veškeré ODA alokováno právě ze strany pěti nejdůležitějších bilaterálních donorů (USA, Japonsko, VB, Francie, Německo) majících stále klíčovou roli při poskytování absolutního objemu pomoci ve světě (Riddel 2007: 55). Zde se tedy bude pracovat s jednotlivými hlavními bilaterálními donory, zatímco multilaterální donoři jsou z důvodu menšího distribuovaného objemu pomoci a podobných atributů zahrnuti v jedné skupině.

29

Recipientské země jsou rozděleny do dvou skupin, v první skupině jsou země rozvojové- developing a ve druhé země, které se nacházejí v tranzici a jsou na tom ve srovnání s první skupinou ekonomicky podstatně lépe.

20

3.2 Motivace donorů

Motivace pro rozvojovou pomoc jsou velmi komplexní a existuje mnoho determinant, které formují alokaci pomoci. Nicméně se přesto dá vymezit několik základních přístupů, z nichž některé jdou ještě dále a identifikují dle motivací i některé donory, s čímž do jisté míry pracuje i tato práce, zejména v případě výstupů práce autorů Dollar- Levin (Dollar, Levin 2004: 13, 17-26). Proč by se tedy měla „dávat“ pomoc? Hattori na pomoc nahlíží ze sociologické perspektivy a dochází skrze významné sociologické teoretiky a přístupy k závěru, že zahraniční pomoc splňuje v rámci alokace zdrojů nejlépe atributy, které se týkají pomoci jako daru, kdy dále tento dar ovšem začleňuje do kontextu sociální hierarchie a základního předpokladu, že zahraniční pomoc je doopravdy nutná a potřebná ze strany chudých států. Dochází tedy ke konceptu symbolické dominance (Symbolic Domination), kde se jako původ veškeré pomoci distribuované ze strany donorů rozumí upozornění a následné zmírnění hierarchie, která mezi státy existuje navzdory tezím dominantních teorií mezinárodních vztahů (Hattori 2002).

Realismus výrazně akcentuje prvky svépomoc nebo národního zájmu, ať už v kontextu zajištění národní bezpečnosti nebo zvětšení moci. Zahraniční politika včetně zahraniční pomoci je brána jako nástroj při prosazování národních zájmů a je zde zřejmá její politická orientace (např. Morgenthau 1962). Schraeder, Hook a Taylor konstatují, že morální a humanitární motivace nehrají v případě zahraniční pomoci vůbec žádnou roli.Oproti klasickému realismu neorealismus neakcentuje již jen strategicko-vojenský význam recipientských států, ale klade důraz i na ekonomické zájmy, které hrají důležitou roli v otázkách národní bezpečnosti, resp. národních zájmů (Schrader, Hook, Taylor 1998: 296). Umírněný neorealismus ku příkladu nepopírá do takové míry altruistické a morální motivace jako klasický realismus a redukuje i skepticismus ohledně mezinárodní morálky a altruistického chování, přestože značně omezeného (Kamminga 2007).

Jestliže je realismus považovaný za směr pesimistický a skeptický vůči rozvoji a pokroku díky vzájemné kooperaci mezi donory a recipienty, pak liberalismus zaujímá opačnou pozici a nahlíží pozitivně mimo jiné na motivace států i jednotlivců a na jejich spolupráci (Schraeder, Hook, Taylor 1998: 296) založenou zejména na adresování problémů interdependence a globalizace (Lancaster 2007: 4). Ovšem i přes optimistickou liberální optiku, jakou je většinou nazíráno na zahraniční pomoc, poukazuje Hattori opět na instrumentální charakter pomoci, kterým liberálové dosahují pro ně optimálního stavu míru, prosperity a vzájemného obchodování (Hattori 2003: 230). Jedna z neovariant liberalismu, neoidealismus, už ale vnímá zahraniční pomoc jako bezprostřední vtělení morální vize s potenciálem skrze kooperaci a rozvoj recipientů pozitivně měnit mezinárodní politiku 21

(Kamminga 2007). Nejvýznamnějším proponentem idealismu v otázce zahraniční politiky je David Lumsdaine30, jehož nejznámější teze, že: „zahraniční pomoc nemůže být vysvětlena pouze na základě ekonomických a politických zájmů donorských zemí, kdy jakékoliv uspokojující vysvětlení musí dát ústřední místo vlivu humanitárních a egalitářských přesvědčení u donorů“ (Lumsdaine 1993: 29) bývá ve velké míře pozitivně citována i dnes. Otázka morálky a etiky bývá dále akcentována například u teorií utilitarismu nebo u směrů v rámci liberální teorie spravedlnosti (Riddel 2007: 133).

Jako instrument na zahraniční pomoc nahlíží i marxisté, kteří vyzdvihují zejména ekonomické zájmy donorů. Ústřední myšlenkou marxismu i všech jemu příbuzných směrů i nadále zůstává vykořisťování, které je využíváno ze strany elit v industrializovaných i rozvojových zemí k zvětšení jejich moci, jako nástroj dalšího vykořisťování ve vztahu Sever-Jih (Schraeder, Hook, Taylor 1998: 296), nebo případně jako oprávnění (koncese) imperialistických mocností v pokračování vykořisťování bývalých kolonií (Cibian 2008: 8). Není proto žádným překvapením, že někteří z radikálnějších zastánců neomarxistických teorií prosazují zrušení zahraniční pomoci v její současné podobě a svěření kontroly nad distribucí ekonomických zdrojů mezinárodním organizacím v zájmu globální ekonomické rovnosti (Schraeder, Hook, Taylor 1998: 297).

Vzhledem ke komplexnosti účelů, za jakými je pomoc distribuována, je nedokáže žádná teorie dostatečně uspokojivě vysvětlit. Jednoduché základní dělení účelů poskytnutí pomoci donorů představuje například rozlišení humanitárních potřeb recipienta31 od zahraničně-politických zájmů donora (například McKinlay, Little 1977). Obdobnou sumarizaci do modelu Recipientova potřeba (Recipient Need-RN) aplikovaného na multilaterální organizace a do modelu Sebezájem donora (Donor Self-Interest model-DI) na donory bilaterální (tzv. RN-DI Modelling Approach) vypracovali Alfred Maizels a Machiko Nissanke (Maizels, Nissanke 1984). Bandyopadhyay a Wall pro srovnání například uvažují jako klíčové determinanty při alokaci především recipientovu potřebu, lidská práva a efektivitu na základě politického režimu (Bandyopadhyay, Wall 2006: 3), zatímco vynechávají strategické a politické zájmy donorů, což je v rozporu s dichotomií RN-DI. Existuje i rozlišení na rozvojové a nerozvojové alokace (Developmental a Non-Developmental Allocation) (McGillivray 2003), kdy se většina níže zmíněných motivací řadí do jedné ze dvou uvedených kategorií32 rozlišených stručně řečeno dle zájmu donorů na prospěchu recipienta nebo na svém vlastním prospěchu z alokace pomoci. 30

Někteří autoři ho ovšem již spíše řadí ke konstruktivistům (Lancaster 2007: 4). Altruistické resp. humanitární motivace jsou víceméně popsány v kapitole věnující se liberalistické a hlavně neidealistické tradici. 32 V kontextu 11. září nebo stabilizace některých režimů může vzniknout ovšem do jisté míry překrývání mezi těmito dvěma póly, neboť pro některé donory bude velmi strategicky přínosné, pokud v jiných zemích dojde k 31

22

Schraeder, Hook, Taylor tuto polarizaci humanitární – strategické motivace dále rozšiřují o ekonomický potenciál, která má daná země především v rámci vzájemné obchodní výměny a díky poměrně častému vázání pomoci (tying of aid) při příslibu zisku výhody na recipientském trhu oproti jiným exportérům (Berthélemy, Tichit 2004, Riddel 2007, Younas 2008). Rovněž Kulturní podobnost (Schraeder, Hook, Taylor 1998), resp. koloniální minulost (Lumsdaine 1993, Alesina-Dollar 2000) sehrává důležitou roli, i když jak naznačují Berthélemy a Tichit, tak tendence k alokaci pomoci na bázi tohoto druhu historických vazeb jsou redukovány v současné době ve prospěch ekonomického potenciálu, jaký recipient má (Berthélemy,Tichit 2004). Podobnou roli má i náboženství, regionální blízkost a ideologie hrající nepopiratelnou roli především v období studené války na straně Spojených států amerických a Sovětského svazu. Jako další poměrně zajímavý determinant se dá uvést hlasování a spojenectví v rámci OSN (tzv. UN Friend), kdy se pomoc spíše rozděluje těm zemím, které hlasují na půdě Valného shromáždění ve prospěch donora (Alesina, Dollar 2000: 46). Jak uvádí Riddel poslední „trend“ v alokaci pomoci je pozitivně reflektovat recipientský politický režim a hlavně dodržování lidských práv (Riddel 2007: 92). Demokratizace jako motivace se pro účel této práce spíše řadí i přes možné výhrady zmíněné výše k altruistickému RN modelu, zejména vzhledem k oficiálním prohlášením donorům a jejich deklarovanému příklonu k podpoře demokracie, rozvoje a redukci chudoby na straně recipienta. Nicméně stejně jako je proměnlivý například objem poskytované pomoci, tak se mění i motivace jednotlivých donorů v určitém časovém horizontu, kdy jako jeden z nejdůležitějších momentů bývá uváděn především konec studené války spojený s mírným poklesem pomoci v první polovině 90. let a dále pak série teroristických útoků v roce 2001, 2004 a 2005, která zahájila postupný příklon některých donorů zpět ke strategickým úvahám o alokaci pomoci na úkor altruistických motivací dominujících v 90. letech (Riddel 2007: 94).

3.3 Role demokracie v agendách vybraných donorů

Následující kapitola v sobě zahrnuje některé nejvýznamnější bilaterální donory z hlediska absolutního objemu pomoci, který poskytují (USA, Japonsko, VB, Francie), nebo z hlediska poměru jimi poskytnuté pomoci vůči domácímu hrubému produktu (Skandinávie a Nizozemí).

demokratizaci. Například pro Spojené státy by mohla být takto žádoucí stabilizace Afganistanu nebo Iráku. Toto je nicméně ve stručnosti probíráno již i v úvodu této práce.

23

3.3.1 USA

USAID (United States Agency for International Developement), jako oficiální rozvojová agentura Spojených států uvádí, že mezi hlavní cíle v přístupu k demokracii a dobré vládě patří mimo jiné posílení role práva a respektu k lidským právům, zavedení spravedlivých voleb a politického procesu nebo transparentní a odpovědná vláda (USAID Democracy and Governance). Spojené státy nicméně pouze neavizují zájem na podpoře demokracie skrze rozvojovou pomoc, ale akcentují na příkladu Afriky i nutnou existenci schopné vlády, aby se zvýšila efektivita pomoci: „…demokracie a dobrá vláda představují základ pro udržitelný rozvoj v Africe. Efektivní vláda, která reprezentuje zájmy lidí a je odpovědná a transparentní, je nejlepší pojistka, že potřeby občanů budou naplněny. Dlouhodobé změny ve zdravotnictví, vzdělávání, ekonomickém růstu nebo životním prostředí vyžadují u afrických zemí odpovědnou a reprezentativní vládu, která může tyto změny implementovat“ (USAID Africa: Democracy and governance). Do politického kontextu staví Riddel deklarace zmíněné výše tvrzením, že klíčovým důvodem, proč dnes USA jako největší bilaterální donor distribuují svou pomoc, není ani tak boj s chudobou nebo zájem na ekonomickém růstu chudých zemí, ale spíše „ochrana Ameriky“ užívajíce bilaterální rozvojové programy k šíření demokracie a svobody (Riddel 2007: 55-56). 3.3.2 Japonsko Japonská rozvojová politika je dosti podobná politice USA. Japonská ODA má v současné době velmi politické pozadí a akcentuje více než kdy předtím politický režim nebo vojenské výdaje recipienta (Riddel 2007: 59), což ovšem započalo až na začátku 90. let (Soderberg 2002: 5), neboť předtím dominovaly v japonské politice především ekonomické zájmy. Mimo deklarovanou prioritní redukci chudoby má Japonsko eminentní zájem i na peacebuildingu, což dále podporuje tezi ohledně politizace pomoci, neboť se cítí být zapojeno stejně jako mezinárodní komunita do řešení důležitých otázek, které jsou vlastní stabilitě a rozvoji. Mezi ně se řadí například snahy šířit demokracii a chránit lidská práva. Japonsko, jako jedna ze světových mocností v oblasti rozvojové pomoci alokuje svou ODA tak, aby adresovala právě tyto otázky. Strategie v dosažení maximalizace efektivity preferuje v současné době „princip svépomoci skrze dobré vládnutí“. Priorita je tedy dávána zemím které se demokratizují, jsou mírové a dodržují lidská práva (Japan´s Official Develoment Charter2003:1-3). U Japonska evidentně znatelně vzrostla podpora demokracie v otázce efektivity pomoci a redukce chudoby, nicméně i přes nastíněné změny zůstává pro Japonsko klíčovým regionem pro alokaci pomoci nadále asijský kontinent, proto by se pozitivní reflexe demokratizace neměla automaticky očekávat. 24

