MASARYKOVA UNIVERZITA. Využití elektrostimulace ve sportovní přípravě

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra atletiky, plavání a sportů v přírodě

Využití elektrostimulace ve sportovní přípravě Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

PaedDr. Josef Michálek, CSc.

Bc. Aneţka Gojdová NMgr. UTV (KT)

Brno, 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v pouţitých zdrojích.

V Brně dne 28.4.2014

…............................. Aneţka Gojdová

Poděkování: Ráda bych poděkovala PaedDr. Josefu Michálkovi, CSc. za poskytnutí cenných rad a připomínek k mé diplomové práci a doporučení odborných literárních zdrojů.

OBSAH

ÚVOD ..................................................................................................................... 5 1 SVALOVÁ SOUSTAVA ...................................................................................... 7 1.1 Kosterní svalovina......................................................................................... 7 1.2 Stavba svalu .................................................................................................. 8 1.3 Svalová kontrakce ....................................................................................... 10 1.4 Molekulární mechanizmus svalové kontrakce ............................................ 10 1.5 Nervosvalová integrace ................................................................................11 1.6 Klidový a akční potenciál............................................................................ 14 1.7 Přenos signálu ............................................................................................. 14 2 ELEKTROTERAPIE ......................................................................................... 17 2.1 Počátky elektroterapie ................................................................................. 17 2.2 Charakteristika elektroterapie ..................................................................... 20 2.3 Fyzikální podstata elektroterapie ................................................................ 20 3 ELEKTROSTIMULACE................................................................................... 25 3.1 Charakteristika elektrostimulace ................................................................. 25 3.2 Účinky elektrostimulace.............................................................................. 29 3.3 Volní kontrakce vs. kontrakce vyvolaná elektrickým proudem .................. 30 3.4 Elektrostimulační přístroje .......................................................................... 33 3.5 Typy programů ............................................................................................ 35 3.6 Praktická aplikace ....................................................................................... 38 3.7 Elektrody ..................................................................................................... 38 3.8 Bezpečnost práce s elektrostimulátorem ..................................................... 40 4 VYUŢITÍ ELEKTROSTIMULACE VE ZDRAVOTNICTVÍ .......................... 42 5 VYUŢITÍ ELEKTROSTIMULACE VE SPORTU ........................................... 45 5.1 Literární rešerše ........................................................................................... 45 5.2 Analýza studií .............................................................................................. 47 5.2.1 Neuromuskulární změny ...................................................................... 48 5.2.2 Posílení a reedukace svalů při nucené imobilitě .................................. 51 5.2.3 Zotavovací procesy .............................................................................. 53 5.2.4 Elektrostimulace v silovém tréninku .................................................... 55 5.2.5 Vytrvalostní schopnosti ........................................................................ 60 5.2.6 Muţi vs. ţeny ....................................................................................... 62 5.3 Výhody elektrostimulace v praxi ................................................................ 63 3

5.3.1 Atletika - sprint ..................................................................................... 63 5.3.2 Plavání .................................................................................................. 65 5.3.3 Cyklistika ............................................................................................. 66 5.3.4 Americký fotbal.................................................................................... 66 DISKUZE.............................................................................................................. 68 ZÁVĚR ................................................................................................................. 69 POUŢITÉ ZDROJE .............................................................................................. 71 INTERNETOVÉ ZDROJE ................................................................................... 81 RESUMÉ .............................................................................................................. 85 RESUMÉ .............................................................................................................. 86

4

ÚVOD

Pojem elektrostimulace není v dnešní době tak známý, jak by se dalo předpokládat. Laická veřejnost často netuší, co si pod tímto slovem představit a z vlastních zkušeností a reakcí okolí víme, ţe spíše, neţ cokoliv jiného, se všem vybaví televizní reklamy, které slibují krásné a vypracované tělo bez zbytečného cvičení a námahy. Ano, elektrostimulace se dostala do komerční sféry, jakoţto prostředek, který pomůţe zhubnout a vytvarovat tělo do poţadovaných tvarů, odborníci však vědí, ţe je tomu jinak. Kvalitní elektrostimulační přístroje, které mají pozitivní vliv na sportovní trénink se rozhodně v teleshopingu neobjeví. Jejich pořízení nás vyjde na několik desítek tisíc, coţ je právě jeden z moţných důvodů, proč stále ještě elektrostimulace není samozřejmou součástí sportovní přípravy. O této metodě mají ponětí právě především lidé z oblasti lékařství, fyzioterapie a sportu. Nespočet kondičních trenérů a samotných sportovců se o tento prostředek stimulace silových schopností zajímá. Někteří jej na vlastní kůţi vyzkoušeli ať uţ jako nástroj usnadňující regeneraci, rehabilitaci, nebo přímo jako metodu rozvoje síly, jiní o něm pouze slyšely a pokoušejí se ho do svého tréninkového plánu postupně zapojit. Jedná se však o metodu poměrně mladou a neustále se spekuluje o její účinnosti a vyuţitelnosti nejen ve sportu. Neustále vycházejí nové výzkumy a studie na toto téma, které se snaţí prokázat její kladný efekt. Cílem naší práce je studium a podrobná analýza odborné literatury, odborných článků a studií, především zahraničních, zaměřujících se na spojení elektrické stimulace a sportovního výkonu. V českých sportovních publikacích se totiţ vyskytují pouhé zmínky o elektrostimulaci a jejím vyuţití v oblasti sportu. Proto bychom byli rádi, aby tato práce poskytla komplexní pohled na tuto málo známou tréninkovou metodu. Práce je členěna následovně. V první kapitole nazvaná „Svalová soustava― se zaměříme na fyziologickou podstatu věci. Z oblasti anatomie vybereme část lidského těla, která je pro nás v rámci této práce důleţitá – kosterní svalovina. Seznámíme se s její stavbou, typem svalových vláken a přiblíţíme si průběh 5

svalové kontrakce. Tyto základní informace z anatomie a fyziologie jsou totiţ základem k pochopení celého principu elektrostimulace. Dále v krátkosti uvedeme některá fakta z historie této metody a zaměříme se na elektroterapii, její praktické pouţívání a vlastnosti, pro které je vyuţívána jak v lékařství, tak ve sportu. Nakonec pak provedeme literární rešerši na téma sportovní elektrostimulace, jak českých, tak zahraničních pramenů a pokusíme se poskytnout pohled co nejvíce odborníků na tuto problematiku.

6

1 SVALOVÁ SOUSTAVA

V úvodní kapitole celé práce se nejprve zaměříme na hlavní objekt elektrostimulace, kterým je kosterní svalovina. Začneme základními pojmy z fyziologie, přiblíţíme si stavbu svalu a popíšeme průběh svalové kontrakce, který je klíčový pro další pochopení principu, na němţ elektrostimulace pracuje. Svalový systém umoţňuje člověku provádět základní činnosti jako je pohyb, gestikulace, mimika, ale také má na starosti např. trávicí pohyby nebo průtok krve tělem. Jeho činnost je postavena na charakteristických vlastnostech svalů, kterými jsou kontrakce (smrštění) a relaxace (uvolnění). Svaly pak v tomto systému rozdělujeme do čtyřech hlavních skupin (Trojan a kol., 1999): 1. kosterní svalovina (příčně pruhované svaly) 2. hladká svalovina 3. srdeční svalovina 4. myoepitel (hladká svalovina epitelového původu, vyskytují se v některých ţlázách a díky jejich kontrakci dochází k jejich vyprazdňování) (Velký lékařský slovník)

1.1 Kosterní svalovina

V naší práci se budeme zaobírat prvně zmíněnou skupinou svalů, tedy svalovinou kosterní. Ta je ovlivnitelná lidskou vůlí a vytváří hnací sílu pro veškerý pohyb lidského těla. Svaly jsou uspořádány do skupin podle toho, kterak se upínají ke kostře, a přes které klouby jsou vedeny. Jelikoţ svaly jsou schopny pohybu pouze v jednom směru, pracují ve dvojicích tak, aby se dosáhlo komplexního pohybu. První jsou tzv. agonisté, svaly, které jsou přímými strůjci pohybu v určitém směru a dále antagonisté, které vykazují pohyb opačný. Tato spolupráce je řízena motoneurony hlavových a míšních nervů. Svalovina kosterní tvoří aţ dvě pětiny hmotnosti lidského těla (DeStefano, Kelly, Hooper, 2010, Watkins, 2010).

7

1.2 Stavba svalu

Samotný sval můţeme rozdělit na začátek svalu, bříško a úpon. Začátkem svalu je myšleno místo, kde se sval upíná ke kosti. Bříško je jeho nejobjemnější část, která ústí ve svalový úpon, pomocí něhoţ se opět sval upíná ke kostře. Na příčném řezu pak můţeme pozorovat svalové snopce, snopečky a nakonec i základní jednotky svalová vlákna, kterých se v jednom snopečku nachází aţ tisíc (Vella, 2007). (obr. 1)

Obr. 1: Stavba kosterního svalu [131]

Dále se dostáváme aţ k samotnému základu, tedy ke svalové buňce. Tento typ buněk je poměrně značně specifický. Jedná se o útvary mnohojaderné, tedy sestávající aţ ze stovky jader, jenţ se nacházejí pod plazmatickou membránou. Je to dáno spojením jedno jaderných myoblastů (základ svalové buňky) během vývoje. Tato buňka je podlouhlého trubicovitého tvaru a je známá spíše jako svalové vlákno (Mougios, 2006). Svalová vlákna příčně pruhované svaloviny jsou vícejaderná a po jejich délce, která činí zhruba 20-30 cm, se v tomto syncytiu vyskytuje okolo stovky jader. Průměr pak můţe dosahovat od 10 do 60 µm, někdy aţ ke 100 µm. Vlákna 8

jsou překryta vodivou membránou nazývanou sarkolema. V cytoplazmě (sarkoplazmě) těchto vláken jsou uloţena myofibrila. Kaţdé svalové vlákno obsahuje okolo 1 000 těchto myofibril o průměru 1-2 µm (Mougios, 2006). Ty se dále skládají z kontraktilních proteinů aktinu, tropomyosinu, troponinu a myozinu (Farrell, Joyner, Caiozzo, 2012) uspořádaných do tzv. sarkomer, jenţ jsou ohraničeny destičkami Z. Kromě Z-linie jsou na myofibrilu patrné také prouţky A a I. Tmavší pruh A je tvořen filamenty myozinovými. Ta jsou silnější, jeví se tedy tmavší. Naopak prouţek I je světlejší, jelikoţ se skládá z aktinových vláken, která jsou podstatně slabší. Tyto kontraktilní proteiny jsou propojeny spojovacími můstky, které umoţňují jejich protichůdný pohyb v místě, kde se překrývají. Rozlišujeme zde také zónu H, jenţ odpovídá místu, kde se ve světlejším úseku vyskytují pouze myozinová vlákna. Poslední viditelnou linií je linie M uprostřed zóny H vyznačující střed celé sarkomery (Pokorný, 2001, Kohlíková, 2004). (obr. 2) Obr. 2: Stavba svalového vlákna [102]

Svalové buňky mají unikátní schopnost, a sice ţe dokáţí přeměnit energii chemickou na energii mechanickou. Mimo to také mají tři charakteristické vlastnosti: (Kittnar, Mlček, 2009) a) dráţdivost b) staţlivost c) schopnost změnit podráţdění na svalový stah 9

1.3 Svalová kontrakce

Schopnost svalu kontrahovat se je esenciální pro veškerý náš pohyb. Zjednodušeně řečeno vychází svalový stah z mozku, jenţ vysílá impulzy ke svalům, a ty se následně smršťují. Tato vlastnost svalu je však podmíněna nejrůznějšími fyzikálními a chemickými pochody. Průběh děje svalové kontrakce si nastíníme v následující podkapitole.

1.4 Molekulární mechanizmus svalové kontrakce

Základem svalového stahu jsou kontraktilní bílkoviny aktin a myozin. Co se týče jejich vzájemného propojení, potřebného ke svalové kontrakci, vypadá to následovně. Aktin vytváří dva obtočené řetězce, mezi kterými se nacházejí vlákna troponinu a trpomyosinu. Kaţdý z těchto řetězců je pak tvořen asi 200 jednotkami G-aktinu. V těchto místech se pak navazuje myozin. Naproti tomu myozinová filamenta se skládají z asi stovky molekul ve tvaru golfové hole. V hlavě této myozinové molekuly se nachází ATP a její funkcí je navázání se na řetězec aktinu a následné ohnutí. Jedná se o jakýsi cyklus navázání vazby, tzv. můstku (v zahraniční literatuře nazýváno „cross bridge formation―, Klavora, 2009) aktinu a myozinu, ohnutí, uvolnění a znovu navázání aktino-myozinové vazby. (obr. 3). Sledem těchto dějů dochází k samotné svalové kontrakci. Za zmínku stojí také Ttubuly vyplněné extracelulární tekutinou, které mají velký význam při tvorbě akčního potenciálu. Vznikají invaginací sarkolemy do vnitřku vlákna. V jejich blízkosti se nachází tzv. sarkoplazmatické retikulum vytvářející terminální cisterny, které aktivně transportují vápníkové ionty a rychle tak šíří akční potenciál (Ward, 2010).

10

Obr. 3: Aktino – myozinový komplexní [125]

1.5 Nervosvalová integrace

Pro provedení svalového stahu je nutné, aby byl vyslán signál přímo z mozku. Neurony vedoucí vzruch z centra do periferií se nazývají α-motoneurony. Ty vedou aţ ke svalovým vláknům, kde se rozvětvují a navazují zde kontakt s motorickými ploténkami kmenového nebo míšního α-motoneuronu. Kaţdý nervový výběţek (axon) je napojen na několik svalových vláken. Vlákna aktivovaná jedním axonem vytvářejí tzv. motorickou jednotku (Dylevský, Kubálková, Navrátil 2001). Ta je tvořena motoneuronem, který je ke skupině kontraktilních vláken připojen neuritem. Daný motoneuron je pak v míše napojen na neuronální síť. Zde dochází k dalšímu propojení, a sice s drahami nesoucími signál jak z periferií, tak z centra, čímţ je ovlivněna dráţdivost svalu. Při podráţdění pak dochází k synchronnímu záškubu svalových vláken dané motorické jednotky. Její vlákna jsou totiţ aktivována téměř současně dle tzv. zákona „všechno nebo nic― (Véle, 2006).

11

K motoneuronům vedoucím vzruch pomaleji se jiţ během vývoje embrya vydiferencují pomalá svalová vlákna (typ I). Ta jsou vysoce oxidována a vybavena dostatkem myoglobinu. Naopak k rychlejším motoneuronům se připojí vlákna rychlá (typ II). Tato vlákna disponují velkou rychlostí kontrakce, naproti tomu se však dříve unaví (Singh, 2006, Máček, Radvanský, 2011). Podrobnější rozdělení svalových vláken podle jejich vlastností uvádí např. také Dylevský (2012): (tab. 1)

Tab. 1: Typy svalových vláken

NÁZEV VLÁKNA pomalá červená rychlá červená rychlá bílá přechodná

TYP typ I typ II A typ II B typ III

OZNAČENÍ SO FOG FG intermediární

Pro naši práci je také důleţitá charakteristika jednotlivých typů vláken. Dylevský (2012) jednotlivé skupiny vláken charakterizuje takto: Pomalá červená vlákna (SO, „slow oxidative― nebo „slow fibres―): Jedná se o vlákna poměrně tenká (asi 50 mikrometrů). Obsahují velké mnoţství mitochondrií a myoglobinu, který jim dodává červenou barvu. Dále se v nich vyskytuje dostatek krevních kapilár. Tato svalová vlákna lépe snášejí pomalé kontrakce a jsou určena pro činnost vytrvalostního charakteru. Jsou málo unavitelná a stavěná pro polohové funkce a pomalý pohyb. Rychlá červená vlákna (FOG, „fast oxidative and glycolytic― nebo „twitch fibres―): Tato vlákna jsou jiţ silnější (80 – 100 mikrometrů). Na rozdíl od SO vláken mají méně mitochondrií a více myofibril. Jsou konstruována pro rychlé krátké pohyby prováděné větší silou. Nejsou tak ekonomická jako vlákna pomalá, a co se týče mnoţství kapilár, jsou spíše průměrná.

12

Rychlá bílá vlákna (FG, „fast glycolytic―): Jsou poměrně objemná, zato obsahují menší mnoţství kapilár. I obsah myoglobinu je značně niţší, stejně tak jako obsah oxidativních enzymů. Jelikoţ se u nich projevuje velká aktivita iontů Ca a Mg, jsou schopné ryahlé kontrakce prováděné maximální silou. Dále jsou také poměrně lehce unavitelná. Přechodná vlákna („intermediární―): Jde o svalová vlákna vývojově nediferencovaná a jsou zřejmě zdrojem pro tvorbu výše uvedených typů svalových vláken. Svaly kaţdého z nás jsou unikátní právě poměrem jednotlivých typů svalových vláken. Citujeme Dylevského (2007, s. 165): „Zastoupení jednotlivých typů svalových vláken ve svalu má, vzhledem k jejich funkční charakteristice, nepochybně

zásadní

význam

z

hlediska svalové

výkonnosti,

rychlosti

prováděného pohybu, ekonomie svalové práce atd. Zastoupení jednotlivých typů vláken ve svalu se dá zjistit několika způsoby (Dylevský 2012): a) po lokálním znecitlivění provést odběr vzorku svalové tkáně pomocí punkční jehly b) chirurgicky odebrat vzorek post mortem (po smrti) c) pomocí nových technologií, konkrétně nukleární magnetickou rezonancí provedenou současně s analýzou biochemických kritérií svalu Podle některých výzkumů se liší muţi a ţeny hlavně v zastoupení vláken I. a II. Typu. Zatímco ţeny disponují spíše vlákny pomalými, u muţů se více vyskytují vlákna s vyšší anaerobní kapacitou, z čehoţ vychází i vyšší síla a rychlost kontrakce. Co se týká genetických předpokladů, jsou spíše rychlá vlákna spojená s dědičností. Vlákna méně unavitelná (pomalá) lze diferencovat určitou pohybovou aktivitou (Dylevský, 2012). 13

1.6 Klidový a akční potenciál

Jak jsme jiţ řekli v podkapitole o stavbě svalu, svalové vlákno je pokryto buněčnou membránou, sarkolemou, která je v případě relaxace svalu polarizována. Její vnější povrch vyplněný sarkoplazmou má negativní náboj, zatímco vnitřní povrch je nabitý pozitivně. Tento rozdílný potenciál na obou stranách buňky je nazýván potenciálem klidovým a vyjadřuje klidové napětí uvnitř svalu, které je asi -90 milivoltů (Singh, 2006). V případě signálu poslaného do svalu projde membrána polarizací a napětí na obou stranách svalové buňky se vyrovná. Tento jev nazýváme akčním potenciálem a trvá pouhých 2-4 ms. Začíná fází depolarizace, kdy dochází k přeměně membránového potenciálu z negativních hodnot do hodnot kladných. Poté se projevuje krátká fáze, kdy hodnoty tohoto potenciálu opět klesají zpět. Tento proces je však pouze částečný, jelikoţ nedojde k úplnému návratu potenciálu na původní hodnotu, ale zůstane v kladných číslech. Proud kationtů přes buněčnou membránu je však v podstatě v rovnováze. Směrem z buňky proudí K+ ionty, naopak do buňky ionty Ca2+ . Konečnou fází je tzv. repolarizace, při které dojde k inaktivaci specifických vápenatých kanálků, takţe převaţuje tok kationtů směrem ven z buňky. To má za následek pokles membránového potenciálu do negativních hodnot. Touto změnou se pak obnoví i propustnost pro K+ ionty, které se postarají o znovunastolení klidových hodnot potenciálu na membráně (Kittner, Mlček, 2009).

1.7 Přenos signálu

Místo spojení nervového zakončení a svalového vlákna se nazývá nervosvalová ploténka. Jde o synapsi, na níţ můţeme rozpoznat presynaptickou část, jakési vakovité rozšíření neuritu ohraničeno presynaptickou membránou, pod kterou jsou v cytoplazmě uloţeny mitochondrie a synaptické váčky (vezikuly). Právě v těchto váčcích je uchováván důleţitý činitel svalové kontrakce - mediátor acetylcholin uvolňovaný do tzv. synaptické štěrbiny (Dylevský, 2007). (obr. 4)

14

Obr. 4: Synapse [131]

Tento mediátor je z vezikul uvolňován i v klidu, vzniká zde tedy miniaturní potenciál ploténky, který však není dostatečně silný na to, aby vyvolal potenciál akční. Ten vzniká aţ ve chvíli, kdy přicházející vzruch zvýší propustnost pro vápenaté ionty, coţ vede k současnému zvýšení uvolňování acetylcholinu. Tak vzniká nadprahový potenciál vyvolávající akční potenciál na svalovém vlákně. Ten je dán nestejným rozmístění iontů na obou stranách buňky a je způsoben právě aktivním posunem iontů z jedné strany buněčné membrány na druhou (Dylevský et al. 2001). Acetylcholin je následně v membránové štěrbině hydrolyzován na cholin a kyselinu acetylovou. Z velké části je pak cholin opět zachytáván v membráně a opětovně vyuţit k tvorbě nového acetylcholinu (Trojan, Druga, Pfeiffer, Votava 2001). Je třeba podotknout, ţe síla kontrolované svalové kontrakce je dána frekvencí akčního potenciálu. Čím vyšší je tedy frekvence, tím větší síla je vyprodukována svalovým vláknem, motorickou jednotkou i následně celým svalem. Pomalá svalová vlákna reagují na niţší frekvence (5-30 Hz), zatímco vlákna rychlá se zapojují při frekvencích vyšších (30-65 Hz) (Mougios, 2006).

