MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra tělesné výchovy
Pohybové pohádky ve vodě Bakalářská práce
Brno 2015
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Mgr. Petr Vlček, Ph.D
Denisa Bodišová
Bibliografický záznam: BODIŠOVÁ, Denisa. Pohybové pohádky ve vodě. Brno, 2015. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Mgr. Petr Vlček, Ph.D.
Anotace:
Tématem bakalářské práce jsou vodní pohybové pohádky, skládá se z teoretické a praktické části. Teoretická část bakalářské práce je zaměřena na vývoj dítěte předškolního věku, pohyb, hru a pohádku. Cílem praktické části bylo tyto významné složky dětství propojit a sestavit pohybové pohádky zaměřené na vodní prostředí využitelné ve výuce plavání.
Annotation: The bachelor thesis theme is Water movement tales. The thesis consists of theoretical and practical part. The theoretical part is focused on the development of preschool children, movement, play and tales. The practical part connects these significant components of childhood and the main purpose of the practical part is to compile water movement tales useable at swimming lessons.
Klíčová slova: pohyb, pohádka, hra, vodní prostředí, plavání
Key word:
movement, tale, play, water environment, swimming lessons
2
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby moje práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne ………………………………………. podpis studenta 3
V úvodu své práce bych chtěla upřímně poděkovat PhDr. Mgr. Petru Vlčkovi, Ph.D. za vedení, ochotu, trpělivost, poskytnutí materiálů a konzultace při vypracování této bakalářské práce.
4
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 7 PŘEHLED DOSAVADNÍHO ZJIŠTĚNÍ ........................................................................ 8 TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................................... 10 1.1
Vývoj dítěte v předškolní období ..................................................................... 10
1.1.1
Psychomotorický vývoj ............................................................................10
1.1.2
Kognitivní vývoj .......................................................................................11
1.1.3
Sociální, emoční a motivační vývoj ..........................................................12
1.2
Pohyb................................................................................................................ 14
1.2.1
Pohyb v předškolním věku .......................................................................14
1.2.2
Plavání ......................................................................................................15
1.2.1
Plavání u dětí předškolního věku ..............................................................15
1.2.2
Základní plavecké dovednosti ..................................................................16
1.3
Hra .................................................................................................................... 18
1.3.1
Dítě předškolního věku a hra ....................................................................19
1.3.1
Pohybová hra ............................................................................................20
1.3.2
Pravidla hry ...............................................................................................21
1.3.1
Hra ve vodě ...............................................................................................21
1.4
Pohádka ............................................................................................................ 23
1.4.1
Funkce pohádky ........................................................................................24
1.4.2
Význam pohádky pro dítě předškolního věku ..........................................24
1.4.3
Druhy pohádky .........................................................................................25
1.4.1
Pohybová pohádka ....................................................................................26
PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 28 1.5
Cíl ..................................................................................................................... 28
1.6
Seznam pohybových pohádek .......................................................................... 28
1.7
Zaměření pohybových her v pohádkách .......................................................... 29
1.8
Seznam pohybových her zařazených do pohybových pohádek ....................... 29
1.9
Rejstřík pohybových her .................................................................................. 30
1.10 Vodní pohybové pohádky ................................................................................ 32 1.10.1
Vodní královna .........................................................................................32
1.10.2
O žabákovi ................................................................................................37
5
1.10.3
Vodník ......................................................................................................42
1.10.4
O mořské panně ........................................................................................48
1.10.5
Rybolov .....................................................................................................53
OVĚŘENÍ ....................................................................................................................... 57 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 58 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................. 59 SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................... 61 SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 62 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................... 63
6
ÚVOD Předškolní věk je významným mezníkem v životě dítěte. Nástupem do mateřské školy dítě prochází mnoha změnami, jako je socializace, kdy dítě přichází z rodinného a domácího prostředí, musí se adaptovat nového a cizího kolektivu. Dále dítě prochází nejdůležitějším vývojem z hlediska psychického, kognitivního, emocionálního, fyzického a sociálního. Předškolní období je často uváděno jako období ,,hry“, která je často spojena s pohybovou aktivitou. Pohyb, hra a pohádka jsou nedílné součásti a nezbytné potřeby dětského života, proto cílem této práce je všechny tyto složky propojit společně s vodním prostředím a sestavit praktickou příručku, která by měla sloužit pedagogickým pracovníkům k inspiraci v tělesné výchově či v plavání pro děti ve věku 3- 6 let. Práce se bude skládat z teoretické a praktické části. Teoretická část by měla být zaměřena na specifika věku předškolních dětí, vztah předškolních dětí ke hraní a hře, tématiku pohybových her a plavání. Praktická část se bude skládat z jednotlivých návrhů pohybových pohádek, jež budou obsahovat vodní hry od seznamování s vodou až po výuku základních plaveckých způsobů, vhodných pro práci s dětmi předškolního věku. Také bude obsahovat vlastní ověření pohybových pohádek v praxi a následnou evaluaci. Dnes je velmi aktuální problém obezity, která je většinou spojována s nedostatkem pohybu, tzn. nepřizpůsobení příjmu a výdeje energie. Obezita nebo nadváha je důsledkem dnešního životního stylu, proto je důležité se touto problematikou zabývat již od nejútlejšího věku (viz Bunc, 2010 in Mužík a Vlček, 2010), klást důraz na význam pohybové aktivity, zdravého životního stylu (např. Mužík, 2010) a hry, jež je základní potřeba dětí předškolního věku, proto bych chtěla ve své práci tyto činnosti sjednotit s vodním prostředím. Jedná se o propojení pohybu ve vodě s pohádkou, základní lokomoce ve vodě, správné dýchání, význam plavání dětí a jeho celková prospěšnost a zábavnost.
7
PŘEHLED DOSAVADNÍHO ZJIŠTĚNÍ Tématem pohybová pohádka se nezabývalo mnoho autorů, existuje např. svazek Pohybové pohádky předškoláků (Mazal a Chlopková, 1993), obsahující pohybové pohádky přímo pro děti předškolního věku. Tato publikace se dělí na dvě části. První část (A) je zaměřena na povídání si o hře, pohybové hře a jejich definice. Knížka také uvádí pohybové ztvárnění pohádek vhodných pro děti ve věku 3- 6 let, aby plně vyhovovaly jejich požadavkům a potřebám. V neposlední řadě zde najdeme význam hry a její vliv na dítě předškolního věku, jak vhodně vybírat a realizovat pohybové hry, jejich pravidla a hodnocení. Část B je sestavena z jednotlivých pohybových pohádek či příběhů, do nichž jsou podle námětů zařazeny jednotlivé na sebe navazující pohybové hry. O problematice plavání pojednává např. odborná publikace Plavání (Čechovská a Miler, 2001), která uvádí základní plavecké dovednosti, jejich správné provedení a úrovně, což je jedním z důležitých předpokladů pro další nácvik plaveckých pohybů a jednotlivých plaveckých způsobů a jejich správné provedení, což je další kapitola knihy. Publikace je velmi dobrý průvodce plaváním jako celoživotní aktivity. Metodický postup výuky od úplných začátků až po složitější techniku názorně ukazuje kniha Od šplouchání k plavání: Jak děti odmalička zvykat na vodu a učit plavat (Pédroletti, 2007)., jejímž cílem je, aby voda a plavání zaujaly místo v životě od dětství až po stáří. Tato kniha se může stát užitečným průvodcem výuky plavání od jejich základů až po získání základních plaveckých dovedností a plaveckých způsobů. Plavání předškolních dětí je zpracováno i v některých závěrečných pracích, např. Výuka plavání dětí předškolního a mladšího školního věku (Tkadlecová, 2011), jež se zabývá hlavně metodikou plavání, obsahuje jakýsi souhrn informací, které se týkají plavání a jeho souvislostí s výukou a jinými podstatnými faktory, jenž působí na proces učení. Dále Předplavecká výuka předškolních dětí ve věku 4-6 let hrou (Skovajsová, 2013), která se zaměřuje na plavecký výcvik dětí předškolního věku a zahrnuje sborník her v předplavecké výuce. Také mě zaujal elektronický článek Teach kids swimming with five fun and easy games (Chassels, 2010), jehož autor zde uvádí jednoduché a zábavné aktivity, které mohou pomoci naučit dítě plavat, a ukazuje skvělý způsob, jak představit plavecké dovednosti v několika fázích.
8
Dosud mi není známo, že by se nějaká publikace zabývala přímo pohybovými pohádkami ve vodě.
9
TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část bude zaměřena na vývoj a specifika věku předškolních dětí, význam hry a hraní v tomto období, důležitost pohybu, pohybových her a plavání. V neposlední řadě smysl pohádky v předškolním období a vliv těchto faktorů na vývoj dětí ve věku 3- 6 let.
1.1 Vývoj dítěte v předškolní období Podle Langmeiera a Krejčířové (1998) se v širokém slova smyslu jako předškolní věk vyznačuje celé období od narození až do vstupu do školy. Předškolní období v užším slova smyslu je ,,věkem mateřské školy“, tzn. období mezi třetím a šestým rokem. Předškolní věk přináší mnoho důležitých změn v intelektovém a osobnostním rozvoji dítěte.
1.1.1 Psychomotorický vývoj U dítěte se stále rozvíjejí motorické schopnosti, roste kvalita koordinace, můžeme pozorovat velmi významné změny. Pohyby jsou přesnější, plynulejší a účelnější. Podle Langmeiera a Krejčířové (2008) tříleté dítě zakončilo důležitou etapu svého vývoje, v nichž se naučilo chodit a pohybovat se už plně po způsobu dospělých. Chodí i běhá po rovině stejně dobře jako po nerovném terénu, padá jen velmi zřídka, zvládá chůzi do schodů i ze schodů bez držení a nyní přichází období, ve kterém jsou změny méně nápadné. „V předškolním věku se postupně zdokonaluje hrubá motorika a ke konci se zlepšuje i jemná motorika (práce rukou). Správně vyvinuté tříleté dítě dobře chodí, rozběhne se, utíká bez častých pádů. Napodobí i chůzi po špičkách. Ve čtyřech letech již přeskakuje nízké překážky, jezdí na tříkolce. Mezi pátým a šestým rokem se již obléká a svléká bez pomoci, obratně hází míčem, skáče a dopadá na špičky" (Machová, 2002). Celkově dochází ke zdokonalování a zlepšování pohybové koordinace, která se také projevuje schopností plné samoobsluhy, tzn., že si uklízí své věci, pečuje o svou hygienu, zavazuje tkaničky. Dítě vyhledává činnosti, ve kterých může tyto dovednosti rozvíjet. Dítě tohoto věku dokáže velmi dobře napodobovat pohyby i sportovní aktivity, proto je velmi vhodné zahájit sportovní činnosti, jako např. jízda na kole, lyžování či plavání. Také hry jsou velmi často spojeny s pohybem.
