Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda
Ústav práva a technologií
Diplomová práce
Právní postavení spotřebitele na trhu s elektřinou Monika Petrásková 2012/2013
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právní postavení spotřebitele na trhu s elektřinou zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
V Brně dne 25. března 2013
…………………………………… Monika Petrásková
-2-
„Ráda bych tímto poděkovala doc. JUDr. Radimu Polčákovi, Ph.D. za cenné rady a podnětné připomínky při zpracovávání textu této diplomové práce a taktéţ dalším odborníkům z oblasti energetiky za jejich vstřícný přístup při poskytování konzultací. Dále bych chtěla poděkovat společnosti ČEZ Měření, s.r.o. za poskytnutá data a v neposlední řadě mé rodině a přátelům za jejich podporu.“
-3-
Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá analýzou současného postavení spotřebitele na trhu s elektřinou v České republice. První část práce poskytuje základní charakteristiku elektřiny a trhu s elektřinou z pohledu spotřebitele. Důraz je kladen především na práva, jeţ zákon přiznává spotřebitelům na jejich ochranu. Závěry a analýzy z první části diplomové práce slouţí jako základ pro druhou část, která je zaměřena na problematiku neoprávněných odběrů, její regulaci a právní důsledky.
Abstract This thesis analyzes the recent legal situation of consumers in the Czech electricity market. The first part of the thesis describes the basic characteristics of electricity and the electrical market from the consumer’s point of view. The emphasis is placed on rights that are provided to consumers for their protection. The conclusions and analyses from the first part of this thesis serve as the basis for the second part, which is focused on electricity theft, its regulation and its legal consequences.
Seznam klíčových slov/List of Keywords Dodavatel/Supplier Elektřina/Electricity Energetika/Energy Sector Liberalizace/Liberalization Neoprávněný odběr/Energy Theft Regulace trhu/Market Regulation Spotřebitel/Consumer Trh s elektřinou/Electricity Market
-4-
Obsah 1 ÚVOD ........................................................................................................................................................... - 7 2 PRÁVO NA ELEKTŘINU JAKO ZÁKLADNÍ LIDSKÉ PRÁVO........................................................ - 9 3 PODSTATA OCHRANY SPOTŘEBITELE V ENERGETICE ........................................................... - 16 4 LIBERALIZACE, JEDNOTNÝ TRH S ELEKTŘINOU A UNBUNDLING ...................................... - 23 5 SUBJEKTY NA TRHU S ELEKTŘINOU.............................................................................................. - 27 6 SPOTŘEBITEL JAKO SUBJEKT TRHU S ELEKTŘINOU A JEHO PRÁVA................................ - 31 6.1 ÚPRAVA PRÁV SPOTŘEBITELE V ENERGETICKÉM ZÁKONĚ ................................................................... - 31 6.2 PRÁVA SPOTŘEBITELE PODLE OSTATNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ ........................................................... - 36 6.3 DOHLED A KONTROLA NAD DODRŢOVÁNÍM PRÁV ZÁKAZNÍKŮ ............................................................ - 38 7 NEOPRÁVNĚNÉ ODBĚRY ELEKTŘINY ........................................................................................... - 41 7.1 EKONOMICKÉ, TECHNICKÉ A SOCIÁLNÍ ASPEKTY ................................................................................. - 41 7.2 HMOTNĚPRÁVNÍ ÚPRAVA..................................................................................................................... - 44 7.3 PROCESNĚPRÁVNÍ ASPEKTY ................................................................................................................. - 47 7.4 PRÁVNÍ DŮSLEDKY NEOPRÁVNĚNÉHO ODBĚRU ................................................................................... - 57 7.5 NEOPRÁVNĚNÉ ODBĚRY V ZAHRANIČÍ ................................................................................................. - 63 8 ZÁVĚR ....................................................................................................................................................... - 67 9 RESUMÉ .................................................................................................................................................... - 71 10 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE .................................................................................................. - 73 10.1 ODBORNÁ KNIŢNÍ LITERATURA............................................................................................................ - 73 10.2 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ....................................................................................................................... - 74 10.3 PRÁVNÍ PŘEDPISY ................................................................................................................................ - 79 10.4 JUDIKATURA ........................................................................................................................................ - 82 10.5 OSTATNÍ ZDROJE.................................................................................................................................. - 83 11 PŘÍLOHY .................................................................................................................................................. - 84 -
-5-
Seznam použitých zkratek ČR – Česká republika Distributor – Provozovatel distribuční soustavy EU – Evropská unie ERÚ – Energetický regulační úřad EZ – Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. LZPS – zák. č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů SFEU – Smlouva o fungování Evropské unie Úmluva – Úmluva na ochranu lidských práv a základních svobod
-6-
1 Úvod Funkčnost energetické politiky1 je strategickým zájmem kaţdého státu. Hospodářství vyspělých zemí ve smyslu průmyslu a sluţeb je dnes závislé na dodávkách energií, a zabezpečení jejich dostatku je proto pro ekonomický rozvoj zemí esenciální nutností. Na dostatku energií však není závislé pouze hospodářství, ale jsme to i my samotní. Spotřebitelé na úrovni domácností totiţ tvoří nejpočetnější kategorii zákazníků na trhu s energiemi.2 Tomuto faktu proto musela být přizpůsobena i právní úprava energetiky. Jak vyplývá jiţ z jejího názvu, tato diplomová práce si prvotně klade za cíl zanalyzovat postavení spotřebitele na trhu s elektřinou a zjistit, je-li právní úprava jeho ochrany v oblasti elektroenergetiky3 dostačující, je-li brán ohled na současné pojetí elektřiny obyvateli vyspělých států téměř jako veřejného statku. Analýzy a zjištění těchto skutečností slouţí jako podklad pro popis a rozbor problematiky neoprávněných odběrů jako druhotného cíle diplomové práce. Diplomová práce je rozdělena na dvě základní části, z nichţ první, obecná část, je zaměřena především na základní charakteristiku elektřiny a trhu s elektřinou, včetně jeho vývoje a organizace z pohledu spotřebitele. Důraz je kladen především na práva, jeţ jsou spotřebiteli v rámci elektroenergetiky přiznávána, přičemţ nebude opomenuto ani potenciální právo na elektřinu jako takové. Druhá, zvláštní část diplomové práce, vychází ze závěrů a analýz obecné části a věnuje se popisu fenoménu neoprávněných odběrů jakoţto neţádoucího jednání, kterého se odběratelé, a z nich především právě spotřebitelé, dopouští. V rámci této části jsou zkoumány ekonomické, technické, hmotněprávní a procesní aspekty neoprávněných odběrů a odpovědnost, jeţ neoprávněným odběratelům z jejich jednání plyne. Ochrana spotřebitele je dnes vlastní kaţdému modernímu demokratickému právnímu řádu, Českou republiku nevyjímaje. Musíme ovšem vzít v úvahu, ţe česká právní úprava se vzhledem k členství České republiky v Evropské unii (dále jen „EU“) odvíjí od evropské. Právě v oblasti ochrany spotřebitele lze konstatovat, ţe vliv evropského práva na úpravu 1
Viz MUSIL, P. Globální energetický problém a hospodářská problematika. Se zaměřením na obnovitelné zdroje. Praha: C.H. Beck, 2009. ISBN: 978-80-7400-112-3. s. 36: „Energetickou politiku státu lze definovat jako komplexní soubor nástrojů, cílů a opatření, které směřují k zajištění dlouhodobě bezpečných dodávek energie za přijatelné ceny a rovněž k vytváření podmínek pro jejich efektivní využití bez ohrožení životního prostředí a v souladu se zásadami udržitelného rozvoje. Velice blízko má energetická politika k politice hospodářské a surovinové.“ 2 V domácnostech se v roce 2010 spotřebovalo 25,7 % celkové energie. Nejvíce energie se spotřebovává v průmyslovém sektoru a dále v domácnostech a v dopravě. Blíţe k tomu: Klesá spotřeba energie v ČR a s tím i potenciální zátěţ ţivotního prostředí? ISSaR [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1557. 3 Elektroenergetikou je nazýváno odvětví energetiky, která zahrnuje výrobu, přenos, distribuci a uţití elektrické energie.
-7-
spotřebitelských vztahů je v právních řádech členských států mimořádný, coţ nemusí být vţdy státům po vůli – vzpomeňme na případ „pomazánkového másla“.4 Podobně jako ochrana spotřebitele, je dnes jedním z primárních zájmů Evropské unie i elektroenergetika. Trh s elektřinou je vlivem evropských právních předpisů postupně liberalizován, coţ v konečném důsledku vede k jeho rozšířování o další subjekty, které si navzájem konkurují. Aby z liberalizace mohli těţit koncoví zákazníci, včetně spotřebitelů, je nutné i v oblasti elektroenergetiky přijmout taková právní opatření, která zabrání nepatřičnému jednání subjektů na trhu. V neposlední řadě se i problematika neoprávněných odběrů elektřiny s rostoucími cenami energií stává stále aktuálnější, i kdyţ do její právní úpravy EU alespoň prozatím svým právními předpisy přímo nezasahuje. Je třeba zváţit, zdali je stávající úprava neoprávněných odběrů dostačující pro ochranu zájmů subjektů postiţených neoprávněným odběrem a jaké má toto jednání pro společnost dopady. Lze konstatovat, ţe některé oblasti, na které se diplomová práce zaměřuje, nejsou dosud akademicky zmapovány. Především o neoprávněných odběrech energií existuje pouze zanedbatelné mnoţství ať jiţ české, nebo zahraniční odborné literatury. Jako prvotní zdroj pro sepsání této části proto slouţí texty zákonů, judikatura soudů nebo konzultace s odborníky. Z výše uvedeného důvodu je v práci vyuţito především metod dedukce a analogie. Mezi další metody, jichţ bylo k sepsání práce uţito, se řadí indukce, analýza, syntéza a komparace. Diplomová práce jistě nepokrývá odpovědi na veškeré otázky týkající se ochrany spotřebitele v oblasti elektroenergetiky, není to ani jejím cílem. Poskytuje ale moţnost si vytvořit představu, jaká pozice je spotřebitelům při uplatňování jejich práv na trhu s elektřinou přisouzena současnou českou právní úpravou a od čeho se odvíjí. Současně umoţňuje alespoň základní náhled do problematiky neoprávněných odběrů potřebný pro případné znovuotevření společenské diskuze5 nad tímto neţádoucím jednáním a pro jeho řešení.
4
Soudní dvůr EU nařídil České republice přejmenování tradičního výrobku v roce 2012. Podle něj nemůţe český produkt obsahovat ve svém názvu slovo „máslo“, protoţe neobsahuje dostatečné mnoţství mléčného tuku a název můţe klamat spotřebitele. K tomu blíţe Rozsudek ESD ze dne 18. 10. 2012, ve věci C-37/11, Evropská komise proti České republice. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z eur-lex.europa.eu/. 5 Autorka tímto naráţí na mediální kauzu okolo neoprávněných odběrů z roku 2008 a následujících, k tomu blíţe kapitole 7 Neoprávněné odběry elektřiny.
-8-
2 Právo na elektřinu jako základní lidské právo Elektřina je zvláštním typem zboţí6, které je pro svou univerzálnost ve světě nejuţívanější energií. Vlastnosti elektřiny umoţňují vyuţít její energetický potenciál k činnostem, jako jsou svícení či pohon spotřebičů, ke kterým plyn či teplo vhodné nejsou. Elektřina a přístup k ní jsou proto často povaţovány za jeden z ukazatelů ekonomického rozvoje státu.7 Přestoţe dnes mnoho z nás vnímá vyuţívání elektřiny jako samozřejmost a základní sluţbu států svému obyvatelstvu, ve skutečnosti ţije na světě cca 1,3 miliardy lidí bez jakékoli moţnosti přístupu k elektrické energii. Státy, kde je situace s přístupem k elektřině nejhorší, se nachází převáţně v Africe, dále pak v jiţní Asii a Latinské Americe.8 Překáţkou elektrifikace v těchto nedostatečně rozvinutých státech jsou zejména vysoké náklady na výstavbu elektrizační soustavy. Rozvojové státy se ale postupně k tomuto problému začínají stavět odpovědně, samy přijímají závazky k zajištění elektřiny pro všechny obyvatele a plánují velké investice do elektrifikace.9 Na vyspělých státech spočívá rozhodnutí, zda jim s elektrifikací pomohou. Před poskytnutím pomoci je ovšem nutné zkoumat, zdali problém nevzniká spíše nedostatečnou politickou vůlí rozvojových států, neţli nedostatkem finančních, legislativních či institucionálních kapacit. Vţdy by mělo platit, ţe hlavní odpovědnost za svůj rozvoj nesou samy rozvojové státy.10 Je nutné si uvědomit, ţe dodávka elektřiny je sluţbou, jiţ svému obyvatelstvu poskytuje stát. Ţádný jiný subjekt neţ stát totiţ nedisponuje takovými finančními prostředky, aby byl schopen vystavět na svůj vlastní náklad elektrizační soustavu, a nedisponuje ani potřebnými pravomocemi (např. k vyvlastnění pozemků), které jsou při budování soustavy a poskytování sluţeb dodávky elektřiny nezbytné. Nabízí se otázka, zdali v dnešní době, kdy je většina světa elektrifikována a jsou známy metody, jak elektřinu vyrobit i v těţko přístupných oblastech či za nepříznivých podmínek, nemá obyvatelstvo dokonce právo na to, aby jim stát elektřinu zajistil.
6
Viz Rozsudek ESD ze dne 15. 7. 1964 ve věci č. 6-64, Flaminio Costa v. ENEL In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: eur-lex.europa.eu. 7 Přístup k elektřině a její spotřeba je promítnuta i v tzv. Energy Developement Indexu. K tomu blíţe The Energy Development Index. Viz World Energy Outlook [online]. 15. 11. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.worldenergyoutlook.org/resources/energydevelopment/theenergydevelopmentindex/. 8 Viz Access to Electricity. International Energy Agency [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.worldenergyoutlook.org/resources/energydevelopment/accesstoelectricity/. 9 K tomu např. blíţe: Nepal first to exercise right to energy. OneWorld South Asia [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://southasia.oneworld.net/news/nepal-first-to-exercise-right-to-energy#.UUlmRVe2Hq0. 10 Viz PATOČKA Petr; DOLEŢAL Jan. Právo na přístup k moderní energii i pro nejchudší - jak můţe Česká republika přispět k rozvoji čisté energetiky v chudých zemích [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://glopolis.org/cs/clanky/pravo-na-pristup-k-moderni-energii-i-pro-nejchudsi/.
-9-
Z pohledu politicko-právního je stát organizovanou formou společnosti vyznačující se sdruţením obyvatel na území, nad kterým vykonává svou svrchovanou moc.11 V duchu Hobbesovy12 teorie společenské smlouvy má stát vůči svému obyvatelstvu určité povinnosti projevující se v jeho funkcích. Kromě funkcí vnějších (integrace, účelové spolupráce a obrany) by měl stát plnit vůči svému obyvatelstvu i funkce vnitřní spočívající zejména v zajištění zachovávání základních práv a svobod, vnitřního řádu a spravedlnosti a v převzetí odpovědnosti za poskytování sluţeb veřejného zájmu slouţících k uspokojování potřeb člověka, jeţ si není schopen zajistit sám. Patří mezi ně například zdravotnictví, školství, fungující ekonomika, sociální sluţby,13 a v dnešní době by se tam dal zařadit nově i přístup k pitné vodě a energiím včetně elektřiny. Povinnost zajistit přístup k elektřině by měly státy jednoznačně za okolnosti, ţe by právo na elektřinu bylo základním lidským právem. Základní lidská práva totiţ v návaznosti na myšlenku, ţe mají být přiznána kaţdé ţivé bytosti, poskytují ochranu všem osobám nehledě na jejich státní příslušnost.14 Mezinárodní lidskoprávní smlouvy, jako je např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)15, ve svých ustanoveních právo na elektřinu explicitně nezmiňují. Jedinou výjimkou je v tomto ohledu Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen16, která ve svém čl. 14 odst. 2 písm. h) stanoví, že „Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření k odstranění diskriminace žen ve venkovských oblastech (...) a zejména těmto ženám zajistí právo (...) mít přiměřené životní podmínky, zejména pokud jde o (...) dodávky elektřiny (...).“ Avšak vzhledem ke specifičnosti tohoto ustanovení je aplikace práva na elektřinu vyplývající z této úmluvy velmi omezená.17 Další
mezinárodní
úmluvou
chránící
lidská
práva
je
Mezinárodní
pakt
o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „MPoHSKP“), v níţ smluvní státy
11
Blíţe k tomu Jellinekova tříprvková definice státu in JELLINEK, J. Všeobecná Státověda. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Laichter, 1906. s. 866. s. 412 – 456. 12 Dle Thomase Hobbese (1588-1679) se člověk vzdal své svobody ve prospěch státu ve vidině, ţe mu stát zajistí osobní bezpečnost, soukromé vlastnictví a jiná přirozená práva. 13 Viz KLÍMA, Karel a kol. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. s. 415. ISBN 8086898-98-9. s. 151. 14 Viz PALOMBELLA, Gianluigi. From Human Rights to Fundamental Rights - Consequences of a Conceptual Distinction. European University Institute LAW Working Paper No. 2006/34. University of Parma - Faculty of Law [online]. 2006 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=963754. 15 Viz Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/. 16 Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/. 17 Viz TULLY, Stephen. Access to Electricity as a Human right. Netherlands Quarterly of Human Rights, 2006, Vol. 24/4. str. 558-561. ISSN 0169-3441.
- 10 -
Organizace spojených národů (dále jen „OSN“) uznávají mimo jiné právo kaţdého „na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména (...) bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky“18, „na přiměřenou životní úroveň (...), a na neustálé zlepšování životních podmínek“19, „na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního zdraví“20či právo „užívat plodů vědeckého pokroku a jeho využití.“21 Obdobně formulovaná práva pak přiznává jedincům i Všeobecná deklarace lidských práv22, která je povaţována za univerzální světový katalog lidských práv, i kdyţ nezávazný.23 Je moţné uvaţovat o tom, ţe tato ustanovení v sobě implicitně obsahují i právo jednotlivce na elektřinu, neboť dnes si lze jen stěţí představit uspokojivé pracovní podmínky v průmyslu bez elektřiny, či přiměřenou ţivotní úroveň bez toho, abychom si v bytě po setmění automaticky nezapnuli osvětlení. O moderní medicíně bez elektrotechnických přístrojů snad jiţ ani nelze uvaţovat a plodem vědeckého pokroku elektřina zajisté je.24 Avšak přestoţe je elektřina nutnou prerekvizitou výše jmenovaných lidských práv zaručených mezinárodními úmluvami, právo na elektřinu jako takové lidským právem není. Očekávání, ţe by se jím mohlo stát po vzoru práva na vodu a hygienu25 v roce 2012, který Valné shromáţdění OSN vyhlásilo Mezinárodním rokem udrţitelných energií pro všechny, bylo chybné.26 Právo na elektřinu ale lze konstruovat i s pomocí jiných práv obsaţených v mezinárodních úmluvách a ústavách států. Ústavní soud ČR se zabýval případem ţeny odsouzené pro majetkové trestné činy, která se domáhala nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníţenou odměnu, protoţe je plně invalidní a její příjmy stěţí pokrývají její ţivotní náklady. Obecné soudy jí však nárok nepřiznaly s odůvodněním, ţe vynakládá nadbytečně vysoké platby za internet a kabelovou televizi. Ústavní soud ČR ve svém kontroverzním nálezu ze dne 7. 4. 2010 ve věci sp. zn. I. ÚS 22/10 judikoval, ţe postupem 18
Viz čl. 7 (b) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „MPoHSKP“). In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/. 19 Viz čl. 11 odst. 1 MPoHSKP. 20 Viz čl. 12 odst. 1 MPoHSKP. 21 Viz čl. 15 odst. 1b MPoHSKP. 22 Všeobecná deklarace lidských práv. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/. 23 Podle některých teoretiků se však jedná o právní obyčej. 24 Viz TULLY, Stephen. Access to Electricity as a Human right. Netherlands Quarterly of Human Rights, 2006, Vol. 24/4. str. 561-570. ISSN 0169-3441. 25 Dne 28. 7. 2010, OSN vydala rezoluci potvrzující, ţe čistá voda a hygiena jsou základním lidským právem a vyzval členské státy a mezinárodní organizace k pomoci v chudých zemích se zabezpečením tohoto práva pro kaţdého. Rezoluce dostupná z: http://www.un.org/News/Press/docs/2010/ga10967.doc.htm. 26 K tomu blţe FREILING, Bob. Energy is a Human Right [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.bobfreling.com/2012/01/energy-is-a-human-right-the-hi.htm.
- 11 -
soudů bylo porušeno stěţovatelčino základní právo podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy27, tedy právo na respektování soukromého a rodinného ţivota, kdyţ soudy povaţovaly náklady za internet a kabelovou televizi za „zbytné výdaje“.28 Ústavní soud ČR uvedl, ţe nesdílí ustálený restriktivní náhled soudů na oprávněné výdaje, za které povaţují pouze výdaje slouţící bezprostředně k úhradě základních lidských potřeb. Podle názoru Ústavního soudu je třeba na lidský ţivot a osobnost člověka pohlíţet komplexněji i pod zorným úhlem práva na soukromí a odvolal se mimo jiné na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. 12. 1992 ve věci Niemitz vs. Německo29, ve kterém Evropský soud pro lidská práva konstatoval, ţe právo na soukromí nelze limitovat pouze na vnitřní sféru, ve které mohou osoby ţít osobní ţivot bez toho, aby do něj vnější moc zasahovala, ale je nutné respektovat do určitého stupně právo na vytváření vztahů s vnějším světem a dalšími lidskými bytostmi, tzn. vnější sféru soukromého ţivota. Následně Ústavní soud ČR dovodil, ţe: „Vedle subjektivních faktorů na straně jednotlivce je při posuzování „obvyklosti, resp. oprávněnosti“ výdaje třeba vzít v úvahu i faktory objektivní, mezi ty mimo jiné patří technologický vývoj (např. mobilní telefony, internet) a s ním související změny ve způsobech komunikace, získávaní informací, styku s úřady, sdružování apod., resp. vývoj technologií, skrze něž je realizováno právo jednotlivce na osobní rozvoj, vztahy s ostatními lidmi a vnějším světem, tedy právo na soukromý život“.30 Pokud můţe být chápán internet a kabelová televize jako vývoj technologií, skrze který je realizováno právo jednotlivce na osobní rozvoj a vztahy s ostatními lidmi jako vnější sféra práva na soukromý ţivot, tím spíše musí za pouţití pravidla a minori ad maius být takto chápána i elektřina, která je základem funkčnosti výše zmíněných medií a soudobého technologického rozvoje celkově. Pokud by tedy bylo zamezeno přístupu k elektřině, je moţné z výše uvedeného rozhodnutí dovodit, ţe by tímto jednáním mohlo být zasaţeno do práva na soukromí.31 Soud si ve shora uvedeném rozhodnutí vyloţil právo na soukromí velmi extenzivně a je nezbytné zváţit, zdali podřazením práva na elektřinu (či obecněji 27
V zák. č. 2/1993 Sb., Listině základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, je právo na soukromí zaručeno čl. 7 odst. 1. 28 Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 22/10. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 29 Viz Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. prosince 1992, č. 13710/88 ve věci Niemietz v. Německo. Česká verze rozsudku dostupná z: http://spcp.prf.cuni.cz/judikat/es27-96.htm. 30 Ibid. 31 Ukázkovým příkladem spojení práva na soukromý ţivot s moderními technologiemi (a tím i elektřinou) je ţivot v českých vesnicích v rumunském Banátu. Mladí potomci českých kolonistů, kteří odešli do Rumunska za lepší obţivou v 1. pol. 19. století, se vrací do Česka, zatímco starší příbuzní zůstávají a doţívají v Banátu. Spolu zůstávají rodinné generace příbuzných ve spojení prostřednictvím internetového volání. Znemoţněním tohoto volání mezi příbuznými by došlo k zásahu do práva na rodinný ţivot jako součásti práva na soukromý ţivot v jeho vnější sféře. K tomu blíţe např. BUDILOVA, Lenka J.; FATKOVÁ, Gabriela a kol. Balkán a migrace. 1. vyd. Praha: AntropoWeb, o.s., 2011. 152 s. ISBN 978-80-9O5-098-0-1.
- 12 -
energie) pod toto právo nedošlo ještě k dalšímu rozšíření jiţ tak široké interpretace tohoto základního práva, kterou podal Ústavní soud ČR. Autorka diplomové práce se přiklání k názoru, ţe právo na elektřinu můţe být za určitých okolností chráněno prostřednictvím práva na soukromí. Z tohoto důvodu povaţuje za vhodné se právem na soukromí krátce zabývat i ve vztahu k problematice pravomoci k přerušení nebo omezení dodávky elektřiny, jiţ některé právní řády provozovatelům distribučních soustav elektrické energie poskytují v návaznosti na odhalení neoprávněného odběru.32 Právo na soukromí, jak je vyjádřeno v Úmluvě33 i v Listině základních práv a svobod (dále jen „LZPS“)34, není právem absolutním. Ustanovení čl. 8 Úmluvy i čl. 7 LZPS poskytuje moţnost jeho omezení. LZPS stanoví, ţe omezit právo na soukromí je moţné jen za podmínky, ţe tak stanoví zákon. Podmínka zákonnosti omezení je splněna, neboť právo distributora přerušit nebo omezit dodávku elektřiny s odůvodněním, ţe tyto pravomoci jsou distributorovi dány s ohledem na veřejný zájem na stabilitě distribuční soustavy, je zakotveno v zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, energetický zákon (dále jen „EZ“ nebo „energetický zákon“). Pokud by bylo vycházeno z extenzivního výkladu Ústavního soudu ČR, znamenalo by to, ţe ačkoli LZPS chrání právo na elektřinu právem na soukromí, umoţňuje přerušit či omezit ze zákonem stanovených důvodů dodávku elektřiny, ačkoli tím bude zasaţeno do odběratelova základního práva. O něco sloţitěji vymezuje podmínky omezení práva na soukromí Úmluva. Ta totiţ v odstavci 2 článku 8 stanoví, ţe státní orgán nesmí do výkonu práva na soukromí zasahovat, pokud to není nezbytné v demokratické společnosti a v zájmu národní či veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu, ochrany práv a svobod nebo dalších taxativně vyjmenovaných důvodů. Při rozhodování, zdali bylo odpojením elektřiny porušeno právo na soukromí, jak je chráněno Úmluvou, by Evropský soud pro lidská práva musel zváţit, nakolik je v demokratické společnosti nezbytné chránit veřejný zájem na stabilitě rozvodové soustavy, jímţ je argumentováno při přerušování dodávek elektřiny neoprávněným odběratelům.35 Jako problematické by se pak mohlo ukázat, ţe EZ dal právo přerušit nebo omezit dodávku 32
K tomu blíţe kapitola 6 Neoprávněné odběry elektřiny. Viz čl. 8 odst. 1Úmluvy, jenţ stanoví, ţe: „Kaţdý má právo na respektování svého soukromého a rodinného ţivota, obydlí a korespondence.“ 34 Viz čl. 7 odst. 1 LZPS stanoví, ţe: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena můţe být jen v případech stanovených zákonem.“ 35 Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) EZ je distribuční soustava zřizována a provozována ve veřejném zájmu. Aby byl moţný provoz, je nutné, aby rozvodová soustava byla stabilní. 33
- 13 -
provozovatelům distribučních soustav (dále i jen jako „distributor“), kteří mají postavení soukromoprávních subjektů, kdyţ Úmluva v souvislosti se zásahem do práva na soukromí hovoří pouze o státních orgánech. Tyto úvahy o omezení podle Úmluvy jsou však relevantní, jen pokud by Evropský soud pro lidská práva vůbec přiznal právu na elektřinu „ochranu“ prostřednictvím práva na soukromí. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe konstrukce práva na elektřinu vycházející z práva na soukromí je velmi křehká a diskutabilní. Ústavní soud ČR při rozhodování o shora uvedeném případu vycházel z konkrétních skutkových okolností a právo na soukromí vyloţil velmi extenzivně. Není jisté, zdali by za jiných podmínek (či v jiném sloţení senátu) nerozhodl jinak. V kaţdém případě z jeho rozhodnutí nelze jednoznačně vyvodit obecně platný závěr, ţe neexistencí přístupu k elektřině dojde automaticky k zásahu do práva na soukromí, jímţ by v případě velmi extenzivního výkladu mohlo být právo na elektřinu chráněno. Ačkoli právo na elektřinu není explicitně základním právem, v některých státech je pravomoc omezit nebo přerušit dodávku elektřiny výrazně redukována. Například v několika severních státech USA panuje zákaz odpojení odběratele během zimy, pokud teploty klesnou pod určitou hranici. V jiných zemích je zase zakázáno přerušit odběrateli dodávku elektřiny, pokud prokáţe, ţe je zdravotně indisponovaný.36 Právní předpisy těchto států chránící před odpojením svědčí o skutečnosti, ţe velká část vyspělých zemí v současné době elektřinu vnímá jako komoditu dnes pro společnost a její přeţití nezbytnou, přístup k ní povaţuje za naprostou samozřejmost a taktéţ na přístup k ní jako na právo nahlíţí. Některé státy dokonce aktivně ţádají, aby bylo právo na elektřinu mezinárodně zakotveno – podle britské vlády by rovnoprávný přístup k základním energetickým sluţbám pro vaření, vytápění domácností či osvětlení měl být zařazen mezi všeobecně platná lidská práva.37 Přístup k elektřině však nemusí být státy vţdy zajištěn z důvodu nahlíţení na elektřinu jako na právo – přístup k elektřině zabezpečují obyvatelstvu často i politicky nestabilní státy s nedemokratickým státním systémem jako je Kazachstán či jiné středoasijské republiky. Tyto poměrně bohaté státy těţící z nerostného bohatství vnímají zajištění elektřiny jako sociální sluţbu, přičemţ jejich sledovaným cílem je si po vzoru římského panem et circenses získat loajalitu obyvatel niţších společenských vrstev, a předejít tak vzniku potenciálních nepokojů.