15

Celý proces svalové kontrakce můţeme tedy shrnout krátce do pěti kroků dle Kohlíkové, 2004 následovně: 1. Dochází k aktivaci nervosvalové ploténky, tím se zvýší vodivost membrány pro sodné a draselné ionty. 2. Vznikne ploténkový potenciál. 3. Vytvoří se akční potenciál ve svalovém vláknu. 4. Sarkoplazmatické retikulum uvolní vápenaté ionty ve svalovém vlákně. 5. Dochází k interakci tenkých (aktinových) a silných (myosinových) vláken, a tím ke zkrácení sarkomery.

V této kapitole jsme se seznámili se stavbou kosterního svalu a nastínili si proces svalového stahu, který pro nás bude v dalších částech naší práce klíčový, a o svalové kontrakci se ještě budeme zmiňovat. Následující oddíl věnujeme základům fyzikální terapie, abychom se mohli dostat k samotné nervosvalové elektrické stimulaci.

16

2 ELEKTROTERAPIE Vyuţití elektrického proudu ve sportu je spíše moderní záleţitostí, jeho pouţití pro nejrůznější druhy léčby se však datují ještě před náš letopočet. Neţ se tedy dostaneme k elektrostimulaci, jak ji známe dnes, a k jejímu vyuţití ve sportovní sféře, ukáţeme si, jaká je její historie a z kterého odvětví fyziatrické léčby se vyvinula. Poté nastíníme i fyzikální podstatu věci, kde je třeba uvést několik pojmů, s kterými budeme operovat i později. Také stručně charakterizujeme širší pojem elektroterapie a podíváme se, jaké je její rozdělení, abychom se později mohli zabývat pojmem uţším a pro naší práci důleţitějším; a tím je elektrostimulace ve smyslu doplňku tréninku.

2.1 Počátky elektroterapie

Neţ si popíšeme, co vlastně vyjadřuje pojem elektrostimulace, je třeba vyloţit některé historické souvislosti týkající se tohoto odvětví. V dřívějších dobách byl totiţ elektrický proud vyuţíván spíše v lékařství, kde se vyvinula samostatná forma fyzikální terapie, a sice elektroterapie, kterou lze dle Gútha charakterizovat jako fyzioterapeutickou metodu, při níţ různé typy elektrické energie a vlnění působí změnou svého potenciálu, resp. mechanicky (vysokofrekvenční, středně frekvenční a nízko frekvenční proudy, jednosměrný proud, ultrazvuk a magnetické vlnění) léčebně na lidský organizmus. Aţ později se začalo elektrického proudění vyuţívat i ve sportovních odvětvích. Stále více se pouţívá jako doplněk tréninku nebo pomáhá při rekonvalescenci po zranění. Objevení kladného působení elektrického proudu na lidský organizmus je podle Robertsona et al. (2006) datováno zhruba okolo roku 400 př.n.l. V této době došlo k v podstatě náhodnému objevu, kdy rejnok, ryba, jenţ dokáţe generovat elektrický proud o síle 100-150 V, vyslal elektrický šok do člověka, na němţ se projevily blahodárné účinky tohoto působení. Jiné prameny, např. Poděbradský, Vařeka (1998) pak uvádějí, ţe koupele za přítomnosti rejnoků byly běţnou 17

léčebnou procedurou jiţ v dobách starověkého Egypta, tedy jiţ v období let 2500 2000 př.n.l. Postupem času se začalo elektrických výbojů vyuţívat ve větší míře a elektroterapie se pomalu dostávala do povědomí lékařů a fyzioterapeutů. Roku 1945 přišel Christian Gottlieb Kratzenstein (1723 – 1795) s elektrifikací třením elektrizujícím přístrojem, pomocí které se snaţil vypudit z těla vše špatné. Tato procedura tak tehdy nahrazovala např. potní kůry (Kociová, 2013). Citujeme Grünnera (1996, str. 17), který popisuje Kratzensteina a jeho objevy takto: „Mezi nejnadanějšími ţáky Kruegerovými byl tehdy dvacetiletý Christian Gottlieb Kratzenstein, který byl natolik nadšen moţnostmi léčebného vyuţití elektřiny, ţe jej vyzkoušel nejprve sám na sobě a zjistil zrychlení tepu i zlepšení spánku. A tak 17. března 1744 jiţ podává zprávu o ţeně, u níţ po elektrifikaci se obnovil pohyb v malíku. Referuje také o pacientovi, který po „elektrifikační kůře― mohl znovu hráti na piano a to i pomocí svých dvou dříve ochrnutých prstů.― Zhruba v roce 1750 byla vynalezena baterie, jenţ umoţňovala přísun stabilního a přímého proudění. Toho vyuţil Benjamin Franklin (1706 - 1790), který se zabýval újmami způsobenými zasaţením elektrického proudu a zkoumal takto způsobené svalové stahy (Gildenberg, 2006). Na něj také navázali např. Alessandro Volta (1745 – 1827) nebo Luigi Galvani (1737 – 1798). Ti demonstrovali působení galvanického proudu na nervosvalový

preparát

(Poděbradský, Vařeka, 1998). Tento nový mechanizmus získal na oblibě a špatně dostupní rejnoci se ve spojitosti s terapií pohybového aparátu přestali pouţívat. Problémem jak rejnoků, tak i galvanických článků však byla skutečnost, ţe místo plynulé a jemné fyziologické odpovědi způsobují bolestivá škubání ve svalech. Na přelomu 18. a 19. století pak došlo k průlomu objevením indukční cívky, která umoţňovala produkovat proudové impulsy prostřednictvím přístroje zvaného faradický stimulátor. Ten vyuţíval elektrod, které byly v kontaktu s lidskou kůţí a produkovaly impulsy o krátké době trvání, coţ bylo vhodnější pro nervovou stimulaci. Začátkem 20. stol. byl vynalezen alternátor, přístroj produkující sinusový střídavý proud, který je dodnes pouţíván např. pro zásobování sítí elektřinou. Tento alternátor pouţil ve své studii francouzský vědec Jacques-Arsène d'Arsonval (1851-1940) a prezentoval v něm fyziologické odpovědi organizmu na 18

tento druh proudu. Výsledkem bylo konstatování, ţe kHz frekvence střídavého proudu je nejlepší pro vyprodukování pohodlné a dostatečně silné svalové kontrakce. V druhé polovině 20. stol. pak byla vyuţívána tzv. interferenční terapie, se kterou přišel rakouský lékař Dr. Hans Nemec. Jedná se o elektrostimulaci zaloţenou na elektronické aplikaci střídavého napětí o velikosti 4 kHz do svalů a nervů. Tato metoda je pouţívána dodnes a je mezi fyzioterapeuty velice populární (Robertson et al, 2006). V 70. letech začali Rusové pouţívat elektrický proud pro neuromuskulární stimulaci u trénovaných sportovců za účelem zvýšení svalové síly. Roku 1977 pak ruský vědec Yakov Kots na setkání kanadských a sovětských vědců prezentoval svůj objev ohledně tzv. ruského proudu, který podle něj dokáţe: 

zvýšit maximální svalovou kontrakci aţ o 30%



navýšit trvalé silové zisky aţ o 40%



pracovat bez způsobení bolesti (Kenneth, Knight, 2009)

O 3 roky později začala jedna kanadská společnost vyrábět stimulátory vyuţívající tento „ruský proud―. Do té doby nebyli ţádní severoameričtí vědci schopni napodobit Kotsův bezbolestný způsob elektrostimulace. Jiţ tehdy však bylo zřejmé, ţe kladný efekt na svalovou sílu můţe mít tato elektrogymnastika pouze v případě, ţe je podpořena klasickým silovým tréninkem. Kromě této metody se objevilo také vyuţití vysoko frekvenčních proudů. Zastánci tohoto druhu elektrické stimulace tvrdili, ţe vyšší frekvence dokáţí proniknout hlouběji a jsou méně bolestivé, neţ procedury s pouţitím niţšího napětí. Výzkumy nicméně prokázaly, ţe tento způsob nikterak nezvyšuje sílu svalové kontrakce (Robertson et al, 2006). Jako všechno se elektroterapeutické přístroje zdokonalují a zefektivňují. Moderní přístroje jsou řízeny mikroprocesorem, který představuje jakýsi mozek zařízení, a z něhoţ jsou elektrické impulzy generovány pomocí softwaru. To umoţňuje

provedení

několika

druhů

různých

procedur

pouze

jedním

elektrostimulátorem. Přístroje jsou odborně nastaveny tak, aby měly jednotlivé typy stimulací správný průběh a účinný fyziologický efekt. Špatné pouţívání 19

laikem však můţe způsobit určité komplikace, proto je zapotřebí, aby sloţitější fyzioterapeutické procesy obstarával lékař. V případě samoobsluţných přístrojů je pak třeba naučit se správnému zacházení s nimi. To se týká především komerčních výrobků určených široké veřejnosti včetně sportovců. Tuto problematiku budeme rozebírat v dalších kapitolách.

2.2 Charakteristika elektroterapie

Definovat elektroterapii není jednoduché, protoţe v kaţdé části světa je tento pojem chápán trochu jinak. Např. v Evropě je pod tímto slovem skryta veškerá diagnostika a léčba vyuţívající jednu z mnoha forem elektrického proudu, tedy elektrostimulace, ultrazvuk, různé metody termoterapie (ohřev a ochlazování), elektromagnetické záření, světelná terapie apod. Naproti tomu ve Spojených státech je elektroterapie chápána jako způsob léčby, který pouţívá přímo pouze elektrickou stimulaci (Robertson et al., 2006). V české a slovenské literatuře je elektroterapií označována metoda fyzikální terapie, která vyuţívá působení elektrických proudů nebo impulzů na lidský organizmus za účelem prevence (podpory zdraví), diagnostiky a terapie při patologických stavech a onemocněních. Také můţe být aplikována pro obnovu ztracených funkcí a schopností lidského těla (Komačeková, 2006).

2.3 Fyzikální podstata elektroterapie

Neţ se pustíme do definic konkrétních elektrických proudů, je zapotřebí ujasnit si některé fyzikální pojmy, se kterými se ve fyzikální terapii operuje. Elektrický proud je koordinovaný pohyb záporně nabitých částic z místa, kde je jich přebytek, do míst s menší hustotou jejich výskytu.

20

Intenzita elektrického náboje udává mnoţství náboje, jenţ projde za jednotku času. Frekvence elektrického proudu udává jeho kmitočet (kolikrát se daný děj zopakuje). (106) Rozdělení Jako kaţdé rozdělení, i třídění druhů elektroterapie je nepřesné, a ne všichni autoři se shodnou na jedné variantě. My uvádíme klasifikaci dle Komačekové (2006): Dělení podle způsobu aplikace:

a) kontaktní: 

elektrický proud je do těla přiváděn prostřednictvím elektrod

b) nekontaktní: 

elektrický proud je do těla přiváděn ve formě elektrického pole, aniţ by došlo k vodivému kontaktu s kůţí

Dělení podle frekvence pouţitého proudu: (Poděbradský, Vařeka, 1998)

a) Elektroterapie galvanickým proudem

f=0

b) Elektroterapie nízkofrekvenčním proudem

f = 0 – 1000 Hz

c) Elektroterapie středně frekvenčním proudem

f = 1001 – 100 000 Hz

d) Elektroterapie vysokofrekvenčním proudem

f > 100 000 Hz

e) Elektrická mechanoterapie

f = ultrazvuk

V úvodu kapitoly jsme uvedli rozdělení elektroterapie dle velikosti daného proudu a nyní si přiblíţíme, jaké konkrétní druhy se pouţívají při elektrostimulaci (elektrogymnastice), tedy i v oblasti sportu. Obecně můţeme říci, ţe prakticky u 21

všech druhů elektrostimulačních přístrojů se jedná o proudy nízkofrekvenční, které např. Poděbradský, Vařeka (1998) dále klasifikují takto:

I podle délky impulzu: a) klasické – impulz > 1ms b) TENS – impulz < 1 ms

II podle tvaru impulzu: a) pravoúhlé b) sinusové c) šikmé

III podle polarity: a) monofázické b) bifázické c) pulzní d) střídavé

IV, podle charakteru frekvence: a) kontinuální – frekvence je neměnná b) frekvenčně modulované

V, podle charakteru intenzity: a) s konstantní intenzitou b) amplitudově modulované V elektrostimulaci a elektrogymnastice se pak nejvíce vyuţívá těchto typů nízkofrekvenčních proudů (Zeman, 2013): a) Střídavé nízkofrekvenční proudy jsou charakteristické přechodem z maximální kladné hodnoty přes nulu aţ do hodnot záporného maxima. Tyto proudy jsou zároveň bifázické, coţ znamená, ţe na kaţdé z elektrod se pravidelně střídá náboj kladné a záporné hodnoty. 22

b) Pulzní nízkofrekvenční proudy tvoří střídání impulzů a pauz v daném intervalu. Rozlišujeme i různé druhy impulzů. V této oblasti jsou nejvíce vyuţívané impulzy pravoúhlé, lichoběţníkovité nebo trojúhelníkové, avšak existují ještě mnohé další. Na obr. 5 vidíme přehled jednotlivých druhů proudů a jejich charakteristiku (Slovák, Jíra, 2010): Obr. 5: Přehled proudů vyuţívaných v elektroterapii (Slovák, Jíra, 2010)

Galvanický proud, nízko a středně frekvenční proudy patří do kategorie kontaktní

terapie.

Do

elektroterapie

nekontaktní

pak

spadá

léčba

vysokofrekvenční, dále pak magnetoterapie nebo distanční elektroterapie. Co se týče metody REBOX, jedná se o elektroterapeutickou metodu vyuţívající elektrické impulzy o velikosti 2-4 kHz. Přístroje fungují na principu napojení

23

elektrod za prvé do místa léčby, za druhé do extracelulárních tekutin v jeho okolí. V místě působení pak dochází ke korekci lokální acidózy, coţ způsobuje tlumení bolesti a zároveň uvolnění svalstva. I tato metoda je ve sportovní medicíně vyuţívána. [123] Jiţ v úvodním přehledu historie elektroterapie jsme se zmínili o tzv. „ruských proudech―. Jedná se o střídavé proudy o frekvenci 2,5 kHz, které jsou modulovány na 50 Hz tak, aby byly pouţitelné při přímé (přímo do svalů) i nepřímé (přes motorické nervy) elektrostimulaci (Ward, Shkuratová, 2002). Těmito druhy proudů se zabývala např. Andrianova (1971), která uvedla, ţe ruské proudy by pro nepřímou stimulaci měly být modulovány nikoliv ze 2,5 kHz, nýbrţ z 1 kHz, coţ prý má lepší vliv na rozvoj síly. Po objasnění pojmu elektroterapie a její fyzikální podstaty se konečně dostáváme k termínu obdobnému – elektrostimulace, kterým se budeme zabývat v následujících kapitole.

24

3 ELEKTROSTIMULACE Poté, co jsme si popsali činnost svalů a průběh svalové kontrakce, seznámili se s vyuţitím elektrického proudu v lékařských oborech, dostáváme se konečně k samotné elektrostimulaci svalstva. Hned z počátku je však třeba ujasnit si tento pojem. Stejně tak jako jsme si uvedli, ţe termín „elektroterapie― má několik významů, i označení „elektrostimulace― se svým obsahem v jednotlivých pramenech liší.

3.1 Charakteristika elektrostimulace

Ze začátku se podíváme, jak se o elektrické stimulaci mluví v zahraniční literatuře. Ve většině cizojazyčných zdrojů, např. Kenneth, Knight (2009), Fox, Sharp (2007), Watson, (2008) se operuje s pojmem Neuromuscular Electrical Stimulation (NMES), neboli neuromuskulární elektrická stimulace. Hodnota pouţitých proudů u NMSE se pohybuje v rozmezí středně frekvenčních. Většinou se jedná o hodnoty mezi 2 500 Hz – 12 000 Hz (Poděbradský, Poděbradská, 2009). Např. Kenneth, Knight (2009, str. 165) definuje neuromuskulární elektrickou stimulaci takto: „NMES označuje vyvolání svalové kontrakce elektrickým

proudem.

V

ortopedii

a

rehabilitaci

jsou

svalové

stahy

prostřednictvím NMES vyuţity k: 

reedukaci svalstva – obnovení nebo posílení svalové kontrakce



prevenci atrofie v důsledku nepouţívání svalu



poklesu svalových spazmů



zmírnění otoků Watson (2008) ve své publikaci Electroteraphy Evidence – Based Practice

rozlišuje čtyři typy elektrostimulace, a sice neuromuskulární elektrickou stimulaci (NMES), funkční elektrickou/neuromuskulární stimulaci (FES/FNS) vyvolávající

25

nebo zvyšující funkční pohyby (stimulace močového měchýře při inkontinenci, stimulace očního nervu při slepotě apod.) (Poděbradský, Poděbradská, 2009), dále terapeutickou elektrickou stimulaci (TES), která má vliv na naše smysly a konečně i elektrickou stimulaci (ES) ve smyslu, v jakém se o ní budeme zmiňovat i my v naší práci. Tedy ve smyslu vyvolávání svalové kontrakce za účelem zvýšení síly oslabeného svalstva nebo podpory regeneračních procesů přímým působením na sval. V českých pramenech pak např. Poděbradský a Poděbradská (2009) elektrostimulaci ve smyslu mimovolné kontrakce posilující svaly označují jako „elektrogymnastiku― a rozdíl těmito dvěma pojmy je dle nich následující:

Elektrostimulace (ES): Dráţdění svalu, které se provádí pomocí pohybu monopolární kuličkové elektrody po suché kůţi v místě motorického bodu. Motorický bod je místo, kde motorický nerv vstupuje do svalu. To se většinou nachází v bodě kříţení proximální třetiny a distálních dvou třetin svalu. I malé mnoţství elektrického proudu vyvolá největší moţnou kontrakci (Fox, Sharp 2007). Podráţdění se provádí zápornou elektrodou (katodou), jelikoţ náboj na neuronech je kladný. Záporná elektroda (anoda) je pak umístěna distálně či proximálně na stimulovaném svalu. V elektrostimulaci jsou vyuţívány např. tyto proudy: 

neofaradický: (Zeman, 2013) o pulzní proud (střídají se fáze impulzů a pauz) o délka impulzu = 2 ms, délka pauzy = 20 ms o frekvence = 54 Hz o stimulační efekt denervovaných svalů

26



TENS: (Zeman, 2013) o typ NMES (neuromuskulární elektrostimulace) o amplitudově modulovaný lichoběţníkovitý impulz o intenzita = nadprahově motorická (NPM) o stimulační efekt denervovaných svalů

Elektrogymnastika (EG): Zde elektrické dráţdění prostřednictvím elektrod vyvolává mimovolní stahy kosterní svaloviny. Ty se vyuţívají k samotnému posílení nebo k naučení správného zapojování svalu a fixaci dobrého pohybového stereotypu. Tato metoda můţe být také označována jako „myostimulace― a vyuţívá se jak v lékařské sféře (v případě, ţe pacient není schopen zatínat svaly z důvodu absence reflexních změn), tak i v oblasti sportu (naučení zapojování svalů do pohybu v optimálním timingu). A právě tímto druhem stimulace se budeme zaobírat především, pouţívat

však

budeme

spíše

označení

„elektrostimulace―

„elektrogymnastika―). V elektrogymnastice pak aplikujeme převáţně proudy následující: 

faradický: (Robertson et al., 2006) o monofázický, pulzní o délka impulzu = 2 ms, délka pauzy = 20 ms o frekvence = 30-70 Hz o intenzita = nadprahově motorická (NPM) o stimuluje oslabené svalstvo



Träbertův proud: (Poděbradský, Poděbradská, 2009) o monofázický, pulzní proudové o délka impulzu = 2 ms, délka pauzy = 5 ms o frekvence = 143 Hz o tlumí bolest, analgetický účinek 27

(myšleno



TENS: (Zeman, 2013) o typ undulující (probíhající ve vlnách) o amplitudově modulovaný sinusový impulz o Intenzita = nadprahově motorická (NPM) o stimulace oslabeného svalstva

Motorická stimulace Další autor, který se zabývá elektrostimulací, je Robertson et al. (2006). Nazývá ji motorickou stimulací a charakterizuje ji jako tvorbu svalové kontrakce za pouţití elektrické stimulace.

Ta můţe být prováděna dvěma způsoby:

(Robertson et al., 2006): a) prostřednictvím motorických nervů = nepřímá b) přímou stimulací svalových vláken = přímá Nepřímá stimulace je vyuţívána k tlumení bolesti. Tento druh stimulace je silnější a umoţňuje hlubší průnik elektrického proudu. Pouţití tzv. transkutánní elektrické nervové stimulace (TENS) vede k podráţdění nervové tkáně, dokáţe tak zbavit nejrůznějších druhů bolesti i z toho důvodu, ţe vede k produkci endorfinu. Přímá stimulace pak pomocí vysílání elektrického impulzu přímo do svalu, dokáţe být nápomocná například v rehabilitaci nebo v silovém tréninku [109, 127] Rozdíl v těchto dvou způsobech elektrostimulace je zásadní. Nervová vlákna jsou totiţ mnohem více vzrušivá a snadněji stimulovatelná neţ vlákna svalová, musíme však zvolit správné parametry stimulace. Ty budou samozřejmě odlišné v případě podněcování vláken inervovaných a denervovaných. Coţ znamená, ţe by mohlo dojít ke stimulaci pouze jedné části svalu (denervované, či inervované) v závislosti na daných měřítkách elektrické stimulace. Je tedy třeba rozlišit podněcování svalů zásobených nervovými vlákny a těch, která je postrádají.