10
V rámci jemné motoriky se například naučí manipulovat s tužkou, nůžkami, vystřihuje, kreslí a jiné, což je značně determinováno osifikací ruky (přeměna chrupavky v kost). Kolem čtvrtého roku se vyhraňuje lateralita a dítě je buď pravák, nebo levák. S tím úzce souvisí vývoj kresby, která se vyvíjí od spontánního čárání až po nápodobu základních tvarů a kresby postavy nejdříve v podobě hlavonožce, která plně odpovídá vnímání a vidění světa z úhlu tříletého dítěte.
1.1.2 Kognitivní vývoj Dítě okolo čtvrtého roku přechází na další vývojovou úroveň, a to z úrovně předpojmového (symbolického) myšlení na úroveň názorového (intuitivního) myšlení. Jeho uvažování přešlo od předpojmů k pojmům. Myšlení tedy není logické, ale ,,prelogické“, předoperační. Tzn., že dítě usuzuje na základě vizuálního podnětu, ne logickým uvažováním, dítě je plně vázáno na to, co právě vidí (např. skleničky různé velikosti vedle sebe naplněny vodou, dítě porovnává podle výšky hladiny). Předškolní dítě je egocentrické, představy a fantazie předškoláka jsou velmi bohaté. Mají například smyšlenky, o kterých jsou plně přesvědčeny, že jsou pravdivé. Je pro ně velmi nesnadné rozlišovat jejich představy a realitu. ,,Dítě je středem vlastního světa představ a myšlenek a jen s obtížemi zaujímá stanovisko jiné osoby. Právě kontakt s vrstevníky umožňuje postupnou korekci jeho zkreslení“ (Mertin a Gillernová, 2003). Je to jakési přizpůsobení si skutečnosti a usnadnění si vnímání světa, o který se začínají zajímat. Jeho myšlení je úzce propojeno s činností dítěte, myslí například magicky, mění si skutečnost podle svého přání, antropomorfické myšlení, kdy vše polidšťuje atd. V předškolní období se též zkvalitňují řečové dovednosti, je to především rozšiřování slovní zásoby, osvojování si gramatických pravidel, jako je správný slovosled, jednoduché skloňování, časování a stupňování, roste celkový zájem dítěte o řeč. Dítě je např. schopno naslouchat delší dobu čtenému textu. V tomto období je řeč především dorozumívacím prostředkem, v první řadě při socializaci a integraci jedince do skupiny. Společně se vyvíjí kognitivní složka řeči, která nemusí být spojena s vlastní zkušeností, kdy si na základě čtení či verbálního popisu dítě dokáže představit předmět nebo určitou situaci. Děti dokáží jednoduchým způsobem popsat své zážitky a pocity. V průběhu předškolního období se postupně upravují řečové problémy, závažnější vady řeči bývají řešeny společně s logopedem. 11
Předškolní věk se vyznačuje intenzívním rozvojem paměti. U dětí předškolního věku převažuje z počátku paměť krátkodobá, jež má charakter bezděčného zapamatování, jde spíše o paměť mechanickou. Až mezi pátým a šestým rokem začínají děti uplatňovat paměť dlouhodobou a záměrnou. I když je dítě schopno si zapamatovat i z předchozích let, někdy i po celý život, situace citového rázu.
1.1.3 Sociální, emoční a motivační vývoj Socializace znamená určité včleňování jednotlivce do skupiny, jež probíhá po celý život člověka.), podle Hartl a Hartlová (2010) k ní dochází za pomoci nápodoby a identifikace, a to nejprve v rodině, později v malých skupinách a následně se člověk začleňuje do vyšších společenských systémů. ,,Rodina zůstává v předškolním období nejvýznamnějším prostředím, které zajišťuje primární socializaci dítěte“ (Langmeier a Křejčířová, 1998). Socializace předškolního dítěte zahrnuje tři vývojové aspekty. Aspekt vývoje sociální reaktivity, tzn. vývoj diferenciovaných emočních vztahů, který probíhá již od narození, nejvíce však v předškolním věku, kdy poskytuje dítěti odlišné vztahy s vrstevníky stejného pohlaví, opačného pohlaví, staršími i mladšími, ale také s rodiči, prarodiči, sourozenci a cizími dospělými. Dochází k vývoji sociálních kontrol, kdy dochází především k vývoji norem společenského chování, kdy si je dítě samo vytváří na základě uplatňování výchovných přístupů autorit, jež má základy v rodinném prostředí. Chování jedince je omezováno hranicemi na základě příkazů, zákazů a určování cílů, které si dítě postupně bere za své a osvojuje si tak chování sociálně žádoucí. Osvojování sociálních rolí, což jsou určité vzorce chování a postojů, které se od jedince očekávají v rodině, v mateřské škole a v společnosti vzhledem k jeho věku. Jde v podstatě o celek navzájem souvisejících a smysluplných činností souvisejících s postavením ve skupině. V předškolním období je dítě schopno pojmenovat několik svých rolí, což je velmi důležité k budování a formování jeho identity. Dítě například ví, že je holka, dcera, kamarádka atd. V mateřské škole jsou velmi důležité sociální vztahy mezi vrstevníky, které napomáhají k rozvoji řeči a myšlení, motoriky atd. Dítě potřebuje vrstevníky ke svým hrám, kdy si zkouší různé role a pozoruje okolní reakce na své chování. Kontakt s dětmi je důležitý pro formování svého Já. Dítě potřebuje vidět sebe sama i z pohledu druhého, jaký jsem, jak mě vidí ostatní, kdy jde o počátek rozvoje sebepojetí. 12
Velkou součástí emočního vývoje je mimo sebepojetí a sebereflexe také důležitá regulace vlastního emočního prožívání, vyjadřování emocí a porozumění druhým. Pod vlivem sociálních tlaků dochází k vývoji regulace emočního chování a zmírnění emočních reakcí. Dítě více, něž kdykoliv jindy potřebuje pocity bezpečí a jistoty, zázemí a trvalost. Stabilní zázemí mu dává chuť ke zvídavosti a zkoumání, ke kterému můžeme děti tohoto věku nejlépe motivovat hrou nejraději s jeho vrstevníky a přáteli. S motivačním vývojem dále plně souvisí velká potřeba aktivity předškoláka.
13
1.2 Pohyb Pohyb je jedna ze základních potřeb dítěte. Můžeme jej chápat jako určitou aktivitu, druh tělesného pohybu při výdeji energie vyšším než při klidovém stavu člověka. Pohybovou aktivitou může být např. chůze, běh, skákání, plavání atd. Podle Mužíka a Vlčka (2010) můžeme pohybovou aktivitu rozdělit na dva poddruhy. Prvními z nich jsou to běžné denní pohybové činnosti, tedy aktivity všedního života a každodenní rutiny, které vznikají ve všedním životě. Patří mezi ně např. domácí práce, procházky, cesta do práce, práce na zahradě. Obvykle nebývají popisovány jednotkami času, intenzity, vzdálenosti ani frekvence. Další jsou pohybové aktivity dovednostního typu, což jsou ,,pohybové aktivity vedoucí ke zlepšení či udržení jedné nebo více složek tělesné zdatnosti (kardiovaskulární zdatnosti, svalové síly a svalové vytrvalosti, složení těla, flexibility). Dále vedou ke zlepšení či udržení výkonu v konkrétní pohybové aktivitě (ve volejbale, gymnastice, plavání,…).“ Tyto ,,pohybové aktivity dovednostního charakteru mají určitou strukturu, záměrně a opakovaně se plánují a provozují. Jejich vykonávání je obyčejně vymezováno na základě času a prostoru. Zároveň vždy slouží ke konkrétnímu účelu. Často jsou popsatelné jednotkami času, intenzity, vzdálenosti a frekvence“ (Mužík a Vlček, 2010). Vlivem rozvoje techniky nastaly změny v našem v našem životním stylu, jejichž důsledkem je i snížená a nedostatečná pohybová aktivita dětí, mládeže a dospělé populace.
1.2.1 Pohyb v předškolním věku Děti v předškolním období pohyb vyhledávají a potřebují. Ve věku 3- 6 let je pohybová aktivita nezbytná, vysoká a celodenní potřeba a v nejrůznější formě provází jeho
všechny
denní
činnosti.
Pohyb
je
v předškolním
věku
dítěte
jedna
z nejdůležitějších a nejzákladnějších potřeb a výrazným prostředkem k objevování dětského světa a nabytí potřebných zkušeností. Je to nedílná součást jejich života. ,,Pohyb je prostředkem, jak vyjádřit sebe sama a komunikovat s ostatními. Je také prostředkem k získávání sebevědomí, hodnocení sebe samého, vzájemného srovnávání, pomáhání si, soupeření a spolupráce“ (Dvořáková, 2002). Pro zdraví dítěte je velmi důležitá vyrovnanost mezi stravou tedy energetickým příjmem a pohybovou, nebo sportovní činností, tedy výdejem energie. Větší příjem
14
energie a nedostatek pohybu směřuje k nadváze a následně k obezitě. Pohybová aktivita u dnešních předškolních dětí zřetelně klesá. Proto je důležité v předškolním věku vést dítě k pohybu formou dětské hry. Děti si samy vytváří vztah k pohybové aktivitě a pohybu. Kvalita lokomoce se v tomto věku zvyšuje, dítě si osvojuje stále složitější pohyby, jako je např. jízda na kole, na bruslích, na lyžích, kopaná atd. Právě v tomto období je dobré začít vést dítě k nějakému sportu. Dítě samo pozná, k čemu má vlohy a co ho baví a samo si časem vybere, jakému sportu se chce časem věnovat. Jednou z těchto aktivit může být i plavání.
1.2.2 Plavání Plavat můžeme v kterékoli roční době, za jakéhokoli počasí. Plavat mohou lidé se zdravotními obtížemi, méně zdatní, obézní i štíhlí. Plavání má všestranný vliv. Je vynikajícím prostředkem tělesné aktivity, která je velmi příznivá nejen svým prostředím, ale i charakterem pohybu. Může se jednat o namáhavý pohyb, jenž vede k rozvoji tělesných funkcí, přesto není zatížení na orgány takové, jak by bylo možné po pracovním výkonu očekávat a nedochází tedy jejich nevlídnému přetížení. Plavání lze ovšem aplikovat i jako pohyb umožňující menší námahu, z této příčiny je dostupné i pro osoby s oslabenou funkční schopností, v rámci léčení nebo jako prostředek rehabilitace. Typické vlastnosti vodního prostředí, jako jsou kupř. hustota, teplota, tlak, vztlak atd. Povaha individuálního zatížení organizmu při plavání, ovlivňuje všechny orgánové soustavy. Vysledovat kladný vliv lze v první řadě v oblasti dýchacího, srdečně - cévního a podpůrně-pohybového aparátu. Při plavání se zlepšuje určitá tělesná zdatnost, obratnost, vytrvalost a upevňování určitých pohybových schopností a dovedností. ,,Plavání a chůze jsou jedinými sporty, které můžeme provádět po celý život. Plavání dodává v dětství jistotu a pocit bezpečí, upevňuje zdraví a přináší potěšení a ve stáří zlepšuje jeho kvalitu a pomáhá ve věčném boji s časem“ (Pédroletti, 2007).
