MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Postavení ženy ve společnosti Diplomová práce
Brno 2007
Autor práce: Roman Šimáček
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Gulová, PhD.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby má práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne 3.5.2007
Roman Šimáček
Poděkování Děkuji Mgr. Lence Gulové PhD. za odborné vedení a cenné rady při zpracování diplomové práce.
ÚVOD ................................................................................................................6 1. ŽENA V PRŮBĚHU HISTORICKÝCH OBDOBÍ .............................................8 1.1. Žena v historii lidstva................................................................................8 1.2. Pravěký matriarchát ...............................................................................10 1.3. Starověká společnost a ženy .................................................................11 1.4. Středověká společnost, vliv křesťanství .................................................13 1.5. Ženy v devatenáctém století ..................................................................15 1.6. Ženy dvacátého století ...........................................................................19 1.7. Feminismus ............................................................................................23 2. ŽENA A MUŽ ................................................................................................28 2.1. Sociální determinovanost muže a ženy..................................................28 2.2. Biologická podmíněnost ano nebo ne? ..................................................30 2.3. Rodina....................................................................................................35 2.4. Plánované rodičovství ............................................................................37 2.5. Násilí na ženách.....................................................................................43 3. ČESKÁ ŽENA V SOUČASNOSTI.................................................................48 3.1. Kariéra nebo žena v domácnosti............................................................48 3.2. Postavení žen ve státní správě v rámci Evropské unie ..........................52 3.3. Zastoupení žen ve státní správě České republiky..................................55 3.4. Vzdělání a ženy......................................................................................58 3.5. Zaměstnanost žen..................................................................................60 4. METODOLOGICKÉ ŠETŘENÍ......................................................................64 4.1. Kvantitativní výzkumné šetření..............................................................64 4.2. Cíl výzkumného šetření ..........................................................................64 4.3. Stanovení hypotéz..................................................................................65 4.4. Kvantitativní dotazník a výzkumný vzorek ..............................................65 4.5. Výzkumný vzorek ...................................................................................68 4.6. Zpracování zjištěných údajů a jejich interpretace...................................70 4.6.1. Ženám záleží na zaměstnání a chtějí budovat svoji kariéru............70 4.6.2. Většina žen neupřednostňuje klasické rozdělení rolí muže a žena..75 4.6.3. Ženy mají rovné podmínky ve společnosti a v zaměstnání.............80 4.6.4. V naší současné společnosti se projevuje diskriminace žen ...........84 4.7. Ověřování hypotéz .................................................................................89
4.8. Zhodnocení výzkumu .............................................................................90 ZÁVĚR..............................................................................................................92 LITERATURA ...................................................................................................94 RESUMÉ ..........................................................................................................98 PŘÍLOHY.................................................................................. ......................98
ÚVOD Žena je člověkem vyjadřujícím citovou a mateřskou stránku člověčenství. Žena je v muži účastna všech práv lidských a muž cítí sebe v ženě. Talmud Téma diplomové práce jsem si vybral na základě mých vlastní zkušeností z prostředí Instituce vzdělávání dospělých. Moje spolupracovnice i posluchačky jsou vesměs ženy různých věkových kategorií, různého stupně vzdělání a odlišných sociálních skupin. V průběhu každého roku projde vzdělávacím institutem, ve kterém pracuji, několik set posluchačů. Ti si často sdělují dojmy z rodiny, ze zaměstnání a své dobré i negativní zkušenosti z partnerských vztahů. To mě přivedlo k rozhodnutí zvolit si ke studiu obor sociální pedagogiky a také k tématu mé diplomové práce. Diplomová práce je orientovaná na problematiku žen, na jejich postavení v rodině, zaměstnání a zapojení ve vedoucích a politických funkcích. Princip rovného zacházení s muži a ženami je jedním ze základních principů občanské společnosti a proto je v současné době nejen v zemích Evropské unie, ale i v zemích po celém světě
této problematice věnována velká pozornost.
V našem Zákoníku práce je zakotvena zásada rovného zacházení pro muže a ženy pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornou přípravu, služební povýšení a pracovní podmínky a také zákaz jakékoliv diskriminace z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace atd. První část diplomové práce popisuje postavení žen v průběhu jednotlivých historických obdobích a zejména pak v současnosti. Tak alespoň částečně nastiňuje vývoj vztahů mezi muži a ženami. Další část práce se zaměřuje na některé problémy současné rodiny, rodičovství, rozvodovosti a na měnící se role ženy a muže v rodině. Práce také poukazuje na hledání vztahu mezi zaměstnaností žen, jejich pracovní kariérou, zapojením do politiky státu a na možnosti, jak toto sloučit s funkcí ženy v rodině, manželství, partnerském vztahu. Prostřednictvím výzkumného šetření bude v diplomové práci zmapováno, jak
ženy a muži pohlížejí na otázku zaměstnanosti žen v souvislosti s rodinou, zda v našem prostředí vnímají diskriminaci, jak se tato diskriminace projevuje a ve kterých oblastech se s ní ženy setkávají nejvíce. Bude poukázáno i na otázku násilí na ženách, které je jedním z významných společenských problémů a má důsledky nejen pro život, psychické a fyzické zdraví žen, ale i pro fungování společnosti celkově. Budou zaznamenány i některé názory a představy žen na možnosti jejich zapojení do společenského života a také do nejvyšších politických funkcí. V roce 2005 bylo podle údajů Českého statistického v České republice 10 234 092 obyvatel, z toho 5247 989 žen. Žen je více než polovina. Už z tohoto důvodu je třeba věnovat otázce žen velkou pozornost. Doba, kdy ženy byly skutečně diskriminovány oproti mužům, je alespoň ve vyspělých evropských a severoamerických zemích dávnou minulostí. Žena v současné civilizaci zažívá nejrovnější přístup v historii. Účastní se na politickém procesu a má stejná práva, přístup ke vzdělání a nárok na rovnou mzdu. Přes to bude ještě dlouho trvat, než se muž před ostatními otevřeně přizná k domácím pracím nebo k hrdosti na svoji lépe vydělávající ženu. Stále ještě přetrvává tradiční model dělby práce v rodině, kdy hlavní péči o domácnost a děti zabezpečuje žena. Výzkumy CVVM z ledna 2003 ukázaly, že podle 64 % obyvatel má rodinu finančně zajišťovat právě muž. Obecně lze říci, že pozice žen v českých domácnostech se zlepšuje s klesajícím věkem a stoupajícím vzděláním, pak si obvyklé ženské role rozdělují oba partneři mezi sebe. Jedná se zejména o rodinný rozpočet, vzdělávání a koníčky. Starší lidé zůstávají u tradičního rozdělení rolí v domácnosti. Ve srovnání rovného zastoupení v kategorii zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků, v poměru platů mužů a žen, nebo v počtu ekonomicky aktivních žen a mužů se příliš nelišíme od vyspělých evropských zemí.
1. ŽENA V PRŮBĚHU HISTORICKÝCH OBDOBÍ “Velikost v ženě? Je to vůbec možné? Není to smiřování nesmiřitelného, není to tolik, co sucho v mokrotě?” L. Klíma
1.1. Žena v historii lidstva Pokud chceme alespoň částečně pochopit vztahy mezi muži a ženami současnosti, podívejme se stručně na ženu jednotlivých historických období. V souvislostí s rozvíjejícím se pracovním procesem je třeba se zabývat se otázkou pracovní kariéry ženy a jak se tato slučuje s funkcí ženy v rodině, funkcí rodiny, manželství a partnerského vztahu. Postoje, hodnoty a chování, které jsou nám v dospělosti vlastní, nejsou jen výsledkem naší genetické podstaty, kterou navíc můžeme jen obtížně identifikovat, ale jsou determinovány prostředím, ve kterém člověk vyrůstá a vyvíjí se. Nikdo nezpochybňuje skutečnost, že muž a žena se od sebe v mnohém liší. Jedním z nejdůležitějších biologických rozdílů je to, že jen žena je schopna rodit a kojit dítě. Právě tato okolnost způsobila, že žena má mnohem méně možností opouštět domácnost. Někteří antropologové tím vysvětlují, proč jí byla přisouzena role pečovatelky o děti a domácnost, zatímco z muže se stal především ochránce, bojovník a lovec. Tomu všemu napomáhaly i další fyzické rozdíly, jako například přirozená síla a tělesná velikost muže, které pak vedly k výhodám sociálním, ekonomickým a politickým. V časovém období překračujícím několik tisíciletí jsou známa jména nejslavnějších protagonistů, kteří spoluurčovali vývoj společností. Málo však zůstalo v dějinné paměti o osudech žen, ať už korunovaných nebo nekorunovaných, které působily na mnohá důležitá rozhodnutí. Participaci politické a náboženské moci měli totiž až do devatenáctého století výhradně muži a jen tu a tam se objevily výjimky. Možná tou největší byla panovnice pozdních antických
dějin Kleopatra VII., která proslula jako žena ctižádostivá, sebevědomá a na svou dobu nadmíru emancipovaná. I naše kroniky a legendy přinášejí spolehlivá svědectví o tom, že české dějiny nejstarších dob nepatřily pouze mužům. Příkladem může být životní příběh první historicky české ženy Ludmily. Ta, jak uvádí Čechura (1994, s.10), se jako česká kněžna účastnila převratných událostí, jakými byly přijetí křesťanství Přemyslovci, založení Pražského hradu, zánik Velké Moravy, poručnická vláda v zemi, vyústění konfliktu se snachou Drahomírou v tetínskou vraždu, která představovala prolog konfliktu mezi jejími vnuky Václavem a Boleslavem. Už v 11. století se stala první slovanskou světicí. Kromě nejvýraznější ženy středověku Johanky z Arku, která doplatila na oblíbený soudní rozsudek 12. století téměř výhradně určený ženám, a to osočení z čarodějnictví, jsou tu další ženy, jako například Eliška Rejčka nebo markýza de Pompadour, s politickými a mocenskými ambicemi, které svým šarmem ovlivnily mocné muže své doby. Teprve v osvícenectví, které přináší rozsáhlejší společenské diskuze, se objevují velké panovnice. Například anglická královna Alžběta I. ve světě velké politiky mužů s naprostou samozřejmostí prokázala nevšední panovnické schopnosti, nebo rozhodná a krutá ruská carevna Kateřina Veliká, reformátorka usilující o zvýšení úrovně ruské moci, vzdělanosti dětí, zejména dívek a o zlepšení zdravotní péče. Pro nás je z této doby nejzajímavější císařovna Marie Terezie. Na konci své vlády zanechala zahraničně politicky zajištěnou a absolutisticky spravovanou monarchii a pověst příkladné matky, která dle Čechury (1994, s.161) ... jestliže je unavena, jde se podívat na své děti a činí tak ve všechny dny bez výjimky. Je něžnou, ale přitom přísnou matkou…. Z devatenáctého století můžeme jmenovat Angličanku Mary Kingsleyovou, významnou cestovatelku po Africe, anglickou reformátorku Elisabet Fryovou, Susan Brownell Anthonyovou, americkou bojovnici za práva žen, nebo britské bojovnice za volební práva žen Emmeline a Christabel Pankhurtovy. Významných žen dvacátého století lze jmenovat dlouhou řadu, ať už z oblasti sportu, kultury a v neposlední řadě i z oblasti vědeckého a politického života. Jako příklad uvádím alespoň jména nositelek Nobelovy ceny za objevy Marie
Curiové a Doroty Hodgkinové, argentýnské politické vůdkyně Evy Perónové, obětavé bojovnice za ženská práva. Další pak jméno Margaret Thatcherové, první ženy ve funkci ministerské předsedkyně, která získala respekt mnoha lidí po celém světě, nebo Benazir Bhutttové, ministerské předsedkyně Pákistánu a první ženy v historii, která se stala představitelkou muslimského státu, jméno nositelky Nobelovy ceny míru Matky Terezy, indické křesťanské misionářky, která zakládala domovy pro nemocné a malomocné a také více než 60 škol po celém světě a také Judy Williamsové, bojovnici proti nášlapným minám. Role ženy, podobně jako role muže, byla ve společnosti a samozřejmě i v rodině v jednotlivých historických obdobích různá.
1.2. Pravěký matriarchát V pravěku, v lovecko-sběračských společnostech měly ženy téměř výhradně na starosti sbírání rostlinné potravy, kdežto muži lovili pro maso. Ženy musely mít dobré znalosti ze života rostlin a podle antropologů právě ony vedly neolitickou revoluci a staly se prvními průkopníky zemědělství. Žena v té době získala postavení, jaké v pozdějších společnostech nemělo obdoby. Toto období, kdy se žena – matka se stala skutečnou vládkyní rodu, se nazývá matriarchát. Nálezy z jihovýchodní Evropy a Blízkého Východu dokládají existenci usedlé neolitické kultury, která byla postavena na ženských hodnotách. Ve
společnosti
patriarchální
je
základní
sociální
skupinou
rodina,
v matriarchátu tuto roli plnila sociální jednotka tzv. gent, v jehož čele byla nejstarší žena, pramáti. Internetové stránky Feminismus, (2007) uvádí, že žena na nejvyšším hierarchickém stupni, tedy matka rodu, měla moc soudní a náboženskou. To se projevovalo i v mytologii. Ženské bohyně (Matka Země, Matka všech stvoření, Paní nebe) byly vždy spodobněním plodivé síly přírody. Ženský princip, který se projevoval především rozením dětí, péčí o ně, byl posvátný. Zdrojem obživy té doby bylo především pěstování plodin, jehož se účastnili muži i ženy. Ženy se pak specializovaly na výrobu keramiky, předení, tkaní a upravování potravin. Byly v té době nedotknutelné. Vražda ženy, matky byla
nejhorším zločinem a jeho spáchání bylo důvodem ke krevní mstě. Ta byla výhradní záležitosti mužů příslušného gentu, bylo jejich výhradní
povinností
trestat všechny zločiny a bezpráví. Lov, tradiční sféra mužů, měl doplňkový význam. Mužská božstva se vyskytovala pouze mezi nižšími bohy (Bůh žní a Bůh smrti). Tato kultura v podstatě nevedla války. Později, dokud byla ještě výroba životních prostředků na nízkém stupni a uspokojovala jen skromné společenské požadavky, nebyla činnost ženy a muže prakticky diferencovaná. Se vzrůstající vyspělostí vědomostí a techniky však nároky společnosti rostly, a tak vznikala potřeba specializace. Došlo k dělbě práce. Rybolov, chov dobytka, lov zvěře, to vše vyžadovalo zvláštní vědomosti a úzkou specializaci. To prokazatelně lépe obsáhli muži, kteří také museli vytvořit nástroje potřebné k těmto činnostem. Se vznikem rozvinutějšího zemědělství se situace ještě prohloubila, společnost získávala bohatství, které převyšovalo její nároky. Za nadprodukci měl největší zásluhu muž, který se stával majitelem bohatství. Vznik obchodu a relativního blahobytu byl důsledkem růstu počtu obyvatelstva, které potřebovalo stále větší prostor. To vše bylo příčinou bojů o půdu. Potřeba zbraní a nástrojů dala podnět k vytvoření třídy řemeslníků. Tyto změny přivodily změnu společenského zřízení a kultura žen tak byla postupně vyvrácena agresivnější válečnickou kulturou mužskou. Postupným rozvojem vojenství, řemesel a obchodu s diferenciací společenského postavení podle majetku a se vznikem státu se postupně do popředí dostávají muži a pod jejich tlakem vzniká nová autonomní sociální skupina – párová rodina. Gent se stává pouhým náboženským útvarem a ztrácí hospodářský význam. Mateřské právo zaniklo, vzniklo právo otcovské – patriarchát.
1.3. Starověká společnost a ženy Starověká společnost je již zcela založena na patriarchálním modelu, ženy se staly podřízenými ve vztahu k mužům a vykonávaly především práce spojené s udržováním domu a výchovou dětí. Výdělek zajišťoval muž. V Řeckých Athénách mělo vytvoření práva otcovského za následek vyžadování
manželské věrnosti, neboť uznávalo za dědice pouze dítě, které bylo prokazatelně vlastní. To připoutávalo ženy k domácnosti, zdržovaly se převážně ve vyhrazené části domu a ven vycházely co nejméně. Podle Gyenessovy encyklopedie (1992, s.370) byl řecký dům uzavřený. Všechna okna vedla na dvůr. Byl přísně rozdělen na dvě části ženskou (gynaikeion) a mužskou (andreion). Do ženské části směl vstoupit kromě žen a hodně malých dětí pouze pán domu. Tam byla také umístěna manželská ložnice. Vdaná žena pečovala o řádný chod domácnosti a co bylo za zdmi jejího domu se jí netýkalo. Muž nepobýval doma často a i s ženou jen velmi málo komunikoval. Počet sexuálních styků s legitimní manželkou doporučoval mužům zákonodárce, aby tak bylo zajištěno narození legitimního mužského dědice. Kromě toho se ale mohl muž sexuálně stýkat i s konkubínami a jinochy. Pokud se však cizoložství dopustila žena, mohla být potrestána i smrtí nebo prodána jako otrokyně. Ženy se vdávaly na konci puberty, muži okolo třicítky. Sňatek domlouval otec nevěsty s ženichem, který při volbě nevěsty musel respektovat mínění svého otce. Pád gentového uspořádání tedy vzal ženě svobodu a možnost veřejného vystupování. Pokud vůbec opustila dům, musela být zahalena, aby nepoutala zraky jiných mužů. Ženy této společnosti se vzdělávaly jen minimálně, pouze doma a jenom ve styku s ženskými členkami domácnosti. Ve starověkém Řecku to pak znamenalo obrovský propad společenského postavení ženy a ve svém důsledku vedlo až k nepřirozené podobě naprostého nedostatku úcty k ženě. Její individualita byla snížena na strážkyni domu, na roditelku, služku a otrokyni. V této době měla žena dosud nejhorší postavení. V době, kdy v řeckých Athénách panoval patriarchát, ve Spartě dál přetrvával gentový řád, ale byl ovlivněný společenskou situací Sparty. Všichni, chlapci i dívky, byli v sedmi letech svěřováni do péče státu. Protože mužům i ženám se dostávalo stejné výchovy, nebyly sparťanské ženy odlučovány od veřejného života tak jako ženy v Athénách. Fakt, že sparťanská výchova byla založena na společné státní výchově dětí, umožňoval volné mravy v této společnosti. Nezáleželo na tom, jestli je žena svobodná nebo provdaná, obě měly stejná práva. Muži se ženili nejpozději do
třiceti let a běžně se nejstarší bratr dělil o ženu s mladšími, případně s přáteli Ve starém Římě se na rozdíl od Řecka těšila žena opravdové úctě. Římané označovali rodinu za základ státu. Žena byla vysoce vážena jak společensky tak mravně. Právně však byla dívka v poručnictví otce, dokud se neprovdala, pak o všech důležitých a majetkových záležitostech rozhodoval manžel. Žena se plně podílela na chodu rodiny a na všech společenských aktivitách. Řada ženských postav z římských dějin je uváděna jako vzory mateřství, hrdého ženství a lásky. S krizí římské republiky a následným pádem Říma dochází k mravnímu úpadku a do krize se dostává i římská rodina. Tím se změnilo i postavení ženy ve této společnosti.
1.4. Středověká společnost, vliv křesťanství V Evropě se rozmáhá nové náboženství, křesťanství. To zpočátku ženě navrací její lidskou důstojnost a odsuzuje dvojí morálku – jednu pro muže a jednu pro ženy. Později je však žena ze společenského života vyčleněna. Je považována za původkyni lidských hříchů, jak praví Starý zákon, manželství a tělesná láska je jsou považovány pouze za nutné zlo k reprodukci lidstva. Tyto názory se dostávají do konfrontace s pohledem na ženu ve společnostech Germánů a Slovanů, kde oslavovali především její schopnost mateřství a ctili ji jako dárkyni života. Přes určité sociální handicapy, nevlastnila majetek, byla v poručnictví otce nebo manžela, nebyla zde žena omezována společensky. Obohacením germánských zvyků o křesťanství vzniká postupně zbožná, vážná a dobročinná žena románského období. Sociální role vzrůstá v důsledku zakládání klášterů, středisek učenosti, určených v té době pouze ženám. Představené klášterů měly značný vliv na řízení tehdejšího státu. Zpočátku středověku byla společnost společností agrární. Pěstování zemědělských plodin mělo mnohem větší hospodářský význam než řemesla. Středověká společnost žila ve velké existenční nejistotě, často na pokraji hladu. Mnohokrát zápasila s epidemiemi nemocí, zejména moru, které decimovaly podstatnou část obyvatel, stejně tak jako časté války bezohledně drancující zem.
Pozdější rozvinutá středověká společnost se změnila ve společnost stavovskou. Každý ze stavů měl jiný životní styl, pro každý platily jiné právní normy, právo se dokonce lišilo i v rámci jedné země. Každý stav měl také specifický model rodiny. Nejvyšším stavem byla šlechta s novým ideálem ženy, ženy jemné, přecitlivělé, která potřebuje oporu rytíře. Rytíř ale věnoval lásku Bohu a církvi a žena byla považována za bytost pohlavní. Kelly uvádí (1984,s.168)…. dáma není žádoucí, ani ji nikdo nemiluje pro ni samotnou. Je přinucena k nečinnosti a cudnosti, je svazována těžkým nákladným oděvem, který skrývá její tělo, zatímco vystavuje na odiv manželovo šlechtické postavení.... Nejpočetnějším stavem v tomto období byli venkované. O životě prostých lidí není mnoho známo, protože se jím v podstatě nikdo nezabýval. V té době v vlastně nelze mluvit o sociálním a kulturním vývoji na venkově. Dětství zde bylo krátké, zhruba do osmi let. Pak se dítě stalo v jednom okamžiku dospělou osobou a buď začalo pracovat v zemědělství, nebo šlo do učení, obvykle mimo domov. Dítě, které tak z domova odešlo, už nemuselo své rodiče nikdy spatřit, neboť umírali velmi brzy, ženy často při porodu. Středověká rodina se v mnohém podobá rodině antické. Trvá vedoucí postavení muže a podřízená role ženy, vysoká oddělenost mužské a ženské role, necitelnost vůči nenarozeným nebo čerstvě narozeným dětem, vázanost rodiny na majetek, dům, hospodářství. Rodina je nejen společenskou jednotkou, je i jednotkou výrobní a institucí výchovnou. Předsudky minulých staletí překonává nová doba renesanční. Jak uvádí internetové stránky Feminismus (2007), žena již není světicí nebo milenkou, stává se bytostí lidskou se všemi taji a krásami. To se projevuje i v tom, jak jsou ženy ztvárněny v umění a literatuře. Prohlubuje se i jejich vzdělání, a dostává se jim ucelenějších informací, zakládají spolky, kde debatují o umění, duchovnu, krásnu a co víc, objevuje se i jejich tvorba vlastní, která je konfrontovaná s opravdovým životem. Tak byl konečně překonán po staletí panující předsudek, že žena není schopna intelektuální činnosti a že snaha vymknout se svému určení ji pouze poškozuje a ničí její pravé kouzlo. Tento vývoj oboha-
til kulturu a umění o ženský prvek, o ženský způsob vnímání světa. Tato zkušenost se samozřejmě přenesla i do rodinného života. Sedmnácté a osmnácté století pokračuje v linii, kterou nastínila renesance, emancipace ženy zdárně pokračuje. Protože společenský systém nedovoloval prostým lidem dosáhnout vyššího vzdělání, byli na tom muž a žena z hlediska sociálního a politického v podstatě stejně. Zásadní rozdíly mezi muži a ženami začaly být patrny až ve chvíli, kdy se celá společnost uvolnila, byly zavedeny nové způsoby vládnutí a společenský život se otevřel širokým masám.