28

3.2 Účinky elektrostimulace

V této podkapitole si uvedeme jednotlivé dopady, které můţe elektroterapie (elektrostimulace) mít na lidský organizmus. Dále probereme často diskutované téma, které se mezi odborníky probírá i v souvislosti se sportovní stimulací, a sice rozdíl mezi volní kontrakcí a kontrakcí podněcovanou elektrickým proudem. Neţ se pak dostaneme k samotnému vyuţití elektrostimulace, představíme si elektrostimulační přístroje, jejich příslušenství a praktické pouţití. Chemický účinek Chemický efekt elektrostimulace je vyuţíván především při přivádění léčivých látek do těla pacienta stejnosměrným proudem. Ionty se pohybují buďto k negativnímu poli - katodě (ty, které jsou nabity pozitivně), anebo k poli kladnému – anodě (ty, které jsou nabity negativně). S tímto objevem přišel v roce 1890 Le Duc a dokázal tak, ţe stejnosměrný proud dokáţe dopravit ionizované molekuly do kůţe. Na tomto principu pak byla zaloţena iontoforéza (Kenneth, Knight 2009; viz. kapitola Druhy elektrostimulačních přístrojů). Magnetický účinek Kdykoliv elektrický proud prochází vodičem, vytvoří se kolem něj magnetické pole. Stejně tak je tomu i v případě části lidského těla, na níţ je elektrická stimulace aplikována. Účinky magnetického pole však nejsou příliš zřetelné a prokazatelné. Někteří lidé jej dokáţí vnímat v podobě jemných vibrací nebo mírného tepla, a v některých případech dokáţe vytvoření magnetického pole sníţit např. bolestivost kloubů nebo páteře (Toulcová, 2013). Kinetický účinek Jak jsme jiţ naznačili, elektrostimulace můţe mít různé účinky. Co se však týká oblasti sportu, bude nás nejvíce zajímat efekt pohybový. Při elektrostimulaci 29

totiţ dochází k podráţdění smyslových a motorických nervů, coţ způsobuje svalovou kontrakci (průběh tohoto procesu jsme popsali v podkapitole Svalová kontrakce). Tento svalový stah můţe být buď jednoduchý, označován také jako škubnutí, nebo se můţe jednat o násobená smrštění spojená do plynulých a trvalých kontrakcí (Kenneth, Knight 2009). Uţ jsme také uvedli, ţe se od sebe liší stimulace svalů inervovaných a denervovaných. V případě zdravých inervovaných svalů se elektrický stimul z přístroje jeví jako obvyklý iniciátor svalové kontrakce. Tedy, jako my jsme schopni přinutit sval k fyziologickým změnám, stejně tak elektrické parametry dokáţí sval různě pozměnit. Elektrická stimulace totiţ umí napodobit sled dějů, které jsou i přirozeně potřebné ke svalovému stahu. Napovídá to tedy, ţe i výsledný efekt svalové kontrakce produkované prostřednictvím elektrostimulátoru by měl být podobný tomu, který vyvolává klasický volní stah svalu. Níţe uvádíme účinky elektrostimulace, které jsou ţádoucí i ve sportovním odvětví, v závislosti na intenzitě a frekvenci přiváděného proudu dle Poděbradského, Vařeky (1998): (tab. 2) Tab. 2: Účinky elektrostimulace (Poděbradský, Vařeka, 1998) FREKVENCE kolem 5 Hz kolem 50 Hz kolem 100 Hz kolem 180 Hz

INTENZITA prahově algická nadprahově motorická nadprahově senzitivní nadprahově motorická

ÚČINEK PŘEVÁŽNĚ analgetický motorické dráţdění, hyperémie analgetický myorelaxační

3.3 Volní kontrakce vs. kontrakce vyvolaná elektrickým proudem

Uvedli jsme, ţe elektrický proud dokáţe donutit sval k podobným fyziologickým změnám, k jakým ho dokáţeme přinutit my vlastní vůlí, v případě, ţe se rozhodneme vykonat určitý pohyb. Není to však tak jednoduché. Většina autorů se shoduje na faktu, ţe bychom se neměli spoléhat pouze na stimulátory, v případě,

30

ţe stojíme o zvýšení svalové síly. Stimulace svalů elektrickým proudem se totiţ vţdy bude lišit od klasické volní kontrakce ve dvou zásadních věcech (Kenneth, Knight 2009): 

Elektrostimulace nedokáţe vyprodukovat tak silnou kontrakci svalu, jako kdyţ jej kontrahujeme přirozeně. V lepším případě je tento stah totoţný s přirozenou svalovou kontrakcí (Enoka, 1988). A i kdyby bylo moţné pomocí přístroje vyvolat tak silný stah, intenzita stimulace by musela být tak velká, ţe by se dala jen těţko snést. Kontrakce vedená elektrickým proudem je totiţ limitována prahem bolesti pacienta a u zdravého člověka je to někde okolo hodnoty 20-30% maximální volní kontrakce (Robertson et al., 2006).



Pořadí stimulace svalových vláken je v případě elektrostimulace přesně opačná, neţ u přirozené kontrakce. Přístroj totiţ zapojuje jako první větší vlákna, kdeţto při normálním pohybu se prvně stimulují vlákna o menším průměru. Další moţností zapojení je v případě elektrostimulace zapojení tzv. neselektivní, coţ znamená, ţe vlákna jsou zapojována v náhodném pořadí (Papaiordanidou, Varray, Guiraud 2010). Rozdílem mezi přirozenou volní kontrakcí a stahem svalu vyvolaným

pomocí elektrostimulace se jiţ zabývalo několik odborníků. Uţ v roce 1992 uvedli Hainaut a Duchateau svou studii právě na toto téma. Pokládali si zde otázku, zda se dá elektrostimulace vyuţít pouze u nemocných pacientů. Kromě dobré vyuţitelnosti této metody ve znovunavrácení ztracené svalové síly vysledoval také to, ţe svalová vlákna jsou zapojována v jiném pořadí v případě fyziologické svalové

kontrakce

a

kontrakce

vyvolané

elektrostimulátorem.

Zatímco

elektrostimulace prvně zapojuje velká svalová vlákna (typ II, rychle unavitelná) před menšími (typ I, vytrvalostní), při volním stahu je tomu naopak. Dále zjistil, ţe elektrickým proudem vyvolané kontrakce jsou sice podobné těm přirozeným, ne však větší. Stejně tak jako on, i další došli k tomu, ţe ideální je kombinace elektrostimulace a klasického silového tréninku. Např. Paillard, Noe, Passelergue, Dupui (2005) se tímto způsobem tréninku také zabývali a i oni došli k závěru, ţe elektrostimulace můţe být jakýmsi pomocníkem, který pouze podpoří zesílení svalového stahu. Svou studii tohoto problému ještě prohloubili a zaměřili se přímo na kombinaci 31

elektrostimulace s klasickým posilováním. Ve svých pracích totiţ došli ke zjištění, ţe elektrický proud vyvolává jiný fyziologický efekt v nervovém systému, neţ volní kontrakce. Dlouhodobá aplikace jednoho či druhého způsobu posilování podle něj vede k jiným svalovým adaptacím. Proto vycházel z hypotézy, ţe dopad kombinace těchto dvou prostředků by měl mít větší dopad, neţ samotný trénink nebo samotná stimulace. Ve svém dalším výzkumu pak tuto hypotézu Paillard (2008) potvrdil. Zkoumal, jaký má účinek kombinace těchto metod na svalovou sílu jak zdravých sportovců, tak těch, kteří se podrobili operaci, případně prodělali rozsáhlejší zranění. Závěrem této práce bylo zjištění, ţe samotná elektrostimulace nedokáţe nijak vylepšit koordinaci mezi antagonisty a různými agonisty, proto nikterak neusnadňuje učení se specifickým dovednostem. V případě, ţe je však zařazena do klasického silového tréninku, umí podpořit jeho kumulativní efekt, coţ vede k výraznějším svalovým adaptacím. U zraněných sportovců se mu potvrdilo to, ţe pouţití elektrostimulace vede ke znovuobnovení svalové síly u atrofovaných svalů a zároveň zvyšuje kontraktilitu svalstva v procesu rehabilitace. Charlie Francis pak ve svém článku upozorňuje na fakt, ţe elektrostimulace můţe být prospěšná pro rozvoj především explozivní síly, jelikoţ kombinuje opačné pořadí zapojování svalových vláken s vyšší intenzitou, neţ je tomu u klasického stahu svalstva (Francis, 1998-2001). Jedni z mála, kteří se neztotoţňují s těmito tvrzeními, jsou Bickel, Gregory a Dean (2011). Ti sepsali kritické posouzení ohledně problematiky rozdílného zapojování svalových vláken volní a elektricky stimulované kontrakce. Podle nich nejsou během pouţití elektrostimulace nijak upřednostňovaná ani rychlá ani pomalá vlákna, ale oba druhy jsou zapojovány spíše náhodně a nezávisle na velikosti silové úrovně (tzv. neselektivně). Právě v tom ale vidí výhodu elektrostimulace v klinické praxi, ţe se všechna svalová vlákna dokáţí zapojit při poměrně nízkých intenzitách. Např. při rehabilitaci jsou díky elektrickému proudu zapojena i rychlá vlákna, která se při běţných denních činnostech nedostanou k akci. To tedy můţe rekonvalescenci značně urychlit. V tomto vidí i příčinu zlepšení silového výkonu, ke kterým došly mnohé studie týkající se pouţití elektrostimulace v silovém tréninku. Připouštějí však, ţe nové technologie se vyvíjejí tak rychle, ţe se moţná zanedlouho podaří vysvětlit zlepšení, která objektivně elektrostimulace přinášejí. 32

3.4 Elektrostimulační přístroje

Elektrická stimulace můţe být vyuţívána pro samostatnou léčbu (Bircan et al., 2002), také se můţe překrývat se cvičením (Strojnik, 1998) nebo se můţe pouţít jako doplněk systematického tréninku (Fitzgerald et al., 2003). Tato moţnost se samozřejmě jeví jako nejlepší, jelikoţ samotná elektrostimulace skýtá několik nedostatků. Klasické posilování mnohdy uvádí v aktivitu více svalů, neţ pouze tu část, na kterou se zaměřujeme a je tak mnohem komplexnější. Elektrostimulátor zatím nedokáţe přesně napodobit souhrn vzájemných svalových interakcí v jednotlivých svalových skupinách, ani vzájemnou činnost agonistů a antagonistů, která je nezbytná pro vykonání komplexnějších pohybů. Nicméně kdyţ se elektrostimulace přidá k záměrné fyzické aktivitě, dokáţe umocnit její konečný výsledný efekt (Fitzgerald et al., 2003, Robertson et al., 2006). Současný trh nabízí nepřeberné mnoţství elektrostimulátorů. Ne však všechny jsou svou kvalitou na takové úrovni, aby mohly být vyuţity správně a efektivně. Mnohé z nich neposlouţí dobře ani k lékařským, ani sportovním účelům. Spotřebitelé musejí dávat pozor, aby nenaletěli. Přístrojů, které neodpovídají normám a mohou být spíše nebezpečné, je v prodeji obrovské mnoţství. Tímto problémem se v současné době zabývá i FDA (Food and Drug Administration), která se snaţí regulovat prodej škodlivých nebo dokonce nebezpečných aparátů. Špatně kalibrované elektrostimulátory totiţ mohou pouštět do těla uţivatele nepřiměřený elektrický proud a způsobovat tak modřiny nebo popáleniny. (MedicineNet)Dále pak mohou necertifikované přístroje přivodit úrazy elektrickým proudem prostřednictvím vadných elektrod či kabelů (Mulcahy, 2013). Dvě renomované firmy však uvedly na trh své přístroje, u kterých je garance kvality vysoká. Jsou jimi italská firma Globus a švýcarská společnost Compex. Jejich elektrostimulátory vyuţívají jak lékaři, tak i sportovci z různých odvětví, jakoţto prostředek fyziatrické léčby nebo jako doplněk tréninku. Samozřejmě se jejich efektivita a vyuţití především ve sportu neustále testuje, do dnešní doby si však tyto společnosti dokázaly vydobýt přední postavení na trhu také v České Republice. 33

Obecně princip elektrostimulačních zařízení spočívá v tom, ţe přístroje dokáţí produkovat elektrický signál vedený prostřednictvím elektrod do míst, kam jej za normálních podmínek vysílá mozek ve chvíli, kdy se rozhodneme vykonat vědomě nějaký pohyb. Tyto aparáty sestávají z displeje, ovládacích tlačítek a několika kanálů (většinou 4, ale i 2 nebo 6), do kterých se zapojují pozitivní a negativní kabely. Jejich konektory se pak napojí na samolepicí elektrody, a ty se následně umisťují přímo na svaly, které hodláme stimulovat. Zařízení pak dokáţe vyprodukovat proud o různých intenzitách, které můţeme podle potřeby měnit. Nabídka obou zmiňovaných výrobců se příliš neliší a dá se říci, ţe jejich přístroje mají podobné parametry. Jedná se o elektrostimulátory s nastavitelnou frekvencí od 0,3 do 150 Hz o síle 100-120 mA. Tyto hodnoty se mírně liší v závislosti na tom, jestli se jedná o mechanismus 2 čí více kanálový. Eektrostimulátory jsou nabízené v různých modelech od těch, s kterými můţe běţný uţivatel operovat sám doma, bez odborného dozoru, aţ po ty, jenţ jsou určeny lékařům, terapeutům nebo přímo sportovcům (107). Těmi jsou např. přístroje řady Top Line od firmy Globus. Tyto aparáty jsou stavěné tak, aby přímo poslouţili sportovcům a trenérům, ale i běţným uţivatelům, v jejich přípravě. V této sérii jsou k dostání modely Elite 150, určené především v oblasti fitness a zdraví. Dále pak prototyp Elite pro snadné domácí pouţití a nakonec model Premium 200, který je hojně vyuţíván samotnými sportovci. Tento typ přístroje pracuje na frekvenci 0,3 – 150 Hz o intenzitě 120 mA. Umoţňuje personalizaci nastavení, můţe být tedy pouţíván i více uţivateli v jednom období. V jeho nabídce je přes stovku nejrůznějších tréninkových a fitness programů, dále pak regenerační (masáţní kůry), zkrášlovací procedury a především tréninkové programy uzpůsobené přímo pro dané sporty. Je zde moţnost výběru tréninků maximální

síly,

explozivní

síly,

vytrvalostní

síly, tréninků

zvyšujících

okysličování svalů, regeneračních procedur a dalších. Sportovci si tedy mohou sami navrhnout a sestavit tréninkový plán [113]. Přestoţe jsou si aparáty firmy Globus a Compex značně podobné, některými vlastnostmi se lehce odlišují. Výrobci se předhánějí, aby právě jejich elektrostimulátory vykazovaly co nejvíce výhod. Sami jsem měla moţnost pracovat se zařízením od firmy Globus, takţe jsem se přesvědčila o některých funkcích, kterými se tato firma snaţí odlišit. Např. je to pouţití čtvercových 34

impulsů, které jsou dle některých výzkumů (Alon, Kantor, Ho, 1994) pro uţivatele pohodlnější. Dále jsou to nejrůznější funkce, jenţ dělají práci s přístrojem jednodušší a snazší na ovládání. Např. funkce, díky níţ můţeme najet na poslední pouţívaný program, aniţ bychom museli znovu nastavovat jeho parametry. Dále pak přístroj umoţňuje zvyšování intenzity na všech kanálech pomocí jednoho tlačítka. Výhodou je také nastavení elektrostimulátoru, v kterém si můţeme naprogramovat pouţívání více uţivateli. Přístroj si pak zapamatuje jednotlivá nastavení, která můţeme přepínat dle aktuálního uţivatele. Do paměti také ukládá nejvíce pouţívané programy, z kterých pak vytvoří ţebříček nejpouţívanějších, hledání je pak mnohem jednodušší. Samozřejmostí jsou také broţury, případně CD, které uţivatele seznámí se správným umisťováním elektrod. Jednotlivé programy si pak můţe sestavovat kaţdý sám, případně lze vyuţít rady „kondičního trenéra― na CD. Jelikoţ jsou elektrostimulátory určeny především aktivním lidem a sportovcům, v nabídce se můţeme snadno orientovat i podle daného sportu. Stačí vyhledat sport, který provozujeme a předpřipravený program se spustí s ohledem na fyziologické aspekty daného sportu [113].

3.5 Typy programů

Společnost Globus uvádí na svých webových stránkách přehled nabízených typů elektrostimulace, kterými disponují jejich přístroje, od beauty programů, přes fitness, aţ po nastavení odstraňující bolest. Tento souhrn můţeme brát jako další moţnou klasifikaci stimulace: a) EMS – Sport a Fitness: Jedná se o elektrickou stimulaci svalů, která se vyuţívá především ve sportovní přípravě amatérů i profesionálů

35

b) EMS, G – pulsy, Beauty programy: Tento typ elektrostimulace je určen pro ty, kteří se chtějí zkrášlit, udrţet si zpevněnou postavu, případně se chtějí starat o svůj obličej. Přístroje Globus totiţ mají ve svém repertoáru několik zkrášlovacích kůr, jako např. face lifting, lipolýza aj. Zvolit si můţete i charakter programu, jako je např. hloubková masáţ, tónovací masáţ apod. c) EMS – Rehabilitace: Rehabilitační programy jsou určeny pro navrácení svalové výkonnosti při pooperačních stavech nebo poúrazové léčbě.

d) TENS: Vysíláním tzv. TENS pulsů je ošetřovaná oblast zbavována bolesti. Elektrický proud totiţ působí blahodárně na periferní nervoví systém, čímţ tlumí bolest. Jedná se o souměrné dvoufázové pulsy, jejichţ frekvence se pohybuje od 8 do 200 Hz. I tento program je dostupný v těchto elektrostimulátorech.

e) Microcurrents (MENS): Tento program je zaloţen na souběhu dvou procedur, a sice sniţování bolesti a podpory tvorby bílkovina a ATP urychlující regeneraci tkání. Intenzita těchto proudů činí 10 aţ 500 µA.

36

f) Interferenční: Proud

pouţívaný

při

tomto

typu

elektrostimulace

je

značně

charakteristický. Vytváří totiţ oblast vzájemného působení v místě kříţení elektrických polí. Jde zde o proud středních frekvencí (2 500 – 4 000 – 10 000 Hz) s moţností řídit rozsah impulsů. Vzhledem k vyšším hodnotám pouţité frekvence je zde lepší proniknutí elektrického proudu do tkání, tím pádem je tento typ vhodný i pro citlivější pacienty.

g) Denervace: Pouţívá se pro elektrostimulaci denervovaných svalů a pro zjištění míry denervace svalu.

h) Iontoforéza: Iontoforéza nám umoţňuje vpravit farmakologické přípravky do tkání pomocí jednosměrného proudu. Tato procedura má však velice diskutabilní účinky. Např. Frankenhäuser roku 1906 poukazoval na to, ţe průchod léčivých látek posílaných do těla pomocí elektrického proudu nemůţe být tak hluboký, jak by bylo poţadováno, jelikoţ jsou odplavovány krví (Poděbradský, Poděbradská, 2009).

i) Kots: Kotsovy proudy pomáhají v korekci zapojování svalů při pohybu a jejich účinek je značně větší, neţ u jiných proudů. Pronikají aţ do těch nejhlubších částí svalové tkáně vzhledem k malému odporu kůţe vůči tomuto typu elektrického proudění.

37

3.6 Praktická aplikace

Ať uţ se jedná o pouţití přístrojů k lékařským či sportovním účelů, nebo ať se jedná o stimulaci denervovaných či inervovaných svalů, postup aplikace elektrod a samotný proces elektrostimulace je vţdy totoţný.

Poloha pacienta Nejprve ze všeho je důleţitá poloha pacienta (sportovce). Je třeba, aby se nacházel v takové pozici, v níţ jsou stimulované svaly zcela uvolněny a mohly tak být snadněji kontrahovány. Absolutní relaxací svalu se také vyhneme neţádoucím vědomým kontrakcím svalu. Jsou však případy, kdy se elektrostimulace vyuţívá přímo během tréninku, v takovém případě je sportovec v pohybu (Fox, Sharp, 2007). Předpříprava kůţe Dalším důleţitým krokem je vyčištění pokoţky v místě aplikace. Ta by měla být umytá mýdlem a vodou, případně potřena alkoholovým roztokem. To zbaví kůţi nejrůznějších nečistot včetně zbytků odumřelých koţních buněk, potu apod. Také tím zajistíme správný kontakt mezi kůţí a elektrodou a vyvarujeme se tak špatnému průtoku elektrického proudu do tkání (Fox, Sharp, 2007).