1.2.1 Plavání u dětí předškolního věku Příznivý vztah dítěte k vodě je přirozený. Pobyt ve vodě uspokojuje jejich psychické potřeby. Voda dokáže dítě dlouho zaujmout, dítě ji může pozorovat, zkoumat její vlastnosti, potápět se a podobně. Vztah dítěte k vodě nebo plavání mohou značně 15
ovlivnit rodiče ať pozitivně či negativně. Neměli bychom zapomenout, že děti se s námi rodiči ztotožňují, napodobují naše reakce a chování. Spočívá tedy na nás, jaký budou mít děti z vody pocit. Zda to bude dojem radosti a bezpečí, nebo tomu bude naopak. Pro kladný vztah k vodnímu prostředí je vhodné, aby dítěti bylo umožněno mít dostatečný a příjemný styk s vodou. Je dobré si zvolit vhodný obsah a metody seznamování s vodou, možnosti vhodné motivace, povzbuzování a přiblížení úkolu, kdy je vhodné vše probrat s odborníky. Pro děti předškolního věku je plavání příjemnou a prospěšnou činností pro jejich rozvoj. Nedílnou složkou je výcvik v kolektivu, který se může účastnit na rozvoji adaptačních a socializačních mechanizmů jednotlivce. Plavecké vzdělávání začíná v předškolním věku, pak může pokračovat celý život. Tato sféra v sobě začleňuje rozvoj pohybových schopností a získávání jisté úrovně pohybových dovedností, jež zajišťuje vlastní lokomoci člověka ve vodním prostředí. Do plavecké výchovy plavání řadíme aktivity od seznamování s vodou až po výuku plaveckých dovedností. Cílem této přípravné fáze je přizpůsobení se vodnímu prostředí, potápění, splývání, skoky do vody, dýchání a orientace v něm.
Na tyto plavecké dovednosti může přímo navázat přípravná plavecká výuka, kdy základní techniky plavání může zvládnout i předškolák.
1.2.2 Základní plavecké dovednosti Podle Čechovské a Milera (2008) je osvojení si plaveckých dovedností velmi důležitý předpoklad pro následný výcvik plaveckých pohybů a jednotlivých plaveckých způsobů. Mezi základní plavecké dovednosti řadíme především dýchání do vody, splývání, potápění a orientace ve vodě. Vhodné je v některých případech zařadit do nácviku také nejjednodušší varianty lokomoce ve vodě. Základní plavecké dovednosti (viz. Čechovská a Miler, 2008):
s výdechy pod hladinu – dovednost plaveckého dýchání;
se vznášením a splýváním ve vodě – dovednost zaujmout hydrodynamickou plaveckou polohu;
s pády a skoky do vody – dovednost zvládnout pád do vody;
s ponořením, potápěním – dovednost orientovat se ve vodě;
s vnímáním vodního prostředí a dílčích záběrových pohybů – rozvoj pocitu
16
,,Adaptace na vodní prostředí, sžití se s vodou, je pro každého začátečníka velmi důležité. U dětí dosahujeme adaptace jakoby mimoděk, při hře. V úplných začátcích využíváme jednoduché lokomoce chůzí, klusem nebo poskoky“ (Čechovská a Miler, 2008). Pro osvojení plaveckých základů plavecké výchovy dělíme používané hry pro děti při plaveckém výcviku na:
hry pro seznámení s vodou
hry pro dýchání
hry pro splývání
hry pro orientaci ve vodě Hry pro seznámení s vodou, jejichž účelem je seznámit dítě s vodním
prostředím, můžeme za ně považovat kroky, při nichž se děti s vodou sžijí. Jsou to takové činnosti, kdy si děti osvojují pobyt v bazénu, ve vodě, odbourávají strach z vody. Ty hry se většinou provádějí v mělké vodě nebo malé hloubce. K tomuto účelu slouží:
chůze v mělké vodě, běh neboli honičky
pohyb v podřepu, dřepu, lezení, plazení
napodobivá cvičení
využití pohybových říkadel Hry pro dýchání. Ve vodě je dýchání jiné nežli na souši. Nácvik výdechu do
vody bychom měli propojit s nácvikem ponoření úst, dále celé obličeje a následně celé hlavy. U této dovednosti je velmi důležité děti naučit zatajit dech. Nejdříve si tuto dovednost zkouší na suchu, poté se pokouší obličej schovat do vody. Prvotní nácvik bez pohybu, následně v pohybu. Mezi hry pro dýchání patří takové, kdy foukáním poháníme míček či lehký předmět po hladině či částečný výdech bublání do vody s říkankou. Podle Čechovské a Milera (2001) se dýchání do vody procvičuje těmito kroky:
výdechem do hladiny (foukání polévky, pohánění lehké hračky po hladině)
prudký, krátký výdech ústy (koník odfrkne, vítr zahučí)
prohloubený výdech předklonem hlavy (zaměstnat ruce, neotírat obličej)
prohloubený výdech podřepem a otevření očí
dlouhý, postupný výdech („Bubliny“, „Na vodníka“)
výdech spojený s pohybovým úkolem (hvězdice- hadrová panenka, skok) 17
výdech ústy i nosem (úkol s přetáčivým pohybem- válení sudů, kotoul)
opakovaný výdech, rytmizované výdechy ,,Foukání do vody je jedna věc, zvládnutí správné techniky dýchání ve vodním
prostředí věc druhá“ (Pédroletti, 2007). Hry pro splývání. Splývání je pro příští výuku plavání velmi důležité. Děti by měly zvládnout uvolněnou vodorovnou polohu na zádech i na břiše. Pro tyto účely je vhodná hra například hra na mrtvolky či hadrového panáka, kdy děti volně leží na hladině na břiše, pro splývavou polohu na zádech je vhodné naznačení mořské hvězdice. Při výuce splývavé polohy patří mezi nejdůležitější věci:
uvolněná vodorovná poloha
vzpažené ruce do tvaru šipky Hry pro orientaci ve vodě, jejich účelem je zvládnout orientaci pod i nad
hladinou v různých polohách. Patří mezi ně například skoky a pády do vody, potápění a podobně. Postup při potápění:
potopení obličeje s otevřenýma očima
přetočení ve vodě- válení sudů
střemhlavé potopení
spuštění se po tyči do odpovídající hloubky
lovení předmětů
Pády a skoky do vody- ze stoje, pád vzad:
pád vpřed ze sedu
pád ze dřepu
střemhlavý skok z podřepu, ruce ve vzpažení
startovní skok Při plavání dětí předškolního věku hraje hlavní roli hra většinou spojená
s rytmizací aktivit pomocí písniček či říkadel. Tuto aktivitu můžeme nazvat spíše hrou ve vodě a hrou s vodou.
1.3 Hra Podle Mazala (2000) je hra pro nás cílená činnost, aktivita, učení, zábava, volnost, příjemné ukrácení chvíle, zkrátka taková aktivita, ve které se cítíme příjemně a 18
máme z ní krásný prožitek. Používáme hru, jako metodu k dosažení našich cílů, je skutečná a má určité charakteristiky jak v dětství, dospívání, tak i ve vyšším věku. Hra je činnost spontánní, nevyžaduje žádný cíl, pouze prožitek, uspokojení. Je to cesta tvorby a udržování přátelství. Pedagogický slovník definuje hru takto: „Hra je forma činnosti, která se liší od práce i od učení. Člověk se hrou zabývá po celý život, avšak v předškolním věku má specifické postavení – je vůdčím typem činnosti. Hra má řadu aspektů – aspekt poznávací, procvičovací, emocionální, pohybový, motivační, tvořivostní, fantazijní, sociální, rekreační, diagnostický, terapeutický. Zahrnuje činnosti jednotlivce, dvojice, malé skupiny i velké skupiny. Existují hry, k jejichž provozování jsou nutné speciální pomůcky (hračky, herní pomůcky, sportovní náčiní, nástroje, přístroje). Většina her má podobu sociální interakce s explicitně formulovanými pravidly (danými dohodou aktérů nebo společenskými konvencemi).“ Podle Blahutkové (2004) je hra zdrojem neopakovatelných a nových zážitků, při nichž rozvíjíme a zapojujeme všechny složky duševního života, city, fantazii, rozum a všestranně rozvíjí naši osobnost. Projevuje se individualita osobnosti, zapojují dítě do kolektivního života. Hry mají silný emotivní účinek, prožíváme v nich neobvyklé situace a odkrýváme stránky takové, o kterých mnohdy nemáme ani tušení. V předškolním věku hraje hra neodmyslitelnou roli.
1.3.1 Dítě předškolního věku a hra Hra je nejhlavnější činností dítěte tohoto věku a jeho největší náplň dne. Hra je pro ně reálný, ale zároveň fantazijní svět. Hra má velký význam pro rozvoj kognitivních funkcí dítěte. Především dochází k výraznému vývoji vnímání dítěte. Ze hry vyplívá nácvik budoucí činnosti a pro dítě jsou ,,důležitým“ zaměstnáním., dominantní činností, která významně stimuluje rozvoj osobnosti dítěte. V předškolním období dochází k nejvýraznějším změnám psychiky a prostřednictvím hry se tyto procesy nejkvalitněji rozvíjí. Hra je určitým projevem aktivity dítěte vyvolaným a ovlivněným společenským prostředím, v němž žije. Dětská hra má společenskou podstatu, je obrazem společnosti, ve které dítě existuje. Potřeba hry v dětství vychází z vnitřních pocitů proniknout do okolního a známého světa, lépe ho poznat, mít ho pod kontrolou. Ve hře se dítě spontánně a efektivně učí a získává nové zkušenosti.