3.3.3 Velká Británie Oproti Spojeným státům a Japonsku je v oficiálních deklaracích Velké Británie větší prostor věnován eliminaci chudoby na úkor cílům v podobě šíření demokracie nebo prohloubení ekonomických vazeb, což lze vyčíst i z publikací vydaných britským Department for International Development (DFID) z let 1997 a 2000, jmenovitě Eliminating World Poverty: A Challange for the 21st Century (1997) a Eliminating World Poverty: Making Globalisation Work for the Poor (2000). I v roce 2006 byla ústředním cílem redukce chudoby ve světě, ovšem u Velké Británie lze zaznamenat výraznou změnu v přístupu k jejímu odstranění zejména skrze akcentování úlohy vlády u recipienta (Riddel 2007: 61), což bylo oficiálně podloženo v dokumentu ze stejného roku: Eliminating World Poverty: Making Governance Work for the Poor. DFID zde uvádí, že: „ budeme stavět vládu do centra naší práce a zaměřovat se na budování kapacitně dostačujících a vůči vlastním občanům odpovědných států. Použijeme nový rámec hodnotící kvalitu vlády a těmto podmínkám adekvátně přizpůsobíme i naši pomoc“(DFID: Eliminating World Poverty: MakingGovernanceWorkforthePoor2006:11). Při rozhodování o alokaci pomoci se budou zohledňovat tři principy: „závazek vlády k odstranění chudoby, závazek k dodržování lidských práv a mezinárodních obligací a závazek k (…) podpoře dobré vlády a transparentnosti“. Důraz na přerozdělení pomoci ex-post na základě změn režimu je vyjádřen tak, že: „kde se zlepší nebo zhorší okolnosti (ve smyslu úrovně vládnutí), tam Velká Británie přehodnotí závazky našich partnerů ke třem principům, a když bude nutné, tak se změní i způsob poskytování pomoci“ (DFID: Eliminating World Poverty: Making Governance Work for the Poor 2006: 24). Výše uvedené skutečnosti tedy implikují zřejmé tendence Velké Británie pozitivně hodnotit prodemokratické změny u recipientů v zájmu deklarované redukce chudoby. 3.3.4 Francie Francouzské rozvojové politice dominuje stejně v případě ostatních donorů eminentní zájem na eliminaci chudoby, i když více než kde jinde, právě u Francie se často akcentují i její strategické a geopolitické zájmy. Ústřední roli při alokaci pomoci zejména do afrických států zde ovšem sehrává koncept selektivity (Riddel 2007: 64) evidentní i z oficiálních deklarací francouzského ministerstva zahraničních věcí od roku 2005, kdy byla definována strategie: „týkající se vlády, přispívající ke konsolidaci vlády práva, lidských práv a demokracie, a posílení transparentní a efektivní veřejné správy (Governmental Strategie 2008). Právě z hlediska efektivity pomoci představuje demokratická vláda „srdce“ strategie při eliminaci chudoby (Riddel 2007: 64). I když byla oficiálně avizována snaha klást eminentní důraz na vlády a politické prostředí v recipientských zemích za účelem zefektivnění a inovace francouzské pomoci, tak dle údajů OECD u Francie přesto nadále neexistuje všeobecná shoda na strategii a jednotném přístupu 25

k recipientským zemím (OECD: France DAC Peer Review 2008: 18). Toto se tedy může negativně projevit právě v případě reakce na demokratizaci u jiného než frankofonního afrického státu. 3.3.5 Skandinávie a Nizozemí

Finsko, Švédsko, Norsko, Dánsko a Nizozemí bývají obvykle řazeny do kategorie malých států, resp. donorů (Hoadley 1980, Riddel 2007). Stephen Hoadley aplikoval teorii chování malých států v mezinárodním prostředí na případ zahraniční pomoci a dochází k závěru, že malé státy (resp. konkrétně výše zmíněné) nedistribuují pomoc natolik z hlediska sebe-zájmu nebo z hlediska ekonomických a politických motivací, ale kladou důraz na recipientovy potřeby a proto z jejich strany bývá pomoc poskytována těm nejchudším státům (Hoadley 1980: 18). Obdobné tvrzení potvrzuje o téměř 30 let33 později i Roger Riddel, kdy navíc u všech výše zmíněných států jasně akcentuje jejich deterministický náhled na pomoc úrovní lidských práv v recipientském režimu (Riddel 2007: 70-74). Na příkladu Švédska a jeho deklarace Shared Responsibility: Sweden´s Policy for Global Development se dá vhodně demonstrovat politika výše uvedených donorů. Mezi ústřední komponenty švédské rozvojové politiky pak patří zejména respekt k lidským právům na prvním místě, za níž následuje úroveň demokracie a odpovědné vlády. Na druhou stranu ovšem budou extrémně chudé země vždy představovat pro švédskou pomoc prioritní objekt i na úkor politicky příznivého prostředí (Shared Responsibility: Sweden´s Policy for Global Development 2003). Alokace pomoci by mohla tedy i kolidovat mezi lidsko-právní perspektivou a perspektivou chudoby, pokud by pomoc měla být poskytnuta velmi chudé zemi, ve které ovšem dochází k vážnému porušování lidských práv ze strany autoritativní vlády. Nicméně u skandinávských zemí, jak je patrné z Indexu kvality pomoci (Aid Quality Index) Davida Dollara a Victorie Levin (Dollar, Levin 2004: 19), dochází k harmonizaci obou perspektiv a alokace rozvojové pomoci výše zmíněných donorů je i v jejich práci velmi pozitivně hodnocena.

3.3.6 Multilaterální donoři

Multilaterální donoři, mezi jinými například skupina Světové banky, Mezinárodní měnový fond, Evropská unie, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nebo Organizace spojených národů, jsou i dnes

33

Tento setrvalý trend ohledně pomoci ze strany Skandinávie a Nizozemí se snaží někteří autoři vysvětlit skrze jejich domácí politické prostředí. Socialismus a „welfare state“ ve Skandinávii a Nizozemí zdůrazňují zejména Noel a Therién (Noel-Therién 2000: 160). Carol Lancaster vyvíjí obdobné závěry a v případě Dánska navíc přiznává vliv i legislativě a parlamentnímu systému na finální podobu pomoci (Lancaster 2007: 18-20).

26

často favorizováni z důvodu, že na jejich pomoc bývá nahlíženo jako na apolitičtější na rozdíl od bilaterálních donorů a spíše směřující k opravdovým potřebám recipientských zemí (Riddel 2007: 86). Určitou výjimku představuje pouze Evropská unie, kde, jak uvádí Riddel, se její pomoc spíše chová jako bilaterální, přestože ji OECD dle statistik řadí mezi multilaterální donory (Riddel 2007: 67). Nicméně u všech multilaterálních donorů lze postřehnout tendence k prosazování specifických trendů v rámci rozvoje, kdy po určité období převládne konkrétní „rozvojové paradigma“, přičemž genderovou problematiku vystřídal v současnosti dle Riddela trend zohledňování dobré politiky a příznivého nejen ekonomického prostředí ve státě (Riddel 2007: 87), což lze demonstrovat na příkladu Evropské unie a Organizace spojených národů. Evropský rozvojový fond (EDF) jako důležitý komponent rozvojové politiky Evropské unie si klade za cíl snížení chudoby a naplnění MDGs. Bere však v potaz skutečnost, že těchto fundamentálních cílů lze dosáhnout skrze dobrou vládu a respekt k lidským právům na straně recipienta. Alokace pomoci ze strany Evropské unie bude tedy záviset jak na aktuálních potřebách recipientů, tak na představení pro rozvojovou pomoc příznivého prostředí (The European Consensus on Development 2006). Rozvojový program Organizace spojených národů, která se velmi intenzivně zajímá v rámci své komplexní agendy o problematiku lidských práv a demokratické vlády, značně v posledních letech poukazuje na význam vlády v rámci eliminace chudoby a naplnění MDGs. Jako výborná ilustrace slouží publikace Governance For The Future: Democracy and Development in the Least Developed Countries, kde se akcentuje právě nutnost fungující demokracie v recipientském státě, aby se mohlo nastoupit na cestu k nejen ekonomickému rozvoji (UNDP: Governance For the Future: Democracy and Development in the Least Developed Countries 2006). U multilaterálních donorů by se dala čekat zřejmá pozitivní reakce na demokratizaci a zlepšení institucí v dané zemi s ohledem na výše zmíněné skutečnosti, což se dostává do rozporu s jejich umístěním v žebříčku Indexu demokracie použitým v této práci. Na případových studiích se demonstruje, jakou povahu má tedy multilaterální rozvojová politika.

27

4. Případové studie

4.1 Indonésie

4.1.1 Proces demokratizace

U Indonésie lze sledovat obdobný scénář demokratizace jako u obou následujících zemí, kde až do své rezignace v roce 1998 vládl v zemi 30 let „železnou rukou“ generál Suharto (Rieffel 2004: 98). K pádu Suharta stejně tak jako vládnoucí strany Golkar silně přispěly studentské nepokoje, asijská ekonomická krize a hlavně všeobecná ztráta podpory ze strany domácích obyvatel a elit. Po prvních svobodných volbách do parlamentu roku 1999 se stal prezidentem Abdurrahman Wahid, který se potýkal s mnoha problémy především při transformaci armádních složek na civilní vedení, přestože prezident B. J. Habibie, který zemi vedl po Suhartově rezignaci, již zrušil některé autoritativní prvky systému a povolil svobodu tisku nebo pluralitu politických stran (Map of freedom 2005 Indonesia 2005) a připravil vhodné podmínky pro klíčové svobodné volby. Oproti Suhartově vládě, kdy byly v zemi oficiálně povoleny jen 3 strany, které mohly také zasedat v parlamentu, uspělo ve volbách do parlamentu 5 politických stran. Leader vítězné Indonéské demokratické strany boje (PDI-P) Megawati Sukarnoputri se stala více-prezidentkou a o 2 roky později nahradila parlamentem zvoleného Wahida na prezidentském postu. Hlavním důvodem se stala Wahidova neschopnost vyřešit rozsáhlé nepokoje v separatistické oblasti Acehu a v regionech, kde znepokojivě rostlo napětí mezi náboženskými a etnickými skupinami a docházelo k násilnostem a porušování lidských práv ze strany vlády a armády. Kritice byla podrobena i vláda prezidentky Sukarnoputri především kvůli pomalému pokroku v nastolení reforem v ekonomice, soudnictví a odstranění korupce. Nicméně dle dostupných ukazatelů z Freedom House a Polity IV project míra demokracie i v tomto období nadále rostla, a většina společnosti se mohla těšit nárůstu politických a civilních svobod. Přesto další růst korupce a porušování lidských práv na separatistických územích vedl ve druhých svobodných volbách roku 200434 ke zvolení Susilo Bambang Yudhoyona (SBY) za stranu generála Suharta Golkar, což může do jisté míry odrážet vůli obyvatelstva navrátit se po několika letech turbulencí a konfliktů do Suhartovy éry stability i přes zřejmý pokrok v oblasti politických a civilních práv na velké části území Indonésie (Human Rights Watch World report 2005 Indonesia 2005). Jak paradoxně tvrdí Lex Rieffel, tak Indonésie a její současný prezident trpí „přemírou demokracie“, neboť přestože si je SBY vědom toho, co by měl v zemi dělat, tak již k tomu nemá dostatečné pravomoci (Rieffel 2008). 34

Jednalo se jak o parlamentní volby, kde poprvé nezasedli do parlamentu zástupci armády, a o volby prezidentské, jež umožnily přímou volbu prezidenta (Human Rights Watch World report 2005 Indonesia 2005).

28

Demokratizace režimu v Indonésii je navíc dále zachycena organizací Freedom House skrze proměnu kategorií Politických práv (PP) a Občanských svobod (OS). Hodnoty pro PP a OS poklesly ze 7 pro PP a 6 pro OS z roku 1996 na hodnoty 4 pro PP a 3 pro OS v roce 2001. Země se tak posunula v roce 1998 ze statutu nesvobodná na částečně svobodná. V rámci Polity IV project postoupila Indonésie z úrovně -7, tj. Autokracie, na úroveň + 6, tj. na Demokracii, což je vůbec nejvýznamnější posun ze všech pozorovaných zemí. Toto vše je zobrazeno graficky v Příloze č. 2 a Grafu č.1.

Graf č.1: Polity IV project: Vývoj režimu u Indonésie, Zdroje: Mashall, Jaggers 2007

4.1.2 Donoři Jako nejvýznamnější bilaterální donory lze jmenovat na předním místě Japonsko, Spojené státy americké, Austrálii, Nizozemí, Německo, Francii, Velkou Británii, Kanadu, Španělsko, Švédsko, Norsko a Dánsko. Poměr průměrné výše rozvojové pomoci od jednotlivých států pro roky 2001, 2002, 200335 je uveden na Grafu č. 2, což samozřejmě stoprocentně nemusí korespondovat s aktuálním nebo absolutním pořadím donorů.

35

V případě Německa se jedná o roky 2000, 2001, 2002, neboť v roce 2003 došlo k velkému propadu pomoci ze strany Německa, který by zásadně pozměnil umístění Německa. Umístění dle průměru z let 2001-2003 by vůbec neodpovídalo reálné alokaci pomoci u Německa, což by se v případě jiných donorů takto radikálně neprojevilo, proto autorka přistoupila u tohoto případu k změně zaznamenaného období.

29

USA Velká Británie Švédsko Norsko Nizozemí Japonsko Německo Francie Dánsko Kanada Španělsko Austrálie

Graf č.2: Poměr průměrné výše pomoci u nejvýznamnějších donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Hlavní roli ve prospěch poskytování zahraniční pomoci ze strany donorů sehrával zejména strategický význam Indonésie jako 4. nejlidnatějšího státu světa a největšího muslimského státu vůbec, s čímž souvisí i její relevance v boji proti terorismu, zejména pak v kontextu 11. září nebo teroristických útocích na Bali a v Jakartě. Endogenní faktory oficiálně negativně zdůrazňovány donory hovoří zejména o vysoké míře korupce a hrubém porušování lidských práv v problematických regionech Acehu, Papuy a dřívě i na území Východního Timoru. Tato skutečnost ovšem, jak podotýká Human Rights Watch, bývá do velké míry upozaděna ze strany Spojených států36 a do jisté míry i Austrálie z důvodů jejich preferencí v rámci boje proti terorismu. Přesto v posledních letech spíše roste význam demokracie a reforem legislativy při výši poskytované pomoci (Human Rights Watch World Report 2005 Indonesia 2005) například ze strany Evropské komise v rámci její pětileté strategie finanční asistence. Jako příklad slouží i apelace členů amerického Kongresu v roce 2002 na snížení poskytnuté pomoci od Spojených států z důvodu omezování lidských práv u Indonésie (Human Rights Watch World Report 2003 Indonesia (2003): 258-259). Nehledě na to, že byly reakce mezinárodního společenství na přípravy prvních svobodných voleb v roce 1999 veskrze pozitivní z hlediska oficiálních stanovisek a poskytnuté pomoci37, velké procento zájmu se i nadále soustředilo spíše na konfliktní situaci na území Východního Timoru a na humanitární asistenci uprchlíkům. Z toho vyplývá, že zde nastala menší kolize mezi tím, že se země demokratizovala a že na jejím území probíhal vnitrostátní konflikt menší intenzity.

36

Strategický význam, jaký má Indonésie pro Spojené státy americké, lze například dle Boschini a Olofsgarda měřit skrze objem vojenské pomoci, který je ze strany USA danému recipientskému režimu poskytován (Boschini, Olofsgard 2002: 25). 37 Například USAID věnovala 31 milionů dolarů na přípravy voleb (Human Rights Watch World Report 1999 Indonesia).