36
Viz např. Cold Weather Rule. Kansas Corporation Commision [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://kcc.ks.gov/pi/cwr_english.htm. 37 Viz For The Poor: Underpinning The Millennium Development Goals. UK Department For International Development, Energy [online]. 2002 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://tiup.dfid.gov.uk/keydocuments.asp?step=4&contentID=1953.
- 14 -
Ať shledáme, ţe na elektřinu právo je či není, obyvatelstvo vyspělých zemí bere její stabilní dodávku jako součást kaţdodenního ţivota, a jak bylo řečeno v úvodu této diplomové práce, téměř jako veřejnou sluţbu.38 Přesto se problémy s přístupem k elektřině netýkají jen rozvojových států, ale i např. členských států EU. Na rozdíl od rozvojových států však státy EU neřeší problematiku přístupu k elektrické energii jako takovou, tedy neexistenci elektrizační soustavy, nýbrţ cenovou dostupnost elektřiny. Tento problém se objevuje zejména u obyvatel nových členských států39, kde zvyšování cen přírodních zdrojů energie a stagnace reálných mezd determinuje přibývání osob, které nemají prostředky na zaplacení vysokých nákladů za sluţby spojené s dodávkou elektřiny či elektřinu samotnou.40 EU si uvědomuje, ţe ţít dnes bez elektřiny není pro její občany důstojné, a snaţí se o prosazení přístupu jednotlivce k elektrické energii jako standardu. To lze vyčíst ze zavádění právních pojmů jako „zranitelný zákazník“ a „energetická chudoba“41 či z prací na energetické a další právní úpravě mající za cíl zvýšit konkurenční prostředí na liberalizovaném trhu s elektřinou a ochranu spotřebitelů. Těmto otázkám se diplomová práce bude věnovat podrobněji dále.
38
Statek, jehoţ spotřeba je nedělitelná a nevylučitelná. Např. veřejné osvětlení. Viz politická situace v Bulharsku v únoru 2013, kdy mimo jiné protesty proti cenám elektřiny donutily dne 20. 2. 2013 tamější vládu, aby podala demisi. Blíţe viz např. E15.cz z Bulharska: V ČEZu teď mají napilno a pracují i o víkendu. E15.cz [online]. 2012 [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/hydepark/reportaze/e15-cz-z-bulharska-v-cezu-ted-maji-napilno-a-pracuji-i-o-vikendu-959690. 40 Viz AVILES, Luis. ELECTRIC ENERGY ACCESS IN EUROPEAN LAW: A HUMAN RIGHT? [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=2008887, str. 3. 41 Směrnice 2009/72/EC nařizuje státům stanovit definici zranitelných zákazníků a přijmout vhodná opatření pro jejich ochranu (jako příklad uvádí zákaz odpojení v kritických obdobích). Úprava koncepce zranitelného zákazníka v EZ absentuje. Dle Národní zprávy ERÚ o elektroenergetice a plynárenství v ČR za rok 2011 (Dostupná z www.eru.cz sekce „O úřadu“) jsou některá opatření k ochraně či podpoře zákazníků, které lze povaţovat za tzv. sociálně slabé, upravena na úrovni obecně závazných právních předpisů v oblasti práva sociálního zabezpečení Definice energetické chudoby není oficiálně stanovena – Evropský hospodářský a sociální výbor navrhuje ve svém stanovisku ze dne 14. 7. 2010 definovat energetickou chudobu jako „obtíţ či neschopnost udrţet vhodné tepelné podmínky v obydlí a rovněţ mít přístup k dalším základním energetickým sluţbám za rozumnou cenu“. In: EUR-lex [právní informační systém]. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 39
- 15 -
3 Podstata ochrany spotřebitele v energetice Za jeden z pojmových znaků a zároveň základních principů soukromého práva je povaţována rovnost subjektů v jejich vzájemných vztazích. Přítomnost rovnosti stran je jedním ze základních kritérií, které pomáhají odlišovat soukromé právo od práva veřejného. Klasické pojetí zásady rovnosti vychází z pojetí formálního, kdy je rovnost mezi subjekty právem fakticky presumována. Avšak toto pojetí neodpovídá realitě a jedná se o pouhou fikci. V zájmu prosazení spravedlnosti ve smluvních vztazích je totiţ cílem práva dosaţení rovnosti faktické. Právo de facto jedná se subjekty fakticky nerovnými jako s rovnými, a to aţ do okamţiku, kdy faktická nerovnost dosáhne stupně, který jiţ nemůţe být tolerován. V této situaci právo zasáhne pomocí normativních institutů korigujících tyto vztahy a snaţí se dosáhnout faktické rovnosti například tím, ţe poskytne speciální ochranu slabší smluvní straně. 42 Za slabší smluvní stranu je v soukromoprávních vztazích povaţován i spotřebitel. Důvodem ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany je premisa, ţe spotřebitel zpravidla nemá dostatek informací, znalostí, schopností a dalších nezbytných vlastností, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout a zváţit důsledky svého jednání.43 Kromě toho spotřebitel zpravidla nevlastní ani potřebné finanční zdroje pro svou obranu. Nedílnou součástí hospodářské politiky kaţdého vyspělého státu s fungující trţní ekonomikou by proto měla být ochrana spotřebitele prostřednictvím efektivní spotřebitelské politiky44 vycházející z kvalitní právní úpravy, která ochrání zájmy spotřebitelů a umoţní jim se jednodušeji domáhat svých práv. Historie ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany sahá aţ do období starověku a jde ruku v ruce s rozvojem obchodu. První soukromoprávní i veřejnoprávní normy ochrany spotřebitele - kupujícího lze vysledovat v oblasti prodeje nemovitostí, prodeje věci kradené, stanovování výše cen atd.45 Ochrana spotřebitele se postupně vyvíjela především v souvislosti s rozvojem měst, na jejichţ konšele, radní a cechy přecházely pravomoci panovníka vydávat normy a kontrolovat jejich dodrţování, a to hlavně v oblasti obchodu. V té době měli
42
Viz SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008. 134 str. ISBN 978-80-7400-037-9. Str. 12-13. 43 Např. americkým právem je spotřebitel chápán jako osoba velmi „prostoduchá“a naivní ve srovnání s pojetím spotřebitele podle práva kontinentálního. Americké právo proto poskytuje americkým spotřebitelům na evropské poměry někdy aţ nevídanou ochranu. Blíţe k tomu např. MAURER, Andreas. Consumer Protection and Social Models of Continental and Anglo-American Contract Law and the Transnational Outlook. Indiana Journal of Global Legal Studies, 2007. Vyd. 14/2. Dostupné z: http://www.repository.law.indiana.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1356&context=ijgls. 44 Viz ZDRAŢIL, M. O ochraně spotřebitele. 1. vyd. Praha: Linde, 2000. 222 str. ISBN 80-7201-240-1. Str. 11. 45 Viz Historie ochrany práv kupujících. Česká obchodní inspekce [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/historie-ochrany-prav-kupujicich/.
- 16 -
i samotní řemeslníci zájem na kvalitě svého zboţí a sluţeb vzhledem k tomu, ţe jejich mobilita jako prodejců byla omezená a účastníci trhu se navzájem znali. Řemeslníci si proto chtěli udrţet dobré jméno. Ochrana z tohoto důvodu nebyla zdaleka tak rozsáhlá, jak ji známe dnes. To se změnilo s rozvojem mezinárodního obchodu po druhé světové válce. Výrobci postupně zvyšovali svou produkci a začal boj o zákazníka. Spotřebitel začal být ohroţován vidinou maximálního zisku obchodníků, coţ později vedlo ke sdruţování spotřebitelů v organizacích. Ochrana spotřebitele se taktéţ krok za krokem dostávala do povědomí států a v 70. a 80. letech 20. století se stala součástí politiky většiny vyspělých zemí světa.46 Spotřebitel je chráněn i českým právem. Implementace předpisů evropského práva do českého právního řádu však způsobila, ţe úprava ochrany spotřebitele je obsaţena ve více právních předpisech, coţ bývá pro svou nepřehlednost a nesrozumitelnost častým předmětem kritiky.47 Definici pojmu „spotřebitel“ v českém právu obsahují zákon č. 40/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „OZ“)48 a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“)49. Oba tyto předpisy lze povaţovat v oblasti ochrany spotřebitelů za základní. Definice pojmu „spotřebitel“ obsaţené v těchto dvou předpisech se ale přesně neshodují. OZ ve svém ustanovení § 52 odst. 3 charakterizuje spotřebitele jako „fyzickou osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“50. Zákon na ochranu spotřebitele pak pojem definuje v porovnání s občanským zákoníkem šířeji, kdyţ stanoví, ţe spotřebitelem je „fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání“51 a postavení spotřebitele přiznává fyzickým osobám i v situacích, kdy se nejedná přímo o uzavírání smluv nebo plnění ze smluv. Jde tedy o veřejnoprávní ochranu spotřebitele na rozdíl od soukromoprávní ochrany občanského zákoníku. 46
Viz HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 136 s. ISBN 8024506904. Viz DVOŘÁK Jan, MALÝ Karel a kolektiv. 200 let Všeobecného občanského zákoníku: Ochrana spotřebitele v historickém kontextu a ve světle nové úpravy. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011. 688 s., ISBN 978-807357-753-7. str. 374-375. 48 Úpravu ochrany spotřebitele OZ obsahuje v ustanovení § 51a a násl. zák. č. 40/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 49 Viz zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 50 Viz § 52 odst. 3 OZ. 51 Viz § 2 odst. 1 písm. a) č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 47
- 17 -
Na základě těchto dvou definic lze vyvodit základní dva znaky spotřebitele, a to ţe se (1) jedná o fyzickou osobu, která (2) nejedná v rámci své podnikatelské činnosti či výkonu svého povolání. Oba tyto zákony dříve umoţňovaly povaţovat za spotřebitele i právnické osoby. To se však změnilo v důsledku přijetí zákona č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke sníţení administrativní zátěţe podnikatelů, veznění pozdějších předpisů, který změnil dosavadní úpravu s cílem upravit definici spotřebitele tak, aby odpovídala současnému evropskému spotřebitelskému právu52. Evropské právo dnes zásadním způsobem ovlivňuje ochranu spotřebitele v členských státech. Tato oblast je dnes dokonce jednou z jeho priorit, a to i navzdory skutečnosti, ţe se EU touto problematikou ve svých počátcích vůbec nezabývala a politika ochrany spotřebitele byla zaloţena aţ Maastrichtskou smlouvou.53 Politika ochrany spotřebitele je v EU zaloţená na čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU54, který je základem tzv. principu subsidiarity, kdyţ stanoví ţe: „EU jedná v oblastech nevýlučné působnosti pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy (…), ale lépe na úrovni Unie.“55 Princip subsidiarity je uplatňován v oblastech, na kterých se podílí jak EU, tak i členské státy.56 Tuto oblast tzv. sdílených pravomocí upravuje po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost čl. 4 Smlouvy o fungování EU (dále jen „SFEU“), jenţ stanoví, ţe do oblasti sdílených pravomocí patří mimo jiné i oblast ochrany spotřebitele a taktéţ energetiky.57 Na základě „Předběţného programu o ochraně spotřebitele a informační politice“
58
z roku 1994 je dodnes rozeznáváno pět okruhů ochrany spotřebitele, a to: ochrana zdraví a bezpečnosti, ochrana hospodářských zájmů, podpora informovanosti a výchovy, dostupnost 52
Viz Důvodová zpráva k zák. č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke sníţení administrativní zátěţe podnikatelů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 53 Ani jedna ze zakládajících smluv (Paříţská smlouva z r. 1951 zakládající Evropské sdruţení uhlí a oceli a Římské smlouvy z r. 1957 zakládající Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii) se spotřebitele nedotýká. První zmínka o ochraně spotřebitele se objevuje aţ v 70. letech na evropském summitu v Paříţi. V dubnu 1975 byl vydán Předběţný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice, který se stal základem spotřebitelské legislativy Společenství, kdyţ shrnul pět základních práv spotřebitelů. Blíţe k historii ochrany spotřebitele viz KNOBLACHOVÁ, Věra, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument7587.html. 54 Viz s čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 55 Blíţe k principu subsidiarity např. VAN den BERGH, Roger. The Subsidiarity Principle in European Community Law: Some Insights from Law and Economics. Maastricht Journal of European and Comparative Law. 1994, svazek 1, č. 4. s. 337 – 366. ISSN: 1023-263X. 56 Viz NAGLIC, Vesna; PAPADOPOULOU, Danai. ZÁSADA SUBSIDIARITY [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/ftu/pdf/cs/FTU_1.2.2.pdf. 57 Viz čl. 4 (2) písm. i) a f) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 58 Viz Council Resolution of 14 April 1975 on a preliminary programme of the European Economic Community for a consumer protection and information policy. Dostupné z: Úřední věstník EU, 1975, C 092.
- 18 -
prostředků právní ochrany a právo na zastoupení a účast při rozhodování Evropské komise. Jejich úprava je provedena především směrnicemi, které mají členské státy povinnost implementovat do svých právních řádů. SFEU obsahuje východisko právní úpravy ochrany spotřebitele v čl. 169, který v odst. 1 stanoví, ţe: „K podpoře zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Unie k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů.“ 59 Těchto cílů EU dosahuje pomocí příslušných opatření, která ovšem nebrání členským státům přijmout opatření vlastní, která ale mohou být pouze přísnějšího charakteru a zároveň musí být oznámena Evropské komisi.60 Jedná se o tzv. princip minimální ochrany, kdy se členské státy mohou odchýlit ku prospěchu spotřebitelů. Ojediněle začíná být aplikován i tzv. princip maximální ochrany, podle kterého se státy nemohou odchýlit ani ku prospěchu spotřebitele.61 V roce 2004 zahájila Evropská komise přezkum spotřebitelských aquis, tj. osmi směrnic EU zaměřených na ochranu spotřebitele.62 Cílem přezkumu bylo kromě faktické modernizace směrnic v oblastech, které jsou nedostatečně upraveny, zjednodušit a doplnit stávající regulační rámec právní úpravy ochrany spotřebitele a na základě právní úpravy zaloţené spíše na univerzálních zásadách (horizontální harmonizace) vytvořit skutečný vnitřní trh s jednotnou úpravou, který by všem spotřebitelům v celé EU zaručoval stejná práva a poskytoval stejnou úroveň ochrany.63 Cíle mělo být původně dosaţeno s pomocí tzv. úplné harmonizace právní úpravy vztahů mezi podnikateli a spotřebiteli, kdy se státy v některých případech nebudou moci odchýlit od směrnice jiţ ani směrem „nahoru“, tj. nebudou moci přijmout úpravu chránící lépe práva spotřebitelů.64 Po dlouhých vyjednáváních byl dne 8. října 2008 vydán návrh směrnice
59
Viz čl. 169 odst. 1 SFEU. Viz čl. 169 odst. 4 SFEU. 61 Viz TÝČ, V. Základy práva EU pro ekonomy. Přepracované a doplněné 6. vyd. Praha: Leges, 2010. 304 s. ISBN 978-80-87212-60-8. Str. 288 – 292. 62 Jde o směrnice: 85/577/EHS, 90/314/EHS, 93/13/EHS, 94/47/ES, 97/7/ES, 98/6/ES, 98/27/ES a 1999/44/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 63 Viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 64 Snaha o zavedení plné harmonizace se stala předmětem kritiky. Komisi bylo vyčítáno, ţe chce oblast spotřebitelského práva de facto přesunout z oblasti sdílených kompetencí do oblasti výlučné kompetence EU, kdyţ zabrání národním zákonodárcům, aby se od unijní úpravy odchýlili. Blíţe k tomu SMITS, J. Full Harmonisation of Consumer law? A Critqiue on the Draft Directive on Consumer. European Review of Private Law. 2010, č. 18, s. 5-14. ISSN 0928-9801. 60
- 19 -
Evropského parlamentu a Rady o právech spotřebitelů. Návrh byl dalším vyjednáváním pozměněn a došlo k nahrazení přístupu úplné harmonizace tzv. „smíšeným přístupem“, který je zaloţen na kombinaci minimální a úplné harmonizace, tj. principu minimální a maximální ochrany. Také se zúţily oblasti úpravy, kdyţ oproti původnímu návrhu došlo k nahrazení či revizi pouze některých směrnic. Jednání o konečné podobě návrhu vyvrcholilo vydáním směrnice 2011/83/EU, o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES65, jeţ vstoupila v platnost v prosinci 2011. Směrnice má být členskými státy transponována do vnitrostátních právních předpisů nejpozději 13. 12. 2013 a tyto předpisy musí státy pouţívat od 13. 6. 2014.66 Evropský spotřebitel energií je kromě obecného evropského spotřebitelského práva implementovaného do OZ či zákona na ochranu spotřebitele67 chráněn také speciální úpravou, reagující na specifické aspekty trhu s energiemi. Postavení spotřebitele energií je ovlivněno jeho závislostí na dalších, ekonomicky silnějších subjektech, které mu umoţní přístup k elektřině, neboť opatřit si elektřinu ze svých zdrojů by pro spotřebitele bylo finančně i technicky náročné. Z tohoto pohledu je stěţejním subjektem na trhu s energiemi stát, jenţ díky svému suverénnímu postavení (mnohdy i jako přímého vlastníka) v energetice jako síťovém odvětví zajistí výstavbu síťové infrastruktury a svou právní regulací zabezpečí spotřebitelům a dalším zákazníkům spolehlivou a trvalou dodávku energie za přijatelnou cenu. Ani stát jiţ dnes ale není na trhu s elektřinou takovým suverénem, jakým býval dříve. Se vstupem do EU došlo k propojení jednotlivých trhů i sítí a členské státy mezi sebou musí spolupracovat a vnitrostátní předpisy podřizovat právní úpravě evropské. Speciální evropská spotřebitelská právní úprava pro trh s energiemi, kterou mají státy povinnost recipovat do svých právních řádů, byla vtělena především do tzv. 3. liberalizačního balíčku. Tento 65
Viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU, o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 66 Změny zavedené novou směrnicí se týkají například sjednocení pojmu spotřebitele a podnikatele či práva na odstoupení u smluv uzavřených na dálku. 67 Viz např. Směrnice Rady ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory (85/577/EHS), Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu atd. Na základě směrnice 2011/83/EU, o právech spotřebitelů, dojde k nahrazení, popř. změně některých výše uvedených směrnic. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/.
- 20 -
balíček představuje soubor směrnic a nařízení68 zaměřujících se na vícero oblastí. Kromě podpory hospodářské soutěţe (zavedení vlastnického unbundlingu atd.69) a posílení nezávislosti národních regulátorů70 právě také na ochranu spotřebitele a dalších zákazníků.71 Pro ochranu spotřebitele byla zejména důleţitá transpozice čl. 3 odst. 7 směrnice 2009/72/ES a čl. 3 odst. 3 směrnice 2009/73/ES ve spojení s Přílohou I do ustanovení § 11a 17 odst. 7 písm. e) EZ, které jsou zaměřeny na vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména s ohledem na transparentnost smluvních podmínek atd.72 Na konci roku 2011 předloţila Evropská komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o online řešení spotřebitelských sporů. Cílem Evropské komise je pro spotřebitele nakupující online z jiné země EU vytvořit jednotnou celoevropskou online platformu, která umoţní vyřešit celý smluvní spor jen po internetu, v krátké lhůtě a před subjektem odlišným od soudu, který umoţní řádnou kvalifikaci, nestrannost, účinnost, transparentnost, a spravedlnost řešení sporu. Spotřebitelům tak bude umoţněno řešit spor s obchodníky účinným a levným způsobem bez ohledu na druh zboţí nebo sluţeb, které nakoupili, způsobu nákupu (online nebo offline) a místa nákupu v rámci EU (tuzemsko nebo v zahraničí).73 Návrh Komise předpokládá, ţe mechanismy alternativních řešení sporů by měly v EU plně fungovat nejpozději do roku 2014, zatímco online řešení sporů by se k nim připojilo o rok později.74
68
Třetí liberalizační balíček se skládal ze dvou směrnic (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES) a tří nařízení (Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES)č. 1228/2003, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 69 K tomu blíţe v následující kapitole. 70 Viz ILEČKOVÁ, Barbora. Ochrana spotřebitele v právních předpisech evropského práva. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://eru.cz/user_data/files/domacnosti/Microsoft%20PowerPoint_ochrana%20spotrebitele.pdf. 71 Blíţe k tomu kapitola 5 Spotřebitel jako subjekt trhu s elektřinou a jeho práva. 72 Viz ILEČKOVÁ, Barbora. Ochrana spotřebitele v právních předpisech evropského práva. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://eru.cz/user_data/files/domacnosti/Microsoft%20PowerPoint_ochrana%20spotrebitele.pdf. 73 Viz Spotřebitelé: Komise předkládá návrhy pro rychlejší, jednodušší a levnější řešení sporů s obchodníky. europa.eu [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-11-1461_cs.htm 74 Mimosoudní řešení přeshraničních sporů uţ v ČR můţe proběhnout elektronickou cestou u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Tento soud v celé Evropě rozhoduje např. spory o doménová jména „.eu“. Od roku 2008 u něj probíhá pilotní projekt alternativního řešení spotřebitelských sporů, jehoţ garantem je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
- 21 -
Nástin budoucnosti spotřebitelů v energetice nám předkládá dokument nazvaný Vize evropských spotřebitelů energie pro rok 2020, jenţ dne 13. listopadu 2012 vydalo Sdruţení evropských energetických regulačních orgánů (CEER) a Evropská organizace spotřebitelů (BEUC) formou společného prohlášení. Vize klade drobné zákazníky a jejich ochranu v energetice na první místo a zdůrazňuje čtyři principy, kterými by měly být řízeny vztahy mezi odvětvím energetiky a jejími zákazníky. Jsou jimi spolehlivost, dostupnost, jednoduchost a ochrana a posílení. K této vizi se přihlásilo mnoho subjektů, které jí svým podpisem vyjádřily podporu a které se zavázaly ke spolupráci mající za cíl její dosaţení.75 Z výše uvedeného je zřejmé, ţe přijímání nových právních předpisů majících za úkol chránit spotřebitele na trhu s energiemi bude se vší pravděpodobností pokračovat, a to i navzdory skutečnosti, ţe se dnes lze čím dál častěji setkat s názorem, ţe ochrana spotřebitele je v rozporu se soukromoprávní zásadou autonomie vůle a principem smluvní svobody.76 V této souvislosti pak vyvstává otázka, v jakém rozsahu můţe stát zasahovat do trţních mechanismů, aniţ by došlo k narušení svobodného trhu. Řešení této otázky je uţ ale více neţ volbou mezi správnou a špatnou strategií spíše záleţitostí hodnotového přístupu k ekonomickému liberalizmu a regulaci, kde dnes ještě nedisponujeme dostatečným mnoţstvím empirických důkazů, abychom mohli rozhodnout, který z těchto dvou přístupu je pro společnost přínosnější.
75
Vize evropských spotřebitelů energie pro rok 2020, Společné prohlášení. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/domacnosti/2013/Vize_evrops_spotreb.pdf. 76 Viz MAURER, Andreas. Consumer Protection and Social Models of Continental and Anglo-American Contract Law and the Transnational Outlook. Indiana Journal of Global Legal Studies, 2007. Vyd. 14/2. Dostupné z: http://www.repository.law.indiana.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1356&context=ijgls.
- 22 -
4 Liberalizace, jednotný trh s elektřinou a unbundling Energetika v Evropě prošla v posledních dvaceti letech mnoha zásadními změnami. Tyto změny se promítly nejen na mezinárodní úrovni, ale i mezi jednotlivými subjekty domácích trhů, konečné zákazníky včetně spotřebitelů nevyjímaje. Důvodem všech těchto změn jsou primárně snahy o vytvoření jednotného evropského trhu s energiemi a jeho liberalizaci. Pojem „liberalizace“ je vykládán jako „omezení zásahů správních orgánů do vývoje ekonomiky a snižování jejich vlivu“77, čímţ dojde k vytvoření soutěţního trţního prostředí na daném trhu, kde do té doby působil pouze jeden či několik málo velkých subjektů s monopolním postavením. Formou monopolu byla stejně jako ostatní odvětví energetiky před svou liberalizací koncipována i elektroenergetika. To zjednodušeně znamenalo, ţe všechny sluţby od výroby aţ po distribuci a dodávku elektřiny zajišťovala ve státě zpravidla pouze jedna vertikálně integrovaná společnost. Nedostatek hospodářsko-soutěţního prostředí, kterému tzv. sociální státy daly vzniknout78, bylo nutné kompenzovat přísnou regulací ze strany států, které určovaly zejména ceny elektřiny pro konečné spotřebitele.79 Liberalizace energetického odvětví započala v 90. letech 20. století ve Velké Británii poté, kdy slavila úspěch na ostatních trzích (např. s telekomunikacemi), a stále pokračuje. Jejím cílem je vytvoření efektivnějšího konkurenčního prostředí, čímţ by mělo dojít ke sníţení cen elektřiny a plynu a ke zkvalitnění poskytovaných sluţeb.80 Tohoto konkurenčního prostředí se dosáhne oddělením a deregulací konkurenčních segmentů energetiky (výroby a prodeje) od přirozených monopolů (přenosu a distribuce) a současným umoţněním takové regulace těchto přirozených monopolů, která zajistí rovný přístup k sítím pro všechny subjekty v konkurenčních segmentech trhu.81 Spolu s liberalizací energetiky jde ruku v ruce i proces vytváření jednotného evropského vnitřního energetického trhu. Jeho účelem je zajistit bezpečnost dodávek energií
77
Viz KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1994. 855 s. ISBN 80-04-26059-4. 78 Viz stanovisko generálního advokáta Dámasa Ruiz-Jaraba Colomera přednesené dne 20. října 2009 ve věci C‑265/08: Stanovení cen pro dodávky zemního plynu domácnostem – Povinnosti veřejné služby – Obecný hospodářský zájem. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CC0265:CS:HTML#Footnote2. 79 Viz HENDRYCH, Dušan a kol. Energetická odvětví. Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 1460 s. ISBN 978-80-7400-059-1. 80 Liberalizace? Liberalizace.cz [online]. 2009 [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://liberalizace.nycor.cz/. 81 Viz VONDRÁČEK, Milan a SKUČEK, Tomáš. Ekonomika a management: Náklady unbundlingu v energetice: konkurenční prostředí ve prospěch zákazníka, nebo příliš drahý experiment [online]. 2007 [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.ekonomikaamanagement.cz/cz/clanek-naklady-unbundlingu-v-energetice.html.