19
,,Hra souvisí s rozvojem motoriky, s rozvojem kognitivních struktur, s motivačně volními vývojovými faktory, s rozvojem a naplňování sociálních vztahů“ (Mertin a Gillernová, 2010). Říčan (2006) říká, že dítě v předcházejících vývojových obdobích si ještě nedokázalo hrát tak intenzivně a barvitě, jako je tomu u předškoláka. Dítě přitom dokáže do hry aplikovat nejen ze situace, které samo zažilo nebo o nich slyšelo, ale ve hře uplatňuje především svou představivost, která je pro hru zásadní. Svoboda (1997) uvádí, že hra dává možnost dítěti vstupovat do určitých sociálních rolí, kde se učí se tak důležitým funkcím v širokém sociálním kontextu. Dítě, které si hraje, si svět mění a přeorientovává na svět, jaký by mohl být podle sebe sama. Dítě si hrou přetváří svět, podle sebe, aby se v něm cítilo příjemně a bezpečně, zkouší různé role, které by si rádo vyzkoušelo. V tomto případě je velmi důležitý a nenahraditelný vzor, který pomáhá dítěti formovat jeho chování, předjímat svůj vývoj, roli. Dítěti tím umožní vytvářet vlastní Já, ideální Já. Pro dítě je hra obdobou pozdějšího učení, či práce v dospělosti. Většina dětí preferuje určité typy her, které vypovídají o jeho předpokladech, zájmech, co mu jde. Proto by mělo dítě možnost hrát si spontánně, aby rozvíjelo to, pro co má předpoklady. Každé dítě je jiné, proto je důležité, aby si dospělí všímali jejich talentu a pomáhali mu jej dále rozvíjet. Avšak i když dítě na něco nemá vlohy, nebo ho to nebaví, je třeba podněcovat i ty oblasti, které by s největší pravděpodobností spontánně nerozvíjelo. Třebaže není-li dítě zrovna pořádku milovné, je dobré jej úklidu učit na základě určité pravidelnosti a automatismu, např. hraji si s hračkou, je automatické ji poté vrátit na správné místo, nebo dítě nebaví pohyb, jízda na kole či plavání, je třeba si určitou pohybovou obratnost na kole i ve vodě osvojit. K rozvoji těchto aktivit je velmi vhodná hra pohybová.
1.3.1 Pohybová hra Podle Mazala (2000) je pohybová hra určitá pohybová aktivita, jež nám přináší uspokojení radost, pohodu. Je zdrojem emocí a citů. Prožitek a radost ze hry dítě zpětně motivuje k zopakování činnosti a prožívání toho příjemného. Pohybová aktivita a hra jsou velmi přirozené součásti dětství a neodmyslitelně náleží k dětskému věku, a náleží k aktivitám sloužícím k rozvoji dítěte. Pohybové hry vykreslují jedno ze základních cvičení v mateřských školách a slouží jako významný
20
psychomotorický prostředek a ovlivňují a zlepšují kvalitu pohybových dovedností, přitom je nezbytné znát jejich úroveň účastníků hry. Dalším znakem pohybové hry je, že ji někdo utváří či navrhuje, někdo řídí, koná se na jistém místě a trvá určitou dobu. Tedy můžeme stručně říci, že podle Mazala (2000) ,,pohybovou hru chápeme jako záměrnou, uvědoměle organizovanou pohybovou aktivitu dvou a více lidí, v prostoru, čase, s předem dobrovolně dohodnutými a bezpodmínečně dodržovanými pravidly. Hra má souvislý a uzavřený děj. Je charakterizována napětím, radostí, veselím, vysokou motivací k činnosti, s uplatněním známých dovedností, pohodou a často soutěživostí.“
1.3.2 Pravidla hry Pohybová hra má určitý cíl a obsah, každá hra má jisté zákony, předem dohodnutá pravidla, která je nutno dodržovat. Je lépe vždy domluvit pravidla, co se nesmí, jelikož je to domluva stručnější, než dlouze popisovat, co je dovoleno, kdo si chce hrát, musí pravidla dodržovat. Pravidla hry jsou jakési předpisy, její prostředky. Podle Mazala (2000) by herní pravidla měla být taková, aby umožnila vyhrát každému, kdo se činnosti účastní. Ze slova hrát si vyplývá provádět činnost podle předpisů, které jsme si zvolili. Každá hra probíhá v určitém prostoru, čase a její děj je dán v souladu s organizací a popisem hry s předem danými a dohodnutými podmínkami. Pravidla mají jistou pedagogickou, didaktickou i metodologickou funkci. Pravidla pohybových her by měla být jednoduchá, srozumitelná, jasná všem hráčům a pokaždé přiměřená věku účastníků. Pravidla by měla být stručná a krátce vyložitelná. Nikdo si nesmí sám měnit podmínky hry, aby se lišily od těch dohodnutých, co platí pro všechny. To je rozdíl v pravidlech ve hře a v reálném životě a ve společnosti.
1.3.1 Hra ve vodě Výše uvedená pravidla platí i pro hru ve vodním prostředím. Hra je nejvhodnější formou, jak seznámit děti s prostředím ve vodě a je hlavním prostředkem předplavecké výuky. Děti by měly prostřednictvím hraní zjistit sílu, jež působí ve vodě na jejich tělo. Měly by znát vlastnosti vody a vodního prostředí, co dokáže, aby je dokázaly využít pro svůj prospěch, pobyt a pohyb ve vodě.
21
Vodní hry jsou často chápány jako napodobivé činnosti, znamená to hru na něco nebo na někoho. V předškolním věku se nejčastěji provádí jako výuka skupiny předškoláků. Dítě lépe přijímá cvičení s výběrem obsahově vhodného říkadla či písničky, jejíž název připomíná hru, nebo je spojena se stručným, také známým příběhem. Říkadla by měla určovat dynamiku pohybu, je velmi prospěšné využití vhodných pomůcek souvisejících s obsahem hry, jež zvyšují její atraktivitu. Hry v předplavecké výuce slouží jako prostředek a metoda pohybového učení. Je dobré rozlišovat experimentování dítěte s vodou, spontánní činnosti či relaxační činnost, od hry splňující účely pro učení. Hrám a pohybu ve vodě by mělo být uzpůsobeno prostředí, tzn. vhodná hloubka bazénu pro určitou hru, tak, aby byla realizovatelná. Dalším důležitým prvkem v plavecké výchově tvoří nepostradatelnou část také motivace.
22
1.4 Pohádka Bez pohádek si vlastně svůj život a dětství ani nedokážeme dost představit. Pohádky se vyprávějí od dávných dob, po celém světě a ve všech kulturách. Pohádka neboli báchorka patří mezi nejstarší literární útvary, jde většinou o krátký příběh, epické vyprávění, žánr lidové slovesnosti, zpravidla prozaický, jehož základem je umělecká fantastika nebo podobenství. Pod tímto názvem řadíme literární texty, jenž vychází ze starodávných vyprávění, které do sebe dostávají během své pouti po světě nadčasové životní pravdy, zejména tužbu po naplnění dobra, bájné představy lidstva a víru v kouzelnou moc slova. ,,Pohádka je jedinečná. Svou věčnou existenci čerpá z nezničitelného folklóru, z kultury vpravdě lidové. Je útvarem nesmrtelným, přežívajícím jednotlivé generace“ (Černoušek, 1990). Jedná se o fiktivní příběh s nepravděpodobným dějem, který vznikl na základě fantazie, v němž se zobrazení reálného světa spojuje v umělecký celek s líčením nadpřirozených jevů a smyšlenými nadpřirozenými bytostmi, jako jsou kupříkladu obři, víly, draci apod. Vše je tedy nereálné a spadá do imaginárního pohádkového světa. Děj se často odehrává v nadpřirozeném prostoru a v neurčité historii, odehrávající se mimo náš čas, nejsou tedy uváděny konkrétní letopočty, stále jen obecné odkazy např. bylo, nebylo, za dávných časů atd. Zpočátku pohádky nebyly adresovány dětem. Na děti se jako na adresáty literatury nemyslelo. Ještě po celé 17. století se musely uspokojit s babskými báchorkami, ústní lidovou slovesností, jež se šířila ústním podáním, ještě před vznikem písma. Byly formou přísloví, pranostik a zaklínadel, jejichž autoři byli anonymní. První dětskou knihou byly Pohádky matky husy, dále takzvané pohádkové příběhy bez rozumu, jako jsou Popelka, Červená karkulka, Kocour v botách atd. Dětskou četbou se lidová pohádka stala až od poloviny 19. století, do té doby sloužila spíše jako ponaučení. Šťastný konec a vítězství na dobrem a zlem nebývalo pravidlem, mnohdy tomu bylo spíše opak. Základním motivem pohádky tedy bývá vítězství dobra nad zlem, jejichž princip musí být jasně a srozumitelně vykreslen ve srozumitelných činech a je většinou personifikován v čitelných postavách, to znamená, že kladné postavy bojují se zápornými.
23
Podle Černouška (1990) mají klasické pohádky v sobě přitažlivou a zázračnou sílu, dokáží dětem poskytnout napětí a zábavu, dále podporují jejich dětskou zvídavost a představivost, napomáhají k rozvoji inteligence, poznávacích schopností tvořivým rozvíjení činností takových, jež vytváří základ symbolické funkce, jako rozvoj funkcí představování, nápodoby, symbolické hry a verbální dovednosti. Cílem pohádky je nejen ponaučení posluchačů a čtenářů, ale i jejich pobavení.
1.4.1 Funkce pohádky Pohádka je jedním z význačných žánrů literatury pro děti a mládež. V předškolním období děti ještě neovládají čtení a psaní. Proto je potřeba i v této době věnovat dostatek času četbě knih. Je nezbytné navázat na předchozí batolecí období, které mu pomáhají pochopit i nadále svět, který je obklopuje, rozlišovat dobro a zlo a v neposlední řadě rozvíjet svou přirozenou fantazii. Čtením knížek a pohádek také napomáháme vývoji jeho řečových funkcí a vývoji slovní zásoby obzvlášť, pokud samotné dítě zapojujeme do příběhů. Podle Černouška (1990) je hlavní funkcí pohádek vnést smysl a řád do světa dětí, pro které je svět nesrozumitelný až chaotický, kterému děti obzvláště nerozumí. Děti chápou svět v jiném rozměru než dospělí, z tohoto důvodu může docházet v určitém směru k nedorozumění. ,,Pohádka svou jednoduchou fabulí, jasnou polarizací dobra a zla, pochopitelnými zápletkami a krásou jazyka předvádí chaotický a nesrozumitelný svět před vyvíjející se dětskou duší ve srozumitelných obrazech“ (Černoušek, 1990). Jednodušeji řečeno z reality vytvořit dětem zkušenost, promlouvat jazykem, jemuž budou děti rozumět. Pohádka
je
útvarem
nesmrtelným,
nadčasovým,
přežívající
generace
odpovídající na jisté základní dětské potřeby. Většinou jsou to takové požadavky, které se nedají ovlivnit dobou, jako například vztah k sourozencům, rodičům, dále potřeby lásky, důvěry ve svět a rozvoj a poznání mezilidských vztahů, což jsou podstatné potřeby dětí tohoto věku.