3.7 Elektrody

Pokud se týká elektrod, existuje jich mnoho typů. Nedávno však byly uvedeny na trh elektrody vyrobené z gumy a uhlíku a dodnes patří mezi nejoblíbenější hlavně pro jejich jednoduchost pouţití. Skládají se ze silikonového kaučuku napuštěného uhlíkem a jejich velkou výhodou je, ţe se dají pouţít opakovaně, dají se zastřihnout do poţadovaného tvaru a manipulace po kůţi je usnadněna tím, ţe je

38

moţné elektrody rolovat. Jejich spojení s kůţí se provádí pomocí vodivého gelu, v místě stimulace musí být pevně přilepeny na pokoţce. Samozřejmě i elektrody procházejí pokroky a tak jsou vyráběny neustále lepší a lepší typy, tak aby manipulace s nimi byla ještě jednodušší a kontakt s kůţí ještě lepší. Např. se vyrábějí takové, které nevyţadují poţití gelu, jelikoţ vodivá vrstva je jiţ jejich součástí (Watson, 2008, Robertson, 2006). Brát zřetel bychom měli také na velikost elektrod. Výběr velikosti samozřejmě záleţí na velikosti stimulovaného svalu a na intenzitě vyvolané kontrakce. Z pravidla malé elektrody se pouţívají ke stimulaci malých svalů, ty velké zase pro stimulaci větších svalů nebo svalových skupin. Nicméně platí, ţe rozloţení proudu na elektrodě není všude stejné. Intenzita je často vyšší v místě vstupu proudu do elektrody. Z toho tedy vyplývá, ţe čím větší elektroda, tím niţší koncentrace proudu po elektrodě. Elektrody menších rozměrů tak vyvolávají stah o něco silnější. Nicméně, výsledný stimul procházející tkání je závislý na mnoha dalších faktorech jako třeba charakter a účinnost kontaktního média. ( Fox, Sharp, 2007). Nedávný výzkum (Maffiuletti, Vivodtzev, Minetto, Place 2014) zabývající se velikostí elektrod podpořil tvrzení, ţe větší elektrody jsou pro pacienty (sportovce) lepší, jak s ohledem na generovanou sílu, tak i na jejich pohodlí při pouţití. Větší elektrody byly respondenty označovány jako komfortnější. (tab.3)

Tab. 3: Výzkum Maffiuletti et al., 2014 AUTOR + ROK

NÁZEV

CÍL STUDIE

Porovnat moţný Porovnání ES (m-ES) s Maffiuletti, Vivodtzev, diskomfort, většími elektrodami a Minetto, Place generovanou sílu a více proudy a klasické 2014 únavu vyvolanou m-ES ES (c-ES) a c-ES.

VÝZKUMNÝ VZOREK

neurčený počet zdravých osob

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

- provedení 2 elektrostimulačních sezení - m-ES vykázala větší - sledované parametry – produkovanou sílu a maximální menší pocit produkovaná síla, diskomfortu kterou je schopen - čas nástupu únavy a subjekt snést, její rozsah se však subjektivní pocit nelišil nepohodlí a produkce svalové únavy

SHRNUTÍ - pro stimulaci quadricepsu femoris se zdá pouţití elektrostimulace s většími elektrodami a více proudy (m-ES) výhodnější, neţ-li pouţití klasické ES (c-ES), vzhledem k tomu, ţe m-ES je schopna vyprodukovat silnější svalovou kontrakci, přesto je pro uţivatele pohodlnější

Elektrody se většinou umisťují do motorických bodů svalu (viz. Podkapitola Elektrostimulace), řídit se dá však snadno podle příbalových informací u přístroje, kde najdeme nákresy nebo fotografie s názornou ukázkou umisťování elektrod. 39

Journal of Neuro Engineering nedávno uveřejnil článek (Gobbo, Maffiuletti, Orizzio, Minetto, 2014), ve kterém autoři poukazují na důleţitost správného umisťování elektrod na motorické body. Dle jejich zkušeností a pozorování dnes spousta fyzioterapeutů a sportovních lékařů nedbá správných postupů k určení těchto bodů a často se spoléhají pouze na příbalové informace výrobců. Ty však nemusejí být vţdy správné a mnohdy mohou být v rozporu s poţadovanými výsledky. Tento článek tedy shrnuje vyhovující postupy, jak nalézt motorické body.

3.8 Bezpečnost práce s elektrostimulátorem

Jako práce s kaţdým jiným přístrojem, vyţaduje i pouţití elektrostimulačního zařízení určitou dávku opatrnosti a před aplikací je třeba seznámit se s určitými kontraindikacemi. Např. Watson (2008) jmenuje tyto: 

kardiostimulátor



periferní cévní choroby, obzvláště pokud hrozí uvolnění trombotických plátů



hypertenze a hypotenze, jelikoţ by mohly být u pacientů vyvolány neţádoucí vegetativní reakce



místa s nadbytkem tukové tkáně, obézní lidé totiţ vyţadují vyšší úroveň stimulace, coţ by mohlo nastartovat určité autonomní změny



nádorové tkáně



místa na kůţi, kde je aktivní infekce



odumřelá kůţe nebo kůţe po hloubkovém ošetření rentgenem



psychické poruchy

dále můţeme přidat: [111] 

nenechat pouţívat dětmi



těhotenství v oblasti břicha



horečnaté stavy



v místech poranění nebo krvácení



epilepsie 40

Dále si při pouţití elektrostimulátoru musíme dávat pozor na chemické poškození kůţe v důsledku pouţití proudu o neadekvátní intenzitě a frekvenci. Je třeba se také vyhnout porušení přístroje tím, ţe ho vystavujeme příliš vysokým teplotám. Např. to, ţe necháme elektrostimulátor blízko topení, můţe způsobit změnu jeho výkonu. Kdyţ uţ víme, jak elektrická stimulace svalstva funguje, co je zapotřebí k její praktické aplikaci a s jakými programy se lze při jejím pouţití setkat, můţeme se začít věnovat jejímu pouţití v lékařském, a především pak ve sportovním, odvětví.

41

4 VYUŽITÍ ELEKTROSTIMULACE VE ZDRAVOTNICTVÍ V této kapitole se seznámíme s praktickým vyuţitím elektrostimulace v lékařství. Některé dále uvedené studie však zasahují i do oblasti sportu. K tomuto vyuţití se později také dostaneme a na základě zahraniční literatury a nejrůznějších výzkumů na toto téma se budeme snaţit objasnit, jaké výhody a nevýhody skýtá vyuţití elektrostimulace ve sportu, a zároveň se pokusíme shrnout, jak efektivní toto spojení můţe být. Jak jsme jiţ několikrát uvedli, hlavní vyuţití elektrostimulace je dodnes v klinické praxi. Jiţ jsme zmínili její výpomoc hlavně v rehabilitaci a fyzioterapii. Její pouţití v případě úrazů nebo pooperačních stavů, kdy je třeba uvést atrofované svaly znovu do pohybu, ještě zmíníme. Teď si však v krátkosti pojďme představit i jiné druhy onemocnění, v jejichţ vyléčení dokáţe být elektrostimulace nápomocná. Kromě svalových poranění se této metody totiţ vyuţívá např. při odstranění inkontinence, srdečních chorobách nebo při gastrointestinálních problémech. Např. Pisarevskii et al. (1973), představili v roce 1973 elektrostimulační přístroj určený pro stimulaci svalů v gastrointestinální oblasti. Zároveň zjišťovaly účinky této metody a jejich závěry ukazují, ţe elektrické impulzy dokáţí zlepšit trávení potravy a řešit tak některé trávicí potíţe. Další vyuţití je také v oblasti kardiovaskulární rehabilitace. Spousta studií se zabývá tím, zda je tato metoda vhodná i pro pacienty s těmito druhy onemocnění. Jednou z nich je např. studie (Soares et al., 2012), která náhodně shromáţdila 30 pacientů hospitalizovaných v důsledku srdečního selhání, a otestovala je po pouţití elektrostimulace. Testování spočívalo v 6 minutách chůze a pozorována byla ušlá vzdálenost. Osoby v intervenční skupině podstoupily klasickou rehabilitaci, ke které bylo přidáno 60 minut elektrostimulace (frekvence 20 Hz) 2x denně po dobu celého pobytu v nemocnici, aţ do jejich propuštění. Konečné testy prokázaly, ţe u intervenční skupiny došlo aţ k 75% zvýšení ušlé vzdálenosti během 6 minut, zatímco výsledek kontrolní skupiny zůstal téměř nezměněn. I prostřednictvím tohoto výzkumu tedy jeho autoři došli k závěru, ţe elektrostimulace můţe způsobit pozitivní změny při rehabilitaci pacientů, kteří

42

prodělali selhání srdce. Poslední výzkum, který si uvedeme (Vatter, 2003), částečně spadá uţ i do oblasti sportovní. Cílem této studie bylo určit, zda můţe mít elektrostimulace celého těla pozitivní vliv na sílu a některé antropometrické parametry. Také to, jestli dokáţe zlepšit vnímání vlastního těla a zlepšit náladu pacientů. Z klinického hlediska se autor dále zaměřil také na odstranění bolesti zad a inkontinence. Této rozsáhlé studie se zúčastnilo 102 ţen a 32 muţů v průměrném věku 42 let. Tyto osoby byly testovány 6 týdnů před a poté po skončení studie. Kromě dotazníků týkajících se frekvence a bolesti zad a inkontinence byly prováděny testy na maximální sílu a vytrvalostní sílu. Dále pak se přeměřovala hmotnost, obvod pasu a obsah tukové sloţky v těle. 12 tréninkových jednotek během 6 týdnů (vţdy 2x týdně) kombinovalo zahřátí (85 Hz) a relaxační (100 Hz) program pomocí elektrostimulace se statickými silovými cvičeními. Výsledky studie byly následující: 82,3% pacientů po tréninkovém programu pociťovalo méně bolesti zad, 29,9% bylo bolesti zbaveno úplně. 75, 8% vykázalo zlepšení v léčbě inkontinence, 33,3% jí bylo zbaveno. Dále byl zaznamenán přírůstek maximální síly o 12,2% a zlepšení o 69,3% svalové. Také úbytky na obvodu pasu byly znatelné. Nepodstatné změny pak nastaly v případě BMI a hmotnosti. Dále je v terapeutické praxi elektrická stimulace svalstva rozsáhle pouţívána především k reedukaci a usnadnění přirozené volní svalové kontrakce. Tento reedukační program je často pouţíván na úvod tak, aby mohlo následovat samotné posilování svalu. Důvody k pouţití elektrostimulace pro znovuobnovení svalové kontrakce jsou často spojeny; zaprvé se pouţívá v případě, kdy nemáme nad svalem ţádnou nebo jen velmi malou kontrolu. Za druhé, kdyţ vyprodukovaný svalový stah je příliš slabý nebo téměř nulový. Zde přichází na řadu stimulace, jejímţ hlavním cílem je usnadnit a podpořit celkový pohyb. Přístroj zde však pacientovi pouze napomáhá. Ten se snaţí o kontrakci prostřednictvím přístroje, u něhoţ se jednotlivé parametry postupně sniţují tak, aby pacient musel svůj podíl na kontrakci naopak zvyšovat (Kenneth, Knight 2009).

43

Zkráceně tento proces popisují Kenneth, Knight (2009) takto: 

napojíme pacienta k neuromuskulárnímu elektrostimulačnímu přístroji



pomocí depolarizace α-moto neuronů elektrostimulace přiměje svaly k mimovolnímu stahu



po několika opakovaných kontrakcích začne CNS přijímat a zpracovávat aferentní (vedoucí do centra) zpětnou vazbu ze svalu



tento proces zlepšuje pacientovo proprioreceptivní a visuální vnímání pohybu



pacient se tak začne znovu učit danému pohybu, jakmile pacient sílí, je třeba, aby při stimulaci prováděl isometrickou kontrakci a snaţil se o volní stah svaly Toto jsou jen příklady studií, které se zabývají vyuţitím elektrostimulace

ve zdravotnictví. Potvrzují, stejně jako mnohé další, ţe v této oblasti je její pouţití určitě výhodné.

44

5 VYUŽITÍ ELEKTROSTIMULACE VE SPORTU Jak jsme poukázali v předešlých kapitolách, elektrostimulace je spíše vyuţívána jako lékařský prostředek, nicméně v poslední době se o ní mluví stále více v souvislosti se sportovním tréninkem. V kapitole týkající se historie elektroterapie jsme uvedli, ţe s nápadem zařadit elektrickou stimulaci do oblasti sportu přišli jiţ v 70. letech 20. stol. Rusové, kdyţ se prostřednictvím této metody snaţili o navýšení svalové síly svých sportovců.

5.1 Literární rešerše

Pojďme se tedy nejprve podívat, v jaké míře se o elektrostimulaci mluví u nás i v zahraničí ve spojitosti se sportovní přípravou. Ve starších publikacích se setkáváme s pouţitím elektrického proudu spíše ještě pro účely fyzioterapeutické a lékařské. Např. Peterson, Renström (2001) ve své knize Sports Injuries poukazují na elektrickou stimulaci, jakoţto na prostředek, jímţ se dá zmírňovat bolest při nejrůznějších sportovních zraněních. Její vyuţití vidí právě při redukci bolesti pomocí TENS proudů, posílení svalů po chirurgickém zákroku a při hojení ran. Také zde upozorňují na to, ţe elektrostimulátor by měl být pouţíván pouze za přítomnosti fyzioterapeuta. Další sportovní publikace, která se zmiňuje o elektrostimulaci je Physiology of Sport and Exercise od kolektivu autorů Kenney, Willmore a Costill (2008). Tuto metodu opět uvádějí do souvislosti s rychlejší rekonvalescencí po zranění nebo operaci, ovšem také přidávají poznatek, ţe se elektrostimulace vyuţívá i u zdravých sportovců jakoţto nástroj ke zvýšení síly. Podotýkají však, ţe přírůstky síly nejsou o nic větší, neţ ty, kterých nabudeme klasickým silovým tréninkem. Ve třetím vydání této knihy se však zmiňují o výzkumu Duddleyho a Harrise, kteří vypracovali teoretickou práci zaloţenou na několika studiích podporující fakt, ţe tato metoda má hodně nedostatků. V pátém vydání z roku 2012 uţ tato zmínka chybí.

45

Structural Kinesiology od Floyda (2012) prezentuje elektrostimulaci, jakoţto opačný proces elektromyografie. Zatímco elektromyografie zaznamenává svalovou aktivitu pomocí elektrického proudu, elektrostimulace jí vyvolává. Nic však zde nepodotýká o jejím vyuţití ve sportovním tréninku. Co se týče české literatury, někteří naši autoři elektrostimulaci zařazují mezi metody rozvoje síly, jako např. Dovalil, Choutka (2012). Ti uvádějí tento způsob rozvoje síly spíše jako doplňkový a nedostačující v případě, ţe by měl plně nahradit silový trénink. O metodě se zde dozvíme některé základní fyzikální parametry, nicméně i sami autoři zde odkazují na odbornější prameny. Posledním spisem, který zmíníme, jsou Sportovní Geny Grasgrubera a Cacka (2008). Ti, stejně jako většina ostatních, uvádějí, ţe metoda elektrických impulzů je vyuţívána především při léčbě zranění a následné rehabilitaci. Jako výhodu dané metody vidí v moţnosti stimulace přesně dané svalové partie a stoprocentní zapojení všech svalových vláken, čehoţ nemůţeme při klasickém tréninku nikdy dosáhnout. Podle nich se v dnešní době stává tato metoda stále oblíbenější v tréninku nejrůznějších druhů sil (explozivní, vytrvalostní apod.) Účinnost této metody prý spočívá především v malých ztrátách energie při cvičení a větším účinkem na výstavbu svalu. Uvádějí také, ţe podle některých studií je efektivnější vyuţívat EMS při rozvoji rychlých svalových vláken typu II b. Další její vyuţití vidí například při zahřátí na úvod tréninkové jednotky nebo jako prostředek napomáhající začínajícím sportovcům správně zapojovat svaly při pohybu. Analýza literárních pramenů není příliš obsáhlá, jelikoţ elektrostimulace, jakoţto prostředek zlepšující svalový trénink, je neustále testována, a tak je třeba zmínky on ní dohledávat spíše v odborných článcích a studiích. A jelikoţ v této problematice hraje roli i komerce, je často těţké určit, kde je pravda. Spousta lidí si pojem elektrostimulace spojí především s krásnou představou, jak leţí doma u televize s napojenými elektrodami, zatímco jejich tělo sílí a svaly se rýsují. Tuto myšlenku se pokusil laické veřejnost vyvrátit doktor John Porcari (2000), který svým týmem z Human Performance Laboratory zrealizoval výzkum za účasti 29 vysokoškoláků rozdělených do dvou skupin. První z nich byla kontrolní, druhá obsahovala ty, jejichţ úkolem bylo podrobit se elektrostimulaci bez jakéhokoliv jiného tréninku. Sledovanými parametry pak byla síla, hmotnost, procento tuku a 46

vytvarování těla. Ani jedna z měřených poloţek nezaznamenala výrazné zlepšení po pouţití samotné elektrostimulace. (122) Tím chtěl tedy autor studie poukázat na to, ţe nemůţeme čekat zázraky, a ţe fyzická aktivita je v kaţdém případě potřeba. Podobnou studii pak zpracoval i v roce 2002. V tomto případě se přímo nabízí otestování elektrostimulace u sportovců, u kterých je jistota, ţe pohybová aktivita scházet nebude. Dokáţe tedy elektrostimulace doopravdy vylepšit, doplnit nebo dokonce nahradit silový trénink? Na tuto otázku se snaţila odpovědět jiţ řada expertů jak z oblasti lékařské, tak sportovní. Efektivitu vyuţití elektrostimulace ve sportovní sféře se snaţí objasnit velké mnoţství odborníků. Nyní se tedy zaměříme na vědecké studie, které byly na téma elektrostimulace a sport provedeny.

5.2 Analýza studií

V této části práce se zaměříme na zhodnocení některých výzkumů na téma elektrostimulace ve sportu, které byly prováděny v zahraničí. Pokusíme se data rozdělit dle určitých kritérií a zhodnotit jejich výsledky. Obecně, a tedy i ve sportu, se dle Foxe a Sharpa (2007) elektrostimulace vyuţívá k těmto úkonům: 

posílení zdravých svalů



prevence, posílení nebo zotavení z pooperačních stavů vyţadující klid a způsobujících svalovou atrofii



reedukace pohybu (kontrola pohybu)



udrţení nebo zvýšení rozsahu pohybu v daném kloubu



zvýšení odolnosti svalu



změna výţivy svalu, následná změna struktury a funkce svalu Výše uvedené cíle, za kterými se elektrostimulace vyuţívá, se v mnoha

případech prolínají a souvisejí spolu. Prošli jsme několik studií zaměřených na pouţití elektrického proudu ve sportu a pokusili jsme je roztřídit do několika 47

skupin. Za prvé jsou to výzkumy zaměřující se na neuromuskulární změny, které obecně elektrostimulace způsobuje. Dále jsme pak vybraly studie, které pojednávají o situacích, jenţ mohou ve sportu nastat velmi často – zranění a operace. Další výzkumy jsou pak zacíleny do oblasti zotavování a regenerace a konečně v neposlední řadě se také dostaneme k samotnému silovému a aerobnímu tréninku.

5.2.1 Neuromuskulární změny Jako první jsme se zaměřili na vyhodnocení studií týkajících se nervových a svalových změn, které elektrostimulace můţe vyvolat. Hodně autorů se zabývá tím, k jakým změnám nervových drah a svalových vláken vlastně dochází, zda jsou tyto změny trvalejšího charakteru, jestli se uchovávají i po ukončení elektrostimulačního tréninku apod. Cílem výzkumu Godina et al. (2005) bylo přezkoumat svalové a nervové adaptace, které se objeví v souvislosti s pouţitím metody elektrostimulace. (tab.4) Zúčastnilo se 20 osob, které byly rozděleny do dvou skupin. Zařazení do první skupiny obnášelo trénink prostřednictvím elektrostimulace (ES), druhá byla skupina kontrolní (K), tedy bez pouţití ES. Skupina ES absolvovala 8 týdenní ES trénink. Výsledkem bylo zvýšení svalové síly o 27%, zatímco v kontrolní skupině nebyl zaznamenán ţádný přírůstek síly. Co se týče změn na nervové úrovni, zaznamenali autoři celkové zvýšení aktivity stimulovaných svalů. Důleţitým poznatkem zde bylo, ţe motorické nervy jsou za asistence ES schopny aktivovat více svalových vláken. Dále dokázalo pouţití ES vyvolat zvýšení podílu svalové hmoty quadricepsu (měřeno dle průřezu svalu) a změnu vedoucí k efektivnější architektuře tohoto svalu. Celkově se nervové adaptace projevily spíše během prvních 4 týdnů, zatímco k adaptacím svalovým docházelo později, mezi 4. a 8. týdnem elektrostimulačního tréninku.

48

Tab. 4: Výzkum Gondin et al., 2005 AUTOR + ROK

Gondin et al. 2005

NÁZEV

CÍL STUDIE

Přezkoumat svalové a Vliv tréninku metodou nervové adaptace, ke elektrostimulace na kterým dochází při nervové dráhy a tréninku metodou svalovou architekturu elektrostimulace

VÝZKUMNÝ VZOREK

20 testovaných osob

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- nárůst max svalové 1.sk. - ES (přístroj - k nárůstu svalové síly síly u 1.sk. (27%) Compex) po ES tréninku dochází - nárůst svalové hmoty 2. sk. - kontrolní v důsledku změn na na quadricepsu femoris - 8 týdenní program úrovni svalů i nervů u 1. sk.

Můţeme tedy říci, ţe zvýšení svalové síly v důsledku pouţití metody elektrostimulace je spojeno s nervovými a svalovými změnami, ke kterým při této metodě rozvoje síly dochází. Reakcí svalových vláken na elektrostimulaci se také nedávno zabývala čtveřice výzkumníků Grosset, Canon, Pérot a Lambertz (2014). Za úkol si dali zjistit, jaké jsou změny v kontraktilitě a elastických vlastnostech svalových vláken po pouţití elektrostimulace. (tab.5) Došli k výsledku, ţe stimulace můţe vést k funkčním změnám svalových vláken, které jsou pro sport výhodné. Nárůst svalové síly byl totiţ vyhodnocen na 20% a bylo tak prokázáno, ţe tato metoda jisté změny mechanických vlastností svalu vhodné pro sportovní trénink vykazuje.

Tab. 5: Výzkum Grosset et al. (2014): AUTOR + ROK

NÁZEV

Změny v kontraktilních a Grosset, Canon, Pérot, elastických Lambertz vlastnostech lýtkového 2014 svalu stimulovaný metodou elektrostimulace

CÍL STUDIE

Určit zda ES trénink vede ke změnám mechanických vlastností lýtkového svalu.