- 23 -
v členských státech Evropského společenství a také, stejně jako u liberalizace, sníţit jejich cenu. Jednotný vnitřní trh v odvětví energetiky má vzniknout odstraněním překáţek jak veřejného, tak i soukromého charakteru a vytvořením společných pravidel pro trhy s energiemi všech států.82 Na nynější existenci svobodného trţního prostředí a volné soutěţe energetických odvětví v Evropě má proto zásluhu především EU (dříve Evropské společenství), která s vidinou vytvoření jednotného vnitřního trhu s elektřinou a plynem dosáhla svou speciální právní úpravou postupné liberalizace energetických trhů ve svých členských státech, včetně České republiky. Tyto právní předpisy měly podobu tzv. liberalizačních balíčků (2. liberalizační balíček z roku 2003, balíček pro energetickou účinnost z listopadu 2008, klimaticko-energetický balíček z dubna 2009 a 3. liberalizační balíček z července 2009) obsahujících sekundární akty EU, především směrnice, které měly povinně členské státy implementovat do svých právních řádů. Tím dochází harmonizaci úpravy energetiky ve všech státech EU.83 Vlivem nové evropské „balíčkové legislativy“ proběhl v rámci liberalizace na vnitřních trzích jednotlivých států i tzv. unbundling, při kterém se dříve jednolité, vertikálně integrované energetické společnosti působící v oblasti výroby, přenosu, distribuce a prodeje elektřiny rozdělily na více subjektů. Tímto krokem mělo dojít k odstranění výhod vyplývajících z kontroly přenosových a distribučních soustav obvykle pouze jedním soutěţitelem a zavedení konkurenčního prostředí v energetice, z jehoţ pozitiv by čerpali především koncoví zákazníci formou niţší ceny za energie a zlepšení kvality dodávky apod.84 Právní úprava směřující k unbundlingu v energetice byla součástí 2. a především 3. liberalizačního balíčku. V případě oddělování výroby od přenosu energií bylo prvotním cílem EU provést tzv. vlastnický unbundling, tedy úplné vlastnické oddělení. Ovšem vzhledem k hrozícímu vetu členských států, především Německa a Francie, které se podle oficiálních prohlášení obávaly o energetickou bezpečnost a růstu cen energií, musela EU začít vyjednávat o kompromisním řešení a navrhla ustavení tzv. nezávislého systémového operátora (ISO), který by převzal kontrolu nad investičními a obchodními aktivitami 82
Viz MOUSSIS, N. EU internal energy market. Europedia [online]. 2009 [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://europedia.moussis.eu/books/Book_2/6/19/02/index.tkl?all=1&pos=270. 83 Pokud některý členský stát nesplní svou povinnost a netransponuje plně a včas směrnice do svého právního řádu, vystaví se hrozbě sankce ze strany EU podle ust. § 258 a násl. SFEU. Tak je tomu např. i v případě Polska a Slovinska, které Evropská komise v říjnu roku 2012 ţalovala u Soudního dvora EU a navrhla jim uloţit finanční pokuty z důvodu, ţe plně netransponovaly směrnice 2009/73/EC a 2009/72/EC (o společných pravidlech vnitřního trhu s elektřinou/plynem). Blíţe k tomu Internal energy market: Commission refers Poland and Slovenia to Court for failing to fully transpose EU rules [online]. 24. 10. 2012. [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z http://europa.eu/rapid/press-release_IP-12-1139_en.htm#PR_metaPressRelease_bottom. 84 Viz Energetika. [online]. Úřad na ochranu hospodářské soutěţe, 2009 [cit. 20. 2. 2013]. Informační list č. 5/2009. Dostupné z: www.uohs.cz/download/...listy/.../Infolist_2009_05_Energetika.pdf.
- 24 -
týkajícími se přenosových sítí. Nakonec se ovšem členským státům podařilo prosadit i moţnost tzv. „třetí cesty k liberalizaci“, která předpokládala zachování určité části vlivu výrobců elektřiny nad přenosovými soustavami, a to tak, ţe by došlo pouze k právnímu oddělení přepravy od ostatních činností a výroba energie by byla soustředěna v mateřské společnosti, která by nezasahovala do běţného řízení své dceřiné společnosti, nově zřízeného nezávislého operátora přenosové soustavy (ITO). Nezávislý operátor přenosové soustavy by zodpovídal za běţný provoz, údrţbu a investice do sítí. Tím by nedošlo k rozbití velkých energetických koncernů a státy by si udrţely svá trţní specifika. EU výměnou za posílení práv spotřebitelů a posílení nezávislosti orgánů dozoru (regulačních úřadů) členským státům ustoupila a dala jim moţnost si vybrat pro jiţ na jejich trhu existující vertikálně integrované energetické společnosti kteroukoli z těchto variant unbundlingu.85 V oblasti české elektroenergetiky proběhl unbundling provozovatele přenosové soustavy formou úplného vlastnického unbundlingu tak, ţe od společnosti ČEZ, a.s. byl oddělen
provozovatel
přenosových
sítí
ČEPS,
a.
s.86
Unbundling
distribuce
v elektroenergetice proběhl formou tzv. právního unbundlingu, kdy k 1. 1. 2007 muselo dojít k oddělení provozovatelů distribučních soustav, kteří byli součástí vertikálně integrovaných podnikatelů a měli více neţ 90 000 odběratelů87, kdy součástí poţadavků oddělení distribuce nebylo oddělení vlastnictví majetku.88 Distributoři se z hlediska své právní formy, organizace a rozhodování stali nezávislými na jiných licencovaných činnostech, které s distribucí elektřiny nesouvisí. Jako příklad unbundlingu provozovatele distribuční soustavy je moţné uvést oddělení dceřiné společnosti PREdistribuce, a.s. z mateřské společnosti Praţská energetika, a.s. Unbundling jako nástroj liberalizace je často kritizován. Námitky, podloţené studiemi89, jsou vznášeny především k jeho administrativním a provozním nákladům, které musí být vynaloţeny na celý proces, a komplikovanosti nového systému, který můţe mít vliv
85
Viz Třetí liberalizační balíček v energetice. EurActiv.cz [online]. 21. 7. 2009 [cit. 10. 11. 2012]. ISSN 18032486. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/link-dossier/liberalizace-unijni-energetiky-000055. 86 Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. ERÚ [online]. 2008 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/narodni%20zpravy/N%C3%A1rodn%C3%AD%20zpr%C3%A1va%202007.p df. 87 Podmínky splňovaly skupina ČEZ, skupina E.ON a PRE Holding. Všechny tři provedly unbundling distribuce jiţ k 1. 1. 2006, tj. o rok dříve. 88 Viz § 25a EZ. 89 Blíţe viz např. JAMASB; T., POLLITT, M. Electricity Market Reform in the European Union: Review of Progress Toward Liberalization & Integration. In The Energy Journal [online]. 2005 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: http://web.ebscohost.com/ehost/pdf?vid=14&hid=13&sid=509a2b4e-9e0a-4756-9e4aba694e8daf8e%40sessionmgr106.
- 25 -
na strategickou energetickou bezpečnost státu.90 Z hlediska spotřebitele lze konstatovat, ţe unbundling sice přinesl určité úspory a výhody plynoucí ze zvýšení konkurenčního prostředí na trhu s energiemi, ale celkový dopad je, na rozdíl od dalších opatření v rámci liberalizace (např. otevření trhu), zatím spíše neutrální a na cenu pro malé spotřebitele má vliv minimální, neboť se do ceny promítly jiné faktory a determinanty, jako příspěvek na obnovitelné zdroje energie a další.91 V kaţdém
případě,
výsledkem
celého
procesu
liberalizace
a
deregulace
v elektroenergetice má být jednotný a svobodný trh s elektřinou, na který je umoţněn rovnoprávný přístup všem výrobcům a obchodníkům tak, aby si spotřebitel mohl vybrat svého dodavatele sluţeb ze široké škály subjektů, přičemţ dodavatel se můţe na trhu místně i cenově svobodně pohybovat.92 Liberalizace v elektroenergetice s sebou ale nese i negativní dopady pro spotřebitele, a to zejména zvýšený tlak ze strany ekonomicky silnějších dodavatelů, snaţících se v konkurenci získat nové zákazníky.93 Úkolem energetické legislativy EU a jejích členských států proto je i ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany před protiprávním a neetickým chováním dodavatelů elektřiny a zajištění funkčnosti trhu tím, ţe bude předcházet škodlivému jednání. Závěrem můţeme tedy shrnout, ţe liberalizace se promítla mimo jiné i do postavení subjektů účastnících se trhu s elektřinou, kdy jsou některé podřízeny trţním principům (výroba a obchod) a jiné principům regulace (přenos a distribuce). Důvodem zachování regulace segmentů přenosu a distribuce je především ochrana spotřebitele a dalších zákazníků, a to z důvodu zajištění dostupnosti energií.94
90
Viz BRABCOVÁ, Lucie. Vlastnický unbundling jako nástroj liberalizace evropských energetických trhů. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009. ISBN 978-80-7418-008-8. s. 29. 91 Viz VONDRÁČEK, Milan a SKUČEK, Tomáš. Ekonomika a management: Náklady unbundlingu v energetice: konkurenční prostředí ve prospěch zákazníka, nebo příliš drahý experiment [online]. 2007 [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.ekonomikaamanagement.cz/cz/clanek-naklady-unbundlingu-v-energetice.html. 92 Od 1. 1. 2006 si svého dodavatele mohou zvolit všichni koncoví zákazníci v ČR, včetně domácností. Moţnosti změnit svého dodavatele energií vyuţívalo po otevření trhu pouze zanedbatelné mnoţství oprávněných subjektů. Postupně počet změn dodavatelů přibývá a tzv. switching (poměr mezi počtem změn dodavatelů elektřiny za rok a celkovým počtem odběrných míst v uvedeném roce) se zvyšuje. V roce 2006 změnilo svého dodavatele cca 5000 domácností, v roce 2012 jiţ cca 382 000 domácností. K tomu blíţe: Kolik zákazníků změnilo dodavatele silové elektřiny v roce 2012? tzb-info.cz[online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/kalkulator-cen-energii/9443-kolik-zakazniku-zmenilo-dodavatele-silove-elektriny-v-roce-2012 93 Viz ČÍŢEK, J. Postavení spotřebitele na trhu s elektřinou [online]. Brno: Masarykova univerzita, přednáška, kurz Energetické právo (jarní semestr 2011). 2011 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: https://is.muni.cz/. 94 Viz KYNCL, L. V energetice existuje přísný dohled, ale chybí ochrana spotřebitele. In: Revue pro právo a technologie [online]. Brno: Ústav práva a technologie Masarykovy univerzity. 2011, roč. 2, č. 4. s. 5-6 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/14430.
- 26 -
5 Subjekty na trhu s elektřinou Přechodem k trţnímu hospodářství v 90. letech 20. století, společně s liberalizací trhu s energiemi mající za cíl odstranění monopolů vertikálně integrovaných podniků a vytvoření účinného a vzájemně propojeného vnitřního energetického trhu v EU, došlo na českém trhu s elektřinou k významnému nárůstu počtu subjektů. Subjekty, jiţ se účastní trhu s elektřinou, vymezuje ve svém ustanovení § 22 energetický zákon, ve kterém rozlišuje mezi výrobci elektřiny, provozovatelem přenosové soustavy, provozovateli distribučních soustav, operátorem trhu, obchodníky s elektřinou a zákazníky, a charakterizuje je následovně: - výrobce elektřiny je provozovatelem zařízení na výrobu elektřiny, které buď vlastní, nebo je mu svěřeno jeho provozování.95 V tomto zařízení probíhá proces přeměny primární energie získané z různých zdrojů na elektřinu. Zařízení (elektrárna) zahrnuje technologické zařízení pro přeměnu, stavební část a další nezbytná zařízení. Podle vyuţívaných primárních zdrojů energie pak rozlišujeme elektrárny tepelné, jaderné, vodní, sluneční, větrné aj.96 Podle EZ má výrobce elektřiny, který získal příslušnou licenci a splnil zákonné podmínky, především právo připojit svou elektrárnu k elektrizační soustavě a dodávat elektřinu, kterou vyrobil, ostatním účastníkům trhu. Na druhé straně mezi jeho povinnosti kromě zajištění připojení svého zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě patří také spolupráce s operátorem trhu a provozovateli přenosových a distribučních soustav způsobem, který mu ukládá EZ.97 Výrobcem elektřiny s největším podílem, asi 72 % veškeré výroby na českém trhu, je společnost ČEZ, a. s.98 Ročně vyrobí necelých 70 TWh elektrické energie;99 - provozovatel přenosové soustavy100 podle EZ zajišťuje existenci a chod přenosové soustavy na základě licence udělované regulátorem. Na rozdíl od licencí pro výrobu elektřiny o této licenci platí, ţe se na území ČR poskytuje pouze jedna.101 Přenosová
95
Srov. § 23 a násl. EZ. Viz Elektroenergetika – Výroba energie. mojeenergie [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mojeenergie.cz/cz/elektroenergetika-vyroba-energie. 97 Viz § 23 EZ. 98 Viz ČEZ. měšec.cz [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://trhy.mesec.cz/clanky/profil-cezfinance-zlin/. 99 Viz Výroba elektřiny Skupiny ČEZ. Skupina ČEZ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z:http://www.cez.cz/cs/pro-media/cisla-a-statistiky/skupina-cez.html. 100 Viz § 24 a 24a EZ. 101 Viz § 4 odst. 3 písm. a) EZ. 96
- 27 -
soustava je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.102 Zákon přenosovou soustavu charakterizuje jako vzájemně propojený soubor vedení a zařízení 400 kV, 220 kV a110 kV slouţících k zajištění přenosu elektřiny pro celé území České republiky, ale také k propojení s elektrizačními soustavami sousedních států. Soustava je tvořena také ze systémů měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky.103 Na základě liberalizace odvětví elektroenergetiky došlo v této sféře k unbundlingu provozovatele přenosové soustavy.104 Výsledkem tohoto unbundlingu je nezávislost provozovatele přenosové soustavy na výrobcích elektřiny a obchodnících s elektřinou nezávislý.105 Provozovatelem přenosové soustavy v České republice je společnost
ČEPS,
a.s.,
jejímţ
stoprocentním
prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu.
akcionářem 106
je
Česká
republika
Vzhledem ke skutečnosti, ţe je na
území ČR pouze jedna přenosová soustava, ke které je udělována výlučná licence, nese přenos elektřiny na českém trhu znaky přirozeného monopolu; - provozovatelé distribučních soustav mají za úkol zajistit dopravu elektřiny distribuční soustavou o napětí 110 kV (velmi vysoké napětí), 22 – 35 kV (vysoké napětí) a 400 V (nízké napětí) ke konečným odběratelům.107 Také v případě provozovatelů distribučních soustav, pokud je k nim připojeno více neţ 90 000 odběrných míst, proběhl unbundling.108 Ze stejných důvodů jako u přenosových soustav (malý počet subjektů na trhu) nese i distribuce elektřiny znaky přirozeného monopolu. V ČR jsou momentálně tři licencovaní regionální provozovatelé distribučních soustav, a to E.ON Distribuce a. s., ČEZ Distribuce a.s. a PREdistribuce a.s. Jejich soustavy jsou napojeny (na rozdíl od lokálních provozovatelů) přímo na přenosovou soustavu109, kdy po sníţení napětí v transformátorech můţe být elektřina dopravena konečným odběratelům. Z distribučních sítí regionálních provozovatelů distribučních soustav pak odebírají elektřinu další stovky licencovaných provozovatelů lokálních distribučních soustav;
102
Viz § 3odst. 2 EZ. Viz § 2 odst. 2 písm. a) bod 10 EZ. 104 Blíţe k tomu kapitola 4 Liberalizace, jednotný trh s elektřinou a unbundling. 105 K zajištění nezávislosti je nutné, aby splňoval podmínky dle ustanovení § 24a EZ. 106 Viz Akcionáři. ČEPS, a.s. [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.ceps.cz/CZE/Ospolecnosti/Stranky/Akcionari.aspx. 107 Viz Elektroenergetika - Dodávka energie. mojeenergie [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mojeenergie.cz/cz/elektroenergetika-dodavka-energie#Distribu%C4%8Dn%C3%AD. 108 Viz § 25a EZ. 109 EZ zákon s pojmy regionální a lokální provozovatel distribuční soustavy nepracuje. Tento rozdíl je vymezen v prováděcích předpisech k EZ. 103
- 28 -
- operátor trhu je zákonem vymezen jako akciová společnost zaloţená a vlastněná státem, se státním podílem nejméně 67%110. Činnost, kterou provozuje na základě výhradní licence a ustanovení § 20a a násl. EZ, spočívá ve vyhodnocování, zúčtování a vypořádání odchylek vznikajících při přenosu a spotřebě elektřiny111. Za tímto účelem provádí sběr specifických dat, ze kterých následně zpracovává a zveřejňuje měsíční a roční zprávy o trhu s elektřinou a měsíční a roční zprávy o trhu s plynem v České republice. Operátor trhu dále usnadňuje a zprostředkovává komunikaci mezi jednotlivými účastníky trhu a vede evidenci obchodů s povolenkami. Taktéţ organizuje krátkodobý trh s plynem a elektřinou a ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy vyrovnávací trh s regulační energií.112 Od 1. 1. 2013 přešla na základě zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, z místně příslušných distributorů na operátora trhu povinnost vyplácet podporu za obnovitelné zdroje energie ve formě zelených bonusů.113 Operátorem trhu je momentálně společnost OTE, a.s., jejímţ 100 % vlastníkem je ČR114; - obchodníkem s elektřinou je kaţdá fyzická nebo právnická osoba, které byla udělena
licence na obchod s elektřinou a která nakupuje elektřinu za účelem jejího dalšího prodeje. Obchodník s elektřinou má právo na poskytnutí dohodnutého mnoţství elektřiny, pokud má uzavřenou smlouvu o přenosu nebo distribuci elektřiny, nákup elektřiny od drţitelů licence na výrobu a od drţitelů licence na obchod, prodej ostatním účastníkům trhu s elektřinou atd.115 V ČR se obchodník s elektřinou musí do 30 dnů od udělení licence registrovat u operátora trhu, čímţ se stává registrovaným účastníkem trhu.116 K dnešnímu dni je operátorem trhu registrováno cca 350 obchodníků s elektřinou;117 - zákazník je „fyzická či právnická osoba odebírající elektřinu odběrným zařízením, které je připojeno k přenosové/přepravní nebo distribuční soustavě, jenž nakoupenou elektřinu
110
Viz § 20a EZ. Dle ust. § 2 odst. 2 písm. a) bodu 7 EZ se odchylkou rozumí součet rozdílů skutečných a sjednaných dodávek nebo odběrů elektřiny v daném časovém úseku, které jsou vyúčtovány subjektům zúčtování. 112 Viz § 20a EZ. 113 Viz § 9 zák. č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 114 Viz PALEČEK, Roman. Operátor rozšířil svoji činnost. Energie21 [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.energie21.cz/archiv-novinek/Operator-rozsiril-svoji-cinnost__s303x45460.html. 115 Viz § 30 EZ. 116 Viz § 30 odst. 2 písm. e) EZ. 117 Viz Informace o drţitelích licence. ERÚ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasread_article.php?articleId=265. 111
- 29 -
spotřebovává nebo přeúčtovává“.118 V ČR označujeme všechny zákazníky jako oprávněné zákazníky, neboť mají právo přístupu k přenosové soustavě a distribučním soustavám, kde si pak vybírají mezi konkurenčními dodavateli elektřiny.119 Principu „oprávněného zákazníka“ bylo docíleno liberalizací trhu, která znamenala přechod od původně „chráněného zákazníka", jehoţ cena dodávky byla plně stanovována Energetickým regulačním úřadem.120 Obecně lze rozlišit, ţe trhu s elektřinou se účastní na jedné straně subjekty obchodní, a to výrobci, obchodníci, zákazníci, operátor trhu a např. i komoditní burza121, a na straně druhé pak subjekty zabezpečující fyzickou dopravu elektřiny, kterými jsou provozovatel přenosové soustavy a provozovatelé distribučních soustav. V ustanovení § 22 EZ absentuje definice pojmu „spotřebitel“122 a EZ neobsahuje ani zvláštní úpravu spotřebitelských vztahů. Spotřebiteli přiznává stejná práva a povinnosti jako ostatním zákazníkům. Na všechny shora uvedené subjekty dohlíţí Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ) ze své pozice regulátora trhu. Právě ERÚ je ústředním orgánem státní správy123, jenţ má za úkol regulovat především oblast přenosu a distribuci elektřiny tak, aby na trhu fungovala hospodářská soutěţ a spotřebitelé nepocítili důsledky existence těchto přirozených monopolů.124 Kromě toho chrání zájmy spotřebitelů i v dalších oblastech, řeší spory vzniklé mezi účastníky trhů s elektřinou, spolupracuje s dalšími orgány státní správy, jako je Ministerstvo průmyslu a obchodu a Státní energetická inspekce, a vykonává ostatní pravomoci, které mu jsou svěřeny zákonem.125
118 119
Viz § 2 odst. 2 písm. a) bod 17 EZ. Viz CHEMIŠINEC, Igor, et al. Obchod s elektřinou. Příbram: CONTE spol. s r.o., 2010. 201 s. ISBN 978-80-
254-6695-7. 120
Viz HANDRLICA, Jakub. Zabezpečení práva odběratelské domácnosti na dodávku elektrické energie. Jurisprudence. 2005, č. 4. ISSN 1212-9909. s. 11-19. 121 Obchod s elektřinou s místem dodání na území ČR, Slovenska a Maďarska probíhá od r. 2007 i na komoditní burze zajišťované společností POWER EXCHANGE EUROPE, a.s., mateřskou společností Burzy cenných papírů Praha. S elektřinou se obchoduje v podobě futures či lze uzavírat spotové kontrakty. Měnou obchodování je EURO. 122 EZ rozlišuje pouze tzv. konečného spotřebitele v § 2 odst. 2 písm. c) bod 4, tedy v části definující pojmy z oblasti teplárenství. 123 Viz § 2 odst. 1 bod 10. zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2013]. 124 Viz CHEMIŠINEC, Igor, et al. Obchod s elektřinou. Příbram: CONTE spol. s r. o., 2010. 201 s. ISBN 97880-254-6695-7. 125 Viz § 17 EZ.
- 30 -
6 Spotřebitel jako subjekt trhu s elektřinou a jeho práva 6.1 Úprava práv spotřebitele v energetickém zákoně Jak jiţ bylo uvedeno v předchozí kapitole, vzhledem k tomu, ţe EZ pojem „spotřebitel“ ve svém ustanovení § 22 nedefinuje, jsou spotřebitelé nositeli stejných práv a povinností jako ostatní zákazníci.126 Základní práva zákazníků, tedy i spotřebitelů, vymezuje ustanovení § 28 EZ. Jedná se zejména o: - právo na uzavření smlouvy o připojení127 a na připojení svého odběrného místa k přenosové soustavě nebo distribuční síti, které má kaţdý zákazník, který splňuje podmínky připojení128, obchodní podmínky stanovené Pravidly provozování přenosové soustavy nebo Pravidly provozování distribuční soustavy129 a má k připojení souhlas vlastníka dotčené nemovitosti.130 V případě, ţe zákazník splnil všechny výše uvedené podmínky, odpovídá tomuto právu, aţ na výjimky (vyplývající především z kapacitní limitace), povinnost provozovatele distribuční nebo přenosové soustavy zákazníka k soustavě připojit. Spolu s touto povinností má provozovatel distribuční soustavy zajišťovat všem účastníkům trhu s elektřinou neznevýhodňující podmínky pro připojení jejich zařízení k přenosové soustavě; - právo bezplatné volby a změny dodavatele elektřiny131, které je zákazníkům zaručeno, pokud jsou připojeni. Záleţí tedy pouze na volbě zákazníka, kterého dodavatele elektřiny si na základě trţní nabídky vybere. Dodavatelem, od kterého má zákazník právo nakupovat elektřinu v českém právním prostředí, můţe být podle vyhlášky č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona, ve znění pozdějších
126
Spotřebitele lze chápat jako podmnoţinu zákazníků. Před smlouvou o připojení se zpravidla uzavírá smlouva o smlouvě budoucí o připojení. Viz ustanovení § 5 odst. 4 vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů. 128 Podmínky připojení stanoví vyhláškou ERÚ, aktuálně se jedná o vyhlášku č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 1. 2013]. 129 Pravidla provozování distribučních soustav a Pravidla provozování přenosové soustavy stanoví minimální technické, plánovací, provozní a informační poţadavky pro připojení uţivatelů k distribuční síti a pro její uţívání. Kaţdý provozovatel distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy má zákonnou povinnost tato pravidla zpracovávat a po schválení ERÚ je zveřejňovat způsobem umoţňujícím dálkový přístup a vykonávat licencovanou činnost v souladu s těmito pravidly (viz § 25 odst. 10 písm. g) a § 24 odst. 10 písm. f). 130 Viz § 28 odst. 1 písm. a) EZ. 131 Viz § 28 odst. 1 písm. e) EZ. 127
- 31 -
předpisů (dále jen „vyhláška o pravidlech trhu“)132 drţitel licence na výrobu elektřiny nebo drţitel licence na obchod s elektřinou, který dodává elektřinu na základě smlouvy.133 Vzhledem k unbundlingu, který proběhl v rámci liberalizace elektroenergetiky, není moţné uzavřít smlouvu o dodávkách elektřiny s provozovateli distribučních soustav a přenosové soustavy; - právo na dopravu dohodnutého množství elektřiny do odběrného místa za cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací, a to za předpokladu, že platně uzavřel smlouvu o přenosu nebo o distribuci elektřiny.134 Tomuto právu koresponduje povinnost provozovatele distribuční soustavy zajistit všem účastníkům trhu s elektřinou neznevýhodňující podmínky pro distribuci elektřiny.135 Pro případ moţného přerušení dodávek elektřiny zákazníkům, obsahuje EZ institut tzv. dodavatele poslední instance136: „dodavatel poslední instance dodává elektřinu (nebo plyn) zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo ukončil dodávku.“137 Tato povinnost trvá nejdéle 6 měsíců a dodavatel poslední instance obdrţí za uskutečněné dodávky cenu, jejíţ výše je regulovaná ERÚ formou věcně usměrňovaných cen.138 Spotřebitelé realizují svá výše uvedená práva prostřednictvím smluv s ostatními účastníky trhu s elektřinou. Tyto smlouvy a jejich náleţitosti upravuje § 50 EZ, jenţ rozlišuje mezi smlouvou o dodávce elektřiny, smlouvou o sdruţených sluţbách dodávky elektřiny, smlouvou o připojení, smlouvou o přenosu elektřiny, smlouvou o přeshraničním přenosu elektřiny, smlouvou o distribuci elektřiny a dalšími typy smluv, které mohou být uzavírány mezi účastníky trhu s elektřinou. Tyto smlouvy obsaţené v EZ (jako smíšeném právním předpise) mají soukromoprávní charakter, a v případě, ţe je jednou stranou spotřebitel, subsidiárně se řídí úpravou občanského zákoníku, u podnikatelů pak zákonem č. 513/1991Sb., obchodní zákoník, ve
132
Vyhláška č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů.In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2013]. 133 Viz § 2 odst. 1 písm. d) vyhlášky o pravidlech trhu. 134 Viz § 28 odst. 1 písm. c) EZ. 135 Viz § 25 odst. 10 písm. d) EZ. 136 To neplatí pro případ přerušení dodávek z důvodu oprav vedení či vinou zákazníka, např. kdyţ váhá s výběrem dodavatele. 137 Viz § 12a EZ. 138 Viz § 19a odst. 3 EZ. V praxi toto usměrňování cen probíhá tak, ţe dodavatel navrhne cenu dle skutečných nákladů, které musel vynaloţit, a ERÚ tuto cenu potvrdí či odmítne.