1.4.2 Význam pohádky pro dítě předškolního věku Pohádky jsou nesrovnatelné nejen jako literární žánr, ale také jako umělecké dílo zcela zřetelné dětem, jako ani jeden jiný druh umění a mají v dětském světě a jejich vývoji jedinečný význam. Jako všechny velké výtvory umění pohádky současně těší i 24
vychovávají, je to způsob, jenž promlouvá přímo k dětem, i když byly původně vyprávěny dospělým a také jim byly zřejmě i určeny. Pohádka v tomto věku rozvíjí představivost a fantazii, propojují se s jiným světem a pomáhá jim vyrovnat se se světem reálným, kterému mnohdy moc nerozumějí. Pohádky děti vnímají z různých prostředků, jako jsou například televizní vysílání, DVD a podobné mediální prostředky. Nic na světě však dětem nevynahradí živé vyprávění nebo alespoň čtení pohádek. Pohádka na televizní obrazovce je sice dobrá věc, ale pro děti je spíše jen tlumočení informací a nerozvíjí u nich představivost tak, jako vyprávění. Z důvodu, aby nedošlo k přehlcení dětské duše moderními televizními pohádkami, je nutné vypěstovat v dětech citový vztah k literatuře, knihám, ke čtení, vyprávění a v neposlední řadě k naslouchání. Pro děti je velmi důležité, že s nimi někdo děj spoluprožívá a vnáší se do imaginárního světa ,,obrazů“. Tak vzniká určitý kontakt, propojení mezi dospělým a dítětem, kdy je spojuje kouzlo pohádkového slova a představivosti, jež se nachází v dětské psychice a jeho mysli. Vazby vznikající vyprávěním dospělého a nasloucháním dítěte představují základní psychologické vazby, šťastné spoluprožívání. ,,Napsané a vyprávěné slovo především živí a rozvíjí niterné zdroje myšlení a představivosti, které děti potřebují, aby se vyrovnaly s problémy, jež pro ně život v budoucnosti postaví. Dětská literatura poskytuje informace, zábavu, poučení, rozvíjí dovednost číst a rozumět psanému slovu. Nabízí také dobrodružství poznání i dobrodružství prožitků“ (Černoušek, 1990).
1.4.3 Druhy pohádky Pohádky dělíme na lidové pohádky, inspirující se folklorní pohádkou, jejichž původní autor byl anonymní. Tvůrci lidových pohádek literární texty vědomě sbírali, třídili a přetvářeli svým určitým způsobem. Za takové pohádky můžeme označit pohádky kupříkladu bratří Grimmů, Boženy Němcové apod. Kdežto u autorské pohádky se jedná o inspiraci lidovou pohádkou, ale autoři jim dodávají osobité prvky. Mezi takové tvůrce řadíme například K. Čapka, J. Wericha aj. Tedy podle původu dělíme pohádky na lidové a autorské. Dále dělíme typy pohádky podle témat. Mezi nejstarší patří pohádka kouzelná, jejichž charakteristickým rysem je zázračný obsah, děj se odehrává mimo náš čas a v nadpřirozeném prostoru. Dále rozlišujeme typy pohádek na novelistické, démonické, mytologické, o zvířatech, legendární atd. 25
1.4.1 Pohybová pohádka Koncept pohybová pohádka můžeme rozdělit na dva pojmy, jenž jsou uvedeny již výše. Jedná se o pohyb, jež je nedílná součást života, obzvláště v předškolním období. Dále pohádky, příběhy, jejichž prostřednictvím se děti dostávají do imaginárního světa a lehce se vžijí do děje. ,,Jde o námět spojující pohybové hry do celků, které si účastníci, učitelka i děti, hrají a prožívají. A také upravují dle potřeby, tak jako každou pohádku“ (Mazal a Chlopková, 1993). V pohybová pohádce by měly být sjednoceny pohybové hry a pohádky v pohybový příběh, které při jeho realizaci splynou v jeden celek, kdy by to měl být pro děti takový zážitek, že je pro ně k nerozeznání, zda jsou v pohádce, kde se pohybují a hrají si či je to hra, jež je pohádkou (viz Mazal a Chlopková, 1993). Děti se motivují pohádkou nebo příběhem a v průběhu pohádky, děje si zahrají pohybové hry. Dějem pohádky či příběhu lze snáze udržet pozornost a soustředění dětí. Proto je pohybová pohádka vyprávění, jež děti realizují a prožívají. ,,Hlavní motiv pohádky prostupuje pohybovými hrami a stimuluje děti k dalším činnostem ve hře“ (Mazal a Chlopková, 1993). Pohybové hry jsou cíleně sestavené se základním námětem pohádky či příběhu, jejich osnova tvoří určitý základ pohádky, jenž by měl nastartovat zájem dětí a správně je namotivovat. Pohybová pohádka může být velmi proměnlivá. Hry si můžeme měnit podle potřeby a situace během pohybové pohádky. Měla by se skládat ze tří až sedmi pohybových her, které na sebe musí vhodně navazovat a doplňovat se. Tento prostředek umožňuje vystřídat většinu dětí, v nejlepším případě všechny. Tímto procesem je možno zatížit souhrnně dětský organizmus, což vyžaduje soustředěnost dětí na práci po veškerý čas pohádky v rozmezí 8- 14 minut (viz graf Mazal a Chlopková, 1993).
26
Obrázek č. 1
(Mazal a Chlopková, 1993) Během průběhu pohybové pohádky spolupracují a aktivně se zapojují většinou všechny děti, což je někdy obtížné při realizaci samotných pohybových her. Zásluhou toho, že učitelka ví předem, jaké bude mít pohádka téma a jaká hra bude následovat, může cíleně vybrat a zapojit některé dítě do určité funkce. Je vhodné čas od času upravovat námět pohádky a jednotlivé pohybové hry stále vyhodnocovat a obměňovat podle potřeb dětí. Chování dětí při hře je pro nás takzvanou zpětnou vazbou odrážející se v hezkých pocitech uspokojení až po pocity nezdaru.
27
PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části jsem se inspirovala knihou uznávaného docenta Ferdinanda Mazala a Jarmily Chlopkové Pohybové pohádky předškoláků.
1.5 Cíl Cílem práce je sestavit praktickou příručku, která by měla sloužit pedagogickým pracovníkům k inspiraci v tělesné výchově či v plavání, také jako část podkladů pro didaktickou příručku na téma pohybové pohádky pro předškoláky. Praktická část bude obsahovat jednotlivé návrhy pohybových pohádek, skládajících se z vyprávění a v něm zařazených vodních pohybových her od seznamování s vodou přes dýchání až po výuku základních plaveckých stylů, vhodných pro práci s dětmi předškolního věku. Pohybové pohádky by měly sloužit jako součást výuky plavání, kdy budou zařazeny na závěr hodiny plavání.
1.6 Seznam pohybových pohádek Vodní královna ............................................................................................................... 30 O žabákovi ...................................................................................................................... 35 Vodník ............................................................................................................................ 40 O mořské panně ..............................................................................................................45 Rybolov ........................................................................................................................... 50
28
1.7 Zaměření pohybových her v pohádkách Tabulka obsahuje názvy pohybových pohádek a k ní přiřazené plavecké dovednosti takové, na které je pohádka převážně zaměřena. Tab. 1 Název pohádky
Hry v pohádce převážně zaměřeny na
Vodní královna
seznámení s vodou
O žabákovi
seznámení s vodou, dýchání do vody
Vodník
dýchání do vody, splývání
O mořské panně
splývání, orientace ve vodě
Rybolov
Splývání, orientace ve vodě, nácvik prsových rukou
1.8 Seznam pohybových her zařazených do pohybových pohádek Zde je uveden seznam s názvy a čísly pohybových her zařazených v pohybových pohádkách pro lepší orientaci. Pod těmito čísly je najdeme také v rejstříku her. 1.
NA RYBIČKY A RYBÁŘE................................................................................... 34
2.
NA ŠAŠKA............................................................................................................. 34
3.
NA RYBKY ............................................................................................................ 35
4.
NA RAKA .............................................................................................................. 35
5.
NA KAPIČKY ........................................................................................................ 36
6.
ODPOČINEK ......................................................................................................... 36
7.
NA ČÁPA ............................................................................................................... 39
8.
NOŽKY .................................................................................................................. 39
9.
NA ŽABÁKA ......................................................................................................... 40
10.
NA KROKODÝLA ............................................................................................. 40
11.
NA PULCE .......................................................................................................... 41
12.
HRANÍ ................................................................................................................. 41
13.
VODNÍK CHYTÁ DUŠIČKY ............................................................................ 44
14.
NA ŽABIČKY ..................................................................................................... 44
15.
ŽBLUŇK ............................................................................................................. 45 29
16.
VYPOUŠTĚNÍ DUŠIČEK .................................................................................. 45
17.
PŘEVOZ DUŠIČEK............................................................................................ 46
18.
SCHOVÁVÁNÍ ZVÍŘÁTEK .............................................................................. 46
19.
SEZENÍ ................................................................................................................ 47
20.
NA SOCHY ......................................................................................................... 50
21.
FOUKÁNÍ HORKÉ POLÉVKY ......................................................................... 50
22.
SBÍRÁNÍ KORÁLEK ......................................................................................... 51
23.
SVOZ KORÁLEK ............................................................................................... 51
24.
NA HVĚZDICE ................................................................................................... 52
25.
MOŘE .................................................................................................................. 55
26.
LOĎ ..................................................................................................................... 55
27.
MALOVÁNÍ KOLEČEK .................................................................................... 56
28.
SKOKY DO VODY ............................................................................................ 56
29.
PODPLOUVÁNÍ ............................................. Chyba! Záložka není definována.
1.9 Rejstřík pohybových her Tento rejstřík her ve formě tabulky slouží pro lepší přehled pohybových her, rychlejší výběr vhodných her a jejich použití v pohádkách, nebo při jejich samostatném využití. Můžeme ho chápat jako takové seznámení se s uvedenými pohybovými hrami. Obsahuje pohybové hry použité v pohádkách. Tab. 2 hry pro základní plavecké dovednosti
číslo pohybové hry (č. PH)
hry pro seznámení s vodou
5, 8, 14, 25
chůze
7,
běh
1, 7, 13, 20
poskoky
2,
lezení
3, 4,
hry pro dýchání
10, 11, 15, 21
hry pro splývání
17, 18, 23, 24, 26,
hry pro orientaci ve vodě
22, 28
hry pro relaxaci
6, 12, 19, 24
30
hry pro plavecké způsoby
č. PH
znak
5
prsa
27 Tabulka č. 3 informuje o tom, zda budou ve hře využity pomůcky či nikoliv a
jestli je ve hře zařazena říkanka nebo ne. Tab. 3 využití pomůcek
č. PH
ano
7, 10, 11, 17, 18, 22, 23, 24
ne
1, 2, 3, 4, 5, 6, 8, 13, 14, 19, 20, 21, 25, 26, 27, 28
zařazení říkanky
č. PH
ano
2, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 14, 15, 21, 22, 25, 27
ne
1, 6, 11, 12, 13, 17, 18, 19, 20, 23, 24, 26, 28
31
1.10 Vodní pohybové pohádky Vodní pohybová pohádka nebo příběh je vždy upravené vyprávění, v něm vhodně zařazeny pohybové hry, jenž jsou stručně popsány a s odkazem na každou z nich. Podrobný popis pohybové hry je uveden vždy pod číslem za každou pohádkou, společně s hlavním zaměřením, volbou vhodného vodního prostředí, případného použití pomůcek či zařazenou říkankou. Každá pohádka vlastní své dějové obrázky, které mohou umožnit lepší vžití se do děje a současně jako omalovánka pro děti.
