Masarykova univerzita Právnická fakulta Obor Právo Katedra finančního práva a národního hospodářství
Diplomová práce
Veřejná podpora v daňovém právu Bc. Dana Mazurková 2014
Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Veřejná podpora v daňovém právu zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury“. V Brně dne 19. 3. 2014 ________________________ Vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě by autorka ráda poděkovala panu JUDr. Ing. Michalu Radvanovi, Ph.D. za kladný a ochotný přístup, cenné připomínky a rady poskytnuté v rámci zpracování práce.
Abstrakt Cílem diplomové práce „Veřejná podpora v daňovém právu“ je analyzovat problém veřejné podpory a její formy, které se vyskytují v daňovém právu včetně samotného řízení o ní a evidenci podpor. Práce bude rozčleněna do čtyř kapitol. V rámci první kapitoly bude definován pojem veřejné podpory a její právní úprava. Kapitola druhá se bude zabývat orgány činnými v řízení o veřejné podpoře na úrovni unijní a České republiky. Další kapitola bude obsahovat příklady veřejné podpory v daňovém právu, jejich rozčlenění a charakteristiku. A závěrečná kapitola stručně představí centrální registr podpor de minimis.
Abstract The goal of thesis „Public subsidy in tax law“ is analyzing the problem of public subsidy and it´s forms in the tax law including proceedings and register. The thesis will be compartmentalize to four parts. Within te first chapter concept of public subsidy will be defined and it´s legisltion. The second part will be deal with authorities acting in proceeding of public subsidy on the Union and Czech level. The next part will be contained examples of public subsidy in tax law, theirs segmentation and characteristic. And the final chapter will be presented central register od de minimis subsidy.
Klíčová slova Veřejná podpora, daň, podpora de minimis, zvýhodnění, sleva na dani, prominutí daně, centrální registr
Keywords Public subsidy, tax, de minimis subsidy, advantage, tax credit, tax ecemption, central register
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1.
Pojem veřejná podpora a její úprava ..................................................................................... 7 1.1
Veřejná podpora.......................................................................................................... 7
1.1.1 Podpora de minimis ................................................................................................... 13 1.2 Znaky veřejné podpory ..................................................................................................... 17 1.2.1 Poskytnutí podpory státem Evropské unie nebo z veřejných prostředků ...................... 18 1.2.2 Zvýhodnění některých podniků nebo odvětví podnikání a selektivita podpory ............. 20 1.2.3 Narušení nebo hrozící narušení soutěže ...................................................................... 22 1.2.4 Ovlivnění obchodu mezi členskými státy.................................................................... 24 2.
Orgány činné v řízení o veřejné podpoře a řízení před nimi ................................................. 26 2.1
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ...................................................................... 26
2.1.1
Funkce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže před vstupem do Evropské unie ... 26
2.1.2
Funkce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže po vstupu do Evropské unie ......... 27
2.1.3
Evidence poskytnutých veřejných podpor .............................................................. 29
2.2 Komise Evropské unie...................................................................................................... 29 3.
Daňové instituty jako forma veřejné podpory ...................................................................... 34 3.1 Veřejná podpora v rámci tvorby práva .............................................................................. 35 3.1.1 Úlevy na daních z příjmů - slevy na daních z příjmů z investičních pobídek ................ 36 3.1.2 Místní poplatky ......................................................................................................... 41 3.1.3 Korekční prvky .......................................................................................................... 42 3.2 Veřejná podpora v rámci aplikace práva ........................................................................... 44 3.2.1 Odložení daňového dluhu a nové časové rozvržení daňového dluhu ............................ 45 3.2.2 Zrušení daňového dluhu a příslušenství ...................................................................... 46
4.
Centrální registr podpor de minimis .................................................................................... 53
Závěr ......................................................................................................................................... 55 Zdroje........................................................................................................................................ 57 Literární zdroje ...................................................................................................................... 57 Elektronické zdroje ................................................................................................................ 58 Právní předpisy ...................................................................................................................... 60 Judikatura .............................................................................................................................. 63
Úvod Veřejná podpora je součástí odvětví ochrany hospodářské soutěže, které není tak hojně probírané, jako ostatní její součásti. Avšak jedná se o institut, který se objevuje roztříštěně po celém právním řádu a ani daňové právo není výjimkou. Veřejné podpoře v daňovém právu se mnoho autorů cíleně nezabývá, a proto bylo zvolení tohoto tématu vhodné ke zpracování v rámci diplomové práce. Vědeckými metodami vhodnými ke zpracování tohoto tématu jsou zejména analýza, syntéza, komparace a dedukce. Metoda analýzy je stěžejní pro rozbor jednotlivých znaků veřejné podpory a jejich následná syntéza při jejich aplikaci na samotné potenciální případy veřejné podpory a zjišťování, zda se o podporu jedná či nikoliv. Komparace je metoda, která se bude aplikovat zejména při porovnávání postavení orgánů činných v řízení o podpoře před a po vstupu České republiky do Evropské unie. Metoda dedukce bude dále podstatná pro celkové posouzení, zda je cíl práce naplněn či nikoliv. Pomocí těchto metod je v práci vymezen pojem veřejné podpory a podpory de minimis spolu s analýzou jejich specifických znaků. Dále je analyzována právní úprava na unijní úrovni a na úrovni českého právního řádu. Druhá kapitola se zabývá postavením orgánů činných v řízení o veřejné podpoře. Nejstěžejnější pro naplnění cíle práce je kapitola třetí, která vymezuje a klasifikuje jednotlivé instituty daňového práva. Na závěr práce je představen centrální registr podpory de minimis. Hlavním cíle práce je následující hypotéza: Veřejná podpora je institut v právu sloužící k ulehčení ekonomické situace a dle toho je k němu dán subjektům přístup. Je zřejmé, že přímo k vymezenému tématu není mnoho ucelených knižních zdrojů a není ani autor, který by se daným tématem výlučně zabýval. Je tedy nutné vycházet především z právních předpisů. Vzhledem k tomu však, že se jedná o institut, který je na vysoké úrovni upraven unijními předpisy, je dále také nutné vycházet z judikatury Evropského soudního dvora. Veškeré použité právní předpisy
zpracovávají
téma
s účinnosti
6
do 31.
12.
2013.
1. Pojem veřejná podpora a její úprava 1.1 Veřejná podpora Veřejná podpora je institut práva na ochranu hospodářské soutěže, který je schopný tuto soutěž na trhu narušit. Proto je příslušnými orgány sledován ve velkém měřítku a zároveň je její poskytování podrobeno mnoha striktním podmínkám. Při podrobném zkoumání veřejné podpory se můžeme mimo jiné setkat také s pojmy jako státní podpora, státní pomoc nebo státní subvence. A jelikož je Česká republika součástí Evropské unie, což obnáší také její legislativu, můžeme v cizojazyčných textech narazit na označení State aid nebo L´Aide d´État. Veřejná podpora je velmi široký pojem. Proto je velké množství literatury a soudy vytvářené judikatury, které upřesňují základní ustanovení, vymezující tento pojem. Toto směrodatné ustanovení, se nachází v primárním právu Evropské unie a to Smlouvě o fungování Evropské unie v čl. 107 (bývalý článek 87 Smlouvy o Evropském společenství), který stanoví:
Státní podpory jsou podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby.
V literatuře je tato definice však dále upřesňována. Například dle Tichého a kolektivu1 a dále taky Svobody2, jsou do slovního spojení „ze státních prostředků“ zahrnuty také veškeré orgány a organizace, které s veřejnými prostředky nakládají. „Zahrnuty jsou tedy jakékoliv intervence nebo opatření 1
TICHÝ, Luboš. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, lii, 953 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4003-332. 2 SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xx, 304 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-807-4003-134.
7
z veřejných prostředků, přímé či nepřímé. Vztah ke státní moci může být tedy nepřímý nebo zprostředkovaný.“ 3 Jsou zde zařazovány kraje i obce, tedy nejen orgány státní správy, ale také územní samosprávy, veřejné nebo soukromé instituce, na které stát přenesl úkoly, s veřejnými financemi spojené. Pojem veřejná podpora vymezuje ve své knize také Kincl4. Jako první zdůrazňuje, že stanovení, co to je veřejná podpora, není jednoduché přesně určit. Není dle něj výjimkou, že jeden člověk dané opatření za veřejnou podporu považuje a druhý nikoliv. Vymezuje ji pomocí jejich definičních znaků. Avšak závazný názor, kdy se o veřejnou podporu jedná či nikoliv, udává pouze Evropská komise. „Oblast veřejné podpory je primárně založena na rozhodovací praxi kompetentních orgánů Evropské unie a je nezbytné důkladně analyzovat okolnosti každého případu. Praxe ukazuje, že každé opatření, které může zakládat veřejnou podporu je posuzováno na základě jeho účinků. To znamená, zda neposkytuje výhodu určitému podniku či odvětví.“5 Veřejná podpora je také vymezená například v knize Čtvrtníkové a kolektivu 6, a to jako „ podpora poskytovaná především státem či územními samosprávnými celky zejména za účelem regionálního rozvoje, prosazování politik veřejného zájmu (ochrana životního prostředí, výzkum a vývoj, odborná příprava), podpory rozvoje určitých aktivit nebo ochrany kulturního dědictví.“7 Veřejná podpora je pojem, který ale vznikl až v důsledku judikatury, který rozšířil omezený obsah pojmu státní podpora z práva primárního. I nyní je však dále rozvíjen další judikaturou Soudního dvora Evropské unie, která navazuje 3
JANKŮ, Martin a Jana MIKUŠOVÁ. Veřejné podpory v soutěžním právu EU., str. 20, Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 9788074004308 4 KINCL, Michael. Praktický průvodce veřejnou podporou: vymezení pojmu a otázky související. Vyd. 1. Praha: BOVA Polygon, 2012, 98 s. ISBN 978-80-7273-168-8. 5 KINCL, Michael. Praktický průvodce veřejnou podporou: vymezení pojmu a otázky související. Vyd. 1. Praha: BOVA Polygon, 2012, 98 s. ISBN 978-80-7273-168-8. 6 ČTVRTNÍKOVÁ, Mgr. Ilona a kolektiv. Veřejná podpora a veřejné zakázky po vstupu do EU: průvodce pro obce a města. Praha: Linde, 2005, 175 s. ISBN 80-720-1528-1. 7
ČTVRTNÍKOVÁ, Mgr. Ilona a kolektiv. Veřejná podpora a veřejné zakázky po vstupu do EU: průvodce pro obce a města. Str. 53Praha: Linde, 2005, 175 s. ISBN 80-720-1528-1.
8
na rozhodnutí Komise Evropské unie. Podstatným rozsudkem se tak stalo rozhodnutí ve věci Ianelli8, který vymezuje pojem státní a veřejné prostředky. Definicí veřejných prostředků se dále zabývá také rozhodnutí Sloman Neptun 9, Ecotrade10 nebo PreussenElektra11. Další judikát Fleuren Compost12 zase vymezuje datum poskytnutí podpory nebo například Philip Morris13 se zabývá skutečností, co shledáváme pod pojmem „poskytnutí výhody“. Podrobnějšímu výkladu znaků veřejné podpory je dále věnována samostatná kapitola. Článek 107 odst. 2 Smlouvy dále stanovuje, jaké veřejné podpory jsou s vnitřním trhem slučitelné. Jedná se tak o podpory sociální povahy, poskytované individuálním spotřebitelům bez diskriminace dle původu výrobků, dále o podpory určené k náhradě škod způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi a za stanovených podmínek podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo, postižených rozdělením Německa. V odstavci třetím tohoto článku nalezneme také tzv. individuální výjimky. Jedná se o podpory, které mohou být považovány za slučitelné s vnitřním trhem. Řadíme zde podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností. Dále o podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu. Třetím příkladem jsou podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. A také podpory, určené na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví,
jestliže neovlivní podmínky obchodu
8
Rozhodnutí ESD 74/76 ze dne 22. 2. 1977 Rozhodnutí ESD ve spojených případech C-72 a C-73/91 Sloman Neptun [1993] I-887 10 Rozhodnutí ESD v případě C-200/97 Ecotrade [1998] ECR I-7907 11 Rozhodnutí ESD v případě C-379/98 PreussenElektra [2001] ECR I-2099 12 Rozhodnutí SPI v případě T-109/01 Fleuren Compost [2004] 13 Rozhodnutí ESD v případě 730/79 Philip Morris [1980] ECR 2971 9
9
a hospodářské soutěže v Unii, v míře odporující společnému zájmu. Na závěr je ustanovena tzv. kategorie podpor, které určí rada rozhodnutím na návrh Komise. V oblasti státní podpory nalezneme úpravu také v právu sekundárním. Jedná se o tyto nařízení:
Nařízení Rady (ES) č. 994/1998 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory
Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES
Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES
V rámci prvního zmíněného Nařízení Rady o použití článků 92 a 93 Smlouvy, je zakotveno oprávnění Komise vydávat nařízení, které stanoví, že podpory ve prospěch malých a středních podniků, výzkumu a vývoje, ochrany životního prostředí, zaměstnanosti a vzdělávání a regionální podpory, jsou slučitelné se společným trhem a nejsou předmětem oznamovací povinnosti. Dále mohou také stanovovat prahy či jiné podmínky pro udělení podpory, vyjímat určitá odvětví ze své působnosti a přidávat další podmínky pro splnění slučitelnosti s trhem. Tímto nařízením také Rada zakotvila právo Komise vydat nařízení na podporu de minimis a pravidla transparentnosti a kontroly těchto podpor ze strany členských států. Nařízení Rady, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES, se zaobírá specifikací řízení, týkající se oznámené podpory. Je zde upraveno oznámení nové podpory, včetně jeho přezkoumání a rozhodnutí Komise o něm. Dále také žádost Komise o poskytnutí informací ze strany členského státu
10
či jiných institucí, formální vyšetřovací řízení, včetně následných pokut a penále. V rámci třetí kapitoly tohoto nařízení je upraveno řízení o protiprávní podpoře a promlčecí lhůty. Čtvrtá kapitola obsahuje řízení, zabývající se zneužitím podpory, pátá kapitola řízení, které upravuje existující režimy podpory a sedmá kapitola je věnována kontrole. Poslední z trojice zmíněných nařízení je Nařízení, kterým se provádí výše specifikované Nařízení o prováděcích pravidlech k článku 93. Toto má předmět působnosti, stanovený v čl. 1 a to následovně: Toto nařízení stanovuje prováděcí pravidla, týkající se formy, obsahu a dalších podrobností, oznámení a výročních zpráv, uvedených v nařízení č. 659/1999. Rovněž obsahuje ustanovení pro výpočet lhůt ve všech řízeních, které se zaobírají se státní podporou a úrokové sazby pro navrácení protiprávní podpory. Toto nařízení se použije na podpory ve všech odvětvích. Co se týče úpravy České republiky, dá se rozdělit mezníkem vstupu České republiky do Evropské unie. Před vstupem do EU byl vydán zákon č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako původní zákon o veřejné podpoře). V tomto zákoně byla také zakotvena role Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jako stěžejního orgánu, který byl následně nahrazen Evropskou komisí. Po vstupu České republiky do Evropské unie, nalezneme stěžejní vnitrostátní úpravu v
zákoně č.