30

4.1.3 Dílčí závěry

1. Hypotéza: Objem rozvojové pomoci se zvýšil v návaznosti na změnu stávajícího politického režimu, který se demokratizoval. V případě Indonésie čistá vyplacená částka stoupla o 6%, ovšem závazek38 klesl o 2 % v rozmezí deseti let od roku 1994 do roku 1998, a od roku 2000 do roku 2004. V porovnání s celosvětovou bilancí pomoci není natolik velká odchylka, neboť pomoc ze strany všech světových donorů za dané období (stejné jako u Indonésie) stoupla v případě závazků o 10 % a u čistých výplat o 14 %. Na výzkumné otázky formulované v úvodu tedy lze nyní prostřednictvím zpracovaných dat v Příloze č. 3 odpovědět. o Ano, po konání svobodných voleb stoupla čistá vyplacená částka, ovšem došlo k poklesu přislíbené pomoci. Bezprostředně po demokratizaci (resp. svobodných volbách) v letech 2000 a 2001 nedošlo k takovému nárůstu jak tomu bylo například v roce 2005 po tsunami, což lze rovněž částečně vypozorovat z grafů v Příloze č. 3. Dílčí nárůst u Španělska, USA, Nizozemí nebo Kanady nevypovídá o reflexi voleb. o Ne, procentuální nárůst není natolik vysoký, aby šlo jednoznačně prohlásit, že ve druhém období, kdy se Indonésie demokratizovala, bylo poskytnuto evidentně více pomoci než za období autoritativní vlády. o Alokace pomoci u Indonésie odpovídá do značné míry globálnímu trendu, ovšem je nižší než jak je tomu ve světě. Nelze proto tvrdit, že vliv na nárůst pomoci u Indonésie měla mimo jiné faktory hrající roli při celosvětové distribuci pomoci i demokratizace.

Hypotézu, že se zvýšil objem pomoci v návaznosti na demokratizaci nelze potvrdit i přes 6 % nárůst oproti prvnímu sledovanému období před volbami z roku 1999 z důvodu, že 6 % nárůst není dostatečný sám o sobě ani v porovnání s celosvětovým trendem. Svět Indonésie NET disb. Commitment

nárůst o 6% pokles o 2%

nárůst o 14% nárůst o 10%

Tabulka č.1 Procentuálně vyjádřené srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do Indonésie ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

38

Závazek ze strany donorů má pro tuto práci rovněž vypovídající hodnotu, neboť daná částka není nikterak omezena možnostmi donora a dle některých autorů spíše reflektuje záměry donorů ohledně alokace pomoci.

31

2. Hypotéza: Existují signifikantní rozdíly mezi změnami pomoci ze strany donorů bilaterálních a multilaterálních, kdy se větší nárůst dá očekávat u donorů bilaterálních.

V případě Indonésie se nezvýšila bilaterální pomoc, ale pomoc multilaterální – a to poměrně signifikantně o 125 % v rámci čistých výplat a o 140 % v rámci přislíbené pomoci za sledované období shodné jako u 1.hypotézy. Naopak u bilaterálních donorů (DAC země) se pomoc zmenšila o přibližně 3 % v rámci čistých výplat a o 9 % v rámci závazků. Odpovědi na výzkumné otázky z úvodu jsou:

o Ne, multilaterální pomoc vzrostla více u multilaterálních donorů. Nezvýšila se pomoc u bilaterálních donorů, naopak klesla o 3 % u vyplacené pomoci a o 9 % u závazků oproti předešlému sledovanému období. o Ne, přestože procentuální nárůst je značný a pohybuje se průměrně v rámci 130 %, tak se jedná o rozdíl hovořící ve prospěch multilaterálních donorů.

Rozdíly mezi bilaterální a multilaterální pomocí, jež přišla do země, jsou znatelné, což se však shoduje jen s první části hypotézy, neboť se očekával nárůst pomoci ze strany bilaterálních donorů. Tudíž navzdory závěrům výzkumu autorů Dollara a Levin se nepotvrdilo, že by pomoc ze strany multilaterálních donorů v případě Indonésie nereflektovala demokratizaci a nelze potvrdit hypotézu.

NET disburs.

Bilaterální (DAC) ODA -3%

Multilaterální ODA 125%

Commitment

-9%

147%

Tabulka č.2 Procentuálně vyjádřené srovnání objemů bilaterální a multilaterální pomoci distribuovaných do Indonésie ve sledovaných obdobích, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

3.Hypotéza: U hlavních bilaterálních donorů lze zaznamenat značné rozdíly v objemu pomoci distribuovaném po demokratizaci recipientskému režimu na základě hodnocení jejich přístupu k selektivitě. Zařazení do 1. skupiny států reflektujících demokracii u recipienta se dostatečně potvrdilo u Nizozemí, Švédska a USA. Oproti tomu ve 2. skupině došlo u všech čtyřech států k poklesu pomoci. Na výzkumné otázky formulované v úvodu u poslední hypotézy na základě informací v Tabulkách č.3 a č. 4 lze odpovědět následovně: o Ne, rozdíl mezi donory v 1. a 2. skupině není do takové míry přesvědčivý, aby mohlo dojít ke konstatování, že státy v 1. skupině pozitivně nárůstem pomoci reflektují demokratizaci, neboť u podstatné části z nich (5 z 9 donorů) došlo ke snížení pomoci (viz. Tabulka č. 3). o Ano, u všech donorů ve 2.skupině došlo ke snížení pomoci (viz. Tabulka č. 3). 32

o Ne, výsledky nejsou porovnatelné. Pouze u USA, Nizozemí a Švédska vzrostla pomoc víc v případě Indonésie v porovnání s celosvětovou alokací. U Velké Británie, Norska, Švýcarska, Španělska a Německa pomoc celosvětově stoupá, zatímco u Indonésie výrazně klesá (viz. Tabulka č. 4) Hypotézu, že existují rozdíly v objemu pomoci dodávaném po demokratizaci mezi bilaterálními donory na základě jejich hodnocení v přístupu k selektivitě nelze potvrdit, přestože 2.skupina států kompletně potvrdila svou pozici, což ovšem může být způsobeno například i malým nárůstem čisté vyplacené částky.

1. skupina (1) Dánsko 3 % (3) Nizozemí 367 % (4) VB -30 % (5) Švédsko 499 % (6) Japonsko -50 % (7) Norsko -38 % (8) Kanada -8 % (13) Švýcarsko -67 % (16) USA 720 %

2. skupina (25) Německo -97 % (27) Španělsko -23% (23) Austrálie -10 % (42) Francie -54 %

Tabulka č.3 Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Indonésie ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics Indonésie

Svět

Index demokracie

Donor

- 23%

30 %

27

Španělsko

92 %

3

VB

86 %

16

USA

- 54 %

- 29 %

42

Francie

- 10 %

5%

23

Austrálie

18 %

3

Nizozemí

- 97 %

19 %

25

Německo

- 50 %

- 17 %

6

Japonsko

21%

13

Švýcarsko

32 %

7

Norsko

22%

5

Švédsko

8%

8

Kanada

- 30 % 720 %

367 %

- 67 % - 38 % 499 % - 8%

1

3% 11% Dánsko Tabulka č.4: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Indonésie a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics, Dollar, Levin (2004: 26).

Jelikož nebylo možné potvrdit ani jednu z hypotéz, kauzální vztah mezi demokratizací a rozvojovou pomocí nelze na případě Indonésie prokázat.

33

4.2 Peru

4.2.1 Proces demokratizace

Zahájení návratu Peru k demokracii se datuje k závěru roku 2000, kdy se provalil na vládu prezidenta Alberta Fujimori korupční skandál, jenž vedl k prezidentově rezignaci a tím ukončení jeho deset let trvající vlády. Ta byla charakteristická zejména postupnými vzrůstajícími autoritativními tendencemi Fujimoriho, ústřední rolí Vladimíra Montesinose stojícího v čele zpravodajské služby SIN (Servicio de Inteligencia Nacional) a velkou mírou korupce a porušováním lidským práv (Ames 2000: 1-2). Na jeho místo nastoupil Velentín Paniagua, za jehož osm měsíců trvající vlády prošla země již signifikantní transformací, kdy byla zrušena obávaná SIN, reformováno ústavní zřízení země a vězeňství včetně propuštění politických vězňů. Došlo i ke zřízení komise prošetřující porušování lidských práv a korupci předchozího kabinetu, a spolu s liberalizací médií tím byly připraveny dobré podmínky pro volby konané v roce 2001 (Map of Freedom 2003 Peru 2003). Vítězem se stal v předchozích volbách z roku 2000 poražený opoziční leader Alejandro Toledo. V rámci svého programu prosazoval především prošetření veškerých zločinů, kterých se administrativa Fujimoriho dopustila, adresování a řešení problémů s dodržováním lidských práv všech obyvatel Peru a posílení role práva (Human Rights Watch World report 2002 Peru (2002): 163-164). Jak tvrdí McClintock, ekonomika i demokracie zaznamenaly za Toledovy vlády značný růst, kdy došlo k decentralizaci politického uspořádání, konání dalších svobodných regionálních voleb nebo k vydání zprávy z iniciace vzniklé Komise pravdy a usmíření (McClintock 2006: 96-97). Přesto ovšem k usmíření, resp. shodě, mezi členy současné a předchozí vlády nedošlo, což také přispělo ke kritice Toleda ze strany chudého obyvatelstva očekávajícího slibované zlepšení situace, i ze strany médií, která často pracovala právě ve prospěch dřívějších vysoko postavených elit (McClintock 2006: 98). Toto se uvádí společně s obviněním z korupce a nesplněním některých anoncovaných reforem jako důvod, proč nebyl Toledo znovu zvolen ve volbách v roce 2006 a byl nahrazen Alanem Gárciou z středo-levé Americké lidové revoluční aliance (APRA), který ohlásil brzkou konsolidaci demokracie a sociální spravedlnosti, stejně tak jako respekt ke svobodnému trhu. Na Gárciu, který zvítězil ve druhém kole nad poměrně radikálně levicově zaměřeným a autoritativním Ollantem Humalou z Peruánské nacionalistické strany (PNP), je nahlíženo poměrně optimisticky co se realizace jím avizovaných změn týče (McClintock 2006: 108).

Demokratizace režimu v Peru je navíc dále zachycena organizací Freedom House skrze proměnu kategorií Politických práv (PP) a Občanských svobod (OS). Hodnoty pro PP a OS poklesly ze 5 pro PP a 4 pro OS z roku 1999 na hodnoty 1 pro PP a 3 pro OS v roce 2001. Země se tak posunula v roce 2001 ze statutu 34

částečně svobodná na svobodná. V rámci Polity IV project postoupilo Peru z úrovně +1, tj. Anokracie na úroveň + 9 tj. na Demokracii. Toto vše je vyjádřené v Příloze č. 2 a Grafu č. 3.

Graf č.3: Polity IV project: Vývoj režimu u Peru , Zdroj: Marshall, Jaggers 2007

4.2.2 Donoři Mezi nejvýznamnější donory patří stejně jako v případech Keni a Indonésie Spojené státy americké, Velká Británie, Německo, Španělsko, Kanada, Francie, Nizozemí, Belgie, Švédsko, Finsko a Norsko. Poměr průměrné výše rozvojové pomoci od jednotlivých států pro období let 2003, 2004, 2005 je uvedeno pro ilustraci na Grafu č. 4, což samozřejmě nemusí korespondovat s aktuálním nebo absolutním pořadím donorů. Kanada Německo Francie Nizozemí Japonsko Norsko Švédsko Finsko Španělsko Velká Británie USA Belgie

Graf č. 4: Poměr průměrné výše pomoci distribuované do Peru u nejvýznamnějších donorů , , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

35

Ústředními endogenními faktory v rámci distribuce pomoci do země se stal zejména vývoj demokracie v zemi, dodržování lidských práv včetně reformování soudnictví a vězeňství, a konsolidace Komise pravdy a usmíření (Human Rights Watch World report 2005 Peru 2006), což bylo pozitivně reflektováno víceméně všemi donory v období zhruba od roku 2000, nicméně stejně tak byla, jak uvádí Human Rights Watch, pomoc předtím téměř zastavena ze strany Evropské unie jako reakce na Fujimoriho režim (Human Rights Watch World report 2002 Peru (2002): 169), což ovšem trvalo de facto necelý rok. Podobně by se zachovala i Světová banka slíbící poskytnout Peru velký obnos na reformu soudnictví v roce 1999, kdyby ovšem vláda po nesplnění některých klíčových kritérií sama půjčku neodmítla (Human Rights Watch World report 1999 Peru). Pomoc, která pravidelně přicházela do země před rokem 1999, měla spíše za účel podporovat činnost nevládních organizací dohlížejících na dodržování lidských práv a na spravedlnost voleb nebo pomoci opozičním skupinám nedisponujícím dostatečnými prostředky ani prostorem. Strategický význam Peru lze ilustrovat na příkladu americko- peruánských vztahů. Intenzivní, ovšem do jisté míry kontroverzní spolupráce navázaná ještě za Fujimoriho administrativy, se soustředila zejména na boj proti kolumbijským narkokartelům. Po roce 1999 se dá ovšem již tvrdit, že téměř veškerá poskytnutá pomoc ze strany donorů byla vázána na záležitosti spojené s transformací země, jak bylo uvedeno výše, nebo na boj s chudobou obyvatelstva v některých částech země.

4.2.3 Dílčí závěr y 1.Hypotéza: Objem rozvojové pomoci se zvýšil v návaznosti na změnu stávajícího politického režimu, který se demokratizoval Jestliže globálně došlo k nárůstu o 64 % u čisté vyplacené částky a o 51 % u závazků, pak pomoc distribuovaná do Peru v období let 1996-2000 a 2002-2006 stoupla u čisté vyplacené částky pouze o 14 % a v případě závazků byl zaznamenán pokles o 41 %, což je poměrně významná odchylka39. Otázky spojená s potvrzením první hypotézy lze zodpovědět následovně: o Ano, po demokratizaci stoupla čistá vyplacená pomoc, ovšem došlo k poklesu u pomoci přislíbené, která ovšem má až sekundární význam. Pomoc v období po svobodných volbách v letech 2002 až 2003 nejrapidněji stoupla u Velké Británie, jak je evidentní z grafu v Příloze č. 4. Obdobně výrazný jednorázový nárůst lze zaznamenat také u Norska. U Spojených států

39

Přesto by se dalo nalézt vysvětlení v tom, že slíbená pomoc (závazky) mohla být za období autoritativní vlády natolik vysoká proto, že autoritativní vláda neplnila standarty vymezené donory, jejichž splnění nebo závazek ke splnění byli podmíněné vyplacením pomoci, proto existuje tak výrazná odchylka mezi vyplacenou a přislíbenou částkou za období let 1996-2000, která je znatelná z poměru přislíbených 4 685,18 milionů dolarů oproti vyplaceným 2 061,24 milionů amerických dolarů.