1.10.1
Vodní královna
Před dávnými časy žila, byla jezerní královna, která měla své průzračné vody plné ryb. V jezeře plavaly rybky malé i velké, kapři, štiky, sumci, také vzácná zlatá rybka žila v jejím království. Po zlaté rybce však toužili rybáři, kteří chodili lovit k jezeru a zlatou rybu jednou zahlédli. Děti (rybičky) si stoupnou na jednu stranu bazénu a učitelka (rybář) na druhou. Učitelka a děti na povel vyběhnou proti sobě a rybář se snaží pochytat co nejvíce rybiček, hra pokračuje, dokud nejsou všechny rybky chyceny. PH č. 1. To se však vodní královně vůbec nelíbilo, přemýšlela, jak rybáře odradit a přelstít. Požádala tady o pomoc svého dvorního šaška, zda by on neměl dobrou radu. Děti jsou rozestoupeny po bazéně s malou hloubkou a cvičí podle říkanky, kdy vyučující učitelka předcvičuje. PH č. 2. Nežli se stihli poradit, přišli k jezeru rybáři, rozhodili své sítě, ve kterých uvízla zlatá rybka společně s mnoha dalšími. Děti se rozestoupí po bazéně ležmo s oporou o předloktí, pohybují se po vodní ploše v rytmu říkanky. PH č. 3.
32
Vodní královna a šašek dali hlavy dohromady a napadlo je, že rybářům sítě zničí. Vzpomněli si tedy na dobrého přítele raka, který měl své obydlí nedaleko zámku, snad on by jim mohl pomoci. Děti jsou rozestoupeny po bazénu, stoupnou si na všechny čtyři a lozí pozpátku. PH č. 4. Rak si hned věděl rady. Připlaval k sítím, rozstříhal je klepety a rybky osvobodil. Vysvobozená zlatá rybička spustila na rybáře déšť. Předškoláci si sednou naproti sebe na okraj bazénu a při říkance kopou s nataženýma nohama. PH č. 5. Tak rybáři po nezdařeném lovu raději odešli domů a na zlatou rybku zapomněli. Jezerní královna byla rakovi vděčná a uspořádala velkou hostinu na jeho počest. Po hostině byli všichni tak přejedeni a unaveni, že si museli na chvíli odpočinout. Děti si lehnou na záda a s pomocí učitelky leží uvolněně na hladině. PH č. 6. Použité hry: 1. Na rybičky a rybáře 2. Na šaška 3. Na rybky 4. Na raka 5. Na kapičky 6. Na hvězdice
33
Pohybová hra 1. NA RYBIČKY A RYBÁŘE
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, zahřátí Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Popis hry: Učitelka nebo jedno dítě budou v roli rybáře a ostatní děti rybičky. Rybáři a rybičky stojí naproti sobě každý na opačné straně bazénu. Rybáři zahájí lov zvoláním: ,,Rybičky, rybičky, rybáři jedou!“ V to rybáři a rybičky vyběhnou proti sobě a rybáři se snaží chytit co nejvíce rybiček, které se snaží dostat na druhou stranu bazénu. Každá chycená rybka se stává rybářovým spojencem a tvoří síť, jež se stále zvětšuje, dokud nejsou všechny rybičky chyceny.
Pohybová hra 2. NA ŠAŠKA
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, protažení Pomůcky: žádné Vodní prostředí: Říkanka: Když se tahá za šňůru,
děti střídavě zvedají ruce nad hlavu
šašek skáče nahoru.
poskakují
Rozhazuje rukama,
rozhazují rukama
vykopává nohama,
vykopávání
takhle jede na koni,
náznak jízdy na koni
nakonec se ukloní.
úklon
Popis hry: Říkanka s pohybem. Děti jsou rozestoupeny po ploše bazénu, a cvičí v rytmu říkanky podle vyučující učitelky.
34
Pohybová hra 3. NA RYBKY
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, lezení ve vodě Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Plave rybka po rybníčku, nemá žádnou pokladničku. Kam penízky ukládá? Na bříško a na záda. Popis činnosti: Děti se rozestoupí po bazéně ležmo s oporou o předloktí, pohybují se po vodní ploše v rytmu říkanky, navzájem se vyhýbají. Učitelka za nimi chodí, naznačuje, že je chytí, tím se jejich tempo zrychluje.
Pohybová hra 4. NA RAKA
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, pohyb ve vodě Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Leze ráček po potoce, leze ráček po řece, leze zpátky, nohy krátký, a přece nám uteče. Popis hry: Děti jsou rozmístěny po bazéně, stojí všech čtyřech a v rytmu říkanky lozí pozpátku.
35
Pohybová hra 5. NA KAPIČKY
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, nácvik znakového kopu Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Dešťové kapičky, dostaly nožičky. Běhaly po plechu, tropily neplechu. Popis hry: Děti rozdělíme na kraje bazénu proti sobě. Mají natažené nohy. Při říkance kopou nohama, kdy ke konci říkanky se snaží kopat co nejvíce.
Pohybová hra 6. ODPOČINEK
Hlavní zaměření: poloha na zádech, relaxace Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm nebo vířivka Popis hry: Děti si lehnou na záda a s pomocí učitelky leží uvolněně na hladině.
36
1.10.2
O žabákovi
Byl jednou jeden žabák jménem Emil, žil si spokojeně ve velkém rybníce, ale neustále měl pocit, že mu ještě do života něco schází. Časem si uvědomil, že všichni žijí v páru, jen jemu schází nevěsta. Vydal se ji tedy hlesat do světa. Sotva odskákal od rybníku, potkal čápa. Děti jsou rozestoupeny po brouzdališti, pochodují v rytmu říkanky a znázorňují čápa. Na ,,barvičku měla...“ hledají vodolepku plovoucí na hladině v řečené barvě a přilepí ji na bazénovou stěnu. PH č. 7. Emil se čápa prve bál, myslel, že ho chce sníst, ale ten byl už po svačince. Zeptal se ho tedy, jestli neví o nějaké hezké žabce. Jeho nový kamarád se mu přiznal, že všechny žáby spořádal, poslal ho ale do ZOO, že tam jistě nějakou nevěstu najde. Žabák si pomyslel: ,,Jejda, to je ale dlouhá cesta, budou mě bolet nožky!“ Děti jsou rozestoupeny v bazénku a cvičí podle říkanky. PH č. 8. Emil skákal dlouho. Dny a noci se střídaly, ani je nestačil počítat. Zoologická zahrada byla v nedohlednu. Říkal si, jaký je život žabáka těžký. Děti skáčou po bazénu jako žába po dobu říkanky. PH č. 9. V tom spatřil brány zahrady. Konečně se dočkal! Veskákal dovnitř a prvního koho potkal, byl krokodýl. Děti se pohybují po rukou s nohama nataženýma za sebou a foukají do balónku. PH č. 10. Emil skákal dál, dokud nenašel jezírko, kde žily žáby. Oči mu údivem přecházely. Ihned si padli do oka krásnou zelenou rosničkou. Našli v sobě zalíbení a zanedlouho společně žili v žabákově jezírku a do roka měli spoustu malých pulečků.
37
Děti se pohybují po rukou po dně bazénu, nohy natažené za sebou a snaží se podplavat překážku. PH č. 11. Pulci byli neposední. Celé dny jen dováděli a hráli si, dokud se z nich nestaly dospělé žáby. Volná hra dětí v bazénku s hračkami a vodními pomůckami. PH č. 12. Použité pohybové hry: 7. Na čápa 8. Nožky 9. Na žabáka 10. Na krokodýla 11. Na pulce 12. Hraní
38
Pohybová hra 7. NA ČÁPA
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, zahřátí Pomůcky: barevné vodolepky Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Čáp ztratil čepičku, jakou měla barvičku? Barvičku měla… Popis hry: Děti chodí po bazéně do rytmu říkanky, znázorňují čápa. Na ,,barvičku měla…“ se děti rozběhnou a hledají vodolepky (které jsou rozházeny po hladině) v barvě, která byla řečena a přilepí je na stěnu bazénu.
Pohybová hra 8. NOŽKY
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, protažení Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Když nožkami cvičit chceme, nejprve je protřepeme. Natáhneme, pokrčíme, a pak s nimi zacvičíme. Popis hry: Děti jsou rozmístěny po brouzdališti a cvičí podle říkanky.
39
Pohybová hra 9. NA ŽABÁKA
Hlavní zaměření: seznámení s vodou Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Žalovala žába žábě, že má život těžký, že ji bolí obě nohy, že nemůže pěšky. Popis hry: Dětí skáčou podobu říkanky jako žába.
Pohybová hra 10. NA KROKODÝLA
Hlavní zaměření: nácvik pro dýchání do vody Pomůcky: malé balónky Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Krokodýle, krokodýle, copak děláš z dlouhé chvíle? Popis hry: Děti se pohybují po rukou, nohy mají volně natažené za sebou a foukají balónek po hladině.
40
Pohybová hra 11. NA PULCE
Hlavní zaměření: potopení obličeje Pomůcky: obruč nebo žížala Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Popis hry: Děti se pohybují po rukou po dně bazénu a nohy mají volně natažené za sebou, při zdolání překážky (podplavání obruče nebo žížaly) se dítě pokusí potopit obličej do vody.
Pohybová hra 12. HRANÍ
Hlavní zaměření: relaxace Pomůcky: libovolné Vodní prostředí: bazén s hloubkou do 1 m Popis hry: Vhodnou relaxací pro děti je volná hry v bazénku s hračkami a vodními pomůckami.