215/2004 Sb. o úpravě některých vztahů v oblasti
veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako zákon o veřejné podpoře) Zákon zrušil výše zmíněný původní zákon o veřejné podpoře a také vyhlášku č. 435/2000 Sb., kterou se stanoví náležitosti informační povinnosti
11
o poskytnuté podpoře. Jak je vymezeno v předmětu úpravy zákona o veřejné podpoře, upravuje výkon státní správy, povinnosti a práva poskytovatelů a příjemců a další otázky a vztahy, týkající se veřejné podpory a to v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie, kterými rozumíme předpisy o veřejné podpoře a také podpoře de minimis. Nevztahuje se však na odvětví rybolovu a zemědělství. Dále je tato oblast upravena také v
zákoně č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, a o změně zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Nejdůležitějším přínosem tohoto zákona je definice pojmů z oblasti veřejné podpory. Nalezneme zde například definici subjektu veřejné správy, ovládaného subjektu či veřejných prostředků. Dále zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti osob, ovládaných subjekty veřejné správy a osob, účtujících odděleně pro zajištění průhlednosti finančních vztahů mezi nimi a subjekty veřejné správy v oblasti veřejné podpory a dále postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v těchto věcech. Dalším důležitým zákonem v české úpravě veřejné podpory je
zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů
Tento zákon mimo jiné vymezuje pojem investiční pobídky ve formě slevy na daních z příjmů a to dle §35a a 35b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů .
12
1.1.1 Podpora de minimis
Pojem podpory de minimis je opět pojem práva Evropské unie a v českých právních předpisech, ale vlastně celém českém právu se používá, jako ekvivalent k evropskému pojmu, český pojem „podpora malého rozsahu“. Jedná se o podpory zanedbatelného významu, které jsou také označovány jako bagatelní podpory. Tento typ veřejné podpory je opravdu velmi využívaným, a to zejména proto, že podpora de minimis může být poskytnuta k jakémukoliv účelu, tedy jak k podpoře investiční činnosti, tak i provozní. Primární úprava podpory de minimis vychází ze Smlouvy o fungování Evropské Unie čl. 109, který zmocňuje Radu, aby na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem přijímala veškerá potřebná prováděcí nařízení k článkům 107 a 108 a vymezovala druhy podpor, které jsou vyňaty z řízení dle článků 107 a 108, tedy článků, upravujících státní podporu. Svého zmocnění se dočkala také Evropská komise, která dle článku 2 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 994/98 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální podpory, může stanovit, že určité podpory nesplňují všechna kritéria článku 92 odst. 1 Smlouvy ES s ohledem na rozvoj a fungování společného trhu a že jsou tedy vyňaty z oznamovací povinnosti, stanovené článkem 93 odst. 3 Smlouvy ES, pokud podpora, poskytnutá stejnému podniku za dané časové období, nepřekročí určitou pevně stanovenou částku. Sekundární úprava se skládá z několika základních nařízení, které byly vydány na základě zmocnění v primární úpravě. Jedná se tedy o:
13
Nařízení Komise EU č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis 14
Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004
Nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů
Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách)
Poslední zmíněné nařízení stanoví v čl. 1 velmi široké pole působnosti tohoto nařízení. Dále je stanoveno mnoho dalších podrobných podmínek, a to jak podmínek obecných, tak následně zvláštních pro jednotlivé druhy podpor. Pokud jsou
však
tyto
podmínky
kumulativně
splněny,
vyplyne
z toho,
že podpora bude slučitelná se společným trhem Evropské unie a bude se jednat o tzv. blokovou výjimku. Co se týče samotné české úpravy podpor malého rozsahu, tak takovou úpravu nenalezneme. Institut veřejné podpory byl do českého práva zaveden na základě úpravy evropské, kdy veškerá nařízení jsou přímo aplikovatelná v celém rozsahu. Tento vztah je stanoven v §2 písm. b) zákona č. 215/2004 Sb. o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů.
14
Nařízení se použije od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2013
14
Základním principem tohoto institutu je administrativní určení horní hranice částky, kterou může jeden příjemce obdržet v průběhu tří let, aniž by se dostal do kolize s předpisy upravující veřejnou podporu. Toto období je určeno fiskálními roky, které jsou používané podnikem pro daňové účely. 15 Limit částky, kterou může podnik získat, je stanoven článkem 2 odst. 2 Nařízení Komise Evropského společenství č. 1998/2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis. V tomto nařízení je tedy stanoveno, že podpora, která není schopna ovlivnit obchod mezi členskými státy nebo narušit hospodářskou soutěž, je omezena částkou 200.000 EUR a limitem 100.000 EUR v odvětví dopravy. Pokud poskytovatel podpory zamýšlí poskytnout podniku podporu de minimis, musí zamýšlenou částku sdělit písemně podniku a výslovně uvést, že se jedná o podporu de minimis dle příslušného nařízení. „Částka, která je podniku poskytována se pro účely kontroly podmínek podpory malého rozsahu, přepočítává z EUR na Kč dle kurzu Evropské centrální banky, který je platný ke dni poskytnutí podpory de minimis. Za den, kdy je podpora poskytnuta se považuje den, kdy právní akt, zakládající její poskytnutí nabude právní moci nebo účinnosti.“16 Celý proces musí být dostatečně transparentní, s důrazem kladeným na to, aby bylo jasné, na co se podpora bude poskytovat a následné nenutnosti provádět hodnocení rizik. Obecně tedy můžeme říct, že podpora je transparentní, pokud je možné určit její výši před přidělením. Podpora de minimis se většinou využívá na dotace či zvýhodněné půjčky a úvěry. Poskytovatel však nemůže poskytnout podporu dle pravidla de minimis všem podnikům. Ty, které jsou
15
Počítání tříletého období u podpor de minimis po 1.1. 2007. In: CzechInvest: Agentura pro
podporu
podnikání
a
investic
[online].
[cit.
2014-02-04].
Dostupné
z:
http://www.czechinvest.org/data/files/pocitani-trileteho-obdobi-u-podpory-de-minimis-493.pdf 16
Podpora de minimis. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2013-09-30]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/verejna-podpora/nejcastejsi-oblasti-verejne-podpory/podpora-deminimis.html
15
uvedeny v nařízení č. 1998/2006 jsou z tohoto využívání vyloučeny. Jedná se o tyto odvětví:
rybolov17
prvovýroby zemědělský produktů uvedených v příloze I Smlouvy o fungování EU18
zpracování a uvádění zemědělských produktů uvedených v příloze I Smlouvy na trh
vývozu
uhelného průmyslu
silniční nákladní dopravy pro cizí potřebu (při nabývání vozidel)
podnikům v obtížích19
Jakmile je podpora poskytnuta, je povinností poskytovatele do 5 dnů od jejího poskytnutí, nahlásit tuto relevantní podporu do centrálního registru de minimis, který je veden Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.20 „Členské státy musí v rámci podpory de minimis kontrolovat, zda nebyl překročen strop podpory ve stanoveném tříletém období, a vést o podpoře de minimis záznamy. Tyto záznamy se archivují po dobu deseti let ode dne jejího udělení a následně musí členský stát Komisi ve lhůtě 20 pracovních dnů, od jejího vyžádání, poskytnout všechny relevantní informace.“21Ze strany Evropské komise však
17
Přidělování podpory se řídí nařízením Komise č. 736/2008 Rozdíly oproti jiným odvětvím v poskytování podpory de minimis najdeme hned ve dvou specifických rysech. Prvním z nich je výše podpory na jednu společnost a to stanovené ve výši 7.500 € během tří účetních období. Druhým rysem je stanovení maximální částky každému členskému státu (každý stát má jinou částku dle subjektů v zemi působících), která může být mezi výrobce rozdělena. Janků uvádí, že v České republice je limit 26.257.500 €. To znamená, že během tří účetních období může být podpora de minimis rozdělena mezi 3.501 subjektů. 19 Řídí se sdělením Komise: Pokyny společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (2004/C 244/02) 20 Centrálním registrem se podrobněji zabývám níže 21 JANKŮ, Martin a Jana MIKUŠOVÁ. Veřejné podpory v soutěžním právu EU., str. 40, Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 9788074004308 18
16
většinou žádná kontrola ex offo neprobíhá, ale v praxi může zahájit svou činnost na základě podnětů ve formě stížností.
1.2 Znaky veřejné podpory Každé opatření nemusí nutně ihned znamenat, že se jedná o veřejnou podporu. Aby se o veřejnou podporu jednalo, musí naplňovat určité znaky. Jelikož je však v primárním právu Evropské unie veřejná podpora upravena pouze vyjmenováním definičních znaků, musí se následně také vycházet zejména z rozhodovací praxe Komise a judikatury Evropského soudního dvora. Stěžejní judikát pro vymezení a výklad veřejné podpory je rozsudek ze dne 21. března 1990, který je znám pod názvem Tubemeuse. 22 Z tohoto judikátu se vyvodily čtyři základní definiční znaky, které musí být naplněny současně, aby se dané opatření dalo považovat za veřejnou podporu, která je neslučitelná s vnitřním trhem Evropské unie:
poskytnutí podpory státem nebo z veřejných prostředků
zvýhodnění určitých společností či odvětví
narušení nebo hrozící narušení soutěže
ovlivnění obchodu mezi členskými státy
U podpory de minimis je shledáváno, že tento typ podpory nenarušuje ani u něj nehrozí narušení soutěže a také, že neovlivňuje obchod mezi členskými státy. Z těchto důvodů nemůže nikdy jednat o podporu, neslučitelnou s trhem Evropské unie.
22
Judikát ESD 142/87 ze dne 21. března 1990
17
1.2.1 Poskytnutí podpory státem Evropské unie nebo z veřejných prostředků
Prvním úskalím tohoto znaku je pojem „stát“. V rámci významu pojmu veřejné podpory nechápeme pojem „stát“ pouze jako institut, který splňuje základní definiční znaky: obyvatelstvo, státní moc a státní území. Zahrnujeme zde mnohem širší složky státu. „Podle judikatury Evropského soudního dvora, zde totiž zahrnujeme nejen centrální vládu a jí řízené orgány, ale i jednotky lokální, regionální či územní samosprávy.“23 To znamená příkladem složek a orgánů, které zde zahrnujeme, jsou: centrální vláda, ministerstva a jiné správní úřady, řízené centrální vládou, Parlament, Česká národní banka a územní samosprávy (obce, kraje, města), ale také zde řadíme tzv. veřejné podniky24. V rámci české právní úpravy můžeme za vymezení tohoto pojmu považovat vymezení pojmu „poskytovatel veřejné podpory“, který je upraven v § 2 písm. c zákona č. 2015/2004 Sb. o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Toto vymezení zní: „poskytovatelem veřejné podpory (dále jen „poskytovatel“) ten, kdo rozhoduje o poskytnutí veřejné podpory; pokud o poskytnutí veřejné podpory rozhoduje vláda České republiky, rozumí se poskytovatelem ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, který návrh na poskytnutí veřejné podpory nebo návrh programu veřejné podpory předložil vládě České republiky.“ Druhým důležitým pojmem jsou „veřejné prostředky.“ Při výkladu tohoto pojmu není stěžejní, kdo prostředky na veřejnou podporu vynaložil, ale zda nějak ovlivňují veřejné rozpočty. Může se tedy jednat o instituci státní, ale taky soukromou či veřejnou, které stát založil za účelem poskytování veřejné podpory. Důležité ve výsledku je, že se jakkoliv takto poskytnutá podpora dotkne veřejných rozpočtů a to ať přímo, tak i nepřímo. Za přímý dopad na veřejné rozpočty považujeme
vydávání
finančních
prostředků
23
(např.
dotace,
subvence)
KINCL, Michael. Praktický průvodce veřejnou podporou: vymezení pojmu a otázky související. , str. 16 Vyd. 1. Praha: BOVA Polygon, 2012, 98 s. ISBN 978-80-7273-168-8. 24 Upraveno směrnicí č. 80/723/EEC – transponována zákonem č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory
18
a za nepřímý dopad nerozšíření jejich příjmové stránky, ke kterému by za normálních okolností došlo,25 tedy „nevybrání finančních prostředků, na které vzniká nárok na základě obecně závazných právních předpisů nebo na základě tržních vztahů (např. daňové úlevy, promíjení pokut nebo místních poplatků).“26 Do skupiny veřejných prostředků tak řadíme také finance, poskytnuté na veřejnou podporu z fondů kontrolovaných orgány veřejné správy, státních nadací a privátních společností k tomuto účelu založených, Strukturálních fondů Evropské unie, Norských fondů 27 a Švýcarských fondů28. Naopak dle informací, zveřejněných Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, bylo v některých případech shledáno nezapojení veřejných prostředků. Jedná se například o „zákonná opatření, která nemají dopad na příjmy veřejných rozpočtů (např. stanovení minimálních prodejních cen, či regulace stanovící právní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem) nebo soukromé fondy, nad nimiž stát nevykonává kontrolu.“29 Tento definiční znak je tedy ve stručnosti naplněn tehdy, pokud je veřejná podpora poskytnuta státem či jiným orgánem, který se pod pojem stát řadí. A daná částka je poskytnuta z veřejných prostředků, což nějakým způsobem ovlivní veřejné rozpočty.