1.5. Ženy v devatenáctém století V devatenáctém století přichází řada změn. Zrušení nevolnictví, průmyslová revoluce, vznik ústav, situace po napoleonských válkách ve Francii, rozmach Ameriky ovlivňuje evropskou společnost. Společnosti založené na občanských principech umožňovaly, aby vznikala ženská hnutí nejen ve vyšších sociálních třídách, ale i ve střední a dělnické třídě. Po období reforem, kdy se žena začala vymaňovat z klasického modelu patriarchální společnosti, nastal opět návrat k bývalému stavu a postavení ženy se leckde i zhoršilo. Ženám zemědělských dělníků, které pomáhaly na poli a většinou ještě pracovaly i jako domácí přadleny, nezbývalo mnoho času na domácnost a děti. Stejně tak i rodinách továrních dělníků, kde byly ženy i čtrnáct hodin zaměstnány, bylo považováno za slabost mužů pomáhat s domácími pracemi. Sňatky, až na výjimky, nebyly záležitostí citů, ale jako už po celá dlouhá staletí před tím, byly uzavírány na základě dohody rodičů a hrály v nich rozhodující úlohu společenské konvence, hospodářské, politické nebo rodové zájmy. Jak uvádí internetové stránky Gender Studies, o.p.s. (2007), teoretickým přínosem této doby bylo to, že se začalo o ženské problematice mluvit. Ke stěžejním dílům tohoto období patří například Obhajoba ženských práv od Mary Wollstonecraftové. Poprvé vystoupila s požadavkem rovnosti mužů a žen a podporou emancipace žen.. Říká: „zdá se, že muži si ve své většině rozumově
ospravedlňují předsudky, o nichž dnes sotva vědí, jak je získali, spíše než by se jich snažili zbavit.“ Sdružení amerických žen požaduje stejná práva mužů a žen. Další dílo Poddanství žen otevřeně vystupující proti násilí na ženách a ženských právech je od člena anglického parlamentu Johna Starta Milla. Byl zastáncem volebního práva žen, jejich situaci přirovnával k situaci otroků a sluhů. Francii ovlivňuje Olympie de Gouges s deklarací ženských práv, ve které se například říká: …. národ a lidstvo se skládá z mužů a žen, proto je třeba umožnit ženám, aby se podílely na veřejných věcech, neboť zákonodárství má být vůlí celého národa. Za rovnoprávnost žen bojoval i britský právník Richard Pankhurst se svoji ženou Emmeline. Ta spolu s dcerou Christabel založila Sociální a politickou unii žen, která měla cíl dosáhnout přiznání volebního práva ženám. Stoupenkyně - feministky, také nazývány sufražetky, byly radikálními bojovnicemi za politická práva žen a využívaly extrémní formy boje např. hladovky, rozbíjení oken ve státních budovách a i pumové atentáty. V knize Významné osobnosti (2002,s.254) Pankhurstová k tomu říká, ….našim cílem je domáhat se našich ženských práv, nikoli svobodné být, ale za svobodu bojovat. To je naším právem a povinností. Devatenácté století je považováno za jednu z nejvýznamnějších epoch lidstva s obrovskými společenskými, hospodářskými, technologickými a demografickými změnami. Dalo vzniknout myšlenkám, že schopnosti, um, nadání, ale i vzdělání se stávají hlavními kritérii pro získání práce a úspěchu. A to se samozřejmě muselo odrazit i v životě žen. Mnoho jich studuje, stávají se významnými spisovatelkami, malířkami, herečkami i podnikatelkami, dokonce i vědeckými pracovnicemi. Ženy se zajímají o politiku, umějí se v ní orientovat, ovlivňují voliče a podporují jednotlivé politické strany. Rozšířila se lidská práva, pracuje se s veřejným míněním, mění se sama definice veřejnosti, která byla do té doby představovaná konzervativní rodovou a hospodářskou elitou. To vše připravilo prostředí pro úplnou a dokonalou emancipaci ženy. Přestože už byly přesně stanoveny složky a cíle emancipačního hnutí, kterých chtěli jeho zastánci dosáhnout už v tomto století, nebyly právně kodifikovány. To se stalo až ve století dvacátém.
Co vlastně emancipace je. Slovník cizích slov (1998, s.152) ji definuje jako osvobození, vymanění, zrovnoprávnění – týkající se především žen, psychologický slovník jako úsilí o rovnoprávné postavení žen – jde tedy o emancipaci od mužů a od společnosti, která ženy svazuje . Brož (2007, s. 159) považuje za hlavní složky ženského emancipačního hnutí: -
úsilí o individuální uvolnění a požadavek neomezeného přístupu ke vzdělání
-
uvolnění sociální a etické, spojené s požadavkem přístupu ke všem povoláním a oborům lidské činnosti
-
odstranění dvojí morálky, nuceného celibátu a prostituce
-
uvolnění politické, spojené s bojem za právo na svobodné sebeurčení ve státě, tedy za volební právo
-
úsilí o změnu zákonů znevýhodňujících ženy
-
uvolnění rodinné, usilující o mravní a právní rovnost v rodině, hospodářskou nezávislost a omezení vlivu a moci rodičů.
Z předchozího výčtu vidíme, že některé jeho složky byly v této době splněny, jiné, například odstranění nuceného celibátu nebo omezení vlivu rodičů, samy od sebe ztratily význam a nebylo je třeba řešit. Přestože v tomto období došlo k podstatnému uvolnění života žen ve společnosti, jejich právní postavení se příliš nezlepšilo. Příkladem může být situace, ve které se nacházely ženy v nejvyspělejší zemi Evropy ve Velké Británii. A právě anglosaské země se později staly kolébkou feminismu. Ani zde však nepřiznávali ženám stejná práva a rovnost s muži. Například teprve manželství dávalo ženě právní subjektivitu, ale pouze v tom smyslu, že se muž a žena stali jediným subjektem pod plnou mocí muže. Podle Brože (2007) žena musela muži sloužit a tvořit s ním manželské společenství. Měla právo na vdovský podíl, nemohla ale napsat závěť nebo rozhodnout o pěstounství dětí a v případě škody neměla nárok na její náhradu. Povinností muže bylo obstarávat živobytí a převzít odpovědnost za ženin majetek, za případné dluhy nebo i zločiny. Mluvíme tady pouze o formálně - právním postavení ženy ve společnosti. Její reálná situace byla již kolem roku 1815 diametrálně odlišná. Tehdejší britská
společnost pochopila, že tato diskriminace její rozvoj brzdí. A tak nečekala na vyhlášky, výnosy či zákony a začala si počínat, jako by změny určené ženám již nastaly. Proto se navzdory právním předpisům ženy stávají úspěšnými podnikatelkami, správkyněmi pozůstalostí či vykonavatelkami závětí a uzavírají pro sebe výhodné předmanželské smlouvy. Jiná situace byla například ve Francii. Revoluce z roku 1789 přinesla změny, které postavení francouzských žen zlepšily. Podařilo se přijmout zákon o rozvodu, který umožňoval manželství rozvést, pakliže obě zainteresované strany souhlasily. Přijetí zákona mělo ale ten důsledek, že do konce devatenáctého století skončilo ve Francii rozvodem přibližně každé třetí manželství. Zacházení s majetkem však bylo ženě, pokud nebyla regulérně registrována jako obchodnice, přesně právně vymezeno. Ženské kluby, které začaly vznikat v roce 1789, zde byly opět v roce 1793 zrušeny. Výbor pro veřejné blaho pak ženám výslovně zakázal vstupovat do vlády, požívat politických práv a sdružovat se v klubech. Po Napoleonově pádu protiženská politická linie ještě zesílila a tlaky k návratu patriarchální společnosti osmnáctého století zintensivnili. Ve Spojených státech, kde společenský vývoj rovněž předběhl právní normy, se právní postavení žen rychle lepšilo. Výraznou osobností byla Mary Jonesová, která věnovala svůj život práci v organizacích pro pracující, boji proti dětské práci a úsilí o dosažení beztřídní sociálně spravedlivé společnosti. V roce 1890 byla založena Národní ženská asociace za volební práva, kterou vedla Carrie Wattová. Tato a další hnutí sice nedosáhla svých cílů, ale pozitivně ovlivňovala dění jinde ve světě. Na českém území byla koncem devatenáctého století situace pro emancipaci žen příznivá. V době, kdy ve vyspělých evropských zemích získaly ženy první občanská práva, například právo vlastnit majetek nebo právo na vzdělání, vznikají v Čechách ženské spolky, například už v roce 1890 Ženský výrobní spolek český.
V ženském hnutí se prosazovaly zejména ženy spisovatelky. České feministky devatenáctého století, například Eliška Krásnohorská, Tereza Nováková, Karolína Světlá nebo Magdalena Dobromila Rettigová, byly ovlivněny a nadšeny názory zastánce ženských práv již zmíněným Angličanem J.S. Millem. V roce 1890 založila Krásnohorská Minervu, první dívčí gymnázium ve střední Evropě. Hlavní náplní rodící se české ženské emancipace byl boj za volební právo. Čeští muži podporovali získání volebního práva pro ženy, viděli tak větší možnost rozšířit vlasteneckou volební základnu v rámci Rakouska – Uherska. Výbor pro volební právo žen, který vznikl v roce 1905, měl u lidí probudit zájem o tuto problematiku. Jedním z hlavních výsledků pak bylo zvolení první ženské poslankyně Sněmu království Českého v roce 1912.
1.6. Ženy dvacátého století Většina historiků poukazuje na souvislost rozvoje průmyslu a kapitálu s hlubokými změnami ve společenských a politických systémech. Vznikla tak příležitost a v určitých vrstvách a systémech i nutnost placené práce žen a tím možnost ekonomické nezávislosti na mužích a rodině. Lze říci, že snaha o úplnou emancipaci žen byla ve dvacátém století dovršena, ale nebylo to výsledkem bojů „uvědomělé ženské menšiny“ za svá práva. Tyto snahy měly nesporně na emancipaci vliv. Hlavní podíl sehrála především celková demokratizace společnosti, která se stala, i zásluhou médií, závislou na mínění veřejnosti a veřejnost tvoří jak ženy, tak muži. Stav, kdy rozhoduje pouze určitá skupina lidí nebyl udržitelný a všeobecné volební právo, výdobytek dvacátého století, muselo platit pro muže i pro ženy. Určujícím kritériem ke způsobilosti volit a být volen se staly pouze věk a duševní způsobilost a ne postavení a pohlaví. Pokud se sledujeme vývoj volebního práva žen, jak uvádí Gender Studies, o.p.s.(2007) dostaly ho v průběhu let 1893 až 1979. Jako první bylo zavedeno pro ženy Nového Zélandu v roce 1893 a pak v Austrálii. Saudská Arábie zůstává jediným státem, kde ženy nemohou na celostátní úrovni dosud volit. Po první světové válce dochází k přidělení práv téměř ve všech zemích, včetně
Československa. Ve Velké Británii bylo zavedeno všeobecné volební právo pro majetné ženy v roce 1920, pro všechny ženy pak v roce 1928. Mezi země, které nejdéle otálely patřily islámské země, poslední evropskou zemí bylo Švýcarsko, teprve v roce 1975. Důležitou roli pro ženy v tomto období sehrálo i zapojení do pracovního procesu. Tradiční pracovní zaměření žen ovlivnily válečné konflikty dvacátého století. Do té doby byl počet zaměstnaných žen velmi nízký, většinou šlo o služky a posluhovačky, výjimečně pracovaly svobodné ženy v továrnách, obchodech nebo kancelářích. Během první světové války se ale musely postarat o většinu výroby a jejich zaměstnanost prudce stoupla. Opět se objevují revoluční myšlenky zaměřené na zlepšení postavení ženy ve společnosti, tentokrát přicházejí z Ruska. Měly zajišťovat ženám právo na interrupci, na občanský sňatek, právo na rozvod, vzdělání bez ohledu na pohlaví, zaměřovaly se na odstranění negramotnosti a nevzdělanosti a byla i rozšířena předškolní péče otevřená všem dětem. Za Stalinovy vlády však došlo k posunu zpět, protože jejím cílem se stalo rozdělit společnost na ty, kdo řídí, rozhodují a na ty , co mají poslouchat. V novém Československu získaly ženy po první světové válce volební právo. Jejich aktivity byly podporovány i prezidentem T.G. Masarykem, který bývá nazýván prvním českým feministou. Ženská národní rada založená roku 1923 sdružovala všechny tehdejší ženské organizace v republice. Ženské otázky řešil i časopis Ženský svět, do kterého přispíval například i F.X. Šalda. Během druhé světové války měli muži i ženy stejného nepřítele, fašismus. Válečné útrapy sdíleli stejnou měrou a vzájemně se podporovali. Protože většina mužů byla na frontě, do výroby byly zapojeny hlavně ženy a jejich zaměstnanost prudce stoupla. Hned po válce se muži vrátili do svých zaměstnání a navrací se dřívější tradiční schéma, známý model společnosti, žena – rodička a hospodyně a muž – živitel. V čase po skončení druhé světové války došlo k obrovským změnám v lidské společnosti. Svět se rozdělil na dva politické bloky. Jeden, kapitalistický, byl produktem přirozeného vývoje a žil svobodně. Druhý, komunistický, byl výsled-
kem idealistických plánů uvedených do praxe pod útlakem zločinných režimů. Přes tyto celosvětové problémy se postavení ženy ve společnosti zlepšovalo. V Československé socialistické republice a dalších komunistických zemích byla deklarace rovnosti žen a mužů pouze formální. Ženy měly na rozdíl od západních kolegyň právo na práci a s tím spojené právo na hospodářskou emancipaci. Podle zákona ale
bylo povinné pracovat, bez možnosti volby.
Současně zde existoval i model žena – matka, pečovatelka o domácnost. To samozřejmě zhoršovalo kvalitu života žen, měly totiž obvykle dvě práce– zaměstnání a domácnost. Za stejnou práci jim byla v plánovaném hospodářství tabulkami přisouzena nižší mzda a vrcholné funkce byly pro ženy nepřístupné. Ženská organizace, Československý svaz žen, který vznikl v roce 1967, na základě svých stanov uznával vedoucí úlohu KSČ a ve své činnosti vycházel z jejího programu přispíval k jeho realizaci. Vylučoval ve svých stanovách jakoukoliv samostatnou aktivitu, nezávislost a kreativitu. Komunistickou
ideologií
byla
zatížena
i
tehdejší
ženská
periodika
z nakladatelství Mona (např. Žena a móda, Praktická, žena, Vlasta), kde obraz ženy byl zúžen na ženu matku a ženu hospodyni, které bylo třeba neustále radit. Na politické scéně bylo žen velmi málo a neměly téměř žádnou moc ani popularitu. Po pádu komunistického režimu přichází do Čech řada nových demokratických směrů, mezi nimi i feminismus. Vzhledem k tomu, že média se zabývala aktuálními tématy, na úvahová nezbýval čas. A proto obraz feministického hnutí byl většinou zkreslen. Noviny psaly o fanatických davech žen, které pobíhají po ulicích nahé a odmítají být matkami a sexuálními objekty, o ženách, které bojují samy proti sobě a nevědí, co chtějí. K tomuto odpudivému feminismu se nechtěl nikdo hlásit. V roce 1991 bylo založeno Centrum pro Gender Studies, které se snaží nepřijímat cizí západní feminismus, ale hledá specifickou cestu pro české prostředí. Shromažďuje články týkající se násilí na ženách, prostituce, feminismu. O feminismu informuje sefriózně i
denní tisk, zejména Lidové no-
viny, MF Dnes, Respekt nebo Reflex., objevují se závažné problémy typu: nižší
platy žen, svobodná interrupce, diskriminace při přijímání do zaměstnání na vyšší funkce atd. Hnutí žen se v Evropě i v Severní Americe prosazuje s nebývalou razancí zejména v šedesátých letech. Vznikla významná vrstva žen, kterým dosažené vysoké a kvalitní vzdělání poskytuje značný duchovní kapitál. Relativně prosperující společnost však o ně neprojevuje zájem. Ženy se touží uplatnit i mimo vlastní dům, chtějí konfrontovat své zkušenosti. Spolčují se do živelných ale i organizovaných setkání a otevřeně vstupují do veřejného i politického života . V sedmdesátých letech se do popředí dostávají konzervativní vlády, které podporují hodnotu domova a domácnosti, zárukou má být tradičně chápané ženství. Feministické teorie této doby zastávají názor, že nerovnost mezi mužem a ženou není biologická danost, ani boží soud. Tato nerovnost je kulturně a společensky vytvořena. Feministické učení chce zkoumat rozdílné způsoby sociální a kulturní konstrukce mužství a ženství, aby byly odhaleny mechanismy útlaku, dominance a moci. Žena je v podstatě vystavena dvojímu útlaku. První vyplývá z hmotných omezení s daném společenském systému. Druhý souvisí s nerovným postavením mužů a žen ve všech oblastech života, uvádí Gender Studies, o.p.s. (2007) Změna společenského zázemí v osmdesátých letech přináší i změnu v myšlenkové povaze ženského hnutí. Přední americké univerzity zakládají katedry ženských studií s takzvaným akademickým feminismem. V právních systémech a v organizaci společnosti se uskutečňuje značná část požadavků feministického hnutí. I v muslimských zemích se postavení ženy rapidně mění. Podle Guinnesovy encyklopedie (1992, s.379) muž sice může mít stále až čtyři manželky, ale většinou má pouze jednu. Podle tradic je možné, aby se se svou ženou rozvedl, řekne-li jé třikrát, že se chce rozvést, ale žena to udělat nemůže. V některých muslimských zemích došlo k reformě a za určitých okolností se může i žena rozvést, třeba vezme-li si muž ještě jinou manželku, přestože ve svatební smlouvě napsal, že ona bude jeho jedinou manželkou. Některé ženy nosí stá-
le přísné islámské oblečení, které zakrývá všechny části těla včetně obličeje, rukou a vlasů, jiné odkrývají tvář a ruce. Jsou ale i muslimské ženy, které se nosí neokázalé západní oblečení a islámské pouze při návštěvě mešity a motlitbě. Mnohé mladé provdané ženy zde pracují, řídí své vlastní společnosti nebo dosáhly významné postavení ve vládě, například již zmíněná Benazir Bhutttová, ministerské předsedkyně Pákistánu.
1.7. Feminismus V současné době je žena svobodná, má tedy stejná práva i povinnosti jako muž, může se účastnit veřejného života jako občan svobodného státu. Vyskytl se však jiný problém. V boji o osobní a společenský úspěch byla stanovena přesná startovací čára, která v rámci platných zákonů nikoho nezvýhodňuje ani nepreferuje. Jediné, co může člověka v tomto souboji s ostatními diskvalifikovat, jsou jeho schopnosti a vlastnosti. V praxi to znamená, že šance jsou na počátku stejné pro muže i ženy. Ale výsledky stejné být nemohou. Jestliže jsou vlastnosti a schopnosti chápány jako skutečnosti, které jednotlivce znevýhodňují už od samé startovací čáry, nebo mu dokonce v přístupu zabraňují, dochází k umělému znevýhodňování schopnějších. Je-li znevýhodňovaným jednotlivcem žena, dostáváme se k fenoménu devadesátých let dvacátého století – feminismu. Psychologický slovník (2000, s.162) definuje feminismus jako organizovanou činnost zaměřenou na dosažení ženských práv. Feminismus je název pro komplex ideologií, sociálních teorií a politických hnutí. Mají za úkol zkoumat a potírat jevy, které jsou považovány za projevy a součásti útlaku ženského pohlaví. Za základ moderního feminismu lze považovat světový bestseller
S. de
Beauvoir z roku 1949 nazvaný Druhé pohlaví a knihu Mystika ženy od B. Friedmanové z roku 1963, namířenou proti pasivním rolím ženy a mužské dominanci.