VÝZKUMNÝ VZOREK

15 mladých muţů

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- 4-týdenní tréninkový program ( 18 jednotek, - změny kontraktility a 4-5 jednotek týdně) za - maximální svalová elastičnosti svalu pouţití vysoko kontrakce v způsobené pouţitím frekvenční isometrické isometrických metody ES mohou vést ES podmínkách za pouţití k funkčním změnám - pro testování pouţit ES vzrostla zhruba o vhodným pro sport i pro „quick-release test― 20% udrţení dobré svalové - měření indexu tuhosti kondice ve vyšším věku lýtka

Další studie Gondina (tab.6) a Jubeaua (tab.7) et al. (2006) se zaobíraly trvalostí změn vyvolaných elektrostimulací. Výsledky těchto dvou výzkumů se však příliš neshodují. Zatímco v prvním z nich zjistili, ţe svalová síla, která bezprostředně po stimulačním tréninku vzrostla o 26%, následně klesla po dalších 4 týdnech netrénování, druhá studie ukazuje, ţe nervové i svalové změny vedoucí k nárůstu svalové síly zůstaly uchovány i v dalších čtyřech týdnech bez tréninku, přestoţe u druhé studie byla doba, po kterou testované osoby podléhaly elektrostimulaci, o polovinu kratší.

49

Tab. 6: Výzkum Gondin et al., 2006: AUTOR + ROK

Gondin, Guette, Ballay, Martin 2006

NÁZEV

CÍL STUDIE

Nervové a svalové změny uchované po elektrostimulačním tréninku

Zjistit vliv 4-týdenního období klidu zařazeného po 8 týdnech elektrostimulace v souvislosti se změnami svalové síly a nervosvalovými vlastnostmi kolenního extensoru.

VÝZKUMNÝ VZOREK

9 muţů

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- 32 tréninků za pouţití - nárůst síly extensoru - úbytek svalové síly metody ES po dobu 8 kolene aţ o 26% pozorovaný po 4 týdnů, následné - po období bez týdnech bez tréninku lze testování po 4 týdnech tréninku (4 týdny po přičíst změnám na od skončení programu ukončení) došlo ke nervové a svalové sníţení úrovni

Tab. 7: Výzkum Jubeau et al. 2006 AUTOR + ROK

NÁZEV

Jubeau, Zory, Gondin, Martin, Maffiuletti 2006

Opoţděné nervové adaptace na elektrostimulační odporový trénink plantárních flexorů

CÍL STUDIE

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

Přezkoumat - pozorována aktivace - hodnoty všech bezprostřední a tricepsu surae pomocí - svalové i nervové sledovaných parametrů opoţděné nervové elektromyografu změny vyvolané 10 zdravých mladých stouply a byly adaptace na krátkodobý (EMG), dále pak metodou ES jsou muţů zachovány i po 4 elektrostimulační aktivace antagonistů po uchovány i po ukončení týdnech od skončení trénink flexorů lýtka 4-týdenním ES pouţívání ES experimentu (triceps surae) programu

To ţe změny na svalové a nervové úrovni můţou přijít s opoţděným efektem potvrzuje i Zory (2010), jenţ se ve své studii zaměřil na quadriceps femoris a došel k závěru, ţe nervové i svalové adaptace se mohou začít projevovat se zpoţděním (tab.8). V souvislosti s tím upozorňuje na citlivé zařazení stimulace do ročního tréninkového cyklu a vzhledem k opoţděnému efektu sám doporučuje její pouţití především z kraje sezóny.

Tab. 8: Výzkum Zory et al., 2010: AUTOR + ROK

Zory, Jubeau, Maffiuletti 2010

NÁZEV

CÍL STUDIE

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

1. sk. - trénink prostřednictvím ES 2. sk. - kontrolní – bez tréninku - 4-týdenní program, Zaznamenat nervové a Zhoršení kontraktility aplikace ES 20 min, 4x svalové změny spojené quadricepsu po týdně s pouţitím ES při 20 zdravých aktivních silovém tréninku za - před, po výzkumu a 4 silovém tréninku a muţů pouţití týdny po skončení následném období elektrostimulace výzkumu byly opdočinku sledovány tyto parametry: max sval. kontrakce, aktivační úroveň svalstva a kontraktilita svalu

50

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- u 1. sk. nedošlo po tréninkovém programu k nárůstu sv. síly, ten se - nárůst svalové síly po projevil aţ 4 týdny po pouţití metody ES se tréninku neprojevuje ihned po - aktivační úroveň skončení tréninkového svalu vrostla po programu, nýbrţ aţ se 4-týdenním programu a zpoţděním zůstala zvýšená i po dalších 4 týdnech netrénování

Kaţdopádně však můţeme říci, ţe elektrostimulátory mohou vyvolat adaptační změny jak svalových, tak nervových vláken potřebné ke zvýšení silových schopností sportovce.

5.2.2 Posílení a reedukace svalů při nucené imobilitě Nyní se tedy dostáváme k pouţití elektrostimulace v oblasti fyzioterapeutické a rehabilitační, která má k samotnému sportu blízko. Jde tedy o přímou stimulaci kosterní svaloviny za účelem zvýšení její síly. Jelikoţ ke sportu patří nejrůznější úrazy, zranění a s nimi spojená svalová atrofie, jsou elektrostimulátory vyuţívány sportovci i z tohoto důvodu. Právě při poúrazových nebo pooperačních stavech mohou být dobrým pomocníkem pro efektivnější rehabilitaci a rychlejší návrat do plného tréninku. Ve chvíli, kdy sportovec utrpí jakékoliv zranění, ať uţ kostí, šlach, svalů nebo jejich úponů, případně podstoupí operační zákrok, po určité době se u něj vytrácí schopnost plnohodnotné kontrakce nepouţívaných svalů. A v tomto případě můţe přijít na řadu právě elektrostimulace, která dokáţe obnovit jejich funkci. Kdyţ dojde k vynucenému omezení pohybu, a tedy i pouţívání daného svalu, např. vinou chirurgického zákroku, můţe jej takto snadno nahradit. Obvyklé

parametry

elektrostimulace

zahrnují

vzrůstající

sled

krátkých

elektrických impulsů o frekvenci pohybující se v rozmezí 30 – 100 Hz. Při zvolení vyšší frekvence zajistíme jemnou nervosvalovou kontrakci. Délka aktivní fáze a fáze pauzy společně s velikostí frekvence jsou určujícími faktory, které mohou být na přístrojích různě obměňovány v závislosti na cíli léčby. Změny těchto parametrů tak umoţňují široké vyuţití elektrostimulátorů v klinické praxi. Nejčastěji jsou pouţívány proudy faradické nebo TENS proudy (Robertson et al., 2006). V souvislosti s pooperační imobilitou uvádíme, ţe svalová atrofie a úbytek svalové síly u quadricepsu femoris můţe během prvních tří měsíců po operaci předního kříţového vazu dosáhnout aţ 20% (Nicholas et al., 2001), proto je nutné zařadit silový trénink co nejdříve po operačním zákroku. To však není prakticky moţné a zde by právě měla vypomoci elektrostimulace, která sportovcům umoţní alespoň minimální svalový trénink ještě na lůţku.

51

Před rokem velká skupina autorů (Taradaj et al., 2013) prezentovala výsledky výzkumu týkající se návratu fotbalistů do tréninku poté, co podstoupili operaci předního kříţového vazu. (tab.9) Jejich snahou bylo posoudit klinickou účinnost a bezpečnost neuromuskulárního elektrostimulačního programu, který byl aplikován na quadriceps femoris u fotbalistů, jenţ prodělali operaci předního kříţového vazu v koleni (anterior cruciate ligament, ACL). K dispozici bylo 80 pacientů, 40 ve skupině s elektrostimulací (ES), 40 v kontrolní skupině (K). Obě tyto skupiny absolvovali také tři cvičební programy týdně. Testované osoby skupiny ES dostávali stimulaci po dobu jednoho měsíce, 3 dny v týdnu, 3x denně. Výsledky tohoto testu ukázaly, ţe elektrostimulace je uţitečná ve věci zvýšení síly atrofovaného svalu, dokáţe totiţ znovu obnovit potřebnou svalovou hmotu a její sílu. Také se tato metoda zdá být bezpečná při pouţití v oblasti kolenního kloubu.

Tab. 9: Výzkum Taradaj et al., 2013: AUTOR + ROK

NÁZEV

Efekt nervo svalové Taradaj, Halski, elektrické stimulace na Kucharzewski, sílu quadricepsu a Walewicz, Smykla, následnou funkci Ozon, Slupska, kolene: Návrat ke Dymarek, Ptaszkowski, sportu po operaci Rajfur, Pasternok předního kříţového 2013 vazu u fotbalistů

CÍL STUDIE Ověřit klinický efekt a bezpečnost pouţití ES programu ke stimulaci quadricepsu po operaci předního kříţového vazu v koleni.

VÝZKUMNÝ VZOREK

80 fotbalistů

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

1. sk. - 40 hráčů – ES program - metoda ES se zdá být 2. sk. - 40 hráčů – - nárůst svalové hmoty prospěšná i bezpečná kontrolní skupina i síly svalu u pro znovunavrácení do - stimulace L i P atrofovaného svalu u tréninku u fotbalistů v quadricepsu po dobu 1 skupiny pouţívající ES pooperačním stavu měsíce, 3x týdně, 3x denně

Dirks et al. (2014) se pa zaměřil na aplikaci elektrostimulace přímo po dobu dané imobility a sledoval, zda vyuţití elektrického proudu můţe předejít úbytku svalové hmoty a svalové síly. Zjistili, ţe elektrická stimulace můţe částečně předejít svalové atrofii, nikoliv však úbytku síly svalu (tab 10).

Tab. :10 Výzkum Dirks et al., 2014: AUTOR + ROK

Dirks, Wall, Snijders, Ottenbros, Verdijk, Van Loon 2014

NÁZEV

Nervo-svalová elektrická stimulace zabraňuje atrofování svalstva během vynucené imobility

CÍL STUDIE

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

1.sk. - pouţití ES během 5-denní Prošetřit moţnosti imobility (2x denně 40 vyuţití ES pro 24 zdravých mladých min) zmírnění svalové muţů 2. sk. - bez ES atrofie během vynucené - průměrný věk 23 let - sledované parametry: nehybnosti silový test, CT scan, příčný řez svalem, 1RM test

52

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- u 2. sk. způsobila imobilita zmenšení svalového průřezu a - ES představuje sníţení síly, zatímco u efektivní způsob, kterým 1. sk. nebyly lze předejít ztrátě zaznamenány ţádné svalové hmoty při úbytky svalové hmoty, vynucené nehybnosti ke sníţení produkce např. při pooperačních síly však došlo taktéţ stavech - produkce svalových - ES však nechrání před proteinů se zvýšila u 2. ztrátou svalové síly sk., u 1. sk. Však zůstala stejná nebo klesla

Dalším, kdo se zabýval pooperačními stavy, byl Ediz et al. (2012), kteří porovnávali u 30 pacientů klasickou rehabilitační metodu (včetně ledování) s pouţitím elektrostimulace po operaci předního kříţového vazu v kolenním kloubu. Skupina pouţívající elektrostimulaci vykázala jiţ po prvním týdnu velice dobré výsledky. Tato skupina dosáhla dříve plné extenze kolene, dále pak došlo k redukci otoku a bolestivosti. Co se týká svalové atrofie, byla u výzkumné skupiny znatelně menší. Dle našeho názoru by právě toto uplatnění měla najít elektrostimulace mezi sportovci. Zranění a operace jsou v této oblasti na denním pořádku a mnohdy špatné načasování dokáţe zmařit i několikaleté úsilí sportovce, protoţe se včas nedokáţe vrátit do tréninku vinou zranění. Neříkáme, ţe elektrický proud dokáţe plně vyléčit, urychlí však rekonvalescenci tak, ţe sportovec bude schopen plné zátěţe dříve, neţ by byl bez jejího pouţití. V případě, ţe si trenéři netroufají zařadit stimulaci přímo do tréninku, měli by se zamyslet alespoň nad tím, zda do svého tréninkového centra nepořídit tento přístroj alespoň pro případné urychlení rehabilitace některého z jeho sportovců.

5.2.3 Zotavovací procesy Mezi programy, které jsou obsaţeny v nabídce elektrostimulačních přístrojů patří i procedury regenerační, podporující krevní oběh, sniţující únavu a urychlující zotavení. V jednom z čerstvých výzkumů se Bieuzen et al. (2014) snaţil zjistit, jaký druh odpočinku mezi vysoce intenzivními výkony je nejvhodnější (tab.11). Cílem této studie bylo ukázat, jak dokáţe NFES lýtkového svalu ovlivnit zotavení v porovnání s klasickými zotavovacími metodami – pasivním odpočinkem (PO) a aktivním odpočinkem (AO). 14 dobře trénovaných sportovkyň absolvovalo 2 YoYo testy (střídavá intenzita), které byly odděleny 15 minutovým odpočinkem. Náhodně byla vybrána forma odpočinku (PO, AO nebo NFES) a výsledky byly porovnávány na základě naměřených hodnot po skončení druhého ze dvou testů. Sledovány byl tyto hodnoty: koncentrace laktátu v krvi, pH, hladina cukru, srdeční frekvence apod. NFES vykázala kladný vliv na výkon v druhém testu.

53

Dobře na tom byla i skupina provádějící AO. Tyto dvě metody odpočinku se tedy pro zotavení mezi vysoce intenzivními tréninky jeví jako nejefektivnější.

Tab. 11: Výzkum Bieuzen et al., 2014: AUTOR + ROK

Bieuzen, Borne, Toussaint, Hauswirth 2014

NÁZEV

CÍL STUDIE

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- provedení 2 YoYo testů (střídavá intenzita) s 15-ti minutovým Zjistit, jak dokáţe odpočinkem, během Pozitivní vliv nízko NFES ovlivnit zotavení kterého byla vybrána - lepší výsledky v - pro zotavení po frekvenční lýtkového svalu mezi jedna z moţností druhém ze 2 testů výkonu o vysoké elektrostimulace vysoce intenzivními 14 dobře trénovaných odpočinku: NFES, vykázali ti účastníci intenzitě je nejvhodnější (NFES) na krátkodobé výkony v porovnání s sportovkyň aktivní odpočinek studie, kteří mezi forma AO nebo pouţití zotavení mezi výkony klasikými (AO), pasivní zatíţením prováděli AO NFES o vysoké intenzitě regeneračními odpočinek (PO) nebo pouţili NFES metodami. - sledovány tyto parametry: koncentrace laktátu, pH, hladina cukru, srdeční frekvence

Stejně tak jako Bieuzen i Tessitore et al. (2007) došel ve své studii zaměřené na výkon ve fotbale k závěru, ţe regenerační program pomocí elektrostimulace je nejlepším moţným způsobem odpočinku mezi výkony. Tyto studie tedy reprezentují názor, ţe elektrostimulace můţe dobře vypomoci při náročném programu sportovců, obzvláště při sportech nebo disciplínách, ve kterých je vyţadován výkon o velké intenzitě, který se opakuje v poměrně krátkém časovém úseku. Můţe se jednat jak o turnaje ve sportovních hrách, kde často bývá málo času mezi zápasy, tak např. o bojové sporty nebo třeba lyţování a další disciplíny, kde není dostatek času na regeneraci mezi jednotlivými koly apod. Jako řada dalších autorů vidí tuto přednost elektrostimulace spojenou s únavou také doktor Hansen (2012), který ve svém článku shrnujícím výhody stimulace pro hráče NFL vyzdvihuje právě fakt, ţe elektrostimulátor umoţní sportovcům posilovat, aniţ by zatěţovali centrální nervovou soustavu a vystavovali se tak zbytečné celkové únavě organismu. Podle něj totiţ tato metoda umoţňuje efektivnější trénink v tom smyslu, ţe sportovec je mnohem lépe připraven na další tréninkovou jednotku a můţe tedy trénovat naplno více dní po sobě, neţ by mu umoţňoval klasický trénink, který vyčerpává více nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. Další přednost těchto přístrojů vidí Hansen v tom, ţe hráči mohou pohodlně aktivně regenerovat např. při častém cestování v letadle apod.

54

Stejný názor na věc má i Rigaux [122] který vyzdvihuje elektrostimulaci právě kvůli tomu, ţe nezpůsobuje takovou centrální a periferní únavu jako klasický trénink. Zároveň však dodává, ţe se stimulací se dá pracovat v takových frekvencích, kterých je dosaţeno při soutěţi. Jelikoţ během závodů hraje velkou roli stres, dochází k celkově vyšší centrální únavě, neţ při tréninku. Svaly jsou tím pádem nuceny pracovat více. Těchto frekvencí však těţko dosáhneme při běţném tréninku. Pomocí elektrostimulace však můţeme dojít ke frekvencím blíţícím se těm soutěţním i v tréninku, tudíţ při závodech budou svaly lépe připraveny na výkon. Stimulace nám tedy zajistí lepší trénovanost svalů a během soutěţe pak nebude celkový stres hrát tak velkou roli. Další výhodou stimulace o nízkých intenzitách je podle Francise (19982001) zlepšení cirkulace krve ve svalech, kterého se nedostává při intenzivních výkonech. Podle posledních výzkumů se tedy elektrostimulace stává mezi sportovci uţitečná právě jako prostředek urychlující zotavení po intenzivních trénincích, závodech apod. Pro odstranění únavy, zlepšení průtoku krve (a tím i kyslíku) a odplavení metabolitů z těla si elektrostimulace našla příznivce i ve vytrvalostních sportech, jako je např. cyklistika, běhy na dlouhé tratě aj. Bylo totiţ prokázáno, ţe nízkofrekvenční proudy vyvolávající svalovou kontrakci o krátké době trvání a nízké intenzitě se dokáţí svou účinností vyrovnat aktivnímu odpočinku, který však mnohdy není moţno provést z důvodu časového vytíţení sportovců (Babault, 2011).

5.2.4 Elektrostimulace v silovém tréninku Kladný efekt elektrostimulace na urychlení regenerace a rekonvalescence atrofovaných svalů byl prokázán, stále více se však kondiční trenéři a samotní sportovci zabývají moţností vyuţití elektrického proudu jakoţto metody rozvoje sílových schopností. Předpokládaný přírůstek svalové síly se v mnoha výzkumech snaţilo prokázat nemálo autorů, kteří se často v této souvislosti zaobírají otázkou, zda je moţný transfer silového přírůstku do konkrétní činnosti, kterou vyţaduje daná sportovní disciplína. V této podkapitole se tedy zaměříme na studie, jenţ se

55

snaţí zjistit efekt stimulace na svalovou hypertrofii, sílu svalové kontrakce a její přenos do konkrétní sportovní činnosti. Výše uvedené studie se zaobírají rozvojem silových schopností sportovců v nejrůznějších sportovních odvětvích (tenis, fotbal, rugby, lední hokej, plavání apod.) Výzkumné metody pouţité při zkoumání uplatnění elektrostimulace v budování síly většinou spočívá v tom, ţe se testované osoby rozdělují do skupin kontrolních, dále do těch, které pouţívají v daném období pouze elektrostimulaci, skupiny absolvující pouze trénink a nakonec ty, které kombinují elektrostimulaci s klasickým tréninkem (silový trénink, plyometrie, trénink specifických hráčských dovedností). Některé porovnávají nulový trénink vs. elektrostimulační trénink nebo

pouze

hodnotí

změny

ve

sledovaných

parametrech

po

pouţití

elektrostimulace (Malatest et al., 2003, Porcari et al., 2004, Babault et al., 2007, Maffiuleti, 2009, Billot, 2010) To je podle Baxe (2005) nejpřínosnější způsob, jelikoţ se ukazuje, ţe klasický trénink se zdá být stále účinnější. Nejčastěji testovaným svalem je quadriceps femoris nebo přímé břišní svalstvo a v těchto výzkumech se setkáme s testováním před, během a po intervenčním programu. Většinou byla měřena výška vertikálního výskoku, síla svalové kontrakce, maximální svalová síla nebo výkon při dřepech s výskokem, z protipohybu apod. V některých novějších výzkumech byl sledován i sprint. Z výše uvedených se zlepšení rychlostních schopností nepodařilo prokázat Babaultovi et al. (2007) (tab. 12), který nechal vystavit elektrostimulaci elitní hráče rugby po dobu 12 týdnů. Po intervenčním programu zaznamenal nárůst svalové síly, došel však k závěru, ţe stimulace nenapomáhá specifickým hráčským dovednostem, jakým jsou např. krátké sprinty. Na druhou stranu, testování rychlostních schopností zařadili do svých studií také Brocherie et al. (2005) (tab.13), Maffiuleti et al. (2009) (tab.14) a Billot et al. (2010) (tab.15), a těm výsledky jejich výzkumů prokázaly zlepšení sprinterských schopností. Jelikoţ se tyto studie liší pouze délkou intervenčního programu (Babault – 12 týdnů, ostatní maximálně 6), můţeme se jen domnívat, ţe progres v rychlosti můţe být spojen spíše s krátkodobějším pouţitím elektrostimulace. Jak uvádí Chris Francis ve svém článku, znatelné výsledky se dostaví jiţ po desátém pouţití elektrostimulace, po patnácti pak uţ jsou adaptace téměř neznatelné. (Francis, 1998-2001)

56

Tab. 12: Výzkum Babault et al., 2007 AUTOR + ROK

Babault, Cometti, Bernardin, Pousson, Chatard 2007

NÁZEV

Efekt elektrostimulačního programu na svalovou sílu a výkon elitních hráčů ragby

CÍL STUDIE

Zjistit účinky 12-ti týdenního ES tréninkového programu.