36

amerických a Belgie je také možno omezeně postřehnout výraznější změny pomoci, ovšem pouze v porovnání s obdobím předcházejícím, ne již s tím následujícím, kdy pomoc nadále narůstala. o Ne, pomoc nevzrostla nijak výrazně. Jednalo se o 14 % nárůst, což nemá pro tuto práci dostatečnou výpovědní hodnotu. o Ne, pomoc neodpovídá celosvětovému trendu v nárůstu pomoci, dokonce je mnohem nižší než jak tomu bylo celosvětově, proto nelze příliš uvažovat vliv exogenních faktorů jako je například deklarace MDGs. PERU

Svět

Net disburs. 14% 64% Commitment -41% 51% Tabulka č. 5: Procentuálně vyjádřené srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do Peru ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Na základě odpovědí nelze potvrdit hlavní první hypotézu, přestože došlo ke zvýšení čisté vyplacené pomoci. 2. Hypotéza: Existují signifikantní rozdíly mezi změnami pomoci ze strany donorů bilaterálních a multilaterálních, kdy se větší nárůst dá očekávat u donorů bilaterálních. Z hlediska čisté vyplacené částky došlo k růstu ODA pouze u bilaterálních donorů, a to o 17 %. Vyplacená multilaterální pomoc klesla o 10 %. Přislíbená pomoc ovšem klesla v obou případech o srovnatelné číslo, což je zajímavé i z důvodu, že v druhém sledovaném období (roky 2002 až 2006) byla přislíbená pomoc menší než ta vyplacená, což nebývá obvyklé. Otázky potvrzující nebo vyvracující druhou hypotézu lze u Peru zodpovědět takto: o Ano, pomoc vzrostla méně ze strany multilaterálních donorů u čisté vyplacené částky jako primární ukazatel toku pomoci, ovšem v rámci přislíbené pomoci byl zaznamenán značný pokles. o Ano, procentuální nárůst je poměrně významný, kdy se rozdíl mezi nárůstem pomoci u multilaterálních a bilaterálních donorů pohybuje kolem 25 %, opět se však musí hlavní pozornost upírat na čistou vyplacenou částku. Ano, existují rozdíly mezi procentuálními změnami objemů u bilaterálních a multilaterálních donorů. Větší změna v objemu je postřehnutelná u bilaterálních donorů. Tudíž lze s jistými výhradami a problémy uvedenými výše potvrdit tuto hypotézu. Bilaterální (DAC) ODA

Multilaterální ODA

37

NET disbursement Commitment

nárůst o 17% pokles o 41 %

pokles 10 % pokles 38 %

Tabulka č. 6: Procentuálně vyjádřené srovnání objemů bilaterální a multilaterální pomoci distribuovaných do Peru ve sledovaných obdobích , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

3. Hypotéza: U hlavních bilaterálních donorů lze zaznamenat značné rozdíly v objemu pomoci distribuovaném po demokratizaci recipientskému režimu na základě hodnocení jejich přístupu k selektivitě. Zařazení do 1. skupiny států reflektujících demokracii u recipienta se potvrdilo u Velké Británie, Norska, Belgie, Švýcarska a USA. Oproti tomu ve 2. skupině došlo až na Španělsko u všech států k poklesu pomoci. Na výzkumné otázky formulované v úvodu u poslední hypotézy lze odpovědět následovně: o Ano, země na předních příčkách dávají na 3 výjimky40 z 9 států větší množství pomoci (Viz. Tabulka č. 7). o Ano, kromě Španělska, u kterého došlo ke zvýšení pomoci, ve všech zbylých případech byl zaznamenán pokles pomoci (viz. Tabulka č. 7). o Ne, pouze u 3 států (Velká Británie, Belgie, Španělsko) byl nárůst pomoci větší v případě Peru v porovnání s celosvětovou alokací. U Kanady, Francie, Německa a Nizozemí pomoc celosvětově stoupá, zatímco u Peru výrazně klesá (viz. Tabulka č. 8).

1. skupina:

2. skupina:

(3) Nizozemí -50 %

(25) Německo -40 %

(4) VB 243% (27) Španělsko 107 % (5) Švédsko 4 % (28) Rakousko -17 % (6) Japonsko -36 % (42) Francie -30 % (7) Norsko 69 % (8) Kanada -7 % (11) Belgie 262 % (13) Švýcarsko 59 % (16) USA 72 % Tabulka č.7: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Peru ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

PERU -7% -30% -40% -36% -50% 72% 243% 40

SVĚT 65% 36% 46% -16% 46% 175% 173%

Index demokracie 8 42 25 6 3 16 4

Donor Kanada Francie Německo Japonsko Nizozemí USA Velká Británie

Přičemž u Japonska dochází ke snížení objemu pomoci celosvětově.

38

59% 69% 13 Švýcarsko 4% 70% 5 Švédsko 107% 86% 27 Španělsko 69% 76% 7 Norsko -17% 98 % 28 Rakousko 262% 138% 11 Belgie Tabulka č. 8: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Peru a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics, Dollar- Levin (2004: 26)

Ano, existují rozdíly mezi donory na základě jejich rozřazení do skupin, přičemž distribuce pomoci odpovídá z větší míry jejich pozici a hodnocení. Potvrzuje se tedy z větší míry 2. i 3. hypotéza, i když téměř nejdůležitější 1. hypotéza nedokáže obecně podpořit existenci kauzality, neboť jejím vyvrácením nedochází k dostatečné změně závislé proměnnérozvojové pomoci. Ani zde tedy není možné kauzalitu dokázat i proto, že u dvou potvrzených hypotéz nebylo dosaženo stoprocentně přesvědčivých výsledků.

4.3 Keňa

4.3.1 Proces demokratizace

Volby uskutečněné v roce 2002 představovaly milník v historii Keni. Zahraničními i domácími pozorovateli byly hodnoceny jako svobodné a spravedlivé a ukončily 24 let trvající vládu prezidenta Daniela Arapa Moii stojícího v čele Keňského afrického národního svazu (KANU), jenž byl u moci od roku 1963, kdy Keňa vyhlásila nezávislost (Map of freedom 2003 Kenya 2003). Poprvé se tak k moci dostala Národní duhová koalice (NARC), v jejímž čele stál nově zvolený prezident a bývalý opoziční leader Mwai Kibaki. Konsolidace tristní úrovně demokracie, dodržování lidských práv a boj s korupcí charakterickou pro období vlády prezidenta Moii se stali hlavními body jeho programu. Představeny byly i postupy výrazně limitující prezidentské pravomoci a výkonnou moc ve prospěch nově zřízeného úřadu premiéra, čímž by byl dán obyvatelům větší prostor pro účast na správě země. V rámci proměny režimu se avizovala i reforma školství, vězeňského systému a soudnictví (Human Rights Watch World report 2005 Kenya 2005). Právě etapa let 2002 až 2005 bylo považována za velmi nadějnou a perspektivní, co se týče jak demokratického vývoje a dodržování lidských práv v Keni, tak reakce mezinárodní komunity na tento proces. Nicméně kritika na druhou stranu upozorňovala na hrubé zacházení s uprchlíky ze sousedního Somálska, snahy parlamentu omezovat svobodu tisku nebo na neúspěchy při potírání korupce. Na konci roku 2007, kdy se v Keni konaly parlamentní a prezidentské volby, dochází k rapidnímu zhoršení situace a

39

krize v podobě brutálních zásahů policie vůči demonstrantům upozorňujícím na nespravedlivost voleb a vůči některým etnickým skupinám (Human Rights Watch World report 2008 Kenya 2008).

Demokratizace režimu v Keni je dále zachycena organizací Freedom House skrze proměnu kategorií Politických práv (PP) a Občanských svobod (OS). Hodnoty pro PP a OS poklesly ze 7 pro PP a 6 pro OS z roku 1996 na hodnotu 3 shodnou pro PP a OS. Země se tak posunula v roce 2003 ze statutu nesvobodná na částečně svobodná. V rámci Polity IV project postoupila Keňa z úrovně Anokracie na Demokracii, tj.hodnota -2 na hodnotu + 8 Demokracie. Toto vše je vyjádřené v Příloze č 2 a v Grafu č. 5.

Graf č.5: Polity IV project: Vývoj režimu u Keni, Zdroj : Marshall, Jaggers 2007

4.3.2 Donoři

Mezi hlavní bilaterální donory zasílající zahraniční pomoc do Keni patří především Spojené státy americké, Japonsko, Velká Británie, Francie, Německo, Švédsko, Dánsko, Finsko, Nizozemí, Kanada, Norsko a Belgie. Poměr průměrné výše rozvojové pomoci od jednotlivých států pro roky 2003, 2004, 2005 jsem uvedla pro ilustraci na Grafu č. 6 na následující straně, což samozřejmě plně nemusí korespondovat s aktuálním nebo absolutním pořadím donorů.

40

Francie Německo Japonsko Nizozemí Švédsko UK US Norsko Finsko Dánsko Kanada Belgie

Graf č.6: Poměr průměrné výše pomoci distribuované do Keni u nejvýznamnějších donorů, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Pozitivní reakce na volby z roku 2002 je zřejmá i z oficiálních prohlášeních donorů41. Poprvé však bylo možné v případu Keni zaznamenat velkou invenci ze strany mezinárodní komunity (resp. mezinárodních donorů) o deset let dříve, kdy v roce 1992 byl vnitřními i vnějšími okolnostmi donucen tehdejší prezident Moi přistoupit na volby, ve kterých kandidovalo více stran než jen dominantní KANU (Map of freedom 2005 Kenya 2005). Do roku 2002 byly především v keňském případě ze strany donorů akcentovány jako endogenní faktory ekonomické reformy a zmírnění korupce. Dodržování lidských práv a úroveň demokracie byly zčásti zastíněny strategickým významem Keni jako důležitého aktéra v boji proti terorismu, což hrálo velký vliv v případě Spojených států amerických nebo Velké Británie (Human Rights Watch World report 2000 Kenya). Přesto ovšem začalo docházet v roce 2002 před volbami k ochlazování vztahů mezi Keňou a donory, reprezentovanými zejména Velkou Británií, která vyslala na adresu keňské vlády několik varování ohledně redukce objemu pomoci, nebo Dánskem, jehož veškerá rozvojová pomoc by byla zastavena od roku 2002 z důvodu špatné vlády, porušování lidských práv a absentujícímu pokroku v demokratizaci. Negativní odezvy ze strany multilaterálních donorů na konci roku 2000, především pak Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, byly reakcí zejména na nesplnění proti-korupčních kritérií a na neschopnost vlády zavést opatření nutné k jejímu potírání (Human Rights Watch World report 2000 Kenya).

41

„Rok 2002 znamenal unikátní historický moment (…) vláda vedená prezidentem Mwaiem Kibaki představuje příležitost pro obnovení bližší USAID-keňské kooperace.“ (USAID: Kenya mission). „ DFID bude podporovat Keňskou vládu (rozuměj po roce 2002) v potýkání se s výzvami, kterým bude čelit, a bude podporovat další donory v podobném chování (DFID´s Three Year Plan for Kenya 2004).

41

4.3.3 Dílčí závěry

1. Hypotéza: Objem rozvojové pomoci se zvýšil v návaznosti na změnu stávajícího politického režimu, který se demokratizoval Zatímco ve světě stoupla ODA v období let 1997-2001 a 2002-2007 v průměru o 84% u čisté vyplacené částky, tak u závazků to bylo o 71 %. Oproti tomu v případě Keni stoupla čistá vyplacená částka o 93 % a o celých 120 % závazky ve stejné časové etapě. Na výzkumné otázky formulované v úvodu tedy lze nyní následovně odpovědět: o Ano, po demokratizaci stoupla čistá vyplacená i přislíbená pomoc. Došlo k poměrně rapidnímu nárůstu pomoci, zejména rok až dva po volbách (v porovnání s obdobím před volbami a po nich) zejména u Spojených států amerických, Francie, Velké Británie, Švédska, Norska, Belgie a Irska. V případě veškeré pomoci distribuované do Keni se dá pozorovat poměrně jednotný stoupající trend, kdy pomoc u výše uvedených donorů stoupá (resp. v případě Velké Británie a Belgie osciluje) výrazněji v rozmezí dvou let po volbách, což je evidentní z grafu v Příloze č. 5. o Ano, pomoc vzrostla o 93% a 120 %, což představuje opravdu výrazný nárůst. o Ano, vzrůstající tendence pomoci u Keni kopírují světové trendy, ovšem s tím rozdílem, že nárůst byl u Keni ještě procentuálně vyšší, proto lze spíše vyloučit vliv exogenních faktorů jako MDGs nebo 11. září 2001.

Lze tedy potvrdit první hypotézu s konstatováním, že se jasně zvýšila pomoc v období po demokratizaci. Net disburs. Commitment

Keňa 93% 120%

Svět 84% 71%

Tabulka č. 9: Procentuálně vyjádřené srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do Keni ve sledovaných obdobích, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

2. Hypotéza: Existují signifikantní rozdíly mezi změnami pomoci ze strany donorů bilaterálních a multilaterálních, kdy se větší nárůst dá očekávat u donorů bilaterálních.

V případě bilaterálních donorů čistá vyplacená částka vzrostla o 107 % a závazek z jejich strany o 165 % oproti předešlému období. Multilaterální pomoc vzrostla o 73 % u čisté vyplacené částky a o 50 % u závazků. Je tedy možné odpovědět na výzkumné otázky u druhé hypotézy. o Ano, pomoc vzrostla méně u multilaterálních donorů ve sledovaném období.

42

o Ano, nárůst pomoci je značný, a to přibližně o 30 % u čisté částky a o celých 115 % u závazků ve prospěch bilaterálních donorů. Jedná se už opravdu o výrazný rozdíl, který má velkou výpovědní hodnotu. Ano, existují rozdíly mezi procentuálními změnami objemů u bilaterálních a multilaterálních donorů. Větší změna v objemu je postřehnutelná u bilaterálních donorů. Tudíž je možné potvrdit tuto hypotézu.