Hnutí žen v Evropě v Americe se prosazuje s nebývalou razancí zejména v šedesátých letech. V roce 1966 byla v USA založena Národní organizace žen, kterou následovaly organizace v dalších zemích se snahou o změnu pojetí ženy dosud chápané jako tvora emocionálního, slabého, pasivního a závislého. Ženy začaly požadovat větší svobodu, možnost pracovat a stát se nejen ekonomicky ale i psychologicky nezávislými, usilovaly o možnost podílet se na politické moci a rozhodování ve veřejném životě, uvádí internetové stránky Feminismus, (2007). Vznikla významná vrstva žen, kterým dosažené vysoké a kvalitní vzdělání poskytuje značný duchovní kapitál. Relativně prosperující společnost však o ně neprojevuje zájem. Ženy se touží uplatnit i mimo vlastní dům, chtějí konfrontovat své zkušenosti, spolčují se do živelná ale i organizovaná setkání a otevřeně vstupují do veřejného a politického života. V sedmdesátých letech se do popředí dostávají konzervativní vlády, které podporují hodnota domova a domácnosti, jejich zárukou má být tradičně chápané ženství. Podle internetových stránek Feminismus, (2007 zastávají feministické teorie této doby názor, že nerovnost mezi mužem a ženou není biologická danost, ani boží soud. Je kulturně a společensky vytvořena. Feministické učení chce zkoumat rozdílné způsoby sociální a kulturní konstrukce mužství a ženství, aby byly odhaleny mechanismy útlaku, dominance a moci. Žena je v podstatě vystavena dvojímu útlaku. První vyplývá z hmotných omezení s daném společenském systému. Druhý souvisí s nerovným postavením mužů a žen ve všech oblastech života. Změna společenského zázemí v osmdesátých letech přináší i změnu v myšlenkové povaze ženského hnutí. Přední americké univerzity zakládají katedry ženských studií s takzvaným akademickým feminizmem. Ten se zaměřuje na zkoumání nerovnosti pohlaví a změny v sociálním postavení žen, studiem vztahů uvnitř společnosti se snaží najít cesty vedoucí k zrovnoprávnění mužů a žen. V právních systémech a v organizaci společnosti se uskutečňuje značná část požadavků feministického hnutí. Politické vystupování feministek je zaměřeno na kampaň o právo na děti, násilí na ženách, násilí v partnerském
vztahu, mateřství, právo na interrupce, rovné platové podmínky, sexuální obtěžování, diskriminaci pohlaví a sexuální násilí. Feministické hnutí má mnoho směrů, od umírněných, které prosazují základní lidská práva pro ženy například v muslimských zemích, až po nejradikálnější, které jdou až k popírání rozdílu v dispozicích pohlaví, dokonce propagují nepřátelský přístup k mužům. V Heywoodově Politické ideologii je feminismus dělen na liberální feminismus, který se objevuje už od poloviny 19. století v souvislosti s bojem za volební a majetkové právo žen a s bojem proti všem formám diskriminace. Považuje rozdíly mezi mužem a ženou za překonatelné, protože podstata a rozumové schopnosti u lidí jsou stejné. Liberální hodnoty - autonomii, sebenaplnění, sebeuskutečnění - má zaručit stát zachováním občanských svobod a práv. Marxistický feminismus tvrdí, že lidská podstata a přirozenost jsou biologicky dány. Lidské pohnutky, zájmy a schopnosti jsou určeny způsobem přetváření, způsobem výroby nástrojů k tomuto přetváření využívaných. Marxismus, tedy Marx a Engels, vidí ženu ve výrobních vztazích, kde představuje výrobní sílu. Potlačení žen považují za důsledek uplatňování třídních zájmů, specifické problémy žen neuznávají. Žena, podobně jako muž, je určena svým třídním zařazením. Je utlačena, pokud je vyloučena z veřejné společenské výroby. Paradoxně je tedy dělnice v této teorii svobodnější než nepracující, nevyrábějící žena. Radikální feminismus se objevil až koncem šedesátých let dvacátého století. Právo na svobodné rozhodování o otázce založení rodiny a výchovy dětí mohlo být hájeno teprve až se dostatečně rozvinula moderní medicína, snížila se úmrtnost dětí, byla vyvinuta antibiotika, umělé náhražky mateřského mléka nebo antikoncepční prostředky. Radikální feministé usilují o veřejné odhalení a prezentaci dominantního vlivu mužů nad ženami. Pojem rodu nepovažují za biologickou danost, ale za sociálně a kulturně vytvářený systém útlaku žen. Na konstrukci rodu se podílí mužská záliba v ovládání. Ženský cit, empatie, mimoslovní komunikace nebo přizpůsobivost jsou oslavovány jako hodnota
ženství. Za hlavní nástroj útlaku ženských vlastností je považován neomylný rozum mužů, základním rysem společnosti je prý sexuální útlak. Představitelky radikálního učení z osmdesátých let, Shulamit Firestonová a Kate Milletová soudí, že útlak žen je založen především na skutečnosti, že ženy rodí děti. Mohou se osvobodit pouze tím, že se zbaví břemene těhotenství, rození a výchovy dětí. Radikální feministky tvrdí, že rozdíly mezi muži a ženami se musejí postupně stírat. Prosazují společný rodový základ lidského jedince bez rozdílu pohlaví, androgyny. Socialistický feminismus, který patří k nejmladším odvětvím, vychází z marxistické analýzy patriarchální společnosti. Odmítá ostré oddělování soukromé a veřejné sféry života, protože to byl kapitalismus, který umožnil vnímat soukromý život jako něco přírodního, tedy méně lidského, co je nutno ukrýt před veřejností. Přestože se socialistické feministky shodují v tom, že ženskou otázku není možné oddělovat od sociálního a ekonomického života, panuje mezi nimi hluboká neshoda ohledně charakteru této vazby. Feministky navazující na marxismus podle Heywooda (1994,s. 220) tvrdí, že třídní vykořisťování je hlubší a důležitější proces než sexuální útlak. Ženy nejsou utlačovány pouze muži, ale utlačuje je zejména institut soukromého vlastnictví, tj. kapitalismus. Znamená to také, že emancipace bude vedlejším produktem sociální revoluce, která svrhne kapitalismus a nastolí socialismus. Socialistické feministky identifikovaly prostředek útlaku žen i v rodině. Buržoázní rodina byla patriarchální a utlačovatelská, muži měli zajištěno, že majetek přecházel jen na jejich syny. Ekonomickou závislost žen na mužích, kteří pracují mimo domov za mzdu, prohlubuje jejich neplcená práce v domácnosti. Většina socialistických feministek souhlasila s tím, že uzavření žen do sféry domácích prací a mateřství slouží ekonomickým zájmům kapitalismu. Konečné vyřešení otázky žen nastane teprve tehdy, skončí výroba pro soukromý zisk, rozplyne se třídní antagonismus. Teprve vítězství socialismu a pak komunismus může zajistit ženám skutečnou rovnoprávnost. Socialistické feministky často tvrdily, že s odstraněním vykořisťování dojde k výrazným změnám v postavení ženy Propagovaly dokonce zrušení monogamie, volnou lásku, a odstranění patriarchálního manželství, uvádí internetové stránky Feminismus (2007).
K hlavním představitelkám socialistického feminismu patřila Klára Zetkinová, komunistka a poslankyně německého Říšského sněmu, která organizovala mezinárodní konference socialistických žen v letech 1907 a 1910.
2. ŽENA A MUŽ „Obraťte se na muže, chcete-li něco vysvětlit. Obraťte se na ženu, chcete-li něco zařídit.“ Margaret. Tchatcher
2.1. Sociální determinovanost muže a ženy Mezi hodnoty, které společnost pokládá za významné patří i oblast sexu, rozmnožování lidského rodu, tedy nejenom výrobní vztahy. Boj o ovládání společenských zdrojů v dějinách lidstva vždy zahrnoval i boj o řízení reprodukčních schopností žen. Jeden z hrdinů českého filmu Samotáři říká: „ Muži a ženy jsou dva různé světy.” Celé lidstvo je takto rozděleno, na muži a ženy, na základě biologických odlišností, které jsou jasné a evidentní. Každý z nás má v sobě určitý poměr ženského nebo mužského elementu. Kromě pohlaví, které se v čase nemění a není závislé na vnějších faktorech, můžeme u každého člověka mluvit o sociokulturním pohlaví, genderu. Ten v sobě zahrnuje specifické role, vzorce chování a normy pro ženy a muže. Přesto není nikdo absolutně stoprocentní muž nebo stoprocentní žena. Oukley (2000, s. 165) k tomu říká …. být mužem nebo ženou, chlapcem nebo dívkou je stejně záležitostí oblečení, gestikulace, povolání, sociální sítě ... Za typicky maskulinní charakteristiky jsou považovány například: nezávislý, agresivní, dominantní, aktivní, odvážný, soutěživý nebo sebejistý. Feminitu charakterizuje emocionálnost, citlivost, závislost, něžnost, soucítění apod. Tyto vlastnosti se vyskytují u jednotlivců nezávisle na jejich pohlaví, i když ve větším množství odpovídá feminita psychologickému profilu ženy a maskulinita profilu muže. V populaci se vyskytuje i genderový profil jedince, kdy člověk může být zároveň maskulinní a femininní, nazývaný androgyny. Tato kombinace umožňuje lidem jednat více nezávisle na kulturních stereotypech vážících se k jejich pohlaví, jsou v sociálním prostředí adaptabilnější. Odlišnost se projevuje i v mužském a ženském jazyce, kdy každý pod stejnými slovy rozumí něco jiného. Muž bývá v jazyce jednoznačnější, dokáže snadněji
porozumět objektivnímu světu. Žena má jazyk bohatší, vlídnější, s větší schopností vcítit se do sdělení druhého člověka. Vstřícný vztah pro ženu znamená zájem o rozhovor. Zde často vzniká z mužovy strany neporozumění. Partnerský rozhovor má být především prostorem k ujištění o vzájemném vztahu, potom teprve slouží ke sdělování věcí a k řešení. Muž prokazatelně neumí přiznat, že udělal chybu. Neumí se zeptat na cestu, když zabloudí, neumí se dohodnout. Musí bojovat a vítězit, operovat, jednat a to vše hned, protože je tak evolucí naprogramován. A je to právě žena, která nemyslí na politickou funkci, ale na své děti, na budoucnost rodiny a navíc umí to, čeho není fyzicky muž schopen, mluvit a zároveň naslouchat. Muž se cítí výrazně realizován svoji prací a možností ovlivňovat vnější svět, pro ženu bývá důležitou hodnotou její vztahová síť, osobnější a menší svět. Podle Matouška ( 1997, s.144) je pro muže důležité, aby byl vnímán významným třeba jen
v nejmenším teritoriu, pro ženu je zase důležité potvrzení
v blízkých vztazích, třeba v mateřství. Samec druhu homo sapiens má podobně jako samec všech vyšších živočišných druhů biologicky naprogramovánu větší průbojnost než samice. Samice většiny vyšších druhů méně bojují o teritorium, méně soupeří s příslušníky stejného druhu a chovají se méně výbojně i při námluvách. Agresivita samic bývá skoro výlučně vázána na ochranu potomstva. Vznik rodičovského páru by nebyl možný bez doplňkových způsobů chování muže a ženy, přičemž pro muže je typický postoj aktivního získávání, „dobývání,“ imponování, kdežto pro ženu je typický postoj podvolování, „zdráhání.“ Není-li v chování muže a ženy tento rozdíl patrný alespoň v náznaku, nemohou se sblížit a vytvořit vztah Nadace Gender Studies, o.p.s. (2007) uvádí, že vlastnosti a chování spojované s obrazem muže a ženy jsou formovány kulturou a společností. Na rozdíl od pohlaví, které je univerzální kategorií, se ukazuje, že určení rolí, chování a norem vztahujících se k ženám a mužům je v různých společnostech v různých obdobích či různých sociálních skupinách rozdílné. Jejich závaznost či determinace není přirozeným, neměnným stavem, ale dočasným stupněm vývoje sociálních vztahů mezi muži a ženami.
Dnešní muž ztratil svou dříve oficiálně deklarovanou dominanci a společenskou pozici, jeho role není v současné době přesně sociálně vymezena, stejně tak jako není přesně vymezena ženská role. Každý ji naplňuje podle svých představ a kompetencí. Současné ženy navíc interpretují mužskou roli nejednoznačně a mnohdy i protikladně. Často ji definují pomocí velice rozmanitých, někdy i navzájem se vylučujících vlastností a znaků. Projevuje se zde přetrvávající, zafixovaná potřeba idealizovaného, dominantního muže-opory, ale i potřeba partnera na stejné úrovni, který by se podílel na plnění všech povinností. V některých extrémních případech může jít až o představu žádoucí podřízenosti muže, který nemá právo v rodině rozhodovat. Role muže v profesní sféře se ve větší míře nezměnila. Zde si zatím uchovává většinu privilegií, a protože je jeho role zde přesně definována, může ji snadno zvládnout. Rovněž mu přináší i větší uspokojení, protože má možnost se na ni soustředit, věnovat jí veškerý čas a energii. Z toho ale vyplývá i riziko, že případný neúspěch v oblasti své profese nebude mít čím kompenzovat. Ženská role je diferencovanější v nárocích a i z hlediska možného rozložení uspokojení a ztrát.
2.2. Biologická podmíněnost ano nebo ne? Postoje, hodnoty a chování, které jsou nám v dospělosti vlastní, nejsou pouze výsledkem naší obtížně definovatelní genetické podstaty, jsou determinovány také prostředím, ve kterém člověk vyrůstá a vyvíjí se. Vědci, tzv. naturisté jak uvádí Gender Studies, o.p.s.(2007) považují za dominantní biologickou podstatu člověka. Jedním z nejdůležitějších biologických rozdílů je to, že jen žena je schopna rodit a kojit dítě. Právě tato okolnost je příčinou, že žena má mnohem méně možností opouštět domácnost. Někteří antropologové tím vysvětlují, proč byla ženě přisouzena role pečovatelky o děti a domácnost, zatímco z muže se stal především ochránce, bojovník a lovec Tomu všemu napomáhaly i další fyzické rozdíly - přirozená síla muže a jeho
větší tělesná velikost. Fyzické výhody muže, které ve stádiu lovecko sběračských společností hrály značnou roli, později prý vedly k výhodám sociálním, ekonomickým a politickým. V některých kmenových společnostech byla běžná představa, že i biologicky dané rozdíly mohou být setřeny, alespoň za pomoci rituálu. Ian Hogbin (1970, s.114) popisuje, že na ostrově Wogeo u Nové Guineje je u chlapců prováděna skarifikace jazyka, která má symbolizovat první menstruaci a tak napodobit přechod k dospělosti, který je u dívek mnohem viditelnější. Skupina tzv. environmentalistů připouští, že některé aspekty lidského chování mohou být geneticky podmíněné, avšak většinu chování připisují spíše vlivu výchovy, tj. prostředí, které na člověka působí. Jejich hlavní tezí je, že evoluční úspěch člověka byl dán jeho flexibilitou, jeho schopností adaptovat se okolním podmínkám. Protože tato adaptace je silně závislá na kulturním učení, jsou právě lidé schopni měnit své chování rychleji než jiné živočišné druhy, uvádí Gender Studies, o.p.s.(2007) Mezi oběma skupinami proběhla diskuse o tom, zda a do jaké míry je naše chování ovlivněno pohlavím, tj. faktorem biologickým, anebo zda je spíše odrazem kulturních stereotypů, se kterými určitá společnost každé z obou pohlaví spojuje. Srovnání totiž ukázalo velkou variabilitu rolí muže a ženy v jednotlivých kulturách a že role pohlaví se v jednotlivých společnostech mohou od sebe značně lišit. Naše pohlaví je dáno geneticky. Ženy mají dva chromozómy X, muži jeden chromozóm X a jeden Y. Pohlaví dítěte proto předurčuje muž. Tato genetická odlišnost má vliv na hormonální a fyziologické procesy a tím i na vnější znaky, má za následek tzv. pohlavní dimorfismus. Jsou však tyto rozdíly pro naše chování určující? Antropologové na toto odpovídají, uvádí Riedl (1975, s.6), že biologická podstata muže a ženy nemá být považována za limitující faktor, ale pouze za širokou základnu, na které mohou být vybudovány rozmanité struktury Mnoho typů chování a postojů má totiž spíše kulturní než biologickou podstatu. Zatímco pohlavní rozdíly jsou povahy biologické, rozdíly v sociální rodovosti zahrnují
všechny znaky, které daná kultura připisuje mužům na straně jedné a ženám na straně druhé. Sociální rodovostí rozumíme kulturní konstrukci mužství a ženství. Zatímco pohlaví získáváme dědičností, sociální rodovost získáváme procesem socializace. Je důležité si uvědomit, že výsledné chování každého z pohlaví je dáno oběma těmito faktory, tj. jak biologickými, tak i kulturními, sociálními. Od samého dětství jsme vychováváni podle našeho pohlaví, ovšem vždy tak, aby tato výchova vedla k ideálu, který daná společnost s tímto pohlavím spojuje. Děti samy se pak stále více přizpůsobují očekávanému chování. Výsledkem tohoto procesu je rodová identita. Osobní identita, kterou si jedinec v průběhu svého života buduje, proto zahrnuje nejen identitu kulturní a sociální, ale i identitu rodovou. Ve své knize Mountain People Colin M. Turnbull (1972, s.166-68) popisuje rituál bití žen - manželek u středoafrických Inků. Podle místního obyčeje tento rituál může být zahájen z různých důvodů, za důvody legální se považuje například to, že manželka navařila „špatné" jídlo, že jídlo nebylo podáno včas, že nepřipravila vodu na mytí nebo že neporodila dítě Aby se muž vyhnul podezření, že ženu bije z jiných než těchto "legálních" důvodů, snaží se své výtky vůči ženě co nejhlasitěji vykřikovat, aby jej slyšelo co možná nejvíce lidí. Pro nás je však důležité uvědomit si právě ty role, které jsou od ženy ve společnosti Inků běžně očekávány. Dokonce v té míře, že jsou vynutitelné pod hrozbou právní sankce. Na čem tedy závisí role mužů a žen v jednotlivých společnostech? Ukazuje se, že tyto role jsou závislé na řadě faktorů, především však na životním prostředí, na způsobu obživy, na adaptivní strategii a na úrovni společenské komplexity. Role sociální rodovosti jsou všechny úkoly a aktivity, tj. očekávání a chování, které daná kultura připisuje jednomu či druhému pohlaví. Pod pojmem stratifikace podle sociální rodovosti rozumíme nerovné přerozdělování mezi muži a ženami, tj. přerozdělování sociálně významných zdrojů, moci, prestiže či osobní svobody, které jsou odrazem jejich rozdílného posta-
vení v sociální hierarchii dané společnosti. Ta si vytváří stereotypy chování, které jsou spojeny s každým pohlavím. Podle Gender Studies, o.p.s.(2007) je v euro americké kulturní tradici s mužem spojena představa síly, odvahy, agresivity i sexuální, racionálního a praktického uvažování, dominance, nezávislosti a sebedůvěry. Naopak od žen se očekává křehkost, emocionálnost a sentimentalita, závislost, podřízení, mírnost, stydlivost, skromnost. Takové stereotypy jsou odrazem přesvědčení o přirozeně nadřízeném postavení muže nad ženou. Napomáhají přetrvávání předsudků a diskriminace, ženy jsou u některých druhů zaměstnání nadále odmítány s odkazem na jejich emocionální křehkost. Nebezpečí je i v tom, že mohou mít negativní vliv na psychiku těch, kteří z různých důvodů nevyhovují ideálním či typickým představám. Krajní případy stereotypů mohou vést až k tzv. sexismu, souboru představ, norem a hodnot, které ospravedlňují nerovnost mezi pohlavími. Hlavní idea sexismu, že muž je přirozeně nadřazenější ženě, má ospravedlnit právo mužů na vedoucí postavení a na moc v oblasti ekonomické, politické a sociální a zdůvodnit závislost žen na mužích. Gender Studies, o.p.s.(2007) dále uvádí několik teorii zabývajících se postavením muže a ženy. Například teorie funkcionalistů tvrdí, že chování, ze kterého člověk nemá užitek, přestává být důležité. Díky svým přirozeným fyzickým vlastnostem muži účinněji plnili roli lovce a bojovníka, naopak role pečovatelky o domácnost lépe vyhovovala ženám, které i bez toho byly nuceny zůstávat doma s dětmi. Navíc šance na přežití skupiny byla vyšší, jestliže riziko boje podstoupili muži. I kdyby totiž padla většina z nich, jeden stačil k tomu, aby spolu se ženami zajistil potomstvo. Při opačném poměru pohlaví je šance na přežití skupiny mnohem nižší. Proto v konkurenci zvítězily právě ty populace, kde existoval tento typ dělby práce Někteří funkcionalisté věří, že i v dnešních moderních společnostech tradiční dělba práce přetrvává. Muž je zodpovědný za ekonomickou stránku a za politická rozhodnutí, zatímco žena se soustřeďuje na udržení rodinné soudržnosti.
Podle teorie konfliktu mají ženy a muži odlišný přístup ke zdrojům, které jsou potřebné k dosažení úspěchu mimo domov, a tento rozdíl muži záměrně udržují. Mají lepší přístup k politickým, ekonomickým a sociálním zdrojům, tím i vyšší společenský status a i své dominantní postavení v domácnosti. Práce žen byla záměrně podhodnocena, aby pak raději upřednostnily péči o domácnost, péči o muže jakožto výkonnější pracovní sílu a zároveň se mohly věnovat výchově dalších pracovních sil. Kromě toho představují ženy vhodnou zásobárnu levných pracovních sil pro krizová období, např. války. Podřízené postavení žen dříve znamenalo důležitý prvek samotné existence kapitalismu. Teorie sociální interakce se zaměřuje na proces socializace a zkoumá, jak je sociální rodovost v průběhu výchovy osvojována. Podle ní jedinec získává sociální rodovost v interakci s rodiči, učiteli a s ostatními vrstevníky z okolí. Vedle této interakce „tváří v tvář" dochází k osvojování rodovosti i prostřednictvím masových sdělovacích prostředků. Ode všech těchto okolních zdrojů pak jedinec přebírá očekávané role, určité stereotypy chování. Rodiče mají velký význam na formování rodové identity zejména v prvních dvou letech po narození. Řada studií ukázala, že rodiče se chovají různým způsobem ke svým dětem podle jejich pohlaví. Stačí jen nahlédnout do pokoje dívky a chlapce nebo zjistit, jaké hračky, jaké úkoly dávají rodiče v domácnosti jednotlivým pohlavím. Výzkumy ukázaly, že i učitelé se často chovají k oběma pohlavím odlišně. Určité typy chování, vykřikování z lavice, neposednost, tolerují více u chlapců než u dívek. Asertivita je totiž u chlapců často považována za přirozenou, ba dokonce za vítanou vlastnost, zatímco od správné dívky se očekává spíše skromné, tiché, neexpresivní chování. Mimořádnou úlohu při vytváření sociální rodovosti v dnešní době hrají sdělovací prostředky, knihy a filmy. Česká situace(1998) uvádí, že nás denně zaplavují ideálními představami mužství a ženství, počínaje pohádkami, přes reklamy až po akční filmy. Jedna studie ukázala, že ve 2700 dětských knížkách je poměr chlapeckých hrdinů k dívčím 5:2, že na 119 biografií mužů připadá jen 27 biografií žen, a že v 65 příbězích byla degradována dívka, zatímco chlapec
jen ve 2. Méně než polovina ilustrací přinášela obrázek ženy, z toho v 80 % šlo o ženu v zástěře. Podobnou jednostrannost lze najít v televizi. Výzkumy ukázaly, že u dětí, které tráví více času u televize, je mnohem silnější představa o tradičním rozdělení rolí mezi pohlavími. Dnešní společnost má odlišná očekávání ve vztahu k mužům a k ženám a tím stimuluje vznik rozdílů v jejich postojích. Od mužů se očekává nezávislost a dominance v rozhodování. To znamená rychlé a racionální řešení problému. Od žen se očekává ohleduplnost a citlivost, počítá se s emociálnějším přístupem. V současné době však dochází k vyrovnání pohlavních rolí. Ženy toto chápou spíše pozitivně, jako dosažení rovnoprávnosti. To znamená zvýšení prestiže a možnosti získat lepší sociální pozici. Ženská role se oproti tradičnímu pojetí stává více dominantní, samostatnější a nezávislejší. Tento proces je prezentován jako emancipace.
2.3. Rodina Sociologie definuje rodinu jako skupinu osob přímo spjatých pokrevními svazky, manželstvím nebo adopcí, jejichž dospělí jedinci jsou odpovědni za výchovu dětí. Právní řád České republiky za rodinu považuje především rodinu založenou na manželství. Postavení členů rodiny se podle Sedláka (1996, s.13) historicky měnilo od matriarchální přes patriarchální strukturu až k rovnoprávnému, bilaterálnímu postavení muže a ženy. Rodinou lze chápat i skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými svazky, zvláště společným způsobem života. Jinou definicí charakterizuje rodinu Možný (1990) prostřednictvím jejich funkcí reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální. I z hlediska historické demografie lze vývoj rodiny sledovat. Zprvu šlo o rodinu tradiční, kdy plnila více funkci ekonomickou než citovou, byla hlavně zárukou přežití. Častěji než o rodině se hovořilo o domácnosti definované nejen na základě pokrevního příbuzenství, ale společného stolování, patřilo sem i služebnictvo.