VÝZKUMNÝ VZOREK

25 hráčů rugby (muţi)

METODY VÝZKUMU 1. sk. - 15 hráčů – ES program 2. sk. - 10 hráčů – kontrolní skupina - prvních 6. týdnů aplikace ES 3x týdně - posledních 6 týdnů aplikace ES 1x týdně - měření svalové síly na dynamometru - měřen SJ, DJ, sprint

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- jak po prvních 6 týdnech, tak i po skončení celého - pouţití ES po dobu 12 programu zaznamenala týdnů mělo prospěšný skupina, která vliv na sílu a výkon podstoupila ES elitních hráčů rugby program nárůst svalové - ES však nemá ţádný síly vliv na specifické - ţádná změna se však hráčské dovednosti, jako neprojevila u např. sprint sprinterských schopností

Tab. 13: Výzkum Brocherie et al., 2005 AUTOR + ROK

Brocherie 2005

NÁZEV

CÍL STUDIE

Prověřit vliv krátkodobého ES Vliv elektrostimulace tréninkového programu na výkon hráčů na sílu kolenních ledního hokeje extenzorů, vertikální výskok a bruslařskou rychlost u hokejistů.

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

17 hráčů ledního hokeje

- 3 týdenní program, aplikace ES 3x týdně (30 kontrakcí o 85 Hz) - měření síly noţním dynamometrem, explozivní síla pozorována při SJ, CMJ, měření 10 m a 30 m bruslařský sprint

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- po ukončení experimentu došlo ke - ES trénink můţe zvýšení svalové síly hokejistům pomoci k extenzorů kolene, také přírůstku svalové síly a ke zrychlení ve sprintu, ke zvýšení bruslařské projevil se však pokles rychlosti výšky výskoku

Tab. 14: Výzkum Maffiuletti et al., 2009 AUTOR + ROK

NÁZEV

CÍL STUDIE

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

- během 6 týdnů pouţít - došlo ke zvýšení Prokázat pouţitelnost a 9x ES (16 min, 85 Hz) svalové síly účinnost - zapojení ES přímo v quadricepsu Pouţitelnost a účinnost elektrostimulačního tréninku - výška výskoku Maffiuletti, Bramanti, progresivního silového programu 12 hráčů tenisu, z toho - testování vzrostla (po 5. týdnu Jubeau, Bizzini, Deley elektrostimulačního zařazeného do tréninku 5 muţů a 7 ţen před/během/po na max asi o 5,3%, po 6. týdnu 2009 tréninku svalové síly u tenistů v přípravném sílu quadricepsu asi o 6,4%) vrcholových tenistů. období a jeho dopad na femoris, vertikální - čas sprintu na 2x10 m anaerobní výkon. výskok a běţecký byl menší zhruba o sprint (shuttle) 3,3%

SHRNUTÍ

- ES trénink můţe být bezpečně a účinně zařazen do tenisového tréninkového plánu v úvodu sezóny a můţe vést ke zlepšení anaerobního výkonu tenistů i tenistek

Tab. 15: Výzkum Billot et al., 2010 AUTOR + ROK

NÁZEV

Efekt Billot, Martin, Paizis, elektrostimulačního Cometti, Babault programu na výskok a 2010 sílu kopu u fotbalistů

CÍL STUDIE

Zjistit vliv 5-ti týdenního programu metodou elektrostimulace na výskok a sílu kopu u hráčů fotbalu.

VÝZKUMNÝ VZOREK

20 fotbalistů

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

1.sk. - kontrolní 2. sk. - pouţití ES - ES trénink dokáţe Sledovány tyto pomoci ke zlepšení parametry: maximální - zvýšení rychlosti i rychlostních i silových svalová kontrakce, síly svalové kontrakce předpokladů důleţitých vertikální výskok, pro výkon ve fotbale sprint na 10 m, rychlost s balonem

Dále si můţeme všimnout v těchto studiích společných závěrů, týkajících se kombinace elektrostimulace s klasickým silovým nebo plyometrickým tréninkem. Zde se jejich propojení jeví jako nejlepší prostředek pro zvýšení svalové síly a pro přenos tohoto přírůstku např. do výskoku nebo obecně do odrazových schopností. Willoughby et al. (1996, 1998) (tab. 16 a 17), Malatest et al. (2003) (tab. 18), Maffiuleti et al. (2009), Deley et al. (2011), Martinez et al. 57

(2012) testovali ve svých výzkumech sportovce, kteří spojovali elektrostimulaci s jiným typem tréninku a všichni se ve výsledcích shodli, ţe právě tato kombinace dokáţe vyvolat nejefektivnější svalovou adaptaci a nárůst maximální síly. Např. Deley et al. (2011) (tab. 18) vytvořil studii, ve které byl vyuţit přístroj Compex pro zjištění efektu kombinace elektrické stimulace a gymnastického tréninku zaměřeného na svalovou sílu a vertikální výskok u gymnastek v období prepubescence. Šestnáct mladých gymnastek bylo náhodně rozděleno do dvou skupin. První z nich absolvovala elektrostimulační trénink extenzorů kolene společně s gymnastickým tréninkem (ES + TR). Druhá skupina prováděla pouze gymnastický trénink samotný (TR). Po prvních 3 týdnech byl u skupiny ES + TR zaznamenán přírůstek svalové síly kolenních extenzorů, stejně tak zlepšení výskoku, které bylo znatelné ještě měsíc po absolvování tréninkového programu. Kontrolní skupina provádějící pouze samotný trénink nevykázala v těchto parametrech ţádné výrazné změny.

Tab. 16: Výzkum Willoughby et al., 1996 AUTOR + ROK

Willougby, Darryn, Simpson 1996

NÁZEV

CÍL STUDIE

Vliv kombinace Prozkoumat vliv elektrické stimulace a kombinace elektrické dynamické kontrakce stimulace svalů s na sílu dynamickou kontrakcí vysokoškolských vyvolanou během basketbalistů vzpěračských cvičení.

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

1. sk. - pouze silový trénink - pozitivní výsledky 2. sk. - silový trénink + 24 sportovců (muţů) prokázala 2. sk., která ES zvyklých na silový se od všech ostatních 3. sk. - pouze ES trénink lišila nejvíce 4. sk. - kontrolní sk. přírůstkem síly - měření síly – 1RM

SHRNUTÍ

- kombinace ES se silovým tréninkem se zdá být nejefektivnější variantou

Tab. 17: Výzkum Willoughby et al., 1998 AUTOR + ROK

NÁZEV

CÍL STUDIE

Pouţití Zjistit efekt 6-ti elektrostimulace jako týdenního programu doplněk dynamického zaloţeného na Willoughby, Darryn, silového tréninku: Vliv kombinaci Simpson na sílu extenzorů elektrostimulace a 1998 kolene a vertikální dynamické kontrakce výskok u na sílu extenzorů vysokoškolských kolene a vertikální atletek výskok u atletek.

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

20 vysokoškolských atletek

1. sk. - pouze silový trénink 2. sk. - silový trénink + ES 3. sk. - pouze ES 4. sk. - kontrolní sk. - 6-ti týdenní program - měření síly ext. kolene – 1RM - měření výšky vertikálního výskoku

58

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- kombinace silového tréninku s - nejlepších výsledků elektrostimulací je dosáhla sk. 2, tedy efektivnější pro nárůst kombinace ES + síly a zlepšení výskoku, silového tréninku neţ-li ES nebo silový trénink samotný

Tab. 18: Výzkum Malatest et al., 2003 AUTOR + ROK

Malatest, Cattaneo, Dugnni, Maffiuletti 2003

NÁZEV

CÍL STUDIE

Vliv Přezkoumat vliv elektrostimulačního 4-týdenního ES programu a programu na vertikální volejbalových cvičení výskok volejbalistů na odrazové schopnosti

VÝZKUMNÝ VZOREK

12 hráčů volejbalu (muţi)

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- aplikace 12-ti - po samotném ES - specifická odrazová minutového programu tréninku nebyly cvičení v kombinaci s 3x týdně po dobu 4 zjištěny ţádné změny, ES mohou optimálně týdnů avšak v kombinaci s stimulovat centrální - měřen výkon při odrazovými cvičení se nervový systém tak, aby výskoku z dřepu (SJ), projevilo zlepšení došlo ke zlepšení výskoku z protipohybu nervosvalových spojení (CMJ)

Tab. 19: Výzkum Deley et al., 2011 AUTOR + ROK

NÁZEV

CÍL STUDIE

Deley et al. 2011

Důleţitost silového tréninku v gymnastice s ohledem na její vysoké nároky týkající se explozivní síly

Zjisti efekt 6-ti týdenního ES tréninku v kombinaci s tréninkem gymnastickým na svalovou sílu a vertikální výskok mladých gymnastek.

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

16 gymnastek

1. sk. - ES trénink extenzorů kolene + gymnastický trénink 2. sk. - gymnastický trénink - 6-ti týdenní tréninkový program

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- nárůst svalové síly i zlepšení výskoku po prvních 3 týdnech u 1. sk.

- k tréninku síly u mladých gymnastek je vhodné zařadit ES

Tab. 20: Výzkum Deley et al., 2012 AUTOR + ROK

NÁZEV

CÍL STUDIE

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

1. sk. - pouze - ES v kombinaci s plyometrie - značné zlepšení Martinez – Lopez, Vliv Prověřit vliv 8plyometrickým 2. sk. - kombinace výskoku u skupiny Benito – Martinez, Hita elektrostimulačního a týdenního tréninkem dokáţe zvětšit 51 muţů, 47 ţen plyometrie + ES kombinující plyometrii – Contrras, Lara – plyometrického tréninkového programu výšku výskoku u atletů, - průměrný věk okolo - 8-týdenní program s ES ve srovnání se Sanchez, Martinez – tréninku na výšku kombinující ES a ES však musí být 18 let - trénink 2x týdně, skupinou, která Amat výskoku u mladých plyometrický trénink aplikována společně s aplikace ES současně s provozovala pouze 2012 atletů na výskok atletů. plyometrickým plyometrickým plyometrii tréninkem, ne po něm tréninkem

Martinez–Lopez et al. (2012) (tab. 20) pak zkoušel přímé spojení plyometrických cvičení s elektrostimulací, která byla aplikována během samotného plyometrického tréninku. Výsledky byly porovnávány při těchto plyometrických cvičeních: SJ (squat jump – výskok ze dřepu), CMJ (counter movement jump – výskok z protipohybu) a DJ (drop jump – výskok po seskoku). Studie se zúčastnilo 51 atletů a 47 atletek v průměru okolo 18 let věku s nejméně tříletou tréninkovou zkušeností. Rozdělení bylo následující: 1. skupina – pouze plyometrie (PT), kombinace ES (150 Hz) + PT. Intervenční program trval 8 týdnů (aplikace tréninkových metod 2x týdně). Kombinace elektrostimulace během plyometrický tréninku se po osmitýdenním intervenčním programu prokázala jako uţitečná pro všechny druhy výskoku a pro výkon v překáţkářských disciplínách. Z většiny studií vypracovaných na toto téma nakonec plynou výsledky takové, ţe elektrická stimulace by se měla vyuţívat pouze jako doplněk tréninku, nikoliv jako samostatná tréninková metoda, jelikoţ sama vyvolává pouze stejnou, 59

ne však vyšší, svalovou kontrakci, neţ jaké jsme schopni při přirozeném volním stahu. Z těchto studií také plyne závěr, ţe elektrostimulace by měla být kombinována s klasických silovým, nejlépe pak plyometrickým, tréninkem, jelikoţ elektrický proud sám o sobě dokáţe pozdvihnout silový výkon pouze v obecné rovině. Aby tato síla však byla přenositelná i do specifického sportovního výkonu, je třeba zařadit i trénink typický pro daný sport, aby docházelo ke správné nervosvalové koordinaci (Herrero 2006). Té se nám nepodaří dosáhnout pouhou elektrickou stimulací a naopak v kombinaci s tréninkem dojdeme lepších výsledků, neţ tréninkem samotným (Gondin 2011). Tento fakt také podporují studie, které se zabývaly pořadím, v jakém jsou svalová vlákna zapojována při fyziologické svalovém stahu nebo při pouţití elektrického proudu. Ty jsme prezentovali v kapitole Volní kontrakce vs. kontrakce vyvolaná elektrickým proudem, a jak uvedl např. Paillard (2008) kontrakce volní a elektrická vyvolávají rozdílný fyziologický efekt a kombinované techniky tak vedou k výraznějším svalovým adaptacím, proto je tedy výhodné pouţívat elektrostimulaci jako doplněk klasického tréninku.

5.2.5 Vytrvalostní schopnosti Přestoţe je elektrostimulace stále více vyuţívána i ve vytrvalostních sportech, většina výzkumů je zaměřena na její pomoc při rozvoji síly a informace o jejím vyuţití v aerobních aktivitách stále chybí. Uvádíme zde dvě studie řešící tento problém. První z nich se týká svalové vytrvalosti, druhá se zaměřuje na to, zda dokáţe elektrostimulace vyvolat stejné fyziologické reakce, jako aerobní aktivita. Ve studii od Porcariho et al. (2004) si můţeme všimnout 100% zlepšení svalové vytrvalosti břišních svalů u skupiny, která po dobu 8 týdnů aplikovala 5x týdně elektrostimulační program (20 – 40 min) (tab.21).

60

Tab. 21 : Výzkum Porcari et al., 2004: AUTOR + ROK

Porcari, Miller, Cornwell, Foster, Gibson, McLean, Kernozek 2004

NÁZEV

CÍL STUDIE

Účinek nervo-svalového elektrostiulačního tréninku na sílu břišních svalů, svalové vytrvalosti a vybraných antropometrických ukazatelů

Crognale

et

Zjistit účinek ES na sílu, vytrvalost a vybrané antropometrické ukazatele.

al.

(2013)

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

24 dospělých

1.sk. - výzkumná, bez - ES skupina vykázala tréninku, po dobu 8 58% zvýšení sv. síly týdnů, 5x týdně ES (kontrolní sk. ţádná (20-40 min) změna) 2.sk. - kontrolní, bez - 100% zlepšení - 8-týdenní tréninkový tréninku, bez ES svalové vytrvalosti program za pouţití - měření před/během/po (kontrolní sk. Pouze metody ES stiulující Sledované parametry: 28%) břišní svalstvo (5x síla břišních svalů - úbytek v pase 3.5 cm týdně) dokáţe zvýšit (měřeno (ţádná změna u nárůst síly těchto svalů, dynamometrem), kontrolní sk.) jejich vytrvalost a vytrvalost břišních - všech 24 zároveň umoţní svalstvo svalů, obvod pasu a zúčastněných vytvarovat subjektivní pocit a odpovědělo, ţe cítí spokojenost s jejich svaly více vytvarováním břišních posílené svalů (dotazník)

se

zase

pokusili

VÝSLEDKY

dokázat,

SHRNUTÍ

zda

můţe

elektrostimulační trénink vyvolat stejnou odezvu organizmu, jako dlouhotrvající cvičení o nízké intenzitě. (tab.22) Závěrem bylo, ţe elektrostimulace dokáţe vyvolat stejné fyziologické odpovědi jako aerobní cvičení, a tak můţe být pouţita jako alternativa pro tento typ tréninku. Byly zde porovnávány i dosaţené hodnoty u muţů a ţen, co se týče maximální spotřeby kyslíku a intenzity. Muţi dosahovali vyšších hodnot, neţ ţeny. Tím se dostáváme k poslednímu z vybraných problémů a tím je účinek elektrostimulace u muţů a ţen.

Tab. 22: Crognale et al., 2013: AUTOR + ROK

Crognale, De Vito, Grosset, Crowe, Minogue, Caulfield 2013

NÁZEV

CÍL STUDIE

VÝZKUMNÝ VZOREK

Prověřit, zda ES dokáţe u fyzicky aktivních dospělých lidí vyvolat Nervo-svalová reakci organismu elektrická stimulace podobnou té, která je dokáţe vyvolat stejnou 16 účastníků, z toho 8 způsobena aerobním reakci jako aerobní ţen, 8 muţů cvičením, a jestli je cvičení bez zbytečného schopen zdravý fyzicky diskomfortu zdatný dospělý člověk snést aplikaci tohoto programu.

61

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

- maximální fyziologické hodnoty - aplikace ES byly zaznamenány v - sledovány tyto pásmu subjektivního - nervo-svalová parametry: spotřeba komfortu a odpovídaly elektrická stimulace kyslíku, tepová zóně aerobního cvičení dokáţe vyvolat totoţné frekvence, krevní - maximální hodnota fyziologické reakce, laktát, míra vnímané spotřeby kyslíku a jako aerobní cvičení námahy, subjektivní dosaţená intenzita byly - ES můţe být tedy pocit nepohodlí vyšší pouţita jako alternativní - vyhodnocení před a - muţi vykazovali ve cvičební metoda po 9 aplikacích ES sledovaných parametrech vyšší hodnoty

5.2.6 Muži vs. ženy Costa (2014) se jako jeden z mála zaobíral moţným rozdílem v dopadu elektrostimulace na svalový aparát muţů a ţen. (tab.23) Zaměřil se na vertikální výskok nesportujících dobrovolníků. Ty rozdělil do skupin podle pohlaví a v kaţdé vytvořil ještě 2 podskupiny – kontrolní podskupina, která absolvovala 4týdenní tréninkový program bez pouţití stimulace, druhá podskupina pouţívala elektrostimulaci přímo během silového tréninku. Před a po výzkumu bylo změřeno několik druhů výskoků u všech zúčastněných. Výsledky přinesly zjištění, ţe ke zlepšení výskoku došlo pouze u muţů, kteří pouţili elektrostimulaci. U ţen však výskok nebyl nijak výrazně větší. Tato studie je však jedna z mála, která se zabývá tímto tématem, navíc je její nevýhodou malý počet testovaných osob, a tak můţeme jen těţko odvozovat nějaké konkrétní závěry týkající se rozdílného efektu elektrostimulace na různá pohlaví. Tento výzkum však můţe napomoci ve zhodnocování některých dalších.

Tab. 23: Výzkum Costa et al., 2014: AUTOR + ROK

Costa (2014)

NÁZEV

CÍL STUDIE

Přezkoumat vliv Efekt elektrostimulace kombinace Es tréninku na vertikální výskok: se silovým tréninkem Komparativní studie zaměřeným na mezi muţi a ţenami odrazovou sílu DK.

VÝZKUMNÝ VZOREK

6 ţen, 8 muţů – nesportující - věk 18 – 35

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

- 4 týdenní tréninkový program metodou ES - program ES zlepšil kombinovanou s dřepy výskok u muţů - 1. sk. - ES - ţádné změny nebyly - 2. sk. - kontrolní pozorovány u ţen - SJ, CMJ

SHRNUTÍ

- ES dokáţe zlepšit výskok u muţů, nikoliv však u ţen

Dále se nabízí moţnost rozdělit dané studie podle kritéria, které zohledňuje pokročilost a fyzickou zdatnost testovaných osob. Můţeme se totiţ domnívat, ţe u začátečníků a nesportujících lidí budou výsledky zkresleny tím, ţe fyziologické i morfologické adaptace po elektrostimulačním tréninku mohou být znatelnější, neţ u trénovaných sportovců, u kterých se předpokládá, ţe změny nebudou tak výrazné. Přírůstek síly u začátečníků můţe dosahovat aţ 25% za rok, u špičkových atletů je pak tento nárůst znatelně menší, okolo 6%. (Francis, 19982001) Většina výzkumů však nedisponuje informacemi o trénovanosti subjektů, a tak můţeme jen těţko určit, zda je tomu opravdu tak. Je však pravděpodobné, ţe tento faktor hraje při provádění jednotlivých studií důleţitou roli.

62

5.3 Výhody elektrostimulace v praxi

Na základě uvedených studií můţeme tedy říci, ţe elektrostimulace dokáţe být platným pomocníkem ve sportovním tréninku, ať uţ se jedná o doplnění metod rozvíjejících sílu, podpoření krevního oběhu, urychlení regenerace mezi výkony nebo usnadnění rehabilitace po zranění. Právě pro tyto účely je elektrický proud dnes vyuţíván v mnoha sportovních odvětvích a usnadňuje tak práci nejednomu sportovci či trenérovi. Nejnovější přístroje pouţívají cyklisté, atleti, hráči týmových sportů, plavci apod. V této kapitole se zaměříme na konkrétní vyuţití elektrostimulace v určitých sportech a doplníme ji o ohlasy těch, kteří výhody elektrického proudu jiţ vyuţívají ve svém tréninku.

5.3.1 Atletika - sprint Charlie Francis, trenér olympijských sprinterů, ve svém článku nazvaném „Pravda o elektrostimulaci― shrnuje čtyři moţnosti jejího vyuţití ve sportovním tréninku. (Francis 1998-2001). Zaprvé je to navýšení síly, dále pak regenerace, rehabilitace a v neposlední řadě její vyuţití jako nástroje k učení správného návyku zapojování svalů. Sám uvádí, ţe nejlepších výsledků lze dosáhnout jiţ po desátém pouţití, v případě delší intervence jsou pak změny čím dál tím méně znatelné. Podle něj má tedy největší smysl aplikovat intervenční program odpovídající zhruba

4-7

týdnům s celkovými 10-15 pouţitími. Jeho doporučení je vyuţít elektrostimulaci k rozvoji síly u špičkových sprinterů poté, kdy jsou vybudovány jiţ určité silové základy. Ve čtyřletém olympijském cyklu pak radí zařadit stimulaci dvakrát za rok během 1., a 2. roku, v roce 3. pak pouze jednou., ve 4. uţ jen v případě, ţe je to opravdu potřeba. Naopak speciální sílu potřebnou pro efektivní uskutečnění extenze kyčle by dle něj měli sprinteři rozvíjet hned ze začátku, kdyţ ještě nejsou tak rychlí, aby si zvládli dobře osvojit techniku pohybu a mohli tak dosáhnout maximálních rychlostí. Zde můţe elektrostimulace napomoct správnému poměru zapojení svalových vláken, který pak můţe být přenesen do celkového sprinterského výkonu.