- 32 -
znění pozdějších předpisů (dále jen „obchodní zákoník“).139 Kromě minimálních náleţitostí stanovených EZ tak musí tyto smlouvy splňovat i náleţitosti smluv podle občanského nebo obchodního zákoníku. V procesně právní rovině má soukromoprávní povaha ustanovení § 50 EZ za důsledek to, ţe rozhodnutí ERÚ ve sporech vzniklých z těchto smluv podřaditelných ustanovení § 17 EZ, kde jsou v odst. 7140 vyjmenovány případy sporů, o kterých rozhoduje ERÚ ve správním řízení, budou přezkoumávány soudy v občanském soudním řízení podle části V. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť se jedná o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávních věcech.141 Ve sporech vzniklých z těchto smluv nepodřaditelných pod spory v ustanovení § 17 EZ bude rozhodováno v klasickém civilním řízení dle výše uvedeného zákona. Z pohledu spotřebitele jsou asi nejvýznamnějšími kontrakty smlouva o sdruţených sluţbách dodávky elektřiny (popř. smlouva o dodávce elektřiny, a pak tím pádem i smlouva o distribuci elektřiny) a smlouva o připojení. Smlouvou o připojení se realizuje právo zákazníka na uzavření smlouvy o připojení a na připojení svého odběrného místa k přenosové soustavě nebo distribuční síti. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy se jí mimo jiné zavazuje stanovit kaţdému, kdo poţádá o připojení k distribuční soustavě, podmínky a termín připojení142 a umoţnit mu dodávky o poţadovaných parametrech výkon/příkon. Ţadatel se na základě této smlouvy zavazuje uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení.143 Smlouva o připojení se uzavírá v případech, kdy zákazník ţádá o připojení nového odběrného zařízení, zvýšení rezervovaného příkonu nebo o zásadní změnu charakteru odběru elektřiny. K těmto situacím dochází například ve spojení s výstavbou nového objektu či jeho rekonstrukci.144 Vzhledem ke skutečnosti, ţe území ČR je rozděleno do působnosti tří distributorů a popř. i dalších, lokálních distributorů, je nutné své právo na připojení uplatňovat u distributora, který vlastní licenci pro provoz v aktuálním místě (rozloţení distribučních
139
Ačkoli to je nepravděpodobné i spotřebitel by si mohl teoreticky taktéţ zvolit reţim obchodního zákoníku. Viz § 17 odst, 7 EZ. 141 O povaze norem obsaţených v EZ blíţe např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 7 As 58/2003 a další ustálená judikatura českých soudů. 142 Viz § 25 odst. 10 a) EZ. Původně ustanovení zavazovalo distributora přímo k připojení. Současné znění dává distributorovi moţnost zdrţovat proces připojení a libovolně oddalovat připojení zákazníka stanovováním nadbytečných podmínek. 143 Viz § 50 odst. 3 EZ. 144 Viz Připojení/změna odběrného místa. ČEZ Distribuce [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cezdistribuce.cz/cs/eradce/pripojeni-zmena-odberneho-mista.html. 140
- 33 -
území viz Příloha č. 1).145 Postup přihlášení nového odběrného místa lze shrnout do těchto kroků: 1. podání ţádosti o připojení odběrného místa k distributorovi spolu s příslušnými přílohami, 2. uzavření smlouvy o připojení, jejíţ návrh byl zaslán provozovatelem distribuční soustavy zpět budoucímu odběrateli po vyhodnocení ţádosti a jehoţ součástí jsou podmínky, které musí být splněny, aby smlouva o připojení mohla být uzavřena.146 V určitých případech si provozovatel můţe do 30 dní od podání ţádosti vyţádat předloţení studie připojitelnosti.147 Na základě smlouvy o připojení bude distributorem namontováno měřicí zařízení, které však nadále zůstane ve vlastnictví distributora. EZ stanoví, ţe se ţadatel uzavřením smlouvy o připojení zavazuje podílet na oprávněných nákladech za připojení. To znamená, ţe zákazník zaplatí provozovateli distribuční soustavy část nákladů za zhotovení přípojky elektřiny a dalších nákladů za připojení. Nebude tomu tak ale vţdy. Novelou EZ, která vyšla v zák. č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů148, byla stanovena přesná pravidla a platí, ţe provozovatel distribuční soustavy hradí náklady na zřízení elektrické přípojky nízkého napětí, pokud se přípojka zřizuje v zastavěném území nebo mimo zastavěné území (definované zvláštním předpisem149), je-li délka přípojky do 50 m včetně. Mimo zastavěné území, je-li její délka nad 50 m, hradí zřízení přípojky nízkého napětí ţadatel o připojení.150 Uzavření smlouvy o připojení k distribuční soustavě, na základě které distributor zařídí veškeré technické záleţitosti nutné k uskutečnění dodávky, včetně namontování měřicího zařízení atd., je nezbytnou podmínkou k následné faktické dodávce elektřiny. Ta se uskuteční uzavřením smlouvy o dodávce elektřiny mezi dodavatelem a zákazníkem, na jejímţ základě bude zákazníkovi dodána „silová elektřina“. Vedle toho je nutné, aby zákazník uzavřel i smlouvu o distribuci elektřiny151 s provozovatelem distribuční soustavy, která mu
145
Viz Distributoři elektřiny v České republice. CenyEnergie [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cenyenergie.cz/distributor-elektriny.dic. 146 Podrobné podmínky a postup pro připojení stanoví vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů. 147 Je-li zřejmé, ţe zařízení, o jehoţ připojení ţadatel ţádá, bude mít vliv na spolehlivost provozu přenosové nebo distribuční soustavy nebo ţádá-li se o připojení zařízení k napěťové hladině vysokého napětí a vyšších napětí. 148 Viz zák. č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2012]. 149 Viz Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2012]. 150 Viz § 45 EZ. 151 Viz § 50 odst. 6 EZ.
- 34 -
zajistí dopravu elektřiny. V praxi zákazníci často vyuţívají moţnost uzavření smlouvy o sdruţených sluţbách dodávky elektřiny.152 Zákazník v tomto případě nemusí uzavírat dvě smlouvy, ale pouze jednu, a to s dodavatelem, který elektřinu nejen dodá, ale i zajistí na vlastní jméno a na vlastní účet přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové sluţby. Zákazník tak bude platit pouze jednu fakturu vystavenou dodavatelem, která bude znít na celkovou cenu zahrnující, mimo jiné, jak cenu „silové elektřiny“, tak i cenu za sluţby provozovatele distribuční soustavy, vůči kterému zajistí platby sám dodavatel.153 Liberalizace odvětví energetiky otevřela cestu pro snadnou změnu dodavatelů v elektroenergetice. Kaţdý zákazník má od 1. 1. 2006 právo na bezplatnou154 volbu a změnu dodavatele elektřiny, čímţ můţe ovlivnit část svých celkových nákladů za odběr této energie, neboť při správném výběru a zhodnocení nabídek dodavatelů lze ušetřit za cenu „silové elektřiny“, která je jednou ze sloţek celkové ceny elektřiny.155 ERÚ jako státní orgán mající na starost ochranu práv spotřebitelů na svých internetových stránkách zveřejňuje doporučený postup pro změnu dodavatele elektřiny156 a nabízí k dispozici i kalkulátor plateb za odběr elektřiny157, pomocí kterého lze porovnat nabídky jednotlivých dodavatelů. Přesný postup při změně dodavatele upravuje vyhláška o pravidlech trhu ve svém ustanovení § 30.158 Při podpisu smlouvy o sdruţených sluţbách nebo o dodávce elektřiny lze v praxi zároveň udělit dodavateli plnou moc pro zastupování v procesu změny dodavatele. Vypoví za odběratele smlouvu s předešlým dodavatelem a po uplynutí výpovědní lhůty bude odběratel informován o zahájení dodávek elektřiny novým dodavatelem. Bývalému dodavateli pak odběratel musí uhradit peněţitou částku dle závěrečného vyúčtování, které mu bude bývalým dodavatelem vystaveno.159 Práva zákazníků ve vztahu ke změně dodavatele elektřiny stanoví EZ. Nová práva zákazníkům přinesla především jeho novela, která vyšla v zák. č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v 152
Viz § 50 odst. 2 EZ. Viz CHEMIŠINEC, Igor, et al. Obchod s elektřinou. Příbram: CONTE spol. s r. o., 2010. 201 s. ISBN 97880-254-6695-7. str. 42. 154 V praxi je někdy v rámci nově uzavírané smlouvy formou podomního prodeje hrazen tzv. aktivační poplatek, který je odměnou podomnímu obchodníkovi. Pokud je o změně jednáno přímo s dodavatelem v prodejním místě, nesmí být tento poplatek účtován. 155 Viz Často kladené dotazy - Ceny dodávky elektřiny a související podmínky. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=172#35. 156 Viz Jak mají domácnosti postupovat při změně dodavatele. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=458. 157 Viz Cenový kalkulátor. ERÚ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://kalkulator.eru.cz/ 158 Viz § 30 vyhlášky o pravidlech trhu. 159 Viz Jak mají domácnosti postupovat při změně dodavatele. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=458. 153
- 35 -
energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a nabyla účinnosti dne 18. 8. 2011, jíţ byl implementován 3. energetický balíček.160 Zákazníci tak dnes mají moţnost odstoupit od smlouvy bez udání důvodů v případě, ţe dodavatel nečekaně změní ceny energií nebo podmínky, a to do tří měsíců od data zvýšení cen nebo změny podmínek. To ale neplatí, pokud obchodník oznámí zvýšení cen nebo změnu obchodních podmínek nejpozději 30 dnů před jejich účinností a zároveň zákazníka poučí o jeho právu na odstoupení od smlouvy. Pak je moţné bez udání důvodů odstoupit od smlouvy nejpozději 10 dnů před zvýšením cen nebo změnou smluvních podmínek. V obou případech nesmí být účtovány jakékoli sankční poplatky.161 Naopak k povinnostem podle EZ se řadí povinnost dodavatele stanovit zálohové platby v rozsahu spotřeby za předchozí srovnatelné zúčtovací období korigovaná maximální předpokládanou spotřebou za období následující. Pokud ze zálohových plateb vznikne po ročním vyúčtování na straně zákazníka přeplatek, je ho dodavatel povinen vrátit, a to i přesto, ţe je ve smlouvě sjednáno, ţe ho má dodavatel oprávnění pouţít na úhradu záloh pro příští zúčtovací období.162 Takovéto ujednání je neplatné a na straně dodavatele vniklo bezdůvodné obohacení, které lze ţádat zpět společně s úroky z prodlení a popř. i náhradou škody.163 Další povinností dodavatele je uveřejňovat způsobem umoţňující dálkový přístup podmínky dodávek elektřiny a ceny za dodávku elektřiny pro domácnosti nebo podnikající fyzické osoby odebírající elektřinu z hladiny nízkého napětí.164
6.2 Práva spotřebitele podle ostatních právních předpisů Kromě skutečnosti, ţe jsou práva spotřebitelů elektřiny energetickým zákonem chráněna jako práva ostatních zákazníků v elektroenergetice, dostává se jim ochrany i podle dalších právních předpisů. Občanský zákoník a zákon na ochranu spotřebitele zaručují zákazníkům, kteří splňují definici spotřebitele165, další práva. Uzavírá-li spotřebitel smlouvu s dodavatelem, bude se daný smluvní vztah zpravidla řídit kogentními ustanoveními občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách.166 160
Viz PONCAROVÁ, Jana. Co zavádí novela energetického zákona 2011? nazeleno.cz [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.nazeleno.cz/energie/co-zavadi-novela-energetickeho-zakona-2011.aspx. 161 Viz § 11a odst. 3 EZ. 162 Viz § 11a odst. 7 EZ. 163 Viz Energetické společnosti přeplatky nevrací. dTest [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-1941/energeticke-spolecnosti-preplatky-nevraci. 164 Viz § 11a odst. 1 EZ. 165 Blíţe k těmto zákonům viz kapitola 3 Východiska ochrany spotřebitele. 166 Viz § 51 a násl. OZ.
- 36 -
Pro smlouvy z oblasti elektroenergetiky uzavřené mezi spotřebitelem a dodavatelem proto vţdy platí, ţe ujednání v těchto smlouvách se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, jenţ se zejména nemůţe vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit jeho smluvní postavení.167 Kromě toho, je-li pochyb o významu spotřebitelské smlouvy, bude platit výklad příznivější pro spotřebitele a nepříznivé důsledky a nejasnosti budou přičteny k tíţi dodavatele.168 Ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku odkazuje na následující ustanovení § 56 s tím, ţe ujednání podle tohoto ustanovení jsou neplatná. Jedná se přitom o neplatnost absolutní169. Demonstrativní výčet nepřípustných ujednání obsahuje ustanovení § 56 odst. 3 občanského zákoníku. Zvláštní pravidla občanský zákoník stanoví i pro případy, kdy byla spotřebitelská smlouva uzavřena při pouţití prostředků komunikace na dálku (tzv. distanční smlouvy170). Asi největší výhodou, kterou zákon spotřebiteli po uzavření distanční smlouvy přiznává, je moţnost v zákonem určené lhůtě od smlouvy odstoupit bez udání důvodu a sankce. Toto právo můţe spotřebitel uplatnit ve lhůtě 14 dnů od převzetí plnění, a dále taktéţ jako sankci tehdy, došlo-li k porušení informační povinnosti, tedy pokud nebyl poučen o právu odstoupit, a to ve lhůtě 3 měsíců od převzetí plnění.171 Téměř kaţdý dodavatel elektřiny poskytuje spotřebiteli moţnost např. přes speciální internetové formuláře zaţádat o uzavření smlouvy či její změnu, následně mu je dopisem zaslána příslušná, druhou stranou podepsaná, smlouva, jejíţ jedno vyhotovení podepíše a zašle zpět.172 Je diskutabilní, zdali se v případě vyplnění formuláře jedná o uzavření distanční smlouvy. Praxe se přiklání spíše k názoru, ţe se o distanční smlouvu nejedná, a to i z důvodu ţe by bylo operativně velmi sloţité procesně v tak krátké době zvládnout odstoupení od smlouvy. Kromě toho by hrozilo nebezpečí, ţe po odstoupení by spotřebitel odebíral elektřinu bez právního titulu a dopustil by se tak neoprávněného odběru. Často se taktéţ stává, ţe spotřebitel uzavře s dodavatelem smlouvu mimo provozovnu, resp. mimo dodavatelovy prostory obvyklé k podnikání, nebo kdekoliv jinde, jestliţe dodavatel nemá ţádné stálé místo k podnikání. Po uzavření takovéhoto tzv. podomního obchodu má spotřebitel právo písemně odstoupit od smlouvy bez uvedení důvodu 167
Viz § 55 odst. 1 OZ. Viz § 55 odst. 3 OZ. 169 Do nabytí účinnosti novely, která vyšla v zákoně č. 115/2010 Sb., se jednalo o relativní neplatnost. 170 Ustanovení § 53 OZ charakterizuje distanční smlouvy jako smlouvy, při nichţ jsou „použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran“. 171 Viz § 53 odst. 7 OZ. 172 Např. http://www.pre.cz/domacnosti/zakaznicke-e-centrum/elektronicky-prevod-dodavky-elektriny.html, kde lze změnit dodavatele elektřiny, pokud se zákazník rozhodl nadále odebírat elektřinu od dodavatele Praţská energetika, a. s. 168
- 37 -
a bez jakékoliv sankce ve lhůtě do 5 dnů před zahájením dodávky elektřiny nebo plynu, pokud v této lhůtě dojde k odeslání tohoto odstoupení, a na vztah se obdobně pouţije ustanovení § 57 OZ.173 Jak bylo uvedeno výše, důleţitou roli hraje při ochraně spotřebitele také právní úprava veřejnoprávní, obsaţená v zákonu o ochraně spotřebitele. Ustanovení § 4 odst. 3 tohoto zákona zakazuje tzv. nekalé obchodní praktiky. „Obchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil.“174 Za nekalé obchodní taktiky jsou povaţovány zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky, které splňují znaky ustanovení § 5 a 5a zákona o ochraně spotřebitele. Tato ustanovení odkazují na přílohy č. 1 a 2 zákona o ochraně spotřebitele, které obsahují výčet jednání, která jsou vţdy zakázanými obchodními praktikami. ERÚ jiţ několikrát upozorňoval zákazníky na neseriózní postupy některých dodavatelů energií. Chování obchodních zástupců dodavatelů či externích společností, které si dodavatelé najali, při podomním prodeji se často neslučuje s povinností podle EZ, který ukládá dodavatelům poskytovat pravdivé a úplné informace175, a často nese podobu nekalých obchodník praktik, jimiţ jsou ohroţeni především senioři.176 Podomní prodejci informují jen částečně nebo vůbec o cenách a podmínkách dodávek, o různých aktivačních a deaktivačních poplatcích, o pokutách za předčasné ukončení smlouvy, o moţnosti odstoupení od smlouvy atd.177 Dále pak například argumentují skutečností, ţe stávající dodavatel, se kterým má zákazník dosud uzavřenu smlouvu, končí činnost, či se vydávají za stávajícího dodavatele za účelem kontroly, přičemţ místo protokolu o kontrole zákazníkovi předloţí smlouvu o dodávce s jiným dodavatelem.178
6.3 Dohled a kontrola nad dodržováním práv zákazníků Dohled a kontrolu nad dodrţováním práv zákazníků a spotřebitelů na trhu s elektřinou vykonává především ERÚ, jemuţ byly novelou EZ, která vyšla v zák. č. 211/2011 Sb.,
173
Tato lhůta pro odstoupení byla doplněna novelou EZ, která vyšla v zákoně č. 165/2012 Sb. Jedná se o speciální lhůtu ke lhůtám uvedeným v OZ. 174 Viz § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. 175 Viz § 11a odst. 2 EZ. 176 Viz Zkušenosti s podomními prodejci elektřiny a plynu. Ceny Energie [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cenyenergie.cz/zkusenosti-s-podomnimi-prodejci-elektriny-a-plynu.aspx. 177 Viz Změna dodavatele energií – pozor! SOS [online]. 2011 [cit. 27. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/strana-10/dtest-komplexni-servis-pro-spotrebitele. 178 Viz Upozornění Energetického regulačního úřadu na neseriózní postup některých dodavatelů elektřiny. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=507.
- 38 -
kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 179, přiznány v této oblasti široké pravomoci.180 Zřejmě nejdůleţitější z těchto přiznaných pravomocí je výkon dozoru181 nad dodrţováním EZ, v jehoţ rámci je ERÚ oprávněn ukládat pokuty a opatření k nápravě. Kromě toho došlo i k rozšíření moţnosti ERÚ rozhodovat spory mezi dodavateli energie a jejich zákazníky.182 ERÚ provádí taktéţ dozor nad dodrţováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele183 v energetice. Přijetím zákona č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony došlo v rozsahu stanoveném § 23 odst. 12 zákona o ochraně spotřebitele (dozor nad dodrţováním povinností stanovených v ustanoveních § 4 aţ 6 a § 12)184 k přenesení věcné dozorové působnosti v oblasti ochrany spotřebitele v energetických odvětvích z České obchodní inspekce, která je správním orgánem s obecnou dozorovou působností v oblasti ochrany spotřebitele, na ERÚ.185 Při porušení povinností daných zákonem na ochranu spotřebitele je ERÚ oprávněn projednávat správní delikty a ukládat příslušné sankce.186 Snaha o zlepšení kvality poskytovaných sluţeb dodavatelů a omezení nekalých obchodních praktik vedla ERÚ k vydání Etického kodexu obchodníka, k jehoţ dodrţování se mohou obchodníci dobrovolně přihlásit, a získat tak u zákazníků větší důvěru. Etický kodex je „souborem základních pravidel etického a profesionálního jednání obchodníka s elektřinou či plynem v oblasti poskytování dodávky elektřiny nebo plynu a souvisejících služeb“187
179
Viz Zákon ze dne 9. června 2011, kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 180 V předmětné novele jsou zahrnuty zejména změny vyplývající z tzv. 3 energetického balíčku. 181 Viz § 17 odst. 7 písm. f) EZ. 182 Viz Novela energetického zákona: Rozšíření pravomocí ERÚ. CenyEnergie, [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cenyenergie.cz/novela-energetickeho-zakona-rozsireni-pravomoci-eru.aspx. 183 Viz § 17 odst. 7 písm. f) EZ. 184 Viz § 23odst. 12 zákona o ochraně spotřebitele. 185 Blíţe viz Vymezení kompetencí Energetického regulačního úřadu a České obchodní inspekce po nabytí účinnosti zákona č. 211/2011 Sb. (transpoziční novela energetického zákona). ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-browse_articles.php?parentId=107&offset=0. 186 Na základě výsledků kontroly vedl ERÚ správní řízení se společností České energetické centrum pro podezření z překročení zákazu pouţívání nekalých obchodních taktik. Viz k tomu „ERÚ důsledně hájí práva spotřebitelů“ Tisková zpráva ze dne 17. 5. 2012. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasbrowse_articles.php?parentId=281&offset=30. Vzhledem k tomu, ţe bylo podezření prokázáno, byla Českému energetickému centru uloţena pokuta. 187 Viz Etický kodex obchodníka. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasbrowse_articles.php?parentId=107.
- 39 -
a zavazuje k dodrţování obecných právních předpisů, poskytování pravdivých a úplných informací atd. Aktuální seznam obchodníků s elektřinou či plynem, kteří se dobrovolně přihlásili k dodrţování pravidel stanoveným tímto kodexem, jakoţto i etický kodex samotný, ERÚ zveřejňuje na svých internetových stránkách.188 Rozšíření pravomocí a aktivity ERÚ v oblasti dohledu a kontroly zákazníků, zahrnující také spotřebitele, je výrazem zvláštní pozornosti, kterou této oblasti věnuje EU. Ačkoli je trh s elektřinou podrobně sledován a jeho části regulovány, povaţuje EU ochranu zákazníků stále za nedostatečnou. Jak uvedl i Antonín Panák na sympoziu Právo a energetická bezpečnost pořádaném v rámci projektu OPVK (Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost) Právo a technologie v Brně dne 4. 11. 2011: „Přirozené monopoly musejí být cenově regulovány, ale tato regulace sama o sobě nemůže nikdy nahradit ochranu spotřebitele v energetice.“189 Proto lze očekávat, ţe i v budoucnu bude EU aktivně přijímat právní úpravu190 a iniciovat programy mající za cíl posílit postavení spotřebitelů v energetických odvětvích a jejich informovanost. Na druhou stranu je otázkou, zdali ochrana spotřebitele v elektroenergetice nesměřuje do podoby známé z USA, kde je spotřebitel chápán jako osoba velice prostoduchá. Tento přístup vede z evropského pohledu někdy aţ ke zbytečně podrobné právní úpravě ochrany spotřebitele, coţ v konečném důsledku můţe vyústit naopak k tomu, ţe právní úprava jeho práv a povinností bude nepřehledná a spotřebitel bude zbytečně zahlcen informacemi.
188
Viz K Etickému kodexu obchodníka se jiţ přihlásila řada společností. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Tisková zpráva ze dne 6. 8. 2012. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-browse_articles.php?parentId=281&offset=20. Aktuální seznam obchodníků dostupný z: http://www.eru.cz/user_data/files/domacnosti/2013/Seznam_obchodniku_2013-02-28.pdf. 189 Viz KYNCL, L. V energetice existuje přísný dohled, ale chybí ochrana spotřebitele. In: Revue pro právo a technologie [online]. Brno: Ústav práva a technologie Masarykovy univerzity. 2011, roč. 2, č. 4. s. 5-6 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/14430. 190 O chystané právní úpravě více v kapitole 2 Podstata ochrany spotřebitele v energetice.