NET disburs. Commitment

Bilaterální (DAC) ODA 107% 165%

Multilaterální ODA 73% 50%

Tabulka č. 10: Procentuálně vyjádřené srovnání objemů bilaterální a multilaterální pomoci distribuovaných do Keni ve sledovaných obdobích, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

3. Hypotéza: U hlavních bilaterálních donorů lze zaznamenat značné rozdíly v objemu pomoci distribuovaném po demokratizaci recipientskému režimu na základě hodnocení jejich přístupu k selektivitě. Jasně se potvrzující první i druhá hypotéza na základě evidentního zvýšení pomoci po roce 2002 (po volbách) se ovšem může ukázat jako mírně problematická v posledním případě, neboť procentuální nárůst objemu pomoci je zřejmý téměř u všech hlavních donorů. Zásadnější je nicméně složení výše uvedených klíčových donorů, kdy drtivá většina pozitivně hodnocených donorů umísťujících se na předních příčkách žebříčku představuje až na Francii a Německo nejvýznamnější donory. Proto se v této části přihlédne i k donorům přispívajícím méně pomoci, na druhou stranu ale umísťujícím se v dolní části žebříčku, jmenovitě ke Španělsku, Rakousku a Austrálii, kteří nejsou uvedeni ve výčtu hlavních donorů ani zaznamenáni na Grafu č. 6. Zařazení do 1. skupiny států reflektujících demokracii u recipienta se potvrdilo u všech donorů. Oproti tomu ve 2. skupině došlo až na Španělsko a Francii u všech států k mnohem menšímu nárůstu pomoci. Na výzkumné otázky formulované v úvodu u poslední hypotézy na základě informací v Tabulkách č.11 a 12 lze odpovědět následovně:

o Ano, země na předních příčkách, v tomto případě v 1.skupině, dávají větší objem pomoci po demokratizaci než země, které se umístily na spodní hranici, což je patrné, až na výjimku v podobě Francie, v Tabulce č. 11. o Ano, ve 2. skupině lze pozorovat u jednoho, resp. dvou případů pokles pomoci, což v 1. skupině zaznamenáno nikde nebylo (viz. Tabulka č. 11). o Ano, až na případ Velké Británie, Belgie a Německa jsou nárůsty za sledované období u Keni větší oproti celosvětovému trendu v alokaci pomoci u donorů (viz. Tabulka č. 12).

43

1. skupina

2. skupina

(1) Dánsko 166 %

(25) Německo 19 % (27) Španělsko 140 % / 42 - 32 % (28) Rakousko 33% (42) Francie 509 % (23) Austrálie -19 %

(3) Nizozemí 54 % (4) VB 87% (5) Švédsko 166% (6) Japonsko 98 % (7) Norsko 228 % (8) Kanada 202 % (9) Finsko 112 % (11) Belgie 50 % (12) Irsko 295 % (16) USA 600 % Tabulka č.11: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Keni ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Index Keňa Svět demokracie Donor 50 % 162% 11 Belgie 202 % 97% 8 Kanada 166% 31% 1 Dánsko 112% 114% 9 Finsko 509% 74% 42 Francie 19% 90% 25 Německo 295% 269% 12 Irsko 98% -19% 6 Japonsko 54% 66% 3 Nizozemí 228% 113% 7 Norsko 166% 104% 5 Švédsko 87% 171% 4 VB 600% 189% 16 USA Tabulka č.12: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Keni a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics, Dollar-Levin (2004: 26)

I přes problémy a zřejmé odchylky je možné odpovědět, že 1. i 2. skupina a v nich zařazené státy potvrzují jednotlivými procentuálními nárůsty pomoci své zařazení do skupin dle umístění v žebříčku na základě selektivity reflektující demokracii dle ukazatelů Freedom House. Proto je možné potvrdit i poslední hypotézu a skrze potvrzení všech 3 hypotéz poukázat na kauzální vztah mezi demokracií a zahraniční pomocí, který je v tomto případě skrze selektivitu jasně prokazatelný.

42

V roce 2007 Španělsko distribuovalo 44,85 milionů amerických dolarů, proto vzhledem k předešlým sumám představovala tato částka téměř 10ti násobek, proto druhá uvedená částka (-32%) představuje období let 19982006.

44

5. Závěr

Zkoumání kauzálního vztahu mezi transformací mezinárodního prostředí po studené válce a proměnou zahraniční pomoci na globální úrovni nebylo nikdy do takové míry zdrojem spekulací a úvah. Oproti tomu u obdobné situace přenesené na státní úroveň již neexistuje konsensus a výsledky se dosti různí. I přes deklarovaný zájem všech klíčových světových donorů podporovat a šířit demokracii a demokratické hodnoty skrze zahraniční pomoc, jenž je nastíněný v této práci a jenž teoreticky předpokládá pozitivní reflexi na změnu režimu recipienta, tok pomoci do země v praxi, jak lze pozorovat ze získaných údajů, dosti často i výrazně osciluje a vyžaduje komplexnější přístup při prokazování vztahu mezi alokací pomoci a jednotlivými faktory, resp. determinanty. Odpověď na hlavní otázku celé práce, zda opravdu demokratizace v recipientském režimu má za následek mimo jiné změnu (nárůst) v objemu pomoci, nemá vzhledem k odlišnosti dosažených výsledků u jednotlivých případových studií obecný charakter, ale je následně vyjádřena u každého státu zvlášť. Přesto je více než zřejmé, že se automaticky u recipienta nedá předpokládat po demokratizaci zvýšení pomoci. Koncept selektivity využitý pro prokázání kauzality v této práci se ukázal jako použitelný, byť ve velmi omezené míře, zejména s ohledem na komplexnost faktorů a zájmů v rámci distribuce zahraniční pomoci.. Nelze ho tedy automaticky aplikovat na všechny případy. Optimální se zdá být v případě demokratizace proběhlé v pozdějším časovém období a spíše u stabilního státu menšího významu podobnému Keně. Pouze v tomto státě se totiž kauzalita téměř bezvýhradně skrze koncept selektivity potvrdila. Pozitivum konceptu selektivity lze spatřovat zejména v tom, že po splnění předpokladu souvisejícího se změnou závislé proměnné dokáže poměrně spolehlivě kategorizace donorů dle jejich přístupů k selektivitě naznačit existenci nebo absenci kauzality.

Potvrzení všech tří hypotéz se značně lišilo v závislosti na jednotlivých případových studiích s tím, že dochází k jisté formě posunu v rámci ověření stanovených hypotéz. Toto odkazuje k dalšímu zkoumání, ovšem jako možnou příčinu lze zmínit právě časové období, ve kterém se pozorovala demokratizace, nebo strategickou relevanci země, tedy shodné prvky jako u aplikace konceptu selektivity na jednotlivé státy.

První a hlavní hypotéza předkládá tezi, že: „Objem rozvojové pomoci se zvýšil v návaznosti na změnu stávajícího politického režimu, který se demokratizoval“. Jak již bylo zmíněno několikrát výše, pro prokázání kauzality je proměna (resp. navýšení) celkového objemu pomoci klíčová Právě potvrzení výše zmíněného se ukázalo jako problematické, neboť předpokládaný nárůst celkového objemu pomoci nebyl v prvních dvou případech nijak značný, proto není možné obecně potvrdit 1.hypotézu, což hovoří bohužel

45

poněkud v neprospěch relevance dílčích hypotéz č. 2 a 3. Otázkou zůstává, do jaké míry by byla pro prokázání kauzality relevantní proměna rozvojové pomoci alokované ze strany jednotlivých donorů.

Druhá hypotéza konstatuje, že: „Existují signifikantní rozdíly mezi změnami pomoci ze strany donorů bilaterálních a multilaterálních, kdy se větší nárůst dá očekávat u donorů bilaterálních“. Problémy u druhé hypotézy mohly nastat v tom, že neexistuje jasná shoda ohledně multilaterálních donorů a jejich vztahu k selektivitě, zvláště byl-li uvažován pouze Index demokracie. I přestože u případu Indonésie byla zaznamenána proměna pomoci závěrům indexu částečně odporující, pak její potvrzení u Peru a Keni poukázalo na její reálnou výpovědní hodnotu, která je nicméně stále o dost slabší než u 3. hypotézy.

Třetí hypotéza byla zformulovaná tak, že: „: U hlavních bilaterálních donorů lze zaznamenat značné rozdíly v objemu pomoci distribuovaném po demokratizaci recipientskému režimu na základě hodnocení jejich přístupu k selektivitě“. Fakt, že zařazení a kategorizace jednotlivých bilaterálních donorů byly podpořeny zpětně ještě studií Jakoba Svenssona, dále upevnil relevanci dané hypotézy, která se potvrdila ve 2 ze 3 případů a zároveň dle autorky nejlépe odrazila možné využití selektivity.

Indonésie jako největší muslimský stát na světě, na jehož území probíhal vnitrostátní konflikt menšího rozsahu, a kde docházelo k porušování lidských práv, představuje poměrně unikátní a bezesporu nejsložitější případ. Indonésie byla první zemí, kde se zkoumala kauzalita skrze selektivitu a nelze vyloučit, že v daném období ještě nebyla tak intenzivně akcentována a brána v úvahu ze strany donorů. Na jejím příkladu lze tedy jasně ilustrovat praktické komplikace a problémy, které mohou nastat při zkoumání kauzálního vztahu. Jestliže stát, který se evidentně demokratizoval a má velký strategický význam, připouští porušování lidských práv v rámci omezeného vnitrostátního konfliktu na svém území, pak dochází ke zřejmému rozporu u faktorů ovlivňujících alokaci pomoci. Kolize se v tomto případě zdá být natolik silná, že nelze ani omezeně prokázat existenci kauzálního vztahu mezi demokratizací a proměnou pomoci, což se odrazilo i na nemožnosti potvrdit byť jedinou hypotézu. K výše uvedenému rozporu lze tedy v neposlední řadě připojit ještě konstatování ohledně minimálního a nedostatečného nárůstu celkové pomoci (tedy proměnu závislé proměnné), který byl zpracován v rámci 1. hypotézy a který nicméně představuje podstatný předpoklad při prokazování kauzality.

Peru se nachází na střední cestě mezi Keňou, kde není natolik silný vliv exogenních a endogenních faktorů na alokaci pomoci v rámci motivací donorů, a mezi Indonésií. Ta naopak představuje případ, v rámci kterého se proti sobě staví do jisté míry kontraindikující zájmy. Ve srovnání s Indonésii se na Peru jako 46

významný latinskoamerický stát neupíralo tolik pozornosti, přestože demokratizace byla významná a zřejmá. Faktorům determinujícím alokaci pomoci dominovala právě demokratizace, za níž až následovaly problémy s řešením zločinů minulého režimu, korupce a vleklé sociální problémy. Ani zde nešlo ovšem nepochybně prokázat kauzalitu, i když se potvrdily 2. a 3. hypotéza, což bylo způsobeno právě menším nárůstem zahraniční pomoci, který nemohl plně prokázat celkovou proměnu závislé proměnné. Dílčí proměny pomoci u jednotlivých donorů by na druhou stranu však již měly výpovědní charakter. U Peru se tedy značně eliminoval rozpor mezi faktory hrajícími důležitou roli při alokaci pomoci, nicméně nadále přetrvává problém s nedostačujícím nárůstem pomoci.

Keňa představuje nejméně komplikovaný případ ze všech 3 zkoumaných států, a to z následujících důvodů. Zohlednit se musí datum konání voleb, kdy v roce 2002 mohl být vliv selektivity a akcentování vhodného politického prostředí oproti předešlým rokům již významnější. Vliv na to má zejména postupný příklon donorů k selektivitě, který neproběhl jednorázově, ale v rámci několika let. I když i zde se musí připustit existence problematických faktorů v podobě rozsáhlé korupce, koloniální historie nebo limitovaného porušování lidských práv na hranicích země, tak celkový nárůst pomoci stejně jako nárůst u jednotlivých donorů dokázal spolehlivě a bez problému potvrdit všechny tři hypotézy. Minimalizuje se tedy i rozpor mezi faktory pozitivně a negativně ovlivňujících alokaci pomoci. Keňa se tak nabízí jako ideální případ pro prokázání kauzálního vztahu a ověření použitelnosti konceptu selektivity. Dochází k zásadní změně druhé závislé proměnné, což je spolu s logickou časovou návazností na změnu první proměnné hlavním předpokladem pro prokázání kauzality. Spíše se také vyloučí vliv dalších proměnných. Ty zde nemají s ohledem na míru relevance endogenních a exogenních faktorů, která je jedinečná pro každý zkoumaný stát, takový zkreslující vliv při prokazování kauzálního vztahu jako u dvou předchozích států. Každý stát evidentně představuje naprosto unikátní a jedinečný souhrn faktorů ovlivňujících alokaci pomoci, což lze jasně dokázat u jednotlivých případových studií a což dále podporuje jejich užití při dalším zkoumání. Jako více než užitečné by se pro příště nadto jevilo kladení většího důrazu na analýzu dokumentů a výstupů donorů ve vztahu ke konkrétním recipientům, jak učinila například Bethany Barratt zkoumající lidsko-právní tématiku v rámci agendy zahraniční pomoci (Barratt 2007). Je zřejmé, že rozvojová pomoc do dnešní doby narostla do významného fenoménu, u něhož není snadné zkoumat i dílčí oblast bez toho, aniž by se nenaráželo na poměrně velké množství komplikací a limitů. I přes složitost daného jevu, nebo právě proto, autorka této práce díky výchozím poznatkům a závěrům nevidí i do budoucna jako zbytečné zkoumat jednotlivé záležitosti v podobě toků zahraniční pomoci a rozvojové politiky donorů. Právě v závislosti na tvorbě dílčích poznání lze spíše skládat hádanku, jakou se zahraniční pomoc bezesporu může zdát. 47

6. Použité zdroje a literatura

Akram T. (2003): The International Foreign Aid Regime: Who Gets Foreign Aid and How Much?, Applied Economics, Vol. 35, No.11, pp. 1351-1356.

Alesina A.-Dollar D. (2000): Who Gives Foreign Aid to Whom and Why?, Journal of Economic Growth, Vol. 5, pp. 33-63.

Alesina A. –Weder B. (2002): Do Corrupt Governments Receive Less Foreign Aid?, American Economic Review, Vol. 92, No. 4, pp. 1126-1137.

Ames R.-Bernales E.-López S.-Roncagliolo R. (2000): Democracy Report for Peru, Group IDEA, on-line text: http://www.idea.int/publications/sod/upload/Peru.pdf.

Arvin B.M.- Barillas F.- Lew B. (2002): Is Democracy a Component of Donor´s Foreign aid Policies?, in Arvin B.M. (2002, ed.): New Perspectives on Foreign Aid and Economic Development, Praeger, Westport.

Balla E.-Reinhardt Y.G. (2008): Giving and Receiving Foreign Aid: Does Conflict Count?, World Development, Vol. 36, No. 12, pp. 2566-2585.

Bandyopadhyay S.- Wall J.W. (2006): The Determinants of Aid in the Post-cold War Era, Working paper 2006-021B, on-line text: http://www.research.stlouisfed.org/wp/2006/2006021.pdf.

Barrat B. (2007): Human Rights and Foreign Aid: For Love or Money?, Routledge, New York.