41
1.10.3
Vodník
V našem brčále žil kdysi dávno vodník Česílko. Bydlel si ve svém vodním království a jeho koníčkem bylo sbírání hrníčků, do kterých si ukládal dušičky. Jedno z dětí (nebo učitel) představuje vodníka, který chytá dušičky (ostatní děti). Chycené dušičky tvoří společně za vodníkem hada, dokud nejsou chyceny všechny děti. PH č. 13. Česílko ve volné chvíli rád sedával nad brčálem na staré vrbě, bafal ze své fajfky, kochal se okolím rybníčku a počítal raky, ryby a žabky ve svých vodách. Děti jsou rozmístěny po brouzdališti a cvičí podle paní učitelky s říkankou. PH č. 14. Jednou si takhle odpočívá na své vrbě, náhle ho z jeho zasněného dumání něco vyrušilo. Slyší nezvyklé žbluňkání. Rozhlíží se po rybníce, ale nic neobvyklého nevidí. ,,Co jen to může být?“ říká si. Děti stojí na schodech bazénu, opakují pohyby, které znázorňuje paní učitelka při říkance. PH č. 15. Rozhodne se proto Česílko podívat se raději pod hladinu, aby zjistil, co se opravdu děje. Ponoří tedy svůj šos do brčálu, a co nevidí? Jeho nezbedný soused hastrman Kebule vypouští dušičky z jeho hrníčků. Děti jsou rozmístěny po brouzdališti, z rukou má každý vytvořený svůj rybníček a při říkance bublají do vody. PH č. 16. To Česílka moc rozzlobilo. ,,Copak to děláš, Kebule?!“ křikl na něj a žádal ho, aby vše hned napravil. Jakmile Kebule spatřil rozhněvaného souseda, lekl se a ihned začal vypuštěné dušičky chytat a vracet je zpět do hrníčků.
42
Děti drží v natažených rukou malou desku, na které mají položený míček. Učitelka je drží za desku a táhne po hladině. PH č. 17. Dušičky mu však stále unikaly. Jak se je Kebule snažil pochytat, plaval po celém brčále stále sem a tam, že se všechna zvířata, co v něm žijí, vyplašila a schovala se. Děti s pomocí učitelky splývají na zádech, při čemž převáží schovanou vodolepku mezi jejich břichem a plovací deskou. PH č. 18. Když už byly konečně všechny dušičky chyceny, slíbil Kebule Česílkovi, že už to víckrát neudělá a dali si na to ruku. Od té doby společně sedávají na vrbě a bafají své fajfky. Paní učitelka rozdělí děti do dvojic, ty si sednou do brouzdaliště zády k sobě a odpočívají. PH č. 19. Použité pohybové hry: 13. Vodník chytá dušičky 14. Na žabičky 15. Žbluňk 16. Vypouštění dušiček 17. Převoz 18. Schování zvířátek 19. Sezení
43
Pohybová hra 13. VODNÍK CHYTÁ DUŠIČKY
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, zahřátí Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Popis hry: Jeden z hráčů (dětí) je vodník, snaží se chytit své dušičky, které mu uplavaly (ostatní děti). Chycené dušičky se drží vodníka, připojují se za sebe a společně chytají zbylé dušičky.
Pohybová hra 14. NA ŽABIČKY
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, protažení Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Hopky, hopky nožičky,
třepání nohama
skáčou jako žabičky.
skákání
Dáme nohy k sobě,
nohy k sobě
cvičí ruky obě.
mávání rukama
Velké kruhy,
kroužení rukama v ramenou
menší kroužky,
kroužení rukama v zápěstí
utíkají rychle nožky.
běh v jednom směru
Cupky, dupky všichni sem, Sedneme si hned na zem.
sed do vody
Popis hry: Děti cvičí podle říkanky.
44
Pohybová hra 15. ŽBLUŇK
Hlavní zaměření: dýchání Pomůcky: žádné Vodní prostředí: schody do bazénu o hloubce cca 70 cm Říkanka: Voda, voda, vodička
stříkání vody rukama
ryba, rybka, rybička,
plácání rukama do vody
žába, žabka, žabička,
větší plácání rukama do vody
udělala žbluňk!
ponoření hlavy
Popis hry: Děti opakují pohyby učitelky při říkance
Pohybová hra 16. VYPOUŠTĚNÍ DUŠIČEK
Hlavní zaměření: dýchání do vody Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Říkanka: Já jsem malý vodníček, mám tady svůj rybníček. A ze svého hrníčku, Vypustím první (až pátou) svoji dušičku. Popis hry: Děti jsou rozmístěny po ploše brouzdaliště, rukama si vytvoří rybníček a při ,,vypustím … dušičku“ ponoří ústa a vydechují do vody.
45
Pohybová hra 17. PŘEVOZ DUŠIČEK
Hlavní zaměření: základy splývání na břiše Pomůcky: malá deska, malý míček Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou cca 50 cm Popis hry: Děti drží v natažených rukou desku, na které je položen míček a brada položená na vodní hladině. Učitel dítě táhne za desku po vodě. Děti musí mít natažené tělo, nejlepším případě ponořená hlava a převezení míče.
Pohybová hra 18. SCHOVÁVÁNÍ ZVÍŘÁTEK
Hlavní zaměření: nácvik splývavé polohy na zádech Pomůcky: malá deska, vodolepka Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou cca 50 cm Popis hry: Děti si s pomocí paní učitelky lehnou na záda, na bříško si dají vodolepku a deskou na ni přilepí tak, aby jim po cestě neuplavala. Brada by se neměla dotýkat desky, uši jsou ponořené ve vodě.
46
Pohybová hra 19. SEZENÍ
Hlavní zaměření: relaxace Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Popis hry: Učitelka rozdělí děti do dvojic, dvojice si sednou zády k sobě do brouzdaliště, zavřou oči a poslouchají šplouchání vody.
47
1.10.4
O mořské panně
V jednom širém moři žil král se svou dcerou jménem Ariel. Bydleli v rozlehlém zámku s velkou zahradou. Zahrada byla plná těch nejvzácnějších podmořských rostlin a zámek zdobily překrásné sochy mořské panny a jejího otce. Děti běhají po bazéně a na signál se zastaví a zůstanou stát bez hnutí jako socha. Opakovaně běhají a na signál udělají pohyb dle pokynu učitelky plavání. PH č. 20 Jelikož to byl král všech širých moří, pořádal na svém panství neustále hostiny pro své přátele, kdy jim kuchaři připravovali ta nejvybranější pochoutky, mezi které patřila také jeho nejoblíbenější rybí polévka. Děti si kleknou na kolena do brouzdaliště a za doprovodu básničky znázorňují pohyby podle paní učitelky. PH č. 21 Ariel byla velmi krásná dívka a ráda se strojila. Jednoho dne, při jedné z oslav se ji však podařilo v zámecké zahradě roztrhnout nejoblíbenější korále z mořských perel. Při říkance učitelky plavání rozhází puky, děti je následné loví. PH č. 22 Princezna byla velmi zarmoucená ze ztráty svého náhrdelníku. Začali se sbíhat všichni poddaní ba dokonce i hosté a korálky sbírat. Děti si z košíku, který je obrácený vzhůru dnem, vyloví balónek tak, že se zanoří do vody a rukou vytáhnou balónek z koše. Děti vloží balónek do díry desky, balónek převážejí z jedné strany bazénu na druhou a vkládají do koše. PH č. 23 Už jich měla Ariel plnou hrst, ale jedna stále chyběla, poslední perlu ne a ne najít. ,,Co jen budu dělat?“ pomyslela si princezna. V tu chvíli přiběhl princ ze sousedního moře a přinesl mořské panně tu poslední. Když je společně navlekli, šperk byl nádherný, vypadal jako navlečené mořské kapky.
48
Předškoláci si sednou naproti sebe na okraj bazénu a při říkance kopou s nataženýma nohama. PH č. 5. Ariel a princ v sobě našli zalíbení a brzy byla svatba. Měli přenádhernou svatbu, kde jim vystupovaly samé mořské hvězdy. Děti si nasadí pomůcky a ve vláčku je dopravíme doprostřed bazénu s hloubkou cca 1 m. Chytí se za ruce, utvoří kruh a volně se položí na záda, hlava je také položena na hladině. PH č. 24
20. Na sochy 21. Foukání horké polévky 22. Sbírání korálek 23. Svoz korálek 5. Na kapičky 24. Na hvězdice
49
Pohybová hra 20. NA SOCHY
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, zahřátí Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Popis hry: Děti běhají po bazéně a na signál se zastaví a zůstanou stát bez hnutí jako socha. Opakovaně běhají a na signál se posadí na dno brouzdaliště, na třetí signál udělají krokodýlka a po rukou se pohybovaly po dně bazénu s nohama za sebou voně nataženýma.
Pohybová hra 21. FOUKÁNÍ HORKÉ POLÉVKY
Hlavní zaměření: protažení, dýchání do vody Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 50cm Říkanka: Talířek je kulatý,
rukama namalují velké kolečko
Polévka je horká,
zatřepou rukama
kocourek se nespálí,
kroutí hlavou do strany
do polévky fouká.
foukají do vody
Popis hry: Děti si kleknou na kolena do vody a za doprovodu básničky znázorňují pohyby podle paní učitelky.
50
Pohybová hra 22. SBÍRÁNÍ KORÁLEK
Hlavní zaměření: orientace ve vodě Pomůcky: puky Vodní prostředí: schody bazénu s hloubkou cca 90 cm Říkanka: Princeznička na bále, poztrácela korále, její táta mocný král, Honzíka si zavolal, Honzíku, máš na mále, seber nám ty korále! Popis hry: Při říkance učitelky plavání rozhází puky, děti je následné loví.
Pohybová hra 23. SVOZ KORÁLEK
Hlavní zaměření: nácvik splývavé polohy Pomůcky: malá deska, míček Vodní prostředí: dětské brouzdaliště s hloubkou do 50 cm Popis hry: Děti si z košíku, který je obrácený vzhůru dnem, vyloví balónek tak, že se zanoří do vody a rukou vytáhnou balónek z koše. Děti, které zvládají splývání na břiše bez pomůcek, splývají pouze s balónkem, který drží oběma rukama, ty které splývají s malou deskou, vloží balónek do díry desky. Úkol plní děti jednotlivě, balónek převážejí z jedné strany bazénu na druhou a vkládají do koše.
51
Pohybová hra 24. NA HVĚZDICE
Hlavní zaměření: relaxace, splývání na zádech Pomůcky: kolečka na ruce, pásky kolem pasu Vodní prostředí: bazén s hloubkou cca 1 m Popis hry: Děti mají nasazené pomůcky a ve vláčku je dopravíme doprostřed bazénu, Chytí se za ruce, utvoří kruh a volně se položí na záda, hlava je také položena na hladině.