25
Definiční znaky veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU VEŘEJNÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu veřejné soutěže [online]. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: www.uohs.cz/cs/verejnapodpora/definicni-znaky-verejne-podpory.html 26 KINCL, Michael. Praktický průvodce veřejnou podporou: vymezení pojmu a otázky související. , str. 18 Vyd. 1. Praha: BOVA Polygon, 2012, 98 s. ISBN 978-80-7273-168-8 27 Fond založený Norským královstvím za účelem snížení sociálních a ekonomických rozdílů v rámci Evropského hospodářského prostoru 28 Švýcarský fond, který je využíván na základě česko-švýcarské spolupráce, z kterého některé státy čerpají prostředky zejména za účelem zlepšení a životního prostředí 29 Případy, kdy bylo resp. nebylo shledáno naplnění některého z definičních znaků veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: Definiční znaky veřejné podpory [online]. 2012 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/4_Priklady_cinnosti.doc
19
1.2.2 Zvýhodnění některých podniků nebo odvětví podnikání a selektivita podpory
Podstatou tohoto znaku je zkoumání zda určitý podnik či odvětví těží z poskytnutí veřejné podpory určitou výhodu. Tato výhoda může být spatřována v prospěchu, který by normálních tržních okolností subjekt nezískal. Dále ji můžeme spatřovat také v opatřeních, které by za normálních okolností a pravidel nenastaly či ve snížených nákladech běžného provozu. Vedle toho, že podpora vytváří určitou výhodu, se musí posoudit, zda je či není selektivní. „Selektivní opatření je takové, které není aplikováno vůči všem podnikům na trhu stejně a nelze jej označit za obecné opatření.“30 To, že je podpora selektivní bývá v praxi dovozováno z toho, že veřejná instituce, která výhodu poskytuje, může jakkoliv určit příjemce podpory. Dále také z toho, že výhoda směřuje podnikům s obecně stanovenými znaky a že výhoda je poskytována pouze na omezeném území. Důležité je také poznamenat, že dle rozhodnutí Evropského soudního dvora C-730/79 Philip Morris vs. Komise „výhoda narušuje soutěž již v okamžiku příslibu“ a také že není směrodatná výše podpory ani velikost subjektu, kterému je tato podpora poskytována. O zvýhodnění se dle Komise však nejedná v případech „městské bezdrátové sítě (internet veřejným budovám a institucím, poskytování volného připojení k internetu pro služby veřejné služby s pro informace z veřejného sektoru pro obyvatele), při jednání v souladu s principem soukromého investora31 a kompenzace v rámci závazku veřejné služby při splnění všech podmínek rozsudku Altmark.“32
30
Definiční znaky veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU VEŘEJNÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu veřejné soutěže [online]. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: www.uohs.cz/cs/verejnapodpora/definicni-znaky-verejne-podpory.html 31 Metoda, která zkoumá, zda je investice pro soukromého investora výhodná. Při této metodě se posuzuje návratnost investice, míra rizika, rentabilita odvětví, konkurence apod. 32
Případy, kdy bylo resp. nebylo shledáno naplnění některého z definičních znaků veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: Definiční znaky veřejné podpory [online]. 2012 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/4_Priklady_cinnosti.doc
20
Dále je nutné vymezit, co se rozumí pojmem podnik. Primární právo Evropské unie pojem „podnik“ nijak nevymezuje, proto se při jeho interpretaci vychází zejména z judikatury Evropského soudního dvora. Podle rozhodovací praxe „je podnikem jakákoliv entita bez ohledu na právní status či způsob financování, vykonávající tzv. ekonomickou aktivitu. Za ekonomickou aktivitu je třeba považovat činnost spočívající v nabízení zboží a služeb na daném trhu.“33 Základním vodítkem při posuzování zda příjemce podpory je podnikem, je tedy jeho ekonomická aktivita, kterou nemusí vylučovat ani případná bezplatnost poskytovaných služeb. Případy, kdy nebylo shledáno naplnění znaku ekonomické aktivity, jsou například „činnosti, které představují výkon státních zásad (armáda, policie, orgány veřejné správy) a činnosti, které mají čistě sociální povahu (režimy povinného pojištění, které plní výlučně sociální funkci a činnost veřejného školství financovaného obecně z veřejných prostředků).“34 V rámci českého právního řádu je ekonomická aktivita vymezena v § 5 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to jako soustavná činnost zde vyjmenovaných subjektů nebo také využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Mezi podniky tak řadíme například podnikatele, čímž rozumíme osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění, svobodná povolání, obchodní společnosti a družstva. Dále pod pojem podnik spadají také veřejné instituce, zájmová sdružení právnických osob a další podobné subjekty, neziskové organizace, sportovní kluby, občanská sdružení, nadace, církve, obecně prospěšné společnosti apod.
33
KINCL, Michael. Praktický průvodce veřejnou podporou: vymezení pojmu a otázky související. , str. 20 Vyd. 1. Praha: BOVA Polygon, 2012, 98 s. ISBN 978-80-7273-168-8. 34
Případy, kdy bylo resp. nebylo shledáno naplnění některého z definičních znaků veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: Definiční znaky veřejné podpory [online]. 2012 [cit. 2013-11-11]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/4_Priklady_cinnosti.doc
21
V souladu se všemi výše uvedenými skutečnostmi je tento znak naplněn, pokud opatření je selektivní, tzn. je poskytnuto jednomu podniku (v souladu s vymezením dle práva Evropské unie) či odvětví podnikání a byla mu tak poskytnuta výhoda, kterou by za jiných okolností nezískal.
1.2.3 Narušení nebo hrozící narušení soutěže
Tento znak je obligatorně předpokládán u všech posuzovaných podpor, jelikož je trh Evropské unie společným trhem. Na takovém trhu se subjekty svobodně přesouvají a působí na trzích lokálních, proto může snadno dojít k situaci, kdy poskytnutá podpora zamezí nebo ztíží vstup jiných subjektů na tento relevantní trh. Proto podpory, které nemohou narušovat soutěž, jsou upraveny v nařízení o bagatelních podporách35 a v nařízení o blokových výjimkách36. K naplnění tohoto znaku dochází, pokud je soutěž narušena nebo pokud pouze hrozí narušení soutěže na daném trhu. Z těchto důvodů je tedy patrné, že k narušení soutěže nemusí v některých případech vůbec dojít, avšak pokud je jen zjevné, že by k němu dojít mohlo, jedná se o veřejnou podporu neslučitelnou s trhem. „Takovéto hrozící narušení soutěže musí mít objektivní charakter, narušení by muselo být vážné a musí existovat kauzální souvislost mezi příslušným opatřením
(podporou)
a
potenciálním
narušením
soutěže.“37
V případě
posuzování narušení soutěže se postupuje tak, že se tento znak posuzuje jak na úrovni národní, tak na úrovní Evropské unie, ale musí se jednat o relevantní trh. Narušení soutěže nemůže být ospravedlňováno faktem, že podporu dostanou také
35
Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis 36 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) 37 TICHÝ, Luboš. Evropské právo. 4., str. 567, vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, lii, 953 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4003-332.
22
jiné subjekty na daném trhu nebo dokonce tím, že v jiném státě je narušení soutěže taktéž patrné. Při posuzování, zda je soutěž narušena či nikoliv, je relevantní trh, jako základní prvek, vymezován z několika hledisek. A to hledisko věcné, prostorové a časové. Ve své podstatě se trh vymezuje tak, aby se z hlediska věcného určil druh zboží a to zejména na základě pohledu spotřebitele. „Je nutno vzít v úvahu zboží shodné, porovnatelné a u vzájemně zastupitelného musí být brána v úvahu nejenom funkčnost výrobku, ale i jeho cenové relace. Jaké výrobky jsou schopné uspokojit danou potřebu a které mohou ten daný výrobek substituovat v případě zvýšení jeho ceny nebo jeho nedostatku.“ 38 Dále z prostorového hlediska rozlišujeme trh (v našem případě posuzování veřejné podpory) evropský a republikový (dále také mezinárodní, regionální a lokální). V případě posuzování geografického trhu tak zjišťujeme, jak velká je spádová/odbytová oblast pro náš daný výrobkový trh, nebo také v jak velké oblasti nalezne spotřebitel alternativy a bude tak substituovat již vymezené výrobky. Z posledního časového hlediska se většinou uplatňuje posuzování relevantního trhu dle kalendářního roku. Někdy se setkáváme i s možnostmi vymezení například sezónního prodeje nebo nemožnosti rychle reagovat na změny v tržních podmínkách. Jako časté narušení soutěže a naplněním tak tohoto znaku bývá spatřováno v situaci, kdy podnik, který obdrží veřejnou podporu tak sníží své náklady, se kterými jinak musí ve svém rozpočtu počítat. Tímto je mu poskytnuta určitá výhoda oproti ostatním subjektům. Tyto snížené náklady příjemce podpory promítne do cen své finální produkce, samozřejmě tak, že dojde k jejich snížení. Snížením cen však přebírá koncové zákazníky jiným podnikům v daném odvětví. Odlákání koncových zákazníků je ve výsledku ono narušení soutěže na relevantním trhu a důsledkem je mimo jiné také posílení tržního postavení příjemce veřejné podpory. 38
SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. str 194.. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, xiii, 375 s. ISBN 80-717-9738-3.
23
V konečném důsledku je tento znak naplněn skoro ve všech posuzovaných případech, jelikož většinou dojde ke snížení celkových nákladů (ať už investičních či provozních) příjemce proti ostatním soutěžitelům. Výjimkou, jak již bylo výše zmíněno, je podpora de minimis, která není schopna narušit soutěž už ze své podstaty, jak byla definována v rámci příslušného nařízení. Jako příklad, kdy tento znak nebyl Evropskou komisí shledán naplněným, byl případ České republiky a to v Rozhodnutí Evropské komise č. N 702/2009 – Česká republika – podpora na rekonstrukci lanové dráhy na Sněžku.
1.2.4 Ovlivnění obchodu mezi členskými státy
Základním pojmem v tomto znaku veřejné podpory je slovo „obchod“. “Tento pojem pro potřeby pravidel v oblasti veřejné podpory zahrnuje výměnu zboží, služeb, kapitálu, platební styk apod.“39 Tento znak je z praxe velmi široce interpretován a nejsou zde stanoveny žádné přesně fixované hranice, které by určovaly kdy již obchod mezi členskými státy je ovlivněn a kdy nikoliv. Za ovlivnění obchodu je v praxi považováno například zvýšení či snížení produkce určitého zboží či služby. Nebo také případy, kdy je exportujícím podnikům, které dodávají zboží či služby do jednoho čí více členských států, poskytnuta určitá výhoda. Ovlivnění obchodu hrozí také v případech, kdy podnik žádající o podporu neexportuje do členských států. V tomto případě je obchod ovlivněn tím, že podporovaný podnik tak může zamezit či ztížit vstup na trh jiným podnikům a to i z jiných členských států Evropské unie. Třetí případ, kdy veřejnou podporu pobírá společnost členského státu Evropské unie, exportující do třetích zemí, může být také považována za narušení obchodu mezi členskými 39
KINCL, Michael. Praktický průvodce veřejnou podporou: vymezení pojmu a otázky související. , str. 38 Vyd. 1. Praha: BOVA Polygon, 2012, 98 s. ISBN 978-80-7273-168-8.
24
státy. Zde je problém spatřován ve skutečnosti, že takto podpořená společnost, může bránit vstupu na trh třetí země společnosti ze členského státu EU. Naopak za situace, kdy obchod ovlivněn není, považujeme „opatření, které působí na lokální (regionální) úrovni či příjemci služeb pocházejí pouze z jednoho členského státu.“ 40 Případy, kdy se však jedná pouze o lokální působení, jsou velmi těžko obhajitelné a musí se posuzovat případ od případu zvlášť. Jako příklady, kdy není obchod mezi členskými státy ovlivněn, lze uvést například podporu místního kulturního života, malých vysokých škol či prodej bytů předem určenému subjektu, který je tvořen výlučně stávajícími vlastníky.
40
Definiční znaky veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné z: www.uohs.cz/cs/verejna-podpora/definicni-znaky-verejne-podpory.html
25
2. Orgány činné v řízení o veřejné podpoře a řízení před nimi Stěžejní orgány činné v řízení o veřejné podpoře lze rozdělit jedním mezníkem. Tímto mezníkem je rok 2004, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. Před rokem 2004 byl nejdůležitějším orgánem Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Po roce 2004 se stal z tohoto Úřadu koordinační orgán a samotní poskytovatelé spolu s tímto koordinačním orgánem jednají před nejvyšším orgánem, kterým je Komise Evropské unie.
2.1 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Oblastí veřejné podpory v rámci složité struktury Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se zabývá pouze jedna sekce, a to odbor veřejné regulace a správy Úřadu.41
2.1.1
Funkce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže před vstupem do Evropské unie
Před vstupem České republiky do Evropské unie byla veřejná podpora a postavení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také jako „ÚOHS“ nebo „Úřad“) upraveno původním zákonem o veřejné podpoře. Tento zákon byl speciální úpravou ke správnímu řádu a jako základní orgán, který vedl řízení v oblasti veřejné podpory, byl ustanoven ÚOHS. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže však musel poskytovat Komisi Evropské unie součinnost ve formě konzultací, které si Komise mohla vyžádat. Prostřednictvím těchto konzultací 41
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Organizační struktura Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2013-12-25]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/o-uradu/organizacnistruktura.html
26
a následného vyjádření, tak mohla Komise i tehdy zasahovat do udělování veřejných podpor.42 ÚOHS byl dále také povinen vést evidenci poskytnutých podpor, posuzovat splnění podmínek a na základě toho veřejnou podporu povolovat nebo nepovolovat, zahajovat řízení o zrušení podpory nebo například také ukládat pokuty.
2.1.2
Funkce Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže po vstupu do Evropské unie
Mezníkem se stal rok 2004, jak již bylo řečeno výše. V tomto roce vstoupila Česká republika do Evropské unie a došlo k úpravě legislativního zakotvení veřejné podpory a také ke změně role ÚOHSu v rámci řízení o ní. O slučitelnosti poskytování veřejné podpory s právem Evropského společenství rozhodoval samotný Úřad již od roku 2000.43 Stěžejním předpisem, ve kterém je nyní upraveno postavení tohoto Úřadu, se stal zákon o veřejné podpoře,44který zrušil původní zákon o veřejné podpoře. ÚOHS se na základě tohoto zákona stal koordinačním, konzultačním a monitorujícím orgánem v oblasti veřejné podpory. Tyto činnosti vykonává v působnosti veškerých veřejných podpor až na oblast zemědělství a rybolovu, kde tato působnost náleží Ministerstvu zemědělství České republiky.