Hlavní význam rodiny sedmnáctého a osmnáctého století spočíval v mateřské lásce a přirozené, racionálně podložené autoritě otce. Až devatenáctém století je rodina spojená s citovým individualismem, svobodnou volbou partnera na základě lásky, s pevnými citovými vazbami a uzavřeností vůči okolí a s důrazem na své soukromí. V České situaci(1998) je uvedeno, že tyto aspekty prakticky přetrvávají i v dnešní
moderní
rodině,
kdy
se
role
s majetkoprávními vztahy. Protože žena
rodiny
uvolňuje
v souvislosti
během dvacátého století získala
značnou samostatnost osobní, finanční a společenskou, nepovažuje za nutné udržovat vztah s mužem kvůli výchově dětí. Zatímco dříve bylo nepředstavitelné, aby spolu žili muž a žena a neuzavřeli manželství a stejně i fakt svobodné matky byl
potupou pro ženu, dnes jsou
tyto jevy běžné a nikdo se nad nimi nepozastavuje, v osmdesátých letech se žít singeles stalo v USA dokonce určitou prestiží. V naší zemi v současnosti pochybuje mnoho odborníků o schopnosti dalšího setrvání tradiční funkce rodiny. Zkušenosti však ukazují, že pokud pomineme hmotnou stránku existence jako prvořadou, stává se důležitou péče o děti a jejich výchova v tradičním smyslu. Dítě totiž potřebuje vzorce chování, které nedostane mimo úplnou rodinu i s širším okruhem příbuzných. Nikdy později se toto nemůže doučit. Přes to můžeme konstatovat, že manželství v posledních několika letech přestalo přitahovat mladé lidi. Mladé páry touží a zkouší spolu žít, mít společnou domácnost, aniž se vezmou. Jedná se o jakousi zkoušku na nečisto, nebo v nesezdaném soužití, jak tento typ vztahu definují demografové. Někdy se ukáže, že vztah, který se jevil nezničitelný, se po určitém čase rozpadá, jiným párům takové nesezdané soužití naprosto vyhovuje a k sňatku u nich ani nedojde. V této souvislosti stoupá u nás věk svobodných mladých lidí, a to v průměru o 3 roky. Průměrných věk nevěsty je dnes 24,9 roků a u ženichů je to 27,1 rok, jak uvádí Český statistický úřad (2007). Podíl na těchto skutečnostech má bezpochyby i demokracií se všemi možnostmi, které s sebou přinesla. Zatímco v minulém režimu byla svatba vlastně prvním samostatným rozhodnutím, budování rodiny velkým dobrodruž-
stvím v soukromém podnikání, mají mladí lidé možnosti i jiné volby a té také využívají. Údaje Českého statistického úřadu (2007)uvádějí, že v roce 2005 na tisíc obyvatel 5,1 svatby, což ve srovnání s rokem 1993, kdy to bylo 6,4 svateb na tisíc obyvatel, je znatelný pokles. Pochopitelně se to ihned odrazilo na počtu narozených dětí. V přepočtu na tisíc obyvatel v roce se v roce 1993 narodilo 11,7 novorozence, zatímco v roce 2005 pouze 8,7 novorozenců. Český statistický úřad (2007) ve svých údajích o rozvodovosti ukazuje také navýšení od roku 1993 do roku 2005 z 2,9 na 3,1 rozvedených manželství na 1000 obyvatel. V roce 2005 skončilo 49% manželství rozvodem, ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi dosahujeme nadprůměrné rozvodovosti. Tato skutečnost jistě vede k zamyšlení a hledání příčin a důvodů a jak říká Bohumil Hrabal .. nevím, čím to je, s kým se bavím, je rozvedený. Nevím, proč se lidé rozvádějí. Jsou příliš hákliví. Jeden musí být poddaný a musí být shovívavý, jeden z partnerů, potom to jde. Když je každý charakter, každý chce mít pravdu, tak to manželství zákonitě ztroskotá.. …. Nejvyšší rozvodovost mají skandinávské země Švédsko a Finsko, podprůměrná úroveň je v zemích se silnou náboženskou tradicí v Itálii, Španělsku a Řecku. Ze dvou třetin jsou navrhovatelkami rozvodu ženy. Při hodnocení rozpadu soužití párů je třeba vzít v úvahu i rozpad nemanželských soužití, protože od devadesátých let mladí lidé stále častěji žijí nesezdaně, uvádí dále Český statistický úřad (2007).
2.4. Plánované rodičovství Jachanová Doleželová (2006) uvádí, že podle posledních průzkumů
Populačního fondu OSN se Česko v počtu narozených dětí dostalo na přední místo ve světě. Jedné české ženě se narodí v průměru 1,19 dětí, což nás řadí na předposlední místo na světě, za námi je Čína s tvrdou regulaci porodů spojenou s diskriminací žen. Ze sto padesáti tisíc dětí, které se rodily ještě v průběhu osmdesátých let, je to dnes méně než sto
tisíc ročně . Z toho vyplývá, že v Česku nefunguje pro populační politika ani podpora rodiny. K zásadním rozdílům muže a ženy patří
reprodukční schopnosti. Dle
publikace Ženy a muži v datech za rok 2005 (2005) je zdravý muž je schopen biologické reprodukce i ve velmi vysokém věku. Ženě je tato doba přesně vymezena, začíná v pubertě s první menstruací a v klimakteriu poslední menstruací končí. Průměrně je to asi třicet pět let života, prakticky však mnohem méně. Fertilita neboli plodnost začne v sedmatřiceti letech dramaticky klesat. Vzhledem k sociální a ekonomické zvyklosti v civilizovaném světě dívka do patnácti let nerodí. Ženy zpravidla přivádějí na svět první dítě ve 24 letech. Vzhledem k současnému postavení ženy ve společnosti se ale věk ženy – matky zvyšuje. Jak je uvedeno v publikaci Ženy a muži v datech za rok 2005 (2005) byla v roce 1920 střední délka života českých žen padesát let, v roce 1998 sedmdesát sedm let. Jestliže porodila matka na začátku století dítě v pozdních pětatřiceti letech, vychovávala ho v průměru do jeho patnácti. Porodí-li stejně stará matka dítě na konci století, bude s ním do jeho dvaačtyřiceti let. I to může být jeden z důvodů, proč dnes ženy porod odkládají. Dalším z důvodů je řešení bytových a ekonomických podmínek, budování kariéry a to často u muže i ženy a pak také neomezené možnosti studia, cestování nebo práce v zahraničí, které dnešní člověk má. V současné době oba partneři pokládají fakt mít dítě za natolik zodpovědné rozhodnutí, že zvažují konkrétní situaci, ve které se nachází a považují za nutné jeho příchod si naplánovat. Existuje řada antikoncepčních prostředků, které mají dnešní mladí lidé k dispozici, ať máme na mysli antikoncepční pilulky, podkožní implantáty nebo nitroděložní tělíska, měření bazální teploty a řadu dalších. Antikoncepce buď brání samotnému oplození, nebo pouze znemožňuje usazení oplozeného vajíčka v děloze, což se často děje i bez ní. Spor o oprávněnost použití antikoncepce se objevuje zejména v zemích, kde má velký vliv katolická církev, nebo kde není dostatečně dostupná, kde jsou k ní negativní postoje a neprobíhá sexuální osvěta.
Velmi diskutovanou otázkou je problém interrupce. Interrupce, umělé přerušení těhotenství je záměrné ukončení těhotenství. Vzhledem k tomu, že přístupnost potratů se v jednotlivých státech liší, přicházejí podle Gender Studies, o.p.s (2007) ženy s přísnými pravidly do zemí s liberárním potojem, mluvíme zde o „potratové turistice“ například žen z Polska do Česka, nebo z Irska do Velké Británie. Zákaz interrupcí v těchto zemích vede k jejich nelegálnímu prováděním často málo kvalifikovanými osobami a v nevyhovujících podmínkách. To vážně ohrožuje zdraví i životy žen. Výhodou v naší zemi je, že se potraty dosud nestaly příliš aktuálním politickým tématem, jako je tomu na Západě, a že naše liberální prostředí nenutí ženy k neodborným zásahům. Pokud by se některé politické straně podařilo rozvířit téma potratů a sbírat na něm politické body, mohlo by se lehce stát, že by o těhotných ženách začali zásadním způsobem rozhodovat muži, a to ti nejméně povolaní, politici. Má žena právo na interrupci, nebo se jedná o vraždu? Jak uvádí internetové stránky Feminismus(2007), z průzkumu veřejného mínění v roce 1998 vyplývá, že Češi jsou v této otázce velmi tolerantní. Celkem
66% dotazovaných in-
terrupci za vraždu spíše nebo určitě nepovažuje, zbylých 34 % ano. Zcela svobodně mohou ženy o svém těhotenství rozhodovat do dvanáctého týdne od početí, na základě žádosti ženy lze těhotenství interrupcí v této době ukončit. Zjistí-li se zdravotní potíže, zvláště pokud by plod mohl být postižen genetickou vadou a riziko postižení je více než desetiprocentní, lze potrat provést ještě ve 24. týdnu těhotenství. Od tohoto týdne se mění pohled lékařů na vyvíjející se dítě a z případného potratu se stává předčasné vyvolání porodu. Pokud se prokáže těžké poškození plodu, případně se embryo považuje za neschopné života nebo je ohrožen život ženy, umožňuje zákon ukončení těhotenství kdykoliv, až do dne porodu. S výjimkou případů, kdy je ukončení těhotenství nutným lékařským zákrokem v zájmu zdraví matky nebo nenarozeného dítěte, není umělé přerušení těhotenství hrazeno ze zdravotního pojištění. V současné době se cena potratu v Česku pohybuje od 3000 Kč výše v závislosti na stáří plodu a způsobu provedení.
Odborníci důrazně varují pře tím, že si české ženy neuvědomují dostatečně rizika spojená s umělým přerušením těhotenství a díky ne zcela vhodnému názvu považují obzvlášť miniinterrupci za celkem bezpečnou cestu, jak se zbavit nechtěného těhotenství. Neberou v úvahu, že jde o obrovský zásah do organismu i psychiky. Problematické jsou zejména opakované interrupce, které mají nahrazovat neexistující, finančně nedostupnou nebo nepoužitou antikoncepci. Publikace Česká situace (1998) uvádí, že vývoj potratovosti v Československé republice a v Česku byl ovlivňován vývojem počtu obyvatelstva, legislativními úpravami a samozřejmě rozšiřováním moderních antikoncepčních metod. Mezinárodní i český právní řád se vyhýbají konkrétnímu vyjádření, jaký status lidský zárodek nebo plod má. Reflektují, že v pojetí života před narozením není obecná shoda, a proto se v mnoha formulacích vyhýbají explicitnímu vyjádření. Spor o interrupce hraje velikou roli v politice těch států, kde má významný vliv náboženství, například v Polsku, Irsku nebo v USA. Ve státech, kde mají obě skupiny přibližně vyrovnanou sílu, se snaží druhá strana převrátit interrupční zákony pokaždé, když ve volbách získá převahu. Podle internetových stránek Feminismus (2007) například v Polsku potvrdil parlament výrok Ústavního soudu, kterým byl v zemí zaveden prakticky úplný zákaz umělého přerušení těhotenství. To vůbec neznamená, že by v Polsku probíhalo interrupcí méně, jen je ženy podstupují tajně, v podmínkách, které ohrožují jejich životy. Pokud na to mají, zajíždějí na interrupce do Čech nebo jiných zemí. Z hlediska našeho práva jedná ale lékař, který takový potrat cizinkám provede, nelegálně a vystavuje se trestnímu postihu. V Irsku bylo do roku 1992 trestné i to, když žena podstoupila interrupci v zahraničí. V USA potraty znovu legalizovali teprve před 25 lety. Od té doby vzniklo několik teroristických skupin útočících na potratové kliniky. Také v Německu je interrupce ilegální, ovšem do třetího měsíce není trestána, pokud jí předcházelo interrupční poradenství. Zákon dovoluje přerušení těhotenství v případě tzv. lékařské indikace, pokud existuje nebezpečí pro život nebo závažné zdravotní důsledky pro matku a není možné tomu jinak zabránit. Zákon nestanoví, kdo to posuzuje, v praxi to činí ošetřující lékař. Do 12. týdne je přerušení těhotenství také legální, pokud existuje tzv. kriminologická indika-
ce, tzn. k otěhotnění došlo v důsledku znásilnění, partnerka nebyla schopna udělit souhlas atd. Některé země hledají kompromisy ohledně doby, do kdy je potrat povolen. „Pro většinu aktivistů hnutí pro-life je přijatelný důsledný zákaz všech typů potratů včetně Postinoru a RU-486, aktivisté hnutí pro-choice ve velké většině požadují právo na potrat až po okamžik, kdy začne novému jedinci fungovat mozek na patřičné úrovni. Obě strany mají své extremisty, u odpůrců potratů to jsou ti, kteří jsou ochotni pro ochranu nenarozeného života sáhnout i k použití nelegálního násilí proti personálu klinik provádějících interrupce, u zastánců práva na interrupce ti, co požadují právo na potrat až do prvního nadechnutí novorozence - potrat při porodu Umělé přerušení těhotenství v Česku povolil nejprve zákon č. 68/1957 Sb., později podmínky uvolnil zákon č. 66/1986 Sb. Interrupce se stala běžným zákrokem, jako regulátor zde fungovaly interrupční komise, které posuzovaly oprávněnost jednotlivých žádostí, avšak činnost komisí byla poměrně formální a povolovaly naprostou většinu žádostí. Celkový počet potratů v Československu či v Česku nikdy nepřesáhl počet porodů. Prudký nárůst umělých potratů byl zaznamenán v polovině osmdesátých let, kdy byla miniinterrupce povolena a prováděna ženám zdarma za pokračující nedostupnosti jiné antikoncepce. Byla proto využívána jako antikoncepční metoda. Podle Českého statistického úřadu (2007) bylo dosaženo maxima v letech 1988 kdy bylo 97,1 potratů na sto porodů, v roce 1989 pak 98,2 a v roce 1990 96,2 potratů na sto porodů. V porovnání s evropským průměrem byl počet potratů i interrupcí v ČR vysoký. K úbytku došlo po roce 1990 a tento trend nadále pokračuje. V roce 2005 bylo zaznamenáno 93 000 živě narozených a 31 000 ukončených těhotenství z toho asi 21 000 interrupcí a zbytek spontánních potratů. I když počet potratů v České republice klesá, stále se jich u nás provádí ve srovnání se zeměmi Evropského společenství téměř o polovinu více. Interrupce je nejen medicínsko-etický problém, ale vždy je a také bude problémem osobní morálky. Je tím zabíjen zárodek, plod nebo dítě? Ženy tak rozhodují nejen o sobě, ale i o životě nenarozeného dítěte. Mají k tomu právo, nebo ne? Česká Listina základních práv a svobod (čl. 6) konstatuje jako neza-
datelné a nezrušitelné právo, že lidský život je hoden ochrany již před narozením a že nikdo nesmí být zbaven života. Bývalý předsedy vlády Miloš Zeman k tomu například uvedl …. osobně se domnívám, že zničení zárodku s výjimkou zdravotních problémů je nelidské a legislativa by měla být v této věci přísnější….. Budou tedy o životě ženy a dítěte rozhodovat politici bez ohledu na konkrétním případy? Co například znásilněná žena, která otěhotní a nemá možnost potratu. I když dítě donosí a porodí, bude ho mít opravdu ráda? Návrh na úplný zákaz potratů sněmovně předložila vloni skupina lidoveckých poslanců. Zákon předpokládá, že by za provedení potratu hrozilo lékaři pět let vězení, případně zákaz činnosti. Až k roku vězení by mohl být odsouzen člověk, který ženu k potratu svede nebo jí k němu pomáhá. Žena, která by potrat podstoupila by trestána nebyla. Potrat by byl možný, jen když vede k záchraně ženina života a když je těhotenství následkem znásilnění. Zákon nebyl schválen. Situaci žen by mohly usnadnit legislativou schválené anonymní porody. Ve zprávách slýcháme o nalezení zavražděného novorozence, živá i mrtvá tělíčka jsou nacházena v igelitových taškách, popelnicích a podobně. Podle Gender Studies, (2007) anonymně rodit je už mnoho let umožněno ženám ve Francii a v jiných zemích v Rakousku, Německu nebo USA se o této možnosti intenzivně diskutuje k těmto vyspělým zemím by se měla určitě měla přiřadit i Česká republika. K návrhu zákona, který by umožnil anonymní porody řekla pro ČTK poslankyně Kateřina Dostálová ….. prvotním impulsem byla potřeba dát ženám k dispozici institut, který by jim dal alternativu k interrupci. Jsem přesvědčena, že při kvalitní osvětě by se tak podařilo zabránit podstatné části tragických případů pohozených a usmrcených dětí. Doufaly jsme, že ženy, které z různých důvodů nemohly nebo nechtěly využít možnosti interrupce, využijí možnosti rodit anonymně, za dohledu lékaře. Nejenže by tak nebylo ohroženo zdraví dítěte, ale také by nebyly tyto ženy trestně stíhány za jeho odložení…. Zákon zatím schválen nebyl.
2.5. Násilí na ženách Násilí na ženách je jedním z významných společenských problémů, který má důsledky nejen pro život a psychické a fyzické zdraví žen, ale i pro fungování společnosti celkově. Představuje ho každé jednání muže, jehož cílem je uplatňování moci nebo kontroly nad ženou. Může mít různé formy ať už jde o domácí násilí, sexuální zneužívání, obchod se ženami, apod. Pokud sledujeme dění Evropské unie i v celém světě, zřetelně vidíme, že problematice násilí na ženách je věnována velká pozornost. Příkladem může být Pekingská akční platforma z roku 1995, dále pak 23. zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku v roce 2000, nebo celoroční evropská informační kampaň Evropské unie zaměřenou na zvýšení povědomí o násilí na ženách z května 2000 a program DAPHNE zaměřený na podporu aktivit a činnost neziskových organizací pracujících v oblasti potírání násilí na ženách, mladých lidech a dětech a pomoci v oblasti prevence. Internetové stránky Zastoupení evropské komise v České republice(2006) uvádí, že Komise evropských společenství ve svém usnesení Rady v říjnu 2003 stanovila jasný politický souhlas s potřebou zabraňování a potírání násilí na ženách a obchodu s ženami rozšířením a zintenzívněním aktivit takto: -
novým programem Daphne II se zvýšeným rozpočtem 50 miliónů eur poskytne podporu akcím na zabránění a potírání násilí na ženách v členských zemích
-
členské státy, Komise a příslušné rady zintenzívní akce zaměřené na zabránění a potírání obchodu se ženami, ochranu a pomoc obětem násilí a na preventivní opatření,jako jsou kampaně a mezinárodní spolupráce
-
vyčerpáním všech programů EU, které nabízejí financování akcí zaměřených na poskytování pomoci obětem, na provádění prevence , na integraci obětí obchodu na trhu práce
Výzkumy ukazují, že většinovými oběťmi domácího násilí v celém světě jsou ženy v postavení manželky, družky nebo přítelkyně. V Česku oficiální údaje o obětech domácího násilí chybí, neboť v policejních statistikách nejsou samostatnou kategorií, české právo v současné době pojem domácí násilí nezná a považuje ho za trestný čin teprve po sedmidenní pracovní neschopnosti napadené ženy. Často je tím nejskrývanějším rodinným tajemstvím, týrané ženy o něm neřekly ani svým nejbližším, násilník se na veřejnosti projevuje často velmi mile a sympaticky. Gender Studies, o.p.s.(2006) uvádí typické znaky pro domácí násilí: -
odehrává se v soukromí
-
opakovaní a postupný nárůst násilných incidentů
-
postupně se vytrácí důvod
-
týrání trvá roky – průměrná doba se odhaduje na šest let
-
oběť vyhledá pomoc, až když jí jde o život
-
domácí agresor není kriminálník a sám nemá pocit, že by páchal velké nepravosti
jako nejčastější formy domácího násilí pak uvádí: -
fyzické násilí – kopání, škrábání, popálení, fackování, škrcení, rány pěstí
-
sexuální násilí – znásilnění, nucení k sexu nebo nechtěným sexuálním praktikám,
-
psychické týrání – citové vydírání, slovní výhružky, zákazy, terorizování, znevažování, podceňování, zesměšňování
-
sociální násilí –bránění styku s rodinou, přáteli, zamykání v bytě
-
ekonomické násilí – nemožnost disponovat s finančními prostředky,kontrola příjmů, zákaz chodit do práce
Mezi časté následky domácího týrání patří zlomeniny, potraty, trvalé poškození zdraví i sebevraždy. Týrané ženy mívají pocit, že násilí a ponižování musí přetrpět, že nemají jinou možnost. Odejít z takového rodinného prostředí není pro ženu jednoduché, často nemá kam jít. Některé ženy se za situaci doma
stydí, bojí se nepochopení, samoty, mají strach o své děti nebo jsou na partnerovi závislé. V České republice existuje několik specializovaných center, kam se mohou týrané ženy obrátit o pomoc. Jde o práci týmovou, o spolupráci psychologů, policistů, právníků a sociálních pracovníků, jejichž cílem je vytvořit ucelený a diferencovaný systém opatření, který by postihl různé podoby a stupně domácího násilí. Pomoci se snaží Koordinační kruh proti násilí, což je volné seskupení organizací LA Strada, ProFem, Nadace Gender studies apod. a také státní správa, která přispívá k této problematice vůlí a iniciativou jak k medializaci této problematiky, tak k jejímu faktickému řešení. Jde o to, uznat domácí násilí jako vážný problém, přihlásit se k odpovědnosti za jeho řešení a přijmout opatření směrem k pachatelům i obětem násilí. Jinou formou je podle Gender Studies, o.p.s.(2006) násilí na ženách v době ozbrojených konfliktů. Je často zužováno pouze na znásilňování žen, avšak skutečnost je značně problematičtější. Po propuknutí bojů tvoří ženy většinu nebojující populace. Protože ženy pracují většinou v domácnosti, jejich možnosti uprchnout před útokem bývají omezené. A tak každý útok na civilisty si vyžádá velké oběti právě mezi ženami. Ženy mírové aktivistky, mediátorky konfliktů, ochránkyně lidských práv nebo humanitární pracovnice také čelí zvýšenému nebezpečí. Pokud nejsou přímo ohroženy na životě, mohou se ocitnout ve vězení, kde jsou často mučeny a znásilňovány. V etnických konfliktech se ženy stávají terčem násilí, jejich ponížením lze demoralizovat protivníka. Po válkách a post konfliktní situaci dochází k rozvoji prostituce a k nucené práci žen. Přestože v posledním desetiletí došlo k významnému pokroku, vážné problémy přetrvávají. Jachanová Doleželová (2006) uvádí jako příklad: -
ženy v Afganistánu jsou dosud vystaveny srovnatelnému útlaku jako za vlády hnutí Talibán
-
řada žen v Kosovu, Makedonii, Srbsku, Bosně a Černé Hoře je nucena žít v sexuálním otroctví nebo v nucené prostituci
-
ženám v Kolumbii hrozí ze strany ozbrojených skupin znásilnění nebo zohavení
-
ženy v Kambodži stále ohrožují při zemědělských pracích nevybuchlá munice z přelomu 60. a 70.let
-
dívky v Ugandě jsou násilně verbovány do povstaleckých ozbrojených seskupení
-
situaci v Iráku doprovází únosy, bití, znásilňování a vraždy žen
Podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2004 vyvezla Česká republika zbraně, munici a vojenský materiál celkem do 119 zemí, ve 22 z nich dochází k násilí na ženách a tím máme vlastně nezanedbatelný podíl na podpoře ozbrojeného násilí na ženách. Jachanová Doleželová(2006) dále konstatuje, že podle zprávy OSN je dalším rozšířeným násilím na ženách ženská obřízka praktikovaná ve světě mnohem častěji než bylo předpokládáno. Ročně jí postoupí více než tři milióny žen a dívek nejen v Africe, ale i na Blízkém východě, dokonce jí praktikují i přistěhovatelské komunity na Západ. Zpráva uvádí, že obětí této praktiky je již 130 miliónů dívek z 28 zemí, kde je obřízka prováděna. UNICEF vyzývá k intenzívní kampani proti obřízce vedené na úrovni vlád a místních úřadů škol a médií. Evropská konference, která se konala v roce 2002 v Bruselu, byla zaměřena na podporu rozvoje evropské a mezinárodní spolupráce a na přijímání konkrétních opatření a mechanismů, které se týkají obchodování s lidmi, nejčastěji ženami a dívkami. Cílem je vzdělávat a zvyšovat informovanost potencionálních obětí obchodu, napomáhat návratu obětí do reálného života a pomáhat při jejich začleňování do společnosti.