Berthélemy J.-C.- Tichit A. (2004): Bilateral Donor´s Aid Allocation Decisions-A Threedimensional Panel Analysis, International Review of Economics and Finance, Vol. 13, No. 3, pp. 253-274).

Boone P. (1995): Politics and the Effectiveness of Foreign Aid, Working Paper, on-line text http://eprints.lse.ac.uk/20690/1/Politics_and_the_Effectiveness_of_Foreign_Aid.pdf. 48

Boschini C.– Olofsgaard A. (2007): Foreign Aid: An Instrument for Fighting Poverty or Communism?, The Journal of Development Studies, Vol. 43, No. 4, pp. 622-648.

Brautigham D. –Knack S. (2004): Foreign Aid, Institutions, and Governance in Sub-saharan Africa, Economic Development and Cultural Change, Vol. 52, No. 2, pp. 255-285.

Cibian S. (2008): Foreign Aid in Disarray, Theoretical Gaps and Policy Failures, on-line text http://www.allacademic.com/meta/p_mla_apa_research_citation/2/5/3/4/4/p253446_index.ht ml

Collier P. (1997): The Failure of Conditionality. In: Gwin C.-Nelson J. (1997, eds.): Perspectives on Aid and Development, Overseas Development council, Washington DC.

Collier D.- Levitsky S. (1997): Research Note: Democracy with Adjectives: Conceptual Innovation in Comparative Research, World Politics, Vol. 49, No.3, pp. 430-451.

Crawford G. (1997): Foreign Aid and Conditionality: Issues of Effectiveness and Consistency, Democratization, Vol. 4, No. 3, pp. 69-108.

Crawford G. (2001): Foreign Aid and Political Reform: A Comparative Analysis of Democracy Assistance and Political Conditionality, Palgrave Macmillan, Basingstoke.

DFID: DFID´s Three Year Plan for Kenya (2004), Department For International Development, on-line text: http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/capkenya.pdf. Eliminating world poverty: A Challange for the 21st century (1997), Department For International Development, on-line text http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/whitepaper1997.pdf Eliminating world poverty: Making globalisation work for the poor (2000), Department For International Development, on-line text http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/whitepaper2000.pdf

49

Eliminating world poverty: Making governance work for the poor (2006), Department For International Development, on-line text http://www.dfid.gov.uk/pubs/files/whitepaper2006/wp2006section2.pdf.

Diamond L. (1996): Is the Third Wave Over?, Journal of Democracy, Vol. 7, No. 3, pp. 2037.

Djankov S.-Montalvo G.J.-Reynal-Querol M. (2005): The Curse of Aid, Journal of Economic Growth, Vol. 13, No. 3, pp. 169-194.

Dollar D.-Levin V. (2004): The Increasing Selectivity of Foreign Aid, 1984-2002, World Bank Policy Research Working Paper no. 3299, on-line text: http://wwwwds.worldbank.org/servlet/WDSContentServer/WDSP/IB/2004/06/15/000009486_20040615 151147/Rendered/PDF/wps3299SELECTIVITY.pdf.

Drulák P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů, Portál, Praha.

Easterly W.-Levine R.-Roodman D. (2003): New Data, New Doubts: Revisiting „Aid, Policies and Growth, Center for Global Development Working Paper No. 26, on-line text: http://www.eldis.org/vfile/upload/1/document/0708/DOC12021.pdf.

Freedom House: Freedom in the world country ratings 1972-2007, on-line text dostupný z: http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=439 Map of freedom 2003 Kenya (2003), on-line http://www.freedomhouse.org/printer_friendly.cfm?page=22&year=2003&cou ntry=418 Map of freedom 2003 Peru (2003), on-line http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=22&year=2003&country=4 65Map of freedom 2005 Indonesia (2005), on-line http://www.freedomhouse.org/template.cfm?page=363&year=2005&country= 6755.

50

Friedman M. (1958): Foreign Economic Aid: Means and Objectives, Yale Review, Vol. 47, No. 4, pp. 500-516.

Goldsmith A. (2001): Foreign Aid and Statehood in Africa, International Organization, Vol. 55, No. 1, pp. 123-148.

Governmental strategie (2008), France Diplomatie, on-line text: http://www.diplomatie.gouv.fr/en/france-priorities_1/development-and-humanitarianaction_2108/french-development-policy_2589/governmental-strategies_2670/index.html

Grossmann I. H. (1992): Foreign Aid and Insurrection, Defense and Peace Economics, Vol. 3 No. 4, pp. 275-288.

Guillaumont P.- Chauvet L. (2001): Aid and performance: A Reassessment, Journal of Development Studies, Vol. 37, No. 6, pp. 66-92.

Gunning W.-J.-Collier P.-Guillaumont P.-Guillaumont S. (1997): Redesigning Conditionality, World development, Vol. 25, No. 9, pp. 1399-1407.

Hansen H.-Tarp F. (2001): Aid and Growth Regressions, Journal of Development Economics, Vol. 64, pp. 547-570.

Hattori T. (2002): Reconceptualizing Foreign Aid, Review of International Political Economy, Vol. 8, No. 4, pp. 633-660.

Hattori T. (2003): The Moral Politics of Foreign Aid, Review of International Studies, Vol. 29 No. 2, pp. 229-247.

Hoadley J.S. (1980): Small States as Aid Donors, International Organization,Vol. 34, No. 1, pp. 121-137.

Hudson J.-Mosley P.(2001): Aid, policies and growth: In Search of the Holy grail, Journal of International Development, Vol. 13, No. 7, pp. 1023-1038.

51

Human Rights Watch: Human Rights Watch World report 1999 Indonesia, on-line text http://www.hrw.org/legacy/wr2k/Asia-05.htm#TopOfPage. Human Rights Watch World report 1999 Peru, on-line text http://www.hrw.org/legacy/worldreport99/americas/peru3.html Human Rights Watch World report 2000 Kenya, on-line text http://www.hrw.org/legacy/wr2k1/africa/kenya3.html. Human Rights Watch World report 2002 Kenya (2002), on-line text http://www.hrw.org/legacy/wr2k2/pdf/kenya.pdf Human Rights Watch World report 2002 Peru (2002), on-line text http://www.hrw.org/legacy/wr2k2/pdf/peru.pdf. Human Rights Watch World report 2003 Indonesia (2003), on-line text http://www.hrw.org/legacy/wr2k3/pdf/indonesia.pdf. Human Rights Watch World report 2004 Kenya (2004), on-line text http://www.hrw.org/legacy/english/docs/2003/12/31/kenya7271.htm Human Rights Watch World report 2005 Kenya (2005), on-line text http://www.hrw.org/legacy/wr2k5/pdf/kenya.pdf Human Rights Watch World report 2005 Peru (2006), http://www.hrw.org/legacy/wr2k6/pdf/peru.pdf. Human Rights Watch World report 2005 Indonesia (2005), http://www.hrw.org/legacy/wr2k5/pdf/indone.pdf. Human Rights Watch World report 2008 Kenya (2008), http://www.hrw.org/legacy/englishwr2k8/docs/2008/01/31/kenya17756.htm.

Huntington P.S. (1997): After Twenty Years: The Future of the Third Wave, Journal of Democracy, Vol. 8, No. 4, pp. 3-12.

Huntington P.S. (2008): Třetí vlna: Demokratizace na sklonku dvacátého století, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno.

Japan´s Official Development Assistance Charter (2003), Ministry of Foreign Affairs, on-line text: http://www.mofa.go.jp/POLICY/oda/reform/revision0308.pdf.

52

Kamminga M. (2007): Morality under anarchy: Neorealism and the foreign aid regime, Philica, on-line text: http://philica.com/display_article.php?article_id=109.

Kaufmann D.- Kraay A.- Mastruzzi M. (2007): Governance Matters VI: Aggregate and individual governance indicators 1996-2006, The World Bank Policy research working paper 4280, on-line text: http://wwwwds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/IW3P/IB/2007/07/10/000016406_20 070710125923/Rendered/PDF/wps4280.pdf.

Kilby R.K.- Fleck C. (2005): How Do Political Changes Influence U.S. Bilateral Aid Allocations? Evidence from panel data, Review of Development Economics, Vol. 10, No. 2, pp. 210-223.

Knack S. (2004): Does foreign aid promote democracy?, International Studies Quarterly, Vol. 48, pp. 251-266.

Lancaster C. (2007): Foreign aid: Diplomacy, Development, Domestic politics, University of Chicago Press, Chicago.

Lipset S. M. (1959): Some social requisites of democracy: Economic Development and Political Legitimacy, American Political Science Review, Vol. 53, No. 1, pp. 69-105.

Lumsdaine H. D. (1993): Moral vision in international politics: The Foreign aid regime, 19491989, Princeton University Press, Princeton.

Maizels A.- Nissanke M. (1984): Motivations for Aid to Developing Countries, World Development, Vol. 12, No. 9, pp. 879-900.

Marshall G.M.-Jaggers K. (2007): Polity IV project: Political Regime Characteristics and Transitions, 1800-2007, Individual Country Regime Trends, on-line text: http://www.systemicpeace.org/polity/polity4.htm.

Martens B. (2002): The Institutional Economics of Foreign Aid, Cambridge University Press, New York. 53

McClintock C. (2006): An Unlikely Comeback in Peru, A „Left“ Turn in Latin America, Journal of Democracy, Vol. 17, No. 4, pp. 95-109.

McGillivray M. (2003): Modelling aid allocation. Issues, Approaches and results, Discussion paper no. 2003/49, WIDER, on-line text: http://website1.wider.unu.edu/publications/dps/dps2003/dp2003-049.pdf.

McKinlay R.D.- Little R. (1977): A Foreign Policy Model of US Bilateral Aid Allocation, World Politics, Vol. 30, No. 1, pp. 58-86.

Morgenthau H. (1962): A Political Theory of Foreign Aid, The American Political Science review, Vol. 56, No. 2, pp. 301-309.

Morrissey O. (2004): Conditionality and Aid Effectiveness Re-evaluated, World Economy, Vol. 27, No. 2, pp. 153-171.

Mosley P.-Harrigan J.-Toye J. (1995): Aid and Power: the World Bank and Policy-based Lending, Routledge, New York.

Neumayer E. (2003a): Is Respect for Human Rights Rewarded?, An Analysis of Total Bilateral and Multilateral Aid Flows, Human Rights Quarterly, Vol. 25, No. 2, pp. 510-527.

Neumayer E. (2003b): The Pattern of Aid Giving: The Impact of Good Governance on Development Asisstance, Routledge, New York.

Noel A.-Therién J.-P. (2000): Political parties and foreign aid, American Political Science Review, Vol. 94, No. 1, pp. 151-162.

OECD: France DAC Peer Review (2008), on-line text: http://www.oecd.org/dataoecd/4/10/40814790.pdf.

54

OECD Statistics: International Development Statistics, On-line Database on Aid and Other Recource Flows, on-line http://stats.oecd.org/WBOS/index.aspx

ODA Definition, on-line text (http://www.oecd.org/dataoecd/26/14/26415658.PDF).

Pazim K.-H. (2008): Japan´s Positive Aid Sanctions Policies: Case Study of African Developing Countries, MPRA paper no. 11917, on-line text: http://mpra.ub.unimuenchen.de/11917/1/MPRA_paper_11917.pdf.

Quibria M.G. (2004): Development effectivness. What does recent research tell us?, Asian Development Bank, Working Paper no. 1, on-line text: http://www.adb.org/documents/OED/Working-Papers/oct01-oed-working-paper.pdf.

Riddel R. (2007): Does Foreign Aid Really Work?, Oxford University Press, New York.

Rieffel L. (2004): Indonesia´s Quiet Revolution, Foreign Affairs, Vol. 83, No. 5, pp. 98-110.

Rieffel L. (2008): Indonesia´s Democracy Lessons, Brookings Institution, on-line text: http://www.brookings.edu/opinions/2008/0131_suharto_rieffel.aspx.

Roodman D. (2006): An Index of Donor Performance, Center For Global Development, Working paper number 67, on-line text: http://129.3.20.41/eps/dev/papers/0412/0412004.pdf.

Schraeder J.P.-Hook W.S.-Taylor B. (1998): Clarifying the Foreign Aid Puzzles: A comparison of American, Japanese, French and Swedish Aid Flows, World Politics, Vol. 50, No. 2, pp. 294-323.

Shared Responsibility: Sweden´s Policy for Global Development (2003), Government Bill 2002/ 03: 122, on-line text: http://www.regeringen.se/content/1/c6/02/45/20/c4527821.pdf.

Soderberg M. (2002): Changes in Japanese Foreign Aid Policy, on-line text: http://swopec.hhs.se/eijswp/papers/eijswp0157.pdf.

55

Svensson J. (1999): Aid, Growth and Democracy, Economics and Politics, Vol. 11, No. 3, pp. 275-297.

Svensson J. (2003): Why Conditional Aid Does Not Work and What Can Be Done about It?, Journal of Development Economics, Vol. 70, No. 2, pp. 381-402.

The European Consensus on Development, General Development Framework (2006), Europa, on-line text: http://europa.eu/scadplus/leg/en/lvb/r12544.htm.

Truman´s Inaugural Address, Harry S. Truman Library and Museum, on-line text: http://www.trumanlibrary.org/whistlestop/50yr_archive/inagural20jan1949.htm.

USAID: Africa: Democracy and Governance, on-line text: http://www.usaid.gov/locations/subsaharan_africa/sectors/dg/index.html.

Democracy and Governance, on-line text: http://www.usaid.gov/our_work/democracy_and_governance/

Kenya Mission, on-line text: http://www.usaid.gov/ke/

UN 46/182-Strenghtening of the Coordination of Humanitarian Emergency Assistance of the United Nations, UN Resolutions, on-line text: http://www.undemocracy.com/A-RES-46182.pdf

UNDP: Governance For the Future: Democracy and Development in the Least Developed Countries (2006), on-line text: http://www.undp.org/governance/docs/Policy-PubLDCReport.pdf.

Wane W. (2004): The Quality of Foreign Aid: Country Selectivity or Donor Incentives?, World Bank Policy Research Working Paper no. 3255, on-line text: http://wwwwds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/IW3P/IB/2004/07/29/000160016_20 040729130731/Rendered/PDF/wps3325.pdf.

56

Younas J. (2008): Motivation for Bilateral Aid Allocation: Altruism or Trade Benefits, European Journal of Political Economy, Vol. 24, No. 3, pp. 661-674.