Jako
koordinační
orgán
je
ÚOHS
povinen
spolupracovat
s poskytovatelem před oznámením veřejné podpory Komisi, dále spolupracovat s Komisí a s poskytovatelem v průběhu řízení před Komisí a to v řízeních stanovených § 4 zákona o veřejné podpoře. Jedná se tak o řízení, týkajících se oznámené veřejné podpory, protiprávní veřejné podpory, zneužití veřejné podpory, existujících režimů veřejné podpory, při šetření na místě a v souvislosti s oznámením
rozhodnutí.
Takováto
spolupráce
42
spočívá
zejména
v tom,
JANKŮ, Martin a Jana MIKUŠOVÁ. Veřejné podpory v soutěžním právu EU., Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 9788074004308 43 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Historie Úřadu [online]. 2012 [cit. 2013-12-25]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/o-uradu/historie-uradu.html 44 Zákon č. 215/2004 Sb. o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory
27
že je poskytovatel veřejné podpory povinen před samotným oznámením poskytnutí veřejné podpory Komisi, oznámit UOHSu záměr poskytnutí této podpory. Poskytovatel si také musí vyžádat stanovisko Úřadu, který je povinen mu toto stanovisko sepsat. V případě, že stanovisko Úřadem poskytnuto nebude, má se za to, že je kladné. Následně již dojde k elektronickému oznámení poskytnutí podpory Komisi Evropské unie a to prostřednictvím ÚOHSu. Dále je také Úřad povinen vykonávat kontrolu nad plněním pravomocných rozhodnutí
o
veřejné
podpoře,
vydaných
ÚOHS
a
rozhodovat
o ukládání pokut ve svěřených pravomocech. „Ukládat pokuty tak může úřad za přestupky až do výše 300.000,-Kč tomu, kdo neposkytne Úřadu potřebné informace a dokumenty, nebo je poskytne nepravdivé nebo zkreslené.“ 45 Dále může Úřad ukládat pokuty právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám za správní delikty a to až do výše 1.000.000,-Kč. Těmito správními delikty jsou nezaznamenání údajů do centrálního registru podpor de minimis, nepředložení dokumentů a informací a neučinění veškerých potřených opatření při navrácení veřejné podpory. Koordinační činnost spočívá dále také v předávání oznámení veřejné podpory Komisi, vydávání stanoviska k podáním poskytovatele, učiněných před zahájením řízení před Komisí a v jeho průběhu, zastupování České republiky při projednávání a přípravě právních předpisů Evropských společenství, týkajících se problematiky veřejné podpory. Dále je ÚOHS povinen vést evidenci poskytnutých veřejných podpor na území České republiky a předkládat Komisi výroční zprávu a dále také vykonávat funkci správce centrálního registru podpor malého rozsahu, který je informačním systémem veřejné správy. 46
45
JANKŮ, Martin a Jana MIKUŠOVÁ. Veřejné podpory v soutěžním právu EU., str. 99, Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 9788074004308 46 §3 odst. 3 zákona č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory
28
2.1.3
Evidence poskytnutých veřejných podpor
Jak již bylo zmíněno výše, ÚOHS je povinen vést evidenci poskytnutých veřejných podpor na území České republiky. Aby mohl tuto činnost vykonávat, jsou poskytovatelé veřejné podpory zavázáni informační povinností vůči němu. Úřad vyhláškou č. 207/2005 Sb., o formě a obsahu plnění informační povinnosti k poskytnuté veřejné podpoře, stanovil formu, v jaké jsou poskytovatelé tyto informace sdělovat. Tato forma byla stanovena jako elektronické podání na určeném tiskopise. Informace se sdělují za předcházející kalendářní rok. Tento vyplněný tiskopis je poskytovatel povinen podat do 30. dubna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roku, za který podání činí. V rámci tohoto podání se vyplňují mimo jiné název veřejné podpory, doba jejího trvání a účinnost. Dále zda je veřejná podpora spolufinancována ze zdrojů Evropské unie, jaký je její primární a sekundární cíl. Uvádí se zde také název regionu NUTS II47, v němž je veřejná podpora poskytnuta, popis formy veřejné podpory (dotace, daňová úleva, odklad daně apod.), vyplacená výše veřejné podpory, název a adresa poskytovatele.
2.2 Komise Evropské unie Komise Evropské unie neboli Evropská Komise „zastupuje a hájí zájmy Unie jako celku. Připravuje návrhy nových evropských právních předpisů a má na starosti provádění politik EU a využívání finančních prostředků Unie.“48 Komise
47
Pojem NUTS II znamená tzv. regiony soudržnosti. Jsou to územní celky, které byly vytvořeny ještě před vstupem České republiky do Evropské unie a to zejména za účelem čerpání finančních zdrojů ze strukturálních fondů Evropského společenství. Česká republika má celkem 8 regionů soudržnosti: Praha, Střední Čechy, Jihozápad, Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Střední Morava, Moravskoslezsko. 48 Evropská unie. Evropská komise [online]. 2012 [cit. 2013-12-25]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/european-commission/index_cs.htm
29
se skládá z 28 komisařů (každý stát má zde svého zástupce). Každý komisař spravuje jednu oblast politiky po celé své funkční pětileté období. Evropská komise získala své hlavní postavení v řízení o veřejné podpoře až po vstupu České republiky do Evropské unie. Před samotným vstupem mohla pouze „pomocí Výboru přidružení se vyjadřovat k udělování veřejných podpor a v rámci svých doporučení tak tato řízení ovlivnit.“49 Po vstupu České republiky do Evropské unie však hlavní povinnosti, v oblasti veřejné podpory, přešly z ÚOHSu na Komisi Evropské unie. Smlouva o fungování Evropské unie stanovuje základní procesní pravidla v článcích 108 a 109. Článkem 108 ustanovuje Komisi Evropské unie jako orgán činný v řízení o veřejných podporách a zmocňuje ji, aby spolupracovala s členskými státy a navrhovala vhodná opatření týkající se státní podpory. Pokud dále Komise zjistí, že je podpora neslučitelná s vnitřním trhem, určí Komise státu lhůtu, ve které musí podporu zrušit nebo upravit. V článku 109 zmocňuje Radu Evropské unie50, aby na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem, přijímala prováděcí nařízení, týkající se úpravy veřejné podpory. Rada může také vymezovat druhy podpor, které jsou z tohoto řízení vyňaty. Rada tak na základě tohoto zmocnění přijala Nařízení51, které stanovuje podrobná pravidla pro použití článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále také jako SFEU). Členský stát musí oznámit poskytnutí nové podpory Komisi s dostatečným předstihem
před
jejím
uskutečněním.
V České
republice
se
tak
děje
prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Komise následně potvrdí členskému státu obdržení tohoto oznámení a začne jej přezkoumávat. Do doby než Komise přezkoumá návrh na poskytnutí podpory, nesmí být podpora 49
JANKŮ, Martin a Jana MIKUŠOVÁ. Veřejné podpory v soutěžním právu EU., str. 99, Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 9788074004308 50 Rada Evropské unie je orgán, který se skládá z ministrů členských států X Evropská rada se skládá z hlav členských států a premiérů 51 Nařízení Rady (ES) č.659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (nyní článek 108)
30
uskutečněna. Přezkoumávání musí být dokončeno ve lhůtě nejdéle dvou měsíců od obdržení oznámení nebo od obdržení dodatečných informací, které byly k návrhu poskytnuty. Konečné rozhodnutí Komise může mít čtyři podoby. První variantou je vydání nálezu ve formě rozhodnutí, které se vydává v případě, že Komise zjistí, že podané opatření není podporou. Druhá varianta je vydání „rozhodnutí nevznášet námitky“. Tato varianta se používá v případě, že opatření spadá pod čl. 92 odst. 1 Smlouvy a nejsou vzneseny žádné pochybnosti o slučitelnosti takovéto podpory s vnitřním trhem Evropské unie. Třetí rozhodnutí je rozhodnutí zahájit formální vyšetřovací řízení, které se vydává, pokud existují pochybnosti o slučitelnosti podpory s vnitřním trhem52. Pokud Komise nevydá ani jedno z výše zmiňovaných rozhodnutí, má se za to, že s podporou souhlasí a podpora může být provedena. Stejně se postupuje také v případě, že Komise nevydá žádné rozhodnutí ve stanovené dvouměsíční nebo jiné upravené lhůtě. Členský stát je po tom, co oznámí záměr poskytnutí podpory, i nadále povinen spolupracovat s Komisí Evropské unie. Pokud totiž Komise zjistí, že nemá dodatečné informace k posouzení, zda je podpora slučitelná s vnitřním trhem Evropské unie, je oprávněna vyzvat koordinační orgán k poskytnutí dalších informací. Pokud však tento pověřený orgán Komisi nevyhoví ve stanovené lhůtě, je Komise povinna zaslat ještě jednu upomínku a stanovit přiměřenou lhůtu pro poskytnutí informací. Pokud však ani v této nově přiměřené lhůtě koordinační orgán informace neposkytne, považuje se oznámení o záměru poskytnout podporu za vzaté zpět. Za vzaté zpět se považuje dále také tehdy, pokud jsou informace poskytnuté, ale v neúplně požadovaném provedení. Komise však může
52
Po zahájení vyšetřovacího řízení předloží členským státům veškeré faktické a právní otázky a také předběžné zhodnocení Komise. Následně Komise vyzve členský stát a ostatní účastníky, aby předložili své připomínky, a stanoví jim k tomu lhůtu. Vyšetřovací řízení může být ukončeno obdobnými způsoby jako celé řízení o nové státní podpoře.
31
se souhlasem členského státu tuto lhůtu prodloužit. Pokud je ale i přes veškeré snahy považováno oznámení za vzaté zpět, uvědomí o tom Komise členský stát.53 Další dílčí řízení je řízení, týkající se protiprávní podpory. Komise může i sama bez návrhu začít zkoumat poskytnutí podpory, pokud má za to, že se jedná o protiprávní podporu. Komise si také v tomto případě může vyžádat dodatečné informace od členského státu a vyzve ho, aby sdělil své připomínky k projednávané věci. Po tom, co je členský stát vyzván, aby se vyjádřil, může Komise rozhodnout o pozastavení poskytování protiprávní podpory, nebo aby při splnění nařízením54 stanovených kritérií, došlo k prozatímnímu navrácení veškeré protiprávní podpory. Konečné rozhodnutí je vyneseno v duchu rozhodnutí již výše prezentovaných. Pokud však v případě, že členský stát nevyhoví nařízení k navrácení podpory, je Komise oprávněna předat záležitost k Evropskému soudnímu dvoru, který bude rozhodovat o prohlášení, že členský stát porušil Smlouvu. Pokud dojde k procesu navrácení podpory, postupuje se dle čl. 14 nařízení, které stanoví, že se k podpoře nadále přičtou úroky stanovené Komisí a dále se postupuje v souladu s vnitrostátními předpisy členského státu. Navrácení podpory se promlčuje ve lhůtě deseti let od udělení podpory příjemci. Dalším řízení, je řízení týkající se zneužití podpory. Zde se postupuje obdobně jako u formálního vyšetřovacího řízení. Nařízení se dále zaobírá problematikou řízení, týkajících se existujících režimů podpory. V rámci těchto řízení, Komise ve spolupráci s členským státem, přezkoumává již existující podpory a zkoumá, zda jsou i nadále v souladu s trhem Evropské unie. Možná vyústění tohoto procesu jsou dvě situace. V případě, že Komise zjistí, že veřejná podpora je i nadále v souladu s vnitřním trhem, není nutné žádné opatření. Druhá situace nastane v případě, že veřejná podpora již 53
Čl. 5 Nařízení Rady (ES) č.659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (nyní článek 108) 54 Nařízení Rady (ES) č.659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (nyní článek 108)
32
přestala být v souladu s vnitřním trhem a v takové situaci navrhne Komise členskému státu vhodná opatření k nápravě. V případě, že členský stát nepřijme vhodná opatření, zahájí proti němu Komise formální vyšetřovací řízení. Své místo v tomto nařízení, má také úprava kontroly veřejné podpory. Prvním institutem kontroly je předkládání výročních zpráv ze strany členských států Komisi. „Členské státy musí výroční zprávy předávat Komisi elektronicky nejpozději do 30. června daného roku.“ 55 V případě nepodání takovéto zprávy, podá Komise státu návrh na vhodná opatření a to z důvodu, že dle podaných informací, je podpora neslučitelná s vnitřním trhem Evropské unie. V určitých případech je také možné provést ze strany Komise kontrolu na místě a to dle článku 22. Po provedení kontroly však musí být členský stát vyrozuměn o výsledku a také mu musí být zaslány kopie veškerých zpráv, které byly během kontroly vytvořeny. Posledním institutem kontroly je soudní kontrola Soudním dvorem Evropské komise. Ta se uplatňuje v případě, že členský stát neplní podmínečné nebo záporné rozhodnutí v případech navrácení podpory. Pokud členský stát nejedná ani podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie, může Komise postupovat v souladu s článkem 171 Smlouvy. To znamená, že Komise vydá odůvodněné stanovisko, které upřesňuje body, v nichž členský stát nevyhověl rozsudku Soudního dvora a stanoví státu lhůtu k jejich splnění. Pokud ani poté stát neuposlechne, může Komise předložit věc opět Soudnímu dvoru a navrhnout paušální částku nebo penále, kterou má Soudní dvůr uložit státu zaplatit ve prospěch Evropské unie.