Šlo i o to udržet toto téma
v pozornosti evropské politiky. Přetrvávající násilí na ženách ve všech formách znemožňuje ženám plně využívat svá základní lidská práva. Směrnice EP a Rady 2002/73/ES o zavedení rovného zacházení pro muže a ženy (2002) představila hlavní úkoly stanovené Evropskou unií k řešení násilí na ženách:
-
dlouhodobá strategie na odstranění násilí na ženách a zajištění ochrany žen v nových členských státech EU
-
obchodování s ženami v kontextu integrace Evropy
-
ženská sexuální a reprodukční práva
Mezi hlaví dokumenty, kterými se členské státy v této problematice řídí patří Úmluva o eliminaci diskriminace na ženách a Platforma pro akci ze 4. světové konference roku 1995 v Pekingu.
3. ČESKÁ ŽENA V SOUČASNOSTI Ženy jsou jako španělské domy: Mají mnoho dveří a málo oken. Je snazší vniknout do jejich srdcí, než do nich nahlédnout. I. Kant
3.1. Kariéra nebo žena v domácnosti Zastavme se u otázky, která je aktuální pro dnešní ženy v produktivním věku. Mnohé řeší pro ně životně důležitou otázku, zda upřednostnit kariéru, nebo mít dítě a rodinu a nechat se živit manželem. Sociologické výzkumy se shodují na tom, že po revoluci nepřibylo výrazně žen, které zůstávají doma s dětmi déle než tři, čtyři roky. Naopak přibývá těch, které odsouvají mateřství na pozdější dobu, mají pouze jedno dítě nebo nakonec žádné. Gender Studies, o.p.s.(2006) uvádí, že podle socioložky Marie Čermákové z ČSAV žena, která volí kariéru, riskuje, že nebude mít normální rodinný život a že jí jednou budou děti chybět. Jestliže se rozhodne pro děti, nebude děti nebo práci zvládat tak, jak by chtěla. Žena, která zůstane doma s dětmi, riskuje finanční a psychickou závislost na muži, ztrátu kvalifikace a sociálních kontaktů. Pokud se žena rozhodne mít dítě, musí vyřešit pro ní důležitý problém, a to jak dlouho chce zůstat s dítětem doma. Jestliže odejde na mateřskou dovolenou, ztrácí velkou část svého dosavadního platu, kontakt se svým pracovištěm, opouští výhodné vedoucí postavení nebo riskuje ztrátu kariérního růstu. Podle Zákona o rodině č. 94/63 Sb.. v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě náleží matce mateřská dovolená po dobu 28 týdnů, jde-li o ženu neprovdanou, ovdovělou nebo rozvedenou, která nežije s druhem, nebo porodí-li dvě a více dětí, pak 37 týdnů. Vrátí-li se do práce po skončení mateřské dovolené, je zaměstnavatel povinen zařadit ji na původní práci a pracoviště. Podle zákona a státní sociální podpoře č. 117/95 Sb., ve znění pozděj-
ších předpisů dle § 1 se z důvodu těhotenství a mateřství v nemocenském pojištění poskytují tyto dávky:
a) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství poskytuje se zaměstnankyni, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež ohrožuje její těhotenství a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje nižšího příjmu. Tento příspěvek se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu. b) Peněžitá pomoc v mateřství náleží zaměstnankyni, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů nemocenského pojištění. Poskytuje se po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem. Od ledna 2007 došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku, který odpovídá 40% průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře, tedy asi 7 600 Kč měsíčně. c) Peněžitá pomoc náleží také muži, který je z vážných důvodu osamělý a pečuje o dítě, popř. tehdy, jestliže jeho manželce se peněžitá pomoc v mateřství neposkytuje a sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění. Zákon dále řeší otázku nároku na porodné, který má žena, případně muž otec, jestliže matka zemřela, dále nároku na rodičovský příspěvek, na který má nárok rodič, který celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 4 let nebo do 7 let je-li postižené, a otázku prodloužení mateřské dovolené a dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění. Zda upřednostnit kariéru, nebo mít dítě, bezprostředně souvisí vyřešení otázky, kdo a jakým způsobem se bude v rodině starat o domácnost. Zkušenosti žen, které se věnují svému dítěti a přitom pokračují v kariéře, jednoznačně poukazují na nutnost dovednosti dokonalého soustředění. Jestliže například čtou dítěti pohádku, žádný telefon není pro ně dost důležitý, aby kvůli němu od dítěte odběhly. Když však sedí v kanceláři, soustředí se zcela na povinnosti zaměstnankyně nebo podnikatelky.
Předpokladem pro úspěšné zvládání role matky a možnosti plně se realizovat v zaměstnání
je získat pro spolupráci v domácnosti muže. Moir a
kol.(1997,s. 144) konstatuje ….ovšem tento muž, je ve skutečnosti bájné zvíře, výtvor fantazie, někdo jako jednorožec. Objevuje se především tehdy, když s tím nikdo nepočítá a jako mávnutím kouzelného proutku zmizí, kdyby ho chtěl někdo chytit, třeba aby ho zapojil do domácích prací …… Zaměstnané ženě mohou vypomáhat další členové rodiny, ať už je to její matka, tchýně nebo mladší sestra. Jde o nejúspornější řešení z hlediska ekonomického. Mohou se přizpůsobit časovému plánu rodiny, jsou ochotni pomoci, kdykoli bude rodina chtít. Znají
domácnost, ale hlavně znají celou rodinu.
Ovšem na druhou stranu toto řešení přináší další problémy a konflikty. Například při absenci nestrannosti babičky, popř. tchýně, které do domácnosti rodiny vnáší svůj zaručeně osvědčený systém. V posledních letech se však stále více objevuje další možnost řešení, hospodyně. Získat hospodyni, která může uklízet, prát, žehlit, obstarávat drobné pochůzky, nakupovat, stlát, povlékat, vařit, zalévat kytky, venčit psa, je v současné době již jen otázka financí. Pro toho, kdo si na službu hospodyně vyčlení dostatek peněz, není problém ji získat. V Moderní rodině I. Možný konstatuje (1990,s.184), že majitelka jedné z brněnských firem, které zajišťují hospodyně do domácnosti uvedla: „Naši zákazníci nepocházejí jen z horních deseti tisíc. Mezi našimi klientkami najdete profesně zdatné lékařky, manažerky, podnikatelky, ale i ženy, které se ve volném čase chtějí věnovat raději rodině než vaření a úklidu.“ Práce jako hospodyně může být pro některé ženy východiskem z nezaměstnanosti. Může se jí stát buď jako soukromá podnikatelka, nebo jako zaměstnankyně agentury. Ostatně služka, obdoba hospodyně, byla v devatenáctém století nejčastějším zaměstnáním ženy. A jako hospodyně, chůva či uklízečka se jistě mnohá žena živí raději než jako soustružnice, prodavačka nebo pouhá uklízečka. Hrubá hodinová mzda hospodyní se pohybuje podle nabídek agentur v průměru kolem 60,- Kč. Ukazuje se, že rozhodování ženy zda zvolit kariéru nebo rodinu, ovlivňuje mnoho faktů. Samozřejmě také názor, že dětem je nutno věnovat dosta-
tečnou péči, aby byly dobře připraveny na život. Česká situace (1998) uvádí, že v padesátých létech psychologové ženy přesvědčovali o výhodách kolektivní výchovy v jeslích, která měla být kvalitnější než diletantská domácí péče matek. A také průmyslově vyráběné mléko mělo být zdravější než kojení. Později se zjistilo, že bez péče maminek se děti pomaleji vyvíjejí, jsou náchylnější k nemocem, mají horší prospěch a že jejich osobnost může být pak i v dospělosti trvale poškozena. Pro mentální zdraví dítěte je tedy podstatné, aby nemluvně a malé dítě žilo ve vřelém vztahu s matkou, ale stejně tak i s otcem či s trvalou náhradou osoby matky. Ostatně i J.A. Komenský zdůrazňoval výchovu dětí v mateřském klíně. To, co člověk dostává od své matky, ať vkladném nebo záporném smyslu, si nese celým životem. Matka stojí přímo uprostřed procesu, ve kterém se člověk stává tím, kým je. Významní politici, myslitelé, umělci i náboženští představitelé často hovoří o tom, jaký vliv měla na jejich život právě matka. Kvalita vztahu s matkou neovlivňuje pouze to, co se odehrává mezi ní a dítětem, ale výrazně se dotýká všech ostatních oblastí života. Od matky se učíme, jak budeme chápat důvěrné vztahy, jak budeme respektovat svébytnost druhých lidí, jak naložíme s úspěchem a neúspěchem, emocemi, očekáváním a ideály. Přesto ale nebudou ženy opouštět svá zaměstnání a nebudou zůstávat v domácnosti. Není totiž možné umožnit ženě dosáhnout nejvyššího vzdělání a pak jí upírat možnost jej zužitkovat. Navíc vzdělaná a pracující máma je pro dítě nejlepším vzorem a její sociální kontakty vkladem pro jeho budoucnost. Přílišná péče matky, soustředěná pouze na rodinu, může její členy až obtěžovat, může vést k manželským konfliktům a chybám ve výchově. Socioložka Marie Čermáková ze Sociologického ústavu ČSAV konstatuje, že když jsou děti malé, mámu jim nikdo nenahradí. Ale dobrou matkou může být jen žena, která je spokojená. Má-li být doma nešťastná a vzteklá, pak ať radši chodí do práce. Je-li nešťastná a uhoněná z práce, ať se radši uskrovní a je s dětmi doma. Každá z žen je jiná a může se dnes naštěstí rozhodovat o svém životě podle konkrétní situace, svých schopností a povahy.
Rozhodnutí žen - matek ale
ovlivňuje i fakt, že životní úroveň u nás je založena na dvou platech. Ve vyspělých evropských zemích není počet zaměstnaných žen tak vysoký jako u nás,
mnohé pracují pouze na částečný úvazek, neboť muž je schopen pokrýt náklady na rodinný rozpočet. Směrnice EP a Rady 2002/73/ES o zavedení rovného zacházení pro muže a ženy ( 2002) uvádí, že země Evropské unie mají uzákoněnou mateřskou dovolenou v délce dvou až čtyř let. Ale například v USA
žádá placená
mateřská dovolená neexistuje a přestože jsou Američané schopni své manželky uživit, stabilně zde pracuje více než 50% matek, a to i s dětmi mladšími jednoho roku. Na rozdíl od USA u nás odchází z práce na mateřskou dovolenou asi 90% žen, ale po ní se zase téměř všechny do práce vracejí Na západě je sociální solidarita s matkami stále důležitým tématem. V osmdesátých letech se diskutovalo například i o mateřském platu, který by buď pokryl náklady na chůvu či hospodyni, nebo hradil ženě neplacenou domácí práci. Téma mateřských příspěvků, porodného a délky mateřské dovolené je problémem aktuálně diskutovaným v našich současných vládních orgánech.
3.2. Postavení žen ve státní správě v rámci Evropské unie Požadavek rovnoprávné účasti žen v politice a rozhodovacích procesech není jen sociálně spravedlivý či demokratický, ale je i klíčovou podmínkou reálné existence důvěryhodné vlády. Tento požadavek vyplývá ze složení společnosti a má zajistit společenskou rovnováhu. Přestože ve většině zemí dnes existují hnutí podporující demokratizaci, je zastoupení žen v zákonodárných orgánech a ve vládě stále velmi nízké. Zastoupení evropské komise v České republice (2006) bylo konstatováno, že situace není uspokojivá nejen na ministerské úrovni, ale i v dalších výkonných orgánech, kde zpravidla vůbec neodpovídá požadavku 30 % zastoupení žen na pozicích opravňujících k rozhodování, který byl prosazen jako jeden z hlavních cílů Platformy pro Akci v září 1995. Zástupci 189 zemí světa se dohodly na nutnosti rovnoprávnosti , proti diskriminačních opatřeních a potřebě zakotvit hledisko gender ve svých politických programech. Pokud jde o získání politické moci v zákonodárných orgánech, ženy dosáhly jen malého pokroku. Celosvěto-
vě mají jen 10-ti procentní zastoupení v zákonodárných shromážděních a ještě menší procento představuje jejich zastoupení na ministerských pozicích. Nepřiměřeně nízké zastoupení žen ve vyšším řídícím postavení v oblasti umění, kultury, sportu, médií, vzdělání, náboženství a práva se spolupodílí na tom, že ženy mají jen velmi malý, omezený vliv v mnoha klíčových institucích a v oblasti praktické politiky. Platforma pro Akci (1995) doporučuje kroky, které: -
ženám zajistí stejné a rovné možnosti pro plnou účast v mocenských
strukturách a na pozicích opravňujících k rozhodování ve vládních orgánech a ve veřejné správě, čítaje v to dále soudnictví, mezinárodní a nevládní organizace, politické strany a odbory; -
budou zvyšovat schopnosti žen, aby mohly zastávat vedoucí postavení a
aby se mohly spolupodílet na rozhodování a vedení. Směrnice EP a Rady 2002/73/ES o zavedení rovného zacházení pro muže a ženy ( 2006) v doporučení Rady EU o vyvážené účasti žen a mužů v rozhodovacích procesech z prosince 1996 se uvádí, že vyvážená účast žen a mužů je základní součástí a podmínkou demokracie, jejímž výsledkem má být větší míra spravedlnosti rovnosti ve všech oblastech společenského života. Příkladem toho, že ženy dokáží zastávat významné pozice ve vrcholných státních pozicích nebo ovlivňují světovou politiku mohou být bývalá Margaret Thatcherové, první žena ve funkci ministerské předsedkyně, Benazir Bhutttové, ministerské předsedkyně Pákistánu a první vrcholná
představitelka mus-
limského státu, bývalá ministrině zahraničí USA Madelaine Albrightová, dnes pak ve stejné funkci Condoleezza Riceová a zejména kalifornská demokratka Nancy Pelosiová, zvolená jako první žena do čela Sněmovny reprezentantů v USA, nebo německá kancléřka Angela Merkel, označovaná za státničku světového formátu.
Český statistický úřad (2007) uvádí: -
ženy tvoří 30% Evropského parlamentu, v 15% případů předsedají parlamentním komisím
-
Evropskou komisi tvoří 8 komisařek, což je 32% z celkového počtu
-
míra účasti žen ve vládách se ve státech EU liší – Švédsko 45,3%, Finsko 37,5%, Francie 12,2% , Česko 22,2%
-
průměrné zastoupení žen v národních parlamentech států EU je 24% Směrnice EP a Rady 2002/73/ES o zavedení rovného zacházení pro
muže a ženy (2002) uvádí, že k hodnocení genderové rovnováhy v politickém rozhodování schválila Rada EU 22. října 1999 tyto indikátory: -
podíl žen v národním parlamentu
-
podíl žen v národních zastupitelstvech
-
podíl žen v obecných zastupitelstvech
-
podíl žen v národní vládě
-
zastoupení žen a mužů na ministerských postech
-
zastoupení mužů a žen na postech náměstků a ředitelů
-
podíl žen a mužů mezi vysoce postavenými státními úředníky
-
podíl žen na nejvyšších soudech a v Evropském soudní dvoře
Podle Gender Studies, o.p.s. (2006) byla rezolucÍ Evropského parlamentu č.399Y076 2. března 2000 generová vyváženost stanovena na 40% zastoupení pro každé pohlaví. Světové ekonomické fórum (Word economic forum) vydalo zprávu Global Gender report 2006, která hodnotí jak jednotlivé země dosahují rovnosti mezi ženami a muži. Rovnost mužů a žen je hodnocena v těchto oblastech: -
ekonomická účast příležitosti (podíl pracujících žen, platové rozdíly, účast k vyšším pozicím)
-
vzdělání (gramotnost, přístup k nejvyššímu vzdělání)
-
politická účast (reprezentace v rozhodovacích strukturách – parlament, vláda, vedení státu)
-
zdraví a přežití (průměrná délka života,podíl narozených chlapců a dívek muži
3.3. Zastoupení žen ve státní správě České republiky Zastoupení evropské komise v České republice (2006) uvádí zprávu Evropské komise, která hodnotila v různých oblastech 115 států pokrývajících 90% světové populace. Česká republika byla celkově na 53 místě. Nejhůře dopadla v oblasti politiky, kde se umístila až na 70 místě, v ekonomické oblasti pak na 52 místě, nejlépe jsme dopadli v oblasti zdraví, kde jsme se umístili na 36 místě a v oblasti vzdělávání, kde jsme obsadili 46 místo. V kontextu Evropské unie je míra zastoupení žen ve veřejném životě v České republice na jedné z nejnižších úrovní, zdaleka nedosahuje ani 30% zastoupení žen. Podle Směrnice EP a Rady 2002/73/ES o zavedení rovného zacházení pro muže a ženy (2002) se od 1. ledna 2007 zvýšil počet členů Evropského parlamentu na 785, z nichž je 238 žen, což je 30,32%. Českou republiku zastupuje 19 mužů z 603 českých kandidátů a
5 žen z 203
kandidujících. Jsou to Jana Bobošíková ve Výboru pro regionální rozvoj, Věra Flaserová ve Výboru pro kulturu a vzdělávání, ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví, Jana Hybášková ve Výboru pro zahraniční věci, Zuzana Roitrová jako místopředsedkyně Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů a Nina Škottová, která je členkou Rozpočtového výboru. Česko je tak v žebříčku 27 států Unie s poměrem 20,83% žen na 23 místě. V účasti žen vede Švédsko s 52,63%, nulové zastoupení má Kypr a Malta. Přestože v řadě zemí Unie není naplněna kvóta 40%, došlo k navýšení počtu žen v Parlamentu ve srovnání s prvními volbami z roku 1997, kdy ze 17 europoslanců byly pouhé dvě ženy, což bylo 17,5%
Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen, který zasedal v New Yorku v srpnu 2006 ve svém komentáři k české delegaci uvádí: ….. výbor opakuje a zdůrazňuje své znepokojení ohledně nedostatečné reprezentace žen v parlamentu, vládě, ve stálých komisích, na mezinárodní úrovni a v soukromém sektoru a doporučuje, aby Česká republika uplatnila opatření v souladu s článkem 4 Úmluvy, aby stát stanovil do připravovaného volebního zákona podpůrná opatření pro zvýšení podílu žen na rozhodování a urychlil zvyšování zastoupení žen v parlamentu, vládě, na mezinárodní úrovni i v soukromém sektoru. Už v říjnu 2001 byla zřízena usnesením vlády ČR Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, do funkce předsedkyně byla jmenována Anna Čurdová. Rada připravuje návrhy směřující k prosazování a dosažení rovných příležitostí pro ženy a muže a to zejména: -
projednává a doporučuje vládě základní koncepční směry při zřizování rovných příležitostí pro ženy a muže
-
koordinuje základní směry resortních koncepcí v této oblasti
-
stanovuje okruh priorit pro projekty resortů na podporu realizace rovných příležitostí pro ženy a muže
-
identifikuje aktuální problémy v rovných příležitostech pro muže a ženy
-
hodnotí efektivitu naplňování principů rovnosti žen a mužů
Jak tedy vypadá současné uplatnění žen v nejvyšších státních funkcích? V Česku byly dle Českého statistického úřadu (2001) ženy v tomto roce zastoupeny v kategorii zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků pouze 25%, dostávaly
54 % platu mužů, ekonomicky aktivních % žen ve věku 15 – 60 let
bylo 51,3, kdežto mužů 69,6%. V polistopadové historii se ve vládách vystřídalo 10 žen a 144 mužů. Pro srovnání ve vládě Václava Klause v letech 1992-96 a za vlády Miloše Zemana v letech 1998 -2002 nebyla ve vládě žádná žena ve funkci ministrině, další vlády měly ministrini jednu nebo dvě. V minulém volebním období ze sedmnácti ministrů zastávaly funkci ministrině tři ženy ( Petra Buzková, Dana Bérová a později odvolaná Milada Emerová). Funkci náměstkyň ministra z počtu osmdesáti
devíti zastávalo v tomto období patnáct žen. Ve volbách v roce 2006 se situace poněkud zlepšila. Mezi osmnáct členů vlády byly zvoleny čtyři ženy. Ministrině obrany Vlasta Parkanová, která je podle dlouhodobého sledování jednou z nejoblíbenějších politických osobností, ministrině školství Dana Kuchtová, ministrině bez portfeje Džamila Stehlíková a
do vedení Ministerstva kultury byla zvo-
lena Helena Třeštíková, která krátce nato na funkci rezignovala. Český statistický úřad(2007) uvádí, že počet žen po volbách v r. 1996 činil v posla- necké sněmovně 15 % a v Senátu pouhých 11 %. V dnešní sněmovně nízké zastoupení žen kleslo po posledních volbách z 34 na 31, což je pouhých 15,5% a toto zastoupení je určeno na celé čtyři roky, pokud nebudou předčasné volby. Zvýšení podílu zastoupení žen za více než deset let téměř není. Z jednaosmdesáti senátorů je jedenáct žen, což je 13,6%. České ženy mají tedy v nejvyšších zákonodárných funkcích stále nízké zastoupení.