- 40 -
7 Neoprávněné odběry elektřiny 7.1 Ekonomické, technické a sociální aspekty Jak bylo nastíněno v první kapitole této diplomové práce, elektřina je nejvyuţívanější energií, bez které si dnes obyvatelstvo vyspělých států nedokáţe svůj běţný ţivot představit. Jejím charakteristickým rysem je kromě neskladovatelnosti191 a univerzálnosti v pouţívání taktéţ citlivost jejích odběratelů na cenu, a to zejména spotřebitelů na úrovni domácností. Cena za energie192 totiţ tvoří část celkových výdajů domácnosti, kterou se odběratelé přirozeně snaţí co nejvíce sníţit, a to pomocí legálních (např. hlídání spotřeby, změna dodavatele) a často i nelegálních způsobů, kterým mohou být i neoprávněné odběry. Z hlediska subjektů se k neoprávněným odběrům nejčastěji uchylují právě domácnosti – tedy spotřebitelé. Toto zjištění však není překvapivé vzhledem k tomu, ţe jejich počet je mezi ostatními zákazníky na trhu dominující. Spotřeba elektrické energie determinovaná růstem počtu obyvatel na zemi, rozvojem států a zvyšující se poptávkou průmyslu globálně narůstá193, coţ má spolu s ubýváním zásob nerostných surovin a vlivem dalších faktorů dlouhodobě za následek její postupné zdraţování (viz Příloha č. 2). V Evropě je v poslední době zdraţování elektřiny způsobeno především podporou obnovitelných zdrojů energie, kdy ačkoli ceny silové energie na spotových trzích či burzách zůstávají stejné, nebo se dokonce sniţují, zvyšuje se regulovaná část celkové ceny elektřiny, do které patří právě i peněţitá částka za podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů.194 V závislosti na zvyšování ceny elektřiny stoupá i počet tzv. neoprávněných odběrů elektřiny. Jedná se o společensky neţádoucí jednání, které lze obecněji označit jako krádeţ 191
Vzhledem k tomu, ţe elektřina je dnes jen těţko skladovatelná, musí její celková výroba v kaţdém okamţiku být schopna pokrýt celkovou spotřebu na trhu. Technicky lze elektřinu skladovat např. pomocí přečerpávacích elektráren. 192 Cena energie se skládá z regulované a neregulované sloţky. Regulovaná sloţka tvoří ceny za činnosti s charakterem přirozeného monopolního charakteru (přenos, distribuce), obnovitelné zdroje energie atd., zatímco neregulovaná sloţka se skládá z ceny silové elektřiny, kterou lze smluvně sjednat s dodavatelem a je determinována trţními vlivy (stav nabídky a poptávky), obchodní strategií dodavatele atd. K tomu blíţe Často kladené dotazy - Ceny dodávky elektřiny a související podmínky. ERÚ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=172#3. 193 Viz Key World Energy STATISTIC 2012. International Energy Agency [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/kwes.pdf. 194 Celkový průměrný (můţe se lišit dle regionů) nárůst nákladů za dodávku elektřiny domácnostem v roce 2013 činí 2,4 % (bez daní), přičemţ se předpokládá zvýšení regulované sloţky elektřiny o 9,4% a naopak pokles neregulované sloţky o 5,2%. Viz k tomu „Tisková zpráva k cenovým rozhodnutím ERÚ č. 5/2012 a č. 6/2012, jimiţ se stanovují ceny regulovaných sluţeb souvisejících s dodávkou elektřiny pro rok 2013 ze dne 28. 11. 2012. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/tiskove%20zpravy/2012/elektro_2013.pdf
- 41 -
elektřiny v širším slova smyslu195, jeţ způsobuje škodu především provozovatelům distribučních soustav elektřiny. Toto jednání s sebou většinou nese sankční následky v rovině občanskoprávní, správněprávní a popř. i trestněprávní.196 Z důvodu neoprávněných odběrů se zmenšuje celkový příjem dodavatelů a provozovatelů distribuční soustavy, coţ má za následek zvýšení cen elektřiny pro ostatní zákazníky. V některých zemích, jako třeba Bangladéš či Pákistán,197 mohou být finanční ztráty distributorských a dodavatelských společností z důvodu krádeţí a dalších ztrát elektřiny natolik vysoké, ţe nízký zisk nestačí na pokrytí jejich nákladů nebo společnostem zbývá jen omezená výše finančních prostředků pro investice do udrţování a vylepšování sítí. V nejhorších případech můţe tato situace vyústit v úpadek distributora.198 Statistiky počtu neoprávněných odběrů závisí na mnoţství faktorů, mezi něţ patří například i kulturní a technické zázemí státu. Obecně platí, ţe neoprávněné odběry jsou spojeny s politickými ukazateli. V politicky nestabilních státech s neefektivní vládou a vysokým podílem korupce dochází k neoprávněným odběrům častěji.199 Neoprávněné odběry mohou mít více forem. Častou formou je krádeţ v uţším slova smyslu (jednání splňující znaky skutkové podstaty krádeţe), kdy se odběratelé připojí na elektrickou síť ještě před měřicím zařízením, které tak nezaznamená odebranou elektřinu či její část. Tato praktika je velmi častá v chudých, nerozvinutých zemích a můţe vést aţ ke kolapsu distribuční soustavy. Mezi další formy patří podvod, při kterém odběratelé manipulují s elektroměry, aby tak sníţili ukazované mnoţství odebrané elektřiny. Tzv. přetáčení elektroměrů je častější na venkově a v menších městech, ve kterých odběrná místa zatím nejsou osazena moderními elektroměry, které je fakticky nemoţné přetočit. Obě výše jmenované formy jsou pro svou přímou manipulaci s elektřinou a elektrickým zařízením vysoce nebezpečné. Mimo krádeţ a podvod lze ještě rozlišit neoprávněný odběr formou neplacení účtu za elektřinu a tzv. „fakturační nesrovnalosti“, ke kterým můţe dojít neúmyslně neefektivním měřením odebrané elektřiny, či naopak úmyslně podplacením techniků kontrolujících a zaznamenávajících odpočty elektřiny, aby zaevidovali menší čísla, neţ jsou
195
Za krádeţ se často označuje i jednání, kdy je elektřina získána podvodem, úmyslnými chybami ve fakturaci atd. 196 Viz KADEČKA, Stanislav. Neoprávněné odběry elektřiny (jako jeden z aktuálních problémů energetické legislativy). Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 17, s. 610. ISSN 1210-6410. 197 V roce 1998 byl váţený průměr elektrických ztrát v Bangladéši 35%, z toho 21% bylo způsobeno technickými ztrátami a zbytkových 17% právě krádeţemi. Blíţe k tomu viz SMITH B., Thomas. Electricity theft: a comparative analysis. Elsevier Ltd., Energy Policy. 2004, Vol. 32, s. 2067. ISSN: 0301-4215. 198 Viz SMITH B., Thomas. Electricity theft: a comparative analysis. Elsevier Ltd., Energy Policy. 2004, Vol. 32, s. 2067. ISSN: 0301-4215. 199 Ibid. s. 2069.
- 42 -
na elektroměru, či jiné aktivity směřující ke zkreslení dat nebo jejich zamlčení při standardním odběru energie.200 V české právní úpravě lze neoprávněné odběry typově rozlišit na neoprávněné odběry smluvní a technické. O smluvní neoprávněný odběr se jedná v případě, ţe na straně odběratele došlo k porušení platební povinnosti ze smluvního vztahu mezi ním a dodavatelem (popřípadě došlo k odběru elektřiny bez platně uzavřené smlouvy)201 přičemţ je prokazatelné, kolik elektřiny bylo odběrateli dodáno. Typickým příkladem je porušení smlouvy o sdruţených sluţbách dodávky elektřiny uzavřené podle ustanovení § 50 odst. 2 EZ. K smluvnímu neoprávněnému odběru nejčastěji dochází nezaplacením za dodanou elektřinu, např. tím, ţe odběratel opakovaně nezaplatí zálohu na elektřinu, nedoplatek z vyúčtování atp.202 Osoba, která se smluvního neoprávněného odběru dopustila, nese odpovědnost za porušení smlouvy.203 Od smluvního neoprávněného odběru je nutné odlišovat neoprávněný odběr technický, často taktéţ nazývaný jako „černý odběr“ (dále v textu za účelem rozlišení smluvního a technického neoprávněného odběru bude autorkou pouţíván pro neoprávněný odběr ve smyslu technického neoprávněného odběru pojem „černý odběr“ či přímo pojem „technický neoprávněný odběr“). Při černém odběru je elektřina odebírána bez smlouvy s dodavatelem tak, ţe elektrická energie obejde měřicí zařízení, které pak odběr nezaznamená nebo je do měřícího zařízení zasaţeno takovým způsobem, ţe mnoţství odebrané elektřiny je zkreslené v odběratelův prospěch či zařízení odběr neeviduje vůbec atd. Nejčastěji odběratelé přetáčí elektroměry, zapojují je na čas obráceně (coţ způsobí, ţe jdou naopak a registrované odebrané mnoţství se na číselníku zmenšuje). Známé je také pouţívání silných magnetů ke zpomalení měřicího zařízení či napojování drátů do neměřených elektrických rozvodů, aby elektřina vůbec neprošla měřicím zařízením.204 Takovéto jednání je posuzováno jako krádeţ (v širším slova smyslu) a neoprávněný odběratel za něj nese kromě odpovědnosti za škodu způsobenou distributorovi často i správněprávní nebo v horším případě trestněprávní odpovědnost.205
200
Viz SMITH B., Thomas. Electricity theft: a comparative analysis. Elsevier Ltd., Energy Policy. 2004, Vol. 32, s. 2068-2069. ISSN: 0301-4215. 201 Viz § 51 odst. 1 písm. a) EZ. 202 Povinnost zaplatit za dodávku elektřiny je zákazníkům stanovená nejčastěji ve všeobecných obchodních podmínkách předmětných smluv. 203 Viz BĚHAL, Ondřej. Specifika podnikání na trhu s elektřinou, neoprávněné odběry a vymáhání pohledávek. Brno: Masarykova univerzita, přednáška, kurz Energetické právo (jarní semestr 2011). 2011. 204 Viz TARQOSZ, Roman. Electricity theft - a complex problem Leonardo ENERGY [online]. 2009 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.leonardo-energy.org/electricity-theft-complex-problem. 205 Ibid.
- 43 -
V roce 2010 zveřejnila skupina ČEZ v souvislosti s mediální kauzou okolo jejího speciálního útvaru pro zjišťování neoprávněných odběrů první statistická data týkající se mnoţství elektřiny odebrané na černo. Na území její distribuce bylo v roce 2009 během cca 8000 provedených kontrol odhaleno více neţ 3300 černých odběrů, při nichţ bylo odebráno přes 42 GWh elektřiny. Tato aktivita způsobila společnosti ČEZ, a.s. celkovou škodu přibliţně 108 milionů Kč (vč. DPH).206 Z aktuálních dat, jeţ společnost ČEZ, a.s. pro účely této diplomové práce poskytla (viz Příloha č 3), vyplývá, ţe počet černých odběrů v kaţdém roce stále mírně narůstá. Během 7731 kontrol provedených během roku 2012 bylo odhaleno přes 4000 černých odběrů, při nichţ bylo neoprávněně odebráno přibliţně 49 GWh elektřiny. Z přehledové tabulky je moţné vyčíst, ţe úspěšnost odhalení se postupně zvyšuje.207 Přestoţe
jsou
výše
uvedená
statistická
data
pouze
jednoho
ze
tří
regionálních provozovatelů distribuční soustavy (k důkladnější analýze vývoje počtu neoprávněných odběrů a jeho odhalování v České republice by bylo vhodné získat záznamy i od ostatních distributorů), potvrzují autorkou očekávaný předpoklad nárůstu počtu případů neoprávněných odběrů. Lze se domnívat, ţe tento trend vzrůstajícího počtu neoprávněných odběrů bude vzhledem ke zvyšování cen energií a dalším faktorům208 pokračovat i nadále.
7.2 Hmotněprávní úprava Vzhledem k zvláštní povaze elektřiny, jejíţ dodávka je v dnešní době pro člověka zásadní, neboť je v řadě případů sloţité ji nahradit jinými substituty,209 nelze na neoprávněný odběr aplikovat obecné předpisy soukromého práva,210 a proto bylo nutné neoprávněné odběry upravit speciálním zákonem.211 Základní právní úprava neoprávněných odběrů elektřiny byla inkorporována do EZ, a to především prostřednictvím novely provedené zákonem č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy
206
Viz Odhalujeme neoprávněné odběratele v zájmu poctivých zákazníků. Tisková zpráva. Skupina ČEZ [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/2767.html. 207 Ze statistických dat lze vyčíst znatelný úbytek kontrol v roce 2009 a 2010, kdy probíhala mediální kauza v souvislosti se speciálním útvarem pro odhalování černých odběrů (útvar netechnických ztrát; NTZ). V těchto letech došlo k přerušení činnosti této jednotky vţdy cca na 2 měsíce. Z těchto důvodů lze z dat za rok 2009 a 2010 vycházet jen orientačně. 208 V Evropě jde například o zhoršující se ekonomickou situaci. K tomu blíţe: The Global Macro Analyst Macro Surprises for 2013. Morgan Stanley [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.morganstanley.com/public/GMA_20121212.pdf. 209 Blíţe k tomu kapitola 1 Elektřina jako základní lidské právo. 210 Například při aplikaci ustanovení o prodlení v občanském zákoníku by došlo vzhledem k mnoha administrativním úkonům k nepřiměřeným průtahům při procesu přerušení a opětovného obnovení dodávek elektřiny. 211 Viz BĚHAL, Ondřej. Specifika podnikání na trhu s elektřinou, neoprávněné odběry a vymáhání pohledávek. Brno: Masarykova univerzita, přednáška, kurz Energetické právo (jarní semestr 2011). 2011.
- 44 -
v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů (dále jen „novela EZ“), která nabyla účinnosti dne 4․7. 2009. Novela EZ si kromě dalších podstatných změn kladla za cíl upravit EZ na základě zkušeností nabytých za čas aplikace předchozího znění, tj. znění účinné od 1. 1. 2001, kdy EZ nabyl účinnosti, a změnit či nahradit některá ustanovení tak, aby byla jednoznačná a bylo zamezeno různým moţnostem jejich výkladu.212 Tyto nedostatky se týkaly, jak se ukázalo, i ustanovení o neoprávněných odběrech elektřiny. Novela EZ přinesla jednoznačnější definici neoprávněného odběru energie tím, ţe původní skutkové podstaty pozměnila a doplnila k nim nové, v důsledku čehoţ se rozšířily a zpřesnily moţnosti postihu neoprávněného odběru elektřiny. Aby bylo moţné neoprávněný odběr účinně sankcionovat a obhájit postih před soudy, doplnila novela EZ na závěr ustanovení § 51 EZ odstavec 2, který explicitně stanoví, ţe neoprávněný odběr nebo dodávka elektřiny se zakazuje.213 autorka této práce se ztotoţňuje s názorem S. Kadečky214, ţe toto ustanovení je poněkud nadbytečné, kdyţ jiţ ze samotného názvu („neoprávněné“) jednání vyplývá, ţe jde o chování společensky neţádoucí, a tudíţ je nutné počítat s jeho sankcionováním. Ustanovení § 51 EZ vymezuje neoprávněný odběr z elektrizační soustavy jako: „a) odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny, b) odběr při opakovaném neplnění smluvených platebních povinností nebo platebních povinností, vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny, které nejsou splněny ani po upozornění, c) odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán, d) připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází neměřená elektřina, e) odběr měřený měřicím zařízením, 1. které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily,
212
Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů [online]. Vláda České republiky, vydáno 2. 7. 2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 213 Ibid. 214 Viz KADEČKA, Stanislav. Neoprávněné odběry elektřiny (jako jeden z aktuálních problémů energetické legislativy). Právní rozhledy, 2010. Roč. 18, č. 17, s. 614. ISSN 1210-6410.
- 45 -
2. které nebylo připojeno provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, 3. které prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka a na kterém bylo buď porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, nebo byl prokázán zásah do měřicího zařízení, f) odběr v přímé souvislosti s neoprávněným zásahem na přímém vedení či na zařízení distribuční soustavy nebo na zařízení přenosové soustavy, g) odběr elektřiny bez smlouvy o zúčtování odchylek nebo smlouvy, jejímž předmětem je přenesení odpovědnosti za odchylku na subjekt zúčtování.“215 Písmeny a) a b) je upraven smluvní neoprávněný odběr, zatímco zbytek ustanovení v § 51 jsou případy technického neoprávněného odběru. Judikatura potvrdila, ţe ustanovení § 51 obsahuje taxativní výčet případů neoprávněných odběrů a je ustanovením kogentním, není zde tedy dán prostor pro jakoukoliv modifikaci případů neoprávněných odběrů.216 Toto ustanovení lze aktuálně povaţovat za dostatečně široké na to, aby byl boj s neoprávněnými odběry účinný a pokryl vynalézavost černých odběratelů. Jako problém se jeví (ačkoli se to v rozhodovací praxi ještě nepotvrdilo) aţ příliš konkrétní vymezení jednotlivých „skutkových podstat“, ke kterému postupně došlo novelizacemi EZ. Vzhledem k tomu, ţe se metody černých odběrů vyvíjejí, je moţné, ţe v budoucnu nastane situace, kdy jednání, které sice fakticky bude neoprávněným odběrem, nebude moţné pod ţádnou z těchto skutkových podstat podřadit. Tomuto problému lze zamezit třemi způsoby: 1) přidáním dalších konkrétních ustanovení, coţ se nejeví jako účelné, neboť není moţné předem odhadnout všechny nově vzniklé způsoby neoprávněného odběru, které mohou nastat v budoucnu, 2) navrácením se k obecnějšímu vymezení skutkových podstat, jak tomu bylo v předchozím energetickém zákonu217, kdy by bylo ponecháno na soudech, zda jednání pachatele jako neoprávněný odběr posoudí, nebo
215
Viz § 51 EZ. Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 1102/2006 ze dne 15. 10. 2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. Rozsudek vychází z úpravy dle předchozího zákona o energetice č. 222/1994 Sb., který v §22 odst. 1 upravoval případy neoprávněného odběru elektřiny. Lze vyvodit, ţe tento závěr platí i pro současnou úpravu EZ. 217 Viz zák. č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění účinném do 31. 12. 2000. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 216
- 46 -
3) inspirováním se úpravou nekalé soutěţe v obchodním zákoníku, kdy by do textu EZ došlo ke včlenění generální klauzule neoprávněného odběru, jiţ by následoval demonstrativní výčet jednotlivých speciálních skutkových podstat. Posledním jmenovaným řešením, které autorka této diplomové práce povaţuje za nejefektivnější způsob, by se zabránilo jak situacím, ţe by jednání nešlo podřadit pod jednu ze skutkových podstat, tak situacím, ke kterým docházelo dříve a které zákonodárce přinutilo postupně skutkové podstaty specifikovat, protoţe docházelo k různým výkladům jednotlivých ustanovení.
7.3 Procesněprávní aspekty Mezi neoprávněnými odběry jasně dominují smluvní neoprávněné odběry. Dodavatelé elektřiny
spravují
počítačové
databáze
zákazníků,
za
kterými
mají
pohledávky
z nezaplacených záloh za dodávky elektřiny nebo z nedoplatků za elektřinu. V případě, ţe zákazník opakovaně neplní své platební povinnosti vůči svému dodavateli, přestoţe je na tento svůj nedostatek upozorněn a následně vyzván k nápravě, naplní svým chováním skutkovou
podstatu
(smluvního)
neoprávněného
odběru
podle
ustanovení
§ 51 odst. 1 písm. b) a dodavatel, tedy výrobce elektřiny či obchodník, má v tom případě právo přerušit nebo ukončit dodávku elektřiny218. Proces ukončení dodávek elektřiny začíná podáním ţádosti příslušnému provozovateli distribuční soustavy o přerušení dodávky elektřiny tomuto zákazníkovi, který je následně na základě této ţádosti povinen dodávku přerušit.219 Dodávka můţe být následně zastavena aţ do okamţiku, kdy dojde k uhrazení škody, která byla dodavateli způsobena. Podrobný postup přerušení stanoví ustanovení § 34 vyhlášky o pravidlech trhu.220 V případě odhalování černých odběrů elektřiny nejde na rozdíl od odhalování smluvních neoprávněných odběrů o tak jednoduchý proces. I přesto se ale daří vzhledem k technickému vývoji odhalovat černé odběratele s čím dál větší úspěšností. Metody
218
Viz § 23 odst. 1 písm. e) a § 30 odst. 1 písm. d) EZ. Viz § 25 odst. 10 písm. b) EZ. 220 Viz § 34 vyhlášky o pravidlech trhu, který stanoví: „V případě neoprávněného odběru elektřiny předává dodavatel provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy, ke které jsou připojena odběrná místa a u kterých je poţadováno přerušení dodávek elektřiny, ţádost o přerušení dodávek elektřiny, a to nejpozději 5 pracovních dní před dnem přerušení dodávek elektřiny. Součástí ţádosti je seznam odběrných míst, u kterých má dojít k přerušení dodávek elektřiny. Provozovatel přenosové nebo distribuční soustavy provede přerušení dodávek elektřiny v termínu uvedeném v ţádosti o přerušení dodávek elektřiny. Není-li v případě odběrných míst zákazníků z důvodů hodných zvláštního zřetele moţné provést přerušení dodávek elektřiny v poţadovaném termínu, informuje provozovatel distribuční soustavy o této skutečnosti dodavatele, který ţádal o přerušení dodávek elektřiny, a provede přerušení dodávek elektřiny nejpozději do 3 pracovních dnů od termínu.“ uvedeného v ţádosti. 219
- 47 -
zjišťování černých odběrů se různí. K odhalení černého odběratele můţe dojít buď na základě informace od jiného subjektu (např. odečítače nebo servisního technika měřicích přístrojů, jenţ zjistí poškození zajištění proti neoprávněné manipulaci s elektroměrem), nebo s pomocí speciálních útvarů zřizovaných distributory elektřiny, které se věnují analýzám dat o odběrech elektřiny jednotlivých odběrných míst, při nichţ na neoprávněný odběr nejčastěji upozorní výrazný skokový pokles naměřené energie odebrané zákazníkem.221 Následuje podrobné sledování vytipovaného subjektu a případná kontrola na místě. Kontroloři mají k dispozici nejmodernější techniku, jako jsou termovize, infrakamery a jiné, jimiţ dokáţí identifikovat nelegální přípojky či přerušené kabely. V případech, ţe je pojato podezření, ţe došlo k neoprávněné manipulaci s měřícím zařízením, disponují distribuční společnosti laboratořemi se speciální technikou, pomocí níţ lze manipulaci prokázat. Pokud laboratoř manipulaci s elektroměrem potvrdí, je elektroměr předán k posouzení znalcům v autorizovaných zařízeních k vyhotovení znaleckého posudku.222 Vzhledem ke skutečnosti, ţe řádná evidence spotřeby elektřiny a ochrana proti neoprávněným odběrům zabezpečují veřejný zájem na stabilitě rozvodné soustavy223, přiznává EZ distributorům elektrické energie práva umoţňující jim vykonávat efektivní kontrolu nad odběrateli, jejich odběry a taktéţ technickým (měřicím) zařízením, neboť to je v majetku distributora. Tato práva jsou vymezena především ustanovením § 25 EZ, který prvotně ve svém odst. 3 písm. f) umoţňuje provozovateli distribuční soustavy „vstupovat a vjíţdět na cizí nemovitosti v souvislosti se zřizováním, obnovou a provozováním distribuční soustavy“.224 Mezi provozování distribuční soustavy lze zařadit i vstup na nemovitost za účelem provedení pravidelných odečtů elektřiny, při kterém můţe dojít ke zjištění, ţe na nemovitosti dochází k černému odběru. Oprávněním distributora odpovídá povinnost zákazníků, jimţ EZ v ustanovení § 28 odst. 2 písm. c) ukládá „umožnit přístup k měřicím zařízením provozovateli přenosové nebo distribuční soustavy“. V případě, ţe zákazník odebírající elektřinu opakovaně bez váţného důvodu neumoţní provozovateli distribuční soustavy přístup k měřicímu zařízení za účelem jeho kontroly, výměny atd., přestoţe byl minimálně 15 dní předem písemně či jiným prokazatelným
221
Viz Neoprávnění odběratelé okrádají ty poctivé a hazardují se zdravím. Presskit pro novináře. Skupina ČEZ [online]. 2008 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/1939.html. 222 Ibid. 223 Dle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) EZ je distribuční soustava zřizována a provozována ve veřejném zájmu. Aby byl moţný provoz, je nutné, aby rozvodová soustava byla stabilní. 224 Viz § 25 odst. 3 písm. f) EZ.
- 48 -
způsobem vyzván, zmocňuje EZ provozovatele distribuční soustavy k omezení nebo přerušení dodávky elektřiny v nezbytném rozsahu.225 Dodávku elektřiny má distributor právo omezit nebo přerušit tehdy, pokud se zákazník dopustí neoprávněného odběru, a to jak smluvního, tak technického.226 Postup zjišťování černého odběru bývá zpravidla přibliţně následující: po nahlášení podezření na technický neoprávněný odběr (či poté, co podezření na moţnou existenci černého odběru pojme přímo distributor) se na odběrné místo dostaví speciálně školený pracovník či pracovníci distributora, kteří daný stav nejlépe za přítomnosti nezávislých svědků řádně zdokumentují (z průběhu zjišťování je často taktéţ pořizován kamerový záznam), a pokud je podezření potvrzeno, sepíší s černým odběratelem protokol. Následně dojde k odpojení elektroměru za účelem jeho podrobnějšího zkoumání a taktéţ k zastavení dodávky elektřiny. Pokud hrozí komplikovanější průběh celého procesu, je k němu přizvána policie. Poté, co distributor seznámí zákazníka se zjištěním, ţe byl jeho neoprávněný odběr odhalen, zpravidla mu nabídne moţnost mimosoudního řešení formou uzavření dohody o náhradě škody.227 Pokud na ni černý odběratel přistoupí, je mu podle příslušných právních předpisů228 stanovena výše náhrady, kterou má ve většině případů moţnost splácet splátkovým kalendářem.229 V případě, ţe černý odběratel s distributorem spolupracuje, distributor zpravidla nedá podnět orgánům činným v trestním řízení.230 Za neoprávněný odběr se podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. a) EZ povaţuje i „odběr při opakovaném neplnění platebních povinností vyplývajících z náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny“. Pokud byl tedy černý odběratel odhalen a uzavřel s distributorem dohodu o náhradě škody, na jejímţ základě mu byly obnoveny dodávky elektřiny, ale následně způsobenou škodu nesplácí, můţe mu distributor na základě zákona omezit či zastavit dodávku elektřiny. Jestliţe zákazník s distributorem nespolupracuje a nechce uzavřít dohodu o náhradě škody ve vypočtené výši, popř. nesouhlasí s jinými skutečnostmi, a z tohoto důvodu vzniklou
225
Viz § 25 odst. 3 písm. c) bod 9 EZ. Viz § 25 odst. 3 písm. c) bod 4. 227 Tuto moţnost mu poskytuje vyhláška č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 1. 2013]. 228 Blíţe k problematice odpovědnosti viz podkapitola 7.4 Právní důsledky neoprávněného odběru. 229 Viz Neoprávnění odběratelé okrádají ty poctivé a hazardují se zdravím. Presskit pro novináře. Skupina ČEZ [online]. 2008 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/1939.html. 230 U majetkových trestných činů či správních deliktů není zákonem stanovena oznamovací povinnost. Viz ustanovení § 368 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 1. 2013]. 226
- 49 -
škodu distributorovi neuhradí, můţe distributor vymáhat svůj nárok soudní cestou. Moţnosti zákazníka v řízení před soudem jsou z důvodů objektivní odpovědnosti odběratele za škodu (k tomu viz dále) vzniklou technickým neoprávněným odběrem velmi limitované, a prohraje-li spor, můţe být po něm částka přiznaná distributorovi soudem vymáhána exekučně.231 Pokud se vzhledem k jednání neoprávněného odběratele či z jiných důvodů distributor rozhodl omezit nebo přerušit dodávky elektřiny, má na základě ustanovení § 25 odst. 6 EZ povinnost dodávku obnovit bezprostředně po odstranění příčin, které vedly k jejímu omezení nebo přerušení. Při neoprávněném odběru má tuto povinnost aţ po úplném zaplacení náhrady škody.232 Ustanovení stanovující povinnost obnovit dodávku elektřiny aţ následně po úhradě náhrady škody způsobené neoprávněným odběrem se stalo během přijímání novely EZ předmětem časté kritiky,233 která pramenila především z obavy zákazníků, ţe ustanovení staví distributory do silnější pozice, neboť zákazníci (spotřebitelé) budou fakticky přinuceni pod pohrůţkou přerušení (a pokud k přerušení jiţ došlo, tak neobnovení) dodávek zaplatit distributorovi náhradu škody dříve, neţ dojde k řádnému prošetření události. Distributoři a další zastánci ustanovení naopak namítali, ţe ustanovení jim dává moţnost během šetření měřícího zařízení osadit provizorním měřicím zařízením a teprve po prokázání neoprávněného odběru řešit náhradu škody a případné odpojení.234 Doplnění zákona o toto ustanovení posvětil Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím sp. zn. 33 Cdo 76/2010 ze dne 20. 10. 2011.235 Pokud se distributor uchýlil k omezení či přerušení dodávky a zákazník s tímto postupem nesouhlasí, má moţnost se obrátit na ERÚ, kterému po nabytí účinnosti novely EZ přísluší ve správním řízení rozhodovat o sporech o omezení, přerušení nebo obnovení dodávek nebo distribuce elektřiny z důvodu neoprávněného odběru.236 Tím, ţe zákon umoţnil provozovatelům distribučních soustav (v případě smluvního neoprávněného odběru dodavatelům) oprávnění učinit v zákonem stanovených případech
231
Blíţe k tomu podkapitola 7.4 Právní důsledky neoprávněného odběru. Viz § 25 odst. 6 EZ. 233 Viz SOUKUP, Jaroslav. Čunek vytáhl proti novele energetického zákona, prý jde na ruku distributorům. novinky.cz [online]. 2011 [cit. 29. 4. 2012]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/167757-cunek-vytahl-proti-novele-energetickeho-zakona-pry-jdena-ruku-distributorum.html. 234 Viz PICKOVÁ, Zuzana. Novela energetického zákona. epravo.cz [online]. 2009 [cit. 29. 1.2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novela-energetickeho-zakona-58680.html. 235 Soud vycházel z textu zákona v podobě ještě před doplněním novelou, kdy byla povinnost dodávku obnovit bezprostředně po odstranění příčin. V rozhodnutí Nejvyšší soud ČR navázal na svou dřívější judikaturu, kdyţ rozhodl v rozporu s názory niţších soudů, které za odstranění příčiny povaţovaly jiţ odpojení elektroměru a napojení nového, a posvětil jednání distributora. 236 Viz § 17 odst. 7 písm. a) EZ. 232
- 50 -
a za zákonem stanovených podmínek kroky sankčního charakteru omezení či dokonce přerušení dodávky elektřiny, zřetelně přenesl zajištění ochrany veřejného zájmu na distribuci elektřiny z orgánů veřejné správy na soukromoprávní subjekty. Touto úpravou došlo k určité modifikaci soukromoprávního vztahu mezi distributorem a odběratelem (dodavatelem) jako subjekty soukromého práva.237 Mimo jiné dal zákon do rukou těchto soukromoprávních subjektů i další poměrně široké pravomoci, vezmeme-li v úvahu fakt, ţe v EZ absentuje konkrétní úprava postupu zjišťování neoprávněných odběrů nebo ţe potřebnou dokumentaci prokazující černý odběr zajišťují zaměstnanci distributora, přičemţ zákon k jejímu pořizování a shromaţďování neukládá povinnost přizvat policii. Tento fakt poskytuje distributorovi poměrně širokou škálu moţností, jak za situace, kdy je zjištěn technický neoprávněný odběr, jednat. Nedostatečná právní úprava zjišťování technických neoprávněných odběrů se stala předmětem kritiky v důsledku mediální kauzy okolo neoprávněných odběrů v letech 2008 aţ 2010, kdyţ bylo zveřejněno, ţe zaměstnanci společnosti ČEZ z útvaru specializovaného na odhalování a zabraňování neoprávněným odběrům (tzv. útvar netechnických ztrát) byli během zjišťování neoprávněných odběrů a zajišťování důkazů a potřebné dokumentace oblečeni v kombinézách navozujících dojem, ţe se jedná o příslušníky policie, a během těchto úkonů údajně pouţívali nepřiměřené postupy.238 Ačkoli policejním vyšetřováním239 nebylo prokázáno, ţe by byl postup pracovníků útvaru v rozporu se zákonem, rozhodla se společnost ČEZ, a.s. přijmou preventivní procesní opatření, která mají zabránit vzniku dalších nesrovnalostí a případných konfliktů. Především došlo ke změně uniforem na pracovní oděvy vylučující záměnu s policejním stejnokrojem, jednání s černými odběrateli o náhradě škody začala být vedena zásadně písemně, byl zaveden standard, aby při zjišťování na místě byli přítomni i nezávislí svědci a k výjezdům k neoprávněným odběrům, kdy má dojít k přerušení dodávek elektřiny, je přivolána policie atd.240 Nově začali zaměstnanci tohoto útvaru jako
237
Viz KADEČKA, Stanislav. Neoprávněné odběry elektřiny (jako jeden z aktuálních problémů energetické legislativy). Právní rozhledy, 2010. roč. 18, č. 17, s. 615. ISSN 1210-6410. 238 Na postup pracovníků útvaru netechnických ztrát bylo podáno trestní oznámení právním zástupcem zastupujícím osoby, které se dopustily neoprávněného odběru. Pracovníci byli vyšetřováni pro podezření, ţe se dopustili trestného činu útisku podle § 237 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Stíhání všech pracovníků bylo zastaveno, neboť skutek nebyl trestným činem a nebyl důvod k postoupení věci. 239 Vyšetřování bylo zahájeného z podnětu právního zástupce některých z černých odběratelů. 240 Viz Odhalujeme neoprávněné odběratele v zájmu poctivých zákazníků. Prezentace z tiskové konference. Skupina ČEZ [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskovezpravy/2767.html.