55
Podrobná pravidla o použití článku 108 Smlouvy o ES o fungování Evropské unie. Europa: přehledy právních předpisů [online]. 2009 [cit. 2014-01-19]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/competition/state_aid/l26045_cs.htm
33
3. Daňové instituty jako forma veřejné podpory Veřejná podpora se nachází v mnoha právních odvětvích a daňové právo není výjimkou. Veřejná podpora ve formě slevy na dani dokonce v roce 2011 tvořila 32 % z celkového objemu poskytnutých podpor.56 Základním předpisem konkretizujícím veřejnou podporu v oblasti daňového práva, je Sdělení Komise Evropské unie č. 98 C 384/03 (dále jen jako Sdělení Komise o státní podpoře přímého zdanění) 57. Obecně platí, že veřejnou podporu nezakládají instituty daňového práva, které jsou přístupné všem hospodářským činitelům, bez rozdílu na území celého státu. Tato obecná opatření však nesmí podléhat volnému uvážení příslušného orgánu. Veřejnou podporu však mohou zakládat opatření, ukládaná v určité oblasti či s místním dosahem. „Suma vybraných daní směřuje zpravidla do státního rozpočtu. Tím, že příslušný orgán rozhodne o daňové úlevě – ústřední orgán nebo také orgán samosprávy – dochází ke zkrácení veřejných rozpočtů.“58 Pokud je příslušné daňové opatření stejně přístupné veškerým subjektům, jak je uvedeno výše, nepovažuje se, dle Sdělení Komise Evropské unie o státní podpoře přímého zdanění, za veřejnou podporu: Stanovení daňové sazby, pravidla o odpisování, pravidla pro uplatnění ztráty jako odčitatelné položky, ustanovení, určená k zamezení dvojího zdanění nebo k zamezení daňových úniků. A dále také opatření, která snižují daňové zatížení v oblasti výzkumu a vývoje, životního prostředí, zaměstnávání a vzdělávání. Veřejnou podporu je tak možné shledat převážně v institutech, jejichž použití schvaluje orgán veřejné moci jednotlivě po posouzení konkrétního případu, nebo v případech které ovlivňují hospodářskou soutěž sami o sobě, při splnění veškerých podmínek, stanovených pro veřejnou podporu. „Daňová povinnost totiž tvoří jeden z nákladů podniku. Jeli tedy příslušnému podniku, jinak povinná daň, nějakým způsobem prominuta 56
ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Veřejná podpora: informační list 23/2012. Str. 9, Brno, 2012. 57 Sdělení Komise o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti č. 98/C 384/03 58 KINCL, Michael. Daňové úlevy jako forma veřejné podpory. Právní fórum. 2004, č. 3, s. 4.
34
či zkrácena, existuje zde vysoká pravděpodobnost, že takovému podniku je poskytnuta výhoda.“59 Za takováto opatření se považuje výhoda ve smyslu snižování daňového zatížení podniku, jako jsou snížení daňového základu ve smyslu zvláštních odečitatelných položek, zvláštního nebo zrychleného režimu pro odpisování či vytvářením zvláštních opravných položek. Dále zde řadíme úplné nebo částečné snížení výše daně, jako jsou osvobození a zápočty nebo odložení, zrušení, nebo stanovení nového časového rozvržení daňového dluhu. 60 Tyto postupy tak musí podléhat kontrole podle předpisů o veřejné podpoře, zda se o veřejnou podporu ovlivňující soutěž jedná či nikoliv. A dále musí být posouzeno, zda je výjimka, která je udělena danému subjektu v rámci daňového systému, odůvodněna povahou nebo jeho vnitřním uspořádáním. V rámci daňového práva můžeme rozdělit dále veřejnou podporu na podporu, která vzniká při tvorbě práva a veřejnou podporu při aplikaci práva.
3.1 Veřejná podpora v rámci tvorby práva Pod pojmem tvorba práva rozumíme legislativní proces, jehož výsledkem je obecně závazná právní norma, která je sankcionovaná státem.61 Veřejnou podporou při tvorbě práva tak budeme rozumět ustanovení hmotněprávní normy, která jsou důsledkem normotvorného procesu státu, a která následně aplikují příslušné subjekty, kterým jsou adresovány. Zde můžeme řadit ustanovení, umožňující úlevy na přímých daních, jako jsou například úlevy na daních z příjmů nebo z kapitálových příjmů, mimořádné výhody u spotřebních daní a také
59
KINCL, Michael. Daňové úlevy jako forma veřejné podpory. Právní fórum. 2004, č. 3, s. 4. Bod 9 Sdělení Komise o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti č. 98/C 384/03 61 HARVÁNEK, Jaromír, Karin BRZOBOHATÁ, Drahomíra HOUBOVÁ, Tatiana MACHALOVÁ, Radim POLČÁK, Martin ŠKOP, Martina URBANOVÁ, Roman VANĚK a Miloš VEČEŘA. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 501 s. ISBN 978-807-3801-045. 60
35
například zvýhodněné sazby sociálního a zdravotního pojištění. 62 Legislativní proces je dlouhý a návrhy zákonů procházejí mnoha kontrolami a korekcemi. V důsledku těchto procesů se jen výjimečně stává, že by ustanovení zákona, která projdou normotvorným procesem, zakládaly veřejnou podporu. Výsledkem tak jsou často těžkopádná ustanovení, která musí obsahovat spoustu podmínek a omezení, aby se vzniku veřejné podpory zabránilo. Opakem je tvorba obecně závazných vyhlášek obcemi. Obce mohou na svém území vybírat místní poplatky stanovené taxativním výčtem zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o místních poplatcích), které si sami zavedou. Tyto poplatky vybírají na základě obecně závazných vyhlášek, kterou mohou vydávat na základě zmocnění v § 14 zákona o místních poplatcích. Přijímání obecně závazných vyhlášek nepodléhá stejně náročnému procesu, jako přijímání zákonů. Tento fakt se tak stává důsledkem toho, že v rámci stanovování místních poplatků nacházíme případy veřejné podpory velmi často.
3.1.1 Úlevy na daních z příjmů - slevy na daních z příjmů z investičních pobídek
Výsledkem legislativního procesu a příkladem těžko uchopitelných ustanovení je úprava slevy na daních z příjmů z investičních pobídek. Vymezení slevy na daních z příjmů, jako formy veřejné podpory vychází ze zákona č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako zákon o investičních pobídkách). Tento zákon byl vytvářen tak, aby ve všech parametrech vyhovoval unijním předpisům o veřejné podpoře. V § 1a odst. 1 písm. a je stanoveno, že investiční pobídkou je veřejná podpora ve formě slevy na daních z příjmů dle § 35a a 35b zákona 62
KŘEPELKA, Filip. Mezinárodní a evropské mechanismy omezení státních (veřejných) podpor: jednotlivé formy podpory. EMP, Utrecht, Praha: Stichting EMP, Nadace EMP, 2002, Roč. 11, č. 3-4, s. 51-54. ISSN 1210-397
36
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako zákon o daních z příjmů). Zákon o daních z příjmů však stanoví, že takovouto formu veřejné podpory může uplatnit pouze poplatník, který obdržel příslib investiční pobídky podle zákona o investičních pobídkách. Takovýmto poplatníkem a zároveň žadatelem o příslib investiční pobídky může být podnikající právnická osoba nebo fyzická osoba.
Další podmínkou je, že
poplatník začal podnikat na základě toho, aby příslib investiční pobídky získal, je registrován jako poplatník k dani z příjmu a splnil všeobecné podmínky stanovené zákonem o investičních pobídkách a zvláštní podmínky, stanovené zákonem o daních z příjmů. Všeobecnými podmínkami se dle zákona o investičních pobídkách rozumí taxativní výčet, uvedený v § 2 odst. 2, to znamená realizace investiční akce63 na území České republiky, šetrnost činností, stavby nebo zařízení k životnímu prostředí, zahájení prací, souvisejících s realizací investiční akce až po dni vydání přislíbení investiční pobídky a splnění podmínek rozhodnutí o příslibu nejdéle do tří let od jeho vydání. Zákon však dále rozvádí pojem všeobecných podmínek pro investiční akce ve výrobě (odst. 3), investiční akce v oblasti technologických center (odst. 4) a pro investiční akce v oblasti center strategických služeb (odst. 5). Tyto tři oblasti investování tak musí mimo všeobecných podmínek, stanovených v § 2 splnit také podmínky, jejich oboru investování speciálně stanovené. Zvláštní podmínky pro uplatnění slevy na dani jsou stanoveny přímo zákonem o daních z příjmů v § 35a odst. 2. První podmínkou, kterou musí poplatník splnit je, že při výpočtu základu daně, uplatní v nejvyšší možné výši, všechny daňové odpisy hmotného i nehmotného majetku, přičemž si sám stanoví, zda bude odpisovat rovnoměrně nebo zrychleně. V období, ve kterém však poplatník bude uplatňovat slevu na dani z investiční pobídky, nesmí odpisování 63
Zavedení nebo rozšíření výroby v oborech zpracovatelského průmyslu, vybudování nebo rozšíření technologického centra, nebo zahájení nebo rozšíření činnosti centra strategických služeb
37
majetku přerušit. Dále je poplatník povinen uplatnit veškeré opravné položky k pohledávkám64 v nejvyšší možné míře. Opravné položky k nepromlčeným pohledávkám je možné vytvářet až do výše 50 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky, pokud od konce sjednané doby splatnosti pohledávky uplynulo více než 18 měsíců. Pokud uplynulo více jak 36 měsíců, tak lze vytvořit opravnou položku až do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty této pohledávky. 65 Z čehož vyplývá, že poplatník, uplatňující příslušnou slevu na dani, musí uplatnit tyto opravné položky ve výši 50 % respektive ve výši 100 %. Poslední položkou, která se musí uplatnit při stanovení základu daně v nejvyšší možné míře, jsou položky odčitatelné od základu daně ve smyslu daňové ztráty a odpočtu na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočtu na podporu odborného vzdělávání. 66 Tyto položky je za jiných okolností možné uplatnit během pěti následujících zdaňovacích období a poplatník si sám může zvolit, ve kterém zdaňovacím období tyto odčitatelné položky uplatní. Při využití slevy na dani z investiční pobídky je však poplatník povinen tyto odčitatelné položky uplatnit v nejbližším zdaňovacím období a to v celé své výši. Druhou podmínkou, vedle upravování základu daně, je vlastnictví dlouhodobého hmotného majetku.67 Pokud poplatník pořizuje dlouhodobý hmotný majetek v rámci posuzované investiční akce, musí být tento poplatník prvním vlastníkem tohoto majetku na území České republiky. Výjimkou je pouze situace, že poplatník nabyde majetek v rámci zpeněžení majetkové podstaty insolvenčního řízení. Z majetkové podstaty insolvenčního řízení tak lze nabýt věci movité i nemovité, podnik nebo například dlužníkovi splatné pohledávky68 a to formou přímého prodeje či z dražebního jednání. Poplatník
64
Opravné položky k pohledávkám se řídí zákonem č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně. Zákon upravuje definici opravné položky a dále pak opravné položky k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení, k nepromlčeným pohledávkám splatným po 31. 12. 1994 a k pohledávkám z titulu ručení za celní dluh. 65 § 8a odst. 1, zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně 66 § 34 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů 67 Dlouhodobým hmotným majetkem se zde rozumí pozemky, stavby, samostatné movité věci a soubory movitých věcí, pěstitelské celky trvalých porostů, základní stádo a tažná zvířata, poskytnuté zálohy na dlouhodobý hmotný majetek a oceňovací rozdíl k nabytému majetku. 68 § 206 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
38
může slevu na dani uplatňovat po dobu 10 let, za tuto dobu však nesmí být právnická osoba zrušena ať už s likvidací nebo bez likvidace ani nesmí být proti poplatníkovi zahájeno insolvenční řízení. To znamená, že by se měl vyvarovat tomu, aby měl dva a více věřitelů s pohledávkami 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Podmínka schopnosti plnit je podle § 3 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako insolvenční zákon) vyvratitelná domněnka. Jedná se o případ, kdy dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo není schopen uspokojit věřitele v rámci exekučního řízení, nebo výkonem rozhodnutí, nebo nesplnil povinnost na základě výzvy soudu předložit soupis majetku, závazků, seznamu zaměstnanců a listin, dokládající úpadek nebo hrozící úpadek. Dále se poplatník nesmí sloučit s jiným subjektem, nesmí převzít jmění obchodní společnosti, která bude zrušena bez likvidace a také pokud se jedná o fyzickou osobu, tak nesmí ukončit nebo přerušit podnikatelskou činnost. Čtvrtou zvláštní podmínkou pro uplatnění slevy na dani z investičních pobídek je podmínka, že poplatník nezvýší základ pro výpočet slevy na dani obchodními operacemi ve vztazích se spojenými osobami. Těmito osobami jsou kapitálově spojené osoby, tedy osoba, která se přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby za dále stanovených podmínek. 69 Za další spřízněné osoby se považují případy, kdy se jedna osoba podílí na vedení nebo kontrole druhé, nebo kdy se stejné osoby nebo osoby blízké podílejí na vedení nebo kontrole druhé osoby. Dále jsou také za spojené osoby považovány osoby ovládající a ovládané a také osoby, ovládané stejnou ovládající osobou. Dalším příkladem jsou osoby blízké a osoby, které vytvořily právní vztah, který je evidentně vytvořen pouze za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Mezi takto spojenými osobami je tedy pro případ uplatnění slevy na dani z investičních pobídek zakázáno uzavírat vztahy, které vybočují z režimu běžných ekonomických obchodních vztahů a také
69
§23 odst. 7 písm. a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
39
převádět majetek nebo jeho část, což by mělo za následek snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty. Další podmínkou pro uplatnění slevy na dani, je povinnost poplatníka pořídit a evidovat v soupisu majetku dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek nejméně v částce 100.000.000,-Kč v případě investiční akce ve výrobě a v částce 10.000.000,-Kč při realizaci investiční akce v oblasti technologických center. V jiných investičních akcích není minimální hodnota dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku stanovena. Poslední zvláštní podmínka se váže k poplatníkům, kterým bylo přislíbeno více investičních pobídek pro stejný typ investiční akce podle zákona o investičních pobídkách. V takovémto případě může poplatník uplatnit slevu na dani pouze podle jednoho příslibu. V případě, že by poplatník uplatňoval slevu na dani podle prvního příslibu a následně po nějaké době by uplatnil slevu na dani podle druhého příslibu, může v dalších zdaňovacích obdobích uplatňovat slevu na dani již pouze podle příslibu druhého a není se již možné vrátit k uplatnění slevy podle prvního příslibu. Po splnění výše uvedených všeobecných podmínek a zvláštních podmínek v daném zdaňovacím období, získává poplatník právo na slevu na dani z investičních pobídek. Tuto slevu lze uplatňovat deset let, avšak pouze v po sobě následujících zdaňovacích obdobích. Podmínkou pro uplatnění slevy na dani je však také skutečnost, že veškeré podmínky pro její uplatnění budou splněny do tří let od doby, kdy bylo poplatníkovi vydáno rozhodnutí o příslibu investiční pobídky. V případě, že by tedy splnil veškeré podmínky až po třech letech od vydání rozhodnutí, nemůže si již tuto slevu uplatnit. Výše slevy na dani je rozdílná pro poplatníky daně z příjmu právnických osob a poplatníky daně z příjmu fyzických osob. Pro právnické osoby je stanovena jako součin 19 % a základu daně, který je upravený o daňovou ztrátu, případně o odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odborného vzdělávání a také o bezúplatné plnění, které je poskytnuté obcím, krajům, organizačním složkám státu a podobně podle § 20 odst. 8 zákona o daních z příjmů. Základ daně musí být také dále
40
ponížen o úrokové příjmy, které převyšují s nimi související náklady. Výpočet slevy na dani pro fyzické osoby je mnohem jednodušší. V tomto případě se sleva vypočte jako 15 % z dílčího základu daně příjmů ze samostatné činnosti, která je snížena o odečitatelné položky a nezdanitelné částky. Takto stanovená sleva na dani se zaokrouhluje na celé Kč dolů a její výše se nemění po celou dobu uplatňování. Dále je stanoveno, že sleva na dani nesmí být v daném zdaňovacím období ani v celkovém souhrnu vyšší, než byla uplatněna obdržená veřejná podpora. Pokud však poplatník nezahájil podnikání pro poskytnutí příslibu veřejné podpory, nebo není registrován jako poplatník k dani z příjmu. Což znamená, že se na něj nevztahuje výše uvedená sleva na dani. Má možnost uplatnit slevu na dani dle § 35b zákona o daních z příjmů, pokud však splnil všeobecné podmínky dle zákona o investičních pobídkách a zvláštní podmínky stanovené § 35a odst. 2 zákona o daních z příjmů. V tomto případě se sleva na dani vypočítává pomocí stanovování výše slevy na dani, tak jak je uvedeno výše. Výslednou částku dostaneme jako rozdíl dvou základů (S1 – S2). Základ S1 je stanoven klasickým výpočtem tak, jak je uvedeno výše a S2 se vypočítá opět stejně, ovšem za jedno ze dvou zdaňovacích období, které předchází období, ve kterém byly splněny veškeré podmínky pro uplatnění slevy na dani. Takto stanovený rozdíl udává slevu na dani, pro kterou jinak platí stejné podmínky, jako v prvním případě.