Pro srovnání – zastou-
pení žen v dolní komoře parlamentu například ve Švédsku je 45,3%, v Německu 31,8%, V Rakousku 33,9%, v Itálii 17,3% ve Francii 12,2% nebo v Maďarsku 10,4%. Podíl žen v justici se pohybuje okolo poloviny. Jejich zastoupení v této oblasti podobně jako i v jiných sférách rozhodování klesá s výší postavení. Na poli významné diplomacie prorazila česká vědkyně, předsedkyně Akademie věd, Helena Illnerová, která se stala šéfkou České komise pro UNESCO a nahradila zesnulou Jaroslavu Moserovou, dosud jedinou ženou, která se ucházela o prezidentské křeslo. První ředitelkou Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality s celostátní působností se stala Renata Strnadová. V současné policii pracuje z celkového počtu 46 tisíc zaměstnanců asi 6 tisíc žen. V řídících funkcích se ženy vyskytují zcela výjimečně, asi v 5%. Poněkud lepší je situace v armádě ČR, kde slouží asi dvanáct procent žen, což řadí Česko na čtvrté místo v NATO. Více vojaček má pouze USA, Litva a Francie. Slovensko má v armádě například asi šest procent žen, Maďarsko deset a rusko půl procenta. V armádě ČR pracují ženy, které jsou oproti mužům
částečně
znevýhodněny
tělesnou
zdatností,
zejména
v
logistice
a
v administrativě. První ženou, která dosáhla plukovnické hodnosti je Lenka Mandlíková. V armádě je třiadvacátý rok a pro Aktuálně.cz při svém jmenování řekla …… chtěla jsem dělat zajímavou práci, která by byla jiná než to, co se tehdy ženám nabízelo – sekretářka nebo prodavačka. Tvrdí také, že ženy to mají v uniformách oproti mužům těžší a že žena musí být o malinko lepší než muž. Podle České situace (1998) jsou ženy častěji členkami odborů. Z ekonomicky aktivního obyvatelstva je to 25 % žen oproti 21 % mužů a členkami nevládních organizací, kde tvoří 70 % z celkového počtu členů. Sdružují se hlavně k prosazování svých profesních a stavovských zájmů např. Asociace podnikatelek a manažerek, k zastřešení charitativních aktivit např. Kluby křesťanských žen, vytvářejí zájmová společenství ohrožených žen např. Klub osamělých matek. Nízká účast žen v politickém a veřejném životě je v prvé řadě dána nízkou mírou sebeuvědomění a politických ambicí žen, což naráží na principy fungování politických stran i jiných společenských a veřejnoprávních institucí a organizací.
3.4. Vzdělání a ženy Vzdělání je lékem na chudobu, je jedinou šancí, jak zastavit celosvětovou populační explozi. Existuje nepřímá úměra mezi vzděláním ženy a počtem jejich dětí. Ženy s vyšším vzděláním mají dětí méně a ty jsou zdravější, což je důsledek pozdějšího věku, kdy se ženy rozhodnou porodit dítě a také reálných ekonomických vztahů, protože vzdělané ženy mají větší příjmy a dokáží se o své děti lépe postarat. Celkově lze hovořit o pokroku, pokud jde o školní docházku dívek na základní a střední úrovni, přesto v mnoha zemích dívky stále trpí diskriminací způsobovanou tradičními postoji, příliš časným manželstvím a těhotenstvím, nedostatkem škol a nevhodným, proti ženám zaujatými vzdělávacími a výukovými instrumenty. Dívkám je stále znemožňováno kvalitní vzdělání hlavně vyššího ty-
pu a vzdělání v exaktních a technických disciplínách. S tím souvisí i míra nezaměstnanosti, zejména u žen s nízkou úrovní vzdělání. Český helsinský výbor, člen mezinárodní Helsinské federace (2007) poukazuje na výzkumy, které ukazují, že vzdělanější ženy: -
jsou produktivnějšími členy společnosti, každým rokem vzdělání se průměrný plat zvyšuje o 10 – 20%
-
předávají mnoho výhod vzdělání svým rodinám a dětem, ve větší míře vyhledávají lékařskou pomoc, nechávají své děti očkovat,dávají jim lepší výživu, doma uplatňují zásady hygieny
-
lépe využívají přírodní zdroje a snadněji přijímají technologie chránící životní prostředí
-
mají méně dětí, každý rok školy snižuje porodnost ženy o 5 až 10%
-
je menší pravděpodobnost otěhotnění před dosažením dospělosti, jsou větší časové rozestupy mezi těhotenstvími, každý rok ve škole zabrání dvěma úmrtím z tisíce žen při porodu
Češky přikládají dosaženému vzdělání daleko větší význam než muži. Gender Studies, o.p.s.(2007) uvádí, že podle sociologických průzkumů považuje vzdělání za velmi důležitou součást života 37% žen a stejně smýšlí pouze 27% mužů. Ženy s vyšším vzděláním si lépe hledají zaměstnání, jejich pozice na trhu práce a ve společnosti se posiluje a je efektivnější. Podíl vysokoškolsky vzdělaných žen je však ve struktuře ženských pracovních sil pouze 8,7 %, zatímco podíl mužů je podle téhož ukazatele 12,1 %. Zájem o získání středoškolského a vysokoškolského vzdělání je v průměru u českých dívek a žen vyšší než u českých mužů. Podíl přijatých dívek je ale výrazně nižší. Například úspěšnost přijetí na vysokou školu ve školním roce 1996/1997 byla katastrofální, pouze 21% přihlášených dívek bylo přijato. Na vysoké školy se hlásí výrazně více žen, úspěšnější jsou však muži. Loni jich bylo přijato o 10,6 % více než žen. Mezi absolventy vysokých škol převažují ženy v případě zdravotnictví, lékařských a farmaceutistických vědách, v případě pedagogiky, sociální péče a v humanitních a společenských vědách, muži pak v případě technických věd a nauk.
Ženy bez vyššího vzdělání mají v ČR nejnižší možnosti a šance uplatnění ze všech sledovaných sociálních skupin. Ukazatele vysokého podílu zaměstnanosti žen v produktivním věku v ČR tak vlastně zakrývají skutečnost, že je zde velká skupina žen, která by se mohla vzdělávat, studovat, ale která nebyla pro vysoký počet zájemců přijata. Jde o fenomén nucené nedovzdělanosti významné části ženské populace. I když se situace po roce 1989 zlepšila, přetrvává stav, kdy významná část ženské populace, asi v rozsahu 10 % daného populačního ročníku, nedosáhne vysokoškolského vzdělání, přestože o přijetí na vysokou školu vícekrát usiluje. Deficit vysokoškolsky vzdělaných žen má vliv na nízkou kapacitu a absenci "ženských elit" v jakémkoliv oboru v pracovním systému, ale zejména v kultuře a politice.
3.5. Zaměstnanost žen Rovnoprávné postavení ve společnosti souvisí s možností participovat na trhu práce. S placeným zaměstnáním se pojí mnoho společenských výhod, pozice v zaměstnání dodává určité společenské postavení, identitu zaměstnaného. Nárok na zaměstnání je považován za nezpochybnitelné právo každé české ženy. Ve skutečnosti není se ženami, které vstupují na trh práce zacházeno stejně jako s muži, naopak stávají se stále obětí různých forem diskriminace. Úmluva Českého helsinského výbor, člena mezinárodní Helsinské federace (2007) sjednaná zástupci členských zemí OSN jako základní dokument k zajištění rovnoprávnosti mužů a žen, obsahuje kromě práva na práci, práva na svobodnou volbu povolání, práva na ochranu zdraví apod. také právo na stejné příležitosti v zaměstnání, používání stejných kritérií při výběru v zaměstnání, právo na postup, ale i právo na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty. Po vstupu Česka do EU dochází k vyrovnávání právních předpisů s právem EU, je novelizován Zákoník práce, který komplexně upravuje veškerý zákaz diskriminace, tedy i diskriminace žen. V dokumentu Systémy odměňování v ČR s ohledem na principy rovného odměňování za stejnou práci či práci stejné hodnoty (2006) se uvádí, že současná česká společnost otevřela ženám mož-
nosti rozvinout individuální schopnosti a uplatnit kvalifikaci v historicky nesrovnatelné míře. Žena zažívá nejrovnější přístup s mužem, účastní se na politickém procesu, má stejná práva, přístup ke vzdělání a nárok na rovnou mzdu. Přesto v roce 2001 byly ženy v kategoriích zákonodárců a řídících pracovníků zastoupeny pouze 25% a dostávaly 70% platu mužů. Celosvětově dosahují ženy podle zjištění OSN 75% mezd mužů, teda podobně jako u nás. Mezi jednotlivými zeměmi jsou však rozdíly. V Austrálii je průměrná mzda mužů jen o 10% vyšší než u žen ve Švédsku o 11%, v Číně a Korei naopak nedosahuje ani poloviny průměrného mužského ohodnocení. Ženy jsou hnací silou růstu zaměstnanosti v Evropě a pomáhají nám dosahovat našich ekonomických cílů, avšak existuje velké množství překážek, které jim brání, aby mohly v plné míře realizovat svůj potencionál, řekl Vladimír Špidla pro ČTK, 6.března 2007 v Bruselu. Zaměstnanost žen v ČR je vysoká. Podle Českého statistického úřadu(2006) je míra ekonomické aktivity žen asi 56,3%, podíl pracujících žen v národním hospodářství 43% patří k nejvyšším na světě. Ženy pracují na plný pracovní úvazek, práce na částečný pracovní úvazek (asi 32,9% žen, u mužů 7%) není běžná jako v ostatních zemích Evropy a zaměstnavatelé ji nevítají. Mezi podnikateli je jen čtvrtina podnikatelek. Ženy jsou na trhu práce znevýhodňovány, zejména v obsazování vedoucích a řídících pozicích bez ohledu na to, že mají stejné nebo vyšší vzdělání než muži. Často je po nich vyžadováno vyšší pracovní nasazení a je po nich je po nich požadována vyšší kvalifikace, než u mužů v podobné pozici. Celkově berou pouze 74,6% průměrné mzdy mužů. Paradoxně rozdíly v odměňování žen rostou společně s dosaženým vzděláním. Největší rozdíly v platech jsou mezi vysokoškolsky vzdělanými ženami a muži. Český helsinský výbor, člen mezinárodní Helsinské federace (2007) uvádí, že ženy jsou obecně dominantní díky vyššímu vzdělání v nemanuálních zaměstnáních, ale mají také převahu ve třídě pomocných a nekvalifikovaných dělníků. Ženy převažují ve zdravotnictví (81%), veřejné správě (74%), peněž-
nictví a pojišťovnictví (71%), pohostinství a ubytování (70%), ve školství (68%) a stejně i v obchodě. Dominují také v textilním a oděvním průmyslu. Ve stavebnictví, strojírenství, rybolovu nebo dobývání nerostných surovin převažují muži více než 80% zastoupení. Poměr mzdy žen k odměně mužů je rozdílný. Největší nerovnost je v odměňování pracovníků obchodu, ženy dostávají pouze 62,3%, ve zdravotnictví 66,2%, v peněžnictví 66,6%. Nejnižší nerovnost je v dopravě, v skladování, poštách, kde mají ženy v průměru jen o 15% nižší mzdu než muži. O nulové mzdové diskriminaci mluvíme tehdy, kde nerovnost mužů a žen není žádná, platí to například o vrátných, uvaděčích a šatnářkách. Ženy jsou také více ohroženy nezaměstnaností, hlavně mezi 20 a 35 lety, kdy se předpokládá , že se stanou matkami a pak ty, které ukončují mateřskou dovolenou a jsou tedy delší čas odtrženy od možnosti sledovat aktuální dění a při nástupu zpět na své původní místo nejsou na takové úrovni, jako před nástupem na mateřskou dovolenou. Tím jim hrozí ztráta zaměstnání nebo přeřazení na jinou práci. Zaměstnavatelé nemají motivaci tyto ženy zaměstnávat z důvodu předpokladu odchodu na další mateřskou dovolenou nebo péči o nemocné dítě.
Další
ohroženou skupinou jsou ženy nad padesát roků života, které jsou vystaveny stereotypu o neproduktivitě, nedynamičnosti, nepřizpůsobivosti ve srovnání s mladšími zaměstnankyněmi. Pokud ztratí zaměstnání, mají jen malou možnost uplatnit se na trhu práce, zejména pro nevyhovující kvalifikaci, věk a možnosti zařazení na jinou práci. V pracovním procesu téměř neexistuje ochrana žen sexuálně obtěžovaných nebo jinak šikanovaných, zejména tam, kde si je zaměstnavatel vědom, že stěžovatelka by si jen obtížně hledala nové místo. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je vyzdvižena jako klíčová oblast k dosažení větší rovnosti mužů a žen. Lepšímu vyvážení zapojení žen do pracovního procesu a jejich soukromého života brání nedostatečné služby v oblasti poskytování péče o děti, finanční faktory, kariérní překážky, rizika ztráty kvalifikace, obtíže při návratu do zaměstnání a tlak podřizovat se stereotypním představám.
Situaci se poněkud zlepšila od ledna 2007, kdy došlo ke zvýšení mateřského příspěvku na 40% průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře, tedy asi 7600 Kč měsíčně a současně byla umožněna možnost neomezeného přivýdělku, za předpokladu, že rodiče zabezpečí péči o dítě jinou zletilou osobou. Podle lednové právní úpravy mohou i otcové čerpat peněžitou pomoc v mateřství od 7. týdne věku dítěte a také novela přinesla výraznou změnu při ošetřování člena rodiny, kdy je umožněno oběma rodičům se jedenkrát vystřídat během ošetřování člena rodiny .V důsledku těchto úprav by se mohly zvýšit šance žen plánujících děti, stejně jako matek s malými dětmi při přijímání do zaměstnání, neboť péče o děti půjde rovnoměrně rozdělit mezi oba partnery.
4. METODOLOGICKÉ ŠETŘENÍ 4.1. Kvantitativní výzkumné šetření Podle Gavory (2000, s.31) kvantitativní výzkum pracuje s číselnými údaji. Zjišťuje množství, rozsah nebo frekvenci výskytu jevů, resp. jejich míru. Číselné údaje se dají matematicky zpracovat. Je možno je sčítat, vypočítat jejich průměr, vyjádřit je v procentech nebo použít další metody nebo matematické statistiky. Jako výzkumnou a respondentskou základnu pro účely diplomové práce jsem oslovil skupinu 220 žen a později také skupinu 100 mužů různých věkových kategorií, různého vzdělání a odlišných pracovních prostředí. K účelům a cíli diplomové práce bylo poměrové zastoupení respondentů uspokojivé. Před realizací sběru potřebných údajů jsem provedl předvýzkum. V něm jsem čtyřem náhodně vybraným ženám zadal otázky z připraveného dotazníku formou interview. Na tomto náhodně vybraném vzorku jsem si ověřil, že ženy na otázky bez problému odpovídaly a že k vyplnění dotazníku potřebovaly maximálně třicet minut. Potřebná data jsem pak u oslovených respondentů zjišťoval pomocí strukturovaného dotazníku, jehož úplné znění včetně vyplnění respondentem je uvedeno v oddíle příloh.
4.2. Cíl výzkumného šetření Kvantitativním výzkumným šetřením jsem ověřoval, co si ženy a muži myslí o zaměstnání, kariéře a pracovním úspěchu žen, jak smýšlejí o rodinném životě a o rozdělení rolí v rodině, zda považují podmínky pro ženy a muže v zaměstnání a ve společnosti za rovné a jestli se ženy u nás cítí diskriminovány, popřípadě, zda respondenti existenci diskriminace v naší společnosti vnímají.
Výzkumné otázky, jak uvádí Spousta a kol (2003,s.84) souvisejí s ujasňováním výzkumného problému, představující dílčí prvky problému, jeho důležité strukturní stránky, které mají objasnit a na něž se hledá odpověď. Pro potřeby výzkumné části diplomové práce jsem si stanovil tyto výzkumné otázky: 1) Považují ženy v naší společnosti své zaměstnání za důležité a usilují o budování kariéry? 2) Je upřednostňováno v rodině klasické rozdělení rolí muže a ženy ? 3) Mají v České republice ženy a muži rovné podmínky ve společnosti, v politice a v zaměstnání? 4) Projevuje se v naší současné společnosti diskriminace žen?
4.3. Stanovení hypotéz K výzkumným hypotézám uvedl Spousta a kol. (2003, s.84), že jsou to určitá tvrzení, předpokládané odpovědi na výzkumné otázky, které musí být formulovány tak, aby je bylo možno jednoznačně potvrdit nebo vyvrátit. Podle Psychologického slovníku (2000, s.208) je hypotéza domněnka o vztahu mezi proměnnými, která platí do okamžiku, než je popřena. Pro potřeby výzkumné části diplomové práce jsem stanovil následující hypotézy: H1 – Ženám záleží na zaměstnání a chtějí budovat svoji kariéru H2 – Většina žen neupřednostňuje klasické rozdělení rolí ženy a muže H3 - Ženy mají rovné podmínky ve společnosti a v zaměstnání H4 - V naší současné společnosti se projevuje diskriminace žen
4.4. Kvantitativní dotazník a výzkumný vzorek K zjišťování hodnotové orientace respondentské základny
jsem zvolil
kvantitativní strukturovaný dotazník, ve kterém jsem využil otázky uzavřené a polouzavřené zaměřené na aktuální situaci žen a jejich představy o budoucnosti, pokud jde o zaměstnání, kariéru, rodinu a osobní vývoj.
Uzavřené otázky jsou dle Gavory (2000, s.102) takové, které nabízí hotové alternativní odpovědi. Úlohou respondenta je zaznačit vhodnou odpověď. Výhodou uzavřených otázek je jejich lehké zpracování. Vyhodnocovatel spočítá, kolikrát respondenti odpověděli na každou alternativu. Polouzavřené otázky, jak uvádí Gavora (2000, s.104), nabízejí nejprve alternativní odpověď a potom ještě žádají vysvětlení, anebo objasnění v podobě otevřené otázky. Vypracoval jsem 34 strukturovaných otázek buď uzavřených, ve kterých respondenti označili pouze jednu zvolenou odpověď, nebo polouzavřených, kde měli dotazovaní možnost vyjádřit svůj názor. Otázky korespondovaly s okruhy stanovených problémů: 1) Žena a zaměstnání - jeho důležitost - pracovní pozice - finanční otázky - význam vzdělání 2) Rozdělení rolí v rodině - zaměstnání žen s malými dětmi - žena v domácnosti - výhodné pracovní nabídky a děti - partnerské vztahy - povolání a rodina 3) Rovné podmínky žen a mužů - celoživotní vzdělávání - práce v týmu - rovné finanční odměňování - vedoucí pracovní místa - ženy ve vysokých pracovních pozicích - možnosti žen v politickém životě 4) Diskriminace v ČR -
rozhodování o narození dítěte
-
diskriminace v zaměstnání
-
domácí násilí
-
sexuální obtěžování
Skladbu otázek jsem stanovil tak, aby zmapovala názory respondentů a pomohla potvrdit nebo vyvrátit stanovené hypotézy. Znění otázek strukturovaného dotazníku: 1. Ženám záleží na zaměstnání a chtějí budovat svoji kariéru a) Je povolání pro ženu důležité? b) Práce, kterou dělá žena ji baví? c) Upřednostňuje žena finančně lépe hodnocenou práci před tou, která ji baví? d) Myslí si žena o sobě, že je kariérní typ? e) Jakou pracovní pozici by chtěla dosáhnout? f) Je důležité věnovat se profesi přesně podle oboru vzdělání? g) V roli šéfa upřednostňujete? h) Akceptují podle Vašeho názoru muži ženu v roli nadřízeného? ch) Akceptují podle Vašeho názoru ženy ženu v roli nadřízeného? 2. Většina žen neupřednostňuje klasické rozdělení rolí ženy a muže a) Myslíte si, že ženy s malými dětmi mají chodit do zaměstnání? b) Má víceletá přestávka v povolání negativní vliv na kariéru? c) Upřednostňují ženy zajímavou pracovní nabídku před péčí o malé dítě? d) Dokázala by žena celý život strávit v domácnosti? e) Je dostatek kvalitních zařízení pro děti zaměstnaných matek? f) Co ženu v současné době nejvíce zatěžuje? g) V budoucnu se pravděpodobně prosadí partnerský vztah typu h) Jak hodnotíte vztah ženy mezi povoláním a rodinou ch) Je správný názor, aby muž finančně zajišťoval rodinu a žena se starala hlavně o domácnost a děti? 3. Ženy mají rovné podmínky ve společnosti a v zaměstnání a) Celoživotní vzdělávání žen je podle Vašeho názoru b) Pokud pracují ženy v týmu, upřednostňují spolupráci
c) Na Vašem pracovišti, pokud tam pracují ženy i muži, jsou finančně a postavením d) Jsou podle Vašich zkušeností obsazováni muži častěji na vyšší pracovní funkce? e) Jsou podle Vás ženy schopny vykonávat i ty nejvyšší pracovní funkce? f) Mají podle Vašeho názoru ženy zasahovat do politického života? g) Zvolil/a byste ženu i do nejvyšší politické funkce (předsedkyně vlády, prezidentka, apod.? h) Byl by podle Vašeho mínění svět lepší, pokud by veškerá vedoucí postavení převzaly ženy? 4. V naší současné společnosti se projevuje diskriminace žen a) Je správné, aby ženy svobodně rozhodovaly o případné interrupci? b) Myslíte si, že by měl být schválen zákon o anonymních porodech? c) Setkal/a jste se s diskriminací ženy ve svém zaměstnání? d) Myslíte, že jsou ženy na pracovišti diskriminovány v souvislosti s věkem? e) Setkal/a jste se s domácím násilím na ženách? f) Byl/a jste někdy na pracovišti svědkem sexuálnímu obtěžování ženy? g) Domníváte se, že jsou ženy v ČR diskriminovány? h) Domníváte se, že postavení ženy v ČR se výrazně odlišuje než postavení žen v zemích EU?
4.5. Výzkumný vzorek Gavora (2000, s. 32) uvádí, že kvantitativní výzkum se snaží vybírat zkoumané osoby tak, aby co nejlépe reprezentovaly jistou populaci. Nejlepší výběr je náhodný, protože odpovídá požadavkům matematické teorie pravděpodobnosti. Pro potřeby výzkumného šetření jsem oslovil 220 respondentek. Návratnost znamená poměr počtu odeslaných dotazníků k počtu vyplněných a vrácených dotazníků. Obyčejně se vyjadřuje v procentech, uvádí Gavora (2000, s. 107). Návratnost mého dotazníkového výzkumu byla 72%. Z důvodu, aby výsledky tohoto výzkumu nabyly relevantnosti, jsem se rozhodl oslovit dalších
100 respondentů – mužů.
Návratnost tohoto dotazníkového výzkumu byla
70%. Výzkumu se zúčastnilo celkem 228 respondentů. Jejich věkovou strukturu, stupeň dosaženého vzdělání a strukturu podle zaměstnání uvádí následující grafy: 1) Věková struktura 158 dotazovaných žen 70 dotazovaných mužů:
Věková struktura respondentek
Věková struktura respondentů
17%
19%
26%
27% 22 let
22 let
23 - 35 let
23 - 35 let
36 - 45 let
25%
více než 36 let
více než 46 let
31%
55%
2) Struktura 158 dotazovaných žen 70 dotazovaných mužů podle dosaženého vzdělání:
Strutura respondentek dle dosaženého vzdělání
Struktura respondentů dle dosaženého vzdělání
6%
10%
15%
10%
43%
VŠ
VŠ
SŠ
47%
SŠ bez maturity
SŠ SŠ bez maturity
základní vzdělání
základní vzdělání 33%
36%
3) Struktura 158 dotazovaných žen 70 dotazovaných mužů podle zaměstnání Struktura respondentek dle zaměstnání
11%
Struktura respondentů dle zaměstnání
2%
4%
zaměstnané
16%
26% zaměstnaní
OSVČ
OSVČ
v domácnosti
studující
studující 71%
70%
Z celkového počtu dotazovaných bylo 39 žen a 24 mužů svobodných, 89 žen vdaných ( z toho jedna ve věku do 22 let) a 31 mužů ženatých, 30 žen a 15 mužů rozvedených (z toho 14 ve věku do 35 let)
4.6. Zpracování zjištěných údajů a jejich interpretace Po analýze výsledků obou skupin respondentů jsem se rozhodl, že výsledky výzkumu budu prezentovat bez rozdílu pohlaví. K vyhodnocení zjištěných hodnot strukturovaného dotazníku bylo užito čárkové metody a zápisu do tabulek uvedených v příloze. Tabulkové hodnoty byly převedeny do grafické podoby pomocí výsekových grafů.