52
1.10.5
Rybolov
Na jednom dalekém ostrově žili rybáři, kteří najednou měli prázdné sítě. Děti (rybičky) si stoupnou na jednu stranu bazénu a učitelka (rybář) na druhou. Učitelka a děti na povel vyběhnou proti sobě a rybář se snaží pochytat co nejvíce rybiček, hra pokračuje, dokud nejsou všechny rybky chyceny. PH č. 1. A protože se obyvatelé ostrova živili převážně rybami, přemýšleli, jak dál. ,,Co takhle vyrazit na moře?“ napadlo jednoho z nich. Děti cvičí při říkance podle učitelky plavání. PH č. 25 Rybářům nezbylo nic jiného, než své sítě naložit na velkou loď a vyplout. Děti se položí na hladinu na znakovou polohu a snaží se udržet ve vodorovné poloze. PH č. 26 Jednou při rybolovu přišla velká bouře. Předškoláci si sednou naproti sebe na okraj bazénu a při říkance kopou s nataženýma nohama. PH č. 5 Při bouřce loď narazila na útes a urazila si příď a loď se začala potápět. Posádka si musela nasadit záchranná kola. Děti opakují pohyb podle ukázky učitelky plavání za doprovodu básničky. PH č. 27 Při potápění loď ještě narazila do útesu zádí. Nezbývalo mnoho času, rybáři začali rychle skákat do vody, aby se nepotopili s lodí. Děti skáčou ze stoje z kraje bazénu. PH č. 28
53
Naštěstí jela kolem druhá rybářská loď, která celou posádku zachránila. Po bouřce se navrátily ryby i na pobřeží ostrova a rybáři už nepotřebovali nikdy vyplout na moře a mohli se radovat ze svých rodin a dětí, se kterými si mohli hrát. Volná hra dětí v bazénku s hračkami a vodními pomůckami. PH č. 12. Použité pohybové hry: 1. Na rybičky a rybáře 25. Moře 26. Loď 5. Na kapičky 27. Na malování koleček 28. Skoky do vody 12. Hraní
54
Pohybová hra 25. MOŘE
Hlavní zaměření: seznámení s vodou, protažení Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 60 cm Říkanka: Moře je spousta mokré vody,
ukazují ,,moc“ rukama
v ní dobrodružství více než hvězd.
ukazují ukazováčkem co nejvýš hvězdy
Poplujem za ním na mé lodi a zveme
na obloze
všechny,
vlnící se pohyb ruky
kdo chtějí svézt. Básnička z knížky Hup a Hop Popis hry: děti cvičí při říkance podle učitelky plavání
Pohybová hra 26. LOĎ Hlavní zaměření: splývání na zádech Pomůcky: žádné Vodní prostředí: brouzdaliště s hloubkou do 60 cm Popis hry: děti se položí na hladinu na znakovou polohu v připažení. Nemusí myslet na dýchání, dívají se vzhůru, udržují tělo ve vodorovné poloze s mírnými pohyby paží a nohou.
55
Pohybová hra 27. MALOVÁNÍ KOLEČEK Hlavní zaměření: nácvik záběru prsových rukou Pomůcky: žádné Vodní prostředí: schodiště bazénu s hloubkou do 1 m Říkanka: Podívej se sluníčko, namalujeme kolečko, namalujeme míč, vodo, vodo pryč. Popis hry: děti opakují pohyb podle ukázky učitelky plavání za doprovodu básničky.
Pohybová hra 28. SKOKY DO VODY
Hlavní zaměření: orientace ve vodě, skoky do vody Pomůcky: žádné Vodní prostředí: bazén s hloubkou do 90 cm Popis hry: dítě ze stoje se zahraněnými palci o okraj bazénu (z důvodu zabránění uklouznutí), skočí do vody a to samostatně nebo za asistence učitele držením za ruku. Doskok do vody může být se nebo bez zanoření obličeje.
56
OVĚŘENÍ Pro ověření pohybových pohádek jsem požádala zkušenou učitelku plavecké školy v Uherském Brodě, zda by mi mohla říci, jestli jsou pohádky do praxe vhodné a také v praxi realizovatelné. Mé zpracování praktické části se jí líbilo, a jelikož obsahovala hry, které využívají učitelky plavání běžně ve výuce, nebránilo nic tomu, abychom je se je pokusili zrealizovat v bazéně. Ověření tedy probíhalo v bazéně CPA Delfín v Uherském Brodě při výuce plavání jedné z mateřských škol za asistence učitelky plavání. Měla jsem možnost sama si vodní pohybovou pohádku vyzkoušet. Pro realizaci jsem si vybrala pohádku O mořské panně. Testování pohybové pohádky probíhalo převážně v dětském brouzdališti s hloubkou do 50 cm s 8 dětmi ve věkovém rozmezí 4- 6 let. Při vyprávění pohádky jsem využila dějových obrázků k příběhu, aby se děti mohly do děje lépe vžít. Vnořili jsme se do světa pohybového příběhu, kdy děti pohybovou hru chtěly zkusit a prožívaly ji. Některým dětem se jisté hry a plavecké dovednosti dařily více, jiným méně. Záleželo to na jejich věku, zkušenostem s vodním prostředím, a jelikož jsme na začátku plaveckého kurzu, hrál důležitou roli i strach z vody. Přesto se všechny děti pokusily každou hru zvládnout nejlépe, jak dovedly. Zkušený učitel plavání si může podle potřeby upravovat jak motivaci, tak i druh či náročnost pohybových her podle schopností dětí. Takový učitel má výhodu, že děti zná, dokáže odhadnout jejich dovednosti a na jejich základě přizpůsobit pohybové hry. Troufám si tedy říci, že motivace pohádkou a do ní vhodně seřazené vodní hry děti bavily a vzhledem k příběhu je také prožívaly. Příběh napomáhal déle udržet jejich pozornost a lépe předškoláky zapojit do her, které byly do vyprávění zařazeny.
57
ZÁVĚR Pohyb, hra a pohádka jsou nezbytné potřeby dětského života, proto cílem této práce bylo všechny tyto složky propojit společně s vodním prostředím a sestavit praktickou příručku, která by měla sloužit pedagogickým pracovníkům k inspiraci v tělesné výchově či v plavání, také jako část podkladů pro didaktickou příručku na téma pohybové pohádky. Práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část byla vypracována na základě studia odborné literatury a je rozdělena do čtyř základních kapitol. První z nich je zaměřena na vývoj a specifika věku předškolních dětí, druhá ukazuje význam pohybu v tomto období, třetí kapitola vysvětluje vztah předškolních dětí k hraní a hře a čtvrtá popisuje smysl pohádky pro dítě předškolního věku. Praktická část obsahuje jednotlivé návrhy pohybových pohádek, pohybových příběhů, kdy jsou do vyprávění zařazeny pohybové vodní hry od seznamování s vodou až po výuku základních plaveckých způsobů, vhodných pro práci s dětmi nejen předškolního věku. Každá pohádka vlastní své dějové obrázky, jenž jsou znázorněny v příloze. Práce také obsahuje vlastní ověření pohybových pohádek v praxi. Plaveckým výcvikem se u nás nejčastěji zabývá plavecká škola, požádala jsem učitelku plavání o pomoc, radu i inspiraci. Samotné ověření probíhalo při výuce plavání v bazéně v Uherském Brodě za asistence učitelky plavecké školy. Projektu se zúčastnili děti z MŠ navštěvující výuku plavání. Pohybovou pohádku jsem měla možnost si sama ověřit a při její realizaci pořídit videonahrávku a fotografie, které jsou zobrazeny v příloze. Na základě těchto podkladů si troufám říci, že cíle bakalářské práce byly naplněny a příručka s vodními pohybovými pohádkami je realizovatelná a využitelná v praxi. K závěru bych chtěla říci, že i když dnešní doba techniky nabízí dětem jiný zdroj zábavy, pohyb v předškolním věku je nezbytný a neměl by být opomíjen. Jednou ze zábavných forem pohybu pro děti mohou být také pohybové pohádky ve vodě.
58
POUŽITÁ LITERATURA MERTIN, Václav. Psychologie pro učitelky mateřské školy. Portál, 2012. ISBN 978-807367-627-8. ČÁP, Jan a Jiří MAREŠ. Psychologie pro učitele, ISBN 80-7178-463-X. LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, ISBN 80-7169-195-X. BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. Brno: Copyright, 2003. ISBN 80-210-30674. MAZAL, Ferdinand a Jarmila CHLOPKOVÁ. Pohybové pohádky předškoláků. Olomouc: Hanex, 1993. ISBN 80-85783-04-05. ČECHOVSKÁ, Irena a Tomáš MILER. Plavání. Grada, 2009. PÉDROLETTI, Michel. Od šplouchání k plavání: Jak děti odmalička zvykat na vodu a učit plavat, 2007. ČECHOVSKÁ, Irena. Plavání dětí s rodiči. Druhé, upravené vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. ISBN 978-80-247-1635-0. ČECHOVSKÁ, Irena a Tomáš MILER. Plavání: plavecké dovednosti, technika plaveckých způsobů, kondiční plavání, šnorchlování. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, ISBN 80-247-9049-1. CHASSELS, Gillian. Teach kids swimming with five fun and easy games. [online]. 2010 [cit. 2015-03-09]. Dostupné z: http://www.todaysparent.com/family/activities/teach-kids-swimming-with-five-fun-andeasy-games/ MAZAL, Ferdinand. Pohybové hry a hraní. Olomouc: Hanex, 2000. Kdo si hraje, nezlobí. ISBN 80-85783-29-0. 59
SKOVAJSOVÁ, Romana. Předplavecká výuka dětí ve věku 4 – 6 let formou hry. Brna, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita. DVOŘÁKOVÁ, Hana. Pohybem a hrou rozvíjíme osobnost dítěte. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-693-4. PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s. ISBN 978-807-3676-476. MATĚJČEK, Zdeněk a Marie POKORNÁ. Radosti a strasti: předškolní věk, mladší školní věk, starší školní věk. Jinočany: H & H, 1998, 205 s. ISBN 80-86022-21-8. PERIČ, Tomáš. Hry ve sportovní přípravě dětí. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0908-2. MAZAL, Ferdinand. Hry a hraní pohledem ŠVP. Olomouc: Hanex, 2007. ČEŇKOVÁ, J. a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury. 1. vyd. Praha : Portál, 2006 ČERNOUŠEK, M. Děti a svět pohádek. 1. vyd. Praha : Albatros, 1990
60
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Zatížení ve hře
SEZNAM TABULEK Tab. 1: Zaměření pohybových her v pohádkách Tab. 2: Rejstřík pohybových her pro plavecké dovednosti Tab. 3: Rejstřík pohybových her s využitím říkanky a pomůcek
62
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Pracovní listy Obr. 1: Vodní královna Obr. 2: Vodní královna Obr. 3: Vodní královna Obr. 4: Vodní královna Obr. 5: Vodní královna Obr. 6: Vodní královna Obr. 7: O žabákovi Obr. 8: O žabákovi Obr. 9: O žabákovi Obr. 10: O žabákovi Obr. 11: Vodník Obr. 23: Vodník Obr. 13: Vodník Obr. 14: Vodník Obr. 15: Vodník Obr. 16: O mořské panně Obr. 17: O mořské panně Obr. 18: O mořské panně Obr. 19: O mořské panně Obr. 20: Rybolov Obr. 21: Rybolov Obr. 22: Rybolov Obr. 23: Rybolov Příloha č. 2: Fotografie z realizace výzkumné části Obr. 1: hra Na sochy Obr. 2: hra Na kapičky Obr. 3: hra Na krokodýla Obr. 4: hra Na hvězdice
63