3.1.2 Místní poplatky
Veřejnou podporu lze nalézt v obecně závazných vyhláškách, vydávaných obcemi a městy v samostatné působnosti. Jedná se většinou o zvýhodňování určitých území obcí oproti jiným. Příkladem může být Obecně závazná vyhláška č. 13/2010, o místním poplatku za užívání veřejného prostranství, vydaná městem Ostrava, obsahující veřejnou podporu. V rámci této vyhlášky je mimo jiné určen
41
poplatek za užívání veřejného prostranství, ve formě vyhrazení trvalého parkovacího místa. Tato skutečnost sama o sobě veřejnou podporu nezakládá, avšak v článku 8 odst. 4 této vyhlášky je stanovena úleva ve výši 50 % ze sazby tohoto poplatku. Tato úleva se však poskytuje pouze na určitém území statutárního města. Území je vymezeno následovně: obvod Moravská Ostrava a Přívoz mimo území ohraničené ulicemi: 28. října - Poděbradova - Gorkého Nádražní - Zborovská -Sokolská třída - Preslova - Sadová - Horova - řeka Ostravice - areál Černé louky - Žofínská -Smetanovo náměstí, včetně prostranství těchto ulic, zmíněného areálu a uvedeného náměstí. Takto vymezená území zakládá spolu s výše zmíněnou úlevou výhodu, která snižuje běžné náklady subjektů zde působících, oproti subjektům v jiných částech města. Další příklady obdobné veřejné podpory lze nalézt v obecně závazné vyhlášce města Brna č. 22/2010, o místních poplatcích. Přiklad lze nalézt v úpravě poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt, který odvádějí hotely v této lokalitě. V rámci vymezení výše poplatku je na celém území města stanovena sazba 15 Kč na osobu za den. Avšak v městské části Slatina, Tuřany a Útěchov sazba stanovena není. Můžeme tedy předpokládat, že se zde tento poplatek neplatí a ve stejném smyslu, jako v případě ostravské vyhlášky, je na územích těchto městských částí, založena veřejná podpora. Nejrozšířenějším příkladem veřejné podpory v rámci místních poplatků je osvobození od placení místního poplatku za užívání veřejného prostranství. Jedná se o situaci, kdy město, které vyhlášku vydalo, osvobodí takové veřejné prostranství, které sama pronajímá. Tím je mu poskytnuta výhoda oproti ostatním subjektům ve smyslu veřejné podpory.
3.1.3 Korekční prvky
Veřejná podpora v rámci hmotněprávních norem může být založena také ustanoveními, která dávají podnikatelskému subjektu možnost různých forem osvobození, odpisování a zvláštních odčitatelných položek. A to tehdy pokud
42
způsobují snížení obvyklých nákladů těchto subjektů a dávají jim tak výhodu oproti ostatním subjektům. Odpisovat lze majetek hmotný i nehmotný a rozumí se tím pro účely zákona o daních z příjmů zahrnování odpisů z majetku, evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu.70 Čím vyšší jsou tedy poplatníkovi umožněny odpisy, tím nižší má základ daně. A na základě toho má pak nižší daňovou povinnost, což mu poskytuje výhodu vyšších zbytkových financí oproti jiným subjektům. V českém právním řádu však odpisy, které by založily veřejnou podporu, nenalezneme. Stejný princip je uplatněn také u různých forem osvobození a zvláštních odčitatelných položek. Oběma instituty je možné snížit celkové odváděné daně a tak i výslednou daň. Osvobozením je myšlena situace, kdy daný příjem nepodléhá v žádném případě zdanění. Odčitatelnými položkami, na rozdíl od osvobození, je možné si snížit základ daně. Odčitatelnými položkami jsou například daňová ztráta, odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočet na podporu odborného vzdělávání. 71 Veřejnou podporu by dle mého názoru mohlo založit například opatření, upravené v § 35 zákona o daních z příjmů. Jedná se o slevu na dani v případě, že zaměstnavatel má zaměstnance se zdravotním postižením. V takovém případě činí sleva na dani 18.000,-Kč za každého zaměstnance. A pokud se jedná o zaměstnance s těžkým zdravotním postižením, tak je sleva stanovena ve výši 60.000,-Kč za každého zaměstnance. Veřejná podpora může být v tomto případě založena, jelikož se jedná o slevu na dani, čímž dochází ke zkrácení veřejných prostředků. Také zde dochází ke zvýhodnění určitého podniku oproti ostatním, čímž je mu poskytnuta výhoda a to tak, že v případě, že zaměstná postiženého člověka, tak se mu sníží obvyklé náklady oproti tomu, kdyby zaměstnal člověka zdravého. O poskytnutí výhody zde však lze, dle mého názoru, uvažovat pouze tehdy, pokud by člověk zdravý 70 71
§ 26 odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů § 34 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů
43
a postižený, měli v dané činnosti stejný pracovní výkon. Tedy, že by jej postižení v dané činnosti nijak nelimitovalo. Dále je zde velmi pravděpodobné ohrožení narušení hospodářské soutěže a ovlivnění obchodu. Další příklad potencionální veřejné podpory lze nalézt v § 51 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako zákon o dani z přidané hodnoty). Toto ustanovení upravuje plnění, osvobozená od daně bez nároku na odpočet. Mezi takto osvobozená plnění spadá také rozhlasové a televizní vysílání. V tomto by veřejná podpora spatřována nebyla, ale pod pojem rozhlasové a televizní vysílání se řadí pouze vysílání, prováděné provozovateli ze zákona, čímž se rozumí vysílání České televize a Českého rozhlasu. 72 Zde je tedy dána selektivita poskytnutím osvobození a založena určitá výhoda oproti subjektům, které provozují vysílání na základě licence nebo registrace. Proto je zde zcela jistě narušena soutěž a sleva je poskytnuta oproti zkrácení veřejných rozpočtů.
3.2 Veřejná podpora v rámci aplikace práva Aplikací práva rozumíme samotnou realizaci právních norem. Do této kategorie tak řadíme veřejnou podporu, která může vzniknout při rozhodování orgánů, které záleží na jejich vlastním uvážení. „Zvláště však v případě procesních úlev není podstatné, zda právo takový postup výslovně připouští nebo ne. Soudní dvůr například potvrdil Rozsudek Španělska 73 o toleranci pokračování činnosti společnosti v konkurzu, jehož důsledkem byl další růst daňových nedoplatků a nedoplatků odvodů sociálního zabezpečení.“74 Při aplikaci daňového práva se tak dostáváme zejména do režimu zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, 72
§ 3 odst. 1 písm. a zákona č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů 73 Španělsko versus Komise, Megafesta, C-480/98 74 KŘEPELKA, Filip. Mezinárodní a evropské mechanismy omezení státních (veřejných) podpor: jednotlivé formy podpory. EMP, Utrecht, Praha: Stichting EMP, Nadace EMP, 2002, Roč. 11, č. 3-4, s. 51-54. ISSN 1210-397
44
ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako daňový řád), který se vztahuje na daně75 ve smyslu legislativní zkratky. Obecně platí, že veškeré níže uvedené podpory se vyskytují převážně ve formě de minimis, jinak by se jednalo, až na výjimky, o podporu neslučitelnou s trhem Evropské unie a tudíž také zakázanou. Předmětný subjekt musí být před udělením podpory výslovně upozorněn na to, že se bude jednat o podporu de minimis. A dále je také povinen vyplnit čestné prohlášení, na základě kterého je posuzováno, zda jsou v daném konkrétním případě splněny podmínky pro poskytnutí podpory. “Pokud nebude prohlášení řádně vyplněno a vráceno příslušnému orgánu, nelze žádosti například o prominutí penále vyhovět.“76
3.2.1 Odložení daňového dluhu a nové časové rozvržení daňového dluhu
Sdělení Komise o státní podpoře přímého zdanění stanovuje jako jedno z možných daňových opatření, zakládající státní podporu odložení daňového dluhu. V rámci aplikace těchto pravidel v Evropské unii je relevantní například rozhodnutí Soudního dvora77, kterým bylo stanoveno, že veřejnou podporou je například tolerování značného prodlení v úhradě odvodů v rámci sociálního zabezpečení. V českém právním řádu daňový řád v § 156 umožňuje daňovému subjektu, aby požádal správce daně o posečkání úhrady daně, nebo mu také dává možnost žádat o rozložení daně na splátky. Zda bude daňovému subjektu tato úleva poskytnuta či nikoliv, záleží na uvážení správce daně, proto se tento druh možného založení státní podpory řadí do skupiny veřejných podpor, vzniklých při aplikaci daňového práva. Správce daně může posečkání povolit, ale může to také navázat na další podmínky, které když nejsou splněny, tak rozhodnutí o posečkání 75
§2 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, tzn. také poplatky, cla, peněžitá plnění v rámci dělené správy a peněžitá plnění, která se spravují podle daňového řádu 76 Sociální pojištění: Poučení k vyplnění prohlášení k žádosti o prominutí penále. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011, 7.3.2011 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/4453 77 Rozhodnutí C-256/97, Déménagements-Manutention Transport
45
ztrácí na účinnosti. Pokud správce daně povolí posečkání, je povinen mu také stanovit dobu, po kterou mu bude s placením daně posečkáno.78 Posečkání však ztrácí účinky také v případě, že společnost vstoupí do likvidace nebo je rozhodnuto o jejím úpadku. 79 Výhodou posečkání je ta, že se vlastně subjekt dostává do legálního prodlení s úhradou daně a stát tak přichází o příjmy, které by mu v té době náležely. Subjekt je tak také osvobozen od hrazení úroku z prodlení, i když je povinen platit úroky z posečkání. Odložením daňového dluhu či rozložením daně na splátky, dochází ke snížení obvyklých nákladů daňového subjektu, které obvykle zatěžují jeho rozpočet, a to i přesto, že jej musí v určité náhradní lhůtě zaplatit. Na základě toho je tedy subjekt, kterému je takováto skutečnost umožněna, oproti ostatním subjektům, zvýhodněn. Dále se také jedná o výhodu, která je uskutečněna státem a také ze státních prostředků, jelikož stát v ten daný moment přichází o své daňové příjmy. Další bod, týkající se selektivnosti podpory je také naplněn, jelikož se tento typ opatření týká vždy určitého subjektu. Posledním znakem, který musí být naplněn, aby se jednalo o podporu neslučitelnou s trhem Evropské unie je, že výše uvedené opatření nepříznivě ovlivňuje soutěž a obchod mezi členskými státy. Tento znak musí být posouzen případ od případu zvlášť.