Všechny internetové odkazy ověřeny k 3.5. 2009

7. Přílohy Graf č. 1: Polity IV project: Vývoj režimu u Indonésie Graf č.2: Poměr průměrné výše pomoci distribuované do Indonésie u nejvýznamnějších donorů Graf č.3: Polity IV project: Vývoj režimu u Peru Graf č. 4: Poměr průměrné výše pomoci distribuované do Peru u nejvýznamnějších donorů Graf č. 5: Polity IV project: Vývoj režimu u Keni Graf č. 6: Poměr průměrné výše pomoci distribuované do Keni u nejvýznamnějších donorů

57

Graf č. 7: Proces demokratizace u Indonésie vyjádřený ukazateli Freedom House Graf č. 8: Proces demokratizace u Peru vyjádřený ukazateli Freedom House Graf č. 9: Proces demokratizace u Keni vyjádřený ukazateli Freedom House Graf č. 10: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany všech donorů Graf č.11: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany všech DAC zemí (bilaterálních donorů) Graf č. 12: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany multilaterálních donorů Graf č. 13: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany bilaterálních donorů Graf č. 14: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany bilaterálních donorů Graf č. 15: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany bilaterálních donorů Graf č. 16: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany všech donorů Graf č. 17: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany všech DAC zemí (bilaterálních donorů) Graf č. 18: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany multilaterálních donorů Graf č. 19: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany bilaterálních donorů Graf č. 20: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany bilaterálních donorů Graf č. 21: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany všech donorů Graf č. 22: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany všech DAC zemí (bilaterálních donorů) Graf č. 23: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany multilaterálních donorů Graf č. 24: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany bilaterálních donorů Graf č. 25: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany bilaterálních donorů Tabulka č. 1: Procentuálně vyjádřené srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do Indonésie ve sledovaných obdobích Tabulka č. 2: Procentuálně vyjádřené srovnání objemů bilaterální a multilaterální pomoci distribuovaných do Indonésie ve sledovaných obdobích Tabulka č. 3: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Indonésie ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích

58

Tabulka č. 4: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Indonésie a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 5: Procentuálně vyjádřené srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do Peru ve sledovaných obdobích Tabulka č. 6: Procentuálně vyjádřené srovnání objemů bilaterální a multilaterální pomoci distribuovaných do Peru ve sledovaných obdobích Tabulka č. 7: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Peru ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 8: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Peru a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 9: Procentuálně vyjádřené srovnání celkových objemů pomoci distribuovaných do Keni ve sledovaných obdobích Tabulka č. 10: Procentuálně vyjádřené srovnání objemů bilaterální a multilaterální pomoci distribuovaných do Keni ve sledovaných obdobích Tabulka č. 11: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Keni ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 12: Procentuální rozdíly v pomoci distribuované do Keni a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 13: Index demokracie u multilaterálních donorů Tabulka č. 14: Index demokracie a Index politiky u bilaterálních donorů Tabulka č. 15: Objemy pomoci distribuované do Indonésie a celosvětově ve sledovaných obdobích Tabulka č. 16: Objemy pomoci distribuované do Indonésie ze strany bilaterálních a multilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 17: Objemy pomoci distribuované do Indonésie a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 18: Objemy pomoci distribuované do Peru a celosvětově ve sledovaných obdobích Tabulka č. 19: Objemy pomoci distribuované do Peru ze strany bilaterálních a multilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 20: Objemy pomoci distribuované do Peru a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 21: Objemy pomoci distribuované do Keni a celosvětově ve sledovaných obdobích

59

Tabulka č. 22: Objemy pomoci distribuované do Keni ze strany bilaterálních a multilaterálních donorů ve sledovaných obdobích Tabulka č. 23: Objemy pomoci distribuované do Keni a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích

Příloha č. 1: Index demokracie/ Index politiky (Governance index/ Policy Index) Zdroje: Dollar-Levin (2004: 17, 26) Multilaterální donoři

Index demokracie (Freedom House)

Evropská unie Evropská banka pro obnovu a rozvoj Mezinárodní asociace pro rozvoj Fond strukturálních reforem (SAF) Rozvojový program OSN

19 35 31 21 34

Tabulka č.13 Index demokracie u multilaterálních donorů

Bilaterální donoři

USA Japonsko Francie Velká Británie Kanada Dánsko Nizozemí Německo Španělsko Finsko Švédsko Norsko Belgie Austrálie Irsko Švýcarsko

Index politiky průměr za 4 roky CPIA

Index demokracie

30

16

8

6

32

42

6

4

21

8

3

1

5

3

15

25

40

27

14

9

8

5

14

7

15

11

24

23

13

12

Freedom House

20 13 Tabulka č.14 Index demokracie a Index politiky u bilaterálních donorů

Příloha č. 2: Freedom House: Proces demokratizace

60

Zdroje: Freedom House: Freedom in the world country ratings 1972-2007 7 Country rating

6 5 4

Political rights

3

Civil rights

2 1

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

0

Rok

Graf č. 7: Proces demokratizace u Indonésie vyjádřený ukazateli Freedom House

7 6 5 4

Political rights

3

Civil rights

2 1 0 1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

Graf č. 8: Proces demokratizace u Peru vyjádřený ukazateli Freedom House 8 7 6 5

Political rights

4

Civil rights

3 2 1 2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

0

Rok

Graf č. 9: Proces demokratizace u Keni vyjádřený ukazateli Freedom House

Příloha č. 3: Indonésie grafy a tabulky

61

ODA total (Mill. USD)

4000 3600 3200 2800

All donors net disbursement

2400 2000 1600

All donors commitment

1200 800

19 9 19 2 93 19 9 19 4 95 19 9 19 6 97 19 9 19 8 99 20 0 20 0 01 20 0 20 2 03 20 0 20 4 05

400 0

Roky

4000 3600 3200 2800 2400 2000 1600 1200 800 400 0 -400

DAC disbursement DAC commitment

19 19 92 9 19 3 19 94 9 19 5 9 19 6 19 97 9 19 8 20 99 0 20 0 20 01 0 20 2 0 20 3 20 04 05

ODA (Mill. USD)

Graf č. 10: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany všech donorů , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Roky

Graf č.11: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany všech DAC zemí (bilaterálních donorů) , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

400 ODA (Mill. USD)

350 300 250

Multilateral Net disbursement

200

Multilateral Commitment

150 100 50

04 20

02 20

00 20

98 19

96 19

94 19

19

92

0

Rok

Graf č. 12: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany multilaterálních donorů, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

62

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

Švýcarsko Norsko Švédsko Kanada Dánsko

1992

ODA net total

40,00 38,00 36,00 34,00 32,00 30,00 28,00 26,00 24,00 22,00 20,00 18,00 16,00 14,00 12,00 10,00 8,00 6,00 4,00 2,00 0,00

Rok

Graf č. 13: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany bilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics Japonsko 1800 1600

ODA total net

1400 1200 1000 Japonsko

800 600 400 200

98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03

19

97

19

96

19

95

94

19

19

92

19

19

93

0

Rok

VB USA Francie Austrálie

04 20

02 20

00 20

19

98

96

94

Německo

19

19

Španělsko

19

240,00 220,00 200,00 180,00 160,00 140,00 120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00 -20,00 -40,00 -60,00 -80,00 -100,00 -120,00 -140,00

92

ODA total net

Graf č. 14: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany bilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Rok

Graf č. 15: Grafické vyjádření toků pomoci do Indonésie ze strany bilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics Total ODA (mil. USD)

1994

1995

1996

1997

1998

Součet

2000

2001

2002

2003

2004

Součet

Indonésie

NET Disb.

1548,16

1301,16

1070,57

807,98

1264,95

5992,82

1654,4

1467,09

1300,63

1772,89

128,48

6323,49

nárůst o 6 %

Commit.

2601,27

3943,35

2429,45

713,25

3646,54

13333,86

1986,33

3227,09

1785,69

3975,98

2132,94

13108,03

pokles o 2 %

1994

1995

1996

1997

1998

2000

2001

2002

2003

2004

NET Disb.

59890,05

58974,73

56124,32

48615,98

50990,94

274596,02

49876,91

51909,02

60573,4

70713

78920,42

311992,75

nárůst o 14 %

Commit.

73562,18

74884,57

71560,12

61581,37

64678,91

346267,15

62129,94

60985,62

67683,17

91834,81

99349,19

381982,73

nárůst o 10 %

Svět

Tabulka č. 15: Objemy pomoci distribuované do Indonésie a celosvětově ve sledovaných obdobích , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

63 Tabulka č. 16: Objemy pomoci distribuované do Indonésie ze strany bilaterálních a multilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Indonésie

Total ODA

1994

1995

1996

1997

1998

Součet

2000

2001

2002

2003

2004

Součet

Multilaterální donoři NET disb.

82,32

96,16

64,72

47,94

26,3

317,44

106,11

96,95

123,22

164,9

224,79

715,97

nárůst o 125 %

Commitmen t

139,84

211,88

104,81

93,81

31,92

582,26

329,45

337,42

297,73

253,02

221,59

1439,21

nárůst o 147 %

NET disb.

1465,1 4

1215,7 5

1013,4 6

752,8 3

1218,0 2

5665,2

1543,9 8

1345,1 6

1162

1580,4 5

-117,38

5514,21

pokles o 3 %

Commitmen t

2461,1 8

3690,2 5

2324,6 4

588,2 9

3613,0 9

12677,5

1624,3 6

2887,6 1

1484,97

3717,4

1882,95

11597,29

pokles o 9 %

DAC countries

Indonésie Bilaterální donoři NET disb.

1994

1995

1996

1997

1998

Součet

2000

2001

2002

2003

2004

Součet

Španělsko

45,34

44,39

42,41

42,12

2,11

176,37

66,12

41,35

7,85

9,68

10,89

135,89

pokles o 23%

VB

34,06

56,21

46,08

57,22

40,06

233,63

33,86

23,44

31,72

37,17

37,36

163,55

pokles o 30 %

USA

-17

-7

-57

-51

36,58

-95,42

174,19

141,01

225,75

210,88

68,87

820,70

nárůst o 720 %

Francie

107,65

88,36

28,44

12,56

24,41

261,42

21,70

26,10

44,81

57,04

-28,24

121,41

pokles o 54 %

Austrálie

93,05

107,88

84,91

78,55

74,06

438,45

72,02

59,21

71,12

86,5

106,11

394,96

pokles o 10 %

Nizozemí

-48,98

-54,5

-62,51

-48,78

-44,55

-259,32

143,96

119,65

127,27

76,89

-0,52

467,25

nárůst o 367 %

Německo

265,82

4,46

-105,98

115,22

212,8

492,32

6,38

29,92

78,39

-91,1

-8,59

15,00

pokles o 97 %

japonsko

886,17

892,42

965,53

496,86

828,47

4069,45

970,1

860,07

538,3

1 141,78

-318,54

2049,93

pokles o 50 %

Švýcarsko

22,24

13,80

10,07

8,01

5,54

59,66

3,49

3,27

6,34

3,92

2,60

19,62

pokles o 67 %

Norsko

1,32

21,15

13,72

9,16

3,75

49,10

5,80

4,62

6,05

6,57

7,37

30,41

pokles o 38 %

Švédsko

0,59

0,52

1,05

1,31

0,61

4,08

4,07

3,74

1,58

5,94

9,12

24,45

nárůst o 499 %

Kanada

23,87

15,72

18

18,74

18,46

94,79

26,45

18,78

11,55

21,63

9,25

87,66

pokles o 8%

Dánsko

6,18

2,21

0,76

1,71

1,51

12,37

1,40

3,65

1,89

2,74

3,02

12,70

nárůst o 3%

NET disb.

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Španělsko

854,38

815,72

887,65

765,08

837,91

4160,74

720,18

1149,52

998,38

1151,35

1400,27

5419,7

nárůst o 30 %

VB

1762,41

1715,69

1789,9

1978,84

2131,77

9378,61

2709,53

2608,94

3510,34

3840,99

5360,73

18030,53

nárůst o 92 %

USA

7284

5614

6917

4939

5988,16

30742,16

7404,62

8284,14

10570,1

14658,58

16249,5

57166,94

nárůst o 86 %

Francie

6611,18

6428,73

5754,23

4776,51

4184,52

27755,17

2828,76

2595,78

3614,99

5213,34

5566,84

19819,71

pokles o 29 %

Austrálie

824,27

927

851,91

775,63

751,58

4130,39

758,02

660,34

773,67

974,54

1190,61

4357,18

nárůst o 5 %

Nizozemí

1700,63

2244,82

2275,03

2133,27

2132,97

10486,72

2242,76

2224,34

2448,64

2829,26

2670,21

12415,21

nárůst o 18 %

Německo

4143,56

4814,6

4535,17

3638,5

3490,54

20622,37

2686,64

2853,39

3327,86

4059,79

3822,59

16750,27

pokles o 19 %

Svět Bilaterální donoři

japonsko

9557,8

10418,55

8207,26

6552,18

8553,11

43288,9

9768,14

7457,83

6692,29

6334,23

5917,19

36169,68

pokles o 17 %

Švýcarsko

724,39

779,15

722,17

575,34

632,78

3433,83

627,44

644,41

764,5

944,75

1186,88

4167,98

nárůst o 21%

Norsko

827,76

907,16

944,45

915,86

950,2

4545,43

933,74

940,33

1145,14

1461,99

1536,44

6017,64

nárůst o 32 %

Švédsko

1373,01

1189,24

1395,34

1208,61

1040,56

6206,76

1241,53

1204,76

1270,57

1779,37

2075,76

7571,99

nárůst o 22%

Kanada

1422,74

1384,97

1356,33

1263,25

1222,48

6649,77

1160,27

1199,55

1500,71

1347,62

1990,98

7199,13

nárůst o 8%

Dánsko

802,72

894,63

1057,78

1009,86

1014,34

4779,33

1023,52

1034,6

1038,29

1031,59

1202,05

5330,05

nárůst o 11%

Tabulka č. 17: Objemy pomoci distribuované do Indonésie a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Příloha č. 4: Peru grafy a tabulky

64

ODA total (mill. USD)

1400 1200 1000

All donors net disbursement

800 600

All donors commitment

400 200

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

0

Rok

Graf č. 16: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany všech donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

ODA total (mill. USD)

1200 1000 800

DAC NET disbursement

600

DAC commitment

400 200

19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

0

Rok

Graf č. 17: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany všech DAC zemí (bilaterálních donorů), Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

ODA total (mill. USD)

160,00 140,00 120,00 100,00

DAC net disbursement

80,00

DAC commitment

60,00 40,00 20,00

19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

0,00

Rok

Graf č. 18: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany multilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

65

Total ODA net disbursement

40,00 35,00 Švýcarsko Norsko Švédsko Francie VB Kanada Belgie

30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 5,00

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

0,00

Rok

Graf č. 19: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany bilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

200 USA 150

Japonsko Německo

100

Španělsko Nizozemí

50

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

-50

19 94

0 19 92

ODA total net disbursement

250

Rok

Graf č. 20: Grafické vyjádření toků pomoci do Peru ze strany bilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

ODA total (mil. USD) NET Peru disb. Commit.