63

Jeho další doporučení se týkají svalových skupin, které by měly být stimulovány. Pro rychlostní běţecký výkon jsou to quadricepsy, hamstringy, hýţďové svaly, vzpřimovače páteře a také svaly břišní. U těch se však spíše neţ na sílu zaměřujeme na jejich rotační a podpůrnou schopnost. V případě nedostatečné síly chodidel mohou být stimulována i ta. Co se týče umístění elektrostimulace do tréninkového plánu, měla by se podle Francise důsledně oddělit od tréninkové jednotky minimálně dvěma hodinami, nejlépe ji pak provést na konci dne před spaním a podpořit tak tvorbu proteosyntetických a růstových hormonů. U rozvoje rychlosti je pak třeba i v případě elektrostimulace dodrţovat klasické tréninkové zásady. Pro zlepšení rychlostních schopností by tedy elektrostimulační jednotky měly vypadat zhruba takto: maximálně 10 kontrakcí po 10 s s intervalem odpočinku minimálně 50 – 100 s. Dále by se pak neměly stimulovat více jak 2 svalové skupiny najednou, stejně tak jako by neměly být současně zapojováni antagonisté. Atlet by se měl být schopen soustředit na jednotlivé kontrakce a vnímat, odkud stimul vychází. V souvislosti s mnoţstvím se Francis zmiňuje o tom, ţe čím lepší sprinter, tím méně proudu vyţaduje k dosaţení maximální kontrakce vzhledem k vyššímu procentuálnímu zastoupení rychlých vláken. Pokud tedy přístroj umoţňuje vlastní nastavení délky impulzu, měl by atlet zvolit nejkratší moţný čas, obvykle 0,5 – 0,75 s. (Francis, 1998-2001) I v České Republice si elektrostimulace vydobývá místo v tréninkovém procesu. Aleš Ţďárský, atletický trenér SK Nové Město nad Metují, se pro časopis Cykloservis vyjádřil o pouţití elektrostimulátoru firmy Globus. Uvádí zde, ţe elektrostimulaci ze začátku vyuţíval spíše jako prostředek regenerace pro unavené nohy. Se svými svěřenkyněmi jej prý pouţil i během MČR pro regeneraci unavených lýtkových svalů. Aplikace elektrického proudu během náročného závodního dne prý velice pomohla. Sám na sobě také vyzkoušel aplikovat kompenzační program na přetíţenou bederní oblast, jenţ v atletice dostává zabrat, a jiţ po první aplikaci se dostavila potřebná úleva. Doporučuje tedy zařadit 3x týdně 20 minut kompenzaci v oblasti beder. (Cykloservis)

64

5.3.2 Plavání Hansen (2012) se zabýval silovým tréninkem u plavců a tím, jak v něm dokáţe být nápomocná právě elektrostimulace. V jednom ze svých článků zde hodnotí výzkum Girolda et al. (2012) (tab. 24) týkající se suché silové plavecké přípravy a shrnuje zde přínos stimulace právě pro tento sport. Hlavní výhodu v pouţití stimulace vidí v rámci plaveckého tréninku v tom, ţe nikterak nezatěţuje klouby, jejichţ funkčnost je u plavání stěţejní. V těţších tréninkových obdobích pak dokáţe stimulace značně ulehčit uţ tak namáhaným kloubům. Klasické vzpěračské posilování totiţ na zdraví kloubů příliš nepřidá, proto v případě, ţe plavci v tomto období vyuţijí k posilování elektrostimulaci, mohou podávat lepší výkony v bazénu, jelikoţ se nedostaví bolest kloubů, nebo se tato nepříjemnost minimálně oddálí. Elektrostimulace můţe být přínosná i ve fází tréninkového cyklu, kdy jsou tréninkové jednotky zaměřeny specificky. Jak totiţ Hansen (2012) uvádí ve své studii, klasický trénink dokáţe zlepšit koncentrickou fázi pohybu, kdeţto stimulace vykazuje zlepšení, jak v koncentrických, excentrických, tak i v isometrických silových schopnostech. V případě, ţe tedy spojíme stimulaci s koordinovanými a přesnými pohyby charakteristickými pro danou disciplínu, silový přírůstek způsobený elektrickým proudem tak můţe být velice dobře přenositelný do specifických plaveckých pohybů.

Tab. 24: Výzkum Girold et al., 2012 AUTOR + ROK

Girold, Jalab, Bernard, Carette, Kemoun, Dugue 2012

NÁZEV

Silový trénink na suchu vs. elektrostimulace v plaveckém sprinterském výkonu

CÍL STUDIE

Porovna pouţití elekektrotimulace s klasickýcm silovým tréninkem v přípravě plaveckých reprezentantů.

VÝZKUMNÝ VZOREK

METODY VÝZKUMU

VÝSLEDKY

SHRNUTÍ

1. sk. - pouze silový trénink na suchu 2. sk. - pouze ES - kombinace klasického program silového tréninku na 3. sk. - kontrolní, bez - u 1. sk. došlo ke suchu a ES dokáţe 24 plavců – z toho 12 tréninku zvětšení délky záběru zlepšit jak obecné silové muţů, 12 ţen - všechny sk. (ne však u 2. sk.) schopnosti potřebné pro - průměrný věk okolo Pokračovaly ve svém - u 1. i 2, sk, pak plavecký výkon, tak i 22 let normálním plaveckém stoupla rychlost záběru specifické plavecké tréninku (10 h týdně) dovednosti (délka - měřena svalová síla záběru) HK, rychlost a délka záběru

65

Hansen rozhodně vidí elektrostimulaci jako nedoceněný doplněk tréninku všech sportovců a na základě vlastních zkušeností jej doporučuje zařadit do tréninku jakéhokoliv sportu, nejen plavání. Důleţité je přijít elektrostimulaci na kloub a naučit se s ní správně zacházet, pak můţe být jedině prospěšná. (Hansen, 2012)

5.3.3 Cyklistika Firma Globus uvádí na svých stránkách rozhovor s bikerem Tomášem Doleţalem, který testoval jejich výrobek. Uvádí, ţe vyuţíval elektrostimulátor především k regeneraci a urychlení zotavení mezi tréninky a závody. Pochvaluje si nabízené masáţní programy, které jsou pocitově velice příjemné a jeho svalům přinesly značné uvolnění. Zároveň také doplňuje, ţe v kombinaci s klasickým protaţením se regenerace svalů výrazně urychlila. Vyjadřuje se v tom smyslu, ţe v elektrostimulaci vidí také přínosný kompenzační prostředek pro posílení bederních a břišních svalů, kterým není v cyklistice věnována taková pozornost. (Cykloservis) Dana Feiss, čtyřnásobná národní šampionka v dráhové cyklistice zase poukazuje na nadměrné zatíţení hamstringů, které jsou zatěţovány jak v posilovně, tak přímo na kole a uznává, ţe elektrostimulace jí pomáhá izolovaně regenerovat tuto část těla, která je pro cyklistický výkon nepostradatelná. (Feiss, 2014)

5.3.4 Americký fotbal V dalším ze svých článků se Derek Hansen (2012) zaměřuje na výhody pouţití elektrostimulace během sezóny u hráčů NFL (National Football League). Jako první uvádí jiţ zmíněný přínos, a sice ţe stimulace prostřednictvím elektrod nezatěţuje nikterak centrální nervovou soustavu, a tak mohou hráči díky ní lépe zvládnout náročný tréninkový a soutěţní program. Stejně tak jako u plaveckého tréninku zde vyzdvihuje minimální zátěţ kloubů. Mnoho sportovců si stěţuje na bolest kyčlí, kolen nebo ramen a silový trénink v posilovně dokáţe tyto problémy 66

ještě prohloubit. Elektrostimulace naopak dokáţe posilovat svaly bez zbytečného zatíţení jiţ tak dost namáhaných kloubů. Dále vidí elektrickou stimulaci jako dokonalý regenerační prostředek nabízející uvolnění nejen prostřednictvím masáţe, ale také díky programům podporující krevní oběh a odplavování metabolitů z těla. V případě NFL stráví hráči mnoho času cestováním a po zápasech často není prostor na řádné protaţení a regeneraci, v čemţ podle Hansena dokáţe pomoci opět elektrostimulátor, který si hráči mohou vzít s sebou např. do letadla či autobusu a ušetřit tak spoustu času. To souvisí i s jinými činnostmi. Hráči mohou posilovat/regenerovat třeba během týmových porad nebo sezení ohledně taktiky. Jako poslední se zde zmiňuje samozřejmě o efektivní rehabilitační funkci elektrostimulace. V americkém fotbalu jsou vzhledem k jeho tvrdosti častá nejrůznější zranění, např. poranění kotníku, která dokáţí vyřadit hráče z tréninku na dlouhou dobu. S pouţitím elektrostimulace se tato doba výrazně zkracuje a umoţňuje dřívější aplikaci plné zátěţe. Doporučuje tedy vyuţití elektrostimulace v tréninku amerického fotbalu, upozorňuje však na skutečnost, ţe tyto přístroje je třeba pouţívat s opatrností a nenahrazovat jimi klasický trénink, nýbrţ ho elektrickým proudem spíše doplňovat. (Hansen, 2012)

67

DISKUZE Cílem naší práce bylo shromáţdit a analyzovat českou a zahraniční literaturu pojednávající o elektrostimulaci a zároveň se zaměřit na některé výzkumy, které byly provedeny na téma vyuţití elektrostimulace ve sportu. Na základě těchto podklady jsme se snaţili o shrnutí nabytých poznatků a utvoření závěrů o tomto spojení, které by mohli být jakýmsi vodítkem do praxe. Máme totiţ pocit, ţe elektrostimulace, obzvláště v České Republice, nemá zatím přílišné uplatnění mezi sportovci např. z toho důvodu, ţe většina z nich nemá o této metodě dostatečné informace. Proto jsme chtěli docílit toho, aby tato magisterská práce představila tuto tréninkovou metodu komplexně, z různých pohledů, a aby poskytla případným uţivatelům náhled do této problematiky včetně poznatků a zkušeností ze zahraničních zdrojů. Úskalím této práce bylo shánění podkladů a informací, jelikoţ literatura nám dostupná pojednává o elektrostimulaci spíše jako o fyzioterapeutické metodě. Proto bylo třeba dávat dohromady velké mnoţství informací po malých kusech. Snad se nám ale podařilo načerpat poznatky z co nejrozmanitějších pramenů. Práci nám také usnadnil vyhledávač odborných článků Metalib, díky kterému jsme měli přístup k zahraničním studiím týkajících se tohoto tématu.

68

ZÁVĚR V naší práci jsme se snaţili přiblíţit problematiku elektrostimulace ve sportovním tréninku. Na základě studia odborné zahraniční literatury a výzkumných šetření jsme přiblíţili toto spojení a zhodnotili, jaký efekt na sportovní přípravu můţe mít elektrická stimulace v praxi. V první části práce jsme se zaměřili na teoretickou podstatu elektrostimulace, stavbu svalu, průběh svalové kontrakce a fyzikální aspekty této problematiky. Rozebrali jsme také na parametry, v kterých se liší elektricky vyvolaná kontrakce oproti kontrakci volní. Na základě několika odborných studií a zmínkách v literatuře můţeme říci, ţe tyto druhy svalového stahu se liší v pořadí zapojování svalových vláken. Zatímco při fyziologickém smrštění se dávají do pohybu nejprve menší pomalá vlákna, u kontrakce vyvolané elektrostimulátorem je to buď naopak, nebo je zapojení vláken neselektivní, tedy v náhodném pořadí. Dalším faktem zmiňovaným odborníky je skutečnost, ţe stah na základě stimulace vyvolá stejnou, ale ne větší svalovou kontrakci. Samotná stimulace totiţ dokáţe vyvolat pouze takový stah, který odpovídá 30% klasické kontrakce. Z toho tedy můţeme usoudit, ţe pro zkvalitnění výkonu je nejvýhodnější pouţití elektrostimulace společně s klasickým tréninkem. V takovém případě bylo zjištěno zvýšení síly svalové kontrakce, coţ v praxi vede např. Ke zlepšení explozivní síly (obzvlášť, pokud je stimulace kombinována s plyometrickým tréninkem). Vzhledem k fyziologickým změnám na nervové a svalové úrovni, ke kterým dochází po pouţití elektrostimulace, je třeba dávat pozor na její opoţděný efekt, který byl také v některých výzkumech prokázán, a tedy citlivě volit zařazení stimulačních programů do tréninkového cyklu sportovce. Na základě studií zabývajících se elektrickou stimulací v silovém tréninku můţeme říci, ţe stimulace jako taková nemá na sílu tak výrazný dopad, jak by se moţná mohlo zdát. Byl určitě prokázán její kladný efekt např. na explozivní sílu, k tomu, aby byl tento silový nárůst přenositelný do samotného sportovního výkonu (výskok, sprint, starty), je však zapotřebí tuto metodu zařadit do klasického tréninku pouze jako doplněk. Jen tehdy totiţ dochází ke správné neuromuskulární koordinaci a koordinaci mezi agonisty a antagonisty, která je

69

nezbytná pro správné technické provádění pohybů. Dalším doporučením by bylo vyuţití stimulace ve vytrvalostních sportech, u kterých je nutné správné zásobení svalů krví, a jejichţ trénink zabírá velké mnoţství času. V tomto tréninku můţe být stimulace nápomocná jako kvalitní regenerační prostředek, který nemůţe nikterak ublíţit. Největší smysl v pouţití elektrostimulace ve sportu vidíme tedy v regeneračních a rehabilitačních procesech. V kaţdém sportu jsou totiţ nevyhnutelná nejrůznější zranění, operace a jiná omezení pohybu. Časté operace např. předního kříţového vazu vedou k rychlé ztrátě svalové hmoty, jejíţ znovuobnovení můţe trvat velice dlouho. Výsledky studií zkoumajících vliv elektrostimulace při svalové atrofii jsou pozitivní a dokládají, ţe i pomocí samotného elektrického proudu lze rehabilitaci výrazně urychlit a ztracenou svalovou hmotu nabrat v kratším čase, neţ by bylo jinak prakticky moţné.

70

POUŽITÉ ZDROJE 1)

Alon, G., Kantor, G., Ho, H.S. (1994). Effects of electrode size on basic excitatory responses and on selected stimulus parameters. J. Orthop. Sports Phys. Ther, 20, 29-35.

2)

Amiridis, I., Arabatzi, F., Violaris, P., Stavropoulos, E., & Hatzitaki, V. (2005). Static balance improvement in elderly after dorsiflexors electrostimulation training. European Journal of Applied Physiology, 94(4), 424-33.

3)

Andrianova, G., Kots, Y., Marmyanov, V., Xvilon V. (1971). Application of electro-muscle strength training. Novosti Meditsinskogo Priborostroeniia, 3, 40–47

4)

Bax, L., Staes, F., Verhagen, A. (2005). Does Neuromuscular Electrical Stimulation Strengthen the Quadriceps Femoris? Sports Medicine, 2005, 10.2165/00007256-200535030-00002

5)

Babault, N., Cometti, G., Bernardin, M., Pousson, M., Chatard, J.-C. (2007). Effects of Electromyostimulation Training on Muscle Strength and Power of Elite Rugby Players. Journal of Strength & Conditioning Research 21(2), 431–437.

6)

Babault, N., Cometti, C., Maffiuletti, N., Deley, G. (2011). Does electrical stimulation enhance post-exercise performance recovery? European Journal of Applied Physiology, 111, 10, 2501-2507.

7)

Bezerra, P., Zhou, S., Crowley, Z., Brooks, L., Hooper, A. (2009). Effects of unilateral electromyostimulation superimposed on voluntary training on strength and cross-sectional area. Wiley InterScience Journals, 2009, 10.1002/mus.21329.

8)

Bickel, S.C., Gregory, Ch.M., Dean, J., (2011). Motor unit recruitment during neuromuscular electrical stimulation: a critical appraisal, European Journal of Appled Physiology, 111, 2399–2407, 10.1007/s00421-0112128-4.

9)

Bircan, C., Senocak, O., Peker, O. Et al. (2002). Efficacy of two forms of electrical stimulation in increasing quadriceps strenght: a randomized controlled trial. Clin Rehabil, 16, 194–199. 71

10)

Bishop, D. (2003). Warm Up I: Potential Mechanisms and the Effects of Passive Warm Up on Exercise Performance. Sports Medicine, 33, 6, 439454.

11)

Bieuzen, F., Borne, R., Toussaint, J.-F., Hausswirth, C. (2014). Positive effect of specific low-frequency electrical stimulation during short-term recovery on subsequent high-intensity exercise. Applied Physiology, Nutrition and Metabolism, 39, 2, 202-210.

12)

Billot, M., Martin, A., Paizis, Ch., Cometti, C., Babault, N. (2010). Effects of an electrostimulation training program on strength, jumping and kicking capacities in soccer players. Journal of Strength & Conditioning Research (Lippincott Williams & Wilkins), 24, 5, 1407-1413.

13)

Brocherie, F., Babault, N., Cometti, G., Maffiuletti, N., Chatard, J.-C. (2005). Electrostimulation training effects on the physical performance of ice hockey players. Medicine and Science in Sport and Exercises 37, 3, 455–460.

14)

Costa, D., Souza, M.N., Pino, A.V. (2014). Effects of superimposed electrical stimulation training on vertical jump performance: A comparison study between men and women. Wiley International Science Journals. 41, 133-136.

15)

Crognale, D., De Vito, G., Grosset, J.-F., Crowe, L., Minogue, C., Caulfield, B. (2013). Neuromuscular electrical stimulation can elicit aerobic exercise response without undue discomfort in healthy physically active adults. Journal of Strength & Conditioning Research (Lippincott Williams & Wilkins), 27, 1, 208-215.

16)

Dehail, P., Duclos, C., Barat, M. (2008). Electrical stimulation and muscle strengthening. Annales de Readaptation et de Medecine Physique, 51(6), 441-451. 01686054.

17)

DeStefano, R., Kelly, B., & Hooper, J.(2010). Svalová medicína: revoluční metoda k udržování, posilování a obnově svalů a kloubů. (237 s.) Olomouc: Poznání.

18)

Dirks, M.L, Wall, B.T., Snijders, T., Ottenbros, C.L.P., T., Verdijk, L.B.., Van Loon, L.J.C. (2014). Neuromuscular electrical stimulation prevents muscle disuse atrophy during leg immobilization in humans, Acta 72

Physiologica, 210, 3, 628-641. 19)

Dovalil, J., & Choutka, M. (2012). Výkon a trénink ve sportu. (4. vyd., 331 s.) Praha [i.e. Velké Přílepy]: Olympia.

20)

Deley et al. (2011). Strength training is an important training aspect in gymnasts because of the high explosive efforts that are required. Journal of Strength and Conditioning Research, 25(2) pp. 520-526.

21)

Dylevský, I. (2007). Obecná kineziologie. (1. vyd., 192 s.) Praha: Grada Publishing.

22)

Dylevský, I. (2009). Speciální kineziologie. (1. vyd., 180 s.) Praha: Grada.

23)

Dylevský, I. (2012). Kineziologie: základy strukturální kineziologie. Brno: Masarykova univerzita. Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky.

24)

Dylevský, I., Navrátil, L., Kubálková, L. (2001). Kineziologie, kineziterapie a fyzioterapie. (1. vyd., 110 s.) Praha: Manus

25)

Ediz, L., Ceylan, M.F., Turktas, U., Yanmis, I. Hiz, O. (2012) A randomized controlled trial of electrostimulation effects on effussion, swelling

and

pain

recovery

after

anterior

cruciate

ligament

reconstruction: a pilot study. Clin Rehabilitation, 26, 5, 413. 26)

Enoka, R. (1988). Neuromechanical Basis of Kinesiology. (1st ed., 352 s.) Champaign Ill: Human Kinetics Publisher

27)

Farrell, P. A., Joyner, M. J., Caiozzo, V. J., (2012). ACSM's Advanced exercise physiology. (xvi, 719 s.) Baltimore: American College of Sports Medicine.

28)

Filipovic, A., Kleinöder, H., Dörmann, U., Mester, J. (2012). Electromyostimulation—a systematic review of the effects of different electromyostimulation methods on selected strength parameters in trained and elite athletes. Journal of Strength and Conditioning Research, 26, 9, 2600–2614.

29)

Fitzgerald, G., Piva, S., Irrgang, J. (2003).

Modified neuromuscular

electrical stimulation protocol for quadriceps strenght training following anterior cruciate ligament reconstruction. J Orthop Sports Phys Ther, 33, 73

492-501. 30)

Floyd, R. (2012). Manual of structural kinesiology. (18th ed., vii, 408 p.) New York: McGraw-Hill.

31)

Fox, J., Sharp, T. (2007). Practical electrotherapy: a guide to safe application. (xv, 256 p.) Edinburgh: Churchill Livingstone.

32)

Gildenberg, P. L. (2006). History of Electrical Neuromodulation for Chronic Pain. PAIN MEDICINE, 7, 1-5.

33)

Girold, S., Jalab, C., Bernard, O., Carette, P., Kemoun, G., Dugué, B. (2012). Dry-land strength training vs. Electrical stimulation in sprint swimming performance. Journal of Strength & Conditioning Research, 26(2), 497 – 505.

34)

Gobbo, M., Maffiuletti, N., Orizio, C., Minetto, M.A. (2014). Muscle motor point identification is essential for optimizing neuromuscular electrical

stimulation

use.