3.2.2 Zrušení daňového dluhu a příslušenství
Zrušení daňového dluhu neboli promíjení daně je upraveno obecným ustanovením daňového řádu, které se nachází ve společných ustanoveních v § 259. Podle tohoto ustanovení, mohou být daň a příslušenství prominuty na základě žádosti, ale také z moci úřední. Tato možnost však musí být stanovena v jednotlivých ustanoveních hmotněprávního předpisu nebo přímo v § 260
78 79
§ 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád § 157 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád
46
daňového řádu. Podle komentáře k daňovému řádu80 „prominutím podle § 259 daňového řádu dochází ke zrušení nebo úpravě povinností zjistitelné v nalézací rovině,
nikoliv k prominutí
nedoplatku,
které bylo
zakotveno
v zákoně
č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako zákon o správě daní a poplatků).“81
Zvláštním ustanovením je § 260
daňového řádu, který dává možnost ministrovi financí prominout daň nebo její příslušenství. K tomuto kroku však může přistoupit pouze za podmínek, které mu dovoluje zákon. Jedná se tak o prominutí z důvodu nesrovnalostí v daňových zákonech nebo v případě mimořádných, zejména živelných událostí. Pokud bychom považovali tento typ podpory, jako účel k náhradě škod, způsobených přírodními pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi, jednalo by se tak o typ dovolené podpory a to přímo článkem 107 Smlouvy o fungování Evropské unie v jeho druhém odstavci pod písmenem b. Případ této podpory byl poskytnut ministrem financí v roce 2013. Jednalo se o situaci, kdy území České republiky bylo v červnu 2013 zasaženo povodněmi a záplavami, které způsobily rozsáhlé škody. V důsledku těchto skutečností ministr financí využil této možnosti a prominul daň z příjmu poškozeným podnikatelům a právnickým osobám. „Prominutí se vztahovalo na daň za zdaňovací období, ve kterém k povodním došlo, tj. rok 2013. Daň byla prominuta v částce odpovídající výši škody vzniklé v důsledku povodní na majetku sloužícímu k podnikání. Výše škody se prokazovala až při podání daňového přiznání, a to prostřednictvím posudku pojišťovny, případně posudkem znalce.“82 Poškozeným živnostníkům byl také dále prominut úrok z prodlení a penále, které jim mohlo vzniknout tak, že by v roce 2013 zaplatili pozdě zálohy na dani z příjmu. Dále si každá zasažená fyzická a právnická osoba mohla požádat o snížení záloh či o jejich posečkání. V rámci 80
KOBÍK, Jaroslav. Daňový řád: s komentářem. Olomouc: Anag, 2010-. Daně. ISBN 978-807263-616-7. 81 KOBÍK, Jaroslav. Daňový řád: s komentářem. Olomouc: Anag, 2010-. Daně. Str. 902, ISBN 978-80-7263-616-7. 82 HAAS, Ing. Jakub. Ministr financí promine daň živnostníkům a podnikům postiženým povodní. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2013 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2013/ministr-financi-promine-dan-zivnostnikum12826
47
řešení této situace, byly mimo to ministerstvem financí, vydány také pokyny83 pro správce daně, které byli nuceni dodržovat při jednání s postiženými subjekty. V rámci těchto pokynů bylo také zakotveno, že fyzické či právnické osoby, které byly povodněmi zasaženy, budou v daňovém řízení osvobozeny od správních poplatků. Takto postižené subjekty také mohly žádat Generální finanční ředitelství o úplné nebo částečné osvobození od daně dědické, darovací a z převodu nemovitostí, a to z důvodu odstranění tvrdosti v důsledku řešení následků této situace. A do třetice mohla také obec vydat obecně závaznou vyhlášku, kterou osvobodí vlastníky nemovitostí od placení daně z nemovitosti na svém území, a to na dobu až 5 let. Jednou z podobných možností prominutí, jako je stanovena v § 260 daňového řádu, je možné nalézt například u posečkání daně dle § 157 daňového řádu, kdy lze upustit od úroku z posečkání, kdyby jeho předepsání zakládalo tzv. tvrdost zákona z ekonomických nebo sociálních poměrů. Je zřejmé, že v dnešní úpravě českého daňového práva již není možné promíjení daňových nedoplatků a penále v takovém rozpětí, oproti tomu jak to bylo upraveno v zákoně o správě daní a poplatků. V tomto zákoně bylo v § 65 přímo zakotveno prominutí daňového nedoplatku. Správce daně tak mohl prominout daňový nedoplatek v případě, že by jeho vymáháním byla ohrožena výživa daňového dlužníka nebo jim vyživovaných osob nebo by to vedlo k jeho hospodářskému zániku. Zda jsou dány podmínky pro splnění prominutí daňového nedoplatku, bylo zjišťováno správcem daně podle pomůcek. A prominutí tohoto daňového nedoplatku platili tehdy, dokud byly podmínky stále splňovány. V rámci promíjení penále a příslušenství byla vydána řada rozhodnutí ÚHOSu. Například rozhodnutím ze dne 22. 4. 2004 č.j. VP/S 66/04-160 nebylo povoleno částečné prominutí příslušenství na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti 83
HOMOLOVÁ, Ing. Petra. Informace GFŘ daňovým subjektům z pohledu daní k řešení důsledků povodní, která zasáhla území ČR v červnu 2013. Ministerstvo financí [online]. 2013 [cit. 2014-02-24]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/regulace/dane/danovalegislativa/2013/postup-financni-spravy-povodne-2013-12757
48
a funkčních požitků společnosti OKD, a.s. Návrh byl podán poskytovatelem Finančním úřadem v Karviné. Jako název veřejné podpory bylo uvedeno Daňové a sociální zvýhodnění, a jako forma podpory, daňové úlevy. Příslušenství vzniklo společnosti OKD, a.s. za pozdě hrazené daňové povinnosti a zálohy, které jim byly vyúčtovány u daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků. Finanční úřad však uvedl, že k prodlení došlo nedopatřením, které bylo postaveno na skutečnosti, že možnost platit daň opožděně, byla dána pouze jedné provozovně společnosti OKD, a.s., nikoliv celé společnosti jako celku. Svůj závěr o částečném nepovolení prominutí příslušenství UHOS odůvodnil tím, že „při neplacení daně podnikatelský subjekt obrazně čerpá od státu půjčku, přičemž úrok, tj. penále činí 36,5%. Za veřejnou podporu je tak považována jen ta část penále, která představuje ekonomickou výhodu pro dlužníka daně a odpovídá hodnotě úroku z prodlení. Sankční část tak není do veřejné podpory zahrnuta.“84 Proto v této sankční části, UHOS udělení veřejné podpory nepovolil. „Mezi daně jsou řazeny také příspěvky na sociální zabezpečení, které sice nesplňují všechny podmínky definice daně, ale mají vlastnosti, kterými se jim velice přibližují.“85 Proto do prominutí daně můžeme zařadit také prominutí penále, pokuty a přirážky na veřejném zdravotním pojištění, které je upraveno v § 53a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen jako zákon o veřejném zdravotním pojištění). V případě zdravotního pojištění, je možné prominout výše uvedené skutečnosti pouze do výše 20.000,-Kč, které tuto výši nesmí přesáhnout do dne doručení žádosti o odstranění tvrdosti. Dalšími podmínkami pro odstranění tvrdostí zákona jsou ty, že společnost nevstoupila do likvidace ani proti ní nebyl podán insolvenční návrh a také, že má zaplacené pojistné, splatné ode dne vydání rozhodnutí o prominutí pokuty či penále. Na rozdíl od daňového řádu, není možné prominout penále, pokuty ani přirážky z moci úřední, lze k tomuto procesu tedy přistoupit pouze na základě žádosti a 84
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 4. 2004 č.j. VP/S 66/04-160 MAZURKOVÁ, Dana. Daňové zatížení podnikatelů a jeho vliv na trh práce. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. 85
49
rozhodnutí o odstranění tvrdosti, je konečným rozhodnutím. Dále do této oblasti řadíme také prominutí penále na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Tato oblast je upravena § 104ch zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako zákon o organizaci a provádění soc. zabezpečení)
a
dále
vyhláškou
Ministerstva
práce
a
sociálních
věcí
č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení (dále jen jako vyhláška MPSV). Promíjení penále Okresní správou sociálního zabezpečení nesmí přesahovat částku 200.000,-Kč dle § 1 odst. 1 vyhlášky MPSV, avšak Česká správa sociálního zabezpečení může prominout penále v rozmezí od 200.000,-Kč do 1.000.000,-Kč dle § 1 odst. 2 vyhlášky MPSV. V obou případech však musí být splněny podmínky pro poskytnutí podpory de minimis. Následný postup promíjení penále je obdobný jako u zdravotního pojištění. Také o případech promíjení penále rozhodoval ÚHOS. Jeho rozhodnutí86, ve kterém posuzoval odpuštění penále Všeobecnou zdravotní pojišťovnou za opožděný odvod na zdravotní pojištění, se stalo kontroverzním rozhodnutím. ÚHOS stanovil, že se o veřejnou podporu nejedná. „Svůj závěr opřel o srovnání výše penále a výše běžných úrokových sazeb a konstatoval, že zadržování odvodů nepředstavuje ani po odpuštění výhodné úvěrování. Opomněl ovšem skutečnost, že výběrovost opatření by mohla být založena ve svévolném politickém rozhodování o tomto nenárokovém kroku.“87 Do promíjení daní je dále možné zařadit promíjení poplatků dle zákona o místních poplatcích. Poplatek je daní ve smyslu legislativní zkratky daňového řádu, který je ukládán orgánem místní samosprávy. I přesto, že jsou poplatky ukládány tímto orgánem, dochází ke zkrácení veřejných rozpočtů, což může zakládat veřejnou podporu. Naplnění znaků veřejné podpory nebrání ani skutečnost, že je ukládán pouze na určitém území, což je přímo stanoveno v bodě 86
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže VP/S-50/01-160, Moskad KŘEPELKA, Filip. Mezinárodní a evropské mechanismy omezení státních (veřejných) podpor: jednotlivé formy podpory. EMP, Utrecht, Praha: Stichting EMP, Nadace EMP, 2002, Roč. 11, č. 3-4, s. 51-54. ISSN 1210-397 87
50
10 Sdělení komise o přímém zdanění podnikatelské činnosti. Místní poplatky, které mohou obce vybírat, jsou stanoveny taxativním výčtem v § 1 zákona o místních poplatcích. Samotné řízení se řídí daňovým řádem, což znamená, že i do oblasti místních poplatků tento zákon vnesl úpravu nemožnosti promíjet místní poplatek, pokud není v zákoně orgán výslovně zmocněn. V dnešní úpravě nelze v zákoně o místních poplatcích najít ustanovení, které by stanovovalo, že je možné prominout poplatek, tak jak to vyžaduje § 259 daňového řádu. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že místní poplatky již nelze promíjet. Takové ustanovení ovšem nechybělo v zákoně o místních poplatcích vždy. Až 1. 1. 2011 nabyla účinnosti novela zákona, která příslušný paragraf zrušila. Jednalo se o § 16, který výslovně zmocňoval obce, které poplatek zavedly, aby jej na žádost poplatníka, měla možnost prominout. Toto prominutí bylo možné z důvodu odstranění tvrdosti zákona. Obec mohla upustit od vymáhání celého poplatku či příslušenství, ale také pouze jejich části. „Ustanovení bylo zrušeno, podle důvodové zprávy, pro nadbytečnost § 11 odst. 3 zákona o místních poplatcích prý dává obecnímu úřadu dostatečný prostor ke správnímu uvážení při případném zvýšení poplatku, a není tudíž důvod k následnému promíjení poplatku nebo jeho příslušenství a otevření prostoru pro možné korupční jednání.“88 Tato argumentace ovšem neměla s promíjením poplatku nic společného, jelikož byla navázána na možnost zvýšení místního poplatku. Vzhledem k tomu, že dle daňového řádu je potřeba k možnosti prominutí výslovné zmocnění zákona, lze předpokládat, že se tato úprava do zákona o místních poplatcích brzo vrátí. Již nyní je projednáván vládní návrh novely zákona. Tato novela však nebyla dne 21. 8. 2013 senátem schválena a vrátila se zpět do Poslanecké sněmovny. 89 Navrhovanými změnami je mimo jiné také vložení nového § 16b, který dává správci poplatku možnost, z moci úřední poplatek zcela nebo částečně prominout a to při mimořádných, zejména živelních 88
PELC, Vladimír. Místní poplatky: oprávnění obcí : povinnosti podnikatelů, živnostníků a občanů : praktická příručka pro obce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, xvii, 220 stran. ISBN 978-807-4004-544. 89 Sněmovní tisk 737, novela zákona o místních poplatcích. Poslanecká sněmovna České republiky [online]. 2013 [cit. 2014-02-25]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=737
51
událostech. Takové promíjení by se vztahovalo na všechny subjekty, kterých se týká důvod prominutí a byly tak od poplatku osvobozeny. I navzdory tomu, že se promíjení poplatku posuzuje na žádost daného subjektu, „šlo by o možnost uplatnění poplatkového zvýhodnění nikoliv pro individuální poplatkový subjekt, nýbrž pro skupinu takových subjektů bez zohlednění jejich individuální situace.“90 Rozhodnutí by byl správce poplatku dále povinen vyvěsit na úřední desce a také zpřístupnit dálkově.91 Tato skutečnost vyvolává otázku povinnosti mlčenlivosti, jelikož se jedná o posuzování soukromé žádosti. Na tuto skutečnost se zaměřil také Michal Babák92 ve svém pozměňovacím návrhu93. Tento návrh nabízí řešení formou přesunutí možnosti kolektivního prominutí do § 16c a § 16b by měl sloužit k individuálnímu promíjení poplatku nebo příslušenství. Jedná se vlastně o stejné ustanovení, které v zákoně bylo do roku 2011 a které bylo následně zrušeno.