Svět

1996

1997

1998

1999

2000

Součet

2002

2003

2004

2005

2006

327,72

393,17

497,94

444,74

397,67

2061,24

488,64

496,57

464,93

456,16

456,62

2362,92

nárůst o 14%

1283,75

979,68

449,43

1147,71

824,61

4685,18

542,47

455,19

545,37

492,49

750,57

2786,09

pokles o 41%

1996

1997

1998

1999

2000

2002

2003

2004

2005

2006

NET disb.

56124,32

48615,98

50990,94

52568,25

49876,91

258176,4

60573,4

70713

78920,42

107670,8

105645,2

423522,8

nárůst o 64 %

Commit.

71560,12

61581,37

64678,91

67829,34

62129,94

327779,68

67683,17

91834,81

99349,19

114955,9

121941,4

495764,4

nárůst o 51 %

Tabulka č. 18: Objemy pomoci distribuované do Peru a celosvětově ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Peru

Total ODA

Multilaterální donoři 1996

1997

1998

1999

2000

Součet

2002

2003

2004

2005

2006

Součet

NET disb.

49,40

27,87

114,81

38,60

22,56

253,24

23,29

45,69

21,60

62,37

75,81

228,76

pokles o 10 %

Commit.

99,73

70,82

73,71

45,63

18,46

308,35

9,82

59,79

35,23

15,26

70,86

190,96

pokles o 38 %

Součet 2113,8 2 2576,2 9

nárůst o 17 %

DAC countries 1996

1997

1998

1999

2000

2003

2004

2005

2006

277,68

364,24

381,59

405,03

372,67

Součet 1801,2 1

2002

NET disb.

462,95

447,67

439,34

389,01

374,85

Commit.

1184,02

908,26

374,75

1101,54

803,73

4372,3

530,34

392,47

506,32

472,09

675,07

pokles o 41 %

66

Tabulka č. 19: Objemy pomoci distribuované do Peru ze strany bilaterálních a multilaterálních donorů ve sledovaných obdobích , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Peru Bilaterální donoři NET disb.

1996

1997

1998

1999

2000

Součet

2002

2003

2004

2005

2006

Součet

Kanada

18,69

17,33

15,59

7,70

8,75

68,06

7,86

11,05

14,24

15,38

14,48

63,01

Francie

11,60

17,43

21,29

7,47

6,26

64,05

4,85

8,96

12,78

6,75

11,39

44,73

pokles o 30 %

Německo

42,37

85,09

50,36

11,30

33,97

223,09

24,32

24,28

19,74

38,98

25,11

132,43

pokles o 40 %

Japonsko

56,37

38,42

80,13

189,13

191,68

555,73

119,58

104,9

89,8

43,47

-0,48

357,27

pokles o 36%

Nizozemí

31,45

29,78

36,54

12,44

9,20

119,41

12,68

15,68

18,10

13,49

-0,32

59,63

pokles o 50 %

USA

51

119

120,96

123,98

92,34

507,28

143,62

204,36

177,91

155,19

187,26

868,34

nárůst o 72 %

VB

4,18

7,09

5,74

6,92

10,41

34,34

84,34

2,68

5,26

3,33

22,14

117,75

nárůst o 243 %

Švýcarsko

12,59

10,76

9,94

8,08

6,43

47,80

10,91

15,70

20,04

15,28

14,12

76,05

nárůst o 59%

Švédsko

3,94

4,64

3,12

3,37

3,69

18,76

3,94

3,48

4,55

3,59

4,03

19,59

nárůst o 4%

pokles o 7%

Španělsko

30,20

22,05

25,68

32,64

18,54

129,11

31,86

44,42

56,15

65,53

69,37

267,33

nárůst o 107%

Norsko

2,25

2,39

2,05

1,66

1,39

9,74

1,43

9,02

1,25

3,34

1,41

16,45

nárůst o 69%

Belgie

2,07

3,22

3,75

3,42

2,77

15,23

6,35

6,45

9,58

15,96

16,82

55,16

nárůst o 262 %

NET disb.

1996

1997

1998

1999

2000

2002

2003

2004

2005

2006

Kanada

1356,33

1263,25

1222,48

1171,9

1160,27

6174,23

1500,71

1347,62

1990,98

2832,88

2531,07

10203,26

Nárůst o 65 %

Francie

5754,23

4776,51

4184,52

4127,56

2828,76

21671,58

3614,99

7919,38

5213,34

5566,84

7239,13

29553,68

Nárůst o 36%

Německo

4535,17

3638,5

3490,54

3277,6

2686,64

17628,45

3327,86

4059,79

3822,59

7446,83

7034,08

25691,15

Nárůst o 46 %

Japonsko

8207,26

6552,18

8553,11

10475,73

9768,14

43556,42

6692,29

6334,23

5917,19

10385,17

7261,75

36590,63

Pokles o 16 %

Nizozemí

2275,03

2133,27

2132,97

2161,61

2242,76

10945,64

2448,64

2829,26

2670,21

3682,72

4282,23

15913,06

Nárůst o 46 %

USA

6917

4939

5988,16

6847,85

7404,62

32096,63

10570,1

14658,58

16249,5

25582,04

21162,12

88222,34

Nárůst o 175%

VB

1789,9

1978,84

2131,77

2248,52

2709,53

10858,56

3510,34

3840,99

5360,73

8168,5

8717,59

29598,15

Nárůst o173 %

Švýcarsko

722,17

575,34

632,78

732,13

627,44

3289,86

764,5

944,75

1186,88

1405,03

1253,97

5555,13

Nárůst o 69 %

Švédsko

1395,34

1208,61

1040,56

1146,3

1241,53

6032,34

1270,57

1779,37

2075,76

2255,85

2851,89

10233,44

Nárůst o 70 %

Svět Bilaterální donoři

Španělsko

887,65

765,08

837,91

829,14

720,18

4039,96

998,38

1151,35

1400,27

1862,95

2091,97

7504,92

Nárůst o 86 %

Norsko

944,45

915,86

950,2

1006,62

933,74

4750,87

1145,14

1461,99

1536,44

2032,53

2197,63

8373,73

Nárůst o 76%

Belgie

529,76

437,94

536,94

436,72

476,81

2418,17

711,55

1468,18

902,42

1308,22

1357,35

5747,72

Nárůst o138 %

Tabulka č. 20: Objemy pomoci distribuované do Peru a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

All donors Net disbursement

04

02

00

98

96

06 20

20

20

20

19

94

All donors Commitment

19

19

92

1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0

19

ODA total (mill. USD)

Příloha č. 5: Keňa grafy a tabulky

Rok

Graf č. 21: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany všech donorů, , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

67

ODA total (mill. USD)

1200 1000 DAC countries Net disbursement

800 600

DAC countries Commitment

400 200

19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

0

Rok

Graf č. 22: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany všech DAC zemí (bilaterálních donorů) , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

600 ODA total (mill. USD)

500 400

Multilateral Net disbursement

300

Multilateral Commitment

200 100

19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

0 -100

Rok

Graf č. 23: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany multilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

250,00 200,00 Německo 150,00

Nizozemí Japonsko

100,00

VB US

50,00

4

2

0

8

6

4

6 20 0

20 0

20 0

20 0

19 9

19 9

-50,00

19 9

2

0,00 19 9

ODA total net disbursement (mill. USD)

300,00

Rok

Graf č. 24: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany bilaterálních donorů, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

68

Belgie

60,00

Kanada Dánsko

ODA total net disbursement (mill. USD)

Finsko

50,00

Irsko Norsko Švédsko

40,00

30,00

20,00

10,00

20 06

Rok

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

0,00

Graf č. 25: Grafické vyjádření toků pomoci do Keni ze strany bilaterálních donorů , Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

Keňa 1997

1998

1999

2000

2001

Součet

2003

2004

2005

2006

2007

Součet

NET disb.

447,78

414,73

310,08

509,93

468,02

2150,54

521,42

654,43

767,24

942,88

1275,24

4161,21

Nárůst o 93%

Commit.

572,49

517,8

603,75

784,33

396,28

2874,65

770,92

1169,59

1034,31

1351,44

1999,87

6326,13

Nárůst o 120%

Svět 1997

1998

1999

2000

2001

Součet

2003

2004

2005

2006

2007

Součet

NET disb.

48615,98

50990,94

52568,25

49876,91

51909,02

253961,1

70713

78920,42

107670,8

105645,16

105055,89

468005,27

nárůst o 84 %

Commit.

61581,37

64678,91

67829,34

62129,94

60985,62

317205,18

91834,81

99349,19

114955,9

121941,37

113337,7

541418,97

nárůst o 71 %

Tabulka č. 21: Objemy pomoci distribuované do Keni a celosvětově ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics Keňa

ODA total

Multilaterální donoři

1997

1998

1999

2000

2001

Součet

2002

2003

2004

2005

2006

Součet

NET disb.

145,25

138,27

53,4

212,13

192,18

741,23

198,9

184,5

244,45

166,89

486,38

1281,12

nárůst o 73 %

Commit.

175,2

242,25

257,35

455,04

51,2

1181,04

361,22

423,33

310,03

226,43

448,27

1769,28

nárůst o 50 %

DAC countries

1997

1998

1999

2000

2001

Součet

2002

2003

2004

2005

2006

Součet

NET disb.

300,99

275,78

253,71

292,99

270,45

1393,92

320,28

470,79

510,06

760,12

824,09

2885,34

nárůst o 107%

Commit.

395,15

275,35

345,28

328,15

344,31

1688,24

408,56

720,64

721,79

1123,62

1497,97

4472,58

nárůst o 165%

Tabulka č. 22: Objemy pomoci distribuované do Keni ze strany bilaterálních a multilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics Keňa Bilaterální donoři NET disb.

1997

1998

1999

2000

2001

Součet

2003

2004

2005

2006

2007

Součet

Belgie

6,97

8,08

5,77

8,62

4,06

33,50

6,35

9,60

7,94

5,39

21,10

50,38

Kanada

7,96

6,74

7,27

5,40

3,81

31,18

7,98

18,10

21,55

24,21

22,44

94,28

nárůst o 202 %

Dánsko

16,53

10,55

11,56

8,42

12,30

59,36

12,62

25,81

32,69

43,66

43,50

158,28

nárůst o 166%

Finsko

4,26

5,20

4,10

4,04

5,38

22,98

5,64

7,84

7,60

11,20

16,40

48,68

nárůst o 112%

Francie

6,00

3,33

3,64

3,97

9,86

26,80

20,49

32,17

8,08

20,08

82,50

163,32

nárůst o 509%

Německo

43,68

39,01

37,20

38,39

32,46

190,74

35,44

41,69

49,55

45,41

55,80

227,89

nárůst o 19%

Irsko

2,22

1,72

1,92

3,78

3,25

12,89

6,44

8,99

6,86

15,15

13,50

50,94

nárůst o 295%

Japonsko

68,77

52,59

58,59

66,86

46,71

293,52

-6,59

70,89

60,88

105,1

351,3

581,58

nárůst o 98%

Nizozemí

31,72

29,16

10,39

14,24

23,10

108,61

7,69

24,38

28,28

26,28

80,60

167,23

nárůst o 54%

nárůst o 50 %

69

Norsko

2,81

2,54

1,98

2,89

4,04

14,26

10,27

7,94

9,85

12,34

6,40

46,80

nárůst o 228%

Švédsko

17,32

15,94

11,32

14,20

13,56

72,34

25,56

29,92

42,12

51,94

43,20

192,74

nárůst o 166%

VB

46,6

54,08

55,02

73,11

55,12

283,93

79,41

45,81

86,28

107,8

212,5

531,80

nárůst o 87%

USA

17

29,77

38,92

45,88

43,41

174,98

111,22

140,87

153,26

282,38

537,2

1224,93

nárůst o 600%

NET disb.

1997

1998

1999

2000

2001

Součet

2003

2004

2005

2006

2007

Součet

Belgie

437,94

536,94

436,72

476,81

502,47

2390,88

1468,18

902,42

1308,22

1357,35

1239,71

6275,88

Kanada

1263,25

1222,48

1171,9

1160,27

1199,55

6017,45

1347,62

1990,98

2832,88

2531,07

3152,19

11854,74

nárůst o 97%

Dánsko

1009,86

1014,34

1025,72

1023,52

1034,6

5108,04

1031,59

1202,05

1357,48

1463,91

1650,52

6705,55

nárůst o 31%

Finsko

200,07

208,89

240,7

217,08

224,38

1091,12

308,72

401,77

596,74

452,62

584,05

2343,9

nárůst o 114%

Svět Bilaterální donoři

nárůst o 162%

Francie

4776,51

4184,52

4127,56

2828,76

2595,78

18513,13

7919,38

5213,34

5566,84

7239,13

6258,49

32197,18

nárůst o 74%

Německo

3638,5

3490,54

3277,6

2686,64

2853,39

15946,67

4059,79

3822,59

7446,83

7034,08

7949,81

30313,1

nárůst o 90%

Irsko

120,48

123,51

148,76

153,94

184,32

731,01

351,74

409,59

482,25

632,29

824,08

2699,95

nárůst o 269%

Japonsko

6552,18

8553,11

10475,73

9768,14

7457,83

42806,99

6334,23

5917,19

10385,17

7261,75

5778,15

35676,49

pokles o 19 %

Nizozemí

2133,27

2132,97

2161,61

2242,76

2224,34

10894,95

2829,26

2670,21

3682,72

4282,23

4643,84

18108,26

nárůst o 66%

Norsko

915,86

950,2

1006,62

933,74

940,33

4746,75

1461,99

1536,44

2032,53

2197,63

2882,72

10111,31

nárůst o 113%

Švédsko

1208,61

1040,56

1146,3

1241,53

1204,76

5841,76

1779,37

2075,76

2255,85

2851,89

2932,22

11895,09

nárůst o 104%

VB

1978,84

2131,77

2248,52

2709,53

2608,94

11677,6

3840,99

5360,73

8168,5

8717,59

5601,53

31689,34

nárůst o 171%

USA

4939

5988,16

6847,85

7404,62

8284,14

33463,77

14658,58

16249,5

25582,04

21162,12

18901,15

96553,39

nárůst o 189%

Tabulka č. 23: Objemy pomoci distribuované do Keni a celosvětově ze strany bilaterálních donorů ve sledovaných obdobích, Zdroj: OECD Statistics: International Development statistics

70