4.6.1. Ženám záleží na zaměstnání a chtějí budovat svoji kariéru a) Je povolání pro ženu důležité? 8%
5%
velice důležité málo důležité nedůležité
87%
Jen 5% žen považuje své zaměstnání za nedůležité, 87% dotazovaných pak za velice důležité.To vyvrací názor, že ženy pracují jen proto, aby si přivydělaly.
b)
Práce, kterou dělá žena, ji baví?
7% 11% ano spíše ano
15%
spíše ne 67%
ne
Celkem 18% dotazovaných uvádí, že je jejich práce nebaví nebo spíše nebaví. Velké je procento těch, kteří uvádí, že je práce baví, což vypovídá o vysoké míře uspokojení z práce u ženské populace.
c) Upřednostňuje žena finančně lépe hodnocenou práci před tou, která ji baví? 13% 28% ano spíše ano
25%
spíše ne ne 34%
38 % respondentů upřednostňuje práci, která je baví. 62 % dotazovaných preferuje finančně lépe hodnocenou práci před tou, která je baví, což souvisí pravděpodobně s tím, že ženy nejvíce zatěžují právě finanční problémy.
d) Myslí si žena o sobě, že je karierní typ? 1% 11%
5% ano spíše ano spíše ne ne 83%
Pojem kariérní typ zcela odmítá 11 % dotazovaných a 83 % se spíše za kariérní typ nepovažuje. Převažují ve velké míře negativní odpovědi, málo žen přiznává otevřeně touhu po kariéře, přestože úspěšné ženy se podle mých zkušeností nespokojují s daným a vydávají se nekompromisně za kariérou.
e) Jakou pracovní pozici by chtěla dosáhnout?
6%
chtěl/a bych mít vedoucí pozici
4%
18%
chtěl/a bych samostatně podnikat rád/a bych v budoucnu nepracoval/a vůbec 72%
další jsem spokojený s dosaženou pozicí
Jednoznačně většina 72 % dotazovaných chce samostatně podnikat, pracovat na vlastní zodpovědnost. Po vysloveně vedoucí pozici touží 4% dotazovaných, což je poměrně málo. Relativně hodně, 18 % dotazovaných nechce v budoucnu pracovat vůbec a s dosaženou pozicí je spokojeno pouze 6% respondentů. Re-
spondenti také uvádějí, že hlavně chtějí ve zdraví dosáhnout důchodového věku, přejí si, aby jejich práce vyhovovala po finanční a zdravotní stránce, aby byli užiteční pro okolí a dosáhli uznání ve svém oboru, aby si ostatní jejich práce vážili. f) Je důležité věnovat se profesi přesně podle oboru vzdělání ?
9%
5% ano
8%
spíše ano spíše ne ne 78%
Na otázku proč se tak domníváte, odpovídali respondenti, že
vzdělání nega-
rantuje odbornost, zdůraznili důležitost nadání a vloh, vliv finančních a existenčních podmínek. Uváděli, že mnoho lidí později zjistí, že mají předpoklady v jiném oboru, než je ten vystudovaný, a také že v dnešní době je pro kvalitní zaměstnání podstatná
jakákoliv vysoká škola. Někteří upřednostňují vlastní
zkušenosti před vzděláním, mnozí zdůrazňují nutnost ní. g)
celoživotního vzdělává-
V roli šéfa upřednostňujete:
17% 4%
muže ženu je mi to jedno
79%
79% dotazovaných odpovědělo na otázku neutrálně. Pouhá 4% si přeje za šéfa ženu. Vzhledem k tomu, že většina vypovídajících jsou ženy, lze usuzovat na projev ženské rivality. Když se ženám dostává uznání, považují to jejich kolegyně často jako devalvaci své vlastní osoby. h) Akceptují podle vašeho názoru muži ženu v roli nadřízeného?
18%
2%
12%
ano spíše ano spíše ne ne
68%
Naprostá většina dotazovaných 86% je toho názoru, že muži nepřijímají rádi ženu jako svého nadřízeného, pouhých 14% si myslí, že ano nebo spíše ano.
ch ) Akceptují podle Vašeho názoru ženy ženu v roli nadřízeného? 9%
5%
ano
8%
spíše ano spíše ne
23%
ne 55%
nevím
Někteří oslovení napsali, že tuto situaci nedokážou posoudit. Jiní vyjádřili názor, že pokud žena profesi rozumí, nebo je přirozenou autoritou, pak ji ostatní v této roli respektují. Převážná většina dotazovaných 63% odpověděla ano nebo spíše ano, což poněkud odporuje otázce g - žena v roli šéfa, kdy si ji přála pouhá 4% dotazovaných. Odpověď ne uvedly čtyři ženy a pět mužů.
4.6.2. Většina žen neupřednostňuje klasické rozdělení rolí muže a žena a) Myslíte si, že ženy s malými dětmi mají chodit do zaměstnání? 4% 2%
ano spíše ano
41%
spíše ne 53%
ne
Někteří respondenti uvedli, že kolektivní výchova nemůže nahradit matku, že pokud ženy s dětmi mají pracovat, pak na zkrácený úvazek. Většina dotazovaných je toho názoru, že péče matky o dítě má přednost před zaměstnáním.
Výchovu dětí považují za nejdůležitější. Pokud má žena pracovat, pak jednou z alternativ je práce doma. Podle některých by sice pracovat neměla, ale musí, protože jen málokterý muž uživí rodinu. Ti, kdo odpovídali, že má žena pracovat, usuzují, že o malé dítě se má starat jiný člen rodiny. Překvapivá většina dotazovaných 94% zastává názor, že ženy mají být s malými dětmi doma. Tento vysoký procentuální podíl je dán pravděpodobně tím, že pro zaměstnanou ženu - matku je přijatelnější otevřeně nepřiznat upřednostnění zaměstnání před rodinou. Odpovědi ano nebo spíše ano 6% byla převážně u žen a mužů mladších 35 let. b) Má víceletá přestávka v povolání negativní vliv na kariéru?
26% ano 49%
2%
spíše ano spíše ne ne
23%
Pouze 28% dotazovaných je toho názoru, že víceletá přestávka nemá vliv na profesní vývoj. O opaku, že víceletá přestávka ohrožuje kariéru a také postavení ve vysoce kvalifikovaných profesích, je přesvědčeno 72% mužů a žen. Podle některých dotazovaných má tuto přestávku v práci žena využívat k sebevzdělávání. Za negativní považují někteří fakt, že ženy v tomto období ztrácí důležité pracovní a společenské kontakty, které se později složitě obnovují.
c) Upřednostňují ženy zajímavou pracovní nabídku před péčí o malé dítě?
2%
2%
určitě ano
v žádném případě
nevím, záleží o jakou nabídku jde 96%
96% dotazovaných, tedy naprostá většina upřednostňuje péči o dítě před zajímavou pracovní nabídkou, přestože si uvědomuje, že víceletá přestávka v zaměstnání negativně ovlivňuje kariérní růst ženy.
d) Dokázala by žena celý život strávit v domácnosti?
2%
určitě ano v žádném případě
98%
Naprostá většina dotazovaných odpověděla, že si neumí představit život v domácnosti, vyslovují se tedy proti zastaralé tradiční dělbě rolí - zaměstnaný muž, žena hospodyně. Ženy v domácnosti to mají v současnosti těžší, jsou stále méně akceptovány. Někdy je prý výraz žena v domácnosti považován za pomluvu. Respondenti uvádějí, že je pro ně důležitá společnost lidí, proto by pracovali alespoň na zkrácený úvazek nebo pro dobročinnost.
e) Je dostatek kvalitních zařízení pro děti zaměstnaných matek?
7%
4%
určitě ano určitě ne nevím
89%
Pouhá 4% respondentů se vyslovila pro kvalitu zařízení pro děti. Nevím odpovídali zejména mladí do 22 let, pravděpodobně tato informace je pro ně dosud nezajímavá. 89 % odpovídajících není s kvalitou zařízení pro děti spokojeno. Mají například námitky proti nevyhovující pracovní době, nebo velkému počtu dětí ve skupinách v těchto zařízeních.
f) Co ženu v současné době nejvíce zatěžuje? domácnost 4% 16%
2% 4% 2%
výchova dětí partnerské konflikty finanční problémy nároky, které klade zaměstnání
72%
další:jako svůj problém uvedli zdraví
Největším problémem a zátěží pro 72% dotazovaných je finanční otázka, druhým nesrovnatelně slabším faktorem jsou nároky kladené zaměstnáním. Domácnost a výchovu dětí považuje za zátěž pouze 6% dotazovaných.
g) V budoucnu se pravděpodobně prosadí partnerský vztah typu: tradiční forma manželství 2%
0% 3%
nesezdaná trvalá partnerství
22%
otevřené partnerské vztahy se střídavými partnery single se střídavými partnery 73%
další: nedokážu se vyjádřit, nevím
Podle statistik současná manželství prochází krizí a stoupá počet rozvodů. Pouze 22% dotazovaných upřednostňuje tradiční manželství (devět z dotazovaných byli mladí do 22 let). 73% dotazovaných se přiklání k dnes populárnímu nesezdanému partnerství. Zajímavé je, že žádný z dotazovaných nepreferuje život bez trvalého partnera.
h) Jak hodnotíte vztah ženy mezi povoláním a rodinou: 2% 0% 37%
dominuje rodina dominuje povolání velice vyrovnaný velice nevyrovnaný bez odpovědi
57% 4%
Více než polovina dotazovaných, celkem 57%, považuje vztah práce a soukromí za vyrovnaný. Jako dominantní uvádí rodinu 37% a povolání pouze 4% (jde o dosud svobodné dívky). Nevyrovnaný vztah mezi povoláním a rodinou neuvedl nikdo z dotazovaných.
ch) Je správný názor, aby muž finančně zajišťoval rodinu a žena se starala hlavně o domácnost a děti?
24%
24% ano spíše ano spíše ne ne
25%
27%
Názory na tuto otázku jsou velmi vyrovnané. 51% dotazovaných si myslí, že především muž má finančně zajišťovat rodinu, tak odpovídali převážně dotazovaní s nižším vzděláním a většina mužů. 49%, převážně žen, uvedlo odpověď, ne nebo spíše ne.
4.6.3. Ženy mají rovné podmínky ve společnosti a v zaměstnání a) Celoživotní vzdělávání žen je podle Vašeho názoru: 1% 2%
velice důležité málo důležité nedůležité
97%
Naprostá většina dotazovaných považuje celoživotní vzdělávání za velice důležité.
b) Pokud pracují ženy v týmu, upřednostňují spolupráci: 0% 8% pouze se ženami
38%
jen s muži s muži i ženami je mi to jedno 54%
Pouze s muži v týmu chce pracovat 8% dotazovaných (odpovídaly tak převážně ženy), pouze se ženami nechce pracovat žádný muž ani žádná žena. Více než polovina dotazovaných , celkem 54%, upřednostňuje práci ve smíšeném týmu a 38 % mužů a žen uvádí, že je jedno, zda pracují s muži nebo ženami v týmu. c) Na Vašem pracovišti, pokud tam pracují ženy i muži, jsou finančně a postavením:
27%
28%
ženy a muži na tom stejně muži jsou na tom lépe ženy jsou na tom lépe
0%
nezajímá mě to 45%
28% respondentů se o otázku finančního ohodnocení a postavení svých kolegů nezajímá. Podle 45% dotazovaných jsou na tom muži při finančně i pracovním postavením lépe, 27% dotazovaných soudí, že ženy i muži mají rovné finanční ohodnocení a rovné možnosti na pracovišti. Že ženy jsou na tom lépe, neuvádí žádný z respondentů.
d) Jsou podle Vašich zkušeností obsazováni muži častěji na vyšší pracovní funkce?
6% 2%
určitě ano
14%
určitě ne nevím spravedlivě podle schopností
78%
Naprostá většina dotazovaných žen i mužů (78%) odpověděla určitě ano. 14% respondentů si myslí, že určitě ne, Odpovídali tak podle výsledků většinou ti, kteří mají vyšší vzdělání. Že jde o spravedlivé obsazování vyšších funkcí si myslí pouhá 2% dotazovaných.
e) Jsou podle Vás ženy schopny vykonávat i ty nejvyšší pracovní funkce? 1%
0% 3% ano
27%
spíše ano spíše ne ne 69%
nemám zkušenost
Velmi pozitivní výsledek pro ženy. Celých 96% dotazovaných odpovídá, že ano nebo spíše ano. Nikdo z dotazovaných si nemyslí, že nejsou ženy schopny se realizovat i v nejvyšších pracovních funkcích.
f) Mají podle Vašeho názoru ženy zasahovat do politického života? 2% 1% 26%
ano spíše ano spíše ne ne 71%
Respondenti vyjádřili názor, že ženy v politice pomohou řešit otázky týkající se právě žen, pomohou odstraňovat diskriminaci žen a řešit problémy s dětmi. Podle některých názorů jsou ženy méně konfliktní a mají přesvědčivější argumenty než muži. Podle jiných odpovědí by ženy měly řešit jen to, čemu rozumí. Naprosto jednoznačně jsou dotazovaní pro zapojení žen do politického života. Spíše ne nebo ne odpověděla pouhá 3% a byli to muži, soukromí podnikatelé starší 35 let. g) Zvolil/a byste ženu i do nejvyšší politické funkce (předsedkyně vlády, prezidentka)? 2% 4%
určitě ano určitě ne nevím
94%
Určitě ne odpověděli opět pouze muži a to 4%. Naprostá většina dotazovaných by dala ženám důvěru i v nejvyšších politických funkcích.
h) Byl by podle Vašeho mínění svět lepší, pokud by veškerá vedoucí postavení převzaly ženy?
2%
2% 6% 11%
ano spíše ano spíše ne ne nevím
79%
Vyskytl se názor, že pokud by ženy převzaly veškerá vedoucí postavení, svět by byl bez válek a konfliktů. Jiný názor je pro rovnoměrné zastoupení žen a mužů. Další si nedovede tuto situaci vůbec představit, protože některé problémy skutečně mohou řešit pouze muži. Celkem správně kriticky zhodnotilo otázku 78% dotazovaných, když odpověděli ne nebo spíše ne. Lepší svět pod vedením žen by očekávalo 25% dotazovaných, z nichž tak neodpověděl žádný muž.
4.6.4. V naší současné společnosti se projevuje diskriminace žen a) Je správné, aby ženy svobodně rozhodovaly o případné interrupci? 2% 4%
určitě ano určitě ne nevím
94%
Názor na tuto otázku je jasný, 94% dotazovaných správně chápe právo ženy-
matky na rozhodnutí o těhotenství. Pouze 4% mužů jsou zásadně proti této svobodné volbě. b) Myslíte si, že by měl být schválen zákon o anonymních porodech?
15% určitě ano 9% určitě ne nevím 76%
Respondenti uvádějí, že tak by pravděpodobně ubylo odhozených mrtvých novorozeňat. Zákon by prý pomohl řešit složité životní situace některých žen. Někteří anonymní porody považuji to za
nemorální společenský jev, nebo uvá-
dějí, že o problému nejsou informováni. K odpovědi určitě ano se přiklonilo 76% dotazovaných, 9% je zásadně proti, podle přehledu to jsou převážně ženy nad 45 let. 15% dotazovaných odpovědělo nevím, pravděpodobně ti, kteří nejsou s touto problematikou dostatečně obeznámeni. c) Setkal/a jste se s diskriminací ženy ve svém zaměstnání?
42% 58%
ano ne
Odpovědi jsou velice vyrovnané. 58% dotazovaných udává, že se s diskriminací ženy na pracovišti nesetkali, 42% naopak, že sami diskriminaci pocítili nebo se s ní setkali. Diskriminované se cítí především ženy v zaměstnaneckém poměru. d) Myslíte, že jsou ženy na pracovišti diskriminovány v souvislosti s věkem? 1%
ano 46%
53%
ne nevím
Ne odpovídalo 46% dotazovaných, odpovídali tak převážně muži a ženy do 35 let a ženy s vysokoškolským vzděláním. Odpověď ano (53%) byla hlavně u starších žen s nižším vzděláním a u mužů nad 35 let, u jejichž žen je pravděpodobnost této diskriminace častější. e) Setkal/a jste se s domácím násilím na ženách?
29% ano ne 71%
Z odpovědích ano, 23% dotazovaných, tři uvedli, že domácí násilí zaznamenali
u přátel, jeden u rodičů, dva u sousedů a dva ve vlastním partnerském vztahu, další neuvedli kde. Problém domácího násilí je aktuální. Z malého vzorku respondentů se téměř třetina s tímto jevem setkala, a přesto je dosud legislativně málo řešen. f) Byl/a jste někdy na pracovišti vystaven/a sexuálnímu obtěžování?
16%
ano ne
84%
Celkem 84% respondentů udává, že nikdy nebyli sexuálně obtěžováni, 16% odpovídá ano. Pokud dotazovaní odpovídali ano, uvedli, že to bylo způsobem verbálním, a to od šéfa, nebo spolupracovníka. Zajímavé je, že nikdo neuvedl fyzické obtěžování, přestože si myslím, že k němu dochází. g) Domníváte se, že jsou ženy v ČR diskriminovány? 5% 22% ano ne nevím 73%
K problému diskriminace v ČR odpovídá 73% dotazovaných ano. Podle názorů dotazovaných jsou naše ženy nejvíce diskriminovány v zařazování do vedoucích funkcí v oblasti politiky, také ve funkcích ve zdravotnictví. Další uvádějí za nejvíce diskriminovanou oblast finančního odměňování za stejnou práci mužů a žen. Další diskriminace je uváděna při zaměstnávání matek s malými dětmi.
h) Domníváte se, že postavení ženy v ČR se výrazně odlišuje než postavení žen v zemích EU? 2%
ano
39%
ne 59%
nevím
Více než polovina respondentů považuje situaci české ženy za výrazně odlišnou od postavení žen v zemích EU. 39% dotazovaných si myslí, že se postavení české ženy od jiných neliší. Rozdíly jsou podle respondentů zejména ve finančním ohodnocení práce žen a jejich materiálním zabezpečení. Podle mnohých odpovědí lze usuzovat, že naše ženy se nutně musí
podílet na finančním zabezpečení rodiny, protože muž
není schopen rodinu finančně zabezpečit. Mnohé ženy mají i dvě zaměstnání. Za odlišné jsou považovány i formy odpočinku žen po práci.
4.7. Ověřování hypotéz Při vyhodnocování strukturovaného dotazníku vybraného vzorku respondentů bez rozdílu pohlaví jsem výsledné hodnoty zjišťoval tak, že jsem sečetl odpovědí na jednotlivé otázky a následně vypočítal procentuální zastoupení odpovědí. Pro názornost jsem výsledky převedl do grafů. Hodnoty jsem analyzoval a z výsledků ověřoval platnost stanovených hypotéz takto: Hypotéza H1 – Ženám záleží na zaměstnání a chtějí budovat svoji kariéru byla potvrzena. Ženy nepracují jen pro výdělek, ale práce je baví, pociťují uspokojení, mnohé chtějí pracovat na vlastní zodpovědnost. Za důležité nepovažují pouze rodinu, ale i zaměstnání, vzdělání, pracovní postup a kariéru. Hypotéza H2
– Většina žen neupřednostňuje klasické rozdělení rolí
ženy a muže byla potvrzena. Mít rodinu je samozřejmě spojováno s hodnotami jako je bezpečí, jistota, touha po blahobytu a materiálním zabezpečení. Rodina však nestojí na nejvyšší příčce hodnot, jako předpoklad šťastného života. Stejně dobře fungují nesezdaná partnerství. Ženy sice upřednostňují výchovu dětí, ale chtějí se realizovat ve svém zaměstnání a usilují o finanční nezávislost na mužích. Hypotéza H3
-
Ženy mají rovné podmínky ve společnosti a
v zaměstnání nebyla potvrzena. I tento malý průzkum potvrzuje, že přestože ženy považují celoživotní vzdělávání za nezbytné, preferují práci v týmu společně s muži a jsou schopny vykonávat i nejvyšší politické funkce, pociťují diskriminaci a nerovné zacházení ať už v oblasti finančního odměňování, nebo v souvislosti s obsazováním do vyšších pracovních pozic. Potvrdil se tak celosvětově řešený problém rovných příležitostí a diskriminace žen.
Hypotéza H4
-
V naší současné společnosti se projevuje diskrimina-
ce žen byla potvrzena. Odpovědi na první dvě otázky ukazují, že si většina dotazovaných uvědomuje nutnost svobodné volby žen. Z odpovědích na další otázky je patrné, že se diskriminace žen, ať se týká zaměstnání, domácího násilí nebo sexuálního obtěžování, u nás vyskytuje.
4.8. Zhodnocení výzkumu Ze zjištění z provedeného kvantitativního výzkumného šetření ze konstatovat, že české ženy i muži považují zaměstnání žen za velmi důležité. Velká většina uvádí, že práce ženy baví, což vypovídá o celkově vysoké míře pocitu uspokojení z práce u ženské populace. Z odpovědí ale vyplývá, že ženy preferují finančně výhodná zaměstnání před těmi, která je baví. To určitě souvisí s tím, že v současné době ženy i muže nejvíce zatěžuje právě otázka financí. Ženami je upřednostňována práce na vlastní zodpovědnost, ale nepovažují se většinou
za kariérní typ a také neupřednostňují zaměstnání, kde v roli šéfa je
právě žena. Uvědomují si potřebu vzdělávání, a to i celoživotního, ale nepovažují za nutné pracovat v oboru, který je vystudován. Poměrně velká část respondentů uvedla, že v budoucnu nechce pracovat vůbec. Dotazovaní muži a dotazované ženy
neupřednostňují tradiční rodinu
s rozdělením ženských a mužských rolí. Více než polovina z nich si myslí, že muž má finančně zajistit rodinu. Partnerské vztahy a výchova dětí mají sice stále nejvyšší hodnotu, ale nevylučují se se zaměstnáním ženy . Téměř všichni dotazovaní jsou toho názoru, že žena má upřednostnit péči o dítě
před
zaměstnáním.
Čas
strávený
doma
s dítětem
může
využít
k sebevzdělávání. Respondenti vyjádřili nespokojenost s kvalitou zařízení pro děti zaměstnaných matek. Téměř všichni vyjádřili svůj vlastní vztah mezi rodinou a zaměstnáním jako vyrovnaný.