Journal

of

NeuroEngineering

and

Rehabilitation, 11, 17, doi:10.1186/1743-0003-11-17 35)

Gondin, J., Cozzone, P.J., Bendahan, D. (2011). Is high-frequency neuromuscular electrical stimulation a suitable tool for muscle performance improvement in both healthy humans and athletes? European journal of applied physiology, 111, 10, 2473-2487. 10.1007/s00421-0112101-2.

36)

Gondin, J., Guette, M., Ballay, Y., Martin, A. (2006). Neural and muscular changes to detraining after electrostimulation training. European Journal of Applied Physiology, 97, 2, 165 – 173.

37)

Gondin et al. (2005). Electromyostimulation training effects on neural drive and muscle architecture. Medicine & Science in Sports & Exercise, 37(8), 1291-1299.

38)

Grasgruber, P., & Cacek, J. (2008). Sportovní geny. (Vyd. 1., 480 s.) Brno: Computer Press.

39)

Gross, J., Fetto, J., & Supnick, E. (2005). Vyšetření pohybového aparátu. (Vyd. 1., 599 s.) Praha: Triton.

40)

Grosset, J.-F., Canon, F., Pérot, Ch., Lambertz, D. (2014). Changes in contractile and elastic properties of the triceps surae muscle induced by neuromuscular electrical stimulation training. European Journal of Applied 74

Physiology, 2014, doi: 10.1007/s00421-014-2871-4. 41)

Grünner, O. (1996). Elektrická a magnetická pole v léčbě: (ovlivnění nespavosti, bolestí i nervových onemocnění) : z historie i praxe. (1. vyd., 163 s.) Brno: Grafické studio SURSUM.

42)

Gúth, A. (n.d.). Rehabilitácia pre ošetrovateľstvo. (99 l.) Bratislava: Liečreh Gúth.

43)

Hainaut, K., Duchateau, J. (1992). Neuromuscular Electrical Stimulation and Voluntary Exercise. Sports Medicine, 10.2165/00007256-19921402000003

44)

Herrero, J.A., Izquierdo, M., Maffiuletti, N., Garcia-Lopez, J. (2006). Electromyos-timulation and plyometric training effects on jumping and sprint time. International Journal of Sports Medicine, 27, 533–539.

45)

Jubeau, M., Zory, R., Gondin, J., Maffiuletti, N. (2006). Late neural adaptations to electrostimulation resistance training of the plantar flexor muscles. European Journal of Applied Physiology, 98, 2, 202-211.

46)

Jubeau, M., Zory, R., Gondin, J., Martin, A., Maffiuletti, N., (2007). Effect of electrostimulation training-detraining on neuromuscular fatigue mechanisms. Neuroscience Letters, 424, 1, 41-46.

47)

Kociová, K. (2013). Základy fyzioterapie. (1. vyd., 238 s.) Martin: Osveta.

48)

Kohlíková, E. (2004). Fyziologie člověka: učební texty pro trenérskou školu FTVS UK v Praze. (161 s.) Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu.

49)

Kenneth, L. Knight (2009). Therapeutic modalities: The art of Science (3rd ed., iii, 399 p.) Philadelphia, Pa. :Wolters Kluwer/Lippincott Williams & Wilkins.

50)

Kenney, W., Wilmore, J., Costill, D., Wilmore, J. (2008). Physiology of sport and exercise. (5th ed., xvii, 621 p.) Champaign, Ill.: Human Kinetics.

51)

Kenney, W., Wilmore, J., Costill, D., Wilmore, J. (2012). Physiology of sport and exercise. (5th ed., xvii, 621 p.) Champaign, Ill.: Human Kinetics.

52)

Klavora, P. (2009). Introduction to kinesiology: a biophysical perspective. (ix, 418 p.) Toronto: Sport Books Publisher.

53)

Komačeková, D. (2006). Fyzikálna terapia. (2. vyd., 363 s.) Martin: Osveta. 75

54)

Kittnar, O., Mlček, M. (2009). Atlas fyziologických regulací. (1. vyd., 316 s.) Praha: Grada.

55)

Krobot, A., Kolářová, B. (2011). Povrchová elektromyografie v klinické rehabilitaci. (1. vyd., 82 s.) Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

56)

Máček, M., Radvanský, J. (2011). Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. (xvi, 245 s.) Praha: Galén.

57)

Maffiuletti, N. A., Bramanti, J., Jubeau, M., Bizzini, M., Deley, G., & Cometti,

G.

(2009).

Feasibility

and

efficacy

of

progresive

electrostimulation strength training for competitive tennis players. Journal of Strength and Conditioning Research,23(2), 677-82. 58)

Maffiuletti, N., Cometti, G., Amiridis I., Martin, A., Pousson, M., Chatard, J.-C. (2000). The Effects of Electromyostimulation Training and Basketball Practice on Muscle Strength and Jumping Ability. Int J Sports Med, 21, 437 – 443

59)

Maffiuletti, N., Vivodtzev, I., Minetto, M., Place, N. (2014). A new paradigm of neuromuscular electrical stimulation for the quadriceps femoris muscle. European Journal of Applied Physiology,

doi:

10.1007/s00421-014-2849-2. 60)

Maffiuletti, N., Zory, R., Miotti, D., Pellegrino, M.A., Jubeau, M., Bettinelli, R. (2006). Neuromuscular Adaptations to Electrostimulation Resistance Training.

American Journal of Physical Medicine &

Rehabilitation, 85, 2, 167-175. 61)

Malatesta, D., Cattaneo, F., Dugnani, S., Maffiuletti, N. (2003). Effects of Electromyostimulation Training and Volleyball Practice on Jumping Ability. Journal of Strength & Conditioning Research, 17, 573–579.

62)

Martinez-Lopez, E., Benito-Martinez, J., Hita-Contreras, E., Lara-Sanchez, F., Martinez-Amat, A., (2012). Effects of electrostimulation and plyometric training program combination on jump height in teenage athletes. Journal of Sports Science & Medicine, 11, 4, 727-735.

63)

Mougios, V. (2006). Exercise biochemistry. (xvii, 332 s.) Champaign Ill: Human Kinetics.

64)

Nicholas, S.J., Tyler, T.F, McHugh, M.P., Gleim, G.W. (2001). The effect on leg strength of tourniquet use during anterior cruciate ligament 76

reconstruction: a prospective random- ized study. Arthroscopy, 17, 603– 607. 65)

Pokorný, J. (2001). Přehled fyziologie člověka. (3. přeprac. vyd., 166 s.) Praha: Karolinum.

66)

Pocock, G., Richards, C. (2006). Human physiology: the basis of medicine. (3rd ed., xiii, 638 s.) Oxford: Oxford University Press.

67)

Poděbradský, J., Vařeka, I. (1998). Fyzikální terapie I. Praha: Grada Publishing.

68)

Poděbradský, J., Poděbradská, R. (2009). Fyzikální terapie: manuál a algoritmy. Praha: Grada.

69)

Peterson, L., Renström, P. (2001). Sports injuries: their prevention and treatment. (3rd ed., x, 534 s.) London: Martin Dunitz.

70)

Paillard, T. (2008). Combined Application of Neuromuscular Electrical Stimulation nd Voluntary Muscular Contractions. Sports Medicine, doi: 10.2165/00007256-200838020-00005

71)

Paillard, T., Noe, F., Passelergue, P., Dupui, P. (2005). Electrical Stimulation Superimposed onto Voluntary Muscular Contraction, Sports Medicine, 10.2165/00007256-200535110-00003.

72)

Papaiordanidou, M., Guiraud, D., Varray, A. (2010). Kinetcs of neuromuscular changes during low-frequency electrical stimulation. Muscle & Nerve, 41, 1, 54-62. 10.1002/mus.21427

73)

Park, G.D., Lee, Lee, J.C. (2014). The effect of low extremity plyometric training on back muscle power of high school throwing event athletes. Journal of Physical Therapy Science, 26, 1, 161-164.

74)

Porcari, J., Miller, J., Cornwell, K., Gibson, M., McLean, K., Kernozek, T. (2005). The effects of neuromuscular electrical stimulation training on abdominal strength, endurance and selected anthropometric measures, Journal of Sports Science and Medicine, 4, 66-75.

75)

Pisarevskii, A.A., Golland V.S., Chechulin, S., Belousov, A.S., Sokolov, N., Kuznetsov, V.A., ...Ivanchenko, B. (1973). Device for induction electrostimulation of a gastrointestinal anastamosis after gastric resection. Biomedical Engineering, 7, 6, 374-377.

77

76)

Raven, P. (2013). Exercise physiology: an integrated approach. (International ed., 1 sv. (různé stránkování)). Australia: Wadsworth Cengage Learning.

77)

Reilly, P., Diamant, A.M. (2011). Electrostimulation: Theory, Application, and Computatioanal Model. (1st ed., 356 s.) Norwood: Artech House, 9781-60807-108-1.

78)

Robertson, V. et al. (2006). Electrotherapy explained: principles and practice. Edinburgh: Butterworth-Heinemann.

79)

Singh, I. (2006). Anatomy and physiology for physiotherapists. (1st. publ., 379 s.) Tunbridge Wells: Anshan.

80)

Soares, J., de Araújo, C., Gonçalves, F. S., Bittencourt, H. S., dos Santos, N. G., Junior, S., Neves, J., . . . Carvalho, V. O. (2012). Effects of neuromuscular electrostimulation in patients with heart failure admitted to ward. Journal of Cardiothoracic Surgery, 7, 124.

81)

Strojnik, V. (1998). The effects of superimposed electrical stimulation of the qudriceps muscles on performents in different motor tasks. J Sports Med Phys Fitness, 38, 194-200.

82)

Taradaj, J., Halski, T., Kucharzewski, M., Walewicz, K., Smykla, A., Ozon, M....Pasternok, M. (2013). The Effect of Neuro Muscular Electrical Stimulation on Quadriceps Strength and Knee Function in Professional Soccer Players: Return to Sport after ACL Reconstruction. BioMed Research International, 2013, doi:10.1155/2013/802534.

83)

Tessitore, A., Meeusen, R., Cortis, C., Capranica, L.(2007). Effects of different recovery interventions on anaerobic performances following preseason soccer training. Journal of strength and conditioning researches, 21, 3, 745-750.

84)

Trojan, S. et al. (1999). Lékařská fyziologie. (3. dopl. a přeprac. vyd., 612 s.) Praha: Grada-Avicenum.

85)

Trojan, S. et al.(2001). Fyziologie a léčebná rehabilitace motoriky člověka. (2. přeprac. a rozš. Vyd., 226 s.) Praha: Grada.

86)

Umphred, D. (2001). Neurologiacal rehabilitation. (4th ed., xv, 1055 s., obr.) St. Louis: Mosby.

87)

Vanderthommen, M., Duchateau, M. (2007) Electrical stimulation as a 78

modality to improve performance of the neuromuscular system. Exercise Sport and Science Review, 35, 4, 180-185. 88)

Vatter, J. (2003). Electrical muscle stimulation as whole body training – A multicenter study for the capability of whole body training in the gym. AVMVerlag Munich, 2010.

89)

Véle,

F.

(2006).

Kineziologie:

přehled

klinické

kineziologie

a

patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. (2., rozš. a přeprac. Vyd., 375 s.) Praha: Triton. 90)

Vella, M. (2007). Anatomie pro trénink svalové síly a vytrvalosti. (1. vyd., 144 s.) Praha: Mladá fronta.

91)

Watkins, J. (2010). Structure and function of the mmusculoskeletal system. (399 s.) Champaign: Human Kinetics.

92)

Ward, J. (2010). Základy fyziologie. (1. vyd., 164 s.) Praha: Galén.

93)

Ward, A., Shkuratova, N., (2002) Russian Electrical Stimulation: The Early Experiments. Physical Therapy, 82, 10, 1019-1030.

94)

Watson, T. (2008). Electrotherapy: evidence-based practice. (12th ed., xii, 401 p.) Edinburgh: Churchill Livingstone.

95)

Willoughby, Darryn, S., Simpson, S. (1996). The Effects of Combined Electromyostimulation and Dynamic Muscular Contractions on the Strength of College Basketball Players. Journal of Strength & Conditioning Research, 10, 4–44.

96)

Willoughby, Darryn S.; Simpson, S. (1998). Supplemental EMS and Dynamic Weight Training: Effects on Knee Extensor Strength and Vertical Jump of Female College Track & Field Athletes. Journal of Strength & Conditioning Research, 12, 131–137.

97)

Zealear, D. L., Billante, C. L., Chongkolwatana, C., & Herzon, G. D. (2000). The effects of chronic electrical stimulation on laryngeal muscle reinnervation. ORL : Journal for Oto - Rhino - Laryngology and its Related Specialties, 62(2), 87-95.

98)

Zeman, M. (2013). Základy fyzikální terapie: (1. vyd., 106 s.) České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.

99)

Zory, R.F., Jubeau, M.M., Maffiuletti, N. (2010). Contractile impairement after quadriceps strength training via electrical stimulation. Journal of 79

Strength & Conditioning Research (Lippincott Williams & Wilkins), 24, 2, 458-464. 100)

Zatsiorsky, V.M., Kraemer, W.J. (2006). Science and Practice of Strength Training. Champaign, IL: Human Kinetics

80

INTERNETOVÉ ZDROJE 101) Biologie člověka: Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Znojmo. Svalová soustava [online]. Dostupné na: http://ms.gsospg.cz:5050/bio/Sources/Textbook_Textbook.php?intSectionId =20200 102) Biometodika – studijní materiály – Katedra mechaniky: Západočeská univerzita v Plzni. Biomechanika – studijní materiály [online]. Dostupné na: http://www.kme.zcu.cz/kmet/bio/svstavba.php 103) Ciriani, G. (2010). EMS: Electrical Muscle Stimulation: A tool to complement training [online]. Dostupné na: http://articles.elitefts.com/training-articles/ems-%E2%80%93-electricalmuscle-stimulation-a-tool-to-complement-training/ 104) Ciriani, G. (2011). Electrical muscle stimulation research paper finds value in recovery [online]. Dostupné na: http://triessential.com/blog/2011/9/17/electrical-muscle-stimulationresearch-paper-finds-value-in.html 105) Cometti, G. Intéret de l'électrostimulation dans l'entrainement des sportifs de haut niveau. Unité de formation et de recherches en sciences et techniques des activités physiques et sportives, 27877 [online]. Dostupné na: http://expertise-performance.u-bourgogne.fr/pdf/Electro.pdf 106) Elektrické veličiny: DMASTER. Elektrické veličiny [online]. Dostupné na: http://www.dmaster.wz.cz/teorie/veliciny/veliciny.htm#frekvence 107) Electrical Stimulation: MEDICINEEXPO [online]. Dostupné na: http://www.medicalexpo.com/medical-manufacturer/electrical-stimulator411.html 108) Elektrody nasadit teď!: GLOBUS. Cykloservis [online]. Dostupné na: http://www.elektrostimulator.cz/index.php/aktualne/44-elektrody-nasadit-ted 109) Elektrostimulace – Wikiskript: MEFANET [online]. Vyhledáno na: http://www.wikiskripta.eu/index.php/Elektrostimulace

81

110) Francis, Ch. (1998-2001). The Truth about EMS in Bodybuilding. Testosterone [online]. Dostupné na: http://www.medword.com/MedwordStore/PCP/EMS_truth.html#.U1WrK98 hHlf 111) Feiss, D. (2014). Marc Pro Tip from National Track Cycling Champion and Olympic Hopeful [online]. Dostupné na: http://marcpro.com/category/newsblog. 112) Faqs on electro stimulation [online]. Dostupné na: tthp://www.itechmedicaldivision.com/en/faqs_on_electro_stimulation-t52.html 113) Globus Italia – Sport, Fitness, Helth and Beauty: GLOBUS CORPORATION [online]. Dostupné na: http://www.globuscorporation.com/index.asp 114) Genealogy Database: Geni.com. Genealogická databáze Geni [online]. Dostupné na: http://www.geni.com/people 115) Hansen, D. (2012). EMS Research Review: Dry-Land Strength Training vs. Electrical Stimulation in Sprint Swimming Performance [online]. Dostupné na: http://www.strengthpowerspeed.com/ems-research-review-dry-landstrength-training-vs-electrical-stimulation-in-sprint-swimming-performance/ 116) Hansen, D. (2012). Why Electrostimulation Makes Perfect Sense in the NFL [online]. Dostupné na: http://www.strengthpowerspeed.com/whyelectrostimulation-makes-perfect-sense-in-the-nfl/ 117) healthfitness.com.au: Authentic Health Fitness Australia. Electrical Muscle Stimulation has no effect on bodycomposition such as muscle mass, muscle strength and physical apperance. [online]. Dostupné na: http://healthfitness.com.au/research/fatloss/abdominal_belt_ems_exercise.ht m 118) Hoven, M. (2013). Electrical muscle stimulation devices to strengthen legs [online]. Dostupné na: http://www.livestrong.com/article/486998-electricmuscle-stimulation-devices-to-strengthen-legs/ 119) Mulcahy, J. (2013). Muscle Stimulation Dangers [online]. Dostupné na: http://www.livestrong.com/article/153338-muscle-stimulation-dangers/

82

120) Muscle Stimulator, do they work?: MEDICINENET. The Scoop on Muscle Stimulators [online]. Dostupné na: http://www.medicinenet.com/script/main/art.asp?articlekey=20437 121) Porcari, J. (2000). Electrical Muscle Stimulation (EMS) Claims Exposed by American Council on Exercise Study. Press Releases [online]. Dostupné na: http://www.acefitness.org/pressroom/256/electrical-muscle-stimulation-emsclaims-exposed/ 122) Rigaux, P. Muscular electrostimulation in sport and technological advances. [online]. Dostupné na: http://www.hammernutrition.com/downloads/muscle.pdf 123) Rebox-Physio: REBOX THERAPY [online]. Dostupné na: http://www.rebox.cz/rebox/main.htm 124) Sarkomeres: Lookfordiagnosis.com [online]. Dostupné na: http://lookfordiagnosis.com/mesh_info.php?term=Sarcomeres&lang=1 125) Slovák, P., Jíra, J. (2010). Elektroterapie ve sportovní medicíně. [online] Dostupné na: http://www.medsport.cz/clanky-slovak-p-jira-j-elektroterapieve-sportovni-medicine.html 126) The Sports Physioterpaists. (2012). The Benefit of Electro-Stimulation following ACL Reconstruction [online]. Dostupné na: http://www.thesportsphysiotherapist.com/the-benefit-of-electro-stimulationfollowing-acl-reconstruction/ 127) The Strengths and Limitations of Electrical Muscle Stimulation: Exploratory Essays Reserch Papers: The Strengths and Limitations of Electrical Muscle Stimulation [online]. Dostupné na: http://www.123helpme.com/view.asp?id=19685 128) Toulcová, B. (2013). Regenerace (XXV.): Elektroterapie – nejpouţívanější typy procedur [online]. Dostupné na: http://medicina.ronnie.cz/c-16354regenerace-xxv-elektroterapie-nejpouzivanejsi-typy-procedur.html 129) Velký lékařský slovník: MAXFORD. myoepitelové buňky (myoepitelie) [online]. Dostupné na: http://lekarske.slovniky.cz/lexikonpojem/myoepitelove-bunky-myoepitelie

83

130) Wills, A. (2014). How does muscle electrical stimmulation work? [online]. Dostupné na: http://www.livestrong.com/article/37127-electrical-musclestimulation-work/ 131) Zapletalová, H.. Stavba a funkce svalů [online]. Dostupné na: http://www.veskole.cz/vyhledavani/fs=svalov%25C3%25A9%2520vl%25C 3%25A1kno

84

RESUMÉ Tato diplomová práce na téma „Vyuţití elektrostimulace ve sportovní přípravě― je souhrn teoretických poznatků o elektrostimulační metodě a jejím vyuţití ve sportovní sféře. Práce je rozdělena na pět hlavních kapitol, kdy první obsahuje potřebné informace o svalové soustavě a svalové kontrakci. Druhá kapitola nás seznamuje s historií této metody a zároveň přibliţuje její fyzikální podstatu. Třetí kapitola nazvaná „Elektrostimulace― uţ je zaměřena na pouţití elektrického proudu ve sportu a rehabilitaci. Také zde shrnujeme poznatky o praktické aplikaci a potřebném příslušenství této metody. Následují pak kapitoly o samotném vyuţití elektrostimulace jak v lékařství, tak ve sportu. Tato část sestává především ze zahraničních studií, které jsme se snaţili okomentovat a vyvodit z nich závěry pro sportovní praxi. O té také pojednává poslední podkapitola, ve které jsme se snaţili uvést vyjádření nejrůznějších odborníků ve vybraných sportech, jenţ shrnují benefity elektrostimulace ve sportu. V závěru práce shrnujeme poznatky o stimulačním tréninku, které jsme nabyli na základě studia odborné literatury, a snaţíme se zde uvést výsledky zkoumání potřebné pro praktickou aplikaci elektrostimulace ve sportu.

85

RESUMÉ This thesis on „The use of electrostimulation in sports training― is a summary of theoretical knowledge about this training method and its use in sport sphere. The thesis is divided into five main chapters; the first one contains a sum of required information about muscular system and muscular contraction. The second one introduces us to the history and physical nature of this method. The third chapter is already focused on the use of electric current in sport and rehabilitation. The knowledge about practical application of this method and its accessories is summarized as well. After that the chapters about the actual application of electrostimulation in medicine and sport follow. This part consists of foreign studies which we've tried to comment and determine the conclusions for the sports practice. The practice also includes the final subhead in which we've sought to cite opinions and statements of experts in selected sports who summarized the benefits of electrostimulation in sports. As a conclusion of this thesis we recap the current state of knowledge on stimulus training, acquired pursuant the study of literature and we're trying to summarize the results of explorations, which can be beneficial for the sport practice.

86