- 51 -
součást svých pracovních smluv podepisovat i etický kodex, který je váţe ke korektnímu a vstřícnému jednání se zákazníky.241 Poměrně často diskutovaným tématem v souvislosti s černými odběry je odpovědnost za neoprávněný odběr v odběrném místě odběratele a škodu, kterou neoprávněný odběr způsobil distributorovi. Odpovědnost za neoprávněný odběr a škodu tím distributorovi vzniklou nese odběratel a je koncipována na principu objektivity242, tudíţ se nevyţaduje zkoumání zavinění odběratele na vzniku neoprávněného odběru a nepřihlíţí se k tomu, kdo zřídil neoprávněný odběr a zdali o něm odběratel vůbec věděl.243 Ke vzniku odpovědnosti tak stačí pouze existence tří obvyklých prvků, kterým jsou: existence škody, protiprávní jednání či opomenutí odpovědného subjektu a příčinná souvislosti mezi protiprávním jednáním či opomenutím a škodou. Proti objektivní odpovědnosti za černý odběr mají výhrady především odběratelé, kteří poukazují na to, ţe ze smluv jim vyplývá povinnost zařízení umístit na veřejně dostupném místě, a můţe se tak například stát, ţe elektroměr poškodí jiná osoba a způsobí neoprávněný odběr. Tomuto nebezpečí lze předejít bezpečným zajištěním elektroměru, jeho pravidelnou kontrolou a neprodleným kontaktováním distributora v případě podezření na manipulaci s elektroinstalací včetně měřicího zařízení a jeho zajišťovacích prvků. EZ stanoví, ţe zákazník má povinnost oznámit provozovateli distribuční soustavy jakékoli závady na měřicím zařízení, včetně zajištění proti neoprávněné manipulaci (plomby)244, a ţe toto zajištění proti neoprávněné manipulaci má povinnost zajistit sám distributor.245 Zákon odběrateli nezakazuje zabezpečit elektroměr ještě dalším způsobem, pokud bude zachována podmínka umoţnění přístupu a nebude-li to v rozporu se smluvními podmínkami distributora. Měřicí zařízení zůstává i po jeho instalaci do odběrného místa zákazníka ve vlastnictví distributora, jenţ má povinnost ho na svůj náklad nejen nainstalovat, ale i zajistit jeho udrţování a pravidelné ověřování správnosti měření.246 V případě, ţe bude zjištěna závada či existuje pochybnost o správnosti měření, má na základě písemné ţádosti
241
ČEZ zásadně změní postup při odhalování černých odběrů NTZ v dnešní podobě skončí. Viz Tisková zpráva. Skupina ČEZ [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskovezpravy/2783.html. 242 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009 ze dne 30. 8. 2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 243 Nejvyšší soud ČR konstatoval, ţe pro vznik odpovědnosti za neoprávněný odběr není nutné prokázat, ţe zajištění proti neoprávněné manipulaci porušil (tj. zavinil) sám odběratel. Blíţe k tomu: Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2005, sp . zn. 32 Odo 229/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 244 Viz § 49 odst. 4 EZ. 245 Viz § 49 odst. 5 EZ. 246 Viz § 49 odst. 7 EZ.
- 52 -
dotčeného účastníka trhu s elektřinou povinnost zařízení vyměnit a zajistit ověření správnosti měření.247 Potvrdí-li se závada, hradí náklady, které vznikly v souvislosti s přezkoušením, distributor. V opačném případě bude hradit náklady ten, kdo o přezkoušení a ověření správnosti měření zařízení poţádal.248 EZ v ustanovení § 28 odst. 1 písm. d) zákazníkům stanoví povinnost udrţovat svá odběrná zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám.249 Odpovědnost za stav měřicího zařízení se stala předmětem soudních sporů. Nakonec i Ústavní soud České republiky potvrdil názory obecných soudů, ţe ji nese odběratel a jedná se o odpovědnost objektivní, přestoţe zařízení není v odběratelově vlastnictví.250 Pokud tedy dojde k neoprávněnému odběru na základě zásahu do měřicího zařízení nebo do elektrické instalace, je kromě odpovědnosti za neoprávněný odběr zákazník odpovědný i za škodu na majetku distributora, protoţe elektroměr je v jeho vlastnictví. Za tuto škodu bude černý odběratel odpovídat podle ustanovení o náhradě škody v občanském zákoníku.251 Jak se ale vyjádřili i samotní distributoři, případné porušení zajišťovacích prvků (plomb) ještě samo o sobě nedokazuje a nezpůsobuje neoprávněný odběr, k tomu je třeba přistoupení dalších skutečností, které vedou ke zjištění, ţe z poškození elektroměru měl zákazník prospěch, tzn., zdali k neoprávněnému odběru energie vůbec došlo.252 S přibýváním případů černých odběrů se ukázalo, ţe kromě právní úpravy jejich zjišťování lze v EZ zaznamenat i závaţnější nedostatek, a to absenci úpravy jeho prokazování. EZ hovoří o prokazování v souvislosti s neoprávněným odběrem provedeným zásahem do měřicího zařízení, kdyţ ustanovení § 51 odst. 1 písm. e) mimo jiné stanoví, ţe neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr měřený měřicím zařízením, které „prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně (...)“253, či které „prokazatelně vykazuje chyby spotřeby ve prospěch zákazníka (...)“254. K doplnění pojmu „prokazatelně“ došlo novelou EZ provedenou zákonem č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v
247
Viz § 49 odst. 8 EZ. Viz § 49 odst. 9 EZ. 249 Viz § 28 odst. 1 písm. d) EZ. 250 Viz např. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9.6.2005, spisové značky I. ÚS 299/03. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. Rozsudek vychází z úpravy dle předchozího zákona o energetice č. 222/1994 Sb., který v § 22 odst. 1 upravoval případy neoprávněného odběru elektřiny. Lze vyvodit, ţe tento závěr platí i pro současnou úpravu EZ. 251 Viz ustanovení § 420 a násl. OZ. 252 Viz Neoprávnění odběratelé okrádají ty poctivé a hazardují se zdravím. Presskit pro novináře. Skupina ČEZ [online]. 2008 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/1939.html. 253 Viz § 51 odst. 1 písm. e) bod 1 EZ. 254 Viz § 51 odst. 1 písm. e) bod 3 EZ. 248
- 53 -
energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů. Důvodová zpráva k této novele uvádí, ţe důvodem změny je potřeba „prokázat chybnou funkci měřicího zařízení.“255 Novela však stále nepřinesla vysvětlení, jak má prokázání neoprávněného odběru vypadat, a navíc není zřejmé, zdali měl zákonodárce na mysli prokazatelnost v technickém či procesním slova smyslu. V tomto místě je vhodné odkázat na názor Stanislava Kadečky, který poukazuje na fakt, ţe současná praxe se přiklání k závěru, ţe vzhledem k tomu, ţe cílem zákonné úpravy je především umoţnit distributorovi uplatnit svá oprávnění za účelem zamezení pokračování černého odběru jako neţádoucího jednání a distributor je prostřednictvím svého zaměstnance provádějícího kontrolu měřicího zařízení schopen černý odběr rozpoznat na místě, je pojem „prokázání“ chápán spíše ve smyslu technickém, jako „spolehlivé technické zjištění učiněné odborným aparátem provozovatele distribuční soustavy, na jehož základě lze s dostatečnou mírou jistoty učinit závěr o neoprávněném odběru a z něj vyplývající důsledky“256. Těmito důsledky můţe být přerušení dodávek elektřiny a jednání o náhradě škody. Prokazatelností v procesním slova smyslu se zákon vůbec nezabývá, coţ v praxi činí problém v soudních sporech o technických neoprávněných odběrech, kde aby distributor unesl své důkazní břemeno, musí prokázat, ţe k neoprávněnému odběru skutečně došlo, nestačí pouze vycházet z objektivní odpovědnosti odběratele za stav měřicího zařízení, které bylo poškozeno. K nutnosti dbát na dostatek přesvědčivých důkazů se vyjádřil i Ústavní soud České republiky ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 726/2010 ze dne 8. 9. 2010 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí ÚS 1/2011. V daném případě byl kvalifikován neoprávněný odběr pracovníkem distributora bez přítomnosti stěţovatele či přítomnosti nezúčastněných osob. Tvrzení distributora, ţe na elektroměrech byly poškozeny plomby a došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, se tak opíralo pouze o výpověď jediného svědka, distributorova zaměstnance, který odběr elektroměrů provedl a který byl na zjišťování „neoprávněných odběrů“ zároveň i finančně zainteresován. ÚS judikoval, ţe ze stěţovatelova porušení povinnosti starat se o stav elektroměru nelze usuzovat neoprávněný odběr a soudy ignorovaly fakt, ţe distributorem tvrzené porušení povinností je podloţené pouze zápisem jediného svědka, nota bene jeho pracovníka. ÚS konstatoval, ţe tím, ţe obecné soudy argumentovaly
255
Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další [online]. Vláda České republiky, vydáno 5. 1. 2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 256 Viz KADEČKA, Stanislav. Neoprávněné odběry elektřiny (jako jeden z aktuálních problémů energetické legislativy). Právní rozhledy, 2010. Roč. 18, č. 17, s. 615. ISSN 1210-6410.
- 54 -
objektivní odpovědností stěţovatele - odběratele energie - a nezabývaly se otázkou, zdali pro nastoupení objektivní odpovědnosti byly vůbec předpoklady, porušily stěţovatelovo právo na spravedlivý proces.257 Za obdobných skutkových okolností ÚS rozhodoval i ve sporu sp. zn. I. ÚS 202/06, kdy došel k závěru, ţe: „Aby mohla být odběrateli elektrické energie uložena povinnost k náhradě škody za neoprávněný odběr elektrické energie v důsledku poškození měřicího zařízení, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, musí soud, vzhledem k situaci oslabené ochrany odběratelova vlastnického práva samotnou zákonnou úpravou, klást zvýšené nároky na přesvědčivost důkazů prokazujících, že k poškození elektroměru došlo ve sféře odpovědné osoby, tedy odběratele. Naopak důkazy musí jednoznačně vyvracet, že poškození měřicího zařízení nezavinily osoby jednající za osobu, která by náhradou škody získala majetkový prospěch.“ Ústavní soud ČR vycházel ze své úvahy, ţe „Mají-li mít zaručen stejný obsah a stejnou ochranu (čl. 11 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) právo dodavatele nebýt majetkově poškozen (v důsledku nezaplacení za spotřebovanou energii) a na druhé straně právo odběratele být chráněn proti úbytku majetku (tj. být škodně odpovědným subjektem jen tam, kde to zákon předvídá), nesmí ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý.“ Aneb omezení odběratele existencí objektivní odpovědnosti za stav měřicího zařízení projde úspěšně testem proporcionality jen za předpokladu, ţe prostředky a formy zdokumentování neoprávněného odběru nejsou voleny a hodnoceny tak, ţe nepřiměřeně omezí nebo znemoţní výkon práva odběratele účinně namítnout, ţe o neoprávněný odběr nešlo. Obecné soudy se v tomto případě drţely svého ustáleného výkladu, ţe náhrada škody je pro odběratele povinností, pro jejíţ vznik není podstatné, zda odběratel neoprávněný odběr zavinil, a vyvodily odpovědnost z pouhého faktu porušení elektroměru, přičemţ přehlédly, ţe k poškození elektroměru mohlo dojít mimo sféru odběratele (kdyţ stěţovatel tvrdil, ţe elektroměr poškodil zaměstnanec distributora), a tím nebyla prokázána tříprvková konstrukce škody (protiprávní jednání, škoda a příčinná souvislost mezi nimi).258 Z uvedených rozhodnutí vyplývá pro distributory nutnost počínat si při pořizování důkazů o neoprávněných odběrech pečlivě, aby pak v případném soudním sporu byli schopni
257
Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 726/2010 publikovaném ve Sbírce rozhodnutí ÚS 1/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 258 Viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013].
- 55 -
prokázat, ţe k neoprávněnému odběru došlo, ačkoli to druhá strana popírá. V případě, ţe k neoprávněnému odběru došlo manipulací s elektroměrem, musí mít distributor dostatečné průkazné důkazní prostředky i z důvodu, aby nebyla pochybnost, ţe k poškození elektroměru došlo ve sféře odběratele. Jako důkazy jsou před soudem předkládány protokol o neoprávněném odběru, fotodokumentace či videodokumentace, daňové doklady (faktury) za elektřinu, znalecké posudky atd. Často je důkazem svědecká výpověď, ať jiţ zaměstnance distributora či nezávislého svědka. Úpravu procesních aspektů neoprávněných odběrů elektřiny v českém právním řádu lze celkově hodnotit jako velmi slabou. Z tohoto důvodu ji v mnohých směrech musely svou judikaturou doplnit soudy. Novelizace EZ v podobě vymezení zákonného postupu zjišťování a kontroly při podezření z neoprávněných odběrů a alespoň základní výčet důkazů potřebných k jejich prokázání před soudem by do budoucna zajisté byla přínosem. Kromě samotného rozšíření a doplnění zákonné úpravy by bylo vhodné více informovat veřejnost o problematice neoprávněných odběrů, o obvyklých postupech distributora, pokud zjistí neoprávněný odběr, a také o důsledcích černých odběrů pro zákazníky. Odběratelé si často neuvědomují, ţe preventivní kontrola odběrů elektřiny je i v jejich zájmu. Zatímco právní úprava je v rukou státu a jeho zákonodárců, na zhojení neinformovanosti společnosti se mohou podílet i sami distributoři, kteří by tak mohli předejít negativnímu postoji veřejnosti, který byl mimo jiné posílen i shora uvedenými mediálními aférami. Na potřebu detailnější úpravy se ale lze dívat i z jiného úhlu pohledu. Neoprávněný odběr sám o sobě není veřejnoprávním deliktem, na který by zákon vázal sankci. Jeho speciální úpravou v EZ vyšel zákonodárce vstříc především distributorům, kterým tak usnadnil postavení při vymáhání vzniklé škody, jiţ by jinak museli vymáhat podle obecných předpisů soukromého práva. Vyvstává otázka, nakolik neoprávněné odběry ohroţují distribuční soustavu a zdali je tu skutečně tak silný veřejný zájem, aby dával distributorům jako soukromoprávním subjektům do rukou tato vcelku silná oprávnění uvedená výše v textu. Detailnější úprava procesních aspektů zjišťování a prokazování neoprávněných odběrů by proto měla brát v potaz zájmy spotřebitelů, kteří se v důsledku oprávnění distributorů nachází v poměrně zranitelné pozici.
- 56 -
7.4 Právní důsledky neoprávněného odběru Právní důsledky neoprávněných odběrů je moţné rozdělit na soukromoprávní a veřejnoprávní. Soukromoprávní důsledky vznikají neoprávněnému odběrateli ve vztahu k distributorovi, kterému je neoprávněný odběratel povinný nahradit škodu, jiţ mu způsobil tím, ţe odebranou a spotřebovanou elektřinu nezaplatil. Vzhledem k existenci speciální úpravy nebude pro výpočet náhrady škody ve smyslu principu lex specialis derogat legi generali aplikována zákonná úprava náhrady škody podle občanského zákoníku, nýbrţ vyhláška č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o měření“)259. Teprve neobsahuje-li zvláštní právní úprava řešení určitých otázek, lze aplikovat předpis obecný.260 Důvod existence speciální úpravy je dán nutností stanovit specifický postup pro určení výše škody, jejímiţ sloţkami nejsou klasicky „skutečná škoda“ a „ušlý zisk“ jako tomu je u škody v občanském zákoníku, ale pouze škoda skutečná a v případě, ţe tato nelze zjistit, škoda vypočtená podle pravidel obsaţených ve vyhlášce.261 Proces stanovení náhrady škody je rozdílný vzhledem k typu neoprávněného odběru. U smluvního neoprávněného odběru, kde je známo mnoţství odebrané elektřiny, je tento proces oproti technickému stanovení náhrady jednodušší. V takovém případě neoprávněného odběru určí mnoţství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů262. U technického neoprávněného odběru je postup sloţitější a mnoţství odebrané elektřiny pro určení výše náhrady škody musí být stanoveno výpočtem nebo dohodou.263 U výpočtu se způsob liší v závislosti na tom, zdali byl neoprávněný odběr proveden ze sítě nízkého či vysokého (popř. zvlášť vysokého a velmi vysokého napětí). Kromě stanovení náhrady škody výpočtem dává ustanovení § 9 odst. 10 vyhlášky o měření distributorům moţnost stanovit výši náhrady škody
259
Viz Vyhláška č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny ve znění pozdějších předpisů nahradila vyhlášku č. 51/2006 Sb, o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů. 260 Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 261 Viz KADEČKA, Stanislav. Neoprávněné odběry elektřiny (jako jeden z aktuálních problémů energetické legislativy). Právní rozhledy, 2010. Roč. 18, č. 17, s. 617. ISSN 1210-6410. 262 Viz § 9 odst. 1 vyhlášky o měření. 263 Viz § 9 odst. 2 vyhlášky o měření.
- 57 -
písemnou dohodou se zákazníkem za dodrţení pravidla, ţe takto stanovená náhrada škody nesmí být vyšší neţ náhrada určená výpočtem podle ustanovení vyhlášky o měření.264 Mimo samotné náhrady škody vyhláška o měření umoţňuje po černém odběrateli vymáhat jako součást náhrady škody i úhradu „prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny (...), jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny“265 Distributorovi tak bude nahrazena nejen samotná škoda za elektřinu, ale i ostatní výdaje, které musel vynaloţit k zjištění neoprávněného odběru a komplikace s ním spojené a které často dosahují taktéţ vysokých částek. V případě, ţe černý odběratel neuhradí náhradu škody stanovenou dohodou nebo výpočtem podle této vyhlášky, má distributor moţnost po něm škodu vymáhat cestou civilního řízení a uplatnit sankce, jeţ mu poskytuje zákon. Vznik nároku na náhradu škody jako důsledku soukromoprávní odpovědnosti není závislý na zkoumání veřejnoprávní odpovědnosti. Důleţité je pouze zjištění neoprávněného odběru. Samotný odběr není předmětem zkoumání, z pohledu porušení norem veřejného práva zakládající veřejnoprávní odpovědnost. 266 Neoprávněný odběr totiţ není správním deliktem, proto za něj veřejnoprávní odpovědnost nevzniká a nemůţe být postihnut veřejnoprávní sankcí.267 Vznik veřejnoprávní odpovědnosti se pojí aţ s protiprávním jednáním, tedy s porušením nebo nesplněním povinnosti uloţené normou, v tomto případě EZ, zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), zákonem č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“ nebo „trestní zákoník“) nebo zákonem č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti PO“). Podle závaţnosti protiprávního jednání následuje buďto odpovědnost správněprávní nebo trestněprávní, přičemţ platí, ţe závaţnější forma odpovědnosti „konzumuje“ méně závaţnou.268 To znamená, ţe pokud bude odběratel uznán vinným z trestného činu, nebude uţ jeho jednání posuzováno podle EZ či zákona o přestupcích.