90
PELC, Vladimír. Místní poplatky: oprávnění obcí : povinnosti podnikatelů, živnostníků a občanů : praktická příručka pro obce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, xvii, 220 stran. ISBN 978-807-4004-544. 91 Vládní návrh novely zákona č. 565/1990 Sb., zákona o místních poplatcích zveřejněný: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, r.2012, volební období VI., tisk č. 737 92 Spolu s Lenkou Kohoutovou, Jitkou Chalánkovou, Pavlem Plocem, Miroslavou Vostrou, Ottou Chaloupkem, Ivanou Weberovou, Jaroslavem Lobkowiczem, Vítězslavem Jandákem, Radimem Vysloužilem, Vítem Bártou, Josefem Novotným st., Hanou Orgoníkovou, Helenou Langšádlovou, Jiřím Štětinou, Petrem Skokanem, Dagmarou Navrátilovou, Kateřinou Klasnovou, Davidem Kádnerem, Stanislavem Humlem, Miroslavem Petráněm a Jaroslavem Krákorou 93 Michal Babák. Pozměňovací návrh zákona o místních poplatcích. In: 2013, č. 6729. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=174314
52
4. Centrální registr podpor de minimis „Centrální registr podpor malého rozsahu (de minimis) vznikl k 1. lednu 2010. Cílem registru je vytvořit centrální systém pro evidenci podpor malého rozsahu (de minimis) poskytnutých na základě přímo použitelných předpisů EU.“94 Je to tedy informační systém, který je spravován Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a je řazen mezi informační systémy veřejné správy. Registr obsahuje údaje o poskytnutých podporách malého rozsahu. Na základě tohoto registru je tak možné zjistit, že v roce 2013 byly přiděleny podpory v celkové výši 10.012.018.688,51 Kč:
Zemědělství – 35.641.141,08 Kč
Rybolov – 494.495,- Kč
Nespecifikované podpory de minimis – 9.914.794.598,43 Kč
Služby obecného hospodářského zájmu – 61.088.454,- Kč
Údaje zaznamenávané do centrálního registru jsou vymezeny vyhláškou č. 465/2009 Sb., o údajích zaznamenávaných do centrálního registru podpor malého rozsahu (dále jen jako vyhláška o zaznamenávání údajů). Poskytovatelé podpor jsou tak podle § 3 této vyhlášky povinni do registru uvést identifikaci příjemce, čímž se rozumí u fyzické osoby jméno, příjmení, rodné číslo nebo identifikační číslo a adresu bydliště nebo místa podnikání. Pokud je příjemcem právnická osoba, tak je nutné uvést obchodní jméno, identifikační číslo nebo daňové identifikační číslo a adresu sídla. Dále je nutné vymezit účetní období, které příjemce používá, uvést výši poskytnuté podpory včetně identifikace oblasti, ve které byla podpora poskytnuta. Datum poskytnutí podpory, identifikaci právního aktu, na základě kterého byla podpora poskytnuta spolu s uvedeným přímo použitelným předpisem Evropské unie. Dále také formu a účel poskytnuté 94
Centrální registr podpor malého rozsahu (de minimis). Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/verejna-podpora/registr-deminimis.html
53
podpory. A na závěr samozřejmě také identifikaci poskytovatele podpory. Pro podrobnější informace o zaznamenávání podpor, byl dále vydán také metodický pokyn č. 120712. 95 Před samotným poskytnutím podpory si však poskytovatel sám musí ověřit skutečnosti, které mu ukládá zákon o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory. Musí vědět, zda když poskytne podporu, tak nedojde k překročení limitu, stanoveného unijními předpisy a dále také k překročení limitu, který je stanoven pro Českou republiku v oblasti zemědělství a rybolovu. Veškeré údaje jsou do centrálního registru zadávány pomocí dálkového přístupu a to do pěti pracovních dnů ode dne poskytnutí podpory. Portál eAGRI je veden ministerstvem zemědělství a k jeho přístupu je nutná registrace. K omezeným datům, vedeným v tomto registru mají přístup také příjemci podpory, kteří si mohou, v rámci veřejné části portálu, vyhledat informace o jim poskytnutých podporách a to od 1. 1. 2010. Pokud by měli zájem o informace podrobnější, je nutné si zažádat o registrovaný přístup a to v Agentuře pro zemědělství a venkov. Poskytovatelem jsou také finanční úřady. Proto také ony jsou povinny do centrálního registru zaznamenávat jimi poskytnuté podpory de minimis. Jako formy podpory jsou uváděny v registru daňová zvýhodnění ve formě slevy na dani, snížení daňového základu, snížení sazby daně a odložení daně.
95
Bližší informace o zaznamenávání podpor malého rozsahu do centrálního registru podpor malého rozsahu. In: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2014-02-09]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/Metodicky_pokyn_120712.doc
54
Závěr Veřejná podpora je institut, který je upraven unijními předpisy a na základě těchto předpisů také českým právním řádem. Ale i přesto, že je podrobně upraven je nutné posoudit každý případ zvlášť, zda veřejnou podporu zakládá či nikoliv. A vzhledem k tomu, že to posuzují lidé, může se kolikrát stát, že jeden určí, že se o veřejnou podporu jedná a druhý, že ne. Tento posudek provádějí na základě čtyř základních kritérií, jako je poskytnutí podpory z veřejných prostředků, zda zakládá výhody, narušuje soutěž a ovlivní obchod mezi členskými státy. Mnoho podpor v rámci daňového práva je poskytováno v režimu de minimis, který hospodářskou soutěž nenarušuje a jedná se tak o dovolenou veřejnou podporu. V daňovém právu lze nalézt veřejnou podporu, jak ve formě tvorby práva tak aplikace práva. Většinou však platí, že v rámci tvorby práva jsou na subjekt, který podporu chce čerpat, kladeny vysoké nároky ve formě mnoha podmínek, které jsou specifikovány zákonem. Jako je tomu například u slevy na dani z investičních pobídek. Výjimkou jsou však obecně závazné vyhlášky, které nepodléhají tak složitému procesu tvorby, že se v nich vyskytuje veřejná podpora v mnoha formách velmi často. V rámci aplikace práva je přístup mnohem benevolentnější a to většinou z toho důvodu, že se jedná o podporu de minimis a zda ji subjekt obdrží či ne záleží na vůli poskytovatele, většinou správce daně. Zde však má svou povinnost poskytovatel, který nesmí zapomenout nahlásit poskytnutí podpory do centrálního registru podpor. Závěrem lze tedy říct, že hypotéza, jako hlavní cíl práce, byla částečně potvrzena a částečně vyvrácena. Veřejná podpora totiž opravdu slouží k ulehčení ekonomické situace příjemce, jelikož mu poskytuje výhodu, oproti ostatním podnikům, ve formě snížení obvyklých nákladů. Přístup k podpoře se však dle mého názoru liší právě na základě toho, zda se jedná o podporu v rámci aplikace či tvorby práva, jak již bylo
55
řečeno výše. Nelze tedy říct, že vhledem k tomu, že veřejná podpora slouží k ulehčení situace, je k ní dán přístup ať už složitý či jednoduchý. Další vývoj legislativy by se v případě veřejných podpor měl odvíjet spíš cestou zjednodušení. Mnoho hmotněprávních ustanovení je velmi složitých a pro běžného člověka nepochopitelných. Naopak v rámci tvorby obecně závazných vyhlášek by mělo docházet k určité revizi odbornými orgány, které by kontrolovali, zda vyhlášky veřejnou podporu nezakládají. Dále by bylo vhodné zavést určité principy pro posuzování podpor ve formě prominutí daně či příslušenství, odložení daňového dluhu apod. A to hlavně z důvodu předvídavosti subjektu, který o podporu v této formě žádá.
56
Zdroje Literární zdroje BĚHAN, Petr. Komunitární právní úprava zneužití dominance, kartelových dohod a veřejných podpor a její vývoj ve světle rozhodovací praxe. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2008, 276 s. ISBN 978-808-7071-670. BĚHAN, Petr. Státní podpory slučitelné se společným trhem: Část I. Právní fórum. 2005, č. 8, s. 297-301. ČTVRTNÍKOVÁ, Mgr. Ilona a kolektiv. Veřejná podpora a veřejné zakázky po vstupu do EU: průvodce pro obce a města. Praha: Linde, 2005, 175 s. ISBN 80720-1528-1. HARVÁNEK, Jaromír, Karin BRZOBOHATÁ, Drahomíra HOUBOVÁ, Tatiana MACHALOVÁ, Radim POLČÁK, Martin ŠKOP, Martina URBANOVÁ, Roman VANĚK a Miloš VEČEŘA. Teorie práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 501 s. ISBN 978-807-3801-045. JANKŮ, Martin a Jana MIKUŠOVÁ. Veřejné podpory v soutěžním právu EU., str. 20, Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2012. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 9788074004308 KINCL, Michael. Daňové úlevy jako forma veřejné podpory. Právní fórum. 2004, č. 3, s. 4. KINCL, Michael. Praktický průvodce veřejnou podporou: vymezení pojmu a otázky související. , str. 16 Vyd. 1. Praha: BOVA Polygon, 2012, 98 s. ISBN 978-80-7273-168-8. KOBÍK, Jaroslav. Daňový řád: s komentářem. Olomouc: Anag, 2010-. Daně. ISBN 978-80-7263-616-7. KŘEPELKA, Filip. Mezinárodní a evropské mechanismy omezení státních (veřejných) podpor: jednotlivé formy podpory. EMP, Utrecht, Praha: Stichting EMP, Nadace EMP, 2002, Roč. 11, č. 3-4, s. 51-54. ISSN 1210-397
57
MAZURKOVÁ, Dana. Daňové zatížení podnikatelů a jeho vliv na trh práce. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. PELC, Vladimír. Místní poplatky: oprávnění obcí : povinnosti podnikatelů, živnostníků a občanů : praktická příručka pro obce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, xvii, 220 pages. ISBN 978-807-4004-544. RUST, Alexander a Claire MICHEAU. State aid and tax law. xx, 206 pages. ISBN 978-90-411-4557-4. SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. str 194.. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, xiii, 375 s. ISBN 80-717-9738-3. SVOBODA, Pavel. Úvod do evropského práva. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, xx, 304 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-807-4003-134. TICHÝ, Luboš. Evropské právo. 4. vyd. Praha: C.H. Beck, 2011, lii, 953 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-4003-332 ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Veřejná podpora: informační list 2-3/2012. Brno, 2012.
Elektronické zdroje Bližší informace o zaznamenávání podpor malého rozsahu do centrálního registru podpor malého rozsahu. In: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit.
Dostupné
2014-02-09].
z:
http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/Metodicky_pokyn_120712. doc Centrální registr podpor malého rozsahu (de minimis). Úřad pro ochranu hospodářské
soutěže
[online].
2012
[cit.
2014-02-09].
http://www.uohs.cz/cs/verejna-podpora/registr-de-minimis.html
58
Dostupné
z:
Definiční znaky veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU VEŘEJNÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu veřejné soutěže [online]. 2013 [cit. 2013-11-10]. Dostupné
z:
www.uohs.cz/cs/verejna-podpora/definicni-znaky-verejne-
podpory.html Evropská unie. Evropská komise [online]. 2012 [cit. 2013-12-25]. Dostupné z: http://europa.eu/about-eu/institutions-bodies/european-commission/index_cs.htm HAAS, Ing. Jakub. Ministr financí promine daň živnostníkům a podnikům postiženým povodní. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2013 [cit. 2014-02-24].
Dostupné
z:
http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-
zpravy/2013/ministr-financi-promine-dan-zivnostnikum-12826 HOMOLOVÁ, Ing. Petra. Informace GFŘ daňovým subjektům z pohledu daní k řešení důsledků povodní, která zasáhla území ČR v červnu 2013. Ministerstvo financí
[online].
2013
[cit.
2014-02-24].
Dostupné
z:
http://www.mfcr.cz/cs/verejny-sektor/regulace/dane/danovalegislativa/2013/postup-financni-spravy-povodne-2013-12757 Michal Babák. Pozměňovací návrh zákona o místních poplatcích. In: 2013, č. 6729. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=174314 Počítání tříletého období u podpor de minimis po 1.1. 2007. In: CzechInvest: Agentura pro podporu podnikání a investic [online]. [cit. 2014-02-04]. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/pocitani-trileteho-obdobi-u-podpory-deminimis-493.pdf Podpora de minimis. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže [online]. 2012 [cit. 2013-09-30]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/verejna-podpora/nejcastejsi-oblasti-verejnepodpory/podpora-de-minimis.html Podrobná pravidla o použití článku 108 Smlouvy o ES o fungování Evropské unie. Europa: přehledy právních předpisů [online]. 2009 [cit. 2014-01-19].
59
Dostupné
z:
http://europa.eu/legislation_summaries/competition/state_aid/l26045_cs.htm Případy, kdy bylo resp. nebylo shledáno naplnění některého z definičních znaků veřejné podpory. ÚŘAD PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže: Definiční znaky veřejné podpory [online]. 2012 [cit.
Dostupné
2013-11-11].
z:
http://www.uohs.cz/download/Sekce_VP/VP_update/4_Priklady_cinnosti.doc Sněmovní tisk 737, novela zákona o místních poplatcích. Poslanecká sněmovna České
republiky
[online].
2013
[cit.
2014-02-25].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=737 Sociální pojištění: Poučení k vyplnění prohlášení k žádosti o prominutí penále. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 2011, 7.3.2011 [cit. 2014-02-06]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/4453 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Historie Úřadu [online]. 2012 [cit. 201312-25]. Dostupné z: http://www.uohs.cz/cs/o-uradu/historie-uradu.html Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Organizační struktura Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže
[online].
2012
[cit.
2013-12-25].
Dostupné
z:
http://www.uohs.cz/cs/o-uradu/organizacni-struktura.html
Právní předpisy
Nařízení Komise (ES) č. 1535/2007 ze dne 20. prosince 2007 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy ES na podporu de minimis v produkčním odvětví zemědělských produktů
60
Nařízení Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis Nařízení Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) Nařízení Komise (ES) č. 875/2007 ze dne 24. července 2007 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v odvětví rybolovu a o změně nařízení (ES) č. 1860/2004 Nařízení Komise EU č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o založení ES Nařízení Rady (ES) č. 994/1998 ze dne 7. května 1998 o použití článků 92 a 93 Smlouvy o založení Evropského společenství na určité kategorie horizontální státní podpory Nařízení Rady (ES) č.659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (nyní článek 108) Obecně závazná vyhlášky města Ostrava č. 13/2010, o místním poplatku za užívání veřejného prostranství Obecně závazné vyhlášce města Brna č. 22/2010, o místních poplatcích
61
Sdělení Komise o použití předpisů o státní podpoře v případě opatření týkajících se přímého zdanění podnikatelské činnosti č. 98/C 384/03 Sdělení Komise: Pokyny společenství pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (2004/C 244/02) Smlouva o fungování Evropské unie – konsolidované znění, uveřejněné v Úředním věstníku dne 9. Května 2008 (2008/C 115/01) Vyhláška č. 465/2009 Sb., o údajích zaznamenávaných do centrálního registru podpor malého rozsahu Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení Vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. 207/2005 Sb., o formě a obsahu plnění informační povinnosti k poskytnuté veřejné podpoře Zákon č. 215/2004 Sb. o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, a o změně zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů
62
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 72/2000 Sb., o investičních pobídkách, ve znění pozdějších předpisů
Judikatura Rozhodnutí ESD 142/87 ze dne 21. března 1990 Rozhodnutí ESD 74/76 ze dne 22. 2. 1977 Rozhodnutí ESD v případě 730/79 Philip Morris [1980] ECR 2971 Rozhodnutí ESD v případě C-200/97 Ecotrade [1998] ECR I-7907 Rozhodnutí ESD v případě C-379/98 PreussenElektra [2001] ECR I-2099 Rozhodnutí ESD ve spojených případech C-72 a C-73/91 Sloman Neptun [1993] I-887 Rozhodnutí Evropské komise č. N 702/2009 Rozhodnutí Evropského soudního dvora C-730/79 Philip Morris vs. Komise Rozhodnutí SPI v případě T-109/01 Fleuren Compost [2004] Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 4. 2004 č.j. VP/S 66/04-160
63