Odpovídající nepotvrdili, že by české ženy měly rovné příležitosti v zaměstnání a v uplatnění v nejvyšších pracovních a politických funkcích. Podle jejich názoru jsou muži lépe finančně hodnoceni ve srovnatelných pracovních pozicích a jsou častěji obsazováni do vyšších pracovních funkcí, přestože ženy jsou schopny se v těchto funkcích realizovat. Většina se vyslovila pro zapojování žen do politických funkcí kladně, a to i do těch nejvyšších. Neočekávají však výraznou změnu nebo zlepšení situace. Více než polovina respondentů připouští existenci diskriminace žen, zejména diskriminaci v zaměstnání, ať jde o finanční odměňování nebo přidělování vyšších pracovních pozic. Uvádějí i přítomnost sexuálního obtěžování na pracovišti, především slovní obtěžování. Byly uvedeny i případy diskriminace žen v rodině, kterou postižené ženy většinou před okolím tají. Přesto, že je tato otázka aktuální, není u nás ještě plně právně řešena. Dotazovaní se shodli se na právu svobodné volby ženy rozhodnout o těhotenství a přivítali by schválení zákona o anonymních porodech, což by nepochybně pomohlo řešit složité životní situace některých žen. Soudí také, že postavení české ženy se výrazně odlišuje od postavení žen v zemích EU i v dalších zemích světa, zejména pokud jde o finanční a materiální zajištění rodiny.
ZÁVĚR Od doby, kdy OSN svolala roku 1975 v Mexiku 1. světovou konferenci o ženách, se v mnohém výrazně pokročilo směrem k dosažení rovnoprávnosti žen a mužů. Směrnice EP a Rady 2002/73/ES o zavedení rovného zacházení pro muže a ženy (2007) konstatuje, že přístup žen ke vzdělání se zlepšil stejně jako lékařská péče, kterou mohou využívat, jejich účast na trhu pracovních sil vzrostla a již více zemí jim nově přijatými zákony zaručuje rovné příležitosti a dodržování jejich lidských práv. V důsledku toho se projevují i důležité změny ve vztazích žen a mužů. Přesto je diskriminace žen stále široce rozšířená. Násilí proti ženám je celosvětovým fenoménem. Možnosti žen zajistit se existenčně se zdaleka nevyrovnaly v celé šíři s mužskými. Vyššího vzdělání ženy stále dosahují většinou jen v určitých oborech. Podle evropských sociologů mladá žena po 3O. roce svého života jen velmi těžko může udržet krok s mužem. Pokud chce mít děti, nemá ani ambiciózní žena šanci v dnešním náročném světě
na rychlý úspěšný návrat
k náročnému povolání nebo politické funkci. Ve světě obchodu, politiky a ve vládní sféře ženy dosud neprobouraly tzv. skleněný strop, který jim brání v postupu. Metaforicky vyjadřuje, že žena díky dosaženým profesním kvalitám na špičkovou pozici sice dohlédne a dokáže si představit působení v ní, ale začne-li vyvíjet snahu do této vrcholové pozice postoupit, narazí na neviditelnou a těžko definovatelnou překážku v podobě snah namířených proti jejímu postupu a jen zřídka dosahuje nejvyšších politických, ekonomických, akademických a profesních pozic, je jí znemožňován přístup buď přímo na tyto pozice, anebo k cestám, které tento přístup otevírají, a to formálními, neoficiálními a skrytými způsoby. Existuje tedy stále hranice, kam až jsou ženy ve svém postupu vpuštěny. Podle výzkumů veřejného mínění však tři čtvrtiny obyvatelstva vnímají účast žen v politickém a veřejném životě i jejich vyšší zastoupení v řídících funkcích jako užitečnou a žádoucí. Roste tak vědomí specificky ženského přínosu do veřejného života.
Členské státy Unie se zavázaly dosáhnout do roku 2010 podstatného snížení rozdílu v platech mezi muži a ženami a to prostřednictvím segregace podle odvětví a povolání, výchovy a vzdělávání, klasifikace zaměstnání a platových systémů, osvěty a transparentnosti. Nerovnost mezi pohlavími existuje stále v celé společnosti, která je na základě společensky konstruovaných představách o ženách a mužích rozdělena do „mužských“ a „ženských“ sfér. Zpochybňováním zavedených stereotypů o mužích a ženách a snahou zavádět genderovou rovnost do všech oblastí života je možno dosáhnout rovného postavení. Základem pro realizaci rovných příležitostí mezi muži a ženami jsou materiální podmínky. Protože práce je základním nástrojem a cestou k získání materiálních podmínek, je otázka rovných přístupů k práci jednou ze základních, když ne otázkou jedinou. Z vlastní placené práce mohou ženy odvozovat svoji nezávislost. Výsledky výzkumného šetření pomocí kvantitativního dotazníku korespondují s teoretickou částí diplomové práce, která se zabývá postavením české ženy v současné společnosti a nastiňují další otázky k problémům genderové rovnosti. Řešení komplexního problému rovného postavení vyžaduje změny v oblasti legislativní, institucionální, ale zejména změny v přístupu široké veřejnosti, každého jednotlivce a bude tedy vyžadovat nemalé úsilí ze stran všech zainteresovaných subjektů.
LITERATURA Knižní publikace AUGUSTA, P. Dějiny starověkého Řeka a Říma, SPL, Praha 1999, 107s. ISBN 80-86287-02-5 BRYAN, B. a kolektiv autorů, Guinessova encyklopedie historie světa,1. vydání, VOLVOX GLOBATOR, Praha, 1998. 311s. ISBN 80-7207-183-1 BYKROYD a kolektiv autorů, Slavné osobnosti, Svojka & Co, Praha 2002. 383s. ISBN 80-723 -602-0 ČECHURA,J., HLAVAČKA, M. MAUR, E. Ženy a milenky českých králů, 3.vydání, Akropolis, Praha, 1996. 207s. ISBN 80 -85770-36-9 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu, Paido, Brno, 2000, 207 s. ISBN 80-85931-79-6 HAVELKOVÁ, H. Lidská práva, ženy a společnost, 1. vydání, Praha, ES UNESCO, 1992 ISBN: 80-901221-0-8 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník, 1.vydání, Portál, Praha, 2000. 774s. ISBN 80-7178-303-X HEYWOOD, A. Politická ideologie, Praha : Victoria Publishing, 1994 , 293 s. ISBN: 80-85865-10-6 HODOVSKÝ, I. Úvod do etiky, FF UP, Olomouc, 1992.74s. SBN: 80-7067-191-2 FELLNEROVÁ, U. Žena 21. století, 1. vydání, Ikar, Praha, 1995. 239s. ISBN 80-7202-144-3 FELLNEROVÁ, U. Ženy na úrovni, 1.vydání, Motto, Praha, 1994.156s. ISBN 80-85872-03-X GIDDENS, A., Sociologie, ARGO, Praha 2001.595 s. ISBN: 80-7203-124-4 KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov, 6.vydání, SPN, Praha, 1998. 862s. ISBN 80-04-26710-6 LIBERACI, A. BOURBON, F. Starověký Řím, 2.vydání, ISBN, Praha 1998,291s. 2. vydání, Praha, Slon 1997.144s. ISBN 80-85815-57-5 MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozš. a přeprac. vyd. Sociologické nakladatelství , Praha, 2003. 76 s. ISBN 80-85850-24-9 MOIR, B. MOIROVÁ, A. Proč muži nežehlí, 1.vydání, Praha, Grada Publishing, spol. s.r.o., 2000. 210s. ISBN: 80-7169-945-4
MOŽNÝ, I. Moderní rodina (mýty a skutečnost). Brno, Blok 1990.184s. ISBN: 80-7029-018-8 NAKONEČNÝ, M. Psychologie osobnosti, 2. vydání, Akademii, Praha,1999 ISBN 80-200-0628-1 NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie, 2. vydání, Academia, Praha 199. 437s. ISBN 80-200-0625-7 OUKLEY, A. Pohlaví, gender a společnost, 1.vydání, Portál, Praha 2002, 176 s. ISBN 80-7178-403-6 SEDLÁK, J. Vybrané problémy ze sociální etiky, MU, Brno, 1996. 213s. ISBN 80-210-1331-1 SOBOTKOVÁ,I. Psychologie rodiny, 1. vydání, Portál, Praha 200. 173s. ISBN 80-7178-559-8 SULLEROTOVÁ, E. Krize rodiny, 1. vydání, Karolinum, Praha, 1198, 61s. ISBN 80-718-647-3 SPOUSTA,V. a kol., Vádemekum autora odborné a vědecké práce, 1.vydání, MU v Brně, 2003. 158s. ISBN 80-210-2387-2 ŠIKLOVÁ, J. et.al. Společnost žen a mužů z aspektu gender, Open Society Fund, Praha 1999.171s. ISBN 80-238-4770-8 VÁGNEROVÁ,V. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří, 1. vydání, Portál, Praha, 2000. 522s. ISBN: 80-7178-308-0 WORTELBOER, M. Domácnost - péče o život, 1. vydání, Fabula, Praha 2006, 231s. ISBN 80-86600-34-3
Tištěné prameny Platforma pro Akci, Shrnutí závěrů 4.světové konference o ženách v Pekingu 1995, Česká situace 1198, Praha, Nadace Gender studies, 1998, 16s. Kuchařová,V, Lhotská,V. K otázkám postavení žen v ČR, Sociální politika, č.11/1995, str.6-8 Bednářová, H. Prosazování rovnosti mužů a žen na trhu práce v České republice, Český helsinský výbor, Praha, 2002. Čermáková, M. a kol. K postavení ženy v československé společnosti, SOÚ ČSAV, Praha, 1991.
Čírtková, L. Domácí násilí ve faktech a teoriích. Gender. Rovné příležitosti: Výzkum 2002. SLUŠNÁ, N. Postavení ženy ve společnosti, 1. vydání, Univerzita Karlova, Praha, 1984, 23 s. Mansfeldová, Z. Tuček, M. Současná česká společnost – sociologické studie, Sociologický ústav AV ČR, Praha 2002. Čermáková, M. demokratický vývoj v České republice a jeho sociální, ekonomické a kulturní dopady na život žen, FES, Praha, 2005. Zákon o rodině č. 94/63 Sb. Ve znění pozdějších předpisů Ústava České republiky, Grafie, spol. s .r.o. 1. vydání, Ostrava 1993, 14s. Zákon o prodloužené mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění č.88/68 Sb. Ve znění pozdějších předpisů Ženy a muži v datech za rok 2005, Český statistický úřad a úřad práce a sociálních věcí, září 2005. Prosazování rovnosti mužů a žen na trhu práce v České republice, ČHV, Praha, 2002.
Internetové stránky Jachanová Doleželová, A. Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen vyzývá státy k posílení politické participace žen [online]. c 31.10.2006.] Dostupný z WWW: http://feminismus.cz/fulltext.shtml?x=1931031 Statistická ročenka České republiky [online]. c2006. Dostupný z WWW: http://www.czso.cz./csu/redakce.nsf/i/statisticke_rocenky_ceske_republiky Český helsinský výbor, člen mezinárodní Helsinské federace [online]. c2007. Dostupný na WWW: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2006120701 Feminismus: o ženách, mužích, feminismu a gender studies [online]. c2007. Dostupný na WWW: http://www.feminismus.cz Český statistický úřad [online]. c2007. Dostupný na WWW: http://www.czso.cz Zastoupení evropské komise v České republice [online]. c2006. Dostupný z WWW: http://www.evropska-unie.cz/cz/
Systémy odměňování v ČR s ohledem na principy rovného odměňování za stejnou práci či práci stejné hodnoty [online]. c2006. Dostupný z WWW: http://www.diskriminace.cz/do-gender/rovnpril.phtml#top_position Směrnice EP a Rady 2002/73/ES o zavedení rovného zacházení pro muže a ženy[online]. c2002. Dostupný z WWW: http://www.obcan.ecn.cz/index.shtml?apc=rj--1-236374&s=z&x=-&f=237521 Platforma pro Akci, (Shrnutí závěrů 4.světové konference o ženách v Pekingu 1995), Česká situace 1998, Praha, Nadace Gender studies, 1998 [online]. c1995. Dostupný z WWW: http://www.osn.cz/lidska-prava/?kap=42&subkap=45 Gender Studies, o.p.s. [online]. c2007. Dostupný z WWW: http://genderstudies.cz/
RESUMÉ Ve své diplomové práci se věnuji postavení ženy ve společnosti a v rodině. Vycházím z faktu, že princip rovného zacházení s muži a ženami je jedním ze základních principů občanské společnosti. Země celého světa a zejména pak země Evropské unie věnují této problematice velkou pozornost. Po úvodní kapitole diplomové práce charakterizuji postavení žen v jednotlivých historických obdobích a zejména pak v současnosti. Částečně nastiňuji i vývoj vztahů mezi muži a ženami, věnuji se také otázce feminizmu. V další kapitole se zabývám sociální determinovaností muže a ženy, zaměřuji se na dnešní rodinu a změny, kterými
prochází. Věnuji se i otázce násilí na
ženách. V souvislosti s rozvíjejícím se pracovním procesem se snažím hledat
vztah
mezi zaměstnaností žen, jejich pracovní kariérou a možností toto sloučit s funkcí ženy v rodině, manželství a partnerském vztahu. Uvádím zde i statistické údaje, které tyto změny potvrzují. Ve čtvrté kapitole poukazuji na nedostatečné zapojení žen do vyšších pracovních i politických funkcí. Opět využívám řadu statistik, které poukazují na nerovné zapojení žen ve státní sféře, na řídících postech a na nerovné odměňování za vykonanou práci. Pomocí
kvantitativního dotazníku jsem
shromáždil údaje větší skupiny re-
spondentů, mužů a žen, z různých věkových skupin a odlišných pracovních prostředí. Analýzou získaných dat jsem dospěl k závěru, že problém nerovného postavení mezi pohlavími v naší společnosti existuje a může být řešen změnami v oblasti legislativní, institucionální, ale zejména změnami v přístupu široké veřejnosti a každého jednotlivce. To však bude vyžadovat nemalé úsilí ze strany všech zainteresovaných subjektů.
RÉSUMÉ This diploma work deals with the women status in the society and in the family. In view of the fact that the equal treatment of men and women is one of the ba-
sic principles in the society. The countries from all over the world and particularly the countries united in the European Union pay close attention to these problems. The first chapter deals with the women status in individual historical periods and especially in the present time. It partly deals with the evolution of the relationship between men and women or with feminism. The next chapter is concerned with the social determination of men and women. It concentrates on contemporary families and the changes these families undergo and also on the problem of violence caused to women. In connection with the developing working process I´m trying to find the link between the women employment, their career and the possibility to combine that with the women´s role in the family, marriage and partnership. I present statistical data which confirm these changes. The fourth chapter deals with the insufficient involvement of women in holding higher working and political office. I refer to statistics which are concerned with the unequal involvement of women in the state domain or in high positions and with unequal salaries in the same field. With the assistance of the quantitative questionnaire I accumulated the information from a bigger group of respondents, men and women of various age or profession. Through the analysis of acquired data I reached the conclusion that the problem of unequal status of the opposite sexes in our society occurs and it can be solved through the changes in the legislative and institutional field but particularly through the changed approach of the general public and each individual. However, that will require considerable effort from all engaged agents.
PŘÍLOHY: Příloha č. 1: Kvantitativní výzkumné šetření (dotazník) Vážená paní, vážený pane, dovoluji si Vám předat dotazník s prosbou o jeho vyplnění. Údaje, které dotazník poskytne, potřebuji pro svoji diplomovou práci. pohlaví:
žena
muž
věk:
stav ………………………………………………………………………………………. povolání………………………………………………………………………………….. 1. a) Je povolání pro ženu důležité? velice důležité málo důležité nedůležité jiné………………………………………………………………………..…………….. b) Práce, kterou dělá žena ji baví? ano spíše ano spíše ne ne c) Upřednostňuje žena finančně lépe hodnocenou práci před tou, která ji baví? ano spíše ano spíše ne ne d) Myslí si žena o sobě, že je kariérní typ? ano spíše ano spíše ne
ne e) Jakou pracovní pozici by chtěla dosáhnout? vedoucí pozici chtěl/a bych samostatně podnikat rád/a bych v budoucnu nepracoval/a vůbec další………………………………………………………………………..…………….. f) Je důležité věnovat se profesi přesně podle oboru vzdělání? ano spíše ano spíše ne ne proč se tak domníváte ……………………………………………………………… g) V roli šéfa upřednostňujete? muže ženu je mi to jedno h) Akceptují podle Vašeho názoru muži ženu v roli nadřízeného? ano spíše ano spíše ne ne napište, prosím, svůj názor …………………………………………………………… ch) Akceptují podle Vašeho názoru ženy ženu v roli nadřízené ano spíše ano spíše ne ne
napište, prosím, svůj názor ……..……………………………………………………… 2. a) Myslíte si, že ženy s malými dětmi mají chodit do zaměstnání? ano spíše ano spíše ne ne vyjádřete, prosím, jednou větou ………………………………………………………… b) Má víceletá přestávka v povolání negativní vliv na kariéru? ano spíše ano spíše ne ne napište, prosím, svůj názor ……………………………………………………………… c) Upřednostňují ženy zajímavou pracovní nabídku před péčí o malé dítě? určitě ano v žádném případě vyjádřete, prosím, jednou větou .………………………………………………..……… d) Dokázala by žena celý život strávit v domácnosti? určitě ano v žádném případě napište, prosím, svůj názor ……………………………………………………………… e) Je dostatek kvalitních zařízení pro děti zaměstnaných matek? určitě ano určitě ne nevím
f) Co ženu v současné době nejvíce zatěžuje? domácnost výchova dětí partnerské konflikty finanční problémy nároky, které klade zaměstnání g) V budoucnu se pravděpodobně prosadí partnerský vztah typu: tradiční forma manželství nesezdaná trvalá partnerství otevřené partnerské vztahy se střídavými partnery single se střídavými partnery h) Jak hodnotíte vztah ženy mezi povoláním a rodinou: dominuje rodina dominuje povolání velice vyrovnaný velice nevyrovnaný napište, prosím, svůj názor……………………………………………………………..… ch) Je správný názor, aby muž finančně zajišťoval rodinu a žena se starala hlavně o domácnost a děti? ano spíše ano spíše ne ne vyjádřete, prosím, jednou větou ..………………………………………………..………
3. a) Celoživotní vzdělávání žen je podle Vašeho názoru velice důležité málo důležité nedůležité další ……………………………………………………………………………..……… b) Pokud pracují ženy v týmu, upřednostňují spolupráci pouze se ženami jen s muži s muži i ženami je mi to jedno c) Na Vašem pracovišti, pokud tam pracují ženy i muži, jsou finančně a postavením: ženy a muži na tom stejně muži jsou na tom lépe ženy jsou na tom lépe nezajímá mě to d) Jsou podle Vás ženy schopny vykonávat i ty nejvyšší pracovní funkce? ano spíše ano spíše ne ne vyjádřete, prosím, jednou větou …………………………………………………..……
e) Mají podle Vašeho názoru ženy zasahovat do politického života? ano
spíše ano spíše ne ne pokud ano, jak …………………………………………………………………..……… f) Zvolil/a byste ženu i do nejvyšší politické funkce (předsedkyně vlády, prezi dentka)? určitě ano určitě ne nevím napište, prosím, svůj názor……………………………………………………..………… g) Byl by podle Vašeho mínění svět lepší, pokud by veškerá vedoucí postavení převzaly ženy? ano spíše ano spíše ne ne napište, prosím, svůj názor ……………………………………………………………… 4. a) Je správné, aby ženy svobodně rozhodovaly o případné interrupci? určitě ano určitě ne nevím další ……………………………………………………………………………..……… b) Myslíte si, že by měl být schválen zákon o anonymních porodech? určitě ano určitě ne nevím napište, prosím, svůj názor ………………………………………………………………
c) Setkal/a jste se s diskriminací ženy ve svém zaměstnání? ano ne upřesněte, prosím, ………………………………………………………………..……… d) Myslíte, že jsou ženy na pracovišti diskriminovány v souvislosti s věkem? ano ne pokud ano, v čem …………………………………………………………………… e) Setkal/a jste se s domácím násilím na ženách? ano ne další ……………………………………………………………………………..…… f) Byl/a jste někdy na pracovišti svědkem sexuálnímu obtěžování ženy? ano ne Upřesněte, prosím, …………………………………………………………………… g) Domníváte se, že jsou ženy v ČR diskriminovány? ano ne v jakých oblastech….…………………………………………………………………… h) Domníváte se, že postavení ženy v ČR se výrazně odlišuje než postavení žen v zemích EU? ano ne pokud ano, jak …………………………………………………………………………
Vážené dámy a vážení pánové, srdečně Vám děkuji za spolupráci.
Příloha č.2 : Interpretace názorů skupiny 228 respondentů bez rozdílu po hlaví (tabulky) 1. Ženám záleží na zaměstnání a chtějí budovat svoji kariéru
Otázka
b c d f h ch
Ano
153 63 2 178 5 18
Spíše ano
%
67 28 1 78 2 8
důležité
a
198
87
ved.
e
9 9
málo důl.
18
15 34 5 8 12 55
4
42
41
39
16 30 25 11 41 21
Spíše ne
%
%
Nevím
%
17 13 11 5 18 9
25 57 183 21 68 52
11 25 83 9 55 23
0 0 0 0 0 11
0 0 0 0 0 5
12
5
0
0
0
0
nepr.
18
13
spokoj.
6
164
72
0
0
79
0
0
0
0
muž/ žena
muž
4
Ne
nedůl.
samost
žena
g
35 78 12 18 27 125
%
17
180
2. Většina žen neupřednostňuje klasické rozdělení rolí muže a žena
Otázka
Ano
9 98 5 5 9
a b c d e
%
4 43 2 2 4
finance
164
f
50
72
130
2 23 0 0 0
31
22
166 84
Spíše ne
%
93 60 218 223 203
14
41 55 96 98 89
9
73
121 5 0 0 0
Nevím
53 2 0 0 0
%
0 0 5 0 16
0 0 2 0 7
partner.
4 3ž
16
5
2
5
2
0
0
0
0
5
2
nevím
7
3 .
povol.
37
%
zam.
ot.vztah
rodina
57
Ne
děti
nesez.
vyrov.
h
5 52 0 0 0
%
domác.
manž.
g
Spíše ano
9
4
3. Ženy mají rovné podmínky ve společnosti a v zaměstnání
Otázka
Ano
%
Spíše ano
e
157 162 213 5
69 71 94 2
62 59 0 14
f g h
důlež.
97
a žena
b
0 62
0 27
ano
d
178
Ne
27 26 0 6
0 2 10 179
2 18
8
105
46
muž lépe
žena+ muž
31
%
Nevím
%
0 1 4 79
7 5 0 25
3 2 0 11
2 0 5 5
1 0 2 2
1
0
0
0
0
jedno
123
54
87
38
0
0
0
0
0
64
28
0
0
0
14
6
žena lépe
ne
78
%
nedůl
muž
stejně
c
málo důl.
%
Spíše ne
spraved
14
5
2
4. V naší současné společnosti se projevuje diskriminace žen Otázka
a b c d e f g h
Ano
214 173 96 121 66 36 166 135
%
94 76 42 53 29 16 73 59
Ne
9 21 132 105 162 192 51 89
%
4 9 58 46 71 84 22 38
Nevím
5 34 0 2 0 0 11 5
%
2 15 0 1 0 0 5 2