264
Viz § 9 odst. 10 vyhlášky o měření. Viz § 9 odst. 12 vyhlášky o měření. 266 Viz KADEČKA, Stanislav. Neoprávněné odběry elektřiny (jako jeden z aktuálních problémů energetické legislativy). Právní rozhledy, 2010. Roč. 18, č. 17, s. 617. ISSN 1210-6410. 267 Neoprávněný odběr ale historicky sankcionován byl. 268 Viz Správněprávní, trestní a civilní odpovědnost - kterou zvolit? Ekologický právní servis [online]. 2013 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.eps.cz/poradna/kategorie/odpovednost/rada/spravnepravni-trestni-a-civilniodpovednost-kterou-zvolit. 265
- 58 -
Správněprávní odpovědnost je odpovědností za tzv. správní delikty (v širším slova smyslu). Pokud se správního deliktu dopustí fyzická osoba, jedná se o přestupek. V případě, ţe se ho dopustí právnická osoba, hovoří se o jiném správním deliktu (správním deliktu v uţším slova smyslu). Sankce za správní delikty udělují správní orgány, v případě EZ a zákona o přestupcích jím je ERÚ, který tuto pravomoc novelou provedenou zák. č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jeţ nabyla účinnosti dne 18. 8. 2011. Tyto kompetence převzal od České energetické inspekce.269 Úprava správněprávních deliktů je charakteristická svou roztříštěností - úprava přestupků a jiných správních deliktů je obsaţena v různých zákonech. Základní úpravu přestupků obsahuje zákon o přestupcích.270 V tomto zákoně lze nalézt i základní procesněprávní úpravu přestupků. Speciální skutkové podstaty přestupků se pak nachází v mnoha dalších právních předpisech, EZ nevyjímaje. V tomto kontextu je třeba zdůraznit, ţe za přestupek se povaţuje pouze jednání, - které zákon za přestupek výslovně označuje (v opačném případě se jedná o jiný správní delikt), - jímţ dojde k porušení nebo ohroţení zájmů společnosti, - které není spácháno za okolností vylučujících odpovědnost, - jeţ je zaviněné271 (přičemţ k odpovědnosti pachatele za přestupek stačí zavinění formou nedbalosti, nestanoví-li zákon něco jiného)272, - nejedná-li se o trestný čin nebo jiný právní delikt postiţitelný podle jiných právních předpisů273 - jehoţ pachatel je způsobilý k právním úkonům. V souvislosti s neoprávněným odběrem se pachatel nejčastěji dopustí přestupku podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. f) EZ, kdyţ „provede zásah na odběrném elektrickém zařízení, kterým prochází neměřená elektřina, bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy
269
Viz § 18 EZ. Viz zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 271 Viz § 2 z. o přestupcích. 272 Viz § 3 odst. 1 z o přestupcích 273 Viz § 2 z. o přestupcích. 270
- 59 -
nebo provozovatele distribuční soustavy (...)“274, popř. ustanovení § 90 odst. 1 písm. o): „zasáhne do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy (...).“275 Za přestupek je taktéţ ale EZ povaţováno neoznámení distributorovi zjištění závady na měřicím zařízení nebo jeho zajištění neprodleně po jejím zjištění276 či neumoţnění distributorovi v přístupu k zařízení277. Pachatelovo chování můţe samozřejmě naplnit i skutkovou podstatu přestupku uvedenou ve zvláštní části zákona o přestupcích. Přestupek je ERÚ projednán v přestupkovém nebo příkazním řízení, jejichţ úprava je obsaţena v zákoně o přestupcích. V případě, ţe odběratelovo jednání naplní znaky skutkové podstaty shora uvedených přestupků, můţe mu být udělena pokuta aţ do výše 100.000,Kč.278 Oproti přestupkům neexistuje ţádný zákon, který by jednotně kodifikoval procesní úpravu jiných právních deliktů. Ta je obsaţena v jednotlivých zákonech společně se správními delikty, nebo se pouţije úprava zák. č. 500/2004 Sb., správní řádu, ve znění pozdějších předpisů279 (dále jen „správní řád“) jako předpisu lex generalis. Charakteristickým znakem jiných správních deliktů je objektivní odpovědnost, tedy odpovědnost za výsledek. ERÚ proto není povinen zkoumat zavinění subjektu, neboť odpovědnost za jiný správní delikt vznikne jiţ porušením právních povinností. Skutkové podstaty správních deliktů totoţné se skutkovými podstatami přestupků, kterých se černý odběratel - fyzická osoba podnikatel nebo právnická osoba - dopustí v souvislosti s neoprávněným odběrem, jsou obsaţeny v ustanovení § 91a písm. h) a o) EZ. Právnické osoby nebo fyzické osoby podnikatelé se dopustí jiného správního deliktu obdobně jako fyzické osoby nepodnikatelé přestupku tím, ţe neoznámí distributorovi zjištění závady na měřicím zařízení nebo jeho zajištění neprodleně po jeho zjištění280 nebo mu neumoţní přístup k zařízení.281 Vzhledem ke skutečnosti, ţe EZ neobsahuje zvláštní procesní úpravu jiných právních deliktů, postupuje ERÚ při svém zjišťování a rozhodování podle obecné úpravy správního řádu a můţe udělit podle svého správního uváţení pokutu aţ do výše 15.000.000,- Kč.282
274
Viz § 90 odst. 1 písm. f) EZ. Viz § 90 odst. 1 písm. o) EZ. 276 Viz § 90 odst. 1 písm. n) EZ. 277 Viz § 90 odst. 1 písm. p) EZ. 278 Viz § 90 odst. 3 EZ. 279 Viz zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 280 Viz § 91a odst. 1 písm. o) EZ. 281 Viz § 91aodst. 1 písm. q) EZ. 282 Viz § 91a odst. 4 EZ. 275
- 60 -
V souvislosti s neoprávněným odběrem můţe být spácháno i jednání s vyšší společenskou škodlivostí neţ mají správní delikty. V tom případě vyšetřující subjekt, jímţ můţe být pouze orgán činný v trestním řízení, zváţí, zdali odběratel není za toto jednání trestně odpovědný a nebude-li proti němu zahájeno trestní řízení.283 Trestní odpovědnost subjektu přichází v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe v úvahu pouze tehdy, pokud by k nápravě nestačily sankční prostředky jiných právních odvětví.284 O vině a trestu rozhoduje v trestním řízení na základě shromáţděných důkazů v souladu se zásadami nullum crimen sine lege a nullum poena sine lege nezávislý a nestranný soud. Trestní odpovědnost fyzických osob upravuje trestní zákoník. K tomu, aby byla fyzická osoba trestně odpovědná, musí její jednání naplnit skutkovou podstatu trestného činu uvedeného v trestním zákoníku, tzn., jde o protiprávní jednání spáchané způsobilou fyzickou osobou, jehoţ následkem je porušení nebo ohroţení zájmu chráněného trestním zákoníkem. Na rozdíl od správního práva musí být této fyzické osobě v trestním řízení vţdy prokázáno zavinění. Trestní odpovědnost právnických osob se řídí zákonem o trestní odpovědnosti PO, jenţ nabyl účinnosti teprve dne 1. 1. 2012. Právnické osoby mohou být stíhány jen za ty trestné činy, které jsou taxativně vyjmenovány v zákoně285 a mohou jim být přičteny. Zákon o trestní odpovědnosti PO obsahuje speciální vymezení trestů, které lze právnickým osobám vzhledem k jejich povaze udělit.286 Procesněprávní úprava trestní odpovědnosti fyzických i právnických osob je obsahem zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jenţ upravuje postup orgánů činných v trestním řízení, jejichţ cílem je zjistit, zdali byl spáchán trestný čin, kdo je jeho pachatelem, a na základě předloţených důkazů mu uloţit spravedlivý trest. Jednání černého odběratele, kterým je fyzická osoba, můţe naplnit skutkovou podstatu krádeţe287 či podvodu288. Oba trestné činy jsou zařazeny v hlavě desáté trestního zákoníku
283
Orgány činné v trestním řízení zahájí trestní řízení na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů od jiných subjektů. K tomu blíţe § 158 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 284 Trestní právo je v demokratických státek tzv. prostředkem ultima ratio, tzn. nejzazším prostředkem. Srov. § 12 odst. 2 zákonem č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 285 Pro právnické osoby nebyly vytvořeny speciální skutkové podstaty oproti skutkovým podstatám v trestním zákoníku. Srov. § 7 zák. č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 286 Viz § 15 TZ. 287 Viz § 205 TZ: „Kdo si přisvojí cizí věc tím, ţe se jí zmocní, a a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (...), bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta nebo peněţitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“
- 61 -
mezi trestné činy proti majetku, kdy majetek v případě neoprávněných odběrů představuje elektřina patřící distributorovi. Jako podvod je hodnoceno jednání spočívající v „přetáčení“ elektroměrů, které následně ukazují menší hodnoty spotřebované elektřiny. Touto formou neoprávněných odběrů se často zabývají i organizované skupiny pachatelů, jejichţ zásah do elektroměru je často natolik profesionální, ţe ho zaměstnanec distributora provádějící odpočet či revizi často ani nemusí poznat. Pokud se pachatel dopustí krádeţe jako člen organizované skupiny, hrozí mu vyšší trest, coţ platí i u trestného činu krádeţe. Jako krádeţ se obvykle posuzuje jednání, kdy se pachatel napojí na elektrické kabely ještě před měřicím zařízením, které tak odběry nezaznamená. Při prokázání viny můţe soud za oba dva trestné činy udělit trest odnětí svobody v délce aţ deseti let. Vzhledem k tomu, ţe zákon o trestní odpovědnosti právnických osob neuvádí ve svém taxativním výčtu v ustanovení § 7289 trestný čin krádeţe, můţe se právnická osoba dopustit pouze trestného činu podvodu. Lze si například představit jednání jednatele společnosti, při kterém „přetočí elektroměr“ v odběrném místě sídla společnosti, za účelem menší platby za dodávku elektřiny. Z výše uvedeného vyplývá nezbytnost rozlišovat mezi neoprávněným odběrem, jak je charakterizován v ustanovení § 51 EZ, a veřejnoprávními delikty obsaţenými buďto v EZ, zákoně o přestupcích, trestním zákoníku nebo zákoně o trestní odpovědnosti PO. Při neoprávněném odběru totiţ odběratel můţe, ale nemusí naplnit skutkovou podstatu správního deliktu či trestného činu. Naopak například manipulace s elektroměrem fyzickou osobou můţe naplnit skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. f) EZ290 aniţ by při ní došlo k neoprávněnému odběru. Při podezření na neoprávněný odběr je proto vhodné, aby na tuto skutečnost distributor upozornil policii jako orgán činný v trestním řízení, která prošetří, zdali došlo k veřejnoprávnímu deliktu a případně k jakému. Existence úpravy výše uvedených sankčních mechanismů vypovídá o zájmu státu chránit společnost před neoprávněnými odběry. Prvotním cílem státu ale, na rozdíl od distributorů, kteří přichází v důsledku neoprávněných odběrů o příjem, není ochrana před neoprávněnými odběry jako takovými, nýbrţ stabilita distribuční soustavy, na které spočívá veřejný zájem a jiţ černí odběratelé mohou svými zásahy narušit. Z tohoto důvodu
288
Viz § 209 TZ: „Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, ţe uvede někoho v omyl, vyuţije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“ 289 Viz § 7 zák. č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. 290 Viz § 90 odst. 1 písm. f) EZ: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, ţe (...) provede zásah na odběrném elektrickém zařízení, kterým prochází neměřená elektřina, bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribuční soustavy (...).“
- 62 -
veřejnoprávní sankce nejsou ukládány přímo za neoprávněný odběr, ale za zásahy do měřicího nebo odběrného elektrického zařízení. Veřejnoprávní sankce přispívají na stabilitě distribuční soustavy svým preventivním výchovným působením na černého odběratele, kterého mají odradit od opakování tohoto jednání (tzv. individuální prevence), a ostatní odběratele, tím, ţe je odradí černý odběr vůbec uskutečnit (generální prevence).
7.5 Neoprávněné odběry v zahraničí Česká republika samozřejmě není jediným státem, který se potýká s problémem neoprávněných odběrů. Netechnické ztráty291 tvoří přes 1% světově spotřebované elektřiny292 a musí se s nimi vypořádat vyspělé i rozvíjející se státy. Důvody, proč se lidé uchylují k neoprávněným odběrům, jsou různé. V případě chudých rozvojových zemí jako je Indie, Bangladéš či Pákistán je příčinou především chudoba jejich obyvatel, kteří si elektřinu nemohou dovolit zaplatit. Poněkud starší příklad, ale jasně vypovídající o závaţnosti problému neoprávněných odběrů v zaostalých státech, je situace v Bangladéši v roce 1998. V tomto fiskálním roce vyrobila Bangladesh Power Development Board293 14,150 MkWh294 elektřiny a ze soukromých zdrojů nakoupila další 4,50 MkWh. Příjem se však rovnal pouze vyrobeným 11,462MkWh, zbytek odpovídající přibliţně 22 % celkové vyprodukované energie tvořily ztráty technického i netechnického charakteru.295 Podobná motivace, avšak ne totoţná, vede ke krádeţím obyvatele rozvinutých států, např. USA nebo států Evropy. Obyvatelé těchto zemí mají sice peněţní prostředky na zaplacení elektřiny, ale zdá se jim to zbytečné a chtějí platit méně. Vzhledem k finanční, časové i organizační náročnosti odhalování neoprávněných odběrů začali distributoři v některých zemích umisťovat měřicí zařízení na méně dostupná místa, aby předešli častým případům poškození svých zařízení a neoprávněné manipulaci s nimi. Evropský soudní dvůr rozhodoval na začátku tohoto roku o ţádosti o rozhodnutí v předběţné otázce podané bulharskou Komisí pro ochranu před diskriminací (dále jen
291
Ztráty elektrické energie jsou rozdílem mezi energií dodanou do elektrické sítě a energií odebranou. Lze je dělit na ztráty technické, způsobené fyzikálními vlastnostmi elektrické energie (např. spotřeba měřicích prvků), a netechnické (např. chyby měření či neoprávněné odběry). 292 Viz TARGOSZ, Roman. Electricity theft - a complex problem. leonardoENERGY [online]. 2009 [cit. 29. 2 2013]. Dostupné z: http://www.leonardo-energy.org/electricity-theft-complex-problem#.UUMKj1e2Hq0. 293 Bangladesh Power Development Board je veřejnoprávní organizace zodpovědná za největší podíl výroby a distribuce elektřiny v Bangladéši. 294 MkWh je jednotka pouţívaná v energetice, kdy 1 MkWh = 1000 MWh. 295 Viz SMITH B., Thomas. Electricity theft: a comparative analysis. Elsevier Ltd., Energy Policy, 2004, Vol. 32, s. 2067. ISSN: 0301-4215.
- 63 -
„komise“) ve věci umisťování elektroměrů v oblastech města Montana osídlených především obyvateli romského etnika. Stěţovatel, sám sebe se povaţující taktéţ za příslušníka romského etnika, podal ke komisi stíţnost na diskriminační postup distribučních společností, které v oblastech osídlených převáţně Romy umisťovaly elektroměry do výšky 7 m nad zemí (zatímco v jiných částech města bylo obvyklé osazení ve výšce cca 1,7 m nad zemí), a znemoţňovaly jim tak kontrolovat stav elektroměru.296 Přestoţe Evropský soudní dvůr se shledal nepravomocným o této věci rozhodovat, protoţe komise nemá povahu soudního orgánu ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie, lze z části rozsudku popisující stav věci odvodit vrůstající napětí v bulharské společnosti ohledně trhu s elektřinou, které vyústilo k pozdějším únorovým nepokojům.297 Neoprávněný odběr energie můţe kromě ztrát a škod distribučním společnostem přispět i k váţnějším problémům v provozu elektrických sítí. V červenci 2012 zasáhly Indii dva rozsáhlé blackouty298, které způsobily, ţe se bez proudu rázem ocitlo přes 670 milionů lidí. Příčin blackoutu, jak se ukázalo, bylo více – rostoucí spotřeba dynamicky se rozvíjejícího indického průmyslu, sucho spojené se zvýšenými nároky na pouţití klimatizace ve městech a čerpadel vody uţívaných zemědělci na venkově a nedostatečná a nejednotná elektrická infrastruktura. Výsledkem bylo přetíţení sítí, které nebyly schopny pojmout dvojité mnoţství kapacity elektřiny, na které jsou konstruovány. Velký podíl na přetíţení sítí měly právě i četné černé odběry chudých vrstev obyvatel koncentrujících se v městských slumech, kteří se napojují přímo na distribuční síť (viz Příloha č. 4). Krást elektřinu je pro obyvatele slumů levné a jednoduché, přičemţ rozdíl v jejich ţivotní úrovni s kradenou elektřinou v porovnání s ţivotem bez elektřiny je enormní. Výše uvedené a další důvody způsobují, ţe výpadky elektřiny jsou v Indii na denním pořádku. Nikdy ale nebyla postiţena takto velká část Indie. Jediným řešením jsou masivní investice do elektrické infrastruktury, kterým ale stojí v cestě politické zájmy a korupce.299 Vzhledem k loňskému blackoutu je Indie známým, avšak ne ojedinělým příkladem země potýkající se s problémy s dodávkou elektřiny a černým odběrem. V jihoamerických
296
Viz Valeri Rozsudek ESD ze dne 31. 1. 2013 ve věci C-394/11, Valeri Hariev Belov proti ČEZ Elektro Balgaria AD a dalším. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z eur-lex.europa.eu/. 297 K tomu blíţe poznámka pod čarou č. 35. 298 Blackout lze charakterizován jako výrazný výpadek elektrické energie na rozsáhlém území. 299 Viz FOSS, Nicole. India Power Outage: The Shape of Things to Come? The Automatic Earth[online]. 2012 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://theautomaticearth.com/Energy/india-power-outage-the-shape-of-things-tocome.html.
- 64 -
státech, především Brazílii300, kde je taktéţ problémem černý odběr obyvatel ţijících ve slumech, se rozhodli plošně vyřešit problém černých odběrů nahrazením stávajících statických
elektroměrů
inteligentními,
tzv.
„Smart
Meters“,301
a
to
především
u maloodběratelů. Dnešní vývojový stupeň Smart Meters pracující v systému AMM302 funguje na bázi oboustranné datové komunikace mezi odběrným místem a řídící centrálou. Umoţňuje tak odečet elektřiny, sběr dat, automatické vyhodnocování a připojení či odpojení odběrného místa na dálku bez nutnosti přítomnosti zaměstnance distributora v odběrném místě. Z hlediska neoprávněných odběrů je pro distributory přínosem schopnost přístrojů detekovat pokusy o manipulaci s nimi a na takové zásahy v reálném čase upozornit. Zákazníkům technologie Smart Meters přinese výhodu v podobě zajištění větší spolehlivosti dodávky, v pravidelném poskytování informací o spotřebě a moţnosti vybrat si z více tarifů nastavení spotřeby.303 O přechod na inteligentní měřicí zařízení usiluje i EU, která poţaduje směrnicí 2009/72/ES304 po členských státech zajistit zavedení inteligentních měřicích systémů za účelem aktivní účasti spotřebitelů na trhu s elektřinou do roku 2020, kdy má být inteligentními
měřicími
systémy
vybaveno
alespoň
80%
spotřebitelů
v závislosti
na pozitivním výsledku předchozí ekonomické studie, jeţ měla být provedena do září roku 2012.305 Zavedení Smart Meters do elektrizační sítě bude zajisté pokrokem v technologii
300
Brazilská vláda rozhodla o instalaci 60 milionů zařízení smart meters do roku 2020. Její motivací je mimo jiné pořádání olympijských her v roce 2016, během kterých je zabezpečení stabilních dodávek elektřiny naprostou nezbytností. 301 Viz SMITH, Jeff. Smart Meters Take Bite Out of Electricity Theft. National Geographic News. [online]. 2011 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://news.nationalgeographic.com/news/energy/2011/09/110913-smartmeters-for-electricity-theft/. 302 AMR - Automated Meter Reading – Automatické odečty elektroměrů a AMM - Automated Meter Management – Automatické řízení elektroměrů jsou vývojové stupně elektroměrů. Novějším vývojovým stupněm po AMR a AMM je tzv. „smart metering“ momentálně zaváděný ve Finsku a Dánsku, jenţ vzhledem k IT podpoře umí i vyhodnocovat data zasílaná elektroměry. Do budoucna je v některých státech EU testován systém „Smart Grids“. K tomu blíţe: NETOLIČKOVÁ, Soňa. Smart metering – nová koncepce měření! Prezentace společnosti ČEZ Měření, s.r.o. pro 41. konferenci ve Vílanci. [online]. 2012 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://europen.cz/Proceedings/41/Smart%20metering%20%E2%80%93%20nova%20koncepce%20m%C4%9B %C5%99eni_Euro.pdf. 303 Viz OZEGOVIC, Vanja; MOJŢÍŠ, Miloš. Smartmetering je oboustrannou komunikací. UNICORN systems [online]. 2012 [cit. 29. 2.2013]. Dostupné z: http://www.unicornsystems.eu/cz/novinky/clanek/smart-meteringje-oboustrannou-komunikaci.html. 304 Viz směrnice 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z eur-lex.europa.eu/. 305 Z výsledků studie v ČR vyplynulo, ţe zavedení inteligentních měřičů ve vývojovém stupni AMM by dnes bylo ekonomicky neefektivní, vzhledem k tomu, ţe většina měřicích zařízení jiţ pracuje v systému hromadného dálkového ovládání (HDO) s podobnými funkcemi, které EU poţaduje. Plánuje se proto dále testovat systém AMM v pilotních projektech a případně jimi nahradit doţívající elektroměry se systémem HDO. K tomu blíţe:
- 65 -
měření odebrané elektřiny. Dalším, dnes jiţ testovaným, krokem vpřed bude zavedení inteligentních distribučních sítí, tzv. „Smart Grids“, které by měly distributorům, odběratelům ale i výrobcům energie přinést v budoucnu další výhody.306 Problém černých odběrů elektřiny vzhledem k vynalézavosti odběratelů, kteří za dodávky elektřiny odmítají platit či nedisponují dostatečnými finančními prostředky, aby si ji platit mohli dovolit, existuje a vţdy existovat bude. Neoprávněný odběr elektřiny však nejen poškozuje distribuční společnosti, kterým přináší značné finanční ztráty, v jejichţ důsledku postrádají finanční prostředky k obnově a posílení distribuční sítě, ale můţe i výrazně přispět ke kolapsu celé rozvodové soustavy. S technickým vývojem jsou sice postupně zaváděny technologie zabraňující černému odběru nebo alespoň usnadňující jeho odhalení, pro účinný boj s černými odběrateli je ale zapotřebí především zájem samotných států tomuto neţádoucímu jednání zabránit, a to tak, ţe budou podporovat vývoj nových technologií odhalujících černé odběry a zabraňující jejich šíření, a zajistí distributorům fungující právní rámec pro jejich důsledné odhalování, stíhání a trestání.
NETOLIČKOVÁ, Soňa. Smart metering – nová koncepce měření! Prezentace společnosti ČEZ Měření, s.r.o. pro 41. konferenci ve Vílanci. [online]. 2012 [cit. 29. 2.2013]. 306 Sítě Smart Grids dokáţou efektivně začlenit působení všech připojených uţivatelů, velkých i lokálních výrobních zdrojů, lokálních výrobních zdrojů (např. obnovitelných zdrojů energie) a odběratelů s moţností jejich aktivní role a začlenění nových funkcí distribuční sítě (např. dobíjecí stanice pro elektromobily). K tomu blíţe: SmartGrids Futuremotion [online]. 2013 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.futuremotion.cz/smartgrids/cs/smart-metering.html.
- 66 -
8 Závěr Cílem první části diplomové práce bylo zanalyzovat postavení spotřebitele na trhu s elektřinou a posoudit, je-li právní úprava jeho ochrany v oblasti elektroenergetiky dostačující. Zjištění v této části dosaţená měla být vyuţita jako východisko pro rozbor a popis problematiky neoprávněných odběrů elektřiny a jeho právní úpravy jakoţto cíle druhé části diplomové práce. Dá se tedy říci, ţe v diplomové práci byly stanoveny dva dílčí cíle, které spolu zdánlivě nesouvisí. Při bliţším zkoumání lze ale odhalit společný prvek, který bylo nutné zkoumat k dosaţení obou cílů. Tímto prvkem je trh s elektřinou. Český trh s elektřinou prošel za poslední desetiletí velkou přeměnou. Přijímáním evropských sekundárních právních aktů v podobě balíčků směrnic a nařízení na něm dochází stejně jako na trzích ostatních členských států k postupné liberalizaci, jejímţ záměrem je zvýšení konkurenceschopnosti EU na světových trzích. Liberalizace má za cíl oddělení segmentů trhu s charakterem přirozených monopolů, které jsou i nadále regulovány, od konkurenčních segmentů trhu, u nichţ dochází naopak k deregulaci. Ta má vést ke zvýšení konkurence mezi soutěţiteli v rámci jednotného evropského vnitřního energetického trhu, který vzniká spojením trhů jednotlivých států. Zvýšením konkurence se má docílit sníţení ceny elektřiny a zvýšení kvality jejích dodávek pro konečné zákazníky. Pro spotřebitele a ostatní zákazníky z řad domácností přinesl nejvýznamnější změny aţ 3. liberalizační balíček, jehoţ implementací307 do EZ získaly domácnosti jako poslední skupina zákazníků oprávnění bezplatně si od 1. 1. 2006 zvolit či změnit svého dodavatele elektřiny, čímţ se z nich, jako doposud chráněných zákazníků, stali zákazníci oprávnění. Kromě oprávnění vybrat si a změnit dodavatele byla do EZ implementována i další práva spotřebitelů, která mají spotřebitele chránit jako slabší smluvní stranu. Oproti ostatním zákazníkům poţívají spotřebitelé navíc i ochrany podle občanského zákoníku v části týkající se spotřebitelských smluv a taktéţ zákona na ochranu spotřebitele. Aktivita EU v oblasti spotřebitelské politiky si vynucuje častou novelizaci české právní úpravy ochrany spotřebitele, která jiţ tak roztříštěná se stává ještě nepřehlednější. Ochraně spotřebitele věnuje EU velkou pozornost a to jak ochraně spotřebitele „všeobecně“ tak i speciálně spotřebiteli energií. Důvodem je dnešní aţ bytostní závislost evropského spotřebitele i evropských podniků na bezpečných a spolehlivých dodávkách energii za přijatelné ceny. Zajištění přístupu k elektřině v současnosti sice není chráněno
307
Myšleno směrnic. Nařízení jsou přímo aplikovatelná, a proto je není třeba do právních řádů implementovat.
- 67 -
speciálním právem na elektřinu, je však dnes ve vyspělých zemích nezbytnou prerekvizitou k dodrţení jiných základních práv. V diplomové práci se autorka prvotně zabývala aktuální právní úpravou ochrany spotřebitele elektřiny, jejím vývojem a směřováním. Lze shrnout, ţe EU si uvědomuje potřebu chránit spotřebitele elektřiny jako nejzranitelnější skupinu účastníků trhu s elektřinou a přijímá velké mnoţství právních předpisů slouţících k tomu, aby jim a ostatním zákazníkům byly zajištěny spolehlivé dodávky elektřiny za přijatelné ceny. Aktivita EU v oblasti ochrany spotřebitele si vynutila jiţ mnoho novel, které musely být implementovány do tak roztříštěné a nepřehledné právní úpravě ochrany spotřebitele v ČR. Přestoţe se však podoba dnešní úpravy můţe zdát v praxi jako dostačující a za největší problém lze povaţovat právě její roztříštěnost a nepřehlednost, je do budoucna moţné očekávat, ţe EU bude v trendu přijímání právních předpisů mající za cíl ochranu spotřebitele elektřiny pokračovat. Od liberalizace trhu s elektřinou je spotřebiteli a ostatními zákazníky očekáváno především sníţení cen za tuto energii. Je ovšem třeba zohlednit, ţe liberalizace se týká obzvláště silové sloţky ceny elektřiny, která je tvořena na základě trţního principu. Druhé, regulované sloţky ceny se liberalizace přímo nedotýká, neboť její výši určuje ERÚ jako regulátor trhu, který reguluje zejména segmenty elektroenergetiky mající podobu přirozeného monopolu. Z tohoto důvodu se můţe stát, ţe ačkoli se cena silové elektřiny na trhu sniţuje, regulátor naopak zvýší cenu za regulovanou sloţku elektřiny, čímţ v celkovém důsledku můţe dojít k celkovému navýšení ceny elektřiny, jak se stalo v tomto roce i v případě ceny elektřiny v České republice.308 Faktem je, ţe dlouhodobě se cena elektřiny na trhu zvyšuje. Tomuto zvýšení však neodpovídá nárůst reálných mezd spotřebitelů. Domácnosti se proto snaţí za tuto výdajovou poloţku ušetřit, a často se uchylují k neoprávněným odběrům, které nejsou problémem pouze rozvojových států (i kdyţ tam je samozřejmě tento problém výraznější), ale potýkají se s nimi i státy vyspělé, členské státy EU nevyjímaje. Škodu způsobují neoprávnění odběratelé hlavně provozovatelům distribučních soustav a dodavatelům, nepřímo ale poškozují i ostatní odběratele na trhu, neboť své ztracené příjmy distributoři a dodavatelé musí kompenzovat zvýšením ceny za elektřinu. V případě distributorů je ono zvyšování vynuceno také účelem získání dostatečných finančních prostředků pro údrţbu a rozvoj distribuční sítě.
308
K tomu blíţe naapř. Podpora obnovitelných zdrojů a ceny elektřiny v roce 2013. tzb-info.cz[online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://oze.tzb-info.cz/9224-podpora-obnovitelnych-zdroju-a-ceny-elektriny-v-roce2013.
- 68 -
Problematikou neoprávněných odběrů se autorka zabývala v druhé části diplomové práce, kde se soustředila na nedostatky právní úpravy neoprávněných odběrů a na druhy odpovědností za toto neţádoucí společenské jednání. Vycházela přitom z rozlišování neoprávněných odběrů smluvních a technických. V diplomové práci bylo poukázáno na skutečnost, ţe s odůvodněním, ţe evidence spotřeby elektřiny a ochrana proti neoprávněným odběrům zabezpečují veřejný zájem na stabilitě rozvodné soustavy, přenesl stát na distributory jako soukromoprávní subjekty podnikající za účelem zisku pravomoc rozhodovat o sankčních opatřeních v podobě omezení nebo přerušení dodávky elektřiny a dal jim i další speciální pravomoci, jako je např. oprávnění vstupu na nemovitost za účelem kontroly a údrţby zařízení distributora. Autorka se v této souvislosti zabývala otázkou, zdali těmito oprávněními nedošlo k zásahu do ústavně garantovaných práv odběratelů, popřípadě zdali omezení těchto práv lze odůvodnit veřejným zájmem na stabilitě distribuční soustavy. Při zkoumání právní úpravy neoprávněných odběrů se ukázal jako nedostatečně upravený zejména postup zjišťování a dokazování technických neoprávněných odběrů související se stanovením odpovědnosti za neoprávněný odběr. Ačkoli se judikatura soudů v této oblasti jiţ ustálila, je autorka názoru, ţe by bylo vhodné právní úpravu doplnit. Neoprávněné odběry jsou fenoménem, který, jak se ukázalo na případu Indie, není dobré podceňovat, neboť můţe přispět i k dalekosáhlejším důsledkům, jako je blackout. Přestoţe neoprávněné odběry nejsou v evropských zemích tak časté jako v rozvojových, jejich počet se zvyšováním ceny za elektřinu bude pravděpodobně zvyšovat. Jejich právní úpravě a opatřením, jak jim předcházet, je proto potřeba věnovat patřičnou pozornost. Při přijímání těchto opatření je ale vhodné mít na mysli, ţe prvotním cílem státu ale, na rozdíl od distributorů, kteří přichází v důsledku neoprávněných odběrů o příjem, není ochrana před neoprávněnými odběry samotnými (na této ochraně má stát stejný zájem jako na ochraně jakéhokoli jiného majetku), nýbrţ stabilita distribuční soustavy, na které spočívá veřejný zájem a jiţ černí odběratelé mohou svými zásahy narušit. Diplomová práce se svým zaměřením na ochranu spotřebitele a neoprávněné odběry dotkla otázek přímo i nepřímo souvisejících s trhem s elektřinou a mnohé ze závěrů v diplomové práci učiněných jsou aplikovatelné i pro oblast plynárenství nebo teplárenství. Je však nutné mít vţdy na paměti, ţe trh s elektřinou je vzhledem k charakteristickým vlastnostem elektřiny v mnoha směrech specifickým, jakkoli prošel podobným vývojem, jako například trh s plynem. Základní
rozbor
problematiky
postavení
spotřebitele
na
trhu
s elektřinou
a neoprávněných odběrů, které autorka v této diplomové práci učinila, můţe slouţit jako - 69 -
východisko pro další zkoumání. V případě ochrany spotřebitele by se navazující práce mohly orientovat na problematiku nekalých kontraktačních praktik při uzavírání spotřebitelských smluv či neférovým ujednáním v těchto smlouvách. U neoprávněných odběrů by se zajisté dalo podrobněji věnovat ústavněprávním aspektům neoprávněných odběrů.
- 70 -
9 Resumé The politics of energy are a strategic interest of every state. The economies of developed countries are dependent on energy supply and countries strive for sufficient amounts of energy resources. However, sufficient energy supply is not necessary just for states and their economies. It is essential for consumers too. Due to the fact that consumers are the biggest category of customers on the energy market, there is a need for quality legal regulation of consumer protection measures. This thesis analyzes the recent legal situation of consumers in the Czech electricity market. The first part of the thesis describes the basic characteristics of electricity and the electrical market, including its development and organization, from the consumer’s point of view. The emphasis is placed on rights that are provided to consumers for their protection because consumer protection is one of the main concerns of all modern legal systems, including the modern legal system of the Czech Republic. Since the Czech Republic is a member state of the European Union (hereinafter “EU”), the Czech regulation is influenced by EU legislation. This is why the Czech electrical market has changed significantly since the Czech Republic entered the EU. All the member states including the Czech Republic had to implement many EU directives into their laws in order to fulfill the EU’s goal of liberalizing the energy market. In theory, liberalization should be reached by separation of parts of electricity market that have features of natural monopoly from the other parts where the free competition is possible. Increased competition in the single European market, which will be created from interlinked individual states’ markets should then lead to increased competitiveness of the EU in the world market and to lower prices of electricity and a better quality of supply for final consumers who have the right to switch their electricity supplier without charge. The EU pays great attention to energy consumers and their rights. This is due to the present dependence of European consumers and European companies on a secure and reliable supply of energy at affordable prices. Ensuring access to electricity is not explicitly protected by a right to electricity, but electricity is considered to be a prerequisite to the enjoyment of other fundamental rights in developed countries. EU activity in the field of consumer policy has enforced a lot of amendments to the fragmented Czech regulation of consumer protection and despite the fact the present form of consumer protection seems to be sufficient, it is expected that the adoption of new laws for protecting consumers as the most vulnerable participants in the electricity market, will continue.
- 71 -
The conclusions and analyses from the first part of this thesis serve as the basis for the second part, which is focused on electricity theft, its regulation and its legal consequences. The author focuses on economical, technical, substantive and procedural aspects of electricity theft and the legal liability for such undesirable actions, which have become increasingly more frequent as the price for electricity rises. For the purposes of this thesis contractual electricity theft and technical electricity theft must be distinguished. Whereas the damage from a contractual loss caused by instance, by not paying the bill affects energy traders, the damage from a technical electricity theft (deceiving the utility provider, rigging a line from the power source to where it is needed by bypassing an Electrometer, etc.) affects mainly distributors. Nevertheless, it also has an indirect effect on the other customers, while the distributors compensate their lost revenue by increasing electricity prices. On one hand, the Energy Act contains detailed characteristics of the merits of electricity theft. On the other hand, regulation of identifying and proving technical energy theft is missing and has to be supplemented by court rulings. There are also other weaknesses pertaining to regulation. The author points out that the state transferred the right to restrict or interrupt the electricity supply to distributors as private entities and also gave them other special privileges. It is questionable whether giving such privileges to distributors can be justified by the fact that records of electricity consumption and protection against electricity theft secure the public interest in the stability of the energy distribution system. Electricity theft is not only an issue in developing countries, but developed countries also struggle with this problem, including EU Member States. Although the consequences of electricity theft in EU Member States are not as dire as those that occurred in, for example, India in 2012, where electricity theft contributed to two blackouts, in Europe or in other developed parts of the world, states should bear in mind the importance of quality regulation and prosecution of this sort of conduct. Both consumer protection and electricity theft are pertinent, current issues. Due to this fact the author finds the work on this thesis quite challenging and advises that further other research on these topics would be advisable as both topics are promising, expansive and evolving.
- 72 -
10 Použitá literatura a zdroje 10.1 Odborná knižní literatura 1.
BRABCOVÁ, Lucie. Vlastnický unbundling jako nástroj liberalizace evropských energetických trhů. 1. vydání. Ostrava: KEY Publishing, 2009. ISBN 978-80-7418-0088.
2.
BUDILOVA, Lenka J.; FATKOVÁ, Gabriela a kol. Balkán a migrace. 1. vyd. Praha: AntropoWeb, o.s., 2011. 152 s. ISBN 978-80-9O5-098-0-1.
3.
DVOŘÁK Jan, MALÝ Karel a kolektiv. 200 let Všeobecného občanského zákoníku: Ochrana spotřebitele v historickém kontextu a ve světle nové úpravy. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011. 688 s. ISBN 978-80-7357-753-7. str. 374-375.
4.
HANDRLICA, Jakub. Zabezpečení práva odběratelské domácnosti na dodávku elektrické energie. Jurisprudence. 2005, č. 4. ISSN 1212-9909.
5.
HENDRYCH, Dušan a kol. Energetická odvětví, Právnický slovník. 3. podstatně rozšířené vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 1460 s. ISBN 978-80-7400-059-1.
6.
HOROVÁ, Olga. Ochrana spotřebitele. 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2004. 136 s. ISBN 8024506904.
7.
CHEMIŠINEC, Igor, et al. Obchod s elektřinou. Příbram: CONTE spol. s r. o., 2010. 201 s. ISBN 978-80-254-6695-7.
8.
JELLINEK, J. Všeobecná Státověda. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Laichter, 1906. s. 866.
9.
KADEČKA, Stanislav. Neoprávněné odběry elektřiny (jako jeden z aktuálních problémů energetické legislativy). Právní rozhledy, 2010. Roč. 18, č. 17, s. 617. ISSN 1210-6410.
10.
KLÍMA, Karel a kol. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. s. 415. ISBN 8086898-98-9.
11.
KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1994. 855 s. ISBN 80-04-26059-4.
12.
MUSIL, P. Globální energetický problém a hospodářská problematika. Se zaměřením na obnovitelné zdroje. Praha: C.H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-112-3.
13.
SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008. 134 str. ISBN 978-80-7400-037-9.
14.
SMITH B., Thomas. Electricity theft: a comparative analysis. Elsevier Ltd., Energy Policy. 2004, Vol. 32, s. 2067. ISSN 0301-4215.
15.
SMITS, J. Full Harmonisation of Consumer law? A Critqiue on the Draft Directive on Consumer. European Review of Private Law. 2010, č. 18, s. 5-14. ISSN 0928-9801
- 73 -
16.
TULLY, Stephen. Access to Electricity as a Human right. Netherlands Quarterly of Human Rights. 2006, Vol. 24/4. ISSN 0169-3441.
17.
TÝČ, V. Základy práva EU pro ekonomy. Přepracované a doplněné 6. vyd. Praha: Leges, 2010. 304 s. ISBN 978-80-87212-60-8.
18.
VAN den BERGH, Roger. The Subsidiarity Principle in European Community Law: Some Insights from Law and Economics. Maastricht Journal of European and Comparative Law. 1994, svazek 1, č. 4, s. 337 – 366. ISSN 1023-263X.
19.
ZDRAŢIL, M. O ochraně spotřebitele. 1. vyd. Praha: Linde, 2000. 222 str. ISBN 807201-240-1.
10.2 Elektronické zdroje 20.
Access to Electricity. International Energy Agency [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.worldenergyoutlook.org/resources/energydevelopment/accesstoelectricity/
21.
Akcionáři. ČEPS, a.s. [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. http://www.ceps.cz/CZE/O-spolecnosti/Stranky/Akcionari.aspx.
22.
AVILES, Luis. ELECTRIC ENERGY ACCESS IN EUROPEAN LAW: A HUMAN RIGHT? [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=2008887
23.
Cenový kalkulátor. ERÚ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://kalkulator.eru.cz/.
24.
Cold Weather Rule. Kansas Corporation Commision [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://kcc.ks.gov/pi/cwr_english.htm.
25.
Často kladené dotazy - Ceny dodávky elektřiny a související podmínky. ERÚ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasread_article.php?articleId=172#3.
26.
ČEZ. měšec.cz [online]. 2012 [cit. 27. http://trhy.mesec.cz/clanky/profil-cez-finance-zlin/.
27.
ČEZ zásadně změní postup při odhalování černých odběrů NTZ v dnešní podobě skončí. Tisková zpráva. Skupina ČEZ [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/2783.html.
28.
ČÍŢEK, J. Postavení spotřebitele na trhu s elektřinou [online]. Brno: Masarykova univerzita, přednáška, kurz Energetické právo (jarní semestr 2011). 2011 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: https://is.muni.cz/.
29.
Distributoři elektřiny v České republice. CenyEnergie [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cenyenergie.cz/distributor-elektriny.dic.
30.
Elektroenergetika - Dodávka energie. mojeenergie [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mojeenergie.cz/cz/elektroenergetika-dodavkaenergie#Distribu%C4%8Dn%C3%AD. - 74 -
1.
2013].
Dostupné
Dostupné
z:
z:
31.
Elektroenergetika – Výroba energie. mojeenergie [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mojeenergie.cz/cz/elektroenergetika-vyroba-energie.
32.
Energetické společnosti přeplatky nevrací. dTest [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/clanek-1941/energeticke-spolecnosti-preplatkynevraci.
33.
Energetika. [online]. Úřad na ochranu hospodářské soutěţe. 2009 [cit. 20. 2. 2013]. Informační list č 5/2009. Dostupné z: www.uohs.cz/download/...listy/.../Infolist_2009_05_Energetika.pdf.
34.
„ERÚ důsledně hájí práva spotřebitelů“. Tisková zpráva ze dne 17. 5. 2012. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupná z: http://www.eru.cz/diasbrowse_articles.php?parentId=281&offset=30.
35.
Etický kodex obchodníka. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupný z: http://www.eru.cz/dias-browse_articles.php?parentId=107.
36.
FOSS, Nicole. India Power Outage: The Shape of Things to Come? The Automatic Earth [online]. 2012 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://theautomaticearth.com/Energy/india-power-outage-the-shape-of-things-tocome.html.
37.
For The Poor: Underpinning The Millennium Development Goals. UK Department For International Development, Energy [online]. 2002 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://ti-up.dfid.gov.uk/keydocuments.asp?step=4&contentID=1953.
38.
FREILING, Bob. Energy is a Human Right [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.bobfreling.com/2012/01/energy-is-a-human-right-the-hi.htm.
39.
Historie ochrany práv kupujících. Česká obchodní inspekce [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.coi.cz/cz/o-coi/historie-ochrany-prav-kupujicich/
40.
ILEČKOVÁ, Barbora. Ochrana spotřebitele v právních předpisech evropského práva. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://eru.cz/user_data/files/domacnosti/Microsoft%20PowerPoint_ochrana%20spotrebi tele.pdf.
41.
Informace o drţitelích licence. ERÚ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=265.
42.
Internal energy market: Commission refers Poland and Slovenia to Court for failing to fully transpose EU rules [online]. 24. 10. 2012. [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-121139_en.htm#PR_metaPressRelease_bottom.
43.
Jak mají domácnosti postupovat při změně dodavatele. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=458.
44.
JAMASB, T., POLLITT, M. Electricity Market Reform in the European Union: Review of Progress Toward Liberalization & Integration. In The Energy Journal [online]. 2005 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: - 75 -
http://web.ebscohost.com/ehost/pdf?vid=14&hid=13&sid=509a2b4e-9e0a-4756-9e4aba694e8daf8e%40sessionmgr106. 45.
K Etickému kodexu obchodníka se jiţ přihlásila řada společností. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Tisková zpráva ze dne 6. 8. 2012. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasbrowse_articles.php?parentId=281&offset=20
46.
Key World Energy STATISTIC 2012. International Energy Agency [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.iea.org/publications/freepublications/publication/kwes.pdf.
47.
Klesá spotřeba energie v ČR a s tím i potenciální zátěţ ţivotního prostředí? ISSaR [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1557. KNOBLACHOVÁ, Věra, Ministerstva průmyslu a obchodu ČR [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument7587.html. Kolik zákazníků změnilo dodavatele silové elektřiny v roce 2012? tzb-info.cz [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/kalkulator-cen-energii/9443kolik-zakazniku-zmenilo-dodavatele-silove-elektriny-v-roce-2012.
48. 49.
50.
KYNCL, L. V energetice existuje přísný dohled, ale chybí ochrana spotřebitele. In: Revue pro právo a technologie [online]. Brno: Ústav práva a technologie Masarykovy univerzity. 2011, roč. 2, č. 4. s. 5-6 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/dokumenty/14430.
51.
Liberalizace? Liberalizace.cz [online]. 2009 [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://liberalizace.nycor.cz/.
52.
MAURER, Andreas. Consumer Protection and Social Models of Continental and Anglo-American Contract Law and the Transnational Outlook. Indiana Journal of Global Legal Studies, 2007. Vyd. 14/2. Dostupné z: http://www.repository.law.indiana.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1356&context=ijgls
53.
MOUSSIS, N. EU internal energy market. Europedia [online]. 2009 [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://europedia.moussis.eu/books/Book_2/6/19/02/index.tkl?all=1&pos=270.
54.
NAGLIC, Vesna; PAPADOPOULOU, Danai. ZÁSADA SUBSIDIARITY [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/ftu/pdf/cs/FTU_1.2.2.pdf.
55.
Národní zpráva České republiky o elektroenergetice a plynárenství za rok 2007. ERÚ [online]. 2008 [cit. 10. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/narodni%20zpravy/N%C3%A1rodn%C3%AD%20zp r%C3%A1va%202007.pdf.
56.
Nepal first to exercise right to energy. OneWorld South Asia [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://southasia.oneworld.net/news/nepal-first-to-exercise-right-toenergy#.UUlmRVe2Hq0.
- 76 -
57.
NETOLIČKOVÁ, Soňa. Smart metering – nová koncepce měření! Prezentace společnosti ČEZ Měření, s. r. o. pro 41. konferenci ve Vílanci. [online]. 2012 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://europen.cz/Proceedings/41/Smart%20metering%20%E2%80%93%20nova%20ko ncepce%20m%C4%9B%C5%99eni_Euro.pdf.
58.
Neoprávnění odběratelé okrádají ty poctivé a hazardují se zdravím. Presskit pro novináře. Skupina ČEZ [online]. 2008 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/1939.html.
59.
Novela energetického zákona: Rozšíření pravomocí ERÚ. CenyEnergie [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cenyenergie.cz/novela-energetickeho-zakonarozsireni-pravomoci-eru.aspx.
60.
Nový zákon má posílit práva zákazníků na trhu s plynem. EurActive.cz [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/tretienergeticky-balicek-ma-posilit-prava-zakazniku-008084.
61.
Odhalujeme neoprávněné odběratele v zájmu poctivých zákazníků. Prezentace z tiskové konference. Skupina ČEZ [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/2767.html.
62.
OZEGOVIC, Vanja; MOJŢÍŠ, Miloš. Smartmetering je oboustrannou komunikací. UNICORN systems [online]. 2012 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.unicornsystems.eu/cz/novinky/clanek/smart-metering-je-oboustrannoukomunikaci.html.
63.
PICKOVÁ, Zuzana. Novela energetického zákona. epravo.cz [online]. 2009 [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/novela-energetickeho-zakona58680.html
64.
PALEČEK, Roman. Operátor rozšířil svoji činnost. Energie21 [online]. 2010 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.energie21.cz/archiv-novinek/Operator-rozsiril-svojicinnost__s303x45460.html.
65.
PATOČKA Petr; DOLEŢAL Jan. Právo na přístup k moderní energii i pro nejchudší jak můţe Česká republika přispět k rozvoji čisté energetiky v chudých zemích [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://glopolis.org/cs/clanky/pravo-na-pristup-kmoderni-energii-i-pro-nejchudsi/.
66.
PALOMBELLA, Gianluigi. From Human Rights to Fundamental Rights Consequences of a Conceptual Distinction. European University Institute LAW Working Paper No. 2006/34. University of Parma - Faculty of Law [online]. 2006 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=963754.
67.
PONCAROVÁ, Jana. Co zavádí novela energetického zákona 2011? nazeleno.cz [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.nazeleno.cz/energie/co-zavadinovela-energetickeho-zakona-2011.aspx.
- 77 -
68.
Připojení/změna odběrného místa. ČEZ Distribuce [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cezdistribuce.cz/cs/eradce/pripojeni-zmena-odbernehomista.html.
69.
Přístup k elektřině a její spotřeba je promítnuta i v tzv. Energy Developement Indexu. K tomu blíţe The Energy Development Index. World Energy Outlook [online]. 15. 11. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.worldenergyoutlook.org/resources/energydevelopment/theenergydevelopme ntindex/.
70.
SmartGrids Futuremotion [online]. 2013 [cit. 29. 2. 2013]. http://www.futuremotion.cz/smartgrids/cs/smart-metering.html.
71.
SMITH, Jeff. Smart Meters Take Bite Out of Electricity Theft. National Geographic News. [online]. 2011 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://news.nationalgeographic.com/news/energy/2011/09/110913-smart-meters-forelectricity-theft/.
72.
SOUKUP, Jaroslav. Čunek vytáhl proti novele energetického zákona, prý jde na ruku distributorům. novinky.cz [online]. 2011 [cit. 29. 4. 2012]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/167757-cunek-vytahl-proti-novele-energetickehozakona-pry-jde-na-ruku-distributorum.html.
73.
Spotřebitelé: Komise předkládá návrhy pro rychlejší, jednodušší a levnější řešení sporů s obchodníky. europa.eu [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_IP-11-1461_cs.htm
74.
Správněprávní, trestní a civilní odpovědnost - kterou zvolit? Ekologický právní servis [online]. 2013 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.eps.cz/poradna/kategorie/odpovednost/rada/spravnepravni-trestni-a-civilniodpovednost-kterou-zvolit.
75.
Stanovisko generálního advokáta Dámasa Ruiz-Jaraba Colomera přednesené dne 20. října 2009 ve věci C‑265/08: Stanovení cen pro dodávky zemního plynu domácnostem – Povinnosti veřejné služby – Obecný hospodářský zájem. [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CC0265:CS:HTML#Foot note2
76.
TARGOSZ, Roman. Electricity theft - a complex problem. leonardoENERGY [online]. 2009 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.leonardo-energy.org/electricity-theftcomplex-problem#.UUMKj1e2Hq0.
77.
Tisková zpráva k cenovým rozhodnutím ERÚ č. 5/2012 a č. 6/2012, jimiţ se stanovují ceny regulovaných sluţeb souvisejících s dodávkou elektřiny pro rok 2013 ze dne 28. 11. 2012. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/tiskove%20zpravy/2012/elektro_2013.pdf.
78.
The Global Macro Analyst - Macro Surprises for 2013. Morgan Stanley [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: - 78 -
Dostupné
z:
http://www.morganstanley.com/public/GMA_20121212.pdf. 79.
Třetí liberalizační balíček v energetice. EurActiv.cz [online]. 21. 7. 2009 [cit. 10. 11. 2012]. ISSN 1803-2486. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/energetika/linkdossier/liberalizace-unijni-energetiky-000055.
80.
Upozornění Energetického regulačního úřadu na neseriózní postup některých dodavatelů elektřiny. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/dias-read_article.php?articleId=507.
81.
V ČEZu teď mají napilno a pracují i o víkendu. E15.cz [online]. 2012 [cit. 24. 2. 2013]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/hyde-park/reportaze/e15-cz-z-bulharska-v-cezu-ted-majinapilno-a-pracuji-i-o-vikendu-959690.
82.
Vize evropských spotřebitelů energie pro rok 2020, Společné prohlášení. ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/user_data/files/domacnosti/2013/Vize_evrops_spotreb.pdf.
83.
VONDRÁČEK, Milan a SKUČEK, Tomáš. Ekonomika a management: Náklady unbundlingu v energetice: konkurenční prostředí ve prospěch zákazníka, nebo příliš drahý experiment [online]. 2007 [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://www.ekonomikaamanagement.cz/cz/clanek-naklady-unbundlingu-venergetice.html.
84.
Vymezení kompetencí Energetického regulačního úřadu a České obchodní inspekce po nabytí účinnosti zákona č. 211/2011 Sb. (transpoziční novela energetického zákona). ERÚ [online]. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.eru.cz/diasbrowse_articles.php?parentId=107&offset=0.
85.
Výroba elektřiny Skupiny ČEZ. Skupina ČEZ [online]. 2013 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cez.cz/cs/pro-media/cisla-a-statistiky/skupina-cez.html
86.
World Energy Outlook [online]. 15. 11. 2012 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.worldenergyoutlook.org/resources/energydevelopment/theenergydevelopme ntindex/. Zkušenosti s podomními prodejci elektřiny a plynu. Ceny Energie [online]. 2011 [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.cenyenergie.cz/zkusenosti-s-podomnimi-prodejcielektriny-a-plynu.aspx.
87.
88.
Změna dodavatele energií – pozor! SOS [online]. 2011 [cit. 27. 10. 2012]. Dostupné z: http://www.dtest.cz/strana-10/dtest-komplexni-servis-pro-spotrebitele.
10.3 Právní předpisy 89.
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen „MPoHSKP“). In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/.
90.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 714/2009 o podmínkách přístupu do sítě pro přeshraniční obchod s elektřinou a o zrušení nařízení (ES) č. 1228/2003. In:
- 79 -
EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/. 91.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005. In: EURlex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/.
92.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 713/2009, kterým se zřizuje Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/.
93.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/.
94.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/.
95.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU, o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/.
96.
Smlouva o EU. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]
97.
Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013].
98.
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/.
99.
Úmluva o odstranění všech forem diskriminace ţen. V In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/.
100. Všeobecná deklarace lidských práv. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 29. 1. 2013]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/. 101. Vyhláška č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 1. 2013].
- 80 -
102. Vyhláška č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 1. 2013]. 103. Vyhláška č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, zásadách tvorby cen za činnosti operátora trhu s elektřinou a provedení některých dalších ustanovení energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2013]. 104. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 1. 2013]. 105. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 106. Zákon č. 40/1963 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013] 107. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 1. 2013]. 108. Zákon. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 109. Zákon č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2012]. 110. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 27. 1. 2012]. 111. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 112. Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění účinném do 31. 12. 2000. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 113. Zákon. č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 114. Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 115. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řádu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. - 81 -
116. Zákonem č. 513/1991Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 117. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013].
10.4 Judikatura 118. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 119. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 120. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2005, sp . zn. 32 Odo 229/2004. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 121. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2007, sp. zn. 32 Odo 1102/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013] 122. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 7 As 58/2003. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 123. Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 9. 6. 2005, spisové značky I. ÚS 299/03. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 124. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 125. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 22/10. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 126. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. I. ÚS 726/2010, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí ÚS 1/2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 127. Rozsudek ESD ze dne 18. 10. 2012, ve věci C-37/11, Evropská komise proti České republice. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z eur-lex.europa.eu/ 128. Rozsudek ESD ze dne 15. 7. 1964 ve věci 6-64, Flaminio Costa v. ENEL In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 27. 1. 2013]. Dostupné z: eur-lex.europa.eu/ 129. Rozsudek ESD ze dne 31. 1. 2013 ve věci C-394/11, Valeri Hariev Belov proti ČEZ Elektro Balgaria AD a dalším. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 27. 1. 2013]. Dostupný z: EUR-lex.europa.eu 130. Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 16. prosince 1992, č. 13710/88 ve věci Niemietz v. Německo. Česká verze rozsudku dostupná z: http://spcp.prf.cuni.cz/judikat/es27-96.htm.
- 82 -
10.5 Ostatní zdroje 131. BĚHAL, Ondřej. Specifika podnikání na trhu s elektřinou, neoprávněné odběry a vymáhání pohledávek. Brno: Masarykova univerzita, přednáška, kurz Energetické právo (jarní semestr 2011). 2011. 132. Council Resolution of 14 April 1975 on a preliminary programme of the European Economic Community for a consumer protection and information policy. Dostupné z: Úřední věstník EU, 1975, C 092. 133. Důvodová zpráva k zákonu č. 211/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další [online]. Vláda České republiky, vydáno 5. 1. 2011. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 134. Důvodová zpráva k zákonu č. 158/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých zákonů [online]. Vláda České republiky, vydáno 2. 7. 2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 135. Důvodová zpráva k zák. č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke sníţení administrativní zátěţe podnikatelů, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 29. 1. 2013]. 136. Stanovisko generálního advokáta Dámasa Ruiz-Jaraba Colomera přednesené dne 20. října 2009 ve věci C‑265/08: Stanovení cen pro dodávky zemního plynu domácnostem – Povinnosti veřejné služby – Obecný hospodářský zájem. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 15. 11. 2012]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62008CC0265:CS:HTML#Foot note2.
- 83 -
11 Přílohy Příloha č. 1: Distribuční území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav.
Zdroj: BLAŢÍČEK, Jan. Ceny elektřiny na rok 2011. TZB-info.cz [online]. 2012 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/ceny-paliv-a-energii/7131-ceny-elektrinyna-rok-2011.
- 84 -
Příloha č. 2: Vývoj konečných cen elektrické energie pro domácnosti kategorie 2500– 5000 kWh.
Zdroj: BARTOŠ, T., STREJČEK P. Vývoj cen elektrické energie v regionu západní a střední Evropy v letech 2001 - 2011. tzb-info.cz [online]. 2012 [cit. 29. 2. 2013]. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/ceny-paliv-a-energii/8998-vyvoj-cen-elektricke-energie-v-regionuzapadni-a-stredni-evropy-v-letech-2001-2011.
- 85 -
Příloha č. 3: Neoprávněné odběry energie v distribučním území provozovatele distribuční soustavy ČEZ Distribuce, a.s. Statistická data 2006 – 2012.
Rok Kontroly celkem [počet] z toho zamezení NTZ [počet] z toho řešení NO [počet] Neoprávněné odběry celkem [počet] Úspěšnost [%] Fakturace s DPH [mil. Kč] Neoprávněně odebraná el. energie [GWh]*
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
8127
9202
8009
5497
5296
6822
7731
1670
1501
1667
1158
866
1345
1582
1596
1555
1732
2164
1763
2223
2431
3266
3056
3399
3322
2629
3568
4013
40,2%
33,2%
42,4%
60,4%
49,6%
52,3%
51,9%
133,94
134,37
108,27
118,88
89,01
151,24
145,86
47,78
46,68
42,65
41,93
31,52
47,41
49,1
* jde o přepočítanou roční hodnotu, kdy jsou využity technické parametry dle vyhl. 82/2011 Sb. (zamezení) + skutečná fakturace (řešené NO)
Zdroj: ČEZ Měření, s.r.o.
- 86 -
Příloha č. 4: Provedení technických neoprávněných odběrů v indickém slumu.
Zdroj: FOSS, Nicole. India Power Outage: The Shape of Things to Come? The Automatic Earth
[online].
2012
[cit.
29.
2.
2013].
Dostupné
http://theautomaticearth.com/Energy/india-power-outage-the-shape-of-things-to-come.html.
- 87 -
z: